Filmové listy 07

Moskva není Petrohrad ... s. 4
Nové filmy AČFK ... s. 6
Nervy v Redutě ... s. 7
Jelena
Espace Dorleans, 21.00
Nehybný úvodní záběr na dům skrze
větvoví, na větvičce v rohu sedí havran.
Klid rozčísne až po desítkách vteřin přílet
druhého. Otvírací scéna je skoro jedinou
připomínkou Zvjagincevovy předchozí
meditativní poetiky. Duch Andreje
Tarkovského zůstává sedět na větvi a my
se vydáváme přímo do nitra současné
ruské společnosti. V poklidu, s využitím
statických, precizně komponovaných
záběrů nahlíží hvězda ruského artového
filmu do obýváku plného tenzí; do obýváku, v němž se odráží celé dnešní Rusko.
Napětí země bez střední třídy, napětí
dvou manželů z dvou různých světů.
Osamocení a nepochopení dvou bytostí,
bloudících bytem po svébytných osách.
Apartmán jako labyrint, život jako nevyhnutelná tragédie, Zvjagincev jako neúprosný realista. Jelena pochází z nuzných poměrů, její muž disponuje penězi,
s nimiž přichází rozdílný pohled na život,
výchovu potomků a morálku. Kritika se
neshodla, zda jde o trochu schematicky napsanou, byť perfektně natočenou
tragédii, či o režisérův majstrštyk. Budete
to muset rozsoudit vy.
–tom–
filmové
listy 07
38.
Letní filmová škola
Uherské Hradiště
Pátek 27. 7. 2012
2
Made in Hungary
Stane se dnes
Stalo se včera
Můj táta je Maďar. V žilách mi tak koluje
krev od Györu (a mám to rád ostré), ale
to je taky vše – maďarsky neumím. Táta
na mě svou mateřštinou prostě nemluvil.
Ach jo, tati... proč? Nejen že bych na to
balil holky (maďarština je 2. nejvíc sexy
jazyk na světě), ale ještě bych nemusel
číst české titulky u všech maďarských
filmů. A že jich tady letos je. Věnovali jsme
se v Listech hlavně Bencemu Fliegaufovi, protože je to jednoduše mág. Zítra si
konečně přečtete i rozhovor s Istvánem
Szabóem; i když do interview s naší
redaktorkou se mu moc nechtělo. V jeho
retrospektivě je devět filmů, stačí si vybrat
(na programu jsou ještě tři). Dnes do Hradiště přijíždí výjimečný maďarský animátor,
který točí tempem jeden film za dvacet tři
let – Marcell Jankovics. Jeho dvouapůlhodinové životní dílo Tragédie člověka (2011)
uvádíme v české premiéře dnes v Redutě
o půl deváté. A zítra si o filmu přečtete
rovnou na titulce (promítáme ho i v sobotu).
A pořád to není vše. Doufám, že jste chodili
i na maďarské filmové komedie (stihnete
dnes stylově Konec či zítra Svědka). Nebo
na maďarské němé snímky (v sobotu
ještě Hortobágy!). Deset děl jsme vybrali
do reprezentativní sekce „nový maďarský
film 60. let“ – Beznadějní, Sindibád, Hvězdy
na čepicích... vše prověřeno časem.
Maďarům sice nerozumím jediné slovo,
ale blízkost k nim cítím velkou. Takové mé
divočejší já. Akkor is, hogy magyarul nem
tudok egy kukkot sem.
–oubi–
· 11.30
Hrál se fotbal
Petr Vlček se v Polsku vyzná –
a v Redutě 2 vám řekne víc o Českých
motivech v rané tvorbě Agnieszky
Hollandové. Režisérka bohužel nepřijede, tak si o ní nechte aspoň povídat.
Zápas mezi štábem LFŠ a Hosty se nesl
v překvapivě vypjaté atmosféře. Oba
týmy hrály s obrovským nasazením – ale
o trochu větší ukázali přece jen Hosté
a vyhráli 5:2.
· 13.30
Obě mužská družstva pak naráz
nastoupila proti Dívčímu týmu, který
trenérka Iva Hejlíčková před zápasem
povzbuzovala: „Všechny si dáte panáka,
abyste zdivočela!“
Aktuální stav ruské kinematografie
a kultury – beseda v Redutě 2. S Vasilijem Barchatovem, Viktorií Gromikovou,
Ivanem Gudkovem a novinářem
Ondřejem Mrázkem.
· 15.30
V Redutě 2 dostanete Lekci filmu
podle Ondřeje Vetchého. Známého
herce se na jeho Masterclass zeptejte
na cokoli – o filmu, herectví či životě.
A možná přijde i Jiří Luňák.
Evidentně to pomohlo a Dívky rozložily
Muže 3:1 na penalty (po nervy i trenky
drásající remíze 4:4).
· 17.30
Dvě hodiny po Ondřeji Vetchém nám
filmovou lekci dá také István Szabó.
A to není každý den. Lekce filmu
samozřejmě natáčíme, ale na živo je to
mnohem lepší. V Espace Dorleans.
· 20.30
Před projekcí svého posledního filmu
Like Someone in Love obdrží íránský
režisér Abbás Kiarostamí Výroční cenu
AČFK. O půl deváté v kině Hvězda.
Letní filmová škola hrou
Policie!
Potírání kriminality na
Uherskohradišťsku
Tvrdé zločiny se trestají bez milosti.
Bára Procházková o tom ví své – a svou
zpověď napsala i nám. Budiž její
klopýtnutí drsným mementem pro ostatní:
Kolem půlnoci stojí strážníci na Masarykově
náměstí, a to deset metrů za začátkem pěší
zóny a pokutují cyklisty, kteří nesesednou
z kola. My to měli každý za pětistovku. Toto
opravdu není smysl policie... Přesto bacha!
Tak pokud máte kolo...
tak na něm proboha nejezděte!
Alespoň ne na pěší zóně.
O půlnoci.
Foto: Marek Malůšek
Filmové listy. Číslo sedmé. S láskou a péčí vytvořili: Barbara Slezáková (grafika a DTP), Otto Bohuš (šéfredaktor), Tomáš Stejskal, Soňa Morgenthalová, Ondřej Čížek (redaktoři)
a Anna Vondřichová (korektury). Na papír Cyclus Ofset 115 g/m2 tiskne: Agentura NP. Náklad: 2.500 ks. Použitá barva: PANTONE 871. Pište, chvalte či spílejte na: [email protected].
NESEĎTE NA TRÁVĚ, BĚŽTE DO KINA!
8.30
ZTRATIL SE ČLOVĚK
Reduta 1
Kam se všichni ti chybějící lidé poděli v tak
malé zemi? Existují snad nějaké neviditelné díry, jimiž propadli? Fascinující fiktivní
dokument o závažném společenském problému, rané dílo Šóheie
Imamury – muže, který je synonymem moderního japonského
filmu. Skládanka, která vás rozloží.
23.59
11.30
LIDSKÉ TORNÁDO
Klub kultury
SLUNEČNÍ JAS
Klub kultury
„To nejsou lidi, to jsou negři!“ Poslední
výkřik blaxploatace, satirická tečka za žánrem, který padl za oběť vlastním klišé.
S korektností si hlavu nelamte, čeká vás nefalšované buranství,
sláma z bot a přízvuk, který ukroutí ušní boltce. Geniální rýmovačky. Watch this good shit!
Szabóova procházka po 20. století,
na níž se vám dostane hned tří průvodců.
Všichni s tváří Ralpha Fiennese. Kritika
monarchie, nacismu i komunismu. Uprostřed všeho pak jedna
výjimečná žena a tajemný recept na rodinný poklad Sonnenscheinů – tonikum Sluneční jas.
3
KONIBAR
V uličce u Slováckého divadla
Nejsilnější zážitek letošní Filmovky. Nejen koňský výsek, ale
i cesta do hlubin slovácké duše. Jalové víno do dvoudecky
za 10 Kč – a cucal bych tam ten patok klidně dva dny. „Před
Olinou Blechovou žil s Jitkou Zelenohorskou, on s ní byl, dyť
Valdu zachránila...” Tady mohl Peckinpah natáčet své Strašáky (1971). Nahotinka z LEA na zdi, ve dvoře starý povoz, ekl
záchod jako z Trainspottingu. Salám 1 kus 80 Kč. Pro obsluhu
jste jako neštamgast neviditelný. „Od Nagana nekúřím!
Tož, dej mně eště válec...” – „Dyť kdy Valda odešel, za Havla... ale né, za Husáka, nevíš nic, ty šu**** pobúchaný!” Byl
jsem tam všeho všudy 20 minut, ale materiálu mám na tři
scénáře. Hádali se taky o Masaryka. „Čejč nebo Hodonín... je
to jedna gubernie. A za Hodonínem na jih už je Orient. Černoši tam žerou bílou čokoládu...” Konibar je i na Facebooku.
50 nejvěrnějších. Teď už 51. Dnes otevřeno od 9 do 19. Svatá
borovičko!
20.30
15.30
LIKE SOMEONE IN LOVE
Hvězda
EVROPA, EVROPA
Sportovní hala
Na japonskou notu, v rytmu amerického
šlágru Elly Fitzgeraldové, ve francouzské
koprodukci. Nejnovější Kiarostamí je ale
jinak stále mistrem mizanscény a záběrů, které pohlcují jako
tóny titulní romantické písně. Noční Tokio a ryzí umění, láska
bez ohledu na věk, přehlídka rolí a sociálních norem.
Agnieszka Hollandová vám ukáže, jak
patologicky sexy může být valčík Hitlera
se Stalinem. Náckové, komunisti a mezi
nimi jeden zmatený židovský teenager, který si libuje v převlékání kabátů. Netypická road movie po válečných polích Evropy,
lehce šmrncnutá psychedelií.
17.00
DREYFUSOVA AFÉRA (MANIPULACE
S REALITOU)
Reduta 1
Filmový alchymista Méliès nikoli pouze jako mistr
legendárních sci-fi lavin. Tentokrát coby tvůrce
vůbec prvního politického thrilleru filmového plátna. Odvážná devítidílná rekonstrukce zmanipulovaného procesu s důstojníkem Alfredem
Dreyfusem – nevídaný kopanec do řad francouzské justice.
BAKUR BAKURADZE
Hm, že nejsou teatrální? To možná ano.
Jak to vypadá v Rusku s oficiální
podporou uměleckého filmu?
V Rusku je to možná lepší než v řadě
jiných zemí. Existuje tu jedna instance,
ministerstvo kultury, a ta podporuje řadu
projektů. Je jich nejméně třicet ročně.
Co bylo hlavní ideou při natáčení Lovce? Šlo i o reakci na jisté tendence
v ruském filmu? Protože v mnoha filmech z venkovského prostředí vidíme
opilce, nadávky... Váš film je naopak
velmi klidný, tichý.
Lovce jsem nezačal točit s myšlenkou
opozice vůči tomu, co lze vidět v jiných
ruských filmech, je to v něm nicméně
přítomno. Chtěl jsem představit člověka,
který je na jedné straně vlastně primitivní,
žije až takovým prvobytně pospolným
životem. Na druhé straně má v sobě
určité genetické dědictví. A v situaci, kdy
čelíme rozpadu veškerých institucí, které
by nám pomohly se zorientovat ve světě,
umí tento člověk jít svou cestou. Najít si
způsob jistého sebevzdělání. Chtěl jsem
ukázat, že je to možné.
4
Festival vrcholí, všichni jedou naplno,
zmatkům se nevyhnete. Když jsem
ve středu v 16.15 telefonoval, jak to
vypadá s rozhovorem s Bakurem
Bakuradzem, dozvěděl jsem se, že
na mě od 16.00 čeká i s překladatelkou v hotelové restauraci. Ke mně se
to jaksi nedoneslo. Rychlý telefonát
do hotelu, série vzájemných omluv,
pak běžet vytisknout otázky a vyrazit
do deště. Naštěstí je pan Bakuradze
příjemný, přemýšlivý člověk, stejně
jako jeho filmy. Za vůně cigaret a zvuků kapek dopadajících na slunečník
nad námi jsme rozjímali nad bolístkami a přednostmi ruské tvorby. A i nad
tím, jak se liší zvuky kroků v Moskvě
a Petrohradu.
Pocházíte z Gruzie, ale v poslední
době se z Vás stal jeden z nových
talentů ruského filmu. Máte pocit, že
Váš původ je nějak důležitý pro estetiku či témata Vašich filmů?
Ta otázka jako by už předjímala nějakou
odpověď. Ale ono to není tak přímočaré,
protože každý člověk samozřejmě čerpá
především ze svého dětství. Ovlivňují
vás i ostatní fáze života, ale pro každého
tvůrčího člověka jsou podstatné kořeny.
Já jsem v Gruzii prožil prvních osmnáct
let svého života, což se samozřejmě v mé
tvorbě projevuje.
Váš film Lovec je velmi autentické,
minimalistické dílo. Ale mám pocit, že
se v dnešním ruském filmu objevuje
více režisérů, kteří využívají dokumentaristické či realistické postupy. Souhlasil byste? A cítíte se být součástí
určitého hnutí?
Já si nemyslím, že by v Rusku bylo mnoho režisérů natáčejících podobné filmy.
Samozřejmě nějací jsou. Ale je jich velmi
málo. Cítím se být členem určité generace, ale myslím, že co se týče stylu, jsme
každý někde jinde. Spíše mě oslovují
zahraniční režiséři, například Albert Serra
či Lisandro Alonso. Se svými generačními
souputníky mám dobré vztahy, ale jejich
práce mi není blízká.
Já jsem myslel třeba na Sergeje
Loznicu a další, kteří vzešli z oblasti
dokumentu. Vzhledem k tomu, že jste
studovali na Ruském státním institutu kinematografie (VGIK), chtěl jsem
se zeptat, jestli právě tam nevzniká
nějaké podhoubí? Jestli se osobně
znáte, sdílíte určité myšlenky?
Loznicu samozřejmě znám ze školy, přátelíme se. Ale víte, já bych řekl, že moje
ani jeho filmy nejsou realistické, využívají určité filmové konvence, byť to třeba
dělají tak šikovně, že ani nejsou vidět.
Viděl jste Loznicův nový film V mlze?
Viděl. Já si nemyslím, že by ty filmy
zaznamenávaly skutečnost, spíš že se
vzdalují od určité vyumělkovanosti,
jsou, řekněme, pravdivé.
Protagonisté jsou neherci. Jde o skutečné místní obyvatele? A jsou charaktery nějak inspirované jejich skutečným životem či skutečností obecně?
Většina představitelů jsou skutečně
neherci, kteří pocházejí z oblasti, kde
jsem natáčel. A k té inspiraci skutečností, já řeknu zdánlivou banalitu. Když
něco píšete, tak si to nemůžete vycucat
z prstu. Ať už vyprávíte jakýkoli příběh, tak
se buď musel stát vám, anebo ho znáte
z vyprávění a pak už ho nějak přepracujete. Vždy mám rámcovou myšlenku,
co chci vyprávět, ale v určité fázi musím
vyrazit na místo, kde chci natáčet, a tam
vstřebávám prostředí. Když natáčíte
realistický film, vycházíte z tkáně života.
To se netýká žánrového filmu, který nemá
s realitou nic společného, a můžete si
vymyslet, co chcete. Ale u filmů, které
točím já, to prostě nejde. Jak říká můj
producent: „Šaty se měří na člověka, ne
člověk podle šatů.“
Používáte pozorovatelský přístup,
dnes velmi běžný v sociálním realismu. Lovec je sice velmi autentický
ve vyobrazení prostředí, ale přitom
jeho témata jsou univerzálnější a příběh intimní. Hlavní postava je od společnosti spíše odtržena.
Rozumím, o čem je řeč. Je to složitější.
Podle mě je každý člověk svým způsobem odtržen od ostatních. A je to také
ROZHOVOR
relativní v tom smyslu, že někteří lidé
žijí obklopeni ostatními, a přitom se cítí
odtrženi, a naopak mnozí lidé, co žijí
v pustině, žádnou izolaci necítí. Chtěl jste
se zeptat, proč natáčím tímto způsobem?
Mně především přišlo podnětné to
zvláštní napětí mezi vyobrazením obyčejného života a tematizací hlubších,
univerzálních témat.
Na tom jsou mé filmy založeny. Ale nejde
o žádný intelektuální konstrukt, vzniká
to spíše intuitivně. Já příliš nepřemýšlím
o formě. Mě jednoduše zajímá skutečnost, zajímá mě stav člověka, který sedí
a v tichu přemýšlí, ale forma přichází
intuitivně. Takže se obojí zřejmě potkává
na nějaké intuitivní úrovni. Není to v mozku, ale spíš ve vnitřních orgánech.
Váš hrdina je farmář, který se zároveň
věnuje lovu. Lov tu však není jen
koníčkem, hraje tu až určitou symbolickou, spirituální roli.
Tuto otázku si často kladu, stále se mi
vrací. Proč vlastně člověk chodí lovit,
když maso má? Podle mě chce najít
určitou rovnováhu v pohledu na život.
Prasata, která můj hrdina chová, jsou
zvířata závislá na člověku. Kdyby je
vypustil do přírody, zahynou. Z jednoho
úhlu pohledu jde o takřka totéž zvíře jako
divočáci, které loví. Ale divoké prase je
bírají selátka. Člověk, který žije se zvířaty
celý život, vám však řekne, že takové
situace velmi silně prožívají. Chtěl jsem
se též dostat za verbální úroveň komunikace, kde je něco hlubšího. K emocím,
které jsou vyjádřené minimalisticky,
ale přitom jsou pochopitelné. Práce se
zvukem je vůbec zvláštní, lze se tam opřít
jen o vlastní intuici. Jakmile se jej snažíte
jakkoli upravit, mizí z něj veškerá skutečnost. Je to jako když čtete nějaký verš;
je-li dobrý, tak to poznáte, ale říci přesně
proč je nesmírně složité. Když třeba ztišíte
výstřely, narušíte dojem reality. I teď, když
tu sedíme, je slyšet hudba, kolem jezdí
auta, prší a nic z toho nejde vypustit.
Můžu k tomu říci jednu historku. Na konci Lovce je scéna, kdy Ljuba odchází
po propuštění z vězení, a nám se špatně
nahrál zvuk jejích kroků, což nám došlo
až v Moskvě. Nikdy nenatáčím zvuk
ve studiu, takže jsme vyrazili do terénu,
ale ať jsme v Moskvě chodili, jak jsme
chodili, nikdy se nám to nepozdávalo.
Nakonec jsme museli vyrazit zpět
do Petrohradu a natočit to tam. Možná
jde o nějaký můj předsudek, ale já na to
velmi věřím.
Bohužel jsem neviděl Váš předchozí
film Šultes, ale vím, že se odehrává
ve městě. A protože pro témata v Lovci je důležité mimoměstské prostředí,
chci se zeptat, zda i v Šultes jde
o podobný přístup, podobná témata?
Jsou tam určitě styčné body. Šultes je
o vztahu člověka a prostoru, člověka
a prostředí, člověka a města. O tom, jak
jej město či prostředí obecně ovlivňuje. To
mají oba filmy společné. Rozdíl je v tom,
že Lovec je film spíš nadčasový, zatímco
Šultes je jednoznačně ukotven v současné Moskvě. Šultes je film o odcizení
člověka člověku, člověka městu, člověka
světu. A Lovec je naopak o vztazích
a poutech.
Prý nemáte rád mnoho současných
ruských filmů, protože obsahují příliš
mnoho uměleckých klišé. Které ruské
filmy tedy osobně oceňujete?
Dobrých filmů není moc, ale zase jich není
tak málo. Mě oslovují tvůrci jako Boris
Chlebnikov, Nikolaj Chomeriki, Vasilij
Sigarev, Valerija Gaj Germaniková, Andrej
Zvjagincev či Sergej Loznica. Proč jsou
dobří? Protože jejich filmy jsou hledáním.
U většiny ostatních je to rutina a řemeslo.
Situace v ruském filmu je samozřejmě
složitější, ale kdybych ji měl shrnout, je
typická i tím, že většina herců se není
ochotna vydat na neznámou půdu.
Přeneseně řečeno, pokud nejste ochotní
chodit po minovém poli, tak nemáte šanci
nic najít.
Bakura Bakuradzeho se ptal Tomáš
Stejskal.
Z ruštiny překládala Barbora Štefanová.
Pokud nejste ochotní chodit po minovém
poli, tak nemáte šanci nic najít.
naopak adaptováno na život v přírodě.
V člověku je vlastně obojí. Divočina
i přizpůsobení se společnosti. Můj hrdina
by se nemohl zaobírat jen obživou, cítí
v sobě i tu nespoutanou, svobodnou
stránku, v níž je odtržení od společnosti.
A to je potřeba, kterou cítím i já sám. Jde
ale zároveň o složitou otázku a nechci ji
banalizovat tím, že budu rozdělovat vše
do protikladných dvojic.
Ještě bych se přece jen vrátil k jednomu kontrastu, který je ve filmu
přítomen na formální rovině. Do velmi
tichého filmu, kde se nevyužívá hudba, vnáší napětí využití zvuku: ryk prasat, výstřely, hluk traktorů či těžkých
strojů. Mohl byste to více přiblížit?
Se zvukem pracuji velmi realisticky, nijak
jej nezahlazuji. K té mlčenlivosti: přišlo
mi pozoruhodné, že zvířata jsou němá
a zdá se vám, že nic necítí i ve vypjatých
scénách, například v té, kde prasnici ode-
Bakur Bakuradze (*1969)
Rodák z gruzínského Tbilisi studoval film v Moskvě a jméno hlavního města nese i jeho první, středometrážní snímek, který oběhl četné
světové festivaly. Celovečerní debut Šultes se též odehrává v ruské
metropoli, k životu ve městě se však staví poměrně kriticky. Bakuradze
je režisér, který tématy svých filmů žije; jde o hlas autenticity, jakých
bylo v porevolučním Rusku poměrně málo.
Noví režiséři se však čím dál víc dotýkají reality a po svém ji přetvářejí. Bakuradze je možná nejtišším a nejnenápadnějším z nich. Oba
jeho celovečerní filmy – Šultes i Lovec – však byly poprávu promítnuty
v Cannes. Zkoumají nenápadné pohyby v člověku a jsou vítězstvím
hloubavého minimalismu nad nudou konvenčního vyprávění.
Hledání národní identity i lidské identity obecně se v jeho filmech
vyjevuje ze samotného pohledu kamery, tempa či práce se zvukovou
stopou. Není tu místo pro vykonstruovanost, jde o zcela čistou filmařinu
pro trpělivé diváky. Trpělivost se však vyplácí.
–tom–
5
Ruský film Snímky ze země, kde zítra znamená včera
Co a jak točí současní režiséři
ruské kinematografie
6
„Britové měli impérium, ale Rusko impériem bylo.“ Země hlubokých rozporů, země neomezených možností, podle kulturní teorie
mohutný národ, podle teorie politické národ absentující.
Ani současná ruská kinematografie však není jednolitým terénem; ke generační sevřenosti maďarské či rumunské nové vlny jí
opravdu schází hodně. Co se tedy nachází v rozlehlém prostoru
mezi širokou ruskou duší a přebujelým ruským egem? Jak mi
říkal režisér Bakuradze po našem rozhovoru, tady v Evropě
máme příliš těsno.
Podobně jako v ostatních postkomunistických zemích – tu
naši nevyjímaje – bylo i filmové Rusko devadesátých let zmítáno
záchvaty exploatace. Děvky, chlast a rokenrol, však to znáte.
Lačnost diváků po rychlých a levných rozkoších si podala ruku
s nezvládnutou proměnou produkčního a distribučního prostředí. Film si nemohl vydělat jinak než v kinech, do televize byl
poskytován zadarmo, výměnou za bezplatnou propagaci. Moc
televize rostla, filmový průmysl se zmítal v nejistotách. Gangsteři
a zabijáci brázdící v moskvičích ulice metropole však s příchodem
nového tisíciletí přeci jen trochu ustoupili obyčejným hrdinům.
Režiséři z oblasti divadla či dokumentu přinesli vyhraněnější
perspektivu. Některé její plody můžete na Filmovce ochutnat.
Témata rodinných vztahů začal rozvíjet již od svého debutu
Návrat Andrej Zvjagincev. Cesta divadelníka ze zamrzlého Novosibirsku přes Moskvu do Benátek byla raketová. Návrat vyhrál,
co mohl, navíc bodoval v tržbách a ze Zvjaginceva učinil doma
skoro lidového hrdinu. V novince Jelena se můžete přesvědčit,
jak se mu vydařil odklon od meditativní estetiky k realističtějšímu
pohledu na dnešní Rusko. Další proměnu „starého mistra“ představuje Sokurovův opus Faust. Od mlčenlivých vztahových etud
ke zkoumání vlivu moci na jedince. Sokurovovy uhrančivé obrazy
se podobně jako dílo mladšího souputníka Zvjaginceva hlásí
k odkazu Tarkovského. Faust však není poklidnou zbožností, ale
spíše obřími bakchanáliemi. Uzavření volné tetralogie moci vás
rozhodně nenechá chladnými.
Filmová distribuce AČFK
Pozice AČFK v českém distribučním rybníku je poměrně nejednoduchá – nejedná
se o artového distributora na plný úvazek
(jako Artcam, CinemArt a další), zároveň se zákonitě s každým svým filmem
s ostatními distributory utkává. Z důvodu
obecně klesající návštěvnosti je již prakticky utopií prezentovat v kině ryze umělecká
a divácky náročná díla typu Černé Venuše
či Turínského koně. Právě Tarrův poslední
film lze vnímat jako apokalyptickou labutí
píseň starých distribučních pořádků.
Vzhledem k výsledkům z posledních let
a současným (divácky úspěšným) aktivitám AČFK se jako klíčové jeví tři distribuční
oblasti:
Zatímco původem dokumentarista Sergej Loznica (debut Moje
štěstí, triumf pološílené kamery v pološíleném světě) pohlíží
na obyčejného ruského člověka jako na animální bytost, v Lovci
Bakura Bakuradzeho zaznívají pietnější tóny. Zvířecí stránky
k nám promlouvají skrze archetypální symboliku. Běsy ruské
duše, stižené jak melancholií, tak zvířeckostí, vyjevuje i etnografický thriller ze sibiřských polárních oblastí Jak jsem dopadl tohle
léto. Kamera spočívá mlčky v prostředí bílé mrazivé samoty, ale
nenachází v lidech přirozenou hloubku jako v Lovci. Uprostřed
Sibiře číhá pouze smrt a šílenství.
Mladí režiséři točí rozjuchané komedie
plné bizarních postav, kostýmů a scén.
Ale nejen artem živ je divák. Mladí režiséři točí rozjuchané komedie plné bizarních postav a scén. Záchvaty audiovizuální energie
tryskají třeba z filmové hádanky Chapiteau-show, na Filmovce se
lze do oparu podivností ponořit s Atomovým Ivanem. Debut mladičkého tvůrce sice poněkud klopýtá, ale bizarnější kostýmy jen
tak nenajdete. K devadesátkové dryáčnické estetice se vrací Alexej Balabanov v novince Topič. Braková mechaničnost si podává
ruku s tradicí ústního vypravěčství i toporností němého filmu.
Moralitka plná sexu, střelby a pohledů do plamenů. O důležitosti
kořenů a zkaženosti současného světa.
–tom–
– co bude na podzim?
1. Filmy pracovně nazvané „artbuster“
(modelový snímek: Stud) – filmy s výraznou uměleckou hodnotou a zároveň silnou
diváckou atraktivitou (téma, herecké
obsazení, úspěšnost na největších festivalech). U těchto vlajkových lodí počítáme nejen s vyššími náklady na kopie,
práva a propagaci, ale i s následnou vyšší
návštěvností. Stud se nyní blíží k hranici
10 000 diváků.
2. Filmy pracovně nazvané „malý
zázrak“ (modelový snímek: Hasta la vista!)
– menší filmy se skrytým potenciálem, kdy
je nutné diváky „pobláznit“ prostřednictvím
propagace a následné šuškandy.
3. České dokumenty (modelový snímek:
Dva nula) – výjimečné české dokumentární filmy.
V rámci tohoto rozdělení uvedeme
na podzim 2012 snímky Obchod pro
sebevrahy (velkolepý černohumorný animovaný projekt Patrice Leconta, premiéra
8. 11.), Hasta la vista! (cesta za láskou
a sexem přes moře handicapů, premiéra
4. 10.) a Dva nula (fotbalová dokumentární
komedie, premiéra 25. 10.).
29. listopadu pak uvedeme dokument
Láska v hrobě Davida Vondráčka.
Jan Jílek
Ze života
promítače
Reportáž
psaná na převíjecím pultu
Vstávají ještě před vámi, celý den jsou zavření mezi čtyřmi
stěnami, v noci se kolem jedné unaveně dopotácejí na Mír
a dají si zasloužené pivo. Hrdinové festivalu, lidé beze jména –
promítači. Dennodenně v promítacích kabinách řeší tisíc a jeden
problém a jejich úsudek má zásadní vliv na podobu projekce. Každá je pro ně menším či větším dobrodružstvím. Záleží
na tom, co se zrovna po...
Určitě jste už například zažili, že obraz na plátně přeskočí.
Většinou je to způsobeno slepkou na filmovém pásu, který se
v minulosti přetrhl. Promítač musí obraz ručně zkorigovat a jede
se dál. Rychle zpátky k převíjecímu pultu, protože je třeba převinout odpromítané kotouče. Stále sleduje čas, přichází okamžik
pravdy – prolnutí. Film totiž sestává hned z několika navazujících kotoučů. Letité stroje v kabině se přehřívají a promítač
čeká na svou chvíli. Modlí se za čtverečky a kolečka, které by
se těsně před akcí měly objevit v rohu plátna. Adrenalin stoupá
a pozornost je na sto deseti procentech. Značka se totiž objeví
(když se objeví) pouze na zlomek vteřiny. Je prolnuto. Při projekci
samozřejmě může dojít k mnoha dalším neštěstím, jedno z nich
je ale promítačova noční můra. Přetržený film. To je ta chvíle, kdy
se v sále rozsvítí, diváci si stěžují a promítač „lepí“ ostudu.
Mějte proto pochopení, promítači s vámi mají jen ty nejlepší
úmysly a doslova pro vás potí krev. Historka z Reduty na závěr
– když bylo třeba bleskurychle vyměnit objektiv na promítačce.
Olej nikde po ruce, infarktová situace. Promítač si otřel zpocené
čelo a lubrikoval vlastním potem. Prý to ale jde i se sáčkem
od lovečáku.
–ona–
Punk´s (not)
dead Včera ve Hvězdě
Odlišné názory a sny vedoucí ke střetu, jehož průběh je zásadní
pro obě strany. Snaží se najít cestu k usmíření. Zvláštní, kolik
podobného mají československé snímky z poslední doby –
Občanský průkaz, Dům a DonT Stop. Ledzeppelinovské vlasáče
z pálivé komedie děsí vojna, vlastní rodiče a budoucnost. Eva
sice pomáhá svému zemitému otci stavět své budoucí hnízdo
na vesnici, potají ale chystá odlet za hranice. A pankáči z debutu Richarda Řeřichy? No future and I hate all of you. Hudebním
chaosem a naštvanými texty chtějí zbourat unylost a šedivost dané doby, profackovat své okolí, vyvést ho z letargie.
Za pomoci agresivní energie a přílivu vzteku. Vtipné, jak většina
médií o vynikajícím filmu DonT Stop píše jako o celkem zdařilém
snímku bez přesahu. DonT Stop je výpovědí o hroutících se
ideálech, o punku, který se stane vaší vyčerpávající osobní
revolucí, ale ničím víc. Ze zdivočelé jízdy se stává melancholie, z agentů chaosu vysokoškoláci mířící na vojnu. Kdoví, jak
film zapůsobil na literárního pankáče Jaroslava Rudiše, jehož
poslední román rovněž odpovídá na otázku: „Kam se, doprdele,
poděl ten odpor?!“
–oči–
7
PÁTEK 27. 7.
ef MÍSTO
8.30
ef Hvězda
ef Reduta 1
9.00
ef Espace Dorleans
Reduta 2
9.30
Klub kultury
ef Sportovní hala
Zasedací míst. Reduty
11.00
Hvězda
ef Reduta 1
11.30
ef Espace Dorleans
ef Klub kultury
Reduta 2
12.00
Sportovní hala
TYP | DÉLKA | FORMÁT
ROK
JAZ. | TIT. | PŘEKL. HOST
115 Jak jsem dopadl tohle léto | Kak ja provel etim letom
101 Ztratil se člověk | Ningen džóhacu
cv | 124 min. | 35 mm
cv | 126 min. | Blu-ray
2010
1967
R | A | ČE
J | A | ČE
212 Příběh filmu: Odysea - 10. a 11. epizoda | The Story of Film:
An Odyssey - Episode 10, 11
WORKSHOP FILM A ŠKOLA
cv | 120 min. | DVD
2011
A|Č|-
20
44
cv | 73 min. | 35 mm
cv | 82 min. | 35 mm
w | 150 min. | PC
1967
2007
M | - | ČE
M | A | ČE
Č|-|-
180 Konfident | eŠteBák
104 Fallové | The Falls
cv | 108 min. | DCP
cv | 185 min. | BetaSP
2011
1980
S|-|A | - | ČE
O. Vetchý, Jan Gogola
133 Deset | Ten
36 Sluneční jas | Sunshine
České motivy v rané tvorbě Agnieszky Hollandové
cv | 91 min. | 35 mm
cv | 173 min. | DVD
pře | 90 min. | PC
2002
1999
PE | A | ČE
A | Č | OV
Č|-|-
Abbás Kiarostamí
István Szabó
Petr Vlček
118 Faust [R: 28. 7. - 21.00]
cv | 134 min. | DVD
2011
R|Č|-
13.30
Reduta 2
14.30
ef Hvězda
Reduta 1
15.00
ef Espace Dorleans
Klub kultury
15.30
Reduta 2
ef Sportovní hala
17.00
Hvězda
Reduta 1
17.30
ef Espace Dorleans
ef Klub kultury
ef Reduta 2
18.00
ef Sportovní hala
20.30
ef Hvězda
ef Reduta 1
21.00
Divadelní stan
Espace Dorleans
ef Klub kultury
21.30
LFŠ Music Stage
Masarykovo nám.
Smetanovy sady
Sportovní hala
Stan café V lese
22.30
ef Divadelní stan
23.00
Stan café V lese
23.30
ef Espace Dorleans
Hvězda
LFŠ Music Stage
Masarykovo nám.
Smetanovy sady
23.59
ef Klub kultury
Sportovní hala
JAKÉ BUDE DNES POČASÍ: Jasno, 28 °C, vytahujte plavky. A ZÍTRA: Koupačka!
STR. ČESKÝ NÁZEV FILMU | PŮVODNÍ NÁZEV
74
Ticho a křik | Csend és kiáltás [R: 28. 7. - 17.30]
Mléčná dráha | Tejút
Workshop pro filmové kluby - Práce s artovým filmem
w | 120 min. | PC
Grigorij Dobrygin
Č|-|-
Aktuální stav ruské kinematografie a kultury
beseda | 90 min. | PC
RU | - | OV
Putička (hud. Doprovod Dikolson) | Grandma's Boy (live score: Dikolson)
Oberhausen blok VI.
sf | 56 min. | 35 mm
blok | 65 min. | 35 mm
1922 - | AM | ČE
1958-61 N | - |
V. Barchatov, V. Gromiková
Olaf Möller
134 Věrná kopie | Copie conforme
24 Sindibád | Szindibád
cv | 106 min. | 35 mm
cv | 90 min. | 35 mm
2010
1971
A, F | Č | OV
M|Č|-
Abbás Kiarostamí
Lekce filmu podle Ondřeje Vetchého
150 Evropa, Evropa | Europa, Europa
lf | 90 min.
cv | 107 min. | 35 mm
Č|-|P, N | A | ČE
Ondřej Vetchý
1990
173 7 dní hříchu
93 Manipulace s realitou: Méliès vs. Lumiere
cv | 99 min. | DCP
blok | 110 min. |DVD
Č|-|-|-|-
O. Vetchý, Josef Urban aj.
Lekce filmu podle Istvána Szabóa
57 Doktor Živago | Doctor Zhivago
212 Příběh filmu: Odysea - 12. a 13. epizoda | The Story of Film:
An Odyssey - Episode 12, 13 [R: 28. 7. - 9.00]
lf | 90 min.
cv | 197 min. | 35 mm
cv | 120 min. | DVD
A|-|A | - | ČE
A|-|Č
István Szabó
1965
2011
83
cv | 97 min. | 35 mm
1971
A | - | ČE
135 Like Someone in Love [R: 28. 7. - 8.30]
46 Tragédie člověka | Az ember tragédiája [R: 28. 7. - 23.00]
cv | 109 min. | DCP
cv | 160 min. | Blu-ray
2012
2011
J | A | ČE
M | A | ČE
Loutkářský soubor Teatro Truhla: Jezdci z Promissetownu
119 Jelena | Elena
154 I katové umírají! | Hangmen Also Die!
DIVADLO
cv | 109 min. | DVD
cv | 134 min. | DVD
2011
1943
R | - | ČE
A | - | ČE
DVA
165 Poupata
15 Proud | Sodrásban
149 Osamělá žena | Kobieta samotna
Epy Epy
KONCERT
cv | 93 min. | 35 mm
cv | 81 min. | 35 mm
cv | 92 min. | DVD
KONCERT
2011
1963
1981
Č|-|M|Č|P | - | ČE
Sketa Fotr
KONCERT
2012
- | - | AE
Seed
PARTY
Sweet Sweetback's Badassss Song
2012
1896
1902
137 Opuštěná země | Sulanga Enu Pinisa
120 Lhostejnost | Bezrazličie
Radio 1 Night: Gadjo.cz
Samotáři
155 Romeo, Julie a tma
cv | 108 min. | 35 mm
cv | 82 min. | DCP
PARTY
cv | 103 min. | 35 mm
cv | 94 min. | 35 mm
2005
2011
SI | A | ČE
R | - | ČE
2000
1959
Č|-|Č|-|-
89
30
cv | 85 min. | 35 mm
cv | 104 min. | 35 mm
1976
2007
A | - | ČE
M|Č|-
135 Like Someone in Love
26 Svědek | A tanú
cv | 109 min. | DCP
cv | 105 min. | 35 mm
2012
1969
J | A | ČE
M | - | ČE
212 Příběh filmu: Odysea - epizoda 12. a 13. | The Story of Film:
An Odyssey - Episode 12, 13
182 Jmenuji se Ki | Ki
cv | 120 min. |DVD
2011
A|-|Č
cv | 99 min. | 35 mm
2011
P | - | ČE
41
cv | 110 min. | DVD
2002
M | A | ČE
122 Srdce jako bumerang | Serdca bumerang
110 Chci to vidět | Je veux voir
cv | 96 min. | DVD
cv | 69 min. | 35 mm
2011
2008
R | A | ČE
F, AR | A | ČE
151 V temnotě | W ciemnosci
131 Vítr nás odvane | Bad ma ra khahad bord
Současný maďarský film
cv | 144 min. | 35 mm
cv | 118 min. | DigiBeta
pře | 90 min. | DVD
2011
1999
P, N | A | ČE
PE | A | ČE
Č|-|-
Lidské tornádo | The Human Tornado
Konec | Konyec
Abbás Kiarostamí
Marcell Jankovics
Olaf Möller
SOBOTA 28. 7.
8.30
ef Hvězda
Reduta 1
9.00
ef Espace Dorleans
ef
ef
ef
ef
ef
Klub kultury
9.30
Sportovní hala
11.00
Hvězda
Reduta 1
11.30
Espace Dorleans
Klub kultury
Reduta 2
Existuje předsmrtný život? | Van élet a halál elott?
Abbás Kiarostamí
Mircea Dan Duta
LEGENDA: STR. | strana v katalogu | ef – English friendly | cv – celovečerní film | kf – krátký film | sf – středometrážní film | lf - lekce filmu | pře – přednáška | w – workshop | A – anglicky | AR – arabsky |
Č – česky | F – francouzsky | J – japonsky | M – maďarsky | N - německy | P – polsky | PE – persky | R – rusky | RU – různé | S – slovensky | SI – sinhálsky | AM – anglické mezititulky | AE – anglické
elektronické titulky | ČE – české elektronické titulky | OV – overvoice. Za reprízovanými tituly uvádíme v závorce datum a čas plánované reprízy ve tvaru [R: datum – čas].