Doma KT č. 30 / 2012 - Římskokatolická farnost Cheb
Transkript
Táta a máma, nebo muž a žena? Jak na intimitu Doma R O D I N N Á P Ř Í L O H A K T č . 3 0 15. lekce angličtiny Táhni mě za sebou, dáme se v běh! Dva letní měsíce přinášejí dětem volno od školy, jejich rodičům pak také volno od dětí. Na týden, na dva, nebo alespoň na prodloužený víkend jsme spolu zase sami dva – ne táta a máma, ale manžel a manželka, muž a žena. Tento mezičas nám dává příležitost ohlédnout se k nejintimnějším základům našeho vztahu, které před dětmi míváme sklon spíše tajit. Jednou z možností je zúčastnit se společně manželských rekolekcí, které se – někdy i s paralelním programem pro děti – obvykle pořádají právě o letních prázdninách. „Mnohé páry jsou při takovýchto příležitostech připraveny přemýšlet a následně i hovořit se mnou, v páru či ve skupince i o věcech, na které v běžném provozu není čas, prostor či odvaha,“ zamýšlí se chebský farář P. Petr Hruška, který exercicie pro manželské páry příležitostně vede. „Podle mých zkušeností pak i jedno nečekané, neplánované otevření se v této oblasti může v účastnících zanechat hlubokou pozitivní stopu pro další měsíce. Pro manžele je pak mnohem snazší o prožívání své sexuality hovořit i později při běžné svátosti smíření.“ Za velikou výhru pak P. Hruška označuje, když se následně daří se této – často velmi zraněné – oblasti pravidelně dotýkat i ve vzájemném rozhovoru mezi manželi. P. Ondřej Salvet, jenž doprovází manželské páry při letošních duchovních cvičeních pražského Centra pro rodinu v Perninku, připomíná: „Mluvit o sexualitě je dost nový fenomén, který trvá nanejvýš posledních padesát let – všichni se to musíme teprve učit.“ Podle jeho postřehu v křesťanské diskusi o manželství tento článek nejednou chybí: „Na jedné straně je propracovaná teologie těla, na druhé ale až manželské poradenství, když něco nefunguje,“ podotýká kněz. „Manžele samotné přitom nikdo moc neposlouchá, jen se na ně ze všech stran valí, co by po intimní stránce měli či neměli a jak by co měli prožívat,“ dodává. Exercicie pro manžele tak P. Salvet chápe především jako privilegovaný čas, kdy partneři dostávají prostor si mezi sebou řadu věcí vyříkat. „Jako doprovázející přitom nejsem v roli nějakého odborníka, který jim bude něco radit v naší celistvosti – v řeči, posuncích, postojích ke světu, v jakémkoli projevu lásky. Schopnost svoji sexualitu přijímat a prožívat pak podle P. Hrušky závisí na tom, jak se o ní komunikovalo v rodině, jaké má člověk v této oblasti zkušenosti, ale i jaké představy mu vštípilo jeho okolí – v případě křesťanských manželů tedy také církev. „Bylo-li toto téma jedním z rodinných tabu, pak bývá pro manžele i v jejich vlastním manželství obtížné toto tabu prolomit. Jestliže se někdo v této oblasti zklamal a byl jakýmkoli způsobem zneužit, potřebuje často velmi dlouhý čas k obnovení důvěry či sebedůvěry. A pokud někdo vyrůstal v atmosféře, kdy všechna církevní vyjádření k sexualitě začínala ‚ne‘ nebo ‚pozor‘, pak se mu intimita v manželství těžko rozvíjí jako nádherná komunikace dávající i přijímající lásky,“ vypočítává P. Hruška. „Výsledně se sexualita může stát nejen problémem, ale někdy přímo utrpením – jak ve vzájemném vztahu manželů, tak ve vztahu k Bohu,“ upozorňuje kněz. Střežení hranic, nebo přebývání v nádherné a plodné krajině intimity? Ilustrační snímek Vojtěch Vlk nebo nařizovat,“ upřesňuje kněz. „Jde o jejich vlastní prožívání, o to, aby to spolu probrali – to je ten první důležitý krok,“ zdůrazňuje P. Salvet. Hraničáři, nebo obyvatelé? Proč ale vůbec o intimním prožívání mluvit? Protože se zdaleka nejedná jen o poměrně přehledně zodpovězené otázky křesťanské sexuální morálky, nebo dokonce jen o věc plánování rodičovství, tedy to, co P. Hruška označuje za pouhé „střežení hranic“ bez podílu na přebývání v „nádherné a plodné krajině sexuálního vnitrozemí“. P. Aleš Opatrný ve své příručce Příprava na manželství (APHA 1997) podtrhuje, že lidská sexualita formuje především naše životní role muže a ženy a projevuje se nejenom v samotném sexuálním pudu, ale Tajně toužím po tom, aby mladí lidé, kteří stojí na prahu svého manželství, měli možnost se v našich farnostech setkávat se staršími manželi, kteří při otázce po jejich sexuálním životě nezčervenají nebo nezalezou pod zem, ale rozzáří se jim oči a začnou vyprávět svůj milostný příběh. Příběh lásky vášnivé, přátelské i věrné, příběh odrážející Boží vášnivost, přátelství i věrnost uprostřed jejich vítězství i pádů, příběh pokorný a realistický, který ale zároveň ukáže i dnes, stejně jako snoubencům z Písně písní, směr do „královských komnat“: „Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat. Budeme jásat, radovat se z tebe, připomínat si tvé laskání opojnější než víno…“ (Pís 1,4). P. PETR HRUŠKA Mluv se mnou Existují přitom cesty, které mohou z této pasti vyvést. „Velikou pomocí je, jsou-li manželé ochotni se o své sexualitě sdílet ve společném rozhovoru s někým třetím, komu oba důvěřují: zpovědníkem, exercitátorem, ale i zkušenějším přítelem či přítelkyní, kdo jim pomůže odblokovat některé strachy, podívat se očima toho druhého, ale především si vzájemně naslouchat,“ navrhuje P. Hruška. Jinou možností může podle něj být třeba nahlédnutí do dobrých a otevřených knížek o manželském životě (například těch z nakladatelství Návrat domů, viz str. B), anebo také společná četba Písně písní v malé skupině. „Při některých pasážích se sice někteří červenají, jiní chichotají, další nevěří, že tohle je v Bibli. Ale nakonec se může podařit společně vstoupit před Boží tvář v úžasu nad tou nádherou, velkolepostí, silou a něžností lidské sexuality, jež odráží krásu, sílu a vášeň Boží lásky k nám, a zároveň pocítit pokoru před její zranitelností, křehkostí a zneužitelností,“ shrnuje kněz. ALENA SCHEINOSTOVÁ Manželská setkání: Od společného k intimnímu Schopnost odpustit, umění vyjádřit své pocity, zdravé sebevědomí, manželská romantika. To jsou některá z témat, nad nimiž se každoročně zamýšlejí stovky párů na ekumenických kurzech Manželských setkání (MS), jež se právě rozeběhly na různých místech republiky. Do tradiční jedenáctky tematických okruhů patří také sexualita. Probírat manželskou intimitu formou živého svědectví některé z dvojic a následného rozhovoru v užší skupině tří až čtyř párů, to může být pro někoho možná až odstrašující. Manželé Ptáčníkovi, kteří o sexualitě několikrát přednášeli na MS ostravského Centra pro rodinu a sociální péči, však ujišťují, že se najdou i náročnější okruhy – například odpuštění. Na kurzech mimoto záhy vzniká velmi otevřená a upřímná atmosféra. „Míru otevřenosti si nicméně každý volí sám podle sebe,“ konstatuje Hana Ptáčníková. „A jako vedoucí pár se snažíme lidi vést, aby si své hranice drželi i při rozhovoru ve skupině. Naopak to ale není na místě, když mají později mluvit jen s partnerem mezi sebou.“ Jak doplňuje Petr Ptáčník, právě téma manželské intimity se řeší společně ve skupince jen chvíli, podstatná část se odbývá až v párech. To také odpovídá pravému smyslu MS – nikoliv teoreticky rozebírat možné pohledy na věc, ale zamyslet se se svým partnerem, a především s ním prohovořit, jak dané téma ovlivňuje jejich vlastní společný život. Paní Hana se smíchem poukazuje na to, že na jiných přednáškách občas někdo spí. „U sexuality se to ale skoro nestává,“ tvrdí. Tato přitažlivost podle ní pramení i z toho, že sexualita prolíná celý partnerský život a její fungování se vždy odrazí i v jiných oblastech vztahu. Možná ale účastníci zpozorní také proto, že mluvit o intimních záležitostech v manželství – a to ještě z křesťanského hlediska – stále není obvyklé: ti mladší jsou poučeni spíše v otázkách předmanželské čistoty či přirozeného plánování rodičovství, avšak starší páry někdy i v tom jen velmi zběžně. „V různých manželských společenstvích, kterými jsme za čtyřiadvacet let našeho společného života prošli, se tohle téma nikdy neprobíralo,“ zamýšlí se Petr Ptáčník a paní Hana navazuje: Manželská „Donedávna tu chyběla vlastně i obyčejná veřejná diskuze. Starší generace to měla v tomto ohledu nesrovnatelně těžší.“ Až poslední desetiletí přinesla například řadu laických aktivit pro manžele, sdílení zkušeností anebo literaturu. Rozdílnost mezi mužským a ženským prožíváním sexuality či vzájemná důvěrná komunikace nicméně přesto podle postřehu Ptáčníkových působí překážky v intimním životě i dnešním manželským párům. Odkrýt karty „Naše generace byla vychována v tom, že tyhle věci se nesdělují, a to ani partnerovi,“ potvrzuje Marie Klimešová, dlouholetá účastnice manželských setkání a iniciátorka setkání pořádají: Centrum pro rodinu a sociální péči Ostrava, www.prorodiny.cz YMCA Setkání, www.setkani.org Genea – sdružení pro rodinu a Církev bratrská, www.genea-spr.cz Centrum pro rodinu Krupka, www.centrumprorodinu.cz Církev adventistů sedmého dne, http://rokycany.webnode.cz/news/manzelsa-setkani-2012/ Manželská setkání seniorů: Diecézní centrum pro seniory Hradec Králové, www.dcshk.cz Centrum pro rodinu a sociální péči Ostrava, www.prorodiny.cz Manželských setkání seniorů (MSS), která se v Česku konají pravidelně od roku 2010. „Tudíž začít se o tom spolu bavit, odkrýt si vzájemně karty, je začátek výhry. Fungující sexualita je totiž podle mě v manželství velmi důležitá, ovšem ne vždy funguje tak dobře, jak se navenek prezentuje.“ Ačkoliv v letošním programu MSS v Janských Lázních toto téma ustoupí zamyšlením nad nemocí partnera či neúplnými vztahy, už při prvním seniorském setkání vyvolalo velkou odezvu. „Panovalo velmi otevřené prostředí a někteří z účastníků o své sexualitě mluvili třeba i poprvé v životě. Zejména ženy za mnou pak přicházely i večer a ještě jsme v hovorech pokračovaly v soukromí,“ ohlíží se paní Marie. Nad představou, že manželská intimita končí s padesátým či šedesátým rokem, se osmašedesátiletá paní Marie usmívá. „Je ale pravda, že tyhle věci jsou ve společnosti tabu, a o to větší tabu je sexualita starších lidí,“ připouští. Na MSS, kde se scházejí dvojice ve věku prarodičů, se o intimitě hovoří ještě jinak, než vysvětlují příručky pro nastávající křesťanské manžele: ne jenom odevzdat se druhému a přijmout jej a v nejsoukromějších okamžicích se společně otevřít životu. „Vlastně spíš řešíváme, že každý by měl být nakonec schopen také dávat, aniž by přijímal. S věkem přicházejí nemoci, slábneme, partner už nemůže... V lásce je důležité k této schopnosti dospět – a podle mě to tak Hospodin i plánoval,“ uzavírá Marie Klimešová. (sch) B DOMA – RODINNÁ PŘÍLOHA KATOLICKÝ TÝDENÍK 30/2012 Růst jeden k druhému a otvírat se lásce Dobré manželství si jen stěží můžeme představit bez důvěrností. Teologové označují sexualitu za „intimní jazyk lásky“. Jak ve svých manželstvích tento jazyk používáme? A jak své komunikační dovednosti vylepšit ve prospěch našeho vztahu i společného růstu k Bohu? Odpovídá psycholog MICHAL PETR z pražské Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. trochu experimentovat. Tím nemyslím nic šíleného, ale docela obyčejné věci: dívat se do očí, nebo je naopak zavřít. Zkusit jinou denní dobu, novou techniku. Zařídit si občas hlídání pro děti. Jet spolu na víkend jen sami dva. A znovu: mluvit o tom, co nám dělá dobře, jak to prožíváme, jaké máme tajné představy a také co nám nevyhovuje. Na trhu je také množství dobrých knížek, které pomohou partnerům se v jejich sexualitě zorientovat a mohou posloužit i jako inspirace. Leckteří manželé by spolu byli rádi i přes den, ale bojí se, že je uslyší děti. Co s tím? A když uslyší? V některých kulturách se lidé milují i v místnosti, kde jsou jiní členové rodiny. Čímž samozřejmě nechci tvrdit, že to má být standard i v kultuře naší. Nevidím problém v tom, když děti vědí, že táta s mámou mají svůj čas a to, co tam dělají, je jejich projev lásky. Menší děti se mohou bát některých hlasitějších projevů, ale jinak je pro děti prvotní, že se rodiče mají rádi. Biologické souvislosti toho, co se děje, jim přitom klidně stačí vysvětlit až tehdy, kdy k tomu samy děti dozrají a začnou se ptát. Mluvíme-li o sexualitě, co je vlastně předmětem našeho hovoru? Jenom to, co spolu muž a žena dělají někde v soukromí? To zdaleka ne. Sexualita je jeden z nejlepších způsobů, který Bůh člověku daroval, aby se mohl otevřít druhému, ale i sobě samému a nakonec i Boží přítomnosti. Jde o můj niterný prožitek sebe sama, na jehož základě mohu komunikovat s druhým. Ani ve vztahu k druhému neznamená sexualita jen intimní styk. Jde o komplexní, celistvé prožívání „já s tebou“, párovost, rozdílnost mezi mužem a ženou, vztah mezi našimi protiklady, které se doplňují. Do párové intimity patří nejen samotný styk, ale i všechno ostatní – doteky, pohledy, slova a věty, úsměvy, polibky. Ořezat sexualitu jen na intimní akt, a ten ještě případně okleštit pouze na otázku antikoncepce, je nezajímavé a velmi omezující. Díváme-li se takto široce, jaké místo má sexualita v manželském vztahu? Je to jeden z hlavních pilířů. Jde v ní v podstatě o kontakt s naší základní životní energií, plodivou silou. Přitahuje nás opačná polarita, a to nám pomáhá se přibližovat, dotýkat a stýkat v intimitě našich srdcí. Může nás držet pospolu třeba i navzdory dočasnému nesouladu nebo nevyhnutelným zraněním. Jsou lidé, pro které je sex způsobem, jak překonat neshody, pro jiné zase vyjádřením vzájemného souladu. Vstupují křesťanské dvojice do manželství s reálnými představami o své sexualitě? Když přednáším snoubencům, nemohu to samozřejmě hned poznat. Ale obecně jsou páry, které mají už před manželstvím nějaké zkušenosti, a další, které je nemají vůbec. V obou případech lidé narazí na obtíže, se kterými je třeba pracovat. Lidé mívají o sexualitě spoustu představ, porůznu sesbíraných, často mají od sexu nepřiměřená očekávání – z filmů, románů, médií, od rodičů a vychovatelů. Bývají svázáni různě nabytými představami o tom, co je v sexu dobře a co špatně, co by měli a neměli, co se smí a co ne. Neznají svou sexualitu, natož toho druhého. Navíc nemáme z rodiny naučený jazyk, jak věci a děje dobře pojmenovat a vyjádřit. To souvisí i s tím, že v naší společnosti je sexualita tabuizované téma, o kterém se nemluví – to platí i pro nekřesťany. Navzdory tomu, že zobrazení sexuality je dnes v podstatě všudypřítomné? Všudypřítomné je právě proto, že je potlačené. Pak je ho plný právě i ten bulvár. Dívat se na filmy, prohlížet si fotky nebo číst o skandálech celebrit je něco úplně jiného, než mluvit sám o sobě. To jde do nitra, a tudíž může ohrožovat. O svém intimním prožívání s obtížemi hovoříme, i pokud je nepociťujeme problematicky: jde o citlivé místo zásadně spojené s pocity přijetí a odmítnutí. Komunikovat spolu může být někdy obtížné, nakonec to ale stojí za to. Ilustrační snímek Ľubo Bechný Jak vlastně funguje manželská sexualita a jak se během trvání vztahu proměňuje? Vzájemná přitažlivost bývá nejsilnější na začátku vztahu, tak první dva roky. Pak už to nepůjde tak automaticky, „samo“, neboť se přestanou vylučovat příslušné hormony, pomine „akutní intoxikace”. Druhého už známe, máme to s ním vyzkoušené. Navíc obvykle zůstáváme u jedné dvou technik, způsobů, které nám fungují. Pokud nezačneme rozšiřovat repertoár prožitků, můžeme si zevšednět a jednoho dne zjistit ono příslovečné „už to není, co to bývalo“. Pak se lehce může stát, že se „zamilujeme“ někde jinde. Jde proti tomu vůbec něco dělat? Určitě ano. Vyžaduje to ale větší ochotu vstoupit do kontaktu se sebou i druhým opravdověji, intimněji a cíleně na tom pracovat. Upřímně se podívat na důvody případného odcizení (malá komunikace, negativní hodnocení nejen vzhledu, představy, že jinde to bude lepší, nevhodné načasování, dlouhodobé nepochopení aj.). Znamená to více se sobě i druhému otevřít, více se přiblížit našemu centru, aby z „já a ty“ mohlo vznikat jednotné „my“. Tím nechci říci, že manželé nemají fungovat i odděleně, každý sám za sebe. Naopak je to důležité, vztah je dynamický proces, kdy se lidé během času navzájem sbližují, prolínají K Kevin Leman: Sex začíná v kuchyni… a mnohdy tam i končí (Návrat domů 2009) Citlivé čtení o manželské sexualitě, ale také o pocitech, komunikaci, sporech i manželském slibu jako trvalém závazku a velkém Božím daru Gary D. Chapman: Pět jazyků lásky (Ná- vrat domů 2009) Jak konkrétně přijímat a projevovat lásku, aby v manželství vládlo porozumění a harmonie? další Esther Perelová: Erotická inteligence (Štrob, Širc a Slovák 2008) Proč má touha v manželství sklon vyhasínat a jak jí pomoci znovu se rozhořet Paul Joanides: Sex je umět, chtít a vědět (Alpress 2011) Společná výpověď týmu psychologů, kněží či také manželských párů o intimním prožívání i práci s vlastní tělesností Douglas E. Rosenau: Tajemství milová- ní II. (Návrat domů 2011) Jaké překážky nám brání prožívat plněji a zase se oddalují. Tomu je dobré dát prostor. Musíme ale přitom komunikovat – lépe, otevřeněji, důvěrněji. A bránit se nudě. Jeden z největších problémů je pak v intimní oblasti předstírání – to totiž v podstatě nejsme autentičtí a hrajeme něco, co není. Místo přibližování tomu druhému uhýbáme. Co znamená „jít dál a hlouběji“ v praxi? Je například dobré ve vztahu udržovat to mužské a to ženské, i když jsme třeba právě otcem a matkou. Otcovství a mateřství jsou něco jako role, kostým, který je dočasný, ale není to naše přirozenost coby muže a ženy. S ženou do postele jít mohu, s matkou ne. Navíc, když má žena či muž na sobě vytahané tepláky (kostým matky/otce), nejspíš nebude ten druhý mít na milování vůbec chuť. I krásné krajkové prádlo je ale jen vnější věc. Podstatné je, jdou-li ho třeba manželé koupit společně – to totiž znamená, že spolu o svém intimním soužití komunikují a snaží se pro ně něco dělat. A jak se říká, sex začíná v kuchyni: v žádném případě totiž nejsme nesexuální bytosti, které žijí po celý čas netečně vedle sebe, a potom spolu najednou jdou spát. A jak si představit to tažení proti nudě? Nuda přichází, když je to pořád to samé. Večer, zhasnuto, zatažené rolety, děti spí, jedna poloha. To brzy omrzí, proto je dobré Patrně v každém manželství někdy nastanou období intimního nesouladu. Je možné jej nějak řešit, nebo se tento čas musí prostě jen vydržet? Řešit se musí každopádně, protože jinak bude ve vztahu něco chybět, a to naruší naši vzájemnou blízkost. To, že spolu nespíme, nemusí být samo o sobě problém, pokud to vyhovuje oběma stranám. Problematické je až to, má-li jeden z partnerů větší potřebu, než mu ten druhý může naplnit. Obecné doporučení zní: řídit se podle toho z nich, kdo má potřebu menší. Když se totiž bude do něčeho nutit, jakýkoliv fyzický kontakt s tím druhým se mu může zprotivit úplně. Napřed je ovšem na místě poctivá otázka, jestli to opravdu nejde a proč: máme-li třeba malé miminko, je jasné, že první čtvrtrok to bude složité. Měl jsem ale v praxi klientku, která „nemohla“, protože prý měla malé miminko, a pak vyšlo najevo, že „miminku“ je rok a půl. A když to nejde doopravdy? Ani pak nemusíme na intimitu rezignovat úplně. Přirovnejme si to k jídlu: někdy máme chuť na polévku a hlavní jídlo, jindy stačí samotná polévka nebo třeba párek v rohlíku. Celé menu i s dezertem nemusí být pokaždé. I ten párek v rohlíku je projevem lásky k druhému, toho, že mu chci něco dát. Také to je cesta k partnerské harmonii, uvolnění. Nikdy by se nemělo stát, že když to zrovna nejde, budeme na to prostě kašlat. A opět zopakujme – základ je o tom spolu mluvit, nenechat věci vyhnít. Co když se ten druhý o tom prostě bavit ne- chce? To je pak velký problém. Měl by si uvědomit, že nejde jen o to, jestli spolu sem tam budeme nebo ne, ale především o to, zda je ochoten druhému něco dát a něco od něj přijmout. O dobrý vztah je třeba pečovat jako o zahrádku – je třeba vyplít, zalít, sem tam něco zasadit. V páru může jinak všechno ostatní fungovat, ale pokud tuto základní životní energii jeden z partnerů nepustí dovnitř ani ven, může nakonec vztah rozvrátit a dovést ho až k odcizení nebo rozvodu. Proto spolu mluvme, i když je to obtížné, i když se bojíme, jak partner bude reagovat. Stojí to za to. Dále čtěte i na www.michalpetr.com. ALENA SCHEINOSTOVÁ četbě: manželskou intimitu? Kniha se nevyhýbá otázkám stáří, nemoci či postižení Elisabeth Contentová a kol.: Zádrhele lásky (KNA 2011) Sexuální, ale též osobnostní a vztahové „zádrhele“ lze řešit, pokud si je přiznáme a porozumíme jim, například podle otázek v závěru každé kapitoly Rodinný život Časopis Centra pro rodinný život Olomouc se orientuje na vztahy v rodině, výchovu atd. Sledujte tematická čísla Rabín Shmuley Boteach: Košer sex (Práh 2003) Kniha čerpající ze židovské moudrosti vede manžele k větší otevřenosti a radostnějšímu milování John a Stasi Eldredgeovi: Láska a boj (Portál 2011) Známý autor duchovní literatury vypovídá o proměnách, krizích i rozvoji svého manželství a nalezení jeho pravého smyslu (sch) C DOMA – RODINNÁ PŘÍLOHA zdraví Jedenáct důvodů, proč se nedaří intimitě 1. Zvyk všechno kritizovat: Některé páry otevřeně kritizují jeden druhého, neustálé upozorňování na partnerovy nedostatky zapletou i do denní konverzace. Kritická slova je přitom lepší nahradit vyjádřením pochvaly a povzbuzení. 2. Potlačovaný hněv: Nuda v manželství může být pouze maskou, jež skrývá zuřivost a zášť. Nedokážeme-li řešit problémy hned, příčina sporu zůstává a potrápí později. I hádka je lepší než mrazivé mlčení. Hádky mohou mezi manžele vnést nové porozumění. 3. Selhání komunikace: Intimita nemůže vzniknout bez komunikace. Partner se může intimity a manželského sjednocení bát, protože v nich ukazuje svou zranitelnost. Většina lidí se však může komunikaci naučit. 4. Nedostatek důvěry v partnera nebo v sebe: Vzájemná důvěra je jedním ze základů intimity, vybudovat si ji chce ovšem čas a péči. Máme-li o sobě nízké mínění, můžeme se pokusit to skrýt uzavřeností. Tyto myšlenky lze však nahradit potěšením z fyzické blízkosti svého milého. Chce to i čas a laskavou trpělivost ze strany partnera. katecheze 5. Obavy z vlastního vzhledu: Negativní vnímání svého těla přímo souvisí se zábranami vůči sexuální intimitě. Stejně svazující je, se při intimním kontaktu soustředit na vlastní tělesné nedostatky, a ne na erotické a příjemné myšlenky. Pomůže, bude-li partner tělo toho druhého hodnotit vždy jen kladně a nikdy se neozve kriticky. Nedostatek citlivosti: Necitlivost k potřebám a touhám partnera může být pro intimitu katastrofou. Manžel se chce milovat hned po nedořešené hádce či když si ve vedlejším pokoji hrají děti, manželka musí okamžitě vyndat maso z mrazáku nebo zkontrolovat spící dítě. Terapeuti takové chování nazývají „sexuální sabotáž“. 6. „Diváctví“ při milostném aktu: O „diváctví“ se mluví, když člověk starostlivě a s obavami sleduje své chování při milování. Raději zaměřte pozornost na to, abyste potěšili svého partnera, a radujte se z jeho potěšení. 10. Absence nesexuálních tělesných dotyků: Intimita vyžaduje laskání, přitulení se a líbání jako součást každodenního života. Manželé někdy používají dotek pouze jako sexuální signál, ale tak by to být nemělo. 7. 9. 11. Snižování důležitosti sexu: Sexuální život v manželství je jednou z nejhlubších, nejcennějších a nejtajemnějších zkušeností. Některé páry však vědomě obracejí pozornost jinam. Tím ale ničí bohatou intimitu, již Bůh pro manželství naplánoval. 8. Rutinní, mechanický sex: Je známkou umírajícího vztahu. Může být oživen emocionální přípravou, drobnými změnami, zdůrazněním něžnosti a smyslovosti aktu. Otevři se mi, potřebuji to. Ilustrační snímek Vojtěch Vlk Příliš mnoho televize: Lidé závislí na televizi nemají motivaci ani energii vytvořit si intimní vztah s druhým člověkem. Sledování televize se může též proměnit ve zdroj třenic: jeden z partnerů sleduje noční vysílání, a když jde spát, očekává, že ten druhý bude stále ještě bdělý a připravený na milování. Někdy se sledování televize využívá i k tomu, aby se člověk sexu vyhnul. Podle publikace Tajemství milování Eda a Gaye Wheatových, vyd. Návrat domů 2000. (sch) Pozvání na cestu do minulosti Dneškem vstupujeme do druhé etapy naší cesty poznávání křesťanské víry, jíž je objevování dějin spásy. Naším cílem bude poznat, že jsme součástí těchto dějin a prožíváme je. Inspirací k tomuto seriálu je 2. díl italského Projektu Emmausy od A. Fontany a M. Cusina. si své místo v nich. Cílem je objevit Boží plán s každým z nás. Budeme postupně pracovat se čtyřmi základními pojmy: PLÁN, SMLOUVA, SLIB a ZJEVENÍ. Příprava pro rodiče: Vypravte se na místo, kde se můžete setkat s minulostí naší země, určitého místa, rodiny apod. Doporučujeme co možná nejstarší hrad. Vezměte si s sebou dalekohled – skutečný nebo vyrobený z papíru. Prohlédněte si hrad i pomocí těchto dalekohledů a hovořte s dětmi o tom, co je zaujalo. Jak dlouho se na hradě žilo? Jak žili jeho obyvatelé? Čemu se věnovali? Jaké měli plány? Doma pak děti hrad a jeho obyvatele nakreslí. V první etapě nám šlo o to, aby se děti seznamovaly s Ježíšem a získaly k němu osobní vztah jako k dospělému bratrovi. Učili jsme se poznávat našeho společného nebeského Otce. Z poznání Otce a Ježíše vyrůstá naše jednání podle Ježíšova příkladu. Ježíš se stal člověkem v určitém dějinném okamžiku. Jeho příchod a dílo byly vyvrcholením předchozí etapy života lidí s Bohem a začátkem etapy nové, v níž je pokračovatelkou Ježíšova díla církev. V této etapě žijeme i my. Stojí před námi úkol porozumět těmto dějinám a uvědomit křížovka KATOLICKÝ TÝDENÍK 30/2012 Úvodní aktivita s dětmi: Četba Bible: Přečtěte dětem příběh o stvoření světa podle Gn 2,4b–24. Jde o starší zprávu, za- měřenou na to, proč Bůh stvořil svět – bylo to pro člověka (nejedná se o stvoření v sedmi dnech – tato zpráva z Gn 1 vznikla později a její autoři chtěli mj. ukázat, že vše, co Bůh stvořil, je dobré). Děti si nyní vezmou své dalekohledy, rozhlédnou se z okna nebo v přírodě, nebo se dívají na obrázky v knížce a hledají, co se jim na světě líbí. Hovoříme o tom, že Bůh stvořil svět před mnoha tisíci let, mnohem dříve, než byly postaveny staré hrady. Tyto hrady už se ke svému původnímu účelu nepoužívají. Proč asi? Ale svět kolem nás – ten je zde stále. Bůh ho stvořil tak, že se pravidelně obnovuje. Stále můžeme vidět stromy, květiny, zvířata apod. tak, jak to Bůh chtěl a plánoval. Uvažujte: Kdo vymyslel plán, podle kterého Bůh stvořil svět? Proč Boží dílo trvá stále, a dílo lidí ne? Kdo je v Božím stvořitelském plánu nejdůležitější? Je dobře, když má člověk ta- ké nějaké plány? Jaké plány má každý z vás? Které plány máte společné? Co máme v těchto plánech jistého a co ne? Dojdeme postupně k poznání, že Bůh také uskutečňuje své plány. On má i s každým člověkem svůj plán. A jak ho poznáme? Budeme jej postupně objevovat pomocí Bible, kde jsou zapsaná Boží slova a také jeho plán. Musíme se vydat na cestu do minulosti, abychom porozuměli své přítomnosti a mohli v budoucnu uskutečňovat své plány v souladu s těmi Božími. Nebude to tak úplně snadné, ale výsledek obvykle stojí za to! Modlitba: Děkujte Bohu a chvalte jej za to, že se jeho plány uskutečňují. Děkujte mu za stvořený svět a proste ho o poznání jeho plánu s každým z nás. Z Mitfordu do staré vlasti O knihu Jan Karonové Z Mitfordu do staré vlasti mohou soutěžit ti čtenáři, kteří správně vyluští tajenku naší křížovky a do 14 dnů ji zašlou na e-mailovou ([email protected]) nebo poštovní adresu redakce. Knihy do soutěže věnovalo nakladatelství Vyšehrad. Ukázka: Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř, říkají Irové, a jak vidno, mají pravdu. Jako by nestačil ten šok po útoku neznámého vetřelce ze skříně, teď došlo ke krádeži vzácného obrazu z jídelny, zatímco všichni hosté i personál byli… (viz tajenka) Tajenka z Doma v KT č. 27–28 zněla „prostor, v němž se smím pohybovat.“ Knihu St.-Exupéry, poslední tajemství z nakladatelství Vyšehrad získávají Jana Linhartová z Brna, Antonín Hladký z Hlinska a Stanislav Kostiha z Mostu. Blahopřejeme. MARIE ZIMMERMANNOVÁ, šéfredaktorka revue Cesty katecheze
Podobné dokumenty
zde ke stažení
MUZEUM ve VLAŠIMI sídlí od roku 1988
v zámku. Návštěvníci zde mohou zhlédnout stálé expozice: „Zámecké parky“, „Historie zámku
ve Vlašimi“, „Příroda Podblanicka“, „S přesnou
muškou“, která je věnov...
Jiřina Jirásková
legendy. Když se Krakonoš rozzlobí,
přivolá hromy a blesky a s nimi sešle
na zem lijavec. Nikdy se nestalo, aby
nepomohl tam, kde bylo třeba. A už
v nemoci, nebo v nouzi. Ano, známe ho.
Ale víme to...
Člověk a jeho vztahy
a zná všechny důvody jejich jednání. Modli se za ně a řekni: Pane, nepřeji mu zlo, zříkám se své „pomsty“, svěřuji ho do Tvých rukou, protože
jenom Ty víš, co je pro něj nejlepší. Že to je tolik tě...
S – 01 Překladová beletrie A – L
Jakes John - Příběh americké cesty ke svobodě I. – VIII. Osm knih rozsáhlé
společenské kroniky o zrodu a rozvoji amerického národa. Bouřlivý děj začíná
v roce 1772, kdy
hlavní hrdina Phillip
Charbn...
p. elias vella démony vyhánějte
jednotlivci, kteří daleko více organizují, než se modlí.
Svázanost
Ďábel se nám tedy představuje skrze pokušení, s nímž máme všichni své zkušenosti. Dále se
projevuje také skrze tzv. svázanost (obs...