Starověka Sparta - Gymnázium Nad Kavalírkou
Transkript
Starověka Sparta - Gymnázium Nad Kavalírkou
Gymnázium Nad Kavalírkou Seminární práce z dějepisného semináře Starověká Sparta Matěj Vrhel 1. A 2010 / 2011 Obsah 1 Úvod .................................................................................................................................... 3 2 Starověká Sparta ................................................................................................................. 4 2.1 Sparta jako řecká polis ................................................................................................. 4 2.2 Struktura obyvatelstva Sparty ...................................................................................... 5 2.3 Život ve Spartě............................................................................................................. 6 2.4 Politický systém ........................................................................................................... 7 3 Závěr ................................................................................................................................... 9 4 Seznam literatury .............................................................................................................. 10 5 Přílohy ............................................................................................................................... 11 2 1 Úvod Starověká Sparta bývá v učebnicích dějepisu synonymem pro neporazitelný městský stát starověkého Řecka. V nejvýznamnějších konfliktech klasického Řecka vystupuje Sparta jako hegemon Peloponésu, který nakonec předčí svého aténského rivala. Během Řecko – perského konfliktu zachraňují Sparťané Atény v bitvě u Thermopyl a v případě Peloponéských válek je dokonce Aténský spolek Spartou poražen a Atény musí potupně přijmout spartský politický systém. Výčet úspěchů Sparty je jistě daleko větší a mohl by se stát tématem řady knih a studií. Stejně tak téma mapující vojenské strategie Sparty, strukturu její armády, spartské zbraně a jednotky. Co však skutečně stálo za vzestupem tohoto státu? V mnoha pádech je v souvislosti s touto otázkou skloňována právě spartská armáda. Mohla by však fungovat bez zázemí, které jí městský stát poskytoval? Tato práce si klade za cíl postihnout, jak život ve Spartě vypadal. Jak se vojenské zaměření tohoto státu odráželo na politickém zřízení, struktuře obyvatelstva, školství a výchově mládeže. Tato část dějin Sparty je oproti politickým a vojenským dějinám odbornou literaturou nejméně pokryta. Z českých autorů se tématem starověké Sparty nejvíce zabývali P. Oliva a V. Zamarovský. Jejich publikace oscilují mezi politickými a kulturními dějinami a otázkou tzv. „living history“ se zabývají zcela okrajově. V zahraniční literatuře je situace o poznání lepší, zejména naši západní sousedé vyprodukovali po 2. světové válce celou řadu publikací mapující život ve Spartě, např. M. Clauss nebo C. Stibbe. K českému čtenáři se však jejich poznatky dostanou pouze prostřednictvím překladů různých německých encyklopedií a vědecky populárních knih, které z jejich prací čerpají. 3 2 Starověká Sparta 2.1 Sparta jako řecká polis Starověká Sparta, Dóry nazývaná také jako Lakedaimón, byla jedním z nejvýznamnějších řeckých městských států. Tyto městské státy (řecky polis) vznikaly v Řecku přibližně od 11. století před naším letopočtem (Zamarovský 2000) z paláců Mykénského období. „Zrod řeckých městských států byl podmíněn geografickou polohou, v níž se tyto poleis rodily: velký počet ostrovů a ostrůvků, oddělených od sebe mořskými vodami, a pevnina, členěná množstvím pohoří a hor, rovin a údolí“ (Čornej 1995 s. 17). Uvedené podmínky byly příčinou rozdrobeného vývoje starověkého Řecka a determinovaly tak možnost vzniku jednotné říše, jakou byl například starověký Egypt. Velikost prvních městských států se pohybovala v rozmezí 50 – 100 km2, při lidnatosti pohybující se v intervalu 600 – 1200 obyvatel (Zamarovský 2000). Přes zdánlivou podobnost vyplývající z obdobných podmínek vzniku se řecké polis začaly odlišovat různým pojetím státního zřízení. V zásadě lze tyto systémy vlády rozdělit do dvou skupin (Čornej 1995): 1. aristokraticko- oligarchická 2. monarchicko – oligarchická Z první skupiny vznikaly v klasickém období řeckých dějin první demokratické městské státy. Nejvýznamnějším a nejvlivnějším městským státem z této skupiny se staly Atény, které jsou dodnes vzorem antické demokracie. Z druhé skupiny pak vznikaly různé vojenské diktatury, mezi kterými dominovala Sparta. Historie starověké Sparty od samotného vzniku byla tak plná bojů, válek, územní expanze, soustavných příprav na válku na jedné straně a politickou a hospodářskou stabilitou na straně druhé. Počátek dějin Sparty sahá do 10. století př. n. l., tedy do archaického období dějin starověkého Řecka. Toto období bylo velmi hektické, od severu z Balkánského poloostrova proudí na Peloponéský poloostrov kmeny Dórů. Dórské kmeny jsou sice 4 na nižší kulturní úrovni než původní obyvatelstvo – Achájové, disponují však větší vojenskou silou a Acháje si rychle podmaňují (Oliva 2000). Do oblasti v povodí řeky Eurót protékající v jihovýchodní části Peloponésu proniká v 10. století militantní kmen dórských Lakónů. Lakóné zde zakládají město Lakedaimón, které se stává centrem Lakónie. Záhy Lakóné pronikají na západ do Messénie, kde si přivlastňují zdejší úrodnou půdu, včetně jejích původních achájských obyvatel, později zvaných Heilóté. Vztah Lakónů k achájskému obyvatelstvu byl základem sociální struktury nově vzniklého státu. 2.2 Struktura obyvatelstva Sparty Obyvatelstvo starověké Sparty bylo strukturováno do třech sociálních tříd (Xenofón in Oliva 1971) : 1. Lakóné 2. Perlíkové 3. Heilóté Nejvíce početně zastoupení byli Heilóté, což byli v podstatě státní nevolníci. Toto původní achájské obyvatelstvo bylo plnoprávným občanům Sparty přidělováno spolu s půdou. Heiloté neměli žádná práva, jejich postavení bylo nesrovnatelně horší než bylo postavení otroků v soudobých starověkých despociích. Bylo naprosto běžné, že heilotské vesnice sloužily jako cvičné cíle pro výcvik spartské armády. Zabití Heilota bylo součástí zkoušky dospělosti mladých spartských bojovníků. Spartské obyvatelstvo bylo však na zemědělské produkci Heilótů životně závislí, proto při válečných konfliktech jejich vesnice chránili a zdržovali se zbytečných masakrů heilótského obyvatelstva. Druhou nejpočetnější skupinou byli Peroikové, což v řečtině doslova znamená: bydlící okolo. Peroické obyvatelstvo bylo tvořeno dórskými přistěhovalci, kteří nebyli lakónského původu a usídlili se v obcích v okrajových oblastech Lakedaimónu. Neměli občanská práva a nemohli se podílet na politickém životě, přestože nebyli členy privilegované skupiny, byli svobodnými obyvateli. Živili se především řemeslem a obchodem. 5 Nejméně zastoupenou avšak nejmocnější vrstvou byli Sparťané (Lakóné). Sparťané jako potomci dórských dobyvatelů tvořili úzkou vládnoucí vrstvu. Svou nadřazenost dávali ostatním vrstvám jasně najevo. S Heilóty nekomunikovali vůbec, s Peroiky komunikovali pouze v krátkých větách. Dodnes se i v češtině tento styl mluvy označuje jako „lakónská odpověď“. Plnoprávné obyvatelstvo se neživilo fyzickou prací, hlavní náplní Sparťanů byla služba v armádě a vláda nad městským státem. Plnoprávným občanem Sparty se stal pouze muž narozený ve spartské rodině, který prošel armádou a dosáhl věku třiceti let. Ženy byly sice vyloučeny z politického života, ve spartské společnosti však hrály důležitou roli matek vychovávajících budoucí bojovníky. Tvrdá spartská výchova stála za vojenskými úspěchy a začínala již těsně po narození (Oliva 2000). 2.3 Život ve Spartě Je poměrně známým faktem, že každé spartské dítě bylo po narození prohlédnuto kněžím a pokud neslo známky jakékoliv fyzické neduživosti, bylo shozeno ze skály. V očích dnešní humanitní společnosti se jedná o maximálně zavrženíhodný čin, který však vycházel z tehdejší nutnosti využít každého schopného jedince pro fungování státu, který byl životně závislý na udržování mnohem početnějších neprivilegovaných vrstev v poslušnosti. Pro tento vojenský režim představoval jakýkoliv nesoběstačný jedinec přítěž, která by v širším měřítku mohla znamenat zánik státu. O výchovu dětí se do věku šesti let starala rodina, pak se osudy spartských chlapců a dívek rozdělily. Děvčata dál zůstala v rodinách a do škol pouze docházela. Ve škole byla cvičena k fyzické zdatnosti a schopnosti zapojit se do obrany města a v neposlední řadě vychovávat potomky. Ve věku sedmnácti let byly spartské ženy provdávány za více než o deset starší muže, se kterými zakládaly rodiny. Jelikož měl muž vojenské a politické povinnosti, starala se o výchovu dětí převážně žena, které musela tvrdostí výchovy nahrazovat nepřítomného otce. Hérodotos zmiňuje případy, kdy matka zavraždila svého syna, který se projevoval v jejích očích zbaběle. Kodex cti byl u spartských žen silnější než mateřské pouto. Výchova a vzdělávání spartských chlapců byly v režii státu. V šesti letech byl chlapec odloučen od rodiny a byl vzděláván ve vojenské škole. Hlavní náplní bylo cvičení tělesné zdatnosti, umění boje, matematiky, 6 čtení a psaní. Mezi školními předměty se objevily předměty podobné dějepisu, náboženství a zeměpisu posilující nacionalistické smýšlení rodících se bojovníků. Nezřídka docházelo během školní docházky ke smrtelným úrazům, způsobeným spolužáky či učitelem, které však podtrhovaly vojenský charakter vzdělávacího systému (Clauss 1983). Ve věku dvanácti let odcházeli chlapci k armádě, kde byli přiřazeni do svých rodících se jednotek. Zde měl výcvik naprosto odlišný charakter, již nebyli cvičeni jako jednotlivci, ale jako součást jednotky, jejíž zájmy byly zájmům jedince nadřazeny (Stibbe 1996). Cvičné souboje mezi jednotlivými jednotkami byly doprovázeny opět vážnými až smrtelnými zraněními, které byly brány jako slabost zraněných. O výcvik jednotek se starali svobodní mladíci ve věku mezi dvaceti až třiceti lety, kteří se pak stávali veliteli svých rodících se jednotek. Výcvik jednotky byl ukončen cvičným útokem na heilotskou vesnici, během kterého musel každý chlapec dokázat svou dospělost zabitím Heilóta. Po dokončení výcviku byla jednotka odeslána na dobyvačná tažení. Nejschopnější členové jednotky ve Spartě zůstávali, aby se postarali o výcvik nových jednotek, ve kterých zaujali pak post velitelů. Dobyvačná tažení byla velmi náročná a byla vykoupena velkými ztrátami. Po dosažení věku třiceti let se spartští bojovníci vracejí do Sparty, kde získávají status plnoprávného občana. Za své zásluhy bojovníci dostávají dům, půdu a k ní patřící Heilóty. Hlavním úkolem mužů je také založit rodinu, proto si po svém návratu do Sparty berou mladou ženu, kterou musí nejprve porazit v řecko-římském zápase. Po založení rodiny jsou spartští muži přeřazeni do jednotek sloužících pouze k obraně Sparty, musí se totiž aktivně podílet na politickém životě. 2.4 Politický systém Politický systém Sparty byl v porovnání s aténským mnohem jednodušší a více stabilní, jeho jednoduchost a stabilita byla vykoupena na úkor demokratičnosti. Do spartského politického systému byl zapojen každý muž starší třiceti let. Ten se automaticky stal členem Apella - shromáždění (učebnicích označováno jako sněm), které volilo takzvanou radu starších a schvalovalo či zavrhovalo navržené zákony. 7 Rada starších – Gerusia – byla zákonodárným orgánem Sparty, byla tvořena 28 členy – geronty. Což byli muži starší šedesáti let, kteří byli voleni shromážděním. Členství v Gerusii bylo doživotní, jedinou možností odvolání geronta, bylo nařčení z vlastizrady (Oliva 1971). Součástí Gerusie byli 2 králové: Basileové. Basileové představovali moc výkonnou. Pozice basileů byla vždy obsazována párově. Každý král zastupoval jeden ze dvou tradičních aristokratických rodů a jeho funkce byla tedy dědičná. Dva králové byli pojistkou proti absolutistickému převzetí moci a zároveň tento systém umožňoval vyslat jednoho krále s armádou, zatímco druhý král vládnul ve Spartě. Heilóté se ve větším měřítku vzbouřili proti sparťanům pouze jednou, a to 7. století př.n.l. (Clauss 1983). Toto povstání poukázalo na nedostatky spartského politického života a vedlo k doplnění politických orgánů o tzv. dohlížitele – efory. Sbor eforů byl volen apellem na dobu jednoho roku, sestával z pěti občanů, jejichž úkolem bylo kontrolovat činnost králů a dodržování zákonů. Zřízením eforského úřadu se politický vývoj Sparty zastavil. Spartský politický fungoval až do zániku Sparty v helénském období (Zamarovský 2000). 8 3 Závěr Život všech sociálních skupin byl ve Spartě plně podřízen vojenským potřebám státu. Stát, který byl na vojenské expanzi závislý, sice všech sociálních skupin plně využíval, na druhé straně jednotlivým skupinám poskytoval určité zázemí. Heiloté, kteří na svých bedrech nesli výživu celého městského státu, neměli právo cokoliv měnit a často se stávali cvičnými terči armády, byli pod ochranou Sparty. Jak říká řecké přísloví: „Krávu, kterou chceš podojit, nezabiješ“. Peroikové, kteří byli ve Spartě de facto svobodnými nevolníky, měli díky potřebám armády zajištěná odbytiště pro své řemeslné výrobky a rovněž byli pod ochranou tohoto mocného státu. Privilegovaná vrstva – Lakóné, byli sice ve společenské hierarchii nejvýše, museli však každý den čelit hrozbě zvenku i zevnitř. Lakóné tak obětovali svou osobní svobodu za stabilitu politického zřízení a vojenské ambice Sparty. Ve srovnání se soudobými Aténami naznali Sparťané slova bohatství, svoboda a vlastně ani rodina. V dnešní demokratické společnosti, která se hlásí k odkazům antických demokratických Atén, je spousta tehdejších spartských tradic a zvyků brána jako barbarská a vlastně i nepochopitelná. Co naše společnost i dnes obdivuje a respektuje, jsou úspěchy Sparty. I po více než 2500 letech obdivujeme hrdinství Leonida a jeho 300 vojáků u Thermopyl, mnohé soudobé a nejen české sportovní kluby mají název Sparta. Nutno dodat, že starověká Sparta inspirovala v nedávné historii několik diktátorských režimů. Je poměrně málo známou skutečností, že v počátcích SSSR bylo postavení dělníků přirovnáváno k postavení Lakónů. Obě dvě skupiny se měly vzdát svých osobních svobod a majetku ve prospěch zájmů státu. Lenin klasifikoval Spartu jako stát s ranými prvky komunismu. Rovněž nacistické Německo vzhlíželo ke starověké Spartě s velkým respektem. Ideál dokonalého spartského bojovníka se až příliš shoduje s ideálem dokonalého árijce. Na vojenské expanzi a vykořisťovaní ostatních etnik byla vlastně celá nacistická ideologie postavena. 9 4 Seznam literatury 1. Causs, M.: Sparta. Eine Einführung in seine Geschichte und Zivilisation. München 1983 2. Čornej, P.: Dějiny evropské civilizace I. Praha 1995 3. Oliva, P.: Kolébka demokracie: dějiny a kultura klasického Řecka 5.-4. století př.n.l. Praha 2000 4. Oliva, P.: Sparta a její sociální problémy. Praha 1971 5. Stibbe, M.: Das andere Sparta. Mainz 1996 6. Zamarovský, V.: Řecký zázrak. Praha 2000 10 5 Přílohy Mapa č. 1: Oblasti ovládané Spartou na počátku 5. stol. př.n.l. Zdroj: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sparta_territory.jpg 11
Podobné dokumenty
Starověká Mezopotámie
aténské loďstvo v bitvě u Salamíny.
Aténský námořní spolek
V čele stály Atény, ostatní řecké městské státy přispívaly penězi do společné pokladny
Atény se staly nejmocnějším a nejbohatším státem Ře...
Dějepis
- svržení kněží Marduka otevřely brány bez boje Kýros zakázal ničení
- poslední samostatnou etapou Mezopotámie pak pod Peršany
Zápisky k dějinám světa
Na Blízkém východě byl poprvé zpracován kov, měď, a začal se využívat i v hospodářství vůbec na výrobu předmětů. Nemá sice ještě takové vlastnosti jako bronz nebo železo, ale již je
vůbec možno dík...