docpodzim 2013 - Listy sociální práce
download 
Stížnost Transkript
podzim 2013 - Listy sociální práce
STATI, STUDIE, ÚVAHY A ANALÝZY 2013 PODZIM PODZIM 2013 Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky ZDARMA Asociace poskytovatelů sociálních České republiky Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) proslužeb sociální pracovníky Partnerem časopisu je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČÍSLO 0 ROČNÍK I.I. www.apsscr.cz 1 OBSAH 2013 PODZIM Z obsahu čísla: 4 Úvodník vydavatele 12 Opatrovnictví – věc veřejná 4 Renesance starých časů 13 Duchovní rozměr sociální (Jiří Horecký) (Igor Tomeš) 5 Je třeba zvýšit prestiž sociální práce (Jiřina Šiklová) 6 Nový prostor pro utváření a formování dobré praxe výkonu sociální práce (Radek Suda) 7 Společnost sociálních pracovníků ČR – historie a současnost (Růžena Kulhánková) 8 Profesní časopis „Sociální pracovnice“ (Pavla Kodymová) 9 Úvaha nad potřebami sociální práce ve vztahu k vyšším odborným školám (Marie Bílová) 10 Poučovací povinnost o nepojistných sociálních dávkách (Magdalena Paulusová, Andrea Vašíčková) (Irena Podivínská) a charitativní práce (Pavel Posád) 14 Rozhovor s Petrem Hanušem: Sociální práce prochází obdobím renesance 16 RUBIKON Centrum pomáhá s návratem (Bořek Slezáček) 18 Sociální práce v adiktologických službách (David Adameček, Lucie Plíšková, Kamil Podzimek, Richard Hanus) 22 Cestou proměny (Alena Brožková) 23 Individualizace přístupu ke klientovi v DOZP Stod (Radek Rosenberger) 24 Program švýcarsko-české spolupráce a zavádění nových metod sociální práce se seniory (Melanie Zajacová) Listy sociální práce Pololetník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR LISTY SOCIÁLNÍ PRÁCE informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky Nové periodikum přináší odborné příspěvky o sociální práci v širším měřítku napříč obory i mimo sociální služby – zdravotnictví, školství, vězeňství. Časopis je určen také pracovníkům dotčených úřadů a institucí, OSPOD, státní správy a samosprávy aj. cena 49,50 Kč / číslo, roční předplatné 99 Kč Vydání příštího čísla je plánováno na počátek 2. čtvrtletí 2014. OBJEDNÁVKOVÝ KUPÓN Objednávám předplatné časopisu Listy sociální práce v počtu ..................... kusů od čísla 1/2014 FAKTURAČNÍ ADRESA .................................................................................... .................................................................................... jméno nebo název organizace .................................................................................... .................................................................................... .................................................................................... adresa (ulice, č. p., město, PSČ, stát) ........................................... /...................................... IČ / DIČ .................................................................................... razítko / podpis KORESPONDENČNÍ ADRESA .................................................................................... Vančurova 2904, 390 01 Tábor, tel./fax: +420 381 213 332, www.apsscr.cz, IČO 604 458 31 .................................................................................... jméno nebo název organizace • Ročník: I. .................................................................................... • Číslo: 0 – PODZIM 2013 .................................................................................... • Cena: Nulté číslo zdarma. Roční předplatné pro rok 2014: 99 Kč (jednotlivé číslo 49,50 Kč) • Objednávky: [email protected], tel. 381 213 332 (Věra Velková) • Vychází: V Táboře 2. 12. 2013 (příští číslo vyjde v dubnu 2014) • Redakce: Zdeněk Kašpárek, e-mail: [email protected], tel. 606 832 551 • Jazyková korektura: Kateřina Kebrtová • Redakční rada: Ing. Jiří Horecký, Ph.D., MBA, PhDr. Radek Suda, Zdeněk Kašpárek • Grafické zpracování a tisk: RUDI, a. s., Komenského 1839, 390 02 Tábor • Distribuce: SEND Předplatné, s. r. o., Ve Žlíbku 1800/77, hala A3, 193 00 Praha 9 – Horní Počernice, www.send.cz, tel.: 225 985 225, 777 333 370, e-mail: [email protected] • Příspěvky a inzerce: Příspěvky mohou být redakčně upravovány a kráceny. Za obsah inzerce odpovídá zadavatel. Přebírání krátkých úryvků článků je možné pouze s uvedením názvu časopisu a článku, jména autora, čísla ročníku, vydání a strany. Přebírání celých článků či jejích částí přesahujících jeden odstavec je možné pouze s písemným svolením redakce. • Registrace: MK ČR E 21365 Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky .................................................................................... adresa (ulice, č. p., město, PSČ, stát) .................................................................................... e-mail .................................................................................... kontaktní telefon Souhlasím se zpracováním osobních údajů za účelem evidence odběratelů ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb. Objednávejte na: Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, o. s. Vančurova 2904, 390 01 Tábor, tel./fax: 381 213 332 e-mail: [email protected], www.apsscr.cz ROČNÍK I. 3 SLOVO K PRVNÍMU VYDÁNÍ PODZIM 2013 Úvodník vydavatele Text: Ing. Jiří Horecký, Ph.D., MBA, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, [email protected] Sociální práce je nezbytnou a přirozenou součástí sociálních služeb. A to nejen legislativně, kdy registrace sociální služby není možná bez sociálního pracovníka, nýbrž i samou podstatou toho, co sociální služby představují. Sociální práce má ale daleko širší kontext – je prevencí sociálních služeb, je i nástrojem intervenčním a je založena na bazickém lidsko-křesťanském přístupu pomoci bližnímu, resp. lidem. Kladu si za Asociaci poskytovatelů sociálních služeb ČR pro vydávání nového odborného časopisu, který bychom rádi věnovali nejen všem sociálním pracovníkům, ale všem, pro které je sociální práce součástí či komplementací jejich profesního života, jediný cíl. Jaký je tedy tento cíl? Vytvořit odborné periodikum, které bude pomáhat nelehké práci sociálních pracovníků v ČR, a to zdaleka ne jen v sociálních službách. Chceme vydávat časopis, které nebude primárně akademický, ale praktický, tj. který bude přinášet příklady dobré praxe, aktuální témata, rozhovory a příspěvky obyčejně neobyčejných sociálních pracovníků. K naplnění tohoto cíle máme silné partnery (MPSV ČR, veřejný ochránce, Sdružení sociální pracovníků), a hlavně pevné přesvědčení a vizi. Nechávám tedy na posouzení prvních čtenářů Listů sociální práce, zda se k naplnění tohoto cíle blížíme. 4 ROČNÍK I. Renesance starých časů Text: prof. JUDr. Igor Tomeš CSc., profesor sociální politiky, evropského a českého sociálního práva a sociální správy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, [email protected] Rodí se nový významný počin – Listy sociální práce. Česká sociální péče vždy měla svou platformu nejen pro teoretiky, ale i pro praktiky. Pro teoretiky dnes máme k dispozici časopisy Sociální práce, Fórum sociální politiky a Fórum sociální práce, kde se objevují především recenzované teoretické statě. Pro praxi je k dispozici měsíčník Národní pojištění, který pro svou potřebu vydává Česká správa sociálního zabezpečení, a odborné časopisy Sociální služby, Rezidenční péče a jiné, určené především pro poskytovatele sociálních služeb. Chybí však mediální prostředek pro širokou obec sociálních pracovníků. V odborném tisku pro sociální péči máme dlouhou historii, která vznikla začátkem dvacátých let díky periodikům vydávaným tehdejší sociální pojišťovnou a Sociálním ústavem. V třicátých letech začala Organizace sociálních pracovnic vydávat časopis Sociální pracovnice, o kterém v tomto vydání Listů sociální práce pojednává článek doktorky Kodymové. Vzpomínám taky na časopis Sociální revue, který po druhé světové válce (od října 1945) vydávalo tehdejší Ministerstvo ochrany práce a sociální péče a který výrazně přispěl ke vzniku a realizaci národního pojištění, než jej komunistická vláda na základě IX. sjezdu KSČ (1949) v roce 1950 zrušila i s ministerstvem. Podle tehdejší „revoluční“ ideologie měl socialismus a komunismus vyřešit všechny sociální problémy a sociální péče byla jen „buržoasní pozlátko k oklamání mas“. V letech 1959–1962 se vydával cyklostylovaný časopis „Otázky sociálního zabezpečení“. Byl to spíše odborný časopis pro omezený okruh odborníků a neměl velký vliv na praxi. Ukázalo se však, že i za socialismu a komunismu jsou lidé zdravotně postižení a s nízkými nebo žádnými příjmy, a tak již začátkem šedesátých let XII. sjezd KSČ (1962) přijal zásady změn v sociálním zabezpečení. Tehdejší Státní úřad sociálního zabezpečení obnovil tradici odborného časopisu pro praxi a od ledna 1964 do roku 1968 vydával časopis Sociální zabezpečení. Měl poměrně širokou obec čtenářů a odvážně publikoval i kritické články k tehdejší vládní sociální politice a vnucované praxi podle sovětského vzoru. Proto bylo jeho vydávání po vpádu sovětských vojsk zastaveno. Za normalizace nově vzniklé české Ministerstvo práce a sociálních věcí začalo v roce 1969 vydávat časopis „Sociální politika“, který sjednocoval praxi národních výborů v oblasti sociálního zabezpečení a sociální péče. Koncem 80. let přinášel i kritické články, a proto po převratu v listopadu 1989 české ministerstvo ve vydávání časopisu pokračovalo. Stal se důležitým nástrojem při první sociální reformě v letech 1990–1992. Zanikl po nástupu sociálně demokratické vlády někdy v roce 2002 pro nedostatek financí a byl nahrazen jakýmisi ministerskými „novinami“, kterým se mezi zasvěcenými říkalo „Škromachova reklama“. Potřebujeme odbornou platformu, abychom čelili nežádoucím vlivům. Historie specializovaného tisku, která se datuje od počátku dvacátých let, ukazuje, že sociální zabezpečení, sociální práce, sociální péče a sociální služby, dnes převážně poskytované nestátními subjekty, vždy potřebovaly a budou potřebovat platformu pro výměnu zkušeností. Proto vítám iniciativu Asociace poskytovatelů sociálních služeb vydávat Listy sociální práce jako odborný časopis nejen pro sociální pracovníky a chválím Ministerstvo práce a sociálních věcí, že se přihlásilo ke spolupráci. Jako dobrá sudička přeji redakci šťastnou ruku při výběru informací, výměně informací z praxe a kvalitní poradenské činnosti, které budou sjednocovat naši současnou praxi. Stane se tak významnou platformou rozvoje sociální práce, kterou potřebujeme. Potřebujeme odbornou platformu, abychom úspěšně čelili nežádoucím vlivům různých ideologií a úzkých politických zájmů. Přeji dobrý vítr do plachet. Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky SLOVO K PRVNÍMU VYDÁNÍ 2013 PODZIM Je třeba zvýšit prestiž sociální práce Text: PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., socioložka a publicistka, [email protected] Vítám založení Listů sociální práce. Jsem ráda, že další generace dodává této disciplině prestiž a že Listy, jejichž první číslo právě držíte v ruce, k tomu přispějí. Odbornost sociální práce je na dost vysoké úrovni. Skutečnost, že máme na několika univerzitách tento obor, k tomu přispívá. Co chybí? Ještě zvýšit této disciplíně její prestiž. K tomu mohou přispět právě založené Listy sociální práce, které nejsou a nebudou instruktážním návodem k jednání, ale stanou se diskusní tribunou těch, kteří v oboru pracují. A budou-li se mezi sebou sociální pracovníci hádat, budou-li zastávat odlišné koncepce a pojetí, bude to správné. Listy sociální práce nemají být „učesaným“ věstníkem ministerstev ani městských úřadů, ale diskusní tribunou. V publikovaných textech se budou čtenáři a další sociální pracovníci seznamovat jak s odlišnými názory svých kolegů a kolegyň, tak s výsledky pojetí sociální práce v zahraničí, tak i s kritikou toho, co se již dělá, a s tím, co by se mělo dělat trochu jinak. Je dobré si uvědomit, že sociální práce měla v této zemi vysokou prestiž. Řešila sociální problémy přímo v terénu, ne od ministerského stolu ani z rozhodnutí sekčních šéfů či odborových předáků, kteří vždy sledovali i politickou dimenzi svých doporučení a rozhodnutí. K vysoké prestiži sociální práce určitě skoro před sto lety přispělo, že se jí – včetně zakládání škol sociální práce – intenzivně věnovala dcera univerzitního profesora Ilustrační foto: Fotky&Foto Listy sociální práce nemají být „učesaným“ věstníkem ministerstev ani městských úřadů, ale diskusní tribunou. a pozdějšího prezidenta nově vzniklé Československé republiky, paní Alice Masaryková. Ta byla seznámena – vzhledem k tomu, že její matka Charlotta byla Američanka – s koncepcí sociální práce v USA. Tam byla (a dosud je) tato profese stejně prestižní, jako profese učitele, učitelky či faráře – prestiž člověka, který odborně vzdělaný zasahoval a řešil sociální problémy přímo v terénu, radil lidem, organizoval pomoc a současně evidoval problémy a informoval o nich tehdejší nadřízené pracovníky. Vedle učitelství to u nás před druhou světovou válkou bývalo nejprestižnější povolání pro ženy. Ale v USA, odkud k nám byl tento koncept přenesen, bývali sociálními pracovníky obvykle muži. Prestiž sociální práce se v Československu výrazně snížila v padesátých letech, kdy se stát, tedy spíše vedení komunistické strany rozhodlo, že společnost odstraní sociální problémy tím, Prestiž sociální práce se v Československu výrazně snížila v padesátých letech, kdy se stát, tedy spíše vedení komunistické strany rozhodlo, že společnost odstraní sociální problémy tím, že se o nich nebude psát ani mluvit. Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky že se o nich nebude psát ani mluvit, neboť to jsou jen rezidua, zbytky bývalého kapitalistického režimu, nebo tím, že je bude řešit centrálně, z rozhodnutí strany a vlády. Tak se stali sociální pracovníci spíše vykonavateli těchto usnesení, přidělovači finančních příspěvků (třeba lidem s diabetem, s různým handicapem) nebo v nemocnicích roznášeli starým lidem důchody či jim pomáhali psát adresy na dopisy jejich dětem. O skutečných sociálních problémech se skoro nepsalo ani veřejně nemluvilo. Oslabovalo by to přesvědčení, že všechno je za socialismu správné. Finanční odměny sociálních pracovníků, či spíše sociálních pracovnic – v této profesi převažovaly ženy – byly nízké a to taky nezvyšovalo prestiž tohoto povolání. V devadesátých letech se náplň sociální práce začala měnit k prospěchu oboru i samotné práce. Získá-li nyní právě založením a rozšířením těchto Listů i tištěnou platformu pro polemiky o případech i koncepcích, bude to přínosem nejen pro obor, ale i pro jeho protagonisty, tedy sociální pracovníky, a tím i pro ty, kterým je sociální práce určena, tedy pro lidi, kterým je třeba kvalifikovaně pomoci. Vítám tento nový časopis a přeji, aby do něj psalo mnoho a mnoho sociálních pracovníků a ještě více lidí ho četlo. ROČNÍK I. 5 SLOVO K PRVNÍMU VYDÁNÍ PODZIM 2013 Nový prostor pro utváření a formování dobré praxe výkonu sociální práce Text: PhDr. Radek Suda, vedoucí oddělení strategií a koncepce sociální práce Ministerstva práce a sociálních věcí, [email protected] Ministerstvo práce a sociální věcí (dále jen „MPSV“) na základě debaty se sociálními pracovníky a zástupci vědecké a akademické sféry zahájilo aktivity vedoucí k „restartu“ sociální práce jako klíčové profese, jejíž pomocí je zajišťována či zprostředkována sociální ochrana občanům státu v rámci resortu práce a sociálních věcí. Uvnitř ministerstva byl vytvořen útvar, jehož úkolem je zabývat se koncepcí sociální práce jako oboru a profese. Mezi jeho praktické úkoly patří provádět analýzy, připravovat legislativní i nelegislativní opatření v rámci sociální správy, podporovat rozvoj profese, výzkum v oblasti a šíření dobré praxe. Za tímto účelem se připravují rozvojové projekty pro podporu sociální práce v různých odvětvích resortu. Vznikla diskusní a pracovní uskupení zabývající se typologií sociálních pracovníků, formulací odborně správných postupů při výkonu sociální práce, a to zejména ve veřejné správě. Připravuje se profesní zákon sociálních pracovníků a novela zákona o sociálních službách, jejímž cílem je mj. napomoci posílit podstatu sociálních služeb, tj. aktivní roli činností sociální práce při sociálním začleňování uživatelů sociálních služeb, případně komunit. MPSV se snaží vytvořit v praxi podmínky pro debatu na vědecké úrovni, která má napomoci formulovat opatření národní sociální politiky a za tímto účelem etablovalo Vědeckou radu ministra pro sociální práci složenou ze zástupců akademických pracovišť, které se věnují výuce a výzkumu v oblasti sociální práce. Hovoříme-li o podpoře sociální práce, jejím rozvoji a šíření dobré praxe, postrádáme v současné době prostor pro utváření a formování dobré praxe výkonu sociální práce, která by byla blízká a uživatelsky přívětivá pro sociální pracovníky (a nejen pro ně, ale také pro jejich nadřízené, tj. zadavatele jejich práce, a pro kolegy z ostatních pomáhajících profesí, kteří participují na procesu sociálního začleňování a realizaci opatření sociální politiky). Cílem je, aby popsaná dobrá praxe sociální práce nebyla 6 ROČNÍK I. tolik zatížena prizmatem jednotlivých systémů, např. jednotlivými druhy sociálních služeb, nebo cíli institucí, v nichž je sociální práce mimo jiné další agendy realizována (poskytovatelé zdravotních služeb, resort justice, školství a veřejná správa v sociální oblasti). Prostor pro diskusi vidíme na pomyslné škále mezi specializovanými periodiky a internetovými portály zabývajícími se sociální problematikou na straně jedné a vědeckými či akademickými časopisy v oblasti na straně druhé. Když jsme vedli debatu se zástupci vědecké obce, zástupci jednotlivých specializací a praktiky, tj. sociálními pracovníky ve výkonu, začala se rýsovat podoba časopisu sociálních pracovníků, jehož předchůdcem či předchůdkyní byla prvorepubliková Sociální pracovnice, časopis, v němž sociální pracovnice sdílely a vyměňovaly si zkušenosti při výkonu sociální práce. Tehdy byl časopis prostorem pro uveřejňování příběhů sociální práce, rad, zkušeností, nabídek stáží a informací ze zahraničí, které získávaly sociální pracovnice při výměnných pobytech. Abychom naplnili poptávku po takovém prostoru, rozhodli jsme se oslovit zástupce z řad sdružení a organizací majících potenciál tuto výzvu uchopit a pokusit se jakýsi „Reflex“ sociálních pracovníků ve spolupráci s MPSV připravovat a vydávat. Na výzvu pozitivně reagovala Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR (dále jen „APSS“), která jako střešní organizace značné části poskytovatelů sociálních služeb patří k subjektům, které velkou část sociálních pracovníků zaměstnávají. Díky vstřícnosti vedení APSS došlo k dohodě, že budou k formulování obsahu časopisu přizváni také zástupci Společnosti sociálních pracovníků, aby časopis nebyl jakousi odnoží časopisu Sociální služby. To může napomoci vytvořit za a) profesní časopis, který není za b) limitován naplněním podmínek recenzovaných nebo impaktovaných časopisů pro uveřejnění článků. Abychom aktivizovali čtenáře z řad (nejen) sociálních pracovníků, oslovili jsme některé osobnosti z oblasti sociální práce, které profesi sociální práce pomohli restartovat na počátku 90. let minulého století, s žádostí o názor, co říkají takovému kroku a co by v případě, že s ním souhlasí, novému časopisu popřáli. Jejich názory a sdělení přinášíme na stránkách tohoto nultého vydání, včetně historického okénka, jehož obsahem je právě popis, jak fungoval prvorepublikový časopis Sociální pracovnice. Obsahem nultého vydání jsou již právě první příklady, jak by se mohla sociální práce v rámci jednotlivých odvětví prezentovat a jak o svých různých aktivitách mohou sociální pracovníci informovat. Věřím, že pro další vydání mohou a budou vznikat různé rubriky, včetně metodických sdělení a informací o nových projektech – úspěšných či méně úspěšných, ale vždy za účelem povzbudit ostatní kolegy, inspirovat je a etablovat dobrou praxi sociální práce. Já osobně přeji časopisu Listy sociální práce hodně přispěvatelů, kteří nebudou ostýchaví a budou chtít přispět k rozvíjení dobré praxe sociální práce v České republice. Také si přeji, aby časopis nalezl své čtenáře a byl, pro začátek je dobré být skromnějším, konkurencí pro množství odborných periodik právě tím, že by měl být tvořen samotnými sociálními pracovníky. Otázkou je, jaká by měla být jeho forma, zda listinná, či elektronická – a to nejen pokud jde o formát .pdf, ale například i o portál či oblast nových médií. Tuto debatu však ponecháváme také vám, sociálním pracovnicím a pracovníkům, kteří by měli ovlivňovat jak obsahovou část, tak podobu, do které se profesní časopis bude vyvíjet. MPSV bude nadále vyhledávat příklady dobré praxe a podporovat vás, abyste je na stránky svého časopisu zasílali. Budeme vás zde také informovat o novinkách týkajících se profese sociální práce. Ostatní je již na vás. Přeji nám všem dostatek chuti a motivace, abychom dokázali, že umíme prezentovat výsledky své práce nejen v případě, že jde o povinnou publikační činnost nebo mediální aktivity v rámci realizace projektů, u nichž si to poskytovatel finanční podpory přeje. Bude skvělé, když budou Listy sociální práce odborným profesním časopisem sociálních pracovníků, který si přečtou nejen sociální pracovníci, ale bude zdrojem informací také pro naše kolegy, nadřízené, klienty, zadavatele naší práce a třeba i novináře, kteří chtějí psát i o úspěších sociální práce, jen doposud nevědí, kde takové informace získat… Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky HISTORIE 2013 PODZIM Společnost sociálních pracovníků ČR – historie a současnost Text: Růžena Kulhánková, tajemnice Společnosti sociálních pracovníků ČR, [email protected] Společnost sociálních pracovníků ČR (dále jen „Společnost“) začala svoji dlouholetou historii v roce 1919. V tomto roce se sdružilo 28 sociálních pracovnic z povolání, prvních absolventek Vyšší školy sociální péče v Praze, za účelem vytvoření Společnosti. Historické počátky sociální práce sice vycházely z činnosti filantropických a charitativních organizací a nadšených jedinců, přesto absolventky od samého počátku narážely na předsudky v chápání sociální práce. Proto mezi sebou udržovaly pravidelné kontakty, pomáhali jim i ředitelka a profesoři VŠSP a jejich snažení vyústilo v roce 1922 v ustavení Organizace absolventek VŠSP (dále jen „Organizace“). Organizace zavedla evidenci členů a zaměřila se na poptávku po pracovních místech sociálních pracovnic. Z roku 1925 je zaznamenán písemný styk se spolky sociálních pracovnic v Paříži a New Yorku. Rozvoj uplatnění sociálních pracovnic zvýšil i jejich zájem o prohlubování teoretických znalostí. Organizace se zajímala o činnost komise pro reformu sociálního školství při Ústředí dobrovolných spolků sociálních a zdravotně sociálních. Jeho předsedkyně Dr. Alice Masaryková doporučila v r. 1926, aby Organizace absolventek VŠSP vypracovala náměty pro další odborné vzdělávání. Organizace mimo jiné pořádala exkurze do nových sociálních zařízení a intervenovala u příslušných ministerstev, aby místa pro sociální práci byla obsazována pouze kvalifikovanými pracovníky. V roce 1928 se pět členek zúčastnilo Mezinárodní konference sociální služby v Paříži a Organizace také uspořádala Československý sjezd sociální a zdravotní práce. V roce 1929 byl název Organizace absolventek VŠSP změněn na Organizaci sociálních pracovnic (OSP). V dalších letech začala OSP vydávat odborné publikace, pořádala semináře, kurzy a studijní cesty. V r. 1934 vyšel tiskem první časopis Sociální pracovnice s nákladem 900 výtisků. Společnost sociálních pracovníků ČR přispívá k celoživotnímu vzdělávání sociálních pracovníků, rozšíření jejich kvalifikace a umožňuje jim vzájemnou výměnu zkušeností. VŠSP byla zrušena v roce 1936 a nahradila ji Masarykova státní škola zdravotní a sociální péče. V roce 1937 dostala OSP první příležitost připomínkovat připravované zákony a novely. Po nacistické okupaci OSP organizovala akce na podporu svých členek, které musely opustit zaměstnání, a věnovala se pomoci přistěhovalcům. Činnost OSP byla v tomto období kontrolována a potlačována, tiskárna byla uzavřena. OSP intervenovala především v záležitostech potravinových lístků, přídavků na ošacení pro terénní sociální pracovnice a získání infekčního příplatku. Byla označena jako odborová organizace a přinucena změnit své stanovy. Původní poslání ale zůstalo nezměněné. Poválečné roky přinesly nové úkoly, byly vytvořeny nové sociální instituce, začaly přípravy pro zřízení Vysoké školy sociální a politické v Praze. Nově vytvořená Ústřední rada odborů vyvíjela tlak na povinné organizování v ÚRO; anketa Po únoru 1948 byla zastavena činnost OSP i vydávání časopisu Sociální pracovnice a majetek OSP byl převeden do majetku Revolučního odborového hnutí. V důsledku změn musely některé sociální pracovnice změnit povolání. Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky mezi členkami OSP však vyjádřila jednoznačný požadavek – OSP zachovat. V roce 1947 OSP zorganizovala sjezd sociálních pracovníků a celostátní pracovní konferenci „Sociální pracovnice v měnícím se společenském řádu“. Poslední schůze OSP se konala v lednu 1948. Po únoru 1948 byla zastavena činnost OSP i vydávání časopisu Sociální pracovnice a majetek OSP byl převeden do majetku Revolučního odborového hnutí. V důsledku změn musely některé sociální pracovnice změnit povolání, a tak byl přerušen i vzájemný kontakt. Na konci roku 1968 byl rozhodnutím Ministerstva vnitra schválen vznik Společnosti sociálních pracovníků a byly založeny čtyři její sekce: sekce sociálních pracovníků v podnicích, sekce péče o rodinu a dítě, sekce péče o invalidní a staré občany a sekce sociálních pracovníků ve zdravotnictví. Aby mohla být činnost udržena i v době tzv. normalizace, podařilo se vytvořit při České lékařské společnosti J. E. Purkyně sekci sociálních pracovníků. Sekce se zasloužila o udržení a rozvoj sociální práce a o zvyšování kvalifikace sociálních pracovníků až do roku 1989. Od roku 1990, kdy byla nově zaregistrována na Ministerstvu vnitra jako občanské sdružení, sdružuje obnovená Společnost sociálních pracovníků ČR na základě dobrovolnosti sociální pracovníky ze všech oblastí sociální práce. Podle stanov napomáhá k rozvoji sociální práce a uznání profese sociálního pracovníka. Společnost sociálních pracovníků ČR přispívá k celoživotnímu vzdělávání sociálních pracovníků, rozšíření jejich kvalifikace podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a umožňuje jim vzájemnou výměnu zkušeností; od roku 1990 zorganizovala 22 odborných konferencí a 29 pracovních dnů k aktuálním tématům. Společnost je akreditovanou vzdělávací institucí Ministerstva práce a sociálních věcí a má své zástupce v pracovní skupině MPSV pro přípravu profesního zákona. Pokud je Společnost sociálních pracovníků ČR požádána, podílí se na připomínkách k novelám právních předpisů nebo na přípravě předpisů nových. Její zástupci se též pravidelně účastní zasedání výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny PČR. ROČNÍK I. 7 HISTORIE PODZIM 2013 Profesní časopis „Sociální pracovnice“ Text: PhDr. Pavla Kodymová, Ph.D., odborná asistentka, Katedra sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, [email protected] Počátkem dvacátého století se objevila nově etablovaná, leč společností nepříliš akceptovaná profese – sociální práce, která si tak či onak musela postupně vymezit svůj prostor vůči profesím s delší tradicí, definovat vzájemnou spolupráci a uhájit vlastní odbornost. Za tímto účelem vznikl profesní spolek sociálních pracovnic Organizace sociálních pracovnic, který za dobu svého trvání splnil tyto a mnohé další úkoly, které byly nakonec formulovány jako zásadní momenty vedoucí k rozvoji a propagaci profese české sociální práce. Klíčovou úlohu uvedených snah plnil spolkem vydávaný odborný – ryze profesní – časopis Sociální pracovnice, jemuž nejdříve předcházely zdarma vydávané hektografované (rozmnožované) Zprávy jako měsíční informační list pro členky organizace (většinou se jednalo o 2–4 listy formátu A4 vydávané od roku 1926). První číslo časopisu Sociální pracovnice vyšlo v roce 1934, a to v nákladu 900 výtisků (336 výtisků připadlo na členky spolku, 494 výtisků na jiné předplatitele, zbytek byl určen na povinné výtisky nebo výměnu). Na ručně rozmnožované Zprávy organizace sociálních pracovnic se nezapomnělo, naopak – začaly vycházet v rozšířené podobě. Souběžně byla také realizována edice odborné literatury tzv. „Knížky sociálních pracovnic“. Jednotlivá čísla Sociální pracovnice se po počáteční rozmanitosti publikovaných témat začala zanedlouho zaměřovat monotematicky s tím, že se časopis neomezoval pouze na publikační činnost domácích přispěvatelů, ale aktuálně zajišťoval i překlady – zejména pro metody a inovaci praxe sociální práce – stěžejních zahraničních článků tak, aby rozbor dané problematiky mohl být co nejširší. Obsah časopisu tedy tvořily původní články, referáty o teoriích, metodách a praxi české i zahraniční sociální práce, o nových sociálních, právních a zdravotních předpisech, o odborné literatuře, organizacích sociální péče, průběhu a přínosu výměnných pobytů sociálních pracovnic doma i v zahraničí, možnostech pregraduálního i postgraduálního vzdělávání, oznámení o plánovaných konferencích 8 ROČNÍK I. Časopis se neomezoval pouze na publikační činnost domácích přispěvatelů, ale aktuálně zajišťoval i překlady stěžejních zahraničních článků tak, aby rozbor dané problematiky mohl být co nejširší. a jejich pozdějších výstupech i se spolkovými oznámeními v závěru. Během druhé světové války bylo z politických nebo hospodářských důvodů postupně zastaveno téměř dva tisíce českých periodik.1 Omezení zaznamenal i časopis Sociální pracovnice, který byl redukován na šest dvojčísel ročně. Po roce 1945 se časopis vrátil k původní periodicitě i rozsahu, leč rok 1948 byl pro časopis rokem konečným a Organizaci sociálních pracovnic (OSP) se podařilo realizovat jen lednové a únorové číslo. Již 26. února musela OSP přistoupit na podmínky Ústřední rady odborů a zastavit samostatnou činnost, vyloučit tzv. nepokrokové sociální pracovnice, zastavit vydávání časopisu a k 10. březnu předat veškerý movitý i nemovitý majetek do správy orgánům Revolučního odborového hnutí. Během druhé světové války bylo z politických nebo hospodářských důvodů postupně zastaveno vydávání téměř dvou tisíc českých periodik. Není v silách redakce seznámit čtenáře s ukázkami ze stovek článků, pojednání či zpráv psaných sociálními pracovnicemi nebo odborníky jiných profesí, kteří se podpoře profese sociální práce věnovali. Avšak přeci jen jednu z nich si na závěr, v souvislosti s aktuálním děním v tomto oboru, kdy napříč vzdělavateli i praxí sociální práce probíhá nelehká a široká diskuze nad podobou zákonné úpravy sociální práce a existencí nebo neexistencí „profesního spolku“, nelze odpustit. Jedná se o zprávu z Manifestačního sjezdu sociálních pracovnic, zahájeného 1 Končelík, J. – Köpplová, B. – Kryšpínová, J.: „Český tisk pod vládou Wolfganga Wolframa von Wolmara“, Praha 2003. Kodymová, P.: „Historie české sociální práce v letech 1918–1948“. V tisku. v zasedací síni Staroměstské radnice v Praze 14. dubna 1934 s účastí více než 300 osob. Vystoupení většiny zástupců odborných institucí a sociálních pracovnic obsahovala projevy uznání obsáhlé činnosti spolku. V rezoluci z tohoto sjezdu vyslovily sociální pracovnice přání: 1) „Aby sociální péče/práce byla považována za samostatný pracovní obor a aby byla zařazena do soustavy našeho veřejného života úměrně významu, jaký má pro národní kulturu, hospodářskou rovnováhu a zdravý sociální vývoj demokratického státu.“ 2) „Aby byla vybudována soustava samotného sociálního školství, spočívajícího na základě sociálních věd a odpovídajícího skutečným potřebám sociální péče. Aby toto školství bylo zabezpečeno státem po stránce hmotné i odborné a vřazeno v systém vysokých škol.“ 3) „Aby sociální služba byla hodnocena jako odborný výkon, a proto aby byla svěřována jedině silám s předepsanou odbornou kvalifikací. Aby sociální pracovnice ve veřejné službě byly zařazeny do kategorie, která odpovídá jejich vzdělání, a toto zařazení aby bylo směrnicí i pro úpravu existenčních podmínek ve službě soukromé.“2 Posuďme tedy každý sám, do jaké míry a v jaké kvalitě se za osmdesát let, kterých od sjezdu bezmála uplynulo, podařilo uvedené požadavky prosadit. Závěrem lze konstatovat, že časopis, který si právě čtete, navazuje na dobrou tradici a může být později oprávněným pokračovatelem onoho v historii nedobrovolně zaniklého časopisu. Neboť jeho cílem je zejména vzájemná odborná komunikace sociálních pracovníků z praxe a i jeho současný partner, Společnost sociálních pracovníků, se historicky vztahuje k Organizaci sociálních pracovníků. Proto pevně doufám, že bude sociálním pracovníkům a dalším odborníkům stejně kvalitní oporou i rádcem, jako byl v minulosti jejich kolegům jeho předchůdce, jemuž je věnováno těchto pár řádků. „Manifestujeme“, Sociální pracovnice 3, 1934, s. 12–13. OSP 2 Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky VZDĚLÁVÁNÍ 2013 PODZIM Úvaha nad potřebami sociální práce ve vztahu k vyšším odborným školám Text: PhDr. Marie Bílová, ředitelka Střední školy sociální Perspektiva a Vyšší odborné školy, s. r. o., členka koordinačního výboru Asociace vyšších odborných škol, [email protected] Vyšší odborné školy zaměřené na sociální vzdělávání připravují absolventy k výkonu profese sociálního pracovníka se širokým spektrem znalostí, dovedností a dalších osobnostních předpokladů nutných pro oblast sociální práce. Absolvent školy se může uplatnit jako sociální pracovník v různých veřejnoprávních, neziskových nebo soukromých subjektech. Vhodné uplatnění absolventů se váže k oblasti poskytování sociálních služeb (terénních, ambulantních, pobytových). Absolventi mohou pracovat ve státní správě a samosprávě, v neziskových organizacích, krizových centrech, zařízeních sociálních služeb, v občanských poradnách, zdravotnických zařízeních apod. Vykonávat mohou také práci asistenta pedagoga. Jsou schopni zajišťovat komplexní sociální intervenci v přímém styku s občany, kteří se ocitli v tíživé životní situaci. Asociace vyšších odborných škol sdružuje celkem třináct škol zaměřených na přípravu studentů pro povolání sociální pracovník. Prostřednictvím asociace mají možnost tyto školy získávat informace o trendech a směrech terciárního vzdělávání, zároveň se mohou navzájem informovat o své práci, záměrech i regionálních specifikách. Je zde také vytvářen prostor pro výměnu zkušeností z práce se studenty s důrazem na individuální přístup k nim a propojenost s odbornou praxí. To jsou hlavní specifika, kterými se vyšší odborné školy odlišují od bakalářských programů vysokých škol. Vyšší odborné školy mají ve svých vzdělávacích programech zahrnutou odbornou praxi minimálně v rozsahu 30 %. Praxe u většiny škol vychází z požadavků tzv. minimálních standardů v sociálním vzdělávání. Minimální standardy jsou povinny dodržovat ty školy, které jsou členy Asociace vzdělavatelů v sociální práci. Pokud však vyšší odborné školy chtějí být „štikami“ na trhu terciárního vzdělávání, musí se podílet na inovacích, které společnost potřebuje. V současné době stojí „sociální“ vyšší odborné školy před výzvou, jak reagovat na změny, které sociální práci provázejí. Jedná se hlavně o sociální služby, spadající pod zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách. Tyto změny explicitně pojmenovává výzva Ministerstva práce a sociálních věcí v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Ukazuje se, že mnohé postupy v sociální práci nejsou efektivní a nepřinášejí očekávané výsledky. Nejsou ani systémové, protože nemění chování cílových skupin. Výzva se nazývá Sociální inovace a zaměřuje se na podporu sociálních inovací pro začlenění cílových skupin do společnosti a na trh práce. Důraz je kladen na vytváření inovačních nástrojů k zajištění vícezdrojového financování sociálních služeb. Jinými slovy řečeno, sociální problémy přibývají a veřejné zdroje na podporu začleňování se ztenčují. Ukazuje se, že mnohé postupy v sociální práci nejsou efektivní a nepřinášejí očekávané výsledky. Nejsou ani systémové, protože nemění chování cílových skupin. Naše společnost tedy musí hledat nové postupy a lepší řešení přetrvávajících sociálních problémů. Inovace musí přinést nejen nápad, ale také nové formy spolupráce a interakce. Vyšší odborné školy, jako vzdělavatelé v sociální práci, jsou v prostoru, kde mají v oblasti sociálních inovací co nabídnout. Jsou to školy často menší a s intenzivním spojením se zaměstnavateli. Spolupráce je založena hodně na osobních kontaktech a vzájemných návštěvách. Tím se přirozeně vytváří prostor pro komunitní práci v lokalitách se sociálními problémy, které není nutno řešit jen „shora“, ale naopak. Komunita, pokud funguje, může přispět k mnoha zlepšením, jako je například zapojování studentů do netradičních forem práce s klienty, kteří si potřebují nalézt „živobytí“, aby dosáhli na dostupné bydlení nebo zajistili finančně svou rodinu. Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky Vyšší odborné školy musí dobře připravit své studenty na změny, které půjdou nad rámec zákona o sociálních službách. Studenti nesmějí nabýt dojmu, že když dělají sociální práci, tak se o ně společnost se vší samozřejmostí postará. Do sociální práce stále více vstupuje faktor podnikání a měření efektivity našich aktivit. Efektivita sociální práce pak bude stále více sledovat výsledky nezávislosti klienta na veřejných zdrojích i snižování závislosti na těchto zdrojích u samotného poskytovatele služby. Školy mají potenciál oslovovat nejen poskytovatele sociálních služeb, ale také významné zástupce regionu v oblasti podnikatelských aktivit. Vše mohou konat ve spolupráci s představiteli měst a obcí. Dohromady dává toto spojení opět nějakou podobu komunity, která si dovede poradit s problémem sama. Od státu se pak čeká „jen“ legislativní podpora v případě, že inovace funguje. Dá se říci, že sociální práce dnes čeká na impulzy z oblasti školství. Je to přirozené, protože školy jsou plné mladých lidí bez předsudků a bez rutinního přístupu. Proč nevyužít potenciál, který může mít občas i podobu bláznivé myšlenky! Proč nevyužít potenciál pedagoga, který chce tuto myšlenku se studentem dovést do reálné podoby! Je to hodně práce a času, je to riziko, že zklameme, ale je to život, a nikoliv stereotyp. Je to i boj za změnu legislativy a za rozšíření prostoru pro sociální služby. Je to přesvědčování lidí z podnikatelské sféry, že sociální prospěšnost může mít i kvalitativně jinou podobu, než je zaplacení něčeho viditelného a hmatatelného. Může to být třeba podpora naprosto odlišného postupu při vzdělávání lidí, kteří nejsou zvyklí pracovat se symboly a chodit pravidelně do školních „lavic“. Asociace vyšších odborných škol může velice dobře vytvářet podmínky pro sociální inovace, ačkoliv není organizací profesně zaměřenou na vzdělavatele v sociální práci. Tím, že se na její půdě sdružují různé školy z různých regionů, dochází k výměně zkušeností, které mohou vést k nadhledu a přijímání postupů z jiných oborů, což je počátek inovativních přístupů. Záleží nyní na jednotlivých školách, zda budou vnímat nové impulsy jako výzvu nebo spíše jako komplikaci svého vzdělávání. ROČNÍK I. 9 VEŘEJNÁ SPRÁVA PODZIM 2013 Poučovací povinnost o nepojistných sociálních dávkách Text: Mgr. Magdalena Paulusová a Mgr. Andrea Vašíčková, právničky oddělení sociálního zabezpečení v Kanceláři veřejného ochránce práv, [email protected] cí povinnosti formuloval jako jeden ze základních principů dobré správy rovněž veřejný ochránce práv4. Článek, který předkládáme, by měl přinést alespoň částečné odpovědi na otázky, proč je třeba klást zvláštní důraz na plnění poučovací povinnosti v oblasti nepojistných sociálních dávek, kdo poučovací povinnost má a v jakém rozsahu. V době, kdy obecné získávání informací není žádným problémem, se přesto stále ukazuje, jak je v sociální oblasti otevřená komunikace mezi pracovníky veřejné správy a klienty důležitá. Tato skutečnost není dána jen složitostí dané právní úpravy, ale též specifickým postavením klientů. Zkušenosti ukazují, že pokud se informace ke klientům nedostanou, má to značný dopad na jejich sociální situaci. Z tohoto důvodu je třeba neustále dbát na naplňování poučovací povinnosti, a to zejména v řízeních týkajících se sociálních dávek vyplácených z nepojistných systémů1. Poučovací povinnost plynoucí ze správního řádu se samozřejmě vztahuje též na pracovníky orgánů veřejné správy v oblasti nepojistných sociálních systémů. Zajímavé ovšem je, že poučovací povinnost těchto pracovníků je širší než poučovací povinnost obecná, která by se v zásadě neměla rozšiřovat na poučování o otázkách hmotného práva. Nejvyšší správní soud sice dospěl v otázce poučovací povinnosti k závěru, že poučovací povinnost správního orgánu nezahrnuje poskytování komplexního návodu, co by účastník měl nebo mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádaného účinku, ale jen pomoc k tomu, aby mohl zákonem stanoveným způsobem dát najevo, co hodlá v řízení učinit.5 Tento závěr však vyslovil Nejvyšší správní soud v záležitosti týkající se řízení o odstranění stavby; poučovací povinnost pracovníků správních orgánů působících v sociální oblasti je nezbytné chápat mnohem šířeji. Daný judikát tak nelze na jejich činnost použít, neboť co do rozsahu poučovací povinnosti nelze komparovat povinnost poučit o právu žádat o sociální dávky a o podmínkách jejich přiznání s poučením stavebního úřadu o tom, jak fakticky „zlegalizovat“ stavbu. Výše uve- POUČOVACÍ POVINNOST V OBLASTI NEPOJISTNÝCH SOCIÁLNÍCH SYSTÉMŮ POUČOVACÍ POVINNOST OBECNĚ Obecně je poučovací povinnost zakotvena v ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), z něhož plyne, že správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Tato povinnost je odrazem ústavně zaručeného práva na právní pomoc obsaženého v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který říká, že každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení2. Poučovací povinnost je též projevem zásady, že veřejná správa je službou veřejnosti3. Důraz na plnění obecné poučovaJedná se o dávky pomoci v hmotné nouzi, dávky státní sociální podpory, dávky pro osoby se zdravotním postižením. 2 VEDRAL, Josef. Správní řád – komentář. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012, str. 117 a násl. 3 Ustanovení § 4 odst. 1 správního řádu. 1 10 ROČNÍK I. 4 Principy dobré správy jsou dostupné na webových stránkách veřejného ochránce práv http://www.ochrance.cz/stiznostina-urady/pripady-a-stanoviska-ochrance/ principy-dobre-spravy/. Poučovací povinnost je obsažena v principu přesvědčivosti. Úředník při řízení poskytuje osobě přiměřené informace o zjištěných skutečnostech a o jejích povinnostech vůči úřadu a informuje ji o postupu úřadu tak, aby osoba plně pochopila účel řízení, orientovala se v jeho průběhu a mohla využívat svá procesní práva. Úředník se snaží podávat přesné informace takovým způsobem, aby nikoho neuvedl v omyl. Při komunikaci s osobou přihlíží k jejím dorozumívacím a intelektuálním schopnostem a snaží se všechny její dotazy řádně zodpovědět. Úřední dokumenty určené osobám jsou psány jednoduchým a jasným jazykem, aby jim osoby snadno porozuměly. 5 Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. října 2010, č. j.: 1 As 51/2010-214. Dostupný na www.nssoud.cz. dené je odrazem toho, že sociální práva ve smyslu práv na sociální dávky jsou ústavně zaručená6. Ve vztahu k zaměstnancům Úřadu práce ČR vyplývá výslovně poučovací povinnost z ustanovení § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, které jim ukládá povinnost v souvislosti s poskytováním dávek pomoci v hmotné nouzi informovat každou osobu o možných postupech řešení hmotné nouze a zapojovat ji do řešení její situace. Sociální pracovníci Úřadu práce ČR jsou dále povinni pracovat s dlouhodobými příjemci příspěvku na živobytí, což rovněž zahrnuje zprostředkování informací nezbytných k řešení sociální situace. Při výkonu sociální práce spolupracují pracovníci Úřadu práce ČR se sociálními pracovníky pověřených obecních úřadů a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, pro něž platí stejné povinnosti. V oblasti státní sociální podpory není poučovací povinnost explicitně vyjádřena v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“). Z povahy a účelu dávek státní sociální podpory lze však dovodit, že pracovníci Úřadu práce ČR jsou též v agendě státní sociální podpory povinni poskytnout klientům informace o jednotlivých sociálních dávkách a o podmínkách pro jejich přiznání a současně jsou povinni být jim nápomocni při jejich získání. Poučovací povinnost pracovníků orgánu státní sociální podpory dovodil též Nejvyšší správní soud, který dospěl k závěru, že orgán státní sociální podpory je povinen poučit účastníka řízení o tom, že je možné prominout podmínku trvalého pobytu pro účely přiznání přídavku na dítě, pokud účastník řízení tuto podmínku nesplňuje a žádá o pomoc a zohlednění tíživé životní situace.7 Pro úplnost je pak rovněž vhodné zmínit například i úvodní ustanovení zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, 6 Čl. 30 odst. 2, čl. 32 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. 7 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2007, č. j.: 4 Ads 54/2006-68. Dostupný na www.nssoud.cz. Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky VEŘEJNÁ SPRÁVA v jehož režimu je vyplácen příspěvek na péči. Tento zákon upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči. Každá osoba pak má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství o možnostech řešení nepříznivé životní sociální situace nebo jejího předcházení. V neposlední řadě je třeba zmínit, že na činnost sociálních pracovníků8 dopadá též Etický kodex sociálních pracovníků ČR, dle kterého sociální pracovník pomáhá klientům svými znalostmi, dovednostmi a zkušenostmi při jejich rozvoji. Ve vztahu ke klientovi má sociální pracovník dbát na to, aby klient obdržel všechny služby a dávky, na které má nárok, a to nejen od instituce, ve které je zaměstnán sociální pracovník, ale i od ostatních příslušných zdrojů. Sociální pracovník by měl poučit klienty o jejich povinnostech a hledat možnosti, jak zapojit klienty do procesu řešení jejich problémů. POUČOVACÍ POVINNOST „NAD RÁMEC AGENDY“ Byť jsou v současné době všechny sociální dávky z nepojistných systémů vypláceny na Úřadu práce ČR, stále ještě nelze mluvit o tom, že by klient svou tíživou sociální situaci zvládl vyřešit za pomoci jediného úředníka; mnohdy je klient nucen navštívit hned několik oddělení. Je proto nezbytné, aby pracovník veřejné správy v sociální oblasti při jednání s klientem vnímal jeho problémy komplexně a tomu přizpůsobil i poradenství, které mu poskytne. To znamená, že by měl klienta bezchybně poučit nejen v rámci výkonu své agendy, ale též zajistit, aby se mu dostalo potřebné poradenství i v dalších oblastech nezbytných pro řešení jeho problému. Tímto zajištěním rozumíme například prokazatelné odeslání klienta na jiné pracoviště Úřadu práce ČR či jiný úřad. Příklad: Paní Novotná žila se svým přítelem a dvěma dětmi v nájmu v bytě své známé. Vzhledem k častým neshodám a rozdílným náhledům na společný život se paní Novotná s přítelem domluvili na rozchodu a přítel se odstěhoval zpátky ke svým rodičům. Paní Novotné sice bez problému zasílal výživné na společné děti, kteří tvoří část pracovníků orgánů veřejné správy v oblasti nepojistných sociálních dávek 8 2013 PODZIM ale na nájmu se dále podílet odmítal. Vzhledem k tomu, že příjem paní Novotné z rodičovského příspěvku a občasných brigád nestačil na všechny měsíční rodinné výdaje, ocitla se paní Novotná v dlouhodobě neúnosné finančně náročné situaci a rozhodla se požádat o příspěvek na bydlení. Na oddělení státní sociální podpory na Úřadu práce ČR ji ovšem úřednice pouze sdělila, že pokud nemá v místě bydliště hlášen trvalý pobyt, nárok na dávku jí nevznikne. Poučila ji pak o tom, aby si s majitelkou bytu domluvila možnost nahlásit si trvalý pobyt v místě bydliště nebo si našla jiné bydlení, kde takovou možnost mít bude. Tyto návrhy řešení jsou jistě správné, avšak jejich realizace zabere poměrně dlouhou dobu. Vzhledem k tomu, že systém pomoci v hmotné nouzi umožňuje podmínku trvalého pobytu v odůvodněných případech prominout, měla úřednice paní Novotné poradit, aby si zažádala i o dávku doplatek na bydlení ze systému nouze, a prokazatelně ji odeslat na jiné oddělení. Výše popsaný příklad snad nevzbuzuje žádné pochybnosti. Problematičtější situace ovšem nastává, pokud bychom poučovací povinnost ohledně nepojistných sociálních dávek vyžadovali po orgánech, které toto nemají primárně v náplni práce. S ohledem na citlivost problematiky je velmi žádoucí, aby v souvislosti se svou činností poučovali o finančním zajištění péče o dítě, tj. o možnosti žádat sociální dávky, též sociální pracovníci orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Tuto povinnost lze dovodit ze zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.9 Je zřejmé, že nelze vyžadovat po sociálních pracovnících orgánu sociálně-právní ochrany dětí detailní znalost o existenci sociálních dávek, postačí prokazatelný odkaz na řešení situace s Úřadem práce ČR. Příklad: Matka nezletilého Lukáše musela na přechodnou dobu nastoupit do zdravotnického zařízení na protialkoholní léčbu. Své dítě předala svým rodičům a finančně je zajistila tak, že 9 Dle ustanovení § 10 odst. 1 písm. f) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, je obecní úřad povinen poskytnout nebo zprostředkovat rodičům poradenství při uplatňování nároků dítěte podle zvláštních právních předpisů. Citovaný zákon pak výslovně odkazuje mimo jiné na zákon o státní sociální podpoře. Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky jim každý měsíc přeposílala rodičovský příspěvek, který jí z titulu péče o dítě náležel. Po uplynutí několika málo týdnů se prarodiče nezletilého Lukáše dostavili na orgán sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“), aby se ohledně péče o dítě s někým poradili. Situace byla vyřešena tak, že nezletilý Lukáš byl prozatímně předběžným opatřením svěřen do péče prarodičů. Problém byl ovšem v tom, že OSPOD prarodiče poučil pouze ve vztahu k péči o dítě a k právnímu titulu péče o dítě a neřešil další souvislosti. Rodičovský příspěvek je totiž možné pobírat pouze při osobní celodenní a řádné péči o dítě a tuto podmínku matka nesplňovala. Úřad práce ČR se o této skutečnosti dozvěděl až o několik měsíců později, kdy následně rodičovský příspěvek matce odňal a vyměřil jí přeplatek na rodičovském příspěvku v řádu několika desítek tisíc korun. Pomineme-li nesplněnou informační povinnost matky, kterou pro svou zdravotní indispozici nebyla schopna realizovat, bylo by na místě, aby OSPOD při jednání s prarodiči zjistil i finanční situaci rodiny a dítěte a prokazatelně prarodiče odeslal na Úřad práce ČR, kde si mohli požádat o rodičovský příspěvek z titulu péče o vnuka na základě rozhodnutí soudu. V této souvislosti by došlo ke zrušení výplaty rodičovského příspěvku matce, péče o dítě by byla finančně zajištěna a nevznikl by přeplatek na dávce. ZÁZNAM O SPLNĚNÍ POUČOVACÍ POVINNOSTI A NÁHRADA ŠKODY Je nezbytné potřebné poučení nejen zajistit, ale též jej zaznamenat. Záznam může následně sloužit nejen jako důkaz, ale může též přispět k vývoji práce s klientem. Neposkytnutí potřebného sociálního poradenství je pak třeba vnímat jako nesprávný úřední postup, který může založit odpovědnost za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. ZÁVĚR Ačkoliv je bezchybné plnění poučovací povinnosti o nepojistných sociálních dávkách pro mnoho pracovníků orgánů veřejné správy samozřejmostí, neměla by být realizace této povinnosti brána na lehkou váhu, neboť, jak již bylo uvedeno, v případě pochybení mohou být dopady na sociální situaci klienta fatální. ROČNÍK I. 11 VEŘEJNÁ SPRÁVA PODZIM 2013 Opatrovnictví – věc veřejná Text: Bc. Irena Podivínská, DiS., veřejný opatrovník v Mělníce, Společnost sociálních pracovníků ČR, [email protected] Opatrovnictví se v poslední době dostává do povědomí občanů, a to vlivem médií, která zveřejnila několik pozitivních i negativních případů. Po desetileté praxi v opatrovnictví a s ohledem na změny chystané od roku 2014, kdy nový občanský zákoník mnohé v opatrovnictví změní, jsem měla možnost hodnotit stávající stav. Závěry, které níže uvádím, se mnohým čtenářům budou zdát až příliš kritické. Vycházela jsem však z vlastní praxe, ale i praxe mnohých kolegyň a kolegů, veřejných opatrovníků. Opatrovnictví dospělých, jejichž způsobilost k právním úkonům byla omezena či jí byli zbaveni, je v České republice vykonáváno fyzickými a právnickými osobami. Nejčastějšími současnými důvody vedoucími ke změně způsobilosti k právním úkonům jsou mentální retardace, demence, závislosti (alkoholismus, drogová závislost a gamblerství) a duševní poruchy různého druhu, které ovlivňují danou osobu v jejím jednání. V takovýchto případech je podán zdravotnickým zařízením, sociálními pracovníky či fyzickými osobami soudu návrh či podnět k zahájení řízení ve věci změny způsobilosti k právním úkonům. Po jeho podání soud prošetří poměry osoby, jejíž práva by mohla být dotčena, a je-li zahájení řízení přípustné, požádá o provedení odborného vyšetření soudním znalcem v oboru psychologie či psychiatrie. Vlastní řízení před soudem, vlivem zákonných lhůt, bývá zdlouhavé. Pokud dojde k omezení či zbavení způsobilosti k právním úkonům, často nenavazuje okamžité ustanovování opatrovníka. Proces ustanovení opatrovníka je mnohdy zdlouhavý, čímž se daná osoba, jejíž práva jsou dotčena, ocitá v jakémsi vakuu, kdy nemá již plnou právní způsobilost, ale zároveň nemá svého zákonného zástupce – opatrovníka. Z obecného hlediska lze problematiku opatrovnictví zhodnotit tak, že ústředním bodem celého soudního řízení nebývá zájem osoby, jejíž způsobilost k právním úkonům je dotčena, ale bývá jím vlastní soudní řízení. Obecně lze říci, že malá informovanost o možnostech předcházení ustanovení opatrovníka v České republice vede k nadužívání institutu omezení či zbavení způsobilosti 12 ROČNÍK I. k právním úkonům. Prezentace výkonu funkce opatrovníka fyzickou i právnickou osobou srozumitelnou formou je ve společnosti naprosto zanedbána. Malá informovanost o faktickém výkonu opatrovnictví však není pouze u občanů, dotýká se i soudců, advokátů, odborné veřejnosti a opatrovanců. Úprava hmotněprávní i procesní je nedostatečná. Proces ustanovení opatrovníka je mnohdy zdlouhavý, čímž se daná osoba, jejíž práva jsou dotčena, ocitá v jakémsi vakuu, kdy nemá již plnou právní způsobilost, ale zároveň nemá svého zákonného zástupce – opatrovníka. Procesní úprava změny způsobilosti k právním úkonům by měla nabýt jiné podoby již u návrhu na zahájení řízení. V současnosti může podat návrh kdokoliv a není vymezena síla důkazů, která musí být splněna pro doložení takovéhoto návrhu. Vyšetřovaným osobám ze zákona náleží ustanovení právního zastoupení ze strany advokáta, avšak mnohdy jde pouze o formální akt, nikoliv o dostatečný důraz při hájení práv vyšetřovaného a komunikace s ním bývá nulová. V průběhu soudního řízení dochází k nedostatečné informovanosti vyšetřovaného, někdy je mu odepírána přítomnost u jednání či doručování rozhodnutí. Znalecký posudek bývá vypracován pouze na základě výpisu z dokumentace praktického lékaře a běžného rozhovoru s vyšetřovaným. Chybí rozsáhlejší studium předchozího a současného života vyšetřovaného z více zdrojů, které by soudnímu znalci pomohlo nebo umožnilo vytvořit si ucelený obraz způsobu života vyšetřovaného. Soudci provádění důkazů omezují na zprávy od lékařů a soudního znalce, případně výpis z katastru nemovitostí. Soudní znalci nebývají zváni k řízení před soudem a jejich posudky bývají soudci nekriticky přijímány a následně hodnoceny pouze formálně. V současné době je naprostá absence mechanismu nařizujícího pravidelný přezkum nutnosti omezení či zbavení způsobilosti k právním úkonům v určitém časovém horizontu. Z hlediska hmotněprávního chybí jakákoliv alternativa k omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům. Neuplatňují se zásady omezení v nezbytně nutném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu, aby byl chráněn zájem dotčené osoby. Zcela automaticky na úpravu způsobilosti k právním úkonům navazuje ztráta politických práv, práva na uzavření sňatku, vlastnických práv apod. Z hlediska ustanovení opatrovníka je problémem absence kritérií pro výběr takovéto osoby, tj. jednotně stanovená pravidla pro celou Českou republiku. Je-li opatrovník ustanoven, neexistuje žádný relevantní výčet postavení, práv a povinností opatrovníků a chybí efektivní systém kontroly opatrovníků ze strany soudu. Neexistuje kvalifikační předpoklad pro fyzické osoby ani veřejné opatrovníky, který by stanovil minimální dosažené vzdělání, ale ani vzdělávání následné. Z provedených analýz v rámci teoretického základu pro výkon opatrovnictví i provedeného dotazníkového šetření u fyzických osob a veřejných opatrovníků vyplývá, že stav je vážný, a proto vítám změny, které přináší nový občanský zákoník. Otázkou zůstává jejich aplikovatelnost, ale nové a novelizované procesní předpisy, tedy zákon o zvláštním řízení soudním a novelizovaný občanský soudní řád, přinesou pozitivní změny i v samotném procesu. Opatrovanci potřebují fungující systém, který jim bude garantovat adekvátní právní zastoupení v procesu změny způsobilosti k právním úkonům a stanovení podmínek, za kterých k ní dojde – zejména pokud jde o úpravu délky omezujících opatření a jejich rozsahu, který bude pravidelně přezkoumáván. Opatrovníci k výkonu své funkce potřebují nejen změny legislativní, které by jim jejich činnost zaštítily, ale především stanovení podrobného rozsahu práv a povinností. Zavést by se mělo také vzdělávání v rámci minimálního penza informací z oblasti právní, sociální a psychologické, a to zejména pro opatrovníky z řad fyzických osob. U opatrovníků veřejných by mělo dojít k určení minimální výše dosaženého vzdělání a vymezení oborů, v nichž toto vzdělání bude uznatelné. Věřím, že nastartovaný proces změn povede ke zlepšení podmínek pro výkon opatrovnictví a hájení přání a práv osob, jichž se otázka způsobilosti k právním úkonům týká. Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky SPIRITUALITA 2013 PODZIM Duchovní rozměr sociální a charitativní práce Text: Mons. Pavel Posád, světící biskup českobudějovický, prezident Charity ČR, [email protected] S největší pravděpodobností se už každý člověk nějakým způsobem setkal s přítomností, působením a prací katolické organizace Charita ČR nebo jejích diecézních organizací zřízených místními diecézními biskupy. Je ale dost možné, že si nedovedeme představit, jaké jsou nejhlubší pohnutky a kořeny této charitativní práce a služby pro druhé. Toto malé zamyšlení by nám mohlo pomoci objevit, čím je inspirováno úsilí mnoha a mnoha lidí, kteří na tomto nelehkém poli pracují. Ježíš Kristus v evangeliu důrazně připomíná, že každý projev dobra, lásky nebo solidarity s druhými lidmi bude při posledním soudu přijat, jako by byl vykonán pro Něho: „Cokoli jste učinili pro jednoho z těchto maličkých, pro mne jste učinili…“ (srov. Mt 25,31-46). A stejně tak nečinění dobra pro bližního bude posuzováno jako odmítnutí služby samému Ježíši Kristu. Ti, kdo tak nečinili, se budou s velkým překvapením a údivem ptát: „Kdy jsme Tě, Pane, viděli hladového, žíznivého, nemocného, ve vězení… a neposloužili jsme Ti?“ A On jim odpoví: „Co jste neučinili jednomu z mých nejmenších bratří a sester ani pro mne jste neučinili.“ Je dost možné, že jsou tato slova pro mnohého z nás také velikým překvapením. Buď jsme je ještě nikdy neslyšeli, anebo slyšeli, ale nevzali jsme je dosud dost vážně. Tato slova jistě nejsou adresována jen věřícím nebo nějak dokonalým lidem; jsou určena pro každého člověka. Úplně stejným duchem se nesou slova známé velepísně lásky od svatého Pavla ze 13. kapitoly prvního listu do Korintu. Svatý Pavel tam říká několik příkladů až heroických skutků, které však, když nebudou vykonány s láskou, nemají vůbec žádnou hodnotu. „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych rozdal všechno, co mám, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku neměl, nic mi to neprospěje.“ (1 Kor 13,1.3) Je zde řeč o tom, že člověk může konat navenek obrovská díla a realizovat neuvěřitelné projekty, které však bez vnitřního obsahu, řečeno slovy evangelia „bez lásky“, nemají téměř žádnou hodnotu. Abych neodkazoval jenom na slova Bible, i když jsou důležitá a vzácná, můžu uvést zkušenost člověka, který je blízký naší době a současnému světu a člověku. Mám na mysli Matku Terezu z Kalkaty, nositelku Nobelovy ceny míru. Jsem přesvědčen, že je známa lidem věřícím, ale také obdivována i lidmi nevěřícími. Kdo by neznal dílo Matky Terezy a jejích sester Misionářek lásky působících dnes po celém světě? Můžu jenom připomenout, že když se konal před několika roky pohřeb této postavou malé ženy, ale osobnosti obrovského významu a dosahu, sledovalo ho prostřednictvím mnoha televizních stanic celého světa více jak šest hodin mnoho milionů lidí na světě. Matka Tereza měla věci naprosto dokonale poskládané. Svůj život darovala lidem, kteří se ocitli na okraji společnosti. Všude, kam přišla ona nebo její sestry, měla jasnou zásadu: Pracujeme ne tam, kam nás mnozí zvou, ale jdeme vždy zásadně k těm nejubožejším, nejvíce trpícím a opuštěným. Sbírala lidi umírající na ulici. A když jí namítali, proč to dělá, že oni stejně za hodinu zemřou, odpovídala: „Chci, aby alespoň poslední hodinu života na této zemi zakusili, že jsou milováni.“ Ale to podstatné, co chci v kontextu našeho tématu připomenout, je to, že ona sama a její sestry Misionářky lásky tvrdily: „My nejsme jenom sociální pracovnice. My sloužíme Kristu v těchto ubohých lidech. A proto hodinu sbíráme ty umírající na ulici a další hodinu jdeme do kostela na adoraci Krista v eucharistii. Tam v hostii i v těch ubohých je přítomen stejný Kristus.“ Našemu tématu se nádherným způsobem věnoval ve své první encyklice Deus caritas est emeritní papež Benedikt XVI. Ve 20. článku této encykliky píše: „Láska k bližnímu zakořeněná v lásce k Bohu je především úlohou pro jednotlivého věřícího, ale je také úlohou pro celou církevní komunitu… Vědomí tohoto úkolu hrálo v církvi významnou roli již od jejích počátků.“ V článku 28 papež připomíná: „Lásky caritas bude vždy potřeba, a to i v té nejspravedlivější společnosti. Neexistuje žádné spravedlivé státní uspořádání, jemuž by se podařilo to, aby služba lásky byla zbytečná. Ten, kdo se chce zbavit lásky, směřuje k tomu, že se zbaví člověka, jakožto člověka. Církev je jednou z těchto živých sil, v ní pulzuje dynamika lásky vzbuzené Kristovým Duchem. Tato láska neposkytuje lidem pouze materiální pomoc, ale také občerstvení pro duši a péči o ni, což bývá často potřebnější než materiální podpora.“ Celá encyklika je pozoruhodná a zabývá se naším tématem, ale i těchto několik vět už ukazuje Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky na to podstatné v naší charitativní práci. Mimořádně silnými podněty k nám promlouvá současný papež František. Není snad dne, ve kterém papež nezapomene připomenout naši povinnost věnovat se chudým, potřebným a těm, kteří, jak říká, žijí na periferii života lidského společenství. Tak např. 10. září 2013 navštívil papež římské centrum pro imigranty žádající azyl a tam mimo jiné řekl: „Sloužit, doprovázet, chránit – tyto tři pojmy jsou naším programem.“ Sloužit. Co to znamená? Znamená to pozorně přijmout přicházejícího člověka, znamená to sklonit se nad potřebným a podat mu ruku – bez strachu a vypočítavosti, a naopak s něhou a pochopením, jako se Ježíš skláněl k apoštolům, když jim umýval nohy… Doprovázet. Nestačí rozdat obložené housky, pokud zároveň s nimi neposkytneme možnost naučit se, jak stát na vlastních nohou. Dobročinnost, která chudáka ponechá v jeho původním stavu, nedostačuje. Chránit. Sloužit a doprovázet znamená rovněž chránit, postavit se na stranu slabšího. Kolikrát pozvedáme hlas na obhajobu vlastních práv a kolikrát jsou nám lhostejná práva druhých… Mohl bych citovat ještě dlouho mnoho krásných slov. Myslím, že to, co jsem uvedl, je dostatečně přesvědčivé a inspirující, abychom se znovu a zodpovědně zamysleli nad naší charitativní prací. Jistě bylo na tomto poli mnoho už vykonáno. Sám jsem za více jak pět let ve službě prezidenta Charity ČR poznal veliké množství obětavých lidí, zaměstnanců Charity, ale také téměř nespočetný zástup dobrovolníků pečujících o mnoho potřebných lidí. Mnozí potřebují pomoc krátkodobě, např. při nějakých živelných pohromách. Jiní potřebují dlouho každodenní pomoc a péči ve své nemoci, stáří nebo opuštěnosti. Je to obrovská paleta služeb pro mnoho nejrůznějších potřebných od dětí přes mladé lidi až ke zralým a starším spoluobčanům. Chtěl bych na tomto místě všem alespoň hluboce poděkovat, když jiná odměna moc není možná. Ještě jednou vzpomenu Matku Terezu, které jeden novinář řekl: „Matko Terezo, to, co vy děláte, bych nedělal ani za milion.“ A Matka Tereza mu s úsměvem odvětila: „To já také ne!“ I zde platí Ježíšovo slovo: „Žeň je hojná, ale dělníků je stále málo!“ A proto i my prosme naléhavě a upřímně: „Pane, pošli nové dělníky na svou žeň.“ A ještě lépe – volejme: „Pane, pošli mne!“ ROČNÍK I. 13 ROZHOVOR PODZIM 2013 Sociální práce prochází obdobím renesance Rozhovor s Mgr. Petrem Hanušem, ředitelem odboru sociálních služeb a sociální práce Ministerstva práce a sociálních věcí Text a foto: Zdeněk Kašpárek Sociální pracovníci vás už několik let potkávají na odborných konferencích, seminářích a workshopech, kde prezentujete stanoviska a záměry MPSV. Vy jste ale začínal jako praktik. Kde? Po vysoké škole jsem nastoupil jako sociální pracovník do Sdružení Linka bezpečí, o. s., kde jsem dělal sociálního pracovníka v krizovém centru a na Lince bezpečí. Co vás vedlo k výměně místa v praxi za práci úředníka MPSV? Ze Sdružení jsem odcházel po šesti letech z pozice manažera, a to zejména proto, že jsem potřeboval změnu. Dal jsem výpověď a dal se všanc pracovnímu trhu. Na MPSV mne přivedla kolegyně, která se mnou sloužila i na Lince bezpečí. Nastupoval jsem jako referent a měl jsem tak možnost podílet se na legislativním procesu upravujícím nově sociální služby; zůstal jsem tedy věrný svému zaměření, ovšem z jiného úhlu pohledu. Můžete tedy srovnávat. Jaké jsou podle vás přednosti a naopak nevýhody práce „v terénu“ a té úřednické? Myslím, že to nelze srovnávat. Nicméně jistě platí, že by měla vždy nejdříve přijít práce v terénu a až poté úřednický stav. Mnoho věcí bez znalosti praxe nelze dobře spravovat nebo dokonce nastavit. Mnohokrát se mi to v minulosti potvrdilo. Jste ředitelem odboru sociálních služeb a sociální práce. Můžete nám strukturu a náplň tohoto odboru představit? Odbor sociálních služeb a sociální práce má na starosti oblast profesionálního poskytování sociální péče a sociální prevenci a poradenství. Relativně nově jsme si řekli o gesci za sociální práci, a to napříč touto odborností. Sociální služby i sociální práce prochází obdobím, které často v nadsázce nazývám renesancí. Tedy obdobím, ve kterém by mělo dojít k obnově těchto oborů. A do- 14 ROČNÍK I. mnívám se, že působit jako katalyzátor těchto procesů, to je právě úkol mého odboru. Odbor se skládá ze tří oddělení – dvou specializovaných na sociální služby a jednoho na sociální práci. Diskutovaným tématem je mj. legislativní zakotvení sociální práce, resp. příprava zákona o sociální práci. Co by měl tento zákon obsahovat a v čem by měl pomoci právě sociálním pracovníkům v praxi? Zákon, tedy regulace, by měl mít hlavně tyto funkce: 1) ochránit právní titul profese sociální pracovník – tj. zajistit, aby sociálním pracovníkem mohl být pouze ten, který se kvalifikoval v rámci studijního programu či oboru akreditovaného MŠMT jako sociální práce; 2) zajistit tím pádem vyjasnění kompetencí a profesionální výkon sociální práce jako profese; 3) pomoci zvýšit prestiž oboru a vytvořit nástroje, které povedou k adekvátnímu ohodnocení této náročné profese; 4) vytvořit systémové nástroje celoživotního vzdělávání pro sociální pracovníky, které jim umožní flexibilní budování profesní kariéry a perspektivu. To znamená, že zákon nebude záležitostí odvětví, které nyní určuje a determinuje pojetí sociální práce ve výkonu povolání, ale záležitostí profesní, nad rámec jakéhokoliv odvětví sociální ochrany a veřejných služeb, kde se sociální pracovníci uplatňují. Dá se odhadnout časový harmonogram jeho přípravy, resp. čas, kdy by reálně mohl vstoupit v platnost? V současné době těžko. Vše závisí na prioritách vlády, která vzejde z právě proběhlých voleb do poslanecké sně- Považuji za důležité, aby unikátní profesní zákon vznikl tak, aby byl dobrou právní normou, která nebude vyžadovat neustálé změny podle toho, na který aspekt profese sociální práce se ve spěchu zapomnělo. Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky ROZHOVOR movny. Pokud tato právní norma bude součástí vládního programu, bude záviset dále na legislativním plánu prací vlády. Pokud tento okamžik budeme považovat za čas „t“, pak vytvoření věcného záměru, jeho schválení vládou a uložení vytvořit paragrafované znění je minimálně t + 12 měsíců a následný legislativní proces je t + 12 + 12 měsíců. Považuji totiž za důležité, aby tento unikátní profesní zákon vznikl tak, aby byl dobrou právní normou, která nebude vyžadovat neustálé změny podle toho, na který aspekt profese sociální práce se ve spěchu zapomnělo. Pro tento přístup hovoří ostatně i skutečnost, že sociální pracovníci svůj profesní zákon jako jedna z mála regulovaných profesí nemají, ačkoliv působí přímo na osoby v nepříznivé životní a sociální situaci a jejich aktivity patří do systému sociální politiky, v níž má stát (rozuměj národní úroveň, kraje a obce) přímou odpovědnost. Tudíž si nemůžeme dovolit vytvářet zákon „na zkoušku“; tuto zkušenost ostatně již v důsledku úpravy okleštěné v „odvětvovém“ právním předpise sociálních služeb máme. Kdo by měl být hlavním nositelem sociální práce? Je to především záležitost státu, nebo by těžiště sociální práce mělo být na obcích, případně neziskových organizacích? Jako první bych rád uvedl, že v současné době dochází k nešťastnému zúžení pojmu stát na ústřední orgány státní správy. Stát tvoří kraje i obce. Mohu-li si tedy otázku upřesnit, pak těžiště výkonu sociální práce musí být tam, kde je ji podle společenské potřeby nutné zajistit. V tuto chvíli není důležité, zda budou nositelé výkonu zaměstnáni ve veřejné správě, nestátních neziskových organizacích nebo v soukromých firmách (např. v rámci realizace sociálních programů v podnicích apod.). Důležité je, aby byla zajištěna garance kvalitního výkonu sociální práce ve všech odvětvích, vč. dostatečného finančního zajištění. Jak to vypadá v České republice s početním stavem sociálních pracovníků? Je jich vzhledem k počtu registrovaných služeb, resp. uživatelů služeb, dostatek? Jak MPSV aktuální situaci hodnotí? Počet sociálních pracovníků ve výkonu, tj. těch, kteří jsou zařazeni v organizacích jako sociální pracovníci, odpovídá tomu, jak vnímají jejich početní potřebu zaměstnavatelé, a nikoliv, jak by odpovídalo potřebě klientů a kvalitního výko- 2013 PODZIM nu. V současné době je dle statistických údajů v sociálních službách a ve veřejné sociální správě vytvořeno něco přes 8 000 přepočtených úvazků sociálních pracovníků. To však neznamená, že další absolventi oboru s příslušnými kompetencemi v oblasti nepůsobí. Jsou mnohdy zaměstnáni – rozuměj zařazeni – jako vedoucí úseků, oddělení či celých organizací, ať již sociálních služeb, nebo organizací veřejné správy. Dále například působí jako manažeři kvality, terapeuti, poradci, asistenti i pečovatelé nebo terénní pracovníci a referenti sociálních věcí. Abychom mohli s určitostí tvrdit, kolik sociálních pracovníků (tedy jen v působnosti resortu sociálních věcí) působí, musíme provést typologii rolí sociálních pracovníků a následně provést sčítání. Obecně si však dovolím tvrdit, že sociálních pracovníků není jak v sociálních službách, tak v rámci veřejné sociální správy dostatek. Výsledkem pak je, že kompetencemi sociálních pracovníků jsou přetěžovány buď jiné diální kauzy z poslední doby. Zabývá se MPSV třeba i otázkou jakéhosi „PR“ sociálních pracovníků, resp. zlepšování jejich image před veřejností? Ano, typický stereotyp podporovaný nejen filmy, ale také současným trendem médií přinášet negativní a senzační zprávy, tu pod pojmem sociální pracovník, resp. sociální pracovnice je. Mediální obraz aktivit sociální práce je jednou z oblastí, v níž by právě výše uvedené oddělení chtělo učinit pozitivní kroky. Jedním z nich je ostatně i iniciování vzniku tohoto časopisu jako prostoru pro sdílení dobré praxe sociální práce. Další aktivity plánujeme realizovat prostřednictvím projektů financovaných z ESF. Tato oblast je skutečně velmi opomíjenou a já věřím, že i sami sociální pracovníci přispějí ke zlepšení obrazu sociální práce v očích veřejnosti třeba tím, že se budou k profesi hrdě hlásit a budou o výsledcích své práce informovat své okolí a partnery z jiných disciplín, s nimiž spolupracují. Věřím, že i sami sociální pracovníci přispějí ke zlepšení obrazu sociální práce v očích veřejnosti třeba tím, že se budou k profesi hrdě hlásit a budou o výsledcích své práce informovat své okolí a partnery z jiných disciplín, s nimiž spolupracují. profese – zdravotní sestry, pedagogičtí pracovníci apod., nebo pracovníci, kteří mají za úkol plnit jednotlivé části naplánovaných intervencí nebo poskytování služby (tedy například oblast individuálního plánování – tvorba, monitoring, vyhodnocení a reformulace plánu). Dalším problémem je pak vlastní přetížení sociálního pracovníka počtem klientů a redukce jeho pole působení na základní sociální stabilizaci klienta. Tato tvrzení opírám jak o analýzu, kterou pro MPSV zpracoval Výzkumný ústav práce a sociálních věcí v r. 2011, tak o systematický sběr ukazatelů z výkazů o poskytování sociálních služeb a výkonu sociální práce ve veřejné správě během posledních dvou let. Jakým způsobem tuto situaci budeme řešit, budu já nebo moji kolegové z oddělení strategií a koncepce sociální práce informovat i na stránkách tohoto časopisu. Sociální pracovník je pro část veřejnosti synonymem pro „zlého muže“, resp. ženu odebírající děti v sociálně slabých rodinách. Tento obraz sociálního pracovníka živí i některé me- Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky Nový časopis Listy sociální práce má ambici navázat na odborná periodika určená především pro každodenní praxi sociálních pracovníků, která vycházela před rokem 1948. Jak vidíte význam a roli takového média pro sociální práci i pro komunikaci mezi MPSV a praktiky vy? Role je to jistě velmi důležitá, právě pro rozšiřování názorů mezi odbornou veřejností sociální práce. A to je něco, co je dnes naprosto nedostatečné. Byl bych rád, aby tento časopis doplnil stávající nabídku periodik a webů věnujících se našemu tématu právě v oblasti sdílení nápadů a výsledků práce, aniž by museli autoři splňovat kritéria pro publikování v odborných časopisech. Pracovně jsme si s kolegy nazvali tento časopis „Reflex sociálních pracovníků“, více snad není potřeba dodávat. Chtěl byste sociálním pracovníkům, našim čtenářům, něco popřát do nového roku 2014? Myslím, že každému, nejen sociálním pracovníkům, přeji zdraví, štěstí a dostatek zdravého selského rozumu. ROČNÍK I. 15 PREVENCE KRIMINALITY PODZIM 2013 RUBIKON Centrum pomáhá s návratem Text: Ing. Bořek Slezáček, PR a média, RUBIKON Centrum, [email protected] RUBIKON Centrum je nestátní nezisková organizace, která působí v ČR již 19 let v oblasti prevence kriminality a efektivního řešení následků trestných činů. Jeho cílem je pomáhat pachatelům trestných činů při jejich opětovném zapojení do každodenního života a uplatnění se na trhu práce, což významně napomáhá snižování recidivy. Součástí jeho služeb je také pomoc při řešení zadluženosti. Doprovází své klienty od prvních dní na svobodě a snaží se pomáhat jim v orientaci a zvyšovat jejich motivaci k tomu, aby obtížnou situaci zvládli a úspěšně se zařadili do společnosti. Součástí RUBIKON Centra je také Pracovní agentura RUBIKON, člen Asociace poskytovatelů personálních služeb (APPS). ZÁZNAM V REJSTŘÍKU TRESTŮ PODMÍNKOU Pracovní agentura RUBIKON nabízí pomoc s přípravou na vstup na trh práce a s hledáním zaměstnání výhradně osobám, které mají za sebou trestní minulost. Klade velký důraz na komunikaci se zaměstnavateli, vyhledává zaměstnavatele, pro které záznam v rejstříku trestů není automaticky důvodem pro odmítnutí uchazeče. Těmto zaměstnavatelům nabízí bezplatnou službu výběru vhodného a prověřeného uchazeče na obsazovanou pozici. Snaží se zaujmout vysoce profesionálními službami, transparentním poskytováním informací o doporučovaných kandidátech i samotnou kvalitou doporučovaných kandidátů. RUBIKON Centrum samo klienty se záznamem v rejstříku trestů zaměstnává na pozicích provozních asistentů. Zaměstnavatelům díky této zkušenosti nabízí to, s čím má samo pozitivní zkušenost. Služeb Pracovní agentury RUBIKON v roce 2013 využilo více než 160 zájemců o zaměstnání. Každý třetí klient, který zahájil spolupráci s Pracovní agenturou RUBIKON, našel zaměstnání. 80 % z nich v něm setrvalo i po zkušební době. Průměrná doba nalezení zaměstnání je 40 dnů. 16 ROČNÍK I. Kromě služeb pracovní agentury nabízí RUBIKON Centrum klientům tzv. reintegrační mentoring neboli asistenci vyškoleného laika. Mentorem se může stát i osoba, která sama prošla těžkostmi spojenými s návratem do života po výkonu trestu odnětí svobody a úspěšně je zvládla. POMOC VE VĚZNICÍCH RUBIKON Centrum navazuje kontakt s klienty také během výkonu trestu odnětí svobody. Nabízí jim v rámci svých vězeňských programů možnost účastnit se motivačních kurzů „Získej zaměstnání“, absolvovat rekvalifikační kurz, využít služeb dluhového poradenství nebo absolvovat „Kurz k řešení zadluženosti a zvýšení finanční gramotnosti“. Vězeňské programy jsou zaměřeny na komplexní přípravu klientů na propuštění a získání informací o možnosti spolupráce s RUBIKON Centrem po propuštění. PROGRAMY K ŘEŠENÍ ZADLUŽENOSTI Dluhové poradenství mohou využít klienti ve fázi, kdy své závazky plní řádně, nebo když už jsou v dluhové pasti a dluhy jsou vymáhány exekučně. Poradenství se týká oblastí pomoci při zmapování dluhů, informování o rizicích neplnění různých druhů závazků, pomoc v komunikaci s věřiteli, soudy a exekutorskými úřady. Dluhové poradenství dále zahrnuje informování o podmínkách podání návrhu na osobní bankrot a pomoc se zpracováním jeho návrhu. BEZ ÚZKÉ SPOLUPRÁCE BY TO NEŠLO RUBIKON Centrum spolupracuje s 25 středisky Probační a mediační služby ČR a 13 věznicemi. Významnými partnery organizace jsou také pobočky Úřadu práce ČR. RUBIKON Centrum je zakládajícím členem Aliance proti dluhům a členem Asociace poskytovatelů personálních služeb. V roce 2013 RUBIKON Centrum získalo hlavní cenu a cenu publika v soutěži o Národní cenu kariérového poradenství. KAZUISTIKA: HANČIN PŘÍBĚH NAŠIMA OČIMA Hana (42) má ekonomické vzdělání ukončené maturitou, ovládá základy angličtiny a absolvovala kurz práce s počí- tačem na pokročilé úrovni. Před výkonem trestu pracovala mnoho let jako zástupce vedoucího prodejny, mimo jiné u známého maloobchodního řetězce, a také podnikala. Trest odnětí svobody dostala za majetkovou trestnou činnost. Byla odsouzena na 8 let nepodmíněně. Během výkonu trestu pracovala jako dělnice při balení cukrovinek a v údržbě. Z vězení byla propuštěna po čtyřech letech s pětiletou podmínkou a dohledem probačního úředníka. Klientka Hana oslovila RUBIKON Centrum pár dní po svém propuštění z vězení. Kontaktovala nás, protože našla na internetu pracovní nabídku na místo v call centru u jednoho s námi spolupracujícího zaměstnavatele, kterou jsme inzerovali. Objednala se k nám tedy jako uchazečka o konkrétní pracovní místo, nikoli jako klientka se zájmem o naše poradenství. S těmito uchazeči pracujeme jinak než s klienty poradenství a proces je podobný klasickému náboru prostřednictvím personální agentury. U uchazečů ověřujeme, zdali splňují následující podmínky: - mají záznam v rejstříku trestů, - od jejich kontaktu s trestní justicí uběhly maximálně 2 roky, - splňují požadavky na pracovní pozici obsaženou v inzerátu. Hanu jsme na místo v call centru doporučili. Měla s touto prací již nějaké zkušenosti a celkově byla vhodnou kandidátkou díky svým dobrým pracovním návykům, bohatým pracovním zkušenostem i středoškolskému vzdělání. Zaměstnavatel ji však po určitém váhání odmítl. Důvodem bylo to, že se dopustila majetkové trestné činnosti, které se zaměstnavatelé obávají nejvíce. Po tomto neúspěchu jsme Haně nabídli poradenství v rámci služeb Pracovní agentury RUBIKON. Během první individuální schůzky se pracovní poradkyně s Hankou dohodla na možnostech a pravidlech spolupráce. Dále, v návaznosti na předchozí komunikaci s klientkou během výběrového řízení na pozici v call centru, začala detailněji zjišťovat, jaká jsou klientčina očekávání. Součástí této schůzky bylo vyplnění dotazníku, který slouží k vyhodnocení potřeb klientky. V průběhu prvního rozhovoru pracovní poradce ověřuje, zda klient splňuje kritéria pro vstup do poradenství. Bereme ohled na statické (vymezení cílové skupiny, místní příslušnost) i dy- Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky PREVENCE KRIMINALITY namické (motivace nalézt si legální zaměstnání, motivace neopakovat trestnou činnost) faktory. Doplňkově také mapujeme postupy, které klient při hledání zaměstnání využil, a zjišťujeme jeho motivaci hledat zaměstnání i jinou formou. U Hany byla motivace najít si práci velmi výrazná. Aktivně sama hledala na internetu i v tištěných novinách. O její pracovitosti svědčilo i to, že před výkonem trestu i během něj dlouhá léta pracovala. Z rozhovoru s klientkou bylo rovněž patrné, že zaměstnání v minulosti vnímala jako možnost se realizovat a velmi si zakládala na dobrém jménu, které během svého pracovního působení na pozici zástupkyně vedoucí prodejny získala. Hanka také prokázala schopnost učit se novým věcem a vzdělávat se. Absolvovala například PC kurz pro pokročilé. Na první schůzce jsme také klientce nabídli dluhové poradenství, což přijala, protože čelí exekuci a má velké dluhy. Ve vězení Hana pracovala jako dělnice a své další pracovní uplatnění viděla na podobných, málo kvalifikovaných místech. Byla si vědoma toho, že její trestní minulost a dluhy budou překážkou pro nalezení kvalifikované práce, při které by uplatnila své vzdělání, a proto na ni ani neaspirovala. Pracovní poradkyně jí to nerozmlouvala, ale postupně spolu vylepšovaly klientčin profil. Věnovaly se zejména úpravě životopisu podle běžné struktury a požadavků zaměstnavatelů. Hanka plnila dohody, chodila na schůzky včas, donesla potřebné dokumenty – maturitní vysvědčení, osvědčení pokročilého kurzu PC. Rovněž reference od probačního pracovníka, kam Hanka docházela na soudem uložený dohled, byly pozitivní a svědčily o její chuti ve svém životě udělat změnu. Poradkyně s klientkou postupně hledaly a zkoumaly možnosti pracovního uplatnění dostupné na trhu práce. Motivace Hanky najít jakoukoli práci byla velká, vzhledem ke svému nižšímu sebevědomí zpočátku viděla své uplatnění v manuálních a pomocných pracích. Pracovní poradkyně ale správně rozpoznala klientčiny dovednosti i ambice a podpořila její vyšší aspirace i odvahu usilovat o místo v administrativě. Pracovala s ní na změně sebeprezentace a ve chvíli, kdy se v RUBIKON Centru uvolnilo tréninkové dotované místo provozní asistentky, Hanu na toto místo doporučila. „Hanku jsem doporučila vzhledem k jejímu vzdělání a předchozí praxi, ale i s ohledem na její aktivní přístup a velkou chuť začít znovu,“ 2013 PODZIM říká. „Jako zástupce vedoucí měla Hana na starosti chod prodejny a pracovala v týmu lidí, kde uplatnila komunikační schopnosti. Tuto práci vykonávala dobře a několikrát během pohovorů zmínila, že to byla pro ni nejlepší práce a že ji skutečně naplňovala. Zodpovědně přistupovala i k hodnocení své trestné činnosti. Vězení brala jako oprávněný trest za něco, co sama zavinila, a své trestné činnosti lituje.“ Hanka nastoupila jako provozní asistentka na jedno z dotovaných míst, která zřizujeme v RUBIKON Centru jako dočasná startovací místa určená osobám opouštějícím vězení. Příspěvky na mzdové náklady jsou v případě Hanky poskytnuty úřadem práce v rámci společensky účelného pracovního místa. Náplní práce provozní asistentky je mimo jiné objednávání a přijímání klientů, administrativní práce či pomoc při zajištění chodu kanceláře. Tréninkové místo Haně umožní vykázat se čerstvou relevantní pracovní zkušeností, což velmi posílí její šance najít si pracovní uplatnění odpovídající jejímu vzdělání i dlouholeté praxi v administrativě i na běžném trhu práce. METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE O konkrétních postupech a metodách práce s klienty nám více prozradila zástupkyně ředitelky RUBIKON Centra Mgr. Lenka Ouředníčková. Jaká je role pracovního poradce, který pomohl Hance a pomáhá dalším klientům Pracovní agentury RUBIKON? Zpočátku byla činnost pracovního poradce v naší organizaci pojímána jako tradiční sociální práce, kdy bylo cílem pomoci klientovi vyřešit aktuální problémy související s výstupem z vězení a dále mu pomoci s nalezením zaměstnání a návratem do společnosti. První zkušenosti poukázaly na dvě významné skutečnosti, které zásadně ovlivnily koncept pracovního poradenství a roli pracovního poradce. Jedná se o potřebu přímé komunikace se zaměstnavateli a dále o proces prověřování připravenosti a vhodnosti klientů pro danou pracovní pozici. Součástí činnosti pracovního poradce je role „obchodníka“, který zaměstnavatele získává pro spolupráci. Pracovní poradce tak potřebuje na problematiku zaměstnávání klientů nahlížet z pohledu zaměstnavatele a jeho potřeb i nároků na nábor pracovníků. Pracovní poradenství se skládá ze tří fází: Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky a) Profesní poradenství Hlavním cílem je pomoci klientovi ujasnit si oblasti profesního zájmu, zorientovat se na trhu práce, sestavit si životopis a připravit se na jednání se zaměstnavatelem. Součástí této fáze je také zjištění motivace klienta a jeho reálné připravenosti pro vstup na trh práce. b) Zprostředkování zaměstnání V této fázi je výraznou součástí poradenství přímá komunikace se zaměstnavatelem, hodnocení vhodnosti klienta na danou pracovní pozici a vypracování písemného doporučení pro zaměstnavatele. c) Podpora při pracovní adaptaci Kontakt s klientem i zaměstnavatelem pokračuje i v době pracovní adaptace během prvních měsíců po uzavření pracovní smlouvy. Kdo další práci s klienty zajišťuje? V RUBIKON Centru dále působí „mentoři“, tzv. profesionální kamarádi, což jsou vyškolení laici – klientům pomáhají zvládnout první kroky po propuštění. „Dluhoví poradci“ pak poskytují klientům specializované poradenství zaměřené na oblast řešení dluhů. Řada klientů RUBIKON Centra využívá více služeb, je tedy v kontaktu s mentorem, pracovním poradcem i dluhovým poradcem. Pro efektivní řízení práce na případu je důležitá vzájemná komunikace těchto pracovníků, výměna informací a společné plánování kroků spolupráce s klientem. Činnost RUBIKON Centra je financována z prostředků Evropského sociálního fondu čerpaných prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR a prostřednictvím Operačního programu Praha Adaptabilita a rozpočtu hlavního města Prahy. ROČNÍK I. 17 ADIKTOLOGICKÉ SLUŽBY PODZIM 2013 Sociální práce ve vybraných Sociální práce v terapeutické komunitě Úvod MUDr. David Adameček, ADVAITA, o. s., [email protected] Adiktologie se zabývá etiologií, prevencí, léčbou a výzkumem závislostí. V širším pojetí má mezioborový charakter, což vyžaduje multidisciplinární pracovní týmy. Velká většina zařízení, zejména těch zřizovaných nevládními organizacemi, jsou registrovanými sociálními službami. V nich mají kromě dalších profesí silné zastoupení sociální pracovníci. Podle § 109 zákona 108/2006 Sb. sociální pracovník mimo jiné vykonává odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence a poskytuje krizovou pomoc, sociální poradenství a sociální rehabilitaci. Převážně tyto činnosti vykonávají pracovníci v praxi označovaní zavedeným pojmem „terapeut“. Ti se zpravidla dodatečně vzdělávají v psychoterapii. Pojem „sociální pracovník“ se pak často zužuje na ty, kteří převážně vykonávají ostatní činnosti uvedené v § 109 zákona 108/2006 Sb. (sociální šetření, zabezpečují sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti). Proto se můžeme běžně setkat např. s tím, že pětičlenný tým, ve kterém mají všichni formální vzdělání v sociální práci, bude tvrdit, že má mezi sebou jen jednoho sociálního pracovníka. Toto úvodní pojmové vymezení pokládáme za důležité, protože v další části článku se věnujeme zejména náplni a cílům sociální práce v užším pojetí. Adiktologie se zabývá etiologií, prevencí, léčbou a výzkumem závislostí. V širším pojetí má mezioborový charakter, což vyžaduje multidisciplinární pracovní týmy. 18 ROČNÍK I. Lucie Plíšková, DiS., Terapeutická komunita ADVAITA, [email protected] Sociální práce je nedílnou součástí léčby klienta v terapeutické komunitě. Klienti k nám přicházejí s více či méně závažnými problémy v oblasti zdraví, psychiky, vztahů, ale také v oblasti sociálně právní. Mnozí nemají v pořádku základní doklady (neplatné údaje v občanském průkazu, poškozený nebo ztracený průkaz pojištěnce), nejsou schopni najít a udržet si zaměstnání a bydlení, chybí jim vzdělání, potýkají se s dluhy a kriminální minulostí, která s sebou přináší nejen záznamy v rejstříku trestů, ale také tresty aktuálně probíhající (podmínky, obecně prospěšné práce, zákaz řízení motorových vozidel apod.). Na řešení sociálně právní situace klientů se podílí celý tým terapeutické komunity (koordinovaný pověřeným sociálním pracovníkem) ve spolupráci s dalšími organizacemi a institucemi (úřady práce, probační a mediační služba, dluhové a právní poradny, magistráty měst a městské a obecní úřady, Policie ČR, soudy apod.). Cílem sociální práce je vést, vzdělávat a podporovat klienty tak, aby rozuměli své situaci a uměli ji samostatně řešit. V praxi to znamená poskytovat klientům srozumitelné informace v oblasti sociálně právní, vést je k samostatnosti při vyřizování běžných záležitostí osobního života (vzdělání, zaměstnání, bydlení, příjmy, dluhy, pojištění…), naučit klienty vyhledávat potřebné informace, jednat s úřady, institucemi a organizacemi, zvyšovat jejich právní vědomí a motivovat je, aby se aktivně podíleli na zlepšení a stabilizaci své sociální situace. Proces sociální práce s klienty probíhá během léčby paralelně s procesem terapeutickým, oba se vzájemně doplňují a směřují k celkové sociální rehabilitaci a (re)socializaci klienta, zejména v oblasti samostatnosti a přijetí zodpovědnosti za své jednání. Sociální práce s klienty začíná již před nástupem do komunity, a to komunikací s doporučujícím zařízením (kontaktní centra, poradny apod.) a se zařízením, kde klienti podstupují detox (psychiatrické léčebny a nemocnice). Tato spolupráce je pro nás, coby přejímající zařízení, velmi významná. Získáváme tak komplexní informace o žadateli o léčbu a jsme schopni posoudit přínos našeho programu pro konkrétního žadatele, případně mu doporučit jiné, pro něj vhodnější zařízení. Velmi se nám osvědčilo navazovat osobní kontakty s konkrétními lidmi ze spolupracujících zdravotnických zařízení (detoxy, psychiatrické léčebny a nemocnice), se kterými následně podrobně projednáváme nástup každého jejich pacienta do naší terapeutické komunity. Po nástupu klientů do léčby se zjišťuje jejich aktuální sociálně právní situace a sestavuje se individuální plán klientů pro práci v oblasti sociální práce, to vše v rámci podrobné sociální anamnézy, kterou provádí pověřený sociální pracovník. Sociální práce vychází z individuálních potřeb každého klienta, provádí se tedy samostatně při individuálních sezeních klientů se sociálním pracovníkem (výjimkou jsou vzdělávací lekce z oblasti sociálně právní, kde je možné pracovat s celou skupinou). Ve většině případů jsou klienti při nástupu do terapeutické komunity evidovaní na úřadu práce, mají osobní doklady a mnohdy mají i zajištěný příjem (nemocenskou, podporu v nezaměstnanosti, sociální dávky). Pokud tomu tak není, první kroky v sociální práci s klienty směřují k zajištění těchto základních záležitostí. Setkáváme se s velmi vstřícným přístupem ze strany sociálních pracovníků z magistrátů měst, městských a obecních úřadů, úřadů práce a okresních správ sociálního zabezpečení, kteří jsou ochotni nám poradit, pomoci, respektují specifickou situaci každého klienta (léčba probíhá obvykle mimo místo trvalého bydliště a je velmi složité zprostředkovat osobní kontakt klienta s konkrétním úřadem) a oceňují snahu klientů změnit svůj dosavadní životní styl a navrátit se do společnosti. V průběhu celé léčby pak klienti mapují a postupně řeší své dluhy – zjišťují Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky ADIKTOLOGICKÉ SLUŽBY 2013 PODZIM adiktologických službách možné věřitele, kontaktují je, sdělují svou aktuální situaci a vyjednávají podmínky odložení či splácení dluhů. Přibližně od poloviny léčby klienti začínají plánovat svůj život po opuštění komunity, především v oblasti finančního plánu (vytvářejí si finanční rezervu), následné péče (doléčování) a bydlení. Terapeutická komunita poskytuje informace o možnostech následné péče na území ČR, má k dispozici propagační materiály zařízení, se kterými spolupracuje, a hledá společně s klienty pro ně nejvhodnější řešení s ohledem na jejich potřeby a možnosti. Před koncem léčby si klienti hledají zaměstnání, případně bydlení (pokud nenastupují do chráněného bydlení, které si sjednávají dříve). V průběhu léčby je možné s klienty řešit další individuální sociálně právní problémy, jako je náhradní péče o děti (ve spolupráci s OSPOD a soudem), navrácení řidičského průkazu, doplnění vzdělání (zahájení studia, rekvalifikační a jiné kurzy) a alternativní tresty. Ve spolupráci s Probační a mediační službou ČR je možné během léčby v terapeutické komunitě vykonat většinu uložených trestů – obecně prospěšné práce, dohled úředníka, soudem nařízenou ochrannou léčbu či peněžitý trest. Cílem sociální práce je vést, vzdělávat a podporovat klienty tak, aby rozuměli své situaci a uměli ji samostatně řešit. Při řešení složitějších právních záležitostí se obracíme na Právní poradnu Asociace nestátních organizací, která má bohaté zkušenosti s právní pomocí pro uživatele drog a jejich blízké. Poskytuje klientům bezplatné právní poradenství, pomoc při psaní soudní korespondence (odvolání, podněty, doložení skutečností), ve výjimečných případech nabízí právní zastoupení klienta. Během léčby naše klienty často dožene jejich kriminální minulost. Máme velmi dobrou zkušenost s úzkou spoluprací s Policií ČR, jejíž příslušníci jsou ochotní přizpůsobit podmínky vyšetřování našim potřebám. Ve většině případů příslušníci PČR vyslýchají naše klienty přímo v prostorách komunity tak, aby byl co nejméně narušený léčebný režim, ke klientům mají citlivý a individuální přístup a snaží se jim v jejich situaci pomoci. Tato pozitivní zkušenost vede klienty ke změně přístupu k policistům jako takovým, buduje smysl pro spravedlnost a vytváří u nich důvěru v právní systém ČR. Po ukončení léčby, v ideálním případě, se klienti orientují ve svých sociálně právních záležitostech, jsou schopní samostatně řešit svou sociální situaci, splácí své dluhy (nebo mají splátky domluvené), mají zajištěné zaměstnání a bydlení a jsou připraveni na život „venku“. I přesto je klientům doporučeno pokračovat v doléčování v některém z ambulantních či pobytových zařízení následné péče. Doléčovací centra nabízí klientům pozvolný přechod z chráněného prostředí do běžného života, navazující psychoterapeutickou pomoc a v neposlední řadě pomoc při řešení dalších sociálně právních problémů, které vznikají při navracení klienta do společnosti (nájemní a pracovní smlouvy, výpověď ze zaměstnání, hledání práce, péče o děti apod.). Sociální práce s klienty je administrativně i časově náročná nejen pro klienty samotné, ale také pro pracovníky terapeutické komunity. Je však nutné se jí věnovat po celu dobu léčby klientů a neopomíjet její důležitost v rámci sociální rehabilitace. A bez vzájemné spolupráce by to nešlo. Sociální práce v rámci terénních programů pro uživatele drog Bc. Kamil Podzimek, PREVENT, o. s., [email protected] VYHLEDÁVÁNÍ JE ZÁKLAD Terénní sociální práce s uživateli drog se zaměřuje na aktivní vyhledávání a kontaktování klientů v jejich přirozeném prostředí a nabízení a poskytování dílčích služeb. Terénní programy vyhledávají takové klienty, kteří nejsou v kontaktu se zdravotnickou, sociální či jinou institucí. V kontaktu s žádnou institucí nejsou zpravidla z několika důvodů: mají špatné zkušenosti s využíváním některých služeb, o možné pomoci vůbec nevědí, mají často zkreslené informace o poskytovaných službách nebo se za vzniklé sociální problémy stydí, a tudíž je nechtějí hned řešit. Z těchto důvodů jsou uživatelé drog někdy těžko zachytitelní a ovlivnitelní směrem k řešení své komplikované životní situace. NÍZKÝ PRÁH Vzhledem k užívání drog a v důsledku toho se nabalujícím potížím v různých oblastech života má mnoho uživatelů drog téměř nulovou motivaci využívat odborných služeb či vůbec nějakým způsobem řešit svou aktuální situaci. To je jedním z důvodů, proč kladou terénní programy pouze minimální požadavky na vstup klienta do služby, a jsou tedy považovány za službu nízkoprahovou. To znamená, že je snižován práh dostupnosti těchto služeb a zvyšována potřeba službu využít. I z těchto důvodů je služba v běžné provozní době v pod- Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky statě okamžitě dostupná a je zachována anonymita klienta a garantována mlčenlivost. Často se jedná o první službu, kterou klient začne využívat. Jedním z kritérií úspěšnosti terénních programů je právě počet nově kontaktovaných uživatelů drog, kteří začnou využívat odborných sociálních služeb. INJEKČNÍ STŘÍKAČKA NEJEN CHRÁNÍ, ALE HLAVNĚ POMÁHÁ KONTAKTOVAT V praxi to konkrétně vypadá zhruba následovně: Terénní pracovník operuje v určité lokalitě, komunitě, kde mnozí klienti dlouhodobě a opakovaně využívají služeb terénního programu. Přesto je zde ještě mnoho uživatelů, o kterých terénní pracovníci mají povědomí, ale kteří se zatím kontaktu s pracovníky ROČNÍK I. 19 ADIKTOLOGICKÉ SLUŽBY PODZIM 2013 Sociální práce ve vybraných vyhýbají. Dříve nebo později stejně nakonec začnou služby terénních programů využívat, a aby to bylo co nejdříve, je základní úlohou „kontaktní aktivity“ terénního programu. Představme si klienta, který poprvé žádá službu terénního programu. Jeho základní motivací většinou je získat injekční materiál. Možná přichází s několika dalšími skrytými zakázkami, které ale zatím ještě nechce řešit. Výměna injekčního materiálu se může v tomto případě zdát jako cíl práce s tímto klientem, ale tak to není. Výměna injekčních stříkaček naplňuje principy a cíle ochrany veřejného zdraví, ale především je prostředkem jak kontaktovat a oslovit cílovou populaci uživatelů drog. Klient si tedy zpočátku chodí k terénním pracovníkům vyměňovat použité stříkačky, ale postupně se více zapojuje do kontaktu s pracovníkem. Pracovník po malých krůčcích získává klientovu důvěru a společně vytváří prostor pro další spolupráci. ROZHOVOREM KE ZMĚNĚ Základním nástrojem tedy není výměna injekčních stříkaček, ale rozhovor „pracovník – klient“ v prostoru „tady a teď“, kde dochází ke společnému mapování všech problémů klienta, protože samotné užívání drog často není tím hlavním problémem, nýbrž pouze důsledkem těžké životní situace či události. Pracovník tedy společně s klientem hledá cestu ke změně rizikového a problémového způsobu života, nebo alespoň motivaci a zdroje k postupným krokům vedoucím k řešení komplikované životní situace klienta. Změna jako základní cíl sociální práce je i při práci s uživateli drog klíčovým momentem. NĚKDY CHYBÍ I RODNÝ LIST Jaké jsou ty nejčastější sociální problémy, které terénní sociální pracovníci s klienty v rámci terénních programů řeší? Podle znění zákona by se obecně měly týkat zprostředkování kontaktu Výměna injekčních stříkaček naplňuje principy a cíle ochrany veřejného zdraví, ale především je prostředkem jak kontaktovat a oslovit cílovou populaci uživatelů drog. se společenským prostředím a pomoci při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. V naší praxi se konkrétně jedná například o vyřizování dokladů, přičemž klientům kromě základních dokladů chybí často i rodný list, dále například o pomoc při kontaktování úřadu práce při vyřizování dávek sociální pomoci, ale i o pomoc při hledání zaměstnání, což zahrnuje například přípravu životopisu. Velmi často ře- šeným problémem napříč sociálními službami jsou v současné době dluhy klientů, frekventovanou činností je i poskytování krizových intervencí. V neposlední řadě pomáhají pracovníci klientům také s hledáním bydlení. Při veškeré práci s klientem jsou přitom posilovány jeho kompetence a hledány jeho vlastní zdroje tak, aby si klient dokázal pomoci sám a uměl vyhledávat i jiné sociální služby, například odborné sociální poradenství. V tomto momentě se však už „přesunujeme“ do terapeutické části výbavy adiktologického terénního sociálního pracovníka, která je neméně podstatná, avšak natolik speciální, že v tomto momentě zůstaneme u této zmínky a někdy příště jí budeme věnovat zvláštní prostor. MULTIDISCIPLINARITA, ODBORNOST A PŘESAHY Terénní programy pro osoby závislé na návykových, omamných a psychotropních látkách zahrnují komplex služeb postavených na sociální práci, jejích principech a metodách, které přesahují do dalších oblastí a odborností. Je třeba si uvědomit, že jsou v této profesi také kladeny vysoké požadavky na odbornost pracovníka a etickou stránku práce. Zajímavé by bylo zabývat se i dalšími fenomény této specifické služby, jako jsou požadavky na multidisciplinaritu a propojenost se zdravotnickým sektorem či práci s příslušníky minorit anebo intervence terénních programů pro uživatele drog v sociálně vyloučených lokalitách. Běh na dlouhou trať Richard Hanus, DiS., LAXUS, o. s., [email protected] O faktu, že sociální situace typického klienta nízkoprahových služeb pro uživatele drog má do stability značně daleko, není třeba vést dlouhé polemiky. Životní styl dle motta „carpe diem“, životní energie soustředěná na triádu „sehnat peníze na drogy – sehnat drogy – aplikovat drogy“ nedává příliš dalšího prostoru k seberealizaci jiného typu. Schopnosti přežít ve společnosti, které má uživatel drog jako každý další člověk, se prostě koncentrují poněkud 20 ROČNÍK I. jednostranně. Předsudky vázané vůči osobám užívajícím drogy nezasahují pouze laickou veřejnost, pro kterou je „feťák“ snadným hromosvodem – může si za své problémy sám, a pokud je není schopen sám řešit, ať si trhne nohou a nevysává veřejné finance. Pravdou bohužel je, že i my, v těchto službách pracující, jsme z našich klientů často otrávení. Takový klient k-centra totiž ve svých zakázkách sociálního typu často osciluje mezi dvěma extrémy; od rezignovaného „nic nepotřebuju, akorát buchny“ (roz. sterilní injekční materiál) po „postarej se o mě od A až do Z, protože tu jsi od toho a já tu jsem od toho, že nic nezvládám.“ Sociální stabilizaci klientů má většina k-center vetknutou do svého poslání. Jak se daří, či spíše nedaří jej naplňovat, je do určité míry ovlivněno právě ambivalentním postojem sociálně rozkolísaných klientů. Většina pracovníků ve službách by se zřejmě shodla, že šestkrát za půl roku s klientem vyřizovat vystavení občanky či ztrátu kartičky zdravotního pojištění nepatří k nejpopulárnějším pracovním úkonům. Přesto to děláme, a je na místě si položit otázku, zda je to k něčemu dobré. Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky ADIKTOLOGICKÉ SLUŽBY 2013 PODZIM adiktologických službách Životní nastavení klientů dává za pravdu spíše názoru, že není. Přespávání po sklepích, pravidelné honičky s městskou policií či potyčky s kolegy o tabletu subutexu totiž tvoří živnou půdu pro neustálé ztráty dokladů a dalších dokumentů, problémy z těchto ztrát vyplývající zase vedou klienty k posílení postoje, že tohle není pro jejich život opravdu důležité. Pracovat se změnou tohoto postoje je nesmírně obtížné a podle mého názoru to značně přesahuje pole sociální práce jako takové. Uživatel drog si je dobře vědom, že jeho život, resp. právě nabytá kvalita života, visí denně na vlásku a řešení dlouhodobějších potřeb není tak nějak perspektivní. Na druhou stranu, bez dosažení základní sociální stability není možné klientovi zprostředkovat podmínky, ve kterých má šanci svou situaci pochopit a začít ji nějak kontinuálněji řešit – například dlouhodobou léčbou. Proto zařizujeme občanky, vyplňujeme s klienty žádosti o dávky, asistujeme jim při jednání na úřadech. Stále dokola. Nezbývá než doufat, že se naše snahy jednou protnou s klientovou světlejší chvilkou a klient se rozhodne pustit se do boje sám se sebou, se svou závislostí, která je u kořene většiny jeho sociálních problémů. Jsou to právě nízkoprahové služby pro uživatele drog, které mají v tomto zoufalém kolotoči zřejmě největší šanci, že právě v nich klient kýžené stabilizace dosáhne. Dovoluji si tvrdit, že to není výsledkem úporné snahy sociálních pracovníků, neustále za klienty přebírajících zodpovědnost za jejich sociální stav, ale spíše fakt, že takové k-centrum představuje jedinou instituci v jejich životě, která je respektuje, zkompetentňuje a dodává jim to, co mnohdy nebylo zvládnuto v raných fázích klientova života – totiž bazální důvěru, sebevědomí a naplněnou potřebu mezilidského kontaktu. Klient si v k-centru může zažít zkušenost přijetí a respektu, což pro něj bývá naprosto nové, a jako by byl zas v roli vzdorného dítěte, proti tomuto faktu rebeluje. Pokud se kontaktní pracovník nenechá touto hrou na rodiče a batole strhnout do pozice mentora omílajícího neustálé „musíš – nesmíš – tohle je pravidlo a šmytec“ a nabídne klientovi respektující, přesto však jasně ohraničené spolubytí, dává možnost klientovi zažít, že jsou situace, ve kterých je přijat a může zažít pocit úspěchu a vlast- ní sebehodnoty. V tu chvíli je možná nejvhodnější situace pro otevření „sociální zakázky“ a příležitost začít s uživatelem pracovat na sociální stabilizaci. V tuto chvíli je totiž klient relativně dobře nastaven na to uvěřit, že to celé má nějaký smysl. Pevná role pracovníka může pomoci k tomu, že si klient začne uvědomovat nutnou míru vlastního zapojení v přijetí zodpovědnosti za vlastní život a životní situaci. Jsou věci, které ovlivnit můžeme, a které ovlivnit nelze. U těch prvních stojí za to odvrhnout veškeré konspirace o vině okolí, zacílit se na vlastní možnosti a začít je pracně realizovat. U těch druhých je jediným řešením se s nimi smířit a přestávat si je brát za vlastní. Oboje je velmi těžké. Hodně obtížné je také tyto dvě věci od sebe odlišit. Je tu však jedno velké úskalí, které naši klienti vnímají zřejmě ve větší míře, než „my“. A tou překážkou je zjištění jisté nerovnice, ve které se vložené úsilí zdaleka nerovná výsledku. Ano, to zažíváme všichni – pocity křivdy, beznaděje, nespravedlnosti, malosti moci jedince vůči všeprostupujícímu systému. Jenže „my“ disponujeme větším arzenálem sebejistoty a kompenzačních možností, zatímco klient naopak k tomu všemu bývá s nepříjemnými zásahy systému vůči sobě konfrontován mnohem častěji (soudy, úřady, banky, lichváři atd. atd.) a ve fatálnější míře. A existují situace, kdy můžeme klientovým lamentům dávat tiše za pravdu. Koho zajímá dobrý úmysl takového Ministerstva práce a sociálních věcí, které se rozhodne bojovat proti sociálnímu vyloučení a vykořisťování sociálně ohrožených skupin tím, že vytáhne do boje Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky proti černým, nezkolaudovaným ubytovnám, jejichž provozovatelé neřestně těží z bídy druhých. Prvním důsledkem této reformy je totiž fakt, že obyvatelé těchto ubytoven (často naši klienti) nedostanou od úřadů práce doplatek na bydlení, ocitají se na ulici a navíc mnohdy totálně bez legálních příjmů. Druhým příkladem, který nám často vhání do žil žluč bezmoci, je situace osob propuštěných z výkonu trestu, o čemž ovšem mají ve svém rejstříku odpovídající záznam. S tímto záznamem téměř nejde sehnat v naší zemi legální a placenou práci. Jde o dvojí trest za jednu vinu. A navíc toto opatření, paušálně namířené na ochranu zaměstnavatele, vede k tomu, že tedy dotyčný legálně nezačne pracovat, ergo začne krást nebo začne vykonávat pozici novodobého otroka u pofidérních zaměstnavatelů nenabízejících pražádné jistoty. S takovou lze jen velmi těžko po klientovi chtít, aby začal věřit tomu, že to zde má nějaký smysl, že zde existuje nějaká spravedlnost a co je nejhorší – že on sám za něco stojí, že je především člověkem. A jsme zase u toho. Jsou věci, které ovlivnit můžeme, a které ovlivnit nelze. U těch prvních stojí za to odvrhnout veškeré konspirace o vině okolí, zacílit se na vlastní možnosti a začít je pracně realizovat. U těch druhých je jediným řešením se s nimi smířit a přestávat si je brát za vlastní. Oboje je velmi těžké. Hodně obtížné je také tyto dvě věci od sebe odlišit. A možná zde je pole pro nás, ať už máme v pracovní náplni sousloví sociální pracovník, nebo kontaktní pracovník, nebo terapeut. Vyplatí se, pokud je to možné, pracovat s člověkem, znovu v každém „vyloučeném“ jedinci jeho člověčenství objevovat a podporovat je v něm. Práce s klientovými problémy, natož s problémy, které on způsobuje okolí, podle mého skromného názoru nemusí kýžené efekty přinést. Možná jen krátkodobé, které nás i klienta mohou na chvíli ukonejšit. Ale kde vzít sílu na zvládání řetězce zklamání a zmařených očekávání, to opravdu nevím. Tak to ve své praxi příliš neprovádím. Pokud vnímám slovní spojení „sociální práce s uživatelem drog“ jako práci na znovuprobuzení jedince jako lidské bytosti, dává mi to celé nějak větší smysl. Včetně úmorných koleček s vyplňováním formulářů na získání občanského průkazu. ROČNÍK I. 21 CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ PODZIM 2013 Cestou proměny Případová studie uživatele chráněného bydlení D Domov bez zámku, příspěvková organizace Kraje Vysočina, je od roku 2008 zařazen do pilotního projektu MPSV s názvem „Podpora transformace pobytových sociálních služeb v ČR“. Cílem projektu je podpora přechodu uživatelů z ústavní služby do služby komunitní a zkvalitnění sociálních služeb, které jsou poskytovány dle individuálních potřeb uživatelů. Lidé se zdravotním postižením mají právo žít život v běžné komunitě, který je srovnatelný se životem jejich vrstevníků. Sedmdesát dospělých lidí s mentálním a kombinovaným postižením, žijících původně na zámku v Jinošově, odešlo během dvou let (2008–2010) do přirozeného prostředí v Náměšti nad Oslavou. Žijí zde i v okolí města v malých domácnostech v pronájmech domů a bytů, ale také již ve čtyřech domcích postavených z projektu. Text: Bc. Alena Brožková, ředitelka Domova bez zámku, p. o., Náměšť nad Oslavou, [email protected] Foto: Bc. Marek Klement Pan Cyril se narodil v roce 1970 a byl adoptován z kojeneckého ústavu bezdětnou rodinou žijící na vesnici. Absolvoval 9 tříd tehdejší zvláštní školy a půl roku zemědělského učiliště. Nezvládl nároky na něj kladené. Dle jeho vzpomínek ho chtěla matka často pohladit, ale on odmítal. Otec Cyrila mnohokrát bil, umřel v jeho dvaceti letech. Od té doby začaly Cyrilovi neshody s matkou. Hádali se, Cyril byl slovně i fyzicky agresivní, rozbíjel věci, vzal nůž a chtěl matku zabít. Znalecký posudek z oboru psychiatrie o duševním stavu jmenovaného z roku 1999 hovoří o lehké mentální retardaci s poruchami chování, poruše na základě dětské mozkové obrny. Dále uvádí, že osobnost Cyrila je sociálně nezralá, není schopen se vyrovnat s požadavky společnosti a jejími normami. Poruchy jsou trvalého rázu. Byl léčen, cituji: „pro nezralost a agresivní chování“. V témže roce si zažádal již jako invalidní důchod- 22 ROČNÍK I. Společná akce uživatelů na domácnosti chráněného bydlení ce o přijetí do domova důchodců z toho důvodů, že mu matka odmítá vařit, prát prádlo a další věci, které si on sám neumí zajistit. Po dvou letech pobytu v domově byl přemístěn do ÚSP Jinošov, kde se mu nelíbilo „pro samé zakazování“. Jeho agresivita v ústavu stoupala – pral se, vyhazoval věci z okna. Neměl nikoho rád, byl velmi negativně naladěn, personál většinou ignoroval. V jednolůžkovém pokoji ve cvičném chráněném bydlení měl svůj nábytek a udržoval ho v nadměrné čistotě. Jeho koníčkem byly rádia, přehrávače CD a populární písně. Také vlastnil a neustále si kupoval různou aparaturu, zesilovače zvu- Cílem projektu je podpora přechodu uživatelů z ústavní služby do služby komunitní a zkvalitnění sociálních služeb, které jsou poskytovány dle individuálních potřeb uživatelů. ku. Nekouřil, občas pil pivo, na které si došel do vsi. Nezúčastňoval se žádných kulturních ani sportovních akcí, žil samotářsky, s nikým se nekamarádil. Často mi říkával, že o nikoho nestojí a že by nejraději nebyl. V roce 2008 se přestěhoval s dalšími čtyřiceti klienty ze zámku v Jinošově do Náměště nad Oslavou. Zprvu žili všichni v jednom panelovém domě, posléze Cyril s menší skupinkou na ubytovně služby chráněné bydlení. Učil se orientovat ve městě, komunikovat se sousedy, připravovat si snídaně, večeře, podílet se na úklidových pracích v domácnosti. Jakmile cítil, že na něj jde „špatná nálada“, chodil, či spíše běhal nakupovat do dosti vzdáleného obchodu nebo ho pracovnice pověřily jiným úkolem, při kterém musel vyvinout fyzickou aktivitu. Naučil se také cestovat, protože dva dny v týdnu jezdil vlakem do nedaleké Třebíče do denního centra jedné neziskové organizace. Tam poznal Veroniku, usměvavé děvče o deset let mladší. Veronika bydlí s rodiči v Náměšti nad Oslavou a Cyril je chodí každý pátek navštěvovat. Část léta strávil s kamarády a Verunkou pod stanem, na týdenní rekreaci v Itálii, navštěvuje společenské akce a chodí na večerní vycházky. Agresivita zmizela, život se mu Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ 2013 PODZIM Individualizace přístupu omova bez zámku ke klientovi v DOZP Stod začal líbit. V současné době bydlí v pronajatém domku spolu s pěti kamarády s podporou dvou sociálních pracovnic. Po snídani všichni opustí domácnost a jdou do práce, Cyril do denního stacionáře. Do domácnosti se vrací ve 14 hodin, připravují si společně večeři, perou, uklízí a pečují o malou zahrádku. V noci jsou v domácnosti sami, jedna z pracovnic má vždy pohotovost. Kdyby ji potřebovali, zavolají mobilním telefonem. Záznam o změnách uživatele sociální služby Záznam o změnách v životě uživatele sociální služby je nástrojem pro zjišťování toho, co a jak se mění v některých oblastech života uživatele v průběhu procesu transformace sociálních služeb od ústavního typu směrem ke komunitním službám. (www.trass.cz) ČERVENEC 2012 „Rozhoduji se sám a pracovníci mi pomáhají toho dosáhnout v těchto oblastech: bydlení, trávení volného času, kdy a kdo vstupuje do mého obydlí, pomoc při péči o sebe, moje plány do budoucna a jejich naplňování.“ Na otázku, co se za posledních šest měsíců změnilo, uvádí, že přešel k jinému psychiatrovi. ÚNOR 2013 Rozhoduje sám, za pomoci pracovníků, také o své životosprávě. Kamarádský vztah přešel v zamilovanost, změnil klíčového pracovníka. Domácnost DOZP ve Velké Bíteši vybudovaná v procesu transformace DOZP Stod v současnosti poskytuje služby 175 uživatelům. Z toho je 42 osob uživateli služby chráněné bydlení, která se poskytuje na území obcí Stod a Holýšov v 15 bytech s minimální podporou a ve 13 cvičných domácnostech, kde je míra podpory nepatrně vyšší. Zařízení realizuje deinstitucionalizační změny průběžně již od roku 2006, do procesu transformace podporovaného MPSV prostřednictvím evropských fondů je organizace zapojena od roku 2009. Naším cílem je do konce června 2015 zajistit důstojné bydlení v komunitě s odpovídající mírou podpory pro 130 uživatelů služeb. DOZP Stod je příspěvkovou organizací zřizovanou Plzeňským krajem. Text: Mgr. Radek Rosenberger, vedoucí úseku služeb, zástupce ředitele, DOZP Stod, [email protected] V posledních letech se v DOZP Stod velmi silně prosazují metody, které se ukázaly jako přínosné a užitečné nejen pro uživatele našich služeb, ale i pro samotné pracovníky. V souvislosti s procesem transformace našich služeb se čím dál více ukazuje, že je velmi důležité klást důraz na to, aby naši uživatelé žili životem co nejvíce podobným každodennímu běžnému životu jejich vrstevníků. Vhodným pomocníkem je stále starý dobrý individuální plán podpory (dále jen IPP). Neměl by to však být „mrtvý dokument“, který někde leží ve skříni jen pro to, že tam ležet musí kvůli „nějaké kontrole“. Dobrý IPP je zaměřený na silné stránky člověka a z těch by měl těžit. IPP je hlavně velmi individuální – a to ve všech směrech. Každý uživatel má jiná přání a jiné způsoby naplňování potřeb. Pracovníci by měli respektovat to, jakým způsobem si uživatel přeje mít IPP vytvořený. Někdo chce mít vše sepsané a popsané, někdo zase „papírování“ nerad. IPP totiž není jen o tom papíru. Je to hlavně o přístupu pracovníků, který má být skutečně šitý na míru uživatele. Každý klíčový pracovník a každý uživatel by měl v rámci individuálního plánování vědět: PROČ? CO? a JAK? V první řadě je důležité lépe poznat uživatele a jeho životní historii. Pak přichází na řadu mapování současného stavu – činnosti v domácnosti a v práci, volnočasové aktivity, sociální vztahy, věci týkající se zdraví atd. Klíčový pracovník je zjistí při rozhovorech s uživatelem a s pomocí nástroje na posuzování individuální míry podpory. Důležité je vyhradit si čas a najít vhodné klidné místo, kde se uživatel cítí dobře a bezpečně. Při zjišťování situace uživatele Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky by měl klíčový pracovník využít všechny dostupné způsoby dorozumívání – opět záleží na individualitě uživatele. Po zmapování všech důležitých oblastí vznikne jakýsi „profil“ člověka, ze kterého budeme těžit po celou dobu, kterou stráví uživatel v naší službě. Dalším krokem je podpoření uživatele v naplnění jeho potřeb a cílů krátkodobých i dlouhodobých. Ty by měly úzce souviset s běžným každodenním životem. A měly by také co nejvíce rozvíjet nebo alespoň udržovat schopnosti a dovednosti uživatele. Pokud se tak může dít i ve spolupráci s rodinou uživatele, je to bonus navíc, který bychom měli bezpodmínečně využít. Pravidelné vyhodnocování naplňování potřeb a cílů je posledním důležitým krokem v komplexu IPP. Dobrá znalost individuality uživatele pomůže klíčovému pracovníkovi a sociálnímu pracovníkovi vypracovat tzv. objednávku sociálních služeb. Jde o výčet základních činností a úkonů poskytovaných v sociální službě dle zákonných úprav. V rámci objednávky sociálních služeb si lze samozřejmě nasmlouvat i čerpání dalších fakultativních služeb s jiným mechanismem úhrady. Každý měsíc se na základě objednávky služeb a záznamů vedených pracovníky vytvoří výkaz sociálních služeb, který slouží k vyúčtování služeb poskytovaných uživateli za daný měsíc. Další čas je samozřejmě třeba věnovat nastavení práce v týmu a supervizi. Ale to je téma na delší popis. Závěrem je nutné připomenout skutečnou nutnost individualizace přístupu v sociální práci. Jedině tato cesta vede k tolik nutné změně v poskytování sociálních služeb, zvláště těch pobytových. A možná i k oddělení poskytování péče a poskytování bydlení, což je budoucí cesta k deinstitucionalizaci. ROČNÍK I. 23 SLUŽBY SENIORŮM PODZIM 2013 Program švýcarsko-české spolupráce a zavádění nových metod sociální práce se seniory jako možný příklad dobré praxe sociální práce Text: PhDr. Melanie Zajacová, oddělení strategií a koncepce sociální práce Ministerstva práce a sociálních věcí, [email protected] V říjnu až prosinci roku 2012 byly podepsány Dohody o projektu mezi zástupci švýcarské strany a Ministerstva financí – Národní koordinační jednotky Programu švýcarsko-české spolupráce pro deset schválených projektů v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí pro oblast sociálních služeb pro seniory. Celková výše grantu činí cca 261 mil. Kč. Projekty s počátkem roku 2013 vstoupily do své realizační fáze. Švýcarsko uskutečňuje program pro členské státy Evropské unie, které k EU přistoupily v roce 2004, zaměřený na snížení hospodářských a sociálních rozdílů. S cílem přispět ke stabilitě a prosperitě v Evropě vyhradilo Švýcarsko finanční příspěvek v celkové výši 1 miliardy švýcarských franků. Pro Českou republiku bylo z celkové alokace určeno 11 %, což je 109,78 mil. CHF. Rámcová dohoda byla uzavřena v prosinci 2007. Ministerstvo práce a sociálních věcí je zprostředkující subjekt pro Cíl 3 Tematického zaměření 1 (Bezpečnost, stabilita a podpora reforem) oblasti podpory 1.1 (Iniciativy regionálního rozvoje v okrajových nebo znevýhodněných regionech). Cíl 3 je definován jako Zavádění nových metod sociální práce se seniory a nových metod přímé práce se seniory, zlepšování kvality v oblasti poskytování sociálních služeb na základě zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Výzva pro předkládání záměrů individuálních projektů byla vypsána v roce 2010 a určena pro cílové skupiny dle výzvy v Moravskoslezském, Olomouckém a Zlínském kraji. Celková alokovaná částka na výzvu činila 7 mil. švýcarských franků. Role MPSV jako zprostředkujícího subjektu je mimo jiné: • shromažďovat a hodnotit záměry a konečné návrhy projektů, posoudit 24 ROČNÍK I. • • • • • • jejich soulad s požadavky na návrhy projektů a kvalitu předložených žádostí a vypracovat stanovisko k doporučeným záměrům a následně všem konečným návrhům projektů; připravit, vydávat a uzavírat Rozhodnutí o poskytnutí dotace; ve spolupráci s Národní koordinační jednotkou provádět dohled podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, nad výběrovými řízeními prováděnými konečnými příjemci; kontrolovat věcnou a formální správnost zpráv o projektech a dílčích žádostí o platbu včetně přiložené dokumentace, které předkládá konečný příjemce; kontrolovat a řídit realizaci projektů v souladu s Dohodami o projektu a s Dohodou o delegování a vykonávat nezbytné kontroly u konečného příjemce; přijímat hlášení podezření na nesrovnalost na úrovni konečného příjemce a potvrzovat jejich opodstatněnost, zahájit a vést řízení k prošetření podezření na nesrovnalost; zajistit provádění kontrol, auditů a průběžné monitorování projektů. Švýcarsko uskutečňuje program pro členské státy Evropské unie, které k EU přistoupily v roce 2004, zaměřený na snížení hospodářských a sociálních rozdílů. S cílem přispět ke stabilitě a prosperitě v Evropě vyhradilo Švýcarsko finanční příspěvek v celkové výši 1 miliardy švýcarských franků. Podpora je zaměřena do investiční oblasti (nebo kombinace investičních a neinvestičních prostředků) – modernizace anebo rekonstrukce stávajících objektů nebo vybavení zařízení sociálních služeb pro seniory. Zásadní však je zavádění nových metod anebo zkvalitnění stávajících metod práce s uživateli, seniory – investice musí mít přímou souvislost s rozvojem metod sociální práce v zařízení. Musí být prokazatelné posílení kompetencí pracovníků v oblasti humanizace a zvyšování kvality a rozvoj nových procesů v oblasti sociální práce. Pro hodnocení kvality záměrů projektu byla použita následující hodnotící kritéria: • schopnost a připravenost žadatele realizovat projekt; • význam a udržitelnost projektu; • struktura projektu, rizika a výstupy; • hospodárnost projektu a horizontální politiky. Podpořeno bylo celkem 10 projektů, z toho 8 projektů, jejichž cílem je využití rekonstrukce a modernizace domovů pro seniory nebo jejich vybavení ke zvýšení humanizace, aplikaci nových metod či využití nejnovějších poznatků v metodách sociální práce anebo vznik služby domov se zvláštním režimem pro seniory s Alzheimerovou chorobou, a 2 projekty zaměřující se na zvýšení kvality a dostupnosti ambulantních a terénních sociálních služeb a zajištění zázemí pro jejich poskytování. V Ostravě byl podpořen projekt Slezské diakonie Ostrava Kvalitní život i v nemoci a dva projekty Charity Ostrava – Zkvalitnění poskytovaných sociálních služeb v charitním domě sv. Václava – domově pokojného stáří a Zkvalitnění poskytovaných sociálních služeb v Charitním domě sv. Alžběty. V rámci prvně jmenovaného projektu dojde prostřednictvím rekonstrukce k vybudování domova se zvláštním režimem, ke zkvalitnění služeb pro seniory a zajištění návaznosti specializovaných služeb pro seniory s Alzheimerovou Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky SLUŽBY SENIORŮM chorobou nebo jiným typem demence. Projekty Charity Ostrava se zaměřují na humanizaci pobytových zařízení pro seniory (snížení počtu lůžek na pokojích, zřízení jednolůžkových pokojů se sociálním zázemím, pokojů pro manželské páry a pro seniory s Alzheimerovou chorobou) a vytvoření podmínek pro zavedení nových metod sociální práce, což seniorům zajistí v co největší míře a po co nejdelší dobu soběstačnost, nezávislost a pocit pohody. Projekt realizovaný v Charitním domě sv. Alžběty se navíc zaměřuje i na rozvoj ambulantních sociálních služeb, které respektují individualitu seniorů a umožní jim co nejdéle zůstat v jejich přirozeném prostředí. Další podpořené projekty nesoucí myšlenku humanizace domova pro seniory jsou projekty města Frýdlant nad Ostravicí, Moravskoslezského kraje a Zlínského kraje. Tito příjemci chtějí prostřednictvím svých projektů zlepšit kvalitu poskytované péče, zvýšit úroveň vzdělání odborného personálu a zavádět nové metody sociální práce s klienty a přímé péče o seniory. Projekt modernizace a přístavby domova pro seniory realizuje rovněž město Bílovec. Diakonie Českobratrské církve evangelické, středisko Vsetín, realizuje projekt Domov Harmonie, jehož cílem je zkvalitnit poskytované sociální služby 2013 PODZIM Podpořeno bylo celkem 10 projektů, z toho 8 projektů, jejichž cílem je využití rekonstrukce a modernizace domovů pro seniory nebo jejich vybavení ke zvýšení humanizace, aplikaci nových metod či využití nejnovějších poznatků v metodách sociální práce anebo vznik služby domov se zvláštním režimem pro seniory s Alzheimerovou chorobou, a 2 projekty zaměřující se na zvýšení kvality a dostupnosti ambulantních a terénních sociálních služeb a zajištění zázemí pro jejich poskytování. tak, aby toto rezidenční zařízení poskytovalo flexibilní a komunitě otevřené služby vstřícné potřebám a preferencím jejich uživatelů. Diakonie Českobratrské církve evangelické, středisko Sobotín, získalo prostředky na realizaci projektu 5×E (Edukace, Etika, Empatie, Energie, Entuziasmus) – naše cesta ke klientovi = naše cesta k člověku. Cílem projektu je mimo jiné zvýšení kvality života seniorů s demencí prostřednictvím deinstitucionalizace a individualizace poskytovaných sociálních služeb. Projekt Charity Svaté rodiny Nový Hrozenkov s názvem Cesta za kvalitním životem seniorů na Valašsku má za cíl zkvalitnit a zpřístupnit poskytování terénních a ambulantních sociálních služeb pro seniory v regionu Valašsko, a to prostřednictvím obnovy a rozšíření vozového parku, vybavení centra denních služeb, pořízení pomůcek pro rehabilitace a volný čas a metodické podpory pro pracovníky. Vlastní výstupy a výsledky projektů i příklady dobré praxe sociální práce se seniory a přímé práce se seniory budou také publikovány v Listech sociální práce. Zdroj: http://www.mpsv.cz/cs/8714 Institut vzdělávání APSS ČR Nabízíme otevřené kurzy a kurzy na „klíč“ u organizací dle dohody. Nabízíme vzdělávací programy splňující veškeré podmínky a náležitosti celoživotního i kvalifikačního vzdělávání podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Zdravotničtí pracovníci obdrží body do kreditního systému v souladu s vyhláškou č. 423/2004 Sb. KONTAKTNÍ OSOBY INSTITUTU VZDĚLÁVÁNÍ APSS ČR Ing. Bc. Alice Švehlová výkonná ředitelka APSS ČR Mobil: + 420 725 392 749 E-mail: [email protected] Mgr. Magda Dohnalová manažerka vzdělávání APSS ČR Mobil: + 420 724 940 126 E-mail: [email protected] Kompletní nabídku všech vzdělávacích programů naleznete na www.institutvzdelavani.cz Název vzdělávacího programu (výběr z 51 akreditovaných programů) Poč. hod. Číslo akreditace Úvod do problematiky bezdomovectví jako sociálně patologického jevu 6 2010/344-PC/SP Úvod do problematiky příspěvku na péči 6 2010/340-PC/SP Základy integrace znevýhodněných občanů do společnosti a na trh práce 6 2010/341-PC/SP Úvod do problematiky opatrovnictví 6 2010/345-PC/SP Vhled do problematiky drogové závislosti 6 2011/0232-PC/SP/VP Úvod do komunikace se seniory 6 2010/1067-PC/SP/PP Úvod do psychohygieny a syndromu vyhoření 6 2010/1065-PC/SP/PP Základy týmové spolupráce v sociálních službách 6 2010/1064-PC/SP/VP Řízení, motivace a hodnocení pracovníků v sociálních službách 16 2011/0325-SP/VP Základy komunikace s agresivním uživatelem sociálních služeb 6 2011/1252-SP/PP Úvod do bezpečné domácnosti uživatelů pečovatelské služby 6 2011/1253-SP/PP Etika v sociální práci 12 2012/1478-PC/SP/VP Proměny stáří a geronto-oblek 6 2013/0498-PC/SP/VP Komunikace s uživateli trpícími Alzheimerovou chorobou 6 2013/1227-PC/SP/PP Prevence vyhoření pečovatelek a osob blízkých při péči o osoby trpící Alz. chorobou 6 2013/1229-PC/SP/PP Vzdělávací instituce je akreditována u Ministerstva práce a sociálních věcí ČR pod číslem jednacím 2010/213-I dle zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách. Listy sociální práce Informační a odborný časopis (nejen) pro sociální pracovníky ROČNÍK I. 25 Nejrozšířenější informační systémy pro poskytovatele sociálních služeb Jsme váš spolehlivý partner při vývoji informačních systémů již více než 10 let. Komplexní informační systém pro pobytové a ambulantní služby Specializovaný informační systém pro terénní a ambulantní služby Obsahuje všechny potřebné nástroje pro celkovou správu složité agendy poskytovatelů sociálních služeb. Systém vychází z komplexního IS Cygnus, jeho rozsah a funkčnost je na míru přizpůsoben odlišnému stylu práce terénních sociálních služeb. www.iscygnus.cz [email protected] www.isorion.cz [email protected] Šluknov Známe vaše potřeby Rumbur Krásná Lípa Frýdlant Raspenava Varnsdorf Hejnice Chřibská Děčín Hrádek nad Nisou Chrastava Česká Kamenice Cvikov Nový Bor Jílové Benešov nad Ploučnicí Česká Lípa Dubí Krupka Litvínov Horní Jiřetín Verneřice Ústí nad Labem Hrob Teplice Osek Duchcov Ledvice Český Dub Mimoň Špindlerův Mlýn Vysoké nad Jizerou Žacléř Svoboda nad Úpou Vrchlabí Jilemnice Semily Turnov Úštěk Mšeno Bakov nad Jizerou Mlázovice Dvůr Králové nad Labem Miletín Libáň Dobrovice Hořice Benátky nad Jizerou Všetaty Neratovice Kralupy nad Vltavou Libčice nad Vltavou Roztoky Smečno Libušín Kladno Senomaty Brandýs nad Labem-Stará Boleslav Lysá nad Labem Nymburk Přerov nad Labem Český Brod Úvaly Žebrák Pyšely Mníšek pod Brdy Zbiroh Nový Knín Divišov Benešov Vrchotovy Janovice Votice Sedlčany Louňovice pod Blaníkem Neustupov Lukavec ka Radomyšl Rad Ra Katovice Kat atovice ato to ovice Písek Žďárr nad Sázavou áza avo Nov ovvé Město Nové na a Morav Moravě avě Dol Dolní o Bukovsko Vod Vodňany an nyy n da aš Kardašova Řečice é Velké Meziříčí M Husinec Husinec usiine ec Lo omnice Lomnice d Lužnicí žn nad Zliv Hluboká Hlubok bok o á nad Vltavou V Vltav Netolice N ce Prachatice P ha a e atic at Lišov šo Velešín Veleš V l ín Jarom Jaro o ěřřice ice nad Rokytnou ad Ro R kytnou tn Da D čice e Hrotovice Hrotovic Hrotovi vice e Moravské rav vs jovice Bud dějjovic ovice Šlapanice Š Šl Šlapanic e Mod odřice i e ic IIvančic ice Slavkov S ko ov u Brna na Bu B čovice ov Újezd Újezd u Brna na Rajhrad Vyšší Vyyšší Brod od Slušovice Slušovic uš e Brankovice Br Brankovic Chl hl Chlum Třřebon e ně uT Miroslav Miros Vracov ov Hustope Hus ope peče Uherský Uh h ý Ostroh O ro o Veselí elí nad nad Moravou Morav Hluk H Uherský Uhe ers rsk rský ský Brod Bro rod d Valašské Valaš V alaš aš šské Klobouky Klobo K ouky Slavičín Brumov-Bylnice Br o ov v--By ylniic ce Bojkovice kovice Kontakt Dubňany a Velké V elké Pavlovice o ovice Strážnice tráž ráž ážni áž žnic ice Znojmo Zno Trhové T vé v Sviny S y Svin Luha Lu čovice Uherské U rsk rské s Hradiště iš Kyjov K Ky Brumovice Brumov B ovi ovic Starovice Suchdol hd nad Lužnicí žn Vizovice Vizo zo Napajedla ajedla Buchlovice hl hl Ždánice Ždánic án e Hodonín Hod Hod odonín do n Hrušovany Hru r va vany Jevišovkou nad Je šovkou kou Pod odivín víín Mikulov M Moravská M Nová Novvá Ves Ves Břeclav v Rožmberk Rožmber m k nad n Vltavou ltavou zařízení Novýý Hrozenkov Hro Fryšták F yštá šták štá ák Zlín Z Židlochovice Žid hovic h e Klobouky Klobouk y u Brna Jablunkov Jablunko b bl v Zub Zubří Vsetín Vsetíín V í Holešov Hole ole Hulín H Krom Kro oměřížž Otrokovice Otro vi vice v ice Kory or čanyy Doln Dolní o Kounice n Nové Novvé Hrady Hrady Kaplice Kaplic aplice ap Frymburk mb b Kojetín Kojetí et Nezamyslice Nezamyslic am amys myslic myslic s e Ivanovice Iva vic ice na na Hané Ha n Ha Rousínov Ro ínov no Zbýšov Zbýšo Oslavany slavany Moravský ra Krumlov um Jemnice mni Valašské Vala la ašské šsk ské Meziř Mezi z říččíí Byst ystřice y ice pod d Hostýnem nem Ostrov O t u Macochy Macochy Brno Frýdlant nad Ostravicí ravicí Frenštát Frenštát pod Radhošt ěm Radhoště Hranické Lou Loučky ky Kelč K Přerov Tova T vačov To Jedovnice do Adamov am Křtinyy Rosice Ro osice sicce Nový Jičín Štramberk Hranice Hran Hranic anice Vyškov V Nám ám ámě měšť nad Oslavou o Velká Byst y řice Dub ub nad Moravou M r 800 Blansko Kuřim K m Velká V á Bíteš Bíte t š teš Příbor Lipník Lip Lipn Lipní ipní ipn pník k nad n d Be na Bečvou vo Poho elice Po o řelic el e Borovany Český Č ský ký Krumlov Krumlo ru v Horní o or Planá ná Strmilov Strm rmilo m Třebíč Stará S rá Ř Říše Slavonice Sla Slavonic avonice avo avon Ledenice ede e emže emž Křře emže Olomouc Konice Knínice Knínic íni e u Boskovic Bo Boskovi c v České & Slovenské republice Stráž Stráž Nežárko rk u nad Nežárkou Třebo ň oň o České Budějovice jo jjov ovic vice Volary Vola ary Letovice to ov Kunštát K št Svitávka štát Svvi ávka á Boskovice oskovic Tišnov no ov ov Stona Ston St nařo v Opatov Telč Jindřich hův Hradec c Bavorov Bavoro B v Vimperk Vi perk erk Odry Potštát Černá Č ná Če á Hora Ho Důvěřuje nám více než Veselí es Veselí í nad na ad d Lužnicí L Lužnic Brušperk Březová nad Svitavou Polná Horní H í Cerekev Cereke ere v Třeš eš šťť Karviná Český Těšín Studénka Fulnek Frýdek-Místek Božejov ože Kamenice Kamen me nad Lipou Liipou Rychvald Orlová Šenov Vratimov Lubojaty Vítkov Šternberk Velké Opatovice Přibyslav iby byyslav Budišov nad Budišovkou Moravský Beroun Uničov Loštice Prostějov j Žirovnice rovnice Nová Včelnice ce Bohumín Hlučín Ostrava Petřvald JJihlava Jihl ihla ihl hla la ava Černovic rn ce rno Černovice Deštn štná Deštná Soběslav ýn n nad ad d Týn Vlta Vlt lttavou Vltavou Protivín Čestice Česti Volyně Vo ě Chýno hýno Chýnov Be yně ně Bechyně Št ěkeň Ště Dolní Benešov Litovel Byst sttřic iice ce e nad ad Pernštejnem em m Što Š Štokyy Kravaře Litultovice Hradec nad Moravicí Úsov Moravská Třebová Svitavy Pelhřimov Pelh mov Nová Cerekev N S im Sezimov Sezimovo tí Ústí an n Planá už nad Lužnicí Sedlice Sedlic ed dliiice d Horaž Hora oraž až a žďovice o ov Sušice Suši ušice uš Břidličná Horní Město Zábřeh Polička Humpolec Hump H ec Červená rv Řečice rotín Borotín Pacov Pac ce ce Lanškroun Mohelnice Hlinsko M sko Milevsko Tábo ábo áb ábor b or Tábor Opava Rýmařov Ždírec nad Doubravou Bystré Mla á Mladá Vožii Vožice Miro rovice ovice Mirovice Horní Benešov Šumperk Bludov Litomyšl Trhová Kamenice Chotěboř Světlá nad Sázavou Mirotice oti Blatná B atná Bla at Štíty Česká Třebová Luže Čechtice Nepo Ne epomuk ovy Nepomuk Kasejovicce ce Kasejovice Chrast Uhelná Příbram Ledeč nad Sázavou Havlíčkův Brod ecc-P čice Sedlec-Pr ezz zn n Březnice Habry Vlašim Zdislavice Příbram Vzdělávání a školicí akce Krnov Hanušovice Bruntál Ústí nad Orlicí Vysoké Mýto Slatiňany Golčův Jeníkov Zruč nad Sázavou Bystřice Rožmitál pod Třemšínem Králíky Letohrad Choceň Chroustovice Chrudim Heřmanův Městec Nerozhovice Ronov nad Doubravou Kácov Neveklov Maršovice Žamberk Dašice Pardubice Město Albrechtice Staré Město pod Sněžníkem Seč Rataje nad Sázavou Netvořice Dobříš Žehušice Bílé Podolí Sázava Hořovice Komárov Přelouč Choltice Červené Pečky Kutná Hora Zásmuky Rokytnice v Orlických horách Kostelec nad Orlicí Holice Sezemice Týnec nad Labem Kouřim Čáslav Jílové u Prahy Mýto Rychnov nad Kněžnou Týniště nad Orlicí Cerhenice Plaňany Kostelec nad Černými Lesy Mnichovice Dobřichovice Rokycany Jeseník Chlumec nad Cidlinou Kolín Říčany Beroun Zlaté Hory Nechanice Hradec Králové Poděbrady Rudná Slabce Zdice Opočno Starý Bydžov Městec Králové Borohrádek Praha Hostivice Pavlíkov Křivoklát Křinec Praktická forma uživatelské podpory Žulová Dobruška Loučeň Milovice Kostelec nad Labem Vidnava Nový Hrádek Nové Město nad Metují Jaroměř Nové Strašecí Javorník Smiřice Velvary Slaný Hrádek Mirošov Náchod Česká Skalice Vysoké Veselí Kopidlno Zlonice Spálené Poříčí Blovice Železnice Slavětín Mšec Radnice Červený Hronov Kostelec Velké Poříčí Jičín Cítoliby Kožlany vice Nová Paka Sobotka Dolní Bousov Mladá Boleslav Mělník Postoloprty Louny Žatec y Komplexní řešení dle potřeb určité agendy Police nad Metují Úpice Libuň Kosmonosy Roudnice nad Labem Libochovice Broumov Trutnov Pilníkov Mnichovo Hradiště Bělá pod Bezdězem Štětí Meziměstí Teplice nad Metují Doksy Dubá Litoměřice Lovosice Terezín Třebenice ce e Zásada Železný Brod Holany Levín Bílina Most ý ec Desná Tanvald Jablonec nad Nisou Stráž Osečná pod Ralskem Zákupy Harrachov Liberec Jablonné v Podještědí Valtice V ce Lanžhot Lanž nž IReSoft, s.r.o. Cejl 62, 602 00 Brno Tel.: +420 543 215 460 www.iresoft.cz prosinec 2013 www.apsscr.cz
Podobné dokumenty
Podzim 2010
Od 21. července jsou pro vás v MAKRO připraveny trvale snížené ceny u základních položek chlazeného vepřového masa.
Společnost MAKRO chce přispět ke zvýšenému
komfortu svých profesionálních zákazní...
15. ervence 2006 - Horní Cerekev
Asertivita jako strategie jednání aneb Jak být v
nedá, protože pak by si člověk vybudoval
spíše agresivní než asertivní komunikační
styl.
Asertivní jednání nás provází již od dětství. Pro někoho je zcela přirozené, jiný si
ho musí osvojit. Já sam...
strana 2
Kraj ký úřad Plzeňského kraje, odbor dopravy, IDO : zzjbr3p
Ministerstvo dopravy ČR, IDO : n75aau3
Minister tvo zemědělství
lOOS: yphaax8
Mini ter tvo životního pro tř dí, odbor tátní správy III, I...
Untitled - sizi.cz
Stručný popis náplně činnosti a zaměření organizace a jejího významu
a působení v rámci EU s pohledem na využitelnost a zapojení TP IŽI
UIC je mezinárodní unie, posláním je podpora železniční dopra...