Na podrážkách žlutý prach Čína – Země středu
Transkript
Na podrážkách žlutý prach Čína – Země středu
Na podrážkách žlutý prach David Uher ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Čína – Země středu Nejstarší státy vznikly v úrodných nížinách povodí veletoků: Nilu v Africe, Eufratu, Tigridu, Indu a Gangy v Asii. Nejmladší z těchto dávných civilizací se zrodila na středním toku Žluté řeky v Číně. Tato řeka je proto právem nazývána „matkou“ nebo také „kolébkou“ čínské kultury. Její celková délka činí přes pět tisíc kilometrů, a je tedy asi dvanáctkrát delší než naše Vltava a bezmála pětkrát tak dlouhá jako Labe. Číňané ji Žlutou řekou nazývají proto, že ve svém toku unáší spousty žlutě zbarvených usazenin, kterým se odborně říká spraš. Ta je velmi měkká, takže ji lze rozmělnit v prstech, přitom je však velmi soudržná. Sprašová hlína pak patří k nejúrodnějším půdám vůbec a svými vlastnostmi se vyrovná i náplavovým nížinám Egypta, Mezopotámie i Indie. V Číně dosahují sprašové vrstvy značné mocnosti až čtyř set metrů. U nás v České republice se spraše vyskytují především v nížinách jižní Moravy, kde však dosahují tloušťky pouze pět až deset, maximálně třicet metrů. Barva spraše ostatně propůjčila název i celé naší přednášce – „Na podrážkách žlutý prach“. Čína, která je zhruba stejně veliká jako celá Evropa a asi stokrát větší než Česká republika, je vůbec největším asijským státem. Ze severu na jih měří více než pět tisíc kilometrů a stejně tak z východu na západ. Svou rozlohou je po Rusku a Kanadě třetí největší zemí světa a co do počtu obyvatel je nejlidnatějším státem světa. Nachází se v nejvýchodnější části asijské pevniny, oblasti nazývané Dálný východ, a její východní pobřeží je omýváno vodami Tichého oceánu. Její území klesá od nejvyšších světových vrcholů pohoří Himálaj na západě z výšky přes osm tisíc metrů do nulových nadmořských výšek úrodných nížin na východě země. Počasí je zde podobné našemu. Jen na severu je v zimě daleko větší zima a v celé Číně jsou léta teplejší než v České republice. Čína také trpí více než my každoročními záplavami. Výjimkou nejsou ani zemětřesení a tajfuny, které u nás neznáme. Číňané nazývali svou vlast od dávných časů Podnebesím. Domnívali se totiž, že jen nad jejich vlastí se klene obloha. Protože čínská kultura byla kolébkou bezmála všem kulturám oblasti Dálného východu, nazývají svou vlast také Zemí středu – Čung-kuo. Velká čínská zeď Jistě znáte Hladovou zeď, kterou nechal v Praze postavit Otec vlasti Karel IV. Velká čínská zeď je podobným, ale samozřejmě mnohem rozlehlejším opevněním z dusané hlíny, kamene, cihel a dřeva, která se táhne jako čínský drak po vrcholcích kopců od Žlutého moře směrem na západ do samotného srdce asijského kontinentu, a to bezmála po celé severní hranici Číny. Jejím hlavním účelem byla od nepaměti ochrana severní hranice před nájezdy kočovníků. Chránila také tzv. hedvábnou stezku: obchodní spojnici, po níž se ve středověku pohybovalo zboží z Číny do střední Asie, na Blízký východ až do Evropy. Její ryze obranný charakter podtrhuje velké množství strážních věží i signalizačních hlásek tak, jak ji patrně znáte z výpravné pohádky studia Walta Dysneyho Legenda o Mulan. Velká čínská zeď současně fungovala jako silniční spojení mezi odlehlými pohraničními oblastmi Číny: na některých jejích částech mohly kolem sebe projet dva vozy, tak byla široká. Její stavba přitom začala zhruba v téže době, kdy byl podle pověsti založen starý Řím. Později byla různě přestavována, rekonstruována i rozšiřována, aby nakonec před čtyřmi stoletími pozbyla svého významu, když se severní hranice posunula daleko na sever. Od té doby chátrala. Proto se do naší současnosti dochovaly pouze zlomky původní stavby. V čínštině se jí říká nikoliv velká, ale Dlouhá zeď, přesněji Zeď dlouhá deset tisíc mil. Čínská míle je asi půl kilometru, tedy celá čínská zeď dosahovala v dobách své největší slávy délky více než pět tisíc kilometrů. Byla vysoká pět až osm metrů a široká až šest metrů. Jedná se prý o jediný výtvor lidských rukou, který je viditelný až z povrchu Měsíce… V Číně si lidé dodnes vyprávějí příběh o věrnosti manželky Meng Ťiang-nü. Její manžel tři dny po svatbě nastoupil k nuceným pracím na nejsevernějším úseku Velké zdi. Přišla zima a muž se stále nevracel. Meng Ťiang-nü se proto vydala na dalekou cestu, aby mu přinesla teplé oblečení. Když však konečně dorazila k cíli, dozvěděla se, že manžel zemřel. Meng Ťiang-nü plakala den a noc. Její zármutek pohnul Velkou zdí tak, že pukla na místě, kde v ní spočívaly ostatky jejího manžela. Když se o tom doslechl císař, dal si Meng Ťiang-nü zavolat. Byl tak uchvácen její krásou, že po ní zatoužil. Meng Ťiang-nü si však stanovila podmínku: chtěla pro svého muže vystavět oltář, kde by na něj mohla vzpomínat. Císař souhlasil. Při pohřební slavnosti se Meng Ťiang-nü vyšplhala na oltář, ostře vyčetla císaři jeho krutost, načež se vrhla do moře. Panda Také známá jako panda velká je zvíře podobné medvědu, které původně obývalo rozsáhlé oblasti jihozápadní Číny. Na svobodě se živí především bambusem, v zajetí ale nepohrdne ani medem, vejci, rybami a ovocem. V důsledku intenzivní zemědělské činnosti člověka dnes patří mezi ohrožené druhy zvířat. Proto se také padna stala symbolem Světové organizace na ochranu zvířat. V současnosti žije na naší planetě asi jen tři tisíce kusů, z toho přibližně desetina v zajetí. Na rozdíl od draka, který je symbolem staré Číny, je panda symbolem Číny moderní. Dospělá panda má výšku méně než dva metry a váží bezmála dvě stě kilogramů. Ve svém černobílém kožíšku s černými „brýlemi“ kolem očí, černou náprsenkou a černými tlapkami je velmi roztomilá. O skvrnách na pandím kožíšku si lidé vyprávějí, že kdysi dávno přišla při obraně pandího mláděte před leopardem o život pastýřka. Na jejím pohřbu plakaly všechny pandy tak usedavě, až jim černé slzy smutku potřísnily jejich původně zcela bílé kožíšky. Drak Tak jako je symbolem naší vlasti lev, je symbolem Číny drak. Ten je ale současně i bájným zvířetem. Jako takový vypadá spíše jako had s nožičkami. Na rozdíl od našich draků ale není vysloveně zlý, nechrlí oheň a neživí se princeznami. V Číně je drak vodní božstvo, dokonce vládne některým řekám a jezerům jako naši vodníci. Ve staré Číně prý žil jistý vévoda, který tak obdivoval draky, že se jeden z nich vydal jej navštívit. Když ale vévoda uviděl skutečného draka, strachy před ním utekl. Od té doby se stal vévoda symbolem mluvky, který svou náklonnost pouze předstírá, nemyslí ji ale upřímně… Samozřejmě ale nesmíme zapomínat na spousty létajících papírových draků, kteří brázdí čínské nebe nejen na podzim. Jejich tvary jsou také mnohem nápaditější než poměrně jednoduší draci u nás. Nemají také nutně tvar draků, ale třeba i různých ptáků, motýlů a jiných létajících tvorů. Čínské písmo Někteří vtipálci rádi říkají, že čínské písmo vypadá jako rozsypaný čaj. Jiní lidé tvrdí, že čínské písmo jsou vlastně obrázky. Původně tomu tak snad i bylo, ale dnes to už tak úplně neplatí. Podívejme se společně na obrázek, který předchází tomuto textu. Na obrázku jsou v osmi neúplných sloupcích uvedeny čínské znaky. Úplně napravo jsou jejich nestarší dochované tvary, směrem doleva uvádíme jejich podoby mladší, až nakonec nalevo vidíme, jak tyto znaky vypadají dnes. Přitom znak nejvíce vlevo dělí od znaku nejvíce vpravo více než tři a půl tisíciletí! V prvním řádku asi poznáváte znak „kůň“: asi vidíte hřívu, ocas i kopyta. Druhý řádek představuje „vepře“. Toho už je poznat těžší, že? Pod vepřem, staří Číňané totiž nepsali do řádků, ale do sloupců, následuje „zajíc“ s podlouhlým tělíčkem a dlouhýma ušima. Konečně na posledním řádku je „tygr“. Také jste si jistě všimli toho, jak se znaky směrem doleva stále více a více zjednodušují? To proto, že doba je stále více a více uspěchanější. Kde by si kdo našel čas malovat se s koňskou hřívou, tygřími pruhy, prasečím ocáskem nebo zaječíma ušima?
Podobné dokumenty
dotace na výměnu plastových oken
V šesti jsem se naučila jezdit bez balančních koleček, ale ke kolu,
jako ke sportu jsem se dostala přes běžecké lyžování, když mi
bylo čtrnáct. Dnes je všechno uspěchanější, děti začínají závodit
u...
ZDE - KLF Manuál (Jak se dostat na vrchol hitparády)
dokonale pochopili Zlatá pravidla. Důvodem, proč
Waterman nechrlí jeden hit za druhým až do konce
tohoto století a proč jsou také úspěchy ostatních limi
továny, není vrtkavost štěstěny nebo změna ...