kázání

9. 8. 2015
19. neděle v mezidobí
NEZARMUCUJTE V SOBĚ SVATÉHO BOŽÍHO DUCHA
-
-
-
Do dnešního (pokračujícího) tématu EUCHARISTIE v Božím slově je vsazeno 2.
čtení – Ef 4 - Eucharistie v praxi:
o Každý z nás ví, co je to značkové zboží. Značka by měla být zárukou kvality.
Padělání značky je proto trestným činem. Padělané zboží také poškozuje
dobrou pověst podniku, který je výrobcem originálu.
o Existují také duchovní značky. Třeba značka „křesťan“. V čem spočívá?
Apoštol Pavel nám to napovídá v dnešním čtení: „Boží Duch vám vtiskl svou
pečeť pro den vykoupení“. Výraz „pečeť“ vyjadřuje v mluvě Písma sv.
znamení, značku. V řeči teologie se hovoří o tzv. „nezrušitelném znamení“,
které do duše člověka vtiskují tři svátosti: křest, biřmování a kněžské svěcení.
Při udělování svátosti biřmování maže biskup čelo biřmovance svatým
křižmem a pronáší slova: „Přijmi pečeť daru Ducha Svatého“. Ano, zde se
přijímá nezrušitelné znamení, které už nikdo nevymaže z naší duše, svátostné
znamení, že jsme naplno křesťany, že patříme Kristu a chceme žít jako On.
o Nový člověk musí žít „novým životem“. V dnešním čtení nás apoštol
upozorňuje čeho se má nový člověk vystříhat. Je to především zlo. To je
každému zřejmé. V srdci nového člověka, křesťana, nemůže zlo mít místo. Zlo
má různé tváře a různé stupně. Apoštol uvádí na prvním místě „zahořklost“.
Víme ze zkušenosti, že když se potravina začíná kazit, projevuje se nejprve
tím, že začíná být hořká – ztrácí svou původní chuť a stává se nahořklou.
Zahořklá pachuť je znamením postupujícího procesu rozkladu.
o Apoštol varuje před touto pachutí, před zahořklostí v lidských vztazích. Tady
začíná zlo. Člověk se zprvu oprávněně rozhořčí nad nějakou křivdou,
nepříjemností, netaktností, urážkou. Jestliže člověk toto rozhořčení nezvládne,
stane se z toho permanentní zahořklost. Zahořklost to je pachuť, to je
nestravitelnost, nepoživatelnost v lidských vztazích; nositel této zahořklosti se
stává nestravitelným pro sebe i pro druhé. Zahořklý člověk není schopen
zvládnout své negativní emoce. Nekontrolovaně vybuchne při jakékoliv
příležitosti. Prchlivost se nakonec vystupňuje v trvalý hněv. A hněv se
projevuje hádkami, nactiutrháním a různými druhy špatnosti. Zlo má totiž
zkázonosnou tendenci se stále stupňovat, nakonec vyústí i ve vraždy, někdy
celých národů.
Reptání farizeů na poušti – jako reptání jejich otců na poušti…
o Reptání, to je obviňování šeptané do uší dalších lidí --- ničí komunitní život a
pustoší bratrské vztahy…
o toto reptání zakouší Ježíš – jako proroci…
 je to nevraživé zjevení nevíry vůči Ježíšovi…
Ježíš proto nakonec staví své posluchače před hotovou věc: „Já jsem chléb života.“ A
později: „Já jsem cesta, pravda a život.“
Také apoštol Pavel ví, že nestačí jen bušit do negativních postojů, že je třeba člověku
postavit před oči pozitivní ideál. Proto říká: „buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní,
a jeden druhému odpouštějte, jako i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy“. Být
k sobě navzájem dobří, to je opakem zahořklosti, pachuti. Dobrota – to je úsměv,
dobrá nálada, pohoda. Milosrdenství - to je umění shovívavosti nad chybami druhých.
Apoštol klade důraz na vzájemné odpouštění. Ví, že zahořklost má svůj původ
-
-
-
-
v nějakém neodpuštění křivdy. Ano, neodpuštění je původcem všeho zla. A Proč
odpouštět? Apoštol uvádí důvod: „protože Bůh odpustil i vám“.
Viktor Frankl, známý psycholog řekl: „pověz člověku „proč“ a on vydrží každé „jak“.
Jinými slovy, je třeba vědět proč něco činit, proč něco snášet, proč něco vydržet – a on
vydrží každé „jak“. Apoštol nám říká proč máme být dobří, proč máme být milosrdní,
proč si máme navzájem odpouštět – protože Bůh je milosrdný k nám, protože On nám
odpouští. Říká doslova: „napodobujte Boha jako Jeho milované děti a žijte v lásce“.
Napodobovat Boha jako Jeho děti. To je psychologicky velmi vyvážená rada! Víme,
že tam, kde děti mají rádi své rodiče a rodiče děti, kde je mezi nimi dobrý vztah, tam
děti spontánně napodobují rodiče: „Chtěl bych být jako táta,“ říká syn; „chtěla bych
být jako máma,“ říká dcera. Tam kde vztah není dobrý slyšíme: “takový bych nechtěl
být“. S naším vztahem k Bohu je to podobně: člověk, který má positivní vztah k Bohu,
chce být jako On, to je dobrý, odpouštějící, milosrdný.
atributy Ducha: pokora, mírnost…
o svěžest Ducha i v parném létě…
 Pravá Radost je nezávislá na počasí! Je nezávislá na vnějších
okolnostech. Je to radost plynoucí z Božího života v nás!
Značka je zárukou kvality. Položme si otázku, zda jsme skutečně oprávněnými nositeli
značky „křesťan“. Zda nejsme jenom padělkem. Zda napodobujeme Boha jako Jeho
milované děti a uchováváme kvalitu své značky…
dětem:
o horké počasí…
 ale v kostele je celkem příjemně, protože sem tolik nepraží slunce –
kostel je jakoby chráněn před vnějším světem…
 zde máme jiné Slunce – duchovní – Ježíše ve svatostánku – ve
svaté Hostii – on nám říká: Pojďte ke mně, kdo se namáháte, a
já vás občerstvím…
o s Ježíšem člověk celkem zapomíná na lidské potřeby…
 Co říkal Ježíš v dnešním evangeliu? (Co o sobě prohlásil? Čím je?)
 Já jsem chléb života.
o A jak to myslel? … On to dokonce upřesnil: „Chléb,
který já dám, je mé tělo“
o --- s Ježíšem se sjednocujeme na život a na smrt!
 --- nepřestat nikdy toužit po sv. přijímání! Bez přijímání Ježíšova Těla
zemdlíme… Naše duše uschne jako rostlinka v parném létě bez vody…