Chřiby a Velehrad

„Věrozvěstové Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů“
Chřiby a Velehrad
2. - 3. 1. 2013
Horské pásmo Chřiby, táhnoucí se středem Moravy, odděluje severní roviny
Hané, kde jsem byl před Vánocemi, od jižních nížin Slovácka.
Zde se dochovaly pozůstatky Velkomoravské říše, našeho prvního společného
státního útvaru, zde vzniklo významné středisko náboženství, vzdělanosti a
kultury – Velehradský klášter, odkud shlíží do slováckých nížin mocný hrad
Buchlov. Zde Cyril a Metoděj vychovávali své žáky šířící křesťanství a
slovanskou vzdělanost.
Znám duchovně kulturní středisko Velehrad pro české poutníky v Římě, které je
pouhých 15 minut od baziliky sv. Petra, kde jsem v září 2009 ukončil poutní
cestu Via Francigena. Dne 18. října jsem byl vybrán mezi čtyři poutníky, které
v 11 hodin přijal monsignor Bruno Vercesi a provedl nás bazilikou včetně
podzemí „Grotte Vaticane“, kam se turisté běžně nedostanou. Nakonec pro nás
sloužil soukromou mši, pro mne úžasný zážitek! Do českého, resp. moravského
Velehradu jsem jel ale poprvé.
Vlakem jsem odjel z Jičína ve 4.30 hodiny osobními a spěšnými vlaky (zdarma
na Inkartu Senior) přes Hradec Králové, Choceň, Českou Třebovou, Zábřeh na
Moravě a odtud rychlíkem Hradišťan do Uherského Hradiště, kde jsem
vystoupil v 11 hodin.
3. 1. středa Uherské Hradiště (179) – Staré Město 5 km – Velehrad 11 km –
Chabaně (337) 15 km - Buchlov (510) 21 km – Buchlovice (234) 25 km
Odkaz na lidové tradice je přímo na vlakovém nádraží, odkud jsem šel kolem
radnice a kostela na další náměstí, kde je
překrásný mariánský morový sloup a
vedle barokní františkánský klášter a
kostel zvěstování Panny Marie, kde byl
možná pochován sv. Metoděj a kníže Svatopluk. Uherské Hradiště je
považováno za srdce Moravského Slovácka na území zvaném Veligrad. Po
mostě
přes
širokou
řeku Moravu, kde bylo
neuvěřitelné množství
labutí,
jsem
opustil.
Po
město
červené
turistické cestě jsem
pokračoval do Starého
Města
u Uherského
Hradiště,
kde
navštívil
jsem
místní
hřbitov s kostelem sv.
Michala, před kterým
je sousoší sv. Jana
Nepomuckého.
Nedaleko odtud je dlouho rozestavěná vysoká
stavba
moderního
kostela
a památník
Velké
Moravy „Na Valách“. Místní pochybují, že stavba
bude dokončena do začátku července letošního
roku, kdy zde bude
5. července velká
slavnost 1150 let
od příchodu sv.
Cyrila a Metoděje
na Moravu.
Za oblačného počasí s teplotou kolem 5°C jsem
pokračoval
po
nové
asfaltové
cyklostezce
většinou mezi poli do Velehradu, kde je klášter a
bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého
Cyrila a Metoděje. Je to pradávné srdce
Velkomoravské říše, odkud Cyril a Metoděj
zahájili apoštolskou misi mezi Slovany. V roce
1990
toto
poutní
místo
navštívil papež Jan Pavel II. a
letos má opět přijet současný
papež. Také zde probíhá velká
příprava na tyto oslavy a jen
na opravy budou vynaložené
náklady
346
milionů,
z toho 294 milionů z EU,
zbytek
státní
dotace.
V blízkosti je překrásný
hotel
s restaurací
„Rybářská bašta“, ale já
dal přednost vlastnímu
jídlu a pití z domova.
Odtud jsem začal stoupat převážně lesem
k osadě Chabaně, kde mne zaujal obrovský
strom sekvojec, starý asi 200 let, původem
ze severní Ameriky. Dále byla cesta lesem
velmi členitá, nahoru a dolů a nakonec
závěrečné stoupání až k samotnému hradu
Buchlov, kde byla bohužel už mlha, ale
bezvětří. Zde jsem si zapěl sám
známou lidovou „Ej od Buchlova,
větor věje…“, ale nikdo nikde.
Jen před penzionem „Pod hradem
Buchlov – Buchlovský dvůr“, kde
jsem také mohl spát za 400 Kč,
byla zaparkovaná auta. Královský
středověký hrad Buchlov byl
založený ve 13. století českým
králem jako obranná pevnost a
byl významným šlechtickým sídlem na jednom z vrcholů Chřibů. Hradu vévodí
35 m vysoká věž s vyhlídkou; při dobrém počasí je prý vidět až do Vídně. Mně
však počasí nepřálo a nebylo možné hrad ani fotit, neboť je obklopen lesy; nebyl
možný odstup a navíc byl zavřený. Interiér však znám z předchozí návštěvy a
kolem něho jsem jel na kole před 5 roky a byl vidět zdaleka. Sestup dolů do
Buchlovic po žluté turistické značce už byl snadný, i když po zmrzlém sněhu
nahoře to trochu klouzalo. Už za tmy kolem 17. hodiny jsem přišel do
objednaného penzionu u pana Knopa, který mne velmi mile přivítal moravskou
slivovicí jako prvního hosta v novém roce. Ještě jednou se mi omluvil za
původní nabídnutou cenu 700 Kč za noc, kterou jsem odmítl. Měl jsem
k dispozici velký byt s halou a kuchyní a požadovaná cena 300 Kč byla velmi
příznivá. Dlouho jsme si povídali a já před večeří vypil pět panáků slivovice,
než jsem se začal převlékat a sprchovat a teprve poté večeřet. Pan Knop musel
v 19 hodin odjet a tak mi tam nechal ještě celou láhev slivovice, kdybych prý
měl žízeň . Konzultoval jsem s ním program na další den a ještě mi dal
podrobnou
turistickou
mapu.
Doporučuji
jeho
penzion
každému:
[email protected] Po večeři místo TV jsem se ponořil do čtení knížek o
zdejším okolí a historii, což bylo velmi zajímavé. O rozvoj panství v okolí hradu
Buchlova a Buchlovic se nejvíce zasloužil rod hrabat Berchtoldů, který se zde
usadil v 17. století. Nejprve Jakub Berchtold, „ministr financí“ císaře
Ferdinanda, a poté Leopold hrabě Berchtold, který byl velmi vzdělaný, ovládal
11 jazyků, procestoval jako mladý celou Evropu, Severní Afriku a Malou Asii.
Byl velmi pracovitý, zakládal školy, zřídil nemocnici, dával práci všem,
pomáhal chudým, pečoval o zdraví svých podaných, platil chudobince atd.
Palacký o něm napsal: „Památka tohoto muže v letopisech mravné vzdělanosti
jako hvězda první třídy se skvějící zasluhuje mezi Slovany, jimž on náležel,
obnovována býti“. Nechci dále své čtenáře unavovat, ale bylo to velmi zajímavé
čtení, co naši předci už tenkrát dokázali; příklad hodný následování dnes!
4. 1. čtvrtek Buchlovice (234) - Smraďavka 3 km – Na pile 8 km –
Kazatelna (520) 12.5 km –
Cimburk (407) 14.5 km –
Vršava (492) 18 km
Koryčany (280) 22 km.
Po
snídani
přátelsky
se
znovu
loučím
s majitelem penzionu a za
slunečného, ale mrazivého
rána, 4 stupně pod bodem
mrazu,
si
prohlížím
Buchlovice; barokní kostel
sv. Martina a na náměstí
morový sloup. Honosný barokní zámek
ve
stylu
italské
barokní
vily
je
v zámecké zahradě, která je bohužel
zavřená a není možné fotit ani zámek
uvnitř
zahrady.
Spolu
s anglickým
parkem prý patří mezi nejkrásnější
v ČR. V zámku jsou velké grafické
sbírky, kde jsou zastoupeni velikáni
jako
Dürer,
Rembrandt,
Canaletto,
Salvator Rosa a další. Každý rok tu
bývá od června do září velká výstava
fuchsií, více jak 800 druhů, a tak jsem
zde vzpomínal na svou manželku, která
je také pěstuje a má je ráda; doporučuji pro další výlet její „dámské skupiny“.
Slovácko je malebný kraj vinic, sklepů a dobrého vína; kraj pohádkových hradů
a zámků a též kraj folklóru, tj. krojů, tradice a zvyků. Mezi nejznámější a
nejstarší slavnosti na Slovácku patří jízda králů ve Vlčnově. Sestupoval jsem do
osady
Smraďavka,
též
Leopoldov, kde jsou sirnaté
prameny. Namrzlá silnice
velmi klouzala, ale provoz
žádný.
Odtud
už
lesní
cestou podél potoka, kde na
rybníku
křičelo
velké
množství
kachen,
jsem
přišel k rozcestí. Dlouhá řeka a podél
ní překrásným údolím za svitu slunce
došel po žluté turistické značce na
rozcestí Na pile, kde se připojovala
červená
turistická
značka
z hradu
Buchlov. Odtud jsem stoupal bukovým
a dubovým lesem ke Kazatelně, což je
8 m vysoký bizarní skalní útvar a na
něm křížek. Odtud byl překrásný
výhled na zříceninu hradu Cimburk a
na
vodní
hladinu
Koryčanské
přehradní nádrže. Předtím se ale
obloha začala zatahovat. Podle pověsti
zde kázal již v 9. století arcibiskup Metoděj a kazatelna určitě sloužila mnichům
z kláštera sv. Klimenta. Nedostal jsem však odvahu, abych vystoupal po
kamenných stupech zasypaných zmrzlým sněhem až na samý vršek (foto na
obálce deníku). Nedaleko odtud je hora sv. Klimenta, která též byla střediskem
zbožnosti a vzdělanosti. V průvodci jsem se dočetl, že výstup na chřibský
hřeben patří v zimě mezi nejnáročnější a tak jsem opatrně sestupoval po
zmrzlém sněhu dolů ke studánce „U mísy“, odkud to bylo jen 20 minut ke
zřícenině původně gotického hradu. Při sestupu do městečka Koryčany
se
trochu ochladilo a začaly poletovat první vločky sněhu. Předtím jsem ještě
musel vystoupat na vrch Vršava, kde je jediný překrásný nový dům.
V Koryčanech
prohlédnout
jsem
pouze
stačil
kostel
sv.
Vavřince a ve vinotéce doplnit
nápoje na cestu do vlaku domů.
Ihned mi jel autobus na nejbližší
železniční
nádraží
do
5
km
vzdálených Nemotic, ale přejel
jsem a vystoupil až na konečné
stanici
přímo
na
železničním
nádraží Nesovice, odkud měl za 5
minut odjíždět zrychlený vlak do
Brna. Bohužel měl zpoždění 7
minut a tak mi o jednu jedinou
minutu ujel z Brna expres Gustav
Mahler. Na informacích a poté i
v pokladně mi sdělili, že další
spojení do Jičína je rychlíkem přes Kolín a Nymburk s příjezdem ve 20.24
hodin. Zaplatil jsem poloviční jízdné za rychlík do Nymburka, což bylo 103 Kč
a přestávku využil k pozdnímu obědu. Takto posilněn jsem znovu došel na
centrální informace a žádal o spojení do Jičína bez použití rychlíků, což bylo
překvapivě možné zrychleným vlakem do Ústí nad Orlicí, Pardubice a Hradec
Králové a teď se podržte, v Jičíně ve stejnou dobu ve 20.24 hodin jako
rychlíkem přes Kolín. Okamžitě jsem se rozhodl vrátit v pokladně jízdenku a
žádal navrácení celých 103 Kč! Pokladní se to moc nelíbilo, tak jsem trochu
zvýšil hlas a peníze byly zpět v mé peněžence. Spokojený, téměř prázdnými
vlaky jsem cestoval zdarma ve velké pohodě domů. Byl to velmi podařený a
zajímavý, ale krátký výlet.
Poprvé jsem využil krokoměr, který mi daroval Ježíšek, a zjistil jsem, že
v terénu jsou kroky kratší a je nutné použít koeficient 0.9 pro přepočet
skutečných kilometrů.
Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se,
směřuje přes všechny dálky hlavně k sobě samému.
Jan Werich
Hlinsko - Ždírec nad Doubravou
Vysočina
4. 1. 2013
Hlinsko – Studnice (624) 4 km - Chlum 8 km – Krucemburk, dříve Křížová
(567) – 12 km – rybník Řeka 14.5 km – Ždírec nad Doubravou 20 km.
Na tuto cestu jsem byl pozván Hankou z Havlíčkova Brodu, která měla přání se
setkat před poutní cestou do Santiaga. Chce jít s dvěma kamarádkami letos
v květnu Camino de Norte, což je severní cesta Španělskem podél moře;
většinou začíná v Irunu nedaleko francouzských hranic, odkud jsem se vracel
naposledy v červnu loňského roku, když jsem šel svou šestou poutní cestu
Camino primitivo. Severní cestu jsem absolvoval v roce 2009, ale na kole a
pokládám
ji
za
jednu
z nejtěžších, neboť vede velmi
členitým terénem a s menším
počtem ubytoven, tzv. alberg.
Vlakem jsem odjel z Jičína
v 5.33 hodiny přes Hradec
Králové a Rosice u Pardubic
do Hlinska, kde jsme se v 9
hodin setkali.
Od nádraží jsme se vydali ke skanzenu zvaný Betlém, což je unikátní soubor
lidových staveb z 18. století. Jsou to staré chaloupky podobné jako lidové stavby
Vysočiny na Veselém Kopci. Odtud už po červené turistické značce jsme
stoupali za oblačného počasí s teplotou více jak 6°C směrem Studnice, převážně
po travnatých cestách, kde je moderní kaple sv. Zdislavy. Dále střídavě lesem a
po polních, ale bahnitých cestách stezkou K. H. Borovského do Chlumu.
Pohodlnější byla cesta převážně lesem do Krucemburku, dříve obec Křížová.
Zde jsme si prohlédli kostel sv. Mikuláše hned vedle hřbitova, kde je pochován
malíř Jan Zrzavý. Jeho pomník leží trochu stranou a nepatří mezi nejlépe
udržovaný; dokonce jsem se snažil upravit jeho květinovou výzdobu před
focením. Snadná byla cesta k rybníku Řeka, který byl zamrzlý, i když teplota
byla vysoko nad nulou. Zde jsme se společně s Hankou rozhodli vrátit se do
Ždírce nad Doubravou, odkud jsme odjeli domů, ale každý jiným směrem. Já
směr Rosice u Pardubic – Hradec Králové a Hanka do Havlíčkova Brodu, kde
bydlí. Krátký čas před odjezdem jsme využili k občerstvení v příjemném
penzionu u nádraží, kam mne Hanka pozvala na pivo a já jí poskytl poslední
nezbytné informace pro jejich putování do Santiaga.
Do Jičína jsem přijel už v 18.24 hodin a těšil se, jak si po třech dnech cestování
odpočinu.
Fotografie z obdobné cesty ze dne 15.1.2012 jsou v deníku „Vysočina - z
Přibyslavi do Hlinska“.
V Jičíně 5. ledna 2013
Jitka Press
Jičín
Copyright © Jitka 2013
Ivan