Konstruktivismus - Muzeum umění Benešov

Konstruktivismus
umělecké hnutí 20. stol., vycházející z geometrické abstrakce a usilující vytvářet výtvarná díla z geometrických, stereometrických nebo
technických prvků, aby odpovídala modernímu vědeckotechnickému stylu 20. století. Stoupenci konstruktivismu zamítali dekorativní prvky,
usilovali o vytvoření čisté konstrukce, užívali nové materiály, jejichž možnosti byly zkoumány nezávisle na tradičních slohových
koncepcích. Byla propagována strojová estetika. Typické je uplatnění diagonály, které bylo později napodobováno zejména v high-tech
architektuře.
Konstruktivismus vznikl roku 1915 v Rusku. K jeho nejvýznamnějším představitelům patřil V. Tatlin, A. Rodčenko, E. M. Lisickij ad..
Významným teoretikem byl M. J. Ginzburg. V letech 1917 – 21 představoval konstruktivismus oficiální (avantgardní) umění sovětského
Ruska a realizoval se především manifesty a utopickými projevy (projekt a model Věže III. internacionály V. Tatlina, projekty mrakodrapů
E. M. Lisického). V oblasti urbanismu byla s konstruktivismem spojena koncepce pásmového města N. A. Miljutina. Ve 20. letech začaly
převažovat střízlivější projekty, které mohly být zčásti i realizovány. Konstruktivistické myšlenky tehdy pronikaly i do Evropy; ovlivnily
zejména architekturu a teorii Bauhausu, ale také holandskou skupinu De Stijl. V českých zemích byl konstruktivismem ovlivněn např. J.
Chochol (návrh budovy Osvobozeného divadla) a J. Krejcar (projekt stadionu pro II. dělnickou spartakiádu, pavilon SSSR na Pražských
vzorkových veletrzích).
Roku 1923 se z ruského konstruktivismu vydělila skupina racionalistů, kteří kladli důraz nejen na konstrukční a funkční aspekty, ale i na
psychické působení architektury a respektovali její výtvarnou stránku. Ačkoli mezi konstruktivisty a racionalisty probíhaly ostré polemiky, z
dnešní perspektivy jsou významné spíše jejich společné výchozí ideje. Po roce 1932 byl konstruktivismus v SSSR kritizován pro
nerespektování reálných možností architektury a zejména pro absenci ideového působení. Pod tlakem státní moci bylo konstruktivistické
hnutí nakonec potlačeno a jedinou tvůrčí metodou se po roce 1937 stal socialistický realismus.
Termín konstruktivismus se téměř překrývá s termínem funkcionalismus, užívaným pro moderní architekturu západní Evropy. Rozdíl je
snad ve větším důrazu na strojovou estetiku (obliba antén, ocelových táhel ap.), ve zřetelnější uplatnění dynamismu (diagonála, vertikalita
konstrukcí) a ve výraznější citaci průmyslové architektury a detailů dopravních prostředků.