Význam vyšetřovacích metod nitroočního tlaku
Transkript
Význam vyšetřovacích metod nitroočního tlaku Absolventská práce Karolína Bačinská Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Studijní obor: Diplomovaný oční optik Vedoucí práce: Mgr. Štěpánka Klimková Datum odevzdání práce: 15. 4. 2013 Datum obhajoby: Praha 2013 Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny jsem uvedla podle platného autorského zákona v seznamu použité literatury a zdrojů informací. Praha 15. 4. 2013 Podpis Děkuji Mgr. Štěpánce Klimkové za odborné vedení absolventské práce, konzultování a za cenné rady týkající se absolventské práce. Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována v knihovně Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeží 6. Podpis ABSTRAKT Karolína Bačinská Význam vyšetřovacích metod nitroočního tlaku Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Vedoucí práce: Mgr. Štěpánka Klimková Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2013 49 stran Téma mé absolventské práce je význam vyšetřovacích metod nitroočního tlaku. Tato práce je rozdělena do 8 kapitol teoretické části a 1 kapitoly praktické části. V první kapitole je práce zaměřena na anatomii zrakového ústrojí. Ve druhé kapitole popisuji stěnu oční koule a všechny její vrstvy. Třetí kapitola popisuje obsah oční koule, kde je podrobněji nastíněna komorová voda a její cirkulace v oku. V další, čtvrté kapitole se zabývám nitroočním tlakem. Tato kapitola upozorňuje na fyziologické hodnoty nitroočního tlaku, na kritický nitrooční tlak a na další faktory, které nitrooční tlak mohou ovlivnit. V páté kapitole vysvětluji, co si představit pod pojmem glaukom a dále zde nastiňuji epidemiologii glaukomu. Šestá kapitola je určena k základnímu rozdělení glaukomů. V neposlední sedmé kapitole se podrobněji zabývám základními druhy glaukomů, jejich dalšímu dělení a jejich léčbě. Poslední kapitola teoretické části je určena pro vyšetřovací metody, které jsou potřebné k diagnostice glaukomu. V praktické části popisuji vlastní kazuistiku, protože jsem byla léčena na glaukom. Klíčová slova: Glaukom, nitrooční tlak, komorová voda, cirkulace komorové vody, přední komora, zadní komora, perimetrie, tonometrie. ABSTRACT Karolína Bačinská Význam vyšetřovacích metod nitroočního tlaku The importance of investigative techniques in intraocular pressure Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední škola zdravotnická, Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Vedoucí práce: Mgr. Štěpánka Klimková Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2013, 49 stran The topic of my graduate thesis is the importance of investigative techniques in intraocular pressure. This work is divided into 8 chapters of the theoretical part and into1 chapter of the practical part. The first chapter of the thesis is focused on the anatomy of the optic tract. In the second chapter, I describe wall of the eye balls and all its layers. The third section describes the contents of the eyeball, which is in detail outlined aqueous humor and its circulation in the eye. In the next, the fourth chapter deals with the intraocular pressure. This section point out on the physiologic intraocular pressure, the critical intraocular pressure and other factors that may affect the intraocular pressure. In the fifth chapter, I explain what I imagine under the term glaucoma and here I outline the epidemiology of glaucoma. The sixth chapter is intended on the division of glaucoma. In the seventh chapter I apply with the more basic types of glaucoma, their further division and their treatment. The last chapter of the theoretical part is intended on screening methods that are needed to diagnose glaucoma. In the practical part I describe the history of a patient, because I was treated for glaucoma. Keywords: Glaucoma, intraocular pressure, humor aquasus, circulation humor aquasus, anterior chamber, posterior chamber, perimetry, tonometry. Obsah Úvod.................................................................................................................................... 10 1. Anatomie zrakového ústrojí ..................................................................................... 11 1.1 Orbita ......................................................................................................................... 11 1.2 Oční koule .................................................................................................................. 11 2. Stěna oční koule ........................................................................................................ 12 2.1 Bělima (sclera)............................................................................................................ 12 2.2 Rohovka (cornea)........................................................................................................ 13 2.3 Cévnatka (choroidea) .................................................................................................. 13 2.4 Řasnaté tělísko (corpus ciliare) ................................................................................... 13 2.5 Duhovka (iris)............................................................................................................. 14 2.6 Sítnice (retina) ............................................................................................................ 14 3. Obsah oční koule....................................................................................................... 16 3.1 Čočka (lens cristallina)................................................................................................ 16 3.2 Sklivec (corpus vitreum) ............................................................................................. 17 3.3 Komorová voda (humor aquasus)................................................................................ 17 3.3.1 Cirkulace komorové vody ........................................................................................... 17 3.3.2 Přední oční komora (camera oculi anterior)................................................................. 19 3.3.3 Zadní oční komora (camera oculi posteriori) ............................................................... 19 4. Nitrooční tlak ............................................................................................................ 20 4.1 Obecná fakta............................................................................................................... 20 4.2 Fyziologické hodnoty nitroočního tlaku ...................................................................... 20 4.3 Kritický a cílový nitrooční tlak.................................................................................... 21 4.4 Oční hypotonie ........................................................................................................... 21 5. Glaukom .................................................................................................................... 22 5.1 Epidemiologie............................................................................................................. 22 6. Klasifikace glaukomů ............................................................................................... 23 7. Druhy glaukomů ....................................................................................................... 24 7.1 Primární glaukom s otevřeným úhlem......................................................................... 24 7.2 Primární glaukom s uzavřeným úhlem ........................................................................ 24 7.3 Sekundární glaukom s otevřeným úhlem..................................................................... 26 7.3.1 Pseudoexfoliativní glaukom ........................................................................................ 26 7.3.2 Pigmentový glaukom .................................................................................................. 26 7.3.3 Fakolytický glaukom .................................................................................................. 27 7.3.4 Sekundární glaukom po úraze ..................................................................................... 27 7.4 Sekundární glaukom s uzavřeným úhlem .................................................................... 27 7.4.1 Neovaskulární glaukom .............................................................................................. 27 7.4.2 Sekundární glaukom následkem zánětu....................................................................... 28 7.4.3 Sekundární glaukom s pupilárním blokem způsobený čočkou..................................... 28 7.5 Kongenitální glaukom................................................................................................. 28 7.5.1 Infantilní glaukom....................................................................................................... 29 7.5.2 Juvenilní glaukom....................................................................................................... 30 8. Vyšetřovací metody glaukomu ................................................................................. 31 8.1 Anamnéza................................................................................................................... 31 8.2 Tonometrie ................................................................................................................. 31 8.2.1 Goldmannův aplanační tonometr................................................................................. 31 8.2.2 Impresní Schiötzův tonometr ...................................................................................... 32 8.2.3 Ruční tonometr ........................................................................................................... 33 8.2.4 Bezkontaktní tonometr ................................................................................................ 33 8.3 Vyšetření štěrbinovou lampou..................................................................................... 34 8.4 Gonioskopie................................................................................................................ 35 8.5 Oftalmoskopie ............................................................................................................ 36 8.6 Vyšetření zorného pole ............................................................................................... 36 8.6.1 Kinetická perimetrie.................................................................................................... 37 8.6.2 Statická perimetrie ...................................................................................................... 37 8.6.3 Počítačová perimetrie.................................................................................................. 38 8.7 Zjišťování kontrastu citlivosti ..................................................................................... 38 8.8 Vyšetření barvocitu..................................................................................................... 39 8.9 Laserová diagnostika (GDx, OCT).............................................................................. 40 8.9.1 GDx (Nerve Fiber Analyzer)....................................................................................... 40 8.9.2 OCT (Optická Koherentní Tomografie) ...................................................................... 41 9. Praktická část absolventské práce............................................................................ 42 9.1 Diagnostika glaukomového onemocnění ..................................................................... 42 9.2 Vyloučení glaukomového onemocnění........................................................................ 44 Závěr .................................................................................................................................. 46 Seznam použité literatury a zdrojů informací .................................................................. 47 Seznam obrázků ................................................................................................................. 49 Úvod V teoretické části mé práce bych chtěla popsat problematiku glaukomového onemocnění. Toto téma není mezi běžnou populací moc známé a většina lidí neví, co si pod tímto termínem představit. Větší část populace často nezná důležitost vyšetřovacích metod nitroočního tlaku. Glaukom není na první pohled viditelný, a proto za jeho správnou diagnostiku vděčíme moderním přístrojům. Většina lidí jsou zastánci toho, že glaukom postihuje pouze starší část populace. V mé práci se dozvíme, že tomu tak není. Glaukom postihuje jakoukoli věkovou skupinu. Dále zde popisuji veškeré způsoby vyšetření, které jsou nezbytné k celkové diagnostice glaukomového onemocnění. V praktické části budu popisovat případ glaukomového onemocnění, kterým jsem si sama prošla. Dozvíte se zde, že mi byl diagnostikován glaukom a byla jsem na toto onemocnění léčena po dobu pěti let. Po návštěvě jiného oftalmologa mi byl glaukom vyloučen. Na to bych chtěla reagovat tak, že význam vyšetřovacích metod nitroočního tlaku je důležitý. Nejdůležitější je však neustálý pokrok v medicíně a v moderní technologii. 10 1. Anatomie zrakového ústrojí 1.1 Orbita Orbita je párová dutina na rozhraní obličejové a mozkové části lebky. Tvar orbity je přirovnáván k čtyřboké pyramidě. Je tvořena celkem sedmi navzájem sousedícími lebečními kostmi. Hlavní část tvoří čelní kost, klínová kost, lícní kost a kost horní čelisti. Stěnami očnice prostupují otvory, kterými vstupují do očnice nervy a cévy. K nejdůležitějším patří optický kanál, kterým prochází zrakový nerv. Horní štěrbinou očnice prochází nervy, které ovládají okohybné svaly. 1.2 Oční koule Zdravé oko dospělého člověka má tvar přibližně kulovitý a jeho hmotnost je kolem 30 gramů. Přední segment oka má poloměr asi 8 mm, zadní část oka je věští a její poloměr je asi 12 mm. Oko je párový orgán uložený v očnici. Obrázek 1 Oční koule 11 2. Stěna oční koule Stěnu oční koule tvoří tři vrstvy, které plní funkci ochranou, výživnou a receptivní. Zevní vazivovou vrstvu tvoří bělima (sclera) a rohovka (cornea). Střední vrstva se nazývá živnatka (uvea), v zadní části jí tvoří cévnatka (chorioidea), směrem dopředu řasnaté tělísko (corpus ciliare) a duhovka (iris). Vnitřní vrstvu tvoří sítnice (retina). Obrázek 2 Stěna oční koule 2.1 Bělima (sclera) Bělima je silná vazivová blána, která tvoří pevný obal oka. Je bezcévná, neprůhledná, je bělavé barvy a zakrývá zadní 4/5 oka. Bělima je poměrně odolná vůči mechanickému poškození. Jsou v ní dva otvory vpředu, kde je rohovka a vzadu, kde odstupuje zrakový nerv. Svrchní plocha bělimy je v přední části kryta spojivkou. Do povrchové sklerální vazivové vrstvy se upínají šlachy přímých svalů. Nejtenčí místo bělimy se nachází při úponech přímých okohybných svalů. V nejpovrchnější vrstvě bělimy (episkléře) je velké množství kanálků, kterými do oka vstupují artérie, vény a nervy. V předním segmentu oka bělima přechází do průhledné rohovky (cornea) 12 2.2 Rohovka (cornea) Vzhledem ke své optické mohutnosti je nejdůležitější složkou optického systému. Rohovka představuje 2/3 optické práce oka. Na rohovce můžeme rozeznat vrchol rohovky, který se kryje s předním pólem oka, a limbus. Není prostoupena cévami, obsahuje však hodně otevřených nervových zakončení => vnímání bolesti. Centrální část je téměř sférického tvaru a v průměru má asi 4 mm. Jelikož je zadní plocha rohovky více vyklenutá než přední plocha, střed rohovky je proto tenčí než periferie. Základní funkce rohovky je lom světla a ochrana nitroočního prostředí. Pod rohovkou nalezneme přední oční komoru. Rohovku rozdělujeme do pěti vrstev: 2.3 Epitel – schopnost rychlé regenerace, je velmi citlivý Bowmanova membrána – nedokáže regenerovat, v případě poranění vznikne jizva Stroma – tvoří 9/10 z celkové tloušťky rohovky Descemetova membrána – pevně posazena k endotelu díky glykoproteinu Endotel – zajišťuje aktivní transport tekutin Cévnatka (choroidea) Tvoří část střední vrstvy oční koule. Je velmi bohatá na cévy zásobující zevní vrstvy sítnice. Obsahuje hnědý pigment, který zabraňuje rozptylu světelných paprsků uvnitř oka. Vpředu cévnatka přechází do řasnatého tělíska, které volně visí mezi bělimou a rohovkou. Řasnaté výběžky tvořené hustou sítí cév produkují komorový mok. Od okrajů tělíska vybíhají tenká vlákna, na která se připojuje pouzdro čočky => podílí se na akomodaci. 2.4 Řasnaté tělísko (corpus ciliare) Zhruba trojúhelníkovitého tvaru a spojuje přední a zadní segment oka. Hrot řasnatého tělíska směřuje dozadu směrem k sítnici. Řasnaté tělísko přechází v duhovku. Má dvě hlavní funkce: 1. Tvorba komorové tekutiny 2. Podíl na akomodaci 13 2.5 Duhovka (iris) Kruhový terčík uložený před čočkou, který odstupuje od řasnatého tělíska. Uprostřed duhovky se nachází kruhový otvor, který se nazývá zornice (pupilla). Barvu duhovky udává množství pigmentu uloženého v epitelu duhovky. Duhovka obsahuje dva svaly: Kruhový sval svým smrštěním zajišťuje zúžení zornice (miosa) a omezí vstup světla do dalších oddílů oka Paprsčitě orientované svalové snopce zajišťují rozšíření zornice (mydriasa) umožní, aby na sítnici dopadalo velké množství světla 2.6 Sítnice (retina) Tvoří 0,2 – 0,4 mm širokou vnitřní vrstvu oční koule. Sítnici dělíme na optickou část a slepou část. Úkolem sítnice je přijímat dopadající světelné paprsky, které složitým chemickým způsobem mění na elektrické impulsy, které vede dále do mozku. Na sítnici se nachází centrální jamka (fovea centralis retinae) tzv. žlutá skvrna, nazýváme jí místem nejostřejšího vidění. Pak zde můžeme najít papilu zrakového nervu (papilla nervi optici), je to výstup nervových vláken se sítnice a jedná se o fyziologicky slepé místo sítnice tzv. slepá skvrna. V neposlední řadě zde nalezneme zubovitou linii (ora serrata), která od sebe odděluje optickou část sítnice a slepou část sítnice. Nejdůležitější buněčnou vrstvu tvoří tyčinky a čípky – receptory, které umožňují vnímání světla a barev. Tyčinky – zdravé oko jich obsahuje asi 120 miliónů, slouží pro vnímání světla (působí za šera a v noci) Čípky – oko jich obsahuje pouze 6 miliónů, slouží pro vnímání barevného vidění, rozeznáváme tři druhy čípků (závislé na množství pigmentu) – červené, zelené a modré Žlutá skvrna – místo nejostřejšího vidění, jsou zde přítomné čípky, do periferie ubývají, na periferii se nacházejí tyčinky 14 Slepá skvrna – místo na sítnici, kde nelze zobrazit žádný obraz, oblast kde se spojují nervová vlákna, která vytvářejí zrakový nerv Obrázek 3 Sítnice 15 3. Obsah oční koule Oční koule obsahuje průhledné a čiré struktury, kterými prochází světelné paprsky a lámou se tak, že dopadají na sítnici. Optické prostředí oka tvoří oční čočka (lens cristallina), sklivec (corpus vitreum) a komorová voda (humor aquosus). 3.1 Čočka (lens cristallina) Čočka je bikonvexního tvaru. Je umístěna v zadní komoře, těsně za zornicí. Zadní plocha čočky je více zakřivená než přední plocha. Je složena z tuhé, rosolovité a dokonale průhledné hmoty. Na přední straně je omývána komorovou vodou. O čočce je známo že má několik anatomických zvláštností. Nemá vlastní inervaci (tzn. nemůže nikdy bolet), není krevně zásobována, výživy se jí dostává prostupem živin z komorové vody a sklivce. V průběhu života pokračuje v růstu a je zcela uzavřena basální membránou. Obrázek 4 Čočka 16 3.2 Sklivec (corpus vitreum) Sklivec je čirá rosolovitá hmota vyplňující prostor mezi čočkou a vnitřní plochou sítnice. Sklivec nedokáže regenerovat, je nahrazován komorovou vodou. Vyplňuje 80% obsahu celého oka. Středem sklivce v horizontální rovině prochází Cloquetův kanál, který v embryonálním vývoji vyživoval oční čočku. Z 98% rosolovitou hmotu tvoří voda o objemu přibližně 4 ml. Jeho složení je velmi podobné jako je složení komorové vody, ale sklivec navíc obsahuje speciální bílkovinu => vitrín. 3.3 Komorová voda (humor aquasus) Komorová voda je čirá a bezbarvá tekutina, jejíž index lomu je 1,33. Vytváří se z krevní plazmy za spoluúčasti řasnatého tělíska. Funkce komorové vody je udržení tvaru očního bulbu, dále zastává funkci odvodní odpadů metabolizmu čočky, zadní plochy rohovky a přední části řasnatého tělíska. Komorová voda také částečně pohlcuje UV záření. Produkce komorové vody je pomalá a stálá. Veškerý prostor, který komorová voda vyplňuje se obnoví během 10 hodin. Komorová voda je jednou z nejdůležitějších složek, která vyživuje čočku a rohovku. V komorové vodě jsou obsaženy z 98,9% aminokyseliny, dále minerály, bílkoviny, ionty kalia, natria, kalcia a kyselina mléčná a askorbová. 3.3.1 Cirkulace komorové vody Cirkulace komorové vody je závislá na tepelných rozdílech mezi duhovkou a rohovkou. Odtok komorové vody dělíme: Trabekulární (konvenční) cestu Uveosklerální (nekonvenční) cestu Trabekulární (konvenční) cesta Odtok 90% komorové vody. Začíná tvorbou v řasnatém tělísku, dále pokračuje ze zadní komory přes zornici do přední komory, poté trabekulární síťovinou do Schlemmova kanálu, pokračuje přes episklerální věny do krevního oběhu. 17 Uveosklerální (nekonvenční) cesta Odtok zbylých 10% komorové vody. Komorová voda prostupuje do tkáňových prostor ciliárního tělesa, mezi svazky ciliárního svalu a poté do suprachoroideálního prostoru, z oka je odváděna přes skléru nebo choroideu. Uveosklerální cestou jsou z oka odváděny toxické tkáňové metabolity. Odtok u této cesty není závislý na tlaku. Obrázek 5 Odtok komorové vody 18 3.3.2 Přední oční komora (camera oculi anterior) Přední komora je vpředu ohraničena rohovkou a vzadu je ohraničena duhovkou. Hloubka přední komory u dospělého oka je v centru hluboká asi 3mm. Hloubka přední komory je ovlivněna polohou čočky, ale také může být ovlivněna refrakční vadou. U myopů je přední komora hlubší a u hypermetropů je mělčí. Hloubka je závislá na věku to znamená, že je spojena s růstem oka. Komorová tekutina je zde odváděna do duhovko-rohovkového úhlu. 3.3.3 Zadní oční komora (camera oculi posteriori) Zadní oční komora je prostor mezi zadní plochou duhovky a přední plochou čočky. Hloubka zadní komory je jen úzká štěrbina, která je vyplněna komorovou vodou 19 4. Nitrooční tlak 4.1 Obecná fakta Nitrooční tlak je určen poměrem mezi přítokem a odtokem nitrooční tekutiny. Jinak řečeno je to tlak uvnitř oka. Je závislý na produkci komorové vody a také na odporu v odtokových cestách komorového úhlu. Napětí, které působí na stěny oční koule, nám charakterizuje velikost nitroočního tlaku. Při narušení rovnováhy mezi odtokem a přítokem komorové vody, začne tlak v oku stoupat nebo klesat. Nitrooční tlak je velmi důležitý pro správnou funkci zrakového orgánu. Na sebemenší změny nitroočního tlaku, nejcitlivěji reaguje zrakový nerv, kdy může docházet až k nevratným poškozením. Je velmi důležité aby, hodnoty nitroočního tlaku byly udržovány v mezích normy, pro zachování správné funkce očních struktur. Nitrooční tlak je v zadní komoře o něco vyšší než v komoře přední, díky tomu je komorové vodě umožněna cirkulace ze zadní do přední komory. 4.2 Fyziologické hodnoty nitroočního tlaku Za normální nitrooční tlak jsou považovány hodnoty v rozmezí 10-20 mmHg. U dětí se můžeme setkat s nitroočním tlakem, který nabývá hodnot nižších než 10 mmHg, ale s rostoucím věkem tyto hodnoty narůstají. Hodnoty nitroočního tlaku, které jsou vyšší než 21mmHg jsou indikací pro vyšetření terče zrakového nervu, kde již může působit problémy glaukomové onemocnění. Ne vždy musí vyšší hodnoty nitroočního tlaku ukazovat na glaukomové onemocnění. V případě že na terči zrakového nervu nejsou, nalezeny žádné změny jedná se pouze o oční hypertenzi. Na druhé straně glaukomové onemocnění může vznikat za normálních nebo dokonce nižších hodnot nitroočního tlaku. Proto nitrooční tlak nebereme jako hlavní příčinu vzniku glaukomového onemocnění, ale pouze jako jeden z rizikových faktorů tohoto onemocnění. 20 4.3 Kritický a cílový nitrooční tlak Je to taková hodnota nitroočního tlaku, při které dochází k poruše cévního zásobení oka. Jako průměrné hodnoty tohoto nitroočního tlaku jsou udávány hodnoty 31 ± 2,5 mmHg. V případě překročení těchto kritických hodnot, začínají v očních tkáních invertibilní procesy, které vedou k trvalému poškození oka. Cílový tlak je individuálně dosažená hodnota při léčbě glaukomového onemocnění. V tomto případě nejsou poškozeny žádné oční tkáně. Hodnoty nitroočního tlaku jsou u jednotlivých pacientů odlišné. Tyto hodnoty jsou závislé na míře poškození, na věku pacientů, na stavu cév a dalších okolnostech. 4.4 Oční hypotonie Oční hypotonie je stav kdy hodnota nitroočního tlaku je 5 mmHg a nižší. Oční hypotonie může mít vážný dopad na oko, rychlým nástupem šedého zákalu, rohovkovou dekompenzací či nepohodlím. Oční hypotonie vzniká, když odtok a tvorba nitrooční tekutiny není ve vzájemné rovnováze. V normálním případě většina komorové vody odtéká přes trabekulum. V případě poklesu tlaku v episklerálních vénách je tato cesta zablokována. V tomto případě tedy převláda uveosklerální odtok. 21 5. Glaukom Termín glaukom pochází ze starořeckého slova glaukos, které znamená „šedomodrý‘‘. V historii medicíny se však nedochovalo, proč a kdy byl termín glaukom poprvé použit. Glaukom je v podstatě skupina očních chorob, pro které jsou zejména typické změny zrakového nervu a na tyto změny navazuje také zvýšení nitroočního tlaku (NOT). Pokud hodnota nitroočního tlaku není pod kontrolou, dochází k nezvratným změnám a vyskytne se zúžení zorného pole. Glaukom zaujímá třetí místo mezi příčinami slepoty v celosvětovém měřítku. Glaukom v počínajícím stadiu bývá bez příznaků, a proto je často odhalen pozdě, až například s výpadky v zorném poli. Z počátku je výpadek v zorném poli nepatrný, ale pokud jsou již zorná pole na obou očích poškozena rozsáhleji, může dojít až k trubicovému vidění. Nejdůležitější a nejúspěšnější léčbou stále zůstává hlídání nitroočního tlaku v individuálně stanovených optimálních hodnotách. Mezi rizikové faktory pro vznik glaukomu patří zvýšený nitrooční tlak, věk, dědičnost a rasa. Zvýšený nitrooční tlak – lidé se zvýšeným nitroočním tlakem mají asi 50% pravděpodobnost, že se u nich glaukom vyvine. Věk – rozvoj glaukomu nastává nejčastěji mezi 60. až 80. rokem života, riziko s věkem stoupá. Rasa – u afroameričanů pozorujeme nástup glaukomu dříve a má podstatně těžší průběh než u bělochů. Dědičnost – je to stále probírané téma, ale je třeba věnovat pozornost i příbuzným pacienta. 5.1 Epidemiologie V dnešní době glaukomem trpí přibližně 66,8 miliónu lidí. Z těchto čísel dále můžeme zjistit, že 6 miliónů lidí má úplnou slepotu. Častěji toto onemocnění postihuje ženy a to zpravidla po 40. roce života. Nejčastěji se glaukom vyskytuje u hymermetropů, u myopů vzniká jen vzácně. 1 22 6. Klasifikace glaukomů Glaukom můžeme dělit: 1. Glaukom s otevřeným nebo zavřeným komorovým úhlem 2. Primární nebo sekundární glaukom 3. Kongenitální (vrozený), infantilní (dětského věku), juvenilní (dospívání) Primární glaukom Je glaukom, u kterého je pouze zvýšený nitrooční tlak a není s tím spojeno žádné jiné onemocnění. Můžeme sem zařadit 1) glaukom s otevřeným úhlem, 2) glaukom s uzavřeným úhlem a 3) kongenitální glaukom. Sekundární glaukom Je glaukom, u něhož dochází ke zvýšení nitroočního tlaku poruchou odtoku nitrooční tekutiny, která je způsobena jiným onemocněním (oční onemocnění i jiná onemocnění). Patří sem 1) sekundární glaukom s otevřeným úhlem, 2) sekundární glaukom s uzavřeným úhlem a 3) sekundární glaukom vrozený a získaný. Kongenitální glaukom Příčinou je porucha vývoje komorového úhlu plodu během těhotenství. Častěji se s touto formou glaukomu můžeme setkat u chlapců. Příznaky vrozeného glaukomu – slzení, světloplachost, ztráta lesku rohovky, postupné zvětšování rohovky i celého bulbu. Léčba se provádí pomocí operace. Absolutní glaukom Absolutní glaukom je glaukom, který již pokročil do stadia ztráty vidění. V zorném poli může být temporálně zachován zbytek vidění. 23 7. Druhy glaukomů 7.1 Primární glaukom s otevřeným úhlem Chronický prostý glaukom (glaucoma chronicum simplex), zkratka POAG pochází z angličtiny Primary Open-Angle Glaucoma. Onemocnění, které je většinou oboustranné a je charakterizováno glaukomovými změnami papil, změnami v zorném poli a opakované zvýšení nitroočního tlaku. Čím vyšší je nitrooční tlak, tím větší je riziko glaukomového poškození, není však žádná přesně určená prahová hodnota, za kterou nitrooční tlak způsobuje poškození. Čím nižší nitrooční tlak v době objevení poškození tkáně, tím pravděpodobněji se na poškození podílejí i jiné rizikové faktory, jako je na příklad nízký systémový krevní tlak. Osoby, které mají v příbuzenstvu nemocného glaukomem, mají větší pravděpodobnost než běžná populace, že onemocní glaukomem, i když způsob dědičnosti není zcela znám. Oční rizikové faktory vzniku glaukomu a) Vysoká myopie b) Uzávěr centrální sítnicové žíly c) Rhegmatogení odchlípení sítnice d) Fuchsova dystrofie endotelu rohovky Vyšetření Visus, štěrbinová lampa, zorné pole, opakované asanační měření nitroočního tlaku, oftalmoskopie, ginioskopie. Léčba Volíme takovou léčbu v závislosti na míře poškození oka v době záchytu onemocnění. U mírného poškození zvolíme postup: 1. Medikamentosní léčba – zahajujeme kapkami s nejnižší koncentrací a nejnižší četností kapání. Avšak jejich nevýhodou je chronicky zúžená zornice, která komplikuje nemocným život. 7.2 Primární glaukom s uzavřeným úhlem Odtok komorové vody je zcela znemožněn uzavřením komorového úhlu naléhajícím kořenem duhovky. Úhel se může uzavřít u osob s anatomickou predispozicí (oko z úzkým komorovým 24 úhlem, mělká přední komora, menší rohovka). Většinou se s tím setkáme u očích krátkých tedy hypermetropických. Častěji jsou postiženy ženy. Stádia onemocnění: 1) Latentní stadium – pacient je zcela bez obtíží, při vyšetření nalézáme mělkou přední komoru, úzký úhel a normální nitrooční tlak. Akutní léčba není nutná, avšak záleží na stavu druhého oka. Pokud je druhé oko také bez obtíží, můžeme provést buď laserovou iridotomii (propálí se otvor ve střední části duhovky, který umožní spoj mezi přední a zadní komorou), nebo pacienta stačí pouze poučit a ponechat bez léčby. V případě, je-li druhé oko v akutním stadiu, provedeme v co nejkratší době laserovou iridotomii, protože je velká pravděpodobnost, že obdobné obtíže vzniknou i na oko, které je dosud bez obtíží. 2) Prodromální stadium – vzniká za určitých okolností (mydriáza, pobyt v zatemnělé místnosti). Pacient má zamlžené vidění, vidí duhová kola kolem světel, bolesti hlavy v čelní oblasti. Tyto obtíže většinou samy odezní, asi tak za 1-2 hodiny, úleva může nastat fyziologickou miosou - navozenou spánkem nebo pobytem na ostrém světle. Při vyšetření můžeme pozorovat prosáknutí rohovky, mírně rozšířenou zornici a zvýšený nitrooční tlak. Léčbu provádíme za pomocí kapek a po zklidnění provádíme laserovou iridotomii. 3) Glaukomový záchvat – je to výrazný a velmi rychlý vzestup nitroočního tlaku, který je provázený intenzivní bolestí hlavy, zamlženým viděním a může být provázený nauzeou (pocit na zvracení), v krajních případech i zvracením samotným. Při vyšetření naměříme vysokou hodnotu nitroočního tlaku, oko je podrážděné, spojivka je překrvená, výrazně prosákla rohovka, přední komora je mělká, duhovka je prosáklá a v periferii naléhá do komorového úhlu, který tím uzavírá, zornice je širší, vertikálně oválná a nereaguje na osvětlení a na akomodaci. Léčba Pokud není u záchvatu pacient neprodleně léčen, může během několika málo desítek hodin oslepnout. Preventivně se provede laserová iridotomie a to vše preventivně i na druhém oku. Když glaukomový záchvat odezní, musíme i nadále pacienta sledovat a kontrolovat nitrooční tlak. Opakujeme i všechna ostatní vyšetření. Při gonioskopii musíme zjistit, zda během záchvatu nevznikly zánětlivé uzávěry komorového úhlu (duhovka se natrvalo přilepí do určité výseče komorového úhlu a tím omezí plochu, kterou odtéká komorová voda z oka), které jsou příčinou trvalého zvýšení nitroočního tlaku. V takovém případě zahájíme dlouhodobou terapii 25 jako při léčbě primárního glaukomu s otevřeným úhlem. Při selhání této terapie se uchýlíme k operaci. 7.3 Sekundární glaukom s otevřeným úhlem Zvýšení nitroočního tlaku v důsledku různých očních onemocnění. Komorový úhel však zůstává otevřený. Sekundární glaukom můžeme dělit na 1) pre-trabekulární – kdy odtok komorové vody je znemožněn membránou, která kryje trabekulum, 2) trabekulární – obstrukce odtoku nastává přímo v trabekulu, 3) post-trabekulární – porucha odtoku je způsobena zvýšeným tlakem v episklerálních vénách. 7.3.1 Pseudoexfoliativní glaukom Příčinou tohoto glaukomu je produkce bělošedavého materiálu v přední komoře, většinou pozorujeme tvorbu mikroskopických vloček, které zpozorujeme při vyšetření štěrbinovou lampou. V častých případech jsou tyto vločky patrné na okraji zornice, ale i na přední ploše čočky. Tyto vločky se také usazují v komorovém úhlu, čím znesnadňují odtok komorové tekutiny a vedou ke zvýšení nitroočního tlaku. Tento typ onemocnění postihuje především staré lidi a ve většině případů je postižení oboustranné. Léčba je stejná jako u primárního glaukomu s otevřeným úhlem, obzvlášť se osvědčila laserová trabekuloplastika. 7.3.2 Pigmentový glaukom Příčinou je syndrom disperze (rozklad) pigmentu, kdy se pigmentová zrna difusně distribuují a ukládají v přední komoře. Krukenbergerovo vřeténko – pigment se ukládá do endotelu rohovky ve tvaru svislého vřeténka. Pigmentová zrna mohou být uložena také na přední ploše duhovky i přední ploše čočky. Pigmentový glaukom se vyskytuje spíše u mužů myopů, ve věku 30-50 let. Léčba je stejná jako u primárního glaukomu s otevřeným úhlem. 26 7.3.3 Fakolytický glaukom Fakolytický glaukom je způsoben přezrálou kataraktou, kdy se bílkoviny z čočky uvolňují a prostupují neporušeným pouzdrem čočky do přední komory a ukládají se do komorového úhlu. Komorový úhel je uzavřen a nitrooční tlak stoupá. Léčba – operace katarakty. 7.3.4 Sekundární glaukom po úraze Vzniká po poranění tupým předmětem, může mít různé příčiny: krev v přední komoře, luxace čočky do přední komory, poškození struktur komorového úhlu. Léčba – snížení nitroočního tlaku, eventuelně operace: odsátí krve, odstranění subluxované čočky. 7.4 Sekundární glaukom s uzavřeným úhlem Odtok komorové tekutiny je znesnadněn naléháním kořene duhovky na trámčinu. Toto naléhání může být způsobeno: 1. Silou zezadu – blokování průtoku komorové tekutiny ze zadní do přední komory přes zornici. Tekutina nemůže proudit do přední komory, hromadí se v zadní komoře a vyklenuje duhovku vpřed. Duhovka naléhá do komorového úhlu a tím jej uzavírá. 2. Silou zepředu – není přítomen pupilární blok. Kořen duhovky zánětlivým procesem přirostl nebo se slepil do komorového úhlu (vzniknou přední synechie). Nebo může být příčinou mělká přední komora, tím pádem se duhovka může snáze navalit do periferie a uzavřít komorový úhel. Mohou se opět tvořit přední synechie. 7.4.1 Neovaskulární glaukom Onemocnění, které komplikuje velmi vážná oční onemocnění. Neovaskulární glaukom je následkem ischemie (nedokrevnosti) sítnice, která je zapříčiněna například uzavřením centrální sítnicové žíly, pokročilými diabetickými změnami sítnice, a nebo po operacích sítnice. 27 7.4.2 Sekundární glaukom následkem zánětu 1. S uzavřeným úhlem a pupilárním blokem – zánětem sroste zornice s přední plochou čočky a znemožní tak průtoku komorové tekutiny do přední komory. Léčí se protizánětlivými léky. 2. S uzavřeným úhlem bez pupilárního bloku – hmoty produkované zánětem se ukládají do komorového úhlu, přilnou ke kořeni duhovky a ta uzavírá komorový úhel. Léčí se protizánětlivými léky nebo chirurgicky. 3. S otevřeným úhlem při akutním zánětu duhovky – hmoty vzniklé při zánětu se ukládají do komorového úhlu a zamezí tak odtoku komorové tekutiny. Nebo při zánětu řasnatého tělíska. 7.4.3 Sekundární glaukom s pupilárním blokem způsobený čočkou Je způsoben bobtnající kataraktou (zvětšuje se její předozadní rozměr), která naléhá zezadu na duhovku a tak způsobuje pupilární blok. Léčba – po snížení NOT operace katarakty. 7.5 Kongenitální glaukom Děti postižené kongenitálním glaukomem se mohou s vysokým nitroočním tlakem již narodit nebo k němu dochází v průběhu prvních týdnů života. Tento typ glaukomu většinou postihuje obě oči, ale každé oko v různém rozsahu. V tomto případě zde hraje roli i dědičný faktor. Zvýšení nitroočního tlaku je způsobeno nesprávným nitroděložním vývojem komorového úhlu a trabekulární síťoviny. Produkce nitrooční tekutiny je zcela normální, ale tekutina není dostatečně odváděna a v důsledku toho je nitrooční tlak vyšší. Rozšiřují se všechny vnější části oka, ale rohovka a skléra je zasáhnuta nejvíce. Proto mají děti velké oči. U zvýšeného nitroočního tlaku dochází ke změnám na zrakovém nervu, jako je tomu u dospělých. V důsledku toho mohou být děti zrakově postižené. Děti jsou často světloplaché a rohovka mívá zašedlou barvu. Léčba je závislá na vážnosti onemocnění, v mírnějším stádiu zde stačí podávat oční kapky na snížení nitroočního tlaku. V obvyklých případech je však nutný chirurgický zákrok, aby se nitrooční tlak snížil. 28 Sekundární glaukom novorozenců a malých dětí vzniká při dystrofiích rohovky, při intraiterinních zánětech oka, u různých metabolických onemocnění, u nádorů nebo katarakt. Podávání kortikoidů v novorozeneckém věku může mít za důsledek vznik sekundárního glaukomu. 7.5.1 Infantilní glaukom Patří do skupiny kongenitálních (vrozených) glaukomů. Nitrooční tlak začíná stoupat v průběhu prvních let života. Objevuje se později, protože komorový úhel je vyvinutější než u dětí, u kterých se objeví už po narození. Jelikož je komorový úhel vyvinutější, tak v prvních letech života je nitrooční tlak normální a postupně stoupá. Tento typ glaukomu se podaří diagnostikovat při běžné prohlídce, nebo když je zjištěno, že glaukomem trpí někdo v rodině. U nějakých dětí je glaukom doprovázen zhoršeným viděním nebo strabismem. Pokud je strabismus a zhoršené vidění diagnostikováno, jedná se o pokročilé glaukomové poškození. Proto je nezbytně důležité důkladné oftalmologické vyšetření všech zrakových problémů v dětském věku. Léčíme pomocí medikamentózní léčby, aby se snížil nitrooční tlak, ale v případě neúspěchu přistupujeme na laserovou operaci. 29 7.5.2 Juvenilní glaukom Je to zvýšení nitroočního tlaku u starších dětí nebo mládeže. Tato forma glaukomu je často dědičná. Oftalmolog při prohlídce může nalézt neúplnou vyzrálost komorového úhlu, a pak může stanovit léčbu pomocí laserové goniotomie. Příznaky i léčba je velice podobná jako u chronického glaukomu s otevřeným úhlem. 30 8. Vyšetřovací metody glaukomu 8.1 Anamnéza Zjišťujeme zdravotní informace o pacientovi za pomoci otázek. Nejdříve se ptáme na současné obtíže, kterými pacient trpí a které ho přivedli na vyšetření. Dále se ptáme, zda neprodělal nějaké vážné nemoci. V neposlední řadě nás zajímá rodinná anamnéza, kde nás hlavně zajímají dědičné choroby. V případě primárního glaukomu otevřeným úhlem nejsou příznaky téměř žádné. Pacient může pozorovat výrazný výpadek v zorném poli. Při náhlém zvýšení nitroočního tlaku, pacient pozoruje zašednutí obrazu a v krajních případech vidí i duhové kruhy kolem světel (irizace). Zvýšení nitroočního tlaku také doprovází bolest hlavy. Některé typy glaukomů nemůžeme zjistit pouhou anamnézou, a proto u většiny pacientů přijdeme na glaukom náhodně při jiném očním vyšetření. 8.2 Tonometrie Měření nitroočního tlaku lze provést dvěma způsoby: 1) Palpační vyšetření – vyšetření, které provádíme dvěma ukazováčky přes horní víčko. Pacient se při tomto vyšetření dívá dolů, abychom přes víčko palpovali skléru, nikoli rohovku. 2) Aplanační metoda – přesná a spolehlivá metoda měření nitroočního tlaku, rohovku oplošťujeme silou, jejíž velikost můžeme měnit 3) Impresní metoda – kdy se pod tlakem tyčinky tonometru rohovka prohne 8.2.1 Goldmannův aplanační tonometr Používá se ve spojení se štěrbinovou lampou. Rohovka je znecitlivěna anestetiky a obarvena fluoresceinem. Poté na rohovku přiložíme kužel z průhledné umělé hmoty s dvojitým prizmatem, který je upevněn na štěrbinové lampě. Rohovka je pozorována přes štěrbinovou lampu za pomocí modrého světla kobaltového filtru. Rohovka je v přímém kontaktu s kuželem. Na rohovce se zobrazí dva polokruhy, když se změní nitrooční tlak tak se, 31 navzájem proti sobě tyto polokruhy posouvají. Když se polokruhy navzájem dotýkají svými vnitřními okraji, je rohovka v celé ploše kužele stlačována. Tlak, který je, na rohovku vyvinutý kuželem je shodný s nitroočním tlakem a na stupnici pak odečteme hodnotu naměřeného nitroočního tlaku. Obrázek 6 Goldmannův aplanační tonometr jako součást štěrbinové lampy, vpravo kužel přikládaný na rohovku 8.2.2 Impresní Schiötzův tonometr Nejstarší typ tonometru. Vyšetření tímto typem tonometru se provádí zejména u ležících pacientu nebo u pacientů s polohovacím lůžkem. Na znecitlivěnou rohovku vtlačujeme vlastní vahou píst, který je napojený na závaží se stupnicí. Měříme, jak hluboko se rohovka prohne pod tyčinkou tonometru. Nitrooční tlak zjišťujeme pomocí přepočítávacích tabulek. Obrázek 7 Schiötzův impresní tonometr 32 8.2.3 Ruční tonometr Tento tonometr lze využít u většiny pacientů, jelikož je zcela mobilní a lehký. U tohoto vyšetření se neprovádí anestezie rohovky. Do otvoru v přístroji se vkládá speciální sterilní tyčinka, která se musí zmagnetizovat, aby během měření nedošlo k jejímu vypadnutí. Tonometr opřeme o čelo pacienta a upravíme vzdálenost tyčinky od rohovky až na 5 až 7 mm. Provádí se 5 měření, které pak přístroj vyhodnotí. Obrázek 8 Ruční tonometr 8.2.4 Bezkontaktní tonometr Není v přímém kontaktu s rohovkou. Elektrický tonometr, pracující se stlačeným vzduchem, který je v paprsku vysílán na rohovku. Paprsek oploští rohovku a síla vzduchu potřebná k oploštění rohovky odpovídá nitroočnímu tlaku. Nitrooční tlak vypočítáme z doby mezi vysláním paprsku vzduchu a deformací rohovky a následným zachycením paprsku fotodiodou. Tento typ vyšetření lze provádět bez anestezie rohovky, ale s anestezií je vyšetření přesnější. Vyšetření bezkontaktním tonometrem se nedoporučuje, pokud je rohovka ztenčená nebo poškozená. Vyšší hodnoty astigmatismu mohou přesnost měření snížit. V dnešní době je tento typ tonometru nejpoužívanějším. Často je bezkontaktní tonometr spojen s autorefraktometrem a keretometrem. 33 Obrázek 9 Bezkontaktní tonometr 8.3 Vyšetření štěrbinovou lampou Štěrbinovou lampou můžeme objevit řadu abnormalit u glaukomu a to zejména u zevních struktur oka. Na zevních strukturách oka nás zajímá především epitel rohovky, bělima, spojivky a víčka. Na vnitřních strukturách oka vyšetřujeme vnitřní vrstvy rohovky, hloubku přední a zadní komory, komorový úhel, čočku, sklivec a hlavně oční pozadí. Dále štěrbinovou lampou zjistíme podezření na uzávěr komorového úhlu a sledujeme změny zornice. Obrázek 10 Štěrbinová lampa 34 8.4 Gonioskopie 1. Vyšetřování komorového úhlu, jeho šířku a jeho eventuelní abnormality 2. Tímto vyšetřením snáze odhadneme hloubku přední komory 3. Gonioskopii používáme při laserovém ošetření komorového úhlu K tomuto vyšetření se používají gonioskopické čočky, které se přikládají na znecitlivěnou rohovku. Při gonioskopii je velmi důležité stanovit šířku komorového úhlu, podle které určujeme, zda se jedná o glaukom s otevřeným úhlem nebo o glaukom s uzavřeným úhlem. Gonioskopické čočky rozlišujeme do dvou typů: 1. Gonioskopické čočky nepřímé – nejčastěji je používaná Goldmannova gonioskopická čočka, která obsahuje tři zrcátka s různým úhlem sklonu. Nejmenším zrcátkem pozorujeme komorový úhel. Zbylá dvě zrcátka používáme k vyšetřování sítnice. Při vyšetření touto čočkou je zapotřebí štěrbinová lampa. Obrázek 11 Průchod světelného paprsku gonioskopickou čočkou 2. Gonioskopické čočky přímé – neobsahují žádné zrcátka, mají hřibovitý nebo polokulovitý tvar. Používají se při vyšetřování vleže nebo při operacích. V dnešní době se tato čočka moc nepoužívá z důvodu větší obtížnosti. Příkladem čočky může být Koeppeho diagnostická čočka, která nám umožňuje panoramatický pohled po celém obvodu úhlu. 35 8.5 Oftalmoskopie Vyšetření zrakového nervu je další nedílnou součástí při vyšetření glaukomového onemocnění. Vyšetřujeme přímým oftalmoskopem. Terč zrakového nervu můžeme také pozorovat na štěrbinové lampě pomocí Goldmannovi gonioskopické čočky, ale bez použití zrcátek. Případné změny zrakového terče se projevují tzv. glaukomovou exkavací zrakového terče (mělká centrální vkleslina uprostřed zrakového terče). Při zvýšení nitroočního tlaku se exkavace postupně nahoře i dole zvětšuje. Při vyšetření je nejdůležitější porovnat stav zrakového terče s předešlým pozorováním a určit zda je stav stabilizovaný nebo zda došlo k nějakému zhoršení. Obrázek 12 Přímý oftalmoskop 8.6 Vyšetření zorného pole Zorné pole je prostor, který vidíme při pohledu okem přímo před sebe aniž by jsme otáčeli hlavou. Temporální rozsah zorného pole zdravého oka je přibližně 90°, nasální rozsah je 50°, směrem nahoru je 50° a směrem dolů je 70°. Je důležité porovnávat současné vyšetření s předcházejícím vyšetřením, abychom mohli určit nebo vyloučit eventuelní postup změn v zorném poli. Časné změny – mezi časné změny patří i změny jako je zúžení zorného pole, které je zapříčiněno například kataraktou nebo miosou. Ke změnám patří i skotomy, které jsou mezi 10°-20° temporálně od fixačního bodu. V průběhu času se skotomy postupně rozšiřují a splývají se slepou skvrnou, kterou pak rozšiřují nahoru, ale častěji ji rozšiřují dolů. Slepá skvrna je fyziologický skotom, který se nachází na zrakovém terči, tím pádem zde chybí 36 světločivé elementy. Pozdní změny – skotomy v blízkosti slepé skvrny, které spolu navzájem splývají a vytvářejí obloukovitý výpadek – Bjerrumův skotom (typický pro glaukom). V pozdějším stádiu Bjerrumův skotom obkružuje makulu a z jedné strany se rozšíří a vytváří mezikruží, v jehož centru není zastižena makula. Při další progresy se z centra i z periferie zmenšuje zorné pole, až zbude jen makula a malý ostrůvek, který se nachází temporálně v dolním kvadrantu (trubicovité zorné pole). 8.6.1 Kinetická perimetrie Pacient pozoruje fixační centrální značku. K vyšetření lékař používá bílou nebo barevnou značku, kterou pohybuje po oblouku v různých meridiánech z periferie do centra. Lékař zaznamenává místa, kde pacient rozezná pohyb značky a kde pohyb nerozezná. Pro toto vyšetření je vhodný Goldmannův kinetický perimetr. Obrázek 13 Normální vidění Vidění u pokročilých forem glaukomu 8.6.2 Statická perimetrie U statické perimetrie je využívaná značka proměnné světelné intenzity. V daném místě sítnice je zaznamenána prahová intenzita světla a v ten okamžik pacient hlásí světelný vjem. Výsledky se zaznamenávají do číselné mapy nebo do mapy, které jsou v odstínech šedi. 37 Obrázek 14 Číselná a černobílá mapa 8.6.3 Počítačová perimetrie Vyšetřování za pomoci počítače. Počítač dokáže vyhodnotit, jestli správně fixujeme fixační značku a z výsledků umí vyloučit chybná měření. Vyšetřuje se každé oko zvlášť a celé vyšetření trvá okolo 20 minut. Obrázek 15 Počítačový perimetr 8.7 Zjišťování kontrastu citlivosti U pacientů trpící glaukomovým onemocněním se časem může projevit snížená citlivost na kontrast. Často ke snížení citlivosti dochází dříve, než jsou patrné změny na perimetru. Takové vyšetření nás může včas upozornit na přítomnost glaukomového onemocnění. K vyšetření snížené citlivosti se používají například Pelli Robson tabulky s písmeny. Pacient čte písmena v řádcích, u kterých se postupně snižuje jejich kontrast vůči světlému podkladu. 38 Obrázek 16 Pelli Robson test 8.8 Vyšetření barvocitu Pacient s glaukomem vnímá barvy odlišně, než je vnímal dříve. Odlišnost vnímání barev si pacient může uvědomovat sám, ale při vyšetření můžeme tyto odchylky zjistit. V případě změněného vnímání barev se projevuje snížená citlivost pro modré, modrozelené a modrožluté barvy. Vyšetření se provádí za pomocí pseudoizochromatických tabulek. Obrázek 17 Pseudoizocgromatické tabulky 39 Další tesk, kterým zjistíme špatné vnímaní barev je Farnsworth-Munsell 100 hue test. Při tomto testu vedle sebe pacient řadí barevné terče podle barev duhy od červené po modrou. Barevné terče jsou z druhé strany označeny čísly, a ty se zaznamenávají do kruhového schématu, který se poté vyhodnocuje pomocí srovnávacích tabulek. Obrázek 18 Farnsworth-Munsell 100 - hue test 8.9 Laserová diagnostika (GDx, OCT) 8.9.1 GDx (Nerve Fiber Analyzer) Je vyšetření, které nám zjišťuje tloušťky vrstev nervových vláken oční sítnice. Tento přístroj sleduje změny polarizovaného světla při průchodu vrstvou nervových vláken v oční sítnici. Vyšetření není pro pacienta nijak náročné. Vyšetření trvá krátkou dobu a provádí se bez použití mydriatik. Pacient má opřenou bradu a čelo o opěrku a sleduje červenou značku. Než lékař začne měřit, zadá do přístroje údaje o pacientovi jako je: věk, jméno, rok narození a oční patologie (glaukom, okulární změny, hodnoty nitroočního tlaku, změny v zorném poli, popřípadě užívání nějakých léků). Po zadané všech údajů začíná samotné měření. Při měření může dojít k chybám. Tyto chyby mohou způsobit například pohyby hlavou, nesprávná fixace červené značky nebo nesprávná světelnost snímku. Samotné měření probíhá v peripapilární oblasti. Lékař si musí nastavit polohu a tvar kružnice, která nám zaměřuje papilu, zaměřování se provádí, aby se co nejpřesněji dala určit hranice a střed papily. 40 Obrázek 19 GDx přístroj 8.9.2 OCT (Optická Koherentní Tomografie) OCT zobrazování vychází z optické techniky a pracuje s infračerveným světlem. Měří se zde časový rozdíl v odrazu kontrolního paprsku a paprsku odraženého od tkáňové mikrostruktury. Účelem je získat dvou nebo trojrozměrný tomografický obraz. Přístroje OCT pracují s vyšším hloubkovým rozlišením než jiná zobrazovací technika. Právě proto je přístroj schopen zobrazit velmi malé oční struktury. Pacient sleduje fixační značku, která se nachází na okraji snímacího zařízení. Zrakový nerv snímaného oka je zobrazen ve video okně zhruba uprostřed. Lékař posouvá přístrojem tak, aby vycentroval fixační značku na střed terče zrakového nervu. Obrázek 20 OCT přístroj 41 9. Praktická část absolventské práce V praktické části absolventské práce se budu zabývat průběhem vyšetřování glaukomového onemocnění, které jsem sama podstoupila. Tuto kapitolu rozdělím do dvou částí. V první části budu popisovat první oftalmologické vyšetření, kde mi bylo diagnostikováno glaukomové onemocnění. Druhá část se bude zabývat druhým oftalmologickým vyšetřením, kde jsem podstoupila více vyšetření než v prvním případě. Po těchto vyšetření mi oftalmolog glaukomové onemocnění vyloučil. 9.1 Diagnostika glaukomového onemocnění Před pěti lety v roce 2007 jsem přišla na oční polikliniku. Důvod, proč jsem vyhledala pomoc oftalmologa, spočíval v tom, že jsem měla nepříjemné bolesti hlavy a očí. Po příchodu na oční polikliniku jsme s oftalmologem provedli osobní anamnézu, kde jsme zjišťovali, jestli se s něčím léčím, nebo zda užívám nějaké léky. Poté jsme provedli rodinnou anamnézu, v které nebylo shledáno nic závažného. Když jsme dokončili vstupní vyšetření, byla jsem vyšetřena na autorefraktometru. Toto měření dále pokračovalo za pomocí zkušební sady skel a zkušební obruby (komponenty k vyšetření vízu). Když byla vyšetření na zrakovou ostrost dokončena, bylo mi změřeno na levém oku: sph +0,75 cyl =0,25 ax 30° a na pravém oku: sph +0,75 cyl =0,25 ax 180°. Oftalmolog mi napsal předpis na brýlovou korekci a řekl, že za měsíc mám přijít na kontrolu. Když uplynul měsíc, přišla jsem na zmiňovanou kontrolu. Na této kontrole mi bylo provedeno měření na tonometru. Z výsledků měření na tonometru, vyplynulo, že nitrooční tlak byl na levém oku 32 mmHg a na pravém oku 28 mmHg. Z těchto výsledků mi oftalmolog oznámil, že takto vysoký nitrooční tlak znamená jen glaukomové onemocnění. V důsledku tohoto zjištění jsem začala být léčena na glaukom za pomocí očních kapek Carteol LP. Po nasazení očních kapek jsem chodila na pravidelné kontroly, kde mi byl pokaždé přeměřován nitrooční tlak až do roku 2012. 42 Graf 1 Graf 2 43 9.2 Vyloučení glaukomového onemocnění Po přechodu do péče jiného oftalmologa jsem neměla žádné subjektivní potíže a měsíc před tím jsem přestala kapat oční kapky. Podstoupil jsem spoustu odlišných vyšetření na zjištění glaukomu. Prvním vyšetřením, které jsem podstoupila, byla tonometrie. Výsledky měření byly na levém oku 23 mmHg a na oku pravém 19 mmHg. Další vyšetření byla pachymetrie (měření tloušťky rohovky). Na tomto měření bylo zjištěno, že tloušťka rohovky byla na levém oku 0,615 mm a na pravém oku 0,630 mm. Při takto silné rohovce se od nitroočního tlaku odečítá -5 mmHg. V tom případě se po odečtení výše zmíněného nitroočního tlaku dostaneme na hodnotu levého oka 18 mmHg a pravého oka 13 mmHg. To znamená, že tento konečný nitrooční tlak je zcela optimální. Dále jsem podstoupila perimetrické vyšetření, které bylo bez známek glaukomového poškození. V neposlední řadě jsem podstoupila gonioskopii (vyšetření komorového úhlu). Po dokončení vyšetření bylo zjištěno, že komorový úhel je široce otevřený. Předposlední vyšetření jsem podstoupila na perimetru, které nejevilo žádné známky glaukomového postižení. Jako poslední jsem podstoupila GDx vyšetření. Toto vyšetření je možné vytisknou ve formátu A4. Levá strana výtisku nám udává výsledky měření z pravého oka a pravá strana výtisku náleží levému oku. Jedná se o snímek očního pozadí. Na tištěné podobě úplně dole, se nachází tři grafy. Dva grafy jsou výsledky pravého a levého oka zvlášť a třetí graf je výsledek obou očí společně. U mě toto měření nezjistilo žádné neobvyklé změny na terči zrakového nervu. Závěr oftalmologa je ten, že netrpím glaukomovým onemocněním, vyšší hodnoty nitroočního tlaku se objevily v důsledku silnější rohovky. Po další domluvě s oftalmologem docházím na pravidelné kontroly a pravidelné přeměřování nitroočního tlaku. 44 Obrázek 21 GDx výsledek vyšetření 45 Závěr Cílem mé práce bylo, blíže nastínit, co si představit pod pojmem glaukomové onemocnění. V důsledku čeho glaukom vzniká, jak se subjektivně projevuje, jaká je terapie glaukomu a jak důležité jsou vyšetřovací metody zjišťování glaukomu. Dalším cílem bylo přiblížit všechna vyšetření, která jsou potřebná při diagnostice glaukomového onemocnění. Dále se zde také zmiňuji o tom, že glaukomové onemocnění není typické pouze pro starší populaci, ale že toto onemocnění může postihnout i děti a to v jakémkoli věku života. V praktické části popisuji vlastní zkušenost s glaukomovým onemocněním. Především zde dávám velký důraz na již zmiňované vyšetřovací metody. Jak se v této části práce můžete dočíst, nestačí pouze jedno vyšetření, ale musí se udělat celá řada vyšetření. Cíle práce se mi podařilo splnit a všechny potřebné informace, které mi dopomohly ke splnění všech cílů, jsou uvedeny v této práci. 46 Seznam použité literatury a zdrojů informací KOUDAROVÁ. Strukturální vyšetřovací metody v diagnostice glaukomu. Brno, 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce MUDr. Jarmila Kočí. TRNEČKOVÁ, Šárka. Výskyt a rozložení refrakčních vad. Brno, 2006. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mudr. Jan Richter. KROUPOVÁ, Veronika. Nitrooční tlak. Brno, 2011. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce MUDr. Eva Žampachová. 1 ZAHRADNÍČKOVÁ, Klára. Farmakoterapie glaukomu. Brno, 2008. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce MUDr. Zdeňka Mašková. ZÁLESKÁ, Klára. Význam OCT, vyhodnocení vyšetření. Brno, 2012. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce MUDr. Eva Žampachová. KOLÍN, Jan. Oftalmologie praktického lékaře. První vydání. Praha: UK Praha, 276 s., 1994. ISBN 80-7066-861 –. KRAUS, Hanuš a kol. Kompendium očního lékařství. První vydání. Praha: Grada publishing a.s., 1997. ISBN 80-7169-079-1. KUCHYNKA, Pavel a kol. Oční lékařství. První vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2007. ISBN 978-80-247-1163-8. Poznámky z přednášek Nauka o zraku, vedoucí předmětu Mgr. Klimková Štěpánka, Praha 2012/2013 STRÁNSKÝ. Optický systém oka. Brno, 2006. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce MUDr.Tomáš Jurečka. 47 GAWLASOVÁ, Pavlína. Změny nitroočního tlaku s důrazem na fyzickou zátěž. Brno, 2011. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce MUDr. Eva Žampachová. 48 Seznam obrázků http://www.zeleny-zakal.cz/belima-a-cevnatka http://www.lookfordiagnosis.com/mesh_info.php?term=Lens%2C+Crystalline&lang=1 http://www.lezec.cz/clanek.php?key=9177&nazev=snezna_slepota http://www.bausch.cz/eyediseases/glaucoma/index.htm http://www.kubena.cz/text/ocni-onemocneni/glaukom.php http://www.svobodovaocni.cz/technologie/aplanacni-tonometr/ http://www.oftis-opta.cz/katalog.php?a=17 http://www.riester.de/schioetz-tonomet.121.0.html http://www.cmi.sk/oftalmologie/diagnostika-1/tonometry/aplanacni/digitalni-aplanacnitonometr-tonopen-xl http://ocnihb.cz/ambulance/pristrojove-vybaveni-ambulanci/ http://obchod.geodis.cz/optika/sterbinove-lampy http://www.wikiskripta.eu/index.php/Gonioskopie http://www.kaskaservis.cz/index.php?nid=5605&lid=CS&oid=1252144 http://ocnihb.cz/zeleny-zakal/co-je-zeleny-zakal/ http://www.oculus.cz/per.htm http://www.oculus.cz/per.htm http://www.revophth.com/content/d/therapeutic_topics/i/1298/c/24996/ http://www.polymed.eu/lcd-optotyp-19-rv-do-kolorimetr http://www.unitycolor.com/Color-Sample-Store/Munsell/Farnsworth-Munsell-HueTest::170.html http://www.gteye.net/GDx_glaucoma_testing.html http://www.eyesongrace.com/custom/12/Cirrus_OCT.html 49
Podobné dokumenty
funkční magnetická rezonance u vybraných očních onemocnění
V období kolem roku 1987 byly pro zobrazení mozku k dispozici jen přístroje CT a SPECT. Ani jedno vyšetření nebylo
schopno prokázat poškození na úrovni samotných buněk.
Proto jsme pomocí pozitronov...
Číslo 1/2015
je goniotomie nebo trabekulotomie. Často se provádí kombinace trabekulotomie s trabekulektomií. Selžou-li tyto metody,
přechází se k léčbě cyklodestruktivními metodami (cyklokryoterapie, cyklokoagu...
Trendy v oční optice 05 - S
Nejinak je tomu i v naší oblasti oční optiky a kontaktních čoček. Všechny firmy produkující brýlové a kontaktní čočky přicházejí neustále s novými a dokonalejšími optickými pomůckami. A nám, očním ...
Pokud máte zájem přečíst si celý článek
ce světla. S jejich použitím v praxi se
však téměř nelze setkat.
3. Interferenční filtry představuje
tenká vrstva, která je umístěná mezi
dvěma stejnými optickými prostředí‑
mi s vysokou odrazivost...
Ústav teorie a praxe ošetřovatelství
OK nemocné s karcinomem moč.mechýře
OK nemocné s cirhózou jater
souhrn údajů o přípravku
Studie u člověka svědčí pro to, že vrcholových koncentrací v komorové vodě je dosaženo za přibližně
dvě hodiny po lokální aplikaci. Po lokálním podání opicím se latanoprost distribuuje převážně
v o...
Z. Janečka-Tyflopedie - Inovace Kombinovaného Studia tělesné
Ludíková: „Tyflopedie je pedagogická disciplína, jejímž předmětem zkoumání není výchova
obecně, ale zabývá se speciální výchovou zrakově defektních“ (Ludíková, 1988, 7).„K
pochopení dnešních cílů a...
diagnostické domény pro žáky s mentálním postižením
Lenka Mikulášková, Mgr.
Určeno: pro pracovníky SPC pro klienty s mentálním postižením