Vtipné a chytré umění - cartoon Světoobčanovi netřeba vysvětlovat

Vtipné a chytré umění - cartoon Světoobčanovi netřeba vysvětlovat

B
Vtipné a chytré umìní - cartoon
Svìtoobèanovi netøeba vysvìtlovat, co to je cartoon. V Èesku však toto slovo voní exotikou.
Známe kreslený humor, známe karikaturu. Celé
generace se bavily nad obrázky v humoristických
èasopisech. Prohlížeèi vtipných kreseb mìli u nás
vždy pøevahu nad ètenáøi anekdot a veselých povídek. V tom byla - a stále je - síla (obliba, pøesila,
pøevaha, výhoda…) obrazového sdìlení nad textovým. Pøitažlivost barvy a tvaru nad šedí a monotónností.
Celé generace znaly vtipy, kde postavièky s patøiènì
výraznými rysy stály proti sobì a komentovaly co se
dìje nebo co vidí. Anebo dokonce vedly dialog. Celé
generace znaly také karikatury, a už portrétní
(známých osobností) anebo satirické. Ty pováleèné
vìtšinou zesmìšòovaly svobodomyslné Amerièany,
tzv. revanšisty z Nìmecka - zatímco agresívní
Sovìtský svaz byl nᚠvzor - tedy bílý a neškodný
jako ta holubièka.
Cartoons a Èeši
V Èesku se poèátkem 60.let 20. století spoustì
autorù taková tvorba zajídala. A to jak ilustrovat
neškodné anekdoty, tak se stále dokola trefovat
ostrým perem do jediného, státem povoleného cíle.
Po vzoru francouzských, anglických a amerických
autorù se vrhli na „èistý“ humor. To, že byl jeden èas
jejich absolutní metou kreslený humor beze slov,
souvisí s tehdejší politickou situací. Co není psáno,
není dáno! A není proto stíháno… Stíháno i trestáno sice obèas bylo, ale pøece jen se mnohé kritické
sdìlení dalo vyjádøit bez postihu. V tehdejším
Èeskoslovensku sehrál tento apolitický druh humoru mnohem politiètìjší úlohu než oficiální politické
karikatury…Èeský divák fórùm dobøe rozumìl
a jejich výstavy mìly desetitisícové návštìvy, knihy
s vtipy od Jiránka, Renèína nebo Neprakty dokonce
stotisícové náklady! Slovo se sice postupnì do vtipù
opìt navrátilo, ale èasto už jako nedílná souèást
kresby, obvykle ve formì comicsových „obláèkù“.
Od té doby se mnohé zmìnilo, jen mnozí autoøi
zùstali - a také mnozí jejich obdivovatelé. Tìm všem
dnes chybí jak periodika, kde by se s tìmito autory
sešli, tak bìžné individuální výstavy, kde by vidìli co
nového kdo kreslí. Koneènì je jen pramálo publikací, kde by èas od èasu mohli umìlci shrnout a tím
uchovat svou denní produkci pro budoucnost.
Místo toho je tu k mání - plus minus od pøelomu
tisíciletí - pozoruhodnì rozvinutý svìt cartoons.
Neviditelná sí spojující dnes lidi pøedevším elektronicky. Vždy si ètenáø, dejme tomu z Kardašovy
Øeèice, mùže bìhem minuty dopøát dosud nevídaný luxus: prohlídku tisícù nejlepších vtipných
kreseb, ocenìných na více než stovce každoroènì
poøádaných soutìží a festivalù. A nemusí pøitom
ani ovládat cizí jazyk - vìtšina cartoons je dnes opìt
beze slov! Je to ryze výtvarný žánr, pouze umìlcovýma oèima vidìná (a jeho rukou bravurnì zachycená) situace. Na webu jsou volnì k nahlížení stránky slavných autorù. A jsou tu i informaèní „portály“
s propozicemi a výsledky soutìží. Mezinárodní
organizace cartoonistù FECO má rovnìž své stránky
pro èlenské národní svazy Prostøednictvím e-mailu
se rozšiøují specializované èasopisy, a už v podobì
mìsíèníku, jakým je Nový Štír z Kypru, nebo dokonce coby týdeník e-GAG, vydávaný Èeskou unií karikaturistù; už ètvrtý rok jeho existence je svìtovým
unikem.
Velká jména - slavné soutìže
Ale jsou tu také mezinárodní soutìže a z nich vyplývající posoutìžní výstavy, slavnostní vyhlašování
laureátù a také pìknì vypravené výstavní katalogy.
Tady se setkávají umìlci už ne jen virtuálnì.
Pøibývá cartoonistù, kteøí se vypracovali v takové
celebrity, že už jen pøed jejich jmény na obálce
s pøíspìvky do soutìže se porouèí k zemi pùlka
porotcù… Jurij Kosobukin, Jurij Oèakovskij, Pavel
Kuczyòski, Michail Zlatkovskij, Rumen Dragostinov
- abychom zùstali jen u posledních pár let - to jsou
„notoriètí“ sbìratelé Hlavních cen z prestižních
festivalù.
A jsou tu i tradièní mezinárodní soutìže, které mají
na svém kontì už desítky roèníkù (Skopje, Gabrovo,
Tokio, Knokke-Heist, Satyrykon v polské Legnici,
Nasredín Hodža v Istanbulu). Písecké bienále,
hradecký Humorest a pražský Fór pro FOR se jim
v mnohém zaèínají rovnat - pøinejmenším v pohostinnosti a v kvalitì pøihlášených prací a soutìžících
výtvarníkù.
Zatímco tradièní kulturní zemì severní polokoule už
mají první vrchol obliby cartoons za sebou, toto
neobyèejné umìní si zcela pøivlastnily zemì další,
pøedevším ty smìrem na východ i jih od Písku. Od
mìsta, které už tucet let má, díky šestici zdaøilých
mezinárodních bienále, pøedstavu o cartoons
mnohem pøesnìjší než jinde v naší zemi. Zde nejlépe vidíme, jak po Bulharsku, Rumunsku, Ukrajinì
a Turecku v souèasnosti pøibývá geometrickou
øadou dìl i autorù z Íránu. Koreje a Èíny, ale i z relativnì menších asijských státù.
Jména jako Saul Steinberg, Ronald Searle, JeanMaurice Bosc, Günter Canzler, Jean-Jacques Sempé,
Chaval, Chas Addams, Roland Topor, Siné, Tomi
Ungerer, James Thurber, autoøi kolem amerického
New Yorkeru, francouzských Paris Matche a HaraKiri, londýnského Punche, nìmeckého Pardonu
a švýcarského Nebelspalteru už zùstávají v oblasti
vzorù a jsou v žánru výtvarného humoru klasiky.
Èeští cartoonisté dnes navazují na slavnou tradici
sbìratelù cen z mezinárodní scény jakými byli Born,
Zábranský, Renèín, Steiger i další. Jejich následovníci jako Slíva, Hrubý, Ostatek, Matuška a samozøejmì
Barták s Plotìnou a Kovaøíkem, jejichž díla jsou na
CMP 2006 zastoupena, se v tomto smìru také èiní.
Celkem 18 jmen se objevuje na seznamu èlenù
Èeské unie karikaturistù, kteøí získali ocenìní na
mezinárodním poli. Celkem je to 32 cen, což je
málem „dvì ceny na osobu“! Kovaøík, Slíva, Steska
i Koštýø získali loni cen více a prví dva v úspìšné
bilanci pokraèují i letos.
Cartoons jako sudoku
Cartoons je tedy vlastnì výtvarný humor, chcete-li
tak výtvarná publicistika. Proè tedy neužívat tìchto
dvojslovných pojmenování? Kdejaký umìlec dnes
pøece používá kdejaký fór ve svém „vážném“ umìní
- jen aby upoutal, pobavil… Jenže mezi humoristické kreslíøe se odmítá zaøadit. Naopak cartoonisti
jsou na tuto svou specializovanou pøíslušnost hrdí!
Mnohem více by se dalo napsat o cartoons a o svìtì
v nìmž se pohybují, z nìhož èerpají a o nìmž vypovídají. Avšak jediným, co autor tohoto textu nemùže, je popisovat vám jak takový obrázek (cartoon)
vlastnì vypadá. Co na nìm je, a nedej pámbu, co to
má vlastnì znamenat. Nejenže nemùže - on ani
nesmí! To by bylo znesvìcení žánru, který tu je od
toho, aby pochopení ponechal na každém z konzumentù daného díla. Bylo by to i podcenìní ètenáøe
tohoto textu. Cartoon meeting-point Písek je tu
pøece též proto, aby si - by nyní pøedbìžnì pøipraven - každý sám výstavu elitních umìlcù prohlédl,
našel si sobì nejbližší díla i autory. A zahloubal se
i nad díly, jimž na prvý pohled nemùže pøijít na
kloub. V záplavì souèasných povrchních mediálních
sdìlení je tento žánr jako stvoøený pro rozvoj
šedých bunìk mozkových.
(Ivan Hanousek, místopøedseda ÈUK)