Dukla Sport

Transkript

Dukla Sport

2/2016
þWYUWOHWQtN$6&'8./$D7-'XNOD3UDKD
260$'8./<=9Ë7ċ=,/$1$
35,0È725.È&+329ě$'ċ
Galerie
0LVWURYVWYtUHSXEOLN\GUXåVWHYYDWOHWLFH
9ROHMEDOLVWp'XNO\/LEHUHF
9ROHMEDOLVWp'XNO\/LEHUHF
REKiMLOLH[WUDOLJRYêWLWXO
9ãHVWpP¿QiOHNWHUpPX
SĜLKOtåHODUHNRUGQtQiYãWČYD
H[WUDOLJ\GLYiNĤ
VYČĜHQFLWUHQpUD0LFKDOD
1HNRO\]YtWČ]LOLYEUQČQVNp
KRNHMRYpDUpQČ
SRVHWHFK
D&HONRYČ
VpULLY\KUiOLQD]iSDV\
0LVWUHPþHVNpH[WUDOLJ\
MH'XNODSRY]QLNX
VDPRVWDWQpýHVNpUHSXEOLN\
SRþWYUWpDFHONRYRXVEtUNX
PLVWURYVNêFKWLWXOĤOLEHUHþWt
YROHMEDOLVWpUR]ãtĜLOL
QDþtVOR
S
R
X
R
MV
\
U
W
V
ČWPL
Obhájit titul se „vojenskému“ klubu
naposledy povedlo přesně před 40 roky.
Tehdy v letech 1975 a 1976 slavila dva tituly v řadě nejlepší liberecká generace všech
dob, která v tomto období senzačně triumfovala v Poháru mistrů evropských zemí.
„Letošní sezona byla pro nás jednoznačně těžší než ta loňská, neboť celková
kvalita extraligy byla mnohem vyšší než
před rokem. I proto si obhajoby titulu nesmírně cením,“ říkal liberecký kouč Michal
Nekola, který v klubu vede volejbalisty už
sedmou sezonu.
„Jsem strašně šťastný, že jsme dokázali obhájit titul už v šestém zápase série
a nemuseli doma organizovat rozhodující
sedmý. Z Brna šel totiž strach a naši kluci
už toho měli po celé sezoně plné zuby. Byla
to pro všechny obrovská úleva,“ radoval se
Pavel Šimoníček, ředitel libereckého klubu,
kterému se podařilo udržel stejnou dvanáctku hráčů, která před rokem získala pro
Liberec po 12 letech titul. To je na poměry
v kolektivních sportech značně ojedinělé.
„Je to pro mě premiéra, za svoji hráčskou ani trenérskou kariéru jsem nezažil, že
by zůstal komplet celý kádr. Je to pro nás
určitě velká výhoda,“ vyhlašoval před startem právě uplynulé sezony kouč Nekola.
Stejný tým tak letos získal druhý titul
v řadě okořeněný předchozí trofejí v Českém poháru. Ceněný double tak volejbalisté Dukly oslavili po 15 letech a podruhé
v historii.
Text: Ivana Roháčková
Foto: Matouš Müller
V šatně VK Dukly Liberec pár minut po zisku titulu
Editorial
Bára Špotáková, David Svoboda, Jarda Kulhavý, Ondra Synek, čtyřkajak Dukly. To jsou medailisté
ASC DUKLA z Londýna, z poslední letní olympiády. Všichni jmenovaní jsou v závěrečné přípravě na Rio.
Jejich příprava nebyla a není jednoduchá. Bára se zranila při soustředění na Kanárských ostrovech, David léčil virózu a bolesti bérce, Jardu trápilo zlomené zápěstí levé ruky, Ondra objevil letitou zlomeninu
obratle a čtyřkajak dlouho hledal optimální sestavu. K tomu se ještě přidala bolestivá achilovka loňské
mistryně světa Zuzky Hejnové. Hraje se už o čas. Vše se musí doléčit a co nejlépe připravit. Věříme, že to
naše osobnosti armádního sportu za pomoci odborníků – trenérů, lékařů, fyzioterapeutů – zvládnou.
Kolem čtyřiceti sportovců ASC DUKLA bude reprezentovat Českou republiku v Riu. Máme velký úkol:
chceme uspět. A sportovce, kteří by mohli na XXXI. letních olympijských hrách uspět, ASC DUKLA skutečně má.
Přejeme našim sportovcům, ať se jim závěrečná příprava povede a ať máme po Riu co slavit.
ročník 11 / číslo 2 / 2016
Vydavatel
Armádní sportovní centrum DUKLA
Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6
IČO: 60162694
www.duklasport.cz
www.facebook.com/AscDukla
Adresa redakce
Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6
Telefon: 973 203 840
Fax: 973 203 913
E–mail: [email protected]
Jaroslav Prišč
Priščák
2
Redakční rada
Karel Felt
Jaroslav Pešta
Ivana Roháčková
Jiří Šimice
2 Jamajský blesk zasáhl Julisku
2 Boltův triumf a návrat Hejnové
4 Odložil nastartoval Holušu i Špotákovou
Šéfredaktor
plk. Jaroslav Priščák
Telefon: 973 203 801
Zástupce šéfredaktora
Ivana Roháčková
Telefon: 724 520 524
Obsah
6 Sběratelé nejcennějších medailí
8 Do Ria jen deblíři
10 Triumfy před Riem
12 Dvojka „bez“ se prodrala do Ria
13 O 36 setin vyhrálo společenství Dukly a ČVK
14 Dukláčtí bikeři očima trenéra
15 Pětibojaři střídavě závodili a marodili
16 Medaile nabité brazilskou energií a vášní
17 Změny v životě i ve sportu
Grafická úprava, zlom a korekce fotografií
Jiří Král (OPP VHÚ)
18 Závodní pauza byla delší, než jsem si
představoval
Jazyková úprava
Jaroslav Pajer (OPP VHÚ)
19 Radosti i bolesti
20 Milníky stříbrného skifaře
Tisková příprava a tisk
Profi-tisk group s.r.o.
Evidenční číslo: MK ČR E 18249
ISSN 2336-873X
Číslo 2 / 2016 vyšlo: 8. 7. 2016
V jednotkách ozbrojených sil
rozšiřuje ASC DUKLA
Publikované materiály nelze rozšiřovat
bez souhlasu vydavatele
Redakcí nevyžádané materiály
se nevracejí
NEPRODEJNÉ
21 Jízda vodních dravců
10
22 Kandidáti Dukly pro LOH v Riu de Janeiro
24 Zlatá jízda Jiřího Dalera
26 Pestrobarevné je oblečení do karnevalového
Ria
27 100 párů běžících nohou Emila Zátopka
28 Náš život pod pěti kruhy
29 Ledecká korunována Královnou bílé stopy
30 Jubilanti armádního sportu
Foto na obálce: Ivana Roháčková
31 Jan Železný přehodil životní padesátku
32 Termínovka
32 Medaile, rekordy a tituly
22
2
0LVWURYVWYtUHSXEOLN\GUXåVWHYY DWOHWLFH
ýRNROiGRYiWUHWUD
-DPDMVNêEOHVN
]DViKO-XOLVNX
9SUDYpSROHGQHNYČWQD]DYtWDO8VDLQ%ROWQHMVODYQČMãtVSRUWRYHF
SODQHW\DIHQRPpQVYČWRYpKRVSULQWXQDDUPiGQtVWDGLRQ-XOLVND
YSUDåVNêFK'HMYLFtFK-DPDMVNêEOHVNVHSRSUYp]DVWDYLOY3UD]H
DWRFHVWRXQD=ODWRXWUHWUX2VWUDYDNDPGRUD]LOMLåSRRVPp
Bolta přivezla kolona tří luxusních
černých limuzín za přísného doprovodu
ochranky a běžících dětí až k dráze. Jak vystoupil, vytvořil se v mžiku kolem slavného
atleta chumel asi čtyřiceti fotografů, kameramanů a nadšené děti se seskupily kolem
ochozu.
A Usain? Ten se na ploše stadionu věnoval hlavně dětem. Životní zážitek si tak
odneslo zhruba 600 dětí ze závodů Čokoládová tretra, který právě na stadionu probíhal. Odstartoval dva závody na 100 metrů, běh dětí sledoval až do cíle a asi jako
jediný jim zatleskal. Těm nejlepším potřásl
Bolt pravicí a na stupních vítězů jim předal
medaile. U výškařského doskočiště si sedl
mezi mladé závodníky, a když naděje české atletiky ukázaly tradiční Boltovo vítězné
gesto, dokonce si je vyfotil svým mobilním
telefonem. Ostatním podepisoval fotografie a dělal společná selfie.
.DQDG\RGPLQLVWUD
REUDQ\
Na armádní stadion se dostavil i ministr obrany Martin Stropnický, který předal
legendárnímu sprintérovi neobvyklý dárek
– kanady velikosti 13 s tkaničkami v barvách trikolory. Dukláci Boltovi věnovali retrodres Dukly s jeho jménem.
Z Julisky se Usain Bolt přesunul na tiskovou konferenci, kde mluvil o motivaci,
zraněních, ale i o svých dalších cílech. Podle jeho slov se mu na armádním stadionu
Juliska mezi dětmi moc líbilo a doufá, že
svým příkladem přitáhne ke sportu i další.
„Work hard and dream big – usilovně pracovat a jít za svými sny,“ radí všem Usain
Bolt.
Text a foto: Ivana Roháčková
0LVWURYVWYtUHSXEOLN\GUXåVWHYY
=ODWiWUHWUD
DWOHWLFH
%ROWĤYWULXPI
DQiYUDW+HMQRYp
7UDGLþQtDSĜHVWRYêMLPHþQêKRVWRSČWUR]]iĜLO=ODWRXWUHWUX1HMU\FKOHMãt
VSULQWHUKLVWRULH8VDLQ%ROW]QRYXGRUD]LOGR2VWUDY\DSĜLVYpRVPp~þDVWL
SRRVPp]YtWČ]LO%\ĢYČĜLOåHQDWČãHQêPRVWUDYVNêPIDQRXãNĤPSĜHGYHGH
þDVSRGVQDNRQHFQHMYČWãtDWOHWLFNiKYČ]GDVRXþDVQRVWLY]DOD]DYGČN
LYêNRQHPRRVPVHWLQKRUãtP
V Ostravě Bolt využil dobrých podmínek i atmosféry k vylepšení svého letošního
nejlepšího času, byť si úvodní část své stovky vyčítal. „Prvních padesát metrů bylo trochu pomalých, start nebyl nic moc,“ uznal
světový rekordman.
Zlatá tretra měla i své české hrdiny.
A nečekané! Tyčkařka Jiřina Ptáčníková
zdolala svým výkonem 460 cm i kubánskou
mistryni světa Yarisley Silvaovou. Ještě větší
senzaci způsobil dvacetiletý Filip Sasínek,
jenž na patnáctistovce triumfoval v evropské konkurenci a za sebou nechal i halového vicemistra světa na této trati Jakuba
Holušu, který se dlouho pohyboval na čele
startovního pole. V závěru mu však došly
síly a doběhl sedmý za 3:38,86.
První start sezony na své trati 400 m
překážek absolvovala dvojnásobná mistryně světa Zuzana Hejnová. V čase 55,69
doběhla třetí.
„Nejsem spokojená, čekala jsem úplně
něco jiného a nemá cenu hledat výmluvy.
Do šesté překážky jsem se cítila dobře, ale
pak jako by mě někdo přetáhl a už to nešlo,“
líčila česká rekordmanka. Potíže s nohou jí
pak přiměly zrušit starty i na dalších Diamantových ligách.
O nejlepší výkon sezony 87,37 m se
v oštěpu postaral Němec Thomas Röhler,
z tria svěřenců Jana Železného byl nejlepší Jaroslav Jílek. Na čtvrtce doběhl Pavel
Maslák třetí za 45,46 s. V tyčkařském sektoru skončil čtvrtý Jan Kudlička, když zdolal
570 cm. Český rekordman Michal Balner
skončil devátý za 535 centimetrů. V závodě
na 1 500 metrů se neztratila běžkyně Kristiina Mäki, která doběhla šestá a zlepšila si
osobák na 4:10,94 min.
Text: Michal Osoba (Právo)
Foto: Ivana Roháčková
$WOHWLFNp]iYRG\0HPRULiO-RVHID2GORåLOD
2GORåLOQDVWDUWRYDO+ROXãX
LâSRWiNRYRX
1i]QDN\VNHSVH
SRQHSĜtOLãY\GDĜHQêFK
~YRGQtFKGYRXVWDUWHFK
VH]RQ\]PL]HO\PtODĜ
-DNXE+ROXãD
SĜLURþQtNX
0HPRULiOX-RVHID
2GORåLODRSČWSĜHGYHGO
VYpUDNHWRYp]U\FKOHQt
Y]iYČUX]iYRGX
1D-XOLVFHPXVNYČOê
¿QLãVWDþLOQDGUXKp
PtVWR]D0LFKXHP
]%DKUDMQXDSĜHGHYãtP
QDGUXKêQHMOHSãt
YêNRQ+ROXãRY\NDULpU\
5\FKOHML
EČåHOMHQYORQLSĜL
VYpPþHVNpPUHNRUGX
YH6WRFNKROPX
„Jsem nadmíru spokojen,“ hlásil Holuša a dobrá nálada na něm byla znát. Jaký
to rozdíl proti rozpakům po sedmém místě na ostravské Zlaté tretře a jedenáctém
na Diamantové lize v Eugene. „Jak člověk
už běhá delší dobu, pak hledá, co je špatně,
to mu nahlodává psychiku. Tak jsem rád, že
jsem tu běžel takhle dobře,“ pochválil se
svěřenec Jiřího Sequenta.
3ĜLSUDYHQê
QD$PVWHURGDP
Na druhou pozici za jasně vedoucího
reprezentanta Bahrajnu se propracoval
v závěrečné třetině hlavní disciplíny memoriálu. „Nechtěl jsem to přepálit, proto jsem
na Bahrajnce ani nereagoval. Držel jsem se
vzadu a od kiláku začal útočit,“ popisoval
úspěšnou taktiku.
Výrazně si tak zvedl sebedůvěru před
červencovým mistrovstvím Evropy v Amsterodamu. „Teď už vím, že jsem na tom dobře
a připravím se na boj o titul z mistrovství
Evropy. To je jasný cíl,“ předsevzal si Holuša.
Povzbuzená z Julisky odcházela i oštěpařka Barbora Špotáková, vždyť Odložilův
memoriál byl teprve jejím druhým startem
po zlomenině zánártní kosti. „A tady jsem
to trochu zlomila. Naštěstí tedy ne nohu,“
vtipkovala po vítězném hodu dlouhém
63,79 m.
=OHSãHQtRþW\ĜLPHWU\
Oproti svému prvnímu startu na Diamantové lize v Římě se zlepšila téměř
Jakub Holuša
o čtyři metry. „Takže už začínám mít úsměv
na rtu a hlavně je to příslib dalších úsměvů
v sezoně,“ vyprávěla světová rekordmanka.
Na Julisce se totiž teprve postupně
propracovávala k delšímu rozběhu. „V Římě
jsem šla úplně z chůze. Tady už jsem si
na konci zkusila i svůj klasický rozběh. Vlastně to bylo poprvé, co jsem o té noze vůbec
nevěděla,“ pochvalovala si dvojnásobná
olympijská vítězka. „Rezervy tam jsou ještě
velké, to nepřeháním,“ ujišťovala.
Na Odložilově memoriálu předvedla
zcela totožný nejdelší hod jako Polka Maria
Andrejczyková, ale kvalitní série se všemi
čtyřmi měřenými hody za 60 metrů jí zajistila vítězství. A na zraněný nárt nemusela
brát ohledy.
9\KUiOL0DVOiN
„Úplně to samozřejmě zhojené není,
Ruda (trenér Černý) byl vyklepanej, pořád
Finále běhu na 100 m
3RGČNRYiQt
/HWRãQt 0HPRULiO -RVHID 2GORåLOD SĜHNRQDO YãHFKQD RþHNiYiQt%H]QDGVi]N\NGRSĜLãHOQDVWDGLRQ'XNO\QD-XOLVFHQHER
XVHGOSĜHGWHOHYL]LYLGČOPtWLQNY\VRNpVSRUWRYQt~URYQČ
93UD]HE\ORSRSUYpGRVDåHQRþDVXSRGVHNXQGQDPHWUĤ9HY\URYQDQpP]iYRGČQDP]DEČKOLPXåLVYČWRYp
þDV\9RãWČSXSRWYUGLOD%DUERUDâSRWiNRYiSR]UDQČQtVWRXSDMtFtYêNRQQRVW
3RĜDGDWHOp ]DMLVWLOL ]DKUDQLþQt ~þDVWt Y\URYQDQRX NRQNXUHQFL
V QDãLPL DWOHW\ D GLYiFL YLGČOL GDOãt Y\QLNDMtFt YêNRQ\ 'RNRQDOi
RUJDQL]DFH LQIRUPDþQt VHUYLV XND]DWHOH YêNRQĤ REĜt REUD]RYN\QDVWDGLRQXSRGWDNWRYNRXĜHGLWHOH]iYRGX0LORVODYDâHYþtND
KODVDWHOHâWČSiQDâNRUSLODDFHOpRUJDQL]DþQt]DMLãWČQtQDVWDGLRQXĜHGLWHOHP'XNO\SOXNRYQtNHP-DURVODYHP3ULãþiNHP
.UiVQpSRþDVtLSRKOHG]HVWDGLRQXQDSDQRUDPD3UDK\SĜLGiYi]iYRGĤPQH]DSRPHQXWHOQRXDWPRVIpUX.UiWNpPLOpSĜHGVWDYHQtY]iFQêFKKRVWtSUH]LGHQWDSURIHVRUD.ODXVHSDQtSULPiWRUN\3UDK\DGDOãtFK
3UDKD VL ]DVORXåt DE\ PČOD YUFKROQê SRGQLN VYČWRYp DWOHWLN\
9ČĜtPåHPČVWR3UDKDSRVN\WQH¿QDQþQtGRWDFHNXVSRĜiGiQt
PH]LQiURGQtFK]iYRGĤVYČWRYpDWOHWLN\
'RNRQDOê DWOHWLFNê NRQFHUW QDGFKO YãHFKQ\ ~þDVWQtN\ 0RKX
ĜtFL]DVHEHDGDOãtåHWRE\OMHGHQ]QHMOHSãtFKPtWLQNĤNWHUp
MVHPYLGČO
'ČNXMHPHDWČãtPHVHQDSĜtãWČ$OHã)UDEãD
mi říkal: opatrně, opatrně. Ale to já neumím. Když se chcete rozběhnout
na 64 metrů, nemůžete do toho jít opatrně,“ vysvětlovala.
Druhé české vítězství na mítinku obstaral čtvrtkař Pavel Maslák, byť
z výkonu 45,61 příliš nadšený nebyl. Z mezinárodního pohledu byla vrcholem první stovka v historii memoriálu pod deset sekund, postaral se o ni Ben
Júsef Meite z Pobřeží Slonoviny časem 9,99 s.
Barbora Špotáková
6
$WOHWLND
6EČUDWHOp
QHMFHQQČMãtFK
PHGDLOt
$WOHWLDUPiGQtKRYUFKRORYpKRVSRUWXMVRXPH]L
VSRUWRYQtPLRGYČWYtPL'XNO\RGSRþiWNXY]QLNX
QHMþDVWČMãtPLVEČUDWHOL]ODWêFKRO\PSLMVNêFK
PHGDLOt$UPiGQtVSRUWRYFLRGURNX
]tVNDOLFHONHP]ODWêFK]WRKRWĜHWLQXWM
Y\ERMRYDOLDWOHWLDWRRãWČSDĜ-DQäHOH]Qê]tVNDO
GDOãtGYČ]ODWpYGREČNG\VLRGVNRþLOQDSiUOHW
]'XNO\D'DQD=iWRSNRYiSRWpFRE\OYDUPiGČ
RGGtOåHQUR]SXãWČQ
První zlatou atletickou medaili vyhrál Emil Zátopek v Londýně 1948 v běhu
na 10 km, v roce 1952 z Helsinek přivezl
hned tři zlaté (5 km, 10 km a maraton). Chodec Jozef Pribilinec vyhrál 20 km v Soulu
1988, oštěpař Železný přivezl první zlatou
z Barcelony 1992, tam zvítězil i desetibojař
Robert Změlík a Roman Šebrle přidal další
desetibojařskou v Aténách 2004. Zatím poslední dvojnásobnou olympijskou vítězkou
v atletice je oštěpařka Barbora Špotáková,
která vyhrála v Pekingu 2008 a obhájila
v Londýně 2012.
Atleti mají ve své sbírce ještě 5 stříbrných (Zátopek, Odložil, Bugár, Železný,
Šebrle) a 2 bronzové (Skobla, Dvořák) olympijské medaile.
I pro letošní hry v Riu vysílá ASC DUKLA největší počet olympioniků v atletice.
K 26. červnu mají nominační kritéria splněna následující sportovci.
3DYHO0DVOiN
Do letní sezony vstoupil svěřenec Dalibora Kupky posílen obhajobou halového
světového zlata a jistotou startu v Riu. Pro
evropský šampionát v Amsterodamu si vybral dvoustovku, v Riu poběží dvojnásobnou trať. Nejrychleji ji zatím zvládl už v únoru při jihoafrickém soustředění za 45,33.
-DNXE+ROXãD
Halový vicemistr světa z Portlandu
zvládá špičkově dvě distance, před osmistovkou ale nyní preferuje patnáctistovku.
Do sezony vstoupil pozvolněji, Zlatá tretra
ani Diamantová liga v Eugene mu zcela
podle představ nevyšly, ale při Odložilově
memoriálu v Praze už se blýsknul svým druhým časem kariéry 3:35,15.
-DURVODY%iED
Olympijskou jistotu měl už od halového republikového šampionátu, který vyhrál
výkonem 226 cm. V letní sezoně zatím svůj
výsledek nevylepšil, byť si drží vyrovnanou
formu. Nejlepším závodem první části sezony byla pro svěřence Jana Janků Diamantová liga v Birminghamu, kde opět zdolal
226 cm.
-DQ.XGOLþND
Hned po soustředění se skvěle předvedl ve větrném extraligovém závodě výkonem 565 cm, což byl příslib útoků na český
rekord. Poté v nabitém programu závodů
i vinou drobných zdravotních potíží už svůj
výkon z Plzně nezlepšil. Jeho úsilí o překonání rekordu se ale podařilo na mítinku
Pražská tyčka na Václavském náměstí, když
na třetí pokus zdolal 583 centimetrů a o jeden tak vylepšil rok starý dosavadní nejlepší výkon Michala Balnera.
0LFKDO%DOQHU
Českému rekordmanovi rovněž komplikovaly první půlku sezony bolesti krční
páteře, svůj nejlepší závod absolvoval další ze svěřenců Boleslava Patery při mítinku
Praga Academica na Strahově, kde zvítězil
výkonem 555 cm.
7RPiã6WDQČN
Ze soustředění si přivezl natržený sval,
k tomu se přidaly potíže se zády, a tak
svěřenec Petra Stehlíka nabral tréninkové
manko. Forma však začala růst v pravý čas,
což potvrdil na táborském náměstí při republikovém šampionátu, kde zvítězil svým
sezonním maximem 20,39 m.
Tomáš Staněk
-DNXE9DGOHMFK
Snový start sezony katapultoval svěřence Jana Železného do čela světových tabulek, v japonském Kawasaki si zlepšil osobní
rekord na 86,76 m. Forma mu vynesla pozvánky i na Diamantové ligy, v Šanghaji si
připsal druhé místo.
9tWČ]VODY9HVHOê
Také bývalý mistr světa se prosadil
v Šanghaji na stupně vítězů, třetí místo bral
za 83,81 m. Pak ho ale v rozletu přibrzdilo
onemocnění, kvůli němuž musel na poslední chvíli zrušit start na Zlaté tretře a více
než měsíc nemohl závodit.
-DURVODY-tOHN
Služebně nejmladší člen skupiny Jana
Železného se posouvá každým rokem, letos už dokázal pravidelně házet za 80 metrů. Zatím svůj životní pokus předvedl v japonském Kawasaki, kde hodil 83,19 m, jen
o sedmnáct centimetrů méně předvedl
v Ostravě na Zlaté tretře.
3HWU)U\GU\FK
Závěr přípravy mu přinesl potíže se
zády, kvůli nimž musel start sezony odložit a první závodní pokusy absolvoval až
na Zlaté tretře. Na obnoveném mítinku
Pravda-Televízia-Slovnaft v Bratislavě už
výkonem 82,19 m splnil limit pro olympiádu v Riu, jenže v nabitém souboji s parťáky
ze skupiny mu patřilo tabulkově až čtvrté
místo.
Kateřina Šafránková
Jaroslav Bába
=X]DQD+HMQRYi
Přípravu v Africe si dvojnásobná mistryně světa nemohla vynachválit, ale těsně
před plánovaným startem sezony v katarském Dauhá se ozvala achilovka. Česká
rekordmanka se dala dohromady na Zlatou
tretru, kde zaběhla čas 55,69, pak opět dostala přednost rekonvalescence a další start
plánovala až na mistrovství Evropy.
%DUERUDâSRWiNRYi
Další smolařka úvodu sezony. Tenis
při soustředění skončil zlomeninou nártní
Jan Kudlička
Jakub Vadlejch
kosti. Místo tréninku chodila světová rekordmanka o berlích, ale dokázala se rychle vrátit do formy. Ze zkráceného rozběhu
začala v Římě, na Odložilově memoriálu
získala jistotu a v Táboře při mistrovství republiky už výkonem 66,87 m skočila do čela
letošních světových tabulek.
.DWHĜLQDâDIUiQNRYi
Kladivářka, medailistka juniorských
šampionátů, je zařazena do systému ASC
DUKLA od října minulého roku. V červnu
dvakrát zlepšila český rekord, který má nyní
hodnotu 72,47 m.
O limit ještě bojují koulař Ladislav Prášil, kladivář Lukáš Melich, běžkyně Kristiina
Mäki, …
8
9RGQtVODORP
'R5LDMHQGHEOtĜL
6H]RQDYRGQtKR
VODORPXVHNDåGRURþQČ
RGYtMtRGWRKRNGR
VHQDMDĜHSURERMXMH
GRUHSUH]HQWDFH
.WRPXVORXåtþW\ĜL
QRPLQDþQt]iYRG\
DSURQLNRKRYWRPWR
RKOHGXQHH[LVWXMH
YêMLPNDSĜLþHPå
YtWČ]RYpVL]DMLVWLOL
~þDVWQDRO\PSLMVNêFK
KUiFKY5LXGH-DQHLUR
7RVH]H]iVWXSFĤ
'XNO\%UDQGêVSRYHGOR
QD&.DãSDURYLVH
âLQGOHUHPMHOLNRå
]YtWČ]LOLYHWĜHFK]HþW\Ĝ
GRPiFtFKQRPLQDþQtFK
]iYRGĤ
„Do reprezentace se dostali na singlkánoi Tomáš Rak, kajakářka Štěpánka Hilgertová a kanoistka Monika Jančová. Na deblkánoích máme dvě posádky: Jonáš Kašpar
– Marek Šindler a Ondřej Karlovský – Jakub
Jáně. Bohužel se mezi nejlepší neprobojoval nikdo z našich kajakářů a také kanoista
Michal Jáně, který loni reprezentačně jezdil,“ vyjmenoval Jaroslav Volf, vedoucí trenér ASO vodního slalomu v Dukle.
„Z mého pohledu je Michal jeden z nejlepších kanoistů na světě, ale sráží ho nevyrovnanost výkonů. Buď vyhraje, nebo to
hodně pokazí. Ve třetím závodě kvalifikace
měl smůlu v tom, že dostal od brankových
rozhodčích velice přísnou padesátivteřinovou penalizaci a následkem toho se nevešel
do reprezentační trojice. Z pozice náhradníka ale dostal šanci startovat na prvním Světovém poháru v italském středisku Ivrea,
kde vyhrál a potvrdil své vysoké ambice.
Do budoucna však bude muset přidat, aby
ho podobné výpadky nepotkávaly,“ pokračoval Volf.
1D0(QDSyGLXMHQ
-DQþRYiYKOtGNiFK
Tím jsme se posunuli k mezinárodním
závodům. Na mistrovství Evropy v Liptovském Mikuláši skončila posádka C2 Karlovský – J. Jáně na nepopulárním čtvrtém místě, olympionici Kašpar – Šindler měli dotyk
na první brance a ten je rozhodil. Na těžké
Jakub Jáně, Ondřej Karlovský
Monika Jančová
trati byli nakonec sedmí. Kanoista Rak a kajakářka Hilgertová ve finále chyběli. Na medaile nedosáhly ani hlídky s výjimkou
stříbrných kanoistek, v jejichž sestavě jela
Monika Jančová, která v C1 skončila osmá.
O vítězství Michala Jáně v Ivrei (při
neúčasti některých olympioniků vyhrál
i semifinále) již byla řeč. Jančová tam byla
pátá, Rak osmý a dvojka Karlovský – Jáně
sedmá. Posledně jmenovaní pak v dalším
dílu Světového poháru ve španělském Seu
d'Urgell své umístění zopakovali a jejich
kolegové Kašpar – Šindler mezitím absolvovali kemp na olympijském kanálu v brazilském Riu de Janeiro. Obecně se dá říci,
že se na posledních dvou závodech v Seu
a ve francouzském Pau vodákům Dukly příliš nedařilo.
Marek Šindler, Jonáš Kašpar
9\KUiWVHPL¿QiOHPĤåH
EêWÄSROLENHPVPUWL³
Například nadějná semifinálová výhra
může být pro někoho „polibkem smrti“.
„Znám to z vlastní zkušenosti, poslední
jsem jezdil nerad,“ přiznal Jaroslav Volf.
„Ve finále jede vítěz až poslední z deseti
nejlepších a čeká, až na něj konečně přijde
řada. Hlavou se mu honí různé myšlenky
a hlavně registruje, jak se soupeři zlepšují. V Seu d'Urgell byl v této pozici Luboš
Michal Jáně
Hilgert, jemuž kvůli třem šťouchům nevyšel
závěr a skončil desátý. V Pau to samé potkalo Kašpara se Šindlerem,“ krčil rameny bývalý úspěšný reprezentant.
„Bylo to trochu smutné vyvrcholení
jejich posledního předolympijského testu.
Závod pokazili už v úvodu, ale jak jsem říkal,
je to nesmírně náročné na psychiku,“ dodal
Volf s tím, že nejlepší čeští deblíři měli velký
problém už na šesté brance. Rozhodčí to
původně ohodnotili padesátisekundovou
penalizací, ale i když po revizi videa trest
zrušili, Kašpar se Šindlerem dojeli poslední
se čtyřmi dalšími chybami a víc jak dvacetisekundovým mankem na vítěze.
V roli olympijských náhradníků se ocitli kanoisté Karlovský – Jáně a kajakářka
Hilgertová. Do Ria ale nepocestují a jejich
šance by mohla přijít jen v případě nějaké
závažné události, která by postihla nominované olympioniky.
Text: Milan Novotný
10
5\FKORVWQtNDQRLVWLND
7ULXPI\SĜHG5LHP
5\FKORVWQtNDQRLVWp
PDMt]DVHERXKRUNp
QRPLQDþQtMDUR
EČKHPNWHUpKRVL
XSHYQLOLVHEHYČGRPt
VPČUHPNRO\PSLiGČ
Y5LXGH-DQHLUR
.DMDNiĜ-RVHI'RVWiO
LþW\ĜNDMDNY\KUiOL
]iYRG\6YČWRYpKR
SRKiUXPHGDLOHVEtUDOL
LNDQRLVWD0DUWLQ)XNVD
DGHEONiQRH-DURVODY
5DGRĖ)LOLS'YRĜiN
NWHUiDOHPXVHOD
QHMGĜtY]YOiGQRXW
QHUYRYČQiURþQêERM
YRO\PSLMVNpGRGDWHþQp
QRPLQDFL
%\OWRWêGHQQDNWHUê
VHQH]DSRPtQi1DMHKR
]DþiWNXRGMtåGČOL
-DURVODY5DGRĖD)LOLS
'YRĜiNGRQČPHFNpKR
'XLVEXUJXEH]MLVWRW\
RO\PSLMVNpKR5LD
'RPĤVHYUDFHOLQHMHQ
VPtVWHQNRXGR%UD]tOLH
DOHWDNpVEURQ]HP
]QiVOHGQpKR]iYRGX
6YČWRYpKRSRKiUX
NWHUêPVH]QRYX
SĜLKOiVLOLNDEVROXWQt
VYČWRYpãSLþFH
Josef Dostál
„Jak jsme jeli i dokvalifikaci, bylo to náročné fyzicky i psychicky. Jsem rád, že jsme
se s tím takhle dobře popasovali. Tyhle závody, to je jeden velký sen,“ hlásil háček posádky Radoň.
Bronzoví medailisté na kilometru z MS
2013 se vloni na šampionátu v Miláně
na olympiádu v Riu de Janeiro neprobojovali a museli podstoupit dodatečnou kvalifikaci. Tu ale v Duisburgu zvládli a dařilo
se jim i v následných závodech Světového
poháru. Na dvoustovce dojeli pátí, na olympijském kilometru pak skončili třetí.
„Medaile je trochu nad plán, protože
jsem myslel, že padesát metrů do cíle zkapu a spadnu a budu to doplavávat. Jsem
nadmíru spokojený,“ usmíval se zadák Filip
Dvořák.
Kajakář Josef Dostál skončil v Duisburgu na kilometrové trati čtvrtý, ale byl to
jen rozjezd pro domácí závod Světového
poháru v Račicích. Dostál zvítězil a porazil
špičkovou konkurenci. Spolu s úřadujícím
mistrem světa Poulsenem zůstal vzadu
čtyřnásobný světový šampion Max Hoff
z Německa nebo Kanaďan Adam Van Koeverden, olympijský šampion na pětistovce
z Atén.
„Měl jsem za úkol se držet Reného
Holtena Poulsena, který jel vedle mě.
Na čtyřstovce jsem ho předjel, na pětistovce jsem už měl náskok lodi a půl. Pak
už jsem se soustředil na závěr. Hezky jsem
si to užíval,“ vyprávěl Dostál. „Už v rozjížďce jsme byli tři mistři světa, to byla legrace. Moc si cením, že jsem dokázal vyhrát
na domácí půdě, propagovat partnery
a sponzory a ukázat se mediálně. Je to
důležité směrem k olympijským hrám,
přinese mi klid do duše, že budu vědět,
že na to mám.“
Kanoista Martin Fuksa v Račicích zahajoval mezinárodní sezonu a i on si zde
posílil sebevědomí. Na kilometru dojel
třetí za suverénním Němcem Sebastianem
Brendlem a osmnáctiletým Moldavanem
Sergheiem Tarnovschim.
„Je tam medaile, to byl můj cíl. Že se to
povedlo v prvním závodě sezony, je parádní,“ pochvaloval si Fuksa. „Trochu mě mrzí
Moldavan vedle mě, toho jsem chtěl trochu
ve finiši potrápit, ale nakonec byl silnější.
Sebastian – to je kapitola sama o sobě. Ještě budu muset trochu trénovat.“
11
Martin Fuksa
Fuksa pak získal i stříbrnou medaili
na neolympijské pětistovce, kde se před něj
v závěru opět natlačil Serghei Tarnovschi.
„Serghei je mladej a rychlej. Já se budu
snažit ho v průběhu sezony dohnat, abych
byl rychlejší než on,“ plánoval Fuksa.
Českým hitem třetího závodu Světového poháru v portugalském Montemor-o-Velho byl první start sezony čtyřkajaku
v sestavě, která od olympijského Londýna
pravidelně vozila medaile z vrcholných
akcí. Vedení reprezentace v původním
týmu Daniel Havel, Lukáš Trefil, Josef Dostál
a Jan Štěrba během jara zkoušelo nadějného nováčka Jakuba Špicara. V Portugalsku
se ale sešel původní tým a na místě svého
triumfu na ME 2013 znovu vyhrál.
„Nešlo ani tak o vítězství, ale o to, abychom konečně po dvou letošních závodech Světového poháru a ne úplně ideálním výkonu na loňském mistrovství světa
předvedli ve finále silnou jízdu. Abychom
s ní všichni byli spokojení. To se povedlo
Filip Dvořák, Jaroslav Radoň
na jedničku. Je výborné, že jsme vyhráli,
a s takovým náskokem,“ hodnotil zadák Jan
Štěrba.
Povedené představení definitivně
ukončilo debaty o nominaci. V Riu pojede
čtyřkajak ve stejném složení jako v Londýně, kde získal bronzové medaile.
„Jsem rád, že bylo možné uzavřít nominaci tak brzy, závodníci teď budou mít
klid na přípravu. Parádní výkon čtyřkajaku
v Portugalsku nejen jednoznačně odpověděl na otázku složení posádky, ale posádku
stmelil a dodal jí sílu. Vím, že ještě svou výkonnost posunou vzhůru,“ pochvaloval si
reprezentační šéftrenér Pavel Hottmar.
Text: Martin Hašek (Sport)
)XNVDVHVWDOSRþWYUWpYĜDGČPLVWUHP
(YURS\QDSČWLVWRYFH]NLOiNXPiEURQ]
Kanoista Martin Fuksa se stal mistrem Evropy na pětisetmetrové trati a protáhl svou
neporazitelnost na evropských šampionátech na čtyři ročníky. S bronzem z olympijského kilometru tak v Moskvě získal dvě medaile. Na sprinterské dvoustovce, kterou stejně
jako kilometr pojede na olympijských hrách v Riu de Janeiro, dojel pátý. „Jsem spokojený.
Chtěl jsem hlavně získat zlato na pětistovce, to se mi povedlo. Za kilák jsem taky rád. A páté
místo na dvoustovce? Samozřejmě mám vždycky v koutku mysli, že bych na ní chtěl mít
medaile, bohužel to nikdy mezi dospělými nevyšlo. Tak snad někdy.“
Těsně pod pódiem skončila kajakářka Anna Kožíšková. Byla čtvrtá na kilometru, který
ale pro ženy není olympijskou tratí. „Jsem hodně spokojená. Kilák je trať, která mi sedí,“
řekla mistryně světa v maratonu. Na medaili by musela jet o vteřinu a půl rychleji.
Kajakář Jakub Špicar ve finále pětistovky obsadil páté místo a na medaili mu chyběly
necelé dvě sekundy.
12
9HVORYiQt
'YRMNDÄEH]³
VHSURGUDODGR5LD
2QGĜHM6\QHNSĜLYH]O]PLVWURYVWYt
(YURS\EURQ]DYGUXKpP]iYRGČ
6YČWRYpKRSRKiUXVNLIDĜĤVNRQþLO
KQHG]D1RYR]pODQćDQHP0DKHP
'U\VGDOHPGUXKê-HãWČYČWãtUDGRVW
'XNOHDFHOpPXþHVNpPXYHVORYiQt
DOHSĜLQHVODGRGDWHþQiRO\PSLMVNi
NYDOL¿NDFH'R5LDGH-DQHLURSRMHGH
LGYRMNDEH]NRUPLGHOQtND/XNiã+HOHãLF
D-DNXE3RGUD]LO
0(Y3R]QDQL%RMVH
åLYO\
Z květnového mistrovství Evropy v německém Brandenburgu přivezl Ondřej
Synek bronz, ve finále nestačil na obhájce
loňského triumfu Damira Martina z Chorvatska ani na Litevce Mindaugase Griskonise. „To nebylo veslování, to byl boj se
živlem,“ nechal se Synek slyšet po závodě,
v němž skifaře potrápily obří vlny. „Kvůli
bočnímu větru odtáhla celý závod pravá
ruka, takže ji teď mám ztuhlou a bolí mě
tak, že bych si ji nejradši uřízl. Ale i bez vln
bych měl co dělat. Musím se zlepšit, aby to
vypadalo k světu,“ věděl Synek. Těsně pod
stupni vítězů skončila v Brandenburgu
čtyřka bez kormidelníka a také ambiciózní
dvojka „bez“ Lukáš Helešic (juniorský mistr
světa v této disciplíně z roku 2014) a Jakub
Podrazil, které od bronzu dělilo 88 setin
vteřiny. A byla to předzvěst velkého úspěchu, který přišel o dva týdny později.
2O\PSLMVNi
GRNYDOL¿NDFH7ĜHWt
SRViGNDSUR5LR
Právě díky Helešicovi s Podrazilem bude
mít české veslování na olympiádě dalšího
zástupce. Spolu ovládli závod dvojek „bez“
na dodatečné olympijské kvalifikaci v Luzernu (klání předcházelo závodu Světového
poháru) a postoupili z prvního místa. „Ani
jsem tomu nemohl věřit, bylo to systémem
start – cíl,“ radoval se dvacetiletý Helešic.
V Riu tak bude startovat, stejně jako před
čtyřmi lety v Londýně, pět českých posádek, z toho tři z pražské Dukly. Vedle Synka
a Helešice s Podrazilem to bude čtyřka bez
kormidelníka lehkých vah, která má účast
jistou z loňského mistrovství světa. Posádka, která letos jezdí ve složení Miroslav Vraštil, Jiří Kopáč, Michael Humpolec a Ondřej
Podrazil, Helešic
Vetešník, se blýskla finálovou účastí v úvodním závodě SP ve Varese.
O postup do Ria bojovala v Luzernu
i čtyřka bez kormidelníka. Posádka složená ze dvou mladých veslařů Miroslava
Jecha (před dvěma lety spolu s Helešicem
juniorský mistr světa) a Miloslava Šagra
a dvou zkušených borců Jakuba Makovičky a Jana Lapáčka, bývalých dukláků nyní
v barvách ČVK Praha, dojela šestá.
Jen těsně prohrál boj o olympiádu nově
složený český dvojskif. Matyáš Klang, který
letos přestoupil ze skupiny nepárových
k párovým veslařům, usedl do dvojskifu
s Michalem Plockem a v Luzernu obsadili
třetí, první nepostupovou příčku. O pouhých 59 setin vteřiny je předčila norská
posádka s dvojnásobným olympijským
vítězem na skifu Olafem Tuftem. „Odjeli
jsme parádní závod. Závěr, který jsme tam
roztočili, byl famózní a jsme zklamaní, že to
nevyšlo. Ale třeba vyjde za čtyři roky Tokio,“
doufá Plocek, který se teď chystá na srpnové mistrovství světa do 23 let v Rotterdamu.
„Tam bych chtěl navázat na předloňský titul
z Varese,“ připomněl někdejší juniorský mistr světa a skifařský světový šampion do 23
let z roku 2014.
Oba si pak spravili chuť na tradičních
pražských Primátorkách. Plocek při neúčasti Synka vyhrál závod skifařů, Klang v roli
veslovoda přivedl osmu Dukly ve společenství s ČVK Praha k vítězství. O 36 setin vteřiny! „Zřejmě jsem letos specialistou na těsné
výsledky. Nejdřív jsem o 59 setin prohrál,
teď ještě menším rozdílem vyhrál,“ pousmál
se Klang.
6YČWRYpSRKiU\
6\QHNPiVFKRSQpKR
QiKUDGQtND
Michal Plocek zaujal i ve Světovém
poháru. V jeho závěrečném díle v Poznani
mezi skifaři plnohodnotně nahradil Ondřeje Synka, který dal přednost přípravě
na olympiádu.
Dvaadvacetiletý Plocek se hned při
svém prvním startu v soutěži mezi skifaři
probojoval do finále a skončil tam čtvrtý.
Předčily ho jen hvězdy jako olympijský vítěz
Mahe Drysdale z Nového Zélandu, úřadující mistr Evropy Damir Martin z Chorvatska
a majitel čtyř světových medailí Brit Alan
Campbell. „Jsem rád, že jsem tu příležitost
dostal, chtěl jsem získat zkušenosti. Čtvrté
místo je úžasný úspěch,“ těšilo Plocka.
Ondřej Synek si letošní Světový pohár otestoval při jeho druhém zastavení.
Do švýcarského Luzernu přitom koncem
května málem neodjel. Pár dnů předtím totiž zjistil, že už nějaký čas pobolívající záda
mají jasnou příčinu: zlomený čtvrtý obratel,
zřejmě už několik let. Čtyřnásobný mistr
světa se nakonec přece jen rozhodl na jezeře Rotsee závodit. A dařilo se mu! Tři čtvrtiny tratě vedl, v závěru ale neodolal útoku
olympijského vítěze Maheho Drysdala.
„Jsem spokojený, druhé místo je až nad
plán. Ani jsem nečekal, že bych mohl takhle
závodit,“ tvářil se spokojeně třiatřicetiletý
veslař pražské Dukly.
Text: Ivana Jakoubková (Sport)
3ULPiWRUN\
2VHWLQY\KUiOR
VSROHþHQVWYt'XNO\Dý9.
.DåGRURþQtYHVODĜVNê
VYiWHNYFHQWUX
3UDK\DSĜHKOtGND
QHMOHSãtFKYHVODĜĤ
]'XNO\±WRMVRX
SUDåVNp3ULPiWRUN\
9HVODĜL'XNO\RSČW
QH]NODPDOLDGiO
NUDOXMt3ULPiWRUNiP
L]iYRGXVNLIDĜĤ
2VPLYHVOLFHDUPiGQtKR
SUDåVNpKRNOXEXRSČW
QD9OWDYČWULXPIRYDOD
XåSRVHGPDWĜLFiWp
]DVHERX(OLWQtORć
'XNO\VNRUPLGHOQtNHP
+HMGXãNHPDOHVNRQþLOD
GUXKiRSRXKêFK
VHWLQYWHĜLQ\
Vítězové jsou z řad skifařů v sestavě se
šesti dukláky (Vojtěch Řimák, Antonín Mařík, Ondřej Šams, Adam Štěrbák, Martin Basl
a Matyáš Klang), dvěma zástupci Českého
veslařského klubu Praha (Jakub Makovička
a Jan Lapáček – do minulého roku dukláci)
a kormidelníkem Radkem Šumou (Dukla)
a vsadili na rychlý úvod.
„Šlo o hodně prestižní souboj mezi
námi dukláky. Rozhodlo, že jsme jim na začátku ujeli a pak přes jejich finiš uhájili první
místo,“ řekl Matyáš Klang, který byl členem
vítězné posádky i loni. Všichni jeho kolegové se ale vyměnili.
A tato sázka jim nakonec také vyšla, byť
jen velmi těsně. Při strhujícím závěru uhájili
nečekané vítězství před „čistou“ sestavou
Dukly, kterou tradičně vedl do boje kormidelník Oldřich Hejdušek. O vítězi nakonec
rozhodl až fotofiniš.
Koupel ve Vltavě za premiérový triumf
na Primátorkách si po dekorování vítězů
dopřáli Řimák, Mařík a Šams. Velkou radost
měl i další člen nejlepší osmy, už 35letý
Makovička, jenž se po pěti letech vrátil k vrcholovému veslování. V lodi, která skončila
těsně druhá, se kormidelník Oldřich Hejdušek, jenž znovu vyhlásil definitivní konec
kariéry, tak nedočkal svého 24. vítězství
na Primátorkách.
6NLIDĜ3ORFHNSRWĜHWt
]DVHERXY\KUiO
VNXOpUVNê]iYRG
Jarní skulérský závod Rösslera-Ořovského ovládl při neúčasti čtyřnásobného mistra světa Ondřeje Synka potřetí za sebou
Michal Plocek z Dukly Praha.
„Rozhodlo se v zatáčce, když byl vyloučen Richard Vančo,“ uvedl Plocek, jenž
zvítězil před Vančovým bratrem Matúšem
o 16 a půl vteřiny. „Trochu jsem zaváhal
na startu, ale pak jsem to rozjel na správné
tempo a udělal si pohodlný náskok,“ sdělil.
%LN\
'XNOiþWtELNHĜLRþLPDWUHQpUD
9êSUDYDþHVNêFK
]iYRGQtNĤQDKRUVNêFK
NROHFKRGOHWt
QDRO\PSLMVNpKU\
GR5LDYHVWHMQpP
VORåHQtMDNRSĜHG
þW\ĜPLOHW\GR/RQGêQD
$]DVHMHWRWULRELNHUĤ
]$6&'8./$SRG
WDNWRYNRX9LNWRUD
=DSOHWDOD7HQWR
YHOLFH~VSČãQêWUHQpU
'XNO\LUHSUH]HQWDFH
KQHGY~YRGXQDãHKR
UR]KRYRUX]GĤUD]QLO
åHMGHQHMHQ
RY\QLNDMtFtVSRUWRYFH
NWHĜtSDWĜtGRDEVROXWQt
VYČWRYpãSLþN\DOH
]iURYHĖWYRĜtYêERUQRX
SDUWXFRåMHSĜHGHYãtP
SURRO\PSLMVNê]iYRG
YHOLFHGĤOHåLWp
Pro Jaroslava Kulhavého to bude
Xå þWYUWi RO\PSLiGD SĜLþHPå SĜHG
þW\ĜPL OHW\ Y /RQGêQČ VL GRMHO SUR
]ODWRX PHGDLOL %ČKHP VYp VNYČOp
VSRUWRYQtNDULpU\VHURYQČåVWDOPLVWUHPVYČWDD(YURS\YtWČ]HP6YČWRYpKRSRKiUXLOHJHQGiUQtKR]iYRGX&DSH(SLF9SRVOHGQtFKþW\ĜHFK
OHWHFK YãDN MHKR þLQQRVW YêUD]QČ
RYOLYĖRYDODUĤ]Qi]UDQČQtDQHPRFL 0\VOtWH VL åH MH ]QRYX VFKRSHQ
ERMRYDWRSĜHGQtXPtVWČQt"
Prožil jsem si s ním složitý olympijský
cyklus, ale pokaždé se dokázal vrátit na vysoký stupeň trénovanosti. Přitom po řadě
zranění nebo nemocech jsme začínali
od nuly. Bylo to velice demotivující, ale
Jára je neuvěřitelně mentálně silný, vždy
v sobě našel sílu znovu budovat ztracenou
kondici. Přitom nešlo o banální zdravotní problémy, na jejich řešení jsme museli
kontaktovat špičkové odborníky. Léčba
byla často komplikovaná a zdlouhavá. Děkuji proto všem, kteří se na jeho uzdravení
podíleli, v čele s našimi reprezentačními
lékaři profesorem Janem Štulíkem a dr. Janem Krylem. V současnosti je můj svěřenec
ve výborné kondici, což potvrdil ve dvou
závodech Světového poháru. Má sice ještě
určitý limit ve sjezdech, které kvůli zraněné
ruce jezdí na jistotu, ale myslím si, že v Riu
bude ve stoprocentní formě. Dokáže se
maximálně připravit a plně koncentrovat,
a proto je kandidátem na medaili. Nino,
Ondřej Cink
Julien a další jezdci světové špičky dobře
vědí, co to znamená, když v čele závodu je
mezi nimi i Jára Kulhavý. A je reálné, že tato
situace může v Riu nastat.
0H]L SĜHGVWDYLWHOH QRYp QDVWXSXMtFt JHQHUDFH MH WDOHQWRYDQê ELNHU
2QGĜHM &LQN =GREt KR WLWXO\ PLVWUDVYČWDD(YURS\GROHWDNRY\
EURQ]RYp KRGQRW\ ]H VHQLRUVNpKR
ãDPSLRQiWXVYČWDD(YURS\0\VOtWH
VLåHQDW\WRSČNQpYêVOHGN\PĤåH
QDYi]DWLQDRO\PSLiGČ"
Určitě bude na závod v Riu velice dobře připravený. Má rád teplo a vyhovují mu
parametry tamější trati. Chybí mu sice celosezonní výsledková stabilita, ale dokáže
se dobře na každé své vystoupení dobře
koncentrovat. Pro úspěch na olympijských
hrách udělá vše, co bude v jeho silách,
a domnívám se, že má i reálnou naději
na kvalitní umístění. Pokud se mu podaří
dobře odstartovat a bude se pohybovat
v popředí závodního pole, tak dokáže až
neuvěřitelným způsobem zabojovat o velký výsledek.
'ORXKROHWêP þHVNêP UHSUH]HQWDQWHP VH VWDELOQt YêNRQQRVWt MH PHGDLOLVWD ] PLVWURYVWYt (YURS\ -DQ
âNDUQLW]O -DNp MVRX MHKR RO\PSLMVNpãDQFH"
Přiznávám, že jsem od začátku olympijské kvalifikace nepochyboval o tom, že
třetím mužem naší bikové výpravy bude
Škarna. Dokáže být výkonnostně stabilní,
což potvrdil v jarní části letošní sezony v závodech olympijské kvalifikace. Pokud se
mu ke zmíněné solidní vyrovnanosti podaří
přidat ještě něco navíc, tak může atakovat
minimálně své umístění z Londýna, kde
skončil na výborném dvanáctém místě.
Cestu na OH do Ria našli Jaroslav
Kulhavý, Ondřej Cink, Jan Škarnitzl
a v ženách Kateřina Nash.
Text: Jaroslav Pešta
3ČWLERM
3ČWLERMDĜLVWĜtGDYČ
]iYRGLOLDPDURGLOL
9SUYQtSRORYLQČVH]RQ\
YUFKROLODSĜtSUDYDDE\
PRGHUQtSČWLERMDĜL
QDRO\PSLiGČSĜHGYHGOL
QHMOHSãtIRUPX0XåL
VSOQLOLNULWpULDXå
QDORĖVNpPPLVWURYVWYt
(YURS\%DUERUD
.RGHGRYiVHQD2+
GRVWDODDåQDSRVOHGQt
FKYtOL9ãHFKQRDOH
QDVWRSURFHQWQHE\OR
Olympijská sezona je vždycky trochu
atypická. Hry se konají jednou za čtyři roky
a tomu se podřizuje celý program. Vždycky
záleží na tom, kdo už má splněná kvalifikační kritéria. U nás to byli David Svoboda
a Jan Kuf. Sice neměli úplnou jistotu startu,
museli uspět i v národním porovnání, ale to
se jim podařilo uhájit.
„Už před sezonou bylo jasné, že David
nebude závodit příliš často a že všechna
jeho vystoupení budou mít přípravný charakter. Měl za sebou kvalitní zimní přípravu,
úvodní soutěží v Riu prošel tak, jak měl.
Důležité bylo získat informace o dějišti her,
ale i o jeho formě. Všechno vypadalo dobře,
ale komplikace nastala před šampionátem,
kdy prodělal poměrně těžkou virózu,“ začal
své vyprávění reprezentační trenér Jakub
Kučera.
Skoro dva týdny byl kvůli vysokým teplotám mimo, a tak nemělo smysl, aby cestoval na MS do Moskvy. „Měl to být jeho
testovací závod, který měl dát informaci
o tom, na co se v závěrečné přípravě zaměřit. To se nestalo, ale teprve se uvidí, jak velká to bude komplikace.“
Kuf měl zdravotní problémy v předolympijské sezoně, kdy ho postihla komplikovaná zlomenina prstu. Vrátil se na poslední chvíli na MS do štafety, ale s Natálií
Dianovou závod smíšených dvojic vyhráli.
„Letos šel tři závody světového poháru
a plán nebyl postavený tak, aby bojoval
o čelní příčky. I tak dokázal být třetí v Římě,
což byl hodně pozitivní signál,“ pochvaloval
si Kučera.
„Jediným minusem u Honzy bylo,
že kvůli distorzi zápěstí ze šermu musel
po tomto úspěchu měsíc odpočívat. Přišel
tím o dva závody, na mistrovství světa byla
šermířská pauza cítit, ale u něj zvlášť platí,
že zajíci se budou sčítat až po Riu.“
David Svoboda
3UR5LRMHQDSRVOHGQt
FKYtOLGRSOQLOD
.RGHGRYi
Jan Kuf
Barbora Kodedová
Natálie Dianová
Barbora Kodedová získala jistotu olympijského startu až v polovině června. „Těším
se moc. Když mi to trenér volal, měla jsem
slzy v očích. Po sezoně chci ukončit kariéru,
takže lepší konec jsem si nemohla přát,“ vykládala šestadvacetiletá pětibojařka, jejímž
jediným problémem je to, že letos už absolvovala hodně závodů, aby se na olympiádu
díky postavení v redukovaném světovém
žebříčku dostala.
Na finále Světového poháru v USA zazářila devátým místem, ale přivezla si virózu
a dlouho se jí nemohla zbavit. „Ta nemoc
na Dukle asi přeskakovala z jednoho závodníka na druhého. Nešlo jen o pětibojaře, ale
i sportovce jiných odvětví,“ kroutil hlavou
trenér.
Nejméně veselé povídání je o Dianové,
loňské mistryně světa v mixu a dvanácté
ženě z individuálu. „Měla být v Riu naším
želízkem v ohni, ale kvůli zánětu v koleni,
které jí operovali už v roce 2014, nemohla
letos v první půlce sezony závodit a sbírat
kvalifikační body. To ji připravilo o možnost
probojovat se do Ria. Je to pro ni velice
těžká situace a jen slabou náplastí je účast
na mistrovství Evropy,“ dodal Jakub Kučera.
Foto: Ivana Roháčková, Filip Komorous
16
6PČU5LR
0HGDLOHQDELWpEUD]LOVNRX
HQHUJLtDYiãQt
2O\PSLMVNpKU\MVRXSURYČWãLQXVSRUWRYFĤ
YUFKROHPNDULpU\0DJLFNiDXUDRO\PSLiG
SĜLWDKXMHGLYiN\LVSRQ]RU\DVSRUWRYFHþDVWR
Y\ELþXMHNåLYRWQtPYêNRQĤP2GPČQRX
]DRGĜtNiQtDWYUGRXGĜLQXQDWUpQLQNXMHSDN
WČP~VSČãQêPQHMHQREGLYIDQRXãNĤDOHWDN\
PHGDLOH]FHQQêFKNRYĤ
Na posledních Letních olympijských
hrách 2012 v Londýně vybojovali čeští
olympionici celkem 10 medailí (4 – 3 – 3),
z toho sportovci Dukly pět – 3 zlaté a 2
stříbrné.
(NRORJLFNpPHGDLOH]5LD
Design medailí letních olympijských
her v Riu zdůrazňuje vztah mezi silou
olympijských hrdinů a mocí přírodních
živlů. Spojení mezi těmito prvky pak typicky představuje vavřínový list vítězů.
Návrh medaile má vyjadřovat brazilskou
energii a vášeň. Olympijská medaile už
tradičně zobrazuje řeckou bohyni vítězství Niké a symboly antického Řecka,
stadion v Aténách a Akropoli.
Celkem 5 130 olympijských a paralympijských medailí ale nemá být pouze ukazatelem sportovní excelence, ale
také symbolem dosažitelnosti a udržitelnosti pro sportovce. Jejich tvůrci si
proto dali záležet, aby i materiál, ze kterých byly vytvořeny, odpovídal přísným
ekologickým náležitostem. Například
zlaté medaile byly vyrobeny zcela bez
použití rtuti a s využitím recyklovaných
materiálů. Z recyklovaného plastu pochází také stuhy, na kterých budou medaile zavěšené.
Hry v Riu de Janeiro se uskuteční
od 5. do 21. srpna, kdy je na jižní polokouli zimní období a kdy teplota vzduchu by
měla být v průměru 22 °C. Časový posun
oproti ČR je minus pět hodin. Sportovci
budou bojovat o medaile ve druhém největším městě Brazílie, které se v srpnu 2016
stane prvním jihoamerickým městem v historii, hostícím olympijské hry. Pořadatelství Her XXXI. olympiády bylo Riu, které se
může chlubit nádhernými plážemi včetně
věhlasné Copacabany nebo gigantickou
sochou Krista Spasitele, přiděleno v říjnu
2009 během 121. zasedání Mezinárodního
olympijského výboru v dánské Kodani.
Soutěžit se bude ve 28 sportech, 306
disciplínách a na 37 sportovištích ve čtyřech zónách: Barra, Copacabana, Deodoro
a Maracaná. Tamní slavný fotbalový stadion
bude sloužit pro zahajovací (5. srpna 2016)
i zakončovací ceremoniál (21. srpna 2016)
olympijských her, čímž se žádný jiný stadion na světě nemůže pyšnit. Pro zhruba
10 500 sportovců z celé planety budou
připravena špičková sportoviště a jedna
z nejhezčích olympijských vesnic, která je
na dohled od srdce brazilských her – olympijského parku Barra. Do programu her se
po 112 letech vrací golf – hřiště leží severně u jezera Marapendi – a rugby o sedmi
hráčích, které se naposledy na největší
sportovní akci světa objevilo v roce 1924.
Olympijské hry v Riu budou první OH
v Jižní Americe. Mezi nejčetnější kontinenty, které měly zatím tu čest pořádat hry, se
řadí s počtem třiceti Evropa. Dvanáctkrát
se konaly v Severní Americe, pětkrát v Asii
a pouze dvakrát u protinožců v Austrálii.
Foto: Facebook Rio2016 a Michal Jáně
2G/RQGêQDN5LX±]ODWi%DUERUDâSRWiNRYi
=PČQ\YåLYRWČ
LYHVSRUWX
-DNRREKiMN\QČRO\PSLMVNpKRWLWXOXE\OD
RãWČSDĜND%DUERUDâSRWiNRYiSĜHGþW\ĜPLOHW\
Y/RQGêQČQDYUFKROXVYpVSRUWRYQtNDULpU\
2GWpGRE\]DåLODPQRKp6WDODVHPDWNRX
]tVNDODHYURSVNêWLWXOUR]HãODVHVWUHQpUHP
DYRO\PSLMVNpVH]RQČVHPXVHODY\URYQiYDW
VH]ORPHQLQRX]iQiUWQtNĤVWN\
Pouhých 113 dní po narození svého
syna Janka se Barbora Špotáková vracela
ke kariéře. Byl to zrovna pátek třináctého
na stadionu domažlické Jiskry, ale její nová
éra začala nadějně. „Třináctka je pro mě spíš
šťastná, než nešťastná,“ říkala Špotáková.
Hodila tehdy 62,33 metru a na den
přesně pět let poté, co ve Stuttgartu překonala světový rekord, navíc na narozeniny
své maminky, zahájila novou fázi své atletické cesty.
V dalším roce se vrátila jako pravá šampionka. Sezonu 2014 ozdobila celkovým
vítězstvím v Diamantové lize a na čtvrtý
pokus konečně získala také titul evropské
šampionky. V Curychu to byl ale dramatický boj, v závodě se trápila, pátým pokusem
však nakonec vypustila zlatý hod.
„Byl to můj sen, ale nečekala jsem, že
mě potká tak špatný závod. Ale jsem evropská šampionka. Je to crazy!“ radovala se
Špotáková. „Asi jsem v sobě musela objevit
tu bojovnici, dneska to bylo hrozné a vůbec nevím proč. Sice ten výkon je špatný,
byl jenom jeden hod, ale nakonec se můžu
pochválit za to, že jsem zabojovala. Vytáhla
jsem se z hrozného pocitu, ten závod byl
jako zlý sen.“
Comeback sice nakonec dopadl skvěle,
ale všechno v pohodě nebylo.
„Místo toho, abychom se teď na Kontinentálním poháru v Maroku radovali,
následovala kritika, že bych příští rok měla
jet do Afriky, takže jsme se tam na tom malinko neshodli. Od trenéra to nebylo zase
tak pozitivní hodnocení. Myslím, že ho
tentokrát neposlechnu,“ hlásila Špotáková
po návratu z posledního zahraničního závodu sezony v Marrákeši.
A brzy se ukázalo, že spory s trenérem
Janem Železným jsou neslučitelné s další
vzájemnou budoucností.
„I v současné chvíli chápu jeho názory na mou přípravu, ale vzhledem k tomu,
že chci brát ohledy na svou rodinu a dítě,
nemohu akceptovat takový styl přípravy,
kterou připravuje trenér. Proto jsme se dohodli, že spolupráci ukončíme,“ vysvětlovala Špotáková koncem roku 2014 trenérský
rozchod s nejlepším oštěpařem historie.
„Respektuji její přání zkusit se připravovat sama. Pod přípravu, kterou však nemám
stoprocentně pod kontrolou, se nemohu
podepsat, proto jsme se dohodli na ukončení naší spolupráce,“ uvedl tehdy Železný.
Špotáková se rozhodla vyzkoušet experiment. Se zkušenostmi světové rekordmanky a dvojnásobné olympijské šampionky si svůj trénink začala řídit sama. Sezona
se nevyvíjela zle, nakonec z toho byl další
celkový triumf v Diamantové lize. Na světovém šampionátu v Pekingu ale po nadějné
kvalifikaci přišel výpadek ve finále a v něm
jen deváté místo.
„Je to zvláštní takhle pustit finále. Pro
mě je důležité Rio. Jsou to hrozně důležité zkušenosti, ze kterých něco vyvodím
na příští rok. Rio de Janeiro. To je odpověď,“
prohlásila odhodlaně.
Novinkou pro olympijskou sezonu se
tak stal návrat k bývalému trenérovi Rudolfu Černému. Osvědčená dvojka si spolu k sobě znovu našla cestu, v závěru jarní
přípravy si ale Špotáková při tenise na Kanárských ostrovech zlomila zánártní kůstku
v noze.
„Není to nic, z čeho bych dělala nějakou bublinu. Je to drobná komplikace před
Riem,“ věřila Špotáková.
Chtělo to trochu trpělivosti, která se
vyplatila. Návrat k závodům se Špotákové
podařil, v Riu si může užít svůj další olympijský útok.
18
2G/RQGêQDN5LX±]ODWê'DYLG6YRERGD
=iYRGQtSDX]DE\ODGHOãt
QHåMVHPVLSĜHGVWDYRYDO
ýW\ĜLURN\3URQČNRKRGORXKiGREDQČNRPX
WR]DVHXWHþHMDNRYRGD3URVSRUWRYFHMHWRKOH
REGREtRKUDQLþHQpGYČPDRO\PSLiGDPL3ČWLERMDĜ
'DYLG6YRERGDQDWpORQGêQVNpYURFH
VODYQČ]tVNDO]ODWRXVSČWE\FKWČOLOHWRVYVUSQX
Y5LX=DW\þW\ĜLURN\VHYãDNXQČMVWDODVSRXVWD
YČFt
„Jak jsem vyhrál v Londýně, jsem už
skoro zapomněl,“ usmál se. „Pamatuju si
ale, že když se mi to povedlo, byl jsem už
sportem dost unavenej a plánoval jsem, že
budu potřebovat nějakou pauzu. Tu jsem
pak vyplnil všemožnými aktivitami. Mimo
jiné i oslavami, které se protáhly do konce roku 2012. Ovšem závodní přestávka
byla nakonec mnohem delší, než jsem si
představoval.“
Vezměme to ale popořádku. Nejlepší český moderní pětibojař se od začátku
roku 2013 pustil do tréninku. Docela se mu
dařilo, ale brzy ho zastavilo zranění. Zkraje
si myslel, že to bude banalita, jenže pak se
z toho vyklubal těžko léčitelný problém.
„Bolel mě bérec levé nohy a nevědělo se
proč. Až později se ukázalo, že to souviselo s bederní páteří, a léčba trvala hrozně
dlouho. Ztratil jsem tím rok a ubíjející bylo,
že se bolest opakovala. Vždycky jsem začal
trénovat, ale několikrát se to vrátilo, takže
jsem toho musel zase nechat,“ vyprávěl závodník Dukly Praha.
Bolest se podařilo zažehnat až díky
konzultaci s věhlasným odborníkem Hansem-Wilhelmem Müllerem-Wohlfahrtem.
„Pomohl mi nejvíc ze všech a hlavně nejrychleji. Musel jsem tomu jít ale naproti.
Od té doby k mému dennímu režimu patří
protahování a uvolňování problematických partií, tedy bederní páteře. Také mám
vzhledem ke svým neduhům přizpůsobený
trénink. Preventivně se vyhýbám tréninkovým prvkům, které by mému tělu neprospěly. Neběhám proto rychlé úseky po tvrdém povrchu nebo nekombinuju rychlost
se šermem. Prostě musím svou schránku
šetřit,“ prozradil David Svoboda.
Obrat přišel v roce 2014. „To už jsem
mohl jakž takž závodit a s Honzou Kufem
jsme na mistrovství světa vybojovali čtvrté
místo ve štafetě. Noha se lepšila a od začátku loňského roku jsem byl téměř v normálním provozu. Zůstalo opravdu jen malé
omezení a podařilo se mi vrátit do závodního režimu, což se projevilo i na šampionátech. Skončil jsem osmý na světě a čtvrtý
v Evropě a bylo to jen o pár vteřin za elitou.
Potěšilo mě, že i když jsem netrénoval úplně naplno, dokázal jsem závodit s nejlepšími,“ pochvaloval si David.
Od té doby si nedal pořádné volno. „Byl
jsem za dobu nicnedělání dosyta odpočatý a připravoval se na olympijskou sezonu.
Úspěchu v Riu všechno podřizuju, i když
stále řeším nějaké dílčí problémy. Je to jako
na houpačce,“ pokračoval. Přesto, že toho
za poslední roky moc neodzávodil, setkává
se s velkou důvěrou veřejnosti. Řada lidí mu
přeje a on to tak cítí, že se od něj očekává
úspěch. „Strašně rád bych to naplnil. Jsem
příjemně překvapený, jak mi fanoušci věří.
Je mi ale jednatřicet a občas mě něco zabolí. Prostě se už nemohu chovat stejně, jako
když mi bylo dvaadvacet. Když ale budu
zdravotně v pohodě, tak vím, že se mohu
měřit s nejlepšími.“
Za čtyři roky toho David Svoboda mimo
sport moc nestihl. „Ještě jsem nedokončil
magisterské studium na FTVS, osobní život
v podobě vztahů nebo dokonce manželky jsem s vrcholovým sportem nedokázal
skloubit, takže to teď neřeším. Ale říkám
si, že závodit už moc dlouho nebudu, a tak
si to později všechno vynahradím a užiju
po zbytek života,“ dodal.
2G/RQGêQDN5LX±]ODWê-DURVODY.XOKDYê
5DGRVWLLEROHVWL
%LNHU-DURVODY.XOKDYêGRViKOYURFH
]ODWRXPHGDLOtQDRO\PSLMVNêFKKUiFKY/RQGêQČ
VYpKRåLYRWQtKR~VSČFKX3ĜHGHYãtPWLWXOHP
PLVWUDVYČWDYPDUDWRQXDĜDGRXYêERUQêFK
YêVOHGNĤY]iYRGHFK6YČWRYpKRSRKiUXQDVHEH
XSR]RUQLOLYGDOãtFKþW\ĜHFKOHWHFK1DY]GRU\
WRPXåHPXVHOĜHãLWQHPiORY\þHUSiYDMtFtFK
]GUDYRWQtFKSUREOpPĤ1HY\KQXO\VHPXDQL
OHWRVNG\E\OQXFHQSR]ORPHQLQČUXN\]PČQLW
VYĤMSOiQSĜtSUDY\QD2+3ĜHVWRKQHGY~YRGQtFK
NYČWQRYêFK]iYRGHFKSRWYUGLOåHYFURVVFRXQWU\
VWiOHSDWĜtGRY\EUDQpVYČWRYpVSROHþQRVWL
DGR5LDVHWDNPĤåHY\GDWVUHiOQêPL
PHGDLORYêPLDPELFHPL
V roce 2012 se po olympiádě v Londýně zúčastnil ještě mistrovství světa v Rakousku, ale bojoval s únavou i se ztrátou
motivace a dojel až třináctý. V celkovém
hodnocení Světového poháru skončil třetí,
stal se vítězem ankety Král cyklistiky a v anketě Sportovec roku obsadil druhou příčku
za oštěpařkou Barborou Špotákovou.
V březnu 2013 se zúčastnil etapového
závodu dvoučlenných týmů Cape Epic v Jihoafrické republice. V této Tour de France
na horských kolech jel ve dvojici se Švýcarem Sauserem. Zvítězili ve čtyřech etapách
ze sedmi a ovládli i celkové pořadí. Na mistrovství světa skončil pátý. „Po dvou pádech
jsem musel zvolit stíhací jízdu, takže s výkonem jsem spokojený. Škoda, měl jsem
na medaili,“ netajil své představy. Ve dvou
závodech Světového poháru skončil třetí
a v jednom zvítězil. Potvrdil, že výborná
forma se mu vrací. „Poolympijskou sezonu
jsem chtěl zakončit pěkným výsledkem,
což se mi podařilo,“ zdůraznil.
V únoru 2014 si při zimní přípravě
po pádu na ledě zlomil čéšku v pravém kolenu. „Bylo to mé asi nejtěžší zranění, které
si vyžádalo šest týdnů klidu. Ještě dlouho
pak bylo koleno oteklé a poznamenalo
vlastně celou sezonu. V závodě Světového poháru v Austrálii jsem potom upadl
na levé koleno, ale zůstalo jen u krvácení.
Kdyby to bylo pravé po zlomenině čéšky,
tak bych se asi vrátil o berlích. A aby toho
nebylo málo, tak jsem musel řešit menší
astma. Přestože se mi hůř dýchalo, tak jsem
se vydal do Norska na mistrovství světa. Nebyl to špatný závod, ale k medaili bylo daleko, dojel jsem osmý. A tak nejcennějším
výsledkem se stal světový titul v maratonu,
cross country se mi moc nepovedlo,“ přiznává biker, ale zároveň dodává, že při těch
zdravotních problémech toho asi víc čekat
nemohl.
Loňský rok zahájil Kulhavý prvenstvím
v etapovém maratonu dvojic Cape Epic,
na které navázal vítězstvím v závodě Světového poháru v Novém Městě na Moravě.
V celkovém hodnocení této soutěže obsadil třetí příčku. Doslova černé mraky se
přehnaly nad jeho starty na obou šampionátech. Na mistrovství Evropy musel ze závodu odstoupit pro bolesti břicha a brzy se
stal divákem i na mistrovství světa. „Týden
před šampionátem jsem měl kolizi, špatně
se mi dýchalo a po návratu domů lékaři
zjistili zlomené žebro. Občas se při jízdě
sice ozývalo, ale v Andoře byla mým neřešitelným problémem nadmořská výška spojená s astmatem. Nebyl jsem schopný se
nadechnout, a když mě řada soupeřů předjížděla, nemělo smysl v závodě pokračovat.
Byl jsem z toho rozladěný, vždyť mistrovství
světa je vrcholem sezony, ale jiné řešení nebylo,“ vzpomíná nejlepší český biker.
Také vstup do letošní sezony byl pro
Kulhavého plný bolesti. Začátkem března
po pádu v závodě na Kypru ho čekala operace dvojité zlomeniny vřetenní kosti levé
ruky. Přesto věřil, že tréninkové i závodní
manko dohoní a své představy ještě s ortézou na ruce začíná naplňovat. Ve svém
prvním letošním závodě SP v Německu
dojel čtvrtý, o týden později ve Francii pátý
a stejné místo obsadil i v tradičních Pražských schodech. „Jsem spokojený, forma
jde nahoru, ale zatím jezdím dost opatrně,
abych nespadl. Pokud nenastane nějaká
komplikace, tak čas na přípravu před olympiádou bude dostatečný,“ neskrývá svůj
optimismus.
Foto: Iva Roháčková
20
2G/RQGêQDN5LX±VWĜtEUQê2QGĜHM6\QHN
0LOQtN\VWĜtEUQpKRVNLIDĜH
'RPDPiVWĜtEUQp
PHGDLOH]HGYRX
SĜHGFKR]tFKRO\PSLiG
2GWpSRVOHGQt
ORQGêQVNpY\KUiO
2QGĜHM6\QHN
YãHFKQ\WĜLVYČWRYp
ãDPSLRQiW\VWDþLO
SĜLYtWDWQDVYČWČV\QD
Y\VWXGRYDWY\VRNRX
ãNROXL
]MLVWLW
ãNROXL]MLVWLW
åHXåQČMDNê
þDVYHVOXMH
þDVYHVOXMH
VH]ORPHQêP
REUDWOHP
REUDWOHP
2012
3RVWĜtEUXSĜLãHOV\Q
Dva týdny po zisku stříbra v Londýně se
Ondřeji Synkovi narodil syn. Termín porodu
byl původně jen pět dnů po olympijském
finále, ale malý Matyáš si počkal. Poolympijský podzim však poznamenala rodinná
aféra. Synek se na čas odstěhoval od manželky, dvouleté dcerky Alice a novorozeného Matyáše, za což schytal hodně kritiky.
Už na předvánočním vyhlášení Sportovce
roku se však objevil s manželkou Pavlou
a na jaře příštího roku už bylo jasné, že Synkovi fungují jako rodina.
6H]RQD]Q,GHiO
Jen zimní třítýdenní tréninkový výpadek kvůli zánětu středního ucha, jinak poolympijská sezona s ideálním průběhem.
Synek ovládl mistrovství Evropy v Seville,
i oba závody Světového poháru, jichž se zúčastnil, v Eton Dorney (přestože v polovině
trati byl čtvrtý) i v Luzernu. A zlato si přivezl
i z mistrovství světa v korejském Čchungdžu. Na podzim se pak pustil do studia
na Vysoké škole tělesné výchovy a sportu
Palestra.
âDPSLRQDRGGiYDMtFt
Sezonu začal zraněním. Při hokeji se levým kolenem udeřil o mantinel a tři týdny
nesměl trénovat. Horní část těla posiloval
na kajakářském trenažéru. Manko ale dohnal dokonale. Triumfoval na mistrovství
Evropy v Bělehradě i na světovém šampionátu v Amsterodamu, kde Novozélanďanovi Mahému Drysdalovi oplatil dvě porážky
z předchozích závodů Světového poháru.
Byl zvolen do zastupitelstva města Brandýsa nad Labem a 3. prosince se poprvé představil v roli oddávajícího.
3RFK\E\DSDNþWYUWê
WLWXO
Na mistrovství Evropy v Poznani ho
zaskočil skifařský nováček Damir Martin
z Chorvatska, na Synka zbyla „jen“ stříbrná medaile. Bylo to poprvé od olympiády
v Londýně, kdy nevyhrál mistrovství světa
a Evropy. V závodech Světového poháru
ve Varese a v Luzernu (úvodní závod na Bledu vynechal) se trojnásobný mistr světa
nedostal ani na stupně vítězů, což se mu
stalo poprvé od roku 2009. V Luzernu skončil pátý s velkou ztrátou na Drysdala. Nevyhnul se kritice, že velké množství aktivit,
od práce zastupitele přes zálibu v autech až
po časté závodění na horském kole, ho odvádí od veslování. Na zářijovém mistrovství
světa ve francouzském Aiguebelette vyhrál
čtvrté světové zlato, když ve strhujícím finiši o metr porazil Drysdala.
2016
%DNDOiĜVH]ORPHQêP
REUDWOHP
První ostrý start v sezoně na mistrovství
Evropy v Brandenburgu přinesl Synkovi
bronz. Ve finále, které poznamenaly boční
vítr a obrovské vlny, byli rychlejší Chorvat
Martin (obhájil titul) a Litevec Griskonis.
Krátce před závodem Světového poháru
v Luzernu se ukázalo, že několikatýdenní
bolesti zad mají nepříjemný původ, zlomený čtvrtý obratel, zranění staré nejspíš
už několik let. Synek tři dny netrénoval
a plánoval start v Luzernu zrušit. Nakonec tam přece jen odjel a skončil druhý
za Drysdalem.
V květnu získal Cenu Jiřího Gutha-Jarkovského za nejlepší sportovní výkon
minulého roku, o jejímž udělení rozhodli
podruhé v historii sami sportovci. V červnu úspěšně složil státní zkoušky a v oboru
sportovní a kondiční specialista získal bakalářský titul.
Text: Ivana Jakoubková (Sport)
2G/RQGêQDN5LX±EURQ]RYiSRViGNDþW\ĜNDMDNX
-t]GDYRGQtFKGUDYFĤ
2GFKYtOHNG\-RVHI'RVWiOV/XNiãHP7UH¿OHPYFtOLRO\PSLMVNpKR]iYRGX
Y(WRQ'RUQH\RGKRGLOLVYiSiGODGRYRG\QDRVODYXEURQ]RYêFKPHGDLOt
WRE\ODYHONiMt]GDýHVNêþW\ĜNDMDNQDPHWUĤYRO\PSLMVNpPF\NOX
VSROHKOLYČYR]LO~VSČFK\RVODYLOLWLWXOVYČWRYêFKãDPSLRQĤDE\YQRYp
RO\PSLMVNpVH]RQČĜHãLOFLWOLYêQRPLQDþQtSUREOpP
Byl to veselý návrat z Londýna. Čtyřkajak tehdy přivezl bronz vydřený z krizové situace. Zkušený zadák Jan Štěrba byl do lodi
s konečnou platností instalován jen pár dní
před olympijským závodem kvůli nešťastné
dopingové kauze. Po návratu spolu oslavili svatbu háčka Daniela Havla, který si vzal
Andreu Doktorovou, neteř tehdejšího reprezentačního šéftrenéra Martina Doktora.
A odstartovali báječnou jízdu k Riu.
Nejdřív stoupali k vrcholu. Už na mistrovství světa v Duisburgu 2013 měli blízko
k titulu. Skončili tehdy těsně stříbrní a neskrývali, že mysleli ještě výš.
„Hodně jsme se posunuli a jdeme pořád nahoru. Vždyť to, že jsme zklamaní ze
stříbra, o něčem vypovídá,“ říkal tehdy
zadák Štěrba, jediný třicátník z posádky,
který však dostal hned na začátku nového
olympijského cyklu další motivaci. „Končit
se má na vrcholu. A protože zlato z mistrovství světa nebo z olympijských her ještě
nemám, tak do toho půjdu v příští sezoně
opět naplno.“
A příští rok už to vyšlo. Na světový šampionát do Moskvy odjížděla posádka sehraná po třech sezonách v jednom složení.
Předchozí stříbrná jízda na MS v Duisburgu
byla dosud jediným poolympijským závodem, který tahle loď nevyhrála. A v Moskvě
potvrdila suverenitu.
Jednoho mistra světa měla tehdy posádka už na startu. Josef Dostál v Moskvě
na začátku víkendu senzačně vyhrál singl
na 1 000 metrů.
„Nakoplo nás i včerejší Pepovo vítězství.
Lidé z ostatních posádek na nás koukají ještě s trochu větším respektem, když máme
mistra světa na singlu. A my jsme v tom
Pepu nechtěli nechat samotného, tak jsme
dneska dělali všechno pro to, abychom byli
taky mistři,“ hlásil po finále Daniel Havel.
Čtyřkajak svůj závod zajel skvěle, soupeřům ujel hned na startu a vyhrál ve světovém rekordu 2:46,724 minuty. Parádní
den to byl především pro Havla, kterému
zlatý závod padl přímo na oslavu třiadvacátých narozenin.
„Je to asi jeden z nejhezčích dárků, jaký
si sportovec může přát – vyhrát mistrovství
světa. Je to hodně dobrý pocit,“ usmíval se
Havel.
Moskva byla dosavadním vrcholem,
k němuž není snadné se přiblížit. Na jaře
2015 čtyřkajak doma v Račicích potřetí
za sebou vyhrál evropský šampionát. Poté
na Evropských hrách v Baku skončil ve vodě
plné zrádných řas čtvrtý, vůbec poprvé se
tihle borci společně nedostali na stupně
vítězů. Na MS v Miláně šlo pak především
o olympijskou kvalifikaci. Ta klapnula a navíc cinkla dalším bronzem.
„Máme zase medaili. Jsou to dobré zkušenosti. A myslím, že to je tak, že kdo vyhrává letos, nevyhrává příští rok,“ prohlásil
tehdy Lukáš Trefil.
Odstup za Maďary a Slováky však varoval. A do úvah o nominaci navíc na startu
olympijského jara významně zasáhl dvaadvacetiletý Jakub Špicar, který při neúčasti
Josefa Dostála vyhrál nominační závody.
Trenérský trust ho na zkoušku poslal do lodi
pro Světové poháry v Duisburgu a v Račicích. Vždy z toho ale bylo jen páté místo.
V portugalském Montemor-o-Velho se ale
čtyřkajak sešel ve starém suverénním složení... a vyhrál. Bylo jasno. Špicar zůstává nadějí do budoucna, do Ria pojede posádka
v osvědčené sestavě.
21
22
.DQGLGiWL'XNO\SUR/2+Y5LXGH-DQHLUR
JAROSLAV
BÁBA
MICHAL
BALNER
JAN
KUDLIČKA
PAVEL
MASLÁK
ZUZANA
HEJNOVÁ
JAKUB
HOLUŠA
Atletika
Atletika
Atletika
Atletika
Atletika
Atletika
DAVID
SVOBODA
JAN
KUF
BARBORA
KODEDOVÁ
ADAM
PTÁČNÍK
PAVEL
KELEMEN
JAN
ŠKARNITZL
Moderní pětiboj
Moderní pětiboj
Moderní pětiboj
Cyklistika
Cyklistika
Cyklistika
KLÁRA
SPILKOVÁ
JOSEF
DOSTÁL
MARTIN
FUKSA
DANIEL
HAVEL
LUKÁŠ
TREFIL
JAN
ŠTĚRBA
Golf
Rychlostní kanoistika Rychlostní kanoistika Rychlostní kanoistika Rychlostní kanoistika Rychlostní kanoistika
MARE
MAREK
ŠINDLER
ŠIND
DLLE
JONÁŠ
KAŠPAR
LUKÁŠ
HELEŠIC
JAKUB
PODRAZIL
Vodní
V
odníí slalom
s
Vodní slalom
Veslování
Veslování
1RPLQDFLY\KODãXMHý29
BARBORA
ŠPOTÁKOVÁ
JAKUB
VADLEJCH
VÍTĚZSLAV
VESELÝ
JAROSLAV
JÍLEK
PETR
FRYDRYCH
TOMÁŠ
STANĚK
Atletika
Atletika
Atletika
Atletika
Atletika
Atletika
JAROSLAV
KULHAVÝ
ONDŘEJ
CINK
KRISTIINA
MÄKI
LUKÁŠ
MELICH
KATEŘINA
ŠAFRÁNKOVÁ
LADISLAV
PRÁŠIL
Cyklistika
Cyklistika
Atletika
Atletika
Atletika
Atletika
JAROSLAV
RADOŇ
FILIP
DVOŘÁK
LIBUŠE
JAHODOVÁ
DAVID
KOSTELECKÝ
NIKOLA
MAZUROVÁ
ANDREA
HLAVÁČKOVÁ
Rychlostní kanoistika Rychlostní kanoistika Sportovní střelba
Sportovní střelba
Sportovní střelba
Tenis
MICHAEL
HUMPOLEC
JIŘÍ
KOPÁČ
ONDŘEJ
VETEŠNÍK
MIROSLAV
VRAŠTIL
ONDŘEJ
SYNEK
Veslování
Veslování
Veslování
Veslování
Veslování
$UPiGQtRO\PSLMãWtãDPSLRQL
=ODWiMt]GD
-LĜtKR'DOHUD
%\ODSURYiVFHVWDGR7RNLDREWtåQi"
$NXG\YHGOD"
Cesta jako taková z Prahy do Tokia byla
velice zajímavá. Měli jsme snad 11 mezipřistání, takže jsme všichni měli co dělat, abychom tuto předlouhou pouť na olympiádu
v dobrém stavu přežili. V porovnání se současnými leteckými spoji to zní asi až neuvěřitelně. Pokud jde o moji účast, tak dveře do Tokia mně otevřely dveře předchozí
výsledky ze světových šampionátů.
9QDãHPVHULiOXR]ODWêFKDUPiGQtFKVSRUWRYFtFK
VLGQHVSĜLSRPHQH-LĜtKR'DOHUD9URFH
VHYHVWtKDFtP]iYRGČQDNLORPHWU\Y7RNLX
VWDOSUYQtPþHVNRVORYHQVNêPF\NOLVWRXNWHUê
QDRO\PSLMVNêFKKUiFKY\ERMRYDO]ODWRXPHGDLOL
=GREtKRLWĜLEURQ]\DMHGQRVWĜtEUR]HVYČWRYêFK
ãDPSLRQiWĤYOHWHFK±VYČWRYpUHNRUG\
QDWUDWtFKDNLORPHWUĤD]OHWD
WLWXO\.UiOHF\NOLVWLN\9UR]KRYRUXVWRXWRþHVNRX
VSRUWRYQtOHJHQGRXMVPHVHYUiWLOLSĜHGHYãtP
R]PtQČQêFKOHW]SiWN\WHG\NMHKR]ODWp
RO\PSLMVNpMt]GČ
&RSURYiVYHOHWHFK~þDVWQDYDãt
SUYQtRO\PSLiGČ]QDPHQDOD"
Jezdil jsem v té době jen po Evropě, takže už samotná cesta na jiný kontinent byla
pro mě velkou událostí. Účast na olympijských hrách je pak asi pro každého sportovce splněním životního snu a ani já nebyl
výjimkou.
=D MDNêFK SRGPtQHN MVWH VH
QDRO\PSLiGXSĜLSUDYRYDO"
Příprava začínala hned od začátku roku
1964 v Dukle Bratislava. Užili jsme si tam
i trochu vojny, ale celkové podmínky byly
přímo skvělé. V průběhu roku následovala
ještě soustředění v Brně i v Plzni a formu
jsme získávali či ladili na různých závodech
doma i v zahraničí, včetně mezistátních
utkání.
6 MDNêPL SĜHGVWDYDPL MVWH GR -DSRQVNDRGMtåGČO"
Třetí místo ze světového šampionátu
v Paříži mně prozrazovalo solidní výkonnost, takže v koutku duše jsem měl medailové přání. Na zlato jsem však v žádném
případě nemyslel, protože v té době byl
jasnou jedničkou Holanďan Groen. O jeho
vítězství snad nikdo nepochyboval a hovořilo se spíš o tom, kdo ho na stupně vítězů
doprovodí.
3DWĜLOMVWHWHG\PH]LIDYRULW\"
Myslím si, že jsem patřil mezi kandidáty
nejméně na postup do čtvrtfinále. Na startu bylo hned několik vynikajících cyklistů
a každý z nich měl reálné šance na přední
umístění.
=QDOMVWHDVSRĖQČNWHUpVYpãSLþNRYpVRXSHĜH"
Ty nejlepší cyklisty, hlavně díky startům
na mistrovství světa, jsem znal skoro všechny. A podle očekávání na sebe upozornili
i na olympijských hrách.
3DPDWXMHWHVLMHãWČVYRXWRNLMVNRX
Mt]GXQD2O\PS"
Samozřejmě, takovou životní událost nelze zapomenout. Dvacet cyklistů
bylo rozděleno do deseti dvojic a já měl
za soupeře výborného Němce Spiegelberga. Do dalších, už vyřazovacích bojů, postoupila osmička jezdců s nejlepšími časy,
mezi něž jsem se zařadil. Ve čtvrtfinále se
mi podařilo vyřadit Poláka Jozefowicze
a v semifinále Dána Isaksona. Protože pak
největší favorit a téměř neporazitelný Holanďan Groen více než překvapivě podlehl
Ursimu, tak na dráze v Hačioži se jelo velice
nečekané italsko-české finále.
8UþLWČ PiWH Y SDPČWL L WXWR UR]KRGXMtFtMt]GX]D]ODWêPRSRMHQtP«
Sebevědomý Ital hned od startu zvolil
taktiku doslova ďábelského tempa. Získal
dost velký náskok, který se však postupně
zmenšoval. Po dvou kilometrech jsem ho
už dostihl a zároveň zrychlil, což nečekal
a zlomilo ho to. Do cíle jsem už dojel v pohodě, s úsměvem a nesmírně šťastný s rukama nad hlavou.
Snad jen kvalita dráhy tohoto velodromu. Beton nebyl rovný, spíš zvlněný
a zatáčky prapodivně klopené. Bylo to samozřejmě nepříjemné pro všechny závodníky, kteří to museli respektovat a poprat se
s tím.
%\OR YĤEHF QČFR FR VH YiP Y +DþLRåLQHOtELOR"
1DFR]HVYpKRY\VWRXSHQtY7RNLX
QLNG\QH]DSRPHQHWH"
Především na stupně vítězů, státní
hymnu, přebírání medaile a dresu pro
olympijského premianta. A pak určitě při
tomto slavnostním ceremoniálu na přítomnost pozdějšího nejlepšího světového
cyklisty Eddyho Merckxe, který se na mě
uprostřed své přípravy na silniční závod
jednotlivců pod stupni vítězů upřeně díval,
jakoby chtěl ocenit můj výkon.
-DNRXRGPČQXMVWH]DWRWRRO\PSLMVNp]ODWRREGUåHO"
Šest tisíc korun a plynovou ledničku.
&R YiP ]ODWi PHGDLOH SĜLQHVOD
SRVSRUWRYQtLVSROHþHQVNpVWUiQFH"
Poznal jsem spoustu zajímavých lidí,
otevřely se mi dveře do světa, obdržel jsem
řadu pozvání na různé soutěže i akce a nechyběl ani respekt i těch největších soupeřů. Může mě jen mrzet, že se mi nikdy nepodařilo získat titul mistra světa.
-DNp Y]SRPtQN\ PiWH QD VYRML GUXKRX RO\PSLiGX Y URFH Y0H[LNX"
Na Mexiko jako zemi a jeho obyvatele
to jsou krásné vzpomínky, protože jsme
tam byli dvakrát na předolympijských
hrách a pokaždé se vším velice spokojeni.
Avšak samotný závod pod pěti kruhy se mi
vůbec nepovedl, místo očekávané účasti ve vyřazovacích jízdách jsem skončil už
v kvalifikaci.
7RYiPQDMHGQRXRGHãODSĜHGFKR]t
YêERUQiIRUPD"
To bych neřekl, udělal jsem však obrovskou chybu. Dva dny před závodem jsem
totiž navštívil tamější saunu a hned po několika hodinách jsem zjistil, že to byl nerozumný krok. Nevím, co všechno na můj
organismus působilo negativně, ale ztratil
jsem sílu a při nepříjemném brnění lýtek cítil celkovou únavu. Škoda, měl jsem určitě
zase na pozici někde ve vyšších příčkách.
O dva dny později jsem už byl zase fit.
$ Y MDNpP VYČWOH SĜHG RO\PSLiGRX
Y5LXYLGtWHVRXþDVQRXþHVNRXGUiKRYRXF\NOLVWLNX"
Netajím, že se mi vůbec nelíbí vyřazení
některých tradičních disciplín, které v programu her měly zůstat. Nechápu, proč stíhací závod budou absolvovat pouze družstva. Naopak přednost dostalo omnium,
které není moc zajímavé, a diváci jeho počtářským kombinacím nerozumějí. Pokud
jde o účast českých cyklistů, tak sprintéři
vybojovali pro Českou republiku dvě místa,
ale kdo do Ria pojede, se zatím nerozhodlo. Takže třeba mám šanci i já (smích). Necháme se překvapit, ale už dnes mohu říci,
že za velký úspěch bych považoval postup
do čtvrtfinále.
Foto: archiv ASC DUKLA a Ivana Roháčková
26
.ROHNFHREOHþHQt5LR
3HVWUREDUHYQp
MHREOHþHQt
GRNDUQHYDORYpKR
a
i
R
Na oblečení s nápisy Czech Republic,
které představili sportovci při jízdě na eskalátorech, dominují české národní barvy,
jež doplňují i barvy brazilské vlajky zelená
a žlutá, a kresba běžce atletické legendy Emila Zátopka. Pánské je více laděno
do modra a dámské do červena. Dámy mají
navíc bílou sukni a pánové košili s barevnými kruhy. Nejvýraznějším prvkem budou
pestrobarevné kloboučky a kolekci doplní
větrovky.
„Brazílie, to je hlavně karneval, nikdy
nekončící noc. Tak jsme chtěli, aby s tím
naše oblečení korespondovalo,“ komentoval předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval barevné kousky ze série volnočasového oblečení výpravy. „Normálně
barevné oblečení nepreferuji, ale tohle se
mi docela líbí. Připomíná to náladu brazilského festivalu,“ pochválila práci návrhářů
atletka Drahotová.
Inspiraci kolekce, kterou čtyřnásobný
olympijský vítěz Zátopek připojoval ke svému podpisu fanouškům, odhalili olympionici už koncem loňského roku. Postavičkou
Emila Zátopka na oblečení tak bude mít
každý olympionik u sebe trochu jeho nezdolnosti a obětavosti.
Motiv z podpisu Zátopka graficky ztvárnil akademický malíř Milan Jaroš. Kolekce
však obsahuje i zajímavé detaily, například
zip ve tvaru „Zátopkovy“ tretry. V komisi
sportovců, která kolekci připravovala, zasedali mimo jiných vodní slalomář Vavřinec
Hradilek, basketbalistka Ilona Burgrová,
badmintonista Petr Koukal a sportovní ředitel Martin Doktor, střihy kolekce a materiály zkoušeli kanoista Martin Fuksa a plavkyně Simona Baumrtová.
6LOXHWDEČåtFtKROHJHQGiUQtKR(PLOD=iWRSND
DEDUHYQpNORERXN\±WRMVRXQHMYêUD]QČMãtSUYN\
5LRRO\PSLMVNpNROHNFHSURþHVNRXYêSUDYX
.ROHNFLNWHUiþtWiFHONHPNXVĤGiPVNpKR
DNXVĤSiQVNpKRREOHþHQtSĜHGVWDYLODGDO
GRSURGHMHýHVNêRO\PSLMVNêYêERUYH)$1
]yQČYSUYQtPSDWĜHREFKRGQtKRFHQWUD4XDGULR
Y3UD]H
6PČU/2+5LR
SiUĤEČåtFtFKQRKRX
(PLOD=iWRSND
3ĜHGþW\ĜPLOHW\VHQDRO\PSLMVNêFKKUiFKY/RQGêQČVWDOV\PEROHP
ýHVNpKRGRPXþHUYHQêNOLNXMtFtDXWREXV3URKU\Y5LXSĜLSUDYLOMHKRDXWRU
'DYLGýHUQêXPČOHFNRXLQVWDODFLNWHUiE\PČODSURSRMLWKQHGWĜLPtVWD
2ULJLQiOQtQiSDG±VWRSiUĤQRKRX(PLOD=iWRSNDYSRK\EX±VHUR]GČOt
PH]LGČMLãWČKHUY5LXGH-DQHLURDPH]L/LSQRD3UDKXNWHUiEXGRXFHQWU\
SURIDQRXãN\YýHVNX
Autobus sklidil v Londýně úspěch.
A protože se Český olympijský výbor snaží při hrách propojovat umění se sportem
a zábavou, opět oslovili Davida Černého.
Svůj nový sochařský objekt, opět pohyblivou instalaci, představil ve FAN zóně v Praze. Na zdech, zídkách a domech milionového brazilského města by se měly objevit
nohy legendárního českého běžce Emila
Zátopka. Na nohy, jež se neustále pohybují
a přitom visí ze stropu, který pokrývá atletická dráha, se mohou zájemci přijít podívat do obchodního domu Quadrio ve Spálené ulici, kde je umístěno deset párů.
„Bylo to koncipované přímo pro Rio, je
to taková guerillová akce. Měla to být reakce
na velkou tradici graffiti v Brazílii,“ řekl Černý.
„Nápad s dráhou vznikl po debatě s Davidem Černým. Aby nohy někde běžely,
udělali jsme běžeckou dráhu. Ta asociuje
sport a zároveň vytváří humornou grotesku,“ dodal Petr Kolář, autor tohoto interiérového prvku umělecké instalace.
„Pro instalaci nohou jsme požadovali
povolení, některá z míst ale pořadatelé zamítli. Plastiky se nicméně v těchto dnech
balí a nakládají do dopravních kontejnerů,“
doplnil předseda Českého olympijského
výboru Jiří Kejval.
28
.ĜHVWNQLK\
1iãåLYRWSRGSČWLNUXK\
2O\PSLMVNiYtWČ]NDYKRGXRãWČSHP'DQD=iWRSNRYiSRNĜWLODSĜL
SĜtOHåLWRVWLRVODY0H]LQiURGQtKRRO\PSLMVNpKRGQHVYĤMD(PLOĤYåLYRWRSLV
1iãåLYRWSRGSČWLNUXK\9êMLPHþQpåLYRWRSLVQpGtORNWHUpSVDOD'DQD
=iWRSNRYiDVLWĜLURN\MHVYČåt]iEDYQpDSĜHGHYãtP]DFK\FXMHSUDYGLYp
GČWVW VSR WR
F
Y]SRPtQN\PDQåHOĤ=iWRSNRYêFKY\SUiYtRMHMLFKGČWVWYtVSRUWRYQtFK
HWpPSDUWQHUVWYtt
]DþiWFtFK~VSČãtFKLQH~VSČãtFKLRMHMLFKGORXKROHWpPSDUWQHUVWYt
V knize jsou také dosud nepublikované
fotografie. Autentičnost vyprávění dokreslují zachované prvky hovorové a obecné
češtiny i nářečí. „Víte, o mně a Emilovi se
toho napsalo tolik, že se v tom jde těžko
vyznat. V uplynulých sedmi letech jsem poskládala všechny části skládanky a vznikla
kniha o našem opravdovém životě,“ říká
sama autorka Dana Zátopková. Manželé Zátopkovi spolu jednu knihu už kdysi
napsali. Jejich Dana a Emil Zátopkovi vypravují končila vzpomínkami na rok 1960,
protože mnohé události, příběhy a historky
nemohly být z politických důvod zveřejněny. Náš život pod pěti kruhy na tuto knihu
navazuje, doplňuje například o Emilovy
deníkové záznamy, a především popisuje
život slavné dvojice i v krušných dobách
nesvobody po roce 1968.
„Je to hlavně o Emilovi. Psala jsem to
dlouho – něco přes tři roky – to víte už je mi
93 let. A omlouvám se, že je to taková bichle. Loni jsem velkou část roku promarodila,
tak se to trochu natáhlo. Viděla jsem, jak
zub času pracuje, jak něco zapadá a něco
se přeměňuje nebo se píší bláboly,“ řekla
oštěpařská legenda a jako příklad uvedla
publikaci Francouze Jeana Echenoze Běhat,
která o jejím manželovi vyšla v Praze před
více než čtyřmi lety.
„A to mě vlastně přimělo sepsat, jak to
doopravdy bylo. Není tam jediné slovo vylhané, jen a jen pravda. Žádný politický balast nebo úlitby režimu,“ usmívala se a pak
více než hodinu podepisovala zájemcům
knihu.
Vydavatelem díla je Regionální muzeum v Kopřivnici, o. p. s., ve spolupráci
s Českým olympijským výborem, Nadačním
fondem Dany a Emila Zátopkových a nakladatelstvím Academia Praha.
„Manželé Zátopkovi jsou inspirací pro
několik generací. Jejich život by měl znát
každý a příběhy pod značkou fair play mohou inspirovat i dále. Jsme rádi, že se paní
Dana o životní příběh podělila, nechala se
nejbližšími přemluvit a vtiskla jejich příběhu věčnost,“ dodal ředitel muzea Lumír
Kaválek.
.UiOEtOpVWRS\
/HGHFNiNRUXQRYiQD
.UiORYQRXEtOpVWRS\
(VWHU/HGHFNi]'XNO\/LEHUHFE\ODSRSUYpYNDULpĜHY\KOiãHQD
YtWČ]NRXDQNHW\.UiOEtOpVWRS\SURQHMOHSãtKRO\åDĜHDVQRZERDUGLVWX
VH]RQ\-HGQDGYDFHWLOHWi]iYRGQLFHVHWDNVWDODWHSUYHGUXKRX
VQRZERDUGLVWNRXYKLVWRULLNWHUpVHSRGDĜLORSUHVWLåQtDQNHWXY\KUiW
Ovládla celkové pořadí Světového poháru v alpském snowboardingu a získala
i malý křišťálový glóbus za vítězství v paralelním obřím slalomu. Kromě toho vlétla
mezi elitu ve sjezdovém lyžování, neboť
dokázala hned v prvním startu ve Světovém poháru bodovat.
Toto jsou hlavní důvody, proč porota
složená ze zástupců Svazu lyžařů ČR, jednotlivých úseků a odborné novinářské veřejnosti zvolila Králem bílé stopy 2016 právě Ester Ledeckou.
„Uvědomuji si, že uplynulá sezona byla
úžasná, ale už se nad tím moc nezamýšlím.
Nemám ve zvyku se příliš za sezonou ohlížet. Stejně tak tomu je i teď, už se soustředím na novou,“ prohlásila závodnice.
Ledecká se stala teprve druhou snowboardistkou, která si nasadila korunu pro
Krále bílé stopy. Tou úplně první v historii
ankety, která je pořádána od roku 1973,
byla v roce 2014 olympijská vítězka ze Soči
Eva Samková.
Vedle absolutní vítězky byli během
slavnostního večera na Žofíně vyhlášeni také nejúspěšnější zástupci jednotlivých disciplín. Mezi akrobaty vyhrála
skicrossařka Andrea Zemanová (Dukla Liberec), v alpských disciplínách triumfovala
Šárka Strachová, běh na lyžích ovládla Petra
Nováková, nejlepším skokanem byl Roman
Koudelka, travnímu lyžování dominoval
Jan Němec a severské kombinaci kraloval
Tomáš Portyk (Dukla Liberec).
Právě talentovaný sdruženář, který letos vybojoval zlato na juniorském mistrovství světa, byl vyhlášen také Juniorem roku.
V kategorii Trenér roku získal nejvíce
hlasů Klaus Mayrhofer, jenž od roku 2012
vede Šárku Strachovou.
Do síně slávy byli uvedeni bývalý reprezentant, trenér a funkcionář severské
kombinace Josef Lánský a bývalý generální
sekretář Svazu lyžařů ČR Kurt Matz, jenž se
podílel na organizaci řady vrcholných světových akcí na našem území.
Jednou z nejvýraznějších postav Krále
bílé stopy 2016 se ale stal Ondřej Bank. Ten
sice nic nevyhrál, když ale vystoupal na jeviště, celý Žofín bouřil a nejlepšího českého
sjezdaře posledních let odměnil za úspěšnou kariéru dlouhým potleskem vestoje.
Když se pak na pódiu ocitl ještě jednou,
a to v roli partnera s krytem proti zranění
na obličeji, při vystoupení oblíbeného kouzelníka Richarda Nedvěda, sklidil za pobavení a vtip obrovský aplaus znovu.
Na video z vystoupení se můžete podívat zde: http://www.czech-ski.com/o-nas/
aktuality/video-ondra-bank-ve-sparechkouzelnika-richarda-nedveda.
-XELODQWLDUPiGQtKRVSRUWX
UPiGQtK
RUWX
-XELODQWĤPDUPiGQtKRVSRUWX'XNOD
YHGUXKpPþWYUWOHWtOHWRãQtKRURNX
SĜHMHPHSHYQp]GUDYtVSRNRMHQRVW
DKRGQČVSRUWRYQtFK]iåLWNĤ
Vilém MANDLÍK, nar. 7. dubna 1936, atletika
Původně se věnoval gymnastice a fotbalu, s vrcholovou atletikou začínal v roce 1952 v tehdejším ČKD Stalingrad. Později přešel do Dukly Praha,
v jejíchž barvách vytvořil 21 národních rekordů na 100 i 200 metrů, ve štafetách reprezentoval Československo na OH v Melbourne v roce 1956 a o čtyři roky později v Římě, zúčastnil se i dvou mistrovství Evropy. Po ukončení
závodní kariéry se živil jako novinář, mimo jiné byl šéfredaktorem časopisu
Sport revue a napsal knihu Život plný sportu.
Petr LAKOMÝ, nar. 10. dubna 1951, veslování
Veslař od patnácti let. Na LOH 1972 v Mnichově seděl v posádce dvojky bez kormidelníka, která skončila těsně pod stupni vítězů. Na MS 1973
v Moskvě jel s reprezentační osmou, která získala stříbrnou medaili. V Dukle Praha závodil v letech 1975–1977. V roce 1986 přijal nabídku pracovat
v Dukle jako trenér, po deseti letech přešel na oddělení sportu ASC DUKLA,
kde postupně skončil až ve funkci ředitele odboru sportu. Na konci března
2011 ukončil služební poměr v armádě a odešel do důchodu.
Zdeněk BOHUTÍNSKÝ, nar. 14. května 1946, kanoistika
V Dukle byl od dorosteneckého věku. Účastnil se dvou olympiád. Nejlépe – na devátém místě – se umístil s posádkou K4 na 1 000 m na LOH v Mnichově 1972. Účastnil se mistrovství světa 1973 až 1975. Do roku 1977 byl
v Dukle zařazen jako instruktor sportu, poté zůstal jako metodik.
Ladislav MĚŠŤAN, nar. 15. května 1941, vodní slalom
Ve druhé polovině šedesátých a celá sedmdesátá léta vozil jako deblista s bratrem Zdeňkem medaile z mistrovství světa. Celkem na těchto soutěžích získal ve slalomu i sjezdu na C2 a 3× C2 dvě zlaté, šest stříbrných a čtyři
bronzové medaile.
Jiří ŠTEFAN, nar. 17. dubna 1951, veslování
Veslař Dukly Praha, který v posádce osmiveslice získal na mistrovství
Evropy 1973 v Moskvě stříbrnou medaili, na mistrovství světa 1974 v Luzernu a 1979 v Bledu 7. místo, na mistrovství světa 1977 v Amsterodamu byl
ke světové medaili nejblíže – osma dojela do cíle čtvrtá.
Rudolf HÖHNL, nar. 21. dubna 1946, lyžování – skoky na lyžích
Vítěz první ankety o Krále bílé stopy (1973) se dostal mezi skokanskou
špičku jako devatenáctiletý. V roce 1968 v Oberstdorfu skončil šestý a v Turné čtyř můstků sedmý. V roce 1971 se podílel na jednom z nejúspěšnějších
dnů českého skoku: v Innsbrucku skončil třetí za Zbyňkem Hubačem a Jiřím
Raškou. V celém turné skončil pátý. V roce 1973 obsadil 5. místo na MS v letech na lyžích. V roce 1974 na MS ve Falunu vybojoval na středním můstku
bronz. Po ukončení skokanské kariéry se stal trenérem československé reprezentace, později i švýcarského týmu. Z českých skokanů trénoval například Pavla Ploce.
Petr DOBRÝ, nar. 24. dubna 1946, motorismus
Dlouholetý člen oddílu motorismu Dukly Praha, mezi absolutní světovou špičku patřil v letech 1965–1969. Na MS 1966 získal 3. místo, na prestižním setkání mistrů světa 1967 se stal šampionem šampionů. V letech
1968–1969 připojil další skvělá umístění na MČR a MS.
Stanislav NEVESELÝ, nar. 17. května 1936, lední hokej
Většinu své kariéry spojil s Duklou Jihlava jako hráč i trenér. V Jihlavě
působil od roku 1965 celých 23 let a získal s ní 11 titulů mistra ligy, spolu
s Luďkem Bukačem pak dovedl Československo v roce 1985 k zisku zlatých
medailí na mistrovství světa. Za tu dobu trénoval desítky špičkových hokejistů. V seniorských letech začal studovat univerzitu třetího věku a závěrečnou práci psal, jak jinak, na téma Sto let hokeje u nás.
Jiří VYČICHLO, nar. 17. května 1946, atletika
Jako trojskokan přišel do Dukly Praha v roce 1966. Vytvořil dva české
rekordy, 17× reprezentoval v mezistátních utkáních, na ME 1974 obsadil
sedmé místo, na HME 1975 byl devátý, stejně jako na LOH 1976. Zabývá se
statistikou s fotodokumentací, zvláště trojskoku.
Jan FIALA, nar. 19. května 1956, fotbal
S kopanou začínal v rodných Slatinicích u Olomouce, v roce 1975 se
dostal do Dukly Praha, kde do roku 1987 nastoupil k 310 ligovým utkáním,
dal v nich dvě branky, získal s ní tři ligové tituly (1977, 1979 a 1982) a třikrát
Československý pohár. Odehrál 58 reprezentačních zápasů, v nichž zaznamenal jeden gól. Získal bronzovou medaili z mistrovství Evropy 1980, startoval i na MS 1982 ve Španělsku. Byl vyhlášen nejlepším fotbalistou Československa roku 1982.
Vladimír EISNER, nar. 6. května 1941, lékař
Do Dukly Liberec nastoupil v roce 1970 a následujících 36 let léčil liberecké sportovce – lyžaře i volejbalisty.
Ivo URBAN, nar. 7. května 1931, fotbal
S kopanou začínal v pražských Holešovicích, později oblékal dres Slavie. V říjnu 1952 narukoval na Strahov do tehdejšího fotbalového oddílu
ATK. S ÚDA a pak s Duklou vybojoval šest titulů národního mistra a k tomu
i jedno prvenství v Čs. poháru. Když svlékl vojenskou uniformu, odehrál jeden ročník ve Slavii, využil svých zkušeností dopisovatele vojenského tisku
a stal se profesionálním novinářem v redakci Rudého práva, resp. Práva.
Dlouhá léta stál v čele Klubu sportovních novinářů.
Oldřich ROTT, nar. 26. května 1951, fotbal
Středopolař, útočník, do Dukly Praha nastoupil na vojenskou základní službu v roce 1973 a v armádním mužstvu zůstal deset ligových sezon,
byl autorem 46 branek. Třikrát reprezentoval (1978–1979), zúčastnil se OH
v Moskvě 1980, kde národní tým získal zlaté medaile, s Duklou se stal mistrem ligy 1977, 1979,1982 a vítězem Československého poháru 1981 a 1983.
Miloš PODHORSKÝ, nar. 31. května 1936, lední hokej
Brankář Dukly Jihlava v letech 1956–1967. Byl prvním brankářem, který
dovedl Duklu Jihlava, kde odchytal 98 ligových zápasů, k zisku premiérového mistrovského titulu. Do dějin hokeje se zapsal i jako výrobce prvních
brankářských masek.
Jiří VOKNĚR, nar. 12. května 1931, kanoistika
Mistr světa na 10 km z roku 1954, na LOH 1956 získal 4. místo a dvě
stříbrné medaile vybojoval na MS 1958 v Praze. Po roce 1968 emigroval
do Švýcarska.
Josef SOBOTA, nar. 8. června 1941, lední hokej
Legenda jihlavského hokeje, od roku 1979 zde pracoval jako organizační pracovník (sekretář klubu), podílel se i na přípravě výstavy Ta jihlavská,
naše Dukla…
Ladislav SOUČEK, nar. 12. května 1946, kanoistika
Nejlepší čs. kajakář 70. let minulého století. Do Dukly nastoupil v roce
1965 na vojenskou základní službu, zde jej trénoval olympijský vítěz František Čapek. Za Duklu závodil do roku 1976 a po olympiádě v Montrealu
v klubu zůstal jako trenér. Zúčastnil se dvou LOH v Mnichově 1972 a Montrealu 1976, v letech 1966–1975 závodil na šesti mistrovstvích světa, kde největším úspěchem bylo stříbro z Bělehradu 1971 na K1 500 metrů. Mistrem
republiky byl devětačtyřicetkrát, většinou na singlu.
Roman LACKO, nar. 11. června 1956, atletika
Původně fotbalista, s atletikou začal v Olomouci. Za Duklu Praha závodil ve sprintu v letech 1976 až 1981. Několikanásobný mistr ČR na 100 m
a ve štafetě 4× 100 m. Držitel českého rekordu na 100 m (10,1 s) z roku 1976.
Reprezentoval v 6 mezistátních utkáních.
9DUPiGQtPGUHVX
Jan Železný
přehodil životní padesátku
7ĜLNUiW]tVNDO
RO\PSLMVNp]ODWR
DMHGQRXVWĜtEUR
WĜLNUiWVHVWDOPLVWUHP
VYČWDDGYDNUiW
E\OWĜHWtPiLGYD
HYURSVNpEURQ]\
ãHVWNUiWSĜHNRQDO
VYČWRYêUHNRUG
DGRGQHVMHMHKR
GUåLWHOHP9KLVWRULL
VYČWRYpDWOHWLN\QHQt
~VSČãQČMãtKRRãWČSDĜH
QHåMH-DQäHOH]Qê
NWHUêþHUYQDRVODYLO
QDUR]HQLQ\
Pochází ze sportovní rodiny. „Základ
byl u mě určitě v genetice, měl jsem prostě sportovní talent a předpoklady k tomu,
abych daleko házel.“ V dětství se věnoval
i házené a lednímu hokeji, nakonec však
zvítězila atletika a hod oštěpem. Zlomem
v jeho sportovní kariéře byl nástup na základní vojenskou službu. „Vzpomínám si, že
do Banské Bystrice se mi moc nechtělo, ale
měl jsem tam vynikající podmínky, mohl
jsem trénovat dvoufázově a začít se připravovat na kariéru vrcholového sportovce.“
Světový rekord, který má hodnotu
98,48 m, drží od 25. května 1996, tedy dvacet let. „Cítil jsem tehdy, že mám velkou
formu, a tak jsme hledali závod, kde bych ji
mohl prodat. Nejblíže co do vzdálenosti i co
do termínu byla Jena, tak jsem tam vyrazil
a i díky vynikajícím povětrnostním a teplotním podmínkám se to povedlo.“ Může
tuhle metu překonat někdo ze současných
oštěpařů? „Těžko říct, zatím k tomu mají ještě hodně daleko, ale to neznamená, že se
nemohou výkonnostně posouvat, protože
někteří jsou ještě relativně dost mladí.“
Pro většinu sportovců jsou vrcholem
olympijské hry. Nejinak tomu bylo i pro Jana
Železného, který účast na pěti olympiádách
ozdobil ziskem čtyř cenných kovů. „Všechny
ty úspěchy se rodily komplikovaně, protože
se čtyři roky připravujete na vrchol kariéry
a nikdy nevíte, co vás tam čeká, ale pro mě
byl nejtěžší Soul 1988, kdy jsem dva měsíce skoro nemohl házet, ale pak jsem tam
získal stříbro a odpíchl se k těm třem zlatým
medailím.“
Prodělal několik těžkých zranění. Nejvážnější byly zlomené obratle a zpřetrhané
vazy v pravém rameni, pokaždé se ale dokázal v plné formě vrátit. „Když mi praskly
obratle, byl jsem ještě velice mladý a strašně moc jsem toužil vrátit se, házet daleko
a zabezpečit rodinu. Při zranění ramene
jsem už měl za sebou dost sportovních
úspěchů, takže by mi konec závodění tolik nevadil, ale chtěl jsem skončit nějakým
solidním výkonem na sportovišti.“ To se mu
povedlo, s reprezentací se rozloučil ve čtyřiceti ziskem bronzu na ME v Göteborgu
a krátce nato, 19. září 2006, ukončil svoji
závodnickou kariéru.
Na ni plynule navázal kariérou trenérskou, rovněž velmi úspěšnou. Pod jeho
vedením vybojovali oštěpaři Barbora Špotáková olympijské a Vítězslav Veselý světové zlato. Jan Železný se ale dívá před sebe:
„Myslím si, že i Petr Frydrych, Jakub Vadlejch a Jarda Jílek mají na to udělat velký
výsledek. Absolutně spokojený bych byl
až v případě, že by na bedně stáli jen moji
svěřenci, v tom jsem maximalista.“ A co
Rio? „Pokud kluci zůstanou zdraví, mají určitě šanci postoupit z kvalifikace a pak už
se může stát cokoliv. Budou-li chtít medaili,
musí hodit kolem 88 metrů a oni ty schopnosti mají, tak uvidíme.“
Jan Železný působil jako funkcionář
v Českém i v Mezinárodním olympijském
výboru. Od roku 2012 je prezidentem České olympijské nadace. „Jsem velice rád, že
můžeme podporovat mladé sportovce ze
sociálně slabých rodin. Ten projekt má velký potenciál, ale stát by měl daleko lépe
vnímat, že děti jsou základ všeho, a věnovat
jim mnohem víc pozornosti.“
Svůj sportovní život spojil s Duklou.
„Dukla je pro mě symbolem něčeho výjimečného, má historii i budoucnost. Já
v Duklu věřím!“
Text: Pavel Nekola
2þHNiYDQpXGiORVWLYH,,,þWYUWOHWt
Atletika
ME
MEJ U17
MSJ
LOH
MČR U22
MČR družstva
Cyklistika
MS a MSJ MTB
ME U23 a MEJ – dráha
MČR a MČRJ – dráha omnium
MSJ – dráha
LOH – dráha, MTB
MČR – dráha
MČR – dráha scratch, dvojice
SP
Golf
LOH
6.–10. 7.
14.–17. 7
19.–24. 7.
12.–21. 8.
27.–28. 8.
4. 9.
28. 6. – 3. 7.
12.–17. 7.
12.–17. 7.
srpen
5.–21. 8.
26.–29. 8.
září
září
11.–20. 8.
SP
SP
MS FAI v KPD
SP
Amsterodam
Tbilisi
neurčeno
Rio de Janeiro
Praha
Ústí nad Orlicí
Nové Město na Moravě
neurčeno
Prostějov
neurčeno
Rio de Janeiro
Prostějov
Brno
Andorra
Rio de Janeiro
Kanoistika
ME – maraton
ME U23
MČR
LOH
MS U23
1.–3. 7.
14.–17. 7.
22.–24. 7.
15.–20. 8.
1.–4. 9.
Ponteverda
Plovdiv
Račice
Rio de Janeiro
Minsk
Letecká akrobacie
ME
20.–28. 8.
Moravská Třebová
2.–7. 7.
4.–11. 7.
14.-–21. 8.
2.–4. 9.
17.–26. 9.
12.–17. 9.
Praha
Sofie
Rio de Janeiro
Orlando
Warendorf
Káhira
Parašutismus
MS CISM v KPD
MČR v KPD
17.–29. 7.
17.–21. 8.
Moskva
Jindřichův Hradec
Belluno
Thalgau
Chicago
Peiting
Plážový volejbal
OH – kvalifikace světová
LOH
6.–10. 7.
11.–20. 8.
Soči
Rio de Janeiro
Sportovní lezení
MS
14.–18. 9.
Paříž
Sportovní střelba broková
ME a MEJ
MZJ
LOH
MČR
MZ VC Perazzi
4.–18. 7.
10.–17. 7.
5.–21. 8.
19.–21. 8.
2.–4. 9.
Lonato
Porpeto
Rio de Janeiro
Plzeň
Brno
Sportovní střelba kulová
MS
LOH
MČR
15.–23. 7.
5.–21. 8.
9.–11. 9.
Suhl
Rio de Janeiro
Plzeň
26. 6. – 10. 7.
11.–20. 8.
29. 8. – 18. 9.
Londýn
Rio de Janeiro
New York
Veslování
LOH
MS U23
8.–14. 8.
21.–28. 8.
Rio de Janeiro
Rotterdam
Vodní slalom
MS U23 a MSJ
LOH
ME U23 a MEJ
SP
SP – finále
13.–17. 7.
7.–11. 8.
25.–28. 8.
2.–4. 9.
9.–11. 9.
Krakov
Rio de Janeiro
Solkan
Praha
Tacen
Tenis
MT Wimbledon
LOH
MT U.S. Open
Moderní pětiboj
MS – masters
ME
LOH
MS – biathle, triathle
MS CISM
MSJ
11.–14. 8.
25.–28. 8.
9.-–29. 9.
29. 9. – 2.10.
Připravil: Ivo Novák
MEDAILE – REKORDY – TITULY
VSRUWRYFĤ$6&'8./$
]DOHGHQ±þHUYHQ
Sportovní akce
zlato
stříbro
bronz
celkem
Mistrovství světa
2
2
1
5
Mistrovství Evropy
2
1
6
9
Mistrovství světa juniorů
1
–
2
3
Mistrovství Evropy juniorů
1
–
–
1
Akademické mistrovství světa
–
5
–
5
Zimní olympiáda mládeže
–
–
1
1
CELKEM
6
8
10
24
www.duklasport.cz
Podrobné výsledky
Zajímavosti
www.facebook.com/AscDukla
Tituly mistra ČR:
47 celkem (38 seniorských, 9 juniorských)
Český rekord:
Lucie Hochman, Eva Planičková, Jarmila Machačová, Sára Kaňkovská
(cyklistika, 4 km stíhací družstev – 4:52,475 min)
Kateřina Šafránková (atletika, hod kladivem – 72,34 m)
Kateřina Šafránková (atletika, hod kladivem – 72,47 m)
Český juniorský rekord:
Barbora Dvořáková, Kateřina Dvořáková, Tereza Semecká, Karolína
Jirmanová (atletika, hala, štafeta 4× 200 m – 1:39,91 min)
Barbora Džerengová, Ema Kaňkovská (cyklistika, 4 km
stíhací družstev – 5:03,688 min)
Světový pohár (celkově):
1. Ester Ledecká (snowboarding, paralelní disciplíny
celkem)
1. Ester Ledecká (snowboarding, paralelní obří slalom)
2. Eva Samková (snowboarding, snowboardcross)
Připravila: Ivana Roháčková
0LQLVWU6WURSQLFNêRFHQLO0DVOiND/HGHFNRXDGDOãtPHGDLOLVW\'XNO\
Již tradičně ministr obrany Martin
Stropnický 7. června přijal a ocenil nejúspěšnější sportovce ASC DUKLA.
Tentokrát to byli ti, kteří v průběhu
letošní zimní sezony vybojovali medaile na mistrovstvích Evropy i světa, glóby
ve Světových pohárech či se umístili do šestého místa na šampionátech. Společně se
šestnácti sportovci ocenil i jejich osobní
trenéry a šéftrenéry armádních oddílů.
„Dukla je jakousi výkladní skříní českého sportu. Přeji, aby se vám dařilo vysokou
laťku udržet,“ řekl sportovcům ministr obrany a těm, kteří budou reprezentovat armádu a Českou republiku na Letních olympijských hrách 2016 v Riu, popřál, aby si tento
výjimečný svátek sportu co možná nejvíc
užili.

Dukla Sport

Transkript

Podobné dokumenty

Moji drazí sponzoři, S láskou vás zdraví Vaše milovaná Anu Shilpa

máme drobné zpoždění. jenom si vezmu kabát. jsem rád, že jsem tě

Informace pro média a partnery

Rýžová miska

ffiffi ffi__ffiw ffiffi h-ffitr

Pulp fiction - proFIdivadlo

zde ke stažení