nad dvěma světadíly

P ř e d stav u j e m e
Ivan Marusič
Muž rozkročený
nad dvěma světadíly
Klubovny a zázemí pro golfisty neodmyslitelně patří k příjemně
strávenému dni na golfu. A je vcelku jedno, jestli je to velká moderní
stavba nebo malý dřevěný srub. Když je vám tam dobře a cítíte se
pohodlně, obsluha je milá a z prostředí na vás dýchá něco jako rodinný
duch, pak se rádi vracíte a rádi si po hře posedíte…
napsala Pavla Charvátová foto archiv
J
ak ale takové atmosféry dosáhnout? Návodů je jistě více, jedním z důležitých
faktorů je ale bezesporu stylové zařízení
a vybavení „club housu“. Třeba takový
nábytek na míru vyrobený v Indii a Nepálu,
který doplňují exotické látky a přírodní materiály, usazený do moderní stavby… Nejdřív
ale takové kousky musí buď někdo najít, anebo někde vyrobit a pak dovézt k nám do Čech.
A přesně na to je odborník Ivan Marusič.
Ivane, jak to všechno vlastně začalo, proč ses
vydal na daleký východ a jak tě napadlo, že
budeš dovážet věci z Indie anebo z Nepálu?
Původně byla myšlenka jet obchodovat do
Nepálu a posléze do Indie takový momentální lákavý nápad na 2–3 roky, trochu cestovat,
trochu vydělat, prostě spojit příjemné s užitečným. No a nějak se to vymklo a už to bude
20 let, kdy to dělám. Zpočátku jsme s kolegy
vozili, co trh nabízel, začínali jsme s vonnými
tyčinkami, šátky a bižuterií. No a dneska vyrábíme i vlastní kolekce oblečení a vozíme originální nábytek. Náš záběr je opravdu široký. Po
tolika letech se z našich obchodních partnerů
stali přátelé a kamarádi. A i díky nim si můžeme dovolit nabízet na našem trhu to nejlepší
a nejzajímavější z těch zemí.
Panejo, pamatuješ si vůbec, kolikrát jsi tam
už byl?
Nedávno jsem spočítal, že jsem byl v Nepálu
100krát a v Indii 80krát. To je dohromady asi
2000 dní, tedy skoro šest let života. Po takové
době se to nedá „dělat“, musí vás to bavit. Ta
práce a to, co sem vozím, to je pro mě taková
esence atmosféry z Nepálu, Tibetu a Indie,
kterou mám rád a rád se o ni podělím s ostatními.
Já o tobě vím, že dovedeš sehnat téměř cokoli.
Hlavně speciální zboží na zakázku, unikátní
kusy, na které nejvíc vzpomínáš?
Obřad při otevíracím ceremoniálu nového obchodu
Jasně, to je taková odměna za ty roky. Je to moc
příjemný pocit, když vám někdo věří, že to umíte zařídit, objednat a nerozbité přivézt. Je to takové osvěžení. A taky občas lidé chtějí něco, co
by vás ani nenapadlo, že by mohl někdo hledat.
Takže miluju šílené nápady, je to výzva, je to
adrenalin… Unikátních kusů jsme už pár přivezli, velké měděné sochy, nábytek na míru, obrovské tibetské mísy, odborné knihy, speciální
čaje, různé rituální tibetské kousky apod.
Největší a nejpernější ale byl náš poslední
úkol… – vybavit na míru multifunkční budovu Pavilon Slunce na Slapech. Nebylo vůbec
lehké skloubit představu architekta a investora s možnostmi a podmínkami v Indii, kde se
měl nábytek vyrábět. Na jedné straně je v Indii
všechno možné, na druhé pak zjistíte, že skoro
nic není tak, jak jste si naplánovali, dohodli.
Kdo někdy něco „dělal“ v Indii, dá mi za pravdu, že věty typu „no problem“, „we will try our
best“, „it is coming“ ve finále znamenají, že
všechno je problém, že kolikrát ani s výrobou
nezačali, přestože vás několikrát ubezpečili, že
už to skoro balí.
Na Slapech jde o spojení nového a klasického,
snahou investora bylo nabídnout zázemí v neokoloniálním stylu s prvky Indie a Východu
vůbec… Co to znamenalo konkrétně pro tebe?
Koncepce vznikala tady, výroba tam. Vysvětlit
architektovi, co lze a nelze, a na druhé straně
přesvědčit výrobce, že to, co podle něj nelze,
105
P ř e d stav u j e m e
je přece jen možné, to bylo asi nejnáročnější.
Všechny kusy byly přesně na míru, u všech
se vyžadoval rozkládací systém, abychom se
vůbec vešli do kontejneru. A na výrobu jsme
nakonec měli pouhých pět týdnů, aby se stihl
termín slavnostního otevření.
Každý den jsem musel kontrolovat
výrobce, jestli stíháme, jestli vyrábí
přesně to, co má dělat, protože jakákoli chyba by znamenala, že to prostě nestihneme. Není vůbec lehké
přeložit výkresy architekta do nákresů pro indického truhláře – oni prostě nejsou zvyklí na naše řezy a půdorysy, takže se neustále ujišťujete, že nákres
pochopili, a i když vás ubezpečí, že ano, pořád
musíte kontrolovat, že tomu tak opravdu je, že
tam není skulinka, která umožňuje více možností, jak nákres pochopit.
Opravdovou lahůdkou byl obrovský oválný
stůl dlouhý skoro 3,5 metru – v Indii je často
Obchod probíhá vždy na ulici a nechybí dohadování o ceně
potíž, že pokud výrobce něco ještě nevyráběl,
jeho první odpovědí je: „To nejde.“ Takže trpělivě, pomalu vysvětlujete, že to jde a že se to
musí udělat takhle a takhle. Vlastně já amatér
vymýšlím výrobní postup pro indického truhláře, který sveřepě trvá na tom, že to nejde vyrobit! A je nutné dodat, že někdy měl i indický
truhlář pravdu, pak se rychle musel přesvědčit
zase architekt…
No, a když to všechno stihnete a vypadá to,
že jste zvítězili, tak zrovna v místě, kde nakládáte kontejner, instalují celníkům úplně nový
systém, takže s ním samozřejmě nikdo neumí
a nestíháte naplánovanou loď. To prostě k obchodování s touto částí světa patří. Za celých
20 let, kdy obchodujeme s Nepálem a Indií,
tomu nebylo nikdy jinak. Vždy se objeví nový
problém, nová komplikace, originální situace,
která v první moment vypadá jako neřešitelný
problém.
Některé kusy jsou na Slapech původní – skříně, meditační mísy, brokátové légy, kamenné
krajky… Kdes tyhle věci našel?
Třeba komoda s vyřezávanými sloupky, to je
nádherná a mistrovská práce z kvalitních tropických dřevin. Doposud se dají sehnat i unikátní staré kousky ve velmi dobrém stavu. Ale
je fakt, že pomalu tyto staré kusy mizí z trhu.
Krásná a unikátní je také velká vyřezávaná
sloní hlava, která v Pavilonu Slunce visí nad
dveřmi do klubovny členů – ta je z Bali (Indonésie), použité dekorační brokáty zase pocházejí z indického Varanasi, těžké kamenné
kusy z Jodphuru (kamenné krajky, vyřezávaný
kamenný slon z Jodhpuru (Rajastan) a hlava
jednoho z bohů, Šivy, z Bali (Indonésie), velké orientální lustry vyráběli na zakázku pouze
Motorky miluje i tibetský duchovní
106
INZERCE
pro budovu na Slapech, nikdy dříve v této dílně v Barmeru (Rajastan) tak velké kusy nevyrobili. V malé zasedací místnosti najdeme
kromě zmiňovaného oválného stolu i ležící
zlatou postavu Buddhy, tu pro změnu z Thajska, nebo tibetskou meditační mísu z Nepálu… atd. atd.
Jak to děláš? Kde ty staré věci hledáš a je to
dneska obtížné, přece jen už dneska do těchto koutů světa jezdí desítky lidí ze „západu“
a hledají a kupují a odvážejí…?
Najít „staré kousky“ je vždy těžké. Je to samozřejmě hodně o ceně, o kvalitě starého
kusu, aby nebyl poškozen a následně neodborně opraven. Třeba kusy, které jdou na
americký trh, by u nás neměly vůbec šanci
– jsou naprosto v dezolátním stavu, úplně
původní, ale „rozbité“. A přijde mi, že čím
zničenější, tím pro americký trh žádanější.
Dokonce neporušené kusy se různě dotvářejí vrtačkou a vyrábějí se díry po červotoči,
aby si asi americký zákazník byl naprosto
jist, že jde o antik. Naopak český trh na dírky
po červotoči reaguje negativně, je podezřívavý, považuje kus za poškozený. Indové se
občas neorientují, co to tedy vlastně po nich
všichni chceme.
Nakolik bylo snažení Ivana Marusiče v tomto
konkrétním případě (Pavilon Slunce) úspěšné,
se nakonec nejlépe můžete přesvědčit sami, až
někdy pojedete hrát na Slapy. Pravda je, že toho,
co sem Ivan přivezl a co pod jeho dohledem vznikalo v dalekých dílnách, si nelze nevšimnout. A je
už jen na vás, jestli to oceníte.
Ivan Marusič
Narozen: ve znamení Raka a Zajíce
Žije: střídavě v ČR v Podbabě a na různých
místech v Indii a Nepálu
Hobby: kromě jeho práce je to určitě farmaření a motorka
 pěstuje vlastní rajčata, víno, okurky…
a chová slepice, které jsou prý dokonce
vycvičené
 vlastní motorku enduro Cagiva Elephant
Nejlepší přítel: moje žena Jeny a náš pes
Sanji
První návštěva Indie: 1993, Nepál 1991
Nejtěžší dovezený kus: kamenná socha
Osha v životní velikosti, cca 1000 kg
Nejobtížněji sehnaný kus: dvě kamenné
sochy Osha na zakázku – nikdo je nechtěl
dělat za tu cenu, kterou jsem si stanovil
Kousek, na který je nejvíc pyšný: socha
Maitrea Buddha z Nepálu, celá z mědi, výška
185 cm, váha 850 kg
107