Stínová zpráva z oblasti rovných příležitostí žen a mužů
Transkript
Program Iniciativy Společenství EQUAL CZ.04.4.09/4.3.00.1/0071 Projekt: Prolomit vlny – Zrovnoprávnění mužů a žen na trhu práce Pracovní program: Politika Organizace: Nadace Open Society Fund Praha STÍNOVÁ ZPRÁVA V OBLASTI ROVNÉHO ZACHÁZENÍ A ROVNÝCH PŘÍLEŽITOSTÍ ŽEN A MUŽŮ, 2006 pracovní verze Ing. Petr Pavlík, Ph.D. JUDr. Barbara Havelková Miluš Kotišová Mgr. Kateřina Machovcová Mgr. Markéta Hamrlová (Huňková), PhD. Martina Hynková, DiS Adéla Souralová Mgr. Irena Smetáčková Mgr. Marcela Linková Barbora Kárníková PhDr. Kateřina Nedbálková, PhD. Bc. Eva Ehnertová Praha, květen 2006 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM EU A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.* 1 Zkratky rezortů.................................................................................................... 5 Souhrn ............................................................................................................... 6 Úvod .................................................................................................................. 7 1. Souhrnné zprávy o plnění Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen v roce 2003 a v roce 2004: kritické čtení ............................................................... 10 1.1. Chybějící indikátory a hodnotící kritéria ...................................................... 11 1.2. Chybějící hodnocení ................................................................................ 11 1.3. Chybějící témata..................................................................................... 16 1.4. Zkreslování skutečného stavu ................................................................... 17 1.5. Ignorování občanské společnosti ............................................................... 17 1.6. Řešení: systémové kroky nebo vzdělávání jednotlivců .................................. 18 1.7. Kopírování z předchozích Zpráv................................................................. 20 1.8. Doporučení ............................................................................................ 20 2. Institucionální a personální zabezpečení politiky rovného zacházení se ženami a s muži ....................................................................................................................... 21 2.1. Institucionální mechanismus..................................................................... 21 2.1.1. Rada vlády pro rovné příležitosti mužů a žen....................................... 21 2.1.2. Oddělení pro rovné příležitosti mužů a žen (Oddělení) .......................... 23 2.1.3. Zabezpečení prosazování politiky rovného zacházení na úrovni rezortů ... 23 2.1.4. Rada vlády pro lidská práva – Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen ...................................................................................... 24 2.1.5. Krajská a místní úroveň ................................................................... 26 2.1.6. Úřady práce.................................................................................... 27 2.1.7. Rada hospodářské a sociální dohody .................................................. 27 2.2. Závěry .................................................................................................. 28 2.3. Doporučení ............................................................................................ 29 3. Právo a rovnost mužů a žen ............................................................................. 30 3.1. Legislativní zajištění a vývoj od poslední stínové zprávy................................ 30 3.1.1. Priority .......................................................................................... 30 3.1.2. Zpráva za rok 2003 ......................................................................... 31 3.1.3. Hodnocení Zprávy za rok 2003 .......................................................... 32 3.1.4. Zpráva za rok 2004 a její hodnocení .................................................. 33 3.1.5. Hodnocení Priorit, Zpráv a současného stavu implementace úpravy rovnosti ............................................................................................................. 34 3.1.6. Zákony související s genderovou problematikou................................... 37 3.2. Uplatňování práva na rovné zacházení ....................................................... 38 3.2.1. Rezortní priority ministerstva spravedlnosti ......................................... 38 3.2.2. Institucionální zajištění .................................................................... 39 Orgán pověřený agendou rovnosti .............................................................. 39 Úřady práce a inspektoráty práce................................................................ 40 3.2.4. Aplikace práva na rovné zacházení soudy............................................ 40 3.3. Doporučení ............................................................................................ 44 4. Ženy v mocenských a rozhodovacích pozicích ..................................................... 45 4.1. Popis současného stavu ........................................................................... 46 4.1.1. Funkce volené ................................................................................ 47 4.1.1.1. Zastoupení mužů a žen na všech úrovních volených orgánů ........... 47 4.1.1.2. Postavení žen v politických stranách........................................... 49 4.1.1.3. Strana žen Rovnost šancí.......................................................... 51 4.1.2. Funkce jmenované .......................................................................... 52 4.1.2.1. Veřejný sektor ........................................................................ 52 4.1.3.3. Soukromý sektor ..................................................................... 52 4.2. Koncepce prosazování rovného zastoupení žen a mužů v mocenských a rozhodovacích pozicích ................................................................................ 53 4.3. Plnění priorit .......................................................................................... 53 4.3.2. Stranické koncepce prosazování rovných příležitostí ............................. 55 4.4. Aktivity neziskového sektoru .................................................................... 55 2 4.5. Doporučení ............................................................................................ 56 5. Zajištění rovného zacházení se ženami a muži v přístupu k ekonomické aktivitě ...... 58 5.1. Současný stav genderové rovnosti v oblasti zaměstnání ............................... 58 5.2. Aktivity vlády při prosazování rovných příležitostí ........................................ 61 5.2.1. Legislativní zajištění politiky rovných příležitostí v oblasti trhu práce ....... 61 5.2.2. Institucionální zajištění politiky rovných příležitostí............................... 62 5.2.2.1. Priority vlády v oblasti zaměstnání a jejich zhodnocení .................. 62 5.2.2.2. Instituce zabývající se problematikou RP v oblasti trhu práce ......... 64 5.2.3. Finanční zajištění politiky rovných příležitostí....................................... 65 5.3. Aktivity neziskových organizací ................................................................. 66 5.4. Závěr .................................................................................................... 68 6. Domácí násilí na ženách .................................................................................. 69 6.1. Popis současného stavu v oblasti domácího násilí na ženách.......................... 69 6.1.1. Provedení nutných legislativních změn................................................ 70 6.1.2. Vybudování funkční sítě zařízení sekundární prevence domácího násilí .... 72 6.1.3. Vyškolení profesních skupin přicházejících do přímého styku s problémem domácího násilí ........................................................................................ 73 6.1.4. Zavedení metodických pokynů pro profesní skupiny přicházející do přímého styku s problémem domácího násilí ............................................................. 74 6.1.5. Posílení ochrany nezletilých dětí – svědků domácího násilí..................... 74 6.1.6. Rozvoj spolupráce všech zaangažovaných subjektů ze státní, místní i nevládní neziskové sféry a účinná podpora činnosti neziskových organizací ..... 75 6.2. Aktivity státu při prosazování rovných příležitostí mužů a žen v oblasti domácího násilí na ženách ............................................................................................ 76 6.2.1. Veřejná informační kampaň o nepřijatelnosti domácího násilí ................. 76 6.2.2. Zaměření sociální práce na pomoc obětem domácího násilí.................... 77 6.2.3. Přijetí legislativních změn směřujících k potlačování domácího násilí ....... 78 6.2.4. Monitorování kroků zaměřených na boj proti domácímu násilí ................ 79 6.2.5. Evropská unie kontra ČR v kontextu problematiky domácího násilí na ženách.................................................................................................... 79 6.2.6. Výzkum v oblasti ochrany společnosti před domácím násilím na ženách .. 80 6.3. Aktivity neziskového sektoru v oblasti domácího násilí na ženách................... 80 6.4. Závěr .................................................................................................... 81 6.5. Doporučení ............................................................................................ 82 7. Sex jako průmysl............................................................................................ 83 7.1. Popis současného stavu ........................................................................... 84 7.1.1. Situace obchodu s lidmi za účelem práce v sex průmyslu ...................... 84 7.1.2. Situace v oblasti prostituce ............................................................... 84 7.2. Legislativní zajištění ................................................................................ 85 7. 2.1. Legislativa upravující obchodování s lidmi .......................................... 85 7.2.2. Legislativa upravující prostituci.......................................................... 86 7.3. Institucionální zajištění ............................................................................ 87 7.3.1. Instituce pod patronací státu ............................................................ 87 7.3.2. Nestátní neziskové organizace........................................................... 87 7.3.3. Spolupráce státu a NNO ................................................................... 88 7.4. Finanční zajištění .................................................................................... 89 7.5. Přístup k obětem .................................................................................... 91 7.6. Aktivity vlády a jejích ministerstev ............................................................ 92 7.6.1. Aktivity Vlády ČR ............................................................................ 92 7.6.2. Aktivity ministerstev ........................................................................ 93 7.6.2.1. Aktivity MV ............................................................................. 93 7.6.2.2. Ostatní rezorty ........................................................................ 94 7.6.3. Výzkumy v oblasti sex průmyslu........................................................ 95 7.7. Shrnutí.................................................................................................. 95 7.8. Doporučení ............................................................................................ 96 8. Rovnost žen a mužů v rezortu MŠMT, včetně problematiky vědy a výzkumu............ 97 8.1. Rovnost žen a mužů v rezortu MŠMT ......................................................... 97 3 8.1.1. Institucionální zajištění prosazování rovnosti žen a mužů ve školství....... 98 8.1.2. Koncepce prosazování rovných příležitostí ve školství ........................... 99 8.1.2.1. Koncepce Priorit MŠMT ........................................................... 100 8.1.2.2. Kontrola plnění Priorit MŠMT ................................................... 100 8.1.3. Prosazování rovnosti žen a mužů v rezortu školství v roce 2005 ........... 102 8.1.4. Aktivity nevládního sektoru v prosazování rovnosti žen a mužů ve školství ........................................................................................................... 105 8.1.5. Doporučení k obsahu a plnění priorit týkající se školství ...................... 105 8.2. Oblast Vědy a výzkumu ......................................................................... 106 8.2.1. Popis současného stavu v oblasti výzkumu a vývoje ........................... 106 8.2.2. Základní problémy v oblasti genderové rovnosti v oblasti VaV.............. 107 8.2.3. Priority a postupy vlády/MŠMT při prosazování rovnosti mužů a žen v oblasti VaV ......................................................................................... 108 8.2.3. Doporučení k obsahu a plnění priorit týkající se výzkumu a vývoje ....... 109 9. Stát a nevládní neziskové organizace zaměřené na prosazování rovnosti žen a mužů ..................................................................................................................... 110 9.1. Současný stav českých genderových organizací......................................... 110 9.1.1. „Klasické“ NNO ............................................................................. 111 9.1.2. Organizace existující v rámci politických stran a církví ........................ 112 9.1.3. Klubová a profesní sdružení ............................................................ 112 9.1.4. Akademická a výzkumná pracoviště ................................................. 113 9.2. Financování genderových NNO ................................................................ 113 9.2.1. Financování genderových NNO státem.............................................. 113 9.2.2. Evropské strukturální fondy ................................................................. 114 9.2.3. Nadace ........................................................................................ 115 9.2.4. Další způsoby financování............................................................... 116 9.3. Koncepce spolupráce státu a genderových NNO......................................... 116 9.3.1. Obsahová spolupráce státu a genderových NNO................................. 117 9.3.2. Zhodnocení spolupráce podle rezortů ............................................... 118 9.3.2.1. Ministerstvo práce a sociálních věcí .......................................... 118 9.3.2.2. Ostatní rezorty ...................................................................... 119 9.3.3. Problémy spolupráce s NNO a obsazování postů................................. 120 9.4. Vzájemná spolupráce genderových NNO................................................... 120 9.4. Shrnutí................................................................................................ 121 9.5. Doporučení .......................................................................................... 122 10. Vězeňství z genderové perspektivy ................................................................ 124 10.1. Kontext ............................................................................................. 124 10.1.1. Legislativní úprava....................................................................... 125 10.1.2. Koncepce vězeňství a výhled do budoucna ...................................... 126 10.1.3. Vězeňství očima jiných institucí ..................................................... 127 10.1.4. Klasifikace věznic a uvězněných osob ............................................. 128 10.2. Program zacházení .............................................................................. 129 10.2.1. Práce ......................................................................................... 129 10.2.2. Rekvalifikace a vzdělávání ............................................................ 130 10.2.3. Volnočasové aktivity .................................................................... 131 10.3. Každodennost odsouzených .................................................................. 131 10.4. Postvězeňská péče .............................................................................. 133 10.5. Závěrem ............................................................................................ 134 10.6. Doporučení......................................................................................... 134 Závěr ............................................................................................................. 136 Použitá literatura.............................................................................................. 138 4 ZKRATKY REZORTŮ MPSV MV MŠMT MZe MI MD MPO MZd MK MŽP MO MS MF MZV MMR Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo práce a sociálních věcí vnitra školství, mládeže a tělovýchovy zemědělství informatiky dopravy průmyslu a obchodu zdravotnictví kultury životního prostředí obrany spravedlnosti financí zahraničních věcí pro místní rozvoj 5 SOUHRN Předkládanou stínovou zprávu vypracovali společně odbornice a odborníci z nevládního sektoru a akademické sféry jako alternativu k vládním Souhrnným zprávám o plnění Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen (Zprávy). Dokument nabízí kritické zhodnocení situace v dané oblasti a dokládá, že skutečný stav věcí zdaleka nekoresponduje s relativně optimistickým tónem vládních Zpráv. Ve většině prioritních oblastí, které si vláda vytyčila, zaostávají její aktivity daleko za očekáváním a většina klíčových problémů není řešena vůbec (např. mzdové nerovnosti, rovné zastoupení žen a mužů ve vedoucích a řídících pozicích, vertikální a horizontální segregace podle pohlaví). Zpráva je koncipována jako konstruktivní podnět vládě ČR a je určena především lidem a institucím, kteří se dlouhodobě věnují problematice rovných příležitostí, a těm, kdo mohou přispět ke zlepšení současného znepokojivého stavu (zákonodárci, členové vlády a rezortních aparátů, novináři atd.). Na obecné úrovni došel autorský tým k následujícím závěrům: • Pro českou vládu je dosud rovnost mužů a žen okrajovou záležitostí a skutečné plnění většiny vládních opatření je spíše formální a minimální. • Vláda ani jednotlivá ministerstva nemají ucelenou koncepci prosazování rovných příležitostí, na jejímž základě by byly formulovány priority, postupy a dílčí úkoly a následně bylo prováděno hodnocení jejich plnění. • Vláda, ani jednotlivá ministerstva dosud neformulovaly konkrétní cíle, jejichž plnění by bylo možno hodnotit konkrétními, měřitelnými indikátory a nevytvořily si funkční kontrolní mechanismy. • Stávající institucionální zabezpečení výkonu politiky rovného zacházení s muži a se ženami je zcela nedostačující, přičemž existující orgány jsou vybaveny minimálními kompetencemi a finančními i lidskými zdroji. • Vládní Souhrnné zprávy podávají nepřesný obraz o plnění uložených úkolů a proces jejich vypracovávání je problematický. • Vládní, ani rezortní priority nejsou vytvářeny na základě detailních analýz genderového zatížení v jednotlivých oblastech společenského života, což znemožňuje systematické odstraňování genderových nerovností a vede k opomíjení řady klíčových aspektů a k arbitrárnímu formulování stávajících opatření. • Vláda, ani jednotlivé rezorty vesměs neusilují o přijímání nutných strukturálních změn, rezignují na řešení většiny klíčových problémů a realizují minimum výzkumů zaměřených na mechanismy reprodukce genderových nerovností. • Přístup vlády ke spolupráci s „ženskými“ neziskovými organizacemi není na úrovni odpovídající evropským standardům. • Úroveň dotací na podporu rovnosti je zcela nedostatečná. 6 ÚVOD Cílem v pořadí druhé Stínové zprávy v oblasti rovného zacházení a rovných příležitostí žen a mužů (Stínová zpráva) je zmapovat situaci a vývoj v České republice během dvou let, které uplynuly od publikace první Stínové zprávy v červnu roku 2004 (zachycovala období od roku 1998 do roku 2003). Její východiska se přitom nemění. Autorský tým vychází z předpokladu, že rovné zacházení se ženami a muži (genderová rovnost) je zásadní výzvou pro každou moderní demokratickou společnost a že českou vládu její mezinárodní závazky i odpovědnost vůči občankám a občanům zavazují tento princip důsledně prosazovat. V této souvislosti si uvědomujeme, že stále existuje výrazný rozdíl mezi hodnocením stavu v dané oblasti ze strany expertek/ů z nevládní a akademické sféry a oficiálním (sebe)hodnocením vlády. Stínové zprávy, které jsou vypracovávány ve dvouletých intervalech, proto nabízí alternativu k vládním Souhrnným zprávám o plnění Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen (Zprávy). Tento dokument se logicky zaměřuje na Zprávy za rok 2003 a 2004, přičemž většina kapitol pracuje především se Zprávou za rok 2004, která byla v době jejich psaní nejaktuálnějším vládním dokumentem. Některé kapitoly však postihují i vývoj v roce 2005 (např. kapitola 8). Cílem Stínových zpráv není pouhá kritika. Vedle analýzy současného stavu v dané oblasti, aktivit vlády a činnosti neziskových organizací předkládají i konkrétní doporučení a identifikují některá důležitá témata, která zůstávají stranou pozornosti vládního úřednictva, přestože jsou zásadní z hlediska prosazování rovných příležitostí mužů a žen. V této Stínové zprávě jsou to témata sexuálního průmyslu a vězeňství. Stínové zprávy však nejsou alternativou jen z hlediska nových témat, ale i uchopením dané problematiky. Na rozdíl od vládních Zpráv například diskutují stav institucionálního zabezpečení politiky genderové rovnosti (kapitola 2) a nabízí alternativní informace z vybraných oblastí. Tato zpráva konkrétně tematizuje: právní rámec podpory rovného zacházení (kapitola 3), zastoupení žen ve vedoucích a řídících pozicích (kapitola 4), rovné příležitosti žen a mužů v přístupu k ekonomické aktivitě (kapitola 5), násilí na ženách (kapitola 6), problematiku sexuálního průmyslu (kapitola 7), rovnost mužů a žen ve školství, vědě a výzkumu (kapitola 8), vztah státu a ženských neziskových organizací (kapitola 9) a vězeňství z genderové perspektivy (kapitola 10). Jednotlivé kapitoly jsou autorské, přičemž jednotící strukturou je snaha stručně pojmenovat stávající situaci v daných oblastech, kriticky zhodnotit činnost vlády i neziskových organizací a zformulovat konkrétní doporučení. Autorský přístup se projevuje i v užívání termínů „rovné příležitosti žen a mužů“, „rovnost mužů a žen“, „rovné zacházení se ženami a muži“, které jednotlivé autorky a autor aplikují dle vlastních preferencí. 7 Analýza činnosti vlády není kritikou práce konkrétních lidí v rámci státního aparátu, vesměs žen, které se aktivně zasazují o prosazování politiky rovného zacházení a rovných příležitostí žen a mužů. Dobře si uvědomujeme, v jak složité situaci často pracují, bez dostatečných zdrojů a bez podpory odpovědných vedoucích pracovníků. Stínová zpráva se snaží pojmenovat i tyto skutečnosti a iniciovat zlepšení. Reakce na první Stínovou zprávu z roku 2004 byly různé, přičemž největší rozpětí názorů jsme zaznamenali ze strany státní správy. Někteří informovaní lidé dokument v neformální komunikaci vysoce ocenili a kvitovali s povděkem, že pojmenoval klíčové problémy s prosazováním politiky rovných příležitostí na koncepční, institucionální i individuální úrovni. Jiní byli zdrženlivější a poukazovali na naši „neznalost“ fungování státní správy s podtextem, že kultura a mechanismy operující v rámci státní byrokracie nejsou příznivé prosazování politiky rovných příležitostí žen a mužů. Tato skupina většinou považovala dokument za příliš idealistický, pokud jde o cíle a doporučení. Konečně zde byla i třetí, naštěstí zdaleka nejmenší skupina, která dokument systematicky ignorovala, čímž odmítla předloženou analýzu, závěry i doporučení a vyloučila jakoukoliv diskuzi. K tomu je možné podotknout, že Stínová zpráva je standardní nástroj, kterým aktéři ze sféry občanské společnosti nastavují zrcadlo státní správě, pokud jde o prosazování jednotlivých politických opatření. Přitom se ale nejedná o laickou veřejnost, ale o lidi, kteří jsou vybaveni jistou expertízou v dané oblasti, ať už proto, že jsou aktivní v neziskovém sektoru, nebo proto, že působí na univerzitách či ve výzkumných ústavech a danému tématu se věnují v rámci své profese. Z tohoto pohledu nabízí cenné informace o tom, jak se činnost státu jeví z perspektivy „poučených“ občanů a občanek. Ta je zákonitě jiná než perspektiva státní zprávy, ale to neznamená, že je méně hodnotná či poučená. Novinářská obec Stínové zprávě z roku 2004 věnovala jen okrajovou pozornost v době, kdy byla publikována, a projevila pouze sporadický zájem při příležitosti různých relevantních „výročí“. Není překvapivé, že asi největší zájem o alternativní pohled na prosazování dané politiky v ČR přišel ze zahraničí. Vedle toho, že byl dokument rozeslán relevantním institucím na evropské a světové úrovni, obrátila se na autorský tým řada organizací i jednotlivců, kteří vesměs oceňovali, že je podobné nezávislé zhodnocení k dispozici. Nebyla zaznamenána žádná negativní reakce, a naopak bylo často zmiňováno, že analýza pomohla pochopit dramatický rozpor mezi optimistickým tónem oficiálních vládních dokumentů a skutečným stavem v oblasti rovných příležitostí žen a mužů, pro který je charakteristická spíše stagnace, nedostatečné zajištění dané politiky (finanční, personální i institucionální), pasivita ze strany zodpovědných institucí a nezřídka další prohlubování genderových nerovností. 8 Autorský tým doufá, že předkládaná Stínová zpráva bude správně vnímána jako snaha o identifikaci potenciálu pro zlepšení činnosti vlády a jako konstruktivní podnět, aby začala v plné míře plnit své vlastní priority v oblasti rovných příležitostí žen a mužů. 9 1. SOUHRNNÉ ZPRÁVY O PLNĚNÍ PRIORIT A POSTUPŮ VLÁDY A ŽEN V ROCE 2003 A V ROCE 2004: KRITICKÉ ČTENÍ PŘI PROSAZOVÁNÍ ROVNOSTI MUŽŮ Petr Pavlík Během dvou let, které uplynuly od předcházející Stínové zprávy z roku 20041, schválila vláda dvě Souhrnné zprávy o plnění Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen (dále Zprávy), za rok 2003 a za rok 2004. Za jejich vypracování je zodpovědný ministr práce a sociálních věcí podle opatření 7.2. je ministr povinen „Vyhodnocovat účinnost opatření k uplatňování principu rovnosti a na požádání je předkládat vládě a nevládním organizacím, zabývajícím se postavením žen a rovností mužů a žen.“ Zprávy za rok 2003 a 2004 mají stejnou strukturu, charakter a nedostatky jako všechny předcházející. Jsou členěny do sedmi prioritních oblastí vycházejících z Pekingské akční platformy a ke každé prioritě se váže několik konkrétnějších opatření. Ve stručném úvodu je vymezen obecný rámec, jsou zde stručně diskutovány aktivity některých klíčových aktérů (Rada vlády pro rovné příležitosti mužů a žen, sociální partneři, neziskové organizace), je nabídnuto vágní zhodnocení situace v oblasti rovných příležitostí a jsou specifikovány obecné hlavní cíle2. Poté je diskutováno plnění jednotlivých opatření. Opatření přitom bylo 42 v roce 2003 a 41 v roce 2004. Drtivá většina z nich se z roku na rok nemění. Jakýkoliv závěr či kritické závěrečné zhodnocení chybí (viz níže). Zprávy by měly být základním nástrojem prosazování politiky rovného zacházení. Jako oficiální dokumenty vlády by měly nabídnout zhodnocení činnosti jednotlivých rezortů a vlády jako celku v daném roce a vyhodnocení celkového pokroku při vyrovnávání příležitostí žen a mužů. Zároveň by měly vytýčit cíle pro další rok a specifikovat úkoly pro jednotlivé rezorty i vládu jako celek. Z analýzy Zpráv za rok 2003 a 2004 vyplývá, že v současné podobě Zprávy tuto funkci neplní a z řady důvodů ani plnit nemohou. Následující diskuze, která přímo navazuje na kritické zhodnocení předchozích Zpráv ve Stínové zprávě z roku 2004, je zaměřena pouze na nejzásadnější nedostatky zmíněných dokumentů. Cílem je nabídnout alternativní pohled na vládní dokumenty a identifikovat rezervy v oblasti vyhodnocování plnění vládních Priorit. 1 Stínová zpráva se věnovala období do konce roku 2003. 1. Odbourávání genderových stereotypů v myšlení české populace a posilování povědomí o rovných příležitostech mužů a žen, zejména u osob v rozhodovacích pozicích, 2. zvýšení počtu žen v mocenských a rozhodovacích pozicích, 3. zlepšení podmínek slaďování rodinného a profesního života, 4. odstranění diskriminačního jednání na trhu práce, 5. zlepšení podmínek pro oběti domácího násilí. 2 10 1.1. Chybějící indikátory a hodnotící kritéria Vyhodnocování realizace jakékoliv politiky není možné bez indikátorů a hodnotících kritérií. Jak například konstatuje zpráva Rady Evropské unie z roku 2005: „… indikátory a relevantní data tvoří kritický spojující článek mezi aspiracemi politiky a vyhodnocením, zda fungují. Robustní, platné a spolehlivé indikátory změn v čase a komparativně mezi zeměmi jsou klíčové pro zhodnocení efektivity inovativních politických opatření […] Indikátory mají potenciál zpochybnit rétoriku3.“ Rada Evropské unie přitom specifikuje celou škálu konkrétních indikátorů týkajících se různých oblastí prosazování rovných příležitostí mužů a žen4. Přestože bez odpovídajících indikátorů nelze vyhodnotit, nakolik vláda plní své cíle při prosazování rovných příležitostí žen a mužů, Zprávy za rok 2003 a 2004 s žádnými indikátory nepracují. Nejsou ani specifikovány předpokládané mety pro výše zmíněné hlavní cíle. Není tudíž možné posoudit, jak účinná jsou vládní opatření, a nelze ani vyhodnotit, zda jsou Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen (dále Priority vlády) vůbec plněny. Podobně nelze zhodnotit, zda se vláda přibližuje či vzdaluje od splnění svých cílů v dané oblasti. Z výše uvedeného mimo jiné plyne, že MPSV jako rezort zodpovědný za tento úkol neplní výše zmíněné opatření 7.2. Dále je evidentní, že MPSV, a potažmo vláda, neuplatňuje na vlastní práci měřítka, která striktně vyžaduje od jiných organizací (např. v rámci financování všech projektů řešených v rámci evropské iniciativy EQUAL). Obecně však platí, že bez indikátorů je předkládané „hodnocení“ pouhým rétorickým cvičením. Na to upozorňovala již Stínová zpráva z roku 2004, kde je diskutována standardní potřeba indikátorů výstupů, výsledků a procesu plnění jednotlivých opatření. Dále volá po specifikaci dalších indikátorů, jako je například objem finančních prostředků vynakládaných na prosazování politiky rovných příležitostí. Je nutno konstatovat, že vláda pokračuje v praxi nezveřejňování této klíčové informace. K dispozici jsou jen dílčí informace o vybraných grantových projektech bez aspirace na systematičnost a úplnost. Předkladatel nevyčísluje ani náklady na výzkumy, které jsou ve Zprávách zmíněny, ač tyto údaje musí být snadno dohledatelné. 1.2. Chybějící hodnocení I při odhlédnutí od zásadního požadavku definovat hodnotící kritéria a sledovat indikátory, předkladatel na hodnocení u většiny opatření rezignuje. Ve Zprávě za rok 3 Beijing + 10. Progress made within the European Union: Report from the Luxembourg Presidency of the Council of the European Union. Lucembursko: Ministère de l’Egalité des chances 2005. Str. 83-84. Překlad autora. 4 Indicators for the follow-up of the Beijing Platform for Action. http://europa.eu.int/comm/employment_social/ gender_equality/gender_mainstreaming/global/indicators_en.html 11 2003 bylo „zhodnoceno“ pouze 10 ze 42 opatření a pouze tři ze sedmi prioritních oblastí. Ve Zprávě za rok 2004 to bylo opět pouze 10 ze 41 opatření, ale jen jedna ze sedmi prioritních oblastí! Uvozovky v předchozí větě jsou zcela na místě, neboť předkládaná hodnocení jsou vesměs příliš obecná a nicneříkající. Například u opatření 1.1. „V rámci své mediální politiky a s ohledem na průřezový charakter politiky rovných příležitostí mužů a žen zdůrazňovat tento princip a informovat o opatřeních přispívajících k jeho zabezpečování v souvislosti s věcnou působností každého rezortu. Zařadit do rezortních priorit a postupů při prosazování rovnosti mužů a žen konkrétní opatření v oblasti mediální politiky“ se v roce 2003 uvádí, že: „Mediální aktivity jednotlivých rezortů mají rozdílnou úroveň. Zatímco některá ministerstva dosud ani neuveřejnila rezortní Priority a postupy při prosazování rovnosti žen a mužů na svých webových stránkách, jiná ministerstva hojně publikují v odborném tisku, pořádají osvětové akce v celém svém rezortu, tiskové konference, apod.“ V roce 2004 je „hodnocení“ totožné, jen pořadí hlavní a vedlejší věty je opačné (!)5. Stejně jako u předchozích Zpráv předkladatel „u většiny opatření pouze popisuje aktivity jednotlivých rezortů bez jejich kritické evaluace6“. Zprávy jsou proto pouhé kompilace informací poskytnutých jednotlivými rezorty. Tyto jsou prezentovány bez zhodnocení, zda zmíněné aktivity vůbec souvisí s prosazováním rovných příležitostí. Takový přístup navozuje dojem, že jednotlivé rezorty aktivně pracují, a vydává za plnění jednotlivých opatření aktivity, u kterých není zřejmá jakákoliv souvislost s prosazováním dané politiky ani jakýkoliv pozitivní příspěvek k vyrovnávání příležitostí mužů a žen. Kromě již zmíněného opatření 7.2. se to týká například aktivit MI, které v souvislosti s plněním řady opatření odkazuje na Národní plán počítačové gramotnosti (Zpráva za rok 2003: opatření 1.5., 3.5., Zpráva za rok 2004: opatření 1.1., 1.5., 1.15., 3.5.), ačkoliv ten problematiku rovnosti mužů a žen explicitně nezohledňuje7. (Ve skutečnosti žádný z dotačních programů MI nezahrnuje podporování rovných příležitostí mezi základními kritérii výběru8.) Podobně u opatření 1.13. „Průběžně zapracovávat výsledky genderových analýz do koncepčních materiálů spadajících do věcné působnosti ministerstva“ se lze u rezortu informatiky dočíst: „Ministerstvo informatiky se přihlásilo k podpoře rozvoje informační společnosti e-Europe+ 2005, který zdůrazňuje princip rovných příležitostí v oblasti přístupu k informačním technologiím. V roce 2004 byl schválen dokument Státní informační a komunikační 5 Zveřejnění rezortních Priorit na webových stránkách je pro některá ministerstva problém minimálně od roku 2002. Viz Zpráva za rok 2002. 6 Stínová zpráva z roku 2004. 7 Informace byla poskytnuta oddělením komunikace MI ČR dne 31. 1. 2006. Je také příznačné, že MI nezahrnuje rovné příležitosti mezi priority Státní informační a komunikační politiky. http://www.micr.cz/files/275/SIKP_def.pdf 8 Týká se programů inzerovaných na webových stránek MI: Dotace na podporu vysokorychlostního internetu, Národní program počítačové gramotnosti a Podpora nestátních neziskových organizací. 12 politika, který je umístěn na webových stránkách ministerstva.“ Jak tato informace souvisí s plněním zmíněného opatření, je zcela nejasné. Jiným příkladem může být MZe, jež v obou Zprávách v souvislosti s plněním opatření 7.4. „V rámci své grantové politiky podporovat výzkum společenských jevů, které vedou k diskriminaci žen, případně k ohrožení jejich důstojnosti, zdraví nebo života“ informuje o svých výzkumných úkolech, přičemž není nabídnuta žádná souvislost s prosazováním dané politiky. Například výzkumný úkol Signály změn v disponibilní zemědělské pracovní síle v souvislosti se vstupem ČR do EU je konkretizován: „Věcným obsahem je analýza a hodnocení signálů vývoje na agrárním trhu práce v ČR a regionech ČR – komparace vývoje stavu a struktury zaměstnanosti podle forem podnikání, ukazatelů sociálního postavení zemědělců a základních sociodemografických kriterií9.“ Zda jsou řešeny rovné příležitosti, se můžeme jen dohadovat. Do třetice je možné zmínit informaci poskytnutou ve Zprávě za rok 2004 u rezortu zdravotnictví v souvislosti s plněním opatření 1.15. „V rámci dotační politiky podporovat projekty prosazující rovnost žen a mužů“: „Na ministerstvu zdravotnictví v rámci Národního programu zdraví ČR, který patří mezi základní články politiky státu v oblasti podpory zdraví, bylo prostřednictvím dotačního programu Národní program zdraví – Projekty podpory zdraví realizováno v roce 2004 celkem 117 projektů podpory zdraví. Nešlo o projekty výzkumné, ale preventivní. Jejich záměrem bylo dosažení pozitivních změn v chování lidí a jejich životních podmínek, podpora zájmu o aktivní vztah a zodpovědnost ke zdraví a jeho posilování v rodinách, školách, podnicích, obcích a jiných společenstvích nebo případně na regionální či celostátní úrovni.“ Souvislost s daným opatřením je opět záhadou. Podobných příkladů je však v obou Zprávách mnohem více a jejich výčet by šel daleko za rámec této kapitoly. Pochopitelně i aktivity, které na první pohled s problematikou rovných příležitostí souvisí, nemusí vést k vyrovnávání příležitostí mužů a žen. Naopak mohou vést ke zhoršení, pokud vychází z neznalosti genderové problematiky. Příkladem může být nastavení iniciativy EQUAL v ČR, za které je zodpovědné MPSV. Jedním z pravidel pro hodnocení expertů/ek pracujících na jednotlivých projektech je, že jejich platy nesmí překračovat mzdy obvyklé v organizaci, pro kterou pracují. Toto pravidlo pravděpodobně diskriminuje experty/ky z neziskových organizací, ve kterých jsou obvykle mzdy nižší než v ziskových organizacích, jež se na řešení většiny projektů také podílí. Za práci stejné hodnoty jsou v neziskovém sektoru obecně nižší mzdy. V situaci, kdy v neziskovém sektoru v ČR pracuje výrazně více žen než mužů (tzv. feminizace neziskového sektoru), což zdaleka naplatí pro sektor ziskový, lze spekulovat, že jedním z nezamýšlených důsledků implementace iniciativy EQUAL je reprodukce genderových nerovností v této oblasti. 9 Viz Zpráva za rok 2004, str. 78. 13 Ačkoliv předkladatel většinou na hodnocení aktivit jednotlivých rezortů rezignuje, pozornější čtení Zpráv nabízí představu o ochotě plnit Priority vlády. Aktivnějším rezortům je například věnováno více prostoru. To lze ukázat na jednoduché obsahové analýze prioritní oblasti 1. „Prosazování principu rovnosti mužů a žen jako součást politiky vlády“ Zpráv za rok 2003 a 2004, která zahrnuje opatření, za jejichž plnění odpovídají všechny rezorty. V tabulkách 1. a 2. je pro každý rezort uvedeno, kolik procent textu bylo věnováno jeho aktivitám (vztaženo na počet řádků), v kolika opatřeních není u konkrétního rezortu zmíněna žádná aktivita a u kolika je výslovně uvedeno, že rezort opatření neplní. Tabulka 1. Obsahová analýza prioritní oblasti 1. Zprávy za rok 2003 (vyhodnoceno 11 z 15 opatření) Rezort MPSV Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo financí vnitra obrany informatiky zemědělství zdravotnictví průmyslu a obchodu dopravy kultury spravedlnosti školství, mládeže a těl. zahraničních věcí pro místní rozvoj životního prostředí Úřad vlády % textu 16,6 13,3 19,0 6,6 2,1 7,7 3,5 4,3 2,0 1,3 4,4 5,7 3,5 1,6 2,0 Neplněná opatření 0 0 0 3 3 0 1 1 4 6 2 1 0 5 4 Předkladatel pojmenovává 0 0 0 2 2 0 1 1 2 5 1 0 0 4 3 Předkladatel nepojmenovává 0 0 0 1 1 0 0 0 2 1 1 1 0 1 1 6,4 5 1 4 Tabulka 2. Obsahová analýza prioritní oblasti 1. Zprávy za rok 2004 (vyhodnoceno 12 z 15 opatření) Rezort MPSV Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Ministerstvo Úřad vlády financí vnitra obrany informatiky zemědělství zdravotnictví průmyslu a obchodu dopravy kultury spravedlnosti školství, mládeže a těl. zahraničních věcí pro místní rozvoj životního prostředí % textu 25,4 11,9 15,0 6,5 2,8 5,7 5,3 5,8 1,5 1,8 7,4 5,4 2,3 2,3 0,9 Neplněná opatření 0 0 0 1 0 2 2 1 3 4 2 1 4 4 5 Předkladatel pojmenovává 0 0 0 1 0 2 1 1 3 4 2 1 2 3 4 Předkladatel nepojmenovává 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 2 1 1 0,0 9 1 8 14 I při omezené výpovědní hodnotě takovéto analýzy lze rezorty rámcově rozdělit na aktivní (MPSV, MV, MF) a ostatní, přičemž ze Zpráv vyplývá, že přístup řady rezortů je pouze formální a pasivní (2003: MI, MD, MK, MMR, MŽP, MZd., MPO, MS, MZV; 2004: MI, MD, MK, MZV, MMR, MŽP, Úřad vlády). Za povšimnutí jistě stojí, že aktivity tří aktivních rezortů tvoří 50 % textu věnovaného zmíněným opatřením v roce 2003 a 52,3 % v roce 2004. Celkově je to však ještě výrazně více, protože zvláště MPSV a MV jsou odpovědné za plnění řady dalších opatření, která jsou adresně směřována do těchto rezortů. Je ale třeba zopakovat, že souvislost mezi aktivitami některých rezortů a prosazováním rovných příležitostí je přinejmenším sporná, což kolonka „Neplněná opatření“ nezohledňuje, neboť postihuje pouze opatření, u kterých předkladatel konstatuje neplnění či u kterých neposkytuje pro daný rezort žádnou konkrétnější informaci. Další důležitá poznámka se týká rozdílné úrovně obecnosti informací k jednotlivým rezortům. V případě MPSV, MV a MF jsou vesměs velmi konkrétní, u jiných rezortů jsou naopak často obecné, nicneříkající, což navozuje dojem, že jde jen o jakousi výplň, jež má zakrýt absenci plnění. Za povšimnutí stojí, jak málo relevantních informací je k dispozici pro rezorty kultury, místního rozvoje, informatiky, zahraničí a dopravy. Čtenář/ka se může jen dohadovat, proč předkladatel nehodnotí aktivity Úřadu vlády v roce 2004. Ze Zpráv lze ale také vyčíst, že vláda rezignuje na řešení řady z nejdůležitějších problémů v oblasti rovnosti mužů a žen. Dosud například nebylo přijato v jakékoliv oblasti ani jediné konkrétní pozitivní opatření. Vláda se ani nepokouší řešit problém nerovného zastoupení žen v mocenských a rozhodovacích pozicích, horizontální a vertikální segregaci trhu práce ani přetrvávající nerovnosti v odměňování. Většina rezortů též ignoruje výše zmíněné opatření 1.13. týkající se provádění genderových analýz, jež jsou klíčové pro plnění ostatních opatření (podle Zpráv především MZe, MK, MI, MD, MŽP, MZ, MMR, MPO). Bez analýz lze jen těžko prokázat, jak vlastně zmíněné rezorty Priority vlády plní. Za zmínku stojí i skutečnost, že některé diskutované analýzy jiných rezortů dochází k překvapivým závěrům, které jsou v rozporu se zahraničními výzkumy. Například MPSV uvádí ve Zprávě za rok 2003: „Další zajímavé výsledky poskytla analýza zpracovaná firmou Trexima […] Ze závěrů této studie vyplývá, že procento rozdílu zbývající na platovou diskriminaci (muži a ženy u téhož zaměstnavatele, zařazení ve shodném tarifním stupni a vykonávající stejnou práci) je velmi podstatně nižší než statistikou uváděná celková hodnota a pohybuje se okolo 2 %.“ Zahraniční literatura přitom uvádí, že až 60 % platových rozdílů připadá na platovou diskriminaci10 a i v ČR analýza Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (VÚPSV) dochází k závěru, že: 10 Např. Renzetti, C. M. a Curran, D. J. Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum 2004. 15 „V případě tarifních stupňů lze rozdíly v průměrné náročnosti prací vykonávaných muži a ženami vysvětlit cca 7% vykazovaného mzdového rozdílu11.“ Na místě je otázka, jaká byla metodologie firmy Trexima, když se tak výrazně rozchází s existujícími výzkumy. Důležitější však je, že zmíněná studie implikuje, že žádný problém v této oblasti neexistuje, a předkladatel tento argument nekriticky přebírá, což je patrné nejen z opomíjení analýz VÚPSV, ale i z toho, že ve Zprávě za rok 2004 je argument okopírován, jen singulár je nahrazen plurálem (analýzy). Dalším zásadním nedostatkem Zpráv za rok 2003 a 2004 je přehlížení procesu plnění Priorit, bez jehož analýzy „není možné identifikovat překážky a možné procesní nedostatky při prosazování konkrétních opatření ani úspěšné postupy, které by bylo možné zevšeobecnit a využívat napříč státní správou“12. 1.3. Chybějící témata Jak již bylo zmíněno, Priority vlády vychází z Pekingské akční platformy, ale ta zdaleka nepojmenovává všechna témata relevantní z pohledu rovných příležitostí. Je bohužel charakteristické, že vláda nejde za rámec tradičního pojímání rovnosti mužů a žen a aktivně se nezamýšlí nad dalšími problematickými aspekty současného genderového systému. Mezi tématy, která by měla být řešena a kde by měla být zformulována konkrétní opatření, patří např.: • institucionální a personální zabezpečení politiky rovného zacházení • podpora matek samoživitelek (např. státní garance výplaty alimentů v případě, že dlužníci neplatí výživné) a otázka rodinné politky obecně • rovné zacházení s gayi, s lesbami a s transgendery obecně • sexuální obtěžování • vězeňství a kriminalita obecně • sexuální průmysl Přestože ve vládních Zprávách celá řada důležitých témat chybí, objevují se v nich koncepty, které jsou z hlediska rovných příležitostí více než problematické. Jde především o tzv. syndrom zavrženého rodiče v diskuzi k opatření 4.6. ve Zprávě za rok 2004. Problematický je již chybný překlad anglického „Parental Alienation Syndrome,“ který má správně znít syndrom odcizeného rodiče (alienation = odcizení, zavržení = repudiation, rejection, condemnation) a který automaticky přisuzuje vinu dítěti, jež rodiče (čti otce) údajně zavrhuje. Mnohem zásadnější je však skutečnost, že existence údajného syndromu zavrženého rodiče není prokázána odpovídajícími výzkumy, drtivá většina odborné veřejnosti jeho existenci popírá a jeho používání nemá oporu ve stávající 11 Fischlová, D. Analýza rozdílů ve výši pracovních příjmů mužů a žen – navržení modelového postupu zjišťování podílu diskriminace. Praha: VÚPSV 2002, str. 59. 12 Viz Stínová zpráva z roku 2004, str. 14. 16 lékařské terminologii, oficiální lékařské diagnostice ani v Mezinárodní klasifikaci nemocí. V podstatě se jedná o účelový politický nástroj, který v českém kontextu využívá militantní skupinka otců v boji za svá rodičovská práva. Je na pováženou, že MPSV přejímá tuto rétoriku a dokonce s ní pracuje: „[V] rámci metodického setkávání odborných pracovníků ministerstva práce a sociálních věcí se zaměstnanci Krajských úřadů.“ 1.4. Zkreslování skutečného stavu Zprávy za rok 2003 a 2004 pokračují v praxi zkreslování skutečného stavu prosazování politiky rovných příležitostí. Pouhé vyjmenovávání aktivit jednotlivých rezortů bez jejich vyhodnocení za pomoci konkrétních indikátorů navozuje dojem činorodé práce a pokroku, ač se situace v oblasti rovných příležitostí prakticky nemění (viz další kapitoly) a řada popisovaných aktivit s prosazováním rovných příležitostí nemá nic společného. S tím souvisí i rozdílná úroveň relevance informací k jednotlivým opatřením. Výše bylo nabídnuto několik názorných příkladů, ale výpovědní hodnota informací k řadě dalších opatření je prakticky nulová (např. ve Zprávě za rok 2003 opatření: 3.1., 3.3., 3.4., 3.5. či 4.3.). Za povšimnutí stojí i přiznání předkladatele, že některé relevantní informace jsou rezorty utajovány. Ve Zprávě za rok 2003 v souvislosti s opatřením 1.13. se například píše: „Rezortní pracovní skupina [MF] k uplatňování rovnosti žen a mužů uvedené oblasti monitoruje a připravila podrobnou analýzu počtu žen ve vedoucích funkcích ve všech bankách působících v ČR […] Údaje zjištěné o počtu žen ve vedení bank byly takové povahy, že bylo následně rozhodnuto je nezveřejňovat.“ Lze tedy shrnout, že Zprávy jsou koncipovány tak, aby čtenáře a čtenářky zahltily informacemi, ale přitom neumožnily udělat si představu o skutečném stavu plnění Priorit. 1.5. Ignorování občanské společnosti Stínová zpráva z roku 2004 poukázala i na další problematický aspekt současného procesu vyhodnocování Priorit – absenci nezávislého posouzení vládního sebehodnocení. Je nasnadě, že vláda a jednotlivé rezorty nemusí mít zájem na kritickém zhodnocení (ne)plnění vlastní politiky. Vnímaný rozpor mezi hodnocením současného stavu genderové rovnosti ze strany vlády a ze strany nevládních organizací se ostatně stal podnětem k vypracování zmíněné Stínové zprávy. Reakce zodpovědných úřednic a úředníků MPSV vypovídá o jejich představě o vztahu státu a občanské společnosti. Stínovou zprávu se prostě rozhodli ignorovat. Ve Zprávě za rok 2004 o ní není ani zmínka, ač byla rozeslána všem relevantním aktérům včetně MPSV a Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. Seminář, který autorský tým uspořádal v únoru 2005 a na který byli všichni relevantní aktéři pozváni, sice 17 navštívilo pět zástupkyň z rezortů (MV, MŠMT, MZe, MD, MF), ale Oddělení pro rovné příležitosti mužů a žen MPSV a Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů jako dva klíčové orgány nabídku ke spolupráci ignorovaly. Daly tak jasně najevo, že je nezajímají názory představitelů/ek občanské společnosti a alternativní pohled na činnost vlády. Vyslaný signál je jasný - nastavení kritického zrcadla je nežádoucí a odpovědí je ostentativní přehlížení. Ignorování Stínové zprávy z roku 2004 naznačuje, jak MPSV chápe spolupráci s neziskovým sektorem, po které volá opatření 1.4. „Zabezpečit, aby jednotlivá ministerstva s nevládními a správní úřady organizacemi v rámci zabývajícími svých se kompetencí rovnými navazovaly příležitostmi žen spolupráci a mužů a pokračovaly ve vyhledávání a v rozšiřování této spolupráce. Součástí této spolupráce může být i vyžadování stanoviska k připravovaným právním předpisům nebo jiným zásadním rozhodnutím.“ Spolupráce je možná pouze tehdy, pokud nevládní organizace hrají podle pravidel nastavených úředníky/icemi a pokud se zdrží jakéhokoliv kritického hodnocení. Dalším signálem o přístupu k občanské společnosti je vypuštění části věnované připomínkovému řízení ve Zprávách za rok 2003 a 2004. Až do roku 2002 tato kapitola shrnovala připomínkové řízení a zároveň nevyhnutelně odhalovala snahu některých rezortů vylepšovat vlastní image, což bylo podrobněji diskutováno ve Stínové zprávě z roku 2004. Důvod, proč byly tyto klíčové informace vypuštěny, není předložen, ale je nasnadě, že pokud nejsou k dispozici, zůstává veřejnosti utajen průběh důležité fáze přípravy Zpráv i případné výhrady neziskových organizací k jejich obsahu. Na tomto místě je také důležité upozornit na nenápadnou zmínku MF, že začala spolupracovat s Českým svazem mužů (opatření 1.4.). Jde totiž o organizaci, která se explicitně definuje jako protifeministická a jako protiváha ženským organizacím, jež „hájí zájmy heterosexuálních mužů“. Vymezuje se explicitně proti politice rovných příležitostí tak, jak ji chápe Evropská komise a OSN. 1.6. Řešení: systémové kroky nebo vzdělávání jednotlivců Stejně jako v předchozích Zprávách je jako základní východisko a vysvětlení přetrvávajících genderových nerovností prezentován koncept genderových stereotypů. Podle Zprávy za rok 2004: „Lpění na genderových stereotypech v české populaci přesahuje i do pracovněprávní oblasti, čímž se vytváří podmínky pro diskriminační jednání na trhu práce a v zaměstnání.“ Prvním z hlavních cílů, kterých by měla Česká republika dosáhnout, i nadále zůstává: • odbourávání genderových stereotypů v myšlení české populace a posilování povědomí o rovných příležitostech mužů a žen zejména u osob v rozhodovacích pozicích. 18 Jak bylo podrobeno kritice již ve Stínové zprávě z roku 2004, tyto argumenty zdůrazňující zásadní vliv společenských stereotypů a nedostatku vzdělání/uvědomění jsou zavádějící, protože problém lokalizují na úrovni jednotlivců a jejich předsudků a nezohledňují mocenský rozměr genderových nerovností. Moc je přitom klíčový koncept, pokud jde o jejich pochopení, protože ve vztahu k genderu obecně platí, že muži jako skupina vládnou větší mocí než ženy jako skupina. Muži dominují převážné většině společenských hierarchií a kontrolují většinu společenských zdrojů (ekonomických, symbolických, sociálních, politických). Proto také mají mnohem větší možnosti ovlivňovat každodenní chod společnosti i směr jejího vývoje než ženy. Z toho plyne, že primárním východiskem efektivní politiky rovných příležitostí musí být snaha o změnu mocenských struktur a vztahů tak, aby ženy získaly větší vliv a možnost účinně prosazovat principy genderové rovnosti. Z dosud vypracovaných Zpráv je však zřejmé, že si předkladatel (a vláda) mocenský rozměr problému neuvědomuje a genderové nerovnosti jsou podle něj výsledkem společenských stereotypů a předsudků. Odvádí tedy pozornost od strukturální povahy nerovností, a tedy i od nutnosti měnit mocenské vztahy a nastavení společenských struktur a institucí. Důsledkem je malá pozornost věnovaná konkrétním strukturálním opatřením a pozitivním akcím. V tomto kontextu je snazší pochopit, proč všechny rezorty rezignují na přijímání pozitivních opatření a proč vláda tiše opustila dlouhodobý cíl „zlepšit institucionální mechanismus k zabezpečení rovnosti mužů a žen,“ aniž provedla jakékoliv změny (viz kapitola 2). Indikativní je skutečnost, že termín vzdělávání je použit ve Zprávě za rok 2004 ve 153 případech, zatímco pozitivní akce pouze desetkrát, z toho je šestkrát konstatováno, že žádná pozitivní opatření přijatá nebyla. Slovo „moc“ je použito jen jednou (!). Vzdělávání je navíc chápáno velmi úzce jako předávání informací a opomíjen je jak jeho symbolický rozměr, tak i výchovné působení institucionálních struktur a mechanismů. Vzděláváni mají být jednotlivci, a ne instituce, u kterých by mělo dojít k systémovým změnám. Není například reflektováno, že již samotné Zprávy o plnění Priorit jsou vzdělávacími nástroji, přičemž jedna z hlavních lekcí, které nabízí, je o kamuflování nečinnosti vlády. Zprávy vysílají jasný signál, že prosazování rovných příležitostí je pro vládu okrajová záležitost, na kterou vyčleňuje minimální zdroje (finanční, institucionální i lidské) a která jí nestojí za hodnocení. Podobně názorně ukazují, jakou roli vláda přisuzuje občanské společnosti. Nastavení institucionálních struktur má z hlediska vzdělávání v rovných příležitostech zásadní roli. Pokud vláda neusiluje o změnu současné institucionální logiky, která vychází z genderového dualismu a reprodukuje genderové rozdíly a nerovnosti, 19 vytváří živnou půdu pro udržování stereotypů, o kterých tvrdí, že se je snaží odbourávat. Je proto důležité připomenout, že: „Genderové stereotypy je jistě možné zmínit, nelze jimi však pouze zjednodušeně vysvětlovat problém současného nedobrého stavu v oblasti rovného zacházení s muži a se ženami. Ten vyplývá především z nečinnosti vlády a nedostatku politické vůle prosadit účinná opatření, vybudovat odpovídající 13 institucionální struktury a alokovat patřičné finanční a personální zdroje .“ 1.7. Kopírování z předchozích Zpráv Chronickým nešvarem je kopírování vět a dokonce i celých odstavců z předchozích Zpráv. Stejné jsou již úvodní dva odstavce obou Zpráv, ale zkopírované jsou i některé odstavce v úvodech k opatřením 1., 2., 3., 4., 5. a v diskuzích k opatřením 1.2., 1.3., 1.13., 3.2., 4.1., 4.3., 7.1. a 7.4. Kromě toho jsou často kopírovány celé věty. I tato praxe výmluvně vypovídá o přístupu předkladatele k vypracovávání Zpráv. 1.8. Doporučení Na závěr tedy lze konstatovat, že situace v této oblasti se za dva roky, které uplynuly od předcházející Stínové zprávy, nezměnila. Nejsou vytvořeny funkční kontrolní mechanismy, které by podporovaly efektivní prosazování politiky rovnosti mužů a žen. Doporučení zformulovaná ve Stínové zprávě z roku 2004 jsou stále aktuální: 1. vytýčit konkrétní, měřitelné indikátory (výstupů, výsledků, finančního zabezpečení, institucionálního zabezpečení i procesu plnění), 2. začít skutečně hodnotit, jak vláda plní vlastní Priority, 3. rozšířit okruh řešených témat, 4. přehodnotit proces vypracovávání Zpráv, nepřehlížet důležité aktivity občanské společnosti a zahrnout do hodnocení všechny relevantní aktéry/ky, 5. upustit od zkreslování skutečného stavu plnění vládních Priorit a od používání překonaných konceptů. 13 Viz Stínová zpráva z roku 2004, str. 17. 20 2. INSTITUCIONÁLNÍ A PERSONÁLNÍ ZABEZPEČENÍ POLITIKY ROVNÉHO ZACHÁZENÍ SE ŽENAMI A S MUŽI Petr Pavlík Institucionální zabezpečení politiky rovného zacházení se ženami a muži v období od minulé Stínové zprávy v oblasti rovného zacházení a rovných příležitostí mužů a žen z roku 2004 (Stínová zpráva z roku 2004) žádných změn nedoznalo. Vláda navíc v tichosti opustila dlouhodobý cíl „zlepšit institucionální mechanismus k zabezpečení rovnosti mužů a žen,“ který byl naposledy zmíněn ve Zprávě za rok 2002. Ve Zprávě za rok 2003 jsou přitom diskutovány závěry a doporučení twinningového projektu PHARE České republiky a Švédska s názvem „Zlepšení veřejného institucionálního mechanismu pro zavedení, posílení a kontrolu prosazování rovných příležitostí pro muže a ženy.“ Vzápětí se však uvádí, že institucionální zajištění rovných příležitostí „je v České republice na poměrně dobré úrovni“ a je poprvé od roku 1998 vypuštěn výše zmíněný cíl. Ve Zprávě za rok 2004 už o projektu není ani zmínka a MPSV přichází s tvrzením, že: „[I]nstitucionální a právní zajištění rovných příležitostí pro muže a ženy je v České republice na velice dobré úrovni“. Tento takzvaný vývoj od nedostatečného institucionálního zabezpečení v roce 2002 až po jeho velice dobrou úroveň v roce 2004 proběhl bez sebemenší institucionální změny. Bylo by opravdu těžké najít lepší doklad o formálním a alibistickém přístupu MPSV k politice rovného zacházení se ženami a muži, jejíž koordinaci má v gesci. Podobně výmluvné je, že Zprávy za rok 2003 a 2004 opět nepředkládají samostatné a konkrétní zhodnocení fungování jednotlivých článků institucionálního mechanismu. 2.1. Institucionální mechanismus Institucionální mechanismus byl zevrubně diskutován ve Stínové zprávě z roku 2004 a nedoznal od té doby žádných změn. V následující diskuzi se omezíme pouze na zhodnocení některých aspektů fungování klíčových článků. 2.1.1. Rada vlády pro rovné příležitosti mužů a žen Rada vlády pro rovné příležitosti mužů a žen (RVRP) jako poradní orgán vlády by měla být nejviditelnějším článkem současného institucionálního mechanismu. Zároveň je však její statut víceméně formální. Nemá žádné výkonné ani kontrolní pravomoci a její přínos ke skutečnému prosazování politiky rovných příležitostí je tudíž i při nejlepší vůli velmi malý. Omezuje se vesměs na přenos informací a „dovzdělávání“ přítomných rezortních náměstků/kyň. Nezdá se však, že ti by pak nějak výrazně ovlivňovali činnost vlastních rezortů v této oblasti. V období od publikace Stínové zprávy z roku 2004 RVRP 21 zformulovala devět doporučení vládě, ale neustavila žádný pracovní výbor (pouze dvě pracovní skupiny), ač to bylo doporučeno ve výstupech twinningového projektu. Stát v RVRP zastupuje 12 členek/ů z rezortů na funkční úrovni náměstků ministrů, místopředseda ČSÚ, členka poslanecké sněmovny a zmocněnec vlády pro lidská práva, kteří mají podle statutu povinnost účastnit se zasedání. V RVRP je 9 žen (39 %), ale jen dvě zastupují stát. Tabulka 2.1. názorně ukazuje, jak (ne)zodpovědně k této povinnosti zástupci a zástupkyně státu přistupovali v období od poslední Stínové zprávy. Za pozornost stojí především přístup náměstků z rezortů MZe, MZV, MF, MZd, MPSV, MV, MŠMT. Dlužno podotknout, že na laxnost náměstků MZe a MF bylo poukázáno již v minulé Stínové zprávě a že nepřítomnosti náměstka MZe měly za následek, že se vyhodnocení stavu plnění rezortních priorit a postupů při prosazování rovnosti mužů a žen sedmkrát (!) odkládalo. Podobné odklady jsou běžnou praxí, jen na zasedání dne 7. 6. 2005 byla takto odložena vyhodnocení priorit rezortů MPSV, MO, MV a MF. Přístup zmocněnců pro lidská práva mluví sám za sebe, byť i jen proto, že mají v gesci plnění Konvence OSN o odstraňování všech forem diskriminace žen. Pouze dva náměstci (MPSV a MS) se zúčastnili více než poloviny zasedání. Není proto překvapivé, že si RVRP na zasedání 16. 4. 2004 odhlasovala, že docházka nebude uváděna ve výroční zprávě s odůvodněním: „Bylo by to nadbytečné a snižovalo by to hodnotu zprávy14.“ Tabulka 2.1. Prezence zástupců/kyň státu na zasedání RVRP Jméno Orgán Čurdová Sajda Mülnerová/Hošek Postránecký Přibyl/Volf Fürstová/Liberda Müllner Vošahlík/Svoboda Zelinka/Volf Přibylová Hanačíková Rybníček/Toman Drápal Jařab/Karásek Pémová/Špaček PS ČR MPSV MPSV MV MV MS MŠMT MZV MF MO MMR MZe ČSÚ ZVPLP MZd 24.2. 2004 1 1 1 1 1 1 1* 1 1* 16.4.2004 1 1 1 1 1 1 - 10.6. 2004 1 0 0 1 1 1 1* 1 0 1 0 11.10. 2004 1 1 1 0 0 1 1 7.12. 2004 1 0 0 1 0 18.1. 2005 1 1 0 1 1 1 0 1 1 1* 0 7.6. 2005 1 0 0 1 0 Zdroj: Převzato z www.mpsv.cz. ZVPLP – zmocněnec vlády pro lidská práva; (1) – přítomen/na; (-) – nepřítomen/na; (0) – chybí v zápisu; (*) - vyhodnocení stavu plnění priorit a postupů při prosazování rovnosti mužů a žen v rámci daného rezortu. RVRP svou pozornost zaměřuje především na aktivity státu a například Stínovou zprávu z roku 2004 zcela ignorovala. Zde je však na místě zmínit, že členkami RVRP jsou i zástupkyně ženských neziskových organizací, včetně Gender Studies, o.p.s.15, která projekt předchozí Stínové zprávy realizovala. Je jistě překvapivé, že se nezasadila o to, 14 15 Viz Záznam ze zasedání, http://www.mpsv.cz/files/clanky/966/z160404.pdf Oficiálně zastupuje Asociaci pro rovné příležitosti, ve které ale zastupuje Gender Studies, o.p.s. 22 aby byla Stínová zpráva diskutována na zasedání RVRP. Zároveň je však nutné zmínit, že tato zástupkyně je od roku 2005 ředitelkou odboru na MPSV. Tento konflikt zájmů bohužel nebyl vnímán jako problém ani zodpovědnými činiteli, a jak se zdá, ani zmíněnou NNO. Je tedy možné shrnout, že RVRP lze považovat spíše za symbolické vyjádření vůle vlády prosazovat politiku rovného zacházení, ale její skutečný přínos je do značné míry iluzorní. Statut poradního orgánu vlády však neumožňuje rozšířit její pravomoci tak, aby se mohla stát skutečně významným a efektivním článkem institucionálního mechanismu. 2.1.2. Oddělení pro rovné příležitosti mužů a žen (Oddělení) Postavení Oddělení pro rovné příležitosti mužů a žen (Oddělení) jako orgánu zajišťujícího koordinaci vnitrostátní politiky prosazování rovnosti mužů a žen se v období od minulé Stínové zprávy nezměnilo. V rámci struktury MPSV je stále umístěno jako organizační jednotka nejnižší úrovně. Nemá proto nástroje k efektivnímu prosazování politiky rovného zacházení ani v rámci MPSV. Směrem k ostatním rezortům nedisponuje potřebnými formálními pravomocemi ani dostatečnými zdroji. Oddělení stále disponuje pouze 5 lidmi, ačkoliv z twinningového projektu vyplynula potřeba jeho rozšíření. Ze Zpráv vyplývá, že se nezměnila ani náplň práce Oddělení, která zahrnuje např. zajišťování činnosti RVRP, vypracovávání Souhrnných zpráv o plnění Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen či zadávání výzkumů týkajících se genderových otázek. V letech 2003 a 2004 byl okruh výzkumů zadávaných Oddělením rozšířen za rámec pouhých výzkumů veřejného mínění. V roce 2003 byl například agentuře Taylor Nelson Sofres Factum zadán výzkum s názvem Obraz ženy v médiích a reklamě a jeho vliv na veřejné mínění o rovnosti mužů a žen, Sociologický ústav AV ČR zase řešil výzkum s názvem Podpora využívání rodičovské dovolené muži. Není však zřejmé, že by měly závěry výzkumů nějaké přímé dopady na formulování vládních Priorit, například ve formě nových opatření, která by z těchto výzkumů vycházela. Zástupkyně/ci Oddělení se evidentně také podílí na činnosti řady orgánů a institucí v oblastech, kde se jejich činnost dotýká politiky rovného zacházení s muži a ženami (např. Český statistický úřad, Rada vlády pro lidská práva atd.), a reprezentují ČR pokud jde o tuto problematiku i směrem k EU. 2.1.3. Zabezpečení prosazování politiky rovného zacházení na úrovni rezortů Na rezortní úrovni sestává institucionální zabezpečení z polovičního úvazku pro zaměstnance/kyni pověřeného agendou rovných příležitostí (tzv. „gender focal point“). V současné době tuto činnost vykonává 12 žen a 3 muži. Jak konstatovala Stínová zpráva z roku 2004: „Zřízení funkce koordinátora pro oblast rovnosti žen a mužů byl pozitivní krok, ale rozsah úvazku, současné institucionální zařazení, poskytovaná podpora ani 23 svěřené kompetence zdaleka nekorespondují s deklarovanými vládními cíli v dané oblasti. Možnosti pověřených pracovníků efektivně plnit svěřené úkoly jsou jen velmi omezené a není v jejich silách zajistit, aby byla genderová problematika do věcné agendy většiny rezortů systematicky zapracovávána. Formální platforma pro spolupráci pracovníků z různých rezortů neexistuje, což tento nedobrý stav jen dále umocňuje.“ Během posledních dvou let nedošlo v této oblasti k žádné změně16. Jedním z plánovaných podkladů pro tuto kapitolu měl být výzkum založený na rozhovorech s pracovnicemi a pracovníky pověřenými touto agendou v jednotlivých rezortech. Bohužel se však všichni oslovení až na jednu výjimku buď omluvili a odkázali nás na příslušná tisková oddělení, nebo na prosbu o rozhovor nereagovali. Na odmítnutí spolupráce na jakémkoliv výzkumu má samozřejmě každý plné právo. Takto jednotná reakce je však poměrně neobvyklá a má nezanedbatelnou výpovědní hodnotu, zvláště v kontextu dotazníkového šetření, které provedly švédské expertky v rámci twinningového projektu. Z šetření mimo jiné vyplynulo, že: „Dvě třetiny pověřených pracovníků věnují problematice genderové rovnosti méně než polovinu své pracovní doby […] Drtivé většině pověřených pracovníků se nedostává podpory, kterou potřebují k tomu, aby mohli odpovědně iniciovat potřebné změny a ovlivňovat struktury, ve kterých pracují. Počet pověřených pracovníků, kteří mají více než formální, písemnou podporu od svého náměstka ministra, je extrémně nízký. Většina pověřených pracovníků (pokud ne všichni) se zdá být izolována […] drtivá většina pověřených pracovníků neobdržela žádné instrukce, co se od nich očekává 17.“ Je jistě možné, že se situace během uplynulých dvou let zlepšila, ale mlčení pověřených pracovnic a pracovníků spíše naznačuje, že opak je pravdou. Lze totiž předpokládat, že kdyby byl vývoj pozitivní, nebyl by důvod o zkušenostech mlčet. Takto se spíše zdá, že jsou zde obavy otevřeně pojmenovat současný stav, který je ale zřejmý již ze Zpráv o plnění vládních priorit a z twinningového projektu – institucionální zabezpečení na úrovni rezortů je nedostatečné a není vůle ke změnám. Dlužno podotknout, že tyto obavy řada pracovníků/ic z rezortů vyjadřuje neoficiálně. 2.1.4. Rada vlády pro lidská práva – Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen18 Rada vlády pro lidská práva (RVLP) jako stálý poradní orgán vlády mimo jiné sleduje vnitrostátní plnění závazků ČR vyplývajících z Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) a dává vládě podněty v oblasti ochrany lidských práv 16 Jistou výjimkou je rozšíření úvazku v rámci MŠMT v roce 2004. Nejednalo se však o systémové opatření s dlouhodobou perspektivou (viz kapitola 8). 17 Asklöf, C. a kol. Hodnotící zpráva: Zlepšení státního institucionálního mechanismu pro zavádění, prosazování a monitorování rovných příležitostí pro muže a ženy. Praha: MPSV 2003. 18 V souvislosti s touto sekcí je důležité zmínit, že autor kapitoly je členem výboru pro odstranění všech forem diskriminace žen. 24 a svobod. V letech 2004 a 2005 se rovné příležitosti dostaly na pořad jednání RVLP jen jednou v souvislosti s podnětem Výboru pro práva dítěte k zajištění práva dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči (23. 2. 2004). RVLP podnět schválila a předložila vládě, která na jeho základě přijala usnesení č. 1108 ze dne 10. 11. 2004 a v této souvislosti uložila ministrům práce a sociálních věcí, spravedlnosti a školství, tělovýchovy a mládeže konkrétní úkoly19. Přestože podnět ze své povahy zasahuje do oblasti rovných příležitostí mužů a žen, nebyl bohužel postoupen k připomínkování či posouzení širší odborné veřejnosti ani Výboru RVLP pro odstranění všech forem diskriminace žen. Tak se mohlo stát, že RVLP předložila vládě podnět, který je postaven na předpokladu, že existuje tzv. syndrom zavrženého rodiče, což není prokázáno odpovídajícími výzkumy (viz též kapitoly 1 a 6)20. Výbor inicioval revokaci podnětu podpořenou stanovisky odborné veřejnosti (Společnost sociální pediatrie) a MZd., kteří existenci SZR popírají. Dále bylo předloženo svědectví o aktuálních negativních dopadech zmíněného usnesení vlády na rovnost žen a mužů ze strany ženských neziskových organizací. RVLP ji však jednohlasně odmítla na zasedání dne 6. 2. 2006 a ignorovala odborné argumenty ve prospěch laických dojmů. Zprávy o stavu lidských práv v České republice v letech 2003 a 2004, které zmocněnec vlády pro lidská práva každoročně zpracovává, nejdou za rámec vládních Zpráv o plnění Priorit. Vesměs opakují stejné informace, ale oproti Zprávám jsou pečlivěji zpracované v tom, že obsahují také hodnotící a doporučující pasáže, které vyjadřují stanovisko zpracovatele ke sporným otázkám. Nicméně ty se v oblasti práv žen omezují na pár dílčích poznámek převážně zaměřených na právní rozměr věci. Je pozitivní, že zpráva o stavu lidských práv za rok 2004 věnuje jeden odstavec Stínové zprávě z roku 2004 a uvádí ji mezi odkazy, což nastavuje zrcadlo přehlíživému postoji MPSV. Není však zřejmé, že by se analýza a doporučení předkládaná ve Stínové zprávě jakkoliv promítla do vlastního koncipování zprávy či do činnosti Rady vlády pro lidská práva. Na druhé 19 Podnět mimo jiné ministrovi práce a sociálních věcí doporučuje: „… kvalifikované seznámení sociálních pracovníků se syndromem zavrženého rodiče, ověřování znalostí o problematice syndromu zavrženého rodiče v rámci prokazování zvláštní odborné způsobilosti nebo podporu zřizování a fungování specializovaných pracovišť pro diagnostiku a terapii dětí (rodin) se syndromem zavrženého rodiče.“ Ministrovi spravedlnosti doporučuje, aby „vypracoval seznam soudních znalců s uvedením jejich specializace a výslovným vyznačením odborníků na syndrom zavrženého rodiče, zajistil seznámení soudců s existencí nových specializovaných pracovišť pro diagnostiku a terapii dětí (rodin) se syndromem zavrženého rodiče, dětí týraných atd.“ 20 Tzv. syndrom zavrženého rodiče z definice přisuzuje vinu za narušené vztahy dítěti, které jednoho rodiče (čti otce) údajně zavrhuje a které by mělo být podle podnětu RVLP „léčeno“ na „nových specializovaných pracovištích pro diagnostiku a terapii dětí (rodin) se syndromem zavrženého rodiče.“ Vina je rovněž dávána rodiči dítěte, kterému je dítě svěřeno do výchovy (čti matce) a který dítě údajně popouzí (či programuje) proti druhému rodiči. Usnesení vlády tak ve svých důsledcích porušuje základní práva žen - matek, a to zejména těch, které se staly ácího násilí, neboť příslušné orgány jsou na základě usnesení nuceny například sdělit adresy utajených azylových domů, kde se matka s dítětem ukrývá. Mnohem závažnější je však skutečnost, že usnesení zakládá precedent, že lze předkládat politicky motivované podněty, které nejsou podložené odbornými argumenty. Zdaleka nejtragičtější je ale skutečnost, že takové podněty mohou být schváleny RVLP na základě dojmu jejích členů a členek, že údajný fenomén (zavrhování jednoho rodiče ze strany dítěte popouzeného druhým rodičem) v praxi existuje. Jednotliví členové a členky rady se na tento dojem opakovaně odvolávali v rámci neformálních diskuzí. 25 straně svědčí o nekvalifikovaném přístupu to, že tzv. syndrom zavrženého rodiče pronikl i do textu Zpráv o stavu lidských práv21. Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen se v uplynulém období scházel v pravidelných měsíčních intervalech. Přínos jeho práce pro prosazování rovnosti mužů a žen však byl poměrně skromný. V podstatě jediným hmatatelným výstupem byl podnět k výše zmíněné revokaci podnětu výboru pro práva dítěte. Celkově lze tedy hodnotit činnost RVLP v uplynulém období z hlediska politiky rovného zacházení s muži a ženami jako nedostatečnou. Genderová perspektiva není integrální součástí práce RVLP a nezdá se, že členové a členky RVLP považují danou problematiku za prioritní. Nezodpovědný přístup zmocněnců vlády pro lidská práva k povinnosti navštěvovat zasedání RVRP byl diskutován výše. 2.1.5. Krajská a místní úroveň Na krajské a místní úrovni vesměs žádné formální institucionální struktury neexistují. Jak ukazují předběžné výsledky výzkumu zaměřeného na analýzu prosazování rovných příležitostí na této úrovni22, vláda nevyvíjí žádnou iniciativu k řešení této situace, ač to bylo opět doporučováno v rámci twinningového projektu. Vedoucí Oddělení JUDr. Zelenková vyjádřila postoj MPSV jako koordinátora pro politiku prosazování rovnosti mužů a žen velmi jasně na zasedání Rady pro rovné příležitosti žen a mužů dne 18. 1. 200523 v reakci na poznámku PhDr. Kumperové (Plzeňský kraj) ve smyslu, „že některé projednávané koncepční záležitosti jsou spíše na úrovních ministerstev a pro úroveň krajů neexistuje ani žádná pracovní skupina.“ JUDr. Zelenková odvětila: „…tyto záležitosti jsou pouze v kompetenci krajů samotných, vláda nemůže krajům v tomto směru nařizovat. Vláda je otevřená spolupráci s kraji, např. v roce 2004 v rámci twinningového projektu byly zorganizovány semináře o rovnosti žen a mužů na krajích, které o tuto spolupráci projevily zájem. Kraje mají přístup na jednání Rady (status stálých hostů) a informace o jejich aktivitách budou velmi vítány.“ Je přitom zřejmé, že by MPSV mohlo minimálně iniciovat novely zákona o krajích a zákona o obcích, které by vytýčily povinnosti v oblasti rovných příležitostí. Je ale celá řada dalších aktivit, které by vláda mohla v tomto směru podniknout, kdyby pro ni daná problematika byla skutečně prioritou (např. pravidelné semináře, koncepční podpora, financování relevantních výzkumů). Podobně by kraje v případě zájmu o rovnost mužů 21 Dikce některých pasáží je vskutku alarmující: „Bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem nebo popuzování dítěte proti druhému rodiči vede často ke vzniku či prohlubování tzv. syndromu zavrženého rodiče. Tato forma násilí na dětech, kterou syndrom zavrženého rodiče zcela jistě představuje, není dosud ze strany státu dostatečně řešena. V ČR dosud neexistuje zařízení (tzv. reintegrační centrum), které by se zabývalo diagnózou a terapií syndromu zavrženého rodiče a které by zároveň zprostředkovávalo obnovení kontaktů rodičů s jejich dětmi, u nichž došlo ke vzniku tohoto syndromu (Zpráva o stavu lidských práv, 2003, str. 82).“ 22 Genderový audit krajů a měst je realizován v rámci projektu Prolomit vlny Otevřené společnosti, o.p.s. 23 Viz Zápis ze zasedání, www.mpsv.cz. 26 a žen mohly samy iniciovat spolupráci s NNO ve svém kraji nebo se inspirovat doporučeními twinnigového projektu. 2.1.6. Úřady práce Ze Zpráv za rok 2003 a 2004 nelze posoudit, jaká je role úřadů práce při prosazování rovných příležitostí žen a mužů, ačkoliv by jistě mohly být významným článkem institucionálního mechanismu. Vyplývá z nich pouze, že úřady práce vesměs rezignují na svou kontrolní funkci, nejsou schopny (či ochotny) prokazovat a postihovat diskriminaci na základě pohlaví a nedávají k dispozici žádné informace o výši uložených pokut. MPSV se sice snaží ve Zprávě za rok 2003 vysvětlit, že „počet prokázaných případů diskriminace je nízký, neboť stále je obtížné jednoznačně prokázat diskriminační jednání. Z jednání o přijetí do zaměstnání nejsou pořizovány písemné doklady a odmítnutí přijetí do zaměstnání zaměstnavatelé často zdůvodňují tím, že občan nesplňuje odborné nebo jiné předpoklady pro výkon dané profese24,“ nezdá se však, že by zodpovědné orgány pociťovaly potřebu přijímat nějaké kroky k nápravě (legislativní návrhy, vyhlášky atd.) kromě obvyklého odkazu na nezbytnost dalšího vzdělávání. 2.1.7. Rada hospodářské a sociální dohody Činnosti Rady hospodářské a sociální dohody (RHSD) je v Prioritách věnováno opatření 1.3 „Při jednání Rady hospodářské a sociální dohody a v jejích pracovních týmech a skupinách prosazovat zásadu rovného postavení mužů a žen, zejména v otázkách odměňování a pracovních podmínek,“ leč informace o jeho plnění jsou natolik vágní, že nelze zhodnotit, zda je vůbec plněno. Nicméně navozují dojem, že plněno je. Dobrým příkladem je informace týkající se rezortu vnitra: „Vedoucím pracovního týmu RHSD ČR pro veřejné služby a veřejnou správu je náměstek ministra vnitra pro veřejné služby a veřejnou správu. Vzhledem k tomu, že výše uvedený náměstek ministra zastupuje ministerstvo vnitra i v Radě vlády pro rovné příležitosti žen a mužů, je prosazování rovného postavení žen a mužů neoddělitelnou součástí jeho činnosti v RHSD ČR.“ Nejen že se neodůvodněně předpokládá, že pouhé členství v RVRP automaticky zaručuje prosazování rovného postavení žen a mužů; zmíněný náměstek se ve sledovaném období zúčastnil pouze dvou ze sedmi schůzí RVRP. Hodnotit se dá zastoupení žen a mužů v delegaci vlády (pouze muži), ve vedení pracovních týmů (pouze muži) a ve vedení pracovních skupin (2 ženy a 7 mužů), které s oficiální vládní politikou právě neladí. Poukázat lze také na skutečnost, že v závěrech z jednání RHSD nejsou rovné příležitosti ani jednou tematizovány,25 a to ani pokud jde 24 Viz plnění opatření 3.2. Na webových stránkách vlády ČR (www.vlada.cz) jsou dostupné závěry ze 13 plenárních schůzi (2 linky jsou nefunkční). 25 27 o požadavky RHSD zformulované v souvislosti s Národním akčním plánem zaměstnanosti (44. plenární schůze 13. a 23. 4. 2004). Zde Plenární schůze RHSD „požaduje, aby rezorty a Komise zřízená pro přípravu NAPZ využily při zpracování návrhu NAPZ náměty na jeho obsah přednesené na této Plenární schůzi zaměřené zejména na: oblast celoživotního vzdělávání, potírání nelegálního zaměstnávání, zvýšení mobility pracovní síly, program aktivního stárnutí, vytvoření možnosti zaměstnávání při obnově životního prostředí a údržbě krajiny, podporu vytváření pracovních míst v terciálním sektoru, zefektivnění administrativního a právního prostředí pro vytváření pracovních míst.“ Je výmluvné, že rovné příležitosti mezi těmito prioritami nejsou. RHSD samozřejmě není jediným poradním orgánem vlády. Neuspokojivý stav zastoupení žen v ostatních poradních a pracovních orgánech vlády ČR shrnuje tabulka 2.2. Stojí za povšimnutí, že když už se procento žen vyšplhá nad 30 %, je to především zásluhou neziskového sektoru. Státní orgány v rozporu se svými Prioritami ženy nenominují. Tabulka 2.2. Zastoupení žen a mužů v poradních a pracovních orgánech vlády Bezpečnostní rada státu Legislativní rada vlády Rada vlády ČR pro lidská práva Rada pro výzkum a vývoj Rada vlády pro nestátní neziskové organizace Rada vlády pro národnostní menšiny Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky Rada vlády ČR pro záležitosti romské komunity Rada vlády pro rozvoj lidských zdrojů Rada vlády pro udržitelný rozvoj Hospodářská rada vlády Vládní výbor pro zdravotně postižené občany Vládní dislokační komise Vládní výbor pro EU Rada vlády ČR - Investiční Rada Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů Rada vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci Ženy Muži 1 5 6 (1) 1 13 5 (2) 1 4 (1) 2 5 2 3 0 6 2 10 (3) 5 (3) 8 21 12 14 21 25 8 24 24 20 16 17 16 15 12 13 23 Ženy % 11,1 19,2 33,3 6,6 38,2 13,7 11,1 14,2 7,7 20 11,1 15 0 28,6 14,3 43,4 17,8 Vedoucí pozice % 0 0 0 0 33,4 0 0 0 25 0 0 16,7 0 50% 0 1 0 Zdroj: Převzato z www.vlada.cz. V závorkách jsou uvedeny počty žen nominovaných za státní správu. Stav k 17. 3. 2006. 2.2. Závěry Ze zhodnocení stávajícího institucionálního zabezpečení politiky rovného zacházení s muži a se ženami vyplývá, že optimismus koordinačního orgánu MPSV ohledně úrovně tohoto zabezpečení není na místě. Poslední dva roky nepřinesly žádné změny a stále platí, že „je zcela nedostatečné. Existující institucionální mechanismus slouží ve skutečnosti spíše 28 k navození dojmu, že vláda plní své mezinárodní závazky a věnuje této oblasti pozornost deklarovanou ve vládních Prioritách26.“ Na druhé straně je nutné zmínit, že se výrazně změnila situace v oblasti finančního zabezpečení prosazování rovných příležitostí žen a mužů především díky tomu, že ČR začala čerpat z Evropských strukturálních fondů (ESF), kde je rovnost příležitostí přímo tematizována v několika opatřeních a kde je také jedním z tzv. horizontálních témat, jež jdou napříč všemi programy spolufinancovanými z ESF (viz také kapitola 5).27 To však lze těžko považovat za výsledek cíleného úsilí vlády ČR prosazovat danou politiku. Jde spíše o jeden z nezamýšlených efektů přistoupení k EU. 2.3. Doporučení Na závěr tedy lze konstatovat, že situace v této oblasti se za dva roky, které uplynuly od předcházející Stínové zprávy, nezměnila a zformulovaná doporučení jsou stále aktuální. V souvislosti s hodnocením plnění vládních Priorit je třeba: 1. na úrovni vlády vytvořit samostatný orgán pro rovnost mužů a žen vybavený dostatečnými kompetencemi, finančními a personálními zdroji, 2. posílit institucionální struktury na úrovni rezortů například formou zřízení samostatných odborů pro rovnost mužů a žen, které budou svou činnost koordinovat s výše zmíněným orgánem, 3. vybudovat institucionální struktury na krajské a místní úrovni s odpovídajícími vertikálními a horizontálními vazbami na orgány s celostátní působností 4. neprodleně zajistit, aby úřady práce aktivně vykonávaly svou kontrolní funkci, a vyhodnocovat jejich činnost pomocí jasně stanovených indikátorů. 26 27 Viz Stínová zpráva z roku 2004, str. 29. Tato problematika bude předmětem samostatné kapitoly ve Stínové zprávě z roku 2008. 29 3. PRÁVO A ROVNOST MUŽŮ A ŽEN Barbara Havelková Efektivní implementace jakékoli politiky vyžaduje provedení několika kroků: přijetí vhodné legislativní úpravy, aplikaci a vymáhaní práva státními orgány, podporu dodržování práva soukromými osobami, vyhodnocování účinků zvolené úpravy (zejména zda aplikace a vymáhání práva přináší kýžené výsledky), a případně reformu úpravy.28 Následující text se nejprve zaměří na legislativní vývoj v oblasti rovného zacházení s muži a ženami. Hodnoceny budou Vládní zprávy za roky 2003 a 200429 a vývoj právní úpravy rovnosti pohlaví od publikace poslední Stínové zprávy z roku 2004 dodnes (zahrnut bude i rok 2005 - období Vládními zprávami dosud nepokryté). Diskutována bude i související legislativa (zákon o registrovaném partnerství). Pozornost bude dále věnována uplatňování práva na rovné zacházení v praxi: zaprvé prioritám pro prosazování rovnosti mužů a žen v rezortu Ministerstva spravedlnosti, mj. odborné přípravě právníků (soudců/kyň a advokátů/tek) na rovnostní agendu, zadruhé institucionálnímu zabezpečení, zejména svěření agendy podpory rovnosti veřejnému ochránci práv, zatřetí aktivitám správních orgánů na úseku rovnosti (úřady a inspektoráty práce), a začtvrté dosavadní aplikaci práva na rovné zacházení českými soudy. V textu jsou zohledňovány jak povinnosti ČR vyplývající z členství v EU, tak obecný soulad práva a jeho aplikace s principem rovnosti. 3.1. Legislativní zajištění a vývoj od poslední stínové zprávy 3.1.1. Priority Část II. Vládních priorit je věnována „Právnímu zabezpečení předpokladů rovnosti mužů a žen a zvyšování úrovně právního vědomí“. V roce 2003 sestávala ze dvou opatření: 2.1. „Průběžně revidovat platné právní předpisy s ohledem na jejich soulad s principem rovného postavení žen a mužů ve společnosti, resp. s odpovídajícími požadavky práva Evropského společenství…“, a 2.2. „Vypracovat a předložit vládě návrh právní úpravy ochrany před diskriminací…“ Druhé opatření se v Prioritách pro rok 2004 již nevyskytuje. 28 Obdobně k povinnosti národní implementace politiky EU: Nicolaides, P. Enlargement of the EU and Effective Implementation of its Rules. Maastricht: EIPA 2000, který rozlišuje: transpozici (přiblížení právních předpisů) aplikaci (vytvoření procesního rámce a administrace opatření správními orgány), vymáhání (kontrola plnění a zajištění dodržování pravidel správními orgány), dodržování (soukromou sférou), vyhodnocení (kontrola aplikace a vymáhání právních předpisů zejména s ohledem na to, zda jsou dosahovány požadované výsledky) a reformu (v návaznosti na zjištění nedostatků ve fázi vyhodnocení) - (překlad autorky). 29 Zpráva za rok 2003, str. 43-49, Zpráva za rok 2004, str. 66-69. 30 3.1.2. Zpráva za rok 2003 V rámci hodnocení plnění úkolu 2.1. ve Vládní zprávě 2003 je zaprvé zdůrazňován pokrok v oblasti pracovního práva. Antidiskriminační instituty, představené českému právu první euronovelou30 zákoníku práce31 v roce 2000, byly zpřesněny a doplněny zákonem č. 46/2004 Sb., jehož návrh vláda předložila Poslanecké sněmovně v roce 2003 a který nabyl účinnosti 1. března 200432. Jednalo se například o doplnění definic pojmů přímá a nepřímá diskriminace, obtěžování a sexuální obtěžování. Zákoník práce též nově umožnil přijetí pozitivních opatření pro podporu rovnoměrného zastoupení mužů a žen. Antidiskriminační ustanovení byla vtělena též do služebního zákona33 a zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů34. Ani jeden z těchto zákonů dosud nenabyl účinnosti. V roce 2003 byl vládou předložen také eurokonformní návrh nového zákona o zaměstanosti (ten byl Poslaneckou sněmovnou přijat v roce 200435). K postupnému odstranění rigidních ochranných opatření v pracovněprávní oblasti přispělo zrušení vyhlášky č. 261/1997 Sb., která zakazovala některé práce a pracoviště všem ženám36. Vládní zpráva poukazuje též na změny právní úpravy sociálního zabezpečení: sjednocení věku potřebného pro vznik nároku na příspěvek za výsluhu služebních let k důchodu u státních zaměstnanců37 a umožnění výdělečné činnosti rodiči při současném pobírání rodičovského příspěvku38. V oblasti nemocenského pojištění Vládní zpráva informuje o schválení věcného záměru nového zákona o nemocenském pojištění39, podle kterého měla nárok na „mateřskou dávku“40 nejen matka dítěte, ale i otec pečující o dítě, pokud dávka není vyplácena matce41. Vládní návrh zákona obsahující tyto změny byl 14. 3. 2006 schválen Poslaneckou sněmovnou. 30 Zákon č. 155/2000 Sb. Zákon č. 65/1965 Sb. 32 Odpovídající změny byly provedeny též v zákoně č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků 33 Zákon č. 218/2002 Sb. 34 Zákon č. 361/2003 Sb. (upravuje služební poměr pro následující sbory: Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky, Celní správa České republiky, Vězeňská služba České republiky, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace) 35 Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti 36 MZd vydalo novou vyhlášku č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, jež jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání. 37 Česká vláda vyhodnotila, že požadavek stejného důchodového věku u státních zaměstnanců se nevztahuje na ČR, došlo nicméně ke sjednocení věku potřebného pro vznik nároku na příspěvek za výsluhu služebních let k důchodu (novela služebního zákona - zákon č. 426/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech). 38 Rodič, který splní zákonem stanovené podmínky (pokud osobně celodenně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do čtyř let věku nebo do sedmi let věku, jde-li o dítě, které je dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě těžce zdravotně postižené), může být současně s pobíráním rodičovského příspěvku výdělečně činný a nárok na rodičovský příspěvek mu zůstane zachován bez ohledu na výši dosaženého příjmu (novela, zákon č. 453/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře). 39 Věcný záměr zákona schválen usnesením vlády č. 104 ze dne 4. 2. 2004. 40 Dávka ze systému nemocenského pojištění poskytovaná z titulu porodu dítěte a péče o novorozené dítě, v návrhu zákona označována i nadále „peněžitá pomoc v mateřství“. 41 § 32 návrhu zákona 31 31 Vládní zpráva též konstatuje, že v roce 2003 byly předloženy dvě novely trestního zákona42 obsahující úpravu domácího násilí. Jednu vypracovanou ministerstvem spravedlnosti předložila vláda, byl to nicméně druhý senátní návrh, který byl schválen, a jako zákon č. 91/2004 Sb. zavedl novou skutkovou postatu podle § 215a - „týrání osoby žijící ve společném obydlí“. Opatření 2.2. je považováno 43 antidiskriminačního zákona za splněné předložením návrhu vládě. 3.1.3. Hodnocení Zprávy za rok 2003 Vládní zpráva relativně přehledně zpracovává ministerstvy připravované novely či návrhy zákonů, které se dotýkají problematiky rovnosti. Přesto je třeba poukázat zejména na dva problémy: jeden se týká hodnocení právní úpravy a jeden hodnocení procesu, ve kterém jsou normy přijímány. Problémem hodnocení právní úpravy je, že Vládní zpráva nepoukazuje na žádné nedostatky právní úpravy. Nečiní tak zaprvé s ohledem na přetrvávající ochranná opatření - například § 150 zákoníku práce stále obsahuje obecný zákaz výkonu prací pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol všemi ženami, což nelze považovat za ustanovení v souladu s obecným požadavkem rovnosti pohlaví ani v souladu s právem Evropských společenství. Zadruhé nepoukazuje na absenci některých potřebných nových ustanovení. Většina z nich je obsažena v návrhu antidiskriminačního zákona, ten byl ale v roce 2003 pouze ve fázi návrhu předloženého vládě – právní normy v něm obsažené ještě zdaleka nebyly, a v březnu 2006 ještě stále nejsou, součástí českého práva. Zatřetí by měly zprávy sledovat diskuze o nových institutech, respektive návrhy nových zákonů, které jsou v rozporu s požadavkem skutečné rovnosti pohlaví. Již od roku 2002 tak například, v souvislosti s povodňovým balíčkem, existuje záměr upravit „společné zdanění manželů“, které podporuje tradiční rodinný model a znevýhodňuje mj. matky samoživitelky oproti sezdaným párům s dětmi (blíže viz bod 1.5.). Lze si jen těžko představit, že při přípravě tohoto ustanovení došlo k hlubší analýze genderových dopadů úpravy. Problém hodnocení přijímání norem spočívá v tom, že legislativní proces je sledován ve velmi omezeném rámci. Jakoby k revizi právního předpisu ve prospěch rovnosti mužů a žen došlo v momentě, kdy jej rezortně příslušné ministerstvo odevzdává vládě. Ve Vládní zprávě se tak například nedočtěme, který ze dvou návrhů úpravy domácího násilí byl nakonec schválen Parlamentem, s jakými problémy se setkává schvalování nového zákona o nemocenském pojištění či antidiskriminačního zákona. Přestože zásahy do osudu těchto návrhů v legislativním procesu časově spadají do roku 42 Zákon č. 140/1961 Sb. V současné době dostupný na stránce Poslanecké sněmovny ČR: www.psp.cz (Sněmovní tisk 866/0), stránka navštívena dne 16. 3. 2006 43 32 2004, uvádím je již zde, neboť vzhledem ke změně způsobu hodnocení úkolů v části II. Vládní zprávy 2004 se již o některých zákonech navržených v roce 2003 vůbec nedočteme. Fakt, že hodnocení revize právních předpisů se nevztahuje na celý legislativní proces, podle našeho názoru ilustruje nedostatečnou provázanost mezi technickým aparátem a politickou částí státní správy. Je otázkou, zda je vhodné hovořit o Prioritách a postupech vlády, když ze Zpráv není možné vyčíst existenci jakékoli politické vůle na vládní úrovni či v rámci stran vládní koalice v Parlamentu. Že je politická podpora návrhu zákona na nejvyšší úrovni pro úspěch v legislativním procesu zásadní, ukázalo schválení zákona o registrovaném partnerství Poslaneckou sněmovnou dne 16. prosince 2005 po silné intervenci premiéra Paroubka a jeho definitivní přijetí absolutní většinou Sněmovny po vetu Prezidenta Klause dne 15. 3. 2006 (zde se jednalo v prvé řadě o zaručení jednotného hlasování vládní ČSSD). 3.1.4. Zpráva za rok 2004 a její hodnocení V roce 2004 se výrazně změnil charakter hodnocení plnění Priorit a postupů vlády. Jednotlivá ministerstva se vyjadřují k zohledňování principu rovnosti při tvorbě právních předpisů v rámci svého rezortu, ve své většině se ale omezují na velmi obecné konstatování, že ministerstvo „při tvorbě nových právních předpisů... sleduje a zabezpečuje... soulad s principem rovného postavení“ (MŠMT, podobně MPO, MZd, MS, MZV a MMR). Tato ministerstva bohužel neuvádějí, které konkrétní otázky při tomto monitoringu vyvstávají a jak jsou řešeny. Výjimkou je zde MZe, které uvádí, že princip rovnosti je zohledněn „například v nově zpracovaných právních předpisech v oblasti myslivosti a rybářství, [kde] byla respektována odlišnost pohlaví ve všech oblastech při stanovení součástí služebních stejnokrojů“. Je otázkou, zda je toto jediná oblast, na kterou je při podpory rovnosti žen a mužů v rámci rezortní agendy možné seriózně zaměřit pozornost. MF a MS poukazují na novelizaci vnitřních pracovněprávních předpisů s ohledem na princip rovnosti (tato opatření se zřejmě omezují na antidiskriminační ustanovení). Některá ministerstva uvádí konkrétní příklady zohlednění principu rovnosti (např. MV – novelizace zákona o azylu chránící specifickou situaci zranitelných osob jako jsou matky, osamělé ženy a dívky44, MK – novelizace zákona o rozhlasovém a televizním vysílání45, která zakazuje diskriminační reklamu, MO – nový branný zákon46, který stanoví brannou povinnost pro všechny občany bez rozdílu pohlaví, či MPSV – přijetí eurokonformního 44 Zákon č. 325/1999 Sb. o azylu Zákon č. 341/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů 46 Zákon o branné povinnosti a jejím za zajišťování č. 585/2004 Sb. 45 33 zákona o zaměstnanosti47 a vytvoření návrhu novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí48, která by umožnila umístění v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jak nezletilé matce, tak nezletilému otci dítěte). Jak již bylo řečeno výše, Zpráva za rok 2004 nenavazuje na zprávu předchozí, tudíž se s výjimkou poznámky o přijetí zákona o zaměstnanosti a antidiskriminačního zákona (hodnoceno v rámci plnění úkolu 1.7.) nedozvídáme, které předpisy navrhované ministerstvy a případně v jakém rozsahu byly schváleny Parlamentem, vstoupily v platnost, případně se staly účinnými. 3.1.5. Hodnocení Priorit, Zpráv a současného stavu implementace úpravy rovnosti Transpozice Ustanovení komunitárního práva z oblasti rovného zacházení byla doposud zapracována hlavně do pracovněprávních předpisů. V této souvislosti je třeba upozornit na dva problémy. Zaprvé jde v některých případech o transpozice, kde zákon ještě nenabyl účinnosti, zadruhé je třeba zdůraznit nevhodnost difúzního přístupu. Služební zákon i zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů obsahují antidiskriminační ustanovení, účinnost obou zákonů je ale nicméně z finančních důvodů odsouvána (původně byla stanovena na 1. 1. 2005, nyní je posunuta na 1. 1. 2007, není ale zřejmé, zda vůbec kdy nabudou účinnosti). Toto odkládání účinnosti s sebou nese v současné negativa. době V případě nedochází služebního k euro-novelizaci zákona, (nedošlo platného, ale k harmonizaci neúčinného, ustanovení 49 s novelou Směrnice o rovném zacházení ). V oblasti služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů, což je mnohem závažnější, se „vzhledem k odsouvání účinnosti nového zákona řídí služební vztahy příslušníků policie, hasičů, celníků atd. zákonem o policii, který definice diskriminace nemá, protože se s nimi počítalo do nového služebního zákona. Vzhledem k tomu, že navíc nemáme antidiskriminační zákon, nemáme pokryto rovné zacházení s muži a ženami – tak, aby obsahovalo i vymezení, co všechno je diskriminace, a vymezení povinnosti zajišťovat rovné zacházení – ve vztahu k takovým složkám, jako jsou ozbrojené složky, hasiči, policie, celníci, vězeňská služba atd50.“ Úprava rovného zacházení v oborových zákonech (tzv. difúzní způsob úpravy) jako přístup byla již ve Stínové zprávě z roku 200451 vyhodnocena jako neuspokojivá, neboť nejednotnost úpravy způsobuje zaprvé odlišný rozsah povinností a nároků v závislosti na prameni úpravy, a zadruhé není v některých oblastech ochrana před 47 48 49 50 51 Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti Zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně–právní ochraně dětí Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS. Písemné interview s Pavlou Boučkovou, Poradna pro občanství, občanská a lidská práva, 20. 3. 2006. Str. 36 a následující 34 diskriminací garantována dostatečně či vůbec (např. v přístupu k povolání a samostatné výdělečné činnosti, přístupu ke zboží a službám, sociální ochraně, bydlení či zdravotnictví)52. S cílem garantovat jednotnost a efektivnost ochrany před diskriminací ve všech oblastech života byl dne 21. 1. 2005 vládou Poslanecké sněmovně předložen návrh antidiskriminačního zákona. Ten byl ve znění pozměňovacích návrhů schválen Poslaneckou sněmovnou dne 7. 12. 2005, ale následně zamítnut Senátem 26. 1. 2006. Zákon je v březnu 2006 opětovně projednáván Poslaneckou sněmovnou, která jej může schválit absolutní většinou 101 hlasů. Je třeba poznamenat, že ze strany vlády je návrhu zákonu věnována pouze nezbytná pozornost. Vládu na jednáních Sněmovny i Senátu zastupoval Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti Pavel Němec, který apeloval na jeho přijetí zejména z důvodu povinností ČR vůči EU: „Tento zákon se zabývá vlastně implementací mezinárodních závazků České republiky […] už v této době jsme ve zpoždění v zavádění mezinárodních závazků do našeho právního řádu53.“ V rámci ústních jednání na půdě komor Parlamentu ČR může být závazek vůči EU silným argumentem, je nicméně otázkou, jak efektivní může být v praxi antidiskriminační zákon, který zákonodárce nepřijal z důvodu zajištění rovného postavení jednotlivců ve společnosti, ale z důvodu zcela jiného. Je též nutné poznamenat, že návrhu antidiskriminačního zákona se nedostalo politické podpory nejvyšší úrovně – přestože poslanci a poslankyně stran vládní koalice hlasovali ve třetím čtení dne 7. 12. 2005 všichni pro schválení návrhu, vláda neiniciovala žádná politická jednání o jeho podpoře jinými politickými stranami zastoupenými v Poslanecké sněmovně. Tato absence upřímného zájmu na cíli úpravy (primární zájem na splnění požadavků EU, a nikoli na vytvoření kvalitní právního rámce pro rovné zacházení), a nedostatek vůle k zajištění přijetí úpravy (absence politických jednání o podpoře návrhu) se jistě projeví ve všech následujících fázích implementace antidiskriminačního zákona (vyhrazení finančních prostředků, pozornost věnovaná monitoringu dodržování norem, intenzita vymáhání dodržování práva správními úřady, atp.). Chceme-li hodnotit, zda jsou princip rovného zacházení a ochrana před diskriminací v ČR dostatečně právně ošetřeny a zda Česká republika plní své závazky vůči EU, musíme zejména vyčkat na hlasování o Senátem vráceném návrhu antidiskriminačního zákona v dolní komoře Parlamentu. 52 V tomto smyslu viz též důvodovou zprávu k antidiskriminačnímu zákonu. Záznam jednání Poslanecké sněmovny ze dne 15. 3. 2006: http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/054schuz/s054224.htm#r1, stránka navštívena dne 16. března 2006 53 35 Závěrem je třeba upozornit na to, že „vývojová spirála nesměřuje pouze nahoru“ – v období od roku 2003 se v českém právním řádu objevují nová ustanovení, která rovné postavení žen a mužů rozhodně nepodporují. Příkladem je institut rodinného zdanění (též jako „společné zdanění manželů)54, který od 1. 1. 2006 umožňuje manželům, kteří vyživují alespoň jedno dítě žijící s nimi v domácnosti, vypočítávat daně ze společného základu – součtu jejich příjmů. Tato úprava je nejvýhodnější pro velmi tradiční rodiny, kde manžel vydělává a žena je doma s dětmi (spojením jednoho vysokého příjmu a jednoho neexistujícího příjmu se manželé dostávají do nižšího daňového pásma), vyloženě nevýhodná je pro páry, kde oba partneři mají vysoký příjem. Zde jde česká úprava zcela proti trendům v EU – například v Německu se diskutují možné úlevy pro rodiny, kde jsou oba partneři výdělečně činní. Cílem je jak zajistit, aby pracovní trh nepřicházel o vysoce kvalifikované ženy-matky, tak aby tyto ženy byly motivovány děti vůbec mít. Vytvoření sekundárních pracovních míst (v péči o domácnost a děti) je pak dalším souvisejícím pozitivem. Rodinné zdanění též znevýhodňuje nesezdané páry s dětmi a samoživitele/ky55. Zvyšování úrovně právního vědomí Přestože se v II. vládní prioritě explicitně hovoří o „zvyšování úrovně právního vědomí“, není k naplnění této priority formulováno žádné konkrétní opatření, v důsledku čehož plnění tohoto obecného cíle není monitorováno. Opatření některých ministerstev tak zahrnují specifické informační kampaně (například veřejnou informační kampaň o nepřijatelnosti domácího násilí a dalších forem násilí páchaného na ženách z roku 2003), obecný princip antidiskriminace, jeho důležitost a pozitivní důsledky nicméně zůstávají nevysvětleny. To je politováníhodné zejména vzhledem k faktu, že právní úprava diskriminace pracuje s termíny, které nejsou v českém právním povědomí, u laické ani u odborné veřejnosti, spojeny s jasným obsahem. To platí jak pro pojmy našemu právnímu řádu již déle známé („rovnost“ či „garantování práv bez rozdílu pohlaví“56), tak tím více pro nové pojmy převzaté z acquis communautaire („obtěžování z důvodu pohlaví“, „sexuální obtěžování“, nebo „nepřímá diskriminace“). Další fáze implementace Ve Zprávách se bohužel nic nedočítáme o další implementaci práva, zejména o aplikaci a vymáhaní práva státními orgány, dodržování práva soukromými osobami, vyhodnocování efektivity práva, a případně reformu úpravy. Je pravda, že na implementaci politiky rovnosti v konkrétních oblastech (domácí násilí, přístup 54 § 13a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů Nejedná se znevýhodnění absolutní, ale relativní – ve vztahu k výhodám tradičních rodin. 56 Sáhneme-li do postkomunistického práva, jsou obsaženy v Listině základnéch práv a svobod (Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.): Článek 1 a Článek 3 odstavec 1. 55 36 k ekonomické aktivitě, apod.) se zaměřují zvláštní priority, přesto by bylo vhodné zamýšlet se nad některými aspekty implementace, které jsou právu vlastní. Monitorována by měla být zejména aplikace antidiskriminačních norem soudy a dále sledování litigace v oblasti diskriminace57: Jsou podávány žaloby? Proti jakému typu diskriminace? postupu, či Proti při diskriminaci ukončení v odměňování, pracovního poměru, přístupu nebo k zaměstnání, na sexuální 58 Analyzovány by pak měly být možné důvody chybné aplikace práva kariérnímu obtěžování...? a nezájmu obětí o soudní ochranu; zvážena by měla být reforma úpravy. 3.1.6. Zákony související s genderovou problematikou Jedním z problematických aspektů přístupu vlády k rovným příležitostem mužů a žen je poměrně úzké vymezení dané problematiky. Jako korekci proto zmíníme na tomto místě ještě dva genderově relevantní zákony: zákon o registrovaném partnerství a vládní návrh zákona o regulaci prostituce (viz kapitola 7). Dne 15. 3. 2006 bylo Poslaneckou sněmovnou přehlasováno veto Prezidenta ČR Václava Klause proti návrhu zákona o registrovaném partnerství. Přijatý poslanecký návrh zákona byl v pořadí již sedmým pokusem o legislativní úpravu partnerského soužití osob stejného pohlaví (pět z nich vzešlo ze Sněmovny, dva připravilo MS - jen jeden z nich ovšem schválila vláda). Přijatý zákon je střední variantou – přestože v mnoha ohledech vychází ze zákona o rodině (obdobně jsou upraveny například uzavření a zánik partnerství či práva a povinnosti mezi partnery včetně vyživovací povinnosti), nestaví registrované partnery na roveň manželům59. Chybí zejména možnost adopce (§ 13 odst. 2 zákona zakazuje osvojení dětí po dobu trvání partnerství). Zásadním nedostatkem je, že institut společného jmění manželů občanského zákoníku se nevztahuje na registrované partnerství, což bude způsobovat problémy při dělení majetku v případě rozvodu60. 57 V květnu 2004, v odpovědi na můj dotaz (č.j. 97/2004-OI-ST/2), uvedlo ministerstvo spravedlnosti, že od roku 1999 sleduje spory z pracovního poměru s motivem diskriminace na základě pohlaví a potlačování práv, o skončení pracovního poměru v souvislosti s diskriminací na základě pohlaví, a spory týkající se mzdové diskriminace na základě pohlaví. MS uvedlo, že od sledovaného roku nebylo žádné pravomocné rozhodnutí u těchto tří sporů zaznamenáno (dopis od Ing. Petra Landkammera, ředitele odboru informatiky a statistiky ministerstva spravedlnosti ČR, květen 2004). Tuto statistiku ale popírá realita – m.j. případ sexuálního obtěžování v pražských Dopravních podnicích, o kterém roku 2003 rozhodoval podle zákoníku práce Obvodní soud pro Prahu 9. Mé žádosti o poskytnutí aktualizované statistiky, které jsem adresovala kanceláři pro „informace pro veřejnost“ jakož i pracovnici pověřené genderovou problematikou v listopadu 2005, zůstaly bez odpovědi. 58 Jak uvedu dále, obsahují některá soudní rozhodnutí více než jen kuriózní právní názory – právní argumentace a aplikace českých norem implementujících směrnice ES v rozsudcích obsažená je v přímém rozporu s evropským právem, a tento rozpor může být základem pro žalobu Komise Evropských společenství proti ČR pro nesplnění povinnosti podle Smlouvy o založení Evropského společenství podle čl. 226 této Smlouvy, případně vnitrostátní žaloby na náhradu škody (viz bod 2.2.4.). 59 Tak činí např. holandská úprava, kde mohou gayové a lesby uzavřít plnohodnotné manželství. 60 Nový zákon nicméně vhodně novelizuje velké množství souvisejících zákonů. V oblasti trestního práva je umožněna volba obhájce pro partnera, odepření svědecké výpovědi či odvolání ve prospěch obžalovaného. V oblasti správního práva se uzákoňuje právo na informace o zdravotním stavu partnera, zápis registrovaného partnerství do občanského průkazu, nikoli ale výjimka v žádosti o občanství, povolení k trvalému pobytu a pracovního povolení u cizinců v partnerském svazku. Pro účely občanského práva se partner stává osobou 37 3.2. Uplatňování práva na rovné zacházení 3.2.1. Rezortní priority ministerstva spravedlnosti Priority a postupy ministerstva spravedlnosti při prosazování rovnosti mužů a žen na rok 2003 se zaměřují na několik oblastí. Velká část úkolů se týká lidských zdrojů na MS či v rezortu (úkoly 1, 2, 4, 5, 7, 8, 10) včetně vzdělávání soudců/kyň (úkol 8), zmiňován je gender mainstreaming (m.j. úkoly 3 a 16), dále informační politika (úkoly 11 – 14), obsahující též závazek zveřejňování rozhodnutí Evropského soudního dvora („ESD“)61 a Evropského soudu pro lidská práva („ESLP“)62, pozornost je věnována též problematice trestné činnosti páchané na ženách a vězeňství (úkoly 17 – 21). Plnění Priorit v rezortu MS lze jen těžko vyhodnotit, zaprvé proto, že na stránkách 63 MPSV není na oficiálním seznamu pracovníků pověřených genderovou problematikou uvedena žádná osoba pro MS, a tedy nikdo, kdy by poskytoval aktuální informace veřejnosti, a zadruhé vzhledem k absenci publikace novelizovaných rezortních Priorit a Zpráv o plnění na webových stránkách MS64. Plnění Priorit bude v následujících odstavcích analyzováno zejména s ohledem na informace získané mimo MS. Vzhledem k výše zmiňovaným požadavkům efektivní implementace se následující hodnocení zaměří zaprvé na vzdělávání koncipientů/tek, advokátů/tek a soudců/kyň (úkol 8), zadruhé na obecnou mediální a informační politiku (úkol 11) a zatřetí na zveřejňování rozhodnutí ESD a ESLP v oblasti rovnosti (úkoly 12 a 13). Efektivní implementace práva na rovné zacházení vyžaduje zejména odbornou znalost mezi advokáty/kami a soudci/kyněmi. Ani Česká advokátní komora65 (vzdělávání koncipientů/tek a advokátů/tek) ani akademie66 Justiční (vzdělávání justičních čekatelů/lek a soudců/kyň) nenabízí specializované kurzy k problematice rovnosti67. Obě vzdělávací instituce uvádějí68, že je možné, že se lektoři problematice věnovali v rámci obecných témat, u výuky právními generalisty se ale bohužel nedá předpokládat, že dochází k vysvětlení specifik antidiskriminačních norem i genderových vztahů. V oblasti mediální a informační politiky MS je třeba upozornit na omezenou formulaci úkolu 11: „V rámci mediální a informační politiky v oblastech spadajících do věcné působnosti ministerstva informovat o opatřeních přispívajících ke blízkou a v některých oblastech je s ním zacházeno jako s manželem. Pozůstalý partner tak má právo po smrti partnera chránit jeho osobnostní práva, a dědí v první dědické skupině. Úprava nájmu bytu pro partnery již zcela neodpovídá společnému nájmu bytu manžely. 61 Přesněji Soudního dvora Evropských společenství se sídlem v Lucemburku. 62 ESLP je soudním orgánem Evropské úmluvy o lidských právem se sídlem ve Štrasburku 63 http://www.mpsv.cz/cs/505, stránka navštívena 10. 3. 2006 a opět 15. 3. 2006. 64 http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?o=23&j=33, stránka navštívena 10. března 2006 a opět 15. března. 2006, stránka neobsahuje zvláštní kategorii rovnosti mužů a žen, poslední publikované „Priority a postupy ministerstva spravedlnosti při prosazování rovnosti mužů a žen“ jsou z roku 2003 a Zpráva o plnění Priorit není dostupná žádná. 65 http://cak.actum.cz/pages/akce-cak.html, stránka navštívena 20. 3. 2006. 66 http://portal.justice.cz/soud/soud.aspx?j=17&o=7&k=229, stránka navštívena 20. 3. 2006. 67 Výrazně lépe je na tom problematika domácího násilí, které jsou každoročně věnovány dva semináře. 68 E-maily JUDr. Daniely Kovářové ze dne 24. 3. 2006 za ČAK a Pavla Cicvárka za JA zde dne 28. 3. 2006 v odpovědi na mé dotazy. 38 zdůrazňování principu rovných příležitostí mužů a žen.“ Zde se bohužel nejedná o stanovení si závazku zvyšovat úroveň právního vědomí. Přestože tedy MS občas informuje o problematice rovnosti (naposledy například 5. 12. 2005 v prohlášení tiskového mluvčího MS Ministerstvo spravedlnosti a rovné příležitosti žen a mužů 69), není vypracována ani uplatňována konkrétní strategie komunikace o právní úpravě rovnosti vůči veřejnosti. Rozhodnutí ESD a ESLP jsou na webových stránkách ministerstva přetištěna jen ve velmi omezeném rozsahu. V rubrice „Evropská unie“, podrubrice „Evropský soudní dvůr“, jsou k dispozici jen tři rozsudky; pokud jde o ESLP, jsou výrazněji zastoupeny jen stížnosti proti České republice, které se většinou týkají porušení práva na spravedlivý proces a práva na ochranu rodinného života (ze strany rozvedených otců ve sporech o práva na styk resp. péči o děti). K problematice rovnosti mužů a žen není k dispozici jediné rozhodnutí. 3.2.2. Institucionální zajištění Orgán pověřený agendou rovnosti Čl. 8a Směrnice 2002/73/ES70 stanoví členským státům povinnost vytvořit orgán odpovědný za prosazování rovného zacházení. Ministerský návrh antidiskriminačního zákona obsahoval dvě varianty. Jedna předpokládala svěření agendy spojené s rovným zacházením a ochranou před diskriminací veřejnému ochránci práv („ombudsmanovi“), druhá počítala s vytvořením nového orgánu, Centra pro rovné zacházení. Vláda ale zvolila svěření agendy rovnosti Veřejnému ochránci práv - levnější a méně systémovou variantu - veřejný ochránce práv brání občany proti vadám v činnosti veřejných orgánů, na soukromoprávní vztahy se nezaměřuje. Nesystémovost svěření pravomocí v oblasti podpory rovnosti Veřejnému ochránci práv je nyní z mnoha stran kritizována, byla též jedním z argumetů Ústavního výboru Senátu, když ústy senátora Jaromíra Volného vyzýval Senát k zamítnutí návrhu antidiskriminačního zákona. Marginalizace problematiky rovnosti přidělením instituci, do jejíž agendy systémově nespadá, se tedy následně stává argumentem pro zamítnutí návrhu zákona. Ostatně sám ombudsman, JUDr. Otakar Motejl, není novou agendou zrovna nadšen: „Já jsem ty výhrady měl a budu a také jsem je tlumočil vládě před projednáním definitivním toho návrhu, že je to nesystémové, že to vlastně vytváří, že já budu muset v rámci své kanceláře udělat z toho dva úřady. Jeden tedy, který zůstane ten klasický ombudsmanský úřad, zahleděný do těch problémů toho standardního ombudsmanství, a potom druhou jakousi sekci, která se jenom vzdáleně bude podobat tomu, té 69 Petr Dimun: Ministerstvo spravedlnosti a rovné příležitosti žen a mužů (5. 12. 2005), http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?o=23&j=33&h=1&q=rovnost&d=72275, stránka navštívena 15. 3. 2006. Prohlášení obsahuje zejména informace o zastoupení žen mezi zaměstnanci/kyněmi MS, na pozicích soudců/kyň, státních zástupců/kyň, atp. a o ženách a vězeňství. 70 Viz poznámka 49. 39 problematice71.“ Jak poukazují zástupci nevládních organizací72, byl to též ombudsman, který se při projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně měl zasadit o odstranění ustanovení o mediaci, která by pro jeho úřad mohla znamenat zvýšenou pracovní zátěž. Mezi úkoly veřejného ochránce práv tak bude patřit pouze zprostředkovávání právní pomoci ve věcech ochrany před diskriminací, vydávání doporučení a stanovisek, provádění nezávislého výzkumu a poskytování informací veřejnosti. S ohledem na výše popsanou skepci ombudsmana je otázkou, do jaké míry budou uvedené úkoly, které vyžadují velkou dávku porozumění problematice i vlastní iniciativu, plněny. Úřady práce a inspektoráty práce V minulé Stínové zprávě73 jsme upozorňovali na protikladné úkoly úřadů práce - ty měly na jedné straně zprostředkovávat zaměstnání uchazečům/kám, a zadruhé penalizovat zaměstnavatele v případech porušení pracovněprávních předpisů. Nový zákon o inspekci práce tento rozpor do jisté míry řeší – úřadům práce i nadále přísluší kontrolovat dodržení předpisů zákona o zaměstnanosti74, většina kontrolní agendy ale přechází na inspektoráty práce75. Přestože Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty fungují od 1. 7. 2005, nejsou na stránkách MPSV ani SÚIP76 doposud k dispozici žádné údaje o jejich kontrolní činnosti v oblasti rovného zacházení. 3.2.4. Aplikace práva na rovné zacházení soudy Než rozebereme několik doposud vydaných a nám dostupných rozsudků z oblasti diskriminace, je třeba upozornit na několik obecných výzev správné aplikaci práva na rovné zacházení. Vzhledem k tomu, že většina norem byla přijata v souvislosti se vstupem ČR do EU a že jsou tudíž česká ustanovení transpozicí norem komunitárního práva, setkáváme se zejména se třemi problémy. Jedná se zaprvé o dostupnost dokumentů v českém jazyce, zadruhé o problém systematiky práva a zatřetí o srozumitelnost těchto norem pro právní i širokou veřejnost. 71 Rozhovor Dr. Otakara Motejla s Václavem Moravcem ve středu 8. 12. 2004, www.bbc.cz, stánka navštívena 20. 3. 2006. 72 Písemné interview s Pavlou Boučkovou, Poradna pro občanství, občanská a lidská práva, 20. 3. 2006. 73 Str. 28. 74 § 139 odst. 1 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, stanoví, že porušení zákazu diskriminace nebo rovného zacházení podle zákona o zaměstnanosti je přestupkem a umožňuje v § 139 odst. 6 písm. a) kontrolnímu orgánu uložit zaměstnavateli pokutu až do výše 1 000 000 Kč. 75 § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, stanoví, že porušení zákazu diskriminace nebo rovného zacházení je přestupkem, za který může inspektorát práce uložit pokutu do výše 400 000 Kč (§ 11 odst. 2 zákona o inspekci práce). 76 Ani zmínku o diskriminace neobsahuje například Roční program kontrolních akcí Státního úřadu inspekce práce schválený Ministerstvem práce a sociálních věcí na rok 2006, k dispozici na http://www.suip.cz/default/drvisapi.dll?MIval=/www/rubrika.html&v_prb_id=6&v_id_name=doc1&v_wdt=1, stránka navštívena 20. 3.2 006. 40 Podmínkou platnosti právního předpisu je jeho publikace ve zdroji k tomu určenému; vychází se z fikce, že právo je tímto momentem známo (a tudíž i dostupné) adresátovi. Předpisy komunitárního práva jsou publikovány v Úředním věstníku Evropské unie, v jeho Zvláštním vydání byly publikovány všechny z hlediska rovnosti žen a mužů relevantní Směrnice u rozhodnutí v českém Soudního dvora jazyce. Problém Evropských s dostupností společenství (viz nicméně bod existuje 3.2.1.), jichž k problematice rovného zacházejí existuje přibližně dvě stě. Rozhodnutí ESD vydaná po přístupu ČR k EU mají být průběžně překládána a publikována ve Sbírce rozhodnutí ESD, která jediná bude obsahovat autentické znění rozhodnutí. Sbírky rozhodnutí ESD doposud v češtině nevyšel jediný svazek, a tudíž nebyla vydána ani žádná „zvláštní“ Sbírka, která by obsahovala výběr nejdůležitějších judikátů z oblasti rovného zacházení. Zásadní rozhodnutí nejsou k dispozici ani v elektronické, neautentické verzi77, a jediným vodítkem tak zůstává brožura vydaná MPSV v roce 199978. Druhým problémem je, že český právník není zvyklý pracovat s komunitárním právem. Jeho součástí je například princip nepřímého účinku směrnic - povinnost národního soudce/kyně vykládat ustanovení národního práva eurokonformně79. Vzhledem k tomu, že Směrnice jsou závazné pokud jde o výsledek, kterého má být dosaženo80, je český soudce/kyně zavázán/a k použití teleologického výkladu, tedy s ohledem na cíl normy, který není možné považovat za běžnou součást interpretačního instrumentaria českými soudci/kyněmi běžně používaného. V praxi to znamená, že setká-li se soudce/kyně s případem diskriminace v odměňování, bude mít povinnost uplatnit nejen ustanovení zákoníku práce81, zákona o mzdě82, jakož i § 133a občanského soudního řádu o důkazním břemeni, ale zohlednit též smysl těchto ustanovení, který je k nalezení v článku 141 Smlouvy o založení Evropského společenství (Smlouva), v článcích Směrnic83, jejich preambulích a judikatuře ESD. Problematickým je podle nás jak aplikace doposud neznámých pramenů práva, tak způsob jejich interpretace. O třetím problému – srozumitelnosti pojmů – jsme již hovořili výše (bod 1.5.): právní úprava diskriminace pracuje s termíny (např. „obtěžování z důvodu pohlaví“, „sexuální obtěžování“, nebo „nepřímá diskriminace“), které nejsou v českém právním povědomí, u laické ani u odborné veřejnosti, spojeny s jasným obsahem. Přesto ale obsah mají, často se jedná o komplexní instituty, u kterých podřazení skutkového stavu 77 Toto platí jak pro oficiální stránky soudu: www.curia.eu.int, tak pro českou verzi automatizovaného systému právních informací Eurlex: http://europa.eu.int/eur-lex/lex, stránky navštíveny dne 16. 3. 2006. 78 Výběr judikátů Evropského soudního dvora o rovných příležitostech mužů a žen. Praha: MPSV 1999. 79 Podle článku 10 Smlouvy o založení Evropského společenství mají členské státy EU podniknout všechny kroky k naplnění svých závazků ze Smlouvy nebo ze sekundárního práva přijatého orgány Společenství. České soudy tak mají povinnost vykládat právo tak, aby tím naplňovaly cíle Smlouvy o ES a přiznávaly stranám všechny prostředky vedoucí k nápravě, jež nabízejí směrnice. Viz též rozhodnutí ESD ve věci C-106/89 Marleasing/La Commercial Internacional de Alimentation, [1990]. ECR I-04135. 80 Článek 249 Smlouvy o založení Evropského společenství. 81 § 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce 82 § 4a zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě 83 Zejména Směrnice 75/117/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkající se provedení zásady rovné odměny za práci pro muže a ženy. 41 pod právní normu vyžaduje zodpovězení celé série otázek84. Mnoho právníků se nicméně domnívá, že výklad termínu je zjevný a bezproblémový, což způsobuje chyby při formulaci žalob advokáty/kami i při soudním rozhodování sporů. Vzhledem k novosti právní úpravy rovného zacházení (první antidiskriminační novela zákoníku práce je z roku 200085) neuplynulo ještě dost času na to, aby se diskriminační spory dostaly k soudům vyšší instance. To s sebou nese zaprvé problém s dostupností rozsudků - rozhodnutí okresních a krajských nejsou publikována a z rozhodnutí vrchních soudů jen některá, a zadruhé roztříštěností a náhodností rozhodovací praxe – z několika rozhodnutí nižších soudních instancí nelze vyvozovat výkladové tendence k antidiskriminačním ustanovením. Přesto je dle našeho názoru ilustrativní uvedení dosavadní aplikace práva soudy. Ukazuje se totiž, že soudci/kyně o nedávných novelách právních předpisů v oblasti rovného zacházení buď vůbec nevědí, nebo ne zcela chápou jejich smysl. Toto se týká jak práva hmotného, tak práva procesního. V případě věkové diskriminace v přístupu k zaměstnání, věc 36 C 64/2003, (podáno jako žaloba na ochranu osobnosti podle § 11 zákona 40/1964 Sb., občanského zákoníku86) tak soudce neaplikoval relevantní ustanovení garantující právo na rovné zacházení. Fakta případu se odehrála v období od ledna do března roku 2002, tedy v době, kdy tehdejší zákon o zaměstnanosti87 a zákoník práce88 již zcela zjevně zakotvovaly zákaz diskriminace v přístupu do zaměstnání. Soud nicméně zkoumal jen úpravu obsaženou v zákoně o zaměstnanosti a dospěl k závěru, že zákon o zaměstnanosti je správním předpisem, porušení práva na rovné zacházení je tudíž správním deliktem a nezakládá žádné právo diskriminované osobě. Jen díky tomuto selektivnímu přístupu k relevantním ustanovením je možné pochopit, že soud nezkoumal, co bylo důvodem nepřijetí uchazečky: „Soud nedospěl k jasnému závěru, co bylo skutečným důvodem odmítnutí žalobkyně, neboť to opět není pro posouzení věci podstatné.“ Je nutné zdůraznit, že důvod rozdílného zacházení (věk) je tím elementem, který odlišuje legitimní rozdílné zacházení s uchazeči (kde je důvodem například rozdílná úroveň kvalifikace či délka praxe) od zakázané diskriminace. Odvolání v této věci nebylo žalobkyní podáno. 84 ESD ve svých rozhodnutích pojem vyložil a pro praxi vytvořil třístupňový test: 1. Zachází zaměstnavatel rozdílně s různými skupinami zaměstnanců/kyň? 2. Je ve znevýhodněné skupině více zastoupeno jedno pohlaví? a 3. Může být tento fakt objektivně ospravedlněn odůvodněnými zájmy zaměstnavatele? 85 Zákon č. 155/2000 Sb. 86 Vhodnější by bývalo bylo podání žaloby na základě předpisů zákoníku práce. Podání žaloby na ochranu osobnosti, která se specificky nezaměřuje na ochranu před diskriminací, usnadnilo soudu její zamítnutí. 87 Zákon 1/1991 o zaměstnanosti, § 1 odst. 1: „Právo na zaměstnání nelze občanovi odepřít z důvodu […] věku,…“ 88 Zákon 65/1965 Sb., zákoník práce, § 1 odst. 3: „Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky…“ čtený v souvislosti s § 28: „Před uzavřením pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen… Paragraf 1 odst. 3 a § 7 odst. 2 až 6 platí i zde.“ 42 Jako příklad nepřihlédnutí k procesněprávní úpravě uvedu příklad rozhodnutí ve věci přímé diskriminace v odměňování, věc 23 C 11/2003. Žalobkyně, zaměstnaná jako ekonomka, poukazovala na skutečnost, že její mzda byla výrazně nižší než mzda jejího předchůdce, který na stejné pozici vykonával srovnatelnou práci. Občanský soudní řád v § 133a odst. 1 uvádí, že „skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví…, má soud ve věcech pracovních za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak.“ Toto speciální ustanovení o důkazním břemeni zakotvuje vyvratitelnou právní domněnku o existenci diskriminace: pokud žalobkyně tvrdí, že byla diskriminována, a žalovaný zaměstnavatel fakta buď vůbec nevyvrací, není je schopen vyvrátit (neprokáže, že žalobkyně a její předchůdce byli odměňování stejně, případně neprokáže, že vykonávali rozdílnou práci či práci rozdílné hodnoty), nebo skutkový stav zůstává po skončení dokazování neobjasněn (non liquet), má mít soud tvrzení žalobkyně o diskriminaci za prokázaná. Přestože má soud ustanovení § 133a o.s.ř. aplikovat ex officio, spokojil se v daném případě s pouhým zpochybněním srovnatelnosti práce žalobkyně a jejího předchůdce, které předložil žalovaný zaměstnavatel, čímž nedodržel požadovaný přísný standard důkazního břemene. Proti rozsudku bylo podáno odvolání mj. z důvodu nesprávného procesního postupu. V této souvislosti je vhodné upozornit na riziko plynoucí pro ČR z chybné aplikace práva na rovné zacházení soudy tam, které se jedná o transpozici komunitárních norem. Členské státy EU musí podle článku 10 Smlouvy podniknout všechny kroky ke splnění svých závazků ze Smlouvy. Musí m.j. zajistit efektivitu práva, které implementují. Tato povinnost se nevztahuje jen na zákonodárce, ale též na správní orgány89 a soudy90. Rozpor mezi správní praxí či rozhodováním soudů s evropským právem může být jak základem pro žalobu Komise Evropských společenství proti ČR pro nesplnění povinnosti podle Smlouvy o založení Evropského společenství podle čl. 226 Smlouvy, tak základem pro vnitrostátní žalobu na náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci91. 89 Věc C-212/99 Komise proti Itálii, [2001] ECR I-4923 ve které ESD shledal, že Itálie porušila své povinnosti ze Smlouvy tím, že praxe veřejnoprávních univerzit při uzavírání smluv se zahraničními lektory byla diskriminační (přestože zákonná úprava byla v pořádku). 90 Věc C-224/01 Köbler, [2003] ECR I-10239 – porušení povinnosti národního soudu nejvyšší instance předložit předběžnou otázku ESD. 91 Spojené věci C-6/90 C-9/90 Frankovich v. Itálie [1991] ECR I-5357 či spojené věci C-46 a 48/93 Brasserie du Pêcheur SA a Factortame (III) [1996] ECR I-1131. 43 3.3. Doporučení Česká republika se musí zaměřit na: 1. transpozici dosud nepřevedených relevantních předpisů komunitárního práva – jinými slovy přijetí antidiskriminačního zákona, 2. zvyšování úrovně právního vědomí a lepší informování veřejnosti o nově přijímané legislativě mj. výstupy zástupců/kyň ministerstev v diskuzních pořadech veřejnoprávních Ministerstva médií, jakož spravedlnosti, i vytvořením která by zvláštní obsahovala sekce webových aktualizované stránek informace o problematice rovnosti mužů a žen, 3. zveřejňování rozhodnutí ESD a ESLP vztahující se k problematice rovného zacházení v sekci „rovnost mužů a žen“ webových stránek Ministerstva spravedlnosti a zajištění publikace relevantní judikatury ESD ve zvláštním vydání Sbírky rozhodnutí ESD, 4. vzdělávání právníků/ček i pracovníků/ic správních orgánů v problematice rovnosti, 5. monitoring rozhodování českých soudů v případech diskriminace ministerstvem spravedlnosti a zpřístupňování rozsudků v sekci „rovnost mužů a žen“ jeho webových stránek. 44 4. ŽENY V MOCENSKÝCH A ROZHODOVACÍCH POZICÍCH Miluš Kotišová Kapitola se věnuje přednostně zastoupení žen v rozhodování politickém, jelikož ono vymezuje mantinely ostatním oblastem života společnosti. Tematizování genderové rovnováhy v ostatních mocenských a rozhodovacích pozicích je neméně důležité, ale namnoze se odvíjí právě od postojů politické reprezentace a jejích zástupců na ministerstvech a úřadech státní správy. S tím jak se bude vyvíjet politika rovných práv mužů a žen se jistě bude vyvíjet i pojetí této kapitoly v následující Stínové zprávě. Na mezinárodní úrovni (OSN, EU) nabývá otázka vyššího podílu žen na rozhodování čím dál větší důležitosti a váhy; nedávný výrok Kofiho Annana92 dokonce naznačuje, že úkol zvýšit politickou participaci žen je nyní v zahraničí vnímán jako vůbec nejnaléhavější světová priorita. V této souvislosti je dobré si povšimnout, že zodpovědné osoby v České republice nedokáží tohoto působení plně využít: stačí přečíst si periodické zprávy ČR o průběžném plnění svých mezinárodních závazků. Koncem února roku 2005 se například konalo 49. zasedání Komise o postavení ženy OSN k 10. výročí přijetí Pekingské akční platformy (1995). Členské země měly vyplnit dotazníkové zprávy o naplňování záměrů platformy. Česká republika odevzdala komisi zprávu datovanou k červenci roku 2004, ovšem hodnotila období pouze do roku 2003, šlo tudíž o značně neaktuální zprávu93. V říjnu se pak na půdě OSN připomínalo 5. výročí přijetí Rezoluce 1325 o ženách, míru a bezpečnosti94; tato specifická problematika, která z jiného úhlu upozorňuje na problém absence ženského prvku v rozhodování (bod 1!), není reflektována ani v našich zprávách pro OSN (tzn. ministerstvem zahraničních věcí MZV), ani v agendě a dokumentech Rady vlády pro rovné příležitosti. V roce 2005 měla česká koaliční vláda velkou příležitost prokázat, jak dalece jí leží na srdci demokratický deficit malého zastoupení žen v politice; to když se rozhodovalo o zřízení Evropského institutu pro rovnost žen a mužů v Praze. Přítomnost institutu v zemi by sama o sobě působila osvětově. Při hlasování95 ve vládě převážil zájem o jiný evropský institut – technologický. Na vnitrostátní úrovni je sice patrný vývoj k hlubšímu pochopení a většímu zaujetí pro celou otázku rovných příležitostí, což se projevuje posunem od vedení pouhých statistik o počtu žen ve funkcích k obsahovému rozrůznění dlouhodobých a krátkodobých cílů politiky rovných práv, ale konkrétní debata o tom, jak zvýšit počet žen v mocenských 92 Poselství Generálního tajemníka OSN Kofiho Annana u příležitosti svátku 8.března 2006; „…není efektivnější politiky podporující rozvoj, zdravotnictví a vzdělávání, než zplnomocnění žen a dívek. A dovolím si tvrdit, že žádná politika není důležitější v prevenci konfliktů, nebo pro dosažení smíru po jeho ukončení.“ 93 Implementation of the Beijing Platform for Action: stránka naposledy navštívena 20. 3. 2006. 94 Znění rezoluce 1325: KBSN 95 Usnesení vlády č. 1608 (vláda vyslovuje podporu 13 hlasy Technologickému institutu) a usnesení č. 1609 k doporučení Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů ve věci propagace města Prahy jako budoucího sídla Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (doporučení Rady bere vláda pouze na vědomí!)(14. 12. 2005). 45 a rozhodovacích pozicích, pokud se vůbec vede, se točí převážně jen kolem kvót. Stále také platí, že rovné příležitosti bohužel zůstávají doménou parlamentní levice (či středolevice) a že se levici buďto nedaří je prosadit – tato výtka padá hlavně na hlavu ČSSD, anebo z nejrůznějších důvodů zatím rezignuje na pokusy vytvářet potřebné dílčí minikoalice i s pravicovými ženami (a sympatizujícími muži), které by daly základ pro trvalejší a tolik potřebnou nadstranickou spolupráci. Vzhledem k nevyjasněnému postoji politické reprezentace a nakonec i občanů k „izolované“ opozici – KSČM – a periodickému znevažování její existence je dost výmluvné, že právě komunistická poslankyně stanula v čele stálé parlamentní Komise pro rodinu a rovné příležitosti a že ve Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví v Evropském parlamentu je z českých zástupců jeho členkou opět komunistická europoslankyně (teprve náhradnicí je europoslankyně za KDU-ČSL). Je to jistě okolnost, která bezděčně nepřispívá k zvýšení prestiže dané problematiky, naopak dokládá, že se netěší zas takové vážnosti ani u (podle vlastních proklamací) zainteresované ČSSD, když nedokázala vyhodnotit rizika a dopustila takové rozložení sil, které podle všeho ještě více snižuje chuť pravicových stran angažovat se v této věci. Tento stav může jakž tak fungovat, jestliže levice má většinu v parlamentu a je ve vládě, ale ČSSD tím vystavuje politiku rovných příležitostí a její institucionální zajištění nebezpečí, že po dalších volbách a případné proměně klimatu nebude mít zaujaté pokračovatele. Zahraniční zkušenosti ukazují, že k prosazení výrazných změn je třeba docílit významné shody napříč politickým spektrem. Dobrá zpráva nepochybně je, že mimo parlament tento nezájem (spíše) pravicových stran o rovné příležitosti už neplatí – k otázce rovnosti šancí mužů a žen se staví kladně především tři strany: pominu-li výjimečný případ nově zaregistrované strany Rovnost šancí, lze zde uvést Stranu Zelených a Sdružení nezávislých kandidátů – Evropští demokraté (SNK-ED). 4.1. Popis současného stavu V celosvětovém srovnání - v klasifikaci Meziparlamentní unie - se Česko svým počtem žen v obou komorách parlamentu řadí až na 52. příčku96. Tento údaj se skládá z počtu žen v dolní komoře, kdy ČR zaujímá 62. místo. Pro srovnání Polsko je na 46. příčce (20,4 %). Litva na 38. místě (22 %) a Bulharsko 37 (22,1 %). Počtem žen v horní komoře se řadí na 49. místo. 96 www.ipu.org./wmn-e/world.htm, aktualizováno k 31. 8. 2004, in: Rakušanová, P. Analýza nízkého počtu žen v rozhodovacích pozicích. Praha: Sociologický ústav AV ČR 2004. 46 4.1.1. Funkce volené 4.1.1.1. Zastoupení mužů a žen na všech úrovních volených orgánů Jen dvě vlády od roku 1989 neměly ve vládě ženy – pod premiéry Klausem a Zemanem (viz tabulka 4.1.). Žádná vláda však neobsadila ženami více než tři posty, přičemž často premiéři dosadili ženy do rezortů považovaných za feminizované: celkem dvakrát zastávala žena pozici ministryně zdravotnictví, dvakrát pozici ministryně spravedlnosti a jednou pozici ministryně školství, ministryně obchodu a cestovního ruchu a ministryně informatiky. Poslední dvě jmenovaná místa jsou tedy jedinými výjimkami z „obvyklých ženských“ rezortů. Jmenování ministryně informatiky Ing. Dany Bérové znamená po dlouhé době průnik ženy do odborné oblasti jiné nežli sociální nebo vzdělávací, který lze považovat za malý úspěch, ale je to výjimka. Ministryně postoupila na současný post také díky svému působení ve funkci náměstkyně předchozího ministra Mlynáře. (Podobně ani v Parlamentu nejsou ženy zastoupeny v žádném výboru či komisi souvisejícími s ekonomickými otázkami.) Do roku 2006 nejvíce ministryň (5) jmenovala ČSSD, 2 ministryně ODA, jednu KDU-ČSL a jedna (současná) ministryně je nezařazená97. Tabulka č. 4. 1. Genderová struktura členů vlády od r. 1989 do 2005 Počet Pithart Klaus Klaus Tošovský Zeman Špidla Gross Paroubek 1990- 1992- 1996- 1998* 1998- 2002- 2004- 2005- 1992 1996 1998 2002 2004 2005 2006 24 25 22 15 19 15 16 16 96 100 95,6 88,3 100 88,3 88,9 88,9 1 0 1 2 0 2 2 3 (- 1 ) mužů % mužů Počet ** žen % žen 4 0 4,4 11,7 0 11,7 11,1 11,1 Celkem 25 25 23 17 19 17 18 18 Zdroj: Rakušanová (2004), aktualizováno autorkou * úřednická vláda (5 měsíců) ** Ministryně zdravotnictví odstoupila; tři ženy ve vládě se sešly na velmi krátké období. Nejvyšší zastoupení žen je na obecních zastupitelstvech a dále v Evropském parlamentu. V prvních volbách do EP v roce 2004 bylo zvoleno 22,6 % 97 Ibid. 47 žen, v dolní komoře Parlamentu je nyní 16,5 %, v Senátu 12,3 %, v krajských zastupitelstvech 15,1 % a v obecních zastupitelstvech 22,7 % žen98. Při skládání kandidátek pro EP bylo zjevné, že strany měly na paměti, zvláště po písemném apelu z orgánů EU, že se očekává, že budou nominovat více žen. Strany si také byly vědomy, že ženská tvář na kandidátkách jim může v tomto případě přitáhnout hlasy. Proto si však ještě není možné myslet, že se české vnitrostranické klima začíná nějak proměňovat. V ostatních případech funguje při sestavování jiný stranický klíč, ženám spíše nepříznivý (a o to více nepříznivý, panuje-li ve straně obava z povolebního umenšení mocenského vlivu, a tedy z nižšího počtu obsaditelných míst), což naznačují i kandidátky velkých stran do nadcházejících parlamentních voleb v červnu 2006. Ačkoliv se v posledních letech zdálo, že zastoupení žen se obecně mírně zvyšuje na všech úrovních, nebyl to výsledek cílevědomé snahy prosazovat rovné příležitosti. Například u obecních zastupitelstev nárůst žen souvisí spíše s tím, že hlavně v menších obcích, jakmile jednou ženy dostanou starostenský úřad, udrží si ho několik volebních období (výjimkou nejsou tři nebo čtyři volební období)99, protože na této úrovni není jinak o veřejné posty takový zájem. Zdá se, že ženám pomáhá ke zvolení skutečnost, že jsou delší dobu, ještě před volbami, vidět v neziskovém sektoru či se angažovaly v nějaké konkrétní občanské akci100. Naznačuje to odlišné „předvolební“ strategie (či biografie) žen a mužů; u žen má předvolební kampaň delší průběh. Nic se však nemění na faktu, že na komunální úrovni více než polovina žen (až dvě třetiny) kandiduje za nezávislá sdružení. Koneckonců zvolených kandidátů bez politické příslušnosti je zde bezmála 83,5 %. (Podle P. Rakušanové ženy vidí nutnost kariérového vzestupu z komunální politiky, aby působení republikové bylo kvalitní101.) Při podrobnějším pohledu na skladbu jednotlivých obecních zastupitelstev můžeme narazit i na ojedinělé případy téměř paritního zastoupení (např. Náchod, Louny – 44 %)102 či parity pohlaví (např. Jílové v Ústeckém kraji – 11 žen z 21 zastupitelů)103, ale mnohem častější jsou případy, kdy městská rada nemá jedinou členku (např. obec Meziboří – 21 mužů) nebo jen jednu dvě. Pokud jde o participaci žen na politickém rozhodování v regionech, tři kraje vyčnívají nad vypracované ostatními Mgr. a Moravskoslezský. - podle 104 Rakušanovou Na opačném : metodiky jsou konci se jimi „mocenského kraj nacházejí koeficientu“ Liberecký, kraje Vysočina Jihomoravský, 98 Ženy a muži v datech. Praha: Český statistický úřad 2005. Mgr. Ryšavý, Dan, Ph.D., Sociální reprezentativnost lokálních politických elit - vývoj v čase a otázky související (seminář v SoÚ, listopad 2005) 100 Ibid. 101 Rakušanová 2004. 102 Ibid. 103 Kotišová, M. Místní zastupitelstva ve volebním období 2002-2006, seriál o působení žen na komunální úrovni. www.hlidacifena.cz, 2006. 104 Rakušanová 2004, str. 14. 99 48 Olomoucký a Královéhradecký. Zvlášť u první skupiny by bylo dobré zkoumat, jaké vlivy a faktory podněcují tento úkaz. 4.1.1.2. Postavení žen v politických stranách V ČR jsou zaregistrovány desítky politických stran, ale pouze zlomek z nich vedou předsedkyně-ženy (např. Národní stranu, ODA, Rovnost šancí). Situaci v parlamentních stranách zachycuje tabulka 4.2., ze které vyplývá, že vedoucí pozice jsou doménou mužů. Je také důležité zmínit, že v roce 2005 lze sledovat mizení žen z vyšších pozic. Např. v KSČM byly donedávna dvě místopředsedkyně, ve straně ED před sloučením s SNK byla jedna místopředsedkyně. V širším vedení parlamentních stran tvoří ženy maximálně 10 %105. Tabulka č. 4.2.: Členská základna parlamentních politických stran a zastoupení žen ve vedení (tzn. strany, které mají zastoupení v dolní či horní sněmovně Parlamentu ČR nebo v Evropském parlamentu) 2005 % žen Počet místo- Celkem (2002) (2005) předsedkyň členky/ové Předsedkyně v předsednictvu ČSSD (17 026) 29,7 1/ ze 4 celkem 1/7 - KDU- (50 657) 52,9 - -/9 - KSČM (113 027) 43,3 1/4 1/8 - ODA (1 550) N/A -/2 1/6 1 ODS (18 280) 38,2 1/5 1/6 - SNK- > 800*** N/A*** -/3 1/12 - > cca 2 /3 2/6 - 2000*** 1/3*** (3 152) 29,1 -/4 -/7 - ČSL ED* SZ** US-DEU Zdroj: Stínová zpráva z roku 2004 a webové stránky jednotlivých stran. * má zvolené zástupce v Evropském parlamentu, Senátu, krajích ** má zvoleného senátora *** oslovené strany nezaslaly údaje; jedná se o autorčin hrubý odhad na základě informací v médiích Jestliže jsem se výše letmo zmínila o vnitrostranickém klíčování při sestavování kandidátních listin, je vhodné sledovat také úspěšnost kandidátek. Je poměrně zajímavé, že poslankyně ODS vykazují největší úspěšnost ve znovuzvolení do dolní sněmovny. 105 Ibid. 49 Z 8 současných poslankyň 7 slouží minimálně 2. volební období, jedna dokonce třetí. U KDU-ČSL lze (2 poslankyně); také v roce sledovat 1998 podobnou strana úspěšnost, „upozadila“ i když dlouholetou u malého vzorku poslankyni Vlastu Parkanovou na 4.místo, a ta předstihla ve svém kraji preferenčními hlasy všechny výše nasazené, v dalších volbách už byla nasazena na 1. místo. U (středo-)levicových stran je patrná fluktuace: z 10 poslankyň ČSSD jen 2 odsloužily více období, u 11 komunistických poslankyň toto platí o 3 z nich. Zatímco 4 „tradiční“ větší parlamentní strany se nemohou odhodlat k aktivnějšímu vyhledávání a nasazování žen na kandidátní listiny, dvě novější parlamentní strany – SZ a SNK-ED – už ve druhých volbách sází hodně na ženy (viz tabulka 4.3.). Voličský potenciál SZ zdá se roste a podobně i SNK-ED mají určitý vlivový rádius a mediální vliv, a tak postoj obou těchto stran k větší participaci žen může ovlivnit zbytek politické reprezentace. Samozřejmě zůstává otázkou, zda proklamovaný postoj k ženám je u těchto dvou v parlamentu zatím nezakotvených stran spíše věcí pragmatického kalkulu, anebo jde vskutku o principiální věc, kterou je prostě snazší prosadit v teprve posilujících stranách. Respektování principu rovnosti mužů a žen prověří teprve úspěch ve volbách a získání reálné moci. Určitý tlak zvenčí na zavedené politické strany vyvíjí i přítomnost strany Rovnost šancí, strany žen; těžko ovšem odhadnout její skutečné možnosti. Tabulka č. 4.3.: Zastoupení žen na kandidátkách pro parlamentní volby 2006 Počet žen Počet žen Počet žen % žen na 1.místě do 5.místa do 10.místa na kandidátkách (ze 14 celk.) (ze 70 celk.) (ze 140) ČSSD 1 13 29 22 KDU-ČSL 2 10 28 21,4 KSČM* 2 22 42 26,5 ODS 2 8 24 20,5 SNK-ED** 2 20 33 23 SZ* 4 26 50 33,6 Zdroj: Občanské sdružení Fórum 50%, www.padesatprocent.cz (ke dni 21. 3. 2006), doplněno autorkou. * Strana uplatňuje kvóty nebo doporučení pro sestavování kandidátních listin. ** pražská kandidátní listina (forma zipové metody) – 1. a 2. muži, 3. – 4. ženy, 5. muž, 6. žena Svůj přidružený ženský klub má, kromě ODS, už každá velká strana: ČSSD (Sociálně demokratické ženy), KDU-ČSL (Sdružení žen KDU-ČSL) i KSČM (Levicové kluby žen). Sociálně demokratické ženy ztrácejí ale s postupem času vliv ve straně, nemají zástupkyni ve vedení. Nejmladší ženské uskupení existuje ve straně KDU-ČSL; od jeho založení v roce 2004 se ustavila během roku 2005 čtyři nová regionální sdružení - 50 v Praze, Pardubickém, Jihomoravském a Zlínském kraji. Zatím zřejmě nejdůležitější usnesení Celostátního výboru Sdružení žen KDU-ČSL (22. 6. 2005) žádalo předsedkyni Michaelu Šojdrovou, aby na Celostátním výboru KDU-ČSL vyjednala možnost účasti zástupkyň SŽ v politických orgánech KDU-ČSL, zvaných jako hostky. Pozvané (!) ženy se skutečně mohou nyní jednání CV zúčastnit. Žádný z klubů ale zatím nemá vypracovanou koncepci, jak prosazovat ženy do politiky, případně jak ženy „doškolovat“, aby měly větší šance se ve straně uplatnit a posléze se umístit na volitelných místech na kandidátních listinách. Nefunguje ani žádná formální nebo neformální síť političek napříč politickým spektrem, která by sloužila jako zázemí pro strategické vyjednávání o otázkách týkajících se rovných příležitostí. Za úctyhodnou výjimku, která funguje již od r. 1991 (!), lze považovat každoroční neformální pracovní (a odpočinkové) setkání starostek, které svolává a pořádá starostka a nezávislá senátorka Liana Janáčková – zvány jsou všechny české starostky. Tato iniciativa by zcela určitě mohla být více využita ku prospěchu žen zajímajících se o politiku, kdyby na ní spolupracovalo více aktérů. Příští setkání se koná v květnu 2006. Stále málo žen v politice využívá možnosti vlastní prezentace na internetu. Z tabulky č. 4.4. je zřejmé, že ženy kandidující do Senátu, který není vnímán do té míry skrze přísně stranickou optiku, se musí více spolehnout právě na sílu své osobnosti. Oproti tomu kandidátky do poslanecké sněmovny možná příliš spoléhají na zázemí a propagaci prostřednictvím strany, ačkoliv mají jen malý vliv na rozhodování o obsahu a provedení volebních kampaní. Tabulka č. 4.4: Političky na síti PS ČR; web Senát mají/nemají ČSSD 2/10 1/1 KDU-ČSL 1/2 1/1 KSČM 0/11 ODS 3/8 US-DEU 0/1 SNK - 2/2 Bezpartijní - 3/3 1/3 Zdroj: Sestavila autorka na základě informací z www.psp.cz a www.senat.cz. 4.1.1.3. Strana žen Rovnost šancí V dubnu roku 2005 byla zaregistrována nová politická strana Rovnost šancí. Nová strana byla avizována v tisku již koncem roku 2004. Tento záměr vyvolal obrovský zájem médií a zakladatelky strany získaly ojedinělý prostor k obhajobě rovných příležitostí 51 a formulování alternativní politiky. Nasbíráním 1 000 podpisů počátkem roku 2005 se strana jakoby vyčerpala - teprve v říjnu 2005 proběhl první celonárodní sjezd. Strana by v budoucnu snad mohla sloužit minimálně jako inspirace pro ostatní strany a také snad jako „první stanice“ pro nerozhodné ženy. Je jen nešťastné, že své podrobnější programové návrhy a vize strana skrývá právě z obavy, aby je „nevykradly větší strany“106. Po počátečním zájmu ze strany zainteresovaných ženských neziskových organizací si tyto organizace nyní udržují určitý vyčkávavý odstup. 4.1.2. Funkce jmenované 4.1.2.1. Veřejný sektor Podíváme-li se na zastoupení žen v jmenovaných funkcích na úřadech státní správy, obecně lze říci, že ženy najdeme spíše v nižších řídících funkcích a jejich podíl prudce klesá s vyššími funkcemi. Například v rezortech je největší podíl žen na postu vedoucích oddělení (30,5 %) . Toto procento představuje mírný pokles oproti roku 2002 (32,3 %) a oproti roku, kde bylo v letech 1998-2005 dosaženo prozatím nejvyšší hodnoty (34,6 %). Situace v krajích zůstává nezměněná oproti předchozí Stínové zprávě. Jak je diskutováno v kapitole 2, zodpovědné orgány tuto situaci ignorují. Zastoupení žen v sektoru soudnictví obecně je nyní na 64,2 % (v roce 2003: 63 %)107. Vzrostl počet soudkyň Ústavního soudu (30,8 % vůči dřívějším 14 %). Zato pokleslo zastoupení žen na Nejvyšším soudu z 26 % na 23,7 %. 4.1.3.3. Soukromý sektor Vláda byla v období roku 2005 aktivnější ve snahách motivovat soukromý sektor k prosazování rovnosti žen a mužů. Spolupracovala s neziskovým sektorem na soutěži o nejlepší firmu s rovnými příležitostmi pro ženy a muže. ČSÚ zpracovává statistiky o zastoupení žen ve strategických a řídících pozicích v národním hospodářství. Nejvyšší zastoupení mají mezi vedoucími pracovníky finančních a hospodářských útvarů (45,1 %) a v organizacích zaměřených na poskytování obchodních služeb (40,7 %). Nejméně je žen mezi vedoucími pracovníky ve stavebnictví a zeměměřičství (6,9 %), v průmyslu (7,8 %) a ve výzkumu a vývoji (8,6 %)108. Mezi podnikateli tvoří ženy 26,3%, mezi osobami samostatně výdělečně činnými 27,6 %, ve vlastním podniku pracuje pouze 10,9 % všech zaměstnaných žen, podíl mužů je dvakrát vyšší. Podnikání žen je oblast, kterou mohou příští vlády podporovat cíleněji. Příklad si může vzít z pestré činnosti a rozmanitých podpůrných programů německé vlády či jí podporovaných projektů (především pro začínající podnikatelky, dokonce i pro 106 107 108 Osobní rozhovory s předsedkyní Z. Ulmannovou, březen 2006 a podzim 2005. Viz Stínová zpráva z roku 2004, str. 52. Ženy a muži v datech 2005. 52 přistěhovalkyně)109. Je to část podnikatelské obce, která se v posledních letech rozrůstá nejrychleji a předčila i tempo růstu (respektive stagnace) podnikatelské mužské populace. 4.2. Koncepce prosazování rovného zastoupení žen a mužů v mocenských a rozhodovacích pozicích Stínová zpráva z roku 2004 konstatovala, že vláda nemá „skutečnou koncepci směřující k tomu, aby se počet žen na řídících pozicích zvýšil“110. Aktuální Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen (Priority) prozrazují, že za uplynulé období se na tomto výroku nemusí nic měnit. Opatření 1.2. v dokumentu má téměř totožné znění jako Priority před dvěma lety: „Aktivně podporovat konkrétními opatřeními výběr vhodných kandidátek do funkcí ve vládních orgánech a na vedoucí místa jak v ministerstvech, tak i v jimi řízených správních úřadech a institucích. Vyhodnotit přijatá opatření pro dosažení vyváženého zastoupení žen a mužů ve vedoucích funkcích a v pracovních kolektivech“111. Formulace „konkrétní opatření“ je všeobecná a k ničemu konkrétnímu ve skutečnosti nevybízí ani nezavazuje. Ostatně vláda první zásadní iniciativu v tomto směru přijala velmi vlažně: v reakci na doporučení Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů (z konce roku 2003) provést reformu volebního systému (s cílem motivovat strany k obsazování kandidátních listin více ženami) se spokojila jen s tím, že vzala toto doporučení na vědomí112. Tudíž návrh změny volebního zákona, který ještě v roce 2003 vypracoval Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen při Radě vlády pro lidská práva, nebyl následně ani zařazen k projednání v programu Rady. Myšlenku zavedení kvót oživila ČSSD znovu těsně před volbami do Evropského parlamentu (2004), ale za dané situace – už po uzavření kandidátek - to nemohlo vyznít jinak než jako prázdné gesto. O dva roky později se ke kvótám před parlamentními volbami v roce 2006 přihlásil překvapivě i Cyril Svoboda, ale i v jeho případě lze konstatovat, že v tu dobu už byly kandidátky KDU-ČSL dávno sestaveny. 4.3. Plnění priorit Ve Zprávě za rok 2004 figuruje mezi hlavními cíly hned na druhém místě právě zvýšení počtu žen v rozhodovacích pozicích, ale bohužel se zde neobjevuje konkrétní návrh, jak toho dosáhnout. Je zde zato vysvětleno (opatření 1.7.), proč usnul návrh na zavedení určitých kvót do volebního zákoníku: „MV v souladu s Plánem legislativních prací vlády na rok 2004 připravilo návrh věcného záměru zákona o volbách a o provádění referenda 109 dva příklady: Bundesweite Grunderinnen Agentur (www.gruenderinnenagentur.de) a projekt Spolkového ministerstva pro rodinu, seniory, ženy a mládež (www.frauenmachenkarriere.de). 110 Stínová zpráva z roku 2004, str. 55. 111 Viz Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen. 112 Usnesení vlády č. 609/2004 ze dne 16. 6. 2004. 53 (volební zákoník), který však nebyl zařazen do návrhu Plánu legislativních prací vlády na rok 2005. V rámci mezirezortního připomínkového řízení k návrhu věcného záměru volebního zákoníku uplatnilo k zastoupení žen na kandidátních listinách zásadní připomínku MPSV, které navrhlo tzv. „zipový princip“, tj., aby v celém rozsahu kandidátní listiny byli střídavě umístěni muži a ženy, a to nejen při volbách do Evropského parlamentu a Poslanecké sněmovny.“ Tuto připomínku se nepodařilo vypořádat a jak Úřad vlády České republiky, odbor kompatibility, tak Legislativní rada vlády zařazení jakékoli „pozitivní diskriminace“ žen na úseku volebního práva zpochybnila a doporučila vládě její záměry znovu zvážit. Předmětný návrh však nebyl zařazen na jednání vlády z rozhodnutí předsedy vlády s tím, aby mohla proběhnout k jeho obsahu diskuze na úrovni představitelů politických stran tvořících vládní koalici. Vláda se za hodnocené období v podstatě zaměřila jen na nesmělé krůčky směrem k zvýšení participace žen v rozhodovacích pozicích. MPSV v rámci své grantové politiky v roce 2004 zadalo například výzkum s názvem Analýza nízkého počtu žen v politických rozhodovacích funkcích, aby (nejprve) „zmapovalo genderové struktury v mocenských a rozhodovacích funkcích“. Výzkum provedla P. Rakušanová ze Sociologického ústavu AV ČR. Veřejná prezentace výzkumu se uskutečnila koncem roku 2004, na webových stránkách ministerstva se ale dokument objevil až o půl roku později (!). Analýza vstoupila do širšího povědomí veřejnosti a médií také díky jejímu zveřejnění na webových stránkách několika neziskových organizací (např. Fórum 50%, www.hlidacifena.cz a www.feminismus.cz). Analýza popisuje maskulinní charakter české politické scény a podtrhuje jeden z nejneschůdnějších problémů, kterému čelí ženy při rozhodování, zda se věnovat politické kariéře – obtíže se skloubením rodinného života s plnohodnotným zapojením do politiky. Z výzkumu rovněž vyplývá, že otázka rovnosti žen a mužů je považována za především ženský problém, v němž muži zaujímají spíše pasivní roli. Není úplně jasné, jak dále MPSV použije tento výzkum nebo k jakým závěrům a konkrétním opatřením ho dovedl. Ačkoliv by MZV mělo mít z povahy své práce, otevřenosti světu a působnosti paradoxně snad nejlepší přístup a přehled o této problematice, zdá se, že je z rezortů nejvíce pozadu. Ve Zprávě za rok 2004 teprve informuje o tom, že připravuje vydání brožurky se slovníčkem pojmů, spuštění intranetové stránky a dále spuštění webové stránky k problematice rovných příležitostí. Při kontrole této skutečnosti (26.3.2006) ale ještě žádná taková stránka zřízena nebyla. Jiná ministerstva pro změnu zkouší na vlastním úřadě pozitivní akce, a částečně tak naplňují článek 1.7. Priorit. Na MPO je od roku 2004 v Kolektivní smlouvě zakotven genderový princip při obsazování vedoucích míst. „Jedná se o formu pozitivní akce ve smyslu upřednostňování žen v případě shodných předpokladů pro výkon 54 funkce“113. Z celkového počtu 149 vedoucích je na tomto ministerstvu žen 39, tzn. 26,2 %. pracovníků. V podobném duchu se připravuje i vnitřní norma o zaměstnávání Rovněž MI se musí řídit interním sdělením ministryně, které ukládá při přijímání zaměstnanců a výběru do vedoucích funkcí soustavně dbát na vyvážené zastoupení mužů a žen. Zpráva však neuvádí doprovodnou statistiku, která by doložila skutečný dopad tohoto principu v praxi. MF se snaží umožnit klouzavou pracovní dobu svým zaměstnankyním, aby mohly „pracovnice na mateřské dovolené“ skloubit výchovu dětí a neztratit při tom kontakt s oborem, pokud chtějí. Opět chybí důležitá doprovodná statistika. Jinak se tomu dá vytknout, že by se mělo užívat neutrálního jazyka; je pravda, že slaďování rodinného života a práce je v současnosti palčivým problémem hlavně u žen, ale zároveň je také cílem vlády podpořit zájem otců o rodičovskou dovolenou. Čili nejedná se jen o opatření pro ženy, ale i pro muže. 4.3.2. Stranické koncepce prosazování rovných příležitostí Rovnými příležitostmi se ve větší či menší míře, systematicky či nepříliš systematicky, zabývá v podstatě pět stran: ČSSD, KSČM, Rovnost šancí, SNK-ED a Strana Zelených. Tyto strany mají vypracovanou jakousi koncepci prosazování rovných příležitostí. Žádnou z nich si ovšem nemůžeme snadno vyhledat, natož přečíst na jejich domovských stránkách, výjimkou je SZ. Ještě ČSSD zmiňuje tuto oblast letmo ve volebním programu. Koncepce rovných šancí, kterou konzultovali Evropští demokraté s neziskovými organizacemi v říjnu roku 2005, se po sloučení SNK a ED překvapivě nedostala do volebního programu nové strany. Je to jistě škoda, zvlášť když ED, podle slov europoslankyně J. Hybáškové114, jako vůbec první politická strana cíleně oslovovala specifickou skupinu voličů a voliček, totiž „urbánní a vzdělanější část populace, s mírně nadpoloviční většinou žen“. 4.4. Aktivity neziskového sektoru V uplynulém roce se výrazně zvýšila činnost neziskového sektoru v této oblasti. Jednak to lze přičíst zpožděnému multiplikačnímu účinku osvěty již stávajících aktivit (např. Gender Studies, o.p.s., proFem, Asociace rovných příležitostí, www.hlidacifena.cz apod.). V roce 2005 rovněž zahájilo činnost občanské sdružení Fórum 50%. Toto je důležitý moment hlavně proto, že tato organizace se zaměřuje výlučně na problematiku zvýšení participace žen na politickém rozhodování a není svázána s žádnou konkrétní politickou stranou, je přísně nadstranická. V druhé polovině roku začala pořádat vůbec první (a periodická) nadstranická pracovní (či debatní) 113 114 setkání Zpráva za rok 2004, str. 18. Rozhovor s Janou Hybáškovou dne 23. 2. 2006. 55 političek. První setkání se uskutečnilo v listopadu 2006 pod záštitou Dagmar Nohýnkové, náměstkyně krajského hejtmana za Středočeský kraj (ODS). Koncem roku 2005 uspělo sdružení s grantovou žádostí o financování pilotního projektu Nadstranický zácvik aspirantek do politiky. Rovněž na konci roku 2005 získal proFem grant na dvouletý projekt Genderové tiskové a informační agentury GITA. V podobném duchu založí někdejší spoluzakladatelka internetového občasníku www.hlidacifena.cz Kateřina Jonášová počátkem roku 2006 vlastní projekt www.prezidentka.cz, který bude taktéž monitorovat dění na politické scéně z pohledu žen, a samotný název napovídá, k čemu chce motivovat ostatní ženy. Na těchto stránkách budou mít prostor také politické aspirantky, které projdou tréninkem občanského sdružení Fórum 50%. 4.5. Doporučení 1. Ustavit při Radě vlády rešeršní pracovní tým, který bude systematicky a komparativně shromažďovat a analyzovat dobré příklady prosazování rovných příležitostí z celého světa (nejen EU a evropské státy nám mohou být inspirací). 2. Obnovit debatu o zavedení kvót. Vláda může navrhnout kvóty či povinná procenta a jinak tyto požadavky zformulovat. Například může zkusit uzákonit povinnost politických stran vést takovou volební kampaň, která zároveň do jisté míry působí osvětově (větší zviditelnění straniček na plakátech a bilboardech apod.). Může také prosazovat povinnost politických stran přispět prvním dvěma mužům a dvěma ženám na kandidátkách určitým procentem z plánované celkové finanční částky určené na volební kampaň na uskutečnění jejich vlastní souběžné podpůrné kampaně, tak aby ženy měly větší podíl na přípravě a obsahu volebních kampaní. 3. Uzákonit povinnost politických stran pozměnit své stanovy v tom smyslu, že musí obsahovat zvláštní článek, který stanovuje, jakými konkrétními opatřeními a vnitrostranickými mechanismy hodlá daná strana zvýšit počet žen ve svých řídících strukturách na všech úrovních, od místních po republikové organizace. 4. Chystanou informační kampaň vlády by mělo doprovázet, resp. součástí této kampaně by mělo být spuštění trvalé centrální webové adresy, která bude na jednom místě přehledně shromažďovat veškeré relevantní materiály o politice rovných příležitostí pro ženy a muže; včetně přehledu relevantní legislativy, návrhů opatření, adresáře neziskových samoobslužné databáze organizací příkladů věnujících dobré se praxe, této do níž problematice, by mohli a také návštěvnice a návštěvníci vkládat inspirativní příklady. Bylo by to místo, kde jsou uveřejňovány všechny relevantní grantové výzvy k rovným příležitostem. Zároveň by se měl provést okamžitý genderový (jazykový) audit webových stránek všech ministerstev 56 a jiných státních úřadů, tak aby byly dodrženy zásady genderově neutrálního vyjadřování, např. inzerování volných míst jak pro ředitele, tak ředitelku. 5. Iniciovat a udržovat mezistranický dialog o politice rovných příležitostí. 6. Dojednat dohodu napříč politickým spektrem o tom, že politické strany jsou povinny vypracovávat a viditelně zveřejňovat genderové statistiky o své straně. 7. Dojednat dohodu napříč politickým spektrem o tom, že politické strany zajistí průběžný mentorink pro zájemkyně-ženy (i nestraničky). 8. Co nejdříve prosadit na pedagogických fakultách povinné vzdělávání (povinný zápočet či zkouška) budoucích pedagogů a pedagožek v oblasti genderu. Učitelské sbory jsou těmi, kdo mohou v raném věku ovlivnit budoucí osobní aspirace dětí a mládeže. 57 5. ZAJIŠTĚNÍ ROVNÉHO ZACHÁZENÍ SE ŽENAMI A MUŽI V PŘÍSTUPU K EKONOMICKÉ AKTIVITĚ Kateřina Machovcová Oblasti práce je v rámci politiky uplatňování rovných příležitostí věnováno snad nejvíce pozornosti, což jistě souvisí nejenom se závažností problematiky, ale reflektuje i postupy Evropské Unie, kdy se většina doposud přijatých směrnic ošetřujících otázky rovnosti zaměřuje na problematiku zaměstnanosti115. Rozdílný přístup žen a mužů k ekonomické aktivitě a související téma dělby (neplacené) domácí práce významnou měrou přispívá k poměrně problematickému postavení žen na trhu práce a je tedy logickým cílem různých vládních opatření. Od Stínové zprávy z roku 2004 vidíme výrazný posun v narůstající medializaci tématu, je řešeno množství přínosných výzkumů. Vývoj v oblasti kontroly, resp. vymáhání, dodržování principů rovného zacházení je však téměř minimální. Zcela nedostatečná je podpora možností slaďování osobního a pracovního života a vytváření pracovního prostředí přátelského rodině. Pozitivním trendem je přísun finančních prostředků ze strukturálních fondů EU a státního rozpočtu do této oblasti, problémy provázející jejich udělování však ukazují, že příprava nebyla dostatečná a je realizováno méně projektů, než by bylo potřebné. 5.1. Současný stav genderové rovnosti v oblasti zaměstnání Mezi všemi zaměstnanými mají ženy vysoké zastoupení: 44,2 % je pro Českou republiku typický výsledek116. Podíváme-li se však podrobněji na statistické údaje popisující postavení žen a mužů na trhu práce, zjišťujeme výrazné rozdíly. Mezi důvody ekonomické neaktivity uvádějí ženy v 8,2 % případů důvody spojené s péčí o děti, rodinu a domácnost, u mužů je podíl 0,1 %. To naznačuje, že ženy stále vykonávají větší podíl neplacené či minimálně zhodnocené práce v domácnosti. Další statistiky navíc ukazují, že na ženy padá i břemeno tzv. dvojí směny, kdy výraznější podíl péče o rodinu a domácnost zvládají i při plném zaměstnání. Ženy jsou tedy často závislé na příjmu partnera či na podpoře státu. Součet odpracovaných hodin strávených placenou i neplacenou prací ukazuje, že celkově ženy pracují delší dobu než muži: 59,1 hodin týdně u žen (36,3 hodin placená práce) oproti 54,1 hodinám u mužů (41,1 placená práce). K těmto údajům je navíc třeba přidat hodiny strávené péčí o děti: ženy s dětmi do 18 let v průměru 5,05 hodin denně, muži 2,12 hodin117. 115 Přehled směrnic na stránkách MPSV http://www.mpsv.cz nebo portálu EU Eurlex. Ženy a muži v datech. Praha: Český statistický úřad 2005. 117 Bierzová, J. Proč ženy pracují více než muži? http://www.socioweb.cz/index.php3?disp=teorie&shw201&lst=110 116 58 Pokud jde o nezaměstnanost, v roce 2004 bylo bez práce 9,9 % žen a 7,7 % mužů, oproti roku 2002, kdy nezaměstnanost žen byla 9 % a mužů 5,9 %. Nezaměstnanost tedy mírně stoupla, výrazněji u mužů. Legislativní opatření umožňující flexibilní nastavení pracovního úvazku jsou poměrně rozsáhle upravená Zákoníkem práce, ale nejsou v praxi příliš využívána. Podle údajů sdružení Aperio má ČR v porovnání s dalšími zeměmi velmi nízký podíl osob pracujících na zkrácený pracovní úvazek (8,3 % žen, 2,3 % mužů118), často uplatňovaná není ani flexibilní pracovní doba a možnosti práce s nepravidelnou či nerovnoměrnou pracovní dobou nejsou téměř známy119. Výjimečně je v praxi využíváno možnosti sdílení pracovního místa. Variantu práce z domova uvádí 13 % zaměstnavatelů. Rodiče (vesměs ženy) v ČR nejčastěji zůstávají s malým dítětem plně doma a obvykle po dosažení věku tří let dítěte nastupují na plný úvazek. Spíše než o svobodné rozhodnutí na základě individuálních priorit v oblasti slaďování osobního a pracovního života se však jedná o nutnost způsobenou nízkou nabídkou zkrácených úvazků, finančními i profesními nevýhodami spojenými se zkrácenými úvazky, nedostupností služeb péče o děti a problematickým fungováním veřejné dopravy v některých regionech. Již Stínová zpráva z roku 2004 upozornila na fakt, že není zřejmé, nakolik je prodlužování rodičovské dovolené, resp. pobírání rodičovského příspěvku mezi 3 - 4 rokem dítěte, způsobeno sníženou zaměstnatelností matek. Problematickou uplatnitelnost osob dlouhodobě pečujících o malé děti na trhu práce navíc může dále prohlubovat plánované navýšení rodičovského příspěvku ze současných 3 696 Kč na 7 600 Kč (od ledna 2007), které není nijak vázáno na další progresivní opatření (např. podporu práce na částečný úvazek), navíc bude tato částka poměrně vysoká, v některých regionech se rodičům zřejmě vyplatí zůstávat doma, což ovšem může zkomplikovat jejich budoucí uplatnění a zároveň zvýšit ekonomickou závislost rodin na dávkách od státu. Plánované zvýšení tak může přinést i z dlouhodobého hlediska řadu negativních důsledků. Podle zákona o zaměstnanosti platného od 1. 10. 2004120 by rodinný stav neměl být předmětem dotazování při výběrovém řízení, v praxi je však pravděpodobné, že i když uchazečky znají svá práva, údaje poskytují, protože získat konkrétní pracovní místo je pro ně důležitější, zvláště v regionech s vysokou nezaměstnaností. Stav v oblasti zajišťování „rovného přístupu“ k zaměstnání dokumentuje i zcela náhodný pohled na pracovní inzerci v běžném tisku, jen menšina 118 Ženy a muži v datech 2005. Jaklová, H., Štěpánková, M. Vybrané problémy v oblasti rovného postavení žen a mužů pečujících o děti a návrhy na jejich řešení. Praha: Aperio 2005. 120 Zákon č. 435/2004 Sb. 119 59 zadavatelů používá genderově vyrovnané vyjadřování např. přijmeme kolegu/kolegyni atp., nezřídka jsou však k vidění inzeráty, kde pod sebou stojí ‘přijmeme ředitele, přijmeme sekretářku‘. Tento stav je v rozporu se zákonem. Postavení žen v zaměstnání ovlivňuje přetrvávání tzv. horizontální segregace, naznačující směřování žen a mužů do odlišných profesí. Ženy tvoří dvakrát více osob vykonávajících nekvalifikovanou práci (10,3 % žen oproti 5,2 %). Nejnižší zastoupení žen je v armádě (5,3 %) a mezi řemeslníky, výrobci a zpracovateli (12,5 %). Mezi téměř stoprocentně ženské obory patří činnosti spojené s péčí a výchovou především malých dětí, nižší zdravotnické profese nebo obsluha strojů v textilních oborech. Téměř výlučné zastoupení mužů je v profesích, které vyžadují obsluhu technických strojů, včetně řízení motorových vozidel. Tato oborová segregace je jednou z příčin platových rozdílů podle pohlaví. Mezi další příčiny bezpochyby patří tzv. vertikální segregace, čili vyšší zastoupení mužů směrem k pozicím výše v organizační hierarchii. Na nižších úředních pozicích pracuje 80,4 % žen. Podle klasifikace KZAM121 tvoří ženy 27,8 % zákonodárců, vedoucích a řídících pracovníků. Ženy v současné době tvoří přibližně 7 % úzkého vedení středních a velkých firem v ČR122. Nejsou vůbec zastoupeny ve vedení mnoha firem (především těch největších a nejlépe platících), a proto je pravděpodobné, že relativně velký celkový rozdíl mezi platy manažerů a manažerek je zapříčiněn právě výraznou segregací žen manažerek do typů firem, které platí na manažerských místech relativně nižší platy, tj. firem typicky menších a působících v ekonomicky méně úspěšných odvětvích. Mediány mezd žen u zákonodárců, vedoucích a řídících pracovníků dosahují 69,2 % mediánu mezd mužů, tzn. že rozdíl v platech podle genderu vyjádřený mediánem - dosahuje 30,8 %. Podle EU je však rozdíl v platech mužů a žen, tzv. Gender Pay Gap (GPG), definován jako rozdíl průměrných platů mužů a žen, v důsledku je tedy GPG vyšší (v neprospěch žen), protože zahrnuje i vysokopříjmové skupiny, kde jsou zastoupeni převážně muži123. Lze se jen dohadovat, proč Český statistický úřad vědomě zakrývá rozsah GPG. Na základě údajů ČSÚ pro rok 2005 můžeme konstatovat, že platy žen jsou nižší ve všech odvětvích. Na tento jev má vliv nerovnoměrné zastoupení žen a mužů v různých sektorech trhu práce a také rozdělení pozic v rámci organizace, kdy s vyšší pozicí ubývá žen. Tyto jevy však nevysvětlují platové rozdíly žen a mužů kompletně124, dalšími kontrolovanými faktory jsou i počet odpracovaných hodin či vzdělání. Zhruba 10 % rozdílu v platech podle genderu pak zůstává nevysvětlených, 121 Klasifikace zaměstnání. Jurajda, Š. Relativní postavení žen na trhu práce v ČR: shrnutí výzkumu. Pracovní verze. Praha: Gender Studies, o.p.s. 2006. http://www.rovneprilezitosti.cz 123 Viz Commission Staff Working Paper: Gender Pay Gaps in European labour markets – Measurement, analysis and policy implications. Brusel: Komise Evropských společenství 2003. 124 Jurajda 2006. 122 60 přičemž k podrobnější analýze příčin platové diskriminace neexistují v ČR dostupné údaje. Na základě literatury125 a kvalitativních studií je možné se domnívat, že významnou roli hraje i diskriminace vedená snahou navýšit plat muži – živiteli rodiny126. Přetrvávajícím problémem na trhu práce je sexuální obtěžování. Podle výzkumu, který v roce 2005 realizoval za podpory MPSV tým Gender & Sociologie Sociologického ústavu AV ČR, dochází nejčastěji k sexuálnímu obtěžování ženy mužem za výrazného využití mocenské převahy. Dlouhotrvající nátlak a systematické snižování sebevědomí mají pak často za následek opuštění zaměstnání, spojené s dalšími důsledky pro rozvoj profesní kariéry i sebehodnocení127. V souvislosti s účastí žen a mužů na trhu práce a při péči o rodinu se setkáváme s další bariérou, tentokrát v neprospěch mužů, analyzujeme-li podmínky účasti na důchodovém pojištění a odchodu do důchodu. Současná právní úprava v podstatě automaticky předpokládá, že děti vychovávají především ženy, na základě čehož jim umožňuje snížit věk odchodu do důchodu (který je už tak nižší než u mužů). Fakticky tedy muži nejsou motivováni k tomu, aby hledali větší rovnováhu mezi rodinným a pracovním životem128. 5.2. Aktivity vlády při prosazování rovných příležitostí 5.2.1. Legislativní zajištění politiky rovných příležitostí v oblasti trhu práce Antidiskriminační opatření zakomponovaná do českého práva novelou129 zákoníku práce v roce 2000, byla zpřesněna zákonem č. 46/2004 Sb. Zákoník práce též nově umožnil přijetí pozitivních opatření pro podporu rovnoměrného zastoupení mužů a žen. Dále došlo ke změnám zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., kdy byl ustanoven zákaz vyžadování informací týkajících se manželského nebo rodinného stavu a povinností k rodině. Přehled zákonů je k dispozici na stránkách MPSV, v sekci práce a právo i v sekci rovné příležitosti. Pozitivní změnou z hlediska legislativy je rozhodně zrušení limitu pro výdělek souběžný s pobíráním rodičovského příspěvku (novela, zákon č. 453/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře). Od února 2006 mohou navíc děti starší 3 let, o které rodič osobně celodenně a řádně pečuje, navštěvovat mateřskou školu nebo obdobné zařízení každý den na maximálně čtyři 125 Renzetti a Curran 2004. Šmídová, I. a kol. Zpráva z výzkumu: Rovné příležitosti žen a mužů ve vybraných českých podnicích 2000 – 2001. Brno: Gender centrum FSS MU 2002. Machovcová, K. Výzkumná zpráva: Výzkum potřeb cílové skupiny personalistů, limitů a možností pro rozvoj rovných příležitostí pro ženy a muže. Praha: Gender Studies, o.p.s. 2006. http://www.rovneprilezitosti.cz 127 Křížková, A., Uhde, Z. Genderové bariéry: příklad sexuálního obtěžování. Gender, rovné příležitostí, výzkum, 1/2006. Praha: Sociologický ústav AV ČR 2006. 128 Viz výše Jaklová, Štěpánková 2005. 129 Zákon č. 155/2000 Sb. 126 61 hodiny, aniž by přitom jejich rodiče ztratili nárok na rodičovský příspěvek, pro mladší děti zůstává zachována podmínka maximálního pobytu v MŠ nebo jeslích pět dní v měsíci (novela zákona o státní sociální podpoře, č. 204/2005 Sb. s účinností od 1. 1. 2006). Kromě nerovnoprávného ošetření důchodových opatření (viz výše) přetrvávají dva hlavní problémy, které si však MPSV uvědomuje a zmiňuje je v rámci Národní koncepce rodinné politiky130 a na jejichž potřebnost dlouhodobě upozorňují některé NNO, zejména Aperio – společnost pro zdravé rodičovství131: • Umožnit otcům, pečují-li o dítě od počátku 7. týdne po porodu, pobírat peněžitou pomoc v mateřství - vládní návrh zákona o nemocenském pojištění byl v březnu 2006 schválen PS PČR. • Umožnit rodiči, který vystřídal druhého rodiče při ošetřování dítěte, aby mu vznikl nárok na pobírání příspěvku při ošetřování člena rodiny - vládní návrh zákona o nemocenském pojištění předložen k projednání do PS PČR. Legislativní zajištění rovných příležitostí se tedy posunulo, nicméně stále zůstává řada problémů, které navíc ukazují vládní politiku v rozporuplném světle (např. na jednu stranu podpora účasti žen na trhu práce, na druhé straně znevýhodněné podmínky pro otce či zvýšení rodičovských příspěvků, které utvrzují primární rodičovskou roli žen). Stále platí, že rovné příležitosti v oblasti trhu práce jsou principálně ošetřeny de iure, jejich dodržování de facto je však nedostatečné. O tom svědčí i fakt, že teprve v roce 2006 byla podána první žaloba na zaměstnavatele z důvodu diskriminace kvůli pohlaví při výběrovém řízení. To nejde na vrub příkladnému dodržování rovných práv žen a mužů, ale obavám poškozených problém řešit (ať už přímo se zaměstnavatelem či přes další instituce) – strachu ze ztráty místa či získání negativní „nálepky“ stěžovatele/ky, tedy osoby pro zaměstnavatele krajně nepřijatelné. 5.2.2. Institucionální zajištění politiky rovných příležitostí 5.2.2.1. Priority vlády v oblasti zaměstnání a jejich zhodnocení Zpráva za rok 2004 uvádí jako stěžejní cíle priorit s ohledem na oblast zaměstnávání následující: • odbourávání genderových stereotypů v myšlení české populace a posilování povědomí o rovných příležitostech mužů a žen zejména u osob v rozhodovacích pozicích, • 130 131 povědomí o rovných příležitostech mužů a žen, www.mpsv.cz www.aperio.cz 62 • zvýšení počtu žen v rozhodovacích pozicích, • zlepšení podmínek slaďování rodinného a pracovního života, • odstranění diskriminačního jednání na trhu práce a v zaměstnání. Tyto obecné cíle jsou dále rozpracovány do jednotlivých opatření, které nicméně stále vykazují poměrně neurčitý charakter, jehož pozitivním aspektem je i možnost, že každé ministerstvo daný úkol může naplňovat způsobem, který je v daném rezortu nejefektivnější. Jako problematické tedy spíše shledáváme, že není stanoven způsob, jak splnění úkolů měřit, např. stanovením kvantitativních kritérií (např. minimálně x-seminářů, minimálně x-konferencí atp., viz kapitola 1). Nicméně při bližším pohledu na priority MPSV nenacházíme podrobnější rozpracování vzhledem k situaci rezortu, jsou uvedeny sice odbory zodpovídající za plnění úkolů, ale zadání je stále poměrně vágní a nepodporuje zavádění zcela konkrétních opatření v praxi. Jedním z průřezových úkolů zaměřených na všechna ministerstva je 1.2. „Aktivně podporovat konkrétními opatřeními výběr vhodných kandidátek do funkcí ve vládních orgánech a na vedoucí místa jak v ministerstvech, tak i v jimi řízených správních úřadech a institucích. Vyhodnotit přijatá opatření pro dosažení vyváženého zastoupení žen a mužů ve vedoucích funkcích a v pracovních kolektivech.“ Ve Zprávě za rok 2004 však čteme poměrně otevřenou kritiku: „Většina rezortů již pravidelně uvádí, že při výběru do vedoucích funkcí jsou uplatňována hlediska kvalifikačních předpokladů a odborných znalostí a schopností, nikoli hledisko pohlaví. Stále přetrvává nechuť k zavádění pozitivních opatření a některé rezorty dosud nepřijaly žádná konkrétní opatření pro dosažení vyváženého zastoupení žen a mužů ve vedoucích funkcích a v pracovních kolektivech, jak je zadáno tímto úkolem.“ Je však důležité upozornit na skutečnost, že druhá věta je zavádějící, protože navozuje dojem, že jsou některé rezorty, které pozitivní opatření přijímají, což není pravda. Pozitivní opatření je koncept s jasným významem132 a nelze jej zaměňovat za jakékoliv opatření v oblasti rovných příležitostí. Dále jsme toho názoru, že takové konstatování by mělo být následováno výčtem opatření, která se budou snažit situaci změnit. Jakým konkrétním způsobem bude poskytnuta podpora rezortům, které si nejsou jisté, co v dané oblasti podniknout? Jaké příklady aktivit jim byly představeny? Jaké závazky do budoucnosti jsou jim určeny, kdo jsou odpovědné osoby? Stejné otázky si můžeme klást po prostudování oddílu 3 Priorit, který je věnován přímo podpoře přístupu žen k ekonomické aktivitě. Obecná prohlášení např. o kontrolách pracovně právních předpisů nejsou provázena viditelnou realizací v praxi. Propojení postavení žen na trhu práce s genderově zkreslující výukou je pozitivním aspektem, poukazujícím na 132 Opatření poskytující zvláštní výhody pro usnadnění odborné pracovní činnosti méně zastoupeného pohlaví nebo pro předcházení či kompenzaci nevýhod v jeho pracovní kariéře. 63 provázanost oblastí celé problematiky, který bohužel opět není transformován v konkrétní opatření. Potěšujícím trendem je pokračující zadávání výzkumů (např. SOÚ AV ČR, VÚPSV), je však nutné zajistit průběžnou medializaci výstupů a dostupnost zjištění pro širokou odbornou i laickou veřejnost. Některé z výzkumných zpráv jsou k dispozici na stránkách MPSV133 (např. výše zmíněný výzkum Obtěžování žen a mužů a sexuální obtěžování v českém systému pracovních vztahů), chybí však ucelené informace o probíhajících studiích a souvisejících aktivitách. Z dalších dokumentů je možné nahlédnout do Strategie pro rozvoj lidských zdrojů (2003). Rovné příležitosti jsou zmíněny pouze v úvodu jako pilíř zaměstnanosti dle Evropské strategie zaměstnanosti. Strategie nevysvětluje, jak zahrnout genderový aspekt v rozvoji řízení lidských zdrojů ani čím by určitá opatření přispěla zaměstnavatelům. Publikace používá navíc generické maskulinum, některé kapitoly jako kdyby se žen ani netýkaly, např. „Manažeři a podnikatelé“. Jinými slovy, dokument v rozporu s vládními Prioritami nezohledňuje genderovou perspektivu. Problematika dodržování rovných příležitostí v oblasti trhu práce se dotýká mnoha institucí, které mají rozdílnou míru pravomocí i možností řešení prosadit. Obecně je možné konstatovat, že úroveň vymáhání dodržování pracovní diskriminace je velmi nízká. Směrem k zaměstnavatelům zodpovědným za rovné zacházení nejsou legální zákroky využívány. Je otázkou, zda by sankce v koncepční oblasti byly žádoucí, jako smysluplnější se jeví spíše cílená podpora v uplatňování PRP, nezavádění opatření totiž často pramení spíše z neznalosti, nedostatečných informací o konkrétních krocích a způsobech jejich provedení. Což vyžaduje minimálně posílit postavení oddělení pro rovnost žen a mužů v rámci MPSV (viz kapitola 2). Nicméně tam, kde dochází k jednoznačnému porušení práva, je nezbytné, aby se využívalo možnosti udílet pokuty (úřad práce) či možnosti soudního procesu. V budoucnu by se pak mohlo využívat i pravomocí Veřejného ochránce práv (viz kapitola 3). 5.2.2.2. Instituce zabývající se problematikou RP v oblasti trhu práce Kromě Oddělení rovnosti, které objektivně nemá postačující kapacity pro plnění svých závazků, na MPSV působí oddělení zabývající se oblastí trhu práce, administrace pomoci z EU IS Equal, OPRLZ, které se věnují dílčím úkolům spojeným s problematikou rovných příležitostí na trhu práce. Internetová prezentace MPSV obsahuje sekci věnovanou rovným příležitostem žen a mužů, kde je možné nalézt například základní vnitrostátní i mezinárodní dokumenty, pro zaměstnavatele jsou k dispozici zajímavé metodické publikace zpracované na základě twinningového projektu 133 se Švédskem. Vzhledem k rozsáhlosti problematiky je však nutné www.pmsv.cz 64 konstatovat, že stránky nejsou zdrojem potřebných aktuálních a ucelených informací relevantních z hlediska zajištění rovného zacházení se ženami a muži v přístupu k ekonomické aktivitě. MPSV ve spolupráci s ČT připravila sérii osmi dokumentů pomáhajících ženám dlouhodobě mimo trh práce s návratem do zaměstnání, tato aktivita je velmi podnětná a s potenciálem výrazného dopadu na cílovou skupinu. Dokumenty jsou také ke stažení na stránkách MPSV. Nicméně genderová citlivost provedení a způsoby, jakými jsou prezentovány role žen, jsou sporné. Např. v díle Přijímací pohovor jsou jako ilustrační záběry často použity obchody s oblečením. To podporuje genderový stereotyp, že pro ženu není nejdůležitější, co profesně zvládá, ale jak vypadá. Je škoda, že takováto iniciativa nebyla realizována opravdu důsledně ve prospěch zlepšení postavení žen na trhu práce. Aktivní poradní i kontrolní roli mají hrát úřady práce, část pravomocí přechází v současnosti na inspektoráty práce (viz kapitola 3). Proškolení osob v problematice RP však není dostatečné a nejsou konkrétní informace o tom, nakolik je kontrolní činnost prováděna (viz kapitoly 1 a 2). Některé úřady práce se však zapojují do projektů financovaných ze strukturálních fondů a pomáhají například realizovat projekty rekvalifikace pro dlouhodobě nezaměstnané ženy aj., snaží se tedy lokálně podporovat zlepšení postavení žen na trhu práce. Na soudy je možnost obrátit se v případě zjištěné diskriminace v zaměstnání (platí i pro uchazeče/uchazečky), dosud však není tato možnost ani zdaleka dostatečně využívána, první žaloba byla podána teprve v roce 2006. Z hlediska požadavků na efektivní realizaci politiky rovných příležitostí je zřejmé, že přetrvávají nedostatky v rozsahu personálního zajištění, v oblasti realizovaných školících a osvětových aktivit a informovanosti veřejnosti o aktivitách vlády. Příkladem fungující zahraniční instituce podporující uplatňování rovných příležitostí na trhu práce je The Equality Authority/Úřad pro rovnost v Irsku134. Tato nezávislá instituce se věnuje informačním a publikačním aktivitám, nabízí různé poradenské služby, v omezené míře zajišťuje právní poradenství obětem diskriminace (nejenom genderové). 5.2.3. Finanční zajištění politiky rovných příležitostí V souvislosti se vstupem ČR do EU se potenciální zdroje pro oblast uplatňování rovných příležitostí na trhu práce mnohonásobně navýšily. V rámci Iniciativy Společenství Equal135 a Operačního programu rozvoje lidských zdrojů136 je možnost čerpat nezvykle vysoké částky, které znamenají podmínky pro vysoce profesionální 134 135 136 http://www.equality.ie http://www.equalcr.cz http://www.esfcr.cz 65 realizaci rozsáhlých projektů. Téma rovných příležitostí v kontextu trhu práce je pak možné uplatnit i v některých opatřeních Operačního programu Průmysl a podnikání (např. podpora začínajících podnikatelek). Projekty financované ze strukturálních fondů obvykle mají stanovenou dolní hranici požadované sumy, která se zpravidla pohybuje v řádu statisíců, maximální výše projektu dosahuje několika milionů korun. Menší projekty v celkových částkách řádově statisíců korun podpořilo MPSV v samostatném programu (vypsaný pro rok 2005). MPSV též vypisuje výběrová řízení na výzkumy a nově (březen 2006) vypsalo zakázku na kampaň na zlepšení společenského povědomí v oblasti RP. Na internetových stránkách MPSV v sekci rovnost žen a mužů jsou uvedeny i další grantová schémata (jiné odbory MPSV, Evropská komise), kterých je možné využít při uplatňování RP. V souvislosti s možností čerpání zdrojů ze strukturálních fondů a dalších iniciativ EU není možné mluvit o nedostatečnosti alokovaných prostředků. Zásadní problémy však nacházíme vzhledem k neúměrně náročné administraci programů. Pro menší organizace lokálního charakteru, které jsou postavené především na svépomoci, je velmi složité na tyto prostředky dosáhnout. Nedostatky v průběžném financování a zpožďování plateb jsou potom ohrožením i pro zavedené organizace, které musí projekty garantovat pomocí úvěrů, což je pro neziskové organizace opravdu komplikované. Z uvedených informací vyplývá především to, že politika rovných příležitostí je uplatňována poměrně nedůsledně a často přetrvává vysoká míra necitlivosti vůči existujícím společenských genderových stereotypům. S ohledem na trh práce se zvýšila dostupnost relevantních studií, téměř však chybí koncepce komunikace prospěšnosti doporučovaných/přijímaných opatření. A opět hlavní kritika je zaměřena směrem k nedostatečnému stanovení sledovaných indikátorů, měřitelných a dosažitelných cílů a průběžnému monitorinku, který bude sloužit jako analýza pro další akce. 5.3. Aktivity neziskových organizací Stejně jako v jiných oblastech suplují malou aktivitu vlády ženské neziskové organizace. Následující výčet projektů realizovaných NNO je pouze výběrem některých zajímavých aktivit. V oblasti trhu práce vyvíjejí NNO dlouhodobě tlak na zlepšení postavení žen na trhu práce, usilují o legislativní změny ve prospěch rovnosti žen a mužů, poskytují rozmanité vzdělávací služby a především pozitivně působí na společenské povědomí o této problematice. Organizace pro zdravé rodičovství Aperio zřídila v roce 2004 online právní poradnu a vydala publikaci Vybrané problémy v oblasti rovného postavení žen 66 a mužů pečujících o děti a návrhy na jejich řešení, z níž je citováno výše. Celý text je k dispozici na stránkách organizace. V Moravskoslezském regionu realizuje projekt zaměřený na netradiční formy práce Eko-info centrum137. Tento projekt podpořený Nadací Open Society Fund Praha má za cíl zjišťování současného stavu využívání netradičních forem „rodině přátelských“ úprav pracovní doby a pracovního úvazku a podporu uplatňování principů individuálního slaďování rodinného a profesního života. Evropská kontaktní skupina138 podporuje především síťování žen z různých části Evropy a informuje o zajímavých lokálních aktivitách, jako je například fenomén domácí práce v zemích střední a východní Evropy. V této souvislosti EKS realizovala v roce 2005 kvalitativní výzkum práce žen z domova a v neformálním sektoru v ČR. V roce 2004 realizovala obecně prospěšná společnost Gender Studies, o.p.s. ve spolupráci s ministerstvem obchodu a průmyslu, ministerstvem práce a sociálních věcí a dalšími subjekty nultý ročník Soutěže o nejlepší firmu s rovnými příležitostmi pro ženy a muže v ČR139. Úspěšný projekt je letos připravován již potřetí. Toto ocenění má za cíl medializovat příklady dobré praxe uplatňování rovných příležitostí v oblasti zaměstnání a pomáhá zvyšovat prestiž těch organizací, které nejenže dbají na dodržování legislativních závazků, ale jsou i ochotné realizovat projekty navíc s cílem zlepšit pracovní podmínky zaměstnaných i získat výhody zkvalitněním rozvoje lidských zdrojů. Gender Studies, o.p.s. se problematice trhu práce věnuje i v rámci projektu Půl na půl: Rovné příležitosti žen a mužů ve společnosti140 podpořeného v rámci IS Equal. Ve spolupráci s lokálními partnery otevřela organizace Gender Studies, o.p.s. čtyři informační centra (Praha, Brno, Liberec, Trutnov), kde mimo jiné poskytuje poradenství v otázkách pracovní diskriminace. V rámci IS Equal jsou realizovány také další projekty zaměřené na podporu rovných příležitostí na trhu práce, například Prolomit vlny, příjemcem je Otevřená společnost, o.p.s.141, nebo Modelový program podpory slaďování profesního a rodinného života-kraj Vysočina, příjemcem je Český svaz žen142. Další organizací, která pravidelně spolupracuje se zástupci/zástupkyněmi senátu je Národní centrum pro rodinu. Tato organizace se věnuje především zvýšení informovanosti v otázkách slaďování pracovního a osobního života, realizuje každý rok takto zaměřené mezinárodní konference143. Spolupracující organizace Centrum pro rodinu a sociální péči v Brně v roce 2005 iniciovala projekt Slaďujeme 137 138 139 140 141 142 143 http://www.rovnovaha.eico.cz/ http://www.eks.ecn.cz http://rovneprilezitosti.ecn.cz http://www.rovneprilezitosti.cz http://www.osops.cz http://www.csz.cz http://www.rodiny.cz 67 rodinu a zaměstnání144, nabízející kursy pro ženy vracející se na trh práce i pro rodiče, kteří jsou v současnosti na rodičovské dovolené. Dlouhodobě zlepšit podmínky matek, resp. otců malých dětí pomáhají mateřská centra, kterých je v Síti mateřských center145 sdruženo již 124 napříč celou republikou. Tyto organizace založené na svépomoci poskytují služby a volnočasové aktivity rodičům malých dětí. V poslední době se intenzivněji zaměřují na podporu rozvoje společnosti přátelské rodině, a to například podporou rekvalifikací nebo oceňováním aktivních firem. 5.4. Závěr Získané informace poukazují na určitou bezradnost vlády v přístupu k řešení problematiky rovného přístupu k ekonomické oblasti. Je potřeba více se zacílit na konkrétní aktivity, které budou v dané oblasti identifikovány jako klíčové, dosavadní záběr považujeme za poměrně široký, ale povrchní, a tudíž nepřinášející příliš jednoznačné výsledky. Doporučujeme: 1. přijmout konkrétní opatření na podporu slaďování osobního a pracovního života (např. umožnit střídání rodičů při péči o nemocné děti, realizovat programy návratu osob dlouhodobě pečujících o členy rodiny na trh práce, odstraňovat legislativní znevýhodňování mužů–otců, vytvářet pracovní i veřejné prostředí přátelské rodině), 2. aktivně pracovat na vyrovnávání zastoupení žen a mužů v rozdílných oborech, sektorech, zaměstnáních a úrovních vedení (sledovat jak zastoupení m/ž, tak jejich pozice v organizační hierarchii, zvyšovat zastoupení žen na vyšších pozicích, podporovat vstup mužů a žen do „genderově-netradičních“ oborů např. prostřednictvím cílených programů podpory), 3. přijmout konkrétní opatření v oblasti snižování platových rozdílů mezi muži a ženami (např. vypracovat metodiku rovného odměňování, realizovat platový audit ve státních institucích, přijmout konkrétní opatření k narovnání platových podmínek žen a mužů), 4. průběžně monitorovat a vyhodnocovat změny v relevantních indikátorech (např. zvýšení počtu žen na vedoucích pozicích, snížení platových rozdílů), 5. kontrolovat dodržování závazků genderové rovnosti ze strany zaměstnavatelů (viz doporučení č. 4. v kapitole 2). 144 145 http://www.csrp.cz http://www.materskacentra.cz 68 6. DOMÁCÍ NÁSILÍ NA ŽENÁCH Markéta Hamrlová (Huňková) Domácí násilí na ženách představuje závažný problém, k jehož nepřijatelnosti deklarované normami mezinárodního práva se v poslední době konečně jednoznačně přihlásila i ČR. Současně se začaly rozvíjet i postupné snahy o jeho eliminaci. Jako domácí násilí budu pro účely této Stínové zprávy označovat jakékoliv jednání, které má za cíl uplatnění moci nebo kontroly nad dospělou osobou, k níž je pachatel v rodinném, partnerském či obdobném vztahu, způsobující na straně oběti tíseň nebo újmu. Pod pojem obdobný vztah, který vnímám flexibilně, potom řadím např. vztah bývalých manželů nedávno rozvedených žijících i nadále v jednom bytě. Termínem „dospělá osoba“ rozumím osobu zletilou146. Následující text se nejprve zaměří na analýzu stavu v oblasti domácího násilí na ženách v ČR za sledované období, přičemž speciální důraz bude kladen na problematické body týkající se této oblasti (jako je např. legislativní uchopení předmětného jevu, jeho sekundární prevence, posílení ochrany nezletilých dětí – jako jeho svědků, rozvoj spolupráce subjektů zainteresovaných na jeho eliminaci atd.). Dále bude pozornost věnována zhodnocení aktivit státu při plnění jednotlivých úkolů stanovených při prosazování rovných příležitostí mužů a žen v této oblasti. V závěru bude představen seznam doporučení vedoucích k posílení efektivnosti ochrany společnosti před domácím násilím. 6.1. Popis současného stavu v oblasti domácího násilí na ženách Podle zkušeností zainteresovaných odbornic/íků došlo v ČR ve sledovaném období k té pozitivní změně, že většina Čechů a Češek již vnímá domácí násilí v teoretické rovině jako negativní jev – jako problém, který je třeba ze strany státu a společnosti cíleně potlačovat, i když při následné konfrontaci s konkrétním případem, je patrno že u mnoha z nich stále přetrvává vliv předsudků a nízké informovanosti o tomto jevu. Stejně jako i jinde ve světě je domácí násilí na ženách v ČR jevem velmi rozšířeným s vysokou mírou latence. Z reprezentativního šetření provedeného na území ČR v roce 2003 mimo jiné vyplynulo, že celkový podíl žen, které zažily alespoň jednu z forem uvedeného násilí v rámci partnerského vztahu, činí 37,7 %. Pouze jedna desetina z těchto žen však ohlásila předmětný násilný incident policii, jenom 3 % z těchto žen uvedlo, že proti útočníkovi bylo vzneseno obvinění, a 1 % z těchto žen odpovědělo, že toto obvinění vedlo k soudnímu rozsudku. Mezi důvody, proč ženy neohlásily incident policii, dominovaly zejména „vypořádala jsem se s tím sama“, „nechtěla jsem, aby to 146 Viz definice podle § 8 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. 69 někdo věděl“, „nestálo to za to“, „nikdy před tím se to nestalo“ a také „strach z útočníka“ a „stud, pocit trapnosti“147. Jak zmiňuje již Stínová zpráva z roku 2004, k průlomu v přístupu řešení problematiky vysokého výskytu případů domácího násilí v ČR včetně detabuizace tohoto jevu přispěly zásadní měrou neziskové organizace (viz níže), které se již od počátku své existence opíraly o odborné informace a tréninkovou podporu ze zahraničí s tím, že na zahraniční poznatky jako na možné vodítko při realizaci cíle efektivní eliminace domácího násilí rovněž hojně poukazovaly. Jako problematické v uvedeném kontextu lze označit především ty oblasti, podle kterých je strukturována tato podkapitola. 6.1.1. Provedení nutných legislativních změn První zásadní průlom v otázce efektivnosti legislativní ochrany společnosti před domácím násilím v ČR můžeme datovat až dnem 1. 6. 2004, kdy nastala účinnost § 215a zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (TZ), jenž zavedl novou skutkovou podstatu „týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě“. S účinností od 1. 7. 2004 potom byla do TZ zákonem č. 283/2004 Sb. nově vložena povinnost orgánů činných v trestním řízení poučit poškozené či svědky, kterým hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného/é nebo odsouzeného/é na svobodě, o možnosti žádat informace o tom, že obviněný/á byl/a z vazby propuštěn/a nebo z ní uprchl/a, nebo odsouzený/á byl/a propuštěn/a z výkonu trestu odnětí svobody nebo z něj uprchl/a148. Zákonem č. 283/2004 Sb. byla poškozenému/é dále nově vložena do rukou i možnost podat stížnost proti rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání a proti rozhodnutí o tom, že se podezřelý/á během zkušební doby osvědčil/a. Veškeré tyto dílčí změny však sledovaly toliko tzv. kriminologické výchozí stanovisko při řešení problému domácího násilí, aniž by zohlednily rovněž jeho genderový rozměr a nezbytnost užití multidisciplinárního přístupu. Ve sledovaném období tak díky nedostatečné legislativě většina obětí domácího násilí na ženách nesla negativní důsledky tohoto jevu na svých bedrech sama, aniž by došlo k jakémukoliv negativnímu postihu agresora. Oběti domácího násilí byly, pokud se rozhodly násilí na sobě páchané zastavit, většinou přinuceny společně s dětmi vyhledat nouzové ubytování za současného pronásledování a obtěžování ze strany agresorů. I když se ve společném obydlí s násilníkem nezdržovaly, byly často nuceny podílet se na úhradě poplatků plynoucích z provozu tohoto obydlí. Vzhledem k nutnosti hradit mimo běžné životní potřeby i vysoké náklady soudního řízení a právního zastoupení, při absenci či při neúměrném zpožďování plateb výživného ze strany agresorů atd. se oběti domácího 147 Pikálková, S. Mezinárodní výzkum násilí na ženách – Česká republika/2003: příspěvek k sociologickému zkoumání násilí v rodině. Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR 2004. 148 Až do doby účinnosti tohoto zákona byly v praxi naprosto běžné případy, kdy oběť domácího násilí na ženách byla nucena ihned poté, co se agresor po neavizovaném propuštění např. z vazební věznice zjevil ve dveřích, posílen v myšlenkách na pomstu, opustit i s dětmi společný byt. 70 násilí velice často akcesoricky ocitaly v tíživé finanční situaci. Při rozhodování o tom, komu po rozvodu manželství připadne nájem společného bytu, rovněž tak v řízení o vypořádání majetkových vztahů mezi manželi po rozvodu apod., nehrála okolnost, že mezi účastníky sporu docházelo k domácímu násilí, většinou žádnou roli. Odhalení domácího násilí v rodině, kde vyrůstaly nezletilé děti, v praxi většinou nevyvolalo ani žádný negativní dopad při rozhodování o výchovné způsobilosti či omezení styku agresorů s těmito dětmi149. Přijmout legislativní opatření směřující k potlačování domácího násilí a k lepší ochraně jeho obětí v ČR se zavázala vláda k termínu do 30. 6. 2005. Nový komplexní zákon na ochranu společnosti před domácím násilím byl přitom předložen Poslanecké sněmovně skupinou poslanců pod názvem Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím (dále Návrh) již dne 23. 11. 2004150. Faktické autorství Návrhu náleží uskupení s názvem Aliance proti domácímu násilí vzniklému v roce 2002 na půdě Parlamentu ČR z iniciativy Bílý kruh bezpečí, o.s. (BKB). Fakt, že při přípravě tohoto Návrhu působilo jen minimální množství odbornic/íků, kteří jsou v bezprostředním kontaktu s obětmi domácího násilí a jejich skutečnými potřebami, je třeba hodnotit jako působící ke škodě věci, jako i skutečnost, že ve sledovaném období docházelo při plnění předmětného cíle Priorit ze strany státu k jednoznačnému upřednostňování BKB před ostatními neziskovými organizacemi. Aliance proti domácímu násilí byla při své práci na Návrhu inspirována především rakouským zákonem na ochranu před domácím násilím151. Lze říci, že Návrh cíleně dopadá do oblasti rovných příležitostí, usiluje totiž o celkovou změnu postojů k domácímu násilí a k jeho jednotlivým aktérům, čímž vyrovnává postavení obou pohlaví ve společnosti. Jednoznačně deklaruje (nebo alespoň se o to snaží), že ČR domácí násilí nebude tolerovat, a klade si za cíl poskytnout osobám tímto násilím ohroženým (převážně ženám) takové právní prostředky komplexní ochrany, aby se mohly psychicky a sociálně stabilizovat a začít svou situaci účinně řešit. Dne 31. 1. 2006 byl Návrh (již ve značně okleštěné podobě) vrácen po hlasování v Senátu ČR k projednání Poslanecké sněmovně152. V rámci schvalovacího procesu bohužel došlo k vypuštění celé řady navrhovaných pozitivních změn153. Tento zákon do 149 Bohužel k tomuto stavu značnou měrou přispívaly i předsudky a nedostatečnou informovaností o domácím násilí zatížené posudky soudních znalců. 150 Srovnej sněmovní tisk č. 828. www.psp.cz 151 Zákon 759. Spolkový zákon: Spolkový zákon o ochraně před násilím v rodině GeSchG, č: GP XX RV 252 AB 407 S.47.BR“5300 AB 5311 S 619, ze dne 30. 12. 1996. 152 Srovnej senátní tisk č. 197. www.senat.cz 153 Jako nejzásadnější zásah do předmětného návrhu zákona na ochranu společnosti před domácím násilím, který se negativně promítá do otázky efektivnosti ochrany společnosti před tímto problémem, shledávám vypuštění veškerých navrhovaných změn týkajících se zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v aktuálním znění. Jedná se o návrhy ustanovení, která by především zaručovala, že soud bude muset v rámci rozhodování o osudu nemovitosti v režimu společného jmění manželů, spoluvlastnictví, či nájmu přihlížet k faktu, že mezi účastníky předmětných sporů bylo pácháno domácí násilí, přičemž negativní důsledky by byly připsány na vrub násilníka. 71 dnešního dne není součástí platného právního řádu ČR, lze však důvodně očekávat, že jeho účinnost nastane dnem 1. 1. 2007. 6.1.2. Vybudování funkční sítě zařízení sekundární prevence domácího násilí Ve sledovaném období v ČR neexistovalo legislativní zastřešení azylových domů pro oběti domácího násilí se skrytou adresou154. Tyto subjekty, jichž je v ČR v konfrontaci s poptávkou obětí domácího násilí žalostně málo, tak vystupují na bázi jakéhosi pseudoutajení, přičemž pro inteligenčně průměrně schopného agresivního jedince není žádný problém úkryt své oběti nalézt. Rovněž nedostatek specializovaných azylových domů pro oběti domácího násilí na ženách s veřejnou adresou v ČR nadále přetrvává. Většina azylových domů pro ženy totiž funguje pro velmi široký okruh klientely s tím, že mnoho z nich nedisponuje doplňkovou odbornou psychoterapeutickou či socioterapeutickou péčí a bohužel se často stává, že tato zařízení sekundárně traumatizují své klientky (většinou nevědomky)155. Ačkoliv se zkvalitnění úrovně péče o oběti domácího násilí dá očekávat s přijetím vládního návrhu zákona o sociálních službách156, který v současné době podstupuje legislativní proces, domnívám se, že ke skutečnému zlepšení dojde spíše díky stabilizaci finančního zázemí těchto zařízení a dále obecně díky odbourání mýtů spojených s domácím násilím napříč společností a díky posílení specifických odborných znalostí poskytovatelek/lů pomoci. MPSV v rámci svého dotačního řízení (podpora sociálních služeb) v roce 2005 podpořilo čtyři projekty speciálně zaměřené na oblast azylového bydlení pro oběti domácího násilí v celkové výši 5 282 600,- Kč. Dodává však, že dotovalo i další šířeji zaměřené azylové domy, a proto není možné výslednou částku na podporu azylového bydlení pro oběti domácího násilí přesně specifikovat. Ze seznamu podpořených neinvestičních projektů za rok 2005157 vyplývá, že většina z podpořených azylových domů je provozována charitními zařízeními. V této souvislosti je relevantní rovněž informace uvedená ve Zprávě za rok 2004, že MMR věnovalo v roce 2004 celkem 645,995 mil. Kč na vznik 863 nájemních bytů pro specifické skupiny obyvatelstva, mezi něž řadí i oběti domácího násilí. Avšak vzhledem k tomu, že obsazování těchto bytů je plně v kompetenci obcí, nelze z dostupných 154 Ačkoliv v příloze usnesení Vlády ČR ze dne 25. 8. 2004, č. 794 je stanoven úkol specifikovat v prováděcí vyhlášce k zákonu o sociálních službách pojem azylové domy se skrytou adresou, nedošlo do současné doby díky délce legislativního procesu výše uvedeného zákona ani k její formulaci, natož k jejímu vydání. 155 Sama jsem v praxi nezřídka zažila situace, kdy pracovnice azylových domů pro ženy v tíživé sociální situaci např. nutily oběti domácího násilí, aby se se svým násilným partnerem v klidu domluvily… Často také docházelo z jejich strany k nezvládnutí tzv. přenosu a protipřenosu. Bohužel mnoho z těchto zařízení nedisponuje (nejčastěji z důvodu nedostatku finančních prostředků na jejich provoz) ani kvalitní supervizí. 156 Jeho návrh byl přijat usnesením vlády ze dne 24. 8 2005, č. 1052. (http://wtd.vlada.cz/vlada/cinnostvlady_usneseni.htm) a v současné době prochází legislativním procesem. Srovnej sněmovní tisk č. 1102 http://psp.cz. Je předpoklad, že tento zákon nabude účinnosti k 1. 1. 2007. 157 www.mpsv.cz/cs/827 72 materiálů vůbec vysledovat, kolik z nich na oběti domácího násilí skutečně připadlo (ba pokud vůbec některé). 6.1.3. Vyškolení profesních skupin přicházejících do přímého styku s problémem domácího násilí Rozhodně nelze říci, že ve sledovaném období došlo k proškolení uspokojivého množství zástupců/kyň všech dotčených profesních skupin. Polemizovat lze rovněž s kvalitou a rozsahem edukačních počinů, které v tomto směru uspořádány byly. Za jeden z největších problémů v praxi v této oblasti lze potom jednoznačně označit dosud přetrvávající nedostatečnou informovanost a zatíženost předsudky vůči domácímu násilí na straně českých psychologů/žek. Za zavedení systému proškolování a vypracování akčního plánu vzdělávání pro odborné pracovníky/ce v termínu do 31. 12. 2005 byly zodpovědné MZd, MPSV, MS a MV158. MZd zpracovalo ve sledovaném období pouze Návrh metodického pokynu MZd pro postup lékařů při poskytování zdravotní péče oběti domácího násilí. Dále uvádí distribuci tiskových materiálů zaměřených na předmětnou problematiku z pohledu zdravotníků krajům, příslušným odborným společnostem, Institutu postgraduálního vzdělávání lékařů a farmaceutů a zdravotnickým zařízením v přímé působnosti MZd, aniž by tyto údaje specifikovalo. Pakliže ve sledovaném období nějaká školení zdravotníků/ic zaměřená na problematiku organizací 159 domácího násilí proběhla, byla iniciována ze strany nevládních . MPSV chystá systematické proškolování pracovnic a pracovníků orgánu sociálněprávní ochrany dítěte v problematice domácího násilí až na rok 2006, v rámci školení počítá s použitím informačních materiálů zpracovaných proFem, o.p.s. (proFem)160. Až následně se chystá vydat speciální metodický pokyn věnující se této problematice. Rovněž školení pracovnic a pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dítěte ve sledovaném období, která proběhla, lze připsat na vrub výhradně iniciativě neziskových organizací161. MS provádělo v rámci výuky Justiční akademie proškolení určitého blíže nespecifikovaného (menšího) počtu soudců/kyň a státních zástupců/kyň, jako svoji aktivitu ve sledovaném období uvádí dále pořádání odborných seminářů a kulatých stolů a práci s obětmi domácího násilí pracovníků Probační a mediační služby, aniž by tyto 158 Opatřeních pro zavedení interdisciplinárních týmů, spojujících zdravotní, sociální a policejní pomoc při odhalování a stíhání případů domácího násilí, uvedených v příloze usnesení Vlády ČR, ze dne 25. 8. 2004, č. 794, bod. 2.3. 159 Např. proFem. 160 Voňková, J., Huňková, M., Vavroňová, M., a Prokopová, Z. Násilí v rodině a domácnosti z pohledu práva (domácí násilí). Praha: proFem 2002 (druhé zásadně přepracované vydání, 2004). Texty jsou určeny pro účastnice a účastníky školení o možnostech prevence a sociálně-právní pomoci dospělým obětem a dětem. 161 Např. proFem, o.p.s., Rosa, o.s., Slezská diakonie – Poradna Elpis. 73 informace konkretizovalo, přičemž z dostupných informačních zdrojů nelze jejich specifikaci vysledovat. Justiční akademie vydala v roce 2004 k tematice domácího násilí pro potřeby soudců a státních zástupců ve vlastní edici učebnici162. MV uvádí v roce 2005 uspořádání blíže neurčeného (většího) počtu školení k tematice domácího násilí na středních policejních školách, Policejní akademii ČR a rovněž ve školících policejních střediscích s využitím vlastních výukových CD a edukativních her. Předmětná audiovizuální prezentace i písemné podklady k tomuto edukačnímu programu byly vytvořeny ve spolupráci s BKB. Jejich jediným nedostatkem je jejich vyznění v tom smyslu, že žádná jiná organizace specializující se na pomoc obětem domácího násilí než BKB v ČR nepůsobí. Další materiály vytvořené MV ve spolupráci s neziskovými organizacemi163, které by měly sloužit pro účely důkladného proškolení policistů/ek k problematice domácího násilí, by však měly obsahovat i shromáždění všech dostupných kontaktů na organizace zabývající se pomocí obětem domácího násilí. 6.1.4. Zavedení metodických pokynů pro profesní skupiny přicházející do přímého styku s problémem domácího násilí Jak plyne z výše uvedeného, probíhala pomoc obětem domácího násilí ve sledovaném období ze strany dotčených profesních skupin bez existujícího metodického rámce. Výjimku představoval pouze Metodický pokyn ředitele Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování PP ČR vydaný dne 10. 9. 2004, kterým byl upraven postup Policie ČR (PČR) při oznámení, prověřování a vyšetřování případů domácího násilí. Součástí tohoto pokynu by se měla stát i evidence výjezdů PČR k případům domácího násilí. Ukázalo se totiž, že informační systém ZIS, využívaný k evidenci činnosti policie, v současné době nárokům kladeným na evidenci domácího násilí včetně možnosti zpětného vyhledávání nevyhovuje. Metodika evidence výjezdů PČR k případům domácího násilí by se měla začít sestavovat až v roce 2006, i když termín pro její vytvoření mělo MV do 30. 6. 2005164. 6.1.5. Posílení ochrany nezletilých dětí – svědků domácího násilí Děti, které vyrůstají v prostředí ponižování a agrese, si do svého budoucího života odnášejí nezdravé modely chování165. Bohužel ve sledovaném období hrál fakt, že se otec nezletilých dětí dopouštěl násilí na jejich matce, jen malou roli při posuzování otázek zájmu dítěte, výchovné způsobilosti rodičů či určení styku rodičů s těmito dětmi. Ze zkušeností specializovaných neziskových organizací z praxe vyplynulo, že v ČR měli 162 Huňková, M., a Voňková, J. Domácí násilí z pohledu práva (Efektivnost právních norem ČR posuzovaná vzhledem k cíli ochrany společnosti před domácím násilím). Stráž pod Ralskem: Justiční akademie 2004. 163 Konkrétně jsou kromě BKB uváděny i Liga lidských práv, o.s., a Gender Studies, o.p.s. 164 Příloha usnesení Vlády ČR, ze dne 25. 8. 2004, č. 794, bod. 2.2. 165 Russell, D. E. H. The Secret Trauma. New York: Basic Books 1986. 74 domácí násilníci ve sledované době v naprosté většině případů tendence zneužívat svých rodičovských práv proti svým týraným obětem. Usnesením ze dne 10. 11. 2004, č. 1108 byl schválen Vládou ČR podnět Rady vlády pro lidská práva k zajištění práva dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči166. Tímto usnesením má být dosaženo eliminace tzv. syndromu zavrženého rodiče167. Toto usnesení vlády však nikterak nezohledňuje situaci rodin dotčených domácím násilím. Jako vedlejší nezamýšlený důsledek tak otevřelo cestu k dalšímu týrání v těchto rodinách. Ačkoliv specializované neziskové organizace (především sdružené pod uskupení Koordona – koalice 13 neziskových organizací zaměřených na pomoc obětem domácího násilí) cíleně upozorňují, že donucený styk dětí s násilným rodičem znamená nejen jasné porušování lidských práv dětí podle WHO168, ale rovněž porušování mezinárodní smlouvy CEDAW, poněvadž jednoznačně otvírá dveře násilným jedincům k pokračování násilné činnosti i po rozvodech a rozlukách, nezaznamenala tato jejich intervence dosud žádný větší úspěch169. Z hlediska efektivnosti ochrany společnosti před domácím násilím se domnívám, že vyřešení problému nedostatečné ochrany nezletilých dětí – svědků domácího násilí je ještě zásadnějším krokem, než např. přijetí policejního institutu vykázání (viz výše). 6.1.6. Rozvoj spolupráce všech zaangažovaných subjektů ze státní, místní i nevládní neziskové sféry a účinná podpora činnosti neziskových organizací Spolupráce státní sféry s neziskovou v oblasti ochrany společnosti před domácím násilím v ČR má mnoho rezerv. Často dochází k nevyváženému přístupu státu k jednotlivým neziskovým subjektům, což znemožňuje širší dialog různých názorových proudů k předmětné otázce a tím v konečném důsledku zeslabuje šance jejího efektivního řešení. Jako pozitivní vývoj lze ve sledovaném období označit fakt o něco větší transparentnosti toku poskytnutých finančních příspěvků, než tomu bylo v letech předcházejících, a otevření spolupráce (ad hoc) státní sféry s dříve opomíjenými neziskovými organizacemi zaměřenými na pomoc obětem domácího násilí, i když oproti státem favorizovanému BKB se jedná o spolupráci ve velmi omezeném rozsahu. 166 http://wtd.vlada.cz/vlada/cinnostvlady_usneseni.htm „The parental alienation syndrome“ (PAS) byl poprvé popsán v 80. letech minulého století R. Gardnerem, který pod tento pojem zahrnuje popouzení dítěte jedním rodičem proti druhému. Podle některých odbornic/íků by bylo vhodnější používat v překladu názvu tohoto syndromu termín „odcizení“, jako problematické vidí rovněž pojmenování tohoto jevu jako syndromu, neboť dítě je tímto oštítkováním určeno za nositele patologie a mělo by proto být nutné je léčit. Tento syndrom navíc není obsažen v přijaté klasifikaci nemocí, a není tedy ani etické označovat dítě za nositele takových příznaků. Vargová, B. Syndrom zavrženého rodiče. Zpravodaj občanského sdružení Rosa, ročník 2005, č. 1, str. 1-4. http://www.rosa-os.cz 168 Světová zdravotnická organizace (WHO) prohlašuje již pouhou přítomnost dětí při násilných aktech vůči jednomu z rodičů za týrání dítěte. 169 Nahlédni www.koordona.cz. 167 75 Z významnějších akcí, které ve sledovaném období spojily státní a neziskový sektor k řešení problematiky domácího násilí, je třeba jmenovat především ukončení Modelového mezioborového projektu k vytvoření právního rámce a metodických postupů pro zavedení interdisciplinárních týmů, spojujících zdravotní, sociální a policejní pomoc při odhalování a stíhání případů domácího násilí, jehož garantem bylo MV, v roce 2004170. Ke spolupráci na tomto projektu však byly přizvány toliko tři neziskové organizace zaměřené na pomoc obětem domácího násilí, a to proFem, BKB a Rosa, o.s. Na půdě MPSV potom v roce 2004 proběhlo setkávání pracovní skupiny osobností a organizací zabývajících se rodinnou tématikou, jejímiž členy byli i zástupci a zástupkyně neziskových organizací. Z 25 zúčastněných neziskových organizací však pouze jedna (Rosa) zaměřuje svoji činnost specificky na řešení problematiky domácího násilí. Výstupy z této aktivity potom byly použity při přípravě Národní zprávy o rodině171 a měly by být zohledněny při přípravě koncepce rodinné politiky ČR. 6.2. Aktivity státu při prosazování rovných příležitostí mužů a žen v oblasti domácího násilí na ženách Tematika potlačování násilí na ženách a tím i její podkategorie potlačování domácího násilí na ženách je výslovnou součástí Priorit. Ve sledovaném období se pozornost vlády v tomto dokumentu soustředila jen na několik dílčích aspektů problému, a to těch, které strukturují tuto podkapitolu. Vládní koncepci boje proti domácímu násilí vtělenou do Priorit v předmětné oblasti potom ve značné míře rozšiřuje - především co do míry konkretizace jednotlivých úkolů pro jednotlivé rezorty závazný dokument Opatření pro zavedení interdisciplinárních týmů, spojujících zdravotní, sociální a policejní pomoc při odhalování a stíhání případů domácího násilí (Opatření). Opatření tvoří přílohu usnesení Vlády ČR, ze dne 25. 8. 2004, č. 794. 6.2.1. Veřejná informační kampaň o nepřijatelnosti domácího násilí Odpovědností za splnění tohoto úkolu byli v rámci Priorit pověřeni ministr vnitra, ministr práce a sociálních věcí, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy a zmocněnec vlády pro lidská práva. Ve Zprávě za rok 2004 referují tyto subjekty opět (jako už ve Zprávě za rok 2003) o vládní kampani zrealizované v roce 2003 (s nepatrným přesahem do roku 2004) zaměřené na cílovou skupinu dospívající mládeže formou počítačové hry. Ke sporným bodům této kampaně se vyjadřovala již Stínová zpráva z roku 2004. Ve Zprávě za rok 2004 pověřené subjekty dále uvádí, že se předmětnému tématu věnují ve svých periodikách a informačních, osvětových i odborných materiálech, na svých webových 170 Srovnej usnesení Vlády ČR, ze dne 25. 8. 2004, č. 794. Dokument Národní zpráva o rodině (www.mpsv.cz/cs/898), z něj potom vychází dokument Národní koncepce rodinné politiky 2005 ( www.mpsv.cz/files/clanky/2125/koncepce_rodin.pdf). 171 76 stránkách a MV i ve vysílání radia VNITRO, přičemž z dostupných informačních zdrojů lze toto ověřit. Na rok 2006 je potom připravena kampaň pod taktovkou MV s názvem „NÁSILÍ NE!“, která bude uskutečněna prostřednictvím silikonových náramků, kde má být vyraženo heslo „NÁSILÍ NE!“ a odkazy na webové stránky MV172 a občanského sdružení COOLHELP173. Náramky společně s doprovodným textem budou přibalovány k časopisům STORY, které mají být v prodeji v únoru 2006. Další součástí kampaně má být její medializace. Jako se již stalo tradicí v podobných případech, neměla většina neziskových organizací pracujících na potírání problému domácího násilí o přípravě této kampaně ponětí. Nabízí se i otázka efektivnosti počinu vložení náramku s kontaktem na webové stránky obsahující informace k tématu do jediného druhu časopisu (zaměřujícího svoji pozornost na referování o životě tzv. celebrit), když lze předpokládat, že velká část jeho čtenářek/ů přístup na internet nemá. Navíc asociaci serióznosti podávaných informací lze s tímto druhem časopisu vyvolat jen velice těžko. 6.2.2. Zaměření sociální práce na pomoc obětem domácího násilí Odpovědností za tento úkol v rámci Priorit byl pověřen ministr práce a sociálních věcí. Při jeho plnění ve sledovaném období se stát z velké části omezoval pouze na finanční podporu činnosti specializovaných neziskových organizací v rámci své dotační politiky. Ve Zprávě za rok 2004 uvádí MPSV jako splnění uvedeného zadání, že v roce 2004 podporovalo formou dotačního řízení prioritní úkol – rozvoj služeb zaměřených na oběti trestné činnosti a zejména na oběti domácího násilí. V rámci tohoto podprogramu přerozdělilo celkem 8 914 700,- Kč, aniž by tuto informaci dále konkretizovalo. Dále předkládá výčet organizací pomáhajících obětem domácího násilí, s nimiž dlouhodobě spolupracuje a podporuje jejich aktivity v rámci svého dotačního řízení. Avšak např. Ženy bez násilí, o.s. které je v tomto výčtu rovněž uvedeno, nikdy žádnou dotaci ze strany MPSV neobdrželo a s tímto subjektem ani nespolupracovalo174. V rámci Opatření je potom výslovně formulován úkol věnovat zvýšenou podporu a pozornost nevládním organizacím poskytujícím odbornou péči osobám dotčeným domácím násilím (bod 2.5.), jehož realizací do 30. 6. 2005 bylo pověřeno MZd, MPSV a MŠMT. Většina těchto subjektů uvádí jako formu splnění tohoto cíle jako už tradičně dotační podporu a spolupráci se specializovanými neziskovými organizacemi (především s BKB). MV dále poukazuje na spolupráci Policie ČR MŘ v Brně a Ostravě s BKB, ale také s jinými organizacemi (Liga lidských práv) prostřednictvím interdisciplinárních týmů175. 172 www.mvcr.cz/zprávy/2006/nasili_ne.html www.coolhelp.cz/nasili_ne.html 174 Jde o občanské sdružení, které v roce 2002 oznámilo přerušení své činnosti pro extrémní pracovní vytížení svých členek a které bylo v minulosti finančně podpořeno výhradně ze zdrojů Nadace Open Society Fund Praha. 175 Jedná se o realizaci projektu BKB Interdisciplinární přístup k řešení případů domácího násilí v Ostravě a Interdisciplinární přístup k řešení případů domácího násilí v Brně. www.domacinasili.cz 173 77 Bohužel např. míru finanční účasti MV na tomto projektu včetně případného způsobu udělení dotace nelze vystopovat. MŠMT uvádí, že zpracovalo na období 2005 - 2008 základní koncepční dokument v oblasti primární prevence Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže a tělovýchovy, aniž by tuto informaci v působnosti rezortu školství, mládeže specifikovalo, takže její smysl v uvedeném kontextu uniká. Za pozornost stojí v předmětném rámci rovněž úkol 2.4. Opatření, jímž bylo MZd a MS k datu 31. 12. 2005 uloženo vypracovat terapeutické programy pro pachatele domácího násilí a zajistit jejich realizaci v mimoprávní i trestněprávní oblasti. K jeho plnění uvádí MZd finanční podporu projektu Péče o násilné jedince v rodině v roce 2004 a 2005 v rámci Programu prevence kriminality, jehož závěry mají být využity při zavádění terapeutických programů pro pachatele domácího násilí v praxi ve spolupráci s MS. Bohužel konkrétnější informace o tomto počinu lze dohledat jen nesnadno176. (K dalším specifickým otázkám týkajícím se tohoto bodu, především otázky podpory azylového bydlení pro oběti domácího násilí včetně podpory vzniku azylových domů se skrytou adresou viz výše.) 6.2.3. Přijetí legislativních změn směřujících k potlačování domácího násilí Odpovědností za splnění tohoto úkolu v rámci Priorit byli ve sledovaném období pověřeni ministr vnitra, ministr práce a sociálních věcí a zmocněnec vlády pro lidská práva s termínem do 30. 6. 2005. Ve Zprávě za rok 2004 uvádí MS opět (stejně jako ve Zprávě za rok 2003) jako formu splnění předmětného úkolu svoji podporu při zavádění nové skutkové podstaty – trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě - jako § 215a TZ, a rovněž prosazování upraveného znění této skutkové podstaty do připravované velké novely tohoto zákona. MV a MS potom poukazují i na svůj přínos v prosazování a tvorbě Návrhu. (K tomuto návrhu i ke zhodnocení právního ukotvení ochrany obětí domácího násilí v ČR podrobněji viz výše.) Zmocněnec vlády pro lidská práva zdůraznil svoji výhradně připomínkovou roli při plnění tohoto úkolu. V rámci Opatření potom byly ve sledovaném období jednotlivé dotčené rezorty v termínu do 30. 6. 2005 zavázány při přípravě určitých v dokumentu jmenovaných právních předpisů zvážit i specifické návrhy posilující ochranu obětí domácího násilí před tímto negativním jevem. Jednalo se zejména o zakotvení pozitivních změn v rámci práva rodinného (dosud však není jasné, které z nich budou skutečně obsahovou součástí v současné době vytvářeného návrhu novelizace Občanského zákoníku); zakotvení povinnosti mlčenlivosti orgánů sociálně-právní ochrany o pobytu rodiče, který se stal 176 Konkrétnější informace lze nalézt např. v dokumentu Závěrečná zpráva „Péče o násilné jedince v rodině“ pro MZd ČR. Praha prosinec 2004. 78 obětí domácího násilí v rodině s dítětem (vládní novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí s touto povinností v současné době teprve prochází legislativním procesem); specifikace pojmu azylové domy s utajenou adresou určené obětem domácího násilí v prováděcí vyhlášce k zákonu o sociálních službách (dosud však nedošlo ani k formulaci předmětné vyhlášky) a stanovení podmínek pro akreditaci neziskových organizací poskytujících odbornou péči osobám postiženým domácím násilím (návrh zákona o sociálních službách v současné době teprve prochází legislativním procesem). Lze konstatovat, že od předcházející Stínové zprávy došlo v této oblasti k jistému pozitivnímu pokroku, avšak zatím jen v rovině de lege ferenda. 6.2.4. Monitorování kroků zaměřených na boj proti domácímu násilí Bodem 3.3. Opatření byla MV uložena povinnost vždy do 31. 3. každého kalendářního roku předložit vládě informaci o plnění177. K realizaci tohoto úkolu byl vytvořen monitorovací tým složený ze zástupkyň/zástupců MV, MS, MZd, MPSV, MŠMT, BKB a koalice Koordona (podrobněji viz výše). 6.2.5. Evropská unie kontra ČR v kontextu problematiky domácího násilí na ženách Evropská unie, jejíž členkou se Česká republika stala 1. 5. 2004, se problematikou domácího násilí rovněž zabývá, avšak v tomto směru zatím nevydala žádné akty sekundárního práva. Na období 2004 – 2008 vyhlásila Evropská unie mimo jiné komunitární akční program DAPHNE II (rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2004/803/EC) s celkovým rozpočtem ve výši 50 mil. EUR. Tento program je určen k prevenci a potlačování násilí na dětech, mladých lidech a ženách a k ochraně obětí a rizikových skupin. Zapojit se v něm mohou veřejné nebo soukromé neziskové organizace a instituce (instituce na úrovni místní správy, fakulty, výzkumné ústavy) působící na předmětném úseku178. V praxi je však tento program otevřen pouze pro minimální množství neziskových organizací v ČR, které se v jeho cílové oblasti angažují. Důvodem je požadavek značného předfinancování 179 administrativní náročnost projektu podpořených projektů a dále neadekvátní . 177 První informace byla předložena vládě České republiky dne 20. 3. 2005 pod č.j. 552/05. Základní dokumenty týkající se projektu Daphne II jsou umístěny na www.mvcr.cz (prevence kriminality). 179 Jako zajímavost lze uvést, že podle výpočtů proFem rovná se 1,- Kč vydaná v rámci tohoto projektu na konkrétní práci pro cílové skupiny cca 100,- Kč vydaným na administrativní úkoly s projektem spojené (rozuměj mimo jiné vlastní administrativní činnost, činnost kontroly např. ze strany Magistrátu a další kontroly ze strany MPSV). Informace poskytla Mgr. Marie Lienau. 178 79 6.2.6. Výzkum v oblasti ochrany společnosti před domácím násilím na ženách Úkolem 2.9. Opatření bylo MZd, MPSV a MŠMT k termínu do 31.12.2005 uloženo zrealizovat kvalitní a důsledné výzkumy zaměřené na domácí násilí z hlediska způsobených škod (zejména zacílené na zdravotní a sociální výdaje). MZd uvedlo, že bude takto zaměřené projekty podporovat v rámci programu prevence kriminality, aniž by bylo možno dohledat, jestli již někdy v minulosti takto zaměřené projekty za jeho přispění proběhly. MŠMT potom konstatuje současný nedostatek finančních prostředků na předmětnou aktivitu. MPSV zrealizovalo v prosinci 2005 projekt výzkumu pro potřeby státu pod názvem Kvalita a dostupnost systému služeb pro oběti domácího násilí. Výstupy z tohoto výzkumu dosud nejsou k dispozici, jejich využitelnost se předpokládá především pro potřeby vedení dotačních řízení a dále při stanovování priorit rezortů a v koncepčních pracích. Nad rámec lze uvést, že zřejmě nejvýznamnější výzkumný počin týkající se problematiky domácího násilí v ČR pořádal ve sledovaném období (v rozmezí let 2004 až 2006) Institut pro kriminologii a sociální prevenci náležející pod MS pod názvem Domácí násilí se zaměřením na špatné zacházení se seniory v rodině, problematiku jeho specifických forem, projevů a latence180. 6.3. Aktivity neziskového sektoru v oblasti domácího násilí na ženách V současné době působí v ČR poměrně velké množství neziskových organizací specializujících se na problematiku potírání domácího násilí ve společnosti z mnoha úhlů pohledu. Jedná se zejména o: 1. Sekundárně prevenční činnost (poradenství obětem domácího násilí, azylové ubytování): za všechny lze jmenovat např. BKB, Rosa, proFem, Liga lidských práv projekt Poradna pro ženy v tísni, Acorus - psychosociální centrum, Magdalénium, o.s., Slezská diakonie - poradny Elpis atd. 2. Primárně prevenční činnost (edukace, kampaně, lobbing atd.) na celostátní i regionální úrovni: za všechny lze jmenovat např. subjekty výše uvedené, Nesehnutí, Amnesty International atd. Většina z nich aktivně spolupracuje (ať už v rámci naplňování cílů ad hoc či dlouhodobě) s obdobně zaměřenými organizacemi ze zahraničí. Ve sledovaném období lze na poli ochrany společnosti před domácím násilím z hlediska efektivnosti vyzvednout především následující akce neziskových organizací: 1. Aktivity BKB v rámci Aliance proti domácímu násilí při přípravě a prosazování nové legislativy proti domácímu násilí (podrobněji viz výše). Zároveň však lze polemizovat 180 Více informací lze získat na adrese řešitelky projektu M. Martínkové e-mail: [email protected]. 80 na téma, jaký vliv hrál v předmětné činnosti BKB fakt, že se jedná ze strany státu o jednoznačně upřednostňovanou neziskovou organizaci181. 2. Aktivity BKB v rámci projektů Interdisciplinární přístup k řešení případů domácího násilí v Ostravě a Brně182. 3. Aktivity koalice Koordona v oblasti ochrany dětí – svědků domácího násilí mezi svými rodiči183. 4. Informační kampaň koalice Koordona v roce 2004, v jejímž rámci vznikl i dokumentární film zaměřený na děti jako svědky domácího násilí. 5. Činnost azylových domů se skrytou adresou (Magdalenium, Rosa, Acorus - psychosociální centrum a.j.), i jakoukoli další přímou práci všech neziskových organizací v ČR pro oběti domácího násilí, byla-li prováděna bez následku sekundární viktimizace. 6. Veškerou činnost směřující ke zvyšování citlivosti společnosti a její erudované edukaci v předmětné problematice. 6.4. Závěr Z výše uvedeného vyplývá, že ve sledovaném období došlo v oblasti řešení problematiky domácího násilí na ženách od Stínové zprávy z roku 2004 k několika významným pozitivním změnám, zároveň je však třeba konstatovat, že uspokojivému stavu z hlediska efektivnosti je současné stadium vývoje ještě velice vzdáleno. Za jednu z nejzásadnější pozitivních změn lze označit formulaci státní koncepce k řešení předmětné problematiky vtělené do Opatření. Bohužel ve sledovaném období se většinu úkolů formulovaných v Opatření i přes termíny stanovené většinou maximálně do konce roku 2005 nepodařilo zúčastněným rezortům splnit. Především je třeba ČR vytknout, že uspokojivé legislativní řešení domácího násilí (korespondující s mezinárodními závazky ČR) dosud existuje jen v rovině de lege ferenda; stále také chybí metodické pokyny pro většinu profesí přicházejících s domácím násilím do přímého styku, stejně jako jejich systematické kvalitní proškolení v předmětné tematice; právní statut azylových domů se skrytou adresou nebyl dosud ani formulován; problematika dětí - svědků domácího násilí je státem ignorována zcela; chybí výzkum zaměřený na zmapování domácího násilí v širších transformačních souvislostech atd. Za problematický lze rovněž označit i přístup státu k neziskovým organizacím. I přes některé pozitivní změny v této oblasti (viz výše) v přístupu státu k neziskovým organizacím dosud stále ještě převládá nevyváženost. 181 182 183 Více informací, viz www.domacinasili.cz. Více informací, viz www.domacinasili.cz. Více informací, viz www.koordona.cz. 81 6.5. Doporučení V oblasti domácího násilí na ženách lze ČR doporučit zejména: 1. propracovat lépe koncepci přístupu státu k předmětné problematice tak, aby reflektovala i dříve opomíjené body (a stanovené úkoly plnit v určeném termínu), 2. přijmout komplexní právní úpravu efektivně chránící obětí domácího násilí, 3. posílit ochranu dětí - svědků domácího násilí, 4. uplatňovat rovný přístup k neziskovým organizacím (včetně důsledného rozlišování aktivit státu od aktivit neziskových organizací), 5. systematicky vzdělávat a metodicky vést pracovníky a pracovnice všech profesí přicházejících do bezprostředního kontaktu s obětmi domácího násilí v předmětné problematice, 6. zajistit standardy pro poskytování pomoci osobám dotčeným domácím násilím, 7. systematicky zvyšovat citlivost společnosti a erudovaně edukovat veřejnost stran předmětné problematiky a podporovat relevantní výzkumné projekty zaměřené na předmětnou problematiku. 82 7. SEX JAKO PRŮMYSL Martina Hynková a Adéla Souralová Sex jako průmysl (či sexuální průmysl) zahrnuje velké množství praktik, ve kterých se nějakým způsobem obstarává sex za peníze (ať již přímo, formou prostituce, či nepřímo, např. pornografie). Práce v sexuálním průmyslu může být dobrovolná nebo nucená. V prvním případě si žena či muž tuto formu práce svobodně zvolí, v druhém případě se k ní dostávají jako oběti obchodu s lidmi184. Sexuální průmysl tvoří podstatný podíl světové nelegální ekonomiky - v celosvětovém měřítku se roční obrat pohybuje v řádech biliónů eur. Podle údajů ČSÚ z roku 2003 činil obrat v oblasti prostituce na území ČR 8,7 miliard korun. Tento byznys navíc stále roste (např. v posledních letech se ČR stala významným centrem pornografické filmové produkce), což může být zapříčiněno tím, že byl legitimizován jako přijatelná oblast podnikání. Proto je nutné, aby stát svou politikou dostatečně reagoval na tyto změny, a to jak na institucionální, tak legislativní úrovni. Politika států a činnost nestátních neziskových organizací (dále NNO) aktivních v dané oblasti vycházejí při řešení dané problematiky ze dvou různých filozofických hledisek. Na pracovnice a pracovníky v sexuálním průmyslu nahlížejí buď jako na oběti genderově podmíněného násilí (v českém kontextu je to např. sdružení Česká katolická charita) nebo z lidskoprávního hlediska jako na osoby, které (pokud si tuto profesi sami zvolí) mají právo rozhodnout se, jak budou se svým tělem nakládat (např. La Strada Česká republika, o.p.s. – dále jen La Strada). Oblast sexuálního průmyslu jako takového není jednotně definována. V této souvislosti je důležité podotknout, že česká vláda chápe sexuální průmysl velmi úzce pouze v souvislosti s prostitucí a obchodováním s lidmi a není zřejmé, že by si kladla širší otázky. Tento fenomén je však mnohem komplexnější a jeho negativní společenské dopady jsou pravděpodobně velmi závažné. Je například evidentní, že existuje úzké spojení mezi sexuálním průmyslem a mírou kriminality a že jednou z podmínek existence a rozvoje sexuálního průmyslu je obchodování s lidmi. Nelze si asi také dělat iluze, že rozvoj sexuální turistiky a pornografického průmyslu v ČR nemá vliv na výchovu mladých generací a na společnost obecně. Bylo by proto na místě přemýšlet o tom, nakolik by měl být sexuální průmysl brán jako legitimní forma podnikání a zda by se stát neměl snažit o co největší omezení prostoru pro jeho existenci185. 184 Tzv. obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování (definice ministerstva vnitra ČR) či jinými slovy za účelem práce v sexuálním průmyslu (definice mezinárodních organizací zabývajících se obchodem s lidmi) tvoří pouze část daleko komplexnějšího fenoménu – dalšími účely jsou zejména: práce v domácnosti, nucené práce, sňatek a žebrota. Pro účely této kapitoly je relevantní pouze účel práce v sexuálním průmyslu. 185 Na ČR je v zahraničí nahlíženo ve vztahu k prostituci jako na zemi mimořádně liberální. Důkazem tohoto nelichotivého posouzení je hodnocení Rezoluce Evropského Parlamentu k České republice, kterou roku 2000 schválil Evropský Parlament. Pod bodem 11 se uvádí: „Česká republika by měla věnovat přednostní pozornost problematice sexuální turistiky, dětské prostituci a obchodování se ženami v pohraničních oblastech Německa 83 7.1. Popis současného stavu 7.1.1. Situace obchodu s lidmi za účelem práce v sex průmyslu K velkému nárůstu obchodování s lidmi došlo v souvislosti se změnou politického režimu v roce 1989 a se změnami v celém postkomunistickém bloku. Objevil se problém do té doby neznámý – nezaměstnanost. Jedním z řešení této situace byla migrace za prací hnaná přetrvávajícím mýtem lehkého a pokojného života v bohatších zemích a euforií spojenou s otevřením státních hranic186. Jako další faktory ovlivňující situaci obchodování s lidmi můžeme jmenovat maskulinizaci úspěchu a moci, orientaci na principy tržního hospodářství, nerovnoměrnou toleranci sexuálního distribuci průmyslu bohatství ve jako světě, legitimní formy rozvoj sexuální podnikání, turistiky v postkomunistických zemích a s ním související zvyšující se poptávku po levném, prodejném sexu, ale také využívání nerovností mezi muži a ženami a vnímání žen jako (sexuálních) prodejných objektů. Směr obchodování můžeme zjednodušeně popsat jako z chudých zemí do zemí ekonomicky silnějších. Postupující transformace zvyšující ekonomickou úroveň ČR a sousedství s Německem a Rakouskem vedlo v průběhu 90. let 20. století k proměně postavení ČR ze země původu na tranzitní a především atraktivní cílovou zemi v současnosti (především pro obchod ze zemí bývalého SSSR, Slovenska a některých asijských zemí). Obchod s lidmi je jednou z nejvýnosnějších forem organizovaného zločinu. Protože pachatelé využívají bezmocného postavení svých obětí (které jsou většinou na území daného státu nelegálně), je velmi obtížné tento typ organizovaného zločinu odhalit a potrestat (ve srovnání např. s nelegálním obchodem s drogami, zbraněmi). 7.1.2. Situace v oblasti prostituce Také prostituce se začíná rozmáhat po listopadovém převratu, a to z obdobných důvodů jako obchod s lidmi. Svůj podíl na tom mělo i zrušení zákona o příživnictví (ustanovení § 203), který byl účinnou formou státní kontroly. V průběhu 90. let několikanásobně vzrostl počet osob živících se prostitucí i rozmanitost nabízených forem. Velká konkurence vedla ke změnám metod přilákání zákazníka, došlo k přesunu těžiště prostituce z uzavřených prostor (hotelů, barů atd.) na ulici či dálnici. Zároveň ale došlo k jisté „profesní kvalifikaci“, jejíž pozitiva můžeme vidět a České republiky. Evropská komise a vláda České republiky se vyzývají k přijetí efektivních opatření k řešení uvedených problémů.“ 186 Trafficking in Human Beings in Central Europe. Praha: La Strada Czech Republic 2005. 84 především v rozšířenosti používání kondomů chránících před přenosem pohlavních chorob187. 7.2. Legislativní zajištění 7. 2.1. Legislativa upravující obchodování s lidmi Přijetí prvního poválečného trestního zákona (č. 86/1950 Sb.) v roce 1950 zavedlo nový trestný čin – obchodování se ženami (ustanovení § 243). Stejná definice byla přijata i do novelizovaného trestního zákona č. 140/1961 Sb. (jako § 246). Po roce 1989 bylo provedeno několik novelizací, avšak základní skutková podstata zůstala beze změny, došlo pouze ke zpřísnění postihů. Významná změna ustanovení § 246 byla provedena novelou č. 134/2002 Sb. Došlo k předefinování trestného činu z obchodování se ženami na obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku. V souladu s rovností mezi pohlavími již novela nerozlišovala, zda jde o obchodování dítěte, ženy či muže. Její nevýhodou ale bylo úzké vymezení obchodování s lidmi. Novela totiž nedefinovala obchodování za dalšími účely (nucená práce, žebrota atd.) a obchodováním rozuměla pouze obchod uskutečněný přes hranice státu. Poslední a nejvýznamnější změnou byla novela trestního zákona č. 537/2004 Sb. (nabyla účinnosti 1. 11. 2004), která zrušila stávající ustanovení § 246 a nahradila jej ustanovením § 232a Obchodování s lidmi188. Další důležitou změnou bylo odstranění podmínky překročení hranic a zavedení trestnosti obchodování s lidmi i v rámci hranic, jež lze považovat za reakci na proměnu České republiky ze země zdrojové na zemi cílovou. Dalším neméně významným krokem bylo rozšíření trestnosti i na další účely obchodování s lidmi – vedle pohlavního styku se považuje za trestné obchodování s lidmi za účelem jiných forem sexuálního vykořisťování, otroctví, nevolnictví, nucené práce a jiných forem vykořisťování. Velkým nedostatkem české legislativy zůstává mimo jiné to, že policisté/ky nemají zákonné právo vstoupit do objektu, o němž předpokládají, že v něm dochází k nucené práci v sexuálním průmyslu, pokud nemají přímé podezření na konkrétní trestnou činnost. Do některých částí objektu mají přístup zamezený úplně (např. obytné části). 187 Malinová, H. Vývoj prostituce po roce 1989. Ulice – silnice – dálnice. Praha: proFem 1996. Tento paragraf obsahuje dvě samostatné skutkové podstaty – jednu postihující obchodování s osobami mladšími 18 let (které je trestné v každém případě, i když nebylo použito prostředků k donucení), druhou postihující obchodování žen a mužů starších 18 let (to je trestné, pokud bylo použito násilí, pohrůžky násilí, lsti, zneužití omylu, tísně nebo závislosti). 188 85 7.2.2. Legislativa upravující prostituci Otázka prostituce není českým právním řádem komplexně řešena. Do jisté míry jsou právně regulované pouze některé nejzjevnější problémy s ní související. Dosud platnou právní úpravou, která byla přijata za účelem regulace prostituce, je zákon č. 241/1922 Sb., o potírání pohlavních nemocí, ve znění zákona č. 158/1949 Sb. A zákona č. 88/1950 Sb. Předmět úpravy tohoto zákona byl provedenými novelizacemi zásadně omezen. Jeho platné znění se výhradně omezuje na zákaz zřizování a udržování nevěstinců a na povinnost státní správy zřizovat ústavy, v nichž se „řemeslným prostitutkám“ zajistí dočasný útulek. Vykonávání prostituce lze podle stávajícího právního systému postihovat jako přestupek, a to podle § 46 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. V některých případech může být vykonáváním prostituce na veřejném prostranství naplněna i skutková podstata trestného činu výtržnictví (ustanovení § 202 trestního zákona). Regulace prostituce je zčásti opatřena zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích189. Trestněprávně lze stíhat pouze některé negativní jevy, které doprovázejí prostituci – trestná činnost páchaná na osobách provozujících prostituci. Např. jestliže někdo v současnosti nutí k prostituci cizinku nebo občanku ČR v České republice, jedná se o kuplířství podle ustanovení § 204 odst. 1 trestního zákona; dále také obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku, ale i samotná trestná činnost těchto osob (např. krádež). Již počátkem 90. let byly některými poslaneckými iniciativami vyvinuty snahy o přijetí Zákona o regulaci prostituce190. Tyto návrhy nebyly ale dostatečně široce diskutovány a stát byl v této oblasti výmluvně pasivní. Až v roce 1999 připravilo MV návrh věcného záměru zákona o regulaci prostituce. Usnesením č. 387 ze dne 28. 4. 2004 vláda tento věcný záměr schválila a zároveň uložila úkol 1. místopředsedovi vlády a ministrovi vnitra zpracovat a vládě do 29. 4. 2005 předložit návrh zákona o regulaci prostituce. Vzhledem k tomu, že ČR je vázána Úmluvou o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1951, se kterou je věcný záměr v rozporu, je v usnesení rovněž uložen úkol zpracovat a vládě předložit návrh na vypovězení této Úmluvy. 189 Na základě tohoto zákona mohou obce k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku stanovit obecně závaznou vyhláškou, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranství v obci jsou takové činnosti zakázány. Podobně upravuje problematiku také zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. 190 Cílem této právní úpravy prostituce je poskytnout rámec, v němž bude možné prostituci kontrolovat a regulovat. Pomocí právní úpravy by mělo být možné prostituci omezit, odlišit dobrovolnou prostituci od nedobrovolné, zajistit zdravotní a hygienické podmínky jejího provozování a poskytnout nedobrovolně se prostituujícím osobám možnost ochrany. 86 7.3. Institucionální zajištění 7.3.1. Instituce pod patronací státu Odbor bezpečnostní politiky MV je gestorem problematiky obchodování s lidmi a přípravy legislativy zaměřené na regulaci prostituce. Odpovídá mimo jiné za koordinaci aktivit ostatních útvarů MV, policie, ostatních rezortů a nevládního sektoru. V ČR nebyl dosud ustaven národní reportér, který by jako nezávislá instituce získával, uchovával a analyzoval informace o obchodu s lidmi, o jeho vývoji a efektivitě boje proti němu. Tuto funkci prozatím zastává právě ředitel Odboru bezpečnostní politiky MV a zůstává otázkou, nakolik objektivně a dostatečně může tuto práci vykonávat. Odbor prevence kriminality se zabývá především prevencí v oblasti obchodování s lidmi. Za to Cizinecká a pohraniční policie provádí zejména kontroly v klubech a veřejných domech. Není ale oprávněna provádět vyšetřování ani potírat obchodování s lidmi. Další státem zřízenou složkou je specializovaný útvar Policie ČR Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, v jehož rámci působí speciální odbor zabývající se obchodováním s lidmi. ÚOOZ se však dlouhodobě potýká s problémy jako je špatná komunikace s dalšími policejními složkami a zejména s nedostatečným personálním zajištěním pro řešení narůstajícího počtu případů. Dále pak např. Správa uprchlických zařízení MV zahájila v roce 2002 v rámci projektu ANNA informační působení na žadatelky o azyl (cílem projektu je poskytovat pomoc ženám ve složité životní situaci, naučit je zvládat situace, s nimiž se v určitých fázích svého života setkají). 7.3.2. Nestátní neziskové organizace NNO Rozkoš bez rizika se zaměřuje především na problematiku prostituce. Snaží se tyto ženy kontaktovat na ulici a v klubech a poskytnout jim lékařskou péči. Působí nejen v Praze (zde od roku 1992), ale nově od 1. 6. 2005 zahájilo svoji činnost poradenské centrum také v Brně. Jedinou NNO, která působí na území ČR a která se výhradně zabývá tematikou obchodu s lidmi, je La Strada (založena v r. 1995), která se soustředí především na ovlivňování koncepčních a systémových opatřeních vlády, na prevenční vzdělávací aktivity (např. pro policii) a sociální pomoc obchodovaným osobám. Disponuje i azylovým ubytováním, jehož provoz ale dlouhodobě čelí nedostatku finančního zabezpečení. Při své činnosti se snaží úzce spolupracovat s dalšími NNO a pro mnoho regionálních organizací (např. na Chebsku) funguje jako „zastřešující“ organizace, vypomáhá jim při jejich práci s klientkami a zajišťuje ty služby, jenž nejsou v jejich kapacitách. 87 V roce 2004 vypracovala La Strada doporučení Vládě ČR v oblasti obchodu s lidmi. Většina těchto doporučení se týká nutných legislativních změn. Dále upozorňuje na nutnost vzdělávat pracovníky/ice Policie ČR, samosprávy, soudců a soudkyň a obecně zvýšit podvědomí o daném problému (např. začleněním informací o něm do školských osnov). Sdružení Česká katolická charita poskytuje sociální a zdravotní služby, lékařskou péči, poradenství a vzdělávání, krizovou a následnou pomoc obětem obchodu s lidmi aj. Pro téma obchodu s lidmi byl v rámci České katolické charity vytvořen speciální projekt Magdala, jenž v sobě zahrnuje koordinační centrum zprostředkující chráněné utajené ubytování a linku pomoci. Díky rozmanitosti poskytovaných služeb disponuje Česká katolická charita rozsáhlou sítí charitních zařízení, takže její aktivity mají celorepublikový dosah. Jejími klientkami jsou zejména matky s dětmi a těhotné ženy. IOM – Mezinárodní organizace pro migraci se zaměřuje především na tvorbu preventivních programů. V otázkách prevence je podle IOM třeba klást důraz na cizinky, které přicházejí pracovat do ČR, a na osvětu zákazníků. V rámci Chebska pak působí mnoho jiných státních a nestátních organizací věnujících se oblasti prostituce jako PREV Centrum, Time for Life in the Street, KARO/Marita P, Služba kriminální policie a vyšetřování v Chebu aj. 7.3.3. Spolupráce státu a NNO Spolupráce státu a NNO probíhá na různých úrovních zejména jako kooperace např. formou odborných konzultací při předkládání projektů, formou přednáškové činnosti, mediálních kontaktů, odborných seminářů apod. Stále ale chybí fungující systém spolupráce mezi těmi subjekty, které jsou zapojeny do pomoci obětem obchodování s lidmi. I přes nejednotnost spolupráce státu s NNO zabývajícími se sexuálním průmyslem došlo v průběhu posledních let k několika významným součinnostem těchto institucí. IOM Praha například ve spolupráci s La Stradou a za podpory orgánů státní správy (zejména MV a MŠMT) realizovala v letech 1999 – 2000 velkou informační kampaň proti obchodování s lidmi, zejména ženami a dětmi. V současnosti se objevuje naléhavá poptávka ze strany NNO a potřeba obdobnou kampaň zopakovat, aby se tak více a kontinuálně šířilo povědomí o dané problematice. Dále také došlo k realizaci preventivního programu 1999/2000, na němž se podílela mimo jiné IOM. Tento program byl co se týče formy a obsahu velmi kvalitní. V současnosti by ale měl být aktualizován (tj. zaměřen především na cizince/ky, kteří přicházejí do ČR za prací). V roce 2002 se rozvíjela spolupráce MV s La Stradou a Českou katolickou charitou v rámci přípravy startovní fáze projektu OSN Prevence, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zvláště se ženami a dětmi. Tyto organizace vysílají pravidelně své zástupkyně/ce 88 do pracovní skupiny k obchodu s lidmi koordinované Odborem prevence kriminality MV. Dále se účastní připomínkování a konzultací k modelu ochrany obětí a svědka obchodování s lidmi, které výše uvedený odbor zpracovává. Významnými subjekty spolupráce MV v rámci Národní strategie boje proti obchodu s lidmi191 (dále jen Strategie) – Modelu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování (dále jen Model) – byly pro rok 2004 pouze tři NNO, a to La Strada, Česká katolická charita a Mezinárodní organizace pro migraci IOM. Pro rok 2005 byly k těmto třem organizacím přiřazeny také národní koordinátor – 1. náměstek ministra vnitra, Odbor prevence kriminality MV – sekretariát národního koordinátora a Rozkoš bez rizika, a to z důvodu zavedení nového způsobu financování, díky němuž byl umožněn vstup do programu i dalším NNO. La Strada úzce spolupracuje s policejními složkami specializovanými na obchod s lidmi, přičemž spolupráce s velmi dobře informovaným ÚOOZ je danou NNO hodnocena jako velice dobrá. Dále také spolupracuje s MV a MPSV, a to zejména co se týče otázky prevence a vzdělávání. Naopak Rozkoš bez rizika, jež přímo kontaktuje své klientky – prostitutky na ulici a v klubech, usiluje o zlepšení spolupráce s policejními složkami. Práci této organizace totiž často ztěžují policejní razie, policie tak narušuje proces získávání důvěry při kontaktování klientek. Není ale zcela patrné, zda je řetěz symbolizující složky, které se angažují v boji proti obchodu s lidmi, komplexní a zda jsou vyšetřování, péče o oběti a prevence provázány nutnou součinností. Spolupráce jednotlivých NNO se jeví být na dobré úrovni. Mnoho z nich má podobné či shodné cíle, často se také jejich služby doplňují, přičemž zásadním hlediskem jsou potřeby konkrétní klientky (např. pokud se do La Strady dostane klientka, matka s dětmi či těhotná žena, tato organizace kontaktuje Českou katolickou charitu, jež se na pomoc těmto klientkám specializuje). Dále mají NNO také velmi komplexní zkušenosti např. při řešení sociálních a zdravotních problémů souvisejících s prostitucí – zejména s její prevencí. NNO vzájemně spolupracují především při distribuci a tvorbě preventivních materiálů, při realizaci prevence onemocnění HIV/AIDS v rámci přímé terénní práce – streetwork aj. Jejich spolupráce je ale ovlivňována přidělováním dotací a vybavení. Je zjevné, že pokud daná NNO usiluje o úspěšné působení, musí se v současných často nepříznivých podmínkách chovat konkurenčně, což má na její spolupráci s ostatními NNO negativní dopad. 7.4. Finanční zajištění Jedním z prvních projektů realizovaných v rámci boje proti obchodu s lidmi v ČR byl projekt PHARE Posilování boje proti obchodování s lidmi, který byl schválen a také 191 Podrobněji viz dále. 89 financován Evropskou komisí v roce 2003, přičemž česká strana přispěla zhruba 20%. Partnerem MV ČR bylo v tomto projektu britské ministerstvo vnitra a nizozemské Národní centrum pro institucionální mezinárodní a policejní administrativní spolupráci. kapacity ČR v Základním boji proti cílem bylo obchodování posílení s lidmi a nelegálnímu organizování prostituce. Dalším důležitým krokem při podpoře boje proti obchodu s lidmi bylo vyhlášení Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi. Tento program byl vyhlášen pro léta 2004 – 2005192 MV – Odborem prevence kriminality, a to v rámci Strategie prevence kriminality na léta 2004 – 2007. Udělené dotace mají být využity na podporu a ochranu obětí zařazených do Modelu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování, který popisuje Národní strategie boje proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování v České republice. Dotace ze státního rozpočtu se poskytuje do výše maximálně 70 % celkových výdajů. Do konce května 2004 (ukončení projektu OSN) byly aktivity spojené s aplikací Modelu hrazeny z rozpočtu projektu OSN. V současné době jsou náklady na péči o oběti financovány z prostředků vyčleněných ze státního rozpočtu na Strategii prevence kriminality na léta 2004 – 2007. V letech 2001 – 2003 byly MPSV podpořeny samostatné projekty zaměřené na pomoc osobám ohroženým prostitucí, ale pro léta 2001 a 2002 nejsou dostupné informace o příjemcích. V roce 2003 byly ze státního rozpočtu MPSV podpořeny: La Strada, program Sociální podpora obětí obchodu se ženami, Rozkoš bez rizika, program Nejsme na to samy, Sdružení Česká katolická charita, programy: Resocializační program pro oběti obchodu se ženami, Charita proti násilí páchaném na ženách – obětech obchodování s lidmi a Centrum pro krizovou pomoc ženám – obětem obchodu. V roce 2004 MPSV udělilo dotaci La Stradě na stejný projekt jako v roce předešlém. Další podpořenou NNO bylo Sdružení Česká katolická charita, jež pro tento rok měla připraveno několik projektů. Podporu získal pouze jeden, a to Charita proti obchodování s lidmi. Poslední MPSV dotovanou NNO byla Rozkoš bez rizika. Ta pro tento rok získala podporu na dva své projekty: Nejsme na to samy a Brno je zlatá loď. Pro rok 2005 La Strada opět získala dotaci na stejný projekt jako v minulých letech. Podobně i Rozkoš bez rizika získala dotaci pro oba své projekty (viz rok 2004). Pouze u Sdružení Česká katolická charita došlo k výrazné změně. Tato NNO pro tento rok žádala o dotace na nový projekt Magdala – pomoc obětem obchodování s lidmi a nucené prostituce (lokality Blansko a Znojmo), jenž spolu se dvěma již zaběhnutými programy (Charita proti násilí na ženách – obětech obchodování s lidmi a domácího násilí a Resocializační program pro oběti obchodu se ženami) byl MPSV finančně podpořen. Rezort MPSV vybrané NNO v oblasti obchodu s lidmi a prostituce sice finančně podporuje, avšak tyto dotace zabezpečují pouze projekty, které daná organizace 192 Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi byl vyhlášen i pro rok 2006. 90 realizuje, nikoli zabezpečení personální či organizační. NNO se tak neustále potýkají s finančními problémy (viz kapitola 9). 7.5. Přístup k obětem Zacházení s konkrétními obětmi je negativně ovlivněno neinformovaností veřejnosti o daném tématu, genderovými a rasovými stereotypy i nedostatečným vzděláním policejních složek. V důsledku nedůvěry obětí v policejní složky je počet těch, jež se jejich prostřednictvím dostanou do péče NNO, nízký. Přitom jsou to právě policisté, s nimiž oběť primárně přichází do kontaktu a kteří jsou jedni z prvních, kdo začíná případ té které oběti řešit (např. kontaktováním příslušné NNO). Velkým nedostatkem jsou podmínky pro ochranu a rehabilitaci obětí. Až na azylová zařízení provozovaná NNO zde neexistuje ucelený systém, který by obětem nabídl možnost řešit svoji situaci. Další skutečností, kvůli které je ČR kritizována (např. Ministerstvem zahraničních věcí USA), je udělování podmíněných či velmi nízkých trestů v souvislosti s obchodem s lidmi193. Malá informovanost o důsledcích obchodování s lidmi vede k podceňování tohoto fenoménu a také prohloubení nedůvěry obětí ve státní aparát. Je proto důležité intenzivně vzdělávat soudkyně a soudce, udělovat odpovídající tresty (ať již odnětí svobody nebo majetkové) a zdůrazňovat tak závažnost dané problematiky. Důležitým krokem k systematizaci práce s obětmi bylo vyhlášení výše zmíněného Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi (dále jen Program). Jeho velkým nedostatkem je primární zájem o informace, které může obchodovaná oběť poskytnout, nikoli o oběť jako takovou. Zařazení osob do Programu se uskutečňuje na základě doporučení policie a pokud ta uzná, že daná osoba jí nemůže poskytnout dostatečné údaje, ztrácí oběť možnost využít služeb poskytovaných v rámci programu. Nejčastějšími potenciálními obětmi sexuálního průmyslu jsou migrantky z jiných zemí (většinou postkomunistických nebo asijských). Významných faktorem, jenž ovlivňuje zahájení a průběh trestního stíhání pachatelů obchodování s lidmi, je nedostatek zájmu o tyto osoby. Navíc skutečnost, že tyto ženy jsou obětmi závažného trestného činu, je často zlehčována. Cizinky, jež nejsou identifikované jako oběti obchodu s lidmi (nezařazeny do programu), nemají žádný přístup k relevantní, zejména sociální pomoci. Jsou ve většině případů okamžitě vyhoštěny. Toto uplatňování sankcí za porušení cizineckých předpisů, k nimž došlo v důsledku obchodování, znemožňuje uplatnění práv těchto osob a zvyšuje riziko jejich znovu-obchodování. Legislativní opatření ČR nejsou k cizinkám – obětem obchodu s lidmi – nijak nakloněna. Např. možnost využití odškodnění oběti podle zákona č. 209/1997 Sb. je dostupná pouze pro občanky ČR. Dalším důležitým opatřením ve vztahu k cizinkám je 193 Např. v roce 2004 bylo za trestný čin obchodování s lidmi odsouzeno 12 osob, z toho 9 k podmíněnému trestu. Mnoho pachatelů navíc bývá stíháno za trestný čin kuplířství, jehož tresty jsou mírnější. 91 zákon č. 362/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Ten totiž neupravuje postavení cizích státních příslušníků/ic, kteří/které se stali na území ČR obětmi obchodování s lidmi a kteří/které pobývají na našem území převážně nelegálně. Pokud jsou však oběti-cizinky zařazeny do Programu, jejich pobyt je legalizován a mohou tak získat vízum za účelem strpění194, díky kterému mají možnost vstoupit na trh práce195. Tyto ženy mají třicetidenní lhůtu na rozmyšlení, zda chtějí spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení. Mnohdy však dochází k tomu, že začnou být stíhány za nelegální pobyt na území ČR ještě před vypršením této lhůty. Tím ztrácí jakékoli nároky na ochranu a mohou být okamžitě vyhoštěny. Co se ale týče zajištění dostatečného sociálního zabezpečení cizinek – obětí obchodu s lidmi, i v tomto směru česká legislativa poněkud pokulhává. Nároky na různé dávky jsou téměř ve všech případech vázány na podmínku trvalého pobytu na území ČR. Chybí zde stále systémové řešení situace cizinek v oblasti poskytování sociálních dávek a zajištění sociální péče pro tyto osoby. 7.6. Aktivity vlády a jejích ministerstev 7.6.1. Aktivity Vlády ČR Ve vládním dokumentu Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen (dále jen Priority) je problematika obchodování s lidmi řešena jako jedna z „dalších forem násilí páchaného na ženách“, přičemž daleko větší důraz je zde kladen na domácí násilí. Již Priority z roku 1998 vybízely k podpoře interdisciplinárních týmů spojujících zdravotní, sociální, právní a policejní pomoc při odhalování a stíhání případů násilí na ženách, ale ty dodnes neexistují (viz Stínová zpráva z roku 2004). V dubnu 2002 byla ustavena mezirezortní pracovní skupina s cílem navrhnout koncepci koordinovaného a efektivního systému boje proti násilí na ženách a vytvořit bázi pro praktické postupy v oblasti řešení problému domácího násilí v České republice196. Za tímto účelem byl realizován modelový projekt, jehož jediným zájmem bylo pouze domácí násilí. Původní záměr, tedy boj proti násilí na ženách (do něhož je zahrnuto vedle domácího násilí i obchodování s lidmi), nebyl naplněn. Celý průběh ustanovování interdisciplinárního týmu a následné výsledky jeho aktivit svědčí o nesystematické a špatně koordinované činnosti odpovídajících orgánů (MV, MPSV a MZd, jejichž ministři/ministryně za splnění této priority odpovídali) a malé informovanosti o problematice obchodování s lidmi. 194 Toto vízum uděluje policie cizinci, jemuž při vycestování z území brání překážka na jeho vůli nezávislá. V souladu s ustanovením § 36 zákona o pobytu cizinců policie stanoví dobu platnosti víza za účelem strpění pobytu na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však na 365 dnů. Dobu platnosti lze opakovaně prodloužit. 195 Nově přijatý Zákon o zaměstnanosti (č. 537/2004 Sb.) zavedl kategorii cizinců, kteří mohou dostat pracovní povolení bez ohledu na situaci na trhu práce. Tuto změnu můžeme chápat jako důležitý krok ke zlepšení prevence obchodování s lidmi. 196 http://www.mvcr.cz/dokument/2005/rovnost/rovnost5.pdf 92 Nejenže se Priority obchodování s lidmi explicitně nevěnují, často navíc dochází k zaměňování pojmů „násilí na ženách“ a „domácí násilí“ – zatímco jednou zahrnuje první zmíněný termín vedle domácího násilí také jiné formy násilí (tedy jmenovitě i obchodování s lidmi), podruhé je používán jako synonymum domácího násilí. To vede k neporozumění konkrétním aktivitám vlády v dané oblasti a ke zlehčování závažnosti obchodování s lidmi. Natolik složitou a spletitou problematiku, jakou představuje obchod s lidmi, je nutné vyčlenit do samostatné agendy a prioritně se jí zabývat a řešit ji. Otázku prostituce Priority neřeší vůbec. 7.6.2. Aktivity ministerstev Nejaktivnějším rezortem zabývajícím se tematikou sexuálního průmyslu je MV. To je také autorem několika dokumentů zaměřených na obchodování s lidmi a prostituci. 7.6.2.1. Aktivity MV Priority a postupy Ministerstva vnitra při prosazování rovnosti mužů a žen (dále jen Priority MV) byly poprvé realizovány v roce 2001 a na ně navázalo Plnění opatření Ministerstva vnitra České republiky při prosazování rovnosti žen a mužů (dále jen Plnění). V těchto rezortních prioritách je oblasti obchodování s lidmi věnována větší pozornost než v prioritách vládních, což je dáno rozdílnou kapacitou a šířkou tematického záběru. Konkrétní priority se však shodují, opět je zde patrný důraz na téma domácího násilí. Převážná většina aktivit se odehrává na poli vzdělávání, které probíhá za spolupráce státu a příslušných NNO, a to jak formou v rámci státní správy, tak formou veřejných kampaní či kulatých diskuzních stolů197. Kampaň proti násilí na ženách již proběhla a v současnosti se usiluje o její opětovnou realizaci. Až do roku 2003, kdy byla vydána Národní strategie boje proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování v České republice, nebyla oblasti obchodu s lidmi věnována dostatečná pozornost, obchod s lidmi byl zahrnut do dokumentů týkajících se organizovaného zločinu. V souvislosti s vyhodnocením této strategie198, ke kterému došlo po dvou letech od jejího schválení, a s legislativním rozšířením definice obchodování s lidmi byla vydána Národní strategie boje proti obchodování s lidmi (pro období 2005 – 2007). Ověřitelnost uskutečnění těch úkolů, jenž měly být v roce 2005 splněny či plněny v jeho průběhu, je značně problematická. Jde totiž o úkoly týkající se úprav interních 197 V roce 2004 bylo uspořádáno pět regionálních kulatých diskuzních stolů (z toho čtyři v rámci projektu Phare), což se vzhledem k závažnosti a šíři problému zdá jako nedostačující. 198 Hodnotící zpráva o implementaci Národní strategie boje proti obchodování s lidmi v České republice byla uskutečněna v rámci projektu Phare „Posilování boje proti obchodování s lidmi“. Ke zvýšení efektivity Národní strategie je zapotřebí průběžná evaluace, která by již v chodu odkrývala nedostatky, jež by se mohly eliminovat. 93 předpisů, osnov apod. Přesto se dá schválení Národní strategie považovat za významný krok k systematickému řešení otázky obchodování s lidmi199. Dalším dokumentem zmiňujícím tematiku obchodu s lidmi je Strategie prevence kriminality na léta 2004 – 2007. V tomto dokumentu je však obchodování s lidmi řešeno pouze jako jedna z mnoha oblastí, jimž se Strategie věnuje. Z toho důvodu toto téma není pojímáno nijak do hloubky. Rezort MV se dlouhodobě zabývá také otázkou prostituce, přičemž ji vnímá jako jednu ze svých priorit. Z jeho strany je v současné době vyvíjena snaha směrem k právní úpravě regulace prostituce (více viz výše), která posílí pravomoci policie a dalších úřadů, a tím i roli státu. Východiskem pro její zpracování se staly dva materiály: Rozbor problému souvisejících s prostitucí a vymezení podmínek jejich systémového řešení (dále jen Rozbor) schválený usnesením vlády č. 331 ze dne 14. 4. 1999, a Návrh opatření k řešení problému souvisejících s prostitucí schválený usnesením vlády č. 1145 ze dne 15. 11. 2000. Analytická část Rozboru je považována za zatím nejucelenější existující materiál popisující situaci v oblasti prostituce v ČR a její vývoj od roku 1990 do roku 1999. Z ní jednoznačně vyplynula potřeba změnit postoj státní administrativy nejen k problémům, které prostituci provázejí, ale i k podnikání v sexuálních službách a k prostituci jako takové. Tato analýza se i přes svůj přínos nyní jeví jako zastaralá, neboť Zákon o regulaci prostituce dosud nebyl přijat a situace v oblasti tohoto jevu došla v průběhu následujících let jistých změn. 7.6.2.2. Ostatní rezorty Mezi další rezorty zabývající se tematikou sexuálního průmyslu patří především MŠMT a MZd. MŠMT se v souvislosti s problematikou obchodování s lidmi poprvé objevilo Prioritách pro rok 2001, kde je jedním ze subjektů odpovídajících za uskutečnění kampaně o nepřijatelnosti násilí na ženách. Zpráva za rok 2004 uvádí rozhodnutí MŠMT v daném roce takovou kampaň nerealizovat (ani se na realizaci takové kampaně nepodílet), s odůvodněním, že v roce 2003 proběhly (na sobě nezávisle) dvě kampaně – vládní a nevládní – které oblast násilí na ženách tematizovaly. MZd zpracovalo v roce 1993 Rozbor situace v oblasti potírání pohlavních chorob a boje s prostitucí, kuplířstvím a obchodováním s ženami a dětmi. V současnosti probíhá Národní program řešení problematiky HIV/AIDS v České republice v období let 2003 – 2007, který má zajišťovat zvláštní poradenství pro prostituující ženy směřující k omezení vzniku a šíření HIV/AIDS200. Povaha tohoto poradenství, forma práce s danými ženami ani povaha spolupráce s NNO nejsou v programu specifikovány. 199 S tematikou sexuálního průmyslu úzce souvisí komerční sexuální zneužívání dětí, jehož institucionální a koncepční rámec byl vybudován již v roce 2000. Národní plán boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí byl schválen celkem třikrát – na léta 2000 – 2002, 2002 – 2004 a 2004 – 2006. 200 Souhrnná zpráva o plnění Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen za rok 2004. 94 MPSV se kromě finanční podpory vybraným NNO systematicky tematice sexuálního průmyslu nevěnuje, zařazuje ji pouze okrajově do programů sociální prevence. 7.6.3. Výzkumy v oblasti sex průmyslu Téma obchodu s lidmi a prostituce nebylo až do nedávné doby podrobeno výzkumu, což odráží tehdejší postoj státních orgánů k této oblasti, která stála spíše na okraji zájmu. V současné době se situace ve výzkumné činnosti posunula o něco dále, ale stále ještě nedošlo k jejímu dostatečnému zmapování. Odbor bezpečnostní politiky MV zadal dva výzkumy na zmapování situace obchodu s lidmi v ČR. Jednalo se o Pilotní výzkum prostředí obchodu se ženami na území České republiky, který vypracovala Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) v období prosinec 2004 – únor 2005. Druhým výzkumem byl Výzkum obchodu s lidmi především za účelem nucené práce, jehož realizátorem byla NNO Intermundia, o.p.s. Tento výzkum uskutečněný v období únor – duben 2005, jehož cílem byl popis mechanismu obchodování s lidmi za účelem nucené práce, reagoval svým zaměřením na rozšíření definice obchodování s lidmi v trestním zákoně. Dále pak Institut pro kriminologii a sociální prevenci vypracoval výzkum Obchodování se ženami z pohledu České republiky, jenž byl publikován v srpnu 2004. Uvedená výzkumná činnost svědčí o zvýšeném zájmu o zmapovaní problematiky obchodu s lidmi. Je ale nutné ve snahách o průběžné monitorování této oblasti pokračovat a využívat při nich možnosti spolupráce s NNO. 7.7. Shrnutí Ačkoliv k velkému rozšíření obchodování s lidmi a prostituce došlo brzy po roce 1989, začala se Vláda ČR a v návaznosti na ni i příslušná ministerstva systematicky této problematice věnovat příliš pozdě a jejich přístup zdaleka neodpovídá závažnosti problémů. Vláda pojímá danou problematiku příliš úzce a nezamýšlí se nad širšími společenskými dopady existence a expanze sexuálního průmyslu v ČR. V důsledku své geografické polohy se v průběhu 90. let ČR stala zemí tranzitní i cílovou. S tím souvisí nedostatečné legislativní řešení otázky cizinek/ců, kteří se stali obětmi obchodování s lidmi. Obecně jsou ale velké rezervy jak v legislativním zabezpečení obecně, tak i ve vzdělávání všech zúčastněných aktérek/ů. Témata obchodování s lidmi a sexuálního průmyslu stojí ve stínu problematiky domácího násilí. Vládní a rezortní dokumenty, které na ně nejsou vysloveně zaměřené (např. Národní strategie), zahrnují obchodování s lidmi pod násilí na ženách a věnují se mu pouze okrajově. Neexistence dostatečného množství výzkumů a nedostupnost informací o průběžném plnění úkolů plynoucích z Národní strategie znepřehledňuje nejen 95 aktivity státu v dané oblasti, ale obecně situaci v ČR. Na řešení dané problematiky nejsou vyčleněny odpovídající personální a finanční zdroje. 7.8. Doporučení Vedle již zmíněných doporučení adresovaných vládě, které vypracovala organizace La Strada201, lze navrhnout zlepšení především v následujících oblastech: 1. ustavit formální strukturu zahrnující průběžné evaluace Národní strategie boje proti obchodování s lidmi, 2. zvýšit informovanost o daném fenoménu na všech úrovních státní zprávy i široké veřejnosti (především skupiny, které s obchodovanými osobami přicházejí do styku: policejní složky202, soudkyně a soudci203, potenciální klienti sexuálních služeb a veřejnost obecně204, 3. přenést změny trestního zákona do praxe, tedy interpretovat skutkovou podstatu obchodování s lidmi v její plné šíři, nikoli pouze obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování, 4. změnit koncepci spolupráce při práci s obětmi tak, aby byly prioritou potřeby obchodované oběti a ne kvantita informací205, 5. vytvořit celostátní síť organizací poskytujících péči obchodovaným obětem. 201 Doporučení vládě České republiky týkající se problematiky obchodování s lidmi z pohledu nevládní neziskové organizace La Strada Česká republika, dostupné na: http://strada.cz/download/files/infomaterialy/Doporuceni_ceske_vlade.pdf 202 S výjimkou velmi kvalitně školeného odboru obchodu s lidmi ÚOOZ. 203 Jejich rozhodnutí o výši udělených trestů může ovlivnit nejen daného pachatele (udělení podmíněného trestu může signalizovat, že se pachatel nedopustil vážného činu). 204 Otázka obchodování s lidmi měla být zahrnuta i do osnov odpovídajících ročníků SŠ. 205 Velkým nedostatkem koncepce boje proti obchodování s lidmi je začleňování obětí do programu určeného k jejich podpoře a ochraně. Ačkoliv si Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi klade za cíl chránit lidská práva a důstojnost oběti, ve skutečnosti je důležitější množství informací, které může oběť poskytnout, než její vlastní ochrana. Dále je třeba zajistit a vybudovat systém sociální ochrany, popř. vytvořit speciální standardy sociálních služeb pro oběti obchodu s lidmi, které v důsledku toho, že si nepamatují pro policii relevantní informace, nemohou být zařazeny do výše zmíněného programu. 96 8. ROVNOST ŽEN A MUŽŮ V REZORTU MŠMT, VČETNĚ PROBLEMATIKY VĚDY A VÝZKUMU Irena Smetáčková, Marcela Linková 8.1. Rovnost žen a mužů v rezortu MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vytváří od roku 2002 dokument Priority a postupy MŠMT při prosazování rovnosti žen a mužů, který vychází z dokumentu Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen. Daný dokument a naplňování opatření jím stanovených byly již v roce 2004 předmětem Stínové zprávy. Kapitola Stínové zprávy zahrnovala rozbor vládního dokumentu, v němž řadou úkolů byla pověřena ministryně školství, rozbor koncepce rezortního dokumentu, identifikaci nejproblematičtějších míst v oblasti školství z hlediska genderové rovnosti a dále konkrétní popis toho, jak byly plněny jednotlivé úkoly stanovené Prioritami MŠMT pro rok 2003. Kapitola nepojednávala aktivity MŠMT výhradně kriticky, naopak cílem bylo nabídnout alternativní pohled na ministerské snažení a tím umožnit samotnému MŠMT navrhnout nové postupy v těch dílčích oblastech, kde se dosavadní úsilí nesetkalo s úspěchem. Předpokladem bylo, že nemá-li MŠMT vytvořeny funkční kontrolní mechanismy a dívá-li se na své vlastní aktivity ze stále stejného úhlu pohledu, mohou mu zůstat určité aspekty skryty. Jejich nahlédnutí by přitom mohlo ukázat i nové, dosud nevyužité způsoby prosazování rovnosti žen a mužů. Záměr, s nímž byla v roce 2004 stínová zpráva vytvořena, se bohužel zřejmě nepodařilo sdělit představitelům/kám MŠMT. Stínová zpráva coby východisko změn v přístupu MŠMT a coby zdroj spolupráce s neziskovým sektorem zůstala víceméně nevyužita. Od roku 2003, k němuž se váží opatření, jež byla ponejvíce studována předcházející stínovou zprávou, došlo k řadě posunů. Ty se týkají zejména konkrétních aktivit v prosazování rovnosti žen a mužů. Bohužel tyto aktivity nebyly, jak bude níže ukázáno, doprovázeny stejně intenzivními institucionálními změnami, které by dovolily ustanovit genderovu rovnost skutečnou prioritou v rezortu školství. Stávající kapitola, věnovaná rezortu MŠMT, proto v mnohém opakuje zjištění z roku 2004. Vzhledem k tomu, že se struktura kapitoly týkající se školství v předcházející stínové zprávě osvědčila a současně vzhledem k snazšímu porovnání aktuálních a starších údajů, využije tato kapitola obdobnou osnovu. To zároveň dovolí detailně nepopisovat stav před rokem 2004, nýbrž pouze odkazovat na původní údaje. MŠMT je specifickým ministerstvem. To vyplývá jednak z jeho klíčové role v prosazování rovnosti žen a mužů v celé společnosti, jednak z hlubokých změn, které jsou v současné době v rezortu realizovány. V prvním případě se jedná o to, že prostřednictvím systému školství lze zvýšit genderovou senzitivitu nejmladších generací, které ji následně prosazují v soukromé i veřejné sféře napříč celou společností. Druhý 97 uvedený důvod specifičnosti MŠMT se týká reforem, kterými v uplynulých letech procházel a stále prochází celý školský systém. Dochází k zásadnímu přebudování obsahu i formy školního vzdělávání, které je doprovázeno i významnými organizačními proměnami. Tato situace je náročná a zároveň velmi vhodná pro prosazování nových témat, včetně genderové rovnosti. Přestože školská praxe, která je momentálně zahlcená řadou zásadních úkolů, není vůči dalším novinkám příliš otevřená, jedná se o mimořádnou situaci, kdy je možné organicky začlenit genderovou perspektivu do nejhlubších školských struktur. Tato kapitola představuje aktuální stav v rovnosti žen a mužů a dále rozebírá konkrétní plnění dokumentu Priority MŠMT. Vedle samotného školství (kapitoly 1–5) se věnuje také oblasti vědy a výzkumu (6–9). Na základě představených zjištění kapitola formuluje doporučení pro další kroky v prosazování genderové rovnosti ve školství a ve vědě a výzkumu. 8.1.1. Institucionální zajištění prosazování rovnosti žen a mužů ve školství Aby prosazování rovnosti žen a mužů bylo efektivní, musí být k tomu vytvořeny příznivé institucionální, legislativní a finanční podmínky. Ve stínové zprávě z roku 2004 byly tehdejší podmínky velice obšírně mapovány. Od té doby nedošlo v těchto ohledech k výrazné změně. Od roku 2001 existuje v rámci MŠMT funkce koordinátora/ky pro oblast rovnosti žen a mužů, kterou zastává PhDr. Hana Frýdová. Tato funkce byla zařazena do oddělení dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v odboru organizačně správních činností a dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Jak již bylo upozorňováno dříve, agenda rovných příležitostí dalece přesahuje problematiku řešenou v daném odboru a oddělení. Stávající umístění koordinátorské funkce v organizačním schématu MŠMT je nevhodné, neboť omezuje její pravomoci a dosah na ostatní oddělení, které se na prosazování rovnosti přímo podílejí. Od svého vzniku je funkce koordinátora/ky pro oblast rovnosti žen a mužů saturována polovičním pracovním úvazkem. Řešená agenda je však natolik rozsáhlá, že stanovený úvazek pravděpodobně nedovoluje její uspokojivé plnění. Výrazné zlepšení bylo možné očekávat v roce 2004, kdy došlo k přijetí druhé koordinátorky na poloviční úvazek. Jednalo se o Mgr. Alenu Králíkovou, ředitelku Gender Studies, o.p.s. Záhy však došlo k ukončení tohoto pracovního poměru a situace se vrátila do původního stavu. Vzhledem ke Zprávě za rok 2004, kde byl zřízený druhý pracovní poměr předkládán jako ukázka úzké spolupráce MŠMT s neziskovým sektorem, lze předpokládat, že navýšení pracovních úvazků bylo vázáno na konkrétní osobu a nejednalo se tedy o systémovou změnu. 98 Vedle koordinátora/ky pro oblast rovnosti žen a mužů existuje od roku 2003 pracovní skupina pro rovné příležitosti mužů a žen. Jejím úkolem je pomáhat v prosazování rovnosti na jednotlivých pracovištích a zároveň se z hlediska těchto pracovišť vyjadřovat k projednávaným materiálům. Skupina dlouhodobě čítá 13 osob – 10 žen a 3 muže. Ve skupině jsou představitelky/é různých odborů a tří přímo řízených organizací (VÚP, NÚOV, IPPP). Do institucionálního zabezpečení lze řadit také legislativu z oblasti genderové rovnosti. Základní úprava této problematiky je obsažena v platných zákonech. V rámci samotného školství se rovnosti žen a mužů věnuje specificky pouze metodický pokyn k prosazování rovnosti mužů a žen ve výchovně vzdělávacím procesu ve školách a školských zařízeních, který byl přijat již v roce 2000. Ve Stínové zprávě z roku 2004 byl tento pokyn oceňován jako na svou dobu důležitý počin, avšak zároveň byl kritizován za to, že od svého vzniku neprošel žádnou úpravou a doplněním chybějících oblastí. Ve Zprávě za rok 2004 MŠMT uvedlo, že pokyn je průběžně revidován. Na webových stránkách MŠMT je jediná informace, a to z ledna 2005, podle níž dochází k aktualizaci metodických pokynů. Přesto pokyn, který je prostřednictvím internetu dostupný, je stále původním dokumentem z roku 2000. 8.1.2. Koncepce prosazování rovných příležitostí ve školství Základní rámec politiky rovného zacházení vymezují Priority vlády. V roce 2005 obsahovaly 43 jednotlivých opatření, které byly členěny do 7 skupin. Plněním jednotlivých opatření byli v 15 případech pověřeni všichni členové/ky vlády, v 5 případech ministryně školství spolu s dalšími ministry, ve 4 případech pouze ministryně školství a ve zbývajících 19 opatřeních bylo plnění v zodpovědnosti jiných ministerstev. Na více než polovině opatření se tedy podílí MŠMT. Opatření, která jsou výhradně přidělena MŠMT, jsou ponejvíce obsažena ve skupině Zajištění rovných příležitostí žen a mužů v přístupu k ekonomické aktivitě. Vztahování pedagogických témat výhradně k ekonomické aktivitě žen a mužů není zcela logické, spojitost zde existuje spíše zprostředkovaná. Je samozřejmé, že se rovnost žen a mužů v konečném důsledku také, ale nikoliv výhradně, promítá do uplatnění na trhu práce. Toto pojetí tedy představuje zřetelnou redukci. Ta vystupuje do popředí ještě výrazněji v dokumentu Priority MŠMT. Řada dílčích opatření z vládního dokumentu včetně jejich struktury je přenesena do dokumentu MŠMT. Mezi oběma dokumenty, vládním a rezortním, dochází k oboustrannému ovlivňování, a to zvláště proto, že mezi jednotlivými roky jsou úpravy jednotlivých materiálů pouze částečné. Obecněji pojatá rezortní opatření stanovená pro určitý kalendářní rok jsou pravděpodobně v následujícím kalendářním roce nahlášena do vládního dokumentu. 99 8.1.2.1. Koncepce Priorit MŠMT Dokument Priority MŠMT pro rok 2005 obsahuje 26 dílčích opatření. Ta jsou rozdělena do šesti tematických skupin: 1) politika vlády, 2) právní zabezpečení a právní vědomí, 3) přístup k ekonomické aktivitě, 4) postavení osob pečujících o děti a členy rodiny, 5) domácí násilí, 6) účinnost prosazování rovnosti žen a mužů. Všechny skupiny jsou bezprostředně převzaty z vládního dokumentu a nezahrnují dokonce ani žádné přizpůsobení specifickým podmínkám MŠMT. Z hlediska školského systému je členění rezortních Priorit nesystematické a princip, na němž stojí, není zřejmý. Přiřazení dílčích opatření do tematických skupin se tak jeví jako ryze formální a pro praktické prosazování jednotlivých opatření nepodstatné. Jak již bylo uvedeno ve Stínové zprávě z roku 2004, tematické skupiny by měly představovat obecné strategické cíle, o které je nezbytné usilovat, chceme-li prosazovat rovnost žen a mužů. Jednotlivá opatření by pak měla vystupovat jako dílčí kroky, které musíme učinit na cestě k naplnění daných strategických cílů. Stávající členění rezortního dokumentu je od zmíněného pojetí velmi vzdáleno. Tematické skupiny nejsou vztaženy bezprostředně k rezortu školství. Klíčová opatření, která se vztahují ke změně školských pilířů (např. učebnice, rámcové vzdělávací programy či vzdělávání vyučujících) směrem k genderové korektnosti, jsou podřazena pod téma přístupu k ekonomické aktivitě. Jak již bylo naznačeno, používaná označení představují nevhodné zúžení sledované problematiky. Z hlediska jednotlivých opatření lze spatřovat v některých z nich nadbytečné překrývání (např. opatření 1.2. „Výběr vhodných kandidátek a dosažení vyváženého zastoupení žen a mužů“ a 1.7. „Rovnost postavení žen a mužů v řídící a kontrolní činnosti úřadu“). Jiná témata, která by naopak řešena být měla, v dokumentu chybí. Jedná se například o problematiku přípravy budoucích vyučujících nebo o spolupráci se zřizovateli škol ve smyslu podpory genderové rovnosti. Vedle uvedených výhrad je koncepce rezortních priorit dále problematická z důvodu příliš vágních formulací. Konkrétní úkoly stanovené dokumentem se výrazně liší v míře obecnosti. Některé jsou konkrétní (např. uskutečnit veřejnou informační kampaň o nepřijatelnosti domácího násilí), avšak většina je naopak formulována velmi obecně (např. podporovat přístup žen k zaměstnáním, kde se využívají informační a komunikační technologie). 8.1.2.2. Kontrola plnění Priorit MŠMT Kontrola plnění jednotlivých opatření je problematická. Do jejich formulace není zpravidla zakomponován indikátor, podle něhož by se ověřila míra splnění úkolu. Úkoly sice obsahují určení odpovědnosti konkrétního odboru či přímo řízené organizace, avšak neníli přesně stanoveno, co znamená splněný úkol, není možno odpovědnost vymáhat. 100 Například stanoví-li úkol „podporovat přístup žen k zaměstnání, kde se využívají informační a komunikační technologie“, může být za jeho úspěšné splnění považováno jak zvýšení počtu vyučovacích hodin informačních technologií pro dívky, tak mediální kampaň, nebo také pouze vyjádření vedení rezortu ve smyslu podpory zájmu žen o daná zaměstnání. Každý úkol by tedy měl být formulován co nejpřesněji z hlediska očekávaných výsledků, které umožňují následné ověření, zda byl úkol úspěšně realizován. K polovině opatření v rezortním dokumentu jsou uvedeny podrobnější specifikace. Ty se obvykle snaží zpřesnit způsob, jakým bude dané opatření naplňováno. V některých případech však pouze jinými slovy opakují to, co uvádí samotné opatření. Pokud doplnění zpřesňuje jeho realizaci, přináší mnohdy jeho zúžení či zcela posouvá uskutečnění do oblasti, kterou původní opatření nevymezuje (např. opatření 1.12. stanovuje „zařazovat v rámci dotační politiky témata zaměřená na problematiku rovnosti mužů a žen“ a jeho doplnění zužuje dotační politiku pouze na „rozvojové projekty pro veřejné vysoké školy“, nebo úkol 3.2. vybízí „podněcovat individuální schopnosti a zájmy o přípravu pro povolání v těch oborech, které jsou z hlediska pohlaví považována za netradiční“, doplňující text jej však spojuje pouze s kariérním poradenstvím organizovaným NÚOV, ačkoliv stejný význam by při plnění úkolu měl mít i IPPP a šířeji by se měl týkat začleňování genderově otevřené volby do výuky). MŠMT se každoročně v jednom z úkolu Priorit MŠMT zavazuje, že bude „sledovat a vyhodnocovat účinnost opatření k uplatňování principu rovnosti žen a mužů v rezortu školství“. Jak již bylo uvedeno, vyhodnocování je sporné z důvodu neexistence konkrétních kritérií a očekávaných výsledků. Dále je problematické i proto, že má interní charakter. Plnění priorit sleduje MŠMT a svá zjištění předkládá MPSV, které je zahrnuje do Souhrnné zprávy o plnění Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen. Popis toho, co bylo uděláno, se však týká pouze těch úkolů, které jsou uvedeny ve vládním dokumentu, a není ani jasné, zda jsou přejaty všechny informace. Údaje o plnění zahrnuté do vládní zprávy působí pozitivně. U většiny opatření je uvedeno, že plnění se bezezbytku daří, případně že úkol není z hlediska praxe aktuální. Vyhodnocení plnění Priorit MŠMT není veřejně prezentováno. Jak upozorňovala Stínová zpráva z roku 2004, celému procesu prosazování genderové rovnosti v rámci rezortu MŠMT by velmi prospělo zveřejňování detailních informací o plnění, které by mělo funkci kontrolního mechanismu ze strany občanské společnosti. Kontrola plnění stanovených úkolů je rovněž obtížná v důsledku nízkých pravomocí koordinátorky pro rovné příležitosti. Organizační umístění jí dovoluje pouze vznášet dotazy na zodpovědná pracoviště, zda a jak byly úkoly plněny. Nemá však možnost prověření poskytnutých informací, ani udělování sankcí za případné neplnění. 101 8.1.3. Prosazování rovnosti žen a mužů v rezortu školství v roce 2005 Souhrnně lze říci, že v porovnání s předcházejícími Prioritami MŠMT, byl dokument pro rok 2005 nejpropracovanější. Od roku 2002, kdy jsou rezortní Priority vytvářeny, je patrný posun, a to zvláště v obsahu a formulaci jednotlivých opatření. Do značné míry lze tento posun přičítat vyšší informovanosti o genderové problematice, hlubšímu zapojení přímo řízených organizací a v neposlední řadě skutečnosti, že již byly realizovány některé aktivity, na něž je nyní možné navazovat. Navzdory zmíněnému posunu platí výhrady, které byly uvedeny v části 2. V následujícím textu bude rozebráno plnění vybraných opatření pro rok 2005. Zvoleny byly buď takové úkoly, které se týkají ústředních aktivit MŠMT a nejpodstatnějších oblastí školského systému, nebo úkoly, jejichž plnění je v principu problematické, avšak lze předpokládat, že v interních zprávách budou vykazovány jako splněné. Opatření 1.1. se vztahuje k mediální politice MŠMT a ukládá informovat o krocích přispívajících k rovným příležitostem. Doplnění k uvedenému úkolu říká, že v roce 2005 budou vydány dvě tiskové zprávy, z nichž jedna se vztahuje k příručce pro pedagogické pracovníky o domácím násilí a druhá k analýze učebnic. Tiskové zprávy jsou zveřejňovány rovněž prostřednictvím webových stránek MŠMT. V roce 2005 bylo vydáno celkem 46 zpráv, z nichž pouze dvě se týkaly rovných příležitostí. První informovala o analýze učebnic, kterou provedl Výzkumný ústav pedagogický. Druhá zpráva referovala o výzkumu, který řešil postavení žen ve sportu. Avizovaná zpráva o příručce k domácímu násilí publikována nebyla, neboť celý projekt se údajně nezrealizoval. V roce 2005 bylo řešeno v rámci MŠMT více projektů týkajících se rovných příležitostí, k těmto projektům žádná mediální podpora poskytnuta nebyla. Mediální politika MŠMT by se neměla omezovat pouze na informování o realizovaných projektech, ale měla by zahrnovat i celkovou genderovou korektnost stylu, jakým jsou podávány zprávy o projektech z jiných oblastí, a dále by měla informovat o dílčích či průběžných aktivitách v genderové problematice a o možných zahraničních inspiracích. Opatření 1.2. stanovuje podporovat výběr vhodných kandidátek na vedoucí místa a dosahovat vyváženého zastoupení žen a mužů ve vedoucích funkcích a pracovních kolektivech. Na MŠMT pracuje 308 žen a 162 mužů, tj. ženy tvoří 66 %, muži 34 %. Mezi řediteli/kami odboru a vrchními řediteli/kami je 21 mužů (75 %) a pouze 7 žen (25 %). Vyrovnanější zastoupení je ve vedení oddělení či úseků, kde vedoucí funkci zastává 23 mužů (55 %) a 19 žen (45 %). Ve vedení ministerstva je od roku 2002 Petra Buzková, první žena od vzniku ČR a druhá žena od roku 1918. Jejími náměstky jsou 4 muži a od roku 2004 také jedna žena. Dále ministryně spolupracuje se třemi poradci-muži. Z údajů je patrné, že zastoupení žen je nejvyšší v řadových zaměstnaneckých pozicích a dále postupně klesá s rostoucí funkcí, a to v poměrech, 102 které jsou dlouhodobě stabilní. Skutečnost, že rezort vede žena a že byla ustanovena jedna náměstkyně-žena, je však oproti minulému období výrazným zlepšením. Opatření 1.3. spočívá ve spolupráci MŠMT s nevládními organizacemi. Ve vládní Zprávě za rok 2004 MŠMT uvádí, že byla navázána úzká spolupráce s Gender Studies, o.p.s., jejichž ředitelka Alena Králíková byla zaměstnána na MŠMT na částečný úvazek. Takový druh spolupráce je však problematický, neboť jednak představuje preferování jedné konkrétní nevládní organizace nad jinými, jednak může přinášet pro obě strany střet zájmů (např. v rozhodování o udělování finanční podpory nevládním projektům). Opatření 1.5. směřuje ke vzdělávání pracovníků/ic MŠMT v genderové problematice. Jak uvedla koordinátorka pro rovné příležitosti, v roce 2005 nebylo zrealizováno žádné školení. V roce 2004 byl uskutečněn jeden seminář, pro rok 2006 je zatím plánován také jeden seminář. Vzdělávací aktivity by jistě byly přínosnější, kdyby byly uspořádány do systematického cyklu školení. Ten byl plánován již v roce 2003, avšak s jeho přípravou se od té doby nezačalo. Opatření 3.5. se týká vzdělávání pedagogů/žek a pedagogických pracovníků/ic. V rámci systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků by měly být nabízeny kurzy zohledňující problematiku rovnosti žen a mužů a problematiku násilí. Konkrétně dokument uvádí aktivity, které by měly v roce 2005 realizovat jednotlivé přímo řízené organizace – VÚP, NÚOV, IPPP a NIDV. Jedná se zejména o kurzy nabízené vyučujícím a o zpřístupnění informací na internetu. U většiny aktivit není zcela zřejmé, zda a jakým způsobem v nich bude zahrnuta genderová perspektiva. Například IPPP nabízelo šest kurzů, následně realizovalo 9 kurzů s celkovou účastí 160 osob. Z daných kurzů se pouze jeden explicitně týkal genderové problematiky („Gender“ problematika u nadaných dětí, nadané dívky), ostatní kurzy se primárně vztahovaly k jiným tématům. Je však otázkou, nakolik mohou tyto kurzy obsahovat genderovou problematiku, a to zejména z důvodu nízkého povědomí o tomto tématu mezi předpokládanými účastníky/icemi. Porozumění genderovému aspektu v jiné tematické oblasti (např. nadání) je bez znalosti základních genderových konceptů náročné, ba nemožné. Lze se proto domnívat, že realizované kurzy, ačkoliv v sobě mohly mít genderovou problematiku začleněnu, nebyly pravděpodobně efektivní. Zároveň je otázkou, zda kurzy byly vedeny v genderové problematice fundovanými lektory/kami. Těmto výhradám se částečně vymykají semináře NIDV, z nichž některé jsou primárně orientovány na představení samotné genderové problematiky. Jiným příkladem problematického plnění opatření 3.5. je Metodický portál zřízený VÚP, který dle Priorit MŠMT doporučuje využívání metody gender mainstreamingu při tvorbě školních vzdělávacích programů. Metodický portál má nestandardní uspořádání, většina informací je uvedena v článcích, v nichž je obtížná orientace. Je zcela nemožné cíleně najít údaje o prosazování rovnosti žen a mužů. Vyhledávání pomocí spojení gender mainstreaming (či mainstreaming) nevyvolá žádný 103 článek, pojem gender vyvolá pouze 1 článek a pojem rovnost vyvolá 7 článků, z nichž však pouze některé se týkají rovnosti genderové. Opatření 3.6. je zaměřeno na vzdělávání výchovných poradců/kyň a jeho realizací je pověřen NÚOV, NIDV a neoficiálně i IPPP. Připomínky k tomuto úkolu jsou shodné s výše uvedenými. Spočívají zejména v tom, že z uvedených aktivit není žádná specificky orientována na rovnost žen a mužů a na genderovou problematiku, nýbrž že genderová rovnost je pouze jedním z dílčích aspektů představovaných témat. Opatření 3.8. stanovuje propracovat analýzu učebních osnov, učebnic a učebních pomůcek tak, aby sloužila jako podklad pro stanovení kritérií pro učebnice a učební pomůcky. Doplňující text zadává VÚP, který vypracoval v roce 2004 uvedenou analýzu, připravit Návrh kritérií pro posuzování učebnic z hlediska rovnosti žen a mužů. MŠMT v roce 2004 současně zadalo nezávislým odbornicím (PhDr. J. Valdrová, PhDr. B. Knotková-Čapková, PhD., Mgr. I. Smetáčková) tvorbu příručky pro recenzování učebnic. Šetření, z něhož příručka vycházela, došlo k odlišným zjištěním než uvedená analýza VÚP – identifikovalo ve zmapovaných učebnicích hluboké zatížení genderovými stereotypy. Ačkoliv příručka byla MŠMT přijata, v rámci procesu recenzování učebnic dosud není šířeji využívána. Opatření 6.1. spočívá v uskutečnění veřejné informační kampaně o nepřijatelnosti domácího násilí a dalších forem násilí páchaného na ženách. Podle odboru vnějších vztahů a komunikace, který byl pověřen plněním úkolu, byl v roce 2005 vydán ve spolupráci s IPPP článek v Učitelských novinách informující o fenoménu domácího násilí. Širší kampaň vedena nebyla. Ve Zprávě za rok 2004 se k obdobnému opatření uvádí, že MŠMT nepovažovalo za nutné realizovat kampaň vzhledem k tomu, že v roce 2003 proběhly kampaně vládní i nevládní. Lze předpokládat, že přístup MŠMT v roce 2004 byl stejný jako v roce předcházejícím. Uvedené kampaně však nebyly specificky orientovány na školní věk, a proto by bylo vhodné informační kampaň zaměřenou na děti a dospívající uskutečnit. Informace o neproběhnutí kampaně je navíc překvapivá proto, že od roku 2003 připravovalo Gender Studies, o.p.s. na podnět MŠMT obdobnou kampaň, která údajně měla být zakončena v roce 2004. Podle dostupných informací je však zřejmé, že kampaň neproběhla. Opatření 7.3. stanovuje podporovat v rámci grantové politiky výzkum společenských jevů, které vedou k diskriminaci žen. V roce 2005 probíhaly tři specifické projekty, a sice: Návrh řešení problematiky vlivu domácího násilí na žákyně a žáky základních a středních škol, Ženy ve sportu v ČR a Genderové aspekty přechodu žáků mezi vzdělávacími stupni. Ačkoliv ve všech třech případech se jedná o významná témata, která vyžadují výzkumné řešení, je překvapující, že MŠMT nevypisuje grantové soutěže či veřejné zakázky na aktuální témata týkající se konsekvencí probíhajících školských reforem pro rovnost žen a mužů. 104 8.1.4. Aktivity nevládního sektoru v prosazování rovnosti žen a mužů ve školství Nevládní sektor zabývající se rovností žen a mužů je v ČR již tradičně aktivní v oblastech, které se vztahují ke školství. Prostřednictvím nevládních organizací jsou realizovány nejen aktivity, které leží mimo dosah státu, ale také aktivity státem řešitelné, a dokonce aktivity, které představují jeho priority. Protože však stát tyto aktivity neplní nebo je v jejich plnění neefektivní, přebírá realizaci části z nich na sebe neziskový sektor. V současné době již v některých oblastech dochází k řešení jak ze strany státu, tak i nevládních organizací. Toto zdvojování se může na jedné straně zdát jako plýtvání potenciálem a odkazuje na nutnost spolupráce mezi MŠMT a nevládním sektorem, na druhé straně však dvojí řešení prověřuje různé přístupy a ukazuje se, které z nich jsou lépe funkční. Většina nevládních projektů se zaměřuje na vzdělávání učitelů a učitelek a přípravu materiálů, které zvyšují jejich informovanost o genderové problematice. Největšími mezi těmito projekty jsou následující: 1) Nezávislé Sociálně Ekologické Hnutí – NESEHNUTÍ, které vydalo v roce 2004 publikaci Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů a realizují semináře pro laickou i pedagogickou veřejnost, 2) Otevřená společnost, o.p.s., která připravila a zdarma distribuovala publikaci Gender ve škole: příručka pro vyučující předmětů občanská výchova, občanská nauka a základy společenských věd na základních a středních školách, 3) Žába na prameni, která organizuje semináře pro vyučující. V roce 2005 se výrazně zmnožily projekty v oblasti rovnosti žen a mužů díky Evropským sociálním fondům, zvláště programu Equal. V rámci této finanční podpory se realizuje řada dílčích aktivit ve státních organizacích (např. IPPP či CERMAT) i neziskových organizacích. Mezi nimi je dobré zmínit tři partnerství vedené Českým svazem žen, Gender Studies, o.p.s. a Otevřenou společností, o.p.s. Projekt posledně jmenované organizace v sobě zahrnuje specifickou aktivitu týkající se přípravy a realizace seminářů směřujících ke zvýšení genderové citlivosti výchovných poradců/kyň a vedení škol, včetně studijních materiálů. 8.1.5. Doporučení k obsahu a plnění priorit týkající se školství Ze srovnání dokumentů Priority a postupy MŠMT při prosazování rovnosti žen a mužů v období 2002 až 2005 je patrné jednoznačné zkvalitnění politiky rovných příležitostí v rámci rezortu školství. Navzdory tomu však i dokument pro rok 2005 vykazuje mnohé nedostatky z hlediska struktury, obsahu a širších podmínek. Jejich odstranění je přitom podmínkou pro úspěšnější prosazování rovnosti žen a mužů. K napravení stávajících omezení je možné doporučit následující opatření: 105 1. zvýšit pracovní úvazek koordinátora/ky pro oblast rovnosti žen a mužů a posílit jeho/její pravomoci, 2. formulovat opatření v dokumentu Priority MŠMT velmi konkrétně a do každého opatření zahrnout indikátor umožňující kontrolu plnění, 3. zpracovávat a zveřejňovat rezortní zprávu o plnění dokumentu Priority, 4. provádět výzkumná šetření bezprostředně vázaná na aktuální témata v současném školství, tj. na probíhající reformy, 5. hlouběji spolupracovat s nevládním sektorem a podporovat jeho aktivity v oblasti rovných příležitostí ve školství. 8.2. Oblast Vědy a výzkumu 8.2.1. Popis současného stavu v oblasti výzkumu a vývoje V oblasti výzkumu a vývoje došlo od roku 2004, kdy byla publikována první stínová zpráva, k nepochybnému posunu. Výzkumná komunita, zejména ženy badatelky, vnímají některé problémy týkající se genderové rovnosti ve VaV s větší senzitivitou (např. problematika sladění výzkumné kariéry a rodinného života, nízké zastoupení žen na vedoucích pozicích ve VaV, nízké zastoupení žen zejména v technických a přírodních vědách) a problematika se též dostává na agendy politických dokumentů. Zůstává ovšem zmiňována pouze v souvislosti s rozvojem lidských zdrojů a nutností využít talentu žen v oblasti VaV, který má přispět k ekonomickému rozvoji „znalostní společnosti“. Problematika postavení žen ve vědě je zmíněna ve dvou klíčových dokumentech VaV v ČR, a to v Národní politice výzkumu a vývoje České republiky na léta 2004-2008 (dále NPVaV), kde v článku 36 stojí: „V souladu s dokumenty Evropské komise a Evropského parlamentu a úkoly pro členské země EU prosazovat uplatnění žen ve výzkumu a vývoji.“ V Národním programu výzkumu II pro období 2006-2011 (dále NPVII) je postavení žen ve vědě také zmíněno, a sice v průřezovém programu 1 – Lidské zdroje pro výzkum, který se dělí na dvě části (podporu začínajících pracovníků výzkumu a lidské zdroje pro výzkum). Za implementaci tohoto průřezového programu je odpovědné MŠMT. Dle NPVII bylo na průřezový program 1 alokováno v rozpočtu MŠMT 50 mil. Kč v roce 2004, 78 mil. Kč v roce 2005, 65 mil. Kč v roce 2006, 2007, 2008 a 2009, celkem tedy 388 mil. Kč. Oblast postavení žen ve vědě ve vládních dokumentech je navázána na politiku EU, tato podpora ovšem zůstává deklaratorní. Na postojové a politické rovině se tato agenda stala uznanou součástí vědní politiky v ČR. Jak ukázal výzkum provedený Sociologickým ústavem AV ČR (Národní kontaktní centrum – ženy a věda) v rozmezí září 2005 – únor 2006 v rámci projektu Central European Centre for Women and Youth in Science, který financuje EK v rámci 6. RP, nedostává se agenda rovných příležitostí ve VaV na jednání Rady vlády ČR pro výzkum a vývoj a dokumenty připravované Radou 106 vlády nejsou konzultovány z hlediska rovných příležitosti s Radou vlády ČR pro rovné příležitosti mužů a žen. Genderový mainstreaming v oblasti VaV tak neprobíhá kromě výše zmíněného důrazu na rozvoj lidských zdrojů. MŠMT nadále v rámci svého programu Mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji EURO podporuje projekt Národní kontaktní centrum – ženy a věda (NKC-ŽV) Sociologického ústavu AV ČR. Podpora projektu v rámci této grantové soutěže pokrývá nyní období 2005-2008 a centrum pokračuje v rozvoji svých aktivit (více informací na www.zenyaveda.cz). MŠMT ve spolupráci s NKC-ŽV se v letech 2004-2005 zapojilo do mezinárodního projektu 6. RP European Policy Cooperation for Women in Science (EOWIN). Cílem projektu bylo připravit nadnárodní vládní projekt zaměřený na nadnárodní koordinaci programů a politik v oblasti genderové rovnosti ve VaV na základě článku 169 smlouvy EC. 8.2.2. Základní problémy v oblasti genderové rovnosti v oblasti VaV Stínová zpráva z roku 2004 zmiňuje tři základní problémy v oblasti, a to: 1. neexistence genderově segregovaných statistik, 2. nízká genderová senzitivita orgánů odpovědných za VaV a 3. nedostatečná podpora pro obecný genderový výzkum či specificky pro výzkum týkající se postavení žen ve vědě, včetně feministických epistemologií. Tyto problémy nadále přetrvávají, i když k určitému posunu došlo. Z hlediska statistických dat je nadále alarmující, že MŠMT nenařídilo organizacím, které zřizuje, sbírat genderově segregované statistiky, pokud mají sběr statistik v kompetenci (to se např. týká Úřadu pro informace ve vzdělávání a faktu, že stále nejsou veřejně publikovány údaje o zastoupení žen na VŠ dle titulu; navíc jsou tyto údaje k dispozici i na MŠMT). Statistické výkazy publikované Českým statistickým úřadem (Ukazatele výzkumu a vývoje) jsou od roku 2004 podrobnější, ovšem stále nejsou dostupné statistiky týkající se zastoupení žen a mužů ve VaV v AV ČR, na VŠ a v rezortním výzkumu. V druhé problémové oblasti – nízká genderová senzitivita odpovědných orgánů – dochází k posunu, jde spíše o rovinu postojovou a rovinu základní podpory pro nutnost rozvoje lidských zdrojů. Státní orgány a zástupci veřejného výzkumu vnímají otázku postavení žen ve vědě pouze z hlediska negativního dopadu mateřství na rozvoj vědecké kariéry a možnost uplatnění. Řešení, která přicházejí v úvahu, jsou návratné granty pro rodiče po kariérní přestávce, finanční podpora pro mladé rodiče-vědce a vědkyně, možnost předškolní péče pro děti ve větších výzkumných areálech atd. Přesto, že jde o velice důležitou oblast, která může mít přímý vliv na vnímání možností rozvoje kariéry, jde pouze o jednu z oblastí. Ty další (např. měření vědecké excelence, mobilita, zastoupení žen na vedoucích pozicích a afirmativní akce, genderové aspekty v produkci znalosti) nejsou vnímány a jsou bagatelizovány. Rozdílné pozice mužů a žen v oblasti 107 VaV jsou odpovědnými orgány a osobami vnímány pouze jako důsledek biologické predispozice žen rodit děti a z toho vyplývajících rozdílů v hodnotách a orientaci žen a mužů. V třetí problémové oblasti (podpora genderového výzkumu a specificky výzkumu zaměřeného na ženy ve vědě) nedošlo k zásadnímu posunu, i když MŠMT financuje jednotlivé výzkumné projekty, které mají genderovou dimenzi. Nedošlo k ustavení specifického výzkumného programu v rámci MŠMT, kde by bylo možné se ucházet o podporu pro genderový výzkum. Vytvoření takového specifického programu by bylo na místě z hlediska toho, že MŠMT je odpovědné za průřezovou prioritu 1 NPVII (viz výše). 8.2.3. Priority a postupy vlády/MŠMT při prosazování rovnosti mužů a žen v oblasti VaV Ve Stínové zprávě z roku 2004 bylo konstatováno, že „…přes nespornou důležitost oblasti se VaV nestal integrální součástí Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen.“ Dále se ve zprávě uvádí, že „výzkum a vývoj jsou vnímány pouze jako nástroj, který může přispět k odhalování a měření nerovností v různých oblastech lidského snažení, oblast sama o sobě ovšem na vládní úrovni jako problematická vnímána není“. Přestože Priority a postupy MŠMT při prosazování rovných příležitostí mužů a žen pro rok 2003 uvádí bod 6, který měl mimo jiné vést k „doplnění o chybějící problematiku vědy a výzkumu“, problematika do Priorit a postupů MŠMT zaintegrována nebyla i přes spolupráci koordinátorky pro rovné příležitosti na MŠMT a NKC-ŽV při formulaci těchto priorit. Přestože jsou jednotlivá opatření navrhována, ve výsledném schváleném dokumentu rezortních priorit se neobjevují. Oblast VaV je zmiňována pouze ve dvou souvislostech, a to v souvislosti s NKCŽV a NPV II. NKC-ŽV je ale grantový projekt Sociologického ústavu AV ČR financovaný MŠMT v rámci programu EUPRO na podporu mezinárodní spolupráce ve VaV, a ne aktivita vyvíjená MŠMT. Kromě organizací, jež MŠMT zřizuje, není v Prioritách kromě NKC-ŽV zmíněna spolupráce s žádnou další organizací. Jedním z vysvětlení je, že NKC-ŽV je jediným takto specificky zaměřeným centrem v ČR, na druhou stranu existují v ČR v rámci univerzitního prostředí odborníci/e, které se oblastí VaV z genderového hlediska výzkumně věnují. Projekt NKC-ŽV je ve Zprávě za rok 2004 zmíněn několikrát, vždy ovšem v bodě, který není pro NKC-ŽV relevantní (např. 3.7. „Pokračovat v realizaci vzdělávacích programů pro pedagogy a pedagogické pracovníky v oblasti rovných příležitostí mužů a žen s cílem poskytnout jim účinné postupy k provádění genderově sensitivní výuky“ či 7.4. „V rámci své grantové politiky podporovat výzkum společenských jevů, které vedou k diskriminaci žen, případně k ohrožení jejich důstojnosti, zdraví nebo života“). Naopak 108 v bodě, který relevantní je (1.15. „V rámci dotační politiky podporovat projekty prosazující rovnost žen a mužů“), MŠMT žádnou aktivitu neuvádí. Stejně jako v souvislosti s jinými body jsou vykazovány aktivity, jejichž realizace není podložena konkrétními informacemi, a tudíž není možné nejen posoudit jejich efektivnost a dopad, ale vůbec to, zda proběhly (např. v bodě 7.4. je zmíněna informační kampaň zorganizovaná MŠMT, jejímž cílem bylo stimulovat zapojení do 6. Rámcového programu v oblasti Věda a společnost. O kampani nejsou poskytnuty další informace, zda měla nějaký dopad či jaký byl rozpočet na uspořádání této kampaně. Ve vyhledávači na stránkách MŠMT není o informační kampani žádná zmínka, a to ani v tiskových zprávách.). 8.2.3. Doporučení k obsahu a plnění priorit týkající se výzkumu a vývoje Jak ze Zprávy za rok 2004, tak z rezortních priorit pro rok 2005 vyplývá, že v oblasti VaV nemá MŠMT koncepci podpory rovných příležitostí. Jeho aktivity jsou vyvíjeny ad hoc, bez dlouhodobého plánu. Neexistuje koncepce výzkumných priorit, které by MŠMT dotovalo v rámci své dotační politiky Výzkumu pro státní správu, ani pro implementaci průřezové priority 1 Lidské zdroje NPVII. Podpůrné programy v oblasti rovných příležitostí MŠMT nevyvíjí žádné (např. zvýšení atraktivnosti přírodních a technických oborů pro dívky, uspořádání tzv. dívčího dne na pracovišti – Girl’s Day). Jako klíčovou je nutné zdůraznit finanční podporu v rámci programu EUPRO pro NKC-ŽV, která umožňuje rozvoj podpůrných aktivit. Tyto aktivity ovšem MŠMT v rámci souhrnné zprávy uvádí chaoticky na místech, které nejsou pro tento projekt relevantní. Vzhledem k výše řečenému je základním doporučením: 1. integrovat oblast výzkumu a vývoje do rezortních Priorit MŠMT, 2. vytvořit koncepci podpory v oblasti genderového výzkumu a postavení žen ve vědě, 3. vytvořit koncepci pro implementaci průřezové priority 1 Lidské zdroje NPVII, kde je prostor i pro podpůrné aktivity pro ženy ve vědě. Dále, vzhledem k tomu, že z doporučení předložených ve Stínové zprávě z roku 2004 nebylo přijato či prosazeno žádné, zůstávají doporučení beze změn. 109 9. STÁT A MUŽŮ A NEVLÁDNÍ NEZISKOVÉ ORGANIZACE ZAMĚŘENÉ NA PROSAZOVÁNÍ ROVNOSTI ŽEN 206 Martina Hynková, Barbora Kárníková, Adéla Souralová Nevládní neziskové organizace (dále jen „NNO“) lze chápat jako institucionalizovanou součást občanské společnosti a zároveň jako významného aktéra procesu reprezentace zájmů. Tyto organizace mají v moderních demokraciích nezastupitelnou roli, přičemž jejich hlavní předností je flexibilita a rychlost, s jakou nabízejí konkrétní řešení daných společenských problémů na základě skutečných potřeb klientů/ek. Mnohé NNO se ale potýkají např. s problémem nedostatečné institucionalizace či musí permanentně bojovat o přežití aj. 9.1. Současný stav českých genderových organizací V první polovině 90. let bylo na území ČR registrováno sedmdesát genderových NNO (jednalo se o zájmová sdružení, svépomocné skupiny, sociálně orientované organizace, profesní organizace aj.). Mnoho z nich ale následně zaniklo, k čemuž přispěla i česká legislativa druhé poloviny 90. let, která zvýhodňovala spíše větší organizace. Dalším důvodem byla i závislost českých genderových NNO na podpoře ze zahraničních zdrojů, protože stát na genderovou problematiku nevyčleňoval zdroje. Spektrum aktivit současných genderových NNO a skupin je velmi široké (viz níže). V poslední době mj. vznikly genderové organizace, jež založily etablované akademické a společenské instituce či nadace. Jsou jimi např. Otevřená společnost, o.p.s. a Fórum 50%207, které založila Nadace Open Society Fund Praha, či NKC – Ženy a věda, založené Sociologickým ústavem AV ČR atd. Velká část genderových 208 profesionalizovala NNO se oproti raným devadesátým létům . Profesionalizace se projevila jak v organizačním zázemí těchto NNO, tak ve zkvalitnění mediální prezentace a komunikace s veřejností. S tím souvisí i tlak ze strany relevantních státních orgánů, aby se genderové NNO unifikovaly a vytvořily střechové organizace, se kterými by pak mohly komunikovat a předávat jim projednávané dokumenty ke komentářům. V tomto procesu získaly některé organizace jako La Strada, Gender Studies, o. p. s. či Bílý kruh bezpečí jakýsi status expertů a poradních orgánů ve specifických oblastech, což jim otevřelo možnosti navazovat kontakty v rámci státní správy a ovlivňovat politické procesy (viz např. kapitola 8). 206 Dále jen „genderové“. Sdružení Fórum 50% vzniklo s cílem prosazovat vyšší počet žen do rozhodovacích pozic na všech úrovních. 208 Vysvětlení podstaty a důvodů profesionalizace jde za rámec této kapitoly. Pro podrobnější diskusi viz např. Chaloupková, J. České ženské hnutí po roce 1989. Praha: Univerzita Karlova 2002, bakalářská práce, nebo Hašková, H., a Křížková, A. eds. Women's Civic and Political Participation in the Czech Republic and the Role of European Union Gender Equality and Accession Policies. Sociologické texty 03:9. Sociologický ústav AV ČR 2003. 207 110 Genderové NNO se v současnosti zaměřují na široký okruh témat209, kam patří, mimo jiné, problematika trhu práce (diskriminace specifických skupin, zavádění programů na podporu rovných příležitostí pro ženy a muže do zaměstnaneckých politik)210, obchodování se ženami, pomoc ženám zneužívaným v dětství a ženám znásilněným, prevence násilí na ženách/domácího násilí, zavádění genderové perspektivy do vzdělávání a také problematika rodičovství. Zde lze ale vysledovat zaměření na novou cílovou skupinu. Tou jsou muži obecně, a muži – otcové. Jak bylo zmíněno výše, na fungování NNO mají zásadní vliv i různá legislativní opatření (např. Zákon č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické službě211, Návrh zákona o sociálních službách212). Zlepšení situace v utváření právního prostředí lze očekávat také na základě připravované rekodifikace občanského zákoníku. Odhaduje se, že účinnosti by mohl nabýt nejdříve v roce 2007. V České republice v současnosti stále funguje okolo 60 registrovaných genderových NNO. Dále je v evidenci 134 mateřských center, 60 azylových domů, jež se soustřeďují na pomoc matkám a těhotným ženám, a 21 organizací, které se orientují na různé cíle, přičemž mají vždy alespoň jeden program či projekt, který se zaměřuje na genderovou problematiku. Podle druhu činnosti a zaměření lze tyto NNO rozdělit, stejně jako ve Stínové zprávě z roku 2004, do několika skupin213: 9.1.1. „Klasické“ NNO a) Organizace zabývající se sociální oblastí se zaměřením na pomoc konkrétní skupině žen Do této skupiny patří například Elektra (pomoc ženám zneužívaným v dětství a ženám znásilněným), Hnutí za aktivní mateřství (poradenství týkající se porodu a kojení, snaha o legislativní změny), Jantar – svépomocná skupina žen po ablaci prsu, La Strada (pomoc obětem obchodu se ženami), Magdalenium (provoz azylového zařízení pro oběti domácího násilí, poskytování poradenství), Most k životu (rekvalifikační a vzdělávací centrum, azylové ubytování), ROSA (pomoc obětem domácího násilí, azylové ubytování), Rozkoš bez rizika - sdružení osob poskytujících placené sexuální služby (prevence 209 Viz též kapitoly 3-8. Tento trend je do velké míry ovlivněn možnostmi čerpání finančních prostředků NNO, zejména pak ze strukturálních fondů. O důsledcích úzké zaměřenosti více viz níže. 211 Zákon upravuje podmínky, za nichž stát podporuje dobrovolnickou službu organizovanou podle tohoto zákona a vykonávanou dobrovolníky bez nároku na odměnu. Zákon také mj. vymezuje rámec státní podpory dobrovolnictví a umožňuje získat finanční prostředky z dotací MV. Až praxe ale ukáže, kolik dobrovolníků bude ochotno podstoupit všechny formální procedury. 212 Návrh zákona mj. zavádí povinnost obcí a krajů podporovat potřebnou síť sociálních služeb na svém území. 213 Toto rozdělení odpovídá dělbě na participatorní a služby poskytující NNO. Dle některých v ČR dostupných analýz však takové rozdělení lze použít pouze s výhradami, protože mnohé služby poskytující NNO se zaměřují také na participatorní funkce. (viz. např. Chaloupková 2002, Hašková, Kížková 2003). Z uvedených v kategorii služby poskytujících NNO lze takto rozhodně jmenovat LaStradu, která kromě poskytování služeb navrhuje doporučení vládě, podílí se na výzkumné činnosti a zabývá se informační a osvětovou činností. 210 111 sexuálně přenosných chorob, terénní práce, poradenské středisko), Sdružení žen a mužů samoživitelů, jejich dětí a mládeže, Síť mateřských center (podpora právní ochrany rodiny, mateřství a rovných příležitostí žen a mužů), Slovo 21 o.s. - Manushe (vzdělávání, podpora romských žen), STUD Brno (sdružení leseb a gayů, pořádání filmového festivalu MEZIPATRA, provoz knihovny). b) Organizace zabývající se zejména informační a osvětovou činností, lobováním a ženskými právy Zde lze zmínit například Aperio – společnost pro zdravé rodičovství (vzdělávací a poradenské aktivity v oblasti rodičovství, zdravotních a sociálních služeb), Český svaz žen (nejrůznější poskytování informací, poradenství, osvětová a sociální činnost), Gender Studies, o.p.s. (informační a poradenské centrum, lobbying, knihovna), Genderové informační centrum NORA, o.p.s. (osvětová a vzdělávací činnost), proFem, o.p.s. (poradenství a konzultace pro genderové NNO a projekty, prevence násilí na ženách/domácího násilí), Sdružení Jihočeské matky (propagace alternativního životního stylu a trvale udržitelného rozvoje). c) Organizace zabývající se všeobecně lidskými právy, včetně ženských práv Sem patří například Amnesty International, Bílý kruh bezpečí, Český helsinský výbor, Člověk v tísni, Econnect, Gay a lesbická liga (podpora a prosazování legislativních úprav partnerského soužití osob stejného pohlaví), Liga lidských práv, NESEHNUTÍ (kampaň „Ženská práva jsou lidská práva“), Otevřená společnost, o.p.s. (vzdělávací a výchovné programy, konzultační a poradenská činnost). d) Aktivity související s feministickým hnutím nezajištěné konkrétní organizací Jde např. o Projekt Rozdílné rytmy, divadelní představení Vagina monology, výstavy, vydavatelství One Women Press Marie Chřibkové, které se specializuje na vydávání feministické literatury aj. 9.1.2. Organizace existující v rámci politických stran a církví Sociálně demokratické ženy (ČSSD), Levicové kluby žen (KSČM), Sdružení žen KDU-ČSL. Sdružení Česká katolická charita, Unie katolických žen, Kluby křesťanských žen (pobočky všech těchto organizací se věnují zejména osvětové, sociální a charitativní činnosti). 9.1.3. Klubová a profesní sdružení Fórum žen (klubová činnost, organizace konferencí, zajišťování spolupráce ženských organizací), Asociace podnikatelek a manažerek (regionální sdružení, podpora podnikání žen, organizace konferencí), Moravská/Středočeská asociace podnikatelek a manažerek 112 (podpora podnikání žen, vzdělávání), ČAPA – Česká asociace porodních asistentek, Česká asociace dul. 9.1.4. Akademická a výzkumná pracoviště Katedra genderových studií FHS UK v Praze, Genderová studia FSS MU v Brně, oddělení Gender a sociologie v Sociologickém ústavu AV ČR, NKC Ženy a věda. 9.2. Financování genderových NNO Vstup ČR do EU měl na financování (genderových) NNO zásadní dopady. Na jedné straně šlo o vyschnutí některých zdrojů, kdy se řada zahraničních investorů i nadací přesouvá na východ, neboť ČR považují za konsolidovanou demokratickou zemi, a kdy došlo k ukončení předstupních programů EU (např. Phare, Acess). Na druhé straně se otevřely nové zdroje - evropské strukturální fondy. Čerpání těchto prostředků však provázejí obtíže spojené s mechanismy vyplácení podpory. Metodika tzv. genderového rozpočtování vypracovaná ve spolupráci s MF byla sice jistým krokem dopředu, avšak kvůli jejímu doporučujícímu (tedy pro města a kraje nezávaznému) charakteru se v praxi příliš neuplatňuje. Nadále trvající neexistence systematické finanční politiky a podpory státu vůči genderovým NNO má za následek nejistotu tykající se institucionálního zabezpečení a udržitelnosti dané organizace. 9.2.1. Financování genderových NNO státem Podle vládních a rezortních Priorit při prosazování rovných příležitostí pro ženy a muže by jednotlivé rezorty měly neziskové organizace podporovat i finančně. Výhodou státních dotací je velký tematický rozsah a také možnost získat i relativně malé částky na menší projekty (v kontrastu k projektům v řádech statisíců i milionů korun z Evropských strukturálních fondů) malých NNO. Většina rezortů však nemá specifické programy zaměřené na rovné příležitosti (pouze MPSV, a to jen pro rok 2005, výjimku tvoří MPO, které realizuje program na podporu podnikatelek). Některé genderové NNO sice získávají dotace v rámci jiných programů (např. MPSV – program podpory sociálních služeb), ale jiné tuto možnost mít nemusí. Jako největší problém se pak jeví neprůhlednost systému přidělování dotací v dané oblasti, chybí jasné určení toho, kolik finančních prostředků bylo na tuto politiku vyčleněno, jakým způsobem a na jaké aktivity byly tyto peníze použity. Řešením by mohlo být buď vypisování specifických programů na podporu rovných příležitosti či jasné vymezení této problematiky v rámci jiných programů. U obou těchto variant je přitom nutné důsledně dbát na transparentnost ohledně objemu financí a jejich určení. 113 9.2.2. Evropské strukturální fondy Evropské strukturální fondy svým způsobem suplují úlohu státu ve financování genderových NNO. Pro genderové NNO je relevantní především Evropský sociální fond (dále ESF)214, který sehrává klíčovou roli při realizování evropské strategie zaměstnanosti. Vedle nebývalých finančních možností je třeba ocenit především impuls vyslaný směrem ke státu, který se nyní musí podílet na spolufinancování projektů, a to 25 – 50% podle typu programu. Financování ze strukturálních fondů však přineslo i poměrně závažné komplikace. Úzká zaměřenost na problematiku zaměstnanosti zdaleka tematicky nepokrývá působnost všech genderových NNO – těm nezbývá nic jiného než se s financemi z EU rozloučit (a riskovat zánik), nebo se „přeorientovat“. NNO, které se nevěnují přímo problematice pracovního trhu, se tak dostávají do situace, kdy uměle vytvářejí projekty na témata, která jim nejsou blízká, a nemají prostor realizovat projekty pro jejich organizace důležité a zásadní. Každá výzva má pevně dané minimální částky (liší se podle typu programu), o které lze žádat. Jedná se řádově o sta tisíce (např. u JPD3 600 tisíc Kč, u OP RLZ dokonce 930 tisíc Kč), což pro menší NNO představuje naprosto nereálné částky a nemají možnost se zapojit. Finance z ESF jsou propláceny průběžně, tzn. že organizace musí mít pevné finanční zázemí, aby mohly financovat administrativní pozice v průběhu žádosti o grant (který nemusí být udělen) a následně mohly začít s realizací projektu. V prvních fázích projektu tedy organizace musí investovat do projektu své vlastní finance a čekat na proplacení nákladů, které se v důsledku nejednoznačně stanovených kritérií potýká s velkými problémy (konkrétně se u programu IS Equal jedná o to, že ke dni 20.2.2006 nebyla více než polovina prostředků určených na přípravné fáze projektů proplacena, i když byly ukončeny v dubnu). Paradoxně tak financování z ESF může být riskantní i pro „zaběhlé“ NNO. Finance z fondů EU navíc nezabezpečují dostatečné pokrytí nákladů spojených s chodem organizace (nájem, náklady na řízení atd.). Grantové soutěže vyžadují vytvoření širší koalice mezi neziskovými organizacemi i dalšími partnery a kladou vysoké nároky na manažerské a organizační schopnosti příjemce dotace. „Rozvojové partnerství“ je např. jedním z principů Iniciativy společenství EQUAL, jehož cílem je dosažení lepších výsledků prostřednictvím propojení poznatků z různých oblastí (NNO, orgány státní správy či samosprávy, podnikatelské subjekty apod.). Povědomí o problematice genderových nerovností tak má šanci dostat 214 Čerpání z prostředků ESF umožňují čtyři programy, ve třech z nich je explicitně jako jedna z priorit zakomponováno téma rovných příležitostí. Jedná se o Operační program Rozvoj lidských zdrojů (OP RLZ), Jednotný programový dokument pro Cíl 3 pro Prahu (JPD3) a Iniciativa společenství EQUAL. Vypisování grantů a zveřejňování výsledků jednotlivých grantových kol jsou zveřejňovány na oficiálních internetových stránkách. 114 se i na místa, kde se tento zájem prosazoval hůře. Protože organizace dosud nemají dostatek zkušeností s touto podobou spolupráce, je velmi těžké dělat nějaké závěry na toto téma, nicméně organizacemi napříč administrativní celou náročnost společností. vedení Nicméně je projektů je kritizována zřejmé, že spolupráce s administrativně silnějšími NNO se pro ty menší stává jedinou možností, jak alespoň částečně dosáhnout na finance z EU. 9.2.3. Nadace V České republice funguje několik nadací, jež podporují mj. projekty genderových NNO. Nadace Růže, jejímž zřizovatelem jsou Sociálně demokratické ženy, podporuje působení žen ve veřejném a politickém životě, jejich vzdělávání aj. O projektech, které tato nadace podpořila, však nejsou dostupné informace. Nadace Žena, jejímž zřizovatelem je Český svaz žen, rozděluje finanční prostředky zejména na realizaci projektů souvisejících se vzděláváním žen a zvyšováním jejich informovanosti a rozšiřováním jejich právního vědomí i sebevědomí.215 Další nadací je Nadace Open Society Fund Praha, která však po vstupu ČR do EU omezila své aktivity a současně se začala soustředit na menší oblast aktivit definovaných EU jako problematické, tj. například rovné příležitosti. Pro rok 2005 si jako strategickou oblast svého programu Společnost žen a mužů z aspektu gender vybrala zvýšení politické participace žen. OSF také iniciovala vytváření některých koalic NNO (např. KOORDONY) i samostatných organizací (např. Forum 50%). Programy podpořené nadací OSF Praha, které se osamostatnily a získávají finanční podporu již z jiných zdrojů, jsou např. Otevřená společnost či nadační fond Slovak-Czech Women’s Fund. Tento fond se zaměřil na podporu propagačních a informačních aktivit, rozvoj zručností získávání fondů (fundraising) a inovativních projektů v oblasti eliminace genderových stereotypů. Podpořil sice projekty několika desítek NNO, většinou se ale jednalo o poměrně nízké částky, které sloužily jako doplněk k dalšímu financování. Další nadací, jež v minulých letech podpořila řadu genderových NNO (např. NESEHNUTÍ Brno, ACORUS, o.p.s., Gender Studies, o.p.s.), je Nadace rozvoje občanské společnosti (dále jen NROS)216, která vidí své základní poslání právě v podpoře organizací občanské společnosti a je jedinou nadací, jež administruje finanční prostředky ESF. V roce 2004 připravila realizaci tzv. globálních grantů ve dvou 215 Tématem vyhlášeným na rok 2004 bylo ekonomické a ekologické hospodaření současné rodiny a kvalita a bezpečnost českých zemědělských a potravinářských výrobků – značka Klasa. Je otázkou, do jaké míry volba takové tematiky může zohlednit zaměření genderové NNO a tím podporu jejich projektů. 216 Dále např. jedním z programů ukončených NROS v roce 2004 byl i projekt PHARE 2000. Jednou z priorit tohoto programu byl Rozvoj občanské společnosti, konkrétně Ochrana lidských práv: „Rovné šance pro muže a ženy“. 115 operačních programech: JPD 3 a OPR LZ podporující posilování a budování kapacit NNO, jež poskytují sociální služby217. 9.2.4. Další způsoby financování Vzhledem k malé aktivitě státu v oblasti finanční podpory neziskových organizací a mnohdy komplikovaným (pro některé NNO nerealizovatelným) financováním z fondů EU představuje nadějné východisko z finanční nejistoty tzv. firemní filantropie. České genderové NNO se teprve snaží navázat partnerství s různými firmami, musí však čelit skutečnosti, že rovné příležitosti firmy nepovažují za relevantní téma (zaměřují se spíše na aktivity zaměřené na podporu dětí či na charitu). Řada českých podnikatelů navíc není zvyklá podporovat svými dary obecně prospěšné cíle (v zahraničí jsou podobné praktiky zvykem, vytvářejí dobrou image dané firmy). Další možností financování NNO by mohla (i přes jisté nevýhody) představovat daňová asignace218. Ta (v souladu s principem daně jako platby) by nezakládala právo na určování využití těchto prostředků, které by pak mohly sloužit např. na pokrytí organizačních a personálních nákladů. Vedle ekonomických negativ (narušení horizontální spravedlnosti, komplikace a zamlžení daňového systému apod.) a nákladů spojených s administrací můžeme jako velkou nevýhodu vidět neefektivní umístění těchto prostředků – malé neziskové organizace by si nemohly dovolit uspořádat mediální kampaň vedoucí ke zviditelnění a dalšímu rozvoji své činnosti, a tak je více než pravděpodobné, že by na finance získané tímto účelem dosáhly opět pouze poměrně stabilní finančně silné organizace schopné vyvinout mediální tlak. Další možností finanční podpory se stala tzv. dárcovská SMS. Její výhodou je možnost darovat snadnou cestou menší částku. V současné době tuto možnost využívají organizace zabývající se problematikou rovnosti žen a mužů jako Amnesty International, NESEHNUTÍ a Síť mateřských center. Za jistý druh financování lze považovat práci dobrovolnic a dobrovolníků, kteří investují sebe a svůj čas k účasti na aktivitách či provozu vybrané NNO. 9.3. Koncepce spolupráce státu a genderových NNO Genderová problematika je stále okrajovým zájmem státních institucí a není tudíž ani dostatečně prosazována. NNO nejsou stále akceptovány jako významný partner nejen při poskytování služeb, ale také při formulování politik. 217 V rámci 1. výzvy globálního grantu JPD 3 byly z genderových NNO podpořeny ACORUS, o.s. na projekt Práce s obětmi domácího násilí a proFem, o.p.s. na posílení projektu Advocats for Women – posílení žen dotčených násilím (domácím násilím). NROS pak v listopadu 2005 vyhlásila v pořadí druhou výzvu v rámci grantového schématu Posílení kapacity poskytovatelů sociálních služeb (JPD3, OPR LZ). 218 Věcný záměr zákona o daňových asignacích, jehož přípravě poskytla podporu Delegace Evropské komise v rámci předvstupní pomoci programu rozvoje občanské společnosti, projednávala Vláda ČR v únoru 2005, ale neschválila jej. Pokud by došlo k legislativnímu uzákonění daňové asignace, mohla by se každá fyzická osoba (daňový plátce) rozhodnout, do jaké veřejně prospěšné organizace bude směřovat 1% jeho/jejích daní. 116 9.3.1. Obsahová spolupráce státu a genderových NNO Stát má stanovenu jako jednu z priorit219 při prosazování rovnosti žen a mužů spolupráci s NNO, které se zabývají problematikou rovných příležitostí. Znamená to, že každé ministerstvo by mělo v rámci své působnosti aktivně vyhledávat možnosti takové spolupráce. Jak konstatovala Stínová zpráva z roku 2004, systematický zájem státu o neziskový sektor započal v roce 1998 vznikem Rady vlády pro nestátní neziskové organizace. Ta ale obecně nerozlišuje typy nevládních organizací, tedy včetně genderových NNO. Činí tak pouze v případě, kdy to vyžadují připravované dokumenty a materiály. Tato Rada vydává každoročně Zprávu o neziskovém sektoru v České republice a Rozbor financování nestátních neziskových organizací z vybraných veřejných rozpočtů. Zde jsou zveřejňovány poskytnuté dotace v rámci režimu státní dotační politiky. V roce pouze MPO, 2004 byly v oblasti rovných příležitostí mužů a žen poskytnuty dotace a to čtyři (tj. 2,34 % podílu dotací poskytnutých MPO) blíže nespecifikovaným občanským sdružením. Ač se rovné příležitosti pro muže a ženy měly stát jednou z hlavních oblastí státní dotační politiky vůči NNO, je komunikace mezi rezorty stále špatná a nesystematická (viz. podkapitola 9.2.). Údaje za rok 2005 nejsou doposud k dispozici. Další instituce, jež může doporučovat, nikoliv však předkládat závazné návrhy vládě přímo v oblasti rovných příležitostí, je Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. Rada je tvořena 23 členkami a členy, z toho je 5 zástupkyň veřejnosti z NNO činných v oblasti rovných příležitostí (Asociace pro rovné příležitosti – dvojí zastoupení, Český svaz žen, Síť mateřských center, Unie katolických žen). Poslední vládní institucí, jež se svým zaměřením dotýká problematiky rovných příležitostí, je Rada vlády ČR pro lidská práva. Tato rada zřídila Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen, jenž sestává ze zástupců a zástupkyň státních orgánů, občanské a odborné veřejnosti a akademické obce. Ucelená koncepce, jež by definovala spolupráci státu s genderovými NNO, tedy doposud neexistuje, forma a způsob kooperace je ponechána na vůli jednotlivých ministerstev. 219 1.4. „Zabezpečit, aby jednotlivá ministerstva a správní úřady v rámci svých kompetencí navazovaly spolupráci s nevládními organizacemi zabývajícími se rovnými příležitostmi žen a mužů a pokračovaly ve vyhledávání a v rozšiřování této spolupráce. Součástí této spolupráce může být i vyžadování stanoviska k připravovaným právním předpisům nebo jiným zásadním rozhodnutím.“ (Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen pro rok 2004, 2005) 117 V oblasti fungování NNO bylo Sociologickým ústavem AV ČR provedeno několik výzkumů spolufinancovaných státem. Ty se ale týkaly problematiky občanského sektoru obecně220. V rámci zkoumání mj. podmínek fungování genderových neziskových organizací byly realizovány dva projekty221 Enlargement, Gender and Governance: The Civic and Political Participation and Representation of Women in EU Candidate Countries (EGG), jenž byl podpořen v rámci V. Rámcového programu ES (realizátorkou za ČR byla Hana Hašková222). V rámci tohoto projektu byla uspořádána závěrečná konference v Praze, jíž se účastnilo i několik málo pracovnic pověřených v rámci jednotlivých rezortů genderovou problematikou (gender focal points), ač pozvány byly bez výjimky všechny. Vybrané publikované výsledky tohoto výzkumu byly rozesílány zdarma v průběhu trvání projektu na všechna ministerstva, konkrétně pracovnicím pověřeným genderovou problematikou, a i do Rady vlády pro rovné příležitosti pro ženy a muže. Dále v letech 2002 – 2005 provedlo oddělení Gender & Sociologie Sociologického ústavu AV ČR projekt Constructing Supranational Political Spaces: The European Union, Eastern Enlargement and Women’s Agency, který byl koordinován Joannou Regulskou (Rutgers University) a financován National Science Foundation USA (za ČR byla řešitelkou Alena Křížková). Vybrané publikované výsledky těchto výzkumů223, které byly vzájemně propojovány byly rozesílány zdarma v průběhu trvání projektů na všechna ministerstva, konkrétně gender focal points, a i do Rady vlády pro rovné příležitosti pro ženy a muže. Tyto výzkumy monitorují situaci a vývoj konkrétně genderových NNO, přičemž ale zájem státních orgánů o využití výsledků se jeví být minimální. 9.3.2. Zhodnocení spolupráce podle rezortů224 9.3.2.1. Ministerstvo práce a sociálních věcí MPSV, jež funguje jako koordinátor vládní politiky rovných příležitostí žen a mužů, zastává jiné postavení než rezorty ostatní. Z toho také vyplývá, že by mělo být těmto rezortům jakousi „pomocnou rukou“ a zároveň mít o jejich aktivitách přehled. Spolupráce MPSV a NNO probíhá formou zasílání materiálů k připomínkování, distribuce materiálů prostřednictvím NNO, účasti zástupkyň/ců NNO v koordinační skupině pro rodinu sestávající ze sedmi pracovních skupin a účastí MPSV na akcích, které pořádají NNO. 220 Podobně i Centrum pro výzkum neziskového sektoru provedlo řadu výzkumů zaměřených obecně na neziskový sektor (např. Sociální ekonomika a NNO v ČR na zakázku NROS aj.). Řada výzkumů provedených CVNS byla publikována Radou vlády pro nestátní neziskové organizace. 221 Více informací na www.soc.cas.cz. 222 Výstup z projektu viz Hašková, H. Czech women's civic organizing under state socialist regime, socioeconomic transformation and EU accession eras. Sociologický časopis/Czech Sociological Review 41 (6), 2005, str. 1077-1110. 223 Např. Hašková, Křížková 2003. 224 Podle Souhrnné zprávy o plnění Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen za rok 2004 (v textu Zpráva za rok 2004). 118 U řady aktivit deklarovaných jako výsledek spolupráce ministerstva a NNO není ale zřejmé, do jaké míry se na těchto aktivitách podílelo MPSV a do jaké míry pak konkrétní NNO, a jakým způsobem tato spolupráce probíhala. Dochází také k tematické nejednotnosti – např. ve Zprávě za rok 2004 u zmiňované rodinné politiky není uvedeno, jakým způsobem tato politika reflektuje rovné příležitosti žen a mužů. 9.3.2.2. Ostatní rezorty V oblasti spolupráce ostatních rezortů s genderovými NNO se jeví být velmi aktivním rezort MV. Těžištěm jeho spolupráce s NNO je především problematika domácího násilí, obchodu s lidmi a prostituce (viz kapitoly 6 a 7). Ze Zprávy za rok 2004 ovšem není zřejmé, jak jsou ve své činnosti NNO ze strany státu podporovány. MPO se ve své spolupráci s NNO zaměřuje zejména na asociace podnikatelek a manažerek za účelem podpory podnikání žen. Omezení spolupráce pouze na tyto vybrané NNO a nepatrná snaha o rozvíjení dalších okruhů spolupráce s jinými NNO se jeví jako problematická, neboť je tak omezena možnost prosazení se a zviditelnění i jiných NNO. Dále se MPO podílelo např. na projektu Gender Studies, o.p.s. Role rovných příležitostí v prosperitě podniků. Tato spoluúčast spočívala v podpoře Soutěže o nejlepší firmu s rovnými příležitostmi pro ženy a muže v ČR. Další rezort – MF – spolupracovalo se zástupkyněmi neziskových organizací při přípravě „Informativní metodiky rozpočtování z hlediska rovnosti žen a mužů“, která se však díky svému nezávaznému charakteru příliš neujala. Dále Zpráva za rok 2004 uvádí, že v rámci přípravy Metodiky MF začalo spolupracovat i s Českým svazem mužů, který se definuje protifeministicky225, systematicky popírá základní myšlenky rovných příležitostí (jako je např. rovné rozdělení domácích prací) a často zesměšňuje snahu o rovnoprávnost žen a mužů. Uvedení takové spolupráce v oficiálním dokumentu vlády poukazuje na stále nedostatečnou informovanost v oblasti genderové problematiky a rovných příležitostí žen a mužů. Rezort MZ dlouhodobě spolupracuje s Českým svazem žen, ale opět není jasné, jakým způsobem tato spolupráce probíhá a jak jsou NNO za svou spolupráci honorovány. Spolupráce ostatních ministerstev s genderovými NNO je stále v mnoha ohledech nedostatečná. Problémem také zůstává, že ve Zprávě za rok 2004 se mnohdy uvádí pouze obecné, a tím tedy těžko ověřitelné informace. K příčinám tohoto stavu patří mimo jiné i nedostatečná informovanost zodpovědných ministerských pracovníků a pracovnic o otázce rovných příležitostí. To má za následek např. zúžení politiky rovných příležitostí pouze na vlastní úřad ministerstva (např. u MMR), a nikoliv na celou oblast jeho působnosti, na spolupráci jen s jednou „osvědčenou“ NNO, a nevyhledávání možností jiné 225 „Český svaz mužů je připraven zastupovat a hájit většinový názor heterosexuálních mužů. Chce být protiváhou ženským organizacím a feministickým hnutím, zejména při tvorbě zákonů a vládních nařízení.“ http://www.svaz-muzu.cz/index.php?page=onas&id=440c01d4568e5440c01d45b704&l=&p= 119 spolupráce, či na nevyužívání celé šíře možností, kterou spolupráce s NNO nabízí. Chybí jasné a přehledné informace o tom, jakých konkrétních cílů bylo dosaženo a kolik finančních prostředků bylo tím kterým ministerstvem věnováno na podporu rovných příležitostí. Podobně není zřejmé, jakým způsobem proběhlo vzdělávání vlastních pracovníků/ic na ministerstvech, zda v této oblasti došlo k nějakému posunu. Již Stínová zpráva z roku 2004 ohledně spolupráce s NNO doporučila, aby jednotlivá ministerstva vypracovala svou koncepci, určila, s jakými NNO budou spolupracovat při prosazování rezortní politiky rovných příležitostí, a těmto NNO posléze zasílala materiály týkající se této politiky včetně dalších materiálů popisujících, kde je třeba uplatnit metodu genderového mainstreamingu. V tomto směru nebyl dosud učiněn žádný posun. 9.3.3. Problémy spolupráce s NNO a obsazování postů Dalším problémem, který souvisí s chybějící koncepcí spolupráce státu s NNO, je neprůhlednost zásad, jakými se státní správa řídí při spolupráci s NNO nebo při obsazování postů v poradních orgánech vlády. Propojení neziskových organizací se státní správou může být problémem, neboť NNO mající zástupkyně/ce ve státní správě mohou získat výhody oproti druhým NNO např. při hodnocení projektů jiných NNO, které mohou být vnímány jako konkurence. V každém případě mají privilegovaný přístup k informacím. Podobným problémem je rovněž obsazování postů vyčleněných pro NNO ve výběrových komisích pro projekty financované z EU – není jasné, jakými pravidly se účast zástupkyň v těchto komisích řídí. 9.4. Vzájemná spolupráce genderových NNO Během devadesátých let docházelo k vytváření koalic genderových NNO226. V současnosti lze v rámci neziskového sektoru hovořit o těchto asociacích a sdruženích: Asociace pro rovné příležitosti (dále ARP) je občanské sdružení, které sdružuje 23 genderových NNO a které se zaměřuje, mimo jiné, na poskytování informací členským organizacím, navazování spolupráce mezi nimi či sledování české legislativy související s rovnými právy žen a mužů a jejich slaďování s legislativou Evropské unie. Příčinou nízké aktivity tohoto sdružení může být nedostatečné finanční zázemí - aktivity se tak odehrávají na dobrovolné bázi, a také různorodost sdružených organizací, což může činit problémy při plánování společných projektů a jiných akcí. KOORDONA, koalice organizací proti domácímu násilí, vznikla na místo Koordinačního kruhu prevence násilí na ženách (KK). Je volným sdružením NNO, a to jak 226 Viz Hašková 2005. 120 poraden, organizací poskytující osvětu, tak i azylových domů227. Tato koalice se zabývá přímou i nepřímou pomocí ženám – obětem domácího násilí. Jejím posláním je mj. napomáhat účinné spolupráci NNO hájících ženská práva a vystupujících proti násilí na ženách a domácímu násilí. KARAT Coalition je regionální koalice organizací a jedinců, jejímž cílem je zabezpečení genderové rovnosti ve střední a východní Evropě a státech SNS. Z 54 sdružených subjektů jsou zastoupeny 4 české genderové NNO a jedna individuální členka. Podobně v ČR započala svoji činnost i iniciativa České ženské lobby, která je pobočkou velmi silné evropské organizace – European Women´s Lobby. Tato česká iniciativa nemá právní subjektivitu a o jejích konkrétních činnostech je velmi málo informací. Jejím posláním má být oblast podpory propojování a společného působení genderových NNO a lobby přímo u institucí EU. 9.4. Shrnutí V rámci spolupráce státu s genderovými NNO doposud, i přes doporučení předešlé Stínové zprávy, nedošlo k vytvoření ucelené koncepce, jež by definovala a vymezila roli státních institucí a možnosti a povinnosti jejich spolupráce s NNO. Obsahová spolupráce NNO s jednotlivými rezorty stále probíhá pouze na úrovni členství zástupkyň NNO v některých poradních orgánech vlády a pracovních skupinách; dále pak v připomínkování některých dokumentů týkajících se rovných příležitostí žen a mužů a legislativních návrhů, včetně jejich vypracování. Není také stále zcela zřejmé, které z realizovaných činností v oblasti rovných příležitostí žen a mužů uskutečnily NNO, a které z nich pak jednotlivé rezorty, popř. zda stát využívá bez náležitého ocenění knowhow jednotlivých NNO. Podobně v oblasti financování genderových NNO ze státního rozpočtu nedošlo k výraznému zlepšení nevyhovujícího stavu, na nějž upozorňovala předchozí Stínová zpráva. Pro rok 2004 nebyl žádným z rezortů vypsán speciální program „podpory rovných příležitostí žen a mužů“, ač je přitom součástí vládního dokumentu Hlavní oblasti státní dotační politiky. Pouze pro rok 2005 byl tento program vypsán rezortem MPSV, jenž je koordinátorem této agendy a na nějž byl po předešlé období ze strany NNO na nutnost realizace tohoto programu upozorňován. Přestože mnohé genderové NNO byly státem dotovány, stále se nejedná o systematickou finanční podporu, jež by těmto organizacím zaručovala alespoň část průběžného finančního zajištění. 227 KOORDONU tvoří Český svaz žen, Liga lidských práv – program Poradna pro ženy v tísni, Most k životu, Nesehnutí, Elektra, Magdalenium, proFem, Acorus - psychologické centrum, Rosa aj. Do KK patřil od června 1995 do prosince 1996 i Bílý kruh bezpečí. 121 9.5. Doporučení Obsahová spolupráce státu a NNO 1. Vypracování ucelené koncepce spolupráce jednotlivých rezortů s NNO, určení konkrétních NNO, s nimiž jednotlivé rezorty budou při prosazování konkrétní politiky rovných příležitostí žen a mužů spolupracovat. Začlenění nově vznikajících NNO do této spolupráce. 2. Zvýšení spolupráce s NNO v oblasti posuzování materiálů týkajících se politiky rovných příležitostí žen a mužů, podobně i rezortních koncepčních materiálů, u nichž je třeba uplatnit metodu gender mainstreamingu. 3. Vytvoření aliance organizací či střechové organizace – jakési formalizované a koordinované formy komunikace mezi NNO, která by úspěšně prosazovala zájmy neziskových organizací na centrální úrovni, např. v Parlamentu a vládě. 4. Rozšíření komunikace státu s genderovými NNO. Ze strany státu chybí odpovídající komunikační partner. Podobně je tomu i na úrovni krajů (v některých krajích – Zlínský kraj, Vysočina – již alespoň došlo např. ke zřízení funkce koordinátora pro neziskový sektor). 5. Zamezení stále většímu rozevírání nůžek mezi úspěšnými neziskovými organizacemi, které zároveň hospodaří s většinou všech prostředků, a ostatními, které jsou závislé na dobrovolné práci svých členů/členek. 6. Podpora i menších projektů, snaha vyhledávat nová témata aj. Financování genderových NNO 1. Vypisování programů jednotlivými vládními rezorty, v rámci nichž pak genderové NNO budou moci žádat o dotace na své projekty. 2. Vypracování přehledu toho, jaké organizace zabývající se rovnými příležitostmi žen a mužů a jaké projekty vázané na tuto problematiku jednotlivé rezorty finančně podpořily, o jaké konkrétní finanční částky se jednalo. Tento přehled musí být součástí Zpráv. 3. Odstranění vysoké míry centralizace finančních zdrojů, odstranění problémů se získáváním finančních prostředků na provoz a správu organizace (např. jen velice málo dárců je ochotno poskytnout prostředky na chod organizace). 4. Zlepšení situace v problematice firemního dárcovství. Dodnes totiž většina firem není ochotna podporovat svými dary obecně prospěšné cíle zaměřené na rovné příležitosti žen a mužů. 5. Zavedení a rozšíření tzv. daňových asignací a individuálního dárcovství228. 228 Při zohlednění výhrad formulovaných v podkapitole 9.2.4. 122 Ostatní V rámci usnadnění fungování a činnosti jednotlivých genderových NNO by mělo rovněž dojít ke zvýšení informovanosti vládních úřednic/ků v oblasti rovných příležitostí, a to na všech úrovních, a dále pak ke zvýšení pravomocí pracovnic pověřených genderovou problematikou v rámci jednotlivých ministerstev. 123 10. VĚZEŇSTVÍ Z GENDEROVÉ PERSPEKTIVY Kateřina Nedbálková, Eva Ehnertová Vězeňství nepatří mezi oblasti, které by byly v zorném úhlu vlády při prosazování rovných příležitostí žen a mužů. Ve Zprávách o plnění Priorit nenajdeme o této oblasti ani zmínku. Pouze Rada vlády pro rovné příležitosti (RVRP) vzala v potaz oblast vězeňství v souvislosti se zkoumáním genderové struktury zaměstnanců/kyň státní zprávy (viz níže). Aspekt rovných příležitostí ani genderové hledisko vůbec nejsou zohledněny v souvislosti s oblastí vězeňství ani v dokumentu MS – v Prioritách trestní politiky z hlediska reformy vězeňství a koncepce rozvoje vězeňství v České republice. Toto přehlížení jedné z důležitých institucí moderní společnosti je těžko pochopitelné, nicméně v dlouhodobé perspektivě jistě neudržitelné, protože politika rovných příležitostí má své implikace i v této oblasti. V následující zprávě nám šlo o zmapování současného stavu českého vězeňství z genderové perspektivy. Po stručném uvedení do problematiky je nabídnuta analýza legislativní úpravy výkonu vazby a trestu odnětí svobody, koncepce vězeňství, tak jak je navržena Vězeňskou službou ČR, přístupu vlády a neziskových organizací k problematice vězeňství, klasifikace věznic a vězněných, volnočasových, rekvalifikačních a pracovních programů, vězeňské každodennosti a postvězeňské péče. 10.1. Kontext V České republice je v současné době uvězněno 19 248 mužů a žen. Stejně jako ve většině západních zemí, i u nás nepřesahuje procento žen ve vězeňské populaci 5 % (zhruba 900)229. Ženy jsou také menšinou v kategoriích, které uvěznění předcházejí, tedy v populacích zadržených, obviněných a usvědčených. Tento stav koresponduje se všeobecně sdílenou představou o tom, že ženy jsou “od přírody” citlivá, poslušná stvoření nacházející štěstí v soukromé sféře jako pečovatelky o rodinu, děti a domácnost. Naopak muži jako “přirozeně” agresivní, aktivní, výbojní a vzpurní, se stali samozřejmou součástí představ o tom, jak vypadá vězení. Podobně je tomu s našimi představami o dozorcích a zaměstnancích vězení obecně. I v těchto statusově zcela odlišných pozicích si ve vězení představíme spíše muže, neboť opět více zapadají do našich očekávání kladených na toho, kdo by měl vykonávat represivní, dohlížející, trestající a ozbrojenou funkci (roli). Prostor vězení se tak ve svých částech i celku stává mužsky kódovaným prostorem. Přestože ženy stále představují malé procento odsouzených, lze od začátku devadesátých let dvacátého století zaznamenat zřetelný trend vzrůstajícího podílu žen, 229 Údaje Vězeňské služby k 31. 7. 2005. 124 a to jak na celkovém počtu osob odsouzených pro trestný čin, tak také osob stíhaných230. Nejedná se přitom pouze o změny kvantitativní, ale mění se i struktura spáchaných trestných činů. Plynule stoupá podíl žen na násilné trestné činnosti (např. úmyslné ublížení na zdraví, loupež, vražda), ale také na hospodářské kriminalitě231, tedy u trestných činů, u nichž ženy pachatelky byly vždy považovány spíše za výjimku. Teorie kriminality jsou v kontextu ČR buď genderově nevidomé nebo prodchnuté výše zmíněnými stereotypy232. Zvyšující se podíl žen na kriminalitě v posledních desetiletích bývá některými autory/kami233 interpretován jako důsledek emancipace žen, osvojujících si tzv. mužské vzorce jednání a pronikajících do dříve výlučně mužských sfér. To však nekoresponduje se složením vězeňské populace, kde rozhodně bojovnice za ženská práva ve zvýšeném procentu nenajdeme a kde je slovo feminismus používáno spíše negativně. Nízký podíl žen na celkovém počtu odsouzených je také přičítán shovívavějšímu a takzvaně kavalírskému zacházení s ženami v procesu trestního řízení. Ačkoliv je rozsah trestu dán formálně zákonem, ve stanovení jeho přesné výše hraje roli vnímání žen jako matek, které mají v péči závislé děti, a pokud by měl péči o ně po uvěznění převzít stát, stává se tato péče velmi nákladnou. Ženy jsou tedy v celém systému trestního práva a soudnictví vnímány jako tzv. dvojité deviantky, které se provinily nejen vůči ustanovené normě řádu trestního, ale i vůči normativnímu předpisu ženské role, definované péčí o domácnost a děti. Někteří autoři/ky konstatují, že vězení není institucí primárně určenou k sociální kontrole žen. Trestní právo a vězení jsou ve své praxi institucemi zaměřenými spíše na kontrolu osob mužského pohlaví, mladých, ne-bílých, chudých a nevzdělaných. 10.1.1. Legislativní úprava Trestněprávní předpisy, upravující nejen výkon vězeňství, ale také předpisy jako trestní zákon či trestní řád atp., mají nezanedbatelný genderový rozměr. O tom svědčí již jazyk právních předpisů, který se většinou nese v „univerzalistickém“ tónu generického maskulina, neboť jde o normu, která má platit bez rozdílu pro všechny. Toto pravidlo však není vždy dodrženo absolutně. Tak např. v předpisech upravujících výkon trestu odnětí svobody se hovoří zásadně o „odsouzeném“ nebo podobně o „zaměstnancích“ či „příslušnících“ Vězeňské služby, o „pedagozích“, „sociálních pracovnících“, „vychovatelích“, „dozorcích“ atp. Ve stejných normách jsou však někdy ženy jazykově vyčleňovány jako zvláštní skupina 230 Žen mezi odsouzenými bylo v roce 1992 9%, zatímco o deset let později ženy v této skupině představovaly již 12% odsouzených (ze statistiky MSp ČR). Podíl žen mezi stíhanými v roce 1992 činil necelých 6%, o deset let později již 12% (ze statistik Policie ČR). 231 Statistiky Policie ČR. 232 Viz např. Urbanová, M., a Večeřa, M. Ženská delikvence. Teoreticko-empirická studie k problému právních postojů a hodnotových orientací delikventních žen. Brno: Masarykova univerzita 2004. 233 Adler, F. Sisters In Crime. Prospect Heights, Illinois: Waveland Press Inc. 1975. Llyod, A. Doubly Deviant Doubly Dammned. Society Treatment of Violent Women. London: Penguin Books 1995. 125 (podobně je tomu u mladistvých, trvale pracovně nezařaditelných nebo osob trpících duševními poruchami či osob s poruchami chování), přičemž je na ně nejčastěji nahlíženo skrze jejich „tradiční“ role, především role matek, a jejich „ženskou přirozenost“. Řád výkonu trestu odnětí svobody dokonce tuto skupinu charakterizuje vzhledem k „psychickým a fyzickým zvláštnostem žen“ (§ 89, odst. 1). Tyto zvláštnosti podle zákonodárce zřejmě vyžadují, aby ženám, na rozdíl od mužů, bylo umožněno např. provádět drobné opravy osobních věcí či používat vlastních kosmetických prostředků. U žen se také neomezuje úprava vlasů a k tomu účelu mohou mít odsouzené u sebe vlastní vlasové pomůcky. Tento implicitní genderový podtext trestněprávních předpisů bohužel není v rozporu s vládní politikou rovného zacházení s muži a ženami vůbec reflektován ze strany zodpovědných orgánů. Vězeňství je samozřejmě nutné vnímat ve světle jeho specifik (např. nutnost oddělovat různé skupiny vězněných), ale to nemůže omluvit naprosté opomíjení genderové perspektivy. Na druhou stranu je nutné si všimnout i některých novel trestněprávních předpisů, jež se odchylují od této linie. Po dlouhém váhání bylo např. změněno ustanovení § 241 trestního zákona upravující skutkovou podstatu trestného činu znásilnění. Zatímco původní úprava hovořila pouze o znásilnění ženy, kdy k naplnění skutkové podstaty muselo navíc dojít k souloži, po novele nejenže omezení možných obětí pouze na ženy odpadlo a je tedy možné znásilnit i muže, ale pod tuto skutkovou podstatu byl kromě soulože zařazen i „obdobný pohlavní styk“. Nicméně lze důvodně pochybovat, že by novela souvisela s vládními prioritami v oblasti rovnosti mužů a žen. 10.1.2. Koncepce vězeňství a výhled do budoucna České vězeňství od začátku devadesátých let minulého století prodělalo řadu zásadních změn. Stěžejním vodítkem pro reformy se v tomto období stal dokument Koncepce rozvoje vězeňství v ČR (Koncepce), přijatý postupného přibližování se mezinárodně v roce 1991, který byl východiskem stanovenému standardu, zejména pak deklarovanému Radou Evropy a vyjádřenému v Evropských vězeňských pravidlech. Ta se stala hlavním kritériem postupu při reorganizaci českého vězeňství. Kromě vždy přítomného základu reforem v podobě zdůrazňování základních lidských práv a důstojnosti člověka tak mělo dojít k utváření vězeňského systému jako instituce usilující především o resocializaci a reintegraci odsouzených po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Nejdůležitější kroky v prosazování reforem byly pojmenovány velmi obecně jako depolitizace, demilitarizace, decentralizace a celková humanizace vězeňství. Byla přijata řada nových opatření podporujících ukládání alternativních trestů, individuální přístup k uvězněným, ale také celkovou otevřenost vězeňského systému. 126 Přes tuto radikální reformu však některé problémy související s výkonem trestu odnětí svobody, ale i výkonem vazby, stále trvají. Z nejdiskutovanějších lze uvést: přeplněnost věznic, zaměstnávání odsouzených, povinnost hradit náklady výkonu trestu, nedostatek odborného personálu, nedostatečnou zdravotní péči či způsob posuzování žádostí o přemístění. Další možný směr, jímž by se reformy českého vězeňství mohly ubírat, byl nastíněn v nové Koncepci s perspektivou vývoje až do roku 2015. Nová Koncepce však stejně jako ta předcházející nezahrnuje genderovou optiku v souvislosti s pohledem na vězeňství a ženy i muži jsou zde chápáni opět především ve vztahu ke svým tradičním genderově stereotypním rolím. 10.1.3. Vězeňství očima jiných institucí Jak již bylo naznačeno výše, souvislostí mezi vězeňstvím a oblastí prosazování rovných příležitostí se vláda doposud zabývala pouze s ohledem na zaměstnaneckou strukturu vězeňské služby. Jak vyplývá ze zprávy RVRP z prosince 2005, „ve Vězeňské službě České republiky, a to na rozdíl od mnoha jiných správních úřadů či bezpečnostních sborů, ženy vykonávají manažerské funkce, zejména na Generálním ředitelství Vězeňské služby České republiky“. Jak zpráva uvádí - konkrétně funkci ředitelů/ek věznic zastávají 2 ženy, ve funkcích prvních zástupců/kyň ředitelů věznic působí jako příslušnice VS České republiky také 2 ženy. Do funkce zástupce/kyně ředitele věznice byla jmenována a vykonává ji jedna žena. V případě, že si uvědomíme, že se tyto údaje vztahují zhruba k 35 věznicím, což už zpráva neuvádí, jsou ženy v těchto pozicích stále velmi podreprezentovány. Ze zprávy dále vyplývá, že podle dlouhodobého sledování ukazatelů genderových statistik je zastoupení žen ve VS ČR několik let bez výraznějších výkyvů a má dosahovat téměř jedné čtvrtiny celkového počtu zaměstnanců/kyň Vězeňské služby ČR (k 31. 12. 2003 zastoupení žen činilo 24,16 %, k 31. 12. 2004 to bylo 23,99 %, podle údaje ke dni 24. 11. 2005 zastoupení žen činí 25,12 %)234. V statistických ročenkách však již nelze dohledat, v jakém odboru či oblasti jsou ženy nejvíce soustředěny, nejedná-li se např. převážně o administrativní pracovnice, zaměstnankyně na oboru zdravotnické služby, personálním, ekonomickém atd. Na fungování vězeňského systému se částečně podílejí i neziskové organizace, i když dialog a spolupráce mezi nimi a vězeňským systémem není vždy ideální. Zákon výslovně umožňuje podílet se církvím, náboženským společnostem, zájmovým sdružením či nevládním organizacím na naplňování účelu trestu. Tyto organizace mohou s odsouzenými udržovat osobní styky a zajímat se o jejich chování. Větší otevřenost vězeňského 234 systému by jistě napomohla řešení některých problémů spojených Tisková zpráva MS o rovných příležitostech žen a mužů za rok 2005. 127 s výkonem vězeňství – mohly by např. napomoci při řešení problému nedostatku odborného personálu pro práci s vězněnými či při snahách rozšířit možnosti zaměstnávání vězněných. Na druhou stranu je však nutné uvést, že aktivity neziskových organizací se zatím orientují na oblast vězeňství pouze v malé míře. Nejčastěji v prostoru vězeňství působí církve a organizace orientující se na drogovou problematiku. Je otázkou, zda tato situace není způsobena právě bariérami na straně samotného fungování vězeňského systému. Z perspektivy této Stínové zprávy je také nutné konstatovat, že přístup neziskových nevládních organizací k genderové problematice spojené s výkonem vězeňství se příliš neodchyluje od výše tradičního vnímání žen v systému vězeňství. Tak např. Český helsinský výbor vypracoval v roce 2003 souhrnnou zprávu Vybrané otázky problematiky žen a mladistvých ve věznicích, která hned v úvodu opět vymezuje ženy, stejně jako mladistvé „s ohledem na jejich zvláštní postavení a z něj plynoucí potřeby“. Přitom jak vyplývá ze závěrů této zprávy, které jsou uváděny souhrnně pro ženy i mladistvé, identifikované problémové oblasti (např. vliv pobytu ve výkonu vazby na sociální zázemí vězněných, podmínky výkonu vazby – např. překračování ubytovacích kapacit, přístup k lékařské péči apod.) jistě nelze považovat za „typický“ problém žen a mladistvých, ale týkají se i ostatních odsouzených. 10.1.4. Klasifikace věznic a uvězněných osob Věznice jsou primárně rozděleny na ženské a mužské. V případě vazebních věznic se často jedná o oddělení mužů a žen v rámci jednoho objektu věznice, v případě věznic pro výkon trestu je toto oddělení na úrovni odlišných lokalit. Celkem existují v ČR tři ženské věznice pro výkon trestu (Světlá nad Sázavou, Praha-Řepy, Opava). V největší z nich, ve Světlé nad Sázavou, bylo v roce 2002 zřízeno speciální oddělení pro matky s dětmi, kde je odsouzené ženě umožněno pečovat o nezletilé dítě, zpravidla do věku tří let. Z perspektivy politiky rovného zacházení s muži a ženami je však relevantní otázkou, proč se toto ustanovení vztahuje pouze na ženy, a nezohledňuje se již situace, kdy je nezletilé dítě zcela odkázáno na péči svého otce. Chronickým problémem českého vězeňství je přeplněnost věznic. Jak uvádí Zpráva o stavu lidských práv v ČR za rok 2004 - na počátku roku 2004 byly ubytovací kapacity překročeny téměř ve všech věznicích o 5 až 10 %. V některých vazebních věznicích (např. Ostrava a Praha-Ruzyně) byly ubytovací kapacity překročeny o 20 až 30 %. Jak vyplývá ze statistické ročenky Vězeňské služby za rok 2004, v žádné ženské věznici nebyly v roce 2004 překročeny ubytovací kapacity, ale kapacity byly zaplněny zhruba z 90 %. Ve Světlé nad Sázavou byla obsazenost věznice dokonce asi jen z 66 %. V dřívějších letech byly ubytovací kapacity pravidelně překračovány ve všech ženských 128 věznicích snad s výjimkou věznice ve Světlé nad Sázavou. Ve věznici Praha-Ruzyně (údaje ročenky neuvádějí údaje samostatně pro ženskou věznici Praha – Řepy, která je součástí věznice Praha – Ruzyně) se např. v letech 1998 či 2000 údaje pro výkon vazby pohybovaly kolem 125 %. V Opavě byla v roce 1996 ubytovací kapacita „využita“ dokonce ze 136 %. Z údajů je patrné, že po zřízení věznice ve Světlé nad Sázavou se údaje týkající se zaplněnosti věznic v celku normalizovaly, otázkou zůstává, jak se situace vyvine po nedávném zrušení věznice v Pardubicích. Odsouzené jsou také klasifikovány na základně své duševní kompetence. Některé ženy (v případě mužských věznic je tomu obdobně) jsou na základě vstupního pohovoru se speciálním pedagogem/ožkou označeny za duševně nevyrovnané nebo jinak handicapované a získávají status takzvaných MONů (možných objektů násilí). Status MONa bývá kromě zmíněné psychické nekompetence přiřazován (zejména v případě mužů) na základě nízké váhy odsouzeného. Tyto praktiky mají sloužit k eliminaci šikany ve vězení, ale úskalí takových diagnostických praktik (vedoucích v některých případech až k zařazení na speciální oddělení pro poruchy chování a duševní poruchy) spočívá zejména v jejich neměnnosti. Tento status pak může člověka provázet v průběhu celé jeho “vězeňské kariéry”, není dále zpochybňován a testován a může výrazně ovlivnit šance na pracovní zařazení nebo možnost podmínečného propuštění. I když někteří zaměstnanci/kyně vězení reflektují stigmatizující charakter osobních karet, jejich respekt k již ustavenému systému, řádu a rutině jim nedovoluje mechanismy připisování statusu duševní nemoci jakkoli rozvolňovat nebo měnit. 10.2. Program zacházení Program zacházení, který odsouzený/á podstoupí, má být výsledkem individuálního přístupu k odsouzeným a má být vytvořen na základě komplexní zprávy o osobě odsouzené/ho. Pod tento pojem lze zařadit jak zaměstnávání, tak účast na terapii, vzdělávání nebo jiné činnosti. Program pro odsouzené je sestavován na základě pohovoru se speciálním pedagogem/ožkou. Při bližším zkoumání je však evidentní, že je přístup k odsouzeným strukturován v souladu s tradičními představami o ženství a mužství, což však není ze strany zodpovědných orgánů vůbec reflektováno. 10.2.1. Práce Jak se z dlouhodobé perspektivy ukazuje, jedním z největších problémů v oblasti vězeňství je vedle např. velmi diskutované povinnosti hradit náklady výkonu trestu také zaměstnávání vězňů/eňkyň. Nedá se přitom říci, zda (ne)zaměstnanost je větší v případě mužských či ženských věznic. Jak ukazují statistiky, má na tuto skutečnost vliv spíše velikost věznice - nejlépe jsou na tom menší věznice, které jsou schopny odsouzené 129 zaměstnat zcela ve vlastní režii. Celkově se však dá říci, že zhruba od roku 1992 zaměstnanost odsouzených nepřekročila v úhrnu 50 %. V případě ženských věznic je zaměstnanost nejvyšší zpravidla v Praze Ruzyni (údaje ročenky neuvádějí údaje samostatně pro ženskou věznici Praha – Řepy, která je součástí věznice Praha – Ruzyně), kde často vystoupá až k hranici 100 %. Nejnižší zaměstnanost je patrná z ženských věznic ve Světlé nad Sázavou – v roce 2004 tu bylo 35% zaměstnaných vězenkyň. Věznice Opava, stejně jako dnes již zrušená věznice Pardubice, nevykazují stabilní míru zaměstnanosti. Např. ve věznici Opava se v roce 1996 zaměstnanost pohybovala okolo 90 %, zatímco v roce 2000 to bylo již okolo 65 % a v roce 2004 dokonce jen asi 55 %235 10.2.2. Rekvalifikace a vzdělávání Do vězení se i skrze rekvalifikační a pracovní programy názorně promítají tradiční představy o mužství a ženství. Charakteristickými jsou v tomto ohledu očekávání různých životních cílů, kdy ženy jsou směrovány spíše do sféry rodiny, domácnosti či pěstění krásy ženského těla, zatímco muži jsou orientováni do sféry veřejné, na trh práce. Tato jinakost resocializačních strategií však nemá svůj původ ve zlé vůli vedení věznice, ale čerpá své opodstatnění v reálné segmentaci trhu práce a v samotných představách a přáních uvězněných žen. Vzdělávací programy pro ženy ve vězení zahrnují učební obory jako “výroba konfekce”, kurz “praktická rodinná škola”. Někde mají odsouzené ženy možnost účastnit se kurzů manikúry, pedikúry či kadeřnictví. Pod záštitou soběstačnosti vězení jsou ženy zapojovány do "typicky ženských" aktivit jako je například úklid kanceláří, praní prádla nebo vaření. Participace na každodenním chodu věznice pro muže platí také, v pracovních příležitostech, která tento rámec překračují, však nalezneme rozdíly. Učební obory, ve kterých si zvyšují kvalifikaci, jsou: obráběč kovů, malíř natěrač, brusič skla, knihař. Pracovními příležitostmi pro muže jsou pak například práce ve sklářské nebo zámečnické dílně. Obecně je práce pro odsouzené většinou jednou z mála možností, jak na chvíli opustit buď celý areál vězení (v případě vzdáleného pracoviště, kam jsou odsouzení převáženi eskortními autobusy) nebo alespoň prostor vězeňských oddělení (v případě, že ve věznici existuje samostatné pracoviště). Za chvályhodné lze považovat to, že jsou odsouzené ženy zaměstnávány ve vnitřním provozu věznice, kde se podílejí na elektrikářských, truhlářských či zámečnických pracích. Tato práce je pro svou stálost a potřebnost velmi oblíbená. Obecně lze konstatovat, že poněvadž ženy představují malé procento odsouzených, snahy revitalizovat programový systém věznic je obvykle minou. Lidský a ekonomický kapitál k zajištění těchto programů je častěji směřován do věznic mužských. Zde by bylo 235 Údaje pocházejí ze statistické ročenky Vězeňské služby. 130 vhodné zapojovat do spolupráce na vytváření a realizaci programů i mimovězeňské subjekty a organizace (občanská sdružení, dobrovolníky/ice), čemuž se však vedení věznic, apelujíc na bezpečnost a kontrolu, úspěšně brání. 10.2.3. Volnočasové aktivity Vězeňské autority mají také zato, že ženy přirozeně inklinují k “typicky ženským” činnostem - aranžují květiny, pletou, vyšívají, zdokonalují se ve společenském bontonu, zpívají, kreslí. Jak to výstižně pojmenovala ředitelka jedné z ženských věznic: věznice se snaží pro ženy vymýšlet takové aktivity, které dělají ženu ženou. Vzejdou-li z této činnosti nějaké výrobky, většinou putují na charitativní účely nebo jsou použity k výzdobě věznice: Co se ženám nabídne? Samozřejmě je to především taková ta činnost typicky ženská, rukodělná, různé šicí kroužky, pletací kroužky, arteterapie, muzikoterapie. Čili je v tom vidět takový ten větší emoční náboj než třeba u těch mužských volnočasových aktivit. Je pravda, že to je pro mě osobně takový zajímavý zjištění, že ženy, ať je to žena, která nikdy nepoznala takovou tu klasickou rodinu nebo vliv babičky, maminky, je nesmírně šikovná. Že většina z nich jakoby měla geneticky zakódovanou schopnost plést, vyšívat a šít. To bylo teda pro mě poznání naprosto šokující, protože vypadá mnohdy, že skutečně nezvládá ani základní dovednosti, ale tohleto jedna vedle druhé jsou naprosto skvělé. (ředitelka ženské věznice236) Pro ilustraci, obdobně v mužských věznicích je prostor každodennosti strukturován tím, co dělá z mužů muže. Mužské tělo se stává skutečně mužským skrze svaly a právě posilovny jsou jedním z hlavních volnočasových prostorů pro odsouzené muže. Posilovny najedeme také v některých ženských vězeních; jejich vybavení je však méně velkorysé. Spíše než činky zde nalezneme nástroje pro zeštíhlení pasu. Tedy opět to, co dělá ženu ženou, ženské tělo ženským tělem. 10.3. Každodennost odsouzených Každodenní život ve vězení je možné popsat jako neustálou snahu adaptovat se/přisvojit si prostor totální instituce. Totální charakter vězení je určen neprostupností hranic, které staví mezi uvnitř a vně a vynuceným sdílením soukromí. Následující citace je ilustrací této ztráty soukromí. 236 V rámci kulatého stolu na téma Ženy ve vězení, konaného v roce 2002 na Fakultě sociálních studií. 131 Paní velitelka pravděpodobně pojala podezření, že chci spotřebovat více teplé vody než mi náleží, a následovala mě do koupelny, kde se na vlastní oči přesvědčila, že i šlechtici mají červenou krev. Připomenula mi ještě jednou, abych zbytečně neplýtvala vodou a zanechala mě s mým pocitem ponížení. (…) Pokud opouštíte koupelnu, musíte zavolat na paní velitelku, protože není dovolen volný pohyb na oddělení. Zavolala jsem. „To už jste? To jste si snad jen umyla spodek, ne?“ zvolala velitelka přes celou chodbu. (paní Radka, osobní korespondence) Vězení ve své každodenní rutině unifikuje a dehonestuje, což opět nevyplývá ze zlých úmyslů zaměstnanců, nýbrž je určeno povahou formální organizace, která musí co nejefektivněji zvládat na omezeném prostoru potřeby mnoha lidí. Ženy ve vězení si tak alespoň část své individuality uchovávají skrze péči o své ženství, což je vedením věznice podporováno a schvalováno a nachází mnohdy i odezvu ve volnočasových kroužcích, které zaměstnanci/kyně pro odsouzené připravují. Příkladem takové institučně podporované kultivace ženství je například soutěž královny krásy, která se konala ve věznici ve Světlé nad Sázavou. Tradiční představy mužství a ženství se promítají i do kolonizačních praktik tvořících vězeňskou subkulturu. Vězeňské pseudorodiny jsou označením pro vztahy mezi několika ženami, jejichž vzájemné vazby imitují sociální strukturu tradiční rodiny237. Kromě pozic, jež jsou obvykle zaujímány ženami (matka, dcera, sestra, teta), ženy představují i mužské partnery zmíněných pozic (otec, syn, bratr, strýc). Rodina obvykle začíná manželstvím dvou žen, které představují genderově diferencovaný pár. Vězeňská pseudorodina je propojeným kruhem jedinců, kteří si mohou navzájem důvěřovat a kteří se na sebe mohou vždy spolehnout. Jedním z překvapivých zjištění našeho výzkumu238 je fakt, že v českém kontextu tento fenomén ve své úplnosti neexistuje. Naše údaje však ukazují, že nezanedbatelné procento žen má ve vězení zkušenosti s dlouhodobým či krátkodobým intimním vztahem s jinou ženou239. Tyto vztahy jsou v některých případech genderově diferencovány na pár 237 Watterson, K. Women in Prison: Inside The Concrete Womb. Boston: Northeastern University Press 1996. Nedbálková, K. 2003. Spoutaná Rozkoš aneb reprodukce genderové struktury a heteronormativity ve vězeňských subkulturách žen. Brno: Masarykova Universita, disertační práce 2003. 239 Hersko, M., a Halleck, S. L. Behavior in a Correctional Institution For Adolescent Grils. American Journal of 238 Orthopsychiatry, 1962, 32(5), str. 911–917. Heffernan, V. Making It In Prison: The Square, the Cool and the Life. New York: Wiley & Sons 1972. Giallombardo, R. The Social World of Imprisoned Girls. New York: A WileyInterscience Publication 1974. Pollock-Byrne, J. M. Women, Prison & Crime. Belmont: Wadsworth 1990. Owen, B. In the Mix. Struggle and Survival in a Women’s Prison. Albany: State University of New York Press 1998. Nedbálková 2003. 132 tvořený tzv. mamčou, zastávající tradičně ženskou roli, a tzv. taťkou nebo fotrem, který zastává roli tradičně vnímanou jako mužskou240. Drogy jsou aktuálním problémem nejen ve vězení, ale pro mnoho odsouzených žen i před uvězněním a po něm. Léčba drogové závislosti je také jedna z mála oblastí, kdy věznice dovoluje spolupráci neziskovým organizacím. Takové přinášení expertního vědění a nových kvalitních programů léčby závislosti do vězení je vhodné rozšiřovat. Dalším důležitým a zatím zcela nepodchyceným tématem je domácí násilí, se kterým má mnoho žen přímou zkušenost z partnerského života. Terapeutická péče není vzhledem k charakteru hromadného ubytování, přeplněnosti věznic a zaměstnaneckým kapacitám dostačující. Například ve Světlé nad Sázavou připadá jeden psycholog/žka na 100 vězenkyň. 10.4. Postvězeňská péče Mapování situace ve sféře vězeňství není možné bez jakéhokoli odkazu na situaci osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody. V České republice, na rozdíl od většiny „západních“ zemí, je takovýmto lidem nabízena státem garantovaná pomoc, velkou roli v této oblasti sehrávají i aktivity neziskových organizací, zejména co se týče zajišťování minimálních podmínek pro přežití – např. poskytnutí noclehu. Problémy osob propuštěných z výkonu trestu se tak příliš neliší od problémů okruhu lidí označovaných za „osoby sociálně nepřizpůsobené“, ať již jde o osoby žijící na ulici či uživatele drog atp. Podle vyjádření některých sociálních kurátorů/ek jsou to však právě ženy, kterým se daří lépe se adaptovat na nastalou situaci po svém příchodu z vězení. Jedním z důvodů může být i fakt, že statisticky bývá jejich výkon trestu stále podstatně kratší než u mužů, takže nedochází k tak hlubokému narušení sociálních sítí. Souvislost někteří nacházejí také s odlišným způsobem socializace žen, které stále přece jen ve větší míře než muži udržují své vazby na rodinu a ostatní sociální sítě. Tyto vazby pak lze mnohdy považovat za nejefektivnější pramen poskytování případného útočiště a zázemí, aneb slovy jednoho sociálního kurátora – mají to být právě ženy, jež si „umí udělat domov“. Na druhou stranu obzvláště složitou je opět situace osamělých matek s dítětem, jimž jako možné útočiště v krajní nouzi nemohou vzhledem k charakteru poskytování služeb sloužit ani azylové domy a které jsou tak nuceny spolehnout se především na neinstitucionalizované způsoby eventuální pomoci např. prostřednictvím rodiny. Je-li tedy (zatím pouze) ženám umožněno starat se o své děti v rámci pobytu ve vězení, o to více s tímto stavem kontrastuje situace, která pro ně nastává po propuštění z výkonu trestu, neboť tvoří-li ženy, natož ženy pečující o dítě, stále malé procento uvězněných, nereaguje na tuto situaci ani neziskový sektor, který provozuje mnohé z azylových domů. 240 Nedbálková 2003. 133 A platí-li tedy, že situace osob propuštěných z výkonu trestu je velmi složitá, kdy těmto lidem často chybí základní zázemí (třeba v podobě stálého a jistého přístřeší) k tomu, aby se mohly začlenit do života společnosti, a tedy vlastně i naplňovat účel výkonu trestu, je toto „pravidlo“ u propuštěných matek pečujících o malé dítě dvojnásob umocněno. Pakliže specifické situaci těchto osob nevyhovuje ani režim dostupných azylových zařízení, mělo by jim být umožněno alespoň po nějakou dobu po návratu z výkonu trestu využívat podobná zařízení i na svobodě, která by logicky navazovala na úpravu v rámci výkonu trestu. 10.5. Závěrem Vězeňství je stále institucí, která je chápána jako tzv. „mužský“ prostor, což s sebou přináší dva důsledky. Na jedné straně se zde se ženami příliš nepočítá, a to jak na straně osob odsouzených, tak na straně zaměstnanců/kyň či osob, které jsou objektem působení postpenitenciární péče, kdy univerzalistický diskurz ve svém důsledku zjevně potlačuje odlišný pohled na vězeňství než jako na instituci, jež reflektuje jen „mužskou zkušenost“ (viz např. jazyk právní úpravy). Na straně druhé jsou ženy často vnímány pouze jako „zvláštní“ skupina, a to především s jasným odkazem na jejich „tradiční“ společenskou roli. Je přitom třeba si uvědomit, že ačkoliv vzhledem ke společenské realitě existuje větší pravděpodobnost, že v některých situacích se častěji ocitnou ženy než muži, nejedná se o neměnné pravidlo (připomeňme např. kvalitativní i kvantitativní změny ženské kriminality). Systém vězeňství by pak neměl tento stav konzervovat, ale měl by se snažit otevřeně a pružně reagovat na společenské změny a případně tyto změny katalyzovat v souladu s vládní politikou rovného zacházení s muži a ženami. Uvědomujeme si, že jako u všech společenských institucí, i zde jsou změny otázkou dlouhodobého vývoje. Můžeme-li tedy dnes ocenit např. zřízení oddělení pro matky s dětmi, věříme, že postupem času bude tento institut otevřen také mužům, stejně jako snad bude časem docházet i k postupnému obrušování hran striktního genderového rozlišování v oblasti programů zacházení a tím i k zjemňování struktur genderové nerovnosti. 10.6. Doporučení 1. V souvislosti s oblastí vězeňství aplikovat genderovou perspektivu a neopomíjet tuto oblast v rámci politiky rovných příležitostí. 2. Avšak na druhou stranu také nepodporovat genderové stereotypy – nepojímat ženy jako zvláštní skupinu pouze na základě jejich biologických charakteristik (konkrétně např. v souvislosti s Řádem výkonu trestu usilovat o úplné zrušení ustanovení o „fyzických a psychických zvláštnostech žen“ a v návaznosti na toto ustanovení zpochybňovat vymezování žen jako a priori zvláštní skupiny). 134 3. Nepodporovat zmíněné stereotypy nabídkou vzdělávacích a volnočasových programů a aktivit, které jsou strukturovány tradičními představami o maskulinitě a femininitě. 4. Umožnit pečovat ve vězení o vlastní dítě také otcům. 5. V návaznosti na specifickou situaci rodičů (zatím pouze matek) pečujících o dítě zřídit zařízení, které by navazovalo na úpravu výkonu trestu a usnadnilo jim přechod do běžného života po návratu z výkonu trestu odnětí svobody. 6. Aplikovat genderovou rovnost při obsazovaní zaměstnaneckých pozic ve věznicích. Nereflektovaný stereotyp vězení jako apriori nebezpečného prostředí vede ke zvýhodnění potenciálních zaměstnanců mužů, kteří se dle tohoto stereotypu jeví jako více vyhovující domnělým podmínkám neustálého ohrožení a násilí. 135 ZÁVĚR Stínová zpráva si kladla za cíl zhodnotit aktivity státu v oblasti prosazování rovných příležitostí žen a mužů a nabídnout alternativní východiska a doporučení. Zásadním výstupem předložené analýzy je potvrzení závěrů předchozí Stínové zprávy z roku 2004 ohledně klíčových problémů, jež brání zlepšování situace v oblasti prosazování rovných příležitostí mužů a žen: • Vláda ani jednotlivá ministerstva nemají ucelenou koncepci politiky rovných příležitostí, na jejímž základě by byly formulovány priority, postupy a dílčí úkoly a následně bylo prováděno hodnocení jejich plnění. • Vláda ani jednotlivá ministerstva nevytváří dostatečné institucionální, personální a finanční zabezpečení politiky rovných příležitostí. Hlavní překážkou pro odstranění těchto problémů je nedostatek politické vůle ze strany politických elit, v převážné většině mužů. Téma rovných příležitostí se pro ně stává atraktivní pouze v předvolebním období jako vábnička pro nerozhodnuté voličky a voliče241. Nástroje, které má k dispozici občanská společnost, jsou samozřejmě omezené, ale nelze rezignovat na vyvíjení tlaku na politické elity, aby pro ně nebylo tak snadné zapomínat na politiku české vlády v oblasti rovných příležitostí žen a mužů a na mezinárodní závazky České republiky. Podněty ze strany expertek/expertů z nevládní a akademické sféry jsou součástí tohoto procesu, protože mohou kompenzovat neschopnost státu pochopit své vlastní nedostatky, která je v kontextu neustálého boje o voliče asi nevyhnutelnou strukturální podmínkou fungování demokratického státu. Vzhledem k tomuto omezení je ve vyspělých zemích využíván nevládní sektor i akademické struktury jako zdroj informací o určité politice, které jsou komplementární k informacím produkovaným státními organizacemi. Doporučení vyplývající z výše prezentované analýzy lze shrnout následovně: 1. Vypracovat ucelenou koncepci prosazování rovného zacházení s muži a se ženami na úrovni vlády i jednotlivých rezortů. 2. Realizovat výzkumy a shromažďovat statistické údaje ve všech relevantních oblastech, jejich závěry zveřejňovat a důsledně využívat při formulování a revizích koncepce politiky rovných příležitostí (např. pokud jde o vězeňství). 3. Vytvořit odpovídající institucionální podmínky politiky rovných příležitostí žen a mužů na vládní, rezortní, krajské i obecní úrovni. 4. Skutečně hodnotit vládní i rezortní koncepce politiky rovných příležitostí i všechny dílčí aspekty jejich naplňování a k tomu účelu vytýčit konkrétní, měřitelné 241 Dobrým příkladem může být objevení tématu nízkého zastoupení žen ve vrcholné politice ze strany místopředsedy KDU-ČSL Cyrila Svobody v tomto předvolebním období (jaro 2006). Stejný politik si ještě v roce 2002 stál za názorem, že: „Vztah muže a ženy nikdy není rovný ani rovnoprávný, ta rovnost je jen v důstojnosti. Žena má být podřízena muži…“ (Svoboda, C. Rovnoprávnost žen? Omyl! Lidové Noviny, 20. května 2002, str. 5). 136 indikátory a vytvořit funkční kontrolní mechanismy a způsoby prezentace hodnocení plnění, včetně přehledu o finančních prostředcích, ve veřejně přístupných vládních a rezortních zprávách. 5. Systematicky zahrnovat do procesu hodnocení všechny relevantní aktéry/aktérky, včetně nevládních organizací a akademických pracovišť působících v oblasti genderové rovnosti a obecně rozvíjet systematickou spolupráci s neziskovým sektorem v oblasti rovného zacházení, včetně zohlednění tohoto aspektu ve vládní dotační politice a vypracování ucelené koncepce přístupu k neziskovým organizacím. 6. Zvyšovat úroveň právního vědomí a lépe informovat veřejnost o nově přijímané legislativě. 7. Přijmout konkrétní opatření pro zvýšení počtu žen v rozhodovacích pozicích na všech úrovních a ve všech sférách společenského života. 8. Přijmout konkrétní opatření vedoucí k odstraňování diskriminace na základě pohlaví ve všech sférách společenského života. 9. Výrazně zintenzivnit medializaci politiky rovných příležitostí a zvyšovat tak podporování myšlenky rovných příležitostí pro ženy a muže v široké veřejnosti. 137 Použitá literatura Adler, F. Sisters In Crime. Prospect Heights, Illinois: Waveland Press Inc. 1975. Asklöf, C. a kol. Hodnotící zpráva: Zlepšení státního institucionálního mechanismu pro zavádění, prosazování a monitorování rovných příležitostí pro muže a ženy. Praha: MPSV 2003. Beijing + 10. Progress made within the European Union: Report from the Luxembourg Presidency of the Council of the European Union. Lucembursko: Ministère de l’Egalité des chances 2005. Commission Staff Working Paper: Gender Pay Gaps in European labour markets – Measurement, analysis and policy implications. Brusel: Komise Evropských společenství 2003. Fischlová, D. Analýza rozdílů ve výši pracovních příjmů mužů a žen – navržení modelového postupu zjišťování podílu diskriminace. Praha: VÚPSV 2002. Giallombardo, R. The Social World of Imprisoned Girls. New York: A Wiley-Interscience Publication 1974. Hašková, H. Czech women's civic organizing under state socialist regime, socio-economic transformation and EU accession eras. Sociologický časopis/Czech Sociological Review 41(6), 2005, str. 1077-1110. Hašková, H., a Křížková, A. eds. Women's Civic and Political Participation in the Czech Republic and the Role of European Union Gender Equality and Accession Policies. Sociologické texty 03:9. Sociologický ústav AV ČR 2003. Heffernan, V. Making It In Prison: The Square, the Cool and the Life. New York: Wiley & Sons 1972. Hersko, M., a Halleck, S. L. Behavior in a Correctional Institution For Adolescent Grils. American Journal of Orthopsychiatry, 1962, 32(5), str. 911–917. Huňková, M., a Voňková, J. Domácí násilí z pohledu práva (Efektivnost právních norem ČR posuzovaná vzhledem k cíli ochrany společnosti před domácím násilím). Stráž pod Ralskem: Justiční akademie 2004. Chaloupková, J. České ženské hnutí po roce 1989. Praha: Univerzita Karlova, bakalářská práce 2002. Jaklová, H., a Štěpánková, M. Vybrané problémy v oblasti rovného postavení žen a mužů pečujících o děti a návrhy na jejich řešení. Praha: Aperio 2005. Jurajda, Š. Relativní postavení žen na trhu práce v ČR: shrnutí výzkumu. Pracovní verze. Praha: Gender Studies, o.p.s. 2006. Kotišová, M. Místní zastupitelstva ve volebním období 2002-2006, seriál o působení žen na komunální úrovni. www.hlidacifena.cz 2006. Křížková, A., a Uhde, Z. Genderové bariéry: příklad sexuálního obtěžování. Gender, rovné příležitostí, výzkum, 1/2006. Praha: Sociologický ústav AV ČR 2006. Llyod, A. Doubly Deviant Doubly Dammned. Society Treatment of Violent Women. London: Penguin Books 1995. Machovcová, K. Výzkumná zpráva: Výzkum potřeb cílové skupiny personalistů, limitů a možností pro rozvoj rovných příležitostí pro ženy a muže. Praha: Gender Studies, o.p.s. 2006. Malinová, H. Vývoj prostituce po roce 1989. Ulice – silnice – dálnice. Praha: proFem, o.p.s. 1996. Nedbálková, K. 2003. Spoutaná Rozkoš aneb reprodukce genderové struktury a heteronormativity ve vězeňských subkulturách žen. Brno: Masarykova Universita, disertační práce 2003. Nicolaides, P. Enlargement of the EU and Effective Implementation of its Rules. Maastricht: EIPA 2000. Owen, B. In the Mix. Struggle and Survival in a Women’s Prison. Albany: State University of New York Press 1998. Pavlík, P., Boučková, P., Linková, M., Marková-Tominová, M., Mrzílková Susová, I., Simerská, L., a Smetáčková, I. Stínová zpráva v oblasti rovného zacházení a rovných příležitostí žen a mužů. Praha: Gender Studies, o.p.s. 2004. Pikálková, S. Mezinárodní výzkum násilí na ženách – Česká republika/2003: příspěvek k sociologickému zkoumání násilí v rodině. Praha: Sociologický ústav AV ČR 2004. 138 Pollock-Byrne, J. M. Women, Prison & Crime. Belmont: Wadsworth 1990. Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů. Brno: Nesehnutí 2004. Rakušanová, P. Analýza nízkého počtu žen v rozhodovacích pozicích. Praha: Sociologický ústav AV ČR 2004. Renzetti, C. M. a Curran, D. J. Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum 2004. Russell, D. E. H. The Secret Trauma. New York: Basic Books 1986. Smetáčková, I. a kol. Gender ve škole: příručka pro vyučující předmětů občanská výchova, občanská nauka a základy společenských věd na základních a středních školách. Praha: Otevřená společnost, o.p.s. 2005. Souhrnná zpráva o plnění Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen za rok 2003. Praha: MPSV 2004. Souhrnná zpráva o plnění Priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti mužů a žen za rok 2004. Praha: MPSV 2005. Svoboda, C. Rovnoprávnost žen? Omyl! Lidové Noviny, 20. května 2002, str. 5. Šmídová, I. a kol. Zpráva z výzkumu: Rovné příležitosti žen a mužů ve vybraných českých podnicích 2000 – 2001. Brno: Gender centrum FSS MU 2002. Trafficking in Human Beings in Central Europe. Praha: La Strada Czech Republic 2005. Urbanová, M., a Večeřa, M. Ženská delikvence. Teoreticko-empirická studie k problému právních postojů a hodnotových orientací delikventních žen. Brno: Masarykova univerzita 2004. Vargová, B. Syndrom zavrženého rodiče. Zpravodaj občanského sdružení Rosa, 2005, č. 1, str. 1-4. Voňková, J., Huňková, M., Vavroňová, M., a Prokopová, Z. Násilí v rodině a domácnosti z pohledu práva (domácí násilí). Praha: proFem 2002. Voňková, J., Huňková, M., Vavroňová, M., a Prokopová, Z. Násilí v rodině a domácnosti z pohledu práva (domácí násilí). Praha: proFem 2004 (druhé zásadně přepracované vydání). Výběr judikátů Evropského soudního dvora o rovných příležitostech mužů a žen. Praha: MPSV 1999. Watterson, K. Women in Prison: Inside The Concrete Womb. Boston: Northeastern University Press 1996. Závěrečná zpráva „Péče o násilné jedince v rodině“. Praha: Ministerstvo zdravotnictví 2004. Zpráva o stavu lidských práv za rok 2003. Praha: Úřad vlády 2004. Ženy a muži v datech. Praha: Český statistický úřad 2005. Právní informační sytém ASPI a přehled směrnic na stránkách MPSV http://www.mpsv.cz a na portálu EU Eurlex. 139
Podobné dokumenty
Via Iuris za období 1. 4.
3) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Od 1.
1. 2006 vstoupí v účinnost zcela nový správní řád,
zákon č. 500/2004 Sb. Ten upravuje právo vyjádřit
se k podkladům k rozhodnutí v ustanovení § 36
...
Zpráva o stavu lidských práv v České republice v roce 2008
státy obecně své mezinárodní závazky respektují či nikoli. Ve svém hodnocení jsou tyto
kontrolní orgány nezávislé; vycházejí ze široké škály informací, které získávají nejen od vlád
jednotlivých st...
Analýzy diskriminačních postojů v odměňování
Program Iniciativy Společenství EQUAL
CZ.04.4.09/4.3.00.4/0071
Projekt: Prolomit vlny – Zrovnoprávnění mužů a žen na trhu práce
Pracovní program: Rovné odměňování
Organizace: Poradna pro Občanství/...
Magazín Komory zubních techniků ČR
V další části probíhalo dotazování na základě již předložených zpráv jednotlivých států. Nejvíce dotazů měl
německý zástupce, velmi aktivními diskutujícími byli
zástupci Belgie, Nizozemí, Rakouska....