Edmond Rostand - Západočeské divadlo v Chebu

Edmond Rostand
EDMOND ROSTAND
Překlad / Jindřich Pokorný
Režie / Petr Mikeska
Scéna / Michal Syrový
Kostýmy / Agnieszka Oldak-Pátá
Pohybová spolupráce / Svatava Milková
Milková
Dramaturgická spolupráce / Zdeněk Bartoš
Barto
Obsazení:
CYRANO DE BERGERAC / Tomáš Kolomazník
KRISTIÁN DE NEUVILLETTE / Petr Vydarený
HRABĚ DE GUICHE / Jan Jedlinský
RAGUENEAU / Pavel Marek
LE BRET / David Beneš
DE VALVERT | CARBON DE CASTEL-JALOUX /
Jindřich Skopec
LIGNIÈRE | MONTFLEURY | KADET /
Michal Švarc
BELLEROSE | KAPUCÍN / Kamil Prachař
ROXANA / Pavla Janiššová
DUEŇA | MATKA MARKÉTA OD SV. KŘÍŽE /
Jarmila Šimčíková
LÍZA | PRODAVAČKA | SESTRA MARTA /
Radmila Urbanová
Premiéra 3. května 2014
V inscenaci jsou použity skladby Jeana-Baptista Lullyho, Jana
Dismase Zelenky, Wolfganga Amadea Mozarta, Jacquese Brela
a Sous les Toits de Paris (Janet Kleinová a její Parlor Boys / San
Francisco Baguette Quartette).
Narodil se 1. dubna 1868 v Marseille, ve dvanácti letech se s rodinou
přestěhoval do lázeňského městečka
Bagnères-de-Luchon v podhůří Pyrenejí, téměř na španělské hranici,
v oblasti, kterou celý život miloval:
Gascogne. Ta pro něj symbolizovala,
stejně jako pro jeho nejslavnějšího
hrdinu, smysl pro čest, hrdinské
fanfarónství a vtip. V Paříži později
vystudoval práva.
V poezii debutoval ve dvaadvaceti
letech sbírkou Povaleči (Les Musardises, 1890). Verše
pak používal především v divadelních hrách: prvotina
Červená rukavice (Le Gant rouge, 1888) se velkého
úspěchu nedočkala, zato hru Romantikové (Les Romanesques, 1894) už uvedla Comédie-Française (u nás se
uváděla pod titulem Snílci). V dramatech Vzdálená princezna (La Princesse Lointaine, 1895) a Samaritánka (La
Samaritane, 1900) dokonce zářila hvězda první velikosti
své doby, herečka Sarah Bernhardtová.
Ve svých devětadvaceti letech začal psát Cyrana z Bergeracu (Cyrano de Bergerac, 1897). Předobrazem hrdiny mu
byl skutečný francouzský básník a filozof – současník La
Fontainův, Pascalův a Moliérův – Hercule Savinien Cyrano
de Bergerac (1619-1655). Podle svědectví přátel a rodiny
prožíval Rostand nad textem doslova tvůrčí muka, o své
práci pochyboval, téměř s nikým nemluvil. Jevišti totiž v té
době vládl módní naturalismus, s nímž Cyrano svou novoromantickou podstatou (veršovaná struktura, klasická
pětiaktová kompozice, romantická zápletka, tragikomický
a heroický charakter hry) ostře kontrastoval.
Po Cyranovi napsal ještě dvě dramata: Orlík (L‘Aiglon,
1900) o osudech Napoleonova syna a Kokrháč (Chantecler, 1910), alegorii se zvířecími postavami. Žádná hra
však nedosáhla takového úspěchu a proslulosti jako Cyrano. Roku 1901 se stal nejmladším spisovatelem, který byl
kdy zvolen do Académie française.
Dva týdny po konci první světové války se na zkoušce jedné
své divadelní hry nachladil a nakazil obávanou španělskou
chřipkou, jejíž epidemie tehdy v Evropě kulminovala. Zemřel 2. prosince 1918 v Paříži v pouhých padesáti letech.
Zanechal po sobě manželku Rosemonde a syny Maurice
(1891) a Jeana (1894).
SKUTEČNÝ CYRANO
Hercule Savinien Cyrano, řečený z Bergeracu, byl
francouzský básník a volnomyšlenkář (1619-1655).
Narodil se v Paříži do vážené a bohaté rodiny, jejíž vliv
sahal až na královský dvůr. Nebyl tedy vůbec Gaskoněc;
přídomek „de Bergerac“ získal díky rodové pozemkové
državě v pařížské oblasti. Poprvé ho za svým jménem
použil roku 1645, ovšem až devět let poté, co jeho otec
své léno prodal. Roku 1638 se skutečně s přítelem Le
Bretem (znali se od 13 let, po Cyranově smrti se Le Bret
stal jeho životopiscem a editorem literárního díla) dal
do služeb Královské gardy v rotě pod vedením barona
Carbon de Casteljaloux, v níž opravdu sloužilo větší
množství gaskoňských kadetů; nikoli však výlučně. V bojích
Třicetileté války byl dvakrát zraněn: rána mečem do krku
v srpnu 1640 u Arrasu ukončila jeho vojenskou kariéru.
Ve stejné bitvě padl i jistý Christophe de Champagne, baron
de Neuvillette, který měl za manželku Cyranovu sestřenici
z matčiny strany Madeleine Robineauovou.
Po roce 1641 se věnoval studiím a stýkal se s libertinskými
intelektuály své doby. Patrně v této době došlo
ke zdokumentované potyčce se stovkou najatých vrahů
u Nesleské brány (Porte
de Nesle) na obranu
básníka Françoise Pajota
de Lignières. Z hrdosti také
odmítl vstoupit do služeb
maršála Jeana de Gassion.
Cyrano proslul jako autor
několika her: komedií Předstíraný puntičkář (Le pédant
joué; 1645) se inspiroval
Molière pro Scapinova šibalství. Není úplně jisté, že
se hrála na jevišti, zato Smrt
Agrippinina (Mort d' Agrippine) zcela určitě uvedena byla roku 1653 a způsobila skandál. Z jeho díla je však nejslavnější vědeckofantastický
cestopis Komické dějiny států a říší na Měsíci (L' Histoire
comique des États et Empires de la Lune), v němž kritizuje
soudobé společenské poměry a aristotelskou fyziku (zejména představu, že Země je středem vesmíru).
Roku 1654 byl Cyrano zraněn pádem břevna na hlavu, když
vstupoval do domu svého ochránce vévody d' Arpajona.
Není známo, zda šlo o útok či o náhodu, ani zda toto zranění
zapříčinilo jeho smrt 28. července 1655 ve věku 36 let.
STŘÍPKY
Ze stínu zapomnění ho na světlo znovu vytáhl Edmond
Rostand ve své hrdinské komedii. Dochované Cyranovy
zápisky opravdu mluví o tom, že měl abnormálně velký
nos, na což byl patřičně hrdý. Je jisté, že byl ve své době
populární básník a muž, který neváhal tasit kord při
každé vhodné příležitosti; Rostand však jeho vlastnosti
značně nadsazuje. Ústřední zápletka s psaním milostných
dopisů namísto mladšího a krásnějšího soka v lásce je
pochopitelně smyšlená.
P
ostava Roxany vznikla spojením dvou skutečných
žen: Madelaine Robineau a Marie Robineau, které kromě
příjmení spolu neměly nic společného. Marie byla preciózkou z okruhu Madame de Scudéry a slovník ze 17. století
ji skutečně uvádí s přídomkem Roxane; Madelaine byla sestřenicí Saviniena Cyrana a vdala se za barona de Neuvillette, který padl u Arrasu. Nikdy nevstoupila do kláštera, vzala
si však náročné předsevzetí: přivést svého volnomyšlenkářského bratrance zpět do lůna církve.
SVĚTOVÁ A ČESKÁ PREMIÉRA
Datum premiéry bylo stanoveno na 28. prosinec 1897
v Théâtre de la Porte Saint Martin. Hlavní roli hrál Benoît-Constant Coquelin (1841–1909), ředitel a přední herec
souboru, který povolil uvést hru na své útraty a nebezpečí.
Ještě několik minut před začátkem se autor v očekávání fiaska omlouval hereckému souboru, že ho zatáhl do tohoto
„strašného dobrodružství“. Hra se však pozoruhodně trefila do diváckého vkusu a navíc znamenala morální vzpruhu
pro Francii, poníženou a traumatizovanou ztrátou Alsaska-Lotrinska během války s Bismarckovým Pruskem (1870).
Hrdina, který stojí se vzpřímenou hlavou a hrdě vlajícím
chocholem peří na klobouku (fr. „panache“) proti všem protivenstvím, nadchl diváky natolik, že aplaudovali ve stoje už
během přestávky. Jistý ministr údajně vnikl do zákulisí, aby
autorovi s předstihem předal vyznamenání Čestné legie.
Jakmile padla opona, publikum tleskalo dvacet minut bez
přestání, což patří k nejúžasnějším okamžikům nejen francouzského, ale vůbec světového divadla.
R
Cyrano: Václav Beránek, vlevo od něj s širokým čepcem Kamil Prachař jako
paštikář Ragueneau. Foto: Jaroslav Veit.
CYRANO V CHEBU
Hrdina, jehož „velký nos velkého ducha značí“ se na chebském
jevišti ocitá podruhé. Poprvé ho v sezóně 1973 / 1974
režíroval Jiří Budínský s výpravou Michala Hesse, v titulní roli
se představil Václav Beránek. Kamil Prachař, který v současné
inscenaci hraje ředitele divadla a kapucína, se tehdy představil
jako paštikář a cukrář Ragueneau. V inscenaci se objevilo
na 25 herců, tedy dvojnásobek oproti dnešku.
H
erec Montfleury, vlastním jménem Zacharie Jacob (1600-1667), byl skutečně mužem zavalité postavy
a hřmotného hlasu. Podle legendy zemřel hned po představení, když „příliš namáhal hlas během dlouhé tirády“ v Racinově tragédii Andromaché.
Mnozí badatelé tvrdí, že nalezli důkazy pro Cyranovu
homosexualitu. V roce 1640 se jeho milencem údajně
stal literát a hudebník D' Assoucy.
P
odle hry vznikla i opera italského skladatele Franca Alfana. Roku 2005 ji uvedla Metropolitní opera s Plácidem Domingem v hlavní roli.
Cyrano se skoro okamžitě stal archetypem světového divadla a literatury, podobně jako Hamlet nebo Don Quijote,
a v očích celého světa typickým představitelem francouzské povahy a ducha (esprit français).
První český překlad pořídil už necelý rok po pařížské
premiéře Jaroslav Vrchlický. Jde patrně o nejcennější
Vrchlického překladatelský počin (i pro vzácné souznění
překládaného díla s jeho vlastní poetikou). Západočeské
divadlo roku 1974 i dnes sáhlo po novějším převodu
Jindřicha Pokorného, s replikami, které vstoupily
do obecného povědomí („Svůj širák odhazuji v dál…“,
„Já nosím v nitru svém své elegance květ…“). Národní
divadlo od roku 1899 inscenovalo Rostandovu hru
osmkrát, naposledy roku 2002 (hraje se dodnes). Prvním
českým Cyranem byl Jakub Seifert, Eduard Vojan hrál jeho
protivníka De Guiche.
oxana je ženské jméno perského původu, perská
princezna tohoto jména byla oficiální manželkou Alexandra
Velikého. Není divu, že si toto přízvisko zvolila i preciózka
z Rostandovy hry: ženy tzv. preciózního hnutí v 17. století milovaly antiku, staré rytířské ideály s jejich kultem
dam a duchaplnou konverzaci. Blaženost pastorální idyly
a zdobné hovory o záležitostech lásky byly oblíbeným tématem a náplní preciózní literatury. Ve své komedii Směšné preciózky si z nich utahoval Molière.
Č
eský skladatel Josef Bohuslav Foerster zkomponoval symfonickou suitu Cyrano de Bergerac (poprvé
uvedena roku 1909).
C
yrano byl několikrát zfilmován, čtyřikrát v éře němého
filmu, v roce 1950 v Hollywoodu, naposledy roku 1990, kdy
Francouzi natočili „svého Cyrana“ s Gérardem Depardieuem v titulní roli (režie Jean-Paul Rappeneau).
N
Cyrano: Václav Beránek, Roxana: Inka Brendlová. Foto: Jaroslav Veit.
ěkteří teatrologové soudí, že Cyrano z Bergeracu je
u nás dokonce populárnější než ve své vlasti; mluví pro to
i fakt, že Divadelní ústav eviduje přes 70 různých uvedení po celé ČR jen po druhé světové válce.
Ze zkoušky: vlevo Svatava Milková, vpravo Tomáš Kolomazník a Jindřich Skopec.
Foto: Michal Mráka.
Inspicient | Martin Janošec
Světla | Ladislav Schejbal
Zvuk| Radek Šnajdr
Nápověda| Květa Pospíšilová
Garde | Eliška Jagobová
Vlásenky | Jana Chroustová
Rekvizity | Martin Beseda
Zřizovatelem Západočeského divadla je město Cheb.
Inscenace vznikla za finanční podpory ministerstva kultury ČR
a Karlovarského kraje.
Ředitel | Jan Svoboda
Umělecký šéf | Zdeněk Bartoš
Program vydalo Západočeské divadlo v Chebu
Program připravil | Zdeněk Bartoš
Grafická úprava | Andrea Dobrkovská, Michal Syrový
Foto | Michal Mráka a internetové zdroje
Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA,
divadelní, literární, audiovizuální agentura
občanské sdružení, Krátkého 1,190 03 Praha 9 - Vysočany
Informace a prodej vstupenek
v obchodním oddělení divadla, tel. 354 432 522
Rezervace on-line na
Cena programu 20 Kč