zde - Ausstellung Zwangsarbeit

NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
1
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
ODKUD FOTOGRAFIE POCHÁZEJÍ?
Fotografie patří k sérii snímků, které pořídil 9. března 1933
v Chemnitzu příslušník SA. Pak je opatřil posměšnými
průpovídkami a poslal je do oběhu jako pohlednice. Dnes
se fotografie nacházejí v městském archivu v Chemnitzu.
JAKÝ PŘÍBĚH JE S FOTOGRAFIEMI SPOJEN?
Chemnitz, 9. března 1933. Stadtarchiv Chemnitz
Životopis
Bernhard Kuhnt se narodil v roce 1876 v Lipsku. Před první
světovou válkou pracoval jako strojní zámečník a byl politicky
aktivní v Sociálně demokratické straně Německa (SPD).
Horní snímek ukazuje, jak příslušníci SA nutí Bernharda Kuhnta,
několik dní předtím opětovně zvoleného poslancem říšského
sněmu za SPD, aby odstranil z prkenného plotu levicová volební
hesla. Kromě Bernharda Kuhnta byli k této práci přinuceni také
Heinrich Wesche, městský zastupitel za Komunistickou stranu
Německa (KPD), dr. Kurt Glaser, městský zastupitel za SPD,
a učitel Robert Müller. Předtím byli vedeni městem před zraky
mnoha kolemjdoucích.
Po převzetí moci nacisty pronásledovaly jednotky SA a SS
v celé Německé říši politické protivníky, především sociální
demokraty a komunisty. V mnoha obcích byla SA, polovojenská
organizace NSDAP, jmenována pomocnou policií a neomezeně
využívala své moci. Zákonná ochrana již nehrála žádnou roli,
dokonce ani poslance říšského sněmu nechránila imunita před
útoky. Nacisté spojovali veřejné násilí s všeobecnou výstrahou:
Kdo se bude protivit jejich „národní pospolitosti“, nebude již
naprosto nijak chráněn.
Během první světové války byl topičem u námořnictva.
V listopadu 1918 se zúčastnil demonstrací a stávek za
DALŠÍ PŘÍBĚH
ukončení války. Roku 1924 byl za SPD zvolen do říšského
sněmu a svůj mandát udržel až do roku 1933. V březnu 1933
byl spolu s dalšími politiky z dělnického hnutí v Chemnitzu
zatčen, v květnu ho nacisté zavlekli do koncentračního tábora
Sachsenburg. Po svém propuštění v červenci 1934 žil
v ústraní v Berlíně. Bernhard Kuhnt zemřel v roce 1946 ve
Westensee u Kielu.
Téhož dne přepadli příslušníci SA v Chemnitzu také zemský
soud. Dcera tehdejšího prezidenta zemského soudu dr. Rudolfa
Ziela vzpomíná:
„Dne 9. března 1933 byl můj otec […] ve své kanceláři příslušníky SA zbaven úřadu. To byly samozřejmě praktiky Divokého
západu, ale zákon je – kvůli otcově politické nespolehlivosti, byl
liberální demokrat – se zpětnou platností legalizoval, jak se to
v autoritářských státech obvykle dělá.“
Dr. Rudolf Ziel se tedy ocitl v „ochranné vazbě“ ve vězení,
jež mu bylo doposud podřízeno.
Citováno podle Addi Jacobi: Dr. Rudolf Ziel. Landgerichtspräsident in Chemnitz
bis 1993 und ab 1945. In: Stadtstreicher, Chemnitzmagazin, vydání srpen 1997
„Vždy nóbl! Vzbouřenec z válečného námořnictva Bernh. Kuhnt přijíždí na své nové
pracoviště (úklid nepořádku).“ Chemnitz, 9. března 1933. Stadtarchiv Chemnitz
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
1
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
VÝSTAVA
Adaptace
Scény
1|1
1|2
1|3
1|4
1|5
1|6
1|7
1|8
1|9
1|10
1|11
1|12
1|13
1|14
1|15
1|16
2|1|1
2|1|2
2|1|3
2|1|4
2|1|5
2|1|6
2|2|1
2|2|2
2|2|3
2|2|4
2|2|5
2|2|6
2|3|1
2|3|2
2|3|3
2|3|4
2|3|5
2|3|6
3|1|1
3|1|2
3|1|3
3|1|4
3|1|5
3|2|1
3|2|3
3|2|5
3|4|1
3|4|2
3|4|3
3|4|3
3|4|4
3|5|2
3|5|3
3|5|4
3|6|1
3|6|2
3|6|3
3|7|1
3|7|2
3|7|3
3|7|5
3|7|6
3|7|7
3|8|1
4|4|1
4|4|2
4|4|3
4|4|4
4|6|1
4|6|2
4|6|3
4|6|4
4|6|5
4|6|6
4|6|7
4|6|8
4|6|9
Radikalizace
Scény
Masový jev
Scény
Dlouhá cesta k uznání
Scény
4|1|1
4|2|1
KŘÍŽOVÉ ODKAZY
OTÁZKY K MOŽNOSTEM AKTIVNÍHO JEDNÁNÍ
Veřejná dehonestace lidí jinak smýšlejících nebo
označených za „rasově méněcenné“ byla nacisty hojně
užívaným prostředkem k demonstraci vlastní moci.
Příklady podobných událostí jako v Chemnitzu najdete ve
venkovní části výstavy v úsecích 1|11, 1|12 a 1|13.
Prohlédněte si na výstavě, jak podobné události
probíhaly v jiných městech (např. v úsecích 1|11 a 1|12).
Je na fotografiích vidět mnoho přihlížejících, nebo spíše
málo? Jak se chovají?
Co mohli lidé dělat, aby nechali ponižující divadlo
„vyznít do ztracena“? Co je potřeba k tomu, aby se
takovým veřejným „představením“ dalo zabránit?
OTÁZKY K POZADÍ UDÁLOSTÍ
Ponižování politických odpůrců se konalo na veřejnosti,
před zraky všech. Přemýšlejte, jakých politických a společenských cílů tím nacisté asi chtěli dosáhnout.
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
2
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
LETY –
NUCENÁ PRÁCE ČESKÝCH ROMŮ
ODKUD FOTOGRAFIE POCHÁZÍ?
Fotografie patří k sérii snímků, jež vznikly v letech 1942/43
a ukazovaly tábor v Letech a jeho obyvatele při nucených
pracích. Jméno autora fotografií se nedochovalo. Několik
snímků zachycuje pohled z vyvýšeného místa za plotem
lágru směrem do tábora. Pravděpodobně byly pořízeny z hlídací
věže. To vede k domněnce, že snímky byly zhotoveny nějakým
dozorcem nebo návštěvníkem lágru trpěným strážemi. Fotografie odrážejí perspektivu pachatelů.
JAKÉ PŘÍBĚHY JSOU S FOTOGRAFIÍ SPOJENY?
Vězeňské baráky v táboře v Letech, 1942/43.
Výbor pro odškodnění romského holocaustu, Praha
Lexikon
Tzv. cikánský tábor v Letech u Písku byl zřízen na místě
bývalého kárného pracovního tábora, který zde existoval od
roku 1940. Od srpna 1942 byl vedle tábora v Hodoníně
využíván k internaci Romů z okupovaných českých zemí.
Dozor vykonávalo české četnictvo. Muži, ženy a mladiství,
kteří byli do tábora umístěni, byli nuceni k práci v kamenolomu
nebo v zemědělství a dřevařství. Brzy se začaly množit
případy úmrtí, v neposlední řadě v důsledku špatného
zacházení ze strany dozorců. Z celkových více než 1 300
obyvatel lágru přišlo v Letech o život 327 lidí. Skoro všichni
ostatní byli před zrušením tábora v květnu 1943 deportováni
do Osvětimi-Březinky a tam zavražděni. Romové byli pronásledováni, internováni a nuceni k práci ve všech okupovaných
oblastech. Ve východní Evropě byli navíc masově stříleni
zásahovými jednotkami a oddíly wehrmachtu. Dnes již nelze
přesně zjistit, kolik Romů padlo této genocidě za oběť.
Odhady se pohybují od 100 000 až po 500 000 lidí.
Takzvané cikánské tábory v Letech u Písku (v Čechách)
a v Hodoníně u Kunštátu (na Moravě) byly zřízeny nařízením
generálního velitele neuniformované protektorátní policie.
Také v Německé říši to byla kriminální policie, kdo v podstatě
již před válkou šikanoval a pronásledoval tzv. Cikány a evidoval
je v kartotékách.
Série fotografií vznikla pravděpodobně po září 1942, kdy
Lety a Hodonín získaly status „cikánských táborů“. V dřevěných
lágrových boudách stálo až šest třípatrových postelí. V celém
táboře byly jen dvě latríny. Vzhledem ke špatným hygienickým
podmínkám byly nejčastější příčinou smrti nemoci. V lednu 1943
vypukla epidemie tyfu, v jejímž důsledku zemřelo 15 vězňů a dva
policisté.
Perzekuce Romů v protektorátu se nejprve opírala o „zákon
o potulných cikánech a podobných tulácích“, přijatý československým Národním shromážděním již v roce 1927. Ten definoval
„cikány“ jako „z místa na místo se toulající“, neusedlé osoby.
Od roku 1942 používaly protektorátní úřady německé zákony,
které tzv. „cikány“ vymezovaly podle rasistických kritérií
a jako takové je pronásledovaly. V důsledku toho bylo do táborů
v Letech a v Hodoníně posláno i mnoho usedlých rodin, které
pak byly deportovány do „rodinného cikánského tábora“
v Osvětimi-Březince a tam zavražděny.
Na pozemku bývalého lágru v Letech se přes mnohé protesty dodnes nachází vepřín, který tu byl zřízen v 80. letech
20. století.
Z TÁBOROVÉHO ŘÁDU
Úryvek z táborového řádu pro tábory v Letech a v Hodoníně
ozřejmuje, jaký byl účel tzv. cikánských táborů:
„I. Obecné.
1. Účel
Účelem cikánských táborů je cikány a cikánské míšence
a) odstranit ze společenství,
b) vychovat k práci, pořádku a disciplíně.
Do cikánských táborů mohou být proto umisťováni muži,
ženy i děti. […]“
Táborový řád pro tábory Lety a Hodonín, 30. 9. 1942. Národní archiv, Praha
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
2
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
VÝSTAVA
Adaptace
Scény
1|1
1|2
1|3
1|4
1|5
1|6
1|7
1|8
1|9
1|10
1|11
1|12
1|13
1|14
1|15
1|16
2|1|1
2|1|2
2|1|3
2|1|4
2|1|5
2|1|6
2|2|1
2|2|2
2|2|3
2|2|4
2|2|5
2|2|6
2|3|1
2|3|2
2|3|3
2|3|4
2|3|5
2|3|6
3|1|1
3|1|2
3|1|3
3|1|4
3|1|5
3|2|1
3|2|3
3|2|5
3|4|1
3|4|2
3|4|3
3|4|3
3|4|4
3|5|2
3|5|3
3|5|4
3|6|1
3|6|2
3|6|3
3|7|1
3|7|2
3|7|3
3|7|5
3|7|6
3|7|7
3|8|1
4|4|1
4|4|2
4|4|3
4|4|4
4|6|1
4|6|2
4|6|3
4|6|4
4|6|5
4|6|6
4|6|7
4|6|8
4|6|9
Radikalizace
Scény
Masový jev
Scény
Dlouhá cesta k uznání
Scény
4|1|1
4|2|1
KŘÍŽOVÉ ODKAZY
OTÁZKY K MOŽNOSTEM AKTIVNÍHO JEDNÁNÍ
V úseku 1|14 (ve venkovní části výstavy) najdete informace
k akci „Arbeitsscheu Reich“ a o táboře pro Romy v Düsseldorfu.
V úseku 2|2|6 se dozvíte více o táboře v Letech a o deportacích Romů do Osvětimi.
Ještě jednou a pozorněji si prohlédněte táborový řád ve
OTÁZKY K POZADÍ UDÁLOSTÍ
V úseku 2|2|6 si prohlédněte „Táborový řád pro cikánské
tábory v Letech a v Hodoníně“. Jaký účel asi tyto předpisy měly?
Již v roce 1927 byl v československém parlamentu schválen
„zákon o potulných cikánech a podobných tulácích“. Na rozdíl
od Německa se však v Československu ozvaly i hlasy proti tomuto
zákonu. Vyhledejte si o tom informace na internetu. Jaké byly
argumenty zastánců a odpůrců zákona?
scéně 2|2|6. Co lze zjistit o dozorcích v táboře? Diskutujte o tom.
Přemýšlejte, proč dnes na území bývalého lágru stojí vepřín.
Mohl by se areál využít i jinak?
Jaké dnes máme možnosti, chceme-li vystupovat proti
vyčleňování a diskriminaci Romů?
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
3
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
STJEPAN PIŠTIGNJAT –
SRBSKÝ ZAJATEC V NORSKU
ODKUD FOTOGRAFIE POCHÁZÍ?
Fotografie pochází z fotoalba zaměstnance stavební firmy
Hans Röllinger KG z Fürthu. Firma působila na zakázku
Organizace Todt při výstavbě silnic v Norsku. Album se dnes
nachází v jednom norském archivu.
JAKÉ PŘÍBĚHY JSOU S FOTOGRAFIÍ SPOJENY?
Srbští nuceně nasazení s německými dozorci, 1943. Saltdal Kulturenhet
Životopis
Srb Stjepan Pištignjat, narozený roku 1924 v Sarajevu, byl
za podporu partyzánů v březnu 1942 zatčen jednotkami
chorvatských ustašovců a ve vazbě byl mučen. Nejprve ho
odsoudili k trestu smrti, poté ho kvůli jeho nezletilosti
omilostnili a umístili do koncentračního tábora Jasenovac
jižně od Záhřebu. Tam byl vybrán na nucené práce a příslušníky
SS deportován přes Vídeň a Štětín do Norska. Na polárním
kruhu pak musel pracovat při výstavbě silnic. V květnu 1945
byl Stjepan Pištignjat v Norsku osvobozen britskými vojáky.
Výstavba železnic a silnic na severu Norska, vykonávaná nuceně
nasazenými, měla sice usnadnit pohyb německých jednotek,
pro průběh války však byla bezvýznamná. Přesto příslušníci SS
postupovali vůči nuceně nasazeným nelítostně:
„Hlídaly nás jednotky SS, které byly nemilosrdné. […]
V noci ze 17. na 18. červenec 1942 nás rozdělili. Zeptali se nás,
kdo se necítí dobře, kdo není dost zdráv, aby mohl pracovat,
tak ten že má […] dostat lepší jídlo a bude si moci odpočinout.
[…] A mnozí se přihlásili. Přihlásili se ti, kteří byli nemocní,
ale i někteří, kteří nemocní nebyli, a ti šli za tyto baráky. […]
A pak, ještě v průběhu dne, začalo střílení. Němci vyhlásili,
že v táboře je tyfus. A tím svoje vraždění maskovali. To bylo
neuvěřitelné, a přitom vůbec žádný tyfus nebyl. Tak 17. a
18. července 1942 zavraždili dvě stě, tři sta lidí.“
Rozhovor se Stjepanem Pištignjatem, 2005.
Digitales Archiv „Zwangsarbeit 1939–1945“ (audiostanice ve scéně 2|1|5)
Tábor pro nuceně nasazené u Beisfjordu byl vzdálen pouhých
200 metrů od domů místních norských obyvatel. Rovněž
pracovní nasazení Srbů se odehrávalo před očima všech.
Střílení bylo po válce potvrzeno jedenácti Nory, když byli
dotázáni britskými vojáky.
Po válce se vrátil do Sarajeva, v srpnu 1945 dodatečně složil
maturitu a vystudoval filozofii a ekonomii. V roce 1948 se
PIŠTIGNJAT O NORECH
oženil a od roku 1951 až do svého odchodu do důchodu
pracoval v jugoslávských diplomatických službách v Dánsku
a Švédsku.
Norové se stále snažili nuceně nasazeným pomoci. Jejich
možnosti však byly omezené:
„Tazatel: Byl styk s Nory zakázán?
Stjepan Pištignjat: Zakázán, ano. Jak jim, tak nám. Mohli
jsme se na sebe jen usmívat, když jsme procházeli kolem sebe,
neboť oni věděli, kdo jsme. A v noci přicházeli a strkali nám
balíky. Přinášeli chléb s pečenou rybou nebo margarín. Anebo
v lahvích, v malých lahvích, nechali olej. Věděli, že se nám to
hodí, protože jsme dostávali špatné jídlo.“
Rozhovor se Stjepanem Pištignjatem, 2005. Digitales Archiv „Zwangsarbeit 1939–1945“
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
3
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
VÝSTAVA
Adaptace
Scény
1|1
1|2
1|3
1|4
1|5
1|6
1|7
1|8
1|9
1|10
1|11
1|12
1|13
1|14
1|15
1|16
2|1|1
2|1|2
2|1|3
2|1|4
2|1|5
2|1|6
2|2|1
2|2|2
2|2|3
2|2|4
2|2|5
2|2|6
2|3|1
2|3|2
2|3|3
2|3|4
2|3|5
2|3|6
3|1|1
3|1|2
3|1|3
3|1|4
3|1|5
3|2|1
3|2|3
3|2|5
3|4|1
3|4|2
3|4|3
3|4|3
3|4|4
3|5|2
3|5|3
3|5|4
3|6|1
3|6|2
3|6|3
3|7|1
3|7|2
3|7|3
3|7|5
3|7|6
3|7|7
3|8|1
4|4|1
4|4|2
4|4|3
4|4|4
4|6|1
4|6|2
4|6|3
4|6|4
4|6|5
4|6|6
4|6|7
4|6|8
4|6|9
Radikalizace
Scény
Masový jev
Scény
Dlouhá cesta k uznání
Scény
4|1|1
4|2|1
KŘÍŽOVÉ ODKAZY
OTÁZKY K POZADÍ UDÁLOSTÍ
Další informace k nucené práci Srbů v Norsku najdete ve
scéně 2|1|5. Fotografie tam umístěné nabízejí představu o ubytování a pracovní každodennosti. Uvidíte tam také repliku alba,
z něhož fotografie pochází.
Ve vitríně u scény 2|2|2 jsou vystaveny obrazy malíře
Arnolda Daghaniho. V textu je informace o tom, kdo mu pomáhal
při útěku.
Ve scéně 2|2|5 na pultu leží dopis vězně koncentračního
tábora Günthera Kastana rodičům – také zde naleznete údaj
o tom, kdo pro něj dopisy odesílal.
Pro nuceně nasazené bylo často těžké posoudit, komu
mohou věřit a co je ohrožuje. Stjepan Pištignjat vypráví o tom,
jak Norové srbské válečné zajatce podporovali. U křížových
odkazů najdete dva jiné případy, kdy místní obyvatelstvo na
okupovaných územích pomáhalo nuceně nasazeným: Proč byla
podle vašeho názoru ochota pomáhat nuceně nasazeným
v obsazených oblastech větší než v Německé říši? Jak tato
pomoc mohla změnit situaci nuceně nasazených?
Jindy bezohledný velitel tábora major Doll nechal Stjepanu
Pištignjatovi ošetřit zraněnou nohu. Proč byl srbský válečný
zajatec tímto rozhodnutím tak udiven – co místo toho očekával?
Jaké byly podle Pištignjata důvody této změny chování u majora
Dolla? Jak hodnotíte chování velitele tábora vy?
PIŠTIGNJAT O NĚMECKÉM VELITELI TÁBORA
Pištignjat se zranil při pracovní nehodě:
„Major Doll. Ten svojí rukou ubil nevím kolik stovek lidí.
V tomto lágru vím o pěti, šesti a nevím, kolik jich bylo v jiných
lágrech, které ubil. S jistotou jsem očekával, že řekne: ‚Hoďte ho do
jámy, dejte mu kulku a hotovo!‘ Ale on řekl: ‚Snad se to ještě dá …‘
A zavolal doktora […] Doktor přišel a Doll se ho ptal: ‚Dá se ta noha
vyléčit?‘ A doktor to prohlédl. A i kdyby to nebylo možné, stejně by
řekl, to půjde, protože kdyby řekl ‚ne‘, hned by mě zabili. A on řekl:
‚To půjde.‘ Doll řekl: ‚Odneste ho do baráku a postarejte se o to, aby
se s tím něco udělalo.‘ Bylo to poprvé, kdy něco takového učinil.
[…] A později jsme se od jednoho poddůstojníka, Čecha, který byl
v německé armádě, dověděli, byl také esesák, a my jsme se ho
zeptali: ‚Jak je to možné, že se choval takto?‘ On řekl: ‚Jeho syn
byl zajat v Africe, byl v armádě v Africe,‘ říkal: ‚On je tak starý
jako Ty.‘ A řekl: ‚Určitě mu to přišlo na mysl,‘ protože si to tak spojil,
když zachová při životě mě, zůstane naživu i jeho syn.“
Rozhovor se Stjepanem Pištignjatem, 2005. Digitales Archiv „Zwangsarbeit 1939–1945“
OTÁZKY K MOŽNOSTEM AKTIVNÍHO JEDNÁNÍ
Přemýšlejte, kdo mohl v norských podmínkách něco
vykonat pro přežití nuceně nasazených. Jaké různé možnosti
měli zaměstnanci firmy, příslušníci SS a norské obyvatelstvo?
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
4
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
ARNOLD DAGHANI –
ŽIDOVSKÝ MALÍŘ V TÁBOŘE NUCENÝCH PRACÍ
ODKUD OBRAZ POCHÁZÍ?
Obraz namaloval Arnold Daghani v táboře nucených prací
Michajlivka. Při deportaci z Černovic si na doporučení rumunského policisty, který jej i jeho ženu odvážel, zabalil své kreslířské
náčiní. Při útěku zpět do Rumunska měl své obrazy s sebou,
uložené v plechové krabičce.
Část obrazů prodal Daghani v roce 1960 izraelskému památníku holocaustu Jad vašem. Tento obraz si ponechal. Po válce
zhotovil fólii, která po přiložení na obraz ukazuje jména zobrazených osob. Obraz se nachází v jeho pozůstalosti v knihovně
univerzity v Brightonu a je ve správě Arnold Daghani Trust.
JAKÉ PŘÍBĚHY JSOU S OBRAZEM SPOJENY?
„V táboře“, kvaš vzniklý roku 1943 v táboře pro nuceně nasazené Michajlivka.
The Arnold Daghani Trust
Životopis
Arnold Daghani a jeho žena Anişoara pocházeli z Bukoviny.
V létě 1942 je Rumunsko spolu s dalšími Židy vydalo
spojeneckému Německu. Skupina byla dopravena do tábora
pro nuceně nasazené Židy u dopravního koridoru IV na území
obsazené Ukrajiny. Výměnou za potraviny maloval Daghani
portréty dozorců a zaměstnanců německé stavební firmy
Obraz ukazuje, v jakých podmínkách museli žít lidé v táboře
pro nuceně nasazené v Michajlivce. Navzdory těmto podmínkám
se snažili vést běžný život. Kóje v palandách nazýval Daghani
klecemi: O jednu takovou kóji se musely podělit dvě nebo tři
osoby. Žena vlevo nahoře je Anişoara Daghaniová. V kóji pod ní
jsou zobrazeni manželé Ebnerovi se synem. Žena, která v nejnižší
kóji píše dopis, je paní Steinerová. Na pravé straně v horní zadní
kleci vidíme Kláru Schärfovou, muž s bílým plnovousem vedle
ní je dr. Kiermayer. Vpravo nahoře sedí v koutě paní Freyerová.
Uprostřed obrazu holí pan Sporn ukrajinského dozorce. Pomáhá
mu při tom Bertha Landmannová. S výjimkou Anişoary Daghaniové a pana Sporna, kterým se podařilo uprchnout, byli všichni
lidé zachycení na obraze v prosinci 1943 zastřeleni.
Dohrmann, pro niž jako nuceně nasazený pracoval. V roce
1943 se manželům podařilo uprchnout, když měli v zahradě
POZNÁMKY ARNOLDA DAGHANIHO
hlavního sídla stavební firmy vytvářet mozaiku říšské
orlice. Jeden ukrajinský švec je převezl k rumunské hranici.
V Rumunsku pak přečkali zbytek války. Roku 1958 opustili
Daghaniovi komunistické Rumunsko. Žili v Izraeli, ve
Švýcarsku, ve Francii, v Itálii a ve Velké Británii. Daghani
se ve své umělecké tvorbě i nadále zabýval dobou strávenou
v táboře nucených prací. Nikdy se však jako umělec neprosadil. Zemřel v roce 1985, jen pár měsíců po své ženě.
Po svém útěku sepsal Arnold Daghani své vzpomínky ve formě
deníku. Tam si poznamenal i následující myšlenku:
„Sobota, 17. července 1943
[…] Říkám si, co by lidé doma asi říkali těm obrázkům, kdybych
jim je ukázal. Budou reagovat stejně nebo podobně jako někteří
lidé v táboře? […] Pro Selmu byly moje obrázky příliš krotké,
protože podle jejího názoru dostatečně neukazovaly krutost.
Přitom jsem chtěl jen zachytit život v táboře. Podařilo se mi to?
To vědí jen nebesa. Cítím obrázky v kapse, plechovka tlačí.“
The Arnold Daghani Trust
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
4
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
VÝSTAVA
Adaptace
Scény
1|1
1|2
1|3
1|4
1|5
1|6
1|7
1|8
1|9
1|10
1|11
1|12
1|13
1|14
1|15
1|16
2|1|1
2|1|2
2|1|3
2|1|4
2|1|5
2|1|6
2|2|1
2|2|2
2|2|3
2|2|4
2|2|5
2|2|6
2|3|1
2|3|2
2|3|3
2|3|4
2|3|5
2|3|6
3|1|1
3|1|2
3|1|3
3|1|4
3|1|5
3|2|1
3|2|3
3|2|5
3|4|1
3|4|2
3|4|3
3|4|3
3|4|4
3|5|2
3|5|3
3|5|4
3|6|1
3|6|2
3|6|3
3|7|1
3|7|2
3|7|3
3|7|5
3|7|6
3|7|7
3|8|1
4|4|1
4|4|2
4|4|3
4|4|4
4|6|1
4|6|2
4|6|3
4|6|4
4|6|5
4|6|6
4|6|7
4|6|8
4|6|9
Radikalizace
Scény
Masový jev
Scény
Dlouhá cesta k uznání
Scény
4|1|1
4|2|1
Ke scéně 2|2|2 patří vitrína, v níž jsou vystaveny čtyři obrazy
Arnolda Daghaniho. Kromě toho si zde můžete poslechnout další
úryvky z jeho vzpomínek, které s obrazy souvisejí.
Daghani vykonával nucenou práci při výstavbě „dopravního
koridoru IV“ na území okupované Ukrajiny. Ten ale začínal již
daleko na západě: v haličském distriktu v obsazeném Polsku. Na
pultu ke scéně 2|2|2 je zobrazena nucená práce na „dopravním
koridoru IV“ v obsazeném Polsku. Jsou zde představeni dva
Němci, kteří snad ani nemohou být rozdílnější.
Po celý život se Daghani ve své umělecké tvorbě intenzivně
vyrovnával se svými zkušenostmi z tábora pro nuceně nasazené.
Snažil se zjistit co nejvíce o osudech těch, kterým se nepodařilo
uprchnout. Stále znovu sestavoval seznamy zastřelených. Proč
bylo podle vašeho názoru pro Daghaniho vzpomínání na mrtvé
tak důležité?
Na pultu ke scéně 2|2|2 je audiostanice se dvěma vzpomínkami na tábor nucených prací v Kurowicích. Tento lágr se
nacházel rovněž na „dopravním koridoru IV“. Pokuste se
s pomocí těchto vzpomínek přesně popsat situaci židovských
nuceně nasazených.
OTÁZKY K POZADÍ UDÁLOSTÍ
OTÁZKY K MOŽNOSTEM AKTIVNÍHO JEDNÁNÍ
Ve vitríně 2|2|2 najdete vedle obrazu „V táboře“ tři další
obrazy od Arnolda Daghaniho. Vyberte si jeden z nich a přesně
ho popište. Zjistěte si k tomuto obrazu další informace v audiostanici. Co se jste se dozvěděli o situaci židovských nuceně
nasazených?
Daghani přemýšlel o tom, co by si o jeho obrazech mysleli
jiní lidé. Jaký je váš názor? Měl zachytit více krutosti, jak krátce
před svou smrtí požadovala mladá básnířka Selma Meerbaum-Eisingerová?
Ve scéně 2|2|2 na pultu jsou představeni dva zcela rozdílní
Němci, kteří pracovali v civilní správě haličského distriktu:
Fritz Katzmann a Eberhard Helmrich. Shrňte, co oba tito muži
dělali a jak každý z nich využil svůj prostor pro svobodné
jednání. Představte si, že byste měli možnost pořídit s nimi
interview: Jaké otázky byste jim položili, abyste zjistili, proč
jednali tak, jak jednali, a ne jinak?
KŘÍŽOVÉ ODKAZY
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
5
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
CHARLES BAYARD –
POVOLÁN V PAŘÍŽI A POSLÁN DO BERLÍNA
ODKUD DOKUMENT POCHÁZÍ?
Závodní průkaz Charlese Bayarda byl vystaven firmou Knorr-Bremse patrně v prosinci 1942, hned po jeho příjezdu do Berlína.
V roce 1995 předal pan Bayard průkaz a další dokumenty
z doby svého nuceného nasazení do Mémorial de Caen, francouzského muzea druhé světové války. Navíc sepsal vzpomínky,
v nichž líčí, jak došlo k jeho odjezdu do Berlína a co tam prožil.
JAKÉ PŘÍBĚHY JSOU S PRŮKAZEM SPOJENY?
Závodní průkaz Charlese Bayarda z firmy Knorr-Bremse. Le Mémorial de Caen
Charles Bayard přišel do Berlína k firmě Knorr-Bremse v prosinci
1942 ve svých 22 letech. Jeho pařížský zaměstnavatel ho zařadil
na seznam osob, které měly být poslány na práci do Německa,
protože byl svobodný a sám. Marně žádal svého lékaře o potvrzení,
že je nemocen, aby směl zůstat doma. Nepomohlo mu ani to, že
odmítl podepsat smlouvu, kterou mu předložili jeho šéf a zástupce
německé okupační správy. Dne 3. prosince musel na pařížském
nádraží Gare de l’Est nastoupit na vlak do Německa.
Životopis
CHARLES BAYARD VYPRÁVÍ
Charles Bayard se narodil v roce 1920 v Paříži. Jeho otec
Zde opět nastoupil do práce na pozici technického kresliče
„V srpnu 1942 mi v metru jedna mladá žena dost nahlas vyčetla,
že jsem tady, jsem mladý a přitom jsem ještě neodjel, abych
nahradil nějakého zajatce. Bylo to určeno také ostatním cestujícím.
Protože moje odpovědi nevyzněly nijak zvlášť dobře a kvůli výbušné
a vůči mně nepřátelské náladě ve vagónu jsem byl nucen v příští
stanici vystoupit. […] Neměl jsem žádné známé na venkově, žádné
příbuzné v regionech, k nimž bych se mohl uchýlit. Tak jsem se
v zoufalství obrátil na našeho domácího lékaře a snažně jsem ho
žádal o pomoc, ale on se bál trestu, jelikož můj zdravotní stav
byl vynikající. […] Příkaz k nástupu do pracovní služby mi byl
oficiálně předán 30. listopadu 1942 večer. Dostavit jsem se měl
již 3. prosince v 7.30 hodin na nádraží Gare de l’Est. Nakonec jsem
tam šel. Proti své vůli.“
u svého starého zaměstnavatele.
Vzpomínky Charlese Bayarda. Le Mémorial de Caen
pracoval jako předák u Všeobecné omnibusové společnosti
(Compagnie générale des omnibus). V téže firmě se Charles
Bayard začal v 17 letech učit soustružníkem. Kromě toho
navštěvoval večerní kurzy, aby se zdokonalil také jako kreslič.
V prosinci 1942 byl povolán k nucené práci u zbrojařské firmy
Knorr-Bremse v Berlíně. Jako technický kreslič musel
zhotovovat konstrukční výkresy motorů, brzdových bloků
apod. Ubytován byl společně s nuceně nasazenými z českých
zemí, Holandska a Polska v táboře v Berlíně-Hohenschönhausenu. Po svém osvobození sovětskou armádou v roce
1945 se dostal pěšky a na kole až k Zörbigu u Halle. Odtamtud
jej i s dalšími Francouzi odvezli Američané vlakem do Paříže.
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
5
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
VÝSTAVA
Adaptace
Scény
1|1
1|2
1|3
1|4
1|5
1|6
1|7
1|8
1|9
1|10
1|11
1|12
1|13
1|14
1|15
1|16
2|1|1
2|1|2
2|1|3
2|1|4
2|1|5
2|1|6
2|2|1
2|2|2
2|2|3
2|2|4
2|2|5
2|2|6
2|3|1
2|3|2
2|3|3
2|3|4
2|3|5
2|3|6
3|1|1
3|1|2
3|1|3
3|1|4
3|1|5
3|2|1
3|2|3
3|2|5
3|4|1
3|4|2
3|4|3
3|4|3
3|4|4
3|5|2
3|5|3
3|5|4
3|6|1
3|6|2
3|6|3
3|7|1
3|7|2
3|7|3
3|7|5
3|7|6
3|7|7
3|8|1
4|4|1
4|4|2
4|4|3
4|4|4
4|6|1
4|6|2
4|6|3
4|6|4
4|6|5
4|6|6
4|6|7
4|6|8
4|6|9
Radikalizace
Scény
Masový jev
Scény
Dlouhá cesta k uznání
Scény
4|1|1
4|2|1
KŘÍŽOVÉ ODKAZY
OTÁZKY K MOŽNOSTEM AKTIVNÍHO JEDNÁNÍ
Ve scéně 2|3|1 najdete závodní průkaz Charlese Bayarda,
smlouvu s firmou Knorr-Bremse, kterou nepodepsal, a dopis,
v němž firma Knorr-Bremse v roce 1943 potvrzuje, že se Bayard
nesmí vrátit zpět do Francie, a to ani na dovolenou. To odporovalo
slibu, že se po jednom roce práce bude moci do Francie vrátit.
Na pultu scény 2|3|4 na obrazovce si můžete prohlédnout
letáky, které v různých obsazených zemích vyzývaly k odporu
proti německé propagandě a proti verbování na práci.
Žena v metru Charlesi Bayardovi vyčetla, že ještě neodjel,
aby vystřídal jednoho zajatce. Měla přitom na mysli propagandistickou akci „Relève“ („střídání směn“). Ve scéně 2|3|1
si vyhledejte informace k této akci. Charles Bayard vypráví
o výčitkách ženy v metru. Co mohli udělat ostatní cestující,
aby tuto situaci změnili?
Ve všech okupovaných zemích existoval odpor proti
německé propagandě doprovázející verbování pracovních sil.
Ve scéně 2|3|4 se informujte o různých akcích odporu.
Přemýšlejte: Kdo mohl Charlesi Bayardovi pomoci a jak?
OTÁZKY K POZADÍ UDÁLOSTÍ
Charles Bayard nechtěl odejít z domova, nechtěl pracovat
pro Němce, kteří okupovali jeho vlast, Francii – přesto šel
3. prosince 1942 na nádraží. Jaké k tomu asi měl důvody?
Napište seznam „Důvody pro a proti: Má jít Charles Bayard na
nádraží?“
Bayard vypráví o Francouzích ve svém táboře, kteří se
skutečně přihlásili dobrovolně. Někteří uvěřili německé propagandě a chtěli tak nahradit francouzského válečného zajatce.
Ve skutečnosti ale zajatci dostali jen dovolenou a mohli být
kdykoliv opět povoláni do pracovní služby v Německé říši.
Jaké další důvody mohly někoho přimět k tomu, aby se
dobrovolně přihlásil?
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
6
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
STANISŁAW MASNY –
Z VARŠAVY ZAVLEČEN DO BRÉM
ODKUD FOTOGRAFIE POCHÁZÍ?
Na fotografii je zachycena razie v centru Varšavy, těžce poškozeném po bombardování na podzim 1939. Snímek pochází z Archivu
nových akt (Archiwum Akt Nowych) ve Varšavě. Fotografie je
nedatovaná a její autor neznámý.
JAKÉ PŘÍBĚHY JSOU S FOTOGRAFIÍ SPOJENY?
stavbě ponorkového bunkru. V Brémách si vedl deník, v němž
Není známo, kdo to na fotografii předkládá své doklady ke
kontrole. Stanisław Masny vyprávěl, jak byl jako šestnáctiletý
při jedné takové razii ve Varšavě zatčen:
„Smůla tomu chtěla, že jsem v onen pro mě tragický pátek
19. května 1944 […] jel do parku Paderewského, abych se trochu
zotavil z každodenního shonu. Usadil jsem se pohodlně na jednu
lavičku skrytou za keři […] Po necelých dvaceti minutách jsem
slyšel střelbu a řev v němčině. Mé skryté místo v křoví bylo rychle
objeveno a už mě kopanci a ranami pažbou pušky hnali k bráně na
straně náměstí Rondo Waszyngtona. Tam lidi rozdělovali četníci.
Mezi pochytanými lidmi jsem zahlédl jednoho kamaráda z učňovské školy. Měli jsme stejné dokumenty: průkaz totožnosti, školní
vysvědčení a osvědčení o absolvování odborné praxe v německé
továrně „Brunwerke“. Domluvili jsme se, že pokud bude jeden
z nás propuštěn, bude informovat rodiče toho druhého. A to se
také stalo. Jeho poslali ke skupině, která byla propuštěna, a mě
spolu s ostatními zadrženými naložili na nákladní auto a převezli
nás do Skaryszewské ulice.“
popisuje tvrdou práci, neustálý hlad a stesk po své přítelkyni
Vzpomínky Stanisława Masného, Fundacja „Polsko-Niemieckie Pojednanie”, Warszawa
Razie ve Varšavě. Archiwum Akt Nowych, Warszawa
Životopis
Stanisław Masny se narodil roku 1928 v Czaplinu u Varšavy.
Protože po obsazení Polska Němci byly všechny vyšší školy
zavřeny, navštěvoval odbornou učňovskou školu a navíc se
účastnil tajného vyučování, organizovaného polským
odbojovým hnutím. V květnu 1944 byl Stanisław Masny při
jedné razii ve Varšavě zatčen a odvezen do Brém-Farge.
Tam musel vykonávat nucené práce jako pomocník topiče při
a po svých rodičích. V srpnu 1944 byl na tři týdny umístěn do
trestného tábora, protože pět dní nepřišel do práce. V říjnu
PERSPEKTIVA NĚMECKÝCH OKUPANTŮ I
1945 se Stanisław Masny vrátil do Polska. Doplnil si maturitu
a stal se diplomovaným inženýrem. Dnes je v důchodu a žije
ve Varšavě.
Několik měsíců před razií, při níž byl zatčen Stanisław Masny,
se sešli k poradě zástupci německé okupační správy (guvernér,
úřad práce, policie a SS). Jednalo se o tom, kolik lidí má varšavský distrikt poslat na práci do Německa:
„18. 1. 44 se u pana guvernéra konala porada o policejních
opatřeních k podchycení dělníků ve městě Varšavě. [...] Pan
guvernér představil úvodem úkol zadaný varšavskému distriktu,
poskytnout v roce 1944 celkem 27 000 nových pracovních sil pro
Říši, z čehož na město Varšavu připadalo 6 100 lidí. […]“
Archiwum Państwowe m. st. Warszawy
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
6
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
VÝSTAVA
Adaptace
Scény
1|1
1|2
1|3
1|4
1|5
1|6
1|7
1|8
1|9
1|10
1|11
1|12
1|13
1|14
1|15
1|16
2|1|1
2|1|2
2|1|3
2|1|4
2|1|5
2|1|6
2|2|1
2|2|2
2|2|3
2|2|4
2|2|5
2|2|6
2|3|1
2|3|2
2|3|3
2|3|4
2|3|5
2|3|6
3|1|1
3|1|2
3|1|3
3|1|4
3|1|5
3|2|1
3|2|3
3|2|5
3|4|1
3|4|2
3|4|3
3|4|3
3|4|4
3|5|2
3|5|3
3|5|4
3|6|1
3|6|2
3|6|3
3|7|1
3|7|2
3|7|3
3|7|5
3|7|6
3|7|7
3|8|1
4|4|1
4|4|2
4|4|3
4|4|4
4|6|1
4|6|2
4|6|3
4|6|4
4|6|5
4|6|6
4|6|7
4|6|8
4|6|9
Radikalizace
Scény
Masový jev
Scény
Dlouhá cesta k uznání
Scény
4|1|1
4|2|1
KŘÍŽOVÉ ODKAZY
OTÁZKY K POZADÍ UDÁLOSTÍ
Ve scéně 2|3|2 najdete fotografie varšavského průchozího
tábora ve Skaryszewské ulici a další dokumenty k raziím ve
Varšavě. Je tu také audiostanice se vzpomínkou Stanisława
Masného.
Šedá tabule 2|3|3 informuje o centrálním řízení náboru
pracovních sil „generálním zmocněncem pro pracovní nasazení“
Fritzem Sauckelem.
Shrňte, jaký postoj měli k raziím příslušníci německé
pracovní a civilní správy. Proč razie nařizovali? Prohlédněte
si k tomu i plakát varšavské pracovní správy z roku 1940 ve
scéně 2|3|2 a také šedou tabuli 2|3|3.
Napadá vás důvod, proč nebyl akceptován žákovský průkaz
Stanisława Masného, i když mu bylo teprve 16 let?
OTÁZKY K MOŽNOSTEM AKTIVNÍHO JEDNÁNÍ
PERSPEKTIVA NĚMECKÝCH OKUPANTŮ II
V protokolu porady z 18. ledna 1944 dále stojí:
„Se zástupci policie bylo zevrubně projednáno, jakým způsobem
se mají při policejních akcích souběžně podporovat opatření k podchycování pracovníků, aniž by taková akce mohla být hodnocena
jako lov na lidi. Nadporučík Rodewald sdělil, že policie při šťárách
denně kontroluje asi 600–800 mužů. Přitom nanejvýš asi u 10
mužů zjistí, že nemají práci. Toto opatření má být prováděno ve
větším rozsahu, aby policie byla schopna měsíčně dodat asi 500
mužů. Žákovské průkazy u žáků starších 17 let nemají být nadále
uznávány. Guvernér na závěr vyzval, aby mu vždy 1. a 16. dne
v měsíci byla podána zpráva s počty podchycených osob.“
Archiwum Państwowe m. st. Warszawy
Stanisław Masny se zmiňuje o domluvě, kterou při razii
učinil se svým spolužákem. Proč bylo tak důležité kontaktovat
rodinu? V audiostanici ve scéně 2|3|2 vypráví Stanisław také
o varšavském průchozím táboře ve Skaryszewské ulici. Jak se
Varšavané snažili pomoci těm, kteří byli v tomto lágru uvězněni?
Existoval také ozbrojený odboj proti německé pracovní
správě. Na pultu ve scéně 2|3|4 se podívejte, co vše odbojové
hnutí podnikalo. Představte jeden konkrétní případ. Jaký je
váš názor na odbojové akce?
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
7
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
MARIA A. A TOMASZ B. –
ZAKÁZANÁ LÁSKA
ODKUD FOTOGRAFIE POCHÁZEJÍ?
Fotografie vznikly jako policejní snímky gestapa.
Nacházejí se v Zemském archivu Severního Porýní-Vestfálska,
oddělení Porýní (Landesarchiv Nordrhein-Westfalen Abteilung
Rheinland) v archivním fondu „Gestapo – služebna státní policie
Düsseldorf“ (Geheime Staatspolizei – Staatspolizeileitstelle
Düsseldorf).
JAKÉ PŘÍBĚHY JSOU S FOTOGRAFIEMI SPOJENY?
Fotografie Marie A. a Tomasze B., pořízené gestapem.
Landesarchiv Nordrhein-Westfalen Abteilung Rheinland
Životopis
Vedoucí tábora Říšské pracovní služby udala Marii A. a Tomasze
B. v červenci 1940. Maria A. byla okamžitě zatčena, předána
gestapu a v září 1940 umístěna v káznici, z níž ji propustili
roku 1942.
Jelikož Tomasz B. podléhal správě válečných zajatců v rámci
wehrmachtu, byl předán gestapu až v březnu 1941. Po odsouzení
k trestu smrti byl „rasově prozkoumán“. Pokud by byl ohodnocen
jako „schopen poněmčení“, nebyl by popraven, ale poslán do
koncentračního tábora.
V době nacismu vnímali mnozí Němci přítomnost četných
„méněcenných“ cizinců jako hrozbu pro budování etnicky „čisté“
národní pospolitosti. Proto gestapo a pracovní správa vydaly
přísné předpisy regulující pobyt a chování zahraničních pracovních sil. Aby zajistilo co možná nejpřísnější dozor, využívalo
gestapo podněty obyvatel a oznámení od vedení závodů.
Tomasz B., narozený roku 1911, povoláním zemědělec, se
v roce 1939 jako polský voják dostal do německého zajetí.
PERSPEKTIVA GESTAPA
Během nucené práce na selském statku u Düsseldorfu se
v roce 1940 seznámil s dvacetiletou Marií A. Maria A. byla
jako mnoho jiných mladých německých žen ve věku 18
až 25 let nasazena Říšskou pracovní službou (RAD) na
pomocné práce v zemědělství. V červenci 1940 bylo na
Marii A. a Tomasze B. podáno udání, že spolu mají poměr.
Oba byli zatčeni. Mladý Polák byl za překročení zákazu styků
mezi nuceně nasazenými a Němci oběšen. Maria A. byla
odsouzena ke dvěma letům v káznici.
„O popravě bývalého polského válečného zajatce B. bylo obyvatelstvo z okolí popraviště informováno až dodatečně. Obecně
panuje mezi rolníky mínění, že rozsudek byl tvrdý, ale spravedlivý.
Zaměstnavatelé polských civilních dělníků se při sdělení informace
chovali vůči činitelům četnictva velmi zdrženlivě, protože se obávali
problémů pro své závody ze strany Poláků. Tyto obavy však není
třeba brát vážně, protože poprava na 145 přítomných polských
civilních dělníků hluboce zapůsobila. Po exekuci se chovali krajně
zdrženlivě. Bylo oznámeno, že i polští civilní dělníci uznávají
rozsudek jako spravedlivý, protože jim trest hrozící při pohlavním
styku s německými ženami byl znám. V okresech Haan a Hochdahl
byla po vykonání trestu u polských civilních dělníků zaznamenána
velká chuť do práce. Asi po 10 dnech již o této události místní
obyvatelé nehovořili.“
Hlášení gestapa o náladě obyvatelstva (návrh), 18. července 1941.
Landesarchiv Nordrhein-Westfalen Abteilung Rheinland
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
7
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
VÝSTAVA
Adaptace
Scény
1|1
1|2
1|3
1|4
1|5
1|6
1|7
1|8
1|9
1|10
1|11
1|12
1|13
1|14
1|15
1|16
2|1|1
2|1|2
2|1|3
2|1|4
2|1|5
2|1|6
2|2|1
2|2|2
2|2|3
2|2|4
2|2|5
2|2|6
2|3|1
2|3|2
2|3|3
2|3|4
2|3|5
2|3|6
3|1|1
3|1|2
3|1|3
3|1|4
3|1|5
3|2|1
3|2|3
3|2|5
3|4|1
3|4|2
3|4|3
3|4|3
3|4|4
3|5|2
3|5|3
3|5|4
3|6|1
3|6|2
3|6|3
3|7|1
3|7|2
3|7|3
3|7|5
3|7|6
3|7|7
3|8|1
4|4|1
4|4|2
4|4|3
4|4|4
4|6|1
4|6|2
4|6|3
4|6|4
4|6|5
4|6|6
4|6|7
4|6|8
4|6|9
Radikalizace
Scény
Masový jev
Scény
Dlouhá cesta k uznání
Scény
4|1|1
4|2|1
KŘÍŽOVÉ ODKAZY
OTÁZKY K MOŽNOSTEM AKTIVNÍHO JEDNÁNÍ
Ve scéně 1|3 najdete informace o Říšské pracovní službě (RAD).
Scéna 1|5 zachycuje, jak bylo před rokem 1939 v ulicích in-
Co je pro vás v milostném vztahu nejdůležitější? Podoba
vztahu mezi Marií A. a Tomaszem B. byla utvářena především
jejich okolím. Jaké měli oba možnosti při prožívání a utváření
svého vztahu? Co mohli činit jiní lidé v jejich okolí, aby je oba
chránili?
Vztah mezi Marií A. a Tomaszem B. oznámila gestapu
vedoucí tábora RAD. Jaké mohla mít důvody pro a proti tomu,
aby je udala?
Hlášení gestapa se snažilo zhodnotit reakci obyvatelstva
na popravu Tomasze B. Proč myslíte, že to bylo pro gestapo tak
důležité?
scenováno veřejné ponižování lidí, kteří se provinili „zakázaným
stykem“.
Ve scéně 3|1|2 najdete další doklady toho, jak byly zakázány
kontakty mezi Němci a zahraničními dělníky.
Scéna 3|2|3 ukazuje, že tyto kontakty měly být omezeny na
naprosté minimum.
Ve scéně 3|5|2 naleznete další příklady udání.
Ve scéně 3|5|4 najdete na obrazovce fotografie ukazující, jak
byly veřejně ponižovány německé ženy obviněné ze „zakázaného
styku“ s nuceně nasazenými.
OTÁZKY K POZADÍ UDÁLOSTÍ
Shromážděte vše, co na výstavě najdete k zákazům styků
a „provinění proti rasovým zákonům“.
Jak je zdůvodněno potlačování milostných vztahů mezi
nuceně nasazenými a Němci?
Proč byly reakce na veřejné tresty a popravy pro gestapo
tak důležité?
Ve scéně 3|1|2 najdete informace o přísných předpisech,
s nimiž byli nuceně nasazení konfrontováni v Německé říši.
Jmenujte některé rozdíly mezi předpisy pro západoevropské
a východoevropské dělníky.
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
8
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
KARL HAUKE –
HNUTÍ ODPORU SPOLEČNĚ SE SOVĚTSKÝMI NUCENĚ
NASAZENÝMI
ODKUD EXPONÁT POCHÁZÍ?
Karl Hauke si v roce 1941 obstaral soubor učebních sešitů ruštiny, aby se se sovětskými nuceně nasazenými lépe dorozuměl.
Posloužil mu také při překládání a opisování ruských letáků.
Po válce našel Karl Hauke oněch dvanáct sešitů nepoškozených. Využil je i později, když se připravoval na dráhu učitele
ruštiny.
JAKÉ PŘÍBĚHY JSOU S UČEBNÍMI SEŠITY SPOJENY?
a utvořili spolu s německými odpůrci nacistů „Mezinárodní
Karl Hauke musel namáhavě rukou opisovat ruské texty lipské
odbojové skupiny. Tiskařský stroj neměl. Tak vznikaly letáky,
které se pak tajně šířily v táborech pro nuceně nasazené v Lipsku
a okolí.
Úryvek z jednoho letáku z května 1944, který byl šířen též
v německé verzi:
„Tady v Hitlerově Německu vám dávají jíst ještě méně než
vašim německým spolupracovníkům. Jenže kdo hladoví, onemocní
a nemocní pracují méně. Vykřičte svůj hlad mistrovi v továrně
do tváře. Hlaste se stále k lékaři. Žádejte dostatečnou stravu!
Požadujte také dobré protiletadlové úkryty v závodě i v táboře!
Chraňte svůj život, svou sílu a zdraví! Budete je potřebovat, až se
i v Německu utvoří bojové skupiny, aby zde bojovaly proti fašismu.
Vytvářejte dobré spojení od tábora k táboru! My všichni se musíme
osvobodit, abychom mohli žít jako lidé. Ať už jste Poláci nebo
Francouzi, Belgičané nebo Holanďané, Češi, Rusové, Italové nebo
Němci, v boji proti fašismu, v boji za svoji svobodu buďte jednotní
a připravení!“
antifašistický výbor“. Prostřednictvím letáků v ruštině
Bundesarchiv, Berlin
„1000 Worte Russisch“ („1 000 slov rusky“), učební sešity 1936.
Sammlung Gedenkstätte Buchenwald
Životopis
Karl Hauke se narodil v červnu 1928 v Lipsku. V zimě 1941/42
navázal jako třináctiletý školák kontakt se sovětskými nuceně
nasazenými dělníky, zprostředkovával jim aktuální zprávy
z fronty a předával potraviny a léky. Osvojil si trochu ruštiny
a seznámil se s dalšími „ostarbeitry“ (nuceně nasazenými
z Východu) v Lipsku. Někteří z nich se scházeli u jeho rodičů
a němčině vyzývali v Lipsku v roce 1944 k odporu.
V průběhu mohutné vlny zatýkání na konci května a začátku
Z POHLEDU GESTAPA
června 1944 byl Hauke spolu s dalšími lidmi zatčen gestapem.
Během náletů na Drážďany v únoru 1945 se mu podařilo
z vyšetřovací vazby uprchnout. Do konce války se skrýval
u přátel a příbuzných v Lipsku a okolí. Dnes žije Karl Hauke
v Schkopau u Lipska.
Přehled Hlavního úřadu říšské bezpečnosti o ilegálních odbojových skupinách mezi sovětskými válečnými zajatci a nuceně
nasazenými v Německé říši, srpen 1944 (výňatek)
„16.) Obvod státní policie Lipsko.
V červnu rozbit ‚Mezinárodní antifašistický výbor‘;
33 funkcionářů zadrženo.
Zvláštnosti: pevně organizovaná skupina, převážně
tvořená inteligencí
12 zadržených německých komunistů, úzká spolupráce,
také mezi Němci zastoupena inteligence.“
Bundesarchiv, Berlin
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
8
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
VÝSTAVA
Adaptace
Scény
1|1
1|2
1|3
1|4
1|5
1|6
1|7
1|8
1|9
1|10
1|11
1|12
1|13
1|14
1|15
1|16
2|1|1
2|1|2
2|1|3
2|1|4
2|1|5
2|1|6
2|2|1
2|2|2
2|2|3
2|2|4
2|2|5
2|2|6
2|3|1
2|3|2
2|3|3
2|3|4
2|3|5
2|3|6
3|1|1
3|1|2
3|1|3
3|1|4
3|1|5
3|2|1
3|2|3
3|2|5
3|4|1
3|4|2
3|4|3
3|4|3
3|4|4
3|5|2
3|5|3
3|5|4
3|6|1
3|6|2
3|6|3
3|7|1
3|7|2
3|7|3
3|7|5
3|7|6
3|7|7
3|8|1
4|4|1
4|4|2
4|4|3
4|4|4
4|6|1
4|6|2
4|6|3
4|6|4
4|6|5
4|6|6
4|6|7
4|6|8
4|6|9
Radikalizace
Scény
Masový jev
Scény
Dlouhá cesta k uznání
Scény
4|1|1
4|2|1
KŘÍŽOVÉ ODKAZY
OTÁZKY K MOŽNOSTEM AKTIVNÍHO JEDNÁNÍ
V nástěnné vitríně u scény 3|2|3 se nalézají četné obrazové
slovníky, mezi nimi také „Německo-ruský obrazový slovník pro
personál v domácnosti“ („Deutsch-Russisches Bildwörterbuch
für Hausangestellte“).
Ve scénách 3|5|2 a 3|5|3 je ukázáno, s jakou brutalitou
postupovaly bezpečnostní orgány proti nuceně nasazeným
dělníkům, aby si vynutily dodržování pracovní kázně, zabránily
nežádoucím kontaktům s Němci a zlomily veškerý odpor.
Ve scénách 3|6|1 a 3|6|2 si můžete prohlédnout další fotografie a dokumenty nuceně nasazených, kteří se postavili na
odpor proti hladu, ponižování a násilí.
Přemýšlejte: Proč nuceně nasazení překračovali zákaz
styku s Němci?
Vytvořte si na základě audiostanic přehled o tom, jak se
Němci chovali k zahraničním nuceně nasazeným.
Co podle vašeho odhadu hrálo roli při rozhodování o tom,
zda se člověk přizpůsobí, nebo zda se postaví na odpor?
Jaké okolnosti by mohly rozhodovat o tom, zda někdo
uznává důstojnost jiných lidí bez ohledu na jejich původ?
Pokuste se přitom rozlišit individuální a společenské příčiny.
OTÁZKY K POZADÍ UDÁLOSTÍ
Ve scéně 3|6|3 zjistěte, co se stalo s „ostarbeitry“, kteří spolu
s rodinou Hauke vyráběli letáky.
Jak mohli nuceně nasazení poznat, kteří Němci s nimi sdílejí
protinacistický postoj? Jak mohli překonat jazykovou bariéru?
Proč se podle vašeho mínění Karl Hauke za sovětské nuceně
nasazené tolik angažoval?
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
9
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
NUCENÁ PRÁCE VE ZBROJNÍM PRŮMYSLU –
PRÁCE PRO BMW
JAKÉ PŘÍBĚHY JSOU S FOTOGRAFIÍ SPOJENY?
Ačkoliv pro západoevropské a české nuceně nasazené nebylo
předepsáno žádné označení, byli u BMW označeni písmenem „Z“
jako „Zivilarbeiter“ („civilní dělník“). Sovětští váleční zajatci
měli na oblečení značku „SU“ („Sowjetunion“, „Sovětský svaz“).
Polští nuceně nasazení museli od roku 1940 trvale nosit písmeno
„P“ na modrém podkladu, sovětští dělníci zase nápis „Ost“
(„Východ“) na modrém pozadí. Vězni koncentračních táborů byli
ve svém oblečení jednoduše identifikovatelní. Od roku 1943
využívala BMW rovněž české nuceně nasazené, mj. též v pobočném
závodě na letecké motory v Basdorfu (Braniborsko). Tam roku
1944 pracovala také Marie Jeníková. Vypráví, že musela nosit
odznak s nápisem „Ausländer“ („cizinec“). Odznaky měly nuceně
nasazené jasně označit jako cizince, a tím pádem vyznačit také
jejich status, od částečné až po úplnou bezprávnost.
MARIE JENÍKOVÁ VYPRÁVÍ, CO FOTOGRAFIE
NEUKAZUJÍ
Belgičtí, francouzští a čeští nuceně nasazení ve výrobě leteckých motorů, 1942.
BMW Group Archiv
Lexikon
Od druhé poloviny 30. let existoval v mnichovské čtvrti Allach
závod firmy BMW na výrobu leteckých motorů. Na produkci
a inovaci leteckých motorů se zaměřovala též berlínská
skupina závodů BMW s továrnami v Basdorfu, Spandau
a Zühlsdorfu. Zbrojní výroba patřila k prioritám nacistického
vedení, které pro své plány potřebovalo válečná letadla. Od
roku 1939 byla BMW zásobena zahraničními pracovními
silami. Navíc se vedení závodu v Allachu od roku 1942 snažilo
získat také vězně z nedalekého koncentračního tábora
v Dachau. Mezi lety 1939 a 1944 stoupl počet zaměstnanců
firmy BMW v Allachu z 1 000 na 1 700, přičemž skoro 90 %
z nich tvořili zahraniční civilní dělníci, váleční zajatci a vězni
koncentračních táborů. Zahraniční pracovníci byli nuceni
vyrábět zbraně do války proti svým krajanům.
ODKUD FOTOGRAFIE POCHÁZÍ?
Mezi lety 1942 a 1945 byla v závodě BMW v Mnichově-Allachu
pořízena série fotografií nuceně nasazených zaměstnanců.
Vedle vězňů koncentračních táborů zachycuje sovětské válečné
zajatce a, jako např. zde, francouzské, belgické a také české
civilní dělníky. Fotografie měly dokládat vzornou organizaci
nucené práce u firmy BMW. Nic na nich nenasvědčuje fyzicky
náročné práci, hladu a špatným podmínkám ubytování. Dnes
jsou fotografie uloženy v archivu BMW v Mnichově.
Marie Jeníková se narodila v roce 1924 v Hrochově Týnci ve
východních Čechách. Začátkem roku 1944 byla v rámci Sauckelova
programu – nuceného nasazení celých ročníků z protektorátu
Čechy a Morava – deportována do Basdorfu, aby tu vykonávala
nucenou práci u firmy Brandenburgische Motorenwerke GmbH,
patřící ke koncernu BMW. Dne 8. prosince 1944 se spolu s dalšími
nuceně nasazenými dělnicemi – díky pomoci jednoho německého
inženýra – vrátila zpět do Hrochova Týnce. V roce 2005 vzpomínala:
„Já sama jsem se tam naučila na třiadvaceti obráběčkách, což
Němci nevěděli, a pěkně jsme se naučili kazit všech..., všechno to,
jsme dělali, šikovně […]. Měli jsme šupleru a s tou šuplerou jsme si
to jako měřili, takže prostě jsem měla udělaný, já jsem dělala do těch
hlavic těch motorů takový kroužky, například. No a tak jsem si to
vyměřila přesně, tak jak to, jak to má bejt, no když jsem, tak jsem si je
dala, pár jsem si jich udělala stranou, no a když jsem viděla, že jde
mistr na kontrolu, tak jsem pěkně tamty přikryla, dala jsem je navrch
a dělala jsem […]. Jen odešel, tak jsem je zase vytá…, a už jsem je
krájela, a tím pádem, když přišroubovali potom ty hadice, no tak se to
muselo, pak to muselo prasknout. […] No samozřejmě, že jsem nikam
nešla, vrátila jsem se do tý kanceláře a začala jsem nadávat česky na
Němce. No prostě jsem řádila, že to bylo hrozný. Já se pamatuju, že
ta, že ta Frau Lutz, že držela, tak vám byly takový jako ještě kalamáře,
tam byl inkoust a ten inkoust vyskakoval z toho, jak já jsem bouchala
do stolu, no prostě jsem řádila tam, to bylo hrozný. No a teď oni se
mnou nevěděli, co je, tak volali toho hlavního inženýra. […] A ten
inženýr mně řekl, abych byla v klidu, že on teď hned pojede do Berlína
na pracovní úřad a že mně zaručuje, že prostě pojedeme domů. A já
jsem se vám k němu, proti němu postavila, takovej hubenej střízlík
vyzáblej, a já jsem mu do očí řekla, že mu nevěřím. No ten účinek, ten
byl hroznej, já myslela, že mě zfackuje. On zrudnul, ostal úplně stát
a řekl, že uvidíme. Budete se divit, ten Němec ještě ten den přinesl
povolení a my jsme druhej den odjížděli domů.“
Rozhovor s Marií Jeníkovou, listopad 2005. Digitales Archiv „Zwangsarbeit 1939–1945“
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
9
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
VÝSTAVA
Adaptace
Scény
1|1
1|2
1|3
1|4
1|5
1|6
1|7
1|8
1|9
1|10
1|11
1|12
1|13
1|14
1|15
1|16
2|1|1
2|1|2
2|1|3
2|1|4
2|1|5
2|1|6
2|2|1
2|2|2
2|2|3
2|2|4
2|2|5
2|2|6
2|3|1
2|3|2
2|3|3
2|3|4
2|3|5
2|3|6
3|1|1
3|1|2
3|1|3
3|1|4
3|1|5
3|2|1
3|2|3
3|2|5
3|4|1
3|4|2
3|4|3
3|4|3
3|4|4
3|5|2
3|5|3
3|5|4
3|6|1
3|6|2
3|6|3
3|7|1
3|7|2
3|7|3
3|7|5
3|7|6
3|7|7
3|8|1
4|4|1
4|4|2
4|4|3
4|4|4
4|6|1
4|6|2
4|6|3
4|6|4
4|6|5
4|6|6
4|6|7
4|6|8
4|6|9
Radikalizace
Scény
Masový jev
Scény
Dlouhá cesta k uznání
Scény
4|1|1
4|2|1
KŘÍŽOVÉ ODKAZY
V úseku 5 (interview s pamětníky ve foyer výstavy) najdete
více informací o Marii Jeníkové.
Scéna 2|1|3 ukazuje, že mnohé německé firmy zřizovaly
pobočky v obsazených oblastech a místní obyvatele zde nasazovaly na nucené práce.
Ve scéně 3|1|2 najdete předpisy o zacházení s různými skupinami zahraničních pracovníků, které se lišily podle národnosti.
V úseku 3|4 jsou zobrazeny pracovní a životní podmínky
zahraničních dělníků nasazených ve zbrojní výrobě.
Ve scéně 3|4|1 naleznete další fotografie nuceně nasazených,
kteří pracovali u firmy BMW v Mnichově.
Ve scéně 3|6|2 najdete informace k sabotážním akcím v závodech.
Ve scéně 3|7|3 najdete údaje o pracovních podmínkách vězňů
koncentračních táborů ve zbrojních závodech.
INICIATIVY K ZOSTŘENÍ TRESTŮ
Aby získali více potravin na černém trhu, zhotovili sovětští
váleční zajatci u BMW z odpadu prsteny, které chtěli vyměnit
za jídlo. Když se o tom dověděl obranný pověřenec závodu BMW
v Allachu, zodpovědný za potírání špionáže a sabotáží, kvalifikoval tyto pokusy o získání potravin jako sabotáž a požadoval
„udělení trestu smrti […]. Jsme toho názoru, že zastřelení
několika sabotérů před shromážděným osazenstvem tábora by tyto
sabotážní akce rázně ukončilo.“
Constanze Werner, Kriegswirtschaft und Zwangsarbeit bei BMW, Mnichov 2006, s. 225n.
OTÁZKY K POZADÍ UDÁLOSTÍ
Marie Jeníková vypráví v rozhovoru z roku 2005 o životních
podmínkách v táboře v Basdorfu, o práci v továrních halách,
o sabotážích a o poměru k německým představeným a k nuceně
nasazeným z jiných zemí. V úseku 3|4 se informujte o ubytování
zahraničních dělníků ve zbrojařství.
Mnozí vzpomínají na nedostatečnou stravu. Jaké možnosti
nuceně nasazení měli, pokud se chtěli dostat k dalším potravinám? Informujte se ve scéně 3|4|3.
Mnohé německé zbrojní závody byly bombardovány
Spojenci. V úseku 3|4 zjistěte, jaké důsledky mělo bombardování
pro zahraniční pracovníky.
Okolnosti předčasného návratu paní Jeníkové jsou velmi
neobvyklé. Přemýšlejte, co mohlo přispět k tomu, že za svůj
protest nebyla potrestána a její skupina se směla vrátit domů.
OTÁZKY K MOŽNOSTEM AKTIVNÍHO JEDNÁNÍ
Dělníci nuceně nasazení ve zbrojním průmyslu museli svou
prací přispívat k pokračování války proti vlastním krajanům.
To zcela odporovalo jejich přáním a nadějím; na druhou stranu
dobrá práce byla zřejmě jediným způsobem, jak si zajistit vlastní
přežití. Jak byste se v takové situaci zachovali vy?
Obranný pověřenec BMW považuje další využití odpadu
z výroby za sabotáž a požaduje za ni trest smrti. Pokuste se
popsat důvody, které ho mohly vést k takovému postoji.
Ve scéně 3|4|2 se nachází protestní dopis českých nuceně
nasazených, adresovaný vedení závodu. Jak myslíte, že mohla
vypadat jeho reakce? Jakému nebezpečí se čeští dělníci svým
protestem vystavili? Zohledněte přitom informace o zacházení
s nuceně nasazenými ve scéně 3|1|2.
Východoevropští pracovníci byli povinni nosit na oblečení
zvláštní označení. Podnikové vedení BMW nechalo označit
i pracovní oděvy západoevropských a českých dělníků.
Zamyslete se nad tím, jaké důvody mělo nacistické vedení,
resp. vedení firmy, pro tato nařízení.
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
10
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
GABRIELA A JOLANTA KNAPSKÉ –
KAM JÍT PO OSVOBOZENÍ?
ODKUD FOTOGRAFIE POCHÁZÍ?
Fotografii si sestry pořídily 15. září 1944 u jednoho fotografa
v Berlíně. Na zadní stranu poznamenaly: „Pro nejmilejší maminku v upomínku na ‚dvě kočky z pralesa‘“. Poslaly ji své matce,
která si ji uschovala. V 90. letech 20. století předala Gabriela
Knapska, provdaná Turantová, fotografii Dokumentačnímu
centru Oberer Kuhberg, kde se nachází dodnes.
JAKÉ PŘÍBĚHY JSOU S FOTOGRAFIÍ SPOJENY?
Touto fotografií, dopisy a pohlednicemi se Gabriela a Jolanta
Knapské snažily uklidnit své rodiče. Neměli si dělat starosti
o osud svých dcer, zavlečených na nucené práce. Pokud to bylo
možné, líčily jim dcery svůj každodenní život. Pošta nuceně
nasazených byla cenzurována, informace o skutečných poměrech
by nebyly schváleny.
Osud rodinných příslušníků zůstával nuceně nasazeným
skryt. Často obdrželi zprávy z vlasti až po osvobození. Rovněž
sestry Knapské se teprve po svém návratu domů v listopadu
1945 dověděly, jak se vedlo jejich rodičům.
Dva týdny před osvobozením Ulmu si Gabriela Knapska začala
vést deník, neboť „teď každý den přináší něco nového.“ Chtěla
dokumentovat dění, ale zároveň pro ni bylo psaní prostředkem,
jak se vyrovnat s překotným vývojem událostí.
Gabriela Knapska (vlevo) se svojí sestrou Jolantou, září 1944.
Dokumentationszentrum Oberer Kuhberg e.V.
Životopis
Sestry-dvojčata Gabriela a Jolanta Knapské se narodily
31. května 1927 v obci Łagiewniki. Po vypuknutí války musely
ve 12 letech opustit školu. Od roku 1941 byly nuceny pracovat
u firmy Telefunken v Lodži. V srpnu 1944, když se začala blížit
východní fronta, byly sestry zavlečeny nejprve do Berlína a ke
konci roku 1944 do Ulmu, kam se mezitím přestěhovala celá
továrna na elektronky. Zde si Gabriela Knapska psala deník
zachycující poslední dny války. Po svém osvobození 24. dubna
byly sestry nejprve ubytovány v Ludwigsburgu v táboře pro
„displaced persons“. V listopadu 1945 se vrátily do Polska.
Obě si zde doplnily maturitu, dále však studovat nemohly,
protože nepocházely z dělnické rodiny. Gabriela Knapska se
stala zdravotní sestrou, Jolanta Knapska pracovala až do
důchodu v jednom závodě.
JINÁ PERSPEKTIVA
Ukrajinka Marta Didoková, která od roku 1942 vykonávala
nucené práce ve zbrojních závodech v Durynsku, byla osvobozena v dubnu 1945. Nemohla se však vrátit rovnou domů.
Nejprve byla umístěna do „tábora pro repatrianty“ ve Zhořelci,
kde ji vyslýchala sovětská tajná služba. Ta chtěla zjistit, zda
náhodou nekolaborovala s Němci. Po svém návratu do vlasti
byla během prvního roku ještě několikrát vyslýchána tajnou
službou a sledována, zda se u ní neprojevuje „závadné chování“.
Stejně jako Martě Didokové se vedlo většině nuceně nasazených
ze Sovětského svazu, kteří byli během války zavlečeni na nucené
práce do Německé říše. Jejich stát jim nedůvěřoval. Mnoho bývalých nuceně nasazených bylo dokonce opět zatčeno a uvězněno
v tzv. pracovních táborech.
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
10
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
VÝSTAVA
Adaptace
Scény
1|1
1|2
1|3
1|4
1|5
1|6
1|7
1|8
1|9
1|10
1|11
1|12
1|13
1|14
1|15
1|16
2|1|1
2|1|2
2|1|3
2|1|4
2|1|5
2|1|6
2|2|1
2|2|2
2|2|3
2|2|4
2|2|5
2|2|6
2|3|1
2|3|2
2|3|3
2|3|4
2|3|5
2|3|6
3|1|1
3|1|2
3|1|3
3|1|4
3|1|5
3|2|1
3|2|3
3|2|5
3|4|1
3|4|2
3|4|3
3|4|3
3|4|4
3|5|2
3|5|3
3|5|4
3|6|1
3|6|2
3|6|3
3|7|1
3|7|2
3|7|3
3|7|5
3|7|6
3|7|7
3|8|1
4|4|1
4|4|2
4|4|3
4|4|4
4|6|1
4|6|2
4|6|3
4|6|4
4|6|5
4|6|6
4|6|7
4|6|8
4|6|9
Radikalizace
Scény
Masový jev
Scény
Dlouhá cesta k uznání
Scény
4|1|1
4|2|1
KŘÍŽOVÉ ODKAZY
OTÁZKY K POZADÍ UDÁLOSTÍ
Ve scéně 3|5|2 je představena cenzura dopisů zahraničních
pracovních sil.
Více než jedenáct milionů nuceně nasazených, kteří byli
na Východě i na Západě osvobozeni Spojenci, prožilo okamžiky
svého osvobození mnoha různými způsoby. Odlišně vypadal
též jejich návrat domů nebo naopak trvalé vystěhování. Mnozí
museli zůstat v Německu ještě dlouhou dobu, neboť se nemohli
nebo nechtěli vrátit do vlasti. Příklady najdete ve scénách 4|1|1
(na obrazovce) a 4|2|1.
Jolanta a Gabriela Knapské zůstaly po svém osvobození
ještě několik měsíců v táboře pro „displaced persons“ (DP),
tedy pro lidi, kteří byli během války nacisty deportováni
ze své vlasti. V těchto táborech pro DP zůstali někteří ještě
mnohem déle.
Popište s pomocí životopisů ve scéně 4|2|1 osudy jiných
bývalých nuceně nasazených dělníků po osvobození.
Z DENÍKU GABRIELY KNAPSKÉ
Po pobytu v táborech pro DP stáli mnozí před otázkou,
jak zorganizují svůj další život. Jaké důvody mohly hovořit
pro návrat do vlasti, a jaké naopak proti němu? Proč mnozí
emigrovali do jiné země nebo zůstali v Německu?
Nuceně nasazení prožili a vnímali své osvobození velmi různě.
Gabriela Knapska zachytila svou radost v deníku:
„Ráno v 6 hodin jsme se vzbudily s bolavými kostmi. Náhle
vrazila do místnosti jedna z dívek se zprávou, že na přední straně
hlavní bašty [zde se nacházel tábor pro nuceně nasazené, v němž
byly Gabriela a Jolanta Knapské spolu s dalšími 1 800 nuceně
nasazenými internovány] jsou vyvěšeny dvě polské a čtyři bílé
vlajky. Připadalo nám to jako sen. Všichni němečtí vojáci se na
nádvoří vzdali Američanům. […] Konečně, konečně je to tady.
Jsme volní!“
Deník Gabriely Turantové, roz. Knapské, duben 1945.
Dokumentationszentrum Oberer Kuhberg Ulm e.V.
OTÁZKY K MOŽNOSTEM AKTIVNÍHO JEDNÁNÍ
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
11
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
„FLICK NENÍ VZOR“ –
PROČ A JAK SI DNES TOTO TÉMA PŘIPOMÍNAT?
ODKUD SNÍMEK POCHÁZÍ?
Prostřednictvím internetové stránky „www.flick-ist-keinvorbild.de“ informovala stejnojmenná iniciativa o Friedrichu
Flickovi a o jeho roli v období nacismu. V její návštěvní knize
se vedla intenzivní debata o pojmenování gymnázia, sešlo se tu
přes 1 400 příspěvků.
Internetová stránka byla zachována i po přejmenování školy.
Diskutuje se na ní dále, např. v létě 2010 se debatovalo o ulicích
Friedricha Flicka v různých obcích Horní Falce (v Bavorsku).
JAKÉ PŘÍBĚHY JSOU SE SNÍMKEM SPOJENY?
Snímek internetové stránky „Flick ist kein Vorbild“ („Flick není vzor“).
www.flick-ist-kein-vorbild.de
Iniciativa „Flick není vzor“
V roce 1968 věnoval průmyslník Friedrich Flick tři miliony
marek na novostavbu gymnázia ve svém domovském městě
Kreuztalu; škola později obdržela jeho jméno. Flick byl jedním
z nejvýznamnějších německých podnikatelů. V období
nacismu profitoval především ze zbrojní výroby a z masivního
využívání nucené práce. Když na počátku 80. let 20. století
vyšlo najevo, že Flick tajně uplácel politiky spolkové republiky,
chtěli kreuztalští studenti zjistit více o člověku, jehož jméno
jejich škola nese, a o jeho roli v období vlády nacistů. Díky
Friedrich Flick byl po roce 1945 kvůli zaměstnávání nuceně
nasazených ve svých závodech a účasti na vyvlastňování židovských podnikatelů postaven před soud a odsouzen k několikaletému trestu odnětí svobody.
Již po dvou letech byl předčasně propuštěn. Podařilo se mu
ve velké míře zachránit své podnikatelské impérium a výrazně
ovlivnit výstavbu západoněmecké ekonomiky. Jeho úloha ve
„Třetí říši“ postupně upadala v zapomnění. V roce 1963 obdržel
„Spolkový kříž za zásluhy s hvězdou a stuhou“.
Všeobecně nekritický přístup k německé minulosti vyvolal
v 60. a 70. letech 20. století protesty. Studenti a žáci se obraceli
na své rodiče a vyučující a očekávali od nich, že zaujmou stanovisko ke své osobní odpovědnosti ve vztahu k době nacismu
a ke zločinům, které byly mezi lety 1933 a 1945 spáchány.
Diskutující nebyli rozděleni jen generační hranicí. Tak např.
v Kreuztalu se zastánci i odpůrci přejmenování gymnázia nacházeli mezi mladými i starými, jak ukazují zápisy v internetové
návštěvní knize.
studentské iniciativě „Flick není vzor“ se spor o jméno školy
dostal do povědomí veřejnosti a vzbudil i mezinárodní ohlas.
JINÉ PERSPEKTIVY
Tím se dostávalo do středu pozornosti i to, jak se německá
společnost obecně vypořádává s nacistickou minulostí.
V listopadu 2008 bylo dosavadní „Gymnázium Friedricha
Flicka“ přejmenováno na „Městské gymnázium Kreuztal“.
Když v roce 1980 nadace Körber-Stiftung vypsala studentskou
dějepisnou soutěž na téma „Neuzavřená minulost“, zúčastnilo
se jí téměř 13 000 studentů s více než 2 100 pracemi. V druhém
kole soutěže („Válečná léta“) se každá druhá skupina zabývala
dosud víceméně ignorovaným tématem nucené práce. Pro
studenty byla podnětem k účasti většinou vytěsněná lokální
historie. Např. studenti 10. třídy z Löningenu (Dolní Sasko)
vysvětlovali svoji účast takto:
„Téměř všechny učebnice o tomto tématu mlčí, ačkoliv bylo
v Německu asi 11 milionů nuceně nasazených.“
Sammlung der Körber-Stiftung Hamburg
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
11
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
VÝSTAVA
Adaptace
Scény
1|1
1|2
1|3
1|4
1|5
1|6
1|7
1|8
1|9
1|10
1|11
1|12
1|13
1|14
1|15
1|16
2|1|1
2|1|2
2|1|3
2|1|4
2|1|5
2|1|6
2|2|1
2|2|2
2|2|3
2|2|4
2|2|5
2|2|6
2|3|1
2|3|2
2|3|3
2|3|4
2|3|5
2|3|6
3|1|1
3|1|2
3|1|3
3|1|4
3|1|5
3|2|1
3|2|3
3|2|5
3|4|1
3|4|2
3|4|3
3|4|3
3|4|4
3|5|2
3|5|3
3|5|4
3|6|1
3|6|2
3|6|3
3|7|1
3|7|2
3|7|3
3|7|5
3|7|6
3|7|7
3|8|1
4|4|1
4|4|2
4|4|3
4|4|4
4|6|1
4|6|2
4|6|3
4|6|4
4|6|5
4|6|6
4|6|7
4|6|8
4|6|9
Radikalizace
Scény
Masový jev
Scény
Dlouhá cesta k uznání
Scény
4|1|1
4|2|1
KŘÍŽOVÉ ODKAZY
OTÁZKY K MOŽNOSTEM AKTIVNÍHO JEDNÁNÍ
Ve scéně 4|4|2 najdete fotografie z procesu proti Friedrichu
Flickovi z roku 1947.
Ve scéně 4|6 jsou představeny četné příklady zamlčování,
ale také pokusy o veřejnou diskusi na téma nucená práce.
Přemýšlejte, kdo z lidí, kteří vám byli na této výstavě
představeni, jednal pro vás příkladným způsobem. Jaký by
mělo smysl pojmenovat po něm školu?
Jak se jmenuje vaše škola? Jaká jména nesou ulice ve vaší
čtvrti? Znáte historii spojenou s těmito jmény?
OTÁZKY K POZADÍ UDÁLOSTÍ
O vztahu ke vzpomínkám na nucenou práci se vedlo a stále
vede mnoho diskusí jak v Německu, tak i v dalších státech.
Na výstavě najdete několik konkrétních příkladů. Ty ukazují,
jak rozdílně mohly takové diskuse probíhat a jak odlišné mohly
být zájmy zúčastněných osob.
Najděte tyto příklady. Kdo se diskusí účastnil a co můžete
zjistit o motivech jejich účastníků?
Ve vitríně 4|6|8 se můžete informovat o pozadí diskuse
o jménu gymnázia v Kreuztalu. Shromážděte argumenty
zastánců a odpůrců přejmenování. Které argumenty jsou podle
vás přesvědčivé a které nikoliv?
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
12
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
OTROCI 20. STOLETÍ –
NUCENÁ PRÁCE ČESKÉHO OBYVATELSTVA
ODKUD FOTOGRAFIE POCHÁZÍ?
Nuceně nasazení zpravidla nesměli fotografovat, dělníkům
ze západní Evropy a z protektorátu Čechy a Morava však bylo
vlastnictví fotoaparátu dovoleno. Proto se dochovala celá řada
skupinových i individuálních fotografií, zčásti odeslaných
příbuzným domů. Češi zaměstnaní u firmy Ambi Budd v Berlíně
a ubytovaní v táboře Johannisthal chtěli ukázat, že snímek nevznikl na běžné oslavě. Na tašku si napsali: „Otroci XX. století“.
Jména zobrazených osob ani fotografa nejsou známa.
JAKÉ PŘÍBĚHY JSOU S FOTOGRAFIÍ SPOJENY?
Lexikon
Životní podmínky v táborech a přikázané práce se velmi lišily,
obdobně různé byly možnosti přežití. Avšak všichni dotčení byli
stejnou měrou nuceni k práci a byli odvezeni ze svých domovů;
museli nedobrovolně pracovat pro své podmanitele a nepřátele.
Rozpor mezi zdánlivě normálním životem na fotografii a skutečnou situací nuceně nasazených je naznačen sebeoznačením
„otroci 20. století“.
Pro své válečné přípravy potřebovali nacisté stále více
BEDŘICH BLASKO VYPRÁVÍ
„Otroci XX. století. Berlín ’43“. Čeští nuceně nasazení v Berlíně-Johannisthalu, 1943.
Berliner Geschichtswerkstatt e.V.
pracovních sil, a proto již před válkou verbovali mj. též
v tehdejším Československu dobrovolníky na práci; až do léta
1939 takto přišlo do Německé říše asi 50 000 lidí. Informace
navrátilců o špatných pracovních podmínkách a nízkých
mzdách, jakož i výzvy k bojkotu po německé okupaci českých
zemí v březnu 1939 vedly k prudkému úbytku dobrovolníků.
Nacistická vláda proto stále častěji sahala k nátlakovým
prostředkům: Od srpna 1939 platila všeobecná pracovní
povinnost. V lednu 1942 pracovalo na území Říše 140 000
Čechů. V tomto roce začaly být v rámci tzv. totálního nasazení
na nucené práce povolávány celé ročníky. Při odmítnutí
hrozily peněžní tresty a vězení. Další skupiny českých
nuceně nasazených tvořili obyvatelé pracovně-výchovných
a koncentračních táborů. Do koncentračních táborů zavlekly
německé úřady několik desítek tisíc Čechů, kteří se účastnili
protinacistického odboje. Také Židé a Romové z protektorátu
byli nacisty nasazeni na nucené práce. V ghettech (mj.
v Terezíně) a koncentračních táborech byli nuceni k práci
ve zbrojní výrobě a ve stavebnictví. Mnozí tam na následky
tvrdých pracovních podmínek zemřeli nebo byli později
deportováni do vyhlazovacích táborů a tam zavražděni.
„Ten Frýdlant byl z poloviny obsazenej tedy naší skupinou, asi tři
sta vězňů, z toho, z Osvětimi a zhruba asi stejnej počet tam byl Židů,
který byli sem zahnaný z Polska. Práci jsme dostali v nedalekým
lese, pahorku, kde jsme jeli […] budovat podzemní továrnu.
Upozorňuju, že se jednalo o rok 1944, listopad, prosinec, kdy […]
porážka Německa byla prakticky nevyhnutelná. Nicméně […] tam
Němci vybudovali takovou malou polní dráhu, asi pět set metrů,
[…] s důkladností sobě vlastní Němci ten travnatej povrch před tím
vstupem do lesa rozřezali […] na čtverce a my jsme pečlivě ty
čtverce odváželi na to náraziště na konci tý dráhy […]. Zhruba
v lednu [1945 …] skončila naše práce v tom lomu nebo na tý
podzemní továrně. A celej ten proces, jako kdyby se točil film
pozpátku, se obrátil zase s německou důkladností, jsme ty drny
nakládali do těch vozíků a vyvezli jsme je nahoru a nakladli jsme je
na tu louku. […] A my jsme byli odvelený na práci do továrny na
vrtule. […] Na frézách, z nichž jednu jsem obsluhoval já, se tomu
listu dal konečnej tvar. A tak se měly zřejmě ty vrtule zašroubovat
do tý náby. My jsme v duchu litovali těch letců, který s těmi, i když
to byli teda nacistický letci, který měli s těmi letadly, kde byly
použitý tyhle vrtule, lítat […]. Na jaře [1945] k nám najednou
přišlo z takzvanýho pochodu smrti, […] kterýma evakuovali Němci
likvidovaný koncentrační tábory, […] k nám přišlo asi 200 nebo
300 nepředstavitelně zuboženejch Židů, […] který ten velitel umístil
do nějakýho volnýho baráku. Ty lidi, to byly trosky teda. Houfně
umírali. Takže velitel, ten esesáckej velitel, zřídil specielní komando,
který se tuším asi po týdnu střídalo, nevím přesně, asi sedmi lidí,
který nic jinýho nedělalo, než pohřbívalo. […] A skutečně teda do
likvidace tábora všicky ty lidi zemřeli.“
Rozhovor s Bedřichem Blaskem, 2005. Digitales Archiv „Zwangsarbeit 1939–1945“
NUCENÁ PRÁCE.
N MC I , NUCEN
12
N A S A Z E N Í A VÁ L K A
Pracovní list y k mezinárodní putovní v ýstavě
VÝSTAVA
Adaptace
Scény
1|1
1|2
1|3
1|4
1|5
1|6
1|7
1|8
1|9
1|10
1|11
1|12
1|13
1|14
1|15
1|16
2|1|1
2|1|2
2|1|3
2|1|4
2|1|5
2|1|6
2|2|1
2|2|2
2|2|3
2|2|4
2|2|5
2|2|6
2|3|1
2|3|2
2|3|3
2|3|4
2|3|5
2|3|6
3|1|1
3|1|2
3|1|3
3|1|4
3|1|5
3|2|1
3|2|3
3|2|5
3|4|1
3|4|2
3|4|3
3|4|3
3|4|4
3|5|2
3|5|3
3|5|4
3|6|1
3|6|2
3|6|3
3|7|1
3|7|2
3|7|3
3|7|5
3|7|6
3|7|7
3|8|1
4|4|1
4|4|2
4|4|3
4|4|4
4|6|1
4|6|2
4|6|3
4|6|4
4|6|5
4|6|6
4|6|7
4|6|8
4|6|9
Radikalizace
Scény
Masový jev
Scény
Dlouhá cesta k uznání
Scény
4|1|1
4|2|1
Životopis
Bedřich Blasko se narodil v roce 1918 v Praze židovským
rodičům, jeho otec pracoval jako obchodní zástupce. V roce
1935 zemřela Bedřichu Blaskovi matka. Až do uzavření jeho
univerzity po německé anexi českých zemí studoval Blasko
chemii. Později se nechal najmout jako pomocný dělník na
jedné pražské stavbě. Od podzimu 1940 do července 1941 byl
internován v pracovním táboře Lípa u Havlíčkova Brodu, od
listopadu 1941 v ghettu v Terezíně. Odtud byl na podzim 1943
Ve scéně 3|4|2 najdete fotografie Zdeňka Tmeje, které zachycují české nuceně nasazené na jejich ubytovnách.
Ve scéně 3|5|3 naleznete informace o pracovně-výchovném táboře v Plané nad Lužnicí. Velkou část internovaných tu tvořili Češi.
Bedřich Blasko poskytl dlouhý rozhovor, z něhož jste mohli na
přední straně číst několik úryvků. V úseku 5 se můžete podívat
také na tu část rozhovoru, kde vzpomíná na svůj život po roce 1945.
V úseku 5 si můžete poslechnout i úryvek z rozhovoru s Marií
Jeníkovou. Tato Češka byla také nasazena na nucenou práci
v Německu.
spolu se svým otcem, který byl do Terezína umístěn v roce
1942, deportován do Osvětimi. Otec tam byl bezprostředně po
příjezdu zavražděn. Bedřich Blasko byl přeložen do pobočného
tábora Friedland (dnes Mieroszów), spadajícího pod koncentrační tábor Groß-Rosen, a musel tam vykonávat nucené práce
na stavbě podzemní továrny na výrobu letadel a v závodě na
výrobu leteckých motorů. Po svém osvobození se Bedřich
Blasko vrátil do Prahy a potkal tam svoji pozdější manželku
Evu Aschermannovou, kterou poznal již v Terezíně. Ještě
v roce 1945 dokončil studium chemie a následně pracoval jako
chemik. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 byl
pan Blasko propuštěn a směl nadále vykonávat jen nekvalifikované práce. V roce 1976 odešel do důchodu; po roce 1989
pracoval pro rozhlas a publikoval články mj. o česko-německé
spolupráci. Teprve v roce 1999 se stáhl z pracovního života.
OTÁZKY K POZADÍ UDÁLOSTÍ
Kvůli své válce nutili nacisté k práci lidi ze všech okupovaných zemí i z Německé říše. Při tom s nimi jednali velmi rozdílně.
Jak si tyto rozdíly vysvětlujete?
Co asi nuceně nasazení na fotografii mysleli slovy „otroci 20.
století“? Co vás k tomu napadá? Existují také „otroci 21. století“?
Bedřich Blasko pochází z Prahy, on a jeho blízcí byli nacisty
označeni jako „Židé“ a podle toho se s nimi zacházelo. Jaké to
mělo důsledky? Poslechněte si jeho vzpomínání: Co je pro něho
v životě důležité?
V úseku 5 si poslechněte rozhovor s českou nuceně nasazenou Marií Jeníkovou. Na rozdíl od Bedřicha Blaska se mohla po
jednom roce vrátit domů. Jaký pro to mohl být důvod?
OTÁZKY K MOŽNOSTEM AKTIVNÍHO JEDNÁNÍ
KŘÍŽOVÉ ODKAZY
S nuceně nasazenými se v Německé říši zacházelo velmi rozdílně. Ve scéně 3|1|2 porovnejte přístup k Čechům a k nasazeným
dělníkům z jiných zemí.
Zástupci německé vlády a úřadů požadovali od všech lidí
v anektovaných nebo obsazených zemích podporu a poslušnost.
Zjistěte v uvedených scénách a rozhovorech, jak se chovali
konkrétní lidé. Na čem jejich chování záviselo?