4/2004 467 kB
Transkript
4/2004 467 kB
L i l i á ř – informativní zájmový zpravodaj specializované základní organizace pěstitelů lilií ZO ČZS MARTAGON – č. 4/2004 Výbor ZO ČZS MARTAGON: předseda: místopředseda: jednatel: hospodář: výstavy: členové výboru: redaktor Liliáře: korespondenci zasílejte: příspěvky do Liliáře, reklamace zpravodaje: Ing. Stanislav Ševčík Ing. Jaroslav Simandl Ing. Petr Šrůtka Milan Michal Jiří Hloušek Jiří Kovář, Ing. Jiří Svoboda Dr. Karel Vereš Ing. Petr Šrůtka Katedra ochrany lesů Kamýcká 129 165 21 Praha 6 Dr. Karel Vereš Mochovská 33 198 00 Praha 9 Obsah: Úvodník (Karel Vereš) Kondolence A x B nebo B x A, shodné nebo odlišné? (I.J. Černohorský) Nový druh lilie – L. lijiangense (Kristin Swoszowski-Tran) Výstava lilií v Rakovníku 2004 (Václav Laňka) Výstava v Lysé nad Labem (Petr Šrůtka) Resumé výstavy květin a obrazů Květy - Volyně 2004 (Jiří Kovář) Malá zamyšlení Petra Šrůtky (Václav Vinčálek) Galerie liliářů – Jiří Hloušek (Václav Vinčálek) Burza semen v roce 2004 (Pavel Petrlík) Martagon bude mít své internetové stránky (Václav Vinčálek) Vítáme naše nové členy 67 68 69 72 74 75 78 81 83 86 86 87 Pozvánka Členská schůze se koná 22. ledna 2005 v 9.00 hod. na Katedře botaniky PřF UK, Benátská 2, 2. patro Doprava: metro B, st. Karlovo náměstí, poté pěšky 5 min nebo tram 24 nebo 18 do stanice Botanická zahrada Program: • spolkové záležitosti • promítání diapozitivů a komentáře • pěstitelská beseda s předními liliáři. Připravte si otázky! Srdečně zve výbor Oznámení Vyzýváme dodavatele semen do burzy, aby dobře vyčištěná semena poslali co nejdříve na adresu: Pavel Petrlík, Vernéřov 205, Aš, 352 01. Vážení přátelé! Možná se Vám toto číslo bude zdát trochu suchopárné, nebo méně odborné, protože hodně místa zabírají zprávy z výstav. Mám však zato, že je nutné informovat všechny členy organizace, i ty, kteří se z různých důvodů nezúčastňují všech našich akcí, o všem podstatném, co se u nás událo. Bohužel hned na první straně máme zprávy smutné, opustili nás dva významní členové organizace, shodou okolností čestní členové. Nebudu opakovat co je napsáno na další straně, jen vyjadřuji velkou lítost nad jejich odchodem. Podzimní členská schůze byla hojně navštívena a myslím, že nikoho nezklamala. V prvé řadě k tomu přispěla vynikající přednáška pana Raka o našich zemních orchidejích, který má i vynikající sbírku fotografického materiálu. Mám zato, že málokterý přítomný měl již možnost získat tak cenné informace o těchto krásných rostlinách, které už mnohde mizí. Jako obvykle byla s napětím očekávána aukce. V prvém kole byla na nejvyšší částku 340,- Kč vydražena Superstar Jiřího Hlouška. Druhé kolo tvořil velkolepý dar Ing. Václava Jošta, který organizaci věnoval cibule více než šedesáti orienpetů. Tyto cibule byly prodány formou losované tomboly za velmi lidové ceny. Přínos pro organizaci činí 3 760,- Kč. Základem obvyklé tomboly bylo několik set drobných cibulí na dopěstování opět od Ing. Jošta a k tomu asi sto menších cibulí asijských a čínských hybridů od pisatele těchto řádků a další příspěvky od různých dárců. Každý přítomný musel být spokojen a nepřítomní mohou jen litovat, že nepřišli. Nastává čas vánoční a já přeji všem čtenářům zpravodaje hezké svátky a vše nejlepší do nového roku. Karel Vereš 67 BRONISŁAW KONDROT (1937 – 2004) V době přípravy XIV. výstavy lilií v Rybniku, 9. července tohoto roku, zemřel vynikající polský šlechtitel, čestný člen naší organizace, zakladatel liliářské organizace v Rybniku, pan Bronisław Kondrot. Ačkoliv jsme se často nevídali, stali jsme se záhy dobrými přáteli a spojovalo nás nejen stejné zaujetí pro pěstování lilií, ale také smysl pro spolkovou činnost. Pan Broněk, jak jsem ho oslovoval, byl zakladatelem i motorem místní polské organizace a také spolutvůrcem mezinárodní spolupráce v rámci SILESIA a hlučínské organizace IRIS. Přestože už léta byl těžce nemocný a doslova zápasil o každou hodinu práce, měl vynikající šlechtitelské výsledky, uznávané nejen u nás, ale také například v Německu. Jeho mezinárodně registrované odrůdy jako Longida, Longicanda, Silesia, které se pěstují i u nás, zůstanou trvalou památkou. Karel Vereš BOLESLAV KRÁL (1914 – 2004) K úmrtí našeho člena a přítele jsem jménem nás všech odeslal tento dopis paní Černé, která mi dala souhlas k otištění v našem zpravodaji. Vážená pani Černá, Vaše zpráva o úmrtí pana Boleslava Krále mne hluboce zarmucuje a mám zato, že celou naši liliářskou pospolitost. Jméno Boleslav Král se pro nás stalo pojmem nejen pro jeho odborné kvality a zkušenosti, ale také pojmem solidnosti a všeobecné úcty, kterou za svou dlouhodobou činnost mezi námi zcela samozřejmě získal. Byl oporou obou českých liliářských organizací, jeho názory bylo nutno brát vždy vážně. Byl dobrým a častým rádcem i pomocníkem zejména začínajících liliářů, takto jsem ho poznal i já, pomáhal nejen slovy, ale bylo-li třeba, tak také materiálně. Jeho lidské vlastnosti ve spojitosti s jeho odbornou autoritou nám ho budou vždy připomínat. S úctou Karel Vereš 68 A x B nebo B x A, shodné nebo odlišné? I.J. Černohorský Několikrát jsem se setkal s dotazem, zda kříženec mateřské rostliny A s pylodárnou rostlinou B je shodný s tak říkajíc „obráceným gardem“, tedy B x A. Zkusím na tuto otázku odpovědět systémem „letem světem rostlinnou cytologií“ Odborníky mezi čtenáři žádám o pochopení nutných zjednodušení. Budu k tomu však potřebovat trochu více Vaší pozornosti. Zatím jsme vždy hovořili o chromozomech, ale vůbec jsme se nestarali o jejich okolí, nebo jinak o prostředí, ve kterém působí. To prostředí je buňka, v našem případě rostlinná buňka. Lilie jsou rostliny mnohobuněčné, jejich těla jsou souborem nespočetných buněk, na rozdíl od některých řas a hub, které jsou tvořený jedinou buňkou, jsou jednobuněčné. Buňky, jsou-li organizovány v pletivech, mají často roztodivné tvary mnohostěnů. Rozměr rostlinné buňky je běžně v rozmezí 0,01 až 0,1 mm, existují však výjimky na obě strany. Buňka je uzavřena buněčnou blánou, která uvnitř uzavírá složitý systém, protoplast. Ti z Vás, kdož si vzpomenou na můj článek o „konstrukci, vytváření“ rostlin jinak křížením nedostupných, si vybaví postup fúze protoplastů, spojení buněčných obsahů. Buňka je neuvěřitelně složitý systém, s mnoha částicemi, tělísky. Některé z nich jsou v buňce v jediném exempláři (jádro buňky) jiné v mnoha kopiích. Buňka je schopna zachytit záření Slunce a přeměnit tuto energii na širokou paletu sloučenin, na cukry, bílkoviny, barviva, lignocelulozu, vůně, jedy a mnoho jiných. Tohle všechno probíhá v prostředí, které je velmi podobné želé, tedy pohyb obsahu buňky není jednoduchý, přesto k němu dochází. V protoplastu nalezneme buněčné jádro, kulovitého nebo vejcovitého tvaru, vznáší se ve hmotě nazývané cytoplasmou. Dále v buňce při pozorování pod mikroskopem nalezneme bezbarvé nebo různobarevné plastidy, a bezbarvá tělíska, velmi důležitá, mitochondrie. Tyto mimojaderná tělíska jsou souborně nazývány organelami. Při růstu, tedy stárnutí buňky se množství cytoplasmy příliš nezvětšuje, v buňce se vytváří volný prostor, vakuola, vyplněný vodným roztokem – buněčnou šťávou. Protoplasma je složitý systém, na jedné straně prostředím, kde probíhají složité chemické i mechanické pochody, na druhé straně systémem, který je schopen existence jen za jistých, úzce vymezených podmínek. Na příklad, teplotní hranicí je 50 °C, proto tepelné ošetření cibulí narcisů probíhá jen při 45 °C. Totéž platí pro tepelné ošetření blizny a čnělky pro překonání inkompatibility při křížení. Protoplasmu také ohrožují kapaliny měnící koncentraci vody, látky měnící koncentraci solí a pH protoplasmy. Řada látek, na př. solí těžkých kovů nebo hliníku, reaguje se sloučeninami v protoplasmě obsaženými a protoplasmu tak denaturují. Již jsem se zmínil o plastidech. Jsou to různě velká tělíska, vznášející se v cytoplasmě. Jsou bezbarvé (leukoplasty), nebo barevné, tzv. chromatofory. Chloroplasty, protože obsahují chlorofyl, jsou zelené, chromoplasty jsou žluté až červené. Pokud si naleznete příspěvek o klíčení semen na světle (Hoellova metoda), za tuto iniciaci klíčení jsou odpovědny chromoplasty. Leukoplasty jsou v buňkách, kde není světlo, např. v kořenech. Často se v nich usazují z jednoduchého cukru škrobová zrnka. Chloroplasty jsou místem, kde dochází k zachycení zářivé energie a k asimilaci 69 oxidu uhličitého a vody na cukr. Po odbourání chlorofylu na podzim, převládnou další barviva, která jsou v chloroplastu přítomna a list se zabarví žlutě až červeně. Chromoplasty jsou důvodem barevnosti květů, plodů a kořenů. Dostáváme se k posledním důležitým buněčným tělískům, k mitochondriím. Mitochondrie je energetickou centrálou buňky, v nich je pomocí složité řady enzymatických reakcí získávána energie. Budeme se dále zabývat jen mitochondriemi a chloroplasty. Oba typy organel obsahují svou vlastní DNA nesoucí jisté množství genetické informace na jádře více méně nezávislé. Na příklad chloroplast tabáku nese informaci pro 90 genů, ponejvíce spojených s fotosyntézou. Většina genů pro fotosyntetické enzymy je však kódována v jádru buňka. Mitochondrie, jak jsem již zmínil, jsou místem, kde je dýcháním vytvářena sloučenina nazývaná ATP, což je energetický zdroj buňky. Mitochondrie jsou v pohybu, v buňce se shlukují na těch místech buňky, kde je akutní potřeba energie. Čím jsou energetické nároky buňky větší, tím více mitochondrií obsahuje. Mitochondrie si také nese vlastní DNA buď kruhovou, nebo lineární. DNA mitochondrie kóduje proteiny nutné pro tvorbu bílkovin. Mitochondrie se zmnožují autoreprodukcí. Tolik tedy úvodem. Nyní se vrátím k minulému příspěvku, otištěnému na pokračování, „Hybridizace, kouzlo přírody“. Hovořil jsem o vajíčku. Na rozdíl od pylového zrnka, je vajíčko značně velké. Obsahuje tedy kompletní genetickou výbavu mateřské buňky. Pylové zrnko je malé, nese jen nejnutnější genetickou informaci. Mitochondrie se jednoduše do pylového zrnka nevejde. Z této skutečnosti vyplývá důležitý fakt, genetická informace přenášená mitochondriální DNA je původem jen z mateřské rostliny. V tomto konstatování leží odpověď na otázku položenou v nadpisu. Potomstvo z křížení A x B je ochuzeno o mitochondriální DNA otcovské rostliny B. V opačném případě, tedy B x A chybí mitochondriální DNA rostliny A. Chybějící mitochondriální DNA se nemusí na vzhledu dceřinné rostliny (na fenotypu) nijak projevit. Může se ale také projevit velmi výrazně. Stálo by zato, kdyby na příklad v Botanické zahradě věnovali místo pro výsadbu asijského hybridu A a B a všech rostlin získaných z obousměrného křížení. Byla by to jistě velmi poučná podívaná. Zájemce o podrobnější informace odkazuji na starou, ale obsažnou publikaci prof. Z. Černohorského „Základy rostlinné morfologie“ z roku1967, vydalo St. Pedagogické nakladatelství, případně na publikaci Jána Hudáka a kol. „Biológia rastlín“ z roku1989 či na „Fyziologii rostlin“ napsanou St. Procházkou a dalšími, z roku 1998. Poznamenávám ještě, že nejsem v žádném příbuzenském vztahu s prof. Černohorským. Poznámka: Poslední desetiletí alespoň v několika případech zpochybnilo neúčast mitochondrií v pylovém zrnku. 70 vakuola Jádro buňky jadérko mitochondrie otvory pro plasmodesmata plastidy buněčná stěna Popis funkcí buněčných částí. Všechny rozměry jsou jistým průměrem, existují samozřejmě odchylky oběma směry, k větším i menším rozměrům. Jádro buňky obvykla o průměru 5 – 15 µm, buňka sama mívá 10 – 100 µm. Je ohraničeno membránou s póry, membrána se při dělení buňky rozpouští. Je to organela nesoucí dědičnou informaci, DNA. Jádro obsahuje jadérko, které je důležité při syntéze bílkovin. Vakuola, správněji vakuoly, protože buňka zpočátku obsahuje vakuol více, jak buňka stárne,vakuoly splývají, až vytvoří jednu velkou vakuolu. Úlohou vakuol je udržování určitého vnitřního tlaku (turgoru) a tím tvaru buňky. Obsahuje vodný roztok, nebo suspenzi pevných látek ( např. šťavelanu vápenatého). Slouží také jako zásobárna živin, např. nitrátu, nebo jako prostor pro nepotřebné látky. Vakuola tvoří až 95 % objemu buňky. Mitochondrie se vyskytují v buňce v mnoha kopiích. Velikost je 1 – 4 µm. Mitochondrie je energetickou centrálou buňky, zajišťuje dýchání rostlin, z cukrů uvolní energii a oxid uhličitý. Plastidy se dělí na leukoplasty, chloroplasty a chromoplasty. Plastidu mohou přecházet jeden na druhý. Leukoplasty jsou bezbarvé a obsahují např. škrobová zrnka. Chloroplasty jsou největší z organel, obsahují komplex jehož složkou je chlorofyl, zpracují zářivou energii světla, oxid uhličitý a vodu na energeticky bohaté látky, tj. cukry. Tato reakce je základem života na zemi. Nesou svoji vlastní DNA, která např. 71 kóduje atrazinovou rezistenci. Velikost je 5 – 10 µm. Chromoplasty jsou barevné, od červené do žluté, jejich barviva jsou v tucích rozpustná. Otvory pro plasmodesmata umožňují komunikaci buněk rostlinného těla. Nový druh lilie – L. lijiangense Kristin S w o s z o w s k i - T r a n o v á , Plymouth Meeting, Pennsylvannia Lilium lijiangense řazená do sekce Sinomartagon je nověji pojmenovaný druh lilie z jihovýchodní Číny. Je podobná lilii L. taliense a její popis byl uveřejněn v Acta botanica Yunnanica v r. 1984. Domnívám se, že může jít o stejnou lilii, která je u nás laicky nazývána L. taliense var. Kaichen a kterou paní Yi Chenová dodává pod číslem L-06. Nespokojený s laickým zařazením lilie L-06 k L. taliense zjistil jsem, že Chenová nabízí několik nedávno pojmenovaných lilií, které neuvádí How, Synge ani McRae nebo které nejsou uvedeny v jiných publikacích významných autorů zabývajících se liliemi Číny. Jednou z takových „nových“ lilií je L. lijiangense, která má podle botanického popisu hodně společného právě s lilií označovanou jako L. taliense var. Kaichen. L. lijiangense má cibule více méně kulovité s průměrem 25 – 40 mm, šupiny jsou bělavé s purpurovým nádechem, kopinaté, často širší než delší, nejširší nad bází a zužující se k vrcholu. Bývají obyčejně 25 - 50 x 10 – 20 mm veliké. Výška sbíraných rostlin byla 55 – 60 cm a na lodyhách se vyskytovaly i tečky nebo žíhání. Listy jsou střídavé, eliptické, podlouhlé, vejčito-kopinaté nebo kopinaté, 5 – 11 x 15 – 30 mm veliké a mívají 7 – 9 žilek. V úžlabí listů se mohou objevovat chomáčky bílých chloupků. Rostliny mívají 2 – 5 nících květů, které voní a jsou uspořádány v hroznu. Tepaly jsou popsány jako žluté s purpurovými nebo hnědými tečkami, jsou podlouhlé až kopinaté, 40 – 45 x 8 – 15 mm velké, silně podehnuté a u špiček poněkud papilaté. Nektarie jsou černavé nebo červené, ale nejsou papilaté, jako je tomu u L. duchartrei. Tyčinky jsou rozbíhající, nitky 25 – 30 mm a prašníky asi 7 mm dlouhé. Velikost semeníku je asi 7 – 10 x 2 mm, čnělka 30 – 35 mm. Kvetení bylo v Číně pozorováno od července přes srpen. O L. lijiangense je známo, že roste ve vyšších polohách (3 300 – 3 400 m) v čínských provinciích v západním Sichuanu a severozápadním Yunnanu. Exportérka Chenová přiznává, že cibule L. taliense var. Kaichen, které nám zaslala, pocházely také z oblasti Muli dříve známé jako lamajistické Mulijské království. Jsou zde skryté kláštery a obyvateli jsou unikátní komunity menšin Lolo, Yi, Naxi a Tibeťanů. Nyní je tato oblast nazývána Mulijskou tibetskou autonomní oblastí v Sichuanu. Ve vysokých horách s lesy a hlubokými údolími jsou podle odborníků (Donoghue, Boufford a Pfister) velmi komplikované klimatické podmínky. Celá tato oblast má subtropické podnebí s průměrnými ročními teplotami 12 – 18 °C. Následkem velkých rozdílů mezi severní a jižní částí této oblasti je vegetace a rostlinná rozmanitost velmi rozdílná. Chen Yi podle J. Lykkegaarda potvrdila, že doposud to byla izolovaná a málo navštěvovaná oblast s bohatou druhovou rozmanitostí. Jde o stejnou oblast na hranicích mezi Sichuanem a severozápadním Yunnanem, kam podle předpokladů Peng Longijna lze lokalizovat L. lijiangense. 72 Mohlo by jít o lilii, kterou někteří neformálně nazývají L. taliense var. Kaichen? Můj názor je, že L. lijiangense může být velmi vhodným kandidátem. Hlavními vlastnostmi, které to podporují, jsou černavé nektarie, stavba květu, oválná cibule a zbarvení, vůně a dlouhá čnělka. Dvě vlastnosti, které přesně nesouhlasí, je variabilita ve výšce rostlin a velikost cibulí. Korespondencí s pěstiteli lilie L-06 bylo zjištěno, že velikost cibulí a počet květů jsou také hodně rozdílné (cibule 35 – 42 mm podle A. Airda a až 150 mm podle J. Lykkegaarda nebo O. Larssena). Nicméně možno předpokládat, že stáří nebo optimální způsob pěstování mohou zvětšit počet květů a velikost cibulí více, než je uváděno v původním popisu Peng Longjina. Další výzkumy a srovnávání založené na zkoumání popsaného druhu jsou potřebné. Mám štěstí, že mohu pěstovat L-06 zde v Plymouth Meeting, PA. Zde rostou na svahu se zvýšenými záhony s přídavkem kompostu a drceného rašeliníku. V zimě jsou tyto lilie chráněny pařeništními okny před nadměrnými srážkami (často ve formě zimního deště). Můj přítel Ed Soboczenski sdělil, že nemůže úspěšně pěstovat tuto lili v Lewes, DE. S přihlédnutím k jeho pěkné sbírce lilií nepochybuji, že pěstitelské schopnosti nejsou příčinou jeho neúspěchu, ale vadí dlouhé horké léto, které může způsobovat oslabení růstu této vysokohorské lilie v jeho přímořské zahradě. Můžete se podivovat nad mým podezřením, že L-06 není skutečnou L. taliense. Pro začínající liliáře uvádím, že L. taliense podle popisu Francheta z r. 1892 má bílé, vejčité cibule, což neodpovídá lilii L-06. L. taliense má podstatně užší listy, kratší čnělku i semeník (maximálně 1,6 x 4 mm u typického exempláře) v porovnání s L. taliense var. Kaichen. Franchet se nezmiňuje o vůni, L-06 však voní obdobně jako L. lijiangense. Navíc vypadá jako „vyhnaná“ L.taliense – robustnější a zbavená graciesnosti, kterou je L. taliense známá. Pro tuto vzrůstnost může být naopak vhodnou zahradní lilií v některých klimatických podmínkách, což ukáže čas. Pravděpodobně zjistíme, o jaký skutečný druh u lilie L-06 jde a může to být opravdu L. lijiangense. Alespoň čtenář byl uveden do problematiky nové čínské lilie a proto ať začne nový výzkum! Literatura: Peng Longjin (Kunming Institute of Botany, Academia Sinica): One new species of Lilium from Yunnan. Acta bot. Yunnanica 1984, 6(2): 189 Donoghue M. J. – Boufford D. E. - Tan B. C. – Pfister D. H.: Plant and fungal diversity of western Sichuan and eastern Xizang, China. (http://maen.huh.harvard.edu:8080/china/project_description#wsich) Přeložil ing. B. Mičulka Pozn. překladatele: Formulace L. taliense var Kaichen byla v překladu ponechána, i když nejde o platný botanický název, protože takový taxon nebyl platně latinsky popsán. Správnější by byl název L. taliense (populace Kaichen). 73 Výstava lilií v Rakovníku 2004 Václav Laňka Nikdy jsem kamarádům Hlouškovým nezáviděl jejich každoroční starosti s pořádáním liliářské výstavy. Ale letos jsem byl přesvědčen, že i s vydáním všech svých lidských sil, bude muset být plánovaná výstava na poslední chvíli zrušena. Jistě má každý pěstitel ještě v živé paměti horký nástup jara 2004, který byl právě v době, kdy se rozhodovalo o termínu výstavy. To pořadatelům vnuklo myšlenku, že bude třeba přesunout obvyklý termín o týden dopředu. Posléze přišlo počasí mimořádně chladné a tak bylo zřejmé, že většina lilií u pěstitelů pokvete až koncem první červencové dekády. Organizátoři to ale nevzdali a napadlo je požádat kolegy liliáře o rostliny, které sice nepatří mezi nejvznešenější, ale kvetou právě časně. A tak letošní rakovnická výstava byla ve znamení botanických lilií. Vystavovalo šest kolegů: I. Černohorský, P. Hošek, J. Hloušek, J. Kovář, V. Novák a K. Vereš. K vidění bylo šest čistých druhů botanických lilií (L. candidum - V. Novák, L. martagon, L. bulbiferum – P. Hošek, L. pumilum – J. Kovář, L. hansoni, L. pardalinum – J. Hloušek). Četnější byly jejich kultivary, a tak např. jen od Lilium martagon bylo k vidění deset hybridů. Naštěstí nakvetlo i několik rostlin ze sekce asijských hybridů, takže asi 20 taxonů mohlo svým nápadnějším zjevem rozsvítit výstavní prostory v rakovnické synagoze. K nim se přidružilo i 14 LA hybridů. Něco málo k jednotlivým kolekcím. I. Černohorský vystavoval zajímavý Hantsing. Ten vystavoval také K. Vereš, ale nejvíce porotu zaujalo novošlechtění NŠ 01/16, které získalo Cenu města Rakovníka. V. Novák přivezl asijský hybrid Black Out a další asijské i LA hybridy, ale hlavně v poslední době na výstavách nevídanou L. candidum, která získala cenu za pozoruhodné aranžmá. P. Hošek dovezl martagon hybridy a L. bulbiferum, které je také jindy již odkvetlé. Návštěvníky také upoutala třemdava a různé druhy lonicer. J. Kovář vystavoval Paisley hybridy a martagon hybridy, nejvíce porotu upoutala L. pumilum, která získala Cenu poroty. J. Hloušek dodal botanické lilie, martagon hybridy, asijské i LA hybridy. Porota ocenila L. hansoni, Marhan, Port Wine, která získala Cenu diváků. Porota ve složení: P. Šrůtka, P. Petrlík a J.Kovář vybírala z celkem 240 lodyh ty, které si zasloužily zvláštní pozornost. Díky také patří manželům Svobodovým, Hlouškovým, I. Chmelíkovi a aranžerce J. Lavičkové. Výstavu vidělo necelých 400 návštěvníků. Co říci na závěr. Vše špatné se přece jen v dobré obrátilo. Bylo možné shlédnout lilie, které byť se skromnějším habitem, stálo za to vidět. V běžných termínech liliářských výstav bývají botanické lilie většinou již za zenitem kvetení, a tak je pěstitelé k prezentaci nepřiváží. Díky všem, kteří se na realizaci výstavy podíleli. Výstava končila se ziskem 513,- Kč. 74 Výstava v Lysé nad Labem Petr Šrůtka Výstava v Lysé nad Labem se sice oficiálně konala 8. až 11. července 2004, avšak pro vystavovatele byl nejdůležitějším dnem již 7. červenec, kdy musely být všechny expozice dokončeny a připraveny na otevření výstavy následující den. Přestože jsem nic nevystavoval, ze solidarity s přáteli liliáři z naší organizace jsem přijel také už sedmého, ovšem odůvodňoval jsem to povinností při hodnocení lilií, neboť ČZS si přál vyhodnotit exponáty, přičemž dosud nebylo zcela jasné, kdo bude v porotě. Nakonec se mi podařilo další dva členy, a to Dr. Kříže a př. Kováře přesvědčit, aby se mnou spolupracovali v tomto poměrně náročném a málo oblíbeném údělu. Dorazil jsem na výstaviště okolo dvanácté hodiny, a v hale již zastihl př. Vajgenta při instalaci expozice. Př. Vajgent dovezl nejen lilie své, ale i sousedovy, pana Dr. Ryndy z Lhoty u Břežan. Většina lilií v jeho expozici byla asijských, například žlutá tečkovaná „Citron“, dvoubarevný žlutý a fialovočervený „Lhotecký Pirát“ anebo legendární lilie „Josef Matásek“ tečkovaná na žlutokrémovém podkladu. Pozoruhodná byla i L. davidii a dva LA hybridy “Turandot“ a „San Mateo“. Zanedlouho přijeli Hlouškovi se svou kolekcí lilií, ve které pochopitelně dominovaly trubky, z nich mne zaujala „Skořice“, přičemž bylo zjevné, že květy byly uříznuty z různých „skořicovníků“ neboť jeden klon měl okolík a druhý, přihlášený do soutěže, pyramidální květenství. Nádherné byly také klony „Zelený Favorit“ a „Superlila“. V kolekci byla též „stromovitá“ lodyha orienpetu „Verns Beauty“, i když nakvetlá zatím jen dvěma květy, rozkvetlejší „Orania“, LA hybrid „Golden Torch“ a botanická Lilium pardalinum. Př. Vereš se na výstavu tentokrát osobně nedostavil, a jeho lilie přivezl př. Hloušek. V jeho pozoruhodné kolekci byly jednak polyploidní novošlechtění trubkovitých hybridů v bílé a žluté barvě. U oranžové trubky se patrně jednalo o diploid. Z dalších lilií rovněž Feldmaierův „Schellenbaum“, kdysi jeden z nejlepších asijských hybridů, a Lilium davidii z botanických lilií. Přítel Kovář zachoval i letos svou standardní dobu příjezdu, totiž v pozdním odpoledni, a přivezl s sebou asijské lilie, například „Gran Cru“, „Aberdeen“ starý Felmaierův hybrid „Tempeltanz“, a ze svého šlechtění pěkný nahnědlý tečkovaný 1a semenáč „JiKo 11/01“. Vystavovatelé př. Kříž a pí. Slavíková přivezli početnou kolekci lilií s pozoruhodnými liliemi „Centurion“ – krémově bílá s tečkami, „Red Label“ a nádherně čistě oranžovou „Compass“. V kolekci př. Nováka upoutala liliáře stará odrůda „Citronela“, i když trochu jiná, než ta, kterou jsem měl kdysi na zahradě, „Evina“ a pro oči diváků zde byly „Girafe“, asijská oranžovočervená dvoubarevná lilie, a LA hybrid „Royal Parade“. Expozice př. Tyleho byla již o poznání skromnější než v loňském roce, tentokrát bez skleněných váz, avšak s pěknými exponáty, zejména „Uno“ a unikátním prvně vystaveným hybridem mezi asijskými liliemi a orientály „First Crown“ v červené barvě. Z Moravy na výstavu doputovali se svými exponáty př. Rezek a př. Bartoš. Př. Rezek přivezl rozsáhlou kolekci, ve které upoutával LA hybridy “Red Alert“ a 75 „Suncrest“ a z dalších asijské „Evina“, červený „Fatal“ a žluté „Golden Torch“ a „Gironde“. V kolekci pana Bartoše byl starší asijské hybridy, jako žlutý triploidní „Alkestios“, „Marksova „Červená Karkulka“ a „Český Krystal“. Poněkud méně početné byly expozice profesionálních liliářů, chyběla tentokrát expozice př. Nejedla, který svou absenci zdůvodnil jednak mou loňskou kritikou (ačkoli ta se týkala převážně jiné expozice) a požadovaným nájmem ve výstavní hale, což je dvojí náklad, jednak nájemné a ještě řezané květy, nehledě na náklady s instalací. Nicméně cibuloviny včetně lilií si mohli návštěvníci koupit od firmy „Lukon Glads“ na nádvoří před výstavním pavilonem. Barvy své firmy a i našeho klubu tak hájil př. Basík se svou kolekcí orientálů a LA hybridů. Z orientálů dominovaly odrůdy „Barbaresco“ a „Muscadet“, které jsou skutečně pozoruhodné výpěstky ze skupiny orientálních lilií. Pozadu příliš nezůstávaly ani odrůdy „Tiber“, která teprve během druhého dne výstavy otevřela své růžovočervené květy a „Sunglow“, rovněž růžový. Během výstavy také nakvetl plnokvětý orientál „Double Pleasure“, na plnokvěté lilie celkem přijatelného vzhledu. Nádherný, díky velikosti květů a velmi tmavé červené barvě byl i LA hybrid „Red Alert“. Opodál byla kolekce pana Rubeše, vysloveně pompézní, s aranžmá z orientálních klonů „Ambon“, „Color Parade“ „Holandica“ a „Casa Blanca“ o mnoha lodyhách v nevídané síle. Omlouvám se předem za svou pochybovačnou povahu, avšak těžko je mi uvěřit, že tyto výpěstky zplodila velebená Česká zem, anebo bych mohl říci: „dokud neuvidím záhony v jeho sklenících a nevložím své prsty do rozkvétajících poupat, neuvěřím“. Nemohl jsem však plně vychutnat krásu vystavených květin, dokud jsem neshodil se svých beder úkol s jejich ohodnocením. Poté, co jsme s př. Kovářem nachodili „sto letních kilometrů“ po výstavní hale, ve snaze porovnat většinou rovnocenné exponáty, dopadlo naše hodnocení takto: V kategorii „Asijské hybridy Ia, oranžové a červené“: 1. „Amarone“ (Jiří Kovář) 2. „Aberdeen“ (Vojtěch Macháček) 3. „Mercedes“ (Jaromír Rezek) V kategorii „Asijské hybridy Ia žluté a meruňkové“: 1. „Compass“ (Marie Slavíková, Josef Kříž) 2. „Ginza“ (Jiří Kovář) 3. „Citron“ (Blahoslav Vajgent) V kategorii „Asijské hybridy Ia vícebarevné a ostatní“: 1. „Corrida“ (Jaromír Rezek) 2. „Gran Cru“ (Josef Basík) 3. „Wilsoni hybrid“ (Jiří Hloušek) 76 V kategorii „Asijské hybridy Ib,c, žluté a meruňkové“: 1. „Zvoneček“ (Jiří Hloušek) 2. „Evina“ (Miroslav Bartoš) 3. „Schellenbaum“ (Karel Vereš) V kategorii „Asijské hybridy Ib,c, bílé a ostatní“: 1. „Česká Elita B“ (Jiří Hloušek) 2. „Eurydike“ (Václav Tyle) 3. „White Tiger“ (Blahoslav Vajgent) V kategorii „LA hybridy, bílé, žluté a růžové“: 1. „Top Gun“ (Blahoslav Vajgent) 2. „Printal“ (Miloslav Tlach) 3. „Donau“ (Marie Slavíková, Josef Kříž) V kategorii „LA hybridy, ostatní barvy“: 1. „Scarlett Star“ (Marie Slavíková, Josef Kříž) 2. „Royal Present“ (Josef Basík) 3. „Royal Parade“ (Václav Týle) V kategorii „Trubkovité hybridy a aureliány, bílé a žluté“: 1. „Citronově žlutá trubka“ (Karel Vereš) 2. „NŠ 40/98 (Jiří Hloušek)“ 3. „Uno“ (Václav Tyle) V kategorii „Trubkovité hybridy a aureliány, oranžové a ostatní“: 1. „Super lila“ (Jiří Hloušek) 2. „Smetanová záře“ (Jiří Hloušek) 3. „NŠ 98/30 (Karel Vereš) V kategorii „Botanické druhy lilií“: 1. Lilium regale (Vratislav Novák) 2. Lilium davidii (Blahoslav Vajgent) 3. Lilium martagon (Marie Slavíková, Josef Kříž) Své úsudky jsme konzultovali s př. Křížem, který nás nemohl vždy kvůli svým ostatním povinnostem provázet ke všem exponátům, a nakonec vypracovali písemný verdikt poroty, který jsme korunovali svými podpisy. Př. Kříž přečetl výsledky soutěže druhý den na oficiálním ceremoniálu zahájení výstavy. Další čas jsme mohli již věnovat své síly a znalosti zodpovídání dotazů v odborné poradně, kde jako obvykle většina dotazů směřovala mimo lilie. Poradna byla odborníky „hustě obsazena“, neboť tu s námi byl př. Tyle, př. Vajgent a př. Brůha. Poučen zkušenostmi z minulé výstavy, dovezl jsem svou odbornou literaturu, další dvě knihy ve vedlejší expozici nakladatelství Brázda ještě přikoupil a snad jsem s tímto vybavením mohl uspokojit většinu tazatelů. 77 Během výstavy probíhaly i další atrakce, dokonce i skromný raut pro vystavovatele, aranžéry a organizátory výstavy, ale vzhledem k povinnostem v poradně jsme se nemohli všech zúčastnit. Při kvapném probíhání okolo expozic jsme se vlastně jen náhodou s př. Kovářem nachomýtli k předvedení břišních tanců. Musím podotknout, že ačkoli jsem měl fotoaparát pohotově, ani jednou jsem jej v tomto případě nepoužil (na lilie jsem přitom „zmačknul“ asi desetkrát). Kdysi jsem viděl film „Vzpoura na lodi Bounty“ a tance „hula – hula“ v podání divošek z Tahiti byly mnohem lepší, i když jen ve filmu. Ale možná moje tehdejší mládí iluzi příliš přibarvilo a dnešní věk surově strhl tyto růžové brýle. Inu – „…dalekoť jeho sen, umrlý jako stín…“. Další nástrahou byl valašský stánek s dvěma krojovanými „ogařisky“ kteří nabízeli tekuté valašské výrobky, zejména slivovici. Jelikož byl na strategickém místě před vchodem, těžko se dalo proklouznout kolem a neuvíznout v nastraženém osidle. Z květinových expozic mne zaujala opět kolekce begonií, i když tentokrát měla méně výhodné místo, a velmi nádherná kolekce fuchsií. Hledal jsem mezi fuchsiemi kdysi oslavovaný český hybrid „Márinka“ avšak i zde je už šlechtění mnohem pokročilejší a odrůdy nádhernější. Resumé výstavy květin a obrazů Květy - Volyně 2004 Jiří Kovář Třetí ročník této výstavní akce pořádané Martagonem probíhal ve dnech 7.a 8. srpna 2004 v prostorách staré radnice ve Volyni při místní pouti. Oproti minulým letům se expozice rozrostla o další místnost, a tak se vystavovalo ve třech samostatných sálech. Také obě prostorné chodby se mohly využít k větším aranžím z orientálních hybridů, které k těmto účelům dodal př. Jošt. Letošní Květy - Volyně 2004 měly mimořádně vysokou úroveň. Nic lepšího se v představách liliářů už ani nedalo očekávat. Vodou na náš mlýn bylo právě letošní atypické počasí, jež umožnilo ještě v tuto dobu vystavit odrůdy lilií, jindy už odkvetlé. A bylo jich dost... Výstavu se podařilo instalovat včas „de facto“ dvě hodiny před plánovaným otevřením. Už první den přišla slušná účast. Dostavili se „natěšení“ návštěvníci resp. návštěvnice, které nalákala silná vůně lilií, jež se linula z radnice až na náměstí. V expozici se nacházelo celkem 168 váz, což představovalo téměř 500 kusů lodyh různých květin. O oranžích Standy Brůhy lze říci, že se mu tentokrát mimořádně pěkně povedly. Ubytování vystavovatelů: Domov mládeže průmyslové školy. Přátelské posezení – v pátek večer (penzion Galerie), sobota večer (hotel Ostrovec). I výsledky ankety návštěvníků jsou zajímavé... navíc je to ničím neovlivněný průřez názorem diváctva... Seznam vystavovatelů květin: Jiří Hloušek (Rakovník), MVDr. Petr Hošek (Bor u Tachova), Ing. Václav Jošt (Heřmanův Městec), Jiří Kovář (Volyně), Vratislav Novák (Praha-Čakovice), Pavel Petrlík (Vernéřov u Aše), Ing. Marie Slavíková (Horní Cerekev) a MUDr. Josef Kříž (Žirovnice) – vystavovali společně, Vladimír Soukup (Měšice u Prahy), Ing. Petr Šrůtka (Vlašim), RNDr. Karel Vereš (Praha), Aranžér: Stanislav Brůha (Velký Borek u Mělníka) 78 Sestavu vystavujících nelze jinak označit než jako „par excellence“, kdy špičkoví pěstitelé vystavili špičkové odrůdy. Mimo lilií z tradičních skupin (zde také vystavených) se tentokrát staly stěžejními exponáty OT, LO i AO hybridů původem z USA a Holandska. My, liliáři, jsme se zamýšleli nad úvahami, kam bychom měli směrovat amatérské šlechtění lilií v budoucích letech v porovnání s tím, co jsme zde viděli vystaveno...a kam již dospělo profesionální zahraniční šlechtění. Postřehy k některým expozicím: Největší počty kusů kytek dodali V. Jošt a M. Slavíková s J. Křížem. Některé exkluzivní odrůdy lilií měly ve Volyni resp. v Čechách výstavní premiéru. Jen expozice př. Jošt a mimo jiné obsahovala 31 odrůd OT (!) včetně absolutních novinek většinou vystavených po dvou kusech ve váze. Nutno zdůraznit, že celá jeho expozice byla výborně připravena a expresně vybavena na skutečné profesionální úrovni. Pochopitelně se setkala s obdivným ohlasem diváků i nás liliářů. Hned jsme se s kolegy shodli, že bychom byli velmi rádi, kdyby př. Jošt pomýšlel i na reprízu v příštím roce, vždyť je dlouhá léta naším členem v Martagonu. Dvojice Slavíková - Kříž patří mezi velmi zkušené vystavovatele, nejen co se týká znalostí příprav expozic, ale i organizování výstav. Jsem rád, že i tentokrát pro volyňskou výstavu připravili takovou podívanou, která se „prostě“ návštěvníkům líbí. Jejich expozice byla vystavena v samostatné místnosti. O vystavených liliářských „lahůdkách“ si udělejte obrázek sami. Renomovaným liliářům není třeba podávat žádná vysvětlení, názvy odrůd hovoří jasnou řečí. V závorce jsou uvedeny některé stěžejní „kousky“, a to už nejmenuji odrůdy z ankety... Jiří Hloušek (vystavil 5 odrůd lilií, 'Black Beauty Tetra','Caramba', 'Scarlet Delight'...), Petr Hošek (10 odrůd lilií, 'Brno', 'Corado', 'Rogalo', 'Satyr'...), Václav Jošt (celkem 41 odrůd lilií + orientály ve směsi, 'Alchemy', 'American Dream', 'American Spirit', 'Avocado', 'Caravan', 'Ercolano', 'Prince Promise', 'Sea Fortune', 'Taragona', 'Visaversa', 'Zaragosa'...), Jiří Kovář (10 odrůd lilií, 'Andělka', 'Gold Eagle', 'Leslie Woodriff', 'Merino', 'Scheherezade', 'Suverén'...), Vratislav Novák (3 odrůdy lilií, 'Caramba', L. tigrinum var. splendens...), Pavel Petrlík (15 odrůd lilií, 'Citronella', 'Evina', 'Fanfaron', 'Goldie Ann', 'Lhotecký Pirát', 'Romulus', 'Zvoneček'...), Marie Slavíková a Josef Kříž (23 odrůd lilií, 'Allround', 'Bright Star', 'Early Yellow', 'Honeymoon', 'Orania', 'Royal Sunset'...), Petr Šrůtka (2 odrůdy lilií – orientální hybridy), Karel Vereš (10 odrůd lilií, 'Black Beauty', 'Revolution', 'Shikayama'(!)...). Kromě lilií mohli lidé obdivovat i následující květiny, o nichž též následuje kratší zmínka: M. Slavíková s J. Křížem představili 17 odrůd mečíků v prvotřídní kvalitě a s poetickými názvy jako např. 'Hvězdný prach', 'Jarní tání', 'Růžový sen' apod. Vladimír Soukup vystavil ve 22 vázách také mečíky a asi 5 druhů jiřin. V mečíkách se mimo osvědčených sort představil s novošlechtěním, kde až rigorózně selektuje jen nejlepší hybridy. V důsledku toho mu nemůže vzniknout nic jiného než „nadstandard“ který pak přináší tak kladný ohlas u diváků výstavy. Krátce a výstižně řečeno: Je to kvalita... Vratislav Novák vystavil bohatý trs litošky – galtonie, dále pestrobarevné měsíčky a jiřiny ve směsi. Návštěvníci také viděli díla šesti autorů. Obrazy vystavovali: Miroslav Chvosta, Jaroslav Chytrý, Jaroslava Kupková, Josef Škanta (intarzie), Jaromír Vávrů a Hana Vydrová. V sobotu odpoledne přišla redaktorka Martina Jurajdová z deníku Jihočeské listy resp. Listy Strakonicka. Informaci o výstavě a květinách jí poskytli př. Kříž s Hoškem. Z návštěvy vznikly tři články s názvy „Výhodou volyňské poutě je její letní 79 načasování“, „Vystavené lilie putovaly až z USA a Holandska“ a „Zahrádkář výhru v anketě obhájil“ uveřejněné postupně 9.,10. a 11. srpna 2004 v uvedeném listě. Letošní výstava byla nádherná, což si pochvalovali návštěvníci i přítomní liliáři. Dovolím si v následných řádkách vzkázat všem vystavovatelům, že vysoce oceňuji vaše skvělé výpěstky. Nutno ocenit, že pěstitelé, kteří si umějí připravit hodnotné květiny, jsou ochotni a připraveni uříznout je i pro výstavní účely. Pokud bude možné zopakovat výstavu i v příštím roce, uvítám opět vaši účast. Kulturní středisko ve Volyni má o výstavu opět zájem, ale je třeba mít na zřeteli, že si musíme vše opět sami zajistit od „A až do Z“. Pouť je plánována na 7. srpna 2005. Nejen jménem výboru Martagonu děkuji všem vystavovatelům a dalším zainteresovaným za vstřícnou pomoc bez níž bych snad zkolaboval starostmi a nervozitou. Propletenec problémů s přípravou se podařilo rozlousknout. Vloni to malířům organizačně zaskřípalo (vystavoval totiž jen J. Vávrů), tudíž mi nezbylo nic jiného než letos přistoupit i ke koordinaci výtvarníků. Navíc jsme zkušebně organizovali drobný prodej přebytků...slušně řečeno, je s tím vším hodně práce a starostí. Květy – Volyně 2004 však splnily očekávání. Celá akce udělala v regionu výbornou propagaci hlavně liliím a dalším květinám i klubu Martagon. Můžeme směle říci, že nekorunovanou královnou květin se stala lilie...Laťka je vysoko...Kdo do Volyně tentokrát nepřijel, myslím, že o hodně přišel. Výsledky ankety diváků na výstavě „Květy – Volyně 2004“ 1. 2. 3. 4.-5. 6.-7. 8. 9. 10.-12. 13.-17. 18.-21. 22.-30. 80 Odrůda Druh květiny Vystavovatel Počet hlasů Triumphator Holland Beauty Velasques Conca d’ Or Triumphator Bombaj Černý baron Corina Girafe First Crown Gladiris Lorina Joann King of Spades Leslie Woodriff Valdemar White Henryi Black Beauty Futura Red Dutch Vern’s Beauty Anastazia Arabesque Marakech Muscadet Lilie Lilie Lilie Lilie Lilie Mečíky Mečíky Lilie Lilie Lilie Mečíky Lilie Mečíky Mečíky Lilie Lilie Lilie Lilie Lilie Lilie Lilie Lilie Lilie Lilie Lilie Slavíková, Kříž Jošt Slavíková, Kříž Slavíková, Kříž Jošt Soukup Slavíková, Kříž Slavíková, Kříž Slavíková, Kříž Jošt Soukup Jošt Slavíková, Kříž Soukup Hloušek Jošt Hošek Novák Jošt Slavíková, Kříž Kovář Vereš Hloušek Slavíková, Kříž Šrůtka 19 16 15 14 14 13 13 9 7 6 6 6 5 5 5 5 5 4 4 4 4 3 3 3 3 Red Hot Red Velvet S1 B-15 (NŠ) Space Valčík Lilie Lilie Mečíky Lilie Mečíky Jošt Petrlík Soukup Jošt Slavíková, Kříž 3 3 3 3 3 Další hodnocené květiny obdržely 1 nebo 2 hlasy. Ankety se zúčastnilo 304 respondentů. Výstava končila se ziskem 220,- Kč, navíc byly prodány starší publikace za 660,- Kč. Malá zamyšlení Petra Šrůtky Václav Vinčálek Rozhovor s ing. Šrůtkou pro Galerii liliářů byl mnohem rozsáhlejší, než bylo publikováno v prvním čísle letošního ročníku. Již tenkrát jsme slíbili, že v některém z dalších čísel se vrátíme k tématům, které při zmíněném rozhovoru zazněly. Dnes tak činíme. Již několik let pořádáme klubové schůze na katedře botaniky university Karlovy, v přednáškové síni prof. Krajiny. Tomu také universita v předloňském roce odkryla pamětní desku zvenčí na budově. Na katedře působila řada jiných známých pedagogů například autor řady knih a článků - profesor Velenovský. V čem vidíte důvod, že zůstává ve stínu prof. Krajiny? Pravda je, že profesor Krajina a profesor Velenovský se museli znát. Ovšem Velenovský se stal profesorem již „za Rakouska“, roku 1892 a Krajina až roku 1945. Krajina byl mnohem mladší, v době jeho působení byl již Velenovský v důchodu – od roku 1927. Z dnešního pohledu mají oba společné to, že byli botanikové, a to dokonce na stejné universitě, ve stejné budově. Jinak jsou to naprosto rozdílné osobnosti. Stačí zmínit, že Krajina byl aktivním členem prvního válečného odboje, vězněn nacisty a byl předsedou národně socialistické strany v době těsně po válce, zatímco Velenovský byl krátce členem Vlajky a pokud vím, v žádné politické straně nebyl. Neznamená to ovšem, že by německou okupaci podporoval. Profesoru Krajinovi se podařilo po válce emigrovat, jinak by byl zatčen a přinejmenším uvězněn. Většinu svého vědeckého díla odvedl Krajina v Kanadě, ale pamětní desku si jistě zaslouží už za svou práci v protifašistickém odboji. Ovšem pamětní desku by si zcela jistě zasloužil i Velenovský, nicméně jeho důležitějším památníkem je jeho nesmírně bohaté a různorodé dílo. Pokud byste znal dnešní katedru botaniky, mohl byste si všimnout, že tam „duch Velenovského dosud kráčí“. Velenovský napsal nejen odborná, ale také velmi kontroverzní „přírodnická“ díla, která jsou navíc v dnešní době „politicky nekorektní“ – Obrázky, Přírodní filosofii a Poslední moudrost. Jeho kritikové propukají nad těmito díly v chechot a poukazují na jejich naivitu a nevědeckost, neboť Velenovský se zabýval spiritismem, kterým jsou jeho „přírodnická“ díla prodchnuta. V mnohém se velmi mýlil, ale pozoruhodné je dnes spíše to, v čem se nemýlil vůbec. Těch „nezmýlených“ si všimněte a pochopíte, proč se o Velenovském mlčí. Ve svém hodnocení výstav v roce 2003 (Lysá n. L.) v Liliáři 4/2003 jste se dotknul rovněž vztahu mezi amatérským a profesionálním liliařením. Co je dnes amatérské liliaření a dá se vůbec srovnávat s profesionálním šlechtěním a pěstěním? Profesionální liliáři zaměstnávají svoje šlechtitelské týmy a staví před ně komerčně nadějné šlechtitelské programy. Liliáři tohoto typu u nás patrně neexistují, je to jednoznačně záležitost západních firem. Pokud jsem mohl sledovat někoho, kdo jako profesionální 81 šlechtitel vynikl, jmenoval bych pana Griesbacha z USA, který připravil řadu tetraploidních lilií a jeho posledním výsledkem je „Leslie Woodriff“ a tetraploidní trubkovité lilie, pojmenované podle amerických národních parků. Jde o to, že měl svou uskutečnitelnou vizi, kterou dovedl k výsledku. Na druhé straně nechápu, když třeba Holanďané provedli křížení L. henryi x L. longiflorum a L. henryi x L. candidum, proč tyto rostliny nepoužili dál a nezískali nějaký užitečný výsledek. Jediná odpověď se nabízí – peníze. Z takových lilií by jich asi nebylo dost, hybridům by nešlo „otočit květy nahoru“ a neuplatnily by se jako vhodné lilie pro řez. Takové „hrozby“ může amatérský liliář s lehkým srdcem zanedbat. Potíž je ovšem ta, že nemá dostatek prostředků na to, aby sám dovedl k úspěchu nějaká komplikovanější křížení, ovšem může směle spřádat sny a věnovat se těm skupinám lilií, které nejsou obchodně zajímavé – třeba martagonům, trubkám, evropské skupině lilií, americkým hybridům, botanickým liliím. Uspokojení nalezne jednak ve svém úsilí, a také v dílčích výsledcích, kterých se mu snad podaří dosáhnout. Potěšení z lilií a z práce s nimi bude mít jistě větší, nežli kdyby pouze ležel v katalozích a čekal, co nového mu profesionálové předloží. Někdy se zjednodušeně interpretuje rozdíl mezi profesionálními liliáři a amatéry tak, že profesionál šlechtí a pěstuje lilie pro peníze, zatímco amatér pro potěšení. Četl jsem před časem článek o horolezci Šmídovi, který už chudák spadnul ze skály Lost Arrow v Yosemitech, a ten pravil: „Totalita peněz je tužší než kterákoli jiná.“ což může ilustrovat úlohu peněz i v liliářství. Peníze totiž působí „jakoby nezávisle“ na naší vůli, a jejich vliv je stálý, jednosměrný a tvrdý. Nakonec, když věci nějak dopadnou, může nám připadat, že všechno zařídila „neviditelná ruka trhu“, ale přitom po celou tu dobu jsme se mohli zdánlivě „svobodně“ rozhodovat, na co peníze vynaložíme. Na první pohled se můžete domnívat, že komercionalizace liliářství prospívá – vždyť si můžete koupit skoro všechno. Na druhé straně vám ale připadá potom vlastní úsilí o nové rostliny zmařené, vždyť nač něco šlechtit, když už „Holanďané vyšlechtili všechno“. Nevyšlechtili všechno, jenom zdeformovali váš názor na lilie podle obrázků, které vám ukazují. Jak si máte představit jiné rostliny, než ty v katalozích, když jiné nemáte kde vidět? Firmě, která cibule prodává, nejde o to, abyste byli při pěstování lilií úspěšní. Naopak, odborníci – amatéři jsou pro ně spíše protivnou skupinou vyběračných šťouralů, která jim nikdy neudělá pořádný kšeft. Velkou výhodou je, že dnes lze sehnat řadu botanických druhů lilií. Ovšem jen v několika případech máte šanci získat cibule, které nejsou klon. Pokud máte třeba několik cibulí, ale klonovaných, nemůžete (ve většině případů) z nich získat „čistá“ semena, která by vám umožnila udržet daný druh na zahradě delší dobu. Toho, kdo „pěstuje lilie pro peníze“ bych nezatracoval. Horší je, když už je ani nepěstuje a s liliemi jenom obchoduje, nemnoží je a nešlechtí, pouze přeprodává cibule. K takovému účelu se cibule lilií moc nehodí – je nutné je skladovat v chladu a přiměřené vlhkosti a dbát na to, aby nepodléhaly zkáze, což je nepříjemné, neboť to stojí peníze. Ani ozářit je nejde, jako se ozařuje česnek a cibule, protože by přece jen měly ještě růst. Škoda, že ti zákazníci chtějí kvetoucí kytky a ne třeba šutry nebo kusy uhlí, oč by to bylo jednodušší !!! Ale i radost z pěstování lilií kalí různé skutečnosti. Radost sama je pocit, který nemůže trvat věčně, „sám sebe vyčerpává“. Nejde jen o to, že se vám nedaří, ale stane se, že sháníte něco, co nemůžete hned mít, seženete jednu cibuli a než z ní namnožíte trs, tak to trvá roky, stejně tak při pěstování lilií ze semen. Aby někdo ocenil vaší práci, musíte se občas sejít s přáteli, a k tomu by alespoň měl váš klub setrvale existovat. Člověk, který se šťourá v zemi, pěstuje lilie a nikoho k tomu nepotřebuje, je podivín. 82 Nemyslíte, že i u lilií platí to, co v mnoha jiných odvětvích: vysoká kvalita potřebuje peníze? Možná že vysoká kvalita potřebuje peníze. Ovšem nevím, zda se to týká lilií a kterých lilií se to může týkat. Nové orienpety? Vždyť mnoho z nich má podobné neduhy, jako jiné lilie – nakazí se viry a špatně rostou. Holandské lilie? A kde jsou rostliny do zahrady s do stran otočenými květy, nebo snad spočívá kvalita v tom, že všechny mají květy nahoru? Zboží, se kterým se nejvíc obchoduje, nebývá ani v tomto případě nijak vysoce kvalitní. Martagony? Můžete si je za ty velké peníze z Ameriky koupit, většina z nich ale jsou rostliny velmi podobné botanické L. martagon anebo rovnocenné tomu, co si můžete sám vypěstovat. Snad ty s krví L. tsingtauense, ale že by byly zase natolik výjimečné? Já bych třeba i ty „lepší“ martagony ocenil, ale pro jiného jsou nezajímavé. Markantní příklad jsou botanické lilie. Seženete je obtížně, mnohdy za velké peníze, a zatímco já bych si jich cenil, mnozí je pěstovat nechtějí, neboť jsou na zahradě choulostivé a „vyhodíte tak peníze za jednoletku“a ta v mnoha případech ani nevykvete. Ve shora zmíněném článku jste položil otazník i nad výstavami a na nich pořádaných soutěžích. V té souvislosti jste si povzdechnul nad postavením hodnotitelských komisí. Je pustou teorií, že byste dnes donutil komisi k tomu, aby hodnotila lilie podle nějakého „objektivního“ schématu, např. podle kriterií uplatňovaných ze strany Severoamerické liliářské společnosti NALS. Pokud by tak měla komise postupovat u všech lilií zařazených do soutěže, trvalo by hodnocení možná celý den. Vůbec soutěže na liliářských výstavách jsou spíše plodem minulosti, kdy bylo liliářství ještě z větší části amatérské. Hodnotit společně lilie profesionálních prodavačů cibulí a květin s liliemi amatérských šlechtitelů je sice možné, ale nikoli čestné. Je tu osnovní otázka, pro koho a čemu mají tyhle soutěže sloužit. Proto, aby vyzdvihly skvělost dovozců cibulí, anebo proto, aby ocenily práci šlechtitelů a amatérů? Z mého hlediska by soutěže byly opodstatněné, pokud by se jednalo o porovnání vlastních novošlechtění vystavovatelů. Jinou pro mě nestravitelnou věcí při soutěžích lilií jsou tendence ovlivnit nebo i podvést členy komise. Dnešní doba je taková, že „se o nic zvláštního nejedná, vždyť je to běžné“ a vystavovatelé to berou spíš jako „taktiku“. Vaše ovlivnění jako člena komise začíná už tím, že si nehledíte jen kytek, ale nějak zohledníte vystavovatele, třeba jen proto „aby ceny nedostal jen jeden“. Mně jsou ovšem jakékoli ústupky v tomto smyslu velmi „proti srsti“. Pokud při práci v komisi máte naléhavý pocit, že jste nějak manipulován, pak je lépe komisaře nedělat. Stejně tak, pokud se pravidelně objevují námitky proti výroku komise, ať už je jakýkoli. A podobně, pokud nemůžete ovlivnit, kdo a s jakými liliemi má být v soutěži hodnocen, respektive, musíte-li se kvůli tomu dostat s někým do pře. Doufám, že nenaznačujete, že k takovému ovlivňování členů komisí dochází i na soutěžích pořádaných naší organizací. S ing. Petrem Šrůtkou hovořil Václav Vinčálek Galerie liliářů – Jiří Hloušek Václav Vinčálek Jednou z nejvýraznějších postav české liliářské scény je bezesporu přítel Jiří Hloušek. Se svou robustní postavou a mohutným plnovousem je nepřehlédnutelnou postavou na každé klubové schůzi. Pokud se na schůzi předávají ceny za oceněné exponáty na kterékoliv pořádané výstavě v Čechách, pak je na podium určitě pozván též Jiří Hloušek. I on byl jedním 83 z těch mála českých liliářů, o kterých se psalo v prestižní ročence Severoamerické společnosti z roku 1997. Narodil se 20. února 1950 na Kladně, avšak řadu let žije v Rakovníku. Je ženatý a má dvě děti – synovi bylo 20 let, dceři 18.V zimě rád lyžuje, v létě se plně věnuje zahradničení – především liliím. S liliemi se setkal již v mládí na zahradě svých rodičů, kde kvetl L. martagon, L. regale a další. Sám začal s jejich pěstováním v roce 1980. Tehdy navštívil se svou manželkou Alexandrou výstavu v Roudnici nad Labem .Tam dostal nějaká semena a pokusil se z nich vypěstovat svoje lilie. Protože měl úspěch – nějaké aureliány mu vykvetly již následující rok – byl, jak sám říká, chycen. Tehdy bylo prakticky nemožné sehnat najednou semena aureliánů různých barev a proto začal sám s křížením. Jeho cílem bylo vypěstovat aureliány podobné orientálním hybridům, neboť pěstování orientálů v našich klimatických podmínkách na záhonech je nesnadné. J. Hloušek dělil aureliány do dvou skupin (pouze pro své hybridizační účely). Klasické trubky, dlouhé a úzké jako L. sulphureum, a aureliány s plochým, otevřeným a do strany otočeným nebo převislým květem. V první skupině vyšlechtil pouze dva nebo tři hybridy, všechny ve žluté barvě. Ve druhé skupině vyselektoval řadu barevných hybridů od bílé, přes žlutou a oranžovou až po temně růžovou. Pro hybridizaci používá J.Hloušek pouze rostliny, které nemají botritydu, nemají fusarium, mají pevnou a vzpřímenou lodyhu, mají pyramidální květenství a mají požadovaný tvar květů. Jiří Hloušek má registrované hybridy Aristera (Ia), Kytrinos (Ia), Maraten (Ia), Česká Elita (Ib), Pomerančový Favorit (VIa), Lila Favorit (VIa). Zdá se, že nejlepší je Pomerančový Favorit. Je to klasická trubka, 140 – 160 cm vysoká, květ je uvnitř sytě oranžový, bez tmavého hrdla, zelenými nektariemi, zvenčí je květ rovněž sytě oranžový, ale přechází až do červené. Lodyha je šedozelená, hustě olistěna sytě zelenými listy o délce 12- 14 cm, širokými 12 až 14 mm. V roce 1995 ji vystavovala paní Marguerite Thomas na regionální výstavě Golden State Lili Society pod jménem Orange Favorit. Co všechno se změnilo od uveřejnění Vašeho profilu v ročence Severoamerické společnosti? Život se nezastavil – děti zestárly. Syn Tomáš dostudoval, díky dceři Lídě jsem už spokojeným dědečkem. S liliemi se mi také leccos povedlo. Mimo jiné pokračuji ve šlechtění plochých aureliánů. Z původního křížení L.henryi x Bright Star jsem vydělil dvě větve – bílou a růžovou. Dalším křížením s řadou jiných odrůd jsem získal hodně materiálu pro selekci. Na letošní výstavě v Lysé nad Labem jsem představil novou odrůdu VIc. s květy o průměru až 15 cm, bílými s červenohnědým žíháním a černým středem. Pokřtila ji televizní moderátorka Bára Štěpánová a tak dostala jméno Bára. Selekcí z Lila Favorit se mi podařilo získat temně fialovou lilii s pracovním názvem Super Lila. Rakovnické výstavy lilií jsou už dnes pojmem. Jsou sice pořádané jako výstavy Martagonu, ale hlavní tíže organizace leží na bedrech Jiřího Hlouška. Měli bychom spíše říct – na bedrech rodiny Hlouškových. Jak to s výstavami v Rakovníku začalo? Již v době, kdy jsem vstupoval do „Martagonu“ jsem uváděl, že bych byl rád, aby se výstavy lilií nekonaly pouze v Praze nebo v Roudnici, ale i v Rakovníku. Jestli se nepletu,tak první rakovnická výstava se uskutečnila na návrh mého přítele Václava Laňky v roce 1984, možná 1985. Po návštěvě naší zahrady v Nučničkách, kde už jsme měli slušný záhon lilií, usoudil, že by bylo dobré uspořádat výstavu lilií v Rakovníku. V té době působil Václav 84 Laňka v Domě pionýrů a mládeže, kde vedl sekci ochrany přírody. S ním tam tehdy pracoval velmi šikovný zahradník pan Václav Havlík. Společně jsme navrhli, aby se výstava uskutečnila tam. Vedení Domu nám vyšlo vstříc a tak se zrodila malá, ale velmi hezká první rakovnická výstava lilií. Na stejném místě se uskutečnily ještě asi čtyři další výstavy. Poté nastalo období hledání, na jehož konci jsme zakotvili v rakovnické Rabasově galerii. Vaše zahrada v Nučničkách je v době kvetení lilií velikánskou výstavní síní. Kluby v zahraničí často organizují návštěvy svých členů po zahradách kolegů. Považoval byste takovou myšlenku za následování hodnou i u nás? Nevím. Po jedné zkušenosti ze zájezdu liliářů do Německa k panu Böhmovi a ještě k jednomu liliáři, nevzpomínám si momentálně na jméno, se dost děsím představy, že by do Nučniček přijelo najednou 30, nebo více liliářů. Je možné, že se lidé již změnili, ale tehdy jsem se styděl za ostatní. Byl to přímo nájezd na pacibulky a na pyl, takže majitel zahrady musel prostřednictvím dr.Vereše návštěvníky napomínat. Jinak se ale nebráním ohlášeným návštěvám menších skupin 3-4 liliářů. Možná, že více liliářů by přivítalo, kdyby jejich manželky s nimi sdíleli zanícení pro lilie. Vaše manželka, paní Alexandra, je rovněž velkou milovnicí lilií. Jak vypadá vaše liliářské soužití? Musím přiznat, že bez Saši by nebyly výstavy v Rakovníku. Veškerou administrativu spojenou s výstavou obstarává ona. Stejně tak, jak někdy říká v legraci, bych byl bez jejího odborného dohledu úplně nemožný na podzim, když přesazujeme přibližně polovinu cibulí. Prostě, bez její podpory a pomoci by nebylo výstav, neměli bychom tolik lilií a nebyly by takové jaké jsou. V roce 1997 jste měl registrováno 6 hybridů. Jak je to dnes? Počet se nezvětšil,rozhodně není naším cílem mít kvantum registrovaných odrůd,ale vyšlechtit zdravé a odolné lilie, které budou něčím nové a samozřejmě se musí i líbit. Možná někdy necháme registrovat některý z našich aureliánů, ale zatím o tom neuvažujeme. Navštěvujete také liliářské výstavy v zahraničí. Můžete porovnat naše a cizí výstavy? Kromě superkomerčních výstav v Holandsku jsem viděl pouze jednu a to v Polsku. Porovnávat výstavy v Holandsku a u nás je nemožné. Snad se jim trochu blíží výstavy v Lysé a v Olomouci. Se Sašou si myslíme, že výstavy, které pořádá naše organizace, mají i jiný účel než komerční výstavy. Snažíme se především ukázat to nové co mají, nebo co vyšlechtili naši členové. Každý se samozřejmě rád pochlubí něčím novým. Proto se na našich výstavách neobjevují ohromná aranžmá ze stovek lodyh od jedné odrůdy (kdo jich také tolik má). Myslím si, že o co jsou naše výstavy chudší co se týče množství, o to jsou rozmanitější. Objevují se hlavně ty druhy, které jsou stranou komerčního pěstování, například aureliany, martagony a jiné botanické druhy. Je pro Vás návštěva některé z těch gala-show spíše deprimující a nebo povzbuzením k dalšímu svému úsilí? Rozhodně není deprimující. Nemáme zájem soutěžit s velkými firmami, ani to není možné. Samozřejmě chceme vypěstovat nové a hezké odrůdy a tak ročně vyséváme několik tisíc semen z našeho křížení, někdy použijeme, pokud je dostaneme, i semena z ciziny. Prostě velké výstavy jsou krásná podívaná, ale ty které děláme sami jsou nám bližší. Většina vystavovatelů na velkých výstavách jsou profesionálové. Nemáte někdy chuť se také profesionalizovat? 85 V našich podmínkách, podle mého názoru, nepřichází v úvahu stát se profesionálním šlechtitelem nebo pěstitelem lilií. Jen si spočítejte to množství lilií, které byste musel nejenom vypěstovat, ale hlavně prodat, abyste se uživil. Popřejme tedy Jiřímu Hlouškovi a jeho manželce Alexandře, aby se jim zdařilo vyšlechtit další nové odrůdy lilií, které budou zdobit nejenom jejich zahradu v Nučničkách, ale budou krášlit záhony řady dalších liliářů. S Jiřím Hlouškem hovořil Václav Vinčálek Burza semen v roce 2004 Pavel Petrlík Burzy se zúčastnilo pět dodavatelů a 25 odběratelů. Všech 250 porcí semen jak hybridních, tak botanických lilií bylo prodáno se ziskem 618,50 Kč pro organizaci. Semena byla expedována po čtrnácti dnech po ohlášení v Liliáři. Přednost mají vždy dodavatelé, ostatní podle časového pořadí objednávky. Jako obvykle se na několik opozdilců už nedostalo. Největší zájem byl o mezisekční křížení, stalo se, že na jedinou porci bylo 14 zájemců. I proto jsem musel několik porcí rozdělit na více dílů, abych uspokojil více zájemců. Mám zato, že i tato burza byla úspěšná, vydatně k tomu přispěla semena velmi zajímavých křížení od pana J. Hoella z Tasmánie, ale také mimořádně teplé počasí v roce 2003, semena dozrála i ve vyšších polohách z později kvetoucích lilií. Martagon bude mít své internetové stránky Václav Vinčálek Na říjnové schůzi naší organizace byla diskutována otázka prezentace Martagonu po současně nejmodernějším komunikačním mediu – Internetu. Vyslechli jsme zajímavé názory od řady přítomných členů. Ozvali se jak skeptikové tak ti, kteří dobré zkušenosti s internetem již získali ve vlastní praxi. Snad nejtrefnější poznámka k tomuto tématu zazněla z úst jednoho z nejmladších členů Martagonu: „Kdo není na Internetu, ten pro lidi pod čtyřicet neexistuje“. Bylo tedy rozhodnuto, že Martagon zřídí svoje internetové stránky a na nich bude mj. zájemce informovat o své činnosti, o výsledcích šlechtitelského a pěstitelského úsilí svých členů, dá nahlédnout do starších čísel Liliáře. Otevře prostor všem pěstitelům, aby ostatním mohli nabídnout své výpěstky. To vše nejenom v textové, ale i obrázkové formě. Někteří z přítomných členů Martagonu se přihlásili ke spolupráci při tvorbě internetových stránek hned na schůzi. Vy ostatní máte možnost svoje náměty a doporučení k obsahu a formě stránek napsat na níže uvedenou e-mailovou adresu ing. Vinčálka, který slíbil, že v nejbližší době zpracuje a výboru předloží návrh struktury internetových stránek. Adresa, na kterou můžete posílat své zprávy zní: [email protected]. 86 Na tutéž adresu zašlete své e-mailové adresy i vy, kteří zatím nemáte žádné náměty ke shora uvedenému tématu, ale chcete být informování o dění na stránkách martagon.cz. Vítáme naše nové členy: Vlastimil Dlab Horní Nová Ves 253 507 81 Lázně Bělohrad Jana Mašková Dygrýnova 899/14 198 00 Praha 9 František Štorek Zájezd 28 273 43 Buštěhrad Jaroslava Magdíková Vinice 465 277 16 Všetaty Bohdana Plačková Okna 119 471 62 Bezděz Jana Pošvecová Buzulucká 2324 390 03 Tábor Jiří Mareš Kollárova 244 563 01 Lanškroun Rudolf Pohl Píškova 1957 155 00 Praha 5 Jiří Rynda Lhota 9 252 41 D. Břežany Našich nových členů jsme se zeptali, „co dělají v civilu“ a co (nebo kdo) je přivedlo do našich řad. Z obdržených odpovědí uvádíme: Slečna Jaroslava Magdíková je úřednicí ČD. Lilie pěstuje zatím na zahradě svých rodičů a těší se na to, že v budoucnu bude pěstovat lilie intenzivněji. Navštěvuje výstavy v Lysé nad Labem pravidelně a tam také podala přihlášku do Martagonu. Pan Pohl je obchodník. Na základě dlouholetých zkušeností v oblasti polygrafie zprostředkovává zakázky mezi tiskárnou a konečným zákazníkem. Letos získal zahrádku v Praze 5 a ta se mu stala velkým koníčkem. První lilie koupil v Litoměřicích a když vykvetly, hned věděl, že je bude rád pěstovat. Přečetl odbornou literaturu, která u nás dosud vyšla, ale ví, že bude potřebovat konzultace s odborníky a proto se přihlásil do Martagonu. V klubu by chtěl být aktivním členem. Paní Pošvecová se věnuje zahrádkaření už řadu let a lilie pěstuje už delší dobu, dokonce už je množí ze šupin. Mezi nás ji přivedl náš člen pan V. Novák, který jí půjčil dvě letošní čísla našeho zpravodaje, ve kterých ji zaujaly články o hybridizacích. Pan František Štorek je penzista. Vždy měli zahrádku, na které intenzivně ovocnařil a pěstoval květiny. S liliemi začal asi před 5-6 lety, už také vysévá a množí ze šupin. Letos byl na výstavě v Rakovníku a tam také dostal přihlášku. Paní Jana Mašková pracovala jako hydrogeolog a při zaměstnání vystudovala práva. Její zálibou je pěstování všeho živého z rostlinné říše. Do Martagonu ji přivedla kolegyně K. Stolaříková, se kterou již třikrát byla na exkurzi v PBZ a jezdí s ní i do Lysé nad Labem. Orientálky se jí nevedly, nyní pěstuje LA hybridy a loni začala i s orienpety. Black Beauty letos měla 1,9 m a přes 40 květů. Dále pěstuje denivky a růže – čajové hybridy. 87 88
Podobné dokumenty
Reportáž Známé-neznámé další zajímavosti ze světa
nebudou jezdit koukat autobusy plné zahraničních turistů. Vlastně není žádný důvod takové muzeum
zakládat, shánět prostory, spravovat expozici, a každou volnou chvilku věnovat návštěvníkům, kteří s...
Jaro 2011 - Česká Akademie dermatovenerologie
(česky), že jsem jediný fúzatý a že je s námi nejkrásnější ženská z celé zábavy (čímž si
vysloužil kapitální kopanec pod stolem od své manželky, až mně ho chudáka bylo
líto).
Na konci ledna jsme se...
4/2001 2330 kB
Vážené přítelkyně a vážení přátelé! (Petr Šrůtka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1
Několik slov o martagonech (Lars Høpfner) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2
Setkává...