Záněty dýchacích cest a jak je léčit

Záněty dýchacích cest a jak je léčit
Záněty dýchacích cest jsou jedním z nejčastějších onemocnění vůbec. Jedná
se o velmi různorodou skupinu zánětů s pestrým průběhem. K nákaze dochází
vdechnutím kapének s původci zánětu, které se dostaly do ovzduší při kašli nemocných či přímým kontaktem s nemocným nebo předměty, na nichž
kapénky ulpěly. Inkubační doba je obvykle 1-3 dny. Akutními záněty dýchacích cest onemocní dospělí 3 až 6x do roka a děti ještě častěji.
Zánět je přirozená obranná reakce organismu, kterým se snaží odstranit
příčinu obtíží. Zánět se obecně projevuje zarudnutím, otokem, zvýšenou teplotou a bolestí a sníženou funkceschopností postiženého orgánu či tkáně. Přirozenou funkcí sliznice nosu je filtrace vzduchu, tedy jeho očištění od různých
malých částic, zvlhčování a ohřívání vdechovaného vzduchu. Tato obranná
činnost je zánětem omezena. Zpočátku se obvykle a nejčastěji jedná o virový
zánět a na virem oslabenou sliznici pak snáze nasedá bakteriální zánět.
V případě dýchacích cest se zánět projevuje především prosáknutím a zduřením sliznice, jejím zčervenáním a nepříjemnými příznaky jako je škrábání,
pálení, svědění v nose a v krku, kýchání, kašel, výtok z nosu, pocit ucpaného nosu, ztížené dýchání a polykání.
Hojná vodnatá sekrece, provázející především rýmu a záněty vedlejších
dutin nosních, se postupně může měnit ve výtok hustší, hlenovitý, až hlenohnisavý, zabarvený do žluta až do zelena. U zánětů dutin bývá kromě pocitu
ucpaného nosu, kýchání a výtoku z nosu také někdy přítomna bolest či tlak
v obličeji a čele. Uvolnění nosní průchodnosti zlepší drenáž vývodů vedlejších
nosních dutin.
Akutní záněty postihují sliznici nejenom nosu a vedlejších dutin nosních,
ale obvykle i hltanu, takže mluvíme o zánětech nosohltanu. Tonzilitidou
označujeme zánět patrových mandlí a faryngitidou zánět v oblasti zadní stěny
hltanu. Zánět zadní stěny hltanu připomíná potížemi zánět mandlí, je přítomno zalehnutí uší a rýma s masivní sekrecí. Obě onemocnění postihují opět dospělé i děti. Jsou typické prosáknutím a zarudnutím tkáně mandlí a sliznice
hltanu, pocity pálení, škrábání, bolesti při polykání - zánětlivá bolest v krku
je vůbec nejčastější příčinou bolesti v krku – a kašlem. Kašel je přirozený
obranný reflex, charakteristický svým prudkým a usilovným výdechem, jehož
cílem je očistit dýchací cesty od cizích těles a cizorodých látek.
Lék na léčbu zánětů dýchacích cest, který působí současně protizánětlivě
a současně se jedná o antibiotikum, představuje sprej Bioparox. Bioparox,
obsahující účinnou látku fusafungin, se podává do nosu i do úst, takže jedním lékem můžete léčit různé formy zánětů dýchacích cest – rýmu, záněty
vedlejších nosních dutin, záněty nosohltanu a hltanu. Bioparox snižuje zduření
sliznice a zmírňuje bolest. Jeho částice jsou velmi malé, mají formu mikroskopického aerosolu, a pronikají do všech částí dýchacích cest. Bioparox působí
pouze místně a je obvykle dobře snášen. V případě potřeby ho mohou po
poradě s lékařem či lékárníkem užívat i těhotné ženy. Nezpůsobuje rezistenci
(schopnost bakterií přežívat a množit se) ani nejsou známy interakce (vzájemné ovlivnění léků při jejich současném užívání).
Dávkování je stejné u všech typů onemocnění. Dospělí a mladiství podávají
do nosu dva vstřiky do každé nosní dírky 4x denně a do úst 4 vstřiky 4x denně. Děti mohou Bioparox používat od věku, kdy jsou schopny spolupracovat při
podávání spreje (ne mladší 30 měsíců). Vstřikuje se u nich 1-2x do každé nosní
dírky a 2-4x do úst, také 4x denně. Bioparox je vhodný pro léčbu lehčích
zánětů dýchacích cest a nemocní tedy jistě ocení, že mohou Bioparox nosit
během dne u sebe v obalu, který je součástí každého balení léku. Podrobné
informace o Bioparoxu a jeho podávání si prosím přečtěte před zahájením
léčby v příbalovém letáku. Bioparox je dostupný v lékárně i bez receptu.
Akutní záněty dýchacích cest patří obecně k velmi častým onemocněním
všech věkových kategorií. Jsou dobře léčitelné, ale pro možný rozvoj místních
a celkových komplikací nesmíme jejich léčbu podcenit. Konzultujte lékaře či
lékárníky včas vždy, když příznaky nereagují na léčbu nebo se zhoršují.