Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den
Transkript
OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * Stezka písmáků 2003 * čtení na pokračování * knihovnička * ozvěny táborů * informace a vzpomínky * výtvarná soutěž * minipříběhy _______________________________________________________________________________________________________________________________ Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození. (Kaz. 7, 1) Na počátku školního roku, shodného se skautským pracovním rokem, se obvykle zamýšlíme nad tím, jaká předsevzetí si máme dát, na co se zvláště zaměřit a podobně. Můžeme se však také zamyslet nad poselstvím těch, na jejichž práci navazujeme. Je vcelku samozřejmé, že lidé obecně a skautky i skauti zvláště, vědomě navazují na odkaz takových osobností, které „mají co říci dnešku“. Pokud si však položí me otázku, zda důvodem pro to, abychom si takové vzory kladli „před oči“, je dobré jméno těchto autorit, nemusí to již být tak zřejmé a obecně přijatelné, zvláště když nevíme přesně, co by dnes dobré jméno mělo znamenat. Náš text z knihy Kazatel říká: Dobré jméno je nad výborný olej. Přibližme si, co tehdy, před něko lika tisíci léty, výborný olej znamenal: tento olej nejvyšší kvality byla obvykle zvláštní vonná esence myr ty, kterou při inauguraci bývali pomazáváni králové – proto se jim říkalo „hlavy pomazané“. A neškodí si připomenout, že takový olej se uchovával ve chrámě anebo u proroků, u tzv. „vidoucích“, kde měl vydě lené, posvátné poslání. I dnes můžeme zažít, jak olejem pomazává církví pověřený kněz jak při křtu tak při posledním pomazání na smrtelném loži. Určitým odleskem jsou též naše naše slibové obřady. Ale jak to tedy přijde, že nad tento starobylý, posvátný úkon, by ještě větší význam a ještě větší cenu mělo mít dobré jméno? Mohli bychom si „pospíšit“ s vysvětlením, že nejde o jakékoliv jméno, ale jen o jméno, které vyjadřuje veliké poslání, Boží pověření. Tak tomu opravdu bývalo – jak čteme na mnoha místech v Bibli – u proroků i u králů a dalších významných postav lidu Božího. Hned však vy vstane otázka: Takže „obyčejná“ jména, jaká máme povětšinou my dnes, nemají žádné poslání a tento verš se jejich nositelů netýká? To by byla opravdu divná věc… Obraťme se tedy k druhé části našeho tex tu a zkoumejme, zda v ní neleží „klíč“ k záhadě dobrého jména: …den smrti (je) nad den narození. Porovnávání věcí i událostí mezi námi ve skautingu, tak jsme na to zvyklí, musí mít měřitelnou hodnotu. A tak se hned ptáme: jak změřit, co je víc: narození nebo smrt, začátek nebo konec, a také nápad anebo jeho provedení? Když zde v našem měsíčníku uveřejňujeme vzpomínky na naše zemřelé, mívají ta kové řádky spíše osobní charakter anebo vyjadřují hodnocení „domovského“ oddílu, střediska, příslušné skautské rady - tedy sester a bratrů, kteří se zemřelým prožili skautská léta. Zdá se, že napořád přemýšlí me příliš „technicky“. Avšak biblické pojetí vede k tomu, abychom mysleli na dobré jméno, které po sobě naši zemřelí zanechávají. Znamená pro nás vše dobré, co vykonali naši vůdcové během svého života – i když jsou již „na pravdě Boží“ - více, než jejich hroby a památníky? Vzpomeneme si na ně, čteme jejich knížky anebo kroniky? Anebo se jen jednou ročně dostavíme např. na zádušní mši a pak zase na ně poza pomeneme? Pravda – leckde nesou oddíly anebo skautské domy jejich jména… A tak bych si chtěl spolu se čtenáři NDS „uložit předsevzetí“, abychom si, naše oddíly a naše stře diska, kraje a okresy i celý Junák, opravdu nejen připomínali dobré jméno našich „autorit“, ale také se snažili o uskutečňování jejich životního odkazu. Myslím, že právě v této době, kdy zveme do oddílů nováčky a kdy vlčata nebo světlušky postupují po táborech do skautských družin, je ta správná doba, abychom sobě i jim zprostředkovali, čím žili a co naplňovalo dny našich předchůdců. 1 Dokážeme-li to, bude mít i skauting dobré jméno nade všechny památníky, protože to bude živou cí a životadárný skauting, prožívaný v duchu odkazu těch, kdo „udělali tečku do kruhu“. Kamzík _______________________________________________________________________________________________________________________________ ODV v září projednal: - informaci o účasti svých členů na lesních školách a kursech v létě 2003 - k návrhu br. Jecha a Čančíka na úpravu me todiky Liliového kříže v protestantské versi se vyjádří korespondenčně - s potěšením přijal informaci o stavu přihlášek ke Stezce písmáků (s druhým kolem v Praze - v sobotu dne 15. 11. ve farním sboru CČSH v Praze) vyslechl informaci o návrhu vyznamenání sv. Václava v Junáku a vyslovil s ním souhlas poskytne součinnost při organizování semi náře ICCS v Praze v říjnu 2003 hlavní body pracovního programu ODV na pracovní rok 2003/04 projednává korespon denčně _______________________________________________________________________________________________________________________________ 4. ročník Stezky písmáků K této naší celostátní soutěži ve znalosti Bible, kterou propaguje zvláštní letáček, který byl distribuován jak v tištěné formě tak elektronicky, opakujeme: soutěž se koná ve dvou kolech, a to - v prvním v místě bydliště účastníků - a ve druhém v Praze dne 15. 11. 2003. Ještě před uzávěrkou se číslu 200 přiblížil počet přihlášených dětí, které se spolu se svými vedoucími resp. učiteli a rodiči připravují z biblických knih: 4 evangelia, kniha Rút, Kazatel a Skutky podle ekumenického překladu Bible. Pro pořádek znovu opakujeme pravidla: 1. kategorie N=nejmladší do 9 let včetně (počet v týmu jsou 2 až 4 soutěžící) - v prvním kole může soutěžit i jednotlivec sám, pokud však získá do druhého kola potřebné body, nabídnou mu or ganizátoři v 2. kole možnost spojení s neúplným týmem (stejná zásada platí pro případ onemocnění v týmu). Tuto nabídku nemusí akceptovat a může soutěžit dále jako jednotlivec. Soutěžící ve věku od 10 do 12 let včetně ani ve věku od 13 až 16 let včetně nesmí v tomto týmu soutěžit – soutěžit může pouze v kategoriích M a S. Soutěžící ve věku do 9 let včetně však může soutěžit také v týmu jak mladším (ka tegorie M) tak nejstarším (kategorie S). Otázky budou mít z evangelií a knihy Rút. 2. kategorie M=mladší od 10 do 12 let včetně (počet v týmu jsou 2 až 4 soutěžící) - v prvním (korespondenčním) kole může soutěžit i jednotlivec sám, pokud však získá do druhého kola potřebné body, nabídnou mu organizátoři v 2. kole možnost spojení s případně neúplným týmem (stejná zásada platí pro případ onemocnění v týmu). Tuto nabídku nemusí akceptovat a může soutěžit dále jako jednot livec. Soutěžící ve věku od dosažení 13 let až do 16 let včetně nesmí v tomto týmu soutěžit - soutěží jen v týmu kategorie S. Soutěžící ve věku do 12 let včetně však může soutěžit i v týmu starším (kategorie S). Otázky budou mít z evangelií, knihy Rút a Kazatel. 3. kategorie S=nejstarší od 13 do 16 let včetně (počet v týmu jsou jen 2 soutěžící, jejich soutěžní otázky platí také pro soutěžící MP = mimo pořadí) - v prvním kole může soutěžit i jednotlivec sám, pokud však získá do druhého kola potřebné body, nabídnou mu organizátoři v 2. kole možnost spojení s neú plným týmem (stejná zásada platí pro případ onemocnění v týmu). Tuto nabídku nemusí však akceptovat a může soutěžit dále jako jednotlivec. V tomto týmu může soutěžit soutěžící ve věku od dosažení 13 let až do 16 let včetně. Soutěžící ve věku 13 až 16 let včetně nesmí soutěžit ani v týmu nejmladším (do 9 let, kategorie N) ani v týmu od 10 do 12 let včetně (tzv. kategorie M) - soutěží jen v tomto týmu kategorie S. Soutěžící ve věku 17 let a výše se může soutěže zúčastnit „mimo pořadí“ - kategorie MP (jeho řešení v jednom nebo obou kolech bude zhodnoceno, nezíská odznak soutěže, avšak může si po rozdání věcných 2 cen rovněž vybrat literaturu – na požádání vyhotoví takovému soutěžícímu vedení soutěže potvrzení diplom). Otázky budou mít ze všech vybraných knih Bible. Ani v 1. ani ve 2. kole není při samotné soutěži dovoleno používat Bibli nebo jiné po můcky. Počet otázek celkem: v 1. kategorii 25, ve 2. kategorii 35 a ve 3. kategorii 50. Doba řešení otázek maximálně: v 1. ka tegorii 40 min, ve 2. kategorii 60 min a ve 3. ka tegorii 90 min. Limit pro postup do 2. kola - 70% správných odpovědí v 1. kole – platí ve všech kategoriích. Dohlížející dospělí v průběhu měsíců června až srpna odesílají předběžné přihlášky soutěžících, na jejichž základě obdrží v září sou těžní archy pro 1. kolo. Pro dospělé (vč. rodičů), kteří přijedou jako doprovod s dětmi na 2. kolo, probíhá sou běžně se soutěží beseda. Pro postupující (vyhodnocené porotou soutěže v Praze), obdrží dohlížející samostatné pokyny pro 2. kolo během října. Komunikace probíhá jednak poštou na adresu: Vladislav Jech, redakce Na dobré stopě, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, anebo elektro nicky na adresu: [email protected]; tel. 281 865 223 nebo mobil 737 537 534. Soutěžní družstva, jednotlivci i zájemci „mimo soutěž“ tj. od 17 let výše se mohou redakci hlásit písemně nebo e-mailem již nyní – první družstva jsou již nahlášena! Připomínáme, že jediným rozho dujícím faktorem je věk, hlásit se mohou jak členové Junáka nebo Klubu Pathfinder, děti z nedělních či sobotních školek, skupiny z výuky náboženství organizovaných církvemi i další zájemci, kteří se s Biblí seznamují ve škole či sami doma. Na základě této přihlášky obdrží poštou nebo e-mailem během srpna a na počátku září t. r. soutěžní archy podle nahlášených kategorií. Vyplněné archy se odesílají co nejdříve, aby opravování mohlo probíhat plynule a ti, kteří postupují, aby se o svém zisku dozvěděli co nejdříve. _____________________________________________________________________________________ ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ Připravuje Darina Bártová Liturgický rok I My, kdo saháme po Dobré stopě, máme zázemí v různých křesťanských tradicích. Více či méně si uvědomujeme věci, které máme společné, a občas jsme zmateni z věcí, které jsou rozdílné. V poslední době se zvláště v pro testantském prostoru dostává do módy zájem o liturgii. Někteří lidé nad tím kroutí hlavami, pro tože nevědí, co si pod pří slušným pojmem před stavit. “Týká se to toho, zda budou při bohosluž bách hořet svíčky nebo toho, jak je oblečen farář a co říká a dělá?” ptají se často sami sebe. Mají tak trochu pravdu. Liturgie či spíše liturgika (jako věda o liturgii) je velice široký pojem. Píšou se o ní tlusté knihy, které mohou nezasvěcené vyděsit. Přesto však… dopřejme si alespoň nakouknout do jedné z jejích oblastí. A začněme tam, kde máme všichni alespoň něco společného: Žádné křesťanské bohoslužby se neobe jdou bez čtení z Písma. Jsou církve, jejichž kazatelé a faráři si volí biblická čtení podle mo mentálních potřeb společenství, jemuž slouží a někdy žel také dle svého vlastního zájmu. Tento systém je pružný, ale nese s sebou nebezpečí, že se kazatel bude vyhýbat biblickým pasážím a místům, které mu nejsou sympatické a naopak bude druhé nutit po x-té naslou chat těm textům, které ho inspirují. Na druhé straně jsou tradice, v nichž jsou biblická čtení pro jednotlivá období velice pevně urče na. Výhodou tohoto přístu pu je skutečnost, že se aspoň občas musí člověk “poprat” i s těžšími či “ne sympatickými” biblickými oddíly. Staří praktici však mohou zjistit, že je dobré si svá kázání schovávat – za rok či dva budou přece znovu aktuální! Je potom příliš snadné sklouz nout k rutině. 3 Je přirozené, že by se biblická čtení měla nějak vztahovat k období roku, v němž si církev připomíná tu či onu důležitou událost dějin spá sy. O existenci Vánoc či Velikonoc přece vědí i ti z nás, kdo by svou vlastní denominaci označili za aliturgickou. Zastavme se tedy postupně u jednotlivých období církevního roku a podívejme se blíže, co nám mohou říci. Zamysleme se také nad tím, které biblické texty se k danému obdo bí vztahují. Možná pak zjistíme, že liturgický rok není cosi, co by patřilo do starého železa. Pozor, začínáme: Doba, v níž se nacházíme právě nyní, je nezajímavě označována jako “období během roku”. Lze se setkat dokonce s ještě horším názvem – “liturgické mezidobí”. Není to příliš šťastný název. Navozuje pocit šedé všednosti, kdy nezbývá než ten čas nějak protrpět a čekat, až se začne dít něco zajímavého. Kupodivu, liturgickou barvou, kterou pro toto období církevní tradice vyhradila (můžeme dnes stále vidět např. v římskokatolické církvi), není ona předpokládaná šeď, ale zelená. “Mezidobí” vyplňuje značnou část roku – 33 týdnů (respektive nedělí). Setkáme se s ním ve dvou nestejně dlouhých blocích, první je od svátku Křtu Páně (6.1.) do úterka před Popeleční středou (počátek postu), druhý, delší blok začíná po Letnicích a trvá až do počátku adventu (cca přelom listopadu a prosince). Někdy v 8. stol. se začaly pří slušné neděle počítat jako x-tá neděle po Svatém Duchu či po Křtu Páně. V reformačních církvích či v Jednotě bratrské se s tímto počítáním téměř nezměněným setkáte dodnes. Co nám má toto období přinést? Rozhodně není jeho náplní čekat, až se v běhu dní objeví něja ký ten zajímavější svátek. Ne, tato doba má své důležité poselství. Pokud se podíváme na biblické texty, které se k ní vztahují, zjistíme, že jsou velmi rozmanité. Starozákonní čtení vyprávějí příběhy lidí víry – praotců, soudců, proroků, králů… Čtení z evangelií se soustřeďuje na Ježíšovu pozemskou službu, na uzdravení a zázraky, na Ježíšova setkání s různými lidmi, na to, jak se život těchto lidí odvíjel poté, co se s Ježíšem setkali… Co mají všechny tyto biblické oddíly společného? Mají nám ukázat, že Bůh vstupuje do všedního života lidí a že ho dokáže proměnit. Že není Bo hem vzdáleným, ale tím, kdo sdílí naše radosti a bolesti. Že je tím, k němuž se dá přistupovat jedno duchým prostým způsobem, že není obtížné jej hledat a že se zajímá o naši všednost. Že ji dokáže napl ňovat a proměňovat. Bůh, který je s námi – to je silná výzva i pro nás. Zkusme jej hledat i ve svých živo tech, ve svých všedních dnech. A nechejme se k tomu inspirovat biblickými příběhy. Ti z nás, kdo nemají velké zkušenosti s pravidelnou četbou Písma, mohou zkusit začít Markovým evangeliem. Zkušenější písmáci mohou sáhnout pro inspiraci ke starozákonním postavám, např. k příběhům Abrahama, Josefa, Mojžíše, Davida či proroka Eliáše. Zkusme číst a ptát se, jak Bůh jednal v životech biblických postav. Zkusme pak hledat, jak jedná v životech našich. Možná zjistíme, že naše obyčejné dny nejsou vůbec obyčejné. A že i toto liturgické mezidobí je doba docela svěží a šťavnatá… K N I H O V N I Č KA Na letošní Pražské lesní škole, která je poprvé v její historii organizována spolu jak pro chlapecký tak pro dívčí kmen, mezi jinou literaturou dal instruktor pro ekologii – br. Víťa Růžička – k dispozici také knihu Erazima Koháka „Zelená svatozář“ (vydalo v roce 2000 jako studijní text na kladatelství SLON Praha) jako v češtině druhé a celkově třetí přepracované vydání. Profesor Kohák - který rád připomíná svoje skautské mládí – v této knize píše o ekolo gické etice a přibližuje čtenářům, co je třeba, aby „přežili lidé a (ostatní) zvířata“. Ano, čtete dob ře: konec minulého století, uvádí autor, přinesl překvapivé uvědomění, že mluvit o „lidech a zví řatech“ je zavádějící. Říká: „…začali jsme si uvědomovat, že ty čtyřnohé bytosti, které jsme přejížděli auty či odstřelovali jako škodnou, nejsou prostě chao tické věci. Že mají svůj vlastní svět a život, společenské uspořádání, poznání, cítění, že znají bolest i radost a celou škálu citů, které jsme byli zvyklí připisovat lidem, především lidem evrop ského původu. Že to vlastně jsou lidičky v kožíš kách – a že my lidé jsme sami jedním z živo čišných druhů.“ Kniha obsahuje zamyšlení nad vztahem lidstva k přírodě jako celku i její hodnotě. I když je to kniha, která „jen informuje“, může být veli ce užitečná. Uveďme si dva výňatky: „Tradiční evropský postoj je hluboce panský. Předpokládá především vlastní nadřazenost všem ostatním, jak mimoevropským národům, tak mimolidským bližním. K tomu předpokládá, že panské po stavení oprošťuje pána ode všeho ohledu k níže postaveným. Krutost i bezohlednost omlouvá známou 4 frází »vždyť jsou to jen zvířata« (případně «jenom» indiáni nebo «jenom» židé). To je na pováženou. Jak se lidé chovají k ostatním živým bytostem je nejspolehlivějším barometrem jejich postoje k přírodě vů bec. Na rozdíl od balvanů či stromů jsou ostatní zvířata, zvlášť společensky žijící savci jako vlci či primá ti, zjevně naši bližní. My sami jsme živočichové, a rozdíl mezi námi a šimpanzy je minimální, nesrovna telně menší než mezi šimpanzem a třeba hlemýžděm. Šimpanzové s námi sdílejí škálu základních citů: strach, bolest, lásku, radost, věrnost, zklamání. Stejně jako my dovedou přilnout k bližnímu i k místu, jež jim je domovem. Tak jako my se i oni řídí vlastním morálním řádem. U řady vyšších savců se setkáváme s náznaky rozvažování a rozhodování, třeba když pes váhá, zda poslechnout volání svého člověka. Před stava lidské nadřazenosti ostatním živočichům je zjevným náznakem rasismu, skupinové povýšenosti.“ „Někteří ochránci zvířat se sveřepě drží tvrzení, že zvířata – nejčastěji psové nebo kočky – „mají duši“. Podobně někteří zastánci pokusů na zvířatech a bezohledné masné výroby stejně sveřepě popírají, že by zvířata mohla „mít duši“ – jako by to představovalo ospravedlnění neospravedlnitelné krutosti. Ani jedni, ani druzí se příliš nenamáhají s vysvětlením, co vlastně má znamenat ono „mít duši“. Pojem duše je sám o sobě vysoce problematický. Ve Starém zákoně slouží slovo duše jako ve většině semitských jazyků, jako zvratné zájmeno. Myšlenku „řekl jsem si“ vyjadřovala biblická hebrejšti na obratem „řekl jsem své duši“. V celku by bylo obtížné přičítat Starému zákonu rozlišení mezi tělem a duší, jako by šlo o dvě věci. Starozákonní pojetí člověka je jednotné, rozlišujíc nanejvýš fyzický a mentální rozměr jednotné činnosti, kterou je bytí člověka. Podobně starořecká antika chápe člověka jako jednotu bytí. Duši či pneuma chápe jako soubor schopností a činností jako jsou abstrakce, paměť, rozu mové a někdy i volní úkony. Podsvětí řeckých představ je říše ledu a stínů, zdaleka však ne jakýsi druhý či „onen“ svět, jak tomu bylo v egyptské mytologii. Výjimku tu představuje Sókrates, kterému Platón v dialogu Phaeo přičítá egyptskou představu duše jako svébytné bytosti, která dočasně navštěvuje tento svět, avšak naplnění svého bytí nachází až po 5 smrtně, na „onom“, skutečnějším světě. Toto pojetí převládlo i v lidové zbožnosti středověku. Na počátku novověku je začala obhajovat sama církev jako ochranu proti dotěrné přírodovědě. Té církev přenechává starost o tělo, sama sobě ponechává péči o „duši“, ke které věda údajně nemá přístup. Jenže nedostupnost „duše“ empirickému poznávání pojem duše vyprazdňuje, až jedinou úlohou, která jí zbývá, je být v člověku balónkem nesmrtelnosti, který nemůžeme empiricky popřít – a ovšem ani prokázat. Soudobá teologie se od takového „metafyzického“ pojetí duše výrazně odvrací. Člověk v dnešním pojetí duši nemá, nýbrž duší je. Nemám duši jako balónek nesmrtelnosti. Jsem duše, celým svým bytím, jímž se vztahuji k Bohu. Jsem duše, která se stává skutečnou vtělením podobně, jako se smysl stává sku tečným ve slovu. Být duší znamená být bytostí, jejíž bytí se neomezuje na výskyt časoprostoru, nýbrž ur čuje se ve vztazích hodnoty a smyslu. Být duší znamená, že moje bytí je pro mě hodnotou, že ustavuje svět jako smysluplný „prostředek“ – jsem „subjekt“, sám svůj účel ve svém konání, s hodnotou a smys lem. Podobně se zvířaty: že zvíře „má“ či „nemá duši“, mnoho neznamená. Říci však, že i zvíře je duše, Znamená, že i zvířecí život má hodnotu a smysl, že to není jen výskyt v časoprostoru. Znamená to, že i zvíře cítí radost a bolest, lásku a strach, prostě že ani ono není jen prostředkem, nýbrž i cílem, hodnotou samo o sobě. Říci, že i zvíře je duše, pak znamená, že i zvíře má právo na ohleduplné zacházení.“ _____________________________________________________________________________________ OZVĚNY TÁBORŮ Na výše zmíněné Pražské lesní škole proběhla v rámci té matu „Myšlenkové základy skautingu – historie“ praktická hodi na, nazvaná vedením školy „duchovní chvíle“. Měla formu meditace s čtením z Bible (kniha Přísloví, kap. 11) a jejím centrem bylo rozvažování nad veršem „Pouštěj chléb svůj po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš (Kaz 11,1). Uvažování probíhá při těchto praktických cvičení v kro cích, které jsou zřejmé z následujícího textu: „populární“, že nefilosofoval, ale dával rady „do konkrétních životních situaci“. Byl to tedy do určité míry „Komenský sta rověku“. Kdožví, zda by neměl být i mezi před chůdci skautingu – ale asi nikoliv, protože ke stá ru žil v mnohoženství a jeho ženy ho sváděly k pohanským kultům. Je velmi zajímavé, že mnoho z toho, co má v této knize (ale i jinde v Bibli) docela „nená boženský charakter“, přesto zůstává součástí „svatého písma“. Je to zřejmě z toho důvodu, že ve starověku se nerozlišovaly tolik sféry ná boženství a obyčejného života jako dnes. A právě proto je Bible zdrojem mnoha historicky cenných informací. Je zdrojem moudrosti – byť i trochu záhadné, jako v našem verši: pouštěj chléb svůj po vodě… 1. Historické zdroje Kniha Kazatel má v Bibli – spolu s knihou Přísloví – zvláštní postavení nejen proto, že se nachází přibližně v jejím středu, hned za knihou Žalmů. Jedná se totiž o zachovanou tisíciletou orientální moudrost. Dalo by se říci, že s ní lze srovnat i jiná zachovalá prastará mudrosloví, tře ba z řecko-římské doby – ale proč je právě tato kniha součástí židovské a křesťanské tradice a není jen ve sbírkách knihoven a milovníků moudrosti? Podle hermeneutické zásady „vykládat Bibli jejími slovy“ se podívejme na příběh moudrého krále Šalomouna a pokusme se něco zjistit. V 1. knize Královské, v kap. 5, verších 914 se píše, že byl proslulý moudrostí, převelikou rozumností a takovou hojností myšlenek, jako je písku na břehu moře; jeho moudrost převýšila moudrost všech synů dávnověku. Vyslovil na 3 tisíce přísloví a složil 1 tisíc a 5 písní. Dovedl také mluvit o stromech i o zvířatech, ptácích, plazech a rybách. Jeho moudrosti přicházeli na slouchat ze všech národů… Proto byl Šalomoun 2. Co je podle Bible moudrost Nepodlehněme „planému filosofování“ a ne pusťme se hned do zkoumání, jaký chléb se asi v našem textu myslí. Zamysleme se nad dojmem, který text vyvo lává – „útočí“ na nás něčím, chce nás k něčemu 6 „pohnout“, anebo nám prostě nabízí suché pou čení, nezúčastněné mudrování? Že se člověk má v životě dopracovat určitého vzdělání je obecně uznávané. Ne tak jasné však je, zda má být člověk také moudrý – „hospodský lid“ se moudrým lidem spíše vysmívá a moderní člověk by asi řekl, že na pěstování moudrosti není čas… V Bibli je obrazně řečeno, že počátkem moudrosti je „bázeň před Bohem“ – stálá snaha plnit Boží příkazy a zákony. Moudrost je v Bibli dokonce spojována ne s rozumem, ale se srdcem (citem) anebo s du chem, a označována za „dar od Boha“, protože ve své dokonalosti je především vlastností Boha samotného a je ve své plnosti člověku nedo stižná. Voda je jistě také stejně důležitá pro život, dokonce podpoří přežití na dlouho, než se člověku dostane chleba = potravy. Bez vody se dokonce nedá chléb připravit! Ve starověku byly všude studny a u nich vědro, aby si pocestný mohl vodu nabrat. K živé, život přinášející, pra menité vodě je dokonce přirovnáváno nevy zpytatelné Boží působení, Duch svatý. Voda do dnes slouží i k očišťování – obyčejnému i sym bolickému, kultickému. Ve vodě se křtí děti i dospělí. Spojit tedy osud svého chleba s vodou není nic špatného. Voda byla ve starověku k dispozici každému – proč by tomu nebylo také tak s chlebem. Ostatně starověké, orientální po hostinství přetrvává dodnes… Ale pustit svůj chléb po vodě, „utrhnout si od úst“ a ještě tak, že nevím, komu se dostane, to není samozřejmé, „nemáme to pod kontrolou“. Musí tu být ještě nějaký další vý znam… 3. Co vlastně říká náš text Pouštěj chléb svůj po vodě – to je první část této moudré výzvy. Něco pustit z ruky zna menalo jistě před tisíciletími tak jako dnes pustit to ze svého vlastnictví, řekli bychom resignovat na další svůj vliv na danou věc. Jenže zde se jedná o chléb – ten je docela jistě symbolem všeho, co člověka živí a jeho život podporuje. Jeho nezbytnost zvýrazňuje i fakt, že se v době Šalomounově v nekvašené podobě obětoval, předkládal Bohu na oltář. Není divu, že prosba za „chléb vezdejší“ je dodnes součástí nejobecnější modlitby Páně, začínající slovy „Otče náš…“. 4. Význam textu Ten význam poznáme z pokračování: … po mnoha dnech se s ním shledáš. Že by to byla nějaká „půjčka za oplátku“? Můžeme si to tak vysvětlit – alespoň jako první reakci. Ale když myslíme na „mnohé dny“, pak je to „myšlení na zadní kolečka“, je to moudré. Náš text opravdu chce, abychom jednali moudře. A to je výzva, která je právě dnes „na místě“. Pro nás skautské činovníky je to navíc moudrá rada „výchovného charakteru“: je to dobrý příklad opravdu dobrého činu. A to nejen v charitativní oblasti, ale i v běžné oddí lové praxi, kdy učíme děti umět se rozdělit o to, co si drží jako „to své“. A nebojme se doplnit „nadějnou vy hlídku“: takto vychovaná mládež, až dospěje, ne bude necitlivá vůči starým a nemocným – i o nás bude postaráno. Je to, jakoby se člověk zapojoval do ře tězu těch, kdo neskládají ruce v klín, nejsou sobečtí a spolupracují na tisíciletém dobrém díle. Věřící říkají, že je to dílo Boží… _____________________________________________________________________________________ 7 O Václavu Budovci a motýlu v kostele Letní prázdniny jsou obdobím táborů. Na jednom z nich, oddílu Vy der, se klub kutnohorských oldskautů byl podívat. Cestou z Bludova, kde Vydry tábořily, jsme se stavili v Červených Janovicích. Zde na zámku se narodil Václav Budovec z Budova a má tu i svůj pomník, který jsme si prohlédli. Pomník stojí vedle monumentu obětem l. světové války. Tak spolu sousedí dva památníky - jeden sym bolizuje konec naší samo statnosti v roce 1620, a druhý její znovunabytí ro ku 1918. Protože vím, že o Bu dovce se zajímal kolínský kazatel v důchodu, bratr farář Frydrich, rozhodl jsem se, že mu fotku s jeho pomníkem donesu. K tomu se naskytla výborná příležitost druhou srpnovou neděli, kdy byl hostem v Kutné Hoře a kázal v evangelickém sboru. Kázání začal připomínkou neblahých srpnových dní: rok 1968 u nás, bartolomějská noc 1572 ve Francii, zboření Betlémské kaple roku 1786, Hirošima léta 1945 a hlavně pád Jeruzaléma a zničení Chrámu Ří many 10. srpna roku 70. Kázání bylo na téma "Boží milosti". Boží milosti se dostalo Zacheovi sedícímu na morušovníku. Boží milosti se dostalo svatému Františku z Assisi změnit svůj život. Boží milosti se může dostat i nám: třeba jen někomu pomoci, potěšit, poslat psaní.. . Boží milost je žít v Pokoji, to neznamená "sladce si hovět", ale žít pro druhé! V závěru bohoslužby otevřeným oknem, tak typickým pro dnešní tro pické dny, vlétl do kostela větší motýl, asi paví oko. Chvíli poseděl na kazatelně, pak se mihl okolo pana faráře, aby vzápětí poletoval mezi lavicemi. Nakonec ztratil cestu a když jsme odcházeli, bez mocné se třepotal vy soko u stropu u okna, které nešlo otevřít. Ale stačilo mi jen pokynout prstem a motýl poslušně slétl dolů, nechal se chytit a vy nést ven. Byla to ná hoda nebo dar Pokoje? Kutná Hora srpen 2003 Ladislav Marek _____________________________________________________________________________________ 8 PIETNÍ VZPOMÍNKA NA ZASTŘELENÉ RUKOJMÍ Z PŘEROVSKÉHO PROTINACISTICKÉHO POVSTÁNÍ (DNE 1. KVĚTNA 1945) KONANÁ DNE 2. 5. 2003 NA VOJENSKÉ STŘELNICI V OLOMOUCI - LAZCÍCH V pátek 2. května 2003 v odpoledních hodinách odjela z přerovského náměstí TGM delegace města Přerova, Českého svazu bojovníků za svobodu/Čsl.obce legionářské, Svazu letců Přerov – ve spolupráci a AČR – aby v areálu vojenské střelnice v Lazcích u Olomouce vzdala čest dvaceti dvěma za střeleným rukojmím-přerovských občanům – plus dalšímu Přerováku (panu Benešovi, který byl doda tečně nalezen utopený v řece Bečvě) a dvěma Olomoučákům (kteří jim vykopali hromadný hrob) - tý den před bezpodmínečnou kapitulací nacistických vojsk - v prostoru této vojenské střelnice dne 2. květ na 1945 … Akce se i letos (jako každoročně od tzv. sametové revoluce) zúčastnili reprezentanti pře rovské obce sokolské a 23. oddílu oldskautského klubu Svazu skautů a skautek ČR Přerov. K uve deným delegacím se letos poprvé přidružili také zástupci KPV ČR – pobočky č.51 Pře- rov, MK KAN Přerov, územní organizace VTNP/PTP 808 z Přerova a olomoučtí pétépáci. Hlavním organizátorem letošní piety byl plk.v.v. Jan Paroulek, moderátorem akce byl jeho olomoucký ko lega, který ji zahájil, vyzval plk. Paroulka, aby přednesl svůj projev. Dle dohodnutého itineráře pokládaly delega ce – za doprovodu vojenské hudby Olomouc. Kytice a věnce k památníku popravených rukojmí v pořadí: zá stupci přerovské radnice, TJ SOKOL a ČSBS-Čs.OL Přerov, posádky AČR, KPV ČR – MK KAN z Přerova a VTNP/PTP Přerov a Olomouc. Štafáž u památníku stála čestná stráž AČR – spolu se zástupcem přerovských sokolů a Středomorav ské družiny skautského oddílu Velena Fanderlika. Závěrem pietní akce zahrála Posádková hudba Olomouc českou státní hymnu, moderátor poděkoval všem zainteresovaným – vč. pozůstalým rodinným pří slušníkům po popravených rukojmích (jejichž počet se rok co rok zmenšuje – úměrně s přibývajícími léty „na hřbetě“). V Olomouci a Přerově dne 2. května 2003 Zaznamenal: ALBI – rádce SmD SOVF František Antonín Cigánek _____________________________________________________________________________________ REDAKCE "Na dobré stopě" se čtenářům omlouvá za mimořádně nezdařenou reprodukci letáku "Adopce na dálku" – v případě potřeby dodáme správnou kopii nebo zajistíme originální leták. _____________________________________________________________________________________ 9 Skautský máj I - Horní mlýn 9.– 1.5.2003 Nevím sice kolikaletá tradice to je, jezdit druhý víkend v květnu na „Skautský máj“, ale faktem je že ani letos se tato tradice neporušila, a tak se Horní mlýn od 9. do 11. 5. hemžil malými i velkými skauty a skautkami, místy i světluškami a vlčaty. Letos se akce zaměřila na život sv. Prokopa, a tak se u každého stanoviště vyprávěla nějaká legenda, nebo jiná souvislost úkolu s tímto světcem. Soutěžící skauti a skautky byli rozděleni podle věku a oddílu do patnácti skupinek, které dostaly na cestu svačinky a zhruba od 9:30 do 16:00 navštěvovaly čtrnáct stanovišť a plnily jednotlivé úkoly. Stanoviště č. 1. se jmenovalo „Rodokmen“ a naším úkolem bylo pomocí signalizace zjistit písmenka a poskládat z nich jména rodičů sv. Prokopa. Dozvěděli jsme se, že se jmenovali Vít a Božena. ten kdo navštívil dvojku, mohl si „pochutnat“ na výborných rohlíčcích, kterými jsem se navzájem po dvojicích krmili a přitom jsme samozřejmě měli šátkem zavázané oči. Ke trojce, která byla ve známé jeskyni Pekárna, jsme se dostali po zdolání prudkého kopce. Naším úkolem bylo vynést z jeskyně mnicha, kterého zavalily kameny a pak jsme ještě vyřešili matematický úkol a pokračovali jsme v cestě. Dalším úkolem bylo trefování se šiškami do krabice od banánů. Byl to malý trénink pro lov, který sv. Prokop potřeboval ke své obživě. Na pětce jsme se navlékli do horolezecké výstroje a ručkovali jsme po laně, samozřejmě nám kluci měřili čas. Pak jsme se snažili v co nejkratším čase přeplout na druhý břeh rybníka a zpět. Neměli nám k tomu ale sloužit pádla, ale lano, pomocí něhož jsme se přitahovali. Stanoviště č. 8 sídlilo na opačném konci rybníka u něhož jsme se nacházeli a na něm jsme museli převrátit plachtu velkou asi 80 x 120 cm a přitom musela celá šestičlenná skupina stát na plachtě a nesmě li jsem se nijak dotknout země. U sedmičky jsme vymýšleli příběh o sv. Prokopovi, ale musela se v něm být pouze slova začínající písmeny „p“ a „s“. Někteří se nebáli zapojit ani Pokémony, Střely patriot, prezidenty Spojených států či Sovětský svaz. Když jsme dorazili na devítku, instruktoři tohoto stanoviště nám přečetli příběh „o životu“ a pak nás zavedli do tmavé jeskyně. Vyzkoušeli jsme si, jak vypadá na prostá tma a taky jak krásně se nám jde za světcem zvenku. Snad nejpozitivnějším stanovištěm byla desítka. Napřed nám bylo sděleno hned několik „ra dostných zpráv“ a pak jsme vyráběli památeční lístečky. Ty se pak daly dohromady a na konci putování si každý jeden vzal. Jedenáctka byla poznávání rostlinek a dvanáctka zase spočívala v tom, že jsme nosili tenisový mí ček položený na gumovém kolečku, ze kterého vedly provázky. My jsme tedy drželi napnuté provázky a navíc jsme nesměli mluvit. Pochopitelně se nám stopoval čas. Kousek od dvanáctky byla třináctka, kde jsme si sami nasekali „stavěli oltář“ aneb co nejvyšší stavbu, která ustojí alespoň půl minuty. Tak to tedy byl stručný popis letošní „Cesty sv. Prokopa“.Věřím, že každý našel alespoň nějaké „svoje“ stanoviště, kde se opravdu vydováděl a také třeba zažil něco nového. Každopádně letošní skaut ský máj stál za to , ostatně, jako jakýkoli jiný skautský máj… Zapsala: Pavla Lachmanová 3 skautský oddíl Hustopeče Internetová adresa skautů brněnské diecéze je na adrese: www.webpark.cz/skautskejweb Každý z Vás se může podílet na tvorbě těchto stránek. Za Vaši pomoc, názory a materiály děkují autoři stránek. _____________________________________________________________________________________ 10 "Svatý hlemýžď" Jednoho dopoledne, tráveného na mé oblíbené chalupě, do níž jsem vložil tolik dřiny a práce konané s láskou k přívětivému místu, jsem šel vylít na kompost kbelík s kuchyňskými odpadky. Na záhonu vedle cestičky jsem spatřil urostlý exemplář hlemýždě s krásně vyvinutou uli tou. Poté, co jsme asi před dvě ma lety zažili obrovskou expansi hlemýžďů i ošklivých, hnědých plzáků, kteří zničili větší část zahrádkářského úsilí u nás i u sousedů, stal jsem se jejich ni čitelem a nepřítelem. Jindy bych tedy chytil hlemýždě za ulitu a hněvivě jím mrštil přes cestu za plot, do sousedního křoví. Tohoto dne jsem však nemohl, nýbrž opatrně jsem jej vzal a odnesl až na louku u blízkého lesa. Vzpomněl jsem si totiž na určitou pasáž z knihy Richarda Wurmbranda "Vítězná víra", kte rou jsem předminulý den četl cituji se strany 109: "Ne všichni z nás mohou ko nat skutky heroické víry. Ale všichni se můžeme z těchto hr dinů víry radovat, milovat a ob divovat je. Můžeme ustavičně bo jovat proti léčce zapomnění, které hrdinnému životu hrozí. Zrcadlí-li se heroické skutky v lásce obdivovatele, ukáží se ještě krásnějšími než jsou ve skutečnosti. Obdivovatel činí hrdinu, který je také jen člově kem, legendou. Nemusíš se stra chovat, že nedokážeš být jako oni. Hlemýžď i zajíc mohou pou žít tutéž cestu a dorazit do té hož cíle. Možná, že k tomu budeš potřebovat více času oproti ta kovému hrdinovi budeš mít odměnu za velkou vytrvalost. Každý křesťan je povolán být světcem. Nejde-li to rychleji, buď svatým hlemýžděm!" Náhle jsem ve zmiňovaném hlemýždi viděl svůj vlastní ob raz rychlosti mého následování učení a hlasu Ježíše Krista. Nemohl jsem jím proto mrštit přes plot za cestu, jako jsem činíval jindy. Dovětek k osobě autora "Vítězné víry": Farář Richard Wurmbrand (nar.l909) je rumunský luterský duchovní židovského původu, který ve své vlasti strávil více jak 14 let v komunistických vězeních. Prožil přes jak dva roky na samotce, bez denního světla a přežil kruté stře dověké mučení,které zanechalo na jeho těle množství velkých jizev. V kobce samotky složil a nazpaměť se naučil 242 kázání, která po svém propuštění (byl vykoupen norskými evangelickými církvemi od rumunské komunistické vlády za 10.000 US dolarů) vydal tiskem. Je skutečným křesťanským hrdinou víry a jeho díla jsou neobyčejně emotivní i auten tická. Pomocí své skálopevné víry všechna týrání přežil a založil křesťanskou misii "Hlas mučedníků". Vůdce 212.05 klubu OS Junáka Milan Hejl - Rodrigo 11 … a něco z internetu … Dva kamarádi se vydali přes poušť… Předtím se ale pohádali a jeden z nich dostal facku od toho druhého. Dotyčný, aniž by cokoli řekl se sehnul a napsal prstem do písku: "Dnes mi můj nejlepší přítel dal facku". Putovali dál. Došli ke krásné oáze s jezírkem a rozhodli se, že se vykoupou. Ten, co dostal facku se začal topit, ale ten druhý ho za chránil a vytáhl z vody. Když se probral, vytesal do kamene: "Dnes mi můj nejlepší přítel zachránil život". Kamarád se jej optal: "Když jsem ti dal facku, napsal jsi to jen do písku a tentokrát jsi to vytesal do kamene. Proč?" Odpověděl: "Víš, když mi někdo ublíží, píši to jen do písku, aby vítr tyto řádky odfoukl na znak odpuštění. Ale když mi někdo pomůže, vytesám to do kamene,aby to tam zůstalo na věky." Nauč se svůj žal a křivdy psát jen do písku a své štěstí vyrýt do kamene! Říká se, že je potřeba jen jedna minuta na to abychom si někoho zapamatovali, jen jedna hodina abychom si jej oblíbili a mnohokrát ne stačí ani celý život, abychom na něj zapomněli. Pošli tato slova všem lidem na které nemůžeš zapomenout a nezapo meň ani na toho kdo Ti tento mail poslal. Pokud je nepošleš nikomu, znamená to,že jsi sám a Tvoji přátelé jsou zapomenuti (přinejmenším v této chvíli). Věnuj jim minutu svého času... NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech ([email protected]) * 198 00 Praha 9, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 281865223, Jiří Zajíc ([email protected]) a Petr Krampl ([email protected]). * * Technické zázemí: Zuzana Vankeová, Adéla Čapková a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2003 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 110,-Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,-Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. * 12
Podobné dokumenty
eSokol 5_2012
jim ke Dni vítězství propůjčil. Této cti
se dostalo 74. lehkému motorizovanému praporu z Bučovic, 153. ženijnímu
praporu z Olomouce, 251. a 252. protiletadlovým oddílům z jihočeských Strakonic.
Panelové dřevostavby v reálném socialismu
prvkem byly lodžiové stěny pro panelové domy.
Z tohoto období jsou široké veřejnosti nejvíce známé dřevostavby určené
pro bydlení, tedy rodinné domy a bytové
domy, a stavby občanské vybavenosti
jak...
JI Ž AN - Ahoj, ahoj!
prázdnin poslední číslo Jižana ještě více
zpříjemnilo. Jenže najednou je tu září. Měsíc
známý nejen tím, že se zase otevírají dveře škol, ale začíná i všední život. Není to tak
dávno, co jsme se je...
eucharistická hodina - Diecéze ostravsko
race a získávat stejné milosti, pokud
se snaží adorovat aspoň na dálku,
z domova nebo ze svého lůžka.
8. Společenství považuje za své hlavní
svátky Slavnost Těla a Krve Páně,
adorační den prožívan...