Sociologické aspekty díla Michela Foucaulta
Transkript
Socio|ogickéaspekty dílaMiche|a Foucaulta se ptát, zda rrejsoupouze nejasnou,anebo rozpornou teoretickou konstrrrkcí. na kteréje volně navěšenempiricky materiál k jejich ilustraci.Pouze drjkladnc analyzy Foucaultovych prací nám molrou polnoci s jeho pojmy a koncepty pracovat, nebo alespoĎ ukázat, Že s nirrri v sociálních vědách pracovat nelze. Martin Vávra Soudobí badatelézabyvajícíse Foucaultenr se většinou shodují v tom, Že jedním z nejdŮleŽitějších pojmťrv jeho implicitní teorii společnostije vědění. Pokud bychom se tedy pokusili z jehoknih nějakou sociologickou teorii vyvodit' byla by to sociologie historicky ukotvenéhospolečenského vědění a jeho proměn. Proto se soustŤedíme právě na toto témaa budeme usilovat o postiŽení Foucaultova pŤístupujak k základnímjednotkám vědění a relacím mezi nitrri'tak k dalšímfenon.rénrim, jeŽ tradičnězkoumá sociologie (aktér,sociální struktura,materiální kultura). V závěru se pak soustŤedíme na někt erá témata vztahujícíse k historickésociologii a lristoriografii;napríklacljaké je Foucaultovo pojetíčasu,nebo jak hodnotili a takévyuŽili jeho práce historici. Poznamenejme ještě' Že všechna uvedená térnatajsou zkoutnána zejmétla z hlediska posunri, které|ze ve Foucaultově myšlenívysledovat a které se odehrávajív době mezi publikovánírnjeho klíčovychděl, počínajeprací Slova a věci (první vydání v roce |966) a konče prvním dílem Děiin sc,.r tta Ii t.t,( I 976).rss vliv se Michel Foucault je drileŽitoupostavou v [lnoha oblastech. Jeho se poJá isociologii. projevil v teorii literaiury,estetice,Íllosofii,historiografii PŤestoŽe věd. il.,,in.' o dílčírekonstrukci toho, co Foucault vnesl do sociálních je v sociologii sám Foucault se nikdy nenazyvalsociologem, Foucaultovo dílo jako pi.edmětkriticuŽívánojako inspi.ace, zdroj hypotéz a konceptri, nebo i je Anthony Gidjako teoretikŮ, u najdeme něj na odkazy kéhovymezeníSe.:51 kteréanalyzují pracích, jako v errrpirickych dens nebo Piene Bourdieu, stejně diskurzu' ana|yzu pouŽiva1i mocenskéusporádáníspolečnostinebo SupéMichel For'rcaultstudoval filosofii a psychologii lra ÉcoleNonrrale Lille. v univerzitě na vyučoval krátce rieure.Po jejím absolvovánív roce 1950 Něa Po1sku ve Švédsku, Francie potépracovát1uto jakysi ,.kulturníenlisar.. (l954) a ostlbnosl nemo(, tnecku.V tétodobě vyšlajeho první práce Duševní kterou v roce l961 obhájiI a zača|taképracovat na knize Dějitt.l,šílensrt,í, také zahájily léta intenzivního jako svou doktorskou práci. Dě'jin\, 'šílensty,í ze specifickéhoh|ediskaprointerpretujících i popisujícíclr publikováníprací Z.od klinik.v. incny západníc|rspolečnostív l 8. a 19. století.V roce 1963 l'yše| roce 1966. V období, tomto v medicíny kde se Foucault věnuje transformaci yěci (prvrrí a Slova pak vycházeji v době, kdy vyučoval na univerzitě v Tunisu. transfonnací analyzu najít skutečněslavná Foucaultova kniha). kde rnriŽeme jazykovědy a ekononlic. tŤívědeckych disciplín - (dnešníminázvy) biologie' ivětlo světajediná metodologická Foucaultova kniha ,,|r V roce |969 SpatŤí jeho predchozích prirci. cheologie věcJění,která je vlastně odpovědí kritikrjm kdc sc. Následujícírok se pak Foucault stává profesoremna Collégede France vyznil|.|l|ltl tryáaŽdo konce svého Života.V sedrndesátychletech publikuje dvě politikt trestní zrněn dŮsledkrim se knihy: Dohlížeta trestat(|g75) věnující l'trte scxuality. v chápání posuny a první di!Dějin sexttality(l976) popisující prácc. tcto svazky iclr.' prošelFoucault ve svépráci určitoukrtzi a dalšídva poslednívydanéknihy, byly publikovány aŽ v roce l984. rrt;r lnterpretaceFoucaultova díla pŤednás stavícelou Ťadunevyi.cšcrlyc|r t1ctlltt!]tsttttt plny literárrrí, zek ap.oblé*ť.'Tomtt napomáhá ijeho styl psaní ll\,l r()Zpl.llť()\ u n.obuykl]ich spojeníi originalita a složitostmyšlenek,které Velmi snadnose mťrŽeStát.Žc nás Fottcaultovypráce zccla pohItílt 1.lt.cslltttt.tttr. s o t i o l t t t 'l t k t f l r tlt( ttll t t c 1 . l t l L t Žl iísrr r c i t l l t l g i c k t l t tl c r t l . t i t t t l l t l r :l iti l l t . ( ) ( l k l l / t l | 1( .t t ( . l ) \( ' l ( r \ ; i l l l ( ) , / l ( ' l l l ll \l l' I l r r t t l t, t r e i r r l r ' ! ' '1ri iť 't l t ' l l r ) \ ' r r i 1 i t t t r r . .l ). ( | | | l |l\I k ( | | l ( s l l ; l t l l \l \ \ ( ' l : l \ ' lI l t t l ' r 'l r r \ , I , , l l r l t t l t l ' .t t ., ( . o \ l r t l l " r ; t ' l t ,ttl l i s t t .; t l t t' t l tt l tt t l t o t t ,,tutonomní vědění V roce l966 vychází Foucaultovi ve Francii kniha Slova a věci. V rozporu : rrltclektuálnímitradicernisvéhoprostŤedí a svédoby, ve kterych dorninoval tttltrrismusa fenotnenologie,se Foucault pokusil pojmout společenské vědění 1lrktlautonomnístrukturu. která není epifenoménemvyrobních vztah , ale lrrrstlbína ně a formuje je a nerríani vytvorem autonomníchsubjektri,spíše rllttlpak|ze Ťícj,Že lidéjsou jírn formování. I plr.esznačnouoriginálnost Foucaultova pŤístupuje moŽné vysledovat' .rIcs1.ltlti do jisté míry, zdroje, z nichž se jeho práce napáji, Foucaultova inspir.tt.cstrttkturalismel.n, at'uŽ se pojmú nebo metod tyče,je zce|azÍejmá|viz \|lrr.cc||il995]. Jedním zvyznatnnych prím1ichinspirátoru byl pro Foucault.r lttltr.tlpolog a religionista Georges Durnézil.Ten ve svych ranych pracích . , Itltltlcvt.opaneclt vycház.e|z Durkheimova sociologismu. Prvotní realitou |'rtr ttč'ibyIa spoIečnosta její morfologie. Právě z ní měly pocházet kategorie roli zclc nra.jípráce z počátcčníhoobdobí (P.s.t,t,hologie a tLuŠet'ní nemrlt, | . I ) č i i t t l . ' š í l t , t t[' lFIol 'tír c a t r llt9 9 . ] ] ) .n e b c l t ' vn i c h k o n c e p t l ' ě d ě n ín e n íj e Š t ě N c , l l t l l r ' r l i t t t cs c b c z p r t l s t t . c d n č a n' i d r t l h y r n a t r c t í n l d i | e n D ě 1 i n s e x u u l i Í l , klasifikace. Později se ovšem pŤiklonil k nálidskéhomyšlenía společenské ZorU,Že oním autonomnimzák|adern jsou sanrotná klasifikačnía strukturační usposchématadanéspolečnosti.která se naopak prornítajído spolcčenského lidského Ťádání.Privod těchto klasifikací pak nehledá v neměnnéstruktuŤe rnyšlení(jako to činí Levi-Strattss)' ale v dějinách. KaŽdá taková struktura má sv j identifikovatelny počátek a konec v čase [Budil 200l: 599-650]. Foucault takébohatě čerpalz prací svého učitelea později kolegy, historika vědy Georgese Canguilhelna. Právě ten byl pro rrěj d leŽit svynr príklonem k Nietzchemu a takétím' Že za|oži|svťrjvyklad historie vědy na pojmu ,.epistemologickézlomy... Kromě strukturalismuv jeho mnolra podobách byla pro Foucaulta vyznamrrá historická školaAnnales [Michon 2002l, konkrétněsvym pojetím rriznych časovychurovní historickéhodění. Podle Braudela a jeho kolegŮ mŮŽe his. torie evidovat kaŽdoderlnízměny nebo i změny v horizontu rokú a desetiletí, kterémolrou historici zÍetězovata tyto Ťetězcepopisovat. Tím se však pŤedmět historickéhobádánínevyčerpává.Podle Braudelajc totiŽ historie v konečnérn drisledku určovánadějinami v měŤítkustalctí,zahrnujícírnizměny klimatu, vyvoj techno|ogií a demografické zrněny. Právě toto dlouhé trvání (longtte durée),kteréje strukturou.jeŽ určujejednotlivéjevy niŽší rovrrě.pŤedstavuje historicky fenomén.na kterétnje za|oŽettametoda označovanájako .,archeo. logická... Prístupfrancouzsklch sociálníchhistorikri ovšem Foucatrltznačně rrrodifikova|' Z nateriálrríhorádu, ktery byl určujícípro vyvoj podle Braudela, pŤeneslmyŠlenkudlouhéhotrvání' jak sám Ťíkár,'ťrvodusvéArc,heologie,na itroveř jazyka a vědění fFoucault 2003]. od epistémyk diskurzŮ Tímto neologismem ÚstŤednímpojrnemknihy Sloy,aa věcije '.epistéma... epochy.Znito zvláštně,aIc chce Foucalt popsatepistemologick prostorurčité má to svou logiku. Podle For-lcaultanení jazyk nástrojem pro kornunikovárrí rnyšlenek,kterévytváŤejí'pŤedávajísi a modifikujíautonomnísubjekty,ale jc formou, která se jakožto sociálně závazny ťaktautonomně aktualizuje v jccl. notlivych Ťečovychaktech. Foucault se pokusil pŤenésttoto pojetí na vyšŠí uroven vědění.To pak lze podle nčjopravdu clrápatjako určitouformu, strttktunt, která poskytujemateriál a pravidla pro sestavováníjednotlivych pro.jcr,tr' díky tomu určujenejen to, co je aktuálrrěuznáno jako pravdir,,c.irIc Epistérrra i co takto rnŮŽeb t k včděnípŤidáno- vymezuje hranice poznatelnclro. klctli Podle tohoto pojetínernluvíčlověk- subjekt,alc ,.mluví..cpistelttll't. (.I r l v y p o v ě c l .rr ' rás m y s l , j c r o z u rnná,no nnální ,akccpttlr 'atclttli. ur ču j ejaká , vě k je t í m' c o z n ě j e p i s té m au d ě l a l a .N c n lÚiŽ csc pr tlstčt.tlz htltltttrŽtrcl.lr tttlt. p Ť e r n y š l c t . j i n ab ky ;I o b y t t l .. j a k ob y s c p t l k t l t r š tctIr l r rrrt s r i t l t s t t t t k t . t )|l|t l| \ ( | ( ' . ' . l . , t t . l l is r . . r , z r I l | . j a z y k c l l l . l l c b y I l . l v 1 . l t l c h t l 1 . l c t1t l.t . t l l t l Ž cl l r , t t c l l r . . r l ) | l | \ nacházíjen uvnitŤní.]56 Foucault zde jde dál a Ťíká,že není vlastně vťrbcc moŽnévidět něco mimo epistému.Neexistuje ,,nevinné.. vidění. Yždy uŽ jdc o pohled' tedy vidění nčjaksměrovanévěděnírn.,,Pro vytvorení nejjednoduššíhopoŤádkuje nezbytny.'systérnprvkŮ..tj. určenísegment ,mezi kterymi sc nrohou objevit podobnostia rozdíly,typy... PoŤádek,to je to, co se pŤedkládá ve věcech jako jejich vnitĚnízákon,jako skrytá sít',pomocí kterése svym zp sobem navzájern prohlíŽejía zároveť'tjeto něco, co existuje jenom prostŤednictvínr nějakého pohledu, nějaké mŤíŽky,nějakého jazyka,jedině v prázdnych polích tohoto rastru se v hloubce ukazuje poŤádekjako uŽ pÍítomny.. I F o u c a u l t2 0 0 0 d : I 1 - 1 2 ] . V tétosouvislosti pak vyvstává otázkatykajici se pravidel formovánívypovědi. Tato zák|adnípravid|a|zeshrnoutvelmi stručně:Renesanční epistéma se točila kolem pojmu analogie. Klasická by|a za|oŽenana pŤesnémrozlišování a diferenciaci.Moderní epistémaje pak organizovánakolern pojrnu dějin a historického v voje. Dá se tedy Ťíci.že zatímco klasická doba je založena rra synchronní analyze, pak rnoderní doba po ní následujícíje za|oŽenana diachronnísyntéze- snažise nacházet kontinuitu v dějinách' Životě (evoluce) je pak tvorivy suverénnísubi samotnémčlověku(Typick m pŤedstavitelem v ěd .) fF oucault2 0 0 0 ]. ickt hur n anitrrích E,pistérnarná byt ve Foucaultově pojetí strukturou, která uspoi.ádává veškcrévěděnídanéepochy.To se ovšemstalo zňejměi jednírnz problém , které byly reflektovány kritiky Foucaultova díla. Také autor sám v rámci svého v'|astníhozkoumání rreustále naráŽe|na jevy, kterénarušovaly pŤedstavustabilních invariantníchstrukturv jednotlivych oblastechvědění,nebo dokonce i v dílech korrkrétníchana|yzovanychautoru. Napríklad Marx je na ťrrovnipoIickéekonomie v Ricardově epistemologickémprostoru(kten.iná|ežimoderní c1listémě), ale na ťrrovnidějin a politiky pŤedstavujeněco zce|a nového,co z tohotoprostoruvystupuje fFoucault l989: l4- l5]' Tyto problémyse objevily i v Ťadědalšíchoblastí- vymezení epistémamimělo najednou pŤílišmnoho r Ý .j imek . V následujícípráci _ Archeologiit,ěděni [Foucault2003] - která vyšla o tŤi rtrky později (1969) a která rněla b1it pi.edevším jakymsi rnetodologick1im tltrprovodem ke Slovťtma věCenl,jiŽ není zák|adni jednotkou epistéma,alc .liskttrz'r5'Jcdnáse podle něj o formaci věděnídanéspolečnosti,v určitédobč. trliir.iící se určitéhotématu.Zák|adnim pŤcdpokladernstále zristává, Že jazyk rtr.'ttí tritt.tsparentním médiem slouŽícírnkornunikaci srnyslu, ktery vytvárc-|í . \ l c l l t l c l r t l l t t r . i l p r a r ' c l u . . j c n Ž c s e n c n a l é z a l r , p r a r , ' t l čb l o l o g i c k é h o c l i s k t r r z t t s r ' c d t l b y . l ' t r t l I c (itk(l\\(ll 1 l t . l t r i t l c |j.l t k l t t r t t s ( a t t t l r i l . s c r ' i t b c c n c f b r t l l l t l o r a l y p i . c t l r l l č t va k o t l c c 1 l c c b i r l I t l l l i c | ' L . l r rIrl l i r I l i r r il'] t I r r , z ; | | l t r l i t . e I rei l t ' j c t l r t ťz' t t t č t l tr' r r č r . í ( k rat.l z r i t r t l 1 íe c l t i . j c t | r l (t.. t r ri t t \ ' 1 l r c t l r t t i ' t t t l , . t t l ; t t t t l r i o l , t r ' r r, r l ' t . r ' \ l r ' r r t i r ' tl l o : l l r l t l o l . r l l r r t l rr r l r b r s e l l t k j c l r o p l o p o z i e c j c r i l r ( t l r r . ' l r , rl rl ( ' l l l l l \ ) 1 , r k r Ir l 1 , l r , l r r r l r ' l l t , l t : k t t t r, ' , ' l ' ; , . t l t l r l l t . ' r ' l . . l , r f. ,r ,, , l ' t I . tttt.f . ) ( )l | | r ' r r r. r r t l l ; 'rl,'11 1 l t ; t r r ' r ' r ' tl t . l t ' l t t l r o r \ ( ' n t ( ) , / i l i l o( t l t l t t : l r o i ; t t i l t I t \ ( ' ( l ( ' t t l C.e-ntrem zájmuje diskurz a archiv,jako by byl pouze nedotaŽenympokusem uclrovat odkaz k nejvyššíjednotce, totalitě vědění. Krok, ktery by měl vyzktrmník udělat mezi vyzkumern diskLrrzu a vyzkurnem archivu' není pi.íliš z'Ťejny,nebot' nerríjasné,jakéjsou organtzačniprincipy archivu. to do velké rrríani prostym odrazem jinych sociálníchsil (iak lidé/subjekty, jazyl jé konstitutivní pro vytváŤenívyznamri ry chápe -u.*i,-us)' Naopak, a smyslu. takto: Je to skupina PŤedběŽněje moŽnédiskurz ve stručnostidefinovat toho, co je uznáno jako vypovědí,kterévymezují vědění (v širokémsmyslu jeho reprezentace.Diskurz pravdivéu ,p.áuné)o nějakémnámětu tj. zprisob to prostě množina vyrokri, Je kategorií. není nějakou věčnou.tránscendentní znatnená, Že |ze určit'jato jejílro formování u kterych lze odkryt pravidla je s ním v souladu, a která jiŽ ,,mluví ká vypověď do danéhodiskurzu patŤí, zpriDiskurz umoŽĎujepástavit dany nárnět pouze určitym o něčemjiném...]58 formulovat. problém oblast, sobem. Jiné zprisoby, styly, jimiŽ|)e danétéma, jsou omezenY.25' diskurz, alejednotlivédisPod]e Foucaulta neexistujejedcn všeobsahující nebo lépeŤečenovytváŤekurzivní formace vztahujícíie k ruznym oblastem, uy,namu. To je podstatná změnazaměi.eníoproti jící,artikulujícírťlznéoblasti zcelahomogenní.existujir$z. Sloytima věcent,Anijednotlivéformace nejsou o regularitě, konfiguraci, mluvit dá se néirrovně a části.SpíšeneŽ o struktuŤe ji odlišitod jejíhookolí, lze pravidelnosti, to znamená formaci, která má určité rná sr,á pravidla fonrrace ale není nikdy zce|auzavŤená. waiaa diskurzivní transfonnacc tryání. jejich vzrrik. formování,kterym podléhaiíjejí prvky vzniklá prar.idla to Jsou a zán1k.Tato pravidla ale nejsou transcendentní. nepŤedcházi 1azyk podle strukturalismu ,,v diskurzu.. (tak jako granratika jazyka). a existujepouze v rámci pojr'rrri,či neměnny Jednotu diskurzu neurčuje zak|áďajicítéma' integrita k danémudiskurzu,je drilesmysl. Pro rozhodnutí,zda určitávypověd'patŤí jiné vypovědi, kteréji Žítyjejíkontext, její ,,diskurzivnírodina.., to znamená diskurzivnírniformakomentují.navazujína ni, vyvracíji. Mezijednotlivyn-ri Že všechny existuji tomu, díky období existuje ureiiá izotnorfie cemi trrčitého jako specidiskurzy popisuje v rámci jednoho ,,archivu... Archeologie věděni nejvšeobecnější je pŤedevším ficképraktiky v Živlu archivu [c.d.:zor ]. Archiv se vyptlobjevování vládne zákontoho, co mťrŽebyt rečeno..,systém.ktery predstavr'r.jc archiv Ťíci,Že vědíjako singulárníchudálostí..[c.á':l98]. Dá se nejvyššíurovni obecnosti na která Ťádu.., prvního formaci jakousi ,,diskurzivní Jako by se zde objevovala obdobir p.uuidlu vědění.r.'0 určuje zák|aďniforrnační vyhradarni. Arclrir. epistémy.To je ovšenrmoŽno uvéstpouze se závaŽnyrrri Art,heolocic. okraji na relativrrě stoii na rozdíl od epistémy ze Slov a věií, c l r t č .1 l il t r 1 l s l t t r58Zde vše znovu ukazuje na vyraznotr strukturalistickou i n s p i r a c i . P o k u d b y c h c l r n i l c l p t r ri t l l i j . r Í i l r t t t i t c c p a k d i s k r r r z i v n i F o u c a u l t Ů v p Ť i s t u ps l o r , n í k e ms t r u k t r r r á l n li i n g v i s t i k y . icčt' zvku a r,ypor'Čcl. .., I j i s k r t r zl a k r ' v t rl i i - ij i r k Ý s i. . r c Ž i I t1t l r a rt l l ' ' ' . llll'l () . ' \ | ( ,1 l 1 l čr' t( e.t l t . i ' t r .j jcc1 l r k tIrt Č ' ; l r k t ' 1 i.tl It 'l ltrrrk. l c r . cz t l c . . r z t l r l r r l , t " . l L ' t l t l l \t ( ' t l i l l ) t ( ) \ l ( ) t l ( I I I ( ' I I t Irrt ' 1 r o r t ' t I t ' t I r r t t i t t ( ' l l l l l l l l ( k ( ' i t I I t | ( ) I |I , . t 1 , t t , ' I t|I(I 1 ( . 1 ( . 1 l ) l p t p I p r t t r t t t l l l ) ( ) t l , / ll\i l t ' t ( l (l l l l l l ( ' ' l f o l l l l l l l ' r ' l l l l l l . ' , r l ( , \l (l l r ' l . l I r ' , , 1 , 1 ' Foucault zavádí v Archeologii věclěníjako pŤedpokladypro zkoumání diskurzťrprincipy diskontinuity,specifičnostia vnějšnosti.Ty se dají vztáhnout i na epistémy.Princip diskontinuity znamená, Že nezi diskurzy, kterénásleclujíhistoricky po sobě a m|uví(zdánlivč)o stejnérntématu.existujeradikální ttesouměŤitelrrost. jako nahodilost' z|om, StŤídání diskurzri chápe pŤedevším a rrikoli d sledek kumulace vědění, nebo dokonce drjsledek objevŮ génia. Vysledkem archeologickéhozkoumání tedy není kauzální vysvětlení změn v rrlyšlení(protoŽeto by znanrenalopokusit Se Znovu rekonstruovatjedrrotrré.,dějinY...Vc kterych je vládcem ,.subjekt,,),ale spíšeukázáni nahodilostí v těchto změnách, nespojitostivědění.Zlom mezi diskurzy (stejnějako mezi je snad možnov tomto ohledu pŤirovcelyrni epistémamive.S/ovec,h a věcec,h\ rtatk revoluci vc vědě' jak ji popsal arrlerickyfilosoťa historik vědy Thornas Kuhn (1922 - 1996), Tu takénení moŽnévysvětlit z pŤedcházejicípraxe norrnální Vědy,..' nebo z teorie vědy, protoŽe novou teorii Samaustavuje. S tírn souvisí i princip r,rrějšnosti.Podle něj diskurz nerná nějaky zák|ad ttritrrosebc sanréhoa on sárll nenrá Žádnou jinou esenci neŽ vzájemnou hru tlifcrencí tnezi znaky (vědění je ťonrra'a nikoli substance).Z toho vyplyvá i dosti nihilistická filosofie dějin idejí' Ty nejsou er,olucíracionality, ani zvyŠovátrím etickych standardťr, ale sledenr v podstatěnahodilych změn. Dčjiny Ž'itdtlyvnější(transcendentní)smysl nerrlajíanacházet ho znanrená dostávat se tltl Inoci diskurzu - smysl se vŽdy nacházi pouze uvnitň něj. Specifičností Foucault rníníto, žeprávě diskurz definujevěc, o kterérnlur í. a rrikoli naopak. Nikdy tcdy nemťrŽenre očistitdiskurz od nepravd, nebo rrč'.iirk jakysi skryty odhalit pravdivévěděnínezávis|éna jazykove(rnvyjádŤení, tliskurz, ktery je pouze zakryt vrstvanri falešnéhovědění' Lidské věděníje r Žcly,,násilímna věcech..,o kterych vypovídá,neníto odhaleníněčeho,co by llvlo těrrrtověcenr r,lastní[Foucault 1994]. Poznání diskurzu neurrroŽnujerozhodnout, kdo uvnitŤněj Ťíkápravdu, kdo rrrys|ísprávně. MriŽeme pouze více nebo rnéněpŤesnědefinovat vymezeny kornurrikacev určitédobě a oblasti [Foucault 2003: l93]. Analyzovat |)l.()Stor .liskLrrzivníťormacitotiŽ znat'nenáoprostit se od hlcdání vnitrníl-rosmyslu, |.'tcr.v .ii z'ak|árJáa udrŽuje, a místo toho ji popsat jako forrnaci vypovědí potrklr,,tr.jících pouzc k sobě navzájem. SoudrŽnost epistérnyi diskurzu ná|eži r t t Či Š ' t t t l s t is a t t - t c l . {Ť' *, lt: ti | . . . l t t . . . | . . .| . . . 1 ' 1. ' . I ( , r r ' . ,r 1 , , 1 t ' r ,l l l t. r r . r r . l | | ( . ( i l | | l |l |\ ( ) | l l l ] l ( ' \ | t i t )t lz t l t . t . c l l t( 1 . r l t t . l r t I i u I t l i t t c lttttt). .ť ' t l j í c í tel t .r ',1r | , l r , r 1 . r l , r r r/rl l l r \ ( ) l ) ( ' nl rt r t t r r ' l tl r t l i t ' i r . ' t t r Subjektomocanediskurzivníformaceu,,raného Foucaultao' diskurz jakoŽto verbaliPokud jsme vyše naznačili,Že epistémaapozdéji pro jeho bádání určující, zovanéstrukturyi,ou p,o Foucaultá v ranémobdobí Zde se dalšíchfenornénri. neznamenáto, Že se nepokoušívyrovnat s existencí a jakousi zbytkovou kategorií budeme zabyvattŤerrri) nich. Subjektem, moc| i jsou jeŽ vyznamné pro pozdějšíFoucaultovo dílo ',nediskurzivníchformací.., fázi jeho myšlení,ovšemv pozici a kterése určitymzpťrsobemobjevujíl v teto jinak ..' neb ot' v ěd ěníob saŽené p ak nelze p rostězačít,.m luv it tym z pťr so bem, je r, diskurzu sociáIně závazné.Není zde moc tŤíd,ale absentujetu i jakákoli tnikronloc ve smyslu Randalla ColIinse nebo Ervinga Goffinana,]6] coŽ souvisí s Foucaultovym oporníjeníminterakcí.Dodejme ještě,Že Foucault se zmiĎusmyslu. jimŽ rozumí jakési zásahy .je i o mocenskémjednání v ,,tradičním.. nestratifikovaného rnirrrodiskurzivnílro vnějšku,toto témavšak nepojednává systenraticky;s vypracovanějšírrr konceptem nroci se setkávátrreteprve v krrize Dohlížeta trestat (I975). podŤazenédiskurzu. lY e dis k lt r ziv ní Ío r m a c e Subiekt Y Archeologii l,ěclěniFoucault navrhl rozlišenídvou typťrformací' jedrrak ..diskurzivních..,forrnujícíchvypovědi, jednak ,,nediskurzivnich,,formujících prostŤedí.Věnoval se však pouze definování a zprisobu zkoumání prvního diskurzu. Diskurz zde měl térněŤ naprostouautonomii [Deleuze 1996), subjektu, ktery muŽeme naFoucault nepracuje s pŤedstavouneměnného zák|ad vědění všech lidí. Čny jakoŽto spole lézt napŤíkladve f.no,,'ánologii vznikají odlišnépozice subjektu' V rámci ruznych diskurzivních foirnací totiŽ I ve Slovech a t,ěcechjakoby Foucaultovo pojetí nevycházi aníz marxismu. vědomí v rám(sebe)utváŤení implicitně ,,bytívytváŤi vědomí..,nejde ale o Foucault praxe, ale vlastně o zformování vědomí diskurzem. ci spolcčenské zŤejrrrěprostě, Že lidé Se .,učí.. nemá Žádnou teorii socializace. predpokládá jazyku.A stejně tak iako lidé nernusí obsah rrrdiskurzu tak"jako se uei svému tak takénemusítnítve vědomí miuvit. znát gratnatickápravidla, aby dokázali vypovědi. Je zde ovšem formačnípravidia diskurzu, aby tvoŤili odpovídající grarrratikynebo generativní Znovu potŤeba Ťici,Že na rozdj| od Chomskyho ale naopak se prirozenosti. teorií Levi-Strausse,Foucault neuvaŽujeo lidské diskurzy to,Že o Jde snaŽiprokázatexisterrciradikálních změn a diskontinuity. sobě.Lze o a pŤedávajíse san'|!neodpovída1ístrukturám myšlení,ale existují je nutné,má-li se Foucault od. subjektu ovšem Íict, Žetakovésuspendování základech skrytych poutat od závislosti na 1at<yctrtoliesencích a neměnrrych v člověku']o2 Moc Foucault zastával v podstatč Ještěv Dějinac,h šílenstt,i(první vydání 1962) s touto prací nr Žeme v pŤípaclč tradičnímarxisticképojetímoci. V porovnání moci. Pokud zde viiproblému Slov a yěcí t lrcheotogie mluvit o vytěsnění diskurzu. Ten určtric samotného bec m.ižememluvit o moci, pak jde o moc diskurzu nltiŽc uvnitŤ pouze prostor, ze kteréhose nenímoŽnédostat, protoŽe bytnejakávětapravdivá.Pokudjevěděníonějakéoblastipostavctrtltrrč.i' ffittcstltliltrilkrr.Žcbybvltlltlgickcitlč'cklirltl.Žcl]trttclrttl(1li.ctllt'zt|tr1ltrl..lzr. t . l i t t r .e.i s l t t t k 1 t t t ; t I t : l t r . k t ' t . t l t l t t t l ' . \ \ t l l l l l ( ' jcŽlll ttlltlll.tllllll()kr\'\lrlr.\,(tltttlŠltklclll()lltl(()l.r lr. s t t t . | ; l I t / l..t|. | ) t ( . ( | . | \ . rl tt t. tr I r t l (t t/ r ' . l t t t t . t t : t z l t t l s t l i r ' ,. ' . , , ' , ' | ] ' l . : 1 . í i ::ll.::i:'::::.'l::i :;rrtrrlrl Yztahy nlezi nediskurzivními a diskurzivnírrriformacenri jsou podle Foucaulta diskurzivní, což |ze chápat tak, Že je to diskurz, ktery je primární. To |leznamená,Že neexistuje,,vnější SVět..mimo jazyk, ale ,,pouze..to, Že diskurz r.ozhodujeo vyznamu jevŮ a věcí' o tom jak je budeme vnímat,jakou pro nás llrrdounríthodnotu,a tedy také,jak budeme v či nim a s nimijednat. Jde mi. Illojiné o jednozrračné a záměrnéodmítnutínrarxistickéhopo1etí,kterérná své tč'Žiště v rozvoji materiálníkultury jakoŽto základně,jeŽ určujevše ostatní. Tuto charakteristiku \ze vztáhnout i na Slova a věci, ovšem s tím' že zde sc Foucault ani nesnaŽívztah mezi,.slovy a věcmi..nějak popsat.V tétoknize :icc autor napŤíkladuvádí,že změny v teorii hospodáŤství byly pomalejšírreŽ r biologii a lingvistice, nebot'zavedenáekonomická praxe, zakotvená v techrltlIogiích,vyrobníchvztazich atd., kladla svou rnaterialitoua filnožstvin zá. jrlrti.kterés ní byly spojeny, tétoznrěně na urovni abstraktníhovědění odpor; lr|c to .je také vše. Nakonec i zde zav|ádlo nové vědění, protoŽe ono Samo ..lcflno valo eko nom ick ouracionalitufF oucault2 0 0 0 d : l8 l ]. Proto se zďá byt rrlylnéstanovisko, že Foucau|t ve Slovech a věcech v po'Icc|níinstanci rozvíji klasickou historickou sociologii forem vědění ve které .liskrrrzivníformace (a jejich zrněny)jsou odrazem změn drileŽitychnediskurzrr ttíchjevťr,kteréjsou na nich nezávislé- pŤedevšírn vzniku kapitalismu [Fox |()()l{ rraopak:vznik kapitalismunezp sobujezměnu ve struktuŤe věděl. SpíŠe llí.ltlc znlčnave struktuŤe'nebo pŤesnějiz|om a nástup novéstrukturyvědění, rrrtttrŽltttjc změnu ekonomickéhouspoŤádání, nástup novych technologií(které ztIc.č.istč tnatcriá|nč. n-rohlyiakoŽto okraiovékuriozity. nebo díla osamělého r krlizc AsyluIns. Dokonce i v totálníinstituci musi t l l r t l c t l i Ž Šťít r t l r ' ' ci t lt t e r a k c c( k o n f r o n t a c cl é k a Ť ea p a t t et t i ( 1 l t r t t z)ct r t l r t t z c t lttl l t d r a z c t l ť r r.t o c i .k t c r l i S a l l l ( ) t l l y gérriaexistovat uŽ dávno predtírn- nerněly ale vyznal.n.nt)a v dŮsledku vznik toho, čemuŤíkámekapitalisrnus. (to' Dodejmeještě,Že problémemneníani tak rozporuplnostteoric epistérn Že by by1y jednou p..,.,rtovány jako autonot]rnía jindy jako spjatés r'nější ekonomickou znrěnou,nybrŽ hlavnč ignorování otázky. co vlastně zajišt'ujc Pro jejiclr stŤídání' jednotnostepisténrmimo jejich vlastrríbytí a co zpťrsobuje mimo i svět věclění, Foucaulta sice existuje, alespoĎ v pŤípaděArcheologie části samotnéÍbrmacevědění- sféračinnosti.praxe. Ta je a|e z rozhodující ji udrŽujc závis|á na existenci zformovaného vědční.a právě tato skutečnost v exi st e n ci . Problémy a omezeníspojenés teorií epistéma diskurzivníclt formací strttkDreyfus a Rabinow ve své vyznamrréknize o Foucaultovi (Be.r,,ond jc tttralism anc] hennenetttics)mluví o ,,iluzi autollomního diskrrÍZu.,,ktery pŤesto u tohoto autora vševládny a zce\a odtrŽeny od vlivu svéhookolí, ale l 43]. : l 983 Rabinow archeologií fDreifus. analyzovatelnyz pozicustavenych kterou činrrosti. interpretativní Strukturálnímyšleníobecně ignoruje nutnost vykonat pred konkrétnínl společettství irrteragující tnusíjedinci. anebo trrčité rrapríkladpŤi (tedy korrkrétrrě uŽitírrrrnateriálu a pravidcl . jeŽ nabizi strr"rktura akvyprávěnírnytu. či vytvoŤenívypovědi). Foucault navíc v bec nepočítás tem interpretacevědění.I na něj tedy platípripornínka,kterou Ricoeur adresoval Levi-Straussovi :,,Není moŽná strukturálni ana|yza bez henneneutického dartr porozuměnítransferu smyslu (bez .,metafory',),bez onoho nepŤímého rozlišeny byt jchoŽ mohou základě na pole' smyslu,jenŽ zakládá sérnantické strukturálníhon'rologie..fRicoeur 2002: 304] To je presny opak oproti etntlrnetodologii,která iako hlavní problém,jenŽ je rrutnozkoumat' vidí lidskorr pravidclschopnostnavzájeln se dorozurnět.bezděčněinterpretovatpravidla a k individuálním okolnostem. nosti s pŤihlédnutím zit Znovuje potÍebazopakovat,Že zce|aodsunutyna okraj (nebo lc{perečeno rri zkoutná jsou nediskurzivnífenomény.NapŤíkladve svém okraj - jako vnější) irlc Foucaultpominul, žcvěděníse nepŤedávápotrzejako verbalizovanydiskurz. praktiky a modely chování,osvojovanénirpodobtltr. takénapríkladjako trrčité V rárnci ana|yzy se Fottcau!t nezabyvá kaŽdodennímirečovymi akty. bčŽrltrtr rnezilidskottkomltnikací,alc pouzc ..r'áŽnyrnivypověďmi.. IDreyÍrts.Rahitttlrr prtlsttlt.tt. l982: l38], kterési nárokrrjípravdtra kterésc dostaly do r.ci.c.irre{htr zt|lt rtlz|rtlcltttlttt. období z tohoto Je tedy těŽkéna základě Foucaultovychprací podle něj veškerávědění existuje poLlzev rámci diskurzu (tj. zda vyše zmínčrré je podŤízeno diskurzu),nebo zda vnítrra|, Že existujevěděnímimo diskurzivní formace, ale prostě se jím v tétodobě rlezabyva|. Archeologie větlěni. stejně jako S/or,a a |,ěCi,má i trrčitypoliticky nábor' Je jím kritika moderníracionality,nroderníhopojetísubjektua omezení,která z ní plyrroll pro myšlcnía jednání.ProtoŽe ale sám Foucault Ťiká,žemusíme chápat věděrríjako pozitivitu, kterou s pomocí archeologie mriŽeme popsat, ale nikoli nějak záměrně změnit, pak má tato kritika velmi chatrny zák|ad, V jeho teorii chybíjakákoli myšlenka kontrafaktuálnosti(ak o ní explicitně r nluvínapŤík lad Gid d ens Il9 8 4 : 3 5 0 ]).coŽ je log ick é- p ok ud cháp em e člověka jako vytvorenéhoa zce|a prostoupenéhodiskurzem. SarnozŤeimě'lidé rněnídiskurz, ale ve Foucaultově podáníjde spíšeo jakési epistenlologické katastrofyncŽ o vědoméjednání. opuštěníautonomníhovědění? V literaturevztahujícíse k MicheIu Foucaultovi se lze setkats názorem. Že rla pŤelomušedesátycha sedmdesátychlet docházív jeho pracíchk vyznamné 1lroměně.Názory na hloubku a rozsah tétozrněny variujíod korrstatování rrediferencevŮčipredclrozímuobdobí,odr.rŽení..iluzc autonomní1lrckonatelné |r odiskur z u ..IDreifuss,Rab inow l9 8 2 ] aŽp o hled ánísour,' is|ostí a sp olečného zlikladu všechprací'Zdá se,Že o něco takovéhose pokoušírrapríkladIDeleuze l996]. V následujícíčástitextu se proto pokusírnepopsat zttrěnya posuny Ve lrtlucaultovědíle v souvislosti se zkoumanym tématern' Diskurz a epistémav ,,poarcheologickém,,období V pracíchnásledujícíchpo Arc,heologiit'ěděnípojern diskurz z Foucaultor lr sIovníkunemizí,je a|e vloŽerrdo širšíhorámce a takéje s ním zacházeno r tllrlčjšínr zpťrsobem.Poněkud se take měníjeho vyznant' V knihách Dějiny 'cr r r ality I Il9 9 9 ] a DohlíŽeta trestat[2 0 0 0 ] se d isk urz stáv á součásÍiv ětšílltrccI ku. Foucault nap Ťík lad p íše:,,k SeXuSe p Ťip ojild isk urz, Ťíd ící se p od le l'tr I tlpllcx ního d isp ozitiv u... C enzura sexu? Sp íšzav ed eníjistéap araturyk, tet;t tllit produkovatdiskurzy o SeXu,stálc víc diskurzťl,zpťrsobilychfungovat.. |t 9 9 :3 0 ].A na jiném rnístěuv ád í:,' Doznáníb y lo a d od nesz stáv á I l tr r r caLr|9 . r I lcclltltlr natricí,k terá ríd íp rod trk cip rav d iv éhod isk urzu o SeXu.. fF oucatrlt |()()()'7.5] Doznání je tedy určitou součástíprincipti fonrrování diskurzu, tttlr tr Itlr i Šc lrtp ouze v nitiní,jak oŽto p rincip jistcho p rod uk ov áníp rav d iv ého r .'t|i.ttí tl stlb čsatnén], alc p Ťed stav u.je zárov eř i k om p |exní.' techno|og ii.., jeŽ It ' : t r t t t ' l i s tí t l i s 1 l t l z i ti \ , t l . ] . , . l ) r . l t t t ' It t. . ' . . ' ' t t . t I l tI trt . l ' t I 1t l t t t l Ž i r l1i l t r j t t l (l t t t t r c c t t s k i(i c) c l t t t r l I r r g li tct l i s p t l z i t i r j l r k t l r . | . . l l ' |{|' l , . ' ' l . I l l ' l I l (l ( . l t Il t . r . I l t t r r I t rt.r.tti te t t t t ' l t l i 1 l eI l r k r tr r Ž Š i 1 l t r j ret t l c r . ' l t t t t r I t l ! t t ' \ \ i l t { r l , l r , ' , 1 r t r l , , l r r | 1r,r r t l t ro l t . . l o / t l l \ , , období Slot,a věc,íby|o fonrialistické v totn smys|u, že Foucault chtě|zanejvyšší véstpoŤádekdo vzájemrréhovztahu oblastívědění a jejich podŤízení absolutismus odvrŽen byl I v Archetllogii vědění,jakkoli stnrkiuŤe epistérrrě. panstvíjediné epistérnya nahrazen mnohostí diskurzri, byl diskurz reálnym objektem. Tím však v pozdějšírnFoucaultově díle pŤestávalbyt a stával se jakousi vyzkumnou konstrukcí,pojmem, kterym tento autor označtrjerelativně vymezitelné ťrtvary,u kterych mťrŽemeodlradnout,,pravidla pro vytváŤení vypor,'ědí... Foucault neodvrhuje ani Svou koncepci epistémrespektive archivu, tyto pojmy se ovšem ocitají v pozadí. Nebo pŤesněji,Foucault nadále pracuje je i obsahern pojm , ale samotná tato slova uŽ prílišnepouŽívá a nahrazuje dělení trojčlenné Vypracováno jinymi. věcechby\o a Ye Slovec,h podle potŤeby doba. odkazy na existenci lristorickych epoch ienesančrrí/klasická/moderní nacházime i v Dohlížet a trestat a Dějinach sexua|i/r. Toto dělení je ale uŽ spíšeintuitivní.heuristické.Foucault nijak neusiluje,na rozdíl od S/ov a věcí, ukázat, že každévědění |ze zaÍadit do konkrétní epistémy, v které a pouze v kterémá právě svťrjspecifick ' vyznam. Foucault zpětně redefinuje epistérrrujako aparát na rozdělování vypovědí v poli vědeckosti (nikoli vědy): ,'...cpia neakceptovatelné na akceptovatelné aparátu..fFoucault l980: 197), pouze diskurzivního je pŤípad stéma zvláŠtní jako systérnuklasifikací, ktery epistémy od je reclefinice. ovšem totální To jako diskurzivnímu k epistérně' prostoru i prellenuje celou epochu v čase takénahlédnutí pravděpodobně jinymi. Je to ovšem apa.átu jednomu mezi jak by se vědění tolro, Že jeho pŤedchozíana|yzy téměŤnijak nenapověděly. čímbylo vytváŤeno,udrŽovánoa takévytěsnováncl rnohlo ve společnostišíŤit, a zapomínáno. od strategiímoci k ďispozitivu Moc/vědění jako ,,filoso|ir Díky pracínrze sedmdesátyclrlet vznikla pověst For'rcaulta moci... Nejvyznamnějšíz ních pŤedstavujípravděpodobně Dohlížetct Íra';Ítt| (l976). Ptlktrc| (l975) a první dí|Dějin sexuality s podtirulem V le k l.,ěclění ttcbtlt. opatrností. je velkou s tak činit tŤeba bychom měli obě knihy porovnat' ptrDějin1.,.sexualit.l,,1jsotr zatimco Dohlížetct trestatje rozsáhlá monografie, jakysi k rtlzslilr' jako ťrvod měrně drobnou studií.iežbytaprivodně zamyšlerra leišímuprojektrr.26o ( t l t , l , ' l t It ( ) l l r ' i l l l l /l l l t t \ l l l ) t r l I ) r r l s it l r l r r l i l r I ) i . i i t tt , ' t i l t t l i t t a t s o s r r r i l e l l r t t t r r l s l t t p t ' t t \t l ( ) n t l { ) t, ll .rl l l 1tzlr'rlt ll(tllll./\'lll( r r r r , 1 . ' ll r r l i i s l r . t l r rzit' r r i ' r r rslr r t ;l t i t s l t t l lk r ' u k o t t t t t l t l l l( ' l l l . l l l l I t r l , l r , r ; t .1t l, t 1 .1. ,, ,, ' , , 1 t t o : l t i ' tl l li tl \t ;' l / l l l l I( t l l tI t r t t l r l t l Moc pňedstavujevelké sociologické téma.kterynr se zabyvala racla r,yznamnych autoru. Byla spojována s konflikterrri sociálním Ťádem,byla clrápána jako vlastnost struktury, nebo atribut jednotlivych aktér .:67Foucault nevidí moc jako zdroj, ale jako sít'vztah . DŮleŽité.jsou strategicképozice, kteréjedrrotlivésubjekty zaujimaji a vztahy mezi těmito pozicemi, a nikoli subjekty sanrotné.Subjekt je zde tedy až.v sledkerll ll"Iocenskch vztahri. Moc pŤedstavujevnitŤnívztah - tedy takovy vztah, ktery je součástíkonstitucejelro ťrčastník . Dá se tak v jistérnsmyslu Ťict.že moc pŤedcl.lázi vědomí. Moc není osobním vlastnictvím,nebo vlastností,ani atributem struktury fiako je tomu napŤíkladu Parsonse).Moc je pro Foucaulta vztahem sil mezi singularitarni-jednot|ivymi body. Ana|yzamoci tedy musíbyt jakotrsi mikrofyzikou popisující,jak vzniká mocenskéuspoŤádáni,,Zdola.. fFoucault 2000: 60-611. Moc nemábyt chápána ,jako vlastnictvi, nybržjako strategie,takŽejejí projevy ovládání nejsou pripisovány jejírnu ,.pŤivlastnění... alc disponování s ní,manévrování, taktikám, technikám, uspoŤádáním..... za jejimodel Vezmerlrespíšenikdy neutuchající bitvu neŽ snllouvu o postoupenír-rrčitého majetku či dobytí a zmocnění se rrějakéhouzemi. Je zkrátkatreba pŤipustitsi, Že moc je spíšcpraktikovánaneŽ vlastněna .Úe) ťrčinkerrr souboru strategickychpozic jenŽ rnanifestujea rrěkdy i rozšii.ujepozici těch, kdo vládnou.. ťrčinkern' I F o u c a u l t2 0 0 0 :6 l ] . Zdá se,Že moc V tomto obdobíFoucaultovytvorby musímcclrápatz lrlediska KaŽdéjednání(a i nečinnost je určitymdruhemjednání.protože 1lragmatismu. r Ždyjsme jiŽ součástí světa.nem Žeme zněj Vystollpita byt nečinní) je zasahujíe í do světaa měnícísvčta tedy,ve srnysluprisobenísil, nevyhnutněmocenské.ro* ..KaŽd]imá moc a v čikaŽdémuSe moc uplatĚuje- at,užprotiněmu nebo v jeho Neznametráto, ŽekaŽdyje rravěkyovládany rrebouzavreny. Znanená 1lrrlspčch. ttl.Že kaŽdá interakcepŤedpokládáparticipaci...[Brown 2004: 39]. Dá se patrně namítnout'Že pokud pouŽívámeurčitypojem (v tomto pŤípadě rtltlc)tak, Že pokryvá všechno,cely sociální prostor,pak zce|a ztráci svrij spccilie ky vyznam' Zdejde ovšemo zce|aobecnév),ntezení lnoci, kteréFoucault porrŽír,ii pouzejako základ pro zkoumáníkonkrétních historick1ichpodob moci ve lirt.ttlč To je potrebadťrkladnězhodnotit.Foucaultovi 1cjíchtechnik a Strategií. \lr1lr.íklacl Weberova definice núŽe byt nazvána distribLrtir,nímpŤístuperrl k rnoci, ncbot'nroc l t ' \ l ( ) l l l l ( )p i í p a d ěn a h | í Ž e n a j a k oh r a s n u l o v y t l t s o u č t e t t rM' n o Ž s t v í .o k t c r és e z v ě t Šm í ocA. . ' . I l l t lít c l lsi I r í Ž c -nnti o c i B . ( ) 1 r 1 . 1t lttl 1t t - tPt ta r s o t r s' ' . es r . é npl o . | e tzíd ú r a z r i u ] . e k o l e k t i v n o s t m o c i . M o c z d c n e n íh r o u s n u I o t r l l l s t l t t i ' l ť t t1tc.s t l t t č ' l i s tpít l l c č c n s k y c Íh u n k c íL' i d é v d a n és p o l c č n o s Íz in í v Š i c h n i p r o f i t r r j í . I t l . rz i i ' t i t . r r r1 e1 i tI r: 1 r r r I e i ' r t ť ' k l t 1 l i t c i t v . j Ze .ci|i sntaét .h oI l l e i l i s k al z e i í c i ' Ž c P a r s o n sp o s k y t u j e ' t t s t k t r l t l t ' t l .t t ' l r l . . r r . t t \t \ t . l . r 1 ' 1 . 1t |1i 1 s tl r i b t r l i r ' tttl ír o c t l p e r t t j c o. b ě t y t o k o n c c p c e n r a . j a í |c . 1 r o l l1t r ' l r ri r ' \ r , l r r r , ,l ,, r l , , . , , l rl ,l 'l 1 r ' i s k l t 2l l{r X )ll. ! ' t . t r . . t l ( | | | l t l l' I t r .l ' r ' 1 ' l . . ' l r . I r r r l t . t 1 r ; ,1/|l I l I l ) l ( )rttI' l r t z 1 l t - r t t i l t tr ll í | t rI ) Č ' 1 i rs lc r t t l t t i l r . . . i \ 4 t r cj e . l t r l r l r , r r r. ' r r . t l r| | l , l | 1 ) l t l ( ,. t l ( . , / ( ' \ \ (l t i t , /oi t l r . \ r ; t r l l" t . r l . l l l t t l j # , právě u tohoto obecnéhovymezenímoci [ŠukomentátoŤitotiŽ někdy zťrstávají na to. Že Foucaultovy popisy konkrétníc,lt neupozornují 2OO4)a brt 2001; Brown jsou je s ním někdy i v rozporu . a mocenslcl,chusporadání doplĎují Co je tedy oním prostŤedníkemn:reziformacemi a nestabilnímirnocerrskyrni vztahy? Je to ,'našestaréznámé..- věděni. Yyraz moc/vědění zavedeny Foucaltem vzbudil velkou pozornost.Mnohymi byl pochopenjako prostéobrácení Baconovy formule věděníje moc, kteréjako by znamenalo,že nějaká privodní,prestrukturovanámoc si ke svémuprospěchuvyrábí a pŤizprisobujc vědění. Takovy závěr je jistě podle Foucaulta moŽno udělat v konkrétních V zásaděje ale nutrrovidět vztah moci a věděníjako daleko hlubší pŤípadech. a komplikovanější.Moc je těsně spojena s prodrrkcívědění.DŤíveneŽ potlačuje,rnoc/věděnívytvárírealitu.Stejně tak vytváŤípravdu dríve,neŽ ideologizuje,abstrahuje,či maskuje fFoucau|t2000]. Foucault poznamel vá ,.Je tŤebaspíšepŤipustit.Že vědění prodr"rkujc mo c (a ni kol i je n pr o to , Že b y j i p o d p o r o v a l o t i m , Žej í slo uŽ í ,nebo Ž e by.ii nebot' lnoc a věděrríimplikuji pt.ímojedntl aplikovalo' protoŽeje trŽitečná), druhé'nebot'neexistujevztah tnoci, aniŽ se v korelaci k němu konstituujepolc vědční,ani neexistujevědění.kterésoučasněnepŤedpokládáa nekonstituu.jc vztahy moci" fFoucault 2000: 62]. To. v černŽijerne,je zfornlovaná rnoc/vědění.SubjektnenípŮvodcernovIiidajícírntyto vztahy: ..Človek.o něrrrŽse nám tu r'ykládá a k jehoŽ osvobozctli jsme vyzyváni, je 1iŽ v sobě samémcl sledkerrrurčitésubjektivace'určité|ttr podrobenínrnohemhlubšího,neŽje on sám.169 ,,Duše.., která je ob vá a pŤivájež praktikuje lnoc na těle. DtrŠc jen je ovládání, součástí sama dí k existenci, je učinkema nástrojempolitickéanatomie.dušeje vězenímtě1a(.r70 fFoucault 2 0 0 0 :6 5 1 . ovšern mimo vědění do svych ana|yz Foucault tentokrát podrobněji zaptr.iil i ,,Věci..- technologie,architekturuatd. Toto zahušt'ovánívyzkumnélroptlIc samozŤejměvyvolává otázky po vzájemnych vztazich těchto fenoménti.Vc Foucaultovych pracích.jak se pokusíme ukázat dále, jednoznačnouodpovč't|. na tyto otázky nerrajdenre.Vesvém dalšímďile (Dějiny sexuali4l) ovšem tcttttl autor pŤicházis dalšírrrpojn-rem,ktery se vztalruje k tétonové komplexrttlstt. a tímje dispozitiv' D ě i i n t i c ' h ' s e r u u l i Í . t F. o u c a u l t b e z b l i Ž š i h o v y s r ' č ' l l c r r í( r t . t | í .z t . rnoci. Ten tak nabyvá pončkucl enignlatické podoby. Ptlkttt| rrt.Illr zítne ztoho, Že rnoc vytváŤí rcalitu. proč tedy nrÚŽe. ba podlc Fclucattlta cloktrrtcc tl.tttsi.r ttlrt.. Ir.r e x i s t o r , a t o d p o r . ] P o k u d V c Z l I e n l c r c á l n o u s l t u a c i z Í b n l l o l a n é t l t r c i / v e š d č ' n tíl.c b r ' l t r l . r 1l l t r l t e u v a Ž o v a t i s i t u a c i ' k d y Ž á d n y v y z t t a t l n y c l d p o r v i r č i u r č ' i t é n l t t t s p t l i . i i d i i t t ít t e c r t s t r t | ť ' ' '\ \ I ( | | | l r . ' uJ a k v D o h t í ž e t a I r e , s t a t .t a k i v vŽdy existuje odporproti tkrr o r Ž c l y c x i s t r r j í c i r r r t l c | p t l r t t ' n ' i j čr ir l t l c i t a k . . j a k s c t l b . j c r r l . j cr l ) i , i i t t L , l t \ ' ( ' ' \ / / ( / / l / l l.r. l r r l . ' ( ' t ' t . l c l r t tk.t I l z r l k . r ' z . . 1 . t c Č ' t tpčt l t t . c b t l cz t t l í t . t l irt, t r l t t t ( tsl t t t r . s I t tN. l r t t r t t 1 l < r z r r r r ) ri r \j el i t . l r t ' It i c t l t t l t t ť ' s t r r t s l t .s cc t i| ir tr l rl l l t s i r t t ti . e z i s t e t t rt t. t i ' tt t t t l t . |i .( . / l l ' t l .ll.\r t r l | \ \ l r t t | . . ( ) ( ). (' l| ( ) . ' . ' I I , r r r t ; r r rt ll lr k r ir t i k r l rr' r r ' i i k l il.t r o i j r ' t t i ' 1 ; r klrr p s p o l t t t r , ' l l l ( l ) ' l r r \ ' .I' l l l \ . t l (l t l , l z , t , l t t '1t ' t' t t t f , l r l r ' l . ll , r l r r . z r lrtrl t r l t r r I l , r , l ,. 'l ,r 1r . r l 'lr, rt t l t lt. t l ( , r l l ( l r r , ' l ) t r ' l l r | | l t ' r l " t t ' r ' l Dispozitiv Jako dispozitiv' označujeFoucau|t konkrétníusporádání v určitéoblasti, je k ]<te1é dispozici pro našejeclnánía současněvymezuje nᚎivot. V anglickych vydáních Foucaultovych knih se toto slovo pŤekládájako aparát, techno|ogie (apparatus)'To se zdá pŤíhodné. Foucauli do něj uet.Ru.1.napŤíklad ..disktrrzy,itlstituce,arclritektorrické fbnny. regulačníroz-hodnutí, administrativní opatŤení, věde cká tvrzení,filosofické,''-'oialnía filantropicképropozice.. I Fo ucault l980: |9 4 l, Tak ov éL rsp orád ání nenínahod ily m shiuk em ,m á jistou ,.intenci..,není to ale intence inďvidu a, ani nějakéhosbciálního agregátu,ale tláIežísamotnémtruspor.ádárrí.ProtoŽe Foucáult odrnítá existenči ne.;uteno apriorníhoprincipu, ktery by existoval pred konkrétnírn dispozitivem' je tato intencevysledkem formování.rrikolijeho pŤíčinou. Dispozitiv se vztahuje ke konkrétníoblasti (dispozitiv sexuality' trestání atd.).Foucaultnrluvío dispozitivech rtarŮzttychurovních používárÚznáVyme, zeníjeho hrarric.-je to tedy pro něj spíševyzkumn nástrojneŽ objekt sociální reality.Souhrn dispozitivridanéspolečrtosti by tvori|, zdá,., unutogiiŠirokého antropologického pojetíkultury.Kultury, která nestojímimo systé,,sociáTního tl.ttt.. (v parsonSovském smyslu).ale je jeho pŮvodcern.Nebo lépe/společenské uspoŤádání (role, tŤídy, normy) jsou jednímaspektemkultury/clispozitivu' I v Dělinát'h 'se.ruttlifi'se udrŽujestejnézákladnípojetínrocijako r,piecichozí knize: ,'Moc pocházizdola. to jest mocenskévztahynecxistují v nějakéglobální bipolaritěmezi vládci a ovládanÝrni.drralitč. kteríby sc odráže|aoclshora dol pres stále uŽšía uŽšískupit.tyaŽáo nejhtubšího nitra společnosti a pŤedstavovala t, tom snryslujakousi všcobecnoumatrici. Spíšjde patrněo hnl rnnohočetnych r,ztahŮ,kterése forrnujíve vyrobních aparái..h, rodinách. rŮzt.lychskupinách a institucícha slouŽí zazák|adnu. od níŽse Úrčirrky široceštěpído celéhotěla spo leč r r o sti.. [Fo u caultl9 9 9 : ll0 - l I|l. Zák |ad emánal zy jeov šemd isp ozitiv , tcdy na ťrrovnijednotlivcri a skupin konkrétní stabilníformace těchto vztah . .Ani zde tedy nelze mluvit o nějakémvědoucím(v Giddensově smys|u slova know,ledgeableaktéra,ktery;si uvědomuje svou pozici 'p"r.e""'ii' aktivně Lrchopujekultunrí vyznany a jedná na tomto zákiadě). ". Subj ekt j e v disp .o.zitiv,,utop u Gid d ens Il9 8 4 : l5 0 -l5 4 ] narnítá,Že en... |;oucalt tím,že vidí člověka neustále bezn-rocnélro uvnitŤdispozitivu' podŤízcnéhodisciplinaci (takŽejakoby neexistujepod'sÍaÍny rozdii mezi vězením lt napĚíkIadtovárnou) značrrěpoclceriujejeho schopnost a moŽnosti jedrrat t|tlkoncei v situaci podŤízení; tj v situaci v jaké se nachází v hierarchické tlt.ganizaci, jako je škola,firrna nebo psychiatricky ustav.:'I Je potreba si ale uvědomit. Že Panrlptikon by| projektem. Projektcm, ke ktcrémuse r'reustálcodkazovalo. byl aktualizován,komentován a takéaplikován. Skutcčnévčzenínikdy nedosáhlo disciplinačnífunkčnostiPanoptikontt - projektu' Panoptikon by| utopií, která nikdy nefungovala v realitě tírnzprisobent,jak17rnbyla fbnnulována. Celá historie vězení- jeho reality - spočívá Ve Snaze pŤiblíŽitSe tomuto mode|u [Foucault l989: l83]. Dohtížeta Írestat není primárně o znrěně ve zptisobu trestání.o pčeclroduod mučerría poprav k internaci. Jde o změnu predstav1l o trestu a o novou ulohu trestánív celku politickéraciorlality,která v konečnémdťrsledkuved|a ke změnám v celé společnosti.DohlížeÍa ÍresÍatmŮžetneproto chápat i jako vy|íčenígeneze rnoderníspolečnosti. Je moŽrrémluvit o moci státu, nadvládě tríd atd. a Foucault se tomu také nebrání.NapŤíkladneodmítádominantnípozici státu v celku současnych mocenskych vztahŮ, ale nesouhlasil s tím, aby byl stát povaŽován za zák|ad jsou podle něj mocerrskychvztahri.Moc obecně a takékonkrétnídispozitivy - zakládají primární práva) (státu ustavního vťrčirizce vymezenému státu moŽtrostjelro existence, udrŽujíj.j u chodu. Formulovat problém moci V pojmech státu znatnená podle Foucaulta vracet se k pojrnrjm sttveréna,suvejako závislé renity a zákona. KdyŽ někdo popisuje všechny tyto jevy moci na státnírnaparátu' Znamená to, žeje označujejako od základu represivní. je Ve skutečnostimocenské vztahy pŤesahujíhranice státu a jejich ana|yza schonení aparátri svych musí následovat, protoŽe stát pŤesvšudyprítomnost pen pŤevzítvšechny mocenské vztahy, a taképroto. Že z jinéhopohledu, stát rnriŽeoperovat pouze na zák|adějinych, uŽ existujícíchrrrocenskychvztahtj.. Existují dvě krajní nroŽnosti,,čtení.. Foucaultova pojetídispozitivŮ a mocenskych formací z DohlížeÍa ÍresÍata Dělin sexualiÍv' PŤi jednom z nich klademe dŮraz'na diachronnívyvoj, pŤidruhémna popis synchronnípodoby. V sociologii v generaci klasikťrvyjadŤujetento rozdi| Spor mezi Gabrielem Tardern a Emilerrl Durklreirneln a v (térrrčr) současnésociologii rozdi| mezi teorierni Pierra Bourdieuho a Bruno Latoura. Mezi těrnito dvěma krajnostmi samozi.cjrněexistujírnoŽrrosti..sntíšeného čtcní.., kdy nizrryrnizpŮsoby kol't-tbinujernesynchronnía diachrorrnípohIed. [Foucault 1999 I 04-l 07]. Co držíformace pohromaďě Pokud nyní Foucault do svych formací zaÍazujekromě diskurzri ve všech jejich formách a projevechi materiálrríkulturu,je nutno poloŽit si otázku: Co obdobírnohl Foustojíza jednotou a koherencíurčitéformace? V pŤedchozírn jazykern tvrdit, Že s analogie základě a rra cault, v rárnci svych pŤedpokladri je si v daautonomní. ale reality, vědění,kteréneníŽádnyrnprímym odrazem formou. sdílenou némokamŽiku udrŽujeurčitoukoherenci, protoŽeie sociálně Pokud by ovšem součástíFoucaultovych formací měly byt krorrrě.,diskurz o věcech.. i ,,věci Samy..a obě tyto součástibyly na stejnéurovni a navzájem pose ovlivnovaly, pak vŽdy hrozí, Že se rrárn analyza prorněnív nekonečny jako struktura formace. pojmy pis jednotlivostí,kterése navzájem ovlivřují a nebo systém zcc|aztratí smysl. K tonru ovšem v Dohlížeta trestaÍa zvláště v Dějinách sexttalil.i,,kterédosahují relativně vysokého stupně abstraktnosti začleněnímatenedochází.Jak toho Foucault dosahuje?Je jeho plrrohodnotné PŤi diaclrronnítrr pohledu na oblast popisovarlou V Dohlí:et u Írestats|edujerne postupny pŤechodmezi tnetodatrritrestání.rozšiŤování jejich vlivu a ztněny vyznamu jednotlivych částí.Sledujerrle,jak sc modernítrroc1'yr,,inula zdola z drobnych ,,vynálezŮ,,zaÍizení.rcŽinrŮ.Tcprve později byly tyto mikrotechniky irltegroványdo toho. čcmuríká makrostratcgiedominance. riálních fenoménrido analyzy pouhou fikcí? PŤipokusu o odpověd'na ttrtootázku začnemeznámou irvahou z Dohlížat a trestat. PŤedobrazemdisciplinačníhopojetí tnoci je Foucaultovi Bcntham vr'r Pantlptikoll - projekt novéhovězení. Panoptikoll je struktura. která dovolrric ncpotr.cbtrdokonalc pozorovat vězně. Ve skutečnostidohlíŽitelé dohlíŽitelťrrn jí b1itneustá1cpŤítomrri, pouhá existence struktury a t'noŽnost,Že clolrlíŽitc|c clrli1llrt e. PunopÍikott.1ct.tttrŽlttl otnezujc a zastrašuj věznč lllolroubyt pŤítorrrni. jlrkt ls pt l . jcní t r r cziv č c l c \t i íttrc cr .|r n o l ttg iaí rr r o c í . & tl trl Í ! II PŤisynclrronnítn pohledu sledujerne',disciplinánríforrnu..,to,jak si odpovídajíjednot|ivéjejí části,aby vytvoŤi|y,'disciplinárníspolečnost... To. Že takové pojetíbylo Foucarrltovi blizké, ukazuje Serres t2003] v práci Geometrie nekotnunikovatelného. Podle něj zastává Foucault geometricképojetívyloučeníjak rratnateriálrríurovni, tak i klasifikačně.V Dohlížeta trestatje širocerozebíráno architektonickéuspoŤádárrí nemocnic a věznic, jeho změny, nebo prostorové aspekty korrtroly těla, jak se ltomologicky uplatriujíve věznicích,kasárnách ir školách.Jdc a|c o prostor abstraktní,o prostorovéuspoŤárJáni, určitougeorllctrii spíšerreŽtopologii.Vězení už zde nenípouze budovou s prirrrárnífunkcí laclrž'ovat a dohlíŽet'ale i znakem [Eco 2003]. Konkrétníprostorjako místo rrttcrakcc,anebo rozšírení určitychpraktik, stabilizováníinstitucí'jako viclíme Illrpr.íklad u Giddense,nebo členťr Škoty Annales, od kteréprejal Foucaultněkter[' rllyŠ|cnky, neníana|yzovánzdaleka tak drjktadně'FoucaulttérnčŤ vŮbec nerozcllír.ii tltiizktt.icjich konkrétního (roz)ŠíŤení. StranouFoucatrltovazá1muzŮstává r r tltt|lilc t.tttlt.ttlst irr1 crp rctacc k aŽd éhor,ěd ění,to. jak lid éjed nají..uv niti".něj, :tt'j r r i.j ltktrltr .;ltk' t.tltlttztttčt.tir p ro.jcr' ila v k aŽcJod ctlníln Živ otč. | ) i t 1 l t . t . I t r t . tr tItr ' l l |\ t , z t l l i . Ž e r c l ; t l t t c l t t r I t t l r Ý cpl r l r c í c h s c t l b . j c r , r t j c . j l rs ky r l . . l l l . ' I t t t il .. t l .. l t . t .l l I l l l l | |1| r r r | 1 l . .l r. l, lIt | y l t l i t . l t t l t l l í ztíl t l l i Š r l t trrt tt | 1 l t r r i . t l . t t l t llttrtltl na dispozitiv jako na sít',která je SoudrŽnostidispozitivu. Diachronní nah]1iži synchronnívidí dispozitiv neustáletvoŤena'udrŽovánaa takéměněna, zatímco svou vlastní vyznarnodárnou spíšejako strukfuru vyznamti, která se udrŽuje mohou, nebo dokonce měly silou. Tyto dva pohlejy Se nemusívylučovat,ale teorii Il984]' Jak ukazuje Gidderrsve svéstrukturační by byt, komplementární. jednáním v jejích intencích.ovšem její strukturase udrŽujejenom neustáiym ji okamŽiku takéjako struk. existenceje díky tor1" reálná a mŮŽeme v daném jeden z těchto typŮ v:izkumŮ bylo nutné turu popsat. Nejde takéo to, že by jednépráci. Právě naopak. Spíše zavrhnout,ani to, Žeby nemohly b]i'tpouŽity v pŤípaděhistorie jde o to, Žeby bylo pairnc Žáďouci tyto dvě linie, tedy v našem oddělit' a vězení-budovya sérniologievězení-znakulépeodlišit Michel Foucault a historická sociologie práce se točíkoZe všeho'co bylo dosud napsáno,vyplyvá, Že Foucaultovy jen o to, Že Nejdc . sociologie lem ŤadyproblémŮ'kterymi se zabyvá i historická Nikdy pohledu. o zpŮsob Foucault píšeo historickychtématech'alc pŤedevším archivech Pátránív nejde pouze o reprodr,rkclzáznamrio minulych událostech. korrcepty,hledá vymyšlí jeŽ zobecĎuje, prác i je pouze začátkem.pi.ípravouna prol'okovat, také chce a tlinulosti a společnosttrri spojnicetnezi nasíspolečností Garlarrd David píŠe Il990], na dávat náměty k debatám i politické akci. Jak historie. popis jako na Dohtížeta tresÍatbychorn neměli nahlíŽetpredevŠírn sociální všeobecná pochopitelně ale jako na práci ,o.iálno teoretickou.Není to Habermase. nebo Giddense teorie ve smyslu, juky mu dávají práce Parsonse, ji opatrně sestavovat musíme a je roztŤíštěná Foucaultova teorie společnosti teorie nezahrntrjezdaleka z mnoha stránek jeho prací. Takto rekonstruovaná snaŽit se dopátrat Fouvšechny oblasti sioleenosti (bylo by celkern zbytečné skrrpinách). malych v caultova pojetíranésocia1izacerrebointerakce točí.je vztah času práce Jedním z témat,kolem kterych se Foucaultovy ve''FoucaultovÝch času je jakj' v.vznam a společnosti.Dťrležitáje i otázka, (podle Baert fSubrt 2003: knihách ve smyslu, v jakém o tom hovoŤíPatrick ke zkoupŤístupy |ze rozdě|it 90-93])' Baert rozlišujedvě dimenze, podle nichŽ problému času.První dimenze mání společnostivzhledem k jejich postoji k dostatečnostsynchronní rozlišuje, zda dany pŤístupn.bo teoiie pŤedpokládá diachrorrní.Pokud ana|yzu i vyŽadrrje ana|yzypro poznání společnostinebo zda existtr.ií rozlišit. ještě je nutno pak je uznánapotŤebadiachronní artďryzy v bčhu mohou se anebo je daná), v časeneměrrnéprincipy (a budoucnost tedy konccpty vysvětleny byt časuob1evovat ice|anové fenomény,kterénemohou odvozenYmi z minulosti. tlbV Jak si z hlcdiska tohoto clčlcnístojí Foucault?r'] ..archcologickelrrl sclltltt z lt j a k o V r Stc l ,t l c b obltlkr r .klct.elr r iislccltr j í í a s tr tl t l l . r ípr . . . c, n 'Ii iccllrtai p á rrč r t t t l | ) r r 1 t r ' tl l' ' r " t ' r l ( l t s r t r t r r , t, t ( l .l t . l r t l . l r t t l l l r ' l t r ' | 1 l r r ' ' L 1 " ' f I r r r t r . : r t r l l t ) l\ )r () ) l r . l t l ! | l ' ., r . . l . .()í|.l \\( |t't.,tt'1 / 1 . . I t . ' . ' I t l ( | Il |r .. lI r tr . t . . l tI r . \ | l l \ l t . l t . , l tl l ; r k r .l r r l . - každá epocha je uzavŤenádo sebe, pŤetrváváurčitoudobu a pak jc nahrazcna další'Ye Slovech a věceclr jsou rozdily mezi dvěrna epistémamiradikální azměnazasahrrjecelek vědění.Každá epochaje ana|yzovánapŤedevším ze sebe samé,aspekty ztněny a vyvoje uvnitr danéepochy jsou myslně zat|ačoványdo pozadijako pouze povrchové.V Archeologii l,ěděníje toto statickévidění zmirrrěnopouze rozdrobenímepistérndo mnoŽstvídiskurzú'.V ťrvodutétopráce se Foucaulthlásík pojetíčasu,jak jej v jeho době vyvinula školaAnnales,zejména Fcrnand Braudel, jehoŽ pojetívíce časovychrovin jiŽ v še bylo naznačeno. A je tŤebaŤici,žediskurzivní roveri,na kterou se Foucau|tv Archeologii zaměiuje, rná nepochybněblíŽek Braudelovu dlouhémutrváni, neŽ k rovině událostí proměnl ivych. chaotickych a zapÍíčiněnych včdomymj ednárrímkonkrétních lidí. V Dohlížet tt Írestati v prvnírn díle Dějin sexualitll nacházime základni preryv, sktrtečrrě drarriatickou ntpturu ttrezi klasickou a moderní dobou. poté ovšemjako by časuŽ spíšeplynul. nežby se vrstvil na sebe. Zv|áštěv knize Dohlížeta ÍrestaÍse místy zdá, jakoby byl popisován jak17sievolučníproces (tedy vyvoj, ktery by měl dany směr, vnějšívťrčiaktéru-) šírení disciplinárních prvkŮ společností. Historicky antropolog Richard van Dtilm en |2O02l dokonce radíFoucaultapo bok Eliase' Weberaa Marxe s tím,Žejeho teorievzniku arozvoje disciplinánríspolečnostijeve svépodstatěstejněholistická a finalitní(pŤes svá deklarovanávychodiska)jako teorievyšezmíněnych' Jak ukazují knihy věnujícíse historiografii 20. století.od scdmdesátych let se Fotrcault stal jedním z těclr vyznarrrnychautoni. kterí iniciovali pŤesun centra zájmu historiografieod sociálních dějin ke kulturnímdějinám, od rr-rakropohledŮk mikrohistorii ([Iggers 2002l nebo [Burke 2OO4]).Všechny tyto změny uvnitŤhistorickych věd vyvolaly značnékontroverze. Foucault byl l'pozic ferninisrrrunapadánza opomíjenígenderua tělesnostiv dějinách,(neo) rnarxistému vyčítali plnéupozaděnítrída tŤídního násilí (iejichžzapojenído ttna|,lzyse s novyrrr pi.ístupemk vědění podle nich nevylučuje),lretmeneutici všech směrťra odstínťr ho odsoud1|iza opomíjenísmyslu, intencionality lr kaŽdodennosti(Životníhosvěta). NapŤíkladasi nejdťrleŽitější postava mikrolristorie - Carlo Ginzburg namitá Foucaltovi, Že sice dokáza| skvěle popsat tcchnlky vylučování,ale samotní vyloučeni jej již pŤílišnezajimají.Jako by rrcInčliŽádnéautonomnípraktiky' kterénespadajípod moc, jíŽjsou vylučován i r - af G i n z b u r _2e0 0 0 : 1 4 - 1 5 ] . To. jak vyltžívajíFoucaultajednotliví historikové,je ovšem velmi r znottlcle(. Něktcríjej berou jako zakladateleskutečněnovélropŤístupuk dějinárrr lt r tclttttos nítn bud' nadšeněsouhlasífVeyne 2003], nebo jej kritizují [Megill l9tl7]. Veyne vyzdvihuje Fottcau|tazajeho d raz rra kultunr a zejména s1ltlI cČ'ctt vskčd ct ční. op uštěrrí trad ičních hIed isek(ek ononrick y ch,sociálních) r r . c l l t l i i i s t i c k ť ' r z l l t Ž cr tl l yí š | c n c ak l r o d n o tk c z k o u m a n cd o b ě a s p o l c č n o s t i . \.tt| ( riltzl'ilrI' ,llllrrlllltIl jsotr ovšem věci. kterému bez srrahyo nějaky kultrrnríuniverza|ismus' To vše Foucaultovy indivivyzdvilruje napŤíkladGeorg tggers L2OO2]vyčitá.Megill akadcmickéduální schopnosti, ale odsuzuje právě to, že se chtěl odtrhnout od Podle ho dějepi,.ituí jeho doby, a to i za cenu,Že bude častonesrozumitelny. určitoumíru Megilla právě to, že se drŽímepravidel danédisciplírryzajišt'trje vzájemné srozumitelnosti,kontroly i moŽnost kumulace poznatkŮ. konceptri. Jiní historikovéberou Foucaulta .,pouze..jako zdroj uŽitečnych trestáDaniela Tinková |2o}4]napríklad ve své práci o zrrrěnáchve zprisobu Burke, ktery ni vychází z jeho vah o vzniku disciplinárníspolečnosti.Peter cestu stŤední najít pokouší času Il995] Se ve svém článku o vzniku volného je a diskon. dnes) čím tím, vŽdy podstatě mezi kontinuitou (volny časbyl v se aŽ po tinuitou (volny časv našemsmyslu v minu]osti neexistoval,objevil koncept Eliasriv prumyslové revolu c1)a zatímto učelemse snaŽíkombinovat zp sobené zIněny .iuitiiueního procesu s Foucaultovym dťlrazemna náhlé pŤeskupenímdi skurzivních formací' jsou samozŤejrrrěodkazy na Foucaulta jakoŽto zdroj konNejrozšíŤenější v radě prací krétníchpoznatkr) á rrryšlenek.V tétopodobě jej rnŮŽeme rralczt i sociologickych'rr" historickychrT5 dějinách, Rozhodnerrre-lise vyuŽítfoucaultovskéinspirace pro bádání o světa pak je potŤebasi dostatečněuvědomit, Že vstupujelnedo specifického práce své S .1.t]ovlastnínripojmy a pravidly' Foucaul Í nabizi ve všech etapách rámce. pojrnového koherentrrího víceméně do o.iginatni myŠlenky spo1ené vyzkunru. vederrí k návod) podrobny neŽ Dává nám i obecnérady (spíše pŤijmout, Neexistuje samozŤejměnějaky konečny dŮvod, proč tuto nabídku jeho pŤímnoŽství nebo odmítnout.Pio první moŽnost mluví pŤesvědčivě jeho skupina silrrá znivcti a následovník . pro moŽnost druhorrrrejméněstejně odprircŮ. Foucaultovu perspektivu Za SVou. ztratimepatrněze svého Pokud pŤr.1nreme jejich Ťešení. zornéhopole tnnohétradičnísociologicképroblémya moŽnosti je moŽno jcj Z Foucau|ta|zesamozŤejměvyuŽítpouze určitéčástia stejně tak konec modifikovat a dopliiovat pro vlastní potŤebu.o svych pracích Foucault čtenári t]rohou kterou nástroji, s jako bedničce o určité koncri častornluvil jc nástroje- vychodiska, teorie,rnetodya pouŽít vzít si z níje-dnotlivé otevŤít, ncní pŤisvych vlastníchaktivitách [Eribon 2OO2:24|l' Takovy postup ovšctn Mttsítrrc zacházime. vlastně moŽno volit bez uváŽení.Je potŤebavědět, s čím autorovi Slor' zejménavědět, o jakém Foucaultovi vlastně mluvíme. Zda o a věcí.nebo DohlíŽeta trestat. Záryěr Zkusme nyní stručněshrnout cestu, kterou jsme prošli. Ye Slovech a věc'ech a Archeologii vědění strukturovanévědění rozprostŤe|orrad lidnrí (těŽko iíkat společností) ,,svá kňídla..a prostoupiloje. Je v nich ukázáno ve svédanosti jako autonomníťrtvarbez zodpovězeni otázek po jeho privodu. Ale také bez nabizeníjednoduchych odpovědí, ve kterych by jako pŮvodci určitého věděnífigurovaly vládnoucítŤídy, typyfikačníprocesy - nebo jiné, dále těŽko redukovatelrré popsatelné a fenomény.Věci zde existujíjako vnějšekvědění, ktery sám o sobě nemá vyznanr - ,,čeká,,aŽ jim bude uchopen a vtažen tak do našíreality' Materialita klade odpor vědění setrvačností svéhofungování, ale nic ví c. V dalšífázi vystupuje do popŤedí,,moc...Je to ovšem moc, která rná prograrrr.V první ŤadětvoŤía umoŽnuje konat a teprve v rámci této vytvoŤené a vylučuje.Moc, která neníchaotickou hrou sil' protoŽe ,,pozitivity..potlačuje zformována věděním' Dispozitiv, zavedeny v prvním dílu Dějin sexuality .je jako základníjednotka,,tohoco je.., sice obsahujejako svou sottčástnapčíklad i technologie. Ty zde ale nejsou jenom. a patrně ani pŤedevším, ,,Věcmi..Se Svou primární funkcí, ale takénositeli znakŮ, kteréfungují pouze v rámci danéhovědění.NapŤíkladvšechnyrnedicínské technologiespojenése sexualitou dál,ají sv j pravy srnysl pouze. pokud o nich uvaŽujemev rárnci celkového dispozitivu sexuality. Subjekt rrení ani zde tvoŤivyrn interpretem a tv rcem včdění- dalo by se spíšeŤíci,Že věděníje na člověkauvalcno. ovšem o zprisobu,jak se to děje se pŤíliš nedozvíme.Místo, kanr Foucault vědčníumíst'uje, je prorněnlivé,ale vždy zaujímá ristŤední místo celéhoplánu. Jedním ze závěrŮ, kc kterynr v této stati docházíme,je odmítnutínějaké absolutnídiference lnezj,,ranyntFoucaultem..a,,pozdnímFoucaulteIn..(myšleno v rámci obdobíjeho práce mezi lety 1966 a |976). PŤestopokud bychom zdttazn||i protiklady a vytvoŤili určité,'ideálnětypické..schéma,mohli bychom znázornit onen posul] napŤíkladtakto: ,,RanyFoncault Badatelskáorientace I e \ | l ( ) S r ti t l t 1 t l c l t t rc c l ( ) ( )lo \,t /),/rrrt ; l l t l f , t t t | | ll ll l ) r t ' , l t t l t l t l t l ť ' kr t tr I c k t i r t l i r r t t l i I c l l i x t , l t i , ' | \ ( ) I I l I l ) t ' t t r r l( r ' r l t sociálníhistorie Metodologie archcologie Postavcnídiskurzu autonomie l , t lj c tí I l a r , a z n o s thi i s t o r i c k y c h p a c l t t rč c r p l it t l i t l l t r . i i r t . -l )' zl i l ( ' ť ] - \ P ( ) L l Zp c r o p r ' í k l a c 1 : A l a iCn. o r b i n[ 2 { ) 0 . l ll , c s \ , e l p t . l i ct li d č . j i r r i i c h r k o t l l c r l t rt l i ' i i r rl o t l i t l r ' s. e r t t l t l l l rl t l t ' F o r r c i r t t l t r t u i r o c t k a z ; / . n x l k l i r r i l t I l ' s r r c u u l l1 9 9 - l b l . '.PozdníFoucar'rlt plná diskoritirruita genealogie širší zapojenínediskurzivního oslabenádiskorrtinuita tllltItll.lí , / k r r r n n r r nj r i' t l r r o k ;I r cpistcnta u cliskLrrz clispozitiv Fottcaultovědíle.]Do hry se u něj Co lze tedy nakonec Ťício posul]echve tak jak je v sociálníteorii sociální skutečnosti. postupnězapojujevíce aspektťr anebo jsou včleněny systenratičobvykle chápána. Dostávájí většíautonomii, pracích.otázkou zŮstává, zďa1deo zmČnu i*z,|r.á.no,ich těji a exp1icitněj skutečnosti?Změnu, která by učinila k lepšímu,ke komplexnějšímuzachycení kdo věŤív pŤekonáp.á.... zastaralymi?Snad z pohledu toho, ,,archeologické sociálnírealitou. se souladtr lepšímu vání staréhorrovynr.v postupvěděník jaky Foucault je blíŽepravdě, neŽ se pokoušetríci definitivně' PŤínosnější, uvéstjednotlivéFoucaul. je však podle našehoiá,o*pŤístup' ktery se snaŽí d sledky i metodou, etapy do souvislostí ' .j.ji.r' pŤedpoklady, tovy tvťrrčí jeho dílo vyuŽívají kteŤí i ,k.,. autory, a to prostŤednictvímana|yzyjehopraci Právě tak se mohou nejlépevyjevit ncbo kritizují (častodělajíobojí současně). jako inspirace. možnosti,iez 1et'odílanabízejí Literatura Karolinurn Bourdieu, P. l998. Teoriejednání,Praha: M a re n č i n Br a t i s l a v a : Brow n, A. 2005. F o ttt' a tth . l, histot"ii.Praha:Lidové noviny ret,olttc'e Burke, P' 2004. Frattcottzskčt in Early Modern Europe' Past ctnd Burke. P. 1995. The lnvention of Leisure P r e s e n t '4 3 ( l ) : 1 3 6 - 1 5 0 Triton Budil, t. 200 |. Za obzor západu, Praha: Pr a h a :A rg o C orbi n , A. 2004' l ' ' l a r c ias n ti a z n r u ' a synové Deleuze, G. 1996.Ftlttcattlt.Pralra:Hertmann Fotrcatrlt" Bet'oncl struc'turalisnt ancl Dreyfus, H. Rabinow, P. tg82. Michel Chicago: The University of Clricago HertnenerlÍics' vyvoj, problémy' ukoly. Praha: Dtilmcn' R. 2002. Historická antropologie: DokoŤán and Architecture'" In Gottdiener' Eco, u. 2003. ,,Functionand sign: Semiotics Sage M. (ed.)Semioticsvol' III' London: Eribon , D . 2002. ]v I i c ,h e l Fo t,tc c l u l tl 9 2 6 - t9 8 4 .P r aha:A cademia Foucault'M.l980.Power/Krrowledge.NewYork.PantheonBooks Foucault,M.l989'FotrcatrltLive'NewYork:Serniotexte osvícenstvi.Praha: Lidové noviny Foucault, M. l993 Dějin.yšílenstvít, době Foucault,M.l994.Diskttrz,attÍor,genealogie.Praha:Svoboda an At.c,haeolclgvo.f,MecliculPerFoucault' M. 1994. The Birth tl/'the Clinic: cepÍiott.New York : Vintage Books a synovÓ M. l996. M),šlenítltějšht' Praha: Hemnann I-clttciru|t. Pra h a :H c nnlantr a syno vé l;t l t t cl t r t lM. 1. l 999 D t \i i ttv ,s t,.tr tttl/.i Í .l , | ) r a l t l t :I ) a r r p | r i r r l : t l r t t . l l t l l tN. , l . ] ( X X ) I ) t l l t | í ž t ,tIt I t . t , , s I t t l . Foucault. M. 2000b. Moc,,sub.jekt,,serualiÍu'Bratislava:Kalligranr Foucault. M. 2000c. Psvc,hologiea duševnínemo(:'Praha: Dauphin Foucault. M. 2000d. Slova a t,ěc,i.Bratislava:Kalligram Foucault, M. 2003 ' Archeologie t,ěděni.Praha: Herrmann a synové Foucault, M. 2003b DČiiny,se.ruulih,Il.Praha Herrmann a synové Foucault. M. 2003c Dě.iin.l,'se.tualih, III.Praha: Hetrtnanna synové Fo x . N. 1998 . F oucault, F oucauld iansand Sociolog y . The British Journal o./-Soc'iolo4,v. 49 (3): a l5-433 Garland, D. 1990.Puni,shmenÍ and Modern Society.oxford: oxford University Prcss Geremek, B. l995, Slitovánía šibenic:e'Praha:Argo Giddens, A. 1984. Constitutionof'Societv. Oxford: Oxford University Press Ginzbtrrg,C' 2000. Syr a červi:světjednolro rrrlyrlárekolem roku 1600.Praha: Triton Heiskala, R. 2001. Theorizing Power: Weber,Parsons,Foucault and Neostructuralism.Soc'ialSc'ienceIn/ormation.40 (2):241 - 264 Iggers, G,2002. Dějepisec,tvíve 20. sÍoleÍí'. od ruoderníob.jektivit|,k postmoderní v,.\1:l,ě. Praha:Nak|adatclstvíLidové noviny Luhman. N. 2002' Láska.juko t,a,še. Pralra:Prostor MarcelIi' M. l995. Michel Fouc,aultalebo,sÍttÍ,sct in.l\ttt. Bratislava:Archa M egill, A .: 1 9 8 7 . The Recep tion of F oucault b y Historians. Journal of the Histon, o/'ldeas. 48 ( 1): Il7 -l4l Michon, P. 2002. Strata, Blocks, Pieces, Spirals, Elastics and Verticals: Six Figures of Time ín Michel Foucault. Time and Soc,ieo,.l l (2l3): |63 - |92 Nietzsche . F. 2002. GenectlogiemoraIlq;.Praha: Aurora Penot' M. (ed.) l990. A Histon,o,Í.Private Li/-e,.[Vol,J 4. From the Fire,s o.fRevolttÍionto ÍheGreat War. Cambridge: Harvard University Press Ricoeur, P.2002. Struktura a hermeneutika' In. Kyloušek, P. ed. Znak, struktura, vyprávění:vybor zprací francouzskéhostrukturalismu.Brno: Host Scrrcs, M. 2003. ,,The Geometry of Incornmunicable.".In Davidson. A. ed. Fottc,crulÍ ultclhis Interlocttlol..s.Chicago: Univ erzity of Chicago press Strbrt.J' 2001. Postctvva prulblém1, soudobéÍeoretic'ké sociologie. Praha: ISV Šrrbrt,J. 2003 , Čo, a 'společnosÍ.. k oÍázceÍemporulizovanésociologie.Praha: ISV l.irlktlvá.D. 2004. Hrích, zloč,in,šílenství v časeodkouzlovanísvěta' Praha:Arso \'cr,'tlc.I,.2003. Vči.itiŘekové.s.l'l1l,' tn1i7;,, Praha: oikoymenh Vcr r r c. l'.: l(x)2 ..F oucaultRev olutionesHistory ." In: Dav id son.A. ed . F ou(.hicag o:Univ erzity of C hicag o Press t,tttt|| tttttllti' sIttIt,t.ltlt,ttÍrlr,s,' \ \ ; r r t |( .i ( t ' r | ). ] ( ) ( ) (l ')l t , , ( , ( , t . | (I,?(ct t t t l c(r ). r Í t l r cBl :l a c k w c l l \ \ t ' l r r ' r \. l l')'l\ \ r t , t r t l t t t ' t rt' n. t ' l t t t l tot,f, i t ' l u t l i l i l r t t . l ) n t h l O t :i k o v r n c n h
Podobné dokumenty
leták výstava Belveder Jbc 2004 II
Již po třetí se setkáváme nad fotografiemi autorů z Euroregionu Nisa. Stává se pomalu tradicí, že KONTAKT zahajuje
rok výstavou v jabloneckém Belvederu. Tuto příležitost využívají nejen autoři z če...
psm_200.vp:CorelVentura 7.0
Napětí a proud pro pohon motoru polárního závěsu:
verze s přepínačem napětí ... cca 14 V/3 A a 28 V/3 A
Napětí na svorkách snímače pulzů ... 12 V/5 mA
Napětí na konektoru datové sběrny .. 5 V/0,1 m...
Výroční zpráva za rok 2013 ke stažení
možnost vyjádřit se ke konkrétním společenským tématům. Projekt probíhájako cyklická
pásma -festivaly, z nichž každý je tematicky specifikován. V rámci festivalů probíhají
scénická čtenídivadelních...
únor 2008 - Obec Nová Ves
Vslikonocíclr byla z ejmě i
postní době' V k esťanství se vejce vyklátiá jakcr syrnhol zav eného
hrobu, z néhtsŽ vstal Kristus, jako symbol nesnrrtelnosti.
Zaiíček- ačkoli mnoho nenáboženslqich tra...