PDF

zprávy
kamseubíráurbánníhistorie?
29. srpna 2012 bude slavnostní přednáškou Petera Clarka zahájena XI. mezinárodní konference Evropské asociace pro
urbánníhistorii,jejížhostitelkoubudeUniverzitaKarlovavPraze,respektiveFilozofickáfakulta.Rozhodlijsmesenabídnout
čtenářůmkrátkéohlédnutízamezinárodními konferencemi, které jsme zaznamenalivposledníchdvouletechmezisvětovým kongresem historiků v srpnu 2010
v Amsterdamu, mezinárodní konferencí
EAUHvGentuaprávěnadcházejícímjednáním v Praze. Domníváme se, že konferenceMezinárodníkomiseprodějinyměst
apředevšímEvropskéasociaceprourbánníhistoriireflektujíproměnytohotobadatelskéhopoleamohoubýtvurčitémsmyslu
považoványzajehoreprezentativnívzorek.
L.K.
Městojakokultura
ajakoproduktkultury
( XXI. Mezinárodní kongres
historických věd Amsterdam 2010)
JednuzhlavníchsekcísvětovéhokongresuhistorikůpořádalaMezinárodníkomise
prodějinyměst.SekciorganizovalaazasedánířídilaMarjattaHietala.Komentátorem
příspěvkůvtétosekcibylRogerChartier.
Hietalovádalasvésekcidvojjazyčný(vědomě ambivalentní) anglicko-francouzský
názevThe City as a Culture – La ville produit
culturel.Každázjazykovýchpodobnabízí
úmyslnějinývýkladasoučasněpoukazujenadvojírolikulturyvevztahukměstu:
vprvnípolozejeměstotvůrcemadárcem
kulturyavdruhéjesamoproduktemkulturyjakosystémusdílenýchhodnot.Roger
Chartiertutoambivalencipřivítaljakootevřenouvýzvu,jakoreakcinavývojurbánní historie, jejíž badatelské pole doznalo v posledních desetiletích významných
změn.Chartierzdůraznil,žeurbánníhistoriesevkontextucílůametod„novéhistorie“zaměřilanadvahlavnícíle.Bylato
především konstrukce statistických datovýchsériíakvantitativníanalýzydemografických pohybů, ekonomických konjunktur,sociálnístratifikaceacyklůvývojeměst
aměstskýchsítí.Druháliniebádánísledovala,jaksepodtlakempolitickýchzájmů,
institucí,soukromýchaktérůajejichspekulací formoval prostor měst. Studovala
zájmyjednotlivýchaktérů,ježseprojevovalypřítomnostímociasociálnímirozdíly,
utvářenímforemkaždodenníhoživotavýjimečnýmiudálostmi,slavnostmi,rituály,ale
isociálnímibouřemiakonflikty.Základní
sociografické studie vytvořily předpokladyproformulacinovýchotázek.Urbánní
historie, stejně jako další proudy sociální
historie, v posledních desetiletích přirozeněreagovalanavelkétzv.metodologickéobraty–kulturní,jazykovýčinaposledy
prostorový.PodleChartierasevývojaproměnapřístupůurbánníchhistorikůprojevilyvreferátechvšechjedenáctiúčastníků,
chronologickyrozloženýchodstředověku
posoučasnost.Výběrempříspěvkůajejich
prostorovýmatematickýmspektremzdůraznilipořadateléobecnousrozumitelnost
apříbuznostproblémůvglobálnímměřítku.RogerChartierpodtrhlspolečnávýchodiska–explicitněvyjádřenáneboimplicitně
obsaženávanalýze.Předevšímtobylasnahapřekonatomezenímonografickéhopřístupuprostřednictvímkomparacečistudia
městskýchsítí,propojenínebokříženíhistorie,poukazujícíhonavazbymeziregiony
a jejich obyvatelstvem, na cirkulaci nebo
173
zprávy
transferyforemavzorůvpolitické,ekonomické,aleiobecněkulturnírovině.
Druhýmspolečnýmrámcempříspěvků
bylo užívání konceptu reprezentace, chápanéhotrojímzpůsobem.Konceptdobový,
kterýjetakénejstarší,odkazujenahmotnéznakyasymboly,ježmělyněcozpřítomnit.Napříkladpomníky,aleiobčanskénebo
aristokratickérituályaslavnostijsoupříklademreprezentacepolitickémoci,komunitní
identityneboslavnéhistorie.Zadruhébyla
reprezentacechápánajakomyšlenýobraz,
pozitivníčinegativníhodnocenívnějšískutečnosti.Dotřeticepakjdeopojetí,které
jevyjádřenovefrancouzskémnázvusekce:
jdeoreprezentaceprodukujícíreálnésociálnínebogenderovédistinkceahierarchie,
kolektivní představy a loajalitu, politické
autority či internalizované identity. Městojakoprostor,jakospolečnost,jakohistoriejeschopnéformovatzkušenosti,emoceamyšlenky.Svůjvýsledekpřinášejítaké
konfliktníreprezentace,kterétvarujíměstskoukrajinu,definujísociálníidentituobyvatelakonstruujíhistoriiměsta,respektive
jehovzájemněsikonkurujícíhistorie.
Ačkolivsevsekcisešlypřevážněpříspěvkyvěnovanémodernímasoučasnýmměstům,FrancescaBocchisevreferátuInno‑
vation and Improvement in Infrastructures
and Services as a Cultural Product of Itali‑
an Medieval Citiesvěnovalakultivaciměstského prostředí ve středověku. Její analýza komunálních statut italských měst
13.–14.stoletíukázala,žeitalskástředověká města zdaleka nebyla jen chaotická
ašpinavá.Připomněla,žehledánípočátků
zaváděníinovacíakultivaceinfrastruktury
městskýchslužebjakopočátkumodernizaceažod18.stoletíjechybné,apředstavilacelouřaduregulačníchnařízeníainvestic,kterézlepšovalyhygienicképodmínky
174
proobyvateleměst.Ukazují,žeautořitétolegislativysezabývalisanitárnímiproblémy,jakobylodvododpadníchvodveřejnoukanalizacíčivystěhováníznečisťujících
řemeselzahradbyměsta.JestližeNorbert
Elias viděl počátek civilizačního procesu v raném novověku, Francesca Bocchi
dokazuje, že v některých částech Evropy
můžemejehopočátkysledovatojednoaž
dvěstoletídříve.Regulačnílegislativaprosazujenovévnímáníměstajakoveřejného
prostorupodkontrolouveřejnémoci(městskésprávy),kterájejchránípřednekontrolovanou privatizací a formuluje kolektivníreprezentaciměstapřesahujícísociální
rozdílyapartikulárnízájmy.
Ústřednímproblémempříspěvku,kterýpředstavilyMariaPiaDonatoaMarina
Formica(Métamorphoses d’une ville‑témoin.
La (re)création de Rome à l’époque moderne),
bylyproměnykolektivníreprezentaceměsta studované na základě porovnání vlivu
politikypapežů,zdůrazňujícíchkontinuitu
antickéhoakřesťanskéhoŘíma,sobrazem,
jenžvytvářelinávštěvníciměsta,cestovatelé,příslušnícievropskéelityodpočátku18.
dopoloviny19.století.
Vlivnébylyzejménazkušenostiadojmy
Britůabsolvujícíchsvou„GrandTour“,kteří„dechristianizovali“městotím,žeupřednostňovali památky na starověký republikánskýacísařskýŘím.Důsledkembyla
rostoucíoblibaklasickýchpozůstatkůasběratelská mánie, ale také folklorizace římskýchlidovýchvrstev.Právěonybylyvnímányjakoti,kdoudržujínáboženskérituály
i různé pověry. Tyto reprezentace stavěly
doopoziceslavnýpopulus Romanusafolklornítradicesoučasnéholiduabylyposlézeinternalizoványdobovýmiřímskýmielitami.Následnětakvznikalosilnépolitické
napětímezisvětskýmielitamiakatolickou
zprávy
církví,ježveskutečnostivytvářelydvěprotisoběstojícíměstskéidentity.Pádřímské
republikyvroce1799,restauračníarepresivnírežimpapežeLvaXII.znamenalvítězstvíznovusakralizovanéhoŘímanadsekulárním. Analýza zdůraznila, že městské
kulturníidentitynejsounikdypevnědány
a vždy jsou předmětem konkurujících si
vjemů a reprezentací. Autorky naznačily,
že vhodnější než koncept „reprezentace“
propopisapochopenítoho,cojednotlivci,
komunityneboautoritysměstemauvnitř
městačiní,bymohlbýtkoncept„přivlastněnísiměsta“vplurálu.Lidsképůsobení
dodávápamátkámamístůmrůzný,dokonceiprotichůdnýhistorickývýznam.Autorkydospělyktomutozávěru,kdyžsledovaly
itinerářepozorovatelůakomentátorů,nabitékonfliktnímipolitickýmiasymbolickými
významy. Roger Chartier závěrem vyvodil,žejenutnéuvéstdobadatelskéhopole
urbánníhistorieperspektivu(metodu)vztahovéanalýzy(relational analysis).
Catherine Horel představila první
výsledky svého rozsáhlého výzkumu,
vněmž nabízí uplatnění zmíněné perspektivy na příkladu měst habsburské monarchie vdruhé polovině 19. století, resp.
doprvnísvětovéválky.(Le multiculturalis‑
me dans les villes de l’empire des Habsbourg
autour de 1900). Její analýza je komponovaná jako komparace souboru větších a významných měst (např. Bratislava, Kluž, Krakov, Lublaň, Lvov, Záhřeb,
Terst), jejichž etnicky a nábožensky pestrá společnost ovlivnila podobu kulturníhoživotaifyzickoupodobuměsta.Přesně
definovanákritériasledujívýskytapůsobeníkulturníchaosvětovýchinstitucíapostojůaktérů,jejichžrolelzeklasifikovatjako
soutěžení,konfrontacečiapropriace(dominance)implikujícírůznévazbymeziaktéry.
Catherine Horel poukazuje i na význam
vztahůkhlavnímměstůmmonarchie:Vídni,BudapeštiiPraze.Zvolenáskupinaměst
jíposkytlamateriálproúvahuovymezení
dvou modelů multikulturality a plurikulturality.Najednéstraněkoexistenceana
druhé straně akulturace a stírání různorodosti.RogerChartiervidítentovýzkum
jakomodel,kterýbybylonamístěaplikovatnamateriálprosevereoamerický„meltingpot“v19.století,případněinapříklad
raněnovověkéšpanělskéříše,kteránabízí
dialektickývztahmeziradikálníakulturacíačetnýmikulturnímikříženími(hybridita,métissage).
TakéKatiaPizzivesvémpříspěvkuanalyzovala multietnickou a multikulturní
městskouspolečnost,tentokrátnapříkladu
Terstuvprvnípolovině20.století.(The City
as Cultural Laboratory: Trieste 1918–1954).
Jejíanalýzapoukázalanakomplexnísituaci
veměstěnahranici,kterécharakterizovala
jako„kulturnílaboratoř“.Terstzosobňuje
jaksociální,kulturníčináboženskétenze,
kterébylypřítomnyjižveměstechhabsburskémonarchie,takivnuceníjedinéhoitalskéhonárodníhovědomíacítěníprosazovaného zejména fašismem. Výsledkem je
nutnéanelehkévyjednávánímezirůznými
adokonceprotisoběstojícímiidentitami.
V habsburské monarchii zůstal i FerdinandOpllsesvýmpříspěvkemvěnovanýmVídni,pojatýmtak,žepoukazujena
dvojí chápání konceptu kultury, dvě linie
působení obyvatel města, jak deklaroval
názevsekce(Urban Culture – Cultural Ci‑
ty: A Case‑study with Regard to Vienna).
Také v tomto příspěvku se jednalo o případ konstrukce identity města prostřednictvím občanské „municipální“ kultury,
uměleckétvorbyabudováníintelektuální
prestiže.Autornabídlanalýzukulturních
175
zprávy
aktivitspojenýchsVídníod18.stoletído
současnosti,kterémělypodobujaktvorby
uměleckýchintelektuálníchděl,taksdílenýchsymbolů,rituálůčimýtůzasazených
doširšíhokontextu.
Jin-SungChun (Prussian Classicism as
Postcolonial Lieux de Mémoire: A Transna‑
tional Perspective on the Korean Metropolis
Seoul)analyzovalrozdílnývýznamtéženeoklasickéestetikynapříkladutransferuvzorupoužitéhovBerlíněv19.stoletídoSoulu
na stavbu vládní budovy v období japonskékolonizace.Izdeseautorzamýšlelnad
definicíkulturyanadproblémemestetickýchforempoužitýchvodlišnémprostředí
ahistorickésituaci.VBerlíněpředstavovala tato architektura přivlastnění si řeckéhoarchitektonickéhomodelu.VJaponsku
bylapřivlastněnímsipruskéhomodelu,kterýpostavenvSoulusestalsymbolemjaponského imperialismu a podmanění Koreje.
Poválcebylastavbazachovánaiinterpretovánajakopamátkaevropskéarchitektury,místopamětisemělostátmístemzapomnění.Nestalose,vroce1995bylabudova
zbourána jako přežívající bolestná připomínkakoloniálníminulosti.
AdrianGorelik (The Idea of „Latin Ame‑
rican City“) spojilsociálněhistorickouanalýzuteoretickoureflexí,když hledalkoncept
latinskoamerickéhoměstave40.–70.letech
20. století, v době, kdy kontinent zažíval
demografickýrůstarozšiřovalaseiměsta.
Goreliknazvaltutoetapu„explosión urba‑
na“. Zkoumání měst se tehdy intenzivně
věnovalyspolečenskévědyaměstasestala
jakousisociálníakulturnílaboratoří,kdese
odehrálypokusyouskutečněníutopie,jako
tomu bylo v novém hlavním městě Brasilii. Urbánní studia chápala města v rámciparadigmatuteoriemodernizace,městobyloobjektemurbánníhoaregionálního
176
plánování. Bylo považováno za základní
nástrojplánovanéhoekonomickéhoasociálníhovývoje,jenžmělřešitproblémymarginalizace a chudoby imigrantů, rostoucí
populace chudinských čtvrtí či měst, tzv.
favelasavillas miseria.Urbánnístudiaseod
šedesátýchletpohybovalamezidemografií,
politikou a sociálními vědami a reagovalanatřipodněty:předevšímnanovýkonceptuálnírámecopřenýoteoriidominace
azávislosti,kterýnahradilteoriimodernizace.Dálereagovalanaantiurbánníideologiiaztrátudůvěryvsíluměstajakonástrojerůstuastíránísociálníchnerovností.Do
třeticebylypoužitynovékategorie,jakobyl
habermasovskýkonceptveřejnéhoprostoru.Vtomtointelektuálnímkontextusepak
urbánnístudiavyvíjelaaždosoučasnosti.
Autorkazprávyvesvémpříspěvkustudovalastrategierevitalizacemalýchperiferníchměst(History and Cultural Heritage ‑
Transfers Between Urban and Rural Culture.
European Experience).Analýzuzaložilana
komparaciprocesuvýznamnéhoproevropsképostindustriálníspolečnosti,tzv.rurálnírenesance,vetřechregionálníchpřípadovýchstudiích.Jejíkomparacebylavedena
vprostorovýchměřítcíchregionu,mikroregionu,městaamísta.VedleGaskoňska,
departementuGersajehoměstanalyzovala
VysočinuaTřebíčskonačesko-moravském
pomezí, východoslovenský Šariš, poddukelskýkraj,jehoměstaapamátky.Napříkladu kulturních památek zařazených na
seznamUNESCOsledovalastrategiesebeprezentace regionu, jeho měst a historickýchpamátek.RogerChartiervtétosouvislostipoukázaljednaknasoutěženímezi
třemi diskursivními formami prezentace
minulosti v současnosti a na nebezpečné
stírání hranic mezi nimi: tj. mezi pamětí,
fikcíahistorií.
zprávy
Komparativní analýzu „kulturní krajiny“ Dublinu a Helsink, hlavních měst
nových národních států, které formovaly
svojinárodníidentitu,předložilaMarjaana
Niemi(Urban Cultural Diversity and the Qu‑
est for National Unity: Helsinki and Dublin
in the 1920s and 1930s). Obězemězískaly
nezávislostpoté,cosevymanilyznadvlády
impérií.Jejichhlavníměstasesnažilazbavit
symbolůminulostiadátjimnovývýznam.
RogerChartiernabízelzvážitsrovnánísdiskutovanýmpřípadempruskéarchitektury
vkorejskémSoulu.
DalšítémavnesldodiskuseLarsNilsson(From an Industrial to a Post‑industrial
Urban Culture)napříkladuanalýzyvývoje
průmyslovéčtvrtinajihuStockholmu.Studovaldopaddeindustrializacenaměstské
prostředí, na obyvatelstvo a jeho způsob
života.Potécosenamístotextilníhoprůmysluzačalyrozvíjetslužbyvčetněfinančnictví,seproměnilasociálnístrukturačtvrti.Dělnictvobylovystřídánovyššíastřední
třídou,kterámístodohostincesměřovala
donovýchnákupníchcenteramístosociálnídemokracievolilakonzervativnínebo
nové politické strany. Výsledkem potom
bylasociálněsegregovanáčtvrť,novýrys
vurbanismu,kterývystřídalsociálněsmíšené typy předměstských čtvrtí, obvyklé
vdesetiletíchpodruhésvětovéválce.
Olusoji Oyeranmi se zaměřil na studium růstu nigerijského Ibadanu (Globali‑
zation, Migration and City Development in
Nigeria, Ibadan Example),přičemžsledovaldemografickývývoj,respektivestabilní proces imigrace do města, se sociálními dopady a politickými důsledky růstu
města. Ty se podle Oyeranmiho projevují
vezpůsobu,respektivevabsenciurbánního plánování. Příspěvek vnesl do diskuse
zamyšlenínakonceptemglobalizace,který
bylnakongresudiskutovánvceléřaděsekcí.RogerChartierpoukázalnaztotožňováníglobalizacesprocesempropojovánísvětaprostřednictvímtokukapitáluainvestic,
spropojovánímtrhu,migracemi,novými
technologiemia„světovoukulturou“.Vzneslotázku,zdabychomnemělivzítvúvahu
distinkci,jižformulovalfrancouzskýhistorikSergeGruzinski,kdyžpřianalýzeprocesů vytváření provázanosti a reciproční
závislostivglobálnímměřítkunavrhlrozlišovat mezi globalisation a mondialisati‑
on.Vtomtopojetíbyglobalizacebyladefinována jako posílení provázanosti mezi
místy,situacemiahistoriemibeznutného
setřeníkulturníchspecifikvdůsledkuakulturace,tj.kulturníokcidentalizace.Spojení
světavesmyslumondializacebyoznačovalotusféru,kterájevkaždékultuřeovládána prostřednictvím vnuceného nebo přivlastněnéhodominantníhoekonomického,
sociálníhoakulturníhomodelu.Přestože
všechnaměstanasvětědnessdílejíspolečnécharakteristickérysy,problémyavýzvy,
zůstávájimjejichhistorie,patrnéoriginálníkulturnídědictvíavdůsledkuirozmanitost,kteráječinízajímavými.
LuďaKlusáková
Městoaspolečnost
vevropskéhistorii
10. mezinárodní konference urbánních
dějin v Gentu (1.-4. září 2010) potvrdila,ževrámcioboruzískávánadůležitosti téma sociálního rozměru reprezentace
urbánní minulosti a jejího společenského
užitíivyužívání.Tatoproblematikasestala jak předmětem kritických analýz, tak
otázkou prakticko-metodologickou. Část
177
zprávy
akademické pozornosti se proto zaměřilanaotázky,jaknejrůznějšísociálnírámceovlivňujípsaníaprezentaciměstských
dějin,jakseutvářejíobrazyminulostiměstavkontextusociálníchkonfliktůčiformováníkolektivníchidentit,resp.jaksesměstskouminulostíahistorickouargumentací
nakládávdnešnídobě.Částodbornýchdiskusínaprotitomuakcentujespíšeproblémy,kterésměřujíkespolečenskérelevanci
urbánněhistorickéhobádáníasociálněpragmatickému využití urbánní expertizy, ale
takékotázce,jakadekvátnězprostředkovatměstskouminulostprorůznorodápublikavsoudobéspolečnosti.
Průsečíkoboutěchtosměrůpředstavovala hojně navštívená sekce Cities Repre‑
sented: Writing and Exhibiting Urban His‑
tory,kterouspolečněorganizovaliAnjaK.
Nevanlinna (Helsinky), Donatela Callabi(Benátky)aCarloM.Travaglini(Řím).
Bezpochyby největší ohlas vzbudil Paul
VandeLaar(Rotterdam)sesvýmprovokativnímateoretickypodnětnýmpříspěvkem
New Paradigms in City Museums: Exhibiti‑
ons, the Unrepresented and the Knowledge
Gap.MěstskámuzeanabízejípodleVande
Laaravevětšiněpřípadůpříběh„vítězů“,
tedystředostavovskédějinyměsta,utvrzenétradičníposedlostíhmotnýmiartefakty
vesměsburžoazníprovenience.Muzeajsou
nadtooddělenajakodvěděnílaickéveřejnosti, tak i od současného života měst.
Jakotakovátedynedokážívýraznějioslovitširšípublikum,atonavzdoryvelkému
zájmuopoznáváníměstnapříkladvrámci
turismu.PodleVandeLaarajeprotozapotřebí výrazně překročit ustálené tradice
městskéhomuzejnictvíavejménukulturníhoobratuvurbánníchdějináchzásadně
transformovat dosavadní přístupy a koncepty v muzejní praxi. Jako konceptuální
178
východisko navrhl Van de Laar důsledné
rozšířenípojmuheritagenejenonehmotné,
aletakéomentálnídědictví.Kulturnídědictvíjetřebachápatjakodynamickýprvek,
určitýřetězec,kterýpřesouvápozornostod
hmotnýchdokladůkekontextu,ksamotné
kulturnípraxi,ježdědictvíformujeapřetváří. Agenda postmoderního městského
kurátorasetakposouváodpouhéhosbíránípředmětůnapříkladkdokumentaciemocíimigrantů,kterémohouvrámciměstské
kulturypřetrvávativpodoběkolektivních
pocitůméněcennostiavyloučení.Pracovnícimuzeíbymělidůsledněvyužíturbánněetnologickýchmetodstudiaměsta,bezprostředněpozorovatměstskouspolečnost
v terénu: za příklad uváděl autor projekt
zaměřenýnadokumentacipopulárníkultury a životního stylu etnicky vyhraněné
asociálnězaostalépřístavníčtvrtivjižním
Rotterdamu.Nedílnousoučástíparadigmatickézměnyjeizásadníproměnasamotné
ideje muzea, jehož hranice vůči městské
společnostiaměstuserozmělňují–město
samotnésemástátlaboratoříapracovním
polemmuzejnictví,přičemžměstskýkurátorbymělfungovatjakoheritage broker,na
pomezí mezi expertním urbánněhistorickýmvěděnímaměstskouspolečností.
NaVandeLaarovostrhujícíexposébezprostředně navázala Sandra Schürmann
(Lüneburg),kterávesvémpříspěvkuThe
Free and Hanseatic City Represented: The
Historical Museum of Hamburgprovedlakritickýrozborexpozicehamburskéhomuzea,
jednohozřadyměstskýchmuzeí,kterépodletétoněmeckéhistoričkyjižneodpovídají
teoretickýmaspolečenskýmnárokůmsoučasnosti.Poukázalapředevšímnagenealogiisbírekhamburskéhomuzeav19.století,kdykdůležitýmmotivacímpatřilasnaha
zachránitupomínkynanenávratněmizející
zprávy
podobuměsta,kteréprošlovýraznouurbanistickouproměnou.Odtudarchitektonickézbytkyzezničenýchměšťanskýchdomů,
ale také populární modely města, které
nadálefascinujínávštěvníkymuzea,avšak
podobnějakoměšťanskéinteriéryprezentujíidealizovanýobrazměsta,bezmožnostipostihnouthlubšírovinujehosociálních
dějin.Schürmannnicménětaképodotkla,
žeodměstskéhomuzeasečastoočekává,
žeposkytnevprvnířaděucelený,přehledovýajednotnýobrazdějinměsta.
V komparativní perspektivě přistoupil
krozboruměstskýchmuzeíiněmeckýhistorik Marc Schalenberg (Helsinky) v příspěvku Back to the Future: Recent Repre‑
sentations of Urban History in Vienna, Berlin
and Dresden, který si položil otázku, zda
ajakýmzpůsobemsevposledníchdvacetiletechproměnilobrazbarokní,klasicistníapředbřeznovéepochytříněmeckojazyčnýchmetropolí.
VýhodyiteoretickéaspektysrovnávacíhorozborureprezentacíměstskéminulostizhodnotilJaroslavIra(Praha).Vpříspěvku Comparative Approach and the
Historical Representations of Townspřenesl pozornost od muzeí k jinému typickémužánru,kterýmsejižtradičněprezentujíurbánnídějinyodbornémuiširokému
publiku,asicehistorickýmmonografiím
jednotlivých měst. Zatímco Van de Laar
sedotknulsoučasnýchpublikací,kterým
vyčítalurčitouneschopnostkonceptuálně
začlenittématasoudobýchkulturníchdějin
dojednohopříběhuměsta,Irasezaměřil
narozborpublikacístarších,zdruhépoloviny19.století,přičemžpoukázalnaroli
národního, ale i občanského paradigmatujakorámce,jenžovlivňovaljaksamotnoupraxilokálníhoměstskéhodějepisectví,takijehoobsah.Pokusilseukázat,že
míruvlivunárodníchdiskursůlzepozorovatnadílčíchprvcíchměstskýchvyprávění,
jakojenapř.periodizaceměstskýchdějin,
významnéhistoricképostavyčitoposrozkvětuaúpadkuměsta.
Konečně Anat Falbel (z brazilského
Campinas)sevpříspěvkuAnatole Kopp, the
Militant Historianzamyslelaobecnějinad
otázkouspolečenskéapolitickéangažovanosti(urbánních)historiků,kterounásledně konkretizovala na příkladě radikálníhoarchitektaahistorikarusko-židovského
původu,jednohozčetnýchfrancouzských
intelektuálů padesátých a šedesátých let
20.stoletípůsobícíchvkomunistickéstraně,jenžvarchitektuřeaurbanismuspatřovaljednuzforemrevolučníhoboje.
ČasověitematickynavazovalasekceThe
Public Use of Urban History (19th–20th cen‑
turies),kterouspolečněvedliDenisBocquet
(Drážďany)aFilippodePieri(Turín).Vté
ovšem organizátoři výrazněji akcentovali
vysloveněinstrumentální,atopředevším
politickévyužitíurbánníchdějin.Například
D.BocquetvesvémpříspěvkuThe Grand
Paris Debates and the Public Use of Urban
History tematizoval čtyři roviny, ve kterýchseurbánníhistoriezapojujedoveřejnéhodiskursuaadministrativnípraxe,přinejmenšímvkontextudebatosoučasném
rozvojovémplánutzv.VelkéPaříže.Podle
Bocqueta lze vnímat urbánněhistorický
diskurs jako rezervoár argumentů (např.
odkazyna„haussmanizaci“)alegitimizačníchstrategií,alevúvahujetřebavzíttaké
fakt,ževeřejnédebatyorozvojifrancouzskémetropolevytvořilyširokýtrhpročetnéurbánněhistoricképublikaceaprojekty
avneposlednířaděipříležitostpropřímou
angažovanosturbánníchhistoriků.
Francesco Bartolini (Macerata) pak
přeneslpozornostnaotázkuhistorického
179
zprávy
obrazuměstavrámcipolitickéhodiskursu.VpříspěvkuUrban History and Political
Militancy: Rome in the 1950’sprezentoval
alternativníobrazyitalskémetropole,kteréformulovaladvěhlavnípolitickáuskupení.Politickárétorikakřesťanskodemokratické strany prezentovala město v duchu
slavné minulosti jako caput mundi, svaté
čivěčnéměsto,resp.městoscivilizačním
posláním, s čímž koincidoval i ustálený
obraz města produkovaný lokálním římskýmdějepisectvím,ježkladlodůraznavelkouminulostavýznačnépamátky.Naproti
tomukomunistickástranaalevicováinteligence vykreslovaly město v negativních
barvách:nejenjakoměstopasivníavyčkávajícívdoběprotifašistickéhoodboje,ale
takéjakoměstoparazitující,neproduktivníastagnující,profilovanéadministrativně
aturisticky,jehožrozvojisměremkmodernímu průmyslovému centru brání spekulace,životzpozemkovérentyaveřejných
financí. Zatímco v lokální politické praxi
levicespolusliberálnímistranamivolalapo
překonánípoutminulostiapříklonukplánování budoucího rozvoje města, v roviněhistoriepodnítilakritickývýzkumdějin
městananovémzákladě,jenžseteoretickyopíralohistorickýmaterialismusazčástiodpovídalsoudobýmpřístupůmfrancouzskéhistorickéškolyAnnales.
VsekciThe Interplay of Global, National
and Local in the City since 1800upozornil
PeterClark(Helsinky)narozdílymezijednotlivýmistátyvchápánívztahumeziglobální,národníalokálníúrovníanásledně
navrhlvyjádřitpojemkrajiny(landscape)
termínemmindscape.Clarkhovořilosoutěživostiměstnamezinárodníúrovniailustrovaljinapříkladusnahystátseorganizátorskýmměstěmolympijskýchherčidostat
senaprestižníseznamsvětovéhodědictví
180
UNESCO.SamotnéUNESCOvnímáClark
jakopolitickýproces,jenžurčujeurbánní
politikunaglobálníúrovni.Vysloviltezi,že
roleadůležitostUNESCOvměstsképoliticebývánepřímoúměrnávelikostiavýznamudanéhoměsta.
TematikouměstsestatutemmístasvětovéhodědictvíUNESCOseposlézezabývala
TanjaVahtikari(Tampere)vpříspěvkuThe
Interplay of Global, National and Local in
the Management of the World Heritage City.
Vyslovilanázor,žeačkoliUNESCOoperuje
namezinárodníaglobálníúrovni,jehosoučasnápolitickálinieupřednostňujelokální
úroveňskrzeproklamovanéúsilíoochranu světové rozmanitosti. Carl Nightingale (New York) ve svém příspěvku Segre‑
gation is Everywhere: The History of Urban
Color Lines otevřeldebatunatémasegregacevurbánníchdějinách.Konceptsegregace
obyvatelpodlebarvypletipodlenějvznikl
dříve než princip segregace dle rasy, kterýdatujedodobybritskékoloniálníexpanzev18.století.Vtédoběsesegregacena
základěrasystalaprostředkemvládnoucích
institucíatehdyseonítakézačalootevřeněhovořit.OlaviK.Fält(Oulu)promluvil
ovolnočasovýchaktivitáchjakooprostředkuinterakceamezikulturníkomunikace,
atonapříkladuzápadníchpřistěhovalcůdo
Yokohamyvsedmdesátýchletech19.století.AčkolivbylaYokohamaodchvíle,kdyse
otevřelacizincům,jasněrozdělenanačást
japonskou a část obývanou cizinci, měly
sportovníaktivity,zájmovékroužky,dobrovolnéspolkycizincůapod.nespornývliv
najaponskouspolečnost.ShuichiTahashima (Aoyama) ve svém příspěvku A Land
Readjustment Project and Local Communi‑
ty in the Interwar Tokyo Suburb představil
projektrozvojetokijskéhopředměstívytvořený místní komunitou v meziválečném
zprávy
Japonsku, vycházející z dobových západníchteoriírozvojeměst.
SekceFabriziaNevoly(Bath)aGiorgie
Clarkové (Londýn) Street Life and Street
Culture: Between Early Modern Europe
and the Presentnabídlatematikusémantiky městského prostoru. Guido Rebecchini(Siena)podalnapříkladuŘímavdobě
papeže Clementa VII. rozbor toho, jak se
mocensképosunyodrážejívměstskémprostoru,jakpříslušnéautorityvyužívajíveřejnýprostorkmanifestacisvémoci,aupozornil na současný trend urbánních dějin
směřujícíkpřechoduodsymbolickéinterpretaceměstakpraxihmotnéhovyjádřeníprostoru.NapříkladŘímanavázalJohn
Foot (Londýn) s příspěvkem Rome and
Divided Memory. Via Rasella and the Fos‑
se Ardeatine 1944‑2010 věnovanýmtématu
veřejnépamětiajejích„míst“vměstském
prostoru. Termín a koncept „míst paměti“(lieux des memoire),kterýdohistorické
praxezavedlvosmdesátýchletech20.stoletíPierreNora,nahrazujekonceptemmemo‑
ryscapesLisyYoneyamy.Memoryscapepředstavujeprostorutvářenýveřejnoupamětí,
kterájesouhrnemveškerýchpamátečních
aktivit, přičemž velikou roli při utváření
taktopojímaného„památečníhoprostoru“
sehrávajímédiaarozličnélokální,politické,náboženskéajinéfaktory.Provýzkum
memoryscapevurbánníchdějináchzdůraznilFootvýznamzapojenípřístupůmikrohistorie.
Žesociálnírozměrreprezentaceměstské
minulostistálepřitahujeurbánněhistorickouveřejnost,dokládáipohlednapřipravovanésekcenadcházející11.konference
EAUH,kteroubudehostitFFUKvPraze
napřelomusrpnaazářítohotoroku.Tématupsaníaprezentaceměstskýchminulostí bude zasvěcen jeden z kulatých stolů,
ahnedněkoliksekcísebudezabývatvztahemměstaapaměti,reprezentacíspecifickýchepochzdějinměstčikulturnímdědictvím.Codalšíhomůžemevyčístzpřehledu
osmdesátisekcíakulatýchstolů?Vprvní
řadě skutečnost, že urbánní dějiny v současnostipředstavujíznačněrůznorodépole.
Přestolzevypozorovatněkterétrendy.Patříknimrostoucídůraznatransnacionální
přístup k urbánní historii, jenž v určitém
smyslu navazuje na tradičně komparativnírozměrtétodisciplíny,nicméněvýraznějiakcentujevztahy,transakcemeziměsty
aurbánnímispolečnostmi,vzájemnévlivy
nebotřebacirkulaciurbanistickýchkoncepcí.Atovglobálnímměřítku:nepřehlédnutelnýmrysempražskékonferencejevýrazný
zájemprezentovaturbánnítématazmimoevropského světa, jak demonstrují například sekce zaměřené na urbanizaci jižní
Asie,navnímáníislámskéhoměsta,architektonickédědictvíkoloniálníérynebona
transferevropskéhourbanismudoAfriky.
Příprava pražské konference EAUH
vyžadujepravidelnýkontaktsečlenymezinárodního výboru Asociace. Je potěšitelné,že„vedlejším“(avšakvelmidůležitým
zhlediskarozvojeoboruijehovýuky)produktemorganizačníchcestdoPrahyjetaké
účastpředníchzástupcůEAUH–čelných
protagonistůurbánníhistorie–narůzných
aktivitách v Praze. Vedle Petera Clarka,
nestoraurbánníchdějinaduchovníhootce
Asociace,jenžpřednášelnaFFUKjižvroce
2009, je třeba zmínit seminář „Current
Trends in Urban History“, který se konal
8.dubna2011vprostoráchClam-Gallasovapalácevrámcizasedánímezinárodního
výboruEAUHaběhemkteréhopředstavili
aktuálnísměryurbánníchdějinRoeySweet,
Gabor Sonkoly a Marjaana Niemi. Korespondenční členka výboru a zástupkyně
181
zprávy
kanadskéurbánníhistorieMicheleDagenaispaknavštívilaPrahuvříjnu2011azapojilasemimojinédovýukyvrámcimagisterskéhoprogramuErasmusMundusTEMA,
ve kterém „město“ představuje jeden ze
čtyř hlavních tematických pilířů. Setkání
sM.Dagenaisovoubylovelmiužitečnéipro
autorytétozprávy,neboťpřispělokvětšímu
obeznámenísesunásdosudmáloznámou
subdisciplínou,jakoujeurbánníenvironmentálníhistorie,atakéstzv.materiálním
obratemvurbánníchdějinách.
JaroslavIra&LindaKovářová
interakceakontakty
meziměsty
(4. konference urbánní historie
Finské historické společnosti)
Při mezinárodních konferencích zaměřených na urbánní studia je v posledních
dvacetiletechvždyzastoupenafinskáhistoriografie početně rostoucí skupinou
v urbánněhistorické diskusi respektovanýchbadatelů,zanimižjevidětřadazajímavýchprojektůapublikací.Bylajsemprotozvědavánavýročnípracovníkonferenci
urbánníchhistorikůvHelsinkách,kterou
6.března2012pořádalaFinskáhistorická
společnost. Konference měla neformální
pracovnícharakter,tematickybylazaměřenanarůznéformyinterakceautvářenívazebmeziměstyauvnitřměst.Byťbylotéma
formulovánovelmiširoce,výslednýsoubor
referátůsezajímavědoplňovalapředstavil jak výzkumy zkušených badatelů, tak
začínajícídoktorsképrojekty.Běhemdne
zaznělo šest, respektive sedm příspěvků,
které provázela živá diskuse. Konferenci zahájili Peter Clark a Marjaana Niemi,
182
ocenili ohlas na téma konference, které
oslovilobadatelevěnujícíseměstůmpocelé
liniičasovéosy.
MarkoLamberg,doktorandzuniverzity
ÅboAkademivTurku,studujevnímáníprostoruměstvpozdnímstředověku.Vesvém
referátu představil počátky srovnávacího
studia identifikace prostoru na příkladu
Stockholmu,Malmö,BergenuaTurku.Ve
svémpříspěvkuPerceptions and Conceptua‑
lization of Space in Fifteenth‑century Nordic
TownsseLamberghlásíkinspiracivkognitivním (mentálním) mapování, zejména
vpojetíuDanielaLordaSmaila:Imagina‑
ry Cartographies: Possession and Identity in
Late Medieval Marseille(1999).Nazákladě
kupníchsmluvadalšíchúředníchdokumentů studuje, jak byl prostor v jednotlivých
městechužíván,pojmenováván,charakterizován,přivlastňován.Ukazujenavýznam
širšíhokontextuvývojeměsta,jaknajeho
stabilitu,takinamomentyzměny.Autorovo
pojetínavozujevzpomínkunaprojektSlovaměsta.MarjattaHietalavdiskusipřipomnělakritickéedicehistorickýchměstských
atlasů,kterérekonstruujíprostorměst.TanjaVahtikari,kterámázaseboudetailnístudiiRaumajakopamátkyUNESCO,viděla
paraleluvevysazováníúzkýchstavebních
parcelpodélhlavníchulicipojmenovávání
domůvevazběnaprofesevlastníků.ChristianKrötzlještědálerozvedlúvahuonutnýchrozdílechvpraxivzávislostiodvelikostiměst.Vmalýchměstechnepotřebovali
zvlášťsložitěpojmenovávatdomyaprostory.PeterClarkpřistudiupřivlastňováníprostorupožadovaldůraznějšíodkazynafyzikálnírysyprostoru,jehožodlišnévnímání
jepodmíněnoodlišnýmkontextem.Zajímalojej,jakdůležitájsouodlišnávnímáníprostoru,atatootázkasenabízelaprůběžněpři
dalšíchpříspěvcích.
zprávy
Christian Krötzl z University v Tampere ve svém příspěvku Networks across
the Baltic in the Later Middle Ages představilvýsledkyvýzkumu,kterýnámnení
neznámý,neboťjehoautorčerpalmateriál mimo jiné i v Archivu Univerzity Karlovy a s některými dílčími výsledky už
seznámil i publikum v Praze. Poukázal
na možnost studia vnímání a identifikace prostoru prostřednictvím kupeckých
korporací, poutnictví i studentské peregrinacezavzděláním.Obchodníci,poutníci i studenti vytvářeli prostřednictvím
svýchzájmůakontaktůprofesionálnísítě,
kterébylysvoupodstatouměstské.Krötzlpřitompracujenejensitineráři,spopisy obsahujícími seznamy míst (nejčastěji
měst) či nejrůznější zajímavosti a pamětihodnosti,aleisuniverzitnímimatrikaminebosmapami.Poukázalnakontakty
Skandinávie,respektiveseverskýchzemí,
sahajícíaždoŘíma,JeruzalémačiSantiagadeCompostela.Směřovánístudentské
migracesezačaloměnitporoce1348,kdy
bylazaloženapražskáuniverzita.Poroce
1360 Praha získala dominantní postaveníaudrželasijedoroku1409.Zastoupeníseverskýchčilivonskýchstudentůbylo
vPrazevporovnánísjinýmievropskými
univerzitami rok od roku silnější. Krötzl
vidí v obvykle cca osmdesátičlenné skupině důkaz výjimečné přitažlivosti Prahyvdanémobdobí.Ponacionalizaciuniverzity přijetím kutnohorského dekretu
roku1409sezájemciostudiumpřesunulidoLipska,RostockučiGreifswalduaéra
jednoho výrazného univerzitního centra
proevropskýseverskončila.PodleKrötzlapraktickyveškerétehdejšíseverskéelityzískalyvzdělánínapražskéuniverzitě.
Ukázal,žebystálozavýzkum,zdaspolečnástudijníčicestovatelskázkušenostvedla
kespolečnémuzpůsobuvnímáníprostoru,
zdaacosseboupřineslizpětnasever.
Satu Lidman, právní historička z univerzityvTurku,vpříspěvkuUrban history:
A Natural Starting Point for a Legal Histo‑
rian?uplatnilavýsledkysrovnávacíhostudiavěnovanéhoprávníkontroleaidentifikaciprostorunazákladějehosociálnírole
dozorované soudně a na příkladu Stockholmu a Mnichova si klade otázku navíc:
zdaprotestantismusakatolicismuszacházelodlišněskontrolousociálníhoprostoruajaksepřitomuplatňovalastátnímoc.
Voboupřípadechmělacentrálnívýznam
kontrolasexuálníčistotyžen,voboupřípadechmagistrátyneudělovalytynejostřejší
tresty.Vesvémpříspěvkupředvedla,jakse
lzeprostřednictvímstudiakriminalitydobrat k identifikaci veřejného prostoru jako
jevištěspravedlnosti.
Druhá polovina příspěvků byla zaměřenanaproblematiku20.stoletíasoučasnosti.Dostalosemictiuvéstjiúvahouna
témaUrban Interactions in Central Europe:
Networking and Politics in the 20th Centu‑
ry,vnížjsemsledovalarůznéformymeziměstskéspolupráce(spíšenežrivalitymezi
městy),tzv.twinning–smluvněpodložené
partnerství,dáleměstskésvazy,regionálníprojektyodmístníhopotransnacionálníměřítko,roliUNESCOapěstováníkultury míru, která se v argumentaci těchto
projektůobjevuje.Následujícídvapříspěvky se věnovaly výzkumu využívání veřejného prostoru. Niko Lipsanen z UniverzityvHelsinkáchvpříspěvkuImmigrants‘
Use of Green Space in Helsinki and Vantaa
sledovalužívánízelenějakokulturnědané
životnímstylem,kterýsiimigrantinesou
ssebouajenobtížnějejmění.Etnologickývýzkum,zatímvpočátečnímstadiu,je
založen převážně na pozorování chování
183
zprávy
jednotlivců a skupin ve veřejném prostoru a zaměřuje se na typy činností obvyklých pro určité skupiny obyvatel. Pokračovatbudeanketamiarozhovoryvetřech
parkovýchlokalitáchspecifickéhocharakteru.RichardRobinson,rovněžzUniverzityvHelsinkách,představilvýzkumdvou
lázeňských lokalit, které měly širší společenský význam a symbolizovaly určitý
způsobtrávenívolnéhočasu:Brighton, UK
and Hanko: A Shared History in Drink?Již
znázvuvyplýváotázkaproblémunadměrnéhopitíalkoholu.Zpodtitulupotomotázka,zdavdelšímčasovémúseku,mezilety
1870a1950,došlokezměněvzávislostina
rozvojičiúpadkulázeňskéfunkceměst,na
dopaduželezničníhospojeníčijehoabsence,anebovlivemválečnédestrukce.Vzhledemktomu,žeobapřípadyjsouzakotvenyvoblastiseverskéalimentárníkultury,
jezdevícepodobnostínežrozdílů,ikdyž
zvolené lázeňské lokality měly poněkud
odlišnouklientelu–železnicídosažitelný
Brightonsloužilvelmiširokéspolečnosti,
zatímcoHankobyloprovyššívrstvy.Interakcespojenéspitímsepřirozeněodehrávalyveveřejnémprostoru,atakseRobinson
s odkazem na studie temperance cultu‑
rezajímáiozpůsobykontrolypitívpodobědohodyopočtuhostincůavinopalníků
(vBrightonu),respektiveoabstinenčních
kavárnáchaéřeprohibice(postihlaHanko
vletech1919–32).Svůjvýznammáizávislost obou měst na turistice, obecně dvojí role alkoholu – destruktivní či degenerativníaintegrálnívkontextuměstského
veřejného prostoru. Uspořádaný, klidný,
uklizenýveřejnýprostorjeznámkoucivilizovanosti.Objeví-lisenepořádekaagrese
veveřejnémprostoru,ohroženajevizitka
civilizovanostiavtomtokontextumádvojí
podobuizobrazováníkulturypití.
184
PoslednípříspěvekpředneslaIraJänisIsokangaszAleksanteri-InstitutpřiUniverzitěvHelsinkách:Hooliganism as a Symbol
of Social Change in an Urban Environment:
the Case of „Sakilaiset“ in Helsinki and
„Huligany“ in Leningrad in the 1920s.Badatelkastudujechuligánstvíjakosymbolsociálnízměnyvměstskémprostředí,jehožprojevjevruskémifinskémprostředíspojen
sreakcínatlakyindustrializaceaurbanizace,jespojensalkoholismemashodněse
pronějpoužívalooznačenívypůjčenýmslovem,ačkolivjakruština,takfinštinaměly
svévlastnínázvyprostudovanýtypchování(ozornikasälli).HistorickyautorkasledujeproměnuobouměstskýchspolečnostíodStolypinovýchreforem.Chuligánství,
ačkolivjevnímánojakoprojevčidůsledek
proměn,nebyloidentifikovánosdělnickým
prostředím,bylospojovánosoděvem,chováním a nadměrným požíváním alkoholu.Abstinenčníhnutíoznačovalopitíalkoholujakozlozvyk,způsobujícídegeneraci,
špatné společenské chování, je projevem
necivilizovanosti.VsovětskémRuskubylo
chuligánstvíkriminalizováno.Výzkumse
ptá, kdo jsou tito lidé? Zatčeni byli opilí.
Alkoholismussetakobjevovaljakosociálníazdravotníproblém,souviselskriminalitou mladistvých. O problému vypovídají trestní spisy a zdravotní dokumentace.
VHelsinkáchbylzřetelněprostorovědefinován.Schuligánskýmchovánímbylspojovánurčitýoděvaprostor,kdebylopřípustné(dělnickáčtvrt)akdenikoliv(respectable
area–středostavovskáčástměsta).Stigmatizovanáčtvrťbylastoudobroupropojená
mostem,jakmilesenevhodnéprojevychováníaoděvuobjevilymimopovolenýprostor,bylytrestánypolicií.
Celodenní konference nabídla široké spektrum témat, mezi nimiž silně
zprávy
rezonovalainterakcevprostoru,jehoidentifikaceapřivlastňování.Příspěvkycharakterizovalaaplikacekomparativníhopřístupu,
jednánípakživádiskuse.Příspěvkydokumentovaly směřování finských urbánních
studiíazájemzačínajícíchhistoriků.PotěšilaipřítomnostzástupcůstatistickéhoodboruradniceměstaHelsinky,kteříseúčastnilikonferenceadiskusí.Můžemesetěšit,
žemnohéfinskékolegyuslyšímevsrpnuna
konferenciEAUHvPraze.
LuďaKlusáková
konferenceVýznam a pozice menšinových etnických skupin v interkulturním prostředí
(Praha 9. – 10. února 2012)
FakultahumanitníchstudiíUniverzityKarlovyvPrazeuspořádalanazačátkuúnora
již čtvrtou mezinárodní antropologickou
konferenci. Tentokrát se věnovala stereotypům, předsudkům a konfliktům z perspektivyetnickýchmenšin.Jednáseotéma
navýsostaktuální,atonejenmeziodbornouveřejností.Iprotobylzájemzestrany
odbornéilaickéveřejnostiokonferencivelký.Svéreferátypřijelopřednéstnačtyřicet
účastníků.Přednášejícísesjelinejenzcelé
Českérepubliky,SlovenskaaLucemburska,
aletéžzPolskaaAlbánie,pozvánípřitom
přijalitakézástupcineziskovýcharegionálníchinstitucízabývajícíchseproblematikou
etnickýchmenšinvpraxi.
Úvodní slovo pronesl Zdeněk Pinc
a svým příspěvkem Má solidarita meze?
uvedl z pohledu filosofického diskursu účastníky konference do problematikypředsudkůkonstruovanýchvůčicizincům.VprvnímblokunazvanémMinority
v kontextu multikulturalismu, resp. interkul‑
turalismureferujícívrámcisvýchpříspěvkůrozvedliněkolikvelmiaktuálníchtémat.
WaldemarKuligovskýpředneslpříspěvek
ovývojivnástupnickýchzemíchJugoslávie.
Svoupozornostzaměřilnafenomén,který
jevdnešníEvropěspíšeojedinělý–snahu
ohomogenituChorvatskaaBosnyaHercegoviny, která má zajistit stabilitu obou
zemípotraumatizujícíastáleještěneuzavřenéminulosti.Opostaveníminoritavlivu
najejichvývojapozicivevětšinovéspolečnostireferovalprofesorČukanvpříspěvku
Status minoritného spoločenstva – endogén‑
ne a exogénne faktory. Další blok dotýkajícísevyjednávánípozicuminoritzahájil
BorisMichalíkpříspěvkemzaměřenýmna
motivacekzačleňováníminoritnaSlovenskuaslovenskémenšinyvzahraničí.VpříspěvkuPiotraAndrusieczkaměliúčastníci
konferencemožnostseseznámitsesložitou
situacínaKrymu;ačsejednáoukrajinské
území,Ukrajincijsouzdevmenšině,aprotozdestálehrozíetnickýkonfliktmezinimi
amajoritnímiRusy.MichalJarneckipojednal o situaci v Podkarpatské Rusi v době
prvnírepubliky.BlankaSoukupovásezabývalaotázkouNěmcůajejichvlivuveslovanskémměstěPraze.
Další blok k hlavnímu tématu Stereo‑
typy, konflikty, předsudky zahájil Ladislav
Lenovsky, který svoji pozornost zaměřil
na arabskou klientelu v lázeňském městě
Piešťany.Mezimajoritnímobyvatelstvem
aarabskýmihostydocházíkekonfliktům
nazákladěpředsudků,atoipřesto,žese
jednáovelmilukrativníklientelu.Zfrancouzskéhoprostředívycházejícípříspěvek
Pavla Sitka upozornil na nebezpečí nazírání „druhých“ skrze stereotypy majority
(stereotypjakovýslednicepolitickéreprezentace)napříkladuimigracepřistěhovalců
185
zprávy
zeseverníAfriky.MarwanAl-Absisezabýval příčinami nedávných událostí „arabskéhojara“.Zamýšlelsenadtím,žesejednáodůsledeknesnášenlivéhopostojevůči
menšinámajejichprojevům,tovševekonomickémzájmu(napříkladuLibanonu).
O složité situaci v meziválečném období
vevztazíchaspoluprácinakulturně-společenskémpolimeziČechyaMaďarypředneslvelmizajímavýpříspěvekRobertPejša. Referát zabývající se sebeidentifikací
Maďarů na základě reflexe stereotypního
nazíráníčeskoumajoritoupředneslJakub
Holas.MariannaMészárosovápojalasvůj
výzkum Slováků a Maďarů v Praze skrze
fenoméninternetujakožtomédiaarozborem toho, jaké webové stránky navštěvují,sepokusilainterpretovatjejichetnickou
identitu. Antisemitismus ve slovenském
prostředísestalústřednímtématemreferátuPavolaMěšťana–shrnulvněmhistorickéisoudobéaspektytohotonebezpečného
fenoménuaupozornilnatendencevedoucí
kpopíráníholocaustu.LudmilaKashpurovápřednášelaoutvářenístereotypůomigrantechnapříkladualbánskýchpřistěhovalcůvEvropěaruskýchimigrantůdoUSA.
VývojvBukoviněpovyhlášenísamostatnéhoukrajinskéhostátuzmapovalaKateryna
Shestakovaapoukázalanafakt,žetradice
multikulturalismuzdobRakouska-Uherska
senedochovalavpůvodnímíře,především
sohledemnapolitickéaetnicképroblémy.
Markéta Bezoušková při svém výzkumu
Ukrajinců zkoumala jejich odlišné názory podle geografického původu (rozlišení
východníazápadníUkrajinynadvějakoby
samostatnénázorovévětvetéhožnároda).
Další blok konference nazvaný Pozice
ekonomických aktivit v interkulturní komuni‑
kacizahájilanapříkladuSlovákůvzahraničí Ivana Šusteková. Pokusila se osvětlit
186
problematikuasimilacecizincůnazákladě
toho,jakouprácivykonávajívnovézemi,
cožmánazačleňovánísedomajoritníspolečnostiznačnývliv.HannaVasilevichpoukázala na paradoxní situaci, která nastalavPolskuporoce2005.Etnickémenšiny
získalypráva,kterávšakvpřípaděběloruskémenšinypozbylasmysl.Zákonzakazuje snahy o asimilaci menšin, v tomto případě však naráží na ekonomické faktory.
Nazákladěsrovnáníekonomickýchstrategiísubsaharských(nejčastějinigerijských),
vietnamskýchaukrajinskýchpřistěhovalců
AndreaGerstnerovápoukázalanafakt,že
subsaharštípřistěhovalcioprotiostatním,
podstatněpočetnějšímimigrantskýmskupinámdosahujívětšíekonomickéefektivity
(prosperity)vdoběekonomickékrize.Mig‑
rační zkušenost a její vliv na život migrantů
bylačástkonference,kterouotevřelaPetra Ezzeddine svým příspěvkem zabývajícímsefenoménempečovatelek-migrantek
z Ukrajiny. Tyto služby jsou poskytovány
prorodiny,kteréhledajíalternativuknepřílišefektivnímusociálnímusystémuvČeské
republice.AnnaNovotnáhovořilanatéma
transnacionálníhomateřstvíumongolských
dělnic v ČR. Tereza Kušniráková provedlavýzkumvHanojisVietnamci,kteřížili
vbývalémČeskoslovensku.Vesvémbádání
odhalila,žesetitoVietnamcistálesdružují,udržujízvyky,kterýmsevČeskoslovenskunaučili,adokoncepřenášejídosvérodnézeměněkteréčeskétradice.LiaTlustá
prezentovala svou přednášku na základě
svéprácevuprchlickémcentru.Zaměřila
senakomunikaciobyvatelstvasuprchlíky
aproblémy,kteréjetřebařešitvkaždodenníchsituacích(sdůrazemnajazykovébariéry kurdských uprchlíků při komunikaci
sezdravotníky).BlokKulturní faktory jako
forma sebeprezentace migrantůotevřelaZita
zprávy
Skořepovásvýmpříspěvkemoakulturačníchstrategiíchhudebníkůpůvodemzciziny.PetrCharvátpředneslpříspěvekpojednávajícíosyrskékomunitěnaúzemíČeské
republikyvjejíkulturnísvébytnosti.Lukáš
Radostnývyzdvihlvesvémpříspěvkuromskouhudbu,jakožtohlavníprvek,kterýje
používánpřiformovánípozitivníhoobrazu
romskéhoetnika.
Druhýdenkonferencebylzahájendvěmabloky.PrvníneslnázevPoliticko‑etnické
konfliktyaJosefKadeřábeksevněmzaměřilnačeskéexulanty,kteřív17.stoletíbyli
nucenivsaskýchměstechhledatintegrační strategie pro začlenění se do tamního
prostředí.Ty,kterýmseintegracevSasku
nezdařila,čekalaponávratudovlastidalšíintegracedopůvodníhoprostředí.KrasimiraMarholevapojednalaoobrazeČechů
a Slováků v očích Američanů, a to z hlediskahistorieprvnísvětovéválky.Otázku
tzv.moravskénárodnostiotevřelanasvém
výzkumuosvětlilOndřejDaniel.Mikuláš
Mušinkareferovalorusínskéaukrajinské
menšině na Slovensku – jejich vzájemné
nevraživostiazároveňúbytkupočtuosob,
kterésektěmtonárodnostemhlásí.ArkadiuszJelowickipoukázalvesvéprácinazajímavýfakt,žePoznaňjenejvícemonokulturníoblastíPolska.Prezentacemiohistorii
národnostníchmenšinvNárodnímzemědělském muzeu v Szreniawě se pokoušejí tento fakt, který by mohl do budoucnavyvolatřadukonfliktů,změnit.Zuzana
Skořepováprezentovalasvoupráciočeských a německých imigrantech-umělcích
(v období druhé světové války), kteří byli
nucenivytvořitnovéstrategie,abysezačlenilidospolečnostiauměleckéhoživotabritskéhoexilu.
Druhásekcezávěrečnéhodnebylazahájena Romskou problematikou a otevřena
referátemZuzanyBeňuškovéoslovenské
vesnici roku 2007, ve které soužití Romů
s většinovým slovenským obyvatelstvem
fungujenazákladějasnědanýchpravidel
komunikace zaručujících prakticky bezproblémovésoužití.AlexandrMušinkaproblematikuromskédiskriminaceprezentovalpředevšímnazákladěnávrhůslovenské
politickéreprezentace.Připravovanézákony
přímovybízejíkdiskriminacitohotoetnika.
Nazíránínaromskéspoluobčanyvstředoslovenskévesnicijejichobyvatelizkoumala
pomocízúčastněnéhopozorováníarozhovorůMagdalénaKusáadospělakpoukazunaznačnérozdílymeziautostereotypem
minority a heterostereotypem majority.
Eva Rydrych představila případovou studiitýkajícísepokusůointegraciobyvatel
vyloučenýchlokalitOstravskaskrzestrategiebydlení.RenataWienerovásezaměřilanastereotypyvůčiRomůmzkulturníhoajazykovéhohlediska.Svoupráciopřela
o výzkum v Ústeckém kraji, tedy regionu
nejménětolerantnímktétoskupiněobyvatelstva.To,žejsouRomovévelicenesourodouaznačněobtížnědefinovatelnoumenšinou,kteráještěčastoneradasvůjpůvod
oficiálněprezentuje,námvesvéprácipřipomněl David Doubek. Markéta Levínskáprezentovalaškolníživotavztahymezi
Romyavětšinovýmobyvatelstvemzvelmi
zajímavéhopohledu–pomocívtipu,jakožtoprostředkukevzájemnémuporozumění.
PříspěvekDanyBittnerovésetakézaměřil
naškolníprostředí.Ústřednímtématembyl
všakzpůsob,jakýmsežácisnažívyrovnat
sestigmaty,kterájeprovází.Pomocíagrese
–vlastnímtělem–bránísvojiúctu.PoslednímpříspěvkemvsekciromsképroblematikybylapráceMichalaRádlazaměřenána
vzděláváníRomů–tentokrátvnávaznosti
naotázku,proččastoibezproblémověse
187
zprávy
vzdělávajícíRomovénepokračujívdalším
studiu na středních a vysokých školách.
Poslední část konference byla věnována
tématuSubjektivita jako měřítko vlastní pozi‑
ce minorit.RumyanaGeorgievaserozhodlaprezentovatadaptačnístrategierumunských přistěhovalců do České republiky.
ZávěrečnýpříspěvekMirjamMoravcovése
zaměřilnaškolníprostředízpohledurodičů
žákůčtyřnejpočetnějšíchskupinimigrantů–Rusů,Slováků,UkrajincůaVietnamců. Rozebrala zde otázku konfliktů způsobenýchjinakostížákůimigrantůataké
školujakožtomožnýnástrojtransformace.
Konference přinesla množství zajímavýchpříspěvkůanovýchpohledůnatuto
188
aktuálníproblematiku.Diskusenadreferáty podnítily k dalším možným vyústěním řešení výzkumných témat. Jak se
během plynutí konference ukázalo, jedná
seotematikuznačněožehavouapomnoha
stránkáchstálenevyčerpanou,otevřenou
prodalšívědecképrobádání.Iprotojepřirozené,žeMirjamMoravcovávyzvalareferující účastníky konference, aby své příspěvkypřepracovalidodvoukolektivních
monografií–prvníznichbudepojednávat
oširokéoblastiromsképroblematiky,druháomenšináchvjejichkulturníasociální
svébytnosti.
KláraMalme