1. část - Společenství s Bohem

PROČ JSME VŮBEC TADY – hledání smyslu a poslání našeho života
1. část
SPOLEČENSTVÍ S BOHEM
Smysl tvého života
Žijeme ve zvláštním světě. Vědecký a technologický pokrok posunul lidstvo na takovou hranici
poznání, kterou jsme si před několika desetiletími jen těžko dokázali představit. Umíme rozebrat
svět kolem nás takříkajíc do poslední molekuly. Má to však významný háček – navzdory pokroku
v poznání se nám ztrácí smysl celku. Velmi často umíme vysvětlit, jak věci fungují, ale neumíme
říct proč. Otázka „proč“ totiž není vědecká, ale filosofická. V knize amerického spisovatele Philipa
Yancey Ohlasy z jiného světa jsem objevil zajímavý citát bývalého prezidenta Václava Havla:
„Domnívám se, že když člověk ztratil Boha, ztratil jakýsi absolutní a univerzální systém souřadnic,
k nimž mohl vždy všechno vztahovat, především pak sám sebe. Jeho svět a jeho osobnost se začaly
postupně rozpadat na jednotlivé nesoudržné kousky, které korespondovaly s odlišnými, relativními
souřadnicemi…“ (str. 20) Ztratili jsme poznání smyslu našeho bytí a našeho života, a tak se
upínáme jen k dočasným cílům. Proč jsme se vlastně narodili? Jaký je smysl našeho bytí na zemi?
Jaké je naše poslání, náš úkol? Proč jsme zde? Na tyto otázky nikdy není pozdě – jsou pro náš život
zásadní.
Jak by na tyto otázky asi odpovídali dnešní lidé, kdybychom s nimi udělali na ulici anketu?
Možná by řekli: „Je to celé náhoda.“, nebo „Jsem tady, aby po mně něco zůstalo.“ Jiný by řekl:
„Jsme tu a budeme tu navždy ve svých dětech.“ nebo „Jsem tu, abych něco dělal a dokázal…“
Odpovědí by mohla být jistě celá řada. Je zajímavé, že i Ježíš podobnou otázku dostal. Odhlédnuto
od záměru, s jakým byla Ježíši položena, tazatel tuto otázku tehdy neformuloval filosoficky, ale
v duchu lidí své doby nábožensky: „Mistře, které přikázání v zákoně je největší?“ (Mt 22,36) Pane,
co je nejdůležitější v tomto světě? Na co bych neměl zapomenout? Ježíš mu odpověděl: „Miluj
Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a
první přikázání.“ (verš 37-38).
Nevím, ale mám pocit, že podobnou odpověď by nám dnes lidé asi nedali. Přesto to stále
platí: Na světě jsme především proto, abychom prohlubovali vztah s Bohem, abychom s ním měli
společenství. To nejdůležitější v životě je poznat Boží lásku a zamilovat si Boha.
Dávný králův sen
Znáte příběh o snu krále Nebúkadnesara z Daniele 2. kapitoly? Úžasné vidění budoucnosti, které
Pán Bůh zjevil prostřednictvím krále a svého služebníka Daniela i nám, lidem 21. století. Tento
známý příběh ale zdaleka není jen o tom, že Pán Bůh zná dějiny tohoto světa, že svět má svůj cíl i
své naplnění. Je to zároveň příběh o hledání smyslu života babylónského krále i každého z nás.
Mnohdy zapomínáme, že sen se zdál konkrétnímu člověku, králi, který ve starostech o budoucnost
má poznat smýšlení svého vlastního srdce (Dn 2,20-30). To je přece blízké i nám. Copak si dnes
lidé nedělají starosti o to, co je čeká, jak věci půjdou dál, až oni tady nebudou, jak mají věci zařídit?
Nehledíme snad i my do tváře mlhavé budoucnosti? Nevážíme i ve 21. století tváří v tvář naší
konečnosti smysl toho, co děláme a co má vůbec smysl ještě dělat? Ano králi, po tobě tady přijde
další království a už to nebude takové jako předtím. A pak další a ještě další… To klíčové ale
přichází až v závěru snu. To poslední království není z člověka, nemá původ z tohoto světa a nadto
– zůstane na věky. To, co zůstane a přetrvá vše, je Boží království. A pokud, králi, se ve svém
životě s tímto královstvím mineš, pak tvůj život může být sice plný všelijakých velkolepých činů,
ale nemá budoucnost, nemá smysl, nemá pravý cíl. Poznat Boha a jeho království, je to
nejdůležitější, proč žijeme náš život. A zůstává to tím nejdůležitějším pro lidi všech dob.
Bůh touží po vztahu s tebou
Milióny lidí na světě i v naší zemi před několika lety sledovali příběh 18tileté rakouské dívenky
Nataschi Kampusch, kterou celých 8 let držel v zajetí paranoický únosce. Byl to léta nevyřešený
případ. Rodiče, jejichž dcerka se nikdy nenašla - a najednou, po dlouhých osmi letech, stojí před
Jiří Tomášek, sbory CASD Poděbrady a Kolín, 2008
1
PROČ JSME VŮBEC TADY – hledání smyslu a poslání našeho života
1. část
nimi a říká: Ahoj maminko! Její maminka později v rozhovoru řekla: „Vždy jsem věřila, že se
jednou potkáme…“
Pánu Bohu záleží na našem společenství s ním – touží po nás jako rodiče po ztraceném
dítěti. Tak jako tito rodiče, ani Bůh se nesmířil s tím, že jeho děti již možná nejsou naživu. Stále na
nás čeká, stále nás hledá. On je ten, kdo stojí přede dveřmi našich životů, klepe a čeká, jestli za nimi
je někdo, kdo jej uslyší. On je ten pastýř, který hledá, král, který zve na hostinu. Ježíš se modlil:
„Život věčný je v tom, když poznají tebe Otče…“ (J 17,3) Říká: „Přijdu k vám a vezmu vás
k sobě…“ (J 14,3) A kniha Zjevení hovoří o budoucí naději Boží blízkosti: „Budou hledět na jeho
tvář…“ (Zj 22,4)
Boží touha od počátku světa až do konce je být se svými dětmi. Je to touha, kterou ani hřích
nemůže zadržet – jako Bůh hledal Adama, hledal i tebe. A když tě nalezl a tys mu odpověděl, měl
v očích slzy radosti a celé nebe bylo na nohou.
Možná tě to překvapí, ale Bůh se z tebe neradoval jen na začátku, když jsi uvěřil a poprvé jej
přijal. Raduje se z tebe stále. Možná je to pro tebe těžko pochopitelné, když ráno vstaneš a podíváš
se do zrcadla. Že by Bůh měl z tebe radost? Vzpomínám si, jak jsem se jednou nad ránem probudil
a vylezl ze svého stanu, abych si v kempu univerzitního areálu v německém Friedensau odběhl na
toaletu. Když jsem vešel do umýváren, zrcadla na celé jedné straně byla počmáraná. Bylo tam
mýdlem napsáno: „Bůh miluje tvoji tvář“ – a k tomu několik srdíček. Můžu vám říct, že jsem snad
nezažil krásnější probuzení. Ano, Bůh miluje tvoji tvář, a dokonce i ráno po probuzení! Bůh z tebe
má radost a touží právě po tobě! Jsi pro něj vzácný a jedinečný. „Dříve než jsem tě vytvořil v životě
matky, znal jsem tě…“ (Jr 1,5) „Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje,
raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá.“ (Sof 3,17) Víte, jaké to je,
když vás něco dojme tak, že se vám stáhne hrdlo a vy už nedokážete říct ani slovo? Sofoniáš píše,
že právě tohle Bůh prožívá ve vztahu k nám.
Naše úloha
Bůh po nás touží, má z nás radost. Ale co my? Prožíváme my radost z Boha? Jeho vztah k nám je
krásný a plný. Jaký je ale náš vztah k němu? Jak mít vůbec vztah s Bohem? Jak se ráno modlit tak,
aby vás Bůh opravdu vedl celý váš den? Když Mojžíš sestupoval z hory po setkání s Bohem, jeho
tvář zářila tak, že si ji před druhými zahaloval (Ex 34,33-35). Setkáváte se s Bohem tak, že vaše tvář
září? Proč se někdy modlíme a nijak se nás to nedotkne, nijak nás to nepoznamená?
Rád bych se s vámi podělil o tři předpoklady k radostnému prožívání společenství s Bohem.
Tou první podmínkou je obrácení. Nebudeš prožívat opravdový vztah k Bohu, pokud se před ním
nezlomíš – nepadneš na kámen (Mt 21,42.44). Obrácením zde rozumím stav, kdy dospějeme
k tomu, že Pánu Bohu v životě dáme a svěříme vše a přestaneme si dělat na cokoliv nárok. Motivem
k takovému odevzdání může být hluboká potřeba odpuštění, vyznání hříchu, ale také nemoc, osobní
duchovní krize, neřešitelná situace, kdy člověk musí vše vložit do Božích rukou. Ježíš řekl Petrovi:
„A ty až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“ (Lk 22,32) Petr věřil v Boha, chodil s Ježíšem, ale
nebyl obrácený. Obrácení u něj bylo spojeno až s pokáním, poté co Ježíše zapřel. Jinou ilustrací
může být příběh Jákoba u potoka Jabok (Gn 32). V neřešitelné situaci Jákobovi konečně dochází, že
jediné řešení je úplné odevzdání se Bohu. Prosí a zápasí o Boží požehnání – a výsledkem je
proměna a změna jeho jména.
Obrácení působí vždy Duch svatý. Je to tajemství, o kterém se těžko mluví. Nevím, jestli
jsme to prožili všichni, ale většina z vás určitě ví, o čem mluvím. Osobně jsem své obrácení prožil
na mládežnickém táboře v Líšně v létě 1990. Tam jsem si uvědomil, že bez Boha nemůžu žít, ale ve
svém životě nejsem schopen zařídit věci tak, abych dělal to, co je správné. Tehdy jsem poprvé
vložil vše do Božích rukou. A Pán Bůh začal v mém životě zřetelně jednat. Obrácení znamená
kapitulaci – bod, kdy si člověk uvědomí, že si sám nepomůže a odevzdá svůj život Bohu. Morris
Venden tomu, o čem hovořím, říká krize odevzdání. Jde o zlomový okamžik v životě, kdy se tato
proměna projeví např. vírou, touhou svědčit o Pánu Bohu, radostnou službou atd.. Podobné
odevzdání však není možné prožít jen jednou za život. Ve skutečnosti by k němu mělo docházet
každý den našeho chození s Bohem. První podmínka pro živý vztah s Bohem je tedy obrácení. Bez
Jiří Tomášek, sbory CASD Poděbrady a Kolín, 2008
2
PROČ JSME VŮBEC TADY – hledání smyslu a poslání našeho života
1. část
obrácení nelze nikdy prožívat důvěrný vztah s Bohem. Neobrácený člověk totiž ještě není cele
Božím člověkem.
Druhou podmínkou je důvěrná modlitba. Jak jsem již zmínil, člověk potřebuje prožívat
odevzdání Bohu každý den. Co to znamená v praxi? Někdo řekne: Já se modlím každý den, ale
přesto nevím, zda prožívám živý vztah s Bohem. Mám za to, že je rozdíl mezi modlitbou a
modlitbou. Záleží na tom, jak se modlíme. Není někdy naše modlitba jen stereotyp? Opakování
stále stejných slov? Nebo jste se u toho nikdy nepřistihli? V naší běžné řeči existuje několik rovin
komunikace. Povrchní („Jak se máte?“ „Děkuji dobře.“), rovina předávání informací (např. „Byl
jsem tam a tam…“), rovina, kdy do sdělovaných slov zahrnujeme již své vlastní názory a soudy
(„Myslím si o tom…“). Skutečně hluboká komunikace začíná teprve v rovině, kdy si sdělujeme své
pocity a emoce, a pak otevřeně a důvěryhodně komunikujeme. Takovou intimní komunikaci jsme
schopni mít jen s několika jedinci v našem životě.
Něco podobného platí i v modlitbě. Jak komunikujeme s Bohem? Je to jen povrchní
komunikace, jenom Pána Boha „informujeme“, přimlouváme se za druhé a sdělujeme své názory,
nebo mu také vyléváme srdce, sdílíme se o naše naděje, touhy, očekávání i obavy? Modlitba je
rozhovor, kdy s Bohem mohu otevřeně mluvit o svém životě, pocitech, nadějích, plánech, zraněních
atd. Jak se modlím každé ráno? Co jsem Bohu opravdu řekl třeba dnes?
Když se modlíš, pamatuj, že Pán Bůh chce tebe – ne tvá slova, ale tvé srdce. Chce tě celého
– protože se ti chce také cele dát. Když se mu odevzdáš, poznáš ho najednou úplně jinak. Budeš
s ním rád a budeš jej uctívat s radostí. Budeš s ním nejen v době, kdy se modlíš (od – do), ale budeš
s ním stále.
Poslední podmínka je následující: Dovol Bohu, aby k tobě mluvil. Když čteš Bibli,
pamatuj, že skrze ni k tobě mluví sám Bůh. Martin Luther krásně napsal: „Čteme-li o Kristu, jak
přichází tam či onam, nebo jak k němu někoho přinášejí, ať je to pro nás evangeliem, v němž On
přichází k nám, nebo my jsme k němu přinášeni.. Prostřednictvím evangelia nám nabízí stejné
dobro a pomoc, jakou prokázal těm, s kterými se setkal. Jestliže to přijmeme a uvěříme tomu, pak
jsme přijali Krista skutečně jako dar.“ (O dobrých skutcích) Písmo není jen záznam minulých
událostí, ale živé Boží slovo, kterým Bůh mluví k nám. Dovol Bohu, aby k tobě osobně promlouval
a také mu pak osobně odpovídej.
Tvé pocity a tvé rozhodnutí
Rád bych k tomu na závěr řekl ještě dvě důležité poznámky. Ta první se týká našich pocitů.
Pamatuj, že Bůh je skutečný, ať jsou tvé pocity jakékoliv. Ukazatelem Boží přítomnosti v našem
životě nejsou naše vlastní pocity. Je zajímavé, že mnoho křesťanů prožívalo živé zkušenosti
především na počátku své cesty s Bohem, kdy byli svědky řady zřetelných Božích zásahů a
odpovědí. Později však také přijdou dny, kdy se zdá, že Bůh neslyší a neodpovídá. A naše pocity, a
s nimi často i naše víra, jdou dolů. Boží moc však není závislá na našich pocitech. Boží zaslíbení
platí, i když kolem sebe nic nevidíš. Pán Bůh nás učí chodit vírou - nespoléhat na svoje pocity, ale
na Jeho zaslíbení.
A teď to druhé: O tom, jak blízko jsi Bohu, rozhoduješ ty sám. Bůh chce být tvým nejlepším
přítelem, on pro to udělal všechno – a teď je řada na tobě, abys na jeho pozvání odpověděl. Záleží
jen na tvém rozhodnutí.
Jaký je tedy ten první a základní záměr tvého života? Důvod, proč tě Bůh přivedl na tuto
zem, proč ti dal léta života, proč jsi dnes tady je, abys jej poznal a poznala, abys s ním navázal(a)
vztah, a aby ses připravil(a) na to, že s ním budeš věčně.
Jiří Tomášek, sbory CASD Poděbrady a Kolín, 2008
3