ROSS magazín č. 3/2012 ke stažení zde
Transkript
ROSS magazín č. 3/2012 ke stažení zde
Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje. 3 č íslo M A G AZ ÍN REPORTÁŽ: Zprostředkovaně děláme radost malým dětem ROZHOVOR: Pavel Jajtner: Hledej pomocnou ruku na konci své pravice PROJEKTY: Fotovoltaická elektrárna Havlíčkův Brod, Bazén Žďár nad Sázavou, Protipovodňová hráz Mělník, Střední uměleckoprůmyslová škola Helenín, Hotelový resort Maledivy 12 2 / Reportáž ÚVODNÍK OBSAH Milí kolegové, přátelé, ÚVODNÍK Obsah, tiráž ................................................................................................................. 1 reportáž předně vás chci pozdravit, popřát hezké léto a neméně hezkou dovolenou. Opět se dostáváme do situace, že na každém z nás leží velká odpovědnost. Krize zasáhla naše obory značným způsobem a já chci poděkovat všem, kteří jsou plně loajální a odhodlaní něco obětovat pro fungování a další expanzi naší společnosti. Zprostředkovaně děláme radost malým dětem ........................................... 2/3 ROZHOVOR Pavel Jajtner: Hledej pomocnou ruku na konci své pravice ..................... 4/5 ROSS aktuálně Fotovoltaická elektrárna Havlíčkův Brod, Bazén Žďár nad Sázavou, Protipovodňová hráz Mělník ................................. 6 Když se porozhlédnu kolem sebe, připadám si jako v převráceném světě. Odboráři neustále kritizují Vládu a její reformy. Přiznávám, nedivím se jim. Kladu si ale otázku, zda lze šetřit bez nutnosti razantních škrtů, které se dotknou všech. Do médií se ale dostávají zprávy o nadstandardních odměnách státních úředníků a to není dobré. ROSS aktuálně Střední uměleckoprůmyslová škola Helenín, Hotelový resort Maledivy, Úspěch projektantů.................................................. 7 ROZHOVOR Roman Fiala: Na svých synech vidím, jak čas neúprosně letí ........................ 8 Stejně tak se podivuji nad některými kroky havlíčkobrodské radnice. Na mysli mám především pořádání či nepořádání kulturního léta. Jistě vám neuniklo, že pro kulturu mám určitou slabost a naše firma je významným sponzorem neziskové organizace Havlíčkobrodská, která pro město pořádá kulturní akce napříč všemi žánry. Pořadatelem kulturního léta se ale nestala, protože si jí někteří zastupitelé spojili s námi a tím pádem s pivovarem v Chotěboři a projevil se jejich patriotismus a vztah k místnímu konkurenčnímu pivovaru. Nakonec asi nejde o kulturu, ale o pivo. K mému překvapení je struktura letos pořádaných akcí téměř okopírovaná od loňských, které pořádala Havlíčkobrodská. Dále to komentovat nechci. HISTORIE Dostává se vám do rukou v pořadí šestnácté číslo magazínu. Doufám, že vás i vaše blízké jeho obsah zajímá. Najdete tam informace o aktuálních zakázkách, našich zahraničních aktivitách i pár zajímavostí. Osobně si rád přečtu články z historie, tentokrát o slavném brodském podnikateli, mecenáši a místním politikovi Vojtěchu Weidenhofferovi. Aniž bych ho chtěl jakkoli glorifikovat, domnívám se, že to byl člověk spravedlivý a nesmírně obětavý. Obávám se, že by asi kroutil hlavou nad úrovní dnešní politiky a to na všech úrovních. VIETNAM Nicméně, zůstaňme v realitě dnešní doby, čekají nás složité měsíce, musíme sehnat dostatek kvalitních zakázek, abychom se nejenom udrželi ve své pozici, ale abychom rostli. Pojďme do toho společně a s nasazením. UŽITEČNÉ Vojtěch Weidenhoffer – Brod je mu dodnes za mnohé vděčný .................... 9 ROZHOVOR Miroslav Kratochvíl: Nejlépe jsem se najedl v Číně ........................................ 10 VĚRNÍ ROSSU Josef Janovec, Jaroslav Dymák, Petr Blažek, Eva Dvořáková .................... 11 SLOVENSKO Belianské Tatry – územie bez turistov ............................................................... 12 Komunistická země s relativně demokratickými pravidly ............................ 13 ROSS PODPORUJE Třetí firemní dobrovolnictví v Modletíně ............................................................ 14 POZVÁNKY Pojďte s námi za kulturou a pivem do Chotěboře ........................................... 15 Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka .......................................... 16 Přeji vám příjemné letní dny! Roman Stryk – generální ředitel ROSS magazín Vydává: Vychází: Redakce: Redakční rada: ROSS Holding a. s., Jihlavská 893, 580 01 Havlíčkův Brod čtvrtletně Radek Hrubý (rah) Petr Jaroš, Zdena Stryková, Jana Blažková, Ladislav Melicherčík Číslo 3/2012, datum vydání: 1. 7. 2012 ROSS magazín je zapsaný v evidenci Ministerstva kultury pod číslem MK ČR E 18427 Na obálce: Ing. Jaroslav Andrle Grafická úprava: David Voborský, AŇO Agency, s.r.o. Kontakt: [email protected] REPORTÁŽ: Zprostředkovaně děláme radost malým dětem Několik „nej“ doprovází zakázku pro dánský koncern LEGO. ROSS Holding se významně podílel na stavbě nových výrobních a skladovacích hal. Za zhruba půl roku se manažerům a technikům společnosti podařilo zrealizovat elektroinstalace v objemu kolem sta milionů korun. Vše se odehrávalo v průmyslové oblasti v Kladně, kde se legendární plastové stavebnice vyrábějí. Dnes je hotová v pořadí druhá etapa a vše funguje tak, jak má. zajišťuje kompletní elektroinstalace a mimo jiné i venkovní rozvody. „Začínáme venku, kde jsou klasické rozvody a venkovní osvětlení. Po propojení vysokonapěťové části pokračujeme dovnitř, zde se pohybujeme v prostředí výrobních hal. Součástí dodávky jsou rovněž trafostanice a naftový agregát,“ jmenuje technik ROSSu Roman Hybášek, který má za úkol především koordinaci prací. „Musí nám to navazovat s přesností stroje, jinak to nejsme schopni zvládnout,“ usmívá se a věří, že se dílo podaří. Na staveniště do Kladna poprvé přijíždím na konci února. Vidím před sebou čtyři obrovské průmyslové haly, jednu skladovou a také novou administrativní budovu. Dozvídám se, že dánský výrobce stavebnic nemá příliš mnoho takových továren a kupodivu neexpanduje do Číny, jak je zvykem u ostatních. „Jedna továrna je tady v Kladně, další v Maďarsku a Mexiku a dvě jsou v domovském Dánsku. Z těchto kapacit zásobují celý svět,“ vítá mě projektový manažer společnosti ROSS Holding Libor Zelenka, který také celou akci řídí. „Pro mě osobně to je zatím největší akce. Za velmi krátkou dobu musíme stihnout obrovské množství práce. Pochopitelně, najali jsme si subdodavatele. Za normálních okolností bychom půl roku dělali jednu halu, tady musíme stihnout čtyři a k tomu sklad a administrativu,“ dodává. Generálním dodavatelem stavby pro LEGO je Metrostav, divize III, ROSS 2 / Reportáž Podle Libora Zelenky jde o standardní elektroinstalace, ale nacházíme společně dvě zajímavosti. Jednak se LEGO prezentuje jako firma s důrazem na ekologii, proto jsou téměř všude použita svítidla s pohybovými čidly. Druhá zajímavost je ryze praktická. „Mají tady velké množství retenčních nádrží na dešťovou vodu. Když totiž začne pršet na tak obrovský průmyslový areál, kde je minimum zasakovacího prostoru, kanalizace vodu těžko pojme. Proto jsou v pravidelných odstupech umístěny zmiňované nádrže. My jsme s nimi přišli do styku kvůli potřebné elektřině pro obsluhu automatických čerpadel,“ vysvětluje Zelenka a pokračuje: „Celý areál má asi 44 hektarů a to je jenom nová část. Při kontrolním dnu jsem slyšel, že chtějí zaměstnat přes tisíc nových lidí, což je pro někdejší hornické a hutnické město jistě dobrá zpráva.“ Společně s Liborem Zelenkou a Romanem Hybáškem míříme do dalších výrobních hal. „Vidíte sám, že to jsou obrovské prostory, kam přijdou namontovat výrobní stroje. Naše práce začíná venku a končí právě tady, kam se připojí soustavy mašin,“ ukazuje Hybášek. Všechny výrobní prostory, včetně těch původních, jsou vzájemně propojeny, aby mohli lidé volně pendlovat z jednoho provozu do druhé- ho. „Je to zajímavý a důmyslný systém. Když bude pršet, nepotřebují deštník,“ dodává s úsměvem technik. Součástí první a druhé etapy elektroinstalací je také skladovací hala. Má druhá návštěva Kladna proběhla během června. Haly jsou hotové, v prostorách, kde koukaly dráty, jsou výrobní stroje a jen pozoruji nekončící cvrkot. „Máme za sebou dvě etapy, prostory jsou předběžně užívány od dubna, kolaudace je na konci měsíce. Bylo to náročné, ale stihli jsme to,“ oddychl si manažer. „Aktuálně pracujeme na třetí etapě zakázky – elektroinstalaci v dalším skladu. Oproti těm předchozím se jedná o docela malou halu, kde bude podobný zakládací systém. Je to obyčejný hangár se spoustou železa,“ popisuje Libor Zelenka, pro kterého, jak už bylo řečeno, končí zatím největší zakázka za dobu jeho práce v ROSSu. „Bylo to opravdu náročné, termíny jsme ale stihli, což je podstatné. Chci poděkovat celému týmu za výbornou spolupráci. Doufám, že to bude dobrá reference pro další podobné akce,“ přeje si projektový manažer Libor Zelenka. V pořadí třetí etapa továrny LEGO v Kladně je v plánu během letních prázdnin. Výši celkové investice do kladenských provozů LEGO neoznámilo, v médiích se ale spekuluje o částce přes jednu miliardu korun, ze které sto milionů takříkajíc ukrojil ROSS za popisované elektroinstalace. Výrobky z Kladna mají směřovat především na evropský trh. Společnost LEGO vznikla na počátku 30. let minulého století, původně jako výrobce dřevěných hraček, po celém světě ji ale proslavily plastové kostičky různých velikostí určené pro všechny věkové skupiny malých stavitelů. Na začátku stál Ole Kirk Christiansen, dnes značka patří jeho vnukovi Kjeldu Kirku Christiansenovi. Firma trží i za licenční poplatky z počítačových her. V České republice působí od roku 2000. Fabriku v Kladně původně provozovala singapurská společnost Flextronics. Později ji ale převzal zpět dánský gigant. Jen tak mimochodem název LEGO vychází ze dvou dánských slov – leg godt, což v překladu do češtiny znamená dobře si hraj. (rah) Legendární stavebnice LEGO se vyrábějí jen na čtyřech místech na světě, ROSS se významně podílel na stavbě továrny v České republice. Zdroj: www.lego.com Reportáž / 3 ROZHOVOR: PAVEL JAJTNER Hledej pomocnou ruku na konci své pravice Čtyřiašedesátiletý Pavel Jajtner žije v Přibyslavi a jak sám říká užívá si osmi vnoučat a svobody pracovat, protože už nemusí. Má velikou rodinu, s manželkou Ludmilou vychovali čtyři děti. Patnáct let strávil v diplomatických službách České republiky. Od roku 1993 byl velvyslancem v Rakousku, následovalo Maroko a nakonec Svatý stolec ve Vatikánu. Dnes pravidelně komentuje politické dění na rádiu Proglas a příležitostně vystupuje v České televizi a televizi NOE. Pavel Jajtner vystudoval elektrotechniku na vysoké škole a kdysi pracoval mimo jiné jako konstruktér mobilních radiostanic. hodiny diplomatických řečí. Tuto zbraň jsem tedy vůbec použít nemohl (smích). A potom s Rakouskem jsme sousedé, víme o sobě hodně a takové vztahy jsou vždy s větší amplitudou než vztahy s jinými státy. Mojí výhodou bylo mé původní vzdělání, nová porevoluční česká diplomacie měla úkoly především v ekonomické oblasti a tam se mi velmi dobře dařilo. A také pár dobrých rad – nic nepředstírat, být sám sebou a když nevím, tak to přiznat. Mám vás oslovovat Vaše excelence, nebo už jí nejste? Mě to netěšilo ani když jsem jí byl a zvlášť z úst některých lidí jsem to bral spíš jako ironii. Raději se tomu vyhneme. Jak jste se dostal do diplomatických kruhů? V roce 1992 jsem byl místopředsedou Federálního shromáždění a tam byla celá řada lidí, kteří mě znali blíže a věděli, že ovládám některé jazyky, zejména němčinu, angličtinu a francouzštinu. Doporučili mě tehdejšímu ministru mezinárodních vztahů České republiky Josefu Zielenco- 4 / Rozhovor vi a krátce poté, co Federální shromáždění ukončilo svou činnost, jsem dostal pozvání na osobní schůzku s panem ministrem. 1. dubna 1993 jsem nastoupil na ministerstvo a připravoval se na práci diplomata. Vaše první mise byla v Rakousku. Jaké to bylo najednou se probudit ve Vídni jako velvyslanec? Bylo to těžké z několika důvodů. Přede mnou tam byla Magda Vašáryová, což je okouzlující dáma. Později mi řekla, že když něco nevěděla, začala se usmívat. Jeden úsměv ženy je prý víc než dvě Dokázal byste v některé zemi, kde jste působil, trvale žít? V Rakousku určitě, zvlášť v Dolním Rakousku. Je tam podobná krajina a lidé s téměř stejnou mentalitou. Navíc padly hranice. Maroko, to je jiná, jde samozřejmě o islámský stát s velmi vyhrocenými sociálními rozdíly. Jsou tam lidé strašně chudí a strašně bohatí. Po celou dobu jsem měl jakýsi pocit viny, že mám automobil, co jíst, co na sebe a podobně. V Maroku tedy asi ne. Na druhou stranu když odmyslím tu sociální stránku, klimaticky a po stránce přírody je to země naprosto unikátní. Dá se vaše ekonomická bilance v Rakousku srovnat s Marokem? Rakousko je stát podobně strukturovaný jako my a jeho průmysl je orientovaný na export, čili růst českého exportu procentuelně nebyl tak výrazný. V Maroku jsme ale dosáhli sta procent. V roce 1999, v době mého příchodu, byl obrat českých firem v Maroku deset milionů dolarů, o čtyři roky později dvacet. Největší úspěch má Škoda, která se prosadila na marockém trhu. V Maroku je ale ještě větší korupce než u nás. Dlouze bych mohl hovořit o zakázkách, které jsme nezískali jen proto, že české firmy nebyly ochotné uplácet. Šlo například o zakázky na osobní železniční vagóny nebo armádní vozidla Tatra. A co Vatikán? Skončil jsem v Maroku a nikdo mi neřekl, co bude dál. V naší diplomacii totiž neexistuje žádný kariérní postup, jako třeba v Rakousku. U nás jsou stálé politické ingerence, vysloužilí politici se snaží dostat do diplomacie. Zpět ale k Vatikánu. V roce 2002 byly volby a na klíčové posty se dostali lidé, kteří mě dokázali prosadit na velvyslanecký post. Předtím tam byl Martin Stropnický. Jak se žije velvyslanci v nejmenším státu na světě? Nutno říci, že samotné velvyslanectví je v Římě. Ekonomická stránka věci je zanedbatelná, značný důraz je kladen na ceremoniál, musíte absolvovat spousty bohoslužeb. Vatikán si zakládá na tom, že je duchovní velmocí a řada státníků, nevyjímaje ty naše, chce Vatikán navštívit. Hodně práce tak zaberou přípravy, ať už jde o poslanecké výlety a jinak to nazvat nemohu nebo návštěvy státní, kde se jedná o důležitých věcech. Musíme ještě rozlišit dvě věci – Vatikán a Svatý stolec. Vatikán je v podstatě infrastruktura, kde papež vládne proto, aby nebyl ovládán. Svatý stolec je nevyšší orgán katolické církve. Vatikán by nemusel Českou republiku zajímat, je to spíš turistická a filatelistická rarita. Zajímá ji ale Svatý stolec, protože to je agenda více než miliardy katolíků po celém světě. A dobré vztahy s Vatikánem znamenají dobré vztahy s ostatními státy. A vatikánská diplomacie? To je software, to je takové jemné, protokolární, samé konference a také různé výstupy. Posláním diplomacie je informovat, velvyslanec tak má za úkol sledovat veškeré dění nejenom kolem samotného papeže, ale i na jeho ministerstvech, kterým se říká dicasteria. To vše by mohlo naši vládu a úřady zajímat. Kolikrát se český velvyslanec dostane přímo k papeži? To je vzácné. Měl jsem to štěstí, že kardinála Josepha Ratzingera, nynějšího papeže Benedikta XVI., jsem znal ještě před jeho zvolením. Stál tehdy v čele dicasteria pro nauku víry. Když se stal papežem, styky jsou velmi omezené. Kromě novoročního přijetí se jedná o státní návštěvy, kde má právo na setkání premiér, prezident a ministr zahraničí. Vždy jsem je k papeži doprovázel. A potom jsou to generální audience párkrát v roce, třeba při návštěvách nižších politiků. lal a zpět ho vzít nemohu. Třeba bych se býval mohl živit jako elektroinženýr, mohl jsem podnikat, osud tomu ale chtěl jinak. V současné době píšete politické komentáře do vysílání rádia Proglas. Je podle vás stále co komentovat? Pořád ano, ale trápí mě množství toho negativního a navíc mám pocit, že už jsem všechno podstatné řekl. Nejspíš marně a to mě frustruje. Nekonáme, co máme konat, raději reptáme a málo hledáme pomocnou ruku na konci své pravice. Proto uvažuji o tom, že si na hrob nechám vytesat nápis „všechno jsem vám řekl“, jako Herbert George Wells. Slavný spisovatel sci-fi to snad má na hrobě doplněno slůvkem „volové“. To vynechám. (rah) Pavel Jajtner působil jako diplomat ve třech kulturně rozdílných zemích. Nejzajímavější je pochopitelně Vatikán. Neříkal jste si někdy, že by vám bylo nejlépe jako konstruktérovi mobilních radiostanic? No (smích)! Ale od doby, kdy jsem se tím zabýval, tedy od 70. let obor značně pokročil. Ale rozhodně ten krok, kdy jsem se v roce 1989 nechal přemluvit pro vstup na politickou půdu, jsem uděRozhovor / 5 ROSS AKTUÁLNĚ Fotovoltaická elektrárna Havlíčkův Brod Na střeše autosalónu Hyundai v Havlíčkově Brodě roste foltovoltaická, tedy sluneční elektrárna. ROSS Holding je dodavatelem celé elektrárny včetně přípojek. „Jsou to v podstatě tři samostatné trum na břehu Pilské nádrže pár stovek metrů za městem. Nicméně v roce 2005 se zrodila první myšlenka rekonstrukce stávajícího bazénu na moderní aquapark, která se také poslední dva roky realizuje. Jedná se o akci za více než sto milionů korun. ROSS Holding se na stavbě podílí jako subdodavatel systému měření a regulace. „Dodáváme kompletní řízení bazénové technologie. Sledujeme průtoky i ve spojitosti s dopouštěním, teplotu vody, ovládáme systémy čerpadel včetně čerpadel pro různé vodní atrakce,“ popisuje celou akci manažer realizačního týmu Jiří Zlata. „Hlídáme také správnou cirkulaci vody, dávkujeme chemii a v poslední řadě regulujeme vzduchotechnické jednotky, které se starají o správné klima. To vše pomocí sofistikovaného řídícího systému“ doplnil Zlata. elektrárny každá o výkonu 30 kilowatt,“ vysvětlil Martin Vraný, který se ze strany ROSSu o zakázku stará. „Elektrárny Pracují v režimu zelených bonusů – vyrobenou energii tedy nejprve spotřebovávají, až její přebytky dodávají do běžné distribuční sítě,“ dodal Vraný. Pro ROSS to není první instalace černých panelů. „Věnujeme se tomuto byznysu ale jen okrajově,“ upřesnil manažer. Bazén Žďár nad Sázavou Žďárští občané o moderním plaveckém areálu dlouho jen snili. Ve městě byl typický bazén z 80. let a radnice několikrát neuspěla s žádostí o dotaci. Důvodem byla jednak náročnost předkládaných projektů a také fakt, že na Žďársku, podobně jako na celé Vysočině, bývá teplo během roku jen relativně krátkou dobu. Existovala rovněž varianta postavit multifunkční aquacen- 6 / Ross aktuálně Součástí zakázky je dodávka kompletní polní instrumentace, řídícího systému a dalších nezbytných součástí pro realizaci. Zbytek tvoří programátorská práce. Realizace právě probíhá, skončit má v srpnu. Zakázka se objemově pohybuje kolem 2,6 milionu korun. Protipovodňová hráz Mělník Středočeský Mělník dvakrát za posledních deset poznal, co je velká voda. V roce 2002 bylo při tehdejších obrovských povodních, které zasáhly mimo jiné i Prahu, zatopeno přes tři sta domů. Nezkrotný živel se do města u soutoku Labe s Vltavou znovu vrátil v roce 2006. Škody byly tentokrát nižší. Řeka v roce 2002 vystoupala nad desetimetrovou hranici, zatímco o čtyři roky později kulminovala nad sedmi metry. Bez ochranných valů hrozí největší nebezpečí na pravém břehu Labe pod soutokem z Vltavou. Konkrétně jde o městské části Rybáře, Mlazice. Ohroženo je i Vinařství Mělník a areál České přístavy. Dosavadní systém chránil lokality jen proti pětileté vodě, v povodňových letech ale přišla minimálně stoletá. Právě na stoletou vodu pamatují projektanti na aktuální stavbě velké protipovodňové hráze. Tu doplňuje několik mobilních valů, které budou použity v případě ohrožení. ROSS Holding se na obří akci dostal jako dodavatel silnoproudého vedení a vysokonapěťové přípojky. „Naše dodávka začíná na stožáru vysokého napětí 22 kV. Vede přes venkovní vysokonapěťový rozvaděč a pokračujeme přípojkou do objektu, kde budou připravena vysokokapacitní čerpadla. V rámci objektu pak tvoříme energocentrum skládající se z vysokonapěťové části a následné nízkonapěťové části. To bude uvedeno v činnost výhradně v případě záplav,“ vyjmenoval manažer realizačního týmu Radomil Coufal. Střední uměleckoprůmyslová škola Helenín Střední škola v Heleníně je majetkem kraje Vysočina a od loňského jara tam probíhá zásadní rekonstrukce. Záměr počítá s tím, že v areálu, kromě místních studentů, najdou útočiště i studenti stavební školy a také jihlavští muzejníci. Mají tam vzniknout depozitáře. „Cílem projektu je vytvoření funkčního areálu k zajištění provozu Střední školy stavební, Střední uměleckoprůmyslové školy a Muzea Vysočiny v Jihlavě. Jedná se o komplex několika objektů, které budou zrekonstruovány pro nové účely a využití. Součástí uvažovaného stavebního záměru bude jak vlastní rekonstrukce budov, tak i nové napojení areálu na inženýrské sítě stejně jako nově provedené zpevněné a zatravněné plochy včetně nového přístupu a oplocení komplexu,“ uvádí kraj ve svých materiálech. Celkové náklady na rekonstrukci rozsáhlých objektů na předměstí Jihlavy jsou kolem sto čtyřiceti milionů korun. ROSS Holding získal zakázku na dodávky bezpečnostního signalizačního zařízení. „Instalujeme systém elektronické požární signalizace v adresné koncepci, včetně zajímavého elektronického zabezpečo- vacího systému v prostorách budoucích depozitářů,“ vysvětluje projektový manažer Pavel Beneš. Hotelový resort Maledivy Maledivám, oficiálně Maledivské republice, se ne nadarmo říká ráj na zemi. Jedná se o souostroví více než 1100 ostrovů různých velikostí v Indickém oceánu. „Nejblíže to je z Indie a Srí Lanky,“ vysvětluje výrobní ředitel Roman Fiala, který v barvách ROSSu na exotické ostrovy vyrazí. A nepojede sám. Firma tam získala poměrně zajímavou zakázku. „Zajišťujeme koordinaci a technický dozor stavební části a elektroinstalací na stavbě luxusního hotelového komplexu Fushivelaavaru na jednom z panenských ostrovů v Noonu Atoll,“ dodal Fiala. „Máme zájem také o dodávku části elektroinstalací, rozvaděčů a poplachových systémů.“ Hotel podle dostupné projektové dokumentace splňuje všechny nároky luxusního resortu. Bude se rozkládat na ploše celého ostrova. Od hlavního města Malé je vzdálený asi 185 kilometrů. „Resort se skládá z technického zázemí a dále třiceti luxusních vil na pobřeží a sedmnácti vodních vil vystavěných na pilotech přímo nad hladinou oceánu. Samozřejmostí je veškeré vybavení typické pro luxusní hotelový komplex – restaurace, sportoviště, bazény,“ říká Roman Fiala. Na ostrově se buduje vyhlídková věž s restaurací, další restaurace nad hladinou oceánu a nejenom to. Ostrůvek musí být naprosto soběstačný i co se týká energií, které se vyrábějí přímo v místě a pitná voda se získává z mořské pomocí odsolovacích zařízení. Činnost ROSSu na ostrově začala už loni na podzim a pokračuje až do letošního listopadu. Úspěch projektantů Firma ROSS Holding opět uspěla v soutěži Victor 2011, kterou mezi projektanty pořádá Siemens. „Loni jsme skončili s nemocnicí v Tbilisi druzí, letos jsme vyhráli,“ říká s radostí Jiří Novák. „Přihlásili jsme projekt na akci Rjazaň shoping mall, kde jsme zdůraznili rozsah nasazení řídícího systému Siemens Desigo PX, správnou volbu ethernetové komunikace po optických vláknech, podružné rozváděče v izolačních obalech, bezdrátovou wifi síť pro usnadnění programování, vzdálený přístup po internetu a kompletní ruskou lokalizaci,“ dodal. Siemens ocenil především nápaditost řešení a krátký čas na realizaci. „Mohl to posoudit i pracovník Siemensu, který nám pomáhal s ruskou lokalizací,“ uzavřel Jiří Novák. Na ostrůvcích Maledivy vzniká luxusní hotelový komplex. ROSS zajišťuje stavební dozor a uchází se o další zakázky. (rah) Ross aktuálně / 7 ROZHOVOR: ROMAN FIALA Na svých synech vidím, jak čas neúprosně letí Přijel jste dnes do práce na čtyřkolce? Bohužel ne, čtyřkolka je zrovna zaparkována v Dolní Krupé u mého otce a bratra. Je hezké si něco vysnít, když ale člověk nebude zdravý, tak nic nezvládne. Co vás na ní baví? Někdo si může myslet, že adrenalin. Na čtyřkolce se vyřádím mnohem víc než na motorce, přitom je to bezpečnější. Navíc čtyřkolku lze využít k mnohým pracovním aktivitám a je to dobrý pomocník. Většinou na ní jezdím pro zábavu. Máme ale v naší rodině dvě čtyřkolky – jednu má můj tatínek, druhou otec mé ženy. On žije na samotě u lesa a tam se čtyřkolka zkrátka hodí. Cítíte adrenalin také v autě? Rozhodně ano, můj bodový rejstřík je toho důkazem (smích!). V této chvíli nevím, jestli mám dva body nebo sedm. Většinou je ale nasbírám za hlouposti, za rychlou jízdu jsem dostal pokutu snad jednou. Je váš život v práci také tak rychlý a plný napětí? Všeobecně si myslím, že nejen pracovní život, ale i osobní život utíká velmi rychle. Souvisí to také s tím, jak dorůstají moji dva prckové, připadá mi, že čas je čím dál neúprosnější a rychlejší. Nic s tím ale nenadělám. 8 / Rozhovor Roman Fiala za svůj téměř devětatřicetiletý život jiného zaměstnavatele nepoznal. Do ROSSu přišel ve chvíli, kdy se vysvlékl z vojenské uniformy. Pracoval na několika pozicích, aby nakonec zakotvil na místě výrobního ředitele divize Generální dodávky staveb. Nejvíce se ale cítí jako táta svých dvou synů – desetiletého Dana a pětiletého Matěje. Mezi jeho velké koníčky patří lyžování a jízda na čtyřkolce. Pojďme tedy k vaší rodině … Kluci jsou praštění po tatínkovi (smích!). Jsem ale rád, že jsou právě takoví. Oba se věnují sportu, mají jisté nadání, jsou rozumní až na nějaké úlety, to je ale stejné jako u tatínka. U toho staršího poznáváme, že ani ve škole nejsou problémy. Tedy naprostá spokojenost ve všech směrech. Oba kluci stojí od dvou let na lyžích, jezdíme po horách v Česku a také do Rakouska. Moje žena je výborná lyžařka, v podstatě je lyžovat naučila a zbytek okoukali na sjezdovkách. Dan nám dnes ujede všem. Asi před dvěma lety jsme narazili na HB Ski Team, který vedou naši přátelé. Zapojili je do závodů a už máme první úspěchy. Synové hrají hokej, nemýlím-li se. Ano, oba hrají hokej tady v Havlíčkově Brodě za HC Rebel, oba letos začali také závodně lyžovat. Hokeji se věnují od čtyř let. Mladší na zimáku v Kotlině vyrůstal, chodili jsme tam s tím starším. Zima tedy pro nás znamená práce, a jinak zimní stadion a hory, protože všichni rádi lyžujeme. Dan má v týdnu čtyři tréninky a o víkendu zápasy. K tomu ty lyže. Je to náročné, i finančně. Ale baví nás to, proto to děláme. Předpokládám, že vaše manželka Pavla to s vámi všechno plně sdílí … Ale jo, sdílí (smích!). Oba dva nás naše děti baví, nejen tím jací jsou, ale chceme pro ně dělat všechno. A když někdy náhodou máme rozdílné názory, jsem zpravidla ticho a čekám, kdy toho mohu využít ve svůj prospěch. Každý rodič chce, aby jeho dítě bylo úspěšné. Jaké máte hokejové ambice? Jsou šikovní, poznávám to u staršího, který patří mezi lepší hráče. Za rok se to ale může otočit. Taková je realita. Ambice si žádné nedělám. S manželkou se snažíme, aby mohli dělat, co je baví. Kdyby se sportu nakonec vrcholově nevěnovali, tak mi to vadit nebude. Důležité je, že budou všestranní, jsou v kolektivech a to je důležité i pro život. Svého času jsem ale říkal, že by bylo dobré, kdyby byli jako Jágr – za oceánem. Nezáleželo by na tom, zda by hráli NHL nebo 3. farmářskou, ale Jágr si vzal do Ameriky maminku a kdyby oni si ji tam vzali také, já bych mohl jezdit za oceán na dovolenou a měl bych doma svůj klid (smích!). Jak praktikujete lyžování, vaši synové se mu také věnují závodně … Chce se vám vůbec do práce, když máte takové aktivity s rodinou? Chce, jsem tady 18 let, prošel jsem si několika pozicemi. Práce mě baví, máme kolektiv skvělých lidí, od nadřízených jsem se hodně naučil a baví mě pochopitelně cestování. Někdy mi to sice leze krkem, ale mám to rád. Delší čas jsem strávil v nedávné době na zakázce v Rusku v Ryazani. Bylo to náročné, ale hezké. Máte nějakou jinou vysněnou zemi? Nádherné to je v Thajsku, aktuálně jsou dva kolegové na Maledivách. Tam by mě to určitě bavilo, je to výzva. A další výzvy? Je hezké si něco vysnít, když ale člověk nebude zdravý, tak nic nezvládne. Můj sen tedy je, aby byli všichni moji nejbližší i spolupracovníci zdraví, potom se i sny dají plnit. (rah) HISTORIE: Vojtěch Weidenhoffer – Brod je mu dodnes za mnohé vděčný Bez větších diskuzí se dá Vojtěch Weidenhoffer nazvat nejvýznamnější postavou Německého Brodu v 19. století a nutno říci, že se těžko hledá někdo v letech předcházejících i následujících, kdo by se mu vyrovnal. Nejde totiž jen o Vojtěchovy úspěchy na poli podnikatelském, ale též politickém a společenském. Skoro se až motá hlava, co tento muž stíhal a dokázal. Posuďte sami. Vojtěchovi předchůdci pocházeli z Německa, konkrétně z bavorského Landshutu. Odtud se na počátku 18. století knihařský mistr Jan Weidenhoffer přestěhoval do Jindřichova Hradce, kde se oženil. Jeho poslední syn Matěj, taktéž vyučený knihař, nechtěl konkurovat svému staršímu bratrovi v řemesle a přesunul se do Německého Brodu. Zde se roku 1782 narodil Josef Weidenhoffer, otec Vojtěcha. Josef nepokračoval v knihařském řemesle, ale začal podnikat ve střižním zboží a soukenictví. Svůj obchod vedl dobře a také jej obohatil sňatkovou politikou, když si vzal dceru svého konkurenta Kateřinu Hallamaskovou. Weidenhofferové patřili v první polovině 19. století mezi městskou elitu. Josefův v pořadí čtvrtý syn Vojtěch (*1826) byl určen jako dědic živnosti. Prošel jako učeň několika obchody (jeden byl dokonce v uherské Pešti) a rodinný obchod v Dolní ulici (č. p. 146) převzal po otcově smrti roku 1847. Zařadil se tak ve svých 21 letech mezi nejbohatší německobrodské měšťany. Roku 1854 se oženil s osmnáctiletou Vilemínou Spurnou, dcerou místního zastupitele a obchodníka kožešinou a látkami Jana Spurného. Měli spolu celkem 16 dětí. Vojtěch ale nechtěl zůstat pouze u obchodování s látkami a poměrně záhy, roku 1859, zakoupil mlýn v Okrouhlických Dvořácích, dnes v ulici U Panských. Začal jej přestavovat pro potřeby škrobárenské výroby a roku 1869 do něj instaloval parní stroj, tehdy první v okrese. Jeho zprovoznění bylo záminkou pro velkou lidovou veselici. Průmyslová revoluce tak dorazila i do Německého Brodu. Vojtěchovy mlynářské a škrobárenské výrobky sklízely mezi zákazníky i na hospodářských výstavách úspěchy a není divu, že tento druh živnosti brzy předčil původní zaměření na střižní zboží. Vojtěch zaměstnával několik desítek lidí, velmi dbal jak o ně, tak o výrobní prostory. Pevné rodinné i finanční zázemí dovolilo Vojtěchovi brzy vstoupit do politického života a už v padesátých letech vykonával funkci zastupitele. Lidmi byl natolik oblíben, že mu s drobnými pauzami zastupitelská funkce vydržela více jak čtyřicet let. Byl od počátku věrný Národní straně – staročechům vedené nejdříve Františkem Palackým a poté Františkem Ladislavem Riegrem. S oběma muži Weidenhoffer udržoval přátelské styky. V osmdesátých a devadesátých letech se dokonce Vojtěch nechal zvolit do českého zemského sněmu, kde získal takové vážnosti, že jako první poslanec s pouze měšťanským původem předsedal sněmovní komisi a byl také členem veledůležitého rozpočtového výboru. Finančnictví totiž byla Weidenhofferova další silná stránka a nepřekvapí, že na rodné půdě stál u vzniku první německobrodské záložny. Vojtěch Weidenhoffer ve svém životě prosazoval především dva velké cíle. Nutno říci, že ve finále úspěšné. Jednak to byla snaha zajistit občanům Německého Brodu kvalitní školní zázemí. Z jeho iniciativy tu vyrostla roku 1890 nová měšťanská škola (bývalá ZŠ Rubešova) a silně se angažoval v rozvoji místního gymnázia. Jeho přičiněním byla tato střední škola v šedesátých letech povýšena ze čtyřleté na prestižnější osmiletou a v osmdesátých letech ještě převedena pod státní správu, což nemálo ulehčilo obecnímu rozpočtu. Druhou doménou se stalo prosazování železničního spojení se světem. Weidenhoffer se angažoval ve výstavbě Severozápadní dráhy ve směru Vídeň – Znojmo – Jihlava - Německý Brod – Kolín - Mladá Boleslav, protože od vzniku trati Vídeň – Brno – Olomouc – Pardubice – Praha ve čtyřicátých letech začal Německý Brod upadat. První vlak městem projel počátkem sedmdesátých let. Jeho pokračující aktivitou se Německý Brod později spojil s Chotěboří a Humpolcem. Tím byl položen důležitý a jasný základ pro další rozvoj města. Továrník, zastupitel, radní a zemský poslanec Vojtěch Weidenhoffer si našel čas i na společenskou aktivitu. Byl zakládajícím členem zpěváckého spolku Jasoň v roce 1859, předsedal dlouhá léta Občanské besedě, spolku staročechů majícího za cíl vzdělávat a pořádat kulturní akce, dále působil v okrašlovacím spolku Budoucnosť, jemuž město dodnes vděčí za ohromný park. Vojtěch nechyběl ani ve spolku ochotnickém, hospodářském a byl protektorem Dámské vzdělávací a zábavní jednoty Eliška. V posledních letech svého života postupně předával svou živnost synu Viktorovi a více si užíval rodinný život plný vnoučat. Roku 1899 mu jednohlasně městská rada udělila čestné občanství Německého Brodu. Vojtěch Weidenhoffer zemřel 10. července 1901 ve věku 75 let. Uložen je v nejmajestátnější rodinné hrobce na svatovojtěšském hřbitově v Havlíčkově Brodě. Vojtěch Weidenhoffer patří mezi nejvýznamnější osobnosti Německého Brodu druhé poloviny 19. století. Autor: Mgr. Michal Kamp – historik Muzea Havlíčkův Brod Foto: osobní archiv autora Historie / 9 ROZHOVOR: miroslav kratochvíl Nejlépe jsem se najedl v Číně Dovolat se mu na český mobil není zrovna nejjednodušší, často totiž bývá v zahraničí. Miroslav Kratochvíl pracuje v ROSSu jako projektový manažer zahraničních zakázek a vyjíždí do exotických zemí – KLDR, Čína, Mexiko a podobně. Jinak bydlí v Havlíčkově Brodě, má tříletého syna Tomáše a ženu Světlanu – původem Rusku, kterou potkal v Pekingu na tržišti. li vařit českou kuchyni, dnes je vynikající kuchařkou. Kde se cítíte lépe – doma nebo v zahraničí? Určitě doma, doma je doma se říká. Na druhou stranu se ale těším ven, za poznáním. Už jsem byl v mnoha zemích, když jsem ale někde půl roku, těším se zpátky. Korejského psa bych asi opravdu nejedl, tolik odvahy v sobě nenajdu. Která země je vám nejbližší? Kde je teplo (smích), tedy jižní státy Čína, Afganistan, tam je zase poměrně nebezpečno. Líbilo se mi i v Rusku. Nejlepší to ale bylo před deseti lety v Japonsku. Je tam čisto, nádherná příroda, průzračné řeky, k tomu kultura, historie, prostě Japonsko. Celá Asie je zajímavá. Pro vás je zajímavá také tím, že jste tam našel svou nynější ženu Světlanu … Potkali jsme se v Pekingu, jezdila tam obchodně. Prvně jsme se viděli na tržišti, nevěnoval jsem se tomu příliš. Po asi čtyřech měsících jsme se potkali znovu, pozval jsem ji na večeři, vyměnili jsme si telefonní čísla. Potom jsme se do Pekingu ještě jednou pracovně vrátili a tehdy jsem ji oslovil, zda by nám nechtěla vařit a pracovat pro nás. Potom jsem ji přemluvil také do Koreje a pak už byla, jak se říká, ruka v rukávě (smích). Také se říká, že láska prochází žaludkem, u vás asi stoprocentně. U mě ano. Jedl jsem jinou kuchyni, nejenom tu českou. Kluci pak Světlanu nauči- 10 / Rozhovor Máte syna Tomáše, předpokládám, že bude umět oba jazyky – češtinu i ruštinu … Doma to je mezinárodní, já mluvím česky, Světlana rusky, někdy se zapomenu a mluvím také rusky. Vždycky mě okřikne, že by se Tomášek měl učit oba jazyky a má proto ideální podmínky. Já se navíc nemám montovat do výchovy a proto mluvím česky. Syn už ve třech letech něco říká česky, něco rusky a rozumí dobře. Vraťme se na vaše cesty, osobně mi nejexotičtější přijde KLDR. Je to skutečně zvláštní země, to ano. Provádíme na úřadě v Pchjongjangu servis. Jednou se na křižovatkách najednou objevily semafory místo policistek. My to považujeme za naprostý standard, oni tomu říkají modernizace. Po nástupu nového vůdce se podle mě mnoho nezmění, spíš režim přitvrdí a víc zkostnatí. Životní styl se také nezmění a možností pro cizince nepřibude. Jak se v KLDR cizinec cítí? Dříve jsme si mohli vyměnit peníze a jít třeba na tržiště. Naposledy, co jsme tam byli, tak otevřeli diplomatický obchod, kde dochází k takové kuriozitě – vyberete si zboží, dostanete papírek s částkou v jejich měně a s Eury jdete do druhé místnosti, kde je pokladna a paní peníze promění dle kurzu. Potom vezmete jejich peníze a jdete zpět do krámu pro zboží. Je to komické. Co Korejci jedí, jaká je jejich původní kuchyně? Moc rád jejich jídla nemám. Asi hlavním jídlem jsou studené nudle. Oni žijí v panelácích, mnohdy asi bez elektřiny, proto studené. Dobré jsou tam ale polévky. Běžně se k jídlu připravují psi, dokonce i psí polévka je k dostání, i v hotelovém menu. Našel jste v sobě k takovéto konzumaci dost odvahy? Nenašel (smích), korejského psa bych asi opravdu nejedl. Také jste byl delší dobu v Mexiku – to je úplně jiný svět … Jiný svět, ale krásný svět. Je to trochu Amerika. Na každé křižovatce ale stojí policajt v neprůstřelné vestě. Jinak lidé nikam nespěchají, žijí v pohodě. Dělají dlouho, skoro do večera, ráno chodí třeba až na devátou hodinu. My se tady ženeme do práce v šest, to Mexičané ještě spí. V hlavním městě Mexico – City, kde je česká ambasáda, je jedna z nejdražších ulic Masaryk bulvár. Najdete tam i luxusní obchody, druhá strana metropole jsou ale slamy, bída a místa, kam není radno chodit. Na tržištích se ale bát nemusíte. Co mexická kuchyně? Nejvíc mi asi chutnaly placky, jejich vlastní tacosové placky, jedli jsme je se sýrem. Také jsem měl aztéckou polévku. Dávají do ní ale tvrdé kukuřičné chipsy a ty není možné ukousnout. Jinak také fazole. Když to všechno podtrhnu, nejlépe jsem se najedl v Číně. (rah) věrní rossu 10 let u firmy ba, vypomáhal jsem i v jiných oborech. Tak jsem se dostal k projektování. Stávalo se, například při rekonstrukci Divadla ABC, že jsem si zakázku naprojektoval a jako technik realizoval a po dokončení samozřejmě jezdil na servis,“ rád vzpomíná na tu dobu Petr Blažek, který se díky práci dostal na zajímavá místa. Josef Janovec Jaroslav Dymák Josef Janovec zasvětil téměř celý dosavadní život kabelům. Pracoval u společnosti TELECOM a spolu se skupinou dalších lidí přišel před deseti lety do ROSSu. „V Telecomu jsem byl spojovým technikem, tady dělám v podstatě totéž – zapojuji koncové prvky, pracuji se strukturovanou kabeláží,“ říká s tím, že ještě několik let po svém nástupu do ROSSu pracoval pro svého minulého zaměstnavatele, firma totiž tehdy získala právě od telekomunikačního operátora řadu zakázek. Jaroslav Dymák, podobně jako Josef Janovec, přišel před deseti lety ze společnosti TELECOM. V ROSSu je v dílně. „Mám svou práci rád, není stále stejná, je zajímavá. Občas se dostaneme i na montáže na stavbách, jinak jsem v dílně, kde připravujeme rozvaděče a další věci,“ řekl Jaroslav Dymák, který žije v Habrech a jeho život je docela obyčejný. „Nemám žádné zvláštní koníčky, chodím do práce, pak domů, nic víc,“ řekl s úsměvem. Poslední akcí, na které se podílel, byla elektroinstalace v liberecké Technické univerzitě, v následujících týdnech ho čeká plavecký bazén ve Žďáře nad Sázavou a také škola v Heleníně, kde se ROSS podílí na velké rekonstrukci. „Do zahraničí jsem se podíval jen dvakrát – do Rakouska a na Slovensko. Abych se přiznal, moc mě to neláká. Už jsem ve věku, kdy mám raději klid,“ vysvětlil. Josef Janovec má dvě děti – osmnáctiletého syna a o čtyři roky starší dceru. „Na vnoučata se těším, ať ale ještě počkají,“ dodal. Mimo svou práci a povinnosti kolem svého rodinného domu rád cestuje, hlavně po krásách Čech. „Často s přítelkyní jezdíme po rozhlednách, to nás baví.“ Petr Blažek Projektant Petr Blažek je zaměstnancem ROSSu 15 let, původně přišel v roce 1997. Začínal jako přípravář slaboproudých technologií. „ROSS byla ještě malá firma a když bylo tře- „V roce 2002 jsem si dal přes prázdniny přestávku a na podzim nastoupil do divize ROSS Computer, proto mám výročí deset let a ne patnáct,“ vysvětlil a pokračuje: „V tom roce povodeň zaplavila Prahu a já dostal na starost rekonstrukci Sovových mlýnů na Kampě. V té době jsme obtížně sháněli pracovníky. Když jsem jednoho dne potkal v zabahněné budově skupinu dělníků, kteří zkoumali, co vše povodeň zničila, měl jsem radost z nenadálé pomoci. Bohužel, když jsem je chtěl zaměstnat, vysmáli se mi. Dozvěděl jsem se, že tu rekonstrukci neprovádí ROSS, ale SKS Blansko. Dost mě to zarazilo, ale doporučil jsem jim, ať si raději informace prověří. Po dlouhém telefonátu se na mě zamračili a bez rozloučení odešli. Myslím, že Sovovy Mlýny byly jednou z nejhezčích akcí, kterou jsem dělal.“ Jako projektant se Petr Blažek vyvíjí, studuje nové postupy a technologie a přirozeně využívá nových možností. „Práce je to velmi časově náročná. Nesedím jen v kancelářích, jezdím po stavbách. Tou poslední byla elektroinstalace v obchodním centru Nová Karolína Ostrava.“ Doma čekají na Petra Blažka tři děti. „Bývám často dlouhé měsíce pryč, má žena potom musí zajistit chod celé domácnosti. Chci jí touto cestou poděkovat,“ usmál se na závěr. 15 let u firmy Eva Dvořáková Evu Dvořákovou můžeme potkat v kanceláři ekonomického ředitele, dělá mu totiž asistentku. „Před tím jsem pracovala jako asistentka výrobního ředitele. To bylo ale ještě ve firmě ROSS Elektrotechnik. Mojí současnou prácí jsou čísla a zase čísla,“ vysvětluje a dodává: „Hodně komunikuji s lidmi, hlavně telefonicky. Bývá to velmi náročné,“ doplňuje sympatická paní Eva, která ráda odpočívá, hlavně v přírodě. „Druhým rokem mám zahrádku. V létě chodím na houby, ale nerada je zpracovávám. Ráda cestuji, hlavně za teplem. Také ráda poznávám místa s historií. Naposledy jsem byla v Itálii, uchvátil mě Vesuv a Pompeje.“ Eva Dvořáková si vzpomněla si také na jednu veselou příhodu: „Lidé mívají různé přezdívky. Často se tady mluvilo o jednom člověku a domnívala jsem se, že je to jeho skutečné jméno Jednou jsem ho tak oslovila. Naštěstí to nebylo nic hanlivého, usmál se a přešel to.“ Blahopřejeme rodičům! Václav Ulrich se narodil 12. dubna 2012 tatínkovi Janu Ulrichovi, který pracuje jako stavbyvedoucí. Eliška Medová se narodila 24. dubna 2012 mamince Haně Holubové, která ve firmě pracuje jako účetní. Aneta Pospíchalová se narodila 24. dubna 2012 tatínkovi Vlastimilu Pospíchalovi, který ve firmě pracuje jako elektromontér. Adam Špilka se narodil 25. dubna 2012 tatínkovi Aleši Špilkovi, který ve firmě pracuje jako elektromontér. Antonín Zdražil se narodil 5. května 2012 tatínkovi Radku Zdražilovi, který ve firmě pracuje jako projektant. Richard Kaplan se narodil 17. června 2012 mamince Nikole Švecové, která ve firmě pracuje jako grafička. Věrní ROSSu / 11 SLOVENSKO: Belianské Tatry – územie bez turistov Keď práve neholdujete davom turistov prúdiacich zo všetkých strán a cez chvíle voľna vyhľadávate skôr pokojnejšie destinácie, Belianske Tatry sú pre vás to pravé. Náučný chodník Monkova dolina – Kopské sedlo je jediný otvorený chodník v „Beliankach“ ale pozor, chodník je jednosmerný. Ak máte chuť na niečo viac a napriek tomu sa necítite na iné, než slovenský hory, vydajte sa ešte trochu ďalej severovýchodnejšie od Vysokých Tatier. Tu sa, v bezprostrednej blízkosti poľských hraníc, rozkladá nádherné pohorie, romantická krajina a skoro žiadne davy turistov – Belianske Tatry. Pýtate sa, ako je možné, že sa tu nepohybujú rovnaké masy ľudí ako v iných častiach Tatier? Hlavným dôvodom sú ich ešte donedávna uzavreté brány. Tento najvýchodnejší cíp pohoria bol dlhé roky ľudskej nohe neprístupný, a to preto, že v roku 1978 oblasť vyhlásili národnou prírodnou rezerváciou. Až od roku 1993 je sprístupnený jednosmerný náučný chodník Monkova dolina – Kopské sedlo. „Dôvodom uzavretia bolo úsilie zlepšiť životné podmienky tunajšieho rastlinstva a živočíšstva, ktorému časté návštevy neprospievajú. Pre výrazné zmeny v stave životného prostredia je však 15 rokov prikrátke obdobie. Jazvy, ktoré človek zanechal, sa najmä vo veľmi citlivej vysokohorskej krajine zaceľujú veľmi zdĺhavo. Prosíme, aby ste na to pri Vašom pobyte v Belianskych Tatrách pamätali,“ čítám z letáka, ktorým vás vybaví vyberač na začiatku trasy. Obyvatelia obce Ždiar sa v minulosti zaoberali roľníctvom, chovom dobytka a oviec, drevorubačstvom a pálením 12 / Slovensko dreveného uhlia. Ich hospodárske zameranie je dosť jednoznačným vysvetlením prinajmenšom pre dve abnormality v stave okolitej prírodnej krajiny: absolútny nedostatok buka v drevinnom zložení lesných porastov, ktorý bol najvhodnejšou drevinou pre výrobu dreveného uhlia a pre zámenu kosodrevinových porastov za bylinno-trávne porasty ako dôsledok rozširovania priestorov pre hôľnu pastvu oviec a dobytka. Trasa vedie Monkovou a Širokou dolinou, cez Široké sedlo (1826 m nm), Vyšné Kopské sedlo (1933 m nm) a končí v Kopskom sedle (1749 m nm). Celková dĺžka trasy je približne 6 km s prevýšením 900 m. Výlet je to stredne náročný, povrch chodníka je upravený tak, aby výstup zvládol každý. Pozdĺž cesty nechýba samozrejme informačné tabule so zaujímavými informáciami o prírode, zveri, horninách a históriu, týkajúce sa náučného chodníka. Celá trasa by mala trvať okolo 3,5 hodín. Východiskovým bodom náučného chodníka je sútok riečky Bielej a Rígľového potoka, vytekajúceho z Monkovej doliny. Odtiaľto vedie Monkovou dolinou do Širokého sedla a ďalej juhozápadnými svahmi Hlúpeho vrchu do Kopského sedla. Na náučnom chodníku je 6 zastávok. Čo sú Belianske Tatry: Belianske Tatry sú podstatne nižšie ako Vysoké Tatry. Majú rozlohu 64 km štvorcových a tvorí ich 14 km dlhý hrebeň, pripájajúci sa vo svojom strede na Vysoké Tatry. Hrebeň Belianskych Tatier nemá osobitné bočné rázsochy a tiahne sa západo-východným smerom. Najvyšším štítom tohto pohoria je Havran (2152 m). V porovnaní s Vysokými Tatrami majú odlišný celkový vzhľad a povrchové útvary. Dôvodom je rôzny geologický podklad. Široké sedlo (1830 m) rozdeľuje Belianske Tatry na dve typické časti. Západnej, ktorá má vysokohorské tvary, dominujú pôvabné štíty: Muráň (1890 m), Nový (1990 m), Havran (2152 m) a Ždiarska Vidla (2146 m). Východnú časť tvorí mierne zvlnený hrebeň s menej výraznými vrcholmi: Hlúpy (2061 m) a Bujačí vrch (1946 m). V tejto časti sa nachádza pod vrcholom nevýraznej trávnato – skalnej vyvýšeniny, nazývanej Zadné Jatky (2019 m), známa Kamzíčia jaskyňa, ktorá v zlých poveternostných podmienkach poskytuje úkryt mnohým kamzíkom. Nachádza sa tu aj niekoľko jaskýň, z ktorých ako jediná v Tatrách je verejnosti prístupná Belianska jaskyňa. V Belianskych Tatrách nie sú žiadne plesá, je to však územie známe svojim botanickým bohhatstvom. Ak ste sa rozhodli Belianske Tatry navštíviť, mali by ste sa poponáhľať. Náučný chodník je prístupný od 16. 6. do 31. 10. Keďže náučný chodník Monkova dolina Kopské sedlo spája obec Ždiar s dolinou Kežmarskej Bielej vody nad Tatranskou Lomnicou, je dobré si zabezpečiť ubytovanie priamo v obci Ždiar. Za návštevu tiež stojí Belianska jaskyňa, horské mestečko Ždiar alebo poľovnícky zámok a ojedinelý drevený kostolík v Tatranskej Javorine. Autor: Tomáš Rastislav Höger Foto: internet VIETNAM: Komunistická země s relativně demokratickými pravidly Vietnam, přesněji Socialistická republika Vietnam, je přímořský stát hraničící s Laosem, Kambodžou a Čínou. Ač se to na první pohled nezdá, Vietnam patří mezi nejlidnatější země na světě, počet obyvatel šplhá nad 90 milionů. Hlavním městem je Hanoj, centrem zábavy a obchodu je ale Ho Či Minovo město, dříve Saigon. Turistům Vietnam nabízí bezpočet nejen přírodních, ale i architektonických krás. Kromě turistů je Vietnam přitažlivý pro obchodníky a stavební firmy. Země prošla dlouhým válečným konfliktem (1964–1975), při kterém bylo zničeno obrovské množství nemovitého majetku a infrastruktury. I přesto, že střelba utichla před sedmatřiceti lety, stopy jsou viditelné stále. Ve Vietnamu se angažuje i ROSS Holding. „Společnost ROSS v současnosti připravuje dva projekty a to výstavbu pivovaru v severní části Vietnamu a nemocnici naopak v části jižní. Rádi bychom se na tomto trhu, kde vidíme velké možnosti, prosadili a realizovali zde projekty investiční výstavby, tak jak se nám to daří například v Ruské federaci a v bývalých státech Sovětského svazu,“ řekl manažer Dušan Lošonský, který se snaží také pochopit místní tradice a zvyklosti. „Patří to k jednání. Některé místní zvyky Evropan chápe tíž, je to jiná mentalita lidí,“ dodal. Vietnam je podle Lošonského typickou jihoasijskou zemí s dobře nastartovanou ekonomikou. „Vietnamské ekonomice se poměrně daří a tak země v současnosti zažívá boom, což je vidět i na počtu rozestavěných budov. Životní úroveň se ale s Evropou nedá vůbec rovnat, průměrný Vietnamec se musí spokojit s platem kolem sta amerických dolarů. Polovina Vietnamců pracuje v zemědělství. Asi pětina lidí je bez práce. Vietnamci jsou ale velmi pracovití, což nakonec vidíme nebo jsme viděli na četných komunitách v České republice. „Pořád je třeba si ale uvědomovat, že se setkáváme s jinou kulturou. To co jde v českých nebo středoevropských podmínkách jednoduše, nemusí jít jednoduše ve Vietnamu,“ vysvětluje Dušan Lošonský, který právě z výše uvedeného poznatku těží. „Vietnamci berou Českou republiku jako významného partnera, se kterým mají dobré zkušenosti.“ Proto věří manažer ROSSu v úspěch. Země na jihu Asie je rájem také turistů, ne ale tím klasickým – přeplněným. Vietnam nabízí bezpočet zajímavostí, přírodních krás i architektury. Vzhledem k totalitárnímu režimu a dlouhotrvajícím nepokojům se země otevřela pro návštěvníky teprve nedávno. Vládnou tam na první pohled zvláštní pořádky. Lidé mohou podnikat, pracovat u soukromých firem, ale nesmí kritizovat státní politiku. Turisté mívají namířeno do velkých měst – metropole Hanoje a rovněž do Ho Či Minova města na jihu. Hanoj je zachovalou ukázkou někdejší francouzské kolonizace, v porovnání s Ho Či Minovým městem je nesrovnatelně klidnější a místní úřady se ani nesnaží to měnit. Druhé velké město je centrem obchodu a zábavy, úředně se jmenuje po velkém vůdci revoluce Ho Či Minovi, lidé jsou ale zvyklí říkat Saigon. Dalším lákadlem, ale z úplně jiného soudku, je veletok Mekong a hlavně jeho delta. Jedná se o obrovské území, které se díky sedimentům každoročně zvětšuje. „Turisté se tam dostanou lodí, upozorňovali mě na pojízdné trhy, to je prý něco úžasného,“ usmívá se Dušan Lošonský. Princip trhu spočívá v tom, že obchodníci, převážně se svými výpěstky, přijedou po řece na jedno místo a za drobný peníz prodávají. „Kdo tam prý ochutnal třeba ananas, už ten náš z České republiky nikdy nechce vidět. Pravá chuť ananasu je prý jedině u Mekongu,“ doplnil. Pro vstup do Vietnamu je třeba mít vízum, která vydávají zastupitelské úřady, Doprava uvnitř země je možná letadlem s dokonce vyššími standardy než v Evropě, popřípadě lodí nebo autobusem. „Stejně jako v ostatních zemích popisovaného regionu jsou i ve Vietnamu autobusy a to dvojího druhu – dražší a luxusnější a potom ty levné a pomalé, kde mají problémy především velcí lidé. Asiati jsou malí a nepotřebují tolik místa na nohy,“ uzavírá s praktickými informacemi Dušan Lošonský. (rah) Zdroj: www.orbion.cz Foto: internet To co jde v českých nebo středoevropských podmínkách jednoduše, nemusí jít jednoduše ve Vietnamu. Vietnam / 13 ROSS PODPORUJE: Třetí firemní dobrovolnictví v Modletíně Ve společnosti ROSS Holding se stává tradicí pomáhat potřebným z občanského sdružení Benediktus. Své sídlo mají v Chotěboři, řadu programů pro postižené ale organizují v malebném železnohorském prostředí v Modletíně. Před několika lety tam koupili rozpadlou faru a ještě v horším stavu někdejší lázně. Dnes se místo mění k nepoznání. Letošní dobrovolnictví proběhlo v sobotu 9. června. Počasí sice práci venku moc nepřálo, strávit víkend s lopatou, hráběmi a třeba i kleštěmi se nakonec rozhodlo dvanáct lidí z ROSSu. „Pozvánku pravidelně posíláme asi třem stovkám lidí, vždy se ale přihlásí jen hrstka. Docela nás to mrzí, ale nedá se nic dělat. Třeba se to v příštích letech zlomí,“ říká za pořadatele Zdena Stryková, která stála na samém počátku pomoci občanskému sdružení Benediktus. „Přemýšleli jsme tehdy jak jim pomoci. Každý samozřejmě uvítá peníze. Dobrovolná práce nás ale napadla jako zajímavá alternativa pomoci, navíc v ROSSu pracují lidé znalí různých řemesel a taková práce je v Modletíně potřeba.“ Spolupráce s chotěbořským sdružením byla už před tím, dobrovolnictvím ale vznikají úplně nové vazby. „Když s někým 14 / ROSS podporuje pracujete, tvoří se jiný osobní vztah než v jiných, běžnějších situacích,“ doplnila Zdena Stryková. „Z našich aktivit rozhodně nechceme polevit,“ stojí si za svým. Letošní pomoci se kromě známých tváří z managementu firmy zúčastnili také úplně noví lidé. „Chci poděkovat Ivě Prejzové, Janu Tirmantingerovi, Lukáši Chalupovi, Liboru Jarošovi, Václavu Bláhovi a také Václavu Brečkovi z firmy RHPI. Velmi si ale vážím i těch, kteří s námi jezdí pravidelně, také jim patří velký dík, Jsou to Jiří Novák, Jana Charvátová, Jana Blažková, Roman Stryk a Dušan Lošonský se ženou Sandrou,“ vyjmenovala Zdena Stryková. Tentokrát se práce netýkala jen terénních úprav, úklidu a řezání dřeva v ještě nedokončeném areálu. „Pod silnicí vyrostla roubená chaloupka, kde bude sušárna ovoce a moštárna. Kolegové tam proto udělali elektroinstalaci a večer už mohli rozsvítit,“ dodala personální ředitelka Jana Blažková, která do Modletína také jezdí od začátku. „Jsem ráda, že můžeme takto pomoci. Navíc firemní dobrovolnictví je trend všude ve světě,“ vysvětluje Blažková s tím, že v České republice existuje několik iniciativ, jak popisovaný způsob pomoci ještě více podpořit. Je to společná podpora neziskového sektoru, na které se podílí zaměstnanec i zaměstnavatel. „Kromě té práce je přínosná i změna prostředí. Manažeři sedí celý den v autech, na jed- náních a ostatní se pohybují po stavbách a nebo také sedí v kanceláři. Tohle je obrovská změna, najednou se ve stejném kolektivu pracuje, nechybí zábava a ještě máme možnost komunikovat s klienty Benediktusu v jejich vlastním prostředí, což je velmi obohacující.“ Další novinkou letošního dobrovolnictví byla účast klientek sociální firmy Semitam. Z minulých čísel ROSS Magazínu víte, že Semitam je sociální firma, která dává příležitost lidem s různým sociálním handicapem. Nakonec některé z nich můžete potkávat v ROSSu, zajišťují úklid a nově i výdej obědů. „Do Modletína nakonec jely kromě vedoucí Martiny Kadlecové i dvě klientky Semitamu a byly nadšené. Hned se s Blankou Nikodemovou z občanského sdružení dohodly na další spolupráci, chtějí tam nadále jezdit jako dobrovolnice. Moc mě těší, že je prostředí oslovilo,“ řekla Zdena Stryková a domnívá se, že i toto ženám pomůže utříbit si pohled na svět. Jako tah správným směrem považuje rozvoj firemního dobrovolnictví i zmiňovaná Blanka Nikodemová z občanského sdružení Benediktus, hybatelka celé proměny areálu v Modletíně. „Považuji to za naprosto jedinečnou věc. Vidíme pomoc firem v zahraničí, v Česku moc ne. Vážím si toho moc,“ uzavírá Nikodemová. (rah) POZVÁNKY: Pojďte s námi za kulturou a pivem do Chotěboře 18. srpna 2012 se na chotěbořské náměstí rozezní hudba všech žánrů, připraveno je v pořadí čtvrté Pivovarské odpoledne. Na rozdíl od jiných podobných slavností mají ty chotěbořské nekomerční ráz a vstupné je zdarma. Kulturní program ale nezůstává pozadu, kromě místních kapel a tanečníků se představí zpěvák a hudebník Vilém Čok. Začínáme ve 14 hodin úvodním slovem sládka Oldřicha Záruby. Následuje vystoupení Veselé sedmy, Dance Teamu Chotěboř a Peter Nagy revivalu. Sedmnáctá hodina bude patřit pivní soutěži spojené s dražbou výrobků chráněné dílny občanského sdružení Benediktus. Průběžně se bude prezentovat také sociální firma Semitam, pro děti i dospělé chystají papírový workshop. Od půl šesté následuje koncert místní rockové kapely Defragment a od devatenácti hodin vystoupí právě Vilém Čok. Slavnosti zakončí regionální rocková legenda Titan. 1. 7. Festival švédských kapel 20. 7., 24. 8., 15. 9. Diskopárty v Oku od 18.00 hodin I Oko Domácí host – The Mask z Jihlavy. 7. 7., 3. 8., 7. 9. Rockotéka RRB s pivovarem Chotěboř od 20.00 hodin I Oko 6.–8. 7. Literární Vysočina, koncert Ivana Hlase Čechovka Tradiční festival pro milovníky literatury všech žánrů s nabitým programem, hosty a také koncertem Ivana Hlase. Festival pořádá o. s. Literární Vysočina, na akci se nevztahuje slevový kupón. 11. 7. M.A.D. Band (Rusko) a NOVOVESKA (ČR) od 20.00 hodin I Oko Ska & punk – koncert od 20.00 hodin I Oko Diskotéka s Dj Vesy a Jarda. 15. 8. Marcel Kříž a Pohublá Zrzka od 20.00 hodin I Oko Blues/folk koncert. 18. 8. Pivní odpoledne Chotěboř od 14.00–22.00 hod. náměstí Chotěboř Pivní slavnosti s kulturním programem pro všechny. 14. 9. OKO nad Brodem Oko Festival regionálních kapel – LSD, Sakala, Emergenzy Brno a další… 21. 9. Party – techno & house Oko Párty s taneční muzikou, DJ Longie, DJ Cucu. KUPÓN na slevu 30 Kč Po předložení tohoto kupónu při vstupu do klubu Oko získáváte slevu na vstupném na akce pořádané klubem Oko ve výši 30 Kč. Kupón nelze uplatnit v předprodeji. Reportáž / 15 platnost 1. 7. 2012–30. 9. 2012 Připravili jsme pro Vás užitečný elektrotechnický AJ–CZ slovník dnes od písmene UŽITEČNÉ: slovník / KŘÍŽOVKA Gyrate [dʒaı‘reıt] Hacksaw [‚hæks] Hair [heə(r)] Hair crack Hair cross Half [hɑːf] Half axis Half finished product Half line Half round file kroužit, otáčet se pila na kov vlas vlasová trhlina nitkový kříž (geodézie) polovina poloosa polotovar polopřímka půlkruhový pilník Hand held Hand operated switch Hand tool Hand tools Handbook [‚hænbʊk] Handling [‚hændlıŋ] Handling desk Hang [hæŋ] Hang up Hard [hɑːd] ruční, kapesní, přenosný ruční spínač ruční nástroj ruční nářadí manuál zacházení manipulační stůl zavěsit, viset zavěsit, položit (telefon) tvrdý, obtížný, pronikavý Headed notepaper Health [helΘ] Health impairing Heap [hiːp] Heat [hiːt] Heavy [‚hevy] Heavy current Heavy duty Height [haıt] Hidden [‚hıdən] Hall [hɔːl] Hammer [‚hæmə(r)] Hammer block Hammer down Hammer drill Hand [hænd] Hand circular saw Hand drill Hand grip Hand hammer hala kladivo beran (bucharu) přitlouci kladivem vrtací kladivo ruka, ručka, podávat ruční kotoučová pila ruční vrtačka rukojeť ruční kladivo Hard error Hard failure Hard hat Hardness [‚hɑːdnəs] Hardwood [‚hɑːdwʊd] Hatchet [‚hætʃıt] Haul [hɔːl] Haulage [‚hɔːlıdʒ] Haulage company Head [hed] trvalá chyba závažná porucha ochranná přilba tvrdost tvrdé dřevo sekerka táhnout, dopravovat, těžit přeprava (kamionová) spediční firma, přepravce hlava, čelo Hidden defect High [haı] High capacity High duty High lift truck High power station High voltage High voltage cable High voltage fuse High transmission line Křížovka o cenu Vyluštěnou tajenku zasílejte nejpozději do 31. 8. 2012 na e-mailovou adresu [email protected]. Správné odpovědi vylosujeme, výherce získá 4 volné vstupenky na akce dle vlastního výběru do klubu Oko v Havlíčkově Brodě (www.kluboko.cz). Připomínky, nápady a náměty k časopisu prosím vhazujte do schránky označené ROSS magazín v sídle ROSS Holding v přízemí za recepcí vlevo nebo posílejte na e-mailovou adresu: [email protected] 16 / Užitečné H hlavičkový papír zdraví poškozující zdraví hromada, halda, skládka teplo, žár, ohřev těžký, masivní, tlustý silnoproud určený pro těžký provoz, vysoce výkonný výška skrytý skrytá závada vysoký, mocný velkokapacitní vysoce výkonný, pro velká zatížení vysokozdvižný vozík elektrárna velkého výkonu vysoké napětí, vysokonapěťový kabel vysokého napětí pojistka na vysoké napětí vedení vysokého napětí V tajence najdete část epigramu Karla Havlíčka Borovského. Pomodli se, Čechu, k svatému Vojtěchu … (pokračování v tajence) Tajenka z č. 2/2012 zní: by tě vzaly samostatné národy do cechu. Z došlých odpovědí jsme vylosovali pana Milana Jasoňka z Otice, který vyhrává 15 litrový soudek piva Chotěboř Prémium. fotogalerie 18. ročník firemního turnaje v malé kopané, 26. května 2012 V PŘÍŠTÍM ČÍSLE: HISTORIE: Textilka Löwy-Drucker REPORTÁŽ: Imrich Gablech REPORTÁŽ: Factoryard ŽACLÉŘ
Podobné dokumenty
ke stažení zde - ROSS Holding as
nových bloků jaderných elektráren, investicích do velkých staveb. Musíme se na
tyto zakázky dobře připravit.
Diplomová práce
pohanskými a východními, ale i křesťanskými a židovskými mystickými spirituálními kulty.
Kolektivní nevědomí - podle Junga součást nevědomé složky psychiky jedince, která
nepochází z jeho individuá...