Jana Cindlerová
Transkript
Jana Cindlerová
Tém at em d i sert ační práce Pat ero her K arl a Č apka: Z ákl adní výz kum je s am ost at ně naps ané d r am at i cké dí l o j e dné z nej v ýr az něj ší ch i n ej v ýz nam něj ší ch os obnost í českého di vadl a a kul t ur y. Zam ě řuj i se v ní na pot enci ál n í scéni cké kv al i t y Č apkov y dram at i cké t vorb y, kt eré roz poz návám , z ach yc uj i , z koum ám a v roz borech j ednot l i výc h h er se snaž í m defi novat (a z apl ni t t ak j i st ou i nt erpret a ční m ez er u) . Hl edi sko, z něhož dram at ur gi ckou p ro bl em at i ku vní m ám , j e t eoret i cké: v t om s m ysl u, ž e naprost o není m ým z ám ěr e m r adi t di vadel ní m prakt i kům , j ak na Č apkov y hr y. N ej de však o t eoret i cké hl edi sko ve sm ysl u akadem i ck y věde c ké odt až i t ost i , hojně dnes pří t om né v t eat rol ogi ck ém pří st upu obecně , ani ve sm ysl u neúpl ného vní m ání dram at i ckého t ex t u, j ak j ej t ypi ck y upl at ňuj í l i t erární t eor et i kové , kt eří j aksi ‘ sam o z řej m ě ’ opom í j ej í scéni cké kval i t y dr am at i ckéh o t ex t u, kd yž j ej z a saz uj í do rám ce l i t e rat ur y a s oudí v ýl u čně z j ej í ho hl edi ska . Vůči t om ut o pří st upu se vym ez uj i a ve své pr áci s někt er ým i j eho repr ez en t ant y pol em i z uj i . P ět kapi t ol , ve kt e r ýc h s e věnuj i p ět i sam ost at ně n apsan ým hrám Karl a Č apk a, z az nam enává cest u, kt erou j sem podni kl a do j ej i ch dram at i ckého svět a; v ybudov ané ho – j ak j i nak – bá sni ck ým s l ovem j ej i ch t vůrce. Ted y sl ovem , kt e ré l z e j i st ě j en st ěž í odděl i t o d t oho, co b ěž ně naz ývám e ‘t ém at em ’ a co j e v yt vář en o nej en v ýz n am ovou st ránk ou aut orova j az yk a, al e t ak é j eho proz odi ck ým i kval i t am i ; ovšem ve šť as t n ých pří pad e ch, m ez i kt eré ‘věc Č apek’ bez poch yb y p at ří . Nej de při t om j en o dél ku, pří z vuk, důraz , m el odi i , spád či pauz u, al e i o j ak ýsi (t ěm i t o vl ast nost m i z aj i st é podl ož en ý) cel kov ý poci t , v něm ž l ež í z ákl ad vni t řně -hm at ového vní m ání kaž dého dramat i ckého dí l a (ať už j ej pří m o před sebou vi dí m a sl yší m , nebo si j ej předst avuj i při čet bě, nebo se podí l í m na pří prav ě j eho j ev i št ní ho provedení ) . 2 * M ůž em e ří ci , ž e v Č apkově dram at i ck ém dí l e obecně se spoj uj e š ť as t n ým z působem akt uál nost t ém at u, j í m ž rez onuj e doba v z ni ku hr y, s pl ast i čnost í a ci t ovost í sl ova, j ež dokáž e roz ehr át post av y j ako hudební nást roj . P ak z ál ež í vl ast ně už j en na i nscenát orech v t é kt eré děj i nné c hví l i , z da přet aví t ex t na j evi št i v dí lo spí še apr i orně ‘časové’, či ‘nadčasov é’: z da nasm ěruj í c el ou i nscenaci k ‘hl avní m u t ém at u’, nast al -l i čas pro j eho z esí l ené akcent ování (nej spí še ‘ohrož ení všem ož ného druhu’), a v yst av ěj í j i t akří kaj í c z j ednoho kusu, ne bo z da roz ehraj í hereckou part i i na z ákl adě archet yp ál ní ch, a při t om vž d y sou ča sn ých post av (a si t uací ) z ab ývaj í cí ch se pro bl ém y, k ni m ž se můž em e vz t áhnout (a v yt voři t s i post oj ) na z ákl adě z kuš enost í z vl astní ho kaž dodenní ho ži vot a. Nepochopení n az načen ýc h vl ast nost í / m ož ností dram at i cké t vorb y Karl a Č a pka z aj i st i l o j eho hrám pověst děl t ez ovi t ý ch či m oral i t – na z ákl adě j ej i ch syžet u – , z at í m co na z ákl adě j ej i ch j az yka spj at ost s j ak ým si ‘l i di čkovst ví m ’. S am ost at n ým – a snad nej m éně pochopi t el n ým – pří padem j e pak st ereot ypní vní m ání Mat ky a Bí l é nemoc i j ako her ‘časov ýc h’, kt eré z působuj e dnešn í j evi št ní absenci o bou dram at i ck ých děl : přest ož e j ej i c h t éma hi s t ori e st ál e ož i vuje, a dokonce se v růz n ých podobách o pakuj e a vrací pří m o i j ej i ch probl ém (vi z j en v posl ední době kr ym sk é udál ost i ). Nehl edě na t o, že vedl e podobnost í ‘sc hopn ýc h akt ual i z ace’ j e v nich ul ož ena i z cel a konkrét ní , nev yř eše ná (b yť t řeba nev yř eši t el ná ) ot áz ka, pro náš n ár od t ed y st ál e ž i vá, a kt uál ní : z da j sm e se t ehdy m ěl i bráni t , či ne. Nebo z ni ch m ož ná až pří l i š provokat i vně v yční v á? Během cel é t vo rb y t ét o prác e se p řede m nou v ynořov al a ot áz ka po důvodech a pří p a dně ‘sm ysl u’ (ne )i nscenování Č apkov ýc h her (s j ednou vel kou charakt e ri st i ckou výj i m kou v pří padě Věci 3 Makropul os ). Odpov ěď není j ednoz načná, prot ož e j ednoz načná není pat rně ani hl edaná pří či na. Naví c si t u ace kaž dé ho z aut orov ýc h dram at i ck ých t ex t ů j e odl i šná. C el kově j e z řej m é, ž e nešl o ‘j en’ o dobové pol i t i cké ob t í ž e, o současnou (o všem t aké j i ž dl ouhodobou) nedost at ečnost nadčasovou di vadel ní neúct u věd y k pl odům a ž urnal i st i k y národn í ho a duc ha. o pří m o B yl a to už řada růz n ých souvi sl ost í , náhod i ‘dobř e m í něn ýc h’ či nů, 1 kt eré s t oj í z a nepochopi t el nou si t uací svět ov ě uz náv aného (a sv ět ově h raného) dram at i ka v j eho rodné z em i . S vou rol i z de j i stě sehr ává z vl ášt ní spj at ost Karl a Č a pka s první republ i kou. Aut or a m ůž em e dokonce vní m at – spol u s avant gardou – j ak o urči t é j ej í z osobnění . J eho osobnost v yj adřuj e – nej en s ym bol i z uj e , al e vskut ku pří m o personi fi kuj e – vrc hol nou éru našeho st át u předvál e čn ým a naší z áni kem kul t ur y, včet ně charakt e ri st i ck y t oho, sám že um í rá. s j ej i ch P očát k y dnešní ho vz t ahu k j eho dí l u l ež í právě z de: v kont ex t u, v j akém b yl o poprv é čt en o a při j í m án o, v j akém b yl y j eho hr y poprvé i ns cenován y. V něm m oderní ho, nepl at i l skvěl é ho, Č apek j en za nej hran ěj ší ho dram at i ka a brz y t al ent ované ho, i m ez i národně uz návaného, al e t ak é z a t vůrce pří l i š m oderní ho, sebev ěd om ého a neukáz něného, kt er ý ‘z radi l dram a’, kd yž se nedrž el ‘ dan ýc h’ pravi del ( j ak j ej vní m al a i nat ol i k v ýj i m ečná, osví cená osobnost čes kého di v adl a t é dob y, j akou b yl Fr a nt i š ek Göt z ). Č apkov y h r y nez apadal y j ednod uše do ž ádného ze ‘z ákl adní ch’ žánrově - s t yl o v ých ř ešení sv é dob y (r eal i st i cké, nebo konverz a ční ) a j ej i ch ‘neuchopi t el n ý’ t var – di kt o van ý z evni t ř obsahem , al e i po st oj em aut ora ( i j eho z ápa sem se sebou sam ým ) – j i m z aděl al už ve své 1 Viz např. v roce 1980 zákaz Macháčkovy inscenace Bílé nemoci v Národním divadle (na scéně Stavovského, resp. Tylova divadla) z důvodu nesouhlasu pozůstalých a rodiny Karla Čapka; inscenace se tak hrála pouze 15x. 4 době na nepo chope ní , kt eré se s ni m i t áhne dodnes . Č a pek b yl s am oz řej m ě ve své době ‘úspěšn ým aut orem ’ . N aví c však ‘ předběhl s vou dobu ’ – a d nes b ychom m u z ví ce důvodů m ěl i při z nat ví t ěz st ví . J i st é j e, že vedl e v ýše z m í něn ýc h důvod ů si za své dram at urgi ck é pot í ž e (s v ýběr em i v ýkl adem ) ‘m ůž ou’ Č ap kov y hr y s am y. Tí m , co j e přím o v ni ch, uvni t ř . Lz e ří ci , ž e t o souvi sí spí še s j ej i ch form ou, nebo s j ej i ch obsahem? S nad právě s f ormou i s obs ahem , př esněj i ř ečeno: s j i st ým kon t rast em či ‘nesouro dost í ’ (z hl edi ska předp ři pra veného, apri orní ho vní m ání ) obsahu a form y, kt erá m ůž e v yvol ávat nej i st ot u, m o ž ná i st rach. Ať už ze s céni ckého u chopen í , nebo z t ém at u, kt eré dok áž e rez onova t v době ohrož ení i v době kl i du. Č apkov y hr y j a ko b y t aké vž d y t ak t rochu prokl uz oval y m ez i prst y, z ej m éna v pří padech, kd y j i m rež i sér nedůvěřuj e a snaž í se j e ‘akt ual i z ovat ’ (nem aj e důvěru v j ej i ch při roz enou akt uál no st , popř. schopnost j ej í ho roz vi nut í ) , čí m ž j e naopak l e ckd y poh řbí . J sou – l api dár ně ře čeno – j i né: předem hot ové ‘m odel y’ s e na n ě apl i kuj í obt í ž ně. Ost at ně se v ni ch p o d obn ým sn ahám – přesn ěj i ře čeno „ pohodl n ým z j ednod ušení m “, ať už se upl at ňuj í v j akékol i obl ast i – aut or sám sm ěje (a t í m brání ). P ro Č apk ov y hr y j e charakt e ri st i cké , re sp. pro j ej i ch real i z aci z cel a z ásadní , ž e si v yž aduj í vel kou m í ru t vůrčí ho pří st upu před i ns cenací – a t o včet ně nal ez ení j ej i ch ž ánru. Tat o j ej i ch ‘vroz ená vl as t nost ’, kt erá j i m z působoval a ‘kom pl i kace’ už v době vz ni ku , nepředst avuj e pot ře b u pouz e dnešní (n a což al e l eckt er ý s oučasn ý čes k ý di vad el ní k ‘nal et í ’ a v yvoz uj e odt ud j ej i ch dom něl ou ‘nehrat el nost ’) . O t o ví ce dl už í m e Č apkovi (snahu o ) pocho pení . Zde spo čí vá i v ysvě t l ení náz vu , z vol eného pro t ut o di sert ač ní práci . J ak ýsi ‘z ákl a dní v ýz kum ’ u Č apka ci t el ně ch ybí : a t í m ví c e 5 s e do post avení a vní m ání j eho her m oh l y prom í t a t ( a nadál e m ohou) nepři roz ené z ásah y z venčí , kt er é j e během j ej i ch e x i st ence pos t i hl y (a nadál e pos t i huj í ): přerušená i nscena ční t radi ce, j ednost ranné, t ed y n eúpl né vní m ání l i t erární m i t eoret i k y, opom í j ení či z j ednodušování z e st ran y di vad e l ní ch t eoret i ků a ovšem i prakt i ků … * Ř az ení di sert ační práce j e chronol o gi c ké. Nej prve se t ed y věnuj i L oupežní k ovi (1920 ) – první s am ost at ně napsan é h ř e K arl a Č apka, na česk ýc h j evi št í ch nej hran ěj ší a dobov ým i t rend y nej ví ce ovl i vněné ( což n e m usí nut ně z nam enat – a z nam ená –, ž e j e j i m popl at ná). R oz bor t ét o rafi nov ané kom edi e se n em ůž e ob ej í t bez z ařaz ení dí l a do kont ex t u českého di vadl a po první svět ové v ál ce. S t udi e o druhé aut orově hř e, z řej m ě nej sl av něj ší , z cel osvět ového hl e di ska nej hran ěj ší a t aké nej i nspi rat i vn ěj ší pro řadu roz m ani t ých m i m odi vadel ní ch oborů, se m ůž e z dát ‘pří nosem s ov do At hén’. O ž ádném j i ném Č apko vě dram at i ck ém t ex t u t oho neb yl o naps áno t ol i k j ako právě o RU R (1920) – a ž ádný z ni c h s nad není dnes t ol i k akt uál ní . A při t om j ako b y n eb yl . R oz bor dal ší Č apkov y hr y s fant ast i ck ým nám ět em , Věci Makropul os (1922) – na první pohl ed snad nej at rakt i vněj ší z j eho dram at i cké dí l n y –, j e na opak podpoře n vel kou řadou i nsc enací n a čes k ých sc énách v nedávné době . N az načuj í , ž e t o snad není t ed y opravdu (j en ) hra o t ouz e po nesm rt el nost i či po věčném m l ádí … Bí l ou nemocí (1937 ) se Ka rel Č apek v r át i l po pat náct i l et e ch k t vorbě pro di vadl o, ab y v dob ě kr aj ní ho ohrož ení z em ě zapůsobi l na roz um (a ci t ) j ej í ho l i du. Prost ředni ct ví m podi vného uš l ápnut ého všem oc ného hrdi n y Dokt or a G al én a, j ehož k ouz el n ý l ék nez achrání z pi t om ěl é l i dst vo… Mat ka (1938) pak s v ým v yost ření m k j asném u spol eč enské m u 6 apel u z avršuj e aut or ovo úsi l í (ve ví ce s m ysl ech ). P o út l um u, t ém ěř paral yz uj í cí m z oufal st ví Bí l é nemoci , j e t o opět hra ‘či norodá’ – a s t í m při cház í i něc o z cel a nov ého pro Č apkov y post av y. Zat í m c o v předcház ej í cí hř e předst avoval i t i , kt eří se ch ápal i na dšeně z braně, veskrz e ‘t y špat né’ (Ma ršál o v ým kři kem osl něn ý dav ), poz vedá ve hř e posl ední z braň prot i z brani dokonce ž en a – b yt ost ná odpůrk yn ě vál ek a v eškerého n ási l í . A j e t o či n vrchol ně l i dsk ý. Obě Č apkov y p rot i vál ečné hr y, t em at i ck y t ol i k odl i šné od t ě ch předchoz í ch a z řet el ně kopí ruj í cí aut orů v občansk ý post oj , vz ni kl y ve s vé době j ako dí l a ž havě akt uál ní – ani ž b y t o popí ral o j ej i ch nadčasovou pl at nost . Tu b ychom m ohl i (a m ěl i ) vní m at dnes. To se vš ak neděj e. V kapi t ol e Záv ěr p ak podni kám t eor et i ck ý a t e rm i nol ogi c k ý ex kurz , kt er ý vní m ám j ako druhé t ěž i št ě své práce v edl e roz borů j ednot l i v ých h er . V ýc hodi sk em t ét o ka pi t ol y j sou poz nat k y uči něn é v t ěch před choz í ch , kt e ré z de refl ekt uj i , z obecňuj i a j im i ž se n echáv ám vést k dal ší m z j i št ění m : takov ým , kt erá sou vi sej í s uchopení m dram at i ckého j akéhokol i . J de zde t éž dí l a o nej e n m al ou Č apkova, t roufal ou al e vl ast ně reakci (z prvu nevědom ou, nez ám ěrnou ) n a prokl am ace ‘kanoni z ované h o ’ dí l a s oučasné di vad el ní t eori e, kt er ým Di va del ní sl ovní k P at ri c e P avi se již bez poch yb y je. P ředest í rá t ot i ž j ednost rann ý, t eoret i ck ý/ nepr akt i c k ý pohl ed na dram a t i ck ý t ex t , kt er ý m ůž e j eho dnešní si t uaci vel m i kom pl i kovat ; což j e nej en z b yt e čn é, al e předevší m snad nep at ři čné . P ohl ed, kt e r ý j e poz nam en án p rávě t í m z působem z j ednodušuj í cí ho m yšl ení , kt eré se na so učasném neuvádění Č apkov y dram at i cké t vorb y na j evi št i rovněž podí l í a kt eré Di vad el ní sl ovní k dál e pot vrz uj e, ‘ kanoni z uj e’. * Tat o práce vz ni kl a pod dvěm a si l n ým i doj m y či vl i v y, kt er é spol u 7 úz ce souvi sej í . P rvní m z ni ch j e m é přesvědčení o vrchol n é kval i t ě čes ké dr am at i k y, kt erou m ám e ukryt u v dram at i cké t vorb ě Karl a Č apka – a z e kt er é net ěž í m e, z e kt e ré se n et ěší m e, kt erou se nep yšní m e. Kt er á j e ukryt a vskut ku t a k dobře, ž e o ní sk or o ani neví m e. Vl i vem druh ým j e pak věd om í pot řebnost i ‘ofi ci ál ní kul t ur y’, k j ehož posí l ení chce b ýt t ent o t ex t pl at n ým pří spě vkem . Krušnou si t uaci , v ní ž se u nás národní kul t urní bohat st ví oci t l o – a důsl edk y se proj evuj í st ručn ě řeč eno všud e –, ukáz al ve vš í hroz i vost i i absurdnost i v Úvodu ci t ovan ý ‘brn ěnsk ý náz or ’, v yř čen ý s bez el stnou (a pro někt eré posl uch ač e pak bol est nou) l ehkost í . Ost at ně v souvi sl ost i s Č apkem . R epr ez ent uj e právě t o vní m ání , kt eré j e j edn ak dů sl edkem a j ednak pří či nou t oho , že u nás ‘pokl adni ce n árodn í kul t ur y’ ex i st uje dne s předevší m j ako n á hodně vol ené sous l oví (a pak v nez b yt n ých prakt i ck ých s ez nam ech t ypu povi nn é čet b y ) . De fa ct o n ez ej e s am oz řej m ě práz dnot ou , resp. nez el a b y, kd yb y b yl a. Nebu de - l i se vš ak o ni dbát , h r oz í nebez pečí : t ýká se našeho vědomí vl ast ní kul t ur y, vzt ahu k ní a k j ej í t radi ci , be z kt er ých n ení ani kul t ur y s am ot né – přest ož e vel ká dí l a b y j aks i ‘sam a o sobě’ b yl a i t ak , dej m e t om u. V rukou aut or a spoč í vá pře ce j en pol ovi na proc esu, n ebo sp í še s ám počát ek. P ráv ě t ak podst at né j e, ab y ‘n a druh é st ra ně’ j eho v ýt vor někdo vzal : při j al j ej , pochop i l j ej , chopi l se ho – j ako z ákl adu k i nscenaci i t řeba cob y v ýz v y ( a z de nej de j en o divadl a ). J i nak se t y nej l epší pl od y du cha nest ano u součást í v ývoj e, kul t ur y, národní ho bohat st ví . Zůst anou pouh ým i ‘pol ož kam i ’. Třeb a se o ni ch dokonce nebud e ani v ědět . Kánon, na kt er ý j sou z ápad ní z em ě t ak hrdé – a m y se m ez i ně cí t í m e pat ři t –, nám ci t el ně ch ybí . Ať už m ám e na m ysl i Har ol da Bl oom a a j eho K ánon západní l iterat ury s podt i t ul em „ Kni hy, kt eré prošl y z ko uškou věků“, nebo d í l o Der 8 K anon , t ed y „ kánon hodnot n ých n ěm ec k ých l i t erární ch děl “, kt er ý v ydal n ěm eck ý kri t i k Marcel R ei ch -R ani cki . ‘B rněnsk ý n á z or ’ ne náhodou odhal i l j ej i ch nez nal ost . Dom ní vám se, ž e na j ednom z přední ch m í st pat ří u nás m ez i d í l a, kt erá m á sm ysl uchovávat ( m ěl o b y t o b ýt p ři roz enou národní povi nnost í ), právě ta Č apkova . Mají tu spol ečnou vl ast nost vel k ýc h , vě čný ch u m ěl eck ých d ěl , ž e se dot ýk aj í z ákl adní ch ot áz ek čl ověka a j eho post avení ve svět ě, j so u m nohoz načná , st ej ně j ako urči t ým z působem di skut abi l ní . Završ uj í v ývoj prvků, s m ěrů a t endencí , z ni chž vyc h áz ej í – a souč a sně překr ačuj í j ej i c h m ez . Vš echn y t yt o vl as t nost i vřaz uj í Č apkov y hr y do ne e x i st uj í cí ‘národní pokl adni ce ’: j e t řeba ší ři t j e, vracet se k ni m , ož ivovat j e (a t akt o i sebe a odt ud pak kul t uru) t ím , ž e v ni ch budeme hl edat odpovědi na ot áz k y, n a něž se j ak o spol ečnost ( a o všem i j ednot l i vci ) st ál e pt ám e a nad ni m i ž se z am ýšl í m e . N ebo b ychom al es poň m ěl i . * J ako v ýchoz í bod vešker ých m ýc h ro z borů dram at i ckého t ex t u a úvah o něm vní m ám sl ovo dram at i kovo a dram at i ck ý t ex t . Taková j e m oj e ‘m et oda’, d á -l i se t ak naz vat el em ent ární důvěr a v t o, čí m s e z ab ývám . Aut ora dosl ova ‘ch yt á m z a sl ovo ’. A zj i šť uji , ž e ono s l avné a s obl i bou ci t ované Č apk ovo prohl ášení ( uči něn é v s ouvi sl ost i s RUR , al e vz t ahované – j ist ě právem – na cel ek j eho dram at i cké t vorb y) nab ývá vel m i konkrét ní ho v ýz n am u. Není roz m áchl ým bod r ým m et afori ck ým proj e vem , al e přesn ým ž ánrově s t yl o v ým popi sem : „ Nem ohu si pom oci , j á st oj í m z a všemi : snad prot o pí ši kom edi e m í st o dram at …“ Kom edi e, kde čl ově k j e m al ý a v e své n edost at ečnost i sm ěš n ý, což s i z působuj e sám . S e svou j edn oduchou i deovou v ýb avo u nes t ačí na sl ož i t ý m oderní svět , do k t erého j e v rž en a kt er ý se 9 s naž í t ak hl oupě ovl ádnout sv ým j ední m hl edi skem , p yšně z ahal en do ‘vl ast ní ho náz oru’ ut vořeného vž dy subj ekt i vně, ad hoc, na z ákl adě bůhví čeho, náhod y či t raum at u, pře ceňov ání v l ast ní ho z áž i t ku, vl ast ní z kušenost i , sebe. S m ěš n ý, n erovn ý a nesm ys l n ý boj s e s vět em ‘o svou p ravdu’ sam oz řej m ě dopadá pro post av y ví ce či m éně špat ně. P ři pom eňm e si Loup ež ní ka, P rofesora, Mi m i , Fanku, vš echn y ředi t e l e t o várn y R UR a s ni m i i cel é ‘l i dst vo’, Hel enu i Nánu, všechn y m už e El i n y Makro pul os i El i nu sam ot nou, Kri s t i nku, J anka, Gal éna, M aršál a, S i gel i a, cel ou R odi n u z Bí l é nemoci , vše chn y m už e z Mat ky … i M at ku sam ot nou. Ti vši chni vl as t ně prohráv aj í , naví c vě t ši nou poněkud t rapně. N ení se čem u di vi t , vět ši ně z ni ch j e spol ečné ‘přek ra čování m ez í ’ (v L oupežní ku i t opografi ck y) , c ož nez ůst ává bez násl edků. Někt er é post av y při t om při vedou k hyb ri s j ej i ch t ěž ká r oz hodování – což není bez nás l edků rovněž . A což t ep rve kd yž j so u k ni m dohnán y t yp y… P řest o – přec e j en – ví t ěz í v z ávěru ka ž dé z her K arl a Č a pka v urči t ém sm ysl u č l ověk ‘j ako t akov ý’ : právě kd yž se uk áž e, ž e navz dor y všem u – předevší m t ed y sob ě – dokáž e vrchol n ě l i dsk ý akt svobodné vůl e v podobě rozhodnut í podst oupi t . P ři m ěj e j ej k něm u j ednak t l ak okol nost í , j ednak skutečnost , ž e si něco uvědom í . C o z t oho ví c, nel z e dobře ur či t – hrani ce j e roz ost řená. R o z hodně t o není pří l i š poh odl né, naopak spí š e obt í ž né , obt í ž něj ší než j ednoduché p rosaz ování vl ast ní pravd y i než pl akát ové h r di nst ví s vel k ým H, kt er é j e ovšem at rakt i vněj ší . To, ž e nej vět ší m soupeřem , odpůrcem , p rot i hráč em čl ověk a j e vž d y čl ověk – sám sob ě –, j e j as né. Nej en z ápas o svou vě c – p r o Č apka t ol i k důl ež i t ý a pří z načn ý –, al e i z ápas se sebou sa m ým j e kl í čové ča pkovské t ém a. Ten j edi n ý, z ákl adní , pri nci pi ál ní z ápas, kt er ý čl ověk m usí podst upovat – vž d y z novu a z novu. Někd y proh ráv á , n ěkd y dokonc e proh rává před em : kd yž t o 10 vz dá nebo kd yž rad ěj i podl ehne napros t ým l i dsk ým kari kat urám (a j ej i ch i dej í m ). Hl av ně ab y n em usel boj ovat sám se sebou, sám z a s ebe se roz hodovat . Tent o ‘post oj ’ (spočí vaj í cí v absenci s kut ečného post oj e ) kari kat ur y s am o z řej m ě ví t aj í a sam y m u v ych áz ej í vst ří c s vou t ouhou po m oci nad ost at ní m i (dal ší čapkovské t ém a ). S koro b y t o m ohl o v yp ad at j ako dobře f unguj í cí s ys t ém … Kt erém u j e právě prot o t řeba se vz epří t , z as a znova se vz pí rat . Č l ověk j e na t o sv ým i s chopnost m i a m ož nost m i v ybaven, i kd yž s e j e někd y boj í upl at ni t a raděj i se t váří , ž e neex i st uj í . * ‘Di vadel ní k prot i své vůl i ’ Kar el Č apek m ěl d ar obr ovského s céni ckého ci t u. V z ákl adu j eho her – t ak působi v ých, m o udr ýc h, ch yt r ýc h, hl ubok ýc h i l ehk ých, z ábavn ýc h i t em n ýc h (sou časně) – s t oj í ori gi nál ní r ys y, o kt er ýc h j e t řeba vědět a kt eré j e t ř eb a vz í t v pot az , m á-l i b ýt t ex t skut ečně přečt en (sam oz řej m ě t a ké – a předevší m – j ako v ýchodi sko k i nscenac i ). Nem ám z de samoz řej m ě na m ysl i něj ak é ‘ podří z ení rež i séra dram at i kovi ’ (prot i čem už čes ké di vadl o dosu d m í st y boj uj e, vc e l ku nem oderně ), al e t akové ‘di vadl o dram at u’, kt eré se nebuduj e ‘ na úkor ’ kreat i vi t y rež i sér a, al e j ej í m t vůrčí m spoj ení m s géni em dram at i ka : n a z á kl adě ( a pros t ředni ct ví m !) prost ého pochopen í (dram at urgi ck ého , resp. dram at urgi cko - rež i jní ho) t oho , o čem hra j e. C ož není m ož né bez roz poz nání a uj asnění , j ak danou věc a ut or nahl í ž í , a t o z hl edi ska náz oru i ž ánru . P rávě dr am at i cké dí l o Karl a Č apk a uka z uj e , j ak nesam oz ře j m á m ohou b ýt z j i št ění odhal ovaná běh em t ohot o procesu hl ed á ní a j ak net ušené m ož nost i scéni cké i nt e rpret ac e m ohou při nášet . Č apkovo t éma se p ři t om pří m o prom í t á přes žánr j eho dram at i ck ýc h t ex t ů do j ej i ch v yž adovaného žánrově -st yl ového řešení na di vadl e: j edno od druhého není odd ě l i t el né ni kd y, ovše m Č apkov y h r y j s ou t oho 11 ukáz kov ým pří kl ade m . S t í m souvi sej í i here cké p ří l ež i t o st i, kt eré nabí z ej í a kt eré j s ou z ase neodděl i t e l né od úkol u – ba z část i z al ož ené opět na zápase s ní m –, kt erak ‘v ybal an covat ’ t ypov ý z ákl ad post av y, a ne skl ouz nout při t om k t ypu, a speci fi čnost j az yk a s váděj í cí ho t u k psyc hol o gi cko - prož í vací m u ponoru, t u k bodrém u l i di čkovst ví . On y m ož nost i scé ni cké i nt erpret a ce m ohou b ýt v pří padě Č apkově dosl ova n e t ušené o t o ví c, ž e – j ak b yl o j i ž naz načeno – i ns cenační t radi ce někt er ýc h j eho h er souvi sí už od první ho uvedení se st ereot ypní m poj et í m (naví c bez m ož nost i ‘z kori govat ’ j e poz děj i ). Ř ečeno s nadsáz kou: net uší m e, co j e v ni ch, čekaj í na s vé odhal ení . P rot ož e než se t ak st ane, bude se st ál e daři t kl i šé, ž e Bí l á nemoc a Mat ka j sou t ragédi e prot i vál ce, RUR probl ém ová hra prot i t echni ce, V ěc Makropul os dr am a o t ouz e po nesm rt el nost i , L oupežní k t ém ěř ge nerační v ýpov ědí o m l ádí – a t ak a nej i nak. J enomž e Č apkova nadčasová d ram at i c ká dí l a m aj í m nohem ši rší z áběr, j ak se v e své práci snaž í m ukáz a t . J e ovšem nut né vní m at j e adekvát ně . S m ysl em a cí l em m é di sert ační prá ce j e t ed y popsat pat ero her Karl a Č apk a, při č e m ž k dram at urgi ck é probl em at i c e při st upuji z hl edi ska scénol ogi ckého, j ehož z ákl adní prem i sou j e vní m ání dram at i ckého t ex t u j ako scéni c kého proj ekt u , j ako di va dl a „ ve s vi nut é podobě“, i n st at u nascendi , j ak pí še prof. Vost r ý. V ěří m , ž e t at o refl ex e a obecn ěj ší pří st up k Č apkovu dí l u m ůž e opět o kousek poot evří t roz sáhl é m ož nost i j eho j evi št ní real i z ace. Tí m m ám s am oz řej m ě t ed y n a m ysl i m ož nost i m nohem vět ší , res p. z cel a j i ného druhu, než j aké j sou ty ob ecně cha rakt eri st i c ké pro s oučasnou českou i nscenační pr ax i , která se spokoj uj e s běž n ým i provoz ní m i nárok y či st aví na vl ast ní sebeprez ent aci t vůrců bez ohl edu na z vol enou předl ohu. Tedy t akové m ož nost i , kt eré 12 s ouvi sej í i s onou vz ývanou korunou nadč asovo st i , kt er ou dnes Č apkov ým hr ám če ské di vadl o odpí rá spol u s j evi št ní ex i st encí (pří padně je z cel a z b yt e čně t akz va ně ‘akt ual i z uj e’). Takové m ož nost i , kt eré sna d souvi sej í dokonce s j ak ým si posl ání m . Dom ní vám se, ž e z e všech naz nač en ých důvodů (a snad nej en pro ně ) j e naší po vi nnost í se dram at i ckou t vorbou K arl a Č apka z ab ývat . 13
Podobné dokumenty
MgA. Lenka Marková Chválová
j i s t ě nel z e přehl édn out , j e pří l i v nez v ykl e v ýr az n ýc h ţ ens k ých p os t av na j evi št ě – j sou t o vesm ěs nev yz p yt at el n é b yt ost i , di voké v et řel k yn ě, roz vr...