Povídky - pdf - Sweb

Transkript

Povídky - pdf - Sweb
Erotické povı́dky
Tomáš Náhlı́k
c
2014-2016
2
Vytvořeno pro: www.efenix.cz
Korektura: Fred, Smajda
Připomı́nky, pochvaly, náměty posı́lejte na:
[email protected]
3
Milostný styk těšı́ daleko vı́c, je-li spojen s oddanou láskou. Ne v po”
žitcı́ch, které jsou kdykoliv po ruce, ale v požitcı́ch, v něž se teprve doufá,
spočı́vá hlavnı́ půvab milostné touhy.“
Xenofón
4
Obsah
Motto
3
1 Výročı́
9
1.1 Výročı́ - Den prvnı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
1.2 Výročı́ - Den druhý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
2 Dokonalá prdelka
17
2.1 Dokonalá prdelka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
3 Nadržená Marta
23
3.1 Nadržená Marta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
4 Opuštěná Maruška
31
4.1 Opuštěná Maruška . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
5 Setkánı́ po letech
37
5.1 Setkánı́ po letech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
6 Přistižená
53
6.1 Přistižená . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
7 Dešt’ová vı́la
7.1 Dešt’ová vı́la
7.2 Dešt’ová vı́la
7.3 Dešt’ová vı́la
7.4 Dešt’ová vı́la
7.5 Dešt’ová vı́la
7.6 Dešt’ová vı́la
7.7 Dešt’ová vı́la
I. . .
II. .
III. .
IV. .
V. .
VI. .
VII.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
57
58
67
76
81
86
92
99
6
OBSAH
7.8
7.9
7.10
7.11
7.12
7.13
Dešt’ová
Dešt’ová
Dešt’ová
Dešt’ová
Dešt’ová
Dešt’ová
vı́la
vı́la
vı́la
vı́la
vı́la
vı́la
8 Dovolená
8.1 Dovolená
8.2 Dovolená
8.3 Dovolená
8.4 Dovolená
8.5 Dovolená
8.6 Dovolená
8.7 Dovolená
8.8 Dovolená
8.9 Dovolená
9 Bejvalka
9.1 Bejvalka
9.2 Bejvalka
9.3 Bejvalka
9.4 Bejvalka
9.5 Bejvalka
9.6 Bejvalka
9.7 Bejvalka
-
10 Kristýnka
10.1 Kristýnka
10.2 Kristýnka
10.3 Kristýnka
10.4 Kristýnka
10.5 Kristýnka
10.6 Kristýnka
10.7 Kristýnka
10.8 Kristýnka
10.9 Kristýnka
10.10Kristýnka
-
VIII.
IX. .
X. .
XI. .
XII.
XIII.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Cesta na dovolenou
Den prvnı́ . . . . . .
Den druhý . . . . .
Den třetı́ . . . . . .
Den čtvrtý . . . . .
Den pátý . . . . . .
Den šestý . . . . . .
Den sedmý . . . . .
Den osmý . . . . . .
Setkánı́ po letech
Pátečnı́ akce . . .
Probuzenı́ . . . .
Relaxačnı́ vı́kend
Cesta domů . . .
Jı́zda vlakem . . .
Rozloučenı́ . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
- Prvnı́ rande . . . .
- Nemoc . . . . . . .
- Návrat z nemocnice
- Pátečnı́ odpoledne .
- Vı́kend . . . . . . .
- Zkouškový týden . .
– Poprvé . . . . . . .
- Na chatě . . . . . .
- V cukrárně . . . . .
- Rozchod . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
106
122
129
142
153
158
.
.
.
.
.
.
.
.
.
167
. 168
. 171
. 177
. 186
. 194
. 200
. 213
. 222
. 232
.
.
.
.
.
.
.
239
. 240
. 248
. 257
. 264
. 276
. 283
. 288
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
299
. 300
. 311
. 320
. 328
. 336
. 347
. 353
. 360
. 370
. 378
OBSAH
10.11Kristýnka
10.12Kristýnka
10.13Kristýnka
10.14Kristýnka
10.15Kristýnka
10.16Kristýnka
10.17Kristýnka
10.18Kristýnka
10.19Kristýnka
10.20Kristýnka
10.21Kristýnka
10.22Kristýnka
10.23Kristýnka
10.24Kristýnka
10.25Kristýnka
10.26Kristýnka
10.27Kristýnka
10.28Kristýnka
10.29Kristýnka
10.30Kristýnka
10.31Kristýnka
10.32Kristýnka
10.33Kristýnka
7
-
Dilema . . . . . . . .
Rozhodnutı́ . . . . . .
Kdo má navrch? . . .
Vı́kendový výlet . . .
Pı́semný styk I. . . .
Pı́semný styk II. . . .
Grilovánı́ I. . . . . . .
Grilovánı́ II. . . . . .
Sny . . . . . . . . . .
Lenčino sváděnı́ . . .
Hrátky v koupelně . .
Prozrazené tajemstvı́
Bouřka u vody . . . .
V teple domova . . .
Nedělnı́ ráno . . . . .
Dámská jı́zda I. . . .
Dámská jı́zda II. . . .
Dámská jı́zda III. . .
Volný vı́kend . . . . .
Usmı́řenı́ . . . . . . .
Překvapenı́ . . . . . .
Malá odměna . . . .
Vyrušenı́ . . . . . . .
11 Zahraničnı́ studentka
11.1 Zahraničnı́ studentka
11.2 Zahraničnı́ studentka
11.3 Zahraničnı́ studentka
11.4 Zahraničnı́ studentka
11.5 Zahraničnı́ studentka
11.6 Zahraničnı́ studentka
11.7 Zahraničnı́ studentka
11.8 Zahraničnı́ studentka
11.9 Zahraničnı́ studentka
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
- Seznámenı́ . . .
- Vánočnı́ večı́rek
- Ples . . . . . .
- Pracovnı́ pouto
- Vı́kend ve Vı́dni
- Vı́kend ve Vı́dni
- Vı́kend ve Vı́dni
– Konference . .
– Překvapenı́?!?!
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
–
–
–
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
část 1.
část 2.
část 3.
. . . .
. . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
390
402
415
423
433
440
446
454
469
475
487
492
501
509
521
532
542
554
562
577
586
597
608
.
.
.
.
.
.
.
.
.
617
. 618
. 622
. 628
. 637
. 641
. 649
. 656
. 663
. 672
12 Je to ve hvězdách
677
12.1 Je to ve hvězdách 1/3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 678
12.2 Je to ve hvězdách 2/3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 687
8
OBSAH
12.3 Je to ve hvězdách 3/3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 698
13 Dopisy
13.1 Dopisy 01
13.1.1 Pro
13.1.2 Pro
13.2 Dopisy 02
13.2.1 Pro
13.2.2 Pro
. . .
něj .
ni .
. . .
něj .
ni .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
717
. 718
. 718
. 720
. 724
. 724
. 727
Kapitola 1
Výročı́
Jak nejlépe oslavit výročı́ s přı́telkynı́? Jak jinak než sexem.
9
10
1.1
KAPITOLA 1. VÝROČÍ
Výročı́ - Den prvnı́
Sedı́m v práci a řı́kám si, co mě čeká doma. Mám určitou představu, doma
mě čeká nádherná přı́telkyně. Pětadvacetiletá holka menšı́ho vzrůstu, zato s
rozkošnou prdelkou a ňadry akorát do ruky. Pěkně pevná, špičatá a na vrcholku trčı́ bradavky jak třešinky, jen je polaskat. K tomu si představte obvykle hladce oholenou kundičku. Občas překvapı́ a vyholı́ si nějaký obrázek,
jen je škoda, že na blondýnách to nenı́ vidět.
Dneska máme výročı́, čeká nás večeře a vı́nko při svı́čkách někde v restauraci. Jak jı́ znám, nebude to jen tak. Už od rána mi posı́lá smsky, s tı́m
co by ráda dělala. Při tom jak je čtu, ho mám tvrdého jako kámen. Abych
viděl, že i jı́ to pořádně vzrušuje, tak mi posı́lá i mmsky. Začı́ná to pomalu, na
prvnı́ si olizuje prstı́k a ukazuje, jak by mě ráda kouřila, na dalšı́ fotce jsou jejı́
kozičky s tvrdýma bradavkami. Na poslednı́ fotce je vidět jejı́ broskvička, celá
upatlaná od št’ávičky, pramı́nek teče až k zadnı́ dı́rce. Kundička je nádherně
rozevřená, je mi jasné, že v nı́ před chvı́lı́ bylo pár prstı́ků nebo vibrátor,
možná obojı́. Ještě, že sedı́m za stolem a nenı́ na mě vidět. Při těch zprávách
pracovnı́ doba rychle utı́ká a já se za chvı́li budu chystat k domovu a k své
nadržené přı́telkyni. Jen doufám, že mě nikdo cestou nepotká, navı́c s boulı́ v
kalhotách se špatně chodı́. Naštěstı́ k autu to mám kousek, jen ta půl hodina
domů bude krutá.
Konečně vcházı́m do dveřı́. Sotva vejdu, z ložnice slyšı́m šustěnı́ látky, fantazie pracuje na plné obrátky, aby taky ne po předchozı́ch zprávách. Sotva
se můj penis v autě uklidnil, tak už mi zase stojı́. Beru za kliku, ale dveře
jsou zamčené.
Zpoza nich se jen ozve: Jdi do sprchy a pak hned vyrazı́me.“
”
Na to se nedá nic namı́tat, tak mı́řı́m do sprchy. Třeba mě studená sprcha uklidnı́. Povedlo se, koukám, že mám i připravené čisté oblečenı́. Jen
spodky na hromádce nejsou, no co, tak teda půjdu naostro. Oblékám si, co
mám připravené, lehké plátěné kalhoty, ponožky a tričko s lı́mečkem. Čistý
a voňavý lezu z koupelny a t’ukám na dveře, že už můžeme jı́t. Je mi řečeno,
abych se šel obout a počkal před domem. Hmmm, to jsem zvědav, co se na
mě chystá.
Za chvilku, slyšı́m zamykánı́ dveřı́, tak se otočı́m. To co vidı́m, mi vyrazı́
dech. Nádherně učesaná, na sobě má krátké letnı́ šaty končı́cı́ těsně pod tı́m
nádherným zadeček, sotva se otočı́, je vidět, že nemá podprsenku, ostatně jı́
i ani nepotřebuje, navı́c ty šaty jı́ dělajı́ úžasný dekolt. Přitiskne se ke mně,
polı́bı́ mě, sjedu jı́ rukou na zadeček a zjišt’uji, že ani kalhotky na sobě nemá.
1.1. VÝROČÍ - DEN PRVNÍ
11
Bude to zajı́mavý večer. Na důkaz toho mi přejede přes poklopec a můj penis
už zase stojı́. Chci se k nı́ znovu přitisknout, ale ani to mi nenı́ dopřánı́. Bere
mě za ruku a jdeme do restaurace.
Cestou jı́ náhodou“ upadnou klı́če, než je stihnu zvednout, už se pro ně
”
ohýbá, šatičky se jı́ vyhrnou a vystrčı́ na mě tu nádhernou kundičku, celá se
leskne vzrušenı́m. Hned toho využı́vám a prstı́čkem se snažı́m dostat dovnitř.
Okamžitě se narovnává, rovná šaty a kouká na mě. V očı́ch má jiskřičky
vzrušenı́, vezme můj prstı́k a sama ho pomaloučku olı́zne. Při představě že
tohle dělá s mým penisem, mi okamžitě stojı́.
Konečně jsme v restauraci, je to taková malá útulná romantická pizzerie,
jsou tu oddělené boxy, do kterých nenı́ odnikud vidět. Na stole je pár svı́ček,
objednáváme jı́dlo a láhev vı́na. Jı́me, popı́jı́me, večer přı́jemně utı́ká. Po
jı́dle objednáváme ještě jednu láhev. Přı́telkyně se na mě koukne a v očı́ch
se jı́ zase zračı́ vzrušenı́. Zatı́m co nám nalévám vı́no, zajede rukou pod stůl
a za chvilku mi nabı́zı́ prstı́k k olı́znutı́, přivonı́m a olı́znu, je mi to jasné,
prstı́kem si kroužila v dı́rce a dává mi ochutnat svůj nektar. Druhou rukou
mi rozepı́ná kalhoty, můj nadržený penis se dere na svobodu. Párkrát ho
pohladı́ a prstem setře kapku lásky, co mi z něj vytéká.
V okamžiku mizı́ pod stolem a už mi ho svı́rajı́ horké rty a kroužı́ mi po
něm hbitý jazýček. Chvı́lemi celý penis mizı́ v nenasytné pusince, pak cı́tı́m
jen kroužek horkých rtů, jak klouže směrem k žaludu. Ten je hned v péči
jazýčku, pomalu kolem kroužı́, pak se dobývá do dı́rky na jeho špičce. Když
si pusinkou hraje na špičce, ručkou mi ho pomalu honı́. K tomu se z pod
stolu ozývá mlaskánı́, jak si hraje se svojı́ mušličkou. To se nedá vydržet, po
chvı́li už jı́ plnı́m pusinku semenem, ani to nestı́há polykat, co je toho.
Po očištěnı́ penisu, mi ho schovává, zapı́ná kalhoty a sedá si zpátky vedle
mě. Byla to taková nádhera, že ani nemůžu mluvit. Napiju se vı́na a podı́vám
se na ni. Nezmůžu se na nic vı́c, než na:
Děkuji, bylo to nádherný.“
”
Jen se usměje a povı́dá: Večer ještě nekončı́ miláčku.“
”
Jsem zvědavý, co mě ještě čeká. Ještě si prstem stı́rá bı́lou kapku z koutku úst,
co tam zůstala. Prstı́k labužnicky olizuje a hned dodává: Moc mi chutnáš.“
”
Je to nádhera nechat se vykouřit až do konce a ještě když to tu holku bavı́
a vzrušuje. Při tom pohledu se mi penis zase pomalu zvedá. Radši zaplatı́me
a zvedáme se také.
Cestou domů se škádlı́me, já ji hladı́m po zadečku, snažı́m se vyhrnout
šaty, ne že by to dalo tolik práce. Ona mi na oplátku občas, jakoby náhodou
přejede, po poklopci a zkontroluje tvrdost. A tak nám zvesela ubı́há cesta.
12
KAPITOLA 1. VÝROČÍ
Sotva za námi zaklapnou dveře, chci se na nı́ vrhnout a ukázat jı́, co
způsobila, když mě celý den v práci vzrušuje, nedá si pokoj ani v restauraci
a cestou domů. Mě to rozhodně nevadilo, spı́š naopak. Je přı́jemné vědět, že
po vás holka toužı́ a chce vás kdykoli a kdekoli. Ale zpátky k věci. Chci jı́
sevřı́t v náručı́, sundat z nı́ šaty a vzı́t si jı́ hned za dveřmi na chodbě. Nenı́
mi to přáno, mı́sto toho mi vyklouzne ze sevřenı́, chytne mě za ruku a vede
mě do obýváku.
Posadı́ mě do křesla, zaváže oči, ruce sváže za opěradlem. Stáhne ze mě
kalhoty, pak slyšı́m šustěnı́ šatů a pak cı́tı́m, jak mi sedá na stehna, dává
pozor, aby se nedotýkala mého tvrdého penisu. Chvı́li mě dráždı́ vlasy na
hrudnı́ku, pak cı́tı́m jejı́ dech na bradavkách, jazýčkem kolem nich začne
kroužit. Začı́nám vzdychat, ta mrška vı́ jak na mě. Zase slyšı́m mlaskánı́
a tentokrát i jejı́ vzdechy, po chvı́li mi kroužı́ vlhkými prstı́ky kolem úst.
Dovolı́ mi je i olı́znout. Šeptá mi do ouška, jak moc mě chce.
Pomalu se sune blı́ž, až cı́tı́m vlhkost jejı́ dı́rky na svém penisu. Sundává
mi šátek z očı́. Vidı́m před sebou nádherné kozičky se stojı́cı́mi bradavkami,
hned se nahnu a vezmu jednu do pusinky. Saju jı́, jazýčkem jı́ objı́ždı́m, lehce
jı́ skousávám zoubky. Krásně u toho vzdychá, cı́tı́m, jak mi jejı́ št’áva teče po
stehnech. Jelikož já nemám volné ruce, musı́ si pomoct sama.
Ruce jı́ samy mı́řı́ do klı́na, jednou rukou mi honı́ penis, druhou si honı́
kundičku, kroužı́ si po hrášku, vrážı́ prstı́ky do dı́rky, mı́stnostı́ se šı́řı́ jejı́
vůně a slyšet je hlasité vzdychánı́ nadcházejı́cı́ho orgasmu, střı́davě se věnuji
jejı́m prsům. Netrvá to dlouho a už se svı́jı́ v mohutném orgasmu, ani já
to nevydržı́m a zkrápı́m jı́ břı́ško a ňadra svým semenem. Pokládá si hlavu
na mé ramenu a oba hlasitě oddechujeme. Rozvazuje mi ruce, beru jı́ do
náruče a odnášı́m jı́ do ložnice. Cestou si po sobě roztı́rá mé sperma. Je na
nı́ nádherný pohled, celá zpocená a olepená od mé i svojı́ št’ávičky.
Jak jsem jı́ položil, téměř okamžitě usnula, ani se jı́ nedivı́m, po takovém
výkonu. Jen je mi trošku lı́to, že jsem jı́ tu rozkoš nemohl oplatit. No nevadı́,
však já něco vymyslı́m, má se zı́tra na těšit.
1.2. VÝROČÍ - DEN DRUHÝ
1.2
13
Výročı́ - Den druhý
Měl jsem celou noc něco vymyslet a nachystat. Noc nebyla moc klidná, po
zážitkách ze včerejšı́ho večera, se mi celou noc zdálo o nemravnostech. Skoro
mi bylo lı́to,že jsem se probudil. I když probuzenı́ s tvrdým penisem vedle
báječné milenky, je taky fajn. Když jsem jı́ viděl jak tam ležı́ nahá na posteli,
ještě ulepená ze včerejšı́ch zážitků, hned jsem dostal nápad, jak jı́ to oplatit.
Šel jsem do kuchyně připravit jı́ snı́dani do postele. Než stihnu něco
přichystat, tak slyšı́m z koupelny sprchu. Pěkná představa, nahé tělo mé
milenky, na něm kapky vody a pěna ze sprcháče. Člověk di to jen představı́,
jak ta voda stéká dolů, jak bere do ruky žı́nku, přejı́ždı́ si s nı́ přes prsa
až se jı́ bradavky vztyčı́, jak se předklánı́ a vystrkuje zadeček a prcinku,
aby si umyla nožky. Při té představě mi začal tuhnout penis a bylo hned
rozhodnuto, musı́m jı́ jı́t pomoct“.
”
Sundám tričko, ve kterém jsem spal, a hned vklouznu potichu do koupelny.
Chvı́li koukám skrz prosklené dveře od sprchového koutu. Pohled je to moc
pěkný, čelem otočená ke dveřı́m, oči zavřené, ruce zvednuté a zabraná do
mytı́ vlasů. Kozičky se u toho krásně pohupujı́ a na jejich vrcholcı́ch se tyčı́
nádherné bradavky. Neodolám, vklouznu do sprchy a hned se začnu těm
nádherám věnovat, jednu jazýčkem olı́znu, stisknu mezi zoubky a druhou
sevřu v dlani, palcem obkroužı́m bradavku a parkrát přes nı́ přejedu. Má
milenka ztuhne nejprve překvapenı́ a po chvı́li se ozve tiché vzdychánı́.
Když si dostatečně vyhraju s ňadrama, nanesu sprcháč do dlanı́ a začnu to
nádherné tělo omývat od zbytků včerejšı́ch radovánek. Začnu vzadu na krku,
pomalou masážı́ pokračuji na ramenou a zádech pak se mé ruce přesunou
dopředu, kde sevřu ty nádherné kozičky. Po chvı́li pokračuji s umývánı́m,
přesunu se na břı́ško, pak na zadeček a nakonec se věnuji nožkám. Nakonec
vezmu do ruky sprchu a pěkně jı́ celou opláchnu.
Samozřejmě je potřeba vše řádně zkontrolovat a zjistit, jestli náhodou
někde nezůstala trocha mýdla. Když je vše řádně umyto a zkontrolováno,
vyjdeme ze sprchy, kde jı́ ručnı́kem osušı́m a poté zabalı́m do županu. Vezmu
ji do náručı́ a odnesu zpátky do postele. Vypadá to, že snı́daně bude úplně
jiná než jsem původně zamýšlel.
Jak tak ležı́ na posteli, zavážu jı́ oči šátkem a ruce roztáhnu a připoutám jı́
je za hlavou k posteli. Ted’ mám volné pole působnosti a můžu si hrát. Sednu
si mezi jejı́ nožky, pomalu po nich rukama přejedu, pěkně od prstı́ků, přes nárt
až ke kolenům a zpátky. Ted’ tu samou cestu pokryji polibky, sama pomalu
roztahuje nožky a na závojı́čkách se začı́ná třpytit milostná rosa. Posunu
14
KAPITOLA 1. VÝROČÍ
se trošku výš, tentokrát to vezmu rovnou jazýčkem od pravého koleno, přes
vnitřnı́ stranu stehen až na levé koleno, jen dı́rce se pečlivě vyhnu. Jak se k nı́
blı́žı́m, je z mé milenky cı́tit napětı́ a očekávánı́, pak trošku zklamánı́, když se
jı́ nedostane žádného uspokojenı́. Však mám také v plánu jı́ vzrušovat dokud
nezačne prosit o zásun a vykropenı́ té jejı́ úžasné svatyňky.
Nožky jı́ roztáhnu, dı́rka se sama krásně rozevře a začı́ná se lesknout
št’ávičkou, která z nı́ pomalu vyteká. Hladı́m ji rukama po stehnech, pomalu
se přibližuji k dı́rce, na které cı́tı́ můj dech. Mı́sto abych se věnoval kundičce
přesunu pozornost a polibky na břı́sko. Jazýčkem obkroužı́m pupı́k, rukama
hladı́m boky, pomalu se přesunuji výš a výš až dosáhnu ňader. Rukama je
hnětu, jazýčkem kroužı́m kolem bradavek, občas je stisknu mezi zoubky nebo
za ně trošku zatahám. Při tom se vždy ozvou hlasité vzdechy. Polibky stále
postupuji výš, pokryju jimi celá ňadra, pak klı́čnı́ kosti, krk a ouško. Vzdechy
jsou stále hlasitějšı́, mı́stnostı́ se šı́řı́ jejı́ vůně a pod zadečkem se objevuje
pomalu se zvětšujı́cı́ vlhká skvrna. Přesunu se pomalu zpátky mezi nožky.
Cı́tı́ mé doteky v okolı́ kundičky, horký dech na nı́, snažı́ se mi vycházet
vstřı́c, abych se konečně přisál a dopřál jı́ aspoň trošku uspokojenı́, ale na to
je ještě moc brzy.
Musı́ ještě chvı́li počkat. Zatı́m jen jazýčkem přejı́ždı́m okolo závojı́čku,
které rozevı́rám rukama, občas některý vezmu mezi rty a jazýčkem si s nı́m
pohraju. V tu chvı́li se celá chvěje vzrušenı́m, vzdechy jsou hlasité a dı́rka
se začı́ná rytmicky stahovat a uvolňovat ještě vı́c št’ávičky. Začı́ná přicházet
orgasmu, je mi jasné, že by stačilo jazykem pohladit pošt’eváček nebo se jı́m
zanořit dı́rky, ale to jı́ ještě nedopřeji. Naopak na chvı́li přestanu.
Jakmile popadne dech, hned se ozve: Proč? Nepřestávej... Pokračuj,
”
prosı́m...“ To je chvı́le, na kterou jsem čekal. Neváhám, sklonı́m se nad tu
nádherně rozevřenou kundičku, přisaji se na knoflı́ček slasti, vezmu ho mezi
rty, jazýčkem po něm zakmitám, do dı́rky vrazı́m dva prstı́ky a začnu s
nimi uvnitř prudce dovádět. Jejı́ orgasmus na sebe nenechá dlouho čekat.
Nádherně hlasitě u toho křičı́, kundička mi hladově svı́rá prstı́ky, jako by
je chtěla navždy pohltit, a při tom všem z nı́ vytéká, skoro střı́ká, spousta
štávičky.
Když orgasmus odeznı́, vyndám z nı́ prstı́ky a nabı́dnu jı́ je k olı́znutı́.
Hladově se naně vrhne a krásně je lı́že a saje, jako by mě kouřila. Je to
tak nádherně vzrušujı́cı́, popadnu jı́ za nohy, roztáhnu je a prudce do nı́
vrazı́m tvrdý penis. Sevře mě stehny a už se zmı́tá v dalšı́m orgasmu. Začnu
jı́ pořádně šukat, pěkně dlouhými tahy, vždy z nı́ skoro vyklouznu a pak
zarazı́m, co nejhlouběji. Postele se pod námi otřásá, těla se lesknou potem
1.2. VÝROČÍ - DEN DRUHÝ
15
a milostnými št’ávami, pokoj je naplněn našimy vzdechy a výkřiky. Už se
mi to také blı́žı́, ještě poslednı́ch pár přı́razů a už jı́ plnı́m kundičku svým
spermatem. Je toho tolik, že to z nı́ vytéká i kolem mého stále střı́kajı́cı́ho
penisu.
Po té co mi penis ochabne a vyklouzne sám z dı́rky se nadzvednu a přesunu
se k jejı́ hlavě, penis si nechám pusinkou očistit. Mezitı́m prsty sbı́rám, co jı́
vytéká z kundičky, a roztı́rám jı́ to po břı́šku i kozičkách. Penis, který je v péči
hebkých rtů a hbitého jazýčku, je znovu připravem k akci. Penis jı́ v pusince
vyměnı́m za prstı́ky, ty je potřeba také očisti. Penisem jı́ začnu přejı́ždet mezi
závojı́čky, občas zajedu na okraj dı́rky. Vždy jen hlavičkou mého dobyvatele
zajedu dovnitř. Je to pro nı́ vzrušujı́cı́, ale nedosáhne uspokojenı́.
Po pár opakovánı́ch to nevydržı́ a ozve se: Tak už ho do mě vraž, to se nedá
”
vydržet.“
Co na to řı́ct, než jen splnit jejı́ přánı́. Ještě parkrát to vezmu jen na
okraji a pak přirazı́m. Z dı́rky se vyvalı́ předchozı́ nadı́lka. Pak už se jen ozývá
mlaskánı́ a pleskánı́ našich mokrých klı́nů mı́sı́cı́ se s našimi hlasitými vzdechy. Po předchozı́m výkonu a včerejšı́m večeru mám dlouhou výdrž. Uvolňuji
jı́ ruce, které si okamžitě začnou hrát s prsama a brdavkama. Otáčı́m jı́ na
břicho a vrážı́m ho do nı́ zezadu. Pohled na ten zadeček a jejı́ hlasité vzdychy
mě přivedou k výstřiku. Znovu jı́ plnı́m kundičku, zároveň s mým výstřikem
to nenı́ také přijde, zmı́tá se pod náporem dalšı́ho orgasmu, už nemá sı́lu a tak
jen ležı́ naprosto znavená a zničená na posteli. Mezi roztaženýma nohama je
vidět, rudá dı́rka a to, jak se z nı́ valı́ naše št’ávičky. Usı́náme vyčerpánı́m...
16
KAPITOLA 1. VÝROČÍ
Kapitola 2
Dokonalá prdelka
Samostatná povı́dka o nečekaném setkánı́ v tramvaji.
17
18
2.1
KAPITOLA 2. DOKONALÁ PRDELKA
Dokonalá prdelka
Nikdy jsem nebyl vysazený ani na zadečky ani na prsa. Vždycky spı́š záleželo
na tom, z jaké strany jsem holku uviděl. Prostě takový automatický reflex,
jestliže šla přede mnou, dı́val jsem se na zadeček, na ty dva svaly, tu poezii v
pohybu. Když šla proti mně, pozoroval jsem to báječné pohupovánı́ koziček,
zkrátka jsem si nikdy moc nevybı́ral a užı́val si každý možný pohled na
dokonalosti ženského těla.
Až jednou jsem jel tramvajı́, bylo pátečnı́ odpoledne, horko, tramvaj nacpaná k prasknutı́. Nedalo se nic dělat, tak jsem nenápadně okukoval objekty kolem sebe, asi jako každý normálnı́ chlap. Kdo by se taky nepodı́val,
když všude kolem se vyskytovaly holky v krátkých sukýnkách, šortkách, nebo
průsvitných letnı́ch šatech. Přitom rozhlı́ženı́ a pozorovánı́ mi padl pohled
na jeden dokonale tvarovaný zadeček, nemohl jsem se toho pohledu nabažit.
Ten zadeček sice patřil k trošku většı́m, ale to já rád, aspoň je tu holku
za co chytit, ale byl krásně tvarovaný pravidelným sportovánı́m. Zakrývaly
ho jen upnuté šortky. Hned jsem začal přemýšlet, co se pod nimi ukrývá
zepředu a jestli k tomu zadečku patřı́ také přı́slušně velké poprsı́. Pozorovánı́
a přemýšlenı́ se brzy projevilo i na mém těšiteli, který se také hlásil o slovo.
Tramvaj se naštěstı́ trochu uvolnila a já měl šanci si sednout a lépe tak skrýt
své vzrušenı́.
Objekt mé touhy a mých představ postával pár metrů ode mne. Konečně
jsem zaregistroval, že k té úžasné prdelce patřı́ bezvadně formované dlouhé
nohy. Přesunul jsem pohled o něco výš, abych si prohlédl i ten zbytek. Moc
toho vidět nebylo, protože do půli zad spadaly rovné kaštanově hnědé vlasy.
Netušı́m, jestli už tehdy zaregistrovala můj pohled, nebo ne, ale pohodila
hlavou a ty dlouhé vlasy se začaly vlnit po jejı́ch zádech. Připadal jsem si
jak v kýčovitém romantickém filmu, kde se hlavnı́ hrdina zamiluje do ženy
právě po takovém pohybu. Já se zatı́m nezamiloval, ale věděl jsem, že tenhle
zadeček musı́m stůj co stůj dostat.
Tramvaj zastavila a ona se vydala ke dveřı́m, aniž bych tušil, kde jsem,
zvedl jsem se také. Nechal jsem jı́ kousek poodejı́t, ale nespouštěl jsem z
nı́ oči. Vydal jsem se za nı́, snažil jsem se jı́t nenápadně, když se zastavila
a rozhlı́žela, zašel jsem za roh, do průchodu nebo jsem jen koukal do výlohy.
Šli jsme takhle asi pět minut, procházeli uličkami a já pomalu ztrácel přehled,
kde jsem, protože jsem byl schopen sledovat jen tu prdelku. Ten hypnotizujı́cı́
pohled na houpánı́ těch dvou perfektnı́ch půlek mě natolik zaujal, že jsem se
ani nevšiml, že se znenadánı́ zastavila a otočila hlavu na mě.
2.1. DOKONALÁ PRDELKA
19
Ty mě sleduješ?“
”
A..aa. . . no,“ nejistě jsem ze sebe vykoktal.
”
Ale mě to vadı́, můžeš toho nechat?“ evidentně ji mé přiznánı́ ani nevyvedlo
”
z mı́ry.
Nemůžu,“ dodal jsem si odvahu a pokračoval, mě hrozně fascinuje ten tvůj
”
”
perfektnı́ zadeček.“
Dı́k za pochvalu, ale už toho nech, je mi to opravdu nepřı́jemný.“
”
Fakt to nejde, nemůžu si pomoct, je to pohled pro bohy. A nechceš jı́t se
”
mnou aspoň na zmrzku?“
Bylo na nı́ vidět, že začı́ná být naštvaná.
Polib mi prdel!“ odsekla.
”
Stačı́ řı́ct kdy a kde a tvé přánı́ milerád splnı́m,“ nenechal jsem se odbı́t.
”
Takovou odpověd’ asi opravdu nečekala, protože se rozesmála a povı́dá: Ty
”
se fakt nevzdáváš.“
Ne, když mi o něco pořádného jde, tak ne.“
”
Tak tu na mě počkej 10 minut. Za to sledovánı́ mě vezmeš na pořádnej
”
zmrzlinovej pohár.“
Nezbývalo mi než souhlasit, jestli jsem ještě chtěl vidět ten zadeček i
zbývajı́cı́ přı́slušenstvı́. V tu chvı́li jsem také pochopil, že o mě celou dobu
věděla a hrála si se mnou a zkoušela, co vydržı́m.
Z deseti minut bylo patnáct, ale chtı́č byl silnějšı́, tak jsem stále čekal.
Po dvaceti minutách čekánı́ jsem jı́ uviděl vycházet z domu. Využil jsem
přı́ležitosti si jı́ prohlédnout i zepředu. Měla na sobě těsné bı́lé tı́lko s velkým
výstřihem, všiml jsem si, že k tomu zadečku patřı́ vepředu ještě úžasné poprsı́,
takové většı́ trojky, vysportované břı́ško, nejspı́š od tancovánı́. Vlasy měla
zapletené do copu a šortky vyměnila za ultra krátkou sukni. Usmála se, když
viděla, že tam ještě čekám. Otočila se, že za sebou zamkne, a v tom jı́ upadly
klı́če.
Ohnula se, aby je zvedla, vystrčila na mě tu luxusnı́ prdelku, moc dobře
věděla, co dělá. Byla si vědoma, že se jı́ sukně vyhrnula až nahoru a mezi
půlkami se objevil provázek jejı́ch tang. Můj kolı́k na to okamžitě zareagoval.
Narovnala se, zamkla dveře a došla ke mě.
Pěkná boule,“ zhodnotila stan na mých kalhotách, A pořádně tvrdá,“ do”
”
dala, jakmile se o mě otřela.
Zůstal jsem stát, protože jsem to vůbec nečekal.
Tak jdem,“ zavelela, vzala mě za ruku a vyrazili jsme.
”
Cestou mi hlavou vı́řila spousta nemravných myšlenek. Cukrárna byla
naštěstı́ nedaleko, jinak nevı́m, co by se stalo, celou cestu mi stál jak stožár.
20
KAPITOLA 2. DOKONALÁ PRDELKA
V cukrárně jsme se usadili, objednali dva největšı́ poháry a pustili se do
nich. Pohled na nı́, jak si vychutnává zmrzlinu, byl k zešı́lenı́, jak olizovala
trubičky, kterými byl pohár ozdobený, jak si pohrávala se lžičkou, provádět
podobné věci s penisem, tak už má plnou pusu semene.
Zrovna, když jsem nad tı́mhle přemýšlel, začala jı́ z koutku úst vytékat
kapička vanilkové zmrzky. Prstı́kem jı́ setřela a labužnicky vrátila zpět mezi
rty.
Ty jsi děsná potvůrka, takhle mě vzrušovat bez jediného doteku.“
”
Za to sledovánı́ si nic jiného nezasloužı́š.“
”
A proč?“
”
To, jak jsi mě očumoval v tramvaji. . . “
”
Počkej, tys o tom věděla?“ skočil jsem jı́ do řeči.
”
Jasně, to jak jsi slintal nad mým zadečkem, se fakt nedalo přehlédnout.“
”
Aha,“ na delšı́ odpověd’ jsem se nezmohl.
”
Já se ti přiznám, to jak jsi mě pozoroval a svlékal pohledem, mě vzrušilo.“
”
Tak proto jsem na tebe musel tak dlouho čekat.“
”
Hodila po mě lehce naštvaný pohled, asi doufala v omluvu, mı́sto toho jsem
se rozesmál. Ani ona nevydržela hrát naštvánı́ dlouho a smála se se mnou.
Když jsme dojedli pohár, zvedla se, zavrtěla přede mnou zadečkem a povı́dá: Tak to zaplat’ a jdem.“
”
Bez řečı́, ale s obtı́žemi jsem si stoupnul. Ono se také s tvrdým klackem špatně
zvedá. Došel jsem zaplatit útratu a vyšel ven, kde už na mě čekala. Byla ke
mně otočená zády a opı́rala se o zábradlı́, zadeček pěkně vystrčený a sukně
vı́c odhalovala než zahalovala. Mé sebeovládánı́ vzalo za své a podlehl jsem
svým touhám. Přistoupil jsem k nı́ blı́ž, vsunul ruce pod sukni a sevřel ty dvě
perfektnı́ půlky. Odpovědı́ mi bylo zavrtěnı́ zadečkem, otočenı́ hlavy a milý
úsměv. Ted’ už jsem věděl, že dostanu to, po čem toužı́m. Ještě chvilku jsem
ması́roval zadeček, ale byl jsem taktně upozorněn, že bych si to měl nechat
někam do soukromı́, nebo alespoň někam, kde nenı́ tolik lidı́.
Vydali jsme se k nı́ domů, cestou jsem jı́ párkrát zatáhl někam do průjezdu, kde jsme se lı́bali a já rukama důkladně zpracovával tu skvostnou prdelku.
Všiml jsem si, že jı́ po stehnech začı́najı́ stékat pramı́nky jejı́ milostné št’ávičky. K jejı́mu domu už to nebylo daleko, vzali jsme to rychlejšı́m krokem,
protože už jsme se nemohli dočkat, až zmizı́me z dohledu lidı́.
Sotva za námi zavřela dveře, vrhli jsme se na sebe a začali ze sebe
vzájemně strhávat oblečenı́. Ještě než jsme dokončili svlékánı́, byli jsme oba
zpocenı́. I ona si toho všimla a ve vzájemném objetı́ nás dostrkala pod sprchu.
Chladivé kapky dopadajı́cı́ na naše propletená těla nás ještě vı́c rozdráždily.
2.1. DOKONALÁ PRDELKA
21
Vtiskla mi do ruky mycı́ houbu. Nezaváhal jsem ani na okamžik, nanesl jsem
sprcháč na houbu a začal jı́ pomalu celičkou umývat. Obzvlášt’ záležet jsem
si dával na stehnech, prdelce a ňadrech. Když byla celá umytá, opláchl jsem
z nı́ mýdlo a přitiskl se zezadu k nı́. Můj tvrdý klacek se jı́ tlačil mezi půlky.
Vydrž, ještě umyju já tebe.“
”
Přestal jsem na nı́ dorážet a poddal se jejı́ péči. Omývala mne stejně
pečlivě jako před tı́m já jı́. Jen ona se vı́ce věnovala mojı́ chloubě. Měl jsem
co dělat, abych se nevystřı́kal. Všimla si, co se mnou provádı́, pozorovala, jak
se na mém údu vytvářı́ kapička lásky. Mlsně se olı́zla a okamžitě se přisála k
mému kolı́ku.
Tohle dlouho nevydržı́m,“ varoval jsem jı́.
”
Navzdory mému varovánı́ zintenzı́vnila drážděnı́. Jazýčkem objı́žděla žalud
kolem dokola, rukou mi ması́rovala koule, pak přešla k hlubokému a silnému
sánı́. Střı́dala všechny možné hmaty a stisky a přiváděla mě tı́m k šı́lenstvı́.
Vždy když jsem už skoro střı́kal, náhle změnila techniku, nebo na chvı́li
přestala. Byla to rozená kuřačka a bylo na nı́ vidět, že jı́ to bavı́ a opravdu
si to vychutnává. Na závěr jen lehce objala můj klacek rty a několikrát po
něm přejela. To byla poslednı́ kapka, vı́c už jsem nevydržel a začal jı́ plnit
pusinku svým semenem. Vše vsála a spolykala do poslednı́ spermie. Jen z
koutku úst jı́ unikla kapička, připomnělo mi to přesně mé představy u zmrzlinového poháru.
Tak a ted’ jsem na řadě já,“ prohlásila a postavila se přede mnou.
”
Jasně, máš nějaké přánı́?“ Rukama se zapřela o stěnu a vystrčila na mě
”
zadeček.
Slibovals mi lı́bánı́ a lı́zánı́ prdelky, tak se koukej činit.“
”
Rozkaz,“ řekl jsem a padnul na kolena.
”
Rukama jsem jı́ hladil a ması́roval jejı́ půlky a pokrýval je polibky. Začı́nala
lehce vzdychat. Roztáhl jsem jejı́ zadeček a jazýčkem se vrhl na kakaovou
dı́rku. Kroužil jsem po jejı́m svěrači, který se začı́nal povolovat pod mými
doteky. Jejı́ vzdechy nabı́raly na hlasitosti, jak jsem se postupně jazýčkem
propracovával dovnitř jejı́ho těla.
Tiskla na mě svou zadnici, hlavou se opřela o stěnu a svýma rukama si
ještě vı́c roztahovala půlky, aby mi umožnila lepšı́ přı́stup. Toho jsem využil
a uvolněnýma ruka zaútočil na jejı́ prcinku. Tekla jak řeka. Mokrá kundička
bez problémů pohltila mé dva palce. Kroužil jsem jimi uvnitř, roztahoval jejı́
dı́rku a jazykem kroužil v prdelce. Můj klacek zase stál. Ani ona nemohla
odolávat mému drážděnı́ věčně, urputně jsem se snažil dopřát jı́ co nejvı́c
rozkoše. A myslı́m, že se mi to i dařilo, protože jejı́ vzdychánı́ bylo hlasité
22
KAPITOLA 2. DOKONALÁ PRDELKA
a stěny jejı́ pochvičky se svı́rali kolem mých prstů a i svěrač zadnı́ dı́rky
začı́nal svı́rat můj jazyk. Ještě několikrát jsem zakroužil uvnitř prsty a zasunul jazyk co nejhlouběji. Roztřásla se jı́ kolena, nohy se jı́ začaly podlamovat,
a kdybych jı́ nedržel, spadla by na zem. Jejı́ vyvrcholenı́ spustilo mohutný
výtrysk kundı́ho mazu. Nebýt ve sprše, byla by pod námi potopa.
Když se vzpamatovala a byla schopná sama stát, postavil jsem se za
nı́, rozevřel jejı́ půlky a pronikl do toho dokonalého zadečku. Sevřenı́ kolem
mého těšitele bylo pevné a těsné. Naštěstı́ jsem věděl, že ted’ něco vydržı́m.
Nejprve jsem jı́ zadnı́ dı́rku protahoval pomalými dlouhými tahy, přidržoval
jsem jı́ za boky. Po chvı́li už mi sama vycházela vstřı́c a jejı́ vzdechy znovu
plnily koupelnu. Přesunul jsem ruce z jejı́ch boků na prsa. Mnul jsem je
a hladil, dráždil jsem bradavky a tahal za ně. Jejı́ vzdechy ještě vı́c zesı́lily
a i rychlost přı́razů se zvýšila. Pomalu jsem se také blı́žil k vrcholu. Naše
hlasité milostné projevy byly přerušovány jen pleskánı́m jejı́ zadnice o můj
klı́n a koulı́ o jejı́ buchtičku. S každým přı́razem vždy zavrtěla zadečkem,
zvyšovalo to našı́ rozkoš. Sama cı́tila, jak se můj ohon před výstřikem ještě
zvětšil. Tři čtyři přı́razy a už jsem plnil jejı́ střeva svou mrdkou. Můj penis z
nı́ vyklouzl a z prdelky se vyvalilo moje semeno. Jı́ k dalšı́mu vrcholu zbýval
ještě kousek, sjela si rukou do klı́na, nahmátla klitoris a několika hmaty si
přivodila dalšı́ orgasmus. Po takovém výkonu jsme potřebovali znovu sprchu.
Po sprše jsme se odebrali do ložnice a pokračovali v našich hrátkách, dokud
jsme vyčerpánı́m neusnuli.
Kapitola 3
Nadržená Marta
Samostatná povı́dka o jedné zanedbávané těhotné manželce.
23
24
3.1
KAPITOLA 3. NADRŽENÁ MARTA
Nadržená Marta
Marta, Pavlova nynı́ už žena, měla vždycky ráda sex. Kdykoli měla možnost,
producı́rovala se doma nahá nebo téměř nahá, provokovala ho a vzrušovala.
Při každé přı́ležitosti Pavlovi ochotně a ráda podržela, nastavovala mu svou
uslintanou dı́ru, a vlastně nejen tu, a Pavel, jako správný chlap toho využı́val.
Věděl, že ne každá ženská je takhle svolná a ochotná. Měl za sebou několik
vztahů, ale sex jaký zažı́val s Martou, co do množstvı́ i kvality, mu žádná před
nı́ neposkytla. Ostatně proto si ji také vzal. Ráda plnila všechna jeho přánı́
a touhy, neštı́tila se různých praktik. Orálnı́ i análnı́ sex byl běžnou součástı́
jejich dováděnı́, několikrát zkoušeli zlatý déšt’ a oba si to užı́vali. Doma měla
Marta plnou skřı́ň sexy prádelka a oblečků. Šuplı́k nočnı́ho stolku skrýval
sbı́rku různých hraček, od dild, přes vibrátory různých typů i velikostı́, análnı́
kolı́ky, venušiny kuličky, pouta, peřı́čka i bičı́k, dokonce i Pavel tam měl
několik honı́tek a umělých vagı́n.
Marta už také lecos věděla o chlapech. A jako správná ženská brzy pochopila, že klı́čem ke spokojenému manželstvı́ je chlapa pořádně nakrmit a poskytnout mu sex kdykoli si vzpomene, to jı́ ovšem nečinilo žádné potı́že. Ráda
překvapovala Pavla, když náhodou přišla z práce domů dřı́v než on. Vždy si
vybrala něco ze své sbı́rky kostýmů. At’ se převlékla za francouzkou služtičku,
která svému pánovi splnı́ jakékoli přánı́, nebo se proměnila v přı́snou dominu ochotnou ztrestat jakoukoli neposlušnost, vždy se perfektně vžila do své
role a byla okouzlujı́cı́. Ráda se oblékala za sestřičku i policistku, problém jı́
nedělali ani pohádkové postavy či nevinné a nezkušené školačky. Pokaždé to
skončilo úžasným sexem a v jejich domě snad nebylo mı́sta, které by nebylo
dějištěm jejich milostných dobrodružstvı́.
Pavel to oceňoval a vážil si jı́. Nikdy nezapomı́nal na svátek, narozeniny
ani různá výročı́, každou chvı́li jı́ nosil kytky, nebo čokoládu, či jiné drobnosti.
Věděl, že žádnou takovou by už nikdy nenašel. Pár měsı́ců po svatbě přišla
za Pavlem s tı́m, že jejich hrátky nezůstaly bez následků. Ukázala Pavlovi
těhotenský test, na kterém se objevily dvě čárky. Pavel byl zpočátku v šoku,
vždyt’ Marta brala antikoncepci, tohle se stát nemělo. Měli spolu spoustu
plánů, chtěli spolu cestovat, objevovat svět a ted’ tohle.
Ty nejsi rád?“ ptala se Marta, když Pavel nic neřı́kal.
”
Ale jsem, jen jsem to nečekal,“ opatrně vážil slova,
”
Vždyt’ přece bereš antikoncepci, jak se to stalo?“
”
Žádná ochrana, krom abstinence, nenı́ stoprocentnı́.“
”
A je to jisté?“
”
3.1. NADRŽENÁ MARTA
25
Poznáme zı́tra, jdu na gyndu.“
”
Druhý den se Marta vrátila od doktora celá št’astná a ukázala Pavlovi
těhotenský průkaz. Od toho dne se všechno změnilo, kdyby Marta bývala
věděla, jak bude Pavel reagovat, nebyla by tak nadšená. Ve chvı́li, kdy mu
Marta ukázala důkaz jejı́ho stavu, o nı́ přestal přemýšlet jako o ženě, už
pro něj byla jen matkou jejich dı́těte. Přestali spolu spát a Pavel se jı́ sotva
dotknul, jen sem tam si vyměnili polibek, či pohlazenı́.
Prvnı́ měsı́c se Marta snažila, všelijak se před Pavlem nakrucovala, nastavovala se mu v jeho oblı́bených pozicı́ch. Zkoušela i oblečky, které před tı́m
spolehlivě zabı́raly, a nic. Pavel ji vždy odbyl s tı́m, že nemá náladu, že by se
měla šetřit a ne myslet na sex. To se potom zavı́rala v ložnici a plakala, že ji
odmı́tal. Chut’ na sex ji i přes odmı́tánı́ neopouštěla a tak si musela poradit
sama. Jejı́ šuplı́k plný hraček jı́ byl útěchou, i když to byla slabá náhražka
za kus živého pulzujı́cı́ho masa. Dalšı́ měsı́ce Marta trpěla neskutečnými nevolnostmi, to už byla ráda, že po nı́ Pavel nic nechce, na sex neměla ani
pomyšlenı́. Byla ráda, že mohla v klidu relaxovat a ne uspokojovat manžela.
Jak náhle nevolnosti přišly, tak i odešly. Břı́ško už se pomalu začı́nalo
rýsovat, prsa se zvětšovala a stávala se citlivějšı́. Vracela se jı́ i chut’ na sex.
Marně však přesvědčovala Pavla, že je to bezpečné, že se nemůže nic stát,
vzala ho s sebou i na gyndu, kde se ptala doktora, jestli je sex bezpečný.
Ukazovala mu desı́tky článků na internetu, Pavel stále trval na svém, prý by
mu to přišlo, jako by souložil se svou manželkou a dcerou najednou, to už
věděli, že čekajı́ malou princezničku. A to jı́ kdysi řı́kal, jak sexy je těhotenské
břı́ško, že se těšı́ na ta většı́ ňadra. Když spolu jednou probı́rali své fantazie,
tak se jı́ svěřil, že by rád zkusil sex s těhulı́. Nic platné jı́ nebylo, že mu to
všechno připomı́nala.
Marta se v zoufalstvı́ a neskutečné touze vrhala na své hračky, které
vždy a bez řečı́ ukojily jejı́ touhy po orgasmu. Neváhala se uspokojovat i
několikrát denně i před Pavlem, doufala, že ho to přiměje k nějaké akci.
Konce pátého měsı́ce už byla zoufalá, milence si však najı́t nechtěla, tak stále
zkoušela svádět Pavla. Bylo jı́ divné, že to už tak dlouho vydržel bez sexu.
Vždyt’ před tı́m se milovali i několikrát denně. A pokud z nějakého důvodu
nebyl sex možný, oba trpěli a vždy našli nějaký způsob, jak si vzájemně
pomoci s úlevou. Začı́nala si myslet, že má milenku. Několikrát se kvůli tomu
i pohádali.
Nevěděla kudy kam, jak z toho ven, co udělat, aby po nı́ toužil, jak vyřešit
problém s domnělou milenkou. Rozhodla se tedy nastražit past. Řekla, že
bude přes vı́kend u rodičů a že se vrátı́ až v neděli večer. Věděla, že Pa-
26
KAPITOLA 3. NADRŽENÁ MARTA
vel musel v sobotu dopoledne do práce a tak s nı́ nepojede. Doufala, že mu
tak poskytne dost prostoru pro nějakou milostnou aféru, ani ve snu ji nenapadlo, že by třeba mohl přespat u milenky, tedy kdyby nějakou měl. V sobotu
večer se vrátila, tiše otevřela dveře, bylo odemčeno, a opatrně vklouzla dovnitř. Z obýváku se ozývalo nějaké vzdychánı́ a hekánı́. Snažila se uklidnit
a přemýšlela, co s tı́m. Musela však tu druhou ženu vidět. Nechtěla ztropit
scénu, dokud si nebude jistá. Tiše našlapovala a mı́řila k obýváku. Vykoukal
zpoza dveřı́ a v tom to spatřila. Pavel seděl na gauči a při pornu, které běželo
na počı́tači, si ho honil. Podle množstvı́ použitých papı́rových kapesnı́čků se
už několikrát udělal. Marta věděla své, znala limity svého muže, dlouhý půst
spolu s jeho normálnı́ výkonnostı́ zaručoval dlouhou výdrž. Odvrátila od něj
zrak a zadı́vala se na monitor počı́tače, postavy jı́ přišli známé. Bylo to jedno
z videı́, které spolu natočili. Pavel tam měl na očı́ch masku a v puse roubı́k,
ležel přivázaný na posteli a Marta se na něm proháněla. Nabodávala se na
ten jeho ztopořený úd, lehce ho štı́pala do bradavek a Pavel u toho jen blahem skučel.
Tak mı́sto, aby si užil se mnou, tak si ho tu honı́ nad našı́m videem,“
”
prohnalo se jı́ hlavou, Copak je tohle normálnı́? Já bych mu tak ráda po”
mohla. . . “
To už byla jejı́ kundička pořádně mokrá. Způsobily to scény, které se ve videu
odehrávaly a vzpomı́nky na ten skvělý sex. V hlavě jı́ pomalu dozrával plán,
jak toho využı́t. Zacouvala zpět a rychle odběhla do ložnice. Svlékla ze sebe
všechno oblečenı́. Byla tak nadržená, že si musela projet prsty svou dlouho
nenaplněnou kundu. Už to moc potřebovala. Však také stačily tři, čtyři tahy
a dosáhla vyvrcholenı́. Z klı́na jı́ vytékaly milostné št’ávy a zkrápěly koberec v
ložnici. Chtěla na sebe hodit latexový korzet, ale do něj už se několik měsı́ců
neměla šanci vejı́t. Vzala si tedy na sebe jen krátkou sukni, která ji nijak
neomezovala, latexovou podprsenku, i ta jı́ byla menšı́ a prsa z nı́ přetékala
ven, a vysoké latexové kozačky. Sáhla ještě do šuplı́ku a vyndala ještě dalšı́
nezbytné věci. Vkradla se potichu do obýváku. Ani sama nevěděla, jak se jı́
to povedlo, ale než si Pavel uvědomil, co se děje, měl na očı́ch šátek, v puse
roubı́k a na rukou pouta. Ještě ho stihla povalit a zachytit pouta pomocı́
řetı́zku za nohu od gauče, než se začal zmı́tat. Moc dobře věděla, co si může
dovolit, už několikrát spolu tuhle hru na znásilněnı́ hráli.
Ještě v rychlosti vypnula přehrávánı́ videa a zapnula kameru a nahrávánı́ než
promluvila: Tak ty si ho tu honı́š, mı́sto toho, abys uspokojoval svou ženu,
”
že se nestydı́š!“
Pavel poznal, že jde o Martu a už se tolik nezmı́tal, jen zahuhlal něco nesro-
3.1. NADRŽENÁ MARTA
27
zumitelného přes roubı́k.
Odpovědı́ mu bylo lehké švihnutı́ bičı́kem a k tomu: Řı́ká se, promiňte ma”
dam. A ne huhhuuuhmmm. Budeš si to pamatovat?“
Pavel jen bezmocně přikývl.
Nic neslyšı́m,“ ozvala se Marta, dobře věděla, že přes roubı́k nemůže mlu”
vit.
Tak co bude,“ dál trvala na svém, bičı́kem objı́žděla jeho bradavky a o
”
hrudnı́k se mu zapřela podpatkem, měla co dělat, aby neztratila rovnováhu.
A.o maham,“ snažil se splnit přánı́ své ženy a huhlal odpověd přes roubı́k,
”
Huhu fi to pahahovat.“
”
To jsem ráda. Koukám, že už se několikrát udělal, takže ted’ je řada na mě,
”
jen doufám, že na mě taky něco zbylo.“
Pavel se zmohl ještě na trochu odporu a snažil se zavrtět hlavou na znamenı́
záporné odpovědi.
A bez odmlouvánı́,“ přikázala Marta a přejela mu bičı́kem po tváři. Protože
”
si usmyslela, že by se ráda nechala vylı́zat, sundala Pavlovi roubı́k. Vykasala
si sukni a než stačil cokoli řı́ct, měl nad obličejem rozevřenou a mokrou prcinu
své ženy.
Lı́zej!“
”
Ano madam,“ odpověděl a dal se do práce svým jazykem, mohu mı́t prosbu,
”
”
madam?“
Jakou?“
”
Rád bych to viděl, madam.“
”
Však uvidı́š, nahrává se to. Ale když mě hezky vylı́žeš, tak ti ten šátek
”
možná sundám.“
Aby ho podpořila v jeho činnosti, vsála do úst rudou hlavu jeho bojovnı́ka.
To byl pro Pavla impuls, najednou z něj spadly všechny zábrany a začal se
pořádně činit. Sál střı́davě jejı́ pysky, mezi zuby bral klitoris a jazykem se
dral do hlubin té tůně, ze které vytékal lahodný nektar. Tentokráte slastı́
skučela Marta. Zanechala kouřenı́, narovnala se a jen si užı́vala, co jı́ tak
dlouho nebylo dopřáno. Poševnı́ svalstvo se jı́ stahovalo v nadcházejı́cı́m orgasmu. Zahodila zbytečnou podprsenku a rukama si dráždila svá velká ňadra.
Orgasmus na sebe nenechal dlouho čekat. Vyvalilo se z nı́ množstvı́ tekutiny,
že Pavel, měl co dělat, aby se neutopil. Začal se pod Martou kroutit a vrtět
a ta pochopila, že jestli nechce být vdovou, měla by se zvednout. Pavel se
snažil popadnout dech.
Když se vydýchal, zeptal se:
Co ten šátek, madam. Tedy jestli jste byla spokojená.“
”
28
KAPITOLA 3. NADRŽENÁ MARTA
Spokojená jsem byla. Jen nevı́m, jestli si to zasloužı́š, když si mě nechal
”
čekat dlouhých šest měsı́ců.“
Ještě jednou se omlouvám, madam,“ žadonil Pavel.
”
Marta se tedy slitovala a šátek mu sundala. Koukal na ni s chtı́čem v
očı́ch. Vypadalo to, jako by po šesti měsı́cı́ch konečně prozřel. Pohledem se
zastavil na jejı́ch prsou.
Kdes vzala ty balóny?“ ptal se udiveně, můžu si na ně sáhnout?“
”
”
Uvědomil si, že svou ženu neviděl nahou půl roku. Najednou netušil, jak to
bez nı́ tak dlouho vydržel.
Tak počkej,“ odpověděla mu Marta a odepla mu náramky, Ale opatrně jsou
”
”
ted’ ještě citlivějšı́.“
Oba už vypadli z role. Pavel se posadil a nemohl se na tu nádheru vynadı́vat.
Chytil svou ženu za zadek a přitáhl si ji blı́ž. Polı́bil jı́ břı́ško, pomazlil se s nı́m
a v duchu si nadával, jaký to byl idiot a blbec. Přesunul svou pozornost výš,
prohlı́žel se ta nádherná ňadra, ted’ většı́ než kdy předtı́m, a nemohl tomu
uvěřit. Lehce je hladil a opatrně se jich dotýkal, jako by to bylo poprvé. Velké
temně rudé bradavky ho lákaly. Vystrčil jazyk a zlehka je obkroužil, Marta
zavzdychala, to mu dodalo odvahy a vášnivě se k nim přisál. Jazykem a rty je
laskal a sál. Marta ho chytla za hlavu a přitáhla si jej ještě blı́ž. Pavel neváhal
a zesı́lil své úsilı́. Přestal tisknout zadek své ženu a volnou ruku přesunul na
jejı́ uslintanou mindu.
Zasunul dovnitř dva prsty a začal tam s nimi rejdit, jeho strach a ostych
byl ten tam. Jakmile Marta ucı́tila v sobě kus živého masa, málem se jı́ radostı́ a slastı́ podlomila kolena. Hlasitě vzdychal a hekala. Náramně si to
užı́vala. Zatı́nala prsty do Pavlových ramenou tak, až se pod jejı́mi nehty objevily kapičky krve. Ani jeden z nich si toho nevšı́mal. Marta se celá roztřásla,
jak ji zachvátilo dalšı́ vyvrcholenı́. Bylo to úplně něco jiného, než co zažı́vala
poslednı́ měsı́ce se svými hračkami. Tohle bylo vášnivé, živočišné, plné touhy
a chtı́če. Pavel ji přitom musel přidržovat, aby neupadla.
Posadil si ji na koleno a vášnivě ji polı́bil. Ona položila svou ruku na jeho
naběhlý ocas a trochu ho pohonila. Byla opět schopná stát na vlastnı́ch
nohách. Postavila se zády ke svému muži, ten ji uchopil za boky a směroval
své kopı́ do jejı́ho těla. Cı́til to horké a vlhké blaho ženského klı́na a málel
se udělal. Měl to opravdu na krajı́čku. Marta začala kroužit boky a lehce
se nadzvedávat, Pavel se snažil za všech sil ovládnout a ještě chvı́li vydržet.
Ještě chvilku, ještě chvilku, přemlouval své tělo. Marta znovu dosedla a tiše
zavzdychala. To už Pavel nevydržel a z jeho útrob se valila dávka semene.
Každý výstřik byl pro Martu jako prásknutı́ bičem, každý výstřik jı́ přinášel
3.1. NADRŽENÁ MARTA
29
dalšı́ dávku rozkoše, cı́tila jak se sperma rozstřikuje v jejı́ pochvě.
Pavel zezadu hladil těhotenské břı́ško své ženy, laskal jejı́ ňadra a čekal,
kdy jeho bojovnı́k začne uvadat. Nedělal si iluze, že by mohl vydržet bez povadnutı́, přeci jenom už to byl třetı́ orgasmus téměř v řadě. Avšak uvadnutı́
se nekonalo, i Marta se tomu trochu podivovala a tázavě na něj otočila hlavu.
Nemá cenu nad tı́m dumat,“ řekla si Marta v duchu, musı́m toho využı́t,
”
”
kdo vı́, kdy se mi zase poštěstı́.“
Marta rozjela svou jı́zdu nanovo. Nadzvedávala se, kroutila se v bocı́ch, ale
brzy ji začaly bolet nohy. Slezla z Pavla a klekla si vedla něj na gauč. Pochopil
a hned ho vrazil do své ženy zezadu. Tahle poloha jim vyhovovala, Pavla vždy
vzrušoval pohled na zadek své ženy a i když byl vyčerpaný a vyšt’avený, takhle
vždycky dosáhl orgasmu. Střı́dal rychlé a krátké průniky s dlouhými a pomalými. Přiváděl Martu na pokraj orgasmu a pak náhle změnil tempo. Oddaloval jejı́ vrchol, mučil ji a trápil tı́m nejhezčı́m způsobem, dokud nezačala
žadonit a škemrat, aby to dokončil. Několika naučenými a vyzkoušenými tahy
je oba přivedl až před brány ráje. Z Pavla vyteklo už jen několik kapek, za
to z Marty se vyvalil úplný potok milostných štáv. Oba št’astnı́ a vyčerpanı́
se jen přesunuli do ložnice, kde spokojeně usnuli.
30
KAPITOLA 3. NADRŽENÁ MARTA
Kapitola 4
Opuštěná Maruška
Samostatná povı́dka o jedné opuštěné slečně.
31
32
4.1
KAPITOLA 4. OPUŠTĚNÁ MARUŠKA
Opuštěná Maruška
Maruška napůl seděla, napůl ležela v křesle, oblečená jen do lehkých šatů.
Doma kalhotky ani podprsenku nenosila. Byla pohroužená do vzpomı́nek
a téměř nevědomky si hladila rostoucı́ břı́ško. Přemýšlela, jak se vůbec do
téhle situace dostala. Byla opuštěná a sama. I když vlastně nejsem tak docela sama, smutně se usmála vlastnı́m myšlenkám. Přemýšlela a v duchu
začala své nenarozené dceři vyprávět, jak se vůbec zrodila. Ve vzpomı́nkách
si přehrávala celý svůj milostný život.
Ani nevı́m, kde začı́t. Nejspı́š úplně od začátku. Všechno pravděpodobně
začalo už ve školce, kdy jsme si hráli na doktory, pak prvnı́ dětské lásky a prvnı́
pusinkovánı́ za školou. Po školce se dlouho nic nedělo. Asi jsme se začı́nali
všichni stydět, jak kluci, tak holky. Nejspı́š se to změnilo až, když nám holkám
ve třı́dě začala růst ňadra. Pamatuji si, jak jsme si je před a po hodinách
tělocviku porovnávaly. Následovaly prvnı́ okamžiky, kdy jsem začala vnı́mat
žádostivé pohledy spolužáků ze třı́dy.
Nemravné řeči spolužaček o přestávkách, kdy jsme se bavily o tom, jak
si udělat dobře. Jak si doma o samotě prozkoumávajı́ svá těla. Všechny ty
řeči jsem vnı́mala celým svým nezkušeným tělem, cı́tila jsem mravenčenı́ v
podbřišku a bradavky mi u toho tuhly. Sama jsem vždy jen poslouchala, nikdy
jsem neměla nic, čı́m bych do debaty přispěla. Ráda bych to také zkusila, ale
doma mi neustále vykládali, že tohle přece slušné holky nedělajı́.
Jednou mě matka, tvá babička, přistihla při převlékánı́ zrovna ve chvı́li,
kdy jsem si svlékala kalhotky. Něco mě svědilo v třı́slech a tak jsem se podrbala. Nechtěně jsem přitom rukou zavadila o svou pipinku. Než jsem se stihla
dostat dál, vešla matka. Na ten kravál nikdy nezapomenu, seděla jsem tam
téměř nahá na posteli, třásla se zimou a ona křičela, že tohle nesmı́m, že je
to neslušné, že se to nedělá. Svůj dlouhý monolog zakončila tı́m, že jestli ji
mám ráda, nikdy vı́c tohle dělat nebudu. Měla jsem z toho trauma a ve škole
jsem se začala holek stranit.
Asi měsı́c na to, když jsem slavila své třinácté narozeniny, jsem zůstala
doma sama. Napadlo mě si vyzkoušet nějaké mámino oblečenı́. Hrabala jsem
ve skřı́ni a stále jsem nemohla nic vhodného objevit. Na dně skřı́ně, až úplně
vzadu, pod všı́m starým oblečenı́m jsem objevila ohmatanou krabici od bot.
Na krabici byly vyobrazené pěkné páskové boty, i velikostı́ by mi sedly. Rychle
jsem vyndala krabici a otevřela ji. Čekala jsem, že objevı́m boty a tak to, co
jsem našla, mi vyrazilo dech. Něco takového jsem nečekala, alespoň u matky
určitě ne. Obzvlášt’ po tom, jak na mě před měsı́cem ječela. Fascinovaně jsem
4.1. OPUŠTĚNÁ MARUŠKA
33
si prohlı́žela obsah krabice, vyndávala různé vibrátory a časopisy. Usadila
jsem se s krabicı́ na posteli. Celý jejı́ obsah jsem rozložila kolem sebe. Brala
jsem do rukou jednotlivé vibrátory a zkusmo je i zapı́nala. Chyběla mi odvaha
je vyzkoušet, ale zjistila jsem, že některé jsou vybité, některé majı́ téměř
nové baterky. V ten okamžik jsem ztratila o matce všechny iluze. Nejdřı́ve
mě poučuje o tom, co se smı́ a co ne a přitom sama má takovou sbı́rku
hraček a evidentně je použı́vá. Jeden byl dokonce ještě celý olepený zaschlým
mazem a vyschlým gelem. Matka ho nejspı́š nestihla otřı́t. Všechny hračky
a časopisy jsem naskládala zpět do krabice. Jen ten jediný ulepený vibrátor
jsem schválně schovala pod deku, zajı́malo mě totiž, co na to bude matka
řı́kat. A jeden časopis jsem si vzala do svého pokoje.
Při prohlı́ženı́ časopisu ve svém pokoji, jsem cı́tila mravenčenı́ v břiše a pipinka mi vlhla. Opatrně jsem se tam rukou dotkla, ucı́tila jsem vlhko a teplo
a i jemný, opatrný a nezkušený dotyk mi působil přı́jemné pocity. Tak jsem
ve třinácti objevila tajemstvı́ masturbace. Konečně jsem měla holkám čı́m
přispět do diskuze. Den za dnem jsem pak vylepšovala techniku a poznávala
jsem své tělo. Brzy jsem věděla co a jak, abych dosáhla vrcholu, ale vždy jsem
si u toho dávala pozor, abych si neporušila svou blanku.
Vzpomı́nky způsobily, že byla vzrušená. Bradavky se na nalitých prsou
tyčily jako malé věžičky. Mušličku měla vlhkou. Ruce sjeli z břı́ška nı́ž. Musela
se na křesle trochu posunout, aby tam lépe dosáhla, přeci jen v sedmém měsı́ci
jı́ břı́ško překáželo. Nakonec přeci jen dosáhla cı́le a mohla si alespoň prsty
udělat dobře.
Dny, týdny a měsı́ce ubı́haly a sama jsem už si nedovedla svůj život bez
každodennı́ho sebeukájenı́ představit. Oslavila jsem patnácté narozeniny a od
holek jsem dostala malý vibrátor. Stále ho mám schovaný a i po těch letech je
stále funkčnı́. Stále jsem však nechtěla ztratit své panenstvı́, byla jsem proto
vždy při jeho použitı́ opatrná a nikdy ho nezasunula dál, než jen na okraj.
Toužila jsem, aby mě o to připravil Ten pravý. Ten pravý, to tak, i když jsme
si to tehdy myslela. A takhle jsem dopadla. Už jsem měla občanku a tak jsem
si mohla v klidu dopřát prvnı́ rande, prvnı́ polibek. Vystřı́dala jsem několik
kluků, ale nikdy jsem je dál než pod tričko nepustila. Žádný z nich nebyl ten
Pravý. Jeden večer jsem si s holkami vyrazila ven a tam jsem ho potkala. Celý
večer jsme po sobě nenápadně pokukovali, ani jeden z nás nesebral odvahu
toho druhého oslovit. I holky si všimly toho, co se tam odehrává. Znaly mě
a rozhodly se proto mi trochu pomoci. Jedna z nich se nenápadně vytratila
a šla za onı́m klukem. Nakonec z toho bylo rande, a ne jen jedno. Scházeli
jsme se tak často, jak nám to jen vycházelo. Až jednou jsem svolila a nechala
34
KAPITOLA 4. OPUŠTĚNÁ MARUŠKA
se svléknout. Tehdy jsem prvně okusila jaké to je, když mé tělo laská muž.
Ono to bude téměř přesně devět měsı́ců, blesklo jı́ hlavou.
Zı́skala jsem prvnı́ zkušenost s orálnı́m sexem, když mi dokonale vylı́zal
mou dosud panenskou buchtičku. Na oplátku jsem si vyzkoušela prvnı́ kouřenı́.
Zpočátku mi to moc nešlo, byla jsem nešikovná a přišlo mi to i trochu nechutné, ale brzy jsem v tom zı́skala praxi.
Při těch vzpomı́nkách se vzrušila ještě vı́c. Prstı́ky drandily na jejı́m
frajtřı́kovi i do dı́rky zajı́žděly. Druhá ruka se usadila na ňadrech. Obě střı́davě hladila a mačkala, kroužila kolem bradavek, občas za ně i zatahala.
Tehdy jsem konečně svolila. Myslela jsem si, že už jsem dostatečně připravená a podlehla jsem jeho naléhánı́. Ten den jsme se domluvili se, že za nı́m
přijdu večer domů. On už všechno nachystal. Sotva k němu přišla, odvedl mě
ke stolu. Nachystal pro nás večeři, zapálil svı́čky, otevřel láhev vı́na. Povı́dali
jsme si a jedli. Po večeři mne odvedl do koupelny, kde na nás čekala vana
plná horké vody se spoustou pěny. Vzájemně jsme se umyli, mı́sty se nám
to trochu zvrhávalo spı́š v osahávánı́ a zkoumánı́ těla toho druhého. Vylezli
jsme z vany, on mě zabalil do osušky, vzal do náruče a odnesl do ložnice.
Uložil mě na postel a lehl si ke mě. Lı́bali jsme se a osahávali. Blı́žil se ten
okamžik a oba jsme to věděli. Počkej. A co ochrana?“ ptala jsem se tenkrát
”
starostlivě. Nemusı́š se bát, já si dám pozor,“ uklidňoval mě. Ale já se
”
”
bojı́m.“ Neboj, bude to v pořádku. Budu něžný a opatrný,“ řekl s klidným
”
hlasem a dál laskal mé tělo.
Jak já byla tehdy naivnı́, pomyslela si Maruška. Doufala jsem, že když
slı́bil, že si dá pozor, že to dodržı́.
V tom to přišlo, nasměroval své přirozenı́ na mé a začal do mě opatrně
pronikat. Cı́tila jsem, jak se má skulinka pomalu přizpůsobuje, jak se rozevı́rá
a prvně do sebe přijı́má kousek muže. Narazil na překážku signalizujı́cı́ mou
nevinnost. Onen malý kousek kůže lehce zapružil a mě to zabolelo. Sykla jsem
bolestı́ a trochu ucukla. To bolı́,“ řekla jsem lı́tostivě. Bolı́ to jen poprvé
”
”
a ještě jenom chvilku.“ Tak dobře.“ Zkusil to znovu, tentokrát přitlačil tro”
chu vı́c. Vyhrkly mi slzy a téměř jsem se rozplakala. Už dost, moc to bolı́. . . “
”
snažila jsem se ho zastavit. To bude v pořádku,“ nedal se odbýt a chystal se
”
k dalšı́mu výpadu. Neee. . . dost. . . nech toho. . . ,“ bránila jsem se a snažila
”
se ho odstrčit. Byla jsem bez šance. Jeho ovládal chtı́č a na nic nebral ohled
a navı́c byl silnějšı́. Naposledy zatlačil, přepážka povolila a celou délkou do mě
vnikl. Zůstal ve mě a nechal mou prcinku, aby si trochu přivykla. Bolest postupně odezněla. On se začal pomalu pohybovat, zpočátku to bolelo, ale bolest
mizela a přicházela rozkoš. Cı́tila jsem, jak jeho penis nabı́rá na objemu a ce-
4.1. OPUŠTĚNÁ MARUŠKA
35
lou mě vyplňuje. Rozkoš se stupňovala, ale než jsem dosáhla vrcholu, na něj
to přišlo. V poslednı́ chvı́li ho vytáhl a ohodil mi břı́ško. Pár kapek dopadlo
i mezi lapličky. Lehl si vedle mě a roztı́ral po mě zbytky svého semeno, po
břı́šku, po ňadrech i po stehnech. Bylo to přı́jemné a vzrušujı́cı́, začala jsem
znovu vzdychat. On mi chtěl také dopřát vyvrcholenı́. Prsty tedy zaútočil na
mou broskvičku. Brázdil mi štěrbinku, kroužil kolem poštěváčku a dokonce
opatrně pronikal i dovnitř. Netrvalo dlouho a přivedl mě k orgasmu. V tu
chvı́li byl jeho ocas znovu připravený. Nenechal mě se vzpamatovat a znovu
se pokoušel zasunout. Pronikl do mě a znovu mě pomiloval. Tentokrát nemusel být tolik opatrný, věděl, že napodruhé vydržı́ déle. Pomalými a dlouhými
tahy mě obšt’astňoval a vedl mě k vrcholu. Má těsná pochvička ho přiváděla
k šı́lenstvı́. Snažil se ovládnout a dopřát mi vyvrcholenı́ při opravdovém milovánı́. Přesvědčoval sám sebe, že to zvládne, že to má pod kontrolou. Můj
dech se zrychloval a vzdychánı́ sı́lilo. Kundička se mi začala pravidelně stahovat. Už to na mě přišlo. Celá jsem se rozechvěla a vykřikla rozkošı́. On už to
měl také na krajı́čku. Už ho vytahoval, ale než to stihl, zachvátilo vyvrcholenı́
i jeho. Prvnı́ dávku tentokrát vypustil v ústı́ mé jeskyňky a zbytkem zkrápěl
mé lapličky.
To byl asi ten moment, kdy ses zrodila, pomyslela si s pohledem směrem
dolů.
Lehl si vedle mne a oba nás očistil papı́rovým kapesnı́čkem. Ještě chvı́li
jsme si povı́dali, než jsme usnuli.
Ráno jsme se ještě jednou pomilovali, rozloučili se a já odešla domů. Od
té doby jsme se viděli už jen párkrát. Kino, přı́padně procházka nebo večeře
a téměř pokaždé zakončeno milovánı́m.
Po čtyřtýdennı́m čekánı́ na menstruaci jsem si udělala těhotenský test.
Byl pozitivnı́. Bylo to poprvé, kdy ses mi ozvala. I ten test mám ještě schovaný. Pro jistotu jsem si při nejbližšı́ možné přı́ležitosti zašla na gynekologii,
kde mi to potvrdili. Dostala jsem průkazku a šla se smı́šenými pocity domů.
Na přı́štı́m rande jsem mu sdělila, že jsem těhotná. Řval na mě, že to nenı́
možné, že on si dával pozor, že jeho to být přece nemůže. Já mu jen smutně
oponovala, že on je prvnı́ a jediný, ale stejně mi to nevěřil. Rozešli jsme se
a mě po prvnı́m opravdovém vztahu zůstala trvalá památka. Ale neboj, mám
tě i tak ráda. Jen doufám, že budeš mı́t na chlapy většı́ štěstı́ než já.
36
KAPITOLA 4. OPUŠTĚNÁ MARUŠKA
Kapitola 5
Setkánı́ po letech
Samostatná povı́dka o tom, co se stane, když se dva po letech setkajı́.
37
38
5.1
KAPITOLA 5. SETKÁNÍ PO LETECH
Setkánı́ po letech
Dnes to bylo asi nejhoršı́. Takovou hádku jsem s nı́ ještě nezažil. Nakonec si
Zdeňka naházela všechny věci do dvou kufrů, práskla dveřmi a odešla. Zůstal
jsem stát na chodbě jako opařený, vůbec jsem to nechápal. Netušil jsem, co
se stalo. A to jsem se chystal požádat ji o ruku, dokonce jsem i před měsı́cem
koupil prstýnek, jen jsem vyčkával na vhodnou chvı́li. Jak to mohla udělat?
Vždyt’ jsme spolu plánovali rodinu. Musel jsem z našeho, ted’ už nejspı́š jen
mého bytu vypadnout. Všechno tam na mě padalo.
Vyrazil jsem se projı́t, abych si vyčistil hlavu a srovnal myšlenky. Napadlo mě i zajı́t do hospody a tam se opı́t. Poslednı́ dva týdny to stálo za
prd, nejspı́š to byla moje vina. Už měsı́c jsem musel zůstávat v práci déle,
doháněli jsme nějaké resty, domů jsem se vracel unavený a vyčerpaný. A jı́
z nějakého důvodu napadlo, že mám někde milenku a proto se jı́ nevěnuji.
Zpočátku mi ta jejı́ žárlivost docela lichotila, ale poslednı́ týden to začı́nalo
být nesnesitelné.
Sedl jsem si v parku na lavičce a koukal se na hladinu rybnı́ka. Myslel
jsem na to, co všechno jsme tu spolu prožili. Najednou jsem zahlédl za keřem
vnášet se blond’atý balónek. Něco mi na té osobě přišlo povědomé. Podı́val
jsem se znovu.
Zaplavila mě vlna vzpomı́nek a já se najednou vrátil do bezstarostného
dětstvı́. S blond’atou kamarádkou jsme u nich pobı́hali nazı́ po zahradě a
koupali se vaně. Později jsme spolu dokonce chodili do školy. Potkávali jsme
se před školou a na chodbě, jen do stejné třı́dy jsme nechodili. Pokud si dobře
vzpomı́nám, tak už v prvnı́ třı́dě po nı́ kluci šı́leli, každý s nı́ chtěl sedět v
lavici, každý s nı́ chtěl kamarádit. Každý mi záviděl, že s nı́ kamarádı́m.
Časem jsme spolu začali poznávat rozdı́ly mezi našimi těly. Když jsem
přišel na to, že bych s nı́ chtěl chodit, odstěhovala se s rodiči a tı́m to
skončilo. Pár let se ještě vyskytovala v mých snech a představoval jsem si
ji při masturbaci. Bohužel jsem na ni neměl žádný kontakt, jen párkrát jsem
ji někde zahlédl, ale nemluvili jsme spolu.
Ta povědomá osoba na mě otočila hlavu a usmála se. Byla to ona, Alenka.
Od našich dětských let se zas tolik nezměnila. Vyrostla a vyspěla, to ano, ale v
obličeji stále roztomilá, stále s těmi blond’atými vlásky, jen zbytek těla jsem
zatı́m posoudit nemohl. Zamával jsem jı́. Nevěděl jsem, jestli mě poznala
nebo ne, ale i tak zamı́řila za mnou. Jakmile vyšla zpoza živého plotu, všiml
jsem si něčeho, co jsem vůbec nečekal. Byla těhotná.
Dobrý den,“ pozdravila, když přišla blı́ž.
”
5.1. SETKÁNÍ PO LETECH
39
Dobrý den? Snad ahoj, ne,“ odpověděl jsem s úsměvem.
”
Trochu zmateně se na mě podı́vala.
Ty už si na mě nepamatuješ?“
”
Nepamatuju. A měla bych?“
”
Já myslel, že na to, jak jsme jako malı́ běhali nazı́ po vašı́ zahradě, se zapo”
menout nedá.“
Počkej, počkej. . . tak jsi to opravdu ty. . . Mě ses zdál z dálky povědomej.
”
Tak v tom přı́padě, ahoj.“
Nechceš si přisednout?“
”
Ráda. A jak se vůbec máš?“
”
Ted’ už lı́p, když tu sedı́š se mnou. A co ty? Celá jenom zářı́š.“
”
Děkuju. Ale zdánı́ klame.“
”
Jak to?“
”
To neřeš. Nechce se mi o tom ted’ mluvit. Povı́dej ty, jak se máš, co děláš,
”
co práce, co žena, nebo přı́telkyně, děti. . . “
Tak jsme tam seděli společně na lavičce a povı́dali si, bylo to fajn. Ani
jednomu z nás nepřišlo, že jsme se neviděli nějakých deset let. Bylo nám
spolu dobře a čas přı́jemně ubı́hal. Najednou slunı́čko zapadalo a začalo být
chladno.
Tak se asi budeme muset rozloučit,“ řekla.
”
Vážně? To je škoda.“
”
Musı́m jet domů.“
”
Copak? Manžel na tebe čeká?“
”
To ne.“
”
Tak přı́tel?“
”
Ani ten nečeká.“
”
Tak kam pospı́cháš?“
”
Nechce se mi jet domů potmě.“
”
Tak nejezdi.“
”
Jo a budu spát v autě, co.“
”
Můžeš spát u mě, mám volný byt. Když se přı́telkyně dneska sbalila a
”
odešla.“
Vážně?“
”
No jo, sbalila se a práskla dveřmi.“
”
A proč? A můžem jı́t hned?“
”
Můžem. Já ti to povı́m v klidu u mě. Udělám něco k večeři, dáme si zmrzku
”
a můžeme si povı́dat až do rána, když budeš chtı́t. A proč tak pospı́cháš?“
To znı́ dobře. No, potřebovala bych si odskočit. . . “
”
40
KAPITOLA 5. SETKÁNÍ PO LETECH
Tak pojd’,“ řekl jsem, pomohl jı́ zvednout se a nabı́dl jı́ rámě.
”
Doma jsem Aleně ukázal, kde je záchod a koupelna, a sám zaskočil do
kuchyně. V rychlosti jsem nachystal těsto na palačinky, vyndal z mrazáku
maliny a dal je do hrnce.
No teda, takový servis jsem nečekala,“ pochválila mě, když se vrátil a ze
”
záchodu a uviděla mě stát u sporáku.
To vı́š, musı́m se o sebe umět postarat.“
”
To vidı́m, že to zvládáš bez problémů.“
”
Tak snad ti budou chutnat,“ řekl jsem, když jsem před nı́ položil talı́ř s
”
porcı́ palačinek, Chceš nutellu, nebo marmeládu?“
”
Marmeládu prosı́m.“
”
A jakou? Máme tady domácı́ jahodovou, meruňkovou, nebo přı́padně po”
vidla,“ skládal jsem před nı́ jednotlivé sklenice, Nemusı́š se bát, všechno je
”
otevřené, tak si posluž dle libosti.“
Děkuju,“ odpověděla již s plnou pusou.
”
Hlavně si nech trochu mı́sta, bude ještě zákusek.“
”
To mi řı́káš brzo, už mám v sobě čtyři palačinky.“
”
Neboj, zákusek nemusı́ být hned, můžeme s nı́m klidně chvı́li počkat.“
”
To asi budeme muset.“
”
Když jsem dodělal všechny palačinky, ještě jsem připravil džbánek limonády. Usadil jsem se ke stolu a pustil se do večeře.
Dobrou chut’,“ popřála mi.
”
Děkuju,“ odpověděl jsem a dál se živil.
”
Dojedl jsem, uklidil ze stolu a společně jsme se přesunuli do obýváku. Pustil
jsem nějakou muziku, hlavně jako kulisu, a povı́dali jsme si. Dozvěděl jsem
se všechno možné. Co vystudovala, kde pracovala, že ji opustil přı́tel, když se
dozvěděl, že je těhotná. I já jsem se podobně svěřoval. Potřeboval jsem se z
toho někomu vypovı́dat a ona byla výborná posluchačka. Probı́rali jsme, jaké
jsem to měl s přı́telkynı́, i to, že jsem ji chtěl požádat o ruku, tedy alespoň
před tı́m, než mě opustila.
To už jsi měl i prstýnek?“ vyzvı́dala.
”
Jo měl, chceš ho vidět?“ odpověděl jsem.
”
Jestli mi ho ukážeš. . . ,“ řekla dvojsmyslně.
”
Ukážu. Tedy jestli myslı́š ten prstýnek.“
”
A co jiného bych tak mohla myslet?“
”
Nic, já jen, že to tak vyznělo,“ řekl jsem a zvedl se, abych došel pro krabičku
”
s prstýnkem.
Doběhl jsem pro to do ložnice, kde jsem ho měl schovaný v nočnı́m stolku.
5.1. SETKÁNÍ PO LETECH
41
Vrátil jsem se zpět do obýváku. Podával jsem jı́ krabičku, když v tom zarachotily klı́če v zámku. Lekl jsem se a upustil krabičku na zem. Klekl jsem si
na zem a rukou šátral pod gaučem, abych krabičku vylovil. Konečně jsem to
nahmátnul.
Tak se podı́vej,“ řekl jsem a stále vkleče jsem podával Alence otevřenou
”
krabičku.
V tom se otevřely dveře a vešla Zdeňka.
Ahoj zla. . . ,“ zarazila se, když nás uviděla.
”
Co to má znamenat!!!“ začala ječet mezi dveřmi, Já kráva jsem se ti přišla
”
”
omluvit a ty takhle. Hned jak vypadnu, tak si sem přivedeš milenku a ještě
k tomu těhotnou. Jak dlouho to spolu táhnete? Podle toho, jak vypadá, tak
bych řekla, že minimálně rok. A se mnou si dı́tě nechtěl.“
Jen jsem na nı́ zůstal koukat, mlčky jsem poslouchal ten jejı́ monolog. Když
se potřebovala nadechnout, zvedl jsem se a vrazil krabičku s prstýnkem do
ruky Alence.
Promiň,“ omluvil jsem se Aleně, otočil jsem se ke Zdeňce, vzal ji za ruku a
”
odtáhl ji do kuchyně.
Co to plácáš za nesmyly,“ spustil jsem na nı́, já žádnou milenku nemám.“
”
”
A co ta ženská vedle? Co si asi mám myslet, když tam před nı́ klečı́š s
”
prstýnkem?“
To je ale úplně jinak.“
”
To řı́kajı́ všichni.“
”
Alena je moje kamarádka z dětstvı́, několik let jsme se neviděli a náhodou
”
se potkali.“
A tebe nenapadlo nic lepšı́ho, než jı́ požádat o ruku? Kdybys aspoň ne”
zapı́ral.“
Ale já nic nezapı́rám. Ten prstýnek. . . “
”
Ještě řekni, že byl pro mě. To ti tak budu věřit.“
”
Jo, měl být pro tebe. Proč myslı́š, že jsem zůstával v práci dýl?“
”
Protože ses tam tahal s nějakou courou.“
”
Tohle nemá cenu. Stejně mi nevěřı́š.“
”
To nemá. Seš nevěrnej šmejd a ještě to ani nepřiznáš. Sbohem,“ mrskla s
”
klı́či o stůl, otočila se a odešla. Samozřejmě neopomněla pořádně prásknout
dveřmi, když odcházela.
Musel jsem si na chvı́li sednout v kuchyni, abych se uklidnil. Za pět minut
se opatrně otevřely dveře a vykoukla z nich Alena.
Můžu dál?“ ptala se.
”
Jen pojd’.“
”
42
KAPITOLA 5. SETKÁNÍ PO LETECH
Co to bylo?“
”
Omlouvám se, to byla moje ted’ už bývalá přı́telkyně.“
”
Tuhle sis chtěl vzı́t?“
”
Chtěl.“
”
No to seš odvážnej.“
”
Ona taková nebývala, to jen poslednı́ dva týdny začala takhle bláznit.
”
Musı́m si dát panáka, abych se vzpamatoval. Nabı́dl bych ti taky, ale. . . “
Jen si dej, vypadáš, že to potřebuješ.“
”
Vstal jsem a došel si pro whisky. Jednoho panáka jsem si dal rovnou a druhého
si vzal ke stolu s sebou.
Ale jestli máš vı́no, tak bych si malou skleničku dala,“ ozvala se Alenka.
”
Tak fajn, červené nebo bı́lé?“
”
Červené, prosı́m.“
”
Zalovil jsem ve špajzu a vylovil jednu láhev a otevřel ji.
Tos nemusel kvůli mně načı́nat.“
”
Já si dám s tebou. Nepřesunem se znovu vedle? Bylo to pohodlnějšı́.“
”
Klidně,“ souhlasila, jen si ještě odskočı́m.“
”
”
Než se vrátila z toalety, nachystal jsem vedle láhev vı́na a dvě skleničky
a zapálil tam svı́čky. Zrovna jsem se usadil na gauči se zbytkem panáka
whisky, když se Alenka ukázala ve dveřı́ch. Zůstal jsem na nı́ koukat. Tvář
orámovaná zrzavými vlasy, trochu smutný úsměv na tváři, v očı́ch tančily
odlesky plamenů svı́ček, lehké letnı́ šaty, téměř průsvitné, nadouvané ňadry
zvětšenými mateřstvı́m, i to rozkošné těhotenské břı́ško, byla nádherná.
Co si mě tak prohlı́žı́š?“ ptala se.
”
Promiň, nějak jsem se zamyslel.“
”
Jen aby. Vypadalo to, jako bys mě svlékal očima,“ řekla a šla si ke mně
”
sednout.
Však taky skoro jo. Moc ti to slušı́.“
”
Kdybys nekecal, vždyt’ jsem jako velká koule. Sotva se valı́m.“
”
Hmm, dalšı́ ženská, co mi nevěřı́. To je jedno, tak si dáme to vı́no,“ navrhl
”
jsem a nalil do obou skleniček trochu vı́na.
Tak na co si připijeme,“ ptal jsem se.
”
Asi na to, co nám ted’ oběma chybı́. Na lásku.“
”
Souhlası́m,“ pozvedl jsem skleničku a přit’ukli jsme si.
”
Co to bylo za scénu?“ vyzvı́dala, když jsme odložili sklenky.
”
Kde začı́t?“
”
Nejspı́š od začátku, to by bylo asi nejlepšı́.“
”
Asi jo. Vlastně to začalo ve chvı́li, kdy jsem se rozhodl, že ji požádám o
”
5.1. SETKÁNÍ PO LETECH
43
ruku. Koupil jsem prstýnek a v práci jsem začal dělat přesčasy, abych měl
nějaké hodiny navı́c a našetřil něco na svatbu. Jenže v ten moment mě Zdeňka
začala podezřı́vat, že mám milenku.“
Aha, tak to jo.“
”
Vymlouval jsem jı́ to, seč mi sı́ly stačily, ale nevěřila mi. Skončilo to tı́m, že
”
dneska odešla.“
A co ta scéna před chvı́lı́?“
”
No, tak to byl definitivnı́ konec. Vypadalo to, že se přišla omluvit za tu
”
odpolednı́ scénu. Když nás tu spolu našla, tak si myslela, že seš moje milenka
a ještě k tomu těhotná.“
Tak to jı́ muselo pěkně naštvat.“
”
No to teda. Ještě navı́c jsem před tebou klečel s prstenem v ruce. Z jejı́ho
”
pohledu to muselo vypadat jako žádost o ruku.“
To asi jo.“
”
No právě. Ona si myslela, že žádám svou těhotnou milenku o ruku, a to
”
ještě jen chvı́li po tom, co mi ona sama dala kopačky.“
A sakra. Promiň, to jsem nechtěla, takhle ti to zkomplikovat.“
”
To je v pohodě. Stalo se, stalo, tak to nech být.“
”
Ale mě to vážně mrzı́.“
”
Mě taky, ale je lepšı́, když to skončilo ted’, než až po svatbě.“
”
To je asi pravda.“
”
Dáš si ten zákusek?“ zeptal jsem se, protože jsem musel něco dělat, abych
”
myslel na něco jiného.
Záležı́, co by to mělo být.“
”
No, myslel jsem na zmrzku s horkýma malinama a šlehačkou, teda jestli
”
máš zájem.“
To znı́ báječně, moc ráda si to dám.“
”
Došel jsem do kuchyně a všechno nachystal. Dal jsem ohřát maliny a mezitı́m rozdělil zmrzku do misek a ušlehal šlehačku. Plné misky jsem odnesl
vedle do obýváku.
Nevadı́?“ zeptala se Alenka, když jsem se na nı́ podı́val, Trochu mě bolely
”
”
nohy, tak jsem si je potřebovala natáhnout.“
To vı́š, že nevadı́, udělej si pohodlı́ dle potřeby,“ řekl jsem a dál si jı́
”
prohlı́žel. Napůl seděla, napůl ležela v křesle, nožky natažené na bobı́ka a
mı́rně roztažené.
Vážně?“ chtěla se ujistit.
”
Vážně,“ řekl jsem a položil před nı́ na stůl misku se zmrzkou.
”
Opravdu ti to nebude vadit?“
”
44
KAPITOLA 5. SETKÁNÍ PO LETECH
Nevı́m, co máš na mysli, ale řekni si, co potřebuješ, pokud to bude v mých
”
silách, tak ti s tı́m pomůžu.“
Prozatı́m bych si potřebovala sundat ještě spodnı́ prádlo, trochu mě škrtı́.“
”
Chceš s tı́m pomoct, nebo se mám otočit, přı́padně odejı́t?“
”
Pomoc nepotřebuju, to ještě zvládnu. Jen, mohl by ses alespoň otočit?“
”
Určitě. Vı́š co,“ řekl jsem a sáhl po skleničce od whisky, já si dojdu ještě
”
”
nalı́t a ty tu budeš mı́t klid.“
Děkuju.“
”
V kuchyni jsem si nalil dnes už třetı́ho panáka whisky a kopl ho do
sebe. V kombinaci s vı́nem to už na mě začı́nalo působit. Ještě ta představa
téměř nahé bývalé spolužačky mě docela vzrušovala. Nalil jsem si ještě trochu whisky a vydal se trochu nejistým krokem zpátky. Než jsem vstoupil,
zaklepal jsem na dveře, abych ji náhodou nepřekvapil nahou, ne, že by mi to
vadilo, ale nechtěl jsem zneužı́t situace a jejı́ důvěry.
Už můžeš,“ ozvalo se z obýváku.
”
Vešel jsem dovnitř, Alenka se zrovna uvelebovala v křesle, šaty se jı́ trochu
vyhrnuly a do šera pokoje zasvı́tila jejı́ bělostná stehna. Hlavou mi proběhlo,
že by stačil jen malý kousek a určitě bych zahlédl i tu jejı́ skulinku. Usadil
jsem se na gauč naproti nı́, zı́skal jsem tak báječný výhled. Oba jsme se pustili do zmrzky a mě se hlavou honily představy, jak asi vypadá bez šatů.
Na co myslı́š? Určitě na nějaké nemravnosti.“
”
Co? Jak tě to napadlo?“
”
Ono je to na tobě totiž trochu vidět,“ a kývla hlavou směrem k mému roz”
kroku.
Aniž bych si to uvědomil, měl jsem erekci.
V tom máte vy holky výhodu, na vás vzrušenı́ nenı́ vidět.“
”
To nenı́ tak úplně pravda. Vám stojı́ penis, nám zase trčı́ bradavky.“
”
Zadı́val jsem se na jejı́ ňadra a řekl jsem: U tebe je to taky vzrušenı́?“
”
Tsss, to ne, U mě je to zimou, to kvůli té zmrzlině.“
”
Jasně, to je určitě ten důvod,“ a na to jsme se oba rozesmáli.
”
Pozoroval jsem, jak se jı́ dı́ky smı́chu pohupujı́ ňadra. Nějak jsem z nı́ nemohl
spustit oči.
Alkohol mi dodal odvahy a tak jsem neváhal se zeptat:
A jak to máš se sexem?“
”
Sex? Co to je?“
”
To bude nejspı́š to, co tě přivedlo do tohohle stavu.“
”
Jo tohle. . . Tak to už si ani nepamatuju, jak to bylo dávno. Už je to vı́c než
”
čtyři měsı́ce. A co ty?“
5.1. SETKÁNÍ PO LETECH
45
To ti tak dlouhý půst musı́ už pěkně lézt na mozek. Poslednı́ měsı́c, dva, to
”
za moc nestojı́. Ted’ dva týdny nic a před tı́m, tak jednou dvakrát do týdne.
A nenı́ to tak dlouho, co to bylo denně. A je pravda, že těhotný jsou vı́c
nadržený?“
Ani mi nemluv. Poslednı́ dobou nemyslı́m na nic jiného než na sex, už ani
”
samoobsluha nepomáhá.“
Vypadalo to, že i z nı́ zábrany opadávajı́.
Vı́š, co by mě zajı́malo?“
”
To netušı́m.“
”
Jsou zrzky opravdu tak vášnivé, jak se povı́dá?“
”
To nevı́m, ale ex si nestěžoval. Ale nejspı́š na tom něco bude, protože jsem
”
se toho častěji dožadovala já.“
No teda, mı́t takovou holku byl vždycky můj sen.“
”
Jakou myslı́š?“
”
Takovou, u které bych se nemusel dožadovat sexu.“
”
A jak jste to měli vy?“
”
No, většinou to bylo na mě, abych to začal. Vypadalo to, že jı́ to stačı́
”
jednou, dvakrát do týdne. Nebo spı́š jsem to já nikdy dýl nevydržel.“
I Alenka začala být odvážnějšı́, nejspı́š jı́ i ty dvě malé skleničky vı́na
dodaly odvahu a trochu ji zbavily zábran. Začala se v křesle se trochu vrtět a
malinko se i posunula. I ten nepatrný pohyb způsobil, že se jejı́ šaty vyhrnuly
ještě o kousek výš. Složila si ruce do klı́na a nenápadně se přes tu slabou látku
dotýkala své mušličky. Sedět o kousek vedle, měl bych určitě dobrý výhled do
hlubin jejı́ho těla. Evidentně jsme to oba chtěli, ale nikdo se zatı́m neodvážil
udělat prvnı́ krok.
Natáhl jsem se pro láhev s vı́nem a nalil si do skleničky. Chtěl jsem si
sednout zpět, když v ten moment dohořela jedna ze svı́ček. Nezbylo mi nic
jiného, než abych se znovu zvedl a došel pro novou. Zapálil jsem ji a chtěl
si sednout zpět. Nevı́m, jestli to bylo nervozitou nebo alkoholem, možná i
trochu úmyslně, ale zapalovač mi vypadl z ruky. A jako naschvál skončil
před bobı́kem, na kterém měla Alenka nohy. Dobrovolně jsem si klekl na
zem, abych zvedl ten zapalovač. Podı́val jsem se na Alenku, která lehce
oddálila nožky od sebe. Můj pohled se automaticky stočil k jejı́mu klı́nu.
Světlo svı́ček nebylo dostatečné na to, abych viděl všechno, ale i to málo,
co jsem zahlédl, mě ještě vı́c vzrušilo. Dlouho jsem něco takového neviděl.
Mezi nohama skrývala rezavou houštinu. Neměl jsem tušenı́, jestli je to divoce rostoucı́ porost, nebo pečlivě udržovaný anglický trávnı́k. I přesto, nebo
možná i právě proto, že jsem věděl, že do tohoto záhonku před pár měsı́ci
46
KAPITOLA 5. SETKÁNÍ PO LETECH
někdo úspěšně sázel, jsem si v tu chvı́li přál být jejı́m zahradnı́kem. Představa
obdělávánı́ a zalévánı́ té úrodné zahrádky byla vzrušujı́cı́. Jen z té představy
mi vyschlo v krku.
Copak tam tak dlouho děláš?“
”
Nic, jen jsem se zamyslel,“ odpověděl jsem a postavil se.
”
Jo tak zamyslel? To je vidět. Tys mi určitě koukal pod šaty.“
”
Nemělo cenu zapı́rat, stejně jı́ to bylo jasné.
Promiň, ale nemohl jsem odolat,“ řekl jsem, když jsem si sedal zpět na gauč.
”
Čekal jsem, co ona na to. Vypadalo to, že nevı́, co by řekla. Jejı́ oči se neustále
stáčely ke stanu v mém rozkroku a lehce se kousala do rtů. Stále nic neřı́kala.
Ve tváři vzrušenı́ a ruce stále položené v klı́ně nervózně mačkaly látku šatů a
jejich lem se sunul výš a výš. Mlčky jsem pozoroval, jak nevědomky odhaluje
čı́m dál tı́m vı́c.
To chápu,“ prolomila mlčenı́, A na co ted’ myslı́š? A popravdě.“
”
”
Přemýšlı́m, jaké by bylo milovánı́ s těhotnou. Samozřejmě také na to, jak
”
vypadáš bez šatů, že dnes by si se mnou asi nahá po zahradě neběhala. . . “
Aha,“ konstatovala a na chvı́li se opět odmlčela.
”
Vypadalo to, jako by k něčemu sbı́rala odvahu.
Jaké je milovánı́ s těhotnou, to nevı́m. Těhotná jsem, ale milovánı́ jsem v
”
tomhle stavu nezažila. . . “
Aha,“ řekl jsem pro změnu já.
”
A ty bys mě chtěl vidět nahou?“ špitla se sklopenýma očima.
”
Chtěl a moc,“ odpověděl jsem popravdě a doufal jsem, že jsem ji nevyděsil.
”
A chtěl bys. . . ,“ začala.
”
Copak?“
”
No. . . vždyt’ vı́š. . . , “ hledala slova.
”
Myslı́š pomilovat se s tebou?“
”
Hmm,“ přikývla.
”
Jen jsem se na ni dı́val a mlčel jsem. Nevěděl jsem, co na to řı́ct. Lı́bila
se mi a od puberty jsem o nı́ snil. Jasně, že jsem se s nı́ chtěl pomilovat a
moc, jen jsem jı́ nechtěl ublı́žit. Cı́til jsem se jako před prvnı́m milovánı́m.
Tak co? Jaká je odpověd’?“ snažila se mě přimět k odpovědi.
”
Promiň,. . . “
”
Viděl jsem, jak se jı́ oči zalily slzami.
Počkej, já to tak nemyslel.“
”
A jaks to myslel?“
”
Moc bych se s tebou chtěl pomilovat, vždyt’ už od puberty o tobě snı́m. . . “
”
To mě těšı́,“ a po tváři se jı́ rozlil št’astný úsměv.
”
5.1. SETKÁNÍ PO LETECH
47
Já se jen bojı́m, abych ti neublı́žil.“
”
Neboj, milovánı́ v těhotenstvı́ je bezpečné. Mě ani mimču se nic nestane,
”
tedy pokud nejsi nijak nadměrně obdařený.“
To nejsem. Já se jen bojı́m, abych ti neublı́žil psychicky. Vı́m, že jsme se
”
neviděli tolik let, ale pořád si moje blı́zká kamarádka a nerad bych tě ztratil.“
To je od tebe pěkné, ale dám ti jednu radu. Když už ti kamarádka nabı́zı́
”
milovánı́, tak bys ji neměl odmı́tat, protože tı́m jı́ ublı́žı́š ještě vı́c. Navı́c
před chvı́lı́ jsi řı́kal, že mi pomůžeš, s čı́m budu chtı́t, pokud to bude v tvých
silách.“
Omlouvám se, máš pravdu. Ovšem, že ti s tı́m moc rád pomůžu.“
”
To jsem moc ráda.“
”
Pomalu vstala a přišla blı́ž ke mně blı́ž. Stála tam přede mnou a já si ji
prohlı́žel a čekal, co bude dál.
Chtěls mě vidět nahou, vid’,“ řekla a začala si vyhrnovat šaty.
”
Jen jsem zalapal po dechu, když jsem uviděl jejı́ bělostná stehna zářit do
přı́tmı́ pokoje. Pak se objevila ta jejı́ zrzavá kočička, měla klı́n celý zarostlý.
Nejspı́š se mi v obličeji zračil údiv.
Zarazila se, přerušila svlékánı́ a zeptala se: Copak, nelı́bı́ se ti?“
”
Lı́bı́, jen jsem to dlouho neviděl takhle v přı́rodnı́m provedenı́.“
”
Neměla jsem důvod ji upravovat, nikomu jsem ji dlouho nepředváděla. . . “
”
Tak to je něco jiného.“
”
Dál pokračovala ve svlékánı́. Odhalila vzdouvajı́cı́ se břı́ško i ňadra nalitá
mateřstvı́m. Nemohl jsem se na nı́ vynadı́vat. Přetáhla si šaty přes hlavu a
upustila je vedle sebe na zem. Stála přede mnou nahá a já ji měl na dosah.
Jsi nádherná.“
”
Děkuju.“
”
Můžu?“
”
Kdyby ne, tak tu takhle přece nestojı́m.“
”
Pomalu jsem přibližoval ruce k jejı́mu tělu. Zbývalo jen pár centimetrů,
abych se jı́ dotkl. Ještě kousek, ještě pár milimetrů, cı́til jsem žár sálajı́cı́
z nı́. Chvěla se. DOTEK, jako by mezi námi přeskočila elektrická jiskra.
Tiše vydechla a nepřestávala se třást. Posouval jsem ruce po jejı́ch nohách,
od kolen pomalu vzhůru po stehnech, na boky a nakonec jsem ji chytil za
zadeček. Přiměl jsem ji udělat ještě krok ke mně. Zavřel jsem oči, nasál jsem
jejı́ vůni a zabořil nos do jejı́ho kožı́šku. Ten pocit blı́zkosti a důvěry mě
celého pohltil.
Napadlo mě, že tohle musı́ být to pravé. Proč jsem to necı́til s holkou, kterou
jsem si chtěl vzı́t? Otevřel jsem oči a pomalu se zvedal. Stál jsem před nı́, já
48
KAPITOLA 5. SETKÁNÍ PO LETECH
oblečený, ona nahá. Hleděli jsme si do očı́. Touha, chtı́č i strach a obavy nás
rozechvı́valy. Rukama chytla mé tričko a rychle mi ho přetáhla přes hlavu.
Hlavu položila na mé rameno a ruce složila na mém hrudnı́ku. Jen se mi
tak choulila v náručı́. Oba jsme si to užı́vali. Pocit opuštěnosti a osaměnı́ se
rozplynul. Jednou rukou sjela z mého hrudnı́ku dolů a sáhla mi mezi nohy.
Nejprve přes kalhoty, poté ruku vsunula i pod ně. Už jen kontakt s jemnou,
něžnou a horkou dı́včı́ rukou mi působil neskutečnou rozkoš. Měl jsem co
dělat, abych se ovládl a hned se neudělal.
Opatrně, jinak z toho nic mı́t nebudeš,“ varoval jsem ji.
”
Až tak?“ řekla a usmála se.
”
Jen jsem přikývl. Vytáhla svou ručku z mých kalhot a vymanila se z mého
objetı́. Klekla si přede mnou, zahákla ukazováčky za gumu kalhot a stáhla
mi je i se s prádlem ke kotnı́kům.
Jééé, tohle jsem ještě neviděla,“ rozplývala se nad mým vyholeným přiro”
zenı́m, Rozhodně vypadá většı́.“
”
Rukou přejela kolem trčı́cı́ho kopı́. V dlani něžně sevřela mé koule a ústy
pohltila žalud. Jen jsem sykl a vzdychl rozkošı́. Sama si rukou sjela mezi
nohy. Musel jsem ji zastavit i přes veškerou rozkoš, kterou mi působila, jinak
bych to nevydržel. Pohladil jsem ji po vlasech, vzal ji za ruku a pomohl jı́ se
postavit na nohy.
Pojd’, přesuneme se do ložnice. Budeme to mı́t pohodlnějšı́.“
”
Asi máš pravdu, tak mě ved’.“
”
Odvedl jsem ji do ložnice a opatrně ji uložil na postel. Nebránila se a plně
mi důvěřovala. Chtěla milovánı́, tak jsem jı́ ho chtěl dopřát. Snažil jsem se,
aby se cı́tila jako královna, jako ta jediná vyvolená. Hladil jsem ji po celém
těle, každý centimetr kůže pokrýval polibky.
Když jsem se přiblı́žil k bradavkám, jen sykla:
Opatrně, prosı́m. Mám je hrozně citlivé.“
”
Neboj,“ uklidňoval jsem ji, budu opatrný.“
”
”
Jen se usmála a poddala se mému laskánı́. Dál jsem si hrál s jejı́m tělem.
Na kožı́šku se jı́ leskly kapičky milostné rosy. Rukou jsem ji hladil po stehnech a pomalu se přibližoval k jejı́ zarostlé, dlouho nepoužı́vané štěrbince.
Prstı́ky jsem se prodı́ral tou houštinou, dokud jsem nenahmátl jejı́ knoflı́ček.
Zakroužil jsem kolem a odměnou mi bylo tiché sténánı́ a dalšı́ přı́děl vlhkosti,
která prýštila z jejı́ho těla.
Opatrně jsem na ni začal naléhat. Špičku údu jsem směroval ke vstupu do
jejı́ho těla. Dotek chloupků na mém dobyvateli mě ještě vı́c vzrušil. Konečně
jsem našel žádaný otvůrek a pomalu do něj vstupoval. Centimetr po centi-
5.1. SETKÁNÍ PO LETECH
49
metru mě objı́mala vlhkost a žár jejı́ho klı́na. Konečně jsem byl celý uvnitř.
Alenka se jen chvěla rozkošı́ a tiše vzdychala. Přitiskl jsem se k nı́ celým
tělem a polı́bil. Propadla se do tichého vyvrcholenı́. Mělo to zvláštnı́ intimnı́
kouzlo. Zdeňka u toho byla vždycky hlasitá. Rychle jsem zaplašil myšlenky,
na dnes už expřı́telkyni, a dál se naplno věnoval Alence. Hladil jsem ji po
vlasech a po tváři.
Počkej, takhle to nepůjde,“ zastavila mě.
”
Proč?“ zeptal jsem se nechápavě.
”
Kvůli mému stavu.“
”
Promiň, nějak mi to nedošlo,“ omlouval jsem se a přesunul se vedle nı́.
”
Otočila se na bok, vzala mě za ruku a pohladila mě o tváři:
To nevadı́.“ Vyhoupla se na mě a povı́dá: Můžeme pokračovat takhle, jestli
”
”
chceš.“
Taková nabı́dka se odmı́tá.
To je jasné, že chci.“
”
To jsem ráda,“ a začala se pohupovat v bocı́ch.
”
To smyslné vlněnı́ boků bylo úžasné. Vychutnával jsem každé zhoupnutı́.
Nevěděl jsem kam dřı́v očima. Pozoroval jsem jejı́ břı́ško, jejı́ plná ňadra i
kapičky lásky lesknoucı́ se na jejı́m kožı́šku.
Už to dlouho nevydržı́m,“ snažil jsem se ji varovat.
”
To nevadı́,“ uklidňovala mě, nemusı́š se bát, vı́c těhotná být nemůžu.“
”
”
Jen jsem se usmál, někdy mi to fakt nemyslelo. Pak to na mě přišlo.
Vzrušenı́ přesáhlo únosné meze a ze mě vytryskl bı́lý proud. Plnil jsem jejı́
prcinku. Po takovém půstu toho bylo tolik, že to z nı́ vytékalo a zrzavý
kožı́šek se barvil na bı́lo.
Alenka se předklonila, stále však nabodnutá na mém uvadajı́cı́m ocasu, pohladila mě, polı́bila a řekla:
Děkuji, byls úžasný.“
”
Já se snažil vzpamatovat z toho zážitku a nebyl schopen slova. Alenka sesedla
a uložila se vedle mě. Sperma pomalu zasychalo v jejı́ch chloupcı́ch. Podal
jsem jı́ kapesnı́ček, aby se mohla otřı́t.
Sss, au to tahá.“
”
Tak počkej, něco s tı́m uděláme,“ řekl jsem a zvedl se.
”
Počkej, nikam nechod’,“ žadonila, Mě je tady s tebou dobře.“
”
”
Já skočı́m jen pro něco do koupelny a hned jsem zpátky,“ sklonil jsem se a
”
polı́bil ji. Do ucha jsem jı́ zašeptal:
Takhle jsem si to ani ve snu nepředstavoval, jsi úžasná milenka, moc děkuju.“
”
Chtěl jsem se zvednout, ale ona mi to neumožnila. Objala mě kolem krku a
50
KAPITOLA 5. SETKÁNÍ PO LETECH
stáhla mě znovu k sobě.
Neboj, já se ti vrátı́m, když mě ted’ pustı́š.“
”
Ale dělám to nerada.“
”
Já vı́m, je mi to jasné.“
”
Tak už jdi a at’ jsi hned zpátky.“
”
Pustila mě a já odběhl do koupelny. Pobral jsem, co bylo potřeba, a hned
jsem spěchal zpátky.
Alenka se trochu podivovala, co jsem všechno donesl, když to rozkládal vedle
nı́ na postel. A aby měla lepšı́ výhled, trochu se na posteli posunula.
Nadzvedni se, at’ nezmáčı́me celou postel.“
”
Poslušně nadzvedla zadeček a já pod nı́ mohl vsunout ručnı́k. Do ruky jsem
vzal mokrou žı́nku a otřel jejı́ bránu rozkoše a očistil jsem jejı́ porost. Vzal
jsem do ruky nůžky.
Copak to děláš?“ ptala se zvědavě.
”
Neboj se, jen jsem myslel, že bych ti trošku upravil zahrádku, tedy jestli
”
máš zájem,“ odpověděl jsem.
Vlastně proč ne. Když se ti to nepovede, tak to za chvı́li doroste. Jen bud’
”
prosı́m opatrný.“
Dobře,“ a to už jsem zkracoval roštı́ na pěkný trávnı́ček. Nanesl jsem pěnu
”
a vzal do ruky holicı́ strojek. Chvı́li jsem se rozmýšlel, co vytvořı́m. Klasická
čárka nebo trojúhelnı́ček mi pro nı́ nepřišly dost dobré. V tom mě to napadlo,
zkusı́m srdce.
Uvolni se a zavři oči, chtěl bych, aby výsledek byl překvapenı́.“
”
Ochotně poslechla. Načrtl jsem si do pěny obrázek a opatrně začal žiletkou
odstraňovat chloupky. Nejspı́š to pro nı́ bylo vzrušujı́cı́, protože chvı́lemi tiše
sténala. Dokončil jsem holenı́ a zbytky pěny otřel žı́nkou. Opatrně jsem opravil nedodělky a zadı́val se na výsledek. Nemohl jsem odolat, abych to částečně
odhalenou štěrbinku nepolı́bil. Hladově jsem se k nı́ přisál, jazýčkem zkoumal
každý záhyb a bylo mi jedno, že z nı́ vytékalo i moje sperma. Jednou rukou
si tiskla mou hlavu do klı́na a druhou si hladila ňadra. Sténala a vzdychala,
kroutila se a nohama svı́rala mou hlavu, jako by mě chtěla udusit. Nedal jsem
se a pokračoval, zapojil jsem do hry i prstı́ky. Jakmile jsem je do nı́ zasunul,
celičká se rozklepala. Jakmile jejı́ orgasmus odezněl, sevřenı́ povolilo a já si
lehl vedle nı́.
To bylo nádherné, přesně tohle jsem potřebovala,“ řekla, přitulila se ke
”
mně a předla jako kočka.
Mı́sto odpovědi jsem jı́ jen pohladil.
A cos mi tam dole vůbec vytvořil?“
”
5.1. SETKÁNÍ PO LETECH
51
Tak zkus hádat.“
”
Já nevı́m, já si tam takhle nevidı́m.“
”
A na co máš ruce? Zkus to prozkoumat prsty.“ Převalila se znovu na záda
”
a rukama si začala šmejdit v rozkroku. Se zavřenýma očima, prsty objı́žděla
ten tvar, hledala jeho okraje a usilovně přemýšlela, co by tam tak mohla mı́t.
Hmmm, to by mohl být trojúhelnı́ček,“ zkoušela to.
”
Ten to nenı́.“
”
Dál pokračovala v průzkumu, až znovu zkusila hádat: Když to nenı́ troj”
úhelnı́ček, tak by to mohlo být něco jako kornoutek se zmrzlinou.“
No skoro, ale vedle.“
”
Tak to už mě nic nenapadá.“
”
Zkus to ještě jednou, pak ti to prozradı́m.“
”
Prstı́ky zručně prohmatávaly nový sestřih kožı́šku. Najednou jı́ začaly cukat
koutky úst a po chvilce se hlasitě rozesmála.
Co tě tak rozesmálo?“
”
Napadlo mě, že tam mám kosočtverec, žes mi udělal pičku na pičce,“ od”
pověděla mi mezi záchvaty smı́chu.
Ani já jsem nevydržel v klidu, jejı́ odpověd’ mě totálně rozsekala, válel jsem
se smı́chy na posteli vedle Alenky.
Tak co, je to ono?“
”
Nenı́,“ odpověděl jsem, když smı́ch trochu odezněl, Podı́vej se sama,“ a
”
”
podal jsem jı́ zrcátko.
Zvědavě si prohlı́žela můj umělecký výtvor.
Tys mi tam udělal srdı́čko. Moc pěkné děkuju.“
”
Nemáš zač.“
”
Ale je ti jasné, že tohle bude potřebovat pravidelnou údržbu.“
”
Já vı́m.“
”
Ale já tohle sama nejspı́š nezvládnu.“
”
A co já s tı́m?“
”
Co by, budu k tobě chodit na pravidelnou údržbu.“
”
Hmm, to znı́ zajı́mavě. A copak z toho budu mı́t já, tedy krom přı́ležitosti
”
vı́dat tě pravidelně nahou?“
A co kdybych byla tvou odměnou já?“
”
V tom přı́padě jsme domluvený.“
”
To jsem ráda. A budeš dělat obrázky na přánı́?“
”
Pokud mi to dáš vědět předem, abych se na to připravil, tak klidně. Jen
”
počı́tej s tı́m, že to bude chvı́li trvat. Bud’ to musı́ být menšı́ než předchozı́
obrázek, aby to z toho šlo udělat, nebo to sundáme všechno a počkáme, až
52
KAPITOLA 5. SETKÁNÍ PO LETECH
to doroste.“
To je mi jasné, tak hloupá přece nejsem.“
”
A co moje odměna za dnešnı́ práci?“
”
O tom řeč nebyla, myslela jsem, že to děláš jen kvůli mně.“
”
Samozřejmě, jen jsem tě zkoušel. Tak asi půjdem spát, vid’.“
”
Asi jo, ale budeš tu spát se mnou, abych se nebála, že jo.“
”
Jestli chceš, tak klidně.“
”
Chci,“ řekla a otočila se na bok zády ke mně.
”
Dobrou noc,“ popřál jsem jı́ a tak nějak automaticky se k nı́ přitulil a objal
”
ji.
Dobrou noc,“ odpověděla a ještě zavrtěla zadečkem v mém klı́ně.
”
Kapitola 6
Přistižená
Samostatná povı́dka o jednom nečekaném návratu z práce domů.
53
54
6.1
KAPITOLA 6. PŘISTIŽENÁ
Přistižená
Hurá, dneska se mi podařilo vypadnout z práce dřı́v. Dnešnı́ odpolednı́ směna
se táhla jako šnek. Naštěstı́ šéf zmizel a já tak mohl vypadnout z práce o dvě
hodiny dřı́v.
Už se nemůžu dočkat, až tě doma překvapı́m. Rychle balı́m věci a spěchám
za tebou domů.
Opatrně otevı́rám dveře, odkládám klı́če a tiše procházı́m bytem. Když
jdu kolem tvého pokoje, slyšı́m tlumenou hudbu. Udělám ještě dva kroky
a zarazı́m se. Cosi upoutá mou pozornost. Vracı́m se zpátky a stoupám si
k pootevřeným dveřı́m. Bylo to sténánı́, co mě zarazilo. Hlavou se mi honı́
různé myšlenky. Zlehka otevı́rám dveře a opatrně nahlı́žı́m dovnitř. Ve zšeřelé
mı́stnosti je tlumeným světlem lampičky osvětlená jen postel a romantickou
atmosféru dokreslujı́ zapálené svı́čky rozmı́stěné po pokoji.
Naštěstı́ pro mě, jsi otočená tak, že na dveře nevidı́š. Vracı́m se do chodby
a zhası́nám světlo. Pomalu se plı́žı́m pokojem tak, abys mne nezahlédla.
Nechci tě rušit při tvé činnosti. Usadı́m se v křesle v rohu a pozoruji tě. Ležı́š
na rozloženém gauči téměř nahá a všude kolem tebe je spousta erotických
hraček. Vypadá to, že jsem přišel chvilku po začátku představenı́. Všı́mám
si, že v rohu stojı́ na stativu kamera a je namı́řená přı́mo na tebe.
Chtivým pohledem se dı́váš do oka objektivu a přitom se ruku hladı́š
v rozkroku. Přejı́ždı́š přes saténovou látku kalhotek a tiše vzdycháš. Na
kalhotkách určitě musı́ být znát tvé vzrušenı́, jistojistě tam musı́ být vlhká
skvrna. Lituji jen toho, že tam pořádně nevidı́m. Ale i ta představa je vzrušujı́cı́.
Čekám, co bude dál. Odhrnuješ kalhotky stranou a štěrbinku několikrát projedeš prsty. Ruka opouštı́ tvůj klı́n a pomalu putuje k tvým ústům. Olizuješ
si prstı́ky. Přemýšlı́m, jestli ses chtěla ochutnat, nebo dodat vı́c vlhkosti pro
lepšı́ pocit z ukájenı́. Je to vlastně úplně jedno. Důležité je, že si to náležitě
užı́váš. Olı́znuté prstı́ky se vracı́ zpět mezi tvé nožky. Kroužı́ kolem dı́rky i
kolem hrášku. Pohráváš si sama se sebou a úmyslně stupňuješ své vzrušenı́.
Nadzvedáváš se v bocı́ch a stahuješ si kalhotky. I v přı́tmı́ je vidět tvůj pečlivě
udržovaný trávnı́k. Ten trojúhelnı́ček tmavých chloupků, kterým se tak rád
prohánı́m, zdobı́ tvůj podbřišek. Svı́ráš kalhotky v jedné ruce a druhou rukou
stále zkoumáš svůj klı́n. Labužnicky nasáváš vůni svého vzrušenı́.
Tu vůni, která se šı́řı́ po pokoji cı́tı́m i já. Působı́ na mě a můj ocas se
probouzı́ k životu. Ještě, že jsem odložil veškeré přebytečné oblečenı́, než
jsem za tebou vstoupil. Přesouvám ruku mezi nohy a hladı́m ztopořeného
dobyvatele přes tenkou látku spodků.
6.1. PŘISTIŽENÁ
55
Odhazuješ vlhké kalhotky a mı́sto nich si bereš na pomoc prvnı́ hračku,
skleněné dildo, které jsem ti před několika lety dal k Vánocům. Olizuješ
ho. Navlhčené šidı́tko přikládáš k rozžhavené kundičce. Cukneš sebou, jak
se jı́ studené sklo dotkne. Na okamžik zaváháš a pak jednı́m pohybem zarazı́š uměláka do hlubin svého těla. Zalapáš po dechu a vzápětı́ zavzdycháš.
Tvá rozdrážděná a rozdováděná buchtička ochotně přijı́má náhražku. Tvé
tělo se zmı́tá prvnı́ vlnou rozkoše. Ty však stále znovu a znovu zasouváš a
prodlužuješ tak své vyvrcholenı́. Jen tiše doufám, že tı́m tvé divadlo nekončı́.
Rozhlı́žı́m se, kam asi dopadly tvé kalhotky. Mám štěstı́, jsou kousek od
mých nohou. Musı́m se pro ně opatrně natáhnout. Nerad bych se zvedal
a rušil tak tvé představenı́. Natahuji nohu a beru kalhotky mezi prsty. Uf,
povedlo se. Ted’ už jen si je tiše podat. Konečně je mám v ruce. Vdechuji
tvou nádhernou vůni, je pro mne jako nejdražšı́ parfém, svůdná a dráždivá.
Nalitý ocas ještě vı́c tuhne a dožaduje se vysvobozenı́. Odhrnuji své spodky
a osvobozený úd vyskočı́ do tmy jako čertı́k z krabičky. Do šera pokoje zářı́
jeho rudá hlava a na jeho vrcholu se leskne slza rozkoše.
Otáčı́š se na břı́ško a na kameru vystrkuješ své překrásné pozadı́. Do ruky
bereš malý vibrátor určený pro tvou zadnı́ branku. Potı́ráš ho nachystaným
gelem, zasouváš ho do zadečku. Pouštı́š ho na malý výkon. Užı́váš si, že
máš obě dı́rky zaplněné. Vı́m, jak to máš ráda. Je na tobě vidět, jak si
to vychutnáváš. Pomalu si je protahuješ a děláš si dobře. Nádherně u toho
sténáš. Rajská hudba pro mé uši, jen škoda, že toho já nejsem přı́činou. Už se
přestávám ovládat a začı́nám si leštit své kopı́. I na tebe jde dalšı́ orgasmus.
Celá se chvěješ a hlasitě vzdycháš. Je na tobě vidět, že ti to nebude dlouho
trvat. Ještě jeden zásun, pak dalšı́ a dalšı́. Tvé tělo zrazuje a z pokleku se
zřı́tı́š na břı́ško. Ze zadečku ti vypadne spuštěné šidı́tko a tiše vrnı́ na posteli.
Oddechuješ a sbı́ráš sı́ly na pokračovánı́.
Fascinovaně tě pozoruji, pohledem hltám tvé zpocené tělo. Představuji si
mı́sto své ruku tu tvou. Tiše vzdychám.
Ty se zvedáš z gauče a jdeš ke kameře. Sklánı́š ji trochu k zemi. Odněkud
vylovı́š docela velkého uměláka s přı́savkou. Ani jsem netušil, že něco takového máš. Přilepı́š ho na podlahu kousek od gauče. Pomalu na něj nasedáš
zády k objektivu. Tvá prcina se roztahuje, jak do nı́ vniká ten obr.
Aaaahhhh,“ vzdycháš, jakmile ho do sebe celého pojmeš.
”
Chytáš se okraje gauče a začı́ná dalšı́ kolo tvé spanilé jı́zdy. Zvedáš hlavu a
zpozoruješ mě. Jen se usměješ a pokračuješ dál. Jsi tak vzrušená, že ti stačı́
jen několik pohybů a znovu se propadáš do vı́ru rozkoše. Odpadáš od gauče
a ležı́š na zádech na zemi. Velké šidı́tko z roztažené pičky vyklouzává ven.
56
KAPITOLA 6. PŘISTIŽENÁ
Kamera musı́ zabı́rat ten lákavý otvor do tvého těla. I na mě už to přicházı́.
Všı́máš si toho a lákáš mě k sobě blı́ž. Zvedám se z křesla a jdu k tobě. Z
poslednı́ch sil natahuješ ruku a uchopı́š mého utěšitele. Několika pohyby mě
přivádı́š k vrcholu a výstřiky zkrápı́ tvé zmožené tělo.
Vyčerpaný a vycákaný se svalı́m na gauč a oddechuji. Když sesbı́rám
dost sil, sklánı́m se k tobě, abych tě polı́bil. Beru tě do náručı́, zvedám ze
země a uložı́m tě na gauč. Lehám si vedle tebe a laskám tvé vyčerpané tělo.
Láskyplně se na mne podı́váš.
Děkuji ti lásko,“ šeptám ti do ouška.
”
Nemáš zač,“ odpovı́dáš mi, Ale vı́š o tom, žes mi takhle zkazil překvapenı́.“
”
”
Omlouvám se.“
”
Ted’ abych kvůli tobě vymýšlela nový dárek.“
”
Dárek?“
”
Chtěla jsem ti to video věnovat k svátku,“ řı́káš smutně.
”
To je milé. Děkuju.“
”
No jo, ale co je mi to platné, když si mě u toho nachytal.“
”
A můžu ti to vynahradit?“ snažil jsem se a začal ji opět vzrušovat.
”
Kapitola 7
Dešt’ová vı́la
Přı́běh o jednom nevinném setkánı́ v dešti.
57
58
7.1
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Dešt’ová vı́la I.
Doběhl jsem zastávku jen tak tak, abych se schoval před deštěm. Strhla se
taková průtrž mračen, že během chvilky na silnici stálo několik centimetrů
vody, ani kanály to nezvládaly pobrat. Ještě jsem koukl, kdy mi to jede. No
co, patnáct minut snadno pod střechou zastávky vydržı́m. Sundal jsem ze zad
batoh a vyndal z něj bundu. Sice bylo dneska celý den docela teplo, takové
typické babı́ léto, ale v předpovědi neustále vyhrožovali přı́valovými dešti a
bouřkami. A navı́c jsem tak nějak počı́tal s tı́m, že se domů budu vracet až
večer a to už bývá docela chladno.
Postával jsem na zastávce, když jsem zahlédl přibı́hajı́cı́ ženskou postavu.
Moc pozornosti jsem jı́ nevěnoval, protože se blı́žil nějaký autobus. V rychlosti jsem zkontroloval čı́slo, co kdyby náhodou ten můj jel o chvı́li dřı́v a pak
se letmým pohledem vrátil k té dı́včině. Moc dobře se jı́ neběželo. Vypadalo
to, že jı́ žabky na nohou pěkně klouzaly a sukně se jı́ lepila na stehna.
Už byla docela blı́zko a já nechtěl vypadat jako nějaký šmı́rák, tak jsem pohledem klouzal po okolnı́ch budovách. Stihl jsem si všimnout, že to nebyla
žádná oslnivá kráska, ale něco na nı́ přeci jen bylo. Nebyla to žádná štı́hlá
modelka, spı́š menšı́ postavy, holka krev a mlı́ko, trochu většı́ zadeček a prsa
tak akorát.
Přiběhla, schovala se pod střı́šku a celá udýchaná se ptala: Ahoj, patnáctka
”
už jela?“
Ahoj, před chvilkou to odjelo,“ odpověděl jsem.
”
Sakra,“ tiše zaklela, dalšı́ mi jede až za hodinu.“
”
”
To je smůla,“ politoval jsem ji.
”
Na to už neřekla nic.
Dál jsem si jı́ už nevšı́mal a jen sledoval provoz na silnici. Za mnou se
ozvalo šplouchánı́ vody. Otočil jsem se, abych viděl, co se děje. Zrovna si
ždı́mala vykasanou sukni. Prohlédl jsem si nohy, které schovávala pod nı́.
Pěkně tvarovaná stehna i lýtka, žádné vychrtlé tyčky. Mokrá látka se lepila
na jejı́ zadeček a dávala tak tušit, že má jen titěrná tanga. Vzdala ždı́mánı́
sukně a vrhla se na tričko.
Nejprve se ho snažila zbavit vody, dokud ho měla na sobě. Pak pokrčila
rameny a promočené tričko svlékla. Odhalená záda ukázala, že nemá podprsenku. Z trička vytekl minimálně litr vody. Když jsem viděl, jak jejı́ tričko
vypadá, sundal jsem ze sebe bundu. Zkusila si tričko znovu obléct. Lepilo se
jı́ na tělo a nešlo natáhnout. Otočila hlavu a podı́vala se na mě.
To tam budeš jen tak stát, mı́sto abys mi pomohl?“
”
7.1. DEŠŤOVÁ VÍLA I.
59
Nebudu, jen jsem si netroufal.“
”
Tak si troufni, máš to dovolené.“
”
Fajn. A opravdu si chceš vzı́t na sebe to mokré studené tričko a stát tu v
”
něm hodinu, než ti přijede dalšı́ autobus?“
Při zmı́nce o vlhkém tričku se otřásla a naštvaně povı́dá:
Nechci, ale musı́m. Nic jiného na sebe nemám, ty chytráku.“
”
A co tohle?“ řekl jsem a nabı́dl jı́ svou bundu.
”
Ty bys mi jı́ půjčil?“ ptala se nevěřı́cně.
”
Půjčil, ale to tričku musı́ dolů.“
”
To myslı́š vážně?“
”
Myslı́m. Za prvé, bys mohla nastydnout a za druhé, bych měl mokrou
”
bundu.“
Tak dobře. Ale kdy ti ji vrátı́m?“
”
To už však měla tričko dole a soukala se do mé bundy. Ještě jsem stihl
zahlédnout jejı́ plné pevné prsy s hrdě vztyčenými bradavkami.
Měl bych jeden návrh,“ řekl jsem, když jsem v dálce uviděl přijı́ždět svůj
”
autobus, a hned jsem pokračoval: Pojedeš se mnou ke mně domů, je to jen
”
kousek, usušı́me se tam, půjčı́m ti nějaké své tričko, dáme si čaj nebo kafe
na zahřátı́ a pak se uvidı́. Klidně se budeš moct vrátit sem na autobus.“
Hmmm, když já nevı́m. . . znı́ to lákavě, už ted’ je mi zima, celou hodinu to
”
tu určitě nevydržı́m.“
Tak co? Vrátı́š mi bundu, nebo jedeš se mnou?“ zeptal jsem se, když autobus
”
brzdil na zastávce.
Když já. . . ,“ nejspı́š hledala nějakou výmluvu, nebo odůvodněnı́.
”
Z otevřených dveřı́ autobusu se valilo přı́jemné teplo. Nedal jsem jı́ šanci,
zavelel jsem: Jedem!“ vzal ji za ruku a než se nadála, táhl jsem ji za sebou
”
do autobusu. Čekat až si to rozmyslı́, stáli bychom tu hodinu. A popravdě, i
mě už začı́nalo být poněkud chladno.
Za necelých deset minut jsme dojeli na mı́sto. Déšt’ sice trochu polevil,
ale pořád vydatně pršelo. Schovali jsme se pod střı́škou zastávky. Rozhlédl
jsem se po obloze a zkonstatoval jsem, že to jen tak nepřejde.
Vyrazı́me, je to hned tady za rohem.“
”
Smutně se na mě podı́vala, asi se jı́ znovu do deště moc nechtělo, pak odevzdaně pokrčila rameny a vyrazila za mnou. Rychlou chůzı́ jsme během pár
minut došli k paneláku. Nahmátl jsem v kapse klı́če a zkušeně bojoval se
zámkem, poslednı́ dobou nehorázně zlobil. Cestou k výtahu z nás kapala
voda. Přivolal jsem ho a než dorazil, byla tam od nás pěkná louže. Zmáčkl
jsem přı́slušné tlačı́tko a výtah se ochotně rozjel a odvezl nás do desátého pa-
60
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
tra. Během toho, co jsem zápasil s klı́či a zámkem od bytu, si z okna užı́vala
výhled na město. Konečně jsme zapadli dovnitř bytu.
Kafe nebo čaj? Cukr, mlı́ko?“ zeptal jsem se, když jsem skopl mokré
”
boty z nohou. To je jedno, hlavně když to bude horký a sladký.“
”
V rychlosti jsem skočil do koupelny, kde jsem shodil mokré oblečenı́ a natáhl
na sebe župan.
Tak se vyzuj,“ pobı́zel jsem ji, tady je koupelna. Jestli se chceš vysprchovat,
”
”
klidně si zalez do vany, ručnı́k ti hned přinesu.“
Dı́ky,“ špitla překvapeně. Tady jsem byl totiž pánem já a ne ona. A kde je
”
”
záchod?“
Ty dveře hned vedle,“ zavolal jsem ni z kuchyně.
”
Postavil jsem na čaj. Jakmile jsem uslyšel klapnutı́ dveřı́ od záchodu, vylovil jsem za skřı́ně ručnı́k a zanesl jı́ ho do koupelny. Chvı́li jsem si prohlı́žel
hromádku jejı́ho i mého oblečenı́. Nandal jsem to do lavoru a vzal do kuchyně.
Ručnı́k máš v koupelně přes vanu,“ informoval jsem ji, zatı́mco jsem roz”
mist’oval vyždı́mané svršky i spodky po topenı́.
Děkuju.“
”
Netrvalo dlouho a uslyšel jsem sprchu. Ještě jednou jsem se šel ponořit
do skřı́ně. Hledal jsem pro ni nějaké vhodné triko. Byla menšı́ než já, tak
by mohla mı́t mé delšı́ tričko mı́sto šatů. Zaklepal jsem na dveře koupelny a
opatrně vstoupil. Tajně jsem doufal, že alespoň něco zahlédnu. Bohužel se mi
nepoštěstilo, závěs měla zatažený a v koupelně bylo dost páry. Všiml jsem si
černých kalhotek odložených na poličce. Sáhl jsem na ně, samozřejmě byly
úplně mokré a studené. Vzal jsem je, mı́sto nich na poličku položil tričko a
zase se rychle vytratil z koupelny. Vrátil jsem se do kuchyně, abych dodělal
čaj. Zvuk sprchy ustal. Chvı́li se nic nedělo, jak se utı́rala. Odnesl čaj do
obýváku a strategicky jsem jı́ postavil hrnek na stolek k rozloženému gauči
a křesla odsunul trochu stranou.
Kde jsou mé kalhotky?“
”
Tady na topenı́. Snad sis je nechtěla vzı́t na sebe?“
”
Chtěla, přeci ti tu nebudu pobı́hat nahá.“ Jak nahá? Vždyt’ tam máš
”
”
připravené moje tričko. Dal jsem ti tam to nejdelšı́, abys ho měla jako šaty.“
To jo, to je dobré, ale stejně mi sahá jen do půli stehen.“
”
Alespoň z té dobročinnosti budu taky něco mı́t,“ pomyslel jsem ale nahlas
”
jsem řekl:
Ale já delšı́ nemám, bude ti to zatı́m muset stačit. Sedni si do obýváku, máš
”
tam čaj, já si dám také sprchu.“
7.1. DEŠŤOVÁ VÍLA I.
61
Minuli jsme se na chodbě. Vlasy zabalené do ručnı́ku a stydlivě si tahala
okraj trička dolů. Vklouzl jsem do koupelny a dal si rychlou sprchu. Pod
proudem vody jsem si vzpomněl na krabici plnou věcı́, které tu zůstaly po
mé ex-přı́telkyni. Dokončil jsem očistu, osušil se, hodil na sebe župan a vyrazil
najı́t krabici. Byl bych sám proti sobě, kdybych jı́ to rovnou přinesl, tak jsem
jen krabici vyndal ze skřı́ně a nechal ji v pokoji na posteli. Zabalený v županu
jsem se vrátil do obýváku, se svým hrnkem i zbytkem čaje v konvici. Usadil
jsem se do křesla naproti nı́.
Dáš si ještě?“ nabı́zel jsem jı́ čaj a posunul jsem konvici ke středu stolu.
”
Dám, je to dobré. Co to vůbec pijem?“ ptala se, když se natahovala pro
”
konvici.
To je Yogi masala, indický bı́lý čaj. Směs kořenı́ s mlékem a karamelem,
”
ještě jsem to vylepšil kapkou medoviny,“ odpověděl jsem a koukal, jak se ji
zradil výstřih trička, když se předklonila.
Ty dva pevné, kulaté poklady ve mně vyvolaly patřičnou odezvu. Ještě, že
župan byl huňatý a já tak mohl erekci schovat do jeho záhybů. A té medoviny
tam bylo vı́c než jen kapka. Asi na ni už začı́nal působit, protože se tolik
nehlı́dala. Usadila se na gauči s hrnkem v ruce a nohy si složila pod sebe.
Tričko se jı́ malinko vyhrnulo a já dostal dalšı́ odměnu, letmo jsem zahlédl
jejı́ klı́n hustě porostlý hnědými kudrlinkami. Musel jsem se zvednout. Ne,
že bych se nerad dı́val, ale začı́nalo toho na mě být nějak moc. Aby také ne,
po třı́měsı́čnı́m půstu.
Ještě jsem tu něco objevil,“ řekl jsem a zvedal se z křesla.
”
Boule na županu se už nedala maskovat a podle jejı́ho pohledu byla nepřehlédnutelná. Sklopila oči do hrnku a v tvářı́ch se krásně začervenala.
A co?“ ptala zvědavě.
”
Tohle,“ odpověděl jsem a postavil před nı́ krabici s věcmi po ex.
”
Co to je? Kdes to vzal?“
”
Co by, pár věcı́ po mé ex. Když mě před třemi měsı́ci opustila, vzal jsem
”
všechny věci, vypral je a uložil do krabice, ale ona už si pro to nepřišla.
Vlastně jsem ji od té doby neviděl. A už ani nevı́m, co tam všechno je.“
A můžu se podı́vat?“
”
Klidně, třeba tam najdeš něco, co ti bude. Nemusı́š se bát, všechno je čisté.“
”
Chvı́li se přehrabovala v krabici a pak vytáhla nějakou igelitku. Vyndala
z nı́ originál zabalenou soupravu prádla.
To je nové? Můžu?“
”
Klidně. Tohle vůbec nenosila. Já jı́ chtěl udělat radost a tohle jsem jı́ koupil.“
”
Jéé, to je pěkné. A proč to nenosila? Mě se moc lı́bı́, já bych to nosila pořád,“
”
62
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
rozplývala se nad hadřı́ky právě vybalenými z krabičky.
Koukla na krabičku, přečetla si velikost a řekla, že jı́ to bude velké, hrozně
”
jsme se tenkrát kvůli tomu pohádali. Prý ji vidı́m jako tlustou, zdůrazňuju,
že má malá prsa a tak podobně. A to byl nejspı́š začátek konce.“
Aha, tak to mě mrzı́. A opravdu nevadı́, když si to zkusı́m?“
”
Nevadı́, ale mám jednu podmı́nku.“
”
Jakou?“ ptala se s trochou obav.
”
Rád bych tě v tom viděl.“
”
Hmm, to jsem si mohla myslet.“
”
Když už jsem to koupil, tak bych rád viděl, jak to doopravdy vypadá.“
”
Tak dobře, já si to ještě rozmyslı́m,“ řekla, vrátila soupravu do krabičky,
”
napila se čaje a dál se přehrabovala v krabici.
Poctivě vše prohlı́žela a třı́dila na dvě hromádky. Se slovy: to mi bude
”
malé“ a tohle se mi moc nelı́bı́,“ vytvářela hromádku vpravo. Pochvalné
”
hmm“ , to je pěkné“ a to by mi mohlo být“ označovalo menšı́ levou
”
”
”
kopičku, na jejı́mž vrcholu byla krabička s onou luxusnı́ soupravičkou.
Uděláš ještě ten čaj prosı́m?“ zeptala se, když skončila s přehrabovánı́m, A
”
”
klidně tam dej té medoviny vı́c.“
Tak fajn,“ zvedl jsem se a odešel do kuchyně.
”
Nachystal jsem si vše potřebné a pustil se do přı́pravy. Když jsem se po
patnácti minutách vrátil s dalšı́ várkou čaje zpět, věci, které označila za
nevhodné, byly úhledně naskládané v krabici. Postavil jsem před nı́ konvici
s čajem. Tentokráte to byla spı́š naředěná medovina, bylo to zhruba půl na
půl, ale má, co chtěla. Nalila si do hrnku a napila se.
A co má znamenat tohle?“ nasadila pohoršený výraz a odsunula krabici.
”
Za nı́ se skrývala dalšı́ hromádka, asi tři nenačaté balı́čky kondomů, lubrikant,
vibrátor, Venušiny kuličky a skleněné dildo.
To mám taky vyzkoušet, nebo co?“ zeptala se ironicky.
”
Promiň, ani jsem nevěděl, že to tam je.“
”
Jen nekecej, tys to věděl. Myslel sis, že když si mě zachránil před deštěm a
”
zimou, že se s tebou za to vyspı́m? Nemysli si, moc dobře jsem si všimla, jak
se na mě koukáš. Snažı́š se mě tady opı́t a myslı́š si, že mě pohled na tohle
rozparádı́?“
Tak podı́vej. Nabı́dl jsem ti svou bundu a vzal tě k sobě domů. Dala sis
”
sprchu a čaj, půjčil jsem ti své tričko a donesl ti ještě pár věcı́ po ex. A
chtěl jsem za to snad něco? Jen jsem chtěl vidět, jak ti slušı́ to prádlo. Nikdy
jsem neřekl ani nenaznačil, že s tebou chci spát, takže jestli máš problém,
támhle máš svoje mokré oblečenı́ a tam jsou dveře. Navı́c jsem se ti omluvil
7.1. DEŠŤOVÁ VÍLA I.
63
a vysvětlil ti, že krabice ležela zapomenutá ve skřı́ni tři měsı́ce. Takže jestli
se ti něco nelı́bı́, tam jsou dveře a za deset minut ti jede patnáctka odsud
ze zastávky,“ vynadal jsem ji pěkně od plic. Zůstala sedět jako opařená a s
otevřenou pusou. Na nic se nezmohla. Hrdě jsem odkráčel do pokoje, abych
se oblékl. Bylo mi vlastně úplně jedno, jestli odejde nebo zůstane.
Oblečený jsem zalovil v lednici a vyndal nějaký sýr, salám a zeleninu. V
kuchyni jsem nachystal nějaké obložené chleby a talı́ř zeleniny. Vylovil jsem
i láhev vı́na a dvě skleničky. Postupně jsem to nanosil do obýváku na stůl,
aniž bych se na ni pořádně podı́val.
Tak co? Dáš si se mnou?“ nabı́dl jsem jı́ něco k snědku a skleničku vı́na.
”
Dám, děkuju. Ale nejdřı́v bych. . . ,“ nějak nemohla dokončit větu.
”
Copak?“ zeptal jsem se, zvedl oči od jı́dla a podı́val se na ni.
”
Jen si stoupla a přetáhla si tričko přes hlavu. Když jsem viděl, co se chystá
udělat, jen jsem zatajil dech. Lem trička stoupal vzhůru a já čekal, kdy
odhalı́ jejı́ kočičku. Nestalo se to. Odhodila tričko a stála přede mnou v
té soupravičce.
Otočila se kolem dokola a řekla: Tak co, lı́bı́?“
”
Pořádně jsem si ji prohlı́žel, podprsenka jı́ seděla perfektně, jako bych ji
kupoval pro ni. I kalhotky měly také správnou velikost.
Můžeš se prosı́m otočit ještě jednou?“
”
Mé přánı́ bez jakýchkoli protestů splnila.
Sedı́ naprosto dokonale, až na jeden malý detail.“
”
Jaký?“ trochu zklamaně vyzvı́dala.
”
Opravdu ti moc slušı́, jen u těch kalhotek. . . “
”
Copak?“ snažila se je urovnat a kontrolovala, jestli někde nekouká cedulka.
”
Vı́š, neber to špatně, jen ten tvůj krásný kožı́šek se k tomu moc nehodı́.
”
Chtělo by to trochu upravit, kousek odstranit a zbytek malinko sestřihnout.
Ale jinak to vypadá úžasně.“
Aha. Tak děkuju,“ řekla, vzala si na sebe tričko a znovu si sedla na gauč.
”
Nemáš zač,“ odpověděl jsem a pustil se do jı́dla.
”
Složila si nohy pod sebe, do jedné ruky vzala chléb, do druhé skleničku
vı́na. Mezi jednotlivými sousty se snažila nenápadně prohlédnout svůj klı́n.
Dojedli jsme, uklidil jsem nádobı́ do kuchyně a vrátil se k nı́. Dolil jsem nám
vı́no do skleniček, láhev byla téměř prázdná.
Pořádně si přihnula ze skleničky a podnapilým hlasem pronesla: A pomůžeš
”
mi s tı́m?“
Byl jsem nějak mimo, tak jsem se hloupě zeptal:
A s čı́m?“
”
64
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
S tı́m sestřihem, já to ted’ sama asi nezvládnu.“
”
Jsi si jistá? To sis nikdy kožı́šek neupravovala?“
”
Jsem, v tomhle stavu to určitě nezvládnu. Upravovala, ale ted’, co jsem bez
”
přı́tele to ztratilo smysl.“
Tak dobře,“ souhlasil jsem, snad až moc ochotně. Naštěstı́ to nezaregistro”
vala.
A zvládneš nějaký obrázek?“
”
Uvidı́me, myslı́m, že na to něco mám.“
”
Zvedl jsem se a šel si najı́t potřebné věci na tu velkou operaci. Ručnı́k,
žiletka, pěna na holenı́, lavůrek s vodou, žı́nka, nůžky, hřebı́nek a dokonce se
mi povedlo najı́t i šablony pro různé tvary. Všechno jsem to postupně nanosil
do obýváku na stůl. Ze všeho nejvı́c ji zaujaly šablony. Odběhl jsem naplnit
lavůrek vodou. Když jsem se vracel zpět, šel jsem opatrně, abych vodu nikde
nerozlil. Vešel jsem tiše do obýváku a viděl jsem, jak tam sedı́ s nohama
roztaženýma, šablony rozložené před sebou a prstem si kreslı́ v klı́ně jejich
obrysy.
Zůstal jsem stát mezi dveřmi a pozoroval ji. Čekal jsem kam až zajde. Už
začı́nala tiše vzdychat a prsty vı́c kroužily kolem klitorisu, než aby dodržovaly
tvar nějaké šablony. Projı́žděla rýhou mezi lapličkami a dech se jı́ zrychloval.
Udělal jsem krok zpět do kuchyně a zavolal: Pozor, nesu vodu.“
”
Dal jsem jı́ ještě chvilku a pak jsem vešel.
Tak co, jdeme na to?“
”
Celá rudá a zadýchaná přikývla.
Tak si lehni a začneme.“
”
Když se uvelebila, zavelel jsem: Nadzvedni zadeček!“
”
Proč?“ trochu se podivila.
”
Co se divı́š? Musı́m ti přece sundat kalhotky.“
”
No jo,“ řekla smı́řeně a nadzvedla se.
”
Stáhl jsem jı́ kalhotky a prohlı́žel si zblı́zka tu nádheru. Pustil jsem se do
práce, prsty jsem se probı́ral porostem a nůžkami ho začal zkracovat. Hřebı́nkem jsem vyčesával sestřı́hané chloupky. Po patřičném zkrácenı́, jsem jı́
rozkrok navlhčil žı́nkou a začal nanášet pěnu na holenı́.
Vybrala sis něco?“ zeptal jsem se a ukázal na šablony.
”
To je jedno, pro něco tam sáhni!“
”
Sáhl jsem poslepu na stůl a vzal do ruky jednu ze šablon. Přiložil jsem ji na
bobřı́ka a začal opatrně s holenı́m.
Tak cos vybral?“ ptala se zvědavě, protože jsem dosud šablonu zakrýval
”
rukou.
7.1. DEŠŤOVÁ VÍLA I.
65
Nech se překvapit. A pomoz mi, potřeboval bych, abysis to přidržela.“
”
Podala mi ruku a já ji navedl na šablonu.
A nehýbat, jinak to nebude ono,“ varoval jsem ji.
”
Pomalu ale jistě jsem zbavoval jejı́ klı́n přebytečných chloupků. Chvı́li to
trvalo, než jsem obnažil jejı́ prcinku. Otřel jsem nynı́ již hladkou pokožku
vlhkou žı́nkou, abych odstranil zbytky pěny. Odložil šablonu zpátky na stolek
a prohlı́žel si své dı́lo. Mı́sty jsem ještě jednou nanášel pěnu a upravoval
výsledný tvar.
Setřel jsem znovu zbytky pěny a prsty zkontroloval hladkost pokožky. I ten
lehký a něžný dotek způsobil, že se zachvěla a tiše zavzdychala. Neodolal
jsem a tu hladkou pokožku polı́bil. Jejı́m tělem proběhlo vzrušenı́, studánka
se malinko rozevřela a začala ronit slzy vzrušenı́. Musel jsem ochutnat. Přisál
jsem se k tomu potůčku a lačně polykal tu sladce vonı́cı́ tekutinu. Jazýčkem
jsem laskal každý odhalený kousek kůže, každý záhyb jejı́ kundičky. Tiše
vzdychala. Zrychlený dech napovı́dal, že jsem na správné cestě.
Rukama jsem ji hladil stehna, boky i zadeček a jazýčkem prozkoumával
jeskyňku. Přisátý k onomu otvůrku, který obvykle poskytoval spoustu slasti,
jsem polykal tekutiny z něj vytékajı́cı́. Zasunul jsem dovnitř prst. Přivı́talo
mě vlhko a teplo v těsném sevřenı́. Zakmital jsem jazýčkem a zavrtěl prstem.
Pravidelné stahy jejı́ho lůna mačkaly můj prst. Tiché vzdechy sı́lily a dech
byl stále mělčı́. Zintenzivnil jsem drážděnı́. Prohnula se jako luk a rukama
přitiskla mou hlavu do svého klı́na. Zachvátil ji orgasmus. Neustal jsem v
drážděnı́ a odměnou mi byl mohutný výstřik z jejı́ho lůna.
Když se vzpamatovala, s obličejem celým upatlaným od jejı́ch št’áviček
jsem ji polı́bil.
Tak jak chutnáš sama sobě?“
”
Docela jo,“ řekla a o olı́zla část tekutin z mé tváře. Tobě to nevadilo?“
”
”
Co myslı́š?“
”
No to, jak jsem tě pokropila. . . “
”
Vůbec ne, proč by mělo?“
”
Mému bývalému to vadilo, myslel, že jsem ho počůrala. I kvůli tomu mě
”
nechal.“
Tak to mám štěstı́. Pro mě to byla odměna za dobře odvedenou práci.“
”
To jsem ráda.“
”
A jak se vůbec jmenuješ, ty má Dešt’ová vı́lo?“
”
Dešt’ová vı́lo? To se mi moc lı́bı́, takhle mi ještě nikdo neřekl. A co si mi to
”
vůbec vytvořil za ornament?“
Tak se podı́vej,“ řekl jsem a podal jı́ malé zrcátko.
”
66
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Jéé, to je pěkné srdı́čko. Děkuju.“
”
Než jsem stihl něco řı́ct, rukou uchopila můj tvrdý úd a přisála se mi na ústa.
7.2. DEŠŤOVÁ VÍLA II.
7.2
67
Dešt’ová vı́la II.
Po tom, co jsme si spolu tak krásně užili, jsem se ráno probudil a ona nikde.
Ani jejı́ věci jsem nikde nenašel. Jediné, co mi po nı́ na stole zůstalo, byly jejı́
černé kalhotky. Důkaz toho, že to nebyl jen sen. Mrzelo mě to, doufal jsem,
že se ještě někdy uvidı́me, bohužel jsem o nı́ nic nevěděl. Nejspı́š to brala jen
jako úlet nebo známost na jednu noc, protože mi tu nenechala žádný vzkaz
ani kontakt. Dokonce ani jméno jsem neznal. Jediné, co jsem věděl, bylo, že
jezdı́ patnáctkou. Jen jsem netušil, kdy a kam. Chodit po městě a hledat ji,
by asi nebylo k ničemu. Vylepovat plakáty a hledat Dešt’ovou vı́lu, by mi asi
také moc nepomohlo. Po pár týdnech z mé Dešt’ové vı́ly zbývala jen úsměvná
vzrušujı́cı́ vzpomı́nka, už i ty jejı́ černé kalhotky byly vyprané a schované v
krabici ve skřı́ni mezi suvenýry po expřı́telkyni.
Po několika měsı́cı́ch od té události jsem si našel přı́telkyni. Bylo mi s
nı́ dobře, jen v posteli to bylo slabšı́. Bylo mi jasné, že zpočátku trvá, než
se dva v posteli sehrajı́, ale když jsem si vzpomněl, jaké to bylo s Dešt’ovou
vı́lou hned poprvé, bylo mi z toho poněkud smutno. I když jsem se snažil s
tı́m něco udělat, nebylo to nic platné, nic nepomáhalo.
Ve městě se zrovna konaly historické slavnosti. I my s přı́telkynı́ jsme na tu
slávu vyrazili. Docela jsme si to užı́vali, trhy, koncert i nějaké to představenı́.
Stáli jsme kousek od pódia a sledovali koncert. Dostal jsem žı́zeň. Nechal
jsem svou přı́telkyni dál poslouchat koncert a šel si stoupnout do fronty k
nejbližšı́mu stánku s pitı́m. Fronta postupovala pomalu a mou hlavou se honily nejrůznějšı́ myšlenky. Řı́kal jsem si, jaké by to bylo přefiknout přı́telkyni
někde takhle na veřejnosti. Ani jsem se neodvážil jı́ to navrhnout, odpověd’
jsem stejně znal předem. Okamžitě a razantně by to zamı́tla. Podle nı́ k erotickým hrátkám sloužila postel v ložnici, maximálně tak ostatnı́ mı́stnosti v
bytě, ale nic jiného. Žádné hrátky venku, natož pak na veřejnosti.
Ach jo,“ povzdechl jsem si v duchu a postoupil o krok blı́že ke stánku.
”
Lidı́ za mnou postupně přibývalo a fronta postupovala pomalu. V tu chvı́li
mi zezadu něčı́ ruce zakryly oči. Docela jsem se lekl.
Hádej kdo je?“ ozval se za mnou známý ženský hlas.
”
Chvı́li jsem přemýšlel, kdo by to mohl být. Hlas mi byl povědomı́, ale nějak
jsem k němu nemohl přiřadit tvář.
No tak, hádej. . . ,“ povzbuzovala mě.
”
Netušı́m,“ řekl jsem popravdě, napověz mi.“
”
”
Řı́kal jsi mi tak, jako nikdo před tebou. . . “
”
Ještě něco mi napověz.“
”
68
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Srdce. Stále nic?“
”
Ne,“ zakroutil jsem hlavou.
”
Bunda, déšt’, zastávka. . . ,“ pokračovala s nápovědou.
”
Už vı́m,“ vykřikl jsem, Dešt’ová vı́la.“
”
”
Správně, ale že ti to trvalo,“ řekla, sundala ruce z mých očı́, stoupla si na
”
špičky a polı́bila mě na tvář.
Promiň, ani v nejhezčı́m snu by mě nenapadlo, že tě tady potkám?“
”
Jak to?“
”
Tenkrát jsi zmizela bez jediného rozloučenı́, bez jakéhokoli vzkazu. Myslel
”
jsem, že už tě nikdy neuvidı́m.“
To je mi lı́to. Když já se tenkrát tak styděla. Tohle jsem nikdy před tı́m
”
ani potom neudělala. Jı́t s někým do postele pár minut po tom, co jsme se
poznali.“
Mezitı́m jsme se posunuli až ke stánku.
Co si dáte?“ vyzvala nás obsluha.
”
Tři limonády,“ řekl jsem bez váhánı́.
”
Během chvilky jsem dostal tři kelı́mky, jeden jsem rovnou nabı́dl Dešt’ové
vı́le.
Dı́ky,“ řekla.
”
Před námi se objevil volný stolek, tak jsme toho hned využili. Postavil jsem
jeden kelı́mek na stůl a z druhého se napil.
I ona odložila kelı́mek na stůl, vrhla se mi kolem krku a polı́bila mě.
Jsem tak ráda, že jsem tě zase potkala. Copak mi uděláš za obrázek ten”
tokrát?“
Propustila mě z objetı́, nechala mne nadechnout a při pohledu na dva kelı́mky
pokračovala: Ty tady s někým jsi, vid’.“
”
Jsem,“ smutně jsem přikývl.
”
S nějakou holkou, vid’.“
”
Jo, s přı́telkynı́.“
”
Aha, tak to asi nový obrázek nebude,“ konstatovala s lı́tostı́.
”
Nevı́m, všechno je možné. A jak se vlastně vůbec jmenuješ?“ dodal jsem jı́
”
trochu naděje.
Zdeňka. A ty?“
”
Pavel. Počkáš tu na mě?“
”
Proč?“
”
Jen odnesu pitı́ přı́telkyni a vrátı́m se za tebou.“
”
Tak dobře,“ souhlasila.
”
Odložil jsem své pitı́ na stolek, popadl plný kelı́mek a vyrazil zpátky k pódiu.
7.2. DEŠŤOVÁ VÍLA II.
69
Chvı́li mi trvalo, než jsem se probojoval na to správné mı́sto.
Kde jsi byl tak dlouho?“ ptala se přı́telkyně.
”
Byla tam velká fronta. A navı́c jsem potkal někoho známého.“
”
To jsem si mohla myslet,“ odpověděla a vzala si ode mě kelı́mek.
”
Nevadilo by ti, kdybych se tam ještě na chvı́li vrátil?“
”
Mě je to jedno, dělej si, co chceš. Jen jsem myslela, že jsme tady spolu.“
”
To jsme, já jen, že jsem ji dlouho neviděl.“
”
Jo tak ženská. . . ,“ žárlivost v jejı́m hlase nešla přeslechnout.
”
Ale. . . ,“ chtěl jsem jı́ to vysvětlit.
”
Nic mi neřı́kej. Nic nechci slyšet. Klidně si jdi, jestli chceš. Mě je to jedno,“
”
řekla naštvaně a uraženě se otočila.
No co, mám to povolené, tak mizı́m,“ pomyslel jsem si a šel zpátky za
”
Zdeňkou.
Už jsem si myslela, že se nevrátı́š. A to jsem ti něco koupila,“ uvı́tala
”
mě zpět a přisunula ke mně malý kelı́mek.
Děkuju. To vı́š, chvı́li mi trvalo, než jsem se procpal přes ty lidi.“
”
A já myslela, že tě ta tvoje nebude chtı́t pustit.“
”
Nadšená nebyla. A ještě jsme se kvůli tomu skoro pohádali.“
”
No teda. To bych nečekala, že se kvůli mně budeš chtı́t hádat se svou
”
přı́telkynı́. Ono vám to asi moc neklape, vid’.“
Jen jsem pokrčil rameny a naklopil do sebe půl kelı́mku. Byla to medovina
a pěkně silná.
Ale jo, je fajn. Jen. . . ,“ nevěděl jsem, jak se vyjádřit.
”
Co jen?“ vyzvı́dala.
”
A co ty? Sama, nebo zadaná?“
”
Sama. Nikdo mě nechce. . . “
”
Já bych tě chtěl,“ vyhrkl jsem rychle, aniž by dokončila větu.
”
. . . ti, co mě chtěli, ty jsem zase nechtěla já. Tedy krom tebe.“
”
Tak proč si za mnou někdy nepřišla?“
”
Já jsem tenkrát odešla ve spěchu a zapomněla se podı́vat na jmenovku na
”
dveřı́ch a pak i na čı́slo domu. Takže jsem měla smůlu.“
Aha. To vypadá, že to byla smůla obou,“ konstatoval jsem a dopil zbytek
”
medoviny.
Pěkně mě hřála v téměř prázdném žaludku.
Ale to jsi nějak utekl od mého dotazu.“
”
Jakého?“ dělal jsem, že jsem zapomněl.
”
Jak vám to klape?“
”
Jo tohle,“ odpověděl jsem, alkohol mi začal stoupat do hlavy, tak jsem bez
”
70
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
zábran spustil, celkem jo, až na pár detailů.“
”
A jakých?“ vyzvı́dala.
”
Vždyt’ vı́š.“
”
Nevı́m,“ řekla a přisunula ke mně svůj nedopitý kelı́mek s medovinou, na”
”
pij se a pokračuj.“
Přijal jsem nabı́zený kelı́mek, dopil ho a pustil se znovu do vyprávěnı́: Tro”
chu nám to vázne v intimnı́ oblasti.“
Myslı́š sex?“
”
Jen jsem přikývl.
To spolu nespı́te?“
”
Spı́me, ale nenı́ to ono. Rozhodně ne, jako s tebou.“
”
Se mnou? Ale vždyt’ to bylo jen jednou.“
”
To bylo, ale bylo to úžasné.“
”
Děkuju. A jaké je to s přı́telkynı́?“
”
Copak tebe to zajı́má?“
”
Zajı́má, zvlášt’ když jsi konstatoval, že jsem byla lepšı́. Tak jaká je?“
”
Já nevı́m, s nı́ je to takové jednotvárné, předvı́datelné. . . a rozhodně ne tak
”
časté, jak bych rád.“
Aha. A jak dlouho jste spolu?“
”
Asi dva měsı́ce.“
”
A to tě to s nı́ bavı́?“
”
Pořád lepšı́ předvı́datelný sex dvakrát do týdne, než vůbec žádný.“
”
No nevı́m. Já bych tedy asi raději byla sexu, než prožı́vat ten špatný. To
”
bych si to mnohem raději dělala sama, než se trápit.“
A kdypak jsi to naposledy měla ty?“
”
Ale nejsi nějakej zvědavej?“
”
Jsem, ale ty jsi s tı́m začala. Za svou zpověd’ si snad také zasloužı́m několik
”
odpovědı́.“
No dobře. Naposledy to bylo před třemi měsı́ci, dvěma týdny, pěti dny,“
”
koukla se na hodinky a dodala, a asi tak osmnácti hodinami.“
”
To si tak dobře pamatuješ?“
”
Pamatuju. Bylo to nezapomenutelné.“
”
Počkej,“ začal jsem přemýšlet, řı́kala si tři měsı́ce, dva týdny a pět dnů?“
”
”
A osmnáct hodin,“ dodala s úsměvem.
”
A nebylo to náhodou tenkrát, jak tak moc pršelo a tobě ujel autobus?“
”
Jo, jo. Bylo to pár hodin po tom.“
”
Tak v tom přı́padě mě to moc těšı́.“
”
A co jako? To, že už jsem to tak dlouho neměla?“
”
7.2. DEŠŤOVÁ VÍLA II.
71
To ne, myslel jsem to, žes řı́kala, že to bylo nezapomenutelné.“
”
Tak to jo. To musı́š být asi pěkně nadržená.“
”
Ani mi nemluv. Kdybys tu neměl přı́telkyni, tak bych tě zatáhla někam na
”
lavičku za roh.“
To myslı́š vážně?“
”
Naprosto.“
”
Tak to je škoda, to by se mi moc lı́bilo.“
”
Opravdu?“
”
Opravdu. Také jsem na to myslel, ale ta moje by k tomu nikdy nebyla
”
svolná. U nı́ už je problém, když to máme dělat někde jinde než v ložnici v
posteli.“
Vážně? Ale to je přeci škoda. Vždyt’ jinde to může být tak vzrušujı́cı́.“
”
To já vı́m, ale co nadělám. Nutit ji k tomu nemůžu a ani nechci, takový já
”
nejsem.“
V tom přı́padě. . . ,“ začala tajemně a rozhlédla se kolem sebe.
”
Jen jsem na ni koukal a čekal, co bude. V tom mě vzala za ruku a táhla mě
pryč od lidı́. Zmizeli jsme v nedalekém parčı́ku, kde osamělá zastrčená lavička
přı́mo vybı́zela k nějakým nepravostem. Okamžitě se na nı́ usadila a přitáhla
si mě blı́ž. Rozepla mi kalhoty, zalovila v poklopci a vyndala mého povadlého
bojovnı́ka. V mžiku zmizel v jejı́ch ústech. Z povadlı́ka byl rázem kamenný
sloup. Sama zalovila rukou pod suknı́ a pohrávala si tam se svou nenasytnou, neukojenou dı́rkou. Péče jejı́ch úst mě přiváděla k šı́lenstvı́, ještě chvı́li a
udělal bych se. Musel jsem ji přimět, aby toho nechala. Položil jsem ji na záda
na lavičku, vyhrnul sukni a chtěl se pustit do jejı́ zmáčené mušličky. Byla tak
vlhká, že nejen jejı́ nicotné kalhotky, tentokráte krásné ohnivě rudé barvy, ale
ani punčocháče nedokázaly skrýt mokrou skvrnu. Přes všechny vrstvy, které
mi překážely, jsem se pustil do ústnı́ práce. I prsty jsem přejı́žděl po schované
štěrbince. Tiché sténánı́ a zvětšujı́cı́ se množstvı́ milostné tekutiny prozrazovalo správnost mé činnosti. Zesı́lil jsem tlak prsty a punčocháče povolily.
Trochu vı́c jsem zabral a zvětšil otvor. Dal jsem stranou miniaturnı́ kalhotky
a pustil se jazýčkem do práce. Odhalená kůže lákala k polaskánı́. Neváhal
jsem. Zabořil jsem jazýček mezi závojı́čky a zkušeně se přisál na knoflı́ček
rozkoše. Hlasité hekánı́ se neslo parkem a já jen čekal, kdy nás někdo objevı́. Přinutil jsem ji nadzvednout zadeček, abych ji pořádně vykasal sukni.
Kdyby náhodou došlo zase ke sprše, aby ji neměla celou zmáčenou. Do hry
jsem krom jazyk zapojil i prsty. Jejı́ vyvrcholenı́ se blı́žilo. Na prstech jsem
cı́til stahy jejı́ kundičky. Pro jistotu jsem se přisál k jejı́ dı́rce a prsty jsem
přesunul na hrášek. Změna rytmu drážděnı́ jı́ vystřelila na vrchol. Málem
72
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
mě utopila, skoro jsem nestı́hal polykat a obličej jsem měl od nı́ celý mokrý.
Nechal jsem ji odpočinout a popadnout dech.
Tak už pojd’ do mě,“ vyzvala mě, když se trochu vydýchala.
”
Taková nabı́dka se neodmı́tá. Zdeňka ležela na zádech na lavičce, já nad nı́
obkročmo stál. Trochu jsem pohonil svého Bivoje, aby zı́skal na tvrdosti, a
zamı́řil s nı́m na dno jeskyňky. Jejı́ nohy jsem měl na ramenou, držel jsem ji
za stehna a plnou silou jsem přirážel. Zmáčená kundička hlasitě čvachtala a
ten zvuk se mı́sil s našı́m vzdychánı́m.
Aaachh. . . nepřestávej. . . ,“ vzdychala Zdeňka.
”
Neměl jsem v úmyslu přestat, jen jsem se ještě nechtěl udělat: Musı́m, jinak
”
už budu. . . “
Smı́řila se s tı́m a byla ráda, že má alespoň plnou prcinku. Po chvı́li jsem
znovu začal drsně plenit jejı́ lůno. Nečekala to a jen vyvalila oči. Vzpamatovala se a poddala se mým nájezdům.
Aaahhh. . . to je ono. . . “
”
To mě povzbudilo a ještě jsem přitvrdil a zrychlil.
Ano. . . ahhh. . . ještě přidej. . . ,“ i nadále mě povzbuzovala.
”
Třásla se v nadcházejı́cı́m orgasmu.
Už budu. . . ,“ upozornil jsem ji.
”
Aaahhh. . . pust’ to. . . aaahhh. . . do mě. . . ,“ zavzdychala a jejı́m tělem proběhl
”
dalšı́ orgasmus.
S jejı́mi poslednı́mi slovy jsem všemu nechal volný průchod. Uvolnil jsem se
a týdennı́ zásoba spermoňů vyrazila do útoku. Ve chvı́li, kdy druhý výstřik
vykropil jejı́ svatyňku, mi to oplatila. Ucı́til jsem teplo ve svém klı́nu, jak z
nı́ vyšla jejı́ tekutina. Jen jsem doufal, že to nebude znát na kalhotách.
Zvednul jsem se, utřel sebe i jı́ a zkontroloval škody na oblečenı́. Naštěstı́,
na mě nic vidělo, u Zdeňky utrpěly jen ty punčocháče a trochu kalhotky.
Promiň za ty punčocháče,“ omlouval jsem se.
”
To nevadı́. Za to mi to stálo.“
”
Měli bychom jı́t zpátky.“
”
Máš pravdu, jdeme.“
”
Jen dneska nebudu mı́t suvenýr, jako minule,“ řekl jsem napůl ze srandy
”
napůl zklamaně.
Ještě by je u tebe našla a to by pak byl mazec.“
”
To asi jo.“
”
Došli jsme zpátky a cestou si ještě vyměnili telefonnı́ čı́sla. Koupil jsem
nám u stánku ještě dvě limonády a šel se vmı́sit do davu a najı́t přı́telkyni.
Zdeňka se nenápadně držela kousek ode mne.
7.2. DEŠŤOVÁ VÍLA II.
73
Tak už jsem tady, promiň,“ řekl jsem omluvně, nějak jsme se zakecali.“
”
”
To je dobře, že už jsi zpátky,“ odvětila a polı́bila mě, vı́š, dostala jsem
”
”
takový nápad.“
Jo? A jaký?“ vyzvı́dal jsem.
”
No, myslela jsem. . . ,“ trochu se zarazila a přejela si po rtech jazykem, že
”
”
bychom mohli, třeba tady v parku. . . “
To jako vážně?“ ptal jsem se nevěřı́cně.
”
Teda jestli bys chtěl.“
”
Chtěl a moc,“ odpověděl jsem nadšeně.
”
To jsem ráda,“ řekla, znovu se přisála na mé rty a rukou mě pohladila po
”
tváři.
Ty jsi nějaký zpocený a ulepený. . . ,“ prohlásila s trochou podezı́ravosti v
”
hlase.
Ulepený? To bude asi limonáda. Když jsem pil, tak do mě někdo strčil. Měl
”
jsem co dělat, abych se nepolil celý,“ začal jsem si vymýšlet.
Nedůvěřivě mi přejela prsty po tváři, přičichla k nim a olı́zla je. Jen jsem si
všiml, jak se Zdeňka pár metrů od nás usmı́vala, když má přı́telkyně zkoumala
jejı́ sekrety.
Ale to nevonı́, ani nechutná jako limonáda. . . je to jiné. . . je to jako. . . ,“
”
snažila se to zanalyzovat.
A co by to tak asi mohlo být?“
”
To nevı́m, ale něco mi to připomı́ná.“
”
Nic jiného než limonádu jsem neměl.“
”
Jen, aby. Tak už pojd’.“
”
To už mě táhla pryč směrem k parku. Ještě jsem zahlédl Zdeňku, jak nás
nenápadně sleduje.
Zašli jsme někam za křovı́, kde se ke mně otočila zády a vyšpulila na
mě zadeček. Pohotově jsem ji stáhl kalhoty i kalhotky a prsty prozkoumával
hlubiny jejı́ buchtičky. Na to, že jsem ji obvykle musel k sexu přemlouvat,
byla tohle přı́jemná změna. Jen by mě zajı́malo, co tu změnu způsobilo.
Pro jistotu jsem se na to neptal, abych se nedozvěděl něco, co nutně vědět
nemusı́m. Už byla pěkně vzrušená. Zdeňka se mezitı́m přesunula o kousek
vedle, aby měla lepšı́ výhled. Rozepl jsem kalhoty i sobě a vyndal svého
dobyvatele, který ještě před chvı́li plenil jiné územı́. Ještě byl trochu ulepený
od předchozı́ úspěšné akce. Zatı́m byl v polotuhém stavu. Vzal jsem ho do
ruky a jeho hlavou jsem projı́žděl zmáčenou štěrbinku, Netrvalo dlouho a
byl jsem připraven. Na jeden zátah jsem pronikl až dno. Jejı́ málo použı́vaná
štěrbinka mě těsně obepı́nala.
74
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Pronikal jsem do nı́ a ona mi vycházela zadečkem vstřı́c. Vrtěla boky a snad
poprvé, od té doby co se známe, si vychutnávala sex. Vždycky mi tvrdila,
že má raději něžné milovánı́. Ale tenhle divoký sex jı́ dělal opravdu dobře.
Divoce pohazovala hlavou a hlasitě vzdychala. Prohnula se v zádech a tvrdě
přirazila proti mně. Z úst jı́ unikl dlouhý sten, a kdybych ji nedržel za boky,
podlomily by se jı́ nohy. Jejı́ tělo zachvátila vlna vyvrcholenı́. Tentokráte jsem
měl většı́ výdrž a bez přestávky jsem plenil jejı́ lůno. Jejı́ tělo se zmı́talo ve
vlnách orgasmů, sotva jeden odezněl, nastoupil dalšı́. Jejı́ těsná kundička mě
stahovala a ždı́mala. I já už se blı́žil k vrcholu. K tomu mi dopomáhal i výhled
na Zdeňku, která si se zvednutou suknı́ proháněla vlastnı́ frndu. Všiml jsem
si, jak jı́ po stehnech stékajı́ pramı́nky našich smı́sených tekutin.
Aaahhh. . . už budu. . . ,“ varoval jsem ji za neustálého přiráženı́.
”
Okamžitě se svezla z mého kopı́, poklekla přede mne a vzala ho do pusy.
Tohle mi nedělala moc často. A potom, co jsem ho z nı́ vytáhl už vůbec ne,
ale i přes tu nezkušenost se snažila. Jejı́ mysl i tělo ovládl chtı́č. V průběhu
kouřenı́ si prsty protahovala kundičku. Vzdychala i s plnými ústy. Držel jsem
ji za hlavu a přirážel do jejı́ pusinky.
Ahhh. . . ještě chvilku. . . ,“ vzdychal jsem.
”
Odpovědı́ mi bylo jen intenzivnějšı́ sánı́.
Uuužžž. . . ,“ vydechl jsem a začal plnit jejı́ ústa.
”
Skoro se zadusila. Ne, že by toho bylo takové množstvı́, ale ta prvnı́ dávka ji
překvapila. Všechno pilně spolykala. S uspokojenı́m se postavila a natáhla si
kalhoty. I já schoval unaveného dobyvatele do jeho úkrytu. Ještě jsem zahlédl
výstřik ze Zdenčiny kundičky.
Pozoroval jsem přı́telkyni a všiml si mokrých prstı́ků. Uchopil jsem ji za
ruku a slı́zl z nich zbytky št’áv.
Počkej, nech mi taky něco,“ žadonila.
”
To jsem nečekal, nikdy takové choutky neměla, tedy alespoň přede mnou.
Vždyt’ ty to můžeš ochutnat kdykoli, ale já ne,“ řekl jsem a chtěl se vrhnout
”
na poslednı́ mokrý prstı́k.
Nedala mi k tomu šanci, vytrhla se mi a laškovně si ho vrazila do svých
nenasytných úst. Pohrávala si s nı́m stejně jako před chvı́lı́ se mnou. Najednou
se jejı́ výraz změnil, tak nějak zvážněla. Podı́vala se na mě a pak na svůj prst
a znovu na mě. Jejı́ soustředěnı́ napovı́dalo, že jı́ určité věci začaly docházet.
V tom mi vrazila facku.
Ty šmejde, jak jsi mi to mohl udělat?“ křičela na mě.
”
Co???“ ptal jsem se udiveně.
”
Ty máš ještě tolik drzosti, že budeš zapı́rat?“
”
7.2. DEŠŤOVÁ VÍLA II.
75
Nechápu.“
”
Ty jsi fakt neuvěřitelný. Já ti chtěla udělat radost a ty takhle.“
”
Zadrž. Už mi konečně vysvětli, o co jde. Já to nechápu.“
”
Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila a pak spustila: Takže, abych ti to
”
vysvětlila. To, cos měl na tváři, nebyla limonáda, ale něco jiného. Nevěděla
jsem, co to bylo, dokud jsem si neolı́zla prsty. Chut’ nebyla stejná, ale podobná. To znamená, žes byl s nějakou jinou a. . . ,“
Do očı́ jı́ vyhrkly slzy a rozčı́lenı́m nebyla schopná dokončit větu.
Mı́sto, abys řekl mě, tak si jdeš za jinou,“ křičela mezi vzlyky.
”
Ale já. . . ,“ snažil jsem jı́ vysvětlit nevysvětlitelné.
”
Nech toho. Byla to ta tvoje známá, kterou jsi tady potkal, vid’.“
”
Už jsem neměl sı́lu ani chut’ dál zapı́rat: Byla.“
”
A proč si šel za nı́ a ne za mnou?“ ptala se už trochu smı́řeným hlasem.
”
Proč? Já za nı́ nešel, kvůli tomu. Chtěl jsem si s nı́ jen popovı́dat.“
”
Tomu ty řı́káš povı́dánı́?“
”
Ne, to neřı́kám. Ona svedla mě.“
”
A ty ses ochotně nechal,“ obvinila mě.
”
To nepopı́rám.“
”
To jsem ráda. A už mi konečně řekneš PROČ?“
”
Protože už mě nebavilo, se tě pořád doprošovat a přemlouvat tě. Ty otrávené
”
obličeje, když jsem po tobě chtěl něco trošku jiného. K sexu jsem tě přemluvil
sotva jednou dvakrát do týdne. A to jsi vypadala, že tě to děsně otravuje. O
jiných mı́stech krom postele nemluvı́m. Kdykoli jsem to po tobě chtěl někde
jinde než doma, byl oheň na střeše.“
To už jsem i já skoro křičel.
Takže za to vlastně nakonec můžu já,“ vykřikla s hlasitým pláčem.
”
Chtěl jsem ji alespoň obejmout, abych ji uklidnil.
Nesahej na mě, hnusı́š se mi,“ křičela a naštvaně srazila mé ruce stranou,
”
nechci tě už ani vidět.“
”
Jen jsem zůstal stát na mı́stě, zatı́mco ona s pláčem běžela pryč. V tom zpoza
keřů vystoupila Zdeňka.
Tak a ted’ už tě mám jen pro sebe,“ prohlásila s nadšenı́m, bolelo to moc?“
”
”
Ani ne,“ odpověděl jsem a vzal ji za ruku, kterou mě hladila po tváři v
”
mı́stech, kam dopadla facka.
76
7.3
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Dešt’ová vı́la III.
Po bouřlivém rozchodu jsem si užı́val vztah se Zdeňkou. Konečně jsem se
nemusel doprošovat o sex. Stačilo jen trochu naznačit a byla svolná k akci
téměř kdykoli a kdekoli. Tedy zatı́m se mi nestalo, aby mě odmı́tla.
Tenkrát jsme spolu byli na nákupu. Procházeli jsme obchod’ákem a dělali
nákup na vı́kend. Už jsem se docela těšil, mělo to být vlastně poprvé, co jsem
měl strávit vı́kend u nı́. Prozatı́m to byl vždy jen večer nebo odpoledne u
mě, přı́padně u nı́, nebo někde venku. Košı́k se nám pěkně plnil potravinami
i něčı́m dobrým k pitı́. U několika věcı́ jsem ani nezaregistroval, kdy je dala
do košı́ku. Mezitı́m jsme došli do sekce s oblečenı́m. Zvědavě jsem se rozhlı́žel
po vystaveném zbožı́. Po několika zvlášt’ povedených kouscı́ch jsem koukal
nejspı́š až moc. U jedné z panen jsem se na chvı́li zastavil.
Copak? Tobě se to nějak lı́bı́,“ konstatovala Zdeňka.
”
Lı́bı́. Vždyt’ je to pěkné,“ odpověděl jsem jı́.
”
Pěkné to je,“ souhlasila, jen nevı́m, jestli by to bylo pěkné i na mě.“
”
”
Mě se lı́bı́š ve všem,“ snažil jsem se jı́ povzbudit.
”
Tak se pojd’ podı́vat, třeba něco najdeme,“ prohlásila a zamı́řila rovnou
”
mezi spodnı́ prádlo.
Nechal jsem košı́k košı́kem, stejně bych se s nı́m mezi regály jen motal, a
ochotně jsem ji následoval. Probı́rali jsme se regály a hledali nějaké slušivé
kousky. Mé prvnı́ pokusy šly trochu mimo. Jen, co jsem je Zdeňce ukázal, byly
zamı́tnuty, neodhadl jsem správnou velikost. Poučený jsem se vydal znovu na
lov. Objevil jsem pěknou tmavě modrou jako by saténovou soupravičku, klasickou vyztuženou podprsenku doplňovaly kalhotky vpředu téměř průhledné,
jen taková sı́t’ka, vzadu jako by sešněrované stužkou.
Cos to objevil?“ vyzvı́dala Zdeňka.
”
Tohle,“ odpověděl jsem a ukázal jı́ soupravu,
”
a co máš ty?“
”
Tak mi to dej, já to půjdu zkusit,“ řekla a vytrhla mi soupravu z ruky.
”
Než jsem se nadál, zmizela v kabince. Šel jsem pomalu za nı́. Ani jsem nezvládl ke kabince dojı́t, když vystrčila hlavu zpoza závěsu, rozhlédla se a
zavolala na mě:
Kde jsi? To nechceš vidět, co jsi vybral?“
”
To vı́š, že chci. Jen jsem netušil, že budeš taková rychlá,“ odpověděl jsem
”
jı́ a přidal do kroku.
Jejı́ hlava zmizela zpět za závěs.
To jsem já,“ upozornil jsem ji tiše a strčil hlavu dovnitř.
”
7.3. DEŠŤOVÁ VÍLA III.
77
Podprsenka jı́ seděla perfektně, jen ty kalhotky vypadaly zvláštně. Ale bylo
to tı́m, že pod nimi ještě měla svoje.
Tak co? Jak se ti to lı́bı́?“ řekla a nakrucovala se přede mnou.
”
Nevěděl jsem, kam dřı́v koukat. Jestli na nı́, nebo do zrcadla. Nakonec jsem
jı́ přeci jen odpověděl:
Moc pěkné, až na ty dvoje kalhotky.“
”
Přece je nebudu zkoušet jen tak. To nejde. Tak si ty moje odmysli, stejně
”
jsou tak maličké, že je skoro nevidı́š.“
To je pravda.“
”
Tak ted’ zalez, ještě pro tebe mám jedno překvapenı́.“
”
Neodporoval jsem a bez řečı́ poslechl. Šel jsem se ještě porozhlédnout po
dalšı́ch věcech. Ani jsem nestihl nic vybrat, ani si nic prohlédnout a už na
mě Zdeňka z kabinky mávala. Změnil jsem směr své obchůzky a zamı́řil k nı́.
Opatrně jsem nakoukl dovnitř. Chvı́li jsem jen neslušně zı́ral, co to má na
sobě. Krajková košilka a k tomu krajkové kalhotky s nohavičkou toho moc
neskrývaly. Jak se otáčela, všiml jsem si vzadu pokroucené nohavičky.
Otoč se, tady to máš shrnuté,“ řekl jsem jı́.
”
Natáhl jsem ruku dovnitř a snažil se jı́ to urovnat. Nemohl jsem si nevšimnout,
že tohle už vzala naostro. Srovnal jsem jı́ nohavičku, pohladil a poplácal ji
po zadečku.
Tohle asi budeme muset koupit,“ poznamenal jsem.
”
To se ti to tak lı́bı́?“
”
To taky, ale pochybuju, že to s tou skvrnou budeš moct znovu vrátit do
”
regálu.“
Sklonila hlavu, podı́vala se dolů a sáhla si rukou klı́na.
Hmm, to máš pravdu. Tohle už asi vrátit nepůjde. A co, vždyt’ je to pěkné
”
a mě to moc slušı́, že jo.“
Zatočila se kolem dokola. Ochotně jsem přisvědčil, stejně to byla pravda.
A co ta prvnı́ souprava?“ zeptal jsem se.
”
Já nevı́m. Jestli ti to nevadı́, tak asi ne.“
”
Nevadı́. To, máš ted’ na sobě, je stejně lepšı́. A navı́c to klidně můžeme vzı́t
”
přı́ště.“
To máš pravdu,“ souhlasila a dala mi pusu.
”
Tak to tam vrat’,“ řekla a vrazila mi to do ruky.
”
Sice jsem měl trochu problém, rozchodit to představenı́, ale nakonec jsem to
tam odnesl.
Zdenčina hlava vykoukla z kabinky:
Mohl bys mi ještě s něčı́m pomoct?“
”
78
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Jasně. Co potřebuješ?“
”
Nějak to nemůžu zapnout.“
”
V pohodě, hned jsem u tebe.“
”
Už jsem tady,“ řekl jsem, když jsem stál za závěsem kabinky.
”
To je dobře, ale asi budeš muset dovnitř.“
”
To myslı́š vážně?“
”
Jo, přece bys nechtěl roztáhnout ten závěs a ukazovat mě celýmu krámu.“
”
Jen jsem si představil, v čem tam asi stojı́.
To vypadá, že o tom vážně přemýšlı́š. . . “
”
To ne. Promiň, jen jsem se zamyslel.“
”
A nad čı́m?“
”
Jen jsem si představil, co máš asi na sobě.“
”
Tak už to nezdržuj a pojd’ se podı́vat.“
”
Jen jsem se rozhlédl, jestli mě někdo nevidı́ a rychle jsem zmizel za plentu.
Srovnal jsem ji za sebou, aby nebylo dovnitř vidět a než jsem se otočil, už
jsem vyzvı́dal:
Tak co potřebuješ zapnout.“
”
Tak se otoč a já ti to ukážu.“
”
Otočil jsem se a podı́val se na ni. Jen jsem tam stál s otevřenou pusou. A
mı́sto, abych něco řekl, se o slovo hlásil můj bojovnı́k. Na šortkách jsem měl
pořádnou bouli. Měla na sobě jen takové sı́těné body. Pěkně sexy. Nějak mi
z toho vyschlo v krku. Polknul jsem, nadechl se a zeptal se:
Tohle má někde nějaké zapı́nánı́?“
”
Jo, má. Tady dole.“
”
Vzala mě za ruku a navedla si ji mezi nohy. Nahmátl jsem dva patentky
a snažil se je zapnout. Vůbec se mi to nedařilo. Měla tam tak mokro, že
to všechno klouzalo. A samozřejmě, že mi prsty sklouzly vždy správným
směrem. Mezi rtı́ky jejı́ kundičky, přı́padně na strážce jejı́ svatyně. Tiše u
toho zasténala.
Takhle. . . aaahhh. . . to asi. . . ooohh. . . nezapneš. . . “
”
To asi ne. Nějak mi to pořád klouže.“
”
A nechtěl bys tam vklouznout něčı́m jiným?“
”
Než to dořekla, začala se mi dobývat do rozkroku.
To bych rád. Ale tady?“ trochu jsem se podivoval.
”
A proč ne?“
”
Nečekala na odpověd’, hbitě zaklekla, osvobodila stojı́cı́ úd z těsného
sevřenı́ a už ho laskala rty a jazýčkem. Chvı́li jsem si vychutnával tu slast,
ale neopomněl jsem jı́ připomenout, že chtěla, abych vklouzl někam jinam.
7.3. DEŠŤOVÁ VÍLA III.
79
Stoupla si, opřela se rukama o zed’ a vyšpulila na mě svou prdelku.
Tak prosı́m,“ vyzvala mě.
”
Špičku kopı́ jsem nasadil na žádostivý otvůrek a jednı́m plynulým pohybem si
razil cestu mezi závojı́čky. S uspokojenı́m vydechla. Nedal jsem jı́ ani chvilku
a rovnou jsem nasadil poměrně rychlé tempo. Vůbec jı́ to nevadilo a ochotně
mi vycházela vstřı́c. Musel jsem jı́ zacpat rukou ústa, aby nevzdychala moc
nahlas. Oba jsme si tu rychlovku báječně užı́vali.
Najednou se kousek vedle ozval dětský hlásek:
Mami, mami. . . Sem?“
”
Tam ne, tam je obsazeno. Musı́me jı́t vedle.“
”
V tu chvı́li jsme oba úlekem ztuhli a čekali, co se bude dı́t.
Co ted’?“ šeptal jsem Zdeňce.
”
Co by,“ odpověděla mi tiše a znovu začala pohybovat boky.
”
Strach z prozrazenı́ u nás zvyšoval rozkoš a tak i přesto, že naše vzrušenı́
dı́ky vyrušenı́ mı́rně pokleslo, jsme se blı́žili k vrcholu. Mokrá kundička pěkně
čvachtala a jejı́ zadeček pleskal o má stehna. Jejı́ sténánı́, přestože bylo tlumené rukou, stejně vše přehlušilo. Cı́til jsem napětı́ ve slabinách. Věděl jsem,
že se blı́žı́ okamžik, kdy do nı́ vypustı́m celou dávku. Ještě jsem trochu zvýšil
tempo.
Zdeňka se prohnula v zádech a ještě vı́c vystrčila zadeček. Těsné sevřenı́ jejı́
prcinky bylo nádherné. Už jsem to nemohl vydržet. Poslednı́ zásun a dı́lo bylo
dokonáno. Proud bı́lé smetany vyrazil z mých koulı́ vstřı́c jejı́mu lůnu. Můj
výstřik dohnal na vrchol i Zdeňku. Celá se třásla, až se jı́ kolena podlamovala. Vyklouzl jsem z nı́ a z kundičky se jı́ vyvalil potůček našich milostných
št’áv, až se pod námi začala tvořit loužička.
Z kapsy jsem vylovil kapesnı́čky, otřel sebe i jı́ a oblékl se. Zdeňka ze sebe
stáhla bodýčko, pověsila ho na ramı́nko a rychle se oblékla. Pobrali jsme
věci, já vykoukl z kabinky, a když nikde nikdo nebyl, okamžitě jsme z nı́
zmizeli. Doběhli jsme ke košı́ku a vyrazili k pokladně. Až po zaplacenı́ jsme
si uvědomili, že to body zůstalo pověšené na ramı́nku v kabince.
Po zaplacenı́ jsem začal skládat věci do tašek, abychom mohli vyrazit ke
Zdeňce domů.
Ještě jsem něco zapomněla,“ vyhrkla najednou Zdeňka.
”
A co?“ ptal jsem se.
”
Počkej tu na mě, já si tam pro to skočı́m. A ještě si pak odskočı́m.“
”
V pohodě. Jen běž, já to zatı́m naskládám do tašek. A nechceš tu nechat
”
ten bat’ůžek?“
Ne, to je dobrý,“ odpověděla a zmizela mezi lidmi.
”
80
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Čekánı́ mě po deseti minutách přestalo bavit, tak jsem i s nákupem
zamı́řil k trafice, abych se alespoň podı́val na nějaké časopisy. Probı́ral jsem
se různými výtisky a nějak jsem se do toho začetl.
Nech už to porno a pojd’,“ ozvalo se za mnou. Trochu jsem se lekl, ale po
”
hlasu jsem poznal Zdeňku. Zavřel jsem časopis, vrátil ho zpátky a otočil se.
Zůstal jsem na nı́ opět zı́rat s otevřenou pusou.
Nezı́rej tak blbě. A když už teda musı́š tak koukat, tak aspoň zavři pusu. A
”
ted’ už pojd’.“
Vyrazila rovnou k východu. Chvı́li jsem tam ještě v šoku stál, než jsem ji
následoval. Rychlým krokem jsem šel za nı́ a v hlavě jsem si probı́ral, co jsem
právě viděl. Tělo sešněrované v korzetu, krátká sukýnka, vysoké podpatky a
samodržı́cı́ punčochy. Jejı́ oblečenı́ dávalo tušit, že sexuálnı́ hrátky pro dnešek
rozhodně neskončily.
Došli jsme na zastávku. Zdeňka lehkým krokem a celou dobu svůdně
vrtěla zadečkem, já trochu s obtı́žemi, jelikož mi znovu trčel stožár v kalhotách.
Koukám, že ti něco teče po stehnech. Copak to asi je?“ rýpnul jsem si, když
”
jsme stáli na zastávce.
Co asi,“ řekla trochu naštvaně, A co ty? Ta boule se nedá přehlédnout.“
”
”
A čı́ je to asi vina?“ popichoval jsem ji dál.
”
Moje ne. . . ,“ řekla laškovným hlasem a otočila se na mě.
”
Zamrkala na mě, zakroutila boky a ještě vı́c se přede mnou vyprsila. Opět
mi vyschlo v krku a boule na kalhotách se ještě o něco zvětšila.
Vidı́m, že za to opravdu nemůžu,“ řekla, pohladila tu bouli a rozesmála se.
”
7.4. DEŠŤOVÁ VÍLA IV.
7.4
81
Dešt’ová vı́la IV.
Dorazili jsme s nákupem k nı́ domů. Zavřel jsem za námi vchodové dveře,
odložil tašky na zem a vrhl se nadrženě na Zdeňku.
Co to děláš?“ bránila se.
”
Co by? Chci tě tady a ted’,“ odpověděl jsem s úsměvem a dál pod suknı́
”
zpracovával št’avnatou broskvičku.
Tak to teda ne,“ řekla rezolutně.
”
Proč ne?“ podivoval jsem se.
”
To ti ještě nikdo neřekl, že když chceš svádět mladou slušnou a nevinnou
”
dámu, že bys ji měl nejdřı́v vzı́t ven? Nejlépe někam za kulturou a na večeři?“
Prohlédl jsem si ji od hlavy až k patě a sledoval, jak si urovnává krat’oučkou
sukni.
Mladá, s tı́m souhlası́m. Ale nevinná? To určitě. A slušná? Potom, co
”
předvedla v obchodě?“ pomyslel jsem si, ale nahlas jsem nic neřekl, jen
jsem si povzdechl.
A je to nutný? Obzvlášt’ po tom nákupu?“
”
No právě. Za to bych snad něco zasloužila, nebo ne?“
”
Dobře, uznávám. Tak jdeme,“ rozhodl jsem a za ruku ji táhl ven.
”
A co nákup?“ zkoušela protestovat.
”
Nákup vydržı́,“ utnul jsem jejı́ námitky.
”
Vı́c už neodporovala. Zavřela a zamkla dveře a zamı́řili jsme zpátky na
zastávku.
Kam mě to vedeš?“ ptala se.
”
Chtěla si kulturu, nebo ne?“
”
Asi jo.“
”
Tak v tom přı́padě jdeme do kina,“ oznámil jsem jı́.
”
A co dávajı́?“
”
Nevı́m, to se uvidı́.“
”
Chvı́li jsme postávali před kinem a koukali na program.
Tak na co půjdeme?“ ptal jsem se.
”
Já nevı́m, nějak si nemůžu vybrat.“
”
Mě je to jedno, vyber si, co chceš.“
”
Fajn, tak třeba tohle,“ řekla a ukázala prstem.
”
Trochu jsem se jejı́ volbě podivoval, název filmu mi nic neřı́kal a rozhodně
to ani moc zajı́mavě nevypadalo. Došli jsme k pokladně, vybrali si mı́sta v
poslednı́ řadě uprostřed, zaplatil jsem a šli jsme k sálu. Trochu podezřelé
bylo, že před sálem nikdo nestál. Vešli jsme tedy dovnitř a ani tam nikdo
82
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
nebyl. Začali jsme se obávat, aby vůbec promı́tali. Naštěstı́ během několika
minut přišlo ještě pár lidı́ a sedli si někam doprostřed. Film začal. Přečkal
jsem úvodnı́ titulky a snažil sledovat děj filmu. Mı́sto, abych sledoval plátno,
nahlı́žel jsem Zdeňce do výstřihu, nebo jak se tomu u korzetu řı́ká.
Zdeňka se trochu posunula na sedadle a sukně se jı́ vyhrnula. Ruka dosud
nevinně spočı́vajı́cı́ na jejı́m stehně se pomalu posouvala směrem do jejı́ho
klı́na. Nejprve jen lehce, jednı́m prstem, přejı́žděla po odhalených růžových
rtı́cı́ch. Vzrušenı́ postupovalo a tak i rtı́ky se od sebe vzdalovaly a odhalovaly
tůňku skrývajı́cı́ se mezi nimi, která už pilně ronila rosu. Postřehl jsem, že
se na plátně zrovna schylovalo k milostné scéně. Pohyb Zdeňčiny ruky znovu
upoutal mou pozornost. Prsty opustily klı́n a vydaly se vstřı́c jejı́ dychtivé
pusince. Labužnicky vsála své prsty do otevřené pusinky s vystrčeným jazykem. Fascinovaně jsem sledoval jejı́ představenı́. Navlhčené prsty se znovu
vracely zpět mezi jejı́ nožky. Aniž bych postřehl, kdy se tak stalo, měla nohy
roztažené a položené na opěradlech sedadel před námi.
Projı́žděla údolı́m mezi lapličkami a roztı́rala množstvı́ tekutiny. Bůhvı́ proč
mi v mysli vytanul obraz. Strmé hladké stěny středověkého hradu, pod
hradbami se nacházela nenápadná temná chodba, z nı́ž vytékal potůček, a
naopak nad hradbami se tyčil strážce. V tu chvı́li jsem zatoužil být rytı́řem,
jenž se rozhodl dobýt tento hrad. Než jsem se k něčemu rozhoupal, prstı́k
jedné ruky se vydal na průzkum té tajemné chodbičky. Opatrný průzkum
jednı́m prstem se brzy změnil. Pozoroval jsem, jak v nı́ mizı́ jeden prst za
druhým. Tři prsty v nı́ mizely a znovu se objevovaly ve stále rychlejšı́m
tempu, jako nájezdnı́ci, kteřı́ našli tajnou chodbu do hradu. Strážce, který
to vše dosud nezúčastněně shora pozoroval, se ocitl také pod útokem. Prsty
druhé ruky kolem něj kroužily a každou chvilku o něj zavadily. Pro odvedenı́
pozornosti ho hladily po hlavičce, jakýkoli sebemenšı́ dotyk způsobil, že se
celá chvěla.
Odtrhl jsem pohled od představenı́ odehrávajı́cı́m se v jejı́m rozkroku, abych
se rozhlédl, jestli nás někdo nepozoruje. Ostatnı́ diváci sledovali film. Podı́val
jsem se na Zdeňku, abych si ji pořádně prohlédl. Přivřené oči signalizovaly, že
nevnı́má okolı́, zrychlený přerývaný dech a skousnutý spodnı́ ret dávaly tušit,
jaké vzrušenı́ právě prožı́vá. Očima jsem klouzal dál. Ňadra, těsně sevřená
korzetem, se nadouvala v rytmu dýchánı́ a hrozila, že každým okamžikem
musı́ vyskočit ze svého vězenı́. Ruce se stále rychleji pohybovaly v jejı́m klı́ně
a dál plenily jejı́ svatyňku.
Sváděl jsem vnitřnı́ boj, nadržený dobyvatel se hlásil o svou kořist a
pozorovatel si vychutnával tu podı́vanou a čekal, kdo zvı́tězı́. Nemohl jsem
7.4. DEŠŤOVÁ VÍLA IV.
83
se rozhodnout, na kterou stranu se přiklonı́m, tak jsem jen vyčkával.
Zdeňčiny nožky sebou s každým pohybem rukou zacukaly a i přes pevně
sevřené rty občas uniklo tiché zasténánı́. Blı́žil se konec velké bitvy. Nebylo
pochyb o tom, kdo zvı́tězı́. Dobyvatelé tajemné jeskyňky ji opustily. Zůstala
vypleněná a rozevřená. Veškerá aktivita se soustředila na strážce. Prsty se
tam mı́haly v neskutečném tempu. Zdeňka se prohnula v zádech a jejı́ skulinka se v pravidelných intervalech začala stahovat. S každým sevřenı́m ze
sebe vypudila malý potůček. V očekávánı́ toho, co přijde, jsem i já zadržoval
dech. Něco se stalo. Bylo to, jako by se protrhla hráz na přehradě. I když
jsem tušil, co přijde, bylo to nečekané.
Z jejı́ho lůna vytryskl proud št’áviček a rozstřı́kl se na opěradle před nı́. Nohy
v tu chvı́li přitiskla k sobě a pokrčila je, z úst jı́ unikl docela hlasitý sten.
Schoulila se na sedačce, třásla se a oddychovala. Koukal jsem na ni, jak na
zjevenı́, tak silný orgasmu jsem ještě neviděl. Téměř jsem se bál se jı́ i dotknout.
Nechal jsem ji odpočı́vat a nabrat dech. Zanedlouho se sama posadila.
Urovnala si sukni a dál sledovala film, jako by se nic nestalo. Čekal jsem,
jestli náhodou nezačne hovor sama, ale nakonec mi to přeci jen nedalo. Jen
jsem nevěděl, jak začı́t. Nakonec mě přeci jen něco napadlo:
Nechceš se přesunout, abys nemusela sedět v mokru?“
”
Asi jo, bude to lepšı́.“
”
Přesunuli jsme se o pár sedadel vedle.
Co je?“ zeptala se mě, když jsem si ji pořád tak prohlı́žel.
”
Nic, já jen, že jsem ještě nic takového na vlastnı́ oči neviděl.“
”
Opravdu?“
”
Fakt. Něco jsem sice viděl u tebe, ale to nebylo takové,“ odpověděl jsem a
”
stočil jsem pohled na zmáčené opěradlo.
Koukla se stejným směrem a konstatovala:
No to vı́š, někdy to na mě takhle přijde.“
”
Nejspı́š jsem se na ni podı́val dost vyděšeně, protože hned pokračovala:
Neboj, takhle to pokaždé nenı́. Tohle bylo výjimečné i pro mě. Úplně jsem
”
cı́tila, jak hltáš pohledem každý kousek mého těla, každý můj pohyb. Bylo
to, jako by ses mě doopravdy dotýkal. A navı́c ta možnost, že mě tu takhle
někdo přistihne. . . “
Jen jsem mlčel a v duchu si probı́ral, co právě řekla.
Na co myslı́š?“ zeptala se mě.
”
Jen mě tak napadlo, jak asi vypadá tvá postel.“
”
Moje postel? Však uvidı́š.“
”
84
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
No já ani tak nemyslel postel, ale spı́š matraci. Ta většinou špatně schne.“
”
Tohle se ti honı́ hlavou? No jestli tě to opravdu zajı́má. . . je na nı́ pár po”
dezřelých skvrn. Ale ty jsou hlavně z mých začátků, pak jsem si začala dávat
pozor. Ted’ to většinou jistı́ koupelna, kde to nevadı́, nebo mám u postele
vždycky připravený ručnı́k.“
Tak to jo.“
”
I když dneska by asi ani ten ručnı́k moc nepomohl. . . To je stejné jako s
”
tebou. Taky to určitě neházı́š do peřin nebo do prostěradla.“
To je vlastně taky pravda.“
”
A co s tı́m děláš ty?“
”
Obvykle to je záchod nebo koupelna. Když je to někde jinde, tak to za”
chraňuje papı́rový kapesnı́k. I když občas jeden nestačı́.“
Ještě chvı́li jsme si tiše povı́dali, když jsem zvedl hlavu, abych se podı́val
na film. Vypadalo to, že se blı́žı́ ke konci. Pro jistotu jsem zkontroloval ještě
čas.
Už to končı́,“ řekl jsem.
”
Jo, já vı́m.“
”
Nezvednem se a nepůjdem? Aby nás někdo nepoznal, přeci jen si nebyla
”
nejtiššı́ a navı́c tu po nás ještě něco zůstalo.“
No dobře, tak jdem,“ neochotně souhlasila a zvedla se k odchodu.
”
Na plátně zrovna naskočily závěrečné titulky.
Stáli jsme před kinem, když se zeptala:
Co ted’?“
”
Jestli máš hlad, tak půjdeme někam na večeři.“
”
Koukám, že jsi asi pěkně nadrženej.“
”
Proč myslı́š?“
”
Protože tak ochotně plnı́š moje podmı́nky sváděnı́ mladé slušné a nevinné
”
dámy.“
Mladá ano. Nevinná? Jestli to má být ve smyslu neposkvrněná, tak to u
”
tebe asi nehrozı́. A s tou slušnostı́ také nevı́m. Po tom, cos předvedla v obchodě a v kině, o tom mám jisté pochybnosti.“
Tsss,“ řekla uraženě a pohodila hlavou tak, že za nı́ rozkošně vlály vlasy.
”
Ještě zbývá ta dáma. To už je ale jiná otázka. Dá mi nebo nedá mi?“
”
To už nevydržela a vybuchla smı́chy. Otočila se a laškovně řekla:
To se uvidı́ až po té večeři.“
”
A máš chut’ na něco konkrétnı́ho?“
”
Nemám, nechám to na tobě.“
”
Chvı́li jsem se probı́ral v paměti a přemýšlel, kam vyrazı́me. Nebylo jedno-
7.4. DEŠŤOVÁ VÍLA IV.
85
duché nějaké mı́sto vybrat, ale přeci jen mě něco napadlo.
Tak už vı́m, můžeme vyrazit,“ řekl jsem, vzal ji za ruku a vedl ji na zastávku.
”
Kam teda jdeme?“ vyzvı́dala.
”
Počkej a uvidı́š,“ zapı́ral jsem.
”
No dobře. Ale něco málo by si mi naznačit mohl,“ přemlouvala mě.
”
Je to malá útulná restaurace, dobře tam vařı́ a majı́ i dobré vı́no.“
”
Hmm, tos mi toho řekl.“
”
Neboj, za chvı́li to poznáš sama. Podı́vej, už nám to jede.“
”
86
7.5
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Dešt’ová vı́la V.
Přestože jsem ochotně splnil jejı́ podmı́nky pro sváděnı́ mladé slušné a nevinné dámy/i bylo naše dováděnı́ v kině na delšı́ dobu poslednı́. Bohužel ona
musela odjet pryč a i já byl nějak moc zaneprázdněný. A dı́ky jejı́mu pobytu
v zahraničı́ jsme si ani moc nepsali.
Prvnı́ týden, co jsme se neviděli, byl docela v klidu, přestože mi sex s nı́
chyběl. Velice rychle jsem si zvykl na to, že se o sex nemusı́m doprošovat a
mám ho prakticky kdykoli si vzpomenu, jedinou podmı́nkou bylo, abychom
měli dost času. I když ani to kolikrát nebylo na překážku. Jak si vzpomı́nám,
stačila nám i půlhodinová pauza na oběd a to jsme každý pracovali jinde a
měli jsme to k sobě téměř přes celé město, zhruba 20 minut.
Ponořil jsem se do vzpomı́nek. Byl to tenkrát úžasný zážitek. Vlastně to
začalo už ráno, když mi poslala esemesku hned po probuzenı́.
Kdybys tak mohl vidět, jak ted’ vypadá moje prostěradlo. A to jsem tu byla
”
sama.“
A copak se stalo?“
”
No nic moc, jen mám trošku vlhké prostěradlo. Zdál se mi moc krásný a
”
vzrušujı́cı́ sen.“
A od toho máš promáčené prostěradlo?“
”
Od toho ne. A navı́c jsem nepsala promáčené, ale trošku vlhké.“
”
No dobře, tak já se teda omlouvám. A od čeho máš tedy TROŠKU VLHKÉ
”
prostěradlo?“
Ochotně jsem přistoupil na jejı́ hru, protože mi bylo naprosto jasné, o co jı́
jde. Chtěla se podělit o nočnı́ zážitek, ale tak, abych vyzvı́dal, ne aby mi to
všechno jen tak vyklopila. Ráda si hrála na slušnou a nevinnou.
To už je lepšı́. No vı́š, on ten sen byl takový zvláštnı́, nádherný a vzrušujı́cı́.
”
Ani nevı́m, jak se to stalo, ale už jsem se probudila s rukou v klı́ně.“
To znı́ rozhodně zajı́mavě. A čı́ to byla ruka?“
”
Tsss, co si to o mě myslı́š. Když to nebyla tvoje ruka, tak musela být logicky
”
moje. Nikdo jiný mi tam ruku nestrká.“
Přesně něco takového jsem čekal. Rád jsem ji škádlil.
Já si o tobě myslı́m, jen to nejlepšı́. Jen jsem se chtěl ujistit, čı́ ruka to
”
byla. Ale ted’ mě hlavně zajı́má, co následovalo po tom probuzenı́ s rukou v
klı́ně?“
To je mi naprosto jasné, co tě zajı́má. Ale jak jsem se vyspala, to se ne”
zeptáš! :-D“
Vždyt’ mě znáš, jediné co mě, zajı́má je sex a tvé úžasné tělo.“
”
7.5. DEŠŤOVÁ VÍLA V.
87
Že mě to nenapadlo hned, že máš v hlavě jen sex. Mohlo mi to dojı́t už
”
tenkrát na té zastávce, jak sis mě tam prohlı́žel.“
To mohlo. A ještě když jsem tě svedl hned ten den. A pak rychlovka v parku
”
na těch slavnostech, v kině i v obchod’áku. . . “
Nech toho, už zase kvůli tobě teču. Ted’, abych se šla znovu převléct. Takhle
”
to do práce nestihnu.“
Kvůli mně? Jak je to možné, vždyt’ jsem jen napsal pravdu. A ani jsem se
”
tě nesnažil nijak vzrušit.“
Nesnažil, ale stejně se ti to povedlo.“
”
To jsem rád. A co bylo dál? Co následovalo po tom probuzenı́?“
”
Nebud’ tak škodolibý. Mohlo by se ti to vrátit.“
”
Zase mi neodpověděla na můj dotaz. Chvı́li jsem přemýšlel, jestli se mám
znovu zeptat, pak jsem si raději prošel zprávy, co mi napsala. Konečně mi to
došlo.
A jak ses tedy vyspala?“
”
Konečně. Docela dobře, jen jsem ted’ nějaká unavená a mohla bych jı́t znovu
”
spát.“
A co tě tak unavilo?“
”
Hádej. . . “
”
Ještě štěstı́, že jsem měl neomezený tarif. Takhle bych se asi na konci měsı́ce
nedoplatil.
No, řekl bych, že za to může ta ruka v klı́ně. Jen netušı́m, jak se to stalo.
”
Doufám, že mi to prozradı́š.“
Jestli pěkně poprosı́š, tak možná i jo.“
”
Hrála si se mnou, stejně jako já s nı́. Bavilo nás to oba. Až jsem kvůli tomu
málem zapomněl jı́t do práce. Rychle jsem se pobral potřebné věci a vyrazil.
Naskočil jsem do nejbližšı́ho autobusu a ještě jsem jı́ stihl cestou odepsat.
Pěkně prosı́m, smutně koukám. . . Prozradı́š mi, co vedlo k tomu, žes měla
”
trošku vlhké prostěradlo?“
No vida, jak umı́š pěkně poprosit. Za odměnu ti to prozradı́m. Jakmile jsem
”
probudila, trošku mě brněla přeležená ruka. Ještě v polospánku jsem si ji
protáhla. Prstı́ky načechraly můj kožı́šek. Už tak jsem byla vzrušená z právě
prožitého snu a tenhle nepatrný pohyb tomu ještě trochu přidal. Neodolala
jsem a lı́nými pohyby jsem kroužila na rozhranı́ holé pokožky a kožı́šku. Ten
nevinný dotek byl elektrizujı́cı́ a vzbudil ve mně touhu. Touhu se pořádně pomilovat. Mé prsty byly čı́m dál tı́m neodbytnějšı́ a čı́m dál vı́c se blı́žily k mé
promáčené studánce. Pohybovaly se po vnějšı́m okraji mé lasturky. Ta ronila
slzy rozkoše, aby prstı́ky snáze klouzaly. Sebeovládánı́ mě pomalu opouštělo
88
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
a prsty byly ve svém drážděnı́ odvážnějšı́. Jako by chtı́č a instinkty společně
převzaly kontrolu nad mým tělem.“
No teda. Ještě, že sedı́m a nenı́ to vidět, ta představa, jak si to takhle v
”
polospánku děláš, mě vzrušila.“
Vidı́š, máš to taky. Jen já se kvůli tomu ráno musela převlékat.“
”
Já se naštěstı́ převlékat nemusı́m, aspoň zatı́m ne. A jak to bylo dál?“
”
Však ono to přijde. :-) Dál už to šlo docela rychle. Prsty projely úžinou mezi
”
lapličkami a postupně se propracovávaly ke vstupu do roztoužené jeskyňky. Zakroužily kolem ústı́ a zapluly dovnitř, kde rozehrály svou symfonii. Aby toho
nebylo málo, druhá ruka svı́rala ňadro a dráždila vzrušenou bradavku. Tekla
jsem a nemohla jsem s tı́m nic dělat. Obě ruce jako by najednou žily vlastnı́m
životem. Prsty jedné se proháněly uvnitř mě a druhá neomylně mı́řila za
nı́. Setkaly se spolu mezi mýma doširoka roztaženýma nohama. Jedna uvnitř, druhá venku. Rozkoš se znásobila. Cı́tila jsem prvnı́ stahy nadržené
kundičky. Těsně obepı́nala mé prsty. K tomu to dováděnı́ druhé ruky kolem
mého hrášku. Už jsem tomu nemohla zabránit. Najednou to přišlo. Celým
tělem probı́haly vlny vyvrcholenı́. A ty moc dobře vı́š, co se mi při tom stává.“
Jen jsem nasucho polkl, když jsem to dočetl. Mı́t jı́ tady poblı́ž, tak z nı́ servu
šaty a tu nenasytku jı́ zašpuntuji. Mou jedinou výhodou bylo, že už jsem byl
téměř v kanceláři, kde mé vzrušenı́ zakryje stůl. V klidu jsem si rozmýšlel,
co jı́ na to odepı́šu.
Tohle představenı́ mi budeš muset někdy ukázat. Mám sice bujnou fanta”
zii, ale na tohle mi asi nestačı́. I když to, co mi poskytla, způsobilo, že mi
ztvrdl téměř jako kámen. Mı́t tě tady u sebe, tak bys měla po starostech se
sebeukájenı́m. Pomohl bych ti s tı́m já.“
Pomohl bys mě nebo spı́š sobě? Já už si pomohla, i když zrovna ted’ bych
”
se mohla jı́t znovu převléknout. Ještě, že mám sukni, na kalhotách by to bylo
vidět.“
Chvı́li jsme se špičkovali, než jsme se museli oba ponořit do práce.
Nastal čas oběda. Rozhodoval jsem se, kam na ten oběd půjdu, přemýšlel
jsem, na co mám vůbec chut’. Největšı́ chut’ byla samozřejmě na Zdeňku, jen
nebylo, jak tyhle choutky ukojit. No když se člověk nezeptá, těžko se něco
dozvı́.
Tak co oběd? Kam jdeš?“
”
Někam půjdu, ale nevı́m kam. Nějak nemám hlad.“
”
A chut’ bys měla?“
”
To záležı́. . . “
”
Nabı́dl bych ti nabı́dnout jeden rychlý oběd skládajı́cı́ se ze smetanového
”
7.5. DEŠŤOVÁ VÍLA V.
89
předkrmu, tuhého masitého hlavnı́ho chodu a št’avnatého zákusku.“
To neznı́ vůbec špatně. Tedy, jestli se za tı́m schovává to, co si myslı́m. Jen
”
kdy a kde?“
Kdy? Navrhoval bych samozřejmě co nejdřı́v. Jen s tı́m kde nějak nevı́m.“
”
Když to vezmu logicky, tvůj byt je skoro v půlce cesty.“
”
A trefı́š tam?“
”
Ted’ už jo, neboj se.“
”
Tak fajn. Za deset minut tam jsem.“
”
Já taky. Ale vzhledem k tomu, že máme jen půl hodiny, tak to bude pěkná
”
rychlovka.“
A to vadı́?“
”
Mohlo by, nevı́m, jestli náhodou nebudu mı́t chut’ na druhý chod.“
”
Znělo to rozhodně vı́ce než slibně. To už jsem byl na cestě domů. Sotva
jsem vyšel zpoza rohu od zastávky, viděl jsem ji postávat před vchodem.
Přešlapovala na mı́stě a neustále se rozhlı́žela.
Ahoj, nečekáš dlouho?“ uvı́tal jsem ji, zatı́mco jsem strkal klı́če do zámku.
”
Ahoj. Vůbec ne, před chvilkou jsem přijela.“
”
Tak to je fajn, už jsem se bál, abys tu nestála dlouho,“ řekl jsem, když jsme
”
nastupovali do výtahu.
No tak, já už to nevydržı́m,“ popoháněla výtah.
”
To se ti chce tak na záchod?“ vyzvı́dal jsem.
”
Nechce, jen jsem tak nadržená.“
”
Sotva to dořekla, vrhla se na mě. Přitiskla mě na stěnu výtahu a začala
mě lı́bat. Ani já už to nemohl vydržet. Vycházel jsem jı́ vstřı́c, vyhrnul jsem
jı́ sukni a osahával ji. Sotva jsem se jı́ dotkl, už vzdychala. Byli jsme do sebe
tak zabranı́, že jsme ani nepostřehli, že se výtah zastavil. Vystoupili jsme a
já se snažil odemknout dveře. Zdeňka se vedle mne neustále nakrucovala a
rukou se mi drala mezi nohy.
Co ti na tom tak trvá?“ popoháněla mě.
”
Nic, jen mě u toho rozptyluješ a já se nemůžu trefit do dı́rky.“
”
Jo tak. . . ty se nemůžeš trefit do dı́rky. . . Tak snad ti to do téhle půjde lı́p,“
”
řekla a nadzvedla si sukni.
Nevı́m, jestli to bylo tı́m, co mi ukázala, ale konečně jsem se trefil do zámku
a odemkl dveře. Jakmile za námi zaklaply dveře, už jsem ji táhl do ložnice.
Ani jsme si nesundali boty. Lehla si na postel a roztáhla nohy. Na nic jsem
nečekal, stáhl si kalhoty a zanořil se do té zmáčené kundičky. Jen vyhekla,
když v sobě ucı́tila konečně kus masa. Přirážel jsem jako zběsilý. Naše těla
o sebe pleskala, vůně vzrušeného pohlavı́ i našich zpocených těl se šı́řila po
90
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
pokoji. Oba jsme se hnali k vytouženému cı́li. Vzdychali jsme a hekali. Žádné
milovánı́, jen živočišný sex.
Ještě. . . ještě. . . ahhh,“ křičela Zdeňka mezi vzdechy.
”
Já protahoval tu nadrženku seč mi sı́ly stačily.
Už. . . budu. . . ,“ varoval jsem ji.
”
Do mě. . . chci to cı́tit v sobě. . . ,“ odpovı́dala.
”
Ahhh. . . Užž. . . ,“ vydechl jsem s úlevou.
”
Vytryskl ze mě proud žhavé lávy a zaléval jejı́ zahrádku.
Zdeňka oddychovala:
Jako předkrm docela dobrý, ale já ještě nebyla.“
”
Chvı́li trvalo, než jsem popadl dech a mohl jı́ odpovědět:
Promiň, nemohl jsem se ovládnout.“
”
Nevadı́, jen doufám, že mě tu nenecháš takhle rozdělanou.“
”
Neboj, to bych ti nemohl udělat,“ uklidňoval jsem ji a rukou ji hladil v roz”
kroku.
Roztı́ral jsem naše smı́šené št’ávy po jejı́m těle. Sklonil jsem hlavu a pustil se
do ústnı́ práce. Přisál jsem se k naplněné dı́rce a vylizoval vše, co jsem do nı́
napustil. Krásně u toho vrněla a vzdychala.
Dej mi taky ochutnat, prosı́m,“ žadonila.
”
Nabral jsem do úst co největšı́ množstvı́ a polı́bil ji.
Hmmm, to je dobrota,“ pochvalovala si.
”
Já už byl mezitı́m opět připravený k akci. Přejel jsem špičkou kopı́ přes
rozdrážděnou pičku. Obtočila nohy kolem mého pasu a přitáhla mě opět k
sobě. Zaplul jsem do nı́ jako po másle.
Ahhh. . . to si dám lı́bit. Doufám, že to bude hlavnı́ chod a ne druhý předkrm. . . “
”
Mı́sto odpovědi jsem se raději soustředil na výkon. Dlouhými pravidelnými
tahy jsem zpracovával jejı́ buchtičku.
Ohhh. . . Ahhh. . . ,“ vzdychala mi do ouška.
”
Povzbuzen jejı́m vzdychánı́m, jsem trochu přidal, lehce jsem zvýšil tempo.
Ano. . . , oohhh. . . to je. . . aaahhh. . . ono,“ povzbuzovala mě.
”
Narovnal jsem se, vyhrnul jı́ triko a chytil ji za ňadra. Mazlil jsem se s nimi,
mačkal je a hnětl a dráždil jsem jı́ bradavky. Jejı́ vzrušenı́ stoupalo, vzdychánı́
bylo hlasitějšı́ a nedostávalo se jı́ dechu. Kundičkou mě ması́rovala.
Už budu. . . , aahhh. . . , nepřestávej. . . “
”
Ani jsem to neměl v úmyslu. Mı́sto toho jsem ještě přidal. Prohnula se v
zádech a celá se roztřásla. Orgasmus zachvátil jejı́ tělo a můj rozkrok zalila
jejı́ tekutina. Zůstal jsem v nı́ bez hnutı́ a jen si vychutnával jejı́ vyvrcholenı́.
Když se trochu uklidnila, znovu jsem přirážet.
7.5. DEŠŤOVÁ VÍLA V.
91
Už nee. . . , já už nemůžu. . . ,“ smutně na mě koukala.
”
Ale já. . . ,“ zkoušel jsem to.
”
Mı́sto odpovědi se na mě jen usmála a pohladila mě po tváři. Vyklouzl
jsem z nı́ ven a na postel vytekl dalšı́ potůček. Rukou si přejela po roztažené
(protažené) dı́rce a olı́zla si prsty. Uchopila tvrdý penis a přitáhla si mě blı́ž
k sobě. Uchopila ho do úst a jazýčkem ho čistila od našich sekretů.
A co bys řekl tomuhle?“ zeptala se a aniž by čekala na mou odpověd’, dala
”
se dı́la.
Sála a olizovala mé přirozenı́, pohrávala si s mými koulemi. Můj ocas střı́davě
mizel v jejı́ pusince, jak se ho snažila celý pohltit, a objevoval se celý pokrytý jejı́mi slinami, kdy se věnovala jen špičce. Kouřila fantasticky. Když se
potřebovala nadechnout, zručně mi ho pohonila. Střı́davě brala do úst moje
koule. Něco takového se nedalo dlouho vydržet. Přestože jsem se před chvı́lı́
udělal, dalšı́ dávka se hrnula ven. Poznala to sama. Hladově se k němu přisála
a celý ho pohltila. V ten moment to na mě přišlo. Zbylé sémě se hnalo vstřı́c
jejı́m mandlı́m. Statečně polykala mou nadı́lku.
Vysála mě úplně do dna, nezbylo ve mně vůbec nic. Kouknul jsem na
hodinky a zjistil jsem, že uběhlo sotva čtvrt hodiny, od té doby, co jsme
začali.
Asi budeme muset jı́t pracovat,“ zkonstatoval, ale nebyl jsem si jistý, jestli
”
se na práci zvládnu ještě soustředit.
Asi jo, nic jiného nám nezbyde.“
”
Zdeňka si na sobě urovnala oblečenı́, které tentokrát nedoznalo žádné újmy.
Mě nezbylo nic jiného, než se skřı́ně vytáhnout čisté kalhoty. Ty, co jsem měl
na sobě, dostaly pořádně zabrat. Měl jsem je téměř celé mokré.
Zamkl jsem byt, nastoupili jsme do výtahu a před domem si dali poslednı́
pusu, než jsme se rozešli každý na jinou stranu. A tak skončil náš slavný
oběd.
I jen při těch vzpomı́nkách mi zase stál jako stožár. Už aby se Zdeňka
vrátila, to čekánı́ bylo k nevydrženı́. Moc jsem se těšil, co na mě zase nachystala.
92
7.6
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Dešt’ová vı́la VI.
Konečně to přišlo. Den, kdy se měla moje vı́la vrátit. Při rannı́m probuzenı́
to bylo jen o chlup. Stačil by jen malý dotek a celé moje zásoba, kterou jsem
tak pracně šetřil, by přišla vniveč. V mı́stě, kde se špička žaludu dotýkala
pyžama, už byla patrná vlhká skvrna. A to jsem ani netušil, kdy se ozve a
jestli se vůbec uvidı́me. Nezbývalo mi než jen doufat. Napsal jsem jı́ zprávu,
ale odpověd’ jsem nedostal žádnou. Snažil jsem se odvést myšlenky jiným
směrem, abych se uklidnil. Sice to dalo dost práce, ale přeci jen jsem to
zvládl.
Celý den jsem se čekal, jestli přijde nějaká odpověd’ a stále nic. Přestal
jsem se tı́m zabývat, protože jsem ani netušil, kdy se měla vrátit. Nic se mi
nechtělo dělat, tak jsem si pustil nějaké pı́sničky, vzal si do ruky knihu a lehl
si na postel. Ponořil jsem se do toho tak, že jsem zapomněl na svět kolem
sebe. Ze všeho mě vytrhl až domovnı́ zvonek.
Sakra, kdo to zase otravuje,“ pomyslel jsem si. Odložil jsem knı́žku a začal
”
se zvedat. Zvonek se ozval znovu.
Vždyt’ už jdu,“ zavrčel jsem si pro sebe. Lı́ně jsem se dohrabal ke dveřı́m,
”
a aniž bych se kouknul do kukátka, otevřel jsem dveře. Očekával jsem maximálně nějakého vnucovače zbožı́ nebo vı́ry, přı́padně dotěrného souseda.
Ahoj. To je dost, už jsem se začı́nala bát, že nejsi doma.“
”
Jen jsem tam stál neschopen slova a nechápavě civěl.
Tak snad mě pustı́š dovnitř, přeci tu nebudu takhle stát.“
”
Ahoj,“ odpověděl jsem, když jsem toho byl schopen, jasně, promiň, jen
”
”
pojd’ dál.“
Ustoupil jsem jı́ z cesty, ona nakráčela dovnitř a zamı́řila rovnou do pokoje.
Zavřel jsem dveře a následoval ji. Měla na sobě jen dlouhý kabát, boty na
podpatku a punčochy, vı́c toho vidět nebylo. Stále jsem nic nechápal.
Co na mě pořád tak civı́š?“ zeptala se mě a zahodila na zem tašku, kterou
”
držela v ruce.
Promiň, já. . . jen jsem tě nečekal. . . ,“ snažil jsem se něco rozumného od”
povědět.
Tak já zase půjdu,“ řekla a chystala se odejı́t.
”
To zas neeee. Já jsem rád, že jsi tady.“
”
No proto, to už je lepšı́.“
”
A copak to schováváš pod tı́m kabátem?“ začal jsem vyzvı́dat.
”
Popošel jsem k nı́ s úmyslem jı́ ten kabát svléknout.
Tak to ne,“ řekla rozhodně a zastavila mě.
”
7.6. DEŠŤOVÁ VÍLA VI.
93
Ty si tady ted’ hezky sedneš a necháš všechno na mě,“ vzápětı́ pokračovala
”
a ukázala na křeslo.
Sama se usadila do křesla naproti mně a hodila si nožku přes nožku. Cı́p
kabátu se shrnul a odhalil kolı́nko a kousek stehna. Představa, co by asi
mohla mı́t pod tı́m, mě vzrušila. Urovnala si ho, aby opět zakryla odhalený
kousek těla, a dál jsme na sebe jen tak koukali a mlčeli.
Nakonec jsem přerušil ticho já:
Tak jak ses měla na výletě?“
”
Nadechla se k odpovědi a spustila:
Bylo to docela fajn i jsem si přivezla nějaký suvenýr.“
”
A jaký suvenýr?“
”
To ti ukážu někdy jindy, dnes mám jiný plán. . . ,“ řekla hlasem plným
”
přı́slibů.
Na to už se těšı́m. Ale je fajn, že sis to užila.“
”
Docela jo. Až na to. . . ,“
”
Na co?“
”
Na to, že mi chyběl sex. . . a samozřejmě ty.“
”
Tys mi taky chyběla. . . “
”
A co bys řekl na tohle?“ zeptala se a vstala.
”
Otočila se zády ke mně a vypadalo to, jako by si rozepla kabát. S napětı́m
jsem očekával, co bude dál. Nejraději bych k nı́ přiskočil a všechno z nı́ serval,
ale nechtěl jsem jı́ kazit jejı́ vystoupenı́.
Odhalila nejprve jedno rameno a pak druhé. Očekával jsem, že zahlédnu
alespoň ramı́nka od podprsenky, nikde se však neukázal ani kousek látky.
Přeci ke mně nešla nahá,“ blesklo mi hlavou.
”
Představenı́ však pokračovalo dál a já si užı́val pohled na ženu svlékajı́cı́
se jen pro mě a mé potěšenı́. Kabát se pomalu snášel k zemi a rafinovaně
odhaloval tělo mé milenky. Erotické napětı́ v mı́stnosti stoupalo, stejně jako
ocas v mých kalhotách. Objevilo se zapı́nánı́ od podprsenky.
Tak přeci jenom má něco na sobě. . . “
”
S tı́m, jak se kabát snášel k zemi, odhalil i jejı́ pozadı́ ukryté v kalhotkách.
Něco mi připomı́naly. Pak mi to došlo, byla to ta souprava, co jsem jı́ věnoval,
když tenkrát tolik pršelo. Jen k tomu měla navı́c ty punčochy. Otočila se na
mě a usmála se, jakmile viděla, že to, co předvedla, mělo žádaný efekt. Už
jsem se pomalu zvedal z křesla, abych se na ni vrhl, ale zarazila mě.
Ne, ne,“ řekla, za kývala prstem a usadila mě zpátky do křesla, takhle by
”
”
to tedy nešlo.“
Rozhlédla se po mı́stnosti, až jı́ oči padly na kabát.
94
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Svlékni se,“ zavelela.
”
Nic jsem nenamı́tal a s radostı́ jsem poslechl.
Sednout,“ poručila mi, když jsem tam stál nahý.
”
Usedl jsem zpět do křesla a prohlı́žel si ji. Vlhká skvrna na kalhotkách se
nedala přehlédnout. Bezděčně jsem sevřel tvrdý ocas v dlani a začal jsem
masturbovat.
Zvedla udiveně obočı́, zakroutila hlavou a řekla:
Tak tohle už vůbec ne. Koukej toho nechat.“
”
A co když ne?“ škádlil jsem ji.
”
No jak chceš,“ řekla sebevědomě, sehnula se a z hromádky vymotala pásek.
”
Než jsem se nadál, měl jsem ruce svázané za opěradlem křesla. Pro jistotu mi
svázala i nohy. Měla mě úplně ve své moci a mě to vzrušilo ještě vı́c. Seděl
jsem tam v křesle s přirozenı́m trčı́cı́m do prostoru a jediné, co jsem mohl
dělat, bylo se koukat na Zdeňku, jak si tu situaci vychutnává. A rozhodně mi
to nijak neusnadňovala. Opřela si pravou nohu o mé koleno a začala rolovat
dolů punčochu. Dala mi přitom docela zblı́zka nahlédnout do svého klı́na.
Cı́til jsem vůnı́ jejı́ho vzrušeného pohlavı́. Totéž zopakovala i s tou druhou.
Sedla mi na kolena a sáhla za sebe. Rozepla podprsenku a opatrně ji na sobě
přidržovala. Vyčkávala. Najednou nechala podprsenku spadnout. Pohrávala
si s ňadry, dráždila tvrdé bradavky, zkrátka se předváděla. Naslinila si prsty a
rukou zajela pod kalhotky. Několikrát si přejela po štěrbince. Prstı́ky vlhkými
jejı́ št’ávou mi několikrát zakroužila před obličejem. Už jsem se po nich ústy
natahoval, abych ji mohl ochutnat. Vždy ucukla a nakonec je sama s velkou
chutı́ olı́zla.
Postavila se a stáhla si kalhotky. Držela je v ruce a znovu se na mě usadila.
Těsně před mým obličejem je roztáhla. Zhluboka jsem nasál jejı́ vůni. Vzala
vlhké kalhotky a obtočila mi je kolem tvrdého klacku. S roztaženýma nohama
mi předváděla svou vyholenou kundičku v celé jejı́ kráse. Rozevı́rala lapličky a
odhalovala vstup do svého těla. Tu nádhernou jeskyňku, která poskytuje tolik
rozkoše. Prsty nabı́rala svou tekutinu a roztı́rala ji po mých rtech. Posunula
se blı́ž ke mně. Žaludem jsem se dotýkal jejı́ mušličky. To vlhko a teplo jejı́ho
klı́na mě nesnesitelně vzrušovalo. Být tak blı́zko a nemoci se do nı́ zanořit,
kdo to má vydržet. I jen ten nepatrný dotek mě málem přivedl na vrchol.
Hladově se přisála na mé rty a jazýčky rozehrály svou milostnou bitvu.
Lı́bali jsme se dlouho a vášnivě. Sáhla mezi naše těla, odhodila své kalhotky
a sevřela v dlani tvrdého bojovnı́ka. Pomalu se na něj nabodla. Držela mě
za ramena a stále mě lı́bala. Klı́nem se tlačila proti mému kopı́. Cı́til jsem
stahy poševnı́ch svalů. Bylo to zvláštnı́, ale přı́jemné. Tělem mi probı́haly
7.6. DEŠŤOVÁ VÍLA VI.
95
vlny vzrušenı́. Bylo mi jasné, že už brzy budu. S jejı́m jazykem ve svých
ústech jsem ji nemohl ani varovat. Snažil jsem se to ovládnout za každou
cenu, oddálit vyvrcholenı́. Už to nešlo. Odtrhl jsem se od jejı́ch úst, zaklonil hlavu a s úlevou vydechl. Klı́nem jsem vyrazil proti nı́ a nahromaděné
semeno vyrazilo vstřı́c jejı́m útrobám. Zaléval jsem jejı́ kundičku dalšı́mi a
dalšı́mi proudy spermatu. Hromadilo se v nı́ a brzy se tam nemohlo vejı́t. Já
však stále nepřestával střı́kat. Zdeňka jen užasle vyvalila oči, jak v nı́ narůstal
tlak.
Kolik toho v tobě bylo?“ divila se.
”
Dost. Zásoba za celou dobu, cos byla pryč.“
”
To jako, že sis to celou dobu střádal pro mě?“
”
No jasně. Chtěl jsem tě potěšit.“
”
To je milé,“ ocenila mě a znovu mě polı́bila.
”
Tentokrát jinak, bylo v tom vı́c lásky než chtı́če.
Má erekce nijak neustávala a tak byla Zdeňka stále zašpuntovaná. Vzpamatovala se a začala se rozhlı́žet kolem sebe. Cı́til jsem, jak trocha tekutin uniká
kolem údu zaraženého do jejı́ prcinky.
Co je?“ ptal jsem se.
”
Přemýšlı́m, co s tou nadı́lkou.“
”
Upoutala jı́ prázdná miska odložená na stolku. Opatrně se pro nı́ natáhla. Zasunula ji pod sebe a nadzvedla se. Vytekl z nı́ pořádný potůček a zašplouchal
v misce. Pohledem zhodnotila náplň. Chvı́li přemýšlela a pak do toho namočila
prst, aby mohla ochutnat. Chvı́li to převalovala v puse.
Hmmm, nenı́ to špatné. . . ,“ řekla a jednı́m douškem vyprázdnila misku.
”
Se rty olepenými mým semenem, mě chtěla polı́bit. Ucukl jsem.
Ale copak? Já bych to mohla a ty ne?“
”
Uchopila mě za hlavu, přitáhla si ji blı́ž a polı́bila mě. Nakonec to přeci jen
nechutnalo tak špatně.
Děkuju miláčku,“ řekl jsem, na nic jiného jsem se nezmohl.
”
Nenı́ zač. Ale ted’ je řada na tobě, aby ses o mě postaral.“
”
Já bych rád, ale takhle to nepůjde,“ poznamenal jsem.
”
To máš pravdu,“ smála se.
”
Postavila se přede mne a ještě chvı́li si užı́val výhled na to, jak jsem
bezmocný. Když se dostatečně vynadı́vala, obešla křeslo, odvázala mě a pásek
zahodila k druhému křeslu.
Tak co ted’?“ ptala se, když si znovu stoupla přede mě s rukama v bok.
”
Chvı́li jsem ji nechal být a v hlavě střádal plán na pokračovánı́, i když ted’ v
mé režii.
96
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Pořád stála přede mnou. Prudce jsem se postavil a ona leknutı́m ustoupila dozadu. Využil jsem toho, že stála jen dva kroky od křesla, kde před tı́m
seděla, a povalil ji tam. Rychle jsem ji uchopil za nohy a roztáhl je od sebe.
Sklonil jsem hlavu a začal jsem opečovávat naplněnou studánku. Vylizoval
jsem zbytky mé nadı́lky smı́chané s tı́m, co sama vypouštěla. Vychutnával
jsem si každou kapku. A ona si užı́vala rozkoš, kterou jsem ji poskytovala.
Hlasitě hekala a vzdychala. Tekle čı́m dál vı́c. Rukama tiskla mou hlavu do
svého klı́na a já hladil jejı́ zvednuté nohy od kotnı́ků až po stehna. Vnı́mal
jsem každý záchvěv Zdeňčina těla. Pomalu, ale jistě se jı́ zmocňovalo vyvrcholenı́. Vyrážela ze sebe neartikulované zvuky a vzdechy. Vzal jsem mezi
rty jejı́ knoflı́ček. Silně jsem ho sál a lehce ho okusoval, dokud se nezačala
zmı́tat v orgasmu a nezkropila můj obličej záplavou svých št’áv. Žı́znivě jsem
polykal vše, co mi poskytovala.
Sama si držela zvednuté a roztažené nohy za kotnı́ky, aby mi usnadnila
přı́stup. Všiml jsem si odhozeného opasku. Hbitě jsem po něm sáhl a svázal jı́
levou ruku a nohu, přehodil pásek za opěradlo křeslo a svázal i druhou ruku a
nohu. Stoupl jsem si před nı́ a prohlı́žel si své dı́lo. Obě dı́rky měla vystrčené
a pěkně přı́stupné. Znovu jsem před nı́ poklekl. Tentokrát to byla ona, kdo
nemohl nic dělat. Lehce jsem se dotýkal nalitých a vzrušených genitáliı́. Hladil jsem ji po zadečku a roztahoval půlky. Jazýčkem jsem se proháněl mezi
závojı́čky a občas zakroužil i kolem zadnı́ branky. Snažil jsem se stupňovat
jejı́ vzrušenı́ tak, aby jı́ nepřinášelo moc uspokojenı́. Prsty jsem dorážel na
kakaovou dı́rku a jazýčkem se snažil proniknout do studánky rozkoše.
Škoda, že nemůžu pořádně plenit obě jejı́ dı́rky najednou,“ pomyslel jsem
”
si.
Pak jsem si vzpomněl na krabici ukrytou ve skřı́ni. Zvedl jsem se a chtěl
odběhnout.
Kam jdeš?“ ptala se vzrušená Zdeňka.
”
Uvidı́š,“ řekl jsem a zmizel jsem do ložnice.
”
Během minuty jsem byl zpátky a schovával jsem skleněné dildo v ruce za
zády.
Co to máš?“ vyzvı́dala Zdeňka.
”
Vı́tězoslavně jsem ji předvedl svůj úlovek. Oči jı́ zasvı́tily vzrušenı́m, tělo se
zachvělo a v očekávánı́ dalšı́ho přı́valu rozkoše se stahovala i jejı́ nadržená
kundička. Naštěstı́ si nevšimla, že mám ještě něco v druhé ruce.
Fascinovaně hleděla na ten krásně tvarovaný kousek skla, já tak měl šanci
nepozorovaně odložit krabičku s kondomy.
Tak co? Kam to budeš chtı́t?“ zeptal jsem se.
”
7.6. DEŠŤOVÁ VÍLA VI.
97
Aniž bych čekal na odpověd’, projel jsem úžlabinkou.
Aaahhh. . . ,“ zavzdychala.
”
Copak?“ zeptal jsem se a zarazil do nı́ šidı́tko až na doraz.
”
Jen rozšı́řila oči a vyhekla:
Ahhh. . . to studı́. . . aaahhh. . . ,“ hekala.
”
Mám to tedy vyndat?“ zeptal jsem se pro jistotu a začal uměláka pozvolna
”
vytahovat ven.
Aaahhh. . . neeee. . . Ooohhh. . . to at’ tě. . . aahhh. . . ani nenapadne. . . “
”
Jak chceš,“ odpověděl jsem jı́.
”
Opětovně jsem zasunul skleněnou hračku a pro jistotu s nı́ několikrát otočil.
Výstupky na nı́ odvedly svou práci.
OOooohhh. . . ,“ hlasitě vzdychala a celá se třásla.
”
Dopřál jsem jı́ chvı́li klidu a nechal šidı́tko volně. Sáhl jsem po krabičku a
nasadil si kondom. Viděl jsem na Zdeňce snahu zadržet vyklouzávajı́cı́ dildo,
čı́m vı́c se snažila a silněji ho svı́rala, tı́m rychleji lezlo ven.
Pomoz mi prosı́m,“ žádala Zdeňka.
”
A čı́mpak?“ škodolibě jsem se ptal.
”
Vrat’ mi to zpátky. . . “
”
Myslı́š tohle?“ řekl jsem a zakroutil hračkou.
”
Aaaannnooo. . . “ souhlasně zavzdychala.
”
To mi stačilo, zasunul jsem ten kousek skla znovu nadoraz. A aby toho nebylo
málo, dotkl jsem se špičkou ocasu kakaové dı́rky. Cukla sebou. Chytil jsem
ji za boky a zatlačil proti svěrači. Ten pod mým náporem povolil a vpustil
mě dovnitř. Nebyl to žádný problém. To, co tak bohatě vytékalo z kundičky,
zmáčelo i jejı́ druhý otvůrek a usnadnilo mi pronikánı́. Jelikož jsem už nedržel
šidı́tko v ruce, vyjı́ždělo z nı́ ven. S každým přı́razem jsem ho však zasouval
dovnitř. Bylo to, jako bych ji synchronizovaně šukal dvěma ocasy. Maximálně
si to užı́vala a já také. Těsné sevřenı́ jejı́ prdelky, umocněné umělákem, od
kterého mě dělila jen tenká bariéra. Mohl jsem tak cı́tit výstupky, které
Zdeňce poskytovaly tolik rozkoše a vzrušenı́.
Zdeňka už nemohla ani sténat, jen se pod náporem orgasmů celá třásla.
Louže pod námi se neustále zvětšovala, jak s každým dalšı́m vyvrcholenı́m
Zdeňčina kundička vypouštěla mazivo. Pohledem prosila o to, abych to ukončil,
neměla sı́lu cokoli řı́ct. Ani mě už moc k dokončenı́ nezbývalo. Opustil jsem
zadeček a z kundičky vytrhl dildo. Náhlé vyprázdněnı́ obou dı́rek jı́ přivedlo
k dalšı́mu vrcholu. Sundal jsem si šprcku a vzal tvrdolı́na do dlaně a začal
ho honit. Roztažené dı́rky se pomaloučku zavı́raly. Ty dva temné otvory jako
by na mě zı́raly, při pohledu na ně, jsem měl pocit, že se propadám do jejı́ho
98
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
těla. Stával jsem se jejı́ součástı́. Moje ruka sama proháněla ocas se stále se
zvyšujı́cı́ rychlostı́. Ani jsem si neuvědomoval, že při tom hlasitě hekám. Ještě
jsem zaregistroval, jak Zdeňka fascinovaně hledı́ do mého klı́na. Najednou se
tmavé oči se zničehonic zalévaly bělostnou barvou. Právě jsem prožı́val své
nejintenzivnějšı́ vyvrcholenı́. Byl jsem v tranzu.
. . . pust’ mě,“ zaslechl jsem Zdeňku, Co je s tebou? Slyšı́š?“
”
”
Co? Promiň,“ odpověděl jsem.
”
Pust’ mě prosı́m, musı́m na záchod.“
”
Jasně, hned to bude.“
”
Vzpamatoval jsem se a s třesoucı́ma se rukama se snažil uvolnit pásek, který ji
poutal. Konečně se mi to podařilo. Zdeňka vystřelila z křesla a málem upadla.
Nohy ji nějak nechtěly poslouchat. Zvedla se a tentokráte už opatrněji se
belhala na záchod. Já se zatı́m usadil v křesle a v hlavě si přehrával předchozı́
události.
Zdeňka se vrátila a stulila se mi na klı́ně. Opřela si hlavu o mé rameno a
spokojeně oddychovala. Rukou mezi nohama si schovávala svou zprzněnou a
vypleněnou svatyňku před možným dalšı́m nájezdem mých tužeb. Netrvalo
dlouho a oba jsme se propadli do řı́še snů.
7.7. DEŠŤOVÁ VÍLA VII.
7.7
99
Dešt’ová vı́la VII.
Po vyčerpávajı́cı́ch vı́kendových orgiı́ch jsem málem zaspal do práce. Celou
dobu jsem přemýšlel, jak se Zdeňce odvděčit za ten nádherný vı́kend. Stále
mě ale nic nenapadlo. Rozhodně by to mělo být něco extra, něco, co jen
tak nezažije. Ale co? Pak mě něco napadlo. Jen jsem z nı́ potřeboval nějak
nenápadně dostat, jestli by nebyla proti.
Využil jsem toho, že sedı́m u počı́tače a nechal jsem jı́ poslat kytku do
kanclu. Využil jsem možnost doručenı́ na čas a pár minut před očekávaným
doručenı́m jsem vzal do ruky telefon, abych ji napsal:
Ahoj zlato. Jak se máš? Já celkem dobře, až no to, že jsem bez tebe. Chtěl
”
jsem ti poděkovat za báječné vı́kendové hrátky.“
Okamžitou odpověd’ jsem nečekal, tak jsem se pustil do práce. Čekala mě
důležitá prezentace, tak jsem se na ni chtěl ještě připravit.
Ahoj zlato. Jestli ta kytka byla od tebe, tak se mám báječně. To, že jsi beze
”
mne, by se dalo třeba během oběda napravit.“
Přerušil jsem práci, abych mohl odepsat:
Jsem rád, že se ti lı́bı́. To je odměna za ten vı́kend, jen doufám, že tě nic
”
nebolı́, a že sis to taky užila. A hlavně je to v duchu sváděnı́ mladé, slušné
a nevinné dámy. Bohužel oběd nebude, mám schůzku s klientem a nejde to
zrušit. Ale neboj, o vı́kendu ti to zkusı́m vynahradit.“
Odpověd’ na sebe nenechala dlouho čekat, než jsem našel, kde jsem skončil,
už mi drnčel na stole telefon.
To je škoda, nevı́m, jak to bez tebe vydržı́m. Těšı́ mě, že sis to vzal takhle k
”
srdci. Nemusı́š se bát, nebolı́ mě nic. To snad bylo vidět a slyšet, jak jsem si
to užı́vala. A jakpak mi to vynahradı́š?“
Ještě nevı́m, ale určitě mě něco vhodného napadne. Alespoň v to doufám.“
”
Už se moc těšı́m. Jak tě znám, tak to bude nejspı́š pěkně nemravné. Mám
”
jednu prosbu, nemohli bychom přejı́t na email? On mi sem občas někdo vleze
a přeci jen vypadá lı́p, když pı́šu na počı́tači, než když datlı́m do mobilu.“
Otevřel jsem okno prohlı́žeče, přihlásil se do schránky a dal se do psanı́
emailu:
No to vı́š, když myslı́m na tebe, tak nemravnosti jsou to jediné, co mě na”
padá. A copak máš právě ted’ na sobě?“
To mě mohlo být jasné. A co tě to zajı́má? Neměl by ses náhodou připravovat
”
na tu tvou schůzku?“
Už zase si se mnou hrála.
Zajı́má. Jsem zvědavý, co máš na sobě. Tak fajn. Já se těšil, že si spolu bu”
100
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
deme alespoň chvı́li psát, ale když nemáš zájem, tak já jdu pracovat,“ zkoušel
jsem hrát na city.
Bud’ si bude chtı́t psát dál nebo budu mı́t čas na přı́pravu. Pustil jsem se
do procházenı́ prezentace a jen občas zkontroloval mail. Zatı́m nic nepřišlo.
Prošel jsem nachystanou prezentaci podruhé, když mi konečně přišla odpověd’ od Zdeňky.
Promiň, měla jsem tady nějakou práci. Musela jsem vyřı́dit pár telefonátů
”
a nějakou korespondenci. Tak tebe zajı́má, co mám na sobě? To, co obvykle
nosı́m do kanceláře. Boty na podpatku, punčochy, těsnou sukni do půli stehen, kalhotky, halenku a podprsenku.“
Už jsem se pomalu bál, že si nechceš se mnou psát. Ale mělo to i svou
”
výhodu, už jsem nachystaný na tu schůzku. A co si takhle zahrát nějakou
hru?“
To jsem ráda. Takže se můžeš plně věnovat mně. Hru? A jakou?“
”
Jasně. Jsem jenom tvůj. Trochu nemravnou a vzrušujı́cı́.“
”
Ještě, abys mi s nějakou zahýbal. Tak fajn, to beru. Povı́dej, co tě zase na”
padlo.“
Co by? Jen ted’ se pěkně zvedneš a půjdeš na záchod. Tam si sundáš kalhotky
”
i podprsenku a vrátı́š se zpět.“
Tak dobře. Jen bych tě měla upozornit, že ta halenka je částečně průsvitná.“
”
Hmmm, to znı́ dobře, škoda, že u toho nebudu, abych se pokochal.“
”
Jestli šla splnit mé přánı́, tak určitě hned tak neodpovı́. Začal jsem si
chystat věci potřebné na setkánı́ s klientem, abych na nic nezapomněl.
Hotovo. Už jsem zpátky. Tak se pokochej takhle,“ odepsala a do přı́lohy
”
dala fotku.
Pohled na jejı́ vztyčené bradavky, prosvı́tajı́cı́ skrz tenkou látku halenku, byl
úžasný a k tomu jsem si představoval, co asi schovává pod těsně obtaženou
suknı́. Při té myšlence se mi rozpoutala bouře v kalhotách.
Moc pěkná fotečka.“
”
To jsem ráda, že se ti lı́bı́, mám pro tebe ještě jednu. To, abys mi věřil, že
”
jsem úkol splnila.“
V přı́loze byly tentokrát fotky dvě. Na jedné z nich bylo na stole rozložené
prádlo. Na látce titěrných kalhotek byly známky po jejı́m vzrušenı́. Na té
druhé stála před zrcadlem s rozepnutou halenkou a vykasanou suknı́. Mušlička
se jı́ leskla vzrušenı́m, jen ten porost by potřeboval trochu zastřihnout.
Krásné fotečky. Škoda, že si tu nádheru nemůžu vychutnat osobně. Už jen
”
pohled na tvé fotky se mnou dělá divy. Jen tvá zahrádky by potřebovala trochu
sestřihnout.“
7.7. DEŠŤOVÁ VÍLA VII.
101
To jsem ráda. Neboj, určitě budeš mı́t brzy zase přı́ležitost. To máš pravdu,
”
ale kdo se mi o ni postará, když ty nemůžeš?“
Asi budeš muset ty sama. Nebo si počkat na vı́kend. Promiň, už budu muset
”
jı́t na tu schůzku. Mám na tebe ještě jednu prosbu.“
Že mě to nenapadlo hned. Zrovna když to začı́ná být zajı́mavé, tak musı́š
”
jı́t. No dobře, a co je to za prosbu? Určitě nějaká prasečinka.“
Promiň, ale nemůžu to odložit. Ani si nemůžu dovolit přijı́t pozdě, je to
”
opravdu důležitá schůzka. Jasně, že prasečinka. Jen doufám, že z toho nebudeš mı́t problém.“
Tak už se konečně vymáčkni. Už začı́nám mı́t pod sebou pěknou loužičku.“
”
Napadlo mě, že až ti bude někdo volat, tak bys mohla svou ručkou zaplout
”
mezi svá nádherná stehna a pěkně si to udělat. Snažit se nedat na sobě během
hovoru nic znát a dosáhnout vrcholu s koncem telefonátu. A když si zapneš
nahrávánı́ na mobilu, tak bys mi potom výsledek mohla poslat :-). Promiň, už
musı́m opravdu běžet.“
Jejı́ odpověd’ už jsem si ani nestihl přečı́st. Sebral jsem notebook, telefon,
klı́če a běžel jsem na schůzku.
Oběd se nám trochu protáhl, skončili jsme až kolem čtvrté, zato se nám
povedlo uzavřı́t dlouhodobou smlouvu. Doufal jsem, že mě šéf pochválı́ a
že to na konci měsı́ce poznám na odměnách. Navı́c jsem jako bonus dostal
pozvánku pro dvě osoby na pátečnı́ slavnostnı́ otevřenı́ nového klubu, jen pro
VIP, dokonce pro mě pošle i auto. Už jsem věděl, jak a čı́m Zdeňku překvapı́m.
Snad bude mı́t v pátek čas. V duchu jsem plánoval, jak to navléknout, abych
to nemusel Zdeňce vyklopit.
Už se mi zpátky do práce nechtělo, tak jsem zamı́řil k domovu. Doma
jsem trochu relaxoval a nabı́ral sı́ly po té schůzce. Vzpomněl jsem si na úkol,
který jsem dal Zdeňce.
Otevřel jsem email a pustil nahrávku. Bylo to docela zajı́mavé a vzrušujı́cı́.
Útržky hovoru se mı́sily s tichým potlačovaným vzdychánı́m. Dokonce jsem
občas i zaslechl mlaskánı́ zmáčené kundičky. Hlas utichl a zvuky slasti nabı́raly
na hlasitosti. Blı́žilo se velké finále. Musela vyvrcholit každým okamžikem.
Skoro jako bych ji u toho viděl. Možnost, že ji tam někdo přistihne polonahou a vzrušenou, kousek od vyvrcholenı́, ji musela přivádět k šı́lenstvı́.
Určitě zápasila s tı́m, jestli si má ten pocit prodloužit nebo své představenı́
dokončit. Pouhý záznam jejı́ho uspokojenı́ mě neuvěřitelně vzrušil.
Ještě jsem si přečetl, co mi k tomu napsala:
No tys mi tedy dal. Chudák klient, každou chvı́li se mě ptal, jestli mi něco
”
nenı́. Ale jinak to byl docela zajı́mavý zážitek. A co to tvoje vı́kendové vyna-
102
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
hrazovánı́? Už tě něco napadlo?“
Potřeboval jsem pro Zdeňku ještě zařı́dit šaty, kadeřnici a kosmetičku.
Vzal jsem do ruky telefon a začal obvolávat své známé. Měl jsem štěstı́ a na
pátek se mi to všechno povedlo zařı́dit, ale bylo to těsné.
Sedl jsem k počı́tači a s uspokojenı́m jı́ mohl odepsat:
Moc pěkná nahrávka. Bylo znát, že sis to užila. Takže k tomu vynahrazenı́.
”
Udělej si na pátečnı́ odpoledne volno. Ve tři hodiny bud’ na téhle adrese a v
pět tě čeká kadeřnice a kosmetička. A konečně v půl sedmé budeš čekat před
domem. Holky majı́ instrukce, co s tebou majı́ udělat a na co tě připravit.
Jsou to kamarádky, takže ti neprozradı́, co se na tebe chystá. A já ti to také
neřeknu. Poznáš v pátek.“
Lehl jsem si na postel s knı́žkou a čekal, jestli přijde nějaká odpověd’.
Netušil jsem, co dělá a jestli ještě sedı́ u počı́tače. Asi po dvaceti stránkách
jsem se musel kvůli žı́zni zvednout a skočit si do kuchyně pro něco k pitı́.
Při té přı́ležitosti jsem si vzpomněl, ze bych si mohl vyndat z tašky telefon.
Sotva jsem ho nahmatal, zavibroval mi v ruce. Koukl jsem na displej, Zdeňka
psala:
To jsem ráda, že se ti to lı́bilo. Já si to taky užila. Bylo to vzrušujı́cı́ a trochu
”
perverznı́. A styděla jsem se u toho. Ale už to raději opakovat nebudu. Byl
by z toho pěkný průšvih, kdyby se to někdo dozvěděl. A co mě to teda v pátek
všechno čeká? Na té adrese, cos mi poslal, je nějaká prodejna a půjčovna
šatů. Je to správně?“
Je to správně. Nemusı́š se bát, rozdal jsem patřičné informace a instrukce.
”
Všechno je domluvené, ty se jen musı́š dostavit na uvedené adresy ve správný
čas a pak už jen čekat před domem. Pátek je zanedlouho, tak poznáš, co se
na tebe chystá.“
Ještě chvı́li jsme si psali o všem možném a pak jsme šli spát. Usı́nal jsem
s myšlenkami na Zdeňku a v duchu si představoval, co ji asi tak napadá, že
nás v pátek čeká.
Úternı́ večer mi vnuknul myšlenku, že bych nám ten pátek mohl trochu
zpestřit. A hlavně Zdeňku trochu navnadit a ukrátit jı́ čekánı́. Rychle jsem
všechno před spanı́m dohledal a zabalil do balı́čku, abych jı́ to mohl ve středu
poslat.
V práci jsem ještě na papı́r sepsal instrukce:
Ahoj zlato. Tady máš něco, co ti ukrátı́ čekánı́ na pátek. Balı́ček otevři až
”
těsně před tı́m, než půjdeš z práce domů. Co najdeš uvnitř, použij, doufám,
že budeš vědět jak. Očekávám, že v pátek večer, na naše rande, to použiješ
také. Užij si to. Lı́bám tě.“
7.7. DEŠŤOVÁ VÍLA VII.
103
Papı́r jsem přeložil, přilepil na balı́ček a pro jistotu na to napsal: Před
”
otevřenı́m balı́čku přečı́st!“
Vrazil jsem balı́ček do velké obálky, zavolal kurýra a ponořil se znovu do
práce.
Chvı́li před čtvrtou mi přišla od Zdeňky zpráva:
Děkuju za balı́ček. Neboj, vı́m, jak se použı́vajı́ venušiny kuličky. Jen jsem
”
nepochopila, co s tı́m druhým. Ty provázky majı́ být jako kalhotky?“
Nemáš zač. Jo, měly by to být kalhotky.“
”
Chvı́li se nic nedělo, patrně zkoumala ty kalhotky a hledala způsob, jak se
do nich nasoukat. Po deseti minutách dorazila odpověd’:
Tak už to konečně mám na sobě a v sobě. Ale byl to boj s těma kalhotkama.
”
Taky jsi mi mohl poslat nové a ne s dı́rou. Vždyt’ mi z nich celá kouká, to už
bych na sobě nemusela mı́t žádné.“
Tak promiň, ale ta dı́ra je tam už od výroby. To vı́š, jsem chudej a nemám
”
ani na pořádné kalhotky pro tebe. Já se zkusı́m přı́ště polepšit. A vážně ti
skoro celá kouká?“
To bys měl teda začı́t pořádně vydělávat. S někým, kdo ani nemá na pořádné
”
spodnı́ prádlo, nic mı́t nechci. Jak by ten někdo potom zabezpečil rodinu? No,
a jestli mi nevěřı́š, tak se koukni.“
Musel jsem si to přečı́st dvakrát. Vážně psala něco o zabezpečenı́ rodiny?
Je snad těhotná? Hlavou mi vı́řilo tolik myšlenek. Několikrát jsem zprávu
přepsal, než jsem ji odeslal.
Zabezpečit rodinu? Jsi snad těhotná? Já myslel, že zobeš?“
”
Nebyla to asi nejlepšı́ volba slov, ale v tu chvı́li mě nic jiného nenapadlo.
A jak se ti lı́bila ta fotka?“
”
Jaká fotka? A neutı́kej od tématu. Jak je to s tı́m těhotenstvı́m?“
”
Musı́m uznat, že pěkně vyšiluješ. Fotka, cos měl v přı́loze. A ne, těhotná
”
nejsem. Tedy pokud vı́m. Minulý měsı́c to tak alespoň bylo, tenhle to zatı́m
čekám.“
Trochu jsem se uklidnil a konečně se podı́val na tu fotku. Stála před zrcadlem s vyhrnutou suknı́. Kundičku měla celou odhalenou, protože malý
trojúhelnı́ček látky kalhotek byl rozdělený na půl. A každý cı́p pod sebou s
vypětı́m všech sil schovával jednu vzrušenı́m naběhlou lapličku. Tak těsně k
nı́ přilnuly, že odhalovaly každý záhyb kůže. Navı́c zduřelý poštěváček vystrkoval svou hlavičku ze svého rafinovaného úkrytu. I šňůrka od kuliček,
zavedených do orosenky, koukala ven.
Moc pěkná fotečka. Myslı́m, že tohle je lepšı́ než nemı́t nic. Takhle se ti
”
krásně rozevı́rá. Musı́ to být pěkně vzrušujı́cı́, obzvlášt’ když ti pod sukni
104
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
foukne lehký vánek. Přeji přı́jemnou cestu domů.“
Sbalil jsem se a chystal se k domovu. Ještě než jsem za sebou stihl zamknout,
přišla mi zpráva:
No, asi to bude zajı́mavé. Snad ze mě ty kuličky nevypadnou někde na ulici.
”
Ozvu se až dorazı́m domů.“
Obvykle jı́ cesta nezabrala o moc vı́c než půl hodiny. Dneska jsem ani po
hodině neměl žádnou zprávu. Snad se jı́ nic nestalo. Dám jı́ ještě půl hodiny
a pak se zkusı́m ozvat. Třeba se jen cestou zastavila na nákup. Nervózně
jsem popocházel po bytě a co pět minut kontroloval telefon. Začı́nal jsem o
ni mı́t opravdu strach.
Vzal jsem do ruky telefon a začal rozepisovat textovku. Už jsem ji chtěl
odeslat, když mi v tu chvı́li přišla zpráva.
Tys mi dal. Teda spı́š nedal, protože kdybys mi dal, byla bych na tom lı́p.“
”
Nějak jsem nechápal smysl úvodnı́ch vět, ale byl jsem rád, že je v pořádku a
tak jsem četl dál.
Začalo to odchodem z práce. Jako obvykle jsem chtěla schody od nás z kan”
celáře seběhnout pěšky. Jsou to jen dvě patra, tak to nebývá žádný problém.
Dneska? S kuličkama jsem měla dost hned v prvnı́m patře. Pěkně se uvnitř
hýbaly a vzrušovaly mě. Do přı́zemı́ jsem sešla pomaleji, ale i tak, než jsem
prošla bránou, měla jsem co dělat, abych nevzdychala nahlas. Stehna jsem
měla celá mokrá, jak jsem tekla. Vyšla jsem na ulici a zafoukal větřı́k. Fouklo
mi pod sukni a já myslela, že se v tu chvı́li udělám. Musela jsem se zastavit a
opřı́t se na chvı́li o zed’, abych se vydýchala a přemohla to vzrušenı́. Kolegové,
co šli kolem, se ptali, jestli mi nenı́ špatně, jestli nepotřebuju pomoc. Ovládla
jsem se a vydala se znovu na cestu.
Musela jsem dělat malé kroky a držet nohy co nejvı́c u sebe, což mi způsobovalo
dalšı́ obtı́že. Chytla jsem správný rytmus kroků a jak jsem houpala boky,
kuličky se vı́c a vı́c roztáčely. K tomu se lapličky třely o sebe a já myslela,
že zešı́lı́m vzrušenı́m. Rozhlı́žela jsem se, za jaký roh bych zapadla, abych si
mohla ulevit. Jako na potvoru nikde nic nebylo. Takhle nadržená jsem snad
ještě nebyla.
Pak jsem uviděla nákupnı́ centrum. Zamı́řila jsem rovnou na tamnı́ záchodky.
Hajzlbába, když mě viděla, jak se kroutı́m, mi rovnou vrazila toalet’ák a řekla,
že zaplatı́m pak, aby se mi náhodou něco nestalo. S úsměvem jsem poděkovala
a rychlostı́ blesku zapadla do nejbližšı́ kabinky.
Vyhrnula jsem si sukni, rozkročila se nad mı́sou a vytáhla kuličky. Za nimi
se vyvalil potok št’áv. Okamžitě jsem přiložila ruku k dı́lu a párkrát přejela
rozdrážděný poštěváček. Už při prvnı́m doteku mnou projel proud slasti. Stačilo
7.7. DEŠŤOVÁ VÍLA VII.
105
po něm několikrát přejet a už to bylo. Hlasitě jsem vzdychala a měla jsem co
dělat, aby mě nohy unesly a já neupadla. Opřená jednou rukou o zed’ jsem
popadala dech. Zavedla jsem kuličky zpátky a marně se pokusila osušit toalet’ákem. Opustila jsem kabinku a s pokusem o svižný krok jsem vypadla. Ještě
než jsem zmizela, hodila jsem bábě desetikorunu. Na podlaze kabinky po mě
zůstala pěkná potopa. Doma jsem ze sebe všechno rychle shodila a s velkým
vibrátorem zamı́řila do vany. Bylo mi totiž jasné, že kdybych si to dělala na
posteli, tak mi hned tak neuschne. Takže ted’ ležı́m nahá a totálně vyčerpaná
na posteli.
PS: Jestli plánuješ na pátek nějaký pohyb, koukej, aby bylo kam zalézt, až
to na mě přijde, abych ti náhodou neudělala veřejnou ostudu.“
To, že na ni budou mı́t kuličky takový účinek, jsem nečekal. Doufal jsem, že
to v pátek zvládne.
Jsem rád, že to na tebe tak působı́. Už se moc těšı́m na pátek. Hezky si
”
odpočiň a naber dostatek sil,“ ještě jsem jı́ odepsal.
Vı́c stejně nemělo cenu, protože takhle vyčerpaná určitě brzo usne.
106
7.8
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Dešt’ová vı́la VIII.
Konečně tu byl pátek. Už od rána jsem byl jak na trnı́. Když mě viděl šéf,
raději mě poslal domů, abych ještě něco nezkazil. Jen jsem dostal instrukce na
večer, abych tam ulovil nějakého klienta, když už budu reprezentovat firmu.
Doma jsem se zkulturnil a netrpělivě očekával zprávy od holek. Všude dostali
instrukce, že až Zdeňka odejde, majı́ mi poslat účet, abych to zaplatil. Holt
mě to dneska bude něco stát, ale z těch odměn jsem si to mohl bez obav
dovolit.
Abych si ukrátil čekánı́, prohlı́žel jsem si fotky, které mi Zdeňka tenhle
týden poslala. Byly pěkné a vzrušujı́cı́, jen jedno tam kazilo dojem z kalhotek.
Mı́sty ven vykukoval jejı́ udržovaný porost. Pro tyhle kalhotky se to zkrátka
nehodilo. Rozhodl jsem se, že jı́ ještě o něco požádám.
Ahojky. Doufám, že se na dnešek těšı́š. Mám na tebe jednu prosbu. Znovu
”
jsem si prohlı́žel fotečky, cos mi poslala, ale něco tam rušı́ výsledný dojem.
Mohla bys sis prosı́m z kočičky udělat holátko? Bude to vypadat lépe a navı́c,
až to trochu doroste, budu ti moct vytvořit nový sestřih.“
Na odpověd’ jsem si musel chvı́li počkat.
Ahojky. Těšı́m se moc, konečně se dozvı́m, co na mě chystáš. Dobře, když
”
za to bude nový sestřih, tak klidně.“
Prvnı́ účet, šaty a boty necelé čtyři tisı́ce. To ještě docela šlo, limit jsem
nastavil na pět. Bylo kolem půl páté a já ještě lenošil s vědomı́m, že mám
času dost. Pak mi to najednou došlo, – kytka! Honem rychle jsem se oblékl a
šel shánět nějaký pugét. V prvnı́ch dvou květinářstvı́ch jsem si nic nevybral.
Blı́žila se pátá hodina a kolem šesté mě mělo vyzvednout auto. Měl jsem co
dělat. Ještě jsem měl v záloze jedno květinářstvı́, sice dražšı́, ale vždycky mi
tam vyhověli. Nakonec se zadařilo a já odcházel ve čtvrt na šest i s květinovou
vazbou na ruku. Honem domů, obléct, poslat penı́ze za účes a lı́čenı́. Nakonec to stálo dvanáct set. Nasoukal jsem se do obleku. Zamykal jsem dveře
zrovna ve chvı́li, když před domem troubil odvoz. Zkontroloval jsem, jestli
mám všechno a nasedl do připraveného auta. Udal jsem řidiči Zdenčinu adresu a vyrazili jsme ji vyzvednout. Než jsme se promotali přes město, uběhla
půl hodina. Dorazili jsme na mı́sto a Zdeňka už čekala před domem. Řidič zastavil. Zdeňka stála a čekala. Vystoupil jsem z vozu. Mohl jsem si ji pořádně
prohlédnout. Dlouhé černo-modré splývavé šaty jı́ neskutečně slušely. Účes i
make-up byly perfektnı́.
Ahoj,“ pozdravil jsem jı́ a vzal jı́ za ruku.
”
Ahoj. Tak jak se ti lı́bı́m?“ zeptala se a zatočila se kolem dokola.
”
7.8. DEŠŤOVÁ VÍLA VIII.
107
Sukně kolem nı́ zavı́řila a já spatřil výhody vysokého rozparku. Odhalená
záda také působila sexy. V kombinaci s hlubokým výstřihem a žádnou podprsenkou mnou proběhl záchvěv vzrušenı́.
Moc. Jen to ještě vylepšı́m,“ řekl jsem a na ruku ji navázal kytičku.
”
Děkuju, je krásná.“
”
Nabı́dl jsem jı́ rámě a dovedl ji k vozu. Otevřel jı́ zadnı́ dveře a pomohl nastoupit. Obešel jsem auto a usadil se k nı́. Řidič se rozjel.
Kam to jedeme?“
”
Za chvı́li uvidı́š. Moc ti to slušı́.“
”
Děkuju, to je zásluha tvých kamarádek. Co tě to stálo?“
”
To neřeš a jen si to užı́vej.“
”
Při každém přejezdu nerovnosti sebou trošku cukla.
Copak je?“ vyzvı́dal jsem, když jsem si toho všiml.
”
Co asi. . . ,“ odpověděla mi.
”
Můžu se podı́vat?“
”
Tady?“
”
No jasně, že tady a ted’. Vždyt’ na nás nenı́ vidět,“ poukázal jsem na tmavé
”
sklo oddělujı́cı́ řidiče a nás.
No tak dobře,“ souhlasila.
”
Trochu si poposedla a rozevřela sukni. Konečně jsem na vlastnı́ oči spatřil
jejı́ zmáčenou hladkou prcinku. Stejně jako na fotce byla téměř celá vidět,
těch pár provázků a kousı́čků látky nemělo žádnou šanci cokoli zakrýt.
Auto poskočilo na nerovnosti, Zdeňka sebou trhla a tiše zavzdychala. Jen
jsem se usmál v předtuše večernı́ch radovánek a toho, jak bude vzrušená, až
budeme tančit.
Nad čı́m se usmı́váš?“
”
To nic, poznáš časem.“
”
To je pěkné, takže ty mě přiměješ, téměř donutı́š, abych byla vzrušená a
”
nadržená celé dva dny a ještě se nad tı́m budeš usmı́vat? To jsem se tedy
dočkala. Snad alespoň ten večer bude stát za to.“
Já doufám, že jo. Ostatně to zjistı́š za chvı́li.“
”
Po pětadvaceti minutách jsme dorazili na mı́sto a náš odvoz zastavil přı́mo
před vchodem. Vystoupili jsme a zamı́řili dovnitř. U vchodu nás uvı́tal majitel. Zdeňka jen překvapenı́m zamrkala. Já sice podle zakázek tušil, že to
bude něco většı́ho, ale tohle jsem také nečekal. Zavedl nás dovnitř, kde jsme
na uvı́tanou dostali sklenku šampaňského, a provedl nás po klubu. Nakonec
nás usadil u stolu a nabı́dl nám občerstvenı́ formou rautu.
Užijte si dnešnı́ večer a bud’te to jako doma,“ rozloučil se s námi hostitel a
”
108
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
vydal se vı́tat dalšı́ přı́chozı́.
Co jsem tak koukal, nikdo neměl takový servis jako my, bud’ věděli, jak to
tady vypadá, nebo jsem opravdu udělal takový dojem, že jsem si vysloužil
zvláštnı́ výhody.
To je nějaký tvůj kamarád?“ vyptávala se Zdeňka, když jsme u stolu osiřeli.
”
Ne, proč? I když ted’ už asi ano,“ odpověděl jsem.
”
Že tě tak vı́tal.“
”
Jo tohle. Je to jen klient. My jsme pro něj jen něco dělali. Byla to docela
”
velká zakázka a povedlo se nám to dokončit před termı́nem.“
Aha, tak to je fajn.“
”
To jo, tak jako odměnu mi nabı́dl, jestli náhodou nechci přijı́t na otevı́račku.“
”
Tak to jo.“
”
To bylo právě v pondělı́. Ještě jsme se na něčem domlouvali. No a pak mi
”
nabı́dl tohle, tak jsem si řekl, že tě vezmu s sebou.“
Děkuju. Když je to takhle, tak v tom přı́padě ti to pondělı́ odpustı́m.“
”
Chvı́li jsme seděli u stolu a pozorovali děnı́ kolem nás. Každý chodil se
skleničkou a talı́řkem s něčı́m k jı́dlu.
Jestli tu budeme ještě chvı́li sedět, tak na nás nic nezbyde,“ řekl jsem a
”
pohodil hlavou směrem ke stolům plným jı́dla.
Tak tam prosı́m skoč a něco mi nandej, ji zatı́m dojdu pro nějaké pitı́,“
”
požádala mě Zdeňka.
Tak fajn,“ souhlasil jsem a vydal se na cestu za ulovenı́m nějakého jı́dla.
”
Když jsem se vracel s jı́dlem ke stolu, Zdeňka už tam seděla a potutelně
usmı́vala, před nı́ stály dva obstojně velké koktejly. Odložil jsem talı́řky a
přisedl si k nı́.
Cos to objednala?“ vyzvı́dal jsem.
”
Poznáš, je to mı́stnı́ specialita,“ odpověděla mi tajemně, překvapenı́ dneska
”
”
nemusı́š dělat jen ty.“
No dobře,“ řekl jsem a opatrně se napil.
”
Sladká ovocná chut’ smı́sená s kvalitnı́m, ale silným alkoholem, byla lahodná
a harmonická. Nebyl jsem schopen identifikovat jednotlivé chutě. Ne, že bych
na to byl nějaký expert, to spı́š ze zvědavosti. Pilo se to skoro jako limonáda,
jen ten alkohol tam byl zrádný. Jı́dlo z našich talı́řů pomalu mizelo a zábava
kolem se začala rozjı́ždět. Hudba hrála a parket se pomalu plnil, jen hovor
zůstával v pracovnı́ rovině. Nejvyššı́ čas vyrazit a rozdat pár vizitek.
Nebude ti vadit, když tady ted’ budu chvilku pracovat? Šéf mě pověřil, abych
”
zkusil rozdat pár vizitek a navázat pár kontaktů.“
Co s tebou mám dělat,“ smı́řila se s tı́m Zdeňka.
”
7.8. DEŠŤOVÁ VÍLA VIII.
109
Neboj, jen se tady trochu projdem, seznámı́me se a pak si půjdem zatanco”
vat.“
To by šlo,“ souhlasila.
”
Zvedl jsem se od stolu, pomohl Zdeňce a nabı́dl jı́ rámě. Vzali jsme si koktejly
a šli jsme společně korzovat mezi lidi. Úspěšně jsem se několikrát vmı́sil do hovoru, někdy dobrou radou, jindy jen vhodnou poznámkou, a pomalu směroval
Zdeňku na parket.
Dopili jsme nápoje, odložili skleničky na nejbližšı́ prázdný stůl a vpluli
jsme na parket zrovna ve chvı́li, kdy hráli pomalé pı́sničky. Přitisknutı́ k sobě,
jsme tančili jeden ploužák za druhým. Pomyšlenı́, že mě od jejı́ nevysychajı́cı́
studánky dělı́ jen látka šatů a obleku, mi způsobilo pořádnou erekci. Zdeňka
zaregistrovala, co se dole děje, a ještě vı́ce se přitiskla. Při záklonu na konci
pı́sničky, když můj dobyvatel, i přes vrstvy látek, zaútočil mezi lapličky, jsem
se málem udělal. Naštěstı́ pro mě byl konec pı́sniček, alespoň prozatı́m.
Odsunuli jsme se z parketu k baru a objednali si nějaké osvěženı́.
Copak se děje?“ ptala se škodolibě Zdeňka, když jsem poposedával na barové
”
židli.
Nic,“ odpověděl jsem.
”
Jo tak nic? A jsi si jistý?“ škádlila mě a ruku, kterou měla položenou na
”
mém stehnu, přesunula blı́že k mému rozkroku. Jen jsem naprázdno polkl a
snažil se odvést myšlenky jinam.
Najednou se vedle nás objevil majitel a objednal si něco k pitı́.
Tak co, jak se bavı́te?“ zeptal se a poplácal mě po rameni. Leknutı́m jsem
”
sebou cuknul.
Hahaha, snad ses nelekl,“ smál se a bylo na něm vidět, že už něco vypil.
”
Máte to tady pěkný, moc se nám tu lı́bı́,“ pochválil jsem mu to.
”
Jaký máte? Snad máš, ne?“
”
To přece nejde,“ bránil jsem se tykánı́.
”
Dělat si z klientů přátele většinou špatně končı́.
Hele neprotestuj,“ přesvědčoval mě. Otočil se k barmanovi a řekl:
”
Nalej nám tři panáky z mojı́ flašky.“
”
Barman naučeným pohybem zalovil pod pultem a vyndal láhev zlatavého
alkoholu. Než jsem stačil postřehnout, co to bylo, láhev zmizela a před námi
se ve skleničkách třpytil alkohol. Šéf k nám posunul skleničky.
Tak na tykánı́,“ zavelel a pozvedl tu svou.
”
Se Zdeňkou jsme ho napodobili a připili si s nı́m.
Jo, abych nezapomněl. Kdyby vás to tu přestalo bavit, tak vedle v mı́stnosti
”
je kulečnı́k, tak si můžete jı́t št’ouchnout tágem a provětrat koule,“ začal se
110
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
smát svému dvojsmyslu, s tı́m, jak nás dostal. Zdeňka si to nenechala lı́bit a
hned mu to vrátila:
S tágem to umı́m a prohnat pár koulı́ mi nedělá žádným problém.“
”
Čekal jsem, co se bude dı́t dál, protože majitel se trochu zarazil. Po chvilce
se rozesmál a spustil:
Seš fakt dobrá. . . Ještě jsem něco chtěl. . . už vı́m. Bohužel nemám řidiče, co
”
by vás odvezl zpět.“
To nevadı́, zavoláme si taxı́k.“
”
Ne, ne. Nic takového. Když už, tak taxı́ka vám zavolám sám, ale kdyby vám
”
to nevadilo, součástı́ klubu je i ubytovánı́. A ráno už by se určitě někdo našel,
kdo by vás odvezl domů.“
Tak dı́k. My si to během večera rozmyslı́me a dáme ti vědět.“
”
Fajn, tak se bavte.“
”
To teda musel být kšeft, když máš takovéhle služby.“
”
Docela jo, ale hlavně jsem mu dohodil ještě pár spolehlivých firem, aniž by
”
o tom můj šéf věděl, takže provize šly mně a ne jemu. Přeci jen vybudovat
takový komplex dá práci a něco to stojı́.“
Tak proto tě netrápilo, kolik jsem dneska utratila?“
”
Asi tak. Dostal jsem docela slušnou provizi, i když si myslı́m, že to byla
”
almužna v porovnánı́ s tı́m, co na tom vydělali. Raději ani nevědět, kolik
milionů tudy proteklo.“
Dopili jsme pitı́ a Zdeňka se s rukou v mém klı́ně zeptala:
Nedáme ten kulečnı́k?“
”
Ještě ne, raději si půjdem trsnout.“
”
Na tohle?“ zděsila se, když zaslechla rokenrol.
”
Jo, na tohle,“ nedal jsem jı́ šanci na dalšı́ protesty, čapnul ji za ruku a táhl
”
ji na parket.
Zdeňka se zpočátku na parketu krotila. Docela jsem ji chápal, ono mı́t
v sobě kuličky a dělat rychlé pohyby pánvı́ se asi moc neslučuje. Alkohol
začı́nal působit a tak si brzy našla vhodné pohyby a už to rozjı́žděla pěkně
do rytmu. Tiše vzdychala a bylo na nı́ vidět, že kuličky odvádı́ dobrou práci.
To vzrušenı́ na nı́ musel vidět každý. Hudba skončila a Zdeňka vratkým
krokem opouštěla parket.
Už to musı́m mı́t. Udělej mi to prosı́m,“ žadonila, když jsme byli z doslechu
”
okolı́.
Jen jsem se na ni podı́val a usmál se.
No tak. . . nebo si to mám na záchodě udělat sama?“ pokračovala, když jsem
”
nic neřı́kal.
7.8. DEŠŤOVÁ VÍLA VIII.
111
Pak jı́ to došlo:
Tys to celou dobu plánoval, vid’. Proto si mi poslal ty kuličky a chtěl si,
”
abych si je vzala.“
Jen jsem pokýval hlavou.
Tak pojd’, půjdem se projı́t ven. Na kulečnı́k je ještě brzy,“ vzal jsem ji za
”
ruku a vedl ji k východu.
To už jdete pryč?“ zastavil nás majitel.
”
Ne, jen se jdeme provětrat,“ odpověděl jsem, zatı́mco Zdeňka přemáhala
”
své vzrušenı́.
Tak to jděte tamtěmi dveřmi, vedou do takové venkovnı́ zahrady, budete to
”
mı́t lepšı́.“
Dı́k. Jo, a jestli to teda nevadı́, tak zůstaneme do rána.“
”
Tak to jsem rád. Klı́č od pokoje budete mı́t na baru, stačı́ se o něj přihlásit.“
”
Vyšli jsme ven. Za dveřmi z toho byl udělaný kuřácký koutek, kde postávalo
pár hostů. Popošli jsme kousek dál a ztratili se z dohledu ostatnı́ch. Kousek
od nás jsem zahlédl lavičku a zamı́řil rovnou k nı́. Zdeňce už i chůze dělala
problémy. Usadil jsem se na lavičku, vyhrnul jı́ šaty a v měsı́čnı́m svitu si ji
prohlı́žel.
No tak, prosı́m. . . to se nedá vydržet. . . ,“ žadonila.
”
Poklekl jsem před nı́, nahmátl očko od kuliček a na jeden zátah je vytáhl.
Aaaahhhhh,“ zavzdychala a celá se zachvěla.
”
Kuličky jsem šoupnul do kapsy saka. Na nic vı́c jsem nečekal, vrazil do nı́
dva prsty a přisál se k naběhlému strážci svatyně. Jen jsem na něj párkrát
poklepal jazykem a už ji to vystřelilo do výšin orgasmu. Nepřestával jsem v
drážděnı́ a rejdil v nı́ prsty. Ani jazyk nezahálel. Prodlužoval jsem jejı́ vyvrcholenı́, co to šlo. Ona ze sebe vyrážela neartikulované výkřiky a vzdechy, jak
se jejı́ho těla zmocňoval jeden vrchol za druhým. Nechal jsem ji vydechnout
a jen zlehka kroužil kolem poštěváčku.
Ach bože, to je slast. . . já se z toho snad počůrám,“ pochvalovala mou práci.
”
Dovedl jsem ji k poslednı́mu vrcholu, zanechal jsem drážděnı́ a řekl jsem:
To mi připomı́ná, že si budu muset taky odskočit.“
”
A nechceš s tı́m pomoct?“ zeptala se okamžitě.
”
Rád bych, ale myslı́m, že s tvou pomocı́ by mi to moc nešlo.“
”
Postavil jsem se a šel hledat přı́hodný strom. Sotva jsem se zvedl, stoupla si
i Zdeňka.
Přece to nepustı́m tady na lavičce,“ řekla, když jsem se na ni nechápavě
”
podı́val.
Samozřejmě, že si Zdeňka přivlastnila hned prvnı́ strom, co jsme objevili.
112
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Než jsem stihl udělat pár kroků, už seděla na bobku a rukou si přidržovala
šaty. Zaslechl jsem zurčenı́ zlatého deště, mlaskánı́ zmáčené kundičky a k
tomu vzdychánı́. Otočil jsem se a koukal na ni. Seděla tam na bobku, jednou rukou si držela šaty a druhou kmitala po své nadržence. Znovu z nı́
vytryskl proud moči, zrovna ve chvı́li, kdy dosáhla orgasmu. Kmitajı́cı́ ruka
rozstřikovala kapky deště, které se ve svitu Měsı́ce střı́břitě leskly. Došel jsem
k dalšı́mu stromu, ale vykonat potřebu jsem vzrušenı́ nemohl. A co hůř, tuhý
ocas už nešel ani schovat zpět do kalhot. Stál jsem tam rukou opřený o strom
s vytaseným vzrušeným kopı́m a snažil se myslet na něco asexuálnı́ho.
Ponořený do myšlenek jsem ani nevnı́mal své okolı́, ani jsem si nevšiml, že
přišla Zdeňka, dokud nepromluvila:
Počkej, já ti ráda pomůžu.“
”
Otočil jsem se k nı́ a podstoupil od stromu.
A chceš pomoct takhle?“ řekla a jejı́ něžná, horká a zmáčená ručka mě
”
začala zkušeně honit.
Nebo snad takhle?“ pokračovala dál. Poklekla přede mnou a stojı́cı́ klacek
”
zmizel u nı́ v pusince. Rukou mi k tomu sevřela pytel. Měla pravdu, s tágem
a koulemi to opravdu uměla.
Anebo bys to raději takhle?“ řekla, když vyndala oslintaný ocas z úst.
”
Otočila se zády ke mně, předklonila se a přela se o strom. Šaty si vyhrnula
na záda a do noci zasvı́tila jejı́ bělostná prdelka. Rukou si zašátrala v klı́nu
a nadrženou mezinožku ještě vı́c rozevřela. Zaleskla se jı́, jak ten největšı́
poklad. To už jsem nevydržel a nabodl ji na svůj kůl.
Aaahhh,“ zavzdychal jsem, jakmile mne obklopil žár jejı́ho lůna.
”
Hihihi,“ smála se, a pak, že je na kulečnı́k. . . “
”
”
Nenechal jsem ji to dořı́ct a začal zběsile přirážet.
. . . ještěééé. . . anooo. . . ooohhh. . . brzy. . . aahhh. . . ,“ snažila se mezi vzdechy
”
dokončit myšlenku.
Vymrdával jsem z nı́ duši. Jinak se to naše řáděnı́ nazvat nedalo. Protahoval
jsem jı́ tu nadrženou chtivku rychlým tempem. Tichou nocı́ se neslo mlaskánı́
mokré pičky, pleskánı́ kůže o kůži a naše hlasité vzdechy.
Už buduuu. . . ,“ varoval jsem ji.
”
Okamžitě se sesmekla, padla na kolena a pohltila mou chloubu. Stačilo, aby
hebké rty okroužkovaly mého ptáka a hbitý jazýček polaskal hlavičku. Chytl
jsem ji za hlavu a z koulı́ se vyhrnula záplava bičı́kovců. Zdeňka statečně
polykala, nic jiného jı́ ani nezbývalo. Když vysála a spolykala celou nadı́lku,
vyndala uvadajı́cı́ ocas z pusinky a zeptala se:
Tak už to půjde?“
”
7.8. DEŠŤOVÁ VÍLA VIII.
113
Jen jsem přikývl a na vratkých nohou jsem udělal krok ke stromu. Zdeňka
mi ho vzala do ruky a ze mne vystřı́kl proud moči. Fascinovaně pozorovala
hada ve své ruce.
Aahhh, to je úleva. . . ,“ okomentoval jsem vyprazdňujı́cı́ se močák.
”
Podı́vala se na mě a naoko naštvaně řekla:
Tsss, a to před tı́m nebyla úleva?“ Oplatil jsem jı́ ten pohled a s klidem
”
řekl:
Ne, to nebyla úleva. . . “ Už se nadechovala k odpovědi, když jsem dokončil
”
větu: To byla rozkoš.“
”
No proto,“ řekla a rozesmála se.
”
Když proud ustal, zručně ho oklepala a uklidila zpět do kalhot. Vyvenčenı́ a
uspokojenı́ jsme se vydali na cestu zpět.
Počkej. A tohle už nechceš?“ zastavil jsem Zdeňku a vylovil z kapsy kuličky.
”
Chvı́li se na ně zadı́vala a pak řekla:
Chci, ale nejdřı́v je musı́m umýt.“
”
Když jsme mı́jeli skupinku kuřáků, někteřı́ si zřejmě všimli, že u mne došlo
k pominutı́ erekce. Ani jejich významné pohledy a pokyvovánı́ hlavami se
nedalo přehlédnout. Nebylo pochyb, že nás všichni dobře slyšeli. Zdeňka
zamı́řila s kuličkami na toaletu a já to vzal nejkratšı́ cestou k baru.
Než jsem si stihl objednat, už u mě seděl náš dnešnı́ hostitel.
Ty jsi teda čı́slo. A ta tvoje je pořádná dračice. . . “
”
Trochu nechápavě jsem se na něj podı́val.
Takhle řádit, občas vás bylo dokonce slyšet až dovnitř.“
”
Co?“
”
Nedělej, že o ničem nevı́š. Takhle hlasitě si to rozdávat. Řı́kal jsem, kdo
”
bude prvnı́, ale vás dva jsem netipoval. Nepřišli jste mi až tak odvázanı́ a
odvážnı́.“
Se smı́chem mě poplácával po ramenou a já nevěděl, co řı́ct.
Z toho si nic nedělej, ted’ se budou trousit ven i ostatnı́. . . to vı́š, alko”
hol dělá svý. A jak s tı́m někdo začne, už to jde samo, nikdo nechce být
prvnı́. . . hlavně, když jste si to užili.“ Nalej mu ještě jednou z mojı́ flašky,
”
at’ se vzpamatuje,“ houkl ještě před odchodem na barmana.
Ten se jen chápavě usmı́val a splnil šéfovo přánı́. Dokonce na mě nešetřil a
nalil mi dvojitýho. Ještě než jsem ho do sebe naklopil, objednal jsem dva
koktejly. S plnými skleničkami jsem zamı́řil na chodbu vedoucı́ k toaletám.
Když jsem mı́jel kuřácký koutek, zaslechl jsem několik útržků rozhovorů.
Slyšels je?“
”
To se nedalo přeslechnout. To je dračice. . . “
”
114
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
S tou to musı́ být. Hned bych si dal řı́ct.“
”
To já taky. Vždyt’ on jı́ určitě nemůže ani pořádně uspokojit. . . “
”
Tak si na nı́ počkáme, třeba nám dá taky. . . “
”
Sotva jsem udělal dva kroky zpoza rohu, slyšel něco obdobného.
Ty vole, ta u toho řvala.“
”
To vı́š, to se musı́ umět.“
”
To jo, však to taky umı́m, kdybys slyšel, jak u toho řve sekretářka. . . “
”
Tak proč mi jı́ nepůjčı́š. . . “
”
Stačı́ řı́ct. . . “
”
Co myslı́š, podělil by se o nı́ taky? Docela rád bych jı́ zkusil. . . “
”
To už jsem nevydržel a vešel na chodbu k nim. Hovor okamžitě utichl a
nahradil ho šepot. Nenápadně jsem se k nim přitočil a řekl jsem:
Jo to vı́te pánové, to se musı́ umět. Sekretářky to obvykle hrajou, jim jde jen
”
o vyššı́ plat a o uspokojenı́ vašeho ega. Kdežto tahle? Ta to dělá z lásky a pro
radost, nic předstı́rat nemusı́. A jen tak mimochodem, milenky se nepůjčujı́,
a takhle fantastické už vůbec ne. Pěkný večer.“
Oba tam jen stáli a zı́rali na mě s otevřenými pusami.
Během pár minut vyšla Zdeňka z WC houpavou chůzı́ a s úsměvem na
tváři. Vrazil jsem jı́ do ruky skleničku, vzal ji za ruku a vedl ke stolu.
A odted’ už tady nikam sama nepůjdeš!“ zavelel jsem, když jsme si sedli.
”
Proč? Co blbneš?“
”
Tak zaprvé, skoro všichni nás slyšeli, za druhé, jsem vyslechl docela chlı́pné
”
rozhovory o nás a o tom, jak by tě chtěli zkusit, a za třetı́ se o tebe bojı́m,
aby si na tebe někde někdo nepočkal.“
Aha. Ale tı́m si přeci nedáme zkazit večer, nebo ano?“
”
Nedáme, jen pro jistotu bys neměla nikam chodit sama.“
”
Popı́jeli jsme koktejl a já pozoroval děnı́ kolem. Viděl jsem to novýma
očima. Bohatı́ podnikatelé, které obletovaly holky ve věku jejich dcer nebo
vnuček, jen o málo staršı́ než Zdeňka. Některé byly pravděpodobně jejich
asistentky nebo sekretářky, pár jich vypadalo na prodejné holky. Chlı́pné
pohledy a nemravné doteky byly k viděnı́ na každém kroku. Vedle nás vrzla
židle.
Koukám, že jsi právě zjistil, o co v podnikánı́ jde,“ ozval se majitel klubu.
”
O sex, chlast a prachy,“ konstatoval jsem, a pokud vı́m, tak podobné je to
”
”
i v politice.“
A co myslı́š, že je tady za společnost?“
”
Aha. Já si řı́kal, že některé tváře jsou mi povědomé. A co tady dělám já?“
”
zeptal jsem se.
7.8. DEŠŤOVÁ VÍLA VIII.
115
To záležı́ na tobě. Bud’ si tady, aby ses pobavil, nebo proto, abys zı́skal
”
kontakty. A nebo obojı́. Můžeš si vybrat.“
Když na to koukám, tak ani nevı́m, jestli o tyhle kontakty stojı́m.“
”
To už je na tobě, ale všichni nejsou tak špatnı́.“ S tı́m se zvedl a šel korzovat
”
mezi ostatnı́.
Hlavou mi vı́řila spousta myšlenek a já nevěděl, jak si to přebrat.
Z přemýšlenı́ mě vytrhla Zdeňčina ruka hladı́cı́ mé stehno.
Co je s tebou?“ ptala se mě.
”
Promiň, jen jsem se zamyslel.“
”
A nad čı́m?“
”
Nad tı́m, co tady děláme. Vzhledem k tomu, co se tady okolo děje, tak sem
”
moc nezapadáme. Promiň, že jsem tě sem vzal.“
Ale to je dobrý, já si to tady užı́vám. A z toho, co se děje kolem, si nic
”
nedělej, za to přece nemůžeš.“
Dobře, ale stejně mě to mrzı́.“
”
Tak pojd’ tancovat,“ řekla, vzala mě za ruku a tentokrát táhla na parket
”
ona mě.
Navzdory tomu, co se kolem nás dělo, jsme si to báječně užı́vali, jako by
okolnı́ svět přestal existovat.
Přišla na nás žı́zeň, tak jsme se usadili na chvı́li na baru. Popı́jeli jsme
a odpočı́vali po náročném tanci, obzvlášt’ Zdeňka, která byla opět patřičně
vzrušená. Já jı́ samozřejmě moc klidu nedopřál a využı́val jsem výhody, kterou poskytoval rozparek na šatech.
Mohl bych požádat o klı́č od pokoje?“ obrátil jsem se na barmana.
”
Samozřejmě, tady je,“ odpověděl a podal mi klı́č s visačkou.
”
Podı́val jsem se na ni a zeptal se:
Kde to najdeme?“
”
Musı́te tamhle dozadu, po schodech nahoru a je to pokoj na konci chodby.“
”
Dı́ky.“
”
Dáte si ještě něco?“ zeptal se, když viděl naše prázdné skleničky.
”
Podı́val jsem se na Zdeňku, ta se jen usmála a přikývla.
A co to bude?“
”
Nic mě nenapadlo, tak jsem řekl:
Něco nám namı́chejte!“
”
Barman vyndal šejkr a začal mı́chat koktejl, který postupně naléval vrstvu
za vrstvou do vysokých sklenic.
Koukám, že už se chystáte jı́t spát,“ přitočil se k nám majitel.
”
Proč si to myslı́š?“ zeptal jsem se ho.
”
116
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Máš v ruce klı́č.“
”
To je jen pro jistotu, až se rozhodneme, tak půjdeme, zatı́m se nám nechce.
”
A ještě bychom rádi vyzkoušeli ten kulečnı́k.“
To klidně můžete, je tady vedle.“
”
Ještě si dáme něco k pitı́ a půjdeme se tam podı́vat. Mimochodem, barmana
”
by sis měl hledět, je opravdu schopný a šikovný.“
Máš u sebe nějaké svoje vizitky?“
”
Mám. Proč?“ Tak mi je dej. Pár lidı́ se na tebe ptalo. A nejen na tebe, ale
”
”
i na firmy, cos mi doporučil.“
Aha, tak to jo. Jen doufám, že si vybereš lidi, kterým je dáš,“ odvětil jsem
”
a vylovil z kapsy svazek vizitek.
Jasně, dám ji jen spolehlivým lidem,“ řekl sebevědomě.
”
A ty na nich nešetři,“ otočil se k barmanovi.
”
Ano pane,“ odpověděl automaticky.
”
Poté, co majitel odešel, dostali jsme naše koktejly.
Tady to máte, snad vám to bude chutnat. A dı́ky za pochvalu před šéfem.“
”
Určitě bude. Nenı́ zač. Navı́c to, co jsem řekl, byla přeci pravda.“
”
I tak děkuju.“
”
Vzali jsme skleničky a s klı́či v kapse vyrazili směrem ke kulečnı́ku.
Otevřeli jsme dveře a přivı́tala nás útulná mı́stnost. Už od pohledu pohodlná křesla, pohovky i několik stolů a židlı́. Mı́stnosti samozřejmě vévodil
kulečnı́k. A u zdi stály dvoje šipky. Taková pěkně zařı́zená herna. U dveřı́
dokonce byl menšı́ bar, jen pro dnešek bez obsluhy.
Jééé, to je pěkný. . . ,“ švitořila Zdeňka.
”
To jo, tohle se mu povedlo,“ souhlasil jsem.
”
Tak já to nachystám,“ hlásila se Zdeňka.
”
Klidně můžeš,“ řekl jsem, vzal do ruky tágo a sedl si do křesla kousek od
”
kulečnı́ku, abych na ni měl dobrý výhled. Pohled na ni, jak se ohýbá pro
koule a natahuje přes stůl, stál za to. Abych si to ještě vı́c užil, pomohl jsem
tágem jejı́m šatům. Rozhrnul jsem je, abych měl lepšı́ výhled. K tomu jsem ji
také něžně přejel po noze. Celá se viditelně zachvěla vzrušenı́m. Jen se na mě
otočila a usmála se. Asi ji to trošku rozhodilo a zničehonic se jı́ jedna koule
rozeběhla po stole dřı́v, než jı́ stihla správně umı́stit do trojúhelnı́ku. Snažila
se jı́ rychle chytit. Natáhla se pro ni přes stůl, aby udržela rovnováhu, tak
zvedla jednu nožku. Tı́m pohybem se jı́ šaty trochu vı́c vyhrnuly a rozparek
odhalil jejı́ prdelku. Zvedl jsem se z křesla a přistoupil k nı́. Pohladil jsem
ji po obnaženém zadečku, projel jsem prstem mezi půlkami a zabrousil až k
promáčené studánce. Zatahal jsem za provázek od kuliček.
7.8. DEŠŤOVÁ VÍLA VIII.
117
Zdeňka se prohnula v zádech a zavzdychala:
Aaahhh. . . A já myslela, že chceš, abych ti ukázala, jak mi to jde s tágem a
”
koulemi?“
Chytil jsem ji za boky a přitiskl se k nı́.
To klidně můžeš, ale myslı́m, že to bude lepšı́ jinde.“
”
To máš asi pravdu, sem by mohl kdokoli přijı́t. Tak jdeme.“
”
Nechali jsme kulečnı́k kulečnı́kem a vyrazili do našeho pokoje.
Sotva za námi zaklaply dveře, začali jsme se po našem útočišti rozhlı́žet.
Mı́stnosti vévodila velká postel, která lákala k okamžitému zanořenı́ do peřin.
Zdeňka si to zamı́řila rovnou do koupelny. Když jsem ji chtěl následovat, jen
se mezi dveřmi otočila a řekla, abych na ni počkal. Ještě jsem zaslechl šustěnı́
látky, jak se šaty svezly k zemi a pak už jen zvuk tekoucı́ vody. Sedl jsem si
v pokoji na židli a čekal jsem na ni. Ještě jsem nám objednal láhev bublinek,
dvě skleničky, misku jahod a šlehačku.
Mohl bys mi jı́t s něčı́m pomoct?“ ozvalo se z koupelny.
”
Za chvilku jsem tam,“ odpověděl jsem.
”
Ozvalo se zaklepánı́ na dveře, jak nám někdo z personálu přinesl objednávku.
Postavil jsem to na stolek a šel za Zdeňkou do koupelny. Otevřel jsem dveře
a překvapenı́m jsem zůstal stát. Čekal jsem malou hotelovou koupelnu se
záchodem a sprchovým koutem, mı́sto toho jsem však uviděl velkou vanu.
Z vany plné pěny koukala na jednom konci jen hlava a na druhém nožky.
Čehož si žádáš?“ zeptal jsem se.
”
No přeci tebe. Nechceš si vlézt ke mně?“
”
Taková nabı́dka se neodmı́tá.
Jasně, že chci,“ odpověděl jsem a začal se svlékat.
”
Kam jdeš,“ ptala se, když mě viděla nahého odcházet.
”
Jen vydrž, ještě něco pro tebe mám,“ řekl jsem tajemně.
”
Vrátil jsem se do pokoje, abych donesl skleničky a láhev bublinek.
Co bys řekla na tohle?“ zeptal jsem se Zdeňky a cinkl o sebe skleničkami,
”
jakmile jsem se objevil znovu mezi dveřmi.
Hmm, to si dám lı́bit, tak už pojd’ ke mně.“
”
Postavil jsem skleničky na okraj vany, láhev odložil na zem kousek vedle a
pomalu si zalezl ke Zdeňce do vany. Ta se trochu nadzvedla a posunula tak,
že se můj průzkumnı́k usadil mezi jejı́mi půlkami.
Už mi ji naplnı́š?“ zeptala se a zavrtěla zadečkem.
”
To by ses musela ještě trochu posunout,“ odpověděl jsem se.
”
S úsměvem to udělala a najednou se hlavička mého zvědavce ocitla u vstupu
do jejı́ jeskyňky. Pohnul jsem se a začal prozkoumávat nastavenou štěrbinku.
118
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Ale já měla na. . . aaahhh. . . mysli skleničku. . . uuuhhh. . . ,“ zavzdychala, když
”
jsem se ocitl alespoň částı́ uvnitř. Aby zdůraznila, že rozhodně nenı́ proti,
ještě zavrtěla pánvı́.
Vždyt’ jo,“ řekl jsem a natáhl se pro láhev.
”
Joo. . . oohhhh,“ uniklo jı́ z úst, když jsem jako by mimochodem přirazil
”
proti nı́.
Tak nastav,“ vyzval jsem ji a rozbaloval bublinky.
”
Co bych ti měla nastavit, když už jsi uvnitř,“ uculila se.
”
Já myslel, žes chtěla naplnit skleničku.“
”
No jo, tady ji máš.“
”
Vzal jsem si do ruky tu svou a obě je naplnil. Přit’ukli jsme si a ochutnali.
Se skleničkou v ruce se Zdeňka uvolnila. Posunula se dozadu, aby se mohla
opřı́t, a jejı́ zadeček opustil můj klı́n. Položila si hlavu na okraj vany a zavřela
oči. Ruku se skleničkou měla ledabyle položenou na okraji vany. Jednu nohu
měla zastrčenou mezi mě a stěnu vany, druhou natáhla a patou se opřela o
hranu vany.
Chvı́li jsem pozoroval mrskajı́cı́ se prstı́ky. Upil jsem ze skleničky a odložil
ji, abych měl obě ruce volné. Opatrně jsem se začal dotýkat vystrčené nožky.
Přejı́žděl jsem po nártu až na holeň a přes lýtko zpátky. Pomalu, ale jistě
jsem vrstvu za vrstvou roztı́ral pěnu, dokud nezůstala jen hladká pokožka.
Postupně jsem se soustředil na chodidla, kde jsem prováděl jemnou masáž.
Zdeňka u toho tiše vrněla. Druhou nohou se mi zapřela o hrudnı́k, aby
náhodou nesklouzla pod vodu. Natáhl jsem se pro odloženou sklenku a napil se. Bublinky sektu mě přı́jemně zašimraly na jazyku. Dostal jsem nápad.
Nabral jsem zbytek lahodné tekutiny do úst, a aniž bych polkl, přitiskl jsem
plná ústa na Zdeňčino chodidlo. Bublinky rozehrály svůj něžný tanec na citlivé pokožce. Zdeňka se zpočátku trochu lekla, ale ovládla se a brzy si to
jen užı́vala. K bublinkám se přidal i můj jazyk a to už Zdeňka vzdychala
rozkošı́. Volnou ruku, kterou se přidržovala za okraj, přesunula na prsa, aby
si mohla hrát. Ucı́til jsem, jak mi prsty druhé nohy přejı́ždı́ po bradavce.
To už má ruka bloudila po jejı́m stehně a do úst jsem bral střı́davě jeden
prstı́k za druhým. Voda zašplouchala a jejı́ ručka se přesunula hlouběji pod
vody. Zmizela v klı́ně, kde jı́ dělala dobře. Spolkl jsem zbytek sektu a začal
se věnovat druhé nožce, aby jı́ to nebylo lı́to. Netrvalo dlouho a Zdeňka se
chvěla v tichém orgasmu.
Zkontroloval tuhost mého nástroje a podı́vala se na mě:
Nechceš se přesunout vedle?“
”
Myslı́š vedle,“ zeptal jsem se a kývl hlavou směrem k pokoji, nebo vedle?“
”
”
7.8. DEŠŤOVÁ VÍLA VIII.
119
a to jsem ji chytil za boky a přisunul si ji blı́ž, až se tvrdolı́n opřel o jejı́
nadrženku.
Myslela jsem do postele, ale tohle je také fajn.“
”
No tak dobře, ale asi se budeš muset zvednout jako prvnı́.“
”
Ještě se naposledy zavrtěla, chytla se oběma rukama za okraj vany a vylezla
ven.
Koukal jsem, jak jı́ zbytky pěny stékajı́ po těle a zanechávajı́ za sebou
rozkošné cestičky. Zatı́mco si v předklonu sušila vlasy, opustil jsem vanu i
já a rychle se utı́ral. Zdeňka se zabalila do ručnı́ku. Udělal jsem krok směrem
k nı́ a popadl ji do náruče. Okamžitě jsem měl ruce kolem krku a v ústech
mi rejdil jejı́ jazýček. Udělal jsem krok směrem k pokoji.
Počkej a co ta láhev?“ zeptala se.
”
Popošel jsem zpátky k vaně a sedl si na jejı́ okraj, aby se mohla sama
natáhnout pro zbytek bublinek.
Už je mám, můžeme pokračovat,“ vı́tězoslavně zajásala.
”
Opatrně jsem se zvedl a odnesl ji do pokoje na postel.
Sundával jsem z nı́ ručnı́k, jako bych rozbaloval ten nejvzácnějšı́ bonbón.
Kousek po kousku jsem odhaloval jejı́ pokožku. Každý obnažený kousek těle
jsem polı́bil, nebo alespoň polaskal prsty. Tála mi pod rukama a vrněla blahem. Pokaždé, jakmile jsem narazil na obzvlášt’ citlivé mı́sto, zarývala ruce
do prostěradla, vzdychala a kroutila se.
Zabořil jsem hlavu mezi stehna a zaútočil jazykem na jejı́ nejcitlivějšı́ mı́sto.
Prohnula se jako luk a ze studánky vytryskl pramen. Celý mokrý jsem si lehl
vedle nı́ a řekl:
To jsem zvědavý, kdo v tom bude spát.“
”
Otočila na mě hlavu, lı́ným pohybem přesunula svou ruku na stojı́cı́ penis,
který sevřela v dlani a začala ho pomalu prohánět.
A my budeme spát?“
”
Mı́sto odpovědi jsem zavřel oči a užı́val si onanii bez námahy. Několikrát
mě dovedla těsně pod vrchol a pak přestala. Nevı́m, jestli mě chtěla dráždit,
nebo jen sbı́rala sı́lu na dalšı́ kolo, ale stačilo by jen pár pohybů a udělal
bych se. Konečně se rozhoupala k pokračovánı́. Jejı́ ručka opustila můj rozkrok. Pootevřel jsem oko, abych viděl, co se děje. Zdeňka se začala zvedat,
aby si mohl na mě nasednout. Přehodila přese mě nožku a už jsem cı́til jejı́
slintalku na břiše. Posunovala se nı́ž ve snaze nabodnout se a zůstávala po
nı́ vlhká stopu. Už jsem cı́til jejı́ vlhkost ve svém klı́ně. Trochu nespokojeně
se zavrtěla, posunula se ještě nı́ž a usadila se mi na stehnech.
Co to je? Ty mě snad nechceš?“ ptala se, když vzala do ruky mého po”
120
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
vadlı́ka.
To vı́š, že tě chci. Ale on má asi jiný názor.“
”
Jak to?“ divila se a snažila se ho probudit k dalšı́ činnosti.
”
To máš tak. Několikrát si ho málem přivedla k vrcholu a pak si to utnula.
”
Tak měl toho slibovánı́ asi dost a už to vzdal.“
To je ale velká škoda. A co když ho zkusı́m probudit?“
”
Zkus to a uvidı́š.“
”
Zdeňka se posunula ještě nı́ž a zaklekla mi mezi nohy. Unaveného dobyvatele vzala do svých něžných úst a rty a jazýčkem mu začala domlouvat.
Když si vzala do dlaně i klenoty, začal se znovu stavět a brzy vyplňoval celá
jejı́ ústa.
Hmm, koukám, že se probudil,“ konstatovala, toho musı́m rychle využı́t.“
”
”
Než jsem se nadál, už na mě seděla. Ale tentokrát obráceně, zády ke mně.
Seděla na bobku a přidržovala se mých nohou. V pravidelném tempu se nadzvedávala a já tak měl možnost kochat se pohledem na jejı́ zadeček a na to,
jak jejı́ nenasytka pohlcuje mou chloubu. Vidět, jak v nı́ mizı́ a znovu se
objevuje, bylo vzrušujı́cı́. Najednou se z předklonu stal záklon. Jednou rukou
se v záklonu opı́rala a druhou jistila, aby náhodou pracně postavený utěšitel
nevyběhl ven. Představenı́ skončilo, ale mı́sto toho jsem měl na dosah jejı́
poprsı́.
Takhle to asi nepůjde,“ prohlásila, když už po třetı́ cpala těšitele zpět.
”
To asi ne,“ souhlasil jsem.
”
Zdeňka si lehla vedle mě, zvedla nohy a roztáhla je doširoka.
Tohle bude lepšı́, ne?“
”
Jen jsem přikývl a šteloval se k vystrčené nabı́zené kundičce. Proklál jsem ji
na jeden zátah. Žádné něžné milovánı́, ale znovu pořádná divoká jı́zda. Mizel
jsem v hlubinách jejı́ho těla a dorážel až na samé dno. Zdeňka mi vycházela
vstřı́c. Pokojem se nesl zvuk zrychleného dechu, hekánı́ a pleskánı́ našich těl.
Už budu. . . ,“ volal jsem na Zdeňku.
”
Ještě vydrž. . . pro. . . ooohh. . . sı́m. . . “
”
Snažil jsem se zmobilizovat poslednı́ zbytky svého sebeovládánı́ a oddálit
výstřik.
Uuužžž. . . aaahhh. . . ,“ vydechl jsem a plnil jejı́ lůno.
”
Jooo. . . ooohhhh,“ i ona podlehla slastnému vyvrcholenı́.
”
Z tvrdého plenitele se opět stal neškodný povadlı́k, který opustil dobyté
územı́. Odpadl jsem vedle Zdeňka a sotva popadal dech.
Po pár minutách jsem se vzpamatoval.
Dáš si občerstvenı́ po takovém výkonu?“ nabı́zel jsem jı́ sekt a jahody.
”
7.8. DEŠŤOVÁ VÍLA VIII.
121
Dám, ale nemám sı́lu se zvednout.“
”
Nevadı́, já to snad zvládnu.“
”
Podal jsem ji misku jahod a došel do koupelny pro skleničky. Vrátil jsem se
zpět do pokoje a skleničky naplnil.
Mňam, to je dobrota,“ uslyšel jsem, jak si libuje.
”
Otočil jsem se a chvı́li ji sledoval. Jahodou nabı́rala sperma vytékajı́cı́ jı́ z
kundičky a pak si tu dobrotu labužnicky vložila do úst.
Chceš taky?“ nabı́dla mi.
”
Jen si dej, tohle ti klidně přenechám. Nemusı́m mı́t všechno,“ odpověděl
”
jsem s úsměvem.
Jak chceš.“
”
A nechceš to zapı́t?“ nabı́dl jsem jı́ sklenku sektu.
”
Děkuju.“
”
Přisedl jsem si k nı́ na postel a společnými silami jsme zdolali zbytek bublinek i misku jahod. Když jsme dojedli a dopili, Zdeňka se ke mně spokojeně
přitulila a oba jsme se propadli do řı́še snů.
122
7.9
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Dešt’ová vı́la IX.
Po té zdařilé otvı́račce jsem měl práce až nad hlavu. Majitel pravděpodobně
rozdal spoustu mých vizitek, protože těch mejlů, co mi přišlo, bylo nějak moc.
Aby můj šéf neřekl, tak jsem pár kšeftů udělal přes firmu. Sice jsem chvı́li
uvažoval, jestli bych to všechno nevzal na sebe, kontakty jsem měl, ale těch
starostı́ okolo a ta spousta vyřizovánı́, mě odradily. Takhle byl spokojený šéf
i já. Dostal jsem pochvalu a provize a ubylo mi starostı́. Nechal jsem si jen
pár extra obchodů, které jsem byl s to zvládnout.
Výhodou bylo, že jsem se nemusel starat o penı́ze, a dokonce jsem začal
přemýšlet o nákupu bytu nebo domku a nového auta, nevýhodou, že jsem
neměl čas na nic jiného krom práce. V práci jsem vyřizoval smlouvy pro firmu
a doma ty svoje. Do toho schůzky s klienty. Bylo toho nějak moc a já neměl
na nic vı́c čas. Ještě, že se schůzky odehrávaly v restauracı́ch a já měl šanci se
najı́st a nezabývat se ještě vařenı́m. Chtěl jsem to všechno vyřı́dit a uzavřı́t
co nejdřı́v, abych si mohl vzı́t volno a někam se Zdeňkou alespoň na chvı́li
vypadnout.
Po čtrnácti dnech stručných esemesek a odmı́tánı́ schůzek, mě Zdeňka
přišla navštı́vit. Sice jsem se jı́ snažil vysvětlit, že jsem zavalený pracı́ a nic
nestı́hám, i to, že to dělám pro nás, abychom si mohli vesele užı́vat, ale moc
platné mi to nebylo. Sotva vešla, spráskla ruce a zhrozila se:
Tady to teda vypadá.“
”
Ani jsem se nedivil, že se tak zděsila. V koupelně přetékal koš se špinavým
prádlem, v ložnici byla hromada prádla k vyžehlenı́, v kuchyni hora špinavého
nádobı́ a všude možně se povalovaly hrnky a talı́řky se zbytky jı́dla a hromady papı́rů, poznámek a předpřipravených smluv.
Promiň, já fakt nic nestı́hám.“
”
To vidı́m.“
”
Omlouvám se, ale potřebuju ještě něco dodělat. Do dvou hodin musı́m ode”
slat dvě smlouvy a jeden návrh,“ řekl jsem a zamı́řil zpátky k počı́tači.
To je dobrý, já se tu zatı́m porozhlı́dnu.“
”
Jestli chceš kafe nebo čaj, tak si to udělej. Já až to dodělám, tak se ti budu
”
věnovat.“
Usadil jsem se v obýváku u počı́tače a ponořil se do práce, Zdeňku jsem
ani nevnı́mal. Občas jsem zaslechl cinkánı́ nádobı́ a v pozadı́ vnı́mal hukot
pračky. Zdeňka kolem občas proběhla, jak sbı́rala špinavé nádobı́, ale ani jsem
ji moc neregistroval. Po hodině a půl jsem si mohl konečně alespoň na chvı́li
oddechnout. Smlouvy byly odeslané, zbýval už jen ten návrh. Opřel jsem se
7.9. DEŠŤOVÁ VÍLA IX.
123
v křesle a koukal chvı́li do stropu.
Bude si pán něco přát?“ ozvala se Zdeňka vedle mě.
”
Dal bych si černý čaj s kapkou citrónu,“ odpověděl jsem, tak nějak automa”
ticky.
Jistě pane, hned to bude.“
”
Uvědomil jsem si, že nejsem nikde v restauraci, ale doma, a že jsem ji odpověděl, jako nějaké servı́rce. Přepnul jsem z pracovnı́ho módu do normálnı́ho
režimu a rychle se za ni otočil. Zahlédl jsem ji jen, jak mizı́ mezi dveřmi.
Rozhlédl jsem se po pokoji. Talı́řky i hrnky zmizely a tam, kde byly rozházené
papı́ry, se najednou objevily úhledné hromádky.
Co se tady stalo?“ blesklo mi hlavou.
”
Cvakla konvice, v hrnku zaklokotala voda a zacinkalo nádobı́. Do pokoje
vešla Zdeňka s hrnkem v ruce. Zůstal jsem sedět v křesle s otevřenou pusou
a fascinovaně na ni zı́ral.
Tady je váš čaj, pane,“ řekla a položila hrnek na stůl, ještě nějaké přánı́?“
”
”
Zatı́m jsem se na odpověd’ nezmohl, protože krev se mi nahrnula do
mı́st, které s myšlenı́m a řečı́ nemajı́ nic společného. Stála tam oblečená
do kostýmku francouzské služtičky, který toho mnohem vı́c odhaloval, než
zakrýval. V tu chvı́li jsem si uvědomil celý ten čtrnáctidennı́ půst.
Přistoupil jsem na jejı́ hru a konečně odpověděl:
To je vše, děkuji.“
”
Nenı́ zač,“ řekla, udělala pukrle a otočila se k odchodu.
”
Zezadu bylo minimum látky. Jen šňůrka od zavazovánı́ a sukně, zakrývajı́cı́
s bı́dou polovinu jejı́ho zadečku.
Moc vám to slušı́ slečno,“ pochválil jsem ji.
”
Děkuji, pane.“
”
Ještě, že jsem si toho před tı́m nevšiml. To bych neudělal vůbec nic. Už takhle
bude problém dodělat ten návrh smlouvy.
Pane?“ ozvala se mezi dveřmi.
”
Ano?“
”
Kde bych našla žehlicı́ prkno a žehličku?“
”
Řekl jsem jı́, kde to najde a zeptal se:
Chcete s tı́m pomoct?“
”
Ne děkuji, pane. Já to zvládnu sama, vy se věnujte své práci.“
”
Napil jsem se čaje, otočil se zpět k počı́tači a dal se znovu do práce. Jen
občas jsem se ohlédl na Zdeňku, která si přinesla prkno, žehličku i košı́k s
prádlem. Jak se k tomu skláněla a ohýbala, vystrkovala na mě svůj nahatý
zadeček. Dokonce jsem občas zahlédl i lesknoucı́ se mušličku, za které vedla
124
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
šňůrka od kuliček. To proto se u toho tak usmı́vala.
Se žehlenı́m skončila dřı́v, než já se smlouvou. Bylo tam pár zádrhelů, na
které jsem přišel až při sepisovánı́ návrhu.
Všechno uklidila a přišla se zeptat:
Nedal byste si něco k večeři, pane?“
”
Zatı́m ne, děkuji,“ odpověděl jsem.
”
V tu chvı́li jsem však měl vyřı́zenou donášku z nedaleké restaurace.
Dobře. Mám ještě něco udělat?“
”
Hlavou se mi prohnala úplná smršt’ nemravných nápadů, ale nechtěl jsem jı́
kazit jejı́ představenı́.
Zatı́m o ničem nevı́m. Klidně si sedněte a támhle na poličce je pár časopisů,
”
tak si můžete čı́st.“
Děkuji, pane.“
”
Když přišla k poličce, aby si našla něco ke čtenı́, prstem přejela po jejı́m
povrchu a tiše řekla:
Nejspı́š budu muset nejdřı́ve utřı́t prach.“
”
Přinesla si prachovku, kterou měla ke kostýmu, vzala si v kuchyni židli a dala
se dı́la. Jak kolem lezla neustále nahoru a dolů, ukazovala mi přitom všechna
zákoutı́ svého těla. Při každém prudšı́m pohybu tlumila sténánı́.
Je vám něco?“ zeptal jsem se, i když jsem moc dobře věděl, co se děje.
”
Já nevı́m, pane,“ řekla s předstı́ranou nevědomostı́, nejspı́š mám něco v
”
”
kundičce a při každém prudšı́m pohybu se to zavrtı́. Mohl byste se mi na to
podı́vat, pane?“
Můžu to zkusit, jestli vám to nevadı́,“ souhlasil jsem.
”
Jestli byste byl tak laskav, já takhle nemůžu pracovat.“
”
Udělala pár kroků směrem ke mně, nadzvedla si sukýnku a mı́rně se rozkročila. Předklonil jsem se a pozorně si tu zarostlou nádheru prohlı́žel.
Ale já tam takhle špatně vidı́m,“ zkoušel jsem to.
”
Tak si to rozhrňte, pane. Když já to nemám pro koho udržovat, pane.“
”
Nelenil jsem a zabořil prstı́ky do hustého hebkého kožı́šku.
Vypadá to, že jsem na správné cestě,“ komentoval jsem Zdeňčino tiché za”
vzdychánı́.
Asi ano, pane,“ odpověděla mi chvějı́cı́m se hlasem.
”
Probojoval jsem se houštinou až na kůži, našel úžlabinu mezi nalitými
rtı́ky a projel ji po celé délce. Potlačované zasténánı́ mě povzbudilo. Chviličku
jsem tam pátral, než jsem nahmátl tkaničku od kuliček. Zkusmo jsem za ni
zatahal.
Aaahh. . . prosı́m opatrně, pane. To asi bude ono.“
”
7.9. DEŠŤOVÁ VÍLA IX.
125
Zatı́m ani na chvilku nevypadla z role. Znovu jsem zatáhl za provázek,
tentokrát silněji, až jedna z kuliček vykoukla ven, aby se vzápětı́ zanořila
zpět. Zdeňka hlasitěji zavzdychala. Už jsem ji nechtěl trápit, tak jsem zabral
pořádně. Jedna kulička, druhá a téměř slyšitelné mlasknutı́. Zdeňka vyhekla,
a kdyby se neopı́rala o stůl, docela jistě by upadla. Pokojem se šı́řila jejı́
omamná vůně. Neodolal jsem, zabořil nos do kožı́šku a zhluboka se nadechla.
Zdeňka mě okamžitě odstrčila.
Co to děláte, pane? To přece nesmı́te!“ rozčilovala se.
”
Vzdálila se o dva kroky a urovnávala si sukni.
Já. . . já. . . se omlouvám. . . když vy tak krásně vonı́te, že jsem nemohl odo”
lat. . . ,“ snažil jsem se ospravedlnit své chovánı́.
Co si to o mě myslı́te? Já jsem služka a ne nějaká nemravná, nestydatá
”
ta. . . lehká holka.“
Ještě jednou se omlouvám. Když ale vy jste tak nádherná a moc vám to
”
slušı́.“
Děkuji, pane. Ale nemyslete si, že když jste někdo a před chvı́li jste mi
”
pomohl, tak že si se mnou můžete dělat, co vás napadne. Taková já taková
nejsem,“ rozhořčeně pokračovala.
Jen jsem pobaveně koukal a nic neřı́kal.
Nekoukejte na mě tak. To známe, ještě byste mi udělal dı́tě, a jak bych ho
”
pak měla uživit? Já, chudá služka.“
Než jsem stihl nějak odpovědět, zazvonil zvonek u dveřı́.
Mohla byste jı́t prosı́m otevřı́t?“
”
Já? A takhle?“ vypadla Zdeňka z role.
”
Jistě, proč ne? Sama jste před chvı́lı́ řı́kala, že jste služka. Tohle zřejmě bude
”
objednaná donáška večeře.“
A a. . . ano pane, už jdu.“
”
Otočila se, až sukýnka zavı́řila a opět odhalila, co pod sebou skrývá, a zamı́řila
ke dveřı́m. Během chvilky klaply dveře, Zdeňka zašustila s něčı́m v kuchyni
a byla zpět.
Co s tı́m, pane?“
”
Co by? Snad byste to mohla nandat na talı́ře, než to vystydne. A dejte si
”
také, mělo by toho být dost pro oba.“
Ale to se přeci nehodı́, pane,“ vrátila se do role a na oko se zdráhala.
”
Tak to berte jako takovou omluvu za mé předchozı́ chovánı́.“
”
Dobře, pane. Bude si přát jı́st tady, nebo vedle?“
”
Vedle. Já jen odešlu email a přijdu tam za vámi.“
”
Ano pane.“
”
126
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Zmizela do kuchyně, kde chystala na stůl, a já se vrátil k tomu emailu.
Už je to nachystáno, pane,“ ozvala se po chvı́li.
”
Už jdu,“ zvedl jsem se ze židle.
”
Ještě jsem sáhl do baru pro láhev vı́na a z vitrı́ny vzal dekantér a dvě
skleničky. Shodou okolnostı́ to bylo francouzské vı́no, od nějakého menšı́ho
vinaře. Jeden klient mi ji dal jako odměnu.
V kuchyni bylo všechno připraveno a Zdeňka stála u stolu. Vyndal jsem
vývrtku, otevřel láhev a obsah přelil do dekantéru. Postavil jsem vı́no na stůl
a nalil nám do skleniček.
Tak se posad’te, přeci nebudete jı́st ve stoje,“ vyzval jsem ji.
”
Ale to se nehodı́, pane,“ protestovala.
”
A co se nehodı́? Francouzské jı́dlo pro francouzskou služtičku? No tak, berte
”
to jako odměnu za dobře vykonanou práci.“
Když já nevı́m, pane. Ale vypadá to báječně.“
”
Jak chcete, já už vás vı́c přemlouvat nebudu,“ řekl jsem a sedl si ke stolu.
”
Začı́nal jsem mı́t totiž docela hlad.
Tak dobře,“ souhlasila konečně, Vypadá to skvěle. A co to vůbec máme?“
”
”
Francouzská cibulačka s domácı́ bagetkou a hovězı́ na červeném vı́ně se
”
št’ouchaným bramborem. A pı́t k tomu budeme francouzské červené vı́no
přı́mo od jednoho malého vinaře. Dostal jsem to jako present.“
To je lákavé.“
”
Tak se do toho pust’me, než to vystydne!“ Dál už bylo slyšet jen pochvalné
”
mlaskánı́ a cinkánı́ přı́borů o talı́ře.
Dojedli jsme a Zdeňka se pustila do uklı́zenı́ nádobı́. Všechno naskládala
do dřezu, přitočila se ke mně a zeptala se:
Dal byste si ještě něco, pane?“
”
Chvilku jsem se rozmýšlel, než jsem odpověděl.
Ted’ bych si dal jednu francouzskou buchtičku,“ řekl jsem při pohledu na
”
jejı́ nožky a poplácal ji po odhaleném zadečku.
Ale pane, to přece nejde. . . “ naoko se bránila, Francouzskou buchtičku
”
”
nemám, ale mohla bych vám nabı́dnout domácı́ štrůdl se šlehačkou.“
No dobře, když jinak nedáte,“ souhlasil jsem.
”
Nedám,“ řekla laškovně, otočila se k lince a zavrtěla zadečkem.
”
Než nachystala zákusky na talı́ř, došel jsem ještě pro jednu láhev vı́na a
otevřel ji. S vı́nem a zákusky jsme se přesunuli zpět do obýváku.
Ten štrůdl je vynikajı́cı́. To je vaše dı́lo?“ zeptal jsem se mezi sousty.
”
Ano, pane. Dělala jsem ho sama,“ chlubila se.
”
Snědl jsem zákusek a se skleničkou vı́na si sedl zpět k počı́tači, abych dokončil
7.9. DEŠŤOVÁ VÍLA IX.
127
rozdělanou práci.
Nebude vadit, když se tady na chvı́li posadı́m?“ zeptala se Zdeňka a zamı́řila
”
ke křeslu. Nebude, klidně si sedněte a vemte si něco ke čtenı́.“
”
Děkuji, pane.“
”
Už jsem jı́ nevěnoval pozornost a snažil se soustředit na práci. Jen občas
jsem koutkem oka zahlédl, jak se vrtı́ v křesle s časopisem v ruce. Věnoval
jsem se práci a snažil se ji co nejdřı́ve dokončit. Ale pořád mi ve smlouvě
něco nesedělo. Zvedl jsem hlavu od monitoru, zavřel oči a snažil se soustředit.
Ze zamyšlenı́ mě vytrhlo tiché zavzdychánı́. Otevřel jsem oči a podı́val se,
co se děje v křesle. Zdeňka tam napůl seděla, napůl ležela, nožky roztažené
a přehozené přes opěradla. Sukni od uniformy měla vyhrnutou, v jedné ruce
držela časopis, v druhé prachovku, jejı́ž násadou si rejdila v klı́ně.
Znovu jsem se podı́val na ten časopis. Bylo to jediné porno v papı́rové
podobě, které jsem měl doma. A koupil jsem si ho jen proto, že mě zaujala ta
dı́vka na obálce, vlastně jsem si ho ani pořádně neprohlédl. Podle Zdeňčiny
činnosti to byla asi dobrá koupě. Zvedl jsem se ze židle a tiše, abych ji nevyrušil, se k nı́ přesunul. Byla tak zabraná do toho, co dělala, že mě vůbec
nevnı́mala.
Klekl jsem si před nı́. Uchopil jsem ji pod koleny a prudce si ji posunul blı́ž.
Než stihla nějak zareagovat, přisál jsem se k uslintanému otvůrku. Zdeňka
upustila časopis i prachovku na zem a volnýma rukama si přitlačila mou hlavu
k nadržené mindě. Lačně jsem polykal, co z nı́ prýštilo. Jen ty chloupky mě
lechtaly v nose. Ani to mi však nezabránilo, abych se dál snažil. Jazykem
jsem se probojovával do jejı́ho těla a rukama ji přidržoval rozevřená stehna.
Hekala a sténala. Blı́žila se k vrcholu. Cı́til jsem každý záchvěv rozkoše, který
jı́ proběhl tělem. Pak to na ni přišlo. Obličej mi zalila št’áva, která vytryskla
z jejı́ studánky. Málem mě tı́m utopila. Sevřenı́ povolilo.
Zatı́mco znaveně oddychovala, postavil jsem se a stáhnul kalhoty. Přiložil
jsem naběhlý žalud k čekajı́cı́mu otvůrku a přirazil. Jen překvapenı́m vyhekla.
Ale pane, tohle přece nejde. To nemůžete,“ pokračovala dál ve své roli.
”
A proč ne?“ odpověděl jsem otázkou a protahoval dál štěrbinku.
”
To nejde. . . aahhh. . . to je přı́jemné. . . ooohhh. . . “
”
A pak, že to nejde,“ konstatoval jsem.
”
Ale neměli bychom. . . “
”
Mě to ale vůbec nevadı́.“
”
Dál už jen vzdychala. Na mě se však projevil ten půst.
Už buduuu. . . ,“ hlásil jsem po pár přı́razech.
”
Jen ne do mě, pane,“ varovala mě.
”
128
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Jejı́ varovánı́ však přišlo pozdě. Zrovna ve chvı́li, kdy jsem ji začal plnit.
Ne, to ne. Tohle se nemělo stát. . . “
”
Copak?“ vyzvı́dal jsem.
”
Nic, ted’ už je to stejně jedno, pane.“
”
A co se stalo?“
”
Vždyt’ jsem vám to řı́kala, že byste mi mohl udělat dı́tě, pane,“ řekla a
”
přitom si pohladila břı́ško, jako by už byla v tom.
Aha,“ konstatoval jsem, stále zasunutý.
”
Čekal jsem na obvyklé změknutı́, které však nepřicházelo. Rozhodl jsem se
toho využı́t.
Tak v tom přı́padě, když už se to stalo, tak si to klidně můžeme zopakovat,“
”
navrhl jsem a začal znovu dobývat jejı́ svatyňku.
Když si to přejete, pane. . . aaahhh. . . “
”
Jejı́ odpověd’ jsem přerušil, dalšı́ dávkou blaha.
7.10. DEŠŤOVÁ VÍLA X.
7.10
129
Dešt’ová vı́la X.
Už jsem měl práce plné zuby a potřeboval jsem na chvı́li vypnout. Na to, že
bylo teprve pondělı́, to byl docela výkon. Naštěstı́ jsem měl plán na relaxaci.
Jen jsem ještě nevěděl, jestli to vyjde. Záviselo to na vı́ce faktorech a kterýkoli
to mohl úplně zkazit.
Mým snem vždycky bylo koupit si motorku a někam si vyjet. Ted’, když
jsem měl dost peněz, nic mi nebránilo uskutečnit si svůj sen. Brouzdal jsem
chvı́li na netu, vybı́ral a četl recenze. Když už jsem měl vybráno, obvolal
jsem několik inzerátů a druhý den večer jsem si přivezl domů téměř nový
stroj. Ještě ten večer jsem napsal Zdeňce:
Ahoj zlato. Zruš všechny plány na vı́kend, prosı́m.“
”
Odpověd’ na sebe nenechala moc dlouho čekat.
Ahoj miláčku. Tak fajn, stejně jsem nic v plánu neměla. A co se bude dı́t?“
”
Však uvidı́š sama. Jen si nachystej něco málo na sebe.“
”
A co? Když nevı́m, co se bude dı́t.“
”
Na cestu ti něco pošlu. A co budeš potřebovat s sebou? Nic moc, bude to jen
”
na vı́kend. Hlavně jsou důležité plavky. A ještě bych rád, kdyby sis vzala pěkné
šatečky. Divadlo ani nic takového nás nečeká, ale večer ven určitě půjdeme.
Stačı́ to takhle? Jo a měla by ses s tı́m vejı́t do jedné igelitky.“
Stačı́, děkuju, já se podle toho zařı́dı́m. Jen nevı́m, jestli se vejdu do limitu.
”
To vı́š, ženská. Ještě k tomu všemu potřebuju pár věcı́ navı́c.“
Však to zvládneš. Ono ti stejně nic jiného nezbyde. Maximálně ještě tak půl
”
tašky. O moc vı́c mı́sta prostě nenı́.“
No dobře, já to nějak zvládnu. Ještě bych na tebe měla jednu prosbu. Potřebovala
”
bych s tebou mluvit.“
Stalo se něco? Mám ti zavolat?“
”
To ne, já to nechci řešit po telefonu, to nejde. Mohli bychom se sejı́t?“
”
Aha. Mohli, jen nevı́m kdy. Kvůli tomu vı́kendu zůstávám v práci dýl, abych
”
to všechno stihl udělat. A počká to do pátku?“
Hmm, asi počká. Tak to necháme na pátek.“
”
Druhý den mi šla práce lépe od ruky, těšil jsem se, že konečně na chvı́li
vypnu a vypadnu na vı́kend pryč. Jen mi stále vrtalo hlavou, o čem si to
Zdeňka chtěla promluvit. Ještě jsem potřeboval vyřı́dit pár maličkostı́. Mezi
klienty, se kterými jsem měl co dočiněnı́, jsem si našel někoho, kdo měl i
obchod pro motorkáře. Potřeboval jsem poradit a tak trochu jsem doufal i v
nějakou slevu. Zvednul jsem telefon a dojednal si schůzku. Už jsem nás viděl,
jak v kůži brázdı́me silnice a užı́váme si svobody.
130
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Odpoledne jsem nakoupil, co jsem potřeboval pro sebe, ale se Zdeňkou
to bylo horšı́. Neznal jsem přesné velikosti a bylo potřeba, aby si všechno
vyzkoušela. Nakonec jsme se domluvili, že tam zı́tra Zdeňku pošlu a oni se o
všechno postarajı́. Jen jsem jim musel nechat nějakou zálohu. Původnı́ idea
o kompletnı́ kůži vzala hned za své. Stačil mi pohled na cenovky a jedno
vyzkoušenı́. Nakonec jsem se spokojil jen s přilbou a bundou.
Ještě jsem o tom musel informovat svou vı́lu.
Ahoj, mám na tebe prosbu. Chtěl jsem ti poslat věci na cestu, ale má to
”
malý háček. Nevı́m, jestli bych přesně trefil velikost. Tak jsem tě chtěl poprosit, jestli by ses tam nemohla zastavit sama. Všechno je domluvené, vı́, co
budeš potřebovat, jen si to všechno musı́š vyzkoušet.“
No dobře, co bych pro tebe neudělala. Jen mi pošli adresu a já se tam zı́tra
”
zastavı́m. Jen doufám, že to bude stát za to.“
Poslal jsem jı́ instrukce a dál pokračoval v práci. Jestli jsem měl v pátek vypadnout dřı́v, musel jsem si to samozřejmě odpracovat. Ale s vidinou vı́kendu
se Zdeňkou, to nebylo tak zlé.
Ve čtvrtek odpoledne jsem netrpělivě očekával zprávu, jak od Zdeňky, tak
i z obchodu, kam měla dorazit. Z obchodu přišel email s fakturou, nakonec to
nebylo až tak drahé, očekával jsem to horšı́. Sice oblečenı́ pro nás dva stálo
skoro tolik, co samotná motorka, ale proč ne. Mohl jsem si to dovolit.
Co si to vymyslel? Zpočátku jsem si myslela, že jsem ve špatném obchodě,
”
ale když se mě tam ujali, tak to bylo asi v pořádku. Tak snad mám všechno.
Ani jsem nevěděla, že máš motorku. A kam vůbec pojedeme?“
To uvidı́š. Doufám, že máš všechno. Jo, mám motorku. Od úterý. Pojedeme
”
na takový malý výlet, však zı́tra poznáš. Čekej nachystaná před domem ve dvě
hodiny. Doufám, že to stihneš.“
Aha. No tak dobře. Budu čekat. Jsem fakt zvědavá na cı́l výletu.“ Ještě
”
jsem si večer všechno nachystal, naplánoval přesně cestu, kudy pojedeme a
pro jistotu to i dvakrát překontroloval.
Ráno jsem vyrazil do práce celý nadšený, až se všichni divili mé dobré
náladě. Jen na práci jsem se nějak nesoustředil, už jsem se viděl na cestě
se Zdeňkou za zády. A bohužel to bylo vidět, všechno, co jsem připravoval,
mi trvalo dvakrát tak dlouho a bylo to plné chyb. Ještě, že jsem to po sobě
vždycky raději kontroloval. Dneska to bylo opravdu potřeba. Naštěstı́ přišel
čas oběda a já mohl konečně vypadnout.
Doma jsem pobral věci a nacpal je do kufrů. Hodil jsem na sebe oblečenı́
a vyrazil za Zdeňkou. Stejně jsem to měl jen tak tak. Byli jsme domluvenı́ na
druhou hodinu, ona sice nebydlela až tak daleko, ale s tou pátečnı́ dopravou
7.10. DEŠŤOVÁ VÍLA X.
131
mi to mohlo trvat klidně i půl hodiny. Nasedl jsem a vyrazil za nı́.
U nı́ před domem jsem několikrát protúroval motor. Všiml jsem si, jak
se zavlnila záclona za oknem a za okamžik už mi Zdeňka vybı́hala naproti,
s taškou v jedné a přilbou v druhé ruce a oblečená do motorkářského. Mohl
jsem na nı́ oči nechat. Měla na sobě koženou bundu a těsné kožené kalhoty.
Ohromně jı́ to slušelo. A pokud jsem dobře vzpomı́nal, kalhoty nebyly na
účtence. Sesedl jsem, otevřel kufr a nacpal tam jejı́ tašku.
Jak se ti lı́bı́m?“ vyzvı́dala.
”
Moc ti to slušı́, jsi vyloženě typ na upnuté kožené věci.“
”
Zatı́mco si nasazovala helmu, já nasedl a nastartoval.
Naskočila za mě a ještě než jsem vyrazil, zeptala se:
Kam jedeme?“
”
Uvidı́š. Máš s sebou občanku?“
”
Mám, proč?“
”
To je dobře.“
”
Počkej? Kam to pojedem?“
”
Uvidı́š. Klidně to ber jako únos do ciziny.“
”
Než stihla protestovat, zařadil jsem a vyrazil směr nejbližšı́ přechod do Rakouska. Ona mě jen zezadu objala a držela se jako klı́ště.
Zpočátku jsem nejel nijak rychle, přeci jen jsem to ještě neměl pořádně v
ruce. Vı́tr kolem nás hučel a my si užı́vali tu jı́zdu. Bylo to něco neskutečného.
Snil jsem o tom od doby, kdy jsem si udělal řidičák. Naši mi motorku nikdy
nechtěli dovolit. Ale ten pocit z jı́zdy byl něco neuvěřitelného. A k tomu
báječná milenka za zády, co se ke mně tiskla.
Přejeli jsme přes hranice a já nabral směr Vı́deň. Lepšı́ silnice mi dovolila trochu vı́c přidat plyn. Ani jsem si neuvědomil, že už jedeme dvě hodiny v kuse. Tolik mě to pohltilo, že kdyby mě Zdeňka neupozornila, že si
potřebuje odskočit, dal bych to snad na jeden zátah. Zajel jsem tedy na
nejbližšı́ benzı́nku.
Zdeňka hbitě seskočila, ale nějak se nemohla rozejı́t. Ani jsem se nedivil,
já s tı́m měl taky problém. Přeci jen trochu nezvyklý posed a téměř bez hnutı́.
Zatı́mco si Zdeňka odskočila, já pro jistotu vzal benzı́n a zajel na parkoviště.
Ještě jsem nám skočil pro nějaké občerstvenı́, vzal jsem láhev vody a kávu
pro Zdeňku. Usadil jsem se s tı́m venku na lavičce a čekal, až se vrátı́.
Přihnala se ke mně a usedla vedle mě na lavičku.
Jééé, kafe,“ nadšeně zvolala, když uviděla plný kelı́mek. To je pro mě?“
”
”
Jasně, já tohle nepiju.“
”
Děkuju,“ řekla a hbitě hmátla po kelı́mku.
”
132
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Nepolej se, je to horký,“ upozornil jsem ji.
”
No jo.“
”
Jaký no jo, byla by škoda toho oblečenı́.“
”
To mě mohlo napadnout, že myslı́š na oblečenı́ a ne na mě. Tak já si to
”
sundám.“
Čekal jsem, co za tou ochotou se svlékat bude. Odložila kelı́mek na stolek a
začala si pomaloučku rozepı́nat bundu. Vzhlédl jsem od displeje telefonu, kde
jsem kontroloval zbytek našı́ cesty. Usmála se. Když zjistila, že upoutala mou
pozornost, tak pokračovala dál. Zip už měla rozepnutý kousek pod krkem a já
očekával, kdy se objevı́ tričko. Jak jela se zipem nı́ž a nı́ž, bunda se rozevı́rala
a bylo vı́c než jasné, že pod nı́ má maximálně tak podprsenku. Neměla ani
tu, jak jsem zjistil, když mému lačnému pohledu vystavila obnažená ňadra.
Tak téhle kůže by byla většı́ škoda,“ řekl jsem a dotkl se toho, co mi nabı́zela.
”
To jsem ráda, že to uznáš. Ale stejně nic nebude,“ rázně utnula mé hrátky
”
a znovu se zapnula.
Natáhla se pro kafe, aby se napila, položila mi hlavu na rameno a zeptala se:
Kam to jedeme?“
”
Neboj se, to je překvapenı́.“
”
Já vı́m, ale odsud už ti těžko uteču. Ještě bych za odvoz domů musela platit
”
vlastnı́m tělem a to se mi zrovna nechce.“
Tak nic. A já zrovna v tuhle platbu doufal.“
”
Aha, tak ted’ už je mi to jasný. Takže únos do ciziny a výkupný musı́m
”
uhradit sama a v naturáliı́ch. Že mě to nenapadlo hned. Tos mohl řı́ct rovnou
a já se nemusela zapı́nat,“ prohlásila. Ještě, že toho pod tı́m moc nemám,
”
alespoň to svlékánı́ půjde rychle.“
No vidı́š.“
”
Když mi nechceš řı́ct, kam jedeme, tak mi prozrad’, jak dlouho nám to ještě
”
bude trvat.“
To záležı́ na tom, jestli se někde zastavı́me, nebo pojedeme rovnou. A taky
”
na provozu, i když to na motorce nenı́ až takový problém.“
Ale to nenı́ odpověd’.“
”
Já vı́m, podle odhadu to bude trvat tak ještě dvě, dvě a půl hodiny.“
”
Zdeňka chvı́li přemýšlela a pak vyhrkla:
Takže k moři se nejede, to je dál. Držı́me směr Vı́deň, ale ta už je jen kousek,
”
takže ta to také nenı́. Tak snad jedině něco tady v Rakousku, kus pod Vı́dnı́,
přı́padně ještě Mad’arsko.“
Já jsem to nijak nekomentoval a jen se usmı́val.
Takže samá voda,“ vydedukovala z mého mlčenı́ a úsměvu.
”
7.10. DEŠŤOVÁ VÍLA X.
133
Proč myslı́š?“
”
No protože se tak usmı́váš.“
”
Já se usmı́vám proto, že se mi lı́bı́, jakého brouka jsem ti nasadil do hlavy.“
”
Aha, takže kam teda jedeme?“ snažila se stále vyzvı́dat.
”
Ted’ momentálně nikam, ted’ sedı́me a pijeme.“
”
Já už ne,“ řekla a dopila kávu, já už můžu jet.“
”
”
Fajn, tak jedeme,“ souhlasil jsem, naposledy se napil a flašku s vodou schoval
”
do kufru.
Ale já pořád nevı́m kam?“
”
Ty to přece vědět nemusı́š, ty neřı́dı́š. A naskoč si,“ vyzval jsem ji, když
”
jsem seděl na nastartované motorce. Na nic nečekala a vyhoupla se za mě.
Ještě než jsem vyjel, krásně se ke mně přitulila.
Najeli jsme na rakouskou dálnici a svištěli jsme dál. Protáhli jsme se kolem Vı́dně a zamı́řili směr Bratislava. Cı́til jsem, jak sebou Zdeňka trochu
cukla, když jsem změnil předpokládaný směr našı́ cesty. Kousek za hranicemi jsem musel zastavit, tentokráte se chtělo mně. Zajel jsem k pumpě a
zaparkoval.
Snad nejsme na mı́stě?“ ptala se trochu vyděšeně Zdeňka.
”
Neboj, ještě máme kousek cesty před sebou. Jen si pro změnu musı́m od”
skočit já. A navı́c mě z toho začı́ná docela bolet zadek.“
To jsem ráda, že nejsem sama.“
”
No jo, je to nezvyk. A ted’ si vezmi, kdybychom měli jet k tomu moři. To
”
máš nejmı́ň osm hodin cesty.“
To teda, ale zase by to bylo moře,“ zasnila se Zdeňka.
”
Tak vı́š co? To moře si necháme na někdy jindy. Vždyt’ tohle přeci nemusı́
”
být náš poslednı́ společný výlet,“ navrhl jsem.
Uff, to jsem si oddechla. I když co já vı́m, třeba jo. Třeba už na dalšı́ takový
”
výlet nebude čas.“
Proč oddechla? No a na tebe si určitě čas udělám.“
”
Když počı́táš s dalšı́m společným výletem, tak to vypadá, že plánuješ, že
”
přežiju a z tohohle výletu se vrátı́m.“
Jo tak, no to byl původnı́ plán. Ale plány se můžou změnit.“
”
To můžou.“
”
Tak co, chceš se protáhnout, nebo pojedeme dál?“ zeptal jsem se po
”
návratu z oné mı́stnosti.
Protáhnutı́ bych moc ráda, na to se těšı́m celý týden,“ řekla rozpustile.
”
Počkej, ale já řı́kal protáhnout SE. Ne, že tě tady a ted’ protáhnu.“
”
Ach jo, tak já se protáhnu sama, když ty mi nechceš pomoct. Otevřel bys
”
134
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
mi prosı́m kufr?“
Klidně, ale proč?“
”
Mám tam pár věcı́ na protaženı́,“ rozesmála se.
”
Aha, to já mám tak nějakou věc na protaženı́,“ prohlásil jsem.
”
Udělal jsem krok k nı́, objal ji rukou kolem pasu a přitiskl si ji k sobě tak,
aby cı́tila mé vzrušenı́.
Tı́mhle bych se ráda nechala protáhnout,“ řekla pochvalně a ruku vmáčkla
”
mezi nás, aby mohla sevřı́t tvrdého průzkumnı́ka v dlani.
Na nic jsem nečekal a přisál se k nabı́zeným ústům. Chvı́li jsme setrvali v
těsném objetı́ a věnovali se jazykovému cvičenı́.
To jsem netušil, že tě motorka tak vzrušı́,“ poznamenal jsem.
”
No to vı́š, mı́t takový dělo mezi nohama, to se mi hned tak nepoštěstı́,“ zase
”
mě provokovala.
A neměla bys tam radši tělo?“
”
Myslı́š třeba tohle?“
”
A než jsem stihl jakkoli odpovědět, vyskočila na mě, objala mě rukama kolem
krku a nohama kolem pasu. Měl jsem co dělat, abychom neupadli. Naštěstı́
to nemělo dlouhého trvánı́. Sama nejspı́š uznala, že válet se tady po zemi by
nebylo to nejvhodnějšı́.
Jo, třeba,“ souhlasil jsem s nı́, když se znovu postavila na zem.
”
A co bude s tı́m protaženı́m?“
”
Musı́š chvı́li počkat. Měli bychom vyrazit dál, za dvacet minut bychom měli
”
být na mı́stě. Budeme to mı́t jen tak tak, ubytovat se a pak nás čeká večeře.“
Fajn, já to teda ještě chvı́li vydržı́m,“ svolila k pokračovánı́ v cestě.
”
Nakonec nám cesta zabrala asi půl hodiny, trochu jsem se na konci motal,
když jsem hledal náš hotel. Sice bylo všechno označené, ale nejspı́š jsem někde
přejel nějakou odbočku. Těžko jsem se soustředil na jı́zdu, když se Zdeňka
celou dobu snažila mi šátrat v rozkroku.
Už jsme tady, sesedat,“ zavelel jsem, když jsme zastavili před hotelem.
”
Tady?“ zeptala se nevěřı́cně.
”
Jo, tohle je ono,“ přisvědčil jsem. Copak? Nelı́bı́?“
”
”
Ale jo, lı́bı́. Jen jsem to nečekala.“
”
No co, měl jsem chut’ někam vypadnout a kompletně vypnout a lázně jsou
”
k tomu nejlepšı́.“
To asi jo.“
”
Navı́c, tady budou mı́t určitě docela dobré vı́no a to také nenı́ k zahozenı́.
”
Když budeš chtı́t, můžeme i někam na výlet. Nebo si dáme masáž. . . možnostı́
je dost. Záležı́ jen na nás, co budeme chtı́t dělat.“
7.10. DEŠŤOVÁ VÍLA X.
135
To máš pravdu. Tak se půjdem ubytovat?“
”
Jo, jen vezmu tašky a jdem.“
”
Otevřel jsem kufr a vyndal z něj svou tašku, když jsem chtěl vzı́t i tu
Zdenčinu, tak mi ji sama vzala z ruky. Nechal jsem to být, přece se s nı́ nebudu před hotelem přetahovat o lehkou tašku. Raději jsem jı́ podržel dveře
a společně jsme zamı́řili na recepci.
Vı́tám vás u nás a blahoželám vám,“ uvı́tala nás recepčnı́.
”
Dostali jsme klı́č od pokoje a čip od hotelového parkoviště. Ještě nás slečna
recepčnı́ upozornila, že večeře se podává do osmi. Měli jsme na to hodinu
a půl. Nechal jsem Zdeňku chvilku stát na recepci, abych došel přeparkovat
motorku, a pak už jsme společně vyrazili na pokoj.
Co myslela tou gratulacı́?“ ptala se Zdeňka.
”
Nejspı́š si myslela, že jsme novomanželé,“ odpověděl jsem.
”
A proč?“
”
Pravděpodobně proto, že máme novomanželské apartmá.“
”
Cože?“
”
Máme novomanželské apartmá,“ zopakoval jsem.
”
Já tě slyšela, jen to nechápu,“ řekla lehce zmatená.
”
A co na tom nechápeš? Prostě máme takové apartmá.“
”
To jako. . . ?“
”
Co?“
”
To si mě chceš vzı́t?“
”
A to je otázka, nebo nabı́dka?“ ujišt’oval jsem se a měl co dělat, abych udržel
”
kamennou tvář.
Téměř mi cukaly koutky, jak jsem se bavil jejı́mi rozpaky. To už za námi
zaklaply dveře našeho pokoje.
Jak otázka, nebo nabı́dka?“
”
Ptáš se mě, jestli nám v úmyslu tě požádal o ruku, nebo mi sama nabı́zı́š
”
manželstvı́?“
To jako myslı́š vážně?“
”
Já se jen chtěl ujistit, abych věděl, na čem jsem.“
”
A co kdyby to byla nabı́dka k sňatku?“ zkusila to.
”
V tom přı́padě bych se tě zeptal, proč neklečı́š a kde máš prstýnek?“
”
Už jsem to nevydržel a naplno se rozesmál.
Čemu se směješ?“
”
Já jen, že to máš za to, jak sis ze mě dělala srandu kvůli těm kalhotkám s
”
dı́rou.“
Tss, takhle si ze mě dělat srandu. Já ti dám. . . “
”
136
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Ty mi dáš? Tak se začni svlékat,“ vyzval jsem ji.
”
Nic nebude. A padej do sprchy, at’ se zchladı́š.“
”
Než jsem stačil cokoli řı́ct nebo udělat, zatlačila mě do koupelny a zavřela za
mnou dveře, aniž by vstoupila dovnitř.
Když jsem vyšel z koupelny ven zabalený do ručnı́ku, Zdeňka už čekala
za dveřmi s taškou v ruce.
To je dost,“ komentovala mé zdrženı́ ve sprše, to sis ho tam honil, že ti to
”
”
trvalo tak dlouho?“
Ne, tohle nechám na tobě, přeci s tı́m nebudu takhle plýtvat. Jen jsem si
”
vychutnával ten proud vody.“
No jo a pak, že to v koupelně ženským trvá dlouho,“ zahučela a zmizela za
”
dveřmi.
A nekoukat,“ ozval se ještě nekompromisnı́ rozkaz z koupelny. Jen jsem
”
pokrčil rameny a zamı́řil k posteli. Vzal jsem si svou tašku a začal se pomalu
oblékat. Šlo to docela těžko, obzvlášt’ kalhoty, při šuměnı́ sprchy z koupelny
jsem si představil, jak tam Zdeňka stojı́ nahá. Jak jı́ voda stéká po těle.
Sprcha utichla. V ten moment mi má fantazie poskytla pohled na Zdeňku,
jak bere do ruky mýdlo a nanášı́ pěnu na celé své tělo. Jak si ji předkloněná
roztı́rá po nohách, jak vystrkuje svou prdelku. Jak rukama kroužı́ po svých
ňadrech, bradavky jı́ při tom tvrdnou, až se tyčı́ jako rozhledny na vrcholcı́ch
kopců, jak u toho tiše vzdychá, když po nich prsty přejede. Určitě neodolá a
sáhne si mezi nohy. Projede prsty úžlabinku své nadrženky, několikrát pohladı́
poštěváček a zasune prsty dovnitř.
Rychle jsem zahnal tu svůdnou představu, nebo bych si to musel sám
udělat. A to jsem zrovna ted’ nechtěl. Znovu jsem krátce zaslechl sprchu a
pak bylo slyšet jen fén a šustěnı́ igelitky. Očekával jsem, že musı́ každou chvı́li
vyjı́t ven. Nervózně jsem kontroloval čas, abychom stihli tu večeři. Nakonec
se po dalšı́ čtvrt hodině otevřely dveře a z nich vyšla ona, tentokráte už ne
vı́la, ale bohyně. Nebyl jsem schopný ničeho, jen jsem seděl na kraji postele
a zı́ral. Kdyby v tuhle chvı́li chtěla cokoli, všechno bych jı́ slı́bil.
Tak jak se ti lı́bı́m?“ zeptala se.
”
Nebyl jsem schopný slova. Ona, aby mě trochu povzbudila, se otočila kolem dokola, ale já se stále nezmohl na nic, jen jsem tam seděl s otevřenou
pusou. Nemohl jsem se na tu nádheru vynadı́vat. Dlouhé červené šaty se zavazovánı́m za krkem. S rozparkem až do půli stehen, s hlubokým výstřihem odhalujı́cı́m jejı́ poklady a holými zády. Výsledný efekt ještě podtrhlo nenápadné
večernı́ lı́čenı́.
Půjdeme? Už mám docela hlad,“ oznámila, jako by se nic nedělo.
”
7.10. DEŠŤOVÁ VÍLA X.
137
Jo a ještě něco,“ dodala, myslel si tyhle kalhotky?“
”
”
Využila mého váhánı́, rozhrnula vysoký rozparek a koketně vystrčila ven
nožku. Ještě o kousek vykasala šaty a odhalila kalhotky s dı́rou, které jsem
jı́ před nějakou dobou poslal.
Tak co? Půjdeme, než nám zavřou kuchyň a my budeme hlady?“
”
To mě trochu probralo a já konečně zavřel pusu. Zvedl jsem se a vyrazil za
nı́. Cestou do restaurace se za nı́ otočil každý chlap, kterého jsme potkali.
Ostatně, nejenom chlapi se otáčeli.
Zdeňka se zastavila u prosklených dveřı́, v odrazu se prohlédla a zeptala se
mě nevinným hláskem:
Mám snad někde něco špinavého? Nebo mi snad někde kouká něco, co
”
nemá?“
Ale vůbec ne, jsi naprosto perfektnı́.“
”
Tak proč si mě všichni tolik prohlı́žı́?“
”
To bude tı́m, že jsi tak dokonalá a nádherná,“ zmohl jsem se konečně na
”
nějaký kompliment, vzal ji za ruku a polı́bil ji na tvář.
Došli jsme do restaurace, usadili se ke stolu a dostali večeři. Navı́c jsem
nám objednal lahvinku vı́na, aby nám bylo veseleji. Před večeřı́ jsem si se
Zdeňkou chtěl připı́t. Chvı́li váhavě koukala na skleničku, ale nakonec si ji
přece jen vzala. Po přı́pitku následovala vynikajı́cı́ večeře o dvou chodech a
zákuskem. Celou dobu byla Zdeňka trochu zaražená, jako by na něco myslela.
Jı́dlo v nás zmizelo celkem rychle, ani vı́no moc dlouho nevydrželo. Seděli
jsme mlčky a jen na sebe koukali. Přemýšleli jsme, co dál, jestli sedět, nebo
jı́t nahoru. Zdeňka stále vypadala, že má něco na srdci, ale nevı́, jak do toho.
Najednou se ze salónku odvedle ozvala hudba. Jen jsme se na sebe podı́vali
a bylo jasno. Zvedli jsme se od stolu a přesunuli se na parket. Dokud jsme
tančili přitisknutı́ tělo na tělo, tak to šlo, jakmile jsme se měli vrátit ke stolu,
nastal menšı́ problém, nebo spı́š tvrdšı́. Nakonec se mi povedlo se ke stolu
nějak dostat. Všem okolo to muselo být jasné.
Objednal jsem dalšı́ láhev vı́na.
Zdeňka se ke mně naklonila a pošeptala mi:
A nechceš si to vzı́t raději nahoru? Přece musı́me to novomanželské apartmá
”
pokřtı́t, jak se patřı́.“
Na důkaz toho, si položila mou ruku na nohu.
Nebo snad nechceš?“
”
To vı́š, že chci,“ ujistil jsem ji, ale to jsem měl raději objednat bublinky.“
”
”
To přeci nenı́ žádný problém, vždyt’ to ještě můžeš udělat,“ usmála se.
”
To je pravda, tak tu chvilku počkej, dojdu na recepci a zařı́dı́m to.“
”
138
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Neboj, nikam ti neuteču, to bych přeci svému novomanželovi neudělala,“
”
řekla se smı́chem.
Na recepci jsem objednal láhev bublinek, misku jahod a šlehačku a nechal
nám to donést na pokoj s tı́m, že tam za půl hodiny budeme, tak aby to bylo
už nachystané. Slečna recepčnı́ mi ráda vyhověla, že všechno zařı́dı́.
Vrátil jsem se za Zdeňkou. Zrovna hráli romantické pı́sničky, tak jsem ji
ještě vyzval k tanci. Hudba skončila a my vyrazili ruku v ruce i se zbytkem
vı́na na pokoj.
Po schodech nahoru to ještě šlo, ale u dveřı́ pokoje trochu zavrávorala.
Nevı́m, jestli ji zmohla ta cesta, tancovánı́ nebo to vı́no. Rychle jsem otevřel
dveře od pokoje, popadl Zdeňku do náručı́ a přenesl ji přes práh. Zamı́řil jsem
s nı́ rovnou k posteli, od nı́ž nás dělily ještě jedny zavřené dveře. Opatrně
jsem se sklonil, aby Zdeňka dosáhla na kliku a mohla otevřı́t. Udělal jsem
krok a přenesl ji přes práh.
Ospravedlňujem sa, už idem,“ omlouvala se sklopenýma očima pokojská,
”
která právě zapalovala poslednı́ svı́čky.
To je v pořádku, děkujeme,“ řekl jsem.
”
Jen přikývla a zmizela za dveřmi. Postavil jsem Zdeňku na zem vedle postele.
Odložila láhev, rozhlédla se po pokoji. Uviděla zapálené svı́čky, láhev bublinek a misku jahod, až se pohledem zastavila na velké posteli, kterou nynı́
zdobilo velké srdce vysypané z plátků růžı́. Dojetı́m se rozplakala a znovu se
mi vrhla kolem krku.
Kdo tohle má vydržet?“ vzlykala mi do ucha.
”
Ale no tak, vždyt’ o nic nejde,“ snažil jsem se ji uklidnit.
”
Jak to že ne?“ snažila se mi mezi vzlyky odporovat. Tohle pro mě nikdy
”
”
nikdo neudělal.“
Vždyt’ jsem ti řı́kal, že jsem jen potřeboval vypadnout a tebe jsem chtěl vzı́t
”
s sebou. A tohle byl poslednı́ volný pokoj tady,“ snažil jsem se to hrát do
autu.
Jo? Ale stejně, taková romantika. . . , to si ani nezasloužı́m. . . ,“ nepřestávala
”
hořekovat, nejdřı́v ta tvoje pracovnı́ akce, ty šaty, účes a všechno. . . “
”
Tobě se to snad nelı́bilo?“
”
Právě, že lı́bilo. A moc. . . , a já nemám, jak bych ti to oplatila.“
”
A ty myslı́š, že jsem to dělal, abych za to něco měl?“
”
Já nevı́m, chlapi obvykle nejsou takhle hodnı́ bezdůvodně, vždycky za to
”
něco chtěj, minimálně sex.“
A to jako, že tobě se to se mnou přı́čı́?“
”
To zas ne,“ sedla si s pláčem na postel, ale připadám si blbě.“
”
”
7.10. DEŠŤOVÁ VÍLA X.
139
A proč?“ ptal jsem se nechápavě.
”
Proč asi. Všechno platı́š a já si pak připadám jako. . . jako děvka.“
”
Proč? To nějak nechápu?“ řekl jsem a zůstal stát jako opařený, veškerá
”
nálada byla ta tam.
Proč asi. Ty pořád něco kupuješ, platı́š, někam mě zveš a já ti za to vı́c než
”
ochotně roztahuju nohy.“
Počkej, jak jsi na takovou blbost přišla? Nenı́ ti něco? A co to překvapenı́
”
minule u mě doma?“
Myslı́š, jak jsem přišla, uklidila, uvařila a tys mě u toho zneužil?“
”
Nevypadalas, že by se ti to nějak přı́čilo,“ řekl jsem naštvaně. Tak co je s
”
”
tebou?“
Já nevı́m, prostě mám takové divné myšlenky a navı́c to. . . “
”
Jaký to? To máš měsı́čky, že máš tak blbou náladu?“
”
Právě, že ne. Já nevı́m, jak to řı́ct. Ono to souvisı́ s tı́m překvapenı́m u tebe
”
doma.“
Počkej chvilku, nějak se začı́nám ztrácet.“
”
Vı́š, čeho jsem se bála, když jsem ti hrála služku?“ zeptala se se sklopenou
”
hlavou a uslzenýma očima.
Chvı́li jsem pátral v paměti a přehrával si, co se tehdy dělo.
Bála ses, že ti udělám dı́tě.“
”
Nic na to neřekla a jen přikývla.
Já to od té doby nedostala.“
”
Aha,“ hlesl jsem.
”
Jen jsme seděli a mlčeli, já si to zatı́m probı́ral v hlavě a přemýšlel, jak
zareagovat. Na rodinu jsem zatı́m pomyšlenı́ neměl. Zrovna se mi začalo
dařit, peněz jsem měl dost na to, abych si mohl vesele užı́vat a ted’ tohle.
Rozhodně se mi nechtělo se nějak vázat. Koupil jsem si motorku a měl plán
projet alespoň část Evropy. Mohl jsem se sebrat a kdykoli kamkoli odjet.
S rodinou by to už nešlo, minimálně pár let bych měl utrum. Všechno by
krachlo. Snažil jsem se nedat na sobě nic znát, rozhodně jsem nechtěl Zdeňku
zklamat, nebo jı́ nějak ublı́žit.
Nakonec jsem si to přeci jen nějak přebral.
Nezlob se, ale můžu se na něco zeptat?“
”
Klidně. Jen se proboha neptej, jestli je to tvoje.“
”
Neboj, na to jsem se zeptat nechtěl.“
”
To je dobře, takovou hovadinu bych ti neodpustila.“
”
Já myslel, že bereš pilulky. A kdys to měla dostat?“
”
To beru, ale nic nenı́ stoprocentnı́. No, minulý vı́kend.“
”
140
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
A je to jistý? Dělala sis test?“
”
Nedělala, na to jsem nějak nenašla odvahu.“
”
Objala mě kolem krku a rozplakala se.
To bude dobrý, zı́tra se zastavı́me v lékárně nebo drogérii a budeme mı́t
”
jasno.“
Tak dobře. Promiň, že ti kazı́m tenhle vı́kend. Chtěl sis oddechnout od
”
starostı́ a já ti je takhle přidělávám.“
To nevadı́. A neboj se, určitě to spolu zvládneme,“ snažil jsem se o alespoň
”
trochu smı́řlivý tón.
Dobře, budu ti věřit. A omlouvám se, že jsem ti takhle zkazila večer. Já ti
”
to zkusı́m vynahradit.“
Najednou se zvedla a postavila se přede mne. Sáhla dozadu za krk,
rozvázala si šaty a nechala je spadnout na zem. Stála přede mnou jen v těch
kalhotkách s dı́rou. Podala mi ruce a zvedla mě z postele. Sundala mi košili a
rozepla kalhoty. Poklekla a stáhla mi kalhoty i se spodkami. Osvobozený napruženec vyskočil jako čertı́k z krabičky. Zdeňka se na mě podı́vala, našpulila
ústa a dala mu pusinku na hlavičku. Pootevřela ústa a já ucı́til jejı́ horký
dech. Něžný dotek rtů těsně objı́majı́cı́ch tvrdolı́na byl neskutečně vzrušujı́cı́.
Kolı́k pomalu mizel v jejı́ch ústech. Statečně polykala, dokud tam nebyl celý.
Stejně pomalu jako v nı́ mizel se i objevoval. Vzdychal jsem rozkošı́ a měl
jsem co dělat, abych se ovládl. Ještě párkrát to zopakovala a já byl téměř na
vrcholu blaha.
Nepřesuneme se raději do postele?“ navrhla, když vypustila ocas ze své
”
pusinky.
Jen jsem se usmál, přikývl a pomohl jı́ se zvednout. Oba jsme se svalili na
postel mezi okvětnı́ plátky. Tentokráte jsem skončil dole já. Zdeňka se na
mě vyhoupla a já do nı́ pohodlně zaplul. Všechno bylo něžné a pomalé. A
nádherné. Krásně se na mě pohupovala, lı́bala mě a hladila. Tiskla ke mně
svá bujná ňadra a tiše vzdychala. Já jı́ oplácel doteky na všech mı́stech, kam
jsem dosáhl. Chvı́lemi jsem svı́ral jejı́ prdelku, občas ji hladil po zádech nebo
po tváři a pokud se trochu nadzvedla, do dlanı́ mi vklouzly jejı́ dva poklady.
Dokonalé souzněnı́ a souhra, jako bychom byli jeden pro druhého stvořeni.
Můžu?“ zeptal jsem mezi vzdechy, když to na mě přicházelo.
”
Ahh,“ zavzdychala, můžeš, stejně je to ted’ asi už jedno. . . ooohhh.“
”
”
Stačilo jen několik málo zásunů a oba jsme dosáhli vytouženého cı́le. Vykropil jsem jejı́ kapličku, až to z nı́ teklo a i Zdeňka přidala nějakou tu kapku.
Až pod námi byla slušná loužička.
Převalili jsme se na bok, Zdeňka se ještě otočila zády ke mně a stulila se
7.10. DEŠŤOVÁ VÍLA X.
mi v náručı́. Uspokojenı́ a přı́jemně unavenı́ jsme usnuli.
141
142
7.11
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Dešt’ová vı́la XI.
Ráno mě probudilo vzlykánı́. Zdeňka seděla na kraji postele zabalená v
ručnı́ku a s mokrými vlasy.
Dobré ráno,“ pozdravil jsem ji, když se mi konečně povedlo rozlepit oči.
”
Dobré ráno,“ odpověděla mi.
”
Co je? Děje se něco?“
”
Já. . . já vlastně ani nevı́m. . . “
”
Tak co se děje, ven s tı́m,“ zavelel jsem, jakmile jsem zjistil, že po dobrém
”
se nic nedozvı́m.
Tak se koukni vedle sebe. Nejspı́š tě to zase něco bude stát,“ řekla se slzami
”
v očı́ch.
Rozhlédl jsem se kolem sebe a pak zahlédl krvavý flek na posteli. Podı́val
jsem se na Zdeňku, na postel a pak zpátky na Zdeňku.
Stalo se ti něco?“ ptal jsem se nechápavě.
”
Neboj, nestalo,“ řekla smutně a pohladila mě po tváři, myslı́m, že už pro
”
”
ten test nemusı́me.“
A proč jsi smutná?“
”
Já ani nevı́m. Já už se s tı́m tak nějak smı́řila a ted’ je mi to lı́to. Navı́c ti
”
zase kazı́m plány. Ty mě vezmeš do láznı́ a já se ani koupat nemůžu.“
Vždyt’ to nevadı́, užı́t si to můžeme i tak. Masáže můžeš a ve výletech nám
”
to taky nebránı́. Počkej a ty bys chtěla mimčo?“ trochu jsem se podivoval.
Ne, že bych ho vyloženě chtěla, ale kdyby to přišlo, tak bych se vůbec
”
nebránila a byla bych št’astná.“
Jen jsem dál ležel a přemýšlel.
Tebe to nějak vzalo,“ poznamenala.
”
Ale to ne. . . “
”
Tak co?“
”
Já jen, že o tomhle jsme spolu vlastně nikdy nemluvili.“
”
To ne. Zatı́m jsme si jen užı́vali.“
”
Když nad tı́m tak přemýšlı́m, tak vlastně ten tvůj včerejšı́ postoj chápu,
”
myslı́m tı́m to, jak si připadáš.“
To jsem ráda.“
”
Jen nějak nevı́m, co s tı́m.“
”
Z toho si nic nedělej, já také ne.“
”
Jedině holt, že nebudu všechno platit já, ale zase z tebe nechci tahat penı́ze
”
za moje nápady.“
Já se s tı́m nějak srovnám. Asi bys měl jı́t taky do sprchy. Vypadáš trochu
”
7.11. DEŠŤOVÁ VÍLA XI.
143
jako vrah,“ rozesmála se konečně Zdeňka.
No dobře,“ souhlasil jsem, vstal z postele a zamı́řil pod sprchu.
”
Když budeš chtı́t pomoct, tak zavolej,“ ozvalo se ještě za mnou.
”
A s čı́m?“ zeptal jsem se, než jsem na sebe pustil vodu.
”
S čı́m budeš chtı́t,“ odpověděla a zezadu mě objaly jejı́ ruce a přitisklo se
”
ke mně horké tělo.
Takže ted’, když je postel poznamenána tvou krvı́, jsi svolná ke všemu?“
”
otočil jsem se k nı́.
Jak to myslı́š?“
”
No. . . novomanželské apartmá, krev na posteli. . . “
”
Stále na mě nechápavě koukala.
To skoro vypadá jako svatebnı́ noc s neposkvrněnou nevěstou,“ vysvětlil
”
jsem jı́, co se mi honı́ hlavou.
Když to bereš takhle. . . To bys mě měl zasvětit ještě třeba do sexu ve sprše,
”
když jsem taková neznalá a nevinná, tedy alespoň jsem do včera byla.“
Tomu se vůbec bránit nebudu,“ řekl jsem a začal ji pod proudem vody lı́bat.
”
Počkej, takhle to přece začı́nat nemá,“ odstrčila mě.
”
A jak ty to můžeš vědět?“
”
Já to nevı́m, ale přece se na mě nemůžeš takhle vrhnout, když jsem skoro
”
nic nepoznala.“
V tom přı́padě se omlouvám.“
”
Omluva se přijı́má. A jak to teda začı́ná, takové milovánı́ ve sprše?“
”
Chceš to popsat anebo ukázat?“
”
Raději ukázat, prosı́m.“
”
Fajn, tak se prosı́m otoč.“
”
Pomalu se otočila a já si do dlanı́ nanesl trochu mýdla. Něžnými krouživými
pohyby jsem ho roztı́ral po jejı́ch ramenou. Dopadajı́cı́ voda ho sice hned
odnášela, ale nám to vůbec nevadilo. Sklouzl jsem i na paže a záda. Věnoval
jsem se i té rozkošné prdelce. Cı́til jsem, jak mi taje pod rukama. Přitiskl
jsem se k nı́, abych se mohl věnovat i přednı́ straně. Znovu jsem začal nahoře,
na klı́čnı́ kosti a směřoval dolů k ňadrům. Bradavky už měla krásně vztyčené
a jakmile jsem se jich dotkl, zavzdychala. Pečlivě jsem ňadra umýval, i když
se to spı́š změnilo v erotickou masáž. Zdeňka se mi zadečkem tlačila do klı́na,
přičemž i můj dobyvatel se hlásil a tlačil se jı́ mezi půlky. Opřela se rukama o
stěnu a vystrčila sedinku ještě vı́c. Pohladil jsem ty dvě půlky a zkusmo prsty
zašátral mezi Zdeňčinými stehny. Uvı́tala mě tam vlhká a kluzká úžlabina.
Nelenil jsem a prsty vyměnil za naběhlı́ka. Jakmile ucı́tila, co se děje, sama
se na něj nabodla. Já jen cı́til, jak zajı́ždı́ do toho hnı́zdečka lásky. Zdeňka
144
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
zavrtěla boky a já v nı́ byl celý. Tiše zavzdychala. Jednou rukou se odlepila
od stěny a sáhla si do rozkroku. Usı́dlený uvnitř jsem začal přirážet. Zkoušel
jsem na ni ten samý trik, co ona včera v noci, pomalé, vláčné pohyby. Jelikož
jsem nynı́ kontroloval situaci já, mohl jsem si dovolit z nı́ téměř úplně vyjet.
Zůstal v nı́ uhnı́zděný jen malý kousı́ček. Snažila se přirazit, aby ho znovu
měla v sobě celého. Držel jsem ji za boky a na jakýkoli jejı́ pohyb jsem reagoval stejně. Přestala s marnou snahou a já se opět ujal iniciativy. Protahoval
jsem ji jen žaludem a ji to děsně dráždilo a vzrušovalo. Hlasitě u toho hekala a skučela slastı́. Když už byla kousek od vrcholu, ke kterému si vydatně
pomáhala rukou na knoflı́čku, změnil jsem tempo i hloubku. Rychle a tvrdě
jsem plenil jejı́ svatyňku. Nic jsem nedbal toho, že se sotva držela na nohou,
jak zažı́vala jeden orgasmus za druhým. Kundička se stahovala kolem tvrdolı́na, jako by ho přežvykovala. Ten báječný pocit se nedal dlouho vydržet
a já naposledy pronikl až na dno jeskyňky, abych vypustil svou dávku.
Voda trochu chladila naše rozpálená a nažhavená těla a odnášela veškeré
pozůstatky předchozı́ch hrátek. V odpadu mizela narůžovělá směs našich
št’áv.
Tak takhle vypadá milovánı́ ve sprše?“ zeptala se Zdeňka se št’astným, tro”
chu nablblým, úsměvem na tváři.
Jo, i takhle může vypadat,“ potvrdil jsem jı́, asi bychom se měli umýt a
”
”
vyrazit na snı́dani.“
To asi jo.“
”
Tak mě napadá, že je dobře, že jsem nám neobjednal snı́dani do postele.“
”
To teda, to bych se asi hanbou propadla.“
”
Dokončili jsme očistu, oblékli se a vyrazili na snı́dani.
Naplánovali jsme si dnešnı́ den. Pro začátek jsme se dohodli na procházce
po okolı́ a pak se uvidı́, co bude dál. Když jsme po snı́dani procházeli kolem
recepce, slečna recepčnı́ si nás zkoumavě prohlı́žela a na Zdeňku se dı́vala
takovým zvláštnı́m, chápavým pohledem. I Zdeňka si toho všimla.
Opustili jsme hotel a hned se ptala:
Všiml sis, jak na mě tak divně koukala?“
”
To nešlo přehlédnout.“
”
Mohl by ses prosı́m kouknout, jestli je všechno v pořádku?“
”
To vı́š, že jo. Ale myslı́m, že o to nešlo.“
”
Ale i tak, mohl bys, prosı́m?“
”
Nechal jsem ji udělat dva kroky před sebe a podı́val se jı́ na zadek.
Neboj, všechno je v pohodě,“
”
Tak, co za tı́m mohlo být?“
”
7.11. DEŠŤOVÁ VÍLA XI.
145
Zahlédl jsem tam opřený mop a zpoza rohu vykukoval vozı́k se špinavým
”
prádlem. K tomu tvůj št’astný úsměv. . . “
Aha,“ konstatovala, tak ted’ to chápu. Ještě, že mě tady nikdo nezná, to
”
”
by zas bylo keců.“
No jo, to máš pravdu,“ souhlasil jsem s nı́ a obtočil jı́ ruku kolem pasu, tak
”
”
pojd’ má ženuško.“
Ty si nedáš pokoj, no jak chceš. . . , tvoje volba. . . “
”
Ušli jsme pár set metrů. Zdeňka zahlédla drogerii a zamı́řila k nı́.
Počkej tady na mě, budu hned zpátky.“
”
Fajn, klidně,“ řekl jsem a rozhlédl se, počkám támhle na lavičce ve stı́nu.“
”
”
Usadil jsem se na lavičce a jen tak koukal do prázdna. Najednou jsem zahlédl
skupinku dı́vek. Stály pár metrů ode mne a dvě z nich o něčem zuřivě debatovaly. Jen jsem je přelétl očima. Jedna z nich mě však něčı́m upoutala.
Podı́val jsem se na ni tedy znovu. Stála ted’ ke mně zády a nijak zvláštnı́ mi
nepřišla. Už zezadu vypadala taková prostorově výraznějšı́. Jejı́ trochu většı́,
ale stále na pohled pevný a docela pěkný zadeček, těsně obepı́nala krátká
sukně. Najednou jı́ něco upadlo a odskočilo to trochu stranou. Otočila se bokem a předklonila se. Jen jsem nasucho polkl a v kalhotách se mi rozpoutala
úplná bouře. Takové balóny jsem snad viděl jen někde v pornu. Musela mı́t
snad šestky. A s tı́m, jak se při tom předklonu zhouply, jsem nepochyboval,
že byly přı́rodnı́. Ta, co se s nı́ dohodovala, na ni zavolala. Baculka se stále
v předklonu otočila. Vyhrnutá sukně odhalila dalšı́ tajemstvı́. Měla na sobě
tanga tak titěrná, že se jı́ šňůrka zařı́zla mezi pysky a já měl přı́ležitost si
ji pořádně prohlédnout. Postavila se a urovnala si sukni. Zkontroloval jsem
pohledem i tu druhou. Drobná štı́hlá dı́včina, botky na podpatku, aby byla
alespoň o trochu vyššı́, slušivé džı́nové krat’ásky a tı́lko. Jen pod tı́lkem nic
moc neměla, takové většı́ jedničky. Ale k nı́ náramně pasovaly. Dlouhé vlnité vlásky jı́ spadaly na ramena. Roztomilý pihatý nosı́k a zelená očička
s plamı́nky vnitřnı́ho ohně. Sakryš, ta musı́ být v posteli, pomyslel jsem
si, určitě bude pěkně mrštná a ohebná, jakou má asi kundičku. . . vypadá
tak mladě, aby na to vůbec měla věk. . . . Najednou můj pohled opětovala.
Okamžik jsme se dı́vali z očı́ do očı́. Bylo to, jako by četla moje myšlenky.
Pohodila smyslně hlavou a vlásky kolem nı́ zavı́řily. Baculka otočila hlavu,
aby zjistila, kam se jejı́ kamarádka dı́vá. Usmála se, přerušila očnı́ kontakt a
vrátila se zpět k debatě. Já pohledem znovu přejel po jejı́m těle. Představil
jsem si, jak asi pod tı́m všı́m vypadá.
Mı́t to, co máš ty, tak bych byla št’astná,“ zaslechl jsem od té štı́hlounké.
”
Myslı́š tohle?“ ozvala se baculka a rukama si podepřela ňadra. Nebo snad
”
”
146
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
tohle?“ prohlásila a pleskla se přes zadek. Ani jedno nenı́ žádná výhra, z
”
prsou bolı́ záda. A sehnat někde nějaké oblečenı́ je peklo. Co bych dala za
tvou postavu.“
No jo a co kluci? Když jdeme někam spolu, každý kouká jen na tebe. . . “
”
Jo a ty myslı́š, že je to přı́jemný, když mi všichni čumı́ jen do výstřihu?
”
Každý by mě chtěl jen do postele. A to všechno kvůli kozám.“
No jo, jenže mě si nikdo nikdy nevšimne. . . “
”
Jo? A co tamten na té lavičce?“
”
Ehm, ehm. . . “ ozvalo se za mnou zakašlánı́, na chvı́li tě pustı́m z do”
”
hledu a ty tady očumuješ mı́stnı́ holky.“
Co? Co?“ odpověděl jsem zmateně.
”
Jaký co? To se dělá novomanželce? Já si na chvilku odskočı́m a ty je tady
”
svlékáš očima,“ pokračovala ve svém spı́lánı́ Zdeňka.
Já. . . to ne. . . Já si jich skoro ani nevšiml,“ snažil jsem se z toho nějak vy”
kecat.
To je vidět. Ten tvůj tvrdý klacek se nedá přehlédnout,“ zvýšila hlas tak,
”
aby to holky zaslechly.
Ty se nahlas rozesmály.
Vidı́š, támhle ten má ted’ kvůli tobě problémy,“ prohlásila baculka.
”
Kvůli mně? Jen aby to nebylo kvůli tobě a tomu, jak ses tu předkláněla,
”
beztak jsi zase naostro,“ kontrovala jejı́ kamarádka, ale že si vzal pěknou
”
semetriku. Kdyby tak chtěl mě, měl by se mnohem lı́p. Já bych takové scény
netropila.“
Jo tak takhle to je,“ spustila zase Zdeňka, takže ty je ani svlékat nemusı́š,
”
”
ony se ti tady rovnou předvádı́. . . no to jsem to dopracovala. . . “
Ale já za to nemůžu. . . ,“ snažil jsem se protestovat.
”
To řı́kajı́ vždycky všichni. A co vůbec máš co očumovat cizı́ holky, když jsi
”
tady se mnou.“
Promiň, to byl reflex. . . , jen jsem koukal, co majı́ na sobě, a řı́kal si, jestli
”
by ti ty krat’ásky taky tak slušely.“
Já ti dám reflex. . . , jdeme. A tyhle mrňavý rozhodně. . . “ zavelela a táhla
”
mě pryč.
Já. . . já. . . “
”
No, co ty?“ řekla a v tu chvı́li ji přemohl zadržovaný smı́ch.
”
Ty potvoro. . . takhle mě podusit. . . no co, asi jsem si to zasloužil,“ odpověděl
”
jsem smı́řeně a také se rozesmál.
To máš za tu novomanželku a vtı́pky s panenskou nevěstou. . . “
”
Zaslechl jsem za námi zašustěnı́. Otočil jsem hlavu a uviděl, jak ta malá stojı́
7.11. DEŠŤOVÁ VÍLA XI.
147
ukrytá za stromem, pozoruje nás a poslouchá. Jen se usmála, když zaznamenala, že jsem si jı́ všiml. Vystoupila zpoza stromu, rozepla si knoflı́ček i zip
na šortkách a opatrně rozhalila oba konce, skoro jako by se chtěla svléknout.
Jen jsem pokýval hlavou a nenápadně ukázal na hotel.
. . . ty šortky,“ zaslechl jsem Zdeňku.
”
Nevěděl jsem, co odpovědět, tak jsem mlčel.
Posloucháš mě?“
”
Jo, promiň, jen jsem se zamyslel. Co si řı́kala?“
”
Jo zamyslel, zase myslı́š na sex, vid’. Jen jsem řı́kal, že tě to očumovánı́ bude
”
něco stát.“
A co?“
”
Co by, koupı́š mi ty šortky.“
”
Rozkaz. Jen nevı́m kde.“
”
To taky netušı́m. Ale to nenı́ můj problém.“
”
No jo, tak já se jı́ asi dojdu zeptat, kde je koupila.“
”
Tak to ani náhodou. Já tě za nı́ pustı́m a bůhvı́, jak to dopadne. . . “
”
Courali jsme dál po okolı́ a prohlı́želi si mı́stnı́ krásy, já si přitom dával
velký pozor, abych pohledem nezůstal viset na nějaké mı́stnı́ krásce.
Hele, támhle je nějaký obchod s oblečenı́m,“ ukázal jsem přes ulici.
”
No vidı́š, třeba je tam budou mı́t.“
”
Tak se tam půjdeme podı́vat?“ navrhl jsem.
”
Jdeme. Ale ty si sedneš nebo stoupneš někam do kouta, zatı́mco já si budu
”
vybı́rat. Když si tam něco vyberu, nebudeš se koukat, co si zkoušı́m, jen to
na konci zaplatı́š.“
Rozkaz,“ přijal jsem jejı́ podmı́nky bez protestů.
”
Věděl jsem, že rozhodně nebude až tak moc utrácet.
Vešli jsme dovnitř a Zdeňka se hned začala rozhlı́žet. Pobı́hala od stojanu
ke stojanu a házela si věci do košı́ku. Raději jsem se otočil k výloze a koukal
ven. Ještě jsem zaregistroval, jak Zdeňka zamı́řila ke kabince. Venku se prošel
někdo se zmrzlinou a já na ni dostal chut’. Vyšel jsem ven a rozhlédl se, jestli
někde neuvidı́m cukrárnu, nebo alespoň stánek se zmrzkou. O pár metrů dál
jsem zahlédl zahrádku se slunečnı́ky. No vida, až si Zdeňka vybere, tak tam
skočı́me na něco dobrého. Vrátil jsem se zpět do obchodu, to už Zdeňka byla
z kabinky venku a postávala u bot. Jen jsem na ni kývl, že jsem pořád tady
a ona mi odpověděla tı́m, že na mě zahrozila prstem. Pokrčil jsem rameny a
dál se rozhlı́žel po krámu.
Zdeňka konečně zamı́řila ke kase. Už jsem chtěl jı́t za nı́, když nesouhlasně
zavrtěla hlavou. Zůstal jsem stát a čekal, až to prodavačka všechno nastrká
148
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
do tašky a namarkuje. Pak teprve mi dovolila přijı́t blı́ž. Podı́val jsem se na
pokladnu, vyndal platebnı́ kartu a zaplatil účet.
Myslı́m, že mám na dlouho předplaceno,“ zkonstatoval jsem, jakmile jsme
”
vyšli na ulici.
No jo, tak promiň, já ti to dám. . . “
”
To si piš, že mi dáš. . . “
”
Ale já ted’. . . “ zkoušela protestovat.
”
Ted’ jsem si vychutnával já ji.
Jaký já ted’? Jdeme na zmrzku, musı́m se z toho nějak vzpamatovat,“ řekl
”
jsem a už to nevydržel a rozesmál se.
A z čeho? Z toho nákupu, nebo z toho, co jsi před tı́m viděl,“ vrátila mi to
”
špičkovánı́.
Nooo. . . to si budu muset ještě rozmyslet. . . “
”
Usadili jsme se u stolku na kraji a objednali si, já si dal zmrzlinový pohár
s karamelem a irskou whiskey, Zdeňka pak pohár s vaječňákem a ledovou
kávu.
Počkáš tu chvı́li? Musı́m si odskočit,“ řekla Zdeňka.
”
V pohodě,“ řekl jsem a stočil jsem pohled na tašky, tohle ti pohlı́dám.“
”
”
Jo, to známe,“ otočila se a pro jistotu si vzala tašky s sebou.
”
Čı́šnı́k přinesl objednané dobroty a postavil je na stolek. Poděkoval jsem
a čekal, až se Zdeňka vrátı́.
Ahoj,“ ozval se vedle mě tichý hlásek.
”
Trochu jsem se lekl. Podı́val jsem se, kdo to je a odpověděl na pozdrav. Byla
to ta drobounká slečna.
Ahoj.“
”
To je tvoje manželka?“ zeptala se narovinu.
”
Nenı́,“ odpověděl jsem.
”
To jsem ráda, tak to ti můžu něco dát,“ zaradovala se.
”
Položila na stolek kousek papı́ru, usmála se a otočila se k odchodu. Sáhl jsem
pro něj, byla to vizitka s telefonnı́m čı́slem a emailovou adresou.
Dı́ky,“ řekl jsem.
”
Nenı́ zač a koukej se ozvat.“
”
Ještě mi na rozloučenou poslala vzdušný polibek, než zmizela za rohem. Ještě
chvı́li jsem si prohlı́žel vizitku a nakonec ji uschoval do kapsy.
V tom se na zahrádce objevila Zdeňka. Mně spadla brada. Jen jsem tam
seděl a zı́ral na ni s otevřenou pusou. Na záchodě se převlékla do právě nakoupených věcı́. Botičky na vysokém podpatku se šněrovánı́m do půli lýtek,
sukně do půli stehen a všechno korunoval korzet, který zvýraznil jejı́ ňadra.
7.11. DEŠŤOVÁ VÍLA XI.
149
Stihla se i znovu nalı́čit. Rudá rtěnka a výrazné stı́ny. Ladným krokem přišla
ke stolku a usadila se. Pustila se do poháru. Vzala z něj trubičku, nabrala
na ni šlehačku a zamı́řila s nı́ k ústům. Opatrně ji stiskla mezi rty, vypadalo
to, jako by kouřila péro.
Ty nebudeš?“ zeptala se nevinně.
”
Budu,“ odpověděl jsem a automaticky si nabral.
”
Ani jsem nevnı́mal chut’, jen jsem si Zdeňku neustále prohlı́žel.
Copak? Něco se ti nezdá?“
”
To ne, jsi nádherná, moc ti to slušı́. . . “
”
To jsem ráda. Aspoň ted’ nebudeš koukat po jiných.“
”
Jen. . . “
”
Co jen?“
”
Něco tomu chybı́. . . “
”
Jak to myslı́š?“
”
No. . . ještě by to něco chtělo “
”
A co?“
”
Taková maličkost.“
”
A jaká?“
”
No dobře, k úplné dokonalosti by to dovedly nové nehty. Dlouhé gelové
”
nehty, tmavě modré s rudým vzorem. . . “
Podı́vala se na své ruce. Prohlı́žela si je a chvı́li přemýšlela.
Asi máš pravdu. Jen tady nikde nevidı́m nehtové studio. Tak se budeš muset
”
spokojit s tı́m, jaké to je ted’.“
Sáhl jsem do kapsy a vyndal telefon. Připojil jsem se na wi-fi a začal hledat.
Takže o dvě ulice dál je jedno, dalšı́ je pak o něco dál na druhou stranu
”
a ještě jedno máme kousek od hotelu. A jak tak koukám, ceny jsou všude
stejné.“
Fajn, tak mi řekni, kde je to nejbližšı́, já si tam zajdu.“
”
Hned?“ podivil jsem se.
”
Hned ne, až to dojı́m. Mohl bys mi půjčit telefon? Ještě bych si ráda něco
”
našla.“
Klidně,“ souhlasil jsem a podal jı́ telefon.
”
Zabořil jsem se do poháru a Zdeňka mě po chvı́li napodobila.
Zaplatil jsem a vydali jsme se společně k nehtovému studiu.
Klidně jdi zpátky do hotelu, ono to bude chvı́li trvat.“
”
Tak fajn, uvidı́me se tam. Až dorazı́š, tak pı́sni zprávu, nebo mě jen prozvoň
”
a sejdeme se na pokoji.“
To by šlo, počı́tej s tı́m spı́š tak za dvě hod’ky, ještě jsem si chtěla něco
”
150
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
zařı́dit.“
Dobře, tak v tom přı́padě si skočı́m zaplavat.“
”
Jen běž, aspoň trochu vypneš.“
”
Rozloučili jsme se, já zamı́řil zpátky k hotelu a Zdeňka vešla dovnitř.
Už jsem se viděl v bazénu. Od pondělı́ jsem se těšil, jak si tam se Zdeňkou
budeme užı́vat, a ted’ s tı́m byl konec, bohužel. Hotel jsem měl na dohled.
Chtěl jsem přidat do kroku, když mi do cesty vstoupila ta maličká.
Kam tak rychle?“ spustila.
”
Do hotelu a do bazénu,“ odpověděl jsem popravdě.
”
A sám?“ vyzvı́dala.
”
Sám, bohužel.“
”
A kdes nechal tu svou fúrii alias novomanželku“ ?“
”
”
Ten pohrdlivý tón, když vyslovila slovo novomanželka, se nedal přeslechnout.
Chtěla si beze mě něco vyřı́dit. A nejsme manželé, jen si spolu užı́váme.“
”
Když to uslyšela, tak se usmála a vzápětı́ pokračovala:
Jo tak užı́váte? To jsou teda věci. A nechtěl by sis užı́vat i s někým jiným?“
”
To by záleželo na tom s kým.“
”
Hmmm, tak se měj,“ rozloučila se se mnou, otočila se a stejně tak rychle
”
jako se objevila, zase zmizela.
Ach jo, to jsou zase věci, pomyslel jsem si, a to jsem měl vždycky problém
nějakou holku sbalit a ted’ tohle.
Prošel jsem recepcı́, došel si na pokoj pro plavky a ručnı́k a zamı́řil do
bazénu. Měl jsem štěstı́ a měl bazén sám pro sebe. Bez dalšı́ho přemýšlenı́
jsem skočil do vody. Chvı́li jsem dováděl jako malé dı́tě. Různě jsem se tam
převaloval, potápěl a cákal, prostě takový vodnı́ živel. Když jsem se dost
vyblbnul, potopil jsem se, odrazil od stěny a dal se do plavánı́. Úplně jsem
cı́til, jak ze mne všechno spadlo, jako by voda odplavila všechny starosti.
Přesně to jsem potřeboval. Plavánı́m jsem byl přı́jemně unavený. Vylezl jsem
z vody a pro jistotu zkontroloval telefon, jestli se náhodou neozvala Zdeňka,
protože jsem neměl žádnou představu, jak už je to dlouho. Žádná zpráva
ani nepřijatý hovor. Odložil jsem telefon zpátky na ručnı́k. Plavánı́ jsem měl
zatı́m dost a válet se na lehátku se mi nechtělo. Naštěstı́ součástı́ bazénu byla
i vı́řivka a parnı́ sauna. Vı́řivka vyhrála. Vklouzl jsem do bublinek. Zavřel
jsem oči a vychutnával si teplou vodu a bublinkovou masáž.
Tak, ted’ do páry, pak zase plavánı́, i když sex by byl lepšı́. . . ,“ plánoval
”
jsem si dalšı́ relaxaci nahlas, nikdo tu nebyl a můj hlas stejně zanikl v šuměnı́
bublajı́cı́ vody, nebylo proč se kontrolovat.
Po chvilce jsem vylezl z vı́řivky a vydal se k parnı́ komoře. Sundal jsem plavky
7.11. DEŠŤOVÁ VÍLA XI.
151
a jen s ručnı́kem vstoupil dovnitř. Moc jsem se nerozhlı́žel, stejně přes páru
nebylo nic vidět, a lehl jsem si na nejbližšı́ lavici.
Hmmm, tak to nenı́ špatný,“ ozvalo se vedle mě.
”
Lekl jsem se, otevřel jsem oči, posadil se a ručnı́kem si zakryl rozkrok.
Ale? Snad by ses nestyděl. . . “
”
Co ty tady?“ zeptal jsem se.
”
Já? Nic, jen tady relaxuju. . . “
”
A jak si se sem dostala?“
”
Normálně, jako každý. Stačilo se nahlásit na recepci, zaplatit vstup a vejı́t.“
”
Aha.“
”
A co ty?“
”
Já jsem tady ubytovaný.“
”
S tou. . . ?“
”
Jo, s nı́. Proč se ptáš?“
”
Já jen, když jsem tě viděla v tom parku, jak si mě prohlı́žı́š. . . “
”
Jak se vůbec jmenuješ?“
”
Pavlı́na a ty?“
”
Mı́sto odpovědi jsem se rozesmál.
Čemu se směješ? Ty se směješ mému jménu? A jak se vůbec jmenuješ ty?“
”
Promiň, já se nesměju tobě ani tvému jménu, ale té shodě. Já jsem totiž
”
Pavel.“
Tak to jo,“ odpověděla a rozesmála se nádherným zvonivým smı́chem, ted’
”
”
už je mi to jasné.“
Ale vı́š co je pěkně nefér.“
”
To nevı́m.“
”
Tys mě viděla nahého a sama máš na sobě plavky.“
”
Snad bys mě nechtěl vidět nahou?“
”
Jak tě tohle mohlo napadnout? Já jen řekl, že je to nefér.“
”
No a? Život nenı́ fér. . . “
”
To je pravda,“ souhlasil jsem.
”
Otočila se ke mně zády a sáhla na šňůrku hornı́ho dı́lu plavek. Pomalým
pohybem ji rozvázala. Plavky zůstaly viset jen za proužek látky na krku.
Natočila hlavu a přes rameno se na mě podı́vala. Jakmile si byla jistá, že se
na ni dı́vám, pokračovala dál. Přetáhla hornı́ dı́l přes hlavu a odložila ho na
lavici. V tom jsem zaslechl zazvoněnı́ telefonu na lehátku u bazénu.
To vypadá, že budu muset jı́t. . . ,“ posteskl jsem si.
”
Opravdu? To je škoda. . . “
”
Na důkaz svých slov se předklonila a začala stahovat i spodnı́ dı́l. Vystrčila
152
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
na mě svou prdelku a já měl sto chutı́ ji pohladit, ale ovládl jsem se. Kalhotky
byly už v polovině zadečku, venku se ozvaly kroky a najednou se otevřely
dveře.
Nerušı́m?“ ozval se mužský hlas ve dveřı́ch.
”
Naštěstı́ jsme byli v zadnı́ části sauny a ode dveřı́ na nás nebylo pořádně vidět.
Pája se rychle narovnala a natáhla si plavky. Rychlým pohybem hmátla pro
podprsenku a navlékla se do nı́.
Ne, pojd’te dál, my už stejně odcházı́me,“ odpověděl jsem.
”
Prosmýkli jsme se kolem něj a opustili jsme páru. Za dveřmi jsme se oba
rozesmáli.
To bylo o fous. . . ,“ řekla Pavla.
”
To bylo, také mohl ještě chvı́li počkat. . . Takhle jsem z toho nic neměl. . . ,“
”
posteskl jsem si.
Smůla. . . “
”
Pája si polı́bila prst, otiskla ho na mé rty a zmizela v šatně, aniž by cokoli
řekla. Vzal jsem telefon i plavky a zamı́řil také do šatny a pak nahoru do
pokoje.
7.12. DEŠŤOVÁ VÍLA XII.
7.12
153
Dešt’ová vı́la XII.
Okamžik jsem stál přede dveřmi pokoje, než jsem se odvážil vstoupit dovnitř.
Částečně proto, aby na mě nebyly vidět následky toho, co se dělo dole, a
částečně i proto, že jsem nevěděl, co mě čeká. S tı́m, co mi předvedla v
cukrárně, to mohlo být cokoli.
Zaklepal jsem na dveře pokoje.
Kdo je?“ ozvalo se zevnitř.
”
To jsem já. . . “
”
Moment,“ řekla a vzápětı́ dodala, už můžeš.“
”
”
Nadechl jsem se, abych si dodal odvahu, otevřel jsem dveře a vstoupil.
No jen pojd’ dál. . . “
”
Zavřel jsem dveře, do koupelny hodil plavky s ručnı́kem a zamı́řil do ložnice.
Sotva jsem vešel, zůstal jsem stát jako oprařený. Netušil jsem, jak to za
tak krátkou dobu stihla, ale vypadala úchvatně. Na sobě měla totéž, co v
cukrárně. Jen se k tomu přidal nový účes, jiné lı́čenı́ a dlouhé nehty. Ohnivě
rudé prstýnky vlasů s metalickými odlesky, dlouhé nehty s černým lakem a
červeným ornamentem, rudá rtěnka a výrazné, ale velmi svůdné lı́čenı́. V tu
chvı́li už jsme tam stáli tři. A ona si toho všimla.
Koukám, že se ti to lı́bı́, vid’.“
”
Nebyl jsem schopný slova a jen jsem přikývl.
Ale nějak si zapomněl mluvit.“
”
Chvı́li mi to trvalo, ale přeci jen jsem byl nakonec schopen odpovědět.
Lı́bı́. Jsi nádherná. A mluvit jsem nezapomněl.“
”
To je dobře. V tom přı́padě už nebudeš koukat po cizı́ch holkách.“
”
Nebudu, nemám důvod. . . “
”
No proto. . . ted’ pojd’ blı́ž,“ zavelela.
”
Popošel jsem blı́ž k nı́ a sevřel ji v náručı́. Musela cı́tit, jak ji mé trčı́cı́ péro
št’ouchá do podbřišku. Přesunul jsem ruce na jejı́ zadek a pevně ho stiskl.
Hladově jsem se přisál na jejı́ ústa. Nemohla ani dýchat, jak se naše jazýčky
propletly ve vzájemném vášnivém souboji.
Odtrhl jsem se od jejich rtů. Zdeňka zrychleně dýchala. Nelenil jsem a
okamžitě začal rozepı́nat jejı́ krat’ásky. Vzrušenı́m a touhou se mi třásly prsty.
Ani ona nelenila a začala svlékat mě. Šlo jı́ to snáz. Už mě téměř celého
svlékla, zatı́mco já stále zápasil s jejı́m knoflı́kem. Jemně odsunula mé ruce a
ujala se toho sama. Já skopl z nohou své šortky a přetáhl si triko přes hlavu.
Zdeňka už měla šortky dole a chystala se na korzet. Chytil jsem ji za zápěstı́
a povalil ji na postel. Vmáčkl jsem se mezi jejı́ stehna, obě jejı́ ruce jsem držel
154
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
levou rukou nad jejı́ hlavou a pravou jsem jı́ rejdil přes kalhotky v klı́ně. Jejı́
vzdechy jsem utlumil svými rty.
Tak už dělej, vraž ho do mě,“ vykřikla, jakmile k tomu měla přı́ležitost.
”
Já myslel. . . “
”
Tak nemysli a dělej!“
”
Na to se nedalo nic řı́ct. Odsunul jsem kalhotky stranou a vecpal se do toho
hnı́zdečka. Okamžitě jsem pronikl až na samé dno. Celou svou délkou jsem ji
pravidelnými tahy mrdal. Náramně si to užı́vala, což dávala najevo hlasitým
vzdychánı́m.
Ještě. . . aaahhh. . . , to je nááá. . . ahhh. . . dhera. . . ,“ pochvalovala si to.
”
Povzbuzen jejı́mi slovy i vzdychánı́m jsem se ještě vı́c snažil. Aniž bych chtěl,
v mysli mi vytanula téměř nahá Pája, jak přede mnou stála v páře. Stačil
jen okamžik a ze Zdeňky, kterou jsem právě prznil, se stala Pavlı́na. Ocas mi
ještě vı́c ztvrdnul.
Jooo. . . ooohhhh. . . “ vyhekla Zdeňka.
”
Potřásl jsem hlavou a snažil se vrátit zpátky do reality, ale mı́sto toho se ve
stále většı́ch detailech objevovala Pája. Jediné, na co jsem se ještě zvládal
soustředit, bylo, abych náhodou nevykřikl špatné jméno. V tuhle chvı́li bych
mohl skončit hodně špatně.
Na co. . . myslı́š?“ zeptala se Zdeňka a vrátila mě tak do reality.
”
Na. . . tebe. . . samozřejmě,“ zalhal jsem.
”
Moc to. . . na to nevypadá. . . “
”
Přetočil jsem ji na břicho a přiměl ji pokleknout. Chytil jsem ji za boky a
vnikl do nı́ zezadu. Tvrdě jsem ji nabodával na své kopı́, jako by to bylo
naposledy. Ochotně mi vycházela vstřı́c. Pohazovala hlavou a vypadalo to,
jako by jı́ kolem hlavy tančily plameny. Připadal jsem si jako hasič, který
svou hadicı́ musı́ uhasit ten oheň vášně. Zavřel jsem oči. Znovu se objevila
Pája. Chtěl jsem jı́ ukázat, jak se to dělá, tak jsem vynesl všechny své trumfy.
Vytasil jsem veškeré své uměnı́, střı́dánı́ rytmu i hloubky průniků a snažil se
podle jejı́ho vzdychánı́ najı́t to nejvhodnějšı́.
Třásla se jako rosol a hekala čı́m dál hlasitěji. I já už se přestával ovládat.
Zrychlil jsem tempo ještě vı́c.
Aaahhh. . . ,“ vydechl jsem a vypustil svou dávku.
”
Jooo. . . ooohhh. . . ,“ zavzdychala Zdeňka a naposledy přirazila proti mně.
”
Oba jsme se unaveně zřı́tili na postel.
Ty vole, to byla jı́zda,“ jadrně zkonstatovala, když popadla dech.
”
Kdybych byl vůl, tak sis tak neužila,“ odpověděl jsem jı́, navı́c bys pak
”
”
musela být kráva.“
7.12. DEŠŤOVÁ VÍLA XII.
155
No jo, tak promiň,“ omlouvala se, ale takhle jsem si to prostě ještě neužila.“
”
”
To mě těšı́.“
”
Takže je to pravda a já se tomu vyhýbala.“
”
Co je pravda? Čemu ses vyhýbala?“
”
No to, že při měsı́čkách je to mnohem intenzivnějšı́.“
”
Aha. A já si myslel, že jsem byl tak dobrý,“ řekl jsem trochu zklamaně.
”
To jsi byl,“ uklidňovala mě a pohladila mě po tváři.
”
Usmál jsem se na ni.
Ještě chvı́li jsme odpočı́vali a nabı́rali sı́lu, když v tom mi hlasitě zakručelo
v břiše. Oba jsme se rozesmáli.
Tak co oběd?“ zeptal jsem se.
”
Zdeňka se nadechla, aby mi odpověděla. A i jejı́ žaludek se také ozval.
Chtěla jsem řı́ct, že nemám hlad, ale to už mi ted’ asi věřit nebudeš.“
”
To teda ne.“
”
V tom přı́padě se jdu zkulturnit a převléknout.“
”
Fajn, já se dám také do pořádku.“
”
Za deset minut už jsme oba scházeli ze schodů a mı́řili do jı́delny. U
recepce nás mı́jel nějaký chlápek. Jen se usmál, pokýval hlavou a ukázal
vztyčený palec.
Kdo to byl?“ ptala se Zdeňka, A co to mělo znamenat?“
”
”
Já nevı́m,“ odpověděl jsem.
”
Tak proč na tebe ukazoval vztyčený palec?“
”
To netušı́m.“
”
Nekecej,“ vyzvı́dala dál.
”
To už jsme však vešli do jı́delny a sedali si k našemu stolu. Objednali jsme
si jı́dlo.
No tak, co to teda bylo?“
”
Ale nic. To jen. . . “
”
No?“ podezřı́vavě se na mě podı́vala.
”
Jak jsem si byl zaplavat, tak jsem šel potom do páry.“
”
A?“
”
Objevila se tam jedna holka.“
”
Jaká holka?“
”
Ta malá z toho parku.“
”
To jako, že vy dva. . . “
”
Ne!“ snažil jsem se zarazit jejı́ žárlivý výstup. To vůbec ne.“
”
”
Nikdy mi nepřišlo, že by byla žárlivá, navı́c, když o nic nešlo.
Tak co teda.“
”
156
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Nic. Jen se tam přede mnou nakrucovala nahá.“
”
Jak nahá?“
”
Normálně. Prostě nahá, bez plavek, vždyt’ to byla sauna, tam se plavky ne”
nosı́.“
Aha.“
”
Pak vešel tenhle chlápek a já vypadl ven. Navı́c v tu chvı́li si mě prozváněla
”
ty.“
Jo, takže když sis myslel, že já nemůžu, tak sis hned našel náhradu? A co
”
kdyby tam ten chlápek nevešel a já se neozvala?“
Co by? Nic by se nestalo. Co si o mě vůbec myslı́š? Že jen proto, že ti to
”
přišlo a nebude sex, tak bych si našel jinou?“ zvedl jsem hlas. Podı́vej, na
”
žárlivé scény rozhodně nemám náladu. Přijel jsem si sem odpočinout a nabrat sı́ly.“
To už se na nás začali otáčet lidé od okolnı́ch stolů.
To né, promiň. Mám nějakou divnou náladu. Omlouvám se, já to tak ne”
myslela. Jen se mi prostě nelı́bı́, když se před tebou nějaká nakrucuje.“
To chápu, mně by se to také nelı́bilo, kdyby se před tebou někdo předváděl.“
”
To jsem ráda.“
”
Ber to takhle. Ženský jsou jako auta. Jedno auto mám doma, ale to nezna”
mená, že se po ostatnı́ch nekoukám.“
No jo, ale někdo má i dvě auta.“
”
To jo, ale někdo má i milenku nebo milence.“
”
Pravda. A co když tě v autě někdo sveze?“
”
Tı́m, že se svezu v něčem jiném, neznamená, že je to nevěra vůči mému
”
autu.“
Jo, ale když si zajezdı́š v jiné kundičce, tak už to nevěra vůči mně bude.“
”
Ach jo. Dobře, vı́m, že to nebyl nejlepšı́ přı́měr, tak už do toho nešt’ourej.“
”
No dobře,“ souhlasila nakonec.
”
To už před nás obsluha pokládala talı́ře s jı́dlem a sklenky s pitı́m.
Zbytek dne už uběhl v poklidu. Odpoledne jsme si užili masáže a nějaké
relaxačnı́ procedury. Docela jsem si u toho odpočinul a vyčistil hlavu od
starostı́. Pavlı́na, bohužel pro Zdeňku a bohudı́k pro mě, v nı́ zůstala.
Večer jsme vyrazili do vı́ru mı́stnı́ch radovánek. Zdeňka, pro potěchu mého
oka, si na sebe vzala něco z těch nových věcı́. Vypadala sexy, ale ne vyzývavě
nebo vulgárně. Povedlo se jı́ to vkusně skloubit dohromady. Na recepci jsme
si vzali mapku města a nejbližšı́ho okolı́ a vydali se na průzkumnou cestu po
vinných sklı́pcı́ch. Chtěli jsme toho ochutnat co nejvı́c a tak, když už jsme
byli ve třetı́m sklı́pku, měli jsme toho už docela dost. A to i přesto, že jsme
7.12. DEŠŤOVÁ VÍLA XII.
157
to prokládali vodou i jı́dlem.
Zdeňka se zvedla a vratkým krokem zamı́řila na toaletu. Já zůstal sedět
u stolu a upı́jel ze své sklenky. Z kapsy jsem s jistou námahou vylovil telefon,
zajı́malo mě, kolik je hodin. S vyndávaným telefonem mi z kapsy vypadl
papı́rek. Zvedl jsem ho a zvědavě si ho prohlı́žel. Ve svém stavu jsem nějak
nechápal, co to má být. Pak mi došlo, že je to email a čı́slo Pavlı́ny. Zahlédl
jsem vracejı́cı́ se Zdeňku. Schoval jsem papı́rek do kapsy. Jediné, co jsem
stihl, bylo, že jsem si telefonnı́ čı́slo a mejlovou adresu uložil do telefonu.
Zaplatil jsem a vyšli jsme ven ze sklı́pku. Změna teploty byla hrozná, z
přı́jemně chladného sklı́pku jsme se vyškrábali na stále ještě rozpálenou ulici.
Bylo to jako rána pěstı́. . .
158
7.13
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Dešt’ová vı́la XIII.
Ráno jsem se kupodivu probudil s jasnou hlavou. Jen jsem netušil, co se dělo
v noci. Ani jsem si nepamatoval, jak jsme se dostali na pokoj. Opatrně jsem
se zvedl do sedu a rozhlı́žel se po pokoji. Já i Zdeňka jsme byli napůl nazı́. Zasychajı́cı́ semeno smı́sené s trochou krve na Zdeňčině buchtičce nezanechalo
žádný prostor k pochybnostem. I můj dobyvatel byl obdobně poznamenaný.
Vstal jsem a zamı́řil do koupelny. Svlékl jsem se a zalezl pod sprchu. Kapky
dopadajı́cı́ vody odplavovaly pozůstatky nočnı́ch hrátek. S každou dalšı́ kapkou se také rozpouštěla mlha halı́cı́ mé vzpomı́nky. Zazvonil mi telefon, jak
mi přišla zpráva. Vůbec se mi nechtělo ze sprchy a raději jsem telefon ignoroval. Najednou se mezi dveřmi do koupelny objevila Zdeňka.
To sis nemohl vypnout na noc zvoněnı́? Nebo ho alespoň ztlumit?“
”
Dobré ráno,“ pozdravil jsem ji a hned pokračoval, promiň. Já si ani nepa”
”
matuju, jak jsme došli na pokoj, natož abych si vzpomněl na telefon.“
Aha, tak to jsme na tom podobně.“
”
Mně docela pomohla sprcha, nechceš to taky zkusit?“
”
Já nevı́m,“ zı́vla a rozespale si protřela oči.
”
Znovu mi zazvonil telefon.
Zdeňka se už naštvaně otáčela a chtěla odejı́t.
To bude beztak práce,“ podotkl jsem.
”
Jen aby to nebyla nějaká ženská.“
”
Jediná ženská, která mě ted’ zajı́máš, jsi ty,“ řekl jsem.
”
Otevřel jsem dveře sprchového koutu a vtáhl Zdeňku dovnitř.
Co bl. . . “ vykřikla.
”
Ale než stihla větu dokončit, přitiskl jsem ji na stěnu a vášnivě ji polı́bil.
Nejspı́š byla s odpovědı́ spokojená, protože mi sama začala odpovı́dat podobným stylem. Jejı́ ruce se mi omotaly kolem krku a v ústech se objevil
jejı́ mrštný jazýček. Zvedla jednu nožku a s jejı́ pomocı́ se ke mně ještě
vı́c přitiskla. Moje ruka sjela z obnaženého zadečku na stehno a já ji tak
přidržoval a pomáhal jı́ udržovat rovnováhu. Nezbednými prsty jsem nahmátl
okraj jejı́ prcinky. Byla vlhká nejen od vody stékajı́cı́ po jejı́m těle, ale i do
jejı́ch vlastnı́ch št’áv. Bojovnı́k se začal probouzet k životu a zespodu dorážel
na nadrženou mušličku. Lı́bánı́ ustalo. Ve Zdeňčiných očı́ch tančily jiskřičky
vzrušenı́. Pokusil jsem se zasunout. S trochou námahy a vydatnou pomocı́
se mi to částečně povedlo. Kluzká podlaha nám to velmi znesnadňovala. V
rámci bezpečnosti jsem opustil pracně vydobyté územı́. Otočil jsem Zdeňku
a nechal ji, aby na mě vyšpulila svou prdelku.
7.13. DEŠŤOVÁ VÍLA XIII.
159
Opět jsem ji plenil zezadu. Ta situace mi něco připomněla, něco ze včerejšı́
noci. Záblesk vzpomı́nky, jak je Zdeňka opřená o strom v parku. Nenechal
jsem pamět’, aby mě ovládla a raději se soustředil na přı́tomnost. Zdeňka
předkloněná a prohnutá v zádech se poddávala mým nájezdům. Rozepnul
jsem jı́ korzet a ten s mokrým plesknutı́m dopadl na podlahu. Zdeňka s
úlevou vydechla a narovnala se. Uchopil jsem odhalené poprsı́ a pohrával si s
nı́m. Jednou rukou jsem zajel do klı́na. Prsty jsem objevil citlivý výstupek a
několikrát jsem po něm přejel. Sténánı́ zesı́lilo. Nepřestával jsem s drážděnı́m
a snažil se dopřát Zdeňce potěšenı́. Už jsem nepřirážel, ale stále jsem v nı́
zůstával zasunutý. Těsně jsem se k nı́ tisknul, v jedné dlani jsem měl jejı́
ňadro a prsty stále dorážel na knoflı́ček slasti. Zdeňka hlasitě křičela slastı́.
Rukou se zapı́rala o stěnu, aby neupadla. Jejı́m tělem proběhlo vyvrcholenı́.
Kolena se jı́ podlomila, ruka opı́rajı́cı́ se o stěnu povolila. Měl jsem co dělat,
abych udržel rovnováhu a oba jsme neupadli na podlahu.
Když byla schopná sama stát, otočil jsem ji čelem k sobě a zeptal se:
Chtěla si něco řı́ct?“
”
Cože?“ ptala se nechápavě.
”
Pokud si vzpomı́nám, když jsem tě zatáhl dovnitř, řekla si něco ve smyslu
”
– Co bl. . . “
Jo tohle,“ vzpomněla si, to nic.“
”
”
No tak dobře. Já myslel, že jsi chtěla proti něčemu protestovat.“
”
Já a protestovat? To mě ani nenapadlo.“
”
Tak to jsem rád. Nedokončı́me. . . “
”
Myslı́š tohle?“ skočila mi do řeči a sevřela trčı́cı́ klacek v dlani.
”
Chtěl jsem řı́ct očistu, ale tohle je lepšı́ nápad,“ pochválil jsem ji.
”
Poklekla přede mnou a obemkla žalud svými hebkými rty a během okamžiku
celý penis zmizel v jejı́ch ústech. Jazýček se rozběhl po obvodu celého nástroje
a rozehrál svou symfonii. Musel jsem se opřı́t, jinak bych upadl. Rukou si
proháněla moje koule a ústy mě přiváděla blahem k šı́lenstvı́. Sklonil jsem
hlavu a podı́val se dolů. Zachytil jsem jejı́ pohled. Zvedala ke mně oči. Dı́vala
se takovým zvláštnı́m pohledem. Bylo na nı́ vidět, že i ona si to užı́vá, že to
dělá s chutı́ a nadšenı́m.
Ooohhh. . . už budu. . . ,“ varoval jsem ji.
”
Jen se na mě s plnou pusou usmála a ještě vı́c zintenzivnila sánı́. Rukama
jsem jı́ vjel do vlasů a přirazil do jejı́ pusinky. A udělal se. Ústa jı́ zaplavilo
sperma. Měla co dělat, aby to spolykala. Zakuckala se a z koutku jı́ vytekl
pramı́nek bı́lé tekutiny.
Narovnala se a sundala zbytek promáčeného oblečenı́. Společnými silami
160
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
jsme dokončili očistu, což se samozřejmě neobešlo bez osahávánı́ a vzrušovánı́.
Vyšli jsme ze sprchy zabalenı́ do ručnı́ků s náručı́ mokrého oblečenı́.
Rozložili jsme věci po celém pokoji, aby uschlo. Sundali jsme ručnı́ky, oblékli
se a vyrazili na snı́dani. Usadili jsme se u stolu. Všiml jsem si, že nás obsluha
pozorovala podezřı́vavým pohledem. Donesli nám čaj a kávu a my si došli
nandat něco k jı́dlu. Mlčky jsme se pustili do jı́dla. Během pár minut byli
naše talı́ře prázdné. Zdeňka se zvedla a šla si ještě přidat. Mně se v kapse
připomněl telefon. Vyndal jsem ho a podı́val se, kdo to otravoval. Počı́tal
jsem, že to bude někdo z práce, proto mě překvapilo, že to byla zpráva od
Pavlı́ny. Vůbec jsem nechápal, kde vzala moje čı́slo a proč mi pı́še.
Ty si nepůjdeš přidat?“ zeptala se Zdeňka, když se vrátila s plným talı́řem.
”
Jo, jo, hned,“ blekotal jsem.
”
Děje se něco? Nějaký problém v práci?“ zkoušela to, když uviděla telefon v
”
mé ruce.
Ne, žádný problém. Jen zase nějaká práce. Budu se na to muset podı́vat
”
ještě tady.“
Aha, tak to je mi lı́to.“
”
Holt se nedá nic dělat. Občas musı́m pracovat i o vı́kendu.“
”
Hmmm. . . a já si myslela, že si ještě užijeme nějakou masáž a pak bazén.“
”
Bazén? Ty můžeš?“
”
Jasně. Koupila jsem si tampóny, tak můžu do vody.“
”
Fajn. Tak to uděláme takhle. Najı́me se, já si to na pokoji vyřı́dı́m, jen
”
odepı́šu, že se na to podı́vám zı́tra, nebo něco takového. Ty zatı́m počkáš u
bazénu a já tam pak za tebou přijuchám.“
To by šlo. Jen doufám, že mě nenecháš dlouho čekat.“
”
Neboj. Určitě mi to nebude trvat dlouho. Jen zkontrolovat email a něco
”
odepsat.“
V tom přı́padě souhlası́m. Tak si běž ještě pro jı́dlo, at’ můžeme do toho
”
bazénu.“
Dosnı́dali jsme a zašli na pokoj. Zdeňka si pobrala věci a šla k bazénu.
Doufám, že mě nenecháš moc dlouho čekat,“ řekla a dala mi pusu na roz”
loučenou.
Neboj, hned jsem tam.“
”
Sotva se za nı́ zavřeli dveře, otevřel jsem prvnı́ zprávu od Pavlı́ny.
Ahoj. Včera v tom parku to bylo moc pěkné představenı́. Ale rozhodně by bylo
přı́jemnějšı́, kdybych byla na jejı́m mı́stě. Strašně mě vzrušilo, když jsem vás
pozorovala. Musela jsem si to při pohledu na vás udělat.
Vůbec jsem nechápal, o co jde. Marně jsem přemýšlel a vzpomı́nal, co se
7.13. DEŠŤOVÁ VÍLA XIII.
161
odehrávalo v parku. Vzpomněl jsem si jen na to, jak se mi sama předváděla
a jak mi dala nahlédnout pod sukni své kamarádky. Ale o sexu v parku jsem
nic nevěděl. Objevila se mi v hlavě vzpomı́nka na sex ve sprše a to, co se mi
u toho prohnalo hlavou. Dalšı́ vzpomı́nky se začaly postupně vynořovat.
Druhá zpráva přišla i s fotkou.
Tady máš něco, aby sis zase nestěžoval na nefér život. Já tě viděla nahého a
dokonce i v akci, tak ti posı́lám něco pro inspiraci. A nechtěl bys mi prozradit,
na co si myslel, když si mě v tom parku svlékal pohledem, že jsi až dostal od
novomanželky“ tak vynadáno?
”
Otevřel jsem přiložený obrázek. Byla na něm ona. Stála nahá před zrcadlem
s mobilem v ruce. Jen jsem polkl a ocas se znovu hlásil o slovo.
Přemýšlel jsem, co bych jı́ odepsal.
Ahoj. Nádherná inspirace, kdybys jen věděla, co to se mnou udělalo. Moc
bych si přál vidět to na vlastnı́ oči, moci prozkoumat zblı́zka každičký detail,
nejen očima, ale třeba i rukama. No, abych pravdu řekl, přemýšlel jsem, jak
vypadáš nahá a jak dobrá bys byla v posteli. Napadlo mě, že musı́š být hodně
pružná, čehož by se dalo využı́t. Přemýšlel jsem, jestli jsi do hladka, nebo
máš nějaký sestřih. A vzápětı́ mě napadlo, jestli na to máš vůbec věk. Tam
zdálky si vypadala tak na sladkých šestnáct let.
Podı́val jsem se na čas a téměř se zhrozil. Slı́bil jsem, že přijdu brzy a
už to bylo skoro dvacet minut. Rychle jsem pobral potřebné věci a vyběhl z
pokoje. Než jsem došel k bazénu, přišla odpověd’ od Pavlı́ny.
To je dost, že ses ozval. To už si vystřı́zlivěl? Je mi jasné, že jsi na tom
podobně, jako včera. Ted’ nevı́m, jestli těch šestnáct je pochvala nebo urážka,
když mi minulý týden bylo devatenáct. A k tomu ostatnı́mu. Tebe zajı́má můj
sestřih? A toužı́š po tom, abys mě mohl vidět nahou a osahávat mě? Třeba
by to nějak. . .
Zprávu jsem ani nestihl dočı́st, protože Zdeňka už netrpělivě čekala u bazénu
na lehátku.
No to je dost, že jsi tady,“ přivı́tala mě, když mě uviděla, taky bys mohl
”
”
ten telefon konečně odložit a věnovat se mně.“
Promiň, trvalo to trošku dýl, musel jsem se ještě na něco podı́vat, na nějaké
”
fotky.“
Jo a ted’ ti zase pı́še nějaká ženská, co?“
”
To byla jen zpráva z prá. . . “
”
To známe, nevymlouvej se na práci. Nepůjdeme raději do vı́řivky?“
”
Odložil jsem věci na lehátko vedle nı́ a pomohl jı́ vstát.
Společně jsme si vlezli do bublinek a pohodlně se tam uvelebili. Zdeňka
162
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
mi položila hlavu na rameno a ruku na stehno. Než jsem se nadál, pomalu, ale
jistě se mi propracovávala do plavek. Zavřel jsem oči a vychutnával si lehké
doteky jejı́ch prstů. Přetočila se na mě a polı́bila mě. Než jsem jı́ stihl polibek oplatit, odsunula se a stáhla mi plavky. Otevřel jsem oči, abych viděl, co
bude dělat. Sedla mi na lehce pokrčené a roztažené nohy. Zašátrala vzadu,
odhodila vrchnı́ dı́l plavek a vystavila mému lačnému pohledu své poprsı́.
Předklonila se a zapřela se rukou o okraj bazénku. Druhou ručkou vklouzla
zpět pod hladinu a neomylně nahmátla mé nádobı́čko. Pohled z očı́ do očı́. Mé
ruce ožily vlastnı́m životem a sevřely polokoule na jejı́m hrudnı́ku. Zavřela
oči, zrychleně dýchala a pomalu se rty přibližovala k mým. Spojili jsme se v
dlouhém a nádherném polibku. Chytil jsem ji za zadek a přitáhl si ji blı́ž k
sobě. Uvěznil jsem tak jejı́ ruku mezi našimi těly. Jak se snažila s nı́ trochu
pohybovat, dělala dobře nám oběma. Zatoužil jsem zasunout a dal jı́ to najevo pokusem staženı́ jejı́ch kalhotek. Opustila mé rty, zadı́vala se na mě a
zarmouceně zavrtěla hlavou.
Bohužel, tohle asi nepůjde.“
”
Hmm, to je škoda.“
”
Já vı́m, mě to také mrzı́,“ řekla a smutně klopila oči.
”
Nechtěl jsem ji rozesmutnit. Ukazováčkem jsem jı́ přizvedl bradu a opětovně
ji polı́bil.
Vždyt’ mě to přeci nevadı́,“ žehlil jsem to, co mi sı́ly stačily.
”
Opravdu?“ ujišt’ovala se.
”
Jen jsem přikývl a znovu se přisál na jejı́ rty. Sama se klı́nem tiskla co nejvı́ce
na můj stožár. Pohupovala se nahoru a dolů, jako by mě šukala.
Přestala s pohybem, rozhlédla se kolem sebe a nakonec se postavila.
Usmála se a podala mi ruku.
Pojd’,“ vyzvala mě.
”
Já se také postavil a následoval ji. Šli jsme směrem k dámským sprchám.
Cestou jsme ještě naše plavky odhodili na lehátka k ručnı́kům.
Počkej, jen to zkontroluju,“ řekla, když jsme stáli přede dveřmi.
”
Otevřela je a rychle sprchy zkoukla pohledem. Vzala mě za ruku a zatáhla
dovnitř. Prošli jsme sprchy. Já nahý, ona jen v kalhotkách od plavek.
Kam jdeme?“
”
Neodpověděla a jen mě vedla dál. Zastavili jsme se u toalet. Jen jsem zvědavě
pozdvihl obočı́.
Nebo snad nechceš?“
”
Chci,“ odpověděl jsem a otevřel nebližšı́ kabinku.
”
Pohledem zkontrolovala jejı́ stav a pak přikývla na znamenı́ souhlasu. S tro-
7.13. DEŠŤOVÁ VÍLA XIII.
163
chou snahy jsme se tam oba vměstnali. Zatı́mco jsem za námi zavı́ral dveře,
zaregistroval jsem pohyb, kterým si stáhla přebytečnou látku plavek. Ještě
si nenápadně sáhla mezi nohy a něco odhodila do mı́sy a sklopila sedátko i
dekl. Ještě ho pro jistotu otřela toalet’ákem, než mě kývnutı́m hlavy vyzvala,
abych se posadil.
Seděl jsem na okraji mı́sy a Zdeňka mi sedla na nohy. Přisála se na má ústa
a já si ji za prdelku přisunul co možná nejblı́ž. Cı́tila, jak můj prznitel, zvadlý
během těch přı́prav, znovu nabývá na sı́le a tlačı́ se na jejı́ prcinku. Malinko
se nadzvedla a zavrtěla se. V klouzl jsem do nı́ bez sebemenšı́ch problémů.
Zaklonila se a já zabořil hlavu mezi jejı́ kozičky. Vychutnával jsem si ten pocit
slastného dušenı́. Zvedl jsem hlavu a nadechl se. Zdeňka se ke mně pevně
přitiskla. Naše těla se o sebe třela a nic kolem neexistovalo. Jejı́ vzrušenı́m
ztuhlé bradavky se tlačily na mou hrud’, téměř jako by mě s nimi chtěla
probodnout. To těsné spojenı́ bylo úžasné. Svı́rala mě rukama i nohama,
že jsem sotva mohl dýchat. Přesto jsem se snažil ji rukama nadzvedávat a
pomáhat jı́ v přiráženı́. Se zakloněnou hlavou sténala, až se to rozléhalo po
celé mı́stnosti. Oba jsme se blı́žili k vrcholu.
Ještě chvilku, řı́kal jsem si v duchu, musı́m ještě vydržet.
Na Zdeňce bylo vidět, že to na ni musı́ přijı́t každým okamžikem. Ani já už
to nemohl zastavit. Cı́til jsem, jak se sperma dere nahoru a chce ven, nebo
spı́š dovnitř. Pevně jsem stiskl jejı́ zadek a přirazil ji k sobě. Z mé hadice
vytryskl proud a zaléval jejı́ lůno.
Oh. . . ,“ hlasitě vydechla.
”
Celá se chvěla a vychutnávala si pocit vykropené kapličky.
Mamı́ı́ı́, co to bylo?“ ozval se pisklavý hlásek zpoza dveřı́.
”
Podı́vali jsme se se Zdeňkou na sebe a málem vyprskli smı́chy. Raději jsme
to nutkánı́ utlumili polibkem.
To nic nebylo,“ snažila se z toho máma nějak vykroutit.
”
Jak nic? Já to slyšela. Co to bylo? Proč mi to nechceš řı́ct?“ dožadovala
”
malá holka odpovědi.
Na to přijdeš, až budeš většı́,“ zkoušela to nějak zahrát do autu.
”
A kdy to bude? A co to teda bylo?“ neodbytná holčička trvala na svém.
”
Tak už se pojd’ vysprchovat, at’ můžeme do bazénu.“
”
No jo. Ale já to chci vědět. . . mamı́ı́ı́, proč mi to nechceš řı́ct. . . “
”
Vı́š, nejspı́š tam bylo nějaké panı́ špatně.“
”
A neměly bychom se na nı́ podı́vat?“
”
Ne,“ řekla rázně a já si živě představil, jak se úplně zhrozila.
”
Ale mamı́ı́ı́ı́. . . ,“ zaslechli jsme hlásek mizejı́cı́ pod zurčenı́m sprchy.
”
164
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Sprcha utichla a práskly dveře.
Uff, to bylo o fous,“ konstatovala Zdeňka.
”
To máš pravdu, to bylo.“
”
No co, ale i tak to stálo za to. Nepůjdeme zpátky k bazénu?“
”
Klidně. Ale budeš mi muset přinést plavky nebo ručnı́k. Nahý tam nepůjdu.“
”
Ne? A proč???“ napodobila dětský hlásek.
”
To už jsem nevydržel a rozesmál se.
Mně by to až tolik nevadilo. Ale těm dvěma by to nemuselo být přı́jemné.“
”
Tak dobře, přece nebudeme ohrožovat mravnı́ výchovu mládeže. Ale já jsem
”
napůl nahá.“
Ale jen napůl. Navı́c to byly určitě holky a tvá prsa je pohoršovat nebudou.
”
Mě rozhodně nepohoršujı́.“
Copak tebe. . . ,“ odevzdaně řekla a postavila se.
”
Navlékla si kalhotky a tiše vyklouzla z kabinky. Zaslechl jsem šuměnı́ sprchy.
Jen jsem trpělivě čekal, až se vrátı́ i s plavkami, nebo alespoň ručnı́kem.
Alespoň jsem si ulevil.
Ozvalo se zaklepánı́ na dveře kabinky.
Obsazeno,“ řekl jsem a snažil se napodobit ženský hlas.
”
Neblbni a pust’ mě dovnitř. To jsem já,“ rozeznal jsem Zdeňčin hlas, nebo
”
”
snad mám odejı́t i s tvými plavkami?“
To neeee,“ rychle jsem otevřel dveře a vpustil ji.
”
Oblékl jsem se a opustil kabinku.
Počkej chvilku,“ zavelela Zdeňka a zabouchla dveře.
”
Co děláš? To mám na tebe čekat v dámských sprchách?“ zhrozil jsem se, že
”
zase někdo přijde.
Co vyvádı́š, vždyt’ už jsem tady,“ řekla, když se během minutky objevila
”
vedle mě.
Tak jdeme,“ vyzval jsem ji pro změnu já.
”
Proběhli jsme sprchy a ocitli se znovu u bazénu. Jen jsem zaregistroval pohoršený pohled té maminy.
Usadili jsme se na lehátku a jen tak odpočı́vali.
To jste se nemohli krotit? Jak jı́ to ted’ mám asi vysvětlit?“ zasyčela naštvaně
”
matinka, když nás mı́jela cestou k toaletám.
Podı́val jsem se na tu malou holčičku. Od pohledu nebyla zas tak malá, hádal
jsem tak deset, jedenáct let.
Otočil jsem se ke Zdeňce a podotknul:
To bude matinka asi překvapená, až dcerunka začne žı́t sexuálnı́m životem.“
”
To jo. Jak tak koukám, nebude to trvat moc dlouho. Já začala s masturbacı́
”
7.13. DEŠŤOVÁ VÍLA XIII.
165
zhruba v jejı́m věku.“
Zvědavě jsem se na Zdeňku zadı́val.
No co, vždyt’ je to normálnı́.“
”
To asi je. Já jen, že ses nikdy nechlubila, kdy si s tı́m začala.“
”
Krátce po dvanáctých narozeninách.“
”
A kdy jsi začal masturbovat ty?“
”
Já?“ na chvı́li jsem se zamyslel a zavzpomı́nal. Mně bylo asi třináct.“
”
”
A co holky? Kdy si začal s ni. . . “
”
Nedokončila otázku, protože se ozvalo bouchnutı́ dveřı́ od sprchy, mamina se
vracela, tak jsme raději ztichli.
Nepůjdeme raději někam jinam?“ navrhl jsem.
”
Zdeňka se podı́vala na maminu a pak na dcerušku, která na nás visela pohledem a jistě zaslechla něco z našeho hovoru.
Jo, mizı́me.“
”
Sebrali jsme naše věci a zamı́řili do sprch.
Mami, co je to masturbace?“ zaslechl jsem dřı́v, než jsem zmizel ve sprše.
”
Škvı́rkou mezi dveřmi jsem se podı́val k bazénu. Kdyby pohled mohl vraždit,
tak jsem na mı́stě mrtvý. Jen jsem se uchechtl a zmizel ve sprchách.
Ještě jsme si se Zdeňkou užili masáž, oběd a zaskočili jsme do sklı́pku pro
pár lahvı́ vı́na, než jsme se sbalili a vyrazili směrem k domovu.
166
KAPITOLA 7. DEŠŤOVÁ VÍLA
Kapitola 8
Dovolená
Jak to vypadá, když jede mladý a nadržený pár na dovolenou.
167
168
8.1
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
Dovolená - Cesta na dovolenou
Tomáš, ještě co by chudý student, vzal svou přı́telkyni Lucku na dovolenou.
Byl to last minute v zářı́ do Itálie na týden. Oběma bylo osmnáct, byli mladı́
a nadrženı́. Už měli spolu něco za sebou, tak Lucku ani nepřekvapilo, když jı́
Tomáš před cestou věnoval malou krabičku, se slovy: Něco malého na cestu,“
”
a s potutelným úsměvem. V krabičce Lucka objevila venušiny kuličky, ty si
vždycky přála vyzkoušet, nynı́ konečně bude mı́t možnost.
V pátek večer se sešli na zastávce a čekali na autobus. Aby si zpřı́jemnili
čekánı́ na autobus, tak se věnovali sami sobě. Ještě, že nikdo jiný ze stejné
zastávky neodjı́žděl, měli aspoň nějaké soukromı́. Lucka na sobě měla jen
tı́lko, bez podprsenky, tu ostatně ani nepotřebovala, jejı́ pevné plné dvojky,
byla škoda schovávat, a krátkou těsnou sukni sahajı́cı́ do půlky stehen. Takhle
dobře vynikl jejı́ vysportovaný zadeček a perfektnı́ dlouhé, štı́hlé nožky.
Tomáš využı́val výhod Lucčina oblečenı́ a poctivě ji ması́roval zadeček,
který ho hrozně rajcoval. Chvı́lemi zajı́žděl rukou pod tričko, kde si hrál
s kozičkama, padly mu akorát do ruky, stačilo pár pohlazenı́ a stisknutı́
a už se přes tričko zřetelně rýsovaly velké tvrdé bradavky. Lucka mu přitom
ması́rovala jeho velký klacek. Sotva k němu přitiskla ruku, už cı́tila, jak mu
tuhne. Než se dostali k něčem dalšı́mu, viděli přijı́ždět autobus. Naložili svá
zavazadla a nastoupili. Když hledali své mı́sto, Lucka šla pro jistotu prvnı́,
aby trochu zamaskovala stan na Tomášových šortkách.
Usadili se na svá mı́sta, batoh se sváčou hodili nahoru a přes sebe deku,
kterou s sebou pro jistotu měli. Tı́m se aspoň trochu zamaskovalo jejich
vzrušenı́. Autobus se rozjel a jak tak poskakoval, Tomáš zjistil, že Lucka
chvı́lemi zatı́ná zuby a kouše se do rtů. Přemýšlel, co se děje. Měl jisté podezřenı́, ale pro jistotu se zeptal.
Co se děje?“
”
Hádej, “ vzala ho za ruku a navedla si jı́ mezi stehna. Tom ucı́til, že jsou
”
celá vlhká a ulepená, postupoval rukou výš, dokud nenarazil na kalhotky. Ty
byly celé mokré, opatrně je odtáhl a začal se dobývat do Lucčiny kundičky.
Bylo tam však už obsazeno, zjistil, že tam má nové kuličky.
Tak to vypadá, že kuličky fungujı́, jak majı́. Určitě s nimi zažijeme spoustu
”
legrace,“ komentoval Lucčino vzrušenı́ Tom.
Fungujı́ a moc dobře. Ale mohl bys mi je prosı́m vyndat, když už tam máš
”
tu ruku?“
Opravdu to chceš?“
”
Jestli nechceš. . . mı́t ostudu. . . , tak je vyndej, že začnu hlasitě. . . vzdy. . .
”
8.1. DOVOLENÁ - CESTA NA DOVOLENOU
169
chat. . . ,“ snažila se Lucka přemáhat vzrušenı́.
Tom chvı́li přemýšlel, jestli je vyndá, nebo jı́ pomůže prsty. Řekl si, že je
ještě brzo, všichni jsou vzhůru a nebylo by vhodné, hned na začátku způsobit
poprask. Začal tedy pomalu tahat za provázek, dokud obě kuličky nevytáhl.
Lucka cı́tila, jak s sebou autobus házı́, kuličky v nı́ podle toho poskakujı́.
Bylo jı́ jasné, že tohle už dlouho nemůže vydržet. Když Tom začal tahat za
provázek, cı́tila, jak se jı́ dı́rka roztahuje, aby jı́ mohly kuličky opustit. Ten
pocit byl úžasný, když ji opustila prvnı́ kulička, autobus poskočil a kulička
se jı́ přitiskla na klitoris. To nečekala, byl to dalšı́ impuls, který jı́ hnal vstřı́c
orgasmu. Tom tahal dál, když vyklouzla i druhá kulička, ten pocit uvolněnı́
a to, jak se za kuličkami vyvalila št’ávička, jı́ dohnalo k orgasmu.
Musela se kousnout do ruky, aby nekřičela nahlas. Stejně jı́ uniklo tiché
zasténánı́, jako na potvoru zrovna v tu chvı́li zavládlo ticho, takže to všichni
slyšeli. Naštěstı́ nikdo, nebo téměř nikdo nebyl schopen odhadnout, odkud to
přišlo. Oba se začali tiše smát a začali se také rozhlı́žet, aby nebyli nápadnı́.
Byl už večer, tak řidič zapnul televizi a pustil film. Byl to nějaká romantická komedie o tom, jak se parta pubert’áků snažı́ přijı́t o panictvı́ a panenstvı́. Lucka s Tomášem při tom začali vzpomı́nat na své nesmělé začátky,
prvnı́ polibky, prvnı́ osahávánı́ a prvnı́ pokusy o sex. Lucka se přitulila k
Tomášovi, hladila ho po stehně, cı́tila, jak se mu ocas stavı́ do pozoru. Ani
Tom nelenil, pod dekou vyhrnul Lucčinu těsnou sukýnku a rukou jı́ hladil
prcinku přes kalhotky. Lucka lı́bala Toma na ucho a u toho mu šeptala, co by s
nı́m všechno chtěla provádět. Jak by ráda cı́tila jeho klacek ve své kundičce,
jak by si hrála s jeho koulema, jak by si od něj chtěla nechat sát a lı́zat
bradavky. . .
Toma to vzrušilo ještě vı́c, prsty zamı́řil do jejı́ pochvičky, kde s nimi
začal kroužit a pohybovat. Lucka mu odpověděla ve stejném duchu, sáhla
mu do šortek, osvobodila naběhlý úd a začala ho pomalu honit. Cı́tila, jak
mu z něj začı́ná téct sperma. Hlavou sklouzla pod deku a začala ten tvrdý
klacek opečovávat jazýčkem a rty. Tom když ucı́til horký dech a pevný stisk
rtů na svém penisu, sykl vzrušenı́m.
Lucka nelenila, jednou rukou si začala pohrávat s jeho pytlı́kem a koulema v něm a druhou ho pomalu honila. Za chvı́li ucı́tila, jak v Tomově klacku
začı́ná cukat a brzy se jejı́ nenasytná pusinka plnila semenem. Všechno poctivě spolykala. Vyndala hlavu z pod deky a usmála se na Toma. Ten jı́
polı́bil, aby otřel zbytek spermatu z jejı́ch rtů.
Film mezitı́m už skončil a většina cestujı́cı́ch spala. Tom využil přı́tmı́
v autobusu a začal jı́ rukou dráždit kozičky pod tričkem. Netrvalo dlouho
170
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
a bradavky jı́ začali tvrdnout. Tom se rozhlédl, vyhrnul tričko a přisál se k
bradavkám. Poctivě je střı́dal, obě sál, lı́zal, skousával zubama.
Lucka začala tiše vzdychat. Tom neváhal, vsunul jı́ ruku mezi nohy a začal
jı́ prstit. Dvěma prsty pohyboval uvnitř, palcem nahmátl poštěváček a začal
ho třı́t. Netrvalo dlouho a Lucka se začala chvět, snažila se tlumit své vzdechy, ale moc jı́ to nešlo. Tom přidal na intenzitě drážděnı́ a dovedl Lucku
k orgasmu. Oba vysı́lenı́ předchozı́ činnostı́ za chvı́li usnuli. Zbytek cesty už
proběhl v klidu.
8.2. DOVOLENÁ - DEN PRVNÍ
8.2
171
Dovolená - Den prvnı́
Ráno přijeli k hotelu docela brzy, zbývaly jim asi ještě dvě hodiny, než je
budou moct ubytovat. Rozhodli se, že nechajı́ kufry na recepci a vyrazı́ se
podı́vat k moři. Lucka si ještě potřebovala odskočit, tak na nı́ Tom čekal před
hotelem. Lucka za chvilku vyšla a mohli vyrazit. Ruku v ruce postupovali k
moři. Cestou zjistili, že kolem hotelu je to to samý stánek se zmrzlinou,
pizzerie a viděli i několik restauracı́. Cesta k moři vedla přes piniový háj,
vypadalo to, že jsou v něm ukrytá nějaká sportoviště a překážkové dráhy.
Lucka se s každým krokem vı́c a vı́c usmı́vala, občas i tiše vzdychla.
Co je?“ optal se Tom.
”
Hádej,“ a smyslně zakroužila boky.
”
Ahá, kuličky.“
”
Přesně tak.“
”
A jaký jsou?“
”
Jak to řı́ct. Hodně vzrušujı́cı́, jsem celá mokrá, ale vůbec to nenı́ uspoko”
jujı́cı́, jen to dráždı́.“
Hmm, to budeš pěkně nadržená.“
”
To jsem už ted’, už abych mohli na pokoj. Musı́me vyzkoušet, jaký budou
”
mı́t postele.“
V takhle družném hovoru prošli hájkem a došli na pláž. Pohled na moře je
uchvátil, krásné vlny se valily ke břehu jedna za druhou a slunı́čko začı́nalo
přı́jemně hřát.
A já se těšila, že zkusı́me sex na pláži,“ řekla Lucinka a smutně se
”
rozhlédla po široké pláži, kde se nebylo kam schovat.
Neboj, zkusı́me něco vymyslet, jak to provést. Vždyt’ jsme ted’ přijeli.“
”
Lucka se na Toma usmála, vzala ho za ruku a povı́dá: Pojd’, aspoň smočı́me
”
nohy do moře.“
Doběhli k moři, sundali botky a procházeli se po mokrém pı́sku. Občas se
Lucinka sehnula, aby zvedla nějakou mušličku, přitom tu svojı́ vystrkovala
na Toma. Jemu se při pohledu na prcinku částečně schovanou pod tangy,
která mocně ronila št’ávu, zvedl ocas. Lucinka to uviděla a rozhodla, že je
čas, vrátit se zpět a zkusit jestli je už ubytujı́. Cestou zpět už byli oba tak
nadrženı́, že to nemohli vydržet, koukli na sebe a zmizeli za nejbližšı́m keřem
v piniovém háji. Lucinka si stáhla kalhotky, vyndala kuličky, předklonila se
a rukama se zapřela o nejbližšı́ strom.
Tom vysvobodil ptáka ze sevřenı́ šortek a rovnou ho zarval až na doraz
do nastavené kundičky. Lucka vyhekla uspokojenı́m, konečně cı́tila pořádný
172
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
ocas ve své dı́rce. Chvı́li tam tak bez pohybu zůstali stát a vychutnávali si to
vzájemné spojenı́. Tom začal prudce přirážet. Lucka cı́tila, jak se jejı́ těsná
kundička poddává razantnı́m přı́razům. Sáhla si jednou rukou mezi nohy
a začala si honit klitoris. Přestávala se ovládat a hlasitě u toho vzdychala.
Tom doufal, že je nikdo nepřistihne, ale ta situace, že by je při tom mohl
někdo pozorovat, ho vzrušovala. Přidal ještě na tempu a Lucince začal prstem
dráždit i zadnı́ dı́rku, ta vzdychala ještě hlasitěji. S prstem v zadečku, ptákem
vyplňujı́cı́m celou kundu a rukou na poštěváku, to nemohla Lucka vydržet.
Dı́rka se jı́ začala stahovat v orgasmu a ždı́mala Tomův ocas. I na něj už toho
bylo moc a mocnými výstřiky plnil Lucince tu jejı́ prcinu. Když mu změkl
a vyklouzl, schoval ho do zpátky do šortek, upravil Lucce sukni a vyrazili k
hotelu.
Před hotelem se srazili s takovou mladou drobnou dı́včinou, vypadala docela mile, oba si je prohlédla, na chvı́li se pohledem zastavila na Lucčiných
stehnech, po kterých stékal pramı́nek Tomova semena, celá zčervenala a rychle
zmizela dovnitř hotelu. Přišli právě včas, aby se ubytovali. Na pokoji se
svlékli, rychle skočili do sprchy, aby ze sebe smyli stopy předchozı́ch dobrodružstvı́, osušili se, namazali se krémem, což se samozřejmě neobešlo bez
zastávek na patřičných mı́stech, což Tomovi zase zvedlo jeho kopı́ a Lucce
pořádně promazalo kundičku.
Když Tom mazal Lucce záda, tak toho využil a párkrát jı́ protáhl tu
nenasytnou dı́rku. Nedotáhli to do konce, protože jim bylo jasné, že by se
moři už nedostali. Dokončili mazánı́, oblékli si plavky a s osuškami vyrazili
na pláž.
Odložili osušky na lehátka pod slunečnı́kem a běželi se osvěžit do moře.
Prvnı́, co udělali, bylo, že museli ochutnat moře, jestli je opravdu slané.
Poté začali blbnout a dovádět v moři. Skákali do vln, pak se jimi nechali
chvı́li unášet, občas se potápěli pro mušle. Když toho měli dost, jen tak stáli
ve vodě. Najednou přišla většı́ vlna, aby se Lucka udržela, chytla se Toma
kolem krku. Blı́zkost Lucky spolu se shrnutým hornı́m dı́lem plavek, za což
on nemohl, to udělala ta vlna, způsobila postavenı́ jeho ocasu. Lucka to cı́tila,
sáhla dolů, vysvobodila ho z plavek a trošku ho pohonila, aby vzorně stál.
Poté si odhrnula spodnı́ dı́l plavek, nasměrovala kopı́ na ústı́ své prcinky
a objala Toma nohama. Nemuseli se ani pohnout, to za ně obstaraly vlny,
které je pravidelně nadnášely.
A tak tam stáli a milovali se v pomalém tempu přicházejı́cı́ch vln. Ani jim
nevadilo, že kolem plavou dalšı́ lidé. Jak se tak nenápadně rozhlı́želi kolem,
spatřili na pláži tu drobnou dı́včinu, kterou potkali ráno u hotelu, jak na
8.2. DOVOLENÁ - DEN PRVNÍ
173
ně kouká. Bylo jim oběma jasné, že ta dı́včina vı́, co se ve vodě odehrává.
Situace, že se na ně někdo kouká a pozoruje je při sexu, je oba ještě vı́c
vzrušila a tak netrvalo dlouho a Tom plnil Lucku svým spermatem. Než
srovnali plavky a doplavali ke břehu, dı́včina zmizela. Vylezli z vody a šli si
odpočinout na lehátka. Jak tak leželi, Lucka povı́dá:
Jestli je ta dı́včina od nás z hotelu, co kdybychom jı́ zapojili do našich
”
hrátek?“
Tom jen chvı́li mlčel, byl to jeho sen, mı́t dvě holky jen pro sebe, jen nevěděl,
jestli by je obě zvládl. Ještě chvı́li přemýšlel a pak odpověděl:
Já jsem pro, vždycky jsem to chtěl zažı́t, jen jsem nevěděl, co bys na to
”
řekla ty. Netušil jsem, že bys byla i na holky.“
To nejsem, jen bych to ráda zkusila jako zpestřenı́. Navı́c tady na dovolené
”
je to celkem anonymnı́ a jı́ přece po návratu nemusı́me už nikdy vidět.“
Tak fajn. Koukni, už jen z těch řečı́ mi zase stojı́.“
”
Myslı́š, že jsem na tom jinak?“ odpověděla, přehodila přes sebe ručnı́k a ru”
kou zamı́řila mezi nožky. Za chvı́li Tom slyšel jejı́ vzdechy a mlaskánı́ mokré
kundy, ze které ještě vytékalo jeho semeno.
Schovanı́ pod slunečnı́kem přečkali na pláži i poledne, stejně slunce tolik
nepálilo. Odpoledne dováděli na pláži jako malé děti, zkoušeli stavět sochy z
pı́sku, zahrabávali se do něj, sbı́rali mušle a prokládali to koupánı́m.
Na hotel se vydali až před večeřı́. Skočili na pokoj, dali si sprchu, pro
jistotu každý zvlášt’, aby stihli večeři, oblékli se a vyrazily do hotelové restaurace. V restauraci si vzali tácy, talı́ře, nandali si jı́dlo a hledali mı́sto,
kde by se usadili. Štěstı́ jim přálo, jediná volná mı́sta byla u té dı́včiny, co
je pozorovala. Vypadalo to, že dostanou šanci na seznámenı́. Jen to svedenı́
budou muset provést opatrně.
Přišli tedy k jejı́mu stolu a Tom se zeptal: Ahoj. Můžeme si přisednout,
”
jinde nenı́ mı́sto.“
Ahoj. Můžete, já stejně budu za chvı́li končit.“
”
Já jsem Tomáš a tohle je Lucka.“
”
Katka.“
”
Což to, že tu sedı́š tak sama?“ začala Lucka opatrně.
”
Měla jsem jet s kamarádkou, ale ta onemocněla a nesehnala za sebe náhradu.
”
Nechtěla mi kazit dovolenou u moře, tak mě přemluvila, at’ jedu aspoň sama.“
Tak to nás mrzı́. A nechtěla bys po večeři vyrazit s náma do města?“
”
A to bych mohla? Nebudu vám vadit nebo překážet? Všimla jsem si, jak se
”
k sobě máte,“ řekla Katka a začala se červenat.
Neboj, kdyby nám to vadilo, tak tě nezvem. Jen pojd’, dáme zmrzku, vı́no,
”
174
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
projdem se po pláži a půjdem na zpátky na hotel.“
Tak fajn. Já se dojdu připravit.“
”
Jen jdi, sejdem se za půl hod’ky před hotelem.“
”
Katka se zvedla a Tomáš s Luckou u stolu osaměli. V hlavě už jim začal
vı́řit plán, co a jak by se dalo udělat, aby Katka podlehla. Při večeři se ještě
domlouvali na tom, že by mohli zkusit nočnı́ koupánı́ jen tak bez plavek,
třeba se Katka chytı́.
Sotva dojedli a vyšli před hotel, Kačka už tam stála. Měla na sobě jen
krátké lehké letnı́ šaty, které byly téměř průhledné, Tom i Lucka si všimli
trochu postavených bradavek, protože Kačka neměla podprsenku. Pochválili
Katku za to, jak jı́ to slušı́ a vyrazili na nejbližšı́ zmrzku.
Ze začátku hovor plynul pomalu a nezávazně, kdo odkud je, co kdo dělá,
kolik je a tak podobně. Mezitı́m akorát došli ke zmrzlině, každý si dal jeden
kopeček, Tom to zaplatil a vyrazili na obhlı́dku města. Povı́dánı́ už moc nezvládali, měli plné pusy práce, aby zvládali lı́zat zmrzku, než se rozteče. Tom
i Lucka pozorovali se zaujetı́m práci Katčina jazýčku a hned si představovali,
jak asi šikovná musı́ být v posteli.
Když už byla zmrzlina skoro slı́zaná, přesunuli se blı́ž k pláži, kde vyhlı́želi
nějaký pěkný plážový bar. Prvnı́ dva byly plně obsazené, až u třetı́ho měli
štěstı́ a mohli si sednout, dokonce i trochu stranou od ostatnı́ch hostů, co
kdyby náhodou někdo rozumněl česky, což nebylo až tak nepravděpodobné.
Chvı́li se dohadovali, jestli vı́no, nebo koktejly. Nakonec se rozhodli pro
koktejly, pěkně barevné a alkoholické.
Lucka hned prohlásila: Dala bych si Sex na pláži.“
”
Katka se toho hned chytla: Pláž máš tady kousek a nikdo tě tam neuvidı́.“
”
Lucka mrkla na Toma a hned dodala: Já myslela koktejl Sex on the Beach,“
”
ale bylo vidět, že byla ráda, že se Katka hned chytla.
Ta koukala a nevěděla, co si vybrat, nakonec povı́dá Lucce: Já si dám ten
”
Sex s tebou.“
Lucka se otočı́ na Toma: A co ty, dáš si Sex s námi?“
”
S vámi dvěma kdykoli budete chtı́t,“ odpověděl.
”
Katka se při tom začala trochu červenat, ale moc jı́ to slušelo. V tom přišel
čı́šnı́k, tak si objednali 3x Sex on the beach a pak zase pokračovali v hovoru.
A proč s tebou nejel tvůj přı́tel? Taková hezká holka určitě nějakého má,“
”
ptal se Tom.
Když já žádného nemám,“ odpověděla Katka.
”
To nevadı́, tak si tu můžeš užı́vat s námi.“
”
Půjdeš se s námi potom vykoupat do moře?“ ptala se Lucka.
”
8.2. DOVOLENÁ - DEN PRVNÍ
175
Já nevı́m, nemám s sebou plavky a bude to už asi studené,“ odvětila Katka.
”
My taky plavky nemáme, ale je tma a nikdo tě přece neuvidı́, navı́c tě tu
”
stejně nikdo nezná. A kdyby ti byla zima, my tě zahřejeme.“
Tak uvidı́me.“
”
V tom přinesl čı́šnı́k pitı́ a Katka se do toho hned pustila, aby se náhodou
ty dva ještě na něco nevyptávali. Večer plynul v přı́jemném hovoru, s ubývajı́cı́m koktejlem přibývalo erotických narážek a dvojsmyslů. Nakonec si všichni
dali ještě jeden koktejl. Katce už pěkně svı́tila očka a i se trochu osmělila.
Jaký byl sex v moři? Já jsem vás pozorovala.“
”
My vı́me,“ odpověděla Lucka, bylo to fajn, jen si musı́š dát pozor na vlny.
”
”
Když už jsme u toho, co ty a sex? Jak to máš ráda?“
No já, vı́te, jak to řı́ct, já jsem to ještě nedělala, ale už bych to ráda taky
”
zažila.“
Však se dočkáš a třeba to nebude trvat tak dlouho.“
”
Mezitı́m dopili, Tom zaplatil a chystali se k odchodu.
Tak co to koupánı́? Jdeš do toho s náma?“ ptal se Tom.
”
Tak jo, jdu. Člověk má jednou za čas udělat něco trochu bláznivého.“
”
Vyšli na pláž, Tomáš s Luckou beze studu sundali oblečenı́ a běželi do moře.
Katka chvı́li počkala, až na ni nebude vidět, pak se také svlékla a rychle
běžela do vody, aby ji nikdo neviděl. Pravda, bylo to trošku studenějšı́, ale
jim to nevadilo. Cákali po sobě, blbli a dováděli, přı́ležitostně se o sebe třeli,
Katku nevyjı́maje. Sice ze začátku občas ucukla, ale alkohol udělal své a pak
vše Tomovi i Lucce ochotně vracela. Jako by se holky domluvili a vrhli se na
Toma obě najednou.
Z obou stran se na něj tiskla horká dı́včı́ těla, klacek mu pevně stál i
v té chladné vodě. Lucka si toho všimla, mrkla na Toma a nenápadně si k
sobě přitáhla Katku, tak aby určitě zavadila o Tomův stojı́cı́ ocas. Lucka si
všimla, jak Katka nenápadně prozkoumává tu tvrdou věc.
Tak to chytni pořádně,“ řekla Katce, vzala ji za ruku a společně začali Toma
”
ve vodě honit.
Opatrně, takhle se za chvı́li udělám,“ ozval se Tom. Obě toho nechali
”
a táhli Toma na břeh. Na břehu si Lucka klekla před Toma a začala ho kouřit.
Katka, osmělená předchozı́m zážitkem a za pomocı́ alkoholu zbavená zábran,
se zeptala, jestli to může zkusit taky. Lucka jı́ uvolnila mı́sto a radila jı́, co
a jak dělat. Toma se nikdo na nic neptal, momentálně byl pro ně jen sexuálnı́
hračkou. Ale vůbec mu to nevadilo, zvlášt’ když o něj pečovaly dva páry
hbitých rukou a dva mrštné jazýčky. Katka sála a lı́zala penis, Lucka zas pro
změnu pytel s koulema. Tom hlasitě oddechoval a sotva se držel na nohou.
176
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
Holky, už budu,“ pronesl Tom.
”
Obě nahé dı́vky si před Toma klekly, otevřely pusinky a vyplázly jazýčky.
Tom vzal péro do ruky, párkrát přetáhl kůžičku a začal střı́kat. Střı́davě
plnil obě pusinky, pár střiků skončilo i na tvářı́ch a prsou obou holek. Tom
se posadil na nejbližšı́ lehátko, vyždı́mal poslednı́ kapky semene do pı́sku
a oblékl se. Pozoroval, jak se ty dvě nenasytné samičky dělı́ o jeho sperma,
jak si ho vzájemně slı́bávajı́ z tvářı́ a jak ho jedna druhé s velkou rozkošı́
roztı́rá po ňadrech.
V tom uslyšely, jak se k nim blı́žı́ nějaké hlasy, rychle vstaly, oblékly se
a i s Tomem vykročily k hotelu. Tam zjistili, že majı́ pokoje vedle sebe. Ještě
zvali Katku k nim do pokoje na pokračovánı́, ale té se moc nechtělo. Alkohol
vyprchal a ona se zase pomalu začı́nala stydět.
Tom s Luckou zalezli spolu do sprchy, tam se dál dráždili a vzrušovali.
Pečlivě ze sebe smyli všechen pı́sek a pak zapadli do postele. S předehrou se
nezdržovali, stejně byli oba vzrušenı́ ještě z plážového zážitku. Tom roztáhl
Lucce nohy, co nejvı́c to šlo a začal plenit tu jejı́ úzkou jeskyňku svým utahovákem. Brzy se pokojem rozléhalo hlasité sténánı́ a hekánı́. Lucka si u toho
mačkala prsa, kroutila bradavky a tahala za ně. Dlouho to nevydržela a Tom
cı́til jak mu jejı́ pochvička ždı́má ohon. Naštěstı́ měl Tom výdrž, nechal jejı́
orgasmus odeznı́t, aby jı́ mohl přetočit a omrdat zezadu. Jinak se to nazvat
nedalo. Když se Lucka otáčela, aby vyšpulila svojı́ kundu na Toma, zaslechli
oba sténánı́ od vedle.
To byla Katka, která si osamotě proháněla svojı́ dı́rku. Byla vzrušená,
z jejı́ho prvnı́ho sexuálnı́ho dobrodružstvı́ a z toho, co slyšela z vedlejšı́ho
pokoje. Blı́žila se ke svému vrcholu, už jı́ bylo všechno jedno, ještě pár pohybů
po klitorisu a přišel na nı́ tak mohutný orgasmus, jaký nikdy nezažila. Řvala
a křičela a s jejı́ panenské dı́rky střı́kala proudem št’áva.
Když Tom s Luckou zaslechli řev od vedle, ještě vı́c je to vzrušilo a pustili
se také do dı́la. Tom nelenil a vymrdával Lucčinu kundu a pleskal jı́ při
tom po zadečku, až ho měla celý rudý. Netrvalo dlouho a Tom plnil Lucku
mocnými výstřiky. Ta, jak ucı́tila škubánı́ penisu a to jakjı́ Tomova bı́lá
láva plnı́ útroby, se také dočkala. Jeho výstřiky byly poslednı́ kapkou , která
jı́ chyběla k vyvrcholenı́. Neměli už na nic sı́lu, jen se zhroutili na posteli
a usnuli.
8.3. DOVOLENÁ - DEN DRUHÝ
8.3
177
Dovolená - Den druhý
Ráno se vzbudili kolem deváté a rychle vyrazili na snı́dani. Dole potkali
Katku, která evidentně také vstávala před chvilkou. Když ty dva uviděla, po
tvářı́ch se jı́ rozlil ruměnec, zamávala na ně a ukázala na volný stůl. Lucka s
Tomem si nabrali snı́dani a vyrazili za Katkou.
Ahoj Katko. Jak sis to večer sama užila? Nebylo by to lepšı́ s náma?“
”
Ahoj Lucko, ahoj Tome. Jak o tom vı́š?“
”
Nebylo možné tě přeslechnout, byl to řev, až se okna otřásala, přı́ště si dej
”
hlavu do polštáře.“
Katka celá zrudla, rozhlı́dla se po restauraci, jestli jı́ náhodou někdo nepodezı́rá z nočnı́ch orgiı́ a řekla:
Dı́k za radu, přı́ště se polepšı́m. Ale když jsem slyšela vás dva, tak mě to
”
tak vzrušilo, že jsem musela.“
A co se takhle k nám přidat, at’ na to nemusı́š být sama?“
”
A tobě by nevadilo se tady o Toma podělit?“
”
Myslı́m, že ne. Nejsem žárlivá. Co ty na to Tome? Podělı́š se o mě s Kat”
kou?“
Klidně. Když se budete věnovat taky mě,“ odpověděl Tom.
”
Katka se na ně na oba usmála, Lucka se naklonila, polı́bila nejprve Katku
a pak Toma a poté Tom polı́bil Katku.
Tom se zvedl, že dojde ještě pro pitı́.
Katka toho využila, naklonila se k Lucce a pošeptala jı́: Lucko, stalo se ti
”
někdy, žes měla po sexu úplně mokrou postel? Ze mě to včera vytrysklo ani
nevı́m jak, všechno bylo mokrý, ale moč to určitě nebyla.“
Ty se máš, to byla ženská ejakulace, neboli squirt. Už se nedivı́m, žes u toho
”
byla tak hlasitá. Já to bohužel zatı́m neumı́m.“
Můžu ještě něco, než se Tom vrátı́?“
”
Jasně.“
”
Vı́š, že jsem panna. Mám z toho strach, aby to nebolelo, že budete opatrnı́?
”
Neboj, Tom je šikovnej a já mu pomůžu. A navı́c nebudeme dělat nic, co
”
bys sama nechtěla.“
A jak to bude s ochranou? Pilulky neberu, zatı́m to nebylo třeba a kondomy
”
nemám, se sexem jsem nepočı́tala.“
Já poctivě zobu, tak šprcky nepoužı́váme, ale pro jistotu jich vždycky pár
”
máme. Takže o ochranu bude postaráno.“
Děkuju,“ špitla Katka. Když uviděla Toma přicházet, rychle změnila téma
”
hovoru, aby nic nepoznal.
178
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
Tom podal každé z nich skleničku s džusem a hned se Katky ptal, co
má dneska v plánu. Když zjistil, že žádný plán nemá, navrhl jı́, že se k nim
může přidat. Že půjdou na pláž, potom kouknout do toho piniového háje,
když to Tom řekl, Lucce při vzpomı́nce na včerejšek úplně zvlhla pička a jejı́
ruka samovolně zamı́řila do klı́na, a že by rádi zjistili nabı́dku výletů. Katka
souhlasila, že půjde s nimi. Byla ráda, že už tu nenı́ sama, že našla kamarády
a z té vyhlı́dky na erotické hrátky byla celá vlhká.
Když dosnı́dali, zvedli se a šli se chystat na pláž. Namazat krémem,
obléknout plavky, sbalit osušky a pitı́. Tom vzal ještě karty a nafukovacı́
lehátka, Lucka sáhla do kabelky a pro jistotu s sebou vzala i krabičku šprcek.
Tom to zahlédl a s úsměvem povı́dá: To nenı́ kvůli tobě, vid’.“
”
Nenı́, ty jsou pro Kačku, ale pššš, nemusı́ hned o všem vědět,“ řekla Lucka
”
a vyšli z pokoje.
Na chodbě na ně už čekala Katka.
Tom si cestou na pláž připadal jak v ráji. Slunı́čko svı́tilo a z každé strany
měl mladou a krásnou holku, obě se k němu tiskly. Až na pláž ho provázeli
závistivé pohledy ostatnı́ch mužů, kvůli jeho doprovodu.
Složili věci pod jeden slunečnı́k, přinesli ještě jedno lehátko pro Kačku
a vyrazili do vody. Holky si vzali nafukovacı́ lehátka, že se chtějı́ trochu pohoupat na vlnách. Tom plaval, trochu se potápěl a holky se slunily a povı́daly
si. Zkrátka si užı́vali krásného dne. Když byl Tom z doslechu, Lucka s Katkou
spřádaly plány, jak Toma trochu škádlit a vzrušovat.
Lucka zavolala na Toma a ten hned připlaval. Lucka mu dala pořádného
francouzáka a poprosila ho, jestli by ji neodtlačil blı́ž ke břehu, že jsou tam
lepšı́ vlny. Když to Tom udělal, viděl, jak se Katka marně snažı́ připlavat k
nim blı́ž. Nadechl se, potopil a plaval ke Katce. Vynořil se těsně před jejı́
matracı́.
Katka mu setřela vodu z očı́, zamrkala na něj a povı́dá: Tys mě připlaval
”
zachránit?“
Přece tě tu nenechám utopit.“
”
To jsem ráda, že o mě máš takovou starost,“ řekla a přisála se na jeho ústa.
”
Ten polibek byl něžný a vášnivý, se spoustou přı́slibů.
Ještěže to Lucka neviděla,“ pomyslel si, obeplaval Katčino lehátko
”
a začal jej strkat ke břehu. Katka na lehátku ležela na břiše a nožky měla
mı́rně roztažené, kdyby neměla plavky, měl by Tom pěkný výhled. V tom si
Katka začala rovna spodnı́ plavek, při tom, jak pod něj zajela prsty, se pěkně
zařı́zl mezi jejı́ lapličky a krásně je obtáhl a zvýraznil. Na Katčiných plavkách
se přitom objevila vlhká skvrna. Katka dokončila rovnánı́ plavek a přitom
8.3. DOVOLENÁ - DEN DRUHÝ
179
ještě nabı́dla Tomovi pohled na svou nevinnou prcinku. To už Tomův ocas
stál jak stožár. Dotlačil Katku za Luckou a na chvı́li se s nimi zapovı́dal.
Lucka si u toho všimla tvrdého ohonu a hned na to patřičně upozornila
Katku: Koukni, co s nı́m děláš, takhle ho vzrušit. Vždyt’ ani nebude moct
”
vylézt z vody a já už bych docela šla na břeh.“
Já za to nemůžu, jen jsem si rovnala plavky. Nemůžu za to, na co myslel
”
a kam koukal.“
Na to se obě holky zvedly a zamı́řily zpátky na pláž. Tom musel chvı́li
počkat a pak vyrazil za nimi. Ty už seděly na lehátkách pod slunečnı́kem,
vesele si povı́daly a smály se. Když uviděli Toma přicházet, sundaly hornı́
dı́ly plavek a hned se ptaly Toma, jestli je namaže, aby se náhodou nespálily.
Tom začal nejprve s Luckou, pěkně jı́ namazal ruce, krk i břı́ško a nakonec
se věnoval i ňadrům. Pečlivě je mazal krémem, Lucka u toho začala tiše
vzdychat, lehce roztáhla nožky a na jejı́ch plavkách se objevila mokrá skvrna.
Když natı́ránı́ dokončil, Lucka si přitáhla ho k sobě a vášnivě ho polı́bila.
Při tom mu pošeptala: Doufám, že Katce se budeš věnovat stejně poctivě.
”
A klidně jı́ namaž i stehna, at’ si to užije.“
Tak dobře, dám si záležet a dı́ky za svolenı́.“
”
Tom přešel ke Katce, ta si jen pohodlně lehla, dala si ruce pod hlavu
a nechala o sebe pečovat. Tom si k nı́ přisedl a začal nanášet krém nejprve
na nožky. Pěkně je mazal, přejı́žděl přes nárt, holeně a lýtky až ke kolenům
a zpátky, pak začal mazat stehna. Katka povolila a lehce roztáhla nožky, aby
měl Tom dobrý přı́stup. Jak jı́ tak lehce hladil stehna, začala Katka tichounce
vzdychat, kdykoli se přiblı́žil k jejı́mu klı́nu. Přesunul se proto na břı́ško, kde
kroužil kolem pupı́ku, a postupoval výš, když se začal věnovat jejı́m ňadrům,
bradavky jı́ ztvrdly a Tom neodolal a na jednu z nich se přisál. Hrál si s nı́
jazýčkem, bral jı́ mezi zoubky, rukou hladil a laskal druhé ňadro.
Katka už nevydržela déle odolávat, chytla Toma za hlavu, přitiskla si
jı́ na prsa, aby náhodou nechtěl přestat. Začala hlasitě vzdychat, Tom toho
využil a sklouznul rukou mezi Katčiny nohy, pod spodnı́ dı́l plavek. Hrál si jejı́
panenskou dı́rkou, prstı́kem kroužil opatrně po otvůrku, dával si velký pozor,
aby jı́ náhodou neodblanil. Projı́žděl prstı́kem mezi závojı́čkama a dráždil jı́
klitoris. Bylo jasné, že tohle Katka nemůže dlouho vydržet. Přitáhla si Toma
blı́ž, aby ho mohla lı́bat. Jejich jazýčky se propletli, Tom přidal na intenzitě
drážděnı́ a netrvalo dlouho a Kačka se začala zmı́tat v orgasmu.
Když se trochu vzpamatovala, naposled Toma polı́bila a řekla mu: Děkuju.
”
To jsem potřebovala.“
Nemáš zač.“
”
180
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
Už se nedivı́m, že vám trvalo tak dlouho se vypravit. Jestli každé vaše mazanı́
”
probı́há takhle...“
Tom s Luckou se jen usmáli.
Chvı́li se opalovali, pak šli zase blbnout do vody, holky už si ani hornı́
dı́l plavek nebraly, před Tomem se nestyděly a moc jiných lidı́ tam nebylo
a navı́c je tam stejně nikdo neznal. Takhle to mělo ještě dalšı́ výhodu, mohly
jednoduše dráždit Toma. Jak se o něj třely kozičkama, bradavky jim oběma
nádherně stály. Ani Tom nebyl v klidu, měl ohon neustále v pohotovosti.
Tušil, že to dneska bude náročný den, když se mu budou věnovat dvě
krásné dı́vky, ale že bude mı́t ocas neustále v pozoru a koule nadité k prasknutı́, to nevěděl. Tom už pomalu začı́nal být zoufalý, kdykoli se vymanil z
objetı́ těch dvou kočiček, aby se trochu vzpamatoval, vždy ho hned doplavaly
a nenechaly ho vydechnout.
Holky, to se nedá vydržet, potřebuju ulevit,“ prosil Tom.
”
Holky na sebe mrkly a jejich ruce se potkaly na Tomově klacku. Společně
ho začali hladit a honit. Tom také nelenil a alespoň se věnoval jejich kozičkám.
Katka s Luckou ještě střı́davě Toma lı́bali, vypadalo to, jako by se předháněly,
která to dokáže lı́p. Tomu se nedalo dlouho odolávat. Brzy ta společná práce
na ocasu slavila úspěch. Tomův klacek nejdřı́v ještě vı́c ztuhnul a pak ze
sebe začal mocnými proudy chrlit semeno. Netrvalo dlouho a za chvı́li se
kolem nich vznášely chuchvalce spermatu. Katka dávala velký pozor, aby to
na nı́ neulpělo. Ne, že by se štı́tila, ale bála se otěhotněnı́, věděla, že spermie
naštěstı́ mimo tělo dlouho nepřežijı́, navı́c ve slané vodě.
Děkuju holky,“ řekl a obě je polı́bil, Už to začı́nalo být k nevydrženı́.“
”
”
Takže já jsem ta jediná neuspokojená,“ prohlásila Lucka.
”
Tom s Katkou se na nı́ jako na povel vrhli. Katka jı́ začala lı́bat a hrála si
jejı́mi prsy, Tom jı́ hladil nejprve po zadečku a pak se přesunul jejı́ kundičce.
Cı́til, jak z nı́ bohatě tekla št’ávička, ani voda nestačila všechno odplavit,
využil toho a zanořil do nı́ dva prstı́ky. Z úst se jı́ přes polibky vydralo
jen uspokojivé zaskučenı́. Katka uvolnila Lucčina ústa, čehož využil Tomáš
a začal Lucku lı́bat. Lucka se v péči těch dvou také rychle udělala.
Po předchozı́ stı́žnosti jı́ nenechali ani odpočinout a dali se do drážděnı́
znovu, tentokráte obráceně. Katka se ujala péče o Lucčin klitoris, zatı́mco
Tom pečoval o Lucčina ňadra a bradavky. O lı́bánı́ Lucka přišla, za to měla
přı́ležitost vidět, jak jazyk jejı́ho přı́tele dovádı́ s jazýčkem jejich nové kamarádky. Doteky na jejı́ kundičce byly něžné, rajcovnı́ a velmi účinné. Katka
zkrátka věděla, kam sáhnout. Bylo vidět, spı́š cı́tit, že má spoustu zkušenostı́
zı́skaných z poznávánı́ svého vlastnı́ho těla. Netrvalo dlouho a na Lucku,
8.3. DOVOLENÁ - DEN DRUHÝ
181
přišlo dalšı́ vyvrcholenı́. Kdyby ji ti dva nedrželi, měla by co dělat, aby se
neutopila.
To bylo úžasné, to je úleva,“ řekla Lucka, Hrozně mě vzrušilo, když jsem
”
”
vás viděla na tom lehátku. Jen mě ted’ musı́te dotáhnout ke břehu, nemám
sı́lu plavat.“
Když se dostali ke břehu, pomohli Lucce ještě na jejı́ lehátko. Po té si lehli i
oni. Všichni tři byli naprosto vysı́lenı́ hrátkami ve vodě, že na chvı́li usnuli,
naštěstı́ pod slunečnı́kem.
Když se probudili, došli se ještě vykoupat, tentokrát už v klidu a bez
většı́ch erotických hrátek. Po koupánı́ v moři se osušili, oblékli a vyrazili
směrem k piniovému hájku. Procházeli parčı́kem, koukali po sportovištı́ch,
prolézačkách a různých opičı́ch dráhách, občas něco z toho vyzkoušeli.
Dostali se k mı́stu, kde si to Tom s Luckou včera rozdávali. Když viděli,
jak blı́zko cesty a sportoviště byli, docela se divili, že je včera někdo nenachytal. Na jednu stranu je z toho trochu polilo horko, na druhou stranu
je to vzrušilo. Oba zrudli a měli trošku zvláštnı́ výraz, Katka to nemohla
přehlédnout a hned začala vyzvı́dat, co se děje. Lucka a Tom nechtěli zapı́rat,
stejně by to nemělo cenu, tak Katce detailně vylı́čili, co se tu včera odehrálo.
Vyprávěnı́ jı́ tak vzrušilo, že měla téměř chut’ požádat je o názornou ukázku.
Mı́sto toho radši řekla: Aha, tak ted’ už je mi jasné, kde jsi včera přišla k
”
tomu bı́lému pramı́nku, co ti stékal po noze, když jsem vás poprvé potkala.“
To vı́š, stane se. Však časem poznáš sama.“
”
Když prošli celým parkem, zamı́řili zpět k hotelu. Během cesty probı́rali
plán na dnešnı́ večer. Včera zahlédli směrovku na zábavnı́ park, tak že by
to dneska mohli prozkoumat, a pak si někde dát zmrzku a něco k pitı́. Ještě
se stihli domluvit, že se sejdou za půl hodiny a půjdou spolu večeři a po nı́
vyrazı́ rovnou do města.
Katka se vysprchovala, učesala, trochu namalovala, oblékla a za 20 minut byla nachystaná. Jejı́ nevinná mušlička jı́ byla celá vlhká a nadržená.
Katka věděla, že by stačilo řı́ct a Tom s Luckou by jı́ zbavili toho panenstvı́,
jen nevěděla, jestli na to bude mı́t dneska dost odvahy. Chtěla tomu trošku
pomoci, tak si nevzala spodnı́ prádlo, měla na sobě jen lehké letnı́ šaty.
Tomovi s Luckou to trvalo o chvı́li dýl. Museli se vystřı́dat v koupelně,
jı́t tam spolu, tak večeři zaručeně nestihnou. Lucka šla prvnı́ do sprchy, když
vyšla ven, Tom se na nı́ podı́val a se stojı́cı́m pérem se na nı́ chtěl vrhnout.
Lucka ho zahnala do koupelny a doporučila mu studenou sprchu. Než Tom
dokončil očistu, Lucka se namalovala a začala se oblékat.
Ještě než Tom vyšel, stačila sáhnout do tašky, vyndat odtud kuličky
182
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
a zavést si je. Chtěla, aby to bylo pro Toma překvapenı́, aby věděl, že se jı́
tenhle dárek moc lı́bı́, a že ho bude často využı́vat. Když dokončili přı́pravy,
vyšli z pokoje na chodbu, kde už na ně čekala Katka.
Už jsem si myslela, že na vás budu muset zaklepat. Že jste si to zase
”
rozdávali?“
Promiň, chvı́li nám trvalo, než jsme se vystřı́dali v koupelně. Na sex nedošlo,
”
to už bychom tu večeři vůbec nestı́hali.“
Z každé strany se do Toma zavěsila jedna dı́vka a takhle došli do restaurace.
Tam se navečeřeli, dali si k tomu každý skleničku vı́na a snažili se udržovat
slušnou konverzaci, což po tom vı́nu, nebylo snadné. Bylo trochu silnějšı́ a v
kombinaci s tı́m, že poslednı́ jı́dlo byla snı́daně, jim rychle stoupalo do hlavy.
Po večeři vyrazili směr zábavnı́ park. Po pár metrech uviděli na silnici
turistický vyhlı́dkový vláček, který jezdil až k parku, kam chtěli dojı́t. Bylo
rozhodnuto, pojedou vláčkem. Ten za chvilku přijel, nastoupili do něj, sedli si
vedle sebe a už se jelo. Tom využil toho, že se k němu tisknou dvě rozpálená
a nadržená dı́včı́ těla, a vydal se rukama na průzkum. Jak Tomovi ruce,
bloudili po dı́včı́ch tělech, zpozoroval, že Lucka trochu ztuhne a vzdychne,
vždycky když vláček nadskočı́.
Podı́val se na nı́ a povı́dá: Copak je?“
”
Ta se jen usmála.
Jo tak, kuličky?“
”
Přesně tak. Už zase pořádně teču, snad pode mnou nebude loužička a ne”
budu mı́t mokré šaty, až vystoupı́me.“
Co to tam vy dva mezi sebou máte?“ ozvala se Katka.
”
Ale nic, jen jsem si vzala venušiny kuličky,“ odpovı́ Lucka.
”
Venušiny kuličky? a jaký to je?“
”
Moc přı́jemný. Hrozně vzrušujı́cı́, ale žádné velké uspokojenı́, jen to dráždı́.“
”
To znı́ zajı́mavě. Taky bych to ráda někdy zkusila.“
”
Tom pokračoval v prozkoumávánı́ a hlazenı́ obou dı́vek. Najednou se zarazil,
kouknul na Katku a povı́dá: Ty nemáš kalhotky?“
”
No co, nelı́bı́ se ti to snad? Lucka má kuličky, tak co já bych nemohla jı́t
”
naostro?“
Mě se to lı́bı́, mám to takhle rád. Jen u tebe mě to trošku zarazilo.“
”
A proč?“
”
Nezlob se, ale nechováš se moc jako panna.“
”
Já vı́m, jen mi dejte čas a já vám to vysvětlı́m u toho koktejlu.“
”
Mezitı́m vláček dojel k parku, tak vystoupili a šli se porozhlédnout po
atrakcı́ch, hned u vchodu si dali zmrzku, aby se trošku osvěžili. Po prohlı́dce
8.3. DOVOLENÁ - DEN DRUHÝ
183
všech atrakcı́ se rozhodli, že zkusı́ horskou dráhou. Lucka se těšila, byla
zvědavá, jak to bude působit na kuličky. Koupili lı́stky, nasedli do vozı́ku
a atrakce se rozjela. S Luckou to zpočátku nic nedělala, ale po chvı́li a pár
zatáčkách se kuličky pořádně rozpohybovaly.
Lucka cı́tila, jak se v nı́ kuličky pohybujı́ a poskakujı́. Pěkně jı́ to vzrušovalo, cı́tila, jak jejı́ buchtička ronı́ št’ávu, nemı́t kalhotky, kuličky by z
nı́ už dávnou vypadly. Chytla se Toma za ruku a začala hlasitě vzdychat.
Kuličky dál poskakovaly a kroužily, netrvalo dlouho a dohnaly Lucku k orgasmu. Drážděnı́ však neustávalo, ale pokračovalo. Lucka tekla čı́m dál, tı́m
vı́c. Vzrušenı́ se ještě vı́c stupňovalo, dalšı́ Lucčin orgasmus byl už blı́zko.
Roztřásly se jı́ nohy, celá se chvěla a pak znovu propuknul dalšı́ orgasmus.
Naklonila se k Tomovi a povı́dá: Doufám, že to brzo skončı́, už nemůžu. Je
”
to hrozně vyčerpávajı́cı́.“
Než jı́zda skončila, dosáhla Lucka ještě dvou orgasmů. Z vozı́ku jı́ pomohl
Tomáš a z atrakce na nejbližšı́ lavičku jı́ už musela podpı́rat i Katka.
Koukám, že tě to nějak vyčerpalo,“ řekla Katka.
”
To vı́š, byla to jı́zda. Udělala jsem se 4x za sebou a bez přestávky. Tome
”
skočı́š mi prosı́m pro pitı́? Jsem z toho nějaká žı́znivá.“
Tom se zvedl a šel najı́t stánek s občerstvenı́m. Našel přı́jemný malý bar,
který byl skoro prázdný. Vrátil se zpět, že si tam můžou dát ten koktejl.
Společnými silami tam odvedli Lucku a usadili se ke stolu. Objednali si
koktejly a pro Lucku ještě vodu navı́c. Ta když se trošku vzpamatovala,
sáhla pod šaty a vyndala kuličky, konečně se jı́ trochu ulevilo.
Ukaž mi je,“ žadonila Katka.
”
Tady jsou,“ a s tı́m jı́ Lucka podala kuličky.
”
Trošku s nimi zatřásla, aby přesně věděla, jak fungujı́, a povı́dá: To teda
”
musela být jı́zda, nedivı́m se, že tě to tak odrovnalo.“
Tak jak to s tebou je?“ zeptal se Tom Katky.
”
Ta se napila koktejlu, aby si dodala odvahu a spustila.
No tak dobře, já vám to řeknu. Doma jsem úplně jiná. Tichá, klidná,
”
taková šedá myška, co pořád sedı́ v koutě. Kluci si mě taky moc nevšı́mali
a já jsem zůstala poslednı́ pannou ve třı́dě, všichni se mě kvůli tomu dobı́rajı́.
Holky se věčně bavı́ o sexu a já jen sedı́m sama v koutě.“
Ale to přece nenı́ důvod se toho zbavovat? Vždyt’ bys o to měla přijı́t s
”
někým, koho budeš milovat,“ řekla Lucka
Já vı́m, ale poslednı́ kluk, se kterým jsem randila, se se mnou rozešel, když
”
to zjistil.“
To byl idiot, pro mě by to byla čest, zbavit takovou krásnou holku panen”
184
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
stvı́,“ podotknul Tom.
Katka se na něj usmála a pohladila ho po ruce,
To máš pravdu, byl to idiot. Poslednı́ kapkou k rozhodnutı́, že o to chci přijı́t,
”
jste vlastně byli vy dva. Když jsem viděla Lucku s tı́m přiblbým výrazem
uspokojenı́ a bı́lou stopou na stehně ten prvnı́ den, kdy jsme se potkali, bylo
mi jasné, že to chci zažı́t taky. Navı́c mě tu nikdo nezná, tak si můžu užı́vat
dle libosti. Vy dva jste mi byli sympatičtı́ hned od začátku, když jsem viděla,
jak stojı́te spolu v moři téměř bez hnutı́ a vášnivě se lı́báte, došlo mi, co se
tam děje. Taky už mě nebavı́ si to dělat sama.“
To poslednı́ je nejdůležitějšı́ důvod, bolı́ z toho ruka, vid’,“ řekla Lucka a na
”
to se všichni rozesmáli. Když dopili a zaplatili, sedli zase do vláčku a jeli
zpátky k hotelu. Lucka byla vyčerpaná, tak jı́ Tom s Katkou pomohli, svlékli
jı́ ze šatů a nahou uložili do postele.
Nechceš tu ještě chvı́li zůstat s námi?“ zeptala se Lucka Katky.
”
A myslı́š, že bych mohla?“
”
Jasně, ale pod podmı́nkou, že se také svlékneš,“ dodal Tom a sundal si také
”
oblečenı́.
Tom s Katkou si lehli vedle Lucky, každý z jedné strany a začali jı́ hladit
po těle. Kroužili po ňadrech a bradavkách, lı́bali ji i sebe navzájem. Když
zamı́řili rukama k Lucčinu klı́nu, ta jen hlasitě vzdychla. Nejprve se chtěla
bránit, ale pak se poddala laskánı́, které ji přivedlo k dalšı́mu orgasmu.
Nechte mě prosı́m trochu vydechnout. Co kdyby ses Tome věnoval našı́
”
návštěvě?“
Tom nelenil a vrhnul se na Katku. Začal jı́ lı́bat a pak jazýčkem zkoumal
každý kousek jejı́ho těla. Polı́bil jı́ na ústa, pak přejel na ouško, kde chvı́li
žužlal lalůček. Polibky postupoval na krk a přitom jı́ rukama hnětl ňadra
a hrál si s bradavkami. Ruce postupovali nı́ž a nı́ž, hladily jı́ na břı́šku, bocı́ch
a stehnech. Katka rozevı́rala nohy od sebe a začala vzdychat narůstajı́cı́m
vzrušenı́m. Tom se začal jazýčkem, rty i zoubky věnovat prsům a bradavkám.
To už Katka vzdychala dost hlasitě.
Tom se přesunul mezi jejı́ nohy, lı́bal jı́ na vnitřnı́ straně stehen a nakonec, ke Katčině úlevě, se jazýčkem přesunul k jejı́ panenské dı́rce. Jazýčkem
projı́žděl mezi závojı́čky a rukama hladil jejı́ zadeček. Lucka mezitı́m nabrala
trochu sil, jakmile uviděla, co se vedle nı́ děje, rozhodla se, že se přidá. Hned
se také začala věnovat Katčiným ňadrům. Rozkoš, kterou Katce přinášelo
dvojı́ laskánı́, byla neskutečná, dav páry rukou, jeden na zadečku, druhý na
ňadrech, dva jazýčky, jeden na bradavkách, druhý na poštěváčku, bylo toho
na nı́ moc.
8.3. DOVOLENÁ - DEN DRUHÝ
185
Hlasitě vzdychala a bylo jasné, že to na nı́ brzo přijde. Lucka jı́ podala
polštářek, aby tolik nekřičela, Katka byla při milovánı́ neskutečně hlasitá.
Tom přidal na intenzitě drážděnı́, viděl, jak se z Katčina dı́rka pravidelně
stahuje a s každým stahem z nı́ vystřı́kne trošku št’ávičky.
Chtěl všechnu spolykat a tak se přisál na ten otvůrek. Jazýčkem zakroužil
po okraji a v tom to na Katku přišlo. Začala s sebou házet a třásla se a do Tomových úst a obličeje začala střı́kat tekutina. Katka se zhroutila vyčerpánı́m.
Tom s Luckou měli pocit dobře odvedené práce a nechali Katku chvı́li vydechnout. Když už je zase vnı́mala, viděla, jak Tom sahá pro kondom.
Prosı́m, dnes ještě ne. Necháme to na zı́tra,“ řekla Katka.
”
Tak dobře. Ale kdo mi pomůže?“ zeptal se Tom a ukázal na svůj klacek.
”
No přece já,“ ozvala se Lucka a už mu nabı́zela svou kundičku.
”
Tom neváhal a zabořil svůj ohon do jejı́ho lůna. Lucka vyhekla a začala hned
přirážet. Katka se rozhodla, že oplatı́ Lucce jejı́ drážděnı́ a hned se jı́ vrhla
ústy na ňadra a prst jı́ dráždila klitoris. V tom Lucka dostala nápad. Nechala
Toma ze sebe vyklouznout a odehnala Katčiny ruce. Řekla jim, že by chtěla
taky ochutnat trochu panenské št’ávy. Jak tam Katka ležela, Lucka si lehla
na nı́ tak, aby se obě mohli dráždit ústy. Když to Tom viděl, přiklekl za
Lucku a začal se jı́ cpát do kundičky. Pro nı́ to bylo něco neskutečného
a vzrušujı́cı́ho. Tvrdý ocas jı́ plenil jejı́ dı́rku, na poštěváčku řádil dı́včı́
jazýček a k tomu si mohla vychutnávat lı́zánı́ Katčiny dı́rky. Netrvalo dlouho
a cı́tila jak Tomův ohon ještě mohutnı́, známka toho, že jı́ do těla za chvı́li
vypustı́ dávku semene.
Katka už se pomalu zmı́tala v dalšı́m vrcholu. Tom ještě párkrát přirazil
a začal plnit Lucčinu prcinku. Bylo toho tolik, že to teklo ven, kde to Katka
s chutı́ olizovala. Když Lucka cı́tila, jak jı́ proudy semene plnı́ jejı́ pochvu,
byl to poslednı́ impuls, který jı́ dohnal k poslednı́mu vyvrcholenı́.
Všichni tři se uspokojenı́ rozložili na posteli a oddechovali. Pak se Katka
zvedla, poděkovala jim za báječný zážitek, oba je polı́bila a zmizela do svého
pokoje. Lucka s Tomem hned usnuli, ostatně ani Katce to dlouho netrvalo.
186
8.4
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
Dovolená - Den třetı́
Po včerejšı́ch vyčerpávánı́ch zážitcı́ch se probudili docela dlouho a na snı́dani
to měli jen tak tak. Katka už tam seděla a pomalu dojı́dala. Nabrali si jı́dlo
a šli si k nı́ přisednout.
Ahoj, vy dva,“ pozdravila je Katka.
”
Ahoj,“ odpověděla Lucka a napila se kafe.
”
Ahoj,“ pozdravil i Tom.
”
To je dost, že jste dorazili, už jsem si myslela, že pro vás budu muset dojı́t,
”
abyste vůbec nějakou snı́dani měli.“
Dı́ky. Zjistili jsme, že vedle ve městě je trh, tak bychom se tam mohli do”
jet odpoledne podı́vat, teda jestli by se ti chtělo s náma,“ přišla Lucka s
nabı́dkou.
Ještě uvidı́m, ale nenı́ to špatný nápad. Aspoň se nebudeme jen válet na
”
pláži.“
No právě, dopoledne k moři, odpoledne výlet a večer můžem zkusit mı́stnı́
”
disco.“
To znı́ jako dobrej plán,“ souhlasila Katka, A co ted’ dopoledne?“
”
”
Měli jsme v plánu moře, ale jestli máš lepšı́ nápad?“ odpověděl Tom.
”
Moře bude fajn.“ Dosnı́dali, skočili si nahoru pro věci, sešli se před hotelem
”
a společně vyrazili k moři.
Užı́vali si slunı́čka a moře. Tom tentokráte odpočı́val na nafukovačce,
zatı́m co holky ve vodě různě blbly. Otočil se tak, aby na ně dobře viděl
a nechal se houpat na vlnách, holky po sobě cákaly a pak se snažily potápět
jedna druhou. Pošt’uchovali se jak malé děti. V tom nečekaně přišla většı́ vlna
a přelila se jim přes hlavy, strhla tak Lucce hornı́ dı́l plavek. Katka se začala
smát, Tom zvedl hlavu, aby viděl, co se děje. Pohled na odhalené Lucčiny
kozičky se mu moc zamlouval. Lucka se tvářila naoko naštvaně a v nečekané
chvı́li se vrhla na Katku. Chvilku se s nı́ přetahovala, ale nakonec zvı́tězila
a povedlo se jı́ osvobodit Katčino poprsı́ z plavek.
Tak a ted’ jsme na tom stejně,“ řekla Lucka.
”
To se uvidı́,“ odvětila Katka a zajela rukama pod vodu. Přejela Lucce po
”
kundičce přes plavky, ta trochu zavzdychala, malinko se rozkročila, aby měla
Katka lepšı́ přı́stup. Ta jı́ plavky trošku stála a už se prsty probı́rala mezi
závojı́čky a hledala knoflı́k rozkoše. Katka se celá potopila pod vodu, vypustila trochu bublinek směrem k Lucčině dı́rce, ta se trochu lekla a nadskočila.
To byla chvı́le, na kterou čekala, nezaváhala ani na okamžik, chytla Lucčiny
plavky a stáhla je z nı́ úplně. Poodplavala kousek, vynořila se, zamávala
8.4. DOVOLENÁ - DEN TŘETÍ
187
ukořistěným kouskem látky nad hlavou a hodila ho Tomovi, který jejich
hrátky sledoval nedaleko od nich.
Lucka si to nenechala lı́bit, podı́vala se na Katku a zavolala na nı́: Jen počkej
”
ty potvoro, za to tě večer pořádně utaháme, máš se na co těšit.“
To má být slib nebo výhružka,“ ozvala se Katka laškovně.
”
Tak ty budeš ještě takhle provokovat?“
”
Já nee, jak tě něco takového mohlo napadnout?“ Lucka koukla po Tomovi,
”
jestli si má doplavat pro plavky a až pak se vrhnout na Katku, nebo bude
riskovat, že jı́ uvidı́ někdo nahou. Když uviděla Toma, jak si hraje s jejı́mi
plavkami, jak k nim čichá, opájı́ se vůnı́ jejı́ho těla, rozhodla se, že mu je
ještě chvı́li nechá a vydala se nahá za Katkou, stejně na pláži skoro nikdo
nebyl a ani na ně z pláže nebylo pořádně vidět. Katka se snažila ubránit své
plavky, ale nebylo jı́ to nic platné, proti Lucce neměla žádnou šanci, a tak
po troše přetahovánı́ skončily u Toma i druhé plavky. Tom si oboje plavky
rozložil na polštář matrace, položil si na ně hlavu a nenápadně nasával tu
vzrušujı́cı́ dı́včı́ vůni.
Podı́vej se na něj, na úchyláka, kouká na nás a ještě se skoro ukájı́ našimi
”
plavkami,“ povı́dá Lucka Katce.
To je teda hrůza, ještě se tu začnu bát.“
”
Neboj, pojd’ ke mě blı́ž, já tě ochránı́m.“
”
Katka se vrhla Lucce do náručı́, ta jı́ objala a začala hladit po nahém těle.
Netrvalo dlouho a Katka se poddala Lucčinu laskánı́ a hlazenı́, začaly se spolu
lı́bat, jejich ruce vzájemně zkoumaly zákoutı́ ženského těla. Jejich ňadra se
k sobě tiskla, bradavky se o sebe třely, jazyky se spolu proplétaly a prstı́ky
dráždily jejich prcinky. Hlasité vzdechy rozkoše jim unikaly z úst mezi jednotlivými polibky a nádechy. Prvnı́ se udělala Lucka, ta ani při svém vyvrcholenı́
nepřestala dráždit Katku a ta jı́ vzápětı́ následovala do slastných výšin vyvrcholenı́.
Když se vzpamatovaly, Lucka povı́dá: To jsou dneska lidi, co. Nabı́dnou
”
ti, že tě ubránı́ před úchylákem na matračce a přitom tě rovnou sexuálně
zneužijou.“
To teda, co dá dělat. Tak poplaveme za tı́m úchylem, at’ si taky užije.“
”
Doplavali k němu, zvrhly ho z matrace dolů a sebraly mu taky plavky, aby
na tom byli stejně. Než se Tom vzpamatoval, už něj ze dvou stran tiskla dı́včı́
ňadra, na každém stehně cı́til jednu rozpálenou mokrou kundičku a na ocase,
který byl po předchozı́m představenı́ tvrdý jako kámen, měl dı́včı́ ruce.
Katka ho pečlivě prohmatala, podı́vala se na Lucku a povı́dá: Docela ti
”
závidı́m, tohle bych taky ráda cı́tila v sobě.“
188
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
A chceš to zkusit hned?“ povı́dá Lucka.
”
Já se trochu bojı́m, aby to nebolelo.“
”
Neboj, já ti pomůžu. Nasadı́me ho jen na krajı́ček, o blánu nepřijdeš, to si
”
necháme na večer do postele, když budeš chtı́t.“
Lucka pohladila Katce buchtičku, vzala Tomův klacek a projela jı́m mezi
závojı́čky. Katka zavzdychal, to Lucku povzbudilo, zakroužila kolem špičkou
ocasu kolem klitorisu, odpověděly jı́ ještě hlasitějšı́ vzdechy. Nasměrovala
proto Tomův pyj do té nevinné panenské dı́rky. Tom se snažil vše kontrolovat,
aby neporušil panenskou blánu, jak Katce slı́bili. Pomalu do Katky vnikal,
jejı́ dı́rka se roztahovala a postupně si zvykala na kus tvrdého masa, který
do nı́ vnikal. Jak se ocasem dral dovnitř, brzy narazil na překážku. Katka s
sebou bolestivě cukla. Tom začal klacek vytahovat a dráždil jı́ jen na kraji.
Ten neznámý nový pocit vyplněné prcinky, i když ne úplně, hnal Katku k
orgasmu. Tom jı́ ještě párkrát protáhnul a Lucka měla, co dělat, aby Katku
udržela nad vodou. Jakmile se Katka vzpamatovala, Lucka si s nı́ vyměnila
mı́sto na Tomově ocase. Byla tak vzrušená, že Tom do nı́ bez problémů
vniknul už jen ten pořádný průnik a pocit vyplněnı́ stačil, aby se Lucka
roztřásla v orgasmu. Tom cı́til jejı́ poševnı́ stahy a vzrušen tı́m, jak se musel
kontrolovat, aby se Katce něco nestalo, začal plnit Lucku svým semenem.
Už byl pomalu čas jı́t na hotel a pak honem na autobus, aby se dostali
na do vedlejšı́ho města na trh. Holky v autobusu seděli spolu a povı́dali si,
jak jinak než o sexu. Hlavně Katka se vyptávala Lucky na prvnı́ sex, snažila
se zı́skat i nějaké informace o tom, co už s Tomem zkusily a kde všude si to
rozdávali. Cesta jim rychle uběhla, Tom jen poslouchal, co všechno si holky
sdělovaly, i to stačilo, aby mu zase stál jako stožár.
Na trhu nechal holky o samotě, stejně koukaly jen po hadrech a doplňkách,
a šel sám prozkoumávat zdejšı́ krásy. Nejen krásy, ale i krásky. Na trhu
se všude vyskytoval dostatek pěkných holčin jen v tričkách a krat’oučkých
šortkách, přı́padně suknı́ch. Tom nevěděl kam dřı́v koukat, jestli po stánkách
nebo radši po holkách. Ve stánkách stejně nic moc zajı́mavého nebylo, jen
samé blbosti. Ale aby se neřeklo, tak nakoupil domů nějaké suvenýry.
Holky zatı́m našli zajı́mavý stánek, prodávali tam nočnı́ košilky a erotické
prádlo. Bylo rozhodnuto, chtěly Toma překvapit, tak nakoupily pár hodně
dráždivých kousků. Zbýval akorát tak čas na jednu zmrzku a pak rychle na
autobus zpátky.
Cestou zpět se domluvili, že před večeřı́ ještě stihnou zaskočit na chvı́li
k moři. Jinak si holky celou cestu špitaly, Tom z toho byl trošku nervóznı́,
bylo mu jasné, že se bavı́ o něm a něco plánujı́.
8.4. DOVOLENÁ - DEN TŘETÍ
189
Na hotelu odložili věci, vzali plavky, osušky a vyrazili k moři. Chvı́li se tam
cachtali a dováděli ve vlnách. Ani se nenadáli a zjistili, že už je čas k večeři.
Vrátili se tedy na hotel, rychle se vysprchovali, holky poslaly Toma dolů do
restaurace, aby jim držel mı́sto u stolu, že jim to bude ještě chvı́li trvat. Když
Tom odešel, Lucka zat’ukala na Katku, která si vzala věci a šla se nachystat
k Lucce na pokoj. Vyndaly z tašky prádélko, které dnes společně nakoupily. Vzájemně se svlékly a začaly se oblékat do těch nových kousků. Katka
si koupila černá tanga, která byla vpředu tvořená jen krajkovým srdı́čkem,
všechno skrz ně bylo vidět. Když to Lucka uviděla, neodolala, přiklekla ke
Katce, začala ji hladit po zadečku a přitiskla své rty na jejı́ dosud panenskou
prcinku. Neváhala ani chvilku a začala jazýčkem přejı́ždět přes tu nádheru.
Katčina dı́rka začala ronit slzy rozkoše, na které čekal Lucčin mlsný jazýček.
Usilovně jazýčkem pracovala, Katka začala silně vzdychat a tlačila Lucčinu
hlavu do svého klı́na, aby znásobila prožı́vanou rozkoš a za nedlouho Katka
dosáhla vrcholu.
Poté pokračovala s oblékánı́m Lucka. Ta si koupila rudá saténová tanga,
mı́sto zdobenı́ byla tvořena vpředu dvěma dı́ly, mezi kterými byla taková
šikovná dı́ra. Bylo jasné, že s tı́mhle kouskem si toho všichni dost užijı́. Tentokráte Katka přiklekla k Lucce, aby zkontrolovala, jak jı́ kalhotky sedı́ a jestli
je škvı́ra na správném mı́stě. Bylo jasné, že kontrola musı́ být důkladná. Nejprve Lucku přes kalhotky pohladila, ta jakmile cı́tila, jak se na jejı́ závojı́čky
tiskne chladivá látka, trochu s sebou cukla a zavzdychala. Katka tedy pokračovala dál, prstı́kem projela dı́rku v kalhotkách a zároveň se jejı́ prstı́k
ocitly mezi Lucčinými lapličkami. Zakroužila prstı́kem okolo dı́rky a poté
okolo poštěváčku. Lucka začala hlasitě vzdychat a hladila si svoje ňadra.
Katčin prstı́k byl celý mokrý od milostného mazu, neodolala a prstı́k si olı́zla.
Moc jı́ to zachutnalo a tak se na nabı́zenou dı́rku přisála. Snažila se hbitým
jazýček očistit Lucčinu dı́rku do sucha. Čı́m vı́c sála a lı́zala, tı́m vı́c Lucka
tekla a vzdychala. Brzy se Lucka musela posadit na postel, jak se jı́ začaly
podlamovat nohy. Přı́val rozkoše, který jı́ Katka poskytovala, se nedal dlouho
vydržet. Lucka se položila na postel, roztáhla nohy a rozevřela si prcinku.
Katka se přisála ke klitorisu, který vykukoval mezi rtı́ky, a do dı́rky vrazila rovnou dva prsty. To už Lucka nevydržela a roztřásla se přicházejı́cı́m
orgasmem.
Když se Lucka vzpamatovala, dokončily oblékánı́. Lucka na sebe natáhla
tı́lko, s podprsenkou se nezatěžovala, a červenou sukni, která jı́ sotva zakrývala
zadeček. Katka měla ke kalhotkám i podprsenku. Ta však vı́c odhalovala,
než zakrývala. Byla to jen taková ta, která zespodu podpı́rá prsa a odhaluje
190
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
dvorce i s bradavkami. Lucka neváhala a hned olı́zla vykukujı́cı́ bradavky.
Ty ihned zareagovaly a poslušně se vztyčily. Dále si vzala na sebe černou
minisukni a černé tričko. Ještě se v rychlosti namalovaly a sešly dolů do restaurace. Tom seděl u stolu zády ke vchodu, na stole už měli přichystanou
večeři i se skleničkou vı́na. Tom se rozhlı́žel po restauraci, když tu se k němu
z každé strany přitočila jedna dı́vka. Nejprve je nepoznal, ale z jedné strany
to byla Katka a z druhé strany Lucka. Obě mu poděkovaly polibkem za donesenou večeři.
Mlčky jedli večeři a popı́jeli vı́no, Tom nevěděl, kam dřı́v s očima. Holky
se šibalsky usmı́valy, mrkly na sebe a každá svou rukou zamı́řila pod stůl
a pod svou sukni. Nabraly trošku svých št’áviček a pak prstı́ky nabı́dly Tomovi. Ten ochutnal nejprve Lucku a následně i Katku. Měl to jako sladký
moučnı́k, po večeři. Když i holky dojedly, vyrazily společně na koktejl. Při
procházce po městě se k Tomovi obě tiskly, ten rukama hladil jejich zadečky
a po zážitku při večeři se snažil zjistit, jestli majı́ kalhotky. V tom Katka
ukázala na zem, kde uviděla několik centů. Obě se sehnuly, aby ty drobné pro
štěstı́ posbı́rali. To umožnilo Tomovi nenápadně zajet pod obě sukně. Hladil
ty jejich rozkošné prdelky, ale na žádné kalhotky nenarazil. Toho vzrušilo,
holky si toho všimly, a když se zvedaly, přejely Tomovi po bouli, které se
mu vytvořila na krat’asech. Optal se holek, jestli majı́ kalhotky. Ty mı́sto
odpovědi odtáhly vrchnı́ část suknı́ a ukázaly provázky od tang. Tom byl s
takovou odpovědı́ spokojený.
Došli k jejich oblı́benému plážovému baru, usadili se ke stolku, co stál
stranou. Objednali si koktejly a popı́jeli. Jejich ruce se pod stolem vzájemně
propletly. Tom hladil každou z dı́vek po stehně a postupně se snažil propracovat pod sukně. Katka s Luckou měly každá jednu ruku na stole a upı́jely
koktejl, zatı́mco druhou rukou zjišt’ovaly Tomovu připravenost. Jakmile se
Tom propracoval pod jejich sukně, začal zkoumat kalhotky.
Holky, co to máte za kalhotky?“
”
Ty jsou nové, dnes koupené. Chtěl bys je vidět?“ odpověděla Lucka, Katka
”
jen usrkávala koktejl brčkem a vychutnávala si Tomovi dotyky.
Určitě bych chtěl, takhle na dotek se mi lı́bı́. Jsem zvědavej, jak vypadajı́.“
”
Tak si počkej na pokoj.“
”
Ach jo, no co se dá dělat, snad do té doby neumřu zvědavostı́,“ odpověděl
”
a dál pokračoval ve zkoumánı́ pomocı́ prstı́ků.
To už se obě holky vrtěli na židlı́ch, aby Tomovi usnadnily přı́stup a začaly
tiše vzdychat. Když slyšel, jaký účinek má jeho prozkoumávánı́, zintenzı́vnil
své doteky, cı́til, jak mu po prstech stékajı́ jejich milostné št’ávy, jak se jejich
8.4. DOVOLENÁ - DEN TŘETÍ
191
dı́rky stahujı́ okolo prstı́ků. Podı́val se na ně a uviděl v jejich tvářı́ch vzrušenı́,
viděl, jak se kousajı́ do rtů a přemáhajı́ hlasité vzdychánı́. Kroužil kolem
poštěváčků, projı́žděl mezi závojı́čky a zasouval prstı́ky do dı́rek. Dával však
přitom pozor, aby Katku nepřipravil o panenstvı́. Ještě párkrát zakroužil
prstı́ky a obě dı́vky současně vyvrcholily. Tom ještě párkrát pohladil obě
prcinky a pak ruce položil zpátky na stůl. Holky viděly, jak se mu prsty
lesknou jejich vlhkostı́. Lucka si vzala ruku, která dráždila Katku. Ta se
zas pustila do té druhé ruky. Když dokončily očistu Tomových rukou, dopili
koktejly, zaplatili a vydali se společně na hotel.
Na hotelu nedočkavě zapadli všichni do jednoho pokoje. Tam se hned
Tom vrhnul na holky a začal je střı́davě lı́bat. Mezi polibky se snažil holky
vysvléknout, ty se však nenechaly. Posadili Toma na postel, samy se před
něj postavily a začali si vzájemně přetahovat trička přes hlavu. Tom věděl,
že Lucka nemá podprsenku, byl jen zvědavý, jak je to s Katkou. Byl si jist,
že má podprsenku, ale zároveň si všiml stojı́cı́ch bradavek, které se rýsovaly
pod tričkem. Holky zahodily trička, a když viděly, jak Tom zı́rá s otevřenou
pusou na Katčinu podprsenku, rozhodly se pro menšı́ představenı́. Holky se
přitiskly k sobě a lı́baly se, jejich kozičky se o sebe vzájemně třely. Lucka
sjela pusinkou nı́ž a jazýčkem obkroužila obě Katčiny bradavky.
Ta jen tiše vzdychla. Lucka si klekla, koukla na Toma a povı́dá: Tys chtěl
”
vidět naše kalhotky, vid’.“
Ten jen přikývl. Lucka rozepla Katčinu sukni a pomaloučku jı́ sunula k
zemi. Když Katka byla jen ve spodnı́m prádle, předvedla se Tomovi ze všech
stran. Tom pochvalně pokýval hlavou. Pak následovalo svlékánı́ Lucky. Té
na oplátku pomohla ze sukně Katka. Když byla i druhá sukně dole, Lucka se
mı́rně rozkročila a Lucka začala předvádět výhody Lucčiných kalhotek. Jak
za nı́ klečela, škvı́rou v kalhotkách jı́ roztáhla prcinku a předvedla Tomovi
jejı́ dı́rku. Ten už to nevydržel, rozepnul krat’asy a vyndal svůj tvrdý klacek
a začal si ho pomalu honit.
Tak ty si ho budeš honit, i když tu máš dvě nadržený holky?“ řekla Lucka.
”
Tom se na ně jen podı́val, Tak mi pojd’te pomoct, to e nedá vydržet se na
”
vás jen koukat.“
Holky nelenily a hned si lehly na postel k Tomovi, každá z jedné strany.
Začaly Toma hladit a laskat po celém těle.
Já už to vážně potřebuju,“ začal škemrat Tom. Lucka na nic nečekala a osed”
lala si Toma. Katka se na nı́ závistivě podı́vala, chvı́li si hladila dı́rku a kozičky
sama a pak si sedla Tomovi nad obličej, aby jı́ mohl alespoň lı́zat. Tom
ihned zaměstnal své ruce hlazenı́m Katčina zadečku, jazýčkem vylizoval jejı́
192
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
nadrženou dı́rku a střı́davě se přisával k dı́rce a na klitoris. Ani Lucka nezaostávala v činnosti, rukama hladila Katčiny kozičky, hrála si s jejı́mi bradavkami a lı́bala jejı́ ústa. Ani Katčiny ruce nezahálely a věnovaly se Lucčinu
poprsı́. Netrvalo dlouho a Katka se v jejich péči zhroutila v orgasmu a hluboce
oddychovala. Mezitı́m se Lucka s Tomem věnovali sobě. Přetočili se a Lucka
ted’ ležela na zádech. Tom přitiskl jejı́ nohy k sobě, opřel si je o rameno a protahoval Lucčinu dı́rku pořádnými dlouhými tahy, vychutnával si tu těsnost
jejı́ pochvičky. Lucka si dráždila svá ňadra, tahala se za bradavky a skučela
u toho blahem. Pı́st, který řádil v jejı́m nitru, ji přiváděl k vrcholu. Katka se
vzpamatovala a oplácela Lucce předchozı́ pozornost a věnovala se rty, zoubky
i jazýčkem jejı́m bradavkám. Olizovala je, tiskla je svými horkými rty, lehce
je skousávala zoubky. Lucka přesunula ruku mezi svá sevřená stehna a mnula
si klitoris. Tom už cı́til stahy jejı́ pičky na svém ocasu a proto zrychlil své
přı́razy. Lucka nevydržela ten přı́val rozkoše a zmocnil se jı́ mohutný orgasmu.
Jejı́ kundička se začala stahovat a ždı́mala Tomův klacek. Ani ten nevydržel
o moc déle a plnit prcinku své milenky. Když z nı́ vyklouzl, jejı́ nohy se samovolně rozevřely a z jejı́ dı́rky vytékalo bı́lé sperma smı́sené s jejı́mi št’ávami.
Katka přesunula svou pozornost k roztažené dı́rce a jazýčkem se jı́ snažila
očistit. Jak se snažila vše očistit, přivedla Lucku k ještě na jeden vrchol.
Tomovi se při pohledu na ty dvě nymfičky znovu postavil.
Katka to uviděla, očistila ten nástroj rozkoše, lehla si na záda, roztáhla nožky
a řekla: Ted’ jsem na řadě já.“
”
Tom se na nı́ podı́val a povı́dá, Jsi si jistá?“
”
Jsem. Po tom, co jsem viděla, chci, abys to byl ty, kdo mě o to připravı́.
”
Teda jestli to nevadı́ Lucce.“
Mě to nevadı́, ráda se o něj podělı́m.“
”
Ale budeš opatrný, vid’,“ řekla Katka a podı́vala se prosebně na Toma.
”
Ten se k nı́ sehnul a polı́bil jı́. To už se zvedla i Lucka a přesunula svou pozornost na Katčina ňadra. Tom se přesunul mezi Katčiny nožky a začal lı́zat
jejı́ panenskou dı́rku. Sál jejı́ poštěváček, jazýčkem se prodı́ral mezi závojı́čky
a snažil se nacpat i do jejı́ dı́rky. Katka sebou házela, jak se jı́ zmocňovala
rozkoš. Drážděnı́ od Toma i Lucky v nı́ vyvolávalo vlny nádherných pocitů, hlasitě vzdychala a křičela, jak se blı́žila k vyvrcholenı́. Oba zvýšili své
úsilı́ a Katka vybuchla v ohromujı́cı́m orgasmu. Než se Katka vzpamatovala,
Lucka nasadila Tomovi kondom na stojı́cı́ klacek. Ten ho ihned směřoval
mezi Katčiny závojı́čky. Jejı́ dı́rka byla báječně vlhká od předchozı́ prožité
rozkoše a tak pro Toma nebyl problém do nı́ vstoupit. Přesto však postupoval pomalu, aby Katka měla čas si zvyknout. Jejı́ dı́rka se mu bez problémů
8.4. DOVOLENÁ - DEN TŘETÍ
193
přizpůsobovala, brzy však narazil na překážku. Při dotyku penisu s panenskou blánou Katka trochu sykla bolestı́. Lucka vše pozorovala, když však
viděla, co to s Katkou dělá, začala jı́ uklidňovat. Lı́bala se s nı́ a laskala
jı́ kozičky. Tom se v Katce pohyboval jen na krajı́čku. Pozoroval jı́, a když
uviděl v jejı́ch očı́ch chtı́č a souhlas, přikývl a prudce přirazil. Katkou projela
bolest a z očı́ jı́ vytryskly slzy.
Šššš, to bude dobrý. Už je z tebe žena,“ uklidňovala jı́ Lucka, z tvářı́ jı́
”
slı́bávala slzičky. Tom čekal, až bolest z deflorace ustoupı́, věděl, že to nesmı́
uspěchat a nechal Katku uklidnit. Jakmile začala odpovı́dat na Lucčiny polibky, začal s pomalými přı́razy. Pomalu a něžně se pohyboval v pochvičce,
kterou před chvı́lı́ zbavil panenstvı́ a ze které vytékal pramı́nek krve. Katčina
bolest pomalu ustupovala a jejı́ chtı́č nad nı́ převzal kontrolu. Kundička
pouštěla št’ávičku a zvykala si na úplné vyplněnı́. Katka pomalu vycházela
vstřı́c Tomovým přı́razům. Jejich tempo se zrychlovalo a Katčina dı́rka se
stahovala v milostné křeči. Jejı́ vzdechy byly hlasitějšı́ a plné uspokojenı́.
Lucka se na to nevydržela jen dı́vat, lehla si vedle nich a prstila si svou
kundičku. Mı́stnostı́ se neslo sténánı́ třı́ mladých lidı́, kteřı́ si užı́vali života.
Katka se blı́žila k vrcholu mı́lovými kroky, ještě pár tahů v jejı́ pochvičce
a bude hotová. Tom viděl, že jı́ na vrchol moc nechybı́ a rukama se začal
věnovat kozičkám poskakujı́cı́m v rytmu jeho přı́razů. To už bylo na Katku
moc a prožila svůj prvnı́ orgasmus s penisem hluboko v sobě. Lucka vedle
nı́ přidala na tempu a i ona vyvrcholila. Tom, když viděl dvě mladé dı́vky
zmı́tajı́cı́ se v orgasmu, začal plnit šprcku spermatem. Bylo toho tolik, že
se bál, aby to guma vydržela. Měl ještě tolik vůle, aby z Katky vyklouzl,
došel pro vlhký kapesnı́k a otřel jı́m právě odblaněnou prcinku. Katka byla
vděčná, za tu péči, kterou jı́ oba věnovali. Dala jim oběma pořádnou pusu
a brzy všichni tři usnuli v jedné posteli.
194
8.5
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
Dovolená - Den čtvrtý
Jako prvnı́ se ráno probudila Katka. Ležela jen tak na posteli a přemýšlela.
Po včerejšı́ ztrátě panenstvı́ se cı́tila pořád stejně, nijak se nezměnila. Tak
nějak tajně doufala, že po tom bude jiná, ale nic se nestalo, skoro jako by to
byl jen sen. Aby se přesvědčila, že se jı́ to jen nezdálo, rozhodla se, že svojı́
kundičku prozkoumá prsty. Věděla, že nasucho by toho moc nezjistila, začala
si proto nejprve hladit kozičky. Vzala je pěkně do rukou, lehce po nich přejela
dlaněmi, pevně je sevřela a palce si dráždila bradavky, které se už tyčily na
vrcholcı́ch ňader jako malé věžičky. Z úst jı́ uniklo tiché sténánı́.
Vedle nı́ se jen Lucka vı́c přitiskla k Tomovi. Nevědomky mu tlačila
zadeček do klı́na, Tomův penis instinktivně zareagoval a začal tuhnout. Katku
ten pohled ještě vı́c vzrušil, olı́zla si prstı́ky a zamı́řila s nimi ke své dı́rce.
Sotva přejela po závojı́čkách, zjistila, že je má hrozně citlivé. To ještě pořád
nic neznamenalo, to se jı́ občas stávalo, když si jı́ večer hodně dráždila.
Opatrně citlivé lapličky rozevřela, zakroužila kolem poštěváčku a neomylně
směřovala svůj prstı́k do dı́rky. Postupovala opatrně, nechtěla se sama odblanit, kdyby to byl opravdu jen sen. Prstı́k se nořil postupně hlouběji a hlouběji,
už byla hlouběji než kdykoli předtı́m a na žádnou překážku nenarazila. Zkusila přidat ještě jeden prst, ten už do nı́ šel pomaleji, ale cı́tila, jak se jejı́
prcinka roztahuje a přizpůsobuje.
Když dostala oba prsty dovnitř, začala s nimi pohybovat, své vzdechy se
snažila tlumit, co to šlo, ale přesto jı́ občas nějaký unikl. To probudilo Lucku,
když zaslechla vzdechy, zajı́malo jı́, co se děje, ale nechtěla Katku vyplašit.
Pomalu otevřela oči a pozorovala, jak si jejich kamarádka honı́ frndu. Vrážı́
prstı́ky do své čerstvě odpaněné dı́rky, druhou rukou prohánı́ klitoris a prsa jı́
poskakujı́ v rytmu prstěnı́. Ten pohled jı́ velmi vzrušoval, cı́tila Tomův tvrdý
ocas na svém zadečku, sáhla rukou dolů, nasměrovala žalud na svůj otvůrek
a trošku se zavrtěla. Penis se začal nořit do hlubin jejı́ho těla a nádherně
vyplňoval jejı́ nenasytnou kundičku. Dávala přitom pozor, aby nevzbudila
Toma. Jejı́ ruce také samy vklouzly do jejı́ho klı́na. Lucka nechala ještě chvı́li
Katku zkoumat svou prcinku.
Nechceš pomoct?“ zeptala se Lucka po chvı́li.
”
Katka sebou trochu trhla, jak se lekla.
Ty už nespı́š?“ odpověděla trochu vyděšeně.
”
Nespı́m, pozoruju tě, jak si prohánı́š svou dı́rku.“
”
No jo, musela jsem se přesvědčit, že se mi to nezdálo.“
”
To chápu. A nechceš s tı́m pomoct?“
”
8.5. DOVOLENÁ - DEN ČTVRTÝ
195
Budu ráda.“
”
Tak pojd’ blı́ž a otoč se. Chci se ti na nı́ podı́vat, ale nechce se mi dolů z
”
toho tvrdého ocasu.“
Katka se tedy opatrně přesunula blı́ž a nabı́dla svou kundičku Lucce k lı́zánı́.
Ta po nı́ opatrně přejela jazýčkem, prsty jı́ rozevřela, aby se mohla podı́vat.
Viděla, tu růžovou dı́rku, která pouštı́ spoustu št’ávičky a nádherně vonı́.
Neodolala a na ten báječný otvůrek se přisála. Palce kroužila po poštěváčku
a jazýčkem se dobývala do dı́rky. Katka se pomalu přestávala ovládat a z úst
jı́ unikaly hlasité vzdechy.
Pššš, ovládej se, at’ nevzbudı́me Toma,“ obrátila se Lucka na Katku.
”
Promiň, když ty tak úžasně lı́žeš.“
”
Tak si taky lı́zni, aspoň budeš mı́t plnou pusu a nebudeš tak hlasitě vzdychat.“
”
Lucka to nestihla ani dořı́ct a Katka se k nı́ hned přisála. Bylo to tak
nečekané a nádherné, že ani Lucka nekontrolovala své vzdechy.
Neřı́kalas něco o ovládánı́?“ dobı́rala si Lucku.
”
Ta mı́sto odpovědi zintenzivnila drážděnı́. Na posteli byla zvláštnı́ změt’ těl,
Lucka s Katkou v poloze 69, spı́cı́ Tom ležel za Lucčinými zády, která měla
jeho ocas ve své prcince. Katka, která se jazýčkem věnovala Lucčině klitorisu,
hleděla na tvrdý klacek zaražený uvnitř Lucky. Fascinována tı́m výhledem se
občas zapomněla a přejela jazykem i Tomův úd, při každém takovém doteku,
Lucka cı́tila, jak Tom ještě vı́c tuhne. Lucka se snažila přitisknout svůj klı́n
vı́c na Katčin jazýček, posunula se a Tom z nı́ vyklouznul. Katka ho okamžitě
vzala mezi rty a začala sát, aby se Lucka necı́tila prázdná a odstrčená, zasunula do nı́ Katka několik prstů. Chvı́li kouřila Toma a prstila Lucku. Ta
brzy začala žadonit, aby vrátila ten tvrdý klacek tam, kde by měl být. Katka
tak učinila a znovu se věnovala jazýčkem klitorisu. Na Lucce bylo vidět, že
už jı́ to nebude trvat dlouho, Katka vsála poštěváček a stiskla ho mezi zuby.
To už Lucka nevydržela a začala se zmı́tat v orgasmu, stahy jejı́ kundičky
vyvolaly orgasmus i u Toma. Ten jen ze spanı́ zavzdychal. Když mu ocas
začal ochabovat, vyklouzl z Lucky a z jejı́ dı́rky se vyvalilo semeno. Katka
ihned začala pečlivě čistit vystřı́kanou dı́rku.
Hmmm, taky bych chtěla zažı́t ten pocit vystřı́kané dı́rky,“ posteskla si
”
Katka.
Neboj, taky se dočkáš,“ řekla trochu zadýchaně Lucka.
”
A jaký to je pocit?“
”
Nezapomenutelný. Když cı́tı́š, jak penis těsně před výstřikem ještě vı́c ztuhne,
”
jak vyplňuje celou dı́rku, když cı́tı́š každý výstřik, cı́tı́š, jak se ti horké sperma
rozlévá uvnitř celé kundičky a nakonec ochablý penis vyklouzne ven a z tebe
196
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
začnou vytékat vaše smı́šené milostné št’ávičky. Jednoduše nádhera.“
Já chci taky. . . “ žadonila Katka.
”
V tom se ozval Tom: Já ti to rád dopřeju. Akorát je tady možnost, že
”
otěhotnı́š.“
Obě holky se lekly, jak Tom nečekaně promluvil.
Já vı́m, ale to nechci.“
”
Lucka se chvı́li zamyslela a pak povı́dá: Jedna možnost by tu přeci jen
”
byla. Pilulka po, ta se musı́ vzı́t do 48 hodin. Takže, když to uděláme poslednı́
den před odjezdem, tak budeš mı́t dost času si jı́ vzı́t.“
Katce zasvı́tili očka touhou.
To znı́ dobře,“ a bylo na nı́ vidět, jak o tom nápadu přemýšlı́.
”
Tak holky, vstávat a oblékat, je čas jı́t na snı́dani.“
”
Já už něco teplého posnı́dala,“ ozvala se Katka.
”
Ale já mám hlad,“ zavelel Tom a začal se oblékat. Než se holky zvedly z
”
postele, Tom už byl oblečený.
Počkám na vás dole,“ řekl Tom a vyrazil na snı́dani.
”
V restauraci bylo plno, Tom objevil jeden zastrčený stůl akorát pro tři. Když
viděl, jak jı́dlo mizı́, rozhodl se, že to nachystá i holkám, at’ potom můžou co
nejdřı́v k vodě.
Holky mezitı́m na pokoji oblékly a nachystaly. Lucka viděla na Katce, jak
nad něčı́m přemýšlı́.
Copak ti ležı́ v hlavě?“ ptala se Lucka.
”
Snažı́m se vzpomenout, jak se počı́tajı́ plodné a neplodné dny,“ odpověděla
”
Katka, Zatı́m jsem to nikdy řešit nemusela, tak si nejsem jistá, jak to je.“
”
To kvůli tomu, vykropenı́ tvé svatyňky?“
”
Jo, kvůli tomu.“
”
Záležı́, jestli to máš pravidelný a kdys to měla naposled, respektive, kdy bys
”
to měla dostat.“
Pravidelný to mám a dostat bych to měla v pondělı́, až se vrátı́me.“
”
Lucka chvı́li přemýšlela a pak povı́dá: V tom přı́padě bys měla být v pohodě,
”
otěhotněnı́ by ti hrozit nemělo.“
Nekecáš? To by bylo fajn.“
”
Tak potom kouknem na net, je tu wifi. Mistr Google vı́ vše. A ted’ už pojd’
”
na snı́dani, at’ si Tomáš nemyslı́, že nám to nestačilo, a že jsme si to tu
rozdávaly,“ řekla Lucka a vyrazila ke dveřı́m.
Dole už na ně čekal Tomáš u stolu, měly vše přichystané, jen si sednout
a pustit se do toho.
Co vám tak dlouho trvalo? Že vy jste si to tam rozdávaly,“ vı́tal je Tomáš.
”
8.5. DOVOLENÁ - DEN ČTVRTÝ
197
Vidı́š, co jsem ti řı́kala,“ konstatovala Lucka a začala se smát.
”
No jo, máš ho prokouknutého,“ odvětila jı́ Katka a smála se také.
”
Když se všichni najedli, přemýšleli, co budou dělat. Na výlet se jim dnes
nikam nechtělo, strávit den jen válenı́m na pláži také moc ne a zůstat na
pokoji je sice lákalo, ale kvůli tomu nemuseli nikam jezdit a navı́c si Tom nebyl
jistý, jestli by náhodou nezbouchnul Katku, při tom, co všechno provozovali.
A co takhle sbalit do batůžku nějaké pitı́, plavky a ručnı́ky a vyrazit jen
”
tak podél pláže. Třeba narazı́me na nějaké zajı́mavé mı́sto,“ navrhnul Tom.
To by šlo,“ souhlasily holky.
”
Tak tedy vyrazili. Nejdřı́ve šli po plážové promenádě se spoustou barů
a restauracı́, všude bylo ještě zavřeno. Poté, promenáda skončila, se přesunuli
na pláž a v mokrém pı́sku. Tu a tam sebrali nějakou mušli nebo zahlédli
kraba. Když jim bylo moc horko, zahodili věci na pláž a vběhli se osvěžit
do moře. Trochu si zablbli a zaplavali a pak pokračovali dál. Asi po hodině
chůze narazili útes, který vybı́hal do moře. Aby měli šanci ho obejı́t, museli se
vzdálit z pláže. Tam, kde končila pláž, začı́nal malý palmový háj. Vypadalo
to, že hájek roste akorát na té skále.
Rozhodli se tedy, že se to vydajı́ prozkoumat, byli přeci jenom na procházce. Ukázalo se, že skála vybı́há do moře na dvou mı́stech a tvořı́ pěknou
zátoku, kam nenı́ vidět. Dalo se tam dostat jedině přes hájek, ale nebyla tam
žádná vyšlapaná cestička, nebo z moře. Když to uviděli, bylo jim jasné, že
tady strávı́ celý den a udělajı́ si z toho soukromou nuda pláž, kde je nikdo
nebude rušit.
Napůl pod stromy, aby měli alespoň trochu stı́nu, si rozložili deku a ručnı́ky, sundali všechno, co měli na sobě a pečlivě se namazali. Holky předvedly
Tomovi pěkné představenı́, když se mazaly krémem navzájem. Bylo na nich
vidět, že si to báječně užı́vajı́, zvlášt’ když si trochu studený krém roztı́raly po
ňadrech, po stehnech a zadečcı́ch. Tomovi z toho představenı́ pořádně stál.
Jakmile to holky uviděly, vrhly se na něj a také ho pečlivě mazaly. Jen penisu
se vyhýbaly. Toma doteky dı́včı́ch rukou po celém jeho těle přiváděly skoro k
šı́lenstvı́, jeho klacek ještě vı́c tvrdnul a na špičce se už objevila kapička. Lucka
se tedy opřela rukama o palmu a nabı́dla Tomovi svou mušličku pěkně zezadu.
Ten se nedal dvakrát pobı́zet a hned zasunul. Tvrdě přirážel do té mokré
a žhavé dı́rky až měla Lucka co dělat, aby se vůbec udržela. Netrvalo dlouho
a už tu jejı́ dı́rku plnil svým semenem. Lucka však vyvrcholenı́ nedosáhla,
a když viděla, že s Tomášem ted’ nic nebude, přitáhla si k sobě Katku. Ta
pochopila, co se od nı́ chce. Stoupla si k Lucce a lı́bala jı́. Jedna ruka si
hrála s jejı́mi ňadry, prsty druhé se nořily do vystřı́kané kundičky. Nabı́raly
198
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
vytékajı́cı́ sperma a dopravovaly ho k hladovým ústům a hbitým jazýčkům
obou dı́vek.
Ani Lucčiny ruce nezůstávaly pozadu a oplácely Katce rozkoš stejnou
měrou. Obě dı́vky se vzájemně mazlily a prstily a rozmazávaly po sobě
Tomášovo sperma. Ten když to viděl, zalovil v batohu a vytáhl fot’ák. Dı́vky
byly zaujaty samy sebou, že si ani nevšimly, že je Tom fotı́. Zanedlouho obě
dı́vky dosáhly vrcholu při vzájemném drážděnı́.
Krém se mezitı́m stihl vstřebat, tak se mohli jı́t osvěžit do vody. Nazı́
řádili ve vodě a užı́vali si, že jsou sami a že je nikdo nevidı́. Když vylezli
unavenı́ z vody, natáhli se na deku a odpočı́vali. Holky si šeptaly něco mezi
sebou a Tom jen tak ležel a užı́val si klidu. Měl zavřené oči a neměl daleko k
usnutı́. Slyšel, že holky si přestaly povı́dat, a že se přesunuly blı́ž k němu, ted’
měl každou z jedné strany. Nechal je, at’ si dělajı́, co chtějı́, bylo mu jasné, že
majı́ chut’ na sex.
Taky, že jo. Nejprve ho začaly hladit po stehnech, pak cı́til na svých bradavkách jejich jazýčky a někdy i zoubky. Vše si vychutnával, se zavřenýma
očima. Po chvı́li se oba jazýčky přesunuly do jeho klı́na. Penis už mu pěkně
stál a on cı́til, jak se holky navzájem lı́bajı́, protože jeho tvrdý ocas byl přesně
mezi jejich pusinkami a jejich jazýčky ho dráždily ze všech stran.
Tak co, chceš to risknout a nechat si od něj vystřı́kat kundičku?“ šeptala
”
Lucka Katce, tak aby to Tom neslyšel.
Asi jo. Mám na to hroznou chut’.“
”
Fajn, tak já se mu nabı́dnu k lı́zánı́ a ty si nasedni, nebude trvat dlouho
”
a bude střı́kat.“
A nebude se bránit?“
”
Nebude mı́t šanci, ruce má složené pod hlavou“ Jak se domluvily, tak
”
udělaly. Najednou měl Tom nad obličejem mokrou kundičku své přı́telkyně,
cı́til jejı́ vůni, otevřel oči a viděl, jak si jı́ sama roztahuje, aby ho povzbudila k
lı́zánı́. Otevřel ústa a přisál se k té báječné mušličce, jejı́ rtı́ky bral mezi své,
jazykem dráždil klitoris a snažil se spolykat všechno, co z nı́ teklo. Katka
využila toho, že je zabrán do lı́zánı́ a nasedla si na jeho pyj. Aby nemohl
protestovat, přitiskla Lucka svou pičku ještě vı́c na jeho obličej, Tom sotva
mohl dýchat. Katka si jı́zdu na Tomovi vyloženě užı́vala. Bylo to poprvé od
jejı́ho včerejšı́ho odblaněnı́, kdy v nı́ byl penis. Povzbuzována Luckou se brzy
narážela jako zkušená jezdkyně. Holky se lı́baly a vzájemně si laskaly kozičky.
Prvnı́ dosáhla orgasmu Lucka, však na to měla také vı́ce času. Tomův jazyk
a Katčiny ruce ji brzy dohnaly k vrcholu.
I Tom už se blı́žil k výstřiku.
8.5. DOVOLENÁ - DEN ČTVRTÝ
199
Už brzo budu,“ volal, ale Katka jako by ho neslyšela. Ještě zkusila přidat
”
na rychlosti.
Katko, neblázni a slez, já už to dýl nevydržı́m,“ zkusil to znovu.
”
Mı́sto toho se k němu naklonila Lucka, chytla ho za ruce a lı́bala ho. Neměl
šanci se ubránit.
Katka hlasitě vzdychala, věděla, že se nemusı́ kontrolovat, že jı́ tady nikdo
neuslyšı́. Když slyšela Toma, jak na ni volá, aby slezla, ještě vı́c jı́ to vzrušilo.
A stejně byla tak blı́zko k vyvrcholenı́, že mı́sto mozku ted’ nad jejı́m tělem
vládl chtı́č a hormony. Cı́tila přesně to, co jı́ Lucka ráno popisovala. Tomův
klacek v nı́ tvrdl tı́m vı́c, čı́m vı́c se Tom snažil ovládat a zadržet výstřik.
Cı́tila, jak se jejı́ úplně vyplněná pochvička svı́rá kolem toho ocasu. To už
Tom nevydržel a jeho penis vybuchl a začal chrlit spoustu semene. Katka
cı́tila, každý výron semene, každou kapku, která do nı́ vnikala, cı́tila jak jejı́
kundička v orgastické křeči nasává všechno sperma a ždı́má Toma.
Zůstala na Tomovi ještě sedět, nechala jeho úd vyklouznout ven a jeho
bı́lou lávu vytékat. Prožila nádherný orgasmu a doufala, že to zůstane bez
následků. Bylo jı́ jasné, že šukat s kondomem už nebude, pokud to nebude
nutné. Nic se nevyrovná vystřı́kané kundičce. Když se vzpamatovala, naklonila se k Tomovi a polı́bila ho.
Promiň, ale já to chtěla zažı́t,“ řekla mu.
”
Snad to nebude mı́t následky,“ strachoval se.
”
Nemělo by, měla bych mı́t neplodné dny. A moc děkuju, báječně jsem si to
”
užila.“
To já taky, bylas skvělá.“
”
Už jste skončili s tı́m cukrovánı́m, nebo mám začı́t žárlit?“ ozvala se trochu
”
naštvaně Lucka.
Skončili,“ odpověděli jednohlasně a vrhli se společně na Lucku, aby jı́ dopřáli
”
alespoň ještě jeden orgasmus. Koupánı́m a sexem strávili zbytek dne. Jen pro
jistotu už si Tom dával pozor, aby znovu nenaplnil Katčinu dı́rku.
200
8.6
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
Dovolená - Den pátý
Ráno si Tomáš s Luckou užı́vali o samotě, jelikož Katka spala tentokrát ve
svém pokoji. Lucka se probudila schoulená v Tomově náručı́. Opatrně vstala,
skočila si pod sprchu do koupelny, využila toho, že Tom spı́ a upravila si
chloupky na své prcince. Na vytvářenı́ obrazce nebyl čas a stejně je měla
ještě krátké, takže to vzala do hladka. I při sexu jim to tak vı́c vyhovovalo,
aspoň chloupky nikde nepřekážely a cı́tit třenı́ kůže o kůži bylo vı́c vzrušujı́cı́.
Po dokončené očistě se vrátila zpátky do postele. Tom se ještě neprobudil,
tak si řekla, že ho trošku pokouřı́ a pak se uvidı́. Odhalila jeho ohanbı́ a pustila
se do kouřenı́. Ještě měkký a povadlý ocas vzala do úst, chvilku ho žužlala
a už se začal stavět. Lucka strašně ráda kouřila, obzvlášt’ když se u toho
mohla prstit, nebo prstil někdo jı́. Dnes jı́ radost z kouřenı́ kazil fakt, že se
jı́ do pusinky dostalo i s ohonem pár chloupků. Normálně se Tom dvakrát,
třikrát týdně zastřihoval, ale ted’ na to nějak nebyl čas. Lucka si několikrát
pohladila svou vyholenou dı́rku, pro sebe se usmála a doskočila do koupelny.
Přinesla si pěnu na holenı́, žiletku, misku s vodou na opláchnutı́ žiletky
a olejı́ček. Nechtělo se jı́ použı́t vodu po holenı́, protože tu měl Tom s alkoholem a to by nemuselo být zrovna nejpřı́jemnějšı́. Všechno si pečlivě rozložila
na posteli a vrhla se do práce. Bála se, aby se Tom neprobudil, až bude
nanášet pěnu, protože byla trošku studená. Rozetřela si ji v rukou a opatrně
začala nanášet. Nechala jı́ chvilku působit a mezitı́m si vzala novou žiletku,
uvažovala nad tı́m, jestli má udělat nějaký obrázek, nebo to vzı́t úplně do
hladka. Z vlastnı́ zkušenosti věděla, že když jsou chloupky delšı́, obrázek se
dělá špatně. Bylo rozhodnuto, že to půjde dohola.
Žiletkou pomalu a opatrně odstraňovala porost, nejprve z podbřišku, tam
to šlo docela jednoduše, když přišla na řadu třı́sla, už to šlo pomaleji a nejhůř
se jı́ holila varlata. Doteky při holenı́ měly na Toma správný účinek i ve
spánku. Jeho klacek stál jak stožár. Když Lucka dokončila holenı́, vzala vlhký
ručnı́k a pečlivě setřela zbylou pěnu. Výsledek jı́ docela překvapil, Tomův
tvrdý penis ted’ vypadal ještě většı́. Při tom pohledu na něj dostala chut’,
rychle vše odnesla zpátky a vrátila se ke kouřenı́. Jakmile vzala obnažený
žalud mezi rty, aby ho polaskala jazýčkem, Tom hlasitě zavzdychal a probudil
se. Když před sebou uviděl Lucčinu vyholenou kundičku, přitáhl si jı́ blı́ž
a pustil se také do snı́daně. Vychutnával si každý kousek čerstvě oholené
kůže. Polykal každou kapku milostné rosy, která vytékala z voňavé dı́rečky.
Prsty roztahoval závojı́čky a jazýčkem pronikal co nejhlouběji. Lucka hlasitě
vzdychala a poddávala se jeho laskánı́. Úplně zapomněla Tomovi oplácet tu
8.6. DOVOLENÁ - DEN PÁTÝ
201
rozkoš, takže si zatı́m ani nevšiml, co mu během spánku provedla.
Hladil ji po zadečku a jednı́m prstı́kem kroužil po kakaové dı́rce a pomalu
se do nı́ snažil proniknout. V jeho činnosti ho povzbuzovalo Lucčino čı́m
dál tı́m hlasitějšı́ vzdychánı́. Brzy se jejı́ tělo začalo chvět v přicházejı́cı́m
orgasmu. Tom přidal na intenzitě, jeden prstı́k měl v jejı́m zadečku, dva
uvnitř kundičky a jazýčkem a zoubky si hrál s klitorisem. Lucka se pod
přı́valem rozkoše roztřásl v hlasitém orgasmu a z jejı́ prcinky se vyvalil proud
milostné št’ávy tak mohutný, že měl Tom co dělat, aby to vše spolykal.
Prosı́m, že mi to uděláš do zadečku?“ ozvala se Lucka, když se vzpama”
tovala z toho vyvrcholenı́.
Jestli chceš, tak klidně,“ odpověděl Tom.
”
To už si Lucinka klekla, zabořila hlavu do polštáře a rukama se rozevı́rala.
Tom sáhl do stolku pro lubrikant, namazal Lucčinu zadnı́ dı́rku, když chtěl
namazat i svůj penis, zjistil, co mu Lucka provedla.
I ty potvůrko, tys mě úplně vyholila.“
”
Vyholila, trošku mi překážely chlupy při kouřenı́,“ řekla s laškovným úsmě”
vem.
Jo tak, no počkej,“ odpověděl jı́.
”
Jen, co to dořekl, nasměroval svůj úd do Lucčiny prdelky. Jakmile do nı́
pronikl žaludem, na nic nečekal a jednı́m přı́razem do nı́ vnikl celou délkou.
Lucka se prohnula a sykla bolestı́, brzy ji však přemohla rozkoš. Tom jı́ držel
za prdelku, vnikal do nı́, ona sama si jednou rukou mačkala ňadra, tahala se
za bradavky a druhou rukou se prstila.
Tom cı́til stahy jejı́ho zadečku a přes slabou přepážku, jež odděluje zadeček
od prcinky, jejı́ prstı́ky. Oba si to báječně užı́vali a hlasitě vzdychali. V tom
se ozvalo zaklepánı́ na jejich dveře, které oba kvůli jejich hrátkám přeslechli.
Ozvalo se znovu, tentokrát hlasitěji. Tom přestal přirážet a s penisem hluboko
zaraženým v Lucčině zadečku zavolal:
Kdo je?“
”
To jsem já, Katka.“
”
Tak pojd’ rychle dál.“
”
Jste nějacı́ hlasitı́, měli byste se krotit,“ řekla Katka, když vešla a zavřela
”
za sebou dveře.
Chceš se přidat?“ ozvala se Lucka.
”
Ráda,“ odpověděla Katka.
”
Tak se svlékni a lehni si přede mě,“ řekla Lucka mezi vzdechy, protože Tom
”
začal znovu přirážet.
Katka jen stáhla kalhotky, vyhrnula si sukni a nabı́dla Lucce svou prcinku k
202
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
lı́zánı́. Lehla si však tak, aby mohla Lucku lı́zat. Odehnala Lucčiny ruce, od
jejı́ pičky a sama s k nı́ přisála. Dvě mladé dı́včiny se vzájemně lı́zaly a jedna
z nich si ještě užı́vala prdelkou vyplněnou tvrdým údem svého mladého milence. Katka pozorovala, jak Tomův ocas zajı́ždı́ do té pěkně tvarované prdelky jako pı́st. Slyšela přitom Lucku hlasitě vzdychat.
Na chvı́li přestala s lı́zánı́m a zeptala se Lucky: Vážně je to tak dobrý?“
”
Je to báječný. Má to i své výhody, třeba u tohohle nehrozı́ těhotenstvı́.“
”
Mohla bych to taky zkusit?“
”
Zeptej se Toma. Jestli bude chtı́t, mě to vadit nebude.“
”
Tak co Tome, zneužiješ i můj zadeček?“ ptala se Katka.
”
Klidně, ale před snı́danı́ to už nestihneme, takže večer,“ odpověděl Tom.
”
Katka se vrátila zpátky k lı́zánı́ Lucčiny kundičky. Té už mnoho nechybělo
k dalšı́mu orgasmu. Lucinka chtěla, aby se oba udělali v jednu chvı́li, proto
začala povzbuzovat Toma.
Dělej, pust’ to do mě. Vystřı́kej mi prdelku.“
”
Neboj, za chvilku to bude,“ řekl Tom a zrychlil přiráženı́.
”
Ano. . . ještě. . . přidej. . . aaahhh. . . To je ono. . . “ hlasitě volala Lucka.
”
Do toho vzdychala i Katka, protože Lucka se jı́ věnovala svými prsty. Projı́žděla mezi závojı́čky, laskala poštěváček, zasouvala prsty, co nejhlouběji do
jejı́ pochvičky, divoce tam s nimi rejdila a roztahovala je od sebe. Vypadalo
to, že všichni tři se udělajı́ najednou. Lucka cı́tila, jak Tomovi v jejı́m zadečku
ještě vı́c tvrdne ocas, bylo jı́ jasné, že brzy bude mı́t střeva plná spermatu.
Ještě vı́c a rychleji dráždila Katku, ta jı́ to samozřejmě ráda oplácela.
Už budu,“ hlásil Tom.
”
Lucka zavrtěla zadečkem a v tom už jı́ Tom plnil prdelku. To byl poslednı́ impuls, který vystřelil Lucku do slastných výšin. Jak se Lucka zachvěla zmı́taná
orgasmem, vrazila prsty hluboko do Katky a i ta s pocitem vyplněné kundičky
se propadla do slastného bezvědomı́ vyvolaném orgasmem.
Když se probrali, tak se oblékli a chystali se vyrazit na snı́dani.
Lucko, ráda bych zkusila ty tvoje kuličky, prosı́m. Teda jestli mi je půjčı́š,“
”
žadonila Katka.
To vı́š, že ti je půjčı́m. Jsou umyté v koupelně, tak si pro ně skoč,“ od”
pověděla Lucka.
Jak si je mám zavést?“ ptala se Katka, když se s nimi vrátila.
”
Bud’ v podřepu, nebo si lehni na záda, pokrč nohy a zvedni je.“
”
Katka si lehla a zkoušela je zasunout.
Moc to nejde,“ konstatovala Katka,
”
Na tady máš, zkus to s tı́mhle,“ řekla Lucka a podávala jı́ lubrikant.
”
8.6. DOVOLENÁ - DEN PÁTÝ
203
Už to jde,“ řekla Katka, když měla jednu kuličku uvnitř.
”
Aaahhh,“ vzdychla, když tam dostala i druhou.
”
Tak jaký to je?“ ptala se Lucka.
”
Zajı́mavý,“ odpověděla Katka.
”
Počkej, až se u toho budeš hýbat,“ dodala Lucka a všichni vyrazili na
”
snı́dani.
Samozřejmě dorazili jako poslednı́ a už toho na ně moc nezbývalo. Donesli si snı́dani ke stolu, posadili se a pustili do jı́dla. Lucka se na židli trochu
vrtěla.
Copak je zlato?“ ptal se Tom.
”
Ta se na něj podı́vala a odpověděla: Co myslı́š? Bylo to fajn, jen se mi ted’
”
trochu hůř sedı́.“
Katka se jen na oba podı́vala, trochu se zavrtěla na židli, aby se lépe usadila.
Při tom pohybu, lehce vzdychla.
A copak je tobě?“ ptala se Lucka Katky s úsměvem, Že by kuličky působily?“
”
”
To teda. Je to fakt zvláštnı́,“ odpověděla Katka.
”
V klidu dosnı́dali a vyrazili k moři. Rozhodli se, že dneska vynechajı́
veškeré sexuálnı́ hrátky na veřejnosti a budou jen odpočı́vat relaxovat. Užı́vali
si slunce, pı́sečnou pláž, moře a vlny. Holky se opalovali nahoře bez. Přes
poledne se pro jistotu uklidili na hotel a využili možnostı́ hotelového bazénu.
Lucka s Tomem už měli dost vody i slunce, tak Lucka vzala Toma za
ruku a vyrazili zpátky na pokoj. Katka se ještě chvı́li povalovala na lehátku
a pak vyrazila také na pokoj. Chtěla vyzkoušet účinky kuliček, tak mı́sto
aby jela výtahem, tak vyrazila po schodech. Do prvnı́ho patra to zvládla bez
problémů, druhé patro už bylo náročnějšı́ a cı́tila, že jejı́ dı́rka pouštı́ št’ávičku,
třetı́ patro už na nı́ bylo moc, v půlce schodů už tiše vzdychala a nahoře to
nemohla vydržet, cı́tila, že už teče jak řeka, plavky úplně promáčené a po
stehnech jı́ tekly pramı́nky milostné tekutiny.
Rychle zapadla na pokoj, stáhla si plavky, vyndala kuličky a začala si
divoce prohánět kundičku. Zasouvala do sebe tvrdě a rychle prsty, prsy jı́ na
hrudi lı́taly v divokém tempu jejı́ch prstů. Jejı́ prcinka byla tak mokrá, že při
prstěnı́ hlasitě mlaskala a čvachtala. Pokojem se šı́řila jejı́ vůně a vzduchem se
nesly jejı́ hlasité vzdechy. Vedle v pokoji Lucka s Tomem doted’ v klidu leželi
a odpočı́vali, jakmile zaslechli sténánı́ od vedle, Tomovi se ihned postavil.
Ani Lucku nenechala představa, co se děje vedle, klidnou. Hlasité vzdechy z
vedlejšı́ho pokoje přiměly jejı́ prsty k průzkumu vlastnı́ho těla. Zanedlouho
začala taky vzdychat.
Tom si také začal pomalu honit péro. Dotek ruky na oholených genitáliı́ch
204
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
ho vzrušil ještě vı́c. Rozhodl se využı́t toho, že si ho Lucka oholila kvůli
kouřenı́.
Když už sis mě oholila, nechceš mě taky pořádně vykouřit?“ navrhl Lucce
”
Tom.
Ta ani neodpověděla a lačně se vrhla na nabı́zený pyj. Okamžitě vzala žalud
mezi rty a kroužila po něm jazýčkem, rukou si pohrávala s koulema v pytlı́ku.
Snažila se zasunout celý klacek do úst, až se jeho špička dotýkala mandlı́.
Vášnivě a náruživě kouřila. Když se potřebovala nadechnout, vyměnila svá
ústa za ruku a dlouhými pomalými tahy Toma honila, u toho střı́davě sála
varlata, laskala je jazýčkem. Tom prožı́val neskutečnou rozkoš. Lucka se
vrátila zpátky ke kouřenı́. Silně sála tvrdý klacek a přitom si honila svou
nadrženou pičku, rejdila v nı́ prstı́ky, seč jı́ sı́ly stačily. Tomovi zbývalo už
jen pár tahů k výstřiku, chytil Lucčinu hlavu a začal sám aktivně přirážet do
jejı́ pusinky. Tom vzdychal a sténal, horkost pusinky a hebkost rtů a jazyka
ho přiváděli k vrcholu. Lucka cı́tila, jak s sebou penis začı́ná cukat, přidala
na rychlosti i sı́le sánı́ a v tom jı́ Tomův ocas vybuchl v ústech.
Z jeho útrob se valila spousta bı́lé lávy a zaplňovala jejı́ ústa. Bylo toho
tolik, že nestačila ani polykat a teklo jı́ to koutky úst až na bradu. Nechala
Toma odpočı́vat a prsty si hrnula sperma, co vyteklo, zpátky do pusinky. Tom
se vzpamatoval a hned oplácel Lucce jejı́ drážděnı́. Prdelku pro tentokrát
vynechal, ale prsty a jazykem se zaměřil nejprve na kozičky a pak pomalu
přešel k jejı́ kundičce. Tam začal řádit, Lucka byla tak mokrá a uvolněná,
že nebyl problém zasunout tři prsty naráz. Prsty zasunoval do prcinky, tam
s nimi různě pohyboval a roztahoval je od sebe, zoubky a jazykem dráždil
poštěváček.
Lucka se zmı́tala v jednom orgasmu za druhým, hlasitě u toho vzdychala
a křičela. Narážela se na Tomovi prsty a mezi vzdechy žadonila, at’ přidá ještě
prst. Byla tak rozjetá a nadržené, že to nebyl problém. Tom z nı́ vytáhl prsty,
sbalil je do kornoutku a pomalu jimi pronikal zpátky do té nadržené kundičky.
Nikdy to spolu nezkoušeli, ale nakonec se mu povedlo nı́ proniknout. Pomalu
s rukou uvnitř Lucky otáčel, ta jak cı́tila, že v nı́ má celou ruku, zavzdychala,
rozkřičela se a roztřásla se v největšı́m orgasmu, jaký kdy zažila.
Něco takového ani jeden z nich nečekal. Tom vnı́mal stahy jejı́ kundičky,
která byla maximálně roztažená, kolem své ruky. Lucka věděla o sebemenšı́m
pohybu jeho ruky, každý jı́ totiž zpočátku způsoboval rozkoš. Ke konci byla
tak citlivá a rozdrážděná, že rozkoš pomalu přecházela v bolest. Už začı́nala
Toma prosit, a z nı́ tu ruku vyndá. Ten se snažil opatrně ruku vytáhnout,
pomalu s nı́ otáčel, aby našel nejvhodnějšı́ polohu. Viděl, jak Lucčina vlhkost
8.6. DOVOLENÁ - DEN PÁTÝ
205
pomalu usychá, a že i při velmi opatrných pohybech jı́ způsobuje bolest. Ještě
štěstı́, že lubrikant ležel na posteli vedle něj.
Nanesl ho kolem svého zápěstı́ dostatečné množstvı́ a znovu zkusil ruku
vysunout. Tentokrát se to už bez většı́ch problémů povedlo. Za Tomovou
rukou se vyvalilo množstvı́ milostných tekutin tak velké, až pod Luckou
vytvořily mokrou louži. Jejı́ dı́rky, kdysi tak těsná, ted’ zůstávala široce rozevřená, jen velice pomalu se vracela ke svým původnı́m rozměrům. Ten kontrast mezi pičkou vyplněnou skoro až k prasknutı́ a nynı́ opuštěnou, prázdnou
a široce roztaženou způsobil Lucce dalšı́ orgasmus.
Lucka, totálně vyčerpaná předchozı́ rozkošı́, ležela na posteli a usı́nala.
Nožky roztažené a pička rozevřená Toma znovu vzrušily. Přemýšlel, jestli si
ho vyhonı́, nebo půjde zaklepat na dveře vedlejšı́ho pokoje. Z přemýšlenı́ ho
vytrhlo zaklepánı́ a hlas Katky. Zvedl se z postele a pustil jı́ dál.
Podı́vej, co si způsobila,“ řekl a ukázal na roztaženou Lucku.
”
Co jste to tu vyváděli?“ ptala se Katka.
”
No, jak jsi vzdychala, tak nás to tak vzrušilo, že mi ho Lucka musela vy”
kouřit.“
A proč u toho tak křičela a má tu svojı́ pičku tak roztaženou?“
”
Chtěla, abych jı́ prstil. A užı́vala si to tak, až z toho byl nakonec fisting.“
”
Katka jen vyvalila oči, Cože?“
”
No, fisting. To snad vı́š, co je.“
”
Vı́m, to jen ta představa mě trochu vyděsila. Ted’ už se nedivı́m ničemu.
”
Všechno to vysvětluje, jak ten křik, tak to roztaženı́.“
Tak vidı́š.“
”
Vidı́m,“ řekla Katka a kývla směrem k Tomovu trčı́cı́mu ocasu, Potřeboval
”
”
bys uspokojit a Lucka bude asi chvı́li nepoužitelná. Chceš pomoct?“
Zrovna na to jsem myslel, než si přišla.“
”
Tak pojd’,“ řekla a vzala Toma za penis, vykoukla ze dveřı́, a když nikdo
”
nešel, odvedla si ho k sobě do pokoje se slovy, aby nerušili Lucku.
Tak jak bys to ráda?“ ptal se Tomáš.
”
No vı́š, měla bych zvláštnı́ přánı́, jen mi bylo blbý ptát se na to před Luc”
kou.“
A co by to mělo být?“
”
No já, jak to řı́ct. Já nechci šukat, chtěla bych, abys mě něžně a s láskou
”
pomiloval.“
Tom se jen tázavě podı́val.
Aby to bylo jako poprvé, jen bez Lucky a bez bolesti.“
”
Tom se na ni ještě chvı́li dı́val, Katka před nı́m klopila hlavu, styděla se za své
206
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
přánı́ a bála se, že ji Tom odmı́tne. Ten k nı́ však přistoupil, zvedl jı́ bradu
a něžně jı́ začal lı́bat. Vycházela mu vstřı́c, pootevřela rty a jejich jazýčky
se propletly ve vášnivém polibku. Tom si jı́ přivinul těsně k sobě a Katka ho
objala kolem krku. Jeho ruce jı́ hladily po zadečku, tiskly ho a ması́rovaly.
Nenápadně jı́ u toho vyhrnoval lehké letnı́ šaty.
Přestali s lı́bánı́m, aby z nı́ mohl sundat šaty. Oba tam stáli nazı́. Tom
jı́ odvedl k posteli, položil jı́ na záda a pohladil jı́ po vlasech a po tváři.
Znovu se přisál na jejı́ ústa a jejich jazýčky se propletly. Jedna Tomova ruka
jı́ hladila na boku a postupně mı́řila výš, až se usadila na ňadru. Prsty po
něm přejı́žděl ve spirále směrem k bradavce. Než se k nı́ dopracoval, už pěkně
trčela do výšky, jen přes ni přejel prstem a Katka zasténala.
Neodolal a vzal tu třešinku mezi rty a zakmital po nı́ jazýčkem. Z Katčiných úst unikl dlouhý sten a jejı́ ruce tiskly jeho hlavu na prsa. Tom lehce
zkousnul a silně sál, Katka se roztřásla rozkošı́ a uvolnila jeho hlavu ze sevřenı́.
Tom toho využil a postaral se stejným způsobem i o druhé ňadro. Pozornost
pomalu přesouval z Katčiných ňader na jejı́ břı́ško, kde se zdržel u pupı́ku,
který jazýčkem obkroužil a pak pokračoval dál. Katka se chvěla rozkošı́ a tiše
vzdychala.
Když se Tom dostal polibky až na Venušin pahorek, jejı́ ruce se samy,
jako by z vlastnı́ vůle, přesunuly na jejı́ ňadra. Samy je začaly osahávat
a laskat, mnout a hladit, prsty kroužily kolem bradavek a z úst se jı́ dralo
sténánı́. Tom nehleděl na to, co dělajı́ jejı́ ruce, a pokračoval dál v lı́bánı́
a hlazenı́. Vyhnul se jejı́ štěrbince, která už pěkně vlhla, krásně voněla a celá
se leskla. Úplně lákala k polı́benı́ a olı́znutı́. Tom však odolal, chtěl splnit
Katce jejı́ přánı́, tak rukama hladil jejı́ nožky i zadeček, rty a jazýčkem
se věnoval jejı́m stehnům a třı́slům. Lı́bal je a olizoval, hladil jejı́ prdelku,
prstı́kem kroužil kolem zadnı́ dı́rky a jazýčkem se pomalu přesouval blı́ž k
jejı́ štěrbince. Jazýčkem projı́žděl mezi závojı́čky, bral jeden po druhém do
úst, mezi rty stiskával jejı́ poštěváček, jazýčkem kolem něj kroužil a prstı́k
pomalu zasouval do prcinky. Katka u toho nádherně vzdychala, kroutila se
blahem a klı́nem vycházela vstřı́c Tomovu jazýčku. Tom jı́ věnoval spoustu
rozkoše, ale Katka chtěl, aby ji už pomiloval.
Prosı́m, pomiluj mě,“ prosila ho.
”
Tak dobře,“ souhlasil.
”
Přesunul svá ústa na jejı́ a polı́bil jı́. Jeho tvrdý penis se špičkou dotýkal jejı́
prcinky, lehce projı́žděl mezi jejı́mi závojı́čky.
Netrap mě, já se chci milovat“ žadonila Katka.
”
Objala ho rukama i nohama a jeho úd do nı́ pomalu pronikal. Katce z úst uni-
8.6. DOVOLENÁ - DEN PÁTÝ
207
kali vzdechy a celá zářila štěstı́m. Tom začal pomaloučku přirážet a dlouhými
pomalými tahy protahoval jejı́ prcinku. Nádherně těsná kundička, ho pevně
svı́rala. Po zážitku s Luckou měl ted’ Tom dlouho výdrž. Když se blı́žila k
vrcholu, z dlouhých pomalých tahů přešel na krátké rychlé, kdy do nı́ pronikal jen špičkou a pohyboval se jen na okraji jejı́ dı́rky. Katka vzdychala čı́m
dál, tı́m vı́c. Jeho počı́nánı́ ji vzrušovalo, ale neuspokojovalo. Tom věděl, co
dělá.
Chtěl jı́ vydráždit na nejvyššı́ možnou mı́ru. Jakmile poznal, že už jı́
mnoho k vrcholu nechybı́, prudce do nı́ zajel celou svou délkou. To už bylo
na Katku opravdu přı́liš a roztřásla se mohutným orgasmem. Tom jı́ nechal
vydechnout, pak jı́ chytil za nožky a opřel si je o ramena a ruce přesunul na jejı́
zadeček. Znovu jı́ začal pomalu milovat. Katka, která měla volné ruce, jednou
z nich sjela do svého klı́na a hrála si se svým knoflı́čkem rozkoše. Několikrát
sáhla i na jeho klacek zajı́ždějı́cı́ do nı́. Nynı́ už se blı́žili k vyvrcholenı́ oba
dva.
Kam to budeš chtı́t, zlato.“
”
Do mě, prosı́m. Chci si užı́t milovánı́ se všı́m všudy.“
”
Jseš si jistá?“
”
Jsem. Chci to tak,“ a na to obtočila své nohy kolem jeho boků, aby nemohl
”
vyklouznout. Zavrtěla boky a cı́tila, jak to na ni znovu přicházı́. Tom viděl,
jak se jejı́ tělo svı́jı́ v orgasmu, to už i on cı́til, že to na něj přicházı́. Ještě
několikrát protáhnul tu pochvičku, která ho tak těsně svı́rala a už jı́ plnil
svým semenem. Katka se na něj zamilovaně podı́vala, stáhla si ho k sobě
a vášnivě ho lı́bala. Po té, co z nı́ vyklouzl Tomův penis a vytékalo z nı́ jeho
sperma, se oba zvedli. Zkontrolovali čas, zjistili, že už by měli jı́t na večeři.
Tom počkal, až se Katka oblékne, pak spolu došli do jeho a Lucčina
pokoje. Uviděli, že Lucka ještě spı́, ale jejı́ pička už se vzpamatovala, sice
byla ještě pěkně červená od toho, co prožila, ale měla už své původnı́ rozměry.
Tom se také oblékl a něžně Lucinku vzbudil.
Miláčku, už je čas na večeři.“
”
Hmmm, opravdu?“
”
Měla by ses obléknout a půjdeme se najı́st.“
”
Pomohl jı́ do oblečenı́ a společně vyrazili na večeři. Tentokrát dorazili
jako prvnı́, zabrali nejlepšı́ mı́sta a začali si nosit jı́dlo na stůl.
Tom se přitočil ke Katce a zašeptal jı́: Že ty nemáš kalhotky?“
”
Jak to vı́š?“
”
Jednoduše, něco ti stéká po stehnech.“
”
Když se usadili zpátky ke stolu, Katka nenápadně sáhla pod sukni a přejela
208
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
prstı́ky po stehnech, nabrala bı́lou tekutinu a prsty olı́zla.
Copak to máš dobrého?“ ptala se Lucka.
”
Chceš ochutnat?“ odpověděla Katka.
”
Jasně,“ a natáhla se po Katčiných prstech.
”
Hmmm, to je Tom,“ konstatovala Lucka a pokračovala, Že jste si to vy dva
”
”
rozdávali, zatı́mco jsem spala?
”
Promiň, to je moje vina. Přišla jsem za vámi, tys spala a Tomovi tak pěkně
”
stál,“ vyprávěla Lucka, Chtěla jsem, aby mě něžně pomiloval a vykropil mi
”
mou svatyňku.“
Dovedu si to představit, vidět Toma s tvrdým pérem, to svádı́. Chápu tě,
”
zatı́m jsme jen šukali a žádné něžné milovánı́,“ řekla chápavě Lucka.
Takže se nezlobı́š? Já se bála, abys nežárlila.“
”
Trošku mě mrzı́, že jste mi to neřekli, ale doufám, že sis to užila.“
”
Užila a moc, máš fakt báječného milence.“
”
To jsem ráda, ale výměnou za to, že sis ho půjčila bez dovolenı́, se budeme
”
dneska milovat spolu,“ povı́dala Lucka.
A co já?“ ozval se Tom.
”
Ty sis užil s Katkou, takže dnešnı́ noc budeš pečovat společně s Katkou o
”
mě. Budeš se moct milovat jen se mnou.“
Tak dobře,“ souhlasili oba.
”
A co bude po večeři?“ ptal se Tom.
”
Co třeba ta diskotéka?“ navrhla Katka.
”
To by šlo,“ řekla Lucka a pak pokračovala, A ty si vezmeš zase kuličky.“
”
”
Rozkaz,“ odpověděla Katka s úsměvem, natěšená na to, co se bude odehrávat,
”
Ale budeš mi muset pomoct se zavedenı́m.“
”
Ráda pomůžu.“
”
Dojedli večeři, Tom počkal před hotelem, než se holky nachystaly. Těm to
chvı́li trvalo, což Tom očekával, ještěže byly před hotelem lavičky.
Holky nahoře v pokoji si zatı́m trochu užı́valy.
Mám chut’ na zákusek,“ prohlásila Lucka.
”
Tak pojd’,“ nabı́dla se Katka a nadzvedla sukni, aby Lucka měla přı́stup k
”
jejı́ kundičce, ze které stále ještě teklo Tomovo sperma.
Ta neváhala a jazýčkem se pustila do očisty. Když už v Katce nezbyla jediná
kapka semene, vzala si do ruky kuličky a nacpala je do Katky. Ta měla co
dělat, aby je v sobě udržela, byla tak vlhká, že z nı́ samy skoro vyklouzly.
Lucka jı́ vybrala ultra krátkou sukni, co končila sotva pod zadečkem a nedala
jı́ žádné kalhotky, mı́sto tı́lka, co měla na sobě, jı́ dala jen parádnı́ podprsenku,
co skoro nic nezakrývala, sama si vzala něco podobného.
8.6. DOVOLENÁ - DEN PÁTÝ
209
Tom čekal před hotelem, viděl dı́vky vystupovat z výtahu, všichni se na
ně dı́vali. I na Tomovi bylo znát vzrušenı́. Přitom pohledu na sucho polkl
a na šortkách mu vyrostla pořádná boule. Obě holky, potěšené výsledným
efektem, který způsobily, se rozhodly, že ještě trošku přitvrdı́. Postavily se
těsně před Toma, vášnivě se polı́bily a pohladily si navzájem kozičky. Tom
měl co dělat, aby se ovládl, nezatáhl je na pokoj a tam si to s nimi nerozdal.
Teda holky. Moc vám to slušı́, jen nevı́m, jestli je tohle nejlepšı́ oblečenı́
”
na disko a večer do města plnýho ožralejch turistů.“
Neboj, máme tebe a ty nás ochránı́š.“
”
V to doufám, nerad bych, aby se vám něco stalo.“
”
Než došli k diskotéce, cestou dali jeden koktejl na posilněnou a jednu zmrzku
na osvěženı́. Na ulici se za nimi všichni otáčeli, aby také ne, když Tom měl
z každé strany jednu nádhernou a polonahou holku.
Před diskotékou čekal namakaný vyhazovač, kde všichni platili vstupný. Tedy
skoro všichni, jakmile uviděl ty tři, zapomněl na placenı́, jen zı́ral a nakonec
je pustil zadarmo dál. Holky, když procházeli kolem, si všimli, že měly stejný
účinek na vyhazovače jako na Toma před hotelem, taky měl v kalhotách
pěknou bouli.
Uvnitř bylo celkem živo, Tom šel k baru pro pitı́ a holky šli na parket
tancovat. Než přišel na řadu a objednal koktejly, na parketu už bylo pěkně
živo. Hlavně dı́ky holkám, ty spolu tancovaly, kroutily se společně na parketu
a sem tam jim pod suknı́ bylo vidět nahé pičky. Katka se snažila držet nohy
u sebe a zatı́nat poševnı́ svaly, aby z nı́ nevypadly kuličky. Mělo to, ale téměř
opačný efekt. Jejı́ kundička vlhla vzrušenı́m, z toho jak na ně všichni koukali,
také z toho, jak při řáděnı́ na parketu se v nı́ ty kuličky pohybovaly. Pomalu
se přestávala soustředit na hudbu a tanec a začı́nala tiše vzdychat.
Naštěstı́ Tom už postával na okraji parketu s pitı́m a koukal na ně.
Pı́snička skončila a holky šly k Tomovi, cestou sklidily pořádný potlesk. Chvı́li
jen tak postávali u baru a hned se na ně ze všech stran hrnuli nabı́dky k tanci,
pitı́ a dokonce i pár nabı́dek k sexu.
Holky, vážně nechcete radši jı́t? Dokud jsou venku nějacı́ lidé.“
”
No asi radši jo, docela bych se bála jı́t v noci. Nějak jsme to s tı́m oblečenı́m
”
nevychytaly,“ řekla Lucka a pokračovala, Myslela jsem, že to bude zábava,
”
ale tohle už je vážně asi trochu moc.“
Promiň Katko, že jsem tě do toho takhle navezla,“ ještě dodala Lucka.
”
Tak jsme si aspoň kvit a nemáme si co vyčı́tat. Obě jsme provedly něco, co
”
nás mrzı́.“
Tak pojd’te,“ řekl Tomáš a už si je obě vedl davem k východu.
”
210
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
Bylo vidět, jak si je všichni prohlı́žı́ a dokonce i pár týpků se zvedlo a vydalo se pomalu za nimi. Naštěstı́ je Tomáš zaregistroval a rovnou nasměroval
holky na rušnějšı́ ulice, kde bylo dost světla a dost lidı́.
Musı́m si odskočit někam do ústranı́, potřebuju vyndat ty kuličky,“ doža”
dovala se Katka.
To nepůjde, musı́š to vydržet. Z diskotéky za námi jde několik chlapů,
”
musı́me zůstat mezi lidma,“ usměrnil ji Tom.
Já to opravdu nevydržı́m. . . “
”
Tak fajn, tady si stoupni do toho průjezdu, já si stoupnu na roh a budu
”
hlı́dat. Lucka ti je mezitı́m vyndám a hned vyrazı́me.“
Jak to Tom navrhnul, tak to provedli. Ani se po nich nikdo neohlı́dnul,
co tam provádı́. Naštěstı́ i ti, co za nimi šli od diskotéky, zapadli někam do
dalšı́ho baru, nejspı́š na lov. Katce sice po nohách tekla milostná tekutina,
ale na hotel dorazili už bez dalšı́ch potı́žı́.
Na pokoji si holky sedly na postel, objaly se a úlevou se rozbrečely. Jedna
druhé se stále omlouvaly. Objı́mánı́ přešlo posupně v hlazenı́, mazlenı́ a lı́banı́.
Položily se na postel, sundaly i ty zbytky oblečenı́ a tiskly se k sobě. Nahá
tělı́čka dvou mladých nymfiček se o sebe třela. Tom to jen sledoval ze židle.
Sundal oblečenı́ a vzal do ruky fot’ák. Holky byly zaujaté samy sebou, že si
ani Toma nevšı́maly. Ten kolem nich opatrně a tiše kroužil a fotil všechno,
co šlo.
Sledoval, jak ňadra dvou dı́vek se dotýkala, jejich bradavky byly pěkně
vztyčené. Ruce je vzájemně laskaly a rty byly propojené v polibku. Jazýčky
spolu sváděly milostný boj. Z úst jim unikaly vzdechy rozkoše, která byla
způsobená laskánı́m bradavek. Katka byla tentokráte odvážnějšı́ a pustila se
pořádně do průzkumu Lucčina těla. Mezi rty brala tvrdé Lucčiny bradavky,
objı́žděla je jazýčkem a brala je mezi zoubky. Druhé ňadro laskala rukou,
palcem cvrnkala do bradavky, Lucka se u toho kroutila a hlasitě vzdychala.
Katka měla stále jednu volnou ruku a tou neomylně zamı́řila mezi Lucčina
stehna, prostřednı́čkem projela štěrbinku mezi závojı́čky, cı́tila úžasnou vlhkost vzrušeného dı́včina klı́na, lapličky odtáhla od sebe a ihned zasunula
hbitý prstı́k do horkého lůna. Lucka se vzepjala proti ruce, která se dobývala
do jejı́ho klı́na. Drážděnı́ jı́ způsobovalo rozkoš, která se jı́ rozlévala po celém
těle. S každým pohybem prstu uvnitř těla jı́ procházela dalšı́ a dalšı́ rozkoš.
Ta se stupňovala a Lucka cı́tila, že na nı́ brzy přijde orgasmu.
Katka, potěšená reakcı́ jejı́ho těla, soustředila celé své úsilı́ na Lucčin
klı́n. Rty i jazýčkem se věnovala klitorisu, který krásně rudý, naběhlý a citlivý
vykukoval ze svého úkrytu. K jednomu prstı́ku uvnitř Lucky přidala dalšı́ dva,
8.6. DOVOLENÁ - DEN PÁTÝ
211
aby si to vı́c užila, po tom odpolednı́m fistingu. Plná kundička a opečovávaný
klitoris, brzy přivodily Lucce orgasmus, tak velký, že z nı́ vytékal pramı́nek
tekutiny. Katka zmı́rnila drážděnı́ a nechala Lucku odpočı́vat.
Konečně si obě dvě všimly Tomova focenı́ i jeho stojı́cı́ho klacku.
Doufám, že nám ty fotky potom ukážeš,“ hlásily se o fotečky holky.
”
Určitě, jsem zvědavej, co to s vámi udělá, až je uvidı́te.“
”
To poznáš.“
”
Já už poznal, vždyt’ se koukněte, která z vás se o mě postará?“
”
Já mám ted’ dost, užijte si to spolu,“ řekla Lucka.
”
Fakt můžem?“ chtěla se ujistit Katka.
”
Můžete, užijte si to. A já budu fotit.“
”
Tak fajn,“ souhlasila Katka.
”
Když se Tom dnes odpoledne staral o Katku, chtěla mu to ted’ večer vrátit
a navı́c si vzpomněla na to slı́bené milovánı́ do zadečku. Jakmile dostala
svolenı́ od Lucky, vrhla se na Toma a povalila ho na postel. Sedla si na mu
na hrudnı́k a začala se předvádět. Hrála si se svýma kozičkama a dráždila
si bradavky, dokud z jejı́ prcinky netekl pramı́nek št’ávičky. Posunula se blı́ž
k Tomovu obličeji, aby jı́ mohl lı́zat. Ten se přisál k jejı́ dı́rce a jazýčkem
prozkoumával jejı́ lůno.
Když se dost nabažila Tomova jazyka, otočila se a vzala do úst jeho oholený penis. Hrála si s jeho pytlı́kem, sála jeho ocas a nechala si od něj dráždit
svojı́ pičku.
Chtěla bych to zkusit do zadečku,“ oznámila Tomovi, aby přesunul svou
”
pozornost správným směrem.
Ten se toho chytil, trošku se přizvednul a věnoval se jazýčkem jejı́ kakaové
dı́rce. Svěrač chvı́li odolával, ale masáž jazýčkem ho uvolnila. Netrvalo dlouho
a Tom byl schopen vniknout špičkou jazyka do jejı́ prdelky. Aby jı́ lépe
připravil, nahradil jazyk prsty a pomalu jejı́ panenskou řit’ku roztahoval.
Katce se to evidentně lı́bilo.
Lucka si musela udělat přestávku s focenı́m, podala Tomovi lubrikant,
aby jim to lépe klouzalo, navı́c jejich počı́nánı́ ji velmi vzrušilo a musela si
sama pomoct rukou.
Katčin zadeček už byl připravený, i Tomův penis stál stožár, tak si Katka
klekla a vystrčila ho na Toma a roztáhla si půlky od sebe. Tom kápnul trochu
lubrikantu na svůj penis a pomazal i Katčin análek. Nasměroval žalud přı́mo
do nabı́zené prdelky, zlehka přitlačil a pomalu pronikal dovnitř. Katka ucı́tila
žalud uvnitř svého těla a nechtělo se jı́ déle čekat, tak vyšla Tomovi vstřı́c
a jednı́m pohybem se na něj nabodla.
212
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
Byl to zvláštnı́ pocit. Pomalu proti sobě přiráželi a Katka cı́tila, jak
Tomovi koule pleskajı́ o jejı́ pičku. Natočila hlavu, aby pohodlněji klečela
a spatřila na stolku kuličky. Natáhla se po nich a zkusila je do sebe zasunout. Nynı́ měla plné obě dı́rky, kuličky se v nı́ pohybovaly v rytmu přı́razů.
Ani Tom nebyl vůči těsnému sevřenı́ zadečku imunnı́.
Katce se to moc lı́bilo a zrychlila přı́razy, ocas klouzajı́cı́ v jejı́m zadečku,
který neměl daleko k výstřiku, jı́ přivedl na vrchol. Celá se roztřásla, pochvička i prdelka se jı́ začaly svı́rat a ždı́maly Toma, ten nevydržel a plnil
Katčina střeva svým semenem. To už bylo na Katku moc a padla unaveně
na postel, ze zadečku jı́ vytékalo sperma.
Tom měl také dost a lehl si vedle nı́ a Lucka si přilehla k němu. Objı́mali
se a lı́bali, netrvalo dlouho a všichni tři usnuli.
8.7. DOVOLENÁ - DEN ŠESTÝ
8.7
213
Dovolená - Den šestý
Ve čtvrtek ráno se Tom probudil v objetı́ dvou nahých spı́cı́ch děvčat. Ihned
mu hlavou začaly vı́řit myšlenky na to, co by s nimi mohl ještě provádět.
Jeho penis ho však zradil a odmı́tl se prozatı́m postavit. Tom se tomu ani
moc nedivil, obzvlášt’ po výkonech v předchozı́ch dnech. Opatrně se vyvlékl
z objetı́ děvčat, aby je neprobudil, a šel se trochu zkulturnit do koupelny.
Ještě mezi dveřmi se otočil, aby si je prohlédl. Uviděl tu spoušt’, postel celá
zválená, prostěradlo napůl sundané, polštáře rozházené. Zaměřil svůj pohled
na holky, ty byly celé ulepené jeho zaschlým semenem i vlastnı́mi št’ávičkami,
jejich zmučené rudé pičky jim svı́tily mezi stehny. V tom se Lucka otočila,
ale neprobudila se. Nevědomky nabı́dla Tomovi pohled na svou stále ještě
trochu rozevřenou kundičku, ze které ještě vytékala kapka spermatu. Takhle
odrovnat dvě mladé nymfičky, to si musel Tom zdokumentovat. Došel si potichu pro fot’ák a pořı́dil pár obrázků. Při focenı́ si všiml, že ani prdelky obou
holek nejsou ušetřeny následků včerejšı́ noci. Odložil fot’ák a konečně si skočil
dát rychlou sprchu.
Když se vracel, holky stále ještě spaly, využil toho a z koupelny si přinesl
misku s vlažnou vodou, kapesnı́čky a žı́nku. Přiklekl k posteli a opatrně začal
Lucku omývat. Namočil kapesnı́ček a zlehka jı́m přejel po jejı́ch stehnech, aby
odstranil zbytky milostných tekutin. Lucka i ze spánku zareagoval a roztáhla
nožky od sebe. Tom opatrně pokračoval dál. Vlhkým kapesnı́čkem otřel i
druhé stehno, pak třı́sla a Venušin pahorek, to už Lucka tiše vzdychala. Kapesnı́ček znovu namočil a vyždı́mal a přesunul se na jejı́ kozičky, i ty nesly
stopy včerejšı́ho řáděnı́. Nejprve je kapesnı́ček objel kolem dokola a pak otřel
i bradavky. Ty se při doteku s vlhkým kapesnı́kem ihned vztyčily a trčely na
ňadrech jako dvě malé rozhledny. Po očistě prsou se přesunul zpět do Lucčina
klı́na. Přejel jı́ kapesnı́čkem po třı́slech a pak se lehoulince dotýkal lapliček.
Chtěl setřı́t kapku, co vytékala z dı́rky, tak si omotal prst kapesnı́kem a projel štěrbinkou mezi rtı́ky. To už se Lucka probudila, vydechla vzrušenı́m i
překvapenı́m a sykla bolestı́. Otevřela oči a koukla na Toma, co s nı́ provádı́.
Uviděla, že o nı́ Tom láskyplně pečuje. Trochu se jı́ ulevilo, ale klı́n i zadeček
jı́ stále trochu pobolı́val a pálil.
Můžeš mi ten kapesnı́k přitisknout na obě dı́rky?“ Tom jen zvedl hlavu,
”
přikývl a učinil, oč ho požádala.
Ahh, dı́ky. To je lepšı́. Tys mi včera dal.“ Promiň, já netušil, jak to do”
”
padne. A navı́c si to přece sama chtěla.“
Já vı́m. Měli bychom se postarat i o Katku, pro ni to bude asi ještě horšı́,
”
214
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
já už jsem od tebe na ledacos zvyklá.“
Tady máš žı́nku a postarej se o sebe, já zatı́m očistı́m Katku.“
”
Lucka se pomalu začala otı́rat, a když byla schopná vstát, zvedla se a šla pod
sprchu. Tom se mezitı́m věnoval očistě Katky. Postupoval stejně pečlivě jako
u Lucky, jen s tı́m rozdı́lem, že Katce ihned položil vlhký kapesnı́ček přes
jejı́ prcinku. I ona nezůstala během očisty v klidu, tiše u toho vzdychala.
Jakmile se však Tom dotkl jejı́ch bradavek, okamžitě se probudila. Vytřeštila
oči, ucı́tila vlhký chladivý kapesnı́k na své rozpálené a zmučené prcince, zjistila, že je celá nahá v cizı́m pokoji a už už chtěla začı́t křičet o pomoc. Tom
pohotově zareagoval a přitiskl jı́ ruku na ústa. Po chvilce se Katka vzpamatovala, koukla pořádně na Toma a uvědomila si, co se dělo a kde je.
Děkuju, za to žes mě umlčel, málem jsem tu způsobila pěknej rozruch.“
”
To je v pohodě. Jak ti je?“
”
No zadeček i pička mě po včerejšku trochu pobolı́vajı́, ale ten kapesnı́ček
”
pomáhá.“
Tak jestli chceš, Lucka je ve sprše, můžeš tam za nı́.“
”
Zkusı́m to,“ řekla Katka a začala se pomalu zvedat. Tom pozoroval, jak si
”
Katka stoupá a snažı́ se rozejı́t. Moc jı́ to nešlo, bylo vidět, že ji každý krok
bolı́, i když, stejně jako před tı́m Lucka, šla s nohama široce rozkročenýma.
Chceš, abych ti pomohl?“ ptal se Tom.
”
Asi to budu potřebovat. Děkuju,“ odpověděla Katka.
”
Tom vstal, došel ke Katce, vzal jı́ do náruče a odnesl do koupelny. Vypadalo
tom, že Lucka se už zvládla dát trochu dohromady, dokázala sama stát a to
i s nohama u sebe.
Ta je na tom ještě hůř než já,“ konstatovala Lucka, když uviděla Toma ne”
soucı́ho Katku.
To teda. Můžu jı́ postavit k tobě?“
”
Jasně, já se o nı́ postarám.“
”
Tom tedy Katku postavil pod sprchu k Lucce a ta ji začala opatrně sprchovat a umývat. Chvı́li na to koukal a i po probuzenı́ stávkujı́cı́ ocas se probral
k životu. Pomalu se zvedal, žalud vykukoval z předkožky. Netrvalo dlouho
a Lucčina péče o Katku způsobila, že Tomovi stál klacek v pozoru.
A kdo se postará o mě?“ zeptal se Tom, když holky skončily se vzájemnou
”
očistou.
Promiň, já určitě ne,“ ozvala se Katka, Sotva stojı́m na nohou, ani na
”
”
snı́dani nedojdu.“
A co ty?“ obrátil se Tom na Lucku.
”
Já se o tebe postarám, ale ted’ asi ne. Za jedno mě obě dı́rky ještě trochu
”
8.7. DOVOLENÁ - DEN ŠESTÝ
215
pobolı́vajı́, za druhé musı́me na snı́dani.“
No tak dobře,“ souhlasil neochotně Tom.
”
Vážně s námi nepůjdeš?“ ptala se Lucka Katky.
”
Já tam nedojdu, potřebuju si ještě trochu odpočinout.“
”
Dobře, půjdem tedy sami, ale zkusı́me ti aspoň něco málo donést,“ od”
pověděl Tom.
Lucka už se mezitı́m oblékala, ale šlo jı́ to pomalu, Tom se také oblékal.
A zanedlouho už vcházeli společně do restaurace. Nabrali si jı́dlo i pitı́, sedli
si ke stolu a pustili se do jı́dla. U toho si povı́dali, Tom se strachoval, jestli
jim včera neublı́žil, plánovali dnešek, co budou dělat. Lucka ho ujistila, že jim
nic nebude, jen že si musı́ přes den od sexu odpočinout, takže dnešek bude
jen v duchu odpočinku a relaxace. Aby Toma trochu povzbudila, dráždila ho
pod stolem nožkou. Prsty si hrála v jeho klı́nu a ması́rovala jeho ocas, který
se pomalu stavěl do pozoru. Po té, co dojedli, došli nabrat ještě snı́dani pro
Katku. U východu je odchytl personál, kam, že jdou s tı́m jı́dlem. Vysvětlili
čı́šnı́kovi, že majı́ nemocnou kamarádku, které nesou jı́dlo na pokoj. Když
dostali svolenı́, nabrali ještě něco, vzali i hrnek s kávou a skleničku džusu
a odnesli to nahoru Katce. Ta chudák ležela nahá u nich na pokoji, nožky
pokrčené a roztažené a na obou dı́rkách měla vlhký kapesnı́k.
To jsem tě včera tak odrovnal?“ ptal se Tom.
”
Vypadá to tak,“ odpověděla.
”
Tak snad ti to vynahradı́ tahle snı́daně,“ řekl Tom a společně s Luckou ko”
lem nı́ rozložili vše, co přinesli.
Děkuju“
”
Nemáš zač,“ odvětila Lucka a skočila pro něco do koupelny.
”
Tady máš mastičku, zkus se s nı́ namazat, mělo by to pomoct,“ a podávala
”
Katce mastičku.
Na co to je?“ zvědavě se ptala Katka.
”
Hádej. Dostala jsem to od svého doktora, když mě jednou Tom takhle odrov”
nal.“
Aha, tak to je fajn.“
”
Půjč mi to, já tě namažu, bude to snazšı́,“ hlásil se o mastičku Tom.
”
Ale opatrně.“
”
Neboj,“ ujistil ji Tom a otevřel mastičku.
”
Nabral si jı́ trochu na prsty a lehce jı́ začal roztı́rat po Katčině prcince. Než s
nı́ skončil, už pěkně tekla a hlasitě vzdychala. Tom se přesunul k zadnı́ dı́rce,
Lucka mu pomohla tı́m, že opatrně rozevřela Katčiny půlky. Tom opatrně
kroužil po kakaové dı́rce prstem. Katka byla, tak vzrušená, že mu do jejı́ho
216
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
zadečku zajel prstı́k.
Nestydı́š se, takhle mě vzrušovat, když vı́š, že mám obě dı́rky hodně cit”
livé?“ ozvala se Katka.
Nestydı́m, já ti chtěl jen pomoct tı́m, že tě namažu.“
”
Půjdeš s námi na pláž?“ zjišt’ovala Lucka.
”
Ted’ dopoledne asi ne, spı́š až odpoledne.“
”
Tak si to odpočı́vánı́ užij a uvidı́me se odpoledne,“ povzbuzoval Tom Katku.
”
Vy si to taky užijte,“ popřála jim Katka.
”
Tom s Luckou si vzali plavky, osušky, nafukovacı́ matrace a vyrazili. Došli
k moři, rozložili na pláži věci a s matracemi šli do vody. Lehli si na ně a nechali se pohupovat a unášet na vlnách. Tom si jen užı́val pohled Lucku v
plavkách ležı́cı́ na matraci s roztaženýma nohama. Jejı́ plavky však toho
moc neskrývaly, tak měl celkem nerušený výhled na jejı́ kundičku. Lucka
si to uvědomovala, a proto také trochu poodhrnula svůj spodnı́ dı́l plavek.
Tomovi zase stál jak stožár, jen úleva žádná nepřicházela. I na Lucce bylo
znát, že je vzrušená, plavky měla suché až na mı́sto, kde se dotýkaly jejı́ roztoužené dı́rky, na tom mı́stě se tvořila vlhká skvrna. Hlavou jim oběma vı́řili
myšlenky na sex, mı́sily se vzpomı́nkami na předchozı́ zážitky. Připlavali k
sobě blı́ž a Lucka začala Tomovi vyprávět, co by ráda dělala. Tom si všiml,
že jı́ touhou a vzrušenı́m svı́tı́ oči. Jejı́ ručka se protáhla mezi tělem a matracı́ a prsty se daly do zpracovávánı́ klitorisu. Mezi vzdechy popisoval, jak
by se od Toma ráda nechala svázat tak, aby mu byla vydána milost, užı́t si
od něj trochu trápenı́, jak ráda by si od něj nechala plenit obě dı́rky najednou, v jedné jeho klacek, v druhé zapnutý vibrátor. Tom netušil, kde se to
v nı́ bere, nikdy u nı́ nepozoroval takové sklony. Jak prstı́ky dováděli v jejı́
pochvičce, nabı́raly vzdechy na hlasitosti a fantazie na obrátkách. Popisovala, jak by chtěla, aby se jı́ Tom nečekaně zmocnil, pořádně tvrdě jı́ zezadu
ošukal a přitom jı́ uštědřil nějaký výprask na zadeček. Lucka se blı́žila k vrcholu, prsty byly stále rychlejšı́ a vzdechů bylo vı́c než slov popisujı́cı́ch jejı́
tajná přánı́. Snažila se ovládnout hlas a vzdechy na tolik, aby byla schopná
dovyprávět své fantazie. Řı́kala, že by ráda vyzkoušela i pissing v nějaké podobě. Měla v hlavě představu, jak se chystá vyprázdnit svůj měchýř a těsně
před tı́m než spustı́, do nı́ Tom vnikne. Vyprávěla Tomovi, že to jednou doma
sama v opilosti zkoušela, chtělo se jı́ na záchod a byla nadržená. Vlezla si
do sprchy, vzala vodotěsný vibrátor a začala si s nı́m protahovat kundičku.
Druhou rukou si střı́davě dráždila kozičky a poštěváček a ve chvı́li kdy se
blı́žila k vrcholu, zatlačila a vypustila moč. Jakmile dokončila svou fantazii,
přišel na nı́ orgasmus. Tom musel z matrace do vody, aby tam z něj opadlo
8.7. DOVOLENÁ - DEN ŠESTÝ
217
vzrušenı́ z toho, co právě viděl i slyšel. Než Lucka přišla k sobě, Tom už
plánoval, co a jak by mohli uskutečnit.
Společně dopluli ke břehu, na pláži trochu oschli a vyrazili zpátky na
hotel. Už se chystali vstoupit do pokoje, když zpoza dveřı́ zaslechl Katčino
milostné vzdychánı́. Chvı́li si hráli na šmı́ráky a poslouchali, jestli náhodou
nezaslechnou ještě něčı́ vzdechy, aby náhodou Katku nevyrušili. Jak tam tak
stáli a poslouchali, byli oba čı́m dál vı́c vzrušenı́ a nadrženı́. Opatrně otevřeli
dveře a na posteli spatřili Katku s roztaženýma nohama a vibrátorem v
kundičce. Tom opřel Lucku rukama o zed’, vyhrnul jejı́ šaty, pod kterými
nic neměla, osvobodil své kopı́ a prudce ho zezadu vrazil do té roztoužené
pičky. Nebral na Lucku žádné ohledy a prudce a rychle přirážel, protahoval
tu jejı́ nenasytnou kundičku, co mu sı́ly stačili. Lucka mu vycházela vstřı́c,
kroutila pánvı́ a mı́stnostı́ se rozléhaly výkřiky a vzdechy šukajı́cı́ho páru.
Vypadalo to, jako by Tom chtěl vymrdat Lucce duši z těla, ta si však jeho
nájezd užı́vala. Zanedlouho plnil Tom Lucku záplavou svého spermatu, ta
s každým výstřikem hlasitě vykřikla. S tı́m poslednı́m se jejı́ tělo roztřáslo
orgasmem, nohy jı́ vypověděly službu a ona se sesunula k zemi, kde doznı́valo
jejı́ vyvrcholenı́. Teprve ted’ si Tom všiml, že je Katka pozoruje a u toho si
prohánı́ svou pičku. Divoce kmitala vibrátorem, druhou rukou si mačkala
ňadra a tahala se za bradavky a z úst se jı́ draly hlasité projevy prožı́vané
rozkoše. Brzy se i ona zhroutila na postel, vibrátor z nı́ vypadl a ona se snažila
popadnout dech. Jejı́ rozevřená dı́rka, ze které vytékal kundı́ maz, přitahovala
Tomův pohled. Nejen pohled, i jeho ocas, ztopořený tou podı́vanou, neváhal
ani okamžik a vrhl se na postel ke Katce. Roztáhl jı́ stehna a zabořil svůj
ocas do té zmáčené jeskyňky. Katka jen vyhekla, protože to nečekala. Byla
tak nadržená, že okamžitě zapomněla na veškerou bolest zmučené kundičky,
objala Toma nohama a pomáhala mu přirážet. Dvě těla zmı́tajı́cı́ se na posteli
ve vı́ru vášně se blı́žila slastnému vyvrcholenı́. Katka cı́tila hluboké průniky
Tomova klacku, cı́tila, jak narážı́ až na dno jejı́ kundičky. Jejich orgasmus na
sebe nenechal dlouho čekat, sevřenı́ na Tomově ocasu bylo čı́m dál tı́m vı́c
těsné, jak se jejı́ pochvička stahovala. I Tomův úd tvrdnul těsně před tı́m,
než z něj začala tryskat bı́lá láva, která zalila Katčin klı́n. Ta, jakmile v sobě
ucı́tila přı́val životodárné tekutiny, zmocnila se jejı́ho těla orgasmická křeč.
Znavený Tom odpadl a lehl si vedle Katky na postel. To už ovšem Lucka byla
na nohou. Uviděla odrovnanou Katku a jejı́ vystřı́kanou kundičku. Ihned se k
nı́ vrhla a zabořila jazýček mezi jejı́ závojı́čky. Prsty je rozevřela, aby mohla
lépe vyčistit každý kout Katčiny buchtičky od Tomových spermiı́. Lucčin
hbitý jazýček rozehrál svojı́ symfonii na Katčině poštěváčku a spolu s prstı́ky
218
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
přivedl Katku k dalšı́mu vrcholu. Na Katku už toho bylo moc a začala prosit,
aby jı́ nechali odpočinout. Lucka si proto lehla vedle Toma z druhé strany
než Katka a usnula.
Odpolednı́ probuzenı́ bylo podobné ránu, jen s tı́m rozdı́lem, že holky
nebyly tak zničené. Když zjistili, že ještě nenı́ tak pozdě, vyrazili k moři,
tentokrát všichni tři. Užı́vali si společně vody a slunı́čka ve všı́ slušnosti až
do večeře. Jen Lucce s Tomem bylo divné, že Katka pořád kontroluje čas,
jako kdyby nechtěla něco prošvihnout.
Proč pořád koukáš, kolik je hodin?“ ptal se Tom.
”
Začı́nám mı́t hlad, tak koukám, za jak dlouho bude večeře,“ odpověděla
”
Katka.
Lucce se ta odpověd’ moc nezdála, moc tomu nevěřila, ale nechala to být.
Nechtěla Katce kazit překvapenı́, kdyby náhodou něco chystala. Ještě chvı́li
si tedy užı́vali vody a pak vyrazili na večeři tak, aby tam byli prvnı́.
Cestou jim Katka povı́dá: Starali jste se tu o mě moc hezky, nejprve se mi
”
sem samotné moc nechtělo, ale po té, co jsem poznala vás dva, si ani nedovedu představit lepšı́ dovolenou. Děkuju.“
Nemáš zač, ale vždyt’ nám zbývá ještě zı́třek, odjezd je přece až v sobotu,“
”
odpověděla jı́ Lucka.
Já vı́m, já vám jen chtěla nějak poděkovat, tak mám pro vás překvapenı́.“
”
Jaký?“ zajı́mal se Tom.
”
No, já vám to ještě neprozradı́m. Jen si na večeři s sebou vemte batůžek s
”
plavkami.“
Fajn, ještě něco?“ ptala se Lucka.
”
Když už se ptáš, tak ty si na sebe vezmi jen nějaké lehké šatičky a pro
”
jistotu si dej do batohu ten velkej šátek, kdyby náhodou bylo chladněji.“
Rozkaz,“ usmála se Lucka a hlavou se jı́ proháněla spousta erotických fan”
taziı́.
Na večeři se opravdu dostavili jako prvnı́. Katka je hned dirigovala k jı́dlu
a ke stolu.
uvTak, na večeři máme půl hodiny, oznámila jim Katka.
Jenom?“ ozval se Tomáš, Doufám, že to překvapenı́ bude stát za to. Když
”
”
se kvůli tomu ani pořádně nenajı́m.“
Nebrblej a jez, za půl hod’ky se dočkáš,“ uklidňovala ho Lucka.
”
Tom se pustil rychle do večeře, aby to zvládl. S večeřı́ skončili akorát ve
chvı́li, kdy se restaurace začala plnit ostatnı́mi hosty.
Najedený?“ ptala se Katka Toma, když se s funěnı́m odsunul kousek od
”
stolu.
8.7. DOVOLENÁ - DEN ŠESTÝ
219
Jo, aspoň na chvı́li,“ odpověděl se smı́chem Tom.
”
To je dobře, jen doufám, že ti nebude špatně.“
”
Cože? Co to chystáš?“ ptal se zděšeně Tom.
”
Já už vám to teda prozradı́m. Odsud jdeme směr přı́stav, protože za půl
”
hod’ky vyplouvá lod’ na večernı́ plavbu podél pobřežı́ s návštěvou zátoky
a možnostı́ koupánı́. K tomu ochutnávka vı́na a mı́stnı́ch specialit. Jo a ještě
ta lod’ má prosklené dno, takže nás čeká ještě nějaká podı́vaná na nočnı́ život
v zátoce.“
To znı́ úžasně. A kdys to zvládla zařı́dit?“ zajı́mala se Lucka.
”
Dopoledne tady na recepci. Tvoje mastička báječně zabrala, takže to nebyl
”
tak velký problém sem dojı́t. A stejně jsem musela odnést nádobı́ od snı́daně.
Tak můžeme vyrazit?“
Zvedli se, zkontrolovali, jestli majı́ všechno a nabrali směr přı́stav. Tam dorazili za patnáct minut. Lod’ už byla přichystaná a kapitán je přivı́tal na
palubě. Lod’ to nebyla velká, tak pro dvacet lidı́, s nimi tam však byly dalšı́
dva páry. Každý dostal mapku s vyznačenou trasou, kudy pojedou. Na cestu
se všichni rozprchli po lodi. Jeden pár zůstal na zádi, druhý na přı́di a Lucka
s Katkou a Tomem vylezli na střechu kabiny, kde byla taková vyhlı́dková
paluba. Kapitán nastartoval a vyrazili plavbu podél pobřežı́. Romantická
nálada působila na všechny. Páry dole se k sobě tiskly, jak ubývalo světla,
ruce postupně čı́m dál odvážněji hladily tělo toho druhého. Ostatně i Lucka
se vı́c tiskla k Tomovi. Jeho ruce hladily jejı́ zadeček. Jen Katka, která jim
plavbu zařı́dila, vypadala smutně a opuštěně, i Lucka si toho všimla.
Naklonila se k Tomovi a pošeptala mu: Asi bychom se měli taky věnovat
”
Katce. Podı́vej se na nı́, jak vypadá smutně.“
Máš pravdu, s tı́m se musı́ něco udělat,“ tiše jı́ odpověděl.
”
Katko, pojd’ k nám blı́ž,“ zavolal Tom na Katku.
”
Já vás nechci rušit, vždyt’ kvůli mě jste ani nemohli být spolu sami.“
”
Neblázni, nám to nevadı́,“ ozvala Lucka.
”
Opravdu?“
”
Mě to nevadı́, já si Toma užiju ještě dost. A Tomovi to určitě taky nevadı́.
”
Aby mu to taky vadilo, když může obšt’astňovat dalšı́ krásnou holku.“
Na to oba přitáhli Katku mezi sebe a každý ji polı́bil a jejich ruce se setkaly
na Katčině zadečku. Hladili ho a dráždili, občas Lucčina ruka sjela až pod
lem šatů a přejela po holé kůži. Postupně vyhrnovali jejı́ šaty, až úplně odhalili tu rozkošnou prdelku. Lucka kývla na Tom a naznačila pohled směrem k
jeho bouli na šortkách a pak k vyšpulené Katce. Sama už jı́ rukou projı́žděla
mezi půlkami. Jakmile dorazila ke Katčině vlhké štěrbince a zakroužila tam
220
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
prstı́kem, Katka se ještě vı́c prohnula v zádech a snažila se narazit na jejı́ prst.
Mezitı́m si Tom rozepnul krat’asy a osvobodil své kopı́, několikrát po něm rukou přejel a nenápadně se přesunul za Katku, která si ho vůbec nevšı́mala
a raději se poddávala Lucčinu drážděnı́. Naposledy Lucka nabrala trochu toho
sladkého moku vytékajı́cı́ho z roztoužené Katky a chtěla ho ochutnat. Tı́m
uvolnila mı́sto Tomovi, ten se chopil přı́ležitosti a zarazil svůj ocas hluboko do
Katky. Ta jen vzdychla rozkošı́ z nenadálého vyplněnı́ a začala kroutit pánvı́.
Jejı́ hlasité vzdechy naštěstı́ přehlušilo kapitánovo hlášenı́, že se blı́žı́ k zátoce.
Tom se rozhlédl, spatřil skaliska vybı́hajı́cı́ do moře a odhadl, že majı́ ještě
pár minut. Pokračoval tedy v té bohulibé a nadmı́ru přı́jemné činnosti. Pravidelnými dlouhými tahy projı́žděl Katčinu kundičku, až to pěkně pleskalo
a mlaskalo. Katka, aby nevzdychala nahlas, se kousala do rtů. Lucka už nevydržela jen přihlı́žet a sama si jednou rukou proháněla prcinu a druhou si
pohrávala s Katčiným poštěváčkem. I přes pevně sevřené rty, jı́ občas unikl
hlasitý sten. Vytoužený orgasmus už byl nedaleko. Ještě pár přı́razů a doteků hbité ručky na klitorisu ji brzy dohnalo k cı́li. Celá se chvěla, nohy se
jı́ podlamovaly, ale i přesto stále proti Tomovi přirážela. Tom zrychloval své
tempo, jak se blı́žil k výstřiku.
Katka cı́tila, že Tom už to má na krajı́čku, otočila na něj hlavu a mezi vzdechy se snažila řı́ct: Do mě radši ne.“
”
Než to však stačila dořı́ct, Tom jı́ plnil kundičku bı́lou lávou.
Promiň,“ řekl Tom, už to nešlo zadržet.“
”
”
To nevadı́, už se stalo,“ konstatovala Katka.
”
Trochu vı́c se rozkročila a snažila se ze sebe vytlačit Tomovo sperma. To z
nı́ začalo odkapávat. Lucku pohled na sperma kapajı́cı́ z Katčiny jeskyňky
vzrušil, přiklekla si před Katku a přisála se k jejı́ buchtičce ve snaze jı́ očistit.
Svou lačnou kundičku si proháněla prsty. Než se jı́ povedlo dosáhnout orgasmu, lod’ začala zpomalovat a kapitán ohlásil možnost koupánı́.
Rychle se všichni upravili, vzali batůžek a sešli dolů. Chystali se obléknout
plavky, když v tom uviděli zbylé dva páry ve vodě bez plavek. Koukli se na
sebe, pokrčili rameny, svlékli se a nazı́ skočili do vody. Všichni dováděli ve
vodě a užı́vali si plavanı́ bez plavek. Když už nebylo moc vidět, kapitán
rozsvı́til reflektory na lodi, nechal je ještě pár minut dovádět a pak je vyzval,
aby nastoupili zpět na lod’. Na lodi se osušili, oblékli a sesedli se v kabině
kolem proskleného dna. Kapitán každému nalil trochu vı́na a nechal kolovat
tác s různými sýry, salámy, ovocem a zeleninou. V průběhu občerstvenı́ měli
možnost pozorovat dno i nočnı́ mořský život v zátoce. Cestou zpět do přı́stavu
Lucka s Katkou a Tomem si opět vylezli na vyhlı́dkovou“ palubu a pozorovali
”
8.7. DOVOLENÁ - DEN ŠESTÝ
221
osvětlená letoviska.
Ticho večera bylo narušováno jen lodnı́m motorem a šplouchánı́m vln.
Zabranı́ pozorovánı́m břehu a hvězd na obloze si ani nevšimli, že i ostatnı́
vyšli z kabiny. Romantika okamžiku zapůsobila, nebot’ zezdola se z ničeho
nic ozvalo tlumené vzdychánı́, nejprve ze zádi, poté i z přı́di. Tiše se rozesmáli. Holky si se k sobě naklonily a něco si pošeptaly. Tom nevěděl, o co
jde a než se stihl zeptat, obě děvčata se na něj vrhla. Stáhly z něj šortky i
tričko a položily Toma na palubu. Katka mu sedla na obličej a nabı́dla mu
svou kundičku k lı́zánı́. Lucka, která byla celá roztoužená, jelikož dnes večer
ještě nedosáhla uspokojenı́, se vrhla na Tomův klacek. Trochu ho pokouřila,
aby dosáhl patřičné tvrdosti a mohla na něj nasednout. Lucka s Katkou se
vzájemně lı́baly, hladily si kozičky a dráždily si bradavky. Lucka rajtovala na
Tomovi a Katka si užı́vala šikovného Tomova jazyka. Vzdychánı́ ze spodnı́
paluby bylo hlasitějšı́ a násobilo jejich prožı́vanou rozkoš. Zanedlouho všichni
tři společně dosáhli orgasmu. Tom byl pro tuto chvı́li vyčerpaný, avšak holky
měly chut’ ještě pokračovat. Lehly si na palubu vedle sebe a jedna druhé
okamžitě začala vylizovat kundičku. Katka vysála z Lucky Tomovu št’ávu
a pak zabořila své prstı́ky do Lucčiny jeskyňky, nezapomněla vsunout prst
do zadečku a k tomu stále jazýčkem laskala klitoris. Ani Lucka nezahálela
a dráždila oba Katčiny otvůrky. Katka cı́tila stahy Lucčiných dı́rek a zesı́lila
své drážděnı́. Vsála poštěváček mezi rty a lehce ho zkousla zoubky, to už
bylo na Lucku přı́liš a jejı́ho těla se zmocnil orgasmus a z kundičky se vyvalilo množstvı́ št’ávy, která zalila Katčin obličej. Chvı́li trvalo, než se Lucka
vzpamatovala, aby mohla tu rozkoš Katce oplatit. I ta se však dočkala. Lucka
jı́ vše oplatila stejným způsobem. Útočila na obě dı́rky s takovou razancı́, že
to Katka nevydržela. Přestala se kontrolovat, jejı́ tělo se rozechvělo a z úst
se jı́ draly hlasité výkřiky prožı́vané rozkoše. Lucka nepřestávala a dál se
věnovala jejı́m otvůrkům. Katka se zmı́tala v dalšı́ch orgasmech. Bylo jich
tolik, že začı́nala prosit Lucku, aby jı́ už nechala. Stejně se už lod’ blı́žila zpět
k přı́stavu, měli akorát tak čas, aby se vzpamatovali, upravili a sešli dolů.
Lod’ zakotvila, kapitán se s nimi rozloučil a každému věnoval malý suvenýr. Všem bylo jasné, co se na lodi dělo a pod lampami v přı́stavu se
rozcházeli ke svým hotelům s ruměnci ve tvářı́ch.
222
8.8
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
Dovolená - Den sedmý
Ráno se všichni sešli u snı́daně a hned začali probı́rat plán na dnešek.
Tak jak strávı́me poslednı́ den?“ ptal se Tom.
”
A co zı́třek?“ ptala Katka.
”
To už je odjezd. Ráno na poslednı́ snı́danı́, pak do deseti opustit pokoj a do
”
šesti večer čekat na bus,“ informoval jı́ Tom.
Aha, tak to si toho zı́tra moc neužijeme,“ konstatovala Katka, to bude tak
”
”
na nákup suvenýrů.“
Právě, proto bych navrhovala, mı́sto večeře si domluvit balı́ček a vyrazit na
”
tu našı́ schovanou pláž a tam si dneska pořádně užı́t to koupánı́,“ vmı́sila se
do debaty Lucka.
To znı́ jako fajn plán. A nebudu vám tam překážet?“ bála se Katka.
”
Už zase? Co tě to napadá za divné myšlenky? Jasně, že nebudeš překážet,“
”
odpověděla Lucka.
Tom se zvedl a šel na recepci domluvit balı́čky. Chvı́li se tam s nimi
dohadoval, protože se to má objednávat den předem, ale nakonec je přemluvil.
Balı́čky jsou vyřı́zený, budou nachystaný za hodinu,“ oznámil Tom holkám,
”
když se vrátil ke stolu.
Super, to máme akorát čas, trochu uklidit věci na pokoji. Večer se nám do
”
toho chtı́t nebude a zı́tra na to nebude tolik času,“ pochválila ho Katka.
Dosnı́dali a vyrazili na pokoj, trochu pobalit věci. Nebo je aspoň nachystat na přı́slušné hromádky. Na pokoji začala Lucka s balenı́m, což obnášelo
neustálé ohýbánı́ a předkláněnı́, vytahovánı́ na špičky s rukama nahoře, když
kontrolovala hornı́ poličky ve skřı́nı́ch. Ačkoli chtěl Tomáš pomáhat, pohled
na to, jak se před nı́m Lucka předvádı́, i když neúmyslně, mu trochu kazil
jeho snahu. Lucka totiž měla na sobě jen krátké průsvitné letnı́ šaty a tanga.
Tahle kombinace spı́š vı́c odhalovala, než zakrývala. Poskakovánı́ kůzlátek
schovaných pod tenkou látkou ho velmi vzrušilo. Sednul si na postel, rozepnul
krat’asy a koukal na Lucku. Na spodkách měl Tom pořádný stan. Rozhodl
se toho využı́t, v momentě kdy se Lucka opět předklonila, aby něco zvedla
ze země, k nı́ Tom přistoupil, osvobodil svůj úd z látkového vězenı́, vyhrnul
Lucce šaty, odhrnul tanga stranou a zasunul své kopı́ do právě zpřı́stupněné
jeskyňky. Lucka nejprve chtěla protestovat, že má práci, ale Tom se nenechal
odmı́tnout a pomalu přirážel. To už mu však Lucka vycházela vstřı́c.
Zapřená o stěnu, aniž by přestala kroutit a přirážet zadečkem, otočila
Lucka hlavu na Toma a povı́dá:
Vı́š, já bych se s tebou chtěla pomilovat.“
”
8.8. DOVOLENÁ - DEN SEDMÝ
223
Tom se na nı́ podı́vá a troch nechápavě odpovı́dá: A co děláme ted’?“
”
Ted’ máme sex. Ale já bych chtěla, abys mě něžně pomiloval. Když mi Katka
”
vyprávěla, jak si jı́ ve středu pomiloval, tak mi to bylo trochu lı́to, trochu
jsem jı́ záviděla a žárlila na ni.“
Promiň, to jsem netušil a ani jsem to nechtěl. Hned to napravı́m.“
”
Vyklouzl z nı́, svlékl jı́, vzal jı́ do náruče a odnesl na postel. Když ležela
na posteli, lehl si k nı́. Zvedl jı́ ruce nad hlavu, aby si s nı́ mohl lépe pohrát.
Sklonil se k nı́ a začal jı́ hladit, prsty pomalu přejı́žděl od zápěstı́ k podpaždı́
a zpět. Stejnou cestou se rozhodl pokrýt polibky. Dostal se až do podpaždı́,
odtud se přesunul na oušku, kde žužlal a sál lalůček, moc dobře věděl, že
to Lucce dělá dobře. Přestal s lı́bánı́m, prsty jı́ obkroužil rty a přejel po
krku až do žlábku mezi ňadra. To už Lucka začala tiše vzdychat. Tom jı́
ruce držel stále nad hlavou, aby se nemohla moc hýbat a musela se zcela
poddat jeho vůli. Jednou rukou kroužil kolem ňadra, na druhé se vrhl ústy.
Lı́bal jej a olizoval, jazýčkem kroužil kolem bradavky, občas jı́ vzal mezi
zoubky a zatahal za nı́. To už se Lucka pod nı́m rozkošı́ kroutila a hlasitě
vzdychala. Aby jeden prs nezáviděl druhému, střı́davě se věnoval oběma, to
už obě bradavky trčely do výšky. Tom pustil Lucčiny ruce a sám se polibky
začal přesouvat nı́ž. Obkroužil pupı́k a pokračoval směrem do klı́na. Vyhnul
se však jejı́ štěrbince a mı́sto toho pokrýval polibky jejı́ třı́sla a vnitřnı́ stranu
stehen až ke kolenům a zpět. Polaskal takto obě jejı́ nožky. Polibky se vracel se
zpátky k jejı́mu klı́nu. Už se těšil, až okusı́ jejı́ zmáčenou buchtičku. Špičkou
jazyka projel štěrbinkou mezi rozevı́rajı́cı́mi se lapličkami. Nabral kapky rosy,
které se řinuly z dosud skryté dı́rky. Objel pomaloučku kolem knoflı́ku slasti,
Lucka hlasitě vzdychala a ani jejı́ ruce nezahálely. Chvı́lemi dráždila svá
ňadra, chvı́lemi se snažila, co největšı́ silou, tisknout Tomovu hlavu do svého
klı́na. Ten palci rozevřel závojı́čky a jazýčkem prozkoumával hlubiny jejı́ho
těla. To už Lucka nevydržela a roztřásla se v orgasmu.
Tom jı́ nenechal odpočinout a pokračoval dál. Palce zasunul do jejı́ pochvičky a rty i jazykem zaútočil na poštěváček. Lı́zal ho a sál, prsty dováděl
v kundičce a Lucka hlasitě vzdychala a s blı́žı́cı́m se vrcholem se celé jejı́
tělo chvělo. Tom zvedl oči, aby se podı́val, co Lucka dělá. Uviděl, jak si
vzrušenı́m hladı́ a mačká kozičky, jak mezi prsty svı́rá své bradavky a tahá
se za ně. Takové představenı́ Toma povzbudilo v jeho činnosti. Přestože ani
na okamžik nepřestal s drážděnı́m Lucčiny jeskyňky, po tom co viděl, přidal
ještě vı́ce na intenzitě a brzy dovedl Lucku k dalšı́mu vrcholu. Nechal Lucku
chvı́li vydechnout, ale jeho penis už byl tvrdý jako kámen a tak se nadzvedl
a namı́řil špičku svého klacku do štěrbinky mezi lapličky, do mı́st, kde se
224
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
ukrýval vstup do jejı́ svatyně rozkoše. Lucka, když ucı́tila špičku Tomova
údu ve svém klı́nu, roztouženě zavzdychala, jejı́ broskvička se rozevřela a vypustila množstvı́ št’ávičky.
Tom se začal pomalu tlačit dovnitř. S každým milimetrem, o který postoupil dovnitř, prožı́vala Lucku většı́ a většı́ rozkoš. Když se dostal až
na dno jejı́ roztoužené jeskyňky, Lucčiným tělem probı́hal dalšı́ orgasmu.
Lucka ho objala rukama i nohama, aby měla jistotu, že jı́ Tom neopustı́,
snažila se ho přitáhnout ještě blı́ž. Kroužila boky a snažila se pomoct Tomovi v přı́razech. Ty byly zpočátku pomalé a dlouhé, s tı́m jak oběma jejich
těly proudilo vzrušenı́, se stávaly rychlejšı́mi a rychlejšı́mi. Lucka už Toma
nedržela rukama, ale zatı́nala je rozkošı́ do postele, tı́m mu umožnila přı́stup
ke svému hrudnı́ku. Sklonil hlavu a střı́davě bral do úst obě bradavky. Laskal
je a sál, skousával je a dráždil jazykem. Lucčiny vzdechy ještě vı́c zesı́lili.
Poševnı́ svaly se začaly samovolně stahovat v nadcházejı́cı́m orgasmu. Jejı́
kundička hladově polykala jeho ocas a jejı́ stahy ho ždı́maly. To už i Tom
hlasitě vzdychal, věděl, že se blı́žı́ jeho výstřik. Ještě několik přı́razů a už
plnil prcinku svou bı́lou lávou.
Jakmile Lucka ucı́tila přı́val semene ve své kundičce, zmocnil se jı́ ohromný
orgasmus. Jejı́ tělo se rozechvělo, svaly se napjaly a z úst jı́ unikl hlasitý sten
rozkoše. Tom se svalil vedle nı́ na postel a oba hlasitě oddechovali. Tom toho
využil a dál hladil jejı́ tělo, rukama jı́ klouzal po ňadrech, hladil ji po bocı́ch
a stehnech a tı́m prodlužoval jejı́ rozkoš.
Když se oba vzpamatovali, rychle se oblékli, vzali si plavky, ručnı́ky, nafukovacı́ lehátka a dalšı́ nezbytné věci na dnešnı́ odpoledne a vyrazili dolů,
kde na ně měla čekat Katka. Tu však našli celou rudou a udýchanou sedět
za dveřmi na židli. Jednu ruku měla pod tı́lkem a druhou pod suknı́ a na
chodbě byla cı́tit vůně jejı́ milostné tekutiny. Když si jı́ pozorně prohlédli,
spatřili pramı́nek, který jı́ stékal po stehně.
Tak už jsem tady, můžeme jı́t?“ ptala se Lucka.
”
Co? Jo, jasně, že můžeme. Omlouvám se, byla jsem trochu mimo,“ od”
pověděla Katka.
To jsme si všimli. Máš štěstı́, že tě tu nenachytal nikdo jiný. Takhle si to
”
užı́vat na chodbě, že se nestydı́š,“ vložil se do hovoru Tom.
Já se mám stydět? a co vy? Muselo vás být slyšet po celém hotelu.“
”
Tom s Luckou se na sebe podı́vali a vyprskli smı́chy: No co, zase děláme
”
ostudu, jako vždy a všude.“
Na to se sebrali, došli do restaurace pro balı́čky s jı́dlem a vydali se na cestu
na jejich“ pláž.
”
8.8. DOVOLENÁ - DEN SEDMÝ
225
Na pláži rozložili deky a osušky, aby se měli kde válet, nafoukli matrace,
sundali oblečenı́ a vzájemně se namazali opalovacı́m krémem. Měli s sebou
sice plavky, ale ty prozatı́m nechali ještě v batohu. Chtěli si opravdu užı́t
poslednı́ den koupánı́, a když tu nikdo nebyl, na co si to kazit plavkami.
Vklouzli společně do vody a vychutnávali si objetı́ chladivého moře a doteky
vln na svých rozpálených a roztoužených tělech. Vzájemné mazánı́ je všechny
pěkně vzrušilo. Tom si všimnul, jak holkám v chladné vodě tvrdnou bradavky.
Holky si všimly, jak je Tom pozoruje. Chtěly ho trochu vydráždit, tak si
hladily svá ňadra a přejı́žděly přes ztvrdlé bradavky.
Vy potvory, vy mě budete takhle dráždit?“ pronesl laškovně Tom.
”
Jasně, koukej se,“ řekla Lucka a už se blı́žila ke Katce.
”
Ve vodě, která jim sahala akorát pod prsa, se Lucka přisála na Katčina
ústa, hladila jejı́ zadeček i jejı́ kozičky. Katka slastně mhouřila oči a laskánı́
Lucce vracela. Jejich těla se o sebe rozkošně třela. Na Toma ta podı́vaná
samozřejmě zapůsobila a jeho ocas se i v chladné vodě postavil. To už však
dı́včiny pokročily dál, vzájemně si pod vodou hladily své štěrbinky a prsty
prozkoumávaly své jeskyňky, jejich vzdechy a steny se mı́sily se šplouchánı́m
vln.
Nechcete pomoct?“ ozval se Tom.
”
Ani ne, vystačı́me si samy,“ provokovala ho Lucka a nasměrovala Katku ke
”
břehu.
To je od vás teda pěkný, no co, aspoň se mám na co dı́vat,“ konstatoval
”
Tom.
Ve chvilce mezi lı́bánı́m a drážděnı́m pošeptala Lucka Katce: Nechceš se
”
přesunout na břeh? Bylo by to pohodlnějšı́.“
Katka mı́sto odpovědi jen přikývla, vzala Lucku za ruku a už jı́ táhla z
vody. Tom se vydal pomalu za nimi. Než došel na břeh, holky už ležely na
dece a vzájemně se ústy uspokojovaly. Tom si sedl vedle na osušku a pozoroval je. Pohled na dvě mladá ženská těla, vzrušená a nadržená, vzájemně si
prokazujı́cı́ rozkoš, ho velmi vzrušoval. Vzal svůj kolı́k do ruky a pomalu si ho
honil. Holky zapojily do laskánı́, mimo úst a jazýčků, také své hbité prstı́ky.
Tom viděl, jak si vzájemně zasouvajı́ prsty do zadečků i do kundiček, jak se
jejich otvůrky rozevı́rajı́, jak se jejich těla zmı́tajı́ ve vı́ru vášně a rozkoše.
Tom si honil klacek stále rychleji, i pohyby děvčat se zrychlovaly úměrně s
tı́m, jak se blı́žily k vrcholu. Tom se přisunul blı́ž k holkám. Trochu zpomalil
svůj pohyb, chtěl si vychutnat pohled na holky svı́jejı́cı́ se v orgasmu. Bylo
jasné, že holky už jsou nedaleko vyvrcholenı́. Hekánı́ a vzdychánı́ ještě zesı́lilo
a vzápětı́ se dvě dı́včı́ těla roztřásla v orgasmu.
226
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
Na to Tom čekal, zrychlil pohyby ruky a po chvilce zkrápěly obě dı́vky
proudy semene. Lucka se vzpamatovala jako prvnı́ a začala s očistou Katky.
Rozhodla se, že ji jazýčkem očistı́ od spermatu, které pomalu zasychalo na
jejı́ch zádech. Katka pod nı́ vrněla rozkošı́. Netrvalo dlouho a na Katce nezbyla ani kapka. Po té si Lucka lehla na deku a s očistou pokračovala Katka.
Vracela tak Lucce vše, co bylo dopřáno před tı́m jı́. Jen Tom pro tentokrát
přišel zkrátka.
Všichni jen leželi vedle sebe na dece, odpočı́vali a dopřávali si slunı́čka.
Jakmile si dostatečně odpočinuli, holky si vzaly matrace a vyrazily do moře.
Lehly si na lehátka a nechaly se unášet a pohupovat na vlnách. Tom se
rozhodl, že si mezitı́m trochu zaplave. Holky chytaly bronz na lehátkách a u
toho si povı́daly, svěřovaly si svá tajemstvı́, sny a touhy. Musely využı́t toho,
že je Tom mimo doslech. Ten už se pomalu vracel zpět ke břehu. Sledoval
holky ležı́cı́ na břı́škách na lehátkách a dosud neopálené zadečky svı́tily do
dálky. Mezi roztaženými nožkami občas zahlédl, růžové závojı́čky, mezi nimiž
se ukrývaly dı́rky, jež mu dosud poskytly tolik rozkoše. Užı́val si ten pohled
na nahá děvčata. Netrvalo dlouho a doplaval k nim zezadu. Snažil se plavat
tiše, aby si ho nevšimly. Doplaval k nim, holky zabrané do hovoru si ho
ani nevšimly, aby upoutal jejich pozornost, poplácal je po těch nádherných
vystrčených zadečcı́ch. Holky se lekly, když jim na od slunı́čka rozpálených
prdelkách přistály Tomovi studené ruce. Trhly sebou tak, až s jekotem spadly
z matracı́ do vody.
To jsi neměl dělat!“ zakřičely a vrhly na něj.
”
Snažily se ho potopit, aby mu daly za vyučenou. Vůbec se jim to nedařilo.
Mı́sto toho se jim povedlo ho vzrušit. Jak by taky ne, když se na něj lepily
dvě holky a třely se o něj dva páry ňader, čtyři dı́včı́ ruce se ho dotýkaly
všude možně. Jakmile Lucka zjistila, co s nı́m provádějı́, koukla na Katku,
aby toho nechaly. Mı́sto, aby ho vytrestaly, tak mu poskytovaly rozkoš. Rozhodla se proto, že změnı́ postup.
Tak to tedy ne. My jsme tě chtěly vytrestat a ne vzrušit,“ řekla Lucka.
”
Nějak se to nepovedlo, vid’,“ odpověděl Tom.
”
Však já to napravı́m,“ ihned mu to vrátila, rukou mu sjela do klı́na a sevřela
”
v ruce jeho koule.
Tom jen zakroutil očima, strnul, protože netušil, co se bude dı́t.
No vidı́š, jak jsi najednou zkrotnul,“ smála se Lucka.
”
Co mám dělat, když držı́š mé nádobı́čko ve své něžné ruce.“
”
To se uvidı́, však já něco vymyslı́m,“ laškovně odpověděla a pustila Tomovi
”
koule.
8.8. DOVOLENÁ - DEN SEDMÝ
227
Ten si trochu oddychnul, bylo mu jasné, že Lucka si vymyslı́ nějaký sexuálnı́
trest a že si to nejspı́š všichni tři pořádně užijı́. Už jim byla trochu zima, tak
vylezli z vody, aby oschli a ohřáli se na slunci. Slunce pěkně hřálo, chvı́lemi
až moc, byl čas se znovu namazat. Toho využila Lucka ke svému trestu.
Tak, ted’ nás pěkně namažeš, abychom se nespálily. A důkladně, nevynecháš
”
ani kousek. Přitom každou z nás uspokojı́š, ale bez zásunu,“ poručila Lucka.
To se mi lı́bı́,“ nadšeně souhlasila Katka.
”
Rozkaz!“ odpověděl Tom.
”
Vzal do ruky krém a začal ho roztı́rat po Lucčině těle. Nejprve po zádech,
na zadečku a nohách, po té i vpředu. Dal si záležet na ňadrech, dokud
Lucka nezačala vzdychat a jejı́ bradavky netrčely vzhůru. Aby splnil Lucčinu
podmı́nku, přesunul svou pozornost na jejı́ prcinku. Trochu se bál, aby jı́
krémem neublı́žil, tak se rozhodl, že mı́sto prstů využije k uspokojenı́ Lucky
svá ústa a jazyk.
Vrhnul se na nı́ s odhodlánı́m a brzy slavil úspěch. Lucka hlasitě vzdychala,
roztahovala nohy a rukama tlačila Tomovu hlavu do svého klı́na. Tom sál
a olizoval jejı́ poštěváček, jazýčkem se dobýval do dı́rky, ze které proudem
tekla milostná tekutina. S velkou chutı́ se snažil vše slı́zat a spolykat. Brzy
Lucka do sáhla orgasmu a Tom mohl dokončit mazánı́ krémem. Po Lucce si
vzal do parády Katky, ta už na něj čekala s roztaženýma nohama a mokrou
pičkou, kterou si už hodnou chvı́li proháněla prsty, nevydržela totiž pohled
na uspokojovanou Lucku a musela si sama udělat dobře.
Tom se vrhl na Katku, roztáhl jı́ nohy, rozevřel lapličky a začal s vylizovánı́m té rozkošné a voňavé dı́rky. Katka byla natolik rozjetá a rozdrážděná,
že pouhý dotek rtů a jazyka na poštěváčku jı́ přiblı́žil na dosah vrcholu.
Přesunul svou pozornost k dı́rce, která už se pravidelně rozevı́rala a vypouštěla maz. Tom jı́ začal šukat jazykem, pronikal do jeskyňky a způsoboval
tı́m Katce nevýslovnou rozkoš. Ta už hlasitě křičela a vzdychala, rukama si
dráždila kozičky a mı́lovými kroky se blı́žila k orgasmu.
Tom se přisál ke klitorisu a vsál ho do úst a stiskl mezi zoubky. To už
bylo na Katku moc a vylétla se do sladkých výšin orgasmu. Tom toho využil
a začal natı́rat jejı́ tělo krémem.
A kdo namaže mě?“ ozval se Tom, když dokončil, co měl uloženo.
”
Mı́sto odpovědi se na něj obě dı́vky vrhly. Péče, kterou mu dopřávaly, ho
vzrušila. Jeho klacek trčel do výšky. Hladové pusinky obou děvčat se přesunuly
k trčı́cı́mu kopı́ a ke koulı́m. Jedna ho kouřila, druhá se věnovala jeho pytlı́ku.
Tom hlasitě vzdychal a vychutnával si ty rozkošné a vzrušujı́cı́ doteky. Jakmile
se Tom blı́žil k výstřiku, přestaly s drážděnı́m a znovu se věnovaly roztı́ránı́
228
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
krému. Než dokončily svou práci, ještě několikrát dohnaly Toma téměř k
výstřiku.
Že mě tu takhle nenecháte? Měly byste to dotáhnout do konce.“
”
To se uvidı́,“ řekla Lucka a mrkla na Katku.
”
Obě se zvedly a zamı́řily k vodě. Tom za nimi jen smutně koukal. Holky
si mezi sebou něco šeptaly. Ušly ještě pár metrů, v tom se Katka otočila
a zamı́řila zpět. Lucka se po dvou dalšı́ch krocı́ch také otočila. Katka došla k
Tomovi a rovnou se nabodla na jeho ocas. Tom jen úlevně vydechl. I Lucka
se už pomalu vracela. Chvilku je pozorovala, pak nasedla nad Tomův obličej
a nechala si znovu vylizovat pičku.
Katka kroužila pánvı́, jejı́ klitoris se třel o Tomův klı́n a způsoboval
jı́ rozkoš. S Tomem společně směřovali k vyvrcholenı́. Aby to Lucce nebylo lı́to, naklonila se k nı́, hladila jı́ ňadra, lı́bala jejı́ bradavky a laskala
jejı́ ňadra. Lucka se snažila jı́ vše oplácet. Zanedlouho se blı́žili k vrcholu
všichni tři. Prvnı́ vyvrcholil Tom, předchozı́ drážděnı́ mu dalo zabrat, když
začal plnit Katčinu prcinku, ani jeden z nich nemyslel na ochranu. Vykropená svatyňka dopomohla k orgasmu i Katce. Tom i přes své vyvrcholenı́
nepřestával dráždit Lucku, jeho laskánı́ slavilo úspěch. Lucka také dosáhla
vrcholu a z jejı́ kundičky se vyvalil proud št’áv, který Tom s radostı́ spolykal.
Takhle strávili celé odpoledne, střı́davě ve vodě, střı́davě erotickými hrátkami na břehu. Večer se přiblı́žil a slunı́čko přestávalo hřát.
Lucka se rozhlédla po okolı́ a povı́dá: Co takhle si udělat ohýnek?“
”
No já nevı́m,“ nějak se to nezdálo Tomovi.
”
Já bych byla pro, taková pěkná romantika na poslednı́ večer. Jen aby z toho
”
nebyl nějaký průšvih,“ přidala se Katka.
Toho se právě taky bojı́m,“ řekl Tom.
”
Katka však nečekala na jejich souhlas, hodila na sebe nějaké oblečenı́
a vyrazila k lesı́ku, kterým sem přišli, aby nasbı́rala nějaké suché větve.
Tom s Katkou na sebe pohlédli, pokrčili rameny a napodobili Lucku. Měli
štěstı́, našli jeden suchý vyvrácený strom. Ulámali větve a brzy měli na pláži
nachystanou pěknou hromadu dřı́vı́. Tom vyčistil kus pláže na ohniště, obložil
to kameny a začal připravovat oheň. Lucka s Katkou se svlékly a skočily se
osvěžit do moře. Tom dokončil přı́pravy a vyrazil za nimi. Dováděli ve vodě,
cákali po sobě a potápěli se. Když jim začala být zima, vylezli z vody na břeh
a zabalili se do osušek.
Chvı́li pozorovali západ slunce. Dostalo je kouzlo okamžiku, západ slunce
a šuměnı́ moře. K Tomovi se najednou z každé strany začalo tisknout jedno
dı́včı́ tělo. Každou z nich jednou rukou objal a přitáhl si je blı́ž k sobě. Holky
8.8. DOVOLENÁ - DEN SEDMÝ
229
se rády poddaly a každá ho polı́bila na tvář.
Zapálı́š ten oheň?“ poprosila Lucka.
”
Tom na nic nečekal a zvedl se. Mezitı́m, co rozdělával oheň, Lucka šátrala v
batohu. Vyndala nachystané balı́čky jı́dla a dokonce i dvě láhve vı́na. Oheň
se rozhořel a Tom si přisedl k děvčatům a improvizovanému pikniku. Když
se trochu najedli, podala Lucka Tomovi láhev, aby jı́ otevřel. Seděli u ohně,
popı́jeli vı́no a povı́dali. Všichni byli smutnı́, že už jim dovolená pomalu končı́.
Prvnı́ láhev vı́na už byla dopitá, tak Lucka vyndala a načala i tu druhou.
Katka se osmělila a začala se vyptávat na to, co zažili a co by rádi ještě v
sexu zkusili.
Pročpak se ptáš?“ zajı́mala se Lucka.
”
No vı́š, já měla dneska v noci sen a zajı́malo by mě, jaké by to asi mohlo
”
být.
”
A copak se ti zdálo?“
”
Katka si lokla vı́na a pokračovala dál: Zdálo se mi o dvou klukách a sexu s
”
nimi.“
Ale. . . to jsou mi věci. Ty se opravdu nezdáš.“
”
Jeden mi plenil jeskyňku a druhý zadeček. Ráda bych věděla jaké to je.“
”
Já tohle taky ještě nezažila. Ale mohli bychom něco zkusit,“ řekla Lucka
”
a začala lovit v batohu.
Vyndala z něj dva vibrátory, jeden menšı́ a druhý většı́, a lahvičku lubrikantu.
Jestli chceš, tak to můžeme zkusit takhle,“ navrhla Lucka, Jeden je do
”
”
zadečku a druhý do prcinky.“
Tak fajn. Budeš to chtı́t tak zkusit?“ ptala se Katka.
”
Určitě, nejdřı́v to uděláme tobě a pak mě.“ Lucka položila Katku na záda
”
na deku, přitáhla jı́ kolena téměř až na prsa a řekla jı́, aby si přidržela. Ležela
před nı́ s oběma dı́rkami pěkně vyšpulenými. Nanesla lubrikant na obě dı́rky
i na oba vibrátory. Nejprve se začala tı́m většı́m dobývat do kundičky, tam
to šlo celkem snadno. Když byla Katka dostatečně vzrušená, vyndala ho,
vzala do ruky ten menšı́ a kroužila jı́m kolem kakaové dı́rky. Svěrač pomalu povoloval a zanedlouho byla Lucka schopná ho do nı́ zasunout. Když
už vibrátor klouzal uvnitř zadečku, sáhla Lucka i pro ten druhý a znovu ho
zasunula na mı́sto, kam patřı́. Tentokrát už to šlo výrazně pomaleji. Vibrátor
v zadečku zmenšil prostor v Katčině pochvičce. Lucka však nepřestala a vytrvale se snažila proniknout do jejı́ kundičky. Nakonec se jı́ to přeci jenom
povedlo. Nechala Katku přivyknout na vyplněné dı́rky a až potom zapnula
oba vibrátory. Zpočátku jen na nejnižšı́ výkon, ale s tı́m jak Katka vzdychala,
230
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
postupně přidávala.
Netrvalo dlouho a Katka se přestávala ovládat, hlasitě vzdychala a hekala. Najednou jejı́ tělo zachvátil orgasmus a kolem vibrátoru v pičce vytekl
pramı́nek kundı́ho mazu. Byla tak vzrušená a rozdrážděná, že sotva jeden
orgasmus odezněl, přišel dalšı́ a pak ještě jeden. To už však Katka prosila
Lucku, aby už je vypnula a vyndala, že už toho má dost. Než Lucka zareagovala, dosáhla Katka ještě jednoho vyvrcholenı́.
Jakmile Lucka vibrátory vyndala z pičky se vyvalil proud tekutiny a protože Katka ležela na zádech a zadnı́ dı́rka se ještě nestihla uzavřı́t, nateklo jı́
to i do zadečku.
Tak co, jaké to bylo?“ ptala se Lucka.
”
Úžasný,“ odpověděla Katka, jen co popadla dech, Jen je to hrozně vyčer”
”
pávajı́cı́, zatı́m nemám sı́lu ti to oplatit.“
Nevadı́, řeknu Tomovi, ten mi rád pomůže, třeba jeden vibrátor zastoupı́,“
”
řekla Lucka, Vždyt’ se na něj podı́vej, mı́sto aby se šel přidat, když tu má
”
dvě nadržené holky, tak tam jen tak sedı́ a honı́ si péro.“
Asi ho to vzrušilo. Mám takový pocit, že ani tebe to nenechalo v klidu.“
”
To máš pravdu, jsem tam dole pěkně mokrá. Tak co Tome, půjdeš mi po”
moct?“
Jasně, já se vám do toho nechtěl plést, když jste si to tak užı́valy,“ odpověděl
”
Tom.
Tak to jo. Jen chvilku vydrž, musı́m si nejdřı́v odskočit.“ Tom si vzpomněl,
”
co mu Lucka vyprávěla o svých touhách a vydal se pomalu za nı́. Uviděl jı́, jak
si stoupá ke stromu se široce rozkročenýma nohama. Bylo mu jasné, že se bála
pı́sku, který zaleze všude, proto si nesedla na bobek. Od ohýnku sem občas
dopadl odlesk světla, proto mohl zahlédnout jejı́ lesknoucı́ se zmáčenou pičku.
Počkal až, si Lucka stoupne dle svých představ, pak k nı́ přiskočil a prudce
zasunul.
V tu chvı́li, to Lucka pustila a vytryskl z nı́ pramı́nek moči, který oběma
zmáčel nohy. Jejı́ ruka jı́ sama sjela ke klı́nu a dráždila klitoris. Na Lucku
působil alkohol, tak jı́ bylo jedno, že zrovna močı́, hlavnı́ bylo, že prožı́vá
zvláštnı́ perverznı́ rozkoš. Tom nelenil, držel jı́ za zadek a přirážel, po předchozı́m honěnı́ to měl na krajı́čku, takže než Lucka dokonala potřebu, on už
jı́ plnil kundičku. Ještě párkrát přejela rukou po poštěváčku a i ona dosáhla
cı́le svého snaženı́. Tom z nı́ vyklouzl a za jeho ptákem se vyvalil bı́lý proud
spermatu. Lucka se ho snažila rukou zachytit, aby ho mohla ochutnat.
Otočila se na Toma a řekla: Dı́k, tohle jsem chtěla zažı́t. Bylo to zvláštnı́
”
a hodně vzrušujı́cı́, jen se musı́me skočit umýt. Trošku jsem nás počůrala.“
8.8. DOVOLENÁ - DEN SEDMÝ
231
Skočili se umýt do moře a při návratu zjistili, že oheň už pomalu dohořı́vá,
byl čas odejı́t zpátky na hotel. Katka se sice trochu divila, že už Lucka nechce zkusit ty dva vibrátory, ale když uviděla bı́lou kapku vytékajı́cı́ z jejı́
kundičky, bylo jı́ všechno jasné. Oblékli se, sesbı́rali všechny věci, Tom zaházel
ohniště pı́skem a vyrazili do hotelu.
232
8.9
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
Dovolená - Den osmý
Ráno se nikomu z nich nechtělo vstávat. Po včerejšı́m večernı́ pikniku, se
nebylo čemu divit. Nakonec je budı́k přeci jenom vyhnal z postele kolem
deváté. Naštěstı́ věci měli téměř všechny sbalené, nebo alespoň nachystané.
Do batohu si ještě nachystali ručnı́ky a plavky a pak Tom začal nosit tašky
dolů na recepci.
Skoč za Katkou, jestli něco nepotřebuje, já to tady zvládnu,“ volala Lucka
”
na Toma, když se vrátil z recepce.
Tak fajn,“ odpověděl a už klepal vedle na dveře.
”
Ahoj Katko.“
”
Ahoj Tome.“
”
Přišel jsem se zeptat, jestli něco nepotřebuješ.“
”
Můžeš mi tenhle bágl hodit na recepci? Pak se když tak vrat’, ještě něco
”
budu potřebovat.“
Tom vzal zavazadlo a už ho nesl dolů. Nebyli jedinı́, kdo dnes odjı́žděl, na
recepci pod schody se kufry už pěkně hromadily. Tom pro jistotu přemı́stil
všechny jejich věci na jedno mı́sto, vı́c dopředu a ke straně, aby je měly při
ruce, kdyby náhodou něco potřebovali. Za pět minut už byl zpátky v Katčině
pokoji.
Katka slyšela, že se vrátil a z koupelny volala: Zavři dveře, prosı́m.“
”
Tom poslechl, otočil se a zavřel dveře. Nestihl se ani otočit zpět a už před
nı́m klečela nadržená nahá Katka a dobývala se mu pod šortky. Než se Tom
nadál, už měl jeho ptáka v ústech a koule v ruce.
Nechtěla jsi ještě s něčı́m pomoct?“ zeptal se, jakmile překonal šok a byl
”
schopen slova.
Katka, ač nerada, vytáhla tuhnoucı́ klacek z pusy, mı́sto kouřenı́ začala s
honěnı́m a povı́dá: Jo chtěla. Právě s tı́mhle, chtěla bych, abys mi naposledy
”
protáhnul obě dı́rky a nakonec mi to nastřı́kal do pusinky a na prsa.“
Teda, ty ses nějak rozjela. Neměl jsem tušenı́, že jsme tě až tak zkazili.“
”
Ono to ve mě bylo vždycky, jen jste tomu pomohli ven.“
”
Tak fajn. A jak bys to chtěla?“
”
Katka na nic nečekala a postavila se čelem ke zdi, předklonila se, zapřela se
rukama o zed’ a vystrčila na Toma prdelku. Ten jı́ chytil za boky a prudce zasunul. Katčina buchtička byla už pěkně mokrá a tak to nebyl žádný problém.
Nejspı́š jı́ vzrušila už jen představa toho, co se chystá udělat. Sama se aktivně
nabodávala na tvrdý ocas. Hluboké průniky ji postupně přiváděly k vrcholu.
Oba věděli, že vedle v pokoji Lucka balı́ věci a nechtěli na sebe upozornit,
8.9. DOVOLENÁ - DEN OSMÝ
233
proto Tom jednou rukou zacpal Katce pusu.
Ta trocha násilı́ Katku ještě vı́ce vzrušila a tak netrvalo dlouho a jejı́
kundička začala ždı́mat Tomův penis v orgastické křeči. Tom se snažil ovládat,
chtěl Katce splnit jejı́ přánı́. Vyklouzl z Katky a nechal svůj penis odpočı́vat.
Poklekl ke Katčině zadečku a začal si ji připravovat. Prsty nanášel kundı́
maz na zadnı́ dı́rku, jazykem jı́ olizoval a dobýval se dovnitř. Jakmile svěrač
trošku povolil a špička jeho jazyka se dostala dovnitř, vyměnil jazyk za prsty
a zadeček jı́ ještě trošku roztahoval. Smočil své kopı́ v kundičce a po té ho
nasadil k zadnı́ dı́rce a pomalu přitlačil, aby se vnikl dovnitř. Katku pomalý
postup moc neuspokojoval, zavrtěla zadečkem a přirazila proti Tomovi. Ten
když zaznamenal Katčinu náruživost, přestal se tolik kontrolovat a plenil
jejı́ zadeček, seč mu sı́ly stačily, až jeho koule pleskaly o jejı́ prcinku. Těsné
sevřenı́ jejı́ rozkošné prdelky přivádělo Toma k vrcholu, věděl, že už dlouho
nevydržı́, neměl šanci dopřát Katce dalšı́ orgasmus.
Už. . . pomalu budu. . . “ snažil se řı́ct Tom.
”
Katka to naštěstı́ pochopila a přestala přirážet. Tom z nı́ vytáhl ocas, Katka
si klekla před něj, vzala ho do pusy. Chvı́li sála, a když vycı́tila, že Tom bude
střı́kat, přestala s kouřenı́m. Vzala jeho klacek do ruky a navedla ho mezi svá
ňadra, ze strany je stiskla a Tom jı́ začal šukat mezi kozičky. Katka sklonila
hlavu, otevřela pusinky a vyplázla jazýček. Pokaždé, když špička Tomova
penisu vykoukla mezi ňadry, olı́zla ji. Tom už to nevydržel a vypustil dávku
semene, část ho skončila v Katčině pusince a na jejı́m mrštném jazýčku, část
na obličeji a zbytek si Katka roztı́rala po ňadrech.
Rychle se oblékli a upravili, pobrali zbytek Katčiných věcı́ a odnesli je
na recepci, protože už byl pomalu čas opustit pokoj. Tom se ještě vrátil na
pokoj za Luckou, jestli je vše sbalené a jestli náhodou nepotřebuje také s
něčı́m pomoct. U nich na pokoji jen vzal ještě batoh a tašku a společně s
Luckou šel vrátit klı́če. Naštěstı́ stı́hali ještě konec snı́daně, takže si užili i
poslednı́ hotelové jı́dlo.
Po snı́dani vyrazili do města na nákup suvenýrů, tentokrát už nešli spolu,
ale vyrazili zvlášt’, Tom šel s Luckou a Katka vyrazila sama. Courali ulicemi
a hledali, co by se kde dalo koupit, ale na nic pěkného nebo užitečného
nenarazili. Procházeli i zapadlými uličkami, kde před tı́m nebyli.
Podı́vej, támhle je sexshop, co kdybychom se zašli mrknout?“ navrhnul hned
”
Tom.
Tak fajn, třeba tam něco objevı́me,“ souhlasila Lucka.
”
Jak tak koukali po regálech, konstatovali, že je tam všechno nějaké drahé. V
tom Lucka objevila koš s výprodejem a hned se v něm začala přehrabovat.
234
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
Pojd’ se podı́vat, něco jsem našla,“ volala na Toma.
”
Ten přišel a začal hrabat také.
Co kdybychom koupili Katce na památku kuličky, když se jı́ tak lı́bily? Před
”
chvı́li jsem je tady měla v ruce.“
To nenı́ špatnej nápad, aspoň si cestou něco užije,“ odsouhlasil návrh Tom
”
a pokračoval v hrabánı́, A ty si taky užiješ, koukni, co mám.“
”
Co to je?“
”
Vibračnı́ vajı́čko na dálkové ovládánı́.“
”
Hmm, tak to bude zajı́mavá cesta domů, to beru.“
”
Vzali vybrané věci, došli je zaplatit a vydali se na cestu zpátky k hotelu.
Sice byl čas oběda, ale ani jeden z nich neměl hlad, ještě byli najedenı́ od
snı́daně. Cestou však mı́jeli zmrzku a té neodolali. Jak tak mı́řili k hotelu,
na promenádě kousek od něj potkali Katku.
Tak co jste nakoupili?“ hned vyzvı́dala Katka.
”
Pojd’ s náma na hotel a uvidı́š, zrovna to tam odnášı́me. Máme dokonce i
”
něco pro tebe,“ odpověděla Lucka.
Opravdu? To mě těšı́. A co to je?“ snažila se z nich vytáhnout.
”
Pojd’ a uvidı́š,“ řekl Tom.
”
Ostatně Katka už měla taky něco málo nakoupeno, tak proč to nenechat
na hotelu. Po cestě si ještě plánovali dnešnı́ odpoledne. Lucka se chtěla ještě
rozloučit s mořem, tak se s Tomem půjdou smočit do moře a pak se usı́dlı́ u
hotelového bazénu. Katce už se do k moři nechtělo, že prý udělá ještě nějaké
nákupy a pak se sejdou u bazénu. Na hotelu, Lucka s Katkou zapadly hned
na záchod. Katka dostala taštičku do ruky a zvědavě do nı́ nakukovala.
Co to je?“
”
Tak to vyndej a poznáš.“
”
Katka sáhla do tašky a zkoumala, co to je, po chvilce se jı́ rozzářily oči
a povı́dá: Jééé, kuličky. A můžu je hned zkusit?“
”
Proč bys nemohla, jsou přece tvoje.“
”
Katka je vyndala z obalu a zaběhla s nimi do kabinky. Lucka jen slyšela,
tiché vzdychánı́ a mlaskánı́.
To si asi prohánı́ kundičku, aby je do sebe dostala,“ pomyslela si Lucka.
”
V tom zaslechla dva úlevné vzdechy po sobě a z kabinky se ozvalo: Super,
”
už jsou tam.“
Otevřely se dveře od kabinky a Katka vyšla trochu udýchaná a pěkně se
červenala. Vzala Lucku za ruku a šly za Tomem.
Tak co, jaký jsou?“ chtěl hned vědět Tom.
”
Super, přijdou mi menšı́ než Lucčiny, ale asi jsou malinko těžšı́.“
”
8.9. DOVOLENÁ - DEN OSMÝ
235
To asi souhlası́, když jsem je měla v ruce, taky mi to tak přišlo, ale přičı́tala
”
jsem to tomu obalu,“ souhlasila s nı́ Lucka.
Tom vzal batoh a s Luckou vyrazili k moři. Usadili se na pláži, kde rozložili
osušky. Lucka se rozhlédla, aby zkontrolovala, kolik je na pláži lidı́, a sundala
si hornı́ dı́l plavek. Tom se na nı́ jen s šibalským úsměvem podı́val a Lucka mu
stejným způsobem odpověděla a hned se rozběhla k moři. Občas se ohlédla
na Toma, jestli běžı́ za nı́. Tomu chvı́li trvalo, než se zvednul z osušky, v
plavkách byl zvednutý od té doby, co Lucka odhalila své perfektnı́ kozičky.
Při každém Lucčiném otočenı́ si vychutnával pohled na poskakujı́cı́ kůzlátka.
Lucka už na něj čekala v moři. Stála ve správné hloubce, kdy každá vlna,
která přišla, pohoupala jejı́ ňadra. Tom k nı́ brzy doběhl, zůstal stát tak metr
od nı́ a vychutnával si ten pohled. Lucka ho chvilku nechala, pak vyskočila
směrem k němu, obtočila mu ruce kolem krku a nohy kolem pasu. Tom to
nečekal a málem oba upadli do vody. Jakmile zase pevně stál na nohou, citı́l,
jak se Lucka tře klı́nem o jeho tvrdý úd, jejı́ prsa ho hřála na hrudi a ztuhlé
bradavky ho rozkošně tlačily. Lucka se přisála na jeho ústa a začala ho lı́bat,
jednou rukou zamı́řila pod vodu. Odhrnula si plavky stranou, osvobodila
Tomův ohon a nasměrovala jeho špičku do své roztoužené a neuspokojené
jeskyňky ukrývajı́cı́ se mezi závojı́čky, jež se touhou rozestupovaly. Byla tak
nadržená a mokrá, že stačilo, aby se zhoupla v bocı́ch a Tomův ocas do nı́
celý pronikl. Vychutnávali si to spojenı́, nechávali se omývat mořem a vlny
jim pomáhaly v pomalých přı́razech. I to pomalé tempo je po pár minutách
dovedlo na vrchol, kdy Tom vykropil Lucčinu kundičku, která ho za odměnu
poctivě ždı́mala, aby z něj dostala každou kapku životodárné tekutiny.
Ještě chvı́li si užı́vali to přı́jemné spojenı́ a nechali pohupovat vlnami.
Lucka se od Toma odpoutala a společně si trochu zaplavali. Přı́jemně unavenı́ vylezli na břeh a nechali se osušit slunečnı́mi paprsky. Tom pozoroval Lucku, které na ňadrech trčely ztuhlé bradavky jako malé rozhledny,
a na jejich vrcholcı́ch se třpytily kapky vody. Dı́ky tomuto pohledu se rozjela jeho fantazie na plné obrátky. Samozřejmě by se nejraději přisál k těm
rozkošným třešinkám, slı́znul z nich ty kapičky. Téměř slyšel, jak Lucinka
vzdychá pod jeho doteky. Když se na nı́ podı́val znovu, zjistil, že opravdu
vzdychá, protože se hladila svou ručkou v klı́ně. Projı́žděla štěrbinkou mezi
lapličkami, kroužila kolem knoflı́čku slasti, plavky se jı́ postupně zařezávaly
mezi závojı́čky a zvýrazňovaly tak každý detail jejı́ buchtičky, každý kdo by
šel kolem, si ji mohl prohlédnout.
Pocit z toho, že jı́ může kdokoli pozorovat a vidět, jak si dělá dobře,
násobil jejı́ rozkoš a hnal ji rychle k vrcholu. Záhy se dostavilo mravenčenı́
236
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
v podbřišku, které rostlo a sı́lilo a rozlévalo se do celého těla. S orgasmem,
jehož dosáhla, se vyvalilo množstvı́ milostného moku z jejı́ kundičky. Na
mokrých plavkách to vidět nebylo, jen ona sama cı́tila, jak teplé št’ávy z
jejı́ho lůna zmáčely plavky a stekly až k zadečku. Tuhle podı́vanou Tom
nevydržel, natočil se na bok, aby na něj nebylo tolik vidět, vytáhla ptáka
z plavek a směrem k Lucce si ho začal honit. Netrvalo dlouho a několika
zručnými tahy spěl k rychlému konci.
To už se Lucka vzpamatovala a hleděla na Toma, na jeho ocas, na střı́davě
se obnažujı́cı́ žalud, viděla, jak se na jeho špičce tvořı́ lesklá kapka. Pozorovala, jak s blı́žı́cı́m se vrcholem, ohon ještě vı́c mohutnı́ a tuhne. Vzrušená
tı́m představenı́m se kousala do rtu a s upřeným pohledem a téměř bez dechu
sledovala, jak sebou ocas začı́ná škubat a vyvrhuje mohutné proudy semene,
které se jı́ rozstřikujı́ na břı́šku. Prsty sperma nabı́rala, olizovala ho a zbytky
po sobě roztı́rala.
Po tom všem se oba rychle sebrali, hodili na sebe trika a zmizeli směrem
k hotelu a bazénu, kde na ně měla čekat Katka. Ta mezitı́m, courala po
promenádě a koukala po obchodech. Brzy zjistila, jaké tempo chůze jı́ dělá
dobře, tempo, při němž se kuličky v nı́ nejlépe pohybujı́. Přišla na to, že když
dává nožky jednu před druhou a pohupuje se v bocı́ch, pohyb kuliček tomu
odpovı́dá. Pro ostatnı́ to byla sexy chůze a každý chlap se za tı́m houpajı́cı́m
se zadeček otočil. Katka cı́tila, jak vlhne čı́m dál tı́m vı́c. Mı́t šortky mı́sto
šatů, měla by na nich pěkný flek. Takhle to odnesly jen kalhotky.
Pocit vyplněné kundičky jı́ dráždil a vzrušoval, jen žádné uspokojenı́ se
nedostavovalo. S každým krokem vycházel z jejı́ch úst tichý sten. Bylo jı́
jasné, že jestli si to brzy neudělá, zešı́lı́ vzrušenı́m. Naštěstı́ v dohledu byl
krámek se šaty, zaplula dovnitř, sáhla na stojan, aniž by koukala, co bere
a rychle se vrhla do kabinky. Shodila ze sebe šaty i kalhotky, vytáhla kuličky,
za kterými se vyvalil proud kundı́ho moku, a okamžitě prsty jedné ruky
zaútočila na klitoris a prsty druhé do sebe vrazila. Stačilo několik pohybů
a dosáhla vrcholu. Jen pocit uspokojenı́ nebyl tak veliký, jak doufala. Bylo
to tı́m, že musela hodně krotit své vášně, aby jı́ nebylo slyšet.
Jakmile skončila, natáhla na sebe šaty, co vzala ze stojanu, aby je alespoň
vyzkoušela. Chvı́li se nakrucovala před zrcadlem, zjistila, že měla št’astnou
ruku, protože šaty jı́ perfektně sedly a moc jı́ slušely. Sice původně nechtěla
nic moc kupovat, ale tohle se nedalo odmı́tnout, navı́c když se na těch šatech
pomalu začala rýsovat vlhká skvrna v oblasti klı́na. Bleskově se převlékla do
svých šatů, kuličky zavedla na mı́sto, došla ke kase zaplatit a pokračovala
dál. Ještě nakoupila pár drobnostı́, dala si zmrzku a vyrazila zpět k hotelu.
8.9. DOVOLENÁ - DEN OSMÝ
237
Tom s Luckou rychle skočili do bazénu, aby ze sebe smyli veškeré stopy, v
tom uviděli přecházet Katku. Ta byla celá rudá a udýchaná, rychle na sebe
navlékla na záchodě plavky a už plavala k nim. Ani pořádně povı́dat si nemohli, kolem nich všude byla slyšet čeština a plavali tu děti. Jen na sebe mrkli
a kývli a bylo jim všem jasné, že ani jeden z nich neměl nudné a neuspokojené
odpoledne. Po bazénovém osvěženı́ se došli převléknout, objednali si poslednı́
pravou italskou pizzu a koktejl a už jen čekali až je autobus vyzvedne.
Vy jste mi dali s těma kuličkama,“ svěřovala se Katka.
”
Copak?“ podivovala se Lucka.
”
A tak Katka začala vyprávět, co zažila. Lucka se tı́m hrozně bavila, protože
s kuličkami měla podobnou zkušenost. Jen nějak pozapomněla, co si při
převlékánı́ vzala a co má Tom v ruce. Ten když to viděl, stiskl tlačı́tko a zapnul vajı́čko na plný výkon.
Lucka téměř nadskočila a mezi vzdechy procedila, Syčáku,“ přes sevřené rty
”
směrem k Tomovi.
Tom vypnul vajı́čko dřı́v, než Lucka dosáhla na vrchol.
Co to bylo?“ zajı́mala se Katka.
”
Nejsi jediná, kdo má novou hračku,“ odpověděl Tom a ukázal dálkový
”
ovladač Katce.
Ovladač? a na co?“ ptala se nejistě.
”
Na vibračnı́ vajı́čko,“ odpověděla Lucka, jakmile se trochu uklidnila.
”
To vypadá, že budeme mı́t veselou cestu domů. Snad ti brzy nedojdou ba”
terky,“ smála se Katka.
Když dojdou, mám taky kuličky,“ řekla na to Lucka.
”
V tom už zpoza rohu uviděli vyjı́ždět autobus, sebrali tedy věci a sunuli se
k silnici.
238
KAPITOLA 8. DOVOLENÁ
Kapitola 9
Bejvalka
Nová dobrodružstvı́ s dı́vkou, se kterou to kdysi nevyšlo.
239
240
9.1
KAPITOLA 9. BEJVALKA
Bejvalka - Setkánı́ po letech
Kdysi, ještě jako panic, jsem chodil s jednou holkou. Byla docela milá i hezká,
měla jen jednu drobnou vadu, nechtěla mi dát. Stále se na něco vymlouvala.
Až později jsem zjistil, že byla panna. Vůbec to na nı́ totiž nebylo znát,
neustále mluvila o sexu a o různých praktikách a vůbec působila docela
zkušeně. Nakonec jsem to nevydržel a rozešel jsem se s nı́m. Vnı́mal jsem to
jako velkou křivdu, že jsem s nı́ ztrácel čas a nic z toho nebylo. Hlavou mi
hýřila spousta myšlenek na nějakou pomstu, ale s postupem času se vytrácely.
Měl jsem dostatek volného času, tak jsem začal chodit pravidelně plavat.
Jednou jsem jı́ tam potkal. Cı́til jsem, že jı́ mám stále rád a vypadalo to, že
ani ona nezapomněla. Mı́sto plavánı́ jsme se přesunuli do vı́řivky, tam jsme
si chvı́li povı́dali a najednou jsem ucı́til jejı́ ruku na své noze. Když může
ona, tak proč ne já, řekl jsem si a položil svou ruku na jejı́ stehno. Tehdy už
jsem měl vı́c zkušenostı́, tak jsem rukou zamı́řil do jejı́ho klı́na a přes plavky
začal hladit tu jejı́ štěrbinku. V tom se na mě vrhla a začala mě lı́bat a já jı́
to oplácel.
Blı́žil se čas odejı́t z bazénu. Sice jsem měl jı́t na přednášku, ale mı́sto
toho jsem jı́ pozval do cukrárny. Souhlasila, tak jsme šli na zmrzlinový pohár
a koktejl. Seděli jsme a probı́rali, co se událo od té doby, co jsme se neviděli.
Dozvěděl jsem se, že má přı́tele, ale nikdy na mě nepřestala myslet. Po tom,
co se stalo v bazénu, jsem se tomu trochu podivoval. Ale co, jejı́ volba. Pro
jistotu jsem se zeptal, jak vážné to je. Prý jsou spolu pár a bydlı́ spolu.
Svatba zatı́m v plánu nenı́, ale miminu by se prý nebránila a ani on by prý
nebyl proti, kdyby se to přihodilo. Vyzvı́dal jsem dál, co a jak. S alkoholem
z nı́ odpadly zábrany a já se dozvěděl, že zatı́m přerušujı́, ale už párkrát k
nehodě došlo a zatı́m nic.
Pomalu jsem začal spřádat plány, jak si užı́t bez starostı́ a bez závazků,
jen to nepokazit a neuspěchat. Navı́c se vrátily myšlenky na pomstu. Řekl
jsem jı́, že když mě bude chtı́t vidět, tak klidně může, na plavečák chodı́m
pravidelně a telefonnı́ čı́slo mám pořád stejné. Rozloučili jsme se polibkem
a já chvı́li přemýšlel, jestli se ještě někdy ozve.
Nemusel jsem čekat dlouho, už večer přišla sms s přánı́m dobré noci
a pěkných snů. Zkusil jsem nahodit udičku a odpověděl.
Tobě také krásnou dobrou noc. Já jı́ určitě budu mı́t dobrou, když se mi bude
”
zdát o tobě.“
Myslel jsem, že to tı́m skončilo, ale během pár minut přišla odpověd’.
A copak si necháš o mě zdát? Nějaké nemravnosti?“
”
9.1. BEJVALKA - SETKÁNÍ PO LETECH
241
Samozřejmě. Nechám si zdát o tvých báječných ňadrech, jak rád bych si s
”
nimi pohrál, jak bych laskal a olizoval tvé bradavky a poznával tvou jeskyňku.
Už jen to, že jsem se jı́ dnes dotýkal, i když jen přes plavky, mě vzrušilo. Rád
bych jı́ prsty i jazýčkem prozkoumal.“
Opravdu?“
”
Jasně. Jen vı́m, že k tomu nikdy nedojde, když jsi zadaná, ale snı́t o tom
”
můžu.“
Co ty vı́š, třeba se ti to splnı́. A co bys ještě se mnou rád prováděl?“
”
Opravdu to chceš vědět?“
”
Chci, už z toho trochu vlhnu.“
”
Nejprve bych tě zkusil do sucha vylı́zat, i když je to nesplnitelný úkol, jazýčkem
”
bych dráždil i tvou prdelku. Otočil bych si tě a zezadu bych tě pěkně pomaloučku protahoval, dokud bys nezačala prosit, abych přidal. Takhle bych tě
prcal, dokud by ses neudělala. Nakonec bych si tě otočil na záda a vrazil ti
péro mezi prsa a postřı́kal ti je.“
Jůů, to bych se nechala lı́bit, Už ted’ jsem celá mokrá.“
”
Stačı́ řı́ct a jsem ti k dispozici.“
”
Na to už odpověd’ nepřišla, tak jsem šel spát. Bylo mi to celkem jedno.
Ráno, když jsem vstával, automaticky jsem kouknul na mobil, byla tam
zpráva a dokonce od nı́.
Promiň, že jsem neodepsala, vrátil se mi přı́tel. Ani nechtěj vědět, co se
”
dělo.“
Přemýšlel jsem, co se tak mohlo stát. Přečetl si naše zprávy? Rozešli se?
Možnostı́ spousta, odpověd’ žádná. Tak jsem jı́ napsal.
Dobré ráno. Jak ses vyspala? Copak se dělo? Já se vyspal dobře, jen pro”
buzenı́ s tvrdým pérem a mokrým flekem na pyžamu z toho, jak se mi o tobě
zdálo, bylo kruté.“
Dobré ráno. Moc jsem toho nenaspala. Tys mě tak rozdráždil a vzrušil, že
”
jsem se na toho svého vrhla a šukali jsme až do půl čtvrtý do rána.“
Pěknej výkon. A kolikrát tě vykropil? A jak to máš nejraději?“
”
Nejsi nějakej zvědavej?“
”
Na okamžitou odpověd’ jsem neměl čas, pospı́chal jsem do sprchy, pak se
nasnı́dat a vyrazit do školy. Ze sprchy jsem slyšel dvakrát zvonit telefon. U
snı́daně jsem měl aspoň co čı́st.
V prvnı́ zprávě bylo: Fajn. Já ti klidně odpovı́m, ale něco za něco. Budeme
”
si psát o sexu, ale musı́š na sebe taky něco prozradit.“
Ve druhé: Jednou do pusy, po druhý na prsa a nakonec mi vykropil zadeček.
”
Zezadu a pak na konı́čka. Ted’ je řada na tobě. Jak dlouho už jsi to neměl
242
KAPITOLA 9. BEJVALKA
a s kolika holkami už jsi byl.“
Pokec o sexu jsem uvı́tal, tak jsem odepsal.
Dva měsı́ce. Se dvěma. A kolik kluků si měla ty?“
”
Jednoho.“
”
Chápu dobře, žes byla panna, když jsme spolu chodili? a že ten současný je
”
tvůj prvnı́?“
Ano a ano. Takže to jsou ted’ tři otázky pro mě.“
”
Fajn, tak se ptej.“
”
1. Jak to máš rád? 2. Kolikrát si denně si ho honı́š? 3. Na co u toho
”
myslı́š?“
Na konı́čka a šedesátdevı́tku. Záležı́ jak kdy, občas i třikrát denně. Většinou
”
si představuju, jak šukám tebe a na konci tě pěkně vystřı́kám. Jen vůbec
nemám představu, jak ta tvoje kundička vypadá.“
Šedesátdevı́tku mám taky ráda. Chtěl bys vědět, jak ta moje vypadá?“
”
Jasně, že chtěl. Máš ráda, když se do tebe chlap vystřı́ká?“
”
Je to úžasný pocit, jen jsem to mockrát nezažila.“
”
Při psanı́ jsem nějak zapomněl na čas a málem nestihl autobus. Rychle jsem
uklidil po snı́dani a běžel na nádražı́. Cestou jsem akorát odepsal: Musı́m
”
běžet na bus. Ozvu se později.“
Na autobus jsem doběhl jen tak tak. Celou dobu mi hlavou běželo, jestli má
cenu dokonat pomstu, nebo si počkat, co se z toho vyvine. I jsem přemýšlel,
jestli bych chtěl, aby se vrátila. No uvidı́me, nějak to dopadne.
Než jsem dojel do školy, přišla mi sms: Mám v práci fofr, napiš odpoledne
”
kolem čtvrtý. Přı́tel má odpolednı́, tak si můžeme psát.“
V rychlosti jsem odpověděl: Ok, ozvu se.“
”
Ve škole to uběhlo docela rychle a než jsem se nadál, jel jsem domů.
Doma jsem si v klidu udělal čaj, sednul k počı́tači a pročı́tal, co je kde
nového. Zrovna jsem se chystal, že si pustı́m nějakou hru a v tom mi zazvonil
telefon se zprávou. Koukám na čas a byly sotva tři hodiny. Vzal jsem telefon
do ruky, že si přečtu, co mi přišlo. Mı́sto sms to byla mms, chvı́li trvalo,
než se načetla. To, co tam bylo, jsem nečekal. Bejvalka poslala fotečku své
nadržené štěrbiny, byla celá lesklá a vlhká. Pták se mi znovu postavil. Ani
jsem skoro nevšiml, že je pod tı́m ještě nějaký text.
Doufám, že se ti to lı́bı́. Očekávám, že taky něco takového pošleš. Jinak
”
máme dneska na psanı́ času dost, přı́tel je v práci až do rána.“
Chvı́li mi to šrotovalo v hlavě, rychle jsem zkontroloval čas a odepsal: Lı́bı́.
”
A nechceš si tu fotku pořı́dit sama? Dneska nemám co dělat, jsem doma sám
a za půl hod’ky ti jede autobus za mnou a večer v půl jedenáctý jede bus
9.1. BEJVALKA - SETKÁNÍ PO LETECH
243
zpátky. Nebo klidně až ráno.“
Popı́jel jsem čaj a skoro hypnotizoval mobil, byl jsem zvědav, jestli přijde
nějaké odpověd’. Po deseti minutách pořád nic, asi jsem to trochu přehnal,
tak jsem si pustil hru. Nějak jsem se do toho zabral. Vzpomněl jsem si, že
bych mohl zkontrolovat telefon, přeci jenom to byla už půl hodina, co jsem
psal bejvalce. Zvoněnı́ jsem měl pro jistotu vypnuté, aby nerušilo, kdybych
měl náhodou práci a někdo volal. Byla tam zpráva.
Nevı́m, jestli přijedu, zatı́m na to nemám odvahu.“
”
Nevadı́, byl to jen návrh. Ale psát si můžeme,“ odepsal jsem.
”
To můžeme, doufám, že jsem tě moc nezklamala.“
”
Neboj, to je v pohodě. Máš nějaké téma na psanı́?“
”
Samozřejmě sex. Co jiného?“
”
Fajn. Myslı́m, že s otázkou je řada na tobě.“
”
To teda. Celý den jsem přemýšlela, ale nic moc mě nenapadlo. Jak jsi na
”
tom se sexem na veřejnosti, kde sis to veřejně rozdával?“
Hmmm, ve vlaku, v autobuse, v bazénu, v moři, na břehu rybnı́ka. Bylo toho
”
dost.“
Pěkný seznam, taky bych to chtěla zažı́t.“
”
Co ty a erotické hračky, kolik a jaké máš?“
”
Pár jich je, kuličky, tři vibrátory a skleněné dildo.“
”
Dobrá sbı́rka.“
”
S otázkou byla na řadě ona, tak jsem měl chvı́li čas se věnovat hře. Dvacet
minut jsem si užı́val hru a čaj, než přišla nějaká zpráva.
Nějak mě nenapadá, no co bych se ještě zeptala. Chtěl by ses se mnou po”
milovat?“
Určitě chtěl. Sexem ani milovánı́m nikdy nepohrdnu. Lituješ někdy toho, žes
”
mi tenkrát nedala?“
Lituji, je mi to moc lı́to. Řı́kám si, že kdybych tehdy neměla takový strach,
”
mohlo být všechno jinak.“
To mohlo. Ono by bývalo stačilo, kdybys mi řekla, že jsi panna. Určitě bych
”
něco vymyslel.“
Škoda, ted’ už je to stejně jedno. A jak by vůbec vypadalo naše poprvé, kdy”
bys to plánoval?“
Nejspı́š nějaká kýčovitá romantika. Hodně by záleželo na okolnostech, ale
”
nejspı́š nejdřı́v večeře, potom společná koupel, všude by byly svı́čky, láhev
vı́na, nebo bublinek. Pak bychom se přesunuli do ložnice, hrála by nějaká
tichá pomalá hudba, zase svı́čky. Nazı́ bychom si trochu zatancovali, lı́bali se
u toho, přesunuli bychom se na postel, nesměle se osahávali, rukama, rty i
244
KAPITOLA 9. BEJVALKA
jazýčkem prozkoumávali každý kousek našich těl. Rty, jazýčkem i zoubky bych
laskal tvé bradavky, pak bych se přesunul do tvého klı́na. Rozevřel bych tvoje
závojı́čky, jazýčkem polaskal hrášek a dopřál ti prvnı́ orgasmus. Určitě bys
nádherně tekla, pomalu bych přiložil svůj penis k tvé panenské dı́rce a něžně
do tebe pronikal. Počkal bych, až si zvykneš a pak bychom se pořádně pomilovali.“
Tak ted’ toho rozhodně lituju, tohle by se mi moc lı́bilo. Už jen z toho popisu
”
teču, nesedět v autobusu, tak bych si to hned udělala.“
V autobusu? Kam asi jede, začalo mi vrtat hlavou. Nechtěl jsem na to
vyplýtvat svou otázku, tak jsem o tom jen přemýšlel.
Mı́sto toho jsem se zeptal: A jaké bylo tvé poprvé?“
”
Jestli jsem dobře počı́tal, tak kdyby jela náhodou za mnou, tak tu bude za
20 minut. To moc času nenı́. Rychle jsem se dal do úklidu pokoje, rychlou sprchu a hlavně najı́t kondomy. Naštěstı́ mám doma zásobu pro strýčka
Přı́hodu, člověk nikdy nevı́, kdy se budou hodit. Když jsem měl všechno
připravené a nachystané, tak jsem se konečně podı́val na telefon.
Mé poprvé? Nic moc, celkem nerada na to vzpomı́nám. Tenkrát jsem byla s
”
kamarádkou zapı́jet jejı́ žal, tehdy se rozešla s přı́telem. Já byla taky nějaký
měsı́c opuštěná. Opily jsme se v baru, začali do nás dělat dva kluci, zvali nás
na panáky. A nakonec jsme s nimi odešly. Ukázalo se, že jsou to spolubydlı́cı́
a majı́ pronajatý byt. Zavedli nás dovnitř, každý do svého pokoje, žádná romantika, nic takového. Jen rychlé svléknutı́, trocha mazlenı́ a šup na to. Byla
jsem tak opilá, že jsem z toho nic moc neměla, ani jsem netušila, jestli si vzal
kondom nebo ne. No a ráno jsme si to rozdali ještě několikrát a zůstali jsme
spolu.“
Aha, tak to ti nezávidı́m. Ale aspoň z toho máš vztah.“
”
To mám, ale nic moc. S tebou to bylo lepšı́. Že já blbka, to tenkrát s tebou
”
nezvládla.“
No jo, ted’ už to nezměnı́š.“
”
To teda, nic už s tı́m neuděláme.“
”
S telefonem v ruce jsem přemýšlel, co jı́ odepı́šu, když v tom přišla zpráva.
Můžeš dojı́t otevřı́t dveře?“
”
Nějak jsem nechápal, nebyl jsem si jistý, jestli to patřilo mě, nebo jen špatně
poslala zprávu.
Otevřı́t dveře?“
”
Ano, otevřı́t dveře.“
”
Tak jsem se zvednul a šel otevřı́t. Tam stála ona a hned se mi vrhla kolem
krku a začala mě vášnivě lı́bat. Ve společném objetı́ jsme prošli dveřmi a já
9.1. BEJVALKA - SETKÁNÍ PO LETECH
245
je za námi zavřel.
To už se odlepila od mých rtů a povı́dá: Překvapenı́. Doufám, že nevadı́, že
”
jsem přijela.“
Nevadı́, jen jsem to nečekal,“ odpověděl jsem.
”
Jsi rád, že mě zase vidı́š?“
”
To je snad jasný, ne,“ a ukázal na svůj trčı́cı́ kolı́k.
”
No teda, tys fakt dlouho neměl ženskou.“
”
Vždyt’ vı́š, psal jsem ti to.“
”
Můžu se vysprchovat, jsem z práce a z autobusu celá ulepená.“
”
Klidně, tady je koupelna a osušku ti hned přinesu.“
”
Když už je tady, tak si užijeme. Řekl jsem si, že bych jı́ mohl dopřát něco
z těch fantaziı́. Honem rychle jsem našel nějaké svı́čky, zapálil je, zatáhl roletu, na počı́tači našel nějaké pomalé romantické pı́sničky, donesl vı́no a dvě
skleničky. Otevřel jsem ho a nalil. Měl jsem to jen tak tak, protože zrovna
vypnula sprchu. Otočil jsem se zády ke dveřı́m, abych zkontroloval, jestli
je všechno připravené, zpátky už jsem se otočit nestihl. Zezadu mě objala
rukama a přitiskla se ke mě, položila mi hlavu na záda a tiše zašeptal, že
něco takového nečekala. Zvládl jsem se otočit, stála tam jen zabalená v osušce,
která jı́ sotva sahala pod zadeček, a ani nahoře toho moc neskrývala. Ony
se také čtyřky špatně pod něco schovávajı́. Chtěl jsem jı́ pochválit, že jı́ ta
osuška moc slušı́, ale než jsem to stihl, už zase byla přisátá na mých rtech
a jejı́ jazýček sváděl bitvu s tı́m mým. Vlnili jsme se do rytmu hudby. Osuška
se pomalu začala rozmotávat, až z nı́ nakonec spadla úplně a já měl konečně
přı́ležitost si jı́ pořádně celou prohlédnout.
Podı́vala se na mě a povı́dá: To je nefér, já jsem nahá a ty ne, s tı́m musı́me
”
něco udělat.“
A než jsem se nadál, už ze mě stáhla tričko. Tepláky a spodky jı́ daly vı́c
zabrat, protože můj pták byl nalitý k prasknutı́. Při svlékánı́ spodků přede
mnou klečela. Právě osvobozený ocas, trčel vzhůru přı́mo proti jejı́mu obličeji.
Hleděla na něj jak zhypnotizovaná. Pomaloučku se k němu blı́žila s otevřenou
pusou a vystrčeným jazýčkem, aby mohla slı́znout kapičku, která se na jeho
špičce vytvořila. Jazýčkem jı́ slı́zla a okamžitě se na něj přisála a začala
mě kouřit. Uměla to výborně, svými hebkými rty a hbitým jazýčkem mě
přiváděla k šı́lenstvı́, k tomu ten jejı́ roztoužený pohled. Měl jsem co dělat,
abych se hned nevystřı́kal. Přiměl jsem jı́ se postavit, při vstávánı́ se mi otřela
o penis prsama, protáhla ho úžlabinou mezi těmi melouny. Věděla dobře, co
udělala, naštěstı́ jsem se ještě ovládl. Položil jsem jı́ na postel a začal se jı́
věnovat. Fascinovaly mě ty jejı́ kozy, hladil jsem je, lı́bal a olizoval, dráždil
246
KAPITOLA 9. BEJVALKA
jsem ty velké trčı́cı́ bradavky, dokud neskučela blahem. Přesunul jsem se
do jejı́ho klı́na, kde mě přivı́tala rozevřená dı́rka, ze které vytékal pramı́nek
milostné št’ávy. Stydké pysky se vzrušenı́m rozestupovaly a ze svého úkrytu
vystupoval, jako strážce té milostné svatyně, pěkně naběhlý klitoris. Hladová
jeskyňka toužila pojmout do sebe alespoň dva prsty a jejı́ strážce toužil po
polaskánı́ jazykem. Sklonil jsem hlavu, jazykem zakroužil kolem dı́rky a pak
jsem postupoval brázdou mezi lapličkami směrem vzhůru. Hrášek jsem obkroužil a vsál mezi rty. Zaúpěla slastı́, roztřásla se prožı́vanou rozkošı́ a ze
studánky se vyvalil proud milostného maziva. Právě prožila svůj prvnı́ orgasmus se mnou. Nedal jsem jı́ pokoj a znovu a znovu útočil na ten citlivý
knoflı́ček a prsty rejdil v kundičce. Třásla se a hekala pod náporem orgasmů,
udýchaná a zpocená se snažila mezi vzdechy prosit, abych jı́ nechal chvı́li
vydechnout. Opustil jsem tedy jejı́ prcinku a přesunul se kousek nı́ž. Jejı́ kakaová dı́rka byla celé zmáčená kundı́ št’ávou a pro špičku mého jazyka nebyl
velký problém vniknout dovnitř. I drážděnı́ druhé dı́rky jı́ přivedlo na vrchol.
Už dost. . . , prosı́m. . . , už nemůžu. . . “ ozývalo se z jejı́ch úst.
”
Potěšen tı́m, co jsem slyšel, že jsem odvedl dobrou práci, jsem zanechal
drážděnı́ jejı́ch otvůrku a nechal jı́ vydechnout.
Copak, že už nemůžeš? Vždyt’ jsme sotva začali.“
”
Nejsem zvyklá na takovou smršt’ orgasmů,“ řekla, zatı́mco se snažila popad”
nout dech.
To tě ten tvůj břı́dil, tak zanedbává?“
”
Jo, asi jo. S nı́m to mám tak jednou dvakrát za večer,“ rozpovı́dala se, když
”
byla schopná normálně dýchat,
Kdežto s tebou to ted’ bylo aspoň pětkrát během deseti minut. Kdo to má
”
vydržet.“
No kdo asi. Přece ty, když už jsi tady,“ s těmi slovy jsem se natáhl pro
”
krabičku kondomů, jeden vybalil a nasadil si ho na své kopı́. Nedal jsem jı́
šanci k nějakým námitkám a rovnou ho zasunul do št’avnaté buchtičky až
na doraz. Chvı́li jsem jı́ takhle protahoval, držel jsem jı́ nohy pod koleny
a tisknul jı́ je na prsa. V jejı́ vyšpulené a rozevřené jeskyňce to pořádně
mlaskalo. Přetočil jsem jı́ na břicho a vrazil ho do nı́ zezadu. Byla ve svém
živlu, vycházela mi vstřı́c, vrtěla zadkem a vzdychala rozkošı́. Tuhle polohu
si opravdu pořádně vychutnávala. Držel jsem jı́ za boky a přirážel co nejvı́c,
jejı́ pochvička se začala stahovat a ždı́mala můj ocas. To už jsem nevydržel
a začal jsem plnit kondom. Rychle jsem z nı́ vyklouzl, protože jsem se bál,
aby se šprcka tı́m přı́valem neprotrhla. Oba jsme se unavenı́ svalili na postel
a odpočı́vali.
9.1. BEJVALKA - SETKÁNÍ PO LETECH
247
Tak co, kdy hodláš jet domů?“
”
Záležı́ na tobě, kolik toho ještě zvládneš.“
”
Nevı́m, kdo před chvı́lı́ prosil, abych toho nechal,“ popı́chnul jsem jı́ a laškovně
”
poplácal po prdelce.
No jo, když toho už vážně bylo moc.“
”
Ale odpověd’ jsem ještě nedostal.“
”
Jestli to nevadı́, tak klidně až ráno.“
”
Jen, co to dořekla, jsem se na nı́ vrhnul s novou silou. Po dvou měsı́čnı́m
půstu netrvalo dlouho a zase mi stál jako sloup. Vzal jsem do ruky dalšı́ kondom a chtěl si ho nasadit. Než jsem to stihl, vzala mi ho z ruky a rozbalila
ho.
Ted’ sleduj,“ řekla, přetočila mě na záda a kondom opatrně vsunula do pusy.
”
Hlavou se přesunula k mému tvrdému ocasu, vzala ho do pusy a rty mi na něj
začala rolovat šprcku. Tohle mi ještě žádná neudělala. Po nasazenı́ kondomu
pusou, ho zkontrolovala a rukou srovnala. Vyskočila si na mě. Chtěla si užı́t
jı́zdu na konı́čka. Nejdřı́v jen v klidu seděla a vychutnávala si plnou prcinku.
Pomalu se nadzvedávala a rozkošně kroutila boky. Trochu se předklonila a jejı́
bradavky se třely o můj hrudnı́k, hrozně mě to vzrušovalo, a i jı́ to dělalo
dobře. Narovnala se, rukama si držela poskakujı́cı́ kozy a dráždila si bradavky. Na mě zbyla péče o jejı́ poštěváček. Sotva jsem se ho dotkl, hlasitě se
rozkřičela a zhroutila se na mě v dalšı́m orgasmu. Jejı́ poševnı́ stahy přivedli
k vrcholu i mě. Měknoucı́ úd i s kondomem plným semene z nı́ vyklouzly
ven. Podı́vala se na mě unaveným, ale št’astným a uspokojeným pohledem,
pohladila mě po tváři, polı́bila mě a poděkovala. Ještě než se svalila vedle mě,
natáhla se pro telefon a napsala tomu svému: Dnes přespı́m u kamarádky,
”
když stejně nebudeš doma, a půjdu od nı́ rovnou do práce. Lı́bám tě.“
Odložila telefon a oba jsme vyčerpánı́m usnuli. Po dvou hodinách jsme probudili, dali si sváču, nebo teda spı́š večeři a znovu se k sobě v posteli přitulili.
Tentokrát následovalo něžné milovánı́. Ležela na zádech, s lehce pokrčenýma
a roztaženýma nohama, já si lehnul mezi ně a zasunul penis s nasazenou
gumou do jejı́ kundičky. Obtočila kolem mě nohy, objala mě rukama a lı́bali
jsme se. Prostoru k přiráženı́ moc nebylo, ale o to vı́c to bylo takové milé
a něžné. I ona si to užı́vala. Po tom odpolednı́m vášnivém sexu to byla vı́taná
změna. Tentokrát jsem měl většı́ výdrž. Jen na nı́ to přišlo asi třikrát, než
jsem se udělal já. Nemohla vydržet třenı́ prsou o můj hrudnı́k ani klitorisu o
můj klı́n. Tohle bylo naše poslednı́ čı́slo. Pak už jsme jen usnuli a spali až do
rána.
248
9.2
KAPITOLA 9. BEJVALKA
Bejvalka - Pátečnı́ akce
Po tom, co se stalo, mi bylo jasné, že to nebylo naposled. Jen si budeme
muset dávat pozor, aby se to neprovalilo. Ji by sice rozchod bolel, protože
byla takový ten rodinný typ, ale existenčnı́ problémy jı́ nehrozily. Co vı́m,
tak oba pracovali a spolu bydleli v domku po jejı́ babičce, takže s bydlenı́m
by problém neměla, jen by holt zbyla na starosti kolem domečku a zahrady
sama.
Ve škole jsem občas zkontroloval telefon, jestli se náhodou neozvala. Věděl
jsem, že je v práci, tak jsem ani žádnou zprávu nečekal, ale co kdyby náhodou.
Ve škole to byla celkem nuda, přednášky a cvı́čka, celkem nic zajı́mavého.
Alespoň jsem měl čas přemýšlet o tom, co se mi přihodilo s bejvalkou, myslel
jsem na to, jak to asi bude pokračovat a co bych dělal, kdyby mě chtěla
zpátky. Zatı́m jsem tohle dilema moc řešit nemusel, protože byla zadaná, ale
co kdyby. Z přemýšlenı́ mě vytrhl telefon, byla to zpráva. Nejdřı́v jsem to
chtěl ignorovat, ale pak jsem se přeci jen zvedl, abych se podı́val, kdo mi pı́še.
Udělal jsem dobře, byla to ona.
Ahojky. Jak ses dneska měl? Po včerejšku jsem měla přı́jemný den. I
”
ženské v práci řı́kaly, že zářı́m jak slunı́čko. I přı́tel poznamenal, že mi ten
flám s kamarádkou prospěl, že bych to klidně mohla opakovat častěji. Taky
jsem si vyřı́dila neomezený tarif na telefon, takže si můžeme psát dle libosti.“
Ahojky. Já se měl taky celkem dobře, jen ve škole to nějak nechtělo utı́kat.
”
Ten telefon je fajn, aspoň se nemusı́me tolik hlı́dat a nebudeš mı́t strach o
kredit. Kdyby tak přı́tel věděl, jak jsme si to včera užı́vali, tak by tě v tom
opakovánı́ moc nepovzbuzoval.“
To máš pravdu, to by nepovzbuzoval.“
”
Ale když už nabı́zı́, měli bychom toho využı́t.“
”
Hmm, tak to vypadá, že mu budu asi nevěrná, teda jestli budeš mı́t ještě
”
zájem.“
Já určitě zájem mı́t budu. Jen mě tak napadá, že bys nás měla představit.“
”
No kdyby nás náhodou někde potkal, přı́padně mu nějaký dobrák porefero”
val, že tě s někým viděl, aby mohl být trochu v klidu a nemyslel hned na
nejhoršı́.“
To by šlo, to nenı́ tak blbej nápad, nerada bych, aby se to hned provalilo.“
”
A copak se vůbec dělo, že tě v těch flámech povzbuzoval?“
”
No, jak jsem měla dobrou náladu, tak jsem upekla buchtu, uvařila jeho
”
oblı́bené jı́dlo, prý jsem byla samý úsměv a vtı́pek. Komentoval to tı́m, že
jsem jak zamilovaná pubert’ačka.“
9.2. BEJVALKA - PÁTEČNÍ AKCE
249
Měla by sis dávat většı́ pozor, nebo to pozná.“
”
Já vı́m, ale když já si nemohla pomoct.“
”
Já to chápu. Já už se pomalu chystám do postele, bohužel bez tebe.“
”
Já tam sama nebudu, ale s tebou bych tam byla radši.“
”
Tak si to představuj, já to budu dělat taky. A přeju krásnou dobrou noc. PS:
”
Nezapomeň vymazat sms, at’ je náhodou neobjevı́.“
Tak fajn. Tobě taky krásnou dobrou noc. A dı́ky za připomenutı́.“
”
Ten večer jsem zase usı́nal s tvrdým klackem, jak jsem myslel na bejvalku.
Uvidı́me, jak to dopadne. Doufám, že budu mı́t ještě dostatek přı́ležitostı́ si
s nı́ zašukat.
Druhý den ráno mě hned na telefonu čekala zpráva.
Ahojky. Jak ses vyspal? Nebudeš věřit, jakou jsem měla noc.“ Chtěla, abych
”
vyzvı́dal. Proč jı́ tu radost neudělat?
Ahojky. Docela to šlo. Jen jsem usı́nal s tvrdým pérem a ráno se vzbudil pro
”
změnu taky s tvrdým pérem a k tomu s mokrou skvrnou na pyžamu. A jakou
jsi teda měla noc?“
Mohla jsem si za nı́ tak trochu sama. Šla jsem si lehnout a ten můj tam
”
spal jen tak v trenkách. Jednu nohavici trochu vyhrnutou a koukal mu z nı́
žalud. Chtěla jsem zkusit, jak tvrdě spı́, tak jsem ho začala kouřit. Pták mu
za chvı́li stál jako stožár, tak jsem si nasedla. V tu chvı́li se vzbudil, chvı́li
si užı́val pohled na moje prsa. Pak mě převalil a vrazil ho do mě zezadu, to
jsem si užı́vala, tohle já ráda, navı́c jsem si aspoň mohla představovat tebe
na jeho mı́stě. Prstem se mi cpal do análku, jakmile mi tam pronikl, v tom
jsem se prvně udělala.“
Pěkný, už mi taky stojı́.“
”
A aby neřekla, že ani na tu slibovanou fotku nedošlo, tak jsem si vyfotil trčı́cı́
ohon a poslal jı́ ho jako mms.
Když zjistil, že jsem se udělala, vytáhl penis z mojı́ kundičky a dokud byl
”
ještě celý mokrý, nacpal mi ho do zadku. Já byla včera nějaká nadržená,
protože stačilo pár tahů a byla jsem znova. Jemu to trvalo nějak dýl, skoro
deset minut mi protahoval prdelku, než se udělal. Pleskal mě u toho přes
půlky, až jsem je měla celé rudé. Cı́tila jsem, jak se blı́žil k výstřiku, jeho
pták mi roztahoval mučený análek čı́m dál vı́c. Myslela jsem, že už to nevydržı́m, když mi začal plnit střeva semenem. Pak vzal do ruky můj telefon,
a jak jsem tam klečela s vystrčeným zadkem, ze kterého teklo jeho sperma,
a prcinou vzrušenı́m celou uslintanou, tak mě vyfotil.“
Hezkej zážitek. Docela rád bych viděl, jak tě odrovnal.“ Přišla mi mmska i
”
s textem. Pohled na tu fotku byl nádherný, jen škoda, že jsem ji takhle ne-
250
KAPITOLA 9. BEJVALKA
odrovnal já. Vidět rudé půlky, roztažené od sebe, mezi nimi kroužek svěrače,
který se ještě nestačil uzavřı́t, a sperma valı́cı́ se z té bezedné dı́ry. Bı́lé
proužky stékajı́cı́ po mokré lesknoucı́ se kundičce a kapajı́cı́ na postel.
Ještěže nemusı́m v práci sedět, to bych asi nedala.“
”
Ale fotka je to pěkná. Jen škoda, že jsem to nezpůsobil já.“
”
Tak třeba někdy přı́ště.“
”
Musel jsem zase do školy, tak jsem na psanı́ neměl čas a ona byla stejně
v práci. Spolužáci celý den řešili nějakou vı́kendovou akci a zvali mě, jestli
se nechci přidat. Trochu jsem o tom přemýšlel, bylo to docela lákavý, aspoň
bychom se poznali i jinak než jen jako spolužáci. Kouknul jsem na net, abych
zjistil, co je to vůbec za akci a jaký bude program. Začalo se mi to docela
zamlouvat, pivnı́ slavnosti se spoustou různých kapel. Domluvil jsem se tedy
s nimi, že pokud bych měl kde přespat, tak bych šel s nimi. Vzal jsem do
ruky telefon, že napı́šu bejvalce, abych zjistil, co a jak. Než jsem stihl dopsat
zprávu, telefon mi vibroval v ruce.
V sobotu půjdem na ty slavnosti, co tu budou. Nechceš jı́t s náma? Aspoň
”
bych vás seznámila a měla bych tam aspoň s kým si povı́dat. Jak ho znám,
bude tam chlastat s klukama a mě si moc všı́mat nebude.“
To znı́ dobře, klidně bych šel, jen se nemám jak dostat domů. Budu muset
”
někde přespat a nocovat na nádražı́ se mi nechce.“
To neřeš, přespı́š u nás.“
”
Tak fajn, to beru. Já tam přijdu se spolužákama, aspoň to nebude tolik
”
nápadný.“
To by bylo dobrý. Ten můj by nemusel mı́t žádný podezřenı́. Navı́c na
”
přespánı́ se domluvı́me jakoby tam až bude trochu nalitej. To mi potom odsouhlası́ skoro všechno.“ To máš dobrý. Tak se tam v sobotu sejdem.“ Vı́c
”
zpráv už jsme si nevyměnili, já musel předstı́rat studium a ona musela pracovat. Po škole jsem se s klukama domluvil, kdy a kde se v sobotu sejdeme,
že jsem si zařı́dil nocleh. Sice se potkáme ještě zı́tra ve škole, ale jistota je
jistota.
V pátek nebyl na nic čas, nějak nám ve škole dávali zabrat. Za to sobotnı́
dopoledne bylo ve znamenı́ přı́prav. Dobı́t telefon, sbalit všechno, co by se
mi mohlo hodit a na nic nezapomenout. Dát si oběd a vyrazit na vlak. Se
spolužáky jsem byl domluvený, že se tam sejdeme kolem půl čtvrté, s bejvalkou a jejı́m přı́telem jsem se měl náhodou“ potkat kolem šesté. Dorazil
”
jsem ve tři na nádražı́, tak jsem to měl akorát. V klidu jsem došel na mı́sto
srazu, kluci už tam na mě čekali, koupili jsme vstupenky a šli dovnitř. Chvı́li
jsme obhlı́želi stánky, co kde je k jı́dlu a pitı́, a nakonec jsme se strategicky
9.2. BEJVALKA - PÁTEČNÍ AKCE
251
posadili pod slunečnı́ky nedaleko pódia a pěkně mezi stánky s jı́dlem a pitı́m.
Poslouchali jsme muziku, popı́jeli pivo a kecali o všem možném. Postupně se
naše řeči stáčeli k holkám a sexu. Co jiného by se dalo čekat od kluků sedı́cı́ch
u piva. Doba pokročila, program se posunul a kluci se chystali blı́ž k pódiu
na vystoupenı́ jejich oblı́bené kapely. Mně se nikam nechtělo, tak jsem zůstal
sedět na mı́stě. Netrvalo dlouho a objevila se u mě bejvalka s přı́telem. Ten
jejı́ přı́tel byl zvláštnı́ zjev. Vůbec mi nepadl do oka, přišel mi tak trochu jakou slizoun a frajer, vůbec jsem nechápal, jak s nı́m vůbec může být. Možná
v tom byla i trocha žárlivosti, že on uspěl tam, co mě se to nepovedlo. Nechal
jsem to být a hned je pozval, jestli se nechtějı́ přisednout. Bylo mi jasné, že
spolužáky už dnes večer asi neuvidı́m, takže jsem měl u stolu volno.
Čau, já jsem Tomáš,“ hned jsem se seznámil s jejı́m přı́telem.
”
Zdar, Patrik,“ představil se mi.
”
Na seznámenı́ jsem donesl každému pivo. Patrik to ocenil. Byl už celkem v
náladě a spı́š si hleděl piva než své přı́telkyně. Tak jsem se s nı́ bavil já.
V kolik pojedeš domů?“ ptala se hned.
”
Poslednı́ autobus jede v osm, takže za hod’ku budu muset jı́t,“ odpověděl
”
jsem.
To je škoda, to si moc nepopovı́dáme, ani nepopijem.“
”
Nemám, kde přespat, tak budu muset jet domů.“
”
Tak přespi u nás, Patrikovi to vadit nebude, vid’ že ne,“ hned se ho ptala.
”
Mně je to jedno, mı́sta je tam dost,“ řekl Patrik podnapilým hlasem.
”
Támhle mám kolegy z práce, jdu na chvı́li za nimi,“ pokračoval Patrik.
”
Zatı́m mi ji tady pohlı́dej,“ a ukázal na svou přı́telkyni.
”
Ta se podı́vala na mě, pokrčila rameny a tiše povı́dá: To jsem dopadla, co.“
”
To teda.“
”
Seděli jsme tam naproti sobě a povı́dali si o všem možném, protože Patrik
byl mimo doslech i dohled, tak měla aspoň možnost se v klidu vypovı́dat
a postěžovat si. Nechal jsem ji, každý se občas potřebuje vypovı́dat. Když
skončila, tak se vyptávala, jak jsem to měl já s děvčaty. Když jsem jı́ vyprávěl,
jak mě ta poslednı́ jen využı́vala, ucı́til jsem na svém stehně jejı́ bosou nožku.
Ta se pomalu sunula do rozkroku a přes šortky mi začala ması́rovat penis.
Tázavě jsem se na ni podı́val.
Copak? Něco se ti nelı́bı́?“ ptala se.
”
To ne, je to přı́jemný.“
”
To jsem ráda, chtěla jsem tě trochu potěšit a rozveselit, jsi z toho vzpomı́nánı́
”
nějakej smutnej a přešlej.“
Tak děkuju. Jen doufám, že to taky dokončı́š.“
”
252
KAPITOLA 9. BEJVALKA
Určitě, ale ne ted’. Patrik už sem mı́řı́.“
”
Patrik si sedl ke stolu s kolegou z práce a nás si ani nevšı́mali. Naklonil jsem
se k nim a řekl, at’ mi držı́ mı́sto, že si skočı́m pro pivo.
Sotva jsem se zvedl, od stolu se ozvalo: Počkej na mě, půjdu s tebou. Mám
”
hlad, tak si koupı́m něco k jı́dlo. Chceš taky něco Patriku?“
Ten jen mávl rukou a zabručel: Nechci.“
”
U všech stánků byly pěkně dlouhé fronty, tak jsme je postupně obešli, abychom
našli tu nejkratšı́.
A na co bys měla chut’?“ ptal jsem se.
”
Na pořádnou klobásu, co pouštı́ spoustu št’ávy“ usmála se a pohladila mě
”
po poklopci.
V tu chvı́li mi bylo jı́dlo i pitı́ ukradené, rozhlédl jsem se, vzal ji za ruku
a zapadli jsme za nejbližšı́ budovu. I na bejvalce bylo vidět, jak je nadržená.
Sotva jsme zmizeli za rohem, hned se na mě přisála a začala mě vášnivě
lı́bat. Rukou mi rozepı́nala krat’asy a dobývala se do spodků. Slastně jsem
zavzdychal, když jsem ucı́til dotek hebké ručky na svém tvrdém klacku. Ani
já jsem nelenil a jednou rukou jı́ pod tričkem ması́roval ňadro a palcem si
hrál s bradavkou a druhou rukou jsem vzadu přizvedl sukni a pod kalhotkami
jı́ prstem projı́žděl mezi půlkami, ve snaze dostat se jı́ zezadu do kundičky.
Přestali jsme se lı́bat, ona se otočila, opřela se rukama o zed’ a vyšpulila
na mě prdelku. Sukni jsem jı́ pořádně nadzvedl a stáhl jsem jı́ kalhotky. V
rychlosti jsem vylovil z kapsy kondom, nasadil si ho a pronikl až na dno
té báječné jeskyňky, která se přede mnou rozevı́rala. Držel jsem ji za zadek a prudce přirážel. Jedna jejı́ ruka střı́davě hladila prsa, občas zamı́řila
do klı́na, kde dráždila poštěváček. Situace, kdy jsme museli být zticha, aby
nás někdo nepřistihl, nás oba dost vzrušovala. A tak netrvalo dlouho a oba
jsme dosáhli vrcholu, já plnil šprcku spermatem a jejı́ buchtička se stahovala
rozkošı́. Sundal jsem použitou gumu a hodil ji do nedalekého křovı́. Kalhotky
mojı́ milenky jsem si strčil do kapsy, pomohl jı́ se upravit a pospı́chali jsme
pro pivo a pro jı́dlo. Ke stolu jsme se vrátili se třemi talı́řky jı́dla a se třemi
pivy.
Kde jste byli tak dlouho,“ vyzvı́dal Patrik.
”
Všude byly hrozné fronty a já si musela odskočit.“
”
Neblbni, přece bys nežárlil. Na dej si pivo,“ řekl jsem a podal mu kelı́mek.
”
Vzal si pivo, napil se a pustil se do jı́dla. Když jsme viděli, že krize je
zažehnána, napodobili jsme ho.
Po jı́dle vzala Patrika za ruku a nenápadně si ji navedla pod sukni. Bylo na
něm vidět, že je překvapený z toho, že nenarazil na kalhotky. Rozhodl se
9.2. BEJVALKA - PÁTEČNÍ AKCE
253
to nenápadně využı́t. Jeho prsty dováděly pod stolem s mokrou kundičkou,
pohyby jeho ruky byly rychlé a pravidelné, i na bejvalce bylo vidět, že si to
užı́vá, stěžı́ překonávala vzrušenı́ a potlačovala vzdechy. Jen pevně sevřené
rty a zrychlený dech prozrazoval, co právě prožı́vá. Dělal jsem, jakože jsem
si ničeho nevšiml a hlavou mi bleskla myšlenka, že to nenı́ tak dlouho, co
jsem dobýval tu štěrbinku já a jak by se asi Patrik tvářil, kdyby jeho prsty
narazily na mé sperma. Docela mě ta představa pobavila. Mezitı́m Patrik
dokončil svou práci.
Jdeme pro něco k pitı́, tak nám drž mı́sto,“ houkl na mě.
”
Jasný,“ odpověděl jsem a při pohledu na bouli, schovanou v jeho kalhotách,
”
mi bylo jasný, co budou dělat. Koukal jsem, kterým směrem se vydali. Nevı́m,
jestli to bylo náhodou anebo schválně, ale viděl jsem, že skončili za stejným
rohem, co my před chvı́lı́. Lidı́ už tolik nebylo a všude kolem byla spousta
mı́st k sezenı́. Chtělo se mi na záchod, tak jsem se zvedl a vyrazil. Vı́m, jak
vypadajı́ záchody při takové akci, tak jsem se rozhlédl, abych zamı́řil k nejbližšı́mu křovı́. Shodou okolnostı́ bylo nedaleko šukacı́ho rohu. Opatrně jsem
se dostal ke křovı́, dával jsem si pozor, aby mě nezahlédli a aby mě nebylo
slyšet. V rychlosti jsem si ulevil a zaujal výhodnějšı́ pozorovacı́ pozici. Občas
ke mně doléhaly útržky hovoru i nějaké vzrušené vzdechy. Zaujali stejnou pozici jako my před půl hodinou, jen s tı́m rozdı́lem, že pod vlivem alkoholu už
nebyli schopni kontrolovat své zvukové projevy. Hudba a hlasy podnapilých
se mı́sily s jejich hekánı́m a sténánı́m. Netrvalo dlouho a bylo na nich znát,
že se blı́žı́ k vrcholu. Poté, co bejvalku zachvátil orgasmus, poklekla před nı́m
a vzala jeho stojı́cı́ klacek do pusy a dala se do kouřenı́. Z vlastnı́ zkušenosti
vı́m, že to umı́ dost dobře, však i na Patrikovi to bylo vidět. Chytil ji za
hlavu, přirážel jı́ do pusinky a hlasitě u toho vzdychal. Bylo mi jasné, že
tohle představenı́ nebude trvat dlouho, tak jsem se s boulı́ v kalhotách vydal
zpátky ke stolu. Cestou jsem si koupil něco málo k jı́dlu a pro jistotu ještě
tři piva a sedl si zpátky. Jı́dlo jsem měl skoro snědené, když se vrátili.
Kde jste byli tak dlouho?“ hned jsem se vyptával, i když jsem odpověd’ znal.
”
Ještě jsme si museli odskočit,“ odpověděla bejvalka.
”
A kde jste byli? Na záchodě jsem vás nepotkal. A vůbec, kde máte to sli”
bované pivo?“
Na záchod se nám jı́t nechtělo, vždyt’ vı́š, jak to tam vypadá.“
”
Jasný, a co to pivo?“
”
Jaký pivo?“ ozval se Patrik a sáhl po jednom z kelı́mků, které jsem přinesl.
”
Vždyt’ jsi řı́kal, že jdete pro pitı́, a že vám mám držet mı́sto,“ odpověděl
”
jsem.
254
KAPITOLA 9. BEJVALKA
Sorry, nějak jsme se zakecali, ale koukám, že sis poradil i bez nás,“ a dopil
”
kelı́mek, Ale donesl jsi toho nějak málo.“
”
Co mi jiného zbylo, měl jsem žı́zeň a vy nikde. Málo? Pro každého jsem vzal
”
jedno, netušil jsem, že nedonesete nic.“
Fajn, tak já si ještě pro jedno dojdu,“ řekl Patrik a začal se zvedat od stolu,
”
bylo na něm vidět, že už má dost.
Když byl z doslechu, naklonil jsem se k bejvalce: Myslel jsem, že jste se
”
zakecali a ne pokecali.“
Co?“ trochu nechápavě se na mě podı́vala.
”
Máš něco bı́lého na bradě a na tváři.“
”
Rychle sáhla do kabelky pro vlhčený kapesnı́ček a otřela si obličej. Když
dokončila očistu, ještě chvı́li jsme si povı́dali, než dorazil Patrik. Dorazil, asi
nenı́ to správné slovo, spı́š se dopotácel, měl co dělat, aby se udržel na nohou.
Koukl jsem na bejvalku a řekl jsem: Asi půjdem, co.“
”
Asi radši jo, ale musı́š mi s nı́m pomoct.“
”
To je jasný.“
”
Vy se tu o mě bavı́te, jako bych tu nebyl,“ ozval se Patrik, Já dokážu jı́t
”
”
sám bez pomoci.“
Aby nám to dokázal, zkusil udělat tři kroky, zavrávoral, a kdyby nebyl poblı́ž
stůl, o který se mohl opřı́t, upadl by na zem.
To je vidět, tak pojd’,“ řekla bejvalka a podepřela ho z jedné strany. Také
”
jsem se zvedl a podepřel Patrika z druhé strany. Takhle jsme dovrávorali až
k nim domů, patnácti minutová cesta nám takhle zabrala skoro třikrát tolik.
Doma jsme Patrika odvedli do ložnice a svalili na postel. Bejvalka, jako
vzorná přı́telkyně, se o něj začala starat. Svlékla ho a uložila do postele. Já se
mezitı́m odebral do sprchy. Po té cestě jsem se musel trochu zkulturnit. Užı́val
jsem si teplou sprchu a ani jsem si nevšiml, že se otevřely dveře od sprchového
koutu. Z přı́jemné relaxace mě vytrhly až dvě ruce, které mě zezadu objaly
a nahé horké dı́včı́ tělo, které se ke mně tisklo. Trochu jsem se lekl, ale hned
mi došlo, kdo to je. Jejı́ ruce mě hladily na hrudnı́ku a dráždily na bradavkách
tak, až se můj ocas začal také hlásit o slovo. Sáhla pro sprchový gel a začala
mi umývat záda. Otočil jsem se a nechal o sebe takhle přı́jemně pečovat.
Když skončila, oplatil jsem jı́ to stejnou měrou. Samozřejmě jsem se nejvı́ce
věnoval jejı́m kozičkám, zadečku a klı́nu. Po téhle sprše mi klacek pěkně stál
a ani ji to nenechalo klidnou, bradavky se na vrcholcı́ch prsou tyčily jako dvě
věžičky, štěrbinka se leskla kundı́m mazem a koupelnou se šı́řila jejı́ vůně.
Ještě jsme zvládli vyčistit si zuby, ale i u toho jsme se nepřestávali osahávat.
Mı́sto za ruku, mě chytla za ocas a odvedla do obýváku, kde byl pro mě
9.2. BEJVALKA - PÁTEČNÍ AKCE
255
nachystán rozložený gauč. Než jsem se nadál, už přede mnou seděla nahá
na gauči s roztaženýma nohama a v ústech měla můj penis. Zasouvala si
můj ohon co nejhlouběji do krku, jednou rukou mi hnětla koule a druhá se
proháněla po klitorisu. Hluboké průniky, při kterých jsem žaludem narážel
až na jejı́ mandle, se střı́daly s těmi, kdy měla mezi rty jen špičku a jazýčkem
dráždila uzdičku a dobývala se do otvůrku. Vychutnával jsem si tu báječnou
kuřbu, jen se to nedalo dlouho vydržet. Před výstřikem jsem ji zarazil, poklekl
jsem ke gauči, vzal ji za nohy a převrátil na záda. Jejı́ buchtička byla nádherně
rozevřená a nahoře mezi závojı́čky vykukoval poštěváček, celý rudý od toho,
jak si ho dráždila. Neodolal jsem a přisál se k tomu sladkému otvůrku, odkud prýštila voňavá št’ávička. Sál jsem a polykal a jazykem prozkoumával
tu jeskyňku. Sténala a křičela na celý dům, až jsem se bál, že vzbudı́ Patrika, dožadovala se, abych ji přestal dráždit ústy a konečně do nı́ zasunul
svůj tvrdý klacek. To se nedalo odmı́tnout, vstal jsem, pořádně jı́ roztáhl
nohy a jednı́m mocným přı́razem jsem do nı́ vnikl. Celá se roztřásla, jak se
jejı́ho těla zmocnil orgasmus. Ani nestačila popadnout dech a já začal zběsile
přirážet. Prsa jı́ lı́tala sem a tam, což jı́ asi nebylo moc přı́jemné. Rukama si
je přidržovala. Spojila přı́jemné s užitečným a dráždila si bradavky. Rychlé
tempo jı́ evidentně dělalo dobře. Když se blı́žila ke svému dalšı́mu vrcholu,
změnil jsem tempo. Téměř jsem z nı́ vyklouzl a pomaloučku jı́ protahoval
dı́rku jen žaludem. Věděl jsem, jak to na nı́ bude působit. Tohle jen dráždı́
a vzrušuje, ale uspokojenı́ nepřicházı́. Pevně jsem ji držel za nohy, aby nemohla sama přirážet.
Už dost, vraž ho do mě. . . ,“ ozvala se.
”
Opravdu. . . “
”
To se nedá vydržet. . . prosı́m. . . “
”
No, když tak pěkně prosı́š,“ odpověděl jsem, ale stále jsem se pořádnému
”
zásunu vyhýbal.
Dělej. . . Už mě netrap. . . ,“ jen to dořekla, prudce jsem přirazil.
”
AHHH!!!!“ hlasitě vykřikla, prohnula se v zádech a z kundičky se jı́ vyvalil
”
proud milostné tekutiny.
Pod nı́ se začala tvořit loužička a hlavou mi proběhla myšlenka, jak tohle
asi Patrikovi vysvětlı́. Vytáhl jsem z nı́ ocas a pozoroval stahujı́cı́ se prcinu.
Vytékalo toho z nı́ opravdu hodně, a jak ležela na zádech, zmáčelo jı́ to i
zadeček. Bez rozmýšlenı́ jsem ji chytil za půlky, trochu je od sebe roztáhl,
nasadil žalud na mokrou zadnı́ dı́rku a přitlačil. Bez velkého odporu jsem
pronikl dovnitř, bylo znát, že je trénovaná, a v pravidelném tempu jsem se
jı́ proháněl v zadečku. Sevřenı́ kakaové dı́rky mě brzy dohnalo k výstřik. V
256
KAPITOLA 9. BEJVALKA
okamžiku, kdy jsem jı́ začal plnit střeva mrdkou, přišlo na ni poslednı́ dnešnı́
vyvrcholenı́. Zmı́tala se rozkošı́, až jsem z nı́ vyklouzl. Jakmile se vzpamatovala a uviděla můj úd, celý ulepený od našich št’áv, ihned ho vzala do pusy
a jazýčkem mi ho očistila. Vůbec jı́ nevadilo, kde před chvı́lı́ byl. Bud’ byla
zvyklá, nebo alkohol vykonal své. Po očistě se zvedla a pomalu odkráčela do
ložnice. Chvı́li jsem se za nı́ dı́val, než jsem také padl do postele a usnul.
9.3. BEJVALKA - PROBUZENÍ
9.3
257
Bejvalka - Probuzenı́
Ráno jsem se probudil jako prvnı́ a chvı́li jsem přemýšlel, jestli se mi náhodou
všechno jen nezdálo. Nebyl jsem úplně ve své kůži, tak jsem pomalu vstal
a vydal se do koupelny. Vlezl jsem do sprchy a pustil vodu. Vychutnával
jsem si ten přı́jemný pocit, kdy kapky dopadajı́cı́ vody ze mě smývaly únavu
a vyčerpáni předchozı́ho dne. Stál jsem tam vı́c než deset minut, než jsem se
probudil a byl schopen normálně fungovat. Vylezl jsem ze sprchy a šel postavit vodu na čaj. Mezitı́m než se voda uvařil, vrátil jsem se do obýváku uklidit
po sobě gauč. Původnı́ myšlenka byla, že gauč jen složı́m a ustelu, jenomže
jen co jsem vzal do ruky deku, objevil jsem na nı́ podezřelou skvrnu. Nedalo
mi moc práce rozpoznat, že je to moje zaschlé sperma. Trochu jsem se zastyděl, přeci jenom poluce na návštěvě nenı́ zrovna košer. No co, tak to radši
sundám a bejvalce to nějak vysvětlı́m, hlavně, aby to nenašel Patrik, ještě
by si mohl myslet, že se se tady odehrávalo něco nekalého. V rychlosti jsem
to všechno svléknul a poskládal na hromádku, nemělo cenu to vı́c prohlı́žet.
Složil jsem i gauč a v tom cvakla konvice. Nasypal jsem čaj do konvičky a zalil
ho vodou. Sotva jsem se usadil ke stolu, uviděl jsem přicházet bejvalku. Měla
na sobě jen župan, který se při chůzi rozevı́ral na těch správných mı́stech,
střı́davě se odhalovala stehna, občas jsem zahlédl i temné zákoutı́ jejı́ho klı́nu,
a i ňadra vykukovala ven. Jak jsem jı́ tak pozoroval, jejı́ chůze mi přišla taková divná. Nebyla to žádná ladná chůze, ostatně tu bych ani po včerejšku
neočekával, přeci jenom jsme něco vypili, ale stejně šla jak naprcaná kachna,
nohy roztažený od sebe a jako by jı́ každý krok bolel.
No ty asi včera s Patrikem řádili, pomyslel jsem si.
Kafe, nebo čaj,“ zeptal jsem se, když přišla blı́ž.
”
Kafe prosı́m,“ odpověděla a s tichým syknutı́m se posadila na židli ke stolu.
”
Já jsem se zvedl, vyndal hrnek, kávu, zalil to vodou a podával jsem jı́ to.
Sednul jsem si k nı́.
Nevı́m, jak ti to mám řı́ct, ale musel jsem svléknout povlečenı́, ve kterém
”
jsem spal.“
Trochu nechápavě se na mě podı́vala, tak jsem pokračoval.
Jak to řı́ct, povedlo se mi ho trochu znečistit.“
”
Znečistit? Co se stalo?“
”
Ale nic, jen se mi o tobě zdálo a nejspı́š jsem se ve spánku udělal. Tak jsem
”
to raději svléknul, aby si Patrik nemyslel, že jsme tam řádili spolu.“
Tak to jo.“
”
Sice jsem nic neslyšel, ale vy jste s Patrikem asi museli mı́t veselou noc.“
”
258
KAPITOLA 9. BEJVALKA
Proč myslı́š?“
”
Hádám podle tvojı́ chůze a toho, jak sis opatrně sedala.“
”
Vůbec netušı́m, o čem mluvı́š. Patrik tam ležı́ tak, jak jsme ho tam dotáhli.
”
A pokud si pamatuju, tak jsme si to naposled rozdali na těch slavnostech,
na tom stejném mı́stě, co jsme byli spolu.“
Aha. A to tě to tak odrovnalo?“
”
Myslı́m, že ne.“
”
Tak co teda?“
”
Netušı́m. Ráno jsem se probudila, kundička mě pálila, zadek taky a pode
”
mnou byla zaschlá skvrna od spermatu.“
Počkej, to je nějaké divné,“ začı́nal jsem mı́t podezřenı́, že co jsem považoval
”
za sen, byla asi realita.
Co si pamatuješ ze včera, když jsme přišli domů?“ pokračoval jsem.
”
Pokud vı́m, tak si mi pomohl uložit Patrika a šel jsi do sprchy.“
”
Jo, sprchu si pamatuju. A tys tam potom za mnou přišla. . . “
”
Fakt? No jo, máš pravdu. Pak jsme stáli spolu u umyvadla a čistili si zuby.“
”
Jo a vzájemně se neustále osahávali.“
”
Začali jsme postupně společnými silami skládat dohromady události včerejšı́
noci. I když jsme se ze všech sil snažili, stále nám nějaké střı́pky chyběly.
Abychom to dali nějak dohromady, přesunuli jsme se do obýváku, na mı́sto
činu. Na gauči byla vidět nějaká skvrna. Opatrně jsme se k nı́ sklonili a přičichli.
Tohle nenı́ sperma, to je jako tvoje tekutina.“
”
To máš pravdu a je to ještě trochu vlhký.“
”
Aha, takže to nebyl sen, ale realita.“
”
Asi jo.“
”
Jen se skoro bojı́m zeptat, odkud ti to sperma vyteklo.“
”
Proč?“
”
Já si totiž nepamatuju, kam jsem střı́kal.“
”
A sakra. Já taky netušı́m. Tak snad z toho nic nebude.“
”
Chceš na to spoléhat?“
”
Nechci.“
”
Tak vı́š co? Skočı́me do lékárny, pilulku po ted’ prodávaj i bez receptu. Ces”
tou koupı́š nějakou snı́dani a bude to. Já půjdu s tebou a Patrikovi můžeš
napsat cedulku, žes mu šla pro snı́dani.“
To by šlo, snad bude nějaká lékárna otevřená. A pro jistotu si v pondělı́
”
skočı́m na gyndu a nechám si napsat prášky.“
A co Patrik? Já myslel, že jste uvažovali nad mimčem?“
”
9.3. BEJVALKA - PROBUZENÍ
259
To sice jo, ale nějak se mi to rozleželo v hlavě, to jak se zřı́dil včera, nebylo
”
poprvé a občas se ke mně doneslo něco v tom smyslu, že je mi nevěrný.“
No, o nevěře bych radši pomlčel.“
”
To máš pravdu, to bych mu ted’ mohla těžko vyčı́tat.“
”
Mezitı́m jsme se oblékli a vyrazili hledat lékárnu. Kupodivu hned prvnı́
lékárna, na kterou jsme narazili, byla otevřená. Magistra se na nás sice divně
dı́vala, myslela si bůhvı́ co, ale prášky nám prodala. Skočili jsme ještě do potravin, já si koupil snı́dani na cestu do vlaku, bejvalka si vzala láhev s pitı́m
a snı́dani pro Patrika. Před obchodem rychle polkla pilulku, rozloučili jsme
se a já vyrazil směr nádražı́.
Měl jsem to akorát, sotva jsem dorazil na nádražı́, už ohlašovali přı́jezd
mého vlaku. Lı́stek jsem naštěstı́ měl ze včera, tak jsem se moc nezdržoval.
Jen jsem se rozhlédl po nástupišti, zrak mi padl na docela hezkou mladou
brunetku v uniformě průvodčı́. No co, stejně určitě nepojede mým vlakem.
S tı́m jsem naskočil dovnitř, usadil se ve volném kupé a pustil jsem se do
koupené snı́daně. Když jsem se najedl, zbývalo ještě dost cesty. Jelikož jsem
toho v noci moc nenaspal, měl jsem v úmyslu se trošku prospat. Natáhl jsem
se a pro jistotu si nařı́dil budı́ka, abych náhodou nepřejel.
Netrvalo dlouho a začal jsem klimbat. Myslı́ mi kroužily vzpomı́nky a vzrušujı́cı́ představy, jak by se toho pravidelného houpánı́ vlaku dalo využı́t, navı́c
ta rozkošná brunetka, co stála na nástupišti, jaká by asi byla. A tak se stalo,
že mi penis začal v krat’asech tvrdnout.
Skutečnost se mı́sila se snem.
Lı́stek, prosı́m,“ ozval se ode dveřı́ svůdný dı́včı́ hlas.
”
Rozespalý jsem začal vleže hledat po kapsách peněženku s lı́stkem, aniž bych
se na nı́ jen očkem podı́val.
Hezké krat’asy,“ řekla.
”
Dı́ky, hezká sukně,“ automaticky jsem odpověděl, aniž bych tušil, kam
”
směřoval jejı́ pohled. Vyndal jsem peněženku a podával jsem jı́ lı́stek. Konečně
jsem se podı́val, jak vůbec vypadá, byla to ona brunetka, co jsem si ji prohlı́žel
před nástupem do vlaku. Trošku jsem se zarazil, tohle jsem opravdu nečekal.
Když jsem jı́ podával lı́stek, naše ruce se zlehka dotkly, jako by přeskočila
elektrická jiskra. V tu chvı́li jsem pustil lı́stek a ten upadl na podlahu. Než
jsem jı́ ho stihl podat, už se předkláněla, aby ho zvedla. Halenka od uniformy se trochu rozevřela. Naskytl se mi úžasný výhled na jejı́ poprsı́, žádné
obřı́ balóny, to nebyly. Jen takové rozkošné drobnějšı́ dvojky. Neměla ani
podprsenku, však by bylo škoda takovou nádheru schovávat. Už měla lı́stek
skoro nadosah, když v tom ho vzal průvan a poponesl ho na opačnou stranu.
260
KAPITOLA 9. BEJVALKA
Jen se s gráciı́ otočila a tı́m se mi naskytl výhled i na opačnou část jejı́ho těla.
Prdelku měla přı́mo k nakousnutı́, pěkně tvarovaný a vysportovaný zadeček.
Dı́ky krátké vyhrnuté sukýnce jsem uviděl, co mělo zůstat skryto. Jen jsem
polkl, vychutnával si ten pohled. Děkoval bych bohu, kdybych v nějakého
věřil, ona neměla ani kalhotky. Mezi stehny jsem viděl tu jejı́ růžovoučkou
štěrbinku, úplně lákala k pohlazenı́. Penis mi ztvrdnul ještě vı́c.
Už ho mám,“ zvolala, když konečně dohonila lı́stek. Označila jej a podala mi
”
ho. V tom sebou vlak cukl a ona ztratila rovnováhu. Jak mi podávala lı́stek,
dosedla mi rovnou na stehna a jejı́ ruka přistála na mém trčı́cı́m klacku.
Promiňte,“ začala se hned omlouvat, ale stále se držela mého údu.
”
To nevadı́, hlavně, že se Vám nic nestalo, a že se pevně držı́te,“ odpověděl
”
jsem.
Celá zrudla a zakoktala: Když. . . ono se to dobře držı́. . . a je to pevné.“
”
To mě těšı́,“ odpověděl jsem a rozhodl se přejı́t trochu do protiútoku, máte
”
”
hezké kalhotky, takové mám rád.“
Děkuji, ale já žádné nemám,“ špitla.
”
Všiml jsem si, právě takové jsou nejhezčı́.“
”
Musı́m dokončit obhlı́dku,“ řekla a začala se zvedat.
”
To mě tu takhle necháte?“
”
Nechám. Ale zbývá mi jen tenhle vagón, pak mám volno.“
”
To znı́ báječně.“
”
Takže za 5 minut v mém kupé na konci tohoto vagónu.“
”
Moc se těšı́m,“ a s těmi slovy jsme se prozatı́m rozloučili. Zkontroloval jsem
”
čas, rychle jsem posbı́ral své věci a pomalým krokem jsem se vydal na určené
mı́sto. Ono to ani rychle nešlo s tı́m, co se mi dělo v rozkroku. Zaklepal jsem
na dveře a jen tiše vyčkával.
Dále,“ ozvalo se z druhé strany.
”
Opatrně jsem otevřel dveře a vstoupil.
Nestůjte tady tak oba dva, aspoň jeden z vás si může sednout,“ řekla s
”
úsměvem a pohledem stočeným mezi mé nohy, a ukázala na lavici naproti
sobě.
Té výzvě se nedalo odolat, tak jsem se posadil.
Lı́bily se Vám mé kalhotky, chce se podı́vat z blı́zka?“
”
Hmmm, bere to hopem, pomyslel jsem si, nahlas jsem odpověděl: Samozřej”
mě a moc rád.“
Vyhrnula si sukni a roztáhla nožky. Poklekl jsem před nı́ a prohlı́žel si z blı́zka
ten poklad. Byla celá vzrušená, lapličky se jı́ leskly št’ávičkou a knoflı́ček
rozkoše nesměle vystrkoval svou hlavičku. Nad tou nádhernou úzkou štěrbin-
9.3. BEJVALKA - PROBUZENÍ
261
kou, byl překrásný trojúhelnı́ček hnědých kudrnatých chloupků. Zhluboka
jsem se nadechl a nasál tu sladkou vůni. Pohladil jsem ten kožı́šek a bez
rozmýšlenı́ jazýčkem projel mezi závojı́čky a přisál se na růžový hrášek.
Jazýčkem jsem kolem něj kroužil, brnkal o něj a z dı́rky pomalu vytékal
voňavý mok. Snažil jsem se ho všechen vylı́zat a spolykat. Čı́m vı́c jsem
se snažil, tı́m vı́c toho teklo a tı́m vı́c se chvěla. Jejı́ nožky jsem měl kolem hlavy, kterou mi jejı́ ruce tlačily do klı́na. Tiché hluboké vydechnutı́
a uvolněnı́ mého sevřenı́ značilo, že právě prožila vyčerpávajı́cı́ orgasmus.
Ještě několikrát jsem jazýčkem projel úžlabinkou a pak jsem vstal.
Děkuju, ted’ Vám to musı́m oplatit,“ prohlásila, když se trochu vzpamato”
vala.
Jak jsem stál před nı́, stáhla mi krat’asy ke kolenům a něžně slı́zla kapičku
rozkoše, která se objevila. Než jsem se nadál, hbité prstı́ky ması́rovaly můj
šourek a nenechavý jazýček laskal můj penis. Rukama jsem zajel do jejı́ch
vlasů a tiše jsem vzdychal. Sledoval jsem, jak tuhý klacek mizı́ v pusince, jak
ho obkružujı́ pevné a horké rty, chvı́lemi se naše pohledy setkávaly. Věděla,
co se klukům lı́bı́, úžasná práce pusinkou, roztoužené pohledy a ruka dráždı́cı́
prcinku. Musel jsem jı́ zastavit, nebo bych se během minuty udělal. Sama se
otočila s vyhrnutou sukýnkou a nabı́dla mi svou kundičku zezadu. Nasadil
jsem špičku na okraj té jeskyňky a začal jsem pomalu pronikat dovnitř. To
těsné úzké sevřenı́ mě přivádělo k šı́lenstvı́. Ani jsme nemuseli vynakládat
moc námahy na přiráženı́, stačilo houpánı́ vlaku. Z ničeho nic začala kroužit
tou báječně tvarovanou prdelkou, sama se nabodávala na tvrdý ocas.
Už. . . to. . . nevydržı́m. . . ,“ snažil jsem se řı́ct.
”
Naposledy přirazila a zatnula poševnı́ svaly. Nevydržel jsem a pustil do nı́
všechnu bı́lou smetanu. Ocas změkl a klesl a já se posadil zpět. Jen jsem
pozoroval, jak z té kundičky přede mnou vytéká sperma a ukapává na lavici.
Zahlédl jsem i ručku, která tu tekutinu sbı́rá a nosı́ do úst. Otočila na mě
hlavu a pustila se do očisty mého údu.
Haló pane, vstávejte. Lı́stek prosı́m. . . “
”
Co? Co se děje?“ trochu zmateně jsem se ptal.
”
Kontrola jı́zdenek.“
”
Aha, promiňte, asi jsem usnul.“
”
Nevadı́, to se stává. Tak co ten lı́stek?“
”
Hned to bude slečno.“
”
Rychle jsem ho našel a podal jı́ ho. Po kontrole lı́stku odcházela celá rudá,
krásně se červenala. Až ted’ mi došlo, že to byla ta brunetka z nástupiště,
a že všechno byl jen sen. Ucı́til jsem v klı́ně vlhko a chlad, podı́val jsem se
262
KAPITOLA 9. BEJVALKA
a hned mi bylo jasné, proč se tak červenala. Na krat’asech jsem měl bouli po
uvadajı́cı́ erekci a velkou vlhkou skvrnu.
To bude veselá cesta domů, mám to přes celé město. Snad to tričko schová,
pomyslel jsem si.
V tom mi začal zvonit telefon.
Prosı́m,“ zvedl jsem telefon.
”
Ahoj. Máme problém, Patrik objevil všechny ty fleky na povlečenı́. Musı́š
”
mi pomoct.“
Dej mi ten telefon, já si to s nı́m vyřı́dı́m,“ slyšel jsem, jak na nı́ Patrik volá.
”
Tady Patrik,“ ozvalo se za chvı́li.
”
Zdar, co je?“
”
CO JE? Ty se ptáš, co je? Šukáš mi přı́telkyni, zatı́mco já spı́m a ptáš se,
”
CO JE?“
Počkej, o čem to mluvı́š?“
”
Našel jsem fleky na povlečenı́. Jak na tom, kde jsi spal ty, tak i kde spala
”
ona.“
A co já s tı́m?“
”
Čekám vysvětlenı́.“
”
Takže ty se ožereš jako dobytek, že tě musı́me táhnout domů, do noci řádı́š
”
se svojı́ přı́telkynı́, naděláte u toho spoustu kraválu, že nemůžu ani spát
a ještě na mě řveš do telefonu? To se fakt nestydı́š?“
Jak já? Já o ničem nevı́m.“
”
A čı́ je to problém, že máš okno.“
”
...“
”
A tomu fleku, kde jsem spal já, se nemůžeš divit, jsi přece chlap. Slyšet,
”
jak si vedle užı́váte, mě vzrušilo. A holt to v noci dopadlo takhle. S tı́m nic
nenadělám.“
Aha. Tak sorry.“
”
V pohodě, já to snesu, ale co tvá přı́telkyně? Té by ses měl omluvit. A nejlı́p
”
kytkou, bonboniérou a pořádným dárkem.“
No jo. Dı́k a dobře dojed’.“
”
Jasně. Zdar,“ a položil jsem telefon.
”
Vlak už brzdil a byl čas vystoupit. Pobral jsem si své věci, zkusil zakrýt
skvrnu tričkem a vyrazil k domovu. Naštěstı́ skvrna vidět nebyla, nebo alespoň ne pořád, tak mne cestou neprovázely žádné pohoršené pohledy. Doma
jsem všechno naházel do pračky, skočil do sprchy a pak jsem padnul na postel
a usnul.
Po probuzenı́ mě na telefonu čekalo několik nepřijatých hovorů a zpráv
9.3. BEJVALKA - PROBUZENÍ
263
od bejvalky.
Ahoj. Copak jsi mu řekl? Odešel z domu a nic neřekl.“
”
Co jsi mu řekl? Právě se vrátil s kytkou a bonboniérou. To mi už nedal
”
hodně dlouho.“
Tak co je s tebou, že neodpovı́dáš?“
”
Chvı́li jsem přemýšlel, co na to odpovědět, když v tom přišla dalšı́ zpráva.
To je fakt divný. Cos mu řekl? Pořád se omlouvá.“
”
Ahoj. Promiň, nějak jsem usnul, to vı́š, včerejšek a dnešnı́ noc mě nějak
”
vyčerpaly. Co bych mu řekl? Přeci pravdu, trochu upravenou.“
Tak cos mu řekl?“
”
Popsal jsem jı́ celý telefonát a šel si najı́t něco k jı́dlu, protože mi nějak
vyhládlo. Po jı́dle jsem se vrátil pro telefon.
Tak ted’ už to chápu. Dı́ky, jsi poklad. Jak se ti jen odvděčı́m?“
”
Nemáš zač. Však ty na něco přijdeš?“
”
Chvı́li se nic nedělo, žádná zpráva, žádný telefonát. Tak jsem si sedl k počı́tači
a pustil jsem se do hranı́. Po hodině mi pı́pla zpráva na telefonu. Chvı́li jsem
to nechal být, dokončil jsem hru a podı́val se na zprávu. Byla to mms.
Fotečka, na které bejvalka měla zvednuté a roztažené nožky, vystrčené obě
dı́rky k objektivu a v obou vibrátory, byla doplněná textem.
Tak co, lı́bı́? Doufám, že jo.“
”
Pohled na tu fotku zvedl můj ocas do pozoru, odpověd’ byla jasná, lı́bı́. Než
jsem stihl odpovědět, přišla mi dalšı́ zpráva. Fotka byla ze stejné pozice, jen
s tı́m rozdı́lem, že vibrátory byly pryč a na mě se dı́valy dva roztažené otvory
lákajı́cı́ k zásunu.
Jestli máš zájem, tak jako odměnu ti nabı́zı́m vı́kend plný sexu a vı́na. Měly
”
jsme s kamarádkou domluvený vı́kend na Moravě, ale ona nemůže. Patrik vı́,
že jsme měly jet, on stejně bude někde pryč.“
Lı́bı́ a moc. Tak fajn, to beru. A kdy pojedem?“
”
Za 14 dnı́. Do té doby se budeš muset obejı́t beze mě. Nerada bych Patrikovi
”
dávala dalšı́ přı́ležitost, už takhle dost žárlı́ a je podezřı́vavý.“
Chápu. Ale psát si můžem, nebo ne?“
”
To jo můžeme. Jen i s tı́m psanı́m vydrž do pondělka.“
”
OK. Tak se měj hezky.“
”
Ty taky. Pa.“
”
264
9.4
KAPITOLA 9. BEJVALKA
Bejvalka - Relaxačnı́ vı́kend
Čtrnáct dnı́ uteklo jako voda a já se pomalu chystal na vı́kendový výlet s
bejvalkou. Za ty dva týdny se neudálo nic zajı́mavého, vyměnili jsme si pár
zpráv i nějakou tu erotickou fotečku, prý abych nezapomněl. Na některé věci
se zapomı́ná těžko.
Byli jsme domluveni, že pojedeme společně autem. Měli jsme se sejı́t u
nich na nádražı́. Sbaleno jsem snad měl všechno, pro jistotu jsem to ještě
jednou překontroloval, hlavně dostatečnou zásobu kondomů, nerad bych zase
řešil to co minule a navı́c v cizı́m městě, a vyrazil směr nádražı́. Koupil jsem
si lı́stek a chvı́li počkal na vlak. Když jsem viděl tu spoustu lidı́, přemýšlel
jsem, jestli se vůbec někam do toho vlaku vejdu. Jakmile vlak zastavil, zamı́řil
jsem rovnou nakonec, co nejdál od ostatnı́ch cestujı́cı́, kteřı́ se cpali do vagonů hned u nádražnı́ budovy. Poslednı́ kupé v poslednı́m vagonu bylo úplně
prázdné. Pohodlně jsem se tam usadil, jelikož se mi dneska se mi spát nechtělo, tak jsem vyndal knı́žku a četl si. Zabraný četbou, jsem ani nevnı́mal,
jak ubı́há cesta. V tom se najednou otevřely dveře, lekl jsem se tak, až mi
knı́žka upadla na zem.
Dobrý den. Omlouvám se, že jsem Vás tak vyděsila. Kontrola jı́zdenek,“
”
ozvalo se mezi dveřmi.
Dobrý den. To je dobrý, já jsem se nějak začetl,“ odpověděl jsem automa”
ticky, aniž bych zvedl hlavu. Moment ten hlas znám, je mi nějak povědomý,
táhlo mi hlavou. Vyndal jsem lı́stek z knı́žky, použı́val jsem ho totiž jako
záložku, podal jsem ho průvodčı́. Byla to ona mladá slečna, o které se mi
zdálo. Při té vzpomı́nce jsem se trochu začervenal, jak jsem řı́kal, na některé
věci se opravdu těžko zapomı́ná. Vypadalo to, že si vzpomı́ná i ona, protože
se usmála a začervenala.
Děkuji. Doufám, že dneska nebudete mı́t žádnou nehodu,“ řekla, když mi
”
vracela lı́stek.
Promiňte, to bylo tı́m, že se mi zdálo o Vás. Dnes nespı́m, tak nehoda ne”
hrozı́.“
O mě? Ale jděte. A copak se Vám zdálo.“
”
O Vás. Já už si Vás totiž všiml minule na nádražı́, ani jsem nedoufal, že bych
”
mohl jet s tak krásnou slečnou průvodčı́. Ono Vám to minule tak slušelo.“
Děkuju. A dnes mi to neslušı́?“
”
Ale slušı́, jen vypadáte trochu unaveně. Já se tomu ani nedivı́m. Když jsem
”
viděl, kolik lidı́ nastupuje, ani se mi nikam jet nechtělo. A nechcete si sem na
chvı́li ke mně sednout?“
9.4. BEJVALKA - RELAXAČNÍ VÍKEND
265
A vı́te, že si ráda sednu? Aspoň se nemusı́m prodı́rat na druhou stranu
”
vlaku. A nebyla by to škoda, kdybyste nejel? To bychom se přece nepotkali.“
To máte pravdu.“
”
A kam vůbec máte namı́řeno. Teda kam jedete, vı́m z lı́stku, ale je to
”
konečná, nebo budete někam pokračovat?“
Jedna kamarádka mě má vyzvednout na nádražı́ a jedeme na Moravu, na
”
nějaký wellness vı́kend. Měla jet původně s kamarádkou, ale ta nemůže, tak
jsem se obětoval.“
Aha,“ řekla trochu smutně.
”
Je to jen kamarádka, nic vı́c. Nechtěla, aby to propadlo, když už je to za”
placený.“
To byste mi mohl přivézt nějakou láhev vı́na.“
”
To bych mohl, ale záležı́, kdy zase pojedete. Abychom se vůbec ještě po”
tkali.“
Zı́tra mám volno, dalšı́ službu bych měla mı́t zase v neděli.“
”
Aha, to znı́ dobře. Já se v neděli budu vracet. Jen ještě nevı́m, kterým vla”
kem.“
Vycházı́ to tak, že jedu tı́m poslednı́m, který u Vás končı́.“
”
Tak fajn, jsme domluvenı́.“
”
Dobře, už se moc těšı́m.“
”
A které vı́no máte nejraději, červené nebo bı́lé?“
”
Růžové.“
”
Koukám, že už jsme skoro dorazili do cı́le.“
”
No jo, promiňte, ale už musı́m jı́t, to vı́te povinnosti.“
”
Chápu, tak v neděli nashle.“
”
Na shledanou.“
”
Tak jsme se rozloučili, já si posbı́ral věci a šel pomalu ke dveřı́m. Než jsem
tam došel, vlak už stál. Z nástupiště jsem si to namı́řil rovnou do podchodu.
Ještě jsem se naposledy ohlédl, stála tam na nástupišti, uviděla mě a na rozloučenou mi zamávala. Odpověděl jsem jı́ stejně. Seběhl jsem schody a vyšel
ven před nádražı́. Uslyšel jsem troubit auto, tak jsem se rozhlédl. Byla to
bejvalka a troubila na mě. Stála s autem trochu stranou na mı́stě, kde bych
ji jinak přehlédl. Rychle jsem došel k nı́, hodil batoh do kufru, naskočil do k
nı́ do auta a už jsme jeli. Čekaly nás skoro tři hodiny cesty. Hlavu jsem měl
plnou myšlenek na průvodčı́, ani jsem neregistroval, co mi bejvalka povı́dá,
dokonce jsem si ani neuvědomoval co má na sobě.
No tak, co je dneska s tebou?“
”
Co? Promiň, nějak jsem se zamyslel.“
”
266
KAPITOLA 9. BEJVALKA
To vidı́m. Jindy už by si zkoumal, co mám pod suknı́ a dneska nic. Ani
”
nevnı́máš, co ti povı́dám. A já myslela, že se na náš společný vı́kend těšı́š.“
Promiň. To samozřejmě, že se těšı́m. Jen mám hlavu plnou různých myšlenek,
”
na školu, na práci a samozřejmě i na tebe.“
Tak na školu a práci zapomeň. Tenhle vı́kend máš povolené myšlenky jen
”
na mě, na sex, na jı́dlo a na pitı́.“
Rozkaz,“ odpověděl jsem a na to jsme se oba rozesmáli.
”
No vidı́š, jak to jde.“ Zbytek cesty jsem se snažil držet rozkazu. Konečně
”
jsem si jı́ pořádně prohlédl, měla na sobě jen tı́lko s hlubokým výstřihem bez
podprsenky. Pohled na to byl moc pěkný, obzvlášt’ když jı́ stály bradavky.
Látka tı́lka byla tak napjatá, že jsem myslel, že to nevydržı́, navı́c dı́ky tomu
se stala pěkně průhlednou. Při pomyšlenı́, že tuhle nádheru budu mı́t celý
vı́kend jen pro sebe, se začal zvedat i můj ocas.
Koukám, že se ti moje nové tı́lko lı́bı́,“ řekla, když si všimla zvětšujı́cı́ se
”
boule na mých šortkách.
Lı́bı́, je moc pěkný,“ odpověděl jsem a dál si jı́ prohlı́žel.
”
Využila toho, že jsme zrovna najeli na dálnici, a že se nemusı́ tolik věnovat
řı́zenı́. Rukou rovnou zašátrala v mém klı́nu a přes oblečenı́ mi ho začala
ması́rovat. Usadil jsem se trochu pohodlněji a poddal se jejı́mu vzrušovánı́.
O kousek jsem si sklopil sedačku a zavřel oči. Ucı́til jsem rozepnutı́ knoflı́ku
a uslyšel vrznutı́ zipu. Doteky v mém rozkroku zı́skaly na intenzitě. Jen jsem
u toho tiše sténal. Netrvalo dlouho a hbitá dı́včı́ ruka vklouzla i pod poslednı́ vrstvu látky. Ruka z mého penisu zmizela a já si uvědomil, že auto
zatáčı́ a zpomaluje. Nechtělo se mi otevı́rat oči, bylo mi jedno, kde stojı́me,
nebo co se chystá, měl jsem k bejvalce naprostou důvěru. Řı́kal jsem si, že
jsme sjeli nejspı́š někam na benzı́nku, protože jsem slyšel, jak vypnula motor a rozepla si pás. V tom jsem ucı́til něco nečekaného, horký dech, vlhké
rty a šikovný jazýček na špičce mého kopı́. Jednou rukou odepjala můj pás
a druhou šikovně položila sedačku. Než jsem se nadál, stáhla mi dolů krat’asy
i spodky a snažila se vylézt na mě. Stı́sněný prostor auta neumožňoval moc
manévrovánı́, ale jı́ se přesto podařilo nasměrovat klacek do své nenasytné
kundičky. Byla báječně vlhká, že tam jsem do nı́ bez problémů vklouzl. Chtěl
jsem začı́t protestovat, že nemám kondom, ale sotva jsem stačil otevřı́t ústa,
už se mi na ně přisála a lı́bala mě. Jejı́ jazyk sváděl milostný souboj s mým
a jejı́ prcinka ochotně a radostně přijı́mala můj úd. Neměl jsem šanci uniknout, tempo pohupovánı́ jejı́ch boků se zvyšovalo a hnalo nás oba vstřı́c
vrcholu. Odlepila svá ústa od mých, aby se jı́ z nich vydral dlouhý a hlasitý vzdech svědčı́cı́ o právě dosaženém vyvrcholenı́. I já se mı́lovým tempem
9.4. BEJVALKA - RELAXAČNÍ VÍKEND
267
blı́žil na vrchol.
Stačil jsem jen řı́ct: Už. . . ,“ a plnil jsem jejı́ útroby spermatem.
”
Chvı́li trvalo, než jsem byl schopen slova a než jsem si uvědomil, co by se
mohlo stát.
Dala mi prst přes ústa a řekla: Pššš. To je ta dobrá zpráva, kterou jsem ti
”
chtěla řı́ct.“
Trochu vyděšeně jsem se na nı́ podı́val. Hlavou se mi honily různé scénáře,
rozešla se s Patrikem a chce mě zpátky, chce, abych jı́ udělal dı́tě, už je v tom
a tak nevadı́, když se do nı́ udělám. . . Netušil jsem, která z těch možnostı́ by
byla nejlepšı́. Nějak se mi nezamlouvala ani jedna.
Musel jsem vypadat asi dost vylekaně, protože povı́dala: Neboj, nic se ne”
stalo. Byla jsem na gyndě a beru prášky, tak si můžem užı́vat dle libosti.“
Musı́m řı́ct, že se mi dost ulevilo. To už však ze mě slezla, sáhla pro papı́rové
kapesnı́čky, jeden mi podala a sebe utřela. Napodobil jsem ji. Sedla si zpátky
za volant a vyrazili jsme znovu na cestu.
Moc přı́jemné zpestřenı́ cesty,“ konstatoval jsem.
”
To jsem ráda, že se ti lı́bilo.“
”
Lı́bilo,“ řekl jsem a položil jı́ ruku na stehno.
”
Cesta ubı́hala dál, jen ona se na sedadle nějak vrtěla.
Co se děje?“ zajı́mal jsem se.
”
Nic, jen toho bylo nějak moc a pořád to ze mě teče,“ a na to si sáhla pod
”
sukni, prsty nabrala, co z nı́ teklo, ukázala mi to a pak si prsty olı́zla.
Hmmm, je to dobré, chutná mi to. Doufám, že toho máš vı́c.“
”
To se pozná, ale myslı́m, že nějaké zásoby mı́t budu.“
”
Zbytek cesty byl už klidný, zpestřený dvojsmyslnými erotickými narážkami.
Na mı́sto jsme dorazili kolem páté. Ubytováni jsme byli v takovém malém
rodinném hotýlku, v klidné části města. Hotýlek byl obehnán vysokým živým
plotem, za nı́mž se skrývala rozlehlá zahrada, všude všechno kvetlo a vonělo.
Na recepci nás přivı́tala milá panı́, tak kolem třiceti. Vydala nám klı́če od
pokoje, dostali jsme informačnı́ leták, co se kde v okolı́ nacházı́ a dokonce i
mapku mı́stnı́ch sklı́pků a doporučenı́ kam zajı́t. Odnesli jsme si věci nahoru
na pokoj a vydali se na průzkum okolı́. Nejprve jsme začali zahradou patřı́cı́
k našemu hotýlku. Chvı́li nám trvalo, než jsme jı́ prošli. Všude byly lavičky
a různá romantická zákoutı́, kam nebylo odnikud vidět. Nebyl pochyb o tom,
co se tady obvykle děje. Hlavně podle zvuků jsme poznali, že tu nejsme sami.
Zaslechli jsme i útržek hovoru.
Ne, tady ne.“
”
A proč ne? Vždyt’ tu nikdo nenı́.“
”
268
KAPITOLA 9. BEJVALKA
Ale někdo může přijı́t.“
”
Kdo by sem chodil. No tak, pojd’ ke mně blı́ž.“
”
Já se bojı́m, že nás tu někdo uvidı́.“
”
Neboj, odnikud sem nenı́ vidět.“
”
Co to děláš, nech. . . Ahhhh toho. . . “
”
Jsi si jistá, že toho mám nechat?“
”
Ahhh. . . ne. . . Ahhh. . . ne. . . přestávej. . . “
”
Ještě chvı́li jsme tam stáli, ale už bylo slyšet jen šustěnı́ látky a pak se
ozývali už jen milostné vzdechy. Oba jsme byli stále nadrženı́ a i jen to,
co jsme slyšeli, nás nesmı́rně vzrušilo. Našli jsme si nejbližšı́ lavičku a pustili se také do dı́la. Nechal jsem bejvalku, aby si klekla na lavičku, vyhrnula si sukni. Já si jen stáhnul krat’asy, osvobodil naběhlý ocas a prudce
přirazil. Žádná předehra se nekonal, ani jı́ nebylo zapotřebı́. Držel jsem ji
za zadek a prudce přirážel. Jednou rukou se držela opěradla lavičky, druhou si přidržovala ňadra, aby jı́ nelı́tala ze strany na stranu, přeci jen tenká
látka tı́lka neměla šanci udržet ty jejı́ dobře vyvinuté čtyřky. Snažili jsme
se trochu krotit naše vzdechy, přeci jen jsme tu nebyli sami. Moc se nám
to však nedařilo. Koule jı́ pleskaly o podbřišek, zmáčená kundička čvachtala
a při některém zvlášt’ hluboké průniku se neudržela a hlasitě zavzdychala.
Bylo skvělé vědět, že se nemusı́m kontrolovat a můžu jı́ to nenasytnou dı́rku
pěkně vykropit. Představa, jak plnı́m jejı́ prcinu svým semenem, mě ještě vı́c
vybudila. Tempo našich přı́razu bylo zběsilé. Bejvalkou už proběhlo několik
orgasmů a neměla sı́lu mi vycházet vstřı́c, jen držela a hekala. Cı́til jsem, jak
se mi sperma hromadı́ v koulı́ a postupuje vzhůru. Snažil jsem se ten okamžik
co nejvı́ce oddálit. Už to nešlo zadržet. Poslednı́ přı́raz a vše vytrysklo do
hlubin jejı́ho těla. Výstřiky plnı́cı́ kundu ji dohnaly ještě k jednomu orgazmu.
Celá se chvěla a hluboce oddechovala, kdybych ji nepřidržoval za zadek, určitě
by se zhroutila na lavičku. Na druhou stranu, kdybych se jı́ nedržel já, taky
bych to asi neustál. Společnými silami jsme se posadili a snažili se popadnout dech a vzpamatovat se z toho zážitku. Dobrou půlhodinu jsme tam jen
seděli, za tu dobu se pod nı́ vytvořila pěkná louže našich tekutin, které jı́
stále vytékaly z lůna. Trochu jsme se dali dohromady a vyrazili najı́t nějaký
sklı́pek, kde bychom dostali něco k jı́dlu a k pitı́. Jediné štěstı́ bylo, že dlouhá
sukně bejvalky zakrývala jejı́ kolena otlačená od lavičky a zmučenou pičku,
která stále upouštěla, jinak by nás nikam nepustili.
Jediné, co si z toho večera ještě pamatuji je, jak jsme seděli ve sklı́pku,
jedli a pili vı́no a rozhovor o sexu. Ještě jsem se pro jistotu ptal, kdy bere ty
prášky. Řı́kal, že večer a vzala si ho dokonce přede mnou. Jak jsme se dostali
9.4. BEJVALKA - RELAXAČNÍ VÍKEND
269
na hotel a do postele už vůbec netušı́m, ale rozhodně to byl slibný začátek
vı́kendu.
Ráno se nám moc vstávat nechtělo. Včerejšı́ únava a alkohol vykonaly
své. Špatně nám nebylo, jen se nám nějak nechtělo z postele. Dole v restauraci na nás však čekala snı́daně a od deseti do dvanácti jsme měli saunu s
vı́řivkou, odpoledne pak čekala relaxačnı́ masáž a čokoládový zábal. A večer
samozřejmě sklı́pek a vı́nko, bez toho by to na Moravě nešlo. Vidina snı́daně
nás dokázala zvednout z postele, přinutila nás se obléknout a sejı́t dolů.
Když jsme to uviděli, bylo nám jasné, že by byla velká škoda o tohle přijı́t.
Byla to opravdu bohatá snı́daně, vajı́čka natvrdo i mı́chaná, párky, fazole,
pečivo, marmelády, med, sýr, salámy, müsli a ovoce a zelenina, k pitı́ čaj,
káva, čokoláda, kakao a džusy. Vzali jsme tedy tácy a začali si nandávat. Ne,
že bychom byli až takový hamouni, ale chtěli jsme toho ochutnat co nejvı́c.
Nacpali jsme se k prasknutı́ a před desátou se s funěnı́m odvalili od stolu na
pokoj pro plavky a ručnı́ky.
Vrátili jsme se zpátky a panı́ na recepci nás rovnou poslala do suterénu,
kde měli takové menšı́ wellness centrum. Byla to taková většı́ mı́stnost s
vı́řivkou a kabinou infrasauny. Všechno už tam pro nás bylo nachystané,
sauna vyhřátá, ve vı́řivce bublala teplá voda a na stolku stál džbánek s vodou s citronem a miska ovoce. Všude byly zapálené svı́čky, které dodávaly
mı́stu přı́jemnou romantickou atmosféru. Svlékli jsme se, ale s oblékánı́m
plavek jsme se nezdržovali, nikdo tu nebyl a stejně by na nás ani dlouho nevydržely. Navı́c chodit v plavkách do sauny je přeci jenom trochu divné. Do
sauny se nám po té snı́dani zatı́m moc nechtělo, tak jsme se usadili ve vı́řivce.
Bylo velice přı́jemné se po tak vydatné snı́dani naložit do teplé vody a nechat
se hýčkat bublinkami. Leželi jsme tam v té vodě naproti sobě. Já si jen tak
užı́val chvı́li volna a mé myšlenky volně plynuly, převážně se točily kolem
mladé průvodčı́. Nějak jsem ji nemohl dostat z hlavy, ani jsem nevnı́mal, co
se kolem mě děje.
Tak já se tady snažı́m a ty mě ani nevnı́máš?“
”
Cože? Promiň, byl jsem nějak mimo.“
”
To vidı́m, já se ti tady předvádı́m a ty to ani nevnı́máš. Že ty jsi zamilova”
nej.“
Promiň. Nejsem, jen jsem se nějak zamyslel.“
”
Jen aby.“
”
Opravdu, věř mi,“ a s tı́m jsem si ji k sobě přitáhl.
”
Vı́m, že to nenı́ úplně nejvhodnějšı́, ale když už tu mám u sebe nahou ženskou,
proč toho nevyužı́t. Když nemůžu mı́t průvodčı́, vynahradı́m si to s bejval-
270
KAPITOLA 9. BEJVALKA
kou.
Přisál jsem se na jejı́ ústa a jazykem je začal prozkoumávat. Přitiskl jsem
ji pevně k sobě, jejı́ ňadra se opřela o můj hrudnı́k a jejı́ tvrdé bradavky mě
tlačily. Jednou rukou jsem ji držel pod lopatkami, druhou za zadek. Sjel jsem
rukou trochu nı́ž a prsty projı́žděl úžlabinu mezi půlkami. Dlaň klouzala po
jejı́ch půlkách až na zadnı́ stranu stehen, prsty kroužily nejprve kolem zadnı́ch
vrátek, poté kolem kundičky. Přesto, že jsme byli ve vodě, cı́til jsem na prstech jejı́ vlhkost. Mazala tak dobře, že to ani voda nestačila odplavit. Penis
už mi pevně stál a tlačil ji do stehna. Trochu se zavrtěla, roztáhla nohy a můj
klacek vklouzl do jejı́ vlhké štěrbinky. Jen hlasitě vzdychla, když ucı́tila, že
má prcinu celou vyplněnou. Stále spojeni ústy, jsme se o sebe začali pomalu
třı́t. Ten pohyb dráždil jejı́ bradavky a i poštěváček dostával svůj přı́děl
rozkoše. Jazýčky spolu sváděli milostný souboj, zápasily spolu a proplétaly
se. Pohyby našich těl se zrychlovaly, voda šplouchala všude kolem nás a ve
vı́řivce se vytvářely vlny. Cı́til jsem, těsné sevřenı́ kolem mého kopı́. Najednou, z ničeho nic, bejvalka odlepila svá ústa od mých, zvrátila hlavu dozadu
a vydala dlouhý hlasitý sten ohlašujı́cı́ dosaženı́ vrcholu. Kundička se svı́rala
pravidelnými stahy a ždı́mala můj ocas. Takovou masáž jsem dlouho nevydržel a po pár přı́razech ji začal plnit svým semenem. Sténala v rytmu
mých výstřiků. S kundičkou právě naplněnou mým semenem, stále ještě nabodnutá na mém měknoucı́m údu, se znovu přisála na mé rty. Chvı́li jsme jen
tak, ve vzájemném objetı́, odpočı́vali. Jakmile jsme nabrali dost sil, rozhodli
jsme se přesunout do sauny. Zvedli jsme se a vylezli z vı́řivky.
Něco z tebe ukapává,“ řekl jsem a ukázal na buchtičku.
”
Co to asi bude,“ odpověděla a sáhla si mezi nohy a trochu toho nabrala na
”
prst, hmm, je to docela dobré.“
”
To mě těšı́, že ti to chutná.“
”
Před tı́m, než jsme si vlezli do sauny, jsme se ještě občerstvili připraveným
ovocem a ochucenou vodou. Vzájemně jsme se osušili a šli se vypotit. Seděli
jsme tam naproti sobě a užı́vali si odpočinku. Oba nás vzrušoval pohled
na tělo toho druhého. Obě naše těla byla zpocená, kapky potu se leskly ve
světle svı́ček. Bylo nádherné pozorovat, jak kapičky potu ulpı́vajı́ na jejı́ch
stojı́cı́ch bradavkách. Seděla tam na lavici, jedna nožka natažená na podlahu, druhá pokročená a opřená o lavici. Dı́ky tomu posedu mi poskytovala
báječný výhled na svou buchtičku. I ta se leskla ve světle svı́ček, jen jsem
netušil, jestli je vlhká vzrušenı́m nebo potem. Stále z nı́ však vytékala má
bı́lá smetana.
Kam koukáš?“ ptala se mě.
”
9.4. BEJVALKA - RELAXAČNÍ VÍKEND
271
Na tebe, koukám, jak poctivě jsem tě naplnil.“
”
To teda, bylo toho dost. A pořád to ze mě teče,“ a znovu si prstem projela
”
štěrbinku, aby setřela dalšı́ část mé tekutiny. Přitom si, jakoby mimochodem,
několikrát přejela po poštěváčku a tiše zasténala.
Ty ještě pořád nemáš dost?“
”
Nemám. To mě nejspı́š rozpaluje ta sauna nebo možná to, jak na mě koukáš.“
”
Fajn, tak já už radši koukat nebudu.“
”
A nechceš mi s tı́m radši trochu pomoct?“
”
Rád. Jen si ho budeš muset postavit, ale po té vı́řivce ti nezaručı́m výsledek.“
”
Tak pojd’ blı́ž, já to zkusı́m. Když tak si budeš muset poradit jinak.“
”
Zvedl jsem se z lavice a přistoupil k nı́ blı́ž. Nelenila a hned se natáhla po
mém visı́cı́m ocas. Přizvedla si ho rukou, odhrnula mi předkožku a odhalila
žalud. Vystrčila jazýček a během okamžiku na něm spočı́val můj úd. Pomaloučku ho začala zasouvat do své tlamičky, lehce ho u kořene sevřela mezi
rty a přejela po něm až k žaludu. Ten lehce obkroužila jazykem a znovu celý
penis skončil v jejı́ pusince. Jednou rukou si hrála s mými koulemi a druhou si
projı́žděla štěrbinku. Jejı́ počı́nánı́ bylo velice přı́jemné a vzrušujı́cı́, ale můj
ohon nějak odmı́tal spolupráci, ne a ne se pořádně postavit. Ještě párkrát
jsem ji nechal to zkusit, ale nakonec jsme toho nechali. Mı́sto toho jsem před
nı́ poklekl, přizvednul jı́ obě nohy a roztáhl je. Zatı́mco si ona hrála se svými
prsy, já se mezitı́m pustil do jejı́ buchtičky. Několikrát jsem tu jejı́ vlhkou
vyholenou nádheru pohladil, roztáhl lapličky od sebe a tı́m jsem odhalil jejı́
poštěváček. Hladově jsem se k němu přisál. Stiskl jsem ho rty, vsál ho do úst
a zakmital po něm špičkou jazyka. Začala se celá chvět vzrušenı́m. Abych
zvýšil jejı́ rozkoš, zasunul jsem do jejı́ jeskyňky dva prsty. Vyvalil se z nı́
ještě zbytek spermatu. Vyndal jsem prsty a nabı́dl jı́ je k očištěnı́. Rychle
je vsunula do svých úst a jazykem mi je očistila. Jejı́ jazyk kmital po mých
prstech, jako by mi kouřila penis. Ani já jsem však na jejı́ prcince nezahálel,
z knoflı́čku jsem se přesunul k dı́rce, kroužil jsem jazykem kolem nı́, mezi
rty bral střı́davě jejı́ závojı́čky a lehce je skousával mezi zuby. Jakmile jsem
jazykem zamı́řil na průzkum jejı́ jeskyňky, hlasitě zavzdychala. Vytáhl jsem
prsty z jejı́ch úst, št’áva z kundičky mezitı́m stekla i na zadeček, tak jsem s
nimi mohl zamı́řit i k zadnı́ brance. Kombinace slin a kundı́ho mazu mi pomohla lehce překonat svěrač a vniknout do nı́. Obě dı́rky plné ji brzy vynesly
na dalšı́ vrchol. Házela sebou, hlasitě křičela a sténala, z kundičky tekl mohutný proud tekutiny, který jsem se snažil celý spolykat, prdelka mi svı́rala
prstı́ky a prcinka se stahovala kolem mého jazyka. Abych jı́ dopřál odpočinek,
postupně jsem snižoval intenzitu svého drážděnı́.
272
KAPITOLA 9. BEJVALKA
Když se vydýchala a vzpamatovala, začala mě lı́bat. Snažila se z mých
rtů slı́bat všechnu svou tekutinu. Nohy mi obtočila kolem pasu a tiskla mě k
sobě. Můj penis se vzpamatoval a stavěl se do pozoru. I ona to cı́tila, uvolnila
sevřenı́ nohou, sáhla mezi naše těla a zavedla, ted’ už pevně trčı́cı́ klacek,
do svého lůna. Okamžitě zesı́lila sevřenı́ nohou kolem mého těla. Chvı́li jsme
zůstali spojeni bez hnutı́. Cı́til jsem jen, jak zatı́ná poševnı́ svaly. Stisk nohou
střı́davě povoloval a sı́lil, snažila se mě přimět k přiráženı́. Samozřejmě jsem
to neodmı́tl a přizpůsobil se jejı́mu tempu. Brzy bylo v sauně slyšet jen naše
vzdychánı́ a mlaskánı́ dobře promazané skulinky. Horko v sauně spojené s
našı́ činnostı́ bylo na nás moc, raději jsme přerušili milovánı́ a vypadli ze
sauny. Ihned jsme se vrhli ke stolu na džbánek s vodou. Uhasili jsme žı́zeň
a trochu se osvěžili ovocem. Bejvalka se ještě předklonila a natáhla přes celý
stůl, když jı́ utekla kulička hroznového vı́na. Ohon mi stále ještě stál a lehce
rozkročená a předkloněná bejvalka přede mnou špulila svou buchtičku. Udělal
jsem dva kroky k nı́, chytil ji za boky a jednı́m tahem zasunul. Jen vyhekla,
jak jsem do nı́ zajel až na doraz. Zavrtěla zadkem a poddala se mým přı́razům.
Jejı́ zadek pleskal o mé tělo a ňadra jı́ lı́tala sem a tam. Tempo průniků se
zvyšovalo spolu s hlasitostı́ našich vzdechů. Po předchozı́ akci jsem ted’ měl
výdrž. Bez přestánı́ jsem do nı́ bušil, i když už měla za sebou několik orgasmů.
Otočila hlavu a s prosı́kem se na mne dı́vala, bylo na nı́ vidět, že by to už
měla ráda za sebou. Kundička už jı́ přestávala mazat, naštěstı́ už jsem také
téměř byl. Poslednı́ch pár rychlých přı́razů a už jsem do nı́ vypustil zbytek
spermiı́, který ve mně zůstal. Tentokrát už toho nebylo tolik, jen dva nebo
tři krátké výstřiky. Zůstal jsem v nı́, dokud jsem neochabl. Odstoupil jsem
od nı́ a vydal se směrem k vı́řivce, následovala mě a jejı́ prcinka byla celá
rudá a jen mezi lapličkami byla bı́lá kapka.
Usadili jsme se ve vodě a jen tiše odpočı́vali. Téměř jsme tam usı́nali. Náš
čas se pomalu blı́žil ke konci, zbývalo poslednı́ch 20 minut. Ještě jednou jsme
skočili do sauny, osušili se, oblékli a vyrazili zpět na pokoj. Nařı́dil jsem nám
budı́k, abych nezaspali na masáž, svlékli se a padli nazı́ na postel, během pár
minut jsme usnuli.
Probuzenı́, bylo nad očekávánı́ přı́jemné. Bejvalka vypnula budı́k a probudila mě svým vlastnı́m způsobem. Když jsem otevřel oči, spatřil jsem nad
sebou uslintanou voňavou štěrbinku a můj kolı́k byl v péči jejı́ch rtů a jazýčku.
Zvedl jsem hlavu a polı́bil tu rozkošnou broskvičku.
Ucı́tila můj dotek, otočila hlavu a řekla: Je čas vstávat“
”
Myslı́m, že už stojı́m,“ odpověděl jsem a znovu se přisál na ten báječný
”
otvůrek.
9.4. BEJVALKA - RELAXAČNÍ VÍKEND
273
Odpovědı́ mi byl jen tichý táhlý sten.
Měli bychom se dojı́t osprchovat a vyrazit na tu masáž.“
”
Tak fajn, ale to se ze mě budeš muset zvednout,“ a znovu jsem ji dráždil
”
mušličku.
Ahhh. To se mám. . . Ohhh. . . zvednout, když mě. . . Ahhh. . . takhle dráždı́š?“
”
Asi budeš muset.“
”
Raději jsem to ho vzrušovánı́ nechal, nebo bychom se nezvedli a neodešli.
Ve sprše jsme se vzájemně omyli a já si přitom neodpustil, abych ji nadále
nevzrušoval a nedráždil. Ani ona si neodepřela to, aby mě alespoň chvilku
nepohonila. Špulila na mě zadeček i prcinku a otı́rala se o mě ňadry. Skoro
se to nedalo vydržet. Už jsme byli umytı́ a zrovna na mě znovu vystrkovala
obě dı́rky, chtěl jsem ji chytit za boky a přitáhnout ji k sobě.
Jen se na mne otočila a se smı́chem povı́dá: Musı́me jı́t, na to už nenı́ čas.“
”
Vyskočili jsme se sprchy, oblékli se a vydali se dolů na masáž. Přišli jsme
dolů a měli jsme ještě asi pět minut času.
No vidı́š, kdybys mě nechala to dokončit, tak jsme tu nemuseli ted’ čekat.“
”
Jo, jo. Já tě znám. Z pěti minut by bylo deset, z deseti dvacet, pak půl
”
hodiny. . . To bychom to vůbec nestihli.“
Ještě chvilku jsme se takhle špičkovali, až se otevřeli dveře a masérky si nás
rozebrali a každého odvedli do jiné mı́stnosti. Měli jsme se svléknout a lehnout si na lehátko. Než jsme se připravili, masérky se sešly v malé mı́stnosti
uprostřed, chystaly si věci a tlumeně povı́daly si. Občas se mi povedlo zaslechnout alespoň útržky.
Bylas tu dopoledne?“
”
Ne, neměla . . . ., musela jsem. . . Proč?“
”
Bylo . . . veselo. Ne tady, ale vedle.“
”
Copak? Co se tam dělo?“
”
Nevı́m přesně, jen bylo slyšet vzdechy a sténánı́ od vedle od vı́řivky a ze
”
sauny.“
Fakt?“
”
Něco takového tu ještě nebylo. Muselo . . . . slyšet . . . recepci.“
”
To musela být jı́zda. Nevı́š, kdo. . . “
”
Netušı́m. Mě. . . chom jı́t, máme práci.“
”
To už masérka vešla ke mně do mı́stnosti, po tom rozhovoru, co jsem zaslechl, jsem byl rád, že ležı́m na lehátku na břiše s hlavou v otvoru. Takhle
na mě alespoň nebylo nic poznat. Nebylo vidět, jak mě vzpomı́nky na dopolednı́ děnı́ vzrušily a jak se trochu červenám, kvůli tomu, jak nás muselo
být slyšet. Poddal jsem se masáži a vzpomı́nkám na dopoledne a také na
274
KAPITOLA 9. BEJVALKA
tu slečnu průvodčı́. Přı́jemná masáž ve spojenı́ s tichou relaxačnı́ hudbou
způsobily, že jsem málem usnul. Masáž pomalu končila a čekal nás čokoládový
zábal. Roztı́ránı́ teplé čokolády po zádech bylo naprosto úžasné, přı́jemné
a vzrušujı́cı́ zároveň. Když skončila s roztı́ránı́m čokolády na zádech, měl
jsem si sednout. Poslechl jsem a posadil se s ručnı́kem kolem pasu. Roztı́ránı́
čokolády pokračovalo na rukou a hrudnı́ku a nakonec i na obličeji. Představil
jsem si, jak asi vypadá bejvalka celá pokrytá čokoládou a jak by asi tak vypadala průvodčı́. Efekt byl okamžitý, na prostěradle mi vyrostl pěkný stan.
Masérka to přešla s úsměvem a jen podotkla, že nejsem ani prvnı́ a určitě
ani poslednı́, komu se to přihodilo. Dál pokračovala s nanášenı́m čokolády.
Omlouvám se, ale zaslechl jsem, že jste tu měli dopoledne nějak veselo.“
”
To měli.“
”
A copak se tu dělo? Doufám, že nevadı́, že se ptám.“
”
Nevadı́. Tady vedle je vı́řivka a infrasauna. No a občas když tam jdou páry,
”
tak neodolajı́ a pomilujı́ se.“
To docela chápu. Taky bych asi neodolal. Ale to snad nevadı́.“
”
Nevadı́, voda ve vı́řivce se vždycky po každých klientech měnı́. Jen tentokrát
”
se ta dvojice nějak přestala kontrolovat, byli u toho hodně hlasitı́.“
Tak to jo.“
”
Museli být slyšet až na recepci. Už jsem si myslela, že tam na ně budu muset
”
dojı́t, nedalo se tu pracovat. Klienti tu majı́ odpočı́vat a relaxovat v tichém
prostředı́, ale bylo nemožné je přehlušit a navı́c ani ta hudba tady nemůže
hrát moc nahlas.“
To teda musela být jı́zda.“
”
Taky jsem si řı́kala. Hotovo, ted’ už tu čokoládu jen setřı́t, pak osprchovat
”
a je konec.“
Děkuji, bylo to fakt přı́jemné.“
”
Zbytek procedury proběhl v tichosti.
Na bejvalku jsem chvı́li čekal na chodbě, když přišla, tak jsem se musel
zeptat: Copak ti trvalo tak dlouho?“
”
Hádej.“
”
Netušı́m.“
”
Musela jsem si to ve sprše rychle udělat.“
”
Jak to?“
”
Ta masáž a následná čokoláda mě natolik vzrušily, že jsem měla na prostě”
radle pěkně velkou vlhkou skvrnu.“
Tak to jo. Naštěstı́ ses tentokrát krotila.“
”
Co? To nějak nechápu.“
”
9.4. BEJVALKA - RELAXAČNÍ VÍKEND
275
Trochu jsem si s masérkou povı́dal. Vyprávěla mi, co se tu dělo dopoledne.
”
Prý byl ve vı́řivce a v sauně nějaký pár a pořádně si to tam rozdávali. Prý
museli být slyšet až na recepci.“
Aha.“
”
Přesně tak, to jsme byli my.“
”
A sakra. Snad z toho nebude nějakej průšvih.“
”
To snad ne, prý jsou tu na to zvyklı́, ale obvykle to nenı́ tak hlasité. Budeme
”
si muset dávat pozor.“
To teda. Tak půjdem někam na večeři, nebo rovnou do sklı́pku a dáme si
”
něco tam?“
Asi rovnou do sklı́pku.“
”
Myslela jsem si to.“
”
A tak jsme společně vyrazili ochutnávat dalšı́ vı́na, abychom věděli, co přivézt
domů. Večer ubı́hal v přı́jemném duchu popı́jenı́, povı́dánı́ a uzobávánı́ chut’ovek. Na sex už ten večer nějak nedošlo, přišli jsme na pokoj pozdě a byli
rádi, že jsme padli na postel a usnuli.
276
9.5
KAPITOLA 9. BEJVALKA
Bejvalka - Cesta domů
V neděli se nám kupodivu vstávalo lépe než v sobotu. Ne, že bychom nějak
brzy vyskočili z postele, ale byli jsme vzhůru už před devátou. Rannı́ sexı́k
jsme vynechali a šli se nejdřı́v najı́st, oba jsme se těšili na snı́dani. Ještě před
snı́danı́ jsme se skočili zkulturnit do sprchy, samozřejmě společně. Sprcha
byla velice přı́jemná a osvěžujı́cı́, jen měla drobné následky, já měl trochu
problém se obléct a bejvalka, přestože se snažila pořádně se otřı́t a osušit,
byla stále vlhká, i když u nı́ to byl normálnı́ stav.
Snı́daně byla podobná jako včera. Neváhali jsme a vrhli se na připravené
jı́dlo. Nachystali jsme si všechno na stůl, došli si pro něco k pitı́ a pustili se do
toho. Ze stolu, kam byl na začátku problém položit hrnek s čajem a skleničku
s džusem, pomalu mizelo jı́dlo. Nikam jsme nepospı́chali a vychutnávali si tu
nálož jı́dla. Pečivo s máslem a marmeládou následované koláčky a buchtou
jsme zapı́jeli pomerančovým džusem, vajı́čka pro změnu čajem a zakončili
jsme to kompotem z mı́chaného ovoce a na cestu jsme si ještě vzali hroznové
vı́no a broskve.
Než jsme zamı́řili na pokoj, zastavili jsme se na recepci, ujistit se v kolik
máme uvolnit pokoj. Bylo nám řečeno, že obvykle je to do dvanácti, ale
protože po nás do pokoje nikdo nejde, můžeme zůstat do dvou. Prodlouženı́
pobytu, i když jen o dvě hodiny, nás potěšilo, bylo nám oběma jasné, jak
a k čemu ty dvě hodiny využijeme. Na pokoji, jsme si pro jistotu sbalili věci,
abychom byli připravenı́ k odjezdu, mezitı́m nám trochu vytrávila snı́daně,
tak se to balenı́ neobešlo bez různých provokativnı́ch póz a doteků.
Jejı́ počı́nánı́ mě rozhodně nenechalo chladným, vše jsem jı́ oplácel a i můj
penis se hlásil o slovo. Ono zkuste zůstat v klidu, když na vás holka špulı́
zadek oblečená jen v titěrných krajkových kalhotkách, nastavuje vám svoje
báječná ňadra deroucı́ se z podprsenky, která vı́c odhaluje, než skrývá, a když
se náhodou trochu rozkročı́, prosvı́tá přes vlhké kalhotky jejı́ prcinka. Ptáka
už jsem měl ve slipech nalitého k prasknutı́, potřeboval jsem se vystřı́kat,
ale ona stále jen laškovala a k ničemu se neměla. Občas mi stojı́cı́ ocas přes
slipy pohladila dlanı́, to se vždycky celý zachvěl a na špičce se objevila vlhká
skvrna. Bylo na nı́ vidět, že ji bavı́ mě takhle dráždit. Já si to také užı́val
a vychutnával. Kdo vı́, kdy se mi zase dostane takové pozornosti. V jednu
chvı́li, kdy se zase pro něco natahovala na postel, jsem to už nevydržel. Trochu jsem do nı́ strčil, spadla na břicho na postel a než se na něco zmohla,
osvobodil jsem svůj kamenný klacek, roztáhl jı́ nohy, odsunul kalhotky stranou a nabodl jı́. Naštěstı́ měla pod sebou přı́hodně zmuchlanou deku, takže
9.5. BEJVALKA - CESTA DOMŮ
277
zadeček měla hezky vystrčený a kundičku dobře přı́stupnou. Nebyl žádný
problém zasunout až na doraz. Ve chvı́li kdy jsem do nı́ vnikl, se jen prohnula v zádech a z úst jı́ unikl slastný sten.
Ahhh, to jsem potřebovala,“ prohlásila a zavrtěla zadečkem, moc se jı́ to
”
nedařilo, jak jsem ležel na nı́.
A proto ses k ničemu neměla a jen si mě dráždila.“
”
Zkoušela jsem, co vydržı́š,“ provokovala mě dál.
”
Však počkej, já ti dám takhle mě zkoušet.“
”
Rozhodl jsem se, že jı́ rozhodně nebudu šetřit. Pokrčené ruce jsem za zápěstı́
chytil a přitáhl jı́ je k ramenům. Opřel jsem se o lokty a jejı́ ruce jı́ pevně
přitiskl k jejı́mu tělu. Dokonale jsem jı́ pod sebou uvěznil a neumožnil jı́ téměř
žádný pohyb. Začal jsem přirážet. Pomalu jsem ho z nı́ vždycky téměř vytáhl
a pak prudce zarazil. Sice ze začátku sykla bolestı́, jak jsem prudce narazil
až na dno. Netrvalo dlouho a bolestivé vzdechy přešly ve vzrušené a pak už
jen hlasitě hekala rozkošı́. Uvolnil jsem sevřenı́, nadzvedl se, chytil jsem ji za
boky a donutil ji se také zvednout. Hlavou a rameny zůstala opřená o postele, jen jejı́ zadek trčel do výšky, jak klečela. Věděl jsem, že zezadu to má
ráda, tak proč jı́ to nedopřát. Přišla řada na odplatu za to drážděnı́. Pevně
jsem svı́ral jejı́ boky a kroužil uvnitř nı́ jen žaludem. Cı́til jsem, jak se celá
chvěje vzrušenı́m. Měla snahu se sama nabodnout na ten nástroj rozkošného
mučenı́. Nedovolil jsem jı́ to, mé ruce ji pevně držely. Mı́sto toho jsem každý
jejı́ pokus o přiráženı́ ztrestal plácnutı́m po zadku. Prvně se lekla a cukla
sebou tak až jsem z nı́ vyjel. Podruhé už držela a brzy zjistila, že aby mohla
dostat výprask, musı́m uvolnit sevřenı́ a má tak šanci se nabodnout. Obě
půlky už měla hezky červené, ale s každým plesknutı́m se ozývalo slastné zavzdychánı́. Byl čas změnit taktiku. Když se zase zkusila napı́chnout a přirazit
s očekávaným plesknutı́m přes zadeček, pevně jsem ji sevřel a jakmile se zklamaně povolil jejı́ tlak proti mě, náhle prudce jsem přirazil. V tu chvı́li se celá
otřásla v orgasmu. Ruce pevně sevřely prostěradlo a z úst se dral jeden hlasitý výkřik rozkoše za druhým. Nelenil jsem a pokračoval v pleněnı́ té rozkošı́
se svı́rajı́cı́ kundičky. Mé pohyby se zrychlovaly a cı́til jsem, že se také blı́žı́m
k vrcholu. Ještě poslednı́ přı́raz a už jsem pumpoval své sperma do jejı́ho
těla. S tı́m, jak se v nı́ rozstřikovaly horké kapky semene, na ni přišel dalšı́
vrchol. Byl naprosto odlišný od toho předchozı́ho, tenhle byl tichý. Jen se
chvı́li chvěla a tiše vzdychala, pak jejı́ svaly povolily a ona se svezla na postel
a snažila se popadnout dech. Dech se jı́ zklidňoval a stával se pravidelným, za
chvı́li bylo slyšet pravidelné oddychovánı́, vyčerpánı́m usnula. Nechal jsem
ji spát, času jsme měli dost. Došel jsem se osprchovat, nějak jsem se u toho
278
KAPITOLA 9. BEJVALKA
sexu zapotil.
Po návratu ze sprchu jsem ji našel stále ve stejné pozici, zpocená a rozcuchaná hlava zabořená do polštáře, ruce bezvládně rozhozené, roztažené nožky
a vystrčený rudý zadeček a z rozevřené jeskyňky vytékalo mé semeno.
To by stálo za zvěčněnı́,“ pomyslel jsem si a sáhl pro telefon, jak pro svůj,
”
tak pro jejı́. Tiše jsem přecházel po pokoji a dělal fotky ze všech možných
úhlů. Fotil jsem detaily i celkové zátišı́. V tom začal ten jejı́ zvonit, volal
Patrik. Odložil jsem svůj telefon, opatrně bejvalku vzbudil.
Co je? Co se děje?“ ptala se rozespalým hlasem.
”
Patrik ti volá,“ odpověděl jsem a podával jı́ telefon Okamžitě se probu”
dila a sedla si na kraj postele. Ozvalo se jen bolestivé Auu“ , jak jı́ bolel
”
zadeček. Zvedla telefon a začala se bavit s Patrikem. Radši jsem je ani neposlouchal a raději se oblékal, stejně už pomalu bude čas opustit pokoj. Nevı́m,
jak dlouho mi to trvalo, docela jsem se s tı́m loudal a pokukoval jsem po
bejvalce, jak mě pozoruje, ale ani spolu stále ještě mluvili. Trošku jsem se
zamyslel, bylo to na mě vidět, protože bejvalka se po mě vyděšeně podı́vala,
co mě to asi zase napadlo. Dělal jsem jakoby nic a v nestřeženém okamžiku
jsem si kleknul mezi jejı́ roztažené nohy. Nedivil jsem se, že nebyla schopná
dát je k sobě. Využil jsem toho a začal jı́ znovu vzrušovat. Hladil jsem ji po
stehnech, prsty kroužil kolem buchtičky a pozoroval, co to s nı́ dělá. Zatı́m
se ovládala a nebylo na nı́ znát, že bych jı́ něco dělal. Byl čas přitvrdit, to
už jsem projı́žděl prstem mezi lapličkami a kroužil kolem klitorisu. To už
na nı́ bylo znát, když nemluvila, kousala se do rtů, aby nevzdychala. Když
měla odpovı́dat, snažila se odehnat mou ruku ze svého klı́na, to jı́ moc nešlo,
a musela se hodně soustředit. Dopřál jsem jı́ chvı́li oddechu, aby mohla v
klidu mluvit. Nikam jsem se nehnul, ale zanechal jsem drážděnı́. Nevnı́mal
jsem, co spolu řešili, a raději si prohlı́žel ten poklad, který jsem před sebou,
a ze kterého stále vytékal pramı́nek bı́lé tekutiny. Zrovna znovu domluvila.
Všiml jsem si poštěváčku tyčı́cı́ho se mezi rtı́ky, celý se leskl od našich št’áv.
Copak s nı́m asi udělá troška průvanu,“ blesklo mi hlavou, a proč to ne”
”
vyzkoušet?“ Nadechl jsem se a lehce zafoukal. Vypadalo to na přı́mý zásah,
bejvalka se celá zachvěla a naskočila jı́ husı́ kůže po celém těle a přitom musela tiše vzdychnout rozkošı́, zaklonila hlavu, prohnula se v zádech a padla na
postel. Naštěstı́ Patrik byl uprostřed svého monologu, tak to v telefonu ani nepostřehl. Tı́m, že si lehla, mi nevědomky zcela zpřı́stupnila svojı́ broskvičku.
Hned jsem prsty zaútočil a dral se dovnitř. Ukazováček s prostřednı́čkem
prozkoumávaly každé zákoutı́ vlhké jeskyňky a palec se pustil do souboje s
knoflı́čkem rozkoše.
9.5. BEJVALKA - CESTA DOMŮ
279
To už jsem jenom zaslechl Ahoj zlato,“ jak se bejvalka rozloučila s Patri”
kem. Odhodila telefon na polštář a s hlasitým Ahhh, to je ono,“ se plně
”
oddala mému drážděnı́. Hlasitě křičela a vzdychala a já jen doufal, že telefon
opravdu zavěsila. Tyhle milostné vzdechy už by doma asi neokecala, stačı́,
když bude muset vysvětlovat unavenou kundičku plnou spermatu a červený
zadek od výprasku. Rychle jsem ji přivedl k vrcholu, palce dráždil poštěváček
a prsty uvnitř se střı́davě roztahovaly, krčily a narovnávaly. Divoké dráždivé
pohyby brzy vykonaly své.
Stejně už byl téměř čas jı́t. Bejvalka odešla do sprchy, já mezitı́m trošku
poklidil pokoj a zkontroloval jejı́ telefon. Hovor byl ukončený a vypadalo to,
že i fotky se uložily. Dokončil jsem balenı́ věcı́. Oblečenı́, které měla bejvalka
nachystané, že si vezme na sebe, jsem uklidil a mı́sto toho vyndal jiné, trochu
jsem urovnal postel a snažil jsem se zamaskovat pozůstatky po našem řáděnı́.
Bejvalka vyšla z koupelny zabalená jen do ručnı́ku, který stěžı́ zakrýval jejı́
ňadra a zadeček. Bylo to vı́c vzrušujı́cı́, než kdyby přišla úplně nahá. Pozorovat, jak se při každém kroku ručnı́k sune trochu výš a odhaluje celý jejı́
zadeček. Měla snahu jej trochu srovnat, ale tı́m jen docı́lila toho, že jı́ povolil
na ňadrech a málem celý sklouzl na zem. Pozorovat scénu, jak se přede mnou
snažı́ zahalit do krátkého ručnı́ku, bylo vzrušujı́cı́, však to na mě bylo taky
vidět. Bylo mi jasné, že to dělá jen pro naše pobavenı́, protože už jsme před
sebou neměli co skrývat, možná tak nějaké myšlenky, ale tělo toho druhého
jsme znali téměř dokonale.
Bylo téměř půldruhé, tak jsem jı́ pro jistotu při oblékánı́ nezdržoval a neprovokoval.
Neměla jsem tu náhodou nachystané něco jiného? a nebyly u toho někde
”
kalhotky a podprsenka?“ sháněla se po chybějı́cı́ch kouskách oblečenı́.
Asi měla, ale ted’ tu nejsou,“ odpověděl jsem s úsměvem.
”
Aha, to jsem si mohla myslet, ty totiž nemyslı́š na nic jinýho,“ řekla a oblékla
”
si krátkou sukýnku a těsné tı́lko.
Co já, ale mysli na Patrika. Vı́š, jak bude natěšenej, až tě takhle uvidı́?
”
a navı́c jsi přece od pátku bez sexu, měla bys být nadržená a takhle mu to
dáš vědět.“
No jo, máš pravdu. Na tohle jsem nepomyslela. Dı́ky.“
”
Tak máš všechno?“
”
Vypadá to, že jo.“
”
Fajn, tak jdem vrátit klı́če od pokoje.“
”
Dole na recepci jsme vrátili klı́če, rozloučili se a poté jsme odnesli věci
do auta. Auto jsme tam nechali ještě a skočili do sklı́pku nakoupit pár lahvı́
280
KAPITOLA 9. BEJVALKA
domů. Samozřejmě jsem myslel na mladou průvodčı́ z vlaku a nakoupil jsem
něco pro ni. Utratili jsme tam dost. Já vezl domů devět lahvı́ vı́na, šest pro
sebe, tři pro průvodčı́, bejvalka byla skromnějšı́, ta vezla jen tři. Opatrně jsme
to donesli do auta, pečlivě zabalené lahve jsme naskládali do kufru a vyrazili
na cestu.
Užı́val jsem si cestu a těšil se na průvodčı́ z vlaku. Snad pojede, když to
slı́bila. Uvidı́me, přinejhoršı́m to vı́no vypiji sám. Z přemýšlenı́ mě vytrhlo
zavrzánı́ vedlejšı́ sedačky. Pozoroval jsem bejvalku, jak řı́dı́. Každou chvilku
se zavrtěla na sedačce, nebo si trochu poposedla.
Co je s tebou, že se pořád tak vrtı́š?“
”
Ještě se ptej tak blbě. Stejně za to můžeš ty,“ odsekla mi trochu naštvaně.
”
Za co zase můžu?“
”
Za to, že nemůžu pořádně sedět, protože mě bolı́ zadek, a za to, že nemůže
”
dát nohy k sobě, protože mě bolı́ prcina.“
Aha, tak to jo. A já myslel, že za to můžeme oba dva. Obzvlášt’ když jsi mě
”
dopoledne tak provokovala.“
No jo. Ale jak to mám podle tebe vysvětlit Patrikovi?“
”
To netušı́m, zatı́m mě nic nenapadá.“
”
Tak děkuju za radu, moc si mi pomohl.“
”
Nemáš zač.“
”
To opravdu nemám,“ skočila mi do řeči.
”
Mám řı́dit, aby ses mohla pohodlněji usadit a odpočinout si?“ navrhl jsem
”
jı́.
Asi jo,“ odpověděla a při nejbližšı́ přı́ležitosti zastavila.
”
Prohodili jsme si mı́sta. Počkal jsem, až se pohodlně usadı́ a pak jsme vyrazili. Občas jsem po očku kouknul, jak sedı́. Sedadlo měla odsunuté a vı́c
položené, spı́š skoro ležela. Protože jı́ úzká sukně překážela, trochu si ji vyhrnula, aby mohla roztáhnout nožky. Začı́nalo pro mě být těžké soustředit
se na řı́zenı́. Rychle jsem odtrhl pohled a sledoval provoz kolem.
Podı́vej se na ni, jak je celá červená,“ ozvalo se od vedle.
”
Tys mi dal, tohle doma těžko vysvětlı́m,“ pokračovala, když jsem neod”
povı́dal.
Nevypadala si u toho, že by se ti to nelı́bilo.“
”
To lı́bilo, jen jsem netušila, jaké to bude mı́t následky.“
”
Tak zkus zamaskovat, za nějakou alergii na masážnı́ olej,“ navrhl jsem.
”
No vidı́š, to mě nenapadlo. A co s tı́m zadečkem?“
”
A co třeba, žes uklouzla v koupelně a spadla si rovnou na zadek. Klidně
”
můžeš řı́ct, že to pěkně plesklo.“
9.5. BEJVALKA - CESTA DOMŮ
281
Snad mi to sežere. Nerada bych, aby to prasklo.“
”
To já taky, nechci, abys kvůli mě měla nějaké problémy.“
”
Hlavou se mi honilo, jak dobře, že se ke mě nechce vrátit. Snad to tak zůstane
i nadále, zvlášt’ když se cosi rýsuje s tou průvodčı́. Cesta ubı́hala celkem v
klidu, provoz trochu polevil, tak jsem zase mohl chvı́lemi sledovat téměř nahou bejvalku.
Kam se pořád koukáš?“
”
No přece na tebe, vždyt’ se podı́vej, co to se mnou dělá,“ a ukázal jsem jı́
”
bouli v rozkroku.
A neměl bys radši sledovat silnici? I když mě těšı́, že mám na tebe takový
”
vliv.“
No dobře, já už se na tebe koukat nebudu, když ti tolik vadı́,“ řekl jsem na
”
oko naštvaně a věnoval se plně řı́zenı́.
Vedle mne zavrzala sedačka, bejvalka se tam nějak vrtěla. Odhadoval jsem,
že si urovnává sukni a rovná sedačku, ale překonal jsem se a nepodı́val se
tam.
Tak ty se na mě nebudeš koukat?“ zajı́mala se.
”
Nebudu, když se ti to nelı́bilo.“
”
No tak dobře, jak chceš.“
”
Zaslechl jsem cvaknutı́ bezpečnostnı́ho pásu, vrzánı́ sedačky a šustěnı́ látky.
Znovu cvakl bezpečnostı́ pás.
Takže ty se vážně nepodı́váš?“
”
Mı́sto odpovědi jsem jen zavrtěl hlavou a dál se snažil zı́rat na silnici. Ale
bylo to čı́m dál, tı́m těžšı́. Byla to hra, kdo to déle vydržı́. Netušil jsem, kam
až to bude pokračovat. Autem se začalo ozývat tiché vzdychánı́. Chvı́li jsem
přemýšlel, co asi tak dělá. Podle tichého vzdychánı́ začala pozvolna, nejspı́š
si jen hrála s ňadry a dráždila si bradavky. Vydrželo jı́ to pár kilometrů, což
na dálnici netrvalo moc dlouho. Kundička začala pouštět št’ávičku a vůně
se šı́řila po celém autě. Vzdychánı́ zesı́lilo a přidalo se k němu i mlaskánı́,
občas i slastné olı́znutı́. Má představivost pracovala na plné obrátky, nebylo pochyb, co se vedle mě děje. Určitě prstı́ky projı́žděla štěrbinkou mezi
závojı́čky, kroužila kolem dı́rky, kde nabı́rala vlhkost a nosila si ji k ústům.
Tam prstı́ky očistila a znovu je vrátila do svého klı́na. Odolávat pohledu bylo
stále těžšı́ a těžšı́. Penis už mi zase pevně stál, napı́nal látku svého vězenı́
k prasknutı́. Nejspı́š si toho všimla, protože ještě v drážděnı́ přitvrdila. Tentokráte nabı́dla své vlhké prstı́ky k olı́znutı́ mě. Když jsem měl jejı́ ruku před
obličejem, pevně jsem jı́ chytil, aniž bych se na nı́ pořádně podı́val, a vsál
jsem jejı́ prsty, jazykem je opečovával. Evidentně ji to vzrušovalo, protože
282
KAPITOLA 9. BEJVALKA
znovu vzdychala. Pustil jsem jejı́ ruku a tou svou zamı́řil do jejı́ho klı́na, kde
jsem neomylně našel klitoris a několikrát kolem něj prsty zakroužil, než jsem
se na něm definitivně usadil. Nejprve se snažila bránit mému útoku na svůj
klı́n, ale zanedlouho uvolnila sevřenı́, vı́c roztáhla nohy a hlasitě vzdychala.
Prsty jsem zamı́řil i k dı́rce. Sotva jsem do nı́ vnikl, uvı́talo mě množstvı́ tekutiny. Vzdechy ještě nabraly na intenzitě a mně bylo jasné, že nemá daleko
k vyvrcholenı́. Při tom všem drážděnı́ a vzrušovánı́ jsem si všiml, že se blı́žı́
zapadlé odpočı́vadlo. Ani si nevšimla, že jsem na něj odbočil. Prsty dokonaly
své dı́lo zrovna ve chvı́li, kdy jsem zastavil. Vystoupil jsem z auta a obešel ho.
Otevřel jsme dveře na straně spolujezdce, natáhl se dovnitř, abych odepl pás.
Nikdo nebyl v dohledu, tak jsem mohl dokončit svůj plán. Vytáhl jsem jı́ z
auta, otočil jı́ zády k sobě, donutil ji se předklonit a rozkročit se. Vysvobodil
jsem tuhý ocas z kalhot a zasunul. Dı́ky tomu všemu drážděnı́ jsem to měl
opravdu na krajı́čku. Když v sobě ucı́tila tvrdý penis, začala sama přirážet.
Jen ne do mě,“ stihla mi ještě včas oznámit.
”
Vyjel jsem z nı́ a otočil jı́, sama si klekla a otevřela pusinku. Jen jsem si ho
několikrát pohonil a už jsem střı́kal. Prvnı́ výstřiky dopadly do úst a na jazyk, zbytek šel na jejı́ ňadra. Oba jsme se oblékli a bejvalka si rovnou sedla za
volant. Vyrazili jsme na cestu, naštěstı́ nám už toho moc nezbývalo. Během
půl hodiny jsme dorazili domů. Mě ještě čekala cesta vlakem, ale na tu jsem
se těšil už od pátku. Čekánı́ na vlak mi zpřı́jemňovala představa, jak se bejvalka lı́bá s Patrikem a u přitom má v puse zbytky mého semene, ne že bych
byl škodolibý, ale docela jsem se tı́m bavil.
9.6. BEJVALKA - JÍZDA VLAKEM
9.6
283
Bejvalka - Jı́zda vlakem
Na vláček domů jsem si musel půl hodiny počkat. Do města se mi nikam
nechtělo, tak jsem si došel koupit lı́stek, sedl si na nástupiště a čekal tam.
Bavil jsem se pozorovánı́m lidı́, kteřı́ někam spěchali, část z nich na vlak,
část z nich z vlaku. Nejspı́š se přiblı́žila doba odjezdu mého vlaku, protože
nástupiště se postupně plnilo lidmi.
Trochu mi to zkazilo náladu, tak nějak jsem doufal, že budu mı́t kupé pro
sebe a v soukromı́ si budu moct popovı́dat s průvodčı́. Nejspı́š z toho sejde, co
se dá dělat. Ještě chvı́li jsem se zaobı́ral myšlenkami, jak ten problém vyřešit,
ale nic mě nenapadlo. Z přemýšlenı́ mě vytrhl zvuk brzdı́cı́ho vlaku. Vyhrnula
se z něj spousta lidı́ a podobné množstvı́ začalo cpát dovnitř. Všichni měli
samozřejmě snahu nastoupit nejbližšı́mi dveřmi a to aniž by nechali všechny
vystoupit. Rezignoval jsem na tu tlačenici a raději popošel pár metrů na
začátek vlaku a vzal to směrem od prvnı́ třı́dy. Prošel jsem prvnı́ třı́dou,
která jako obvykle byla prázdná, a začal se rozhlı́žet po mı́stě, kde se usadı́m.
Vypadalo to, že se na mne usmálo štěstı́, našel jsem prázdné kupé. Než jsem
se stihl pořádně radovat z takového úspěchu, už se do stejného kupé cpali
nějacı́ postaršı́ důchodci se spoustou tašek a babča navı́c měla psa.
Nevypadalo to, že by patřili k sobě, ale evidentně se znali. Co se dalo dělat,
nějak jsme se všichni usadili, já si dal věci nahoru, důchodci si je rozložili
kolem sebe. Zpočátku měli i tendence vyzvı́dat a družit se, ale nejspı́š jsem
se tvářil dostatečně otráveně a kysele, že toho brzy zanechali.
Vlak sebou několikrát cukl a pak se rozjel. Dal jsem si do ušı́ sluchátka
a pustil si nějakou muziku, abych nemusel poslouchat jejich hovor. Nejspı́š
byli oba nahluchlı́, protože i přes sluchátka jsem slyšel téměř každé slovo.
Oba svorně začali nadávat na tu mladou generaci, že je neslušná, ani jim
nepomůže se zavazadly, když majı́ snahu se bavit, tak si radši dajı́ sluchátka
do ušı́ a dělajı́, že nevidı́ a neslyšı́. Bylo mi jasné, že tı́m samozřejmě myslı́
mě, ale nemělo smysl se s nimi hádat, už takhle mi dost zkazili cestu.
Postupně jejich hovor přešel na nemoci, kolik stojı́ léky, jak jim z důchodu
nic nezbývá a podobně, ale přitom si oba vezli tašky z různých obchodů
nacpané zbožı́m k prasknutı́. Jsou asi věci, které nikdy nepochopı́m.
Hudba a kolébánı́ vlaku mě pomalu uspávalo. Téměř jsem usı́nal, když se
důchodci začali přehrabovat ve svých taškách a předháněli se, kdo co a kde
nakoupil výhodněji. V tom se začal pes dožadovat pozornosti, jenomže na
mě. Začal se o mě otı́rat a olizovat mě. Ne, že bych neměl rád zvı́řata, ale
tohle už bylo moc. Hodil jsem po babce téměř vražedný pohled, že okamžitě
284
KAPITOLA 9. BEJVALKA
přestala vybalovat věci a zavolala si psa k sobě.
Pojd’ sem, čumáčku. Neotravuj pána, ještě ti něco udělá, koukni jak ošklivě
”
se tvářı́.“ Měl jsem sto chutı́ jı́ něco řı́ct, ale raději jsem to přešel, svůj účel
to splnilo. Pes přiběhl k paničce a začal jı́ olizovat obličej.
V tu chvı́li se otevřely dveře a vešla průvodčı́. Zachytila můj pohled
a mrkla na mě.
Dobrý den. Lı́stky prosı́m.“ Dědula se chvı́li štrachal v peněžence, než našel
”
průkazku, babča jı́ hned podávala lı́stek.
Ten pes by měl být na vodı́tku a měl by mı́t náhubek.“
”
Ale on je hodnej a poslušnej, ani mouše by neublı́žil,“ odpověděla babča.
”
Přitom ten jejı́ hafı́k, byl pořádně vykrmený vlčák. To už jsem vyndal peněženku a podával jsem svůj lı́stek.
Promiňte, ale tohle je starý lı́stek.“
”
Starý? To se omlouvám, asi jsem je musel prohodit,“ a už jsem jı́ podával
”
druhý lı́stek.
Obávám se, že tohle také nenı́ ten správný,“ řekla průvodčı́.
”
Trochu zmateně jsem se rozhlédl a začal se šacovat, jestli náhodou nemám
ještě jeden lı́stek. Oběma důchodcům se na tváři usadil škodolibý úsměv,
něco v tom smyslu, že to mám za to, jak jsem neslušný a nevychovaný.
Jestli nemáte lı́stek, tak si sbalte věci a půjde se mnou,“ řekla průvodčı́.
”
To už si důchodci mezi sebou šeptali, rozumět jim nebylo, ale bylo jasné, o
čem si povı́dajı́. Zvedl jsem se, vzal si věci a vydal se za průvodčı́. Následoval
jsem jı́ moc rád, ten vysportovaný zadeček v těsné uniformě se přede mnou
hezky pohupoval.
Došli jsme společně k jejı́mu oddı́lu ve vlaku. Trochu se strachem jsem se
zeptal:
Jak je to s tı́m lı́stkem? Opravdu je neplatný? Já ho kupoval dnes na po”
kladně.“
Nebojte se, je v pořádku. Jen jsem Vás chtěla dostat od těch důchodců,
”
když jsem Vás tam viděla sedět, bylo mi Vás lı́to. A navı́c, vám bych pokutu
nedala, i kdybyste jel načerno.“
Děkuju, to jsem rád. A co byste mi dala? Ne, promiňte, to bylo nevhodné,
”
ale Vy se mi opravdu lı́bı́te. Jo, abych nezapomněl, něco jsem Vám přivezl,“
a už jsem vyndával láhev růžového vı́na.
Já to nemyslela vážně, ani jsem s tı́m nepočı́tala.“
”
No vidı́te, já to vzal vážně a tady to máte.“
”
Ale já Vám nemám za to co dát.“
”
To přece nevadı́, já za to nic nechci.“
”
9.6. BEJVALKA - JÍZDA VLAKEM
285
Ale to přece nejde.“
”
Tak dobře, v tom přı́padě Vás ta láhev červeného bude stát Vaše telefonnı́
”
čı́slo. Tahle láhev bude za rande,“ a vyndal jsem bı́lé vı́no, a za tuhle po”
slednı́,“ postavil jsem před ni láhev růžového, za tuhle mi uvařı́te večeři.“
”
Chvı́li koukala na lahve vyskládané před sebou, jakoby se nemohla rozhodnout a poté s úsměvem povı́dá:
Zajı́mavá nabı́dka. Má to jen jeden háček, Vy budete mı́t mé čı́slo, ale já to
”
Vaše ne.“
Aha, to je opravdu problém. Co s tı́m uděláme?“ přistoupil jsem na jejı́ hru.
”
No to nevı́m, nemám čı́m zaplatit.“ řekla. Na chvı́li se zamyslela a povı́dá:
”
A co kdybych to čı́slo zı́skala, za polibek?“ navrhla celá rudá studem.
”
Vy se tak krásně červenáte. A proč se vůbec červenáte?“
”
Vyzvı́dal jsem a užı́val si ten pohled na nı́.
No když já se stydı́m. Já ani neumı́m pořádně lı́bat, já se totiž s nikým ještě
”
nelı́bala.“
Opravdu? Taková krásná a milá slečna a je nepolı́bená? To by se mělo na”
pravit.“
To asi ano, jen se zatı́m nenašel nikdo, kdo by mi za to stál. Ale Vy jste se
”
mi lı́bil od prvnı́ chvı́le.“
Tak to spolu napravı́me?“ zeptal jsem se.
”
Mı́sto odpovědi jen stydlivě přikývla. Přistoupil jsem k nı́ blı́ž, odsunul
jı́ z čela neposedný pramen vlasů a pohladil ji po tváři. Druhou rukou jsem
ji něžně objal kolem pasu a sjel jı́ trochu na zadeček. Lehce jsem po něm
přejel. Sama se ke mně ještě vı́ce přitiskla, zaklonila hlavu a nastavila mi
své sladké, nikdy nepolı́bené rtı́ky. Sklonil jsem se k nı́, cı́til jsem jejı́ horký
dech vycházejı́cı́ jı́ z úst, celá se chvěla, možná strachem, ale doufal jsem, že
je to spı́š nedočkavostı́ a touhou. Naše rty se zlehka dotkly. Bylo to zvláštnı́,
proběhlo námi zamrazenı́ a ona se chvěla ještě vı́c.
Zpočátku byly jejı́ polibky zvědavé, nervóznı́ a nezkušené. Bylo to úžasné
a roztomilé. Jejı́ touha pokračovat a učit se byla zřejmá, ochutnávánı́ našich
rtů nebralo konce. Rukama mne objala kolem krku, asi abych jı́ náhodou
neutekl, a jejı́ pootevřené rty lákaly můj jazýček. Opatrně jsem ho trochu
vysunul a čekal, co se bude dı́t. Nerad bych to uspěchal a vylekal ji.
Ona to však asi cı́tila jinak a jejı́ mrštný hbitý jazýček vyrazil naproti tomu
mému. Oba se setkali, něžně se dotýkaly a kroužily kolem sebe. V tu chvı́li
začal vlak brzdit a my málem upadli. Zaměstnanı́ jeden druhým jsme úplně
zapomněli na čas i na mı́sto, kde jsme. Neochotně jsme se od sebe odtrhli.
Děkuju, to bylo báječné,“ řekla.
”
286
KAPITOLA 9. BEJVALKA
Nenı́ zač, i mě se to moc lı́bilo.“
”
To jsem ráda, počkejte tady, oběhnu vlak a vrátı́m se sem.“
”
Moc rád tu na Vás počkám,“ odpověděl jsem.
”
Nechal jsem ji v klidu pracovat a sám se usadil v jejı́m kupé. Různé myšlenky
a představy mi vı́řily hlavou. Tahle holka se mi opravdu lı́bila a takový polibek jsem už dlouho nezažil. Cı́til jsem, že tahle holka bude něco zvláštnı́ho
a úžasného. Když jsem řı́kal, že na ni rád počkám, myslel jsem to vážně.
Jen jsem zatı́m nevěděl, jak dlouho se dovedu ovládat. A navı́c, zatı́m nic
nebylo, jen těch pár polibeků, a já už si tady v hlavě plánuji nějakou budoucnost. Nikdy bych si nemyslel, že po prvnı́m polibku začnu myslet na takové
věci. Rázně jsem ty myšlenky utnul ještě v zárodku a jen jsem se dı́val z
okna.
V tom se otevřely dveře a vešla průvodčı́, má průvodčı́.
Tak mne tady máte zpátky,“ povı́dala ode dveřı́.
”
To jsem moc rád, že jste se v pořádku vrátila. Můžu se na něco zeptat?“
”
Můžete.“
”
Myslı́te, že má cenu si ještě vykat? Nebylo by lepšı́ tykánı́?“
”
To je pravda. V tom přı́padě – Ahoj, já jsem Kristýna,“ a napřáhla ke mě
”
ruku.
Ahoj, já jsem Tomáš. A pusa nebude?“ nedalo mi to se nezeptat. Usmála
”
se na mne a oči se jı́ rozzářily jako dvě hvězdičky. Odložila vše nepotřebné
a zbytečné, bohužel oblečenı́ mezi to nepatřilo, a sedla mi klı́n. Než jsem
stačil jakkoli zareagovat, už se ke mě tiskla, jednou rukou mě objı́mala kolem
krku a druhou mi zajela do vlasů a přitáhla si mou hlavu blı́ž k sobě.
Lačně a vášnivě se znovu přisála na mé rty. Jejı́ polibky byly nynı́ už jistějšı́
a sebevědomějšı́. Sála mé rty, občas je i stiskla zoubky a jejı́ jazýček prozkoumával má ústa. Mé ruce, inspirované jejı́ vášnı́, samy začaly bloudit po
jejı́m těle. Jedna přejı́žděla po zádech až na zadeček a zpátky a druhá se
usı́dlila nejprve na jejı́m koleni, později se pomalým posunem dostávala až k
okraji sukně.
Jakmile se mé prsty přiblı́žily k sukni, celá ztuhla a napjatě očekávala, co
bude dál. I jejı́ ruka ustala v hlazenı́, pravděpodobně, aby byla připravená
zasáhnout, kdybych měl v úmyslu postupovat dál. Nechtěl jsem nic uspěchat,
tak jsem poslušně ruku vrátil na koleno, ale aby z toho taky něco měla, vzal
jsem to zpět po vnitřnı́ straně stehna. Celá se pod tı́m dotekem rozechvěla
a tiše zavzdychala.
Když opět jednou odtrhla své rty od mých, řekl jsem:
To čı́slo si určitě zasloužı́š,“ a už jsem jı́ ho diktoval.
”
9.6. BEJVALKA - JÍZDA VLAKEM
287
Na oplátku mě prozvonila a uklidila si jednu láhev vı́na.
A co ty zbylé lahve?“ ptal jsem se.
”
No jestli máš ve středu volno, tak si vezmu i tu druhou.“
”
I kdybych čas neměl, na tebe si ho udělám. A co ta třetı́?“
”
S tou zatı́m nevı́m. Vzala bych si ji ráda, růžové miluju, jen nevı́m, kdy ta
”
večeře bude. Nesmı́š na mě tolik pospı́chat.“
Promiň. Tak fajn, tu láhev si vezmi, přece ji nepotáhnu domů, a až se na
”
večeři budeš cı́tit, tak mě pozveš. Co ty na to?
”
To by šlo, s tı́m souhlası́m.“
”
Vstala, otočila se ke mě zády a v mı́rném předklonu schovávala vı́no do
tašky. Jakmile schovala poslednı́ láhev, už jsem to nevydržel, položil jı́ ruce na
boky, pohladil ji po zadečku a stáhl si jı́ zpátky na klı́n. Otočil jsem jı́ bokem,
znovu jsme spojili naše žhavé rty v dalšı́m dlouhém smyslném polibku. Jak
se pootočila na mém klı́ně, sukně se jı́ vyhrnula trochu výš a já tak měl většı́
pole působnosti. Také jsem toho samozřejmě patřičně využı́val, ke kalhotkám
jsem se sice nedostal, ale i tak jsme si to oba náramně užı́vali.
Bohužel cesta uběhla nějak moc rychle. Vlak začal brzdit. Byla to moje
stanice a musel jsem vystoupit. Pokutu bych sice prý nedostal, ale také bych
neměl, jak se dostat domů. Rozloučili jsme se a já vystoupil z vlaku jako
poslednı́. Ozvala se jejı́ pı́št’alka, zněla nějak smutně, nebo mi to tak alespoň
přišlo.
Zůstal jsem stát na nástupišti a hleděl jsem za odjı́ždějı́cı́m vlakem. Když mě
mı́jel vagón s jejı́m oddı́lem, všiml jsem si, jak mi poslala ještě jeden vzdušný
polibek, stihl jsem jen zamávat a vlak už poté vjı́žděl do zatáčky na konci
nádražı́.
288
9.7
KAPITOLA 9. BEJVALKA
Bejvalka - Rozloučenı́
Vlak odjel a já se vydal domů. Hlavou se mi honily myšlenky na Kristýnu,
nějak jsem se nemohl dočkat středy. Jen musı́m ještě vymyslet, kam půjdeme,
variant je dost, jen vybrat tu správnou. Snad se mi to povede. Nejjednoduššı́
bude, když něco navrhnu a společně s Kristýnkou se na tom domluvı́me.
Došel jsem domů, vybalil věci, skočil si do sprchy, najedl se a chystal jsem se
do postele.
Ještě jsem pro jistotu zběžně zkontroloval telefon, jestli náhodou nepsala
Kristýnka. Zpráva tam sice byla, ale od bejvalky.
Ahoj. Musı́me se spolu sejı́t. Nejlı́p ve středu.“
”
Ahoj. Copak se děje? Mě se to ve středu nehodı́, mám už jiné plány,“ ode”
psal jsem.
Vypadá to, že Patrik má nějaké podezřenı́. Nějak nevěřil těm výmluvám
”
a navı́c, když jsme se polı́bili, tak se tvářil divně. A co máš za plán?“
Hned jsem si představil, jak to asi vypadalo, když ochutnal zbytky mého
semeno z úst své milenky.
Tak to nenı́ moc dobré. Co s tı́m budeme dělat?“
”
To nenı́. Zatı́m si myslı́, že jsem tam byla s holkou. Že jsme se opily a trochu
”
řádily. Řı́kal, že to by mi ještě odpustil, ale kdyby to bylo s chlapem, tak se
sbalı́ a odejde. A co máš za plán?“
Tak jestli mažeš sms a mms, tak to snad bude v pohodě. Fajn, tak jestli
”
potřebuješ, tak se můžem sejı́t zı́tra nebo v úterý, ve středu to opravdu nepůjde,
mám rande.“
S telefonem v ruce jsem čekal na nějakou odpověd’ a stále se nic nedělo. Už
jsem se chystal jı́t spát, když po dvaceti minutách konečně dorazila zpráva.
Mažu. Fajn, tak se sejdem v úterý. A jak si to představuješ jı́t na rande a s
”
kým vůbec?“ Nějak jsem nechápal jejı́ žárlivost, vždyt’ ona je přece zadaná.
Žárlı́m snad já na Patrika?
Kdy a kde sejdem? S jednou holkou.“
”
Tak přijd’ k nám, Patrik nebude doma, já mám rannı́, tak až skončı́m v
”
práci, tak se zastav. To je mi celkem jasný, že ne s chlapem. A co je to zač?
Odkud se znáte? Jak vypadá?“
Tohle jsem od nı́ nějak nečekal, takový výslech. To by mě zajı́malo, co za tı́m
bude. No co, však ono se to v úterý vyjasnı́. Chvı́li jsem přemýšlel, jestli jı́
mám napsat pravdu, nebo pro jistotu trochu mlžit. Moc se mi ten výslech
nelı́bil, nebyl jsem si jist, kam tı́m směřuje.
Ale jedna taková sličná slečna, co jsem ji potkal ve vlaku. Menšı́, sportovnı́
”
9.7. BEJVALKA - ROZLOUČENÍ
289
postavy a hrozně milá a přı́jemná. Proč se ptáš? Snad nežárlı́š?“
To ti přeju. To vı́š, jsem zvědavá ženská. No možná trochu jo. Milovánı́ s
”
tebou se mi moc lı́bı́, moc jsem si to o vı́kendu užila. Navı́c jsem ani netušila,
že někoho hledáš, když máš mě.“
Tak to jo. Milovánı́? a já myslel, že je to sex. A já mám tebe? Pokud vı́m,
”
tak ty jsi s Patrikem a ne se mnou.“
A jaký je rozdı́l mezi sexem a milovánı́m? No vı́š, mě to s Patrikem už moc
”
nebavı́, ani nám to neklape. Vždyt’ já pořád myslı́m na tebe.“
A sakra, to nevypadá dobře, pomyslel jsem si. Hlavou mi běhala spousta
myšlenek. Snad na mě neušila boudu s těmi prášky, netušı́m, co bych dělal.
Původně jsem plánoval pomstu já a ted’ to vypadá, že je to pomsta na mě.
Milovánı́ je z lásky, sex je jen pro ukojenı́ chtı́če. A co já s tı́m, že tě to s
”
Patrikem nebavı́? Já za to nemůžu. To mě těšı́, že na mě myslı́š.“
To jsem ráda, že ti to nevadı́, že na tebe pořád myslı́m. Já byla s Patrikem
”
docela št’astná a spokojená, než jsme si začali spolu. Takže jestli to chápu
dobře, ty mě máš jen na sex.“
A co sis myslela? Mám tě rád, ale láska to nenı́, to už máme za sebou. Já
”
myslel, že to bereš stejně, když máš Patrika.“
Když během deseti minut nepřišla žádná odpověd’, vypnul jsem zvoněnı́,
odložil telefon na nočnı́ stolek a uvelebil se ke spánku.
Moc dobře jsem se nevyspal. Celou noc jsem se převaloval a přemýšlel o
tom, co asi bejvalka chystá. Byl jsem rád, že jsem jı́ o Kristýnce nic důležitého
neprozradil, podle toho obecného popisu byla bez šance ji někde poznat.
Zabral jsem až k ránu, přišlo mi to, že sotva jsem usnul, už mi zvonil budı́k
na telefonu. Měl jsem sto chutı́ s nı́m mrsknout o zed’, aby přestal. Nejen
proto, že mě budil sotva jsem usnul, ale navı́c mi přetrhl sen. Zdálo se mi o
Kristýnce. Vzal jsem ho do ruky, abych ho vypnul, a snažil se vzpomenout na
detaily toho snu. Bylo to marné, sen blednul a mizel, zůstal po něm alespoň
přı́jemný pocit a myšlenka na krásnou a nevinnou Kristýnku.
Konečně se mi povedlo vypnout budı́k. Posadil jsem se na posteli. Nebyl
jsem ničeho schopen, nevěděl jsem co se děje. Jen jsem tam tak seděl a nebyl
schopen ničeho, až plný měchýř mě donutil k nějaké akci. Došel jsem si na
záchod a v koupelně se opláchl studenou vodou, abych se trochu probudil.
Docela mi to pomohlo a mozek konečně převzal vědomou kontrolu nad tělem.
Převlékl jsem se, nachystal si svačinu a v klidu jsem zasedl ke snı́dani. Teplé
kakao a chléb s máslem a medem, docela jsem se na to těšil, sotva jsem si
sedl na židli, vzpomněl jsem si, že jsem měl nějaké zprávy na telefonu. Ještě
jsem se zvedl a skočil pro něj, co kdyby to bylo něco důležitého. Třeba tam
290
KAPITOLA 9. BEJVALKA
bude zpráva od Kristýny a zpřı́jemnı́m si snı́dani.
Pustil jsem se do snı́daně a druhou rukou jsem procházel zprávy v telefonu. Byly tam tři, dvě od bejvalky a jedna od Kristýny. Po včerejšku se
mi do těch zpráv od bejvalky nechtělo, kdo vı́, co ji zase napadlo. Zpráva od
Kristýny byla mnohem, mnohem lákavějšı́. Rozhodl jsem se začı́t se zprávami
od bejvalky, zprávu od Kristýnky si nechám na konec, abych se měl na co
těšit a čı́m si spravit náladu.
Ty seš, ale pěknej šmejd. Já kvůli tobě riskuju vztah a ty mi nakonec řekneš,
”
že mě máš jen na sex. Navı́c mi to ani neřekneš do očı́ a jen tak mimochodem
mi to napı́šeš ve zprávě. Vı́š, jak si ted’ připadám? Už tě nikdy nechci vidět.
Sbohem.“
To jsou teda věci. Ale aspoň se to samo vyřešilo. Byl jsem zvědavý, co je
v té druhé zprávě.
Omlouvám se. Byla jsem naštvaná, moc mě to mrzelo. Můžeš mi odpustit?
”
Když nemůžu být s tebou, tak aspoň ten sex, nebo kamarádstvı́, nechci tě
úplně ztratit.“
Měl jsem z toho v hlavě trochu guláš, netušil jsem, co jı́ na tohle má odpovědět. Dojedl jsem snı́dani, mezitı́m si uspořádal myšlenky a snažil se jı́
odepsat něco smyslu plného.
Dobré ráno. Kamarádi být můžeme, v tom nenı́ žádný problém, milenci
”
ještě nějakou dobu také. Ale počı́tej s tı́m, že jakmile si někoho najdu, budu
jı́ věrný.“
Doufal jsem, že to pochopı́ a nebude dělat žádné scény. Dopil jsem kakao
a chystal se na zprávu od Kristýnky. Sotva jsem znovu vzal telefon do ruky,
začal vibrovat. Přišla zpráva od bejvalky.
Dobré ráno. Děkuju za odpověd’. Bála jsem se, že na mě budeš naštvaný.
”
Takže se spolu zı́tra uvidı́me?“
Odpověd’ byla klidnějšı́, než jsem čekal, vypadalo to, že to vzala celkem dobře
a nějak se s tı́m srovnala. Ostatně to se pozná zı́tra.
Ano, zı́tra za tebou zajdu, ale se sexem moc nepočı́tej. Vı́š, že mám ve středu
”
to rande.“
Vı́m, nejsem blbá. Ale i tak budeme aspoň chvı́li spolu.“
”
Už jsem to nechal být, ono to nějak dopadne, a raději jsem se vrhnul na
sms od Kristýny. Trochu jsem měl obavy, co mi asi tak pı́še. Měl jsem takové
zvláštnı́ pocity, směsice obav a těšenı́, takové to mrazenı́ v břiše, jako při
prvnı́m rande, nebo při prvnı́m polibku. Asi jsem byl opravdu zamilovaný.
Ahojky Tome. Přeji krásné dobré ráno a přı́jemně strávený den. Dnes mám
”
zase službu, tak mě čeká spousta ježděnı́ vlakem. Bohužel po jiné trase. Už se
9.7. BEJVALKA - ROZLOUČENÍ
291
moc těšı́m na středu, doufám, že něco pěkného vymyslı́š. Posı́lám pusu.“
Zpráva mi okamžitě zlepšila náladu. Ještě, že mě nikdo neviděl, protože
jsem se určitě na telefon přiblble usmı́val. V tom rozrušenı́, jsem měl co dělat,
abych sesmolil nějakou odpověd’. Nejméně třikrát jsem to smazal a přepsal,
protože nic mi nepřišlo vhodné. Nakonec jsem to nějak dal dohromady.
Ahojky Kristýnko. Tobě také krásné ráno a báječný den. Já budu trávit celý
”
den ve škole a domů se dostanu až večer, ale když budeš chtı́t, určitě si najdu
čas, abychom si mohli psát. Nějaký nápad na rande už mám, snad se ti bude
lı́bit. Chceš to mı́t jako překvapenı́, nebo bys ráda věděla, co tě čeká? Lı́bám
tě“
V rychlosti jsem uklidil nádobı́ po snı́dani, vzal batoh s věcmi a se svačinou
a vyrazil na vlak. Měl jsem to jen tak tak. Honem koupit lı́stek a naskočit
do vlaku. Sotva jsem za sebou zavřel dveře, už se vlak rozjı́žděl. Budu si
muset přı́ště dávat pozor, abych se tolik nezdržoval. Našel jsem prvnı́ volné
mı́sto a usadil se. Chtěl jsem se podı́vat na telefon, jestli náhodou zase něco
nepřišlo. Sáhl jsem do kapsy, kde ho obvykle nosı́m a tam nebyl. Snad jsem
ho nezapomněl doma, blesklo mi hlavou, ale to už jsem kontroloval ostatnı́
kapsy.
Nikde nic, klı́če, peněženka, nůž, nějaké drobnosti, ale telefon nikde. To
už jsem si začal hlasitě nadávat, slı́bil jsem Kristýně, že si budeme moct psát
a nechám někde telefon. Jen jsem doufal, že jsem ho zapomněl doma a ne,
že mi vypadl někde z kapsy, jak jsem pospı́chal na vlak. Poslednı́ možnostı́
byl batoh. Ještě jsem ho mohl hodit dovnitř spolu se svačinou. Honem jsem
ho otevřel a začal ho prohledávat. Sešity, propisky, svačina, tablet, to byla
velká kapsa, tak ještě zbývá ta malá. Obvykle tam mám jen nějaký flashdisk
a sluchátka. Otevřel jsem kapsu a vidı́m zamotaná sluchátka i flashku. Pro
jistotu jsem to všechno vyndal a znovu koukl dovnitř. Hurá, telefon se krčil
schovaný na dně malé kapsy v batohu. Dal jsem jej stranou a všechno skládal
zpátky. U toho jsem si nadával, že nemám dělat věci automaticky, ale nad
všı́m přemýšlet.
Uklidnil jsem se, sednul si zpátky na sedačku a konečně jsem kouknul na
displej. Samozřejmě, že tam zpráva byla.
Děkuji za přánı́. Já nevı́m. Chtěla bych to jako překvapenı́, ale abych na to
”
byla vhodně oblečená.“ S odpovědı́ jsem neváhal.
Ono to také záležı́ na tom, kolik času si na mě ve středu najdeš.“
”
Času budeme mı́t dost. Zařı́dila jsem si to tak, že ve středu odpoledne kolem
”
čtvrté končı́m u vás ve městě a ve čtvrtek ráno nastupuju službu na tom
samém mı́stě. To znamená, že od pěti jsem volná jen pro tebe.“
292
KAPITOLA 9. BEJVALKA
Musel jsem si tu zprávu přečı́st několikrát, jestli jsem to dobře pochopil.
Vypadalo to, že by měla čas od pěti odpoledne až do rána. To je něco, na co
bych ani v tom nejtajnějšı́m snu nepomyslel. Nenapadlo by mě, že nevinná
slečna by hned na prvnı́m rande chtěla se mnou strávit noc. Musel jsem se
ujistit.
To znı́ moc dobře. V tom přı́padě, je v plánu večeře, vı́nko a tanec. A jak
”
to máš s přenocovánı́m? Já se raději ptám. Protože, tak jak jsi to napsala,
to vypadá, že na mě budeš mı́t čas až do rána. Mně to rozhodně nevadı́, já
bych byl jen rád.“
Chvı́li trvalo, než přišla odpověd’. Bud’ měla zrovna práci, nebo procházela
zprávy a přemýšlela, jak to mohlo vyznı́t.
Promiň, nějak mě nenapadlo, že bys to mohl pochopit až takhle. Neboj, sa”
mozřejmě mám, kde přespat. Mám tam babičku a jsem s nı́ domluvená. Plán
vypadá moc dobře. Už se moc těšı́m. A ty bys mě nenechal přespat u sebe?“
Co jsem jı́ na tohle mohl odpovědět.
Tak to je fajn. Jsem rád, že se ti plán zamlouvá. Myslı́š, že bych tě ne”
chal někde na ulici? To je snad jasné, že bys mohla přespat u mě. Jen jsem
nevěděl, jestli bys chtěla hned na prvnı́m rande. Ale i tak bys měla na vybranou. Bud’ bys mohla spát sama v mém pokoji a v mé posteli, nebo bychom
tam byli spolu.“
To jsem ráda, moc mě to těšı́. A kde bys spal ty, kdybych já byla sama v tvé
”
posteli?“
Já bych si ustlal v obýváku na gauči.“
”
Teda ty jsi galantnı́. To bych nečekala, že kvůli mně uvolnı́š svojı́ postel,
”
abych se tam mohla vyspat.“
To už se však blı́žila moje cı́lová stanice a čekal mě úprk do školy na praktika.
Musel jsem to psanı́ zatı́m zarazit.
Promiň, ale už musı́m běžet do hodiny. Čekajı́ mě praktika z fyziky, tak
”
bohužel nebudu moct odepisovat, ale až skončı́m, tak se určitě ozvu. Zatı́m se
měj hezky a at’ cestujı́cı́ nezlobı́, neotravujı́ a neobtěžujı́. Lı́bám tě.“
Tak dobře, děkuji. To nevadı́, já ted’ budu mı́t taky spoustu práce, podle toho
”
nástupiště tady, mě čeká vlak plný cestujı́cı́ch. A aby toho nebylo málo, je tu
ještě výluka. Taky tě lı́bám.“
Škola utekla celkem rychle, nějaká praktika, pár přednášek, volno na
oběd a odpoledne znovu přednášky. Během nezáživných přednášek jsem si
vyměňoval zprávy s Kristýnou. Vypadalo to, že i jı́ práce docela dobře a bez
problémů ubı́há. Poslednı́ přednáška se chýlila ke konci, bohužel to vypadalo, že budeme trochu přetahovat a mě mezitı́m ujede vlak. Naštěstı́ nenı́
9.7. BEJVALKA - ROZLOUČENÍ
293
poslednı́, stačı́ hodinu počkat a pojede dalšı́. Konečně jsme byli milostivě
propuštěni za třı́dy a já se rozhodl strávit čekánı́ na vlak v nedaleké čajovně.
Sotva jsem nabral směr, začal mi v kapce zvonit telefon. Myslel jsem, že to
nechám být, žádný důležitý hovor jsem nečekal, ale telefon nepřestával zvonit. Neochotně a s velkým“ nadšenı́m, jsem ho vylovil. Koukám na displej,
”
kdo to volá. Bejvalka, copak asi může chtı́t?
Ahoj, děje se něco?“
”
Ahoj, promiň, že otravuju,“ slyšel jsem jejı́ ubrečený hlas, mohl bys prosı́m
”
”
přijı́t ke mně?“
Mohl, čas mám. Co se stalo?“
”
Já ti to řeknu u nás.“
”
Vı́c jsem z nı́ nedostal, dál už se v telefonu ozývalo jen, brečenı́ a fňukánı́.
Netušil jsem, co se mohlo stát, tak jsem rychlým krokem vyrazil za bejvalkou.
Během pěti minut jsem jı́ zvonil u dveřı́. Přišla mi otevřı́t celá mokrá jen
županu. Jen jsem ji uviděl, věděl jsem, že je zle. Tvář měla celou oteklou, oči
opuchlé od pláče. Otočila se a zamı́řila rovnou do obýváku. Zavřel jsem dveře
a šel za nı́. Usadili jsme se na gauči a já se z nı́ snažil dostat, co se vůbec stalo.
Nedostal jsem z nı́ vůbec nic, jen tam seděla, choulila se v županu pod dekou
a plakala. Když jsem ji chtěl alespoň vzı́t za ruku, abych ji nějak uklidnil,
okamžitě se ode mne odtáhla. Vypadalo to vážně. Zvedl jsem se a došel k
baru a nalil jı́ do skleničky něco ostřejšı́ho.
Na, vypij to a povı́dej,“ podával jsem jı́ skleničku.
”
Chvı́li na mě nevěřı́cně koukala, pak si skleničku vzala a na jeden zátah jı́
vyprázdnila.
No vidı́š, jak to jde. Tak ted’ povı́dej, co se stalo?“
”
Patrik. . . ode. . . šel.“
”
A to tě tolik rozhodilo?“
”
To ne. . . za to jsem vlastně ráda. . . “ a sahala po kapesnı́ku, aby se mohla
”
vysmrkat.
Tak vidı́š.“
”
No jo, ale on neodešel jen tak v klidu,“ a začala znovu natahovat.
”
Tak povı́dej, třeba se ti ulevı́. . . “
”
No to nevı́m. . . snad. . . “
”
Tak už začni.“
”
Přestaň na mě tlačit,“ vykřikla.
”
To bylo zlé, muselo se stát něco hrozného. Po chvı́li tiše pokračovala:
Promiň, já ti to řeknu. Jen to nech na mě.“
”
Dobře, omlouvám se.“
”
294
KAPITOLA 9. BEJVALKA
Radši mi nalej ještě jednu,“ řekla a podala mi skleničku.
”
Neodvážil jsem se odporovat, vstal jsem, nalil jsem jı́ skleničku a sedl si
zpátky k nı́.
Přišla jsem domů z práce dřı́v než on. Potřebovala jsem sprchu. Vlezla jsem
”
do sprchy a užı́vala si, jak voda ze mě všechno odplavuje, únavu i starosti.
Slyšela jsem bouchnutı́ dveřı́, jak Patrik přišel domů. Se sprchou jsem nepospı́chala, nebyl k tomu důvod. Tak po dvaceti minutách jsem vylezla ven,
zabalená jen do ručnı́ku. Jakmile mě uviděl, vrhnul se na mě. Strhnul ze mne
ručnı́k, začal mě osahávat, lı́bat a tak. Nečekala jsem nic špatného, tak jsem
mu to oplácela. Vypadal, že přišel nadržený z práce a chce si užı́t. Ostatně i
já na to měla chut’, tak proč ne. Otočil si mě a pral to do mě zezadu. Znáš
mě, občas mám ráda tvrdšı́ sex, tak se mi to i docela lı́bilo. Netrvalo dlouho
a oba jsme dospěli k vrcholu.“
Na chvı́li přerušila vyprávěnı́, aby se napila a dodala si kuráž k pokračovánı́.
Zhluboka se nadechla a vyprávěla dál: Patrik se ode mě odtáhl, oblékl se
”
a začal něco lovit v kapse od kalhot.
Hodil na stůl pětistovku a řekl: Když se chováš jako děvka, tak tady máš.
Zůstala jsem na něj koukat s otevřenou pusou. Jen jsem tam stála a zı́rala
na něj, začı́nala mi být trochu zima. Stála jsem před nı́m nahá a teklo ze mě
jeho sperma. Nevěděla jsem co mu odpovědět.
On na mě hned spustil: Nedělej, že nevı́š o čem je řeč. A co ty zprávy v
telefonu? Nestihlas je smazat, holčičko.
Polilo mě horko. Nejspı́š jsem nesmazala naše poslednı́ zprávy a během sprchovánı́ jsem nechala telefon na stole. Patrik měl dost času si to všechno
pročı́st. Nadechla jsem se a začala mu vysvětlovat, že to jsou jen zprávy
a nic nebylo, že jsme si jenom psali. Nenechal mě to dopovědět.
Vstal a řekl Nelži.
Nadechla jsem se k odpovědi, v tu ránu mi vrazil facku a povı́dal: A co je
tohle. a rozložil po stole fotky, kde jsme se spolu lı́bali.
Nevı́m, kde je vzal, ale to už nešlo zapı́rat. Jen jsem si sedla na zem a rozbrečela se. On se jen otočil, naházel si věci do tašek, hodil mi klı́če a zmizel.“
Sotva to dopověděla, znovu se rozbrečela. Ted’ už jsem jı́ pomalu začı́nal
chápat. Musela si připadat špinavá a zneužitá, odkopnutá jako prašivý pes
a ponı́žená od člověka, kterého milovala. Chtěl jsem jı́ pomoct, jen jsem vůbec
netušil jak. Zvedl jsem se, abych si také nalil skleničku. Natáhla ke mně ruku
se svojı́ prázdnou skleničkou. Bylo na nı́ vidět, že už má docela dost, ale
po tom zážitku to asi potřebovala, jen jsem doufal, že jı́ nebude moc špatně.
9.7. BEJVALKA - ROZLOUČENÍ
295
Naplnil jsem obě skleničky a jednu jı́ podal. Zůstal jsem chvı́li stát před gauče
a jen se na nı́ dı́val.
Co tam tak stojı́š?“ ozvala se, nechceš si radši ke mně sednout?“
”
”
Promiň, jen jsem přemýšlel, jak ti můžu pomoct.“
”
Asi nijak. Jen si ke mně sedni a obejmi mě.“
”
Přisedl jsem si tedy k nı́, ona se vyhrabala z pod deky a opřela si hlavu o mé
rameno. Neposedný župan odhalil jejı́ poprsı́ a dal mi možnost nahlédnout i
do jejı́ho klı́na. Nechtěl jsem jı́ také ublı́žit, tak jsem se snažil nekoukat. Ve
chvı́li kdy jsem od nı́ odvracel oči, na mne pohlédla.
Copak, už se ti nelı́bı́m, nebo jsem snad prašivá?“
”
Alkohol na ni působil čı́m dál vı́c.
Ty se mi lı́bı́š pořád, jsi moc krásná holka. Jen jsem nechtěl vypadat jako
”
zvrhlı́k, který tě pořád musı́ očumovat. Zvlášt’ po tom tvém dnešnı́m zážitku,“
pokusil jsem se o diplomatickou odpověd’.
Děkuju, jsi milej a hodnej,“ usmála se na mě.
”
Úsměv jsem jı́ oplatil, chvı́li jsme si jen tak hleděli z očı́ do očı́, když si
najednou přitáhla mou hlavu ke své a začala mě lı́bat. Snažil jsem se bránit,
ale bylo to marné. Po chvı́li mě pustila a povı́dá:
Ty už mě nechceš?“
”
Chci, jen ti nechci ještě vı́c ublı́žit.“
”
Chápu. To středečnı́ rande. . . “
”
Přesně tak.“
”
Tak mě aspoň naposledy pomiluj.“
”
Opravdu to chceš?“
”
Mı́sto odpovědi se postavila, moc jı́ to nešlo, a nechala ze sebe sklouznout
župan. Obkročmo si nade mne klekla a začala mě lı́bat. Nešlo to jinak a jejı́
přánı́ jsem jı́ musel vyplnit. Nejspı́š s vědomı́m, že by to mohlo být opravdu
naše poslednı́ milovánı́, se zcela poddala mým dotekům a vše mi vášnivě
a dychtivě oplácela.
Seděli jsme na gauči a lı́bali se. Já oblečený, ona na mě nahá. Jazyky se
proplétaly ve vášnivém tanci, mé ruce svı́raly jejı́ prdelku a jejı́ ruce držely
mou hlavu. Potřebovali jsme se oba nadechnout. Naše rty se oddělily a ona
využila chvı́le mezi polibky k tomu, aby ze mne svlékla triko. Ani jsem nestihl
zaregistrovat, do kterého kouta letělo, protože už jsme se zase lı́bali. Cı́til
jsem, jak se jejı́ ňadra a stojı́cı́ bradavky třou o mou hrud’. Dotek těch dvou
vrcholků tyčı́cı́ch se na překrásných kopcı́ch, mě přiváděl do extáze. Můj
ocas hrozil, že protrhne krat’asy, aby se mohl zanořit do horkého dı́včı́ho
klı́nu, od něhož ho dělila jen vrstva látky. Patrně cı́til tu vlhkost, když se o
296
KAPITOLA 9. BEJVALKA
něj promáčená buchtička třela, nebot’ mi na krat’asech zůstávala stopa mokrá
stopa z dı́včı́ho sekretu.
Bejvalka dosáhla svého prvnı́ho orgasmu pouhým třenı́m o můj poklopec. I mě jejı́ počı́nánı́ velmi vzrušovalo. Sotva odeznělo jejı́ vyvrcholenı́,
sesunula se na zem, klekla si mezi mé nohy, stáhla ze mě zbytek oblečenı́
a okamžitě ústy chňapla po mém trčı́cı́m kolı́ku. Užı́val jsem si tu slast dokonalého kouřenı́. Brzy jsem se však začal dožadovat také něčeho na hranı́.
Jelikož se nám rozhodně nechtělo přerušovat naše hrátky a rozkládat gauč,
rozhodili jsme jen na zemi deku a oba si na nı́ lehli. Já byl dole a ona na
mě a oba jsme si užı́vali šedesátdevı́tku. Prsty jsem ji rozevı́ral buchtičku,
zatı́mco ona mi žužlala žalud. Jazyk jsem se dobýval do jeskyňky a ona i s
ocasem v puse sténala rozkošı́. Jazyk jsem na okamžik vyměnil za prsty. Nabral jsem na ně trochu št’ávičky a zamı́řil s nimi k druhému otvůrku. Opatrně
jsem kroužil okolo, dokud sevřenı́ nepovolilo a já hladce nevklouzl dovnitř.
Pusou jsem se přisál k poštěváčku, jazykem po něm párkrát zakmital a z
bejvalčiných úst se dral dalšı́ výkřik oznamujı́cı́ dosaženı́ kýženého cı́le.
Nepřestával jsem s drážděnı́m. Po té, co se vzpamatovala z přı́valu rozkoše,
znovu se vrhla na můj úd. Jejı́ rty pevně obemkly mé kopı́ a já cı́til, jak se po
něm pomalu posunujı́ až ke kořeni. Sice jı́ to dalo trochu zabrat, ale nakonec
se jı́ povedlo zasunout celý penis do úst. Ani jejı́ ruce nezaháleli, hladily mě
po pytlı́ku a ması́rovaly koule. Můj výstřik na sebe nenechal dlouho čekat.
Párkrát silně vsála a už jsem jı́ barvil mandle na bı́lo. Ještě mi ho několikrát
olı́zla, aby očistila i zbytky spermatu a pak jsme jen chvı́li odpočı́vali.
Hladil jsem jejı́ prdelku i stehna a pozoroval promáčenou kundičku. Z
pohledu na tu lákavou dı́rku se mi ocas začal znovu zvedat. Jistě tomu napomohl i fakt, že jakmile bejvalka zaregistroval, co se děje, povzbudila ho rukou.
Nejprve ho jen lehce hladila, a když nereagoval podle jejı́ch představ, začala
ho honit. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat a já byl brzy připraven k
dalšı́ akci.
Nechal jsem bejvalku ležet na zádech na dece a přesunul se mezi jejı́ nohy.
Nejprve jsem špičkou jen tak projı́žděl mezi závojı́čky. Po každé, když jsem
se přiblı́žil ke vchodu do jeskyňky, snažila se mi boky vycházet vstřı́c, bylo
vidět, že toužı́ po zásunu. Ještě jsem jı́ ho nehodlal dopřát. Stále jsem jı́ jen
dráždil, sama už si rukama laskala ňadra a tiše sténala.
Prosı́m, už mě netrap. . . “
”
To byl přesně ten okamžik, na který jsem čekal. Naposledy jsem projel
štěrbinkou a přiložil žalud na okraj jeskyňky. Velmi pomalu jsem pronikal dovnitř, chtěl jsem, aby si vychutnala každý kousek. Jejı́ vzrušenı́ se
9.7. BEJVALKA - ROZLOUČENÍ
297
stupňovalo, ale stále nepřicházelo žádné vyvrcholenı́. Ani jsem do nı́ nevnikl
celý a už jsem ho pomaličku vytahoval. Hodila po mě takový vyděšený a zklamaný pohled. Ještě malý okamžik jsem opouštěl teplo jejı́ho klı́na a pak jsem
prudce přirazil. Jen to mlasklo, jak mě jejı́ kundička celého pohltila. Náhlý
a prudký výpad způsobil, že se celá rozechvěla a dosáhla vrcholu.
Byla tak vlhká a uvolněná, že jsem jı́ skoro necı́til. Pokrčil jsem jejı́ nohy
a složil jı́ je na břı́ško. Dı́rka ted’ byla mnohem těsnějšı́ a já měl stále dost
prostoru pro manévrovánı́. Pravidelnými dlouhými tahy jsem se proháněl v
jejı́ svatyni. Věděl jsem, že po předchozı́m výstřiku mám dost času. Přesto,
abych zmı́rnil své vzrušenı́, rozhodl jsem se pro malou změnu. Chytil jsem ji
za kotnı́ky a roztáhl jı́ co nejvı́ce nohy.
Hluboké průniky jı́ dělaly opravdu dobře. Brzy hlasitě sténala. Jedna jejı́
ručka opustila ňadra a zamı́řila do klı́na. Zkušeně nahmátla klitoris a rychle se
vydala přı́mou cestou k vrcholu. Pohled na masturbujı́cı́ dı́včinu nabodnutou
na mém klacku zapůsobil i na mne. Věděl jsem, že už dlouho nevydržı́m.
Nechtěl jsem však riskovat vykropenı́ jejı́ kundičky, proto jsem jı́ přizvedl
nohy ještě výš.
Zlepšil se mi přı́stup do jejı́ prdelky a já tak mohl bez obav změnit
působiště. Análek měla dobře promazaný tı́m, co vytékalo z prcinky. Nebyl proto žádný problém dostat se dovnitř. Jakmile jsem opustil jeskyňku,
zamı́řily tam ihned jejı́ prsty. Těsné sevřenı́ v kombinaci s pohybem prstů,
které byly oddělené jen tenkou stěnou od mého penisu, mě dovedlo k vrcholu.
Zvládl jsem přirazit jen třikrát a už jsem jı́ plnil střevo poslednı́mi zbytky
spermatu. Uvadajı́cı́ úd vyklouzl z jejı́ hnědky a za nı́m následoval tenký
pramı́nek kdysi bı́lé tekutiny.
Naposledy jsme se polı́bili a já se začal pomalu oblékat. Byl nejvyššı́ čas,
měl jsem to akorát na poslednı́ vlak. Bejvalka se na mě smutně podı́vala,
vzala na sebe župan a vratkým krokem mě vyprovodila. Bez jediného slova
jsme rozloučili a já se vydal s morálnı́ kocovinou na vlak.
298
KAPITOLA 9. BEJVALKA
Kapitola 10
Kristýnka
Volné pokračovánı́ Bejvalky. Tentokráte s novou dı́vkou.
299
300
10.1
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Kristýnka - Prvnı́ rande
Na vlak jsem se spı́š ploužil, než abych šel. Nějak jsem se nemohl srovnat s
tı́m, co se právě stalo. Myšlenky stále kroužily mezi bejvalkou a Kristýnou.
Snažil jsem se sám před sebou obhájit. Byla to nevěra vůči Kristýně, nebo
ne? Odkdy spolu dva lidé chodı́? Od prvnı́ pusy, nebo od prvnı́ho rande? At’
už to byla nevěra, nebo ne, Kristýna se o tom nesmı́ za žádnou cenu dozvědět.
I kdyby to nevěra nebyla, rozhodně to k nı́ nebylo fair. Nechápal jsem, jak to
bejvalka dokázala, zahýbat Patrikovi a lhát mu. Alespoň k něčemu to bylo
dobré, zjistil jsem, že nevěra opravdu nenı́ nic pro mě.
K vlaku jsem došel kupodivu včas. Ještě zbývalo pět minut do odjezdu.
Vlak byl téměř prázdný, tak jsem si našel volno kupé a pohodlně se tam
usadil. Ticho ve vlaku narušilo jen pı́pánı́ a vibrovánı́ mého telefonu. Zdálo se,
že mám zmeškaný hovor nebo smsku. Ani jsem nepostřehl, že mi něco přišlo,
nebo že by někdo volal. Skoro jsem se modlil, aby to bylo něco pracovnı́ho.
Vůbec se mi nechtělo řešit něco osobnı́ho. Jednou se na ten telefon stejně
musı́m podı́vat, nemá cenu to odkládat. Zalovil jsem tedy v kapse a vyndal
mobil. Koukám na displej a mám tři nepřečtené zprávy a všechny tři jsou od
Kristýny.
Už mám konečně po práci. Dneska to byla docela fuška, hlavně dı́ky té
”
výluce. Strašný zmatky a navı́c lidé se chovali jako blbci. No prostě hrůza.
A jak ses měl ty?“
Copak je s tebou? Ty si nechceš psát? Já se na to tak těšila, to jediné mě
”
dnes drželo nad vodou.“
Ty se mnou nemluvı́š? Provedla jsem ti snad na něco?“ Pěkné, co ted’ s
”
tı́m, nějak se vymlouvat, že zprávy nedorazily, že jsem neměl čas, i když jsem
sliboval, že na ni si čas najdu? Lhát se mi nechtělo a úplnou pravdu jsem
také řı́ct nemohl. Tak snad zachránı́m, co se dá.
Ahojky slunı́čko. Promiň, že jsem neodepsal dřı́v. To mě mrzı́, žes měla
”
tak náročný den. Jsem rád, že na tebe mám takový vliv. Nemusı́š se bát, nic
jsi neprovedla a mluvı́m s tebou. Jen jsem bohužel musel dneska něco řešit.
S kamarádkou se rozešel přı́tel a docela dost drsně, padla i nějaká facka, tak
se potřebovala někomu svěřit a vypovı́dat. Ted’ už jedu také domů, tak mám
dostatek času a můžeme si psát.“
Doufal jsem, že se mi podařilo trošku to vyžehlit, navı́c jsem ani nelhal.
Ještě jsem zkontroloval doručenı́ zprávy a čas, kdy přišly ty od nı́. Měl jsem
štěstı́, nenı́ to tak dlouho, čtyřicet, třicet a deset minut. To se ještě dá tolerovat. V tom mi přišla zpráva.
10.1. KRISTÝNKA - PRVNÍ RANDE
301
Aha, to jsi hodný, že ses jı́ snažil utěšit. To chápu, žes nemohl odepisovat,
”
hrát si s telefonem, když se ti svěřuje, by nebylo nejslušnějšı́. Psát si klidně
můžeme, i já mám dost času.“
Nálada se mi hned o sto procent zlepšila, ani jsem nedoufal, že by mi to
prošlo takhle snadno. Jen jsem nějak netušil, o čem bychom si mohli psát.
Tak to je fajn. A o čem by sis chtěla psát? Chtělo by to nějaké veselé téma.“
”
To máš pravdu, chtělo by to něco veselého. Jen mě zrovna nic nenapadá.
”
A máš už nějaké plány na léto?“
Nic moc, přı́štı́ týden mi začı́ná zkouškové, to znamená konec pravidelných
”
cest do školy. K tomu mám domluvenou brigádu, takže celý červen a červenec
budu pilně vydělávat. A v srpnu zatı́m nic nemám, ale rád bych se podı́val k
moři alespoň na týden. Načerpat nové sı́ly do poslednı́ho ročnı́ku. A co tvé
plány?“
Koukám, z tebe bude bohatý student. A copak to bude za brigádu? Jééé, moře
”
bych si taky nechala lı́bit, jen nemám s kým jet a samotné se mi nechce. Vzal
bys mě s sebou?“
Jak moc bohatý, to se teprve pozná. Tady u nás v jedné počı́tačové firmě,
”
skládánı́ a instalace počı́tačů, to mě snad bude i bavit. A ty bys chtěla jet
se mnou? Vždyt’ mě ani pořádně neznáš a to by ses nebála strávit se mnou
týden nebo dva někde v cizině v jednom hotelovém pokoji na jedné posteli?“
To je fajn, že máš brigádu, co tě bude bavit. Ups, na to jsem nepomyslela. V
”
jednom pokoji a na jedné posteli? To asi zatı́m ne, ty bys mě určitě obtěžoval
a sváděl, to přece mladı́ kluci nám slušným a nevinným dı́včinám s radostı́
dělajı́. :-) Ale jinak bych jela ráda.“
To jo, jsem za ni taky rád. To je přece samozřejmé. Mı́t takhle blı́zko tako”
vou mladou a nádhernou slečnu by mě rozhodně chladným nenechalo.“
Počkej, tak to už se mi nelı́bı́ vůbec. Chladným by tě to nenechalo, to zna”
mená, že by ses stal teplým?“
Chvı́li jsem na tu zprávu nevěřı́cně koukal a pak jsem se rozesmál. Bylo fajn
zjistit, že jı́ tenhle typ humoru nenı́ vůbec cizı́. Mě také vždycky bavilo chytat
lidi za slovo, brát doslovně některé věci, přı́padně se bavit dvojsmysly.
Obtěžovánı́ a sváděnı́ v posteli by se ti nelı́bilo. V přı́padě, že bys měla sdı́let
”
lože s přı́slušnı́kem čtyřprocentnı́ menšiny, abys měla jistotu, že nic z toho
nebude, taky nejsi spokojená. Tak co by tě vlastně uspokojilo?“
Odpověd’ na sebe nenechala dlouho čekat.
Když já nevı́m, co by mě uspokojilo, já jsem slušná, nevinná a nezkušená.
”
Všechno, co o tom vı́m, mám od kamarádek a z internetu. A navı́c, co kdyby
to bylo obráceně. Třeba bych já sváděla a obtěžovala tebe a ty by ses pak ne-
302
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
vyspal.“
Svádı́š mě už ted’, se spánkem to od doby, co tě znám, také nenı́ nijak slavné,
”
jen to obtěžovánı́ chybı́. Takže když se to vezme kolem dokola, tak by se žádná
velká změna neudála.“
Tsss, tak žádná změna, jo? Já ti dám!“
”
Hmmm, tak v tom přı́padě se na tu dovolenou moc těšı́m, když mi dáš.“
”
Ty jsi ale sprostej, tohle takhle jsem to nemyslela. Vždyt’ ty mě takhle
”
normálně zkazı́š. A to jsem byla taková slušná a nevinná, na sex jsem nemyslela. Od doby, co tě znám, na to myslı́m denně.“
Ještě chvı́li jsme se takhle škádlili a špičkovali, oba nás to bavilo a měli
jsme radost, když se nám toho druhého povedlo na něčem nachytat. Nálada
se mi o moc zlepšila. Ani jsem nevnı́mal, jak ubı́há cesta a kde vlak stojı́.
Náhodou jsem se podı́val z okna a uviděl nádražı́ mého města. Nevěděl jsem,
kdy vlak zastavil a kdy má zase odjet. Rychle jsem pobral věci, telefon strčil
do kapsy a vyběhl ven z kupé. Sotva jsem vyskočil z vlaku, zaklaply se za
mnou dveře, ozvala se pı́št’alka a vlak se rozjel. Uf, to bylo jen tak tak.
Dı́ky tobě jsem právě málem přejel. Skoro jsem nestı́hal vystoupit.“
”
To máš z toho, že máš hřı́šné myšlenky. :-D Kdybys sledoval cestu a nemys”
lel na nemravnosti, nezapomı́nal bys vystupovat.“
Tak děkuju za porozuměnı́. Jak nemám myslet na nemravnosti, když znám
”
tebe.“
Tı́m chceš naznačit co? Že já, taková slušná, nevinná a donedávna i ne”
polı́bená, jsem tě zkazila?“
Ale to vůbec ne. To spı́š, že jsi tak báječná a nádherná, že mě tak moc
”
vzrušuješ.“
No proto. Už jsem se bála. A děkuji.“
”
Mezitı́m jsem už dorazil domů a nachystal si něco malého k jı́dlu.
Nemáš zač. Už jsem konečně doma, asi ti chvı́li nebudu odpovı́dat, protože
”
mě čeká sprcha.“
Ale mám, nikdy nikdo mi nic takového neřekl, ani nenapsal. Pro všechny
”
jsem byla jen taková šedá myš a šprtka. Užij si tu sprchu, já už ji mám za
sebou.“
Jen jsem si to přečetl a zalezl do sprchy. Bylo báječné cı́tit dopadajı́cı́
kapky vody na svém těle. Užı́val jsem si sprchu a přemýšlel o Kristýnce.
Stále mi na nı́ něco nesedělo, chvı́li se chová jako cudná panna, chvı́li zase
jako zkušená holka. Ne, že by mi to vadilo, ale nějak jsem nevěřil na zázrak
jménem zkušená panna, to přeci nejde dohromady. Byl jsem rozhodnutý zjistit pravdu.
10.1. KRISTÝNKA - PRVNÍ RANDE
303
Když jsem po dvaceti minutách vylezl ze sprchy, už mě na telefonu čekala
zpráva. Osušil jsem se, oblékl a zalezl s telefonem do postele.
Tak jaká byla sprcha? Neutopil ses náhodou?“
”
Neutopil. Sprcha byla báječná, celou dobu jsem myslel na tebe. Můžu ti
”
položit jednu osobnı́ otázku?“
Můžeš to zkusit. Uvidı́me, jestli ti na to odpovı́m.“
”
Prosı́m, neber to nijak špatně. Jen by mě zajı́malo, jestli jsi byla opravdu
”
nepolı́bená. Já ti věřı́m, jen se mi zdá, že občas se na nevinnou holku chováš
trochu vı́c odvážně. Což mě tedy rozhodně nevadı́.“
Očekával jsem trochu naštvanou odpověd’, že jı́ nevěřı́m, že si myslı́m, že
mi lže, nebo něco podobného. Přı́padně, co je mi do toho, když jsme ještě
ani neměli rande. Ale stejně mi to nedalo a musel jsem znát odpověd’. Když
se deset minut nic nedělo, pomalu jsem se smiřoval s tı́m, že se odpovědi
nedočkám. Jen jsem doufal, že si to nevzala moc osobně a že to středečnı́
rande pořád platı́.
Ztlumil jsem rádio, nastavil na něm vypı́nač a v posteli zaujal svou
oblı́benou polohu. Zanedlouho jsem začal usı́nat. Oči se mi klı́žily, hlavou
se mi honily různé myšlenky a skutečnost se mı́sila se snem. V tom zavibroval telefon. Docela jsem se lekl, vůbec jsem nevěděl, co se děje. Jakmile jsem
se vzpamatoval, uvědomil jsem si, že přišla zpráva. Po paměti jsem se natáhl
pro telefon. Chvı́li jsem rukou šátral po poličce, než se mi ho konečně povedlo najı́t. Zmáčkl jsem tlačı́tko, a přestože jsem měl jas displeje nastavený
na minimum, telefon mě na okamžik oslnil. Nebyl jsem schopný nic přečı́st.
Rozsvı́til jsem lampičku a znovu se podı́val na telefon. Oči si mezitı́m už
zvykly, tak jsem si mohl přečı́st, kdo mi co pı́še.
Promiň, chvı́li mi trvalo, než jsem dala dohromady odpověd’, která vyznı́
”
alespoň trochu, tak jak jsem to myslela. Jsem ráda, že mi věřı́š a že ti to
nevadı́. Za prvé – nepolı́bená a nevinná jsou dvě různé věci. Ale pokud to
chceš vědět, tak jsem opravdu byla od kluka nepolı́bená. Tedy pokud nebudu
počı́tat takové ty dětské pusy za školkou. Za druhé – nevinná (poctivá, neposkvrněná) jsem stále. Jen mám dvě sestřičky, jednu staršı́ a jednu mladšı́.
Obě už o to přišly. Neustále se bavı́ o sexu a dělajı́ si ze mne legraci, že ze
mne bude stará panna. Navı́c i ve škole jsme byly třı́da holek, takže to bylo
to samé. Řešily stále jen kluky, jak je nejlépe sbalit, kdy je čas na sex, jaká
poloha je nejlepšı́ a tak podobně. Tak mám teoretické znalosti, ale zkušenosti
žádné. Jen doufám, že mě ted’ kvůli mé nezkušenosti nenecháš.“
Musel jsem si tu zprávu několikrát přečı́st, abych tomu uvěřil. Ona se
opravdu bála, abych ji neopustil jen kvůli tomu, že je panna. Potká mě takové
304
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
štěstı́, že si mohu vychovat a vycvičit milenku dle svých představ a ona se
bojı́, že s nı́ nebudu chtı́t nic mı́t. Pokusil jsem se dát dohromady uklidňujı́cı́
zprávu.
Děkuji za odpověd’. Ted’ už to chápu. A nemusı́š se bát, že bych tě kvůli ne”
zkušenosti nechal. Už se moc těšı́m na středečnı́ rande. Přeji krásnou dobrou
noc plnou nádherných snů.“
Nemáš zač. Ty se taky krásně vyspinkej. Dobrou noc.“ Odložil jsem telefon
”
a s myšlenkami na nevinnou Kristýnku jsem usnul téměř okamžitě.
Úterý bylo, kromě školy, ve znamenı́ horečných přı́prava na středečnı́
rande. Zamluvil jsem stůl v pizzerii a potom na večer i stůl ve sklı́pku. Tam
je každou středu živá hudba a ani pitı́ tam nenı́ špatné. V myšlenkách jsem
plánoval průběh zı́třejšı́ho večera. V sex jsem nedoufal, ale i tak jsem věřil,
že si to určitě užijeme. S Kristýnkou jsme si vyměnili pár smsek, abychom se
domluvili, kdy a kde sejdeme, navı́c ani nebyl čas. Ona měla službu a spoustu
práce a já se snažil připravit se na zkoušky, které mě přı́štı́ týden čekajı́. Musel
jsem dodělat pár zápočtových pracı́ a pomalu jsem se začı́nal učit. Měl jsem
opravdu nabitý rozvrh, na každý den jednu zkoušku nebo alespoň zápočet.
A musel jsem to dát na prvnı́ pokus, když jsem měl domluvenou na dalšı́ dva
měsı́ce brigádu a doufal jsem, že tam vmáčknu i nějaké to rande s Kristýnkou,
tedy pokud ona bude chtı́t a bude mı́t čas.
V noci jsem toho moc nenaspal, samou nervozitou jsem nemohl usnout.
A když se mi to konečně povedlo, házel jsem sebou a převaloval se na posteli.
Ani nevı́m, co se mi zdálo. Ráno přišlo nějak rychle. Nevyspalý a neodpočatý,
jsem chtě nechtě musel z postele. Na odpoledne jsem se sice moc těšil, ale
do školy se mi vůbec nechtělo. Naštěstı́ škola nebyla až tak náročná a stejně
jsem byl celou dobu myšlenkami někde úplně jinde. Bylo dobře, že po mě
nikdo nic nechtěl, stejně jsem celou dobu nevnı́mal. Ani nevı́m, co se dělo,
ale už jsem konečně jel domů.
Domů jsem dorazil kolem třetı́ hodiny a rande mělo být v pět. Měl jsem
ještě necelé dvě hodiny čas. Zrovna tak akorát, dojı́t se trochu zkulturnit,
obléknout a pomalu vyrazit. Chtěl jsem se trochu předvést, tak jsem měl v
plánu skočit ještě pro kytku. Navı́c jsme se domluvili, že se ji mám vyzvednout
u babičky v bytě a to jsem to měl přes celé město, to znamená, že mě čeká
minimálně půlhodinová procházka.
Za hodinku jsem byl nachystaný, tak jsem pomalu vyrazil. Původně jsem
myslel, že skočı́m do supermarketu pro kytku, ale žádnou pořádnou tam
neměli. Mı́sto toho jsem vzal jen malou srdı́čkovou milku a pro kytku zaskočil
do květinářstvı́.
10.1. KRISTÝNKA - PRVNÍ RANDE
305
K bytu Kristýniny babičky jsem pomalým krokem dorazil za pět minut
tři čtvrtě na pět. V klidu jsem se posadil na lavičku a čekal. Nechtěl jsem
přijı́t až tak moc brzy.
Za pět minut pět jsem se zvedl z lavičku a šel zazvonit. Ozval se bzučák,
tak jsem šel nahoru. Nevěděl jsem, které patro to má být, tak jsem to vzal
po schodech. Ve druhém patře byly otevřené dveře, opatrně jsem zaklepal.
Z bytu se ozvalo: Ahoj, pojd’ dál a počkej na chodbě. Za chvı́li jsem hotová.“
”
Ahoj,“ odpověděl jsem, vstoupil do bytu a zavřel za sebou dveře. Čekal jsem
”
jen chvilku, pak přišla ona. Zůstal jsem stát s otevřenou pusou a jen neslušně
zı́ral, nebyl jsem ničeho schopen.
Copak je, že tak koukáš? Děje se něco? Nelı́bı́ se ti něco?“
”
Promiň,“ řekl jsem, když jsem se vzpamatoval, moc ti slušı́.“
”
”
Děkuji,“ špitla.
”
Tady máš, něco jsem ti přinesl,“ a podal jsem jı́ kytku i s malou bonboniérou.
”
Jééé, moc děkuju, to jsem nečekala. Chvilku vydrž, jen dám tu kytku do
”
vody, aby nezvadla.“
Otočila se a odešla do kuchyně. Měl jsem co dělat, abych to rozdýchal. To,
co měla oblečená, mě opravdu dostalo. Měla na sobě nádherné červené letnı́
šaty, které končily kousek pod zadeček a těsně obepı́naly celou jejı́ postavu.
Netušil jsem, jak vedle nı́ vydržı́m celý večer v klidu. I těch pár minut s nı́
mi způsobilo úplnou bouři v kalhotách.
Vrátila se zpět, přitiskla se ke mně a přisála se mi na rty. Když se odtrhla,
vzala mne za ruku a otevřela dveře.
Půjdeme?“
”
Jo jasně, jdeme.“
”
Než zamkla dveře a přivolal jsem výtah. Vyšli jsme společně před dům, lehce
jsem ji vzal kolem pasu a mı́řili jsme společně do restaurace. Cestou jsme
probı́rali, co se nám dnes přihodilo, teda spı́š ona povı́dala, já nějak nebyl
schopen slova. Jen jsem doufal, že se to v průběhu večera zlepšı́.
V restauraci jsme měli rezervovaný stůl, kam nebylo téměř odnikud vidět,
pěkně v rohu za zástěnou. Na stole hořely svı́čky. Jakmile nás čı́šnı́k usadil, objednal jsem rovnou každému dvojku růžového vı́na. Přit’ukli jsme si
a připili. Spolu s vı́nem jsme dostali jı́delnı́ lı́stky, abychom si mohli vybrat
jı́dlo. Při pohledu do lı́stku, mi bylo hned jasné, co si dám – jako obvykle
sýrovou pizzu. Než se Kristýnka rozhodla, co si vybere, pozoroval jsem ji.
Celá jen zářila, světlo svı́ček se jı́ odráželo v očı́ch a úsměv na rtech mě hřál
u srdce. Nakonec si vybrala těstovinový salát se zeleninou a kuřecı́m masem.
Když přišel čı́šnı́k, objednal jsem pro nás jı́dlo.
306
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Jen jsme tam seděli vedle sebe a upı́jeli vı́no. Jak vı́na ubývalo, zmenšoval
se i prostor mezi námi, jak se Kristýnka pomalu sunula blı́ž ke mně, až se
nakonec tiskla ke mně. Položila mi ruku na stehno a hlavu opřela o mé
rameno. Já toho využil, objal jsem ji rukou, hladil ji boku a vychutnával
si jejı́ blı́zkost. Snažil jsem se vyřešit záhadu, která mi vrtala hlavou už od
chvı́le, co jsem ji dnes uviděl. Má, nebo nemá kalhotky? S podprsenkou jsem
si byl naprosto jist. Nejen, že pod těsnými šaty nebyla vidět žádná ramı́nka,
ale ještě se vpředu rýsovaly obrysy dvou rozkošných třešinek krášlı́cı́ch ji
ňadra. Rukou jsem se stále snažil nahmatat alespoň část kalhotek, ale stále
jsem nic neobjevil. Snad bude lepšı́ přı́ležitost to prozkoumat při tanci.
Vı́no už jsme téměř dopili, každému zbyla jen trocha ve skleničce, když
nám přinesli objednané jı́dlo. Abychom, měli čı́m zapı́jet večeři, objednal
jsem pro jistotu každému ještě jednu skleničku. Kristýnka si trochu odsedla
a pustila se do jı́dla. Nejprve jsem ji jen pozoroval, ale po chvı́li jsem ji
také napodobil a pustil se do své pizzy. Jı́dlo bylo vynikajı́cı́, ostatně jako
vždy. Mou společnici zajı́malo, jaká je má pizza. Ochotně jsem se tedy podělil
a jeden dı́lek jı́ nabı́dl. Na oplátku jsem dostal ochutnat jejı́ těstovinový salát.
Chvı́lemi mi připadalo, že se necı́tı́ ve své kůži.
Copak je? Nechutná ti večeře?“
”
To ne, večeře je výborná, dı́ky. Jen mi od rána nenı́ úplně nejlı́p a navı́c
”
jsem celý den nic nejedla.“
Tos mohla řı́ct, mohli jsme to naše rande přesunout.“
”
Já nám nechtěla kazit večer, zvlášt’ když jsem se na to těšila.“
”
To mě těšı́, jen mě mrzı́, že ti nenı́ nejlı́p. Klidně můžem jı́t po večeři domů.“
”
To zas ne, to bude dobrý. Dojdu se opláchnout a bude mi zase dobře. Kde
”
jsou tady toalety?“
Musı́š tady doleva a za rohem to uvidı́š,“
”
Dı́ky.“
”
Na to se zvedla a odcházela od stolu. Nemohl jsem od nı́ odtrhnout oči. Než
se vrátila, objednal jsem jı́ čistou vodu. Naštěstı́ byla během pár minut zpět
a už to vypadalo, že se cı́tı́ lı́p.
Tak jak ti je?“
”
Dı́ky,“ a napila se vody, Už je to lepšı́.“
”
”
V poklidu jsme dojedli večeři a dopili vı́no. Vyrovnal jsem účet a společně
jsme opustili restauraci.
Kam ted’?“ ptala se venku.
”
Jestli chceš a hlavně, jestli se na to cı́tı́š, tak máme zamluvený stůl v
”
Hradnı́m sklı́pku.“
10.1. KRISTÝNKA - PRVNÍ RANDE
307
Tam jsem ještě nebyla, tak jdeme.“
”
Pro jistotu jsem ji objal kolem pasu a pomalou chůzı́ jsme mı́řili na hrad.
Obešli jsme ho, kolem dokola, byl teplý večer, tak proč toho nevyužı́t.
Nakonec jsme přeci jen dorazili dovnitř a usadili se ke stolu. Bylo tu
přı́jemně a hudba začı́nala zrovna hrát. Procházeli jsme nápojový lı́stek
a přemýšleli, co si dáme k pitı́. Bohužel zde dnes neměli až tak velký výběr
vı́na, tak nás nic z toho nezaujalo. Pro začátek jsem nám objednal alespoň
vodu.
Měla bych chut’ na nějaký koktejl,“ prohlásila Kristýnka.
”
Klidně. A na jaký bys měla chut’?“
”
Nevı́m, ale zaujalo mě to jahodové mojito.“
”
To znı́ dobře. Tak tu chvilku počkej a já pro to dojdu.“
”
Došel jsem tedy na bar pro koktejly a šel se usadit zpět ke stolu. Avšak
Kristýnka měla jiné plány, sotva mě uviděla, že se vracı́m, zvedla se od stolu
a už mě táhla na parket. Na můj tázavý pohled odpověděla:
Copak? Slibovals mi přece tanec, tak pojd’.“
”
Na to se nedalo nic namı́tat a tak jsem splnil jejı́ přánı́.
Parket se postupně plnil a i na kapele bylo vidět, že je to bavı́. Dokud
bylo na parketu mı́sto, hráli rychlejšı́ pı́sně. Tanec mi, na rozdı́l od Kristýnky,
moc nešel, ale dı́ky alkoholu mi to bylo jedno a ani jı́ to nevadilo.
Společně jsme řádili na parketu, dokud kapela po půl hodině nevyhlásila
přestávku. Přı́jemně unavenı́ jsme si sedli ke stolu a pustili se do koktejlu.
Během okamžiku ho byla jen polovina. Už i na mě doléhala potřeba, tak jsem
se omluvil a odešel si odskočit.
Po mém návratu začı́nali znovu hrát. A zrovna pomalé pı́sničky. Ani jsem
si nestačil sednout a Kristýna už se zvedala, že půjdeme tančit. Samozřejmě
jsem neodmı́tl. Na to jsem se těšil celý den, až si k sobě budu moct Kristýnku
beztrestně přivinout. Vecpali jsme se na parket a ona už se ke mně tiskla.
Hlavu si opřela o mé rameno, ruce mi ovinula kolem pasu, klı́nem se tiskla
proti mému. Nelenil jsem a položil jı́ své ruce zadeček a přitáhl si ji ještě
blı́ž. Svı́jeli jsme se na parketu a třeli si o sebe. Cı́til jsem jejı́ nádherná
ňadra na svém hrudnı́ku, bradavky jı́ pěkně tuhly. Zvedla hlavu a dı́vala
se na mne, v tom pohledu byla cı́tit žádostivost a touha. Nabı́zela mi své
pootevřené rty k polibku, sklonil jsem hlavu, naše rty se spojily a jazýčky
propletly. Pohupovali jsme se do rytmu hudby. Cı́til jsem horkost jejı́ho klı́na
a ona jistě musela cı́tit tvrdost mého penisu, protože se na mě tiskla čı́m dál
tı́m vı́c. Zabráni do ochutnávánı́ našich úst, jsme ani nepostřehli, že hudba
přestala hrát a mi zůstali na parketu sami ve vášnivém objetı́. Zjistili jsme
308
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
to, až když nás upozornila obsluha, že bychom se mohli krotit. Rychle jsme si
sedli ke stolu, dopili zbytek mojita a raději odešli pryč. Venku jsme se hlasitě
rozesmáli.
Myslel jsem, že si ještě dáme procházku nočnı́m městem, ale když jsem
se podı́val na Kristýnku, raději jsme pomalu vyrazili domů. Bez problémů
jsme došli před dům, tam jsme se zastavili, aby mohla najı́t klı́če od domu.
Otevřela kabelku, našla klı́če, ale když se snažila trefit do zámku, klı́če jı́
upadly. Než jsem je stačil zvednout, sehnula se pro ně sama. Narovnala se
a málem je následovala na zem. Naštěstı́ jsem ji stačil zachytit v čas, než se jı́
něco stalo. Jednou rukou jsem otevı́ral dveře a druhou přidržoval Kristýnku.
Povedlo se mi otevřı́t dveře a nohou jsem je přidržoval. Vzal jsem Kristýnku
do náruče a donesl ji k výtahu. Vyjeli jsme do druhého patra, tam jsem ji
opatrně usadil na schody a snažil jsem se odemknout dveře.
Vyznat se v cizı́ch klı́čı́ch bez nápovědy byl trošku problém. Navı́c má
pozornost byla rozdělena mezi zámek s klı́či a sedı́cı́ Kristýnku. Nakonec byl
zámek úspěšně zdolán. Sundal jsem boty sobě i Kristýně a znovu ji vzal do
náruče. Sezenı́ na schodech jı́ udělalo asi dobře, protože už byla schopná mě
po bytě navigovat. Položil jsem ji na postel a vrátil se zavřı́t dveře. Využil
jsem té chvilku také k tomu, abych si odskočil. Ještě jsem zaběhl do kuchyně,
abych jı́ přinesl skleničku vody.
V pokoji už Kristýnka stála a zápasila se zipem na svých šatech. Chvilku
jsem ji pozoroval, měl jsem krásný výhled na jejı́ ňadra dı́ky tomu, jak měla
ruce vzadu.
Mı́sto pozorovánı́, bys mi mohl pomoct.“
”
Promiň, rád ti pomohu. Jsi si jistá, že se chceš přede mnou svlékat hned na
”
prvnı́m rande?“
To se uvidı́, ale sama ten zip asi nezvládnu, nějak se zasekl.“
”
Podal jsem jı́ skleničku, aby se mohla napı́t. Když odložila skleničku, stoupl
jsem si za nı́, položil jı́ ruce na ramena a polı́bil ji na krk. Jen tiše vzdychla.
Přesunul jsem ruce na zip a zkusil ho rozepnout. Vůbec to nešlo. Kousek jsem
poodstoupil, abych si prohlédl zip. Byl v něm chycen kousek látky. Opatrně
jsem se snažil uvolnit zaseknutý zip. Po chvı́li se mi to povedlo. Stoupl jsem
si opět blı́ž ke Kristýnce a začal rozepı́nat zip. Zoubek po zoubku odkrýval
to, co mi celý večer zůstávalo skryto. Šaty se pomalu rozevı́rali a odhalovali
hebkou dı́včı́ pokožku. Neodolal jsem a každý kousek, co byl odhalen, jsem
polı́bil. Šaty, i když byl celý zip rozepnutý, stále držely.
Narovnal jsem se a začal šaty sundávat z ramen. Pomalým pohybem jsem
hrnul šaty dolů a mé dlaně kopı́rovaly pohyb šatů. Jakmile šaty sklouzly z
10.1. KRISTÝNKA - PRVNÍ RANDE
309
ňader, šly dolů téměř samy. Už jsem byl zase pořádně vzrušený, na kalhotách
jsem měl stan. Kristýnka stydlivě zkřı́žila ruce na prsou. Konečně jsem odhalil
tajemstvı́ kalhotek. Měla je, jen byly takové miniaturnı́. Zezadu z nich byly
vidět jen dvě tenké šňůrky. Šaty jsem jı́ stáhl ke kotnı́kům a ona z nich ladným
krokem vystoupila. Otočila na mě hlavu a přes rameno trochu smutně povı́dá:
Promiň, mohl bys prosı́m. . . “ a kývla hlavou ke dveřı́m.
”
Samozřejmě,“ odpověděl jsem a zklamaně se vydal směrem ke dveřı́m.
”
Ale já myslela zavřı́t a zamknout, ne abys odešel. . . “
”
Promiň, to mi nějak nedošlo. Myslel jsem, že chceš, abych tě nechal v klidu
”
o samotě převléknout.“
Chtěl jsem zavřı́t dveře do pokoje a Kristýnka se mezitı́m sehnula pro šaty,
aby je mohla pověsit na ramı́nko.
Koutkem oka jsem zahlédl, jak šaty letěly vzduchem na postel.
Zaslechl jsem, jak Kristýnka křičı́: Pozor,“ a s rukou před pusou utı́ká na
”
záchod.
Než mi došlo, co se stalo, slyšel jsem, co se děje na záchodě.
Zvedl jsem šaty, pověsil je na ramı́nko. Zvuky ze záchodu utichly, ozvalo
se zaklapnutı́ dveřı́ a slyšel jsem tekoucı́ vodu.
Pak voda utichla a ozvalo se: Můžeš mi prosı́m přinést nočnı́ košili?“
”
Nemusel jsem jı́ ani hledat, ležela připravená na posteli. Vzal jsem ji a šel s nı́
do koupelny. Zaklepal jsem, dveře se pootevřely a vysunula se ruka. Dal jsem
jı́ košili do ruky a vydal se zpátky do pokoje. Než jsem tam došel, vrátil jsem
se zpátky, ze záchodu přinesl kýbl e a postavil ho vedle postele. Posadil jsem
se do křesla a čekal, až se vrátı́ z koupelny. Když se deset minut nic nedělo,
začı́nal jsem mı́t o ni strach. Ještě chvilku jsem počkal a šel ji pro jistotu
zkontrolovat. Za dveřmi koupelny jsem uslyšel tiché vzlykánı́. Zaklepal jsem,
otevřel dveře a uviděl jı́ sedět na zemi vedle vany.
Copak je? Bolı́ tě něco?“ ptal jsem se a hned si přisedl k nı́, objal ji
”
a začal utěšovat.
Moc mě to mrzı́, že jsem to takhle zkazila,“ vzlykala Kristýnka.
”
To nevadı́, za to přece nemůžeš.“
”
Ty ses snažil, abychom si to užili, a já to všechno pokazı́m.“
”
Vždyt’ jsme si to užili i tak.“
”
Podı́vala se na mne uslzenýma očima a povı́dá: Můžu tě ještě o něco po”
prosit?“
O cokoli,“ odpověděl jsem bez sebemenšı́ho zaváhánı́.
”
Pomůžeš mi do postele? Mám pocit, že se ani neudržı́m na nohou.“
”
Tak pojd’,“ zvedl jsem, nejprve jı́ pomohl na nohy a pak jsem jı́ vzal do
”
310
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
náruče a donesl do postele.
Smutně na mne pohlédla, pohladila mne po tváři a řekla: Moc děkuju,
”
že se o mne takhle staráš.“
Jen jsem jı́ úsměv vrátil a uložil jı́ do postele. Skočil jsem do kuchyně a po
pár minutách hledánı́ jsem uvařil čaj a donesl jı́ ho k posteli. Sedl jsem si
do křesla a tiše pozoroval, jak usı́ná. Rozhodl jsem se, že pro jistotu tady
počkám až do rána. Ve škole mě stejně nečekalo nic důležitého.
10.2. KRISTÝNKA - NEMOC
10.2
311
Kristýnka - Nemoc
Noc proběhla bez problémů. Probudil jsem se chvı́li před sedmou, byl jsem
celý rozlámaný, přeci jen v křesle se nespı́ úplně nejlépe. Chtěl jsem si odskočit na záchod, ale jak jsem otevı́ral dveře, Kristýnka se probudila. Vypadala hůř než včera.
Ahoj. Tys tu byl celou noc?“
”
Ahoj. Byl. Nemohl jsem tě tady nechat samotnou. A jak na tebe koukám,
”
udělal jsem dobře. Je ti zle, vid’.“
Je, hůř než včera.“
”
Tak já skočı́m domů pro auto a tebe odvezu domů k doktorovi.“
”
Opravdu? To bys byl moc hodný.“
”
Přece tě tu takhle nemůžu nechat. Navı́c, co kdybych náhodou chtěl dalšı́
”
rande. Zatı́m si změř teplotu a já jdu pro auto.“
Podáš mi prosı́m ten teploměr? Měl by být v kuchyni v lékárničce.“
”
Zašel jsem do kuchyně, úspěšně našel teploměr, donesl ho Kristýně a vyrazil
pro auto, dokonce mi půjčila i klı́če od babiččina bytu, abych na ni nemusel
zvonit.
Během dvaceti minut jsem byl zpět. Auto jsem nechal zaparkované rovnou před vchodem. Mı́sto čekánı́ na výtah jsem vyběhl po schodech nahoru.
Tentokráte jsem se klı́čem do zámku trefil na prvnı́ pokus. Vešel jsem do
bytu a mı́řil jsem rovnou do pokoje, kde jsem zanechal Kristýnku. Ta seděla
smutně na kraji postele a na sobě měla nočnı́ košili.
Tak jak ti je?“ hned jsem ptal.
”
Nic moc. Je mi opravdu špatně a mám horečku, 39,5 ◦ C.“
”
A zvládneš tu cestu?“
”
Budu muset. Pomůžeš mi?“
”
Když budu moct a budu vědět jak, tak moc rád.“
”
Děkuju. Jen nevı́m, jak ti to oplatı́m.“
”
S tı́m si nedělej starosti, hlavně, aby ses brzy uzdravila. Tak s čı́m začneme?“
”
Nejspı́š s oblečenı́m. Mám to na křesle na hromádce připravené.“
”
Chceš to podat, nebo ti mám pomoct se svlékánı́m a oblékánı́m?“
”
Asi budu potřebovat pomoct se všı́m.“
”
Dobře. Budu se snažit moc nekoukat.“
”
Klidně se koukej, aspoň něco z toho budeš mı́t.“
”
A nebudeš se stydět?“ a s těmi slovy jsem jı́ podával hromádku oblečenı́.
”
Na stud nemám sı́lu,“ odpověděla smutně.
”
Pomohl jsem jı́ se postavit, otočila se ke mně zády a já jı́ pomohl sundat nočnı́
312
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
košili. Přestože podprsenka byla nahoře na hromádce, čistě účelově jsem jı́
jako prvnı́ podal kalhotky.
Obávám se, že když se předklonı́m, tak upadnu.“
”
Tak to chceš zkusit vsedě?“
”
To asi také nepůjde. Nejspı́š si budeš muset kleknout přede mě a já se ti
”
rukama opřu o ramena. . . “
A mě poskytneš výhled na svá nejintimnějšı́ mı́sta a pěkně zblı́zka,“ do”
končil jsem za nı́.
Poskytnu. Co mám dělat, když to jinak nepůjde?“
”
Neboj, já nebudu koukat, slibuju.“
”
To už jsem si před nı́ klekal s kalhotkami v rukách a pohledem sklopeným k
zemi. Stálo mě to hodně přemáhánı́ nezvednout zrak a nepodı́vat se. Hlavu
jsem musel mı́t jen několik centimetrů od jejı́ho klı́na, cı́til jsem jejı́ dı́včı́ vůni,
rukama se dotýkal štı́hlých nožek a ocas v kalhotách mi stál jako stožár.
Neustále jsem si v mysli opakoval, že nesmı́m zneužı́t jejı́ho stavu, kdy je
zcela bezmocná a odkázaná na mojı́ pomoc. Dokázal jsem to, oblékl jsem jı́
kalhotky bez toho, abych se podı́val, jak vypadá jejı́ neposkvrněná prcinka.
Cı́til jsem, že už se o mě neopı́rá rukama, tak jsem vstal. Viděl jsem, že si
rukama zakrývá ňadra.
Opravdu ses nedı́val?“
”
Nedı́val, vždyt’ jsem ti to slı́bil. Proč se ptáš?“
”
Vidı́m tu tvou bouli na kalhotách.“
”
Aha. Ale já se opravdu nedı́val. To jen zapracovala má fantazie a takhle to
”
dopadlo. Promiň.“
To nevadı́. Tak pokračujme, at’ tu nezmrznu.“
”
Zbytek oblečenı́ už jsme zvládli o poznánı́ rychleji. Nejprve byla na řadě podprsenku, tu si oblékla, až na zapı́nánı́, sama. Tričko jsem na ni natáhl, stačilo
jen, aby zvedla ruce. Jako poslednı́ byla na řadě sukně. Tu jsme dali stejným
způsobem jako kalhotky.
Když byla oblečená, sedla si na postel a já mezitı́m posbı́ral jejı́ věci
a nandal je do tašky. Ještě jsem zkontroloval, jestli tady po nás něco nezůstalo
a pomohl jsem Kristýnce dojı́t ke dveřı́m. Nejprve jsem pomohl s obouvánı́m
jı́, pak jsem se obul sám. Ted’ už jen zamknout dveře a honem do auta.
Posadil jsem ji na sedadlo spolujezdce, abych na ni dobře viděl, a sedl si
za volant. Ještě jsem ji naposledy zkontroloval a změnil jsem plány, jeli jsme
rovnou na pohotovost.
Měli jsme štěstı́, před námi tam byli jen dva lidé. Vzali nás během dvaceti minut. Dovnitř do ordinace mě nepustili, jen jsem slyšel, jak sestřičky
10.2. KRISTÝNKA - NEMOC
313
a doktoři pěli ódy na to, jakého má přı́tele, s jakou obětavostı́ o ni pečuje.
Po deseti minutách vylezla ven sestra a řekla mi, že to bude chvı́li trvat,
že dělajı́ nějaké odběry. Vı́c mi neřekla a hned zašla zpátky do ordinace.
Byl jsem zvědav, jak to dopadne. Trvalo to ještě asi dvacet minut. Pak se
konečně něco dělo. Otevřely se dveře od ordinace, sestřička tlačila křeslo, na
kterém seděla uplakaná Kristýnka v nemocničnı́m andělovi. Stihla mi řı́ct
jen oddělenı́, čı́slo pokoje, a že mám přijı́t za půl hodiny i s taškou, než ji
sestřička odvezla do výtahu.
Došel jsem do auta pro tašku a začal jsem hledat správné oddělenı́. Samozřejmě to bylo v nejvyššı́m patře budovy na druhé straně parkoviště. Než
jsem to našel, už byl skoro čas. Počkal jsem ještě pět minut na chodbě, pak si
vzal návleky a vyrazil hledat správný pokoj. Sice mě sestra chtěla zastavit,
že za chvı́li bude vizita, ale vysvětlil jsem jı́ to a dokonce jsem byl naveden
správným směrem.
V pokoji jsem byl trošku v šoku, Kristýnka se na velké nemocničnı́ posteli
skoro ztrácela, bı́lé povlečenı́ a zeleně natřené zdi jı́ dávaly nezdravou barvu,
k tomu všemu měla v ruce zapı́chnutou kapačku.
Tak copak ti řekli doktoři?“
”
Že si tě mám hledět, takový obětavý přı́tel se prý jen tak nevidı́,“ odpověděla
”
mi s hraným úsměvem, za kterým se skrývala únava, vyčerpánı́, zklamánı́
a bezmoc.
To mě těšı́. Ale já myslel, co ti je.“
”
Podle všeho nějaká lehčı́ střevnı́ chřipka, ale měli strach, aby to nebyl
”
slepák.“
A co ta kapačka?“
”
Byla jsem dehydrovaná. Včera jsem toho moc nevypila, jen káva v práci
”
a pak večer s tebou to vı́no a koktejl.“
Aha. A jak dlouho tu budeš?“
”
Nevı́m, to se rozhodne po vizitě, ale řı́kali den nebo dva na pozorovánı́.“
”
Tak já se odpoledne zastavı́m. Budeš chtı́t něco přinést?“
”
Nic nenos, stejně nic nemůžu, maximálně nějaký časopis.“
”
Tak dobře. Jo a tady máš tu tašku.“
”
To už byli slyšet na chodbě doktoři, rychle jsem vyndal z tašky věci, které
potřebovala a zbytek věcı́, že vezmu domů. Rozloučili jsme se a já odešel z
pokoje. Měl jsem to jen tak tak, zrovna když jsem si u východu z oddělenı́
sundával návleky, hejno lékařů vcházelo k nı́ do pokoje.
Doma jsem se usadil před počı́tač. Jet do školy už nemělo smysl, tak jsem
jen napsal spolužačce, co se stalo, aby mě nějak omluvila, kdyby se po mně
314
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
náhodou někdo ptal.
Když už jsem nejel do školy, usoudil jsem, že by bylo vhodné volný čas
věnovat studiu, zkoušky se blı́žily a já toho moc neuměl. Že by mi to učenı́
lezlo do hlavy, se řı́ct nedá. Myšlenkami jsem byl stále u Kristýnky. Chvı́li
jsem ji objı́mal a chvı́li jsme spolu tančili. Svlékánı́ a oblékánı́ se mı́silo s
pohledem, jak ležı́ na nemocničnı́m lůžku. Vzrušenı́ střı́dalo bezmoc a strach.
Kolotoč myšlenek vı́řil v mé hlavě a já nevěděl, co dělat. Vzhlédl jsem od učenı́
a podı́val se na hodiny. Uběhla půl hodina a já s učenı́m vůbec nepostoupil.
Zvedl jsem se, došel si uvařit čaj a dal se znovu do učenı́. Dopoledne uběhlo
jako voda, jen jsem doufal, že mi v té hlavě alespoň něco zůstalo.
Dal jsem si oběd a vrhnul se znovu na učenı́. Sice jsem asi každých deset
minut kontroloval telefon, ale i přesto to šlo celkem dobře.
Konečně bylo půl druhé. Oblékl jsem se a vyrazil směr nemocnice. Naposledy jsem zkontroloval telefon. Cestou jsem koupil dva časopisy a za patnáct
minut jsem stál v nemocnici před pokojem.
Vstoupil jsem dovnitř a čekalo mě překvapenı́. Kristýnka už vypadala
podstatně lı́p, měla na sobě i svou nočnı́ košili.
Ahoj. Už vypadáš o moc lı́p.“
”
Ahoj. Už je mi taky lı́p. Trochu jsem se prospala a mám už druhou kapačku.“
”
Tak to je fajn. A kdy tě pustı́?“
”
O tom jsem právě chtěla mluvit. Podle všeho zı́tra po vizitě,“ řekla trochu
”
posmutněle.
Proč tak smutně? Vždyt’ to je dobře, že jdeš tak brzy domů.“
”
To jo. Jen se nemám, jak dostat domů. Našim jsem to ani neřekla, abych
”
jim nepřidělávala starosti, navı́c stejně bydlı́ skoro dvě hodiny autem odtud.
Navı́c doktor řı́kal, že bych neměla být přes vı́kend sama, kdyby se to náhodou
zhoršilo. A zůstávat tady u babičky se mi nechce, to už bych to rovnou mohla
řı́ct našim.“
Aha, tak to je blbé.“
”
Bylo mi naprosto jasné, kam tı́m mı́řı́, jen jsem čekal, až to z nı́ vyleze.
Vı́š, mě tak napadlo. . . “
”
Copak?“
”
No, jestli bys mě náhodou nemohl odvézt domů ty.“
”
To bych mohl.“
”
A odvezeš mě?“
”
Odvezu. Ale co to hlı́dánı́ o vı́kendu? Snad nechceš být doma sama.“
”
Děkuju. To bychom mohli třeba řı́ct, že budeme spolu, že se o mě postaráš.“
”
No to nevı́m, to mám lhát doktorům?“
”
10.2. KRISTÝNKA - NEMOC
315
Ani kvůli mě?“
”
Právě, že kvůli tobě. Co když se ti přitı́žı́? To si nemůžu vzı́t na svědomı́,“
”
snažil jsem se jı́ vnuknout myšlenku, že bychom spolu mohli strávit vı́kend.
No když kvůli mě nechceš lhát, to tady asi budu muset zůstat i přes vı́kend,“
”
a skoro se rozplakala.
Vnuknutı́ myšlenky nějak neprošlo, musel jsem to zkusit jinak.
Mě se na tom nelı́bı́ to, že bys měla zůstat celý vı́kend sama.“
”
Aha. Když já nechci, aby se to naši dozvěděli, sestry nemůžou a kamarádky
”
taky ne. Dál už mě nikdo nenapadá.“
Opravdu? To je škoda. To tady asi budeš muset zůstat.“
”
To já nechci. No jedině snad. . . To nejde, to přece nemůžu chtı́t,“ přemýšlela
”
nahlas.
Kdo tě napadl?“ ptal jsem se s úsměvem.
”
Kdo asi, přeci ty, ale. . . “
”
To už jsem nevydržel a začal se smát.
Konečně jı́ to došlo a hned spustila: Ty syčáku, to sis to pěkně naplánoval,
”
abys mohl se mnou strávit celý vı́kend,“ to už se také smála.
A umı́š aspoň vařit, abychom neumřeli hlady?“
”
Něco snad zvládnu, neboj.“
”
Počkej, ale já neřekla, že tě beru jako vı́kendovou ošetřovatelku, teda o”
šetřovatele. Sice si včera své kvality prokázal, ale myslı́š, že se nechám od
takového zvrhlı́ka očumovat celý vı́kend?“
Já a zvrhlı́k?“
”
Jo, moc dobře jsem si všimla, jak ses mi celý večer koukal do výstřihu.
”
A myslı́š, že jsem zapomněla, jak jsi mě celý večer osahával, kdykoli si měl
přı́ležitost?“
Bylo na nı́ vidět, že se rozhodla, že tenhle vı́kend strávı́me spolu. Ale proč
nepřistoupit na jejı́ hru, uvidı́me, kam to povede.
Tak se ti omlouvám, jestli ti to vadilo. Ale já si nemohl pomoct.“
”
No právě. A co budeš dělat, až budu potřebovat pomoct se sprchou? Nebo
”
dokonce, až spolu budeme ležet na posteli?“
To se budu ovládat.“
”
To známe.“
”
Opravdu, slibuji. Žádné osahávánı́, žádné okukovánı́.“
”
Dělala, že chvı́li přemýšlı́ a pak prohlásila: To tě nechci. Mám konečně strávit
”
vı́kend s chlapem a nic si neužı́t?“
Co?“ ozval jsem se překvapeně.
”
Snad jedině, že bys mě ošetřoval svlečený, abych z toho něco měla.“
”
316
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Trochu nechápavě jsem na ni zůstal koukat, dokud se nerozesmála. Mě v tu
chvı́li bylo jasné, že tohle bude holka mých snů, nuda s nı́ určitě nebude, ted’
už jen jaký s nı́ bude sex. Podle toho, jak se včera svı́jela na parketu, nebude
mı́t s pohyby v posteli žádný problém. Rozhodně mě čeká zajı́mavý vı́kend.
Celé odpoledne jsem strávil v nemocnici, Kristýnka ležela na pokoji sama,
tak jsme měli klid. Seděl jsem vedle jejı́ postele a povı́dali jsme si. Znenadánı́
vystrčila ruku z pod deky a chytla tu mou. Chvı́li jsme se jen tak drželi
a pak i s tou mou rukou zamı́řila zpátky pod deku. Sama si přitiskla mou
ruku na svou nahou nožku. Povı́dali jsme si dál jako by se nic nedělo. Z ničeho
nic se otevřeli dveře a vešla sestra. Podı́vala se na nás a uviděla úsměv na
Kristýnčině tváři a mou ruku pod dekou.
Promiňte, nechtěla jsem vás vyrušit, jsem tady, abych slečně odebrat kapa”
čku.“
To je v pořádku, nerušı́te,“ řekl jsem a poškádlil jsem Kristýnu na noze, až
”
se lekla a prudce se nadechla.
Mělo to ten správný efekt, já vytáhl ruku ven a sestra se celá červenala. Jen
jsem doufal, že i v takovém rozpoloženı́ zvládne vyndat jehlu z ruky. Když
sestra odešla, vybuchli jsme oba smı́chy.
Jen, co náš smı́ch utichl, plácla mě Kristýnka volnou rukou.
To se dělá, co si o nás ted’ asi bude myslet?“
”
Co by, že jsem nadrženej zvrhlı́k, co ti ani v nemocnici nedá pokoj.“
”
No právě. A to jsme ani nic nedělali,“ řekla téměř zklamaně
”
Odpoledne nám uteklo docela rychle na to, že jsme byli v nemocnici.
Přiblı́žil se čas večeřı́ a konec návštěv. Dal jsem Kristýnce ty dva časopisy
a chystal se k odchodu. Na rozloučenou jsem dostal pusu na tvář, prý aby mě
náhodou nenakazila. Když jsem prohlásil, že od nı́ se klidně nechám nakazit,
objala mě rukama kolem krku a přitáhla si mě zpátky, že jsem měl co dělat,
abych se nesvalil k nı́ do postele, ne že by mi to tak moc vadilo, ale bál jsem
se, abych jı́ neublı́žil. Vrazila mi tak divoký a vášnivý polibek, že jsem byl
ihned vzrušený.
Když jsme se přestali lı́bat, jen mě pohledem zkontroloval a konstatovala:
Jsem ráda, že to funguje, ber to jako poděkovánı́ a omluvu za včerejšek.
”
A ted’ už jdi, zı́tra po vizitě napı́šu, kdy si pro mě můžeš přijet. Ahoj.“
Natolik mě šokovala, že jsem jen automaticky řekl: Ahoj, tak zı́tra,“ a otočil
”
se a odešel.
Už jsem myslel, že mám štěstı́, že jsem na chodbě nikoho nepotkal, protože
bouli na kalhotách jsem neměl, jak zamaskovat. Mı́jel jsem dveře od sesterny,
když z nich zrovna vyšla ta sestra, co nás načapala v pokoji. Jen se koukla,
10.2. KRISTÝNKA - NEMOC
317
s kým se málem srazila. Všiml jsem si, že pohledem setrvala v mém klı́ně o
něco déle, než bylo vhodné.
Jen jsem řekl: Promiňte,“ a pokračoval jsem v cestě.
”
Odpovědı́ mi bylo: Nic se nestalo.“
”
Když byla pár metrů ode mě, zaslechl jsem, jak polohlasně řekla: Pěknej
”
stan. . . “
Jen jsem se trochu otočil a usmál se, ostatně nic jiného se nedalo dělat. Jen
mě tak napadlo, jestli uniformy letı́ na mě, nebo já na ně.
Doma jsem si do kufřı́ku nachystal věci na celý vı́kend, vzal jsem si i
notebook a učenı́, přeci jen mě hned v pondělı́ čekala zkouška. Celou dobu
přı́prav a balenı́ jsem si v hlavě přehrával ten poslednı́ rozhovor s Kristýnkou.
Co asi myslela tı́m, jsem ráda, že to funguje? Mělo to být konstatovánı́, že
mě dokázala vzrušit polibkem, nebo hodnocenı́ toho, jak mi stál? At’ tak,
nebo tak, obojı́ bylo známkou slibného vı́kendu. Sakra, ještě, že jsem na to
myslel, málem bych zapomněl na kondomy. Člověk nikdy nevı́, kdy je použije
a obvykle je nemá, když jsou potřeba. No, ještě možná pro jistotu i lubrikačnı́
gel. Naštěstı́ jsem doma měl ten, co se dá také použı́t jako masážnı́, tak to
aspoň nebude tak nápadné. Než jsem všechno sbalil, mamka dodělala večeři.
To, že jsem nejel do školy a celý den nebyl doma, jsem v pohodě vysvětlil,
že nebudu doma zı́tra a celý vı́kend, když se mám učit, to už bude horšı́.
Nakonec se mi to však povedlo, i když mě to stálo dost sil. Budu u spolužáka
a budeme se učit, protože každý potřebuje s něčı́m pomoct, dodělat nějaký
program na zápočet. To, že přijedu domů až v pondělı́ večer je samozřejmé,
přeci nepojedu v neděli domů, abych jel v pondělı́ brzy ráno zpátky.
Před spanı́m jsem ještě skočil do sprchy. Oholil jsem se a dole trochu
zastřihl porost. Chvı́li jsem přemýšlel, jestli vyholit úplně, nebo jen zkrátit.
Přeci jen nevı́m, jak je upravená ona a nechtěl jsem ji vyděsit, tak jsem pro
jistotu zvolil kompromis. Před tı́m, než jsem definitivně zalezl do postele, jsem
mamce nahlásil, že ráno jedu později, protože nám odpadly nějaké přednášky.
Ráno jsem se probudil před budı́kem. Měl jsem ho nařı́zeného na devátou,
ale vstával jsem už dokonce v půl deváté. Než jsem vylezl z postele, musel
jsem chvı́li počkat. Postihla mě rannı́ erekce, ani jsem se tomu nedivil. Nepamatoval jsem si, co přesně se mi zdálo, v paměti mi uvı́zly jen útržky,
ale i ty stačily, ve zkratce Kristýnka a spousta nemravnostı́. Jakmile erekce
ustoupila, čekala mě snı́daně a povinná rannı́ hygiena. Ještě jsem zkontroloval sbalené věci a pak už jsem jen očima hypnotizoval telefon. Věděl jsem, že
je ještě moc brzy, dřı́v než v deset se určitě neozve, ale to na věci neměnilo,
stále jsem zı́ral na telefon. Měl jsem zapnuté zvoněnı́, ale stejně jsem každou
318
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
chvı́li zapı́nal displej, jestli jsem náhodou tu zprávu nepromeškal.
Po dvaceti minutách mě to přestalo bavit, tak jsem se rozhodl, že se ještě
na chvı́li pustı́m do studia. Pochyboval jsem, že o vı́kendu budu mı́t nějak
moc času. Vybalil jsem papı́ry s poznámkami z batohu a rozložil je před sebou
na zemi. Zabral jsem se do toho tak, že jsem na telefon zapomněl. Z učenı́
mě vytrhla zpráva, když jsem kouknul na hodiny, bylo už deset. Rychle jsem
poskládal poznámky a dal je do batohu. Teprve ted’ mě napadlo, podı́vat se,
co mi vůbec přišlo. Když jsem tu zprávu otevřel, myslel jsem, že mě trefı́.
Byla to zpráva od operátora s nabı́dkou extra výhodného tarifu. Opravdu
jsem byl naštvaný, čekám důležitou zprávu a přijde mi tohle. No co, učenı́
už stejně nemá smysl vytahovat, tak jsem jen chtěl odložit telefon na stůl
a plácnout sebou na postel. Telefon už skoro ležel na stole, když začal zvonit.
Lekl jsem se, že jsem ho z těch poslednı́ch pár centimetrů upustil na stůl.
Tentokráte už to byla Kristýnka.
Ahojky. Tak si pro mě můžeš přijet. Za patnáct minut jsem oficiálně propu”
štěná. Konečná diagnóza lehká střevnı́ chřipka, nı́zký tlak a dehydratace.“
Na nic už jsem nečekal, pobral jsem věci a vyrazil k autu. Než jsem nastartoval, ještě jsem jı́ stihl odepsat.
Rozkaz madam. Váš řidič a vı́kendový opatrovatel už vyrážı́.“
”
Do nemocnice jsem to zvládl za pět minut, ani nevı́m jak. Jelikož bylo
ještě brzo, vyrazil jsem za nı́ na pokoj. Zvědavou sestru, co mě potkala se
stanem na kalhotách, jsem naštěstı́ neviděl. Jak jsem se blı́žil k pokoji, slyšel
jsem nějaký mužský hlas. Pro jistotu jsem zaklepal na dveře a opatrně vešel.
Byl tam jen doktor a udı́lel Kristýnce poslednı́ rady.
Když mě zahlédl, tak prohlásil: Aaa, vidı́m, že už tu máte odvoz. Takže
”
ještě jednou, šetřit se, pı́t hodně tekutin a pro dnešek jen lehkou stravu. Vyzvedněte si tahle probiotika a nakupte jogurty. Nakažlivá už nejste a během
týdne byste měla být v úplně pořádku. Do práce až od pondělı́ za týden.“
Nebojte, pane doktore, já na ni dám přes vı́kend pozor,“ řekl jsem, když
”
doktor skončil.
Koukám, nejen odvoz, ale i ošetřovatel. Tak se mějte a brzy se uzdravte. Na
”
shledanou.“
Děkujeme a na shledanou,“ řekli jsme nastejno s Kristýnkou.
”
Doktor se jen usmál a řekl: Vy dva k sobě opravdu patřı́te.“
”
Na to už jsme nic neřekli, co mu budeme vysvětlovat, že jsme měli jen jedno
rande a to skončilo tady. Raději jsem pobral jejı́ věci a vyrazili jsme pomalu
k autu. V areálu nemocnice byla lékárna, tak jsem tam s receptem zaskočil,
zatı́mco Kristýnka čekala v autě. V lékárně byla dlouhá fronta, stál jsem tam
10.2. KRISTÝNKA - NEMOC
319
nejméně deset minut, než na mě přišla řada. Odevzdal jsem recept, zaplatil poplatek a doplatek a už jsem pospı́chal zpět. Sednul jsem do auta a už
jsme svištěli. Jen jsme se ještě zastavili na nákupu a pak zamı́řili rovnou k
nı́ domů.
320
10.3
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Kristýnka - Návrat z nemocnice
Vynosil jsem nákup z auta a pomohl Kristýnce nahoru. Měl jsem se o ni
starat, tak jsem ji zahnal do vany a sám šel prozkoumat kuchyň. Bylo potřeba
něco málo uvařit, abychom neumřeli hlady. Dalo to práci, ale nakonec jsem
našel vše, co jsem potřeboval a dal se do vařenı́ polévky.
Polévka už byla téměř hotová, když se z koupelny ozvalo: Můžeš mi prosı́m
”
pomoct?“
Můžu, copak potřebuješ?“ odpověděl jsem.
”
Potřebuji umýt záda.“
”
To byla výzva, že bych konečně něco zahlédl? Nechal jsem polévku polévkou
a pospı́chal do koupelny.
Ve vaně seděla přihrbená Kristýnka a rukama si objı́mala kolena. Snažila
se všechno schovat a celkem i úspěšně. Nanesl jsem si do dlanı́ sprchový gel,
trochu ho rozetřel, aby nebyl tak studený a zlehka jı́ začal umývat záda.
Nejprve jsem jı́ ması́roval krk a ramena a pomalu sjı́žděl až dolů k zadečku.
Pokaždé když jsem jı́ přejel prsty po páteři, tiše zasténala. Dokončil jsem
umývánı́, vzal do ruky sprchu a opláchl ji.
Děkuji, podáš mi ještě ručnı́k?“
”
Jasně,“ zvedl jsem se, otočil se a natáhl se pro ručnı́k.
”
Kristýnka se mezitı́m postavila, samozřejmě zády ke mně a s rukama překřı́ženýma na prsou. Zabalil jsem ji do osušky a třel jı́ záda. Když byla suchá,
podal jsem jı́ župan. Rychlost, s jakou se do něj oblékla, jsem od nı́ opravdu
nečekal. Než jsem se nadál, byla oblečená.
Chceš, abych ti pomohl z vany?“ nabı́zel jsem se, když jsem viděl, jak stojı́
”
ve vaně oblečená do županu. Také jsem tak trochu doufal, že zahlédnu alespoň kousek tajemných zákoutı́ jejı́ho těla.
Určitě,“ odpověděla s úsměvem.
”
Nenapadlo mě nic jiného, než ji vzı́t do náručı́ a odnést do postele. Jak jsem
ji chytil a zvedl, trochu vypı́skal, protože to pro ni bylo nečekané. Ihned mi
omotala jednu ruku kolem krku a druhou se snažila přidržovat si župan. To
zvednutı́ mělo pro mě jeden přı́hodný efekt, župan se začal rozevı́rat. Nejprve odhalil koleno a postupně sklouzával vı́c a vı́c. Už bylo odhalené téměř
celé stehno. Řı́kal jsem si, ještě kousek a zahlédnu jejı́ panenskou kundičku.
Nebylo mi to však dopřáno, protože jakmile Kristýnka zaznamenala, co se
děje, okamžitě zasáhla a župan si urovnala zpět. Sice se jı́ podařilo zakrýt
svá intimnı́ mı́sta, ale abych se nekochal jejı́mi rozkošnými ňadry, která
jsem měl přı́mo před sebou, tomu zabránit nedokázal. Ty dva úžasně tva-
10.3. KRISTÝNKA - NÁVRAT Z NEMOCNICE
321
rované kopečky se zimou ztvrdlými bradavkami úplně lákaly k polaskánı́.
Týnka měla jediné štěstı́, že jsem měl obě ruce plné, jinak bych se s největšı́
pravděpodobnostı́ neudržel.
Zachytila můj pohled, rukou mě něžně vzala za bradu, otočila mou hlavu tak,
abych se jı́ dı́val do obličeje, a s úsměvem povı́dá: Právě jsem se vykoupala,
”
nemusı́š mi slintat do výstřihu.“
Jen jsem se na nı́ usmál, vı́c jsem nestihl, protože sotva jsem se nadechoval,
že také něco řeknu, dala mi prst na rty, abych mlčel, a sama pokračovala:
Navı́c, když něco chceš, tak stačı́ přece řı́ct.“
”
Sundala ukazováček z mých rtů a prsty mi vjela do vlasů. Trochu se přitáhla,
trochu mě donutila sklonit hlavu, naše ústa se spojila a jazýčky se propletly
v milostném souboji. Něžná chvilka, vášnivý polibek a dı́vka oblečená jen
v županu vykonaly své. Mé kopı́ trčelo jako nikdy předtı́m. Lı́bánı́ skončilo
a já s nı́ konečně zamı́řil k posteli. Pomalu jsem a opatrně jsem ji uložil na
postel. Jejı́ ruce zůstaly omotané kolem mého krku. Stáhla mne k sobě do
postele a znovu se vášnivě přisála k mým rtům. Oba jsme si vychutnávali
pocit vzájemné blı́zkosti, okamžik, kdy jsme tu byli jen jeden pro druhého.
V tom se ozvalo zasyčenı́ a zaprskánı́ ze sporáku. A sakra, polévka!!! Úplně
jsem na nı́ zapomněl. I Týnka se lekla, okamžitě, ale s velkou nelibostı́, mě
pustila. Rychle jsem se zvedl a skočil ke sporáku stáhnout polévku. Naštěstı́
se nic nestalo. Sundal jsem hrnec, vypnul vařič, nalil polévku do talı́řů a otřel
sporák. Našel jsem lžı́ce, vzal ubrousky, abychom se nespálili o horký talı́ř,
a i s polévkou zamı́řil zpátky k posteli za Kristýnkou. Usadil jsem se na kraji
postele a podal jeden talı́ř Týnce. Společně jsme srkali horkou polévku. Chvı́li
nám to trvalo, ale nakonec jsme ji přece jen zdolali. Odnesl jsem nádobı́ do
dřezu a umyl ho. Když už jsem stál u linky, tak jsem rovnou postavil vodu
na čaj.
Dvě kostky cukru, prosı́m,“ ozvalo se z postele.
”
Vaše přánı́ je mi rozkazem,“ odpověděl jsem.
”
V tom přı́padě bych měla ještě jedno přánı́.“
”
A jaképak?“
”
Pokud si vzpomı́nám, tak si byl přijat pod podmı́nkou, že budeš dělat
”
nahého ošetřovatele, abych z toho něco měla.“
Jo takhle, no jo, ale ty přece také nejsi nahá.“
”
Co nenı́, může být, ale ty musı́š taky.“
”
V tu chvı́li zmizela celá pod dekou. Konvice cvakla, já se otočil a zalil nám
čaj. Jen jsem slyšel nějaké šustěnı́ a vrtěnı́. Otočil jsem se zpátky a vzal do
rukou hrnky s čajem, abych je donesl k posteli. Uviděl jsem, jak z pod deky
322
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
na zem vypadl župan a ven vykoukla jen hlava.
A ted’ je řada na tobě,“ řekla odhodlaně.
”
Aha, tak dobře,“ řekl jsem, když jsem postavil hrnky s čajem na stolek, Ale
”
”
jak mám vědět, že sis na sebe rovnou nevzala pyžámko nebo nočnı́ košilku?“
To máš jedno. Ale jestli si chceš lehnout ke mně do postýlky, tak pojd’ blı́ž
”
a já si tě alespoň trochu svléknu.“
Takovému návrhu se nedalo odolat. Sedl jsem si k nı́ na postel, i Týnka se
posadila, deka se jı́ svezla k bokům a odhalila jejı́ tělo. Když jsem viděl,
jak deka pomalu sjı́ždı́ dolů, jen jsem tiše seděl a zı́ral. Nakonec jsem se
dočkal jen toho, že jsem poznal, že má na sobě jen lehkou saténovou nočnı́
košilku, černou červenou výšivkou. Odhalenı́ jsem se nedočkal, ale i tak to byl
nádherný pohled. I ona si užı́vala to, jak mě dráždı́. Než jsem se vzpamatoval,
už mi vyhrnovala tričko. Jen jsem se trošku naklonil, zvedl ruce a najednou
bylo tričko dole.
Stoupnout,“ zavelela Kristýnka.
”
Už stojı́m,“ řekl jsem, když jsem se zvedal z postele.
”
To vidı́m,“ odpověděla mi.
”
Ještě, aby to neviděla, když měla hlavu tak dvacet centimetrů od mé boule
v rozkroku. Rozepla mi knoflı́k na krat’asech, ale se zipem měla problém.
Přeci jen byl napnutý dı́ky mému stojı́cı́mu ohonu. Nakonec ten souboj přeci
jen vyhrála a krat’asy mi spadly ke kotnı́kům. To už mi však Kristýnčina
nenechavá ručka přejela lehce po vrcholu stanu. Tento letmý pohyb stačil k
tomu, aby mi z úst unikl tichý sten. Celý jsem se zachvěl a na spodkách se
mi objevila vlhká skvrnka.
Ještě sundej ponožky a můžeš ke mně do postýlky.“
”
Rozkaz madam,“ řekl jsem a už se ohýbal a sundával ponožky.
”
A žádný obtěžovánı́,“ řekla, lehla si zpátky do postele a otočila se na bok,
”
zády k volnému mı́stu.
Pokusı́m se.“
”
To už jsem se soukal k nı́ do postele a přesto, že nebyla žádná zima, tak i
k nı́ pod deku. Když si nepřála obtěžovánı́, tak jsem mezi námi zachovával
bezpečnou vzdálenost.
Nechceš si lehnout blı́ž ke mně? Je mi trochu chladno,“ ozvala se nesměle.
”
Rád, jen jsem nevěděl, jestli můžu, abych tě náhodou neobtěžoval,“ od”
pověděl jsem, ale stále jsem se k ničemu neměl.
Tak co, půjdeš blı́ž? Já to přı́padné obtěžovánı́ nějak překousnu.“
”
Na to už se nedalo nic namı́tat, tak jsem se přisunul k nı́. Zezadu jsem se k
nı́ přitiskl, jejı́ zadeček skončil v mém klı́ně a rukou jsem ji objal. Jakmile
10.3. KRISTÝNKA - NÁVRAT Z NEMOCNICE
323
cı́tila, že jsem se k přisunul, sama se ke mě tiskla ještě vı́c. Vzala mě za ruku,
kterou jsem jı́ objı́mal a i tu si přitiskla, co nejvı́c k sobě. Bylo jasné, že
chtěla, abych ji co nejtěsněji a nejpevněji svı́ral a držel. Měla tulivou náladu,
což mně vůbec nevadilo.
Děkuju,“ tiše špitla.
”
Nemáš zač,“ a pohladil jsem jı́ druhou rukou po hlavě.
”
Ale mám. Za to, že se o mne takhle staráš.“
”
Cı́til jsem, jak se začala trochu třást, slyšel jsem tiché vzlykánı́. Netušil jsem,
co se děje.
Copak je? Ty pláčeš?“
”
Nic a nepláču,“ řekla vzdorovitě, ale byl v tom slyšet smutek a potlačovaný
”
pláč.
Znovu jsem ji pohladil a dal jı́ polibek do vlasů. To už propukla v regulérnı́
pláč. Nic jsem neřı́kal a jen trochu uvolnil objetı́. Ani to nepomohlo, možná
spı́š naopak.
Pláč a vzlykánı́ po pěti minutách přešlo.
Promiň, nějak to na mě přišlo,“ řekla, když si utı́rala oči papı́rovým ka”
pesnı́čkem.
To je dobrý, já to chápu,“ snažil jsem se najı́t vhodnou odpověd’.
”
To těžko, ale to nevadı́.“
”
Tak mi to vysvětli.“
”
Vı́š, ono je to těžké. Já, taková slušná a nevinná, tady ted’ ležı́m s cizı́m
”
chlapem v posteli. Oba jsme téměř nazı́. I když k ničemu nedošlo, připadám
si jako bych dělala něco špatného. Neber to nijak zle, jsem ti moc vděčná,
že tady se mnou jsi. Z jedné stránky jsem št’astná, že tu jsi, že se mám o
koho opřı́t a ke komu přitulit, z druhé stránky si připadám jako lehká děva,
po prvnı́m rande spolu skončı́me v posteli. Nebýt té nemoci, tak tu ted’
neležı́me. . . “
Mám se tedy obléct a odejı́t?“ zeptal jsem se, když jsem se dostal ke slovu.
”
Pevně se mě chytila za ruku a pokračovala: To ne, nikam nechod’. Já ti to jen
”
chtěla vysvětlit. Svářı́ se ve mě několik stránek nebo myšlenek. Nevı́m, jak
to přesně pojmenovat. Jedna, která mi řı́ká, že se tohle nedělá, lézt s cizı́m
chlapem do postele hned po prvnı́m rande, navı́c oslabená nemocı́. Kdyby si
chtěl, tak mě znásilnı́š, okradeš, prostě uděláš cokoli a já nic nezmůžu.“
Už jsem se nadechoval, ale k odpovědi jsem nedostal přı́ležitost.
A druhá, je chtı́č a touha, možná i lı́tost, že si připadám jako poslednı́ panna,
”
chtěla bych už to mı́t za sebou. Je hrozné poslouchat, jak se všichni bavı́ o
sexu, a když dojde řada na mě, nemám čı́m přispět. Takový divný pocit, že
324
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
to na mě každý pozná a každý se mi směje. A k tomu všemu ty. Neznám tě,
ale důvěřuji ti. Lı́bı́š se mi a myslı́m, že chci, abys ty byl ten prvnı́. Jen to
nechci zkazit. Navı́c, všechno jde na mě moc rychle a nemám nic pod kontrolou. Mám ze všeho strach a nevı́m, co dělat, aby to bylo správné a abych
toho později nelitovala.“
Na to jsem neměl odpověd’, byl jsem zmatený a nevěděl, co řı́ct. V hlavě
jsem se snažil si uspořádat myšlenky.
Co je? Ty mi na to nic neřekneš?“ dožadovala se Kristýnka mé reakce.
”
Když ani na to jsem nezareagoval, trochu se vymanila z mého objetı́ a otočila
se čelem ke mně.
Vzal jsem ji za ruku, podı́val se jı́ do očı́ a odpověděl jsem: Promiň, snažil
”
jsem se srovnat si to v hlavě. Asi takhle. Rozhodně se mě bát nemusı́š, kdybych ti chtěl ublı́žit, měl jsem k tomu dost přı́ležitostı́. Nechci ti ublı́žit, takže
se nestane nic, co bys nechtěla. Že jsme tu spolu sami, v posteli a skoro nazı́?
No a co, co je komu do toho. Jestli je ti to přı́jemný a je ti tu se mnou takhle
dobře, tak si to užı́vej a na nic vı́c nemysli. A co se týče toho panenstvı́? Vı́m,
že to holky berou jinak než kluci. Ti to obvykle chtějı́ mı́t, co nejdřı́ve za sebou a je jim jedno s kým. Holky to, z mého pohledu, majı́ obráceně. Hledajı́
svého prince, kterému by se oddaly, prvnı́ sex je pro ně něco kouzelného, co si
budou navždy pamatovat a co je ovlivnı́ na celý život. K tomu je to spojeno
s bolestı́, tedy jak u koho, většinou také s trochou krve a rizikem otěhotněnı́.
Sex je okamžik, kdy se jich někdo zmocnı́ a doslova do nich vnikne. Riskujı́
mnohem vı́c, jsou to ony, komu zůstanou přı́padné následky na krku. At’ už v
podobě psychických, při potratu, nebo vzdánı́ se dı́těte, nebo fyzických, kdy
projdou těhotenstvı́m a ještě se musı́ starat o dı́tě. Chlap v tomhle ohledu
riskuje maximálně to, že bude muset pár let platit alimenty. Takže všechno
je na tobě. Pro mě by to rozhodně byla pocta, být prvnı́. Jsem tady proto,
žes potřebovala pomoc, ne proto, abych tě při prvnı́ přı́ležitosti zneužil. Jsi
krásná, milá holka, mám tě rád a rozhodně ti nehodlám ublı́žit.“
Když jsem dokončil svůj monolog, jen mlčela a dı́vala se mi do očı́. V
tom pohledu se pro mě skrýval celý vesmı́r. Byl plný zamilovanosti a štěstı́,
zračilo se tam odhodlánı́ a rozhodnutı́, touha i vzrušenı́. Bylo to, jako by pro
nás přestal existovat okolnı́ svět a my se ztráceli a nalézali jeden ve druhém.
Byla to chvı́le, na kterou se nezapomı́ná, chvı́le, kdy jsme otevřeli svá srdce
a opravdu se do sebe zamilovali. Okamžik, kdy jsme pochopili, že jeden bez
druhého nechceme být.
Netušı́m, jak dlouho jsme tam leželi. Byla to minuta, pět minut, deset
minut, nebo snad hodina? Kdo vı́? V ten okamžik pro nás plynul čas jiným
10.3. KRISTÝNKA - NÁVRAT Z NEMOCNICE
325
tempem. Nikdo z nás nechtěl ten okamžik narušit. Jen stisk na mé ruce zesı́lil,
vypadalo to, jako by k něčemu sbı́rala odvahu. Z ničeho nic jı́ po tváři začala
stékat slza. Volnou rukou jsem ji pohladil po tváři a palce jemně tu slanou
kapku setřel.
Z ničeho nic se na mě vrhla. Přitiskla se ke mně, převalila mě na záda a já
se najednou ocitl pod nı́. Přetáhla si košilku přes hlavu a odhalila tak svá
ňadra. Nedala mi moc času, abych si ji mohl pořádně prohlédnout. Okamžitě
se na mě přitiskla a začala mě lı́bat. Vášnivé souboje jazyků se střı́daly s
něžným ozobávánı́m rtů. Třela se ňadry o můj hrudnı́k a jejı́ tuhé bradavky
mě lehce tlačily. Penis mi stál a nadzvedával spodky. Od nadržené panenské
dı́rky ho oddělovaly dvě tenké vrstvy látky, moje spodky a jejı́ kalhotky. Při
tom, jak se o mě třela, narážela svým klı́nem na špičku mého ocasu. Vždy
jsem cı́til jejı́ horkost a vlhkost, s každým dotykem tiše vzdychla a i já měl
co dělat, abych nevytekl.
Rozhodl jsem se převzı́t kontrolu. Chytil jsem ji za obě ruce a převalil ji
na záda. Konečně jsem si ji mohl pořádně prohlédnout. Obě jejı́ zápěstı́ jsem
jı́ jednou rukou lehce přidržoval nad hlavou a klečel jsem jı́ mezi nožkama.
Nijak zvlášt’ jsem ji neomezoval, nechával jsem jı́ možnost to kdykoli ukončit,
stačil by malý pohyb a vysmekla by se mi.
Ležela pode mnou a já si ji prohlı́žel. Hrudnı́k se jı́ pohyboval v tempu
zrychleného dechu. Pevná ňadra vytvářela tu nejnádhernějšı́ krajinu na světě.
Vrcholky kopečků byly ozdobené tuhými bradavky a mezi nimi bylo rozkošné
údolı́. Lehce jsem ji polı́bil na pootevřená ústa a znovu si vychutnával pohled
na ni. Konečky prstů volné ruky jsem jı́ přejel nejprve po ruce, od zápěstı́ přes
předloktı́ až do podpažı́. Změnil jsem směr pohybu a pokračoval dál. Přejel
jsem jı́ po klı́čnı́ kosti, po krku a lehce po tváři. Prsty jsem obkroužil rty, jejı́
neposedný jazýček se snažil jich dotknout a hladová ústa se je snažila zachytit. Na okamžik se prsty zastavily. Ihned byly ústy pohlceny. Hbitý jazýček
kmital po prstech, ústa je sála. Nechápal jsem, kde se to v nı́ bere, bylo to jako
by mi poskytovala dokonalou orálnı́ rozkoš. Nejspı́š přirozený talent. Prsty
opustily jejı́ pusinku a pokračovaly ve své pouti, přejely přes bradu a krk
a neomylně mı́řily k ňadrům. Projely úžlabinou a vydaly se na pout’ okolo
celého ňadra a zanechávaly za sebou vlhkou stopu. Kristýnka se pode mnou
prohýbala a vrtěla a dech se jı́ zrychloval. Prsty postupovaly ve spirále až
k vrcholu. S každým obkrouženı́m roztoužená Kristýnka hlasitěji vzdychala.
Poslednı́ kolečko bylo na okraji dvorce a po té pohyb ustal. V očı́ch Kristýnky
se zračilo zklamánı́, nejspı́š doufala v pokračovánı́. Chviličku jsem ji nechal
v klidu. Posunul jsem se trochu nı́ž, abych ústy dosáhl na bradavku. Nejprve
326
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
jsem ji špičkou jazyka lehce olı́znul a navlhčil. Z úst jı́ unikl dlouhý sten.
Hlavu jsem oddálil a lehce fouknul na vlhkou bradavku. Týnka se celá rozechvěla a bradavka jı́ ztuhla ještě vı́c. Vypadala jako malinký tvrdý ořı́šek.
Neodolal jsem, volnou rukou sevřel celé ňadro a vzal tvrdou bradavku do úst.
Přisál jsem se k nı́ jako malé děcko, jazýčkem jsem na nı́ několikrát zabrnkal.
Kristýnka se vymanila z mého sevřenı́, jejı́ nohy mne objaly kolem pasu, jejı́
ruce mi vjeli do vlasů a přitlačila si mou hlavu na prsa. Rozkošı́ téměř křičela,
netušil jsem, že mám tak citlivé bradavky. Zintenzı́vnil jsem drážděnı́. Bral
jsem ten vrcholek mezi rty a žužlal jej, jazýčkem kolem kroužil a střı́davě
ho sál. Kristýnka se prohýbala a tiskla se ke mně, s každým dotekem hlasitěji vzdychala. Ani má druhá ruka nezahálela, zatı́mco se ústa věnovala
jednomu pahorku, druhý měla v péči má volná ruka. Lehce po něm kroužila,
někdy jej i pevně stiskla, prsty svı́raly bradavku nebo kolem nı́ kroužily.
Ve chvı́li, kdy jsem rty stiskl jednu a prsty druhou bradavku, Kristýnka se
zazmı́tala v prvnı́m orgasmu, který jsem jı́ způsobil. Jejı́ sevřenı́ povolilo, ruce
i nohy jı́ sklouzly zpět na postel. Nadzvednul jsem se a než jsem si lehl vedle
nı́, prohlédl jsem si ji. Ležela na posteli uvolněná se št’astným a spokojený
výrazem ve tváři, nohy i ruce roztažené a vzpamatovávala se z právě prožité
rozkoše. Všiml jsem si, že i kalhotky, které s košilkou tvořily komplet, byly
poznamenané předchozı́m zážitkem, leskla se na nich vlhká skvrna.
Lehl jsem si vedle nı́ a čekal, až se probere. Jen se otočila na bok a nahá
se ke mně přitulila, hlavu mi položila na rameno a jednu nožku přehodila
přes mojı́. Cı́til jsem horkost a vlhkost jejı́ho klı́na na své noze.
Polı́bila mě na tvář a řekla: Děkuji.“
”
Jen jsem se na ni usmál a odpověděl: Nemáš zač. Doufám, že se ti to lı́bilo.“
”
Lı́bilo a moc,“ a to už mi jejı́ ruka bloudila po hrudnı́ku a prsty pro změnu
”
kroužily kolem mých bradavek. Nechal jsem ji, aby si hrála. Pohledem zavadila o stan na mých spodkách. Na tváři se jı́ mihl úsměv a očka jı́ zazářila.
Ručka změnila směr a mı́řila mezi mé nohy. Zajı́malo mě, co bude dál. Doputovala až do mého klı́na. Několikrát pohladila kamenný úd a poté ho přes
látku sevřela ve své dlani. To už jsem vzdechy nezadržel. Pomalu jsem se
přestával ovládat a vycházel vstřı́c jejı́ dlani. Když prsty začaly nadzvedávat
gumu spodků, nadechl jsem se, dotkl se jejı́ ruky a chtěl zastavit jejı́ postup.
Jejı́ prsty opustily můj klı́n a ukazováček přistál na mých rtech.
Šššš“
”
Ale já. . . “
”
Já vı́m,“ řekla s pochopenı́m, Neboj, to nevadı́, užij si to.“
”
”
Ručka už mı́řila zpátky do mého klı́na, tentokráte však neomylně vklouzla
10.3. KRISTÝNKA - NÁVRAT Z NEMOCNICE
327
pod mé spodky. Chvilku nezkušeně zkoumala, co se tam nacházı́. Sevřela mé
kopı́ ve své dlani a pomalými pohyby přejı́žděla po celé jeho délce. Postupně
se jejı́ pohyby stávaly jistějšı́ a sebevědomějšı́. Jejı́ nezkušenost a nevinnost
mě rychle přiváděly k vrcholu. Hlasitě jsem vzdychal a vychutnával si dotek
horké dı́včı́ dlaně. Jak se pohybovala, roztı́rala unikajı́cı́ kapičky touhy po
celé jeho délce.
Podı́val jsem se jı́ do tváře a tiše řekl: Už. . . “
”
To nevadı́,“ odpověděla a přisála se na mé rty. Naše jazýčky se do sebe za”
pletly a pohyb jejı́ ručky se mı́rně zrychlil. Už se to nedalo vydržet, prohnul
jsem se a přirazil proti jejı́ dlani. Přerušil jsem náš polibek, z úst se mi vydral
dlouhý sten a z penisu se vyvalily proudy semene, které naplnily jejı́ ruku.
Naše rty se znovu spojily. Oči se nám oběma zavı́raly. Pomalu jsme usı́nali
ve společném objetı́ a jejı́ ruka stále zůstávala v mém klı́nu.
328
10.4
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Kristýnka - Pátečnı́ odpoledne
Probuzenı́ o několik hodin později bylo zvláštnı́, ale přı́jemné. Kristýnka byla
vzhůru prvnı́. Opatrně, aby mě nevzbudila, se snažila dostat svou ručku,
kterou mi poskytla tolik rozkoše, a kterou jsem znečistil, z mých spodků.
Nehybně jsem ležel a předstı́ral dál spánek, zajı́malo mě, kam jejı́ zvědavost
zajde.
Lepkavé sémě už pomalu začalo zasychat. Při každém pohybu ruky jsem
cı́til, jak se mi napı́ná kůže a uvolňuje se slepené ochlupenı́. Dokud jejı́ ruka
setrvávala na jednom mı́stě, bylo vše v pohodě. Nenápadně jsem ji koutkem
oka pozoroval. Zdálo se, že to, co ji před pár hodinami nevadilo, je jı́ ted’
nepřı́jemné. Pokaždé jakmile přesunula ruku a narazila na zbytky spermatu,
trochu sebou cukla a divně se zatvářila.
Docela jsem ji chápal. Když jsem občas probouzel s mokrými kalhotami od
pyžama po obzvlášt’ vydařeném snu, taky mi to nebylo úplně nejpřı́jemnějšı́.
Konečně svou ruku vysvobodila. Chvı́li si ten nános bı́lé smetany nedůvěřivě prohlı́žela. Druhou rukou zašátrala někde pod polštářem a vylovila
papı́rové kapesnı́čky. Poprala se se zavřeným balı́čkem, až se jı́ podařilo jeden kapesnı́ček vytáhnout. Otřela si ruku a použitý kapesnı́ček zahodila na
zem. Opatrně ze mě stáhla deku. Nevı́m, jestli za tı́m byla zvědavost, nebo
obava o povlečenı́. Podle toho, jak prohlı́žela povlečenı́ i mě, bych řekl, že
asi obojı́. Deka se svezla k zemi. Trochu jsem se zavrtěl a lehce rozhodil
nohy, nechtěl jsem vypadat moc podezřele, že spı́m a nic se mnou nehne.
Kristýnka nehybně čekala, až zase usnu, aby mohla pokračovat v prohlı́dce.
Pomalu a opatrně se přesunula nı́ž a klekla si mezi mé nohy. Pozorovala, jak
se mi pod vlhkými spodky rýsoval můj úd. Zvadlý a splasklý, Už jen to jejı́
nevinné zkoumánı́ mě vzrušovalo a penis na to patřičně zareagoval a lehce
se zachvěl. Rozhodl jsem se podpořit tuto činnost. V myšlenkách jsem si
znovu a znovu přehrával chvı́le, které jsme spolu prožili, představoval jsem
si, jak asi vypadá jejı́ nevinná prcinka, jak ji má upravenou a jak asi může
chutnat. Zanedlouho se začal obsah spodků zvětšovat a růst Kristýnce před
očima. Zprvu vypadala trochu překvapeně, ale jelikož už jednou viděla postavený stan, překvapenı́ brzy odeznělo a vystřı́dala ho zvědavost. Zahákla
prsty za nadzvednutou gumu a začala mi stahovat spodky. Jejı́ opatrnost šla
stranou a tak jsem mohl zahlednout v jejı́ch očı́ch jiskřičky vzrušenı́, jak postupně odhalovala mé mužstvı́. Protože jsem ležel, neměla možnost stáhnout
mi spodky úplně, tak jen postupně odhrnovala přednı́ část. Nakonec se jı́ to
povedlo a odhalila i šourek s varlaty. Nejspı́š se jı́ pohled na ulepené pohlavı́
10.4. KRISTÝNKA - PÁTEČNÍ ODPOLEDNE
329
moc nelı́bil, protože se zvedla z postele a zašla do koupelny. Něco odtud
přinesla. Co, to jsem poznal, až když to použila, byly to vlhčené ubrousky.
Dala se do postupného očišt’ovánı́. Začala okolı́m kořene penisu, pečlivě otřela
zbytky semene z mého klı́na. Opatrně pokračovala s očistou i na koulı́ch a na
ocasu. Na závěr ještě vše pečlivě otřela papı́rovým kapesnı́čkem.
Všı́ tou péčı́ už mi pevně stál, trčel chtivě vzhůru a dožadoval se pozornosti. Zvědavá Kristýnka už neváhala ani okamžik, fascinována tı́m, co viděla,
jednou rukou sjela ke svým kalhotkám, kde prsty ukájela svou nadrženou
studánku. Ronila tolik sladce vonı́cı́ tekutiny, že brzy byla cı́tit po celém
pokoji. Slyšel jsem i tiché čvachtánı́ a mlaskánı́. Druhou rukou se věnovala
mému stojı́cı́mu mužstvı́. Nejprve se několikrát lehce dotkla špičky žaludu
a obkroužila jej. Snažil jsem se potlačit vzdychánı́. V tom sevřela mé kopı́ v
dlani a pomaloučku začala s mou masturbacı́. Jakmile se na vrcholku začala
tvořit prvnı́ kapička lásky, upřeně ji pozorovala. Obě ruce ustaly v činnosti,
pustila můj penis a ukazováčkem rozetřela kapičku po celé jeho hlavičce.
Sklonila hlavu blı́ž k údu a znovu ho rukou začala zpracovávat. Tiše jsem zavzdychal, byla tak soustředěná na to, co dělala, že to ani nepostřehla. Stále se
jen s veškerou pozornostı́ věnovala svému počı́nánı́. Trochu jsem se nadzvedl,
abych si mohl vychutnat i ten pohled. Viděl jsem, jak si jazýčkem přejela
po rtech. Ovládala ji jen touha a vzrušenı́, veškerá sebekontrola kapitulovala.
Ruku si vrátila zpátky na své promáčené kalhotky, proháněla se úžlabinou
mezi rtı́ky a vzdychala. S hlavou skloněnou a vystrčeným jazýčkem opatrně
olı́zla dalšı́ kapičku, která se mi na vrcholku vytvořila. Ten jemný něžný dotyk
a horký dech mi způsobil neskonalou rozkoš. Bez jakéhokoli pobı́zenı́, hnána
vlastnı́ zvědavostı́ a vzrušenı́m, se ho pokusila zasunout hlouběji do pusinky.
Hned jakmile ho ochutnala, hned toho nechala. Zašklebila se a prskala. Jejı́
prvnı́ pokus tedy skončil nezdarem.
Copak je? Nechutná ti to?“ zeptal jsem se mezi vzdechy.
”
Ta kapička byla docela dobrá, jen ty vlhčené ubrousky nejsou moc chutné.“
”
Aha, tak počkej, já s tı́m skočı́m něco udělat.“
”
Zvedl jsem se z postele a vydal se na cestu do koupelny.
Sedl jsem si do vany, vzal do ruky sprchu a pustil vodu. Užı́val jsem si
osvěženı́ z dopadajı́cı́ch kapek vody. Zavřel jsem vodu, abych nenacákal po
celé koupelně a vzal si do ruky mýdlo.
Stál jsem ve vaně zády ke dveřı́m a pečlivě jsem se mydlil, když v tom se za
mnou ozvalo: Nepotřebuješ pomoc?“
”
Nečekal jsem to a lekl jsem se. Málem jsem se svalil do vany.
Promiň, nechtěla jsem tě vyděsit.“
”
330
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
To je dobré, nějak jsem se zabral do očisty a přestal vnı́mat okolı́. Navı́c
”
jsem si myslel, že budeš čekat v postýlce.“
Aha, tak já jdu teda pryč,“ řekla trochu naštvaně.
”
To ne, počkej.“
”
A na co?“
”
Promiň, já to nemyslel nijak špatně.“
”
Jen aby. Myslela jsem, že budeš rychle zpátky. Už je to deset minut a ty
”
pořád nikde.“
Tady běžı́ čas nějak rychle.“
”
Tı́m chceš řı́ct, že se mnou se ti čas vleče?“
”
Zase mě začala chytat za slovo a škádlit mě. Tohle se mi na nı́ opravdu lı́bilo.
Nooo. . . “ nadechl jsem se k odpovědi.
”
Tsss. . . “ naštvaně hodila hlavou a položila ruku na kliku od dveřı́.
”
Jaké tsss. Když mě to nenecháš ani dopovědět, tak to je potom těžké.“
”
Jen kdybys nekecal.“
”
Já nekecám. Já chtěl jen řı́ct, že s tebou je mi moc dobře. Byl bych rád,
”
kdyby každá chvilka s tebou trvala celou věčnost.“
No proto. To už znı́ lı́p. A chceš pomoct, nebo ne?“
”
Nooo, když už se tak nabı́zı́š, tak já se teda obětuju,“ odpověděl jsem se
”
smı́chem, podal jı́ mýdlo a nastavil záda.
Bez dalšı́ho komentáře mi začala umývat záda. Poddával jsem se jejı́m dotekům. Bylo to moc přı́jemné.
Tak ted’ si stoupni a otoč se, at’ můžu pokračovat,“ řekla, když skončila s
”
mými zády.
Tomu se nedalo odolat, tak jsem s radostı́ poslechl. Nejprve přišly na řadu
ruce. Když se jejı́ hbité prstı́ky rozeběhly po ramenou a hrudnı́ku, způsobilo
to odezvu na mém penisu. Hlavička se zvedala, jako by se chtěla podı́vat na
to, co se kolem děje.
Ale, nemohl by ses alespoň trochu ovládat?“
”
Když to je reflex. To jde samo. Tak to ber jako kompliment, aspoň vidı́š, co
”
se mnou děláš.“
Tak v tom přı́padě mě těšı́,“ řekla a stiskla můj úd v ruce.
”
Dokončila mou očistu a osprchovala mě, největšı́ péči věnovala samozřejmě
mému kopı́. Však se jı́ za to brzy dostalo odměny. Můj kolı́k trčel do prostoru
a na jeho špičce se třpytila kapka touhy. Jakmile to Kristýnka zpozorovala,
v očı́ch se jı́ zajiskřilo a mezi rty zakmital jazýček. Evidentně byla sprcha
u konce. Týnka zastavila vodu a odložila sprchu. Sklonila hlavu k mému
mužstvı́ a znovu zlehka a opatrně zkusila, jak chutná. Špičkou jazyka setřela
10.4. KRISTÝNKA - PÁTEČNÍ ODPOLEDNE
331
kapičku a nejspı́š jı́ zachutnala, protože než jsem se nadál, už neobratně zpracovávala můj ohon pusinkou. Jejı́ nezkušenost byla roztomilá a vzrušujı́cı́
zároveň.
Ačkoli jejı́ činnost byla přı́jemná, zarazil jsem ji se slovy: A já myslel, že
”
mám já pečovat o tebe.“
S hlasitým mlasknutı́m vytáhla, co měla v ústech a odpověděla: To sice ano,
”
ale já se ti chtěla nějak odvděčit.“
A co se takhle přesunout zpátky do postele a tam budeme pečovat jeden o
”
druhého?“ navrhl jsem.
Podala mi ručnı́k, abych se osušil a než jsem se rozkoukal, už mě držela za
ruku a táhla mě směrem k posteli.
Strčila do mě a povalila mě na postel. Nalehla na mě a začali jsme se
lı́bat. Mé přirozenı́ trčelo do výšky a jeho špička se dotýkala kalhotek v mı́stě
rozšiřujı́cı́ se vlhké skvrny. Mé rty byly pod útokem jejı́ch rtů a zoubků, lehce
mě do nich kousala. Ústa jsem měl plná jejı́ho jazyka, téměř ani dýchat jsem
nemohl. Mé ruce ji hladily po zadečku, jen kalhotky mi překážely v dalšı́m
průzkumu.
Lehce jsem zahákl prsty za gumičku, a když se naše rty oddálily, zeptal jsem
se: Nepřekážı́ nám tu něco?“
”
Asi ano,“ odpověděla a stoupla si vedle postele.
”
Chtěl jsem se zvednout a pomoci jı́ odhalit ten poklad, který se skrýval pod
poslednı́m kouskem látky, jaký měla na sobě. Sotva jsem však k nı́ natáhl
ruce, zarazila mě.
Počkej, já sama.“
”
Nechal jsem ji a jen si kochal pohledem na to mladé, štı́hlé, vysportované
tělo.
Lı́bı́ se ti, co vidı́š?“ ptala se, když zjistila, jak lačně si ji prohlı́žı́m.
”
Lı́bı́ a moc.“
”
Sáhla pro dálkový ovladač a pokojem se začala linout pomalá romantická
hudba. Chvı́li jsem přemýšlel, jestli to měla nachystané, nebo jestli to poslouchá normálně, ale z myšlenek jsem byl vytržen tı́m, co se přede mnou
začalo odehrávat. Stála otočená zády k posteli a pomalu se vlnila v rytmu
hudby. Zprvu pomalá pı́snička nabı́rala na tempu. Vlněnı́ boků ustalo, lehce
se rozkročila, křı́žem si položila ruce na ramena tak, aby to vypadalo, že
ji někdo objı́má. Dlaně klouzaly z ramen dolů, svou pout’ ukončily až na
bocı́ch. Čekal jsem, co bude dál. Už jsem nepochyboval o tom, že tohle měla
nacvičené. Každý jejı́ pohyb byl přesně v rytmu hudby a vyzařovala z nı́
sebejistota a smyslnost.
332
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Na okamžik jsem v duchu zalitoval, že nemá na sobě podprsenku. I když
už ty dva vrcholky pro mne nebyly žádným tajemstvı́m, bylo by nádherné
vidět jejich postupné odhalovánı́.
Dala si ruce v bok a okamžik tak setrvala. Palce zahákla za okraj kalhotek.
Už to vypadalo, že je svlékne. Stáhla je asi jen o centimetr a otočila na
mě hlavu. Ten jejı́ šibalský úsměv a jiskřičky v očı́ch. . . Stálo mě to hodně
sil, abych se nezvedl z postele, neserval z nı́ kalhotky, nepovalil ji na postel
a nedokonal to, po čem jsem toužil.
Palce se vysmekly zpoza poslednı́ho kousku oblečenı́ a dlaně sklouzly na
zadeček. Představenı́ pokračovalo dál. Kristýnka se předkláněla, aby jejı́ ruce
mohly postupovat dolů. S napětı́m jsem očekával, co bude dál. Skončila v
hlubokém předklonu, kdy se držela za kotnı́ky. Nohy rozkročené a zadeček
vyšpulený. Nemohl jsem z nı́ spustit oči, prohlı́žel jsem si ji odshora dolů
a zpět. Můj pohled se neustále stáčel k jednomu mı́stu. Vlhká stopa na
kalhotkách prozrazujı́cı́ jejı́ touhu a vzrušenı́.
Výhled se pomalu měnil, jak se Kristýnka narovnávala. Opět stála přede
mnou, tentokráte však čelem ke mě. Ruce měla položené na prsou a v cudném
gestu klopila oči. Hudbu už jsem ani nevnı́mal, jedinou informacı́, kterou jsem
byl schopný zaznamenat, byl pohled na tu překrásnou a roztouženou vı́lu.
Viděl jsem, jak pomalým pohybem dlaně kloužou po ňadrech. Tiše u toho
zasténala, když si přejela po ztvrdlých bradavkách. Jejı́ pevné dvojky se hrdě
tyčily proti mě a ruce bez zastávky pokračovaly dolů. Ve chvı́li, kdy se jejı́
prsty dotkly lemu kalhotek, jsem už seděl na posteli.
Můj pohyb ji trochu zarazil, nejspı́š nečekala, že bych chtěl zasahovat do
jejı́ho představenı́. Uchopil jsem jemně jejı́ ruce a dal jı́ je za záda. Ani nevı́m
proč, ale už jsem nechtěl, aby pokračovala ve svlékánı́. Ta chvı́le tajemstvı́,
ten okamžik překvapenı́, připadal jsem si jako malé dı́tě o Vánocı́ch, když
dostane dárek. Nemohl jsem ji nechat pokračovat, bylo by to, jako kdyby vám
někdo dával dárek a sám vám ho rozbalil. Chtěl jsem si ještě vychutnávat
tu chvı́li napětı́. Vždyt’ největšı́ zábava je přece to rozbalovánı́ a postupné
odhalovánı́ toho, co se skrývá uvnitř.
Obě ruce jsem jı́ za zády přidržoval jednou rukou. Abych to zvládl, musel
jsem si ji přitáhnout kousek blı́ž. Stála rozkročená nad mýma nohama, proti
nı́ se tyčilo mé kopı́, hlavou jsem se téměř dotýkal jejı́ho břı́ška a do nosu
mi pronikala úžasná vůně jejı́ nevinné kundičky. Volnou rukou jsem přejel
úžinou mezi ňadry až k okraji kalhotek, celá se zachvěla touhou. Nohy se jı́
vzrušenı́m podlamovaly tak, až si mi musela sednout na nohy. Přitiskla se
ke mě, uvolnila své ruce z mého sevřenı́, dala mi je kolem krku a pevně mě
10.4. KRISTÝNKA - PÁTEČNÍ ODPOLEDNE
333
objala. Prsty mi zajela do vlasů a vášnivě mě lı́bala. Mé ruce ji hladily po
zádech i po zadečku. Mezi polibky se mi dı́vala toužebně do očı́. Vzal jsem ji
za prdelku, nadzvedl ji a něžně položil na záda na postel.
Ještě poslednı́ polibek a přesunul jsem svou pozornost mezi jejı́ stehna.
Pohladil jsem ta jejı́ božsky tvarovaná stehna a sklonil hlavu k jejı́mu klı́nu.
Zhluboka jsem nasál tu pronikavou dı́včı́ vůni. Chytil jsem lem kalhotek a pomalu je z nı́ začal stahovat. Jakmile se ukázala část zastřiženého kožı́šku,
zavřel jsem oči, abych si ještě prodloužil tu chvilku odhalenı́. Vysvlékl jsem
jı́ kalhotky úplně a odhodil je směrem k mému oblečenı́. Měl jsem v úmyslu si
tenhle suvenýr ponechat. Vrátil jsem se zpátky k jejı́mu klı́nu. Polibky jsem
zasypával jejı́ slabiny a prsty zlehka zkoumal jejı́ kožı́šek. Jejı́ zrychlený dech
a tiché vzdechy prozrazovaly, že jsem na správné cestě.
Otevřel jsem oči a pozoroval tu nádheru. Jejı́ štěrbinka se leskla milostnou rosou, vypadala tak uzounká a těsná, taková nevinná puklinka v dokonalém těle. Venušin pahorek zdobil světle hnědý kožı́šek, vkusně sestřižený
do trojúhelnı́čku. Okolı́ bylo hladce vyholené, netušı́m, kdy to stihla upravit.
Nejspı́š při dopolednı́ očistě, zatı́mco já chystal polévku. Bez hnutı́ jsem sledoval ten poklad.
Copak, něco se ti nelı́bı́?“ ozvala se smutně Týnka.
”
Co, cože? Ne, to ne, tak to vůbec nenı́. Je to naopak,“ zmateně jsem od”
povı́dal, je to nádherné. Moc se mi to lı́bı́.“
”
Tak to jsem ráda.“
”
Na mı́sto odpovědi jsem se znovu začal věnovat jejı́m intimnı́m partiı́m. Nos
jsem zabořil do toho nádherného kožı́šku a nasál jejı́ vůni. Jazýčkem jsem
přejel po jejı́ štěrbince, rtı́ky se lehce rozestoupily a z jejı́ch úst vyšlo dlouhé
tiché zasténánı́. Prsty jsem opatrně rozevřel závojı́čky a znovu mezi nimi
jazýčkem projel. Vzal jsem jejı́ malý hrášek mezi rty a několikrát ho špičkou
jazyka olı́znul. Dech se jı́ zrychloval i vzdechy byly trochu hlasitějšı́. Užı́val
jsem si chut’ panenské dı́rky. Opatrně jsem kroužil kolem vstupu do jejı́ho
těla. Jemné laskánı́ a krouženı́ v nı́ vyvolávalo vzrušenı́, vytékalo z nı́ čı́m
dál vı́c tekutiny. Tělem jı́ probı́haly vlny vzrušenı́. Jejı́ ruce, jež na začátku
poklidně spočı́valy vedle nı́, se přesunuly na prsa, kde si pohrávaly s bradavkami. Kroužila kolem nich a špičkami prstů je hladila. Vrátil jsem se k jejı́mu
vrcholku rozkoše. Vsál jsem ho mezi rty a zabrnkal na něj jazýčkem. Postřehl
jsem, jak sevřela svá ňadra pevně v dlanı́ch, prohnula se v zádech a ze rtů jı́
unikl dlouhý sten.
Když se vzpamatovala a popadal dech, vydal jsem na cestu vzhůru. Polibky jsem si značil cestu a postupoval od jejı́ sladké prcinky nahoru, dokud
334
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
jsem se nedostal až k jejı́m ústům. Lı́bali jsme se. Rukama mě objı́mala kolem
krku a jejı́ nohy jsem měl obtočené kolem pasu. Lehce jsem se na nı́ posunul,
špička mého žaludu se dotýkala jejı́ dosud neposkvrněné dı́rky, stačil by jen
jeden malý pohyb, abych do nı́ vnikl. Než jsem to stihl učinit, přestala s
lı́bánı́m, trochu se ode mne odtáhla a podı́vala se mi do očı́.
Mám strach, budeš opatrný, vid’.“
”
Budu,“ a znovu jsem se snažil nasměrovat své kopı́ mezi jejı́ závojı́čky.
”
Počkej. . . “ Trochu nechápavě jsem se na nı́ podı́val.
”
Máš to. . . no. . . myslı́m ochranu.“
”
Promiň. Samozřejmě, že mám.“
”
Zvedl jsem se a zašátral v kapse odložených kalhot. Vyndal jsem z krabičky
kondom.
Můžu?“ ptala se Kristýnka.
”
Samozřejmě,“ a podal jsem jı́ ho.
”
Rozbalila ho a po chvilce snaženı́ i úspěšně nasadila. Lehla si na postel a za
ruku mne stáhla k sobě.
Opravdu to chceš?“ ujišt’oval jsem se.
”
Mı́sto odpovědi jen přikývla. Opatrně jsem nasměroval hlavičku penisu, mezi
závojı́čky. Několikrát jsem projel tou úžlabinkou a chystal se vniknout do jejı́
dı́rky. Sotva jsem však lehce zatlačil, abych pronikl dovnitř, cukla s sebou
a oči se jı́ zalily slzami.
Bolı́?“
”
S pevně sevřenými rty jen přikývla. Zkusil jsem ještě jednou zasunout. Bylo
na nı́ vidět, že přemáhá bolest. Ruce v pěst, rty pevně sevřené a po tváři se
jı́ koulely slzy.
Auuu. . . to bolı́. . . přestaň prosı́m. . . “
”
Nemohl jsem jı́ ubližovat a i přes svou nadrženost jsem přestal a lehl si vedle
nı́. Setřel jsem jı́ slzičky z tváře.
Promiň,“ řekla smutně.
”
To je v pořádku, nebud’ smutná.“
”
Ale. . . “
”
Šššš,“ naklonil jsem se k nı́ a polı́bil ji.
”
Odtáhla se ode mě, lehla si na bok zády ke mě, stočila se do klubı́čka. Rozplakala se. Lehl jsem si k nı́ a zezadu ji objal.
Neplakej, to bude dobré.“
”
Ale. . . já. . . to chtěla. . . ,“ snažila se mi mezi vzlyky řı́ct.
”
Já vı́m, neboj, to zvládneme.“
”
Ty mě neopustı́š?“
”
10.4. KRISTÝNKA - PÁTEČNÍ ODPOLEDNE
335
Proč bych měl?“
”
Kvůli tomu, co neproběhlo.“
”
Myslı́š kvůli sexu?“
”
Ano.“
”
Neblázni, že to nevyšlo na prvnı́ pokus, neznamená, že se to časem nepo”
vede.“
Jsi si jistý?“
”
Neboj, určitě to zvládneme.“
”
Dobře, věřı́m ti.“
”
336
10.5
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Kristýnka - Vı́kend
V sobotu ráno jsem se probudil prvnı́. Opatrně, abych Kristýnku nevzbudil,
jsem vylezl z postele, oblékl se a vyrazil koupit snı́dani. Malé pekařstvı́ bylo
za rohem, všiml jsem si ho, když jsme včera přijı́žděli. Vzal jsem čerstvý
chléb, pár koláčků a zamı́řil zpátky. Měl jsem štěstı́ a zvládl jsem to včas,
Kristýnka stále ještě spala. Nevı́m, jestli dospávala tu nemocnici, nebo ji
zmohly ty naše včerejšı́ hrátky, na tom ostatně nezáleželo, v rychlosti jsem
nandal koláčky na talı́ř. Pamatoval jsem si, kde jsem včera objevil kakao, tak
jsem šel najisto. Nasypal jsem ho do dvou skleniček, zalil mlékem a zamı́chal.
Ještě jsem ho chtěl vylepšit trochou mleté skořice, afrodiziakum se vždycky
hodı́, jen jsem nějak nemohl trefit správnou skřı́ňku, v nı́ž by se schovávalo
kořenı́. Povedlo se mi to asi až na čtvrtý pokus. Kakao jsem zasypal skořicı́,
vše naskládal na tác a odnesl k posteli. Nachystanou snı́dani jsem odložil tak,
abych na ni dosáhl z postele.
Svlékl se a vklouzl zpět do postele k Týnce pod deku. Nechtěl jsem ji
budit, ale jejı́ mladé hebké tělı́čko nádherně hřálo, já neodolal a přitulil se k
nı́. Zpočátku se nic nedělo, po pár minutách se začala vrtět a zadečkem se
mi tlačila do klı́na. Můj penis na to zareagoval a začal se stavět do pozoru.
Normálně bych neváhal a pokusil bych se vniknout do své milenky, ale s
Kristýnkou jsem si nějak nevěděl rady. Nechtěl jsem ji takhle ve spánku
připravit o panenstvı́, navı́c podle včerejška by se mi to ani nepovedlo. Sice
ještě zbývala prdelka, ale bez přı́pravy a bez povolenı́ ani náhodou. V průběhu
mých úvah se Kristýnka ještě několikrát zavrtěla. Aniž bych se o něco snažil,
můj penis vklouzl mezi jejı́ půlky a špička se dotýkala horkého a vlhkého
klı́na. Týnka tiše vzdychla a já si ji přitáhl o něco blı́ž k sobě. Má ruka
spočı́vala na jejı́m ňadru, zprvu nehybně, avšak po chvı́li už pilně ması́rovala
ten hebký kopeček. Leželi jsme na posteli stuleni k sobě jako dvě lžı́ce v
přı́bornı́ku a já tak měl před obličejem jejı́ krček a rameno. Tomu se nedalo
odolat. Začal jsem ji tam lı́bat a něžně okusovat. Tiché vzdechy byly čı́m dál
tı́m častějšı́. Na svém údu jsem cı́til, že i jejı́ puklinka vypouštı́ pramı́nek
rosy. Týnka se zavrtěla, jak se začala probouzet.
Dobré ráno miláčku,“ přivı́tal jsem ji do nového dne a pokračoval ve své
”
snı́dani.
Dobré ráno,“ odpověděla automaticky v polospánku.
”
Co to. . . Kdo. . . Co. . . Vždyt’ jsem nahá. . . a fuj, co mě to tlačı́. . . “ začala z
”
ničeho nic zmatkovat a odtahovat se ode mě.
Počkej, co bláznı́š. . . “ chytil jsem ji za rameno a snažil jsem se ji nějak
”
10.5. KRISTÝNKA - VÍKEND
337
uklidnit.
Nesahej na mě, tak já bláznı́m, když ty mě tady osaháváš a znásilňuješ ve
”
spánku,“ skočila mi do řeči.
Naštěstı́ se v tu chvı́li probrala úplně a mozek přebral kontrolu nad jejı́m
tělem. Otočila se na mě a přitáhla si deku pod bradu, což způsobilo, že
odkryla mou nahotu.
Chvı́li si mne prohlı́žela, pak mě jednou rukou pohladila po tváři a řekla:
Promiň. . . Já měla nějakej divnej sen.“
”
Chytil jsem ji za ruku a odpověděl: A já myslel, že se ti to včera lı́bilo a ono
”
asi ne. To je v pořádku, hlavně, že jsi mě neskopla z postele a neječela na
celý barák. Sousedé by asi měli veselo.“
To lı́bilo. I to probuzenı́ bylo milé, jen ten šok, že tu ležı́m nahá a nejsem
”
sama.“
Tak už na to nemysli. Co takhle snı́dani?“
”
Snı́dani?“ hluboce se mi zahleděla do očı́ a pak pokračovala, A jakou máš
”
”
na mysli?“
Než jsem stačil odpovědět, jejı́ ruka mı́řila do mého klı́na a prsty si začaly
hrát s mým povadlým přirozenı́m.
Já bych měla chut’ na jeden párek a dvě vejce. Můžu?“
”
A aniž by čekala na odpověd’, posunula se na posteli nı́ž a ve chvı́li, kdy jsem
se nadechoval k odpovědi, vzala mého povadlı́ka do pusinky a já jen slastně
vydechl. Netrvalo dlouho a celý už se jı́ ani nevešel do pusinky. Z povadlı́ka
se stal pevný stožár. Užı́val jsem si tu rannı́ péči a hladil svou milenku po
vlasech.
Mám nějakou žı́zeň. Nebylo by něco k pitı́?“ zeptal jsem se po chvı́li.
”
Ted’? a co bys rád,“ odpověděla, když vyndala mého nadržence z úst.
”
Nevı́m, třeba št’ávičku z tvojı́ studánky.“
”
Už jı́ došlo, kam tı́m mı́řı́m. Usmála se na mě a začala se na posteli otáčet.
Když jsem měl před obličejem tu jejı́ orosenou škebličku, připadal jsem
si jako v ráji, a hned se do nı́ pustil. Nejprve jsem ji jazýčkem důkladně
očistil od toho, co už vyteklo ven, a poté jsem zanořil jazyk do štěrbinky.
Brzy jsem měl ústa zaplavená sladkým moštem. Opatrně jsem prsty rozevı́ral lapličky a snažil se proniknout alespoň špičkou jazýčku dovnitř. Těsná
mušlička svı́rala můj jazyk a neumožňovala mi hlubšı́ průnik. Svou pozornost jsem proto raději zaměřil na kouzelný knoflı́ček. Kroužil jsem kolem něj
a několikrát ho přelı́zl. Kristýnka tiskla svůj klı́n na můj obličej, jako by
mě chtěla utopit a udusit zároveň. Byla by to překrásná smrt, prolétlo mi
hlavou. Jakmile jsem měl přı́ležitost, zhluboka jsem se nadechl a pustil se s
338
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
novou chutı́ do práce. Zrychlený dech a vzdechy tlumené penisem v ústech
napovı́daly, že jsem na správné cestě. Týnka nechala můj ocas vyklouznout
ze svých úst, aby se mohla soustředit na vlastnı́ právě prožı́vanou rozkoš.
Hekala a vzdychla, třásla se dı́ky nastupujı́cı́mu vyvrcholenı́. Naposledy jsem
se přisál na jejı́ hrášek, z úst jı́ uniklý dlouhý, táhlý sten, na obličej se mi
vyřinula spousta tekutiny a Kristýnka se na mě zhroutila a hlasitě oddechovala.
Ted’ je řada na tobě,“ řekla, když konečně byla schopná slova.
”
Znovu se otočila a pustila se do zpracovávánı́ mého tvrdolı́na ústy. Rukou si
pohrávala s mými varlaty, sice nezkušeně, ale i tak to bylo velice přı́jemné.
Lehce polı́bila špičku žaludu a obkroužila ho jazýčkem. Lačně vsála můj úd
do úst. Sykl jsem bolestı́, protože zapomněla na zoubky a neopatrně s nimi
po něm přejela.
Copak je?“ zeptala se starostlivě.
”
Měla by sis dávat pozor na zoubky, tedy pokud si budeš chtı́t ještě někdy
”
užı́t.“
Dobře, promiň.“
”
Znovu se pustila do dı́la, tentokrát opatrněji, a samozřejmě pro mě také mnohem přı́jemněji. Jejı́ rty něžně obepı́naly můj stožár a jazýček ho laskal po
celé délce.
Lepšı́?“ zeptala se po chvilce
”
Mnohem. . . aaahhh. . . lepšı́. . . oooohh,“ odpověděl jsem mezi vzdechy.
”
To už se však vrátila ke své práci a dál zpracovávala mé kopı́ ústy a varlata
rukou. Občas přerušila svou ústnı́ zkoušku a krátce pohonila můj penis. Při
těch přı́ležitostech mi hleděla zamilovaně do očı́.
Ještě nějaké přánı́, jak bych to mohla vylepšit?“
”
Chtěl jsem jı́ odpovědět, ale vzrušenı́ způsobené jejı́ činnostı́ mi v tom bránilo.
Zmohl jsem se jen na nějaké přikývnutı́ a spoustu vzdechů. Když viděla, co
mi způsobuje, jen se usmı́vala a dál pokračovala. Netušı́m, jak to ta nezkušená
nymfička dokázala odhadnout, ale přestala s drážděnı́m okamžik před bodem,
odkud nenı́ návratu. Jen jsem hlasitě vzdychl, podı́val se na nı́, jestli to myslı́
vážně.
S úsměvem se řekl: To myslı́š vážně, přestat v tom nejlepšı́m?“
”
Musela jsem přestat, ještě jsem od tebe nedostala odpověd’,“ odpověděla se
”
škodolibým úsměvem, ruku však už měla znovu na mém těšiteli a lehce ho
honila, jen tak, aby ho udržela ve stavu pohotovosti, ale aby nestupňovala
mé vzrušenı́.
Zatraceně šikovná a učenlivá holka, blesklo mi hlavou, nahlas jsem se však
10.5. KRISTÝNKA - VÍKEND
339
zmohl jen na to, abych řekl:
Odpověd’?“
”
Jasně, ptala jsem se, jak bych to mohla ještě vylepšit.“
”
Tı́m, že přestaneš v nejlepšı́m, to rozhodně nevylepšı́š.“
”
To je mi jasné, ale jak jinak tě mám přimět k odpovědi?“
”
Tohle ale je opravdu podlý trik.“
”
To je možné. Ale já stále čekám na odpověd’.“
”
Teda, takhle mě vydı́rat.“
”
Co jiného s tebou,“ tož však přestala i s ručnı́ pracı́.
”
No tak dobře. Mohla bys třeba vzı́t do pusinky i ty dva klenoty. . . “
”
Myslı́š takhle?“ skočila mi do řeči a začala mi to předvádět.
”
Aaaahh, přesně tak.“
”
Ještě něco?“
”
No třeba bys mi mohla jazýčkem přejet po celé délce penisu, od kořene. . . .
”
Aaaahh,“ jen jsem vzdychl, jak to ihned začala provádět.
Až po špičku a zpátky,“ povedlo se mi dokončit myšlenku.
”
Celý jsem se chvěl, v koulı́ch mi začı́nalo cukat. Bylo mi jasné, že to dlouho
nevydržı́m.
Co dál?“
”
Už. . . nic. . . dotek tvých horkých rtů. . . aaaahh. . . kolem mého penisu . . . .
”
Aaaahh,“ vzdychal jsem na pokraji orgasmu.
Chtěl jsem ji ještě varovat, že mé vyvrcholenı́ se blı́žı́. Zmohl jsem se jen na:
Už. . . Aaaahh“ a plnil jsem jejı́ rozkošnou pusinku semenem. Bylo ho tolik,
”
že se málem zakuckala a vytékalo jı́ to z koutků úst. Ze všech sil polykala,
vysávala ze mě zbylé spermie a jazýčkem se snažila očistit si pusu i můj ochabujı́cı́ úd.
Tak co? Jaká jsem byla?“ zeptala se.
”
Snažil jsem se vzpamatovat a popadnout dech, abych mohl odpovědět. Po
chvı́li se mi to přeci jen povedlo.
No. . . jak to řı́ct. . . Bylas fantastická. Děkuju.“
”
Nemáš zač. Ber to jako odměnu za to, že se o mne tak staráš,“ naklonila
”
se ke mně a polı́bila mě. Bylo zvláštnı́ ochutnat své vlastnı́ sperma z dı́včı́ch
úst.
A co ta snı́daně? Dáš si něco?“ zeptal jsem
”
Já už jsem posnı́dala,“ a prstem si setřela poslednı́ pozůstatky předchozı́
”
činnosti.
Aha, tak to jo. A chutnalo ti to?“
”
Docela jo. Nebylo to vůbec špatné.“
”
340
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
A co takhle si dát něco jiného?“ a to už jsem se natahoval pro tác se snı́danı́.
”
Udělal jsem na posteli mı́sto a položil tam tác.
Tak co, dáš si?“
”
Ráda, děkuju,“ a hned s plnou pusou pokračovala, A kdes to vzal?“
”
”
Kde asi? Došel jsem do pekařstvı́, co je za rohem. Doufám, že ti to chutná.“
”
Chutná a moc. Po té nemocničnı́ stravě je to úplná mana.“
”
Když jsem viděl, jak se živı́, pustil jsem se do snı́daně také, aby na mě taky
něco zbylo.
Po snı́dani jsem se zvedl z postele a došel umýt nádobı́. Kristýnka na sebe
hodila župan a sedla si zpět do postele, na klı́n si vzala notebook a vypadalo
to, že hledá na internetu. Ještě jsem připravil konvici na čaj a dal vařit
vodu. Sedl jsem si ke stolku se svým notebookem a nachystal si poznámky z
přednášek, abych se mohl učit.
Ty si nepůjdeš ke mně sednout?“ ptala se Kristýnka.
”
Promiň, ale potřebuju se učit. Vždyt’ vı́š, že mám přı́štı́ týden plný zkoušek
”
a poslednı́ch zápočtů.“
Já vı́m, jen bych chtěla být s tebou.“
”
Vždyt’ tu jsme spolu. Neboj, určitě si na tebe najdu čas.“
”
Tak dobře. Já si teda pustı́m nějaký film a ty pilně studuj.“
”
Voda dovařila, tak jsem se zvedl a šel udělat čaj. Konvici plnou čaje a dva
šálky jsem postavil na stůl a ponořil se do učenı́. Jen občas jsem zvedl hlavu,
abych se podı́val, co Kristýnka dělá. Seděla a byla zabraná do filmu. Byl jsem
rád, že tu můžu být s nı́, ale jen jsem měl trochu obavy o to, jak dopadne
přı́štı́ týden. Snad to zvládnu a zůstane mi v hlavě i něco jiného než jen
Kristýnka.
Čas postupoval, já se snažil nasoukat do hlavy nějaké vědomosti a na
Kristýnce bylo vidět, že se pomalu nudı́. Už na posteli v klidu neseděla, ale
ležela, a každou chvı́li jinak. Učenı́ pro mne bylo stále těžšı́. Ležela na posteli
otočená břı́škem dolů a nohama ke mně. Tı́m, jak se pořád vrtěla, vyhrnul
se jı́ župan až na zadeček, a dı́ky tomu, že měla nožky pokrčené v kolenou
a mı́rně roztažené, jsem měl báječný výhled na tu jejı́ uslintanou kočičku, na
jejı́mž kožı́šku se třpytily kapky rosy jako démanty. Přestože byl rannı́ zážitek
vyčerpávajı́cı́, můj dobyvatel měl svou hlavu a snažil se mě přesvědčit, že
zvládne dalšı́ kolo. Zatı́m jsem stále odolával a snažil se přemluvit mozek
ke spolupráci a k přijetı́ ještě nějakých informacı́. Čı́m dál vı́c jsem nabı́ral
přesvědčenı́, že se mi předvádı́ zcela úmyslně. Mé sebeovládánı́ pomalu mizelo a už jsem učenı́ jen předstı́ral, pro přı́pad, že by se Kristýnka otočila
a podı́vala se mým směrem. Vychutnával jsem si ten výhled. Z ničeho nic
10.5. KRISTÝNKA - VÍKEND
341
jsem uviděl, jak se pod jejı́m tělem protáhla ručka a prstı́ky zamı́řily přı́mo
k dı́rce. Brzy se začalo ozývat tiché vzdychánı́ a já pozoroval, jak si prsty rozevı́rá rtı́ky své puklinky, jak opatrně kroužı́ kolem dı́rky, nabı́rá vlhkost na
prsty a roztı́rá po celé štěrbince. Překulila se na záda, nohy roztažené a ruka
jı́ kmitala po poštěváčku. Zahlédl jsem monitor jejı́ho počı́tače, koukala na
porno, to proto se takhle rozparádila. Kdo by to byl do nı́ řekl. Zvedl jsem se
od stolku a tiše a opatrně zamı́řil k nı́. Můj bojovnı́k se hrdě tyčil do výšky
a dával na odiv svou připravenost. V mysli jsem měl jen jedinou myšlenku,
zasunout. Dobyvatel už také ronil svou kapičku. Nevı́m, jak se mi to podařilo,
ale najednou jsem klečel mezi jejı́ma nohama bez povšimnutı́. Ve chvı́li, kdy
dosáhla orgasmu, jsem na ni nalehl a přisál se na jejı́ rty. Okamžitě mě objala
rukama kolem krku a přitiskla mě k sobě. Špička mého dobyvatele se dotkla
nadržené a vlhké jeskyňky. Sama mi zkusila vyjı́t vstřı́c. Žalud několikrát
projel mezi závojı́čky, až nakonec přeci jen našel správné mı́sto ke vstupu.
Zlehka jsem pohnul boky. Špička penisu se usadila v ústı́ jejı́ dı́rky a dotýkala
se jejı́ panenské blány. Zatlačil jsem, abych překonal tu překážku.
Au. . . Ne, prosı́m. . . Ještě ne. . . “ ozvala se Kristýnka.
”
Podı́val jsem se na nı́ a opatrně se nadzvedl. Vrchol kopı́ opustil jejı́ úžlabinu
a jejı́ ruce, které až dosud spočı́vali kolem mého krku, se mne snažily odstrčit.
Posadil jsem se na okraj postele a čekal jsem, co se bude dı́t. Kristýnka se
zvedla a utekla do koupelny. Slyšel jsem, jak cvakl zámek dveřı́ od koupelny
a zevnitř se ozval usedavý pláč. Netušil jsem, co mám dělat. Dobývat se za
nı́ do koupelny nemělo smysl, jen bych to zhoršil, tak jsem jen seděl a čekal.
Když mě čekánı́ omrzelo, zvedl jsem se, oblékl se a vydal se na obhlı́dku
kuchyně. Mı́sto čekánı́ jsem se rozhodl uvařit oběd, sice bylo ještě brzy,
ale v tomhle stavu by mi učenı́ stejně moc nešlo. Měl jsem v plánu udělat
čı́nu. Nakrájel jsem kuřecı́ maso, lehce osmahnul na pánvi a přidal zeleninu
a kořenı́. Než se vše udělalo, dal jsem vařit rýži. Oběd se dodělával, já upı́jel
čaj a vzlyky z koupelny byly čı́m dál tı́m tiššı́. Bylo půl dvanácté a oběd byl
uvařený. Vypnul jsem sporák a sedl si zpátky k počı́tači. Jen jsem brouzdal
po internetu, pročı́tal zprávy a čekal, až Kristýnka opustı́ koupelnu. Uslyšel
jsem zvuk tekoucı́ vody, pak se ozvalo tiché cvaknutı́ zámku na dveřı́ch a ty
se začaly pomalu otevı́rat. Snažil jsem se od stolu nenápadně nakukovat ke
koupelně, abych zjistil, co se děje. Nechal jsem ji vyjı́t z koupelny. Zamı́řila
rovnou k posteli, kde si lehla a točila se do klubı́čka zády ke mně. Hodila
přes sebe deku a znovu tiše vzlykala. Nijak jsem to nekomentoval a raději se
na nic ani neptal, zvedl jsem se a šel nandat oběd na talı́ře. Nachystal jsem
oběd pro Kristýnku na tác a odnesl jı́ to do postele. Jelikož stále se stále ještě
342
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
schovávala pod dekou, položil jsem tác s jı́dlem vedle nı́, vzal jsem si svůj talı́ř
a sedl si zpátky ke stolu. Pro odreagovánı́ jsem si pustil film a dal se do jı́dla.
Týnka už vykoukla z pod deky a s tichým děkuji, si přitáhla tác s obědem
blı́ž. Zpočátku jen tak uždibovala, opatrně ochutnávala a uzobávala, nakonec
všechno snědla. Nějak jsem se zabral do filmu a přestal vnı́mat okolı́, jen z
talı́ře jsem automaticky ujı́dal. Když jsem dojedl, jen jsem odložil přı́bor na
talı́ř a dál koukal na film. Jen jsem zaznamenal, že mi prázdný talı́ř najednou
zmizel. Ozvala se tekoucı́, to nejspı́š Týnka myla nádobı́. Nevı́m kolik času
uplynulo, ale najednou Kristýnka seděla vedle mne na zemi a byla opřená
o mou nohu. Vypnul jsem film a koukal na Kristýnku, ta jen zvedla hlavu
a smutně na mne pohlédla.
Promiň, moc se omlouvám,“ špitla tiše.
”
To nic, to bude v pořádku,“ řekl jsem a pohladil ji po vlasech.
”
Promiň, chovám se jako patnáctiletá nána, která nevı́, co chce. Celou dobu
”
hledám někoho, kdo se mi bude lı́bit, koho budu mı́t ráda, kdo by měl rád
mě, byl ochoten se o mě postarat, když mi nebude nejlı́p. Někoho, komu bych
se chtěla celá odevzdat. A když tě konečně najdu, tak se chovám jako úplná
kráva. V poslednı́ chvı́li dostanu strach a všechno zkazı́m. Už podruhé. Ani
bych se nedivila, kdybys odešel a už mě vı́ckrát nechtěl vidět.“
Nevěděl jsem, co na to řı́ct. Snažil jsem se to nějak přebrat a promyslet.
Ty mi na to nic neřekneš?“ ptala se slzami v očı́ch.
”
Promiň, řeknu. Jen jsem si to potřeboval trochu přebrat.“
”
Aha.“
”
A z čeho máš strach?“
”
Nevı́m, nejspı́š asi ze všeho. Nechci zkazit, co by mezi námi mohlo být. . . “
”
To by se takhle klidně mohlo stát,“ zabručel jsem tichou a nevyžádanou
”
odpověd’.
Já vı́m, jsem blbá. Ze strachu, abych to nepokazila, to zničı́m úplně. No pak
”
mě napadajı́ myšlenky, že mě chceš jen na sex, nebo že mě máš jako trofej,
připravit mě o poctivost a pak odkopnout. . . “
To si o mě myslı́š teda pěkný věci. Kdybych tohle chtěl udělat, tak už to
”
máš dávno za sebou. Navı́c bych tu ted’ s tebou nebyl.“
Promiň, já to tak nemyslela,“ a už zase pomalu nabı́rala.
”
Dobře. Tak co tě trápı́ dál?“
”
Já nevı́m, on je to spı́š takový obecný strach. Strach z toho, že to na mě
”
každý pozná, z toho, co si budou ostatnı́ myslet, tvrdı́ o sobě, že je panna
a hupsne s nı́m hned do postele. . . “
Na ostatnı́ se vybodni, co ti je do toho, co si myslı́. Důležité je, abys ty byla
”
10.5. KRISTÝNKA - VÍKEND
343
št’astná a spokojená.“
To máš asi pravdu. . . a nejspı́š ten největšı́ strach mám z možných násled”
ků. . . “
Myslı́š jako. . . “ a rukama jsem naznačil břı́ško.
”
Přesně. . . Vždyt’ vı́š, že jsme o tom ani nemluvili.“ Trochu vyděšeně jsem se
”
na nı́ podı́val.
Ne, neboj, nemyslı́m o mimču, to mě ani nenapadlo. Ale spı́š ochrana před
”
nı́m.“
Aha, tak to se mi ulevilo,“ s úsměvem jsem si oddechl.
”
Vı́š. . . , no. . . .“
”
Copak?“
”
Já jaksi. . . , no jak to řı́ct. . . , kvůli tomu, že jsem to ještě nepotřebovala, se
”
nijak nechránı́m. Takže. . . “
Je mi to jasný. Chceš tı́m řı́ct, že prášky ani nic jiného nemáš, tudı́ž bychom
”
měli použı́vat kondomy.“
Hmmm. Včera si po něm sáhl bez řečı́ a dneska nic. Trochu mě to vylekalo,
”
když jsem tě cı́tila bez jakékoli ochrany. Hned jsem si představila možné
důsledky. . . “
Promiň, nějak mě nenapadlo, že by nějaká holka byla v dnešnı́ době bez
”
prášků.“
Jsem ráda, že to chápeš. Já znám dost holek, co nezobou. Vı́š, já vlastně
”
ani zobat nechci.“
Tak fajn, kondomy nejsou problém. Co tě trápı́ dál?“
”
Vı́š, když to má být poprvé. . . “
”
Copak?“
”
Vı́š, možná je to jen taková blbá představa, chtěla bych to z lásky a ne jen
”
z chtı́če.“
To chápu. V tom přı́padě, to nechám na tobě. Nebudu tě do ničeho nutit,
”
k ničemu přemlouvat.“
To jsem ráda.“
”
Jenom. . . ,“ nenechala mě to dořı́ct a dala mi prst na ústa.
”
Pšššt, je mi to jasný. Jen to nejspı́š nechci slyšet. Chápu, že potřebuješ
”
uvolněnı́. A určitě se nebudeš chtı́t uvolňovat sám. Ráda ti s tı́m pomůžu, at’
už rukou nebo pusou. Jen na ten zbytek si budeš muset počkat.“
To jsem rád, že to chápeš.“
”
Tak fajn, hlavně, že jsme se domluvili.“ Z Kristýnky opadla veškerá ner”
vozita i obavy. I deka, kterou byla přikrytá se sesunula dolů. V uvolněné
atmosféře jsme dál probı́rali všechno možné i nemožné, od zájmů a konı́čku,
344
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
přes rodinu, až po plány do budoucnosti. Jak při povı́dánı́ Kristýnka rozhazovala rukama, župan, který měla celou dobu na sobě, se začal rozevı́rat. Tu
vykouklo břı́ško, tu kousek kozičky, občas jsem zahlédl celou bradavku. Avšak
ani dole nezůstal tak, jak by se slušelo, a ani pásek tomu moc nepomáhal.
Při jednou prudšı́m pohybu jı́ sjel z nohy a odhalil stehno. Než jsem stihl
zahlédnout něco vı́c, znovu si župan přitáhla vı́c k tělu a nohu schovala. Jejı́
gestikulace byla tak energická, že jsem nemusel čekat dlouho a župan začal
vydávat opět svá tajemstvı́. Až nakonec jsem zahlédl i kožı́šek a štěrbinku,
která byla pod nı́m.
Kam koukáš? Posloucháš mě vůbec?“
”
Co, co? Jo, to vı́š, že poslouchám,“ odpověděl jsem zmateně.
”
To vidı́m, zase mě očumuješ.“
”
Já néé, to bych si nikdy nedovolil,“ a zvedl jsem hlavu ve snaze se jı́ podı́vat
”
do očı́.
Mělo to jeden háček, jak pohledem přejı́žděl vzhůru po tom nádherném těle,
zastavil jsem se na pár okamžiků v mı́stech, kde se dmula ňadra.
To vidı́m,“ řekla a rychle srovnala župan, aby vše bylo skryto.
”
Když to se nedá, jsi tak nádherná, že to nejde nevyužı́t každé možnosti, kdy
”
si tě můžu nahou prohlédnout.“
Kdybys aspoň tak nekecal.“
”
Já nekecám, to je pravda.“
”
Jen aby.“
”
Tak ty mě tady svádı́š jen v županu, předvádı́š přede mnou vše a hraješ si
”
sama se sebou. Když už to nemůžu vydržet a vrhnu se na tebe, tak mi pak
utečeš do koupelny a ještě k tomu mi nevěřı́š. . . To jsem to teda dopracoval.“
No když. . . “
”
To známe. Radši se oblékni a vyrazı́me na nějakou ňamku ven, nebo se tady
”
na tebe znovu vrhnu.“
To znı́ bezpečněji.“
”
To už i já jsem se zvedal z postele a hledal nějaké oblečenı́ na sebe. Kristýnka
se pro jistotu zaběhla obléknout do koupelny. Byl jsem rád, protože v hlavě
mi hučelo a klacek opět téměř bolestivě trčel do výšky. Netušı́m, jestli bych
se ovládl, kdyby se přede mnou ukázala nahá, začı́nalo toho být na mě nějak
moc a to jsem netušil, co mě ještě čeká.
Kristýnka už vycházela oblečená z koupelny. Teda oblečená se asi moc
řı́ct nedalo, měla na sobě jen krátké tı́lko, které odhalovalo břı́ško, a krátkou
sukýnku, co končila kousek pod zadečkem. Když přišla blı́ž, zatočila se před
mnou jako panenka.
10.5. KRISTÝNKA - VÍKEND
345
Tak co, lı́bı́?“
”
Musel jsem polknout, než jsem byl schopen odpovědi, pod tı́lkem chyběla
podprsenka a kozičky tak pěkně poskakovali, jestli měla kalhotky, jsem nezaregistroval. Jen při tom otáčenı́ se jı́ sukně lehce nadzvedla a odhalila skoro
celý nahý zadeček.
Lı́bı́ a moc,“ řekl jsem, když jsem se zmohl na nějakou odpověd’, Jen ted’
”
”
už se asi opravdu neobleču.“
A pročpak ne?“ zeptala se nevinným hláskem.
”
Hádej,“ a ukázal jsem na stan na svých spodkách, Tohle do krat’asů opravdu
”
”
nenacpu.“
Tak počkej, já s tı́m něco udělám,“ a poklekla přede mnou.
”
Po chvilce snaženı́ se jı́ povedlo osvobodit můj stožár. Zálibně si ho prohlı́žela,
mlsně se olizovala a v očı́ch se jı́ zračil chtı́č. Opatrně ho rukou přidržela
a nasměrovala si ho do pootevřených úst. Vystrčila jazýček lehce s nı́m přejela
po žaludu. Jen jsem zasténal, penis se zachvěl a na jeho špičce se objevila
kapička. Ani Kristýnka to nemohla vydržet a lačně se mi k němu přisála.
Vlhko a teplo jejı́ pusinky spolu s hbitým jazýčkem mě přiváděly k šı́lenstvı́.
Sama si jednou rukou zajela pod sukni a já uslyšel mlaskánı́ jejı́ zmáčené
prcinky. To už na mě bylo moc a vybuchl jsem jı́ do úst. Gejzı́r bı́lé smetany,
který ze mě prudce vytryskl, ji málem zadusil. Přestože se snažila polykat za
všech sil, semeno jı́ vytékalo koutky úst ven. Ohon mi splaskl a jen ochable
visel.
Tak co, už se zvládneš obléct?“ ptala se, když si otı́rala obličej od zbytků
”
spermatu.
Ted’ už jo.“
”
Fajn, tak se oblékni a já se jdu znovu namalovat.“
”
Jen jsme courali po městě a hledali nějakou cukrárnu, kde bychom si
mohli trochu v ústranı́ sednout venku. Nakonec se nám poštěstilo a jednu
takovou zapadlou jsme objevili. Dali jsme si zmrzlinový pohár, nealko koktejl
a povı́dali si, spı́š Týnka povı́dala a jen zı́ral, jak se jı́ pod tı́lkem rýsujı́ tvrdé
bradavky.
Po cukrárně jsme ještě chvı́li courali po městě a domů dorazili až kolem
desáté. To znamenalo ohřát zbytek od oběda, najı́st se a zalézt do postele.
Usı́nal jsem se svou rukou na Kristýnčině ňadru a s jejı́ rukou ve své rozkroku.
Neděle byla ve znamenı́ mého učenı́. Od rána jsem se snažil něco si nasoukat do hlavy a Týnka kolem mne poletovala jen ve spodnı́ prádle. Chystala
jı́dlo, vařila čaj a snažila se mě moc nerušit. Přeci jen zı́třejšı́ zkouška měla
být ta nejtěžšı́. Netušil jsem, jak ji zvládnu, když jsem měl permanentně
346
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
krev na jiném mı́stě, než bych potřeboval. Uvolněnı́ se mi dostalo až večer
v posteli. Tiskli jsme k sobě naše horká nahá těla a vzájemně se rukama
uspokojovali, dokud jsme vyčerpáni neusnuli.
Ráno jsem měl trochu hektické, skoro jsem zaspal a ještě jsem si potřeboval
sbalit věci. Rychle jsem všechno naházel do batohu, polı́bil spı́cı́ Kristýnky,
rychle napsal vzkaz na lı́stek a pospı́chal jsem do školy na zkoušku.
10.6. KRISTÝNKA - ZKOUŠKOVÝ TÝDEN
10.6
347
Kristýnka - Zkouškový týden
Do školy jsem dorazil trochu v poklusu. I když to nebylo daleko, musel jsem
spěchat, nějak jsem se ráno nemohl vypravit. Nakonec jsem to stihl. Hned
ráno od osmi jsme měli pı́semnou část zkoušky, pak mělo být volno a ve
dvanáct začı́nala ústnı́ část.
Zasedl jsem do lavice a zı́ral do papı́ru se zadánı́m. Vůbec jsem se na to
nemohl soustředit a v hlavě jsem měl prázdno. Zbývala hodina do konce a já
neměl ani čárku. V tom mi zazvonil telefon, zapomněl jsem vypnout zvoněnı́.
Všichni se na mě otočili.
Omlouvám se, zapomněl jsem vypnout zvoněnı́,“ omluvil jsem se a snažil se
”
rychle najı́t mobil a chybu napravit.
V pořádku, ale přı́ště at’ už se to neopakuje, jinak pro vás zkouška končı́,“
”
upozornil mě vyučujı́cı́.
Samozřejmě,“ a už jsem vypı́nal mobil.
”
Ještě jsem zaznamenal, že to byla zpráva od Kristýnky. Netušil jsem, co mi
psala, ale stejně mě to potěšilo. Z ničeho nic mi sepnulo v hlavě a já jsem
najednou znal odpovědi na otázky. Ponořil jsem se do psanı́.
Vy jste se nějak rozjel, pane kolego. Celou dobu nic a najednou znáte od”
povědi na všechny otázky,“ komentoval můj výkon vyučujı́cı́.
Pro jistotu jsem to nijak nekomentoval a soustředil se na práci. Povedlo se
mi dokončit pı́semnou část včas a ještě jsem si to mohl překontrolovat.
Měl jsem ted’ volno dvě a půl hodiny. Pro jistotu jsem si naposledy prošel
poznámky a šel se projı́t. Musel jsem si vyčistit hlavu a dojı́t si pro něco k
jı́dlu. Venku před budovou jsem si vzpomněl na smsku. Rychle jsem vylovil
mobil a zapnul ho. Vypadalo to, že se mobilu moc nechce, ale spı́š to bylo
mou netrpělivostı́. Konečně naběhnul a já si mohl přečı́st zprávu.
Ahojky miláčku. Ještě jednou se moc omlouvám za ten vı́kend. Ale měla
”
bych pro tebe překvapenı́. Tedy jestli budeš mı́t zájem. Moc děkuji za ten
vzkaz. Také mi na tobě moc záležı́ a miluji tě. Držı́m palečky, at’ to tenhle
týden všechno zvládneš.“
Musel jsem si na chvı́li sednout na lavičku a nechat si to projı́t hlavou, než
jsem odepsal.
Ahojky miláčku. Nechtěl jsem tě ráno budit, tak jsem ti nechal ten vzkaz.
”
Překvapenı́? To si nechám lı́bit. Mám za sebou pı́semnou část zkoušky a ústnı́
jsou až od dvanácti. Zrovna si jdu koupit něco k jı́dlu.“
Odeslal jsem zprávu a zamı́řil do obchodu pro nějakou svačinu. Už jsem sahal
po košı́ku, když mi přišla dalšı́ zpráva.
348
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
A nechceš zajı́t na oběd? Ještě tu mám zásoby, které jsme v pátek nakoupili.
”
Něco ti klidně uvařı́m. I napı́t ti dám.“ Změnil jsem tedy směr a vyrazil na
MHD, abych byl u Kristýnky, co nejrychleji.
Ještě jsem stihl odepsat: Už jsem na cestě. A co mi nabı́dneš k pitı́?“
”
Cokoli budeš chtı́t.“
”
Znělo to moc lákavě, jen jsem doufal, že to stihnu zpět na ústnı́ část zkoušky.
Když jsem dorazil zpátky ke Kristýnce domů, zazvonil jsem dole u vchodu,
aby mě pustila dovnitř. Vyšel jsem nahoru, dveře byly otevřené, tak jsem šel
dál. Hrála tichá hudba a na stole jsem měl nachystané jı́dlo, omeletu se
žampiony a brambory.
Z koupelny se ozvalo: Sedni si a najez se, za chvilku jsem u tebe.“
”
Děkuju,“ odpověděl jsem, zasedl ke stolu a pustil se do jı́dla.
”
Pomalu jsem už dojı́dal, když se otevřeli dveře od koupelny. Vložil jsem
do úst poslednı́ sousto, jen se dı́val směrem ke koupelně a čekal, co se bude
dı́t.
Jako prvnı́ jsem zahlédl, jak se Týnka chytla jednou rukou zárubně, poté
se objevila zvednutá nožka zahalená do županu. Župan sklouzl a odhalil celou
nožku. Zaregistroval jsem, že má na sobě černé punčochy. Mezi dveřmi se
objevila jejı́ hlava, usmála se na mě a obtočila okolo zárubně, jako kdyby to
byla tanečnı́ tyč.
Vystoupila z koupelny a pomalým krokem se ke mně blı́žila. Cestou nechala župan sklouznout k zemi a odhalila tak své dokonalé tělo. Měla na sobě
černé punčochy s podvazky, černá krajková tanga, která vı́c odhalovala, než
skrývala, a černou podprsenku. Zůstal jsem sedět s otevřenými ústy a jen
zı́ral. Něco takového jsem nečekal. Kalhoty jsem měl napnuté k prasknutı́.
Přišla až těsně ke mně a řekla: Tak co, jak ti chutnal oběd?“
”
Nebyl jsem schopen slova, zmohl jsem se jen na přikývnutı́.
A co nějaký zákusek?“ pokračovala, to už však stála rozkročená nad mýma
”
nohama a rukama si hladila svá ňadra.
Mı́sto odpovědi jsem ji chytil za zadeček a přitáhl si ji blı́ž. Začal jsem ji lı́bat
na břı́šku a ona mi na oplátku rukama mi vjela do vlasů. Sedla si na mě.
Tı́m pádem jsem svá ústa přesunul z břı́ška na kozičky ukryté v podprsence.
Zvedla mi hlavu a přisála se na má ústa. Lı́bala mě tak hladově a vášnivě
až se mi zatočila hlava. Tiskla se ke mně, co nejvı́c to šlo. Cı́til jsem jejı́
horké vzrušené tělo, chvěla se touhou. Nechtěl jsem nic uspěchat a hlavně
dopadnout stejně, jako při předešlých pokusech. Nechával jsem tedy vše na
nı́.
Užı́val jsem si jejı́ blı́zkost, jejı́ nezkušenost i vášeň a touhu. Svým klı́nem
10.6. KRISTÝNKA - ZKOUŠKOVÝ TÝDEN
349
se tiskla na můj tvrdý penis. Lehce se pohupovala v bocı́ch a třela se o
mě. Mezi polibky tiše vzdychala. Pevně jsem ji chytil a odnesl na postel.
Pokračovali jsme v lı́bánı́ a mazlenı́. Rozepla mi knoflı́k i zip na kalhotách
a ručkou vklouzla pod spodky. Oplatil jsem jı́ stejnou mincı́ a má nenechavá
ruka dorážela na jejı́ kočičku přes kalhotky. Sotva jsem se jı́ dotkl, už tekla.
Kalhotky měla úplně mokré. Když jsme se přestali lı́bat, nabral jsem na prsty
jejı́ milostnou tekutinu a chtěl ji olı́znout. Nestihl jsem to, byla rychlejšı́.
Chytla mě za ruku a přisála se na mé prsty, jako by to byl penis.
A co já? Já chci taky ochutnat,“ prosil jsem.
”
Sama se otočila a nabı́dla mi svou jeskyňku k ochutnánı́. Nechtěl jsem ji
svlékat, lı́bila se mi tak, jak byla, jen jsem odsunul jejı́ kalhotky stranou
a pustil se do té voňavé nádhery. Jazýčkem kroužil kolem klitorisu i dı́rky
a snažil se spolykat vše, co z nı́ vytékalo. Vzdychala a třásla se prožı́vanou
rozkošı́. Snažil jsem se jejı́ prcinku vyčistit do sucha, ale čı́m vı́c jsem se snažil,
tı́m vı́c toho z nı́ teklo. Sál jsem a polykal, co mi sı́ly a dech stačil. Kristýnka
ztuhla, z úst jı́ vyšel dlouhý sten a na můj obličej se vyvalilo množstvı́ št’ávy.
Když se vydýchala a vzpamatovala, otočila se a slı́bávala z mého obličeje
svou rosu. Přitom rukou ması́rovala můj úd. Vzdychal jsem. Dokončila očistu
a pozornost svých rtů a jazyka přesunula mezi mé nohy. S velkou námahou
trochu stáhla mé spodky a odhalila můj pevný stožár. Sotva se ho rty dotkla
a hbitým jazýčkem obkroužila, nevydržel jsem a naplnil jı́ pusinku svou bı́lou
lávou. Vše poctivě spolykala.
Leželi jsme spolu jen tak na posteli a naše ruce bloudily po těle toho
druhého.
Děkuju, takový oběd si nechám lı́bit. Omeleta byla vynikajı́cı́ a i zákusek
”
byl super.“
Nemáš zač, mě se to taky moc lı́bilo. I když já to měla spı́š jako předkrm.“
”
Tohle mělo být slibované překvapenı́?“
”
To ne. Mám pro tebe takový návrh. Jestli budeš chtı́t, můžeme o vı́kendu
”
k nám na chatu a budeme tam spolu sami.“
To znı́ úžasně.“
”
Ber to jako takovou odměnu, za to, jak ses o mě staral. A také jako takové
”
odškodněnı́ za to, jak jsem se chovala já.“
Dobře, už se na to moc těšı́m.“
”
Tak fajn, já to domluvı́m a v pátek odpoledne můžeme vyrazit.“
”
Super, tak až skončı́m v pátek se zkouškou, tak za tebou přijdu a budeme
”
moct vyrazit. Mám něco speciálnı́ho vzı́t s sebou?“
Nemusı́š, hlavně abys přišel ty.“
”
350
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Promiň, ale už budu muset jı́t zpátky na ústnı́ část zkoušky. Doufám, že to
”
nebereš tak, že jsem si přišel jen užı́t.“
Neboj, jen běž. A zvládni to.“
”
Ač nerad, jsem vstal z postele, oblékl se a chystal se k odchodu. Mezi
dveřmi jsem polı́bil Kristýnku na rozloučenou a vyrazil zpátky do školy.
Dorazil jsem za pět minut dvanáct. Na dveřı́ch už visel rozpis ústnı́ části.
Tohle vědět, tak jsem tolik nepospı́chal, byl jsem na řadě až za dvě hodiny. Co se dá dělat. Sedl jsem si na chodbu a čekal, až na mě přijde řada.
Ve vzpomı́nkách jsem se probı́ral dnešnı́m obědem a v představách zase
následujı́cı́m vı́kendem. Musel jsem si dávat pozor, protože na mě znovu
bylo vidět vzrušenı́.
Konečně jsem přišel na řadu. Ani jsem moc nevnı́mal otázky, jen jsem se
snažil odpovı́dat. Už byl konec. Netušil jsem, jak jsem to zvládnul, ani jestli
jsem vůbec prošel. Zkontroloval jsem kolik je hodin. Měl jsem nejvyššı́ čas
běžet na vlak.
Koupil jsem si lı́stek, usadil se v kupé a už jsme jeli. V tom mi přišla
zpráva od Kristýnky.
Už to máš za sebou? Jak jsi dopadl?“
”
Koukl jsem do indexu a zkontroloval svůj úspěch. Ani jsem to nečekal, jedna
mı́nus.
Mám. A docela úspěšně, jedna mı́nus. Je to fajn, prvnı́ zkouška je za mnou,
”
ještě dvě a dva zápočty.“
A kdy tě co čeká?“
”
Středa a pátek zápočet, úterý a čtvrtek zkouška. Je to dobře rozložené, ale”
spoň se zvládnu učit na zkoušky, na zápočty se tolik učit nemusı́m.“
To je dobře. A zastavı́š se ještě v týdnu na oběd?“
”
Jestli mě pozveš, tak určitě. Dneska mi moc chutnalo.“
”
Ještě chvı́li jsme si psali, než jsem dorazil domů, pak jsem vrhnul na učenı́.
Úterý probı́halo celkem v klidu, zkouška byla tentokráte pouze ústnı́
a velmi rychlá, stačily dobré výsledky zápočtové pı́semky a bylo to za jedna.
Večer cestou domů, mi psala Kristýnka.
Ahojky miláčku. Nechceš se zı́tra zastavit na oběd? Docela se mi stýská.“
”
Ahojky zlatı́čko. Moc rád. Mám ti něco přinést, nepotřebuješ něco?“
”
Když už se tak nabı́zı́š, mohl bys mi dojı́t nakoupit?“
”
To je jasné, pošli seznam a já to donesu. Jen nevı́m, kdy přijdu. Čeká mě
”
zı́tra ten zápočet a netušı́m, kdy to skončı́.“
To nevadı́, až přijdeš, tak tu budeš. Já nikam neuteču.“
”
Tak fajn už se těšı́m.“ Vyměnili jsme si ještě pár smsek, než jsem se vrhnul
”
10.6. KRISTÝNKA - ZKOUŠKOVÝ TÝDEN
351
na učenı́. Nákupnı́ seznam byl pěkně dlouhý a to jsem si myslel, že jsme v
pátek udělali pořádné zásoby.
Ve středu se mi vůbec nechtělo vstávat, ale nedalo se nic dělat, musel
jsem jet do školy na zápočet. Jen jsem doufal, že tam neusnu. Ve škole jsem
neusnul, ale málem jsem ani nedojel. Sotva jsem sednul do vlaku, usnul jsem
a probudil se až těsně předtı́m, než jsem měl vystupovat. Nakonec se mi povedlo i najı́t chvı́li času a zaskočil opět za Kristýnkou. Došel jsem jı́ nakoupit,
co potřebovala. A samozřejmě jsme si užili i trochu toho mazlenı́ a lı́banı́.
Čtvrtek jsem celý strávil ve škole. Měl jsem zkoušku, tentokráte až od
deseti, ale zase to bylo až do večera. Skončili jsme až po páté. Dopoledne
pı́semná část a pak ústnı́, bylo nás tam sice jen pět, ale na ústnı́ části strávil
každý hodinu a já šel jako poslednı́. Po návratu domů jsem měl co dělat,
abych se stihl sbalit na vı́kend a ještě si něco zopakovat na pátečnı́ zápočet.
Do postele jsem se dostal až kolem půlnoci. Chvı́li jsem se převaloval a nemohl
usnout. Myslel jsem na to, co mě čeká. Poslednı́ zápočet a odjezd s Kristýnkou
na chatu a snad i konečně vytoužené milovánı́ s nı́. Myšlenky se střı́daly v
rychlém sledu, vı́řily mi hlavou a já ne a ne usnout. Povedlo se mi to až asi
kolem půl druhé.
Ráno jsem chtěl vyhodit telefon z okna, za to nepřı́jemné probuzenı́. Trvalo mi dlouho, než jsem se vyhrabal z postele. Byl to náročný úkol, ale zvládl
jsem to. Jen jsem doufal, že zvládnu i to, co mě ještě čeká, poslednı́ zápočet
a pak už jen zasloužené volno. Tedy volno asi moc ne, když mám před sebou
brigádu, ale snad to nebude tak hrozné.
Rychle jsem se nasnı́dal a vyrazil s kufrem na nádražı́. Tentokráte se mi
cesta vlakem zdála téměř nekonečná.
Dorazil jsem do školy, kde na mne koukali všichni divně, že jsem přijel na
zápočet s kufrem. Nikomu jsem nechtěl nic vysvětlovat a všechny poznámky
jsem přešel jen úsměvem a krčenı́m ramen.
Usadil jsem se do lavice a čekal vyučujı́cı́ho, který přijde zadat zápočtový
test. Konečně dorazil a začal rozdávat papı́ry s testem. Byl jsem myšlenkami
úplně mimo a nemohl se na test soustředit. Snažil jsem se přimět k tomu,
abych něco vymyslel a napsal. Vůbec se mi nedařilo. Najednou učitel oznámil
patnáct minut do konce a já neměl vyřešenou jedinou úlohu. Vypadalo to
bledě. Nakonec jsem se přinutil alespoň trochu myslet na školu a rychlostı́
blesku jsem se snažil dohnat hodinu strávenou lelkovánı́m. Něco jsem na
papı́r vyplodil, ale vůbec jsem si nebyl jist správnostı́ výsledků, ale už nebyl
čas cokoli kontrolovat nebo řešit. No co, v nejhoršı́m přı́padě se budu muset
utrhnout z práce a přijet si napsat test znovu. Počkám si dvě hodiny na
352
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
výsledek a pak uvidı́m.
Skočil jsem si ve volném čase pro něco k jı́dlu, abych si nějak zkrátil
čekánı́. U jı́dla jsem vyndal telefon a napsal Kristýnce zprávu.
Ahojky miláčku. Zatı́m ještě sedı́m ve škole a čekám na výsledek zápočtu.
”
Přijedu nejdřı́v za hodinu a půl. Lı́bám tě.“ Během pár minut přišla odpověd’.
Ahojky miláčku. To bude akorát, já jsem zrovna ve městě, potřebovala jsem
”
si dojı́t něco koupit. A jak to vypadá s tvým zápočtem?“
A tos nemohla řı́ct? Já bych ti došel nakoupit. No zatı́m nevı́m, ale asi nic
”
moc, nejspı́š jsem to nezvládl.“
Nemohla, tohle jsem si musela koupit sama. To mě mrzı́, tak snad to zvládneš
”
přı́ště.“
Tak já tě nechám v klidu nakupovat a balit. Až skončı́me, napı́šu ti, jak jsem
”
dopadl a kdy dorazı́m za tebou.“
Tak fajn. Už se na tebe moc těšı́m.“
”
S tı́m jsme se rozloučili a já už jen vyčkával na výsledky testu. Ještě jsem v
rychlosti kouknul na správná řešenı́ testu. Dnes nás na testu bylo vı́c, patnáct,
takže opravovánı́ testů trvalo déle. Když bylo vše opravené, každého si vzal
k sobě do kanceláře a tam s dotyčným procházel test.
Na řadu jsem přišel asi po dalšı́ hodině. Jak jsem čekal, v testu jsem neprošel jen o pár bodů. Když jsme společně procházeli můj test, u každé úlohy
jsem dostal dotaz, jak to správně vyřešit. Ještě, že jsem si prošel správná
řešenı́. Na téměř každou otázku jsem znal správnou odpověd’. Vyučujı́cı́
se trochu divil, že ted’ to znám a v testu to mám špatně, ale dı́ky mým
výsledkům v průběhu semestru se mě ještě zeptal na několik doplňujı́cı́ch
otázek. S trochou štěstı́ jsem ze sebe vysoukal odpovědi a kupodivu správné,
s odřenýma ušima jsem zápočet dostal. Vypadnul jsem z kanceláře a musel
si na chodbě na chvı́li sednout, abych se z toho trochu vzpamatoval.
Po pěti minutách jsem se zvedl a napsal Kristýnce.
Tak už to mám za sebou. A nakonec úspěšně. Ještě si pro něco skočı́m do
”
krámu a u může u tebe být asi za půl hodiny.“
To je dobře, gratuluji. Tak ten úspěch večer oslavı́me. To bude tak akorát, já
”
alespoň dobalı́m poslednı́ věci.“ Skočil jsem do obchodu pro láhev bublinek
a pomalu vyrazil na městskou, abych dorazil ke Kristýnce.
10.7. KRISTÝNKA – POPRVÉ
10.7
353
Kristýnka – Poprvé
Autobus mi ujel zrovna před nosem a na dalšı́ jsem musel čekat deset minut.
Dorazil jsem ke Kristýnce asi s deseti minutovým zpožděnı́m. Zazvonil jsem
a ozval se bzučák. Otevřel jsem dveře a vydal se nahoru. Sotva jsem vešel
mezi dveře, skočila mi Kristýnka kolem krku.
Už jsem myslela, že nedorazı́š,“ řı́kala mi mezi polibky.
”
Promiň, ujel mi autobus,“ vı́c jsem řı́ct nestačil, nebot’ jsem měl svá ústa
”
plná jejı́ho mrštného jazýčku.
To nevadı́, hlavně že jsi tady.“
”
Tak pojedeme?“
”
Jen si vezmu svůj kufřı́k, klı́če a papı́ry od auta a můžeme jet.“
”
Vzal jsem jı́ z ruky kufr, počkal, až zamkne a společně jsme se vydali k autu.
Čı́m pojedeme?“ zeptal jsem se, když jsme stáli před domem.
”
Tak hádej,“ odpověděla a sáhla do kapsy.
”
Než jsem stačil něco řı́ct, bliklo vedle mne auto, téměř nové, tak dva tři roky
staré.
Trochu nedůvěřivě jsem se na nı́ podı́val a zeptal se: To je tvoje?“
”
Je, dostala jsem to do táty k osmnáctinám.“
”
To jako vážně?“
”
Vážně. Tak dej věci do kufru a jedem.“
”
Nasedli jsme do auta a odjeli. Cestou jsme moc nemluvili a já o nı́ přemýšlel,
řı́kal jsem si, co mi asi ještě neřekla, ale nechtěl jsem vyzvı́dat.
Jsi nějaký zamlklý,“ konstatovala Kristýnka.
”
Promiň, jen přemýšlı́m,“ odpověděl jsem.
”
To tě tolik sebralo to moje auto?“
”
Tak trochu. Nějak jsem nečekal, že průvodčı́ bude mı́t nové auto.“
”
Vždyt’ jsem ti řekla, že to byl dárek k osmnáctinám.“
”
Tı́m spı́š, já dostal jen nový telefon.“
”
Aha.“
”
My nikdy nebyli bohatá rodina, ne že bychom byli chudı́, ale na rozhazovánı́
”
a drahé dárky to nebylo.“
Tak to pak chápu, že tě to dostalo.“
”
No právě. Tak nějak jsem to bral podle sebe, podle toho, co znám.“
”
Než mi stihla odpovědět, tak jsme zpomalovali.
Sjeli jsme ze silnice a zamı́řili k lesu, kde jsem zahlédl takovou malou
vilku. Kolem dokola byla obrostlá vysokým živým plotem. Cesta vedla k
jedinému viditelnému přerušenı́ živého plotu, k vratům. Kristýnka stiskla
354
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
dálkové ovládánı́ a nám se otevřel vjezd. Uviděl jsem štěrkovou cestu vedoucı́
ke garáži, vilku, i bazén. Všude byla nı́zko zastřižená tráva. Poblı́ž bazénu
byla vydlážděná plocha, které dominoval venkovnı́ krb. Vjeli jsme dovnitř
a vrata se za námi automaticky zavřela. Týnka zastavila u garáže, vyskočila
z auta, otevřela kufru, já vzal zavazadla a šli jsme dovnitř. Odemkla a pozvala
mě dál. Kufry jsme nechali v chodbičce a Kristýnka mě vzala na prohlı́dku. V
přı́zemı́ byla velká obytná mı́stnost s krbem spojená s kuchynı́, ložnice rodičů,
koupelna a záchod. Nahoře v patře byly tři menšı́ pokoje, jeden Kristýnky,
samozřejmě ten nejhezčı́, a zbylé dva patřily sestrám.
Prozatı́m jsme se usı́dlili dole. Kristýnka pustila tichou hudbu, vzala tašku
se zásobami, kterou jsme také přivezli, zkontrolovala obsah ledničky a začala
chystat něco k zakousnutı́. Připravila pár chlebı́čků a jednohubek. Když jsem
jı́ chtěl pomoci, podala mi dvě sklenky, láhev bı́lého vı́na a otvı́rák. Nenechal
jsem se dvakrát pobı́zet a láhev otevřel. Byla to jedna z lahvı́, které jsem jı́
přivezl z Moravy. Sice bylo teplo, ale stejně mě Týnka vybı́dla, abych zapálil
oheň v krbu. Přinesla všechno nachystané jı́dlo a usadila se vedle mě. Nalil
jsem oběma vı́na a užı́vali jsme si chvilku klidu.
Kristýnka se dala do vyprávěnı́: Nechtěla jsem ti hned na začátku řı́ct, jak
”
jsem na tom, abys mě nechtěl jen kvůli majetku. To už jsem zažila ve škole
a stačilo mi to. Každý se mnou chtěl kamarádit, kvůli tomu, že mám bohaté
rodiče. Pak jsem zjistila, že se mi všichni jen posmı́vajı́, pomlouvajı́ mě a jsem
jim dobrá, jen když něco potřebujı́. Od té doby naše majetkové poměry tajı́m.
Tobě věřı́m, za to, jak ses ke mně choval, když jsem byla nemocná. Doufám,
že ti na mě záležı́ kvůli mně samotné a ne kvůli sexu nebo majetku.“
Děkuju za důvěru,“ řekl jsem a přitiskl si ji blı́ž k sobě.
”
Ono i s tı́m bytem je to trochu jinak,“ pokračovala, Byt je vlastně táty a já
”
”
mu platı́m nájem. A to co mu platı́m, mi spořı́ na vlastnı́ bydlenı́.“
Aha, to jsem netušil.“
”
Mám za sebou gymnázium a jazykovku. Rok jsem strávila v zahraničı́ jako
”
au-pair a od zářı́ budu dálkově studovat cestovnı́ ruch. Jelikož jazyky jsou
potřeba a cestovánı́ mě bavı́, tak se mi to zdálo jako vhodná volba. Táta
chtěl, abych měla práci, dokud nebudu studovat, tak zatı́m dělám průvodčı́,
než se najde něco lepšı́ho.“
No teda. To jsou věci. Já takové tajemstvı́ nemám. Mám za sebou také
”
gymnázium a ted’ studuju výpočetnı́ techniku. Zatı́m jsem student na plný
úvazek, od přı́štı́ho týdne mě čeká brigáda a pak se uvidı́. Jinak mám před
sebou poslednı́ ročnı́k studia.“
Dál jsme si povı́dali a vzájemně se svěřovali. Najednou bylo ticho, jen
10.7. KRISTÝNKA – POPRVÉ
355
jsme popı́jeli vı́no, ujı́dali chlebı́čky a jednohubky a dı́vali se do plamenů.
Vychutnávali jsme si tu možnost být spolu sami. Ona měla hlavu položenou
na mém rameni, já ruku na jejı́ noze.
Čas postupoval a slunce se klonilo k západu.
Najednou se Kristýnka zvedla a povı́dá: Mám pro tebe nahoře dárek.“
”
A jaký?“ začal jsem hned vyzvı́dat.
”
Přijd’ do mého pokoje tak za dvacet minut, jestli chceš, tak si zatı́m klidně
”
skoč do sprchy.“
Tak dobře,“ souhlasil jsem a pro jistotu kouknul na hodiny, abych věděl,
”
kdy mám přijı́t.
Kristýnka se zvedla, odcházela po schodech nahoru a já se za nı́ jen dı́val.
Když odešla, prohrabal jsem se kufrem, vyndal si ručnı́k, mýdlo, čisté spodnı́
prádlo a vyrazil do koupelny. Pro jistotu, abych se nezapomněl v koupelně,
jsem si nařı́dil budı́k na mobilu. Sprcha byla přı́jemná, bylo to fajn osvěženı́.
Sprchu jsem opustil, až když zazvonil budı́k. Kdyby mě nečekal nahoře dárek
od Kristýnky, klidně bych tam ještě chvı́li zůstal. Rychle jsem se usušil, oblékl
a vyrazil nahoru.
Přišel jsem asi s pěti minutovým zpožděnı́m. Dveře od pokoje byly zavřené.
Opatrně jsem zaklepal a vyčkával.
Dále,“ ozvalo se z pokoje.
”
Vzal jsem za kliku a otevřel dveře. Nevı́m, jestli si to takhle naplánovala, nebo
to bylo čistě neúmyslné, ale když jsem vstoupil, oslepilo mě slunce zapadajı́cı́
nad lesem. Vnı́mal jsem jen sluncem zalitý pokoj. Ve světle uprostřed pokoje
stála Kristýnka, ale dı́ky slunci jsem viděl jen jejı́ siluetu. Netušil jsem, jestli
stojı́ zády nebo čelem ke mně. Na chvı́li jsem zalitoval, že nemám s sebou
fot’ák, byla by to nádherná fotka, silueta nádherné holky proti osvětlenému
oknu. Otočila se a udělala tři kroky ke mně. Začal jsem rozeznávat detaily.
Byla celá v bı́lém. Na sobě měla bı́lý saténový župánek, který jı́ sahal
sotva do půlky stehen. Tam, kde končil župánek, bylo vidět, že má bı́lé krajkové punčochy.
Tak co, rozbalı́š si ten dárek?“
”
Nezmohl jsem se na odpověd’, tak jsem jen přikývl a dál si ji prohlı́žel.
Konečně mi došlo, jak to myslela, v pase měla župan převázaný velkou
mašlı́ mı́sto pásku. Pomalu jsem zvedl ruce, uchopil konce stuhy a zlehka
za ně zatáhl. Byla uvázaná tak, že i nepatrné zatáhnutı́ způsobilo, že se zcela
rozvázala. Doufal jsem, že se župánek alespoň trochu rozevře, abych spatřil,
co se skrývá pod nı́m. Nestalo se tak. Udělal jsem ještě jeden krok směr
k mému andı́lkovi, uchopil jsem jejı́ hlavu do dlanı́ a přisál se na jejı́ rty.
356
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Něžným pohybem jsem rukama sjel po krčku až na ramena. Župan zašustil,
jak se snesl k zemi. O krok jsem ustoupil, abych si ji mohl prohlédnout. Zůstal
jsem tam před nı́ stát s otevřenou pusou a jen tiše zı́ral, málem jsem u toho
zapomněl dýchat.
Jak se ti lı́bı́m?“ zeptala se a pomalu se otočila kolem dokola.
”
Byla nádherná. Ty bı́lé krajkové punčochy byly samodržı́cı́ s krásně zdobeným lemem. Kalhotky i podprsenka byly sněhově (panensky) bı́lé, žádné
přehnané zdobenı́, jen jednoduchý, ale za to dokonale padnoucı́ střih. Vyztužená podprsenka jı́ dělala nádherná prsa, která vypadala minimálně o
čı́slo většı́. Tanga zvýrazňovala jejı́ vysportovaný zadeček. Jedinou ozdobou
na prádle byla vpředu na lemu kalhotek malá mašlička s kamı́nkem a košı́čky
podprsenky byly potaženy jednoduchým krajkovým vzorem, na prvnı́ pohled
téměř neznatelným.
Snažil jsem se popadnout dech, abych jı́ mohl odpovědět. Po chvı́li se mi
to podařilo.
Jsi nádherná, božská, dokonalá, úplně jsem z toho oněměl a malém za”
pomněl i dýchat.“
Jsem ráda, že to svůj účel splnilo,“ řekla s úsměvem.
”
Určitě splnilo. Vždyt’ se podı́vej,“ a ukázal jsem na stan, který se mi me”
zitı́m vztyčil v rozkroku.
Asi ho bude potřeba osvobodit,“ konstatovala.
”
Než jsem stihl něco řı́ct, už klečela přede mnou a rozepı́nala knoflı́k a zip
na krat’asech. Jednı́m rychlým pohybem je ze mne i se spodky stáhla a před
obličejem se jı́ tyčil můj stožár, nově nabytou svobodou ještě vı́c narostl
a ztuhl. Jen tam přede mnou klečela a fascinovaně si prohlı́žela ten mocný
nástroj. Tentokrát měla ničı́m nerušený výhled, protože jsem doma vzal
zástřih pěkně z gruntu a odstranil veškerý porost. Aktivně jsem si sundal
tričko a zůstal před nı́ stát úplně nahý. Jako v transu se začala konečky
prstů dotýkat dohladka vyholených mı́st. Ruka se jı́ třásla a oči svı́tily chtı́čem
a touhou. Nechal jsem ji pokračovat v průzkumu, jen jsem lehce sykl, když mi
prstem roztı́rala po žaludu kapičku, která se mi na špičce vytvořila. Zvedla
hlavu, aby se podı́vala, co se děje. Vzal jsem ji jednou rukou za ruku a prsty
druhé za bradu a přiměl ji se postavit. Snažila se ke mně co nejvı́c přitisknout,
rukama mne obejmout kolem krku a hladově se přisát na mé rty. Jen můj
trčı́cı́ úd jı́ v tom trochu bránil. V objetı́ jsme společnými silami došli k posteli.
Ne, nech si to,“ řekl jsem jı́, když si chtěla sundat podprsenku.
”
Opatrně jsem ji uložil na postel, hladil ji po celém těle a lı́bal každou jejı́
10.7. KRISTÝNKA – POPRVÉ
357
obnaženou část. Dostal jsem se až mezi jejı́ nožky a přes vlhké kalhotky
nasál jejı́ vůni a polı́bil jejı́ ukrytý poklad. Tichý sten jı́ unikl mezi rty,
klı́nem mi vyšla vstřı́c a rukama si tam přitiskla mou hlavu. Odsunul jsem
jı́ kalhotky stranou a přisál se k tekoucı́mu otvůrku. Jazýčkem jsem kroužil
kolem a snažil se proniknout i dovnitř. Mezi rty jsem bral strážce svatyně,
který vykukoval ze svého úkrytu. Stačilo ho několikrát vsát, párkrát na něj
zaklepat jazýčkem a jejı́ tělo se prohnulo v milostné křeči a nedostávalo se jı́
dechu. Zanechal jsem drážděnı́ a jen jsem ji hladil. Když se vydýchala a vzpamatovala, pomalu jsem z nı́ stahoval kalhotky. Trochu se nadzvedla, aby mi
to usnadnila. Chtěl jsem se zvednout z postele a dojı́t ke hromádce oblečenı́
pro ochranu.
Chytla mě za ruku a řekla: Počkej, já je mám tady.“
”
Otevřela dřevěnou krabičku na nočnı́m stolku a vytáhla jeden kondom. Opatrně roztrhla obal a vyndala ho. Stoupl jsem si vedle postele, aby mi ho mohla
nasadit. Stále jsem byl vzrušený z toho, jak jsem rozbaloval svůj dárek a i dı́ky
předchozı́m hrátkám a očekávánı́ věcı́ přı́štı́ch nedošlo k ochabnutı́. Začala
rolovat šprcku na penis. Dotek horké dı́včı́ dlaně mi způsobil neskutečnou
rozkoš. Byl jsem tak vzrušený a nadržený, že při poslednı́m rovnánı́ kondomu jsem ho začal plnit.
Promiň,“ řekl jsem smutně a provinile.
”
To nevadı́,“ odpověděla a už začala plný kondom stahovat.
”
Vzala ochablı́ka do svých úst a jazýčkem ho očistila.
Hmmm, tahle je to lepšı́, nikde nic nepřekážı́ a nelechtá,“ chválila můj
”
sestřih.
Rukou si pohrávala s přı́věškem a něžně proháněla jeho obsah. Sice to chvı́li
trvalo, ale jejı́ snaha přinesla ovoce a můj bojovnı́k znovu povstal.
Tak, že by druhý pokus?“ a už znovu sahala do krabičky pro druhý kondom.
”
Tentokrát už ho nasazovala opatrněji, aby mě znovu neudělala. Jejı́ opatrné
a nezkušené pohyby mě neuvěřitelně vzrušovaly a z mého bojovnı́ka se stával
kamenný dobyvatel. Sama si lehla na postel a mı́rně roztáhla a pokrčila nožky.
Lehl jsem si na nı́, polı́bil ji a dlouze se jı́ zadı́val do očı́. Když přikývla, sáhl
jsem mezi naše těla a na směroval špičku svého meče k ústı́ jejı́ pochvy. Projel
jsem několikrát úžlabinkou a začal pomalu zasouvat. Na tváři se jı́ objevil
výraz bolesti. Když jsem vnikl žaludem dovnitř a byl jsem si jist, že mám
správný směr, chtěl jsem z nı́ jednı́m přı́razem udělat ženu. V tom jı́ z očı́
vyhrkly slzy a z pevně sevřených rtů bolestivé zasténánı́.
Auu. . . Počkej chvilku. . . Takhle to asi nepůjde. . . ,“ řekla a snažila se mě
”
trochu odstrčit.
358
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Hlavou mi prolétlo, že jestli znovu cukne a nic z toho nebude, tak bude asi
mı́t smůlu. Zkrátka třikrát a dost. Ano, mám ji sice rád a záležı́ mi na nı́,
ale tohle se nedělá. A třikrát už vůbec ne. Přemýšlel jsem, jestli to vůbec
chce. Navı́c nejsem žádný obr, aby hrozilo nějaké natrhnutı́ něčeho jiného
než panenské blány.
Nejspı́š na mě muselo být vidět, na co myslı́m, protože odstrkovánı́ se najednou změnilo v objetı́ a douška mi něco šeptala.
Neboj, já to opravdu chci. A chci, abys byl prvnı́,“ snažila se zachránit si”
tuaci.
Tak počkej, zkusı́me to jinak,“ řekl jsem.
”
A jak?“ zajı́mala se.
”
Za prvé musı́me vı́c přimazat a za druhé to zkusı́me obráceně,“ navrhl jsem.
”
Jak obráceně?“
”
Já budu dole a ty si sama nasedneš.“
”
To by šlo,“ souhlasila.
”
Zvedl jsem se a lehl si na postel mı́sto nı́. Mezitı́m Kristýnka zašátrala ve
stolku, vyndala lubrikačnı́ gel a podala mi ho. Pro jistotu jsem ho ještě zkontroloval, ne všechny gely jdou dohromady s latexem a udělat průšvih hned
při prvnı́m sexu, kdy si to pravděpodobně ani jeden neužijeme, by za to
nestálo. Když už jsem měl lahvičku v ruce, otevřel jsem ji, nalil si trochu
gelu do dlaně. Rozetřel jsem si ho po stojı́cı́m údu. Rukou od gelu jsem zajel
Kristýnce mezi nohy a patřičné množstvı́ rozetřel i po jejı́ prcince.
Hotovo. Můžeš nahoru,“ pobı́dl jsem ji.
”
Ještě, že ta postel byla trochu tvrdšı́. Sedla si totiž na bobek, jednou rukou
se opı́rala o můj hrudnı́k a druhou si směrovala penis do své dı́rky. Našla to
správné mı́sto a špička už sama vklouzla do dı́rky. Byla takhle trochu vı́c
rozevřená, tak to šlo snadněji. Zapřela se o mě i druhou rukou a bylo vidět,
že sbı́rá odvahu. Cı́til jsem, jak se snažı́ o pomalý postup, lehce se pohupovala
a při každém pohybu jsem do nı́ pronikl jen pár milimetrů. Začı́nala si to i
užı́vat. Poznal jsem to podle tichých vzdechů i podle rostoucı́ho tempa jejı́ch
pohybů. Při zhoupnutı́ vzad to nějak nevychytala a podjela jı́ ruka. V to
chvı́li na mě dosedla plnou vahou. Překážka byla překonána. Pronikl jsem do
nı́ až na samé dno. Kristýnka se na mě zhroutila.
Ááááuuuuu, to je bolest. . . ,“ zakřičela mi do ucha a rozplakala se.
”
Neboj, ted’ už to bude dobré,“ hladil jsem ji po vlasech a snažil se ji uklidnit,
”
už to máš za sebou, už je z tebe žena. Už to bude jen lepšı́ a mnohem
”
přı́jemnějšı́.“
Přestávala plakat a jen tiše vzlykala. Stále jsem byl v nı́ a jejı́ těsné sevřenı́
10.7. KRISTÝNKA – POPRVÉ
359
nedovolilo, abych poklesl. Podı́vala se na mě s trochu smutným úsměvem.
Otřel jsem jı́ slzičky z tváře a polı́bil jı́. Jak se trochu pohnula, uvědomila
si, že v sobě něco má. Bolest už pominula a zůstávaly jen přı́jemné pocity
z vyplněnı́. Dal jsem jı́ ještě trochu času na to, aby si zvykla, že už nenı́
nevinná panna.
Pomaloučku jsem začal pohybovat pánvı́. Opatrně jsem vytahoval, co
předtı́m do sebe tak prudce zarazila. Byl jsem už téměř na okraji, když se
sama začala znovu nabodávat. Ve chvı́li, kdy jsem v nı́ byl až po kořen,
jsem ji objal a společně jsme se přetočili, aniž bych z nı́ vyklouzl. Podı́val
jsem se jı́ do očı́, odstranil z čela neposlušné prameny vlasů, přisál se na jejı́
pootevřená ústa a pomalu jsem plenil právě dobyté územı́. Podnikal jsem
opakované nájezd do hlubin jejı́ho těla a ona mi protipohybem odpovı́dala.
Mezi polibky mi sténala do ouška. Rukama i nohama mne těsně objala, jako
by chtěla, aby naše těla zůstala spojená navždy. Jejı́ chtivost a úzká prcinka
mě společně přiváděly na vrchol. V duchu jsem si řı́kal, že musı́m ještě chvı́li
vydržet, ale byl to marný souboj vůle s tělem. Ještě jeden průnik, druhý, třetı́
a vůle kapitulovala. Tělo zvı́tězilo a z mých útrob se hnali miliony válečnı́ku
ke svému cı́li. Jejich misi jim však překazila bariéra a tak se všichni mačkali
v marné snaze jı́ proniknout. Z úst mi uniklo tiché Áááhhh“ . Odměnou za
”
předchozı́ námahu mi byl št’astný úsměv na Kristýnčině tváři.
Promiň, já už to nemohl déle vydržet,“ řekl jsem omluvně.
”
To je v pořádku, já si to užiju přı́ště,“ řekla Kristýnka, pohladila mě po
”
tváři a znovu se ke mě přitiskla.
Tak dobře, ale ted’ mě musı́š alespoň na chvilku pustit.“
”
A proč? Já nechci. . . “
”
Musı́m to z tebe vyndat, než ochabnu úplně, aby se něco nestalo.“
”
Sotva jsem to dořekl, už mne pouštěla. Narovnal jsem se, přidržoval jsem
naplněný kondom a opatrně jsem opouštěl jejı́ lůno.
360
10.8
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Kristýnka - Na chatě
Když jsme ráno vylezli z postele, slunı́čko už krásně svı́tilo a hřálo.
Nepůjdeme se vykoupat?“ navrhla Kristýnka.
”
Já ale nemám plavky, s koupánı́m jsem nějak nepočı́tal,“ odpověděl jsem.
”
A to vadı́? Vždyt’ tu nikdo kromě nás nenı́. A abys v tom nebyl sám, tak já
”
si je také nevezmu.“
Tak jsme společně vyběhli na zahradu, Kristýnka odhodila ručnı́ky i krém
na opalovánı́ na lehátka, a skočili jsme nazı́ do bazénu. Užı́vali jsme si tepla,
vody a nahoty. Všechno kolem přestalo existovat, celý svět se pro nás scvrknul pouze na nás dva a tuhle chatu. V bazénu jsme dováděli jako malé
děti. Potápěli jsme se a cákali po sobě. Když jsme byli unavenı́ a dostatečně
vymáčenı́, vylezli jsme ven a usadili se na lehátkách. Slunı́čko pěkně hřálo.
Asi bychom se měli namazat,“ navrhla Kristýnka.
”
To máš pravdu,“ souhlasil jsem, A kde máš krém?“
”
”
Tady,“ odpověděla a otočila se na lehátku na břı́ško.
”
To vypadá, že s mazánı́m asi začnu já, vid’.“
”
A cos čekal? Dáma má přece přednost.“
”
Tak jdeme na věc,“ řekl jsem a vzal lahvičku s krémem do ruky.
”
Jak ležela celou dobu ve stı́nu, byla pěkně studená. Jakmile jsem se rukou
dotkl Kristýnčiných rozpálených zad, na tváři se mi usadil trošku škodolibý
úsměv. Bylo mi jasné, jak bude reagovat, až jı́ studená kapka dopadne na
záda. Chvı́li jsem nad tı́m přemýšlel, ale pak se rozhodl, že ji nebudu trápit.
Kápl jsem si krém do dlanı́, abych ho trochu zahřál. Opatrně jsem jı́ dlaně s
krémem přitiskl na ramena a začal ho poctivě roztı́rat. Od ramenou a krku,
přes celá záda a skončil jsem masážı́ pěkně tvarovaného zadečku. S nohama
jsem postupoval zase opačně, od chodidel směrem vzhůru. Když jsem se dostal na stehna, to už Kristýnka tiše vzdychala a sama od sebe nenápadně
roztahovala nožky. Poskytovala mi výhled na svou studánku slasti, která se
leskla rosou. Jednou rukou jsem se soustředil na mazánı́ vnitřnı́ strany stehen a druhou jsem zpracovával jejı́ zadeček. Pomaloučku polehoučku jsem
se blı́žil k jejı́ zadnı́ dı́rce. Projı́žděl jsem údolı́m mezi půlkami a prstı́čkem
jsem kroužil kolem kakaového věnečku. Ruka, která se snažila na nožkách, se
také s jistotou propracovávala k vlhkému pokladu. Jakmile prstı́k vnikl mezi
závojı́čky, Kristýnka zavzdychala. Chtěla jsem pokračovat v průzkumu jejı́
svatyňky, ale když jsem zkusil proniknout hlouběji, najednou má ruka byla
uvězněná mezi sevřenými stehny.
Copak to děláš? Neměls mi náhodou mazat a ne mě tady vzrušovat?“ ozvala
”
10.8. KRISTÝNKA - NA CHATĚ
361
se Kristýnka.
Vždyt’ už jsi namazaná, jen jsem kontroloval, jestli všude a v dostatečné
”
mı́ře.“
A co jsi zjistil?“
”
Že zezadu by to šlo.“
”
Tak v tom přı́padě se otočı́m, abys mohl vesele pokračovat.“
”
Dobře, ale musı́š pustit moje ruce, jinak tě nebudu moct namazat.“
”
Povolila sevřenı́ stehen a já mohl vyprostit ruce. Kristýnka se opatrně přetočila
na záda, ruce si dala pod hlavu a zavřela oči. Nanesl jsem si znovu do dlanı́
krém a začal jsem mazat Kristýnku i zepředu. Postupoval jsem shora dolů, od
rukou, přes krk a hrudnı́k. Na ňadrech jsem se chvı́li zdržel, poctivě jsem se
snažil namazat každé mı́stečko. Týnka u toho slastně vzdychala. Pokračoval
jsem na břı́ško a nožky. Vzal jsem to pro jistotu od chodidel nahoru. Dal
jsem si záležet. Sama automaticky roztahovala nožky, abych se dostal všude.
Mezi mladými stehýnky se na slunı́čku zaleskla zmáčená broskvička. Když
namazat, tak všude, řekl jsem si a dal se do kontroly, jestli je namazaná
všude. Bez váhánı́ jsem se k nı́ sklonil a lačně se přisál. Jazykem jsem rejdil
mezi závojı́čky, kroužil kolem strážce na vrcholku a snažil se prozkoumat
vchod i do svatyně. Správnost mého počı́nánı́ byla potvrzena Kristýnčiným
zrychleným dechem. Jazykem jsem propátrával všechna zákoutı́ jejı́ho klı́na
a snažil se spolykat všechen nektar, který z jejı́ broskvičky vytékal. Byla to
marná snaha, čı́m vı́ce jsem se snažil, tı́m vı́ce toho teklo. Dech se jı́ zrychloval a vzdechy byly hlasitějšı́. Zanedlouho se jejı́ tělo vzepjalo v milostné
křeči. Dosáhla vyvrcholenı́. Dech se zklidňoval a napětı́ z těla vyprchalo.
Lehl jsem si vedle na lehátko, zavřel oči a v mysli si přehrával předchozı́
zážitky. Přestal jsem vnı́mat čas i okolı́ a jen odpočı́val. Myšlenky na sex
nedovolily mému bojovnı́kovi padnout. Najednou jsem na něm ucı́til horký
dech a jemný dotek rtů. Něčı́ něžná ruka si pohrávala s koulemi. Jazýček
kroužil kolem žaludu, žhavé rty objı́maly penis a lačná ústa se ho snažila
celý spolknout. Moc se jı́ to nedařilo, ale snažila se dál a nevzdávala to.
Učila se rychle a brzy celé mé kopı́ zmizelo v jejı́ pusince. Stávala se z nı́
orálnı́ přebornice. Pomalu přejı́žděla po celé délce. Kombinace mrštného
jazýčku, pevného a přesto jemného sevřenı́ rtů se snahou ze mne všechno
vysát způsobovala, že se mi rozkošı́ kroutily i prsty na nohou. Snažil jsem se
vydržet co nejdéle, ale cı́til jsem, že se blı́žı́ bod, odkud nenı́ návratu. Spermonı́ci se drali na svobodu. Hlasitě jsem zavzdychal a rukama jsem přitlačil
hlavu Kristýnky do svého klı́na. Chudák měla co dělat, aby se nezadusila.
Salva z mé zbraně jı́ plnila pusinku. Poctivě vše spolykala, z koutků úst si
362
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
prstem setřela zbytky a labužnicky je olı́zla.
Děkuju, bylas báječná,“ řekl jsem, když se mi vrátila schopnost mluvit.
”
Nemáš zač. Jsem ráda, že se ti to lı́bilo.“
”
Jen ty jsi ted’ namazaná z venku i zevnitř a já pořád nic. Takhle se nejspı́š
”
pěkně připeču.“
Tak to budeme muset napravit,“ odpověděla a vzala do ruky krém.
”
Nanášela ho a roztı́rala po mém těle s takovou péčı́ a něhou, že když
skončila, ležel jsem na lehátku opět vzrušený. Stožár trčel k nebi a na jeho
vrcholku se třpytila kapka. Myslel jsem si, že po tom orálnı́m zážitku nebudu
do večera ničeho schopen, ale Kristýnka ve mně probouzela skrytou sı́lu.
Jen tak jsme se váleli u bazénu a chytali bronz. Bavili jsme se o všem
a o ničem, já si užı́val zasloužené volno po škole a sbı́ral sı́ly do pracovnı́ho
procesu. Celý den jsme si střı́davě užı́vali slunı́čka a vody.
Jen tak jsme se váleli u bazénu a chytali bronz. Bavili jsme se o všem
a o ničem, já si užı́val zasloužené volno po škole a sbı́ral sı́ly do pracovnı́ho
procesu. Celý den jsme si střı́davě užı́vali slunı́čka a vody.
K večeru jsme byli z toho celodennı́ho dováděnı́ docela utahanı́, že se
nám nechtělo nic dělat, ani chystat si něco k jı́dlu. Kristýnka vzala telefon
a zavolala do pizzerky.
Tak za hod’ku budeme mı́t večeři,“ řekla, když odložila telefon.
”
To je fajn. A co budeme dělat do té doby?“ zeptal jsem se.
”
No. . . Asi bychom to měli venku trochu uklidit a nachystat na večeři.“
”
Na večeři?“
”
Na večeři. Dneska je tak krásně, tak bych ráda seděla venku.“
”
Tak ted’ už je mi to jasné.“
”
Stůl tam je, jen ho otřı́t, židle jsou v garážı́, tak je vynes. Měly by tam být
”
i louče s olejem.“
Fajn, já to přinesu.“
”
Super, já si dojdu pro hadr a všechno to otřu. Nachystám nádobı́ a uklidı́m
”
po nás kolem bazénu.“
Skočı́m se obléct a jdu na to.“
”
To asi ani nemusı́š. Stejně sem nenı́ vidět, a že by ses přede mnou ještě
”
styděl? Vždyt’ tobě se taky bude vı́c lı́bit, když i já to tady budu chystat
takhle,“ prohlásila a zatočila se přede mnou dokola, abych si ji mohl pořádně
prohlédnout.
Pokochal jsem se pohledem na báječně tvarované ženské tělo, až to na mě
bylo vidět.
Už ses snad dost vynadı́val, tak šup do práce.“
”
10.8. KRISTÝNKA - NA CHATĚ
363
Na to se nedalo nic řı́ct. Zavřel jsem ústa a šel pracovat. Netrvalo to tak
dlouho. Během půl hodiny jsem měl vše nachystáno, tak jsem si sedl na
lehátko a pozoroval svou vı́lu, jak dodělává poslednı́ věci. Přitom všem předkláněnı́ a ohýbánı́ jsem měl výhled i na ta jejı́ nejtajnějšı́ mı́sta. Přestože
to pro mě nebylo nic nového, jako správného chlapa mě to vzrušilo. Ocas
se mi stál jako svı́čka. Kristýnka to nejspı́š zpozorovala, protože se schválně
natáčela tak, abych měl co nejlepšı́ výhled. To se nedalo vydržet. Tiše a opatrně jsem se zvedl z lehátka a přikradl se nepozorovaně za nı́. Chytl jsem jı́
za boky a přitiskl si jejı́ prdelku do klı́na. Trčı́cı́ ocas se zabořil do úžlabiny
mezi půlkami. Týnka zavrtěla boky, otočila hlavu a usmála se na mě.
Tak ty takhle,“ řekla a v očı́ch jı́ zasvı́tily jiskřičky.
”
Já nic. . . “
”
Jen počkej,“ a snažila se mi vysmeknout.
”
Moc se jı́ to ale nedařilo, protože jsem to čekal. Před sebou měla stůl a rukama
jsem ji pevně držel. Povedlo se jı́ se jen otočit. Jak tam přede mnou stála
nahá, nenapadlo mě nic lepšı́ho, než jı́ vysadit na stůl. Nemusel jsem o něj mı́t
obavy, vypadala bytelně. Týnka ted’ seděla na stole s nohama mı́rně od sebe.
Už se nebránila, ani se nesnažila mi utéct, s napětı́m očekávala, co se bude dı́t
dál. Bradavky čnı́cı́ do prostoru, orosená mušlička lákajı́cı́ k zasunutı́, nebo
alespoň pohlazenı́, zrychlený dech, to vše prozrazovalo jejı́ chtı́č a vzrušenı́.
Mı́rně zakloněná a zapřená rukama o stůl si nervózně hryzala spodnı́ ret.
Ještě o kousek jsem se přiblı́žil až se můj tvrdolı́n dotýkal lapliček.
Ne. . . počkej. . . takhle. . . ,“ snažila se Kristýnka něco řı́ct.
”
Nedal jsem jı́ možnost protestovat. Naklonil jsem se nad nı́ a umlčel ji polibkem. Ten pohyb způsobil, že hlavička mého bojovnı́ka se vydala na průzkum
úžiny. Ačkoli měla Kristýnka snahu protestovat, zavrtěla trochu boky. I přes
zacpaná ústa jı́ unikl tichý sten, jakmile se můj dobyvatel usadil v jejı́ sladké
jeskyňce.
Tohle přece nejde. . . ,“ držela se tendence vzdorovat.
”
A proč by to nešlo?“ zeptal jsem se a začal pomalu přirážet.
”
Protož. . . áááchh . . . že. . . ne. . . oooh . . . ne. . . ,“ snažila se mezi vzdychánı́m
”
řı́ct.
Zanechal jsem tedy pohybů a pomalu opouštěl jejı́ lůno.
Chtěla jsi něco řı́ct?“ položil jsem otázku, když už jsem byl na krajı́čku.
”
Chtěla, nepřestávej. . . “ a s tı́m obtočila kolem mne nohy a přitáhla si mě
”
zpátky.
To jsem nečekal, ale přeci jı́ nebudu odporovat. Znovu jsme se začali milovat
na stole. Raději jsem do nı́ pronikal pomalu, abych jı́ náhodou neublı́žil. Přeci
364
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
jen ten stůl byl dřevěný a třı́ska v zadku nenı́ zrovna to pravé afrodiziakum.
Oddávali jsme se slastným pohybům, občas jsem se sklonil, abych lı́bal jejı́
bradavky. Kristýnka krásně tiše sténala, úplně zmáčená prcinka jı́ mlaskala
v rytmu mých nájezdů a penis v nı́ mizel s pravidelnostı́ pı́stu. Jednou rukou
jsem ji podepřel pod zády a druhou laskal jejı́ ňadro. Stačilo, abych vzal bradavku mezi prsty a lehounce ji stiskl, v tu chvı́li se jı́ zmocnilo vyvrcholenı́.
Začala se na stole zmı́tat, házela sebou tak, až jsem se bál, že ji neudržı́m a že
spadne. Kundička ždı́mala můj ocas a já cı́til, že nejsem daleko od vrcholu.
Byl jsem si jist, že bude stačit pár přı́razů a ze mě vytryskne mocný proud.
Kristýnka se vzpamatovala a trochu vyděšeně vykřikla: Jen ne do mě!“ To
”
naštěstı́ probralo i mě a vyklouzl jsem z nı́. Bylo to opravdu v poslednı́ chvı́li,
protože sotva jsem ji opustil, penis se začal cukat a plival bı́lou tekutinu.
Prvnı́ dva cákance dopadly Kristýnce na břı́ško a dalšı́ už neměl dostatečnou
energii a tak skončil jen na dlažbě u stolu.
V tom se ozval zvonek, oba jsme sebou leknutı́m trhli.
Podı́vali jsme se na sebe a jednohlasně řekli: Večeře. . . “
”
Jdu tam,“ prohlásila Kristýnka a rozeběhla se do domu, aby vpustila donášku
”
dovnitř.
Měla by sis vzı́t alespoň župan,“ volal jsem za nı́.
”
Dı́ky,“ ozvalo se zevnitř.
”
To už jsem však viděl, jak strhla z věšáku nejbližšı́ župan, rychle se do něj
zabalila a v běhu zavazovala pásek. Zmáčkla tlačı́tko na dálkovém ovladači
a dovnitř vjelo malé auto s logem pizzerie. Já zaběhl dovnitř pro láhev vı́na
a dvě skleničky. Usadil jsem se venku u stolu, zapálil louče a nalil nám vı́no.
Kristýnka během pár minut přišla i s pizzou.
Tak si představ, že jsme dostali i slevu na pizzu,“ řı́kala, když mi v předklonu
”
podávala jednu krabici.
Jestli ses před nı́m takhle předklonila, tak se ani nedivı́m,“ konstatoval jsem
”
při pohledu do rozevřeného županu.
Předklonila, když mi to podával z okénka. Proč?“
”
No jestli to přivezl chlap, tak při pohledu do rozevřeného županu na tvoje
”
nádherné kozičky určitě zapomněl i to, jak se jmenuje.“
Rychlým pohledem zkontrolovala župan a celá se začervenala.
Chudák, tak proto měl problém se rozjet,“ řekla s pochopenı́m.
”
Jen doufám, že to nerozkecá,“ pokračovala.
”
To se pozná. Ale myslı́m, že si to pro sebe nenechá.“
”
Ty ale umı́š potěšit.“
”
Promiň, ale já být na jeho mı́stě a tohle zažı́t, tak si to pro sebe nenechám.“
”
10.8. KRISTÝNKA - NA CHATĚ
365
Hmmm, snad se to nedonese až k našim.“
”
Neboj, to bude dobrý. Tak se do toho dáme?“ navrhl jsem a podal jı́
”
skleničku s vı́nem.
V tichosti jsme se pustili do jı́dla.
Co ted’?“ řekla Kristýnka s úsměvem, když jsme snědli pizzu a vypili
”
vı́no.
Nevı́m, co třeba dalšı́ vı́no a pak bazén?“ zkusil jsem navrhnout.
”
To by šlo, ale uděláme to obráceně. Nejdřı́v bazén, pak si sedneme uvnitř
”
a dáme vı́nko.“
Tak fajn.“
”
To už jsme oba stáli u bazénu, já nahý, ona v županu. Chytil jsem ji za pásek
a začal ho rozvazovat. Když jsem jı́ chtěl sundat župan, zjistili jsme, že se k
nı́ nějak přilepil.
Sakra, snad to půjde dolů. Navı́c je to ségry župan. Já v tom spěchu vzala
”
jejı́ mı́sto svého.“
To už stála na kraji bazénu nahá. Chytil jsem ji do náruče a skočil s nı́ do
vody. Zase jsme blbli jako malé děti.
Slunı́čko se schovalo za les a tak se ochladilo. Vylezli jsme z bazénu,
posbı́rali věci a šli se ohřát dovnitř. Nechtělo se nám nic dělat, tak jsme
si jen rozložili pohovku v obýváku, zapálili oheň v krbu a pod dekou se k
sobě nazı́ přitulili. Napůl jsme seděli, napůl leželi, popı́jeli vı́no a dı́vali se do
plamenů. Užı́vali si romantickou chvilku.
Kristýnka jako prvnı́ porušila ticho: Asi bychom měli něco probrat.“
”
Trochu vyděšeně jsem se na nı́ podı́val.
Ne, neboj. Já jsem jen chtěla něco k tomu, co se stalo venku.“
”
A já myslel, že se ti to lı́bilo.“
”
To lı́bilo, bylo to úžasný, takový spontánnı́. Jen to bylo trochu riskantnı́.
”
Vždyt’ přece vı́š.“
Promiň, já nemohl odolat.“
”
To je mi jasný, jen bys měl dávat většı́ pozor a trochu se kontrolovat.“
”
Rozkaz.“
”
Kdybych tě neupozornila, tak se mohlo něco stát.“
”
Já vı́m, omlouvám se.“
”
Nezlobı́š se, vid’.“
”
Nezlobı́m. Já to chápu.“
”
To jsem ráda. Já to musela řı́ct. Zatı́m na to nejsem připravená.“
”
Neboj. Budu dávat pozor a od přı́ště s kondomem, taky zatı́m ještě nechci
”
být tat’kou.“
366
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Tak fajn, to beru,“ ukončila rozhovor a napila se vı́na.
”
Kristýnka odložila prázdnou skleničku na stolek, dala mi hlavu na rameno
a začala mě hladit po stehně. Já tu svou sklenku také dopil a odložil, aby mi
nepřekážela. Nechtělo se nám nikam se přesouvat, tak jsme si uložili tam, co
jsme zrovna byli. Bylo nám docela teplo, takže jsme byli přikrytı́ dekou jen
asi do pasu. Kristýnka ležela na zádech a já na boku vedle nı́. Dı́ky tomu jsem
měl báječný výhled na jejı́ rozkošná ňadra. Moje ruka šmátralka nevydržela
dlouho v klidu. Neposedně kroužila kolem těch překrásných kopečků. Na
každém se tyčila taková malinká třešinka, ke které jsem se postupně po spirále
propracovával. Jakmile jsem se tam dostal, Týnka už tiše vzdychala. Ani ona
nevydržela v klidu. Objala mě rukou kolem krku, přitáhla si mě blı́ž a začala
mě lı́bat, druhou rukou sama zamı́řila do mého rozkroku. Nakonec nás přeci
jen přemohla únava a my jsme při vzájemném osahávánı́ a masturbaci usnuli.
Rannı́ probuzenı́, jestli se dá desáté řı́kat ještě ráno, bylo fajn. Byl jsem
vzhůru prvnı́ a koukal jsem na Kristýnku, jak spı́. Byla vı́c odkrytá než
přikrytá. Deku kolem sebe měla šikmo obtočenou. Pravou nožku měla celou
schovanou, levou úplně nahou, stačilo by deku jen o malý kousek posunout
a byla by vidět i prcinka. Deku dál měla položenou přes břı́ško a přes levé
ňadro, pravé měla obnažené. Nádherný pohled a situace, které nešlo nevyužı́t.
Nevěděl jsem, jak tvrdý má spánek, musel jsem začı́t opatrně. Nejprve
jsem lehce zafoukal na odhalenou bradavku. Ta automaticky zareagoval a poslušně se vztyčila. Dobré znamenı́, s Týnkou to ani nehnulo. Dodal jsem si
odvahy a pokračoval. Opatrně jednı́m prstem jsem kolem nı́ zakroužil. Ještě
vı́c ztuhla. Vzal jsem ji mezi prsty a lehounce stiskl. Kristýnka se trošku
zavrtěla a tiše vzdychla. Zavrtěnı́ způsobilo, že se deka posunula a odhalila i
mušličku. Naklonil jsem se nad Kristýnku a vzal bradavku mezi rty. Jazykem
jsem se jı́ dotýkal, mı́rně jsem jı́ sál. Volnou rukou jsem zamı́řil k mezinožce.
Dotýkal jsem se zvlhlých rtı́ků a snažil se propracovat až k otvůrku. Chvı́li
to trvalo, dával jsem si pozor, aby se Týnka nevzbudila, ale dokázal jsem
to. Jeden článek ukazováčku byl uvnitř. Kristýnka zasténala trochu hlasitěji,
až jsem se obával, jestli se nevzbudila. Prstı́k mohl začı́t pracovat uvnitř
jeskyňky. Vzrušenı́ ovládalo i mě, přestával jsem se kontrolovat. Ukazováček
řádil uvnitř kundičky a zoubky a jazykem jsem se věnoval bradavce. Týnčino
vzdychánı́ bylo čı́m dál tı́m hlasitějšı́. Najednou jsem ucı́til ruku ve vlasech,
jak mě hladı́ a tiskne blı́ž. Na prstu jsem zřetelně vnı́mal stahy poševnı́ho
svalstva. Jejich intenzita narůstala s blı́žı́cı́m se vyvrcholenı́m. Vnikl jsem do
nı́ i druhým prstem a zasunul jsem je oba co nejhlouběji. Kristýnka zasténala,
prohnula se jako luk a zachvátila ji milostná křeč. Prsty opustily jejı́ tělo s
10.8. KRISTÝNKA - NA CHATĚ
367
nádherným mlasknutı́m. Nechal jsem ji trochu odpočinout. A mezitı́m jsem
ochutnával jejı́ nektar ze svých prstů. Když uviděla, co dělám, vzala mé prsty
do své pusinky. Sála je a olizovala, jako by to byl pyj. V ten moment se mi
ocas z polotuhého stavu změnil na kámen.
Než mě opustily poslednı́ zbytku rozumu a sebeovládánı́, stačil jsem se jen
zeptat: Kde je máš?“ Bylo jı́ jasné, že myslı́m kondomy.
”
Na chvı́li se zarazila a pak povı́dá: Budou asi v kapse županu, měla jsem je
”
s sebou venku, ale tam jsme je nějak nepoužili.“
Rychle jsem pohledem přejel po mı́stnosti, abych našel župan. Nemusel jsem
nijak daleko, ležel hned vedle gauče. Vyndal jsem jeden kondom, nasadil
si ho a krabičku vrátil zpět do kapsy. Klekl jsem jı́ mezi a opatrně jsem
zasouval. Razil jsem si cestu mezi závojı́čky přı́mo do jejı́ho tělu. Šlo to
ztuha. Byla tak báječně úzká, že jsem měl co dělat, abych se neudělal už
jen při pouhém průniku. Konečně jsem byl uvnitř celý. Trochu jsem nalehl na Kristýnku, abychom se mohli lı́bat. Pomalými dlouhými tahy jsem
ji projı́žděl. Oběma nám to dělalo dobře a já se blı́žil k vrcholu. Snažil jsem
se to oddálit myšlenkami na něco jiného, ale nějak se mi to nedařilo. Ono
když vás pevně svı́rá kundička mladé nymfy a v puse vám rejdı́ jejı́ mrštný
jazýček, těžko se myslı́ na něco jiného. At’ jsem se snažil sebevı́c, mé myšlenky
se vždy stočily zpět k sexu. Už to nešlo vı́c prodlužovat, musel jsem tomu
dát volný průchod.
Naposledy jsem zasunul až nadoraz a už se to ze mě valilo ven.
Áhhh,“ vyšlo z mých úst.
”
Zůstal jsem nehybně ležet na Kristýnce, dokud mé koule nevypustily všechny
mé zásoby. Pak jsem se zvládl jen opatrně odvalit. Pro jistotu jsem přidržoval
naplněnou šprcku, aby v nı́ náhodou nezůstala, protože můj úd už pomalu
uvadal.
Jen tak jsme leželi vedle sebe, když se Kristýnka zeptala: Vı́š, co by mě
”
zajı́malo?“
To nevı́m,“ odpověděl jsem.
”
Když jsem kupovala ty kondomy, tak tam měli spoustu druhů.“
”
A?“
”
Já vzala jen ty obyčejné, ale zajı́malo by mě, jestli ty ovocné jsou jen s vůnı́,
”
nebo jsou ochucené.“
To nevı́m, já je nikdy neochutnával. Tak se zeptej sestřiček, třeba ti to
”
řeknou, když jsou zkušenějšı́. Nebo je přı́ště můžeme zkusit.“
Já se zeptám sestřiček a ty hned začnou vyzvı́dat. Navı́c stejně nevı́m, kdy se
”
spolu uvidı́me a řešit tohle po telefonu nenı́ asi úplně nejlepšı́. No já myslela,
368
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
že bych přı́ště zkusila vzı́t třeba ty vroubkovaný nebo ty s těmi výstupky.“
To máš pravdu, tohle nenı́ téma na telefonnı́ hovor. To je na tobě, co budeš
”
chtı́t vyzkoušet. Slyšel jsem, že jsou prý dobré ty ultra tenké, údajně nejsou
ani cı́tit, mělo by to být skoro jako bez něj.“
To také neznı́ špatně. No co, na přı́ště ještě něco mám, tak je dost času si
”
to rozmyslet.“
Ocas už mi úplně zvadnul, tak jsem sáhl pro kapesnı́ček, opatrně jsem
použitou ochranu sundal a zauzloval, otřel si přirozenı́ a šprcku zabalil do
kapesnı́čku.
Asi bychom se měli dojı́t vysprchovat, obléknout a začı́t tady trochu uklı́zet.“
”
Kouknul jsem, kolik je hodin a dal jı́ zapravdu. Čas nějak rychle utekl, bylo
už skoro poledne.
Zvedli jsme se a vydali se společně do sprchy. Byla to náročná očista
těl. Vı́c jsme se osahávali a lı́bali, než abychom se umývali. Ze sprchy jsem
odcházel se znovu vztyčeným stožárem, Kristýnka pro změnu nebyla schopná
se do sucha otřı́t, neustále byla někde vlhká. Nabrali jsme směr Kristýnin pokoj, kde jsme oba měli oblečenı́. Kristýnka rychle vyběhla do patra, abych ji
cestou neosahával. Zavřela dveře do pokoje a já slyšel vrznout skřı́ň. Hledala
oblečenı́. Otevřel jsem dveře a vstoupil dovnitř. Byla tak zabraná do prohledávánı́ skřı́ně, že si mě vůbec nevšı́mala. Nejspı́š si myslela, že si jdu pro
své oblečenı́. Mı́sto, abych si vyndal oblečenı́, našel jsem krabičku a vyndal z
nı́ ochranu. Ze sprchy mi stále ještě stál, tak jsem toho využil a nasadil si ji.
Přišel jsem zezadu ke Kristýnce, položil jı́ ruce na ňadra a začal jsem ji lı́bat
na krk a na ouško. Vypadalo to, že chtěla protestovat.
Co to děláš? Počkej, ne. . . Ahhh“
”
Řı́kala jsi něco?“ zeptal jsem se mezi jednotlivými polibky.
”
To je dobře, už jsem myslel, že jsi chtěla protestovat.“
”
To už jsem ji však vedl k posteli. Tam jsem ji položil na záda, zvedl jsem jı́
nožky a pořádně je roztáhl. Byl jsem připravený se do nı́ zanořit.
Nezapomněl jsi na něco?“ ptala se ještě Kristýna.
”
Na co?“
”
Bylo mi jasné, co má na mysli, ale chtěl jsem ji malinko podusit.
Něco si mi přece slı́bil. . . ahhh“
”
Než to stačila dořı́ct, už jsem do nı́ vstoupil. To už poznala, že jsem nezapomněl a plně se oddala milovánı́.
Když jsme skončili s tou přı́jemnou činnostı́, oblékli jsme se a vyrazili
zpátky dolů. Kristýnka se vrhla do přı́pravy jı́dla a já mezitı́m uklı́zel. Vrátil
jsem zpět stolek se židlemi, posbı́ral ručnı́ky a rozházené prádlo a odnesl to
10.8. KRISTÝNKA - NA CHATĚ
369
nahoru do pokoje, složil jsem gauč a pověsil jsem župan, který měla včera na
sobě. Sotva jsem všechno douklidil, zacinkaly o stůl talı́ře. Usadili jsme se ke
stolu a hladově se vrhli na jı́dlo.
Všechno jsem po nás snad uklidil. Špı́nu máš nahoře v kufru a jinak je
”
všechno tam, kde to bylo,“ řekl jsem mezi sousty.
To je fajn, až dojı́me, já to pro jistotu zkontroluju.“
”
Klidně. Já se během tvojı́ kontroly vrhnu na nádobı́.“
”
To budeš hodný, já to pak uklidı́m a budeme moct vyrazit.“
”
Fajn, tak to v pohodě stihnu vláček domů. Jen se mi od tebe vůbec nebude
”
chtı́t.“
To mně taky ne.“
”
Zvlášt’, když nevı́m, jak to bude v týdnu. Čeká mě nástup do práce a vůbec
”
netušı́m, jak na tom budu s časem. Ale snad pár sms zvládnu i v práci.“
Hmm, to mi asi bude smutno. A co přı́štı́ vı́kend?“
”
Rád bych, měl bych mı́t volno. Tak zkusı́m něco vymyslet.“
”
Už se těšı́m, aspoň mi to v práci bude rychleji utı́kat.“ V klidu jsme dojedli,
”
vše zkontrolovali, pobrali jsme věci a vyrazili jsme. Týnka mě vyložila na
nádražı́, polibkem jsme se rozloučili a já se vydal na vlak a ona domů.
370
10.9
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Kristýnka - V cukrárně
Ještě v neděli večer po návratu domů jsem sedl k počı́tači na netu našel
obchod s kondomy. Chtěl jsem Kristýnku překvapit malým dárkem, zvlášt’
když toužila vyzkoušet různé druhy. Chvı́li mi trvalo, ale nakonec jsem našel
a objednal, co jsem chtěl. Mělo to přijı́t do dvou dnů, stejně budu v práci, tak
to bylo jedno. Přemýšlel jsem, jestli mám Kristýnce napsat, aby šprcky nekupovala, ale nechtěl jsem vyzradit svoje překvapenı́. Nakonec jsem jı́ popřál
jen dobrou noc.
Prvnı́ dva dny v práci byly docela náročné. Ne, že bych měl tolik práce, ale
chvı́li trvalo, než jsem se zorientoval a naučil se všechna přı́stupová hesla pro
práci v sı́ti. Prozatı́m jsem jen dělal kompletnı́ zálohy počı́tačů a instaloval
jsem znovu operačnı́ systém a všechny programy. Nebyla to špatná práce,
docela mě to bavilo, jen jsem neměl moc času, abych Kristýnce odepisoval
na jejı́ smsky. Mrzelo mě to a tak jsem se rozhodl, že jı́ to alespoň trochu
vynahradı́m. Domluvili jsme se, že když bude mı́t ve středu rannı́ směnu, tak
se odpoledne, až budu mı́t po práci, sejdeme. Večer zaskočı́me do restaurace
na večeři, a když bude chtı́t, tak zůstanu i přes noc.
Když jsem se v úterý vrátil z práce, doma na mě čekal lı́stek z pošty.
Přišel mi balı́ček a mám si ho vyzvednout. Chvı́li jsem přemýšlel, co to bude,
a pak mi to došlo, kondomy. Koukl jsem na hodiny a rychle vyrazil na poštu,
doufal jsem, že to stihnu. Zvládl jsem to jen tak tak. Doma jsem to rozbalil, zkontroloval a znovu poctivě zalepil. Ted’ jsme měli alespoň nějakou
zásobu. Čtyřicet kousků nenı́ až tolik, ale snad nám to nějakou dobu vydržı́.
Zvlášt’ když nemáme tolik přı́ležitostı́ je použı́t, navı́c až budou docházet,
nenı́ problém objednat dalšı́. Sbalil jsem si na středu věci do batohu a byl
jsem nachystaný.
Ráno jsem ani nemohl dospat. Vstával jsem dřı́v, než zazvonil budı́k. Dal
jsem si snı́dani a rychlou sprchu, popadl batoh a vyrazil jsem na autobus do
práce. Práce utı́kal docela rychle, jen jsem tam dnes musel zůstat déle. Musel
jsem napsat Kristýně, aby zbytečně někde nečekala:
Ahoj miláčku. Budu mı́t zpožděnı́, musı́m v práci zůstat o půl hodiny dýl,
”
ale jestli chceš, tak na mě můžeš počkat před firmou. Vı́š kde to je?“
Ahojky zlatı́čko. To nevadı́, já to chápu. Tak já ti teda přijdu naproti, snad
”
to najdu.“
Na vı́c už nebyl čas, musel jsem se pustit do pilné práce.
Konečně jsem měl po práci, pobral jsem věci a vypadnul ven. Před budovou jsem se chvı́li rozhlı́žel a pak jsem uviděl Kristýnu. Hnala se ke mně tak
10.9. KRISTÝNKA - V CUKRÁRNĚ
371
rychle, jak jen dokázala, vlasy za nı́ vlály a neposedné kozičky jı́ nádherně
poskakovaly. Přiběhla ke mně a skočila mi kolem krku. Takhle nadšenou jsem
jı́ ještě neviděl. Ale rozhodně mě to zahřálo u srdce.
Než jsem se stihl zeptat na směr, kterým půjdeme, už mě táhla za ruku aniž
bych věděl kam.
Kam jdeme?“ ptal jsem se.
”
Počkej a uvidı́š,“ odpověděla.
”
Tak mi napověz. . . “ žádal jsem ji.
”
Jen počkej, nech se překvapit.“ Dál už jsem nenaléhal, stejně by určitě
”
nic neřekla. Ostatně už to ani nemělo cenu, zastavili jsme se před starými
ošuntělými dveřmi, jen cedule nad nimi hlásala, že jde o kavárnu.
Ani jsem netušil, že tu něco takového je,“ řekl jsem.
”
Ani já ne.“
”
A jak ses o tom tedy dozvěděla?“
”
Úplnou náhodou, v pondělı́ ve vlaku jsem zaslechla, jak si o tom nějaké dvě
”
holky vyprávěly, tak jsem se tady byla včera podı́vat.“
Tak to jo.“
”
Pojd’, jdeme dovnitř,“ a sama otevřela dveře.
”
Vešel jsem dovnitř a šel po schodech dolů. Bylo to jako vchod do sklepa.
Zůstal stát pod schody. Prohlı́žel jsem si ten prostor. Viděl jsem několik
stolků se židlemi, pult se zákusky a pokladnou. Přı́jemné přı́tmı́ dodávalo
mı́stnosti romantickou atmosféru. Rovnou jsem zamı́řil k jednu zastrčenému
stolku.
Počkej, tam ne,“ zastavila mě Kristýna.
”
Proč?“ zajı́mal jsem se.
”
Uvidı́š,“ řekla tajemně a znovu mě vzala za ruku.
”
Vedla mě někam dozadu. Zahlédl jsem zdobené dřevěné zábradlı́ a schody
vedoucı́ směrem dolů. Tázavě jsem se na nı́ podı́val.
Neboj a sejdi dolů, jdu za tebou.“
”
Na to se nedalo nic řı́ct, poslechl jsem a pokračoval dolů. Co původně vypadlo
na nějaký zapadlý sklepa, byl krásný prostor. Mı́stnost s klenutým stropem
byla rozdělená do několika útulných boxů a to tak šikovně, že z jednoho do
druhého nebylo vidět. V každém boxu byla kolem dokola pěkně polstrovaná
lavice. Z ukrytých reproduktorů se linula přı́jemná tichá hudba. Ještě než
jsme se usadili v jednom z boxů, hlavou mi problesklo, co všechno by se tady
dalo dělat. Podle toho, jak se Kristýnka ke mně přitiskla, ji to nejspı́š napadlo
také.
Tak co, lı́bı́?“ zeptala se.
”
372
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Lı́bı́ a moc., je to tady úžasné.“
”
To jsem ráda. Potěšilo mě, když jsem to tady našla.“
”
To se nedivı́m. Tady by se dalo dělat věcı́. . . “
”
Tak mě to včera napadlo, když jsem se tu byla podı́vat,“ a začala mě lı́bat.
”
Myslı́š tohle,“ pokračovala, když skončila s lı́bánı́m.
”
Já měl na mysli spı́š ještě jiné věci,“ řekl jsem, sklonil se k nı́, vrátil jı́ poli”
bek a začal ji hladit po stehně.
No tohle by tu asi taky šlo,“ řekla s šibalským úsměvem, jen dnes to asi
”
”
nepůjde.“
Počkej, něco tu pro tebe, nebo spı́š pro nás, mám,“ vzpomněl jsem si na
”
balı́ček.
A co?“ ptala se zvědavě.
”
Zašátral jsem v batohu a podal jı́ zalepenou krabičku.
Co to je?“ ptala se a zatřásla s nı́.
”
Tak to otevři.“
”
Než se o to stihla pokusit, ozvalo se tiché cinknutı́ a za okamžik do boxu vstoupila obsluha. Každý jsme si objednali velký zmrzlinový pohár se šlehačkou
a mléčný koktejl. Poté, co obsluha odešla splnit naše přánı́, Kristýnka začala
znovu bojovat a krabičkou. Moc se jı́ to nedařilo, tak jsem jı́ podal nůž.
Opatrně, at’ to nezničı́š. A hlavně se neřı́zni, je ostrý.“
”
Dám pozor. A co v tom je?“
”
Tak to rozbal a poznáš,“ nabádal jsem ji.
”
Konečně v souboji s krabičkou omotanou spoustou izolepy zvı́tězila a začala
ji otevı́rat. Chvı́li do nı́ nevěřı́cně koukala a nic neřı́kala. Nechal jsem ji, aby
se tı́m probı́rala. Brala je po jednom do ruky a zkoumala je.
Hmmm, čokoládový, kávový, jahodový, banánový. . . to jsou tedy věci. . . Chla”
divý, hřejivý, pro delšı́ výdrž, vroubkovaný, s výstupky. . . . A co je tohle?“
Tohle by měl být ženský kondom.“
”
Co to má být? a kdes to vůbec vzal?“
”
No chvı́li jsem brouzdal na internetu, prošel pár stránek a tohle objednal. Až
”
dojdou, nenı́ problém objednat dalšı́, když se nám budou nějaké zamlouvat.“
To je fajn. Ale neřekl jsi mi, co je tohle.“
”
Řekl, ženský kondom.“
”
Čı́st taky umı́m, ale co to má být. Nikdy jsem to neviděla a ani o tom
”
neslyšela.“
Já také ne, ale řekl jsem si, že to můžeme zkusit. Byl k tomu i obrázkový
”
návod, máš ho tam na dně krabice.“
Tak to jo, já se na to podı́vám a pak uvidı́me.“
”
10.9. KRISTÝNKA - V CUKRÁRNĚ
373
V tom se ozvalo cinknutı́. Kristýnka nahrnula kondomy zpátky do krabičky
a rychle ji zavřela. Za chvı́li se objevila obsluha s našı́ objednávkou.
Ten zvoneček je dobrý nápad a hlavně užitečný,“ konstatoval jsem, když
”
obsluha odešla.
To jo, je to fajn,“ souhlasila Kristýnka.
”
Nejspı́š tu měli pár trapasů, tak to takhle zavedli.“
”
To je dost možné.“
”
Tak, který vyzkoušı́me?“ ukázal jsem na krabičku.
”
No, vı́š. . . “
”
Copak? Ty nechceš?“
”
Ne, že bych nechtěla, ale ted’ to nejde.“
”
Já nemyslel ted’ a tady.“
”
Já bych to klidně i tady zkusila, jen to ted’ nejde.“
”
Proč ne?“ ptal jsem se nechápavě.
”
Prostě to ted’ nejde. No vždyt’ vı́š. . . včera jsem to dostala.“
”
Jo aha, promiň. Nějak mi to nedošlo.“
”
To nevadı́. Budeš chtı́t ještě zůstat, i když se nebude milovat?“
”
To vı́š, že jo. To si o mě tedy myslı́š pěkné věci, že tě mám jen kvůli sexu.
”
No to jsem to tedy dopracoval.“
Promiň, já to tak nemyslela,“ řekla a vzala mě za ruku, jsem ráda, že tě
”
”
mám. Vı́m, že ti nejde jen o sex.“
To jsem rád. Tak se do toho pustı́me?“ navrhl jsem a měl samozřejmě na
”
mysli mňamky na stole.
Kristýnka přikývla a rukou zamı́řila do mého klı́na, kde ması́rovala můj úd.
Já myslel, že se pustı́me do zákusků,“ řekl jsem.
”
Jo takhle. . . Tak já toho nechám, když se ti to nelı́bı́.“
”
To jsem přece neřekl.“
”
To mě těšı́,“ a za stálé masáže mého dobyvatele vzala do volné ruky lžičku
”
a pustila se do napůl rozteklého zmrzlinového poháru.
Neváhal jsem a napodobil ji. Vychutnával jsem si pohár a volnou rukou hladil pod stolem Kristýnku po stehně.
Chceš ochutnat?“ nabı́zela mi Kristýna svůj pohár.
”
Jasně,“ a už jsem se chystal nabrat si z jejı́ misky.
”
Počkej, takhle ne,“ zastavila mě.
”
Takhle,“ řekla a nabrala si lžičkou trochu zmrzliny do úst a polı́bila mě.
”
Zmrzlina byla výborná a polibek ještě lepšı́. Kombinace ledového poháru
a žhavého polibku byla vzrušujı́cı́. Obsah kalhot se mi začal nadouvat.
A jaký je ten tvůj?“ zeptala se mlsně.
”
374
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Vzal jsem do ruky lžičku a chystal se nabrat trochu zmrzky, v tom se na mě
Kristýna vrhla a povalila mě na sedačku. Lžička mi vypadla z ruky na zem.
Kristýnka mi rukou sjela do rozkroku. Stáhla mi šortky i spodky ke kolenům.
Naběhlý penis vyskočil jako čertı́k z krabičky. Mlsně se olı́zla a chtivě se
přisála k žaludu. Jazýčkem jej smyslně obkružovala a já si vychutnával každý
dotek jejı́ch žhavých úst. Trochu se nám to ochutnávánı́ zvrhlo. Zatı́mco se
ústy věnovala mě, volnou rukou si přisunula blı́ž zmrzlinový pohár.
Netušil jsem, co se bude dı́t, a vše si jen vychutnával se zavřenýma očima,
přeci je se mi takové pozornosti nedostávalo každý den. Jejı́ pusinka opustila
mé kopı́. Zaslechl jsem cinknutı́ lžičky o misku a vzápětı́ ucı́til mrazivý chlad
na špičce ocasu. Jak se opětovně nořil do jejı́ch úst i pocit chladu se šı́řil po
celé délce. Cı́til jsem horké rty, které po něm kloužou nahoru a dolů, a tajı́cı́
zmrzlinu, která se snažila proniknout mezi rty. Aby tomu zabránila, sála
ze všech sil. Podtlak, který tı́m způsobovala, ve mně vyvolával neskutečný
pocit rozkoše. Hlasitě jsem vzdychal. Většina nanesené zmrzliny už byla pryč,
jazýčkem už sbı́rala jen poslednı́ zbytečky. Mrštný jazýček objı́ždějı́cı́ mou
chloubu mě přiváděl k šı́lenstvı́. Nedalo se to už vydržet, mé ruce chytily
Kristýnku za hlavu, pánev se vydala vstřı́c hladovým ústům a s hlasitým
výdechem jsem ke spolykané zmrzlině přidal svou bı́lou smetanu.
Po takovém zážitku jsem nebyl hodnou chvı́li ničeho schopen. Asi až po
pěti minutách jsem se vzpamatoval natolik, abych se mohl obléknout a posadit se. Kristýna už pomalu dojı́dala rozteklou zmrzlinu a dopı́jela koktejl.
S vděčnostı́ a pocitem dokonalého uspokojenı́ jsem se na ni podı́val a řekl
jen: Děkuju.“
”
Na oplátku se na mě usmála a odpověděla:
Nemáš zač.“
”
V očı́ch se jı́ zračila radost z toho, že mi poskytla takové uspokojenı́. Na tváři
se jı́ usadil úsměv, když pochopila, že tı́mhle mě má naprosto ve své moci.
Když jsem nabral sı́ly a dorazil mňamky na stole, sbalili jsme krabičku do
batohu a vydali jsme se zaplatit. Nebylo to sice úplně nejlevnějšı́, ale docela
jsem to chápal. Za všechno se platı́. A v tomhle přı́padě to bylo za soukromı́.
Venku na ulici, jsem se ještě ohlédl, abych přesně věděl, kde jsme byli. Zapomenout, kde je tohle mı́sto, by byla škoda.
Jen tak bezcı́lně jsme se toulali městem. Procházeli jsme se, drželi se za
ruce a nahlı́želi do různých výloh. Bylo nám takhle spolu dobře a ani jsme
nevnı́mali, jak nám běžı́ čas. Šli jsme kolem restaurace a najednou si uvědomili,
že máme hlad. Jen jsme se na sebe podı́vali a vešli jsme dovnitř.
Po večeři, kde jsme dobře pojedli i něco popili, jsme zamı́řili ke Kristýnce
10.9. KRISTÝNKA - V CUKRÁRNĚ
375
domů. Tam jsme si dali sprchu, bohužel každý zvlášt’. Já šel prvnı́. Zapomněl
jsem si do sprchy vzı́t oblečenı́, tak mi nezbylo nic jiného, než vyjı́t ze sprchy
omotaný ručnı́kem. Kristýna mě ve sprše hned vystřı́dala. Mezitı́m, než vykonala očistu těla, jsem se oblékl a nachystal postel. Na spanı́ jsem měl jen
tričko a trenky, takové ty saténové s obrázky koster v různých milostných
pozicı́ch. Šuměnı́ vody ze sprchy utichlo a po chvı́li vyšla Kristýnka z koupelny. Nevı́m, jestli to byla odplata za ten ručnı́k, ale měla na sobě nádherný
komplet, krajkovou košilku a kalhotky v černo-červené kombinaci, moc jı́ to
slušelo. Jen jsem tam stál a koukal na nı́, tedy spı́š jsme tam stáli dva. Z
toho, co jsem viděl, se mi pořádně nadouvaly trenky. Nijak ten stan nekomentovala, jen kolem mě prošla, lehce se o mě zadečkem otřela a zalezla do
postele.
Ty budeš celou noc stát?“ ptala se, když jsem se k ničemu neměl.
”
To záležı́ na tobě, ale myslı́m, že vedle tebe budu stát celou noc,“ odpověděl
”
jsem a soukal se za nı́ do postele.
Dobrou noc,“ řekla Kristýnka, když jsem se konečně uvelebil v posteli,
”
a otočila se na bok zády ke mně.
Automaticky jsem odpověděl: Dobrou noc.“
”
Chvı́li jsem jen tak ležel vedle nı́ na posteli a v duchu jsem si řı́kal:
To myslı́ vážně? Opravdu nic nebude? Přece mě tu takhle nenechá. . . “
”
Když se pořád k ničemu neměla, rozhodl jsem se převzı́t iniciativu, přece
nebudu celou noc stát. Zezadu jsem se k nı́ přitulil. Zavrtěla zadečkem, aby
jı́ stojı́cı́ penis tolik netlačil, ale jinak nedala na sobě nic znát. Ruku jsem
ledabyle, jako kdyby tam sama sklouzla, přesunul z ramene na jejı́ ňadro.
Stále žádná změna. Druhou rukou jsem jı́ odhrnul vlasy ze šı́je. Trochu se
zachvěla. Na odhaleném krku a rameni ucı́tila můj horký dech. Malinko jsem
se přizvedl, abych na ta mı́sta dosáhl rty. Začal jsem pokrývat jejı́ lopatku
polibky, propracovával jsem se na rameno a na krk. Žádné hrubé polibky,
žádné kousánı́, jen lehké doteky rtů a jazyka. Když jsem se dostal až na krk,
celá se chvěla, ale nevydala ani hlásku, ani vzdech. Jistě se musela kousat do
rtů a hodně se přemáhat, aby nepodlehla. Cı́til jsem, jak jı́ ztuhly bradavky.
Byla vzrušená, ale stále odolávala. Byla to docela výzva. Svou pozornost jsem
přesunul k jejı́mu oušku. Začal jsem ho lı́bat, jemně sát a ožužlávat. V tu
chvı́li hlasitě zavzdychala. Vzala mou rukou, ještě vı́c si ji přitiskla na ňadro
a vedla mě, jak si s nı́m mám správně hrát. Ještě jsem trochu vystupňoval
drážděnı́, bylo vidět i slyšet, že nenı́ daleko od vrcholu. Jen jsem zaznamenal, že si rukou sjela mezi nožky. Stačilo jı́ jen několik hmatů a byla v extázi.
Nepřestával jsem s drážděnı́m. Nečekaně se otočila a začala mě lı́bat. Když
376
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
jsme se oba potřebovali pořádně nadechnout, začal jsem se věnovat jiným
mı́stům. Polibky jsem pokrýval jejı́ tvář, bradu, krk a neomylně mı́řil na
jejı́ kozičky. Celá se chvěla a kroutila, když jsem se věnoval vztyčeným bradavkám, vzpı́nala se do oblouku. Se zavřenýma očima jsem si to vychutnával.
Hlasitě vzdychala, rukama tiskla mou hlavu blı́ž a blı́ž.
Už to. . . aaach. . . nevydržı́m. . . Pojd’ do mě. . . .achhh,“ žádala mě mezi
”
vzdechy.
Ale já nemám. . . “ snažil jsem se odporovat, ale marně, v tu chvı́li tiskla
”
mou hlavu mezi svá ňadra a mě se nedostávalo vzduchu, přesto jsem ji rty i
jazykem stále dráždil.
Pojd’. . . aaahhh. . . moc to potřebuju. . . ,“ řekla a přetočila se na mě. Strhla
”
ze mě trenky a uchopila těšitele do ruky a rovnou ho směřovala do své roztoužené svatyňky. Ani jsem nepostřehl, kdy si sundala kalhotky a vyndala
tampón. Bez jediného zaváhánı́ se na něj napı́chla. Chvı́li se v předklonu sama
nabodávala. Přı́mo před obličejem jsem měl ty jejı́ pohupujı́cı́ se dvojčátka.
Nevı́m, kde se to v nı́ vzalo, najednou se na mě vztyčila a mı́sto přiráženı́, se
jen tak pohupovala v bocı́ch dopředu a dozadu. Hladil jsem ji po stehnech.
Rukama chytla okraj košilky a pomalu si ji svlékla.
Měl jsem ničı́m nezakrytý výhled na jejı́ vysportovanou postavičku. Chvı́li
jsem přemýšlel, jestli se mi vı́c lı́bı́ nahá nebo v té košilce. Obojı́ bylo hrozně
sexy. Než jsem se stihl rozhodnout, tok mých myšlenek byl přerušen dalšı́
změnou, začala kroužit boky. Rychlý dech a přerývavé vzdechy prozrazovaly,
že se blı́žı́ konec jejı́ jı́zdy. Předklonila se, rukama se mi opřela o hrudnı́k
a zběsile přirážela. I mně už se to blı́žilo.
Počkej. . . už. . . brzo. . . budu. . . ,“ snažil jsem se jı́ varovat.
”
Ahhh. . . ještě chvı́li. . . Ahhhh,“ vzdychala a zatı́nala mi prsty do hrudi.
”
Už. . . to nevydržı́m. . . ,“ z poslednı́ch sil jsem zadržoval útočnı́ky.
”
Jedinou odpovědı́ mi bylo jejı́ vzdychánı́. Ani netušı́m, jestli mě vnı́mala.
Oooohhhh,“ déle už jsem to nezvládl zadržovat, s velkou úlevou a uspo”
kojenı́m se ze mě řinulo sperma. S mým výstřikem se udělala i Kristýnka.
Celá se třásla, ruce ji už neunesly a zhroutila se na mě. Jejı́ právě naplněná
prcinka se rytmicky stahovala a nasávala životodárnou tekutinu.
Pomalu jsem se z toho zážitku vzpamatovával, penis ochabl a sám vyklouzl ven. Za nı́m se drala ven směs našich št’áv a trochy krve, co bývá
obvykle bı́lé, mělo nynı́ narůžovělou barvu. Cı́til jsem, jak mi to vše stéká
do klı́na. Opatrně jsem Kristýnku otočil na záda a natáhl se pro kapesnı́čky.
Otřel jsem nejprve sebe, abych nic neumazal, a pak jsem teprve začal pečovat
o ni. Snažil jsem se očistit jejı́ buchtičku, ale nepřestávalo to z nı́ vytékat.
10.9. KRISTÝNKA - V CUKRÁRNĚ
377
Ani jsem netušil, že jsem toho do nı́ tolik naložil. Konečně se mi povedlo ji
do sucha“ otřı́t. Pro jistotu jsem jı́ ještě čistý kapesnı́ček přitiskl do klı́na
”
a přikryl jsem ji dekou. Polı́bil jsem jı́ a také se uložil ke spánku. Během pár
minut jsme byli oba v limbu.
Ráno jsem vstával prvnı́, povedlo se mi se obléknout a tiše se vyplı́žit z
bytu, aniž bych Kristýnku probudil. Pro jistotu jsem jı́ nechal alespoň vzkaz.
Děkuji za báječný večer plný vášně a rozkoše. Lı́bám tě. PS: Omlouvám
”
se.“
378
10.10
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Kristýnka - Rozchod
Do práce jsem to stihl jen tak tak. A to jsem to neměl nijak daleko. Když jsem
dorazil do kanceláře, udělal jsem si čaj a pustil se do práce. Po třech dnech
a deseti počı́tačı́ch to začı́nala být rutina. Naštěstı́, protože jsem se nějak
nemohl soustředit na práci. Měl jsem plnou hlavu myšlenek na Kristýnu.
Doufal jsem, že ten včerejšek nebude mı́t žádné následky. Na druhou stranu,
vypadala jako dobrá partie, lı́bila se mi, sexuálně byla zdatná a zazobanı́
rodiče jı́ určitě na suchu nenechajı́. Uvidı́me, jak to dopadne, holt měsı́c
budu trochu nervóznı́. Bohužel na práci bylo znát, že se na to nesoustředı́m,
dělal jsem chyby a všechno mi trvalo mnohem déle. Nechal jsem to být, stejně
už to ted’ nemělo cenu řešit, a snažil jsem se věnovat práci.
Při zálohovánı́ souborů jsem měl chvı́li čas, tak jsem si otevřel prohlı́žeč
a pro klid duše jsem hledal jaká je pravděpodobnost oplodněnı́ v průběhu
menstruace. Po přečtenı́ několika stránek jsem se docela uklidnil, mělo by to
být vcelku bezpečné. Než jsem se vrátil k práci, otevřel jsem ještě jeden odkaz,
který mě zaujal. Párům, které nemohou otěhotnět, tam doporučovali sex při
menstruaci. Takže jsem se nakonec stejně nic nedozvěděl. Pravděpodobnost
otěhotněnı́ je nı́zká, ale rozhodně to nenı́ bez rizika. Stejně už to ted’ nenı́ na
mě. Raději jsem se vrátil k práci.
Zabrán do práce jsem si ani nevšiml, že mi přišla zpráva. Zjistil jsem to,
až když jsem šel na oběd. Psala mi Kristýnka.
Ahoj miláčku. Také se mi to včera večer moc lı́bilo. Jen jsem měla trochu
”
problém ráno odlepit ten kapesnı́ček. A proč jsem ho tam vůbec měla? Lı́bám
tě.“
Sice asi s hodinovým zpožděnı́m, ale přesto jsem odepsal: Ahojky zlatı́čko.
”
To jsem rád, že se ti to také lı́bilo. Ty si to nepamatuješ, co se včera všechno
dělo?“
Pamatuju, jen ten kapesnı́ček mi nějak unikl.“
”
No vı́š, jak to napsat. Doufám, že z toho nic nebude, ale včera jsme se
”
milovali tak nějak naostro.“
Cooo??? Jak to myslı́š naostro? To myslı́š jako bez kondomu? Vždyt’ jsi mi
”
něco slı́bil. Jak jsi mi to mohl udělat?“
Bylo to bez ochrany. Já vı́m, že jsem ti to slı́bil, ale včera jsi mi nedala vůbec
”
šanci ten slib dodržet.“
Aha, takže nakonec je to moje chyba. Jasně, je to můj problém, kdyby něco,
”
tak se s břichem budu tahat já. Pěkně děkuju. Jsem ráda, že vı́m, že na tebe
nenı́ spolehnutı́. Už tě nechci ani vidět.“
10.10. KRISTÝNKA - ROZCHOD
379
Byl to pro mě šok, takovou reakci jsem nečekal. Obzvlášt’, když jsem za to
tak docela nemohl, vina byla na obou stranách. Nevěděl jsem, co bych jı́
na to odepsal, tak jsem to raději nechal být. Dojedl jsem oběd a vrátil se
k práci. Snažil jsem se soustředit na práci, abych zahnal smutné myšlenky
na Kristýnku. Bylo mi to lı́to, rozchod jsem nečekal a rozhodně ne, tı́mhle
způsobem. Ne, že bych byl až takový cı́t’a, ale i tak jsem to špatně nesl. Chvı́le
smutku a beznaděje, se střı́daly s naštvánı́m a vztekem. Obviňoval jsem sebe
i ji, ale bylo to zbytečné. A do toho všeho jsem se měl soustředit na práci.
Jen jsem doufal, že toho moc nezkazı́m. Naštěstı́ mi do konce pracovnı́ doby
zbývaly už jen dvě hodiny.
Konečně jsem jel domů. V práci jsem to zvládl celkem v pohodě. Za to
doma už to nestálo za nic. Byl jsem úplně mimo. Zalezl jsem do pokoje, padl
na postel a ignoroval celý svět. Nečekal jsem, že by mě to až takhle sebralo.
Na nic jsem neměl náladu, nic se mi nechtělo dělat. A ze všeho nejméně se
mi chtělo se doprošovat Kristýny, abychom to dali zase dohromady. Bud’ se
to srovná, nebo si najdu jinou, přinejhoršı́m to jistı́ bejvalka, alespoň pro
ukojenı́ sexuálnı́ch potřeb.
Usnul jsem i bez večeře. Nespalo se mi moc dobře, neustále jsem se otáčel
a každou chvı́li jsem budil. Ráno jsem měl pocit, že jsem ještě vı́c unavený než
večer, zkrátka noc stála za houby. I přes únavu a vyčerpánı́ jsem se donutil
vylézt z postele, obléknout se a vyrazit znovu do práce.
Přestože byl pátek a každý pospı́chal domů, nějak se mi nakupila práce,
asi každý chtěl mı́t hotovo před vı́kendem, tak se snažil práci přesunout na
někoho jiného. Jelikož jsem byl levnou pracovnı́ silou, brigádnı́kem, který
může dělat libovolně dlouho, spadla spousta práce na mě. Tak nějak jsem
byl požádán, abych zůstal o něco déle a dodělal, co bylo potřeba. Plán na
odpoledne jsem neměl žádný, tak proč ne. Ponořil jsem se do práce a docela
si to i užı́val. Den mi celkem rychle utı́kal. Najednou bylo sedm hodin. Čas
to zabalit a zmizet domů dřı́v, než mi ujede poslednı́ vlak.
Přiběhl jsem na nádražı́ dvě minuty před odjezdem vlaku. Vyběhl jsem
na nástupiště a vlak nikde. Zmateně jsem se rozhlı́žel a přemýšlel, jestli
už to jelo, nebo to bude mı́t zpožděnı́. Podle lidı́ na nástupišti, vlak ještě
nejel. Z reproduktorů se ozval chraplavý hlas oznamujı́cı́ vı́ce než hodinové
zpožděnı́. Chvı́li jsem nadával jako špaček, tohle vědět, tak jsem tolik nepospı́chal a mohl jsem ještě něco v práci udělat. I půlhodina navı́c by byla
fajn. Nakonec jsem si sedl do čekárny a vzal si do ruky telefon, abych se
nějak zabavil. Dal jsem se do úklidu starých zpráv. Začal jsem promazávat
zprávy od bejvalky. Než jsem zprávu smazal, vždycky jsem si ji přečetl. Ne-
380
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
chtěl jsem je smazat všechny najednou, přeci jen pár jich stálo za schovánı́.
Při pročı́tánı́ mě přepadla nostalgická nálada. Propadl jsem se do vzpomı́nek
na krásné časy s bejvalkou.
Najednou jsem se přistihl, jak pı́šu bejvalce zprávu: Ahoj. Jak se máš?
”
Já nic moc, navı́c zrovna trčı́m na nádražı́. Vlak má hodinu zpožděnı́.“
Dál jsem se probı́ral zprávami a promazával je. Telefon mi znenadánı́ zavibroval v ruce. Kouknul jsem, kdo mi to pı́še, doufal jsem, že je to Kristýnka.
Marně. Byla to zpráva od bejvalky.
Ahoj. Jestli se nechceš nudit v čekárně, tak stojı́m před nádražı́m.“
”
Chvı́li jsem přemýšlel, co budu dělat. Nakonec jsem bejvalce napsal: To
”
záležı́ na tom, co máš na sobě. ;-)“
Odpověd’ na sebe moc dlouho čekat nenechala.
Až tak? a já myslela, že jsi zadaný? Tak pojd’ ven a zjistı́š to. Ale rozhodně
”
toho moc nenı́, venku je teplo.“
Tak tam počkej, poberu věci a za chvilku jsem tam. No to já právě nevı́m,
”
vypadá to, že už zadaný nejsem. To je fajn, to budu mı́t alespoň přı́jemné
rozptýlenı́.“
Sebral jsem tašku, se kterou jsem chodil do práce, telefon strčil do kapsy
a rychlým krokem jsem vyrazil za bejvalkou. Ten dnešnı́ den nabral nějaký
zvláštnı́ směr.
S bejvalkou jsme se letmo polı́bili před nádražı́m a vyrazili jsme do nejbližšı́ho slušného baru. Když jsem se rozhlı́žel na přechodu před nádražı́m,
ohlédl jsem se. Připadalo mi, že jsem ve vestibulu zahlédl stát Kristýnku.
Jakmile jsem se na ni podı́val, rychle se odvrátila. Vypadala nějak smutně,
hlavu svěšenou, záda shrbená. Sice na mě padl znovu nějaký splı́n, ale řekl
jsem si, že má co chtěla, kdyby nebyla taková hysterka a nechala si to
vysvětlit, mohlo být všechno jinak.
Ani jsem si nevšiml, že mě bejvalka vzala za ruku, společně jsme přešli
silnici a už jsme vcházeli do baru. Usadili jsme se v rohu, aby na nás nebylo
moc vidět a objednali si něco k pitı́. Já si dal whisky a ona začala s vı́nem.
Tak povı́dej, jak je to s tebou? Vypadáš nějak smutně,“ spustila bejvalka,
”
když nám přinesli pitı́.
Já vlastně ani nevı́m. V návalu vzteku mi napsala, že na mě nenı́ spoleh
”
a že už mě nechce vidět. A jak se máš ty?“
Aha, to mě mrzı́. Už je to lepšı́. Zjistila jsem, že mě Patrik podváděl, tak
”
už mě ani nemrzı́, že mě nechal. Nejdřı́v jsem si to vyčı́tala, že to bylo kvůli
tomu, co jsme my dva spolu měli, ale ono by to stejně dřı́v nebo později
skončilo. Takže ani výčitky z té našı́ aférky nemám a jsem vlastně ráda za
10.10. KRISTÝNKA - ROZCHOD
381
to, jak to dopadlo. Ale nezamlouvej to. Co ty a ta holka, co tě nechala?“
Vzal jsem do ruky skleničku, dopil ji a objednal si dalšı́.
Ani nevı́m, kde mám začı́t.“
”
Nejspı́š od začátku. To bude asi nejlepšı́,“ řekla a dopila vı́no, hmm, ale na
”
”
Moravě bylo vı́no lepšı́. Vlastně nejen vı́no.“
Ono to vlastně s tou Moravou souvisı́.“
”
Tak to mě zajı́má, povı́dej.“
”
Tak dobře, jen abych stihnul vlak domů. Nerad bych nocoval někde na
”
nádražı́ nebo v baru.“
Neboj, na ulici bych tě nenechala, když tak přespı́š u mě. Vždyt’ vı́š, že je
”
tam mı́sta dost.“
To mě těšı́,“ řekl jsem a dopil druhou whisky.
”
Tak už vyprávěj. A ne, že vynecháš nějaké detaily, vı́š, jak jsem zvědavá.“
”
Začal jsem tedy vyprávět, jak jsem ji ve vlaku potkal a jak se mi o nı́ zdálo.
Napil jsem se a nadechl se k dalšı́mu pokračovánı́, když v tom mě bejvalka
přerušila: Počkej, nějak zapomı́náš na ty detaily. Co se ti o nı́ tenkrát zdálo?
”
Určitě nějaké prasečinky, jak tě znám.“
Já už si ten sen nepamatuju, ale rozhodně to bylo nemravný, když mě po”
tom při kontrole jı́zdenky nachytala s pořádnou erekcı́.“
Cože?“ vybuchla smı́chy bejvalka a vyprskla vı́no přes celý stůl, To jako
”
”
fakt? A jak si to okecal?“
No jo. Stane se. Normálně na férovku jsem jı́ řekl, že se mi zdálo o nı́, aby
”
viděla, co se mnou dělá.“
Ty si teda čı́slo. Tak pokračuj.“
”
Ty tři whisky a jejı́ povzbuzovánı́ mi dodalo kuráž pokračovat. Vyprávěl
jsem, jak to bylo s těmi láhvemi vı́na, hned vyzvı́dala, jaký byl prvnı́ polibek
a prvnı́ rande. Alkohol působil na oba, protože se vyptávala na sex, co jsem
s nı́ všechno prováděl a jaká byla.
Ty nejsi jen zvědavá, ale i pěkně nadržená, vid’, když tě zajı́majı́ takové
”
detaily.“
To teda,“ přiznala se bez obalu a vytáček, poslednı́ milovánı́ bylo s tebou
”
”
a od té doby nic. A vı́š, jak mám sex ráda. Tak nenapı́nej a vyprávěj.“
Aby mě povzbudila, objednala mi dalšı́ whisky a sobě vı́no. Při popisu hrátek
s Kristýnkou nervózně poposedávala na sedačce, když jsem jı́ vyprávěl, jak
to bylo na chatě, to už to nevydržela, strčila ruku pod stůl a zajela si s nı́
pod šaty. Naštěstı́ jsme seděli trochu stranou a hrála tu hudba, jinak by bylo
slyšet mlaskánı́ zmáčené kundičky a tiché dı́včı́ vzdychánı́. Detailně jsem popisoval naše hrátky, dokud se neudělala.
382
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Teda, takhle na veřejnosti si to udělat.“
”
No co, stejně za to můžeš ty. Vzrušı́š mě tady vyprávěnı́m o sexu a milovánı́
”
a pak se divı́š.“
Aha, takže za to pro změnu můžu zase já. Ostatně jako za všechno, i za
”
rozchod s Kristýnou.“
Já to tak nemyslela, promiň,“ omlouvala se a lı́sala se ke mně.
”
Hladila mě rukou, kterou před chvı́lı́ dělala dobře své slintalce. Jejı́ prsty
zanechávaly vlhkou stopu na mé ruce a já cı́til jejı́ vůni. Podı́val jsem se, co
na mé ruce nakreslila. Nic určitého tam nebylo poznat, ale ona to pochopila
jinak.
Promiň, já ti to očistı́m, ale už konečně pokračuj.“
”
Už nenı́, co vyprávět, už de facto zbývá jen náš poslednı́ sex, který předcházel
”
rozchodu.“
Tak povı́dej, třeba se ti ulevı́, když to ze sebe dostaneš celé,“ povzbuzovala
”
mě.
Já se tedy pustil do vyprávěnı́ a ona do očisty mé ruky. Každou stopu, kterou
zanechaly jejı́ prsty, pečlivě rty a jazýčkem očistila. Navzdory tomu, co jsem
vyprávěl, mě ta jejı́ činnost vzrušila.
Takže ona si tě sama osedlá, sama se na tebe nabodne i přes tvou snahu jı́
”
upozornit, že nemáš nasazenou šprcku a pak když ji upozornı́š, že už bude
konec, tak ještě přidá.“
Přesně tak, pak se o nı́ postarám, aby neležela v mokru, a odměnou je mi
”
rozchod.“
To je pěkné. A ještě ti vyčte, že za to můžeš ty. Že jsi nezodpovědný a nenı́
”
na tebe spoleh, když ses o nı́ postaral, když byla nemocná.“
Asi tak.“
”
A cos jı́ na to odpověděl?“
”
Raději nic, nemělo cenu se s nı́ dohadovat přes sms, to bych to jedině
”
zhoršil.“
To máš pravdu, třeba vychladne a rozmyslı́ si to.“
”
To nevı́m,“ řekl jsem smutně.
”
To bude dobré, uvidı́š,“ snažila se mě ukonejšit, pohladila mě po tváři
”
a zadı́vala se mi do očı́.
Vůně jejı́ touhy, stoupajı́cı́ jı́ z ruky, mě vzrušovala. Neodolal jsem a musel
jsem ochutnat. Nebránila se, jen tiše zavzdychala, jakmile ucı́tila můj jazyk. Také bych chtěla zažı́t takovou spalujı́cı́ touhu, kdy to musı́m mı́t, bez
”
ohledu na možné následky,“ zasnila se na chvı́li.
Neboj, jednou to určitě přijde.“
”
10.10. KRISTÝNKA - ROZCHOD
383
Asi bychom měli jı́t ke mně, vlak už ti stejně ujel. Jen doufám, že ti to
”
nevadı́.“
To máš pravdu. Nevadı́.“
”
To jsem ráda. Já si jen odskočı́m a můžeme jı́t.“
”
Já musı́m taky.“
”
Společně jsme se zvedli a zamı́řili k záchodům. Nějak mě ten alkohol
zmohl. Na to, že jsem měl jen čtyři whisky, byl můj krok pěkně nejistý. Tedy
bejvalka na tom nebyla o moc lı́p, měl tři dvojky vı́na a také ji to nějak
zmohlo. Vykonal jsem potřebu jako prvnı́, tak jsem šel zaplatit útratu. Než
jsem zaplatil, vyšla i bejvalka, tak jsme v objetı́ vyrazili ven směr nočnı́ MHD.
Stáli jsme na opuštěné zapadlé zastávce a čekali, až něco pojede, světelná
tabule ukazovala nejbližšı́ spoj za dvacet minut. Měli jsme na vybranou, bud’
dvacet minut čekat, nebo půl hodiny jı́t pěšky. Ani jedno nebylo moc lákavé.
Co si mě tak prohlı́žı́š?“ ptala se bejvalka, když zachytila můj zkoumavý
”
pohled, děláš jako bys mě viděl prvně.“
”
To ne, zkoumám, co máš na sobě.“
”
A?“ řekla a otočila se kolem dokola.
”
Šaty jsou to pěkné.“
”
Dı́k, ale já myslela, k jakému závěru jsi došel.“
”
No, řekl bych, že podprsenku nemáš, vzhledem k tomu, jak ti tvrdnou bra”
davky. Jen netušı́m, jestli je to vzrušenı́m, nebo chladem.“
Hádej. Ale je to pravda, podprsenku jsem nechala doma. A co kalhotky?“
”
Otoč se ještě jednou, nenı́ tu tolik světla.“
”
Tak se dobře dı́vej.“
”
Pozorně jsem si jı́ prohlı́žel. Jak se otáčela, zpozoroval jsem mokrou skvrnu.
Od čeho je máš mokré?“
”
Hádej.“
”
Že by nehoda na záchodě?“
”
Ty jsi blbej. Nehoda to byla, ale rozhodně ne na záchodě.“
”
Tak kde?“
”
U stolu.“
”
To jako, že toho z tebe vyteklo tolik?“
”
Jo. A co ty kalhotky?“
”
No nevı́m, kalhotky si nosila vždycky. Takže bych to tipnul, že budeš mı́t
”
nějaká titěrná tanga,“ řekl jsem, i když jsem si byl jistý, že žádné nemá. Jen
mě zajı́malo, jak se s tı́m vypořádá.
Špatně. Dneska jsem úplně naostro.“
”
Tomu nevěřı́m, ty a naostro?“
”
384
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Jo, je to tak.“
”
Tomu nevěřı́m, chci důkaz.“
”
Jaký důkaz?“
”
To je jedno.“
”
Tak si sáhni.“
”
Sice jsem doufal, v něco jiného, ale i tohle vypadalo dobře. Přistoupil jsem
tedy blı́ž a začal zkoumat a ověřovat. Stále jsem si pamatoval, co na nı́ platı́.
Pomalu jsem konečky prstů obkroužil obvod obou prsů, pak jsem je zlehka
vzal do dlanı́ a nakonec břı́šky palců přejel po bradavkách. Tiše zavzdychala.
Pevně jsem obě ňadra sevřel a mezi palci a ukazováky jsem stiskl bradavky.
Mı́rně se rozkročila a tentokrát hlasitě zavzdychala.
Vypadá to, že podprsenku opravdu nemáš,“ konstatoval jsem, A ted’, co
”
”
ty kalhotky?“
Tak to zkus,“ řekla vzrušeným a roztouženým hlasem.
”
Opravdu můžu?“ zeptal jsem se.
”
Můžeš,“ odpověděla nedočkavě.
”
Otočil jsem ji tedy zády k sobě a přitiskl se na ni. Odsunul jsem jı́ vlasy z
jedné strany krku a odkryl i jedno ouško. Ruce jsem jı́ položil na ramena
a pomalu s nimi sjel dopředu na ňadra, která jsem ještě lehce dráždil. Tiše
vzdychala a celá se chvěla.
Jsi si jistá,“ zašeptal jsem jı́ do ouška.
”
Jen přikývla, na vı́c se nezmohla, protože jsem začal sát a okusovat jejı́
lalůček. Rukama už jsem jı́ sjel na boky. Lı́bal jsem jı́ ouško a krk a bylo mi
jedno, že jsme venku na zastávce, kde nás může kdokoli vidět. Ani ona už
nevnı́mala okolı́, jen vzdychala a tlačila svůj zadek do mého klı́na. Ztrácela
všechny zábrany. Prohýbala se jako kočka. Rukama jsem hnětl jejı́ půlky, ona
sama už pomalu šı́lela, rukama si tiskla ňadra, svı́rala a tahala bradavky. Hlasité vzdechy se nesly tichou nočnı́ ulicı́. Ruce jsem opatrně přesunul dopředu
na jejı́ břı́ško a poté jsem s nimi zamı́řil do jejı́ho klı́na. Šaty v tom mı́stě
už měla celé promáčené. Několikrát jsem prsty projel po třı́slech. Vrtěla sebou a dožadovala se dalšı́ho přı́dělu. Přestala si dráždit kozičky a rukama
zamı́řila mezi naše těla, kde zkušeně nahmátla můj tvrdý klacek. Jednu ruku
jsem přemı́stil vzhůru na uvolněné poprsı́ a druhou jsem přes šaty projel po
jejı́ štěrbince. Prsty jsem lehce přejı́žděl mezi závojı́čky a přitom jı́ pomalu
vyhrnoval šaty. Vzrušovalo ji to, ale neuspokojovalo. Zaznamenala pohyb
šatů vzhůru. Nechala všeho, vykasala si šaty pod prsa. Do tmy zasvı́tila jejı́
bı́lá prdelka. Rukou se opřela o zastávku a vystrčila na mě svou zmáčenou
buchtičku.
10.10. KRISTÝNKA - ROZCHOD
385
Když jsem se k ničemu neměl, tak otočila hlavu a zavolala na mě: Tak už
”
dělej, vraž ho do mě.“
Vážně?“ ptal jsem se.
”
Neptej se tak blbě a dělej. Musı́m v sobě cı́tit kus chlapa.“
”
To už jsem neodporoval, rozepl jsem krat’asy, vylovil ze spodků tvrdý ocas
a jednı́m přı́raze se zabořil až na dno té rozžhavené mindy.
Aaachh,“ ozvalo se, když měla pičku plnou.
”
Chvı́li jsem jı́ nechal, at’ se sama nabodává. Nakonec jsem jı́ chytil za boky
a začal zběsile přirážet. Lofas čvachtal v mokré kundě a jejı́ zadek pleskal o
můj klı́n. Aby ustála to rychlé tempo, pustila šaty a opřela se o zastávku
oběma rukama. Rychle jsem se blı́žil k výstřiku. V alkoholovém opojenı́
a záchvatu vášně mi bylo všechno jedno, hlavně, že se mi dostane úlevy.
Cı́til jsem, jak se dlouho neukojená pička svı́rá kolem mého dobyvatele. Plenil jsem tu jeskyňku, co mi sı́ly stačily. Déle už to oddalovat nešlo. Z hrdla
mi uniklo mocné Oooochhh“ a z mých útrob vyrazil mocný proud a skrápěl
”
každé zákoutı́ té hluboké studánky. S prvnı́m výstřikem, který dopadl snad
až někam do dělohy, se bejvalka celá roztřásla a nočnı́m městem se nesl jejı́
orgastický výkřik. S poslednı́ kapkou semene, která opustila mé koule, opustil i můj měknoucı́ penis právě dobyté územı́. Právě včas, v zatáčce jsem už
zahlédl městskou. Urovnal jsem bejvalce šaty a sobě natáhl krat’asy. Autobus
už byl téměř u nás. Poslednı́ kontrola, jestli je vše v pořádku. Nedbal jsem,
že se z bejvalky valı́ proudy št’áv a směroval ji ke dveřı́m, abychom nastoupili. Pro jistotu jsme šli zadnı́mi dveřmi. Nasměroval jsem ji do prostoru pro
kočárky, bylo tam dost mı́sta a od řidiče tam nebylo tolik vidět. I když byl
autobus prázdný, my jsme stáli. Pro jistotu. Celou dobu nepromluvila, jen
si občas sáhla mezi nohy a zkontrolovala, co z nı́ vytéká. V autobuse po nás
zůstala na zemi pěkná loužička. Neřekla ani slovo, dokud jsme nevystoupili.
Konečně jsme se dostali k nı́ domů. Prvnı́ jejı́ cesta vedla do kuchyně, kde
si natočila velkou sklenici vody a naráz ji vypila. Pak zamı́řila do koupelny.
Když vylezla z koupelny zabalená v županu a s ručnı́kem na hlavě, prohlásila:
Ted’ je řada na tobě, ručnı́k tam máš nachystaný.“
”
Na to se nedalo nic řı́ct, tak jsem zapadl do koupelny a dal si sprchu. Jelikož
jsem s přespánı́m nepočı́tal, neměl jsem s sebou žádné jiné oblečenı́, nezbylo
mi nic jiného než vyjı́t ze sprchy zabalený pouze do osušky. Bejvalka už na
mě čekala v obýváku na pohovce.
Jestlis jı́ odrovnal stejně jako mě, tak se nedivı́m, že ti za to nadávala. Ne”
brat prášky, tak si dopadl se mnou stejně.“
Aha, tos mi moc nepomohla. Pořád nechápu, proč by to měla být moje
”
386
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
vina.“
Nevı́m, jak ti to vysvětlit. Ani já sama nevı́m, co se stalo.“
”
Co by? Byla si tak vzrušená a nadržená, žes žadonila, abych tě vošukal.
”
Promiň, ale jinak se to řı́ct nedá.“
To je v pohodě, jen nechápu, jak se ti povedlo mě takhle vzrušit. S tebou i
”
s Patrikem jsem zažila lecos, i bez sexu jsem byla dýl, ale tohle se mi ještě
nestalo.“
Ale to pořád neměnı́ nic na tom, že ona na mě sama vlezla a ty ses toho
”
hlasitě a veřejně dožadovala. Tak proč by to měla být sakra moje vina?“
Tak fajn, dej mi chvilku, já ti to zkusı́m vysvětlit. Zatı́m skoč do kuchyně,
”
je tam vı́no a otvı́rák, já vyndám skleničky.“
Poslušně jsem se tedy zvedl a došel pro vı́no. Usadili jsme se oba na pohovku,
já otevřel vı́no a nalil ho do skleniček. Bejvalka zkřı́žila nohy a otočila se na
mě se skleničkou v ruce. Napodobil jsem ji.
Takže proč by to měla tvoje vina?“
”
Přesně.“
”
Napila se vı́na a spustila: Za prvé, něčı́ vina to být musı́. Podı́vej, jak to
”
odrovnalo mě, jak potom musela dopadnout celkem nezkušená holčina. Za
druhé, ona ti přece dala najevo, že nic nebude a tys ji stejně k sexu přiměl.
Za třetı́, tys jı́ slı́bil, že to bude vždycky s kondomem a nedodržels to. Nic
na tom neměnı́, že ti nedala šanci.“
To je teda pěkný,“ zhodnotil jsem situaci a upil ze skleničky.
”
No co. Ber to takhle, definitivnı́ rozchod to nejspı́š nebyl. Byla naštvaná, na
”
tebe i na sebe a nevěděla, jak se s tı́m poprat. Určitě ted’ někde doma brečı́.
Ber to z jejı́ho pohledu, tys jı́ vlastně k sexu donutil. Ona nechtěla, ale tys jı́
vzrušil na takovou mı́ru, že nemohla odolávat, v tu chvı́li to prostě musela mı́t
za každou cenu. Jak se asi mohla cı́tit, když prožila úžasný sexuálnı́ zážitek
a ty jı́ pak klidně řekneš, že může být v tom. A ještě k tomu jı́ předhodı́š, že
ti nedala šanci ho použı́t. Ty protichůdný pocity a obviňovánı́. Nediv se, žes
to pak odnesl ty. Doufej, že s tı́m nenı́ sama, že si s někým popovı́dá, to by
se jı́ to pak mohlo rozležet v hlavě a všechno by mohlo být v pořádku.“
Tak dı́k,“ a dolil jsem oběma zbytek vı́na.
”
Nemáš zač, doufám, že si poslouchal a že ti něco z toho zůstalo v hlavě,
”
když si mi celou dobu nestydatě čuměl mezi nohy.“
A jak jsem měl odolat, když jı́ tady takhle předvádı́š.“
”
To je tvůj problém. A jak tak koukám na tu osušku, tak docela tvrdý
”
problém.“
Ty taky vypadáš, že ses špatně utřela.“
”
10.10. KRISTÝNKA - ROZCHOD
387
Myslı́š tady?“ a zabořila prsty do své nadrženky.
”
Když je vytáhla, byly celé lesklé od kundı́ho mazu, labužnicky je olı́zla a vychutnávala si každou kapku toho lahodného nektaru.
Chceš taky ochutnat?“ a nabı́dla mi své prsty, když odložila prázdnou
”
skleničku na stůl.
Vyprázdnil jsem svou sklenku a postavil ji na stůl. Podı́val jsem se na bejvalku a přikývnul. Jak měla zkřı́žené nohy, chytil jsem ji za ně, přitáhl si ji
blı́ž a přinutil ji si lehnout na záda. Župan se jı́ tı́m pohybem vyhrnul a odhalil téměř vše. Roztáhl jsem jejı́ nohy a zabořil ústa do té mokré bažiny. Sál
jsem a lı́zal jako o život. Ona se pode mnou kroutila a vzdychala. Pramen
tekoucı́ z jejı́ho lůna neustával. Abych se neutopil a neudusil, musel jsem
si vzı́t na pomoc prsty. Rejdil a dováděl jsem v jejı́m těle tak, až jsem měl
strach, abych jı́ neublı́žil. Ona však vzdychala a pánvı́ mi vycházela vstřı́c.
Celá se roztřásla a zmocnilo se jı́ vyvrcholenı́. Na ruku i obličej mi vytryskl
proud jejı́ch št’áv. Pod zadkem se jı́ utvořila pěkná loužička.
Tak tady v tom mokru teda spát nebudu,“ řekl jsem odhodlaně.
”
V tom přı́padě bud’ můžeš spát se mnou, nebo na zemi, přı́padně z tebe
”
může být bezdomovec.“
Ven se mi nechce a podlaha je tvrdá.“
”
Tak to už ti zbývá jen se mnou v posteli.“
”
Co se dá dělat, tak holt strávı́m noc s tebou.“
”
Moc nadšeně s tı́m nesouhlası́š.“
”
To nenı́ kvůli tobě, to jen, že se mi nikam nechce.“
”
Jen pojd’. Nenı́ to daleko. A když půjdeš se mnou, zbavı́m tě toho tvrdého
”
problému.“
Tak fajn,“ zvedl jsem se a následoval ji do ložnice, kde jsem znaveně padl
”
na postel a zavřel oči.
Chvı́li se nic nedělo, najednou jsem však ucı́til na penisu horký dech, hned
následoval dotek žhavých rtů a kmitánı́ hbitého jazýčku. Polknout mého poloměkkotu jı́ nečinilo žádný problém. Dı́ky jazykové zručnosti se jı́ tam však
brzy nemohl vejı́t. Přesto ho zkoušela polknout celého, což se jı́ nezdařilo.
Pravděpodobně jı́ chyběl trénink. Zanechala marného snaženı́ a můj ocas
náhle osiřel. Po chvilce jsem ucı́til teplo a vlhko z jiného zdroje. Klekla si
nade mě a pomalu se narážela na můj kůl. Pomalými dlouhými pohyby se
nabodávala a zase se zvedala. Nejspı́š ji začaly bolet nohy, protože na mne dosedla celou svou vahou. Střı́dala pohupovánı́ dopředu a dozadu s krouživými
pohyby pánvı́.
Tak jak mi to jde? Lı́p než Kristýnce?“
”
388
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Netušı́m, proč měla potřebu se srovnávat, ale k mému štěstı́ jsem měl ještě
trochu zdravého rozumu.
Jsi. . . aaachh. . . .báječná.“
”
A jsem lepšı́?“
”
Rychle jsem přemýšlel, bejvalka byla úžasná, ale Kristýna byla učenlivá
a měla nadánı́, musel jsem zalhat: Určitě. . . aaachh. . . jsi. . . ooohh. . . lepšı́.“
”
To jsem ráda.“
”
Na to už jsem neměl sı́lu odpovědět. Aniž bych bejvalku varoval, pustil jsem
do nı́ dalšı́ dávku své smetany. Tentokrát se nestihla udělat. Ještě chvı́li
zkoušela jezdit na měknoucı́m ohonu, ale to nemělo dlouhého trvánı́. Brzy z
nı́ vyklouzl. Lehla si tedy na postel vedle mě a dokončila dı́lo rukou. Nabı́rala
naše smı́sené tekutiny a roztı́rala si je po těle. Ještě před usnutı́m jsem cı́til,
jak se dala do očisty povadlı́ka. Ani nevı́m, jestli se mi znovu postavil, protože
jsem usnul.
Ráno, nebo spı́š v poledne, když jsem probudil, na mě čekala bejvalka v
kuchyni i s nachystaným jı́dlem. Zasedl jsem ke stolu a pustil se do toho.
Nechceš tady zůstat do pondělı́?“ zeptala se bejvalka.
”
Hmmm, ne že by mě to nelákalo, ale mám doma nějakou práci a navı́c
”
nemám nic na sebe.“
Tak to jo. A děkuju.“
”
Za co?“
”
No za ten včerejšı́ nádhernej sex a taky za tu lež, kterou si před chvı́lı́ řekl.“
”
Mě se to taky včera moc lı́bilo. . . “
”
Šššš, nic vı́c už neřı́kej,“ zastavila mě prstem na rtech, vı́m, jak to je,
”
”
nejsem hloupá. Včera to pro tebe byl jen úlet. Byla jsem jen náplast na
zlomené srdce.“
Promiň,“ řekl jsem smutně.
”
To je v pořádku. Já ti vlastně udělala to samé po rozchodu s Patrikem. Jen
”
chci, abys věděl, že tady budu pro tebe, když budeš potřebovat, nebo když
bude ten rozchod definitivnı́.“
Děkuju,“ naposledy jsem ji polı́bil a vyrazil na vlak domů.
”
Doma jsem si skočil do sprchy a usadil se na celé odpoledne k počı́tači.
Jen občas jsem zkontroloval telefon, jestli se náhodou Kristýnka neozvala.
Od té zprávy o rozchodu nic, rozhodl jsem se, že jı́ před spanı́m ještě napı́šu
a uvidı́m, co se stane.
Moc se za všechno omlouvám, miláčku. Přeji krásnou dobrou noc.“
”
Zprávu jsem odeslal asi kolem deváté. Jelikož se mi ještě spát nechtělo, tak
jsem vydržel u počı́tače do půlnoci. Zalezl jsem do postele a naposledy kouk-
10.10. KRISTÝNKA - ROZCHOD
389
nul na telefon. Zpráva od Kristýnky žádná, tak mě napadlo zkontrolovat
doručenku. Zpráva byla odeslána, ale doručenka nepřišla. Hlavou mi vı́řily
samé nehezké myšlenky, od těch, kde se jı́ něco stalo, až po ty, že změnila
čı́slo, abych jı́ nemohl ani psát. Je mi záhadou, jak se mi vůbec povedlo
usnout, ale nakonec se mi to přeci jen povedlo.
390
10.11
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Kristýnka - Dilema
Probuzenı́ v neděli nebylo jedno z nejpřı́jemnějšı́ch. Nějak špatně jsem spal
a probudil jsem se s pocitem, že mi zdálo něco divného. Vı́c jsem si nepamatoval. Kouknul jsem na telefon, abych zjistil kolik je vůbec hodin. Ještě
jsem zběžně zkontroloval doručenku na včerejšı́ zprávu, stále nic. No co, až se
ozve, tak se ozve, já už to stejně neovlivnı́m. Vylezl jsem z postele, nasnı́dal
se a vyrazil ven. Nechtělo se mi sedět doma, když venku bylo tak hezky.
Alespoň jsem měl přı́ležitost si všechno srovnat v hlavě. Snažil jsem se zvážit
všechna pro a proti, všechny varianty. Co když se Kristýnka ozve, co když
se neozve a co bejvalka? Ta by mě klidně brala, ostatně ani já bych se tomu
tolik nebránil. Už vı́m, co od nı́ čekat, v sexu nám to ted’ taky šlo, tak proč
ne. Čekat na Kristýnu, jestli se ozve a jestli si to náhodou nerozmyslı́, se mi
moc nechtělo. I když i ona měla co nabı́dnout, nebyla sice tolik zkušená, ale
rozhodně měla talent. A to, že jsem byl ten, kdo ji připravil o panenstvı́, mi
také hrálo do karet. Byl jsem rozpolcen mezi dvěma ženami. Kterou z nich
si vybrat? Nějak jsem se stále nemohl rozhodnout.
Domů jsem se vrátil, až když jsem měl hlad. Najedený a přı́jemně unavený po procházce, jsem si pustil na počı́tači film a padl jsem na postel.
Odpočı́val jsem a nechal své myšlenky toulat se sem a tam. Bylo fajn, jen
tak vypnout a na nic nemyslet. Užı́val jsem si odpočinku a relaxace. Občas
jsem zkontroloval telefon, jestli náhodou nepřišla odpověd’ na mou včerejšı́
sms. Že by moje zpráva nedorazila, toho jsem se nebál, platnost jsem měl
nastavenou na maximum, tak by i po týdnu měla dorazit.
Když mě film přestal bavit, přesunul jsem se k počı́tači a pustil si nějakou
hru. Tak jsem strávil celé odpoledne. Večer jsem si dal sprchu a nechal ze
sebe odplavit všechny starosti. Ze sprchy jsem vyšel s odhodlánı́m, že pokud
se Kristýna neozve, napı́šu bejvalce. Nachystal jsem si věci na druhý den, k
obvyklým věcem, které jsem nosil do práce, jsem přihodil náhradnı́ prádlo,
tričko a pyžamo. Poslednı́ kontrola telefonu před spanı́m a pak už jen zalézt
pod deku. Zpráva byla doručena, ale odpověd’ žádná.
V pondělı́ ráno jsem vyrazil do práce. Přes den mi to tam celkem rychle
ubı́halo. Když jsem o polednı́ pauze od Kristýny stále nedostal žádnou zprávu,
rozhodl jsem se napsat bejvalce.
Ahojky. Jak se dneska máš? Já docela dobře. Jen mi bylo lı́to, že jsem ne”
mohl přes vı́kend zůstat. Omlouvám se, potřeboval jsem si všechno promyslet.“
Netrvalo to ani pět minut a přišla odpověd’.
10.11. KRISTÝNKA - DILEMA
391
Ahoj. Mě to taky moc mrzelo, zvlášt’ po tom, co jsme spolu prožili. A k čemu
”
jsi došel?“
Musel jsem si rozmyslet, co jı́ napı́šu. Pravda byla taková, že když nemůžu
být s Kristýnou, tak jsem chtěl být alespoň s bejvalkou. Tohle jsem jı́, ale
napsat nemohl. Musel jsem to nějak diplomaticky přeformulovat, aby si nemyslela, že je pouhou náplastı́, náhražkou za někoho jiného. I když to tak
trochu byla pravda. Nechtěl jsem být sám a chtěl jsem mı́t zajištěný pravidelný přı́sun sexu.
No, celý vı́kend včetně dnešku jsem myslel jen na tebe. Stačı́ to jako od”
pověd’?“
Doufal jsem, že to byla dostatečně diplomatická odpověd’.
Stačilo by, kdybys tak nekecal, ale krásně se to čte.“
”
Já nekecal, možná jen malinko. Kromě myšlenek na tebe, jsem měl v hlavě
”
ještě sex s tebou, také nějaké to jı́dlo a spánek. A ještě pár nepodstatných
drobnostı́.“
No tak dobře, budu ti teda věřit.“
”
To jsem rád.“
”
A když jsi myslel na sex se mnou, copak to bylo?“
”
Ty jsi teda zvědavá. Ale když to chceš vědět, tak jsem vzpomı́nal na ten
”
pátek, jak sis to užı́vala na té zastávce a bylo ti úplně jedno, jestli tě někdo
uvidı́ nebo uslyšı́. A na tu loužičku, co po tobě zůstala na podlaze autobusu.“
To jo, to byl zážitek. Ale pořád netušı́m, jak se ti povedlo mě takhle vzrušit.
”
A o jaké loužičce to mluvı́š?“
Jsem rád, že se ti to tak moc lı́bilo. To vı́š, občas se to povede, hlavně
”
na to musı́ být ta správná nálada. Taková bı́lá, hustá loužička. Prostě se ti
tam nevešlo všechno, co jsem do tebe naložil. A skoro celou cestu to z tebe
ukapávalo. A dokonce si tomu občas pomohla rukou.“
Dělej si srandu z někoho jinýho, tohle se nestalo, to bych si pamatovala.“
”
Byl na tebe moc pěkný pohled, jak ti po stehnech tekly pramı́nky našich
”
smı́sených tekutin. Jak jsi na šatech měla vlhké skvrny, které je učinily průsvitnými. Jak sis sahala pod šaty, odhalovala svou zmáčenou, rozevřenou,
dokonale uspokojenou prcinku, nabı́rala št’ávičky a ochutnávala je. Jak se ti
šaty lepily na klı́n a zvýrazňovaly každičký detail tvé mušličky. A pokaždé,
jakmile ses trochu pohnula, ti z dı́rky něco ukáplo.“
Počkej. . . to myslı́š vážně? Pravda, šaty jsem musela namočit a pak mı́řily
”
rovnou do pračky. Že by i ten zbytek byl pravda?“
Nemám důvod ti lhát. Musı́m jı́t zase pracovat, kdyby něco tak končı́m ve
”
čtyři, pak na tebe budu zase mı́t čas až do rána.“
392
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Tak fajn. Hmmm, až do rána? Neslibuj, co nemůžeš splnit.“
”
Počkej, jak to myslı́š?“ ještě jsem v rychlosti sesmolil odpověd’ a vrátil se
”
zpět k práci.
Práce mi, po mezihře s bejvalkou, šla docela od ruky. Až se nadřı́zený
divil, že mi to jde tak rychle. Ono když se člověk přestane zabývat věcmi,
které nemůže změnit, tak se pak lépe může soustředit na to ostatnı́. Najednou
byly čtyři hodiny a čas odejı́t. Pomalým krokem jsem zamı́řil rovnou na
nádražı́ s nadějı́, že vlak nebude mı́t zpožděnı́.
Před nádražı́m už postávala bejvalka.
Ahoj. Co ty tady?“ pozdravil jsem ji.
”
Ahoj. Co by. Čekám tady na tebe. Vždyt’ jsem ti psala, že se dneska moc
”
nevyspı́š,“ odpověděla mi.
Promiň, já už odpoledne neměl v práci na telefon čas a pak už jsem ho
”
nezkontroloval.“
To jsem si mohla myslet. Však tě tahle nedbalost bude něco stát.“
”
A co?“
”
Flašku bublinek a jednu noc se mnou navı́c.“
”
Až tak? Tohle vědět, tak jsem neodpověděl na žádnou tvojı́ smsku,“ řekl
”
jsem laškovně.
To by ti bylo podobný, stejně pořád myslı́š jen na sex. Tak tady tak nestůj
”
a jdem,“ zavelela, vzala mě za ruku a už mě táhla pryč.
Počkej, ty ani neprotestuješ jako v sobotu?“ zarazila se, když jsem ji po”
slušně následoval.
Neprotestuju, nemám důvod. Navı́c jsem v to tak trochu doufal a vzal si s
”
sebou náhradnı́ oblečenı́.“
Tys to plánoval, že se necháš ode mě sbalit?“
”
Neplánoval. Jen jsem v to doufal, že by ses mohla smilovat a chtěla se se
”
mnou pomilovat.“
Že mě to hned nenapadlo, že to nebude jen tak. Že by ses neobtěžoval mi
”
napsat, kdyby za tı́m něco nebylo. No co, tak pojd’.“
Než jsme dorazili k nı́ domů, zastavili jsme se ve vinotéce a já byl donucen
koupit láhev. Jestli to takhle půjde dál, tak toho moc neušetřı́m, takhle mi
na dovolenou moc nezbyde. No co, alespoň si za to pořádně užiju.
Sotva za námi zaklaply dveře, bejvalka zmizela v koupelně. Ozval se jen
zvuk napouštěné vany a už byla zase zpátky u mě. Vzala si ode mě láhev
a šla s nı́ do kuchyně, mě mezitı́m poslala s věcmi do ložnice. Vrátil jsem se
do kuchyně a hledal bejvalku.
Kde jsi?“ zavolal jsem na ni, když jsem ji nemohl najı́t.
”
10.11. KRISTÝNKA - DILEMA
393
Hádej,“ ozvalo se z koupelny.
”
A můžu za tebou?“
”
Nemůžeš, ale musı́š.“
”
Opatrně jsem vešel do koupelny. Vana už byla plná vody s přı́jemně voňavou
pěnou, ze které koukala jen bejvalčina hlava. Všude byly rozmı́stěné svı́čky.
Tak se svlékni, at’ můžeš ke mně do vany.“
”
Sundal jsem ze sebe všechno oblečenı́, poskládal ho a odložil za sebe na polici. Když jsem byl otočený, ozvalo se za mnou zašplouchánı́. V duchu jsem
si představil, jak bejvalka stojı́ ve vaně a z těch správných mı́st jı́ pomalu
stéká pěna.
Zavři oči a otoč se.“ Zajı́malo mě, co má v plánu, tak jsem ochotně poslechl.
”
To, co se odehrávalo v mých představách, způsobilo, že se mi začal nalévat
penis.
Můžeš je otevřı́t.“
”
Jen jsem tam zůstal stát s otevřenou pusou.
Copak? Něco se ti nelı́bı́?“ Na odpověd’ jsem se nezmohl, jen jsem zavrtěl
”
hlavou.
Já myslela, že ti takhle udělám radost.“
”
Stála tam v úplně mokrých letnı́ch šatech. To, co bylo v pátek dı́lem náhody,
mi ted’ předváděla zcela záměrně. Jejı́ ňadra byla těsně obepı́nána mokrou
látkou, dvorce prosvı́taly a bradavky jako by se snažily protrhnout látkou.
Dı́ky tomu, jak se zvedala z vany, se jı́ šaty přilepily i na klı́n. Látka zmáčených
šatů těsně přiléhala k jejı́ kůži a zvýrazňovala každý detail jejı́ prcinky. Dokonale kopı́rovala tvar jejı́ch lapliček a zařezávala se mezi ně.
Tak co. Lı́bı́? Koukám, že ano,“ zeptala se a sama si odpověděla při pohledu
”
na mého trčı́cı́ho bojovnı́ka.
Lı́bı́ a moc. Tohle bych rád ještě někdy viděl, je to nádherné.“
”
V tom přı́padě sáhni támhle do poličky, připravila jsem ti tam fot’ák. Ale
”
nejdřı́v vyndej z kyblı́ku tu láhev bublinek a nalej nám do připravených
skleniček.“
Tys myslela na všechno. Ale to nenı́ ta láhev, co jsem koupil.“
”
Nenı́, ta ještě nebude vychlazená, i když jsem ji dala do mrazáku.“
”
Tak na co?“ zeptal jsem se jı́, když jsem jı́ podával plnou skleničku.
”
Na co? Na lásku, na sex, na nás,“ odpověděla mi. Přit’ukli jsme si, napili se
”
a já chtěl odložit skleničku a sáhnout pro fot’ák.
Neutı́kej mi,“ řekla, napila se a volnou rukou si mne k sobě přitáhla.
”
Přisála se na má ústa a dala mi ze svých napı́t. Naše jazyky se propletly a těla
se k sobě dı́ky mokré látce přilepila. Jak stála ve vaně, byla správně vysoká
394
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
a špička mého kopı́ se dotýkala úžinky mezi lapličkami. Měla co dělat, aby
neupadla, přesto se trochu vlnila v bocı́ch a oba nás tı́m vzrušovala. Kdybych
ji jednou rukou nepřidržoval a zároveň neobjı́mala mě, tak by určitě uklouzla
a upadla.
Oba jsme dopili, odložil jsem naše prázdné skleničky a vlezl si k bejvalce
do vany. Stále jsem se na ni nemohl vynadı́vat. Usadil jsem se na druhém
konci vany, zatı́mco ona stála. Pohladila si ňadra, bradavky lehce sevřela
mezi prsty. Tiše zavzdychala. Rukama pokračovala dolů až k okraji šatů.
Jednou rukou lehce zvedala přednı́ cı́p šatů. Skončila těsně před tı́m, než
odhalila svou kundičku. Ruka po zápěstı́ zmizela pod šaty. Nebylo pochyb,
že se právě dotýkala své mušličky. Olı́zla si rty a druhou rukou sevřela jeden
prs. Rozkročila se, co jı́ mokré šaty a vana dovolily, a prstı́kem vklouzla do
své dı́rky. Nemohl jsem na to jen tak nečinně koukat. Přisunul jsem se blı́ž a s
úmyslem pomoci jı́ ze šatů, jsem se postavil. Uchopil jsem spodnı́ okraj šatů
a začal ho zvedat. Mokré šaty držely jak přilepené. Opatrně, abych je někde
neroztrhl, jsem je kousek po kousek odlepoval od jejı́ho těla. Bral jsem šaty
mezi palec a ukazováček a musel jsem každý kousek odhalené kůže pohladit.
Samozřejmě na zadečku a prsou jsem si dával obzvlášt’ záležet.
Dı́ky, už mi v tom začı́nala být trochu zima,“ poznamenala bejvalka.
”
Nemáš zač. A jestli je ti zima, tak pojd’ blı́ž ke mně a ponoř se do vody.
”
Ještě, že máš tak velkou vanu, do klasické panelákové bychom se oba asi
nevešli.“
To teda,“ souhlasila se mnou a ve vodě se ke mně přivinula.
”
Hlavu měla položenou na mém rameni, nohu položila přes mou, ňadry se mi
tiskla z boku k hrudnı́ku a kundičkou se mi třela o stehno. Ruku jako by
náhodou položila na mého tvrdolı́na, kterého lehce hladila.
Usoudila, že už je čas. Trochu se posunula, nohu přese mě přehodila
úplně a vyhoupla se na mě. Byla vzrušenı́m tak mokrá, že ani voda ve vaně
to nestačila vše odplavit. Zhoupla se v bocı́ch a nabodla se na mé kopı́.
Předklonila se a celá na mě nalehla. Jen tak bez pohybu jsme si užı́vali
naše spojenı́ nadnášeni vodou. Ležet jen tak ve vodě s klacek zabořeným
v nadržené dı́rce byla úžasná relaxace. Skoro bych takhle i usnul. Když si
toho bejvalka všimla, začala ması́rovat můj úd pomocı́ stahů své pochvičky
a zároveň mě začala lı́bat. Takhle už jsem rozhodně usnout nemohl. Chytil
jsem ji rukama za zadeček a zlehka jı́ pomáhal v přiráženı́. Voda ve vaně
šplouchala a na hladině se vytvářely vlny. Naše vzrušenı́ stoupalo a pohyby
nabı́raly na intenzitě. S tı́m narůstaly i vlny a hrozilo vylitı́ vody na podlahu.
Abychom nezpůsobili potopu, zanechali jsme našı́ činnosti. Jako bychom si
10.11. KRISTÝNKA - DILEMA
395
vzájemně četli myšlenky, jsme se oba zvedli a vylezli z vany.
Natáhl jsem se pro osušku, abych se otřel a nedělal loužičky po domě,
mezitı́m se bejvalka nahnula přes okraj vany, aby vypustila vodu. Vyšpulila
na mě svou prdelku a dı́ky mı́rnému rozkročenı́ se přede mnou rozkvetl ten
nejkrásnějšı́ květ na světě. Lapličky se rozevı́raly jako okvětnı́ plátky, vůně
jejı́ho klı́na mě lákala jako nektar láka včelky, pohledem jsem se ztrácel v
hlubinách jejı́ho lůna. Nedalo se odolat. Odhodil jsem ručnı́k, dvěma tichými
kroky jsem k nı́ přistoupil a pohladil ji po vystrčeném zadečku. Otočila hlavu
a krásně se na mě usmála. Rukama jsem sklouzl na jejı́ boky, špičkou penisu
se dotkl rozkvetlé nádhery a mı́rným tlakem jsem se začal prodı́rat dovnitř.
Okvětnı́ plátky se pod mým tlakem rozestupovaly a jejı́ klı́n mě nadšeně pohlcoval. Nektar, který ronila, usnadňoval pronikánı́, netrvalo dlouho a usı́dlil
jsem se až dně té nádhery. Bejvalka se zapřela o okraj vany a ochotně se poddala nájezdu mého dobyvatele. Prohnula se v zádech jako kočka a sama se
snažila mi vycházet vstřı́c. Nepřı́liš stabilnı́ pozice jı́ však neumožňovala velký
rozsah pohybů. Chtěl jsem si ji vychutnat. Pomalinku jsem začal opouštět jejı́
útroby, až v nı́ zůstala pouze špička. S každým kouskem mého údu, který ji
opustil, se čı́m dál vı́c chvěla. Dráždil jsem ji krouživými pohyby a krátkými
pomalými přı́razy, kdy měla v sobě jen hlavu mého bojovnı́ka. Chvěla se
a vzdychala. Bylo na nı́ vidět, že už jı́ k vrcholu zbývá jen kousek. Opatrně
jsem palcem začal dráždit jejı́ kakaovou dı́rku. Jakmile jsem překonal prvotnı́
odpor a vnikl celým palcem do zadečku, zrychlil jsem své pohyby a protahoval jsem jejı́ prcinku pěkně dlouhými průniky. To už se zmı́tala ve druhém
orgasmu. Nohy měla jako z rosolu a už ji vůbec neunesly, visela ohnutá přes
hranu již vypuštěné vany. Neměla na nic sı́lu. Abych jı́ neublı́žil, musel jsem
ji přidržovat. Mně k dosaženı́ vrcholu ještě kousek zbýval. Přemýšlel jsem,
jestli zůstanu tam, kde jsem, nebo změnı́m působiště a vyzkoušı́m jejı́ dı́rku
těsně svı́rajı́cı́ můj prst. Bylo to lákavé. Už i jen ta myšlenka mne přivedla
blı́že k vyvrcholenı́. Jejı́ análek byl již dostatečně připravený. Vytáhl jsem
prst z jejı́ prdelky a mı́sto něj tam přesunul své kopı́. Dobytı́ nového územı́
bylo trochu těžšı́, ale zbytky mazu, které ulpěly na mém ocasu, to alespoň
částečně usnadňovaly. I to, že s tı́m měla nějaké zkušenosti, bylo ulehčenı́m.
Pomalu a opatrně jsem ji miloval do zadečku. Těsné sevřenı́ mě přivádělo
k šı́lenstvı́. I ona znovu hlasitě vzdychala. Jejı́ sténánı́ se odráželo od vany
a od stěn koupelny. Sama si roztahovala půlky, abych mohl pronikat ještě
hlouběji. S radostı́ jsem toho využil. Několika dlouhými tahy jsem se dostal
na dosah vrcholu. Pevně usazený v jejı́m zadečku jsem vypustil své zásoby.
Vykropil jsem ten jejı́ rozkošný zadeček, naplnil jsem jı́ střeva bı́lou tekuti-
396
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
nou. S poslednı́m výstřikem se udělala i bejvalka. Ruce jı́ sklouzly do vany,
penis vyklouzl z vypleněných útrob, svěrač se neochotně vracel do původnı́ho
stavu a sperma mezitı́m vytékalo ven, stékalo mezi půlkami, přes kundičku
a ukapávalo na podlahu. Oba jsme byli zralı́ na novou očistu.
Natáhl jsem přes bejvalku pro žı́nku a opatrně jı́ otřel prcinku i zadeček.
Jen se na mě vděčně podı́vala. Očistil jsem i sebe a pak konečně pomohl
bejvalce z vany. Odvedl jsem ji do ložnice, s oblékánı́m jsem se neobtěžoval,
stejně by to nemělo cenu. Uložil jsem ji na postel a došel zpátky do koupelny
pro otevřenou láhev sektu, která dı́ky ledu v kyblı́ku zůstala patřičně vychlazená, a skleničky. Vrátil jsem se všı́m do ložnice. Bejvalka ležela unavená na
posteli, tak jak jsem ji tam zanechal. Unavená, ale št’astná, nožky roztažené
a pod prdelkou malá vlhká skvrna. A to jsem si myslel, že jsem ji očistil
pořádně.
Odložil jsem skleničky na nočnı́ stolek a naplnil je sektem. Podı́val jsem se
na ležı́cı́ bejvalku a dostal nápad. Nabral jsem si trochu sektu do úst a klekl si
k nı́ na postel. Jejı́ nohy jsem si dal na ramena a pusou plnou bublinek jsem
se přisál k jejı́mu poštěváčku. Mé horké rty, ledově vychlazený sekt a spousta
bublinek rozjely dalšı́ vlnu slasti. Zrychlený dech a tiché vzdechy prozrazovaly
jejı́ vzrušenı́. Zapojil jsem do hry i jazyk. Nezvládl jsem spolknout vše, co
jsem měl v puse, a tak trocha bublinek stekla až na postel. Musel to pro
ni být zvláštnı́ pocit. Studená tekutina si razı́ cestu mezi lapličkami až ke
stále trochu pootevřenému zadečku. Nejen, že chladı́ rozpálené pohlavı́, ale
bublinky, které se po cestě uvolňujı́, šimrajı́ a možná mı́sty i štı́pou. Ačkoli
tohle bylo neplánované, účinek se dostavil téměř okamžitě. Jednou rukou
tiskla mou hlavu do svého rozkroku a druhou si mačkala svá ňadra. Roztančil
jsem špičku jazyka mezi lapličkami i kolem dı́rky, když v tom mou hlavu
pevně sevřela nohama a roztřásla se v extázi.
Sevřenı́ se uvolnilo a já mohl volně dýchat. Sáhl jsem po skleničce a jednı́m
douškem ji vyprázdnil. Bejvalka mě napodobila. Pak odložila prázdnou skleničku, svalila se na postel a vyčerpaně usnula. Sice jsem jı́ v esemesce slı́bil, že
na nı́ budu mı́t čas celou noc a ještě nebyl ani večer, ale i já jsem potřeboval
nabrat trochu sil. Ulehl jsem vedle nı́ a za chvı́li jsme št’astně a spokojeně
chrupkali.
V noci mě ještě jednou vzbudila, abych dostál svému slibu, ale spokojila
se s tı́m, že se na mne vyhoupla a ukojila svou touhu.
Rannı́ zvoněnı́ budı́ku nebylo přı́jemné. Vůbec se mi z postele nechtělo.
Holt práce nepočká, řekl jsem si a vylezl z postele. Bejvalka byla pryč, už asi
odešla do práce. Přemýšlel jsem, co budu dělat, když nemám ani klı́če, ani
10.11. KRISTÝNKA - DILEMA
397
vlastně nevı́m, kdy mě opět očekává. Došel jsem do kuchyně ulovit si něco k
snı́dani. K mému překvapenı́ snı́daně na mě čekala na stole, byl tam i lı́steček
se vzkazem a dokonce i klı́če.
Dobré ráno. Děkuji za nádherné odpoledne a večer, jako odměnu tady máš
”
snı́dani. Dnes se vracı́m domů až kolem půl páté, doufám, že ti to nevadı́.
Nejdéle v pět tě tady opět očekávám, vı́š, že mi dlužı́š ještě jednu noc. :-D
Vezmi si klı́če a zamkni. Pokud se už nehodláš dostavit, tak je hod’ do schránky,
ale bude mi to moc lı́to. Lı́bám tě.“
Snědl jsem snı́dani a vyrazil do práce. Zamkl jsem a cestou kolem poštovnı́
schránky jsem sevřel klı́če v ruce. Nakonec jsem si je nechal u sebe.
Do práce jsem dorazil o hodinu dřı́ve, protože jsem si včera zapomněl
přeřı́dit budı́ka. V kanceláři se sice podivovali, že jsem dorazil tak brzy, ale neprotestovali. Okamžitě jsem se vrhnul do práce. Celkem rychle mi to utı́kalo.
Najednou bylo půl čtvrté, normálně by to byl čas jı́t na vlak a jet domů. Dnes
jsem musel přečkat ještě hodinu, abych poté vyrazil znovu za bejvalkou. Už
jsem se těšil na dalšı́ dávku úžasného sexu. Bylo mi s nı́ dobře a chvı́lemi jsem
uvažoval, že bych bejvalku povýšil do stavu přı́telkyně. Půl páté, konečně byl
čas vypadnout. V tom přišla esemeska, ani jsem nekoukal od koho a jen jsem
ji rychle otevřel, co kdyby to bylo od bejvalky.
Ahoj. Ty už nejezdı́š vlakem? Já tě tam hledala už minulý týden a ty nikde.
”
Potřebovala bych si s tebou promluvit.“ To psala Kristýna. Musel jsem to
přečı́st dvakrát a deset minut přemýšlet nad tı́m, jak rozumně odpovědět.
Ahoj. Vždyt’ už jsi mě nechtěla nikdy vidět, tak jsem se podle toho zařı́dil.
”
Potřebovala? Nejdřı́v mi napı́šeš, že mě nikdy nechceš vidět, že na mě nenı́
spoleh a pak něco potřebuješ? To je od tebe opravdu milé.“
Začal jsem balit věci, abych v práci nic nenechal. Zavřı́t všechna okna, vypnout zbytečnosti a pomalu vyrazit.
Pı́pla dalšı́ esemeska.
Já vı́m, v pátek jsem tě viděla odcházet z nádražı́ s nějakou holkou. Omlouvám
”
se. Já byla naštvaná a nemyslela jsem to tak doslovně. No dobře, nepotřebovala,
ale spı́š chtěla.“
Tak dobře. Zı́tra vlakem pojedu, ve čtyři mi to jede.“
”
Ale já zı́tra nemám mı́t službu.“
”
To je blbý, ale s tı́m já nic neudělám. Když ne zı́tra odpoledne, tak ve čtvrtek
”
ráno, opačným směrem a jede to v půl šestý.“
Dobře, já si na zı́tra zkusı́m prohodit službu.“
”
Tak fajn, tak se zı́tra uvidı́me.“
”
Strčil jsem telefon do kapsy, pobral svoje věci a rychle vyrazil na městskou,
398
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
abych dorazil včas k bejvalce.
Měl jsem to jen tak tak, za minutu pět jsem strkal klı́č do zámku.
Ahoj zlato,“ ozvalo se z kuchyně, Už jsem se bála, že nedorazı́š.“
”
”
Ahoj. To bych ti přeci neudělal. Jen jsem se nějak nemohl utrhnout z práce,“
”
odpověděl jsem a zamı́řil za nı́ do kuchyně.
Máš hlad?“ ptala se starostlivě.
”
Docela jo.“
”
Tak se posad’, něco jsem nachystala.“
”
Děkuji.“
”
Sotva jsem se usadil, okamžitě přede mnou přistál plný talı́ř. I bejvalka si
sedla ke stolu a pustila se do jı́dla.
Jak se celý den měla?“
”
Fajn, těšila jsem se na tebe, tak mi to i dneska docela rychle utı́kalo.“
”
To mě moc těšı́.“
”
To jsem ráda. Jen jsem při tom měla takový menšı́ problém.“
”
A jaký?“
”
Celý den jsem trávila v mokrých kalhotkách.“
”
Jak to?“
”
No to vı́š, myslela jsem na tebe a už to teklo. A jak ses měl ty?“
”
Práce byla celkem v pohodě, nic moc náročného. Jen než jsem odcházel, tak
”
se to nějak nakupilo a hlavně mi napsala Kristýna a to mě trochu rozhodilo.“
Aha.“
”
Asi tak.“
”
A co ty? Chceš se k nı́ vrátit, nebo bys raději zůstal se mnou?“
”
Netušı́m, ale ted’ jsem tu s tebou, tak na nı́ nehodlám myslet.“
”
Aspoň něco.“
”
Přece ti nebudu lhát. A navı́c opravdu netušı́m, co dál.“
”
To je škoda,“ řekla a sunula pod stolem nohu po mém stehnu až do rozkroku,
”
Ale třeba ti tohle pomůže se rozhodnout.“
”
Ještě chvı́li jsem se věnoval svému talı́ři, ale brzy chtı́č převládl nad hladem. Kontrolu nad mým tělem převzaly instinkty a já se vrhl na bejvalku.
Ona na tom byla stejně. Tekla jako řeka. Navı́c to vypadalo, že s tı́mhle
scénářem počı́tala, neměla toho na sobě mnoho, jen tričko a šortky, byla bez
podprsenky i bez kalhotek. Stáhl jsem z nı́ oblečenı́, které stejně jen překáželo,
položil ji v kuchyni na zem a vnikl do té jejı́ zmáčené bažiny. Nedalo se to
nazvat jinak než divokým mrdem, bylo to jen o ukojenı́ naše chtı́če. Najednou bejvalka převzala kontrolu, převalila mě na záda a vyhoupla se na mě.
Okamžitě rozjela svou jı́zdu. Celou kuchynı́ se neslo naše vzdychánı́ a hekánı́.
10.11. KRISTÝNKA - DILEMA
399
Nedalo se to dlouho vydržet. Bejvalka se zaklonila a změněný úhel pronikánı́
nás oba katapultoval na vrchol. Stačily dva tři přı́razy a už jsem plnil tu jejı́
slintalku. Ani jı́ to netrvalo o moc déle. Sotva jsem ji naplnil, odpadla také.
Ležel jsem na zemi, zatı́mco ona pomalu vstávala. Rozkročila se nade mnou,
rukama rozevřela svou jeskyňku a nechala na mě vytékat vše, čı́m jsem ji naplnil. Když už z nı́ nic neteklo, vrátila se ke mně zpátky podlahu a jazýčkem
začala s mou očistou.
Bylo mi jasné, že tohle byl jen začátek dnešnı́ch hrátek. Jen jsem doufal,
že to vydržı́m a nezklamu.
Přesunuli jsme se do ložnice, v objetı́ jsme padli na postel a vylezli z nı́
až ráno. Moc jsme toho nenaspali.
Ráno jsem si dal jednu rychlou sprchu, aby se probudil. Nasnı́dal jsem se,
pobral své věci a vyrazil do práce. Při odchodu jsem za sebou zamkl a hodil
klı́če do schránky. Práce mi moc neutı́kala, byl jsem nějaký unavený a stále
jsem myslel na bejvalku i na Kristýnku. Ani jsem nevěděl, jestli se s nı́ uvidı́m
dnes nebo až zı́tra. Konečně byl čas jet domů.
Sbalil jsem se a vyrazil směr nádražı́. Koupil jsem si lı́stek a vyrazil jsem
na nástupiště. Netrvalo to ani pět minut a vlak přijel. Překvapilo mě, že
neměl zpožděnı́. Když všichni vystoupili, našel jsem si volné kupé, usadil se
tam a doufal, že budu mı́t šanci se alespoň trochu dospat. Uložil jsem se na
sedačku a zavřel oči. Ani jsem si nevšiml, že se vlak rozjel.
V tom se otevřely dveře a ozval se přı́jemný dı́včı́ hlas: Dobrý den, kontrola
”
jı́zdnı́ch dokladů.“ Ten hlas mi byl povědomý, tak jsem otevřel oči. Ještě aby
mi povědomý nebyl, vždyt’ to byla Kristýnka.
Dobrý den. Tady,“ řekl jsem a podal jı́ jı́zdenku.
”
Děkuji, obejdu vlak a zastavı́m se tu.“ Psychicky jsem se na nı́ začal při”
pravovat. Netušil jsem, o čem si chtěla popovı́dat.
Vypadalo to, že vlak je skoro prázdný, protože během deseti minut klepala na dveře.
Můžu dál?“ ptala se nesměle.
”
Proč bys nemohla?“ odpověděl jsem jı́.
”
To nevı́m, třeba mě tu nechceš?“ řekla, ale to už si sedala vedle mne.
”
To tys mě už nechtěla nikdy vidět.“
”
Já vı́m a ted’ mě to moc mrzı́. Omlouvám se.“
”
Hmmm, mě to taky moc mrzelo. Navı́c, když mi napı́šeš, že na mě nenı́
”
spolehnutı́. A přitom jsem se o tebe staral, a to jsem tě ani neznal, když ti
nebylo dobře. To fakt zabolı́.“
Je mi to jasný. Chápu. Ani se nedivı́m, že jsi na mě naštvaný.“
”
400
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Tak vidı́š.“
”
Já vı́m, ale ty na tom máš taky svůj podı́l viny. Něco si mi slı́bil a pak si to
”
nedodržel.“
Ale když tys mi nedala ani šanci to dodržet. Ale beru, že když si řekla, že
”
nic nebude, měl jsem se otočit a jı́t rovnou spát.“
Já byla se ségrama o vı́kendu na chalupě a tak jsem to s nimi probı́rala.
”
Bylo mi řečeno, že když si pozvu chlapa na noc, očekává, že bude sex.“
A jak na to přišla řeč? To ses ptala? Nebo to na tobě sestřičky poznaly?“
”
Na mě to nepoznaly, ale když jsme seděly u bazénu, té mladšı́ byla zima,
”
tak si vzala župan. No, a když sáhla do kapsy, vylovila krabičku kondomů,
a když se do něj ještě zabalila, tak našla tu zaschlou skvrnu, obě se na sebe
podı́vali a hned začaly vyzvı́dat. Tak jsem musela s pravdou ven.“
Promiň, moje chyba, já na to zapomněl.“
”
Nevadı́, alespoň mě vyslechly.“
”
Vlak začal zastavovat v dalšı́ stanici.
Promiň, ale musı́m jı́t zase chvı́li pracovat. Jestli chceš, tak se můžeš přesunout
”
do mého služebnı́ho oddı́lu a počkat tam na mě, dokud se nevrátı́m.“
Tak fajn, to by šlo.“
”
Sotva jsem to dořekl, už stála na nohou a vedla mě uličkou, nejspı́š proto,
abych si to náhodou nerozmyslel.
Vrátila se asi po patnácti minutách. Vstoupila do svého kupé a podı́vala
se na mě.
Přišla ke mně blı́ž a povı́dá: A čı́m tě mám přesvědčit, že jsem to opravdu
”
tak nemyslela?“
Než jsem stihl odpovědět, vlak sebou trochu cukl a já měl hned plné ruce
práce, chytal jsem Kristýnku, aby neupadla. Záchranná operace skončila tak,
že mi seděla na klı́ně a jejı́ ruce jsem měl kolem krku. Hleděli jsme si do očı́.
Je mi to opravdu moc lı́to. Ten týden jsi mi opravdu chyběl.“
”
Ty mě taky.“
”
Hmm, to jsem viděla v pátek,“ řekla tak tiše, že jsem ji skoro neslyšel.
”
Bylo mi smutno a potřeboval jsem si s někým popovı́dat. A ona byla ochotná
”
mě vyslechnout. Opravdu to chceš probı́rat?“
Nechci, nemusı́m vědět všechno. Promiň, už se o tom nezmı́nı́m.“
”
Jen jsme tam dál seděli a mlčeli.
Vı́š, já. . . no. . . ,“ snažila se mi něco řı́ct.
”
Copak?“
”
No vı́š, já se jen chtěla zeptat, jak to s námi je. . . “ ptala se s obavou.
”
To se ptáš ty mě? Já to nevı́m. To ty ses rozešla se mnou.“
”
10.11. KRISTÝNKA - DILEMA
401
Já vı́m, ale já to nemyslela vážně. . . “
”
Ale já to vážně vzal.“
”
No právě. Když, já. . . vždyt’ vı́š. . . “
”
Copak? Nevı́m,“ tušil jsem, co chce řı́ct, ale nechal jsem jı́ v tom pěkně
”
vymáchat.
No já. . . Chtěla bych tě zpátky. Je mi bez tebe smutno.“
”
Jo takhle. “
”
A co ty?“ naléhala.
”
Hlavou se mi honila spousta myšlenek. Na jedné straně jsem ji chtěl zpátky,
bylo mi s nı́ dobře, na druhé straně byla bejvalka, u té jsem věděl, co od
nı́ můžu čekat, i v sexu jsme si rozuměli. Nejistá budoucnost s Kristýnkou,
kterou si vychovám k obrazu svému, nebo jistota s bejvalkou. At’ si vyberu
kteroukoli, tu druhou ztratı́m. Navı́c bejvalku jsem už jednou kvůli Kristýnce
nechal. Těžká volba. Čas ubı́hal a Kristýnka se na mě dı́vala čı́m dál vı́c
smutně.
To jsem ti tolik ublı́žila, že mě nechceš zpátky? Omlouvám se. Jak to můžu
”
odčinit?“
Opravdu mě to bolelo, netušil jsem, že by sis o mě tohle mohla myslet,
”
obzvlášt’ po tom, co jsme spolu zažili. Nechtěl bych to znovu zažı́t. Nevı́m,
jak to můžeš odčinit. Můžeš mi prosı́m dát chvı́li čas?“
Ona je v tom ještě jiná, vid’? Ta, co jsem tě s nı́ viděla?“
”
Mı́sto odpovědi jsem jen přikývl.
Tak dobře. Kolik času potřebuješ?“
”
Máš zı́tra službu?“
”
Mám odpolednı́.“
”
Fajn, tak se uvidı́me zı́tra odpoledne. To mi bude na rozmyšlenı́ stačit.“
”
A dáš mi alespoň pusu?“
”
Dám,“ řekl jsem s úsměvem a přitáhl si ji blı́ž.
”
Pohladil jsem ji po tváři, otřel slzičky a polı́bil ji. Naše rty se spojily, ona
pootevřela ústa a já toho využil, naše jazýčky se propletly a rozehrály spolu
vášnivou bitvu. Vlak začal brzdit a pro mě to znamenalo čas k výstupu. Ač se
to ani jednomu z nás nezamlouvalo, museli jsme přerušit lı́bánı́. Musel jsem
vystupovat a ona zase pracovat. Mezi dveřmi jsme se rozloučili a já vyrazil
domů přemýšlet, kterou z nich si mám vybrat.
402
10.12
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Kristýnka - Rozhodnutı́
Celé odpoledne i večer jsem neustále zvažoval pro a proti. Stále jsem se
nemohl rozhodnout ani pro jednu. Bejvalku už jsem dvakrát opustil, jednou
kvůli sexu, podruhé kvůli Kristýnce, nevěděl jsem, jestli to zvládnu potřetı́.
Navı́c s nı́ by to byla sázka na jistotu. Věděl jsem, co od nı́ můžu čekat, i
v sexu nám to klapalo. To, co jsme spolu zažili naposledy, bylo rozhodně
něco výjimečného. Jedinou nevýhodu jsem viděl v tom, že už to nenı́ nové,
bylo by to jako bychom už byli manželé. Určitě by trvala na tom, abych se
k nı́ nastěhoval, vlastně by to bylo i logické. Takový jistý přı́stav. Pokud
bych si vybral ji, k dalšı́mu rozchodu by patrně už nedošlo, s nı́ by to bylo
pravděpodobně už napořád.
S Kristýnkou by to bylo nové, vzrušujı́cı́, neokoukané. Vı́c vzrušujı́cı́ a vı́c
dobrodružné. Byl jsem to já, kdo ji zbavil panenstvı́. Zvažoval jsem, jestli
je to výhoda nebo ne. Z jedné strany nepoznala nikoho jiného a já si ji v
tomhle ohledu mohl vychovat k obrazu svému, na druhou stranu nepoznala
nikoho jiného a mohlo hrozit, že je nevybouřená a mohla by chtı́t poznat něco
jiného. Vı́kend u nı́ na chatě byl nezapomenutelný. Obě měly co nabı́dnout.
Jedna měla vlastnı́ dům po babičce, druhá pocházela ze zazobané rodinky,
takže i tam bylo jisté zajištěnı́. Došlo to tak daleko, že jsem začal zvažovat,
jestli mám raději blond, nebo brunetku, jestli raději většı́ nebo menšı́ poprsı́.
Vždycky jsem si myslel, že jsem na prsaté blondýnky, ale potom, co jsem
poznal Kristýnku, jsem si tı́m rozhodně nebyl vůbec jist.
Dokonce mi proběhlo hlavou i to, že bejvalka zobe pilulky a já se do nı́ mohu
dle libosti udělat, kdežto Kristýnka to chtěla vždycky s kondomem. A minule
kvůli tomu tak vyváděla, že došlo až na rozchod. Stále jsem váhal. Nejspı́š
to bude rozhodnutı́ na poslednı́ chvı́li. Momentálně však vı́tězila bejvalka.
Ani jedné jsem nechtěl ublı́žit, obě jsem měl rád, ale rozhodně bych je
obě najednou nezvládal. Měl bych z toho výčitky a obojı́ by nestálo za nic.
Ještě tu zbývala jedna možnost, pustit je k vodě obě. Jen jsem nechtěl zůstat
sám.
Moc jsem se nevyspal, celou noc jsem se převaloval, ve snech se obě
děvčata předháněla, aby upoutala mou pozornost. Podbı́zely se a předváděly,
vystavovaly svá těla a předváděly rozličné pózy. Striptýz střı́dal tanec u tyče.
Obě slibovaly úžasný servis a dokonce i povolenı́ pro občasný sex s jinou.
Zkrátka to vypadalo, že mě chtějı́ mı́t za každou cenu. Jen jsem netušil, co
za tı́m je. Ráno jsem se vzbudil hrůzou z toho, jak ten sen skončil. Když
jsem se konečně rozhodl a vybral si bejvalku, byl jsem svědkem toho, jak se
10.12. KRISTÝNKA - ROZHODNUTÍ
403
spolu sešly. Potřásly si rukou a Kristýnka bejvalce předala stovku. Obě se na
mě otočily, ukazovaly si na mne. Stál jsem tam a nevěděl, co dělat. Byl jsem
předmětem sázky o to, která mě dostane.
A copak sis myslel?“ prohlásila bejvalka, Snad ne to, že bych o tebe
”
”
pořád stála, když už si mě dvakrát opustil.“ Jen jsem zı́ral s otevřenou pusou.
Sbohem, ted’ pro změnu opouštı́m já tebe, aspoň uvidı́š jaké to je,“ řekla
”
posměšně bejvalka.
A co ty?“ otočil jsem se ke Kristýnce.
”
Co by. Vybral sis ji a ne mě, tak proč já bych tě ted’ měla chtı́t? Měj se. . . “
”
a zamávala mi na rozloučenou.
Zůstal jsem stát jako opařený. Tohle jsem nečekal. A aby toho nebylo málo,
Kristýnka vzala bejvalku za ruku a ta se na ni otočila. Obě se na sebe usmály,
polı́bily se a ruku v ruce spolu odešly. Pohled na ně mě vzrušil i zabolel
zároveň. Nevěděl jsem, kterou si vybrat, tak jsem ztratil obě.
Hrůzou jsem se posadil na posteli. Nevěděl jsem, jestli to byl sen nebo
skutečnost. Deset minut mi trvalo, než jsem se vzpamatoval z toho šoku.
Konečně jsem byl schopný vstát z postele a vypravit se do práce. Unavený a
nevyspalý jsem vyrazil na vlak do práce. Doufal jsem, že budu mı́t možnost
dohnat spánek. Naneštěstı́ byl vlak nacpaný k prasknutı́ a já musel stát
v uličce. Celou cestu vedle mne postávala parta studentů. Neustále něco
pořvávali, vyrozuměl jsem, že jedou na školnı́ výlet a předháněli se, kdo
veze vı́c lahvı́ s alkoholem a kdo toho vı́c vypije. Zkrátka banda uřvaných
pubert’áků. Mělo to jednu výhodu, nemohl jsem se soustředit na svůj problém
a téměř jsem to vytěsnil z hlavy.
Dorazil jsem do práce. Byl jsem zaúkolovaný novou činnostı́ a nevěděl
jsem, co dělat dřı́v. S odhodlánı́m všechno stihnout jsem se ponořil do práce.
Bylo toho moc. Ani oběd jsem nestı́hal. Najednou mi přišlo, že je v kanceláři
nějak moc ticho. Když jsem se rozhlédl, s hrůzou jsem zjistil, že jsem tam
zůstal poslednı́. Rychle jsem zkontroloval čas. Budu rád, když stihnu vlak.
Měl jsem patnáct minut na to, abych se sbalil a doběhl na vlak. Cesta na
nádražı́ mi obvykle zabrala deset minut. Budu to mı́t jen tak tak. Až na
nádražı́ jsem si uvědomil, že jsem se ještě nerozhodl. No co, kdo vybı́rá,
přebere.
Nastoupil jsem do vlaku a zapadl do prvnı́ho vagónu. Měl jsem štěstı́, hned
prvnı́ kupé bylo volné. Dal jsem si pod hlavu batoh, natáhl se na sedačku a
zavřel oči. Vlak se rozjel a já téměř okamžitě usnul. Upadl jsem do hlubokého
bezesného spánku.
S leknutı́m jsem se probral, když vlak zastavil. Rychle jsem se zorientoval a
404
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
zjistil jsem, že je to prvnı́ zastávka. Raději jsem se posadil, abych náhodou
nezaspal. Vzpomněl jsem si na Kristýnku, jen tak mi blesklo hlavou, jestli
by mě nechala přejet. Také mě napadlo, jestli už tady byla a jen mě nechtěla
budit, nebo měla spoustu práce a ke mně se ještě nedostala. Vlak se znovu
rozjel. Pro jistotu jsem našel jı́zdenku a vyčkával. Jestli půjde od konce, budu
poslednı́ na řadě. Měl jsem tedy ještě chvı́li čas si rozmyslet, co jı́ řeknu. V
tom mi zazvonil telefon. Vyndal jsem ho z kapsy a koukl na displej. Bejvalka.
Otevřel jsem zprávu, která mi přišla.
Koukni, co jsem si kvůli tobě koupila. Myslı́š, že mi to slušı́?“
”
Ke zprávě byla připojená fotka. Na fotce byla bejvalka a měla na sobě černý
korzet s červeným lemovánı́m, který zdůrazňoval jejı́ přednosti a skrýval nedostatky. Ne, že by bylo potřeba toho tolik zakrývat.
Než jsem stihl odpovědět, telefon pı́pnul znovu.
Kdyby sis náhodou nevšiml, tak k tomu byly i kalhotky.“
”
Na fotce byl tentokráte detail jejı́ch intimnı́ch partiı́. Kalhotky byly ze stejného
materiálu i ve stejném barevném provedenı́. To, co mě zaujalo, byly lapličky
vykukujı́cı́ středem kalhotek. Byly to kalhotky s dı́rou, úžasný vynález.
Tı́mhle si rozhodně připsala plusové body, jen jsem stále nevěděl, jak to
řeknu Kristýnce. Zatı́m jsem ji neodepsal, pozdnı́ odpověd’ jsem mohl svádět
na vzrušenı́ a na spánek ve vlaku. Takže zatı́m jsem to neřešil. Vymýšlel
jsem, jak to to řı́ct Kristýnce. Ulehčoval mi to jen fakt, že se ona rozešla se
mnou. Stačilo prostě jen řı́ct, že se k nı́ prostě nechci vrátit. Dı́ky tomuhle
rozhodnutı́ jsem se trochu uklidnil a uvolnil.
Otevřely se dveře od mého kupé a Kristýnka vstoupila. Zůstal jsem na nı́
jen koukat, čekal jsem, že bude mı́t na sobě uniformu. Mı́sto toho přede mnou
stála v téměř průsvitných letnı́ch šatičkách, pod nimi neměla nic. Navı́c byly
tak krátké, že jı́ sahaly těsně pod zadeček.
Kontrola jı́zdenek,“ řekla s úsměvem.
”
Ahoj, moc ti to slušı́,“ přivı́tal jsem ji.
”
Ahoj. Děkuju, chtěla jsem na tebe udělat dojem,“ řekla a usadila se na
”
sedačce naproti mně.
Tak to se ti opravdu povedlo.“
”
To jsem moc ráda.“
”
Opravdu ti to moc slušı́.“
”
Děkuju. Chtěla bych se ti ještě jednou omluvit, opravdu jsem to nemyslela
”
vážně. Byla jsem ze všeho nějak rozhozená. Je mi to všechno moc lı́to a ráda
bych to vzala zpátky, kdyby to šlo.“
Děkuju, žes mi to řekla. Já nevı́m, jestli to jde vzı́t zpátky.“
”
10.12. KRISTÝNKA - ROZHODNUTÍ
405
Můžu se zeptat, jak ses rozhodl?“
”
Vı́š, nevı́m jak ti to řı́ct. . . “
”
Tak to neřı́kej. Jestli je to špatná zpráva, tak to raději ani nechci slyšet.“
”
Můžu se taky na něco zeptat?“
”
Můžeš.“
”
Jak to, že na sobě nemusı́š mı́t uniformu?“
”
Já si kvůli tobě domluvila, že mě na dalšı́ zastávce někdo vystřı́dá. To pro
”
přı́pad, že by ses rozhodl to se mnou ještě zkusit, chtěla jsem mı́t možnost
vystoupit s tebou, abychom mohli spolu někam zajı́t. Třeba na procházku
nebo tak.“
Aha, to mě moc těšı́, je to od tebe moc milé.“
”
Hmmm, milé a jak to tak vypadá, tak asi i zbytečné, vid’,“ řekla smutně se
”
slzami v očı́ch,
A to jsem pro tebe měla ještě jedno překvapenı́.“
”
Jaké?“ vyzvı́dal jsem.
”
To už je ted’ stejně jedno. Já byla ráno na gyndě. . . “
”
V tu chvı́li jsem nahodil vyděšený pohled.
Neboj, těhotná nejsem, teda alespoň o tom nevı́m. Ono je stejně ještě brzy
”
na testy.“
Tak to jo.“
”
Ale vyděsil ses pěkně. To ti tolik vadila představa mı́t se mnou mimčo?“
”
To ne. Jen nevı́m, jestli by to bylo vhodné. Já ve škole, ty se do školy
”
chystáš. . . Ale kdyby to přišlo, tak to přijde. A jak to vidı́š ty?“
Jsem ráda, že to takhle bereš. No já o tom, dı́ky tobě, ted’ musela hodně
”
přemýšlet.“
A já myslel, žes u toho byla taky.“
”
To byla, promiň. Už ti to nebudu vyčı́tat.“
”
A k čemu jsi došla?“
”
No vlastně představa, že bych čekala mimčo, nebyla tak hrozná. Vı́š, že by
”
se mi to docela i lı́bilo? Sice je na to brzy, ale i tak by se to dalo zvládnout.“
No teda, to bych do tebe neřekl, že jsi takový mateřský typ.“
”
Já bych chtěla docela velkou rodinu. Alespoň tři děti, když to zvládnu. A
”
kdybych je mohla mı́t s tebou, byla bych ten nejšt’astnějšı́ člověk na světě.“
To je mi změna. A tos kvůli tomu minulý týden tolik nadělala. A co to
”
překvapenı́? Od toho jsme nějak odbočili.“
To bylo kvůli tomu, žes mi. . . že jsem neměla možnost volby. Když mě už
”
nechceš, tak je to zbytečné. Ale jestli to toužı́š vědět. . . Byla jsem na té gyndě
a tam mi doktorka nabı́dla nějakou šetrnou antikoncepci, ale s tou bych začala
406
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
až za měsı́c. Do té doby navrhovala nějaký spermicidnı́ gel.“
To všechno jen kvůli mně?“
”
Kvůli tobě ne. Ale kvůli nám. Ale to nevadı́, když o mě nemáš zájem, tak
”
je to jedno.“
Jen jsem tiše seděl a mlčel. Přemýšlel jsem, ještě před deseti minutami
jsem byl pevně rozhodnutý pro bejvalku, ted’ jsem byl znovu zmatený. Všechno, co mi před chvı́lı́ Kristýnka řekla, ve mně vyvolalo zmatek.
No nic, tak se měj hezky. Je mi to lı́to, že to mezi námi nevyšlo. I tak na
”
tebe nikdy nezapomenu. . . ,“ se slzami v očı́ch se postavila a chtěla odejı́t.
Ve chvı́li, kdy se chystala otevřı́t dveře kupé, jsem ji uchopil za ruku. Otočil
jsem ji a stáhl si ji na klı́n.
A kdo řekl, že tě nechci? Netoužı́m po nikom jiném než po tobě.“
”
Ty syčáku, to si mi to nemohl řı́ct rovnou? Necháš mě tady takhle se trápit?“
”
Zatnula ruce v pěst, bouchla mě do ramene a propukla v pláč. Celá se třásla
a vzlykla, po tvářı́ch jı́ tekly slzy a já měl brzy mokré rameno. Objı́mal jsem
ji a hladil ji po zádech, snažil jsem se ji nějak ukonejšit.
Neplač. A já myslel, že tě to potěšı́. To si přeci chtěla.“
”
Chtěla,“ řekla mezi vzlyky, bylo to to jediné, po čem jsem od čtvrtka
”
”
toužila. Jak by asi bylo tobě, kdyby se ti splnil jeden z tvých snů.“
To chápu. Ale už nebreč, budeme muset vystupovat.“
”
Už? Já to ani nepostřehla.“
”
Tak si otři ty slzičky a jdeme,“ řekl jsem a podal jı́ kapesnı́ček.
”
Vystoupil jsem z vlaku jako prvnı́ a podal jı́ pomocnou ruku.
Tak co ted’?“ zeptala se, když jsme opustili nádražı́.
”
Potřeboval bych hodit domů batoh a pak můžeme procházku.“
”
To znı́ dobře.“ Vyrazili jsme k nám.
”
Naši jsou doma,“ řekl jsem před panelákem, když jsem zahlédl otevřená
”
okna.
Jestli to nevadı́, počkám na tebe tady.“
”
Nevadı́, za chvı́li jsem zpátky.“
”
Vylovil jsem klı́če z kapsy a otevřel vchodové dveře. Zavolal jsem si výtah
a vyjel domů. Doma jsem vysypal věci z batohu, nacpal tam láhev s vodou,
deku a balı́ček kondomů. Tentokrát jsem už opravdu riskovat nechtěl. Ještě
jsem rodičům oznámil, že jdu ven a nevı́m, kdy se vrátı́m a už za mnou
zaklaply dveře.
Ve výtahu jsem ještě v rychlosti odepsal bejvalce:
Ahojky. Moc ti to slušı́. Jsou to opravdu moc pěkné kousky. Rád bych tě
”
v tom viděl na vlastnı́ oči. Jen bohužel nevı́m, kdy na to bude čas. Dnes už
10.12. KRISTÝNKA - ROZHODNUTÍ
407
jsem doma a nebudu mı́t čas. A podle toho, jak to vypadalo dnes v práci, tak
do konce týdne čas mı́t nebudu. A jak to bude o vı́kendu, netušı́m. Zatı́m se
měj krásně.“
Výtah zastavil v přı́zemı́, zrovna ve chvı́li, kdy jsem vypnul zvoněnı́ a strčil
telefon zpátky do kapsy.
Před domem už Kristýnka nervózně přecházela.
Už jsem se bála, že nepřijdeš.“
”
To bych ti přeci neudělal,“ řekl jsem a přitáhl si ji k sobě, abych ji mohl
”
polı́bit. Chtěla ucuknout, ale nestihla to, byl jsem rychlejšı́.
A já myslela, žes šel dát batoh domů.“
”
To šel, ale dostal jsem lepšı́ nápad.“
”
A jakej?“
”
Tak se koukni, co tam mám,“ a podal jsem jı́ batoh.
”
Deka, pitı́. . . A co je tohle? Kondomy? Co to má znamenat? To si myslı́š,
”
že jakmile mi řekneš, že mě chceš, že se s tebou hned vyspı́m?“ začala se
rozčilovat.
Tak to nenı́,“ odpověděl jsem a hlavou mi blesklo, že je dobře, že o tom
”
bejvalka nevı́, takhle jsem k nı́ měl stále otevřenou cestu,
Pitı́ se na procházce vždycky hodı́, deku jsem vzal proto, že kdyby nás bolely
”
nohy, tak si můžeme sednout. A ty kondomy jsem vzal jen tak pro jistotu.
Lepšı́ je mı́t je s sebou a nepotřebovat je, než aby byl nějaký malér. A navı́c,
co bys čekala, že mě napadne, když máš na sobě tyhle úžasné šaty.“
Aha, tak to beru,“ řekla, když se uklidnila.
”
Můžeme jı́t?“ zeptal jsem se.
”
Můžeme, jen doufám, že tam nepotkáme moc lidı́. V těch šatech je totiž
”
všechno vidět. A kam půjdem?“
Myslel jsem, že bychom se mohli jı́t projı́t kolem řeky, je tam takový park.
”
Tedy jestli nemáš nic proti. Určitě tam najdeme nějaké zákoutı́, kde nikdo
nebude.“
Jo tak, do parku k řece a zákoutı́ k tomu. . . No to mám teda pěkné vyhlı́dky.
”
Nejdřı́v mě určitě zatáhneš někam do křovı́čka, tam si se mnou užiješ a pak
mě zabalı́š do deky a pošleš po vodě, vid’.“
Jo jo, tak nějak jsem si to představoval.“
”
Já si to myslela. Tak jdem, at’ už to mám za sebou.“
”
Vzal jsem ji za ruku a vyrazili jsme. Cestou jsme šli kolem stánku s
točenou zmrzlinou.
Dáš si?“ zeptal jsem se.
”
A vı́š, že docela jo?“
”
408
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Koupil jsem nám dvě velké mı́chané a za urputného lı́zanı́ zmrzliny jsme pokračovali v cestě.
Pěkná práce jazyka,“ konstatovala Kristýnka, když viděla můj boj se zmrz”
linou.
Však ty se taky pusinkou pěkně činı́š,“ kontroval jsem, když jsem viděl ji.
”
Cestou k řece se za námi pár lidı́ otočilo. Ani jsem se nedivil. Pohled na
Kristýnku rozhodně stál za to. Aby jı́ to nebylo nepřı́jemné, tak jsme v parku
při prvnı́ přı́ležitosti sešli z cesty a vzali to rovnou podél řeky. Procházka
byla přı́jemná, slunı́čko krásně hřálo a podél vody pofukoval mı́rný osvěžujı́cı́
větřı́k. Vedl jsem ji najisto, věděl jsem o jednom malém zákoutı́, kam nebylo
téměř odnikud vidět. Byla to taková malá zátočina, rád jsem tam v létě
chodil plavat. Řeka tam lı́ně tekla, dno bylo přı́jemně pı́sčité a voda se brzy
vyhřála. Bylo to chráněné křovı́m, tak tam ani nefoukalo.
Ty mě opravdu táhneš někam do křovı́čka, vid’.“
”
Jasně, ale neboj, bude se ti tam lı́bit. Já tam obvykle v létě chodı́m plavat.“
”
Tak to jsem na to zvědavá. Ale já nemám plavky.“
”
A to vadı́? Já taky ne. Stejně bude asi studená voda.“
”
Prodrali jsme se skrz křovı́ a před námi se objevila zátočina porostlá
nı́zkou trávou. Sundal jsem ze zad batoh a začal rozkládat deku.
Jéé, tady je krásně.“
”
Já to řı́kal, že se ti tady bude lı́bit.“
”
Zatı́mco jsem bojoval s dekou, přistály vedle mě jejı́ botky. Se smı́chem se
rozběhla k vodě. Za chvilku jsem jen zaslechl dvě šplouchnutı́, jak vběhla do
vody.
Pojd’ za mnou, voda je docela teplá.“
”
Za chvilku jsem tam,“ odpověděl jsem.
”
Jsou tu i rybičky. . . “
”
Tak zůstaň chvı́li stát a nehýbej se,“ nabádal jsem ji, když jsem si zouval
”
boty a sundával tričko.
Ony plavou ke mně. . . a okusujı́ mi nohy. . . to lechtá. . . ale je to přı́jemné. . . ,“
”
vypı́skla jako malá holka.
Opatrně, abych nevyplašil rybičky, jsem za nı́ vlezl do vody a zabořil nohy do
pı́sečného dna. Voda byla přı́jemně osvěžujı́cı́. Přeci jen dva týdny slunı́čka
byly znát.
Voda je přı́jemná, čekal jsem, že to bude studenějšı́. Už by to skoro bylo i
”
na koupánı́,“ konstatoval jsem.
To máš pravdu. A co takhle sprcha?“ řekla, sehnula se a začala na mě cákat.
”
Nech toho,“ varoval jsem ji.
”
10.12. KRISTÝNKA - ROZHODNUTÍ
409
Jen se zasmála a s cákánı́m ještě přidala.
Řı́kám ti nech toho. . . “
”
Nebo co?“
”
Nebo uvidı́š. . . “
”
A copak uvidı́m?“ ptala se se smı́chem a dál cákala.
”
Už jsem toho měl dost. Rychle jsem se k nı́ otočil zády, předklonil a ze
všech sil začal také cákat. V tu ránu byla celá mokrá.
ÁÁááá, nech toho, to studı́,“ křičela a utı́kal z vody.
”
A máš to, nemáš si začı́nat. . . ,“ řekl jsem s trochou škodolibosti.
”
Ted’ mi kvůli tobě bude zima,“ vyčı́tala mi.
”
Tak si sundej ty šaty, rozložı́me je na slunı́čku a za chvı́li uschnou.“
”
Jo takhle. . . , už je mi to jasné. Ty mě tady chceš mı́t nahou. . . “
”
Sakryš, odhalilas mě. Alespoň se opálı́š.“
”
Já se budu opalovat a ty mě tady budeš očumovat a slintat nade mnou. To
”
jsem to dopracovala.“
Jestli chceš, tak si vezmi mé tričko, to je suché.“
”
Dı́ky, ale klidně si ho nech,“ řekla naoko naštvaně a začala se svlékat.
”
Jen jsem tam stál a koukal, jak bojuje s mokrými šaty.
To tam budeš jen tak stát a koukat, nebo mi pomůžeš.“
”
Klidně ti pomůžu, jen jsem nevěděl, jestli můžu.“
”
Musı́š, když už jsi mě tak zmáčel.“
”
Začal jsem opatrně odlepovat mokré šaty od jejı́ho těla. Stála otočená ke
mně zády. Konečně byly dole. Rychle si dala jednu ruku přes prsa a druhou
si kryla rozkrok. Rozložil jsem mokré šaty vedle deky do trávy. Než jsem
se otočil, už seděla na dece, pokrčené nohy objı́mala rukama a bradu měla
opřenou o kolena. Nejspı́š doufala, že tak zakryje svou nahotu. Mělo to přesně
opačný efekt. Jak měla nožky skrčené před sebou, jejı́ mušlička se krásně
rozevřela. Nechtěl jsem ji v tom nechat samotnou, tak jsem si začal sundávat
mokré krat’asy.
Co to děláš?“ ptala se Kristýnka.
”
No co by, přece tady nebudu oblečený, když ty tu sedı́š nahá. Navı́c mi také
”
musı́ uschnout, když mě někdo pocákal.“
Tak to jo. Už jsem se bála, že mě tady opravdu chceš znásilnit.“
”
Znásilnit určitě ne, to bych ti neudělal, to snad vı́š. Ale milovánı́ bych se
”
rozhodně nebránil.“
Aspoň, že tak, že mě znásilněnı́ nečeká,“ řekla a vypadalo to, že i trochu
”
zklamaně.
To už jsem si lehal vedle nı́ na deku. Ležel jsem na břiše a užı́val si slunı́čka.
410
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Nechceš si taky lehnout?“
”
Vlastně, proč ne.“
”
Můžu se tě na něco zeptat?“
”
Můžeš.“
”
Neber to nijak zle, třeba je to jen můj špatný pocit.“
”
Už se začı́nám trochu bát.“
”
Vı́š, mám z tebe rozporuplný pocit. Nějak se v tobě nevyznám. Chvı́lemi
”
působı́š jako nevinná nezkušená stydlivka, i když k tomu nemáš důvod se
stydět. Pak během chvı́le působı́š vyzývavě. Nevı́m, jak to pořádně vysvětlit.
“
Aha,“ řekla trochu s úsměvem.
”
Proč se směješ? Já se bál, abych ti neublı́žil, a ty se tomu směješ. . . “
”
A proč ne. . . ,“ to už se smála naplno.
”
Počkej, počkej. . . ,“ v hlavě mi to začalo šrotovat.
”
A na co mám čekat?“ ptala se laškovně a v očı́ch jı́ svı́tily jiskřičky.
”
Ty potvoro. . . takhle si se mnou hrát. . . ,“ řekl jsem, když mi to začalo
”
konečně docházet, tys to všechno plánovala. . . “
”
A cos čekal. . . “
”
Ty jsi přesně věděla, jak to dopadne. . . , ty šaty, předánı́ služby. . . Vsadı́m
”
se, že máš v kabelce i kondomy, nebo snad dokonce ten antikoncepčnı́ gel?“
Bravo,“ zatleskala mi, chytrej hoch. . . .“
”
”
Jen jsem na ni koukal a nebyl jsem schopen slova. Ona se vleže natáhla po
kabelce a na deku přede mě začala vyndávat věci, asi pět různých kondomů
a krabičku s globulemi.
No, to ti nedaruju. Takhle to na mě nachystat.“
”
Jo? A copak s tı́m hodláš udělat. . . “
”
Však uvidı́š.“
”
Nevyhrožuj. . . “
”
Když si může hrát ona, tak proč ne já. Z úst jsem vypustil Tsss,“ naštvaně
”
jsem otočil hlavu a hrál si na uraženého. Doufal jsem, že mi na to skočı́.
Aaa, panáček si hraje na uraženého. . . “
”
Na nic si nehraju, já uraženej jsem,“ odvětil jsem naštvaně.
”
Jo takhle. No jak chceš.“
”
Na to už jsem nezareagoval vůbec.
Ty ses opravdu urazil?“ začala zlehka.
”
Neodpovı́dal jsem a dál ji ignoroval.
Ale no tak, přece si nebudeme kazit takový krásný den. . . ,“ snažila se dál.
”
Já stále nereagoval.
10.12. KRISTÝNKA - ROZHODNUTÍ
411
No, přece se na mě za to nebudeš zlobit. . . “ už k tomu přidala i pohlazenı́
”
po zádech.
Měl jsem co dělat, abych se ovládl a přemohl smı́ch, tahle hra mě bavila,
jen jsem to nesměl přehnat. Ono by se mohlo snadno stát, že když nebudu
reagovat, tak ono všeho nechá. Pomalu jsem na nı́ otočil hlavu a stále se
tvářil naštvaně. Bylo na nı́ vidět, že jı́ to trochu mrzı́. Přisunula se trochu
blı́ž a nejspı́š se chtěla začı́t lı́sat. Rozhodně jsem nebyl proti. Ale měl jsem
trochu jiný plán.
Nechal jsem ji co nejvı́ce se přiblı́žit. V tu chvı́li jsem ji chytil za ruku a
převrátil ji na záda. Zaznamenal jsem úsměv, který jı́ přeběhl po tváři, když
jsem se na nı́ vrhnul. Obě ruce jsem jı́ přidržoval jednou rukou nad hlavou.
Druhou jsem jı́ roztáhl nohy, vecpal se mezi ně a přiklekl jı́ je. Trochu se
zmı́tala, házela sebou, aby mě ze sebe setřásla. Ale bylo znát, že přistoupila
na mou hru. Nedržel jsem ji tak silně, aby se nemohla osvobodit, věděli jsme
to oba. Už jsem si nedělal žádné iluze, bylo mi jasné, že s tı́mhle počı́tala.
Tak proč jı́ to nedopřát. Ale byl jsem rozhodnutý jı́ to pořádně osladit. Měl
jsem v plánu ji potrápit, pohrát si s nı́, vzrušovat ji až na hranici únosnosti,
dokud nebude žadonit o uspokojenı́ a slibovat všechno možné i nemožné.
Nahá a uvězněná pode mnou odevzdaně čekala na svůj osud. Jakmile
mi po tváři přeběhl škodolibý úsměv vı́tězstvı́, trošku se polekala, ale nic
neudělala, jen dál čekala, co se bude dı́t. Chvı́li jsem si ji jen tak prohlı́žel,
pak jsem trochu natáhl a volnou rukou utrhl stéblo trávy. Nenapadlo mě nic
lepšı́ho, než jı́ tou trávou trochu polechtat. Přejel jsem jı́ s nı́m od zápěstı́, do
podpažı́, na krk, dolů mezi ňadry až na pupı́k. Cestou zpátky jsem obkroužil
obě ňadra a i obě bradavky. Měla je krásně vztyčené, nevı́m jestli vzrušenı́m
nebo chladem, ale důležitý byl výsledný efekt.
Ten lehký dotek způsobil, že se zvětšily ještě vı́c. Už jsem se nevydržel jen
koukat. Zahodil jsem stéblo trávy a sklonil se blı́ž k jejı́mu hrudnı́ku. Špičkou
jazyka jsem zabrnkal na ten tvrdý vrcholek. Kristýnce z úst uniklo slabé
bolestivé syknutı́, následované vzdechem rozkoše, když jsem se přisál k ňadru.
Kroužil jsem kolem bradavky jazýčkem, sál ji a tiskl lehce mezi zuby. Zmı́tala
se pode mnou a hlasitě křičela. Ještě, že kolem nikdo nebyl. Aby to druhé
třešince nebylo lı́to, změnil jsem působiště. Právě opuštěnou kozičku jsem
pevně sevřel v dlani a tuhý vrcholek stiskl mezi palcem a ukazováčkem. Týnka
se celá třásla a vzpı́nala se proti mně. Zanechal jsem drážděnı́ jejı́ch prsou,
zvedl hlavu a podı́val na ni. V očı́ch měla jen chtı́č a touhu a zrychlený dech
prozrazoval vzrušenı́.
Pomalu jsem na ni naléhal, naše těla se dotýkala vı́c a vı́c. Ruce jsem jı́
412
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
stále držel, ale nohy dostaly trochu prostoru, s úlevou je trochu natáhla. Jejı́
vztyčené bradavky mě tlačily. A trčı́cı́ penis se dotkl jejı́ štěrbinky. Jakmile
ho ucı́tila, snažila se na něj nabodnout. To jsem jı́ nehodlal dovolit, alespoň
zatı́m ne. Když poznala, že neuspěje, snažila se mě polı́bit, zvedala hlavu a
nastavovala rty. Volnou rukou jsem proto zasáhl. Přiměl jsem ji položit hlavu
zpátky na deku a otočit ji stranou. Odhrnul jsm jejı́ vlasy dozadu, aby mi
nepřekážely, a přiblı́žil svá ústa k jejı́mu oušku.
Copak?“ tiše jsem zašeptal, co bys ráda?“
”
”
Jen šanci odpovědět jsem jı́ nedal, bezprostředně po otázce jsem rty a zoubky
zaútočil na jejı́ lalůček.
Hmmm. . . , aaahh. . . ,“ a to byla celá jejı́ odpověd’. Po pravdě řečeno, oče”
kával jsem trochu výraznějšı́ reakci. Své usilı́ jsem nasměroval na jejı́ krček.
Tam slavil většı́ úspěch. Můj horký dech, který pohladil jejı́ krček, způsobil
chvěnı́ jejı́ho těla. Dotek rtů vyloudil z jejı́ch úst táhlý vzdech. A zakmitánı́
jazýčka na citlivé kůži ji málem přivedlo k vrcholu. Zmı́tala a házela sebou ve
snaze se osvobodit ruce. Jejı́ nohy jsem už měl dávno obtočené kolem pasu,
jak usilovala o pohlcenı́ mého údu.
Dosud jsem měl navrch, ale Kristýnka zı́skala mocného spojence, můj
chtı́č. Prozatı́m jsem vı́tězil, touha přimět ji žadonit o sex byla silnějšı́. Abych
mohl pokračovat v jejı́m drážděnı́, potřeboval jsem se přesunout nı́ž. Vzal
jsem jejı́ ruce, uchopil je do svých a z mı́sta nad hlavou jsem je posunul na
úroveň ramenou. To mi mělo poskytnout dostatek manévrovacı́ho prostoru
pro dalšı́ vzrušovánı́ a zároveň mi do toho nemohla moc zasahovat. Co jsem
nečekal bylo, že ve chvı́li, kdy jsem jı́ uvolnil ruce, využila nenadálé volnosti.
Zabrala nohama, posunula se nı́ž a jejı́ úplně zmáčená jeskyňka mě pohltila.
Oba jsme hlasitě vydechli.
Měl jsem co dělat, abych znovu zı́skal ztracenou kontrolu, nad nı́ i nad sebou.
To žhavá promáčená kundička mě přiváděla k šı́lenstvı́. Jestli jsem chtěl své
usilı́ dotáhnout do konce, musel jsem se přemoci a opustit to mı́stečko lásky.
Ona mě však pevně držela a nechtěla se mě vzdát. Pomalu jsem opouštěl
jejı́ studánku a při tom pozoroval jejı́ obličej. Uspokojenı́ z toho, že dosáhla
svého, vyprchalo a vystřı́dalo ho zklamánı́, že to nebylo na dlouho.
Chtěl jsem si dopřát ještě jedno malé vı́tězstvı́, abych trochu srovnal
skóre. Už jsem byl na okraji, špička mého ocasu lehce rozevı́rala lapličky. V
tu chvı́li jsem přirazil a vnikl do nı́ až na doraz. Vytřeštila oči překvapenı́m,
tělo zachvátila vlna rozkoše, jejı́ sevřenı́ dı́ky tomu povolilo a já z nı́ rychle
vyklouzl. Ten pohled, který na mě vrhla, jen tak nezapomenu. Kdyby mohla,
tak mě sežehla na mı́stě. Navzdory tomu jsem hodlal pokračovat. Sklonil jsem
10.12. KRISTÝNKA - ROZHODNUTÍ
413
hlavu a pokračoval v laskánı́ jejı́ho těla. Polibky jsem se vrhl na jejı́ klı́čnı́
kost a pokračoval směrem k ňadrům. Lı́bal jsem, přejı́žděl po nich opatrně
zoubky a zlehka sál. No možná bude mı́t na dnešek památku, možná po mě
zbyde nějaký cucflek, blesklo mi hlavou. Jen vzdychala a hekala.
Abych jı́ ještě vı́c vydráždil, přesunul jsem svou pravou ruku mezi naše
těla a dlaň přitiskl na jejı́ klı́n. Prsty jsem rozevřel závojı́čky a prstem mezi
nimi projel. Ozvalo se zavzdychánı́. Prstem jsem kroužil na okraji dı́rky. To
ji přivádělo k šı́lenstvı́, dráždilo to, ale neuspokojovalo. Změnil jsem taktiku,
vzal jsem do ruky tvrdý penis a špičkou žaludu zopakoval to samé, co před
chvı́lı́ prstem. Volnou rukou se stále snažila přitáhnout mou hlavu, aby mě
mohla polı́bit, a nohama zabı́rala vždy ve chvı́li, kde jsem se přiblı́žil k ústı́
jejı́ jeskyňky, abych do nı́ pronikl.
Tak dělej, už to potřebuju,“ řekla po několika marných pokusech.
”
Ale? A takhle se to řı́ká?“ odpověděl jsem jı́, ale stále pokračoval v drážděnı́.
”
Nenech se. . . aaahh. . . prosit, už to. . . ooohh. . . musı́m mı́t. . . ,“ snažila se mi
”
mezi vzdechy odpovědět.
A co když to zrovna chci slyšet?“ nenechal jsem se odbı́t a ještě přitvrdil.
”
Prosı́m. . . aaah. . . moc. . . oooohh. . . tě chci. . . ,“ dočkal jsem se koněčně žá”
dané reakce.
Už jsem neváhal a pronikl do nı́. Původně jsem měl v úmyslu ji ještě
chvı́li potrápit pomalým protahovánı́m, ale nedostal jsem k tomu přı́ležitost.
Kristýnka a můj chtı́č mě přehlasovaly. Jakmile jsem ucı́til, jak vlhký a
rozpálený klı́n pohltil mého dobyvatele, ovládly mě instinkty a já začal zběsile
přirážet. Žádné něžné milovánı́, ale divoký a vášnivý sex. Kristýnka se nechtěla nechat zahanbit a přestože ležela na zádech, snažila se mi vycházet
vstřı́c. Nad řekou se neslo naše hekánı́, mlaskánı́ zmáčené kundičky a pleskánı́
kůže o kůže. Jejı́ tělo se svı́jelo již druhým orgasmem, už neměla sı́lu přirážet a
ani vzdychat, stále však měla nohy obtočené kolem mého pasu. Byla vyčerpaná
přı́valem rozkoše. I já se blı́žil ke konci.
Už budu,“ snažil jsem se ji upozornit, aby uvolnila sevřenı́ nohou. Ona však
”
stisk zesı́lila. Snažil jsem se zadržet výstřik ze všech sil a dostat se ze sevřenı́.
Už to nevydržı́m. . . , “ řekl jsem a cı́til, jak se semeno hrne vzhůru.
”
Tak to pust’,“ odpověděla mi.
”
Učinil jsem poslednı́ marný pokus o osvobozenı́ a s úlevným vzdechem
vypustil nahromaděné bičı́kovce. S tı́m, jak jednotlivé cákance plnily jejı́
prcinku, jejı́ tělo odpovı́dalo záchvěvy rozkoše. Spermatu bylo tolik, že jakmile
uvadajı́cı́ úd opustil jejı́ jeskyňku, vyvalil se z nı́ proud našich smı́sených
št’áv, stékal jı́ přes prdelku až na deku. Loužička se pomalu vpı́jela do deky.
414
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Vyčerpaný a uvolněný jsem se svalil na deku vedle Kristýnky a na nic se
nezmohl.
10.13. KRISTÝNKA - KDO MÁ NAVRCH?
10.13
415
Kristýnka - Kdo má navrch?
Slunı́čko se schovalo za stromy na protějšı́m břehu, větřı́k pofukoval a nám
začala být trochu zima. Ten chlad nás probral zpět k vědomı́ a mě pomalu
docházelo, co se stalo. Zase jsem vykropil Kristýnce jejı́ svatyňku. Ale tentokráte jsem za to opravdu nemohl. No dobře, také jsem s tı́m měl něco
společného, ale Týnka mě pevně držela.
Promiň,“ řekl jsem a s obavami se na ni podı́val.
”
Za co?“
”
Však vı́š, zase jsem tě naplnil. . . “
”
Už zase. Vždyt’ jsi sliboval, že už to neuděláš,“ řekla naštvaně.
”
Promiň, ale já za to tak docela nemůžu. Tys mě držela. A navı́c si mi dala
”
povolenı́.“
Takže za to můžu zase já?“ rozčilovala se.
”
Já tě upozorňoval, ale tys mě držela. A pak jsi řekla, že to mám pustit,“
”
snažil jsem se oponovat.
To vı́š, že jo. No co, mám, co jsem chtěla. Ale nemysli si, že se z toho
”
vyvlı́kneš,“ řekla docela klidně, až mě to překvapilo.
Řı́káš to celkem klidně, zvlášt’ po tom, jak ses chovala minule,“ konstatoval
”
jsem, protože se mi na tom něco nezdálo.
A proč bych neměla být klidná? Vždyt’ jsme si to přeci vyjasnili.“
”
No to sice jo, ale stejně je to zvláštnı́.“
”
A proč? Vždyt’ se vlastně nic nestalo.“
”
Jak nestalo? To nějak nechápu.“
”
No nestalo,“ řekla s úsměvem.
”
Jak to myslı́š?“ ptal jsem se, protože mi to pořád nedocházelo.
”
No prostě nestalo,“ to už se zase začı́nala smát.
”
Pěkně si mě vychutnávala a dusila mě. V hlavě mi to šrotovalo a já zběsile
přemýšlel, o co tady jde. Musel na mě být asi docela zábavný pohled, jelikož
se Kristýna skoro smı́chy válela po zemi. Když se dostatečně nasmála, koukla
na mě a pak kývla směrem krabičce, která celou dobu ležela vedle nás.
Ty potvoro, to se dělá, takhle mě děsit,“ řekl jsem, vrhl se na ni a začal
”
ji lechtat.
No co, zasloužil sis to.“
”
Já a zasloužit si tohle? No počkej,“ a ještě jsem přidal na intenzitě.
”
Váleli jsme se po sobě, převalovali se, až jsme skončili mimo deku. Celou
dobu jsem nepřestával s lechtánı́m.
Nech toho, nebo se počůrám,“ vypı́skla najednou.
”
416
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Tak to budeš asi počůraná. . . “
”
Nééé, já nechci. . . nech už toho. . . prosı́m. . . ,“ žadonila Kristýnka.
”
Copak? Jsme venku, deku už pod sebou nemáš a umejt se můžeš v řece.“
”
Už dost. . . prosı́m, už to nevydržı́m. . . “
”
Tak to pust’. . . “
”
Já nechciii. . . “
”
Už to ale nevydržela a vystřı́kl z nı́ proud zlatavé tekutiny.
Ty dobytku, to ti nezapomenu. Koukni na mě, jsem ted’ kvůli tobě celá
”
počůraná.“
To máš za to, cos na mě nachystala,“ a na jejı́ výzvu jsem si ji prohlı́žet.
”
Za to já nemůžu, to vymyslely sestřičky. Co na mě tak zı́ráš, snad tě to
”
nevzrušuje?“
Vzrušuješ mě ty, ne to že jsi počůraná. No, i když. . . rozhodně to nevypadá
”
špatně. Jo takhle, to jsou teda věci. Se sestřičkama si to vyřid’ sama. Určitě
by se ti nelı́bilo, kdybych jim udělal to samé, co ted’ tobě,“ nikdy jsem netušil,
že by mě piss mohl vzrušovat.
To teda, na sestřičky mi takhle šahat nebudeš, to se zakazuje,“ a vyrazila
”
se umýt k řece.
A kdy mě s nimi seznámı́š?“
”
Když máš takovéhle myšlenky, tak nejspı́š nikdy,“ volala na mě z vody,
”
brrr, to je studený, asi zmrznu.“
”
Tak pojd’ blı́ž a já tě zahřeju,“ odpověděl jsem ji.
”
To známe, ty mě zahřeješ tak, že se odtud vůbec nedostaneme. Mám lepšı́
”
nápad, oblečeme se a půjdeme.“
A kam?“
”
Kam asi, mám zase půjčený byt od babičky,“ řekla a už vybı́hala z vody.
”
Tak to jo. Pěkně sis to nachystala,“ pozoroval jsem jejı́ nahé tělo, celá se
”
chvěla zimou.
To vı́š, myslı́m na všechno.“
”
No to teda. A co by se stalo, kdybych se rozhodl jinak?“
”
Věděla jsem, jak se rozhodneš. Tak vstávej a oblı́kej se, přeci tu nebudeme
”
mrznout,“ zavelela a sama se oblékala.
Jak si to mohla vědět? Já sám si tı́m nebyl jistý až do poslednı́ chvı́le,“ ještě
”
stále jsem seděl na dece a koukal na ni, jak se obléká, kalhotky, podprsenku
i šaty.
Prostě jsem to věděla.“
”
Ale jak?“
”
Klidně tomu řı́kej ženská intuice.“
”
10.13. KRISTÝNKA - KDO MÁ NAVRCH?
417
Ženská intuice? No tak to, abych si na tebe dával většı́ pozor.“
”
Hmmm, tak to je na tobě.“
”
Společně jsme vyrazili. Připadal jsem si jako loutka na provázku bez svobodné vůle, takhle si se mnou zahrávat. Co se dá dělat, má cenu se proti
tomu bouřit? Celou cestu jsem přemýšlel, jak z toho. Zrovna, když Kristýna
odemykala dveře od bytu, došel jsem k závěru, že mı́sto, abych proti tomu
bojoval, budu si to užı́vat. Ještě mi vrtalo hlavou, jak se mohla z takové
nezkušené, poddajné holky stát taková dračice, co držı́ otěže pevně v rukou.
Ale co, byla to vlastně celkem přı́jemná změna, vždycky všechno bylo na mě,
tak to může být také jednou obráceně.
Vešli jsme do bytu, já tam byl Kristýnkou spı́š vtlačen. Bylo to něco
zvláštnı́ho nechat se ovládat, ale musel jsem uznat, že to bylo docela vzrušujı́cı́.
Hmm, to jsem nevěděl, že jsi takhle rázná, ale je to fajn. Rozhodně si
”
nestěžuju,“ prohlásil jsem, když za námi zabouchla dveře.
Však ještě uvidı́š,“ usmála se a dostrkala mě až do pokoje.
”
Sednout,“ zavelela.
”
Ano, madam,“ přistoupil jsem na jejı́ hru.
”
Tak se mi to lı́bı́.“
”
Madam?“ oslovil jsem ji.
”
Tohle ne. Já se rozkazuji, ty posloucháš. Rozumı́š?“
”
Ano madam. Já jen. . . ,“ zkusil jsem to znovu.
”
Co je?“ vyštěkla.
”
Já bych si potřeboval odskočit. . . ,“ řekl jsem prosebně.
”
Jo takhle. . . Tak mě necháš, abych se počůrala a sám by sis chtěl užı́t po”
hodlı́ záchodu. . . “
Ano, madam. Prosı́m.“
”
No když tak pěkně prosı́š, tak to je něco jiného.“
”
Začal jsem se zvedat, když jsem dostal svolenı́.
Moment. Tak jednoduché to mı́t nebudeš. Půjdu s tebou. Ale nejdřı́v svlék”
nout.“
Ano madam,“ odpověděl jsem a začal se svlékat.
”
Když jsem tam stál nahý, pořádně si mě prohlédla, což způsobilo lehké pozvednutı́ mého ocasu. Když to uviděla, chytla mě za něj a vedla mě na záchod.
Musel jsem ji poslušně následovat jako pejsek na vodı́tku. Dovedla mě až na
záchod. Stáli jsme tam a ona mě držela za penis.
Tak dělej, chtěl sis ulevit.“
”
Ano madam, ale když ono to asi nepůjde.“
”
Proč ne?“ sladce se na mě usmála.
”
418
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Protože mě tahle zvláštnı́ situace vzrušuje a s tvrdým přirozenı́m to jde
”
špatně.“
Jako by mě ani neslyšela, lehce mě rukou pohonila. Klacek mi ještě vı́c ztvrdnul.
No tak, co bude?“ ptala se.
”
Takhle asi nic.“
”
Jak myslı́š, ale opovaž se mi kvůli tomu utéct z postele,“ pohrozila mi.
”
Zkusil jsem ze sebe něco vymáčknout, ale přestože jsem měl močák plný,
vyšlo ze mě jen pár kapek.
Koukám, že takhle to opravdu nepůjde. Já počkám raději v pokoji. Neza”
pomeň na koupelnu, až tady skončı́š,“ řekla, pustila mé přirozenı́, otočila se
a odešla.
Po chvı́li má erekce povolila a já mohl v klidu vykonat potřebu. S úlevou
jsem vyšel ze záchodu a zamı́řil do koupelny. Dbal jsem Kristýnčiny rady a
vykonal rychlou očistu.
Dveře do pokoje byly zavřené. Opatrně jsem na ně zaklepal.
Dále,“ ozvalo se z pokoje.
”
Pomalu jsem otevı́ral dveře a rozhlı́žel se po pokoji. Všude byla tma, roleta
i závěsy byly zatažené, tak jsem toho moc neviděl. Vešel jsem dovnitř a
zavřel za sebou dveře. Než jsem se stihl otočit, něco mi přehodila přes hlavu.
Nevěděl jsem, co to bylo, jen jsem z toho cı́til jejı́ vůni. Muselo to být jejı́
tričko nebo šaty. Zavázala mi s tı́m oči.
Tady je židle,“ a položila mi ruce na opěradlo,
”
Sednout,“ zavelela.
”
Usadil jsem se na židli a čekal, co se bude dı́t.
Ruce za záda.“
”
Poslechl jsem, byla to zajı́mavá a vzrušujı́cı́ situace. Ucı́til jsem na zápěstı́ch
zvláštnı́ dotek. Nebyla to stuha, šátek ani nic podobného. Soustředil jsem
se na ten pocit na rukou. Nezvyklá látka, trochu jako by byla KRAJKOVÁ.
Najednou mi to docvaklo. To je ono, vždyt’ to jsou jejı́ kalhotky, hned se mi
v hlavě odehrála scéna u řeky, když jsem ji pozoroval, jak si je obléká.
Copak se tak culı́š?“ ptala se Kristýnka, že by ti došlo, co máš na rukou?“
”
”
Jen jsem přikývl.
Tak a ted’ si budu hrát já,“ prohlásila Ty sis užil u vody a ted’ je řada na
”
”
mě. A ne, že se hned uděláš.“
Uslyšel jsem cvaknutı́ vypı́nače a rozezněla se hudba, taková tichá a
klidná. Druhé cvaknutı́, nejspı́š světlo, ale to jsem se jen dohadoval. Přes
to, co jsem měl na očı́ch, jsem neměl šanci to poznat. Ucı́til jsem jejı́ dech
10.13. KRISTÝNKA - KDO MÁ NAVRCH?
419
zezadu na krku, lehce mi zkousla ušnı́ lalůček a rukama mě zezadu objala.
Nehty mi přejela od břicha nahoru ke krku. Byla stále za mnou, rukama se
opřela o má ramena, na stehně mi přistála jejı́ nožka. Měla na sobě punčochy.
Pomalu přešla od kolene až k třı́slu, nakonec se dotkla mého trčı́cı́ho stožáru.
Z úst mi uniklo zasténánı́. Aby toho nebylo málo, jedna jejı́ ruka opustila mé
rameno a za chvı́li mi jejı́ prsty přejely po rtech. Prsty byly vlhké. Ještě
než opustily mé rty, vydal jsem se jazýčkem za nimi. Rozeznal jsem chut’
jejı́ št’ávičky. Pokusil jsem se na poslednı́ chvı́li zachytit jejı́ prsty do úst,
vyšel jsem však na prázdno. Mı́stnostı́ se rozezněl jejı́ zvonivý smı́ch, kterým
odměnila můj marný pokus.
Chtěl bys ochutnat?“
”
Přikývl jsem.
Co to bylo za odpověd’?“ vrátila se zpět do své role.
”
Chtěl a moc,“ odpověděl jsem.
”
No to už je lepšı́, ale ještě to nenı́ ono.“
”
Omlouvám se madam. Ano, moc bych chtěl ochutnat,“ zkusil jsem to znovu.
”
Když se nic nedělo, pokračoval jsem: Moc prosı́m, madam. . . “
”
Z boku se ozvalo trochu mlaskánı́ a čvachtánı́, také trochu vzdychánı́.
Nehýbat,“ zavelela a já ucı́til jejı́ vůni.
”
Dala mi své vlhké prsty před obličej, otevřel jsem ústa a hlavu se po nich
natáhl.
Řekla jsem nehýbat!“
”
Jejı́ prsty mi zmizely z dosahu a na podporu svých slov sevřela v dlani mé
klenoty tak, až jsem sykl, trochu bolestı́, ale hlavně překvapenı́m.
Tak už budeš poslouchat?“
”
Ano, madam,“ přikývl jsem.
”
Hodný chlapec,“ pochválila mou odpověd’ a sevřenı́ povolilo.
”
Na chvı́li se ode mne vzdálila. Uslyšel jsem nějaké štrachánı́ a pak přibližujı́cı́
se kroky. Dotek horké hebké ručky na mém mužstvı́.
Nasadila mi kondom. Sedla si na mě, rukama se zapřela o má ramena a
sunula se po mých stehnech. Ucı́til jsem, jak se špička mého penisu dotkla jejı́
prcinky. Pomalu se napichovala na mého dobyvatele. Jakmile jejı́ nenasytka
pohltila celý můj ocas, s uspokojenı́m tiše vzdychla. Nohy zahákla za židli,
aby měla většı́ kontrolu. Pohupovala se na mých stehnech a nabodávala se
na mě. Průniky byly jen krátké a ji moc neuspokojovaly, za to pro mě byly
nadmı́ru vzrušujı́cı́. Začal jsem vzdychat.
Ne, že se brzy uděláš,“ znovu mě varovala, já si chci užı́t.“
”
”
Jejı́ varovánı́ mi vnuklo nápad, jak znovu zı́skat kontrolu. Rozhodl jsem se
420
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
trochu přifilmovat své vzrušenı́ a doufal jsem, že mi to vyjde.
Budu se snažit. . . ahhh. . . madam. . . “
”
Pokračovala ve své jı́zdě. Zabı́rala nohama a průniky byly hlubšı́ a hlubšı́. I
ona začala vzdychat.
Už. . . ahhh. . . brzo. . . ohhh. . . budu. . . ,“ varoval jsem ji a tı́m vynesl svůj
”
poslednı́ a jediný trumf.
Doufal jsem, že ze mne sesedne i přesto, že už to na ni jde.
Tak to tedy ne,“ řekla rázně.
”
Stáhla mi z očı́ své prádlo a já si ji mohl prohlédnout. Černé, jemně sı́t’ované
punčochy a k tomu krajková podprsenka. Vypadala, že je jı́ trošku menšı́
než by potřebovala, ale vůbec mi to nevadilo. Trochu se posunula tak, že mi
seděla na kolenou.
Jestli se uděláš během pěti minut, tak počı́tej s tı́m, že nejmı́ň měsı́c
”
nic nebude,“ vyhrožovala a přisunula se zpět. Potvora jedna, rozhodla se
mě potrápit, jen jsem zatı́m netušil jak. Jen jsem tiše doufal, že to všechno
vydržı́m. Věřil jsem, že by byla schopná to splnit. Seděla na mě tak, že měla
v sobě zasunutou pouze hlavičku mého údu. Sáhla dozadu a rozepnula si
podprsenku. Sundala ji a rychle ji odhodila na zem. Jednu ruku položila na
mé rameno a do druhé si vzala své ňadro. Hladila ho a mačkala, kroužila
kolem bradavky. Fascinovaně jsem pozoroval jejı́ představenı́.
Chtěl bys?“ zeptala se a nabı́dla mi svou kozičku.
”
Neváhal jsem a přisál se ke vztyčené bradavce. Vášnivě jsem si žužlal a okusoval, jazýčkem kolem nı́ kroužil. Hlasitě vzdychala. Volnou rukou přitiskla
mou hlavu na svůj hrudnı́k a nohama se přitáhla blı́ž. Tuhý ocas do nı́ bez
problémů zajel. Vyhekla rozkošı́ a já měl co dělat, abych se ovládl. Přirážela
a vlnila boky. Mı́t volné ruce, pomohl bych jı́, mı́t volná ústa vzdychal bych.
Takhle vše bylo na nı́. Židle pod námi opovážlivě vrzala. Ta práce nohama
byla úžasná. Podivoval jsem se, jakou rychlostı́ mi vycházela vstřı́c. Sebeovládánı́ mě opouštělo, věděl jsem, že jestli brzy neukončı́ tu d’ábelskou jı́zdu,
čeká nás půst. Pustil jsem bradavku z úst a hlasitě zavzdychal.
Aaahhh. . . to nejde. . . ahhh, to nevydržı́m. . . “
”
V tom naposledy přirazila, zaklonila hlavu a vykřikla rozkošı́. Jejı́ slintalka
mě přežvykovala a ždı́mala. Myslel jsem, že rozkošı́ vybuchnu. Mezi vzdechy
jsem se kousal do rtů. V ústech jsem ucı́til chut’ krve. Bylo mi to jedno, hlavně
se neudělat.
Copak? Snad to na tebe nejde. . . ,“ posmı́vala se škodolibě Kristýnka, když
”
popadla dech.
Na odpověd’ jsem neměl sı́lu, stěžı́ jsem zvládl přikývnout.
10.13. KRISTÝNKA - KDO MÁ NAVRCH?
421
Máš ještě dvě minuty.“
”
To budou nejdelšı́ dvě minuty v mém životě, to nemám šanci vydržet, blesklo
mi hlavou.
Trochu se odtáhla a můj dobyvatel opustil jejı́ lůno. Se zakloněnou hlavou, zavřenýma očima a pevně sevřenými rty jsem se snažil ovládnout své
myšlenky. Práce, domácı́ povinnosti, úklid, nákup. . .
Celým tělem se na mě přitiskla, jejı́ tvrdé bradavky mě tlačily na hrudi, ruce
obtočila kolem mého krku a zoubky zaútočila na můj lalůček.
Na co myslı́š?“ šeptala mi do ouška.
”
Neodpovı́dal jsem a tak přitvrdila.
Určitě myslı́š na mě, vid’.“
”
V ten moment se všechny mé myšlenky stočily zpět k sexu. Práce –
Kristýnka mě kouřı́ pod stolem, úklid – Kristýnka nahá uklı́zı́, nákup –
skončı́me spolu v nejbližšı́ kabince, domácı́ povinnosti – jaké by to asi bylo
na zapnuté pračce? Zradily mě mé vlastnı́ myšlenky.
Myslı́š, vid’. Určitě si mě představuješ nahou. Nebo snad myslı́š na to, kam
”
by ses vystřı́kal?“
Ještě pevněji jsem sevřel rty. S veškerým úsilı́m jsem neúspěšně zaháněl
sexuálnı́ myšlenky. S tı́m, jak pokračovala, jsem neměl šanci.
Chtěl bys mi naplnit mou pusinku, určitě by toho bylo tolik, že bych ne”
zvládala všechno spolykat a teklo by mi to koutky úst. . . , cı́tit jak mé rty
obepı́najı́ tvůj penis, jazýček, jak kroužı́ kolem tvého žaludu, jak ho zhluboka
saju.“
Okamžitě jsem si to představil.
Nebo by ses mi chtěl udělat na prsa? Koukat, jak tvé semeno dopadá na má
”
ňadra, jak pomalu stéká, jak ho rukama po sobě roztı́rám. . . “
Ach bože, jak to mám vydržet. . . ,“ proklı́nal jsem svou představivost.
”
Nebo snad máš chut’ na něco jiného?“
”
Sáhla rukou mezi naše těla, prstı́ky zabořila do své studánky a nabrala
tu nádherně vonı́cı́ tekutinu. Přejela mi s nimi po rtech a pak je zasunula do
mých úst. Chutnala báječně. Dál pokračovala v mém drážděnı́.
A co třeba, kdybych se ti nastavila zezadu? Miloval bys mě a pak bys mi
”
ten můj vystrčený zadeček celý postřı́kal? “
Mezihra s jejı́mi prstı́ky mne trochu zklidnila, ale tohle mě znovu přivádělo
k šı́lenstvı́.
Ta představa tě vzrušuje, vid’. Přivádı́ tě to k šı́lenstvı́. . . “
”
Nejspı́š to na mě bylo vědět, pochyboval jsem, že umı́ čı́st myšlenky.
Zbývá ti ještě poslednı́ minuta,“ řekla, když zkontrolovala čas, a hned po”
422
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
kračovala, nebo bys mi chtěl znovu vykropit mou donedávna nevinnou
”
svatyňku. . . “
Sáhla znovu mezi naše těla, nahmátla můj klacek, lehce se nadzvedla a nasedla na něj. Ta horkost dı́včı́ho klı́na byla neskutečná.
Koukat se na to, jak to ze mne vytéká a odkapává? Jak mi to stéká po
”
zadečku, až se pode mnou tvořı́ loužička. . . Nebo bys chtěl, abych se postavila
a nechala to stékat po stehnech. . . nebo bys chtěl, abych si ji jednou rukou rozevřela a prsty druhé namočila v našich smı́sených št’ávičkách a ochutnávala
je?“
Moje fantazie pracovala na plné obrátky. Vzdychal jsem, byl jsem vzrušený
na nejvyššı́ možnou mı́ru.
Už. . . aaahh. . . to nevydržı́m. . . aaaahhh“
”
Už nemusı́š, čas vypršel,“ polı́bila mě, pohladila po tváři a začala znovu
”
přirážet.
S úlevou jsem vydechl a nechal všemu volný průchod. Poslednı́ dosednutı́ a
plnil jsem kondom svou dávkou. Kristýnka se opatrně zvedla a uvolnila mi
ruce.
10.14. KRISTÝNKA - VÍKENDOVÝ VÝLET
10.14
423
Kristýnka - Vı́kendový výlet
Po poslednı́m zážitku s Týnkou jsem přemýšlel, jak jı́ to vrátit. To, jak si
mě naposledy vychutnala, nemohlo zůstat bez odplaty. Věděl jsem, že přes
týden na sebe mı́t čas nebudeme, protože ona měla mı́t odpolednı́.
Začalo to jednou takovou nevinnou esemeskou, kterou mi poslala.
Jezdı́š na kole?“
”
Samozřejmě, že jako správný chlap se přece od nı́ nenechám zahanbit.
Jezdı́m. Proč se ptáš?“
”
Odpověd’ na sebe nenechala dlouho čekat.
A máš něco v plánu na vı́kend?“
”
Pokud vı́m, tak mám o vı́kendu volno.“
”
Tak v tom přı́padě si na vı́kend nic neplánuj a v pátek ve čtyři tě čekám na
”
nádražı́ i s kolem. Návrat bude v neděli večer, tak s tı́m počı́tej.“
Rozkaz,“ odepsal jsem, protože na to se nedalo nic jiného řı́ct.
”
Neustále jsem přemýšlel, co na mě zase chystá. Bylo úterý odpoledne a já
měl tak vlastně jen dva dny dát kolo do pořádku. Navı́c, už rok jsem na něm
neseděl. Ze sklepa jsem vyndal kolo a začal ho kontrolovat. Všechno namazat,
zkontrolovat brzdy a pláště, nachystat rezervnı́ duše a nářadı́. Skončil jsem
v devět večer. Zbývalo mi ještě uklidit kolo, nářadı́, vysprchovat se a zalézt
do postele.
Druhý den, když jsem se vrátil z práce domů, jsem rovnou nasedl na
kolo a vyrazil na menšı́ projı́žd’ku. Netušil jsem, co mě o vı́kendu čeká, tak
jsem se chtěl alespoň trošku připravit. Vypadalo by hodně špatně, kdybych v
pátek měl sednout na kolo a neujel bych ani pár metrů. Bylo mi jasné, že to
za dva dny nezachránı́m, ale snad se alespoň neznemožnı́m. Ještě ve čtvrtek
večer jsem si od kamaráda půjčil tašky na kolo, abych nemusel všechno mı́t
v batohu.
Nadešel pátek, den našeho výletu. Ráno jsem popadl batoh, tašky na kolo,
vyndal kolo ze sklepa a vyrazil na nádražı́. V práci jsem to nějak přestál, ale
za moc to nestálo, spousta nudné práce.
Přesto, že jsem se celou dobu snažil z Kristýnky vytáhnout, kam pojedeme, nic mi neřekla. Naštěstı́ už byl čas zamı́řit na nádražı́. Sedl jsem na
kolo a vyrazil. Na nádražı́ jsem přemýšlel, co dál. Netušil jsem, kam si koupit
lı́stek. Chvı́li jsem tam jen tak postával. Pak jsem vytáhl z kapsy telefon,
abych napsal Kristýnce. Zjistil jsem, že už od nı́ mám zprávu, ani jsem nezaregistroval, že mi napsala, vůbec jsem to neslyšel.
Až přijdeš na nádražı́, tak jdi rovnou na třetı́ nástupiště, tam najdi vagón
”
424
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
s oddı́lem pro kola a rovnou nastup. Sejdeme se tam. Nemusı́š se bát, lı́stek
pro tebe mám. A poslednı́ věc, nekoukej prosı́m na to, kam ten vlak jede.“
Už jsem na nádražı́ a mı́řı́m k vlaku. Doufám, že brzy dorazı́š.“ odepsal
”
jsem.
Odpověd’ přišla téměř okamžitě: To je fajn. Já jsem zrovna chtěla nastoupit.
”
Počkám na tebe.“
Vynesl jsem kolo na nástupiště a tam už na mě Kristýnka mávala. Zamı́řil
jsem rovnou k nı́.
Ahoj,“ pozdravil jsem ji.
”
Ahoj,“ odpověděla, objala mě a polı́bila.
”
Pomůžeš mi s tı́m kolem?“ ptala se.
”
Jasně,“ odvětil jsem a naložil obě kola do vlaku a společně jsme se se usadili
”
na sedačku.
Tak kam jedeme?“ vyzvı́dal jsem.
”
Uvidı́š, už se brzy dočkáš.“
”
Cestou jsme si povı́dali o všem možném a čas přı́jemně ubı́hal.
Najednou se zvedla a povı́dá: Už je čas, vystupujem.“
”
Trochu zmateně jsem se na nı́ podı́val a vyrazil za nı́. Vlak zastavil, já vyndal
kola a společně jsme vyšli před nádražı́.
Otočil jsem se na nı́ a zeptal se: Kam dál?“
”
Uvidı́š, nasedni a pojed’ za mnou.“
”
Neodporoval jsem a vyrazil za nı́. Myslel jsem, že jedem jen kousek, ale po
pár kilometrech mi začalo být jasné, že to asi nebude jen kousek.
Jak daleko jedem?“
”
Neboj, nenı́ to daleko. Vždyt’ jsi řı́kal, že na kole jezdı́š.“
”
To jo, to jezdı́m. Obvykle tak 20 až 30 kilometrů, ale převážně po rovině.
”
Jen letos jsem na kole ještě neseděl.“
Aha, tak to jo. No do mı́sta určenı́ nám zbývá, tak 15 kilometrů.“
”
To je v pohodě, když to nebude do kopce.“
”
Neboj, dneska ne. Tak se mě drž,“ zakončila debatu a šlápla do pedálů.
”
Musel jsem přidat, abych jı́ stačil, ale stálo to za to. Sledovat tu jejı́ vyšpulenou
prdelku a pravidelný pohyb štı́hlých nohou. Už mi bylo jasné, kde vzala tu vysportovanou postavičku. S pohledem na ten pevný zadeček ubı́haly zbývajı́cı́
kilometry rychleji.
Dorazili jsme k takovému malému penzionu.
Sesedat, už jsme tady,“ zavelela Kristýnka.
”
Rozkaz,“ zastavil jsem a s úlevou sesedl z kola.
”
Zatı́m, co jsem ukládal kola, byla už na recepci, aby nás ubytovala.
10.14. KRISTÝNKA - VÍKENDOVÝ VÝLET
425
Po chvı́li přišla, aby mi pomohla s věcmi. Nahoru do patra do pokoje,
šla přede mnou. Netušı́m, jak to dělala ani, jestli to dělala schválně, ale to
svůdné pohupovánı́ boků bylo vzrušujı́cı́. Ač jsem byl vysı́lený a unavený,
stál jsem v pozoru. Otevřela dveře a vešli jsme do pokoje. Složil jsem tašky
do skřı́ně a zálibně se zahleděl na postel.
Tak na to ani nemysli,“ se smı́chem se mi ozvalo za zády.
”
Jak můžeš vědět, na co myslı́m?“
”
No, už tě trochu znám. A navı́c ten tvůj pohled je výmluvný, ostatně nejen
”
ten pohled.“
Aha, to zase vypadá na tu ženskou intuici, vid’.“
”
Přesně tak. Takže na postel ted’ zapomeň, nejdřı́v sprcha a pak nás čeká
”
večeře.“
To neznı́ špatně.“
”
Než jsem se stihl zeptat, kdo jde prvnı́ do sprchy, zmizela v koupelně.
Hmm, asi nemá cenu se ptát, kdo půjde prvnı́,“ řekl jsem si pro sebe.
”
Ponořil jsem se do skřı́ně a chystal si věci na večer. Usadil jsem se na posteli, když v tom sprcha utichla. Otočil jsem se směrem ke koupelně a pohledem hypnotizoval dveře. Ještě chvı́li se nic nedělo. Pak se otevřely dveře.
Na zárubni dveřı́ se objevily prstı́ky. Za prstı́ky se začala ukazovat odhalená
nožka. Od prstů, přes lýtko a koleno až do půlky stehna. Zpozoroval jsem
stékajı́cı́ kapku. Zanechávala za sebou vlhkou cestičku. Najednou mi vyschlo v
ústech. Z koupelny vyšla Kristýnka zahalená jen do ručnı́ků. Jeden obtočený
kolem těla, v druhém měla zamotané vlasy. Šla směrem k posteli. Ručnı́k
omotaný kolem těla jı́ začal slézat. Čekal jsem, jestli ho nechá spadnout.
Mı́sto toho, ho povytáhla zpět nahoru a pevněji přitáhla. To způsobilo odhalenı́ kousku jejı́ rozkošné prdelky. Lačně jsem ji pozoroval, když se skláněla
nad svou tašku, aby si vylovila něco na sebe.
Nekoukej na mě tak a mazej do sprchy.“
”
Ač nerad, poslechl jsem a vyrazil do koupelny. Teplá voda odplavovala z
mého těla nejen pot a špı́nu z cesty, ale i únavu. Bylo to přı́jemné.
Po patnácti minutách jsem konečně vylezl z koupelny. Napodobil jsem ji v
tom, že jsem měl na sobě také jen ručnı́k. Rovnou jsem zamı́řil k připravenému
oblečenı́.
Tak jak se ti lı́bı́m?“ ozvalo se z postele, na kterou jsem se před tı́m ani
”
nepodı́val.
Už, už jsem měl na jazyku automatickou odpověd’, když v tom jsem se otočil.
Očekával jsem, že bude mı́t na sobě nějaké šaty, že bude připravená na slibovanou večeři. Mı́sto toho měla na sobě lehkou průsvitnou košilku. Nebyl
426
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
jsem schopen slova.
Tak co? Nechceš si jı́t lehnout ke mně?“ lákala mě k sobě.
”
Nabı́dce se nedalo odolat. Udělal jsem tři kroky a už jsem si lehal k nı́ na
postel.
Ještě nám tady něco překážı́,“ řekla a rukou už rozmotávala ručnı́k kolem
”
mého těla.
Než jsem se nadál, rukou zpracovávala můj penis. Chtěl jsem se zapojit alespoň rukou. Ale ani to mi nebylo dovoleno. Něžně odsunula mou ruku a
zavrtěla hlavou. Nechal jsem to tedy být a užı́val si jejı́ péči. Přisunula se
ke mně blı́ž. Přehodila svou nožku přes mou, cı́til jsem na stehně jejı́ vlhkou
rozpálenou kundičku.
Sáhla za sebe, vylovila kondom, rozbalila ho a nasadila mi ho. Ještě se
kousek posunula tak, až nade mnou klečela a jejı́ prcinka se dotýkala špičky
mého kopı́. Pomalu dosedala a já se nořil do hlubin jejı́ho těla. Sklonila se,
polı́bila mě a chytla za hlavou mé ruce. Cı́til jsem na hrudi jejı́ ňadra, jejı́
ztuhlé bradavky, mě přes tenkou látku košilku přı́jemně tlačily. Zvolna se na
mě pohybovala.
Oddávali jsme se láskyplnému milovánı́. Byl to stav, kdy jsme se plně oddali tomu druhému. Záleželo nám na uspokojenı́ toho druhého vı́ce než na
vlastnı́m. Jejı́ mušlička mi vycházela vstřı́c rychleji a rychleji. Něžné a pomalé
milovánı́ zı́skávalo na vášnivosti. Nejen vzdechy, ale i vůně našich pohlavı́ a
zpocených těl naplnily pokoj. Beze slova jsme se oddávali našim hrátkám.
Oba jsme se blı́žili k vrcholu. Ještě jeden, dva pohyby a pak naposledy dosedla. Zaklonila hlavu a z úst jı́ vyšel dlouhý vzdech. Jejı́ prožitek dovedl na
vrchol i mne. Kristýnka se sklonila a položila se na mě. S hlavou na mém
rameni téměř usı́nala. Pohladil jsem ji po tváři a polı́bil ji.
Počkej, měla by ses zvednout. . . “
”
A proč?“ ptala se.
”
Mohla by se stát nehoda.“
”
A to by ti tolik vadilo?“ zkoušela to na mě.
”
Se zavřenýma očima jsem o tom mlčky přemýšlel.
Tak co? Vadilo by to?“ dožadovala se odpovědi.
”
Já vlastně ani nevı́m,“ řekl jsem po pravdě, Kdyby se to stalo, tak se to
”
”
stane. Rozhodně to nebude žádná tragédie.“
To sice nenı́ odpověd’, kterou bych ráda slyšela, ale i tak dobrá,“ usmála se
”
a začala se zvedat.
Sáhl jsem mezi naše těla a přidržel použitý kondom, aby nedopatřenı́m nesklouzl. Když se zvedla, dali jsme se oba do pořádku, oblékli se a vyrazili na
10.14. KRISTÝNKA - VÍKENDOVÝ VÝLET
427
večeři.
Seděli jsme se u večeře, popı́jeli vı́no a povı́dali si. Já z nı́ celou dobu
nemohl spustit oči. Týnka si totiž na sebe vzala přiléhavé tričko a krátkou
sukni. Jestli měla kalhotky, jsem nezjišt’oval, stačilo, že šla bez podprsenky.
Pod tričkem se jı́ zřetelně rýsovaly bradavky, a když jsem se pozorně zadı́val,
rozeznal jsem i dvorce.
Celou dobu až k dezertu jsem sbı́ral odvahu se jı́ zeptat na to, na co jsme
narazili v posteli.
Můžu se tě na něco zeptat?“ začal jsem opatrně.
”
Můžeš. Je na tobě vidět, že ti celý večer něco vrtá hlavou.“
”
Když já nevı́m, jak s tı́m začı́t.“
”
Tak se neboj a ptej se.“
”
Fajn. Stejně by na to jednou došlo a vzhledem k tomu, jak se chováme, bude
”
dobré to probrat,“ řekl jsem a nadechl se k pokračovánı́, Jestlis to myslela
”
vážně, že bys chtěla se mnou děti.“
Myslela.“
”
Ty seš si nějak jistá. Tohle tvrdit po měsı́ci chozenı́ je dost odvážné, vždyt’
”
mě skoro vůbec neznáš.“
Odvážné možná, ale já jsem si jistá. To, jak ses zachoval na prvnı́m rande,
”
které jsem zkazila, mi řeklo vše.“
A co když to bylo jen kvůli sexu?“
”
Dlouze a zkoumavě se mi zadı́vala do očı́. Ten pohled jsem cı́til až v žaludku.
Pomalu jsem se v tom pohledu ztrácel, ale neuhnul jsem.
Nebylo,“ řekla rozhodně.
”
Na to se nedalo nic řı́ct.
A ty bys děti se mnou nechtěl?“ pokračoval v tématu.
”
Chvı́li jsem přemýšlel, jak vhodně zformulovat odpověd’. Když jsem se neměl
k odpovědi, trochu se ke mně naklonila a maličko vypnula hrudnı́k. V tu
chvı́li bych jı́ odsouhlasil úplně všechno.
Kdybych měl mı́t ted’ s někým děti, tak jedinou vhodnou kandidátkou bys
”
byla ty. Jen mi připadá, že po měsı́ci je to hodně brzy.“
Tak to mě těšı́.“
”
Dojedli jsme a dopili a vyrazili zpátky na pokoj. Sotva za námi zaklaply
dveře, vjela mi oběma rukama do vlasů, přitáhla si mou hlavu a přisála se
na mé rty. Zvedla jednu nožku a obtočila mi ji kolem boků. Aby neupadla,
musel jsem ji přidržovat za zadeček. Sukně se jı́ vyhrnula nahoru, kalhotky
samozřejmě neměla.
Chci se s tebou pomilovat,“ šeptala mi do ucha mezi polibky.
”
428
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Taky tě moc chci,“ oplácel jsem jı́ veškerou něhu.
”
Rukama jsem ji hladil po zádech a vyhrnoval ji tričko. Jen zvedla ruce, abych
jı́ ho přetáhl přes hlavu. Rozepnout sukni pak bylo dı́lem okamžiku. Ani na
mě nevydrželo oblečenı́ o moc déle. S knoflı́ky na košili se nezdržovala, prostě
jen zabrala a košile letěla k zemi, ani jeden knoflı́k neutrhla. V rychlosti ze
mne stáhla i ten zbytek a znovu se ke mně přitiskla. Tentokrát už to bylo
tělo na tělo. Chtěl ji nasměrovat k posteli.
Ne, já to chci tady a ted’,“ a začala rukou zpracovávat můj tvrdý nástroj.
”
Ale. . . ,“ chtěl jsem protestovat.
”
Pšššš,“ dala mi prst na ústa, já vı́m, já to chci takhle, bez ochrany.“
”
”
Vážně?“ ujišt’oval jsem se.
”
Vážně,“ přikývla, věřı́m, že se ovládneš a včas ho vyndáš.“
”
”
To už měla opět ruce kolem mého krku a nohama obtáčela mé boky.
Přidržoval jsem ji za zadeček a opı́ral ji o zed’. Když ucı́tila špičku mého
kopı́ na své zmáčené pochvičce, zabrala nohama. Vklouzl jsem do nı́ až po
kořen. V očı́ch se jı́ zračila rozkoš z toho nenadálého vyplněnı́. Snažil jsem
se ji pomalu protahovat, moc to nešlo a navı́c to bylo i celkem nepohodlné.
Kristýnka se mě držela jako klı́ště, tak nebyl problém, abych ji odnesl na
postel.
Jakmile ucı́tila, že ležı́ na posteli, uvolnila se a sevřenı́ povolilo. Měl jsem
volné pole působnosti. Změnil jsem pozici. Klečel jsem u nı́, zatı́m co si tiskla
pokrčené nohy k tělu. Položil jsem jı́ ruce na stehna a přiměl ji pořádně
roztáhnout nohy. Jejı́ prcinka se objevila v celé své kráse. Nádherně lesklá
jejı́ št’ávičkou. Pravidelnými tahy jsem plenil jejı́ lůno. S každým přı́razem
hlasitě hekla. Zrychloval jsem. Jednotlivé vzdechy se slily dohromady. Hekala
a sténala. Já jsem zatı́nal zuby, ve snaze oddálit své vyvrcholenı́.
Kam to chceš?“ zeptal jsem, když se mi to blı́žilo, nepřestával jsem však
”
přirážet.
Nejradši. . . aahhh. . . bych. . . to. . . oohhh. . . dovnitř. . . aaahhh,“ snažila se mi
”
mezi vzdechy odpovědět.
To jako vážně?“ ujišt’oval jsem se.
”
Jen přikývla a pak pokračovala: Ale na. . . aaahhh. . . břı́ško. . . ohhh. . . to bu”
de. . . “
V tom jsem z nı́ vyklouzl. Bylo to v poslednı́ chvı́li. Prvnı́m výstřikem jsem
trefil klitoris. Byla to pro ni asi poslednı́ kapka do poháru vzrušenı́, protože
v tom se začala zmı́tat v orgasmu. Zbytek spermatu jı́ pokrýval břı́ško a v
pupı́ku jı́ tvořil malé bı́lé jezı́rko.
Padl jsem na postel vedle nı́, vysı́lený a vyšt’avený. Jen jsem na koukal.
10.14. KRISTÝNKA - VÍKENDOVÝ VÝLET
429
Prstem stı́rala mou tekutinu, která jı́ stékala po lapličkách.
Ještě jsem zaslechl, jak řekla: To bylo úžasné. Mnohem lepšı́ než s kondo”
mem, už abychom to takhle mohli dělat bez rizika.“
Pak se ke mně celá ulepená přitulila a já usnul.
Rannı́ probuzenı́ bylo zvláštnı́. Zdál se mi totiž erotický sen. Seděl jsem
v pokoji na židli, hrála hudba a přede mnou se tančila holka. Jejı́ smyslné
pohyby byly vzrušujı́cı́. Můj penis se probouzel k životu. Dı́vka se ke mně
přiblı́žila. Vrtěla se nade mnou, zadečkem kroužila v mém klı́ně a přitom
postupně odhazovala oblečenı́. Nakonec byla úplně nahá, rukama bloudila
po svém těle a dávala mi nakouknout i do svých nejintimnějšı́ch mı́st. V tom
jsem byl nahý i já. Ona si na mne sedla. Vlnila se do rytmu hudby. Bylo
to jako doopravdy. Cı́til jsem jejı́ vůni, vlhkost jejı́ho klı́na, slyšel jsem jejı́
vzdychánı́. Blı́žil jsem se k vrcholu, když jsem ucı́til, jak se mi jejı́ nehty
zarývajı́ do hrudnı́ku. Ta trocha bolesti mě probudila.
Otevřel jsem oči a spatřil nad sebou Kristýnku. Nebyl to tak docela
sen, Kristýnka na mě seděla a lehce se pohupovala s rukama zapřenýma
v mı́stech, kde jsem cı́til bolest. Pevně semknuté rty prozrazovaly snahu o
umlčenı́ vzdechů. Tempo se trochu zrychlilo. Už se to nedalo zadržet. Uvolnil
jsem se a nechal tomu volný průběh. Životodárná tekutina opouštěla mé tělo
v několika mocných dávkách a plnila kondom, o kterém jsem až dosud neměl
téměř ani tušenı́. Týnce už také mnoho nezbývalo, stačilo jen několik pohybů
na mém uvadajı́cı́m bojovnı́kovi a prožila své tiché rannı́ vyvrcholenı́. Uspokojená si lehla vedle mě.
Vı́š, že by se tohle dalo považovat za znásilněnı́?“ ptal jsem se jı́.
”
A co? Nevypadals, že by se ti to nelı́bilo nebo, že by ses nějak bránil.“
”
To ne,“ připustil jsem, já proti takovému znásilňovánı́ od tebe nic nemám.“
”
”
Tak vidı́š, tak si nestěžuj.“
”
Já si nestěžuju, já se jen zeptal.“
”
No dobrá. Vždyt’ mi to můžeš někdy oplatit.“
”
Taková výzva se nedala odmı́tnout. Jen to dořekla, už jsem v hlavě pomalu
spřádal plány.
Tak vstávej, čeká nás snı́daně.“
”
No dobře, už se zvedám.“
”
Dali jsme se do pořádku a sešli dolů na snı́dani.
Po snı́dani jsme sedli na kola a vyrazili poznávat mı́stnı́ krásy. Mě samozřejmě spı́š zajı́maly krásy, které se vyskytovaly přı́mo přede mnou. Kristýnka naplánovala na dnešek návštěvu dvou okolnı́ch památek, jeden hrad
a jeden zámek. Unavujı́cı́ vyjı́žd’ka za kulturou byla přerušována občasnými
430
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
zastávkami na občerstvenı́. Dı́ky tempu, které Týnka udržovala celý den, jsem
se po návratu zvládl sotva vysprchovat a dobelhat se na večeři. Po večeři jsem
jen padl nahý do postele a bez jakýchkoli myšlenek na sex. I přesto, že se
celý den přede mnou nakrucoval ten sexy zadeček. Kristýnka na tom byla
sice o trochu lépe, ale ne o moc. S úlevou padla na postel vedle mě. A i ona
byla lı́ná si na sebe něco vzı́t. Jak jsme padli na postel, tak jsme usnuli.
Kolem jedné hodiny v noci jsem se vzbudil, musel jsem na záchod. Když
jsem se vracel zpět do postele, svı́til na spı́cı́ Kristýnku měsı́c. Ňadra se
jı́ pravidelně zvedala v rytmu dechu. Měsı́c svı́til skrz okno a žaluzie tak
přı́hodně, že proužek světla šel přes bradavky a přes klı́n. Stál jsem mezi
dveřmi do pokoje a pozoroval ji. To, co jsem viděl, způsobilo pozdviženı́ v
intimnı́ oblasti. Hlavou mi proběhlo rannı́ probuzenı́ a jen jsem litoval, že
má nožky u sebe a je částečně obtočená kolem deky. Ještě chvilku jsem ji
pozoroval. Nakonec jsem si šel k nı́ přeci jen lehnout. Opatrně jsem se uložil,
abych jı́ náhodou nevzbudil. Abych neusı́nal s trčı́cı́m stožárem mezi nohama,
rozhodl jsem se, že si od toho odpomůžu.
Pomalu jsem se pustil do úlevné a uspokojivé činnosti. Po pár tazı́ch jsem
zaregistroval, že se Kristýnka vedle mne pohnula. No co, přece si to nebudu
dělat sám, když mám vedle sebe takovou milenku. Otočil jsem se na čelem
k nı́. Lehce jsem zafoukal na odhalené bradavky. Reakce se dostavila během
okamžiku, krásně ztuhly a vztyčily se. Sklonil jsem se k nim a střı́davě jsem
je bral mezi rty a kroužil po nich jazýčkem. Snažil jsem se ji neprobudit.
Moje snaha brzy přinesla své ovoce. Kristýnin dech se zrychloval, i nožky
bezděčně rozhodila. Stále spala. Prstem jsem se dotkl lapliček. Opatrně jsem
prozkoumával jejı́ štěrbinku. Ta už ronila slzičky rozkoše. Přesunul jsem se
mezi jejı́ nožky. Nechtělo se mi hledat nikde kondomy, tak jsem se rozhodl
vzı́t to zase naostro.
Žaludem jsem projı́žděl mezi závojı́čky, až byl celý vlhký. Našel jsem
otvůrek do jejı́ho těla a zlehka do nı́ vstoupil. Zvolna jsem jı́ protahoval,
až ze spánku vzdychala. Snažil jsem se, abych ji nevzbudil, ale bylo to pro
mě čı́m dál tı́m těžšı́. Zásun za zásunem nade mnou zı́skávaly moc pudy.
Přestával jsem ovládat. Ruce, které až dosud spočı́valy na posteli, se ted’
přesunuly na jejı́ tělo. Přidržoval jsem ji za boky a zrychloval tempo svých
průniků. Vzdechy zesı́lily a Kristýnka se začala probouzet. V polospánku mi
automaticky vycházela vstřı́c. Netrvalo dlouho a byla úplně vzhůru, ale to
už se blı́žila k vyvrcholenı́.
Ted’. . . aaahhh de facto. . . aahh . . . zná. . . ahh . . . silňuješ. . . aaahhh ty mě. . . ,“
”
snažila se řı́ct mezi vzdechy.
10.14. KRISTÝNKA - VÍKENDOVÝ VÝLET
431
A to ti vadı́?“ odvětil jsem a přestal.
”
Ted’ už jo, když jsi přestal. . . “
”
Aha,“ řekl jsem a znovu se dal dı́la.
”
Kristýnka už neměla šanci mluvit, jen vzdychala. Blı́žila se rychle k vrcholu.
S každým přı́razem byla blı́ž a blı́ž. Naposledy jsem do nı́ vnikl a zabořil se
až na dno jejı́ kundičky. Celá se rozechvěla, prohnula se v zádech a obtočila
kolem nohy, kolem mého pasu. Mě ještě kousek chyběl, naštěstı́, protože bych
se z toho sevřenı́ asi jen tak nedostal. Mohl jsem se pohnout jen o kousek.
Ale i tak jsem toho využil. Krátké pomalé pohyby zalévaly jejı́ tělo dalšı́mi
vlnami rozkoše. Sevřenı́ povolilo. Chytil jsem ji za nožky. Už jsem se blı́žil
k výstřiku, i mě ty pomalé pohyby dělaly dobře. Opustil jsem jejı́ lůno a
několika tahy se dodělal na jejı́ břı́ško. Skrápěl jsem jejı́ tělo proudy bı́lé tekutiny. Vše si roztı́rala po břı́šku i prsou, jako ten nejdražšı́ tělový krém. Lehl
jsem si na postel a pozoroval št’astný úsměv na jejı́ tváři. Zanedlouho jsme
oba usnuli.
Ráno jsme vstávali celkem pozdě a měli jsme co dělat, abychom stihli
snı́dani. Jen jsme na sebe hodili pár věci a seběhli do jı́delny. Nabrali jsme si
nějaké jı́dlo a usadili se ke stolu. Kristýnka se během jı́dla zvláštně uculovala.
Co se na to tak tvářı́š?“ ptal jsem se.
”
To nic, já jen, že mi chutnáš.“
”
Tvářil jsem se nechápavě.
Ještě řekni, že se ti nelı́bı́.“
”
To já jsem rád, jen to nějak nechápu.“
”
No, nějak nebyl čas se dát do pořádku, ani se pořádně umýt.“
”
A?“
”
Ještě řekni, že si nepamatuješ, cos dělal v noci.“
”
Pamatuju. Jo, takhle. . . ,“ konečně mi to došlo.
”
To jsem netušila, že jsi takový nechápavý.“
”
No jo, občas mám dlouhé vedenı́.“
”
To bylo vidět.“
”
Stane se.“
”
Dál už jsme snı́dani dojedli mlčky. Po snı́dani následovala poslednı́ návštěva pokoje. Rychle jsme se vysprchovali, bohužel každý zvlášt’, a pak už následovalo jen balenı́ věcı́ a odjezd na kolech. Čekal jsem, že pojedeme na stejné
nádražı́, ze kterého jsme přijeli, mı́sto toho však Týnka vyrazila opačným
směrem. Neměl jsem ani čas se tomu divit, jen jsem ji poslušně následoval.
Asi po 20km jsme dojeli na nádražı́, nasedli jsme na vlak a vydali se domů.
Vlak byl nacpaný, tak ani na žádné nemravnosti nedošlo.
432
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Dojeli jsme zpátky, Kristýnka vystoupila, doprovodila mě na můj vláček a
sama zamı́řila domů. Na cestě domů jsem zůstal sám jen se svými myšlenkami.
Hlavou se mi honilo všechno, co se během vı́kendu událo.
10.15. KRISTÝNKA - PÍSEMNÝ STYK I.
10.15
433
Kristýnka - Pı́semný styk I.
Ve středu jsem se v práci nějak nudil, ne že bych neměl co dělat, jen mě to
nějak nebavilo. No co, tak mi třeba zvedne náladu Kristýnka. S tı́m jsem vzal
do ruky telefon, abych jı́ napsal.
Ahoj zlato. Jak se dneska máš? Mě to v práci nějak nebavı́ a bez tebe je mi
”
smutno. Hodila by se trocha rozptýlenı́. Co takhle odpolednı́ rande?“
Odložil jsem telefon tak, abych na něj dobře viděl a zkusil jsem se přemoci
a pustil se znovu do práce. Každých pět jsem kontroloval telefon, jestli
mi náhodou něco nepřišlo. Měl jsem totiž vypnuté zvoněnı́, abych nerušil
ostatnı́. Po půl hodině stále žádná odpověd’. Vzdal jsem kontrolovánı́ telefonu, a abych nepřemýšlel, co se děje, ponořil jsem se do práce. Dokončil jsem
rozdělaný úkol a vzpomněl si na telefon. Konečně tam byla zpráva.
Ahoj miláčku. Mám se docela dobře, alespoň v rámci možnostı́. Je mi bez
”
tebe smutno. Jen tě asi moc nepotěšı́m. Mám pro tebe špatné, ale i dobré
zprávy.“
Chvı́li mi vrtalo hlavou, co tı́m asi tak může myslet, ale pak jsem se radši
zeptal.
Aha. Copak? Rande nebude? A co ty špatné a dobré zprávy?“
”
Nebude. Jsem bohužel v práci. A chceš začı́t těma dobrýma nebo špatnýma?“
”
Asi pokračuj v těch špatných. Pochybuju, že to, že nebude dneska rande, by
”
byla dobrá zpráva.“
To máš pravdu, to dobrá zpráva nenı́. Dalšı́ špatná je, že nebudu mı́t čas
”
ani o vı́kendu. Musı́m být v práci.“
Hmmm, tos mě opravdu nepotěšila. A já se na tebe tak těšil.“
”
To je mi jasný. Jak tě znám, tak myslı́š jen na sex. Ale stejně bys měl smůlu,
”
ten by se nekonal. A to je vlastně ta dobrá zpráva.“
Co je na tom dobrého?“
”
To, že naše hrátky zatı́m zůstávajı́ bez následků, nejsem těhotná, když jsem
”
to dostala. A dalšı́ dobrá zpráva je, že od přı́ště už nemusı́me použı́vat kondomy.“
Aha. Tak když to bereš takhle, tak to jsou dobré zprávy. Ale stejně by se
”
milovánı́, přı́padně jiné laškovánı́ konat mohlo, teda kdybys měla čas.“
Jak to myslı́š?“
”
Takže zaprvé, mě by to milovánı́ při tom vůbec nevadilo. Za druhé, kdybys
”
nechtěla, tak stále ještě zbývá hornı́ polovina těla pro laškovanı́. No. . . a za
třetı́. . . máš ještě jednu dı́rku, kterou bych mohl zbavit panenstvı́.“
Seděl jsem s telefonem v ruce a čekal na odpověd’, pět minut, deset minut a
434
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
stále žádná odpověd’. Ještě pořád zbýval nějaký čas do konce pracovnı́ doby a
mě stále ještě zbývala nějaká práce k dodělánı́, tak jsem se do toho s velkým
přemáhánı́m pustil. Nějak jsem se do toho zabral, že kdyby mě nevyrušili
odcházejı́cı́ kolegové otázkou, jestli tady budu dneska spát, tak bych snad
zmeškal i vlak. Rychle jsem se pobalil a zmizel na vlak. Cestou mě napadlo,
kde bych asi nocoval, kdybych zmeškal i ten poslednı́ vlak.
Ve vlaku jsem zkontroloval telefon, jestli náhodou nepřišla nějaká odpověd’.
Na milovánı́ při měsı́čkách se zatı́m necı́tı́m, cı́tila bych se divně. To je
”
pravda, i s hornı́ půlkou těla se dá dělat dost věcı́, ale milovánı́ to nenı́. To
nenı́ fér být na týden vyřazená z milostného laškovánı́. A jak si to myslel s
tou panenskou dı́rkou?“
Třeba to časem taky přijde, optej se sestřiček, jestli to dělajı́ i přes červenou.
”
Tak přemýšlej, třeba tě něco napadne.“
Máš na mysli zadeček?“
”
Přesně tak. Tvou rozkošnou zadničku, nádhernou prdelku, která mě děsně
”
vzrušovala, když jsem ji pozoroval při jı́zdě na kole, kakaovou dı́rku, zadnı́
vrátka. . . zkrátka análek.“
Tentokrát jı́ odpověd’ zase chvı́li trvala, chápal jsem to. Musela si to nejspı́š
promyslet.
Aha. Nazýváš to pěkně, jen netušı́m, jak by se mi to lı́bilo. Představa, jak se
”
mi cpeš do zadečku je zvláštnı́. Sice bych to chtěla zkusit, ale bojı́m se toho.
Takové vzrušujı́cı́ a perverznı́ zároveň.“
To znělo slibně. Neřekla ne, takže když na nı́ půjdu pomalu a opatrně, tak
bych jı́ i na análek mohl zlákat.
Než jsem si rozmyslel, co jı́ odpovı́m, přišla od nı́ dalšı́ zpráva: Tak ted’ už
”
je mi jasné, proč si se držel celou dobu za mnou. Abys mi mohl koukat na
zadek. A proč si vůbec něco neřekl, třeba bychom s tı́m něco udělali?“
Neodolal jsem té hozené rukavici a musel jsem se zeptat: To má být nabı́dka?“
”
Když budeš chtı́t, budu ochotná to alespoň zkusit, jen to bude chtı́t trochu
”
času, abych se s tı́m srovnala.“
Nějak jsem tomu stále nemohl uvěřit. Ještě do nedávna to bývala taková
slušná a nevinná dı́včina a ted’ se z nı́ pomalu, ale jistě stává sexuálnı́ dračice.
Hlavou se mi proháněly různé nemravné představy toho, kam až bude ochotná
zajı́t a co všechno bude chtı́t vyzkoušet. Zabrán do představ jsem opět málem
přejel, vystupoval jsem z vlaku jako poslednı́.
Když jsem dorazil domů, nezapomněl jsem jı́ to napsat. Odpověd’ přišla
téměř okamžitě.
10.15. KRISTÝNKA - PÍSEMNÝ STYK I.
435
Když se ti to nelı́bı́, tak si nemusı́me psát.“
”
To zas ne, já jen psal, že jsem zase málem přejel.“
”
Máš sledovat cestu a nemyslet na nemravnosti.“
”
To jde dost těžko, když tě mám plnou hlavu.“
”
To jde dost těžko, když tě mám plnou hlavu.“
”
Tohle mě ani nenapadlo. Já jen myslel na to, co budeš ochotná ještě zku”
sit.“
To nevı́m, to se teprve pozná.“
”
Tak to jsem na to zvědavý.“
”
A co třeba pı́semný styk“ ? Nějaká nemravná fantazie.“
”
”
Myslı́š jako sex po telefonu formou zpráv? To beru.“
”
Tak fajn. V tom přı́padě klidně začnu. Tak si představ, že jsme spolu v bytě.
”
Sedı́š na gauči a najednou zaslechneš z koupelny sprchu. Zvedneš se a jdeš se
tam podı́vat. Chceš mě tam překvapit. Vstoupı́š do koupelny a uvidı́š mě stát
ve sprše. Svlékáš se a bereš za dveře od sprchy. Nejdou ti otevřı́t, zjišt’uješ,
že jsou zajištěné zevnitř.“
To znı́ zajı́mavě. Co bude dál?“
”
Stojı́m tam zády k tobě. Když uslyšı́m, že bereš za dveře, otočı́m hlavu,
”
jen se usměju a kývnu hlavou k připravené židličce. Ty to pochopı́š a posadı́š na nı́. Nanesu si šampón na vlasy a pak sáhnu pro sprcháč. Začnu se
umývat. Vidı́š, jak mé ruce roztı́rajı́ mýdlo po krku a ramenou. Přestože je
voda vypnutá, pára začı́ná zakrývat dveře. Otočı́m se čelem k tobě a rukama
si zakrývám poprsı́, jako bych se styděla. Naštěstı́ pro mě dveře jsou zamlžené
do té správné výšky, že mi nenı́ vidět klı́n.“
To se mi lı́bı́. A nechceš otřı́t ty dveře, abych lépe viděl?“
”
Nechci. Já schválně čekala, dokud se nezamlžı́ do té správné výšky. Sprcháč
”
krásně pěnı́ a já si ho roztı́rám po rukou. Pěna se mi držı́ i na prsou a zakrývá
bradavky. Na tobě je vidět, že bys chtěl vidět vı́c.“
Vı́š, že jsi děsná potvora, takhle mě dráždit a vzrušovat? Jen doufám, že mi
”
to někdy předvedeš naživo.“
Vı́m a hrozně mě to bavı́ tě takhle škádlit. To se uvidı́. Mám pokračovat,
”
nebo chceš, abych toho nechala?“
Jen klidně pokračuj, přece nebudeš jen napůl umytá, celá od sprcháče a se
”
šampónem ve vlasech. “
Tak dobře, zpátky do sprchy. Rukama sjedu na břı́ško a trochu pěny si na”
nesu i do klı́na. Trochu se nadzvedneš ve snaze alespoň něco zahlédnout.
Přijdu blı́ž a přitisknu svá prsa na dveře. Pěna se rozestoupı́ do stran a ty
pře sklo pozoruješ má ňadra. Sklo je trochu studené a mé bradavky na to
436
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
reagujı́. I přesto, že jsou přitisknuté na sklo, se nalévajı́ a tuhnou.“
Kdo tohle má vydržet? Už jen z té představy mi stojı́.“
”
To mě moc těšı́. Zvedáš se ze židličky, tvůj nástroj trčı́ do prostoru. Jen si
”
olı́znu rty a spodnı́ ret vzrušenı́m skousnu. Přistoupı́š až ke dveřı́m a položı́š
ruce do mı́st, kde jsou má prsa. Chtěl bys je sevřı́t a dráždit je. Ale bohužel
pro tebe je mezi námi sklo. Dveře se mlžı́ čı́m dál vı́c. Už jsou ze mě vidět jen
má obtisknutá prsa. Ještě přidám otisk rtů a o krok poodstoupı́m. Zahlédnu
tvůj zklamaný obličej. Vrátı́m se zpátky a pokusı́m se přitisknout celým tělem.
Abych tě trochu napı́nala, začnu s tı́m, co už jsi viděl, a postupně přidávám
dalšı́ kousky svého těla.“
Hmmm, to bych moc rád viděl.“
”
Břı́ško, ruce a stehna. Vidı́m, jak s napětı́m očekáváš, jestli se objevı́ i
”
můj klı́n. Dohladka vyholený Venušin pahorek se tiskne ke sklu. Cı́tı́m chlad,
který mě vzrušuje. Mou buchtičku neuvidı́š, mı́sto nı́ je na skle jen otisk pěny.
Vzrušenı́m si nevědomky začı́náš hrát se svým dobyvatelem. Všimnu si toho,
zakroutı́m hlavou a zahrozı́m prstem. Uvědomı́š si, co děláš a necháš toho.“
Takhle mě trápit a nic mi nedopřát. Kde se to v tobě vůbec bere?“
”
Však se dočkáš. To bys rád věděl, vid’. Odstoupı́m ode dveřı́, sáhnu pro
”
sprchu a opláchnu dveře, abys něco viděl. Rukama přejı́ždı́m po břı́šku vzhůru,
tisknu si ňadra a palci dráždı́m bradavky. Z úst mi unikne tichý vzdech.
Sbı́rám pěnu a pokračuju v očistě. Otočı́m se zády a předklonı́m se, abych si
umyla nožky. Dı́ky mı́rně rozkročeným nohám se na tebe usmı́vá má št’avnatá
prcinka. Udělám krok vzad, ruce se přemı́stı́ na vystrčenou prdelku. Pečlivě
ji pokryju pěnou, ty vidı́š jen, jak prstı́kem kroužı́m, kolem zadnı́ch vrátek,
svěrač povolı́ a kousek prstu pronikne dovnitř.“
No teda, tohle se mi moc lı́bı́.“
”
To jsem ráda. Aby toho nebylo málo, druhá ruka vklouzne mezi nohy. Uka”
zováček s prstenı́čkem rozevřou lapličky a prostřednı́ček se usı́dlı́ ve vstupu
do mého těla. Pozoruješ mě přes skleněné dveře, jak si dráždı́m oba otvůrky.
Slyšı́š mě i vzdychat. Narovnám se a dokončı́m očistu. Pustı́m sprchu a postavı́m se pod proud vody. Mı́rně se zaklonı́m, abych si spláchla šampón z
vlasů. Má prsa čnı́ dopředu a zdobı́ bradavky ztvrdlé touhou. Proud vody odplavuje pěnu z mého těla. Kapky vody se rozstřikujı́ na mé rozpálené kůži.
Vypı́nám vodu a ty lačně sleduješ kapky stékajı́cı́ z mého těla.“
To bylo úžasné představenı́. Ale vlastně jsme si nic neužili. Bude to mı́t
”
ještě pokračovánı́?“
Děkuju. Moc mě těšı́, že se ti to lı́bilo. To vı́š, že to bude mı́t pokračovánı́.
”
Jen musı́š chvı́li počkat.“
10.15. KRISTÝNKA - PÍSEMNÝ STYK I.
437
Já si klidně počkám. Na tebe vždycky.“
Aspoň jsem měl chvı́li klidu na to, si to všechno srovnat v hlavě a projı́t
si tu představu ještě jednou. Vrtalo mi hlavou, jak na to přišla. Jediné, co mě
napadlo, že měla rozhovor se sestřičkami. Nebo to v nı́ bylo vždycky a jen
se to dı́ky našim hrátkám probudilo. Přemýšlel jsem, nakolik se mi ta změna
lı́bila. Zpočátku taková naivnı́ a nevinná a ted’ taková dračice. Ostatně proč
ne, výhodou bylo, že jsem se o sex rozhodně nemusel doprošovat. Byl jsem
zvědavý, jaké bude mı́t ta jejı́ sprcha pokračovánı́. V rychlosti jsem si odskočil na záchod a do sprchy. Zalitoval jsem, že tam nemůže být se mnou, a
dal si delšı́ studenou sprchu, abych se uklidnil. Vylezl jsem ze sprchy a zrovna
se utı́ral, když jsem zaslechl, že mi přišla zpráva. Pospı́šil jsem si s utı́ránı́m,
oblékl se a zalezl do postele.
Tak jaká byla sprcha? Určitě dlouhá a studená, vid’. Pomohlo to? Mám ta”
kový pocit, že asi moc ne. Už ležı́š v posteli? A chceš pokračovánı́?“
Chvı́li jsem se jen zmateně rozhlı́žel kolem sebe, jestli tam náhodou nenı́ se
mnou, než jsem odpověděl.
Sprcha byla fajn, jen ta tvoje by byla lepšı́, rozhodně bych si jı́ vı́c užil. Ji”
nak ano, byla studená a dlouhá. A ne, nepomohla. A zrovna jsem si lehl do
postele. Jak to všechno vı́š?“
To vı́š, ženská intuice.“
”
Na intuici nevěřı́m. Vážně, jak si na to přišla?“
”
To je snadný. Od doby, co jsi přišel domů, si bez většı́ přestávky pı́šeme.
”
Takže jen ted’ si měl dost času na sprchu. A vzhledem k tomu, kolik je hodin,
tak jsem si řı́kala, že už asi ležı́š v posteli.“
No jo, hezká a chytrá, to je nebezpečná kombinace.
Tak to jo. A co to pokračovánı́? Bude?“
”
Jestli chceš, tak klidně.“
”
Jasně, že chci.“
”
Dobře. Už jsem vysprchovaná a chystám ven ze sprchy. Ty tam ale pořád
”
stojı́š. Řı́kám ti, aby ses otočil a dal ruce za záda. Netušı́š, co tě čeká. Ale
jsi zvědavý a tak poslechneš. Než zjistı́š, co se děje a než pochopı́š, že jsem
to na tebe všechno nastražila, máš ruce svázané za zády páskem od županu a
přes oči máš šátek.“
Hmmm, kde se to v tobě bere?“
”
Odvedu tě do ložnice a posadı́m tě na postel. Slyšı́š šustěnı́ látky, jak se
”
můj župan padá na zem. Rozvážu ti oči. Stojı́m před tebou nahá a ukazuju se
ti ze všech možných úhlů. Lehnout a ruce nad hlavu, přikazuju ti, jakmile ti
uvolnı́m ruce. Jakmile to splnı́š, máš ruce přivázané k pelesti postele. Klekám
”
438
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
si nad tvůj obličej. Zblı́zka pozoruješ mou kundičku. Prsty si jı́ rozevı́rám,
abys měl lepšı́ výhled. Několikrát si přejedu po knoflı́čku rozkoše a hned se
celá leskne rosou.“
Hned bych tě ochutnal.“
”
To je mi jasné. Zabořı́m do nı́ dva prsty, tělem se mi šı́řı́ vlny rozkoše.
”
Prsty vyndám, přivonı́m si a labužnicky je olı́znu. Chceš taky, ptám se tě,
a ty jen přikyvuješ. Znovu naberu svou št’ávičku a prsty ti přejedu po rtech.
Jen se chvěješ a okamžitě si olizuješ rty a snažı́š se vsát mé prsty. Sednu ti
na hrudnı́k a mı́rně se zaklonı́m a opřu se o ruku. Zvedáš hlavu a koukáš, co
se bude dı́t dál. Volnou rukou se okamžitě začnu prstit.“
Hmm, dalšı́ úžasná podı́vaná.“
”
Sleduješ, jak mé prstı́ky mizı́ v hlubinách mého těla a znovu se objevujı́.
”
Mlaskánı́ promáčené kundičky se mı́sı́ s mými vzdechy. To, že se takhle zblı́zka
dı́váš, mě ještě vı́c vzrušuje. Už jen pár tahů a udělám se na tobě. Ty jen
bezmocně zı́ráš. Nemůžu popadnout dech, prstı́ky opouštı́ mé lůno a za nimi
se vyhrne trocha milostných št’áv, která kape na tvá prsa. Fascinovaně hledı́š,
jak se pomalu ten otvůrek zavı́rá.“
No teda, ty divoško. Škoda, že to nenı́ realita.“
”
Dej si pozor na to, co si přeješ. Ještě nevı́š, jak to skončı́.“
”
To nevadı́, i kdyby to skončilo takhle, byl by to parádnı́ a nezapomenutelný
”
zážitek.“
No dobře, jak myslı́š. Mám ještě pokračovat?“
”
Ano prosı́m. Zajı́má mě, co bude dál.“
”
Já už jsem alespoň malého uspokojenı́ dosáhla. Abys neřekl, kleknu si mezi
”
tvé nohy a budu se chvı́li věnovat tobě. Svými rty lehce obejmu tvou trčı́cı́
chloubu. Špičkou jazýčku setřu kapičku lásky, která se vytvořila na vrcholu
dı́ky mému představenı́. I ten něžný dotek tě přivádı́ k šı́lenstvı́. Snažı́š se
zanořit hlouběji do mých úst, stačı́ však jeden pohled a zanecháváš svých snah.
Je ti jasné, že jinak by to mohlo skončit ještě dřı́v, než to pořádně začne. Beru
do dlaně tvé klenoty a zlehka si s nimi pohrávám, pomalu pohybuju hlavou.
Zajı́ždı́š hlouběji. Ještě kousek a spolknu tě celého. Hlasitě vzdycháš, cı́tı́m,
že už to dlouho nevydržı́š“
To bych opravdu dlouho nevydržel, už i jen z té představy to mám na
”
krajı́čku.“
Nechám tě vyklouznout ze svých úst a pozoruju tvůj chvějı́cı́ se stožár. Tak
”
tvrdý a tak lákavý a jenom můj. Bojuji sama se sebou, abych se na něj
nenabodla, představa té rozkoše, kdy mnou procházı́š, mě málem přesvědčı́.
Odolávám a nechám tě ještě chvı́li vycukat. Zatı́mco klečı́m mezi tvýma no-
10.15. KRISTÝNKA - PÍSEMNÝ STYK I.
439
hama, hraju si ještě sama se sebou, abych odolala touze se na tebe narazit. Máčkám si ňadra, mezi prsty svı́rám vystouplé bradavky, tahám za ně.
Vzdychám a teču. Rukou si vjedu mezi nohy. Dlanı́ přejı́ždı́m po své slintalce, občas prsty rozhrnu závojı́čky. Jen na mě fascinovaně zı́ráš. Očima mě
prosı́š, abych ukončila naše trápenı́.“
Myslı́m, že bych neprosil jen očima, ale pěkně nahlas. Kdo má vydržet ta”
kovéhle mučenı́?“
Střı́dám ruce ta, co byla v mém klı́nu, se přesune na prsa, kde roztı́rá štědrou
”
dávku mazu. Druhá mezitı́m mizı́ dole, prsty se nořı́ do mého těla. Vidı́š, jak
ruka mezi nohama zrychluje, mé vzdechy jsou hlasitějšı́ a trhanějšı́. Blı́žı́m se
k vrcholu. Zatı́náš zuby, jako bys tu rozkoš prožı́val se mnou. Rychle odtrhnu
ruku od kundičky a rozmažu št’ávičku po tvém trčı́cı́m klacku, jen vydechneš
rozkošı́ a překvapenı́m. Než se naděješ, nasedám na tebe. Cı́tı́š horkou vlhkost
rozpáleného, roztouženého, dı́včı́ho lůna. Předklánı́m se a opı́rám se rukama
o postel. Divoce přirážı́m, ženu se za svým uspokojenı́m a na tebe neberu
ohled. Ty už to nevydržı́š. S tvým prvnı́m výstřikem se udělám i já. Každý
dalšı́ výstřik je pro mě jako šlehnutı́ bičem, jen násobı́ můj slastný prožitek.“
No teda, to byla nádhera. Doufám, že mi tohle někdy předvedeš naživo.“
”
Děkuju. To poznáš. Jen doufám, že tě moc nebolı́ ruka.“
”
Neboj, nebolı́. Byl jsem z toho tak vzrušený, že to šlo téměř samo. Kdybys
”
viděla tu nadı́lku, kterou jsem vypustil. . . “
No fuj, že se nestydı́š. Já myslela, jestli tě nebolı́ ruka od psanı́.“
”
Ta proměna z dračice zpět v cudnou dı́vku působila zvláštně. Bylo mi jasné,
že jsem si o to přı́mo řekl.
Aha, tak promiň, že jsem to hned nepochopil. Ze psanı́ mě ruka nebolı́, to
”
by spı́š bolela tebe. Jen se nedělej, na tuhle masku nevinné, cudné dı́včiny ti
už neskočı́m. Je mi jasné, že kdybys mohla, tak sis u toho tu svou kačenku
drandila taky, takhle jsi jen vzrušená a nadržená a jako bonus máš úplně
promáčené kalhotky.“
Tsss, ty sprost’áku. To se dělá, takhle mě prokouknout. Jen v jednom se
”
mýlı́š, zvládla jsem se u toho udělat asi třikrát.“
Hmmm, to je pěkné.“
”
To vı́š, když chci a mám potřebu, tak si dokážu téměř vždycky najı́t způsob.
”
Tak když se ti to tak lı́bilo, tak přı́ště je řada na tobě. Dobrou noc miláčku.“
Dobrou noc zlato.“
”
Bylo mi jasné, že nebudu mı́t klidnou noc. Byl jsem si jistý, že budu mı́t
erotické sny. Jen jsem doufal, že naberu nějakou inspiraci, abych Kristýnce
oplatil ten dnešek.
440
10.16
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Kristýnka - Pı́semný styk II.
Dva dny a dvě noci jsem přemýšlel, jak to Kristýnce oplatit. Celou dobu mě
bombardovala esemeskami, jestli už mě náhodou něco nenapadlo. Musel jsem
něco vymyslet, přeci se nenechám zahanbit. Pak mě to napadlo, když jsem
vylezl večer z koupelny. Když si hrála ona, budu si hrát také.
Tak fajn. Tys začala očistou ve sprše, já začnu očistou ve vaně.“
”
To znı́ dobře. Tak začni.“
”
Představ si velkou vanu plnou horké vody se spoustou voňavé pěny. Ce”
lou koupelnu osvětlujı́ jen zapálené svı́čky. Neodoláš, svlékneš se a zalezeš si
do vany. Se zavřenýma očima se nořı́š do vody tak, až ti kouká jen hlava.
Zaklonı́š hlavu a namočı́š si vlasy, pak se znovu pohodlně opřeš o vanu a
odpočı́váš.“
Tak to bych ti tam asi brzo usnula.“
”
V tom by ti nikdo nebránil. Nechám tě chvı́li relaxovat a pak tiše vklouznu
”
nahý do koupelny, ani by sis mě nevšimla. Beru do ruky šampón a pouštı́m
se do mytı́ tvých vlasů. Jemně se probı́rám tvými vlásky, něžně ti ması́ruji
hlavu. Jen u toho tiše vrnı́š jako kočka.“
Takovou péči bych si nechala lı́bit.“
”
Opatrně ti sprchou opláchnu vlasy. Stoupneš si ve vaně, abych mohl po”
kračovat v očistě. Nejprve se chvı́li kochám, jak po tobě stéká pěna. Otočı́š
se zády ke mně, vezmu do ruky sprcháč. Nanesu si ho do dlanı́ a začnu tě
umývat. Nejprve ramena a záda, pak ruce. Otočı́m tě, abych mohl pokračovat
i zepředu. Lehkými dotyky mı́řı́m od krku dolů, kolem ňader, kterým bych se
vyhnul, až na břı́ško a pak zpátky. Bradavky máš krásně ztuhlé. Hrdě trčı́
dopředu. Začnu ti umývat kozičky, ve spirále po nich přejı́ždı́m od okraje až
k vrcholu.“
Kdo to má vydržet?“
”
No přece ty. Musı́m ti to nějak vrátit. Slastně vzdycháš a přivı́ráš oči. Z
”
prsou to vezmu přes boky na tvé nožky. Opı́ráš nohu o okraj vany, abych k nı́
lépe mohl. Dı́ky tomu se mi otevı́rá nádherný výhled na tvou prcinku. Nejprve
umývám tvé prstı́ky, chodidlo a nárt, chvı́li se zdržı́m na kotnı́ku. Jemným
něžným pohybem přejı́ždı́m po lýtku, kousek výš a jsem na koleni. Ted’ jsem
přešel na stehno. Spı́š než jako koupel ti to připadá jako předehra.“
Hmmm, takové služby bych si nechala lı́bit.“
”
Když se blı́žı́m k třı́slům, už napjatě očekáváš, že se dotknu tvé mušličky.
”
Mı́sto toho přejdu k druhé nožce, kterou omyju stejným způsobem. Znovu
se blı́žı́m k třı́slům, znovu uhýbám a přesouvám se na tvůj zadeček. Celá se
10.16. KRISTÝNKA - PÍSEMNÝ STYK II.
441
vzrušenı́m jen chvěješ. Přejı́ždı́m ti prstı́kem mezi půlkami, kroužı́m kolem
zadnı́ dı́rky. Jsi tak vzrušená, že se snažı́m zadečkem se mi napı́chnout na
prst. Druhou ruku opláchnu ve vodě a přitisknu ti ji na rozpálenou kundičku.
Jen vrtı́š boky, aby ses mi k rukám přitiskla ještě vı́c. Abych dokončil tvou
očistu, prstem projedu štěrbinku mezi závojı́čky, pěkně od dı́rky až ke kouzelnému knoflı́čku. Je celá zmáčená, horká tekutina obklopuje můj prst.“
Můj taky, jsem pěkně vzrušená a vlhká.“
”
Jen ti párkrát brknu na knoflı́ček, stačı́ to k tomu, abych tě vydráždil, ale
”
ne k tomu, abys dosáhla vrcholu. Beru tě do náručı́, chtivě se ke mně tiskneš,
zabalı́m tě do osušky a vedu tě do pokoje. Otevı́rám dveře, nic nevidı́š, všude
je tma. Uděláme spolu dva kroky, natáhnu se přes tebe, abych dveře zavřel.
Znovu se ke mně tulı́š. Tisknu tě k zavřeným dveřı́m. Vypadá to, že jsem ti
podlehl. Lı́báme se spolu. V tu chvı́li tě beru za ruce a zvedám ti je nad hlavu.
Ten pohyb způsobı́, že ti osuška sklouzne k nohám. Naše nahá těla se k sobě
tisknou. Cı́tı́š, jak se můj dobyvatel tlačı́ na tvou jeskyňku. Vı́š, že by stačil
jen nepatrný pohyb a vnikl by do tebe.“
Ty zvı́ře, takhle mě dráždit. Moc se mi to lı́bı́.“
”
Jen počkej, to ještě nic nenı́. Soustředı́š se na ten správný pohyb, abych
”
do tebe vklouzl. Už se na to chystáš. Ve chvı́li, kdy pohneš boky, uhýbám
a připoutávám nad hlavou tvé ruce. Abych tě trošku odškodnil, sklánı́m se
a jednu po druhé beru mezi rty tvé bradavky. Ústy sjı́ždı́m nı́ž, k pupı́ku a
ještě kousek nı́ž. Jen tiše vzdycháš a lehce roztahuješ nožky, abys mi usnadnila přı́stup ke svému klı́nu. Přesně to jsem potřeboval. Jazýčkem přejedu po
lapličkách. Vzdycháš už o něco hlasitěji. Tvou broskvička nádherně vonı́ a
teče. Přisávám se k tomu prameni. Instinktivně pohneš rukama, aby sis mě
přitiskla do klı́na, než zjistı́š, že to nejde. Alespoň se ještě trochu rozkročı́š
a vystrčı́š pánev dopředu. Jazýčkem dovádı́m ve tvém klı́nu. Vůbec nevnı́máš
okolı́ a soustředı́š se jen na svůj prožitek.“
Myslı́m, že tohle bych dlouho nevydržela.“
”
Blı́žı́š se k vrcholu. Už ti zbývá jen malý kousek, jen několik malých po”
hybů. . . V duchu si řı́káš ještě, nepřestávej. Ucı́tı́š mé ruce kolem kotnı́ků.
Téměř si jich ani nevšimneš. Jsi opravdu blı́zko. . . V tom se zvedám. . . “
To ne!!! Tohle mi přece neuděláš. . . “
”
Ale udělám. V tom si všimneš, že máš připoutané i nohy. Jsi plně v mé
”
moci. Zapálı́m dvě svı́čky, v pokoji vidı́š spoustu různých věcı́, nějaké misky,
štětce, peřı́čko. . . Zvedám se a mı́řı́m ke stolu, sleduješ mě. Koukáš, jak beru
ze stolu šátek a mı́řı́m zpátky k tobě. Jsi vzrušená a nevı́š, co tě čeká. Zavazuji ti oči. Jsi bezmocná a nic nevidı́š.“
442
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Rozhodně je to zajı́mavé a vzrušujı́cı́. . . “
”
To jsem rád. Slyšı́š něco zarachotit v misce, otočı́š hlavu ve směru zvuku.
”
Studeným mokrým štětcem ti začnu kreslit obrazce na tvé tělo. Objı́ždı́m tvá
prsa i pupı́k. Jen tiše zavzdycháš. Znovu nějaké štráchánı́. Najednou ucı́tı́š na
jedné bradavce horko. To jsem ji vzal do úst, kde mám teplým čaj. Na druhé
ucı́tı́š chlad, to jsem ti na ni přitiskl kostku ledu. Opouštı́m obě tvé bradavky,
které jsou nalité vzrušenı́m. Chvı́li je jen tak pozoruji a pak tu rozpálenou
zchladı́m ledem, tu ledovou ohřeju teplým čajem.“
Aaahhh. . . jak tohle mám vydržet. . . “
”
Nádherně u toho vzdycháš a chvěješ se. Nechávám tě odpočinout a kochám se
”
pohledem na tebe. Fascinujı́ mě tvé bradavky, jsou celé červené a naběhlé jako
nikdy předtı́m. Vypadajı́ jako dvě maliny. Dostávám na ně chut’, střı́davě je
beru do úst a saju je. Jsou úžasně tvrdé. Musı́m však opatrně, protože jakmile
po nich přejedu zoubky, sykneš bolestı́.“
Kdyby si viděl, co se mi ted’ děje pod tričkem, to bys koukal. Ono i v
”
kalhotkách je to znát.“
Rukou ti sáhnu mezi nohy. Jsi tak zmáčená, že ti začı́najı́ kapičky stékat
”
po stehnech. Sundávám ti šátek z očı́. Chci, abys viděla, co s tebou budu dál
provádět. Beru do ruky peřı́čko. Jen se trochu zvědavě koukáš. Pomalu ti s
nı́m přejı́ždı́m od zápěstı́ ke krku, pak zamı́řı́m dolů. Vezmu to přesně středem
jedné kozičky a objedu tu malou věžičku na vrcholu. Jen se zachvěješ, lechtá
to a zároveň vzrušuje. Bradavka se snad ještě vı́c zvětšı́, je na tobě vidět, že
je to téměř bolestivé. Zkoušı́m totéž i s tou druhou.“
Kdy už mi dopřeješ vyvrcholenı́?“
”
Ještě ne, ještě si chvı́li počkáš. Peřı́čkem mı́řı́m dolů. Přejı́ždı́m mezi závojı́”
čky, které se nedočkavostı́ rozevřeli. I hrášek na mě vykukuje. Okamžitě se mu
peřı́čkem také začnu věnovat. Ty vzdycháš, peřı́čko jen dráždı́ a vzrušuje, ale
žádné potěšenı́ nepřinášı́. Ještě chvilku si takhle hraju a pak peřı́čko vyměnı́m
za štětec. Oči se ti malinkou rozzářı́, protože čekáš vı́c uspokojenı́. Výraz se ti
změnı́, když vidı́š, jak ho namáčı́m v misce s ledem. Blı́žı́m se s nı́m k tvému
klitorisu. Dotýkám se ho a trochu s nı́m zavrtı́m. Ledový dotyk tě vystřelı́
vstřı́c orgasmu. Nechám tě chvilku uklidnit, když vidı́m, jak se ti podlamujı́
nohy.“
Brrr, to muselo studit. Ale asi bych si to nechala lı́bit. A kdypak zchladı́š
”
mou rozpálenou dı́rku a uhası́š ten oheň vzrušenı́?“
Jednu ruku tisknu do tvého žhavého klı́na, druhou nenápadně strkám do
”
misky s ledem. Prsty se probı́rám mezi lapličkami až je mám celé ulepené.
Nabı́dnu ti je k olı́znutı́. Hladově se po nich sápeš ústy. Jakmile je máš na do-
10.16. KRISTÝNKA - PÍSEMNÝ STYK II.
443
sah, okamžitě mizı́ v tvé pusince. Saješ je, jako bys mě kouřila. Vychutnáváš
si každou kapku svojı́ št’ávičky. Mezitı́m se druhou rukou blı́žı́m k tvé svatyňce.
Zkušeně nahmátnu otvůrek ledovými prsty a vniknu dovnitř. Pod náporem ledových doteků stáhneš svaly a vykřikneš, jak tě to zastudı́. Kroutı́š se a házı́š
sebou ve snaze dostat ze sebe tu zimu. Efekt je úplně opačný, prsty zajı́ždějı́
hlouběji. Sama se na ně nabodáváš. Spěcháš za dalšı́m vyvrcholenı́m. Trochu
ti pomáhám a ve stažené kundičce trochu pohybuji prsty. Snažı́m se je krčit
i roztahovat. Trochu s nimi i otáčı́m. Jen vzdycháš a hekáš. Spadly z tebe
veškeré zábrany a křičı́š, abych nepřestával.“
Ty se divı́š, když si mě takhle vydráždil, kdo by nekřičel.“
”
Přestanu hýbat prsty a pomalu opouštı́m tvou jeskyňku. Pohled v tvých očı́ch
”
nevěštı́ nic dobrého. Z tvých úst unikajı́ slova jako Ne, to mi neuděláš, to
nemůžeš, to nesmı́š, ale nic z toho mě nezastavı́. Prsty dál opouštı́ prcinku.
Když vidı́š, že vyhrožovánı́ nepomáhá, zkusı́š to jinak, začneš slibovat a prosit Prosı́m, udělám cokoli, jen je tam vraz zpátky. To byla ta chvı́le, na
kterou jsem čekal. Ústy se se přisaju na tvé bradavky a prsty zarazı́m zpět
do nenasytného a úplně zmáčeného otvůrku. Jen vyhekneš. Prsty uvnitř tebe
začnou řádit. Mrskajı́ se uvnitř, jako by žili vlastnı́m životem. Přerývaně
dýcháš, jak se tě zmocnil dalšı́ orgasmus. Cı́tı́m, jak mi kundičkou svı́ráš
prsty. Nepřestávám však s nimi hýbat. Sotva ti jedno vyvrcholenı́ odeznı́,
přicházı́ dalšı́. Tentokrát se z tebe vytryskne i proud tekutiny. Zmı́táš se pod
náporem dalšı́ch a dalšı́ch vln slasti. Kolena se ti podlamujı́, a kdybych tě
volnou rukou nedržel za zadeček, upadla bys na zemi. Ruce už se ti dávno
osvobodily z pout i nohama si přetrhla slabé provázky poutajı́cı́ tě ke dveřı́m.
Držı́š se mě kolem krku, abys neupadla. Prsty s hlasitým mlasknutı́m opouštı́
tvou zničenou prcinu a za nimi se vyvalı́ množstvı́ opojně vonı́cı́ št’ávy.“
Takhle mě odrovnat, vždyt’ bych se druhý den nemohla ani postavit. Ono
”
to půjde těžko i zı́tra. Ale moc se mi to lı́bı́.“ To jsem rád. Pokládám tě
”
na postel, ležı́š na břiše, nohy roztažené a zhluboka dýcháš. Z rukou i z nohou ti odstraňuji zbytku pout. Ty jsi uspokojená, ale mě stále tı́žı́ plný pytel.
Klekám si tedy mezi tvé nohy a za boky tě zvedám do kleku. Nemáš moc sil,
tak máš hlavu a ramena opřené o polštář. Na jeden zátah do tebe pronikám.
Z předchozı́ch hrátek jsi tak uvolněná a zmáčená, že v tobě téměř plavu. Ani
ty mě moc necı́tı́š.“
Myslı́m, že v tuhle chvı́li by mi bylo všechno jedno.“
”
Jen neřı́kej. Vytáhnu ho z tebe, naberu do ruky tvé tekutiny a rozetřu ti
”
okolo kakaové dı́rky. Nemáš ani sı́lu odporovat. Ještě se natáhnu pro lubrikant, ne že by tvých št’áviček bylo málo, ale jen tak pro jistotu, a pustı́m
444
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
se do dı́la. Nanesu gel na své trčı́cı́ kopı́ a pozvolným tlakem začnu útočit
na zadnı́ branku. Netrvá dlouho a dostanu se dovnitř. Zakoušı́š nový pocit.
Opatrně postupuju hlouběji do tvých útrob. Jsi natolik uvolněná, že mi to
nečinı́ žádný problém. Pomalu ti začı́nám protahovat zadnı́ otvůrek. Sama
mi vycházı́š vstřı́c a tiše vzdycháš do polštáře. Přemáhá tě vzrušenı́ a rukou
si saháš do klı́na. Prsty si dráždı́š klitoris, netrvá dlouho a už si je zasouváš i
do kundičky. Přes tu tenkou přepážku je krásně cı́tı́m. Dráždı́š tak mě i sebe.
V kombinaci s těsným sevřenı́m tvé prdelky se i já blı́žı́m ke konci. Vzdycháš
a chvěješ se. Poslednı́ průnik a plnı́m tvá střeva. S mým poslednı́m výstřikem
se i ty zhroutı́š ve svém poslednı́m orgasmu.“
No teda, takhle bys mě opravdu odrovnal. Druhý den bych asi nebyla schopná
”
vůbec ničeho.“
Zvedám se a jdu se dát do pořádku, očistit se od zbytků našich hrátek. Když
”
se vracı́m, ležı́š vyčerpaná na posteli, obě roztažené dı́rky se pomalu stahujı́ a
ze zadečku ti teče bı́lý potůček. Uklidı́m pokoj a lehám si na postel vedle tebe.
Ty už to ani nevnı́máš.“
Chvı́li trvalo, než přišla odpověd’. Jen jsem doufal, že se jı́ to lı́bilo. Přišlo
mi na mysl, jestli a kolikrát se u toho udělala, ale ptát jsem se zatı́m nechtěl,
třeba mi to řekne sama.
Rozhodně to bylo zajı́mavé. Jako fantazie se mi to opravdu lı́bilo.“
”
Už mi to nedalo a začal jsem vyzvı́dat: A jak moc se ti to lı́bil? A chtěla
”
bys to někdy prožı́t?“
Hodně. Časem třeba jo, uvidı́me.“
”
To jsem rád, že sis to užila.“
”
Užila.“
”
Vzpomněl jsem si, co poslala ona mě, když skončila s popisem své fantazie,
byl jsem rozhodnutý jı́ to vrátit: A nebolı́ tě ruka? ;-)“
”
Ruka ne, jen prstı́ky mám trochu zmáčené, ale prcinka trochu bolı́. Aby taky
”
ne, když jsem si to udělala pětkrát za sebou. A co tvoje ruka?“ svěřila se
otevřeně.
No to vı́š, prsty jsou trochu namožené od toho psanı́.“
”
To jsem nemyslela.“
”
To je mi jasný. Co myslı́š? Nějak mezi psanı́m na nic jiného nebyl čas. Na
”
pyžámku mám pěkný stan i s malou vlhkou skvrnou.“
Aha, tak to máš blbý. Být tam s tebou, tak s tı́m něco uděláme, takhle si
”
budeš muset pomoct sám.“
To asi jo, však se neboj, já se o sebe postarám.“
”
To je mi jasné. Přeju krásnou dobrou noc a sladké vlhké sny. Jo a ještě
”
10.16. KRISTÝNKA - PÍSEMNÝ STYK II.
445
něco. Udělej si na vı́kend za 14 dnı́ čas.“
Dobře. A proč? Teda, jestli se můžu zeptat. Tobě taky krásnou dobrou noc
”
se spoustou nadržených erotických snů.“
Táta chystá velké grilovánı́, sestřičky také přijdou v páru, tak jsem tam
”
chtěla jı́t s tebou.“
Tak to jo, to znı́ dobře. Už se těšı́m. Miluju tě.“
”
Miluju tě.“
”
446
10.17
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Kristýnka - Grilovánı́ I.
Celých čtrnáct dnů jsem byl nervóznı́ z toho seznámenı́ s rodinou. Přemýšlel
jsem, co komu koupit, přeci jen se nehodı́, abych přijel na žranici s prázdnou.
Nic originálnı́ho mě nenapadlo, tak to jistila kytka a čokoláda pro mamku a
nějaká lahvinka pro tátu. Nakonec jsem po poradě s Kristýnkou vybral láhev
pálenky, jen škoda, že jsem nesehnal domácı́, ta by byla určitě lepšı́.
Nadešel čas odjezdu. Ráno jsem jel do práce už s batohem. Pracovnı́ doba
utekla celkem rychle. Ještě před tı́m, než jsem se měl sejı́t s Kristýnkou,
jsem skočil do květinářstvı́ pro kytku. Rychlé přivı́tánı́ a už jsme nasedali do
auta a mı́řili na chatu. V hlavě se mi vyrojila spousta vzpomı́nek na prvnı́
návštěvu. I Týnka si toho všimla. Ono si nešlo nevšimnout, když jsem z toho
byl pořádně vzrušený. Než jsme dorazili mı́sto vzrušenı́ polevilo, jen hřı́šné
myšlenky zůstaly.
Vypadalo to, že jsme přijeli poslednı́. Sotva jsme vystoupili z auta, hnaly
se k nám Kristýniny sestřičky. Nevěděl jsem kam s očima. Vypadalo to, že
zrovna vylezly z bazénu. Obě mokré od vody a v plavkách, co toho moc nezakrývaly. Ta staršı́ byla vyššı́, s menšı́mi prsy, hnědé vlasy nakrátko střižené,
dlouhé nohy a nádherný zadeček, ta mladšı́ byla menšı́, ale co ztrácela na
výšce, doháněla na svých přednostech. Ač nejmladšı́, měla z nich největšı́ poprsı́, takové plné trojky. Celkově byla plnějšı́ch tvarů, trošku většı́ zadeček,
ale stále pěkně pevný, i silnějšı́ stehna. Taková holka krev a mlı́ko, prostě
radost pohledět. Obě se vrhly na Kristýnku a objı́maly ji. Jen jsem polkl
a snažil se myslet na něco jiného než na sex. Ještě chvı́li na ně koukat, tak
mám pěkně tvrdý problém. Raději jsem se věnoval našim zavazadlům.
Tak holky, snad je taky pustı́te k nám,“ ozvalo se zpoza rohu.
”
No jo, vždyt’ už jdeme,“ houkla jedna sestřička.
”
Vzal jsem naše věci a následoval tři překrásná děvčata.
U bazénu se Kristýnka přivı́tala s rodiči i s kluky svých sester. Já tam jen
stál a čekal, když nás jejı́ mamka zahnala nahoru odložit věci a převléknout
se do plavek. Zamı́řil jsem se zavazadly dovnitř a automaticky jsem zamı́řil
do Týnčina pokoje. Kristýnka mě následovala, ale ještě dole v obýváku ji
zastavily sestřičky.
Týnka se na mě podı́vala a řekla: Jdi napřed, za chvı́li za tebou dorazı́m.“
”
Dobře,“ odpověděl jsem a dál stoupal po schodech vzhůru.
”
V pokoji jsem odložil naše věci na zem. Dal jsem se do přehrabovánı́ svého
batohu, abych našel plavky a ručnı́k. Chvı́li to trvalo, ale nakonec jsem
byl úspěšný. Čekal jsem než Týnka dorazı́, ale když stále nešla, začal jsem
10.17. KRISTÝNKA - GRILOVÁNÍ I.
447
se převlékat. Zrovna jsem se chystal si natáhnout plavky, když jsem zaslechl na chodbě kroky. Nijak jsem s oblékánı́m nepospı́chal, protože jsem
předpokládal, že je to Kristýna. Ve chvı́li, kdy jsem stál v pokoji nahý s plavkami u kolen, se otevřely dveře. Ve dveřı́ch stály všechny tři holky společně.
Chvı́li mi trvalo, než jsem si uvědomil, co se děje. Holky jen stály a prohlı́žely
si mě. Konečně jsem se vzpamatoval a dokončil oblékánı́. Kristýnka vešla a
zavřela dveře.
To jsem se uvedl, vid’?“ konstatoval jsem.
”
To nic, aspoň tě viděly a nemusı́m jim všechno popisovat,“ odpověděla.
”
Co?“ vyhrknul jsem nechápavě.
”
Na co myslı́š, že se dole vyptávaly?“ řekla a začala se převlékat.
”
To jako fakt? No jo, ženský, to mě mohlo napadnout.“
”
Ty se snad s klukama o tomhle nebavı́š?“
”
To jo, ale že bych tě chtěl někomu ukazovat. . . “
”
Vždyt’ to jsou moje sestry.“
”
No právě.“
”
Ty toho naděláš. . . no tak tě viděly, vždyt’ ty se na mě taky koukáš,“ řekla,
”
když stála nahá přede mnou.
To je přece něco jiného, my spolu chodı́me. O to nejde, že mě viděly, tak at’
”
se klidně podı́vajı́, mě to nevadı́. Já jen, že jsme se ještě neseznámili a už mě
takhle viděly.“
No jo, tak třeba ti taky něco ukážou. Navı́c nemysli si, že jsme si nevšimly,
”
jak sis je prohlı́žel.“
To byl reflex. A tobě by to nevadilo?“
”
Radši toho necháme a jdeme dolů, at’ se seznámı́š.“
”
Stále mi vrtalo hlavou, jak to myslela, že mi něco jejı́ sestřičky ukážı́. Ještě
jsem pobral nakoupené dary a vyrazili jsme dolů za ostatnı́mi na oficiálnı́
seznámenı́.
Dole u bazénu už na nás všichni čekali.
Tak at’ už to máme za sebou,“ řekla Týnka tiše, abych ji slyšel jen já.
”
Přikývl jsem na znamenı́ souhlasu a ona hned pokračovala: Tak váženı́, tohle
”
je můj přı́tel Tomáš.“
Aby zachovala určitou společenskou posloupnost, začala u rodičů.
Tohle je moje mamka Hanka a táta Ivan,“ pokračovala v představovánı́.
”
Těšı́ mě,“ řekl jsem a každému z nich stiskl ruku, tady jsem něco přivezl,
”
”
abych nepřijel s prázdnou,“ pokračoval jsem a předával jsem dary.
Tohle jsou moje sestřičky, staršı́ Jana a mladšı́ Lenka.“
”
Ahoj,“ pozdravil jsem je.
”
448
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Ahoj. A pusa nebude?“ zeptala se hned Lenka.
”
Jestli to mám dovolené,“ řekl jsem a podı́val se Kristýnu, která jen přikývla.
”
Jééé, ten je roztomilej,“ špitaly si hned obě holky a hned nastavovaly tváře
”
k polibku.
A tohle jsou jejich kluci, David a Pavel,“ řekla a kluci se jako na povel
”
postavili ke svým holkám, David k Janě a Pavel k Lence.
Tak se na to seznámenı́ napijeme,“ zavelel Ivan.
”
Odněkud vykouzlil tácek se skleničkami a hned do nich začal nalévat to, co
jsem přivezl. Všichni jsme si přit’ukli a napili se.
Hm, nenı́ to špatné, dobrá volba,“ pochválil můj výběr a prohlı́žel si láhev.
”
A ted’ do bazénu,“ zavelela Lenka a rozběhla se, aby skočila do vody.
”
Kristýna s Janou a klukama se rozběhli za nı́.
Chtěl jsem se za nimi vydat, když mě zastavil Ivan: Moment.“
”
Otočil jsem se a šel k zpátky k rodičům.
Ano?“ zeptal jsem se.
”
Doslechli jsme se, jak ses zachoval ke Kristýně,“ začala Hanka.
”
A sakra, průser,“ hned mi hlavou šrotovalo, co má na mysli. Okamžitě mi
”
naskočil ten rozchod.
Myslı́me to, jak ses o ni postaral, když jı́ nebylo dobře,“ vložil se do toho
”
Ivan.
Aha,“ ulevilo se mi, to přeci byla samozřejmost.“
”
”
Jestli to pro tebe byla samozřejmost, tak tě rádi vı́táme do rodiny. Ne každý
”
by se takhle gentlemansky postaral. Každý by spı́š koukal, jak ji zneužı́t.“
Docela jsem se divil, že to jejı́ táta řekl takhle naplno. Sice měl pravdu, ale
to na tom tvrdém vyjádřenı́ nic neměnilo.
To máte pravdu,“ přisvědčil jsem, ale tohle bych nikdy neudělal.“
”
”
To jsme rádi,“ řekla Hanka.
”
Ivan se mezitı́m otočil ke stolu a já zaslechl cinkánı́ skleniček.
Takže vı́tej do rodiny a budeme si tykat. Já jsem Ivan,“ řekl, podal mi
”
skleničku a napřáhl ke mně ruku.
Tohle se neodmı́tá.
Vzal jsem si skleničku, podal mu ruku a totéž zopakoval u Hanky.
Tak běž za nimi, at’ nečekajı́,“ řekla Hanka.
”
Kluci si v bazénu pinkali mı́čem a holky si u okraje tiše povı́daly. Vůbec
nikdo si mě nevšı́mal.
Došel jsme až těsně k holkám, když se ozvalo: Ted’,“ a všechny tři začaly
”
na povel cákat.
V tom okamžiku jsem byl celý mokrý.
10.17. KRISTÝNKA - GRILOVÁNÍ I.
449
No počkejte,“ zavolal jsem na ně a skočil do vody kousek od nich.
”
Přes jejich hlavy se přelila vlna.
Tos nás chtěl utopit?“ ptala se Lenka.
”
Ne, ale to máte za to cákánı́.“
”
Tohle nemáme zapotřebı́,“ ozvalo se z druhé strany bazénu, jdeme se napı́t.“
”
”
Tak ted’ utopı́me my tebe a nikdo ti nepomůže, když jsou kluci pryč,“
”
prohlásila Jana a všechny tři se na mne vrhly.
Naštěstı́ jsem dosáhl na dno, takže okamžité utopenı́ nehrozilo. Kristýnka
se mi vzpı́rala ve snaze mě potopit. Jana s Lenkou do mě všelijak strkaly a
št’ouchaly ve snaze mě převrátit. Zpočátku jsem se snažil držet si je od těla,
ale obě dvě byly mrštné a voda mi to ještě vı́c znesnadňovala. Mı́sto, abych je
odstrčil, pokaždé mi sklouzla ruka na nějaké zajı́mavé mı́sto. Nejprve boky a
zadeček, později i stehna a ňadra. Připadalo mi, že to dělajı́ schválně. Navı́c
ani ony nelenily a náhodně mě osahávaly. Být v péči třech krásných holek
mě pěkně vzrušilo. Vzhledem k tomu, jak u toho cákaly, jsem musel změnit
taktiku, aby mě opravdu neutopily. Mı́sto, abych je odstrkoval, přitáhl jsem
je k sobě. Nelenily a pořádně se ke mně přitiskly. Lenka se o mě otı́rala
rozkrokem i ňadry a Jana se ji snažila napodobit, přestože jı́ k tomu chyběla
ta správná výbava. V ten moment jsem ucı́til doteky na svých plavkách.
Tentokráte Jana s Lenkou zkoumaly mou výbavu.
To už se Kristýnce moc nelı́bilo a okřikla je: Holky nechte toho, ten je můj.“
”
No co, když si nám nechtěla nic řı́ct, tak jsme si to musely zjistit samy,“
”
ozvala se drze Jana.
Kristýnka trochu povolila ruce, sklonila se k mému uchu a pošeptala mi:
Zbav se jich, potop se!“
”
Aby to nevypadalo tak nápadně, tak mi alespoň dala pusu na tvář. Nadechl jsem se a potopil se. Janu s Lenkou jsem pevně držel, Kristýnka v klidu
odplavala, protože to čekala. Holky se mi pod rukama zmı́taly a snažily se
uplavat. Ještě chvilku jsem je držel, než jsem jim dovolil odplavat. Rychle se
vynořily. Kašlaly a snažily se popadnout dech.
Si blbej, vždyt’ si nás málem utopil,“ rozčilovala se Lenka.
”
A co? Vždyt’ jste se celou dobu snažily utopit mě.“
”
Tsss,“ ozvalo se dvojhlasně.
”
Obě uraženě otočily hlavu a na protest vylezly z bazénu.
Ty máš ale divoké sestřičky,“ otočil jsem se k Týnce.
”
No jo, promiň. Asi jsem tě měla upozornit, vid’,“ smutně se omlouvala.
”
To nevadı́. Alespoň jsem zažil jaké to je, když se na mě lepı́ tři krásné holky.“
”
Ty. . . ,“ nadechovala se k odpovědi na mou poznámku.
”
450
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
Nedal jsem jı́ šanci. Přitáhl jsem ji těsně k sobě a přisál se na jejı́ ústa.
Uklidnila se a poddala se mým polibkům.
Ale ty jsi z nich stejně nejhezčı́,“ prohlásil jsem, když se odtrhla od mých
”
úst.
I když nemám tak velká prsa jako Lenka?“ ptala se a přejı́žděla si dlaněmi
”
po košı́čkách hornı́ho dı́lu plavek.
Ted’ jsem to nemohl a nesměl zkazit: Právě proto, ty tvoje jsou akorát a
”
lı́bı́š se mi taková, jaká jsi. Nic bych neměnil.“
Jen jsem doufal, že si to přebere tak, jak jsem to myslel.
To jsem ráda, moc mě to těšı́. Půjdem z vody?“
”
Jen jdi, já jaksi nemůžu.“
”
Dobře, tak si zaplav a pak přijd’.“
”
Kristýnka vylezla z vody a já se dal do rozplavávánı́ mého vzrušenı́. Po
uplavánı́ dvou bazénů jsem zaslechl útržek hovoru mezi Janou a Lenkou.
. . . prý si chtěl zaplavat, to určitě. . . “
”
Spı́š musel. . . “
”
Na to se začaly obě smát.
Čekajı́ mě asi perné chvilky,“ pomyslel jsem.
”
Vzrušenı́ polevilo a já zaslechl cinkánı́ nádobı́. Vylezl jsem z bazénu a hned
jsem nabı́zel pomoc. S dı́ky a s tı́m, abych jim nepokapal podlahu uvnitř,
jsem byl odmı́tnut. Usadil jsem se vedle kluků do křesla a snažil se něco
vyzvědět.
Taky vás holky takhle přivı́taly?“
”
Jo, jo. Taky,“ odpověděl Petr.
”
Jen Kristýna se držela zpátky,“ přidal se David, a jaká vůbec je?“
”
”
Jaká? Naprosto fantastická, chvı́li něžná a nevinná, chvı́li pořádná dračice.
”
A co ty dvě?“
Jana je taková tichá a klidná, to jen když jsou s Lenkou, tak se odváže,“
”
přispěl svou troškou David.
Za to Lenka je pořádně akčnı́, taková dračice, někdy jı́ vůbec nestı́hám,“
”
připustil Petr.
Jo, tak to jsem poznal,“ konstatoval jsem.
”
Dál jsme popı́jeli a klábosili, dokud nás nezavolali ke stolu, že se začı́ná
grilovat.
Sesedli jsme se všichni u stolu a já, jako nově přı́chozı́, jsem byl samozřejmě středem pozornosti a terčem otázek. Trpělivě jsem odpovı́dal a
snažil se také něco vyzvědět. Už po prvnı́ položené otázce se holky i kluci na
sebe nechápavě podı́vali, když jsem Hance a Ivanovi v odpovědi tykal.
10.17. KRISTÝNKA - GRILOVÁNÍ I.
451
Po dvaceti minutách už Kristýnka nevydržela můj trpitelský pohled a ozvala
se: Nechce už toho nechat, vždyt’ si tu musı́ připadat jak u výslechu.“
”
Hanka si to asi uvědomila, jaké to musı́ být.
Nadechnutá k dalšı́ výslechové otázce se zarazila a pak položila otázku mnohem přı́jemnějšı́: Tak co si kdo dáte k jı́dlu a k pitı́?“
”
Každý okamžitě sunul skleničku i talı́ř se svým požadavkem blı́ž.
Tomáš prvnı́!“ zavelel Ivan od grilu a už mi sunul maso na talı́ř.
”
Kluci se jen podivovali té protekci, pravděpodobně byli zvyklı́, že dostávajı́
jako prvnı́ oni.
V družném hovoru jsme setrvali u jı́dla, dokud se nezačalo stmı́vat. Holka
se zvedly, odnesly část špinavého nádobı́ a vrátily se zpět s loučemi a pár
lahvemi vı́na. Ono to pitı́ v osmi lidech docela rychle mizelo.
Tak my už vás nebudeme rušit,“ zvedla se Hanka k odchodu.
”
Posbı́rala na podnos nějaké nádobı́ a odešli s Ivanem dovnitř.
Když za nimi zaklapli dveře, začal Petr hned vyzvı́dat: Jak to, že si tykáte?
”
Nám se to za dva roky ještě nepovedlo. Ty si přijdeš poprvé a hned si tykáte.“
No to vı́š, kouzlo osobnosti,“ řekl jsem s úsměvem.
”
Co jim budu vykládat, jak jsem se k tomu propracoval, ještě by mi řekli, že
jsem blbej, že jsem nevyužil situace, když jsem měl před sebou nahou holku.
Nepůjdem také spát? Jsem nějaký utahaný,“ obrátil jsem se na Kristýnku,
”
abych zabránil dalšı́mu přı́livu otázek.
Půjdeme, také toho mám dost.“
”
No počkejte, přeci nás tu takhle nenecháte, co s tı́m bordelem tady?“ ozvala
”
se Jana.
Otočili jsme se a pobrali ještě pár věcı́ dovnitř. I ostatnı́ se zvedli a začali
uklı́zet. Aby neřekli, pomohli jsme jim to všechno uklidit. Skočili jsme nahoru
do pokoje, popadli župany a společně zapluli do sprchy.
Hovoru, linoucı́mu se zezdola, nebylo přes šuměnı́ vody rozumět. Stejně
nám oběma bylo jasné, že nás drbou. Vzájemně jsme se umyli, osušili a zapadli do pokoje. Župany skončily na zemi a mi nazı́ v posteli pod jednou
dekou. Tiše jsme si povı́dali. Oba jsme byli rádi, že prvnı́ setkánı́ s rodiči
dopadlo takhle dobře. V průběhu našeho povı́dánı́ se ozvala a také utichla
sprcha a ozvalo se klapnutı́ dveřı́ od obou zbývajı́cı́ch pokojů. Z obou pokojů
byl slyšet tichý hovor. V Kristýnčině objetı́ jsem začal pomalu usı́nat, ani
ona k tomu neměla daleko. V tom hovor z jedné strany utichl a nahradilo ho
vzrušené sténánı́ a hekánı́.
Klidně spi, to zas Lenka s Petrem řádı́.“
”
Zvuky milostného konánı́ sı́lily a má fantazie začı́nala pracovat, představoval
452
KAPITOLA 10. KRISTÝNKA
jsem si ji, jak sedı́ na Petrovi a při divoké jı́zdě jı́ poskakujı́ ňadra, přı́padně
jak klečı́ a nastavuje kundičku divokým nájezdům zezadu.
Za chvı́li to začne i z druhé strany,“ prohlásila v polospánku Kristýnka.
”
Sotva to dořekla, ozval se tichý táhlý sten i z druhého pokoje. Tiché sténánı́
s delšı́mi pauzami ticha evokovalo v mé fantazii pomalé a něžné protahovánı́
štěrbinky. V představách mi vytanula Jana ležı́cı́ na zádech s nohama široce
roztaženýma.
To je hrozný, všichni si tu užı́vajı́ a já nic. Podı́vej se, jak teču,“ postěžovala
”
si.
Tak ukaž,“ řekl jsem a stáhl z nı́ deku.
”
Než se nadála, už měla roztažené nožky a já měl zabořenou hlavu do jejı́ho
klı́na. Ani nestačila promluvit a už vzdychala pod náporem mého jazyka.
Snažil jsem se vypı́t ten pramen, který opouštěl jejı́ studánku, jazýčkem
jsem ji slı́zával kapičky milostné rosy. Jen vzdychala a sténala stále hlasitěji.
Abych ucpal tu dı́rku, zasunul jsem do nı́ dva prsty. Okamžitě mi je těsně
sevřela. Potřeboval jsem se nutně nadechnout, tak jsem oddálil hlavu od
centra rozkoše. V tu chvı́li jsem si uvědomil, že jediné zvuky pocházejı́ od
Kristýnky, ve vedlejšı́ch pokojı́ch už asi skončili.
Když jsem byl opět schopný pokračovat, přisál jsem se ke kouzelnému knoflı́čku. Ani prsty nezahálely a mrskaly sebou v těsné jeskyňce. Přerývaný dech
stále častěji přerušovaný hlasitými vzdechy byl jasným důkazem správnosti
mého počı́nánı́. Naposledy jsem vsál strážce rozkoše a lehce ho stiskl mezi
zuby. To byla poslednı́ kapka, rukama si přitiskla mou hlavu do klı́na a nohama ji pevně sevřela. Z úst jı́ unikl poslednı́ hlasitý vzdech a pak následovalo
jen uvolněnı́ a snaha popadnout dech. I svaly na nohou se uvolnily a má hlava
byla opět volná. Využil jsem toho k opětovnému drážděnı́.
Aahhh. . . nech už. . . ahhh. . . toho a. . . oohhhh. . . vraž ho. . . ooohhh . . . mě. . . ,“
”
vyzývala mě mezi vzdechy.
Zvedl jsem se, abych uposlechl jejı́ výzvu, a těsně před zasunutı́m jsem si
vzpomněl na ochranu.
Ale já nemám kondom,“ řekl jsem smutně.
”
Ty hlupáčku, vždyt’ jsem ti přece psala, že je nebudeme potřebovat,“ od”
pověděla a sama se nabodla na mé kopı́.
Dokončil j

Podobné dokumenty