docříjen 2006
download 
Stížnost Transkript
říjen 2006
číslo 4 hlavní téma: ročník 4 říjen 2006 BIOLOGICKÁ ROZMANITOST Česká strategie nevylučuje člověka z přírody ■ Biodiverzita roste, jsme ve fázi úpadku Háj moudrosti ■ Evropská netopýří noc ■ Křižany – návrat tůní, ovocných stromů a obrázků u cest Ramadán v moravské přírodě ■ Dobré pro les, dobré pro lidi ■ Reklamavé značky Mojmír Vlašín: biologická rozmanitost je nejvlastnější charakteristika Země Zoo ano, či ne? ■ Virtuální ptačí infocentrum Příloha: Výchova o Zemi II Častěji než prostou náhodou se věci v životě zřetězí tak, že to dá smysl. Stalo se i v pondělí 2. října 2006. V Lichtenštejnském paláci se na semináři uspořádaném Radou vlády pro udržitelný rozvoj sešla skupina novinářů, sociologů, lidí z nevládních i vládních organizací, kteří si kladli otázky, jak široké veřejnosti osvětlovat, co je udržitelný rozvoj. Když pak účastníci palác opouštěli, procházeli na pražské Kampě podél jedné zhmotněné odpovědi: kolem fotografií Yanna Arthuse Bertranda, které se zapisují do srdce i mozku. Výstavu 120 exkluzivních a unikátních fotografií pod názvem Země krásná neznámá – Planeta pohledem shůry pod širým nebem uspořádala Olga Menzelová Kelymanová. Jedna z velkých událostí pražského kulturního léta 2006 byla od srpna do října přístupná všem návštěvníkům 24 hodin denně zdarma. Předtím už výstava proběhla v mnoha zemích celého světa a všude vzbudila pro svou uměleckou i lidskou hodnotu velikou pozornost. Jen v Paříži v Lucemburské zahradě ji vidělo dva a půl milionu lidí. Velkoformátové fotografie o velikosti 180 x 120 cm představují působivé záběry Země, které francouzský fotograf pořídil z vrtulníku. Yann Arthus Bertrand v průběhu posledních patnácti let prolétal více než sto zemí a ze vzduchu udělal přes sto tisíc obrázků. Tento projekt ho přivedl od primitivních beduínských kmenů v poušti státu Mali až do brazilských slumových čtvrtí, z amazonské džungle k vulkánům na Islandu. Fotografie pouštních oblastí i arktické polární krajiny, pustých částí země i přelidněných ghett ukazují celou pla- netu v mnoha jejích přirozených, ale i člověkem změněných podobách. Divák se konfrontuje s uměleckým dílem přírody, ale zároveň ho fotograf upozorňuje na její ohrožení. Díky autorově důrazu na ochranu přírody podporuje projekt od počátku UNESCO. Yann Arthus Bertrand se narodil 13. března 1946. Od mládí projevoval velký zájem o zvířata a záchranu přírodního prostředí. Krásu světa viděného shora, z koše balónu, objevil v Keni, když se svou ženou Annou studoval chování rodiny lvů v rezervaci Massaï Mara. Výsledkem měla být disertační práce a z materiálu vznikla kniha Lvi vydaná v roce 1983. Bertrand se začal věnovat reportážní fotografii a od roku 1986 se zaměřil na letecké snímky. V roce 1991 založil agenturu Altitude, jedinou banku leteckých fotografií svého druhu, která sdružuje fotografy celého světa. Od roku 1995 pracuje Yann Arthus Bertrand na zásadním projektu dokumentace stavu planety prostřednictvím leteckých fotografií. Vzniklo tak několik knih, mezi než patří Země krásná neznámá, která byla dodnes vydaná ve 24 jazycích. Souběžně vydává fotografické práce o zvířatech, z nich nejznámější je soubor Zvířata a lidé a soubory Koně. S využitím www.zemekrasnaneznama.cz, www.yannarthusbertrand.org Hana Kolářová Yann Arthus Bertrand při vernisáži na pražské Kampě. EDITORIAL „Uf, to je drsné,“ reagoval grafik Bedrníku Petr Kutáček na karikaturu, kterou uvádí téma biodiverzita. Vzkaz kresby může znít: Ano, člověk je natolik inteleligentní, schopný, podnikavý, že přežije. Ale k čemu mu to bude, když přežije i krásu světa? O B S A H V obavách jsou nejen umělci. V reprezentativním sdělení s názvem Global Biodiversity Outlook 2 (http://www.biodiv.org/gbo2/default.shtml) se vyjadřují jazykem sobě vlastním vědci. Mz lidé „jsme zod- Země krásná neznámá..............2 povědní za šestou největší vlnu vymírání v historii Země, největší od doby, kdy vyhynuli dinosauři,“ cituje agentura Reuters v březnu 2006 ze závěrů odborné zprávy OSN o stavu biologické rozmanitosti na Zemi. Zdravé, biologicky rozmanité ekosystémy poskytují statky a služby, které lidstvo potřebuje ke svému blahu (well-being). Mnohé z těchto statků a služeb, jako jsou zásoby vody, mořských ryb, schopnost samočištění atmosféry, opylování plodin či přirozená rovnováha v hmyzí říši, upadají. Ztráta biodiverzity destabilizuje ekosystémy a činí je náchylnými k poruchám, které dále oslabují jejich schopnost podporovat lidské hospodářství způsobem, na jaký jsme zvyklí. Nezbytných pár čísel: Živočišných druhů v řekách, jezerech a mokřadech ubylo mezi léty 1970 a 2000 celkem o 50 %. V severním Atlantiku ubylo za posledních 50 let INSPIRACE Návraty do zadní země ............4 Háj moudrosti .............................6 Evropská netopýří noc ..............7 Křižany ...........................................8 Ramadán v moravské přírodě...9 Suchopýr sází růže................... 10 66 % lovných ryb... Člověk rád ví, na čem je. A jak známo, dělá si představy a dává si cíle. Lidstvo jako celek si předsevzalo do roku 2010 podstatně zpomalit úbytek biodiverzity – prostřednictvím Úmluvy o biologické rozmanitosti. Výsledkem procesu jednání, která pravidelně následují, jsou mimo jiné alarmující zprávy typu Global Biodiversity Outlook. Jako důvěryhodné zdroje je okamžitě šíří seriózní i méně seriózní média. Vědění a vědomí o stavu světa vrůstá. Tato cesta vede k činům, které jsou dokonce do jisté míry globálně PROMĚNY Co je a kde se vzala Strategie ochrany biologické rozmanitosti............................... 11 organizované a organizovatelné. Více o tom v rubrice Proměny. Poněkud větší soustředění asi tentokrát vyžaduje ke čtení naše obvyklá anketa. Na otázky, jaký význam má biologická rozmanitost, co pro její uchování může dělat jednotlivec, odpovídají především zajímavé osobnosti české biologické vědy. Možná to bude pro mnohé překvapením, ale shodují se, že i jednot- NÁZORY Anketa: Pít nektar i přestat chránit kudlanky... ................... 17 livec leccos může. Evoluční biolog s břitkým kritickým duchem David Storch si myslí, že „porozumění přírodě a jejím globálním problémům je podmínka nutná“. Vida, pole velmi otevřené i pro pedagogy. Zvládání globálních problémů začíná totiž i na opačném pólu, než jsou dohody světových špiček Establishmentu, a působení diplomatů i učitelů je souběžné, ba vzájemně se posiluje, pokud míří stejným směrem. Prožít Evropskou noc netopýrů motivující k ochraně tajuplných létajících savců bude pro každého zážitek a podnět, který si bude pamatovat. Vidět a slyšet dámu, která se rozhodla v úrodném Polabí svou dědičnou půdu nevyužívat k vydělávání peněz, ale k rozhojnění přirozené pestrosti rostlin a živočichů... Nabírat sběračkou drobný lososí potěr a vracet královskou rybu do české říčky... Přečtete si na stránkách DIDAKTIKA Rodová osada............................ 20 Pražské děti v krajině za školou ..................................... 21 Život v rybníce .......................... 23 Ekologická výchova v zoologických zahradách .... 24 tohoto Bedrníku. Sbírat na půdě mrtvé vosy a přispívat tak k poznání, že není vosa jako vosa, jak to dělá prachatické středisko Dřípatka, je taky pěkné, ale na následující stránky už se nevešlo, stejně jako obchod KALENDÁŘ....................................... 27 bez kožešin nebo značení místních výrobků z chráněných území – prý zabírá na Pražáky a na zahraniční NABÍDKA........................................... 28 turisty ještě víc. A pomáhá přírodě i lidem. O tom v některém z dalších čísel. Pestrý život v rozmanitém přírodním i kulturním prostředí přeje Hana Kolářová Fenologie a změny klimatu.. 31 Titulní strana: Digitálně upravená fotografie Milana Slavingera – Mikrokosmos: Přástevník medvědí. Vítězný snímek z fotosoutěže Pohledy do přírody 2005, kterou pořádalo Sdružení Mladých ochránců přírody ČSOP a Lesy ČR. Fotografie na zadní straně obálky: Tomáš Beránek – Otvírám krajině dokořán. Vítězný snímek ze stejné soutěže, téma Česká krajina. Příloha: VÝCHOVA O ZEMI EARTH EDDUCATION Kresba Zlatičanin Zoran. Z katalogu soutěže a výstavy karikatur Ochrana životného prostredia 4/2006 3 a svetového kultúrneho dedičstva v Banské Štiavnici. INSPIRACE OCHRANA BIDOVERZITY V NAŠEM NEJMLADŠÍM NÁRODNÍM PARKU ČESKÉ ŠVÝCARSKO NÁVRATY DO ZADNÍ ZEMĚ Jedinečnost pozapomenutého kraje Zadní země, tak říká legendární biolog, tulák po přírodě a spisovatel Miloslav Nevrlý odlehlé pískovcové krajině při česko-saské hranici. Dnes už to ale není pouze vysněné místo trampů a romantiků všeho druhu. Od roku 2000 se přírodovědně nejcennějším částem pozapomenutého území dostalo té nejvyšší ochrany – vznikl zde Národní park České Švýcarsko. Vyvrcholilo tak mnohaleté úsilí ochránců přírody, kteří si už před více než padesáti lety byli dobře vědomi toho, že zdejší příroda je nejenom krásná, ale v mnoha ohledech také jedinečná. Těžko byste v Evropě našli jiné místo, kde se snoubí vysoká lesnatost, magická krása bizarních pískovcových skal a skalních útvarů, malebné soutěsky protékané celoročně potoky a říčkami s unikátními památkami lidové architektury a pozůstatky dávné historie lidského osídlení v podobě pravěkých ohnišť odpočívajících pod nánosy písku pod skalními převisy, středověkých skalních hrádků, smírčích křížů, kostelních stezek, skalních kaplí... Ochrana přírody není návrat do pravěku Zdejší příroda je však také velmi zranitelná. Každoroční zvyšování počtu turistů a návštěvníků pro ni představuje, zvláště v nejatraktivnějších částech, jako je Pravčická brána a soutěsky říčky Kamenice s proslaveným převozem turistů na pramicích, enormní zátěž. Vyhlášením Národního parku však svitla naděje na sladění zájmů ochrany přírody a rozvoje cestovního ruchu. Projekty šetrného turistického ruchu jsou však teprve na začátku. Již od vyhlášení Národního parku probíhá také několik projektů zaměřených na zvýšení druhového bohatství (biodiverzity) zdejší přírody. Snahou ochránců přírody národních parků totiž není pouze zakonzervování současného stavu, ale také obnova přírodních procesů, které na tom kterém území panovaly před příchodem člověka. Samozřejmě, že úplný návrat do pravěku není v podmínkách střední Evropy možný, a proto se mluví spíš o zachování a obnovení přírodě blízkých procesů. Někdo se vrátí sám, někomu pomohou lidé Biodiverzita se v Národním parku České Švýcarsko zvyšuje trojím způsobem. Prvním z nich je spontánní návrat některých dříve vyhubených druhů živočichů nebo rostlin; tak se například vrátil bobr evropský nebo krkavec velký. Dalším je cílená změna druhové skladby lesů a třetí cestou je Lososí plůdek je připraven k vypuštění. Foto R. Nagel Detail lososího plůdku Foto V. Sojka Odměna za roky úsilí – dospělý samec lososa obecného Foto Z. Patzelt 4 4/2006 navracení konkrétních druhů zvířat nebo rostlin na místa jejich původního výskytu. Cílem lesnických opatření je především odstranění nepůvodních a cizokrajných dřevin, zvláště rychle se šířící borovice vejmutovky, a přeměna druhově chudých a stejnověkých smrkových monokultur, vysázených člověkem na většině území dnešního Národního parku, na původní smíšené různověké lesy, kde vedle sebe budou růst borovice lesní, buky, duby, jedle, v menší míře i smrky, ale také jeřáby, břízy, jilmy a další dřeviny. Tento smíšený les bude ponechán samovolnému vývoji, takže v něm například zůstanou i všechny uschlé a padlé stromy. Takové lesy se stanou útočištěm většího počtu dalších druhů rostlin, hub i živočichů, kteří v něm najdou více potravy, úkrytů a různých typů přírodních stanovišť. Co života jen hostí např. padlý bukový velikán! Biodiverzita chce informace Obnova lesa je však během na dlouhou vzdálenost. Odhaduje se, že jen kompletní odstranění borovice vejmutovky potrvá nejméně osmdesát let, přeměna smrkových monokultur ještě mnohem déle. Navíc všechny lesnické zásahy s sebou přinášejí viditelné změny, které upoutají pozornost každého návštěvníka. Neinformovaný člověk tak má před sebou na některých místech zdánlivě zničené lesy, paseky, rozježděné cesty. A tak je potřeba neustále vysvětlovat, že nejde o žádné drancování lesa, ale naopak o jeho obnovu, která nějakou chvíli potrvá. Ona taková paseka za rok bude pěkně zarostlá, ale vykládejte to turistovi, který je tady teď a za rok už bude někde úplně jinde... V době, která nás všechny tlačí, aby výsledky jakékoliv činnosti byly teď hned, je takové vysvětlování někdy více než obtížné. Ale nesmí se v něm přestat, protože stačí jedna fotografie pokácených stromů a troška dezinformací v novinách a obraz Správy Národního parku jako organizace, která se snaží o ochranu přírody, je ten tam.... Vypouštíme mediální hvězdy Naštěstí však existují i „mediální trháky“ v podobě dojemných záběrů úspěšně odchovaných a okroužkovaných ptačích mláďat nebo vypouštění rybího plůdku do říček Národního parku, které naopak Sprá4/2006 N S P I R A C E vě parku pomáhají vylepšit image organizace zodpovědně pečující o naše přírodní dědictví. Samozřejmě cíl všech popsaných opatření, jak těch zdánlivě neatraktivních a zdlouhavých, tak těch divácky vděčných, je stejný – zachování a zvýšení biodiverzity. Ale proč nevyužít toho, že určité aktivity jsou mediálně přitažlivé a nepozvat k nim novináře či televizní štáb? Tím jsme se dostali k třetímu způsobu zvyšování druhové rozmanitosti přírody Národního parku – k reintrodukčním programům zaměřeným na navracení konkrétních druhů. První takový program byl zaměřen na návrat sokola stěhovavého – překrásného dravce, který ze zdejší přírody téměř vymizel ve druhé polovině 20. století. Tento projekt probíhal ještě před vyhlášením Národního parku v 90. letech minulého století na německé straně v NP Saské Švýcarsko ve spolupráci se Správou CHKO Labské pískovce. Do volné přírody tam bylo postupně vypuštěno téměř osm desítek jedinců pocházejících z umělých Problematice zvyšování biodiverzity byl věnován i letošní ročník každoroční vědomostní soutěže Za poznáním Českého Švýcarska. Otázky a podrobnosti naleznete na internetových stránkách www.npcs.cz. odchovů. Někteří časem osídlili i dávná hnízdiště na české straně. Dnes už se tedy sokol, pro kterého je otevřený skalnatý terén Českosaského Švýcarska ideálním prostředím, stal opět součástí zdejší přírody a šíří se odtud na další místa v Čechách i v Německu. Losos 2000 Druhým projektem, který započal v 90. letech 20. století opět na německé straně a ke kterému se v roce 1998 připojili také ochránci přírody a rybáři v Čechách, je Losos 2000. Jeho cílem je návrat nádherné dravé ryby lososa obecného do řek a říček Českosaského Švýcarska. Tato kdysi hojná ryba, trávící část života ve sladké a část ve slané vodě, u nás byla díky znečištění v řekách a výstavbě přehrad, jezů a dalších překážek na jejích cestách v minulosti úplně vyhubena. Dnes, kdy se kvalita vody zlepšuje a na vodních dílech jsou budovány tzv. rybí přechody umožňující lososům i jiným vodním živočichům pravidelné migrace, je možné aspoň na některých řekách začít s jeho opětovným vypouštěním. Jedním z míst je povodí říčky Kamenice protékající Národním parkem České Švýcarsko. Každoročně se v Národním parku vypustí desítky tisíc kusů tzv. rybího plůdku pocházejícího ze švédských lososů, kteří se velmi podobají původní české populaci. Z nich se však jen velmi malá část dožije dospělosti. O tom, že se to přes všechny nástrahy aspoň některým povede, svědčí několik dospělých jedinců, kteří byli odchyceni a poté znovu vypuštěni při pravidelných kontrolních odlovech po roce 2002. České Švýcarsko má evropský význam Mimořádný význam obou reintrodukčních programů je ještě zvýrazněn tím, že losos i sokol patří mezi druhy chráněné v celé Evropské unii a i díky nim bylo území Českého Švýcarska navrženo do soustavy Natura 2000. Radost nemají jen ochránci přírody a pracovníci Správy NP, ale určitě také návštěvníci Národního parku, kterým se s trochou štěstí může podařit oba druhy ve volné přírodě zpozorovat. A takových míst u nás není mnoho. Reintrodukční programy však v Českém Švýcarsku ještě zdaleka nekončí. Správa Národního parku například připravuje ve spolupráci s partnery na české i německé straně programy zaměřené na návrat ryby střevle potoční a dvou druhů tzv. lesních kurů – jeřábka lesního a tetřeva hlušce. Kdy budou tyto projekty odstartovány, záleží hned na několika okolnostech. Vedle zajištění potřebných financí je důležitým předpokladem příprava optimálních životních podmínek, což úzce souvisí hlavně s rychlostí a rozsahem prováděných lesnických opatření. Projekt reintrodukce jeřábka výrazně přibrzdila také veterinární a karanténní opatření přijatá v souvislosti s šířením tzv. ptačí chřipky. Počítalo se s odchytem několika jedinců na Slovensku a s jejich rychlým převozem a vypuštěním do přírody v Českém Švýcarsku. Zpřísněná karanténní opatření by však dobu mezi odchytem a vypuštěním neúměrně protáhla, a hrozilo by tak nebezpečí velkého úhynu odchycených jedinců vlivem stresu. Richard Nagel Správa Národního parku České Švýcarsko 5 I I N S P I R A C E HÁJ MOUDROSTI Uprostřed průmyslově vyčerpané, kdysi velmi úrodné země kolem Labe, pod jedním ze tří kdysi posvátných kopců Keltů a starých Čechů, kteří si po nich zapalováním vater posílali varovné signály, Bílou hůrou, leží Háj moudrosti. Tedy spíše stojí, protože jde o projekt stromové hojnosti. V roce 1993 zasadila dědička dvou hektarů polí, paní Marie Švestková, několik prvních stromů budoucího Háje moudrosti. Ona sama se v Přerově nad Labem, který právě v roce 1993 oslavil 1000 let své existence, narodila a prožila tam celé dětství. Dnes je velmi zklamána způsobem, jakým se tato pro mnohé kdysi tak ctěná půda zneužívá. Posvátná místa jsou zapomenuta, cestičky mezi poli rozorány, a dokonce i stu- dánka, kde podle pověsti při cestě z Liblice odpočíval a z pramene se občerstvoval sv. Vojtěch, je, i podle brožurky vydané u příležitosti oslav milénia, „ve špatném stavu“. Paní Švestková cvičila jógu, zajímá ji duchovnost, píše krátké básně a stále čte. A právě přísloví „moudrost je strom života pro ty, kteří se jí chopí“ ji inspirovalo k rozhodnutí své dva hektary neprodat, ale naopak, zachovat. Třeba tím, že na nich po- stupně vysází celý háj, který v budoucnu poskytne stín, čerstvý vzduch a místo k posezení a zamyšlení. Takový „háj moudrosti“. V jednom z dnes již třinácti letáčků, každé jaro zvoucích k účasti na sázení stromů, napsala: „Vítám vás na tomto místě s přáním, aby se vám všem otevřely uši, abyste se naučili naslouchat… Aby se vám všem otevřely oči, abyste se naučili vidět zázraky, které vás po tisíciletí obklopují a každý rok se opakují… Aby se vám otevřela srdce, abyste se naučili milovat a ctít naši společnou matku a otce, radostně a ochotně vyhledávali jejich blízkost, vůli a moudrost. Aby tak mohl mír sedmkrát naplnit vaši mysl a proniknout celou vaší bytostí. Vaše Lípa srdčitá (Tilia cordata)“ Háj moudrosti je po třinácti letech už vidět a hlavně, prochází-li člověk poblíž, nebo dokonce uvnitř hájem, cítit. Nepravidelný obdélník háje v mírném svahu za potokem, obklopený neustále chemicky hnojenou a unavenou zeminou, začíná být oázou přirozenosti a nádhery Matky Přírody. Oplývá rozmanitými stromy, květy, plody, travinami, nabízí velmi pozitivní místa k meditaci, a když při sázení stromků zaryjete rýčem do hlíny, vyrušíte stovky žížal: tahle zemina opět kypí životem. Paní Švestková ale již nemá sílu na udržování Háje. Hledá proto ekologické nadšence, aktivisty, někoho, kdo by se o toto území klidu a hojnosti pravidelně staral. Nabízí prostor těm, kteří si jej budou vážit, třeba k meditacím, odpočinku, posezení. Původní projekt pokračuje a počítá i s výstavbou dřevěného obydlí dole u potoka, aby tam bylo možno přestát nenadálý déšť nebo noc. Máte nějaký nápad? Sejdeme se někdy, nebo pravidelně, přímo na místě, abychom se pokusili vymyslet moudrý a k přírodě šetrný způsob, jak Háj moudrosti nejen udržet, ale i posílit? Ozvěte se… Vlastimil Marek [email protected] Foto autor Na neděli 29. října 2006 přichystala paní Marie Švestková Posezení na verpánku v Háji moudrosti. Mělo se taky sázet, ale kvůli nedostatku vlhkosti v půdě až na jaře... Oáza rozmanitosti uprostřed užitkového Polabí. 6 4/2006 I N S P I R A C E EVROPSKÁ NETOPÝŘÍ NOC Pro milovníky přírody se už po deváté uskutečnila v Mikulově jedinečná akce. V rámci Evropské netopýří noci v přírodní rezervaci Turold ochranáři chytali netopýry. Možná nepatří mezi vaše oblíbená zvířátka, ale třeba je to tím, že o nich moc nevíte. Na akci si je mohli účastníci prohlédnout zblízka a spoustu se toho o nich dozvědět. Tito tajemní živočichové se orientují pomocí velice citlivého radaru a není vůbec jednoduché je chytit. Záleží na zkušenostech lidí, kteří se jejich výzkumem zabývají, ale i na počasí a snad i na štěstí. Odchycené jedince zoolog ze Správy CHKO Pálava určoval, kroužkovat a předváděl. Potom samozřejmě netopýry pustil zpátky do volné přírody. Evropská netopýří noc se koná už tradičně koncem léta na různých místech. V Národním parku Podyjí se noční exkurze pořádala ve spolupráci s Jihomoravským muzem Znojmo a Českou společností pro ochranu netopýrů. V Českém krasu ve spolupráci se správou chráněné krajinné oblasti pořádal výpravu za netopýry Speleologický klub Praha (Česká speleologická společnost) a Nyctalus (Český svaz ochránců přírody). Veřejnost se tu mohla podívat do Srbských jeskyní, které jakožto významné zimoviště netopýrů nejsou běžně přístupné. Součástí programu byly přednášky s promítáním filmu, odchyt netopýrů, soutěž pro děti, ukázky péče o trvale hendikepované netopýry Berušku, Bobinku a Večerníčka a výstava fotografií. Netopýry bylo možné zblízka fotit, sáhnout na ně a krmit je moučnými červy. Letos poprvé se netopýří noc konala v CHKO Blaník. V prostorách Podblanického ekocentra setkání vedl lektor z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Vítaným zpestřením zde byla zvuková ukázka echolokace netopýrů a zejména dva živí hendikepovaní netopýři rezaví, kteří sklidili největší úspěch nejen u dětských účastníků. Z různých internetových stránek vybrala (kvá) Foto http://www.cev.palava.cz/ netopyrinoc/netopyr.htm Kolonie Vrápenců Netopýr proti světlu Netopýr v rukou 4/2006 7 Pozorování netopýrů I N S P I R A C E NÁVRAT TŮNÍ, OVOCNÝCH STROMŮ A OBRÁZKŮ U CEST KŘIŽANY Obec Křižany je taková podhorská stráň a údolí na jižním svahu Ještědu. Vlak tu jezdí již stovku let a nádraží je ve výšce skoro 500 metrů nad mořem. Z okolních lesů vytéká řada potůčků a obec je velmi bohatá na studánky. Horší ale je, že minulá doba se s vodou porvala a napřímila koryta, zrušila původní toky, meandry a mokřady. A také se vykácelo množství stromů a remízků. To vše se v poslední době pokouší napravit pár místních nadšenců a poctivých hospodářů. Prvních pět průkopníků, kteří se dali do práce a úřadování, po desítkách měsíců naplnilo první nové rybníčky, tedy správně tůně, pro obnovu života vodních rostlin a živočichů. Asi si neporadíme s chytrou volavkou, která nám živáčky rychle loví, ale jsme rádi, že se do obce opět vrací stojatá voda a věříme, že proces retence vody v podhůří teprve začíná. Již dnes se hlásí další lidé, kteří by rádi obnovili staré náhony, rybníky a tůně. Je skutečně radost pozorovat, jak se stahují drobní ptáci i divoké kachny k vodní ploše a vrací se pestrost druhů do bývalých velkostatkových pastvin oplocených ostnatým drátem. Je třeba omluvit i některé hospodáře, kteří si u vody postaví lavičku či trpaslíka, čápa a hastrmana. Naopak by bylo dobré, kdyby se postupně přidávaly další obce v okolí a řešila se retence vody s tím, že udržíme vodu v krajině a pomůžeme chránit před krutými povodněmi nížiny hlavně v Německu. Kdo viděl Drážďany v roce 2002 po povodni, ten si určitě bude více vážit prvních pokusů na vesnici v podhůří. Při podzimní pouti v Křižanech se již objevily první obrázky našich rybníčků na malé výstavce v kostele. Možné je i postupné ošetření studánek a znovu se pokusíme dát jednotlivé studánky do péče školní mládeži. Při průzkumech jsme zjistili, že v našem kraji se za minulých padesát let zničilo skoro 80 % původních ovocných sadů, alejí, štěpnic a stromů. Nyní se zdá, že už je málo času na zvrat a záchranu posledních zbytků původních odrůd a započetí s výsadbou nových stromů všech ovocných druhů našeho regionu. Nositelem takového projektu je Venkovský prostor – Liberec, Ing. Jan Hanzl. Kromě letáčků vznikla i putovní výstava s tímto programem. Zajímavé je i zpracování ovoce a rozvoj prodeje ovocných moštů – skoro novinka v našem kraji. Spolupracujeme i s moštárnou v Sasku kousek za hranicí a nabízíme i lahodné ovocné nektary, ovocná vína a řadu dalších dobrůtek. Putovní výstava byla v Žitavě, v Hrádku nad Nisou, v Chrastavě i v Liberci. Také plakáty a letáčky se dostaly do škol a vzdělávacích center. Nyní připravujeme jednu konkrétní 8 4/2006 I akci a to je obnova aleje ovocných stromů podél cesty k lesu v obci Křižany. V našem kraji již vznikají i další moštárny, a tak připravujeme mapu pro region a budeme doporučovat využití padaného ovoce pro moštování. Zní to jako hra, ale opravdu se musí lidem i mládeži vysvětlovat postup i výhody tohoto dříve běžného venkovského podnikání. Pomalu, ale přece se začíná mošt vracet do obcí a snad zůstane do budoucna trvalým produktem našich vesnic. Asi se pokusíme vytvořit malou brožurku, která s obrázky naznačí minulost a nutný postup, aby se padané ovoce stalo chutným nápojem. Na tyto programy se pokoušíme nasměrovat i dotace z EU. Podobně postupují partneři v sousedním Sasku, což známe ze spolupráce v rámci Euroregionu Nisa. Obec Křižany spojuje se sousední obcí Zdislava stará a zanedbaná silnice. Každá obec má asi tři kilometry v polích a zbytek je lesní úsek. Na kraji lesa se říká U obrázku. Obrá- N S P I R A C E zek ale již dávno zmizel, později tu myslivci měli desku s básní Chvála dřeva. Ale i desku vzal čas. Polní úsek cesty je lemován zbytky ovocné aleje. Stromy ještě někdy zaplodí, ale jsou spíš ukázkou, jak strom vypadá, když nemá padesát let hospodáře. Dobré ale je, že žalostný stav silnice vedl k zrušení motorové dopravy. Tak vznikla hezká výletní cesta, která nabízí při dobrém počasí i nádherné výhledy k Ještědu i Ralsku. V minulém roce se podařilo napsat žádost na dotaci, a tak je v plném proudu příprava několika novinek. Podél cesty se vysází alej nových stromků. Kousek od lesa se postaví přístřešek s lavičkou. Možná zbude i dukát na nový obrázek a turistickou mapku. Vše už se rodí a bude to počin jak rozvoji cestovního ruchu, tak i životnímu prostředí a paměti krajiny. Snad se najdou i hodní sousedi, kteří dohlédnou na vandaly a naše práce přinese trvalé plody. Na těch stromech snad jednou budou skutečné plody, pohoda cesty a drobné zajímavosti nabídnou zážitky hostům s jízdním kolem. Je tady značena dálková cyklostezka. Po možné opravě cesty bude to i výletní místo pro maminky s kočárkem a s koloběžkou. Připravuje se i poutnická cesta sv. Jakuba, to proto, že cesta vlastně spojuje dva sousední kostely obou obcí. Podél cest jsme vybrali i pár starších stromů, které navrhneme k památkové ochraně, jako významné krajinné prvky. Možné je i výhledové upravení potoka, kde by mohly vzniknout další tůně a rybníčky. Potok dnes tvoří hranici obou obcí a znají ho jen houbaři, kteří sem občas zabloudí při sbírání hřibů. Na horním i dolním toku potoka jsou ale patrné zbytky zaniklých vodních zdrží. Tím by se dalo řešit i vysychání toků v parných letních dnech a úhyn živočichů v tůních, které často vysychají zcela, a pohřbí tak rybky a drobný potěr. Navíc je tu vzpomínka, na původní název Zdislavy. Obec se jmenovala Krásný potok. Miroslav Těšina Foto internetové stránky Římskokatolické farnosti Křižany – krizany.wz.cz RAMADÁN V MORAVSKÉ PŘÍRODĚ Pomoc uprchlíkům a ochranu přírody umí spojit v jedno občanské sdružení Nesehnutí. 4/2006 čelit hrubému porušování lidských práv a následné obtížné cestě do České republiky, kde hledají ochranu. „Vážným problémem života v uprchlických táborech, kde musí žadatelé o azyl čekat někdy i několik let, je možnost společenského a kulturní vyžití. Naší aktivitou chceme uprchlíky vytrhnout z depresivní každodennosti a zprostředkovat jim nevšední zážitky a možnost navázat nová přátelství.“ vysvětlil smysl akce Milan Štefanec z Nesehnutí. Jiří Koželouh, koordinátor kampaně Bezpečí pro uprchlíky, doplnil: „Více než tři sta nových stromů výrazně pomůže obnově přirozených porostů. Navíc plánujeme, v případě, že získáme další nezbytné finanční prostředky, v těchto výsadbách pokračovat i v budoucnu,“ objasnil záměr akce Jiří Koželouh. Akce začala v pátek seznamovacími hrami, projekcí filmů a společných poslechem hudby. O sobotním dopoledni pak uprchlíci společně s dobrovolníky a dobrovolnicemi Nesehnutí a několika žákyněmi tišnovské základní školy, účastnícími se projektu Poznávám a pomáhám, sázeli stromy. Po dohodě s CHKO Žďárské vrchy byly jako nejvhodnější odrůdy vybrány místní druhy javoru, buku a borovice. Odpolední program vyplnily hry spojené s poznáváním okolí a jeho přírodních pozoruhodností. V neděli pak uprchlíci soutěžili ve výrobě a v pouštění draků. „Herní program pro uprchlíky připravili žákyně základní školy Smíškova v Tišnově a studenti a studentky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. V rámci našeho projektu se mimo jiné snažíme zprostředkovat multikulturní setkání mezi žáky základní školy a lidmi, kteří k nám přišli hledat svůj nový domov. Žákům chceme ukázat zajímavosti různých zemí, seznámit je s problémy, které tamější lidé řeší. Příchozím chceme dát najevo náš zájem a možnost rychleji navázat kontakty v nové zemi.“ říká Radim Ošmera, koordinátor projektu Poznávám a pomáhám. Akce probíhala právě v době, kdy vrcholil islámský svátek 9 V říjnu 2005 vysadily tři desítky uprchlíků 350 stromů v CHKO Žďárské vrchy v lokalitě Lucký vrch. Akce se uskutečnila jako součást kampaně o. s. Nesehnutí Bezpečí pro uprchlíky a studentského projektu Poznávám a pomáhám. Výsadba stromů byla hlavní částí víkendového programu, v jehož rámci uprchlické děti a jejich rodiče poznali přírodní zajímavosti okolí a zúčastnili se série prožitkových her a kulturního programu. Rodiny uprchlíků, které se akce zúčastnily, pocházejí ze zemí, odkud je vyhnaly ozbrojené konflikty či nedemokratické režimy – z Čečenska, Ingušska, Běloruska, Sýrie, Palestiny, Somálska, Súdánu, Turecka. V té době čekali uprchlíci na rozhodnutí o azylu v českém pobytovém středisku Zastávka. Většina z nich musela ve svých domovech I Ramadán. Znamenalo to, že část uprchlíků držela přes den půst a stravovala se až po západu slunce. O rok později vysazovali uprchlíci stromy v okolí nové budovy nízkoenergetického domu Centra ekologických aktivit Sluňákov města Olomouce v prostoru vzdělávacího biocentra v Horce N S P I R A C E nad Moravou. Sluňákov přivítal více než dvacítku uprchlíků z různých koutů světa a dále dobrovolníky a děti z Českého svazu ochránců přírody Upolín Olomouc a Občanského sdružení Sluňákov. Území, kde se stromy vysazovaly, je plánováno jako areál, který bude návštěvníkům zajímavou formou nabízet informace o bohatství pří- rody a krajiny, kterou obývají. Již podruhé akci ochotně podpořila firma Zahrada, která zajišťuje sadbu a nářadí. V jednom dni a místě se tak setkávají lidé, kteří pomáhají sobě i přírodě. S využitím tiskových zpráv Nesehnutí Brno a SEV Sluňákov Olomouc (kvá) NA ZÁCHRANU PŮVODNÍCH DRUHŮ NAVAZUJE EKOLOGICKÁ VÝCHOVA SUCHOPÝR SÁZÍ RŮŽE Obecně prospěšná společnost Suchopýr je profesionální nevládní nezisková organizace, která se zabývá ekologickou výchovou mládeže a obnovou lesních společenstev na území Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Do činností společnosti se snažíme zapojovat širokou veřejnost. V současné době jsou to hlavně studenti středních a vysokých škol a dobrovolníci z celých Čech, ale také ze zahraničí. Připravili jsme například exkurzi v barvách podzimu do Jizerských hor a malých lesních školek. Neplatí se v hotovosti, ale aktivní pomocí v našich lesních školkách. Při krátkém výletu po Jizerských horách s výkladem se děti dozví o historii a současnosti lesů Jizerských hor – příčiny dnešního stavu lesů Jizerských hor, jak se problémy se stavem lesů řešily dříve a jak se řeší dnes, jak by měl vypadat zdravý les, aby pracoval jako funkční ekosystém. Seznámí se s pěstováním sazenic v malých lesních školkách přírodě blízkým způsobem. Druhou částí exkurze je pomoc s pěstováním původních a ohrožených druhů dřevin Jizerských hor v našich lesních školkách. Suchopýr hospodaří celkem na šesti lesních školkách o celkové rozloze 3,5 hektaru, ve kterých je trvale kolem 200 000 sazenic. Ročně tak připravíme k výsadbám 20 až 30 tisíc sazenic původních jizerskohorských dřevin. Lesní školky se nacházejí v místech napodobujících v maximální míře podmínky míst budoucích výsadeb pěstovaných dřevin. Jedná se například o složení půdy, nadmořskou výšku 400 – 804 m, klimatické poměry. Sazenice se pěstují bez chemie a s převahou ruční práce, tedy za dodržování principů trvale udržitelného života. Pěstování se neobejde bez trvalé finanční a materiální podpory komerčních firem, jednotlivců, prostředků z veřejné sbírky a členů Klubu přátel Jizerských hor. Návštěvník se v lesních školkách může setkat především se stromy, jako je buk lesní, dub letní, jedle bělokorá, jilm horský, javor klen, javor mléč, jeřáb ptačí, bříza karpatská, smrk ztepilý, olše šedá, olše lepkavá, lípa velkolistá. Dále jsou to keře – bez hroznatý, jalovec sibiřský, kalina obecná, lýkovec jedovatý, rybíz alpský, růže alpská, růže šípková, vrba plazivá, vrba slezská, zimolez černý, ptačí zob. Cílem této činnosti je přispět k záchraně původních dřevin Jizerských hor v geneticky přijatelné rozrůzněnosti a kvantitě, přispět k záchraně a obnově ekologické funkčnosti krajiny, dále je to výchova mladých lidí k zájmu o problematiku životního prostředí a zapojení široké veřejnosti do poznávání problematiky obnovy lesa. Předpokládanými výsledemy je vzorový funkční příklad školkařské pěstební činnosti ve střední Evropě, značný podíl na záchraně genofondu dřevin Jizerských hor a vypěstování dostatečného množství vhodného sadebního materiálu pro obnovu systému ekologické stability Veškeré aktivity, které Suchopýr realizuje, koncipuje tak, aby na sebe navazovaly. Ekologicko-výchovné aktivity (výukové programy pro mládež a učitele, tábory, mezinárodní výměny mládeže, pracovně-naučné víkendy) nabízené zdejším střediskem ekologické výchovy navazují na Projekt záchrany a péče o původní druhy dřevin Jizerských hor. S využitím tiskové zprávy Suchopýru a www.suchopyr.cz (kvá) Suchopýr se záchranou původních dřevin zabývá již osmým rokem. Od roku 2002 ke stromům přibylo také rozmnožování původních populací keřů, celkem patnácti druhů. Suchopýr přispěl k návratu jednoho z nejohroženějších keřů Jizerských hor, růže alpské (Rosa alpina). Vysazovalo se do lokality rezervace Jedlový důl a v blízkosti Josefodolské přehrady do oplocenek, které chrání keře před zvěří. Tento druh růže se totiž vyznačuje tím, že nemá trny, a tak je snadnou pochoutkou. Keř dosahuje výšky do 2 m. Ideální podmínky pro jeho růst jsou vlhké suťové rokliny v nadmořských výškách od 500 do 700 m v pásmu buku a smrku. 10 4/2006 P R O M Ě N Y CO JE A KDE SE VZALA STRATEGIE OCHRANY BIOLOGICKÉ ROZMANITOSTI Rozmanitost forem života patří mezi vesmírné zázraky – ať už na zázraky věříme, nebo ne. Ostatně i génius fyziky Albert Einstein přistupoval k exaktnosti s duchovní pokorou filozofa, který ví, že nic neví... Na biologickou rozmanitost se dá nahlížet velmi racionálně, ale také duchovně. Čím více různých organismů, tím spíš se život dokáže přizpůsobit vývoji zemských podmínek a přetrvat; roste zásoba genů, odkud může čerpat potřebné informace příroda samovolně nebo člověk vědomě. Až zatají se dech: Zabýváme-li se rozmanitostí života, dotýkáme se otázek smyslu a směřování života na Zemi v široké časové perspektivě. Není to krásné? Biodiverzita roste, jsme ve fázi úpadku Můžeme se radovat při pohledu na kvetoucí louku přibarvenou ještě hmyzími křídly, při filmovém klokotání indonéského pralesa nebo reji korálových rybek v Karibiku. Taky ale můžeme fascinovaně hledět na graf, který stvořila moderní biologie. Dokazuje, že přes všechny katastrofy, které Zemi dosud postihly, se množství forem života neboli biodiverzita stále zvyšuje. Takový je základní trend, pomineme-li pět dramatických výkyvů, kdy skokem druhů ubylo. Teď ovšem jeden takový skok prožíváme. Jsme ve fázi katastrofy neboli výrazného poklesu počtu druhů. Příčina? Surově řečeno přemnožil se člověk. Jenže člověk je natolik výjimečná bytost, že možná vezme rozum do hrsti a inteligentně předjímajíc nedopustí vyčerpávání biologických zdrojů Země. Podle dosavadní ekologické logiky by totiž za to možná zaplatil zhroucením vlastní populace před další, budoucí, fází rozkvětu biodiverzity. Domovem genů jsou druhy a základem pestrosti druhů je pestrost ekosystémů. Aby se kdokoli přesvědčil, že přirozených ekosystémů ubývá, nepotřebuje na to speciální vědecké studie. V době globálního sdílení lidských vědomostí stačí otevřít na internetu prachobyčejnou statistiku OSN o hospodářském využívání pevnin a vod nebo porovnat pár satelitních snímků v rozmezí deseti, dvaceti let. Umožní vědění záchranu biodiverzity? Biodiverzita neboli biologická rozmanitost je nový koncept, který se ustálil v lidském vědění v polovině 80. let 20. století. Uvádí v řád všechny úrovně živého světa od genů po ekosystémy. Úmluva o biologické rozmanitosti ji popisuje jako „variabilitu všech žijících organismů včetně mj. suchozemských, mořských a ji- ných vodních ekosystémů a ekologických komplexů, jejichž jsou součástí; zahrnuje různorodost v rámci druhů, mezi druhy i mezi ekosystémy“. K tvůrcům, kteří na globální scéně etablovali pojem biodiverzity, patří profesor přírodních věd na Harvardově univerzitě Edward O. Wilson. Rozmanitost života se jmenuje i jedna z jeho knih, která vyšla v češtině v roce 1995, tři roky po vydání anglického originálu. V podtitulu autor klade otázku: Umožní poznání zákonů biodiverzity její záchranu? Je to s biologickou rozmanitostí opravdu tak dramatické? Zpochybňují to někteří politici i někteří vědci: problematická je i jen pouhá měřitelnost úbytku. Nevěřícím Tomášům nestačí statistiky úbytku tropických deštných pralesů, statistiky znečištění, přibývání zastavěných a intenzívně obhospodařovaných ploch země i moří. Vždyť Země se vždycky dokázala vzpamatovat z náhlých katastrof v podobě prudkého snížení biologické rozmanitosti a základní trend ukazuje, že variabilita života je čím dál pestřejší. Vědecká osobnost snad nejpovolanější, mág burcující veřejnost k ochraně zázračné pestrosti forem života Edward Wilson odpovídá: „...v minulosti byl život otřesen při pěti velkých krizích... Po každém úpadku Biodiverzita v průběhu geologického času pomalu rostla, občas nastal zvrat v době hromadných celosvětových katastrof. Dosud proběhlo takových katastrof pět, jsou označeny blesky. Uvedená čísla znázorňují počet čeledí (skupin příbuzných druhů) mořských organismů. V současnosti probíhá šesté období poklesu způsobené člověkem. Zdroj: E. O Wilson, Rozmanitost života. Naklada- 4/2006 11 telství Lidové noviny, Praha 1995. P R O M Ě N 1 se život opět rozvinul alespoň do předchozí úrovně rozmanitosti. Jak dlouho to ale trvalo, než vývoj nahradil ztráty po katastrofách prvního řádu? Z paleontologických nálezů, které máme k dispozici, je nejspolehlivějším měřítkem počet čeledí mořských živočichů. Pět miliónů let většinou stačilo jen k tomu, aby se život vzpamatoval. K úplné nápravě po pěti hlavních katastrofách bylo potřeba několik desítek miliónů let... Tato čísla by měla vést k zamyšlení každého, kdo si myslí, že vše, co zničí Homo sapiens, příroda napraví. Možná, že ano, ale za dobu tak dlouhou, že si ji dnešní člověka ani nedokáže představit.“ Akce: globální dohoda Za klíčový dokument k ochraně biologické rozmanitosti na všech třech jejích úrovních – genové, druhové a ekosystémové – se celosvětově považuje Úmluva o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity, CBD). Poprvé byla vystavena k podpisu na Summitu Země v Riu de Janeiro 5. června 1992. V platnost vstoupila 29. prosince 1993. Smluvní strany se v první řadě zavázaly plnit tři hlavní cíle: „Zajistit ochranu biologické rozmanitosti. Prosazovat udržitelné využívání složek biologické rozmanitosti. Spravedlivě a rovnocenně rozdělovat přínosy plynoucí z využívání genetických zdrojů organismů.“ Dohoda začíná slovy, že smluvní strany jsou si „vědomy vnitřní hodnoty biologické rozmanitosti a ekologických, genetických, společenských, vědeckých, naučných, kulturních, rekreačních a estetických hodnot Y 2 biodiverzity“ a jsou si také vědomy „významu biodiverzity pro vývoj a zachování životodárných systémů biosféry“. Jedním z dalších předpokladů, z nichž Úmluva vychází, je ochrana ekosystémů a přírodních biotopů a udržení a obnovení životaschopných populací druhů v jejich přirozeném prostředí čili in situ. Úmluva je základem, na němž se celosvětově staví. Pravidelně se schází její vrcholný orgán, kterým je stejně jako u obdobných mezinárodních smluv Konference smluvních stran (Conference of the Parties – COP) čili představitelů zemí, které Úmluvu přijaly. Poradní orgán pro vědecké, technické a technologické záležitosti Úmluvy navrhuje programy dalších činností, které schvalují Konference smluvních stran. Pro posuzování specifických otázek se vytvářejí ad hoc pracovní skupiny. Úmluvu o biologické rozmanitosti do října 2006 podepsali zástupci 188 zemí. Smluvní strany pravidelně podávají zprávy o naplňování Úmluvy a přispívají do jejího rozpočtu. Jedním ze závazků je zpracování národních strategií ochrany biodiverzity. INFORMAČNÍ SYSTÉM ÚMLUVY O BIOLOGICKÉ ROZMANITOSTI ČR Ministerstvo životního prostředí se ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky snaží poskytovat veškeré informace prostřednictvím domovské stránky Úmluvy v České republice. Naleznete ji na www.chm.nature.cz 3 Strategie nevylučuje člověka z přírody Zpracování české Strategie ochrany biologické rozmanitosti koordinoval odbor mezinárodní ochrany biodiverzity Ministerstva životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství, Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a dalšími resortními, akademickými a nevládními organizacemi. Česká strategie vychází ze Strategie ochrany biodiverzity Evropských společenství. Obsahuje stejná témata, zachovává stejné členění na strategická témata a biodiverzitu v sektorových a složkových politikách, zachovává i členění jednotlivých kapitol. Upouští od konzervačního přístupu, který vylučuje lidskou činnost v ochraně přírody (protection), a přechází k aktivnímu přístupu k ochraně s účastí člověka na těchto procesech (conservation). Vyžaduje aktivní zapojení do péče o přírodu. Třiadvacet kapitol české strategie připravovalo třiadvacet pracovních skupin podle jednotné osnovy: úvod, současný stav, problémové okruhy, cíle. Jednání v pracovních skupinách probíhala někdy přívětivě, jindy se spory. Česká strategie má 128 stránek, je tedy ve srovnání s jinými zeměmi obsáhlá. Její koordinátorka Jana Brožová z MŽP v říjnu 2004 při veřejném projednávání návrhu v Českém Krumlově řekla: „Stanovuje reálné cíle na skutečných problémech. Uvádí u nás Úmluvu o biologické rozmanitosti v život. Opírá se o vědecké studie, dokumenty, odborníky a zároveň přibližuje problematiku ochrany biodiverzity veřejnosti. Věří v nápravu věcí veřejných.“ Mimochodem, umíte si před- 12 4/2006 P R O M Ě N 4 Y 5 1. Jaroslav Novák st. – Jak se do lesa volá... 2. Milan Slavinger – Mikrokosmos: Vážka. 3. Barbora Čepelová – Mikrokosmos: Spirála života. 4. Angelika Špicarová – Mikrokosmos: Motýl. 5. Jan Vašíček – Mikrokosmos: Zakletý princ? Fotografie z 10. ročníku soutěže Pohledy do přírody 2005, kterou pořádá Sdružení Mladých ochránců přírody ČSOP a Lesy ČR, s. p. Tajemník dostal strategii a co dál? Vláda schválila Strategii ochrany biologické rozmanitosti ČR 25. května 2005. Je to první materiál, který komplexně zaštiťuje ochranu biodiverzity v ČR. Vládní usnesení ukládá ministrům životního prostředí a zemědělství do května 2008 vytvořit ke strategii akční plány, „zabezpečit stálou informační kampaň a prezentaci významu biologické rozmanitosti a udržitelného způsobu využívání jejích složek, aktualizovat strategii po deseti letech její účinnosti“. Do konce roku 2015 mají příslušní ministři vládě předložit zprávu, jak se plní cíle strategie. Průběžně a pravidelně se naplňování strategie má hodnotit pomocí indikátorů. I ministři dalších odvětví, jako například zahraničních věcí, pro místní rozvoj, průmyslu a obchodu, školství, mají povinnost zohledňovat ochranu biologické rozmanitosti v programových, koncepčních, strategických dokumentech i v právních předpisech. Výtisky české strategie poté zamířily na dotčené resorty, krajské úřady a jiné organizace, které mají spolupracovat na aktivní implementaci, ale pro informaci byly také rozeslány na univerzity a další organizace. Česká republika předala oficiálně svou strategii v březnu 2006 na Osmém zasedání konference smluvních stran Úmluvy o bio4/2006 logické rozmanitosti jejímu výkonnému tajemníkovi Ahmedu Djoghlafovi. Pravidelně také odesílá povinné národní zprávy o naplňování Úmluvy (www.biodiv.org). Strategii budou naplňovat konkrétnější a podrobnější Akční plány. Například se nyní připravuje Akční program pro vodní a mokřadní ekosystémy, který rozvádí všeobecné cíle strategie do časově vymezených opatření. MŽP spolupracuje s Univerzitou Karlovou na vytvoření indikátorů pro Strategii. Úmluva má v ČR také od roku 1997 svůj Výbor, kde zasedají jak zástupci resortů, tak vědeckých organizací. Jde především o výměnu informací, ale Výbor spolu se vědeckým poradním sborem funguje i jako kontrolní orgán pro českou Strategii. Zastavíme úbytek do roku 2010? „Celosvětově odsouhlasený cíl výrazného zpomalení rozsahu a rychlosti úbytku biodiverzity do roku 2010 je předmětem několika mezinárodních dohod,“ tak česká strategie pojmenovává výzvu, která před námi stojí. „Šesté zasedání konference smluvních stran Úmluvy v roce 2002 stav biologické rozmanitosti hodnotí jako alarmující a vyzývá státy k významnému snížení úbytku biodiverzity na celosvětové, regionální i místní úrovni. Světový Summit o udržitelném rozvoji v roce 2002 v Johannesburgu k této výzvě přidává datum, do kdy: právě rok 2010. Evropská unie si tento závazek zpřísnila a stanovila si, že do roku 2010 úbytek zastaví. Tento cíl je také zahrnut ve Strategii udržitelného rozvoje Evropských společenství,“ objasňuje Jana Brožová z MŽP. Evropská unie hledá cesty, jak to udělat. Jednou z nich je realizace národních strategií, navazujících akčních plánů a podobných dokumentů. Evropská komise se snaží vtáhnout do problematiky i odbornou a širokou veřejnost. V prosinci 2005 spustila internetovou diskusi o opatřeních, která by měla přijmout k zastavení úbytku biodiverzity. „Výsledky nejen z této diskuse, ale také z řady jednání, které několik let probíhaly na úrovni EU, jsou obsaženy ve Sdělení Evropské komise Radě a Evropskému parlamentu z května 2006 s dlouhým názvem Zastavení úbytku biologické rozmanitosti do roku 2010 a v dalších letech – zachování ekosystémových služeb v zájmu dobrých životních podmínek pro lidstvo. Sdělení obsahuje ambiciózní politické přístupy k zastavení úbytku biodiverzity. Přílohou materiálu je akční plán, který navrhuje konkrétní opatření a definuje odpovědnosti, práva a povinnosti evropských institucí a členských států. Shrnuje cíle a úkoly, které přímo či nepřímo souvisí s biodiverzitou a se zastavením úbytku do roku 2010,“ doplňuje Jana Brožová. Takové ambiciózní cíle přijímají vrcholná politická fóra. Je reálné úbytek rozmanitosti života zastavit, a navíc tak brzy? Samozřejmě při současných trendech rozvoje o tom mnozí pochybují. Těžko toho dosáhnout bez výraznějšího úsilí a dosud uplatňovaným způsobem (Business as Usual). Za úspěch by se v nejbižších letech jistě dalo považovat i pouhé zpomalení úbytku. 13 stavit rozpočet na vytvoření národní strategie? Nebyl nijak ohromující – 200 000 korun a honoráře autorům. Strategie také, jak se v ní výslovně říká, „sama o sobě nepředpokládá žádné dodatečné finanční nároky na veřejné rozpočty“. P Co je udržitelné využívání biodiverzity Jedním z témat české Strategie je udržitelné využívání biologické rozmanitosti. Znamená to využívání jejích složek – jimiž jsou genetický materiál, populace, druhy, funkční ekologické skupiny jako např. opylovači, dále společenstva, ekosystémy a biotopy – způsobem a v míře, které nevedou k jejímu dlouhodobému poklesu. Proč je udržení biodiverzity důležité? Strategie dává odpověď: „...mj. proto, aby byla zajištěna schopnost ekosystémů produkovat ekosystémové služby, na nichž závisí jak biodiverzita, tak lidská civilizace“. Protože ekosystémy a procesy v nich se mění i samy o sobě, bez ohledu na to, jestli je lidé využívají, udržitelné využívání není myslitelné bez dostatečně pružné péče o ekosystémy, bez tzv. adaptivního managementu. Podle Strategie ochrany biodiverzity má v ČR například dlouholetou tradici udržitelné lesní hospodaření a na modelových příkladech byly vyzkoušeny některé způsoby udržitelného využívání některých vodních ekosystémů, zejména rybníků. Zatímco pro ochranu biologické rozmanitosti dnes máme k dispozici řadu rozmanitých postupů, ať už v místě výskytu (in situ) nebo mimo něj (ex situ), jiná situace je v případě udržitelného využívání jednotlivých složek. I přes značný rozvoj ekologie nám často chybí znalosti, abychom pro konkrétní populaci určili optimální a současně udržitelný výtěžek. Nevýhodou zůstává, že informace o tom, jakou největší část populace můžeme dlouhodobě odebírat, získáme většinou až poté, co v důsledku jejího nadměrného využívání dojde k problémům. „Zkrátka zvířata celé populace vylovíme, než stačíme zjistit, že bychom je měli lovit udržitelně,“ říká Jana Brožová. R O M Ě N Y STRATEGIE OCHRANY BIOLOGICKÉ ROZMANITOSTI ČR Stručný souhrn A STRATEGICKÁ TÉMATA Ochrana biologické rozmanitosti in situ – ochrana ekosystémů, přírodních stanovišť, udržování a obnova životaschopných populací druhů v jejich přirozeném prostředí. Hlavním východiskem k uchování a zvyšování početnosti druhů je záchrana biotopů a ekosystémů a vytváření vhodných podmínek pro jejich další existenci. Invazní druhy – princip předběžné opatrnosti jako hlavní přístup k omezení těchto druhů. Současný stav rostlinných, živočišných invazí, včetně dosavadních činností omezujících negativní dopady. Důležité je informovat veřejnost o rizicích, které invaze představují. Ochrana biologické rozmanitosti ex situ – ochrana složek biodiverzity mimo jejich přirozená stanoviště. Ochranu druhů v zoologických a botanických zahradách, arboretech a genobankách. Problematika záchranných programů rostlin a živočichů v ČR. Genetické banky – zařízení a systematická opatření sloužící k uchování genetické diverzity živých organismů ve formě semen, pylu, embryí, kryogenních nebo in vitro kultur, nebo v případě polních genobank ve formě živých rostlin. Genetické zdroje hospodářských zvířat, rostlin, mikroorganismů a drobných živočichů hospodářského významu. Udržitelné využívání – využívání složek biologické rozmanitosti způsobem a v míře, které nevedou k jejímu dlouhodobému poklesu. Tím se zachovává jejich možnost naplňovat potřeby a cíle současných a budoucích generací. Potřeba adaptivního managementu. Přístup ke genetickým zdrojům a rozdělování přínosů z nich – předávání a výměna příslušných technologií při zohlednění práv na tyto zdroje a technologie. V České republice např. Národní program konzervace genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu, zemědělství a lesní hospodářství. Ochrana planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů. Ekosystémový přístup jako hlavní princip v péči o ekosystémy – integrovaná péče o suchozemské, vodní a živé zdroje, která rovnoměrně podporuje jejich ochranu a udržitelné využívání. Založen na využití vědeckých poznatků. Zahrnuje nezbytnou strukturu, procesy, funkce a vzájemné vazby mezi organismy a jejich prostředím a uznává, že lidé se svou kulturní rozmanitostí jsou nedílnou součástí mnoha ekosystémů. Úmluva o biologické rozmanitosti jej definuje pomocí 12 „malawských zásad“. Případová studie ČR – „nerekultivované plochy“. Identifikace a monitorování biodiverzity – smyslem identifikace a monitorování biologické rozmanitosti je zachycení změn a získání podkladů pro hodnocení opatření a zásahů přijatých v rámci nejrůznějších koncepcí, strategií a programů. Indikátory jsou nástroje shrnující komplexní informaci o všeobecném stavu a trendech biodiverzity. Strategie výzkumu biodiverzity – výzkumu, který přispívá k ochraně a udržitelnému využívání složek biodiverzity, se stále rozvíjí. Je nezbytné zlepšovat jeho vědecké zázemí Ekosystémový přístup a podporu. Propojení s rozvojem metod ochrany a udržitelného využívání biologických zdrojů a praktickým hospodařením v krajině není dostatečné. Péče o biologickou rozmanitost v přirozeném prostředí prošla v uplynulých dvaceti letech několika významnými změnami. Přestože ochrana druhů a poddruhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů patří k tradičním a oblíbeným aktivitám státní i dobrovolné ochrany přírody, nejúčinnější a většinou i nejlevnější metodou zůstává ochrana konkrétních biotopů a péče o celé ekosystémy. Výměna informací – informování veřejnosti o stavu biodiverzity, dostupnost těchto informací je nezbytný předpoklad zvyšování povědomí o biodiverzitě. Informační systém pro Úmluvu o biologické rozmanitosti je stěžejní. Výchova, vzdělávání a informování veřejnosti – podpora a stimulace pochopení významu ochrany biodiverzity a udržitelného využívání biodiverzity. Důležitou součástí jsou sdělovací prostředky a zařazení těchto otázek do vzdělávacích a osvětových programů a do poradenství. Biodiverzita a ekonomika – nástroje pozitivní stimulace (dotace, podpory, úlevy aj.) a nástroje negativní stimulace (daně, poplatky, sankce) a tzv. tržně konformní nástroje. 14 4/2006 P Ekosystémový přístup představuje strategii pro integrovanou péči o suchozemské, vodní a živé zdroje. Rovnoměrně podporuje jejich ochranu a udržitelné využívání. Je založen na využití vědeckých poznatků, zahrnuje procesy, funkce a vzájemné vazby mezi organismy a jejich prostředím. Tento přístup uznává, že lidé se svou kulturní rozmanitostí jsou nedílnou součástí mnoha ekosystémů. Nevylučuje však ani jiné přístupy v péči o přírodu a krajinu, jako jsou chráněná území nebo programy na ochranu jednotlivých druhů. Spíše by měl zahrnovat všechny uvedené R O M Ě N Y přístupy a další metodiky, aby se mohl vyrovnat se složitostí ochrany a péče o biodiverzitu a udržitelného využívání jejích složek. Proto neexistuje a ani nemůže existovat jediný univerzální způsob, jak ekosystémový přístup realizovat. V současnosti je ekosystémový přístup chápán jako zásada řady mezinárodních mnohostranných smluv, včetně například Kjótského protokolu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, a mezinárodních organizací. Stal se rovněž součástí legislativy některých zemí, jako je např. Kanada. Nejdále pokročily státní instituce i nevlád- B BIODIVERZITA V SEKTOROVÝCH A SLOŽKOVÝCH POLITIKÁCH Zemědělsky obhospodařované ekosystémy – obsahují významné prvky biologické rozmanitosti důležité pro zajištění produkce potravy, surovinových zdrojů pro technické účely, fungování ekosystémů a bezpečný život. Zemědělství je na druhou stranu odpovědné za vymizení nebo poškození cenných biotopů. Udržitelné využívání je předpokladem zachování biodiverzity zemědělských ekosystémů. Lesní ekosystémy – jako dynamické komplexy rostlin, živočichů a skupin mikroorganismů a jejich abiotického prostředí, vzájemně se ovlivňujících jako funkční celek, ve kterém jsou klíčovou složkou systému stromy. Současný stav lesních ekosystémů cíle řešení jejich problémů. Travinné ekosystémy – současné problémy ekosystémů suchých trávníků, vlhkomilných až mokřadních společenstev. Obhospodařování, invazní druhy ohrožující ekosystémy. Cíle, jak tento nepříznivý stav napravit. ní sektor při naplňování ekosystémového přístupu v USA, kde se stal východiskem pro řízenou péči o ekosystémy. Ekosystémový managament tam představuje již od poloviny 90. let 20. století koncepční rámec pro činnost všech federálních institucí zaměřených na péči o životní prostředí. Koncepce ekosystémového přístupu byla v ucelenější podobě smluvním stranám Úmluvy o biologické rozmanitosti předložena teprve na pátém zasedání konference smluvních stran v Nairobi v květnu 2000. V ČR zatím chybí povědomí o tomto přístupu jak mezi odbornou, tak nejširší veřejností. Ekosystémový přístup se zabývá ekosystémy, jež se vyznačují značnou komplexitou a dynamikou. Musí tedy vycházet ze skutečnosti, že naše znalosti o jejich fungování zůstávají neúplné a vyžadují „adaptivní péči“. Tomu je třeba přizpůsobit dosud prováděnou péči o ekosystémy a včas vyhodnocovat účinnost realizovaných opatření. Výsledky složitých ekosystémových procesů se často mohou projevit teprve po určité době. Proto musíme podniknout určitá opatření i tehdy, kdy některé vztahy mezi příčinami a důsledky nejsou z vědeckého hlediska zcela objasněny. Jde o princip předběžné opatrnosti. Vodní a mokřadní ekosystémy – ekosystémy sloužící jako přirozené rezervoáry vody, zranitelné vůči změnám hydrologického režimu a necitlivým antropogenním zásahům. Biodiverzita a ekonomika Tekoucí, stojaté vody, mokřadní ekosystémy, jejich management, kroky k jejich nápravě. látek, lesních a zemědělských produktů a rekreačních možností. Rozmanité a zároveň prolínající se lesní, vodní a travinné ekosystémy. Význam místních komunit a obyvatel. Udržitelný cestovní ruch. Regionální politika a územní plánování – harmonizace a vyvážení rozvoje jednotlivých regionů, snížení rozdílů, aktivace rozvojového potenciálu. Koncepčním nástrojem je územní plánování. Územní systémy ekologické stability, Evropská úmluva o krajině. Doprava – rychle se rozvíjející oblast hospodářství s negativními dopady na biodiverzitu (rozsáhlá fragmentace prostředí, úbytek přírodních stanovišť, přímé ztráty populací, znečišťování prostředí). Je nutné maximálně šetřit zachovalá přírodní území při navrhování nových dopravních staveb. Energetika – vztah obnovitelných a neobnovitelných zdrojů energie. Větrné a vodní elektrárny, využití energie z biomasy. Vedení vysokého napětí, trh s elektřinou. Cestovní ruch – může napomáhat takovému rozvoji, který stabilizuje ráz a funkce místní krajiny a má udržitelný charakter, na druhou stranu může způsobit prostorovou, kvalitativní a sociální degradaci krajiny, popřípadě tuto degradaci urychlit. Negativní dopady na přírodu, udržitelné způsoby cestovního ruchu. Změna klimatu a biodiverzita – vztah změny klimatu (změna klimatických charakteristik, ovlivněná činností člověka; výslednou změnu však ovlivňuje i přirozená variabilita klimatu) a biodiverzity. Národního klimatický program, klimatické scénáře apod. Mezinárodní spolupráce – mezinárodní spolupráce v ochraně biodiverzity (přeshraniční spolupráce, dvoustranné dohody, mnohostranné mezinárodní smlouvy v ochraně přírody, zajištění jejich implementace v ČR). 4/2006 Biodiverzita a lidské hospodářské aktivity jsou ve vzájemném vztahu. Je jasné, že v současnosti je tento vztah dramaticky nevyvážený; dalo by se říci, že biodiverzitu, jako ostatní přírodní zdroje, nadužíváme a neumíme ji dostatečně ocenit ani ve smyslu etickém ani ve smyslu ekonomickém. Jak analyzuje česká Strategie ochrany biologické rozmanitosti ekonomické souvislosti? Nejsou dostatečně vymezena vlastnická a přístupová práva k jednotlivým složkám biodiverzity, což komplikuje tržní oceňování biodiverzity a vytváření trhu pro udržitelné využívání jejích složek. Není vytvořena odpovídající informační soustava a soustava indikátorů změn biodiverzity na území ČR. Chybí studie o hodnotě biodiverzity, související s biotechnologiemi, zemědělskými a lesními výrobky, léčivy, okrasnými rostlinami apod., stejně jako o dopadech využívání biodiverzity na fungování ekosystémů. 15 Horské ekosystémy – důležité zdroje vody, energie a biologické rozmanitosti, nerostných P Stávající nástroje sice umožňují investice do ochrany biodiverzity i soukromému sektoru, pro spolupráci veřejného a soukromého sektoru v environmentální oblasti ale nejsou vytvořeny organizační, institucionální, legislativní a správní předpoklady. Současně používané poplatky nejsou systematicky zaměřené také na ochranu biodiverzity, mnohdy nestimulují k žádoucímu chování. Poplatky jsou ovšem jen jedním z nástrojů. Významné jsou především veřejné rozpočty. Není propracován systém vyhodnocení a monitorování účinnosti prováděných opatření a účinnosti investic na ochranu biodiverzity. Jak situaci změnit? Česká Strategie mimo jiné navrhuje upravit existující environmentální ekonomické metody a nástroje, aby vedly k udržitelnému využívání biodiverzity, přehodnotit existující finanční nástroje a nalézt nové ekonomické podněty pro péči o biodiverzitu. Za nutné považuje také navrhnout způsoby oceňování přímých i nepřímých užitků plynoucích z biodiverzity a jejího využívání v podmínkách ČR. R O M Ě N Y nou mezinárodních úmluv. Protože jsou všechny dokumenty týkající se Úmluvy v jednacím jazyce, tedy v angličtině, nejsou pro všechny snadno přístupné. Ty nejdůležitější a stěžejní se překládají a ihned zveřejňují na www.chm.nature.cz K cílům Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR také patří vyčlenit část rozvojové pomoci na podporu naplňování Úmluvy o biologické rozmanitosti v zemích – příjemcích. „Kolik tu bude opravdu pralesů za 100 let? Kolik se vrátí již zmizelých druhů?“ I takové otázky zazněly při veřejném projednávání návrhu české strategie ochrany biodiverzity. Odpověď nejenže nemůžeme znát, ale ani si nemůžeme být jistí, jestli takové otázky jsou takříkajíc relevantní neboli namístě. Nicméně ochrana bio- diverzity má smysl. To nezpochybňují snad ani ti, kteří úbytku rozmanitosti života způsobené člověkem nepřikládají důležitost. Přemýšlení i práce na tom jsou v proudu. Takže máme šanci zachovat si svět krásný a ekologicky, tudíž i ekonomicky, fungující. S využitím textu Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR Hana Kolářová Spolupráce Mgr. Jana Brožová, odbor mezinárodní ochrany biodiverzity MŽP, [email protected] Text článku včetně citací literatury najdete na http://www.czp.cuni.cz/enviwiki/ PŘIROZENÉ REKULTIVACE Vysoké nároky člověka a jeho stále intenzivnější aktivita zanechávají trvalé stopy v krajině. Vzniká množství hluboce poznamenaných rozptýlených drobných ploch i velkoplošných území, např. skládky, důlní výsypky, lomy, znečištěné vodoteče bez průvodní vegetace, lada, vojenské újezdy, opuštěná sídla. Rekultivace je finančně nákladná a často necitlivá, se snahou o co nejrychlejší ekonomické využití. Takto vzniklé nepřirozené ekosystémy bývají nestabilní Smysl spolupráce a vyžadují další nákladný management k údržbě. Ekosystémový přístup sledování spontánních procesů na nerekultivovaných plochách přináší Účinné naplňování Úmluvy o biologické rozmanitosti se na celosvětové úrovni neobejde bez spolupráce s jinými mezinárodními mnohostrannými úmluvami. S jakými problémy se Česká republika jako smluvní strana všech mezinárodních vícestranných dohod, týkajících se v různém rozsahu biologické rozmanitosti, bude muset například vypořádávat? Nejsou dosud vytvořeny dostatečné kapacity pro naplňování závazků vyplývajících z mezinárodních mnohostranných smluv. Meziresortní a mezioborová spolupráce není vždy dostatečně provázaná. Informovanost o aktivitách, které dělají státní instituce, nevládní organizace, univerzity a ostatní instituce není vždy ideální, proto někdy dochází k duplicitám, nebo naopak vznikají mezery v plnění závazků. Také k veřejnosti si mezinárodní úmluvy hledají cestu. Ke konci roku 2006 budou již k dispozici letáčky, které budou populární formou informovat všechny o tom, jaké hlavní úmluvy v ochraně přírody máme a co to pro ČR znamená být smluvní stra- alternativu k velkoplošné mechanické rekultivaci. Na základě studia sukcesních procesů bude větší pravděpodobnost úspěšné rekonstrukce přírody, tedy návratu souboru rostlin a živočichů, jež byli před poničením v území přirozenými obyvateli. V případě zásadních, někdy nevratných, změn podmínek může někde znamenat úspěch i návrat části původního souboru rostlin a živočichů. Nejméně vhodná metoda rekultivace – náhrada, navrácení rostlinného krytu – již ignoruje původní charakter biotopu. Zavádí soubor jakýchkoliv rostlin a živočichů, kteří jsou schopni se v území usadit, často bez ohlednu na ekologické zákonitosti. Problematika nerekultivovaných ploch v České republice dnes nemá ucelenou koncepci. Není vypracována ani metodika rekultivací na jednotlivých typech lokalit jako např. tzv. brownfields, stará důlní díla. Horní zákon č. 44/1988 Sb., problematiku sice zastřešuje, ale další prováděcí předpis, který by určoval metodiku, neexistuje. Ani v evropském kontextu dnes neexistuje jednotná koncepce, jak s nerekultivovanými plochami zacházet. S mírnou nadsázkou se však dá konstatovat, že v problematice vědecky fundovaného ekologického využití nerekultivovaných ploch hraje Česká republika, minimálně ve střední Evropě, primát. Uskutečnil se například průkopnický a mezinárodně uznávaný seminář Restoration of Brown Coal Mining Areas. Při využití vhodné vědecké metodologie respektující integrovaný přístup k biodiverzitě ekosystémů je možné dobrat se k modelovým zákonitostem. Ty se využijí především pro doporučení managementu a předpovědi dalšího vývoje na jednotlivých typech nerekultivovaných ploch. Je tedy vhodné vybrané dosud nerekultivované prvky v krajině ponechat spontánnímu vývoji či uváženými drobnými zásahy proces pouze jemně korigovat na základě vědecky fundovaných poznatků. Důležité je rovněž informovat a vzdělávat odbornou i laickou veřejnost o problematice nerekultivovaných ploch v krajině. Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR, případová studie „nerekultivované plochy“, kráceno (red) 16 4/2006 příloha časopisu Bedrník 4/2006 VÝCHOVA O ZEMI EARTH EDUCATION Pokračování přílohy z minulého čísla PROCES VYTVÁŘENÍ PROGRAMU VÝCHOVY O ZEMI Institut výchovy o Zemi podporuje, aby si lidé vytvářeli na jeho teoretických základech vlastní programy výchovy o Zemi. Zdůrazňuje nicméně, že musí jít o pečlivě vybraný, kumulativní sled učebních zkušeností zaměřených na konkrétní výstupy. Měl by být synergistický, to znamená, že celek by měl být víc než jenom součet částí. Program musí zahrnovat a propojovat všechny uvedené prvky – porozumění, pocitů a zpracování. Institut zdůrazňuje, že vytvoření dobrého programu výchovy o Zemi je prací na několik let. Charakteristiky programu výchovy o Zemi 1. Zahákne a vtáhne děti kouzelnými zážitky, které slibují objevy a dobrodružství – k tomu slouží háček (hooker). 2. Probíhá organizovaným způsobem směrem ke konkrétnímu výsledku, který mohou děti předem identifikovat, a odměňuje je, když ho dosáhnou – k tomu slouží organizátor (organizer). 3. Zaměřuje se na budování dobrých pocitů ve vztahu k Zemi a jejímu životu pomocí hojného a bohatého bezprostředního kontaktu – k tomu slouží „ponořovač“ (immerser). 4. Zdůrazňuje hlavní ekologická porozumění – musí být zahrnuta alespoň čtyři: tok energie, koloběhy, vzájemné vztahy, změna. 5. Dostává popisy přírodních procesů a míst do konkrétna prostřednictvím úkolů, kterých se účastní jak ruce tak mozek. 6. Používá dobré edukační techniky pro vytvoření zaměřených, postupných, kumulativních zkušeností, které začínají tam, kde děti mentálně jsou, a končí důkladným upevňováním toho, čemu nově porozuměly. 7. Vyhýbá se přístupu založenému na pojmenovávání a dotazování ve prospěch plné participace, která přichází s větším sdílením a děláním. 8. Poskytuje okamžitou aplikaci toho, co se děti učí, v přírodním světě a později v lidské společnosti. 9. Věnuje pozornost detailům ze všech aspektů edukační situace. 10. Přesahuje do následujícího života dětí tím, že akce se dokončuje zpátky ve škole a doma, kde děti pracují na konkrétních úkolech týkajících se životního stylu vytvořených za účelem změny osobního chování. Kroky při vytváření programu 1. Stanovení kritérií pro vytvoření programu Musíme zvážit, jaké děti se budou programu účastnit, kde bude program probíhat, kdo ho bude vést, jak dlouho bude program trvat (hodinu, den, týden), jaké finance jsou k dispozici atd., tedy hranice, ve kterých se pohybujeme. 2. Stanovení důvodu a účelu Tuto práci už udělal Institut výchovy o Zemi. Důvod a účel programů je shrnutý v kapitole Výchova o Zemi - proč? Na začátku vytváření vlastního programu je vhodné si tuto kapitolu projít a uvědomit si, proč program děláme. 3. Stanovení cílů Celkovým cílem je žít harmoničtěji a šťastněji se Zemí a veškerým jejím životem. Je ale třeba se rozhodnout, jakou specifickou část z tohoto cíle se budeme snažit splnit s přihlédnutím ke svým kritériím. Budeme se například snažit o porozumění jednomu klíčovému ekologickému pojmu nebo o zvýšení citu pro přírodní společenství? Zde je potřeba zdůraznit, že neexistuje „jednodenní program“. Program výchovy o Zemi má sloužit jako odrazový můstek a bude pokračovat po nějakou dobu poté i ve škole a doma. Pokud myslíme výchovu o Zemi vážně, musíme u dětí rozvinout všechny čtyři charakteristiky porozumění, pocitů i zpracování. Cíle bychom měli formulovat co nejstručněji a tak, aby je děti pochopily. 4. Vytvoření háčku, organizátoru a ponořovače Háček (hooker) je motivátor. Je to věc (vstupní aktivita), která vtáhne žáky a motivuje je k tomu, aby pracovali na tom, co chceme, -V- aby se učili. Jako háčky mohou sloužit například obřady, záhady, zapečetěné knihy a truhly, neobvyklé věci nebo události, zvláštní prostředí či smysluplné poslání. Například v modelovém programu Sluneční loď Země slouží jako háček zpráva, že Země má potíže a děti jsou na rekvalifikační misi, aby pomohly Zemi zachránit. Tuto zprávu předává záhadný hlas v obřadu nazývaném Vítáme na palubě. Jako háček lze použít také mapu obsahující tajemné nápisy jako „zřícenina“ či „neprozkoumané území“, kterou dětem dopředu zašleme. Háčky mohou být velmi mocné, a proto mohou být nebezpečné. Je potřeba se vyvarovat, aby se háček sám nestal obsahem programu nebo aby se háčkem nestal vedoucí. Organizátor (organizer) je věc, která pomáhá žákům sledovat, co se v programu děje. Je to nástroj, který poskytuje logický způsob jak vzájemně spojit různé části edukačních zkušeností a pokud je úspěšný, slouží pro žáky v budoucnu jako přístupová cesta. Jako organizátory lze využít například hádanky, vzorce, tajemství, symboly, čísla, mnemotechnické pomůcky, verše, písně či příběhy. Vytvoření dobrého háčku a organizátoru je jedním z nejtěžších úkolů při vytváření programu. Při vytváření háčků a organizátorů je důležité uvědomit si, v jaké fázi vývoje děti jsou. V první fázi – imitativní – (zhruba do 6 let) děti napodobují jiné. Ve druhá fázi – imaginativní – (zhruba do začátku puberty) děti objevují a rozvíjejí svoji schopnost dostat se do světa fantazie. Ve třetí fázi – intelektuální – dostává nový význam svět myšlení. V první fázi má největší význam rodina, ve druhé hrdinové, ve třetí vrstevníci. Ponořovač (immerser) je technika nebo aktivita, která dostane účastníky přes bariéry, jež většina lidí vytvořila mezi sebou a přírodním světem. Je to intenzivní zážitek měnící vnímání. Může jít o něco tak jednoduchého, jako je toulání se cestou necestou nebo procházka v noci nebo za deště. Může to být ponoření se do mokřadu nebo rybníka, nebo objímání stromů a líbání květin. Ale nejvíc ze všeho jako ponořovač slouží, pokud každý den ve příloha časopisu Bedrník 4/2006 VÝCHOVA O ZEMI EARTH EDUCATION všech svých aktivitách demonstrujeme, že je nejen v pořádku namočit se a ušpinit, ale že to může být přímo příjemné. Dobrý „ponořovač“ vyžaduje něco víc než jenom kontakt. Je potřeba ztratit vědomí sebe sama uprostřed většího přírodního společenství. Obvykle je nutné vícekrát to opakovat, abychom některé účastníky přesvědčili, že jejich životy budou takovými zážitky obohacené. 5. Výběr z kategorií aktivit a aktivit předkládaných Institutem výchovy o Zemi Každá kategorie má určitý soubor kritérií, která musí splnit. Kategorizace je důležitá, abychom mohli vybrat aktivitu, která se hodí k našim cílům, místo toho, abychom si nejprve vybrali aktivitu, která se nám líbí, a potom se snažili přimět ji k tomu, aby splnila úkol, který má. Ve výchově o Zemi se využívají následující kategorie aktivit: a) Pojmové cesty: dobrodružné cesty obsahující zastávky, na kterých se vstřebávají a aplikují klíčové ekologické pojmy. Postupuje se od abstraktního ke konkrétnímu a mezi zastávkami se využívají aktivity, které vybízejí k pozorování a zkoumání přírody. Velikost skupin: 6 až 7 na zastávku. Věk: 10 až 12 let. b) Objevné dýchánky: usměrňované zkoumání. Vytváření smyslu divit se a smyslu pro místo za použití úkolů podporujících dělání osobních objevů. Velikost skupin 5 až 15. Věk: 10 až 12 let i více. c) Techniky odstraňování masek: cesty pro odkrývání skryté podstaty běžných věcí. Odhalení, jak jsou každodenní předměty spojené s přírodním světem. Pro jednotlivce. Věk: od 10 let. d) Cesty po Zemi: rozšířené zážitky harmoničtějšího a šťastnějšího života s přírodním světem. Vytváření pocitu vztahu k přírodním místům. Velikost skupin: 8 až 10 maximálně. Věk: od 13 let. e) Aktivity zesilující samotu: samostatné zážitky v přírodním prostředí. Být sám v přírodním světě, ve styku jak s tokem života tak se sebou samým. Pro jednotlivce až velké skupiny. Věk: od 10 let. f) Úkoly týkající se environmentálních návyků: překonávání špatných environmentálních návyků a vytváření dobrých. Zkoumání vlastního životního stylu a vytváření harmoničtější alternativy. Pro jednotlivce až velké skupiny. Věk: od 10 let. g) Ponořovací zážitky: neobvyklé příležitosti pro blízký kontakt s přírodním světem a zapojení se do něj. Změna perspektiv a překonávání osobních bariér. Velikost skupin: 5 až 15. Věk: od 10 let (některé aktivity jsou vhodné i pro mladší děti). h) Setkání s pojmy: dobrodružství při učení se ekologickým principům. Vytváření hlubšího porozumění jednomu ekologickému pojmu, při kterém se postupuje od konkrétního k abstraktnímu v rámci příběhu, v němž se řeší nějaký problém. Velikost skupin: ideálně 15 až 20. Věk: 10 až 12 i více. i) Výkladové smyčky: úžas budící uvedení do přírodních společenství. Smyslové a pojmové zkušenosti bourající bariéry, kterými poznáváme přírodní oblasti. Velikost skupin: ideálně 8 až 10. Věk: ideálně 10 až 12 let. j) Cvičení přírodního vědomí: úkoly pro zlepšování dovedností vnímání. Pro jednotlivce až velké skupiny. Věk: od 10 let (některé aktivity jsou vhodné i pro mladší děti). k) Metody vytváření hodnot: aktivity podporující osobní reflexi a růst. Vytváření a posilování pozitivních environmentálních přístupů a úmyslů. Pro jednotlivce až velké skupiny. Věk: od 10 let. l) Procházky po Zemi: lehké, osvěžující doteky přírody. Zjemňování smyslů za současného zdůrazňování bohatosti přírodního světa. Velikost skupin: od 15 výše. Věk: od 10 let (některé aktivity jsou vhodné i pro mladší děti). V rámci těchto kategorií si lze vybrat některou z aktivit nabízených Institutem výchovy o Zemi. Můžeme si vytvořit i vlastní. 6. Přidání prvků odměňování, upevňování a vztahování Viz kapitola o strukturování. 7. Vytvoření prvků přesahu do dalšího života Podstatné je, co budou děti dělat se svými zkušenosti, až se vrátí do svého obvyklého prostředí. Smyslem výchovy o Zemi je změna. Nedojde-li ke změně, nenaplnil se smysl. Při vytváření takových přesahů lze začít s osobními návyky (pracujeme s okamžitým a zvládnutelným osobním chováním a začínáme s jednoduššími věcmi, abychom vybudovali důvěru pro to, že později zvládneme i ty těžší), myslet v termínech energie a materiálů (jak je získáváme, co s nimi děláme, jaké jsou alternativy) nebo se zaměřit na volby v rámci životního stylu (pokud jsou lidé schopni popsat způsob života, ke kterému směřují, dělá to osobní změny jednodušší). Je přitom potřeba vytvořit takovou strukturu, aby se lidé mohli navzájem podporovat a sdílet svoje osobní úspěchy. ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA A VÝCHOVA O ZEMI Environmentální výchově je, vzhledem ke stavu životního prostředí, v současnosti přikládána stále větší váha. Lze v ní rozlišit několik zaměření či proudů. Jedním z nich je výchova o Zemi - Earth Education. Autoři výchovy o Zemi přitom odmítají její zařazování do environmentální výchovy. Environmentální výchova podle nich totiž selhala, a to z následujících důvodů, které uvádí Van Matre: 1. Definovala svůj cíl příliš široce, takže se do něj mohlo vejít téměř cokoli. 2. Podporovala doplňkový, infuzní přístup místo opravdových výchovných programů zaměřených na příslušnou problematiku. 3. Podporovala krátkodobé projekty založené na řešení jednotlivých případů, zatímco převážně ignorovala dlouhodobá rozhodnutí týkající se životního stylu žáků. 4. Přijímala prostředky od agentur a průmyslových kruhů, vyvíjejících takové činnosti, kterými v prvé řadě pomohly vytvořit environmentální problémy. 5. Zanedbala jasné odlišení se od jiných skupin, které se zabývají aktivitami v přírodě. 6. Neposkytla žádné zdůvodnění, proč může být důležitější předat dětem některé ekologické pojmy než jiné. 7. Vytvořila stohy materiálů z konferencí, ale ne jasnou vizi modelu, o který usilovat. Výchova o Zemi proto podle jejích autorů není environmentální výchovou, ale alternativou k ní. Při kritickém pohledu se nicméně výchova o Zemi jeví jako jeden z proudů environmentální výchovy. - VI - příloha časopisu Bedrník 4/2006 VÝCHOVA O ZEMI EARTH EDUCATION ZHODNOCENÍ VÝCHOVY O ZEMI Přínosy výchovy o Zemi I pokud nepřijmeme přístup tvůrců výchovy o Zemi, podle kterého je „jedinou správnou cestou“ a alternativou k environmentální výchově, která zklamala, musíme uznat, že výchova o Zemi environmentální výchovu v mnohém obohacuje. Za její hlavní přínosy lze pokládat následující prvky: Vysoká teoretická propracovanost: Výchova o Zemi se s neobvyklou důkladností zabývá cíli, kterých hodlá dosáhnout, i prostředky k jejich dosažení. V environmentální výchově jsme často svědky poněkud živelného přístupu, který bychom mohli popsat následovně: „Zajímám se o energii (odpady, les, vánoční tradice...), proto chci a zvládnu vytvořit program environmentální výchovy na téma energie (odpady, les, vánoční tradice...). Nesmí ale jít o suchou přednášku, proto program naplním aktivitami, které s energií tak či onak souvisejí. Může to být třeba výroba větrníku (dokumentuje to využití větru jako alternativního zdroje energie) nebo snad pozorování jevu, že pokud v PET-lahvi s vodou udělám dva stejně velké otvory, teče voda ze spodnějšího otvoru větším proudem (dokumentuje to fakt, že pro výrobu elektřiny ve vodních elektrárnách je lepší větší rozdíl hladin), nebo třeba...“ Na takto připraveném programu se děti jistě dozvědí řadu zajímavých věcí, může být pro ně zábavný a přínosný, sotva lze ale říci, jak ovlivní jejich vztah k životnímu prostředí. Důkladné promyšlení cílů programu i cest k jejich dosažení, kterým se výchova o Zemi vyznačuje, by se tak mělo stát vzorem každého programu environmentální výchovy. Vytvoření programu by snad nemuselo být prací na několik let, každopádně jde však o práci dlouhodobou, jejíž podstatnou částí musí být koncepční promýšlení programu. Důraz na propojení porozumění, pocitů a zpracování (hlavy, srdce a rukou): Většina obvyklých programů environmentální výchovy se zaměřuje na porozumění. Oblastí pocitů se programy zabývají zřídka. Je přitom pravda, že realita u nás je trochu jiná než stav společnosti v USA (odkud výchova o Zemi pochází) v tom smyslu, že u nás snad zatím nedošlo k takovému odtržení lidí od světa přírody. Řada dětí u nás, pokud nepochází přímo z vesnice, jezdí na chalupy a chaty či k babičkám na venkov, kde přichází do kontaktu s přírodou, domácími zvířaty i zeleninovými zahrádkami. Možná ovšem ani u nás není daleko doba, kdy nebudou děti chápat, že kuřecí polévka nepochází z plechovky, ale z kuřete, jak to popisuje Steve Van Matre. Pokud pak jde o zpracování, tedy „změnu způsobu, jakým žijeme na Zemi“, u většiny programů má pouze nepřímo vyplynout z toho, co se děti na programu dozvědí. Výchova o Zemi je tedy velmi inspirativní svým důrazem na všechny tři uvedené složky – porozumění, pocity i zpracování – a jejich vzájemné propojení. Zapojení tajemna, dobrodružství a obřadů: Využití tajemna, dobrodružství a obřadů je velmi důležitým faktorem, který zvyšuje motivaci účastníků programu – vtahuje je do programu. Program využívající tyto prvky na děti mnohem více působí, děti si jej lépe zapamatují a je vyšší pravděpodobnost, že se budou v budoucnu chovat v souladu s tím, co je cílem programu. Autor této práce se před několika lety zúčastnil jako pozorovatel týdenního programu pro žáky 7. třídy základní školy ve středisku ekologické výchovy Sever v Horním Maršově. Stále si dobře pamatuje večerní obřad, vycházející ze Seedovy knihy Myslet jako hora. Na začátku obřadu lektoři do zhasnuté místnosti přinesli velký kus dřeva na kterém hořelo mnoho svíček. Za rytmického zvuku bubínků četli lektoři citově vypjaté úryvky z knihy Myslet jako hora týkající se pocitu sounáležitosti člověka se světem zvířat. Mezi jednotlivými úryvky přečetli vždy několik jmen vyhynulých či ohrožených zvířat a za každé zhasli jednu svíčku, až nakonec nehořela svíčka žádná. Poté lektor jednu samostatnou svíčku opět zapálil s tím, že je to svíčka pro všechna tato zvířata, aby od nás „neodcházela“. Celý obřad trval necelých 10 minut a na dětech bylo vidět, že na ně silně zapůsobil. Programy výchovy o Zemi podobné prvky tajemna využívají v rámci celého programu. Tajemno jimi promyšleně prostupuje od úvodní motivace (háčku), přes průběh programu až po závěrečný obřad. Důraz je přitom kladen na to, aby tajemno a fantazie nepřevážily nad tím, co má program sdělovat. Při „obřadu ohrožených druhů“ z modelového programu Sluneční loď III jdou - VII - děti před rozedněním po cestě osvětlené svíčkami na určité místo do lesa, kde stojí jeden z lektorů v kostýmu Smrtky. Z lesa si Smrtce stěžují postupně různé druhy zvířat (a rovněž zástupce domorodých lidí z nejmenovaného místa) na to, že si je bude Smrtka zřejmě muset odvést, protože už je lidé téměř vyhubili. Smrtka se omezuje na krátké důstojné komentáře typu: „Všechno je to hamižnost, nevědomost a sobectví...“ Na konci Smrtka prohlásí, že si tyto druhy ještě s sebou nevezme a vyzve zvířata, aby šla šla za lidmi, kteří chápou a vnímají svým srdcem, aby se jich zastali. Osud lze odvrátit, ale jedině prostřednictvím oběti. Působivost tohoto obřadu je srovnatelná s obřadem prováděným střediskem Sever, je zde ale patrná větší propracovanost ve smyslu zasazení do širšího kontextu. Obřad posiluje propojení porozumění, pocitů a zpracování, přičemž zároveň vyzývá děti k akci, snaží se mít přesah do jejich života. (Nejsou to nějací „oni“, kteří mohou za ohrožení druhů, jsme to my všichni. Já sám přitom mohu pro ohrožené druhy něco udělat.) Tento prvek v obřadu prováděném střediskem Sever chyběl. Pozoruhodné je zároveň i zahrnutí domorodého člověka mezi ohrožené druhy, aby si tak děti uvědomily, že konzumní životní styl neničí jenom přírodu, ale i jiné lidské kultury. Práce s učiteli a dětmi před programem a prvky přesahu do dalšího života: Práce s dětmi i učiteli před programem se neomezuje na zaslání seznamu věcí, které si děti mají přinést s sebou. Propracované vzbuzení zájmu dětí o program s využitím prvků tajemna (jako je tomu prezentací tajemné šifry EC-DC-IC-A v programu Sluneční loď Země, zasláním tajemných map a podobně) musí výrazně zvyšovat efekt vlastního programu. Děti přijedou na program motivované a na přitažení jejich pozornosti se již nemusí na vlastním programu věnovat tolik času, který lze využít lépe. Stejně tak má význam předchozí práce s učiteli, aby se do programu vhodným způsobem zapojili a zároveň byli připraveni na navázání na program po návratu zpět do školy. Jako ještě mnohem významnější se pak jeví práce na přesazích do dalšího života dětí po skončení programu. I z programu Sluneční loď Země odjíždějí děti a učitelé s konkrét- příloha časopisu Bedrník 4/2006 VÝCHOVA O ZEMI EARTH EDUCATION ními závazky, co budou (či nebudou) ve svém dalším životě dělat. Realizace těchto závazků už ale záleží jenom na dětech a učiteli. V případě modelových programů Strážci Země a Sluneční loď III se konec pobytu dětí ve středisku prakticky ani nedá označit jako skončení programu, vzhledem k tomu, že děti odjíždějí domů s úkoly, které mají dále plnit a jejich plnění je tak či onak kontrolováno střediskem ve spolupráci s učitelem. Program tak může plynule přejít do následného života dětí a nenásilně ovlivnit jejich životní styl. Navíc zde funguje „efekt sněhové koule“, protože děti v rámci úkolů často programově spolupracují se svou rodinou či kamarády. Důraz na vlastní životní styl: Jako inspirativní se jeví důraz výchovy o Zemi na vlastní životní styl dětí. Lidé vědí o problémech životního prostředí a zabývají se jimi, nikdo jim ale neříká, že to jsou naše životní styly, které tyto problémy způsobují. Většina lidí je například zděšena tím, jak jsou Jizerské hory zničeny exhalacemi z elektráren. Málokdo si ale uvědomí, že elektřina se vyrábí pro nás, a proto pokud elektřinou plýtvám, vlastně Jizerské hory osobně poškozuji. Téměř nikomu pak již nedochází, že plýtvání elektřinou nespočívá pouze ve zbytečném svícení, ale třeba i ve zbytečném kupování výrobků, na jejichž výrobu se elektřina spotřebovává. Proto je velmi důležitý důraz výchovy o Zemi na to, že můj vlastní konkrétní životní styl je pro Zemi významný a musím na něm začít pracovat. Pro životní prostředí je samozřejmě důležitá i environmentální akce. Ta však nemá být začátkem i koncem naší činnosti, ale spíše přirozeným výsledkem našeho životního stylu. Proto s environmentálními akcemi začíná výchova o Zemi až později, například v programu Sluneční loď III mají děti začít společně pracovat na environmentálním plánování a akcích poté, co dostanou znak SOL na obřadu po šesti měsících činnosti zaměřené zejména na jejich vlastní životní styl. Zajímavý je ve výchově o Zemi i důraz na životní styl samotných vedoucích, kteří mají sloužit jako vzor. Většina středisek a lektorů environmentální výchovy u nás žije dosti skromně, ale pokud děti vidí lektora přijet na program environmentální výchovy autem, je dopad programu na životní styl dětí podstatně nižší než když lektor přijede vlakem. Těmto otázkám by se proto měla všude věnovat patřičná pozornost. Nedostatky výchovy o Zemi Ve srovnání s přínosy výchovy o Zemi se její nedostatky jeví jako dílčí. Na některé problémy je nicméně třeba upozornit. Velké množství používaných rekvizit a kostýmů: Popisované modelové programy výchovy o Zemi jsou velmi náročné na rekvizity a kostýmy. Nicméně tvůrci výchovy o Zemi rekvizity a kostýmy považují za nutné. Pro převedení abstraktních ekologických pojmů do konkrétna jsou rekvizity a kostýmy potřebné, stejně jako pro uplatnění prvků tajemna a fantazie, které tvoří podstatnou složku výchovy o Zemi. Množství rekvizit a kostýmů lze při vytváření vlastního programu poněkud omezit, pořád jich však bude potřeba hodně. Jde však spíše o obtíž při vytváření programu. Aby se vyplatila práce a náklady spojené s obstaráním a výrobou rekvizit a kostýmů na jeho začátku, je výhodné vícenásobné opakování programu. Malý zájem o stmelení skupiny (team building): Výchova o Zemi klade důraz na potřebu samoty, nezařazuje do programu žádné aktivity označované jako „team building“. Ty mohou být důležité pro odstraňování bariér ve vztazích mezi účastníky programu a pro uvědomování si možností a potřeby spolupráce. Je pravda, že v aktivitách, stejně jako při hrách v rámci volného času, je kladen důraz na spolupráci místo soutěživosti, přímo však žádné aktivity pro stmelení skupiny do programu zařazovány nejsou. Předpokládá se zřejmě, že děti se navzájem znají. Tento předpoklad může, ale nemusí být správný. Zařazení aktivit stmelujících skupinu (a tím i umožňujících lepší spolupráci dětí během programu) na začátek programu by mohlo být přínosné. Nejistý efekt některých aktivit: Výchova o Zemi zdůrazňuje, že je důležité předem vědět, jakého cíle se má určitou aktivitou dosáhnout, a poté vytvořit aktivitu tak, aby tomuto cíli vyhovovala. U některých modelových aktivit by bylo možné pochybovat, že jsou ideální pro dosažení stanoveného cíle. Například aktivita nazvaná Továrna na jídlo v programu Sluneční loď Země, má sloužit k porozumění toku energie, konkrétně pak fotosyntéze. Dvojice dětí při ní vleze do uměle postavené jeskyně („listu“) a na základě instrukcí, které jim dává vedoucí prostřednictvím jakéhosi telefonu vedoucího dovnitř „listu“, rozloží „molekuly“ vody - VIII - a oxidu uhličitého (v nichž jsou jednotlivé atomy symbolizované ping-pongovými míčky, spojenými suchým zipem) a složí z nich s pomocí dalšího míčku symbolizujícího sluneční energii „molekulu“ cukru. Je pravda, že převést abstraktní pojem fotosyntézy na konkrétní aktivitu dětí je obtížné, nicméně těžko říci, jestli si z této aktivity (mimochodem velmi náročné na rekvizity) děti zapamatují princip fotosyntézy nebo jenom to, že lezly do jeskyně a v ní slepovaly ping-pongové míčky suchým zipem. Jiné aktivity nicméně převádějí abstraktní pojmy do konkrétna velmi zdařile, například aktivita Od kolébky k hrobu v programu Sluneční loď Země. Vyhraněnost postojů nepřijatelná pro některé lektory: Výchova o Zemi je pevně zakotvena v hlubinné ekologii. Aktivity typu objímání stromů a líbání květin, stejně jako pocity spřízněnosti se všemi živými organismy či lásky k Zemi založené na poněkud mystických zkušenostech, mohou být pro racionálně založené lektory environmentální výchovy těžko přijatelné. Stejně tak může být pro přírodovědce obtížné vyhnout se pojmenovávání a označování a snést (ve jménu soustředění pozornosti na základní ekologické pojmy), pokud děti nepřesně označují rostliny, živočichy či třeba horniny. Podobně se může někomu zdát zvláštní shrnutí každého ekologického pojmu do jediné věty, kterou mají děti během pobytu co nejvíce opakovat, aby tak došlo k internalizaci tohoto pojmu. Místo porozumění pojmu to může připomínat bezmyšlenkovité opakování určité fráze. Tyto a další postupy výchovy o Zemi mohou někoho dráždit, vycházejí však z celkové struktury výchovy o Zemi a v jejím rámci jsou důkladně zdůvodněny. Uplatnění výchovy o Zemi Vzhledem ke své komplexnosti je výchova o Zemi vhodná hlavně pro pobytové (několikadenní) programy. Kratší programy, trvající několik hodin až jeden den, mohou uplatnit některé její prvky. Ing. Tomáš Hakr Pedagogická fakulta Technické univerzity v Liberci www.eartheducation.com N Á Z O R Y ANKETA PÍT NEKTAR I PŘESTAT CHRÁNIT KUDLANKY... Jaký význam má biologická rozmanitost na Zemi? Miloš Anděra: Biodiverzita není jen módním slovem, ale základním principem a pilířem přirozeného „fungování“ přírody. Vyšší biodiverzita ekosystémů dává naději na jejich rychlou obnovu po větší přírodní katastrofě. Úroveň biodiverzity ovšem musíme vnímat v regionálním kontextu – nižší rozmanitost pouští a tajgy neznamená to, že jsou „méněcennější“ než deštný les. Stejně tak vysoká biodiverzita není vždy důkazem přirozeného ekosystému (viz např. městské prostředí). Jana Brožová: Biologická rozmanitost je chápaná jako pestrost druhů rostlin a živočichů a také typů prostředí. A právě toto podle mého názoru vypovídá o významu rozmanitosti. Naše krajina nejsou jen např. lesy, ve kterých by rostl jenom jeden druh stromu a žil jeden živočich. Ale toto je pouze jeden význam – ten estetický, při prvním pohledu. Nesmíme však zapomínat na to, že my biologickou rozmanitost využíváme – jsou to plodiny, léčivé rostliny, živočichové, voda... Fatima Cvrčková: Nikdy jsem se profesionálně nezabývala ničím, co by s biologickou rozmanitostí nějak zvlášť souviselo. A právě proto, že nejsem odborník, mohu si snad dovolit přiznat, že 4/2006 nevnímám zrovna biologickou diverzitu jako nějaký zvláštní, výjimečný či mimořádně úctyhodný druh rozmanitosti, ve srovnání třeba s rozmanitostí krajiny na straně jedné nebo s rozmanitostí projevů lidského chování a kultury na druhé. Koneckonců člověk je biologický druh a proč by rozmanitost lidových písní, odrůd jabloně nebo druhů piva neměla zasluhovat pozornost, které se dostává třeba endemickému poddruhu jasoně červenookého z okolí Štramberka? Jinak řečeno: Rozmanitost pokládám za hodnotu samu o sobě – a ta biologická je prostě jedním z mnoha příkladů. Pavla Koucká: Biologická rozmanitost zvyšuje odolnost i produktivitu ekosystémů. Ponechme stranou množství laboratorních pokusů i terénních studií, které to dokazují. Čistě logicky: různé druhy mají různé nároky na prostředí, například co se živin týče. Tudíž více druhů dokáže prostředí lépe využít, méně si konkuruje než větší množství jedinců druhu jednoho. A když dojde k narušení – některý z druhů v systému třeba zmizí – v rozmanitějším systému se snáze najde druh jiný, jenž jeho funkci zastoupí, takže se systém nezhroutí. Osobně celou záležitost vnímám i z estetického hlediska: smíšené lesy jsou prostě hezčí než monokultury a krása luk oproti polím podobně spočívá v jejich různorodosti. Vojtěch Novotný: Biologická rozmanitost má význam jak čistě praktický, tak i kulturní. Je nutná k udržování základních funkcí ekosystémů, na nichž stále ještě závisí lidská civilizace. Podmínky na Zemi se neustále mění a jenom velký počet druhů, jež má každý ekosystém připravené „v záloze,“ umožňuje jeho adaptaci na měnící se prostředí. Kromě toho každý druh je unikátním produktem evoluce a jakmile zmizí, nelze ho již znovu vytvořit (i když brzy bude možné tvořit druhy zcela nové). Zaslouží si tedy ochranu jednak jako cenná banka informací (uchovaných v jeho DNA) a jednak jako část biologického dědictví, s nímž bychom měli zacházet alespoň stejně dobře jako s kulturním dědictvím lidských civilizací. Václav Petříček: Biologická diverzita, na genetické, druhové, populační i ekosystémové úrovni vyjadřuje základ pro chod životodárných procesů, na kterých je závislá lidská existence. David Storch: Biologická rozmanitost je to nejzajímavější, co na Zemi je (i z kosmického hlediska), a z toho plyne její význam, který je nesrovnatelný s významem čehokoli jiného. Ptáme-li se ovšem na význam biodiverzity pro člověka, je zjevné, že kromě uspokojování jeho základních životních (řekněme rovnou ekonomických) potřeb, což by ovšem mohla zajistit jen velmi malá část celkového bohatství přírody, je zcela zásadní kulturní význam biodiverzity (a přírody), jako referenčního zdroje lidských hodnot; tedy světa, který je vůči člověku vnější, ale přesto je živý, zároveň blízký i vzdálený, a je zdrojem jistot i překvapení. Mojmír Vlašín: Biodiverzita není totožná s druhovým bohatstvím (výčet druhů), nýbrž je pojmem mnohem širším a komplexnějším. Biologická rozmanitost znamená variabilitu všech žijících organismů včetně ekosystémů, jejichž jsou součástí; zahrnuje diverzitu v rámci druhů, mezi druhy i diverzitu ekosystémů. Je to nejvlastnější charakteristika planety Země, liší se tím od všech ostatních známých vesmírných těles. 17 Na otázky Bedrníku na téma biologická rozmanitost odpověděli: RNDr. Miloš Anděra, CSc., zoolog Národního muzea v Praze, zabývá se zoogeografií, ekologií a ochranou savců; mimo jiné autor úspěšné knížky Encyklopedie naší přírody. Mgr. Jana Brožová, odbor mezinárodní ochrany biodiverzity MŽP, koordinátorka Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR. RNDr. Fatima Cvrčková, Dr., Katedra fyziologie rostlin Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, zabývá se buněčnou a molekulární biologií rostlin, bioinformatikou. Mgr. et Mgr. Pavla Koucká, bioložka a psycholožka, redaktorka časopisu Psychologie dnes. Prof. RNDr. Vojtěch Novotný, CSc., profesor ekologie na Biologické fakultě Jihočeské univerzity. Zabývá se studiem tropické biodiverzity, mimo jiné v Papui Nové Guineji. RNDr. Václav Petříček, botanik, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Doc. David Storch, Ph.D., v Centru pro teoretická studia UK a AV ČR a na Katedře ekologie PřF UK se zabývá makroekologií, teoretickou ekologií a evoluční biologií. RNDr. Mojmír Vlašín, Ekologický institut Veronica, Český svaz ochránců přírody Brno. Prof. RNDr. Jan Zrzavý, CSc., zoolog, evoluční biolog, Biologická fakulta Jihočeské univerzity a Biologické centrum Akademie věd ČR. N Jan Zrzavý: Význam pro koho? Biodiverzita prostě je a je zcela naivní představa, že na ní závisí nějaké to „přežití globálního ekosystému“. Tedy přesněji řečeno – klesne-li biodiverzita na nulu, „globální ekosystém“ jistě zanikne (protože to není nic jiného než reálně existující druhy organismů plus místo, kde žijí), ale to opravdu nehrozí. I při skutečných biologických průšvizích v minulosti, s nimiž se současná situace vůbec nemůže rovnat (masové extinkce např. na hranici prvoa druhohor), vždycky nějaká významná biodiverzita přežila. Otázka tedy zní, zda biodiverzitu chceme, poněvadž nám plní nějaké naše požadavky – ekonomické, kulturní, estetické. Gorily tu jistě nejsou od toho, aby udržovaly diverzitu, gorily prostě jsou a leckomu se líbí. Ubývá biodiverzita, nebo ne? Miloš Anděra: Jednou z „neřestí“ člověka jako biologického druhu je (např. vedle nesmyslných válek), že jako jeden z mála (ne-li jediný), natolik zasahuje do životního prostředí, až ho někdy činí neobyvatelným pro sebe i jiné organismy. Globálně k úbytku biodiverzity bezpochyby dochází, ale hodnocení procesu není jednoduché, neboť se v něm navzájem prolínají protichůdné faktory ekologické, ekonomické, demografické a další (např. schopnost jisté obnovy přírodních zdrojů a v protikladu nekontrolovaný růst lidské populace). Jana Brožová: Odborník na slovo vzatý by vysvětlil, že rychlost vymírání druhů je dnes tisíckrát rychlejší než před sto lety… Dříve druhy také vymíraly, ale jednalo se vymírání přírodními silami. To, co se děje dnes, zapříčiňuje člověk. Kde dříve býval les, stojí dnes dálnice, místo mokřadů je obchodní centrum. Živočichové a rostliny tak ztrácí svůj přirozený „domov“ a vymírají. Fatima Cv rčková: Pokud jde o biodiverzitu v tradičním smyslu, tam mi nezbývá, než věřit tomu, co píší povolanější. Shodne-li se bulvární tisk i časopis Science na tom, že biodiverzity ubývá, zřejmě na tom něco bude. Pokud jde o rozmanitost v širším smyslu nežli pouze biologickém, tak tam se mohu opírat i o osobní zkuše- Á Z O R Y nost. Copak už nejsou i jiné písničky než pop z 80. let a jiné jogurty než Jogobella dovážená odněkud z Německa? Pavla Koucká: Jistěže ubývá, současné vymírání druhů je jedním z největších v historii planety. Při konfrontaci s doklady tohoto faktu mě jímá děs a v úžasu kroutím hlavou nad tím, jak se politici dokáží tvářit, že se nic neděje, nadále narcisticky zahleděni do důležitosti sebe samých. Vojtěch Novotný: Není naprosto žádného sporu o tom, že biodiverzita ubývá, a to velmi rychle – spory mezi odborníky se vedou výhradně o detailech této rychlosti. Pokles rozmanitosti, jakož i naprostá většina dalších problémů životního prostředí, se odehrává zejména v tropických rozvojových zemích, takže z Česka není příliš vidět. Václav Petříček: Ubývá – viz černé a červené seznamy a knihy. Zároveň se mění v důsledku lidské činnosti, vědomé či bezděčné – přenášení druhů přes kontinenty může způsobit těžké problémy i člověku – viz králíci v Austrálii, krysa v Evropě a nakonec i HIV. David Storch: Biodiverzita ubývá. Jde ovšem o úbytek velmi heterogenní, některé taxony jsou mnohem více ohrožené než jiné, některé oblasti jsou na tom hůře než jiné. V každém případě zatím nejde o ubývání srovnatelné s masovými extinkcemi, které několikrát postihly Zemi během poslední půlmiliardy let. Biodiverzita nebyla nikdy zcela stabilní a podobná úroveň jejího poklesu tu byla zřejmě několikrát jen během posledních dvou milionů let. Mojmír Vlašín: Vymírání druhů je přirozený evoluční proces. Vymírání však v dlouhodobém průměru nedosáhlo více než 9 % druhů za milión let, což je jeden druh za pět let. Rychlost vymírání se významně zvýšila s růstem lidské populace. Od r. 1600 vyhynulo nebo bylo vyhubeno nejméně 611 druhů živočichů a dalších 30 je odkázáno lidskou péči v chovech. Skutečný počet bude zřejmě mnohem vyšší. Biodiverzita na úrovni druhů se na planetě nepochybně snižuje dramatickým způsobem. Jan Zrzavý: Ubývá, druhy vymírají. Problém je, že netušíme, kolik těch druhů je a kde jsou, takže vůbec netušíme, kolik jich ubývá. A především netušíme, kolik by jich ubývalo i bez lidské činnosti, protože každý druh jednou vymře i sám od sebe. Otázka je, zda přes to všechno věříme, že svět, v němž žijeme, je nějak nenormální. Jistá část lidí si to myslela vždycky. Může pro uchování biologické rozmanitosti něco dělat jednotlivec? Miloš Anděra: Role jednotlivce je pro uchování biologické rozmanitosti stejně důležitá (ne-li důležitější) jako úroveň institucionální. Konec konců, je to vždy konkrétní člověk, který vykácí prales, naplánuje a zrealizuje napřímení řeky nebo vystřílí rysy a medvědy. Jedině změna v chování a postojích jednotlivců může přinést globální změnu ve vztahu lidstva k prostředí, které obývá. Dobrým příspěvkem k uchování biodiverzity je např. vykupování pozemků pro „soukromé“ rezervace. Jana Brožová: Zde bychom se měli řídit heslem – mysli globálně, jednej lokálně. Roste diverzita, nebo ne? 18 4/2006 N Přestaňme žít na úkor přírody. Nechme přírodu – rostliny, živočichy, typy prostředí – tam, kde původně byly, nenuťme je se stěhovat, nepodaří se nám to. Podle mého názoru nepomůže, když za dvacet stoletých lip vysadíte čtyřicet nových – to není totéž. Ale je to těžké, když lidská populace roste exponenciálně. Fatima Cvrčková: Na to se ptejte někoho, jehož odpověď vypovídá i o něčem víc než o přesvědčovací kvalitě pramenů z druhé až několikáté další ruky, a to navíc těch, které se dají přečíst cestou v metru. Například ve Science z července tohoto roku je dlouhý článek o tom, co by vlastně mělo být prioritou při ochraně biodiverzity; ale ten opravdu na čtení v metru není. Ale pokud jde o rozmanitost v širším smyslu, ne nutně jen tu měřenou počtem druhů, tak to začíná možná i tím, že vědomě a záměrně přestanete kupovat Jogobellu a ve vesnické hospodě kousek od Strakonic si necháte natočit Nektar, i když třeba čepují i Gambrinus. Ale tam to nemusí končit. Vážím si třeba zakladatelů soukromých přírodních rezervací, kteří skupují remízky, potoční břehy a podobná místa, aby jim umožnili zůstat tím, čím jsou – tedy ostrůvky rozmanitosti v krajině. A hřeje mne, že jsem taky trošku přispěla k tomu, že několik krásných buků v Čergově ještě stojí (na pozemku, který koupilo občanské sdružení Vlk), a jsem ráda, že tenhle nápad už došel i do Čech. Pavla Koucká: Jednoznačně lepší než zachovávat druhy v zoologických zahradách je ochrana jejich přirozeného prostředí. Jednotlivec se může ohradit proti narušování ekosystémů minimálně stylem „v Á Z O R Y tom já nejedu,“ volit ekologičtější možnosti – například cestovat na kole nebo veřejnou dopravou, a nikoli autem. Dále se pak může snažit působit na společnost: jít příkladem, vysvětlovat, zodpovědně volit, případně ochraně přírody i finančně přispět. Vojtěch Novotný: K řešení problému je třeba si nejdřív uvědomit, že problém vůbec existuje, a v čem spočívá. Proto se domnívám, že biologické vzdělání na školách všech stupňů je velmi důležité pro to, jak se bude společnost jako celek chovat v blízké budoucnosti. Hlavním problémem pro ochranu prostředí je ničení přirozených biotopů, zejména v tropických zemích, a značná část této destrukce je následkem chudoby těchto zemí. Cestou k celosvětovému zlepšení situace v ochraně přírody je tedy paradoxně zlepšení ekonomické situace v rozvojových zemích, a to i přesto, že tento ekonomický vzestup bude mít na životní prostředí dočasně negativní následky. Každý jednotlivec je v průměru odpovědný za jednu šestimiliardtinu chování lidstva. Vliv jednotlivých osob je samozřejmě velmi nerovnoměrný, nicméně Česká republika je v celosvětovém hospodářství a politice významnější, než odpovídá velikosti její populace. Myslím, že posuzovat vlastní konzumaci, životní styl, dary charitě či voličský vliv na zahraniční politiku země s ohledem na globální problémy životního prostředí a ekonomické situace v rozvojových zemích je jednou z cest, jak životnímu prostředí pomoci. Václav Petříček: Máme na to dva hlavní právní nástroje: je to tvorba a péče o sou- stavu chráněných území a územní systém ekologické stability a zákaz zavádění geograficky nepůvodních druhů do krajiny. David Storch: Důležitá je ekologická vzdělanost, takže jednotlivec by se měl především snažit o ekologii a biodiverzitě něco dozvědět a případně předávat tyto znalosti dál. To považuji za nejdůležitější. Je samozřejmě spousta věcí, které je dobré dělat (nejíst žraloky a velké mořské dravé ryby, nekupovat tropické dřevo a tak podobně), nicméně porozumění přírodě a jejím globálním problémům je podmínka nutná. Mojmír Vlašín: Cílem ochrany přírody nemůže být zachovat současný stav, ale zajistit populacím přirozený vývoj a možnost adaptovat se na změny prostředí. Příroda nefunguje jako rovnovážný systém. Současné převládající paradigma v ekologii uznává, že ekologické systémy jsou otevřené a nerovnovážné a nemají žádný stabilní bod. Jsou často řízeny a regulovány vnějšími činiteli a v krátkodobé rovnováze s vnějším prostředím se nacházejí vzácně. Změny v přírodě musí být součástí ochrany přírody, a ne něčím, co je v rozporu s ní. Každý, kdo chce opravdu vážně chránit přírodu, by se měl seznámit s kauzou Šumava a zaujmout k ní neuhýbavé stanovisko. To je totiž exemplární případ, na tom každý sám pozná, jak na tom je. Pokud si myslí, že Šumava může být národním parkem jedině, pokud do ní člověk neustále zasahuje, pak nemůže udělat pro ochranu biodiverzity vůbec nic. Jan Zrzavý: Tlačit na příslušná politická rozhodnutí – a tedy uvědomit si, že jde o otázku čistě politickou. Jednotlivec tudíž nemůže udělat skoro nic – už proto, že „lokální biodiverzita“ nemá žádný smysl. Na to pozor: značná část druhů „kriticky ohrožených na území ČR“ jsou prostě druhy, které u nás v podstatě nežijí, mají u nás okraj areálu, a tak není divu, že jich je málo. Chránit u nás katrán tatarský nebo kudlanku nábožnou je činnost lehce absurdní. Připravila Hana Kolářová V lidském světě určitě. Umíme třeba „vyrobit“ umělou přímořskou krajinu v přírodní přímořské krajině. Za jakou cenu? 4/2006 19 Zdroj: virtuální svět internetu N Á Z O R Y RODOVÁ OSADA Možná jste se již doslechli o projektu založení přírodní osady s trvale udržitelným způsobem života (www.rodovaosada.cz). Vidíme to jako jedno z východisek do budoucna pro dnešní i budoucí generace. Možná i vám by se líbilo, kdyby podobná osada u nás vznikla. Kdo se jednou pustil do tvorby, v které spatřuje smysl, která jej vnitřně naplňuje, zná ten pocit pohlcení, tvořivého nadšení, kdy člověk zapomene na čas, jídlo, okolí a plně se ponoří do práce. Podobný zážitek, jako když hraje hru se zápalem. Něco podobného se přihodilo i mně. Jednoho rána přišel nápad – vytvořit hru, pomocí níž je možné popsat vizi vznikajících rodových osad, kde se hráči budou moci přímo podílet na tvoření, a tak si ve výsledku dokáží snadněji představit vlastní kroky budování, uvidí konečnou podobu celku. A přitom všem se budou bavit. Do tohoto procesu se zapojí celá rodina – všichni vzájemně spolupracují, děti tvořivě vyjadřují své představy a rodiče jim naslouchají, dávají prostor k realizaci. Myšlenkový řetěz byl započat a jeden nápad rozvíjel další. Přidali se i přátelé. Společně jsme vytvořili zapálený tvůrčí tým. Tak se během dvou měsíců zrodila první verze hry Rodová osada. Hry, ve které si každý vyzkouší, jak se vlastně buduje nová vesnice. Kudy povedou cesty, kde se budou rozkládat rybníky, kde porostou ČESKÁ REPUBLIKA VERSUS RUSKO Myšlenka Rodových osad vznikla v Rusku a podrobněji se s ní můžete seznámit v knihách V. Megreho, kde se o ní hovoří všeobecněji a mnohdy i dost poeticky. Určitě se však dají navrhované myšlenky vyjádřit suchopárnějším jazykem a je možné je doložit konkrétními příklady z praxe. lesy, kde budou osadníci pěstovat ovoce a zeleninu. Může se zamyslet, jakou profesí by se chtěl živit, aby žil v souladu s přírodou, trávil více času se svou rodinou a současně i přispíval celé osadě. Hry, při které se spoluhráči zamýšlí, jaké společné budovy jsou potřebné pro samostatné fungování vesnice, co zajistí prosperitu jejím obyvatelům, jaké oživení znamenají zvířata (i když jen nakreslená na papíře). Čím je stolní desková hra Rodová osada výjimečná? Především spoluprací. Ta přináší spoluhráčům největší potěšení a k tomu ještě i bodové zhodnocení. Nejde zde o to někoho porazit, ale vnímat se spíše jako budovatelé a na konci si odnášet dobrý pocit společně v tvůrčím procesu stráveného času. Odměnou spoluhráčů je také pohled na rozmanitou krajinu, ve které se klikatí cesty lemované živými ploty, lesíky vytváří různorodé obrazce a po ploše se modrají jakoby rozeseté rybníčky. Někde se pase koník, jinde ovečka, tam poletuje včelka či poskakuje zajíc. Děti se radují ze svých stádeček ovcí, koní či lesních zvířátek. Máme odzkoušené, že jednodušší varianta je přitažlivá i pro ty menší, od pěti let věku. Náročnější verze pak nabízí náhled do života reálné Rodové osady a zaujme i ostřílené hráče. Model stopadesátihektarové osady pro Michal Kratochvíla [email protected] www.hra.rodovaosada.com kráceno (red) nejméně 100 rodin a budování celistvé infrastruktury je vhodný zejména pro Rusko (velká území státní půdy, slabá infrastruktura, velká vzdálenost vesnic od sebe atd.). Pro naši zemi (menší území, půda rozdrobená na malé kousky, převážně soukromé vlastnictví půdy – v ČR PERMAKULTURA je přes 3 milióny soukromých vlastníků půdy – blízká dostupnost služeb a velmi Permakultura je koncepce harmonického soužití přírody s lidmi, které lidem umožňuje získá- malé vzdálenosti mezi jednotlivými ves- vat potravu, energii, přístřeší a uspokojuje ostatní hmotné i nehmotné potřeby trvale udrži- nicemi) je model Rodových osad méně telným způsobem. Součástí tohoto přístupu je uvědomělý návrh zemědělských ekosystémů vhodný. Takovýto projekt by však byl jed- vyznačujících se rozmanitostí, stabilitou a odolností přirozených ekosystémů. Celkově jde nou z možných cest, jak oživit pohraniční o způsob utváření zdravého a energeticky účinného životního prostoru člověka jako systému, oblasti, bývalé vojenské prostory či jinak který prospívá lidem, zvířatům, rostlinám i Zemi jako celku a je schopen fungovat a obnovo- nezajištěné oblasti. Variantou vzniku Ro- vat se bez dalších lidských zásahů. Jako trvalý kulturní model permakultura daleko přesáhla dové osady v ČR (složené z mnoha desítek rámec zemědělství. Trvalá kultura zahrnuje vedle ekologických i smyslové, mezilidské, ekono- rodových statků) je její postupný (v hori- mické a etické aspekty. V zahradě koncipované podle principů permakultury jsou zohledněna zontu několika let) a přirozený vznik (lidé nejen estetická a kulinářská hlediska, nýbrž i začlenění obydlí do okolního prostoru, vztah začnou zakládat své rodové statky kousek k sousedům, koloběhy vody, znovuvyužití veškerého odpadu, ochrana proti větru, techniky od sebe, podle potřeb a možností dobu- pěstování atd. dují část infrastruktury). Permakultura – z anglického spojení „permanent agriculture“ – trvalé resp. trvale udržitelné zemědělství. www.sdruzenizeme.cz, kráceno www.rodovaosada.com, kráceno 20 4/2006 DIDAKTIKA JAK NA VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY PROJEKTOVÁ A MEZIPŘEDMĚTOVÁ VÝUKA PRAŽSKÉ DĚTI V KRAJINĚ ZA ŠKOLOU Krajina, ve které žijeme, je plná příběhů a zážitků. Přesvědčí se o tom deset pražských škol, které začínají ve svém okolí s pátráním. V rámci dvouletého projektu Krajina za školou budou studenti ve spolupráci s pedagogy a obyvateli z okolí pořizovat identické snímky okolí své školy podle starých dobových fotografií. Poté na ně čeká příprava výstavy, publikace a řada dalších aktivit. Aby se studenti a jejich učitelé dostali krajině skutečně pod kůži, čeká na ně v rámci projektu mnoho zajímavých činností. Pro pedagogy ze zapojených škol je připraveno dvacet seminářů, na kterých se mimo jiné seznámí s projektovým vyučováním a základy fundraisingu. Dozví se také, jak fotit krajinu, jak se vyvíjelo pražské osídlení, a projdou zmizelou Prahou. Žáci navštíví výukové programy, které je provedou krajinou krok za krokem a naučí 4/2006 je vnímat krajinu všemi smysly. Vyškolení lektoři z řad studentů vysokých škol žáky také zavedou např. za Kelty a Slovany a do jejich krajiny, do tajemných uliček staré Prahy a seznámí je s řadou dalších témat. Vznik projektu popisuje jeho autor Mgr. Petr Mikšíček: „Na začátku projektu Krajina za školou byl fascinující zážitek z možnosti porovnávat historii a současnost pomocí historických fotografií. V roce 2002 jsem stál kdesi ve stráni nad obcí Jelení a pozoroval proměny domů, návsi, způsobů dopravy, využívání polí, zalesnění a vodních toků. Měl jsem tak možnost uvidět vše, co přineslo a také odneslo 20. století. Hned mě napadlo, že tato metoda představuje zábavný způsob poznávání historie místa, jeho proměn a příběhů. Jak skvěle by se tato metoda dala použít v rámci předmětu vlastivěda na základních školách! Po více jak dvou letech jsem tento nápad oprášil a ve spolupráci s o. s. Antikomplex a společností Centre for Modern Education (CZ) jsme vytvořili projekt Krajina za školou. V současné době běhají po okolí svého bydliště děti z více než šedesáti škol a zdá se, že je pořizování fotodvojic baví. Pedagogové také projekt uznali za přínosný. Nyní se do komunity připojuje dalších deset škol z Prahy. Proměn se zde v průběhu 20. století stalo opravdu mnoho. Již dnes se tedy těším na fotodvojice, které studenti v Praze pořídí, a za dva roky zveřejní.“ Petr Mikšíček je členem občanského sdružení Antikomplex, iniciátorem úspěšného projektu Zmizelé Sudety (www.zmizelesudety.cz), na který Krajina za školou navazuje, je rovněž autorem řady publikací a výstav. „Krajina za školou je mnohovrstevnatý projekt. Děti se učí poznávat okolí svojí školy a odkrývají paměť míst, kolem kterých denně chodí. Jen tak mimochodem se ještě učí pracovat s foťákem, skenerem, počítačem, diktafonem, internetem. Radost mohou mít také učitelé. Krajina za školou představuje totiž formu živého a fungujícího projektového vyučování, který jim nabízí jednu z cest pro naplňování školního vzdělávacího programu konkrétním obsahem,“ doplňuje Petra Mikšíčka jeho kolega z Antikomplexu Mgr. Ondřej Matějka, který rovněž stál u zrodu projektu a podílí se na jeho realizaci. S okolím své školy a jeho pozoruhodnou minulostí se díky projektu blíže seznámí nejen žáci a učitelé. Na závěrečných výstavách a v rámci vydaných publikací bude moci shlédnout výsledky i široká veřejnost. Projekt vychází z toho, že krajina, která nás obklopuje, je naší učitelkou – skrývá v sobě stopy našich předků, vypráví jejich příběhy, ukazuje nám vývoj vztahu člověka a přírody... Otvírá nám tak bránu nejen k minulosti, ale i k budoucnosti. Projekt v Praze koordinuje Sdružení Tereza, kontaktní osobou je Barbora Pešková, partnery jsou občanské sdružení Antikomplex a Ekocentrum Podhoubí. Projekt je spolufinancován z Evropského sociálního 21 Projekt Krajina za školou umožňuje budování citového pouta a mnoho aktivit, které rozvíjejí schopnosti dětí. V prvé řadě schopnost komunikovat, organizovat svou práci, pracovat v týmu a prezentovat výsledky své práce. Projekt je určen pro děti na druhém stupni základních škol a pro studenty středních škol. Je koncipován jako moderní projektový a výukový záměr, který koresponduje s hlavními cíli Rámcového vzdělávacího programu. Jednotlivé aktivity projektu pomáhají dosahovat u žáků klíčových kompetencí. Díky širokému spektru činností studentů v terénu je možné jednotlivá zkoumaná témata probírat ve škole v rámci průřezových témat a jednotlivých vyučovacích hodin. Projekt je také možné analyzovat v mezipředmětové výuce mediální výchovy, ekologické výchovy a společenskovědních seminářů. D fondu, státního rozpočtu České republiky a rozpočtu hl. m. Prahy I D A K T I K A Výukové materiály, které vytvoří žáci a pedagogové v rámci projektu Krajina za školou, mohou sloužit jako součást běžné výuky. Používat je můžete při výkladu v zeměpisu, dějepisu, základech Barbora Pešková společenských věd a v přírodopisu. Vytváření výukových materiálů Krajina za školou představuje Sdružení Tereza, [email protected], www.tere- zábavné a zároveň poučné projektové vyučování, do kterého můžete zapojit studenty své školy. zanet.cz (rubrika Další projekty – Krajina za školou) Toto projektové vyučování se významným způsobem kryje s prioritami Rámcových vzdělávacích Doplněno: http://www.krajinazaskolou.cz/ a Hana programů. Sled jednotlivých kroků, které budou studenti v průběhu projektu realizovat, nalezne- Kulichová, Sever Horní Maršov te na www.krajinazaskolou.cz. Součástí projektu jsou různé produkty, nástroje a služby, například Redakce Bedrníku děkuje Petru Mikšíčkovi z o. s. Antikomplex za poskytnutí srovnávacích fotografií. e-learningový kurz, manuál, pexeso... Nositeli projektu se mohou stát i sdružení zabývající se volnočasovými aktivitami. Projekt Krajina za školou tvoří otevřený tým spolupracovníků a kooperujících partnerů, kteří rádi v týmu uvítají další kolegy a subjekty, které přinesou nové možnosti, technologie a vylepšení. Internetové strán- Popisek by se neměl zabývat pouze tím, co je na foto- ky projektu jsou připraveny v češtině, angličtině, němčině, polštině, slovenštině a maďarštině. grafii vidět, ale hlavně souvislostmi, proč je co na foto- V říjnu 2006 se v rámci mezinárodní mutace do projektu Krajina za školou zapojilo i Rumunsko. grafii vidět – např. skupina cestářů v zimě. Popisek by Projektu se na podzim 2006 účastní již více než 30 škol z dvanácti různých krajů ČR. Z dosud re- měl přibližovat čtenáři život a specifika tohoto regionu. alizovaných za shlédnutí stojí zejména krásný projekt ZŠ Březenecká z Chomutova. Paní učitelka Jana Saloňová a žáci kvalitně zpracovali region na Severozápadě Čech. Bývalé koupaliště v Abertamech Jako partner hlavních organizátorů se k účasti na projektu chystá například také středisko eko- Bývalé vodní a vzdušné lázně v Abertamech byly čas- logické výchovy Sever Horní Maršov, kde projekt v návrhu nazvali Krkonoše vnitřní a vnější. Děti to navštěvovány místním obyvatelstvem. Pořádaly se v jeho rámci budou rovněž sbírat informace, staré fotky a obrázky, k nim fotit tatáž místa nově, pá- zde společenské slavnosti, zábavy a sportovní utkání. trat v terénu, dělat rozhovory s pamětníky, pátrat v archívech. Výsledkem bude výstava, pohled- Ačkoli by se zdálo, že koupaliště 800 m nad mořem nice, publikace. Na Sudety jak dělané... Obdobný projekt mají rozjet regionální partneři například bude liduprázdné vzhledem k teplotě vody v potoku, pro České středohoří, Jeseníky, Šumavu, Karlovarsko. A sdružení Antikomplex má další plány... nebylo tomu tak. Obdobná koupaliště v horách byla předehřívána ve třech bazénech vyložených dřevem a umístěných nad hlavním bazénem. Proto při dnešním Závěje na silnici pohledu vypadají plavci velmi otužile. V roce 1942 bylo zakázáno kvůli náletům Fotodvojice zachycuje státní silnici od Vejprt směrem na Klínovec. Oba snímky veškeré veřejné shromažďování, a proto se koupaliště přeměnilo na líheň kaprů. Po zachycují abnormální sněhové závěje přesně po 100 letech. Zatímco dnes se o výměně obyvatelstva v roce 1945 nebylo koupaliště obnoveno, resp. nenašel se pro sníh postará technika a auta mají zpoždění maximálně 2 hodiny, dříve tento úsek něj tzv. národní správce. Koupaliště postupně zcela zaniklo. Člověk by si myslel, že a nejen ten musel dny odklízet každý, kdo měl doma lopatu, z blízké obce Háje. hlavní příčinou byla nechuť lidí se scházet u studené vody, ale hlavním důvodem Je zřejmé, že dnes je život v horách díky technice jednodušší. Přesto ale mnoho nejspíš byla ekonomická neefektivnost a málo času na společenské radovánky. mladých lidí z obcí a hor odchází do měst. 22 4/2006 D I D A K T I K A ŽIVOT V RYBNÍCE Úvod Všichni sedí se zavřenýma očima, poslouchají zvuky, po ztišení nahrávky mají společně vymodelovat z barevných gáz to, co jim zvuky připomínaly. Starší mají do modelu zakomponovat i přírodniny. 1. část programu Sezónní změny teplot ve vodních nádržích: S pomocí 4 názorných obrázků mají účastníci objasnit, co způsobuje zvláštnost (anomálii) vody – největší hustota při 4°C. Rozdílná teplota v různých vrstvách rybníka v jednotlivých ročních obdobích. Podmořská sopka (pokus pro důkaz různé hustoty vody při různých teplotách): Nejlepší je namíchat vodu s T=4°C a T=1°C. Teploměrem změřit teploty vod. Pokud se podařilo získat teploty 4 a 1°C, pak se do zavařovací sklenice č.1 nalije voda s T=4°C a do č.2 voda s T=1°C. Do lahvičky od tuše č.1 vodu s T=1°C a do lahvičky č. 2 vodu s T=4°C – vody v těchto lahvičkách barevně odlišíme kapkou inkoustu nebo tuše. Malé lahvičky s přiloženým víčkem pak opatrně vložíme do zavařovacích sklenic a víčka vyzvedneme (lahvičku č.1 do zavařovačky č.2 a obráceně). Obarvená voda pak podle hustoty při různé teplotě buď zůstává na dně skleničky nebo stoupá a pomalu obarvuje „těžší“ vodu v zavařovačce. Poznámka: Teploty mohou být různé 4/2006 (např. vařící a ledová), ale pouze kolem 4°C je pozorovatelná anomálie, že teplejší voda může být těžší. U jiných teplot nastává normální jev, že teplejší látka je lehčí a stoupá – ale i tak je pokus poutavý. (Teploty pro pokus ideální se však získávají velmi obtížně. Experiment s horkou a studenou vodou z lednice je přínosný už tím, že děti vidí, jak se dá zjistit rozdílná hustota vody.) Oživování rybníka: Vytvoříme tři skupiny, každá skupina má obálku s 12 obrázky. Skupiny umísťují obrázky do předkreslených rámečků s názvy rostlin a živočichů na plátně. Špatně umístěné kartičky vyučující skupinám vrací. Starší mohou k obrázkům vyhledat v hromádce i popisy na kartičkách. Společná kontrola: Posezení u rybníka – povídání o organismech na rozmístěných obrázcích – zajímavosti, zmínky o tom, čím se kdo živí. Seznam barevných fotografií rostlin a živočichů, s nimiž se děti v programu setkávají: vrba jíva, řasa parožnatka, blatouch bahenní, stulík žlutý, leknín bílý, žabník jitrocelový, orobinec širolistý, rákos obecný nezmar štíhlý, nitěnka obecná, pijavka koňská, okružák ploský, plovatka bahenní, škeble rybničná, vodouch stříbřitý, vodule, hrotnatka obecná, rak říční, motýlice lesklá, vážka ploská, bruslařka obecná, splešťule blátivá, potápník vroubený a larva potápníka, komár pisklavý, štika obecná, cejn velký, kapr obecný, čolek obecný, kuňka obecná, skokan zelený, užovka obojková, volavka popelavá, čáp bílý, kachna divoká Vodoměrky (známý pokus dokazující povrchové napětí vody): Oblíbené pokládání (suchých!) desetníků na hladinu vody ve větší nádobě. Ukázka, co způsobí kapka čistícího prostředku ve vodě (snížení povrchového napětí – desetníky se „propadnou“ do vody). Lov potravy (hra): Dvě skupiny – hráči představují obyvatele dvou rybníků a blízkého okolí – v obou rybnících jsou např. larva potápníka, nitěnka, okružák skokan, užovka, pijavka, čáp. Každá skupina je v určené části místnosti a co nejdále, ve stejné vzdálenosti od obou skupin, je umístěna „potrava“ – míček. Vedoucí vyvolává, jakou potravu míček představuje (pulec, listy žabníku, kuňka...). Z každé skupiny (rybníka) vybíhá jeden živočich, který se danou potravou živí. Hráč, který ukořistí potravu, získává pro svůj rybník bod. Pokud však vyběhne živočich, který se uvedenou potravou neživí, rybník bod ztrácí. Všichni členové skupiny si mohou radit a napovídat tomu, kdo má vyběhnout. Opakování a rozšíření o další živočichy: Lze využít puzzle Život v rybníce. 2. část programu – praktická Děti pod vedením lektora loví drobné vodní živočichy do sítěk a určují pomocí klíčů vydávaných Rezekvítkem, mohou si je kreslit. Závěr Každý účastník si odnáší list s názornou tabulkou k hustotě vody a s obrázky s teplotami v rybníce ve čtyřech ročních obdobích. Dále by si děti měly zapamatovat, že voda vykazuje teplotní anomálii – maximální hustotu při 4°C – a měly by si uvědomit pochody, které díky této vlastnosti vody v rybníce probíhají během roku. Připravila Eva Kazdová Lipka - školské zařízení pro environmentální vzdělávání, Lipová 20, 602 00 Brno-Pisárky, tel. 543 211 264, 543 330 838, fax 543 211 264, e-mail [email protected], www.lipka.cz 23 Pomůcky nahrávka zvuků potoka, tekoucí vody hromada přírodnin z rybníka i jiných biotopů (rákos, škeble, olšové šištičky, listy různých stromů...) plátno s namalovaným rybníkem a rámečky – v rámečcích jsou názvy živočichů i rostlin, rozměry odpovídají obrázkům, které mají být na název přiloženy zalaminované obrázky – fotografie přehledný obrázek vysvětlující hustotu vody při různých teplotách (kniha Průvodce přírodou, díl Pevninské vody a mokřady) kartičky s popisy rostlin a živočichů názorné náčrtky zachycující teploty vrstev vody v jednotlivých ročních obdobích pro pokus: 2 zavařovací sklenice se širokým hrdlem, 2 lahvičky od tuše i s uzávěrem, inkousty nebo tuše ve dvou různých barvách, 2 teploměry, led, horká voda, varná konvice, na namíchání určité teploty větší nádoba, několik desetihaléřových mincí D I D A K T I K A VŠECHNO, CO POTŘEBUJETE VĚDĚT O ZOO EKOLOGICKÁ VÝCHOVA V ZOOLOGICKÝCH ZAHRADÁCH Unie českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZ) připravila Analýza stavu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) v zoologických zahradách v České republice v roce 2005. Zpracovatelský tým analýzy představují Ing. Vladislav T. Jiroušek, prezident UCSZ, Božena Šprynarová, výkonná sekretářka UCSZ a Ing. Lubomír Moudrý, viceprezident UCSZ. Projekt byl financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Otiskujeme vybrané informace z této analýzy. Unie českých a slovenských zoologických zahrad: analýza České a slovenské zoo se v roce 1990 spojily do profesního sdružení s názvem Unie českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZ). Účelem tohoto spojení bylo a je napomáhat uplatňování poslání zoologických zahrad a jejich celkovému rozvoji. Zoo prošly v období 1990–2004 bouřlivým vývojem expozic a infrastruktury i osvětového působení na veřejnost. UCSZ zpracovala analýzu dosavadních, stávajících i plánovaných aktivit členských zoo UCSZ a jejich souladu s klíčovými dokumenty (Světová strategie zoologických zahrad v oblasti ochrany přírody, 2005; Zásady osvětové práce Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií, Úmluva o ochraně biologické rozmanitosti a Státní program EVVO v ČR). Na zpracování studie se aktivně podílelo 18 z celkem 19 členských zoo UCSZ. Studie byla zpracována na základě dotazníkového šetření a strukturovaných rozhovorů a obsahuje přehled a analýzu historické činnosti zoo v oblasti EVVO v období 1990–2004 včetně vývoje podmínek pro jejich činnost, analýzu stávajícího stavu (všeobecné podmínky, lidské zdroje, technické, organizační a ekonomické zajištění, stávající programová nabídka a činnost, partnerská spolupráce, kapacita pro další aktivity) a posouzení souladu dosavadních a stávajících aktivit s klíčovými dokumenty. Z historie programové nabídky Spektrum aktivit v oblasti EVVO za období 15 let je natolik rozsáhlé, že pro potřeby studie byly zjišťovány pouze ty akce a činnosti, které jednotlivé zoo samy považují za nejvýznamnější z hlediska vlastního vývoje. Nejvíce realizovaných projektů uváděly zoo Brno, Děčín, Dvůr Králové, Praha, Ústí nad Labem a Chomutov. Projekty byly zaměřeny převážně na následující oblasti: přeshraniční spolupráce; tvorba a zkvalitnění programové nabídky pro různé cílové skupiny; obohacení nabídky pro širokou návštěvnickou veřejnost; vydávání tiskovin a jiných produktů, rozšiřování informačního a výkladového systému; odborná příprava školských pedagogů; zájmové přírodovědné kluby nebo různé odborné kurzy; zavádění činností, založených na aktivním osobním přístupu k návštěvníkům; festivaly environmentální výchovy; zavádění a rozšiřování programů adopce zvířat; aktivity, související se zapojením do celoevropských kampaní Maso z pralesa, Atlantický deštný les, Tygr a Shellshock. Personální zajištění V roce 1990 nemělo 7 z 18 zoo žádné zaměstnance, věnující se EVVO. Ostatní měly převážně 1 až 3 zaměstnance, největší tým byl vždy v pražské zoo. V roce 1990 se jednalo o 24 osoby, v roce 2004 to byly již 93 osoby, z toho třetinu zaměstnávala pražská zoo, kde se však jednalo o nárůst počtu externistů – průvodců a jiného personálu, zajišťujícího aktivní kontakt s veřejností. Kromě Dvora Králové a Prahy zaznamenaly největší nárůst Brno, Ostrava a Děčín. Na Slovensku se osvětovou činností počátkem 90. let zabývali pouze 3 lidé a v roce 2004 jich bylo pouze 5. V roce 1990 mělo vymezeného zaměstnance odpovědného za EVVO pouze 10 zoo, v roce 2004 to již bylo všech 18. Nejčastěji uváděné typy akcí a činností v období 1990–2004 24 4/2006 D Technické zajištění a programová nabídka V roce 1990 disponovalo vlastním zázemím pro potřeby EVVO pouze 8 zoo a samostatným objektem pouze 6 zoo. V roce 2004 mělo vlastní prostory všech 18 zoo, z toho pouze 2 neměly samostatný objekt. Většina zoo měla v roce 2004 pro svoje programy a akce rovněž vymezené venkovní plochy a prostory. I zabezpečení technickým a programovým vybavením prošlo prudkým vývojem, přesto však většina zoo řadu činností musí zajišťovat externě. Všechny zoo využívají k osvětovým aktivitám jedince volně žijících druhů, odchované uměle nebo nezařazené do chovu a domestikovaná a tzv. hobby zvířata. Období 1990–2004 se vyznačovalo značným nárůstem programové nabídky. INTERNETOVÝ ROZCESTNÍK Na internetových stránkách českého I D A K T I K A Osmnáct zoo mělo v roce 1990 k dispozici pouhých 16 stálých programů, kterých se zúčastnili 173 účastníci. V roce 2004 již to bylo 229 programů a stálých činností pro více než 4400 účastníků. Internet začala poprvé využívat Jihlava v roce 1994, dnes již má svoji prezentaci všech 18 zoo. Řada z nich využívá svoje stránky nejen k marketingovým, ale i k osvětovým účelům. Zatímco v roce 1990 byly realizovány 23 odborně zaměřené aktivity (např. soutěže v oboru biologie a zoologie, semináře, odborně zaměřené kroužky), v roce 2004 již zoo realizovaly 120 akcí tohoto typu. Současnost ekologické výchovy v zoo Sedmnáct zoo má EVVO uvedenu ve své zřizovací listině, řada ji má zapracovanou i do dalších zásadních dokumentů. Pouze 5 zoo má vlastní písemnou koncepci činnosti EVVO. Existence klíčových dokumentů pro činnost EVVO je personálu EVVO většinou známa, nejvíce zná Zásady EAZA pro osvětovou prá- ci, Strategii ochranářské práce zoo a akvárií a Úmluvu o ochraně biologické rozmanitosti. Devět zoo spolupracuje s 15 subjekty státní správy nebo jimi zřizovanými organizacemi, z toho v 10 případech se jedná o správy CHKO a národních parků, dále AOPK, ČIŽP, 1 zoo spolupracuje s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy. Celkem 15 zoo z 18 spolupracuje s 56 různými organizacemi, z toho se ve 28 případech jedná o nevládní neziskové organizace – nadace a občanská sdružení. Jedenáct zoo v současné době spolupracuje s nějakým typem podpůrného spolku. Typy těchto spolků a šíře spolupráce jsou velmi různorodé, od sdružení, zaměřeného na zoologii a ochranu přírody, přes sdružení vypomáhající při realizaci akcí nebo s financováním až po zájmové kluby. Prostory pro vzdělávání Z 18 zoo mají všechny s jedinou výjimkou vlastní prostory pro potřeby EVVO. Nejstarší prostory mají Zoo Ohrada (1713), galerie Zdeňka Buriana v Zoo Dvůr Ministerstva životního prostředí http: / / w w w. e nv. c z / A I S / we b. n s f / p a g e s / Zoologicke_zahrady najdete vše, co mů- ZOO ANO, ČI NE? žete potřebovat vědět o zoologických zahradách: Unie českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZ) vydala Právní předpisy: platný zákon o zoo- v roce 2005 za podpory MŽP překlad publikace Budoucnost ohrože- logických zahradách č. 162/2003 Sb., ných druhů zvířat. Světová strategie ochranářské práce zoo a akvárií., o podmínkách provozování zoologických která je základním programovým dokumentem Světové asociace zo- zahrad a o změně některých zákonů, na- ologických zahrad a akvárií (WAZA). Tato strategie představuje jednotnou řízení vlády č. 17/2004 Sb., o pravidlech filozofii zoologických zahrad na celém světě a definuje zásady a postupy, jejichž pomocí pro poskytování dotací provozovatelům bude možné dosáhnou stanovených cílů v ochraně přírody. V posledních letech se rozhodující zoologických zahrad. role zoo v oblasti ochrany přírody stává stále významnější, protože se stav životního prostředí Příspěvek zoologickým zahradám: Směr- z hlediska zachování biologické rozmanitosti volně žijících živočichů v přírodě nelepší, ale na- nice MŽP č. 7/2006 pro rok 2006 k progra- opak zhoršuje. Veřejné informační kampaně a projekty jsou důležité pro pochopení významu mu Příspěvek zoologickým zahradám přírody širokou veřejností. Výchovný a vzdělávací potenciál zoo je obrovský, protože ročně na- Zapojení zoologických zahrad do ochra- vštíví zoo na celém světě kolem 600 miliónů návštěvníků, což je jedna desetina populace této ny biologické rozmanitosti: Analýza sta- planety. Osvěta a vzdělávání je proto hlavní úlohou všech zoo. vu environmentálního vzdělávání, výchovy České zoo mají v oblasti výchovy a vzdělávání dlouholeté zkušenosti, které využívají při budo- a osvěty (EVVO) v zoologických zahradách vání nových zoogeograficky a ekosystémově uspořádaných expozic, poskytování informací v ČR, český překlad Světové strategie o chovaných druzích a jejich ekologických a etologických nárocích, různých způsobech pre- ochranářské práce zoo a akvárií, publikace zentace s ohledem na odlišné cílové skupiny návštěvníků zoo. Všechny české zoo mají výchov- Zoologické zahrady České republiky a je- ně vzdělávací pracovníky, kteří se touto problematickou systematicky zabývají. jich přínos k ochraně biologické rozmani- „Světová strategie ochranářské práce zoo a akvárií (World Zoo and Aquaria Conservation tosti od Ing. J. Jirouška a kol. Strategy, WZACS) je dokument se zásadním významem pro činnost zoo a akvárií celého světa. Odkazy: Přímé propojení na weby vý- Byla přijata v roce 2004 na summitu Světové asociace zoo a akvárií (WAZA) v Taipei. Doku- znamných institucí v oboru, jimiž jsou ment velmi podrobně popisuje základní úkoly zoo a akvárií, hlavní dosavadní úspěchy a jejich Unie českých a slovenských zoologických přínos k celosvětové ochraně přírody a je současně i reprezentativním přehledem argumentů zahrad, Evropská asociace zoologických pro diskuse typu – zoo ano, či ne?“ Vyjádřil se příležitosti zveřejnění česklého překladu ředitel zahrad a akvárií, Světová asociace zoologic- Zoologické zahrady Děčín Lubomír Moudrý. kých zahrad a akvárií, Ústřední komise pro 4/2006 S využitím textu Magdaleny Boučkové z odboru mezinárodní ochrany biodiverzity MŽP (red) 25 ochranu zvířat, Státní veterinární správa. D Králové pochází z roku 1913. Čtyři zoo mají prostory vybudované v 80. letech a 3 zoo mají prostory nebo zařízení z 90. let. Osm zoo má prostory vybudované nebo rekonstruované po roce 2000. Naprostá většina zoo potřebuje rozšíření těchto prostor vzhledem k nepostačující kapacitě z hlediska provozu nebo veřejnosti. Řada zoo realizuje své nejnovější expoziční stavby současně jako střediska pro EVVO (např. Praha, Liberec, Dvůr Králové), zaměřená na práci se širokou veřejností a umisťuje zde řadu klasických i moderních informačních a vzdělávacích prvků. Všechny zoo mají k dispozici odbornou knihovnu o celkovém počtu titulů 33 596 ks. V 17 zoo má do knihovny umožněn přístup personál EVVO i chovatelský personál, ve 13 zoo i odborná veřejnost, roční počet externě zapůjčených titulů byl v roce 2004 přes 3 500. Žádná zoo neumožňuje přístup široké veřejnosti. I D A K T I K A ČESKÉ ZOOLOGICKÉ ZAHRADY Přehled zoologických zahrad, kterým vydalo Ministerstvo životního prostředí licenci podle zákona o zoologických zahradách. Řazeny jsou od nejstarších podle data založení: Zoologická zahrada Liberec Založena v roce 1919. Zřizovatel: statutární město Liberec. Adresa: Masarykova 1347/31, Liberec 1. http://www.zooliberec.cz Zoologická a botanická zahrada města Plzně Založena v roce 1926, v současném areálu je od roku 1963. Zřizovatel: statutární město Plzeň. Adresa: Pod vinicemi 9, 301 16 Plzeň 9. http://www.zooplzen.cz Zoologická zahrada hlavního města Prahy Založena v roce 1931. Současný zřizovatel: hlavní město Praha. Adresa: U Trojského zámku 120/3, 171 00 Praha 7. http://www.zoopraha.cz Zoologická zahrada Děčín Založena v roce 1948, otevřena 1949. Současný zřizovatel: město Děčín. Adresa: Žižkova 1286/15, 405 02 Děčín IV. http://www.zoodecin.cz Zoologická zahrada Ohrada Založena v roce 1939. Současný zřizovatel: Jihočeský kraj. Adresa: 373 41 Hluboká nad Vltavou. http://www.zoo-ohrada.cz Zoologická zahrada Dvůr Králové Založena v roce 1946. Současný zřizovatel: Královehradecký kraj. Adresa: Štefánikova 1029, 544 01 Dvůr Králové. http://www.zoodk.cz Vyhlídky Zoologická zahrada a zámek Zlín – Lešná Založena v roce 1948. Současný zřizovatel: statutární město Zlín. Adresa: Lukovská 112, Programová nabídka i její personální a technické zabezpečení prodělaly nesmírně složitý a intenzívní rozvoj. Všechny zoo mají řadu dalších plánů a záměrů, jejich převážnou část však nebudou moci realizovat s využitím stávajícího objemu zdrojů. Pokud se nenajdou prostředky v dostatečném objemu, hrozí tomuto oboru činnosti zoo stagnace, zastarávání stávajícího technického vybavení a odchod nejschopnějších zaměstnanců do jiných sfér činnosti. Plné znění textu analýzy včetně dokumentárních i ilustračních fotografií a rozsáhlého souboru grafů a tabulek je k dispozici v elektronické podobě na CD, které obdržet po předchozím vyžádání na adrese Unie českých a slovenských zoologických zahrad. Veškeré kontakty na zpracovatele jsou uvedeny na adrese www.zoo.cz. 763 14 Zlín 12. http://www.zoolesna.cz Zoologická zahrada města Brna Založena v roce 1950, otevřena 1953. Současný zřizovatel: statutární město Brno. Adresa: U Zoologické zahrady 46, 635 00 Brno. http://www.zoobrno.cz Zoologická zahrada Ostrava Založena v roce 1951, v novém areálu je od roku 1960. Současný zřizovatel: statutární město Ostrava. Adresa: Michálkovická 197, 170 00 Ostrava. http://www.zoo-ostrava.cz Zoologická zahrada Olomouc Založena v roce 1953, otevřena v roce 1956. Současný zřizovatel: statutární město Olomouc. Adresa: Darwinova 29, 779 00 Olomouc – Svatý Kopeček. http://www.olomouc.com/zoo Zoologická zahrada Ústí nad Labem Založena v roce 1957. Současný zřizovatel: statutární město Ústí nad Labem. Adresa: Drážďanská 23, 400 07 Ústí nad Labem. http://www.zoousti.cz Zoologická zahrada Jihlava Založena v roce 1957, statut zoo získala v roce 1982. Současný zřizovatel: statutární město Jihlava. Adresa: Březinovy sady 10. http://www.zoojihlava.cz Zoopark Vyškov Založen v roce 1965. Současný zřizovatel: město Vyškov. Adresa: Cukrovarská 424/9, 682 01 Vyškov. http://www.zoo-vyskov.cz Podkrušnohorský zoopark Chomutov Založen v roce 1975. Současný zřizovatel: město Chomutov. Adresa: Přemyslova 259, Zdroj: Analýza stavu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) v zoologických zahradách v České republice v roce 2005 Další informace: RNDr. Magdalena Boučková, MŽP, odbor mezinárodní ochrany biodiverzity, oddělení výkonného orgánu CITES, Vršovická 65, 100 10 Praha 10, tel. +420 267 122 629, e-mail [email protected]. S využitím materiálů MŽP a UCSZ (red) 430 01 Chomutov. http://www.zoopark.cz Zoologická zahrada Hodonín Založena v roce 1975. Současný zřizovatel: město Hodonín. Adresa: U Červených domků 3529, 695 03 Hodonín. Zoologická zahrada Chleby Založena v roce 1997. Zřizovatel a provozovatel: obecně prospěšná společnost Zoo Chleby, o.p.s. Adresa: Chleby 1, 289 31 Středočeský kraj. Zdroj: Ing. J. Jiroušek a kol., Zoologické zahrady České republiky a jejich přínos k ochraně biologické rozmanitosti 26 4/2006 KALENDÁŘ 24. listopad 2006 na účastnících, co z toho vzejde. Z workshopu Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim, VÝCHOVA O ZEMI V NĚMECKU by měl vzniknout stručný dokument, který shr- Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim. Úvodní seminář o výchově o Zemi (viz příloha ne, co se tam dělo, vymyslelo atd. Tel. 317 845 169/ 965, e-mail [email protected], Bedrníku) v Německu (Kultur tagungshaus DDM Jabloňka, Kroftova 64, Brno, www.csopvlasim.cz Mikad, Grosse Hohe 20, Harpstedt). Učitelům http://www.fi.muni.cz/~xpelanek/ekohry/ 11. – 12. prosinec 2006 umožní seznámit se prostřednictvím zkušeného ekopedagogickým směrem, vyzkoušet si někte- 29. listopad 2006 RUKODĚLNÉ ČINNOSTI 10 LET PAVUČINY Konference u příležitosti desátých narozenin ré programy. Dále se účastníci dozvědí, jak změ- Ve středisku volného času Alcedo ve Vsetíně se SSEV Pavučina s názvem Význam a role středisek nit životní styl, aby představoval menší zátěž pro koná seminář Rukodělné činnosti I – keramická ekologické výchovy v systému školního vzdělá- Zemi. Cena 50 euro. dílna, vzdělávací program v rámci dalšího vzdě- vání se bude konat v Seči u Chrudimi. The Institute for Earth Education, Cedar Cove, lávání pedagogů. Tradiční i netradiční práce Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina, Greenville, West Virginia 24945, USA. s hlínou a nástroji, hrnčířský kruh, vypalování Senovážné náměstí 24, 116 24 Praha 1. Tel. 304-832-6404, fax+ 304-832-6077 nejen v keramické peci, burza nápadů. Určeno Tel. a fax 234 621 386, e-mail [email protected], www.eartheducation.org pro vychovatelky ŠD, SEV, SVČ, učitele MŠ, ZŠ, SŠ, e-mail [email protected], DD, MC. Lektorka Pavlína Gášková. Cena 350 Kč www.pavucina-sev.cz 25. listopad 2006 zahrnuje náklady na seminář, občerstvení. LAND ART – UMĚNÍ V PŘÍRODĚ Alcedo – středisko volného času, 19. leden 2007 Pořádá Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim Z. Kalandry 1095, 755 01 Vsetín, JAK JEDNODUŠE, AKTIVNĚ A KREATIVNĚ ve vlašimském zámeckém parku. Lektorka Bc. e-mail [email protected], Dita Hálová. Seminář zdarma, oběd si platí tel. 571 417 704, 737 259 255 NA EKOLOGICKOU VÝCHOVU Od ledna 2007 bude v Podblanickém ekocentru ČSOP Vlašim probíhat seminář pro pedagogy účastníci sami. Doporučeno zejména pro pedagogy MŠ, ZŠ, SŠ, pedagogy volného času a další 29. listopad 2006 ZŠ a SŠ „JAK (jednoduše, aktivně, kreativně) na zájemce. Land art vychází z reflexe krajiny jako OCHRANA ZVÍŘAT EVVO“. Jde o cyklus šestihodinových seminářů. základního prostředí lidského bytí. Soustřeďuje Občanské sdružení Ametyst pořádá seminář pro První seminář – Cíle a prostředky – se uskuteční se na různé lidské zásahy v přírodě, na působení učitele. Téma: ochrana zvířat v ekologické výchově. 19. ledna 2007, povede PhDr. Jan Činčera, Ph.D. umělců v přírodním prostředí nebo na práci Ametyst, Koterovská 84, 326 00 Plzeň-Slovany, (Pedagogická fakulta Technické univerzity v Li- s přírodními materiály. Cílem land artu není e-mail [email protected], berci, katedra pedagogiky a psychologie). přírodu přetvářet, ale jen dočasně ji proměňovat tel. 377 444 084, 377 917 887 Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim. a posouvat do jiné významové roviny a právě tím ji lépe zviditelnit. 30. listopad 2006 Tel. 317 845 169/ 965, e-mail [email protected], Podblanické ekocentrum, ČSOP Vlašim, JAK PŘIPRAVIT AKCI www.csopvlasim.cz Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim. Vzdělávací program v rámci dalšího vzdělávání Tel. 317 845 169/ 965, e-mail [email protected], pedagogů v budově Alceda ve Vsetíně. Obsaho- 2. březen 2007 www.csopvlasim.cz vá náplň: organizační zajištění akce, prezentace INTERAKTIVNÍ METODY a propagace, spolupráce, rozpočet a hodnocení V ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVĚ 25. listopad 2006 akce. Seminář je určen pro vychovatelky ŠD, pra- Ekocentrum Podhoubí. První z cyklu tří semi- EKOHRY covníky NNO, SEV, SVČ, učitele MŠ, ZŠ, SŠ, DD, nářů, který je zaměřen na získání praktických Workshop v DDM Jabloňka v Brně. Pracujete MC. Lektorka Bc. Simona Hlaváčová. Cena 350 Kč zkušeností pro začleňování Environmentální v oblasti ekologického vzdělávání a chcete zpes- zahrnuje náklady na seminář, občerstvení. výchovy jako průřezového tématu do výuky dle třit svoje programy hrami? Děláte zážitkovou pe- Alcedo – středisko volného času, RVP ZV. Praktické nápady a náměty, jak začlenit dagogiku a chtěli byste trochu zabrousit do eko- Z. Kalandry 1095, 755 01 Vsetín, průřezové téma Environmentální výchova do logických témat? Kde končí vzdělávání a začíná e-mail [email protected], školního vzdělávacího programu (ŠVP) a začlenit manipulace? Co se můžu naučit od zástupců tel. 571 417 704, 737 259 255 jej do výuky přírodopisu, zeměpisu, občanské výchovy, výtvarné a hudební výchovy a dalších jiných organizací? Jaký je jejich pohled na ekohry? A vlastně – co jsou to ty ekohry? Vzdělávání 5. prosinec 2006 předmětů. Seminář bude připraven se zřetelem se v oblasti her s ekologickou, environmentální BETLÉMY Z NEJRŮZNĚJŠÍCH MATERIÁLŮ k Rámcovému vzdělávacímu programu pro zá- tematikou. Zamyšlení se nad možnostmi, smys- Vánoční rukodělný seminář se koná v Podbla- kladní vzdělávání. Tento seminář je zaměřen na lem. Setkání lidí, které nějak zajímá téma ekohry nickém ekocentru ČSOP ve Vlašimi. Účastníci první stupeň ZŠ. Lektorky Pavla Novotná a Alena a kteří působí v různých organizacích, vzájemná budou vyrábět betlémy z nejrůznějších mate- Kohoutová. Cena 150 Kč. inspirace – pracovníci ekocenter, DDM, orga- riálů pod vedením lektorky Ludmily Melkové Ekocentrum Podhoubí, Palmetová 3, 143 00 Praha nizátoři brontosauřích akcí, vedoucí dětských (Svatojánská kolej – VOŠ pedagogická). Dopo- 4 – Komořany. Tel. 267 914 322, oddílů... Jedná se skutečně o workshop (tedy ručeno zejména pro pedagogy MŠ, 1. stupně ZŠ, mobil 776 356 959, pracovní dílnu, setkání), nikoliv přednášku. Or- pedagogy volného času, rodiče a další zájemce. e-mail [email protected], ganizátoři spíše nadhodí otázky, impulzy a bude Seminář je akreditován MŠMT. Zdarma. www.podhoubi.ecn.cz 4/2006 27 lektora The Institute for Earth Education s tímto N A B Í D K A PUBLIKACE CHVÁLY ZADNÍ ZEMĚ Miloslav Nevrlý: Chvály Zadní země. Labské pískovce. Vydala Alena Beňadiková, Vestri, Liberec 2002. (K článku Návraty do Zadní země, str. 4-5) Autor – biolog ze Severočeského muzea v Liberci – se tou zemí toulal dny, týdny, ba roky ve všech ročních obdobích. Ve vedru i v mrazu přenocoval pod převisy a v tichu samoty naslouchal, jak zrnka drolícího se pískovce odpočítávají čas. Pil rudočernou kyselou vodu z kališť i neméně kyselou zelenavou vodu kapající ze skal obrostlých mechem. Pozoroval čápy černé, sledoval, jak se do této krajiny po mnoha letech vracejí sokoli stěhovaví, rysové, vydry, bobři, lososi. O večeři se dělil s plchy zahradními, průchod mezi skalami hledal podle stop divočáků – zkušený rover dobře ví, že kudy projde divoké prase, tudy projde i člověk. Prodíral se vlhkými roklemi, kde nalézal kapradiny a mechy, i ty, které u nás nerostou nikde jinde. Jen velevzácnou skalní kapradinu blánatec kentský (Hymenophyllum tunbridgense), která tu údajně byla objevena před sto padesáti lety, přes veškeré úsilí nenašel. Napřed si obstaral botanickou literaturu. Pak tajně štípnul, jinak se to nedá nazvat, nepatrný kousek blánatce z Anglie ve starém herbáři na pražské Přírodovědecké fakultě, ale žádnou velkou škodu jim neudělal! A pak už se jen plazil desítkami roklí Zadní země, skláněl se ke stovkám zelených rostlin, ale všechno marně. Přicházel tak do míst, kam by bez vidiny blánatce nikdy nezavítal, sladce něžná rostlina mu však zatím uniká... Pobýval s německými strousedlíky, s trempy z osad, s místními podivíny. Prolézal archivy a studoval staré mapy. Shromažďoval literaturu geologickou, archeologickou i historickou, zapisoval příběhy, které mu vyprávěli pamětníci. Německá jména překládal do češtiny, mapy překresloval, a pak podle nich hledal stará koňská stání, smolné pece, kapličky ve skalách, k nimž už dávno nevedou cesty, vytesané hraběcí znaky, kříže, kalichy, zapisoval nápisy a letopočty. Na rozdíl od jiných vynikajících znalců tento kraj nejen důkladně prostudoval, ale prožil jej na vlastní kůži, splynul s ním. Barvitá, ne- zvyklá slova nevymýšlel, přicházela mu do úst sama. Proto se jeho kniha čte jedním dechem, jako dobrodružný cestopis proložený úvahami, které poutníka napadají před usnutím či za rozbřesku. Za předjarních úplňků vstupuje Zadní země nejhlouběji do srdce. Pavla Loucká, Vesmír 2003/10, kráceno EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ A BIODIVERZITA Ekologické zemědělství a biodiverzita. Text a fotodokumentace Tom Václavík. Vydalo Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 2006. ISBN 807084-485-X. Brožura hodnotí dopady ekologického zemědělství na biodiverzitu ve srování s konvenčním zemědělstvím. Prostřednictvím rešerší srovnávacích studií hledá odpověď na otázku, zda má ekologické zemědělství pozitivní vliv na biodiverzitu. Zdůrazňuje několik obecných pravidel hospodaření, která jsou do značné míry vlastní ekologickému zemědělství a která zvláště prospívají druhům volně žijícím v zemědělské krajině. Biodiverzita v zemědělství zahrnuje škálu organismů v produkčních systémech, které se podílejí na kolobězích živin, dekompozici organické hmoty a udržení úrodnosti půdy; na regulaci chorob a škůdců; na opylení; na udržení a ochraně biotopů s planě rostoucími druhy rostlin a živočichů; na minimalizaci eroze atd. Je doloženo čím dál větším množstvím vědeckých výzkumů a praktických důkazů, že ekologické zemědělství má pozitivní vliv na biologickou rozmanitost. Brožura je též dostupná na internetové adrese http://81.0.228.70/attachments/ Ekologicke_zemedelstvi_a_biodiverzita.pdf. S využitím www.mze.cz (red) DOBRÉ PRO LES, DOBRÉ PRO LIDI Jan Metzl, Milan Košulič: 100 otázek a odpovědí k obhospodařování lesa přírodě blízkým způsobem. Vydal FSC ČR, Brno 2006. Knihu dvou zkušených a inspirativních lesníků s neotřelým pohledem na soudobé lesnictví vydala Pracovní skupina pro certifikaci lesů FSC v ČR. FSC ČR je nevládní, nezisková organizace a český zástupce mezinárodní organizace Forest Stewardship Council (FSC). FSC ČR prosazuje environmentálně vhodné, sociálně přínosné a ekonomicky životaschopné lesní hospodaření v České republice prostřednictvím certifikace lesů a zpracovatelského řetězce certifikovaného dřeva a dřevěných výrobků. Publikace se zabývá teoretickými i praktickými aspekty šetrného lesního hospodaření. Kniha je brožovaná, má 100 stran. FSC ČR, Bratislavská 31, 602 00 Brno, tel. 545 211 383, [email protected] S využitím www.czechfsc.cz (red) PERIODIKA REKLAMAVÉ ZNAČKY A EKO-KONZUM Žijeme v době inflace zelených svatozáří: průměrný našinec od sebe stěží rozezná význam „reklamavé“ zelené energie ČEZ, zaručeně kvalitního zeleného salátu McDonald’s nebo malou značku ekologicky šetrný výrobek na zadní straně sešitu. Podzimní číslo Sedmé generace jsme proto zčásti věnovali sledování situace na takzvaném zeleném trhu a pátrali jsme po motivacích, které lidi vedou k ekologičtějším nákupům. Odhalili jsme rovněž motivace Henryho Davida Thoreau, který nacházel smysl v chůzi, Tomáše Kramára, jenž bojuje proti korupci, či Jaroslava Stoklasy, který svůj život zasvětil ochraně životního prostředí. Navštívili jsme slovenské Palárikovo, kde recyklují snad téměř vše, na rozdíl od Česka, kde suroviny stále končí v popelnici. Posvítili jsme si i na rostoucí oblibu kamionové dopravy, nová média či odvrácenou stranu rozvojové pomoci. Dagmar Smolíková, další informace na www.sedmagenerace.cz 28 4/2006 N PROGRAMY PROGRAMY STANICE PRO HENDIKEPOVANÉ ŽIVOČICHY Stanice pro hendikepované živočichy ve Vlašimi byla Českým svazem ochránců přírody založena v roce 1994. Zajišťuje péči o zraněné a jinak hendikepované volně žijící živočichy v širším okolí Vlašimi. Hlavní náplní naší práce je péče o zraněné a jinak hendikepované volně žijící živočichy, což většinou zahrnuje jejich odchyt, převoz do stanice a odbornou péči až do úplného vyléčení a vypuštění zpět do přírody. Asi třetinu našich zvířecích pacientů tvoří osiřelá mláďata, o která pečujeme až do jejich osamostatnění a vypuštění do přírody. Pečujeme také o nevyspělá mláďata ježků, která na podzim nemají dostatečnou hmotnost nutnou pro úspěšné přezimování. Provádíme záchranné transfery živočichů z ohrožených nebo narušených biotopů a z obytných prostor, dále transfery škeblí a raků z vypouštěných a odbahňovaných vodních nádrží. Na jaře budujeme zábrany na tahových cestách obojživelníků, především žab, abychom je uchránili před smrtí pod koly aut. Na našich internetových stránkách http: //csopvlasim.cz/stanice/ se můžete seznámit s jednotlivými obyvateli, kteří přibyli do stanice. Dozvíte se zde i užitečné rady a tipy pro vlastní pomoc hendikepovaným živočichům. Seznámíte se se sbírkou Zvíře v nouzi. Pomoci zvířatům v nouzi můžete také adopcí některého z nich. Některá zvířata mají totiž tak komplikovaná zranění, že jim i přes veškerou poskytnutou péči zůstanou trvalé A B Í D K A následky a nemohou být již vypuštěna zpět do volné přírody. Tato zvířata zůstávají ve Stanici již natrvalo. Vyberte si některé z trvale hendikepovaných zvířat a uhraďte finanční částku odpovídající ročním nákladům na krmení a péči o toto zvíře. Získáte certifikát sponzora trvale hendikepovaného živočicha s fotografií vybraného zvířete, vaše jméno nebo název firmy bude uveden na tabulce umístěné na voliéře u adoptovaného zvířete. Získáte i výroční zprávu a informační materiály Podblanického ekocentra, volnou roční vstupenku do stanice a především příjemný pocit, že jste pomohli dobré věci. Roční náklady na krmení a péči o rysa ostrovida Míšu činí 8 000 korun, roční náklady na krmení a péči o jednoho krkavce – Ferdu nebo Cyrila – činí 1 500 korun, stejné jsou náklady na kunu skalní Terezku nebo na výra velkého Evelýnu či Huga. Stanice pro hendikepované živočichy ve Vlašimi je členem Národní sítě stanic pro hendikepované živočichy v ČR. Mapa seznam, kontaktní údaje a internetové přímé linky stanic sdružených v této síti jsou na http: //csop.ecn.cz/handicap/stanice.php. Jedna z dalších, stanice v Jaroměři při ZO ČSOP Jaro v Královéhradeckém kraji se v současné době potýká s existenčními potížemi a uvítá jakoukoli pomoc – finanční i věcnou (e-mail [email protected], tel. 603 847 189, http://www.volny.cz/csop.jaromer). Stanice pro hendikepované živočichy, Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim. Pohotovostní telefon 777 800 460, tel. a fax 317 845 169, 317 845 965, e-mail [email protected] S využitím http://csopvlasim.cz/stanice/ index.php (red) INTERNET KNIHOVNA O NÁRODNÍM PARKU ŠUMAVA Hnuti Duha zprovoznilo v roce 2005 internetovou knihovnu informací o Národním parku Šumava. Umístilo zde dokumenty, studie, odborné články, stanoviska, tiskové zprávy a komentáře k událostem v posledních sedmi letech, zejména k diskusi o kůrovci, zonaci a pravidlech péče o národní park. Naleznete ji na www.hnutiduha.cz nebo přímo na http: //sumava.drosera.cz/?knihovna-informaci Jaromir Bláha, vedoucí programu Lesy Hnutí Duha, řekl: „Internetová knihovna je určena každému, kdo si chce opatřit podrobnější informace o letitém sporu, zda má Šumava zůstat národním parkem. Některá sdružení konzervativních lesníků či někteří politikové opakují donekonečna slova jako „katastrofa“, „experiment“, „konec zelené Šumavy“, „zničené lesy“, přestože je vývoj v šumavských lesích, potvrzený vědeckým monitoringem, i stanoviska renomovaných odborných institucí, vyvrátila.“ Tisková zpráva Hnutí Duha, kráceno (red) VIRTUÁLNÍ PTAČÍ INFOCENTRUM Česká společnost ornitologická (ČSO) je dobrovolné zájmové sdružení profesionálních pracovníků i amatérů zabývajících se výzkumem a ochranou ptáků, zájemců o pozorování ptáků a milovníků přírody. ČSO také zastupuje Českou republiku v mezinárodní organizaci BirdLife International. ČSO provozuje na svých internetových stránkách http://www.cso.cz/ Virtuální ptačí infocentrum, kde se podle několika různých klíčů dají vyhledávat odpovědi na otázky týkající se ptactva. Některé odpovědi jsou shrnutím zkušeností řady ornitologů, členů České společnosti ornitologické a Českého svazu ochránců přírody. K jednotlivým tématům se lze vyjádřit v diskusi. Ornitologové odpovídají například na otázky: Co s nalezeným opuštěným mládětem? Co s nalezeným zraněným ptákem? Co dělat Rys ostrovid Míša se narodil r. 1998 v zoologické zahradě v Olomouci. Do Stanice pro hendikepované živočichy ve Vlašimi byl přijat roku 2001 od soukromého chovatele. Protože byl odmala v úzkém kontaktu s lidmi, a tudíž není 4/2006 29 plachý, nemůže být vypuštěn do volné přírody. N s nalezeným kroužkem? Kolik váží čáp bílý? Je možné, že jsem v ČR pozoroval kolibříka? Jaký druh je ptákem roku? Jak zabránit strakapoudům v poškozování lidských staveb? Kde se u nás v zimě bere tolik havranů? Kteří ptáci přilétají na jaře jako první? Kdy přilétají a odlétají vlaštovky? Vyhledávat se dá i podle tematického klíče: Česká společnost ornitologická, Pomoc ptákům (Chceme-li ptákům pomoc), Pomoc lidem (Komplikují-li nám ptáci život), Slovníček (nejen) ornitologických pojmů a zkratek, Ornitologické statistiky, Ornitologické rekordy, Ornitologická literatura, Ornitologický výzkum, Ptačí legislativa, Ptačí život, Ptačí lokality, Ptačí druhy. Na stránkách ČSO jsou k dispozici i aktivity pro děti. S využitím www.cso.cz (red) A B Í K A menali daleko výraznější úbytky než další dvě skupiny. Zatímco mezi ptáky a rostlinami je zhruba vyrovnaný počet přibývajících a ubývajících druhů (což je očekávatelný výsledek, neboť některé druhy vždy přibývají a jiné vždy ubývají), britských motýlů celkově ubývá. Celkem 71 % druhů se zmenšily areály, medián změny areálů byl –13 %. Je to vysvětlitelné závislostí motýlů na stanovištích udržovaných tradičním hospodařením, které ve vyspělých zemích prakticky zaniklo. Na britských zjištěních je hrozivé, že obdobné trendy jako pro denní motýly jsou opakovaně hlášeny i z jiných skupin hmyzu, byť na základě méně důkladných dat. Jasně to vyplývá z národních červených knih. I v České republice ústup motýlů může indikovat skutečnou krizi biodiverzity. Budoucnost našich denních motýlů je nejistá: z našich 161 druhů jich osmnáct, tedy 11,2 %, vyhynulo a dalším šestnácti druhům se natolik zmenšily areály rozšíření, že prakticky vymírají. Společnost pro ochranu motýlů si dala za úkol shromažďovat informace a poznatky o problémech ochrany motýlů a jejich prostředí a zprostředkovávat je odborné veřejnosti, státním institucím i široké veřejnosti. Dosud nejrozsáhlejším projektem Společnosti bylo mapování výskytu našich denních motýlů, jehož výstupy shrnuje kniha Motýli České republiky: rozšíření a ochrana. S využitím www.lepidoptera.cz (red) ZAJÍMAVÉ ADRESY K TÉMATU BIODIVERZITA MAPOVÁNÍ MOTÝLŮ Na internetových stránkách Společnosti pro ochranu motýlů (www.lepidoptera.cz) bylo vyhlášeno zajímavé sledování motýlů na území ČR. Mapovatelé mají zájem i o náhodná data z pozorování učiněných jen tak mimochodem při jiné činnosti a spokojí se i s tím, že každý hlásí jen ty druhy, které zná. Je to tedy dobrá činnost pro kohokoliv (děti, turisty, kroužky, rodiny...), kdo se pohybuje v přírodě a chce něco užitečného dělat. Na webu SOM najde formuláře i návod, jak vyplňovat. Obdobná britská pozorování totiž dokazují, že motýli indikují dalekosáhlé ztráty biodiverzity. Díky dlouhé tradici atlasů rozšíření mohli vědci ve Velké Británii srovnat historické a současné rozšíření hned tří skupin organismů: ptáků, vyšších rostlin a denních motýlů. Pracovali s více než 15 000 000 údaji od 20 000 dobrovolných mapovatelů. Výsledky otištěné v časopise Nature ukazují, že motýli zazna- Informační systém Úmluvy o biologické rozmanitosti ČR – www.chm.nature.cz Oficiální stránky Úmluvy o biologické rozmanitosti – www.biodiv.org Soustava chráněných území evropského významu Natura 2000, český web – www.nature.cz Stránky MŽP k soustavě chráněných území Natura 2000 – http://www.env.cz/__C1256D51007C88C5.nsf/$pid/MZPLSF4R9PW5 Nezávislý informační, komunikační, vzdělávací, ale i zábavný server věnovaný (především české) přírodě – www.priroda.cz Stránky nevládního sdružení Arnika věnované biodiverzitě, tým Bořena – http://biodiverzita.arnika.org/ Světová organizace na ochranu divoce žijících zvířat (s pandou ve znaku) World Wild Fund (WWF) – www.wwf.org Česko-slovenské permakulturní sdružení – permakultura.cz Ekozahradní design – ekozahrady.com Centrum enviromentálnej a etickej výchovy Ž.I.V.I.C.A Bratislava, stránky o biodiverzitě na Slovensku a jinde – http://www.ekoskola.sk/biodiverzita.htm Evropská unie – Natura 2000 a biodiverzita – http://ec.europa.eu/environment/nature/home.htm Biodiverzita v otevřené internetové encyklopedii Wikipedia – http://en.wikipedia.org/wiki/Biodiversity Souhrnné informace o 25 nejbohatších a nejohroženějších centrech biodiverzity na světě – http://www.biodiversityhotspots.org/xp/Hotspots/ Připravila Hana Kolářová BEDRNÍK říjen / 2006 časopis pro ekogramotnost; www.pavucina-sev.cz ISSN 1801–1381. Ev. č. MK ČR 15710. Vydává Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER pro Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina SEVER, 542 26 Horní Maršov 89 tel. 499 874 280, 499 874 326 e–mail [email protected] www.sever.ekologickavychova.cz D SSEV Pavučina Senovážné náměstí 24; 116 47 Praha 1 tel. 234 621 386 e–mail [email protected] Redakční rada: Helena Kujanová (Jihočeský kraj), Eva Kučerová (Jihomoravský kraj), Jiří Kulich (Královéhradecký kraj), Jiří Bureš (Pardubický kraj), Aleš Kočí (Liberecký kraj), Věra Jakubková (Moravskoslezský kraj), Michal Bartoš (Olomoucký kraj), Lenka Navrátilová (Plzeňský a Karlovarský kraj), Pavla Novotná (Praha), Kateřina Červenková (Středočeský kraj), Ivana Poláčková (Ústecký kraj), Květoslava Burešová (Vysočina), Pavel Bartoň (Zlínský kraj), Silvia Szabóová (Slovensko), Lenka Daňková (SSEV Pavučina). Šéfredaktorka: Mgr. Hana Kolářová Redakce: K Mejtu 200 142 00 Praha – Písnice tel. 261 910 608 e–mail [email protected] Grafická úprava, sazba: Petr Kutáček Distribuce: SEVER Horní Maršov, tel. 499 874 280, [email protected] Tisk: VAMB Štěchovice Náklad: 1500 ks Časopis Bedrník v r. 2006 finančně podporuje MŽP ČR Hlavní téma: OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE Toto číslo vyšlo 15. 11. 2006 Vytištěno na recyklovaném papíře Příspěvky posílejte na adresu redakce. Norské děti se baví a obohacují ekologickou vědu FENOLOGIE A ZMĚNY KLIMATU Share and create! Vstup a tvoř! Vyzývá titulní stránka norského webu sustain.no. Kontaktní adresa webu směřuje na Univerzitu v Bergenu. Stránky na pomoc výchově k udržitelnému rozvoji Norwegian Environmental Education Network patří k norskému internetovému systému na podporu základního a středoškolského vzdělávání. V angličtině jsou přístupné i pro mírně pokročilé žáky českých škol. Aktivity na stránkách sustain.no jsou rozdělené do šesti tematických okruhů: Biodiverzita, Klima a kvalita ovzduší, Spotřeba a zdroje, Demokracie a účast, Energie a Voda. Kromě návodů obsahují stránky odborné informace, srovnání a další materiály. Účastníci projektů web neustále dotvářejí. Sbírají a publikují zde údaje v promyšleném systému, který usnadňuje spolupráci s dalšími školami a místní správou, podporuje ochranu a zlepšování životního prostředí v místních podmínkách. Web je zdrojem informací dokonce i pro vědce. Zároveň pomáhá environmentálnímu vzdělávání na všech úrovních, počínaje prvním stupněm základní školy až po vysoké školy. Tematický okruh Biodiverzita zve k zajímavé spolupráci v rámci projektu Fenologie v North Calotte. Tak se jmenuje region, který tvoří jakousi sněžnou čepičku Evropy – sever Skandinávie za polárním kruhem, kam zasahuje území Norska, Švédska, Finska a Ruska s poloostrovem Kola. Web sustain.no zde od roku 2002 organizuje fenologická pozorování, kterých se zatím účastní školy z Norska a Ruska. „Všichni lidé tak či onak vnímají děje v přírodě. Kdekdo neustále sleduje počasí, protože to ovlivňuje náladu a také naše krátkodobé plány. Na jaře nás zajímá, kdy začne rašit listí, začnou kvést rostliny, přiletí stěhovaví ptáci. Netrpělivě očekáváme rozmrzání půdy, abychom mohli vysadit květiny či zeleninu. Pak se těšíme na zrání jahod a na sklonku roku zase na sníh, abychom si užili zimní radovánky...“ Tak nás do fenologie v praxi, jak ji každý z nás nevědomky provozuje, vtáhne ruský nebo anglický manuál projektu Fenologie v North Calotte. Odborněji řečeno je fenologie nauka o závislosti životních projevů rostlin nebo živočichů na změnách počasí, na ročních obdobích a prostředí. Účastníci projektu každý rok sledují například rašení, žloutnutí listů a opadávání listů břízy pýřité, zrání plodů jeřábu obecného, kvetení rojovníku bahenního, upolínu evropského nebo zaznamenávají na jaře prvního viděného mravence, první bodnutí komárem, výskyt kukačky, konipase bílého, budníčka většího, slavíka modráčka nebo sněhule severní – ptáčka, který na jih do Česka zaletí pouze, když je na severu skutečně tuhá zima. Pozorování se zaznamenávají a výsledkem jsou pak mapy a interaktivní tabulky, kde se dá srovnávat místně a časově. Jak údaje přibývají, získávají i na vědecké vypovídací hodnotě. Protože klima je významný faktor určující začátky přírodních cyklů, data registrovaná každoročně školami poslouží odborníkům, obohacují ekologické poznání a jsou užitečná pro lidské rozhodování, jak organizovat využívání přírodních zdrojů. Kromě toho pochopitelně pozorování přírody přináší každému prostou radost. Je umocněná účastní v dobře organizovaném dobrovolném mezinárodním výzkumném týmu. Web sustain.no by se dal popsat: „V jednoduchosti je krása.“ Za touto krásou je nemálo přemýšlení a práce. Může být inspirací i pro české podmínky. S využitím www.sustain.no Hana Kolářová Za upozornění na tento web děkuje redakce Bedrníku Miroslavu Novákovi z MŽP ČR. Sněhule severní Výskyt slavíka modráčka (Luscinia svecica) v roce 2005. Různé barvy znamenají různé týdny pozorování. Slavík modráček (Luscinia svecica) Člověk vždy neztrácí, když se něčeho odříká. [Johann Wolfgang von Goethe]
Podobné dokumenty
Pavel Bambousek: Mám paragolfer, hraju se zdravými golfisty
přeloženo: pouze pro pány, ženám zaká
záno. Od doby, kdy tahle hra nebo (jak
někteří tvrdí) spíše společenská událost
vznikla, se ale mnohé změnilo, a tak dnes
už je kupříkladu nejúspěšnějším česk...
Symbolický rámec podle 3. B - Čekatelský lesní kurz CORDA
se z nich poučit. (Neboli učeně – je vodítkem, jak si strukturovat svůj osobní
rozvoj a jeho reflexi. Mimochodem, jazykovědci, co že to přesně znamená slovo
rámec?)
History and importance of the company
Renaturace a revitalizace vodních toků
plyne, že nosné efekty revitalizace, která je prováděna jako investiční akce, se očekávají již
v okamžiku kolaudace, celkově však nutno brát v úvahu, že výstavba produkuje pouze určitý
polotovar, k...