34 Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu
Transkript
Rehabilitačná Medicína & Fyzioterapia 2012; 2: 34 – 42 ORIGINÁLNE PRÁCE Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu meziobratlové ploténky ke stanovení klinické diagnózy? Rozvaha z pohledu kliniků zabývajících se problematikou vertebrogenních onemocnění Is it sufficient to use the available imaging methods of disc herniation to determine diagnosis? Clinician´s Perspective on the Problems Associated with Spinal Disorders. 1 Eva Nováková, 2Michal Říha, 3Hana Šolcová, 4Jana Letáková, 5Martin Häckel 1,2 Oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny, Ústřední vojenská nemocnice Praha, Česká republika 3 Centrum léčby pohybového aparátu Vysočany Praha 9, Česká republika 4 5 Neurologická ambulance Praha 6, Česká republika Neurochirurgická klinika 1. LFUK a IPVZ, Ústřední vojenská nemocnice Praha, Česká republika SOUHRN: Autoři se zamýšlejí nad současnou praxí a možnostmi léčby bolestí páteře. S využitím poznatků evidence based medicine ukazují jiný náhled na běžně užívané postupy a diskutují míru přesnosti i možnosti diagnostiky ve vztahu k léčbě onemocnění. Vyzdvihují potřebu změny algoritmu vyšetřování a následné léčby nemocných s klinicky dominující bolestí páteře. Navrhují diagnostický postup u vertebropatů doplnit o specifické mechanické vyšetření a předkládají upravený algoritmus celého diagnosticko-léčebného postupu u nemocných s degenerativním onemocněním páteře. Klíčová slova: degenerativní onemocnění páteře, randomizovaná kontrolovaná studie,bolest páteře, segment páteře, meziobratlová ploténka, radiodiagnostika, Mechanická Diagnostika a Terapie. SUMMARY: The authors consider the current practice and possibilities of treatment of spinal pain. From the perspective of evidence-based medicine they present another view of common methods, emphasizing the need for precise diagnosis in relation to treatment of the disorder. They also underline the need for changes in the algorithm of the physical examination and treatment of patients suffering from pain in the spine. They suggest that diagnostic assessment should also include specific mechanical assessment, and they present the adjusted algorithm of diagnostic and therapy of patients with degenerative spinal disorder. Key words: degenerative spinal disorder, randomised controlled trial, spinal pain, spinal segment, intervertebral disc, radiodiagnosis, Mechanical Diagnosis and Therapy. Bolesti páteře jsou častým důvodem návštěv pacientů u praktického lékaře, neurologa, ortopéda, neurochirurga, rehabilitačního lékaře nebo fyzioterapeuta. Diagnóza je často určována ze zobrazovacích vyšetření dle nálezů degenerativních změn na páteři a jejich význam bývá mnohdy přeceňován. Degenerativní onemocnění páteře (DOP) je neodmyslitelně 34 spojeno se zátěží páteře při bipedální lokomoci vlastní lidskému druhu. Např.u kavkazského typu nalezneme radiologické známky DOP až u 40% jedinců mladších 30 let, některé studie uvádějí radiologicky pozitivní nálezy až k 90% u populace v páté dekádě [������������������ ������������������� 19,23]. Obecně panuje shoda, že jen velmi malá část této veliké skupiny si stěžuje na obtíže v bederní ob- © Eva Nováková et al.: Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu meziobratlové ploténky ke stanovení klinické diagnozy? Rehabilitačná Medicína & Fyzioterapia 2012; 2: 34 – 42 lasti nebo má jiné klinické projevy související s DOP.Boos et al(1995) uvádí poměrně vysoké procento pozitivních radiologických nálezů výhřezu disku u asymptomatických jedinců (46 symptomatických bylo porovnáváno s 46 asymptomatickými jedinci vykonávajícími povolání s vibrační zátěží, zvedáním břemen, sedavá zaměstnání atd.). Výsledky nijak nepotvrdily korelaci mezi skupinou s klinicky manifestními příznaky (bolest) a skupinou s pozitivním grafickým nálezem (výhřez). Potvrdila se jen známá (graficko-klinická) souvislost mezi radiologicky (MR) potvrzenou kompresí míšního kořene a kořenovými příznaky (iritace, zánik). Studie uvádějící nejvyšší korelaci bolesti beder a radiologického nálezu diskopatie v segmentech L4/5 a L5/S1 [23] nepůsobí příliš přesvědčivě, neboť jednotlivé segmenty bederní páteře jsou vystaveny různému biomechanickému zatížení [34], ale díky největší fyziologické zátěži (bipedální lokomoce) bývají nejvíce postiženy (nejčastější pozitivita MR nálezů výhřezu) i ve skupině zcela asymptomatických jedinců [8,23]. Více zastánců mezi současnými autory má korelace radiologicky pozitivních projevů DOP a bolestí bederní páteře, které nezohledňují jen výhřez disku, ale grafické (dnes hlavně MR) projevy degenerace celého segmentu (včetně diskopatií typu „black-disc phenomena“ spolu se změnami kosterní a vazivové tkáně). Široce citovaná je Modicova stupnice (MC) založená na MR nálezech, která své jednotlivé stupně (MC I-III) vsazuje zároveň do klinické korelace. Přesto Modicovi kritici nalézají stejné změny také u zcela asymptomatických jedinců [26]. Proto i Modicova stupnice (MC) na potvrzení klinické korelace v rámci nejpřísněji parametrovaných studií, kontrolovaných Cochrane laboratoří stále čeká. Není ani jasné, jaké jsou možnosti zpětného ovlivnění MC terapií, k tomu bude třeba dalších studií [2,58]. Ani velké Cochrane -kontrolované studie neprokazují vliv zpřesňování diagnostiky (plošné zavádění MR vyšetření u DOP) na kvalitu léčby. Jejich závěry jen potvrzují nezbytnost MR při vylučování závažné patologie a upřesnění nálezu u nemocných indikovaných k chirurgické léčbě [6,19,20,25]. Nicméně, kromě odhalení závaž- né patologie, popis nálezů běžné degenerace na MR nebývá vždy jednoznačný [39].Radiolog a klinik se shodují z hlediska posouzení úrovně a místa herniace, alepřesné určení morfologie změn v disku je obtížné, radiologové nedosahují konsenzu - kappa 0.24 [40].Proto bychom měli zvážit, zda-li detailní popisy degenerativních změn jsou natolik důležité k diagnostice a následné péči o pacienty s bolestmi páteře. Např. Kleinstuck et al (2006) popisují,že ačkoliv na MR nejméně v jednom bederním segmentu našli 89% degenerace diskustupeň 4 nebo 5, 74% protruze disku, 60% vysoké zóny intenzity a 62% endplate/kostní změny, přesto tito pacienti dosáhli zlepšení po 3měsíční konzervativní terapii – cvičením, a tato zlepšení se nezávisle na stupni poškození nijak neměnila ani po 12 měsících od ukončení terapie.Letité smýšlení o nutné souvislosti pozitivního degenerativního nálezu na MR s klinikou (15ti-leté sledování sportovců a nesportovců) se nepotvrzuje [5]. Recentní využívání dynamické MR je považováno za více specifické vyšetření k průkazu patofyziologie disku v neutrálním, flekčním a extenčním postavení, zejména u symptomatického kořenového dráždění [58]. Podle autorů Neuschwandera et al (2010) z „University of California“ ze San Diega se ukazuje, že různá zátěž meziobratlové ploténky (včetně výšky a asymetrie) vstoje na MR může souviset s bolestí v bederní páteři. Současně Arun et al (2009) dokumentují pomocí MR různé stupně difúze (objemové parametry) meziobratlové ploténky při zátěži a v odlehčení (u osmi dobrovolníků sledovali 40 intaktních meziobratlových plotének). Závěry ukazují, že při protrahované zátěži dochází ke zpomalení difúze v meziobratlové ploténce (tj. snížení výživy), což je v současnosti pokládáno za jednu z hlavních příčin degenerace meziobratlové ploténky. Alyas et al (2008) v přehledném článku u normálních a symptomatických nálezů na páteři (MR ve flexi, extenzi, rotaci, vstoje, vleže) shrnuje, že při spinální stenóze měkkých struktur jako jsou ligamenta, disk, durální vak, tuk, nervový kořen, najdeme vstoje spíše patologický nález než vleže. Předpokládáme-li, že v závislosti na historii zatěžováníse během pohybu či změny pozice těla © Eva Nováková et al.: Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu meziobratlové ploténky ke stanovení klinické diagnozy? 35 Rehabilitačná Medicína & Fyzioterapia 2012; 2: 34 – 42 struktura, výživa a další faktory ovlivňující biomechanické vlastnosti meziobratlové ploténky mění, měli bychom se zamyslet, zda-li specificky zaměřenáléčbaovlivní nejen kliniku, ale i vlastní strukturu disku.V poslední studii (zatím na malém vzorku 20 lidí) se ukázalo, že u pacientů, kde došlo ke snížení bolesti o 2 stupně při specificky vybraném extenčním cvičení včetně 10 minutové mobilizace do extenze, bylo zaznamenáno na MRI zlepšení difúze – změna objemových parametrů v meziobratlové ploténce L5/S1.Naopak u těch, kteří snížení bolesti neudávali, k žádné změně v difúzi nedošlo [7]. Obr. č. 1. Obr. 1 Obr. 2 V ČR není prozatím přístup k dynamické MR tak snadný jako v zahraničí, proto snaha Koláře et al (2010) určit stupeň poškození meziobratlové ploténky podle dynamické MR vleže s aktivací stabilizačních svalů zasluhuje více pozornosti a také větší vzorek pacientů, včetně dlouhodobého sledování. Kolář a kol. udávají: „V případě vychýlení segmentu od neutrálního postavení hovoříme o posturální instabilitě“. Současně autoři hovoří o „poruše stability a dynamiky chování disku“,nicméně posuzování „instability“ segmentu pouze podle semiflekčního postavení obratlů vleže se nemusí ukázat 36 jako dostatečné k posouzení obrazu skutečné zátěže páteře vstoje. Na rozdíl od autorů (Kolář), kteří se odvolávají na podobný stav stabilizačních svalů v řadě různých situací, my se domníváme, že komplexní závěry o stavu disku nelze odvozovat pouze ze zobrazování stavu v poloze vleže (na zádech) v semiflexidolních končetin. Navíc, z anamnézy nemocného v kazuistice vyplývá, že v době vyšetření mohla být jeho páteř blokována v extenzi. Dle literatury [38,43,45,50] se může extenční blokáda každým dalším semiflekčním násilím spíše zhoršovat a následně logicky snižovat také samu stabilitusegmentu. Předtím, než podobným úvahám dáme prostor při posuzování indikace chirurgických intervencí - protektivních předních nebo zadních stabilizací, bylo by s výhodouvšechny předpoklady ověřit v dostatečně validních studiích.. Autoři jako McKenzie (1981, 2003, 2006), Mulholland (2008), Spitzer (1995), Lewit (2010), Page et al (2010) a další upozorňují již mnoho let na vzájemný vztah funkce a struktury v lidském těle. Na základě dosud uvedených výsledků a úvah se v těchto souvislostech nabízejí 2 hlavní otázky: 1)Neměly by se běžné a zažité vyšetřovací metody doplnit o nový pohled (např. o specifické mechanické vyšetření)? 2)Neměl by se podle výsledků změnit zažitý algoritmus celkové léčby včetně fyzioterapie vertebropatů? Na základě vlastní i literární zkušenosti autoři dokladují (např. Nováková, 2009), že diagnos- © Eva Nováková et al.: Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu meziobratlové ploténky ke stanovení klinické diagnozy? Rehabilitačná Medicína & Fyzioterapia 2012; 2: 34 – 42 tika vertebropatů jen podlekliniky, zobrazovacích metod, odchylek držení těla, síly svalů, svalových souher, stavu motorického vývoje a velikosti rozsahu pohybu, není dostatečná (obr. č. 2.). Zažitá teoretická schémata (jako např. Krejčová a kol., 1984; Lewit, 2003, aj.), užívaná při diagnostice vertebrogenních poruch se od dob jmenovaných autorů v praxi příliš nezměnila. A to ani přes rozsáhlou osvětovou a publikační činnost současných autorů z různých oborů medicíny [32,51,54]. Zásadní průlom neznamená ani publikační činnost následníků Jandovy školy (v ČR Kolář, v USA např. Page et al, 2010), ani jedna z publikovaných prací není dokladována dostatečně validními (randomizovanými) výsledky. Současná literatura nevidí bolest páteře jako patofyziologický proces generovaný jen z jediného zdroje.Ukazuje se, že u diagnostiky vertebopatií je přínosnějšísledování klinických příznaků zároveň při dynamické i při statické zátěži. Spitzer et al (1995) popsal tuto strategii již v r. 1987. „Sledování bolestivého chování (reakce) namísto pozorování anatomických struktur vede ke spolehlivější diagnóze.“ R. Donelson (2007) ve své knize popisuje, že mnoho dnešních diagnóz není založeno na solidním, důkazy podloženém vyšetření. Není žádným překvapením, že terapie nebývá efektivní. Důvodem není špatná kvalita léčby, ale nedostatečná diagnostika a z toho vyplývající chybný výběr léčby.Ani vžitý název „ vertebrogenní algický syndrom (VAS)“ neříká nic o původu problému, např. zda je obtíž v držení těla, v blokádě segmentu na morfologickém podkladu (výhřez) nebo je problém v oslabení autochtonní muskulatury jedince, atd. V praxi jsme pak svědky výběru léčby pro nemocné s VAS podle dovednosti či obliby u jednotlivých léčitelůzatímco pravá příčina léčby bývá ignorována nebo zůstává skryta. Recentní literatura nabízí řadu návrhů vhodného klasifikačního systému založeného na členění vertebropatie do lépe definovaných podskupin [např. 13,17,52]. Mechanická diagnostika a terapie využívátakového členění s velmi dobrým výsledkem (se staticky vysokou, inter- a intra- testovanou spolehlivostí [43,45]. Kent et al (2010) podrobili 42 studií hodnocení stran splnění Cochranových kritérií a vyhodnotili čtyři, které je splňovaly. Mezi čtyřmi vybranými byla i známá randomizovaná kontrolní studie Longa a dalších (2004), která vybírala cíleně zaměřenou léčbu na základě mechanické diagnostiky. Podobně jako Kilpikoski et al (2002, 2010) i Long prokazují, že určování centralizace, směrové preference a mechanické klasifikace do syndromů, vybíranýchna základě individuálně zvolené pohybové zátěže, přinášívelmi dobré výsledky. Velkou úlohu při využívání metod Mechanické diagnostiky a terapie hraje tzv. centralizační fenomén. Centralizačním fenoménem rozumíme přesun bolesti z periferie (horní či dolní končetiny) směrem k páteři, jako výsledek zátěže při opakovaném pohybu či setrvání kloubu (páteře) v extremní poloze. Po vyšetření ustoupí lokální složka bolesti, centralizovaná bolest může také vymizet nebo přetrvává. Tento fenomén se považuje za klíčový k určení mechanické/ funkční diagnózy a léčby u pacientů s VAS a je považován za prognostické vodítko s vysokou hladinou průkaznosti. [1,15,24] (obr.č.3). Obr. 3 Modelová situace A) zažitý postup: (vyšetření 25letého muže s bolestí lokalizovanou k levé lopatce,bez neurologických příznaků) 1) vyšetření - odběr anamnézy (výjimečně včetně psychosociální), dále objektivní (klinic- © Eva Nováková et al.: Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu meziobratlové ploténky ke stanovení klinické diagnozy? 37 Rehabilitačná Medicína & Fyzioterapia 2012; 2: 34 – 42 ké – neurologické) vyšetření zahrnující posouzení reflexů, dermatomů a myotomů, funkční vyšetření rozsahu pohybu a posouzení odchylek držení těla, případně popis stavu z myoskeletálního hlediska(např. nálezy blokovaných kloubů, paravertebrální spasmus apod.), doplňující paraklinická vyšetření laboratorní (krev, moč, atd.), nativní RTG postiženého úseku v základních projekcích – (viz. red flags: Barsa, Häckel, 2004): výsledkem je vyloučení závažné patologie (malignita,zánět, zlomeniny, instabilita segmentů ohrožujících nervovou tkáň, těžký stupeň osteoporózy, aj.) 2) stanovení dg.- tj. buď VAS či cerviko-kraniální či -brachiální syndrom (zde) nebo jen vadné držení těla nebo „posturální instabilita“- a doporučení doposud standardníléčby, tj. péče, se kterou má fyzioterapeut největší zkušenosti) 3) doporučení ambulantní fyzioterapie nebo analgetické, event. NSA léčby a vyčkávání efektu. 4) vyšetření rehabilitačním lékařem – podobný postup s větším zaměřením na kvalitu svalových souher apod. – stále pod stejnou diagnózou 5) standardní postup s využitím běžně dostupné péče (léčebná tělesná výchova skupinová, výjimečně ihned individuální, různé typy elektroléčebných, příp. vodoléčebných procedur) Výsledky: 25% zlepšených, 25% částečně zlepšených, 25% beze změny, 25% zhoršených nemocných. U všech dochází k recidivě bolesti[12,22,56,59]. Tab. 1 38 © Eva Nováková et al.: Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu meziobratlové ploténky ke stanovení klinické diagnozy? Rehabilitačná Medicína & Fyzioterapia 2012; 2: 34 – 42 B) postup s využitímmechanické diagnostiky (McKenzie klasifikace) a léčby: 1) vyšetření stejné jako u předchozího modelu, ale navíc hodnocení se zaměřením na pohled dynamického a statického zatížení páteře a hledání fenoménu centralizace 2) stejné jako u předchozího modelu 3) díky posouzení chování symptomů v rámci testování dynamické a statické zátěže páteře můžete VAS klasifikovat přesněji viz. tabulka č. 1 (diagnostický algoritmus u páteře a periferních kloubů se jeví spolehlivým ukazatelem – viz. 92% shoda mezi kliniky, kappa=0.83, May a Ross, 2009) 4) díky přesnější klasifikaci můžete zahájit specifickou léčbu Např.v případě derangementu, který patří mezi nejčastější, jde o špatné postavení kloubních ploch vůči sobě, tj o blokádu, může pacient získat přesně specifikovanou léčbu zaměřenou na odstranění blokády – tj cvičení POUZE jedním směrem, nikoliv mnoha směry jako je tomu zvykem při manipulační léčbě nebo ve skupinovém či individuálně zaměřeném cvičení včetně využití různých specifických metodik např. ovlivnění hlubokého stabilizačního systému, apod. Současně se pacient v rámci edukace může naučit, jak problém řešit sám, jak mu předcházet a nebýt závislým na lékaři či fyzioterapeutovi. Výsledek 70% úspěšnost, 30% vyžaduje jinou léčbu zaměřenou např. na psychosomatiku či viscerovertebrální obtíže či při progresi obtíží až neurochirurgickou léčbu apod. Úspěšně uzdravení pacienti minimálně recidivují [9,10,18,31,37]. V případě, že se bude jednat o pacienta, který má na MR potvrzený výhřez meziobratlové ploténky klinicky odpovídající [20], pak specifikace léčby je nesmírně důležitá nejen pro šanci uzdravit se konzervativní cestou, ale i z hlediska prevence recidiv. Rozdíl mezi diagnózou “cervikobrachiální syndrom (CB sy)“ nebo „vadné držení“ nebo“posturální instabilitou“ a „McKenzie klasifikací“ je značný. Pokud máte v ordinaci pacienta s příznaky odpovídajícímu popisu CB sy, nikdy nemůžete bez specifických hybných testů přesně určit, zda-li se zaměříte v léčbě na čis- tě odstraňování blokády či aplikujete techniky na protažení svalové tkáně a následné posílení, nebo se máte snažit o změnu hybných stereotypů a ovlivnění stabilizačních svalů či hlavní a jediný důraz budete klást jen na korekci držení těla, protože právě u tohoto jedince může být hlavní příčinou obtíží pouze ochablé držení vsedě u počítače. V běžné praxi se obvykle kombinují všechny popsané typy léčby dohromady. Proto je úspěšnost velmi nízká. Alarmující je statistika o chronicitě tohoto onemocnění [21,41,53]. ZÁVĚR: Současný (standardní, zažitý) postup vyšetřování je nepřesný, zdlouhavý a díky neustále vzrůstající frekvenci recidiv lze uzavřít, že je nedostatečně efektivní. Ze zkušeností literárních i vlastních můžeme soudit, že častých chyb se v diagnosticko-léčebném procesu u vertebropatů dopouštíme zejména: 1)řídíme-li se pouze podle objektivního posouzení rozsahu pohybu, postavení kloubů, svalových dysbalancí, nebo stavu motorického vývoje, a neopakujeme dostatečně testování pohybů 2)zaměříme-li se výhradně na radiodiagnostiku, např. popis výhřezu meziobratlové ploténky či dalších patologických změn přilehlých kostěných struktur (Modic I.-III) aj., namísto sledování kliniky a funkčnosti pohybu včetně psychosociálních aspektů Přestože je diagnostika a volba následné péče VAS neustále v procesu inovace [11,16], domníváme se, že uvedených nejčastějších chyb při diagnostice se lze v daleko větší míře vyvarovat při užití následně navrženého („optimálního“) postupu. Návrh postupu je vhodný pro pacienty s bolestmi páteře (chronickým, případně akutně zhoršenými, recidivujícími apod.) nehledě k typu (grafickému nálezu) postižení. 1)vyšetření lékařem k vyloučení závažné patologie (tzv. red flags) 2)odeslání k rehabilitaci, léčba dle mechanické diagnostiky (testování dynamické a sta- © Eva Nováková et al.: Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu meziobratlové ploténky ke stanovení klinické diagnozy? 39 Rehabilitačná Medicína & Fyzioterapia 2012; 2: 34 – 42 tické zátěže, fenoménu centralizace, periferizace) 3)při nepříznivém průběhu po 3-5 návštěvách u fyzioterapeuta odeslání ke specialistovi – pokud neprošel diagnostikou dle MDT, pak nejprve fyzioterapeut specialista v MDT, poté rehabilitační lékař, neurolog, ortoped nebo neurochirurg k diferenciálně diagnostickému došetření Výhody navrženého postupu: 1)specifikace široké diagnózy vertebrální algický syndrom, umožňující cílenější léčbu 2)kratší doba léčby, celkově efektivnější 3)levnější péče, bez zbytečného přetěžování komplementu –paraklinických vyšetření, atd. 4)méně případů recidivujících a chronických bolestí 5)doplnění vzdělání v MDT je dostupné od roku 2004 v českém jazyce Nevýhody navrženého postupu: 1)nový pohled, který znamená změnu uvažování a organizaci 2)nedostatek proškolených odborníků Rizika navrženého postupu nenacházíme. Celý postup je jednoznačně méně organizačně náročný a může napomoci snížit chybovost na všech úrovních. Kromě toho, navržený koncept nikomu neodepírá možnost zralé diagnosticko-terapeutické úvahy terapeuta, pouze zdravě eliminuje nežádoucí improvizaci, a to v duchu evidence based medicine. LITERATURA: 1. Aina, A. – May, S. – Clare, H. 2004. The centralization phenomenon of spinal symptoms – a systematic review. Man Ther. 2004. 9:134 – 143. 2. Albert, H. – Pedersen, H. – Manniche, C. – HøilundCarlsen, P. F. 2009. PET imaging in patients with Modic changes. Nuclear-Medizin.2009. 48(3):110 – 2. 3. Alyas, F. – Connell, D. – Sajfuddin, A. 2008. Upright positional MRI of the lumbar spine. Clinical Radiology. 2008. 63(9):1035 – 48. 4. Arun, R. – Freeman, B. J. C. – Scammell, B. E. – McNally, D. S. – Cox, E. – Gowland, P. 2009. What influence does sustained mechanical load have on diffusion in the human 40 intervertebral disc? An in vivo study using serial postcontrast magnetic resonance imaging. Spine. 2009. 34(21): 2324 – 2337. 2009 ISSLS Prize Winner. 5. Baranto, A. – Hellstrom, M. – Hellstrom, M. – Cederlund, C.G. – Nyman, R. – Swärd, L. 2009. Back pain and MRI changes in the thoraco-lumbar spine of top athletes in four different sports: a 15-year follow-up study. Knee Surg Sports Traumatol Arthrosc. 2009. 17(9): 1125 – 34. 6. Barsa, P. – Häckel, M. 2004. Systém „červených praporků“ v diagnostice a terapii bolestí zad. Bolest, Suppl. 2004. 2:15 – 19. 7. Beattie, P. – Arnot, C. – Donley, J. – Noda, H. – Bailey, L. 2010. The immediate reduction in low back pain intensity following lumbar joint mobilization and prone press-ups is associated with increased diffusion of water in the L5S1 intervertebral disc. J Orthop Sports Phys Ther. 2010. 40(5):256 – 264. 8. Boos, N. – Rieder, R. – Schade, V. – Spratt, K. F. – Semmer, N. – Aebi, M. 1995. The diagnostic accuracy of magnetic resonance imaging, work Perception, and psychosocial factors in identifying symptomatic disc herniations. Spine 1995. 20(24): 2613 – 2625. 9. Brennan, G. – Fritz, J. – Hunter, S. – Thackeray, A. – Delitto, A. – Erhard, R. 2006. Identifying subgroups of patients with acute/sub-acute “non-specific” low back pain. Spine. 2006. 31: 623 – 631. 10. Browder, D. A. – Childs, J. D. – Cleland, J. A. – Fritz, J. M. 2007. Effectiveness of an extension-oriented treatment approach in a subgroup of subjects with low back pain: a randomized clinical trial. Phys Ther. 2007. 87:1608 – 1618. 11. Cook, Ch. – Hegedus, E. 2011. Diagnostic utility of clinical tests for spinal dysfunction. Man Ther. 2011. 16: 21 – 25. 12. Drift, P. R. – Macfarlane, G. J. – Papageorgiou, A.C. – Thomas, E. – Silman, A. J. 1998. Outcome of low back pain in general practice: a prospective study. BMJ. 1998. 316:1356 – 1359. 13. Donelson, R. 2004. Evidence-based low back pain classification. Eur Med Phys. 2004. 40: 37 – 44. 14. Donelson, R. 2007. Rapidly reversible low back pain. An evidence – based pathway to widespread recoveries and savings. SeflCare First, LLC. 2007. 15. Edmond, S. L. – Werneke, M. W. – Hart, D.L. 2010. Association between centralization, depression, somatization, and disability among patients with nonspecific low back pain. J Orthop Sports Phys Ther. 2010. 40(12):801 – 810. 16.Foster, N. E. – Hill, J. C. – Hay, E. M. 2011. Subgrouping patients with low back pain in primary care: Are we getting any better at it? Man Ther. 2011. 16:3 – 8. 17. Fritz, J. – Delitto, A. – Vignovic, M. – Busse, R. G. 2000. Interrater reliability of judgements of the centralization phenomenon and status change during movement testing in patients with low back pain. Arch Phys Med Rehab. 2000. 81: 57 – 61. 18. Fritz, J. – Delitto, A. – Erhard, R. E. 2003. Comparison of classification-based physical therapy with therapy based on clinical practice guidelines for patients with acute low back pain: a randomized clinical trial. Spine. 2003. 28: 1363 – 71. 19. Häckel, M. 2008. Diferenciální diagnostika bolestí zad.Ortopedie. 2008. 2: 167 – 170. 20. Häckel, M. – Barsa, P. – Masopust, V. 2004. Výhřez meziobratlové ploténky – doporučení ke klasifikaci v rámci diskopatie. Bolest, Suppl. 2004. 2: 8 – 12. 21. Hayden, J. – van Tunder, M. – Tomlinson, G. 2005. Systematic review: strategies for using exercise therapy to im- © Eva Nováková et al.: Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu meziobratlové ploténky ke stanovení klinické diagnozy? Rehabilitačná Medicína & Fyzioterapia 2012; 2: 34 – 42 prove outcomes in chronic low back pain. Ann Intern Med 2005. 142: 776 – 785. 22. Hillman, M. – Wright, A. – Rajaratnam, G. – Tennant, A. – Chamberlain, M. A. 1996. Prevalence of low back pain in the community: implications for service provision in Bradford, UK. J Epidem Comm Health. 1996. 50: 347 – 352. 23. Cheung, K. – Karppinen, J. – Chan, D. – Ho, D. W. H. – Song, Y-Q. – Sham, P. 2009. Prevalence and pattern of lumbar magnetic resonance imaging changes in a population study of one thousand forty-three individuals. Spine. 2009. 34(9): 934 – 940. 24. C horti, A. – Chortis, A. – Strimpakos, N. – McCarthy, C. J. – Lamb, S. E. 2009. The progostic value of symptom response in the conservative managment of spinal pain. Spine. 2009. 34(24): 2686 – 2699. 25. Chou, R. – Fu, R. – Carrino, J. A. – Deyo, R. A. 2009. Imaging strategies for low-back pain: systematic review and meta-analysis.The Lancet. 2009. 373(9662): 463 – 472. 26. Jensen, T. – Karppinen, J. – Sorensen, J. S. – Niinima¨ki, J. – Leboeuf-Yde, Ch. 2008. Vertebral endplate signal changes (Modic change): A systematic literature review of prevalence and association with non-specific low back pain. Eur Spine J. 2008., 17(11): 1407 – 1422. 27. Kent, P. – Mjøsund, H. L. – Petersen, D. H. D. 2010. Does targeting manual therapy and/or exercise improve patient outcomes in nonspecific low back pain? A systematic review. BMC Medicíně. 2010. 8(22): 1741 – 1715. 28. Kilpikoski, S. – Airaksinen, O. – Kankaanpää, M. – Leminen, P. – Videman, T. – Alen, M. 2002. Interexaminer reliability of low back pain assessment using the McKenzie method. Spine. 2002. 15 (27): 207 – 214. 29. K ilpikoski, S. 2010. Does centralizing pain on the initial visit predict outcomes in adults with low back pain. A secondary analysis of a randomized controlled trial with 1-year follow-up. Manuelle Terapie. 2010. 14: 136 – 141. 30. Kleinstuck, F. – Dvorak, J. – Mannion, A. F. 2006. Are „structural abnormalities“ on magnetic resonance imaging a contraindication to the successful conservative treatment of chronic nonspecific low back pain? Spine. 2006. 31(19): 2250 – 2257. 31. Koes, B. – van Tulder, M. – Thomas, S. 2006. Diagnosis and treatment of low back pain. BMJ. 2006. 332: 1430 – 1434. 32. Kolář, P. a kol. 2010. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vyd. Vydavatelství Galén, 2010. ISBN 9788072626571 33. Kolář, P. – Štulík, M. – Kynčl, M. 2010. Dynamické vyšetření bederní páteře pomocí magnetické rezonance – kasuistika. Cesk Slov Neurol N. 2010. 73/106 (4): 438 – 442. 34. Kuo,CH. – Hu, H. – Lin, R. – Huang, K. – Lin, P. – Zhong, Ch. – Zhong, Z. – Hsieh, M. 2010. Biomechanical analysis of the lumbar spine on the facet joint force and intradiscal pressure! A realistic finite element study. BMC Musculoskeletal Disorders. 2010. 11(151): 1471 – 2474. 35. Krejčová, H. – Bojar, M. – Doutlík, S. a kol. 1984. Obecná a speciální neurologie I. Obecná neurologie, základy neurofyziologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1984. 36. Lewit, K. 2003. Manuální léčba. 5.přepracované vydání. Praha: Sdělovací technika s. r. o ČLSEP, 2003. 37. Long, A. – Donelson, R. – Fung, T. 2004. Does it matter which exercise? A randomized control trial of exercise for low back pain. Spine. 2004. 29: 2593 – 2602. 38. Lotz, J. C. – Hadi, T. – Bratton, C. – Reiser, K. M. – Hsieh, A. H. 2008. Anulus fibrosus tension inhibits degenerative structural changes in lamellar collagen. Eur Spine J. 2008. 17(9): 1149 – 59. 39. Lurie, J. – Tosteson, A. – Tosteson, D. – Carragee, E. – Carrino, J. – Kaiser, J. – Sequeiros, R. T. B. – Lecomte, A. R. et al. 2008. Reliability of magnetic resonance imaging readings for lumbar disc herniation in the spine patient outcomes research trial (SPORT). Spine. 2008. 33(9): 991 – 998. 40. Lurie, J. – Doman, D. – Spratt, K. F. – Tosteson, A. – Einstein, J. N. 2009. Magnetic resonance imaging interpretation in patients with symptomatic lumbar spine disc herniations comparison of clinician and radiologist readings. Spine. 2009. 34(7): 701 – 705. 41. Maniadakis, N. – Gray, A. 2000. The economic burden of back pain in the UK. Pain. 2000. 84: 95 – 103. 42. May, S. – Ross, J. 2009. The McKenzie classification system in the extremities: a reliability study using McKenzie assessment forms and experienced clinicians. JMPT. 2009. 32 (7): 556 – 563. 43. McKenzie, R. – May, S. 2003. The lumbar spine mechanical diagnosis and therapy. Waikanae, Spinal Publications, 2003. ISBN 9583647-5-3. 44. McKenzie, R. 1981. The lumbar spine. Mechanical diagnosis and therapy. Waikanae, Spinal Publications, 1981. ISBN 473000644. 45. McKenzie, R. – May, S. 2006. The cervical and thoracic spine. Mechanical diagnosis and therapy. Waikanae, New Zealand, Spinal Publications, 2006. ISBN-10 0-95836478-8, ISBN-13 978-0-9583647-8-2. 46. Mulholland, R. 2008. The myth of lumbar instability: the importance of abnormal loading as a cause of low back pain. Eur Spine. 2008. 17: 619 – 625. 47. Neuschwander, T. – Cutrone, J. – Macias, B. – Cutrone, J. C. – Murthy, G. – Chambers, H. G. et al. 2010. The effect of backpacks on the lumbar spine in children: a standing magnetic resonance imaging study. Spine. 2010. 35(1): 83 – 88. 48. Nováková, E. 2009. Je možné změnit postupy péče u bolestí páteře? Rehabil. fyz. lék. 2010. 4:189 – 196. 49. Page, P. – Frank, C. – Lardner, R. 2010. Assessment and Treatment of Muscle Imbalance. The Janda Approach. Human Kinetice, 2010. 50. Parkinson, R. L. – Callaghan, J. P. 2009. The role of dynamic flexion in spine injury is altered by increasing dynamic load magnitude. Clin Biomech. 2009. 24(2): 148 – 54. 51. Petrovický, P. a kol. 2008. Klinická neuroanatomie CNS s aplikovanou neurologií a neurochirurgií.Vydavatelství TRITON, 2008. ISBN 978-80-7387-039-3. 52. Petersen, T. – Thorsen, H. – Manniche, C. – Ekdahl, C. 1999. Classification of non-specific low back pain: a review of the literature on classification systems relevant to physiotherapy. Phys Ther Rev. 1999. 4: 265 – 281. 53. Říha, M. 2008. Epidemiologie onemocnění pohybového aparátu – analýza, problematika léčebně preventivních opatření. Rehabil.fyz.Lék. 2008. 4: 143 – 149. 54. Seidl, Z. – Obenberger, J. 2004. Neurologie pro studium i praxi. Praha: Grada Publishing, 2004. ISBN 80-2470623-7. 55. Spitzer, W. – Skovron, M. – Salmi, L. – Cassidy, D. – Duranceau, J. – Suissa, S. et al. 1995. Scientific monograph of the quebec task force on whiplash-associated disorders: Redefining „Whiplash“ and its management. Spine. 1995. 20, (8S): 2 – 73. 56. Thomas, E. – Silman, A. J. – Drift, P. R. – Papageorgiou, A. © Eva Nováková et al.: Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu meziobratlové ploténky ke stanovení klinické diagnozy? 41 Rehabilitačná Medicína & Fyzioterapia 2012; 2: 34 – 42 C. – Jayson, M. I. V. – Macfarlane, G. J. 1999. Predicting who develops chronic low back pain in primary care: A prospective study. BMJ. 1999. 318: 1662 – 1667. 57. Zou, J. – Yang, H. – Miyazaki, M. – Morishita, J. – Wei, F. – McGovern, S. et al. 2008. Missed lumbar disc herniations diagnosed with kinetic magnetic resonance imaging. Spine. 2008. 33(5): 140 – 144. 58. Zhang, Y. – Zhao, C. – Jiang, L. – Chen, X. – Dai, L. 2008. Modic changes: a systematic review of the literature. Eur Spine J. 2008. 17(10): 1289 – 1299. 59. Waxman, R. – Tennant, A. – Helliwell, P. 2000. A prospective follow-up study of low back pain in the community. Spine. 2000. 25: 2085 – 2090. Adresa pro korespondenci: Eva Nováková, Dip. MDT, Stochovská 530, Praha 6 – Ruzyně, 161 00 Fax:235 301 705 Email: [email protected], Tel.: 724 001 677 42 © Eva Nováková et al.: Postačí dostupné zobrazovací metody při výhřezu meziobratlové ploténky ke stanovení klinické diagnozy?
Podobné dokumenty
Onemocnění viscerálních tepen
Nejpřínosnější v dg (a vyloučení jiné příčiny)
Senzitivita 71-96%, specificita 92-94%
CE-CT na kvalitním přístroji --- vyšší specif.i senzit.
Srovnání CTA s klasickou AG chybí, ale zdá se být stejn...
Nástrahy nebezpečných nauk na každém kroku kolem nás
jiného....Musí to být přeci jistě platné obojí.... jdu hledat do Písma místa, která jsou sporná
ale mohla by se interpretovat pomocí Vědy....áááá... už to mám. Tento verš by z pohledu Vědy
mohl zna...
Definice Nightingale pro Myalgickou Encefalomyelitidu
definice CFS (Holmes, G.P., Sharpe, M.C., Fukuda, K). Toto mi nepřipadá jako užitečná
iniciativa: pouze by podporovala chybnou domněnku, že ME a CFS jsou stejná
onemocnění. Nejsou.
ME je jasně defi...
deprese v neurologické praxi
jsou lékem volby antidepresiva typu SSRI, která vytlačila původní lék první
volby – amitriptylin. Je však nutno varovat před relapsem depresivních
symptomů po vysazení antidepresivní medikace. Ten...
kineziologické hodnocení motorického vývoje u předčasně
U nedonošených novorozenců, narozených ve 32. a nižším gestačním týdnu, nelze na základě
některých posturálních reakcí provedených ve 34. a 36. postkoncepčním týdnu stanovit aktuální
diagnózu ani p...
zde
1687 Stabilita v pohybovém systému a hluboký stabilizační systém kurz
1688 Péče o děti s onemocněním dýchacích cest - seminář
1689 Postura, stabilizace a dýchání – integrální systém - Seminář
1690...
NM Mellomdistanse Senior Haltdalen Stadion 11.09 - O
NM Mellomdistanse Senior Haltdalen Stadion 11.09.2009
verze pro tisk
_______________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________________________________
____________________...