vodítko - Podané ruce
Transkript
Občasník VODÍTKO Březen 2012 Podané ruce, o.s. [email protected] www.podaneruce.eu 2 Úvodník Je pátek 24. února večer, den uzávěrky tohoto čísla VODÍTKA. Sedím u stolu a přemýšlím, co vám sdělit. Jako vždy psaní Úvodníku nechávám na poslední chvíli, aby co nejvíce reflektoval současnou situaci. A taky jako vždy k psaní sedám po dlouhých domácích debatách ohledně obsahu VODÍTKA, samozřejmě bez myšlenky čím ho naplníme. A pokaždé si říkám, že už toto číslo vzdám a nic nevydáme. Stejně spousta informací je rychleji, přesněji a ve větší míře na webových stránkách Podaných rukou. Jenže jako staromilec mám raději tištěnou podobu – musím se jeho stránek dotýkat, cítit je a slyšet šustit, a proto opět pokračuji v psaní. Za okny tma, déšť buší do parapetu, hromady sněhu z předchozích dnů se mění v břečku a zahrada v močál. Z novin, televize i rádia jdou zprávy o řecké krizi, o tom, který z Čechů ještě neohlásil kandidaturu na prezidenta a co ještě zdraží. Většinou se z této chmury dostanu hezkou knížkou nebo spánkem. Nebo kombinací obojího (když se knihou přikryju ). A ještě jeden spolehlivý lék na to mám. Už se těším, jak ráno pustím chlupaté kamarády z kotce a oni mi očním i fyzickým kontaktem dají jasně najevo, jak jsou šťastní, že jsem s nimi. Navzdory nepřízni počasí vyrazíme někam na procházku, dostatečně se vyběhat, vyblbnout (všichni) a zapomenout na vše zlé. Řecko se bude muset obejít bez nás, se zdražováním taky nic neuděláme a za prezidenta si stejně nemohu zvolit mého nejoblíbenějšího Čecha – Járu Cimrmana. Doporučuji vám taky se obléknout, vyrazit s chlupatci do polí a udělat si dobře na duši. P. S. Nejdřív ale dočtěte VODÍTKO až na poslední stranu, abyste se dozvěděli, že „Podanky“ na vás chystají jen příjemné věci. Při psaní úvodníku jsem ještě netušil, že během poslední noci před uzávěrkou tohoto čísla budeme zahlceni hromadou příspěvků. Děkujeme za ně. Dlouhou dobu jsem je „rozmotával“, třídil, umístil do Vodítka, abych nakonec většinu zase smazal. Pokud má Vodítko skutečně zůstat zachované, musí být obsah zajímavý a ne přicházet paralelně s informacemi, které potřebuji být k dispozici ihned a proto jsem průběžně na webu. Proto jsem nakonec téměř hotové Vodítko předělal. Snad se Vám bude dobře číst. Robert Tom Bischof 3 Obsah: 1. Pozvánka na valnou hromadu 2. Pozvánka na CT víkendy se zkouškami a semináři 3. Zpět k akci Podané ruce v novém - Monika Olbrechtová 4. Moji psí parťáci a kamarádi – Helena Fejkusová 5. Tak trochu obyčejně neobyčejný příběh – Lucie Kempná 6. Prezentace Canisterapie – Daniel Jeleń 7. Příklady konkrétních zápisů z AAA – Lucie Paceltová 8. Upozornění na zajímavé knihy 9. Kam kráčí canisterapie v Podaných rukou? 10. Hospodářský výsledek za rok 2011 11. Naši sponzoři a partneři 4 1. Pozvánka na valnou hromadu Vážení a milí členové naší organizace, rok se s rokem sešel a máme tady opět konec března a s ním výroční VALNOU HROMADU organizace Podané ruce, o. s., která se bude konat 25. 3. 2012 v 13 hod. v Pržně nedaleko nádraží v restauraci U Adamců. Pro Ty, kteří si ještě nevyzvedli canis trika či jednotné identifikační označení aktivních CT týmů, bude po potvrzení účasti výstroj připravena. Malé občerstvení pro Vás bude zajištěno a pejsky tentokrát můžete vzít s sebou! GPS: 49°37'3.248"N 18°21'47.621"E Těšíme se na setkání s Vámi! 5 2. Pozvánka na CT víkendy se zkouškami a semináři CT víkendy proběhnou v těchto termínech: 21. – 22. 4. 2012 – Frenštát pod Radhoštěm / Liščí mlýn 9. – 10. 6. 2012 – Větřkovice / Agility kemp Větřkovice 8. – 9. 9. 2012 – Frenštát pod Radhoštěm / Liščí mlýn 6 Bližší informace naleznete vždy v době cca dvou měsíců před konáním akce na webových stránkách organizace. 3. Zpět k akci PODANÉ RUCE V NOVÉM Poslední předvánoční neděli roku 2011 jsme v Lidovém domě ve Frýdku-Místku zažili velkou slávu. Konala se tam totiž pro naše členy, aktivní canisterapeutické týmy, klienty, donátory a sponzory jedinečná akce, jejímž hlavním cílem bylo vzájemné poděkování za spolupráci a předání našim aktivním CT týmům jednotné identifikační označení, které jsme mohli pořídit díky velkorysosti našich sponzorů a donátorů. Od této chvíle naše aktivní CT týmy vystupují v jednotných zelených polokošilích s potiskem a naši pejskové mají speciální postroje značky Julius-K9 s názvem organizace. Všichni naši klienti tak od této chvíle vědí, jak vypadají CT týmy Podaných rukou, o.s. a vždy nás bez problémů poznají. Program akce byl opravdu pestrý, na jevišti se vystřídalo několik účinkujících. Nechyběly ukázky tance se psem, orientální tanec v podání klientů z Našeho světa v Pržně, taneční vystoupení dětských klientů, v předvánočním čase zazněly koledy v netradičním pojetí od kapely Vládi Ochmana, aj. Hosté se velmi dobře bavili, 7 družně diskutovali, sálem se rozléhal hlasitý smích a všem ve tvářích byla vidět spokojenost. A tak to má přeci být. Závěrem se sluší poděkovat a jmenovat jednotlivé donátory a sponzory, bez jejichž přispění by tato akce nemohla proběhnout a naše organizace by nemohla poskytovat služby canisterapie na takové profesionální úrovni tak, jak nyní činí. Ještě jednou tedy velice děkujeme Nadaci OKD, Lesům ČR, Statutárnímu městu FrýdekMístek, Statutárnímu městu Ostrava, Nadaci Pomozte dětem, aj. Pevně věříme, že tato bezvadná spolupráce bude i nadále pokračovat a my budeme mít možnost se opět brzy potkat na akci obdobného typu. Děkujeme! 8 OBDAROVANÉ CT TÝMY přítomné na akci dne 18. 12. 2011: Bischofová Olivie – Jablunkov, Český Těšín /2 x Flat coated retriever DARLING Oasis of Peace + ANTONIO Maminčino štěstí Fejkusová Helena – Frýdek-Místek a okolí, Bohumín / zlatý retrívr DAFNÉ a shih-tzu WALDEMAR Glacová Věra – Karviná, Havířov / zlatý retrívr JERRY Jeleń Daniel – Ostrava a okolí / border collie VIXIE Kadlubcová Eva – Třinec a okolí / tibetský španěl CENZI Kempná Lucie – Ostrava, Havířov / border collie ALGIDA a trpasličí pudl DORINKA Knězková Eliška – Fulnek, Nová Horka, Bílovec / kříženec NERO Křesťanová Zuzana – Opava a okolí / border collie TRANCE BOHEMIA ALKÉ Křistek Štěpán – Frýdek-Místek AKCE / zlatý retriever MÁJA Kunčická Gabriela – F-Místek + akce / DS + Oáza / kříženec - chodský pes RIA Mikoláš Přemysl – Havířov, Hrabyně, Ostrava a okolí / komondor DAR KIRÁLY PUSZTA Mikolášová Karin - Havířov, Hrabyně, Ostrava a okolí / německý ovčák ARTEMIS KIRÁLY PUSZTA Myslikovjanová Gabriela – Český Těšín / border collie TEDDY Olbrechtová Monika – Pržno + akce / border collie KEILY 9 Pawlusová Ivana – Karviná a Havířov / 2 x německý ovčák / ASTA + AIDA Šebesta Jan – Frýdek- Místek + akce / rhodeský ridgeback JESSIKA Tkačová Irina – Frýdek-Místek + akce / zlatý retriever / ANETKA NOVÁ VÝSTROJ CANISTERAPEUTICKÝCH TÝMŮ A ČLENŮ ZKUŠEBNÍ KOMISE, ZAKOUPENÁ Z DARŮ V RÁMCI SCHVÁLENÝCH PROJEKTŮ CANISTERAPIE V ROCE 2011 OZNAČENÍ ZKUŠEBNÍ KOMISE - vesta se specifickým označením - mikina se specifickým označením 10 AKTIVNÍ CANISTERAPEUTICKÉ TÝMY - Pracovní (s límečkem) triko pro canisterapeuta - Pracovní postroj pro CT psa - Specifické označení CT postrojů / nápisy 11 12 ČLENOVÉ Podaných rukou, o. s. - triko s CT označením - kšiltovka s CT označením POMŮCKY PRO VÝKON CT A SOUVISEJÍCÍCH AKTIVIT - speciální brašny k CT postroji - 4 x tunel - 1 x slalomová překážka POMŮCKY K POVAHOVÝM TESTŮM CT PSA - 2 x antialergická deka pro psy - 1 x polohovací polštář pro psy 13 SPONZOŘI CELÉHO PROJEKTU IDENTICKÉHO OZNAČENÍ CTT A JEJICH VYBAVENOSTI LČR, s.p. „Koordinace dobrovolníků canisterapie“ Označení CT týmů 60.000 Kč Pomůcky pro canisterapii 5.000 Kč Propagační materiály 5.000 Kč NADACE OKD „Koordinace canisterapie“ Označení CT týmů 40.000 Kč STATUTÁRNÍ MĚSTO OSTRAVA „Psí terapeut aneb canisterapie u klientů s handicapem“ Pomůcky pro canisterapii 5.000 Kč Označení komise 3.000 Kč Označení CT týmů 6.000 Kč STATUTÁRNÍ MĚSTO FRÝDEK-MÍSTEK „Psí kamarád handicapovaným“ – Canisterapie u klientů s handicapem Pomůcky pro canisterapii 10.000 Kč Označení komise 4.900 Kč Označení CT týmů 25.200 Kč 14 4. Moji psí parťáci a kamarádi Mnoho let byla mou canisterapeutickou společnicí labradorka Jenny. Kdo nás znal a třeba i potkával u klientů nebo na procházkách, na přednáškách, určitě nepochyboval o souznění, které mezi námi panovalo. S přibývajícími léty fenky a také mými, jsem začala přemýšlet o tom, co bude, až Jenny natolik zestárne nebo bude nemocná, že pro ni bude potíž mě za klienty doprovodit. Měly jsme stále tolik práce, že nezbyl čas moc o stárnutí a nemocech přemýšlet. Naše dvojice minimálně dvakrát týdně navštěvovala děti s postižením, klienty s psychickými problémy, dělala radost malým dětem ve školce. Jenny byla vždy veselá a v plném nasazení. Nenapadlo mě, že by mohla mít nějaký zdravotní problém. A přišlo to. Jednoho víkendového dne Jenny neměla na nic chuť. Neměla náladu, nechtěla pít. Lékař vynesl verdikt a musel operovat. Bohužel, v lidském příměru je rčení: „Operace se povedla, pacient zemřel.“ Zní to v jiných situacích komicky, ale u nás to byla skutečnost. Po velmi bolestivých dnech bylo třeba se rozhodnout. Jenny není, ale klienti už s canisterapií a návštěvami pejsků počítají. A také mě to velmi baví, naplňuje. Chybí mi procházky, chybí mi velká psí hlava, moudrý pohled. Na druhé misce vah je můj věk, pracovní vytíženost a časová náročnost přípravy canisterapeutického psa. Rozhodnout se mi pomohli mí nejbližší, můj manžel a děti. Důležité pro mě bylo, aby vybraná fenka byla z rodiny zlatých retrievrů a alespoň jeden jejich z rodičů aktivně vykonával canisterapii. 15 Podařilo se. My si jeli po dvou měsících od odchodu Jenny do Pardubic pro Dafné. Nechci to zakřiknout, ale asi se podařilo. Dafné a malý šicák Walda mě již cvičně za klienty doprovázejí. Shora naše kroky hlídá Jenny a možná i své psí kolegy a nástupce učí a řídí. Jinak si nedovedu vysvětlit, že jsou tak úžasní, chápaví a kontaktní. Walda bez problémů jezdí s klienty vozíčkáři na klíně. Trpělivě se nechá hladit, česat. Klienti mu vypráví a on poslouchá a naslouchá. Dafné samou radostí, že je mezi lidmi, dětmi, dělá ze svého těla podkovu. Kmitá od člověka k člověku, tam olízne, tu zastudí čumákem ruku, onde se přitulí a omyje celý obličej. Dovede delší dobu stoje na zadních nohou, opřená o klienta, sledovat člověka upoutaného na invalidní vozík. K lidem se tulí bez studu a bez donucení. Dělá to sama, pokud člověk chce. 16 Loni to vypadalo, že již budu canisterapii dělat pouze teoreticky. Ale už je to jiné. A já jsem moc ráda. Že jsem se rozhodla, že mě podpořila rodina, že jsem klienty nezklamala. Letos už jen dopilovat poslušnost, naučit se nějaké zajímavé cviky, které lidi s postižením třeba i rozesmějí, rozveselí a po úspěšně absolvovaný canisterapeutický test nás zase učiní plnohodnotným canisterapeutickým týmem. Držte nám prosím palce i packy. Podáme hlášení třeba v příštím Vodítku. Dafné, Walda a Helena 17 5. Tak trochu obyčejně neobyčejný příběh Povím Vám příběh, který možná znáte, možná jste obdobný taky zažili, možná na něj teprve čekáte. Příběh, z prostředí domova seniorů, příběh jeho jedné obyvatelky, příběh zrazené staré paní, která ztratila veškerou důvěru k lidem a chuť žít … příběh o tom, jak canisterapie pomáhá a přítomnost psa léčí, příběh o tom, že nemožné se může stát skutečností … příběh o tom, jak trpělivost hory přenáší a jeden krůček vpřed změní mnoho skeptických názorů … Když jsem před třemi lety začala se svými pejsky docházet do domova seniorů v Havířově, hned při jedné z prvních návštěv nás sestřičky vzaly na pokoj, kde bydlí paní, říkejme ji třeba Růženka… Růženka tam tehdy byla nová, s nikým nekomunikovala, tvář zachmuřená a zamračená, ruce pevně přitisknuty k hrudi, většinou jen polehávala. První návštěvu s pejsky odmítla razantním zavrtěním hlavou. Druhou, třetí také … Sestřičky mi sdělily, že má za sebou těžké chvíle, že v době, kdy byla ještě doma, byla dlouhodobě týrána svou ošetřovatelkou. Trvalo dlouhou dobu, než se na tuto skutečnost přišlo a psychiku i celkový stav Růženky to ovlivnilo natolik, že se z ní stal živý tvor bez duše, který čeká na svůj poslední den. Dohodly jsme se s ošetřujícím personálem na tom, že vždy, když budeme na terapii v domově, zkusíme to u ní. A vždy se opakoval stejný scénář, zaklepání, oznámení, že přišli pejsci, razantní zavrtění hlavou a skelný pohled do stěny. Situace se trošinku změnila s příchodem nové spolubydlící na Růženčin pokoj, která návštěvu pejsků vyžadovala. Pokojem se rozléhal halasný smích a povídání o všem možném, a přestože se Růženka nikdy ani koutkem oka nepodívala, zvykla si na naši přítomnost. Cca po roce se nám podařilo setrvat v jejím pokoji déle než pár vteřin. Přestože jsme se věnovaly jiné klientce, má snaha pořád patřila hlavně Růžence. První zlom 18 v naší komunikaci nastal tehdy, když její spolubydlící spala. Pozdravila jsem ji, zeptala se, jestli chce vidět a pohladit pejsky, ona že ne, ale už mi věnovala aspoň pohled zoufalé staré ženy. Během dalších návštěv jsme si opět jen při pasivní přítomnosti pejsků začaly trochu povídat, o počasí, o tom co dávali v rádiu, o tom, jaký měli v domově program. Spíš jen pár slov, než dlouhých vět, ale i to byl úspěch. Jenže další pokroky nepřicházely. Uplynul další rok a situace byla stále stejná. Přiznám se, že se mi čím dál tím méně chtělo na onen pokoj zkoušet štěstí, přiznám se, že mi čím dál víc chyběla chuť vymýšlet nová a nová témata k mému monologu a čekat, jestli ta dnešní návštěva bude něčím jiná. Nebyla a nebylo jich mnoho dalších. Ale nerezignovaly jsme. Vždy, když jsem k tomu měla blízko, jsem si v duchu řekla: „nevzdávej to, děláš to pro lidi, kteří Tě potřebují a co Ty sama víš, třeba je to Tvoje předplatné na dobu, kdy budeš taky tak stará a nemohoucí a přítomnost lidí a pejsků, kteří Ti sami nabídnou pomoc, Tě bude těšit a pomáhat Ti.“ Sil však opravdu ubývalo a nebýt změny, co se udála v listopadu minulého roku, asi bych i já podlehla vyčerpání. Na podzim minulého roku přišlo to, co jsme si přáli neustále, ale už v to pomalu nikdo nevěřil. Růženka návštěvu pejsků neodmítla, sice moc nepovídala, ale nechala se posadit do křesla, a sice pořád se zachmuřeným výrazem ve tváři a rukama přitisklýma k hrudi, ale po očku sledovala, co ty moje psí holky vyvádějí. Kdo je zná, ví, že jsou to cirkusáci, a že málokterá tvář, když je vidí, zůstane bez úsměvu. Ten den jsme u Růženky strávily asi půl hodiny, psí holky tancovaly jak o závod, ukazovaly všechny triky, které umí, Dorinka kýchala na povel, tancovala, podávala pac, Algida ukazovala, jak se stydí, jaká je dáma i vyvalovala pupek. A ano, slavily úspěch. I když se Růženka moc snažila, ať to není vidět, několikrát se na její jinak vždy zamračené tváři objevil úsměv a dokonce párkrát i vykoukly hlavičky zubů. 19 V závěru si nechala dát Dorinku do klína a dávala ji odměnu a i když nic neříkala, bylo vidět, jak to teplo a upřímnost psí duše ji dělá dobře. Moje oči, ani oči sestřiček, nezůstaly suché. Byl to tak silný emoční zážitek a přesný důkaz toho, že trpělivost růže přináší, a že všechny cesty mají svůj cíl. Určitě Vás zajímá, jak jsme na tom dnes … zatím pořád stejně, jde to opravdu hodně pomalu a sluníčko střídá mráček, ale když víte, že ten smysl to má, jde to všechno mnohem líp. Růženka možná pomalinku získává zpět důvěru k lidem, ale nestalo by se tak, kdyby u toho nebyli naši čtyřnozí chlupáči. Prožíváte-li něco podobného, vytrvejte … protože ten jeden malý úsměv, který dostanete na oplátku, je tím nejlepším a největším darem a ohodnocením, že svou práci děláte dobře. S přáním hodně sil zapsala Lucie Kempná 20 6. Prezentace canisterapie v centru pro zdravotně postižené Přednášející: Mgr. Lucie Kempná, Daniel Jeleń Další účastníci: Algida Ice Rainy Love, Ocean Dori from Wallaby Way, Airy Vixen Graceful Avalanche Místo konání: Centrum pro zdravotně postižené Moravskoslezského kraje o. s. Kdy: 25. 1. 2012 21 Společně s Lucií Kempnou (administrátorkou canisterapie) a našimi pejsky jsme vyrazili do Centra pro zdravotně postižené Moravskoslezského kraje na Bieblovu ulici v Ostravě. Tam nás velmi pěkně přivítali a za malou chvíli po našem příchodu začali docházet také klienti tohoto centra, kterým jsme představili nejdříve nás a naše pejsky a potom také naši organizaci Podané ruce o. s. Po úvodních slovech jsme se zaměřili na samotné vysvětlení canisterapie a práce s pejskem. Lucie Kempná použila pro bližší představení canisterapie fotografie a knihu Podaných rukou. Klienti samozřejmě viděli také naše pejsky v akci a pokládali nám spoustu otázek na dané téma. Myslím, že mohu říct, že se jim ukázka canisterapie líbila, což nám také dali na závěr naší přednášky najevo vřelými slovy a potleskem. Zpracoval: Daniel Jeleń 22 7. Příklady konkrétních zápisků z AAA (dle Lucie Paceltové) Součástí činnosti canisterapeutů jsou i mnohdy silně neoblíbená písemná zaznamenávání. Soucítím s každým, kdo má posvátnou hrůzu z úředních lejster, obzvláště jedná-li se o proměnlivou a termínově místy nejasnou oblast sociálních a zdravotních sfér. Každý rok přibývá nějaké slůvko, které na nejvyšších úřadech republiky právě „letí“ a bez tohoto slůvka by nás Evropa nepřijala, to je jisté. Třeba během posledních deseti let jsme navštěvovali obyvatele, pak klienty, teď uživatele – přitom jsou to stále titíž lidé... Jen s třikrát přepsanými dokumenty. Dalších příkladů si jistě každý vybaví hodně. Pracovníci zařízení nám mnohdy neumějí poradit nebo mají strach vyslovit vlastní, byť logický názor. Každá inspekce – a že jich chodí! – totiž razí odlišný trend módních slov a pranýřuje zaměstnance na potkání. Co jedni doporučili, další zakážou, zkrátka vládne chaos. Ale vždyť nám jde o naše blízké děti, dospělé, seniory! Máme je i s naším psem rádi a chceme pomoci, proto bychom měli zapisovat výsledky. „Tož jak to enem zrobime?“ Přicházím s konkrétními úryvky z mých zápisů. Třeba se inspirujete, pokud teprve začínáte. Nejdříve popíši svoji činnost: Působila jsem v ÚSP pro tělesně postiženou mládež. Se skupinou klientů od 9 – 24 let (postižených fyzicky a většinou i lehce mentálně, poruchy řeči, chování…) jsme prováděli s mou 7letou kolií Jimmym 1x týdně AAA. Tato spíše sociální a pedagogická oblast mi vyhovuje více, vysloveně AAT se záznamy do léčebných či rehabilitačních plánů neprovádím. V ústavu jsem byla v době, kterou budu popisovat, zároveň zaměstnána jako vychovatelka, tudíž klienty dobře znám. Jimmy byl každé úterý přítomen po celou moji pracovní dobu, ale vysloveně náročné aktivity jsme prováděli pouze ve dvou v asi půlhodinových pásmech. Jinak byl pes v místnosti pouze přítomen a sem tam jej někdo pohladil. Klienti byli šťastní a pes za oněch 8 a půl hodin také nestrádal, do ústavu se těšil a běžně si sám od sebe lehal k vozíčkům a židlím klientů při jejich běžných odpoledních aktivitách. Kdykoli bylo třeba, šel Jimmy na prostorný balkón, kde měl klid a cítil se tam dobře. A asi v „poločase“ jsme se chodili vyvenčit a vyběhat ven do parku, pokud jsme tam netrávili čas přímo i s klienty. Toliko o naší činnosti. 23 K zaznamenání čehokoli zajímavého, co se stalo, mám CANISTERAPEUTICKÝ SEŠIT. Je mým majetkem, který mi zůstane. Ráda sešit půjčuji zainteresovaným zdravotníkům či vychovatelům, aby si případně vypsali, co se jim hodí, ale upřímně řečeno, skoro nikdo se o canis. sešit nezajímá, protože co pro zaměstnance není povinné, to nedělají. Sešit je tedy můj styl kroniky, kde si zpětně najdu vše potřebné. Příklady uvádím doslovně, pouze označení klientů omezím z důvodu zachování jejich anonymity na křestní jména: 8. 1. 2010 První seznamovací canisterapie Účastníci: Alička, Kristýnka, Martina, Pavel V., Gábina, Iva, Terezka. Na chvíli: Pavel D., Jitka, Honza, Jana, Lucka K., Michal. Reakce všech klientů byly velmi pozitivní. I Jimmy, zdá se, bude s dětmi trávit čas raději než v minulosti se seniory. Hodně jsme se bavili kdo má doma nebo u babičky jakého pejska, zapojovali se všichni. Pak jsme si na počítači ukazovali další kolie a hledali na mapě, odkud plemeno pochází. Martina – nejaktivnější. Stále na Jimma něco mluvila a dvakrát mu měnila vodu k pití. Bylo třeba ji až usměrňovat. Pomáhala tlačit vozíky všech vozíčkářů, kteří šli „se psem na procházku“ na vodítku po chodbě patra. Pak při slézání ze židle Jimmymu nechtěně šlápla na ocas a ten, když se rychle zvedl, vytrhl si několik chlupů. Bylo jí to líto, omluvila se mu a udobřila si jej. Druhý den při živé vzpomínce na psa složila spolu s Alicí bezchybně a rychle puzzle, foto kolie – 120 kusů, náročné! Jindy u tak těžkého puzzle nevydrží. Alička (na vozíčku, rozštěp páteře) – je nejmladší, 9 let, psy miluje a na Jimma se těšila týdny. Jako jediná ze skupiny si dokáže soustředěně list po listu prohlédnout tlustý atlas psů, čte si názvy, srovnává podoby. Zapojila se do všech činností s Jimmem, hodně se ptala. Pamatuje si, co jsem o psovi řekla již v dřívějších týdnech a upřesňuje si to dotazy. Místy byla do dění tak „zažraná“, že ji nešlo uklidnit, aby přestala mluvit, když se pes potřebuje na určitý cvik soustředit. 24 Stále hlasitě popisovala, co vidí a komandovala ostatní, jak se mají chovat. Pamatuje si, kdy Jimmy přijde zas a další dny o něm hodně mluvila. Kristýna (na vozíčku) – také se zapojila do všeho. Den před návštěvou psa dokonce sama vymyslela, že chce vidět, jak vypadají jeho granule. Tak jsem je donesla a stane se tradicí, že odměňovat za povely budeme piškoty, ale na konci dne nakrmí postupně všichni z dlaně Jimma granulemi – je to vítáno z obou stran. Pavel V. (na vozíčku, DMO, epilepsie) – Sleduji velmi pozitivní vliv! Jiné dny je velmi pasivní a tichý a zapojuje se aktivně leda do zpěvu. Ale pes se mu líbí. Pozoruje ho, zapojuje se do debat, když něčemu nerozumí, tak se zeptá, co to znamená. Taky krmil z ruky, vedl psa na vodítku a s pomocí jej česal. Večer při odjezdu na patro, kde je ubytován, stále opakoval, že Jimmy je dobrý, hodný pes. Gábina – návštěva z dorostu. Má doma retrievra a zajímá se o asistenční i canis. psy, poprosila mne o půjčení odborné knihy domů. Účastnila se všeho, jen s dorostem jsme psa nevodili, aby toho neměl první den moc. Terezka (s berlemi) – už dříve při podepisování souhlasu rodičů ke canis. mi řekla, že má ze psů strach, ale že by s tím chtěla něco dělat. Domluvily jsme se tehdy na postupu. V den, kdy přišel pes, se ho nejdříve lekla, pak jej sledovala z povzdálí. Večer jej i česala a s mou asistencí i hladila. Iva a ostatní – také pozitiv., účastnili se všeho. 12. 1. 2010 Účastníci: Pavel D., Jitka, Alice, Kristýna, Iveta, Zdenička, Martina, Pavel V., Honza, Lucie P., Eliška, Terezka. Na chvíli: Gábina, Šárka, Iva, Lucka K a účastníci oslavy Evičky. 25 Opět seznamování se psem u dětí, které jej minule neviděly. Vzala jsem s sebou pomůcky k údržbě psa, činnosti běžné – vodění po chodbě, dávání povelů (co nejzřetelněji a hlasitě vyslovit) a odměny piškotem, česání, sledování těžších cviků, které dávám já. Jitka – jindy divoká, ale před psem se krotí v hlasových i jiných projevech, neubližuje mu. Z části respektuje již dříve domluvená pravidla chování k pejskům, má z Jimmyho trochu strach. Granule z ruky dá jen s mou asistencí, chce to, ale bojí se, silný zážitek, silná gestikulace. Honza a Eliška – fascinace psem, stejně tak u: Lucie P.(dorost, kulhá) – ta se skrze psa přibližuje duševně ke mně. Od setkání se psem mě častěji navštěvuje, baví se o všem, co dělá a co ji trápí (rozvod rodičů), přivedla mi představit i kamarádku ze studií. Alice – všimla si, že Jimmy má za ušima jiný typ srsti –prý s kudrlinkami, jemnější. Různí klienti z oslavy Evičky – měli radost, že přišel přát k narozeninám a podal tlapku i pejsek, je jim to v ústavu vzácné. (vynechám týde 26. 1. 2010 Účastníci: Kristýna…….. K činnostem zařazeno i házení aportku psovi. Všichni jsme kreslili na šedý papír hlavně bílými voskovkami severské psy, pak je vystřihovali. Pak ještě saně a mashera a udělali jsme na nástěnku celé psí spřežení. Také povídání a čtení s ukázkami fotek o záchranářských psech, co hledají lidi ve sněhu atd. Začínáme také hrát psí pexesa, ale moc velký úspěch není – nesoustředěnost, vydrží jen někteří, ostatní zlobí. Tereza – už se Jimma nebojí. Hladí jej, krmí z ruky, chodila s ním sama i po chodbě – sama mu připla vodítko a to pak přidržovala v ruce zároveň s berlí. Byla velmi spokojená a sklidila za svoji statečnost náš obdiv i potlesk. Ale večer ji štípaly oči – zjištěna alergie! Takže kontakt musíme bohužel minimalizovat. Zákon schválnosti. 26 (vynechám týden) 9. 2. 2010 Účastníky přesně nevím, zapisuji až za týden, jsem hlava děravá. Byla u nás návštěva – účastníci kurzu na pracovníka v soc. službách, asi na 20 min. ukázka. Jinak tradiční postupy. Nejhezčí zážitek: Zdenička (na vozíčku, DMO, hypertonie) – už dokáže sama zapnout i rozepnout karabinu!!! Pavel D. - Pozor! Je sice stále veselý a vtipný, ale někdy projevuje nejméně citu pro psa. Vzal mu tlapku a hýbal s ní, jako by byl Jimmy hračka, je hyperaktivní, dřív jedná, než přemýšlí, nevidí situaci z pohledu psa atd. (vynechám čtvrt roku) 18. 5. 2010 Účastníci: Alička…. Dělali jsme spíše jiné činnosti (soutěž v poznávání savců) a Jimmy byl jednoduše s námi. K večeru procházka po chodbě. Zajímavý postřeh – zatímco třeba o počítač se klienti hádají sobecky a snaží se za každou cenu urvat čas u her pro sebe, s Jimmym jsou k sobě ohleduplní a dobrovolně bez napomínání ustupují od svých sobeckých přání! Při aportování je nechávám hrát si volně, všechny to nesmírně baví, i psa. Jimmy nosí hračky spíše klientům, kteří nejsou na vozíčku. Ti by mohli házet stále, ale vědí, že je správné, nechat hodit i vozíčkáře. Proto jim postupně všem hračky sami podávají – a to všichni klienti, kteří mohou chodit!!! Toto jejich přátelské a vlídné chování považuji za ZÁZRAK. Martina – její chování k psovi se týden po týdnu stále zhoršuje. Obtěžuje jej, sobecky mu nedá chvíli pokoj, je jí jedno, zda Jimmy o její stálé dotýkání a objímání stojí. Výsledek – nejen, že jsem jí blízkost u psa za trest omezila, ale i pes sám se jí vyhýbá. Na Martinu to poučný vliv nemá, ale na ostatní klienty, kteří vše vidí, ano. 27 Pavel V. – konečně dokáže více manipulovat s karabinou vodítka. Připnout ji sice k obojku nezvládne, ale když má karabinu mimo psa v obou rukou, dokáže ji otevírat a zavírat! Honza – pes jej už poslední dobou (až okázale) nezajímá. Je v pubertě a mám problém najít s ním společnou řeč. (vynechám 2 týdny) 15. 6. 2010 Canisterapie nebyla, Jimmy má bolavou tlapku. Ale den byl věnován tématu zvířata. Atd. Druhá oblast v oblasti evidence je zápis do VOLNOČASOVĚHO PLÁNU klientů. Ten buď dělá s pomocí konzultace s vámi a postřehů v canis. sešitu nějaký k tomu určený pracovník, nebo vy, jste-li v zařízení zaměstnáni. Do individuálních plánů klientů se zanáší v bodech či krátkých větách cíle, které si klient na základě dohody či porady s vámi stanovil (zdůrazňuji klientův aktivní podíl v rozhodování!), jejich postupné plnění či neplnění a důvod případného nezdaru. Naše canis cíle zpestřují rejstřík dalších volnočasových cílů, které je nutno stanovovat několikrát ročně (délka splnění cílů dle jejich náročnosti 1 - 4 měsíce). Příklady: Zdeňka (s DMO, na vozíčku) Cíl: umět zapnout karabinku na vodítku Charakteristika cíle: postupný nácvik manipulace s karabinou, trénování jemné motoriky a synchronizace práce obou rukou Leden: začátek zkoušení. Cíl nesplněn, ale klientku činnost velmi baví, je cílevědomá a odhodlaná pokračovat Únor: cíl splněn, úspěšnost je ale 50 procentní, dle rozrušení klientky a tím i zdravotního stavu Březen: Cíl splněn 28 Jana (silná epilepsie, únava, pasivita, elektivní mutismus) Cíl: postarat se o psa, když má žízeň Charakteristika cíle: vzít misku, odnést ji sama k umyvadlu, napustit studenou vodou, přinést psovi misku a postavit na její místo tak, aby se voda nevylila Leden: cíl splněn Atd. Ze záznamů plyne, že jednoduše popisuji, co vidím a slyším. Papírování nemusí být nevyhnutelně úmorné. A z kontrol vyšších úředníků a jejich případných kritických připomínek si velké trauma nedělám. V duchu si říkám: „Co můžou vědět o radosti při dovádění nás všech – klientů, vychovatelů i psa – když třeba výskáme v jednom chumlu na koberci?“ Lucie Paceltová 29 8. Nové knihy – informace Vydavatelství Práh nabízí spoustu zajímavých knih. Z nabídky vybíráme jen několik. Kniha Stopy pohřešovaných je uchvacující příběh vztahu jedné ženy a jejího zlatého retrívra jménem Puzzle, kterého od malička cvičila, aby se z něj stal vysoce kvalifikovaný záchranářský a vyhledávací pes. Popisem Puzzleiných vylomenin přerostlého štěněte jsou čtenáři vtaženi do jejich společných dobrodružství, kdy se obě učí zachraňovat lidi či vyhledávat lidské oběti, které byly zabity při kriminálních činech, neštěstích nebo katastrofách, ať už se jedná o pohřešovaného teenagera, o pacienta s Alzheimerovou chorobou, toulajícího se v chladné noci, či o trosky raketoplánu Columbia rozeseté na území několika států USA. Od prvních lekcí s pachovými stopami až ke konečnému mistrovství, kdy pes dává psovodovi signály o probíhajícím pátrání celým svým tělem a celkovým chováním, se Puzzle projevila jako komunikativní a spolupracující partnerka. Během výcviku se Susannah a Puzzle naučily najít stopy v terénu i k sobě samým a odhalit největší tajemství, které se kdy pokoušely vyřešit – podstatu svazku mezi člověkem a psem. 30 Praktický rádce pro majitele psů, kteří se chtějí svému miláčkovi více věnovat. Vhodné pro děti i dospělé, laiky i kynology, fyzicky zdatné pejskaře i milovníky domácí pohody.. Hry s dostupnými domácími rekvizitami jako krabice od bot, deka nebo parkúr v obýváku, hry pro chytré hlavičky, dobrodružné procházky, žvýkací hračky a učení s e veselým trii i dospělé, laiky i kynology, fyzicky zdatné hry doma a venku. Činnosti na pár minut i celý volný den. Hry s dostupnými domácími rekvizitami jako jsou například krabice od bot, deka nebo deštník. Různé úrovně obtížnosti – jednoduché hry i jejich složitější varianty. Základy poslušnosti, hledán 31 Čtrnáct tajemství, jak si vychovat psa podle svých představ. předmětů, 32 9. Kam kráčí canisterapie v Podaných rukou? Podané ruce za 11 let činnosti canisterapie pomohly mnoha a mnoha klientům handicapovaným, dětským i seniorům. Naši členové se aktivně účastnili mnoha besed a osvětových akcí. Rozsah a pestrost akcí se výrazně zvýšila po nástupu koordinátorky canisterapie paní Moniky Olbrechtové. O tom všem svědčí zprávy o canisterapii z jednotlivých zařízení i články členů o jejich aktivitách, uveřejňované ve VODÍTKU. Jako neaktivní canisterapeut, příležitostný asistent a dlouholetý „pan PODRŽTO“, bych se chtěl na činnost podívat z trochu jiného pohledu. A to od úplného začátku, kterým každý budoucí canisterapeut musí se svým pejskem projít – tedy zkoušky. Již „první vlna“ zkušební komise ve složení paní Horáková, Hrabcová a Lvová, odvedla obrovský kus práce. Vše bylo teprve v počátcích, nebylo k dispozici tolik informací, literatury ani pomůcek. Však si mnohé z nich musely členky komise vyrábět samy doma a třeba i závěrečné diplomy zdlouhavě vyplňovat po ukončených zkouškách na psacím stroji. Vydržely to dělat dost dlouho, ale zákonitě po čase došlo i se změnami v osobním životě k jejich „vyhoření“. Za jejich práci jim patří veliký dík a neměli bychom na to zapomínat. Asi před 4 lety nastoupila „druhá vlna“ zkušební komise. Rodila se ve velkých bolestech, někteří členové se v ní jen letmo mihli, někteří zanechali hlubší stopu. Spoustu „mravenčí“ práce udělala její předsedkyně paní Bischofová (jako její manžel o tom něco vím ). Byly to desítky večerů a nocí, kdy „ležela“ na internetu a hledala další informace, možnosti, literaturu a školení. Jí patří slova díků, za to, že poté, kdy se složení komise ustálilo, byly zkoušky kvalitativně výše. 33 Došlo k výraznému zpřísnění podmínek a větší nezávislosti komise, o čemž svědčí to, že při jedněch zkouškách neprošel canisterapeutický tým ředitelka sdružení + fenka Schi-tzu. Současně si ale komise zachovala „lidskou tvář“ a zkoušeným pomáhala radou, jak upevnit kontakt s pejskem. Komise se ustálila ve složení paní Bischofová, Kunčická, Moserová a Mikolášová. Před svým onemocněním se do práce komise zapojila i paní Vítková a krátce před ochodem na mateřskou dovolenou i paní Domesová. Závěrem loňského roku se předsedkyně komise Olivie Bischofová rozhodla ukončit působení ve zkušební komisi a věnovat se naplno canisterapeutické praxi a přednáškové činnosti i pro jiné subjekty. Domnívám se, že na nadcházející valné hromadě Podaných rukou je třeba budoucnosti zkušební komise věnovat velkou pozornost. Trvá vždy nějakou dobu, než se najdou lidé zkušení v různých oblastech – kynologii, etologii, canisterapii, apod. s dostatkem empatie a než si komise „sedne“ tak, aby „třetí vlna“ posunula laťku ještě výše. Robert Tom Bischof 34 10. Hospodářský výsledek za rok 2011 Náklady Spotřeba materiálu kancelářské potřeby pomůcky na canisterapii bannery a letáky, propagační materiál potřeby a krmivo pro psy drobný majetek vybavení pro CT týmy a zkušební komisi předměty do veřejné sbírky 215 354,00 11 816,00 24 796,00 13 120,00 200,00 32 765,00 126 837,00 5 820,00 Spotřeba energie 4 777,00 Opravy a udržování 1 092,00 Cestovné Náklady na reprezentaci Ostatní služby nájemné + ubytování canis víkendy telefonní poplatky a kredity, internet, poštovné software ostatní Mzdové náklady HPP DPP DPČ Zákonné sociální pojištění HPP DPČ 19 095,00 2 112,00 36 833,00 21 816,00 10 833,00 2 147,00 2 037,00 293 231,00 200 152,00 69 070,00 24 009,00 76 218,00 68 055,00 8 163,00 Daň silniční 1 200,00 Ostatní daně a poplatky 1 350,00 Dary Jiné ostatní náklady bankovní poplatky úrazové pojištění zaměstnanců konf. poplatky Náklady celkem 800,00 6 741,00 5 754,00 867,00 120,00 658 803,00 35 Výnosy Tržby z prodeje služeb provoz canisterapie canisterapeutické zkoušky canisterapeutický seminář canisterapeutické přednášky Tržby za prodané zboží Úroky 106 570,00 73 450,00 16 200,00 13 500,00 3 420,00 300,00 70,38 Přijaté příspěvky (dary) 474 832,00 dary na činnost canisterapie 17 890,00 (Lubomír Hoffman, Ing. Evženie Bubeníková, Zdenka Bittnerová, Knihovna Fifejdy, ZŠ FM "TVOŘIVÁ ŠKOLA", Eva Maralíková, Lenka Hlisnikovská, Matouš Vicher) Lesy České republiky, s.p. 115 000,00 Nadace OKD 133 964,00 NROS ze sbírky Pomozte dětem! 131 978,00 TCL DigiTrade s.r.o. 36 000,00 WALMARK, a.s. 40 000,00 Přijaté členské příspěvky 15 400,00 Provozní dotace Statutární město Frýdek-Místek Statutární město Ostrava 80 000,00 50 000,00 30 000,00 Výnosy celkem Hospodářský výsledek (zisk) 677 172,38 18 369,38 36 11. Naši sponzoři v letošním roce Projekt je financován Nadací rozvoje občanské společnosti ze sbírkového projektu Pomozte dětem! Nadace OKD 37 Statutární město OSTRAVA Statutární město Karviná Statutární město Frýdek-Místek Ing. Evženie Bubeníková 38 Naši partneři v letošním roce Dibaq, a.s., výrobce výživových programů značky Fitmin HAPPY DOG TEPLICE 39 GLOBUS OSTRAVA Veterinární ambulance MVDr. Zbyněk Konvička Střelniční 964 Frenštát pod Radhoštěm 744 01 Veterinární ošetřovna MVDr. Petra Domesová Firma KUBALA 40 Na tvorbě tohoto čísla se podíleli po stránce obsahové i formální: Robert Bischof Olivie Bischofová Monika Olbrechtová Lucie Kempná Helena Fejkusová a členové a přátelé, kteří nám poslali textový a obrazový materiál Uzávěrka tohoto čísla: sobota 24. února 2012 Posílejte své příspěvky elektronicky na [email protected] nebo písemně na adresu R. Bischof, Bezručova 816, 739 91 Jablunkov.
Podobné dokumenty
vodítko - Podané ruce
vydařil. Setkali jsme se jak s klienty, z nichž někteří měli již s našimi pejsky
zkušenosti ze svých zařízení, tak s dětmi, které si pohodu s pejsky vyzkoušely
poprvé. A tak by to mělo být, pejsci ...
vodítko - Podané ruce
jsme konečně vyrazili i na ten hon v bažantnici. Musíme říci, že se nám
to začalo brzy zajídat, pořád a pořád to samé - přinášet mrtvé ptáky,
ale páníci se to naučili celkem rychle i za nás.
Takže ...
VESNICE ROKU 2015 ORANŽOVÁ STUHA
službu nám poskytuje firma pana ing. Petra Potůčka z Lázní Kynžvart. V historii obce se rovněž objevují drobní
vydrží, můžeme se na Vánoce
zemědělci, kteří se v minulosti zabývali především chovem ...
Jizerský člověk 2013 I. Do roka a do dne přijdu si pro tebe, tady mi to
Dopadne to ovšem tak, že článek napíšu jen já..:/ Takže tady je pár řádků o tom, jak to bylo
a nebylo očima Lachtana.
Bylo 10. února 2012, já s Honzikem Chrpou jsme za sebou měli krásnou sobotu v J...
Fulnecký zpravodaj 06/2016
je 20. června. Redakční rada: Mgr. Alois Kozel, Mgr. Vilma Klevarová, Mgr. Anna Kolovratová, Ing. Radka Krištofová, Bc. Eva Kočí
a František Brož. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Zpravodajské mat...
Výroční zpráva za rok 2012
Standardy komplexní péče a specializovaná centra
pro pacienty se svalovými dystrofiemi v ČR
Se zavádění a uplatňování standardů komplexní péče souvisí potřeba vytvoření
minimálně dvou specializova...