Květen - Časopis Život v Kristu
Transkript
Časopis Apoštolské církve Ročník 22 Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz Číslo 5 / 2010 Sloupek Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to. Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.“ (L 18,15–17) 2 M ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Přehlížím-li stávající číslo časopisu, jsem osobně potěšen množstvím kvalitních, pestrých a povzbudivých článků, které v naprosté většině pocházejí od vás, čtenářů. Na straně jedné jsme vám vděčni jako redakce. Zajisté, že nejen dopisovatelům ale zároveň modlitebníkům a partnerům v ostatních pracovních oblastech. Na straně druhé zde nepochybně platí „církev sobě“, stejně jako kdysi „národ sobě“. Váš poklad je uložen bezpečně v nebi. Letos především Slezsko oslavuje 100 let letničního hnutí. Tamější bratři se s vámi podělí o tuto významnou událost. Vážím si historie, která dává základ naší budoucnosti. Sama o sobě však budoucnost nezajistí. Je potřeba k ní přidat aktuální úsilí, které na ni navazuje. Na následných stránkách se seznámíte s vynikajícím služebníkem pro práci s dětmi Jayem Risnerem. Několik dní jsem mu mohl dělat řidiče a asistenta, takže jsem z blízka poznal jeho kvality. Řekl jsem mu, že takřka výhradně sloužím dospělým stejně jako má žena zase dětem. Přesto ale jsou jeho postřehy důležité i pro mne, protože většina z nich je platná obecně, nejen pro práci s dětmi. Věřím tedy, že jejich četba bude užitečná vám všem. Silně mi utkvěl obrázek z dětské besídky pro nejmenší, který nám Jay líčil: „Teta“ přebaluje na přebalovacím pultíku jí svěřené miminko, vedle nějž na stěně je obrázek Ježíše. Poklepe na něj, aby upoutala pozornost dítěte, a když k němu toto natočí hlavičku, jasně mu sdělí: „To je Ježíš, který tě miluje!“ Když dítě leží na pultíku podruhé, teta se ptá: „Kde je Ježíš?“ A dítě se směje a radostně se točí ke stěně s obrázkem Ježíše. Jak úžasné a vzácné je pochopení skutečnosti, že děti máme vést ke Kristu od nejútlejšího věku. Jak zhoubný a tragický je přístup „až dospěje, samo se rozhodne…“ Učíme děti jíst lžící a čistit si zuby, i když užitečnost tohoto ocení až v pozdějším věku. Čím spíše bychom jej měli seznamovat se Stvořitelem světa od samého začátku jeho života! Jsem nesmírně rád, že na Jayovo vyučování navazují články o praktické péči o děti v církvi, dětských domovech, ve školách. V jejich oslovení a získání pro Krista je budoucnost naší církve a zároveň naší země! Buďte požehnáni. Aleš Navrátil Úvodník 3 Duchovní dědictví 4 7 8 9 10 11 Ohlédnutí za seminářem s Jay Risnerem Filadelfie - Přístav Oldřichovice Rozhovor s Ivo Sysalou o pěstounské péči Svědectví 6. ročník soutěže „O poklad Krále králů“ Postřehy soutěžících a jejich rodičů DĚTI - budoucnost národa křesťanského >>> Aktuálně 12 Koho budeme volit? >>> Studijní materiál 13-16 Co ve Studijní Bibli nenajdete (Evangelium podle Lukáše) Izrael 17 Šesticípá hvězda - Davidův štít O B S A H Duchovní dary 18 Dar působení mocných činů 20 Nová generace >>> - misijní projekt na českých školách Apoštolská církev na Slezsku Ze života církve 21 12 Čtenáři píší 22 23 Chceme se líbit Bohu? Podoba Kristova Svědectví 25 Jak jsem uvěřila Výpravy do minulosti 19 26, 27 Mezi SZ a NZ Procházky světem Bible 19 26, 28 Řím 20 Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Strany 26-28 sestavil Mgr. Pavel Slepička Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč, pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356 Duchovní dědictví Nábot řekl Achabovi: „Chraň mě Hospo- V Písmu je dědictví něčím, co je vysoce din, abych ti dal dědictví po svých otcích.“ ceněno. Mělo význam praktický i teolo1 Královská 21,3 gický. Židé věděli, že dědictví po otcích nesmí být rozprodáno. To vlastně tvoří zápletku příběhu o Achabovi a Nábotorazí bratři a sestry, v těchto dnech si letniční hnu- vě vinici. Odpadlický král Achab chtěl od tí v Evropě i ve světě připomíná Nábota Jizreelského odkoupit vinici. Ten 100 let své existence. Naše církev, která odmítl i přes královu velkorysou nabídse hrdě hlásí k hnutí Rozhodných křes- ku. Jediným důvodem byla úcta k Hospoťanů na Slezsku jako ke svým duchovním dinovu zákonu, který takovouto transakotcům, si toto výročí připomene společ- ci zakazoval; nakonec jej to stálo vlastní ně se sbory Církve bratrské, polskými let- život. Ještě výmluvnějším příkladem je příničními sbory a sbory v polských Biescběh marnotratného syna. Židovští posluzadech. Sto let existence nás stále ještě řadí chači Ježíšovy doby mu rozuměli daleko mezi relativně mladé církve, nicméně hlouběji, než my: Byli pohoršeni tím, jak v praxi to znamená již čtvrtou genera- mladý člověk lehce pozbyl dědictví po ci křesťanů a Božích služebníků. Je nač otci. Oba příklady (a v Bibli jich je mnovzpomínat, je co hodnotit. Jak na tom hem více) ukazují, jak je dědictví něčím vysoce ceněným. jsme? Podíváme-li se do Nového zákona, uviNa světě se k Letničním a charismatickým křesťanům hlásí okolo 600 – 700 mi- díme, že dědictví je samou podstatou lionů věřících. Říká se, že první generace křesťanského života. Jsme dědici Božího je ta nejhorlivější, druhá generace pocti- království, onoho daru života. Přesto že vě drží to, co ta první přijala, třetí genera- je ukryto dosud v nebesích (1Pt 1,4), již ce začíná být skeptická a čtvrtá generace nyní máme Ducha svatého jako závdavek bývá již tradiční. Aby se tak nestalo, je za- tohoto dědictví (Ef 1,14). Ačkoliv je děpotřebí nový oheň, nové probuzení. Kaž- dictví jedním z nejdůležitějších předmědá generace musí mít svou vlastní zku- tů učení Nové smlouvy, mluvíme a kážešenost s Bohem. Pro život církve se tak me o něm poměrně málo. Proč tomu je? Možná proto, že toto dědictví je těžko stávají důležitými dva faktory: Tím prvním je vlastní duchovní zku- postižitelné, abychom jej uviděli, musíšenost. Obrazně to můžeme vidět na- me mít Ducha zjevení (Ef 1,18). Na pozadí Bible, která jednoznačně příklad na synech patriarchy Abrahama: Hospodin byl Bohem jejich otce, nicmé- staví dědictví mezi nejdůležitější témata ně nadešel den, kdy se jim Hospodin zje- svého učení, můžeme přemýšlet i o děvil, kdy se stal i jejich Bohem. Nejen Bůh dictví našich duchovních otců. Mezi všejejich otce, ale i jejich. Měli svou vlastní mi důrazy, které můžeme v jejich životě zkušenost. U Jákoba to bylo v okamžiku, vidět, jeden převládá a je patrný ve všech generacích letničních. Je to důraz na skukdy utíkal z domova. Druhým faktorem je tradice. Není to tečnost, že i dnes Bůh mluví. Na tomto tak dlouho, co se slovo tradice mezi let- důrazu zdánlivě není nic nového ani jiničními a charismatiky téměř nesmělo ného, všichni křesťané věří, že Boží slovyslovit. Bylo něco jako symbol neživé, vo je stále živé a může oslovit i dnešníinstitucionální, zkostnatělé církve. Syno- ho člověka. Jde spíše o váhu, jakou této nymem falešného křesťanství a přímým pravdě dáme. Můžeme si toto dědictví opakem působení Ducha svatého. To je zachovat ve značně zředěné formě a tvrvšak chápání nejen protibiblické, ale je dit, že i nás Bůh oslovuje, anebo, po vzoi popřením pozitivní historické zkuše- ru našich otců, můžeme zakoušet Boží nosti. Jako by nebylo nic pozitivního na řeč v našich životech přímo, stále a konživotě našich duchovních otců, co by- krétně. Bůh nemluví jen tak do větru: Prorocchom mohli držet a vyznávat i v dnešních dnech. Hospodin je dodnes nazýván ké dary jsou podmíněny existencí církve, Bohem Abrahamovým, Izákovým a Jáko- která bude chtít nejen slyšet, ale i pobovým, přesto že jedná vždy znovu v kaž- slouchat. Prorocké slovo (slovo poznání, vidění, výklad jazyků) má mířit do srdcí dé generaci. To dobré, co tradice obsahuje, je naším těch, kteří jsou dychtiví je přijmout a naduchovním dědictvím. Je moudré, když plnit. A tak Bůh, který mluví, je základem s dědictvím nakládáme velmi uvážlivě. církve, která žije, pracuje, jedná. Dokud D bude Bůh mluvit a dokud jej budeme poslouchat, porosteme. Největší tragédií je, když se Bůh odmlčí (1Sam 3,1). Když Bůh mlčí, přichází na zemi jeho soudy. To je poselství, které míří ke každému z nás osobně: Jak nakládáme s Božím slovem? Jsme jeho činiteli, nebo jen posluchači? Je ještě jedna pravda, která je v souvislosti s dědictvím v Písmu dokonale ilustrována: Dědictví je něčím, co člověk (lid, národ) z milosti dostává, ale zároveň za to musí i bojovat. Izrael dostal svou zemi do dědictví, ale ta země nebyla prázdná, bylo potřeba bojovat s jejími obyvateli. Museli s nimi bojovat na počátku, kdy zemi obsazovali, ale i po celou historii, aby své vlastnictví obhájili. V novozákonním dědictví platí totéž: spasení je zadarmo, a přeci o něj zápasíme, je zaslíbeno jen „těm, kteří zvítězí“ (např. Zj 21,7). A tak jsme součástí celosvětového letničního hnutí, největšího probuzeneckého hnutí v dějinách církve. Jsme již čtvrtou generací, tedy těmi, kteří by podle přirozených společenských zákonitostí měli být tradiční církví. Po takto dlouhé době můžeme čerpat nejen z dědictví a tradice Písma, ale i z naší vlastní tradice. Nejen můžeme, ale jsme i povinni – to, co Bůh svěřil našim otcům, je svaté, nesmí být „prodáno“ ani „prohýřeno“. Zároveň platí, že pokud ztratíme bojového ducha, pokud přestaneme zápasit, naše dědictví neobhájíme. Jsme tedy v boji, byť žijeme v demokratické společnosti. Náš boj spočívá právě v tom, abychom dokázali zachovat dědictví svých otců – a tím je chození s živým Bohem. Život s tím Bohem, který mluví, jedná, zmocňuje své služebníky Duchem svatým, je iniciátorem evangelizace a misie. Naši otcové ve svém názvu měli obsaženo přídavné jméno „rozhodní“. Zcela jistě se chtěli vymezit vůči většinovému křesťanství, jež bylo charakteristické lhostejností, povrchností, spokojeností se sebou samým. Zasloužili bychom si dnes název Rozhodní křesťané letniční? Úvodník Ročník 22, květen 2010 Martin Moldan, biskup AC 3 ŽIVOT V KRISTU DĚTI - budoucnost národa křesťanského Ohlédnutí za seminářem s Jay Risnerem 4 Na následujících řádcích představujeme službu Rev. Jaye Risnera, hosta letošního jarního semináře pracovníků s dětmi. O rentgen, po rentgenu otci ukázali snímky a doktor mu řekl: „Jeho krk stále není v pořádku, ale ve srovnání s původními snímky se něco změnilo. Obratel je pořád zlomený, ale je už na správném místě.“ A dodal: „Musím udělat další sadu snímků. Bude to bolet.“ Musel jsem pomalu ohnout hlavu a zase se pomalu narovnat. A během toho, jak jsem tu hlavu ohýbal a zase narovnával, dělali snímky. Během vteřiny několik snímků. Chtěli vědět, co se v těch obratlích vlastně děje. „Když ucítíš jakékoli brnění, tak hned nám to řekni.“ „Proč?“ „Protože to bude znamenat, že tlačíme na míchu.“ Udělali další snímky a ukázali je otci. „Přestože byl krk zlomený, obratle jsou teď na správném místě a ohýbají se správným způsobem. To, co teď můžeme udělat, je, že dáme ochranný límec a ať jde domů.“ Vyšel jsem z nemocnice a věděl jsem, že to pro mě udělal Bůh. Čtyři měsíce jsem měl zakázáno běhat, řídit a musel jsem nosit límec. Po dvou měsících jsem byl na rentgenu, doktor točil mojí hlavou a pak řekl, že vše je v pořádku. V ten den, když mi řekl, že jsem v pořádku, jsem odjel do Disneylandu a začal jsem znova hrát. A vždycky, když jsem si stoupl před lidi, mohl jsem mluvit jen o loutkách, ale chtěl jsem mluvit o tom, co Ježíš pro mě udělal. Příští rok jsem potkal svoji ženu. To bylo v jiném Disneylandu. Můj kontrakt končil, šel jsem zpátky na školu a když jsem dokončil tento projekt, šel jsem do Texasu. Tam je zábavní park, kde mi umožnili otevřít novou show. Šest měsíců jsme tam hráli a pak jsem se rozhodl, že nechci strávit celý život jenom tím, že budu bavit lidi. Bylo mi 21 let, když jsem se ženil, a jí bylo osmnáct. Vzali jsme se a obratem jsme se pustili do práce v zábavním průmyslu, jenže teď už pro Krista. zkoušel a večer jsem jej mohl předvést brácení a dětství Vyrůstal jsem v křesťanské rodi- nejenom pro děti, ale pro celou rodinu. ně a Boží Duch byl vždycky blíz- Takže jsem měl úžasnou praxi. Připrako mě. Už když mi byly tři roky, znal jsem voval jsem si program, písničky, scénverš Jan 3,16. Pamatuju si, že jsem byl na ky, na dětech ve škole jsem se to naučil, táboře pro děti, byl jsem ještě příliš malý na takové tábory, ale mí rodiče tam pracovali, byly mi čtyři roky a čtyři měsíce, kdy jsem pochopil, že potřebuji přijmout Ježíše jako Spasitele. Ten moment si živě pamatuji dodnes. Klekl jsem si a prosil jsem Boha o odpuštění, o přijetí. Večer při bohoslužbě se mě maminka ptala: „Je ti jasné, co jsi dnes ráno udělal?“ A já jsem řekl: „Ano, já vím, že jsem přijal Ježíše.“ Od té doby jsem věděl, že jsem Boží dítě. Chodil jsem do církve a ve věku deseti let lékaři zjistili, že mám cukrovku. Musel jsem do nemocnice, rodiče mi tam přinesli takovou evangelizační loutku a řekli mi, že když jsem v nemocnici, ať si s ní hraju. A tak jsem tam s tou loutkou trénoval, jak se správně mluví. Do nemocničního pokoje za mnou přišla nějaká paní, která byla z úplně jiné církve, celý školní rok jsem to předváděl dětem a naučila mě, jak se správně s loutkami a o prázdninách v Disneylandu. Tak jsem zachází. A řekla mi: „Až skončíš tady ve se naučil komunikovat s dětmi na profešpitále, přijdeš do našeho sboru a uká- sionální úrovni. žeš dětem, co ses tady naučil.“ To mi bylo teprve deset. Tehdy jsem se modlil: „Pane, Zranění a uzdravení já nevím, co mám dělat, ale dávám ti svůj Jezdíval jsem lyžovat a jednou jsem talent.“ přepadl z útesu. Kamarádi mě vzali do nemocnice, kde zjistili, že mám zraněMládí ný krk. Měl jsem rozdrcené krční obratZačal jsem evangelizovat ve své škole, le a míchu vyhřezlou ven. Jakýkoli náraz potom na střední škole, hrál jsem diva- do těch míst by mi míchu přetrhl. Ležel Služba pro Pána dlo, sportoval jsem, a když jsem studium jsem v nemocnici a říkal jsem: „Bože, já Po šesti měsících jsme oba s manželdokončil, dostal jsem stipendium na ško- jsem ve tvých rukách, já nechci být ochrlu, kde se hraje americký fotbal. Ale ne- nutý. Já ti věřím.“ To mi bylo devatenáct kou věděli, že nás Bůh volá do služby na věděl jsem, co tam pohledávám. Šel jsem let. Doktoři mě museli převézt do větší plný úvazek. Bylo to v lednu 1980, kdy na biblickou školu, ale ani tam jsem po nemocnice. Potřeboval jsem speciální jsem řediteli zábavního podniku řekl, že roce nevěděl, co tam dělám. Tak jsem se konstrukci kolem hlavy a kolem hrudní- končím, že odcházím. On se ptal: „Proč?“ odstěhoval ze Spriengfieldu do Los An- ku, abych měl krk pevně zafixovaný. Bylo „Protože chci zvěstovat Ježíše dětem po geles v Kalifornii a začal jsem studovat potřeba rozhodnout, co s těmi čtyřmi jak pracovat v zábavním průmyslu. Chys- obratli. Krk jsem měl pořád zafixovaný, tal jsem pořady pro děti. Nějaká zábavní aby zůstal pevný a aby nedošlo k přetrspolečnost viděla, co dělám, a požádali žení míchy. Přišel můj otec a říkali mu: mě, jestli bych se k nim nepřidal. A tak „Ještě uděláme jeden rentgen a pak vám Když přijdete do škol v Americe, je jsem podepsal tříletý kontrakt a začal řekneme, co budeme dělat dál.“ Byl jsem to jiné. Nemůžete říct vůbec slovo Bůh. jsem pracovat v Disneylandu. Byla to v nemocnici asi dva měsíce a chystal jsem Protože škola by pak mohla být nashow, kde bylo vše, co se používá třeba se na poslední rentgen. Než jsem šel na padena. Takže spíš máme programy na Kidsquestu. Čili hudba, hry, triky, ná- rentgen, otec mi řekl: „Pamatuješ si, co o morálce. Ale důvodem, proč to dězorné ukázky a hlavně spousta dobré zá- jsi kdysi řekl?“ „Nepamatuju.“ „Tys ležel, láme, je, že v blízkosti škol jsou sbory. bavy pro děti. Během školních let jsem měl jsi krk celý ztuhlý a říkal jsi: „Tati, cíA ve sboru pořádáme letní tábory. Škose učil připravovat školní ranní program tíš to?“ „Co myslíš?“ „To je přítomnost la nám dala svolení, že můžeme dětem pro děti. Ráno jsem si ho s dětmi vy- Boha. To nejde vysvětlit.“ Pak jsem šel na rozdávat pozvánky na tábor. Ročník 22, květen 2010 celém světě.“ A on začal plakat. To nebyla žádná křesťanská organizace, ale všichni, kteří v té organizaci byli, byli Duchem naplnění křesťané. Řekl mi: „Pokud budeš dělat tuhle práci, můžeš všechno, co v naší organizaci máme, jakékoli zábavní prostředky, použít.“ A tak jsem posbíral všechno, co jsme jako profesionálové používali, a vzal jsem to do církve. Vše, všechno, co se týkalo dětské služby, bylo co jsem dělal dosud, jsem začal použí- pod mým dohledem. Začali jsme nejevat v církevním prostředí. Když mluvíme nom vychovávat učitele, ale každou netřeba o lásce, stačí jen pozměnit pár slov děli jsem také sloužil dětem na nedělních a funguje to i v křesťanském pojetí. A tak besídkách. Měli jsme křesťanskou školu jsme začali cestovat po celých Spojených a každý týden jsem tam připravoval bostátech a dělat dětské programy. A stá- hoslužbu pro děti. A taky jsem vždy ve le jsme se modlili: „Pane, veď nás, kam středu večer pořádal setkání pro dívky a chlapce. Sám jsem se učil. Ale je rozdíl máme jít a co máme dělat.“ v tom, když lidé jdou do školy, kde získají nějaké vědomosti, ale ne praxi. Mají Dětským pastorem A o rok později jsem navštívil jedno spoustu znalostí, ale nikdy je nevyzkouměsto a zavolal jsem svému příteli, pas- šeli. Můžete si přečíst, jak řídit auto, ale torovi: „Ahoj, můžu se s tebou zítra se- úplně něco jiného je posadit se za volant. tkat na obědě?“ Odpověděl mi: „Nemů- Potkal jsem lidi, kteří nikdy nedostali řižu uvěřit, že to jsi ty.“ „Proč?“ „Zítra ti dičský průkaz, ale od svých dvanácti už to řeknu.“ A tak jsme se setkali na obědě řídili auto. A takovým jsem byl i já. Byl a on řekl: „Ty mi neuvěříš. V našem sbo- jsem velice praktický. Věděl jsem, jak ru je nyní 1500 lidí a nikdy jsme neměli upoutat pozornost dětí, a také jsem vědětského pastora. Včera jsme měli star- děl, co způsobí, že se budou nudit. Až šovstvo a rozhodli jsme, že musíme se- teprve potom jsem získal vzdělání. Ale to hnat dětského pastora. A manželka mi už jsem byl dětským pastorem. Dva roky jsme zůstali ve sboru a pořekla: ‚Zavolej Jayovi.‘ Řekl jsem: ‚Ne, stejně chce cestovat po celém světě.‘ A dodal tom mi zavolal jiný pastor z jiného města, jsem: ‚Pokud on by měl být tím dětským který vedl veliký sbor. I oni měli křesťanpastorem v našem sboru, tak mi musí za- skou školu, ve které měli dva tisíce dětí. volat první.‘ A ty jsi teď tady.“ Když mi řekli, co ode mne očekávají, cítili jsme s manželkou, že tohle máme teď dělat. Před dataprojektorem... Souhlasili jsme. Stali jsme se členy sboru s 1500 lidmi. V ten den, kdy jsme tam vstoupili, se manželka cítila velice zle. Šla k doktorovi a zjistilo se, že je těhotná. Je úžasné, jak Bůh má vše načasované. Měli jsme pojištění, které pokrylo naše děťátko a já jsem začal vyučovat a vychovávat další učitele. Začal jsem budovat dětskou církev. Ve sboru měli besídky, měli dětskou službu, ale neměli dětského pastora. Vidíme mnohokrát někoho, kdo dělá křesťanské vzdělávání pro děti, rozdávají jim materiály, ale není tam nikdo, kdo by dětem sloužil. V roce 1980 byl dětský pastor něco úplně nového i v Americe. Třeba v celé Kalifornii jsem byl jediný. A tak Mnoho lidí z celého velkého města posílalo své děti do této školy, ale ne všichni chodili do církve. Požádali mě, abych přišel. Strávil jsem tam osm let. V té době jsme začali vyjíždět na misijní cesty. Přestože jsem byl stále dětským pastorem, třikrát až čtyřikrát za rok jsem vyjížděl na evangelizace do zahraničí. Služba v Keni V roce 1989 si mě pozvala misijní společnost při AoG a požádala mě, abych odešel z pozice dětského pastora a abych se stal ředitelem dětské služby pro celou východní Afriku. Přijali jsme tohle povolání a rok jsme jezdili po různých sborech, abychom získali finanční podporu. V roce 1990 jsme se přestěhovali do Keni. V té době jsme měli tři děti ve věku devět, sedm a pět let. Bylo velice dobré, že vyrostly v Keni. Když jste totiž přišli v Keni do obchodu, tak jste měli veliké štěstí, když jste tam sehnali mléko. Někdy měli cukr, někdy ne. Polovinu času jsme neměli vůbec elektřinu a museli jsme se naučit žít v těchto podmínkách. Naše děti DĚTI - budoucnost národa křesťanského Zleva: Dana Navrátilová, Jay Risner, Aleš Navrátil Když jsme vstoupili do televize, tak se ještě ptali: „A kolik budete chtít zaplatit za to, že nám to dáte?“ My jsme jediný program ve vysílání, který neplatí za to, že může být v Keni vysílán. 5 ŽIVOT V KRISTU DĚTI - budoucnost národa křesťanského D Jay Risner během semináře 6 Jestliže sbor má jednu místnost, kterou děti využívají, pak by ta místnost měla vypadat tak, aby bylo vidět, že to je dětská místnost. se díky tomu naučily vděčnosti. Byla to pro ně veliká zkušenost. Když jsme šli do Keni, modlili jsme se: „Pane, otevři pro nás dveře.“ V mnoha zemích lidé nevěřili, že by spaseny mohly být i děti. Modlili jsme se, abychom mohli mluvit s pastory, chtěli jsme jim ukázat, že když budou trávit čas s dětmi, že jim to pomůže k růstu sboru. Měli jsme různé evangelizační projekty a evangelizace od 300 dětí až po 10 000 dětí. Bylo mi jedno, jestli budeme vzdělávat 30 učitelů nebo 3000 učitelů. Někdy stačí jen jedna že byl tady jeden člověk, který měl vizi. Víte, já můžu vyjet a udělat evangelizaosoba, abyste mohli naplnit vizi. James byl Afričan, který přišel na biblic- ce. Ale když vychováte jednoho služebníkou školu. Měl se stát pastorem. Ale když ka, který zase vychová další a ti zase vybyl na naší evangelizaci, řekl: „Já chci chovají další, pak uděláte mnohem víc pracovat raději s dětmi.“ A tak jsme ho práce. přivedli k řediteli AoG jejich církve a ptaVstup do televize li jsme se ho: „Jste otevřeni k tomu, aby Viděli jsme mnoho dětí, které přišly na tento člověk začal práci s dětmi v tomto sboru?“ Souhlasil, a tak jsme začali s Ja- evangelizaci, některé z nich byly dokonce mesem. Na začátku měl 23 dětí. Pomoh- muslimové, ale viděl jsem spíše mnohé li jsme mu začít se službou dětem a za muslimské děti, jak stály mimo. Muslimové, hinduisté a děti z jiných náboženství a já jsem se stále modlil: „Bože, dej nám nějaký nápad, jak zasáhnout tyhle děti.“ „Tak se to dělá“ A pak jsem cítil, že mi Bůh položil na srdce myšlenku televizní show. Šel jsem do státní televize v Keni a mluvil jsem tam s jejím zástupcem, který byl zrovna muslimem. Řekl jsem mu, že bych chtěl rozjet zábavnou show pro děti. Ukázal jsem mu různé obrázky všeho, co jsem dřív dělal a on řekl, že nemá zájem. Tak jsem mu řekl: „Dobře, já i zaplatím za vysílací čas. Řekl: „Pět tisíc amerických dolarů za jednu show.“ „Tak to ne, děkuji.“ A tak jsme se modlili dál: „Bože, prosím dej…“ Jednou jsem šel do nákupního střediska a hledal jsem knihkupectví. Když jsem platil za knihy, prodavač byl muslim. Byl velice přátelský, a já jsem se s ním seznámil. Vždycky, když jsem tam chodil, už na mě volával: „Ahoj Jay, jak se máš?“ Spřátelili jsme se. Zašli jsme spolu na oběd. A řekl jsem mu: „Hele, ty tak dobře mluvíš anglicky, kde ses to naučil?“ A on mi řekl: „Já jsem studoval v Americe.“ „A kde?“ „V Texasu, blízko Dallasu.“ A já jsem mu říkal: „Jó, to místo znám, tam jsem pracojeden rok práce vyrostla na 250 dětí. Za val v zábavním podniku.“ „Ale tam jsem pět let měl už 700 dětí. Když jsem v roce přece byl taky,“ říkal mi. „A cos tam dělal,“ 2000 opouštěl Afriku, už měl pod sebou pokračoval. Tak jsem mu vyprávěl o svých více než 1000 dětí a dnes je národním ře- show. A on se mě zeptal: „Byly na tom ditelem služby dětem v celé Keni. Tak- tvém představení takové dlouhé zelené lavičky?“ „Ano.“ „A měl jsi na sobě bílé tričko a na tom tričku červené hvězdy? … A měl jsi na sobě červené široké kalhoty?“ „Ano.“ „Tak to já jsem to tvoje představení viděl!“ A celé mi ho převyprávěl. Tak jsme se tomu smáli a říkali jsme, jak to bylo legrační. O několik týdnů později mi zavolal a řekl mi: „Možná už sis všiml, že když Asiaté přijíždějí do Afriky, mají hodně peněz a že jsou vlastníky většiny zdejších obchodů.“ A pokračoval: „Můj příbuzný vlastní celé nákupní středisko. Mohl bys o Vánocích přijít a zahrát tam JAKÝ JE ROZDÍL MEZI BESÍDKOU A DĚTSKOU CÍRKVÍ? Pro mě je besídka něco jako vyučování. Můžete si sednout kolem stolu a mluvit k dětem. Můžete dát dětem příležitost k otázkám a pak na ně odpovídat. Ale v dětské církvi tomu spíše říkám bohoslužba pro děti. Je to vlastně něco jako bohoslužba pro dospělé, ale na dětské úrovni. Máte tam chvály, modlitby, oznámení, sbírku, vyučování. V mnoha sborech děti chodí na besídku po chválách a je to v pořádku. Já to ale obvykle dělám tak, že děti vezmu hned, když začíná shromáždění a přivedu je zpět, až když shromáždění končí. Protože je sám chci učit, jak mají chválit a uctívat Pána. Je mnoho způsobů, jak to můžeme dělat. Takže dětská církev je součástí místního sboru, a když dospělí mají bohoslužbu, současně běží dětská církev. stejné představení, jako v tom Disneylandu?“ Řekl jsem mu: „Dobře, udělám to, ale počítej s tím, že budu mluvit o Ježíši. Protože On je tím nejdůležitějším pro dnešní dobu.“ On řekl: „To mi nevadí. Můžeš si mluvit o tom svém Ježíši, protože důležité je, že lidi přijdou na představení a pak budou nakupovat dárky. Takže oba budeme šťastni, ne?“ Tak jsem tam měl sedm představení denně po celý týden. Když jsem dokončil vystoupení, přišli mnozí další Asiaté s vizitkami: „Pane, prosím vás, mohl byste udělat narozeninovou párty u nás?“ A tak jsem připravoval i mnoho narozeninových párty. Jednoho dne za mnou přišel jeden Afričan z Keni s vizitkou. Měl s sebou dvě holčičky a řekl mi: „Mohl byste mi prosím vás zavolat?“ Dal jsem si jeho vizitku do peněženky a dokončil jsem vystoupení. Když jsem se ten večer převlékal, vytáhl jsem vizitku. Přečetl jsem si ji, bylo tam napsáno, že ten pán je nějaký vysoký představitel keňské státní televize. Tak jsem mu zavolal a on mi řekl: „Víte, to vaše představení, to byla ta nejhezčí věc, kterou jsem zatím viděl. Jsem ředitelem televizní stanice. Myslíte, že byste byl schopen připravit pro naši televizi stejný styl vystoupení, jako jsem viděl v tom nákupním centru?“ „Počkejte, já si to rozmyslím… Ale jo, tak dobře.“ Takový byl začátek naší show Rainbow surprise. To je veliká show, kde jsou loutky, různé triky, ilustrace. Vlastně jsme ji filmovali od roku 1993 až do roku 2000. Pak se moje rodina musela vrátit zpět do Ameriky. Naše dcera byla nemocná, takže jsme se museli vrátit z misijního pole. Ale v roce 2006 jsme se vrátili zpět a začali jsme znovu filmovat. A díky tomu jsme se stali odborníky na televizní službu dětem. Dnes s tímto filmovým představením zasáhneme 22 milionů lidí po celé Africe. V Keni, Tanzánii, Ugandě. Bůh otevřel mnoho dveří. To není show jednoho muže, je tam celá skupina lidí, kteří vystupují a hrají různé scénky. Je to křesťanský program, v každém díle je slyšet evangelium. Ředitel státní televize je znovuzrozeným křesťanem. V zemi je demokracie, proto dovolují, aby se v televizi hrála představení muslimská i křesťanská. A tak v každém našem představení je nějaký verš z Bible zpracovaný zábavným způsobem. Například vezmeme téma laskavost, na které vytvoříme příběh, k tomu přidáme biblický verš. Nerad vytvářím představení, kde bude spousta zábavných prvků, ale bude scházet základní myšlenka, to k ničemu nepovede. I když dělám evangelizace pro děti, věřím tomu, že je důležité přijít s konkrétním tématem, o kterém budeme mluvit. A k tomu se musí všechno vztahovat. Filadelfie Přístav Oldřichovice D íky Bohu – dokončujeme pátý A pak spoustu lodí a lodiček, které dům! v něm budou pravidelně kotvit, za což Díky Bohu! Těmito slozaplatí menší obnos, který se povy by se dala v těchto dnech užije na správu a údržbu přístručně charakterizovat stavu. nálada v našem sdružePokud jedna z těchto ní Filadelfie - Přístav dvou věcí chybí, příOldřichovice: stav buď vůbec neDíky Bohu funguvznikne, nebo časem jeme už sedmý rok zchátrá. Díky Bohu se poToužíme po tom, dařilo postavit už čtyaby naše sdružení, ři velké domy naše rodiny, byly bezDíky Bohu jsou dnes pečným přístavem, ve obydlené čtyřmi rodinami kterém děti z dětských doa celkem osmnácti dětmi movů najdou útočiště před Díky Bohu se podařilo rozjet síť bouřemi tohoto světa. A i my poporadenských a praktických sužeb pro třebujeme tyto dva zdroje příjmů, které tyto rodiny jsme zjednodušeně nazvali Kámen a KotA díky Bohu v tomto měsíci dokonču- va. Tedy jednak ty počáteční jednorázojeme pátý dům! vé „investory“, a pak spoustu menších ale pravidelných přispěvatelů. A tak si dovolujeme obrátit se na vás, Ten dům stojí na pěkné louce pod horama, v místě zvaném Třinec-Karpentná. čtenáře tohoto časopisu, s prosbou a záJsou v něm (mimo jiné) tři dětské pokoje, roveň výzvou: Pokud i vy cítíte, že byste které se už zanedlouho rozhlaholí štěbe- chtěli podpořit toto dílo záchrany opuštajícími dětmi. Jsou to Zuzka, Kristýnka těných dětí, přidejte se do jednoho ze a Samuel z rodiny Žáčkových z Olomouce. dvou programů. Stačí, když zašlete buď Tyto děti byly ještě nedávno v péči růz- jednorázovou částku (Kámen), nebo zaných ústavů. Dnes konečně mají někoho, dáte trvalý příkaz k úhradě (Kotva) na komu mohou říkat mami a tati. A jakmile naše číslo účtu uvedené na konci článku. se přestěhují do nového domečku, mo- Budeme vám vděčni, když nám o svém rozhodnutí napíšete na naši mailovou hou se těšit na další „sourozence“. To je důvod, proč to všechno děláme. adresu (není podmínkou). O tom, co je v našem sdružení nového, Naším cílem není stavět, naším cílem je dostat co nejvíce dětí z anonymního o jednotlivých rodinách, o našich akcích a deprimujícího prostředí ústavů k milu- a projektech se můžete dočíst na našich jícím rodičům, kteří jim kromě sebe na- webových stránkách. Za vaši přízeň, modlitební podporu, bídnou i Krista. A jsme rádi, že se to daří za vaše finanční i materiální dary mno– díky Bohu. V této chvíli, kdy se už v domě maluje hokrát děkujeme. A určitě se můžete přia pokládají se poslední kachličky, je před dat k našemu radostnému volání: Díky námi ještě jeden velký úkol: všechno to Bohu! Ivo Sysala zaplatit. A opět musíme říci: Díky Bohu se našla řada velkých i malých firem, které náš projekt zaujal a jsou ochotny na Kontaktní údaje něj nemalými částkami přispět: OKD miAdresa: lión korun, Prazdroj 450.000,- O2 400.000,o.s. FILADELFIE - Přístav Oldřichovice 739 61 Třinec - Oldřichovice 249 Veolia 50.000,- atd. Přesto nám stále něco přes milión korun schází. internet: www.oldrichovice.filadelfie.cz K dofinancování a dokončení celého e-mail: [email protected] projektu nám slouží dva programy: „Kátel: 602 502 589 men“ a „Kotva“. Proč tato podivná komčíslo účtu: 1687 639 349 / 0800 binace? Naše sdružení se jmenuje „Přístav“. A každý skutečný přístav, který má variabilní symboly: dlouhodobě sloužit, potřebuje dvě věci: program Kámen: 111 Velkou investici na počátku, kdy se program Kotva: 222 z kamenů vybudují přístavní hráze a mola. DĚTI - budoucnost národa křesťanského Ročník 22, květen 2010 7 ŽIVOT V KRISTU DĚTI - budoucnost národa křesťanského Rozhovor s Ivo Sysalou o pěstounské péči V ím, že máte celkem osm dětí v pěstounské péči. Co bys odpověděl na otázku, zda je to vůbec normální? Na takovou otázku mám hned tři odpovědi. Zaprvé musím říct: není to normální. Už z toho hlediska, že průměrný počet dětí v české rodině je v současné době 1,18. Těsně po roce 1989 to bylo ještě 1,9, potom to kleslo až na 1,13, a teď to pomaličku stoupána k těm 1,2. Toto číslo je hluboko pod záchovnou hranicí národa, protože hranice, aby vůbec národ přežil, je 2,1 dítěte na rodinu. Takže z tohoto hlediska to skutečně normální není, ale mojí druhou odpovědí je: Bylo to normální. Ještě docela nedávno, před sto lety, ale i později, bylo osm, devět, i deset dětí v jedné rodině zcela běžných. Pro zajímavost, třeba v našem sdružení v Oldřichovicích je jedna rodina, kde taťka pochází ze třinácti dětí. Takže já si myslím, že to bylo zcela normální. Vždyť i moje babička pocházela z dvanácti dětí. A odpověď třetí je: Je to normální i dnes, ale v jiné kultuře. Třeba teď se celý svět děsí invaze muslimů. Ti totiž přišli na to, že vůbec nemusí bojovat, že ani nepotřebují žádné teroristy, že nás prostě převálcují svými dětmi, protože mají porodnost v průměru osm dětí na jednu rodinu. Takže na tom není nic divného ani mimořádného a miliony rodin takto po světě žijí. Asi často odpovídáte na otázku – Jak se to dá zvládnout? Je pravda, že první otázka skoro každého, kdo se dozví, že máme osm dětí, je: „A jak to zvládáte?“ Jsem přesvědčený o tom, že člověk je stvořený tak, že má kapacitu na to, aby těch osm, deset, dvanáct dětí zvládl, hlavně myslím psychicky. Když jsem pracoval jako obchodní zá- stupce, tak jsem zjistil, že jeden člověk je schopný obsáhnout nějakých sto zákazníků. To znamená tak, aby si je pamatoval, aby si dokázal při telefonickém rozhovoru vybavit, jak kdo vypadá, co jste naposledy spolu řešili, a co máte za úkol vyřešit atd. Ale samozřejmě, nezná detaily. Neví, jaké má člověk vlastnosti, jaké jsou jeho slabiny a silné stránky, kde vyrůstal, kde bydlí apod. Takže sto dětí asi těžko, sto zákazníků ano. Ale o dětech člověk potřebuje samozřejmě vědět mnohem více informací. Osm až deset dětí je únosných na to, abych si nepletl, jak se jmenují, jaké má kdo z nich vlastnosti a přednosti, silné a slabé stránky, jak – nejúčinnější se učí a do jaké třídy chodí anebo jaké má kamarády a do jakého kroužku chodí. způsob pomoci Myslím si, že na tom není nic tak mimořádného, aby to člověk zvládal. Spíše jde Slyšel jsem, že ne vždy výchova přijatých o to, aby si je nenechal přerůst přes hla- dětí dobře dopadne. Myslíš si, že to převu. Protože to je možná hlavní problém sto má smysl? dnešní moderní doby, kdy je v módě až Odpověděl bych trochu obšírněji: Dopříliš liberální výchova, která je v rozpo- stal jsem se jednou k dlouhodobému, ru s tou biblickou. velmi serióznímu výzkumu, který vedly asi největší kapacity v oboru, jako je Jaké jsou podmínky pro to, aby si člo- doktor Matějček a další. Provedli dlouhověk mohl vůbec vzít dítě do pěstounské dobý, tuším 30 let trvající srovnávací výpéče? zkum u několika set osob ze čtyř prostřeZjišťuji, že se to kraj od kraje trochu dí: dětský domov, SOS dětské vesničky, liší, ale z těch obecných podmínek je to pěstounská péče a vlastní rodina. A závěr odpovídající bydlení, přiměřený zdra- byl následující: Následky života v ústavní votní stav a čistý trestní rejstřík. Svou péči jsou : 1) nízké vzdělání – přes 50 % roli samozřejmě hraje věk uchazečů. No dětí ukončilo pouze buď zvláštní školu a potom je třeba zvládnout tu nejobáva- anebo základní školu. Pouze 4 % došly nější věc a to jsou psychotesty. Ale i to k maturitě, vysokou školu z těch někose dá přežít. Všechno to však začíná ná- lika set neměl nikdo. 2) nezaměstnanost vštěvou krajského úřadu, kde dostane- – 20 % absolventů dětského domova bylo te k vyplnění žádost a kde vám řeknou, nezaměstnaných a dalších 20 % mělo jen co dál. Prvním velkým vítězstvím pak práci na částečný úvazek, čili nějaké brije, když vás zařadí do „evidence ucha- gády. Pokud pracují, tak vzhledem k nízzečů o pěstounskou péči“. Protože pak kému vzdělání jsou to zaměstnání s nízuž pro vás začnou hledat konkrétní kou kvalifikací, 3) špatné bydlení – pouze dítě. 54 % těch dětí z dětských domovů má Stavba domků náhradní rodinné péče před dokončením... 8 A jak to vnímáš, když se provalí, že uchazeč o pěstounství, je křesťan? Ti psychologové na to přece musí přijít, ne? Ani si nevzpomínám, jestli se nás na to někdy někdo ptal. Já se obávám, že oni ani nesmí zjišťovat, jaké má kdo náboženské přesvědčení. Ale v podstatě oni všichni dobře vědí a kalkulují s tím, že 90 % uchazečů o pěstounskou péči jsou křesťané. Je to v podstatě zcela normální, nemluvě tady o naší oblasti Třinecka, kde 60 % obyvatel Třince jsou věřící lidi, takže tady ani žádné nevěřící pěstouny neznám. Poznali jsme jich pár v Čechách, ale tady u nás se to bere úplně automaticky, nikdo se nad tím nepozastavuje. Náhradní rodinná péče a po dokončení. dnes svůj vlastní byt, zbytek bydlí v podnájmech, ubytovnách, eventuelně jsou bezdomovci. 4) nefunkční rodina – 50 % jich žije samo, to znamená buď jsou rozvedení nebo svobodní, 50 % žije v manželství, ale z toho zase 35 % ve druhém nebo třetím manželství. Čili z toho vyplývá, že pouze necelých 20 % žije v manželství se svým prvním partnerem. 5) trestná činnost – 36 % se dopustilo nějaké trestné činnosti, která je zaevidovaná na policii. V tom jsou zahrnuti kluci i holky dohromady. Čili víc než každý třetí. Teď jsem četl nový výzkum, a poslední čísla jsou dokonce 51 % ! Čili víc než polovina se dopustí trestné činnosti po odchodu z ústavu. No a z toho jejich vzorku, z těch 36 %, je 79 % recidivistů. A to jsou kluci i holky. Když vezmeme jenom kluky, tak u nich dokonce 57 % bylo nějakým způsobem trestaných. Celkově převažuje vysoká míra nespokojenosti s vlastním životem. Zajímavé je, že u většiny ukazatelů jsou horší výsledky u kluků, čili nejenom u trestné činnosti. A tak se v tom výzkumu zabývali i tím, co asi může být příčinou, a došli k závěru, že příčinou je silná feminizace v této oblasti. Čili chybí mužský vzor chování. Takže při porovnání této skupiny dětí z dětských domovů se skupinou v pěstounské péči autoři dospěli k závěru, že děti z pěstounských rodin se ve všech ukazatelích blíží více ke skupině dětí vychovaných ve vlastní rodině než ke skupině osob, jež vyrůstaly v domově. Například u trestné činnosti, se 11 % děcek z pěstounských rodin dopustilo nějaké trestné činnosti, v dětském domově to bylo těch 36 % (respektive dnes už 51 %). Závěr toho výzkumu byl zformulován takto: „Lze tedy soudit, že intervence zasahující do života dětí v podobě náhradní rodinné péče jejich vývoj harmonizuje a jejich společenské uplatnění významně povznáší.“ Jinými slovy, když vezmeme čistě společenské hledisko, náhradní rodinná péče je prokazatelně věcí velmi záslužnou, chvályhodnou, společensky prospěšnou. Nemluvě o tom, že je přínosná pro státní pokladnu, protože je mnohem levnější, než ústavní péče. Ale pro nás, křesťany, je samozřejmě prioritní ten duchovní rozměr. Protože je jistě úžasné, když dítě může chodit s rodiči do zoologické zahrady, s babičkou okopávat zahrádku a tak dále, nejdůležitější však je, kde bude trávit věčnost. Takže pořád je třeba mít na paměti ten hlavní cíl: aby z nich vyrostli Boží služebníci. Ale jednoduché to není. Není to jednoduché u vlastních, tím víc možná tady u těch přijatých dětí, které nemají kořeny. Takže abych se vrátil k původní otázce: I přesto, že to ne vždy dobře dopadne, pořád mi vychází, že náhradní rodinná péče je ten nejúčinnější způsob pomoci a to jak pro život časný, tak pro ten věčný. A je nějak veřejně známé, kolik je v naší republice pěstounských rodin a na druhé straně, kolik je dětí v domově? Pár čísel znám, ale zdaleka ne všechna. Například vím, že všech dětí ve všech typech ústavní péče je dneska už kolem 24 000 a to číslo se dlouhodobě zvyšuje. Pěstounských rodin je u nás zhruba 6 000. Bývalý ministr Nečas nám říkal, že chce jejich počet zvýšit na 9000, takže chtěl náhradní rodinnou péči nějakým způsobem podpořit a zpropagovat, ale už na to neměl čas. Taky vím, že nejvíce pěstounských rodin z celé republiky je na severní Moravě a v rámci Moravskoslezského kraje je jich zase nejvíce na Třinecku. Na druhé straně jsou kraje, kde není jediná pěstounská rodina ani jediný žadatel! A jeden čerstvý údaj: právně volných dětí, tzn. těch, které jsou připraveny jít ihned do náhradní rodiny, je 910. Teď ještě zbývá, aby je někdo chtěl. Svědectví J menuji se Andrea Cebová. S manže- do tří měsíců. A to ještě nebylo všechno. lem Viliamem jsme pěstouni tří krás- Už za dva týdny poté jsme si měli jet pro ných dětí, které nám Pán Bůh svěřil. naše první dvě děti, tehdy jednoročního Pocházím z nevěřící rodiny a osobní zku- Dominička a dvouletou Danielku, do košenosti s láskou pána Ježíše prožívám de- jeneckého ústavu. A těsně před odjezdem vět let. Manžel má zkušeností více, proto- nám volali z Městského úřadu, ať si přiže se narodil do věřící rodiny, a tak Ježíš jdeme pro klíče. Byli jsme nadšení a skoje s ním vlastně celý život. Naše manžel- ro jsme tomu nevěřili. Byt byl sice malý, ství trvá od roku 2002. Celou tu dobu, dvoupokojový (žádali jsme třípokojový), kdy jsme byli ještě bez dětí, se o nás pán ale byl náš a smlouva na dobu neurčiBůh senzačně staral. Co nás však trápilo, tou. Jak však děti rostly a věcí přibývalo, byly pořád nějaké problémy s bydlením. náš byteček se ne a ne nafouknout. KuNeustále jsme se stěhovali, protože jsme chyňka byla tak malá, že jsme se nikdy neměli vlastní byt, natož dům, ani boha- nemohli najíst společně. Zároveň jsme té rodiče, kteří by nám něco pořídili. toužili po tom, abychom mohli přijmout Náš dobrý Bůh se ale o nás vždy po- další děti. Takže jsme usilovali o výměstaral a v pravý čas nám několikrát uká- nu za větší, ale žádná nabídka nám nevyzal, kdy a kam jít. O tom, že jsme šli po- šla. Dočasně jsme tedy od našich záměrů každé do lepšího, nemůže být pochyb. upustili, modlili se a čekali, jako už mnoA tak v době, kdy jsme si přivezli naše hokrát předtím. Jednoho dne zazvonil první dvě děti, jsme díky Bohu dostali zá- telefon. Volal nám bratr z našeho sboru, zrakem městský byt. Běžně se na takový který vede občanské sdružení Filadelfie byt u nás čeká 7 až 10 let, nám ho slíbili – Přístav Oldřichovice. Sdělil nám, že jed- DĚTI - budoucnost národa křesťanského Ročník 22, květen 2010 9 DĚTI - budoucnost národa křesťanského ŽIVOT V KRISTU 10 ni věřící manželé nabídli sdružení svůj biologičtí sourozenci. V srpnu loňské- a také všem ostatním, kteří nám dopostarší rodinný dům. Nemajíce vlastních ho roku se nás tedy stěhovalo do čers- mohli k našemu novému domovu. Předepotomků, toužili, aby jejich dům slou- tvě opraveného bytu pět. Děti mají dva vším sestře Helence Mrozkové a jejímu žil nadále dětem Božím. A jestli bychom krásné velké pokojíčky a v kuchyni máme manželovi (dnes už je u Pána) za jejich tam tedy nechtěli jít bydlet. Jeli jsme se velký stůl a šest židlí, takže si konečně velkorysé rozhodnutí darovat dům, kde tam ihned podívat. Bylo jasné, že dům můžeme vychutnat radost ze společného celý život žili a pracovali. Chci poděkobude potřebovat kompletní rekonstrukci jídla. A máme naději, že až bude zase ten vat i celému sdružení Filadelfie v čele a stěhování tím pádem nebude tak brzy. pravý čas, tak nám pán Bůh zaplní i tu s Brunkem Heidrem a také všem bratByla to však v naší situaci skvělá nabíd- prázdnou židli u stolu nějakým dalším rům a sestrám z našeho sboru AC Oldřika. Rekonstrukční práce nakonec trvaly človíčkem, který dosud neměl to štěstí, chovice, kde máme svůj duchovní domov a skvělé zázemí. A děkuji všem, kteří se rok a půl. S vyhlídkou na nové bydlení aby mohl obědvat se svými rodiči. Tímto bych chtěla znova poděkovat za nás modlili a modlí. ve velkém domě se zahradou jsme si však Bůh vám žehnej. mezitím vzali do pěstounské péče další hlavně našemu milujícímu StvořiteAndrea Cebová dítě – Nikoláska. Všechny tři děti jsou li, že se o nás pořád tak láskyplně stará 6. ročník soutěže „O poklad Krále králů“ T ento ročník přinesl změny a překvapení a radost z rekordního počtu dětí, které se do soutěže zapojily, což je povzbuzení pro nás, organizátory. Kdybych chtěla říct, že děti opět překvapily výjimečnými znalostmi, asi bych se už opakovala. Faktem je, že to opět mohu říct. Vzhledem k tomu, že už jsme si trochu zvykli na to, že znalosti dětí, které se pustí do soutěže, v mnohém předčí znalosti nejednoho dospělého, rozhodli jsme se trochu zvednout laťku, zvláště u kategorie A, což jsou nejmenší děti. Ukázalo se, že ani to je nezaskočilo, a tak i letos je na prvních místech v této kategorii veliká „tlačenice“. Zajímavé bylo, že z možných 44 bodů všechny děti, které skončily na prvním místě, získaly bodů 42, ale chyby udělaly většinou u různých veršů, takže to nebylo tím, že by dvě otázky byly tak těžké, že si s nimi děti nevěděly rady. A teď trochu čísel. Prvního kola se zúčastnilo 240 dětí. Mám opravdu radost, že je jich stále více. Mým přáním je, aby tento trend pokračoval. Věřím totiž, že naše děti se mohou stát těmi, které budou šířit Boží Slovo a lásku k němu po celé naší zemi. Spolu s Božím Slovem přijde i požehnání, protože děti, které rostou ve znalosti Božího Slova, budou vědět, co je a co není dobré. Nenechají si nic nalhat ani podstrkovat různé polopravdy, budou mít oč se opřít při důležitých životních rozhodnutích, ale i při každodenních drobných všedních rozhodnutích. Tím se naplní slova verše – „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ Pokud toto budou šířit naše děti kolem sebe, stanou se nadějí pro náš národ. Vidím, že i mezi nevěřícími lidmi roste zděšení, do jaké doby naše děti vyrůstají. My jsme ti, kdo můžeme učit děti vnášet světlo do temnoty. Když jsem si před 25-ti lety uvědomila, že Bůh existuje, hledala jsem někoho, kdo by dokázal odpovědět na spoustu otázek, které se v souvislosti s mým obrácením vynořily. Našel se jeden velmi milý, slušný člověk, který mi nabídl pomoc, ale při druhém našem setkání jsem zjistila, že Bibli vůbec nezná, a tak jsem zklamaně hledala dál. Díky Bohu jsem našla. Kéž by naše děti byly dostatečně připravené na to, aby dovedly těm, kteří hledají, dát správný směr pro život. A tak můj veliký dík patří všem, kteří se podíleli na přípravě soutěže, a že té práce nebylo málo, tak i vám všem, kteří se s plným nasazením staráte o to, aby vaše děti chtěly Bibli znát. A víte co? Některé děti nevyhrály a mohly z toho být zklamané. Nepřestanu opakovat, že každé dítě, kte- ré začne žít byť jen jediný verš z Bible, je na tom mnohem lépe, než kdejaký teolog, který zná Bibli zpaměti, ale nežije podle toho. Každý, kdo vezme Bibli vážně, nebude zklamán a odměna jej nemine!!! Proto každý verš, kterým žijeme, je největší poklad, který tady na zemi máme. No a jaké bylo 2. kolo soutěže? Celkem se ho zúčastnilo 163 dětí, i letos se zapojilo asi 30 dětí ze Slovenska. No a kdo zvítězil v tomto mezinárodním soutěžení, to už si přečtete v tabulce vítězů. Na internetu na stránkách AC dětem pak najdete všechny soutěžní otázky prvního i druhého kola, fotogalerii ze soutěže i celkové pořadí všech soutěžících. Samozřejmě, že letošním kolem nekončíme. Už teď se můžete začíst do příběhů Elijáše a Elíši. Co k tomu ještě přidáme, to vám dáme co nejdříve vědět. Přeji vám všem radost a požehnání ze čtení Bible. Dana Navrátilová Postřehy soutěžících a jejich rodičů tězství je to, které má každý věřící v Ježíši. V něm jsme všichni vítězové nad zlým a nad světem… 1 Janův 5,4–5 Všechno, co se narodilo z Boha, přece přemáhá svět. A to je to vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo jiný přemáhá svět než ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? SALAMONOVI mít ponaučení, že nemůže vyhrát, když Josefa jsme Elišce pouštěli hodněkrát se nepřipravuje . Jenže ona nás převezna DVD, byla v únoru a březnu často ne- la a vyhrála. To nám jen znovu potvrzumocná, tak se alespoň mohla dívat na te- je, že dětská paměť je skvělá a je dobré TAMARKA Na soutěži jsem byla klidná. Věděla levizi . Taky byla na táboře Josífkov , toho využít ve prospěch dětí, dokud je kde jsem měla pár besídek na toto téma čas . Nestačí však jen Boží slovo číst, jsem, že Bůh je se mnou. Eliška seděla a dětem jsem Josefa doma dost četla ale hlavně žít – rozumět, věřit a jednat vedle mě, takže jsme si řekli třeba – trojka byla těžká. Pán Bůh mi pomohl. Před a spolu jsme besídky chystali. Před sou- podle něho. těží jsme si ještě zopakovali fakta. Každé vítězství je ale především Boží soutěží jsem se modlila, aby Eliška byla Přísloví se naučila zpaměti, denně je- milost: náš 4,5 letý Jakoubek se ráno při na druhém místě a já do třetího místa den verš, další den zopakovala ty přede- snídani před soutěží modlil, aby jeho ses- a tak to taky bylo. S tátou si každý večer šlé a přidala nový. Já jsem jí to předčíta- třička vyhrála. Hned jsme dodali, že to čteme Bibli a hodně se toho dovím o Jela, tak jsem se to naučila taky a je mi to není to nejdůležitější. To nejúžasnější ví- žíši. Mám ráda Ježíše. fakt k užitku. Hlavně verš: „ať tě neopouští milosrdenství..., tak najdeš uznání v očích Božích i lidských.“ – cituju to Elišce při výchově, ať je milosrdná na Honzíka (mladšího bratra) a verš: „od zlého se odvrať, to dá tvému tělu zdraví a svěKat. jméno sbor body žest tvým kostem.“ – cituju Pánu na modlitbě, když jsme nemocní a zažila jsem A 41 soutěžících Max: 44 rychlé uzdravení! 1 Tamara Janečková AC Olomouc 42 Nejvíc jsme asi promakali Skutky. Tom 1 Markéta Jeřábková AC České Budějovice 42 (tatínek) četl Elišce denně jednu kapi1 Adéla Kazdová AC Kolín 42 tolu a dával jí otázky a dělal to zábavně, hodně se nasmáli. Já jsem jí to x krát 1 Tomáš Tomíček AC Třinec 42 pouštěla na CD jako poslech, když jsem 1 Daniel Walek AC Třinec 42 uspávala Honzíka. (Ona u poslechu sice 2 Ema Kostelníková AC Kopřivnice 41,5 kreslila a všelico tvořila, tak jsem si říka2 Terka Kostelníková AC Kopřivnice 41,5 la, kolik toho asi vnímá?) V sobotu ráno před soutěží jsem si vzala Bibli, jakože 2 Eliška Salamonová AC Olomouc 41,5 zjistím, co vlastně ví a koukala jsem. Pro3 Vojta Šindler AC Kopřivnice 41 šly jsme všech 12 kapitol. Ona mi citovala celé pasáže zpaměti, fakta znala víc než B 43 soutěžících Max: 61 já, ještě, že jsem měla před sebou otevře1 Tomáš Flek AC Kolín 59 nou podtrhanou Bibli, ve které se dobře 1 Nikola Fleková AC Kolín 59 orientuji. Tímto s Tomem děkujeme za motivaci 2 Ondřej Pernica AC Brno 57 Elišce číst Bibli, určitě se jí to bude hodit 3 Vojta Brtník AC Vyškov 56 v jejím životě s Pánem. Výsledky 6. ročníku soutěže „O poklad Krále králů“ JANEČKOVI Danka Navrátilová, věrná pořadatelka soutěže O poklad Krále králů nás poprosila, abychom jako rodiče jedné z účastnic napsali náš pohled. 2 Timoteovi 3,16–17 Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu. Jsme za soutěž velice vděční, vede děti ke čtení Božího slova, čímž naplňuje svůj smysl! Naše sedmiletá Tamarka si pasáže z Bible zadané na soutěž četla průběžně během roku a bavilo ji to. Ale těsně před samotnou soutěží si i přes naše doporučení oživit si biblické texty v paměti, četla knihu Ester. Říkali jsme si, aspoň bude C 33 soutěžících 1 Timotej Tomíček DĚTI - budoucnost národa křesťanského Ročník 22, květen 2010 Max: 60 AC Třinec 56 2 Vlasta Ohlídalová AC Zábřeh 55,5 3 Alexandra Novotná AC Polička 54,5 D 35 soutěžících 1 Ester Tomíčková AC Třinec Max: 66 65,5 2 Daniel Dvořák AC Kolín 62 2 Eliška Opálková AC Brno 62 3 Katka Balážová AC Vyškov 61,5 E 11 soutěžících 1 Helena Jeřábková AC České Budějovice Max: 58 56 2 Daniel Gábriš AC Piešťany 51 2 Petr Ohlídal AC Zábřeh 51 3 Milana Bubanová AC Olomouc, stanice Kolín 50 3 Jan Rokosz AC Karviná 50 11 ŽIVOT V KRISTU Koho budeme volit? Pomluvami zhaněli Izraelcům zemi, kteS radostí jsem se zdravil s členy naší rou prozkoumali… (Nu 13,32) církve, z nichž někteří přijeli až ze Slezska. Na otázku, proč vidím tak málo lidí sem velice rád, že současné vedení z našich pražských sborů, jsem dostal naší církve klade důraz na evange- odpověď: „Víš, oni mají děti…“ Byl nádherný slunečný den. Pochod lizaci. Biblický podklad je evidentní a hlasy typu „je tu tvrdá půda, nemá cenu byl výborně organizován, jak on samotný tak následné sejití ve Valdštejnské zase snažit“ v církvi neslýchám. Situace v politické angažovanosti círk- hradě měly atraktivní a pestrý program. ve se mi jeví již jiná. Jasné povzbuzení V zahradě si mnohé děti hrály či běhav této oblasti buďto schází nebo mi uni- ly mezi stromy a keři. Ideální čas a místo pro výchovu mladé generace v klíčových ká. To je důvodem tohoto článku. Letošní osmnáctý duben jsem trávil hodnotách. (Logicky jsem si vzpomněl na prvomáslužebně v Praze, takže jsem měl možnost se zúčastnit „Pochodu dobré vůle“, jové průvody, které se mi jako dítěti líkterý organizovala Česká pobočka Mezi- bily, jakkoliv byly podstatně časově i co národního křesťanského velvyslanectví se týče disciplíny náročnější. Znelíbily se Jeruzalém. Již tradiční akce je zaměřena mi, až když jsem „rozum bral“ a sledoproti soudobému antisemitismu a neo- val přísnou evidenci „dobrovolné účasti“ studentů.) nacismu. Jak vzácná příležitost, abychom jako Když jsme před pražským Rudolfínem sledovali vynikající profesionální taneční dospělí vyjádřili zdravý biblický a zárovystoupení a následně se odebrali v prů- veň občanský postoj jsouce příkladem vodu do Valdštejnské zahrady, vnímal mladším generacím! Jak nepatrná výjsem duchovní výjimečnost okamžiku: seč dějin, kdy křesťané chápou konečně Průvod provázeli policisté nejen zasta- správně postavení Izraele v lidských dějivující dopravu ale také evidentně aktivně nách a státní správa je v jejich veřejném dozírající, aby akce nemohla být naruše- vyjádření silně podporuje. Za několik let na případnými extrémisty. Ve Valdštejn- může tato vzácná konstelace pominout. ské zahradě nás přivítali čelní politici Jaká škoda pro všechny křesťany, kteří – předseda senátu PČR Přemysl Sobotka toto nevidí a jaká škoda pro nekřesťany, a primátor hl. m. Prahy Pavel Bém. Pre- kteří hledí jen na nepatrný zlomeček věmiér Jan Fischer se omluvil. Veřejné spo- řících v ulicích více jak milionové Prahy. Jsem přesvědčený, že vzácný čas prolečné zastání se izraelského národa ze strany křesťanů, politiků i výkonné moci žíváme i jako národ: Znovu se nalézáme státu je dle mého soudu vzácným oka- v krátkém dějinném úseku, kdy můžeme mžikem v dějinách nejen našeho národa dění v naší zemi ovlivňovat nejen svými modlitbami ale i praktickým angažmá. ale lidstva vůbec. Aktuálně J Nepochybuji o tom, že fatalismus v této oblasti pochází od toho zlého. Písmo nám ukazuje totiž nejen předurčenost lidských dějin, ale zároveň příklady, jak je můžeme aktivně jako Boží služebníci ovlivnit. Abraham úspěšně smlouval s Hospodinem ve věci zničení Sodomy a Gomory. Podivuhodná ochrana Božích služebníků často včetně jejich okolí je doložena impozantním množstvím příběhů. Slyšíme kolem sebe záplavu negativních vyjádření: „politika je špína, všichni jsou zkorumpovaní, není koho volit…“ Nic z toho není pravda: Daniel statečně hrál desítky let klíčovou roli v politice babylonské říše a zaangažoval do toho i své přátele. Z logického pohledu takový pokus vypadal zcela nesmyslně, bez nejmenší naděje na úspěch. Ale Bůh se oslavil. Nejen v naší zemi ale i na úrovni vedení Evropské unie jsou politici, skrze které může Bůh pozitivně jednat. Oddělovat modlitby od praktických kroků a rezignovat na volby je z mého pohledu obdobně nešťastné jako oddělování „víry od skutků“. Devatenáctého dubna mne čekaly pracovní povinnosti na Ekumenické radě církví až odpoledne, takže jsem mohl dopoledne reagovat na pozvání k návštěvě semináře v Poslanecké sněmovně pořádaného paní poslankyní Michaelou Šojdrovou na téma rodiny. Pro mne osobně bylo klíčovým okamžikem vystoupení sestry Marie Frydrychové, která úvodem vyjádřila své přesvědčení, že veřejná prohlášení mohou mít na národ významný dopad. Následně činila pokání za svoji generaci, která otevřela do Československa dveře potratům, rozvodům a atheismu. Za předsednickým stolem seděli zástupci čtyř politických stran – ODS, ČSSD, KDU-ČSL a Zelených. Každý z nich měl širokou možnost se vyjádřit za svoji stranu k otázce rodinné politiky. Zástupce ODS, poslanec Marek Benda mluvil jasně a promyšleně o nebezpečích zasahování státu do rodin včetně výchovy dětí, paní poslankyně Šojdrová zastupující KDU-ČSL se plně stavěla za zachování a podporu tradiční rodiny. Na vystoupení dalších dvou politických zástupců jsem žel neshledal takřka nic pozitivního. Z negativ mně nejvíce utkvělo tvrzení, že ani „nemáme definovat, co je to rodina“. Tož, „koho budeme volit“? Kdo čteš, rozuměj. Aleš Navrátil 12 Co ve Studijní bibli nenajdete Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami. L 1,20 HLE, ONĚMÍŠ A NEPROMLUVÍŠ. Zachariáš byl raněn němotou, protože neuvěřil andělovu poselství od Boha. Za několik minut nato měl Zachariáš vyjít ven a jako kněz, který měl ten den službu, měl vyslovit v Božím jménu Boží požehnání k lidu, který stál venku. Avšak kněz, který nedovede uvěřit slovům anděla, poslaného Bohem, protože nedovede přijmout možnost nadpřirozeného Božího zásahu, je jako křesťan, který nevěří v nadpřirozené činy Boží. I evangelium o spáse a vzkříšení je založeno na nadpřirozených Božích činech. Křesťan, který jim nevěří, to není křesťan, ale jen prázdný řečník, takový ať je raději němý a k lidem nemluví, proto i zde byl Zachariáš němý. n. L 4 POKUŠENÍ NA POUŠTI. Ze tří pokušení Pána Ježíše na poušti můžeme poznat tři základní oblasti, ve kterých se satan snaží pokoušet i křesťany. Uvědomme si, že lidé jsou v podstatě pořád stejní, stejně nepoučitelní, a tak na ně platí pořád stejná taktika, toho satan rád využívá, aby nás lapil do svých nástrah. Když si všimneme, v nové Bibli s výkladovými poznámkami je to pěkně rozděleno do tří základních částí. Všechna satanova pokušení jsou vedena směrem, kterým se snaží zrelativizovat základní pravdu: „Ty jsi Bůh.“ a zkroutit ji po svém. Satan se pokouší o „jiný výklad Písma“. Duch svatý řekl: „Jdi se postit.“ Ale satan namítl: „Ty jsi Bůh a ty můžeš jíst“, to bylo první pokušení. Satan se snažil přimět Pána Ježíše, aby využil svých možností ve svůj prospěch na úkor jasné Boží vůle. Druhé pokušení je ze stejné oblasti: „Ty jsi Bůh, a protože je o tobě napsáno, tak se vrhni dolů.“ Ano, „je psáno“, ale s jakým záměrem? Je důležité vnímat celý kontext, právě ten Boží záměr – i nás Pán chrání, jdeme-li po jeho cestě. Ale zkoušet, kam až můžeme zajít, není v Božím plánu, to je pokroucená touha toho zlého. A vidíme, kolik lidí hyne na to „protože je napsáno“, a dělají blbosti. Nehleďme jen na literu, ale nechejme se vést Duchem. Třetí oblast: „Pokloň se mi.“ Od prapočátku, vždy znovu a znovu, je toto oblast ďáblova. On touží po tom, abychom se mu poklonili, aby se mu člověk poklonil a sloužil mu. My ale patříme Pánu, jeho krev byla prolita jako výkupné za náš život. Proto se ten zlý všemožně snaží o to, abychom se zřekli svého Pána a vyměnili Život s ním za cokoliv jiného. Pro kolik lidí v historii již byla satanova smrtonosná nabídka: „Pokloň se mi a položím ti k nohám celý svět.“ tak zajímavá, že za ni vyměnili svůj život? R.B. L 6,46 PROČ MĚ OSLOVUJETE ‚PANE, PANE‘ A NEČINÍTE CO ŘÍKÁM? Oslovení „Pán Ježíš“ není stejné jako „pan Novák“ – ale význam slova Pán je zde ten, že On je mým Pánem, což znamená, že já činím jeho vůli a poslouchám ho. Pokud to nedělám a přesto ho nazývám Pánem, pak jsem pokrytec a lhář. red. L 8,3 ŽENY SE O NĚ STARALY ZE SVÝCH PROSTŘEDKŮ. Vyjídal Pán Ježíš ženy? Pán Ježíš na rozdíl ode mne měl moc říct jedno slovo a Jidášovi by z toho měšce neubývaly peníze. On měl moc si zlato stvořit z každého kamene. Ale On to neudělal. Proč? Neudělal to proto, že Otec rozhodl jinak. Otec rozhodl, že jeho církev bude živit své služebníky a On jí za to požehná. Takže ženy měly z toho velké požehnání. Vždy se to vyplatí. Mohou o tom mluvit všichni ti, kteří si to vyzkoušeli, a možná by stálo za to, kdyby o tom mluvili i ti, kteří jsou strašně lakomí, že nějak ne a ne se rozjet. R.B. o tom, že je nesprávné tvrdit, že pouze my jsme ta jediná pravá církev a ostatní jsou všichni vedle. Mluvit takto preventivně o všech církvích, které ani pořádně neznáme, to je pýcha, která navíc odporuje Božímu slovu, které nám ve druhé a třetí kapitole knihy Zjevení ukazuje na několik typů církví s tím, že ve všech má Bůh svůj lid. Ad 3) Ve verších 51–56 se mluví o vztahu apoštolů k těm, kteří Pána Ježíše neznali. To nám ukazuje na vztah křesťanů k nevěřícím lidem. Tady už to Jan s Jakubem (opět jsou to ti, kdo byli s Pánem na hoře) opravdu trochu přehnali – stavěli se do role Boha a soudce těch, kteří Pána Ježíše neznali. To nás učí o tom, jaký máme mít vztah k nevěřícím – volat po jejich záhubě, to bychom byli stejní jako satan, který nenávidí všechny lidi a chce je všechny zahubit, proto Pán řekl učedníkům, že nevědí, jakého jsou ducha, když jim toto chtějí učinit. Naopak Bůh všechny lidi miluje a chce je všechny zachránit – viz 1Tm 2,4. Proto se místo sesílání ohně za tyto lidi raději modleme a žehnejme jim. red. L 9,28–36.46–56 NADPŘIROZENÉ DUCHOVNÍ PROŽITKY A NEBEZPEČÍ S TÍM SPOJENÉ. Petr, Jakub a Jan prožili ve verších 28–36 s Pánem Ježíšem nadpřirozenou duchovní L 11,17 KAŽDÉ KRÁLOVSTVÍ VNITŘzkušenost – viděli, jak se před nimi Pán Ježíš proměnil na hoře, viděli také, jak roz- NĚ ROZDĚLENÉ PUSTNE A DŮM ZA DOmlouval s Mojžíšem a Eliášem. Řeklo by se: MEM PADÁ. Každé, to znamená i Boží. Proč je tolik úžasná duchovní zkušenost. Určitě ano, ale z toho, co se dělo dále, vidíme, že po nad- křesťanských církví? Není to právě ten obpřirozeném prožitku začal těmto třem apo- raz zkázy uvnitř Božího království? Je to někdy dost smutné a sporné. Ale štolům trochu narůstat hřebínek – začali si o sobě myslet, že jsou něco víc než ostatní Bible hovoří v knize Zjevení o sedmi círklidé, v jejich srdci se usídlila pýcha. Ve ver- vích jako sedmi svícnech, mezi kterými choších 46–56 jsou zaznamenány tři události, dil náš Pán. Každá z nich jako kdyby měla které nám ukazují, že se tito apoštolové za- něco zjevené. A tady bych chtěl ukázat na čali povyšovat nad tři skupiny lidí. To má nás, to, že Bůh je trochu jiný než my. V chápáletniční křesťany varovat, abychom se ani ní, myšlení. Uvedu jeden konkrétní příklad: my kvůli našim nadpřirozeným prožitkům Watchman Nee. Měl jsem od tohoto autonepovyšovali nad následující tři skupiny: ra knihy už od šedesátých let knihy a dost jsem si ho vážil. Potom přišla devadesátá 1) nad křesťany ve své církvi (verše 46–48) léta a některé jeho knihy, hlavně o círk2) nad křesťany v jiných církvích vi, byly dost vedle. Modlil jsem se: „Otče, (verše 49–50) 3) nad nevěřící lidi, kteří Pána Ježíše neznají proč tak požehnaný člověk má tak ujeté myšlenky? Jak je to možné?“ A On mi řekl: (verše 51–56) Ad 1) Ve verších 46–48 se učedníci mezi „Nenazývej to tak. To učení jsem Watchmasebou hádají, kdo je z nich největší. To nám nu Nee dal já. Ale já jsem mu to dal jako ukazuje na naše vztahy ke křesťanům v naší vizi pro čínskou církev v době maoismu. Já církvi. Diskusi o tom, kdo je mezi učední- mu to nedal pro celý svět.“ V tom je velky největší, pravděpodobně vyvolala nad- mi často problém, který vidím kolem sebe: přirozená zkušenost z hory, popsaná o pár Bůh může svému služebníku pro určitou veršů předtím, po níž zřejmě tři apoštolové dobu, čas a místo ukázat konkrétní cestu, začali ostatním dávat najevo, že jsou něco jak oslovit lidi, jak pracovat. Ale nejhorší je, víc – jak lidské! Jak se jim mnozí podobáme! že my to hned okopírujeme. Vrazíme to do Měli bychom si však vždy uvědomovat, že jiného místa, jiné doby, a pak se divíme, že to, zda jsme v Kristu, se dle Písma nepomě- to nefunguje. Jak jednou řekl Yonggi Cho, řuje velikostí duchovních prožitků, ale tím, jiné myšlení má buddhista, jiné myšlení má muslim, jiné myšlení má ateista. Myszda neseme ovoce Ducha svatého. Ad 2) Ve verších 49–50 se mluví o vzta- lím si, že tady je příčina mnohých probléhu apoštolů k těm, kdo také hlásali Krista, mů. A proto umím přijmout různé důrazy ale nechodili s nimi. To nám ukazuje na náš v různých denominacích. Horší ale je, když začne v církvi působit vztah ke křesťanům z jiných církví. Jan, jeden z těch, kdo byli na hoře, říká Pánu, že duch mesiánství: „Jen my jsme ti praví a ninějaký člověk ve jménu Pána Ježíše vyháněl kdo jiný.“ Z druhé strany ale Bible velmi démony a oni mu v tom bránili, protože ne- jasně hovoří o jednotě. A proto jsem vždy chodil s nimi. Učedníci ho neznali, neměli říkal lidem, kteří za námi přicházeli ještě ho „pod kontrolou“ a tak mu preventivně v době totality: „Chceš-li nám pomoci a jít bránili brát do úst jméno Pána Ježíše. Na svě- s námi, pojď. Pokud ne, a tvrdíš, že tě Bůh tě je mnoho církví a v nich mnoho křesťanů, postavil třeba v katolické církvi, tak se tam vyznávajících jméno Pána Ježíše. Nemluvím vrať, plně se poddej papežovi, podporuj ho zde o tom, že bychom měli mlčet nad blud- a stůj tam. Přirozeně i s důsledky.“ Určité ným učením či tolerancí k hříchu, pokud se věci si musíme uvědomit: Když jsem v něv těchto společenstvích vyskytuje, mluvím jaké církvi, tak bych měl přijmout, že jsem Studijní materiál Ročník 22, květen 2010 13 Studijní materiál ŽIVOT V KRISTU její součástí, měl bych se poddat autoritám a sjednotit se s tou církví, to pak má svou sílu. Ale je chybné snažit se vnášet cizí prvky do církve za zády pastýřů, které si tam Bůh postavil. Kdysi za našich otců byl takový pravdivý příklad. Dneska už to neexistuje, kdysi ano, že se dennodenně v hrnci vařilo kyselé zelí. V tom hrnci jsi ale už nikdy neuvařil mléko. Jakmile jsi do toho hrnce nalil mléko, zkyslo. Proč? To šlo těžko vysvětlit. Zkrátka tam zůstalo něco z toho zelí. Ale jinak ten hrnec byl v pořádku – byl použitelný pro kyselé zelí. A toto je potřebné umět přijmout a zbytečně se nehádat. Každopádně, pokud lidi nesjednotí Duch svatý, lidé to nedokáží. R.B. L 12,35 VAŠE LAMPY AŤ HOŘÍ. Co to obnáší pro nás křesťany, že naše lampy hoří, a co naopak obnáší, že naše lampa zhasla? Jaké to má důsledky pro náš život? Je možné olej někde nakoupit? Poměrně dobrým způsobem to rozebírá Pán Ježíš u Matouše (Mt 6,22–23). Lampa je nádoba. Nádoba znamená moje tělo. A moje tělo znamená každodenní život. Svítí-li, je-li světlem, to znamená, že ukazuje jedinou pravdu, a tou je Písmo. Čili Písmo je pro mě vším, to je světlo. A já nikdy nebudu chodit ve tmě. A Písmo říká, že mám tu nádobu doplňovat znovu a znovu. Protože je jedna věc, že jednou prožiji křest Duchem svatým. Ale je druhá věc, že potřebuji doplňovat nádobu, a to už je věc mého vztahu s ním. On dává míru plnou, On neskrblí. Ale nejraději bych tady každému čtenáři postavil hrnek opačně a požádal: „Nalij mi tam kafe.“ Bůh ho nikdy nenalije, protože říká: „Škoda toho. To všechno se vylije na zem.“ Ale když ho postavíš správně, tak ho budeš mít plný. R.B. L 15,2 ON PŘIJÍMÁ HŘÍŠNÍKY A JÍ S NIMI. Celá patnáctá kapitola je odpovědí Pána Ježíše na tuto narážku farizeů. Pán vysvětluje, proč přijímá tyto hříšníky – byl by však blud vyvozovat z toho, že On s nimi hřešil – z Písma totiž víme, že Pán Ježíš prožil na zemi život bez jediného hříchu (viz Žd 4,15). Tak i my máme hříšníky přijímat, nemáme však s nimi hřešit – zde platí slovo z Jeremjáše 15,19: Oni se musejí obrátit k tobě, ty se k nim neobracej. red. L 16,8–9: PÁN POCHVÁLIL TOHO NEPOCTIVÉHO SPRÁVCE, ŽE JEDNAL PROZÍRAVĚ. Možná je pro někoho zarážející, že zde Pán chválí nepoctivého lumpa. Ale měli bychom si měli uvědomit celý ten příběh. Pán Ježíš nám ukazuje, že tenhle nepoctivý lump se díval dopředu. On počítal s tím: „Je zle, mě teď vyhodí, co budu dělat?“ Hledal řešení. A to je příkladem i nám. I my bychom si měli vždy uvědomit: „Je zle, co mám dělat, abych byl spasen?“ Čili On jenom pochválil princip, ne skutek. Pochválil ho ne za to, že byl nepoctivý, ale za to, že jednal prozíravě a hledal řešení. R.B. 14 L 16,18 KAŽDÝ, KDO PROPOUŠTÍ SVOU MANŽELKU A VEZME SI JINOU, CIZOLOŽÍ. Platí to i pro rozvody při závažných důvodech (alkohol, bití, drogy…)? Co mají po- tom oba rozvedení dělat se vztahy dál, když je jim třeba 25 let a desetiletí života zbývají? Mají žít oba v celibátu? Tady je vždy potřebné položit si jednu otázku: „Jak to začalo?“ A to mnozí pomíjejí. Když se jedná o dva nevěřící, je to něco jiného, než když jsou to dva věřící. A proto se taky musíme dívat, že tady Pán Ježíš mluví k Židům, čili k věřícím. A jasně hovoří o principu. Zůstaňme u jedné věci: Bůh nenávidí rozvod. Také víme, že modlitba má velikou moc. Jak to, že přes moc modlitby došlo k takovým věcem? Bití, drogy, a tak dále. Není náhodou potřebné zeptat se: „Proč k tomu došlo? Proč se to neřešilo? Když už je teď zle.“ Každé další manželství bude horší než to první. To říkají nevěřící sexuologové a psychologové. Bůh něco stvořil, a proto na to nejde odpovědět všeobecnou poučkou, ale vždy znovu je to třeba promodlit a hledat aktuální řešení u té dané situace, proč tam modlitby nefungují. R.B. L 16,19–31 BOHÁČ A LAZAR. Co nám Bible říká o stavu člověka po smrti? Jaký je rozdíl mezi lůnem Abrahamovým, o kterém se mluví v tomto příběhu, a rájem, o kterém mluví Pán Ježíš k lotrovi na kříži, když mu říká, že s ním bude ještě dnes v ráji? Život po smrti. Berme a přijímejme, že každé slovo v Písmu je pravdivé. Proč Pán Ježíš řekl lotrovi na kříži: „Budeš se mnou v ráji“ a neřekl mu: „Budeš se mnou v lůně Abrahamově“? Protože mluvil o dvou různých místech. Musíme to vidět jako proces už od Adama, kterému bylo řečeno: Propadneš smrti. Tady najednou vidíme, že pod vládou smrti jsou dvě místnosti: peklo, kde lidé trpí, a lůno Abrahamovo, kde jsou lidé rovněž pod vládou smrti, ale netrpí. Bible nám říká, že Pán Ježíš sestoupil do pekel. Nebo-li vytrhl ďáblu klíče od pekla a smrti. Čili zrušil vládu smrti. Proč teda umíráme? On zrušil to prokletí, vstoupil do pekel a vyvedl jaté na svobodu. To znamená, když to řeknu lidově, že On sestoupil do lůna Abrahamova, a těm, kteří tam byli, řekl: „Zvítězil jsem, jdeme.“ On je vyvedl na místo, které kniha Zjevení nazývá místem odpočinutí, tam oni odpočívají a jejich skutky jdou za nimi. Pán Ježíš to místo nazval rájem. Místem, kde oni přebývají s Bohem. Na to téma je učení strašně moc, a já nebudu jednotlivá rozebírat, ukážu jenom to, čemu osobně věřím. Nevěřím tomu, že Pán Ježíš sestoupil tam, kde je boháč, tj. do pekla, a že ho tam ďábel týral. Tomu nevěřím, protože On je světlo, a peklo je tma. Kdyby tam jednou Ježíš vstoupil, tak zrušil peklo. On nikdy nepřestal být Bohem, ani na kříži ne. Takže toto je rozdíl mezi lůnem Abrahamovým a rájem. Dále z tohoto příběhu vidíme, že lidé i po smrti cítí, vidí, slyší, vnímají, mluví, pamatují si, čili pokračují v existenci. R.B. L 17,1 NENÍ MOŽNÉ, ABY NEPŘIŠLA POKUŠENÍ, BĚDA VŠAK TOMU, SKRZE KOHO PŘICHÁZEJÍ. Když se král David dopustil vraždy a cizoložství, Hospodin na něj dopustil nepokoje a vzpouru, ale lid nepochopil, že se nesmí dotýkat Hospodinova pomazaného, vzbouřil se a nesl trest. Král David se dopustil vraždy a cizoložství a trpěl lid: Tady je potřebné, abychom se z Bible něčemu naučili. Pokud já se jednou stanu hlavou rodiny, pak bych si měl uvědomovat, že důsledky mých kroků ponese se mnou i moje manželka a moje děti. Požehnání, ale i to druhé. A co národy, které měly být Božím nástrojem a měly ztrestat Izrael pro jeho neposlušnost? Nakonec byly i tyto národy zničeny. Bůh používá i pro naši výchovu mnohé lidi kolem nás. Tak jako i já, když potřebuji vymést věci nečisté, mám pro to zvláštní nástroje. Například kominík má štětku, kterou vymetá komín. Tak i Bůh. Když v Bibli nacházíme o lidech napsáno, že někteří „jsou hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení“, v ten moment mi Bible říká, že jsou i ti, kteří toho nejsou hodni. A proto nám taktéž Písmo říká, že Bůh si tyto nehodné lidi používá jako nástroje hněvu. Je nejhorší, když se takovým nástrojem pak stane třeba člověk, který původně byl nástrojem požehnání, viz třeba Abšalóm. Tady je právě potřebné velmi zvažovat a uvědomovat si důsledky, že já svými činy na svou rodinu mohu uvést požehnání i prokletí. Velmi často mi na to lidé odpovídají: „Ale přece to jsou malé děti a proč Bůh děti…“ A já na to odpovídám jednoduše: „To znamená, že jsi jak esesák, který ve snaze uniknout spravedlivému trestu zvedne své dítě a postaví ho před sebe se slovy: Tady jsou moje děti.“ Měl jsi to vědět předtím, než jsi do toho lezl, že tvoje děti ponesou důsledky tvého hříchu. Bible to říká velmi jasně. Proto neobviňujme Boha. R.B. L 17,3–4: KDYŽ TVŮJ BRATR ZHŘEŠÍ, POKÁREJ HO, A BUDE-LI TOHO LITOVAT, ODPUSŤ MU. Máme odpustit jen, když bude litovat? Je možné odpuštění v srdci, aby poškozeného neničilo neodpuštění, ale vina a odškodnění na viníkovi zůstává? Tady je právě jedna věc, ve které u odpuštění někdy trošku tápeme. Odpuštění bych dělil na dvě oblasti. Jedna věc je, že já jako křesťan nemám žít v hořkosti a v neodpuštění vůči nikomu, ani vůči věřícím ani vůči nevěřícím. Nemám se tím trápit, nemám chovat vůči tomu člověku zášť, mám odpustit. Ale druhá věc se týká věřících. A to je ten případ zde uvedený, ten se týká věřícího, protože tu je napsáno, že je to bratr. Přijde-li a řekne: „Odpusť mi.“ Ale pokud nepřijde, co mám udělat? I tehdy mám udělat totéž: Odpustit. Ale horší je, jak pak dopadne on. Toto by si lidé měli uvědomit. Ano, já jako křesťan nemám nosit žádné neodpuštění. A už vůbec ne, když ten věřící přijde a řekne: „Odpusť mi.“ Ale tím, že on prosí o odpuštění, tím se pak řeší problém jeho, ne můj. Takže tyto dvě věci musíme umět Vítáme vaše komentáře, pro prázdninové číslo zpracováváme Skutky apoštolské. Na adresu zivotvkristu@seznam. cz nám můžete do 10. června posílat mailem buď svoje jednotlivé postřehy, nebo s námi navázat pravidelnou spolupráci širšího rozsahu. rozlišit. Tím, že já mu odpustím, mám svůj problém vyřešen. Ale to ještě neznamená, že on je tím pádem zbaven zodpovědnosti za to, co udělá. Pokud nepřizná svůj hřích a nepoprosí o odpuštění, ponese následky. R.B. L 17,31 KDO BUDE V ONEN DEN NA STŘEŠE, ALE VĚCI BUDE MÍT V DOMĚ, AŤ NESESTUPUJE, ABY SI JE VZAL; A STEJNĚ TAK KDO BUDE NA POLI, AŤ SE NEVRACÍ ZPĚT. O jakém období se tu mluví? Kam ten spěch? Je zajímavé vidět, že tyto verše se u Lukáše týkají doby, která už je za námi, kdežto stejné verše u Matouše a Marka se týkají událostí, které se teprve stanou. Čili ony se opakují. A právě Lukáš nám je poučením, co se tenkrát stalo. Když Římané za Židovské války v letech 66–70 dobývali Jeruzalém, Zéloté obsadili Jeruzalém a všechny městské brány. Každého, kdo šel do Jeruzaléma, vpustili, ale zpět už nikoho. Kdo je jednou v Jeruzalémě, musí být jako obránce a nesmí odejít. Po smrti císaře Nera Římané načas přerušili obléhání Jeruzaléma. Zéloté jásali, když viděli, že vojsko odchází. Mysleli, že je to Boží zásah. Čili to byla doba, kdy bylo možné z Jeruzaléma odejít. Pán Ježíš řekl: „Ale pozor: Jakmile uvidíte to vojsko, už se nevracej, ale utíkej, co ti dech stačí, protože pak už tě z Jeruzaléma nepustí.“ Ti křesťané, kteří přijali toto slovo Pána Ježíše, z Jeruzaléma odešli. Když se pak římské vojsko vrátilo, pak už nebylo nikomu v Jeruzalémě pomoci. Právě na tom místě poukazuji na to, že Pán Ježíš už dopředu věděl, že se tyto věci stanou. Uvedení stejných veršů u Matouše a Marka znamená, že obdobná situace nastane i v době, která je před námi. Opět se to dá vyložit doslovně jen pro skupinu Židů, kteří budou žít v té době, ale dá se to vyložit i duchovně, pro všechny lidi: Nevracej se. Minulost nech minulostí, a teď už věř, že Pán Ježíš přichází. Protože to vracení se může mít za důsledek, že zůstaneš. R.B. L 18,24–26: JAK TĚŽKO VEJDOU DO BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ TI, KDO MAJÍ BOHATSTVÍ! Neměli by naši církevní podnikatelé všechno prodat a rozdat chudým? Nejsou nadmíru ohrožení? Tady si všímejme hlavně slovíčka „Kdo mají“. Otázka zní, jestli by ti podnikatelé ten majetek měli rozdat. Zůstaňme u toho „mají“. Uvedu jeden skutečný příklad, četl jsem ho ještě za doby totality. Jeden farmář v Americe oral traktorem a modlil se za probuzení, za misii, a během modlitby měl vidění. V tom vidění viděl velikánský pluh. A Duch svatý mu říká: „Udělej to, a za stejnou dobu zoráš stejným traktorem třikrát tolik.“ Toho vidění se nemohl zbavit, tak ho doma namaloval a šel za odborníky. Ti se mu vysmáli, že tohle monstrum nikdy orat nemůže. A on se modlil a vidění se mu znovu a znovu opakovalo. Takže přes zimu ve své dílničce to sesmolil. Bůh mu požehnal, i když nebyl odborníkem na tuto práci, a když to na jaře pověsil za traktor, ejhle, ono to byla pravda. Potom založil firmu na zemědělské stroje. Byla to veliká firma, protože ten pluh se stal okamžitě ce- losvětovým hitem. Začal vyrábět další plu- třeba známý příklad vzkříšeného letničníhy a odbyt měl velký. A farmář řekl: „Ale to ho pastora, který byl na cestě do pekla. On mi dal Bůh. Já z těch peněz dávám desátek si myslel, že má spasení. Pohádal se s mana to následovně: devadesát procent všech želkou. Manželka ho několikrát prosila za příjmů firmy dávám na Boží dílo a desátek odpuštění, ale nechtěl jí odpustit. Za něsi nechávám pro sebe, abych měl z čeho žít.“ kolik dní na to havaroval v autě a zemřel. A říká: „Stále jsem bohatý, i když žiju jen Až když ho anděl vedl do pekla, tak zděšez toho desátku.“ Čili farmář majetek neměl. ně zjišťuje, že mu je odňato to, co si mysA to je ta základní otázka: Běda člověku, lí, že má. Tady znovu vidíme, jak důležité který majetek má: To je moje, žiju pro to, já pro náš věčný život je, abychom žili v odse tomu klaním atd. Pro takové platí tento puštění. Jeho žena na Boží pokyn nedala verš. Ale já mohu taky to, co mám, dát do souhlas k pohřbu a dala odvézt rakev s těslužby Bohu. Onen farmář nedokázal kázat, lem na shromáždění Reinharda Bonnkeho, ale říkal: „To je moje služba na Božím díle.“ kde ho Pán vzkřísil k životu, aby následně R.B. mohl odpustit své manželce a aby nemusel skončit v pekle (celý příběh byl uveřejL 18,30 ABY V TOMTO ČASE NEDO- něn v Životě v Kristu 7/2003). Je potřebné, STAL MNOHOKRÁT VÍC A V PŘICHÁZE- abychom si vždy uvědomovali, že abych byl JÍCÍM VĚKU ŽIVOT VĚČNÝ. spasen, musím splňovat i určité podmínky. V tomto čase? Káže se o odměně v nebe- Jsou lidé, kteří tyto podmínky neplní, a přisích a tady na zemi strádání. Nenaznaču- tom si myslí, že spasení mají. Kradou, cizoje zde Písmo, že nám náleží část nebeských loží, lžou, a přitom si myslí, že to je v poradovánek již zde? řádku. Dávejme si pozor na takové to rčení: Já bych k tomu řekl tolik: Co to je strá- „Ale to musí i Bůh uznat.“ Neomlouvejme dání? Co to je život v blahobytu, přepychu? tím své hříchy. R.B. To je relativní pojem. Někdo si neumí představit, že by žil, aniž si zajede někam k moři. L 19,46 MŮJ DŮM BUDE DOMEM Moře se mi líbí, ale už ne ty nudapláže, tak- MODLITBY, ALE VY JSTE Z NĚHO UDĚže se bez nich obejdu a docela klidně si od- LALI DOUPĚ LUPIČŮ. počinu tady v přírodě. Jiný si zase odpočine Jak aplikovat toto slovo na dnešní dobu? u knihy, třetí u něčeho jiného, to je relativ- Sbor Elim v Písku má novou modlitební. A odměna znamená, že Bůh mi řekl, že nu, která přes týden slouží jako tělocvična se bude o mě starat. Ale současně mi při a v neděli je modlitebnou. Je to ještě v hrajedné příležitosti řekl: „Ty si myslíš, že já nicích Písma? Nejsem pro, že modlitebna je místo ponemám na to, obsypat tě zlatem? Ale kdo pak od tebe přijme evangelium?“ Čili vždy svátné. To není pravda. Ale z druhé strami dával přiměřeně k době, kraji a kultu- ny, když už je to jednou modlitebna, tak ře. A po dnešní den mohu říci: Díky Bohu, bych měl problém vpustit tam třeba nějamám dost všeho. On se staral a stará. Jak? ký koncert homosexuálů. Čili měl bych mít To už je jeho věc. Ale ta hlavní odměna je k tomu místu určitou úctu, ale ne posvátteprve před námi. Kdežto tady jsem voják nou. To není žádné posvátné místo, jediJežíše Krista, který neslouží za vlastní žold. né, kde se mohu setkat s Bohem. Bůh se On mě povolal a On se o mě stará. Tak- mě může dotknout všude. Ale musíme mít že hlavní odměna je skutečně na věčnosti, na paměti i druhou stranu. Ono totiž jsou protože tady na zemi, co je to v porovnání určité věci, a já jsem se s tím setkal, které tu místnost poznamenají. Když vejdeš s tím? R.B. do místnosti, kde bývají démonické seanL 18,41 JEŽÍŠ SE HO OTÁZAL: „CO ce, jako věřící tam nevydržíš a musíš odejít. A tak bych byl rád, kdyby i nevěřící, když CHCEŠ, ABYCH UČINIL? Proč se Pán Ježíš ptá? Ano, Bůh se nás vstoupí do místnosti, kde se modlíme, kdyněkdy i zeptá. Vypadá to jako hloupá otáz- by tam taky nemohli vydržet a museli odejít, ka, ale není tomu tak. Co je tvým problé- anebo ještě lépe, kdyby činili pokání. Protomem? Oč zápasíš, oč bojuješ? Někdy lidé, že vůně Kristova tam zůstane. Je zajímavé, i nemocní, z toho mají například finanční že kdysi byl téměř v každém baráku chlév. užitek, že jsou nemocní, a proto třeba ne- Mrva, dobytek, krávy, koně. A když se za tochtějí být uzdraveni. Tady Bartimaios řval tality zakládala zemědělská družstva, chlévy jak pominutý, ale ten chromý člověk tam zůstaly prázdné. Koně už nebyly, bylo auto. u chrámových dveří, když Pán Ježíš chodí- Mnozí podnikavci si z chléva udělali garáž val kolem něj, proč mlčel? On neprosil ani a zírali hrůzou, že jim auto prudce reziví. Petra a Jana o uzdravení, on je prosil o pe- Protože ty zdi, ta omítka byla chemickými níze. Tady je namístě otázka: „Co chceš? Pro sloučeninami z močoviny a výkalů dobytka co jsi přišel?“ I tuto otázku si musíme klást, tak nasáklá, že ony to auto zničily. A tak si když přistupujeme k Ježíši: „Pane, chci jen i tady potřebuji uvědomit, že z modlitebny uzdravení, a pak mi do života nemluv?“ Co nemám dělat věc svatou, ale přece jenom určitou úctu k ní mám mít. R.B. chceš? R.B. L 19,26 KAŽDÉMU, KDO MÁ, BUDE DÁNO; KDO NEMÁ, TOMU BUDE ODŇATO I TO, CO MÁ. Jak to vypadá prakticky? Jak si to mám představit na životních příbězích? Na jiném místě je napsáno: „…odňato i to, co myslí, že má.“ (L 8,18) To je na tom to nejhorší, že mnozí lidé si myslí, že mají spasení. A najednou jim to bude odňato. Viz L 21,25 BUDOU ZNAMENÍ NA SLUNCI, MĚSÍCI A HVĚZDÁCH A NA ZEMI ÚZKOST NÁRODŮ, BEZRADNÝCH, KAM SE PODÍT PŘED ŘEVEM VALÍCÍHO SE MOŘE. Ke kterému období se tyto verše vztahují? Co máme jako křesťané očekávat? To nás čekají pěkná nebezpečí. Vidíme kolem sebe, že různé katastrofy se na zemi dějí stále častěji. Je další věcí, že Studijní materiál Ročník 22, květen 2010 15 Studijní materiál ŽIVOT V KRISTU 16 když se člověk začne doptávat, dozví se, že skutečně znamení na Slunci i na hvězdách jsou, ale je zákaz o tom moc mluvit, aby nevznikala panika. Čili toto vše se přibližuje. Lidé trnou hrůzou. To je pravda. Co přinese ekonomická krize? Ale všímejme si i dalších věcí. Otázka islámu. Jak se svět staví vůči Izraeli a Palestincům. Vždyť to je všechno postavené na hlavu. Svět je v hrůze před tím vším, co se bude dít. Ale nám Bible říká: Vy vězte, že to přijde, ale já budu s vámi. On nás přes to převede. R.B. bratry. Asi to znovuzrození neprožili spolu, ale jak se ta zpráva šířila, každého to nějakým způsobem zasáhlo. Nerozebíral bych, kdo kdy, ale každopádně až po Golgotě. R.B. L 22,35 KDYŽ JSEM VÁS VYSLAL … MĚLI JSTE V NĚČEM NEDOSTASTEK? ONI MU ODPOVĚDĚLI: „NEMĚLI.“ Jaký má tento verš vztah k moderní misii? Zůstal bych u slovíčka vyslal. I dneska, když On řekne, že mám jít, pak mi dá i jasné pokyny kudy, kam a jak. On se postará a zabezpečí mě. A proto můžeme slyšet mnohá svědectví misionářů, ale taktéž vidíme, že mnozí shořeli. Záleží totiž na tom, zda ho poslal Bůh, anebo jestli ten člověk jen chtěl něco vidět. R.B. L 21,28 KDYŽ SE TOTO ZAČNE DÍT, NAPŘIMTE SE A ZVEDNĚTE HLAVY, NEBOŤ VAŠE VYKOUPENÍ JE BLÍZKO. Co znamená zvednout hlavu? Ukázat světu, že my, křesťané, žijeme v pokoji. Ukázat L 22,36 KDO MÁ MĚŠEC, VEZMI JEJ světu: Ano, ale Pán Bůh má vše pod kontrolou. Řeknu jeden příběh. Ještě v době, když A STEJNĚ TAK I MOŠNU; KDO NEMÁ, po moři jezdily takové staré kocábky, jedna PRODEJ PLÁŠŤ A KUP SI MEČ. Věřím, že Pán Ježíš tady hovoří o misii. se dostala do velké bouře. Pasažéři, všichni byli vylekaní, vystrašení, co se bude dít dále, Kup si meč – já to vykládám tím, že do boje jak to všechno dopadne. A jeden z nich, vě- jdi jen tenkrát, když máš Boží slovo. Neřící člověk, chodil v podpalubí a všiml si, že máš-li ho, tak tam nelez. Ať je to manželství, v rohu si hrál malý chlapeček. Z jeho tvá- ať je to cokoli v životě, ty jako křesťan máš ře vyzařoval veliký klid na rozdíl od jiných mít pro každou situaci meč. To znamená dětí, které plakaly. I zeptal se ho: „A ty se té konkrétní Boží slovo pro konkrétní situabouře nebojíš?“ On mu říká: „Ne.“ „A proč?“ ci. Toto byla základní myšlenka, kterou tam „No protože můj táta je u kormidla.“ To dá- Pán Ježíš řekl. Prodej i plášť, to znamená valo tomu chlapci jistotu, že se nemůže nic i to, co není hříchem mít. Za každou cenu stát. I když to byla jistota opřená jen o člo- se starej mít pro každou věc konkrétní Boží věka, věřím, že ta loď dojela. Protože Bůh slovo a nenech se strhnout tím, že ten projistotu toho chlapce viděl. I my si potřebu- žil to, ten udělal tamto a proto já to udělám jeme právě dnes uvědomit: „Ale můj Otec je taky. Ne. R.B. u kormidla i této doby. Jemu se to z rukou L 22,53 ALE TOTO JE VAŠE HODINA, nevymkne.“ R.B. VLÁDA TMY. Vláda tmy? Někteří tvrdí, že noc je démoL 22,8 PŘIPRAVTE NÁM BERÁNKA, ABYCHOM SLAVILI VELIKONOČNÍ VE- nicky zatížená (Gestapo zatýkalo v noci). Je v tom duchovní podtext nebo jen psycholoČEŘI. Jak často má být Večeře Páně? Jehovisté gický, že se lidé v noci více bojí? Já bych byl na to opatrný. Protože vláda ji mají 1x ročně a Matka Tereza 1x denně. Jakou formou máme slavit? Někteří Večeři tmy může být i v pravé poledne. Tma znaPáně vidí jako posezení s učedníky a slav- mená vždy spíš nedostatek světla nebeskénost, jiní zase jen ve stoje přijímají drobek ho než toho fyzického. Vládou tmy je míněchleba a hlt vína. na vláda démonických sil. A že Pána zatkli Večeře Páně je ustanovena a Pán Ježíš ne- v noci, to už je věc další. Protože na druhé řekl, jak často má být. Osobně si myslím, že straně víme, že mnozí muži a ženy v noci bych to nechal trochu i na kultuře. Zůstá- na modlitbách prožili velké Boží zjevení. vá chléb a víno. Ale spíš bych se přiklonil Takže ne vždy bych to ztotožňoval, ďábel k tomu uždibnutí chleba než k tomu druhé- klidně může působit i v pravé poledne. Gemu, protože apoštol Pavel už Korintské na- stapáci zatýkali v noci, komunisté v šest pomíná – čili tam už bylo skutečně asi něco, ráno. Takže každý měl svou dobu. R.B. co bychom my tady na Slezsku nazvali žranicí. Pavel před tím varuje. Z toho důvodu L 23,39–43 POKÁNÍ A SPASENÍ LOTRA se spíš přikláním k tomu, že Večeří Páně NA KŘÍŽI. symbolicky vyjadřujeme, že se ztotožňujeLotr na kříži byl pravděpodobně prvním me s tělem Kristovým. A je-li to symbolické, člověkem, který zemřel „v Kristu“. Zemřel pak už tolik nezáleží na tom, zda budu mít totiž o něco později než Pán Ježíš, který jenom kousek, anebo celý krajíc chleba. R.B. svou smrtí na kříži dokonal své spasitelné dílo. Čteme, že Pán Ježíš lotrovi slíbil: „JešL 22,32 A TY, AŽ SE OBRÁTÍŠ, BUĎ PO- tě dnes budeš se mnou v ráji“, což znameSILOU SVÝM BRATŘÍM. nalo spasení. Aby však lotr tohoto zaslíbení Až se obrátíš…? Kdy se učedníci obráti- dosáhl, musel napřed splnit podmínku, za li? Kdy prožili znovuzrození? Uvědomme si, kterou lze spasení získat: musel učinit pože před Golgotou to nebylo možné. Kdyby kání. To provedl tak, že přiznal, že je hříššlo narodit se znovu už před Golgotou, tak ník (slovy: My jsme odsouzeni spravedlivě), Pán Ježíš nemusel umírat. To bylo možné a uvěřil, že Pán Ježíš je Spasitel a poproaž po Golgotě. Kdy? V Bibli to nejde přesně sil ho o spasení (slovy: Ježíši, vzpomeň si vystopovat. Pro Petra to bylo nejspíš v za- na mě, až přijdeš do svého království). My hradě Getsemane, protože Lukáš píše, že se křesťané po pokání musíme splnit ještě Pán Ježíš ukázal nejdřív Petrovi, rovněž Pavel další podmínku – dáváme se pokřtít, čímž píše, že nejdřív Petrovi. A Petr pak posiloval smluvně přijímáme Ježíše Krista za svého Spasitele a Pána, to lotr vzhledem ke svému postavení na kříži přirozeně už udělat nemohl, proto to po něm Pán Ježíš logicky nepožadoval. Podmínka pokání však platila i pro něj. red. L 24,47 V JEHO JMÉNU SE BUDE ZVĚSTOVAT POKÁNÍ NA ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ VŠEM NÁRODŮM, POČÍNAJÍC JERUZALÉMEM. Zvěstování evangelia všem národům je podmínkou příchodu Páně? Co si pod tím zvěstováním mám představit? Je to TV vysílání? Přeložení Bible do jejich jazyka? To slovo už se naplnilo. Někteří mají k tomu různé výhrady, že ještě není celá Bible přeložená do všech jazyků, ale právě díky rádiu, televizi, internetu už evangelium dorazilo ke všem národům. A je na nás, lidech, co my s tím uděláme. Každopádně mohu říct, že slova Písma jsou pravdivá, a vím o mnoha svědectvích lidí, kteří žili v tvrdém totalitním režimu, v islámském režimu, toužili po Bohu a Bůh se jim dal poznat. Oni ho nalezli. Jeden příklad za mnohé: Setkal jsem se v době totality s jedním příběhem, který se odehrál zhruba před čtyřiceti lety. Vyprávěli mi ho bratři ze Sibiře. Do Novorosijska přišly do sboru dvě ženy. Co se stalo? V té době ještě na Sibiři bylo možné najít skupinky i jedince, kteří žili v úplné izolaci od světa. Ti lidé třeba nevěděli nic o Leninovi, mysleli, že ještě vládne car apod. Stalo se to díky tomu, že car a jiní je tam vyváželi do vyhnanství, a ti lidé tam různě utíkali ze zajetí, dostávali se do různých zákoutí, kde pak přežívali jak mohli. A z jedné takové skupinky zůstaly naživu dvě ženy. Jednou ta mladá měla sen. Šla tajgou až přišla k nějaké zdi. Co dál? Najednou, jakoby ji zvedla nějaká ruka a vynesla ji nahoru na tu zeď. A tam byla nádhera. Rozprostřela ruce a zvolala: „Ó Bože, jak tu je nádherně!“ Chtěla se rozběhnout ale ruka ji jemně chytila a říká: „Ještě ne. Vrať se, máš tam ještě mámu.“ Probudila se a říká mámě, co měla za sen a ptá se: „Mami, co je to Gospod, co je to Bůh?“ Načež máma začala vzpomínat, že kdysi, ještě než se dostali na Sibiř, něco zaslechla. Ale moc toho taky nevěděla. Přesto jí řekla, že to je nějaký Bůh a že se k němu můžeme modlit. Obě dvě se začaly modlit a obě dvě tam prožily nejen znovuzrození, ale i křest Duchem svatým. Potom dcera už nedala pokoj, když věděla, že je i jiný život, a tak dlouho hledaly, až našly cestu ven z tajgy a dostaly se do Novosibirska. A ptaly se po tom Bohu. Tak je poslali mezi pravoslavné. „To není ono.“ Dále hledaly to, co prožily. A ten bratr mi říkal: „Až se dostaly k nám do sboru. A řekly: ‚Jo, to je to, co jsme tam prožily.‘„ Teprve tam se setkaly s Biblí a s celým evangeliem. Čili Bůh si používá i nadpřirozené způsoby, ale On je pak vedl k Bibli, k církvi, ke sboru. Takže všichni lidé. V té tajze televize ani rozhlas nebyly, proto si On použil jiný způsob. R.B. Na tvorbě výkladových poznámek se podíleli: emeritní biskup Rudolf Bubik – R.B., redakce – red., dále redakce použila zajímavé materiály, u nichž autor nebyl zjištěn – n. Šesticípá hvězda – Davidův štít N a rozdíl od sedmiramenného svícnu, jehož zhotovení přikázal sám Hospodin Mojžíšovi na hoře Sinaj a který je tedy biblickým symbolem, se o šesticípé hvězdě něco takového nedá říct. V průběhu dějin se stala židovským symbolem, ale židovské prameny se shodují na tom, že jím původně nebyla. O jejím začlenění do vlajky státu Izraele se vedly diskuze. Ovšem instrukce Prozatímní rady státu Izrael z 28. října 1948, 25 tišrí 5709, si přesností nezadají se starozákonními instrukcemi na zhotovení bohoslužebných předmětů. Pravda, určení materiálu chybí: „Vlajka státu Izrael je 220 cm dlouhá a 160 cm široká. Pozadí je bílé a na něm se nacházejí dva pruhy blankytně modré, 25 cm široké, přes celou šíři vlajky, 15 cm od horního a 15 cm od spodního okraje vlajky. Na bílém pozadí mezi dvěma modrými pruhy a ve stejné vzdálenosti od obou z nich se nachází Davidova hvězda, sestávající z šesti blankytných pruhů širokých 5,5 cm, tvořících dva stejné trojúhelníky, jejichž základny jsou rovnoběžné s horizontálními pruhy.“ Symbolem se důkladně zabýval židovský profesor, spoluzakladatel hebrejské univerzity a odborník na kabalu a židovský mysticizmus Gershom Scholem. Krátce poté, co bylo rozhodnuto, že se na vlajce státu šesticípá hvězda objeví, uveřejnil článek, v němž jednoznačně prohlašuje: „Hexagram není žádným židovským symbolem a už vůbec ne symbolem židovství.“ Pro takové tvrzení mluví i skutečnost, že učený holandský rabín Simon Philip de Vries ve své knize „Židovské rituály a symboly“ Davidovu hvězdu ani jednou nezmiňuje. De Vries zahynul roku 1944 v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Šesticípá hvězda, hexagram, a pěticípá hvězda, pentagram, se používaly jako dekorace v rozdílných částech světa ať už v Peru, Egyptě, Číně nebo Japonsku. Jako dekorace židovského objektu je symbol prokazatelný na pečeti Josuy ben Assajahu asi 600 př. n. l. Pak až po dlouhé době na vlysu synagogy z Kafernaum z 2. nebo 3. století spolu s dalšími dekorativními symboly jako granátová jablka nebo hrozny vína. I v křesťanských kostelech se objevovala šesticípá hvězda jako dekorace. Její nádhernou ukázkou je mramorové biskupské křeslo ze 13. století v katedrále v Anagni v Itálii. Různé skupiny připisovaly pentagramu a hexagramu mystickou až magickou ka s biblickým textem, kterou Židé podle biblického přikázání upevňují na veřeje dveří. Židovský rabín a učenec Maimonides označil vpisování znamení do původního biblického textu za perverzní a obracel se proti lidové praxi činit z přikázání zvěstování Božího jména amulet. Na amuletech rabína Jonathana Eibenschütze z Hamburgu se objevuje jako jediný emblém šesticípá hvězda uprostřed s nápisem „pečeť“, „pečeť Boha Izraele“ nebo „pečeť MBD“, což jeho kritici vykládali jako „pečeť Mesiáše Syna Davidova“ a řadili ho k následovníkům Zevi Shabbetaie ze Smyrny, velmi kontroverzní mesiášské figuře židovství 17. století. V tomto podání se dostalo symbolu vize mesiášského vykoupení. Zvláštní význam v dějinách měla Davidova hvězda pro české Židy. V roce 1357 daroval Karel IV. pražským Židům privilegium vlastní vlajky, nebo snad i korouhev samu, na níž je zobrazena šesticípá hvězda. Od té doby prý pražská židovská obec tento symbol používala jako emblém. Korouhví prý pražští Židé vítali panovníky u brány do ghetta. Z roku 1598 se zachovalo milostivé povolení císaře Rudolfa II Mordechaiovi Meiselovi umístit v nově vystavěné synagoze duplikát korouhve. sílu. „V této oblasti existovalo silné vzájemné působení mezi Židy a těmi, kdo nebyli židovského původu, neboť není nic mezinárodnějšího než magie. Magická znamení a figury putují od jednoho lidu k druhému…,“ píše profesor Scholem. V jiné studii „Židovská magie a pověry“ cituje Josua Trachtenberg výrok židovského hudebního skladatele Karla Goldmarka: „Civilizovaní lidé přicházejí snadno o své náboženství, ale zřídka o své pověry.“ Trachtenberg píše, že už pythagorejci připisovali pěticípé a šesticípé hvězdě silné mystické působení. Objevily se na hinduistických talismanech. Později na arabských amuletech. I alchymisté používali symbol sestávající ze dvou trojúhelníků. Jeden z nich symbolizoval vodu a druhý oheň. V arabských pramenech se obě hvězdy spolu s jinými geometrickými ornamenty objevovaly pod názvem Šalamounova pečeť. Tento název pravděpodobně souvisí s prastarou legendou o Šalamounově vládě nad duchy, kde je zmíněn pečetní prsten, na němž ovšem původně nestálo magické znamení, nýbrž jméno Boží. Síla tohoto pečetního prstenu je popisována v řecky psaném pseudoepigrafu Šalamounův zákon, který profesor Scholem označuje za židokřesťanskou magii. Jestli název hvězdy Šalamounova pečeť pochází původně od židů nebo křesťanů, od nichž ho pak převzali Arabové, se nedá přesně určit. Pojem Davidův štít, hebrejsky „magen David“, jak se šesticípá hvězda nazývá Davidova hvězda byla zobrazena na dnes, se objevuje ve středověkých židovských rukopisech. Původně nebyl spo- jedné z nejstarších hebrejských knih tišjen s žádným obrazcem. Ale legendární těných v Praze v roce 1512. Na židovské ochranné působení štítu krále Davida knize z Prahy, tištěné roku 1540, drží se popisuje ve vysvětlení tajné abecedy cherubín Davidův štít. Hexagram společ„hvězdného písma“ v souvislosti s pís- ně s husou se nachází i na náhrobním menkem, které vypadá jako V s kroužky kameni učeného pražského Žida Davina každém konci. Od 13. století se ob- da Ganse. Krátce před svou smrtí (1612) jevuje název Davidův štít jako označení uveřejnil knihu s názvem „Štít Davidův“. hexagramu ve spisech kabalistů, ve sbír- Asi od roku 1600 se znamení objevuje kách magických textů a na amuletech na na pečetích židovských úředních i souochranu před zlým pohledem, zlými du- kromých listin, na kovových ozdobách v synagogách. Na židovské radnici se nachy, mečem a vězením. Uprostřed trojúhelníků hvězdy bylo chází symbol šesticípé hvězdy uprostřed často napsáno Boží jméno doprovázené s čepicí. Podle tradice se jedná o švédský jmény andělů. Jako dodatečná ochrana klobouk, který má připomínat židovskou se pečetě a jména andělů připisovala na podporu v obraně Prahy proti Švédům okraje textu mezuzot. Mezuza je schrán- během třicetileté války. Izrael Ročník 22, květen 2010 17 Izrael, Duchovní dary ŽIVOT V KRISTU 18 Z Prahy se používání šesticípé hvězdy rozšířilo do dalších částí Evropy. Ve Vídni se zachoval hraniční kámen židovské a křesťanské čtvrti, na němž jsou vyryty ve stejné velikosti kříž a Davidova hvězda. Na kolorované rytině Staronové synagogy s židovskou vlajkou Viléma Kandlera, asi z roku 1840, se nachází pěticípá hvězda, což potvrzuje tvrzení různých židovských pramenů, že se výhradné používání šesticípé hvězdy pod názvem Davidův štít ustálilo až v 19. století. K tomu říká Gershom Scholem: „Právě v době největšího rozšíření v 19. století sloužil Davidův štít jako symbol beze smyslu židovství, které samo více a více propadalo nesmyslnosti.“ V roce 1897 přijalo v Basileji sionistické hnutí Davidovu hvězdu do své vlajky. Rozšířené je tvrzení, že sionistům vyhovovalo na symbolu, že nebudil žádné náboženské asociace. Tomu ovšem odporuje skutečnost, že zvolili modlitební šál jako předlohu pro prapor, do jehož středu hvězdu umístili. Kromě toho hrála Davidova hvězda právě v lidovém náboženství svou roli, i když se jednalo spíš o pověry než víru. Zdá se být obecně lidské, přisoudit boží sílu, která se podle Bible manifestuje v životě krále Davida, magickému působení jeho štítu. Davidova hvězda, od níž si někteří slibovali ochranu, nechala židovský lid opětovně ve štychu. V nejsmutnější části své historie sloužil symbol pro označení Židů, kteří měli být podle Hitlerova plánu zlikvidováni. Polsko, které obsadila Hitlerova armáda 1. září 1939, se stalo pokusným územím. Již 18. listopadu 1939 vyšlo v Krakově nařízení, aby všichni Židé od dvanácti let nosili zjevné znamení. Židem byl každý, kdo patří nebo patřil k mojžíšovskému společenství víry, a každý, jehož otec nebo matka patří nebo patřil k mojžíšovskému společenství víry. Jako označení sloužila bílá páska s modrou sionistickou hvězdou. Za provedením i zásobování páskami byl učiněna odpovědnou židovská rada. 1. září 1941 vyšlo policejní nařízení Reinharda Heydricha o označení žlutou šesticípou hvězdou s černým okrajem, na níž bylo černě napsáno Žid, už pro šestileté děti. I vchody do ghett byly částečně označené Davidovými hvězdami, jak zachycuje například fotografie ghetta v Mukačevě z roku 1944. Právě cesta utrpení smířila Gershoma Scholema se symbolem, o kterém na závěr svého pojednání píše: „Znamení, které bylo v naší době posvěceno utrpením a hrůzou, se stalo hodným osvítit cestu k životu a budování.“ © Krista Gerloffová, Křesťanský mediální svaz KEP www.israelnetz.com Dar působení mocných činů „Někomu působení mocných činů“ (1K 12,10) M ilí bratři a sestry, tentokrát se podíváme na jeden z velice důležitých duchovních darů, který je obsažen v seznamu a který nám nabízí apoštol Pavel v První epištole Korintským 12,10. Konkrétně jde o dar působení mocných činů. Úvodem jen připomenu skutečnost, že epištola Korintským je apoštolský list, ve kterém apoštol dává pokyny sboru, který sám založil. Zabývá se jednak situací sboru, jak ji vylíčili bratři z Korintu, jednak písemně předloženými otázkami. Hörster poznamenává, že se v tomto případě nejedná o dialog se sborem, ale o určení zásad, které mají ve sboru platit. Pavel jako zakladatel se k tomu cítí oprávněn.1 Vždyť Pavlovo mimořádné vzdělání, zapálení pro Boha a víru nás jaksi přirozeně a zcela oprávněně vede k disciplíně, obdivu, ale i bázni. Pavel je znepokojen posledním vývojem situace a v dopise zápasí o svůj sbor.2 Mezi sborem a Pavlem vzniklo pouto, které nebylo možné zpřetrhat. V mnoha otázkách jim radí, chce jim být nablízku a k dispozici. Jedná se mu o to, aby jim pomohl v co nejširší možné míře. Novozákonní církev se dnes ptá: Jelikož Bůh dal své církvi charismata, jak je máme rozumně užívat? Jaký je postup a jaká jsou nebezpečí? S jistotou můžeme říci, že křesťané mají duchovně růst v plnost novosmluvní služby Ducha (viz Ef 4,15; 1Te 3,12; 2Te 1,3). To každému z nás přináší celou řadu zcela nových duchovních zkušeností a zároveň prohlubuje či obohacuje ty dřívější. V češtině se pro „mocné činy“ ustálil výraz „zázraky“.3 „Dar činění divů“ nebo „dar konání zázraků“ (B21) pracuje s klíčovým výrazem „zázraky“, který doslovně znamená „působení mocí“. Reinhold Ulonska si všímá, že jak „působení“, tak i „moc“ jsou v množném čísle.4 Většina překladů Nového zákona obvykle odkazuje na zázraky jako „znamení“ (J 2,11) nebo „znamení a zázraky“ (J 4,48; Sk 5,12; 15,12). Pavel obhajuje své apoštolství slovy: „Znaky mého apoštolství se 1 Hörster, Gerhard. Úvod do Nového zákona. Praha: Oliva, 1994. s. 105. 2 Tamtéž, s. 105. 3 Brandt, Robert L. Duchovní dary. 1. české vyd. Český Těšín, 1998. s. 138. 4 Ulonska, Reinhold. Duchovní dary v učení a praxi. Albrechtice: Křesťanský život, 1991. s. 78. mezi vámi projevily s přesvědčivou vytrvalostí, ve znameních, divech a mocných činech.“ (2K 12,12) Zázrak je definován jako Bohem způsobené narušení přirozeného běhu přírody. Tato definice uznává, že příroda funguje na základě určitého souboru pravidel, ale zároveň i to, že Bůh je tím, kdo ovládá přírodu a někdy tato pravidla dočasně mění, aby dosáhl svých cílů.5 Zázrak je něco, co se vymyká všem známým fyzikálním zákonům. Je to událost duchovní podstaty, která má svůj původ v samotném Bohu a v jeho svrchované moci. Zázrak je něco, co přesahuje hranice uzdravení nebo přírodního zákona. Je to událost, která závisí na přímém Božím zásahu a která je výsledkem zjevení neobyčejné Boží moci. Například, vzkříšení z mrtvých, únik z vězení, přeměna vody ve víno apod. Skutečnost, že dary Ducha jsou nadpřirozené, také znamená, že nepřicházejí z moci člověka. Charismata jako taková jsou darem Ducha svatého. Jsou zásahem Božím do lidského světa. Působení Ducha přichází s velkou mocí. Nemůže je vyprodukovat lidská schopnost. Duchovní dary jsou mimořádná obdarování nad rámec běžného talentu. Duchovní dar pochází pouze z jediného zdroje – od Boha. „Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel …“ (Jk 1,17) Letniční učitel Anthony Palma poukazuje na to, že „působení“ se používá téměř výhradně k činnosti Boží (Mt 14,2; Mk 6,14; Ga 3,5; Fp 3,21) nebo k činnosti satana (2Te 2,7.9; Ef 2,2). Proto zastává tento názor především v souvislosti s konfliktem mezi Bohem a satanem. Tyto skutky moci způsobují satanovi porážku a mohou být projevem soudu, jako tomu bylo v případě postižení slepotou kouzelníka Elymase (Sk 13,9–11), vysvobození z vězení a vyhnání démonů.6 Jistý nevěřící člověk řekl, že kdyby slyšel na ulici kázat evangelium, zapnul by si televizi a vrátil by se zpět ke sledování svého oblíbeného programu. Ale pokud by se doslechl, že někdo na ulici činí zázraky a divy, v té chvíli by všeho nechal a šel se podívat, co se tam děje. Proč tomu tak je? Jednoduše proto, že lidé jsou fascinováni okázalostí, neobvyklostí a jsou přitahováni zvědavostí. A to i pře5 Farrand, William. Rádce, učitel a průvodce: Studie o Duchu svatém. 1. české vyd. Český Těšín, 1993. s. 214. 6 Palma, Anthony L. „The Working of Miracles.“ Advance, 10, 1974. s. 36. sto, že zvědavost nemusí být vždy dobrá či užitečná, nicméně však je v životě velmi běžná. Je zřejmé, že zázraky, které provedl Ježíš a apoštolové, potvrdily pravost a autentičnost jejich výroků o divotvorné moci, čímž poskytly neklamný důkaz jejich poselství. Ježíš konal a učil v síle Ducha, stejně tak apoštolové přijímali sílu téhož Ducha pro hlásání evangelia. Pamatujme na to, že lidé kladli Ježíši a apoštolům tutéž otázku: „Jak můžeme vědět, že jste to, co říkáte, a že jsou vaše slova pravdivá?“ To nebyla nevhodná otázka. V důležitých momentech se Bůh sám lidem znovu a znovu projevil působením mocných činů, divů a zázraků, takže měli vnější potvrzení, že slova, která slyšeli od Božích služebníků, byla pravdivá. Duch svatý používal k činění divů a zázraků první apoštoly jako důkaz, že jsou Kristovými posly vysláni pro speciální úkol: ohlašovat novou éru v lidských dějinách. Jeden pozoruhodný příklad, který ilustruje tento princip, má co do činění s Eliášem na hoře Karmel. Eliáš byl zapojen do važného konfliktu, v němž se Izraelci museli rozhodnout mezi Bohem a Bálem. Izraelskému lidu tím dává najevo, že by měli hledat odpovídající znamení, zdali je Bůh skutečným Bohem a Pánem. Bálovi služebníci vykřikovali v zoufalství na svého boha, ale nic se nestalo. Poté, co Eliáš polil vodou zvířecí oběť i oltář, Bůh poslal z nebe oheň, aby pohltil oběť i přesto, že byla nasáklá vodou. To byl zázrak! Nicméně je zajímavé, že mnoho velkých mužů jak ve Starém, tak i v Novém zákoně neprovedlo žádné zázraky. O předchůdci Pána Ježíše, o Janu Křtitelovi mnozí říkali: „Jan sice neučinil žádné znamení, ale vše, co o něm [Ježíš] řekl, je pravda. A mnoho lidí tam v Ježíše uvěřilo.“ (J 10,41–42) I když Jan neučinil žádný zázrak, vyvýšil Pána Ježíše Krista takovým způsobem a do takové míry, že mnozí pak Ježíše přijali. Nezapomeňme, že Ježíš vysoce hodnotí osobu a službu Jana Křtitele: „Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel …“ (Mt 11,11) Ulonska poznamenává: „Tento dar nesmíme zužovat na dar „činění divů“. K projevům mocí mohou patřit i divy, mohou to však být i takové projevy, které bychom nikdy za „divy“ neoznačili. Uděláme dobře, když v souladu s původním textem ponecháme tomuto charismatu jeho šíři a zachováme si velkou otevřenost.“7 Proč dnes vidíme tak málo zřetelných zázraků, o kterých čteme v Bibli? Snad je 7 Ulonska, Reinhold. Duchovní dary v učení a praxi. s. 79. to proto, že křesťané mají malou víru? Nebo by to mohlo být kvůli tomu, že Bůh nechce, aby se tyto veliké věci děly právě teď? Je možné, že znamení a zázraky byly dary vhodné zejména pro zvláštní okolnosti v prvotní církvi? Jsem si jist, že i dnes můžeme říct, že evangelium je zvěstováno v moci, hranice křesťanské víry jsou posouvány a situace je srovnatelná se situací v prvním století. Zázraky a divy doprovázejí zvěst evangelia (George Fox, Smith Wigglesworth, Kathryn Kuhlmanová, Reinhard Bonke atd.). Edward Irving (1792–1834), brilantní londýnský kazatel vedl lidi k probuzení, kdy se Duch svatý zjevně projevoval mluvením v jazycích, výkladu, proroctví a činěním divů. Starozákonní proroci Ozeáš a Jóel ve svých výpovědích ujišťují Boží lid o blížícím se konci věku, kdy bude možné očekávat zvýšené množství zázraků (Oz 14; Jl 2,28–32). Ježíš ujišťuje své věrné, že budou činit „ještě větší skutky“ (J 14,12). Co by mohlo být větší, než ty skutky, které dělal On sám: uzdravoval nemocné, navracel zrak, křísil mrtvé, vyháněl démony? Na důkaz jeho smrti a zmrtvýchvstání nyní máme evangelium, které přináší odpuštění hříchů a proměnu života. Proměněný život je největší ze všech zázraků. Čím více se přibližuje den Pánova druhého příchodu, tím spíše budeme svědky napínavých a dramatických výskytů divů a zázraků, které budou demonstrovat Boží moc v tomto pochybovačném a skeptickém světě. Stejně tak budeme svědky zvýšené agrese a úsilí satana o to, aby se projevil a zviditelnil napodobováním Božích skutků a rozpoutáváním nepřátelství vůči Bohu a církvi s ještě větší intenzitou. Moc Ducha svatého je dostupná i dnes pro každého věřícího (1K 12,7). My všichni jsme byli povoláni, aby naše životy byly nástroje, kterými bude k ostatním lidem proudit život a Boží milost. (J 10,10) Učedníci nejsou povoláni, aby dělali všichni totéž a stejným způsobem. Nemáme všichni stejné dary. Dary, které jsme dostali od Boha, jsou dle toho, jací jsme a do jaké práce nás Pán povolal. Duchovní dary Ročník 22, květen 2010 Vladimír Rafaj, učitel VOŠMT NEPŘEMOŽITELNÉ SVĚTLO II. Rudolf Bubik D ruhý díl nevšedního zpracování lia Ježíše Krista. Je přesvědčen, že právě dějin křesťanské církve. Slovem tyto důrazy se skrze dějiny zachovaly nenevšední v žádném případě není porušené až do dnešních dní, avšak často za cenu nelehkých míněno historicky nezápasů. Autorovo dílo přesné. Strhující příse pak snaží být svědběh byzantských věNEPŘEMOŽITELNÉ kem těchto zápasů. rozvěstů Konstantina Je prodchnuto příběa Metoděje je pevně zaRudolf Bubik hy obyčejných i urosazen do konkrétních zených lidí, na nichž dějinných souvislospisatel ilustruje své tí. Ty však tvoří základ základní přesvědčepro určitý teologický ní, že Kristus mění žiodkaz autora, emeritII. KONSTANTIN FILOSOF voty ve všech dobách, ního biskupa Apošnárodech i společentolské církve. A právě ských vrstvách. Tuto v tom tkví nevšednost historickou knihu tak tohoto zpracování. zároveň můžeme vníHistorií nevyslovená mat i jako vyjádření či neznámá fakta autor naděje, že současnost doplňuje svým osobia budoucnost nadále tým náhledem. Na podosvědčí na mnohých zadí příběhů reálných Bohem proměněných i fiktivních postav a jejich rozhovorů tak čtenář postupně od- životech pravdivost slov Janova evangekrývá důrazy, které Rudolf Bubik vnímá lia: „to světlo ve tmě září a tma jej nepohlcelý život jako stěžejní součást evange- tila“. SVĚTLO Nakladatelství Křesťanský život Pod Červenkami 504 735 43 Albrechtice www.krestanskyzivot.cz 19 ŽIVOT V KRISTU Nová generace – misijní projekt na českých školách Ze života církve Č 20 eská církev může vyslat do škol stovky misionářů a to nejen na bleskovou návštěvu, ale tak, že budou k dispozici přímo ve škole každý všední den. Tato radikální myšlenka popisuje obrovský potenciál, který se ukrývá v našich sborech. Vždyť pro naše teenagery, které vedeme k následování Ježíše Krista, není škola jen místem vzdělání a všemožných pokušení, ale především úžasným misijním polem. Ohlédnuli se za posledními měsíci, vidím, že naši mladí misionáři vykonali velký kus práce. Na mnohých školách uspořádali několik evangelizačních akcí a pravidelně se schází k modlitbám. Stovky studentů mohly slyšet evangelium či jejich svědectví, další přijali Bibli nebo modlitbu. Na některých mládežích se objevili lidé, kteří tam nikdy nebyli a jsou tu už i první obrácení. Jeden z nich se připravuje na křest. Na začátku toho všeho byla vize získat studenty pro Ježíše. A tak po nějakém čase modliteb a rozhovorů bylo pozváno šest mladých Norů, kteří přijeli do českých škol na podzim roku 2008. Bylo jim kolem dvaceti a vyprávěli, jak pod hlavičkou organizace New Generation (Nová generace) přinášejí Krista spolužákům na svých základních a středních školách. Hnutí New Generation (NG) vzniklo na jedné škole v Norsku, kde se křesťanští studenti začali scházet k modlitbám a pořádat evangelizační akce pro své spolužáky přímo ve škole. Dnes fungují stovky takovýchto skupinek po celé Skandinávii a bezpočet dalších v Británii, Německu, Rusku či Hongkongu. Filosofie je jednoduchá. Chceme-li získat akce bez „velkých“ výsledků. Pak jsou tu ti – byť jich je méně – kteří vypráví o setkání na škole, kdy se zaplnila aula, oni mohli říkat svá svědectví, kázat evangelium a na konci se modlit s padesáti spolužáky. Vybavuje se mi i jeden vedoucí mládeže, který vyprávěl, že k nim do sboru přišlo během čtyř let i díky NG dvě stě nových mladých lidí. mladé lidi, je třeba jít tam, kde je najdeme, a ve školách jsou všichni pohromadě dobrých třicet hodin týdně. Není přitom třeba složitě přemýšlet, jak se tam dostat, neboť desítky stejně starých Ježíšových Kromě primárního záměru, jímž je učedníků tam povinně tráví stejné množství času. „Ve škole není tvůj pastor, ani spasení mladých lidí, iniciuje NG také tvůj vedoucí mládeže, ale ty. Motto New programy, které eliminují patologicGeneration proto zní ,Moje škola, moje ké jevy jako jsou drogy, alkohol, šikana zodpovědnost‘,“ vysvětloval nám Espen apod. Celý koncept nám především poGilsvik, současný koordinátor NG v Nor- máhá budovat nové služebníky. Na těch, sku. „Dejte se dohromady jako křesťané kteří se do této služby pustili, je vidět, jak na škole. Zajděte za ředitelem. Požádej- rostou. Učí se pracovat v týmu, používat te ho o povolení scházet se k modlitbám své dary a odvážně vyznávat víru v nevěa snažte se prezentovat evangelium krea- řícím prostředí. Takovým krokem může tivním způsobem. Abychom šli kupředu, být třeba triko s nápisem ‚Jsem křesťan. potřebujeme dvě nohy. Jednou je mod- Zeptej se mě proč!‘ Reakce jsou různé, litba, druhou evangelizace. Potřeba je ale otázky nechybí, lze vydat svědectví a evangelium dostává tvář. Celá škola ví, obojí.“ Na mnohých mládežích byla chuť roz- kdo ti křesťané jsou, a sledují, co dělají. jet misii na školách a tak jsme se do toho Velkým vkladem do budoucna i svědecpustili. Abychom nabrali trochu inspirace tvím jak pro spolužáky tak i pro učitele a povzbuzení, využili jsme také jarní ná- je již to, že studenti sami aktivně dělají vštěvy Norského týmu a na podzim roku něco pozitivního, něco pro druhé (to se 2009 vyrazili se skupinkou českých tee- dnes ve škole moc nevidí). A koneckonnagerů a vedoucích mládeží na národní ců i vedoucí mládeže rád dostává smkonferenci NG v Norsku. Bylo povzbudi- sky typu, v pondělí máme další meeting, vé vidět 300 – 400 teenagerů ze středních modli se prosím‘. Je skvělé když nám i základních škol, kteří zvěstují či chtějí mládežníci bojují za své školy a jsou akzvěstovat evangelium ve svých školách. tivní. Přirozený prostor pro jejich růst Nakolik jsme zjistili z osobních rozho- má také za výsledek to, že poznávají vorů, jejich podmínky ani zkušenosti ne- hodnotu své víry, odpovědnost, sebejsou příliš odlišné. Někteří se již tři roky zapření a především nám rostou jako modlí, aby jim ředitel povolil modlitební služebníci. Práce NG se úspěšně rozvíjí na dalších skupinku. Další se znovu chystají zajít za vedením školy nebo sbírají odvahu k prv- školách v naší zemi. V současnosti funní veřejné akci. Často jsou na škole sami guje tato služba na 25 školách. Národní nebo se dvěmi či třemi dalšími křesťany. kancelář se snaží o zakládání skupinek, Mnozí se na svých školách schází k mod- jejich koordinaci a podporu. Zajišťuje litbám a pořádají různé evangelizační webové stránky, modlitební podporu, nabízí nápady, materiály, prostor ke sdílení a možnost zapojení. V současné době jsou k dispozici Bible se svědectvími českých teenagerů na CD i dvacet tisíc papírových Nových zákonů v cool přebalu. Na mnohých školách už našla řada z nich své nevěřící adresáty. To vše jsou ale jen drobné kapky v moři miliónu osmi set tisíc českých studentů, kteří Boha neznají a o Ježíši sotva co slyšeli. Žeň je veliká a je třeba prosit Pána, aby vyslal ty, kteří mají jít. NG se tak stala jedním z nástrojů jak získat mladou generaci pro Krista. Celá služba je vždy provázána s místním sborem a je iniciativou konkrétních studentů, jejichž konkrétní činnost se odvíjí od jejich vlastních možností a tvořivosti. Vše by však mělo stát na modlitbách a směřovat ke zvěstování evangelia přímo na škole. Ročník 22, květen 2010 Účastníci 1. konference ve Varšavě v roce 1921 Apoštolská církev na Slezsku N a Slezsku tato církev pochází ze Spolku rozhodných křesťanů, kteří hned od svých počátků upozorňovali věřící na letniční zásady. SRK v této oblasti vznikl před 1. světovou válkou a v roce 1910 tento spolek zaregistrovaly rakouské úřady. Všechno začalo tak, že několik mladých zbožných lidí při četbě Bible zjistilo, že jsou hříšníci, kteří se nenechávají vést Biblí. Když se modlili a stále horlivěji studovali Bibli, Duch svatý jim otevřel jejich duchovní oči tak, že mohli vidět neomezenou Boží lásku a možnost záchrany od jistoty smrti v hříchu. Pochopili, že úžasným darem od Boha je Ježíš Kristus, který zemřel na Golgatě za hříchy lidstva. Činili pokání, vyznávali své hříchy Pánu a v tuto skutečnost uvěřili. Bůh změnil úplně jejich životy. Z alkoholiků se stávali abstinenti, zloději vraceli ukradené věci, kuřáci byli osvobozeni od své závislosti. Odevzdávali úplně své životy Kristu a přijali jej za osobního Spasitele a Pána. Pán nebe i země dodržel zaslíbení zapsaná v Písmu a ve Skutcích apoštolských 2,38–39: Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ Mnozí byli pokřtěni Duchem svatým, mluvili jinými jazyky, činili mnoho zázraků, mnozí vážně nemocní byli uzdraveni. Bůh vylil poprvé Ducha svatého na apoštoly před skoro 2000 lety, v období židovských svátků – Letnic. Od toho pochází název letniční hnutí neboli letnice. Zde je třeba zdůraznit, že letniční nejsou křesťany 20. stol. Již od počátku našeho letopočtu byly menší nebo větší skupiny křesťanů, kteří pochopili nezbytnou potřebu křtu v Duchu svatém a ve Ze života církve Svědectví ze škol: V Kutné Hoře fungují v současnosti na školách tři skupinky. „Zašla jsem ještě s jednou kamarádkou za ředitelkou a zeptala se jí, jestli bychom mohly mít NG u nás na škole. Trochu jsme jí to vysvětlili a ona řekla, že je sice sama nevěřící Tomáš, ale bránit nám nebude,“ vzpomíná jedna deváťačka. První otevřené setkání ohlásily školním rozhlasem. Třída praskala ve švech a děcka i přítomní učitelé se dobře bavili. Na gymnáziu se studenti po získání povolení ředitele a delším čase scházení k modlitbám uvedli akcí před začátkem vyučování. Rozdávali ráno u vchodu do školy všem příchozím lízátka s přáním hezkého dne od NG a odkazem na vlastní webové stránky, kam umístili svá svědectví. Na druhém gymnáziu běží služba NG již déle než rok. Skupinka má přes deset členů a uspořádala celou řadu akcí. Na první evangelizační meeting zvali videem s klipem a vlastními svědectvími, které pouštěli o velké přestávce na chodbě. Samotné setkání pak probíhalo v jedné třídě sedmou vyučovací hodinu. Zúčastnilo se několik nevěřících, kteří si mohli zasoutěžit a také od svých spolužáků slyšet svědectví a evangelium. Krom několika dalších podobných meetingů proběhlo rozdávání Biblí na cédéčkách či Palačinkový den, kdy se před školou rozdávaly palačinky s veršíky a maturantům se nabízela modlitba. Právě na této škole se také objevili první obrácení. „Šel jsem se hned ukázat v tom tričku dalším křesťanům a byl jsem v jejich třídě a ty nevěřící děcka se mě ptali proč a úplně vážně... a já jim všechno řekl a když se mě zeptali, kde mám nějaký důkaz, tak kdosi ukázal na mě a já jsem řekl, že ten důkaz jsem třeba já, že mě Bůh změnil... a že doufám, že jednou promění i je. A oni nato reagovali, že to chtějí také!!! A to je opravdu husté, když ti řekne nevěřící člověk: já chci také!! Tak jsme jim řekli, že stačí, když pustí Boha do svého života a nevím, jak na tom jsou teď, ale vím, že v té třídě jsou opravdu rozhovory o Bohu, o tom jaký je... A tak si uvědomuji, že Nová generace je velmi požehnaný „projekt“ a chtěl bych říct těm, co do toho ještě nevstoupili, že to opravdu stojí zato.. Stačí když se ze začátku ve skupině modlíte za školu a Bůh bude jednat.. Stačí se jen nechat vést Ním ptž On je živý, tak dělejme něco pro Něj!!!“ Děkujeme taky vám všem, kteří jste se zapojili do misie na českých školách a budeme velmi rádi pokud s námi nadále poneste tuto misijní službu a budete ji podporovat, jak modlitebně, tak finančně. Více na www.novagenerace.com Za Novou generaci Mgr. Petr Rattay své službě používali dary Ducha svatého. Ve 20. stol. došlo ke skutečné explozi a dnes se k Letničním a charismatickým křesťanům hlásí okolo 600 – 700 milionů věřících. Naši předci pochopili, jaký je úkol křesťanů, všude hlásali radostnou zvěst – evangelium, že Bůh miluje hříšníky, i když nenávidí hřích. A také, že každý může dojít odpuštění a vysvobození z hříchů skrze víru v Ježíše Krista. Mnozí, kteří slyšeli tuto úžasnou zvěst, přijímali Ježíše jako svého osobního Spasitele, který změnil jejich život a vysvobodil je od různých závislostí. Začaly vznikat sbory. Nejdříve v Dolním Žukově, pak v Horní Suché, Neborech, Hrádku ve Slezsku, Těšíně, Ustroni, Wisle, Wapienici, v Hažlachu a v Javoří. Po 1. světové válce došlo k rozdělení těšínského Slezska státní hranicí, na české straně byly sbory v Dolním Žukově, Neborech, Hrádku ve Slezsku a Horní Suché, zbytek byl v Polsku. Již v tomto období začal náš spolek vydávat měsíčník v polštině pod názvem „Głos prawdy“ (Hlas pravdy). Byl rozšiřován i do zahraničí. V období německé okupace byla zakázána činnost našich sborů a někteří bratři zůstali uvězněni v koncentračních táborech. Setkávání u Písma se konalo po domech. V roce 1945 jsme začali opět působit. V roce 1949 byly v našem státě zakázány všechny spolky, mezi nimi i náš „Spolek rozhodných křesťanů“. Bylo nám nabídnuto, abychom se připojili k jedné ze zaregistrovaných církví a těch bylo 18. Po celkovém zvážení jsme se připojili k Jednotě českobratrské. Jak se však ukázalo, nebylo to rozhodnutí nejšťastnější, a to z důvodů některých rozdílů ve výkladu Písma. Především šlo o křest víry dospělých, křest v Duchu svatém a dary Ducha svatého. Abychom unikli zbytečným 21 Ze života církve, Čtenáři píší ŽIVOT V KRISTU 22 sporům okolo Písma, rozhodli jsme se vystoupit z Jednoty českobratrské a požádat státní vládu o registraci samostatné církve. Sbory v Hrádku ve Slezsku a v Horní Suché zůstaly v Jednotě českobratrské. Vláda však namísto zaregistrování církve „Spolku rozhodných křesťanů“ započala pronásledování. Uvězněno bylo 8 bratří a vyslýchaných bylo 30. Na základě falešných obvinění byly podle §178 vydány tresty odnětí svobody na dobu až 25 měsíců. Některým z bratří byla zabavována auta. Modlitebny v Žukově a Neborech zůstaly zavřeny a zapečetěny. V roce 1968 nastala krátká doba svobody také pro naši církev. Naneštěstí rychlá konsolidace v našem státě nás postavila do pozice nepřátel společnosti. Začalo pronásledování. Nejdříve domácí prohlídky, zabavování křesťanské literatury, výslechy a nakonec uvěznění tří našich bratří. Inventář našich objektů byl zabaven bez rozhodnutí soudu. Všechny persekuce byly uskutečňovány prostřednictvím krajských církevních referentů. To byl již rok 1982. Tyto zkušenosti nevzaly odvahu a naději. Proto jsme po celou dobu opětovně žádali o registraci. Nakonec, kdy na úřadech měli již 180 našich žádostí o registraci, vydala vláda rozhodnutí v náš prospěch. A tak 25. 11. 1989 jsme se stali oficiálně samostatnou „Apoštolskou církví“. Tento název jsme přijali od bratří ze Slovenska, protože vláda neschválila název „Spolek letničních křesťanů“. K ustanovení došlo v březnu 1989 na konferenci v Českém Těšíně. Zúčastnili se jí představitelé vlády, představitelé různých církví i ze zahraničí a také televize. Na Slezsku jsme měli tři sbory. Kromě toho byly ještě sbory na Jižní Moravě a v Čechách. Sbor Český Těšín měl modlitebnu v Dolním Žukově. Shromáždění se konala každou neděli, ve čtvrtek bylo setkání mládeže. Sbor v Třinci – Vendryni se scházel v rodinném domku Walků. Nejmladším sborem byl sbor v Havířově, který se scházel v kulturním středisku. Naším cílem je zvěstování Ježíše Krista. A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“ (Mk 16,15) Je mnoho lidí zotročených hříchem a závislostmi, bez naděje a smyslu života. Chceme každému ukázat na Ježíše, ve kterém je odpuštění a spasení. Ježíš nerozděluje lidi na lepší a horší, ale všechny miluje stejně. Každému, kdo se k němu obrací, nabízí pomoc. „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ (Mt 11,28) Rudolf Bubik (Historie letničního hnutí I., Nakladatelství Křesťanský život, 2005) Chceme se líbit Bohu? C hceme, aby z nás měl Otec radost? Co proto musíme udělat? Boží slovo nám na tyto otázky jasně odpovídá. Bez víry, i kdybychom se starali sebevíc a žili spravedlivý a pěkný, spořádaný život, bez víry se Bohu nezalíbíme. Žid 11,6: Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají. Bůh od nás od počátku očekává víru. Víru v to, že On existuje. Bůh odměňuje ty, kteří v něho věří. Naše víra má být vyjádřená tím, že máme proměněný život. Protože co je to za víru, když mluvím, že věřím v Boha, ale žiji jako pohan? Toto je jenom teoretické poznání Boha a ne víra. Víra se vyjadřuje poslušností vůči Bohu, protože co je to za křesťana, který věří Bohu, ale nechce být poddán jeho vůli? Chtěl bych víru přiblížit na příběhu vyjití Hebrejců z Egypta. Byl to zápas, těžký boj, který se odehrával před zraky celého Egypta i Židů. Rány, které přicházely, těžce dopadly na Egypťany, přesto byl faraón neoblomný, nechtěl propustit Izraelce. Před poslední ránou přišla výstraha, pokyn od Hospodina, co mají Izraelci učinit, jak si mají připravit Hod beránka. Přesné pokyny, co a jak mají učinit, aby je minula zhoubná pohroma, když bude Bůh bít egyptskou zemi. Mezi Izraelci nebyl nikdo, kdo tuto výzvu nevzal vážně. Kdyby neposlechli, smrt, která prošla Egyptem, by zasáhla i jejich prvorozené. Po této hrozné noci faraón propustil Izraelce. Po dnešní den slaví Židé tento svátek zvaný Pesach. My díky Beránku Božímu – Ježíši Kristu, který byl poslušný až do smrti na kříži, slavíme jeho vítězství nad hříchem, nad smrtí. A jak je to ale opravdu s naší vírou? Vyjadřujeme ji společenstvím s Bohem? Chodíme a rozmlouváme s ním? Odevzdáváme mu své záležitosti? Svěřujeme Bohu své trápení a problémy? On říká, že máme na něj vložit svá břemena. Takové odevzdávání našich břemen Bohu je projevem naší víry. A naše okolí by na nás mělo poznat, že se nechvějeme a netřeseme strachy, ale držíme se pevně Boha a důvěřujeme mu i v dobách zlých a těžkých: uprostřed zkoušek a všech nesnází, jak to zpíváme v jedné písni, jen v Tebe důvěru mám. Víru lze také přirovnat k penězům. Když jdeme do obchodu na nákup a nemáme peníze, tak ztrácíme čas, maximálně si můžeme zboží prohlédnout, ale veškeré zboží je pro nás v danou chvíli nedostupné, protože nemáme peníze ani platební kartu, abychom mohli zboží za- platit. Podobně je to s naší vírou, když se modlíme k Bohu a nemáme víru, tak mnohé věci jsou mimo dosah. A proto když přicházíme k Bohu, potřebujeme víru. Má víra bez modlitby smysl? Musí Bůh slyšet od nás něco, o čem stejně ví? Vždyť On nás zná, zná naše potřeby, naše srdce, náš život, naše myšlenky a také slova, když ještě „nejsou na jazyku“ – On to všechno ví. Proč Bůh chce slyšet o tom, co stejně dobře ví? V tomto světě jsme podřízeni různým zákonům. Zákonům fyziky, chemie, biologie - ony jsou ustanovené na věky a nelze o tom diskutovat. A všechno, co je nad rámec těchto zákonů se nazývá zázrakem. Jsou také ustanoveny určité duchovní zákony, které nelze měnit. Jedním takovým zákonem je zákon vyznání. V Řím 10,8–10: „Slovo je ti velmi blízko; je ve tvých ústech a ve tvém srdci“(totiž to slovo víry, které kážeme). Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse. Velice zásadní ve věci spasení je to, že se věří a vyznává svými ústy. Modlitba víry je jako nákup v obchodě, nestačí mít jenom peníze, ale je třeba také říct, co chceš koupit. Pokud budeš stát před pultem s plnou peněženkou a budeš mlčet, tak prodejce se na tebe bude usmívat a čekat, dokud neřekneš, co chceš koupit. V té duchovní rovině je to určitý zákon, který ustanovil Bůh; a nic na tom nezměníme. Mt 7,7: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Vidíme zde, že máme žádat a bude nám dáno. 2Kor 4,13: Protože však máme stejného ducha víry, o níž se píše: „Uvěřil jsem, a tak jsem mluvil,“ i my věříme, a tak mluvíme. Víra musí být vyjádřena naším vyznáním – mluvíme zde o principu modlitby víry, která nám otevírá dveře k Božím odpovědím. Modlitba víry musí být konkrétní. Je-li nemoc, tak se modlíme za uzdravení, jeli svázanost hříchem, modlíme se za rozvázání, je–li nějaká velká překážka nebo soužení, modlíme se za zázrak, je–li nějaké ohrožení, modlíme se za zásah, je-li nějaké nebezpečí, modlíme se o ochranu. On je Bůh a On také ví, co je pro nás dobré. Bůh má právo odpovědět jinak nebo v jiný čas, protože On není zásilkovou službou, u které si objednáváme nějakou službu, kterou by měl vykonat – to na čem zrovna nám záleží. Bůh zná naše srdce lépe než my sami. Musíme si uvědomit, že když se nám něčeho nedostává, tak Bůh koná mnohem lepší věci, než za které se modlíme. Někdy nás chrání před větším nebezpečím. Je proto důležité, abychom se modlili vírou ze slyšení. Řím 10,17: Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Kristovo. Naše víra nemůže být vzbuzena naší touhou, nesmí to být naše nápady a koncepty či naše vize. Naše víra má být ze slyšení, měla by vyvěrat ze společenství s Pánem, z přebývání s Bohem, z citlivosti na působení Ducha svatého. Taková víra, která je inspirována shora, oživená pit tento zápas o víru. Víra každého z nás Duchem svatým je vírou efektivní. má růst. Pamatujme, že Bohu se budeme Nesmíme zapomenout na to, že víra je z naší víry zodpovídat. Boží dar. A také, že máme o víru usilovat, Na závěr Vás chci povzbudit slovem každý z nás jednotlivě. Někdy se může z 1Pt 1,7: I pomíjivé zlato se přece zkouší zdát, že někteří chtějí žít vírou jiných ohněm – vaše víra je ale mnohem vzácněj– „Ty máš víru, ty se pomodli, tebe Bůh ší, a když se ukáže její ryzost, bude vám to určitě vyslyší“; a stává se, že tyto osoby ke chvále, cti a slávě v den zjevení Ježíše nebudují svoji víru. Ale takto to nefun- Krista. Tomáš Michalek, AC Karviná guje. Někdy se může stát nějaký zázrak, Sborové noviny 4/2010 ale zásada je jiná. Ty a já máme podstou- Podoba Kristova T úžbou každého znovuzrodeného kresťana, ktorý to s Bohom myslí vážne, je aby odrážal slávu svojho Boha a plnil jeho vôľu. To je aj zmyslom života každého človeka, pretože to ako zmysel ľudského života stanovil sám Stvoriteľ (Zj 4,11; 1.Kor 10,31b). Už na tejto zemi v tomto porušiteľnom tele máme milosť niesť Ježišov život a vyjavovať svetu jeho charakter, charakter milujúceho priateľa, ktorý má záujem, aby sa v podobe jeho „najmenších“ priblížil ku každému človeku. Ide teda o podobnosť s Kristom. Kristus v nás je ten istý, ktorý chodil po tejto zemi a bol ukrižovaný i vzkriesený. Je stále ten istý. Je to jeho život v nás, ktorý si majú ľudia všimnúť a rozoznať. Nie je to len nejaké napodobňovanie, či preberanie vlastností, ktoré sme poznali ako správne a žiadúce, ale je to pečať jeho osobnosti v nás; je to On sám, ktorý panuje v našich srdciach, mysliach i telesných údoch. Podľa tváre, ktorá nehovorí, podľa rúk, ktoré nekonajú, nevieme určiť, či je niekto znovuzrodený. Ale znovuzrodenie sa prejavuje vždy v skutkoch spravodlivosti, a preto tvár znovuzrodeného hovorí a ruky konajú. Prejavuje sa, pretože znovuzrodenie je Kristov Duch v nás, a Kristus neprichádza na svet, aby zostal skrytý. Kristus na svet prichádza, aby zjavil lásku Otca nebeského. Vždy túžil vyjaviť sa a koná to aj vtedy, keď prebýva v smrteľnom tele. Napokon, telo Ježiša z Nazaretu bolo tiež smrteľné. Napriek tomu, všetci, ktorí sa s ním stretli, aj v tomto smrteľnom tele poznali, cítili alebo videli niečo, s čím sa nikdy predtým nestretli. Kristus v nás nie je o nič slabší. Prostredníctvom modlitby podľa Ducha Svätého (J 4,23), ktorá je živým spoločenstvom s Bohom, môže byť viditeľnosť Kristovej prítomnosti v každom človeku posilnená až do neslýchaných rozmerov. A potom sa jeho život aj neslýchaným spôsobom prejaví. Sám povedal, že kto verí v neho, bude tiež konať skutky, ktoré koná aj On, ba i väčšie (J 14,12). O aké skutky ide? Samozrejme, prvá myšlienka človeka je konať divy uzdravenia a presvedčivé dôkazy moci Božej. Iste, aj to je jeden zo skutkov živého Ježiša v nás. Ale predovšetkým je to Slovo, ktorým Boh rozprestrel nebesá, stvoril svet i všetko, čo je na ňom; Slovo, ktorým ruší to, čo bolo prvšie, a ustanovuje nové; Slovo, ktorým znovuzrodzuje človeka a ruší jeho hriešnu podstatu a dáva mu svoju vlastnú podstatu svätého. Tomuto slovu dáva znieť, aby bolo rozhlasované, teraz už nie iba jednými ústami, ale ústami všetkých tých, ktorí ho prijali a stali sa Božou rodinou. Toto Slovo Božie nazývame skutkom, lebo ono, vo svojej najvnútornejšej podstate, je skutkom – alebo samou esenciou skutku Božieho. Tak mu rozumel aj Izrael, pretože hebrejčina nevie určiť v slove HADABAR JHVH, či ide o slovo, čin, alebo konkrétnu vec – stvorenie Božie. Pri samotnom pomyslení na moc tohto Slova, žasnem nad tým, že Boh neváhal vložiť niečo také do ľudských úst. Je málo slov na vyjadrenie tohto divu. Druhá kategória skutkov Ježišových sú skutky lásky, ktoré vyplývajú z jeho charakteru. Tieto sú tým žiadaným ovocím, ktoré je zároveň aj poznávacím znamením Ježišových pravých učeníkov (J 15,8). Ježišov charakter je neoddeliteľnou zložkou charakteru pravého kresťana a ak niekto má charakterový problém, jednoznačne má problém vo vzťahu k Bohu. Pretože Kristus (Pomazaný) prišiel v Duchu Svätom do našich životov a prejavuje sa v živote podľa moci pôsobenia jeho Ducha. „Ale ak niekto nemá Ducha Kristovho, nie je jeho“ (Rim 8,9b). (Potrebné je tu poznamenať, že charakterový problém je to, čo Kristus má záujem riešiť, a preto to neznamená odlúčenosť od Boha, ale naopak mimoriadny Boží záujem a hojnosť jeho lásky). Rovnako prvá ako aj tretia kategória skutkov, o ktorých bude reč, musí byť podložená touto kategóriou skutkov vyplývajúcich z charakteru (Viď Mt 7,15–23). Posledná kategória skutkov sú divy a prejavy moci Ducha Svätého, ktoré sú v dnešných dňoch čoraz viac vyhľadávané a hádam aj potrebné, ale ktoré si, žiaľ, niekedy v prílišnej horlivosti priam vynucujeme, ako keby sme nevedeli Boha chváliť a ďakovať mu už len za to, že je. Milujem skutky Hospodinove, túžim ich aj vidieť, ale niekedy ma zaráža, aká nedôslednosť, ba až neznalosť kontextu Písma sa vyskytuje práve medzi kresťanmi, ktorí sa zameriavajú na skutky Ducha Svätého, resp. Ježišove skutky, ale aj medzi tými, ktorí sa viac zameriavajú na učenie vlastnej denominácie. Tajomstvo správneho narábania s prejavmi Božej moci je ukryté vo správnom vzťahu k Bohu. V tejto oblasti potrebujeme tiež vzor Ježišov, aby sme zaujali jeho postoj. Ježiš nikdy nekonal zázraky len aby nimi dokázal svoje pomazanie alebo svoju Božskú moc. K uzdraveniam ho viedla láska a nie radosť z toho, že masy budú žasnúť nad jeho umením. Nemal v úmysle robiť jarmočné atrakcie, aj keď, žiaľ, niekedy to podobne dopadlo vďaka ľuďom, ktorí nehľadali jeho, ale len moc uzdravenia, ktorú v ňom videli. Až potom boli mnohí ochotní veriť, že je Bohom poslaný. Čo je však dôležité si všimnúť, Ježiš sa vždy pýtal Otca, aká je jeho vôľa a neuzdravil nikoho Bez jeho súhlasu. Nebolo to pre neho ťažké, lebo jeho vôľa bola v dokonalom súlade s Otcovou. S nami je to horšie. Naša vôľa sa neraz podobá Božej vôli, ale nie je s ňou totožná, a preto sa mnohé veci nedejú tak, ako by sme chceli. Podobáme sa poľovníkovi, ktorí síce vie, že musí vystreliť, ak chce niečo trafiť, ale nemá dobrý zrak, a preto strieľa radšej čo najviac, v nádeji, že dačo trafí. Výsledok je potom ten, ktorému ľudovo hovoríme: „strelil capa.“ V poslednej dobe cítim, že často, aj veľmi požehnaní Boží služobníci, ktorí cítia vedenie Ducha, strieľajú o milimeter vedľa cieľa, ktorý dáva Duch Svätý. A vtedy som smutný, lebo sa nekoná to, čo Boh chcel, ale len niečo tomu podobné, hoci aj veľmi podobné, stále však je to len napodobenina. Prečo toľko rečí o situácii v Cirkvi, keď ide o celkom inú tému? Čtenáři píší Ročník 22, květen 2010 23 Čtenáři píší ŽIVOT V KRISTU 24 Pretože neznalosť veci v jednej oblasti zákonite ohrozuje pochopenie ďalšej oblasti. Celkovo v cirkvi badám povrchnosť a nedôslednosť v učení. Ľudia si prispôsobujú učenie. Často sa stretávam s výkladmi, ktoré sa síce opierajú o Božie Slovo, ale nie dôsledne. Videl som knihy a počul som aj kázne, kde túžba alebo očakávanie udávali smer a východisko k riešeniu otázky. Napodobeniny pravého učenia dávajú priestor pre napodobeniny Krista – pre napodobeniny jeho skutkov. Podoba Kristova je náš vzor. To už bolo povedané. Ale musíme si uvedomiť, že nie je veľa spôsobov, ako to dosiahnuť. „Napodobňujte teda Boha ako milované dietky...“ vyzýva apoštol Pavel. Zároveň dáva aj návod ako to dosiahnuť: „a žite v láske, ako aj Kristus miloval vás a seba samého vydal ako dar a obeť Bohu...“ Milovať a vydať sa. To sú kľúčové slová na dosiahnutie podoby Kristovej. Pozor! Ide o dosiahnutie podoby Kristovej, nie napodobeniny Krista! Žiaľ, mnohí kresťania sa uspokoja s napodobeninou a sústreďujú sa na druhú časť návodu, ktorá hovorí o tom, čo nemáme robiť. Nerobením „zakázaného“ akurát tak zakrývame naše hriešne chúťky. Neprejavujeme však charakter Krista. Odvrátenú tvár tejto anomálie pozná každý úprimný kresťan vo svojej vlastnej skrytosti, ktorá Bohu skrytá nie je. Paradoxné je, že hrešiaci kresťan sa menej obáva reakcie Boha na svoj pád, než reakcie rovnako padlých, či padajúcich ľudí. Podľa mňa je to dôkaz, že žijeme v systéme, ktorý je poznačený krutosťou a pokrytectvom. Horšie je však to, že tento systém vidíme ako cirkev – cirkevný zbor. Je dobré vedieť, čo nemám robiť, ak viem, čo robiť mám. Ale je veľmi ťažké nerobiť to, čo viem, že nemám robiť, ak neviem, čo mám robiť. Je to ako keby sme z návodu na používanie lieku mali iba tú časť, na ktorej je napísané: „nevystavujte priamemu slnečnému žiareniu a teplotám nad 50 C°“, ale časť o spôsobe dávkovania by chýbala. Účinok lieku môže byť zmarený prehriatím, ale tým, že bude na chladnom a tmavom mieste mi ten liek nepomôže ak ho nezačnem užívať. Túto časť „receptu“, kde sa hovorí o tom, čo sa nemá, však skoro všetky denominácie podávajú svojim členom ako návod na dosiahnutie kresťanskej dokonalosti. Všetci cítia, že to nestačí a potom sa žiada ešte viac pritvrdzovať zákonom. Potom hráme jedno veľké divadlo, kde úprimní zostávajú frustrovaní a sklamaní zo svojich zlyhaní, kde neúprimní, aby som nepovedal pokrytci, ktorí rýchlo pochopili, že je užitočné tváriť sa zbožne a sväto, majú lepší predpoklad na osobnostný rast a sebarealizáciu. Honba za dodržiavaním zákona sa stala bežnou praxou a čistota cirkvi sa neraz posudzuje podľa vonkajšieho výzoru. Zbor v Korinte však, zdá sa, napriek všetkej svojej nečistote bol podobnejší Kristovmu charakteru než dnešné mnohé sebavedomé cirkvi, ktorým sa nijaký poklesok nedá dokázať. Zákon nedokáže vyjaviť Krista. Evanjelium je jediným liekom. Zabúdame však, že evanjelium je radostná zvesť, ktorá človeka uvoľňuje zo zovretia a dáva mu nádej. Evanjelium je dobré aj pre znovuzrodených. Často sa s evanjeliom obraciame k neveriacim, aby sme potom na nich, keď uveria, hodili zákon. Evanjelium je pre veriaceho rovnako potrebné ako pre neveriaceho. Navyše, evanjelium veriacemu prinesie viac osohu, pretože ho uvoľní, aby žil Kristov život. Evanjeliom sa veriaci utvrdzuje, že sebazaprením nič nestráca. Evanjelium však nie je slovo o sebazaprení, ale slovo o láske Božej, kde sa Boh zaprel a prekonal odpor k hriechu láskou, ktorá umožňuje a dáva chuť nasledovníkovi Pána, aby podobne zaprel sám seba a vzal Božiu vôľu namiesto svojej. Láska je návod na prijatie lieku – evanjelia. Toto evanjelium – radostná zvesť – je základom budovania učeníckeho vzťahu a súvisí aj s poslednými vecami tejto zeme. Blahoslavený ten, komu sa evanjelium neprestalo zvestovať. Láska uvoľňuje pre skutky, ktoré by inak človek nikdy neurobil. A túto lásku Božiu, tak potrebnú, počujeme v zvesti evanjelia. Keď počujem evanjelium, modlím sa, aby Ježiš prišiel a prebýval v mojom srdci. Vždy sa potom cítim obnovený v láske a mám radosť. Akoby mi narástli krídla. Viem, že aj sám Boh má z môjho obnovenia radosť (Sof 3,17). Táto vzájomná radosť je potrebná k naplneniu poslania, ktoré nám Boh určil. Bez radosti nie je možné zvestovať evanjelium. Bez radosti nie je možné pásť stádo Božie. Bez radosti nie je možné vyučovať v Božích pravdách... Ale, čo je najdôležitejšie, bez radosti nemožno rásť. Zmyslom zvestovania evanjelia je, aby ľudia prijali Ježiša a aby Ježiš Kristus prebýval vierou v srdciach ľudí. Hovoríme v srdciach, ale znamená to vlastne: aby sa Ježiš so svojim pomazaním – ktoré sa, mimochodom, prejavuje – stal najvnútornejšou podstatou nášho bytia. Ak sa tak stane – a nakoľko sa tak stane, tak – a natoľko sme jemu podobní. Boh však chce, aby sme mu boli podobní stále viac. Aby sme rástli v pomazaní, aby Kristova podoba v nás bola každým dňom zreteľnejšia. Všetci akosi cítime, že je tu istá hranica, ku ktorej môžeme dospieť, ale nikto nevie presne povedať, či je to hranica, kto- rú nám do cesty stavia Satan, alebo je to skutočná hranica našich možností v raste, ktorú stanovil Boh. Verím tomu, že k tej pravej hranici sme sa ani len zďaleka nepriblížili. Predpokladám, že keď Ježiš povedal, že budeme činiť skutky, ktoré činil On, ba i väčšie (Ján 14,12), hranica nášho rastu v pomazaní je omnoho ďalej, než si to väčšina z nás dokáže predstaviť. Myslím si, že aj keby sme celý život ustavične len rástli v pomazaní a nestratili by sme ani jediný deň v márnostiach alebo v hriechu, aj tak by nám nestačil čas na to, aby sme dosiahli hranicu pomazania, kde by nám už Boh viac nedal. To slovo „ba i väčšie“ ukrýva v sebe nevyčerpateľné možnosti. Božia podoba v nás, jeho charakter a jeho pomazanie sú hlavné atribúty života kresťana. Je to Boží zámer a náš cieľ. „Vieme, že jemu budeme podobní“, hovorí apoštol. Otázka je však kedy a nakoľko. Určitú intenzitu Ježišovej podoby vidíme na sebe už teraz, ale tešíme sa na tú, ktorá nám bude daná po vzkriesení. Na podobnosť Ježišovi po vzkriesení sme pripravení všetci. Zdá sa však, že väčšina kresťanov si ani nevie predstaviť, že niečo z podoby Kristovej nesieme v sebe od okamihu, keď sa Ježiš stal našim Pánom. Všetci veria v spasenie po smrti, všetci veria, že sa mu budeme podobať po vzkriesení, ale málokto verí, že „teraz je deň spasenia“ a že Kristovu podobu nesieme už teraz. Často však badám neochotu rásť. Skutočne, niektoré cirkvi doslova varujú ľudí pred rýchlym rastom, ba priam sa vyhrážajú a niekedy aj brzdia rast novoobrátených ľudí nadšených z Ježiša. Varujú pred entuziazmom, ktorý „zaslepuje rozum“. Sľubujú väčšiu slávu po smrti tým, ktorí sa jej už teraz dokážu vzdať. Čoho sa boja? Najskôr toho, že niekto bude lepšie poznať Boha než oni a stane sa na nich nezávislý. Zdá sa, že sa tešíme viac na tú slávu, ktorú nám Boh dá potom, než na to, že jeho slávu môžeme vyjavovať svetu už teraz a to v neslýchaných rozmeroch. Ale naozaj sa tešíme na tú a takú slávu, ktorú nám Boh dá? Neumenšili sme ju, tak ako umenšujeme všetko, čo naše maloverné oči vidia, maloverné uši počujú a maloverné srdcia očakávajú? Čo ak je sláva, ktorú sme odsunuli na potom, našou úlohou v súčasnosti? Sme naozaj schopní poslušne rozšíriť hranice nášho očakávania pre to, čo nám Boh dáva teraz i čo nám dá potom? Ako to bude po vzkriesení naozaj? To síce nedokážeme úplne pochopiť, ale niečo už bolo zjavené. Som si však istý, že Boh pripravil ešte nádhernejšie veci pre svoje dietky, než si ich viem aj ja predstaviť. Modlime sa za to, aby sme nekládli Bohu hranice a dovoľme mu, nech nás Ročník 22, květen 2010 Cítim potrebu vysloviť modlitbu: Všemohúci Pane! Ty si povedal, že ani ucho nepočulo, ani oko nevidelo, ani na myseľ nevstúpilo, čo si pripravil tým, ktorí Ťa milujú. Odpusť mi, že som sa sústredil na to aby som prijal len toľko, koľko bola moja myseľ schopná predstaviť si. Viem, že si veľký Boh a dávaš viac, než dokážeme prosiť a rozumieť. Otváram teraz moje srdce, aby si mohol priniesť do môjho života toľko pomazania, kým Ty sám nepovieš, že je to všetko, čo si mi chcel dať. V slávnom mene Ježiš, Jak jsem uvěřila V yrůstala jsem ve věřící rodině. Od mala jsem chodila do besídky. Mým duchovním rodištěm je sbor Církve bratrské ve Vsetíně. Takže existenci Boha jsem brala jako samozřejmost. Vzpomínám si, že když jsem byla úplně malá, myslela jsem, že vždycky v neděli přichází na kazatelnu Pán Bůh osobně a dává nám rady do života . To jen tak na okraj, co se taky může vylíhnout v hlavě. To mě pochopitelně dost brzo přešlo a já poznala, že Bůh očima vidět není. Takže jsem věřila, že Bůh je, že stvořil Zemi, že stvořil člověka, že Pán Ježíš je Boží Syn a že zemřel na kříži za naše hříchy. A co s tím? Nevěděla jsem, ale ani jsem to neřešila. Žila jsem v přesvědčení, že to je vše. A nemyslím si, že by to bylo tím, že by nám v besídce a možná i doma nikdo neřekl, že Ježíše musíme přijmout do svého života. Byla to pro mě hodně abstraktní záležitost. Když mi bylo asi 12, dorostla jsem do dorostu (v CB varianta Royal Rangers). Bylo nás kolem patnácti první rok a později i přes dvacet. A tam mi to teprve začalo šrotovat v hlavě, že je asi třeba něco víc než jen chodit do kostela, číst Bibli, snažit se poslouchat, atd. Starší kluci v dorostu se obrátili. To byl pro mě nový pojem, nechápala jsem co, to jako je. Zneklidnilo mě to. Společně se sestřenkou jsme to probíraly. Nevím, jak ona, ale já se strašně styděla někde se někoho na něco zeptat. Někdy v tom období, už nevím přesně kdy, jsem ale prožila Boží dotek. Strašně jsem se jako malá bávala bouřek, bydleli jsme na „samotě u lesa“, takže se to tam parádně ozývalo, blesky šlehávaly, vždycky jsem si představovala, jak to bací do baráku a shoříme. No a tehdy jsem taky došla za mamkou, že se bojím a ona mi řekla, že se bát nemusím, že přece Bůh má všechno pod kontrolou. To mě teh- dy zasáhlo a začala jsem o tom přemýšlet. A přestože bouřka pokračovala, tak jsem najednou fakt měla pokoj v srdci a zalil mě pocit bezpečí a jistoty, že Bohu na mně záleží. Začala jsem si v duchu odříkávat Žalm 103, který jsme se tehdy učili v besídce. Měl najednou úplně jiný rozměr . Už to nebyla básnička za domácí úkol. Ale opravdová modlitba. Přišla revoluce v roce 1989. Začaly probíhat různé veřejné evangelizace a na jedné z nich (u babtistů) jsem se také přihlásila. Takže to beru sice jako záchytný bod, ale s tím, že nějaká osobní komunikace s Bohem už probíhala dřív a hodně věcí se mi zase ujasňovalo časem. A například odpuštěním hříchů a bezpodmínečným Božím přijetím jsem si byla jistá až mnohem později. Možná na to mělo vliv i to, že jsem po té evangelizaci tak nějak byla nechaná sama sobě napospas. Bylo mi kolem 14 let. A jak už jsem psala, styděla jsem se někoho na něco ptát. Trdlo. Výživu k duchovnímu růstu jsem čerpala jen v dorostu a pak v mládeži na různých skupinkách, jak šel život. A snad ta nedělní kázání. Takže to bylo takové ode zdi ke zdi. Docela dlouho jsem se zmítala v pochybnostech o tom, jestli to, co je v Bibli napsané, platí i pro mě konkrétně. Nemohla jsem pochopit, když je na světě tolik lidí (bylo a bude), proč by měla Ježíšova smrt platit konkrétně pro mne? Jestli náhodou nezemřel jenom za některé vybrané lidi. Jsem melancholik a myslela jsem si, že k tomu tak nějak přirozeně patří pesimismus a sklon k depresím. Měla jsem sice pár lidí, za kterými jsem mohla se svými obavami a pochybnostmi dojít, ale ne a ne se z toho vyhrabat. Nemohli mi pomoct, i když se se mnou modlili. Nejhorší období bylo, když jsem se přestěhovala za manželem ze Vsetína do Nevojic. Plácala jsem se v depresích a měla jsem velký strach z budoucnosti. Děsily nech sa tak stane, aby si ovocím Tvojho pomazania bol oslávený v mojom živote. Amen. Srdečný pozdrav z Čiernej Hory. Nech vás Pán Ježiš mocne požehná. Pavel Lešťan mě zprávy, vnímala jsem, jak se plní slova Ježíše Krista, když mluvil o znameních jeho příchodu a konce světa. Nejvíc mě strašilo, že jsem neměla jistotu, co bude se mnou. Že se sice považuju za křesťana, vyznávám Ježíše, ale nějak jsem věděla, že to není ono. Že mi něco chybí a že vím, že bych se mu nemohla podívat do očí. Když jsem si četla Bibli, nemluvila ke mně. Modlit jsem se nedokázala. Když, tak to byly takové zoufalé výkřiky: „Pomoz, já už nemůžu, odpusť, smiluj se!“ Vyhýbala jsem se Večeři Páně, nechtěla jsem být pokrytec. Přála jsem si, abych se vůbec nenarodila. Přes den se to ještě dalo vydržet, ale budila jsem se i v noci a to se mi pak všechno honilo hlavou. Už jsem vážně pomýšlela na návštěvu nějakého psychiatra. Pak jsem si jednou řekla, že když stejně nemůžu spát, tak místo těch blbých myšlenek to všechno začnu „říkat“ přímo Bohu, a tak jsem to všechno vždycky přesměrovala v duchu na něj a začala jsem (aspoň v noci) pociťovat úlevu. Nevím, proč mě to nenapadlo dřív . Tak se z děsivých nocí staly chvíle setkání s Tátou, kterému jsem se mohla vypovídat a vybrečet. Na konci března, dva roky zpátky, jsme měli sraz ze základky. A jak se probíralo, kdo co dělá, jak žije, jak komu funguje manželství, tak teprve při tom mi jakoby docvaklo, co všechno já mám. Úplně jsem cítila, jakoby praskla a spadla nějaká obruč, která mě svazovala. Věděla jsem, že v té chvíli se mě Bůh dotkl a já byla konečně volná. Byla jsem jeho dítě, milované. Trochu jsem se bála, aby to zas nepřešlo, ale to vnitřní ujištění bylo takové pokojné, silné a slibné Žádná euforie, ale něco, co se začalo pomalu, ale vytrvale rozvíjet. A teď můžu s odstupem dvou let říct, že to byla pravda. A i když se občas zapomenu, zaseknu a sejdu z cesty, tak vím, že On není žádný dráb, který by čekal, až selžu a pak trestal, ale je to milovaný a milující Táta, který mě stvořil, protože mě chtěl mít rád a který odpouští, když za ním kajícně dojdu. A budoucnosti už se taky tak moc nebojím (už jenom trošku). Asi jako s tou bouřkou. Blesky lítají, hromy rachotí, ale Bůh to má všechno pod kontrolou. Věra Macourková, AC Vyškov Apolletin 4/2010 Čtenáři píší, Svědectví naplní takým množstvom radosti a pomazania, aké On považuje za vhodné. 25 ŽIVOT V KRISTU 19 OBDOBÍ MEZI STARÝM A NOVÝM ZÁKONEM 333–323 Alexandr Veliký rozšiřuje území své říše, zmocnil se Perské říše, jejíž součástí bylo i historické území Izraele. 323 Alexandr Veliký umírá, jeho impérium bylo rozděleno mezi jeho čtyři generály – židovské území se dostává pod nadvládu egyptských Ptolemaiovců. 198 Východní pobřeží Středozemního moře (včetně židovského území) se dostává pod nadvládu syrských Seleukovců. 175–164 Seleukovec Antiochos IV. Epifanés se snaží provést násilnou helénizaci židovského národa. Antiochos zakázak židovskou víru. 167 Hospodinův chrám v Jeruzalémě zasvěcen Diovi Olympskému, jsou zde obětovávána i nečistá zvířata. 167 odpor Židů proti Antiochovi vyústil v úspěšné Makabejské povstání vedené kněžským rodem. Znesvěcení chrámu v Jeruzalémě, 164 Jeruzalémský chrám očištěn, bohoslužby byly obnoveny, na Antiochos na minci, kněz Matitjáš. připomínku těchto událostí se slaví svátek světel Chanuka. 164 Nenáviděný Antiochos IV. Epifanés umírá. 142 Izrael získává politickou nezávislost na Seleukovcích. Vládne Hasmoneovská dynastie. 63 Pompeius ustavuje římskou svrchovanost v Izraeli. 19 V minulém čísle časopisu jsme se podívali na knihu Nehemjáš, chronologicky poslední historickou knihu Starého zákona a dnes nahlédneme na dobu mezi Starým a Novým zákonem. Bible ani k tomuto období nemlčí. Popisuje ho zejména osmá a jedenáctá kapitola starozákonní knihy Daniel. Můžeme vidět, že vševědoucí Bůh už dopředu věděl, že se všechny tyto události stanou. Ve vidění o beranu a kozlu (Da 8,1–7) popsal vítězství Alexandra Makedonského (znázorněného kozlem) nad říší Médů a Peršanů (znázorněnou dvourohým beranem). Zlomení kozlova rohu, z něhož vyrostly čtyři další rohy ukazuje na předčasnou smrt Alexandra a rozdělení jeho říše mezi jeho čtyři vojevůdce (Da 8,8). Z jednoho z těchto čtyř rohů vyrostl jeden maličký roh (Da 8,9). Tento roh přestavuje z hlediska Bible jednu z nejvýraznějších postav doby mezi SZ a NZ, Seleukovce Antiocha Epifana. Jeho jednání popisuje kromě osmé kapitoly i Da 11,21–35. Antiochos se snažil přinutit všechny své poddané, aby byli věrni stejným pohanským bohům jako on (a později přenést jak jejich věrnost, tak uctívání na něho samotného). Všichni jeho poddaní, kromě ortodoxních židů se podřídili jeho politice. Jelikož se mu Židé nepodřídili, začal jim vnucovat své státní náboženství násilím. Nutil kněze i lid, aby jedli vepřové maso, zakázal dodržování svatých dnů a obřízku malých chlapců. Nadto nařídil, aby Židé 26 slavili pohanské svátky. Avšak nejhorší ze všeho bylo to, že umístil do chrámu obraz Dia Olympského (který byl údajně zosobněn v samotném Atiochovi IV.). Tímto svým jednáním se Antiochos stal předobrazem antikrista, který jednou v budoucnu bude jednat podobně (působení antikrista popisuje závěr jedenácté kapitoly knihy Daniel – viz Da 11,35–46). Vidíme, že Antiochos se snažil nastolit na území své říše jednotné náboženství. Mnozí by řekli: „Moudré řešení, však toho krveprolití v důsledku rozdílů mezi jednotlivými náboženstvími už bylo dost.“ Kromě násilného způsobu, jakým chtěl Antiochos náboženství nastolit, bychom ale hlavně neměli přehlédnout, že toto náboženství popíralo základní pravdy Bible. Náboženství, které popírá Bibli, popírá i Boha samotného, protože z něho činí lháře. Stejné pravidlo platí i dnes. Mějme tedy na paměti, že pokud jednota popírá pravdu Božího slova, pak je cestou do pekel, byť se snaží tvářit sebe mírumilovněji. Ježíš Kristus je jedinou nadějí pro každého člověka na světě. Tuto pravdu nelze před lidmi zatajovat pod pláštíkem jednoty. Odpor Židů proti řádění Antiocha vyústil v Makabejské povstání. Povstání bylo úspěšné a vedlo k dočasné nezávislosti Izraele na tehdejších velmocích. Již roku 63 př.n.l. však do Jeruzaléma vpochodoval Pompeius a ustanovil zde římskou svrchovanost. ŘÍM není hřích, v Písmu dokonce vidíme, že to Bůh: „lidem dal do Místem, kde se tentokrát zastavíme, bude slavné město Řím. srdce i touhu po věčnosti.“ (Kaz 3,11) Otázka však stojí: Proč? Někdy je Řím přezdíván jako věčné město (Roma aeterna), jak Jistě ne proto, aby si člověk mohl ke své slávě či nekonečnému ale z dějin vidíme, s takovými „věčnými“ lidskými plány se setká- pohodlí budovat „věčná města“, ale proto, aby měl možnost váme nejednou a zpravidla končí v ruinách. Žíznit po věčnosti být se svým Stvořitelem v plnosti. Člověku byla do srdce vložena touha po věčnosti a po tom, co jeho vnímání převyšuje, aby byl motivován hledat Věčného, aby mohl nalézt cestu k Němu. Řím byl lidskou snahou o věčnost, z města se během staletí stala nejmocnější říše soudobého světa. Řím v době své slávy představoval všechno, po čem kdy člověk mohl zatoužit – bohatství, vojenskou či politickou moc, vznešenost, slávu… Všechno, kromě té Boží věčnosti, kterou Pán střeží pro ty, kdo ho hledají. Římská říše přetrvala +/- 1000 let, dnes jsou z ní jen trávou porostlé trosky. Mnozí umělci, sportovci či politikové se snaží dosáhnout věčnosti po svém i dnes, ale co z toho zbude za 1000 let? Jedině Hospodin „je od věčnosti“ a tak jen On má právo na to, abychom, k němu spolu s žalmistou volali: „hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!“ (Ž 139,24) 19 M Židé se vrátili z babylonského zajetí a dále žili ve své zemi pod nadvládou Peršanů. ezi SZ a NZ Významným historickým předělem byla vláda Alexandra Velikého. Ten vytlačil Peršany a rozšířil zde nejen řeckou kulturu, ale i státní správu a náboženství. Když ale r. 167 př.n.l. Antiochos IV. obsadil Jeruzalém, znesvětil Chrám a zakázal Židům praktikovat svou víru, došlo k silnému Makabejskému povstání. V čele stál kněžský rod Matitjáše a jeho synů. Nejznámější byl Jehuda ha-Makabim (Juda „Kladivo“), který guerillovou válkou pomalu, ale jistě ničil seleukovskou okupaci. Seleukovský král Antiochos IV. Epifanés. Symposion, hostina podle řeckého stylu. Změnu přinesl až mladý Makedonský král Alexandr Veliký (vládl mezi lety 333 – 323 př. n. l.), který si podmanil Perskou říši. Slavnostní devítiramenný Chanukový svícen zv. Chanukija má 8 svící pro 8 dní, devátá, zvaná šamaš („sluha“), pomáhá při zapalování zbylých, které jsou vyhrazeny jen oslavám. Život helénistického světa Alexandrova říše zabírala během 10 let území dn. Řecka, Turecka, Palestiny, Egypta, Iráku, Íránu, Afghánistánu, Pákistánu až po hranice s Indií. Životní úroveň obyvatelstva se zvyšovala, obchod kvetl. Oslavy Svátku světel - Chanuka připomínají znovu vysvěcení Chrámu roku 165 př.n.l. po vítězném Makabejském povstání proti Antiochovi IV. Běžnáá llampa Běž na olivový olej. Řecká kultura helenizovala „celý“ tehdy známý svět. Vojska Seleukovců neustále bojovala s egyptskými Ptolemaiovci o nadvládu nad židovským územím. Mozaika znázorňující personifikovaný Řím pochází z Tunisu, přelom 1. a 2. stol. n.l. 19 Ř ím Nejstarší archeologicky doložené osídlení římských pahorků sahá před rok 1000 př.n.l. Mocenský vliv města rostl, roku 265 př.n.l. Řím vládl celé Itálii. Největšího územního rozmachu dosáhlo Římské impérium roku 117 n.l. za vlády císaře Trajána. Zajímavé je, že počet obyvatel města Říma kulminoval v době Ježíše a prvotní církve (asi 1 650 000), ve středověku opadl na velikost maloměsta, a znovu těchto čísel dosáhl až po 2. světové válce. Římem protéká třetí nejdelší řeka Itálie – Tibera (405 km) přes přístav Ostia do Tyrhénského moře. Antické ruiny „Věčného města“, které bylo podle tradice založeno Romulem r. 753 př.n.l. Slavné Forum romanum v Římě „včera a dnes“. Římské vojsko bylo zdatné jak na souši tak na moři. Starověký Řím se rozkládal na 7 pahorcích. Jedním z nich byl Palatin, kde prý podle pověsti našla vlčice Romula a Rema a odkojila je. Římské loďstvo (inspirované kartáginskými a řeckými loděmi) používalo jako pohon pro své lodě dvě či tři řady vesel a otroky. Kovová helma s plátovou zbrojí pro obranu římského legionáře a slavný typ meče gladius pro útok. Podle pověsti chrámové husy na Kapitolském pahorku svým kejháním upozornily na blížící se Kelty a tím zachránily Řím před rozvrácením. Koloseum mohlo prý pojmout až 87 000 lidí, kromě cvičených gladiátorů v aréně „vystupovali“ pro pobavení diváků i křesťané a dravé šelmy. Římské silnice byly velice kvalitní a trvanlivé, sloužily po staletí jak vojenským účelům, tak i přepravě zboží či pošty. Byly lemovány milníky – jedna míle je 1000 dvojkroků, tj. 1472 m.
Podobné dokumenty
Leden 2009
snad taková proroctví o městech Babylón, Týr, o egyptské zemi a našem
Spasiteli velmi důležitá? Už věříš Mojžíšovi a Prorokům nebo požaduješ, pošetilče, další důkazy? Pán Bůh nedá
více důkazů, než ...
Základní moduly činností v Moodle
atd.).
Diskusní uspořádání – celý kurz je pojat jako jedno diskusní fórum. V něm se
pak zakládají jednotlivá diskusní témata, na která mohou všichni reagovat
svými příspěvky. Příspěvky přitom, kr...
Číslo 1 / 2012 - Hlas Pravoslaví
„Hvězda svítí nad Betlémem", kde na konci třetího verk je: „Bůh sám s nebe přišel k nám, zemi změnil ve svůj
chrám."7
Je to pro člověka s ničím neporovnatelná čest, že má v sobě onu „Boží jiskru" č...
Pentagram - Lectorium Rosicrucianum
Kopie ne bez písemného souhlasu
Evidenční číslo MK ČR E 1 8833
bratří ještě živé? - Nadační fond Nehemia
Bůh hledá lidi, kteří by měli zájem sloužit
mu uprostřed lidí, kteří ještě neměli
možnost slyšet evangelium.
Pro mě to bylo, jako bych viděl Boha,
který tam stojí a volá nás, tak jak to čteme
u Iza...