Číslo: 3/2005

Jednička
Časopis nejen o Praze 1
3/2005
Citybusy !
červen/2005 / distribuce zdarma
pomohou lidem bydlícím v centru ?
Praha ve filmu
– film v Praze
A miliardy v čudu?
strana 4
Chceme parkovat
v garážích,
ne na Václaváku
strana 5
1. máj
na Petříně
strana 6
Stejně
je nejhezčí!
strana 7
Pojede české
zdravotnictví
na červenou?
strana 8
Vlastimil Tlustý
o rovné dani
strana 9
Aktualita
navrženy tak, aby spojovaly rezidenční části, a nesledují turistické „stezky“. „Zavedení minibusů
považuji za výraznou podporu
bydlení v centru. A to je jeden
ze strategických záměrů města,“
zdůrazňuje Dvořák.
Vždyť i v Praze 2 lidé rádi používají autobusy střední velikosti
– tzv. midibusy – aby se dostali
k jednotlivým klinikám Všeobecné fakultní nemocnice.
2 trasy – minibusem za pár minut po centru
Citybusy pomohou
lidem bydlícím v centru
Každý den chodí paní Jana Svatošová navštěvovat svou dceru.
Vyráží z Uhelného trhu a musí se dostat až k obchodnímu
domu Kotva. Ona tedy chodit už moc nemůže, je jí 78 let a má
problémy s kyčlí. A tak buď několikrát přesedá z tramvaje na
tramvaj, nebo nekonečně dlouho zajíždí a vyjíždí po schodech
z metra. Řešením nejen pro ni by mohl být minibus.
Již v roce 1996 přitom Dopravní podnik přemýšlel nad tím, jak
dopravní obslužnost v historickém centru Prahy zlepšit. A když
zastupitel Filip Dvořák viděl, jak
skvěle fungují malé ekologické
autobusy v evropských velkoměstech, rozhodl se navrhnout
řešení. Požádal o spolupráci dopravní fakultu ČVUT, která také
sídlí na území Prahy 1, a výsledkem je studie možnosti zavedení
malých ekobusů do historického
jádra města Prahy.
Pohyb po centru
je pro občany nekomfortní
Dva mladí inženýři zjistili, že
v památkově chráněném území je to s dopravní obslužností
opravdu na štíru. Zastávky jsou
od sebe někdy skoro půl kilometru daleko. Přitom je to navíc
nejnavštěvovanější část hlavního města i republiky.
„V této oblasti je mnoho objektů,
které slouží jak rezidentům, tak
návštěvníkům. Proto navrhujeme
2
Jednička / červen 2005
zlepšení dopravní obslužnosti zřízením dvou tras citybusů v pravobřežní části Prahy 1,“ píší inženýři
ve své studii. Trasy by se měly
protínat na Mariánském náměstí.
Trasy minibusů v centru Prahy by
měly navazovat na stávající síť
hromadné dopravy a doplňovat ji
v místech nedostatečně obsloužených. Klíčovou částí studie je
tak návrh možných tras minibusů
po Praze 1. O tomto návrhu se
bude dále diskutovat s místními
obyvateli.
Na obou trasách by měly být dva
druhy zastávek. Asi třicet pravidelných. Na těch by citybus zastavil vždy. Každá z nich by byla
vybavena jízdním řádem a dopravními informacemi. „Pro snížení nákladů a kvůli památkově
chráněné zóně doporučujeme
využít sloupy veřejného osvětlení,“ píší odborníci na dopravu.
Vzniknout by mohly také zastávky na znamení.
Občané pozvaní k diskuzi
Rychlé a levné řešení
Filip Dvořák upozorňuje především na možnou rychlost zavedení této doplňkové dopravy. „Nemusí se nic kopat ani přestavovat.
Stačí jen nakoupit minibusy a lidé se mohou vozit. Je to rychlé
a operativní řešení, které nevyžaduje téměř žádné stavební zásahy do komunikací. V ničem také
nebrání úvahám o možnosti rozšíření tramvajových tratí v centru.
Ale není sporu o tom, že na případnou první tramvajovou trať si
počkáme nejméně 5 let.
Ne pro turisty, ale pro místní
Minibusy by měly sloužit především obyvatelům naší městské části a lidem zaměstnaným
v centru. Právě proto jsou trasy
Cílem je usnadnění života v centru Prahy. „Je to myšlenka – nápad
vycházející z mé dokonalé znalosti problematiky života v centru
Prahy a výtečných zkušeností
jiných evropských měst, jejichž
centra mají obdobné problémy
jako Praha. Chci tímto nastartovat diskuzi, zda se obyvatelům
tento nápad líbí, zda by byly minibusy doplňkem, který jim usnadní
každodenní život. Samozřejmě
uvažuji jen o takovém dopravním
prostředku, který bude vybaven
motorem na ekologické palivo
a nezhorší již tak tíživou imisní situaci v centru,“ dodává Dvořák.
Po Římu také Praha
Praha by si vždy měla brát
příklad ze zemí, kde jsou lidé
Aktuality
Náš návrh k diskuzi
se službami spokojeni.
A trochu se po nich třeba
i opičit. Například v Římě
si malé elektrobusy nemohou vynachválit. Mají
zde zřízené tři linky, které
obsluhuje 43 elektrobusů.
Za rok převezou průměrně pět milionů lidí. Podle
Cristiani Pazienti z římského informačního centra přitom v loňském roce
navštívilo Řím 6 299 218
turistů. Ani ti však elektrobusy nezahltí, a tak je
mohou vyyužívat hlavně
Římané. Turistů do Prahy
přijíždí zhruba polovina.
Je to sedmé nejnavštěvovanější město na světě,
a proto by si citybusy její
obyvatelé třeba také zasloužili.
Minibusy se osvědčily i ve Francii
Rok uvedení do provozu
2001
Město
Bordeaux
• doprava v centru města
• 15minutová jízda
od 7 do 20 hodin
pondělí až sobota
• stejná struktura jízného jako městské linky
• zastavení mezi standardními
zastávkami na žádost cestujících
La
Rochelle
• doprava v centru města
a v okolí univerzity
• 20minutová jízda
od 8 do 20.30 hodin
pondělí až sobota
zdarma pro uživatele parkovišť
• stejná struktura jízného jako
městské linky, zdarma pro
uživatele záchytných parkovišť
• zastavení mezi standardními
zastávkami na žádost cestujících
Toulouse
• doprava v centru města
• 12minutová jízda
od 9 do 19 hodin
pondělí až sobota
• zdarma
• zastavení mezi standardními
zastávkami na žádost cestujících
6 míst k sezení, 12 míst k stání
2003
6 míst k sezení, 12 míst k stání
2003
6 míst k sezení, 12 míst k stání
(ver)
Jednička / červen 2005
3
Téma
chvíli několikanásobně zvýší.
O případech, kdy státní úředníci sledují vyloženě osobní prospěch, se mi nechce mluvit.
A to vše dohromady je trochu
nebezpečné …
Praha ve filmu – film v Praze
A miliardy v čudu?
V Praze se ročně natočí 4 velkofilmy hollywoodského
formátu, desítky menších a TV filmů a stovky reklam pro
celý svět. Atraktivita prostředí zejména historického centra
si samozřejmě občas vybere daň v podobě krátkodobých
uzavření některých ulic, nočního svícení a záboru
parkovacích míst.
Praha 1 od filmařů získala v loňském roce 2 430 000 korun. Všechny tyto peníze se podle starosty Vladimíra Vihana investují do
rekultivace veřejných prostranství. Jen na úpravu Peterského
náměstí však bude potřeba 18
milionů, takže více peněz za
natáčení by rozhodně neškodilo.
Místní si na natáčení už zvykli.
Ostatně mají-li případné výhrady, mohou se obrátit na Asociaci producentů v audiovizi. Její
místopředseda Filip Sirový nám
poskytl velice zajímavý rozhovor
o tom, proč se v centru Prahy
točí stále méně.
Máte představu, kolik peněz
Praha, resp. Praha 1 získává?
Řádově jsou to miliony, město je,
pokud vím, využívá ke zlepšení
životních podmínek. Ale mnohem
výrazněji vynikne tento přínos,
převedeme-li jej do oblasti PR,
tedy lidově řečeno propagace
Prahy v zahraničí. Filmaři tak obrovsky podporují obec i turistické
destinace, které samy vynakláda-
4
Jednička / červen 2005
jí na propagaci stamiliony. Díky
našim partnerům (a jejich penězům) se objevuje v nejslavnějších
filmech město jako Praha, nikoli
kulisa. Píše se o ní v odborných
i populárních časopisech, objevuje se snad ve všech světových
denících. Bez nadsázky tvrdím,
že tu natáčela každá filmová
hvězda první velikosti. A celebrity si samozřejmě zážitky z Prahy
nenechají pro sebe.
Proč se o tom u nás zase tolik neví?
Těžko říct … Starostové evropských metropolí zvou producenty do měst zadarmo a snaží se
přijít s nabídkami, aby byli pro
ně ještě zajímavější. U nás je
to takové kroucení zápěstí, abychom příslušné české úředníky
o přínosu filmu přesvědčili.
Situaci sice často pochopí, ale
pro konkrétní kroky jsou bezradní. Nemluvě o tom, že v některých případech zkrachuje
projekt na tom, že česká strana
proti dohodě sumu na poslední
V čem?
Filmařina je tzv. „return business“. V okamžiku, kdy klienta
ztratíte, je to navždy. Nabídka
z nových zemích EU je silná
konkurence. Například Maďarsko producentům zlevňuje natáčení formou 20% vratné daně.
I další služby jsou v nových zemích dostupnější.
U nás necítíte podporu tak významné komodity?
Necítíme a zdá se nám už skoro
nemožné přesvědčit státní úředníky, včetně ministra financí, abychom přestali – my všichni – vyhazovat miliardy z okna. Potřebovali
bychom především objektivní studii, která by tato tvrzení prokázala. Uvedu aspoň jeden konkrétní
příklad: Od začátku roku se potýkáme s problémem DPH, kterou
musí nově producenti u nás platit. Ve všech zemích EU je výklad
příslušného zákona takový, že se
jedná o vývoz do zahraničí a DPH
se tudíž platit nemusí. Jen u nás
ano, vláda, resp. ministr Sobotka,
na tom trvá. Toto specificky české
opatření má minimální přínos pro
stát, zato zhoubný vliv na výrobu
zahraničních filmů. V poslední
době mj. došlo ke zrušení dvou
zakázek hollywoodských produkcí v hodnotě 450 milionů korun
a dokonce producenti, kteří měli
u nás roztočené filmy, se octli na
pokraji bankrotu. Přitom filmový
průmysl představuje pro českou
ekonomii roční obrat kolem 6
miliard korun a zaměstnává cca
15 000 lidí. Přínos, v našem případě paradoxně ztrátu pro hotely,
restaurace a další sekundární zařízení si ani netroufám odhadnout.
Mohla by je ale vyčíslit výše zmíněná studie. Cítíme bezmoc, když
nemůžeme přesvědčit úředníky,
aby umožnili českým subjektům
(včetně státu) zisk a za zahraniční peníze podpořili pozitivní obraz
Prahy v zahraničí …
Jan Hovorka
Chceme parkovat v garážích, ne na Václaváku
„Máme jednu výhodu. Již léta
funguje v Praze 1 zóna placeného stání. Řidiči sice například
rezidentní parkovací zóny málo
respektují, ale my alespoň přesně víme, kolik je kde potřeba
parkovacích míst. A kapacitně to
rozdělení vyhovuje,“ říká Bürgermeister.
Ten už žije vidinou toho, až se
budou oranžové a zelené zóny
ve velkém počtu rušit. Například
na náměstí Republiky se už začaly stavět velké veřejné garáže.
Jakmile budou hotovy, uvolní se
od zaparkovaných aut ulice Revoluční, Hybernská, Petrská, Králodvorská a další uličky v okruhu
tří set metrů. „Parkovací zóny pak
předěláme na městský prostor,
zlikvidujeme je bez náhrady,“ vysvětluje Bürgermeister.
Hned potom se bude moci přistoupit k dalšímu důležitému kroku v dopravě v centru. Auta jezdí
do zapadlých uliček hlavně proto,
že hledají místa k zaparkování.
To by měly garáže částečně vyřešit. Přínosem by byla také změna
legislativy. Řidiči si totiž dělají, co
se jim zlíbí. A policie na ně ne-
může. „Nechápu, proč parlament
ještě změnu zákona, kterou jim
Praha už osm let vnucuje, nepřijal. Teď může majitel vozu říct, že
neví, kdo auto v době přestupku
řídil, a my máme smůlu,“ kroutí
hlavou náměstek.
Přestupky by se podle něj měly
řešit jako jízda na černo v tramvaji. Člověk nemusí ani k soudu. Ale
když nezaplatí, soudce jednou
bouchne kladívkem a viníkovi se
částka strhne z účtu. „Mohlo by
se to dostat třeba i do stejného
režimu jako nedoplatky daní, takže by to strhával berňák. Ve světě
taková pravidla existují,“ připomíná předseda pražské ODS.
Nejvíce se těší, že se podaří vystavět velké garáže za obchodním domem Tesco ve Spálené, případně i velký parkhouse
na Národní. Pak by totiž mohla
vzniknout nová pěší zóna. Aut
už je v Praze totiž opravdu moc.
Po nábřežích jich denně projede
okolo 40 tisíc, po magistrále pak
více než 85 tisíc. Jakmile vznikne
alespoň část městského okruhu,
bude se veškerá doprava lépe
omezovat.
„Zjednosměrníme nábřeží a tak
do sedmi let snad už ten okruh
bude, takže musíme připravit další projekty. Plán na úpravu magistrály by měl být hotov do dvou
let. Proto řešíme prodloužení
Opletalky a přestavbu okolí Masarykova nádraží. Dva roky utečou jako voda. A když budeme
mít projekty, můžeme za pět let
začít stavět. Hlavně aby se nám
podařilo prosadit výstavbu mostu
na pražském okruhu v Suchdole,“
doufá Bürgermeister.
(ver)
Doprava
Náměstek primátora Jan Bürgermeister se těší, až
se v centru Prahy budou rozšiřovat chodníky a sázet
další stromy. A auta už nebudou parkovat, kde se jim
zlíbí. Utopie? Ne. Jen všichni doufáme, že se podaří
dotáhnout do konce všechny projekty podzemních
garáží v historickém jádru hlavního města.
Kde budou další veřejné garáže?
Náměstí republiky – letos se začíná stavět.
Václavské náměstí – je hotova úvodní studie. Stavět se může až při přestavbě magistrály. Nelze dvakrát
rozkopat náměstí.
Klárov – dokumentace je ve fázi před vydáním územního rozhodnutí. Problémem jsou náklady na
archeologický průzkum. Pak by se mohlo zakázat parkování na povrchu pro vládní distrikt ve Valdštejnské,
na Malostranském náměstí a v okolí. Výrazně by se tak zkli dnilo Valdštejnské a Malostranské náměstí.
Vladislavova – garáže vzniknou v rámci bytového a administrativního komplexu, který se začne brzy
stavět.
Národní třída – na volné parcele by mohl vzniknout nadzemní parkhouse – jako stavba na 10–15 let, než
se podaří zavřít centrum pro auta. Jsou hotovy podklady, probíhají bouřlivé diskuze.
Anketa: Jaký je Váš názor na to, že jsou poslanecké byty umístěny v historickém centru Prahy?
Miroslava Němcová (ODS):
Myslím si, že je to naprosto v pořádku. Nezdá se mi, že poslanec
je jiný obyvatel Prahy. A jestliže
je ta část města nějakým způsobem obydlená – ten člověk tam
ráno chodí nakupovat do potravin a večer zajde do nějaké hospůdky – je to, jako by tak činili ti
normální obyvatelé. Mně se naprosto nelíbí dělení na poslance
a neposlance. Takže si myslím,
že je naprosto v pořádku, když
tam poslanci bydlí.
Petr Nečas (ODS):
Jeden dům je v historickém centru
Prahy, ale drtivá většina mimopražských poslanců bydlí někde jinde.
Například já v Modřanech, takže
tím Pražáky snad nijak neuzurpuji.
Walter Bartoš (ODS):
Poslanecké byty podle mého
názoru mohou být v historickém
centru Prahy. Myslím si, že to ničemu neškodí. Koneckonců, ta
budova je velmi pěkně spravená,
stát do ní investoval spoustu peněz, takže se tím centrum Prahy
dostává jakoby do lepšího světla.
František Bublan
(nezávislý, navržený ČSSD):
Jééé, tak to já nevím, já jsem nikdy na takový poslanecký byt ani
nepomyslel. Prostě asi se využila nějaká příležitost, že to patřilo
státu nebo to patřilo Sněmovně.
Tak má to asi svoji výhodu, že je
to blízko někde tady kolem toho
centra dění. Možná je to nevýhoda, že se tady nedá zaparkovat
autem. Většina těch podnikatelů
se stěhuje za Prahu do těch satelitů. Že jo?
Lenka Nedbálková
Jednička / červen 2005
5
Oslavy
????????
????????????
1. máj na Petříně
6
Jednička / červen 2005
Stejně je nejhezčí !
Je studentkou práv, pochází
z Jihlavy a tvrdí, že je zatížená
na Prahu 1. Asi i proto hned po
soutěži vyrazila na procházku
– Václavák, Karlův most, Praha…
Moc času na to ostatně nemá.
Studuje práva a ekonomii (té dá
zřejmě přednost) a z oso bních
zájmů převažuje charita – kam
ji směřuje? Neprozradí. Charitní
pomoc je diskrétní záležitost.
Zúčastnila jste se 1. ročníku
soutěže Česká Miss. Cítíte, že
došlo ke změně v této oblasti,
že dosud pořádané soutěže už
musely dostat novou injekci?
Určitě musím říct, že v této soutěži jsem byla velice překvapená
– a to jsem jich pár prošla! I když
pominu ten pro mne úspěšný závěr, musím říct, že mi organizace a vůbec pojetí soutěže strašně sedlo. Míša Maláčová měla
úžasnou vizi, která se jí dokonale
splnila. Produkce a celý štáb se
o nás vzorně starali, bylo to velice profesionální a soutěži nemohu vytknout vlastně vůbec nic.
A to dokážu případné výhrady
říct pěkně od plic!
Jedním ze zpestření je i to, že
soutěž nekončí vyhlášením
vítězek. Bude pokračovat školením účastnic,
kontinuální péčí a pomocí … Napadlo mne,
že vy to ale zas tolik
nepotřebujete. Jste
výrazně samostatný typ?
Určitě se najdou
věci, se kterými
se ráda seznámím.
Dostaly jsme například roční průkaz
do golfového klubu – sice mě golf
nikdy moc nebral,
je to trochu pasivní
sport, ale ráda se
ho naučím. Kdysi
jsem hrála tenis, teď
jsme dostaly trenéra a hodiny a já si
své začátky ráda
připomenu.
Také
máme poukázky na
jazykové kurzy, kromě angličtiny, se kterou nemám problém,
začnu s druhým jazykem. Jsem ráda, že
tyto výhry nejsou
vhodné k pověše-
Osobnost
ZUZANA ŠTĚPANOVSKÁ byla neoficiálně, podle
poroty, nejkrásnější. Diváci ji v 1. ročníku soutěže
Česká Miss přisoudili místo druhé – 1. vicemiss.
ní na zeď, ale opravdu vám dál
pomáhají.
Zúčastnila jste se řady soutěží – co vás nalákalo právě na
Českou Miss?
Především to byla Míša Maláčová, organizátorka a duše soutěže. Když jsem se dozvěděla, že
právě ona je pořadatelkou soutěže, byla to pro mne záruka, že
to bude originální a vysoce profesionální.
Máte přítele, manžela, osobní
vztah?
Mám.
Vydrží?
Vydrží. Přítel je trochu starší
a mou situaci chápe. Sám je
taky dost pracovně vytížený,
takže se vzájemně tolerujeme
a žijeme v pohodě.
Zuzana Štěpanovská má přesnou představu o budoucnosti.
Spolupracuje se skvělými návrháři, na soutěži se například
seznámila s Helenou Mertlovou.
Na otázku, zda se těší na „velký
svět“ vtipně odpověděla: A co to
vlastně je, ten velký svět? Slavná
jako Eva Herzigová být netouží
– jejím vzorem je Tereza Maxová.
A to o něčem svědčí …
Jan Hovorka
Jednička / červen 2005
7
Zdravotnctví
Poslankyně Talmanová tedy
alespoň veřejně požádala vládu,
aby nečinila další kroky, které
by krizi ve zdravotnictví ještě
prohloubily. Emmerová těžko
její žádosti vyhoví. Nadále bude
propagovat vizi zestátněného
zdravotnictví a činit podivné
a netransparentní kroky a rozhodnutí, které jsou silně ovlivněny jejími osobními zájmy.
Pojede české
zdravotnictví
na červenou?
Česká vláda teď stojí a padá
s hlasy komunistů. To by se
mohlo odrazit i na vývoji krize
ve zdravotnictví. Ministryně
tohoto resortu Milada
Emmerová se přiznala, že
vítá vládu, kterou drží u moci
komunisté, protože ti podporují
její koncepci zdravotnictví.
Emmerová prosazuje, aby bylo
zdravotnictví pojímáno jako
veřejná služba. ODS naopak
chce, aby se řídilo zákony trhu.
Na 42. schůzi Sněmovny
byl na popud poslankyně
Lucie Talmanové (ODS)
projednáván bod s názvem
Informace vlády o stavu českého zdravotnictví a o termínu předložení koncepce zdravotnictví.. Ministryně Emmerová
předložila Sněmovně písemný
materiál o 32 stranách skládající
se ze dvou částí – bohužel ani
jedna neodpovídala zadání tak,
jak ho definoval název. Emmerová se vymlouvá, že poslanci materiál dostatečně neprostudovali,
a proto byl kritizován. Debata
skončila bez usnesení. Koncepce zdravotnictví se zřejmě v nejbližší době nedočkáme.
8
Jednička / červen 2005
V březnu letošního roku nás šokovala zpráva, že českým nemocnicím chybí noradrenalin
– lék, který zachraňuje životy
pacientů ve vážném stavu, kdy
selhávají životní funkce. Měla by
ho mít traumacentra, resuscitační oddělení a další, ale nemají ho
téměř nikde. Výrobcem léku je
farmaceutická skupina Zentiva,
která má dominantní postavení
na českém i slovenském trhu
a právě syn Emmerové zde pra-
cuje jako manažer. Zentiva sdělila, že v současné době nelze
lék distribuovat, protože firma,
která dodávala vstupní substanci látky pro výrobu noradrenalinu, loni v říjnu oznámila ukončení výroby. Zentiva následně
zahájila kroky k registraci nové
substance a dodavatelská firma
ji dodala až v březnu. Další léky
dostali distributoři až 30. března. Až do té doby musely nemocnice léky nahrazovat jinými
dvěma preparáty, které ale zdaleka nemají takové účinky jako
noradrenalin. Mluvčí Zentivy
řekla, že ministerstvo zdravotnictví bylo o akutním nedostatku
tohoto léku informováno už 10.
ledna. Ministerstvo argumentuje tím, že z dopisu nevyplývalo,
že situace může být tak vážná,
proto nepodniklo žádné kroky
k řešení celého problému. Celé
to vypadá jako chyba v komunikaci mezi Zentivou a ministerstvem či mezi matkou s synem.
Vinu hází jeden na druhého. Ať
už to zavinil kdokoliv, tak způsobil velké potíže a v několika nemocnicích musely být odloženy
závažné operace.
Dalším „citovým“ problémem Emmerové je snaha
otevřít nové centrum pro
transplantaci jater ve Fakultní nemocnici Motol. Nedoporučila to Česká transplantační
společnost ani odborná komise
ministerstva zdravotnictví, protože transplantace jater se
provádí v Institutu klinické
a experimentální medicíny.
Otevření nového centra by
podle
Lucie Talmanové
vedlo k soutěži o limitované
nenahraditelné zdroje, ke
ztížení podmínek činnosti
IKEMu a v neposlední řadě
ke zvýšení nákladů. Zajímavý je fakt, že Emmerová je
členkou dozorčí rady Fakultní nemocnice Motol. Je
proto zjevné, že nejednala
na základě racionálního
zvážení situace …
Lenka Nedbálková
Vaší parketou jako stínového ministra financí
je rovná daň. Vaši kritici tvrdí, že přinese výhody
jen bohatým …
Sociální demokracie je v zoufalé
situaci, není schopna se domluvit. Její program připomíná spíše
usnesení ze sjezdů zkostnatělých
politických stran. Najdete v něm
spoustu vzletných frází, ale jak
a kde ušetřit, už se nedozvíte.
Sociální demokracie říká, že
chystá ještě větší úlevu na daních, ale konkrétně jakou, už
nedodají. Její kroky jsou ve stylu „když já nemám nic, ať aspoň
chcípne sousedovi koza“. Současná daň z příjmu je jen těžce
vypočitatelná; nikdo přesně neví,
kolik kdo na daních vlastně zaplatí. Nejnižší sazba daně z příjmu je přitom 15 % s odpočitatelnou položkou 38 000 Kč ročně.
ODS navrhuje rovnou 15 % daň
a zvýšení odpočitatelné položky
nejméně na 48 000 Kč ročně. Zároveň chceme reformovat i další
systémy, např. penzijní pojištění,
stavební spoření atd. Chceme
dosáhnout toho, aby se přestalo vyplácet své příjmy zatajovat.
Rovná daň má své klady i zápory, to jsme nikdy nezatajovali.
Celkově ale klady převažují – to
je fakt, který je stále zřetelnější.
Co tedy přinese rovná daň občanovi?
Teze první: Zaměstnancům
i živnostníkům přinese vyšší příjmy, tedy více peněz v peněžence. A to všem příjmovým a sociálním skupinám bez výjimky.
Nízkým příjmovým skupinám
přinesou zvýšené odpočitatelné
položky (jak na dospělého, tak
na dítě) nulové zdanění. A nula
je vždy menší než 12 %, které
navrhuje ČSSD. Střední příjmové kategorie pocítí nízké zdanění jednak díky zvýšeným odpočitatelným položkám, jednak
díky 15% sazbě. U vyšších příjmových skupin hraje hlavní roli
nízká 15% sazba, do efektivního
zdanění se ale i u této skupiny
promítne konstanta odpočitatelné položky.
Teze druhá: Odstraněním daňové progrese motivuje rovná
daň každého občana, aby si více
vydělával. Aktivita už není bržděna úvahou, o kolik více bude
třeba odvést státu; uplatňuje se
základní, v dnešním systému
ovšem neplatná rovnice: více
práce = více peněz. Mimochodem, všechny protinávrhy, které
se dnes v ČR objevují, obsahují
podstatné zvýšení daňové progrese, nikoliv její odstranění.
Teze třetí: Rovná daň přináší jednoduché daňové přiznání. Součástí systému rovné daně je vypuštění
značného množství odpočitatelných položek. Některé z nich přitom
budou nahrazeny čistými státními
příspěvky, tak jako známe napří-
klad státní příspěvek u stavebního
spoření či penzijního připojištění.
Teze čtvrtá: Je třeba korektně
říci, že rovná daň povede k vyšším cenám u zboží a služeb, které se přesunou z 5% do 15% sazby DPH. Na druhé straně ovšem
sníží ceny těch, které se přesunou z 19% do 15% sazby. Přitom
je mylné se domnívat, že všechny tzv. choulostivé položky jsou
dnes v 5% sazbě. Řada těchto
položek, jako např. teplo domácností, má být po skončení výjimky
zařazena do 19% sazby. Rovná
daň je tedy způsob, jak zvýšení
cen alespoň částečně eliminovat.
Politika
Vlastimil Tlustý o rovné dani
Teze pátá: Rovná daň znamená nižší nezaměstnanost, nižší
strach ze ztráty zaměstnání, vyšší hospodářský růst. Není třeba
zdůrazňovat, že vyšší ekonomický růst přináší i rychlejší zlepšení
životní úrovně každého občana.
Lenka Nedbálková
Pozor, maraton!
V neděli 22. května se v ulicích Prahy běžel
maraton. Tato velká a úspěšná sportovní
akce však částečně omezila život lidí v historickém centru hlavního města. A tak se
zastupitelé Láryš, Dvořák a Bureš rozhodli,
že požádají organizátory maratonu o větší
informování obyvatel Prahy 1.
Povedlo se! Vy jste tak mohli dostat do poštovních schránek letáčky s přesným vymezením tras maratonu a uzavírkami ulic.
Den před závodem jste navíc mohli najít aktuální upozornění také na
hlavních dveřích domů.
Jednička / červen 2005
9
Rozhovor
desátejch let jsem se jednou na
Kampě potkal s takovou razantní
partičkou. Zachránilo mě nakonec to, že ta holka, co šla s tou
partou, mě poznala a zakřičela:
„…Nechte ho bejt, to je ten Černoch – zpěvák“.
Karel Černoch:
Malá Strana už
přestala dřímat
Žijete v centru města. V Praze 1
jste se přímo narodil?
Narodil jsem se v Praze 5, kde
jsem prožil celé mládí, pak jsem
se stěhoval za babičkou na Prahu 4, potom na Prahu 2. Nakonec
jsem ale zakotvil na Malé Straně,
což jsem si vždycky přál. Jako
kluci jsme totiž chodili na Petřín
a do Kinské zahrady, a to jsem
miloval. Malá Strana mi vždy připadala taková osobitá. Už jsem
tady jedenadvacet let. Obyvatelé
Malé Strany jsou velmi osobitý
„národ“. I když se to tu za posledních deset let hodně změnilo. Přestal jsem žít v té dřímající
městské části. Z původních několika hospůdek se stala nepřehledná změť všemožných podniků, pizzerií a restaurací, a když
jdete ven po desáté večer, tak je
to tu občas jako divokej západ.
Bojíte se?
No, už jsem tu zažil leccos. Čtyřikrát mi vykradli auto a každou
chvíli se tu objeví nějakej vandal, kterýmu třeba vadí nějaké
to zrcátko nebo se mu zachce
malovat klíčem na kapotu. Chodím v noci venčit našeho psa
a to si občas člověk taky něco
zažije. Několikrát už se schylovalo k „ostrý výměně názorů“. Tak
jsem začal chodit s „něčím“ na
obranu, protože jsem měl docela strach. Třeba na konci deva-
10
Jednička / červen 2005
Takže vám nic neudělali?
No, já jsem byl asi dost razantní. Oni si dělali nejdřív legraci
ze psa, vrčeli na něj a štěkali.
Pak chtěli cigára. Já jsem zrovna kouřil, takže věděli, že je asi
mám. Když jsem jim odpověděl,
že jim nic nedám, tak začali mít
kecy a málem došlo ke střetu.
Není to nic příjemnýho. Člověk
se s tím asi může setkat kdykoliv a kdekoliv jinde. Ale Kampa
a celý břeh Vltavy na naší straně,
to je takový pásmo, ve kterým
proudí spousta lidí i v noci. A to
samozřejmě svádí některý chytráky tropit hovadiny.
Takže chodíte ozbrojený?
Jak kdy. Někdy na to zapomenu,
ale pak kolikrát na procházce
zjistím, že musí bejt člověk pořád
ve střehu.
Otázka je ovšem, zda byste dokázal, kdyby se něco dělo ...?
No – asi bych to nejdřív řešil mírumilovně.Problém je, že s přibývajícím věkem vám začíná vadit
spousta těch, kteří se chovají
nepřístojně. Jako malej kluk jsem
se vždycky smál, když nás nějakej dědek okřikoval. A my jsme
ho vždycky poslali někam. A teď
se tak občas začínám projevovat
i já. Nevím, proč to je, ale vadí
mě, když tady u nás projíždí auto
velkou rychlostí a dokonce v protisměru. V tu chvíli jsem mu schopen vlézt do cesty a říct: „Co blbneš, co to tu vyvádíš, tady u nás
se jezdí jinak!“ A hned je pak hádka. On mi řekne, že jsem debil, já
mu řeknu, aby se na debila podíval do svýho zrcátka a už to jede...
Pak mi taky vadí, že spousta lidí
si tady ten kout Prahy občas plete
se záchodem. Je to tu samý park,
stromy, Čertovka, nábřeží, a když
pak vylezou z těch hospod, tak se
cestou domů „uvolní“ právě tady
u nás. Soustřeďuje se tady hodně
lidí. Na Čarodějnice se tady přes
Kampu nedá málem projít.
A v dílně byste podnikal co?
Jste kutil?
Já jsem takový zvláštní kutil. Když
mám chuť a čas, tak se bavím
vytvářením takových podivných
objektů. Je mi prostě líto toho, co
lidi občas vyhodí. Dělám si takový zvláštní kombinovaný obrazy.
Mimochodem, žije tady spousta výtvarníků, fotografů, herců
a literátů, které často potkávám.
Kousek od nás je i litografická
dílna, kde se všichni pravidelně
potkávají. Někteří kamarádi mají
skvělý ateliéry. Takový bych chtěl
získat, hlavně aby se tam nemuselo uklízet.
Zažil jste za normalizace na
vlastní kůži, jaké to je být zakázaný ...?
Za totality byly zákazy v muzikantský sféře velmi častým jevem. Těm straníkům vadilo pořád
něco. Jednou jsem měl v textu
písničky „nejdřív nejstarší si přál,
dej mi zámek, ať jsem král, druhý boháčem chtěl být, třetí tisíc
dívek mít“. Oni se strašně pohoršovali, proč se používá zrovna
toto slovní spojení. „To chcete
vybízet naši mládež k promiskuitě soudruhu, aby přáním každého mladého muže bylo tisíc
dívek?“ ptali se. Já jsem říkal, já
nevím, já to nepsal. Museli jsme
to tedy nakonec změnit na „mnoho dívek“, „... protože, to je přeci
jenom méně než tisíc, soudruhu!“
Když jsem točil desku „Letiště“,
tak na obálce byla letištní plocha
a uprostřed takový červenobílý
domeček se stožárem a větrným
pytlem. Kamarád malíř Petr Sís
ho namaloval nafouknutý větrem
zleva doprava. Komisi to přišlo
ideologicky závadný. Chtěli na
nás, aby to bylo s větrem zprava
doleva nebo raději nechat bezvětří. Byla to šílená doba.
Vy dnes někdy máte chuť někomu něco zakázat?
Zakázat, já? Zakázat můžete lecos, ale hodně mi vadí takový ty
profese, ve kterých jsou lidi školený, aby měli to akční jednání,
ta unáhlená rozhodnutí a vše se
hned řeší promptně. Jirka Wimmer často v našem představení
používal takovej výraz ze svých
studií, kdy vzpomínal na jedno-
Po té nehodě se prý bojíte řídit.
Jak cestujete po centru?
Já? Cha, cha, řídím rád a často.
Vidíte, to je zase ten bulvár. To
je přece blbost. Musím jezdit
a samozřejmě i po centru, protože většinou něco vozím. Někdy
sice riskuju botičku nebo odtah,
ale já ty věci tramvají neodvezu,
obzvlášť když mám kytaru a potřebuju jezdit celý den.
Loni se o vás hodně psalo v souvislosti s tragickou nehodou.
Jaký máte vztah k bulváru?
Bulvár by mě nevadil, kdyby se
vyjadřoval v mezích společenské
výchovy. Když píšu o nějakém
ministrovi, který se jmenuje Josef
Vokurka, neměl by to být jenom
ten Vokurka. Tak můžou nazývat
možná delikventy. Já jsem na to
dost háklivej a vadí mi to. Já sám
Takže znáte všechny uličky
a zkratky?
No jasně, ale bohužel už je znají skoro všichni, takže tam se
vždycky stejně nakonec potkáme. Tramvají občas přejedu večer most od Národního divadla,
když je zima a nechce se mi jít
pěšky. Už si ale vždy štípu lístek,
protože jednou jsem revizorovi
unikal s odřenejma ušima a ne-
Perličky z poslanecké sněmovny
Nechtěla platit?
Ale nejsou to jen urážky a absence, co brzdí jednání Sněmovny. Chápu, že
jednotlivé politické strany už z principu spolu bojovat musí. Ale dělat dusno za každou cenu, už mi připadne trochu jako profanace této instituce.
Na 37. schůzi Poslanecké sněmovny se snažila poslankyně Lucie Talmanová
z ODS interpelovat ministryni zdravotnictví Miladu Emmerovou ve věci způsobu varování před chemickým útokem. Emmerová ironickým tónem odvětila, že
si přeje dostat interpelaci písemně, protože artikulace poslankyně Talmanové
není zřetelná a nebylo jí dostatečně rozumět. Bylo zřejmé, že ministryně Emmerová jen není dobře naladěná. Mohl být důvodem její rozladěnosti konflikt
s ušním lékařem, který jí odmítl „vyšplíchnout uši“ poté, co odmítla zaplatit
hotově?
Je libo sumo či karate?
bylo to nijak příjemný. Taky už
mám po té bouračce trochu problém s kolenem, tak mi ta chůze
nedělá moc dobře.
Co tedy myslíte, že by dopravě
v centru pomohlo?
Pomoc by mohly zajistit třeba malý
elektrobusy, co jsou vidět v cizině.
Hlavně by sem neměli jezdit lidi,
co neznají dopravu v Praze a ubírají tak i parkovací místa.
Rozhovor
mám jméno, ve kterým je ještě
další význam, a tak bych se ani
moc nedivil, kdyby jim do těch
bulvárních redakcí jednou vletěla
nějaká černošská menšina a razantně se jich „dotázala“, proč si
je berou do úst? I bulvární zprávy
jde psát s určitou slušností. Ať si
pomlouvají, ale vadí mi ten způsob podání. Chybí mi u nich jistá
mravnost. I když asi teď vypadám
jako snílek, když to tady říkám.
Studoval jste střední výtvarnou
školu. Neláká vás si přivydělávat i v tomto oboru?
Jako Karel Gott nebo František
Čech? Ne, necítím se jako malíř,
kterej maluje, aby pak svoje díla
prodal. Baví mě to, co dělám.
Možná, kdybych měl hodně zbytečnejch peněz, tak bych si kupoval obrazy. Přitom mám rád hlavně moderní umění. Nebo z klasiků se mi hodně líbil a dodnes líbí
Salvator Dalí. Těch jmen bych
tady mohl jmenovat víc.
Takže vaší obživou je pouze
muzika?
Ano, mám rád zpěv, mám rád
muziku a všechno, co k ní patří. A rád věci produkuju ve svojí
agentuře. To je moje obživa.
Veronika Vránová
K + K mají nejvíc A (absence)
Bezpartajní poslankyně za KSČM teprve čtyřiadvacetiletá Kateřina Konečná během dvou a půlroční
poslanecké kariéry nehlasovala cca 1830krát. Není
se čemu divit, vždyť tráví spoustu času studiem na
vysoké škole. I tak je obdivuhodné, že občas zaskočí
do práce.
Další hvězdou absencí je starý známý „politický
turista Petr Kott, v současné době člen poslaneckého klubu US – DEU. „Urval“ se z přibližně 2040
hlasování. Ale snažme se být lidsky solidární.
Mnozí známe stav, kdy nás den po bujarém alkoholovém opojení bolí hlava a nejsme schopni vyplodit kultivovanou větu, natož pak kdyby po nás
někdo chtěl vykonávat ústavní funkci – to je nemyslitelné! Z jiného úhlu pohledu si můžeme říct,
že to s námi poslanec Kott vlastně myslel dobře,
když se hlasování nezúčastnil. Mohl způsobit více
škody nežli užitku!
Na 38. schůzi jsme ve Sněmovně mohli vidět pokus o „kohoutí zápasy“.
Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach zvyšoval hlas na poslance ODS Vladimíra Doležala. Ten prohlásil, že časté pípání esemsek
pana Škromacha by se mělo řešit jako ve škole a provinilec by měl být
poslán na hanbu. Načež Škromach vyskočil s výrazem rozzuřeného býka ze svého křesílka směrem k pultíku, ze
kterého Doležal hovořil. Doležal se ptá: „Pane ministře, vy se chcete prát?“ To už ho Škromach téměř drží pod krkem. V tu chvíli zazvoní zvonek. Předsedající se snaží zklidnit situaci. Škromach se vrací na své místo a Doležal mu
prostřednictvím místopředsedkyně Sněmovny Jitky Kupčové se strachem v očích vzkazuje: „Paní místopředsedkyně, já bych byl rád, aby mě tady pan ministr nenapadal a nevyhrožoval. Já se ho nebojím.“ Co myslíte? Zvítězil by
korpulentní Škromach nad poslancem ODS Doležalem? Spoluobčané, daňoví poplatníci, zajděte se podívat na
„galerku“ do Sněmovny, stojí to za to.
Jednička / červen 2005
11
text: Lenka Nedbálková
ho svýho profesora. Nazýval to:
„zapálené oči svazáckého profesora“. Když se ho jednou studenti zeptali: „Pane profesore, můžeme si skočit na záchod?“ odpověděl ... Ano, děcka, a půjdeme
všichni najednou!“ Před pár lety
tady chodily po ulicích takový ty
natažený elektrický myši. Rádobypodnikatelé, úředníčci a různí
majitelé firem, zástupci všeho
možnýho, kteří tady napáchali tolik omylů a přehmatů. Pořád někam spěchali, měli všichni stejný
obleky, kravaty a aktovky. Ale já
asi nemám právo něco kritizovat
nebo zakazovat. I když, pravda,
co nesnáším, to jsou neochotný
prodavačky a referenti na úřadech. V některých se jaksi zastavil čas a asi jim ještě nedošlo,
že oni jsou tady pro nás a ne my
pro ně. Musíme si asi nějaký čas
ještě počkat, než se to změní.
Jednička
č. 03/2005
Časopis Občanské demokratické strany Praha 1
Šéfredaktorka:
Veronika Vránová
Adresa redakce:
Haštalská 730/22
110 00 Praha 1- Staré Město
Tel.:
224 826 474
E-mail:
[email protected]
Ev. číslo:
MK ČR E 11785
Distribuce zdarma
Místo vydávání:
Vydavatel:
12
Jednička /
Praha 1
Občanská demokratická strana
Oblastní sdružení Praha 1
Haštalská
červen
2005 730/22, 110 00 Praha 1
IČO: 16192656 DIČ: CZ16192656