Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Transkript
materiály & technologie téma Terrazzo Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx Terrazzo (nebo také teraco) je kompozitní materiál prováděný in situ, nebo jako prefabrikát, kterým se pojednávají podlahy, stěny, schodiště a další stavební prvky. Skládá se ze směsi ušlechtilých drtí (mramoru, vápence, skla nebo z jiného vhodného materiálu) a pojiva, které může být cementové, chemické nebo kombinací obou. Pojiva (ať již cementová nebo epoxidová) tvoří 25–30 % objemu, zbytek se skládá z kamenné drtě, pigmentů a plnidel. Úprava terrazza se provádí broušením, otryskáním či leštěním do hladkého nebo jinak rovnoměrně strukturovaného povrchu. Pro lepší údržbu bývá povrch opatřen impregnací – většinou na bázi vosku nebo akrylátu. Řemeslníci z terrazza vytvářejí podlahy, schodišťové stupně, terasy, chodníky, panely, a to tak, že drtě a úlomky mramoru a dalších vhodných materiálů vysázejí na povrch hotového betonu nebo epoxidové pryskyřice. Přípravné práce se v mnohém shodují s těmi zednickými. Mramorovo-cementové terrazzo vyžaduje tři vrstvy materiálu. Nejprve se vytvoří pevný betonový základ neboli jádro silné 10 až 15 cm. Poté se přidává vrstva betonu s pískem silná zhruba 3 cm. Před položením této vrstvy se osazují proužky kovu, které slouží pro oddělení přechodů do jiné barevnosti nebo hrubosti drtě. Tvary a medailony mohou být vyrobeny na místě ohýbáním a tvarováním dělicích rovin a pruhů nebo v dílnách řezáním vodními paprsky. Do finální vrstvy se vkládá drť, která může být barevně pigmentovaná a odlišená použitým materiálem a jeho frakcí. Dokud je směs ještě mokrá, přihazují se další mramorové drťě různých frakcí od jemného prachu po zrna velikosti několika centimetrů, odlišné barevnosti a nakonec se rozválí lehkým válcem po celém povrchu. Když je terrazzo dokonale suché, začíná se brousit speciálními brusnými kotouči podobnými kamenickým strojům. Povrch se pak čistí, leští a ošetřuje hydrofobním prostředkem. Terrazzová podlaha kombinovaná s kamennými kostkami (Scuola Mosaicisti del Friuli, Spilimbergo, Itálie). Výroba a zpracování terrazza Výroba běžného terrazza trvá zhruba měsíc; v závislosti na vlhkosti a teplotě místa se může i protáhnout. Jednotlivé etapy technologických procesů se nesmějí urychlit, protože by to mohlo mít dopad na výslednou životnost. Různobarevné drtě. 4 | 2012 DOMO 103 téma materiály & technologie Historické technologické postupy a materiály Terrazzo bylo vynalezeno benátskými řemeslníky jako nízkonákladový materiál na podlahy s použitím odštěpků mramorů a kamenů zbylých z jiných stavebních prací. Z počátku se jednalo o techniku úzce spjatou s mozaikou – kombinaci terrazza a mozaiky (respektive vytvoření motivů, ornamentů a předělů v mozaice a následné doplnění plochy terrazzem), dále kombinaci terrazza s vkládanými mramorovými kostkami – tesserami. Další příbuzná technika byla pavimento alla Veneziana, neboli benátská dlažba, vyvinutá počátkem 20. století. Ta používala mramorové fragmenty, které byly skládány jeden vedle druhého, v těsné blízkosti – jakési opus sectile. Použití nepravidelných kusů mramoru byl levnější způsob, jak vytvořit podobný efekt, známý jako seminato (3- nebo 4cm kousky byly na vytvořeném jádru vynechány a na vzniklé místo byly postupně nasypávány kusy 0,5 cm dlouhé a následně se vysypávaly čím dál jemnější frakcí drtě, tak aby nezbyly takřka žádné mezery). Až od 20. let 20. století, kdy se terrazzo začalo těšit větší oblibě, je považováno za svébytnou řemeslnou techniku se samostatným názvem. Mozaiko-terrazzové podlahy při vstupu do Obecního domu v Praze. V rámci historických postupů byly do směsi přidávány takové látky, jako je např. kozí mléko, které vytvářelo „mokrý“ vzhled drtě. Než se začaly používat brusky a leštičky, leštili řemeslníci povrch terrazza ručně pomocí kousků pemzy a hrubších přírodních brusiv podobně jako kámen. Povrch byl nakonec impregnován lněným olejem. Kromě mramorové a jiné kamenné směsi byly v minulosti používány i perleť, lastury, sklo, porcelán, beton, kov a jiné materiály. V 70. letech 20. století vzniklo terrazzo na bázi polymerů, které je v součtu vrstev podstatně subtilnější (10–15 mm). Zpočátku byly jako pojivo používány polyesterové pryskyřice. Dnes je terrazzo většinou zhotovováno na bázi epoxidové pryskyřice, především kvůli rychlejší a snadnější realizaci, bohatšímu výběru barev, nepropustnosti povrchu, vyšší pevnosti v tlaku i tahu, schopnosti vyrovnat nerovnosti podkladu a menší náchylnosti k praskání. Jeho nevýhodou je, že ho lze použít pouze v interiéru. Oproti cementovému ztrácí terrazzo epoxidové při aplikaci v exteriéru svou barvu a dochází k úbytku povrchové hmoty materiálu vlivem měnících se podmínek (teplota, vlhkost). Technika terrazza – seminato (Scuola Mosaicisti del Friuli, Spilimbergo, Itálie). Italská společnost L. Del Turco byla první, která zavedla metody pro rozdělení plochy mosaznými proužky na dělicí roviny. Do té doby se rozdělovaly pomocí malých mozaikových vzorů nebo předělů. Křivky a linky byly v terrazzu hojně využívány pro dekorativní účely stylu art deco. 104 www.ProfiMag.cz Historické využití terrazza v České republice Na přelomu 19. a 20. století souviselo použití terrazza s výstavbou bytových činžovních domů. V Praze se s ním setkáváme téměř na každé chodbě nájemního domu vybudovaného během asanace židovského města (kolem dnešní Pařížské ulice), přestavbou paláců na nájemní domy v centru města (Václavské náměstí, Národní třída) nebo výstavbou na nábřežích, předměstích a ve čtvrtích Prahy (Vinohrady, Žižkov, Karlín). Architekti se ještě koncem 19. století soustředili na význačné stavby, nájemní domy byly většinou v režii stavitelských podnikatelů a ti přejímali koncepci paláců včetně jejich výzdoby ve zjednodušené formě. Na schodištích, ve vestibulech a v jednotlivých podlažích domů byly vytvářeny terrazzové podlahy, které respektovaly tvarosloví daného slohu (secese, art deco, klasicismus, kubismus, funkcionalismus) a přizpůsobovaly honosnost materiály & technologie téma a míru výtvarného projevu třídě obyvatel a dané lokalitě. V nájemních domech a vilách obývaných buržoazií a ve veřejných budovách (divadla, kina, banky) jsou terrazzové plochy doplněny mozaikami jedinečných vzorů – s motivy kruhů, vějířů, meandrů, antikizujícími ornamenty, nápisy, letopočty nebo zobrazují figury, auta, zvířata (Palác Adria). Terrazzo bylo nejvíce využíváno během první třetiny 20. století, ale výjimkou není ani u prvních panelových domů. povrch opakovaně přebrousit. Vzhledem k trvanlivosti materiálu a v případě správného zpracování pak může plocha takové podlahy vydržet krásná desítky až stovky let. Veškeré postupy údržby a revize musí vždy respektovat dané dílo – jedná-li se o vysoce exponované plochy, běžně pochozí plochy nebo o povrch sochy, plastiky, uměleckého díla. V poslední době uděluje MK ČR licenci na restaurování umělého kamene. Do této kategorie se kromě umělých mramorů řadí i terrazzo, jelikož bylo využíváno nejen k řemeslné výrobě, ale také sochaři k výtvarné tvorbě. Problematika restaurování terrazza se týká zejména nevhodného užití syntetických nátěrů, pokrývání linoleem nebo lepením koberců namísto odborného čištění. V dnešní době se terrazzo restauruje podobně jako přírodní kámen, přiznává se jeho barva, textura, struktura. V případě památkově chráněných objektů je míra restaurátorských zásahů na uvážení odborníka – vždy ovšem s ohledem na minimální změnu vzhledu a jiných vlastností původního terrazza a se zachováním autentického materiálu v maximální možné míře. Je nutné respektovat finální strukturu plochy – pololesklou nebo matnou až hrubozrnnou, s hedvábným nebo vysokým leskem. Mikrotrhlinky (do cca 1 mm šířky) vzniklé rozdílnou rozpínavostí materiálů, je při restaurátorském zásahu potřeba pouze vyčistit (ponechat bez tmelení) a zhydrofobizovat – zamezit průniku vody a nečistot, a tím zastavit další degradaci. V případě nutnosti doplňků je nezbytné zachovat odpovídající barvu a složení původní směsi a struktury povrchu, což může být vzhledem k dostupnosti historických materiálů náročné. Postupy během jednotlivých restaurátorských zásahů by měly odpovídat historickým postupům a recepturám. Mozaikový motiv doplněný terrazzem, Pařížská ulice v Praze. Ukázka nevhodných úprav terrazzového schodiště, které bývaly v minulosti běžné. Vestibul Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí. Údržba, čištění a restaurování terrazza Současným trendem je ekologická trvanlivost a šetrnost k životnímu prostředí, což terrazzo při výrobě in situ splňuje – šetří náklady na dopravu a minimalizuje odpad. Jeho výhodou je i snadná údržba – neporézní povrch je odolný vůči mikroorganismům a vlhkosti. Jedním z kritérií zachování terrazza a jeho vzhledu je periodická údržba a revize. Běžná údržba by měla probíhat suchou nebo vlhkou cestou, bez použití chemikálií, které poškozují povrch. Kyselé a zásadité čističe mohou způsobit degradaci pojiva nebo kterékoli složky ze směsi. Při rekonstrukci terrazza je možné Ukázka odborného čištění terrazového schodiště v interiéru Mylnerovy vily prováděného firmou Archetypa. 4 | 2012 DOMO 105 téma materiály & technologie spleť světle zbarvených sítí s bílým lemováním na tmavém podkladu bez použití kovových pruhů jako dělicích rovin. U desky s názvem Rybaříci akad. mal. Veroniky Richterové se jedná o originální pojednání nábytku s použitím přírodních kamenů a leštěného terrazza (připomíná florentskou techniku pietra dura). Detail nevhodných úprav – syntetický nátěr, nalepený koberec a gumové obrubně. Akad. soch. J. Kašpar, Mušle, 2001, 120 x 90 x 90 cm. Typ degradace terrazza – praskliny vlivem odlišné rozpínavosti materiálů, pasáž paláce Metro v Praze. Teraco jako vyjadřovací prostředek umělců Tvorba z terrazza oslovuje v dnešní době také umělce, kteří s tímto materiálem experimentují ve své volné tvorbě a vytvářejí objekty neomezených velikostí určené do exteriéru i interiéru. Terrazzo nabízí již zmíněné kvality – trvanlivost, pokrytí velké plochy, snadnou dostupnost. Pro sochařské účely má nevýhodu časově náročného zpracování a finálního opracování. V případě nerovných povrchů je jeho broušení a leštění zdlouhavé, zvlášť v obtížně dostupných místech záhybů a prohlubní, což můžeme demonstrovat na soše nazvané Mušle akad. soch. Jiřího Kašpara. V konceptu autora hrálo roli místo nálezu této schránky – Indonézie. Technologie byla zvolena tak, aby jako dominantní prvek evokovala tamější ornamentální zdobení. Za tímto účelem autor vynalezl vlastní technologii – jakousi intarzii. Vytvořil 106 www.ProfiMag.cz Magdalena Kracík Štorkánová Foto: M. Kracík Štorkánová, J. Kracík a archiv J. Kašpara a V. Richterové Akad. mal. Veronika Richterová, Rybaříci – pracovní deska, 2002, 110 x 55 cm.
Podobné dokumenty
Bytový dům v Dobříši
těsně nad 0 °C, což odpovídá požadavkům na
použití CT 84 Express, s nímž se může pracovat
profachmany - restako.cz
ZX - flexibilní lepidlo
Je určeno k lepení obkladů a dlažeb z keramiky, desek z betonu a kamene (vyjma mramoru) v interiéru i exteriéru. Podkladem může
být beton, cementové potěry, cementové i
vápe...
Co je to vlastně trend?
S trendy se setkáváme v mnoha od
větvích, spojují různé aspekty života. Vzhledem ke zrychlu
spíše o marketingový tah, než skutečné respektování trendů
jícímu se životnímu tempu se stále rychlej...
Příručka operátora
využívejte poskytnuté informace, abyste provozovali stroj
bezpečným způsobem s minimálními prostoji. Tento stroj
byl zkonstruován s důrazem na jednoduchou údržbu a tuto
údržbu je možné provádět běž...