Antifonár k Denní modlitbe církve Žaltár
Transkript
Antifonář k Denní modlitbě církve Žaltář Antifonář k Denní modlitbě církve mimo řady svazek A Žaltář In adiutorium 2013 Zpěv žalmů na chorální nápěvy Tento žaltář obsahuje texty všech žalmů a kantik Denní modlitby církve se značkami pro zpěv na chorální nápěvy. Tyto nápěvy, vytvořené původně pro latinské texty, se váží na jednu nebo dvě poslední přízvučné slabiky každého poloverše. Poslední přízvučnou slabiku od konce poloverše a první přízvučnou slabiku od druhé obvykle smí dělit nejvýše dvě slabiky nepřízvučné. Použitelnost těchto nápěvů pro přednes českého textu není všeobecně přijímána. My ovšem i při vědomí určitých obtíží žalmy oficia na „latinské“ chorální nápěvy zpíváme, protože dosud nemáme ucelený soubor modálních nápěvů psalmodie dokonaleji odpovídajících specifickým vlastnostem českého jazyka. Můžeme se přitom odvolávat na dávnou tradici zpěv žalmů v češtině na nápěvy známé z latinské psalmodie je doložen v Jistebnickém kancionálu, v pozdějších utrakvistických rukopisech, stejně jako v řadě katolických tištěných zpěvníků 19. a 20. století. Přízvučné slabiky pro zpěv vybíráme podle možností tak, aby opravdu přízvučné byly, tj. aby na nich ležel hlavní nebo vedlejší slovní přízvuk. Hlavní přízvuk leží v češtině vždy na první slabice přízvučného celku. Základním přízvučným celkem je slovo. Jednoslabičná předložka pak tvoří jeden přízvučný celek s následujícím slovem. Vedlejší přízvuky leží v delších přízvučných celcích na lichých slabikách. Naneštěstí zdaleka ne ve všech verších je možné tento princip uplatnit čistě. Proto mnohde užíváme falešného přízvuku na poslední slabice slova o lichém počtu slabik nebo na nepřízvučném slůvku jednoslabičném. Takovýmto kostrbatým řešením by bylo lze uniknout úpravou textů žalmů. K té jsme ovšem nepřistoupili, protože chceme zachovat úplnou jednotu textu s oficiálním vydáním Denní modlitby církve. (Bude-li kde nalezena jaká odchylka, není to svévolná úprava, ale přehlédnutí, a budeme vděční za oznámení takového porušeného místa, abychom je mohli pro příští vydání opravit.) Další potíží (ovšem potíží známou i v psalmodii latinské) je nestejná délka poloveršů, přičemž některé poloverše nejsou dost dlouhé pro všechny psalmodické formule. Na verše, které v některém z poloveršů mají první ze dvou přízvuků již na první slabice, nebo které dokonce první přízvuk vůbec nemají, pro zpěvákovo pohodlí upozorňujeme jedním, resp. dvěma vykřičníky in margine. Kritický poloverš je pak vytištěn kursivou. Doxologie Církev od dávných dob uzavírá žalmy trojiční doxologií, která modlitby beze změny přijaté od starozákonního Božího lidu staví do světla evangelia. Při slavení liturgie hodin se takto až na několik výjimek uzavírá každý žalm a kantikum či jeho oddíl. Protože se doxologie opakuje za každým žalmem, v plném znění ji otiskujeme pouze u kantika Magnificat na str. 5 a dále uvádíme vždy již jen zkratku „Sláva Otci.“ Při modlitbě uprostřed dne v liturgických obdobích, kdy se její žalmy zpívají s jedinou antifonou, je možné (a snad dokonce žádoucí) tam, kde je hodinka složena z částí rozděleného žalmu, doxologie mezi jednotlivými částmi vynechat, žalm zpívat v celku a doxologii připojit až na konci. Otevřené možnosti Ačkoli je žaltář připraven se zřetelem na určitý hudební tvar liturgie hodin, totiž na ten, který je připravován v rámci projektu In adiutorium, jsou záměrně ponechány otevřené některé možnosti usnadnění. Pro žalm 95 zpívaný v invitatoriu jsou preferovány vlastní nápěvy, je ale nabízen i jeho text označkovaný pro přednes na běžný žalmový nápěv. Podobně hymnus Te Deum se při omezených pěveckých schopnostech může z nabízeného označkovaného textu zpívat na způsob žalmu. Kantikum podle Zj 19, které je rovněž vybaveno vlastními nápěvy, je tu opatřeno přízvuky pro případ, že by bylo žádoucí zpívat jeho verše jako verše žalmu a prokládat je alelujatickou antifonou. Veršíky v modlitbě se čtením, které se obvykle zpívají s neumou na poslední slabice, mají vyznačenu poslední přízvučnou slabiku, aby bylo možné zpívat je i na prostší způsob. Uspořádání Obsah svazku je uspořádán takto: Na začátku jsou texty zpívané denně nebo velmi často, tj. evangelní kantika Benedictus a Magnificat, žalmy invitatoria a hymnus Te Deum. Následuje čtyřtýdenní cyklus žaltáře, žalmy kompletáře a doplňovacího cyklu pro modlitbu uprostřed dne. V dalších dvou oddílech jsou žalmy a kantika (nebo jejich části), které se v pravidelných cyklech nevyskytují, ale jsou potřeba pro zvláštní příležitosti. Na konci svazku pak je Index svátků, který pro všechny liturgické formuláře nadané vlastními žalmy a kantiky tyto texty uvádí spolu s odkazy na stránky, kde je možné je nalézt. Kantika z evangelií K ANTIKA Z EVANGELIÍ kantikum Panny Marie (Magnificat) Lk 1, 46-55 Zachariášovo kantikum (Benedictus) Lk 1, 68-79 bud’ Hospodin, Bůh Izraele, * nebot’ navštívil a vykoupil svůj lid. Vzbudil nám mocného spasitele* z rodu svého služebníka Davida, jak slíbil od pradávna * ústy svých svatých proroků; zachránil nás od nepřátel, * z rukou všech, kdo nás nenávidí. Slitoval se nad našimi otci, † rozpomenul se na svou svatou smlouvu, * na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi: ! že nám dopřeje, † abychom mu beze strachu a vysvobozeni z rukou nepřátel * zbožně a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života. – A ty, dítě, budeš prorokem Nejvyššího, * nebot’ půjdeš před Pánem připravit mu cestu, dát jeho lidu poznání spásy * v odpuštění hříchů z milosrdné lásky našeho Boha, * s kterou nás navštívil ten, který vychází z výsosti, aby zazářil těm, kdo žijí v temnotě a v stínu smrti, * a uvedl naše kroky na cestu pokoje. Sláva Otci. P OCHVÁLEN 5 ELEBÍ * má duše Hospodina !! a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, * nebot’ shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit* všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný.* Jeho jméno je svaté. A jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení* k těm, kdo se ho bojí. – Mocně zasáhl svým ramenem,* rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu* a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi* a bohaté propustil s prázdnou. – Ujal se svého služebníka Izraele, * pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, * Abrahámovi a jeho potomkům navěky. – Sláva Otci i Synu* i Duchu svatému, jako byla na počátku, i nyní i vždycky* a na věky věků. Amen. V Toto zakončení Sláva Otci se připojuje na konci všech žalmů a kantik. 6 Žalmy invitatoria Ž ALMY INVITATORIA Žalm 100 Žalm 95 P OJ ĎME , jásejme Hospodinu, * oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy* a písněmi mu zajásejme! – Nebot’ veliký Bůh je Hospodin* a veliký Král nade všemi bohy. V jeho ruce jsou hlubiny země* a jemu patří výšiny hor. Jeho je moře, vždyt’ on je učinil,* i souš, kterou zhnětly jeho – ruce. Pojd’me, padněme, klaňme se,* poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Hospodinu, všechny země, † služte Hospodinu s radostí,* vstupte před něho s jásotem! Uznejte, že Hospodin je Bůh, † on nás učinil, a my mu náležíme,* jsme jeho lid a stádce jeho pastvy. – Vstupte do jeho bran s díkem,† do jeho nádvoří s chvalozpěvem,* slavte ho, žehnejte jeho jménu! Nebot’ Hospodin je dobrý, † jeho milosrdenství je věčné, * po všechna pokolení trvá jeho věrnost. Sláva Otci. P LESEJTE (pátek 1. týdne, pátek 3. týdne) Nebot’ on je náš Bůh * a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou. – Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: † »Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě,* jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, * zkoušeli mě, ač viděli mé činy. – Čtyřicet let mi bylo protivné ono pokolení; † řekl jsem: Je to lid, který bloudí v srdci, * nepoznali mé cesty. Proto jsem přísahal ve svém hněvu: * Nepřijdou na místo mého klidu!« Sláva Otci. Žalm 67 bud’ milostiv a žehnej nám, * ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš,* kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ. At’ tě, Bože, velebí národy, * at’ tě velebí kdekterý národ! – Necht’ se lidé radují a jásají,† že soudíš národy spravedlivě * a lidi na zemi řídíš. At’ tě, Bože, velebí národy, * at’ tě velebí kdekterý národ! – Země vydala svou úrodu,* Bůh, náš Bůh, nám požehnal. B OŽE , Žalmy invitatoria ! Kéž nám Bůh žehná,* at’ ho ctí všechny končiny země! Sláva Otci. (středa 2. týdne, úterý 3. týdne) Žalm 24 náleží země i to, co je na ní,* svět i ti, kdo jej obývají. Nebot’ on jej založil nad moři, * upevnil ho nad proudy vod. – Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu,* kdo smí stát na jeho svatém místě? Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce,† jehož duše nebaží po marnosti, * kdo svému bližnímu křivě nepřísahá. H OSPODINU 7 Ten přijme požehnání od Hospodina,* odměnu od Boha, svého spasitele. To je pokolení těch, kdo po něm touží,* kdo hledají tvář Jakubova Boha. – Zdvihněte, brány, své klenby, † zvyšte se, prastaré vchody,* at’ vejde král slávy! Kdo je ten král slávy? † Silný a mocný Hospodin,* Hospodin udatný v boji. – Zdvihněte, brány, své klenby, † zvyšte se, prastaré vchody,* at’ vejde král slávy! Kdo je ten král slávy? † Hos- ! podin zástupů,* on je král slávy! Sláva Otci. (úterý 1. týdne, neděle 4. týdne) Za každým žalmem jsou v poznámce uvedeny dny z cyklu žaltáře, kdy je ten který žalm zařazen v psalmodii a není tedy vhodné použít ho jako žalm invitatoria. Žalm 95 není v psalmodii nikdy a v invitatoriu se proto dá použít vždy. 8 Te Deum T E D EUM tebe chválíme, * tebe, Pane, velebíme. Tebe, věčný Otče,* oslavuje celá země. Všichni andělé, * cherubové i serafové, všechny mocné nebeské zástupy* bez ustání volají: Svatý, Svatý, Svatý,* Pán, Bůh zástupů. Plná jsou nebesa i země * tvé vznešené slávy. – Oslavuje tě * sbor tvých apoštolů, chválí tě* velký počet proroků, vydává o tobě svědectví* zástup mučedníků; a po celém světě* vyznává tě tvá církev: neskonale velebný, * všemohoucí Otče, úctyhodný Synu Boží,* pravý a jediný, božský Utěšiteli,* Duchu svatý. – Kriste, Králi slávy,* tys od věků Syn Boha Otce; abys člověka vykoupil,* stal ses člověkem a narodil ses z Panny; B OŽE , zlomil jsi osten smrti* a otevřel věřícím nebe; sedíš po Otcově pravici* a máš účast na jeho slávě. Věříme, že přijdeš soudit, * a proto tě prosíme: přispěj na pomoc svým služebníkům,* vždyt’ jsi je vykoupil svou předrahou krví; dej, at’ se radují s tvými sva– tými* ve věčné slávě. ¶ Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví,* ved’ ho a stále pozvedej. Každý den tě budeme velebit* a chválit tvé jméno po všechny věky. Pomáhej nám i dnes,* at’ se nedostaneme do područí hříchu. Smiluj se nad námi, Pane, * smiluj se nad námi. At’ spočine na nás tvé milosrdenství,* jak doufáme v tebe. Pane, k tobě se utíkáme, * at’ nejsme zahanbeni na věky. Poslední část od Zachraň, Pane, svůj lid se může vynechat. Neděle Ž ALTÁ Ř 9 ROZD ĚLENÝ DO TÝDN Ů P RVNÍ TÝDEN Neděle První nešpory Žalm 141, 1-9 volám k tobě, pospěš mi na pomoc,* slyš můj hlas, když k tobě volám. Má modlitba at’ je před tebou jako kadidlo,* mé zvednuté dlaně jako večerní obět’. – Postav, Hospodine, stráž k mým ústům, * hlídku k bráně mých rtů. Neskloň mé srdce ke zlému, * abych se nedopouštěl zločinů, abych s pachateli bezpráví * nejídal jejich vybraná jídla. Když mě udeří spravedlivý, je to laskavost,* když mě pohaní, je to pro hlavu olej. Neodmítne ho má hlava,* avšak pod tíží jejich zloby stále se budu modlit. – U skály byla propuštěna jejich knížata,* slyšela, jak laskavá byla má slova. Jako když se oře a vláčí půda, * jejich kosti byly rozmetány u jícnu podsvětí. – H OSPODINE , K tobě, Hospodine, Pane, se obracejí mé oči, * k tobě se utíkám, nevydávej mě smrti! Zachraň mě před léčkou, kterou mi nastražili,* před tenaty pachatelů křivd. Sláva Otci. Žalm 142 k Hospodinu volám, * hlasitě Hospodina zapřísahám. Vylévám před ním svou starost,* svou tíseň mu vypravuji. – Když můj duch ve mně chřadne,* ty znáš mou cestu. Na stezce, po níž kráčím, * mi nastražili léčku. Hledím napravo a vidím,* že nikdo nemá na mě ohled. Nemám se kam utéci,* nikdo se nestará o můj život. – Volám k tobě, Hospodine, † říkám: Tys mé útočiště, * můj úděl v zemi živých. Všimni si mého nářku, * vždyt’ jsem tak zbědovaný. H LASIT Ě 10 1. týden žaltáře Vysvobod’ mě od těch, kdo mě pronásledují,* jsou silnější než já. – Vyved’ mě ze žaláře, * abych chválil tvé jméno. Obklopí mě spravedliví, * až se mě ujmeš. Sláva Otci. kantikum Flp 2, 6-11 Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost,* nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, † vzal na sebe přirozenost služebníka * K RISTUS a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk,† ponížil se a byl poslušný až k smrti,* a to k smrti na kříži. – Proto ho také Bůh povýšil * a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno * na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: * Ježíš Kristus je Pán. Sláva Otci. Modlitba se čtením Žalm 1 tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, † nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, * a nezasedá ve shromáždění rouhačů, ale má zalíbení v Hospodinově zákoně * a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí. – Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, * a ve svůj čas přináší ovoce. ! Listí mu nevadne* a daří se mu vše, co koná. – Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: * jsou jako pleva rozvátá větrem. Proto neobstojí bezbožní na soudu* ani hříšní ve shromáždění B LAZE spravedlivých, vždyt’ Hospodin dbá o cestu spravedlivých, * ale cesta bezbožných skončí záhubou. Sláva Otci. Žalm 2 se pohané bouří, * proč národy strojí marné plány? Pozdvihují se pozemští králové† a vladaři se spolu umlouvají * proti Hospodinu a jeho Pomazanému. »Rozlámejme jejich okovy* a odhod’me jejich pouta!« – Směje se ten, který na nebesích trůní,* jsou Pánu k smíchu. Potom k nim rozhorlen mluví,* děsí je svým hněvem; P RO Č Neděle »Já jsem přece ustanovil svého krále* na Siónu, na své svaté hoře!« – Vyhlásím Hospodinovo rozhodnutí, † Pán mi řekl: »Ty jsi můj syn,* já jsem tě dnes zplodil. Požádej mě, a dám ti v majetek národy, * do vlastnictví končiny země. Můžeš je roztlouci železným prutem,* jako hliněnou nádobu je – můžeš rozbít.« Nuže, králové, pochopte!* Dejte si říci, vladaři země! V bázni se podrobte Hospodinu,* s chvěním ho poslouchejte, aby se nerozhněval k vaší zhoubě, * protože jeho hněv se roznítí rychle. !! Blaze všem,* kdo se k němu uchylují! Sláva Otci. Žalm 3 kolik je těch, kdo mě sužují! * Mnoho jich na mě dotírá! H OSPODINE , 11 Mnoho jich o mně říká: * »Ani Bůh mu nepomůže!« – Ty však, Hospodine, jsi můj štít, * jsi má chlouba, ty mi pozvedáš hlavu! Hlasitě jsem volal k Hospodinu, * a vyslyšel mě ze své svaté – hory. Klidně jsem ulehl a usnul. * Probudil jsem se, protože mi Hospodin pomáhá. Nezaleknu se ani tisíců, * kteří mě obkličují. – Povstaň, Hospodine, * můj Bože, zachraň mě! Všem mým protivníkům jsi rozbil čelisti, * bezbožníkům jsi vyrazil zuby! U Hospodina je spása: * Na tvém lidu at’ spočine tvé požehnání! Sláva Otci. V. Kristova nauka at’ je u vás ve své plné síle: O. modře se navzájem poučujte a napomínejte. Ranní chvály Žalm 63, 2-9 ! Tak toužím tě spatřit ve svatyni,* abych viděl tvou moc a slávu. ty jsi můj Bůh,* snažně tě hledám, Vždyt’ tvá milost je lepší než život,* mé rty tě budou chválit. – má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo* jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země. Tak tě budu velebit ve svém životě,* v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. B OŽE , 12 1. týden žaltáře Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, * plesajícími rty zajásají ústa, kdykoli na tebe vzpomenu na svém lůžku,* v nočních hodinách budu na tebe myslet. Nebot’ stal ses mým pomocníkem* a ve stínu tvých křídel jásám. Má duše lne k tobě,* tvá pravice mě podpírá. Sláva Otci. kantikum Dan 3-III (57-88) díla Páně, velebte Pána, * chvalte a oslavujte ho navěky. Nebesa, velebte Pána, * andělé Páně, velebte Pána. Všechny vody nad nebem, velebte Pána, * všechny mocnosti Páně, velebte Pána. Slunce a měsíci, velebte Pána,* nebeské hvězdy, velebte Pána. – Všechny deště a roso, velebte Pána,* všechny větry, velebte Pána. Ohni a žáre, velebte Pána,* studeno a teplo, velebte Pána. Roso a jíní, velebte Pána,* zimo a chlade, velebte Pána. Ledy a sněhy, velebte Pána, * noci a dni, velebte Pána. Světlo a temno, velebte Pána, * blesky a mraky, velebte Pána. – Země, veleb Pána, * chval a oslavuj ho navěky. V ŠECHNA Hory a vrchy, velebte Pána, * vše, co na zemi roste, veleb Pána. Prameny, velebte Pána, * moře a řeky, velebte Pána. Velké a malé ryby, které plují ve vodě, velebte Pána, * všichni nebeští ptáci, velebte Pána. Všechna zvířata divoká i krotká, velebte Pána, * lidé, ve– lebte Pána. Izraeli, veleb Pána, * chval a oslavuj ho navěky. Kněží Páně, velebte Pána,* služebníci Páně, velebte Pána. Duchové a duše spravedlivých, velebte Pána, * svatí a pokorní srdcem, velebte Pána. Ananiáši, Azariáši, Misaeli, velebte Pána, * chvalte a oslavujte ho navěky. – Velebme Otce i Syna i Ducha svatého,* chvalme a oslavujme ho navěky. Na konci tohoto kantika se nepřipojuje doxologie Sláva Otci. Žalm 149 Hospodinu píseň novou, * jeho chvála at’ zaznívá ve sboru svatých. At’ se raduje Izrael ze svého tvůrce, * synové Siónu at’ jásají nad svým králem. At’ chválí jeho jméno tancem, * at’ mu hrají na buben a na citeru, nebot’ Hospodin miluje svůj národ* a pokorné zdobí vítězstvím. Z PÍVEJTE Neděle At’ svatí jásají chvalozpěvem, * at’ se veselí na svých ložích. – Boží chválu at’ mají v hrdlech * a dvojsečný meč v rukou, aby vykonali pomstu na pohanech,* tresty na národech, 13 aby spoutali jejich krále řetězy* a železnými okovy jejich velmože, aby na nich vykonali určený soud.* Všem jeho svatým bude to ke cti. Sláva Otci. Modlitba uprostřed dne Žalm 118-I (1-9) Hospodina, nebot’ je dobrý,* jeho milosrdenství trvá navěky. Necht’ řekne dům Izraelův: * »Jeho milosrdenství trvá navěky.« Necht’ řekne dům Árónův: * »Jeho milosrdenství trvá navěky.« Necht’ řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: * »Jeho milosrdenství trvá navěky.« – V soužení jsem volal Hospodina,* Hospodin mě vyslyšel a vysvobodil. Hospodin je se mnou, nebojím se,* co by mi mohl udělat člověk? Hospodin je se mnou, on je můj pomocník,* a já vítězně shlížím na své nepřátele. Lépe je utíkat se k Hospodinu* než důvěřovat v člověka. Lépe je utíkat se k Hospodinu* než důvěřovat v mocné. Sláva Otci. O SLAVUJTE II (10-18) V pohané mě obklíčili, * avšak potřel jsem je v Hospo- ŠICHNI dinově jménu. Odevšad mě obklíčili, * avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu. Obklíčili mě jako včely,† sežehli jak oheň trní,* avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu. Vrazili do mě, abych padl, * avšak Hospodin mi pomohl. Hospodin je má síla a sta- ! tečnost,* stal se mou spásou. – Jásot ze spásy* zní ve stanech ! spravedlivých. Hospodinova pravice mocně zasáhla, † Hospodinova pravice mě pozvedla, * Hospodinova pravice mocně zasáhla. Nezemřu, ale budu žít* a vypravovat o Hospodinových činech. Hospodin mě sice těžce ztrestal,* nevydal mě však smrti. Sláva Otci. III (19-29) mně brány spravedlnosti, * vejdu jimi, abych vzdal díky Hospodinu. Toto je brána Hospodinova, * jí procházejí spravedliví. O TEV Ř TE 14 1. týden žaltáře Děkuji ti, žes mě vyslyšel * a stal se mou spásou. – Kámen, který stavitelé zavrhli,* stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo,* je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, * jásejme a radujme se z něho! Hospodine, dej spásu,* Hospo– dine, popřej zdaru! Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu. * Žehnáme vám z Hospodinova domu. Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo.* Seřad’te průvod s hojnými ratolestmi až k rohům oltáře! – Ty jsi můj Bůh, děkuji ti;* budu tě slavit, můj Bože! Oslavujte Hospodina, nebot’ je dobrý, * jeho milosrdenství trvá Sláva Otci. navěky. dopoledne: V. Nakloň mé srdce, Bože, k svým přikázáním, O. a budu je věrně zachovávat. v poledne: V. Navěky, Hospodine, trvá tvé slovo, O. od pokolení do pokolení je tvá věrnost. odpoledne: V. Volám z celého srdce: vyslyš mě, Hospodine, O. tvé příkazy chci zachovávat. Druhé nešpory Žalm 110, 1-5.7 řekl mému Pánu: † »Sed’ po mé pravici, * dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám.« Žezlo moci ti podává Hospodin ze Siónu:* »Panuj uprostřed svých nepřátel! Ode dne zrození je ti určeno vládnout v posvátném lesku: * zplodil jsem tě jako rosu před jitřenkou.« – Hospodin přísahal a nebude toho litovat: * »Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova!« H OSPODIN Hospodin je po tvé pravici,* potře krále v den svého hněvu. Cestou se napije z potoka, * proto povznese hlavu. Sláva Otci. Žalm 114 K vytáhl Izrael z Egypta, * Jakubův dům z cizáckého li- DYŽ du, stal se Juda Boží svatyní, * Izrael Božím panstvím. – Moře to vidělo a prchlo, * Jordán se obrátil nazpět, Neděle Hory poskočily jako berani, * pahorky jako jehňata. – Co je ti, moře, že prcháš,* Jordáne, že se obracíš nazpět, hory, proč poskakujete jako berani,* pahorky, proč skáčete jako jehňata? – Země, třes se před Pánem, * před Bohem Jakubovým, jenž mění skálu v bažinu,* křemen v prameny vod. Sláva Otci. Mimo dobu postní: kantikum srov. Zj 19, 1-7 Aleluja. Vítězství, sláva a moc našemu Bohu, O. aleluja nebot’ jeho soudy jsou pravdivé a spravedlivé. O. Aleluja, aleluja. Aleluja. Chvalte našeho Boha, všichni, kdo mu sloužíte O. aleluja a kdo se ho bojíte, malí i velcí! O. Aleluja, aleluja. Aleluja. Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království! O. Aleluja. Radujme se, jásejme a vzdejme mu čest! O. Aleluja, aleluja. 15 Aleluja. Nebot’ nadešla Beránkova svatba, O. aleluja jeho nevěsta se připravila. O. Aleluja, aleluja. Sláva Otci i Synu O. aleluja i Duchu svatému. O. Aleluja, aleluja. Jako byla na počátku, i nyní i vždycky, O. aleluja a na věky věků. Amen. O. Aleluja, aleluja. V době postní: kantikum srov. 1 Petr 2,21-24 trpěl za nás † a zanechal nám tak příklad, * abychom šli v jeho šlépějích. – On nezhřešil * a nikdo od něho !! neslyšel nic neupřímného. Když mu spílali,* on jim to spí- ! láním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, * ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. – On sám na svém těle vynesl * naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům* a žili spravedlivě. Jeho ranami* jsme uzdraveni. ! Sláva Otci. K RISTUS 16 1. týden žaltáře Pondělí Modlitba se čtením Žalm 6 nekárej mě ve svém hněvu, * netrestej mě ve svém rozhorlení! Smiluj se nade mnou, Hospodine, vždyt’ jsem chorý, * uzdrav mě, Hospodine, nebot’ mé kosti se chvějí a má duše je nadmíru vyděšená; * ale ty, Hospodine, jak dlouho ještě...? – Obrat’ se, Hospodine, vysvobod’ mou duši, * zachraň mě pro své slitování, protože mezi mrtvými nemyslí na tebe nikdo:* Kdo tě v podsvětí může chválit? – Jsem vysílen od svého nářku,† noc jak noc pláčem skrápím své lože,* smáčím své lůžko slzami. Oko mám zamžené hořem,* zestárlo vinou všech mých nepřátel. – Pryč ode mě, všichni pachatelé bezpráví,* nebot’ Hospodin zaslechl mé hlasité naříkání. Uslyšel Hospodin mou prosbu,* Hospodin mou modlitbu přijal. At’ se všichni moji nepřátelé zastydí, at’ se vyděsí,* at’ se kvapně odklidí v hanbě! Sláva Otci. H OSPODINE , Žalm 9-I (2-11) chci tě oslavovat z celého svého srdce, * chci vyprávět o všech tvých podivuhodných skutcích. H OSPODINE , V tobě se chci radovat a jásat,* opěvovat jméno tvé, Svrchovaný, protože se moji nepřátelé stáhli,* zhroutili se a zanikli před tvou tváří. – Zjednal jsi mi právo a spravedlnost, * zasedl jsi na stolec jako spravedlivý soudce, obořil ses na pohany, bezbožníka jsi potřel, * navždy jsi vyhladil jejich jméno. Nepřátelům došly síly, jsou natrvalo zhrouceni, * rozbořil jsi města, zanikla jejich památka. – Hospodin však trůní věčně, * stolec svůj postavil k soudu. Podle práva bude svět soudit, * podle spravedlnosti vyřkne rozsudek nad národy. – Hospodin bude utlačovanému útočištěm, * útulkem v dobách tísně. Budou v tebe důvěřovat, kdo se znají k tvému jménu,* protože neopouštíš, Hospodine, ty, kteří tě hledají! Sláva Otci. Pondělí II (12-21) chytil hříšník. Hospodinu, který sídlí na Siónu, * rozhlašujte jeho činy mezi národy, vždyt’ si na ně vzpomněl jako krevní mstitel, * nezapomněl na výkřiky ubožáků. – Hospodine, smiluj se nade mnou, † pohled’ na mé soužení, které snáším od svých nepřátel, * vysvobod’ mě z bran smrti, abych hlásal všechnu tvou chválu u bran siónské dcery,* at’ se rozjásám nad tvou pomocí! – Pohané zapadli do jámy, kterou vykopali, * noha jim uvázla v léčce, kterou nastražili. Hospodin se dal poznat, vykonal soud,* do díla svých rukou se Z PÍVEJTE 17 – At’ se hříšní stáhnou do podsvětí, * všichni pohané, kteří nedbají o Boha, nebot’ nebude navěky zapomenut chudák,* naděje ubohých nezajde navždy! – Hospodine, povstaň, at’ nezbujní člověk, * pohané budou souzeni před tvou tváří! Hospodine, nažeň jim strachu,* at’ si pohané uvědomí, že jsou jen lidé! Sláva Otci. V. Pouč mě, Hospodine, at’ zachovám tvůj zákon O. a chráním ho celým svým srdcem. Ranní chvály Žalm 5, 2-10.12-13 slyš moje slova, * všimni si mého nářku! Naslouchej mé hlasité prosbě,† můj králi a můj Bože, * vždyt’ k tobě se modlím, Hospodine! Zrána slyšíš můj hlas, * zrána ti předkládám své modlitby a čekám. – Ty nejsi Bůh, kterému by se líbila nepravost, † zlý u tebe prodlévat nesmí* ani rouhači před tebou neobstojí. Nenávidíš každého zločince, * hubíš všechny lháře. H OSPODINE , Od vraha a podvodníka* se odvrací Hospodin s odporem. – Já však pro velikou tvou milost * smím vstoupit do tvého domu, padnu na tvář před tvým svatým chrámem * v bázni před te– bou, Hospodine! Ved’ mě ve své spravedlnosti kvůli mým nepřátelům; * urovnej přede mnou cestu k sobě! Vždyt’ není upřímnosti v jejich ústech,* jejich nitro strojí úklady, jejich hrdlo je otevřený hrob, * lichotí svým jazykem. – 18 1. týden žaltáře Ale všichni, kdo se k tobě utíkají, at’ se veselí, * at’ jásají bez přestání; chraň je, at’ se radují v tobě, * kdo milují tvé jméno, protože ty, Hospodine, žehnáš spravedlivému, * jako štítem ho věnčíš svou přízní. Sláva Otci. kantikum 1 Kron 29, 10-13 ! bud’, Hospodine, † Bože Izraele, našeho otce, * od věků na věky. V ELEBEN Tvá je, Hospodine, velikost a moc, † nádhera, lesk i vznešenost,* nebot’ tobě patří všechno na nebi i na zemi. – Tobě, Hospodine, přísluší kralovat,† ty jsi svrchovaně povýšený nade vším,* od tebe je bohatství a velebnost. Ty vládneš nade vším, † v tvé ruce je síla a moc,* z tvé ruky pochází všechna velikost a vláda. – Děkujeme ti nyní, náš Bože,* a chválíme tvé slavné jméno. Sláva Otci. Žalm 29 Hospodinu, Boží synové, * vzdejte Hospodinu slávu a moc. Vzdejte Hospodinu slávu hodnou jeho jména, * v posvátném rouchu se klaňte Hospodinu! – Hospodinův hlas nad vodami! † Vznešený Bůh zaburácel hromem, * Hospodin nad spoustami vod! Hlas Hospodinův, jak je mocný, * hlas Hospodinův, jak je vel– kolepý! Hospodinův hlas láme cedry, * Hospodin láme cedry libanonské. Nutí Libanon poskakovat jako býčka, * Sirjon jak buvolí mládě. – Hospodinův hlas srší plameny ohně. † Hospodinův hlas otřásá pouští, * Hospodin otřásá pouští Kadeš; Hospodinův hlas vyvrací duby a lesy zbavuje kůry, * v jeho chrámu však volají všichni: Sláva! – Hospodin trůnil nad potopou,* Hospodin jako král bude trůnit věčně, Hospodin uštědří svému lidu sílu, * Hospodin dá požehnání a pokoj svému lidu. Sláva Otci. V ZDEJTE Pondělí 19 Modlitba uprostřed dne Žalm 19-B (8-15) zákon je dokonalý, občerstvuje duši, * Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost. Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost v srdci, * Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči. – Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, * Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé. Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata,* sladší jsou nad – med, nad št’ávu z plástů. I tvůj služebník si na ně dává pozor * a velmi bedlivě je zachovává, kdo však pozná každé pochybení?* Očist’ mě od chyb, jež jsou mi skryty! – Chraň svého služebníka před zpupností,* at’ mě neovládne! Pak budu bez úhony * a vyvaruji se velkého hříchu. – Necht’ se ti líbí slova mých úst† i smýšlení mého srdce, * Hospodine, má Skálo, vykupiteli můj! Sláva Otci. H OSPODIN ŮV přede všemi, kdo mě pronásledují, a vysvobod’ mě; at’ žádný z nich neuchvátí mou duši jako lev,* který ji trhá, aniž ji může kdo vyrvat. – Hospodine, můj Bože, jestliže jsem spáchal tyto věci:* jestliže lpí na mých rukou nepravost, jestliže jsem způsobil zlo svému příteli * já, který se ujímal těch, kdo mi bez příčiny křivdívali, at’ mě nepřítel honí a dopadne,† at’ do země zašlápne můj život * a do prachu at’ srazí mou čest! – Povstaň, Hospodine, ve svém hněvu, † opři se proti běsnění těch, kdo mě utiskují, * stůj při mně na soudu, který jsi ohlásil. At’ se kolem tebe shluknou národy * a zasedej nad nimi na výsosti! – Hospodin je soudcem národů:† zjednej mi právo, Hospodine, vždyt’ jsem spravedlivý* a není na mně viny. At’ přestane ničemnost bezbožníků, podepři spravedlivého * ty, který zkoumáš srdce i ledví, spravedlivý Bože! Sláva Otci. II (11-18) Žalm 7-I (2-10) H OSPODINE , můj Bože, k tobě se utíkám; * zachraň mě je můj štít, * on uchrání !! lidi upřímného srdce! Bůh je soudce spravedlivý, * Bůh dává výstrahy ustavičně: B ŮH 20 1. týden žaltáře jestliže se hříšní neobrátí, naostří svůj meč, * napne luk a namíří ho. Připraví si smrtonosné zbraně,* své šípy opatří ohněm. – Hle, hříšník počal nepravost, obtěžkán je zlobou* a rodí úklad. Jámu vykopal a vyhloubil,* ale do pasti, kterou připravil, sám spadl. Jeho zloba se vrátí na jeho vlastní hlavu, * na temeno mu padne jeho násilí. Já však budu Hospodina chválit pro jeho spravedlnost, * jméno Hospodina, Nejvyššího, budu opěvovat. Sláva Otci. dopoledne: V. Tys má pomoc, Hospodine, nezavrhuj mě, O. neopouštěj mě, Bože, můj spasiteli. v poledne: V. Ustavičně chci velebit Hospodina, O. vždy bude v mých ústech jeho chvála. odpoledne: V. Vysvobod’ mě, Hospodine, a smiluj se nade mnou; O. ve shromáždění tě budu chválit. Nešpory Žalm 11 Hospodina hledám útočiště.† Jak mi můžete říkat: * »Ulet’ na hory jako pták! Nebot’ hle, hříšníci napínají luk, † svůj šíp kladou na tětivu, * aby ve tmě zasáhli lidi upřímného srdce. Když se totiž základy řítí, * co může spravedlivý dělat?« – Hospodin však sídlí ve svém posvátném chrámě,* na nebesích má Hospodin svůj trůn, jeho oči pozorují, * smrtelníky zkoumá jeho zrak. Hospodin zkouší spravedlivého i bezbožníka, * miluje-li kdo bez- U práví, toho nenávidí z duše. Sešle na hříšné déšt’ žhavého uhlí a síry,* žhoucí vítr bude úděl – jejich číše. Vždyt’ Hospodin je spravedlivý, † má rád spravedlivé skutky, * zbožní uzří jeho tvář. Sláva Otci. Žalm 15 kdo smí prodlévat v tvém stánku, * kdo přebývat na tvé svaté hoře? – Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, † upřímně smýšlí ve svém srdci,* svým jazykem nepomlouvá, H OSPODINE , Úterý nečiní příkoří svému bližnímu,* netupí svého souseda. – Nešlechetným člověkem pohrdá, * ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina. Nemění přísahu, i když je mu na škodu, † nelichvaří svými penězi * a nebere úplatky proti nevinnému. – Kdo takto jedná, * nikdy nezakolísá! Sláva Otci. kantikum Ef 1, 3-10 pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, * on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože – jsme spojeni s Kristem. Vždyt’ v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, * abychom B U Ď 21 byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil,* abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše – Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti,* nebot’ skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu. – V něm máme vykoupení skrze jeho krev, * odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil * s veškerou moudrostí a pro– zíravostí: seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, † jak se mu to líbilo * a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy:* že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi. Sláva Otci. Úterý Modlitba se čtením Žalm 10-I (1-11) proč jsi tak vzdálen, * proč se skrýváš v dobách tísně? Bezbožník zpupně pronásleduje ubožáka, * chytí ho do nástrah, které si přichystal. – Vždyt’ hříšník se chlubí svou náruživostí,* rouhá se chamtivec, H OSPODINE , pohrdá Hospodinem. Namlouvá si bezbožník ve své opovážlivosti: † »On nepotrestá! Bůh není!«* To je celé jeho smýšlení. Po celý čas se mu vše daří, † je daleko od myšlenky na tvůj soud, * na všechny své odpůrce hledí s výsměchem. 22 1. týden žaltáře Říká si pro sebe: »Nic mnou nehne, * z pokolení do pokolení mě neštěstí nepotká.« Jeho ústa jsou plná kletby, lsti a úkladu, * pod jeho jazykem jen útrapa a hoře. – Sedí na číhané poblíž osad,† zabíjí nevinného ve skrytu,* jeho oči slídí po chudákovi. Číhá v úkrytu jako lev ve svém doupěti, † číhá, aby lapil ubožáka,* lapí ho a vtáhne do své sítě. Přikrčí se, po zemi se plazí, * chudáci klesají v jeho drápech. Myslí si v srdci: »Bůh zapomněl, * odvrátil svou tvář, vůbec Sláva Otci. se nedívá!« II (12-18) Hospodine, Bože, zdvihni svou ruku, * nezapomínej na chudáky! Jak to, že bezbožník pohrdá Bohem * a říká si v srdci: »Nepotrestá!«? Ty však vidíš; ty sleduješ útrapy i žal, * abys je vzal do svých rukou. Na tebe se spoléhá ubožák,* sirotkovi tys pomocníkem. Zlom rámě bezbožného bídáka,* ztrestej jeho nepravost a nebude ho. – Hospodin je králem na věčné časy,* vyhynuli pohané z jeho země. P OVSTA Ň , Přání ubohých jsi vyslyšel, Hospodine,* vzpružil jsi jim srdce, popřáls jim sluchu, abys právo zjednal slabému a sirotku, * aby člověk, vzešlý ze země, už nenaháněl strachu. Sláva Otci. Žalm 12 Hospodine, zbožných ubývá,* mezi lidmi se vytrácí věrnost. Klamou se navzájem falešnými slovy,* hovoří úlisným rtem, dvojakým srdcem. – Necht’ Hospodin zničí každý úlisný ret, * jazyk, který chlubivě mluví, ty, kteří říkají: »Naše síla je v jazyku,* rty máme k vlastnímu pro– spěchu; kdo je náš pán?« »Pro útisk ubohých, sténání chudých † už povstanu, praví Hospodin,* spásu dám tomu, kdo po ní touží.« Hospodinovy výroky jsou upřímná slova, * ryzí stříbro, zba– vené hlíny, sedmkrát tříbené. Ty nás, Hospodine, ochráníš* a zachováš navždy před tímto pokolením. Kolem se toulají bezbožníci, * vyvyšují se nejhorší z lidí. Sláva Otci. P OMOZ , V. Hospodin učí pokorné správně jednat, O. vede je po svých cestách. Úterý 23 Ranní chvály Pokud se následující žalm zpíval jako invitatorium, nahradí se zde žalmem 95, str. 6. Žalm 24 náleží země i to, co je na ní,* svět i ti, kdo jej obývají. Nebot’ on jej založil nad moři, * upevnil ho nad proudy vod. – Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu,* kdo smí stát na jeho svatém místě? Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce,† jehož duše nebaží po marnosti, * kdo svému bližnímu křivě nepřísahá. Ten přijme požehnání od Hospodina,* odměnu od Boha, svého spasitele. To je pokolení těch, kdo po něm touží,* kdo hledají tvář Jakubova Boha. – Zdvihněte, brány, své klenby, † zvyšte se, prastaré vchody,* at’ vejde král slávy! Kdo je ten král slávy? † Silný a mocný Hospodin,* Hospodin udatný v boji. – Zdvihněte, brány, své klenby, † zvyšte se, prastaré vchody,* at’ vejde král slávy! ! Kdo je ten král slávy? † Hospodin zástupů,* on je král slávy! Sláva Otci. H OSPODINU kantikum Tob 13, 2-8 Bůh věčně živý * i jeho království, protože on trestá a smilovává se, † svrhuje do podsvětí a vyvádí ze záhuby svou vznešeností! * Nikdo nemůže uniknout jeho ruce. – Oslavujte ho před národy, synové Izraele, † nebot’ on vás mezi ně rozptýlil* a tam ukázal svoji vznešenost. Ctěte ho přede vším, co žije, † protože on je náš Pán a on je náš otec, * on je náš Bůh po všechny věky. – Bude vás trestat pro vaše nepravosti,* ale smiluje se nad vámi nade všemi a shromáždí vás ze všech národů,* kdekoli jste byli rozptýleni. – Když se k němu obrátíte celým svým srdcem a celou svou duší* a budete před ním správně jednat, on se k vám obrátí * a už před ! vámi neskryje svoji tvář. – A nyní pohled’te na to, co vám učinil,* a zplna jej oslavujte svými ústy Velebte spravedlivého Pána * a ctěte věčného krále! – Já jej oslavuji v zemi, kde jsem zajatcem, * a ukazuji jeho moc a vznešenost hříšnému lidu. P OŽEHNANÝ 24 1. týden žaltáře Obrat’te se, hříšníci, a jednejte před ním spravedlivě.* Kdo ví, zda vám ze své přízně neprokáže milosrdenství? – Já se z celé duše raduji z krále nebes, * moje duše se bude radovat po všechny dny svého života. Všichni vyvolení, velebte Pána,† všichni chvalte jeho vznešenost. * Chvalte ho ve dnech radosti a oslavujte ho. Sláva Otci. Žalm 33 se, spravedliví, z Hospodina, * sluší se, aby ho dobří chválili. Citerou oslavujte Hospodina, * hrejte mu na desetistrunné harfě. Zpívejte mu píseň novou, * dovedně sáhněte do strun, slav– nostně je rozezvučte! Nebot’ Hospodinovo slovo je správné, * spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, * země je plná Hospodinovy milosti. Jeho slovem vznikla nebesa, * dechem jeho úst všechen jejich zástup. Vodstva moří shrnuje jako do měchu, * do nádrží slévá oceány. – Necht’ se bojí Hospodina celá země,* všichni obyvatelé světa at’ R ADUJTE se před ním děsí. On totiž řekl – a stalo se, * on poručil – a vše povstalo. Plány pohanů Hospodin maří,* v nic uvádí myšlení národů. Hospodinův úmysl trvá na věky, * myšlenky jeho srdce po – všechna pokolení. Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin,* blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek. Z nebe shlíží Hospodin, * vidí všechny smrtelníky. Z místa, kde sídlí, dívá se * na všechny obyvatele země. Každému z nich uhnětl srdce,* uvažuje o všech jejich skutcích. – Nezvítězí král početným vojskem, * ani silák se nezachrání velkou udatností. Zklame kůň, když jde o vítězství,* nezachrání svou velikou silou. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, * nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti,* aby jim život zachoval za hladu. – Naše duše vyhlíží Hospodina, * on sám je naše pomoc a štít. V něm se raduje naše srdce, * důvěřujeme v jeho svaté jméno. At’ spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, * jak doufáme v tebe. Sláva Otci. Úterý 25 Modlitba uprostřed dne Žalm 119-Alef (1-8) těm, jejichž cesta je bezúhonná, * kteří kráčejí v zákoně Hospodinově. Blaze těm, kdo dbají na jeho přikázání, * hledají ho celým srdcem, kdo nečiní nepravosti, * ale chodí po jeho cestách. – Tys dal svá nařízení, * aby se jich dbalo svědomitě. Kéž jsou pevné mé cesty, * abych zachovával tvé příkazy. – Neupadnu do hanby, * budu-li si všímat všech tvých předpisů. Oslavím tě upřímným srdcem,* když se naučím tvým spravedlivým rozhodnutím. Tvé příkazy chci zachovávat, * jenom mě neopouštěj! Sláva Otci. B LAZE Žalm 13 dlouho budeš na mě, Hospodine, docela zapomínat, * jak dlouho budeš přede mnou skrývat svou tvář? Jak dlouho se budu starostí zmítat ve své duši, † s tím každodenním smutkem v srdci, * jak dlouho se má nade mnou vypínat můj nepřítel? – Shlédni a vyslyš mě, Hospodine, můj Bože! * Rozjasni mé oči, at’ neusnu v smrti, J AK aby neřekl můj nepřítel: »Zdolal jsem ho!«* At’ nejásají moji protivníci, že jsem klesl. – Já však důvěřuji v tvé slitování, † pro tvou pomoc at’ zaplesá mé srdce, * zazpívám Hospodinu, který mě zahrnul dobrem. Sláva Otci. Žalm 14 si říká v srdci: * !! »Bůh není!« Zkaženě, zvráceně jednají,* nikdo nedělá dobro. – Hospodin shlíží z nebe na smrtelníky, * aby viděl, zda je někdo rozumný a vyhledává Boha. Všichni pobloudili, všichni se zkazili, * nikdo nedělá dobro. Dočista nikdo! – Nevzpamatuje se žádný, kdo páchá zlo, * kdo požírá můj lid, jako by jedl chleba? Hospodina nevzývají – † pak se budou strachem třást, * vždyt’ Bůh je s pokolením spravedlivých. Chcete zmařit chudáku plány,* ale Hospodin je mu útočištěm. – Kéž přijde Izraeli spása ze Siónu!† Až Hospodin změní osud svého lidu, * jásot bude v Jakubovi, radost bude v Izraeli. Sláva Otci. N EROZUMNÝ 26 1. týden žaltáře dopoledne: V. Hospodin neodepře štěstí nevinnému, O. blaze tomu, kdo v něho doufá. v poledne: V. Bože, tobě se líbí upřímné srd- ce, O. ve skrytu mě učíš moudrosti. odpoledne: V. Bože, jednej se mnou podle svého milosrdenství, O. a nauč mě svým příkazům. Nešpory Žalm 20 tě vyslyší Hospodin v den tísně * a ochrání tě jméno Jakubova Boha! Kéž ti ze svatyně sešle pomoc * a podporu ti poskytne ze Siónu! – Kéž se rozpomene na všechny tvé dary* a tvá obět’ je mu milá! Kéž ti udělí, co si žádá tvé srdce, * a splní ti každý tvůj záměr. – Nad tvým vítězstvím zajásejme,† korouhve vztyčme ve jménu svého Boha,* kéž splní Hospodin všechna tvá přání! Nyní vím, že Hospodin dal vítězství svému pomazanému, † vyslyšel ho ze svých svatých nebes,* silnou svou pravicí, jež dává vítězství. – Síla jedněch je ve vozech, síla druhých v koních, * ale naše síla je ve jménu Hospodina, našeho Boha. Tamti se zhroutili a padli,* my však stojíme a vytrváme! – Hospodine, dej vítězství králi, * vyslyš nás, když k tobě voláme! K Sláva Otci. ÉŽ Žalm 21, 2-8.14 z tvé síly se raduje král, * jak velice jásá nad tvou pomocí! Splnil jsi mu, po čem v srdci toužil,* neodepřels, co jeho rty žádaly. Nebot’ jsi mu vyšel vstříc s hojným požehnáním, * vsadil jsi mu na hlavu korunu z ryzího zlata. Žádal od tebe život: dopřáls mu * dlouhá léta na věčné časy. – Veliká je sláva jeho, protožes mu pomohl, * ozdobils ho ctí a vznešeností. Učinils ho věčným požehnáním, * oblažils ho radostí před tvou tváří. Nebot’ král doufá v Hospodina,* z milosti Nejvyššího nezakolísá. – Povstaň, Hospodine, ve své síle,* tvou moc oslavíme zpěvem! Sláva Otci. H OSPODINE , Středa kantikum Zj 4, 11; 5, 9.10.12 náš Bože, jsi hoden, * abys přijal slávu, čest, i moc, protože jsi stvořil všechno, * z tvé vůle to povstalo a bylo stvořeno. – Pane, jsi hoden vzít svitek * a rozlomit jeho pečeti, P ANE , 27 protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi* z každého kmene, jazyka, lidu i národa a vytvořil jsi z nich našemu ! Bohu království a kněze * vládnoucí nad zemí. – Beránek, který byl zabit,† si zaslouží, aby přijal moc, bohatství a moudrost, * sílu, čest, slávu i chválu! Sláva Otci. Středa Modlitba se čtením Žalm 18-I (2-7) tě, Hospodine, má sílo, * Hospodine, má skálo, mé útočiště; zachránce můj! M ILUJI Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, * můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála,* a od svých nepřátel budu vysvobozen. – Obklopil mě smrtící příboj, * přepadly mě záhubné přívaly, ovinula mě osidla podsvětí, * ohrozily mě léčky smrti. Ve své tísni jsem vzýval Hospodina,* k svému Bohu jsem volal o pomoc: Ze své svatyně slyšel můj hlas,* mé volání proniklo k jeho sluchu. Sláva Otci. II (8-20) se a zatřásla země, † zakolísaly základy hor* a zachvěly se, nebot’ vzplál hněvem. Vystoupil kouř z jeho chřípí, † sžírající oheň z jeho úst, * žhavé uhlí od něho vzplálo. Nebesa sklonil a sestoupil, * černý mrak byl pod jeho nohama. – Jel na cherubu a letěl,* nesl se na křídlech větru. Jako rouchem se temnotou oděl, * zahalil se do tmavých vod, do hustých mračen. Bleskem v jeho dohledu * vzplálo žhavé uhlí. – Z nebe Hospodin zahřměl,* Nejvyšší zaburácel svým hlasem. Vyslal své šípy a rozptýlil je, * vyslal přemnohé blesky a rozdrtil je. Z ACHV ĚLA 28 1. týden žaltáře Tu se ukázala dna oceánů,* základy země byly obnaženy, když Hospodin pohrozil, * když zavanul dech jeho hněvu. – Napřáhl svou ruku z výšin a uchopil mě,* vyprostil mě ze spousty vod, vyrval mě mému mocnému nepříteli, * těm, kdo mě nenáviděli, kdo mě předčili silou. Přepadli mě v den pro mě osudný, * ale Hospodin se mě zastal. Vyvedl mě na volné prostranství,* vysvobodil mě, protože mě má rád. Sláva Otci. III (21-30) mi Hospodin podle mé spravedlnosti, * odměnil mě podle čistoty mých rukou. Vždyt’ jsem zachovával Hospodinovy cesty, * nevzdálil jsem se hříchem od svého Boha. O DPLATIL Nebot’ jsem míval na zřeteli všechny jeho příkazy,* jeho nařízením jsem se nevyhýbal, ale byl jsem před ním bez úhony,* uchoval jsem se bez viny. Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti, * podle čistoty mých rukou, kterou vidí svýma očima. – K dobrému člověku se chováš dobrotivě,* s bezúhonným zacházíš láskyplně, s upřímným jednáš upřímně, * s vychytralým však obezřetně. Nebot’ pokorný lid ty zachraňuješ, * ale ponižuješ oči zpupných. – Ano, ty Hospodine, zažehuješ mou svítilnu,* mou temnotu ozařuješ, můj Bože! S tebou se vrhám na šiky nepřátel* a hradby ztékám se svým Bohem. Sláva Otci. V. Všichni Ježíšovi přisvědčovali, O. a divili se milým slovům z jeho úst. Ranní chvály Žalm 36 mluví bezbožnému v srdci, * na bázeň před Bohem se neohlíží, N EPRAVOST a tak namlouvá sám sobě, * že se jeho vina nenajde a nezoškliví. – Slova jeho úst jsou nepravost a faleš,* přestal mít rozum a jednat správně. Na svém lůžku přemítá o nepravosti, * stojí na nedobré cestě, neštítí se zlého. – Hospodine, tvé milosrdenství sahá až do nebes, * tvoje věrnost až k oblakům. Středa Tvá spravedlnost je jak Boží hory,† tvé rozsudky jak mořská hlubina,* pomáháš lidem i zvířatům, – Hospodine. Jak vzácná je tvá milost, Bože,* lidé se utíkají do stínu tvých křídel. Sytí se hojností tvého domu, * napájíš je proudem svého blaha. Nebot’ u tebe je pramen života,* v tvé záři vidíme světlo. – Zachovej svou milost těm, kdo tě znají, * svou spravedlnost těm, kdo jsou upřímného srdce! Noha nadutců at’ mě nepřišlápne, * ruka hříšníků at’ se mnou nesmýká! Hle, padli, kdo páchali nepravost,* jsou svrženi a nemohou povstat! Sláva Otci. kantikum Jdt 16, 1-2a.13-15 na buben ke cti Páně,* zazpívejte Bohu s doprovodem cimbálů, zanotujte mu píseň novou, † oslavujte a vzývejte jeho jméno! * – Pán zamezuje války. Zazpívám mému Bohu píseň novou:† Pane, jsi veliký a slavný,* podivuhodný mocí a nepřemožitelný! At’ ti slouží všechno tvorstvo, * nebot’ jsi rozkázal a stalo se, U DE Ř TE 29 seslal jsi svého ducha, a vše bylo stvořeno,* nikdo nemůže odpo– rovat tvému slovu. Vody se vzdouvají a hory se třesou od základů,* jako vosk se roztékají před tebou skály, ale k těm, kdo se tě bojí, * jsi Sláva Otci. vždycky milostivý. Žalm 47 národy, tleskejte rukama, * jásejte Bohu radostným hlasem, protože Hospodin je vznešený, hrozný, * je to veliký král nad celou zemí. – Podrobuje nám národy, * klade nám k nohám pohany. Vybírá nám naše dědictví, * slávu Jakuba, kterého miluje. Bůh se vznáší za jásotu,* Hospodin vystupuje za hlaholu trub. – Zpívejte Bohu, zpívejte, * zpívejte našemu králi, zpívejte! Protože Bůh je králem celého světa,* zpívejte mu chvalozpěv! – Bůh vládne národům,* Bůh zasedá na svém svatém trůnu. Knížata národů se přidružují * k lidu Abrahámova Boha. Vždyt’ Bohu patří vládcové země,* je nadmíru vznešený. Sláva Otci. V ŠECHNY 30 1. týden žaltáře Modlitba uprostřed dne Žalm 119-Beth (9-16) půjde jinoch svou cestou bez úhony? * Bude-li se chovat podle tvého slova. Celým srdcem tě hledám, * nedej, abych se odchýlil od tvých – předpisů! V svém srdci uchovávám tvůj výrok,* abych se neprohřešil proti tobě. Veleben jsi, Hospodine, * nauč – mě svým příkazům! Svými rty vypočítávám * všechna rozhodnutí tvých úst. Raduji se na cestě tvých přikázání* jako z velkého bohatství. – Chci rozjímat o tvých nařízeních,* pozor dávat na tvé cesty. Z tvých příkazů se budu těšit,* nezapomenu na tvá slova. Sláva Otci. J AK Žalm 17-I (1-7) Hospodine, spravedlivou žádost,† všimni si mého nářku, * popřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů! Ty sám posud’ mou spravedlnost,* tvé oči vidí, co je správné. – Jestliže zkoušíš mé srdce, zkoumáš mě v noci, tříbíš mě ohněm,* nenalezneš na mně nepravosti. S LYŠ , Má ústa se neprohřešila, jak lidé mají ve zvyku, * podle slov tvých rtů jsem dbal na cesty zákona. Mé kroky pevně setrvaly na tvých stezkách, * nezakolísaly mé nohy. – Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, * popřej mi sluchu, slyš mé slovo! Ukaž mi svou zvláštní milost * ty, který zachraňuješ před odpůrci všechny, kdo se utíkají k tvé pravici. Sláva Otci. II (8-15) mě jako zřítelnici oka, † do stínu svých perutí mě ukryj* před hříšníky, kteří na mně páchají násilí. Zuřiví nepřátelé mě obklopují, † nepřístupným činí své bezcitné srdce,* zpupně mluví svými ústy. Už, už mě obkličují jejich kroky,* oči své upírají, aby mě povalili na zem, podobají se lvu, který dychtí po kořisti, * nebo lvímu mláděti, které číhá z úkrytu. – Povstaň, Hospodine, vyraz proti němu a poval ho, † svým mečem zachraň mou duši před hříšníkem,* svou rukou mě, Hospodine, zachraň před lidmi, O PATRUJ Středa před lidmi, pro které tento život znamená všechno,* jejichž břicho plníš svými dary. Jejich synové se dosyta najedí,* a co zbude, nechávají svým dětem. Já však ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, * až procitnu, nasytím se pohledem na tebe. Sláva Otci. dopoledne: 31 V. Ukaž mi své cesty, Hospodine, O. pouč mě o svých stezkách. v poledne: V. Tvoji kněží at’ obléknou spravedlnost, O. a tvoji zbožní at’ se rozjásají. odpoledne: V. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, O. nad těmi, kdo doufají v jeho milost. Nešpory Žalm 27-I (1-6) je mé světlo a má spása,* koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života,* před kým bych se třásl? Když na mě útočí zločinci, aby hryzli mé tělo, * moji protivníci a nepřátelé klopýtají a klesají. I když se proti mně utáboří vojsko, nevyděsí se mé srdce,* když proti mně vypukne válka, jsem pln důvěry. – Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: * abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy* a patřil na jeho chrám. – ! Nebot’ v den neštěstí skryje mě ve svém stánku, † v úkrytu svého stanu mě schová,* na skálu zdvihne. ! H OSPODIN Nyní se zdvihá má hlava* proti nepřátelům, kteří mě obkličují, oběti chvály mu přinesu v jeho stanu, * budu zpívat a hrát Hospodinu. Sláva Otci. II (7-14) Hospodine, můj hlas, jak volám, * smiluj se nade mnou, vyslyš mě! Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: * Hospodine, hledám – tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou,* v hněvu neodmítej svého služebníka! Tys má pomoc, nezavrhuj mě,* neopouštěj mě, Bože, můj spasiteli! I kdyby mě otec s matkou opustili,* Hospodin se mě ujme. – S LYŠ , 32 1. týden žaltáře Pouč mě, Hospodine, o své cestě, * ved’ mě po rovné stezce navzdory mým nepřátelům! Nevydávej mě choutkám mých protivníků, * vždyt’ povstali proti mně křiví svědci a násilím proti mně soptí. – ! Věřím, že uvidím blaho od Hospodina* v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud’ silný,* at’ se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina! Sláva Otci. kantikum Srov. Kol 1, 12-20 děkujme Bohu Otci, * že nás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti * a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení * a odpuštění hříchů. – R ADOSTN Ě On je věrný obraz neviditelného Boha, * dříve zrozený než celé tvorstvo. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi,* svět viditelný i neviditelný: at’ jsou to andělé při trůnu, at’ jsou to panstva, † at’ jsou to knížata, at’ jsou to mocnosti.* Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. – Kristus je dříve než všechno ostatní* a všechno trvá v něm. – A on je hlava těla,* to je církve: ! on je počátek,† prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. * Tak má ve všem prvenství. – Bůh totiž rozhodl, * aby se v něm usídlila veškerá plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo † jak na nebi, tak na zemi* tím, že jeho krví prolitou na kříži zjedná pokoj. Sláva Otci. Čtvrtek Modlitba se čtením Žalm 18-IV (31-35) cesta je dokonalá, † Hospodinovo slovo, tříbené ohněm, * štítem je všem, kdo se k němu utíkají. Nebot’ kdo je Bohem kromě Hospodina,* kdo je skálou kromě B OŽÍ našeho Boha? – Bůh, který mě opásává silou, * činí mé chování dokonalým, mým nohám dal hbitost jako nohám laní* a postavil mě na výšiny, Čtvrtek mé ruce vycvičil k boji * a mé paže k napínání bronzového luku. Sláva Otci. V (36-46) mi svůj záchranný štít, † tvá pravice mě podpírala * a tvá starostlivost mě učinila mocným. Mým krokům jsi otevřel širokou cestu, * proto nezakolísaly mé nohy. Honil jsem své nepřátele a dostihl je, * nevrátil jsem se, dokud jsem je úplně nezničil. ! Potřel jsem je, že se nemohli – vzchopit,* padli mi pod nohy. Opásals mě statečností k boji,* pode mě srazils mé protivníky, Zahnals na útěk mé nepřátele* a zničil ty, kdo mě nenávidí. Křičeli o pomoc, ale nikdo jim nepomáhal, * volali k Hospodinu, ale neslyšel je. Rozdrtil jsem je jako prach na větru,* jako bláto na ulicích jsem je rozšlapal. – Vyprostils mě, když se lid bouřil,* vládcem národů jsi mě ustanovil. D ALS 33 Slouží mně lid, který jsem neznal, * poslouchají mě na jediné slovo. Cizinci se ucházejí o mou přízeň, * strachem jsou stiženi, v hrůze opouštějí své tvrze. Sláva Otci. VI (47-51) žije Hospodin, požehnána bud’ moje Skála,* sláva bud’ Bohu, mému spasiteli! Bohu, který mě pověřil odplatou, * pod moji moc národy sklonil. – Vysvobodil jsi mě od mých nepřátel,† povýšils mě nad moje odpůrce, * vyrvals mě z násilníkovy moci. Proto tě budu, Hospodine, mezi národy chválit, * opěvovat chci tvoje jméno. Veliká vítězství jsi popřál svému králi,† dáváš přízeň svému pomazanému, * Davidovi a jeho potomstvu navěky. Sláva Otci. A Ť V. Otevři mé oči, Pane, O. at’ pozoruji divy tvého zákona. Ranní chvály Žalm 57 uchyluji se do stínu tvých křídel,* dokud se nepřežene zkáza. se nade mnou, Bože, smiluj se, * nebot’ k tobě se utíká má duše, Volám k svrchovanému Bohu,* k Bohu, který mi prokazuje dobro. – S MILUJ 34 1. týden žaltáře At’ zasáhne z nebe a zachrání mě,† at’ zahanbí ty, kteří se na mě sápou,* at’ Bůh sešle svou milost a věrnost. Uléhám uprostřed lvů, * kteří lačně požírají lidi. Jejich zuby jsou kopí a šípy* a jejich jazyk naostřený meč. – Ukaž se ve své vznešenosti na nebesích, Bože, * nad celou zemí necht’ je tvá sláva! – Léčku připravili mým nohám, * zkrušili mou duši, vykopali přede mnou jámu:* at’ do ní spadnou! – Plné důvěry je mé srdce, Bože, plné důvěry je mé srdce; * budu zpívat a hrát. Probud’ se, má duše, probud’ se, citero a harfo, * chci vzbudit jitřenku. Budu tě chválit mezi národy, Pane,* budu tě oslavovat mezi pohany, protože tvá milost je veliká až k nebi, * tvá věrnost až do oblak. – Ukaž se ve své vznešenosti na nebesích, Bože, * nad celou zemí necht’ je tvá sláva! Sláva Otci. kantikum Jer 31, 10-13.14b pohané, Hospodinovo slovo,* zvěstujte ho na ostrovech v dáli! Řekněte: Shromáždí Izraele ten, kdo ho rozptýlil, * bude nad S LYŠTE , ním bdít jako pastýř nad svým stádem. – Vykoupí Hospodin Jakuba * a vysvobodí ho z ruky mocnějšího. Přijdou a budou jásat na hoře Siónu,* těšit se budou z Hospodinových dobrodiní, z obilí, vína a oleje, * z mlád’at bravu a skotu. Jejich duše bude jak zavlažovaná zahrada, * nebudou už víc strádat. – Tehdy se rozveselí v tanci panna,* zaradují se jinoši a starci. Proměním jejich nářek v jásot,† útěchu a radost jim vleji po jejich smutku;* a můj lid se nasytí mým dobrodiním. Sláva Otci. Žalm 48 je veliký, velmi je hodný chvály * v městě našeho Boha. Jeho svatá hora, ten slavný pahorek,* je radostí celé země. Hora Sión, to tajemné sídlo Boží,* je městem velikého krále. Bůh se ukázal v jejích pevnostech* jako jistá ochrana. – Nebot’ hle, sešli se králové, * spolu učinili útok. Jen se však podívali, užasli,* ve zděšení prchli. Hrůza je tam zachvátila, * křeč jak ženu, která rodí, jako když východní vítr* rozbíjí taršíšské lodi. – H OSPODIN Čtvrtek Jak jsme to slýchali, tak jsme to viděli * v městě Hospodina zástupů, v městě našeho Boha:* Bůh mu dává věčné trvání. ! Vzpomínáme, Bože, na tvé milosrdenství* ve tvém chrámě. Jako tvé jméno, Bože, tak i tvá chvála* sahá až na konec země. Tvá pravice oplývá spravedlností,* at’ se raduje siónská hora, 35 at’ jásají judská města * nad ! tvými rozsudky. – Jděte kolem Siónu, obejděte jej,* spočítejte jeho věže! Všimněte si jeho hradeb,* prohlédněte jeho paláce, abyste mohli vyprávět příštím pokolením:* Tak veliký je Bůh, Bůh náš navěky, navždy. * On bude naším vůdcem! Sláva Otci. Modlitba uprostřed dne Žalm 119-Ghimel (17-24) dobro svému služebníku, abych byl živ* a zachovával tvé slovo. Otevři mé oči,* at’ pozoruji divy – tvého zákona. Jsem na zemi jenom hostem, * neskrývej přede mnou své předpisy. Umdlévá má duše, * když stále dychtí po tvých rozhodnutích. – Pokáral jsi pyšné: * zlořečení, kdo se odchylují od tvých předpisů! Sejmi ze mě potupu a hanbu,* nebot’ zachovávám tvá přikázání. – I když se knížata ve schůzce proti mně umlouvají; * tvůj služebník rozjímá o tvých předpisech. Vždyt’ tvá přikázání jsou mým potěšením, * tvé příkazy jsou mý- P mi rádci. Sláva Otci. ROKAŽ Žalm 25-I (1-14) tobě pozvedám svou duši, * Hospodine, můj Bože, v tebe důvěřuji, kéž nejsem zahanben, * at’ nade mnou nejásají moji nepřátelé. Vždyt’ nikdo z těch, kdo v tebe doufají, nepadne do hanby; * do hanby padnou ti, kdo lehkovážně ruší věrnost. – Ukaž mi své cesty, Hospodine,* a pouč mě o svých stezkách. Ved’ mě ve své pravdě a uč mě,† nebot’ ty jsi Bůh, můj spasitel, * nepřestávám v tebe důvěřovat. – Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, * na své milosrdenství, které trvá věčně. Nemysli na hříchy mého mládí, na má provinění,† pamatuj na mě K 36 1. týden žaltáře ve svém milosrdenství * pro svou dobrotivost, Hospodine! – Hospodin je dobrý a dokonalý,* proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání,* pokorné učí své cestě. – Hospodinovo jednání je jen láska a věrnost* pro ty, kdo plní jeho smlouvu a nařízení. Pro své jméno, Hospodine,* odpust’ mi hřích, je totiž velký. – Který muž ctí Hospodina?* Učí ho o cestě, kterou si má zvolit. Takový se bude těšit z blahobytu,* jeho potomci budou vlastnit zemi. Důvěrně se stýká Hospodin s těmi, kdo se ho bojí, * dává jim poznat svou smlouvu. Sláva Otci. Ulev mi v úzkostech srdce, * - ! vyprost’ mě z nesnází! – Popatř na mou bídu a trápení,* odpust’ mi všechny hříchy! Pohled’ na mé nepřátele, je jich mnoho,* nevraží na mě s prudkou nenávistí. – Opatruj mou duši a zachraň mě, * at’ nejsem zahanben, že jsem se utekl k tobě. At’ mě chrání nevina a upřímnost, * poněvadž doufám v tebe, Hospodine! Bože, vysvobod’ Izraele * ze Sláva Otci. všech jeho tísní. dopoledne: V. Všechna díla Páně, velebte Pána, O. chvalte a oslavujte ho navěky. v poledne: II (15-22) upírám oči na Hospodina, * vždyt’ on mé nohy vysvobodí z léčky. Obrat’ se ke mně a smiluj se nade mnou, * vždyt’ já jsem tak sám a tak ubohý! S TÁLE V. Velebnost a vznešenost ho předcházejí, O. moc a nádhera jsou v jeho svatyni. odpoledne: V. Nebesa vypravují o Boží slávě, O. a dílo jeho rukou zvěstuje obloha. Nešpory Žalm 30 tě oslavovat, Hospodine, nebot’ jsi mě vysvobodil, * nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřá- CH CI telé. Hospodine, můj Bože, * volal jsem k tobě a uzdravils mě. Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, * zachovals mi život Čtvrtek mezi těmi, kteří do hrobu klesli. – Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní,* a vzdávejte díky jeho svatému jménu! Vždyt’ jeho hněv trvá chvíli,* ale jeho laskavost po celý život, ! zvečera se uhostí pláč, * zjitra však jásot. – ! Řekl jsem ve své smělosti:* »Nic už mnou nepohne!« Hospodine, ve své přízni jsi mě obdařil mocí a ctí;* sotva jsi skryl svou tvář, padl jsem v zmatek. K tobě volám, Hospodine, * Pána prosím o smilování. – Jaký bude zisk z mé krve, * když padnu do hrobu? Bude tě chválit prach, * bude ! hlásat tvou věrnost? Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, * pomoz mi, Hospodine! – Můj nářek jsi obrátil v tanec, * rozvázals mou žínici, přepásals mě radostí, aby ti zpívala má duše bez ustání,* Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky! Sláva Otci. Žalm 32 je ten, komu byla odpuštěna nepravost, * jehož hřích je přikryt. Št’astný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu,* v jehož duši není klamu. – Š ŤASTNÝ 37 Dokud jsem mlčel, chřadly mi kosti * v mých ustavičných nářcích. Vždyt’ dnem i nocí mě tížila tvá ruka, * má síla se stravovala jak – za letních veder. Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, * svou nepravost jsem nezatajil. Řekl jsem: »Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti«,* a tys odpustil, co jsem zavinil hříchem. – Proto se bude k tobě modlit !! každý zbožný* v čas tísně. Až budou dorážet přívaly vod,* k němu nedosáhnou. Tys mé útočiště, ušetříš mě úzkostí, * zahrneš mě radostí ze záchrany. – Poučím tě a ukážu ti cestu, kudy máš kráčet,* poradím ti, budu tě mít stále na očích. Nebud’te jako kůň či mezek bez rozumu, † jejich bujnost se krotí uzdou a ohlávkou, * jinak k tobě nepřiběhnou. – Bezbožný má hodně bolestí, * milosrdenství však obklopuje toho, kdo doufá v Hospodina. Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, * jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce. Sláva Otci. 38 1. týden žaltáře kantikum Zj 11, 17-18;12,10b-12a D ti, Pane, Bože vševládný,* který jsi a který jsi ĚKUJEME byl, žes převzal svou velikou moc* a – ujal ses vlády. Pohané se rozzuřili,* ale tu přišel tvůj hněv a čas soudit mrtvé: dát odměnu tvým služebníkům prorokům a věřícím * a těm, kdo se tě bojí, malým i velkým; a zahubit ty, * kdo hubili zemi. – Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu * a panování jeho Pomazanému, nebot’ byl svržen žalobník našich bratří, * který na ně žaloval před naším Bohem ve dne v noci. – Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví * a slovem svého svědectví, protože nemilovali svůj život natolik,* že by se zalekli smrti. Proto se veselte, nebesa * a vy, kteří v nich přebýváte! Sláva Otci. Pátek Modlitba se čtením Žalm 35-I (1-2.3b.9-12) se, Hospodine, na mé protivníky, * bojuj s těmi, kteří proti mně brojí. ! Uchop štít a pavézu,† povstaň mi na pomoc!* Řekni mé duši: »Já jsem tvá spása!« – Má duše zajásá Hospodinu, * radovat se bude pro jeho pomoc. Ze všech svých sil budu volat:* »Hospodine, kdo se ti vyrovná? Vysvobozuješ chudáka z moci silnějšího, * nebohého ubožáka z lupičovy ruky.« – Vystoupili nespravedliví svědci,* ptali se mě na to, co nevím. O Za dobré zlým se mi odměnili * tím, že mě opustili. Sláva Otci. BO Ř II (13-16) já, když oni churavěli, ! oděl se kajícím rouchem, † postem se trýznil, * modlitbou obíral v nitru, jako k příteli, jako k bratru se choval,* skleslý byl smutkem, jak bych nad matkou truchlil. – Ale když já jsem klopýtl, měli radost a srotili se,* srotili se proti mně a bili mě znenadání. Drásali mě bez přestání, † tupili, posmívali se mi, * skřípali V ŽDY Ť Pátek proti mně zuby. Sláva Otci. III (17-19.22-23.27-28) ! jak dlouho budeš přihlížet? † Od řvoucích zvířat vysvobod’ mou duši, * od lvů můj život. Vzdám ti díky ve velkém shromáždění,* v zástupech lidu budu tě chválit. – At’ se nade mnou neradují moji nespravedliví nepřátelé, * necht’ škodolibě nemžourají, kdo mě nenávidí bez příčiny! Viděl jsi to, Hospodine, nemlč,* Pane, nevzdaluj se ode mě! P ANE , 39 Probud’ se, procitni a zachraň mě, * Bože můj a Pane, ujmi se mě! – Necht’ jásají a plesají, kdo přejí mé spravedlivé věci, * at’ mohou stále říkat: Bud’ veleben Hospodin, on přeje vše nejlepší svému služebníku. Můj jazyk bude oslavovat tvou spravedlnost, * stále hlásat tvou Sláva Otci. chválu. V. Můj synu, pamatuj na má slova, O. dbej na mé příkazy, a budeš žít. Ranní chvály Žalm 51 se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, * pro své velké slitování zahlad’ mou nepravost. Úplně ze mě smyj mou vinu* a očist’ mě od mého hříchu. – Nebot’ já svou nepravost uznávám,* můj hřích je stále přede mnou. Jen proti tobě jsem se prohřešil, * spáchal jsem, co je před tebou zlé, takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý, * že jsi bez úhony ve svém soudu. – Hle, s vinou jsem se narodil* a v hříchu mě počala má matka. S MILUJ Hle, líbí se ti upřímné srdce, * ve skrytu mě učíš moudrosti! – Pokrop mě yzopem, a budu čistý, * umyj mě, a budu bělejší než sníh. Popřej mi slyšet hlas veselí a radosti, * at’ zajásají kosti, které jsi zdrtil. – Odvrat’ svou tvář od mých hříchů* a zahlad’ všechny mé viny. Stvoř mi čisté srdce, Bože!* Obnov ve mně ducha vytrvalosti. – Neodvrhuj mě od své tváře * a neodnímej mi svého svatého ducha. Vrat’ mi radost ze své ochrany* a posilni mou velkodušnost. – Bezbožné budu učit tvým cestám* a hříšníci se budou obracet 40 1. týden žaltáře k tobě. Zbav mě, Bože, trestu za prolitou krev, Bože, můj spasiteli,* at’ zajásá můj jazyk nad tvou spravedlností. – Otevři mé rty, Pane, * aby má ústa zvěstovala tvou chválu. Vždyt’ nemáš zálibu v oběti, * kdybych věnoval žertvu, nebyla by ti milá. Mou obětí, Bože, je zkroušený duch, * zkroušeným a pokorným – srdcem, Bože, nepohrdneš. Pane, obšt’astni Sión svou přízní, * znovu zbuduj hradby Jeruzaléma. Pak opět najdeš zalíbení v zákonitých obětech, v celopalech i žertvách,* na oltář ti budou klást býčky. Sláva Otci. kantikum Iz 45, 15-18af.19ef.20cd.21ef-25 ty jsi Bůh skrytý, * – Bůh Izraele, spasitel. Jsou zahanbeni a potupeni všichni, * společně odešli s hanbou výrobci model. ! Izrael je spasen od Hospodina* spásou věčnou. ! Nebudete zahanbeni ani potupeni* na věčné časy. – Tak praví Hospodin, stvořitel nebes:* »Já jsem Hospodin, a nikdo jiný! Já, Hospodin, mluvím, co je správné,* a oznamuji pravdu. O PRAVDU , Bez rozumu jsou ti, kdo nosí své dřevěné modly * a modlí se k nějakému bohu, jenž nemůže spasit. Mimo mne není jiný Bůh!* Bůh spravedlivý a spasitel není mimo mne! – Obrat’te se ke mně a dejte se spasit, † všechny končiny země! * Nebot’ já jsem Bůh, a nikdo jiný! – Při sobě jsem přísahal,† z mých úst vyšla pravda, * neodvolatelné slovo: Každé koleno se mi bude klanět,† přísahat bude každý jazyk.* Řekne: ‘Jen v Hospodinu je vítězství a síla.’« – S hanbou přijdou k němu * všichni, kdo mu odpírají. Vítězství a slávy dojde v Hospodinu* celý rod Izraele. Sláva Otci. Pokud se následující žalm zpíval jako invitatorium, nahradí se zde žalmem 95, str. 6. Žalm 100 Hospodinu, všechny země, † služte Hospodinu s radostí,* vstupte před něho s jásotem! Uznejte, že Hospodin je Bůh, † on nás učinil, a my mu náležíme,* jsme jeho lid a stádce jeho pastvy. – P LESEJTE Pátek Vstupte do jeho bran s díkem,† do jeho nádvoří s chvalozpěvem,* slavte ho, žehnejte jeho jménu! Nebot’ Hospodin je dobrý, † jeho milosrdenství je věčné, * po 41 všechna pokolení trvá jeho věrnost. Sláva Otci. Modlitba uprostřed dne Žalm 119-Daleth (25-32) k prachu má duše, * navrat’ mi život podle svého slova. Vyjevil jsem své osudy, a vyslyšels mě, * nauč mě svým příkazům! – Pouč mě o smyslu svých nařízení* a budu rozjímat o tvých divech. Duše má zármutkem slzí, * po– zvedni mě podle svého slova! Odvrat’ mě od cesty lži, * a uštědři mi svůj zákon! Vyvolil jsem si cestu pravdy, * dal jsem přednost tvým rozhodnutím. – Lnu k tvým přikázáním, * Hospodine, nezahanbuj mě! Poběžím po cestě tvých předpisů,* nebot’ mi rozšiřuješ srdce. Sláva Otci. P ŘILNULA Žalm 26 mi právo, Hospodine, vždyt’ jsem se choval bezúhonně,* spoléhal jsem na Hospodina, a proto jsem nevrávoral. Z JEDNEJ Zkoumej mě, Hospodine, a zkoušej,* vyšetřuj mé ledví a srdce! – Tvou dobrotu mám na zřeteli,* jednám podle tvé pravdy. Nesedávám s falešnými lidmi * ani se nestýkám se zákeřníky. Společnost zlosynů nenávidím, * nedružím se k bezbožníkům. – V nevinnosti si myji ruce * a kráčím okolo tvého oltáře, Hospodine, abych veřejně zvěstoval chválu* a vyprávěl tvé podivuhodné činy. Hospodine, miluji dům, kde přebýváš, * a místo, kde sídlí tvá sláva. – Nezahlazuj mou duši s hříšníky* ani můj život s vražedníky; na jejich rukou lpí zločin, * jejich pravice je plna úplatků. Já se však chovám bezúhonně,* vysvobod’ mě a smiluj se nade mnou! Má noha stojí na rovné cestě, * ve shromáždění budu velebit Hospodina. Sláva Otci. 42 1. týden žaltáře Žalm 28,1-3.6-9 K tobě volám, Hospodine, * má Skálo, nebud’ ke mně hlu- chý, neodvracej se ode mě, abych se nepodobal těm, * kdo klesají do hrobu. – Slyš mou úpěnlivou prosbu, když k tobě volám,* když vztahuji své ruce k tvému svatému chrámu. Nevyhlazuj mě s hříšníky, * s těmi, kdo páchají nepravost, kteří se svými bližními mluví o pokoji, * v srdci však chovají zlo. – Požehnán bud’ Hospodin, † že vyslyšel mou úpěnlivou prosbu! * Hospodin je má síla a můj štít, důvěřuje v něho mé srdce, dostal jsem pomoc, * proto jásá mé srdce a svou písní ho chválím. – Hospodin je silou svého lidu,* záštitou spásy svému pomazanému. Zachraň svůj lid a žehnej svému dědictví, * pas je a nes je až navěky! Sláva Otci. dopoledne: V. Hospodinovo jednání je jen láska a věrnost O. pro ty, kdo plní jeho smlouvu a nařízení. v poledne: V. V prachu leží má duše, Hospodine, O. pozvedni mě k životu. odpoledne: V. Hospodin je milosrdný a milostivý, O. shovívavý a nadmíru dobrotivý. Nešpory Žalm 41 tomu, kdo si všímá chudáka a ubožáka, * za to ho vysvobodí Hospodin v nouzi. B LAZE Hospodin ho bude chránit, zachová ho naživu, * učiní ho št’astným na zemi, nevydá ho zvůli jeho nepřátel. Hospodin mu pomůže na bolestném lůžku, * v nemoci z něho sejme veškerou slabost. – Volám: Hospodine, smiluj se nade mnou, * uzdrav mě, zhřešil jsem proti tobě. Moji nepřátelé zle o mně mluví: * »Kdy už zemře, kdy zanikne jeho jméno?« Kdo přijde navštívit, jen naprázdno tlachá, * v srdci si nasbírá špatnost, pak vyjde ven a pomlouvá. – Všichni, kdo mě nenávidí, si spolu o mně šeptají * a vymýšlejí proti mně špatné věci: Pátek »Postihla ho nevyléčitelná nákaza!« * nebo: »Kdo tak ulehl, už nevstane!« I můj přítel, jemuž jsem důvěřoval,* který jídal z mého chleba, strojil mi úklady. – Ty však, Hospodine, smiluj se nade mnou,* postav mě na nohy, at’ jim to splatím! Z toho poznám, že mě máš rád, * když můj sok nade mnou nezajásá. Mne však zachováš bez úhony, * navěky mě postavíš před svou tvář. – Požehnaný Hospodin, Bůh Izraele, * od věků až na věky! Staň se, staň se! Sláva Otci. 43 Bůh je v jeho středu, nepohne se,* od časného jitra ho Bůh bude chránit. Národy se bouřily, říše se bortily; * tu zahřměl svým hlasem, země se rozplynula. S námi je Hospodin zástupů, * Bůh Jakubův je naší tvrzí. – Pojd’te, pozorujte Boží skutky,* které učinil k úžasu země. Zamezuje války až po samé hranice světa,* láme luky, přeráží oštěpy a štíty pálí ohněm. Přestaňte a uznejte, že já jsem Bůh,* převyšuji národy, převyšuji svět. S námi je Hospodin zástupů, * Bůh Jakubův je naší tvrzí. Sláva Otci. Žalm 46 je naše útočiště a síla, * osvědčil se jako nejlepší pomocník v nouzi. Proto se nebojíme, i kdyby se kácela země, * i kdyby se hory řítily do hlubin moře. At’ se bouří moře, pění jeho vody, * at’ se třesou hory, když se moře vzdouvá, s námi je Hospodin zástupů, * Bůh Jakubův je naší tvrzí. – Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu, * přesvatému stánku Nejvyššího, B kantikum Zj 15, 3-4 ŮH a podivuhodné jsou tvé skutky, * Pane, Bože vševládný! Spravedlivé a spolehlivé jsou ! tvé cesty,* králi národů! – Kdo by nevzdával, Pane, úctu a slávu tvému jménu? * Vždyt’ ty jediný jsi svatý! Všechny národy přijdou a budou se před tebou klanět,* nebot’ se ukázalo, že tvá rozhodnutí jsou spravedlivá. Sláva Otci. V ELIKÉ 44 1. týden žaltáře Sobota Modlitba se čtením V liturgickém mezidobí se zpívají následující žalmy. V době adventní, vánoční, postní a velikonoční pak oddíly žalmu 105, str. 45. Žalm 131 mé srdce se nevypíná,* nevyvyšují se mé oči, neženu se za velikými věcmi * pro mě nedostižnými. – Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši † jako dítě na matčině klíně; * jako dítě, tak je má duše ve mně. – ! Doufej, Izraeli, v Hospodina* nyní i navěky. Sláva Otci. H OSPODINE , Žalm 132-I (1-10) Hospodine, na Davida, * na veškerou jeho starostlivost, jak přísahal Hospodinu,* slibo– val Mocnému Jakubovu: »Nevkročím do svého obytného domu, * nevstoupím na své připravené lůžko, nepopřeji spánku svým očím, * svým víčkům odpočinku, dokud nenaleznu místo pro Hospodina, * příbytek Mocnému Jakubovu.« – P AMATUJ , Hle, slyšeli jsme o ní v Efratě,* nalezli jsme ji na polích Jaaru. Vejděme do jeho příbytku, * klaňme se u podnože jeho nohou. – Vstaň, Hospodine, vejdi na místo svého odpočinku * ty i tvá vznešená archa! Tvoji kněží at’ obléknou spravedlnost * a tvoji zbožní at’ se jásotem rozjásají! Pro Davida, svého služebníka, * neodmítej tvář svého pomazaného! Sláva Otci. II (11-18) Hospodin Davidovi * s věrností, kterou neporuší: »Potomka z tvého rodu * do- ! sadím na tvůj trůn. Budou-li tvoji synové dbát na mou smlouvu, * na mé příkazy, kterým je naučím, též jejich synové navěky * budou sedět na tvém trůně!« – Nebot’ Hospodin si vyvolil Sión,* přál si ho mít za své sídlo: »To je můj příbytek navěky, * zde budu sídlit, ten jsem si zvolil. – Jeho pokrmy štědře požehnám, * jeho chudé nasytím P ŘÍSAHAL Sobota chlebem. Jeho kněze obléknu v spásu, * jeho zbožní se jásotem rozjásají. – Zde dám vyrašit rohu Davidovu, * rozžehnu svítilnu svému pomazanému. Jeho nepřátele obléknu v hanbu, * ale na něm zazáří má koruna.« Sláva Otci. Pamatuje věčně na svoji smlouvu, * na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení, na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem, * na svou přísahu Izákovi. – Jako závazek to stanovil Jakubovi, * Izraelovi jako věčnou smlouvu. Řekl: »Tobě dám kananejskou ! zemi* v dědičný úděl.« Sláva Otci. V. Pojd’te, pozorujte Boží skutky, O. které učinil k úžasu země. V době adventní, vánoční, postní a velikonoční: Žalm 105-I (1-11) Hospodina, vzývejte jeho jméno, * hlásejte mezi národy jeho díla. Zpívejte mu, hrejte mu,* vypravujte o všech jeho divech! honoste se jeho svatým jménem, * ze srdce at’ se radují, kdo hledají Hospodina! – Uvažujte o Hospodinu a jeho moci,* stále hledejte jeho tvář! Pamatujte na divy, které učinil, * na jeho zázraky a rozsudky jeho úst, potomstvo Abraháma, jeho služebníka,* synové Jakuba, jeho vyvoleného! – Hospodin sám je náš Bůh,* po celé zemi platí jeho rozhodnutí. O SLAVUJTE 45 II (12-22) když jich bylo počtem málo, * nemnoho, a byli v zemi přistěhovalci, putovali od národa k národu, * z jednoho království k jinému kmeni, nedopustil, aby je kdo utlačoval* a kvůli nim trestal krále: »Nedotýkejte se mých pomazaných, * neubližujte mým prorokům!« – Přivolal na zemi hlad, * zbavil ! je chleba. Poslal před nimi muže, * Josef byl prodán za otroka. Sevřeli pouty jeho nohy,* do želez jeho hrdlo, dokud se nesplnil jeho výrok, * Hospodinovo slovo jej ověřilo. – Král poslal, a osvobodil ho, * vládce národů ho propustil. Ustanovil ho pánem svého domu * a vládcem veškerého svého majetku, I 46 1. týden žaltáře aby vychovával knížata, jak uzná za vhodné,* a jeho rádce učil Sláva Otci. moudrosti. III (23-45) přišel Izrael do Egypta * a Jakub se stal hostem v Chámově zemi. Nadmíru pak rozmnožil svůj národ * a dal mu větší sílu než jeho protivníkům. Zvrátil jim srdce, že nenáviděli jeho národ, * že lstivě jednali s jeho služebníky. Tehdy poslal Mojžíše, svého služebníka, * Áróna, jehož si vyvolil. Dělali mezi nimi jeho divy* a zázraky v Chámově zemi. – Seslal temnoty, a nastala tma,* ale oni odpírali jeho slovům. Proměnil v krev jejich vody * a zahubil jim ryby. Jejich země se hemžila žabami, * vnikly i do komnat jejich králů. Rozkázal a přiletěla hejna much, * komáři byli v celém jejich kraji. Místo deště dal jim krupobití, * plameny ohně v jejich zemi. T EHDY Potloukl jim révu i fíky, * polámal stromy na jejich území. – Rozkázal a přiletěly kobylky* a sarančat nespočetné spousty. Zhltaly všechnu zeleň v jejich zemi,* zhltaly jim plodiny obilí. Pobil všechny prvorozené v jejich zemi,* prvotina veškeré jejich mužné síly. – Potom své vyvedl se stříbrem a zlatem, * nebylo nemocných v jejich kmenech. Egypt’ané se radovali, že odcházejí,* nebot’ hrůza z nich padla na ně. Rozestřel oblak, aby je chránil,* oheň, aby svítil v noci. – Projevili žádost, i poslal jim křepelky* a sytil je chlebem z nebe. Rozrazil skálu a vytryskla voda,* valila se pouští jak řeka. Nebot’ pamatoval na své svaté slovo, * které dal Abrahámovi, svému služebníku. – V radosti vyvedl svůj národ, * s jásotem své vyvolené. Dal jim pohanské země,* zmocnili se majetku národů, aby zachovávali jeho zákony* a dbali jeho nařízení. Sláva Otci. Ranní chvály Žalm 119-Kof (145-152) V z celého srdce: vyslyš mě, Hospodine, * tvé příkazy OLÁM chci zachovávat. Volám k tobě: zachraň mě * a budu plnit tvá přikázání. – Sobota Přicházím na úsvitě a o pomoc volám,* spoléhám na tvá slova. Horlivější jsou mé oči než oči noční hlídky, * abych rozjímal o tvém výroku. – Slyš můj hlas podle svého milosrdenství, Hospodine,* a dej mi život podle svého rozhodnutí! Blíží se ti, kdo mě lstivě pronásledují,* daleko jsou od tvého zákona. – Blízko jsi, Hospodine, * a všechny tvé předpisy jsou věrné. Již dlouho vím z tvých přikázání, * žes je ustanovil na věčné časy. Sláva Otci. kantikum Ex 15, 1-4a.8-13.17-18 zpívat Hospodinu, nebot’ je velmi vznešený, * koně i jezdce svrhl do moře. ! Hospodin je má síla, jej opěvuji,* stal se mou spásou. On je můj Bůh, a já ho chválím, * Bůh mého otce, a já ho oslavuji. Hospodin je hrdina ve válce, † jeho jméno je Hospodin. * Faraónovy vozy i jeho vojsko svrhl do moře. – Dechem tvých nozder nakupily se vody, † vztyčily se jako hráz proudy, * ztuhly vlny uprostřed moře. CH CI 47 Nepřítel pravil: »Budu je pronásledovat a dostihnu je, † rozdělím kořist, naplní se jí má touha,* vytasím svůj meč, zmocní se jich má ruka.« Zadul jsi svým hněvem, † přikrylo je moře, * potopili se jak olovo v mohutných vodách. – Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine, † kdo je jako ty vznešený ve svatosti, hrozný a chvályhodný;* konáš podivuhodné věci. Vztáhl jsi svou pravici,* pohltila je země. Ve svém milosrdenství vedl jsi ! lid,* který jsi vykoupil, svou silou jsi ho nesl* do svého svatého příbytku. – Přivedeš a zasadíš svůj lid na ! hoře,* na svém vlastnictví, na místě, kde si, Hospodine, buduješ své sídlo, * ve svatyni, Pane, kterou vystavěly tvé ruce. Hospodin bude kralovat* navěky a navždy. Sláva Otci. Žalm 117 Hospodina, všichni lidé, * oslavujte ho, – všechny národy, nebot’ mocně vládne nad námi jeho milosrdenství * a Hospodinova věrnost trvá navěky. Sláva Otci. CH VALTE 48 1. týden žaltáře Modlitba uprostřed dne Žalm 119-He (33-40) mi, Hospodine, cestu svých příkazů, * a budu ji věrně zachovávat. Pouč mě, at’ zachovám tvůj zákon * a chráním ho celým svým srdcem. – Vod’ mě po stezce svých předpisů,* nebot’ v ní mám zalíbení. Nakloň mé srdce k svým přikázáním, * nikoli však k nespravedlivému zisku. – Odvrat’ mé oči, at’ nevidí marnost,* dej mi život na své cestě! Splň slib svému služebníku, * aby se tě všichni báli. – Odvrat’ mou pohanu, které se děsím,* nebot’ dobrá jsou tvá rozhodnutí. Hle, toužím po tvých nařízeních, * dej mi život pro svou spravedlnost! Sláva Otci. U KAŽ Žalm 34-I (2-11) chci velebit Hospodina,* vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu necht’ se chlubí moje duše,* at’ to slyší pokorní a radují se. Velebte se mnou Hospodina, * oslavujme spolu jeho jméno! – Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, * vysvobodil mě ze všech mých obav. U STAVI ČN Ě Pohled’te k němu, at’ se rozveselíte, * vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, * pomohl mu ve všech jeho strastech. Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl * kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je. – Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, * blaze člověku, který se k němu utíká. Bojte se Hospodina, jeho svatí!* Těm, kdo se ho bojí, nic nechybí. Mocní strádají a hynou hlady,* nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina. Sláva Otci. II (12-23) synové, a slyšte mě, * naučím vás bát se Hospodina. Miluje kdo život? * Přeje si dny štěstí? Zdržuj svůj jazyk od zlého,* své rty od falešných slov. Chraň se zlého a čiň dobré, * hledej pokoj a usiluj o něj! – Hospodinovy oči hledí na spravedlivé, * k jejich volání se kloní jeho sluch. Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo,* aby vyhladil ze země vzpomínku na ně. – P OJ ĎTE , Sobota Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, * vysvobodil je z každé jejich tísně. Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce,* na duchu zlomené zachraňuje. – Spravedlivý mívá mnoho soužení,* Hospodin však ho ze všech vyprostí. Chrání všechny jeho kosti,* ani jedna z nich nebude zlomena. – Zloba uštve bezbožníka k smrti, * kdo nenávidí spravedlivého, budou potrestáni. Hospodin zachraňuje duše svých služebníků * nebudou py- 49 kat, kdo se k němu utíkají. Sláva Otci. dopoledne: V. Ukaž mi své cesty, Hospodine, O. ved’ mě ve své pravdě a uč mě. v poledne: V. Hospodine, očist’ mě od chyb, jež jsou mi skryty, O. chraň svého služebníka před zpupností. odpoledne: V. Jak velkolepá jsou tvá díla, Hospodine, O. jak hluboké tvé myšlenky. 50 2. týden žaltáře D RUHÝ TÝDEN Neděle První nešpory Žalm 119-Nun (105-112) K svatým, kteří jsou v zemi, * jak podivuhodnou mi dal lásku! mým nohám je tvé slovo* a světlem mé stezce. Přísahám a pevně si umiňuji, * že budu dbát na tvá spravedlivá rozhodnutí. – Jsem velmi soužen, Hospodine, * dej mi život podle svého slova. Sliby mých úst přijmi, Hospodine, * a nauč mě svým rozhodnutím! – Můj život je stále v nebezpečí,* ale nezapomínám na tvůj zákon. Bezbožníci pro mě nastrojili léčku, * ale nezbloudil jsem od – tvých nařízení. Mým dědictvím navěky jsou tvá přikázání, * nebot’ jsou radostí mého srdce. Přiměl jsem své srdce plnit tvé příkazy,* trvale a přesně. Sláva Otci. Rozmnožují si útrapy, * kdo se drží cizích bohů; S VÍTILNOU Žalm 16 mě, Bože, nebot’ se utíkám k tobě.† Pravím Hospodinu: »Ty jsi můj Pán.* Bez tebe nemám štěstí.« O CHRA Ň nepřidružím svou úlitbu k jejich úlitbám krve, * přes mé rty – nepřejde ani jejich jméno. Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, * ty mně zachováváš můj úděl. Můj podíl padl do rozkošného kraje, * mám velikou radost ze svého dědictví! Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, * k tomu mě i za noci vybízí mé nitro. Hospodina mám neustále na zřeteli, * nezakolísám, když je mi – po pravici. Proto se raduje mé srdce, má duše plesá,* i mé tělo bydlí v bezpečí, nebot’ nezanecháš mou duši v podsvětí, * nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení. Ukážeš mi cestu k životu, † u tebe je hojná radost, * po tvé pravici je věčná slast. Sláva Otci. Neděle kantikum Flp 2, 6-11 Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost,* nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, † vzal na sebe přirozenost služebníka * a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk,† ponížil se a byl poslušný až k smrti,* K RISTUS 51 a to k smrti na kříži. – Proto ho také Bůh povýšil * a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno * na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: * Ježíš Kristus je Pán. Sláva Otci. Modlitba se čtením Žalm 104-I (1-12) duše má, Hospodina! * Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! Velebností a vznešeností ses oděl, * světlem se halíš jako pláštěm. – Napjals nebesa jak stanovou plachtu, * nad vodami jsi zbudoval své síně. Z mraků si děláš svůj vůz, * kráčíš na perutích větru. Větry si volíš za své posly, * za své služebníky plameny ohně. – Zemi jsi založil na jejích základech,* nezakolísá na věčné věky. Oceánem jsi ji přikryl jako šatem, * nad horami stanuly vody. – Utekly před tvou hrozbou, * zděsily se před rachotem tvého hromu. V ELEB , Hory se zvedly, údolí klesla* na místo, kterés jim určil. Vymezil jsi hranici, kterou nesmějí přejít,* aby znovu nepřikryly zemi. – Pramenům dáváš stékat v potoky,* které plynou mezi horami. Napájejí všechnu polní zvěř, * divocí osli hasí svou žízeň. Podél nich hnízdí nebeské ptactvo, * ve větvích švitoří svou píseň. Sláva Otci. II (13-23) Z svých komor zavlažuješ hory,* země se sytí plody tvého E díla. Dáváš růst trávě pro dobytek,* bylinám užitečným člověku, aby dobýval ze země chléb * i víno k radosti lidského srdce, aby olejem rozjasnil tvář * a chléb aby posílil srdce člověka. – 52 2. týden žaltáře Sytí se Hospodinovo stromoví,* libanonské cedry, které zasadil. Tam si ptáci stavějí hnízda, * jedle jsou domovem čápům. Vysoké hory kozorožcům, * jezevcům jsou útulkem skály. – Měsíc jsi udělal, aby určoval čas, * i slunce ví, kdy má zapadnout. Když přivádíš tmu a nastává noc,* potuluje se v ní kdejaké lesní zvíře. Lvíčata řvou po kořisti* a žádají od Boha svůj pokrm. Když vychází slunce, stahují se* a uléhají do svých doupat. Tu vychází člověk ke svému dílu,* ke své práci až do večera. Sláva Otci. III (24-35) četná jsou tvá díla, Hospodine!† Všechno jsi moudře učinil, * země je plná tvého tvorstva. Zde moře mohutné a široširé, † v něm nespočetné hemžení* živočichů drobných i velkých. Po něm plují lodi* i leviatan, jehož jsi stvořil, aby si v něm hrál. J AK – Všichni čekají od tebe, * že jim dáš obživu v pravý čas. Ty jim dáváš, a oni sbírají,* otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary. Děsí se, když skryješ svou tvář,† hynou, když vezmeš jim život,* a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni,* a obnovuješ tvář země. – Necht’ věčně trvá Hospodinova sláva, * at’ se Hospodin těší ze svého díla! Když pohlédne na zemi, chvěje se, * když se dotkne hor, dýmají. – Chci zpívat Hospodinu, pokud žiji, * opěvovat chci svého Boha, dokud budu. Kéž se mu líbí má píseň; * má radost bude v Hospodinu. Kéž na zemi vyhynou hříšníci,† bezbožní at’ už nejsou! * Veleb, duše má, Hospodina! Sláva Otci. V. Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, O. a vaše uši, že slyší. Ranní chvály Žalm 118 Oslavujte Hospodina, nebot’ je dobrý, * jeho milosrdenství trvá navěky. Necht’ řekne dům Izraelův: * »Jeho milosrdenství trvá navěky.« Necht’ řekne dům Árónův: * »Jeho milosrdenství trvá navěky.« Neděle Necht’ řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: * »Jeho milosrdenství – trvá navěky.« V soužení jsem volal Hospodina,* Hospodin mě vyslyšel a vysvobodil. Hospodin je se mnou, nebojím se,* co by mi mohl udělat člověk? Hospodin je se mnou, on je můj pomocník,* a já vítězně shlížím na své nepřátele. Lépe je utíkat se k Hospodinu* než důvěřovat v člověka. Lépe je utíkat se k Hospodinu* než důvěřovat v mocné. – Všichni pohané mě obklíčili, * avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu. Odevšad mě obklíčili, * avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu. Obklíčili mě jako včely,† sežehli jak oheň trní,* avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu. Vrazili do mě, abych padl, * avšak Hospodin mi pomohl. ! Hospodin je má síla a statečnost,* stal se mou spásou. – ! Jásot ze spásy* zní ve stanech spravedlivých. Hospodinova pravice mocně zasáhla, † Hospodinova pravice mě pozvedla, * Hospodinova pravice mocně zasáhla. Nezemřu, ale budu žít* a vypravovat o Hospodinových činech. Hospodin mě sice těžce ztrestal,* nevydal mě však smrti. – 53 Otevřte mně brány spravedlnosti, * vejdu jimi, abych vzdal díky Hospodinu. Toto je brána Hospodinova, * jí procházejí spravedliví. Děkuji ti, žes mě vyslyšel * a – stal se mou spásou. Kámen, který stavitelé zavrhli,* stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo,* je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, * jásejme a radujme se z něho! Hospodine, dej spásu,* Hospodine, popřej zdaru! – Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu. * Žehnáme vám z Hospodinova domu. Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo.* Seřad’te průvod s hojnými – ratolestmi až k rohům oltáře! Ty jsi můj Bůh, děkuji ti;* budu tě slavit, můj Bože! Oslavujte Hospodina, nebot’ je dobrý, * jeho milosrdenství trvá navěky. Sláva Otci. kantikum Dan 3-II (52-57) jsi, Pane, Bože našich otců, * chvályhodný a svrchovaně velebený navěky. – Požehnané je tvé slavné svaté jméno * a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky. – P OŽEHNANÝ 54 2. týden žaltáře Požehnaný jsi ty ve svém svatém slavném chrámě * a svrchovaně chvályhodný a slavný navěky. – Požehnaný jsi ty na svém královském trůně * a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. – Požehnaný jsi ty, který shlížíš na hlubiny a trůníš na cherubech,* a svrchovaně chvályhodný – a velebený navěky. Požehnaný jsi ty na klenbě nebes * a velebený a plný slávy navěky. – Všechna díla Páně, velebte Pána, * chvalte a oslavujte ho navěky. Sláva Otci. Žalm 150 Hospodina v jeho svatyni, * chvalte ho na jeho vznešené obloze! CH VALTE Chvalte ho pro jeho mocná díla,* chvalte ho pro jeho svrchova– nou velebnost! Chvalte ho hlaholem trouby, * chvalte ho harfou a citerou! Chvalte ho bubnem a tancem,* chvalte ho strunnými nástroji a flétnou! – Chvalte ho zvučnými cimbály,† chvalte ho cimbály hlučnými! * Všechno, co dýchá, at’ chválí Hospodina! Sláva Otci. Modlitba uprostřed dne Žalm 23 je můj pastýř, nic nepostrádám,* dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout. * Občerstvuje mou duši, ! vede mě po správných cestách* pro svoje jméno. – I kdybych šel temnotou rokle,* nezaleknu se zla, vždyt’ ty jsi se mnou. ! Tvůj kyj a tvá hůl,* ty jsou má útěcha. – ! Prostíráš pro mě stůl* před zraky mých nepřátel, H OSPODIN hlavu mi mažeš olejem,* má číše přetéká. – Štěstí a přízeň mě provázejí* po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě * na dlouhé, předlouhé časy. Sláva Otci. Žalm 76-I (2-7) je Bůh v Judsku,* v Izraeli má veliké jméno. Jeho stánek je v Salemu,* jeho příbytek na Siónu. Tam zlomil blesky luku, * štít, meč a válečné zbraně. – S LAVNÝ Neděle Přišels, Přemocný, v záři světla* z odvěkých hor. ! Odvážní byli oloupeni, † spí svým spánkem, * zemdlely ruce všem rekům. Na tvou hrozbu, Jakubův Bože,* strnuly vozy i koně. Sláva Otci. ! II (8-13) hrozný. Kdo může před tebou obstát, * když vzplane tvůj hněv? Z nebe jsi vynesl rozsudek; * země se zděsila a zmlkla, když Bůh povstal k soudu, * aby pomohl všem poníženým – v zemi. Vždyt’ zuřivé Edomsko bude tě chválit, * kdo zbyli v Ematu, budou tě slavit. T YS 55 Čiňte sliby a plňte je Hospodinu, svému Bohu,* všichni, kdo jste kolem něho, přineste dary Hroznému! On krotí pýchu knížat * a děsí pozemské krále. Sláva Otci. dopoledne: V. Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech, O. po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost. v poledne: V. Kéž k tobě přijde mé volání, Hospodine, O. pouč mě svým slovem. odpoledne: V. Hospodin je mé světlo a má spása, O. Hospodin je záštita mého života. Druhé nešpory Žalm 110, 1-5.7 řekl mému Pánu: † »Sed’ po mé pravici, * dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám.« Žezlo moci ti podává Hospodin ze Siónu:* »Panuj uprostřed svých nepřátel! Ode dne zrození je ti určeno vládnout v posvátném lesku: * zplodil jsem tě jako rosu před jitřenkou.« – H OSPODIN Hospodin přísahal a nebude toho litovat: * »Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova!« Hospodin je po tvé pravici,* potře krále v den svého hněvu. Cestou se napije z potoka, * proto povznese hlavu. Sláva Otci. Žalm 115 N nám, Hospodine, nikoli nám, † ale svému jménu IKOLI 56 2. týden žaltáře zjednej slávu* pro své milosrdenství, pro svou věrnost! Proč mají pohané říkat: * »Kdepak je ten jejich Bůh?« Bůh náš je na nebesích,* učinil všechno, co chtěl. – Jejich modly jsou stříbro a zlato,* dílo lidských rukou. Mají ústa, ale nemluví, * mají oči, ale nevidí. Mají uši, ale neslyší,* mají nos, ale nečichají. Mají ruce, ale nehmatají, † mají nohy, ale nechodí, * hlas nevydávají svým hrdlem. Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují,* každý, kdo v ně doufá. – Izraelův dům doufá v Hospodina, * je jim pomocníkem a štítem. Árónův dům doufá v Hospodina, * je jim pomocníkem a štítem. Hospodinovi ctitelé doufají v Hospodina,* je jim pomocníkem – a štítem. Hospodin na nás pamatuje * a požehná nám, požehná domu Izraelovu, * požehná domu Árónovu, ! požehná Hospodinovým ctitelům,* malým i velkým. – Hospodin vás rozmnoží, * vás i vaše syny. Požehnáni jste od Hospodina, * který učinil nebe i zemi. Nebesa jsou nebem pro Hospodina,* avšak zemi dal lidským dětem. Mrtví nemohou chválit Hospodina, * nikdo z těch, kteří sestupují do podsvětí. My však velebíme Hospodina,* ! nyní až navěky. Sláva Otci. Mimo dobu postní: kantikum srov. Zj 19, 1-7 Aleluja. Vítězství, sláva a moc našemu Bohu, O. aleluja nebot’ jeho soudy jsou pravdivé a spravedlivé. O. Aleluja, aleluja. Aleluja. Chvalte našeho Boha, všichni, kdo mu sloužíte O. aleluja a kdo se ho bojíte, malí i velcí! O. Aleluja, aleluja. Aleluja. Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království! O. Aleluja. Radujme se, jásejme a vzdejme mu čest! O. Aleluja, aleluja. Aleluja. Nebot’ nadešla Beránkova svatba, O. aleluja jeho nevěsta se připravila. O. Aleluja, aleluja. Sláva Otci i Synu O. aleluja i Duchu svatému. O. Aleluja, aleluja. Pondělí Jako byla na počátku, i nyní i vždycky, O. aleluja a na věky věků. Amen. O. Aleluja, aleluja. V době postní: kantikum srov. 1 Petr 2,21-24 trpěl za nás † a zanechal nám tak příklad, * abychom šli v jeho šlépějích. – K RISTUS 57 On nezhřešil * a nikdo od něho !! neslyšel nic neupřímného. Když mu spílali,* on jim to spí- ! láním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, * ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. – On sám na svém těle vynesl * naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům* a žili spravedlivě. Jeho ranami* jsme uzdraveni. ! Sláva Otci. Pondělí Modlitba se čtením Žalm 31-I (2-9) tobě se utíkám, Hospodine, at’ nejsem zahanben navěky,* vysvobod’ mě, jsi spravedlivý! ! Popřej mi sluchu,* rychle mě zachraň! Bud’ mi ochrannou skálou, * opevněnou tvrzí k mé záchraně, vždyt’ ty jsi má skála a má tvrz, * pro své jméno mě povedeš a budeš řídit. – Vyprostíš mě z léčky pro mě nastražené, * nebot’ ty jsi mé útočiště. Do tvých rukou svěřuji svého ducha, * Hospodine, věrný Bože, ty mě vysvobodíš. Ctitele nicotných model nenávidíš, * já však důvěřuji v Hospo- K dina. – Budu se veselit a jásat nad tvým slitováním † že jsi shlédl na moji bídu,* že jsi mé duši pomohl v tísni, žes mě nevydal do moci nepříteli, * ale postavils mé nohy na volné prostranství. Sláva Otci. II (10-17) se nade mnou, Hospodine, je mi úzko, * hořem chřadne mé oko, duše i tělo, Nebot’ můj život hyne ve strastech,* má léta v hořekování Strast mě zbavuje síly, * moje kosti chřadnou. – Všichni nepřátelé mnou opovrhují,† sousedům jsem pro smích, S MILUJ 58 2. týden žaltáře na postrach svým známým,* kdo mě venku zhlédne, prchá přede mnou. vypadl jsem z paměti, jako bych byl mrtev, * podoben jsem rozbitému hrnci. Vždyt’ se tolik o mně šeptá – slyšel jsem to – hrůza odevšad! * Spolu se proti mně radí, usilují zničit mi život. – Já však, Hospodine, v tebe doufám,* říkám: Ty jsi můj Bůh! Můj osud je ve tvé ruce,* vysvobod’ mě z moci mých úhlavních nepřátel! Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku,* zachraň mě svou slitovností. Sláva Otci. III (20-25) nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine,† uchovals ji těm, kdo se tě bojí, * popřáváš ji těm, kdo se k tobě utíkají před lidmi. J AK Tvoje tvář je jim bezpečnou ochranou* před spiknutím lidí, ukrýváš je ve stanu * před svárlivými řečmi. – Požehnán bud’ Hospodin, že mi prokázal * podivuhodné milosrdenství v opevněném městě Už jsem si říkal sklíčeně: * »Jsem zapuzen od tvých očí!« Tys však uslyšel můj hlasitý nářek, * když jsem volal k tobě o pomoc. – Milujte Hospodina, všichni jeho svatí, * Hospodin zachovává věrné, ale plnou měrou odplácí těm, * kdo si počínají drze. Vzmužte se a bud’te srdnatí, * všichni, kdo spoléháte na Hospodina. Sláva Otci. V. Ved’ mě ve své pravdě a uč mě, O. nebot’ ty jsi Bůh, můj spasitel. Ranní chvály Žalm 42 Mé slzy jsou mi pokrmem ve dne i v noci,* když den co den slyším: »Kde je tvůj Bůh?« laň prahne po vodách bystřin,* tak prahne má duše po tobě, Bože! Na to si vzpomínám, má duše tím přetéká: † jak jsem putovával v zástupu,* jak jsem je vodíval k Božímu domu J AKO Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: * kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář? – s hlasitým jásotem a chvalozpěvem* ve svátečním průvodu. – Pondělí Proč se rmoutíš, má duše, * a proč ve mně sténáš? Doufej v Boha, zase ho budu chválit, * svého spasitele a svého Boha. – Rmoutím se uvnitř v duši, * proto vzpomínám na tebe v končinách Jordánu a Hermonu, na hoře Misar. Přívaly na sebe volají hukotem tvých vodopádů,* celé tvé příboje – a vlny se přese mě převalily. Za dne at’ Hospodin dává svou milost,* za noci mu budu zpívat a chválit ho, nebot’ mi dává život. Říkám Bohu: Má Skálo, proč na mě zapomínáš? * Proč se musím smutně vláčet, tísněn nepřítelem? Drtí mi to kosti, když mě tupí protivníci, * když den co den mi říkají: »Kde je tvůj Bůh?« – Proč se rmoutíš, má duše, * a proč ve mně sténáš? Doufej v Boha, zase ho budu chválit, * svého spasitele a svého Boha. Sláva Otci. kantikum Sir 36, 1-7.13-16 (řec. 1-5.10-13) se nad námi, Pane, Bože všehomíra, * shlédni a sešli svou bázeň na všechny pohany. Zdvihni svou ruku na cizí národy,* aby viděli tvou moc. Jako jsi jim ukázal na nás, že jsi svatý,* tak ukaž nám svou moc S MILUJ 59 na nich, aby tě poznali, jako víme my, * že není boha kromě tebe, Pane. – Obnov divy a opakuj zázraky, * posilni ruku a pravé rámě. Shromáždi všechny Jakubovy kmeny * a vezmi si je v dědictví jako kdysi. – Pane, smiluj se nad lidem, jenž má tvé jméno, * nad Izraelem, kterého jsi nazval svým prvorozeným. Slituj se nad svým svatým městem,* nad Jeruzalémem, místem, kde sídlíš. Naplň Sión svou velebností * a svatý chrám svou slávou. Sláva Otci. Žalm 19-A (2-7) vypravují o Boží slávě * a dílo jeho rukou zvěstuje obloha. Den dni o tom podává zprávu,* noc noci sděluje poučení. – Není to slovo a nejsou to řeči,* jejichž hlas by nebylo slyšet. Do celé země vychází jejich hlahol,* až na konec světa jejich slova. – Tam rozestřel stan pro slunce,† které vychází jako ženich ze své svatební komnaty,* jásá jako rek, když se do běhu dává. Na jednom okraji nebe vychází† a obíhá až na jeho druhý okraj, * nic se nemůže skrýt před jeho žárem. Sláva Otci. N EBESA 60 2. týden žaltáře Modlitba uprostřed dne Žalm 119-Vau (41-48) se mi dostane tvého slitování, Hospodine,* tvé pomoci podle tvého slibu, abych odpověděl těm, kteří mě tupí, * vždyt’ důvěřuji v tvá slova. – Neodnímej z mých úst slovo pravdy,* nebot’ doufám v tvá rozhodnutí. Tvůj zákon chci stále střežit, * navěky a navždy. – Pak si budu volně kráčet,* protože hledám tvá nařízení. O tvých přikázáních budu mluvit před králi* a nebudu se stydět. – ! Budu se těšit tvými předpisy,* které miluji. Pozvednu své ruce k tvým předpisům * a budu rozjímat o tvých příkazech. Sláva Otci. A Ť Žalm 40-I (2-9) jsem doufal v Hospodina, * on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. Vytáhl mě z podzemní jámy, z bahnitého kalu, * na skálu postavil mé nohy, dodal síly mým krokům. Novou píseň vložil mi do úst, * chvalozpěv našemu Bohu. Mnozí to uvidí a nabudou úcty,* budou doufat v Hospodina. – P EVN Ě Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina,* kdo nic nemá s modláři, s těmi, kdo se uchylují ke lži. Mnoho divů jsi učinil, Hospodine, můj Bože, * nikdo se ti nevyrovná v úmyslech, které máš s námi, kdybych je chtěl hlásat, vypovědět,* je jich více, než by se dalo sečíst. – V obětních darech si nelibuješ,* zato jsi mi otevřel uši. Celopaly a smírné oběti nežádáš,† tehdy jsem řekl: »Hle, přicházím;* ve svitku knihy je o mně psáno: Rád splním tvou vůli, můj Bože,* tvůj zákon je v mém nitru.« Sláva Otci. II (10-14.17-18) jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, * svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine! Nenechal jsem si pro sebe tvou spravedlnost, * o tvé věrnosti a pomoci jsem mluvil, nezatajil jsem tvou lásku * a tvou věrnost před velkým shro– mážděním. Neodpírej mi, Hospodine, své slitování, * tvá láska a věrnost at’ mě neustále chrání, S PRAVEDLNOST Pondělí nebot’ mě svírají útrapy bez počtu,* dostihly mě mé viny, že ani nemohu vidět. Je jich víc než vlasů na mé hlavě* a odvaha mi chybí. – Hospodine, prosím, vysvobod’ mě!* Hospodine, na pomoc mi pospěš! Necht’ jásají a v tobě se radují* všichni, kteří tě hledají, ti, kteří touží po tvé pomoci,* at’ mohou stále říkat: »Bud’ veleben – Hospodin!« Já jsem jen chudák a ubožák,* ale Pán se o mě stará. 61 Tys můj pomocník, můj zachránce:* neprodlévej, můj Bože! Sláva Otci. dopoledne: V. Stvoř mi čisté srdce, Bože, O. neodvrhuj mě od své tváře. v poledne: V. U Boha je má spása a sláva, O. v něm je mé útočiště. odpoledne: V. Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, O. dává mi prodlévat na svěžích pastvinách. Nešpory Žalm 45-I (2-10) mi překypuje radostnými slovy,† přednáším králi svou báseň,* rydlem zručného písaře je můj jazyk. – Krásou vynikáš nad lidské syny, † půvab se rozlévá po tvých rtech,* proto ti Bůh požehnal navěky. – Svůj bok si, hrdino, přepásej mečem, * svou nádherou a vznešeností! Vyprav se do úspěšného boje za pravdu a právo,* at’ tě proslaví tvá pravice! Šípy máš ostré, národy se ti podrobují,* odvaha králových nepřátel klesá. – S RDCE Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné časy,* žezlo tvé vlády je žezlo nestranné! Miluješ spravedlnost, nenávidíš nepravost,† proto tě Bůh, tvůj Bůh pomazal* olejem radosti před tvými druhy. – Myrhou, aloem, kassií voní všechna tvá roucha, † blaží tě zvuk strunných nástrojů * v paláci ze slonové kosti. Vstříc ti vycházejí dcery králů,* po své pravici máš královnu, ozdobenou ofirským zlatem. Sláva Otci. II (11-18) S LYŠ , dcero, pohled’ a naslouchej, * zapomeň na svůj 62 2. týden žaltáře národ, na svůj otcovský dům! Sám král touží po tvé kráse: * vždyt’ je tvým pánem, před ním se skloň! Tyrský lid přichází s dary,* velmoži národa se ucházejí o tvou – přízeň. V plné kráse vstupuje královská dcera, * její šat je protkán zlatem. V barevném rouchu ji vedou ke králi,* za ní ti přivádějí panny, její družky. Provázeny radostným jásotem* – vstupují v královský palác. Místa tvých otců zaujmou tvoji synové, * ustanovíš je za knížata po celé zemi. Chci tvé jméno připomínat všem budoucím pokolením, * proto tě národy oslaví na věčné Sláva Otci. věky. kantikum Ef 1, 3-10 B pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, * U Ď on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. – Vždyt’ v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, * abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil,* abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. – To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti,* nebot’ skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu. – V něm máme vykoupení skrze jeho krev, * odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil * s veškerou moudrostí a pro– zíravostí: seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, † jak se mu to líbilo * a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy:* že sjednotí v Kristu vše, co je Sláva Otci. na nebi i na zemi. Úterý Modlitba se čtením Žalm 37-I (1-11) se na ty, kdo konají zlo,* nezávid’ těm, kdo páchají nepravost, N EHN ĚVEJ vždyt’ zvadnou rychle jako tráva, * jako zelená bylina uschnou. – Úterý Doufej v Hospodina a čiň dobro,* pak budeš přebývat v zemi a těšit se klidu. Raduj se v Hospodinu* a dá ti, po čem touží tvé srdce. – Hospodinu svěř svůj osud, * v něho důvěřuj, on sám bude jednat. Tvé spravedlnosti dá vzejít jako světlu,* tvému právu jak polednímu jasu. – Spočiň v Hospodinu a důvěřuj v něho! † Nezlob se na toho, kdo má v životě štěstí* a při tom strojí úklady. Přestaň se hněvat a zanech zlosti,* nepohoršuj se, to vede jen k zlému. – Nebot’ zločinci budou vyhlazeni, * kdo však doufají v Hospodina, budou vlastnit zemi. Ještě chvíli – a bezbožník zmizí, * nadarmo se budeš pídit po jeho stopě. Pokorní však budou vlastnit zemi, * budou se těšit z hlubokého klidu. Sláva Otci. II (12-29) strojí úklady spravedlivému,* skřípá proti němu zuby. Pán se mu však směje,* vidí, že se blíží jeho den. – Bezbožní tasí meč, napínají svůj luk, † aby skláli chudáka a ubožáka, * aby povraždili ty, kdo žijí správně. B EZBOŽNÍK 63 Meč jim však vnikne do vlastního srdce* a jejich luky se zlámou. – Lepší je troška, kterou má spravedlivý, * než velké bohatství bezbožníků, nebot’ ramena bezbožníků budou zpřerážena, * ale spravedlivé Hospodin podpírá. – Hospodin pečuje o život bezúhonných, * dědictví jejich přetrvá věky. Nebudou zahanbeni v dobách neštěstí,* nasytí se ve dnech hladu. – Ano, bezbožníci zhynou, † ne- ! přátelé Hospodinovi zajdou jako květ luhů,* vyvanou jako dým. Bezbožník si půjčuje, ale nesplácí,* spravedlivý se však ustrne a rozdává. – Ti, kterým Bůh žehná, vlastnit budou zemi, * ti, kterým zlořečí, zhynou. Hospodin dává krokům člověka sílu, * má zalíbení v jeho životní cestě. Jestliže padne, nezůstane ležet, * protože mu Hospodin podpírá ruku. – Byl jsem chlapec, a už jsem stařec, † ale neviděl jsem, že by spravedlivý byl opuštěn, * že by jeho děti žebraly o chléb; pokaždé se ustrne a půjčí, * za to na jeho dětech spočine požehnání. – Chraň se zlého a čiň dobré, * a přežiješ věky, 64 2. týden žaltáře nebot’ Hospodin miluje spravedlnost,* neopouští svoje zbožné. Zločinci však zajdou, * potomstvo bezbožníků bude vyhlazeno. Spravedliví budou vlastnit zemi,* budou ji obývat věčně. Sláva Otci. III (30-40) spravedlivého mluví moudře, * jeho jazyk hovoří, co je správné. Boží zákon mu ovládá srdce, * proto nevrávorají jeho kroky. Bezbožník číhá na spravedlivého,* snaží se ho zabít. Hospodin však mu ho neponechá v moci,* nedá ho odsoudit, až bude souzen. – Doufej v Hospodina * a drž se jeho cesty, povýší tě, abys vlastnil zemi, * s radostí uzříš zkázu bezbožníků. Ú STA Viděl jsem zpupného bezbožníka,* vypínal se jako košatý cedr. Přešel jsem – a hle, už ho nebylo,* hledal jsem ho – a nenašel. – Všimni si člověka bezúhonného, pozoruj poctivého: * vždyt’ budoucnost patří pokojným lidem. Hříšníci však budou všichni zničeni, * vyhlazeno bude potomstvo bezbožníků. Ale spravedlivým přichází spása od Hospodina, * v dobách tísně je jim útočištěm. Hospodin jim pomáhá a je vysvobozuje, † bezbožníků je zbavuje a chrání je, * protože se k němu utíkají. Sláva Otci. V. Nauč mě dobrotě, moudrosti a vědění, O. nebot’ důvěřuji tvým předpisům. Ranní chvály Žalm 43 na tvou svatou horu a do tvých stanů. zjednej mi právo† a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu, * zbav mě člověka lstivého a zločinného! ! Bože, vždyt’ ty jsi má síla,† proč jsi mě zahnal? * Proč se musím smutně vláčet tísněn nepřítelem? – ! Sešli své světlo a svou věrnost:† ty at’ mě vedou* a přivedou Pak přistoupím k Božímu oltáři, * k Bohu, který mě naplňuje radostí. B OŽE , Oslavím tě citerou,* Bože, můj ! Bože. – Proč se rmoutíš, má duše, * a proč ve mně sténáš? Doufej v Boha, vždyt’ zase ho budu chválit, * svého spasitele a Úterý svého Boha! jsem: Uprostřed svého života mám odejít k branám podsvětí * mám postrádat zbytek svých let. Řekl jsem: Nemám už vidět Hospodina v zemi živých, * nemám už hledět na nikoho mezi obyvateli světa. – ! Můj příbytek je stržen,† je ode mě odnesen* jako stan pastýřů. Bůh svinul jako tkadlec můj život,* odřízl mě od osnovy. V slabosti se mé oči zdvihají vzhůru: * Pane, trpím násilí, za– staň se mě! Hle, v pokoj se změnila má hořkost! † Tys tedy zachránil mou duši z propasti zhouby, * ano, za svá záda jsi hodil všechny mé hříchy. Vždyt’ podsvětí tě nebude slavit † ani smrt tě nebude chválit. * Ti, kdo sestupují do jámy, nebudou čekat na tvou věrnost. Kdo žije, jen kdo žije, bude tě slavit jako já dnes. * Otec bude o tvé věrnosti vypravovat synům. Hospodine, zachraň mě, * a za zvuku citery budeme zpívat po všechny dny svého života v Hospodinově domě. Sláva Otci. EKL Žalm 65 Sláva Otci. kantikum Iz 38, 10-12d.14cd.17-20 Ř 65 Bože, patří chvalozpěv na Siónu, * tobě, který vyslýcháš prosbu, at’ se plní slib. K tobě přichází každý člověk * s vyznáním svých vin. Naše nevěrnosti nás tísní, * ty je však odpouštíš. – Blaze tomu, koho si volíš a bereš k sobě: * přebývá v tvých nádvořích. Kéž se nasytíme blahem tvého domu,* svatostí tvého chrámu! Je úžasné a spravedlivé, jak nás vyslýcháš, * Bože, náš zachránce, naděje všech končin země * i – dalekých moří. Svou mocí upevňuješ hory,* jsi opásán silou. Tišíš hukot moří,* hukot jejich vln a vřavu národů. Pro tvé divy bázeň jímá obyvatele dálných krajin,* radostí plníš nejzazší východ i západ. – V milosti jsi navštívil zem a napojils ji,* velmi jsi ji obohatil. Boží strouhou se hrne voda, * lidem nachystals obilí. Takto jsi zemi připravil: † zavlažils její brázdy,* rozmělnils její hroudy, zkypřils ji dešti, * požehnals tomu, co vyrašilo. – Rok jsi korunoval svou dobrotou, * kudy jsi prošel, prýští hojnost. T OB Ě , ! ! ! ! 66 2. týden žaltáře Pastviny na stepi mokvají vláhou,* pahorky se ovíjejí radostí. Nivy se odívají stády,† údolí se přikrývají obilím:* ozývají se jáso- tem a zpěvem. Sláva Otci. Modlitba uprostřed dne Žalm 119-Zajin (49-56) na své slovo svému služebníku, * kterým jsi mi dal naději. To je má útěcha v mé bídě,* že tvůj výrok mi dává život. – Pyšní mě nadmíru hanobí,* ale neuchyluji se od tvého zákona. ! Mám na mysli tvá dávná ustanovení, Hospodine,* tím se těším. – Pobouření mě jímá pro bezbožníky,* kteří opouštějí tvůj zákon. Tvé příkazy opěvuji v písních * v místě svého přebývání. – Vzpomínám v noci na tvé jméno, Hospodine, * dbát chci na tvůj zákon. ! To se mi stalo,* že jsem zachoval tvá nařízení. Sláva Otci. P AMATUJ Žalm 53 si říká v srdci: * »Bůh není!« Zkaženě, zvráceně jednají,* nikdo nedělá dobro. Bůh shlíží z nebe na smrtelníky,* aby viděl, zda je někdo rozumný a vyhledává Boha. – N !! EROZUMNÝ Všichni pobloudili, všichni se zkazili, * nikdo nedělá dobro. Dočista nikdo! Což se nevzpamatují, kdo páchají zlo, † kdo můj lid požírají, jako by jedli chleba, * a Boha ne– vzývají? Tam se třásli strachem, * kde nebylo strachu, nebot’ Bůh rozmetal kosti těch, kteří tě obléhali.* Upadli v hanbu, protože Bůh je zavrhl. – Kéž přijde Izraeli spása ze Siónu! † Až Bůh změní osud svého lidu, * jásot bude v Jakubovi, radost bude v Izraeli. Sláva Otci. Žalm 54,1-6.8-9 zachraň mě pro své jméno, * svou mocí mi zjednej právo! Bože, slyš moji modlitbu, * popřej sluchu slovům mých úst! – Nebot’ povstali proti mně zpupní lidé,† násilníci mi ukládali o život,* na Boha nebrali ohled. Hle, Bůh mi pomáhá,* Pán mě udržuje naživu. – Budu s radostí přinášet oběti,* chválit tvé jméno, Hospodine, že B OŽE , Úterý je dobré, vždyt’ mě vyprostilo z každé tísně,* na nepřátele vítězně pohlédlo mé oko. Sláva Otci. 67 v poledne: V. Otče svatý, zachovej nás ve svém jménu, O. at’ jsme v dokonalé jednotě. dopoledne: odpoledne: V. Hospodinova spása je blízko těm, kteří se ho bojí, O. těm, kteří se k němu obracejí celým svým srdcem. V. Bože, shromáždi nás ze všech národů, O. abychom chválili tvé svaté jméno. Nešpory Žalm 49-I (2-13) to, všechny národy, * poslouchejte, všichni obyvatelé světa, ! prostí i vznešení, * bohatý stejně jako chudý! – Má ústa pronesou moudrost, * z úvah mého srdce vyprýští znalost. Nakloním svůj sluch k průpovědi, * za zvuků lyry zjevím svou záhadu. – Proč bych se měl bát za dnů neštěstí, * když mě svírá zloba nepřátel, kteří spoléhají na svůj majetek* a chlubí se přemírou svého bohatství? – Vždyt’ nikdo sám sebe nevykoupí, * není s to zaplatit Bohu své výkupné. Cena života je příliš veliká,† nikdy nebude stačit,* aby člověk žil navěky a neviděl zkázu. S LYŠTE Nebot’ uvidí, že umírají moudří,† že stejně hyne pošetilec i hlupák * a zanechávají své bohatství jiným. – Hroby jsou jejich domovem navěky, † jejich obydlím po všechna pokolení,* i když svými jmény nazvali celé země. Nesetrvá totiž člověk v hojnosti, * podobá se dobytčatům, Sláva Otci. která hynou. II (14-21) je chování těch, kteří důvěřují v sebe, * takový je konec těch, kteří se těší ze svého údělu. Kladou je jak ovce do podsvětí,* smrt je pase a spravedliví nad nimi vládnou. Jejich vzezření záhy pomine, * podsvětí jim bude příbytkem. – Ale mou duši Bůh vysvobodí z podsvětí,* nebot’ mě vezme k sobě. T AKOVÉ 68 2. týden žaltáře kantikum Zj 4, 11; 5, 9.10.12 Neboj se, jestliže někdo zbohatne:* a vzroste majetek jeho domu. Až zemře, nic si s sebou nevezme, * nesestoupí s ním jeho jmění. – I kdyby si za svého života liboval: * »Budou tě chválit, že sis to dobře zařídil«, přece se připojí ke svým předkům,* kteří navěky neuzří světla. Člověk, který žije v bohatství a neuvažuje, * podobá se dobytčatům, která hynou. Sláva Otci. náš Bože, jsi hoden, * abys přijal slávu, čest, i moc, protože jsi stvořil všechno, * z tvé vůle to povstalo a bylo stvořeno. – Pane, jsi hoden vzít svitek * a rozlomit jeho pečeti, protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi* z každého kmene, jazyka, lidu i národa a vytvořil jsi z nich našemu ! Bohu království a kněze * vládnoucí nad zemí. – Beránek, který byl zabit,† si zaslouží, aby přijal moc, bohatství a moudrost, * sílu, čest, slávu i Sláva Otci. chválu! P ANE , Středa Modlitba se čtením Žalm 39-I (2-7) jsem: dám si pozor na své chování,* abych nezhřešil svým jazykem, do svých úst si vložím uzdu, * pokud bude přede mnou bezbožník. – Zmlkl jsem v tichu, zbaven štěstí, * má bolest se však rozjitřila. Srdce mi vzplálo v nitru,† když jsem uvažoval, vznítil se oheň * a Ř EKL jazykem jsem se ozval: – Dej mi poznat, Hospodine, můj konec, † jaká je míra mých dnů, * at’ si uvědomím svou pomíjivost. Hle, na pídě jsi vyměřil mé dny† a můj život je před tebou jako nic, * každý člověk trvá jen co dech. Jen jako stín jde člověk životem, † zbytečně se vzrušuje, * hromadí, a neví pro koho. Sláva Otci. Středa II (8-14) nyní, co mohu čekat, Pane?* V tobě je má naděje. Zbav mě všech mých nepravostí, * nevydávej mě pro smích – bláznu! Mlčím, neotvírám svá ústa, * vždyt’ tys to učinil! ! Zbav mě své rány, * hynu pod úderem tvé ruky. Trestem káráš vinu člověka, † ničíš jako mol, co má nejcennější: * každý člověk je pouze jak dech. – ! Slyš, Hospodine, mou prosbu, † nakloň svůj sluch k mému volání,* nemlč k mým slzám! Vždyt’ jsem u tebe jen hostem,* přistěhovalcem, jako byli všichni moji otcové. Odvrat’ ode mě svůj pohled, at’ si vydechnu, * dříve než odejdu a už nebudu. Sláva Otci. A Žalm 52 ! P se chlubíš hanebností, * bezectný siláku? RO Č 69 Stále jen myslíš na zkázu,* tvůj jazyk je jak ostrá břitva, ty pleticháři! Podlost je ti milejší než dobro,* lhaní víc než mluvit, jak se sluší. V každé pomlouvačné řeči máš ! – zálibu,* falešný jazyku! Proto tě Bůh zahubí,* odstraní tě navždy, vytáhne tě ze stanu, * vyrve tě ze země živých. – Spravedliví to uvidí a zaleknou se,* jemu se však vysmějí: »Hle, člověk, který si nezvolil * Boha za svou záštitu, spoléhal na své velké bohatství,* domohl se moci svou násilností.« – Já však jsem jako zelená oliva v Božím domě,* stále se spoléhám na Boží slitovnost. Ustavičně tě chci chválit, že jsi to učinil,* před tvými svatými chci slavit tvé jméno, nebot’ je dobré. Sláva Otci. V. Doufám v Hospodina, O. má duše doufá v jeho slovo. Ranní chvály Žalm 77 bez únavy,* nedá se utěšit má duše. hlas se k Bohu vznáší a volám, * můj hlas k Bohu stoupá, aby mě slyšel. V den svého soužení hledám Pána, † má ruka se v noci vzpíná Když na Boha vzpomínám, vzdychám, * když uvažuji, můj duch malátní. – M ŮJ Beze spánku držíš mé oči, * jsem zmaten a neschopný slova. 70 2. týden žaltáře Přemýšlím o dávných dnech, * na zašlá léta si vzpomínám. V noci uvažuji ve svém srdci, * přemítám a můj duch hloubá: – »Může Pán zavrhnout navěky, * už nám neukáže svou milost? Navždy už ustane jeho přízeň,* zrušen je slib pro všechna pokolení? Zapomněl se Bůh smilovat,* či v hněvu zadržel své slitování?« – Tu jsem si řekl: »V tom tkví má bolest: * změnila se pravice Nejvyššího.« Vzpomínám na Hospodinovy činy, * ano, vzpomínám na dávné tvé divy. Rozvažuji všechna tvá díla, * přemítám o tvých skutcích. – Bože, svaté je tvé chování: * který bůh je tak veliký jako Bůh náš? Ty jsi Bůh, který činí divy,* národům jsi dal poznat svou moc. Svým ramenem jsi vykoupil svůj národ, * Jakubovy a Josefovy syny. – Uzřely tě vody, Bože,† uzřely tě vody, a zděsily se, * i hlubiny se rozbouřily. Mraky vylily vodu, † oblaka zaduněla hromem* a tvé šípy šlehaly kolem. Tvůj hrom burácel v bouři, † blesky ozařovaly obzor: * zatřásla a zachvěla se země. – Mořem vedla tvá cesta, † tvá stezka spoustami vod,* tvé šlépěje však nebylo vidět. Jako stádo jsi vedl svůj národ,* Mojžíšovou a Árónovou rukou. Sláva Otci. kantikum 1 Sam 2, 1-10 mé jásá v Hospodinu, * moje moc se vyvyšuje v mém Bohu. Ústa se otvírají proti mým nepřátelům, * nebot’ se raduji z tvé pomoci. – Nikdo není svatý jako Hospodin, † nebot’ nikdo není kromě tebe,* nikdo není skálou jako náš Bůh. Nemnožte už chlubné řeči, * zpupnost at’ nevyjde z vašich úst, vždyt’ Hospodin je Bůh, ví všechno, * a jemu přísluší vážit – skutky. Luky siláků se lámou, * ale slabí se opásávají silou. Kdo bývali sytí, dávají se nyní najímat za chléb; * kdo hladověli, mohou ustat od práce. Neplodná dostává sedm dětí, * matka mnoha synů vadne osamělá. Hospodin usmrcuje i oživuje, * uvádí do říše smrti a zase přivádí nazpět. Hospodin dává zchudnout, ale i zbohatnout,* ponižuje a povyšuje. Pozvedá z prachu ubožáka,* ze smetiště povyšuje chudáka, aby ho posadil mezi knížaty* a obdařil ho stolcem slávy. – S RDCE Středa Nebot’ Hospodinu náleží pilíře země,* na nich založil svět. Chrání nohy svých zbožných, † bezbožní však zajdou ve tmách, * nebot’ nikdo nezvítězí svou silou. Hospodin zničí své protivníky,* zahřmí nad nimi na nebesích. Hospodin bude soudit i daleké končiny země, † dá vládu svému králi * a povznese moc svého pomazaného. Sláva Otci. Žalm 97 kraluje, at’ zajásá země,* at’ se radují četné ostrovy! Mrak a temnota ho obklopují,* spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu. Předchází jej oheň* a kolem dokola spaluje protivníky. – Jeho blesky ozařují svět,* země to vidí a chvěje se. H OSPODIN 71 Jako vosk se taví hory před Hospodinem,* před vladařem celé země. Nebesa hlásají jeho spravedlnost* a všechny národy vidí je– ho slávu. Hanbí se všichni ctitelé model,† kteří se chlubí bůžky, * všichni bohové se mu koří. Sión to slyší a raduje se † a judská města jásají * pro tvé rozsudky, Hospodine! Nebot’ ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí,* svrchovaně vynikáš nade všemi bohy. – Hospodin miluje ty, kdo nenávidí zlo, † chrání život svých svatých, * z ruky bezbožníků je vytrhuje. Světlo vychází spravedlivému * a lidem upřímného srdce radost. Radujte se, spravedliví, v Hospodinu * a oslavujte jeho svaté jméno! Sláva Otci. Modlitba uprostřed dne Žalm 119-Cheth (57-64) jsem za svůj úděl, Hospodine, * že budu střežit tvá slova. Hledám tvou přízeň celým srdcem,* smiluj se nade mnou podle svého slibu. – Uvažoval jsem o svých cestách* a obrátil jsem své nohy k tvým přikázáním. P ROHLÁSIL Spěchal jsem a neprodléval * - ! střežit tvé předpisy. – Ovinuly mě provazy bezbožníků, * ale nezapomněl jsem na tvůj zákon. Uprostřed noci vstávám, abych tě chválil* pro tvá spravedlivá rozhodnutí. – Můj přítel je každý, kdo se tě bojí,* kdo střeží tvá nařízení. 72 2. týden žaltáře Země je plná tvé milosti, Hospodine, * nauč mě svým příkazům. Sláva Otci. Žalm 55-I (2-12) Bože, mé modlitbě, † neskrývej se před mou úpěnlivou prosbou, * věnuj mi pozornost a vyslyš mě! N ASLOUCHEJ , Zmítám se v neklidu,† děsím se při křiku nepřítele, * při povyku bezbožníka, protože mě zavalují neštěstím * a v hněvu proti mně brojí. Srdce se ve mně chvěje* a padla na mě smrtelná úzkost. Strach a hrůza se na mě řítí* a děs mě halí. – Říkám si: Kéž bych měl křídla jak holub, * odletěl bych a dopřál si klidu. ! Hle, daleko bych utekl,* zůstal bych na poušti. Rychle bych spěchal do útočiště* před vichrem a bouří. – Pane, zmat’ a rozděl jim jazyky, * vždyt’ vidím násilí a svár v městě. Ve dne v noci obcházejí po jeho hradbách,* vládne v něm útisk a bezpráví. ! Uvnitř jsou úklady,* z jeho náměstí nemizí násilí a podvod. Sláva Otci. II (13-15.17-24) mě potupil nepřítel, * - ! dovedl bych to snést, kdyby se nade mě vypínal, kdo ! mě nenávidí, * skryl bych se před ním. Ale byls to ty, můj druh, * můj přítel a důvěrník! Vždyt’ jsme spolu byli v důvěrném styku, * ve slavném průvodu jsme kráčeli v Božím domě. – Já však budu volat k Bohu,* a Hospodin mě zachrání. Večer, ráno i v poledne budu naříkat a sténat, * a uslyší můj hlas. Vykoupí mou duši a dá mi pokoj od těch, kteří na mě dorážejí,* nebot’ je jich na mě mnoho. Bůh to uslyší a zkruší je† – on vládne od věčnosti – * nechtějí se změnit a nebojí se Boha. – Kdekdo napřahuje ruku na přátele, * znesvěcuje svoji smlouvu. Úlisnější nad máslo jsou jeho ústa,* ale srdce má nepřátelské, nad olej lahodnější jsou jeho slova,* jsou to však tasené meče. – Svou starost hod’ na Hospodina,† a on tě zachová,* nikdy nedopustí, aby se viklal spravedlivý. A ty, Bože, svrhneš je* do jámy ! zkázy; zákeřní vrazi nedosáhnou ani poloviny svých dnů.* Já však dů- K DYBY Středa 73 V. Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? O. Jsi mocný a tvá věrnost tě obklopuje. věřuji v tebe, Hospodine! Sláva Otci. dopoledne: V. Hospodin je spravedlivý, má rád spravedlivé skutky, O. zbožní uzří jeho tvář. v poledne: odpoledne: V. Zkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce, O. ved’ mě cestou odvěkou. Nešpory Žalm 62 v Bohu odpočívá má duše,* od něho je má spása. Jen on je má skála a spása, * má tvrz, nic mnou nepohne. – Jak dlouho chcete dorážet na člověka, † jak dlouho jej chcete všichni podrážet, * jako nakloněnou stěnu, jako zed’ na spadnutí? Věru, z mé výše se snaží mě svrhnout,* libují si ve lži; svými ústy blahořečí,* ve svém nitru proklínají. – Jen v Bohu odpočívej, má duše,* od něho pochází to, v co doufám. Jen on je má skála a spása, * má tvrz, nepohnu se! – U Boha je má spása a sláva, * má pevná skála: mé útočiště je v Bohu. Lidé, doufejte v něho v každé době, † před ním vylejte své srdce,* Bůh je naše útočiště! – Lidé jsou jen závan dechu,* neupřímní jsou smrtelníci, J EN položeni na váhu, vystupují vzhůru, * jsou dohromady lehčí než dech. – Nespoléhejte na násilí, nebažte po lupu; * na bohatství, když se rozmnoží, nelpěte srdcem. Jedno slovo Bůh pravil, toto dvojí jsem slyšel: * »Bohu náleží moc, tobě, Pane, láska,* nebot’ ty odplácíš každému podle jeho díla.« Sláva Otci. Pokud se následující žalm zpíval jako invitatorium, nahradí se zde žalmem 95, str. 6. Žalm 67 bud’ milostiv a žehnej nám, * ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš,* kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ. At’ tě, Bože, velebí národy, * at’ tě velebí kdekterý národ! – B OŽE , 74 2. týden žaltáře Necht’ se lidé radují a jásají,† že soudíš národy spravedlivě * a lidi na zemi řídíš. At’ tě, Bože, velebí národy, * at’ tě velebí kdekterý národ! – Země vydala svou úrodu,* Bůh, náš Bůh, nám požehnal. ! Kéž nám Bůh žehná,* at’ ho ctí všechny končiny země! Sláva Otci. kantikum Srov. Kol 1, 12-20 V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi,* svět viditelný i neviditelný: at’ jsou to andělé při trůnu, at’ jsou to panstva, † at’ jsou to knížata, at’ jsou to mocnosti.* Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. – Kristus je dříve než všechno ostatní* a všechno trvá v něm. – A on je hlava těla,* to je církve: ! děkujme Bohu Otci, * že nás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti * a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení * a odpuštění hříchů. – On je věrný obraz neviditelného Boha, * dříve zrozený než celé R tvorstvo. ADOSTN Ě on je počátek,† prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. * Tak má ve všem prvenství. – Bůh totiž rozhodl, * aby se v něm usídlila veškerá plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo † jak na nebi, tak na zemi* tím, že jeho krví prolitou na kříži zjedná pokoj. Sláva Otci. Čtvrtek Modlitba se čtením Žalm 44-I (2-9) slýchali jsme na vlastní uši,* naši otcové nám vyprá- věli, Vždyt’ neobsadili zemi svým mečem, * nepomohlo jim k vítězství jejich rameno, cos vykonal za jejich časů, * v pradávných dobách. byla to tvá pravice a tvé rámě,* tvá jasná tvář, nebot’ jsi je mi- B ! OŽE , Tys je svou rukou usadil, když jsi vyhnal pohany,* dals jim růst, když jsi potřel národy. – Čtvrtek loval. Tys můj král a můj Bůh, * popřál jsi vítězství Jakubovi. S tebou jsme zdolali své nepřátele,* v tvém jménu jsme pošlapali své protivníky. – Na svém luku jsem si nezakládal, * vítězství mi nedal můj meč. Ty však jsi nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli,* zahanbils ty, kteří nás nenávidí. Bohem jsme se stále honosili,* navěky jsme chválili tvé jméno. Sláva Otci. II (10-17) však jsi nás zavrhl a zahanbil, * netáhneš už, Bože, s našimi vojsky. Dopustil jsi, že jsme utíkali před odpůrci, * nabrali si lupu ti, kdo nás nenávidí. Vydal jsi nás jak ovce na porážku* a rozptýlils nás mezi pohany, – takřka zadarmo jsi odprodal svůj národ, * nezískal jsi mnoho jejich cenou. Našim sousedům jsi nás vydal na pohanu, * našemu okolí v potupu a posměch. Dopustils, že jsme se stali pro národy pořekadlem,* pohané nad námi posměšně kývají hlavou. – N YNÍ 75 Svou hanbu mám stále na zřeteli,* stud se mi hrne do tváře, když slyším pohanu a výsměch,* když vidím nepřítele, jak se chce pomstít. Sláva Otci. III (18-27) vše nás stihlo, i když jsme na tebe nezapomínali, * ani nezrušili tvou smlouvu; neodvrátilo se ani naše srdce * a nesešly naše kroky z tvé stezky, když jsi nás rozdrtil na strastiplném místě * a přikryl jsi nás – temnotou. Kdybychom zapomněli na jméno svého Boha, * kdybychom vztáhli své ruce k cizímu bohu, nebyl by na to Bůh přišel? * Vždyt’ on zná tajnosti srdce! Pro tebe jsme přece stále vražděni,* mají nás jen za jatečné ovce! – Vzbud’ se, proč spíš, Pane? * Probud’ se, neodháněj nás navždy! Proč skrýváš svou tvář, * zapomínáš na naši bídu a útisk? Vždyt’ do prachu je sražena naše duše,* na zemi leží naše tělo. Povstaň nám na pomoc * a vy- ! svobod’ nás pro svou lásku! Sláva Otci. T O V. Pane, ke komu půjdeme? O. Ty máš slova věčného života. 76 2. týden žaltáře Ranní chvály Žalm 80 Izraelův pastýři, * který vodíš Josefa jak ovce. Skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby, * před Efraimem, Benjamínem a Manassem, probud’ svou sílu * a přijd’ nás ! zachránit! ! Bože, obnov nás, * rozjasni svou tvář, a budeme spaseni. – Bože zástupů, jak dlouho budeš dýmat hněvem,* když se modlí tvůj lid? Nasytils jej chlebem slz * a slzami jsi ho napojil vrchovatě. Dopouštíš, že se kvůli nám sousedé sváří* a naši nepřátelé se nám posmívají. Bože zástupů, obnov nás,* rozjasni svou tvář, a budeme spaseni. – Révu z Egypta jsi přenesl, * vyhnals pohany a zasadils ji. Připravils pro ni půdu,* zapustila kořeny a naplnila zemi. Přikryly se hory jejím stínem* a jejím větvovím Boží cedry. Vyhnala své ratolesti až k moři* a své úponky až k Řece. – Proč jsi dal strhnout její ohradu? * Všichni ji obírají, kdo chodí kolem. Pustoší ji kanec z lesa* a polní zvěř ji spásá. Bože zástupů, vrat’ se,* shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto S LYŠ , révu! Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, * výhonek, který sis vypěs– toval! Kdo ji sežehli ohněm a posekali,* at’ zhynou hrozbou tvé tváře! At’ je tvá ruka nad mužem po tvé pravici,* nad člověkem, kterého sis vychoval. Už od tebe neustoupíme, * zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno. Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, * rozjasni svou tvář, a budeme spaseni. Sláva Otci. kantikum Iz 12, 1-6 ti, Hospodine:† rozhněval ses na mě,* ale tvůj hněv se utišil a dopřál jsi mi útěchu. Bůh je má spása! * Bez obavy mohu doufat. Nebot’ Hospodin je má síla a má chvála, * stal se mou spásou. – S radostí budete vážit vodu * z pramenů spásy. V ten den řeknete: * »Děkujte Hospodinu a vzývejte jeho jméno! Hlásejte mezi národy jeho díla,* zvěstujte vznešenost jeho jména! Zpívejte Hospodinu, nebot’ učinil velkolepé věci,* at’ je to známé po celé zemi! D ĚKUJI ! ! ! ! Čtvrtek 77 Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu, * nebot’ velikým uprostřed vás je Svatý Izraele.« Sláva Otci. Slyš, můj národe, chci tě napomenout, * Izraeli, kéž bys mě poslouchal! Žalm 81 Nesmíš mít boha jiného, * nesmíš se klanět bohu cizímu! P Bohu, který nám pomáhá,* jásejte Jakubovu Bo- LESEJTE hu. Zanotujte píseň, udeřte na buben, * na líbezně zvučící citeru a harfu. Zadujte do trub v den novoluní,* v den úplňku, v čas našeho svátku. – Takový je příkaz v Izraeli,* je to zákon Jakubova Boha. Nařízení, které dal Josefovi, * když se postavil proti egyptské zemi. – Slyšel jsem neznámý mně hlas: † »Zbavil jsem jeho šíji břemena, * z jeho rukou jsem vzal koš robotníka. V soužení jsi volal, a osvobodil jsem tě, † odpověděl jsem ti z hřímajícího mraku, * u vody v Meribě jsem tě zkoušel. – Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, † já jsem tě vyvedl z egyptské země,* otevři ústa a naplním je! – Ale můj národ na můj hlas nedbal,* Izrael mě neposlouchal. Nechal jsem je tedy v zatvrzelosti jejich srdce, * at’ si žijí podle svých nápadů! – Kéž by mě můj národ slyšel, * kéž by Izrael kráčel po mých cestách! Hned bych pokořil jejich nepřátele, * na jejich protivníky bych obrátil svou ruku. Ti, kdo nenávidí Hospodina, by mu lichotili,* jejich osud by trval navždy. Jeho bych však živil jadrnou pšenicí,* medem ze skály bych jej Sláva Otci. sytil.« Modlitba uprostřed dne Žalm 119-Teth (65-72) jsi prokázal svému služebníku, * Hospodine, podle svého slova. Nauč mě moudrosti a vědění, * nebot’ důvěřuji tvým předpisům. – D OBRO Bloudil jsem před svým pokořením, * nyní však dbám na tvůj výrok. Jsi dobrotivý a prokazuješ dobrodiní, * nauč mě svým příkazům. – Pyšní mě lživě očerňují, * já však celým srdcem zachovávám 78 2. týden žaltáře tvá nařízení. Necitelností ztučnělo jejich srdce,* já se však z tvého zákona těším. – Dobře mi, že jsem byl pokořen,* abych se naučil tvým příkazům. Lepší je pro mě zákon tvých úst * než tisíce ve zlatě a stříbře. Sláva Otci. – Bože, jsem ti zavázán sliby, * přinesu ti děkovnou obět’, že jsi vysvobodil můj život ze smrti, † mé nohy z pádu, * abych kráčel před Bohem ve světle živých. Sláva Otci. Žalm 57 Žalm 56, 2-7.9-14 se nade mnou, Bože, nebot’ člověk po mně šlape,* stále mě tísní bojem. Stále po mně šlapou moji protivníci, * je jich hodně, kdo proti mně brojí. – Svrchovaný, když se mě zmocní bázeň,* v tebe budu doufat. V Boha, jehož slib velebím, † v Boha důvěřuji a nebudu se bát,* co mi může udělat člověk? – Celý den na mě sočí, * všechny jejich myšlenky směřují k mé zkáze. Scházejí se, číhají, * slídí po mých stopách, usilují o můj život. – Ty sám si zapiš mou bídu,† vpiš mé slzy do svého záznamu, * mé trampoty do svého svitku! Pak ustoupí moji nepřátelé, † kdykoli tě budu volat;* vím velmi dobře, že Bůh je pro mě! – V Boha, jehož slib velebím, * v Hospodina, jehož slib velebím, v Boha důvěřuji a nebudu se bát, * co mi může udělat člověk? S MILUJ se nade mnou, Bože, smiluj se, * nebot’ k tobě se utíká má duše, uchyluji se do stínu tvých křídel,* dokud se nepřežene zkáza. Volám k svrchovanému Bohu,* k Bohu, který mi prokazuje dobro. – At’ zasáhne z nebe a zachrání mě,† at’ zahanbí ty, kteří se na mě sápou,* at’ Bůh sešle svou milost a věrnost. Uléhám uprostřed lvů, * kteří lačně požírají lidi. Jejich zuby jsou kopí a šípy* a jejich jazyk naostřený meč. – Ukaž se ve své vznešenosti na nebesích, Bože, * nad celou zemí necht’ je tvá sláva! – Léčku připravili mým nohám, * zkrušili mou duši, vykopali přede mnou jámu:* at’ do ní spadnou! – Plné důvěry je mé srdce, Bože, plné důvěry je mé srdce; * budu zpívat a hrát. Probud’ se, má duše, probud’ se, citero a harfo, * chci vzbudit S MILUJ Čtvrtek jitřenku. Budu tě chválit mezi národy, Pane,* budu tě oslavovat mezi pohany, protože tvá milost je veliká až k nebi, * tvá věrnost až do oblak. – Ukaž se ve své vznešenosti na nebesích, Bože, * nad celou zemí necht’ je tvá sláva! Sláva Otci. dopoledne: 79 V. Bože, pouč mě o smyslu svých nařízení, O. naplň mé srdce láskou. v poledne: V. Bože, ty jsi zdroj všeho dobra, O. uč mě chtít, co chceš ty. odpoledne: V. Ukaž mi, Hospodine, cestu, po níž mám kráčet, O. tvůj Duch at’ mě vede a chrání. Nešpory Žalm 72-I (1-11) svěř králi svou pravomoc, * svou spravedlnost královskému synu. At’ vládne tvému lidu spravedlivě,* nestranně tvým ubohým. Hory přinesou lidu pokoj, * pahorky spravedlnost. – ! Zjedná právo ubohým z lidu, † pomůže chudákům, * rozdrtí utlačovatele. Žít bude dlouho jak slunce, * jak luna po všechna pokolení. Sestoupí jako déšt’ na trávu, * jako vláha, která napájí zemi. V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje, * dokud – nezanikne luna. Bude vládnout od moře k moři,* od Řeky až do končin země. Jemu se budou klanět nepřátelé,* jeho protivníci prach budou lízat. B OŽE , Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, * králové Arábie a Sáby zaplatí daně. Všichni králové se mu budou klanět, * všechny národy mu budou sloužit. Sláva Otci. II (12-19) vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, * ubožáka, jehož se nikdo neujímá. Smiluje se nad nuzným a chudým,* zachrání ubožákům život. Vymaní je z křivdy a násilí,* nebot’ jejich krev je drahá v jeho očích. – Proto bude žít a dostane se mu z arabského zlata, † stále se budou za něho modlit, * ustavičně mu budou žehnat. Země bude oplývat obilím, † jeho úroda bude šumět až ve vr- O N 80 2. týden žaltáře cholcích hor jak Libanon,* obyvatelé měst rozkvetou jak polní tráva. – Jeho jménu se bude žehnat navěky, * pokud bude slunce svítit, potrvá jeho jméno. A v něm budou požehnána všechna plemena země* blahoslavit ho budou všechny národy. – Požehnaný Hospodin, Bůh Izraele,* on sám koná divy. A požehnané jeho slavné jméno navěky, * jeho slávou at’ je naplněna celá země! Staň se! Staň se! Sláva Otci. kantikum Zj 11, 17-18;12,10b-12a D ti, Pane, Bože vševládný,* který jsi a který jsi ĚKUJEME byl, žes převzal svou velikou moc* a ujal ses vlády. – Pohané se rozzuřili,* ale tu přišel tvůj hněv a čas soudit mrtvé: dát odměnu tvým služebníkům prorokům a věřícím * a těm, kdo se tě bojí, malým i velkým; a zahubit ty, * kdo hubili zemi. – Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu * a panování jeho Pomazanému, nebot’ byl svržen žalobník našich bratří, * který na ně žaloval před naším Bohem ve dne v noci. – Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví * a slovem svého svědectví, protože nemilovali svůj život natolik,* že by se zalekli smrti. Proto se veselte, nebesa * a vy, kteří v nich přebýváte! Sláva Otci. Pátek Modlitba se čtením Žalm 38-I (2-5) netrestej mě ve svém hněvu,* nekárej mě ve svém rozhorlení. Vždyt’ se do mě zaryly tvé šípy,* dopadla na mě tvá ruka. – Pro tvůj hněv není na mém těle zdravého místa, * pro můj hřích není ve mně jediná kost celá. H OSPODINE , Vin se mi nakupilo až nad hlavu, * tíží mě jako přetěžké břímě. Sláva Otci. II (6-13) R mi hnisají a páchnou,* že jsem jednal pošetile. ÁNY Pátek Shrbený, nadmíru sklíčený * den co den smutně se vláčím. – Vždyt’ má bedra jsou celá zanícená, * zdravého místa není v mém těle. Jsem malátný a zcela zkrušený,* křičím proto, že mé srdce sténá. – Pane, ty víš o každé mé touze,* mé vzdychání ti není skryté. Srdce mi buší, opustila mě síla,* i světlo mi hasne v očích. – Moji přátelé a druhové se vyhýbají mému neštěstí, * i moji příbuzní se mě straní. Strojí mi léčky ti, kdo pasou po mém životě,* kdo usilují o mé neštěstí, ! hrozí mi zkázou * a stále jen úklady vymýšlejí. Sláva Otci. III (14-23) však jsem jako hluchý, neslyším, * jsem jako němý, který neotvírá ústa. J Á 81 Jsem jako člověk, který neslyší, * jehož ústa nemají odpo– vědi. Vždyt’ v tebe, Hospodine, doufám,* ty vyslyšíš, Pane, můj Bože! Říkávám si totiž, jen at’ se nade mnou neradují,* at’ se nade mnou nevypínají, když zakopnu v chůzi. – Mám ovšem k pádu velmi blízko, * před sebou mám stále svou bolest. Ano, vyznávám svou vinu,* pro svůj hřích jsem sklíčen. – Ti, kdo bez příčiny proti mně brojí, jsou silní, * mnoho je těch, kdo mě neprávem nenávidí, kdo zlem splácejí za dobro,* stíhají mě, že se o dobro snažím. – Neopouštěj mě, Hospodine, * Bože můj, nevzdaluj se ode mě! Pospěš mi na pomoc,* Pane, má ! Sláva Otci. spáso! V. Mé oči toužebně vyhlížejí tvou pomoc, O. spoléhám na tvá zaslíbení. Ranní chvály Žalm 51 se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, * pro své velké slitování zahlad’ mou nepravost. S MILUJ Úplně ze mě smyj mou vinu* a očist’ mě od mého hříchu. – Nebot’ já svou nepravost uznávám,* můj hřích je stále přede mnou. Jen proti tobě jsem se prohřešil, * spáchal jsem, co je před tebou zlé, takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý, * že jsi bez úhony ve svém soudu. – 82 2. týden žaltáře Hle, s vinou jsem se narodil* a v hříchu mě počala má matka. Hle, líbí se ti upřímné srdce, * ve skrytu mě učíš moudrosti! – Pokrop mě yzopem, a budu čistý, * umyj mě, a budu bělejší než sníh. Popřej mi slyšet hlas veselí a radosti, * at’ zajásají kosti, které jsi zdrtil. – Odvrat’ svou tvář od mých hříchů* a zahlad’ všechny mé viny. Stvoř mi čisté srdce, Bože!* Obnov ve mně ducha vytrvalosti. – Neodvrhuj mě od své tváře * a neodnímej mi svého svatého ducha. Vrat’ mi radost ze své ochrany* a posilni mou velkodušnost. – Bezbožné budu učit tvým cestám* a hříšníci se budou obracet k tobě. Zbav mě, Bože, trestu za prolitou krev, Bože, můj spasiteli,* at’ zajásá můj jazyk nad tvou spravedlností. – Otevři mé rty, Pane, * aby má ústa zvěstovala tvou chválu. Vždyt’ nemáš zálibu v oběti, * kdybych věnoval žertvu, nebyla by ti milá. Mou obětí, Bože, je zkroušený duch, * zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš. – Pane, obšt’astni Sión svou přízní, * znovu zbuduj hradby Jeruzaléma. Pak opět najdeš zalíbení v zákonitých obětech, v celopalech i žertvách,* na oltář ti budou klást býčky. Sláva Otci. kantikum Hab 3, 2-4.13a.15-19 slyšel jsem tvou zprávu, * bál jsem se, Hospodine, tvého díla, v průběhu let ho uskutečni, † v průběhu let ho oznam.* Kdykoli se hněváš, vzpomeň na smilování! Bůh přijde z Temanu, * Svatý z hory Faran. – Jeho velebnost zahaluje nebesa,* země je plná jeho slávy. Sám září jako světlo, † z rukou mu tryskají paprsky,* tam je – skryta jeho síla. Vyšel jsi spasit svůj národ, * spasit jej i svého pomazaného. Svým koním jsi otevřel cestu ! v moři,* v bahnu mnoha vod. Slyšel jsem o tom a mé nitro se zachvělo, * rty se mi třásly strachem při té zprávě, kostižer mi vniká do kostí,* mé kroky pode mnou vrávorají. Počkám však v klidu na den tísně, * jenž dolehne na lid, který se na nás chce vrhnout. – I když fíkovník nevykvete * a vinná réva nepřinese plody, i když zklame výnos olivy * a pole nevydají pokrm, i když zmizí brav ze stáje * a skot nebude v chlévech, já přesto budu jásat v Hospodinu,* budu plesat v Bohu, svém H OSPODINE , Pátek spasiteli! – Hospodin, Pán, je mou silou, † mé nohy učiní podobné nohám laní * a zavede mě na mé výšiny. Sláva Otci. Žalm 147-II (12-20) J ERUZALÉME , oslavuj Hospodina, * chval svého Boha, Si- óne, že zpevnil závory tvých bran, * požehnal tvým synům v tobě. Zjednal tvému území pokoj * a sytí tě jadrnou pšenicí. 83 Sesílá svůj rozkaz na zemi, * rychle běží jeho slovo. – Dává sníh jako vlnu,* jíní sype jako popel. Shazuje své krupobití jako drobty chleba,* jeho mrazem tuhnou vody. Posílá své slovo, a rozpouští je,* poroučí zavanout svému větru, a vody se rozproudí. – Oznámil své slovo Jakubovi, * své zákony a přikázání Izraeli. Tak nejednal se žádným národem: * nesdělil jim svá přikázání. Sláva Otci. Modlitba uprostřed dne Žalm 119-Jod (73-80) ruce mě učinily a utvořily,* pouč mě, abych se naučil tvým předpisům. Kdo se tě bojí, uzří mě a zaradují se, * že jsem spoléhal na tvé – slovo. Vím, Hospodine, že spravedlivá jsou tvá rozhodnutí,* že jsi mě pokořil podle práva. At’ je mi útěchou tvé milosrdenství, * jak jsi slíbil svému služebníku. – At’ se mi dostane tvého slitování, abych byl živ, * nebot’ tvůj zákon je mé potěšení. At’ jsou zahanbeni pyšní, že mě bez důvodu trýzní,* já však budu rozjímat o tvých nařízeních. – T VÉ At’ se obrátí ke mně ti, kdo se tě bojí, * kdo zachovávají tvá přikázání! Necht’ je mé srdce dokonalé v tvých příkazech, * abych se nemusil hanbit. Sláva Otci. Žalm 59, 2-5.10-11.17-18 mě od mých nepřátel, můj Bože, * před mými protivníky mě ochraň! Vysvobod’ mě od těch, kdo páchají nepravost,* z moci vrahů mě vyprost’! – Nebot’ hle, ukládají mi o život,* napadají mě mocní. Jsem bez viny a bez hříchu, Hospodine,† nic jsem nezavinil, a V YSVOBO Ď 84 2. týden žaltáře přece vyrážejí a útočí.* Probud’ se, pojd’ mi naproti a pohled’! – Má sílo, k tobě vzhlížím, † nebot’ ty, Bože, jsi mé útočiště,* můj Bůh, má láska! ! Kéž mně Bůh pomůže, * at’ mi dá popást se pohledem na mé ne– přátele! Já však budu opěvovat tvoji moc,* zrána jásat nad tvou přízní, nebot’ ses osvědčil jako mé útočiště, * jako úkryt, když je mi úzko. Má sílo, tobě budu zpívat, † Bože, tys mé útočiště,* můj Bůh, má láska! Sláva Otci. Žalm 60 odvrhl jsi nás, rozbil jsi naše šiky, * v hněvu ses od nás odvrátil. Otřásl jsi zemí, rozštěpils ji; * zacel její trhliny, nebot’ kolísá. Dal jsi zakusit svému lidu tvrdý úděl,* napojil jsi nás vínem, až se potácíme. – Vztyčil jsi svým věrným korouhev, * aby unikli zásahům luku; aby se zachránili tvoji miláčkové, * pomoz svou pravicí a vyslyš nás! – Bůh pravil ve své svatyni: † »S radostí rozdělím Sichem* a roz- B OŽE , měřím údolí Sukkot. Mně patří území Gilead a Manasse * a Efraim je přilba mé hlavy, Juda je mé žezlo. Moab je má nádoba k umývání, † na Edom hodím svůj střevíc, * vítězně zajásám nad Filištínskem.« – Kdo mě přivede k opevněnému městu,* kdo mě dovede do Edomska? Zda ne ty, Bože, jenž jsi nás opustil,* a již netáhneš Bože, s našimi vojsky? – Přispěj nám na pomoc proti nepříteli, * vždyt’ lidská podpora je marná. S Bohem si povedem udatně, * on rozdupá naše nepřátele. Sláva Otci. dopoledne: V. Podporuj mě podle svého slibu, abych byl živ, O. nezklam mou naději. v poledne: V. U Hospodina je slitování, O. hojné je u něho vykoupení. odpoledne: V. Hospodin vysvobodil můj život ze smrti, O. budu před ním kráčet v zemi živých. Pátek 85 Nešpory Žalm 116, 1-9 Hospodina, nebot’ slyšel* můj prosebný hlas, nebot’ naklonil ke mně svůj sluch* v den, kdy jsem ho vzýval. – Obepjaly mě provazy smrti, † dostihly mě smyčky podsvětí, * uvízl jsem v tísni a trýzni. Hospodinovo jméno jsem vzýval:* »Ach, Hospodine, zachraň mi – život!« Hospodin je milostivý a spravedlivý,* Bůh náš je milosrdný. Hospodin chrání prosté lidi; * pomohl mi, když jsem byl v bídě. – Uklidni se opět, má duše, * nebot’ Hospodin ti prokázal dobro, vždyt’ vysvobodil můj život ze smrti, * mé oči ze slz, mé nohy z pádu. ! Budu kráčet před Hospodinem* v zemi živých. Sláva Otci. M ILUJI Žalm 121 své oči k horám. * Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přijde od Hospodina,* který učinil nebe i zemi. – Z VEDÁM Nedopustí, aby se tvá noha zvrtla,* nebude dřímat tvůj strážce. Ano, nebude dřímat a spát * Izraelův strážce. Hospodin tě střeží, * Hospodin je tvým ochráncem po tvé pravici. Za dne ti slunce neublíží, * ani – měsíc v noci. Hospodin tě bude střežit ode všeho zlého, * střežit bude tvou duši. Hospodin bude střežit tvůj od- ! chod i příchod* nyní i navěky. Sláva Otci. kantikum Zj 15, 3-4 a podivuhodné jsou tvé skutky, * Pane, Bože vševládný! Spravedlivé a spolehlivé jsou ! tvé cesty,* králi národů! – Kdo by nevzdával, Pane, úctu a slávu tvému jménu? * Vždyt’ ty jediný jsi svatý! Všechny národy přijdou a budou se před tebou klanět,* nebot’ se ukázalo, že tvá rozhodnutí jsou spravedlivá. Sláva Otci. V ELIKÉ 86 2. týden žaltáře Sobota Modlitba se čtením V liturgickém mezidobí se zpívají následující žalmy. V době adventní, vánoční, postní a velikonoční pak oddíly žalmu 106, str. 87. Žalm 136-I (1-9) Hospodina, nebot’ je dobrý,* jeho milosrdenství trvá navěky. Oslavujte Boha bohů,* jeho milosrdenství trvá navěky. Oslavujte Pána pánů,* jeho mi– losrdenství trvá navěky. On sám učinil velké divy,* jeho milosrdenství trvá navěky. On moudře učinil nebe, * jeho milosrdenství trvá navěky. On rozprostřel na vodách zemi, * jeho milosrdenství trvá navěky. On učinil veliká světla, * jeho milosrdenství trvá navěky: slunce, aby vládlo ve dne,* jeho milosrdenství trvá navěky, měsíc a hvězdy, aby vládly v noci, * jeho milosrdenství trvá navěky. Sláva Otci. O SLAVUJTE II (10-15) pobil Egypt’any v jejich prvorozencích, * jeho milosrdenství trvá navěky. O N On vyvedl Izraele z jejich středu, * jeho milosrdenství trvá navěky, mocnou rukou a napřaženým ramenem,* jeho milosrdenství trvá navěky. – On rozdělil Rudé moře, * jeho milosrdenství trvá navěky, a převedl Izraele jeho středem,* jeho milosrdenství trvá navěky. On svrhl faraóna s jeho vojskem do Rudého moře,* jeho milosrdenství trvá navěky. Sláva Otci. III (16-26) O vedl svůj národ na poušti,* jeho milosrdenství trvá na- N věky. On potřel veliké krále,* jeho milosrdenství trvá navěky. On zabil mocné krále,* jeho milosrdenství trvá navěky: Sichona, krále amoritského, * jeho milosrdenství trvá navěky, a Oga, krále bašanského,* jeho milosrdenství trvá navěky, a dal jejich zem do majetku, * jeho milosrdenství trvá navěky, do majetku Izraeli, svému služebníku,* jeho milosrdenství trvá navěky. – Sobota On si vzpomněl na nás v našem ponížení,* jeho milosrdenství trvá navěky, a vysvobodil nás od našich protivníků, * jeho milosrdenství trvá navěky. On dává pokrm každému tvoru, * jeho milosrdenství trvá navěky. – Oslavujte Boha nebes, * jeho milosrdenství trvá navěky. Sláva Otci. 87 bezbožně. Naši otcové v Egyptě* nechápali tvé divy, neměli na paměti množství tvých dobrodiní, * ale vzepřeli se proti Nejvyššímu u Rudého moře, Přece však je zachránil pro své jméno,* aby ukázal svou moc. – Pohrozil Rudému moři, a vyschlo, * vedl je mezi vlnami jako po pevné zemi. V. Ukaž mi své cesty, Hospodine, O. pouč mě o svých stezkách. Zachránil je z moci toho, jenž je nenáviděl, * vyprostil je z moci nepřítele. V době adventní, vánoční, postní a velikonoční: Vody zatopily jejich protivníky,* nezůstal z nich ani jeden. Žalm 106-I (1-18) Tu uvěřili jeho slovům * a zpívali mu píseň chvály. – Hospodina, nebot’ je dobrý,* jeho milosrdenství trvá navěky. Kdo vylíčí mocné Hospodinovy činy, * kdo vypoví všechnu jeho slávu? Blaze těm, kteří dbají práva, * spravedlivě jednají v každé době. – Pamatuj na mě, Hospodine, pro náklonnost k svému lidu, * ujmi se mě a pomoz mi, abych se těšil ze štěstí tvých vyvolených, † abych se radoval z radosti tvého lidu, * abych se chlubil spolu s tvým dědictvím. – Hřešili jsme jako naši otcové, * páchali jsme nepravost, jednali O SLAVUJTE Brzy však zapomněli na jeho skutky, * nevyčkali jeho rozhodnutí. Dali se strhnout žádostivostí na poušti,* pokoušeli Boha na pustině. Splnil jim jejich žádost,* ale poslal na ně i nakažlivou nemoc. – V táboře záviděli Mojžíšovi * a Árónovi, zasvěcenému Hospodinu. Otevřela se země a pohltila Datana,* zavřela se nad Abiramovou tlupou. V jejich tlupě vzplanul oheň, * plamen spálil bezbožníky. Sláva Otci. 88 2. týden žaltáře II (19-33) si tele u Chorebu* a klaněli se modle ulité z kovu. Zaměnili tak svoji Slávu* za sochu býka, který požírá trávu. Zapomněli na Boha, který je zachránil, * který v Egyptě vykonal divy, zázraky v Chámově zemi, * úžasné skutky u Rudého moře. Rozhodl se, že je zničí, † kdyby se Mojžíš, jeho vyvolený, u něho nepřimlouval, * aby odvrátil jeho hněv, jímž je chtěl zhubit. – Pohrdli vytouženou zemí, * nevěřili jeho slovu. Reptali ve svých stanech, * neposlouchali Hospodinova hlasu. Proto jim přísahal pozdviženou rukou,* že je zničí na poušti, že jejich potomstvo rozptýlí mezi národy,* že je rozpráší do cizích zemí. – Přidali se k Bál Peorovi, * jedli oběti mrtvých bohů. Dráždili Hospodina svými zločiny,* proto je stihla pohroma. ! Tu povstal Pinchas a zjednal spravedlnost.* Pohroma přestala. Připočetlo se mu to k zásluze * po všechna pokolení na věčné časy. – Popudili ho u vod v Meribě,* zle se vedlo Mojžíšovi jejich vinou, nebot’ rozhořčili jeho mysl, * že svými rty nerozvážně mluvil. Sláva Otci. Z HOTOVILI III (34-48) národy, * jak jim Hospodin rozkázal, ale smísili se s pohany* a naučili se jejich skutkům. Uctívali jejich modly, * a ty se jim staly léčkou. – Obětovali své syny* i své dcery zlým duchům. Prolévali nevinnou krev, † krev svých synů a dcer, * které obětovali kananejským modlám. Země byla poskvrněna krví, † znečistili se svými skutky* a zpro– nevěřili se svými zločiny. Tu vzplanul hněv Hospodinův proti jeho národu * a zošklivil si své dědictví. Proto je vydal do moci pohanů;* vládli jim ti, kteří je nenáviděli. Utiskovali je nepřátelé,* museli se sklonit pod jejich ruku. – Mnohokrát je vysvobodil, † oni ho však roztrpčovali svými pletichami, * proto byli pokořeni pro své viny. Ale shlédl na jejich soužení, * když slyšel jejich prosbu. Rozpomenul se kvůli nim na svoji smlouvu * a slitoval se pro své velké milosrdenství. Vzbudil k nim soucit * u všech, ! kteří je přivedli do zajetí. – Vysvobod’ nás, Hospodine, náš Bože, * a shromáždi nás z pohanských zemí, abychom chválili tvé svaté jméno* a chlubili se tvou slávou. – N EVYHUBILI Sobota Požehnaný Hospodin, Bůh Izraelův,† od věků až na věky!* Vše- 89 chen lid at’ řekne: »Amen!« Sláva Otci. Ranní chvály Žalm 92 D je chválit Hospodina, * opěvovat tvé jméno, Svrcho- OBRÉ vaný! Zrána hlásat tvé milosrdenství* a za noci tvou věrnost na desetistrunné harfě a lyře,* písní s doprovodem citery. Nebot’ mi působíš radost, Hospodine, svými činy, * z díla tvých rukou se veselím. – Jak velkolepá jsou tvá díla, Hospodine,* jak hluboké tvé myšlenky! Pošetilý člověk to nechápe,* nerozumný nemá pro to smyslu. I když bezbožníci raší jako tráva, * i když kvetou všichni zlosynové, jsou určeni pro věčnou zkázu,* ty však jsi vznešený navěky, Hospodine! – Nebot’ hle, tvoji nepřátelé, Hospodine, † hle, tvoji nepřátelé zahynou, * rozprášeni budou všichni zlosynové. Mně však jsi dal buvolí sílu, * pomazals mě nejčistším olejem. Mé oko s pohrdáním hledí na mé nepřátele, * mé uši s radostí slyší o osudu mých protivníků. – Spravedlivý pokvete jak palma, * poroste jak cedr na Liba- nonu. Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, * pokvetou v nádvořích našeho Boha. Ještě ve stáří budou přinášet užitek,* zůstanou št’avnatí a svěží, aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, má skála,* v němž není nepravosti. Sláva Otci. kantikum Dt 32, 1-12 nebesa, chci mluvit, * země, nakloň sluch k slovu mých úst! At’ jako déšt’ skane mé poučení,* at’ jako rosa stéká můj výrok, jako kapky na rostliny, * jako krůpěj na trávu. Hospodinovo jméno budu vzývat, * vzdejte čest našemu Bohu! – Je Skála, dokonalá jsou jeho díla, * nebot’ všechny jeho cesty jsou spravedlivé. Bůh je věrný a bez nepravosti,* spravedlivý a přímý. – Hřešili proti němu, nejsou už jeho, jsou to synové zvrhlí, * pokolení zkažené a zvrácené. S LYŠTE , 90 2. týden žaltáře Tím odplácíte Hospodinu,* lide pošetilý a nemoudrý? Není on tvým otcem, který tě zplodil, * který tě stvořil a dal ti sílu? – Pamatuj na dávné dny,* uvažuj o létech mnohých pokolení! Ptej se svého otce, a oznámí ti,* ptej se svých starců, a řeknou ti: – Když Nejvyšší vykazoval národům jejich sídla,* když rozděloval syny Adamovy, stanovil hranice národů,* podle počtu synů Izraele; nebot’ Hospodinovým podílem je lid jeho,* Jakub je dědičný jeho úděl. – Našel ho v pusté zemi,* v místě hrůzy, kde vyjí divoká zvířata, obklopil ho péčí a staral se o něj,* střežil ho jako zřítelnici oka. Jako orel bdí nad svým hnízdem, * vznáší se nad svými mlád’aty a rozprostírá své perutě, !! tak ho vzal * a nesl na svých křídlech. Hospodin sám ho vedl, * nebyl u něho cizí bůh. Sláva Otci. Žalm 8 náš Pane,† jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi, * svou velebností převýšils nebesa! Z úst dětí a nemluvňat sis připravil slávu navzdory svým odpůrcům,* abys umlčel pomstych– tivého nepřítele. Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů,* na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil: Co je člověk, že na něho myslíš,* co je smrtelník, že se o něho – staráš? Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé,* ověnčils ho ctí a slávou, dals mu vládnout nad dílem svých rukou, * položils mu k nohám všechno: ovce i veškerý dobytek,* k tomu i polní zvířata, ptáky na nebi a ryby v moři, * vše, co se hemží na stezkách moří. – Hospodine, náš Pane, * jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi! Sláva Otci. H OSPODINE , Modlitba uprostřed dne Žalm 119-Kaf (81-88) ! M duše umdlévá touhou po tvé pomoci, * doufám v tvé Mé oči umdlévají touhou po ! tvém výroku,* kdy mě potěšíš? – Á slovo. I když jsem jako měch v kouři,* nezapomínám na tvé příkazy. Sobota Kolik je dnů tvého služebníka?* Kdy budeš soudit ty, kdo mě pro– následují? Pyšní vykopali pro mě jámy,* ti, kdo nejednají podle tvého zákona. Všechny tvé předpisy jsou spolehlivé; * stíhají mě bez důvodu, pomoz mi! – Bezmála mě zahubili na zemi,* já však jsem neopustil tvá nařízení. Podle svého milosrdenství mi zachovej život, * a budu dbát na přikázání tvých úst. Sláva Otci. Žalm 61 Bože, můj nářek,* všimni si mé prosby! Od končin země volám k tobě,* když chřadne mé srdce. – Pozvedneš mě na skálu, dopřeješ mi klidu, † vždyt’ jsi mé útočiště,* pevná věž proti nepříteli. Kéž bych směl ustavičně přebývat v tvém stánku, * skrýt se pod ochranu tvých křídel! Ty jsi přece, Bože, slyšel mé sliby, * dal jsi mi dědictví těch, kdo ctí tvé jméno. – Přidej králi k jeho dnům dny další, * at’ jeho léta trvají přes mnohá pokolení. Před Bohem necht’ trůní navěky, * uděl milost a věrnost, at’ ho opatrují. – Tak na věky budu opěvovat tvé jméno,* den ze dne plnit své sliby. S LYŠ , 91 Sláva Otci. Žalm 64 Bože, můj hlasitý nářek,* chraň můj život před strachem z nepřítele. Ukryj mě před smečkou zločinců,* před tlupou pachatelů nepravosti. – Ostří si jazyk jako meč,* vrhají jedovatá slova jako šípy, aby z úkrytu zasáhli nevinného, * aby ho náhle zasáhli, bez ohledu. Rozhodli se pro hanebný plán,† smlouvají se, jak by skryli své nástrahy,* říkají si: »Kdo nás uzří?« Osnují zločiny, skrývají své promyšlené plány, * nitro i srdce – každého je nepřístupné. Ale Bůh je zasáhne šípy,* náhle budou ranami probodáni. Vlastní jazyk je přivede k pádu,* smějí se jim všichni, kteří je vidí. Kdekdo cítí bázeň, rozhlašuje, co Bůh činí, * a uvažuje o jeho – skutcích. Spravedlivý se raduje v Hospodinu a utíká se k němu, * jásají všichni lidé upřímného srdce. Sláva Otci. S LYŠ , dopoledne: V. Bázeň před Hospodinem je upřímná a trvá navěky, O. Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé. 92 2. týden žaltáře v poledne: V. Vod’ mě po stezce svých předpisů, Hospodine, O. nebot’ v ní mám zalíbení. odpoledne: V. Mým dědictvím navěky jsou tvá přikázání, O. jsou radostí mého srdce. Neděle T ŘETÍ 93 TÝDEN Neděle První nešpory Žalm 113 Hospodinovi služebníci, * chvalte jméno Hospodinovo! ! Bud’ velebeno Hospodinovo jméno* nyní i navěky! Od východu slunce až na jeho západ * bud’ chváleno Hospodi– novo jméno! Povznesen je Hospodin nade všechny národy, * nad nebesa jeho sláva. Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, † který trůní na výsosti * a – shlíží dolů na nebe i na zem? Slabého zdvihá z prachu, * ze smetiště povyšuje chudého, aby ho posadil vedle knížat, * vedle knížat svého lidu. Té, která v rodině byla neplodná, dává bydlet* jako št’astné matce dětí. Sláva Otci. CH VALTE , Vezmu kalich spásy * a budu vzývat jméno Hospodinovo. – Splním své sliby Hospodinu * před veškerým jeho lidem. Drahocenná je v Hospodinových očích * smrt jeho zbožných. – Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník,† jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice, * rozvázal jsi moje pouta. Přinesu ti obět’ díků, Hospodine, * a budu vzývat tvé jméno. – Splním své sliby Hospodinu * před veškerým jeho lidem v nádvořích domu Hospodinova * uprostřed tebe, Jeruzaléme! Sláva Otci. kantikum Flp 2, 6-11 Žalm 116, 10-19 ! jsem důvěru, i když jsem si řekl:* „Jsem tak sklíčen!“ Pravil jsem ve svém rozrušení:* „Každý člověk klame!“ – Čím se odplatím Hospodinu* za všechno, co mi prokázal? M ĚL Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost,* nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, † vzal na sebe přirozenost služebníka * a stal se jedním z lidí. K RISTUS 94 3. týden žaltáře Byl jako každý jiný člověk,† ponížil se a byl poslušný až k smrti,* – a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil * a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno * na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: * Ježíš Kristus je Pán. Sláva Otci. Modlitba se čtením Žalm 145-I (1-9) tě oslavovat, můj Bože, králi, * budu velebit tvé jméno po všechny věky. Každý den tě budu velebit * a chválit tvé jméno po všechny věky. – Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný,* jeho velikost je nevystižná. Jedno pokolení zvěstuje druhému tvé činy * a oznamuje tvoji moc. – Mluví o nádherné slávě tvé vznešenosti,* rozmlouvají o tvých divech. Vypravují o moci tvých hrozivých skutků,* hovoří o tvé nesmírnosti. Rozhlašují chválu tvé velké laskavosti, * jásají nad tvou spravedlností. – Milosrdný a milostivý je Hospodin,* shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem* a soucit má se všemi svými tvory. Sláva Otci. B UDU II (10-13a) tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla* a tvoji zbožní at’ tě velebí! At’ vypravují o slávě tvého království,* at’ mluví o tvé síle, aby poučili lidi o tvé moci, * o slávě tvé vznešené říše. Tvé království je království všech věků * a tvá vláda trvá po všechna pokolení. Sláva Otci. A Ť III (13b-21) je Hospodin ve všech svých slibech * a svatý ve všech svých činech. Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, * a pozvedá všechny sklíčené. Oči všech doufají v tebe * a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. Otvíráš svou ruku * a sytíš vše živé s laskavostí. – Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách * a svatý ve všech svých činech. V ĚRNÝ Neděle Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, * všem, kdo ho vzývají upřímně. 95 Vyplní vůli svých ctitelů,* slyší jejich volání a zachrání je. níky zničí. – At’ má ústa hlásají Hospodinovu chválu, * vše, co žije, at’ velebí jeho svaté jméno po všechny věky! Sláva Otci. Zachovává Hospodin všechny, kdo ho milují,* a všechny bezbož- V. Můj synu, dbej na má slova, O. uchovej je hluboko v srdci! Ranní chvály Žalm 93 kraluje, oděl se velebností,* oděl se Hospodin, opásal se mocí. Dal světu základ, * že nezakolísá. Pevný je trůn tvůj od pradávna,* jsi od věčnosti. – Zdvihají řeky, Hospodine, † zdvihají řeky svůj hlas, * zdvihají řeky svůj hukot. Mocnější než hukot mnohých vod,† mohutnější než mořský příboj, * mocný je Hospodin na výsosti. – Tvé výroky jsou nejvýš spolehlivé, * tvému domu přísluší svatost, Hospodine, na věčné časy. Sláva Otci. H OSPODIN kantikum Dan 3-III (57-88) díla Páně, velebte Pána, * chvalte a oslavujte ho navěky. Nebesa, velebte Pána, * andělé Páně, velebte Pána. V ŠECHNA Všechny vody nad nebem, velebte Pána, * všechny mocnosti Páně, velebte Pána. Slunce a měsíci, velebte Pána,* nebeské hvězdy, velebte Pána. – Všechny deště a roso, velebte Pána,* všechny větry, velebte Pána. Ohni a žáre, velebte Pána,* studeno a teplo, velebte Pána. Roso a jíní, velebte Pána,* zimo a chlade, velebte Pána. Ledy a sněhy, velebte Pána, * noci a dni, velebte Pána. Světlo a temno, velebte Pána, * blesky a mraky, velebte Pána. – Země, veleb Pána, * chval a oslavuj ho navěky. Hory a vrchy, velebte Pána, * vše, co na zemi roste, veleb Pána. Prameny, velebte Pána, * moře a řeky, velebte Pána. Velké a malé ryby, které plují ve vodě, velebte Pána, * všichni nebeští ptáci, velebte Pána. Všechna zvířata divoká i krotká, velebte Pána, * lidé, velebte Pána. – 96 3. týden žaltáře Izraeli, veleb Pána, * chval a oslavuj ho navěky. Kněží Páně, velebte Pána,* služebníci Páně, velebte Pána. Duchové a duše spravedlivých, velebte Pána, * svatí a pokorní srdcem, velebte Pána. Ananiáši, Azariáši, Misaeli, velebte Pána, * chvalte a oslavujte ho navěky. – Velebme Otce i Syna i Ducha svatého,* chvalme a oslavujme ho navěky. Na konci tohoto kantika se nepřipojuje doxologie Sláva Otci. Žalm 148 CH Hospodina z nebes, * chvalte ho na vý- VALTE sostech! Chvalte ho, všichni jeho andělé, * chvalte ho, všechny jeho – zástupy! Chvalte ho, slunce a měsíci, * chvalte ho, všechny zářící hvězdy! Chvalte ho, nebesa nebes * a vody, které jsou nad nebesy! – At’ chválí Hospodinovo jméno,* nebot’ on rozkázal, a byly stvořeny! Umístil je na věčné časy,* vydal zákon, který nepomine. – Hospodinu vzdejte ze země chválu, * obludy moře a všechny jeho hlubiny! Oheň, krupobití, sníh a dým, * bouřný vítr, který plní jeho slovo, hory a všechny pahorky, * ovocné stromy a všechny cedry, všechna zvířata, divoká i krotká,* plazi a okřídlené ptactvo, – králové země a všechny národy,* knížata a všichni soudcové země, jinoši a s nimi panny, * starci spolu s dětmi at’ chválí jméno Hospodinovo,* nebot’ jen jeho jméno je vznešené. – Jeho velebnost převyšuje zemi i nebe * a velikou moc dal svému lidu. Chválou je všem svým svatým,* synům Izraele, lidu, který je mu blízký. Sláva Otci. Modlitba uprostřed dne Žalm 118-I (1-9) Hospodina, nebot’ je dobrý,* jeho milosrdenství trvá navěky. Necht’ řekne dům Izraelův: * »Jeho milosrdenství trvá navěky.« O SLAVUJTE Necht’ řekne dům Árónův: * »Jeho milosrdenství trvá navěky.« Necht’ řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: * »Jeho milosrdenství trvá navěky.« – V soužení jsem volal Hospodina,* Hospodin mě vyslyšel a vy- Neděle svobodil. Hospodin je se mnou, nebojím se,* co by mi mohl udělat člověk? Hospodin je se mnou, on je můj pomocník,* a já vítězně shlížím na své nepřátele. Lépe je utíkat se k Hospodinu* než důvěřovat v člověka. Lépe je utíkat se k Hospodinu* než důvěřovat v mocné. Sláva Otci. II (10-18) pohané mě obklíčili, * avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu. Odevšad mě obklíčili, * avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu. Obklíčili mě jako včely,† sežehli jak oheň trní,* avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu. Vrazili do mě, abych padl, * avšak Hospodin mi pomohl. ! Hospodin je má síla a statečnost,* stal se mou spásou. – Jásot ze spásy* zní ve stanech ! spravedlivých. Hospodinova pravice mocně zasáhla, † Hospodinova pravice mě pozvedla, * Hospodinova pravice mocně zasáhla. Nezemřu, ale budu žít* a vypravovat o Hospodinových činech. Hospodin mě sice těžce ztrestal,* nevydal mě však smrti. Sláva Otci. V ŠICHNI 97 III (19-29) mně brány spravedlnosti, * vejdu jimi, abych vzdal díky Hospodinu. Toto je brána Hospodinova, * jí procházejí spravedliví. Děkuji ti, žes mě vyslyšel * a stal se mou spásou. – Kámen, který stavitelé zavrhli,* stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo,* je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, * jásejme a radujme se z něho! Hospodine, dej spásu,* Hospo– dine, popřej zdaru! Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu. * Žehnáme vám z Hospodinova domu. Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo.* Seřad’te průvod s hojnými ratolestmi až k rohům oltáře! – Ty jsi můj Bůh, děkuji ti;* budu tě slavit, můj Bože! Oslavujte Hospodina, nebot’ je dobrý, * jeho milosrdenství trvá Sláva Otci. navěky. O TEV Ř TE dopoledne: V. U tebe, Hospodine, je pramen života, O. v tvé záři vidíme světlo. v poledne: V. Veleb, duše má, Hospodina, O. on vykupuje tvůj život ze záhuby. 98 3. týden žaltáře odpoledne: V. Hospodin vodil a chránil svůj lid O. a přivedl ho do své svaté země. Druhé nešpory Žalm 110, 1-5.7 řekl mému Pánu: † »Sed’ po mé pravici, * dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám.« Žezlo moci ti podává Hospodin ze Siónu:* »Panuj uprostřed svých nepřátel! Ode dne zrození je ti určeno vládnout v posvátném lesku: * zplodil jsem tě jako rosu před ji– třenkou.« Hospodin přísahal a nebude toho litovat: * »Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova!« Hospodin je po tvé pravici,* potře krále v den svého hněvu. Cestou se napije z potoka, * proto povznese hlavu. Sláva Otci. H OSPODIN Památku ustanovil na své divy, * Hospodin je milosrdný a dobrotivý. Dal pokrm těm, kdo se ho bojí,* neustále bude pamatovat na svou – smlouvu. Své mocné činy ukázal svému lidu, * když jim dal majetek pohanů. Skutky jeho rukou jsou věrné a spravedlivé, * spolehlivé jsou všechny jeho příkazy, pevné navěky, navždy, * provedené v pravdě a právu. Vykoupení seslal svému lidu, † sjednal navěky svou smlouvu; * svaté a velebné je jméno jeho. Počátek moudrosti je bát se Hospodina: † moudře jednají všichni, kdo tak činí;* jeho chvála zůstává navždy. Sláva Otci. Žalm 111 Hospodina celým srdcem* ve sboru spravedlivých i ve shromáždění. – Veliká jsou Hospodinova díla, * at’ o nich uvažují všichni, kteří je milují. Velebnost a vznešenost je jeho dílo* a jeho spravedlnost zůstává navěky. O SLAVÍM Mimo dobu postní: kantikum srov. Zj 19, 1-7 Aleluja. Vítězství, sláva a moc našemu Bohu, O. aleluja nebot’ jeho soudy jsou pravdivé a spravedlivé. Pondělí O. Aleluja, aleluja. Aleluja. Chvalte našeho Boha, všichni, kdo mu sloužíte O. aleluja a kdo se ho bojíte, malí i velcí! O. Aleluja, aleluja. Aleluja. Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království! O. Aleluja. Radujme se, jásejme a vzdejme mu čest! O. Aleluja, aleluja. Aleluja. Nebot’ nadešla Beránkova svatba, O. aleluja jeho nevěsta se připravila. O. Aleluja, aleluja. Sláva Otci i Synu O. aleluja i Duchu svatému. O. Aleluja, aleluja. Jako byla na počátku, i nyní i vždycky, 99 O. aleluja a na věky věků. Amen. O. Aleluja, aleluja. V době postní: kantikum srov. 1 Petr 2,21-24 trpěl za nás † a zanechal nám tak příklad, * abychom šli v jeho šlépějích. – On nezhřešil * a nikdo od něho !! neslyšel nic neupřímného. Když mu spílali,* on jim to spí- ! láním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, * ale ponechal vše tomu, který soudí – spravedlivě. On sám na svém těle vynesl * naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům* a žili spravedlivě. Jeho ranami* jsme uzdraveni. ! Sláva Otci. K RISTUS Pondělí Modlitba se čtením Žalm 50-I (1-6) Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem* od východu slunce až na západ. Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery:* přichází náš Bůh a nemlčí. S Před ním sžírající oheň* kolem něho zuří bouře. – VRCHOVANÝ Shůry volá k nebesům i k zemi,† hodlá soudit svůj lid: »Shromážděte mi mé svaté,* kteří obětí sjednali mou smlouvu!« 100 3. týden žaltáře A nebesa zvěstují jeho spravedlnost,* že sám Bůh je soudcem. Sláva Otci. II (7-15) ! můj lide, budu mluvit, † Izraeli, proti tobě budu svědčit* já jsem Bůh, tvůj Bůh! Nekárám tě pro tvé oběti, * vždyt’ tvé žertvy jsou stále přede mnou. Nemusím brát býka z tvého chléva * ani kozly z tvých ohrad. – Nebot’ mně patří veškerá zvěř lesní * a na svých horách mám zvířat na tisíce. Znám všechny ptáky na nebi,* mé je vše, co se hemží na poli. Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, * vždyt’ můj je svět se vším, co ho plní! – Copak požívám maso z býků * či piji kozlí krev? Přinášej Bohu obět’ chvály * a plň Nejvyššímu své sliby! Pak mě vzývej ve dni soužení,* vysvobodím tě, a budeš mě chválit.« S LYŠ , Sláva Otci. III (16-23) hříšníkovi Bůh praví: † »Proč odříkáváš má přikázání* a bereš do úst mou smlouvu ty, který nenávidíš kázeň* a má slova házíš za sebe? – Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním* a s cizoložníky jsi míval účast. Zlo jsi vypouštěl ze svých úst * – a tvůj jazyk osnoval úskok. Bavil ses pomlouváním svého bratra* tupil jsi syna své matky. Takto jsi jednal, a já mám mlčet?† Myslil jsi, že jsem jako ty?* Usvědčím tě a řeknu ti to do očí! – Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! * Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže! Kdo přináší obět’ chvály, ten mě ctí, * kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.« Sláva Otci. A LE V. Slyš, můj lide, budu mluvit, O. slyš můj hlas, já jsem tvůj Bůh. Ranní chvály Žalm 84 milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů! * Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních, J AK mé srdce i mé tělo * s jásotem tíhnou k živému Bohu. I vrabec si nalézá příbytek * a vlaštovka své hnízdo, kde ukládá svá mlád’ata; Pondělí Tvé oltáře, Hospodine zástupů,* můj králi a můj Bože! – Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě,* stále tě mohou chválit. Blaze člověku, jenž u tebe nalézá pomoc, * když se chystá na svatou pout’. Až půjdou vyschlým údolím, v pramen je změní,* a časný déšt’ je zahalí požehnáním. Půjdou se silou stále větší: * uzří Boha bohů na Siónu. – Hospodine, Bože zástupů, slyš mou modlitbu, * popřej sluchu, Jakubův Bože! Štíte náš, Bože, pohled’, * popatř na tvář svého pomazaného! Věru, lepší je den v tvých nádvořích* než jinde tisíc: raději budu stát na prahu domu svého Boha * než přebývat ve stanech bezbožníka. – Nebot’ Hospodin, Bůh, je slunce a štít: † Hospodin popřává milost a slávu, * neodepře štěstí těm, kteří žijí v nevinnosti. Hospodine zástupů, * blaze tomu, kdo v tebe doufá. Sláva Otci. kantikum Iz 2, 2-5 se v posledních dnech:† Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor,* vyvýšena nad pahorky. – Budou k ní proudit všechny národy, * budou k ní putovat S TANE 101 četné kmeny a řeknou: »Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu,* do domu Jakubova Boha! At’ nás naučí svým cestám, * chod’me po jeho stezkách! « Ze Siónu vyjde nauka, * z Jeruzaléma Hospodinovo slovo. – Soudit bude národy, * rozsuzovat četné kmeny, že zkují své meče v radlice * a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, * válce se již nebudou učit. – Jakubův dome, vzhůru, * chod’me v Hospodinově světle! Sláva Otci. Žalm 96 Hospodinu píseň novou, * zpívejte Hospodinu, všechny země! Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno,* rozhlašujte den po dni jeho spásu! Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, * mezi všemi národy o jeho – divech. Nebot’ Hospodin je veliký a velmi hodný chvály, * je třeba se ho bát více nežli všech bohů. Nebot’ všichni bohové pohanů jsou jen výmysly,* Hospodin však stvořil nebe. Velebnost a vznešenost ho předcházejí,* moc a nádhera jsou v jeho svatyni. – Z PÍVEJTE 102 3. týden žaltáře Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, † vzdejte Hospodinu slávu a moc,* vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména. Přineste obět’ a vstupte do jeho nádvoří, * v posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! Třeste se před ním, všechny země! * Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje. Upevnil svět, aby nekolísal: * – národy řídí podle práva. Radujte se, nebesa, zajásej, země,† zahuč, moře a vše, co je naplňuje;* zaplesej, pole a vše, co je na něm. Tehdy se rozveselí všechny lesní stromy † před Hospodinem, že přichází, * že přichází řídit zemi. Bude řídit svět spravedlivě, * národy bude spravovat věrně. Sláva Otci. Modlitba uprostřed dne Žalm 119-Lamed (89-96) Žalm 71-I (1-15) Hospodine, trvá tvé slovo,* je pevné jako nebesa. Od pokolení do pokolení je tvá věrnost,* založil jsi zemi, a ona trvá. – Podle tvých rozhodnutí trvá stále,* nebot’ všechno ti slouží. kdyby tvůj zákon nebyl mým potěšením * dávno bych zahynul ve své bídě. – Navěky nezapomenu na tvá nařízení, * vždyt’ skrze ně jsi mi dal život. ! Jsem tvůj, zachraň mě,* nebot’ jsem hledal tvá nařízení. – Bezbožníci na mě číhají, aby mě zahubili, * já však dávám pozor na tvá přikázání. Viděl jsem, že každá dokonalost má své meze, * tvůj zákon však nemá konce. Sláva Otci. tobě se utíkám, Hospodine,* necht’ nejsem zahanben navěky! Ve své spravedlnosti mě vyprost’ a vysvobod’, * nakloň ke mně svůj sluch a zachraň mě! – Bud’ mi ochrannou skálou, pevností k mé záchraně, * nebot’ tys moje skála a tvrz. Bože můj, vysvobod’ mě z ruky bezbožného, * z pěsti neurvalého utlačovatele. – Vždyt’ tys má naděje, Pane, * má důvěra od mého mládí, Hospodine! V tobě jsem měl oporu od matčina lůna, † od klína mé matky byls mým ochráncem, * v tebe jsem vždy doufal. Mnohým jsem se jevil jako zázrak;* tys mi byl vpravdě mocným pomocníkem. N AV ĚKY, K Pondělí Má ústa oplývala tvou chválou,* po celý den pěla tvou slávu. – Nezavrhuj mě v čas stáří,* neopouštěj mě, až ochabnou síly! Vždyt’ moji nepřátelé o mně mluví,* ti, kdo na mě číhají, spolu se umlouvají. Říkají: Bůh ho opustil,† pronásledujte ho a chopte se ho,* už ho nikdo nezachrání. – Bože, nevzdaluj se ode mě, * Bože můj, na pomoc mi pospěš! At’ se zastydí a zahynou moji protivníci, * at’ se odějí hanbou a potupou, kdo hledají mou zkázu. – Já však budu stále doufat, * všude šířit tvoji chválu. Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti,† po celý den budu vyprávět o tvé pomoci, * nebot’ ji Sláva Otci. nemohu spočítat. II (16-24) budu tvou moc, Bože,* Hospodine, budu hlásat jedině tvou spravedlnost. Bože, učils mě od mého mládí,* až dosud hlásám tvé podivuhodné činy. – Ani v stáří a šedinách * mě, Bože, neopouštěj, dokud neoznámím tvoji moc tomuto pokolení, * všem, kteří při- O P ĚVOVAT 103 jdou, tvoji sílu i tvou spravedlnost, Bože, jež se dotýká nebe, † kterou jsi vykonal veliké věci; * Bože, kdo se ti vyrovná? – Dals mi prožít mnoho zlých útrap, * ale opět mě vzkřísíš a znovu vyzdvihneš z hlubin země. Rozmnož mou důstojnost * a ! znovu mě potěš! – I já budu na harfě chválit tvou věrnost, Bože,* budu tě opěvovat na citeře, tebe, Svatý Izraele! Jásat budou moje rty, když ti budu zpívat, * i má duše, kterou jsi vykoupil. I můj jazyk po celý den bude chválit tvou spravedlnost * nebot’ se hanbí a stydí ti, kdo hledají mou zkázu. Sláva Otci. dopoledne: V. Hospodinovy oči hledí na spravedlivé, O. k jejich volání se kloní jeho sluch. v poledne: V. Bože, daruj nám svůj život, O. abychom se v tobě radovali. odpoledne: V. Zpívejte Hospodinu, jeho věrní, O. vzdávejte díky jeho svatému jménu! 104 3. týden žaltáře Nešpory Žalm 123 své oči k tobě, * který trůníš na nebi. – Hle, jako oči služebníků hledí* na ruce svých pánů, jako oči služebnice hledí * na ruce své paní, tak hledí naše oči na Hospodina, našeho Boha, * dokud se nad námi nesmiluje. – Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi,* nebot’ jsme přesyceni pohanou. Přesycena je naše duše* výsměchem boháčů, pohanou pyšných. Sláva Otci. Z VEDÁM Žalm 124 Hospodin nebyl s námi* – at’ to vyzná Izrael – kdyby Hospodin nebyl s námi,* když se na nás obořili lidé, zaživa by nás pohltili,* když jejich hněv vzplál proti nám. Voda by nás byla zatopila,† příval by se byl převalil přes nás, * přes nás by se převalily rozbouřené vody. – Veleben bud’ Hospodin, že nás nevydal* za kořist jejich zubům! Naše duše vyvázla jako pták * z ptáčníkovy léčky; ! léčka se přetrhla, * a my jsme volní. – K DYBY Naše pomoc je ve jménu Hospodina,* který učinil nebe i zemi. Sláva Otci. kantikum Ef 1, 3-10 pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, * on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. – Vždyt’ v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, * abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil,* abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše – Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti,* nebot’ skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu. – V něm máme vykoupení skrze jeho krev, * odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil * s veškerou moudrostí a prozíravostí: – seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, † jak se mu to líbilo * a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy:* že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi. Sláva Otci. B U Ď Úterý 105 Úterý Modlitba se čtením Žalm 68-I (2-11) povstává, jeho nepřátelé se rozptylují,* ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním, tratí se, jako se rozplývá dým † jako taje vosk před ohněm, * tak hříšníci hynou před Bohem. Spravedliví se však radují, jásají před Bohem* a veselí se v radosti. – Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno,* upravte cestu tomu, kdo jezdí na oblacích, ! jeho jméno je Hospodin, * jásejte před ním! Otec sirotků, ochránce vdov* je Bůh ve svém svatém příbytku. Bůh zjednává opuštěným domov, † vězně vyvádí k št’astnému životu, * jen buřiči bydlí ve vy– prahlé zemi. Bože, když jsi vycházel před svým národem, * když jsi kráčel na poušti, země se třásla, také nebesa vydávala vláhu před Bohem,* chvěl se Sinaj před Bohem, Bohem Izraele. Seslal jsi hojný déšt’, Bože, na své dědictví,* vzkřísils je, když zemdlelo. Usadilo se v něm tvoje stádce,* ve své dobrotě ses postaral o chu- B dáka, Bože! Sláva Otci. ŮH II (12-24) pronáší výrok,* mnoho poslů šíří radostné zvěsti: »Králové s vojsky prchají, prchají; * i ženy si doma rozdělují kořist. Zatímco jste si hověli u ovčích ohrad,+ zaskvěla se křídla holubice stříbrem,* její perutě plavým zlatem. Když tam Všemohoucí rozháněl krále,* padali jako sníh na Salmonu!« – Hory bašanské jsou hory vysoké, * hory bašanské jsou hory strmé. Proč vy, strmé hory, tak žárlivě hledíte † na horu, kde si Bůh vyvolil sídlo, * na horu, kde bude Hospodin navždy sídlit? Bůh má bezpočtu svých vozů, tisíce tisíců: * Ze Sinaje Pán přichází do svatyně. Vystoupils do výšin, zajatce zajals, † vzal sis lidi jako dar, * i ty, kteří nechtějí bydlit u Hospodina, Boha. – At’ je Pán žehnán každý den, * nosí naše břemena, Bůh, naše spása. P ÁN 106 3. týden žaltáře Náš Bůh je Bohem spásy,* Hospodin, Bůh, dává uniknout smrti. Vskutku Bůh rozbíjí hlavy svých nepřátel, * vlasaté temeno toho, kdo si libuje ve zlých skutcích. – Pán pravil: »Přivedu ti je z Bašanu,* dovléknu ti je z hlubin moře, abys v krvi smočil svou nohu,* aby jazyk tvých psů měl z nepřátel svůj podíl.« Sláva Otci. III (25-36) se tvůj průvod, Bože, * průvod mého Boha, mého krále, směřující do svatyně. Vpředu kráčejí zpěváci, vzadu harfeníci,* uprostřed dívky bijí do bubínků. »Ve sborech velebte Boha, * Hospodina, vy, kteří pocházíte z Izraele!« Tu si před nimi vykračuje Benjamín, věkem nejmladší, † judská knížata se svými zástupy, * knížata Zabulóna, knížata Neftaliho. – O BJEVUJE Ukaž, Bože, svou moc,* tu moc, Bože, kterou na nás vykonáváš! At’ pro tvůj chrám v Jeruzalémě* přinášejí králové dary! Pokárej netvora v rákosí, * ty, kteří jsou mezi národy jako houf býků uprostřed telátek; necht’ se ti koří s pruty stříbra, * rozmetej národy, které rády válčí! At’ se dostaví velmoži z Egypta,* at’ Etiopie vztáhne k Bohu svou ruku! – Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána, * který jezdí po nebesích, po odvěkém nebi! Hle, ozývá se jeho hlas, hlas ! mocný:* »Uznejte Boží moc!« Nad Izraelem se zjevuje jeho ! vznešenost,* jeho moc v oblacích. Bázeň budí Bůh ze své sva- ! tyně, Bůh Izraelův,† on dává sílu a statečnost svému lidu. * Bůh bud’ veleben! – Sláva Otci. V. Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: O. jistě mluví o pokoji pro svůj lid. Ranní chvály Žalm 85 Odpustils vinu svého lidu,* přikryl jsi všechny jeho hříchy. jsi milostivý, Hospodine, své zemi,* změnil jsi k dobru Jakubův úděl. Zadržels všechno své rozhořčení, * uklidnil jsi žár svého hněvu. – B YL Úterý Obnov nás, Bože, náš spasiteli,* odlož svou nevoli proti nám. Což se navěky budeš na nás zlobit, * roztáhneš svůj hněv na všechna pokolení? Což nám už nevrátíš život,* aby se tvůj lid radoval v tobě? Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství* a dej nám svou spásu! – Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:* jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté * a pro ty, kdo se k němu obracejí srdcem. Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, * aby sídlila jeho velebnost v naší zemi. Milosrdenství a věrnost se potkají,* políbí se spravedlnost a pokoj. Věrnost vypučí ze země,* spravedlnost shlédne z nebe. – Hospodin též popřeje dobro * a naše země vydá plody. Spravedlnost bude ho předcházet * a spása mu půjde v patách. Sláva Otci. kantikum Iz 26, 1-4.7-9.12 P město máme k spáse, * Pán je opatřil hradbami a va- EVNÉ lem. Otevřte brány, at’ vejde spravedlivý národ, * který střeží věrnost. – 107 Jeho zásady jsou pevné, † zachováš mu pokoj, * nebot’ doufal v tebe. Doufejte v Hospodina navždy,* nebot’ Hospodin je skála navěky. – Stezka spravedlivého je přímá,* spravedlivému rovnáš cestu. Ano, čekáme na tebe, jak budeš soudit, Hospodine,* tvé jméno a vzpomínka na tebe jsou touhou duše. Svou duší po tobě toužím v noci,* ale i v duchu tě hledám svým srdcem. Až zazáří tvé rozsudky na zemi, * naučí se spravedlnosti obyvatelé světa. – Hospodine, uděl nám pokoj, * nebot’ i všechny naše skutky jsou tvým dílem. Sláva Otci. Pokud se následující žalm zpíval jako invitatorium, nahradí se zde žalmem 95, str. 6. Žalm 67 bud’ milostiv a žehnej nám, * ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš,* kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ. At’ tě, Bože, velebí národy, * at’ tě velebí kdekterý národ! – Necht’ se lidé radují a jásají,† že soudíš národy spravedlivě * a lidi na zemi řídíš. B OŽE , 108 3. týden žaltáře At’ tě, Bože, velebí národy, * at’ tě velebí kdekterý národ! – Země vydala svou úrodu,* Bůh, náš Bůh, nám požehnal. Kéž nám Bůh žehná,* at’ ho ctí ! všechny končiny země! Sláva Otci. Modlitba uprostřed dne Žalm 119-Mem (97-104) miluji tvůj zákon, Hospodine!* Po celý den o něm rozjímám. Moudřejším nad mé nepřátele mě učinil tvůj předpis, * nebot’ navěky je se mnou. – Rozumnější jsem nad všechny své učitele, * nebot’ rozjímám o tvých přikázáních. Rozvážnější jsem nad starce, * nebot’ zachovávám tvá nařízení. – Zadržuji své nohy od každé zlé cesty,* abych dbal na tvá slova. Neuchyluji se od tvých rozhodnutí,* protože tys mě poučil. – Jak sladké jsou na mém patru tvé výroky, * nad med jsou sladší pro má ústa. Tvými nařízeními jsem zmoudřel, * proto nenávidím kdejakou neřestnou cestu. Sláva Otci. J AK Žalm 74-I (1-12) jsi nás, Bože, nadobro zavrhl, * proč dýmá tvůj hněv proti ovcím, které paseš? Pamatuj na svou obec, kterou sis kdysi získal, † na svůj kmen, P RO Č který sis vykoupil do vlastnictví,* na horu Sión, kde ses usídlil. Zaměř své kroky k dávným troskám: * nepřítel ve svatyni všechno zničil. – Tvoji protivníci hlučeli uvnitř svatého místa,* své korouhve tam vztyčili na vítězství. Jsou podobni těm, kdo v houštině mávají sekyrou,* hned širočinou a kladivem rozbíjejí všechny – její brány. Tvou svatyni vydali ohni,* až do základů znesvětili příbytek tvého jména. Řekli si v srdci: »Vyhubme je naráz, * spalte všechny Boží svatyně v zemi!« Už nevidíme svá znamení, nemáme proroka * a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě. – Jak dlouho se bude, Bože, protivník rouhat, * jak dlouho bude nepřítel neustále tupit tvé jméno? Proč odtahuješ svou ruku * a svou pravici necháváš ležet v klíně? – Bůh však je mým králem od pradávna, * tolikrát popřál vítězství v zemi. Sláva Otci. Úterý II (13-23) T jsi svou mocí rozdělil moře,* ve vodách jsi zdrtil hlavy ob- Y lud. Tys roztříštil leviatanovy hlavy,* hodils ho za pokrm netvorům moře. Tys dal vytrysknout pramenům a potokům,* tys vysušil mohutné řeky. Tvůj je den a tvá je noc, * tys učinil měsíc i slunce. Tys vymezil všechny hranice země, * ustanovil jsi léto a zimu. – Pamatuj na to: nepřítel se ti rouhal, Hospodine, * pošetilý národ tupil tvé jméno. Nevydávej supovi život své hrdličky, * nezapomínej natrvalo na život svých chudých! Shlédni na svou smlouvu, * vždyt’ zákoutí země i pole plná – jsou násilí. 109 At’ se ponížený nevrací zklamán, * ubohý a nuzný necht’ chválí tvé jméno! Povstaň, Bože, ujmi se své věci, * mysli na potupu, kterou tě den co den stíhá blázen. Nezapomínej na křik svých protivníků, * povyk tvých odpůrců stále se vzmáhá. Sláva Otci. dopoledne: V. Hospodin bude soudit svět podle práva, O. vynese spravedlivý rozsudek nad národy. v poledne: V. Hospodine, ty slyšíš toužebné volání ubohých, O. vyslyš nás a posilni naše srdce. odpoledne: V. Hospodin vysvobozuje chudáka, jehož se nikdo neujímá, O. zachraňuje ubožákům život. Nešpory Žalm 125 doufají v Hospodina, jsou jako hora Sión,* která nekolísá, trvá navěky. ! Jeruzalém obklopují hory:† tak je Hospodin kolem svého lidu* nyní i navěky. – K DO Nebot’ nezůstane žezlo bezbožníků* nad údělem spravedlivých, aby spravedliví nevztáhli * své ruce po nepravosti. – Dobrým, Hospodine, popřej dobro, * i těm, kdo jsou upřímní v srdci. 110 3. týden žaltáře Ty však, kteří uhýbají na své křivé cesty, † odstraň se zločinci, Hospodine! * Pokoj bud’ s Izraelem! Sláva Otci. Žalm 131 mé srdce se nevypíná,* nevyvyšují se mé oči, neženu se za velikými věcmi * pro mě nedostižnými. – Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši † jako dítě na matčině klíně; * jako dítě, tak je má duše ve mně. – ! Doufej, Izraeli, v Hospodina* nyní i navěky. Sláva Otci. H OSPODINE , kantikum Zj 4, 11; 5, 9.10.12 náš Bože, jsi hoden, * abys přijal slávu, čest, i moc, protože jsi stvořil všechno, * z tvé vůle to povstalo a bylo stvořeno. – Pane, jsi hoden vzít svitek * a rozlomit jeho pečeti, protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi* z každého kmene, jazyka, lidu i národa a vytvořil jsi z nich našemu ! Bohu království a kněze * vládnoucí nad zemí. – Beránek, který byl zabit,† si zaslouží, aby přijal moc, bohatství a moudrost, * sílu, čest, slávu i Sláva Otci. chválu! P ANE , Středa Modlitba se čtením Žalm 89-I (2-19) věky chci zpívat o Hospodinových milostech, * po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost. N A Na věky zajistím tvůj rod * a tvůj trůn zbuduji na všechna pokolení.« – Nebesa oslavují tvé divy, Hospodine,* a tvou věrnost shromáždění svatých. Řekl jsi totiž: »Navěky je založena milost.«* Na nebi jsi upevnil svou věrnost. – Nebot’ kdo se může v oblacích rovnat Hospodinu,* kdo z Božích synů se podobá Pánu? »Smlouvu jsem sjednal se svým vyvoleným, * přísahal jsem Davidovi, svému služebníku: Bůh je strašný ve sboru svatých, * veliký a hrozný nad všechny kolem sebe. – Středa Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty?* Mocný jsi, Hospodine, a tvá věrnost tě obklopuje. Ty vládneš nad nezkrotným mořem,* ty poutáš jeho vzduté vlny. Tys probodl a rozdupal Rahab,* svým silným ramenem jsi rozptýlil své nepřátele. – Tvá jsou nebesa, tvá je i země,* založil jsi svět a vše, co jej plní. Sever i jih jsi stvořil, * Tábor a Hermon plesají v tvém jménu. Tvé rámě je mocné,* silná je tvá ruka, zdvižena tvá pravice. Spravedlnost a právo jsou základem tvého trůnu, * milost a věrnost před tebou kráčejí. – Št’astný je lid, který dovede oslavovat,* chodí, Hospodine, v záři tvé tváře. V tvém jménu jásají ustavičně* a honosí se tvou spravedlností. Nebot’ ty jsi leskem jejich moci* a tvou přízní roste naše síla. Vždyt’ náš vladař náleží Hospodinu,* náš král Svatému Izraele. Sláva Otci. II (20-30) ve vidění jsi mluvil ke svým zbožným a řekls: † »Jinochu jsem dal přednost před bojovníkem, * povýšil jsem vyvoleného z lidu. Nalezl jsem Davida, svého služebníka, * pomazal jsem ho svým svatým olejem, K DYSI 111 pevně ho drží má ruka * i mé rámě ho posiluje. – Nepřítel ho neoklame, * zvrácený člověk ho nepokoří. Zničím před ním jeho protivníky* a pobiji ty, kdo ho nenávidí. Má věrnost a láska ho budou provázet, * ve jménu mém zmohutní jeho síla. Položím jeho ruku na moře * a na řeky jeho pravici. – On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec,* můj Bůh a skála mé spásy, Já pak ho ustanovím prvorozeným synem, * nejvyšším mezi králi země. Navěky mu zachovám svou milost,* má smlouva s ním platit nepřestane. Dám věčné trvání jeho rodu, * jeho trůn bude jako věk nebes.« Sláva Otci. III (31-38) jeho synové opustí můj zákon * a nebudou jednat podle mých příkazů, jestliže poskvrní má ustanovení * a nezachovají má přikázání: potrestám metlou jejich nepravost * a ranami jejich provinění. – Svou milost mu však neodejmu * a svou věrnost neporuším. Nezapřu svoji smlouvu, * výrok svých rtů neporuším. J ESTLIŽE 112 3. týden žaltáře Jednou provždy jsem přísahal při své svatosti,* jistě neselžu Davidovi: jako měsíc, který je upevněn navěky, * věrný svědek na nebi.« Sláva Otci. Jeho potomstvo potrvá navěky, * jeho trůn bude přede mnou jako slunce, V. Hospodine, tvé slovo osvěcuje, O. nezkušenému dává moudrost. Ranní chvály Žalm 86 Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě, * vždyt’ jsem ubohý a chudý. Zachovej mou duši, nebot’ jsem ti oddán, * pomoz svému služeb– níku, který v tebe doufá. Ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou, Pane, * nebot’ stále k tobě volám. Obvesel život svého služebníka,* nebot’ k tobě, Pane, pozvedám svou duši. Tys totiž, Pane, dobrý a shovívavý,* nejvýš milosrdný ke všem, kdo volají k tobě. – Vyslyš, Hospodine, mou modlitbu,* všimni si hlasu mé snažné prosby. ! V den svého soužení k tobě volám,* ty mě přec vyslyšíš! – Nikdo mezi bohy se ti nevyrovná, Pane, * nic se nepodobá tvým skutkům. Všechny národy, které jsi učinil, přijdou, † budou se ti klanět, Pane,* a velebit tvé jméno. N AKLO Ň , Protože tys veliký a činíš divy,* ty jediný jsi Bůh. – Pouč mě o své cestě, Hospodine, abych kráčel v tvé pravdě, * ved’ mé srdce, aby se bálo tvého jména. Chci tě chválit, Pane, můj Bože, celým svým srdcem* a věčně velebit tvé jméno. Nebot’ veliká byla ke mně tvá láska* a z hlubin podsvětí jsi vytrhl mou duši. – Bože, povstali proti mně zpupní lidé† a tlupa násilníků mi ukládá o život,* neberou na tebe ohled. Ty však jsi, Pane, Bůh milosrdný a milostivý, * váhavý k hněvu, svrchovaně laskavý a věrný. Obrat’ se ke mně a smiluj se nade mnou,† uděl sílu svému služebníku* a zachraň syna své služebnice. – Dej mi znamení své přízně,† at’ to vidí, kdo mě nenávidí, a zahanbí se,* že ty, Hospodine, jsi mi pomohl a potěšil mě. Sláva Otci. Středa kantikum Iz 33, 13-15c.16 U SLYŠTE , vzdálení, co jsem udělal, * blízcí, poznejte mou sílu! Dostali strach hříšníci na Siónu,* bázeň se zmocnila rouhačů: »Kdo z vás se může zdržovat u sžírajícího ohně, * kdo z vás se může zdržovat u věčného žáru?« – Ten, kdo jedná spravedlivě a mluví pravdu, † kdo pohrdá ziskem z vydírání,* kdo odmítá brát úplatek. Ten bude přebývat na výšinách, † skalní pevnosti budou jeho útočištěm, * dostane chléb, nevyschne mu voda. Sláva Otci. Žalm 98 Hospodinu píseň novou, * nebot’ učinil podivuhodné věci. Z PÍVEJTE 113 Vítězství je dílem jeho pravice,* jeho svatého ramene. Hospodin uvedl ve známost svou spásu, * před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost* Izraelovu domu; všechny končiny země uzřely * spásu našeho Boha. – Jásejte Hospodinu, všechny země,* radujte se, plesejte a hrejte! Hrejte Hospodinu na citeru, * na citeru a s doprovodem zpěvu, za hlaholu trub a rohů,* jásejte před králem Hospodinem! – Zahuč, moře a vše, co je naplňuje,* svět i všichni, kdo jej obývají. Řeky, tleskejte rukama, * hory, spolu zajásejte před Hospodinem, že přišel,* že přišel, aby spravoval zemi, aby spravoval svět ve spravedlnosti* a národy podle práva. Sláva Otci. Modlitba uprostřed dne Žalm 119-Nun (105-112) S mým nohám je tvé slovo* a světlem mé stezce. VÍTILNOU Přísahám a pevně si umiňuji, * že budu dbát na tvá spravedlivá rozhodnutí. – Jsem velmi soužen, Hospodine, * dej mi život podle svého slova. Sliby mých úst přijmi, Hospodine, * a nauč mě svým rozhodnutím! – Můj život je stále v nebezpečí,* ale nezapomínám na tvůj zákon. Bezbožníci pro mě nastrojili léčku, * ale nezbloudil jsem od tvých nařízení. – Mým dědictvím navěky jsou tvá přikázání, * nebot’ jsou radostí 114 3. týden žaltáře mého srdce. Přiměl jsem své srdce plnit tvé příkazy,* trvale a přesně. Sláva Otci. Žalm 70 prosím, vysvobod’ mě, * Hospodine, na pomoc mi pospěš! Necht’ se zardí hanbou, * kdo mě touží zničit; necht’ ustoupí s pohanou,* kdo – se těší z mého neštěstí. At’ couvnou k vlastní potupě, * kdo se mi posmívají! Necht’ jásají, v tobě se radují * všichni, kdo tě hledají, at’ mohou stále říkat: »Bud’ veleben Hospodin!« * kdo touží po tvé pomoci. – Já jsem jen chudák a ubožák,* Bože, na pomoc mi pospěš! Tys můj pomocník, můj zachránce: * Hospodine, neprodlévej! Sláva Otci. B OŽE , Žalm 75 tě, Bože, velebíme* a vzýváme tvé jméno, vypravujeme o tvých divech. – »Až stanovím vhodnou dobu, * já sám budu soudit spravedlivě. I kdyby se země třásla, i všichni, kdo ji obývají, * já pevně držím její sloupy. – V ELEBÍME Říkám vzdorným: ‚Zanechte vzdoru‘, * říkám bezbožným: ‚Nezdvihejte pyšně hlavu‘. Nezdvihejte pyšně hlavu proti Nejvyššímu,* nemluvte drze proti Bohu! – Spravedlnost nepřijde od vý- ! chodu ani od západu, * z pustiny ani z hor, ale Bůh je soudce,* jednoho ponižuje, druhého povyšuje. – Nebot’ Hospodin má v ruce číši,* v ní šumí víno silně kořeněné. Dává z ní napít: vylokají je až po kvasnice, * pít musí všichni bezbožníci země!« – Já však budu navždy jásat, * zpívat Jakubovu Bohu. Rozdrtím úplně pýchu bezbožníků, * vynikne moc spravedlivých. Sláva Otci. dopoledne: V. At’ jásají a plesají, kdo tě hledají, Hospodine, O. at’ tě mohou stále velebit. v poledne: V. At’ spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, O. jak doufáme v tebe. odpoledne: V. Pokorní budou vlastnit zemi, O. budou se těšit z hlubokého klidu. Středa 115 Nešpory Žalm 126 Hospodin přiváděl siónské zajatce,* byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu* a náš jazyk plný jásotu. Tehdy se říkalo mezi pohany: * »Velkou věc s nimi udělal Hospodin!« Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, * naplnila nás radost. – Hospodine, změň náš osud, * jako se mění údolí na jihu země. Kdo sejí v slzách,* žnout budou s jásotem. Vycházejí s pláčem, * když nesou semeno k setí: ! přijdou však s jásotem * a přinesou své snopy. Sláva Otci. K DYŽ Žalm 127 K ! nestaví dům Hospodin, * marně se lopotí, kdo ho sta- DYŽ vějí; když nestřeží město Hospodin,* marně bdí strážce. Marné je časně vstávat, † dlouho vysedávat u práce, jíst chléb námahy; * nebot’ svým miláčkům dává ho ve spánku. – Hle, Hospodinovým darem jsou synové,* odměnou je plod lůna. Čím jsou bojovníku šípy v ruce, * tím jsou synové z mladých let. Št’astný muž, který jimi naplnil svůj toulec;* nepřijdou do hanby, když se budou v branách soudit s protivníky. Sláva Otci. kantikum Srov. Kol 1, 12-20 děkujme Bohu Otci, * že nás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti * a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení * a – odpuštění hříchů. On je věrný obraz neviditelného Boha, * dříve zrozený než celé tvorstvo. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi,* svět viditelný i neviditelný: at’ jsou to andělé při trůnu, at’ jsou to panstva, † at’ jsou to knížata, at’ jsou to mocnosti.* Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. – Kristus je dříve než všechno ostatní* a všechno trvá v něm. – A on je hlava těla,* to je církve: ! on je počátek,† prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. * Tak má ve všem prvenství. – R ADOSTN Ě 116 3. týden žaltáře Bůh totiž rozhodl, * aby se v něm usídlila veškerá plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo † jak na nebi, tak na zemi* tím, že jeho krví prolitou na kříži zjedná pokoj. Sláva Otci. Čtvrtek Modlitba se čtením Žalm 89-IV (39-46) jsi zamítl a zavrhl, * zanevřels na svého pomazaného. Pohrdl jsi smlouvou svého služebníka, * jeho korunu znesvětils v prachu. Pobořils všechny jeho hradby,* jeho tvrze proměnils v trosky. Každý, kdo šel kolem, ho oloupil, * svým sousedům zůstal pro smích. – Povýšil jsi pravici jeho protivníků, * rozveselils všechny jeho nepřátele. Otupil jsi ostří jeho meče* a nepomohl jsi mu v boji. Nechals vyblednout jeho lesk * a jeho trůn jsi povalil na zem. Ukrátils dny jeho mladistvé svěžesti,* zahrnul jsi ho hanbou. Sláva Otci. T Y V (47-53) dlouho, Hospodine?† Chceš se stále skrývat? * Bude tvůj hněv hořet jak oheň? J AK Uvaž, jak krátký mám život, * jak pomíjivé stvořils všechny lidi! Žije někdo, kdo by neuzřel smrti? * Kdo by se zachránil z moci podsvětí? – Kde jsou, Pane, tvé bývalé milosti, * které jsi přísahal Davidovi při své věrnosti? Pamatuj, Pane, na potupu svých služebníků,* nosím v klíně všechna nepřátelství národů, jimiž tupí, Hospodine, tvoji nepřátelé, * jimiž tupí jednání tvého pomazaného. Požehnán bud’ Hospodin na- ! věky!* Staň se! Staň se! Sláva Otci. Žalm 90 tys nám býval útočištěm* od pokolení do pokolení! Dříve než se zrodily hory, než povstala země a svět,* od věčnosti do věčnosti jsi ty, Bože! – Rozkazem vracíš člověka v prach* a pravíš: »Vrat’te se, smrtelníci!« P ANE , Čtvrtek Nebot’ tisíc let je v tvých očích† jako včerejší den, který minul,* a – jako noční hlídka. 117 Našich let bývá úhrnem sedmdesát, * u toho, kdo je při síle, osmdesát. Kdo uváží sílu tvého hněvu * a kdo se bojí tvé nevole? – Nauč nás počítat naše dny,* at’ dojdeme k moudrosti srdce. Obrat’ se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? * Slituj se nad svými služebníky! Nasyt’ nás brzy svou slitovností, * at’ jásáme a radujeme se po celý život! Potěš nás za dny, kdy jsi nás soužil, * za léta, kdy jsme zakou– šeli zlé. Necht’ se ukáže tvým služebníkům tvoje dílo, * tvá sláva jejich synům. At’ je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, † dej zdar práci našich rukou, * dej zdar práci našich rukou! Sláva Otci. Většina jich je lopota a trýzeň,* nebot’ rychle pomíjejí, a my odlétáme. V. U tebe, Hospodine, je pramen života, O. v tvé záři vidíme světlo. Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen,* podobají se pučící trávě: Zrána kvete a bují, * večer je skosena a vadne. – Hyneme vskutku pro tvůj hněv, * děsíme se pro tvé rozhořčení. Položils před sebe naše viny, * naše tajné hříchy jsou ve světle tvé tváře. – Nebot’ pominuly všechny naše dny v tvém hněvu, * jako vzdech jsme dokončili svá léta. Ranní chvály Žalm 87 miluje, co založil na svatých horách, * miluje brány Siónu nad všechna Jakubova sídla. – ! Slavné věci se o tobě vypravují,* město Boží! Připočtu Rahab i Bábel mezi své ctitele,† ba i Filištínsko, Tyrus s Etiopií;* i ti se tam narodili. H OSPODIN O Siónu se řekne: »Jeden jako druhý se v něm narodil, * sám Svrchovaný mu dal pevný základ.« – Hospodin zapíše do knihy národů:* »Tito se tam narodili.« Při tanci budou zpívat: * »Všechna zřídla mé spásy jsou v tobě.« Sláva Otci. 118 3. týden žaltáře kantikum Iz 40, 10-17 Pán, Hospodin, přichází s mocí, * jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu * a před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, * svým ramenem shromažd’uje beránky, ve svém klínu je nese, * březí – ovce šetrně vede. Kdo hrstí změřil vody * a určil pídí rozměry nebe, kdo nabral do odměrky prach země, † zvážil závažím hory * a na vahách pahorky? Kdo řídil Hospodinova ducha?* Kdo ho poučil svou radou? S kým se radil, aby mu dal rozum,* aby ho poučil o stezce práva, kdo se s ním sdílel o vědění* a ukázal mu cestu moudrosti? – Hle, národy jsou jako krůpěj na okovu, † za prášek na vahách se mohou považovat, * hle, ostrovy váží jak smítko. Libanon nestačí na rozdělání ohně, * je málo jeho zvěře na žertvu. Všechny národy jsou před ním, jako by nebyly, * nemá je za nic, H jen za prázdnotu! Sláva Otci. Žalm 99 LE , kraluje: třesou se národy;* trůní nad cheruby: chvěje se země. Hospodin na Siónu je veliký* a – nade všemi národy vyvýšený. At’ chválí tvé veliké a hrozné ! jméno,* nebot’ je svaté. Pevně vládne ten, kdo miluje právo: † tys určil, co je správné, * právo a spravedlnost vykonáváš – v Jakubovi. Oslavujte Hospodina, našeho ! Boha, † klaňte se u podnože jeho – nohou,* nebot’ je svatá. Mojžíš a Árón jsou mezi jeho kněžími† a Samuel mezi těmi, kdo vzývali jeho jméno: * vzývali Hospodina; a on je vyslýchal. Mluvíval k nim v oblačném sloupu, † slýchali jeho příkazy, * zákon, který jim dal. Hospodine, náš Bože, tys je vyslyšel, † Bože, byls k nim milostivý,* ale také jsi trestal jejich přestupky. – Oslavujte Hospodina, našeho Boha,† klaňte se na jeho svaté hoře,* nebot’ svatý je Hospodin, náš Bůh! Sláva Otci. H OSPODIN Čtvrtek 119 Modlitba uprostřed dne Žalm 119-Samech (113-120) nestálé lidi, * miluji však tvůj zákon. Jsi má ochrana a můj štít,* důvěřuji tvému slovu. – Odstupte ode mě, zločinci,* zachovám předpisy svého Boha. Podporuj mě podle svého slibu, abych byl živ, * mou naději nezklam! – Pomoz mi a budu zachráněn, * tvé příkazy budu mít stále na očích. Pohrdáš všemi, kdo odstupují od tvých příkazů, * nebot’ jejich myšlení je lživé. – Za strusku pokládáš všechny bezbožníky země, * proto miluji tvá přikázání. Strachem před tebou se děsí mé tělo* a bojím se tvých rozhodnutí. Sláva Otci. N ENÁVIDÍM Žalm 79, 1-5.8-11.13 pohané vtrhli do tvého dědictví, † poskvrnili tvůj svatý chrám, * Jeruzalém proměnili v trosky. Dali mrtvoly tvých služebníků za pokrm nebeskému ptactvu, * těla tvých zbožných divoké zvěři. Jejich krev vylévali jako vodu kolem Jeruzaléma, * nebylo, kdo by je pohřbil. – B OŽE , Jsme vydáni pohaně svých sousedů, * na potupu a výsměch svému okolí. Jak dlouho, Hospodine? † Budeš se stále hněvat? * Bude planout tvé rozhorlení jak oheň? – Nepřipomínej nám viny předků, † tvé milosrdenství at’ nám pospíchá vstříc, * vždyt’ jsme tak zbědovaní! Pomoz nám, Bože, náš spasiteli, pro slávu svého jména, * vysvobod’ nás a odpust’ nám hříchy – pro své jméno. Proč mají říkat pohané: * »Kdepak je ten jejich Bůh?« At’ se ukáže na pohanech – před našima očima – * pomsta za vylitou krev tvých služebníků. At’ k tobě přijde vzdychání zajatých,* mocí svého ramene nech – naživu odsouzené na smrt. My však, tvůj lid a ovce tvé pastvy, † budem tě chválit navěky, * po všechna pokolení budem vypravovat o tvé slávě. Sláva Otci. Žalm 80 Izraelův pastýři, * který vodíš Josefa jak ovce. Skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby, * před Efraimem, Benjamínem a Manassem, probud’ svou sílu * a přijd’ nás ! zachránit! S LYŠ , 120 ! 3. týden žaltáře Bože, obnov nás, * rozjasni svou tvář, a budeme spaseni. – Bože zástupů, jak dlouho budeš dýmat hněvem,* když se modlí tvůj lid? Nasytils jej chlebem slz * a slzami jsi ho napojil vrchovatě. Dopouštíš, že se kvůli nám sousedé sváří* a naši nepřátelé se nám posmívají. Bože zástupů, obnov nás,* rozjasni svou tvář, a budeme spaseni. – Révu z Egypta jsi přenesl, * vyhnals pohany a zasadils ji. Připravils pro ni půdu,* zapustila kořeny a naplnila zemi. Přikryly se hory jejím stínem* a jejím větvovím Boží cedry. Vyhnala své ratolesti až k mo– ři* a své úponky až k Řece. Proč jsi dal strhnout její ohradu? * Všichni ji obírají, kdo chodí kolem. Pustoší ji kanec z lesa* a polní zvěř ji spásá. Bože zástupů, vrat’ se,* shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, * výhonek, který sis vypěs– toval! Kdo ji sežehli ohněm a posekali,* at’ zhynou hrozbou tvé tváře! At’ je tvá ruka nad mužem po tvé pravici,* nad člověkem, kterého sis vychoval. Už od tebe neustoupíme, * zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno. Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, * rozjasni svou tvář, a budeme spaseni. Sláva Otci. dopoledne: V. Ty jsi Bůh, který činí divy, O. národům jsi dal poznat svou moc. v poledne: V. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, O. slyší jejich volání. odpoledne: V. Děkuji ti, Hospodine, žes mě vyslyšel, O. a stal se mou spásou. Nešpory Žalm 132-I (1-10) Hospodine, na Davida, * na veškerou jeho starostlivost, P AMATUJ , jak přísahal Hospodinu,* sliboval Mocnému Jakubovu: – »Nevkročím do svého obytného domu, * nevstoupím na své připravené lůžko, Čtvrtek nepopřeji spánku svým očím, * svým víčkům odpočinku, dokud nenaleznu místo pro Hospodina, * příbytek Mocnému Jakubovu.« – Hle, slyšeli jsme o ní v Efratě,* nalezli jsme ji na polích Jaaru. Vejděme do jeho příbytku, * klaňme se u podnože jeho nohou. – Vstaň, Hospodine, vejdi na místo svého odpočinku * ty i tvá vznešená archa! Tvoji kněží at’ obléknou spravedlnost * a tvoji zbožní at’ se jásotem rozjásají! Pro Davida, svého služebníka, * neodmítej tvář svého pomazaného! Sláva Otci. II (11-18) Hospodin Davidovi * s věrností, kterou neporuší: ! »Potomka z tvého rodu * dosadím na tvůj trůn. Budou-li tvoji synové dbát na mou smlouvu, * na mé příkazy, kterým je naučím, též jejich synové navěky * budou sedět na tvém trůně!« – Nebot’ Hospodin si vyvolil Sión,* přál si ho mít za své sídlo: »To je můj příbytek navěky, * zde budu sídlit, ten jsem si zvolil. – Jeho pokrmy štědře požehnám, * jeho chudé nasytím P ŘÍSAHAL 121 chlebem. Jeho kněze obléknu v spásu, * jeho zbožní se jásotem rozjásají. – Zde dám vyrašit rohu Davidovu, * rozžehnu svítilnu svému pomazanému. Jeho nepřátele obléknu v hanbu, * ale na něm zazáří má koruna.« Sláva Otci. kantikum Zj 11, 17-18;12,10b-12a D ti, Pane, Bože vševládný,* který jsi a který jsi ĚKUJEME byl, žes převzal svou velikou moc* a ujal ses vlády. – Pohané se rozzuřili,* ale tu přišel tvůj hněv a čas soudit mrtvé: dát odměnu tvým služebníkům prorokům a věřícím * a těm, kdo se tě bojí, malým i velkým; a zahubit ty, * kdo hubili zemi. – Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu * a panování jeho Pomazanému, nebot’ byl svržen žalobník našich bratří, * který na ně žaloval před naším Bohem ve dne v noci. – Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví * a slovem svého svědectví, 122 3. týden žaltáře protože nemilovali svůj život natolik,* že by se zalekli smrti. Proto se veselte, nebesa * a vy, kteří v nich přebýváte! Sláva Otci. Pátek Modlitba se čtením Žalm 69-I (2-13) mě, Bože, * nebot’ vody mi sahají až k hrdlu. Zapadl jsem do hlubokého bahna * a nemám, oč bych se opřel nohou; Dostal jsem se do hluboké vody* a proud mě zaplavuje Unaven jsem již voláním, * hrdlo mi ochraptělo; oči mi zeslábly,* když vyhlížím ! svého Boha. Více než mám vlasů na hlavě,* je těch, kteří mě bez důvodu nenávidí, silnější než mé kosti jsou ti, kteří mě stíhají bez příčiny. * Co jsem neuloupil, to mám vrátit? – Bože, ty znáš mou pošetilost, * mé poklesky nejsou před tebou skryty. Necht’ nejsou kvůli mně zklamáni, kdo doufají v tebe, * Pane, Hospodine zástupů, necht’ kvůli mně nejsou zbaveni naděje, kdo hledají tebe, * Bože Izraele! – Z !! ACHRA Ň Vždyt’ pro tebe jsem snášel potupu,* pohana pokryla mou tvář. Svým bratrům stal jsem se cizincem, * synům své matky neznámým. – Nebot’ mě stravuje horlivost pro tvůj dům, * padají na mě urážky těch, kdo tě urážejí. Postem jsem zkrušil svou duši;* i to mi bylo na potupu. – Místo šatů jsem si oblékl žínici* a byl jsem jim k smíchu. Tlachají o mně ti, kteří sedí u brány, * posměšně o mně zpívají opilci. Sláva Otci. II (14-22) se však, Hospodine, obracím modlitbou k tobě * v čas milosti, Bože! Vyslyš mě ve své veliké lásce,* ! věrně mi pomoz! Vyprost’ mě z bahna, abych neutonul,† vysvobod’ mě od těch, kteří mě nenávidí, * vytáhni mě z hluboké vody! At’ mě nezaplaví vodní příboj, † at’ mě nepohltí hlubina, * at’ pro- J Á Pátek 123 past nade mnou nezavře jícen! – III (30-37) Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, * obrat’ se ke mně se svým nesmírným slitováním. jsem ubohý a plný bolesti, * at’ mě ochrání, Bože, tvá pomoc. Písní budu slavit Boží jméno, * velebit je budu zpěvem chvály. To bude Hospodinu milejší než obětovat býka, * než obětovat do– bytče s kopyty a rohy. Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se; * pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha! Nebot’ Hospodin slyší chudáky,* nepohrdá svými vězni. Necht’ ho chválí nebe a země, * moře a vše, co se v nich hýbe. – Nebot’ Bůh pomůže Siónu † a vystaví judská města: * budou tam bydlit a obsadí je. Zdědí je potomci jeho služebníků, * budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno. Sláva Otci. Neskrývej svou tvář před svým služebníkem; * vždyt’ jsem v úzkostech, rychle mě vyslyš! Přibliž se ke mně, vysvobod’ mě, * kvůli mým nepřátelům mě zachraň! – Ty znáš mou potupu, hanbu a zneuctění, * před tebou jsou všichni moji protivníci. Potupa zlomila mé srdce, a proto chřadnu, † čekal jsem, že někdo bude mít soucit, ale nikdo tu nebyl,* čekal jsem, kdo by mě potěšil, ale nikoho jsem nenašel. Do pokrmu mi dali žluč * a v žízni mě napojili octem. Sláva Otci. J Á V. Ukaž mi své cesty, Hospodine, O. pouč nás o svých stezkách. Ranní chvály Žalm 51 Nebot’ já svou nepravost uznávám,* můj hřích je stále přede mnou. se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, * pro své velké slitování zahlad’ mou nepravost. Jen proti tobě jsem se prohřešil, * spáchal jsem, co je před tebou zlé, S MILUJ Úplně ze mě smyj mou vinu* a očist’ mě od mého hříchu. – takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý, * že jsi bez úhony ve svém soudu. – 124 3. týden žaltáře Hle, s vinou jsem se narodil* a v hříchu mě počala má matka. Hle, líbí se ti upřímné srdce, * ve skrytu mě učíš moudrosti! – Pokrop mě yzopem, a budu čistý, * umyj mě, a budu bělejší než sníh. Popřej mi slyšet hlas veselí a radosti, * at’ zajásají kosti, které jsi zdrtil. – Odvrat’ svou tvář od mých hříchů* a zahlad’ všechny mé viny. Stvoř mi čisté srdce, Bože!* Obnov ve mně ducha vytrvalosti. – Neodvrhuj mě od své tváře * a neodnímej mi svého svatého ducha. Vrat’ mi radost ze své ochrany* a posilni mou velkodušnost. – Bezbožné budu učit tvým cestám* a hříšníci se budou obracet k tobě. Zbav mě, Bože, trestu za prolitou krev, Bože, můj spasiteli,* at’ zajásá můj jazyk nad tvou spravedlností. – Otevři mé rty, Pane, * aby má ústa zvěstovala tvou chválu. Vždyt’ nemáš zálibu v oběti, * kdybych věnoval žertvu, nebyla by ti milá. Mou obětí, Bože, je zkroušený duch, * zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš. – Pane, obšt’astni Sión svou přízní, * znovu zbuduj hradby Jeruzaléma. Pak opět najdeš zalíbení v zákonitých obětech, v celopalech i žertvách,* na oltář ti budou klást býčky. Sláva Otci. kantikum Jer 14, 17b-21 slzy, mé oči, * ve dne v noci bez ustání, nebot’ velikou pohromou zničena je panna, dcera mého lidu,* nezhojitelnou ranou. Vyjdu-li na pole, vidím pobité mečem; * vejdu-li do města, hle – zmoření hladem. Prorok i kněz jsou vlečeni * do neznámé země. – Zavrhl jsi zcela Judu* či zošklivila si tvá duše Sión? Proč nás tedy biješ * nezhojitelnou ranou? Čekáme blaho – nic dobrého však nepřichází; * čekáme čas uzdravení, a hle – zděšení! – Poznáváme, Hospodine, svoje bezbožnosti † i nepravosti svých otců,* že jsme zhřešili proti tobě. Nedávej nás v potupu pro své jméno,† nevydávej v pohanu svůj slavný trůn; * rozpomeň se a neruš svou smlouvu s námi! Sláva Otci. R O ŇTE Pokud se následující žalm zpíval jako invitatorium, nahradí se zde žalmem 95, str. 6. Žalm 100 P Hospodinu, všechny země, † služte Hospodinu LESEJTE Pátek s radostí,* vstupte před něho s jásotem! Uznejte, že Hospodin je Bůh, † on nás učinil, a my mu náležíme,* jsme jeho lid a stádce jeho pastvy. – Vstupte do jeho bran s díkem,† do jeho nádvoří s chvalozpěvem,* 125 slavte ho, žehnejte jeho jménu! Nebot’ Hospodin je dobrý, † jeho milosrdenství je věčné, * po všechna pokolení trvá jeho věrnost. Sláva Otci. Modlitba uprostřed dne Žalm 22-I (2-12) můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? * Daleko jsi od mých proseb, od mého hlasitého nářku. Bože můj, volám ve dne – a neslyšíš,* v noci – a nevšímáš si mě. – Ty však trůníš ve svatyni, * chloubo Izraele! V tebe doufali naši otcové, * doufali a zachránils je. K tobě volali a byli vysvobozeni, * v tebe doufali a nebyli zklamáni. – Já však jsem červ a ne člověk, * na pohanu lidem, na potupu chátře. Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí,* šklebí rty, pokyvují hlavou: »Spoléhal na Hospodina, at’ ho vysvobodí,* at’ ho zachrání, má-li ho rád!« – Ano, tys mě vyvedl z matčina lůna * a dávals mi bezpečně spočinout na jejích ňadrech. B OŽE Na tebe jsem byl odkázán od narození, * od klína mé matky jsi ty mým Bohem. Nevzdaluj se ode mě, nebot’ jsem v tísni, * bud’ blízko, vždyt’ nemám pomocníka. Sláva Otci. II (13-22) O mě množství býků,* bašanští tuři mě obkli- BKLOPUJE čují. Své tlamy na mě otvírají * jak dravý lev řvoucí. Roztékám se jako voda, * všechny kosti se mi rozpojily, mé srdce je jako vosk, * roztavuje se mi v útrobách. Hrdlo mám vyschlé jako střepina† a jazyk se mi přilepil k patru,* přivedls mě do prachu smrti. – Nebot’ mě obkličuje smečka psů,* tlupa zlosynů mě svírá. Probodli mi ruce i nohy, * spočítat mohu všechny své kosti. Zevlují, pasou se pohledem na ! mě;† dělí se o můj oděv,* losují o 126 3. týden žaltáře můj šat. – Ty však, Hospodine, nestůj daleko, * má sílo, pospěš mi na pomoc! Mou duši od meče vysvobod’ * z drápů psa můj život, zachraň mě ze lví tlamy, * mě ubohého z buvolích rohů! Sláva Otci. III (23-32) vyprávět svým bratřím o tvém jménu, * uprostřed shromáždění budu tě chválit. »Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, † slavte ho, všichni z Jakubova potomstva, * boj se ho, celé Izraelovo plémě! Nezošklivil si ubožákovu bídu, nepohrdl jí, † neskryl před ním svou tvář,* vyslyšel ho, když k němu křičel.« – Pro něj ho budu chválit ve velkém shromáždění,* své sliby splním před těmi, kdo ho ctí. Chudí se najedí do sytosti, † kdo hledají Hospodina, budou ho chválit:* »Navěky at’ žije vaše srdce!« – Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí* všechny končiny země, B UDU před ním se skloní * všechna ! lidská pokolení, protože Hospodinu náleží vláda,* on sám panuje nad národy. Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi,* před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach. – I má duše bude pro něho žít, * mé potomstvo bude mu sloužit. Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, † lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost:* »To udělal Hospodin!« Sláva Otci. dopoledne: V. Naše srdce se raduje v Hospodinu, O. důvěřujeme v jeho svaté jméno. v poledne: V. Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, O. Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči. odpoledne: V. Kéž se pozná na zemi, Hospodine, jak jednáš, O. kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ. Nešpory Žalm 135-I (1-12) CH jméno Hospodinovo; * chvalte, Hospodi- VALTE novi služebníci, kteří sloužíte v Hospodinově domě,* v nádvořích domu našeho Pátek Boha. – Chvalte Hospodina, protože dobrý je Hospodin, * opěvujte jeho jméno, protože je sladké. Nebot’ Hospodin si vyvolil Jakuba,* Izraele za svůj majetek. – Vždyt’ já vím: velký je Hospodin * a náš Pán je nade všemi bohy. Cokoli chce Hospodin, činí na nebi i na zemi,* v moři i ve všech hlubinách vod. Přivádí mraky od končin země,† blesky vyvolává déšt’, * ze svých – komor vyvádí větry. ! Pobil egyptské prvorozence, * lidi i dobytek. Seslal divy a zázraky uprostřed tebe, Egypte,* na faraona a všechny jeho služebníky. Potřel mnohé národy * a zabil mocné krále: Sichona, krále amoritského, Oga, krále bašanského, * a všechny krále kananejské. Jejich zemi dal do majetku,* do majetku Izraeli, svému lidu. Sláva Otci. II (13-21) tvé jméno trvá navěky, * Hospodine, tvá památka od pokolení do pokolení. Nebot’ Hospodin brání svůj národ * a smilovává se nad svými H OSPODINE , 127 služebníky. – Modly pohanů jsou stříbro a zlato,* díla lidských rukou. Mají ústa, ale nemluví, * mají oči, ale nevidí. Mají uši, ale neslyší,* a není dechu v jejich ústech. Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují,* každý, kdo v ně doufá. – Dome Izraelův, velebte Hospodina,* dome Árónův, velebte Hospodina, dome Leviho, velebte Hospodina, * vy, kteří se bojíte Hospodina, velebte Hospodina! Bud’ veleben Hospodin ze Siónu* on přebývá v Jeruzalémě. Sláva Otci. kantikum Zj 15, 3-4 a podivuhodné jsou tvé skutky, * Pane, Bože vševládný! Spravedlivé a spolehlivé jsou ! tvé cesty,* králi národů! – Kdo by nevzdával, Pane, úctu a slávu tvému jménu? * Vždyt’ ty jediný jsi svatý! Všechny národy přijdou a budou se před tebou klanět,* nebot’ se ukázalo, že tvá rozhodnutí jsou spravedlivá. Sláva Otci. V ELIKÉ 128 3. týden žaltáře Sobota Modlitba se čtením Žalm 107-I (1-16) Hospodina, nebot’ je dobrý,* jeho milosrdenství trvá navěky. Tak at’ mluví vykoupení Hospodinem,* ti, které vykoupil z nepřátelské moci, které shromáždil ze zemí, * od východu a od západu, ze severu a z jihu. – Bloudili na stepi, po pustině, * nenašli cestu k městu, kde by mohli bydlet. Hladověli a žíznili,* život v nich ! – chřadl. Tu volali ve své tísni k Hospodinu,* a on je z jejich úzkostí vysvobodil. Vedl je pravou cestou,* aby došli do města, kde by mohli bydlet. – At’ chválí Hospodina za jeho milosrdenství, * za jeho divy k dobru lidí, nebot’ žíznivou duši ukojil, * hladovou duši naplnil dobrými věcmi. – Seděli v hlubokých temnotách, * spoutáni železem a strastí, nebot’ se vzepřeli Božím příkazům,* pohrdli úradkem nejvyššího. O SLAVUJTE Proto jim pokořil srdce útrapou,* potáceli se, ale nikdo jim nepomohl. – Tu volali ve své tísni k Hospodinu * a on je z jejich úzkostí vysvobodil. Vyvedl je z hlubokých temnot * a roztrhl jejich pouta. – At’ chválí Hospodina za jeho milosrdenství, * za jeho divy k dobru lidí, nebot’ vylomil bronzové brány* a železné závory rozbil. Sláva Otci. II (17-32) pro svou nepravost * a souženi byli pro své viny; z duše se jim zhnusil každý pokrm * a přiblížili se až k branám smrti. – Tu volali ve své tísni k Hospodinu * a on je z jejich úzkostí vysvobodil. Poslal své slovo a uzdravil je, * zachránil je ze záhuby. – At’ chválí Hospodina za jeho milosrdenství, * za jeho divy k dobru lidí. Necht’ podají děkovné oběti, * necht’ vypravují s jásotem o jeho skutcích. – CH ŘADLI Sobota Pustili se po lodích na moře, * sháněli obchody po širých vodách. 129 III (33-43) At’ chválí Hospodina za jeho milosrdenství, * za jeho divy k dobru lidí; řeky v pustinu * a prameny vod ve vyprahlou zemi, plodný kraj v solnou step * pro ! zlobu jeho obyvatel. Změnil poušt’ ve vodní pláň, * vyprahlou zemi v prameny vod. – Usadil tam hladové* a vystavěli si město k přebývání. Oseli pole, založili vinice, * domohli se hojné úrody. Požehnal jim, a velmi se rozmnožili, * nezmenšil počet jejich dobytka. – Avšak ubylo jich, dostali se do bídy* tlakem neštěstí a útrapami. Ale ten, který vylévá potupu na knížata * a dává jim bloudit neschůdnou pouští, pozdvihl chudáka z bídy* a ro– diny rozmnožil jako stáda. Vidí to spravedliví a radují se,* každá zloba zavře svá ústa Kdo je moudrý, aby to sledoval,* kdo pochopí Hospodinovu lásku? Sláva Otci. necht’ ho oslavují v shromáždění lidu,* necht’ ho velebí ve sboru starších. Sláva Otci. V. Hospodine, tvé milosrdenství sahá až do nebes, O. tvoje věrnost až k oblakům. Viděli Hospodinova díla * a na širém moři jeho divy. Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr,* který do výše vzdouval vlny. Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí,* jejich duše se třásla v nebezpečí. Potáceli se, vrávorali jak opilí,* veškerá jejich zručnost byla v koncích. – Tu volali ve své tísni k Hospodinu * a on je z jejich úzkostí vysvobodil. Uklidnil bouři v tichý vánek,* a utišily se mořské vlny. Radovali se, že se uklidnily, * a dovedl je do vytouženého přístavu. – Z M ĚNIL Ranní chvály Žalm 119-Kof (145-152) z celého srdce: vyslyš mě, Hospodine, * tvé příkazy chci zachovávat. V Volám k tobě: zachraň mě * a budu plnit tvá přikázání. – OLÁM Přicházím na úsvitě a o pomoc volám,* spoléhám na tvá slova. 130 3. týden žaltáře Horlivější jsou mé oči než oči noční hlídky, * abych rozjímal o tvém výroku. – Slyš můj hlas podle svého milosrdenství, Hospodine,* a dej mi život podle svého rozhodnutí! Blíží se ti, kdo mě lstivě pronásledují,* daleko jsou od tvého zákona. – Blízko jsi, Hospodine, * a všechny tvé předpisy jsou věrné. Již dlouho vím z tvých přikázání, * žes je ustanovil na věčné časy. Sláva Otci. kantikum Mdr 9, 1-6.9-11 otců a milosrdný Pane, * ty jsi udělal všechno svým slovem a svou moudrostí jsi stvořil člověka, * aby vládl nad tvorstvem, jež od tebe vzešlo, aby svatě a spravedlivě řídil svět * a s upřímnou myslí vykonával vládu: dej mi moudrost, která vedle tebe sedí na trůně * a nevylučuj mě z počtu svých dětí. B OŽE Vždyt’ já jsem tvůj služebník a syn tvé služebnice, † člověk křehký, s kratičkým žitím,* který těžko chápe, co je právo a zákon. Nebot’ i kdyby byl mezi lidmi někdo dokonalý, * bez tvé moudrosti by nestál za nic. – S tebou je moudrost, která zná tvá díla, * která byla přítomna, když jsi stvořil svět, která ví, co je ti milé, * co je správné podle tvých přikázání. Sešli ji ze svatých nebes * a od svého slavného trůnu ji pošli, aby mně pomáhala a se mnou pracovala,* abych poznal, co je ti milé. Nebot’ ona vše zná a chápe † a povede mě rozvážně v mém díle * a ochrání mě svou září. Sláva Otci. Žalm 117 Hospodina, všichni lidé, * oslavujte ho, všechny národy, – nebot’ mocně vládne nad námi jeho milosrdenství * a Hospodinova věrnost trvá navěky. Sláva Otci. CH VALTE Modlitba uprostřed dne Žalm 119-Ajin (121-128) jsem podle práva a spravedlnosti,* nevydávej mě mým trýznitelům! J EDNAL Zaruč se ve prospěch svého služebníka, * at’ mě neutlačují – pyšní! Sobota Mé oči umdlévají touhou po tvé pomoci, * po tvém spravedlivém slibu. Jednej se svým služebníkem podle svého milosrdenství * a svým příkazům mě nauč! – Jsem tvůj služebník, pouč mě,* abych poznal tvá přikázání. Je čas, aby Hospodin jednal: * – zrušili tvůj zákon! Proto miluji tvé předpisy * více než zlato, než ryzí zlato. Proto jsem si vyvolil všechna tvá nařízení, * nenávidím každou falešnou cestu. Sláva Otci. Žalm 34-I (2-11) chci velebit Hospodina,* vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu necht’ se chlubí moje duše,* at’ to slyší pokorní a radují se. Velebte se mnou Hospodina, * oslavujme spolu jeho jméno! – Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, * vysvobodil mě ze všech mých obav. Pohled’te k němu, at’ se rozveselíte, * vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, * pomohl mu ve všech jeho strastech. Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl * kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je. – U STAVI ČN Ě 131 Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, * blaze člověku, který se k němu utíká. Bojte se Hospodina, jeho svatí!* Těm, kdo se ho bojí, nic nechybí. Mocní strádají a hynou hlady,* nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina. Sláva Otci. II (12-23) synové, a slyšte mě, * naučím vás bát se Hospodina. Miluje kdo život? * Přeje si dny štěstí? Zdržuj svůj jazyk od zlého,* své rty od falešných slov. Chraň se zlého a čiň dobré, * hledej pokoj a usiluj o něj! – Hospodinovy oči hledí na spravedlivé, * k jejich volání se kloní jeho sluch. Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo,* aby vyhladil ze země vzpomínku na ně. – Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, * vysvobodil je z každé jejich tísně. Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce,* na duchu zlomené zachraňuje. – Spravedlivý mívá mnoho soužení,* Hospodin však ho ze všech vyprostí. Chrání všechny jeho kosti,* ani jedna z nich nebude zlomena. – P OJ ĎTE , 132 3. týden žaltáře Zloba uštve bezbožníka k smrti, * kdo nenávidí spravedlivého, budou potrestáni. Hospodin zachraňuje duše svých služebníků * nebudou pykat, kdo se k němu utíkají. Sláva Otci. dopoledne: V. Kdo přináší obět’ chvály, ten mě ctí, O. kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu. v poledne: V. Hle, jak je dobré a milé, když bratři bydlí pospolu: O. Hospodin jim uděluje požehnání. odpoledne: V. S radostí kráčím po cestě tvých přikázání, Bože, O. nezapomenu na tvá slova. Neděle Č TVR TÝ 133 TÝDEN Neděle První nešpory Žalm 122 jsem se, když mi řekli: * »Do domu Hospodinova půjdeme!« Už stojí naše nohy* v tvých bra– nách, Jeruzaléme! Jeruzalém je vystavěn jako město,* spojené v jeden celek. Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, * jak to zákon přikazuje Izraeli, aby chválil Hospodinovo jméno. Tam stojí soudní stolce,* stolce – Davidova domu. Vyprošujte Jeruzalému pokoj:* at’ jsou v bezpečí, kdo tě milují, at’ vládne mír v tvých hradbách, * bezpečnost v tvých palácích! – Kvůli svým bratřím a přátelům* budu říkat: Pokoj v tobě! Kvůli domu Hospodina, našeho Boha,* budu ti přát štěstí. Sláva Otci. Z ARADOVAL Žalm 130 hlubin volám k tobě, Hospodine,* Pane, vyslyš můj hlas! Tvůj sluch at’ je nakloněn * k mé snažné prosbě! – Z Budeš-li uchovávat v paměti ! viny, Hospodine, * Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, * abychom ti mohli v úctě sloužit. – Doufám v Hospodina, * duše má doufá v jeho slovo, má duše čeká na Pána* více než stráže na svítání. – Více než stráže na svítání * at’ čeká Izrael na Hospodina, nebot’ u Hospodina je slitování,* hojné je u něho vykoupení. On vykoupí Izraele * ze všech Sláva Otci. jeho provinění. kantikum Flp 2, 6-11 Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost,* nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, † vzal na sebe přirozenost služebníka * a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk,† ponížil se a byl poslušný až k smrti,* a to k smrti na kříži. – Proto ho také Bůh povýšil * a dal mu Jméno nad každé jiné K RISTUS 134 4. týden žaltáře jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno * na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: * Ježíš Kristus Sláva Otci. je Pán. Modlitba se čtením Žalm 24 Žalm 66-I (1-12) náleží země i to, co je na ní,* svět i ti, kdo jej obývají. Nebot’ on jej založil nad moři, * upevnil ho nad proudy vod. – Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu,* kdo smí stát na jeho svatém místě? Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce,† jehož duše nebaží po marnosti, * kdo svému bližnímu křivě nepřísahá. Ten přijme požehnání od Hospodina,* odměnu od Boha, svého spasitele. To je pokolení těch, kdo po něm touží,* kdo hledají tvář Jakubova – Boha. Zdvihněte, brány, své klenby, † zvyšte se, prastaré vchody,* at’ vejde král slávy! Kdo je ten král slávy? † Silný a mocný Hospodin,* Hospodin udatný v boji. – Zdvihněte, brány, své klenby, † zvyšte se, prastaré vchody,* at’ vejde král slávy! ! Kdo je ten král slávy? † Hospodin zástupů,* on je král slávy! Sláva Otci. Bohu, všechny země,† opěvujte slávu jeho jména, * vzdejte mu velkolepou chválu! Řekněte Bohu: »Jak úžasná jsou tvá díla! * Pro tvou nesmírnou moc se ti podrobují tvoji nepřátelé! At’ se ti koří celá země, at’ ti zpívá,* necht’ opěvuje tvé jméno.« – Pojd’te a pozorujte Boží skutky:* podivuhodně jednal s lidmi! Moře proměnil v souš;† suchou nohou přešli řeku, * proto se radujme v Bohu! Vládne svou mocí navěky,† jeho oči sledují národy: * aby se nevypínali zpupní! – Velebte, národy, našeho Boha* a rozhlašujte jeho chválu! On dal život naší duši, * nedopustil, aby klopýtaly naše nohy. – Věru, zkoušel jsi nás, Bože, * tříbil jsi nás ohněm, jako se tříbí stříbro. Zavedl jsi nás do léčky, * těžké břímě jsi vložil na naše bedra. Nechals jezdit lidi po našich hlavách,† prošli jsme ohněm a vodou, * ale pak jsi nám popřál ú- H OSPODINU J ÁSEJTE Neděle levu. Sláva Otci. II (13-20) s celopaly do tvého domu,* splním ti své sliby. Pro ně se mé rty otevřely, * má ústa je slíbila, když mi bylo úzko. Přinesu ti v obět’ celopaly tučných ovcí s tukem beranů* budu obětovat býky a kozly. – Pojd’te, slyšte, všichni bohabojní,* chci vyprávět, co prokázal V STOUPÍM 135 Bůh mé duši. Svými ústy jsem k němu volal,* velebil jsem ho svým jazykem. Kdybych zamýšlel nepravost ve svém srdci,* nebyl by Pán slyšel. Ale Bůh slyšel, * všiml si mé ! úpěnlivé prosby. – Bůh bud’ veleben,† že neodmítl mou prosbu,* že mi neodňal svou Sláva Otci. lásku. V. Boží slovo je plné života, O. je ostřejší než každý dvojsečný meč. Ranní chvály Žalm 118 Oslavujte Hospodina, nebot’ je dobrý, * jeho milosrdenství trvá navěky. Necht’ řekne dům Izraelův: * »Jeho milosrdenství trvá navěky.« Necht’ řekne dům Árónův: * »Jeho milosrdenství trvá navěky.« Necht’ řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: * »Jeho milosrdenství trvá navěky.« – V soužení jsem volal Hospodina,* Hospodin mě vyslyšel a vysvobodil. Hospodin je se mnou, nebojím se,* co by mi mohl udělat člověk? Hospodin je se mnou, on je můj pomocník,* a já vítězně shlížím na své nepřátele. Lépe je utíkat se k Hospodinu* než důvěřovat v člověka. Lépe je utíkat se k Hospodinu* než důvěřovat v mocné. – Všichni pohané mě obklíčili, * avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu. Odevšad mě obklíčili, * avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu. Obklíčili mě jako včely,† sežehli jak oheň trní,* avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu. Vrazili do mě, abych padl, * avšak Hospodin mi pomohl. Hospodin je má síla a sta- ! tečnost,* stal se mou spásou. – Jásot ze spásy* zní ve stanech ! spravedlivých. Hospodinova pravice mocně zasáhla, † Hospodinova pravice mě pozvedla, * Hospodinova pravice mocně zasáhla. 136 4. týden žaltáře Nezemřu, ale budu žít* a vypravovat o Hospodinových činech. Hospodin mě sice těžce ztrestal,* nevydal mě však smrti. – Otevřte mně brány spravedlnosti, * vejdu jimi, abych vzdal díky Hospodinu. Toto je brána Hospodinova, * jí procházejí spravedliví. Děkuji ti, žes mě vyslyšel * a stal se mou spásou. – Kámen, který stavitelé zavrhli,* stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo,* je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, * jásejme a radujme se z něho! Hospodine, dej spásu,* Hospodine, popřej zdaru! – Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu. * Žehnáme vám z Hospodinova domu. Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo.* Seřad’te průvod s hojnými ratolestmi až k rohům oltáře! – Ty jsi můj Bůh, děkuji ti;* budu tě slavit, můj Bože! Oslavujte Hospodina, nebot’ je dobrý, * jeho milosrdenství trvá navěky. Sláva Otci. kantikum Dan 3-II (52-57) jsi, Pane, Bože našich otců, * chvályhodný a svrchovaně velebený navěky. – P OŽEHNANÝ Požehnané je tvé slavné svaté jméno * a svrchovaně chvály– hodné a velebené navěky. Požehnaný jsi ty ve svém svatém slavném chrámě * a svrchovaně chvályhodný a slavný navěky. – Požehnaný jsi ty na svém královském trůně * a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. – Požehnaný jsi ty, který shlížíš na hlubiny a trůníš na cherubech,* a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. – Požehnaný jsi ty na klenbě nebes * a velebený a plný slávy navěky. – Všechna díla Páně, velebte Pána, * chvalte a oslavujte ho navěky. Sláva Otci. Žalm 150 Hospodina v jeho svatyni, * chvalte ho na jeho vznešené obloze! Chvalte ho pro jeho mocná díla,* chvalte ho pro jeho svrchovanou velebnost! – Chvalte ho hlaholem trouby, * chvalte ho harfou a citerou! Chvalte ho bubnem a tancem,* chvalte ho strunnými nástroji a flétnou! – Chvalte ho zvučnými cimbály,† chvalte ho cimbály hlučnými! * Všechno, co dýchá, at’ chválí Hospodina! Sláva Otci. CH VALTE Neděle 137 Modlitba uprostřed dne Žalm 23 je můj pastýř, nic nepostrádám,* dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout. * Občerstvuje mou duši, ! vede mě po správných ces– tách* pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle,* nezaleknu se zla, vždyt’ ty jsi se mnou. ! Tvůj kyj a tvá hůl,* ty jsou má útěcha. – ! Prostíráš pro mě stůl* před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem,* má číše přetéká. – Štěstí a přízeň mě provázejí* po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě * na dlouhé, předlouhé časy. Sláva Otci. H OSPODIN Žalm 76-I (2-7) Odvážní byli oloupeni, † spí ! svým spánkem, * zemdlely ruce všem rekům. Na tvou hrozbu, Jakubův Bože,* strnuly vozy i koně. Sláva Otci. II (8-13) hrozný. Kdo může před tebou obstát, * když vzplane tvůj hněv? Z nebe jsi vynesl rozsudek; * země se zděsila a zmlkla, když Bůh povstal k soudu, * aby pomohl všem poníženým v zemi. – Vždyt’ zuřivé Edomsko bude tě chválit, * kdo zbyli v Ematu, budou tě slavit. Čiňte sliby a plňte je Hospodinu, svému Bohu,* všichni, kdo jste kolem něho, přineste dary Hroznému! On krotí pýchu knížat * a děsí pozemské krále. Sláva Otci. T YS dopoledne: je Bůh v Judsku,* v Izraeli má veliké jméno. Jeho stánek je v Salemu,* jeho příbytek na Siónu. Tam zlomil blesky luku, * štít, meč a válečné zbraně. – ! Přišels, Přemocný, v záři světla* z odvěkých hor. S LAVNÝ V. Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních, O. mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu. v poledne: V. Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku? 138 4. týden žaltáře O. Ten, kdo žije bez vady a upřímně smýšlí ve svém srdci. odpoledne: V. Miluji tě, Hospodine, má sílo, O. můj zachránce a spasiteli. Druhé nešpory Žalm 110, 1-5.7 řekl mému Pánu: † »Sed’ po mé pravici, * dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám.« Žezlo moci ti podává Hospodin ze Siónu:* »Panuj uprostřed svých nepřátel! Ode dne zrození je ti určeno vládnout v posvátném lesku: * zplodil jsem tě jako rosu před jitřenkou.« – Hospodin přísahal a nebude toho litovat: * »Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova!« Hospodin je po tvé pravici,* potře krále v den svého hněvu. Cestou se napije z potoka, * proto povznese hlavu. Sláva Otci. H OSPODIN Září v temnotách jako světlo řádným lidem, * je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý. Blaze muži, který se slitovává a půjčuje,* stará se o své věci podle práva. Nebot’ navěky nezakolísá, * ve věčné paměti bude spravedlivý. – Nemusí se obávat zlé zprávy,* jeho srdce je pevné, důvěřuje v Hospodina. Jeho srdce je zmužilé, nebojí se, * dokud neuzří své protivníky ve zmatku. Rozděluje, dává chudým,† jeho štědrost potrvá navždy,* jeho moc poroste v slávě. – Uzří to hříšník a rozzlobí se, † bude skřípat zuby a zchřadne; * zajde touha bezbožníků. Sláva Otci. Žalm 112 muži, který se bojí Hospodina,* který má velkou zálibu v jeho přikázáních. Mocné bude na zemi jeho potomstvo, * pokolení řádných lidí bude požehnáno. Hojnost a bohatství budou v jeho domě * a jeho štědrost potrvá navždy. – B LAZE Mimo dobu postní: kantikum srov. Zj 19, 1-7 Aleluja. Vítězství, sláva a moc našemu Bohu, O. aleluja nebot’ jeho soudy jsou pravdivé a spravedlivé. Pondělí O. Aleluja, aleluja. Aleluja. Chvalte našeho Boha, všichni, kdo mu sloužíte O. aleluja a kdo se ho bojíte, malí i velcí! O. Aleluja, aleluja. Aleluja. Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království! O. Aleluja. Radujme se, jásejme a vzdejme mu čest! O. Aleluja, aleluja. Aleluja. Nebot’ nadešla Beránkova svatba, O. aleluja jeho nevěsta se připravila. O. Aleluja, aleluja. Sláva Otci i Synu O. aleluja i Duchu svatému. O. Aleluja, aleluja. Jako byla na počátku, i nyní i vždycky, 139 O. aleluja a na věky věků. Amen. O. Aleluja, aleluja. V době postní: kantikum srov. 1 Petr 2,21-24 trpěl za nás † a zanechal nám tak příklad, * abychom šli v jeho šlépějích. – On nezhřešil * a nikdo od něho !! neslyšel nic neupřímného. Když mu spílali,* on jim to spí- ! láním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, * ale ponechal vše tomu, který soudí – spravedlivě. On sám na svém těle vynesl * naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům* a žili spravedlivě. Jeho ranami* jsme uzdraveni. ! Sláva Otci. K RISTUS Pondělí Modlitba se čtením Žalm 73-I (1-12) nebot’ jsem záviděl bezbožným, * když jsem pozoroval – blahobyt hříšných. dobrý je Bůh k upřímným lidem, * jak dobrý je Pán k těm, kdo mají čisté srdce! Opravdu, nemají nesnáze, * jejich tělo je zdravé a dobře živené. Téměř již zakolísaly mé nohy, * málem již uklouzly mé kroky, Netrápí je lidské strasti, * nemají soužení jak ostatní lidé. – J AK 140 4. týden žaltáře Proto je obepíná pýcha jako náhrdelník, * násilnictví je přikrývá jakoby šatem. Z dobrého bydla vychází jejich nepravost,* prýští výmysly srdce. Posmívají se, vedou zlé řeči, * z povýšenosti hrozí útlakem. Svými ústy míří do nebe,* jejich – jazyk rejdí po zemi. Proto se k nim obrací můj lid,* jako by se chtěl hodně nalokat vody, a praví: »Jak by to mohl Bůh vědět, * má o tom Nejvyšší znalost?« Hle, takoví jsou hříšníci, * klidně si žijí, hromadí bohatství. Sláva Otci. II (13-22) jsem tedy zachoval své srdce bez úhony * v nevinnosti myl své ruce? ! Stále jsem v soužení * a den co den v trestu. – Kdybych řekl: »Budu mluvit jako oni«,* zradil bych rod tvých synů. Hloubal jsem, jak bych to poznal,* ale zdálo se mi to obtížné, až jsem vnikl do Božích tajemství* a přihlédl k jejich konci. – Věru, stavíš je na kluzkou cestu,* do zhouby je vrháš. M ARN Ě Jak se zhroutili v mžiku,* zhynuli, pominuli se hrůzou! Jako člověk pohrdá snem, když se probudí,* tak, Pane, až povstaneš, pohrdneš jejich výmysly. – Když se mé srdce jitřilo * a bolest bodala v ledví, byl jsem nerozumný a nechápal jsem,* byl jsem před tebou podobný němé tváři. Sláva Otci. III (23-28) však chci stále být u tebe: * uchopils mě za pravici, povedeš mě svou radou * a potom mě vezmeš do slávy. – Koho mám na nebi kromě tebe?* Když jsem u tebe, nevábí mě země. Touhou hyne mé tělo i duše, * Bůh je navždy skála mého srdce – a můj podíl. Vždyt’ hle, kdo se od tebe vzdaluje, zahyne, * zahubíš všechny, kdo jsou ti nevěrní. Mé štěstí však je být nablízku Bohu,* mít útočiště v Pánu, Hospodinu. O všech tvých skutcích budu vypravovat * v branách siónské dcery. Sláva Otci. J Á V. Hospodine, miluji tvůj zákon, O. rozjímám o tvých přikázáních. Pondělí 141 Ranní chvály Žalm 90 tys nám býval útočištěm* od pokolení do pokolení! Dříve než se zrodily hory, než povstala země a svět,* od věčnosti do věčnosti jsi ty, Bože! – Rozkazem vracíš člověka v prach* a pravíš: »Vrat’te se, smrtelníci!« Nebot’ tisíc let je v tvých očích† jako včerejší den, který minul,* a jako noční hlídka. – Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen,* podobají se pučící trávě: Zrána kvete a bují, * večer je – skosena a vadne. Hyneme vskutku pro tvůj hněv, * děsíme se pro tvé rozhořčení. Položils před sebe naše viny, * naše tajné hříchy jsou ve světle – tvé tváře. Nebot’ pominuly všechny naše dny v tvém hněvu, * jako vzdech jsme dokončili svá léta. Našich let bývá úhrnem sedmdesát, * u toho, kdo je při síle, osmdesát. Většina jich je lopota a trýzeň,* nebot’ rychle pomíjejí, a my odlétáme. Kdo uváží sílu tvého hněvu * a kdo se bojí tvé nevole? – Nauč nás počítat naše dny,* at’ dojdeme k moudrosti srdce. P ANE , Obrat’ se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? * Slituj se nad svými služebníky! Nasyt’ nás brzy svou slitovností, * at’ jásáme a radujeme se po celý život! Potěš nás za dny, kdy jsi nás soužil, * za léta, kdy jsme zakou– šeli zlé. Necht’ se ukáže tvým služebníkům tvoje dílo, * tvá sláva jejich synům. At’ je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, † dej zdar práci našich rukou, * dej zdar práci našich rukou! Sláva Otci. kantikum Iz 42, 10-16d Hospodinu píseň novou, * jeho chválu od končin země, vy, kdo se vydáváte na moře, † a všechno, čím je naplněné,* ostrovy a ti, kdo je obývají! At’ zajásá poušt’ a její města, * osady, v nichž bydlí Kedar! At’ zpívají obyvatelé Petry, * at’ volají z vrcholů hor! At’ vzdávají Hospodinu slávu, * at’ na ostrovech zvěstují jeho chválu! – Hospodin vyjde jako hrdina, * jako bojovník se roznítí zápalem k boji, Z PÍVEJTE 142 4. týden žaltáře vydá válečný pokřik * a přemůže své nepřátele. – »Dlouho jsem byl nečinný,* mlčel jsem a zdržoval se; nyní jak rodička budu křičet, * sténat a zároveň nabírat dech. Zpustoším hory a vrchy, * všechnu jejich zeleň nechám zvadnout, ! proměním řeky v ostrovy,* vysuším bažiny. Povedu slepé po cestě, kterou neznají, * dám jim chodit po neznámých stezkách, tmu před nimi změním ve světlo, * nerovnou půdu v rovinnou.« Sláva Otci. Žalm 135-I (1-12) jméno Hospodinovo; * chvalte, Hospodinovi služebníci, kteří sloužíte v Hospodinově domě,* v nádvořích domu našeho – Boha. CH VALTE Chvalte Hospodina, protože dobrý je Hospodin, * opěvujte jeho jméno, protože je sladké. Nebot’ Hospodin si vyvolil Jakuba,* Izraele za svůj majetek. – Vždyt’ já vím: velký je Hospodin * a náš Pán je nade všemi bohy. Cokoli chce Hospodin, činí na nebi i na zemi,* v moři i ve všech hlubinách vod. Přivádí mraky od končin země,† blesky vyvolává déšt’, * ze svých komor vyvádí větry. – Pobil egyptské prvorozence, * - ! lidi i dobytek. Seslal divy a zázraky uprostřed tebe, Egypte,* na faraona a všechny jeho služebníky. Potřel mnohé národy * a zabil mocné krále: Sichona, krále amoritského, Oga, krále bašanského, * a všechny krále kananejské. Jejich zemi dal do majetku,* do majetku Izraeli, svému lidu. Sláva Otci. Modlitba uprostřed dne Žalm 119-Pe (129-136) jsou tvá přikázání,* proto je zachovává má duše. Výklad tvých slov osvěcuje, * poučuje prosté lidi. – Otvírám ústa a nabírám dech,* nebot’ toužím po tvých před- P ODIVUHODNÁ pisech. Obrat’ se ke mně a smiluj se nade mnou,* jak činíváš těm, kdo milují tvé jméno. – Ved’ mé kroky podle svého výroku, * at’ mi nevládne žádná nepravost! Pondělí Vysvobod’ mě z útisku lidí, * chci dbát na tvá nařízení. – Jasnou tvář ukaž svému služebníku * a nauč mě svým příkazům! Proudy slz mé oči prolévají* pro ty, kteří nedbají na tvůj zákon. Sláva Otci. Žalm 82 povstává v božském shromáždění, * uprostřed bohů pronáší soud. – »Jak dlouho budete soudit nespravedlivě * a stranit bezbožným? Zastávejte se utiskovaného a sirotka, * ubohému a chudému pomáhejte k právu! Vysvobod’te utlačeného a nuzného, * z moci bezbožných ho vy– trhněte! « Nevnímají a nechápou, v temnotě chodí; * kolísají všechny základy země. Já jsem řekl: »Jste bohy, * všichni jste syny Nejvyššího. Ale zemřete jako lidé,* padnete jako každý z knížat.« – Povstaň, Bože, sud’ zemi, * poněvadž ty po právu jsi pánem všech národů. Sláva Otci. B ŮH 143 Žalm 120 Hospodinu jsem volal ve své bídě,* a vyslyšel mě. – Hospodine, vysvobod’ mě ze lživých rtů,* od zrádného jazyka! Co se ti dá a co se ti přidá, * ! jazyku zrádný? Ostré šípy bojovníka * a z kru– činky žhavé uhlí. Běda mi, že musím přebývat u Mešechů, * bydlit v kedarských stanech! Dlouho již bydlím u těch,* kteří nenávidí pokoj. Když já mluvím o míru, * oni chtějí válku. Sláva Otci. K dopoledne: V. Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin, O. blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek. v poledne: V. Pane, ty jsi Bůh milosrdný a milostivý, O. váhavý k hněvu, svrchovaně laskavý a věrný. odpoledne: V. Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, O. na milosrdenství, které trvá věčně. 144 4. týden žaltáře Nešpory Žalm 136-I (1-9) Hospodina, nebot’ je dobrý,* jeho milosrdenství trvá navěky. Oslavujte Boha bohů,* jeho milosrdenství trvá navěky. Oslavujte Pána pánů,* jeho mi– losrdenství trvá navěky. On sám učinil velké divy,* jeho milosrdenství trvá navěky. On moudře učinil nebe, * jeho milosrdenství trvá navěky. On rozprostřel na vodách zemi, * jeho milosrdenství trvá navěky. On učinil veliká světla, * jeho milosrdenství trvá navěky: slunce, aby vládlo ve dne,* jeho milosrdenství trvá navěky, měsíc a hvězdy, aby vládly v noci, * jeho milosrdenství trvá navěky. Sláva Otci. O SLAVUJTE II (10-26) pobil Egypt’any v jejich prvorozencích, * jeho milosrdenství trvá navěky. On vyvedl Izraele z jejich středu, * jeho milosrdenství trvá navěky, mocnou rukou a napřaženým ramenem,* jeho milosrdenství trvá navěky. – On rozdělil Rudé moře, * jeho milosrdenství trvá navěky, O a převedl Izraele jeho středem,* jeho milosrdenství trvá navěky. N On svrhl faraóna s jeho vojskem do Rudého moře,* jeho milosrdenství trvá navěky. – On vedl svůj národ na poušti,* jeho milosrdenství trvá navěky. On potřel veliké krále,* jeho milosrdenství trvá navěky. On zabil mocné krále,* jeho milosrdenství trvá navěky: Sichona, krále amoritského, * jeho milosrdenství trvá navěky, a Oga, krále bašanského,* jeho milosrdenství trvá navěky, a dal jejich zem do majetku, * jeho milosrdenství trvá navěky, do majetku Izraeli, svému služebníku,* jeho milosrdenství trvá navěky. – On si vzpomněl na nás v našem ponížení,* jeho milosrdenství trvá navěky, a vysvobodil nás od našich protivníků, * jeho milosrdenství trvá navěky. On dává pokrm každému tvoru, * jeho milosrdenství trvá navěky. – Oslavujte Boha nebes, * jeho milosrdenství trvá navěky. Sláva Otci. Úterý kantikum Ef 1, 3-10 pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, * on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. – B U Ď Vždyt’ v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, * abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil,* abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. – 145 To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti,* nebot’ skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu. – V něm máme vykoupení skrze jeho krev, * odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil * s veškerou moudrostí a prozíravostí: – seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, † jak se mu to líbilo * a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy:* že sjednotí v Kristu vše, co je Sláva Otci. na nebi i na zemi. Úterý Modlitba se čtením Žalm 102-I (2-12) slyš modlitbu mou * a volání mé at’ pronikne k tobě! H OSPODINE , Neskrývej tvář svou přede mnou* v den, kdy je mi úzko. Nakloň ke mně svůj sluch: * když volám, rychle mě vyslyš! – Od samého nářku * jsem jen kost a kůže. – Podobám se pelikánu na poušti, * jsem jako sova v zříceninách. Nemohu spát a sténám * jak opuštěné ptáče na střeše. Nebot’ mé dny jako dým se rozplývají* a mé kosti planou žárem. Stále mě tupí moji nepřátelé, * proti mně zuří a proklínají mým jménem. – Mé srdce usychá spálené jako tráva,* zapomínám jíst svůj chléb. Vždyt’ popel jím jako chléb * a nápoj mísím s pláčem 146 4. týden žaltáře pro tvůj hněv a tvé rozhorlení,* nebot’ jsi mě pozvedl, ale pak odhodil. Mé dny jsou jak dloužící se stín* a já vadnu jako tráva. Sláva Otci. II (13-23) však, Hospodine, trváš na věky* a tvé jméno po všechna pokolení. Povstaň a smiluj se nad Siónem, * nebot’ je čas, aby ses nad ním slitoval, ano, přišel ten čas. Vždyt’ tvoji služebníci milují jeho kameny, * litují jeho rozvalin: – Pohané budou ctít jméno tvé, Hospodine,* a všichni králové země tvou slávu, až Hospodin znovu zbuduje Sión,* až se objeví ve své slávě. Skloní se k modlitbě opuštěných * a nepohrdne jejich prosbou. – Kéž je to zapsáno pro příští pokolení,* aby budoucí národ chválil Hospodina. Nebot’ Hospodin shlédl ze své vznešené svatyně, * popatřil z nebe na zem, T aby slyšel nářek zajatců, * aby vysvobodil odsouzené k smrti, aby hlásali na Siónu Hospodinovo jméno * a jeho chválu v Jeruzalémě, když se spolu sejdou národy * a království, aby sloužily Hospodinu. Sláva Otci. Y III (24-29) na cestě mou sílu,* ! ukrátil mé dny. Říkám: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů, * po všechna pokolení trvají tvá léta. Na začátku jsi položil základ zemi * a nebesa jsou dílo tvých rukou. Ona pominou, ty však zůstáváš,* to vše zetlí jak oděv, jako šat je vyměňuješ, a mění se. * Ty však jsi týž a bez konce jsou tvá léta. Synové tvých služebníků budou bydlet v bezpečí* a jejich potomstvo potrvá před tebou. Sláva Otci. V Y ČERPAL V. Slyš, můj lide, mé naučení, O. naslouchej slovům mých úst! Ranní chvály Žalm 101 O dobrotivosti a spravedlnosti chci zpívat, * tobě, Hospodi- ne, chci zahrát. Chci se ubírat cestou bezúhonnou,* kdy ke mně přijdeš? – Úterý Chci kráčet v nevinnosti srdce* ve svém domě. Nepostavím si před oči* nic hanebného. – Nenávidím toho, kdo jedná zvráceně:* ke mně se nepřidruží. Příčí se mi zkažené srdce,* nechci znát nic zlého. ! Kdo svého bližního v skrytu pomlouvá,* toho zahubím. ! Pyšného očima a nadutého srdcem,* toho nesnesu. – Svým zrakem budu hledat věrné v zemi, * aby přebývali se mnou. Kdo kráčí životem bezúhonně,* ten mi bude sloužit. Nebude bydlet v mém domě, * kdo jedná lstivě. Kdo mluví lživě, * před mýma očima neobstojí. Denně chci hubit všechny bezbožníky v zemi, * abych vyplenil z Hospodinova města všechny pachatele nepravosti. Sláva Otci. ! kantikum Dan 3-I (26-27a.29.34-41) jsi, Pane, Bože našich otců, * a chvályhodné a velebené je tvé jméno navěky. ! Nebot’ jsi spravedlivý ve všem,* co jsi nám učinil. Zhřešili jsme,† špatně jsme jednali, když jsme od tebe odpadli, * chybili jsme ve všem. – P OŽEHNANÝ 147 Nevzdávej se nás navždy pro své jméno!* Neruš svoji smlouvu, nevzdaluj od nás své milosrdenství * pro Abraháma, svého miláčka, pro Izáka, svého služebníka, a Izraele, svého svatého, jimž jsi slíbil, že jejich potomstvo rozmnožíš * jako hvězdy nebes, jako písek na mořském – břehu. Ach, Pane, malými jsme se stali před všemi národy, * pokořeni jsme dnes na celé zemi kvůli svým hříchům! Nemáme v tento čas ani hlavu, ani proroka, ani vůdce.* Není celopal, žertva, nekrvavá obět’, ani kadidlo, nemáme místo, kam bychom přinesli před tebe své prvotiny* a nalezli milosrdenství. – Přijmi nás aspoň pro zkrouše- ! nou mysl,* pokoru ducha! Jako celopal beranů a býků,* jako desetitisíce tučných beránků, tak at’ je dnes před tebou naše obět’,† at’ se ti líbí, že tě zcela následujeme, * aby nebyli zklamáni ti, kteří doufají v tebe. Celým srdcem tě nyní následujeme, * bojíme se tě a hledáme tvou tvář. Sláva Otci. Žalm 144, 1-10 bud’ Hospodin, má Skála, * on učí mé ruce bojovat, mé prsty zápolit. V ELEBEN 148 4. týden žaltáře On je mé milosrdenství, mé útočiště, * má pevnost a můj zachránce, můj štít a můj útulek, * on mi podmaňuje národy. – Hospodine, co je člověk, že se o něho staráš, * co je smrtelník, že na něho myslíš? Člověk se podobá vánku,* jeho dny stínu, který přechází. – Hospodine, skloň svá nebesa a sestup, * dotkni se hor a budou dýmat. Sešli blesk a rozpraš nepřátele, * vystřel své šípy a poděs je! – Vztáhni svou ruku z výšin,* vytrhni mě a vysvobod’ z přívalu vod a z ruky cizáků, jejich ústa mluví lež* a pravice přísahá křivě. – Bože, novou píseň ti zazpívám,* na harfě s desíti strunami ti zahraji; tobě, jenž dáváš králům vítězství, * který jsi vysvobodil Davida, svého služebníka. Sláva Otci. Modlitba uprostřed dne Žalm 119-Sade (137-144) spravedlivý, Hospodine, * a správné je tvé rozhodnutí. Se spravedlností jsi uložil svá přikázání, * s pevností svrchovanou. – Má horlivost mě stravuje, * nebot’ moji protivníci zapomněli na tvá slova. Dokonale se osvědčil tvůj výrok * a tvůj služebník ho miluje. – Jsem maličký a v nevážnosti, * nezapomínám však na tvá nařízení. Tvá spravedlnost je spravedlnost věčná,* pevný je tvůj zákon. – Dostihly mě úzkost a útisk, * tvé předpisy jsou mým potě- J SI šením. Spravedlnost tvých přikázání trvá navěky,* pouč mě, abych mohl žíti. Sláva Otci. Žalm 88-I (2-9) můj Bože, volám ve dne,* hořekuji před tebou v noci. Kéž pronikne k tobě má modlitba,* nakloň svůj sluch k mému volání! – Nebot’ bědami je nasycena má duše * a můj život se blíží podsvětí. Počítají mě k těm, kdo klesli do hrobu, * jsem jako člověk bez pomoci. H OSPODINE , Úterý Mezi mrtvými je moje lože, * mezi zabitými, kteří leží v hrobě; na ty už nevzpomínáš, * jsou – vyloučeni z tvé péče. Položils mě do hluboké jámy, * do temnot a do propastí. Doléhá na mě tvůj hněv, * všechny své přívaly jsi na mě vylil. Odpudils ode mě známé, † zošklivil jsi mě před nimi,* jsem v žaláři, nevyváznu! Sláva Otci. II (10-19) oko hasne utrpením, † denně k tobě, Hospodine, volám,* k tobě vztahuji své ruce. Děláš snad zázraky pro mrtvé,* či vstanou lidské stíny a budou tě chválit? Což se dá v hrobě vyprávět o tvé dobrotě,* o tvé věrnosti v příbytku mrtvých? Lze poznat tvé divy v temnotách,* tvou milost v kraji zapomnění? – Já však volám k tobě, Hospodine, * má modlitba ti přichází M 149 vstříc hned ráno. Proč mě odmítáš, Hospodine, * a přede mnou skrýváš svou tvář? – Jsem chudák, od dětství zasvěcen smrti, * vyčerpán snášel jsem tvé hrůzy. Převalil se přese mě tvůj hněv,* zahubily mě tvé hrůzy. Zaplavují mě ustavičně jako zátopa,* koldokola mě obkličují. Odcizils mi přítele i druha, * temnota je mou důvěrnicí. Sláva Otci. dopoledne: É V. Blaze muži, který se slitovává a půjčuje, O. bude ve věčné paměti. v poledne: V. Svítilnou mým nohám je tvé slovo, Hospodine, O. je světlem na mé stezce. odpoledne: V. Hospodin sesílá svůj rozkaz na zemi, O. rychle běží jeho slovo. Nešpory Žalm 137,1-6 Na vrby toho kraje* jsme zavěsili své citery. – babylónských řek, tam jsme sedali a plakali, * když jsme vzpomínali na Sión. Nebot’ tam od nás žádali písně ti, kdo nás odvlekli,† kdo nás sužovali, od nás žádali, abychom se U 150 4. týden žaltáře radovali: * »Zpívejte nám ze siónských písní!« – ! Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň* v cizí zemi? Kdybych měl na tebe zapomenout, Jeruzaléme,* at’ mi zchromne pravice! At’ se mi jazyk přilepí k patru,† když na tebe nevzpomenu, * když nedám přednost Jeruzalému před každou svou radostí. Sláva Otci. Jistě, vznešený je Hospodin, a přece shlíží na pokorného, * pyš– ného však zdaleka pozná. Když procházím soužením, zachováváš mi život, † proti hněvu mých nepřátel napřahuješ ruku,* zachraňuje mě tvá pravice. Hospodin pro mě dokončí, co začal.† Hospodine, tvá dobrota trvá navěky,* dílo svých rukou neopouštěj! Sláva Otci. Žalm 138 kantikum Zj 4, 11; 5, 9.10.12 tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, * žes vyslyšel slova mých úst. Budu ti hrát před anděly, * vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu a slavit budu tvé jméno * pro tvou dobrotu a tvou věrnost, nebot’ nade vše jsi zvelebil* své jméno a své zaslíbení. – Když jsem volal, vyslyšels mě,* v mé duši jsi rozhojnil sílu. Budou tě oslavovat, Hospodine, všichni králové země, * až uslyší slova tvých úst. Budou opěvovat Hospodinovy cesty: * »Věru, veliká je Hospodinova sláva!« CH CI náš Bože, jsi hoden, * abys přijal slávu, čest, i moc, protože jsi stvořil všechno, * z tvé vůle to povstalo a bylo stvořeno. – Pane, jsi hoden vzít svitek * a rozlomit jeho pečeti, protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi* z každého kmene, jazyka, lidu i národa a vytvořil jsi z nich našemu ! Bohu království a kněze * vlád– noucí nad zemí. Beránek, který byl zabit,† si zaslouží, aby přijal moc, bohatství a moudrost, * sílu, čest, slávu i chválu! Sláva Otci. P ANE , Středa 151 Středa Modlitba se čtením Žalm 103-I (1-7) duše má, Hospodina, * vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina,* a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní! – On odpouští všechny tvé viny,* on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, * on tě věnčí láskou a slitováním. On štěstím sytí tvůj život, * jak orlu se obnovuje tvé mládí. – Hospodin koná spravedlivé skutky, * zjednává právo všem utlačeným. Oznámil své plány Mojžíšovi, * izraelským synům své skutky. Sláva Otci. V ELEB , II (8-16) je milosrdný a milostivý, * shovívavý a nadmíru dobrotivý. Nechce se přít ustavičně* ani se hněvat navěky. Nejedná s námi podle našich hříchů* ani podle našich vin nám neodplácí. – Jak vysoko je nebe nad zemí, * tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. H OSPODIN Jak vzdálen je východ od západu,* tak vzdaluje od nás naše nepravosti. Jako se smilovává otec nad syny,* tak se smilovává Hospodin – nad těmi, kdo se ho bojí. Nebot’ on ví, z čeho jsme utvořeni, * má v paměti, že jsme jen prach. Dni člověka jsou jako tráva, * ! kvete jak polní květ. Sotva jej vítr ovane – již ho není,* nezbude po něm ani stopa. Sláva Otci. III (17-22) láska však od věků na věky† pro všechny, kdo se ho bojí, * a jeho spravedlnost jde z dětí na děti pro ty, kteří zachovávají jeho smlouvu,* kteří pamatují na jeho přikázání tím, že je plní. Hospodin si zřídil na nebi trůn* a všechno řídí jeho vláda. – Velebte Hospodina, všichni jeho andělé, † mocní silou, dbalí jeho rozkazů, * poslušní na jeho slovo. Velebte Hospodina, všechny jeho zástupy,* jeho služebníci, kteří plníte jeho vůli! H OSPODINOVA 152 4. týden žaltáře Velebte Hospodina, všechna jeho díla, † na všech místech jeho moci:* veleb, duše má, Hospodina! Sláva Otci. V. Pouč mě, Hospodine, o smyslu svých nařízení, O. a budu rozjímat o tvých divech. Ranní chvály Žalm 108 důvěry je mé srdce, Bože, plné důvěry je mé srdce, * budu zpívat a hrát. Probud’ se, má duše, probud’ se, citero a harfo, * chci vzbudit jitřenku. – Budu tě chválit mezi národy, Hospodine, * budu tě oslavovat mezi pohany, protože tvá milost je veliká až k nebi,* tvá věrnost až do oblak. Ukaž se ve své vznešenosti na nebesích, Bože, * nad celou zemí necht’ je tvá sláva! Aby se zachránili tvoji miláčkové, * pomoz svou pravicí a vyslyš nás! – Bůh pravil ve své svatyni: † »S radostí rozdělím Sichem* a rozměřím údolí Sukkot. Mně patří území Gilead a Manasse, * a Efraim je přilba mé hlavy, Juda mé žezlo. Moab je má nádoba k umývání, † na Edom hodím svůj střevíc, * vítězně zajásám nad Filištínskem.« – Kdo mě přivede k opevněnému městu,* kdo mě dovede do Edom- P LNÉ ska? Zda ne ty, Bože, který jsi nás opustil; * a již netáhneš, Bože, s našimi vojsky? Přispěj nám na pomoc proti nepříteli, * vždyt’ marná je lidská podpora. S Bohem si povedeme udatně,* on pošlape naše nepřátele. Sláva Otci. kantikum Iz 61, 10–62, 5 budu jásat v Hospodinu, * má duše zaplesá v mém Bohu, nebot’ mi oblékl roucho spásy,* oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, * jako nevěstu ozdobenou šperky. – Jako země rodí rostlinstvo, * jako zahrada dává vzejít setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti* a slávě před všemi národy. – Kvůli Siónu neumlknu, * kvůli Jeruzalému neutichnu, dokud jeho spravedlnost nevzejde jak světlo, * dokud se R ADOSTÍ Středa jeho spása nerozhoří jak pochodeň. – Tu národy uvidí tvou spravedlnost* a všichni králové tvou slávu. Obdaří tě novým jménem, * které určí Hospodinova ústa. Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce, * královskou čelenkou v dlani svého Boha. – Nebudeš se již nazývat »Opuštěná«* a tvá zem »Osamělá«. Tvým jménem bude »Mé zalíbení je v ní« * a jméno tvé země »V manželství daná«, nebot’ si v tobě zalíbil Hospodin* a tvá země dostane muže. – Jako se jinoch snoubí s pannou,* tak se s tebou zasnoubí tvoji synové. Jako se raduje z nevěsty ženich, * tak se tvůj Bůh zaraduje z tebe. Sláva Otci. Žalm 146 D má, chval Hospodina! † Pokud žiji, chci chválit Hos- UŠE 153 podina,* pokud budu, chci opěvovat svého Boha. – Nespoléhejte na knížata, * na člověka, u něho není spásy. Vrací se do své půdy, když vyjde jeho dech, * tehdy se zhatí – všechny jeho plány. Št’astný, komu pomáhá Bůh Jakubův, * kdo doufá v Hospodina, svého Boha. On učinil nebe i zemi, * moře i vše, co je v nich. On zachovává věrnost navě- ! ky, † zjednává právo utlačeným, * dává chléb lačným. – Hospodin vysvobozuje vězně, * Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené,* Hospodin miluje spravedlivé. Hospodin chrání přistěhovalce, † podporuje sirotka a vdovu, * ale mate cestu bezbožníků. – Hospodin bude vládnout na věky, * tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení. Sláva Otci. Modlitba uprostřed dne Žalm 119-Kof (145-152) z celého srdce: vyslyš mě, Hospodine, * tvé příkazy chci zachovávat. V OLÁM Volám k tobě: zachraň mě * a budu plnit tvá přikázání. – Přicházím na úsvitě a o pomoc volám,* spoléhám na tvá slova. Horlivější jsou mé oči než oči noční hlídky, * abych rozjímal o tvém výroku. – Slyš můj hlas podle svého milosrdenství, Hospodine,* a dej mi život podle svého rozhodnutí! 154 4. týden žaltáře Blíží se ti, kdo mě lstivě pronásledují,* daleko jsou od tvého zákona. – Blízko jsi, Hospodine, * a všechny tvé předpisy jsou věrné. Již dlouho vím z tvých přikázání, * žes je ustanovil na věčné Sláva Otci. časy. Žalm 94-I (1-11) mstiteli, Hospodine, * Bože, mstiteli, objev se! Povstaň, ty, který soudíš zemi,* dej odplatu zpupným! Jak dlouho budou bezbožníci, Hospodine, * jak dlouho budou bezbožníci jásat? Tlachají, drze mluví, * vychloubají se všichni zlosynové. – Hospodine, šlapou po tvém lidu* a tvé dědictví trýzní. Vdovy a přistěhovalce vraždí, * sirotky zabíjejí. Říkají: »Hospodin nevidí, * ne– všímá si toho Bůh Jakubův.« Dejte pozor, pošetilci v lidu, * nerozumní, kdy dostanete rozum? Že by neslyšel, kdo vsadil ucho? * Že by neviděl, kdo utvořil oko? Že by nepotrestal, kdo vychovává národy, * kdo učí lid moudrosti? Hospodin zná myšlenky lidí: * jsou věru marné. Sláva Otci. B OŽE , II (12-23) člověk, jehož vychováváš, Hospodine, * a ve svém zákoně vyučuješ, abys mu popřál klidu od zlých časů, * dokud se nevykope jáma pro bezbožného. Nebot’ nezavrhne Hospodin svůj národ * a své dědictví neopustí. Ale právo se vrátí ke spravedlnosti, * následovat ji budou všichni upřímného srdce. – Kdo se mě zastane proti zločincům,* kdo pro mě povstane na zlosyny? Kdyby mně Hospodin nepomáhal, * brzo by odpočívala duše má v tichu smrti. Jen si pomyslím: »Má noha je vratká«, * už mě podpírá, Hospodine, tvá milost. Když se mi v nitru rozmnoží starosti,* tvá útěcha vzpruží mou duši. – Spojí se s tebou stolec zkázy, * který týrá pod zdáním práva? Vrhají se na život spravedlivého* a nevinnou krev odsuzují. Hospodin mi bude jistě útočištěm, * můj Bůh bude má záchranná skála. Odplatí jim jejich nepravost † a zahubí je vlastní jejich zlobou, * zahubí je Hospodin, náš Bůh. Sláva Otci. Š ŤASTNÝ Středa 155 ků, O. a budu vzývat tvé jméno. dopoledne: V. Dobré je chválit Hospodina, O. opěvovat jeho svaté jméno. odpoledne: v poledne: V. Přinesu ti, Hospodine, obět’ dí- V. Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem a mou číší, O. ty mně zachováváš můj úděl. Nešpory Žalm 139-I (1-12) ty mě zkoumáš a znáš, * ty víš, když sedám i když vstávám. ! Poznáváš mé myšlenky již zdálky; † at’ jdu nebo ležím, ty to určuješ, * všímáš si všech mých cest. Slovo ještě nemám na jazyku:* hle, už je znáš, Hospodine, celé. Obklopuješ mě zezadu i zpředu* a kladeš na mě svou dlaň. Podivuhodná je pro mě tvá znalost,* vznešená a nepochopitelná. – Kam se mohu uchýlit před tvým duchem,* kam až utéci před tvou tváří? I kdybych vystoupil na nebe, ty jsi tam, * i kdybych ulehl v podsvětí, i tady jsi! I kdybych si připjal křídla jitřenky * a spočinul na nejzazším moři, i tam mě povede tvá ruka * a uchopí mě tvá pravice. I kdybych řekl: »Aspoň temnota mě skryje* a noc mě obklopí mís- H OSPODINE , to světla«, ani tma ti nebude tmavá,† noc jako den se rozjasní: * temno je pro tebe tak jako světlo. Sláva Otci. II (13-18.23-24) T přece stvořil mé ledví, * utkal jsi mě v lůně mé mat- YS ky. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně, * úžasná jsou tvoje díla. – Dokonale znáš mou duši, * má podstata ti nezůstala utajena, když jsem byl tvořen v skrytu,* spřádán v hlubinách země. Tvé oči viděly mé skutky † a v tvé knize jsou zapsány všechny;* dny byly stanoveny dříve, než jediný z nich nastal. Jak nedostupné jsou pro mě tvé úradky, Bože, * jak nesmírné je jejich množství! Kdybych je měl sečíst – je jich více než písku, * dojdu-li na konec, pořád jsem u tebe. – 156 4. týden žaltáře Zkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce, * zkoušej mě a poznej mé smýšlení! Pohled’, zda jdu cestou špatnou, * a ved’ mě cestou odvěkou! Sláva Otci. kantikum Srov. Kol 1, 12-20 děkujme Bohu Otci, * že nás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti * a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení * a odpuštění hříchů. – On je věrný obraz neviditelného Boha, * dříve zrozený než celé tvorstvo. R ADOSTN Ě V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi,* svět viditelný i neviditelný: at’ jsou to andělé při trůnu, at’ jsou to panstva, † at’ jsou to knížata, at’ jsou to mocnosti.* Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. – Kristus je dříve než všechno os– tatní* a všechno trvá v něm. A on je hlava těla,* to je církve: ! on je počátek,† prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. * Tak má – ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, * aby se v něm usídlila veškerá plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo † jak na nebi, tak na zemi* tím, že jeho krví prolitou na kříži zjedná pokoj. Sláva Otci. Čtvrtek Modlitba se čtením Žalm 44-I (2-9) B OŽE , slýchali jsme na vlastní uši,* naši otcové nám vyprá- věli, ! cos vykonal za jejich časů, * v pradávných dobách. Tys je svou rukou usadil, když jsi vyhnal pohany,* dals jim růst, když jsi potřel národy. – Vždyt’ neobsadili zemi svým mečem, * nepomohlo jim k vítězství jejich rameno, byla to tvá pravice a tvé rámě,* tvá jasná tvář, nebot’ jsi je miloval. Tys můj král a můj Bůh, * popřál jsi vítězství Jakubovi. S tebou jsme zdolali své nepřátele,* v tvém jménu jsme pošlapali Čtvrtek své protivníky. – Na svém luku jsem si nezakládal, * vítězství mi nedal můj meč. Ty však jsi nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli,* zahanbils ty, kteří nás nenávidí. Bohem jsme se stále honosili,* navěky jsme chválili tvé jméno. Sláva Otci. II (10-17) však jsi nás zavrhl a zahanbil, * netáhneš už, Bože, s našimi vojsky. Dopustil jsi, že jsme utíkali před odpůrci, * nabrali si lupu ti, kdo nás nenávidí. Vydal jsi nás jak ovce na porážku* a rozptýlils nás mezi pohany, – takřka zadarmo jsi odprodal svůj národ, * nezískal jsi mnoho jejich cenou. Našim sousedům jsi nás vydal na pohanu, * našemu okolí v potupu a posměch. Dopustils, že jsme se stali pro národy pořekadlem,* pohané nad námi posměšně kývají hlavou. – Svou hanbu mám stále na zřeteli,* stud se mi hrne do tváře, když slyším pohanu a výsměch,* když vidím nepřítele, jak N YNÍ 157 se chce pomstít. Sláva Otci. III (18-27) vše nás stihlo, i když jsme na tebe nezapomínali, * ani nezrušili tvou smlouvu; neodvrátilo se ani naše srdce * a nesešly naše kroky z tvé stezky, když jsi nás rozdrtil na strastiplném místě * a přikryl jsi nás temnotou. – Kdybychom zapomněli na jméno svého Boha, * kdybychom vztáhli své ruce k cizímu bohu, nebyl by na to Bůh přišel? * Vždyt’ on zná tajnosti srdce! Pro tebe jsme přece stále vražděni,* mají nás jen za jatečné ovce! – Vzbud’ se, proč spíš, Pane? * Probud’ se, neodháněj nás navždy! Proč skrýváš svou tvář, * zapomínáš na naši bídu a útisk? Vždyt’ do prachu je sražena naše duše,* na zemi leží naše tělo. Povstaň nám na pomoc * a vy- ! svobod’ nás pro svou lásku! Sláva Otci. T O V. Jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine, O. nauč mě svým příkazům. 158 4. týden žaltáře Ranní chvály Žalm 143, 1-11 slyš moji modlitbu,† pro svou věrnost popřej sluchu mé úpěnlivé prosbě,* vyslyš mě pro svou spravedlnost. Nepoháněj na soud svého služebníka, * nikdo z živých není před tebou spravedlivý. – Nebot’ nepřítel pronásleduje mou duši, † k zemi srazil můj život,* uzavřel mě v temnotách jako dávno zemřelé. Můj duch ve mně chřadne, * srdce mi strnulo v nitru. Vzpomínám si na dávné dny, † uvažuji o všech tvých činech, * myslím na skutky tvých rukou. Rozpínám k tobě své ruce,* má duše po tobě žízní jak vyprahlá země. – Rychle mě vyslyš, Hospodine, * nebot’ duch můj malátní. Neskrývej přede mnou svou tvář, * at’ nejsem jako ti, kdo klesají do hrobu. Dej, at’ záhy dojdu tvé milosti,* vždyt’ v tebe doufám. Ukaž mi cestu, po níž mám kráčet, * nebot’ k tobě zvedám svou duši. ! Vysvobod’ mě od mých nepřátel, Hospodine,* k tobě se utíkám. – Pouč mě, abych konal tvou vůli,* vždyt’ ty jsi můj Bůh! H OSPODINE , Dobrotivý je tvůj duch,* at’ mě vede rovným krajem. Pro své jméno, Hospodine, zachovej mě naživu,* ve své spravedlnosti vyved’ mě z tísně! Sláva Otci. kantikum Iz 66, 10-14b s Jeruzalémem, jásejte nad ním, * všichni, kdo ho milujete, P LESEJTE radujte se s ním, radujte se, * všichni, kdo jste nad ním naříkali, abyste sáli do sytosti z prsu, který utěšuje, * abyste pili s rozkoší ze zdroje jeho slávy. – Nebot’ tak praví Hospodin: † »Hle, přivalím na něj blaho jako řeku,* jako rozvodněný potok slávu národů. Budete sát, ponesou vás na zádech * a na klíně vás budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, † tak já vás potěším, * v Jeruzalémě naleznete útěchu. – Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje, * jak tráva vypučí vaše kosti.« Sláva Otci. Čtvrtek Žalm 147-I (1-11) Hospodina, nebot’ je dobrý, † opěvujte našeho Boha, nebot’ je milý, * zaslouží si chvály. – Hospodin buduje Jeruzalém, * shromažd’uje rozptýlené z Izraele. Uzdravuje ty, jimž puká srdce,* a jejich rány obvazuje. Určuje počet hvězd, * každou ! z nich nazývá jménem. Velký je náš Bůh a přemocný,* jeho moudrost je bez míry. Pokorné Hospodin pozvedá, * bezbožné však ponižuje k zemi. – CH VALTE 159 Opěvujte Hospodina děkovnou písní, * hrejte na citeru našemu Bohu, který mračny zatahuje nebe, * déšt’ připravuje zemi, dává vypučet na horách trávě* a bylinám, aby sloužily lidem. Dobytku poskytuje potravu * i krkavčím holátkům, když k němu křičí. Nemá potěšení v síle koně, * nemá zalíbení ve svalech muže. Hospodinu se líbí, kdo se ho bojí, * kdo spoléhají na jeho dobrotu. Sláva Otci. Modlitba uprostřed dne Žalm 119-Reš (153-160) na mou bídu a vysvobod’ mě, * nebot’ jsem nezapomněl na tvůj zákon. Ujmi se mé pře a vykup mě, * podle svého výroku mi dej život! – Daleko je od bezbožníků spása,* nebot’ tvé příkazy nehledají. Hojné je tvé slitování, Hospodine, * dej mi život podle svých rozhodnutí! – Mnozí mě stíhají a tísní, * od tvých přikázání neustoupím. Viděl jsem odpadlíky a zhnusili se mi, * poněvadž nedbali na tvůj výrok. – Hled’, miluji tvá nařízení, Hospodine,* dej mi život podle svého P OHLE Ď milosrdenství! Základem tvého slova je stálost, * věčná jsou všechna tvá spravedlivá rozhodnutí. Sláva Otci. Žalm 128 každému, kdo se bojí Hospodina, * kdo kráčí po jeho cestách. – Budeš jísti z výtěžku svých rukou,* bude ti blaze a dobře. Tvá manželka bude jako plodná réva* uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv* kolem tvého stolu. Hle, tak bývá požehnán muž, * který se bojí Hospodina. – B LAZE 160 4. týden žaltáře At’ ti Hospodin požehná ze Siónu,* abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života, abys viděl syny svých synů: * Pokoj v Izraeli! Sláva Otci. Žalm 129 V mě sužovali od mého mládí,* – at’ si to Izrael řekne vytrhají; žnec jí nenaplní svou hrst,* ani svou náruč, kdo váže snopy. Kolemjdoucí neříkají: † »Hospodin vám žehnej!«* »Žehnáme vám v Hospodinově jménu.« Sláva Otci. ELMI – velmi mě sužovali od mého mládí,* ale nepřemohli mě! Oráči orali na mých zádech, * táhli své dlouhé brázdy. Ale spravedlivý Hospodin * zpřetínal provazy bezbožníků. – At’ se zahanbí a nazpět ustoupí * všichni, kdo nenávidí Sión. At’ jsou jako tráva na střechách, * která uschne dřív, než ji dopoledne: V. Hospodine, zastaň se spravedlivého, O. ty zkoumáš srdce i ledví. v poledne: V. Doufej v Hospodina a čiň dobro, O. pak budeš přebývat v bezpečí a těšit se klidu. odpoledne: V. Doufám v Hospodina, O. má duše doufá v jeho slovo. Nešpory Žalm 144, 1-10 bud’ Hospodin, má Skála, * on učí mé ruce bojovat, mé prsty zápolit. V ELEBEN On je mé milosrdenství, mé útočiště, * má pevnost a můj zachránce, můj štít a můj útulek, * on mi podmaňuje národy. – Hospodine, co je člověk, že se o něho staráš, * co je smrtelník, že na něho myslíš? Člověk se podobá vánku,* jeho dny stínu, který přechází. – Hospodine, skloň svá nebesa a sestup, * dotkni se hor a budou dýmat. Sešli blesk a rozpraš nepřátele, * vystřel své šípy a poděs je! – Vztáhni svou ruku z výšin,* vytrhni mě a vysvobod’ z přívalu vod a z ruky cizáků, jejich ústa mluví lež* a pravice přísahá křivě. Sláva Otci. Čtvrtek II (9-15) novou píseň ti zazpívám, * na harfě s desíti strunami ti zahraji; tobě, jenž dáváš králům vítězství, * který jsi vysvobodil Davida, svého služebníka. – Zachraň mě před zhoubným mečem* a vysvobod’ mě z ruky cizáků, jejich ústa mluví lež* a pravice přísahá křivě. – Naši synové at’ jsou jako štěpy* vyrostlé v mladistvé síle, naše dcery at’ jsou jako nárožní sloupy, * sloupy vytesané pro chrám. Naše sýpky at’ jsou plné, * at’ oplývají vším plodem, náš brav at’ má tisíce mlád’at,† at’ se množí po mnoha tisících na našich nivách,* náš skot at’ je obtížen náklady! At’ nedojde k prolomení hradeb ani k vyhnanství,* at’ v našich ulicích nezazní nářek! – Št’astný národ, jemuž se takto daří, * št’astný národ, jehož Bohem je Hospodin. Sláva Otci. B OŽE , 161 kantikum Zj 11, 17-18;12,10b-12a D ti, Pane, Bože vševládný,* který jsi a který jsi ĚKUJEME byl, žes převzal svou velikou moc* a ujal ses vlády. – Pohané se rozzuřili,* ale tu přišel tvůj hněv a čas soudit mrtvé: dát odměnu tvým služebníkům prorokům a věřícím * a těm, kdo se tě bojí, malým i velkým; a zahubit ty, * kdo hubili zemi. – Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu * a panování jeho Pomazanému, nebot’ byl svržen žalobník našich bratří, * který na ně žaloval před naším Bohem ve dne v noci. – Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví * a slovem svého svědectví, protože nemilovali svůj život natolik,* že by se zalekli smrti. Proto se veselte, nebesa * a vy, kteří v nich přebýváte! Sláva Otci. 162 4. týden žaltáře Pátek Modlitba se čtením V liturgickém mezidobí se zpívají následující žalmy. V době adventní, vánoční, postní a velikonoční pak oddíly žalmu 78, str. 163. Žalm 55-I (2-9) Bože, mé modlitbě, † neskrývej se před mou úpěnlivou prosbou, * věnuj mi pozornost a vyslyš mě! Zmítám se v neklidu,† děsím se při křiku nepřítele, * při povyku bezbožníka, protože mě zavalují neštěstím * a v hněvu proti mně brojí. Srdce se ve mně chvěje* a padla na mě smrtelná úzkost. Strach a hrůza se na mě řítí* a děs mě halí. – Říkám si: Kéž bych měl křídla jak holub, * odletěl bych a dopřál si klidu. ! Hle, daleko bych utekl,* zůstal bych na poušti. Rychle bych spěchal do útočiště* před vichrem a bouří. Sláva Otci. N ASLOUCHEJ , II (10-15) zmat’ a rozděl jim jazyky, * vždyt’ vidím násilí a svár v městě. P ANE , Ve dne v noci obcházejí po jeho hradbách,* vládne v něm útisk a bezpráví. Uvnitř jsou úklady,* z jeho ná- ! městí nemizí násilí a podvod. – Kdyby mě potupil nepřítel, * - ! dovedl bych to snést, kdyby se nade mě vypínal, kdo ! mě nenávidí, * skryl bych se před ním. Ale byls to ty, můj druh, * můj přítel a důvěrník! Vždyt’ jsme spolu byli v důvěrném styku, * ve slavném průvodu jsme kráčeli v Božím domě. Sláva Otci. III (17-24) však budu volat k Bohu, * a Hospodin mě zachrání. Večer, ráno i v poledne budu naříkat a sténat, * a uslyší můj hlas. Vykoupí mou duši a dá mi pokoj od těch, kteří na mě dorážejí,* nebot’ je jich na mě mnoho. Bůh to uslyší a zkruší je† – on vládne od věčnosti – * nechtějí se změnit a nebojí se Boha. – Kdekdo napřahuje ruku na přátele, * znesvěcuje svoji smlouvu. J Á Pátek Úlisnější nad máslo jsou jeho ústa,* ale srdce má nepřátelské, nad olej lahodnější jsou jeho slova,* jsou to však tasené meče. – Svou starost hod’ na Hospodina,† a on tě zachová,* nikdy nedopustí, aby se viklal spravedlivý. ! A ty, Bože, svrhneš je* do jámy zkázy; zákeřní vrazi nedosáhnou ani poloviny svých dnů.* Já však důvěřuji v tebe, Hospodine! Sláva Otci. V. Slyš mě, můj synu, O. neodchyluj se od slov mých úst. V době adventní, vánoční, postní a velikonoční: Žalm 78-I (1-16) můj lide, mé naučení, * nastav uši slovům mých úst! Otevřu k průpovědi svá ústa, * vyložím tajemné události z pradávných dob. – Co jsme slyšeli a poznali, * co nám otcové vyprávěli, nezatajíme jejich synům,* příštímu pokolení budeme vypravovat slavné Hospodinovy činy i jeho moc,* podivuhodné skutky jím vykonané. – Dal totiž Jakubovi nařízení * a stanovil příkaz pro Izraele, S LYŠ , 163 aby o tom, co poručil našim otcům,* poučili své syny. – Má to znát příští pokolení, synové, kteří se narodí, * mají to vyprávět svým dětem, aby vložili svou důvěru v Boha, † aby nezapomněli na Boží skutky * a zachovávali jeho nařízení. Aby nebyli jako jejich otcové, * vzpurné a zatvrzelé pokolení, pokolení nestálého srdce, * jehož duch nebyl věrný Bohu. – Efraimovci, dovední lukostřelci, * dali se na útěk v den bitvy. Nezachovali Boží smlouvu,* odmítli jednat podle jeho zákona. Zapomněli na jeho skutky,* na podivuhodné činy, které jim ukázal. Před jejich otci způsobil divy * v egyptské zemi na taniské pláni. – Rozdělil moře a převedl je,* postavil vody jako násep. Za dne je vedl oblakem,* po celou noc světlem ohně. Rozštěpil skály na poušti * a hojně je napojil proudem vody. Potokům dal vytrysknout ze skály* a vodě dal téci jak řekám. Sláva Otci. II (17-31) však proti němu hřešili dále, * nepřestali na poušti urážet Nejvyššího. P ŘECE 164 4. týden žaltáře Pokoušeli Boha ve svém srdci, * když žádali pokrm podle své choutky. Pohrdlivě mluvili proti Bohu, * řekli: »Dokáže Bůh prostřít stůl zde na poušti? Ano, udeřil do skály, že vytekla voda a potoky se rozlily: * ale dovede dát i chléb či opatřit maso svému lidu?« – Proto se Hospodin rozhněval, když to slyšel, † a oheň vzplanul proti Jakubovi, * i hněv vzkypěl proti Izraeli, že nevěřili v Boha, * nedůvěřovali v jeho pomoc. – Poručil tedy mrakům nahoře* a otevřel brány nebes, seslal na ně déšt’ many, aby se najedli, * a dal jim nebeský pokrm. Člověk jedl chléb silných, * pokrm jim poslal do sytosti. – Východnímu větru dal vanout z nebe * a svou mocí přivedl vítr od jihu. Jak by to prach byl, seslal na ně déšt’ masa,* jak by to byl mořský písek, dal jim pernaté ptáky. Padli do jejich tábora, * kolem jejich stanů. Jedli a důkladně se nasytili, * po čem toužili, jim splnil. – Neukojili ještě svou choutku, † ještě měli pokrm ve svých ústech,* když proti nim vzkypěl Boží hněv: pobil jejich siláky, * zahubil izraelské jinochy. Sláva Otci. III (32-39) to vše hřešili dál * a nechtěli věřit jeho divům. Tu náhle ukončil jejich dny, * jejich léta nenadálou zhoubou. – Když je hubil, hledali ho, * obraceli se a sháněli se po Bohu. Vzpomínali si, že Bůh je jim skálou, * že Nejvyšší, Bůh, je jim zachráncem. Lísali se k němu ústy, * ale svým jazykem mu lhali, nebot’ jejich srdce nebylo k němu upřímné * a nebyli věrni jeho smlouvě. – On však milostivě odpouštěl vinu a nehubil je,† často potlačoval svůj hněv* a nedal zcela vzplát své nevoli. Pamatoval na to, že jsou jen tělo, * jen vánek, který se rozplyne Sláva Otci. bez návratu. P ŘES Pátek 165 Ranní chvály Žalm 51 se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, * pro své velké slitování zahlad’ mou nepravost. Úplně ze mě smyj mou vinu* a – očist’ mě od mého hříchu. Nebot’ já svou nepravost uznávám,* můj hřích je stále přede mnou. Jen proti tobě jsem se prohřešil, * spáchal jsem, co je před tebou zlé, takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý, * že jsi bez úhony ve svém soudu. – Hle, s vinou jsem se narodil* a v hříchu mě počala má matka. Hle, líbí se ti upřímné srdce, * ve skrytu mě učíš moudrosti! – Pokrop mě yzopem, a budu čistý, * umyj mě, a budu bělejší než sníh. Popřej mi slyšet hlas veselí a radosti, * at’ zajásají kosti, které jsi zdrtil. – Odvrat’ svou tvář od mých hříchů* a zahlad’ všechny mé viny. Stvoř mi čisté srdce, Bože!* Obnov ve mně ducha vytrvalosti. – Neodvrhuj mě od své tváře * a neodnímej mi svého svatého ducha. Vrat’ mi radost ze své ochrany* a posilni mou velkodušnost. – S MILUJ Bezbožné budu učit tvým cestám* a hříšníci se budou obracet k tobě. Zbav mě, Bože, trestu za prolitou krev, Bože, můj spasiteli,* at’ zajásá můj jazyk nad tvou spravedlností. – Otevři mé rty, Pane, * aby má ústa zvěstovala tvou chválu. Vždyt’ nemáš zálibu v oběti, * kdybych věnoval žertvu, nebyla by ti milá. Mou obětí, Bože, je zkroušený duch, * zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš. – Pane, obšt’astni Sión svou přízní, * znovu zbuduj hradby Jeruzaléma. Pak opět najdeš zalíbení v zákonitých obětech, v celopalech i žertvách,* na oltář ti budou klást Sláva Otci. býčky. kantikum Tob 13, 8-11.13-14b.15-16b vyvolení, velebte Pána, † všichni chvalte jeho vznešenost.* Chvalte ho ve dnech radosti a oslavujte ho. – Jeruzaléme, svaté město, * Pán tě bude trestat za skutky tvých rukou. Dobrými skutky oslavuj Pána a veleb věčného krále,* aby byl tvůj svatý příbytek s radostí v tobě znovu vybudován, V ŠICHNI 166 4. týden žaltáře aby Pán v tobě naplnil radostí všechny vyhnance * a miloval v tobě všechny ubohé po všechny – věky. Skvělé světlo bude zářit ve všech končinách země; * mnoho národů k tobě přijde zdaleka z nejzazších částí světa k tvému svatému jménu, * v rukou ponesou dary nebeskému králi. Všechna pokolení se budou v tobě radovat * a jméno vyvoleného města potrvá na věčné věky. – Tehdy se těš a raduj ze synů spravedlivých lidí, * protože se všichni shromáždí a budou velebit věčného Pána. Št’astní, kdo tě milují, * a št’astní, kdo se budou radovat z tvého štěstí! – Duše má, veleb Pána, velkého krále, * nebot’ v městě Jeruzalémě bude zbudován jeho dům po všechny věky. Sláva Otci. Žalm 147-II (12-20) J ERUZALÉME , oslavuj Hospodina, * chval svého Boha, Si- óne, že zpevnil závory tvých bran, * požehnal tvým synům v tobě. Zjednal tvému území pokoj * a sytí tě jadrnou pšenicí. Sesílá svůj rozkaz na zemi, * rychle běží jeho slovo. – Dává sníh jako vlnu,* jíní sype jako popel. Shazuje své krupobití jako drobty chleba,* jeho mrazem tuhnou vody. Posílá své slovo, a rozpouští je,* poroučí zavanout svému větru, a vody se rozproudí. – Oznámil své slovo Jakubovi, * své zákony a přikázání Izraeli. Tak nejednal se žádným národem: * nesdělil jim svá přikázání. Sláva Otci. Modlitba uprostřed dne Žalm 119-Sin (161-168) mě stíhají bez důvodu,* mé srdce však má úctu k tvým slovům. Raduji se z tvých výroků * jako ten, kdo nalezl velkou kořist. – Nenávidím nepravost a protiví se mi,* miluji však tvůj zákon. Sedmkrát za den tě chválím, * pro tvá spravedlivá rozhodnutí. – K NÍŽATA Hojný pokoj těm, kdo milují tvůj zákon, * nic zlého je nemůže potkat. Očekávám tvou pomoc, Hospodine,* a plním tvé předpisy. – Má duše uchovává tvá přiká- ! zání,* velmi je miluji. Střežím tvá nařízení a přikázání, * nebot’ před tebou jsou Pátek všechny mé cesty. Sláva Otci. Žalm 133 jak je dobré a jak milé, * když bratři bydlí pospolu: Jak nejlepší olej na hlavě, † který stéká na vousy, na vousy Árónovy, * který stéká na lem jeho roucha; jak hermonská rosa, * která se snáší na siónskou horu: ! tam uděluje Hospodin požehnání,* život navěky. Sláva Otci. H LE , natahují sítě z provazů, * na cestě strojí mi nástrahy. – Pravím Hospodinu: Jsi můj Bůh, * slyš, Hospodine, mou úpěnlivou prosbu! Hospodine, Pane, mocná má spáso,* v den boje mi kryješ hlavu. Neplň, Hospodine, přání bezbožníka, * nedej zdar jeho plánu! – Vím, že se Hospodin zastává ubožáka,* chudým zjednává právo. Ano, spravedliví budou chválit tvé jméno,* upřímní budou u tebe bydlet. Sláva Otci. Žalm 140, 2-9. 13-14 dopoledne: mě, Hospodine, od zlého člověka, * chraň mě před násilníkem: před těmi, kdo v srdci pomýšlejí na zlo, * každodenně podněcují spory, jako had ostří své jazyky,* zmijí jed se skrývá pod jejich rty. – Nevydávej mě, Hospodine, do rukou bezbožníka, * chraň mě před násilníkem: přemýšlejí, jak by mi podrazili nohy, * zpupní skrývají pro mě léčku, V 167 YSVOBO Ď V. Hospodinova láska trvá od věků na věky O. pro ty, kteří zachovávají jeho smlouvu. v poledne: V. Chvalte Hospodina, nebot’ je dobrý, O. jeho milosrdenství trvá navěky. odpoledne: V. Bože bud’ naším ochráncem, O. smiluj se kvůli svému Pomazanému. Nešpory Žalm 145-I (1-13a) B tě oslavovat, můj Bože, králi, * budu velebit tvé UDU jméno po všechny věky. Každý den tě budu velebit * a chválit tvé jméno po všechny vě- 168 4. týden žaltáře ky. – Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný,* jeho velikost je nevystižná. Jedno pokolení zvěstuje druhému tvé činy * a oznamuje tvoji moc. – Mluví o nádherné slávě tvé vznešenosti,* rozmlouvají o tvých divech. Vypravují o moci tvých hrozivých skutků,* hovoří o tvé nesmírnosti. Rozhlašují chválu tvé velké laskavosti, * jásají nad tvou spravedlností. – Milosrdný a milostivý je Hospodin,* shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem* a soucit má se všemi svými tvory. – At’ tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla * a tvoji zbožní at’ tě velebí! At’ vypravují o slávě tvého království,* at’ mluví o tvé síle, aby poučili lidi o tvé moci, * o slávě tvé vznešené říše. Tvé království je království všech věků * a tvá vláda trvá po všechna pokolení. Sláva Otci. II (13b-21) je Hospodin ve všech svých slibech * a svatý ve všech svých činech. V ĚRNÝ Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, * a pozvedá všechny sklíčené. Oči všech doufají v tebe * a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. Otvíráš svou ruku * a sytíš vše živé s laskavostí. – Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách * a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, * všem, kdo ho vzývají upřímně. Vyplní vůli svých ctitelů,* slyší jejich volání a zachrání je. Zachovává Hospodin všechny, kdo ho milují,* a všechny bezbož– níky zničí. At’ má ústa hlásají Hospodinovu chválu, * vše, co žije, at’ velebí jeho svaté jméno po všechny věky! Sláva Otci. kantikum Zj 15, 3-4 a podivuhodné jsou tvé skutky, * Pane, Bože vševládný! Spravedlivé a spolehlivé jsou ! tvé cesty,* králi národů! – Kdo by nevzdával, Pane, úctu a slávu tvému jménu? * Vždyt’ ty jediný jsi svatý! Všechny národy přijdou a budou se před tebou klanět,* nebot’ se ukázalo, že tvá rozhodnutí jsou spravedlivá. Sláva Otci. V ELIKÉ Sobota 169 Sobota Modlitba se čtením V liturgickém mezidobí se zpívají následující žalmy. V době adventní, vánoční, postní a velikonoční pak oddíly žalmu 78, str. 170. Žalm 50-I (1-6) Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem* od východu slunce až na západ. Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery:* přichází náš Bůh a nemlčí. Před ním sžírající oheň* kolem něho zuří bouře. – Shůry volá k nebesům i k zemi,† hodlá soudit svůj lid: »Shromážděte mi mé svaté,* kteří obětí sjednali mou smlouvu!« A nebesa zvěstují jeho spravedlnost,* že sám Bůh je soudcem. Sláva Otci. S VRCHOVANÝ II (7-15) ! můj lide, budu mluvit, † Izraeli, proti tobě budu svědčit* já jsem Bůh, tvůj Bůh! Nekárám tě pro tvé oběti, * vždyt’ tvé žertvy jsou stále přede mnou. Nemusím brát býka z tvého chléva * ani kozly z tvých ohrad. – S LYŠ , Nebot’ mně patří veškerá zvěř lesní * a na svých horách mám zvířat na tisíce. Znám všechny ptáky na nebi, * mé je vše, co se hemží na poli. Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, * vždyt’ můj je svět se vším, co ho plní! – Copak požívám maso z býků * či piji kozlí krev? Přinášej Bohu obět’ chvály * a plň Nejvyššímu své sliby! Pak mě vzývej ve dni soužení,* vysvobodím tě, a budeš mě chválit.« Sláva Otci. III (16-23) hříšníkovi Bůh praví: † »Proč odříkáváš má přikázání* a bereš do úst mou smlouvu ty, který nenávidíš kázeň* a má – slova házíš za sebe? Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním* a s cizoložníky jsi míval účast. Zlo jsi vypouštěl ze svých úst * a tvůj jazyk osnoval úskok. – Bavil ses pomlouváním svého bratra* tupil jsi syna své matky. Takto jsi jednal, a já mám mlčet?† Myslil jsi, že jsem jako ty?* A LE 170 4. týden žaltáře Usvědčím tě a řeknu ti to do očí! – Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! * Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže! Kdo přináší obět’ chvály, ten mě ctí, * kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.« Sláva Otci. V. Nepřestáváme se za vás modlit, O. abyste dobře poznali Boží vůli. V době adventní, vánoční, postní a velikonoční: Žalm 78-IV (40-51) ho popouzeli na poušti,* urazili na stepi! A znovu pokoušeli Boha * a Izraelova Svatého rozhořčili. Neměli na paměti jeho pomoc,* den, kdy je vykoupil od protivníka, když v Egyptě ukazoval své divy,* své zázraky na taniské pláni: – V krev změnil jejich řeky* a jejich potoky, že neměli co pít. Poslal na ně ovády, kteří je štípali,* a žáby, které je soužily. Sarančím dal jejich úrodu * a kobylkám výtěžek jejich námahy. Vinice jim potloukl krupobitím* a jejich smokvoně zničil mrazem. Jejich dobytek vydal napospas moru* a bleskům jejich stáda. – K OLIKRÁT Rozpoutal proti nim žár svého hněvu,† rozhořčení, nevoli a soužení,* smečku poslů zhouby. Dal průchod svému hněvu: † neochránil je před smrtí,* i jejich dobytek vydal moru. Pobil všechny prvorozence v Egyptě, * prvotiny mužné síly v Chámových stanech. Sláva Otci. V (52-64) vyvedl svůj lid jak ovce, * jak stádo je vedl na poušti. Vodil je bezpečně, že neměli strachu, * jejich nepřátele však přikrylo moře. Přivedl je do své svaté země, * k horám, které získala jeho pravice. Před nimi vyhnal pohany† a losem jim určil dědictví, * v jejich stanech usídlil izraelské kmeny. – Pokoušeli však a dráždili Boha, Nejvyššího, * a nedbali na jeho přikázání. Odpadli a byli nevěrní jako jejich otcové, * zklamali jak zrádný luk. Do hněvu ho přiváděli svými obět’mi na výšinách,* svými modlami vzbudili jeho žárlivost. – Bůh to slyšel a rozhněval se, * ostře odmítl Izraele. Opustil příbytek v Silo, * stan, kde přebýval mezi lidmi. P AK Sobota Vydal do zajetí svou sílu,* svou slávu v moc protivníka. Odevzdal svůj národ meči, * proti svému dědictví vzplanul hněvem. Jeho jinochy zhltal oheň,* jeho panny se neprovdaly. Jeho kněží padli mečem,* jejich vdovy nemohly plakat. Sláva Otci. VI (65-72) se však probudil Pán jako ze sna, * jako rek rozjařený vínem. Zezadu bil své nepřátele,* stihl je věčnou potupou. T U 171 Zavrhl však Josefův stánek * a Efraimův kmen si nevyvolil, ale vyvolil si Judovo plémě, * horu Sión, kterou si zamiloval. Zbudoval si svatyni jak nebe, * jak zemi, kterou založil na věky. – Vyvolil si Davida, svého služebníka,* povolal ho z ovčích ohrad. Když chodil za ovcemi s jehňaty, přivedl ho, † aby pásl Jakuba, jeho národ, * Izraele, jeho dědictví. Pásl je svým bezúhonným srdcem,* vodil je svou rozvážnou rukou. Sláva Otci. Ranní chvály Žalm 92 D je chválit Hospodina, * opěvovat tvé jméno, Svrcho- OBRÉ vaný! Zrána hlásat tvé milosrdenství* a za noci tvou věrnost na desetistrunné harfě a lyře,* písní s doprovodem citery. Nebot’ mi působíš radost, Hospodine, svými činy, * z díla tvých rukou se veselím. – Jak velkolepá jsou tvá díla, Hospodine,* jak hluboké tvé myšlenky! Pošetilý člověk to nechápe,* nerozumný nemá pro to smyslu. I když bezbožníci raší jako tráva, * i když kvetou všichni zlosynové, jsou určeni pro věčnou zkázu,* ty však jsi vznešený navěky, Hospodine! – Nebot’ hle, tvoji nepřátelé, Hospodine, † hle, tvoji nepřátelé zahynou, * rozprášeni budou všichni zlosynové. Mně však jsi dal buvolí sílu, * pomazals mě nejčistším olejem. Mé oko s pohrdáním hledí na mé nepřátele, * mé uši s radostí slyší o osudu mých protivníků. – Spravedlivý pokvete jak palma, * poroste jak cedr na Libanonu. 172 4. týden žaltáře Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, * pokvetou v nádvořích našeho Boha. Ještě ve stáří budou přinášet užitek,* zůstanou št’avnatí a svěží, aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, má skála,* v němž není nepravosti. Sláva Otci. kantikum Ez 36, 24-28 vás z národů, † shromáždím vás ze všech zemí * a přivedu vás do vaší vlasti. Pokropím vás očistnou vodou † a budete čistí od všech svých nečistot, * očistím vás od všech vašich model. – Dám vám nové srdce, * vložím do vás nového ducha, odejmu z vašeho těla srdce kamenné* a dám vám srdce z masa. Vložím do vás svého ducha † a způsobím, že budete žít podle mých zákonů, * zachovávat má přikázání a plnit je. – Budete bydlet v zemi, * kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem * a já budu vaším Bohem. Sláva Otci. V EZMU Žalm 8 náš Pane,† jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi, * svou velebností převýšils nebesa! Z úst dětí a nemluvňat sis připravil slávu navzdory svým odpůrcům,* abys umlčel pomstychtivého nepřítele. – Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů,* na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil: Co je člověk, že na něho myslíš,* co je smrtelník, že se o něho – staráš? Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé,* ověnčils ho ctí a slávou, dals mu vládnout nad dílem svých rukou, * položils mu k nohám všechno: ovce i veškerý dobytek,* k tomu i polní zvířata, ptáky na nebi a ryby v moři, * vše, co se hemží na stezkách moří. – Hospodine, náš Pane, * jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi! Sláva Otci. H OSPODINE , Modlitba uprostřed dne Žalm 119-Tau (169-176) K k tobě přijde mé volání, Hospodine, * pouč mě podle ÉŽ svého slova! Má úpěnlivá prosba at’ k tobě dojde,* vysvobod’ mě podle svého Sobota slibu! – At’ oplývají rty mé chvalozpěvem,* žes mě naučil svým příkazům. At’ můj jazyk opěvuje tvůj výrok,* nebot’ všechny tvé předpisy jsou spravedlivé. – Kéž mi pomůže tvá ruka, * vždyt’ jsem si vyvolil tvá nařízení. Toužím po tvé spáse, Hospodine, * a tvůj zákon je mým potěšením. – Kéž jsem živ, abych tě chválil,* a tvá rozhodnutí at’ mi pomáhají! Bloudím jako ztracená ovce, hledej svého služebníka, * nebot’ na tvé předpisy jsem nezapomněl. Sláva Otci. Žalm 45-I (2-10) mi překypuje radostnými slovy,† přednáším králi svou báseň,* rydlem zručného pí– saře je můj jazyk. Krásou vynikáš nad lidské syny, † půvab se rozlévá po tvých rtech,* proto ti Bůh požehnal navěky. – Svůj bok si, hrdino, přepásej mečem, * svou nádherou a vznešeností! Vyprav se do úspěšného boje za pravdu a právo,* at’ tě proslaví tvá pravice! Šípy máš ostré, národy se ti podrobují,* odvaha králových nepřátel klesá. – S RDCE 173 Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné časy,* žezlo tvé vlády je žezlo nestranné! Miluješ spravedlnost, nenávidíš nepravost,† proto tě Bůh, tvůj Bůh pomazal* olejem radosti před tvými druhy. – Myrhou, aloem, kassií voní všechna tvá roucha, † blaží tě zvuk strunných nástrojů * v paláci ze slonové kosti. Vstříc ti vycházejí dcery králů,* po své pravici máš královnu, ozdobenou ofirským zlatem. Sláva Otci. II (11-18) dcero, pohled’ a naslouchej, * zapomeň na svůj národ, na svůj otcovský dům! Sám král touží po tvé kráse: * vždyt’ je tvým pánem, před ním se skloň! Tyrský lid přichází s dary,* velmoži národa se ucházejí o tvou přízeň. – V plné kráse vstupuje královská dcera, * její šat je protkán zlatem. V barevném rouchu ji vedou ke králi,* za ní ti přivádějí panny, její družky. Provázeny radostným jásotem* vstupují v královský palác. – Místa tvých otců zaujmou tvoji synové, * ustanovíš je za knížata po celé zemi. S LYŠ , 174 4. týden žaltáře Chci tvé jméno připomínat všem budoucím pokolením, * proto tě národy oslaví na věčné Sláva Otci. věky. v poledne: V. Hospodin miluje svůj národ O. a pokorné zdobí vítězstvím. odpoledne: dopoledne: V. Pojd’te, pozorujte mé skutky, O. uznejte, že já jsem Bůh. V. Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, O. budu velebit tvé jméno po všechny věky. Kompletář 175 K OMPLETÁ Ř Simeonovo kantikum (Nunc dimittis) Lk 2, 29-32 nebot’ moje oči uviděly tvou spásu, * kterou jsi připravil pro všechny národy: můžeš, Pane, propustit svého služebníka * podle svého slova v pokoji, světlo k osvícení pohanům, * a k slávě tvého izraelského lidu. Sláva Otci. N YNÍ Neděle po 1. nešporách Žalm 4 zastánce mého práva, vyslechni mě, když volám, † tys mě v soužení vysvobodil, * smiluj se nade mnou a slyš mou – prosbu! Lidé, jak dlouho chcete mít nechápavé srdce? * Proč lpíte na tom, co je marné, a proč se sháníte po lži? Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; * Hospodin vyslyší, když k němu zavolám. – Třeste se a nehřešte,* na svých ložích uvažujte ve svém srdci a bud’te klidní! Spravedlivé oběti přinášejte * a důvěřujte v Hospodina! – Mnoho lidí říká: »Kdo nám ukáže dobro?« * Hospodine, ukaž B OŽE , nám svou jasnou tvář! Do mého srdce jsi vložil větší radost,* než bývá z nadbytku obilí a vinného moštu. Usínám klidně, sotva si lehnu,* vždyt’ ty sám, Hospodine, dáváš mi přebývat v bezpečí! Sláva Otci. Žalm 134 N UŽE , velebte Hospodina, * všichni Hospodinovi služeb- níci, kteří sloužíte v Hospodinově ! domě* v nočních hodinách. Zvedněte ruce ke svatyni* a velebte Hospodina! – Požehnej ti Hospodin ze Siónu,* nebot’ on učinil nebe i zemi. Sláva Otci. 176 Kompletář Neděle po 2. nešporách Žalm 91 přebýváš v ochraně Nejvyššího, * kdo dlíš ve stínu Všemocného, řekni Hospodinu: »Mé útočiště jsi a má tvrz, * můj Bůh, v něhož doufám!« – Nebot’ on tě vysvobodí z léčky ptáčníka,* ze zhoubného moru. Ochrání tě svými perutěmi, † uchýlíš se pod jeho křídla, * štít a pavéza je věrnost jeho. Nemusíš se bát noční hrůzy, * šípu létajícího ve dne, moru, který se plíží ve tmě, * nákazy, jež pustoší o polednách. – I když padne po tvém boku tisíc a po tvé pravici deset tisíc,* k tobě se přece nepřiblíží. Svýma očima jen můžeš hledět, * a spatříš odplatu bezbožníků. K DO Nebot’ Hospodin je tvé útočiště: * za ochranu zvolil sis Nej– vyššího. Nepřihodí se ti nic zlého * a útrapa se k tvému stanu nepřiblíží. Vždyt’ svým andělům vydal o tobě příkaz, * aby tě střežili na všech tvých cestách. Na svých rukou tě ponesou, * abys nenarazil o kámen svou nohou. Po zmiji a hadu budeš kráčet,* – šlapat budeš po lvu i draku. »Vysvobodím ho, protože lne ke mně, * ochráním ho, protože zná mé jméno. Vyslyším ho, až mě bude vzývat, † budu při něm v tísni, * zachráním ho a oslavím. Nasytím ho dlouhým věkem* a ukáži mu svou spásu.« Sláva Otci. Pondělí Žalm 86 Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě, * vždyt’ jsem ubohý a chudý. Zachovej mou duši, nebot’ jsem ti oddán, * pomoz svému služebníku, který v tebe doufá. – Ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou, Pane, * nebot’ stále k tobě N AKLO Ň , volám. Obvesel život svého služebníka,* nebot’ k tobě, Pane, pozvedám svou duši. Tys totiž, Pane, dobrý a shovívavý,* nejvýš milosrdný ke všem, kdo volají k tobě. – Vyslyš, Hospodine, mou modlitbu,* všimni si hlasu mé snažné Úterý prosby. ! V den svého soužení k tobě vo– lám,* ty mě přec vyslyšíš! Nikdo mezi bohy se ti nevyrovná, Pane, * nic se nepodobá tvým skutkům. Všechny národy, které jsi učinil, přijdou, † budou se ti klanět, Pane,* a velebit tvé jméno. Protože tys veliký a činíš divy,* ty jediný jsi Bůh. – Pouč mě o své cestě, Hospodine, abych kráčel v tvé pravdě, * ved’ mé srdce, aby se bálo tvého jména. Chci tě chválit, Pane, můj Bože, celým svým srdcem* a věčně velebit tvé jméno. 177 Nebot’ veliká byla ke mně tvá láska* a z hlubin podsvětí jsi vytr– hl mou duši. Bože, povstali proti mně zpupní lidé† a tlupa násilníků mi ukládá o život,* neberou na tebe ohled. Ty však jsi, Pane, Bůh milosrdný a milostivý, * váhavý k hněvu, svrchovaně laskavý a věrný. Obrat’ se ke mně a smiluj se nade mnou,† uděl sílu svému služebníku* a zachraň syna své služebnice. – Dej mi znamení své přízně,† at’ to vidí, kdo mě nenávidí, a zahanbí se,* že ty, Hospodine, jsi mi pomohl a potěšil mě. Sláva Otci. Úterý Žalm 143, 1-11 slyš moji modlitbu,† pro svou věrnost popřej sluchu mé úpěnlivé prosbě,* vyslyš mě pro svou spravedlnost. H OSPODINE , Nepoháněj na soud svého služebníka, * nikdo z živých není před tebou spravedlivý. – Nebot’ nepřítel pronásleduje mou duši, † k zemi srazil můj život,* uzavřel mě v temnotách jako dávno zemřelé. Můj duch ve mně chřadne, * srdce mi strnulo v nitru. Vzpomínám si na dávné dny, † uvažuji o všech tvých činech, * myslím na skutky tvých rukou. Rozpínám k tobě své ruce,* má duše po tobě žízní jak vyprahlá země. – Rychle mě vyslyš, Hospodine, * nebot’ duch můj malátní. Neskrývej přede mnou svou tvář, * at’ nejsem jako ti, kdo klesají do hrobu. Dej, at’ záhy dojdu tvé milosti,* vždyt’ v tebe doufám. Ukaž mi cestu, po níž mám kráčet, * nebot’ k tobě zvedám svou duši. 178 ! Kompletář Vysvobod’ mě od mých nepřátel, Hospodine,* k tobě se utíkám. – Pouč mě, abych konal tvou vůli,* vždyt’ ty jsi můj Bůh! Dobrotivý je tvůj duch,* at’ mě vede rovným krajem. Pro své jméno, Hospodine, zachovej mě naživu,* ve své spravedlnosti vyved’ mě z tísně! Sláva Otci. Středa Žalm 130 Žalm 31, 1-6 tobě se utíkám, Hospodine, at’ nejsem zahanben navěky, * vysvobod’ mě, jsi spravedlivý! K ! Popřej mi sluchu,* rychle mě zachraň! Bud’ mi ochrannou skálou, * opevněnou tvrzí k mé záchraně, vždyt’ ty jsi má skála a má tvrz, * pro své jméno mě povedeš a budeš řídit. – Vyprostíš mě z léčky pro mě nastražené, * nebot’ ty jsi mé útočiště. Do tvých rukou svěřuji svého ducha, * Hospodine, věrný Bože, ty mě vysvobodíš. Sláva Otci. hlubin volám k tobě, Hospodine,* Pane, vyslyš můj hlas! Tvůj sluch at’ je nakloněn * k mé snažné prosbě! – Budeš-li uchovávat v paměti ! viny, Hospodine, * Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, * abychom ti mohli v úctě sloužit. – Doufám v Hospodina, * duše má doufá v jeho slovo, má duše čeká na Pána* více než stráže na svítání. – Více než stráže na svítání * at’ čeká Izrael na Hospodina, nebot’ u Hospodina je slitování,* hojné je u něho vykoupení. On vykoupí Izraele * ze všech jeho provinění. Sláva Otci. Z Pátek 179 Čtvrtek Žalm 16 mě, Bože, nebot’ se utíkám k tobě.† Pravím Hospodinu: »Ty jsi můj Pán.* Bez tebe nemám štěstí.« K svatým, kteří jsou v zemi, * jak podivuhodnou mi dal lásku! Rozmnožují si útrapy, * kdo se drží cizích bohů; nepřidružím svou úlitbu k jejich úlitbám krve, * přes mé rty nepřejde ani jejich jméno. – Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, * ty mně zachováváš můj úděl. Můj podíl padl do rozkošného kraje, * mám velikou radost ze O CHRA Ň svého dědictví! Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, * k tomu mě i za noci vybízí mé nitro. Hospodina mám neustále na zřeteli, * nezakolísám, když je mi – po pravici. Proto se raduje mé srdce, má duše plesá,* i mé tělo bydlí v bezpečí, nebot’ nezanecháš mou duši v podsvětí, * nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení. Ukážeš mi cestu k životu, † u tebe je hojná radost, * po tvé pravici je věčná slast. Sláva Otci. Pátek Žalm 88 můj Bože, volám ve dne,* hořekuji před tebou v noci. H OSPODINE , Kéž pronikne k tobě má modlitba,* nakloň svůj sluch k mému volání! – Nebot’ bědami je nasycena má duše * a můj život se blíží podsvětí. Počítají mě k těm, kdo klesli do hrobu, * jsem jako člověk bez pomoci. Mezi mrtvými je moje lože, * mezi zabitými, kteří leží v hrobě; na ty už nevzpomínáš, * jsou – vyloučeni z tvé péče. Položils mě do hluboké jámy, * do temnot a do propastí. Doléhá na mě tvůj hněv, * všechny své přívaly jsi na mě vylil. Odpudils ode mě známé, † zošklivil jsi mě před nimi,* jsem v žaláři, nevyváznu! – Mé oko hasne utrpením, † denně k tobě, Hospodine, volám,* k tobě vztahuji své ruce. 180 Kompletář Děláš snad zázraky pro mrtvé,* či vstanou lidské stíny a budou tě chválit? Což se dá v hrobě vyprávět o tvé dobrotě,* o tvé věrnosti v příbytku mrtvých? Lze poznat tvé divy v temnotách,* tvou milost v kraji zapomnění? – Já však volám k tobě, Hospodine, * má modlitba ti přichází vstříc hned ráno. Proč mě odmítáš, Hospodine, * a přede mnou skrýváš svou tvář? – Jsem chudák, od dětství zasvěcen smrti, * vyčerpán snášel jsem tvé hrůzy. Převalil se přese mě tvůj hněv,* zahubily mě tvé hrůzy. Zaplavují mě ustavičně jako zátopa,* koldokola mě obkličují. Odcizils mi přítele i druha, * temnota je mou důvěrnicí. Sláva Otci. Doplňovací cyklus žalmů 181 D OPL ŇOVACÍ CYKLUS ŽALM Ů PRO MODLITBU UPROST ŘED DNE První oddíl (dopoledne) Žalm 120 Hospodinu jsem volal ve své – bídě,* a vyslyšel mě. Hospodine, vysvobod’ mě ze lživých rtů,* od zrádného jazyka! ! Co se ti dá a co se ti přidá, * jazyku zrádný? Ostré šípy bojovníka * a z kručinky žhavé uhlí. – Běda mi, že musím přebývat u Mešechů, * bydlit v kedarských stanech! Dlouho již bydlím u těch,* kteří nenávidí pokoj. Když já mluvím o míru, * oni Sláva Otci. chtějí válku. K Žalm 121 své oči k horám. * Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přijde od Hospodina,* který učinil nebe i zemi. – Nedopustí, aby se tvá noha zvrtla,* nebude dřímat tvůj strážce. Ano, nebude dřímat a spát * Izraelův strážce. Hospodin tě střeží, * Hospodin je tvým ochráncem po tvé pravici. Za dne ti slunce neublíží, * ani měsíc v noci. – Z VEDÁM Hospodin tě bude střežit ode všeho zlého, * střežit bude tvou duši. Hospodin bude střežit tvůj od- ! chod i příchod* nyní i navěky. Sláva Otci. Žalm 122 jsem se, když mi řekli: * »Do domu Hospodinova půjdeme!« Už stojí naše nohy* v tvých branách, Jeruzaléme! – Jeruzalém je vystavěn jako město,* spojené v jeden celek. Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, * jak to zákon přikazuje Izraeli, aby chválil Hospodinovo jméno. Tam stojí soudní stolce,* stolce – Davidova domu. Vyprošujte Jeruzalému pokoj:* at’ jsou v bezpečí, kdo tě milují, at’ vládne mír v tvých hradbách, * bezpečnost v tvých palácích! – Kvůli svým bratřím a přátelům* budu říkat: Pokoj v tobě! Kvůli domu Hospodina, našeho Boha,* budu ti přát štěstí. Sláva Otci. Z ARADOVAL 182 Doplňovací cyklus žalmů Druhý oddíl (v poledne) Žalm 123 své oči k tobě, * který trůníš na nebi. – Hle, jako oči služebníků hledí* na ruce svých pánů, jako oči služebnice hledí * na ruce své paní, tak hledí naše oči na Hospodina, našeho Boha, * dokud se nad námi nesmiluje. – Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi,* nebot’ jsme přesyceni pohanou. Přesycena je naše duše* výsměchem boháčů, pohanou pyšných. Sláva Otci. Z VEDÁM Žalm 124 Hospodin nebyl s námi* – at’ to vyzná Izrael – kdyby Hospodin nebyl s námi,* když se na nás obořili lidé, zaživa by nás pohltili,* když jejich hněv vzplál proti nám. Voda by nás byla zatopila,† příval by se byl převalil přes nás, * přes nás by se převalily rozbouřené vody. – K DYBY Veleben bud’ Hospodin, že nás nevydal* za kořist jejich zubům! Naše duše vyvázla jako pták * z ptáčníkovy léčky; léčka se přetrhla, * a my jsme ! volní. – Naše pomoc je ve jménu Hospodina,* který učinil nebe i zemi. Sláva Otci. Žalm 125 doufají v Hospodina, jsou jako hora Sión,* která nekolísá, trvá navěky. Jeruzalém obklopují hory:† tak ! je Hospodin kolem svého lidu* nyní i navěky. – Nebot’ nezůstane žezlo bezbožníků* nad údělem spravedlivých, aby spravedliví nevztáhli * své ruce po nepravosti. – Dobrým, Hospodine, popřej dobro, * i těm, kdo jsou upřímní v srdci. Ty však, kteří uhýbají na své křivé cesty, † odstraň se zločinci, Hospodine! * Pokoj bud’ s Izraelem! Sláva Otci. K DO Doplňovací cyklus žalmů 183 Třetí oddíl (odpoledne) Žalm 126 Hospodin přiváděl siónské zajatce,* byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu* a náš jazyk plný jásotu. Tehdy se říkalo mezi pohany: * »Velkou věc s nimi udělal Hospodin!« Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, * naplnila nás radost. – Hospodine, změň náš osud, * jako se mění údolí na jihu země. Kdo sejí v slzách,* žnout budou s jásotem. Vycházejí s pláčem, * když nesou semeno k setí: ! přijdou však s jásotem * a přinesou své snopy. Sláva Otci. K DYŽ Žalm 127 K nestaví dům Hospodin, * marně se lopotí, kdo ho sta- DYŽ vějí; ! když nestřeží město Hospodin,* marně bdí strážce. Marné je časně vstávat, † dlouho vysedávat u práce, jíst chléb námahy; * nebot’ svým miláčkům dává ho ve spánku. – Hle, Hospodinovým darem jsou synové,* odměnou je plod lůna. Čím jsou bojovníku šípy v ruce, * tím jsou synové z mladých let. Št’astný muž, který jimi naplnil svůj toulec;* nepřijdou do hanby, když se budou v branách soudit s protivníky. Sláva Otci. Žalm 128 každému, kdo se bojí Hospodina, * kdo kráčí po jeho cestách. – Budeš jísti z výtěžku svých rukou,* bude ti blaze a dobře. Tvá manželka bude jako plodná réva* uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv* kolem tvého stolu. Hle, tak bývá požehnán muž, * který se bojí Hospodina. – At’ ti Hospodin požehná ze Siónu,* abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života, abys viděl syny svých synů: * Pokoj v Izraeli! Sláva Otci. B LAZE 184 Sváteční žalmy S VÁTE ČNÍ ŽALMY Následující žalmy a kantika se nevyskytují (at’ vůbec, at’ takto rozdělené) v cyklu žaltáře a používají se pouze o některých slavnostech a svátcích, podle pokynů v indexu svátků. Žalm 30-I (2-6) tě oslavovat, Hospodine, nebot’ jsi mě vysvobodil, * nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. Hospodine, můj Bože, * volal jsem k tobě a uzdravils mě. Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, * zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli. – Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní,* a vzdávejte díky jeho svatému jménu! Vždyt’ jeho hněv trvá chvíli,* ale jeho laskavost po celý život, ! zvečera se uhostí pláč, * zjitra však jásot. Sláva Otci. CH CI II (7-13) jsem ve své smělosti: * »Nic už mnou nepohne!« Hospodine, ve své přízni jsi mě obdařil mocí a ctí;* sotva jsi skryl svou tvář, padl jsem v zmatek. K tobě volám, Hospodine, * Pána prosím o smilování. – Jaký bude zisk z mé krve, * když padnu do hrobu? ! Bude tě chválit prach, * bude hlásat tvou věrnost? ! Ř EKL Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, * pomoz mi, Hospo– dine! Můj nářek jsi obrátil v tanec, * rozvázals mou žínici, přepásals mě radostí, aby ti zpívala má duše bez ustání,* Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky! Sláva Otci. Žalm 33-I (1-11) se, spravedliví, z Hospodina, * sluší se, aby ho dobří chválili. Citerou oslavujte Hospodina, * hrejte mu na desetistrunné harfě. Zpívejte mu píseň novou, * dovedně sáhněte do strun, slavnostně je rozezvučte! – Nebot’ Hospodinovo slovo je správné, * spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, * země je plná Hospodinovy milosti. Jeho slovem vznikla nebesa, * dechem jeho úst všechen jejich zástup. Vodstva moří shrnuje jako do měchu, * do nádrží slévá oceány. – R ADUJTE Sváteční žalmy Necht’ se bojí Hospodina celá země,* všichni obyvatelé světa at’ se před ním děsí. On totiž řekl – a stalo se, * on poručil – a vše povstalo. Plány pohanů Hospodin maří,* v nic uvádí myšlení národů. Hospodinův úmysl trvá na věky, * myšlenky jeho srdce po všechna pokolení. Sláva Otci. II (12-22) národu, jehož Bohem je Hospodin, * blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek. Z nebe shlíží Hospodin, * vidí všechny smrtelníky. Z místa, kde sídlí, dívá se * na všechny obyvatele země. Každému z nich uhnětl srdce,* uvažuje o všech jejich skutcích. – Nezvítězí král početným vojskem, * ani silák se nezachrání velkou udatností. Zklame kůň, když jde o vítězství,* nezachrání svou velikou silou. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, * nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti,* aby jim život zachoval za hladu. – Naše duše vyhlíží Hospodina, * on sám je naše pomoc a štít. V něm se raduje naše srdce, * důvěřujeme v jeho svaté jméno. At’ spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, * jak doufáme B LAZE 185 v tebe. Sláva Otci. Žalm 86,1-10 Nakloň, Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě,* vždyt’ jsem ubohý a chudý. Zachovej mou duši, nebot’ jsem ti oddán, * pomoz svému služebníku, který v tebe doufá. – Ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou, Pane, * nebot’ stále k tobě volám. Obvesel život svého služebníka,* nebot’ k tobě, Pane, pozvedám svou duši. Tys totiž, Pane, dobrý a shovívavý,* nejvýš milosrdný ke všem, – kdo volají k tobě. Vyslyš, Hospodine, mou modlitbu,* všimni si hlasu mé snažné prosby. V den svého soužení k tobě vo- ! – lám,* ty mě přec vyslyšíš! Nikdo mezi bohy se ti nevyrovná, Pane, * nic se nepodobá tvým skutkům. Všechny národy, které jsi učinil, přijdou, † budou se ti klanět, Pane,* a velebit tvé jméno. Protože tys veliký a činíš divy,* ty jediný jsi Bůh. Sláva Otci. Žalm 92-I (2-9) D je chválit Hospodina, * opěvovat tvé jméno, Svrcho- OBRÉ vaný! Zrána hlásat tvé milosrdenství* a za noci tvou věrnost 186 Sváteční žalmy na desetistrunné harfě a lyře,* písní s doprovodem citery. Nebot’ mi působíš radost, Hospodine, svými činy, * z díla tvých rukou se veselím. – Jak velkolepá jsou tvá díla, Hospodine,* jak hluboké tvé myšlenky! Pošetilý člověk to nechápe,* nerozumný nemá pro to smyslu. I když bezbožníci raší jako tráva, * i když kvetou všichni zlosynové, jsou určeni pro věčnou zkázu,* ty však jsi vznešený navěky, Hospodine! Sláva Otci. II (10-16) hle, tvoji nepřátelé, Hospodine,† hle, tvoji nepřátelé zahynou, * rozprášeni budou všichni zlosynové. Mně však jsi dal buvolí sílu, * pomazals mě nejčistším olejem. Mé oko s pohrdáním hledí na mé nepřátele, * mé uši s radostí slyší o osudu mých protivníků. – Spravedlivý pokvete jak palma, * poroste jak cedr na Libanonu. Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, * pokvetou v nádvořích našeho Boha. Ještě ve stáří budou přinášet užitek,* zůstanou št’avnatí a svěží, N EBO Ť aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, má skála,* v němž není Sláva Otci. nepravosti. Žalm 96-I (1-6) Hospodinu píseň novou, * zpívejte Hospodinu, všechny země! Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno,* rozhlašujte den po dni jeho spásu! Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, * mezi všemi národy o jeho – divech. Nebot’ Hospodin je veliký a velmi hodný chvály, * je třeba se ho bát více nežli všech bohů. Nebot’ všichni bohové pohanů jsou jen výmysly,* Hospodin však stvořil nebe. Velebnost a vznešenost ho předcházejí,* moc a nádhera jsou v jeho svatyni. Sláva Otci. Z PÍVEJTE II (7-13) Hospodinu, rodiny národů, † vzdejte Hospodinu slávu a moc, * vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména. Přineste obět’ a vstupte do jeho nádvoří, * v posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! Třeste se před ním, všechny země! * Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje. Upevnil svět, aby nekolísal: * národy řídí podle práva. – V ZDEJTE Sváteční žalmy 187 Radujte se, nebesa, zajásej, země,† zahuč, moře a vše, co je naplňuje;* zaplesej, pole a vše, co je na něm. Tehdy se rozveselí všechny lesní stromy † před Hospodinem, že přichází, * že přichází řídit zemi. Bude řídit svět spravedlivě, * národy bude spravovat věrně. Sláva Otci. neodplácí. – Jak vysoko je nebe nad zemí, * tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. Jak vzdálen je východ od západu,* tak vzdaluje od nás naše nepravosti. Jako se smilovává otec nad syny,* tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. Sláva Otci. Žalm 103-I (1-13) II (14-22) duše má, Hospodina, * vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina,* a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní! – On odpouští všechny tvé viny,* on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, * on tě věnčí láskou a slitováním. On štěstím sytí tvůj život, * jak – orlu se obnovuje tvé mládí. Hospodin koná spravedlivé skutky, * zjednává právo všem utlačeným. Oznámil své plány Mojžíšovi, * izraelským synům své skutky. – Hospodin je milosrdný a milostivý,* shovívavý a nadmíru dobrotivý. Nechce se přít ustavičně* ani se hněvat navěky. Nejedná s námi podle našich hříchů* ani podle našich vin nám V ELEB , on ví, z čeho jsme utvořeni, * má v paměti, že jsme jen prach. Dni člověka jsou jako tráva, * ! kvete jak polní květ. Sotva jej vítr ovane – již ho není,* nezbude po něm ani stopa. – Hospodinova láska však od věků na věky † pro všechny, kdo se ho bojí, * a jeho spravedlnost jde z dětí na děti pro ty, kteří zachovávají jeho smlouvu,* kteří pamatují na jeho přikázání tím, že je plní. Hospodin si zřídil na nebi trůn* – a všechno řídí jeho vláda. Velebte Hospodina, všichni jeho andělé, † mocní silou, dbalí jeho rozkazů, * poslušní na jeho slovo. Velebte Hospodina, všechny jeho zástupy,* jeho služebníci, kteří plníte jeho vůli! Velebte Hospodina, všechna jeho díla, † na všech místech je- N EBO Ť 188 Sváteční žalmy ho moci:* veleb, duše má, Hospodina! Sláva Otci. kantikum srov. 1 Tim 3, 16 O. Chvalte Pána, všechny národy. On přišel v lidské přirozenosti, * byl ospravedlněn Duchem. O. Chvalte Pána, všechny národy. Ukázal se andělům, * byl hlásán pohanům. O. Chvalte Pána, všechny národy. Došel víry ve světě, * byl vzat do ! slávy. O. Chvalte Pána, všechny národy. Kantika pro vigilie K ANTIKA 189 PRO VIGILIE Následující kantika se zpívají výhradně při vigiliích, podle pokynů v indexu svátků. kantikum 1 Sam 2, 1-5 mé jásá v Hospodinu, * moje moc se vyvyšuje v mém Bohu. Ústa se otvírají proti mým nepřátelům, * nebot’ se raduji z tvé pomoci. – Nikdo není svatý jako Hospodin, † nebot’ nikdo není kromě tebe,* nikdo není skálou jako náš Bůh. Nemnožte už chlubné řeči, * zpupnost at’ nevyjde z vašich úst, vždyt’ Hospodin je Bůh, ví všechno, * a jemu přísluší vážit skutky. – Luky siláků se lámou, * ale slabí se opásávají silou. Kdo bývali sytí, dávají se nyní najímat za chléb; * kdo hladověli, mohou ustat od práce. Neplodná dostává sedm dětí, * matka mnoha synů vadne osamělá. Sláva Otci. S RDCE kantikum 1 Sam 2, 6-10 usmrcuje i oživuje,* uvádí do říše smrti a zase přivádí nazpět. H OSPODIN Hospodin dává zchudnout, ale i zbohatnout,* ponižuje a povyšuje. Pozvedá z prachu ubožáka,* ze smetiště povyšuje chudáka, aby ho posadil mezi knížaty* a – obdařil ho stolcem slávy. Nebot’ Hospodinu náleží pilíře země,* na nich založil svět. Chrání nohy svých zbožných, † bezbožní však zajdou ve tmách, * nebot’ nikdo nezvítězí svou silou. Hospodin zničí své protivníky,* zahřmí nad nimi na nebesích. Hospodin bude soudit i daleké končiny země, † dá vládu svému králi * a povznese moc svého pomazaného. Sláva Otci. kantikum Tob 13, 9-11 svaté město, * Pán tě bude trestat za skutky tvých rukou. Dobrými skutky oslavuj Pána a veleb věčného krále,* aby byl tvůj svatý příbytek s radostí v tobě znovu vybudován, aby Pán v tobě naplnil radostí všechny vyhnance * a miloval v tobě všechny ubohé po všechny věky. – J ERUZALÉME , 190 Kantika pro vigilie Skvělé světlo bude zářit ve všech končinách země; * mnoho národů k tobě přijde zdaleka z nejzazších částí světa k tvému svatému jménu, * v rukou ponesou dary nebeskému králi. Všechna pokolení se budou v tobě radovat * a jméno vyvoleného města potrvá na věčné věky. Sláva Otci. kantikum Tob 13, 13-18 se těš a raduj ze synů spravedlivých lidí, * protože se všichni shromáždí a budou velebit věčného Pána. Št’astní, kdo tě milují, * a št’astní, kdo se budou radovat – z tvého štěstí! Duše má, veleb Pána, velkého krále, * nebot’ v městě Jeruzalémě bude zbudován jeho dům po všechny věky. – Jeruzalémské brány budou zbudovány ze safíru a smaragdu,* všechny tvé hradby z drahokamů, ze zlata budou vystavěny jeruzalémské věže,* z čistého zlata jeho bašty. Jeruzalémská náměstí budou vydlážděna karbunklem * a kamenem z Ofiru. Jeruzalémské brány budou znít radostnými zpěvy* a všechny jeho ulice budou volat: »Aleluja.« Sláva Otci. T EHDY kantikum Př 9, 1-6.10-12 M si zbudovala palác,* opřela jej o sedm slou- OUDROST pů. Pobila dobytek, smísila víno, * připravila také svůj stůl. – Poslala své služebnice volat * z vyvýšenin města: Kdo je nezkušený, at’ sem přijde,* kdo je bez rozvahy, toho chci učit. Pojd’te, můj pokrm jezte,* víno, mnou nalité, pijte! Nechte dětinství, a budete žít,* po cestě poznání chod’te! – Počátek moudrosti je bát se Hospodina, * poznat Svatého - to je vědění. Nebot’ skrze něj se tvé dni rozmnoží,* rozhojní se ti léta života. Jsi-li moudrý, jsi moudrý pro sebe,* jsi-li pošetilý, je to tvá škoda. Sláva Otci. kantikum Mdr 3, 1-6 spravedlivých jsou v Boží ruce, * a nedotkne se jich utrpení. Zdáli se být mrtví v očích lidí pošetilých, * jejich smrt se pokládala za neštěstí, za záhubu jejich odchod od nás,* v pokoji však přebývají. – D UŠE Kantika pro vigilie I když se lidem zdálo, že jsou trestáni, * jejich naděje byla plná nesmrtelnosti. Po lehkém trestu dojdou velkých dobrodiní, † vždyt’ Bůh je pouze zkoušel * a shledal, že ho jsou hodni. V tavicím kelímku je zkoušel jak zlato,* jako dokonalá obět’ se mu zalíbili. Sláva Otci. kantikum Mdr 3, 7-9 zazáří,* jako jiskry proběhnou obilnými stébly. Budou soudit pohany a ovládnou národy * a Pán jim bude navěky králem. – Ti, kdo v něj doufali, poznají pravdu, * kdo byli věrní, setrvají u něho v lásce, protože popřává svým vyvoleným* lásku a smilování. Sláva Otci. S PRAVEDLIVÍ kantikum Mdr 10, 17-21 moudrost odevzdala svatým mzdu za jejich námahu, * vedla je podivuhodnou cestou, halila je stínem ve dne * a jako – hvězda zářila jim v noci. Převedla je Rudým mořem * a provedla je spoustami vod. Zaplavila jejich nepřátele * a znovu je vyvrhla z propastných hlubin. – B OŽÍ 191 Proto spravedliví oloupili bezbožníky* a velebili, Pane, tvé svaté jméno; svorně chválili tvou ochrannou ruku,† protože moudrost otevřela ústa němých * a jazykům nemluvňat dala mluvit. Sláva Otci. kantikum Mdr 16, 20-21.26; 17, 1a tys živil svůj lid andělským pokrmem * a neustále jsi jim poskytoval andělský chléb z nebe, který je schopný dát všemu rozkoš* a ukojit každou chut’. – Od tebe poslaná výživa * ukázala totiž tvoji něžnost k tvým dětem, nebot’ vyhovovala přání toho, kdo ji požíval, * a přizpůsobovala se chuti, jak si kdo přál. – Tak se poučili tvoji synové, které miluješ, Pane, * že člověka neživí rozličné druhy plodů, ale tvé slovo, že zachovává ty, kdo věří v tebe. * Veliké a neproniknutelné jsou tvé úradky. Sláva Otci. P ANE , kantikum Sir 14, 22; 15, 3-4.6b (řec. 15, 3-5a.6b) tomu, kdo uvažuje o moudrosti * a s rozvahou o ní přemítá, B LAZE 192 Kantika pro vigilie přemýšlí v srdci o jejích cestách, * dává pozor na její tajemství. – Nasytí ho chlebem rozvahy, * napojí ho vodou moudrosti. Opře se o ni, a nezakolísá, * spolehne se na ni, a nebude zklamán. Ona jej povýší nad jeho druhy* a obdaruje ho věčnou slávou. Sláva Otci. kantikum Sir 31, 8-11 člověk, který se uchovává bez viny* a nehoní se za zlatem. Kdo je to, abychom ho velebili,* nebot’ podivuhodné věci pro– kazuje svému lidu. Kdo podstoupil tuto zkoušku a osvědčil se jako dokonalý?* Bude mu to k chloubě. Kdo mohl hřešit, a nezhřešil,* a dělat zlo, a neudělal? – Jeho štěstí bude zajištěno, * o jeho milosrdenství se bude v obci vypravovat. Sláva Otci. Š ŤASTNÝ kantikum Sir 36, 14-19 (řec. 11-17) smiluj se nad lidem, jenž má tvé jméno, * nad Izraelem, kterého jsi nazval svým prvorozeným. P ANE , Slituj se nad svým svatým městem,* nad Jeruzalémem, místem, kde sídlíš. Naplň Sión svou velebností * a – svatý chrám svou slávou. Vydej svědectví prvotinám svého stvoření * a splň proroctví proslovená v tvém jméně. Odměň ty, kdo v tebe doufají, * tvoji proroci at’ se ukáží jako spolehliví. Vyslyš, Pane, prosbu svých služebníků * podle požehnání, jímž Áron žehnal tvůj národ. At’ vědí všichni v každém kou- ! tu země,* že jsi Pán, věčný Bůh. Sláva Otci. kantikum Sir 39, 17-21a (řec. 13-16a) mě, zbožní synové, * a vypučíte jako růže zasazená u vodního proudu. S LYŠTE Jako kadidlo budete vydechovat vůni,* jak lilie vyženete v květy. Pozdvihněte hlas a chvalte písní, * dobrořečte Pánu za vše, co stvořil. – Velebte jeho jméno† a rozšiřujte jeho chválu* zpěvem i hudbou na strunné nástroje, a tak volejte s jásotem: * »Jak nádherná jsou díla Páně!« Sláva Otci. Kantika pro vigilie kantikum Iz 2, 2-3 se v posledních dnech:† Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor,* vyvýšena nad pahorky. – Budou k ní proudit všechny národy, * budou k ní putovat četné kmeny a řeknou: »Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu,* do domu Jakubova Boha! At’ nás naučí svým cestám, * chod’me po jeho stezkách! « Ze Siónu vyjde nauka, * z Jeruzaléma Hospodinovo slovo. Sláva Otci. S TANE kantikum Iz 9, 1-6 který chodil ve tmě, * vidí veliké světlo, ! obyvatelům temné země * vzchází světlo. – ! Dáváš mnoho jásotu, * zvěstuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních,* jako plesají ti, kdo se dělí o kořist. – Nebot’ jho, které ho tížilo,† hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře * jsi zlomil jako za midjanských dnů. Nebot’ každá vojenská bota dupající ve válečné vřavě a plášt’ zbrocený krví * propadne spálení, bude potravou ohně. – L ID , 193 Hle, dítě se nám narodilo,† syn ! je nám dán, * vládu má na svém rameni a dostane jméno podivuhodný rádce, mocný Bůh,* věčný otec, kníže pokoje. – Jeho vladařství vzroste * a pokoje nebude konce; bude vládnout na Davidově trůně* a v jeho království, aby je upevnil a utvrdil právem a spravedlností † od tohoto času až navěky! * Způsobí to horlivost Hospodina zástupů. Sláva Otci. kantikum Iz 33, 2-3.5-6.7b-8.10 bud’ nám milostiv,* na tebe jsme čekali! Bud’ naším ramenem každého jitra,* i naší spásou v době tísně! Před mocným rachotem utekly národy,* když jsi povstal, rozptýlily se kmeny. – Vznešený je Hospodin, nebot’ přebývá na výsosti, * naplňuje Sión právem a spravedlností. Budeš požívat klidné doby:† bohatstvím, které dává záchranu, je moudrost a poznání,* bázeň před Hospodinem, to je poklad jeho. – Poslové pokoje hořce naříkají.* Opuštěné jsou cesty, nevidět chodce. Zrušil smlouvu, * pohrdl ! svědky, na nikoho nedbal. – »Nyní povstanu«, praví Hospodin,* »nyní se zdvihnu, nyní se H OSPODINE , 194 Kantika pro vigilie vzchopím.« kantikum Iz 40, 1-8 ! T kantikum Iz 61, 6-9 Sláva Otci. ĚŠTE , těšte můj národ,* praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu,† nebot’ je skončena jeho špatnost,* odčiněna jeho nepravost, vzal z Hospodinovy ruky* dvojnásob za všechny své hříchy. – Hlas volá: »Na poušti připravte Hospodinovi cestu, * v pustině urovnejte stezky našemu Bohu! Každé údolí at’ se zvýší * a každá hora a pahorek at’ se sníží! Co je křivé, at’ se napřímí, * co je drsné, at’ se narovná: Hospodinova velebnost se zjeví * a každé tělo společně uzří, že mluvila Hospodinova ústa.« – Hlas praví: »Volej!« * Řekl jsem: »Co mám volat?« Každé tělo je tráva,* a všechna jeho sláva jako polní květ. Uschla tráva a opadal květ, † když jej ovanul Hospodinův dech.* Ano, trávou je lid. Uschla tráva a opadal květ, * slovo našeho Boha však trvá navěky. Sláva Otci. se budete nazývat »Hospodinovi kněží«, * bude se vám říkat »Služebníci našeho Boha«. Budete požívat bohatství národů* a honosit se jejich slávou. – Místo své dvojnásobné potupy a pohany* budou nad svým údělem jásat; proto obdrží dvojnásobný podíl ve své zemi, * budou mít věčnou radost. – Nebot’ já, Hospodin, miluji právo, * nenávidím loupež a nepravost. Věrně odměním jejich práci, * uzavřu s nimi věčnou smlouvu. – Jejich rod bude známý mezi pohany * a jejich potomstvo uprostřed národů. Kdo je spatří, všichni uznají: * »To je rod, jemuž Hospodin žehná!« Sláva Otci. V Y kantikum Iz 61, 10–62, 3 budu jásat v Hospodinu, * má duše zaplesá v mém Bohu, nebot’ mi oblékl roucho spásy,* oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, * jako nevěstu ozdobenou šperky. – Jako země rodí rostlinstvo, * jako zahrada dává vzejít setbě, R ADOSTÍ Kantika pro vigilie tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti* a slávě před všemi – národy. Kvůli Siónu neumlknu, * kvůli Jeruzalému neutichnu, dokud jeho spravedlnost nevzejde jak světlo, * dokud se jeho spása nerozhoří jak pochodeň. – Tu národy uvidí tvou spravedlnost* a všichni králové tvou slávu. Obdaří tě novým jménem, * které určí Hospodinova ústa. Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce, * královskou čelenkou v dlani svého Boha. Sláva Otci. kantikum Iz 62, 4-7 se již nazývat »Opuštěná«* a tvá zem »Osamělá«. Tvým jménem bude »Mé zalíbení je v ní« * a jméno tvé země »V manželství daná«, nebot’ si v tobě zalíbil Hospodin* a tvá země dostane muže. – Jako se jinoch snoubí s pannou,* tak se s tebou zasnoubí tvoji synové. Jako se raduje z nevěsty ženich, * tak se tvůj Bůh zaraduje z tebe. – Na tvých hradbách, Jeruzaléme, jsem ustanovil strážné;* ani N EBUDEŠ 195 ve dne, ani v noci nikdy nesmějí mlčet. Vy, kdo máte Hospodina upomínat,* nedejte si pokoj, nedejte pokoj jemu, dokud nezaloží Jeruzalém,* dokud ho neučiní slavným na zemi! Sláva Otci. kantikum Iz 63, 1-5 je to, jenž přichází z Edomu, * v rudém oděvu z Bosry, skvěje se ve svém rouchu * a – kráčí v plnosti síly?« »Já to jsem, hlásám spravedlnost * a dobývám hojnou spásu.« »Proč však je červený tvůj oděv,* tvůj šat jak toho, kdo šlape v lisu?« – »V lisu jsem šlapal sám,* z ná- ! rodů nebyl se mnou nikdo. Rozšlapal jsem je ve svém hněvu,* ve své nevoli jsem je zdeptal, až mi jejich krev stříkala na šaty* a potřísnil jsem celý svůj oděv. – Nebot’ jsem měl na mysli den pomsty, * přišel rok mého vykoupení. Rozhlížel jsem se - a nikdo nepomáhal,* užasl jsem - nikdo nepodpíral. Tu mi pomohlo mé rámě* a můj hněv mi přispěl.« Sláva Otci. K DO 196 Kantika pro vigilie kantikum Iz 49, 7-13 ! mluví Hospodin, vykupitel Izraele, jeho Svatý, † k tomu, jehož život je v potupě, kterého si lidé oškliví,* k otroku tyranů: »Králové uvidí a vstanou,* uvidí i knížata a budou se klanět kvůli Hospodinu, že je věrný, * kvůli Svatému Izraele, který tě vyvolil.« – Tak praví Hospodin: † »V době milosti jsem tě vyslyšel, * v čase spásy jsem ti pomohl, chránil jsem tě a ustanovil prostředníkem smlouvy lidu, * abys zvelebil zemi a jako dědictví rozdělil zpustošený úděl, abys řekl vězňům: Vyjděte! * a těm, kteří jsou ve tmě: Ukažte se! – Budou se pást na cestách, * svou potravu najdou na holých pahorcích. Nebudou mít hlad ani žízeň, * nebude je trýznit žhavý vítr ani slunce. Povede je ten, který se nad nimi slitoval, * a přivede je k pramenům vody. Ze všech svých hor udělám cesty* a budou upraveny mé stezky. – Hle, tito přicházejí zdáli, † jiní od severu a od západu, * tihle z jižní země.« Jásejte, nebesa, plesej, země, * radostně se veselte, hory, T nebot’ Hospodin těší svůj národ, * a smilovává se nad svými ubožáky. Sláva Otci. AK kantikum Jer 7, 2-7 Hospodinovo slovo, všichni Judovci, † vy, kteří vcházíte těmito branami, * abyste se klaněli Hospodinu! Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele:† Napravte své chování a skutky,* a dám vám přebývat na tomto místě. Nespoléhejte se na klamná slova: * Je to chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův! – Nebot’ když své jednání a skutky napravíte, † když budete uplatňovat ve vzájemných smlouvách spravedlnost, * když nebudete utiskovat přistěhovalce, sirotky a vdovy, když nebudete na tomto místě vylévat nevinnou krev, * když nebudete na svou vlastní škodu chodit za cizími bohy, dám vám přebývat na tomto místě, * v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, od věků až na věky. Sláva Otci. S LYŠTE kantikum Jer 17, 7-8 člověk, který doufá v Hospodina, * jehož oporou je Hospodin! – P OŽEHNANÝ Kantika pro vigilie Je jako strom, který je zasazen u vod, * který své kořeny vyhání k potoku; když přijde vedro, nestrachuje se,* jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roku nemá starosti,* nepřestává nést ovoce. Sláva Otci. Proč bys na nás zapomínal na věky, * proč bys nás opouštěl na dlouhé doby? – Vrat’ nás, Hospodine, k sobě, a my se vrátíme, * obnov nám bývalé časy. Sláva Otci. kantikum Pláč 5, 1-7.15-17.19-21 se, Hospodine, ne to, co se nám stalo, * pohlédni a viz naše pohanění! – Naše dědictví se dostalo cizincům,* vetřelcům naše domy. – Stali jsme se sirotky bez otce,* – naše matky jsou jako vdovy. Svou vodu pijeme za peníze, * své dříví získáváme za plat. – Jařmem na šíji byli jsme oslabeni, * jsme unaveni a nemáme klid. – Do Egypta jsme vztáhli ruce, * do Asýrie, abychom se nasytili chlebem. – Naši otcové hřešili - a nejsou, * my však neseme jejich nepravosti. – Zmizela radost našeho srdce, * v nářek se změnil náš rej. – Spadla koruna z naší hlavy; * běda nám, že jsme zhřešili! – Proto zchřadlo naše srdce, * proto se zkalil nám zrak. – Ty však, Hospodine, zůstáváš na věky,* tvůj trůn je po všechna pokolení. – R 197 kantikum Oz 6, 1-6 OZPOME Ň vrat’me se k Hospodinu: † On nás rozdrásal a on nás uzdraví, * on nás zranil a on nás obváže! N UŽE , Po dvou dnech nám vrátí život,† třetího dne nás vzkřísí,* před jeho tváří budeme žít. Poznávejme Hospodina, snažme se ho poznat! * Jako jitřenka jistě vysvitne, † přijde k nám jako déšt’ raný,* jako déšt’ pozdní, který zavlaží zemi.« – Co mám dělat s tebou, Efraime, * co mám dělat s tebou, Judo? Vaše láska je jako ranní mráček,* jako rosa, která záhy zmizí. Proto jsem je otesával skrze proroky,† zabíjel slovy svých úst,* ale má spravedlnost vyjde jak světlo, protože chci lásku, a ne obět’,* poznání Boha chci víc než celopaly. Sláva Otci. 198 Kantika pro vigilie kantikum Sof 3, 8-13 na mě počkej - praví Hospodin - * na den, kdy vstanu jako svědek. To je mé rozhodnutí:* shromáždím národy a sesbírám království, abych na ně vylil své rozhořčení,* všechen žár svého hněvu; ohněm mého rozhorlení * bude pohlcena celá země. – Tehdy očistím rty národům, † aby všechny vzývaly Hospodinovo jméno* a sloužily mu svorně. Až z končin za etiopskými řekami přinesou mi dary* ti, kdo mě ctí, synové mého rozptýleného li- J EN du. – Tu se již nebudeš hanbit za žádné své skutky,* kterými ses na mně prohřešil, nebot’ z tebe odstraním tvé pyšné chvástaly, * už se nebudeš vypínat na mé svaté hoře. Uprostřed tebe zanechám * lid pokorný a chudý. – Budou hledat své útočiště v Hospodinově jménu * ti, kdo zbudou z Izraele. Nebudou konat nepravost, nebudou lhát,* v jejich ústech se nenajde podvodný jazyk. Když se budou pást a odpočívat,* nikdo je nebude děsit. Sláva Otci. Index svátků I NDEX I. 199 SVÁTK Ů Doba adventní Neděle VI: Iz 40, str. 118; Iz 42, str. 141; Iz 49, str. 195. II . Doba vánoční Narození Páně (slavnost, 25.12.) 1N: Žalm 113, str. 93; Žalm 147-II, str. 166; Fp 2, str. 10. MČ: Žalm 2, str. 10; Žalm 19-A, str. 59; Žalm 45-I, str. 61. + Žalm 45-II, str. 61. VI: Iz 26, str. 107; Iz 40–I, str. 194; Iz 66, str. 158. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. MU: Žalm 19-B, str. 19; Žalm 47, str. 29; Žalm 48, str. 34. 2N: Žalm 110, str. 14; Žalm 130, str. 133; Kol 1, str. 32. Zjevení Páně (slavnost, 6.1. nebo v neděli od 2. do 8.1.) 1N: Žalm 135-I, str. 126; Žalm 135-II, str. 127; 1 Tim 3, str. 188. MČ: Žalm 72-I, str. 79. + Žalm 72-II, str. 79; Žalm 96, str. 101; Žalm 97, str. 71. VI: jako o slavnosti Narození Páně RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. MU: Žalm 47, str. 29; Žalm 86-I, str. 185; Žalm 98, str. 113. 2N: Žalm 110, str. 14; Žalm 112, str. 138; Zj 15, str. 43. III . Doba postní Neděle VI: Jer 14, str. 124; Ez 36, str. 172; Pláč 5, str. 197. IV. Velikonoční triduum Velký pátek MČ: Žalm 2, str. 10; Žalm 22-I, str. 125. + Žalm 22-II, str. 125. - volitelně se může připojit Žalm 22-III, str. 126; Žalm 38-I, str. 80. + Žalm 38-II, str. 80. + Žalm 38-III, str. 81. VI: Jako o postních nedělích. RCH: Žalm 51, str. 39; Hab 3, str. 82; Žalm 147-II, str. 166. MU: Žalm 40-I, str. 60. + Žalm 40-II, str. 60; Žalm 54, str. 66; Žalm 88-I, str. 148. + Žalm 88-II, str. 149. N: Žalm 116-II, str. 93; Žalm 143, str. 158; Fp 2, str. 10. 200 Index svátků Bílá sobota MČ: Žalm 4, str. 175; Žalm 16, str. 50; Žalm 24, str. 7. VI: Jako o postních nedělích. RCH: Žalm 64, str. 91; Iz 38, str. 65; Žalm 150, str. 54. MU: Žalm 27-I, str. 31. + Žalm 27-II, str. 31; Žalm 30, str. 36; Žalm 76-I, str. 54. + Žalm 76-II, str. 55. N: Žalm 116-II, str. 93; Žalm 143, str. 158; Fp 2, str. 10. V. Doba velikonoční Zmrtvýchvstání Páně (slavnost) RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. MU: Žalm 118-I, str. 13; Žalm 118-II, str. 13; Žalm 118-III, str. 13. N: Žalm 110, str. 14; Žalm 114, str. 14; Zj 19, str. 15. pondělí ve velikonočním oktávu MU: Žalm 8, str. 90; Žalm 19-A, str. 59; Žalm 19-B, str. 19. úterý ve velikonočním oktávu MU: Žalm 119-Alef, str. 25; Žalm 16, str. 50; Žalm 23, str. 54. středa ve velikonočním oktávu MU: Žalm 119-Beth, str. 30; Žalm 28, str. 41; Žalm 116-II, str. 93. čtvrtek ve velikonočním oktávu MU: Žalm 119-Gimel, str. 35; Žalm 30-I, str. 184; Žalm 30-II, str. 184. pátek ve velikonočním oktávu MU: Žalm 119-Dalet, str. 41; Žalm 76-I, str. 54; Žalm 76-II, str. 55. sobota ve velikonočním oktávu MU: Žalm 119-He, str. 48; Žalm 96-I, str. 186; Žalm 96-II, str. 186. Neděle VI: Iz 63, str. 195; Oz 6, str. 197; Sof 3, str. 198. Index svátků 201 Nanebevstoupení Páně (slavnost) 1N: Žalm 113, str. 93; Žalm 117, str. 47; Zj 11, str. 38. MČ: Žalm 68-I, str. 105; Žalm 68-II, str. 105; Žalm 68-III, str. 106. VI: Jako o velikonočních nedělích. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. MU: Žalm 8, str. 90; Žalm 19-A, str. 59; Žalm 19-B, str. 19. 2N: Žalm 110, str. 14; Žalm 47, str. 29; Zj 11, str. 38. Seslání Ducha svatého (slavnost) 1N: Žalm 113, str. 93; Žalm 147-I, str. 159; Zj 15, str. 43. MČ: Žalm 104-I, str. 51; Žalm 104-II, str. 51; Žalm 104-III, str. 52. VI: Jako o velikonočních nedělích. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. MU: Žalm 118-I, str. 13; Žalm 118-II, str. 13; Žalm 118-III, str. 13. 2N: Žalm 110, str. 14; Žalm 114, str. 14; Zj 19, str. 15. VI . Liturgické mezidobí Neděle VI: Iz 33–I, str. 193; Iz 33–II, str. 112; Sir 36–B, str. 192. Ježíše Krista Krále (slavnost) 1N: Žalm 113, str. 93; Žalm 117, str. 47; Zj 4, str. 27. MČ: Žalm 2, str. 10; Žalm 72-I, str. 79; Žalm 72-II, str. 79. VI: 1 Kron 29, str. 18; Iz 12, str. 76; Iz 61, str. 152. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. 2N: Žalm 110, str. 14; Žalm 145-I, str. 167; Zj 19, str. 15. Nejsvětější Trojice (slavnost) 1N: Žalm 113, str. 93; Žalm 147-II, str. 166; Ef 1, str. 21. MČ: Žalm 8, str. 90; Žalm 33-I, str. 184; Žalm 33-II, str. 185. VI: Jako o nedělích v mezidobí. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. 2N: Žalm 110, str. 14; Žalm 114, str. 14; Zj 19, str. 15. Těla a Krve Páně (slavnost) 1N: Žalm 111, str. 98; Žalm 147-II, str. 166; Zj 11, str. 38. MČ: Žalm 23, str. 54; Žalm 42, str. 58; Žalm 81, str. 77. VI: Př 9, str. 190; Jer 31, str. 34; Mdr 16, str. 191. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. 2N: Žalm 110, str. 14; Žalm 116-II, str. 93; Zj 19, str. 15. 202 Index svátků Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (slavnost) 1N: Žalm 113, str. 93; Žalm 146, str. 153; Zj 4, str. 27. MČ: Žalm 36, str. 28; Žalm 61, str. 91; Žalm 98, str. 113. VI: Iz 12, str. 76; 1 Sam 2–I, str. 189; 1 Sam 2–II, str. 189. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. 2N: Žalm 110, str. 14; Žalm 111, str. 98; Fp 2, str. 10. VII . Sanktorál Uvedení Páně do chrámu (svátek, 2.2.) 1N: Žalm 113, str. 93; Žalm 147-II, str. 166; Fp 2, str. 10. MČ: Žalm 2, str. 10; Žalm 19-A, str. 59; Žalm 45-I, str. 61. + Žalm 45-II, str. 61. VI: Iz 9, str. 193; Iz 26, str. 107; Iz 66, str. 158. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. 2N: Žalm 110, str. 14; Žalm 130, str. 133; Kol 1, str. 32. Zvěstování Páně (slavnost, 25.3.) 1N: Žalm 113, str. 93; Žalm 147-II, str. 166; Fp 2, str. 10. MČ: Žalm 2, str. 10; Žalm 19-A, str. 59; Žalm 45-I, str. 61. + Žalm 45-II, str. 61. VI: Iz 9, str. 193; Iz 26, str. 107; Iz 66, str. 158. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. 2N: Žalm 110, str. 14; Žalm 130, str. 133; Kol 1, str. 32. Proměnění Páně (svátek, 6.8.) 1N: Žalm 113, str. 93; Žalm 117, str. 47; Zj 19, str. 15. MČ: Žalm 84, str. 100; Žalm 97, str. 71; Žalm 99, str. 118. VI: Jako o slavnosti Ježíše Krista Krále. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. 2N: Žalm 110, str. 14; Žalm 121, str. 181; 1 Tim 3, str. 188. Povýšení svatého kříže (svátek, 14.9.) 1N: Žalm 147-I, str. 159; Žalm 147-II, str. 166; Fp 2, str. 10. MČ: Žalm 2, str. 10; Žalm 8, str. 90; Žalm 96, str. 101. VI: Jako o slavnosti Ježíše Krista Krále. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. 2N: Žalm 110, str. 14; Žalm 116-II, str. 93; Zj 4, str. 27. sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, andělů (svátek, 29.9.) MČ: Žalm 97, str. 71; Žalm 103-I, str. 187; Žalm 103-II, str. 187. VI: Jako o slavnosti Všech svatých. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. N: Žalm 8, str. 90; Žalm 138, str. 150; Kol 1, str. 32. Index svátků 203 Svatých andělů strážných (památka, 2.10.) RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. N: Žalm 34-I, str. 48; Žalm 34-II, str. 48; Zj 11, str. 38. Všech svatých (slavnost, 1.11.) 1N: Žalm 113, str. 93; Žalm 147-II, str. 166; Zj 19, str. 15. MČ: Žalm 8, str. 90; Žalm 15, str. 20; Žalm 16, str. 50. VI: Tob 13–I, str. 23; Tob 13–II, str. 189; Tob 13–III, str. 190. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. 2N: Žalm 110, str. 14; Žalm 116-II, str. 93; Zj 4, str. 27. VIII . Společné texty O posvěcení kostela 1N: Žalm 147-I, str. 159; Žalm 147-II, str. 166; Zj 19, str. 15. nebo v době postní Kol 1, str. 32. MČ: Žalm 24, str. 7; Žalm 84, str. 100; Žalm 87, str. 117. VI: Tob 13–II, str. 165; Iz 2–I, str. 193; Jer 7, str. 196. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. 2N: Žalm 46, str. 43; Žalm 122, str. 181; Zj 19, str. 15. v době postní Zj 15, str. 43. O Panně Marii 1N: Žalm 113, str. 93; Žalm 147-II, str. 166; Ef 1, str. 21. MČ: Žalm 24, str. 7; Žalm 46, str. 43; Žalm 87, str. 117. VI: Iz 61–II, str. 194; Iz 62, str. 195; Sir 39, str. 192. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. 2N: Žalm 122, str. 181; Žalm 127, str. 183; Ef 1, str. 21. O apoštolech 1N: Žalm 117, str. 47; Žalm 147-II, str. 166; Ef 1, str. 21. MČ: Žalm 19-A, str. 59; Žalm 64, str. 91; Žalm 97, str. 71. VI: Iz 61–I, str. 194; Mdr 3–II, str. 191; Mdr 10, str. 191. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. 2N: Žalm 116-II, str. 93; Žalm 126, str. 183; Ef 1, str. 21. O více mučednících 1N: Žalm 118-I, str. 13; Žalm 118-II, str. 13; 1 Petr 2, str. 15. MČ: Žalm 2, str. 10; Žalm 33-I, str. 184; Žalm 33-II, str. 185. VI: Mdr 3–I, str. 190; Mdr 3–II, str. 191; Mdr 10, str. 191. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. 2N: Žalm 116-I, str. 85; Žalm 116-II, str. 93; Zj 4, str. 27. 204 Index svátků O jednom mučedníkovi nebo o jedné mučednici 1N: Žalm 118-I, str. 13. + Žalm 118-II, str. 13; Žalm 118-III, str. 13; 1 Petr 2, str. 15. MČ: Žalm 2, str. 10; Žalm 11, str. 20; Žalm 17-I, str. 30. + Žalm 17-II, str. 30. VI: Jer 17, str. 196; Sir 14, str. 191; Sir 31, str. 192. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. 2N: Žalm 116-I, str. 85; Žalm 116-II, str. 93; Zj 4, str. 27. O duchovních pastýřích 1N: Žalm 113, str. 93; Žalm 146, str. 153; Ef 1, str. 21. MČ: Žalm 21, str. 26; Žalm 92-I, str. 185; Žalm 92-II, str. 186. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. 2N: Žalm 15, str. 20; Žalm 112, str. 138; Zj 15, str. 43. O pannách 1N: Žalm 113, str. 93; Žalm 147-II, str. 166; Ef 1, str. 21. MČ: Žalm 19-A, str. 59; Žalm 45-I, str. 61; Žalm 45-II, str. 61. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. 2N: Žalm 122, str. 181; Žalm 127, str. 183; Ef 1, str. 21. O svatých mužích 1N: Žalm 113, str. 93; Žalm 146, str. 153; Ef 1, str. 21. MČ: Žalm 21, str. 26; Žalm 92-I, str. 185; Žalm 92-II, str. 186. VI: Jer 17, str. 196; Sir 14, str. 191; Sir 31, str. 192. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. 2N: Žalm 15, str. 20; Žalm 112, str. 138; Zj 15, str. 43. O svatých ženách 1N: Žalm 113, str. 93; Žalm 147-II, str. 166; Ef 1, str. 21. MČ: Žalm 19-A, str. 59; Žalm 45-I, str. 61; Žalm 45-II, str. 61. VI: Jer 17, str. 196; Sir 14, str. 191; Sir 31, str. 192. RCH: Žalmy nedělní z 1. týdne, str. 11. 2N: Žalm 122, str. 181; Žalm 127, str. 183; Ef 1, str. 21. Za zemřelé MČ: Žalm 40-I, str. 60; Žalm 40-II, str. 60; Žalm 42, str. 58. RCH: Žalm 51, str. 39; Iz 38, str. 65; Žalm 146, str. 153. nebo Žalm 150, str. 54. MU: Žalm 70, str. 114; Žalm 85, str. 106; Žalm 86, str. 112. N: Žalm 121, str. 181; Žalm 130, str. 133; Fp 2, str. 10. Obsah Kantika z evangelií 5 Žalmy invitatoria 6 Te Deum 8 1. týden žaltáře Neděle . . . . . Pondělí . . . . Úterý . . . . . Středa . . . . . Čtvrtek . . . . Pátek . . . . . Sobota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 9 16 21 27 32 38 44 2. týden žaltáře Neděle . . . . . Pondělí . . . . Úterý . . . . . Středa . . . . . Čtvrtek . . . . Pátek . . . . . Sobota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 50 57 62 68 74 80 86 3. týden žaltáře Neděle . . . . . Pondělí . . . . Úterý . . . . . Středa . . . . . Čtvrtek . . . . Pátek . . . . . Sobota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 93 99 105 110 116 122 128 4. týden žaltáře Neděle . . . . . Pondělí . . . . Úterý . . . . . Středa . . . . . Čtvrtek . . . . Pátek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 133 139 145 151 156 162 Sobota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 Kompletář Neděle po 1. nešporách Neděle po 2. nešporách Pondělí . . . . . . . . . Úterý . . . . . . . . . . Středa . . . . . . . . . . Čtvrtek . . . . . . . . . Pátek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 175 176 176 177 178 179 179 Doplňovací cyklus žalmů 181 Sváteční žalmy 184 Kantika pro vigilie 189 Index svátků I. Doba adventní . . . II . Doba vánoční . . . . III . Doba postní . . . . . IV. Velikonoční triduum V. Doba velikonoční . . VI . Liturgické mezidobí VII . Sanktorál . . . . . . VIII . Společné texty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 199 199 199 199 200 201 202 203 Antifonář k Denní modlitbě církve mimo řady, svazek A Žaltář projekt In adiutorium - hudba k české liturgii hodin http://inadiutorium.xf.cz Vysázeno programem LATEX. Texty Denní modlitby církve jsou majetkem České biskupské konference. Texty žalmů a kantik (s výjimkou kantik pro vigilie) jsou převzaté z webu http://ebreviar.cz, jehož tvůrcům za jejich práci tímto srdečně děkuji. Z textů je vypuštěno to, co se zdá být pro modlitbu v chóru nadbytečné nebo rušivé (číslování žalmů i podle Vulgáty, nadpisy žalmů a připojené citáty z Písma a Otců) a kde jsem shledal odchylky od vydání breviáře z r. 1994, jsou podle něj opraveny. Text žalmů a kantik značkami opatřil a k sazbě připravil Jakub Pavlík. 28.10.2013
Podobné dokumenty
Kniha žalmů
10 Přikrčí se, po zemi se plazí, chudáci klesají v jeho drápech.
11 Myslí si v srdci: „Bůh zapomněl, odvrátil svou tvář, vůbec se nedívá!“
12 Povstaň, Hospodine, Bože, zdvihni svou ruku, nezapomíne...
Jana Krejcarova - Clarissa
zdraví se zakládají na tom, že jste před nimi zakašlali
nebo kýchli a jejichž touha po poezii se vybíjí „mimo
realitu“, totiž v jejich „soukromí“. Prostě lidí, kteří vyhradili poezii část svého...
Perly moudrosti - Ellen G. White Writings
znal jejich myšlenky a úmysly, a proto zvěstoval pravdu takovým
způsobem, aby nemohli najít záminku, pro kterou by ho mohli obžalovat před veleradou. V podobenstvích káral pokrytectví a přečin...
kdo je ježíš kristus?
bych zd raznit jen n které v ci. Zaprvé, když tam tete slovo slovo, tak
v e tin zní logos. A logos je mužského rodu. V eštin máme to slovo –
st ední rod. Ale v e tin je mužského rodu. Takže všude, ...
Žaltář s příslušnými kantiky dle cist. liturgie
Proč se bouří kmeny pohanů, * národy proč snují
marné plány?
K boji povstávají králové † smlouvají se vládci proti
Pánu, * proti jeho Pomazanému.
„Zpřetrhejme jejich okovy, * shoďme se sebe ta jeji...