aktuality - rock for people
Transkript
10. ROČNÍK FESTIVALU 14. ročník 1. HRADEC KRÁLOVÉ 3.–5.7.2008 PRO NÁVŠTĚVNÍKY VYDÁVÁ A ZDARMA ROZDÁVÁ AMEBA PRODUCTION www.rockforpeople.cz Začíná 14. ročník prestižního hudebního festivalu Rock for People Pomyslné brány festivalu Rock for People se opět otvírají. Počtrnáté a současně podruhé. Pořádající Ameba Production nachystala již čtrnácté zastavení s muzikou a skvělými lidmi. Podruhé se akce koná ve Festival Parku na letišti v Hradci Králové, kam se přesunula po dvanáctiletém působení v domovském Českém Brodu. O tom je mimo jiné rozhovor s Petrem Fořtem z Ameby Production na jiném místě těchto novin. A jinými slovy: Festivalové noviny budou zase s vámi. l AKTUALITY Tentokrát vše v pořádku Loni jsme na tomto místě ve Festivalových novinách uváděli, že nepřijedou některé kapely. Letos žádnou takovou informaci nemáme. Naopak. Zatímco to loni nevyšlo, letos jistě dorazí i dvě britské party, které se před rokem omluvily. Enter Shikari už se v Česku zastavili, v červnu předskakovali Linkin Park v Brně. Kismet měli loni tragické události v řadách příbuzenstva. Letos jsou připraveni zahrát a přčesvědčit o své síle. Večírek pro nedočkavé, který včera odpoledne festival odstartoval, nabídl zajímavou menu. Na dvou pódiích proti sobě se střídaly kapely velmi nadějné a ty, které znamenají kulturní jistotu a zážitek. Vydavatelství Indies Scope Records představilo pár koní ze své stáje a nabídlo ke koupi cédéčka ze své produkce, která jsou vždy zárukou kvality. Liguére!, jedna z kapel na včerejším večírku, přiznali po svém setu, že jejich rockforpeopleovské vystoupení bylo kapku nervózní, neboť na festival přijeli po osmi letech. Blahé paměti to byli právě oni, kdo asi dva ročníky v devadesátých letech - ještě na atletickém stadiónu v Českém Brodu - otvírali. Ona dvě pódia pod jednou střechou jsou jednou z přehršle novinek letošního ročníku. Filtr Stage a Kiss Radio Stage si nepřekážejí, neboť hrají “proti sobě”. Bude to tak stále, do prostoru mezi ně se vejde nad čtyři tisíce diváků a je to největší stan, který kdy na Rock for People byl. Pořadatelé letos mysleli i na děti a samozřejmě jejich dozor či návštěvníky se sklony k infantilitě. Skupina Kašpárek v rohlíku rozbalila svůj stan v jednom koutu areálu a kdo tuhle partu neznáte, vězte, že se prezentuje tzv. bejbypunkem. Navíc jsou její členové divadelníci, takže se ve stanu bude také hrát tyjátr. Během tří festiovalových dnů se připojí i řada umělců, kteří budou právě na Rock for People pobývat. Očekává se set s Davidem Kollerem a Márdim, kteří na debutovém albu kapely hostují a kteří s ní už vystoupili při nedávném křtu v pražské Akropoli. Ruku k dílu přiloží také chlapci z Divokýho Billa. Na začátku června dostali na Ouvalském bigbítu k desátým narozeninám své loutky. Přivezou je na Rock for People, ve stanu Kašpárka v rohlíku zahrají pár táborových písniček a budou přihlížet loutkovému představení, které za ně loutkoherci uskuteční. Novinkou letošního festivalu je fakt, že program je vystavěn tak, aby se kapely na hlavních pódiích vzájemně netloukly. Bude-li tedy hrát jedna velká scéna, na druhé se bude chystat formace, která začne, jakmile první scéna svůj program dočasně ukončí. Podobné to bude i ve stanu, o kterém už šla řeč. Milovníci filmů si letos přijdou na své zvlášte ve chvíli, jsou-li jejich oblíbenými filmy snímky hudební. Ozvěny festivalu MOFFOM, tedy festivalu hudebních filmů, jsou nachystány do pivního hangáru. Každý, kdo chce o muzice a jejím pozadí vědět více, měl by být přítomen. Netřeba jistě připomínat, že hlavní festivalové hvězdy se jmenují Kaiser Chiefs, The Offspring a Massive Attack. Road manager Britů Kaiser Chiefs se byl v areálu podívat již předevčírem. Tak to u profesionálů chodí. Stejně tak si ale může profesionál po obhlídce techniky a terénu dovolit uzavřít se ve Festival Parku před světem a zakalit s místními. Tak to předevčírem ve Festival Parku bylo. Flogging Molly vyprodali klub Americká kapela Flogging Molly, která se dnes v 17.50 představí na Česká spořitelna Stage, včera už hrála v Česku. Představila se v pražském Rock Café a klub zcela naplnila, tedy vyprodala. Těm, kteří se přišli podívat, nadto nachystala znamenitý večírek s hudbou, v níž se mísí punk s folkem a irskými motivy. Zkrátka jako ve veselé krčmě. Gipsy.cz jezdí po světě Skupina Gipsy.cz, která vystoupí na Filter Stage v sobotu ve 21.15, dělá čest zemi ve světě. Minulý týden hrála v polské Vroclavi a hned poté vyrazila koncertovat na Ukrajinu do Kyjeva. Ten druhý koncert byl prý naprosto báječný, kapela dostala do varu na patnáct tisíc diváků. V červnu reprezentovala zemi v Bruselu, letos v létě objede pár českých a slovenských festivalů a potom zase vyrazí do světa. Malá změna v programu Skupiny Magnetik a Another Way si prohodily pořadí. Magnetik měli hrát v pátek 4. 7. v Nado Zatopit Stage a Another Way ve čtvrtek 3. 7. na Filter Stage. V tuto chvíli oproti oficiálnímu programu platí, že se obě kapely jednoduše prohazují. 1 ROZHOVOR S PETREM FOŘTEM Z POŘÁDAJÍCÍ AMEBA PRODUCTION: Už to vypadalo, že se zblázníme... Jezdíte si pro inspiraci do zahraničí? Teď poslední léta už jo. Legrace je, že jsme první tři ročníky na žádném jiném festivalu nebyli. Jsem za to i rád, protože jsme to do té doby dělali intuitivně a díky tomu jsme si nepokřivili pohled na věc. Dnes už jezdíme po celé Evropě a vybíráme si akce různého charakteru, abychom si rozšířili obzory. Jak tvoříte festivalovou dramaturgii? Chceme jít cestou progresivních kapel. Můj kolega Michal Thomes je obrovský vyhledávač nových hudebních skupin. Pořád sedí na internetu, něco poslouchá a pak přijde s něčím, co ho nadchlo. Když se na tom shodneme, snažíme se tu kapelu získat. Důležité je, aby nám lidi důvěřovali, že i když jim nějaké jméno nic neříká, udělali jsme za ně filtr a bude to stát za to. Festival je organizačně náročný. Najdete si čas užít si ho i jako divák? Teď už jo. Dřív jsme toho měli nad hlavu, a když už to vypadalo, že se zblázníme, přivedl nám jeden nový kolega slečnu, která dělá systémové rozbory. Dala nám týdenní školení, během kterého jsme si uvědomili, že už to nelze táhnout jen s pár kamarády. Udělali jsme z toho klasickou firmu, kde je ředitelství, ekonomický i marketingový odbor. Bylo mi to trochu líto, ale ta modernizace pomohla. V roce 2003 vystoupila na festivalu kapela Cypres Hill a vy jste prodělali milion a půl. Kde se stala chyba? Dnes už to bereme s humorem a masochisticky říkáme, že jsme rádi, že jsme si to prožili. Nám to tehdy nedalo. Než abychom se pořád bavili, jestli to vyjde nebo nevyjde, tak jsme to zkusili. Je potřeba se někdy spálit. Bylo špatné počasí a přišlo asi osm tisíc platících návštěvníků. Do té doby nás hlavní kapela festivalu stávala kolem tří set tisíc korun. Tohle byl šestinásobný skok nahoru. Zpětně jsme si uvědomili, že jsme sáhli po špatné kapele, protože hip-hop je poměrně úzkoprofilový žánr. Ale stalo se. Petr Fořt Jeden ze dvou hlavních organizátorů Rock for People, Petr Fořt, vypráví o svém vztahu k festivalu, o jeho těžkých chvílích i radostech, které akce jemu i divákům dává. Rock for People od svých začátků každoročně roste. Myslíte, že tento trend může pokračovat v budoucnu podobným tempem? To by bylo krásné. Je pravda, že dvanáct let návštěvnost stoupala. Ale je také jasné, že někde musí mít limit. U nás je to dané financemi a určitou konzervativností. Jsou lidé, kteří na festival prostě nikdy nepůjdou. Loňským přesunem do Hradce Králové návštěvnost klesla, ale nemáme z toho špatný pocit. Začínáme na novém místě. V téhle republice lze dosáhnout mety pětadvacet třicet tisíc festivalových návštěvníků, víc asi ne. Dá se v Čechách na festivalu vydělat? Dá, ale to neznamená, že vyděláme pokaždé. Stanovili jsme si cíl, aby byl Rock for People vidět v Evropě. Tudíž se snažíme stavět na zahraničních kapelách. Neznamená to, že domácí eliminujeme a jednou tu nebudou. Řekli jsme si ale, že budeme tvrdohlaví a budeme přesvědčovat lidi, že takhle je to správně. 2 Museli jste se prý kvůli tomu vzdát provozování vlastní hospody. Nejen kvůli tomu. Zjistili jsme, že nemáme hoteliérské buňky. Vydělávala si jen o víkendu, když přišli kamarádi, pak přes týden nic. Navíc nás to moc nebavilo, chtěli jsme dělat muziku a managementy našich kapel. Když přišel prodělek s Cypress Hill, rozhodli jsme se ji prodat. K Rock for People je přidruženo několik menších festivalů, jejichž počet stále stoupá. Budou se rozmnožovat dál? Máme jich šest, se zimním Rock for People sedm. Rozšiřovat je už nechceme. Máme děti a prázdniny si nestíháme užívat s rodinami. Ty menší festivaly nemají ambice být celorepublikové, měly by být prestižní v dané lokalitě. Mají limitované kapacity. Třeba v lesním divadle v Řevnicích je patnáct set lidí maximum. Cílem je kapacity vyprodávat a zaměřit se na štábní kulturu. Jde nám o to, aby se tam lidi nebáli jít, aby se tam neválely kelímky, aby tam byly atrakce i mimo kulturu a pokud možno, aby tam byly celé rodinky s dětmi. Máte mezi těmi festivaly svého favorita? Pro mne jsou to takové děti, a to je jako se zeptat, které ze svých dětí máš nejradši. FESTIVALOVÁ ANKETA Co by se muselo stát, abyste nepřijeli? Zuzana, 24 let, Uherské Hradiště Kdyby se mi něco stalo, kdyby mě odvezli do nemocnice nebo bych vážně onemocněla, jinak bych každopádně jela. Jsem tu poprvé a slyšela jsem samou chválu, takže jsem se chtěla jet podívat. Markéta, 19 let, Ostrava To by muselo být něco s vlakovýma spojema a nebo s počasím, takové ty normální důvody. I kdyby pršelo, měli jsme už lístek, tak bychom přijeli. Slyšela jsem, že se má přehnat velké krupobití, snad nás to nezasáhne. Tereza, 20 let, Ostrava Určitě bych dorazila v každém případě, už máme lístky a nebyly nejlevnější. Jenom kdybychom si zapomněli peníze, museli bychom přijet o den později. Neudělala jsem zkoušku, další termín je dnes a přesto jsem tady. David, 29 let, Říčany u Prahy Jedině třeba kdybych měl angínu, tak bych nedorazil. Pracovní záležitosti se zařídí. Vojta, 20 let, Liptovský Mikuláš Kdyby tu nehrály Tři sestry. Přijel jsem kvůli atmosféře. Čtyři dny hudby, kdo by nepřijel. Pavel, 29 let, Bohdaneč Kdyby tu nikdo nevystupoval určitě bych nepřijel. FOTO OHLÉDNUTÍ Tomáš, 19 let, Brody u Prostějova Možná kdyby někdo pořádal ještě větší kalbu. Jsem rád, že jsem tu letos, jsou tu dobrý kapely. Bude to mazec. Už mám prázdniny, tak není problém. Třeba Pavlík, kdyby vyvalil na zahradě bečku. Ale to ještě nikdy neudělal, to by byla premiéra. Jitka, 23 let, Praha Kdyby mi odřekl ten člověk, se kterým jsem sem jela. Jinak jedině výrazná změna programu. Nikola, 19 let, Praha Musel by mi odříct kamarád. Kdyby si našel nějakou novou a zase se na mě vykašlal. Jako se to stalo minule. Samotnému se mi nechtělo. Jiří, 50 let, Hradec Králové Muselo by pršet. I když loni trochu pršelo, byl jsem tu. Jedině kdyby přijel Paroubek, tak bych sem nejel. Jonáš, 20 let, Praha Musel bych si asi zlomit obě nohy. Ruce by nevadily, kdyby mi někdo držel pivo. Petr, 26 let, Praha Jezdím jsem kvůli kamarádům. Nepřijel bych, kdyby nejeli ani oni. A samozřejmě kapely, třeba The Offspring. Ale program jsem ještě nečetl. 3 KAISER CHIEFS Nenápadní hrdinové z Leedsu Kaiser Chiefs přinesli osvěžující a obnovující vlnu na britské hudební scéně. V novém tisíciletí se síla tamních klubových kapel počala ztrácet, nebylo v podstatě co nabídnout, protože Oasis už dávno ztratili glanc. Kaiser Chiefs spolu s Franz Ferdinand, Klaxons, The Kooks a dalšími přinesli naději, že na ostrovech bude v nejbližších letech zase dobře. I kdyby z téhle naděje měl zbýt jen ten jeden singl (Ruby), šrumec kolem nové klubové scény je v Británii velký. Tradičně se snaží i hudební časopisy. Ještě do roku 2003 působili tihle nenápadní chlápci opravdu nenápadně: jako ne příliš známá skupina Parva. Teprve tehdy se přejmenovali na Kaiser Chiefs. Název si propůjčili od jihoafrického fotbalového klubu Kaizer Chiefs, za který kdysi hrával Lucas Radebe, jejich oblíbený obránce oblíbeného klubu Leeds United. Známým faktem totiž je, že členové kapely jsou velkými fanoušky tohoto klubu. Mají na zápasy permanentky, ovšem od dob, kdy jsou slavní, si prý fotbalu moc neužijí. První album Kaiser Chiefs vyšlo v roce 2005 pod názvem Employmend. Inspirováno bylo především styly new wave a punkem pozdějších sedmdesátých let. Úspěšný debut zaznamenal prodeje převyšující tři miliony kopií a ve stejném roce byl nominován na prestižní cenu Mercury Prize, ve které se ve velké míře hodnotí vokální projev skupiny. Popularita Kaiser Chiefs velice rychle stoupala i díky skvělým koncertům, už v roce 2005 vystupovali na hlavním pódiu na prestižním festivalu v Glastonbury a na charitativním Live Aid ve Philadelphii. Konec února 2007 byl ve znamení nově vydané desky Yours Truly, Angry Mob s titulním singlem Ruby (1. místo v britské hitparádě). Tato píseň se dostala i na první místo nejhranějších skladeb u nás a není v zemi hudebního fanouška, který by pohodovou vypalovačku neznal, respektive ji v rozhlasovém sprše písniček nerozeznal po prvních akordech. V současné době kapela především koncertuje, objíždí Evropy a tamní festivaly. Potvrdila účast na letních festivalech Isle of Wight, Rock Werchter, Hurricane, Roskilde a Southside, na kterých bude patřit mezi hlavní hvězdy. Současně pilně pracují na svém třetím studiovém albu. Diskografie: Employmend (2005) Yours Truly, Angry Mob (2007) SETH LAKEMAN Většinou vezmu první housle O britském písničkáři Sethu Lakemanovi fajnšmekři vědí. Na Rock for People není poprvé, představil se už loni. V Česku absolvoval turné s Divokým Billem a na přelomu března a dubna tu byl i na pár klubových koncertech. Dnes večer se ve 23.30 představí na Kiss Radio Stage. V Česku jste už vystupoval. Jaké máte na české publikum vzpomínky? Moc se do Čech opět těším, bude to pro nás velmi vzrušující. Publikum bylo úžasné, zažili jsme v Praze nádherné chvilky a opravdu hodně legrace. Takže vzpomínky mám pěkné. V minulosti jste získal nominaci na Mercury Music Prize a ocenění na Folkových cenách BBC2. Jakou pro vás mají tato ocenění hodnotu? Rozhodně je to pro mne velmi důležité. Hodně to znamená. Mohu pak zpívat o věcech, které jsou pro mne důležité. Vím, že si toho někdo cení. 4 Při vystoupeních používáte housle nebo kytaru. Podle čeho se rozhodujete, jaký nástroj použijete? Pro každý nástroj skládám trochu jiným způsobem. Myslím, že hlavně podle rytmu. Ale v zásadě nejradši hraju na housle a zpívám. Většinou je vezmu do ruky první. Psát písně je pro mne těžké, hudba plyne snadněji než slova. Je těžké najít téma, které pasuje k hudbě. O čem zpíváte? Většinou zpívám o kraji, z kterého pocházím, o západní Anglii, Devonu. O minulosti i přítomnosti tamějších lidí. Vaše hudba je definována jako folk. Jaký má pro vás toto slovo význam? Folk je hudba lidu. Je to vidět už na tom, kolik folkových festivalů existuje a stále se rozšiřují. Množství nových písničkářů je obrovské. Písně mohou být o cestě do obchodu nebo rozchodu s dívkou, obojí vidím jako folk. Jsou to pohádky moderního dne. PRVNÍ FESTIVALOVÝ PŘÍBĚH Hrát tak jednou na Rock for People Tomáš (uprostřed) se narodil v Českém Brodě a proto je logické, že jeho život je s festivalem Rock for People spjatý. Je zde již podesáté. Zpočátku chodil s rodiči: “Už když mi bylo asi devět, táta na festivalu točil pivko,” vzpomíná. “V Brodě jsem bydlel, a tak jsme se tam všichni znali, je to malé město. Proto jsem akci trávil hlavně s kamarády ze základky a podobně. Tady v Hradci Králové poznávám víc nových lidí. Vývoj je obrovský, stage se neustále rozrůstají.” Neodradil ho ani přesun festivalu. Loni si ho naposledy vychutnal jako návštěvník. Letos je zde poprvé zaměstnán: “Právě jsem odmaturoval a celé léto nemám co dělat, a tak jsem si sehnal brigádu u firmy, která zajišťuje techniku, protože mě baví dělat u muziky.” Tomáš se letos těší hlavně na hlavní hvězdu The Offspring, také na Massive Attack a americkou kapelu Madball. Nasává zde nejen atmosféru a pivo, ale především zkušenosti: hraje na bicí a jednou by si na Rock for People rád zahrál. Tomáš momentálně kapelu nemá, ale pilně trénuje a možná se na něj v Hradci usmálo štěstí: Při práci se seznámil s Danem, momentálně bezprizorním zpěvákem. “Kamarád z Brodu, z kapely Evelynne, mi před dvěma lety řekl, že jednou tu budou stát na pódiu a letos tu jsou. To je pro mě opravdu velká inspirace.” A co bude jednou Tomášova kapela na RFP hrát? “Já můžu všechno, pěkný punk, funkrock... Klidně bych šel i do jazzu, ale to zatím moc nedávám.” POZDRAVY PŘÁTEL Petr Fořt (Ameba), Michal Thomes (Ameba), Looky (Lety mimo), Bára Zemanová 5 HORKÝŽE SLÍŽE Krize přijde až dojdou nápady Nitranská čtveřice se už na české hudební scéně s gustem usadila. Nedávno pořtila svůj nový videoklip k písničce Líza a Wendy ze svého loňského alba Ukáž tú tvoju zoo. Zpěvák a baskytarista Kuko a kytarista a vokalista Juraj Štefánik se ničím netají. Jste skupina, které dělá parodie? Juraj: Horkýže slíže nejsou kapela, která je založena na parodii. Jen písničky, které tu vlastnost mají, nad ostatními ční. Lidé si jich více všímají, a když jsou dobře udělané, jsou z nich hity. Parodie ale není tak docela náš styl. Spíš poukazujeme na to, že i tohle je možné. Co je tedy váš styl? Kuko: Písničky jako Líza a Wendy. Není to žádná parodie, je to v podstatě vymyšlený příběh. Charakteristická je pro nás třeba písnička Emanuel Bacigala, Fakty nebo Striptérka. Na minulých deskách je to například písnička A ja sprostá, Náboženské zvyky a další. A to vás nemrzí, že vyčuhují právě ty parodie, když vaše hudební srdce tluče spíše pro příběhy a postřehy? Kuko: Nemrzí, to určitě ne. Parodie dělají album pestřejší. I v té parodii si ale člověk musí zachovat svůj charakteristický bod. V našem případě to jsou texty. Ty nás, chvala bohu, identifikují. Myslím si, že právě texty vždycky prozradí, že to, co člověk poslouchá, jsou Horkýže slíže. Je to náš sichr. Juraj: Parodie se dají dělat mnoha způsoby. Nějčastěji někdo vezme něčí hudbu a dá k ní svůj primitivní text. Myslím si, že naše parodie mají nápad. Například písnička Bernardín, na kterou jsme natočili nový videoklip, je sestavena ze slov, která znějí jako slova německá. V tom je základ našeho přístupu. Kuko: Pravda, v té písničce trochu zaostává děj. Ale nebylo účelem udělat něco dějově duchaplného. Když jsme věděli, že neuděláme textově duchaplný příběh, dali jsme si záležet na tom, aby lidé v tom textu nic duchaplného nehledali. Máte ve svém repertoáru nějakou trapnou písničku? Juraj: Jsou tam písničky, které nám po patnácti letech připadají zvláštní a Kuko si kolikrát říká, jak něco takového mohl napsat. To ale souvisí s věkem. V té době se mu to líbilo, a třeba mně se kolikrát zdá, že písnička, nad kterou Kuko teskní, není ani dnes trapná. Kuko: Například písnička Na škole je bomba mi dnes přijde velmi dětinská. Myslel jsem to tenkrát tak, že na škole je fajn, prostě bomba. Ale pro spoustu lidí to znamenalo, že někdo s žáků zavolal a anonymním hlasem oznámil, že na škole je někde uložená bomba, aby tam nemusel. Složili jsme ji v roce 1999, bylo nám tehdy v průměru pětadvacet let. Když jsem psal text, měl jsem 6 už tenkrát pocit, že ho dělám pro jiné lidi. Které písničky jsou pro existenci Horkýže slíže rozhodující? Kuko: Je jich víc, ovšem v zásadě si myslím, že to byla především písnička Maštaľ, která je první na našem prvním albu V rámci oného z roku 1996. Další rozhodující písničky bych rozdělil na parodické, slížovské, baladické a na krátké songy, jako je například písnička Nebolo to také zlé, kde je na konci sborové “jébáť”. Juraj: Je na albu Festival Chorobná 2001. Křtil nám ho tehdy pan Julius Satinský. Přišel za námi a řekl nám: “Chlapci, nikdy jsem neposlouchal rockovou muziku, ale to devítihlasé ‘jébáť’ na konci je něco úžasného. My to chtěli nazpívat už dávno, ale v naší době se to nedalo. Klobouk dolů”. Na to nikdy nezapomenu. Také chci říct, že od začátku existence kapely jsme neodbočili od stylu. Od prvního alba děláme rockovou muziku s punkovými prvky. Byly nějaké drobné výkyvy, ale základ je pořád stejný. Nikdy jsme nepřevlíkali kabát, jako jiné kapely. Proč to podle vás ty kapely udělaly? Kuko: Byly ve slepé uličce, musely se zachránit, protože o ně nikdo nestál. Sklopily uši a začaly to dělat jinak. Tím se zachránily. Musím se jich ale zastat: dělají dobře, že neposlouchají kritiky typu “dělali jste dobrou muziku a teď děláte špatnou”. Každý by měl hrát, co chce. My naštěstí můžeme dělat stále to samé, to, co nás baví. To, o čem mluvíte, úzce souvisí s krizí, ve které v současné době hudba je. Jak jí čelíte? Kuko: Kapely to mají rok od roku těžší. Vychází stále víc desek, každý se snaží být originální a všichni musí vymýšlet něco nového. Lépe jsou na tom ty, které už mají zázemí a nemusí s novými alby tolik spěchat, protože mohou žít ze starších písniček. To je dobrý způsob. Myslím si, že není třeba nahrávat špatná alba. Juraj: Je rychlá doba. Všichni mají internet a stahují, nač si vzpomenou. My si jako mladí kluci koupili album a poslouchali jsme ho několik měsíců. Dnes je životnost desek i písniček výrazně nižší. Jste připraveni na svou krizi? Kuko: Krize přijde, až nám dojdou nápady. Zatím o tom ale nepřemýšlíme. Juraj: Podívej na Kuka, jak má velkou hlavu. Tam je nápadů na spoustu let. GLOSA: Boháč a festival Vždycky se najde někdo, kdo festival ve svém městě nesnáší. Pochopitelné je to u domorodců, méně pochopitelné u těch, kteří se na místo konání akce v čase nastěhovali a přišli k hotovému. V Česku existuje festival, který byl léta u jedné řeky v jednom údolí. Dařilo se mu tam, ale co čert nechtěl, místo jeho spočinutí bylo současně hnízdištěm zbohatlíků z Prahy. A co čert nechtěl podruhé, mezi těmi zbohatlíky jezdíval k řece do jednoho údolí chlapík, který druhdy hrával v relativně slavné kapele. Jenomže později tačal podnikat a bigbít mu připadal směšný. I proto jej za okny rušil festivalový hluk, a tak si vzhledem ke svému bohatství a prestižnímu postavení vynutil přijetí na radnici a příšlib, že se s hlukem, a tedy celou akcí, bude hnedle něco dělat. Pak už se jen dávaly takové podmínky, které pořadatel festivalu nemohl splnit, protože byly zhovadilé. A tak se dva roky po boháčově intervenci na nejvyšších místech festival pakoval jinam. Jenomže ejhle, boháčovi najednou počal hluk chybět. Další léto zjistil, že je v městečku podezřele ticho, že nepotkává ty sexy holky, co si nedělají problémy s volným oblečením, a koneckonců nemusí ani hubovat, když mu emomládež s chutí kálí před plot. Zastesklo se mu. Ani ne tak po lidech, jako po muzice. Vždyť přece poslouchával z druhé strany svého plotu tóny chlapíků a div, kteří to v bigbítu dotáhli dál než on, ale zase nebyli tak protřelí obchodníci. Vzal silný vůz s protekční espézetkou a vyjel do města. Jeho kroky vedly k muzikantům, kteří už své kapely nemají, ale kteří jsou stále v branži aktivní a pódia jim nejsou cizí. Zavzpomínali na staré časy, popili drahé whisky, kterou bohatý bývalý muzikant osobně dovezl ze Skotska, kde pro ni byl minulý týden, a mluvili i o tom, co by - kdyby. Našeho boháče totiž napadlo, že by v tom svém městě, kde ještě loni byl ten zpropadený festival, uspořádal festival svůj. Aby to ale bylo maso, chtělo by to něco originálního, něco, co zemi postaví do pozoru. Druhá strana ne a ne pochopit, kam boháč míří, a tak se při druhé lahvi vyložily karty na stůl. Chtělo by to comeback. Muzikant na to, že si to musí nechat projít hlavou, ale že bude samozřejmě záležet na těch ostatních. Další boháčova cesta tedy vedla za těmi ostatními a tam to bylo stejné. Jinými slovy, odjel od nich lehčí o pár lahví, ale s matnými příšliby, že by se o tom mohlo dále diskutovat. Samozřejmě, budou-li dobré podmínky. Proto se může docela klidně stát, že příští rok na tom místě u řeky v údolí bude festival, na který se vrátí jedna slavná česká kapela, protože okolnosti tomu tak chtěly. Může se docela klidně stát, že se na ten festival vrátí kapela, která je největší z těch, které u nás kdy vystupovaly, tedy alespoň po revoluci. Hlavu vzhůru, přišli byste na to po chvíli. Může se docela klidně stát, že se na tom festivalu objeví ta největší kapela z českých největších. Přemýšlíte třeba o Lucii? Klidně. Stát se totiž může cokoliv. A není to o Rock for People. Jaroslav Špulák 7 DNEŠNÍ AUTOGRAMIÁDY Konají se v Info stanu mezi dvěma hlavními pódii, v tom stanu, kde se prodávají festivalová trička a další suvenýry. 15.50 Outville 17.00 Horkýže slíže 19.15 Flogging Molly 20.00 Southpaw 20.30 Seth Lakeman 21.00 Los de Abajo 21.30 Madball 22.00 Tři sestry Všechny autogramiády jsou bez záruky, může dojít ke změnám. JEŠTĚ JEDEN POZDRAV PŘÁTEL Golda (Znouzectnost) META COLDPLAY | ORIA | TOXX LLICA | VICT X CD DA RM A 2008 ČERVENEC 116 STRAN + CD ZDARMA 100 NEJV ĚTŠÍCH FRAJ ERŮ ČESKÉ HUDEBNÍ AYS | CAZA SCÉNY | SUBW LS| COLDP 100 LAY | META JERŮ) H FRA ÍC Š T Ě V 2 J E N české hudby(1500 008 LLICA | GAME BOY GAME GIRL | VICTO RIA HUGO PRÁVĚ A SA AV MEJLA HL A XA AX MA UM BAU ER B IER VIE V AV XA XA ÍN DVOŘÁK NÍN ON TO NT A AN R L ER LL OLLE D KO ID VID AV DA MÁRDI Á VÁ OV LO RGL IR A IRG TA ÉTA MARKÉT RANT KRYŠTOF HA VÁ OVÁ IŠO B BIŠ UB KU MARTA K NA ETA BEDŘICH SM Ý HÝ CH CH UC JIŘÍ SU ORION A VA EV NAČE OW JAN P. MUCH EL HAŠLER RE KAR KA TICKÝ CH ČE N JA K... AV JEŽEK LA | LTOXX | CÍCH N Á T S A N TCHENDOS | TOMIO OKAM URA | FE 8 rfp_190x71.indd 1 Sk 65 Kč /99 2008 CENA ČERVENEC S PUKA REG NK GAE ! 25.6.2008 11:23:08
Podobné dokumenty
aktuality - rock for people
Na The Offspring jste se přejmenovali v roce 1986. Měli jste v té
době velké ambice?
Noodles: Rozhodně ne. Jsme punková kapela, děláme to pro zábavu. Jezdíme
na turné, trávíme tak víkendy i letní p...
FS89
usiluje o můj život. Tím spíše tento Benjamínovec! Nechte ho zlořečit, jestliže mu to Hospodin
poručil.« David umí rozeznávat znamení. Je to chvíle jeho pokoření, chvíle, kterou platí za
svoji vinu...
diagnostika a opravy kotoučových třecích spojek automobilů
postačuje jeden spojkový kotouč. Pro přenos velkých kroutících momentů se u užitkových
vozidel používá suchých třecích spojek s dvěma, nebo třemi hnanými kotouči. Je-li však pro
třecí spojku k disp...
Halo 34 - Depeche Mode Cz
Gahan se vypravil na sólové turné a spolupracuje s Junkie XL. Další člen DM Andy
Fletcher založil svůj vlastní label Toast Hawaii. Prvním želízkem v ohni tohoto labelu je
právě dívčí duo Client. Pr...
Ceník zahradního nábytku 2013
Stůl v exkluzivním bezúdržbovém provedení, již
nemusíte nikdy ničím natírat! Rám a noha stolu v
provedení kartáčovaný hliník se vzhledem nerezavějící
oceli.Noha stolu díky aretačním šroubům vyrovná...