HELMUT HOLZHEY WOLFGANG ROD Filosofie

Transkript

DĚJINY FILOSOFIE
Svazek 12
HELMUT HOLZHEY
WOLFGANG ROD
Filosofie 19. a 20. stol.
II
Novokantovství,
realismus
idealismus,
a fenomenologie
PRAHA
2006
OIKOYMENH
Hennerova 223
150 00 P R A H A 5
http://www.oikoymenh.cz
Obsah
11
Úvod
K A T A L O G I Z A C E V K N I Z E - N Á R O D N Í K N I H O V N A ČR
R o d , Wolfgang
Filosofie 19. a 2 0 . stol. II / Wolfgang R o d , H e l m u t H o l z h e y ; [z n ě
m e c k é h o originálu D i e G e s c h i c h t e d e r Philosophie, B a n d X I I : D i e
Philosophie des a u s g e h e n d e n 19. und des 2 0 . Jahrhunderts, 2, přeložil
Martin P o k o r n ý ] . - Vyd. 1. - Praha: O I K O Y M E N H , 2 0 0 6 . - 5 1 6 s. (Dějiny filosofie; 12)
N á z e v originálu: Philosophie des a u s g e h e n d e n 19. und des 20. Jahr
hunderts
14(4) * 141 * 14(091)
- evropská filozofie - 19.-20. stol.
- filozofické směry - 19.-20. stol.
- dějiny filozofie - 19.-20. stol.
- přehledy
14(100-15)"15/20" - M o d e r n í západní filozofie
Helmut
Holzhey:
První část.
Novokantovství
I. H I S T O R I C K Ý P Ř E H L E D
15
1. Politika, hospodářství, společnost, věda a technika
v N ě m e c k u v letech 1871-1914
15
a) Politika a e k o n o m i k a
15
b) Dělnická otázka
17
c) Židé a antisemitismus
20
d) V ě d a a technika
23
2. Novokantovství z historické perspektivy
34
a) Počátky
34
47
b ) D o b a rozkvětu
c) Doznívání
52
II. M A R B U R S K Á ŠKOLA
K n i h a vychází díky p o d p o ř e společnosti StringData
(www.stringdata.cz)
Copyright © Verlag C. H. Beck, MUnchen 2 0 0 4
Translation © Martin Pokorný, 2006
© OIKOYMENH, 2006
ISBN 80-7298-178-1
55
1. H e r m a n n C o h e n
55
a) Život a dílo
55
b) R a n é psychologické studie a první výklad Kanta
58
c) Kritika K a n t a a rozvinutí svébytné teorie poznání
61
d) Etika
68
e) Filosofie státu a společnosti
75
f) Estetika a systémová
filosofie
g) Náboženství
77
81
h) Postava
filosofa
5
85
2. Paul Natorp
85
a) Život a dílo
85
b) Logika poznání
89
c) Etika a sociální pedagogika
94
d) Estetika a filosofie náboženství
e) Od Všeobecné psychologie k Filosofické systematice .
. . .
173
2. Kritika teorie poznání
175
97
3. Etika
177
99
4. N a u k a o právu
180
103
4. Ernst Cassirer
\\\
a) Život a dílo
111
b) Dějiny filosofie
113
c) Teorie poznání a teorie vědy
114
d) Filosofie kultury
117
120
1. Wilhelm Windelband
a) Život a dílo
b) Kritická filosofie a kantovská inspirace
173
1. Život a dílo
3. Spolupracovníci a přímí žáci
III. B Á D E N S K Á ŠKOLA
IV. L E O N A R D N E L S O N
Wolfgang R o d : Druhá část.
Fenomenologie
V. F E N O M E N O L O G I E E D M U N D A H U S S E R L A
185
1. Život a dílo
186
2. M a t e m a t i k a a psychologie u r a n é h o Husserla
189
3. Kritika psychologismu
191
120
a) Psychologistické pojetí logiky
191
120
b) Kritika jednotlivých představitelů psychologismu
193
121
c) Husserlova n a u k a o v ý z n a m u
195
d) Filosofie j a k o přísná věda
200
c) Filosofie h o d n o t
125
d) Teoretická filosofie
127
e) Klasifikace věd a dějiny filosofie
130
a) M e t o d a
132
b) Analýza intencionality
210
a) Život a dílo
132
c) Čisté v ě d o m í a svět
212
b) Teorie p o z n á n í
135
d) Transcendentální syntéza a v ě d o m í času
215
c) Metodologie věd . .
139
e) Transcendentální vědosloví
218
d) Filosofie j a k o n a u k a o Weltanschauung
142
f) Idea první
2. Heinrich Rickert
3. Filosofové z okruhu „bádenské školy"
a) Přehled
144
144
4. Transcendentální fenomenologie
204
204
filosofie
219
g) P r o b l é m intersubjektivity
221
5. F e n o m e n o l o g i e žitého světa
223
146
a) Krize přírodovědného uvažování
223
c) Emil Lask
149
b) Přírodní vědy a žitý svět
225
d) Bruno B a u c h
I55
e) Jonas C o h n
160
f) Richard H ó n i g s w a l d
164
b) H u g o Munsterberg
6
VI. F E N O M E N O L O G I E P O H U S S E R L O V I
l.MaxScheler
229
229
a) Život a dílo
229
b) Schelerovo pojetí fenomenologie .
231
7
c) Teorie pocitů sympatie
234
a) Myšlenkoví předchůdci
333
d) Teorie h o d n o t
237
b) Benedetto C r o c e
333
e) Kritika formalismu a utilitarismu
241
c) Giovanni Gentile
338
f) Filosofie společnosti
244
g) Filosofie náboženství
247
2. Husserlovi žáci
251
a) Gottingenští a mnichovští fenomenologové
251
b) Adolf Reinach
252
3. Idealistická filosofie ve Velké Británii
342
a) Počátky idealistického hnutí
342
b) Francis Herbert Bradley
346
IX. G N O S E O L O G I C K Ý R E A L I S M U S
355
c) Alexander Pfánder
256
1. Realistické přístupy v 19. století
355
d) Další Husserlovi žáci
260
2. Wurzburská škola
362
3. M a r n i c e Merleau-Ponty
267
a) Oswald Kiilpe
362
a) Život a dílo
267
b) August Messer
369
b) M e t o d a
269
c) Chování a vnímání
271
d) Úloha těla
275
e) Vnímání věci
277
f) Cogito
279
g) Filosofické stanovisko v p o z d n í m díle
282
h) Kritické otázky
284
3. Další představitelé realismu
372
4. Alois Riehl
377
a) Úkol teoretické
filosofie
380
c) Racionální složka zkušenosti
382
d) Filosofie j a k o životní prizma
384
X. OBRODA ONTOLOGIE
Wolfgang R o d - H e l m u t Holzhey: Třetí část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus
VII. F I L O S O F I C K Á A N T R O P O L O G I E
a
sociální
filosofie
289
378
b) Analýza počitku
386
1. Ontologická tendence ve 20. století
386
2. Johannes R e h m k e
391
3. Nicolai H a r t m a n n
394
a) Život, dílo, filosofické stanovisko
394
1. Úvod
289
b) Ontologické základy nauky o poznání
398
2. M a x Scheler
297
c) Jsoucí a j e h o určení
400
3. Helmuth Plessner
302
d) N a u k a o kategoriích a nauka o vrstvách
405
e) Etika
407
f) Estetika
409
4. Arnold Gehlen
314
VIII. OBRODA I D E A L I S M U
325
1. Idealistické hnutí o b e c n ě
325
2. Idealistická filosofie v Itálii
333
8
4. Gunther Jacoby
412
a) Úkol ontologie
412
b) Ontologická analýza skutečnosti vědomí
414
c) M y š l e n á a transcendentní skutečnost
416
9
XI. T E O R I E S P O L E Č N O S T I A S P O L E Č E N S K É H O VÝVOJE 421
1. Filosofické aspekty sociologie v d o b ě po C o m t o v i
421
2. Filosofie společnosti u M a x e Webera
427
3. Leninova nauka o společnosti a dialektický materialismus
434
4. Představitelé m a r x i s m u m i m o území Sovětského svazu
440
a) Georg Lukács
441
b) Další představitelé neomarxismu
443
Úvod
T e n t o s v a z e k p o j e d n á v á j e d n a k o filosofických t e n d e n c í c h , k t e r é
v z n i k l y v z á v ě r u 19. století a r o z v i n u l y se v p r v n í p o l o v i n ě 2 0 . stole
tí - s e m p a t ř í n o v o k a n t o v s t v í či n o v o k r i t i c i s m u s , n o v o i d e a l i s m u s ,
S e z n a m literatury
447
J m e n n ý rejstřík
495
Věcný rejstřík
508
Ediční p o z n á m k a
515
r ů z n é r e a l i s t i c k é t e o r i e p o z n á n í a k o n c e p t y s o c i á l n í filosofie - , j e d
n a k o f e n o m e n o l o g i i j a k o ž t o f i l o s o f i c k é m h n u t í , k t e r é sice b y l o p ř i
p r a v e n o j i ž v 19. století, a l e t e p r v e ve 2 0 . století s a m o s t a t n ě v y s t o u
pilo, a k o n e č n ě o s m ě r e c h , k t e r é m u s í m e p l n ě z a ř a d i t d o k o n t e x t u
2 0 . století, t o t i ž o filosofické a n t r o p o l o g i i a n o v é o n t o l o g i i . V ý k l a d
n o v o k a n t o v s t v í a filosofické a n t r o p o l o g i e p ř i p r a v i l H e l m u t H o l z h e y ,
autorem ostatních částí je Wolfgang Rod. U všech pojednávaných
s m ě r ů se v ý k l a d z a s t a v u j e p ř i b l i ž n ě v p o l o v i n ě 2 0 . století.
Ř a d a t ě c h t o filosofických směrů - p ř i n e j m e n š í m p o k u d j d e o pů
vodní k o n c e p t - patří minulosti. Zvláště patrné to je u spekulativní
ho idealismu. Novohegeliánství se ze scény vytratilo brzy po druhé
světové válce, neboť v h e g e l o v s k é r e n e s a n c i let 1 9 5 0 - 1 9 8 0 nešlo
o p r o s a z o v á n í H e g e l o v ý c h m y š l e n e k , n ý b r ž o k o m e n t á ř e k j e h o tex
tům. Stejně tak po roce 1960 rychle opadl zájem o novou ontologii,
jak ji založil především Nicolai H a r t m a n n . P o d o b n ě i fenomenolo
g i c k á filosofie h o d n o t n a c h á z e l a v e d r u h é p o l o v i n ě 2 0 . s t o l e t í s t á l e
m é n ě příznivců. O postavení, j e m u ž se těšily p ř e d první světovou
válkou, přišly novokantovské školy již v meziválečném období:
„marburská škola" existovala j e n do roku 1912 a v roce 1924 prohlá
sil R i c k e r t n o v o k a n t o v s t v í j a k o ž t o h i s t o r i c k ý j e v z a u z a v ř e n o u z á l e
žitost. P ř e s t o n e l z e t v r d i t , ž e b y k r i t i c k á f i l o s o f i e , j a k j i r a z i l K a n t ,
z t r a t i l a v e š k e r ý v ý z n a m . H u s s e r l s e s n a ž i l t r a n s c e n d e n t á l n í filosofii
p r o p o j i t s f e n o m e n o l o g i í , k a n t o v s k é m o t i v y se p r o s a d i l y v P o p p e r o vě kritickém racionalismu a názory, jejichž původ lze vysledovat ke
K a n t o v i , n a j d e m e i u m n o h a j i n ý c h filosofů a r e p r e z e n t a n t ů j e d n o t
livých v ě d .
10
11
Úvod
H e n n i n g M o r i t z z m a g d e b u r s k é u n i v e r s i t y sestavil rejstříky, d ů
k l a d n ě text z k o r i g o v a l v o b t a z í c h a n a v í c p ř i s p ě l i ř a d o u o b s a h o v ý c h
zlepšení, za což mu na tomto místě srdečně děkujeme. Poděkování za
kontrolu jednotlivých kapitol v první části knihy (novokantovství)
nechť laskavě přijmou Peter-Ulrich Merz-Benz, Ursula Renzová,
U l r i c h Sieg, J u r g e n S t o l z e n b e r g a H a r t w i g W i e d e b a c h o v á .
Vydavatelé
I
HISTORICKÝ PŘEHLED
1. Politika, hospodářství, společnost, věda
a technika v Německu v letech 1871-1914
a) Politika a e k o n o m i k a
Po p r u s k o - f r a n c o u z s k é v á l c e a v ý s l e d n é p o r á ž c e F r a n c i e b y l v l e d n u
1871 p r u s k ý k r á l V i l é m I . v y h l á š e n v e Versailles z a n ě m e c k é h o císa
ře a n ě m e c k é n á r o d n í sjednocení se po dlouholetých snahách stalo
skutečností. Byla to zásluha Bismarcka, který j a k o pruský minister
ský p ř e d s e d a u s i l o v a l o s j e d n o c e n í „ s h o r a " - v n e p o s l e d n í ř a d ě p r o střednictím válek v letech 1864 a 1866. Až do svého m o c e n s k é h o
pádu v roce 1890 určoval j a k o ž t o říšský kancléř také vnitřní a zahra
niční politiku n o v é h o císařství, přičemž j e h o hlavním zahraničně
politickým cílem byla izolace Francie. Snahy o vyrovnání protikladných zájmů Ruska a Rakouska v oblasti Balkánu měly j e n částečný
k r á t k o d o b ý ú s p ě c h . V k o l o n i á l n í p o l i t i c e v á h a v ě svolil, a b y „ v l a j k a
následovala o b c h o d " . Na n ě m e c k é p ů d ě bouřlivý rozvoj průmyslu,
o b c h o d u a bankovnictví „zakladatelských let" vyústil již roku 1873
v h o s p o d á ř s k o u k r i z i . N a n á t l a k k o n z e r v a t i v n í c h sil z a v e d l r o k u
1878 c e l n í o c h r a n u a v z n i k l o ú s p ě š n é „ s p o j e n e c t v í t ě ž k é h o p r ů m y s
lu a latifundistů". O b e c n ě vzato, p o d n i k l říšský kancléř roku 1878
změnu kursu: politicky nyní nacházel oporu u N ě m e c k é konzervativ
ní s t r a n y , z a l o ž e n é r o k u 1 8 7 6 , a z č á s t i t é ž u k a t o l i c k ý c h c e n t r i s t ů .
Na poli kulturní politiky postupně o d e z n ě l a takzvaná kulturní válka,
k níž v e d l y m o c e n s k é n á r o k y p o l i t i c k é h o k a t o l i c i s m u ( z f o r m u l o v a n é
P i e m I X . v e n c y k l i c e Syllabus errorum z r o k u 1 8 6 4 ) a d o g m a o p a
p e ž s k é n e o m y l n o s t i u n a u k o v ý c h p r o h l á š e n í ex cathedra,
přijaté
roku 1870 na p r v n í m v a t i k á n s k é m k o n c i l u . Jelikož se z á k o n n é nor
my, k t e r é p r u s k ý stát přijal p r o t i p r o v á z a n o s t i k a t o l i c k é h o d u c h o v e n
stva s k u r i í , n e d a ř i l o p r o s a d i t v p r a x i , b y l y t u d o b r é d ů v o d y , p r o č j e
15
První
část.
/.
Novokantovství
Historický
přehled
po roce 1878 za pontifikátu Lva XIII. zase odvolat - avšak n á b o ž e n
tím zmírnily j e n k r á t k o d o b ě a znovu vypluly na p o v r c h při listopa
s k á sféra n a d á l e z ů s t a l a p r o d c h n u t a z á š t í . R o k 1 8 7 8 p ř i n e s l t a k é zá
dové revoluci roku 1918.
k o n „ p r o t i o b e c n ě š k o d l i v ý m s n a h á m s o c i á l n í d e m o k r a c i e " , tj. z á k a z
odborů, shromažďování a šíření tiskovin socialistického či komu
b) Dělnická otázka
nistického zaměření: Bismarck sociální demokracii podsouval vinu
P r o společenskopolitický vývoj n ě m e c k é h o císařství představovala
za H ó d e l ů v a N o b i l i n g ů v atentát na císaře z k v ě t n a a č e r v n a 1878.
z á s a d n í p r o b l é m o t á z k a dělnictva či t a k z v a n á „sociální o t á z k a " , 1 tj.
I přes toto opatření (jehož platnost byla n a k o n e c p r o d l o u ž e n a až do
hospodářské, sociální, politické a morální postavení námezdních
r o k u 1 8 9 0 ) a p ř e s z á k o n y o s o c i á l n í m z a b e z p e č e n í ( z d r a v o t n í pojiš
pracovníků zaměstnaných ve velkých průmyslových a zeměděl
tění, 1883; ú r a z o v é pojištění, 1884; starobní a invalidní pojištění,
ských firmách. P o m ě r y se začaly zhoršovat, až se dostaly do rozporu
1889), j e ž byly přijaty p o d j e h o záštitou a přinesly na poli sociální
s p o ž a d a v k y s p r a v e d l n o s t i a h u m a n i t n í h o c í t ě n í na život r o d i n y i j e d
politiky velký pokrok, nedokázal B i s m a r c k tuto stranu zcela elimi
notlivce a porušovaly uznaná základní osobní práva a odporovaly
n o v a t a n i z a b r á n i t d l o u h o d o b é m u n á r ů s t u h l a s ů p r o k a n d i d á t y so
k u l t u r n í m c í l ů m státu. Postižení z a m ě s t n a n c i se v N ě m e c k u organi
ciální d e m o k r a c i e ve volbách do říšského sněmu.
zovali nejdříve ve V š e o b e c n é m svazu n ě m e c k é h o dělnictva, který
B e d ř i c h I I I . - n á s l e d n í k V i l é m a I., k e k t e r é m u l i b e r á l o v é u p í n a l i
založil Ferdinand Lassalle roku 1863. R o k u 1869 se na v š e o b e c n é m
m n o h é naděje - úřadoval j e n několik měsíců roku 1888 a po j e h o
d ě l n i c k é m sjezdu v Eisenachu p o d v e d e n í m Wilhelma Liebknechta
smrti na trůn dosedl devětadvacetiletý Vilém II., ambiciózní a vznět
a Augusta Bebela ustavila Sociálně demokratická dělnická strana ja
livý m u ž . R o k u 1890 propustil B i s m a r c k a , přešel k i m p e r i á l n í m o
k o ž t o n o v á a p o d s t a t n ě r a d i k á l n ě j š í p o l i t i c k á síla, j e j í ž p r o g r a m n e s l
censké politice, podporoval německý militarismus a úspěšně bránil
pečeť revolučně z a m ě ř e n é h o Mezinárodního dělnického sdružení,
demokratizaci. V zahraniční politice nasadil „nový kurs" směrem
z a l o ž e n é h o r o k u 1 8 6 6 . S o c i á l n í d e m o k r a c i e r o k u 1875 n a goťhaj-
k i z o l a c i N ě m e c k a , k t e r é n y n í z ů s t a l o s p o j e n o „ n i b e l u n g o v s k o u věr
s k é m k o n g r e s u s p l y n u l a s V š e o b e c n ý m n ě m e c k ý m d ě l n i c k ý m spol
ností" pouze s Rakouskem:
1890 nedošlo k obnovení smlouvy
k e m (který při říšských volbách roku 1874 získal přibližně rovno
o v z á j e m n é o b r a n ě s R u s k e m , c o ž v e d l o ke s b l í ž e n í R u s k a s F r a n c i í
c e n n ý p o č e t h l a s ů ) . N o v ý útvar přijal n á z e v Socialistická dělnická
(rusko-francouzská aliance z roku 1893), a roku 1904 dospěly Ang
s t r a n a N ě m e c k a ( S A P D ) a její v e ř e j n ý o r g á n p ř e d s t a v o v a l list Volks-
lie a F r a n c i e k S r d e č n é d o h o d ě (Entente cordiale). Ř a d a o s t e n t a
staat
(později
Vorwarts).
V
důsledku
„zákona proti
socialistům"
tivních akcí ze strany n ě m e c k é říše vyhrotila n a h r o m a d ě n é mezi
s t r a n a m e z i l e t y 1 8 7 8 - 1 8 9 0 p ů s o b i l a i l e g á l n ě č i z e z a h r a n i č í (nejvý-
národní napětí a n a k o n e c vyprovokovala první světovou válku.
z n a m n ě j š í m e d i á l n í z a s t o u p e n í p o s k y t o v a l l i s t Sozialdemokrat,
Hospodářsky si ovšem N ě m e c k o vydobylo přední pozici v evrop
dávaný od roku 1879 v C u r y c h u ) , roku 1880 se definitivně oddělila
vy
s k é m p r ů m y s l u , a j e h o z a h r a n i č n í o b c h o d a o b c h o d n í flotila v ý r a z n ě
konkurovaly Anglii. Za říšského kancléře Bernharda von Bulowa
proběhla roku 1902 revize o b c h o d n í politiky spojená se zavedením
n o v ý c h c e l n í c h tarifů. B u l o w ů v n á s t u p c e B e t h m a n n - H o l l w e g na
o p a k ztroskotal při pokusu o reformu pruského volebního práva,
k t e r é se d ě l i l o na t ř i k a t e g o r i e a zajišťovalo v P r u s k u d o m i n a n c i r e akčního konzervativismu. Zesílilo tak pnutí mezi politickými ten
d e n c e m i a stranami. „ H r a d n í smír", uzavřený po vypuknutí války
r o k u 1914, s i c e p ř i m ě l i s o c i á l n í d e m o k r a t y h l a s o v a t v ř í š s k é m s n ě
mu p r o přijetí v á l e č n ý c h půjček, o v š e m vnitropolitické rozpory se
16
1
Srv. F. A. Lange, Die Arbeiterfrage in ihrer Bedeutungfiir Gegenwart
und Zukunft, Duisburg 1865, Winterthur 1879 4 . K následujícímu histo
rickému přehledu srv. H.-J. Steinberg, Sozialismus und deutsche Sozialdemokratie. Zur Ideologie der Partei vor dem I. Weltkrieg, Berlin - Bonn
1979 5 ; D. Lehnert, Sozialdemokratie zwischen Protestbewegung und Regierungspartei 1848-1983, Frankfurt a. M. 1983; C. E. Schorske, Die grofie
Spaltung. Die deutsche Sozialdemokratie 1905-1917. Aus dem Amerikanischen von Harry Maór, Berlin 1981; H. Holzhey (vyd.), Ethischer Sozialis
mus.
Zur politischen Philosophie des Neukantianismus, Frankfurt a. M.
1994.
17
První
část.
Novokantovství
/.
Historický
přehled
od anarchistů a po zrušení v ý j i m e č n é h o z á k o n a v r o c e 1891 přijala
s p o l s k ý m e x u l a n t e m S t a n i s l a v e m M e n d e l s o n e m , k t e r ý t é ž žil
v Erfurtu nový p r o g r a m . Z d e vznesla požadavky, j e ž bylo m o ž n é
v Londýně.3 Radikální protějšek k t o m u t o reformnímu pohledu, kte
uskutečnit na základě daného společenského uspořádání (například
rý v k o n k r é t n í s t r a n i c k é p o l i t i c e m o h l p ř e r ů s t v „ p r a k t i c i s m u s " (Ig-
všeobecné a přímé volební právo, svoboda projevu a shromažďová
n a z A u e r ) , p ř e d s t a v o v a l a m j . m l a d á R o s a L u x e m b u r g o v á , k t e r á vsa
ní, r o v n o p r á v n o s t ž e n na v e ř e j n o s t i i v s o u k r o m í , s e k u l a r i z a c e škol
dila na n e p r o š l a p a n é stezky r e v o l u č n í h o aktivismu a boj o sociální
ství, n e z a d a t e l n é p r á v o na právní z a s t o u p e n í a l é k a ř s k o u p o m o c ,
reformu přitom chápala j a k o prostředek p r o cíle společenského pře
progresivní zdanění příjmů a majetku), a zároveň zformulovala bojo
vratu.4 D e l e g á t i d r á ž ď a n s k é h o s t r a n i c k é h o sjezdu v r o c e 1 9 0 3 sice
vé cíle vycházející z historického materialismu, jak ho vypracoval
drtivou
Karl M a r x . Tato programová dvousměrnost v sobě již skrývala j á d r o
u Kautskym, n i c m é n ě v průběhu posledního desetiletí před první
následných kontroverzí ohledně reformního, na současnost zacílené
s v ě t o v o u v á l k o u d o c h á z e l o k e stále o s t ř e j š í m s t ř e t ů m m e z i r e f o r m i s -
ho p r o g r a m u o n o h o politického uskupení, které od roku 1890 přijalo
ty, r a d i k á l y a centristy, p ř i č e m ž r o z n ě t k u t v o ř i l a r u s k á r e v o l u c e r o k u
většinou
potvrdili
stranickou
linii
vytyčenou
Bebelem
název Sociálně d e m o k r a t i c k á strana N ě m e c k a ( S P D ) . O p r o t i návr
1905, v o l e b n í z t r á t a p ř i ř í š s k ý c h v o l b á c h z r o k u 1 9 0 7 , z h r o u c e n í vo
h ů m reformistického agrárního programu (Eduard David), který by
lební reformy v P r u s k u r o k u 1910 a t a k é z a h r a n i č n ě p o l i t i c k é inter
p r o stranu m o h l získat i sedláky, prosazoval K a r l Kautsky teorii ka
v e n c e ř í š s k é vlády. Z a p r v n í s v ě t o v é války s e v e v z t a h u k e s p o r n é m u
pitalistické koncentrace majetku a odmítal odsouhlasit ochranná
c e l o n á r o d n í m u „ H r a d n í m u m í r u " vytvářelo ve straně stále silnější
opatření pro zemědělství, neboť by se tím údajně j e n posílila ideolo
napětí, které n a k o n e c vyústilo ve vznik „Sociálně demokratického
gie majitelů půdy. „Revizionismus", tedy zpochybňování principů
svazu p r á c e " , tvořeného opozičními poslanci S P D v říšském sněmu
socialistického světového názoru, jak ho rozvinul především Marx
(březen 1916), a v založení „Nezávislé sociálně d e m o k r a t i c k é strany
a Engels, získal silný p o d n ě t z h o s p o d á ř s k é h o růstu, který započal
N ě m e c k a " ( U S P D , duben 1917).
v d r u h é p o l o v i n ě d e v a d e s á t ý c h let. I n t e l e k t u á l n í m p ř e d á k e m t é t o
Vedle s o c i a l i s m u m a r x i s t i c k é h o r a ž e n í p ů s o b i l v d r u h é p o l o v i n ě
vnitrostranické opozice byl Eduard Bernstein, který kritizoval „revo
sedmdesátých let
luční očekávání", tedy očekávání, že se buržoazní společnost brzy
lismus, k o n z e r v a t i v n í s m ě r sázející n a n a d ě j e , ž e s p o j e n e c t v í m o n a r
s a m a zhroutí, a t o m u odpovídající politickou taktiku, a dále též jed
chie se č t v r t ý m s t a v e m p r o l o m í panství buržoazie a s p o m o c í státu
noduché marxistické schéma třídních protikladů. Bernstein se posta
prosadí oprávněné požadavky dělnictva. Na ideje Karla Rodberta
1 9 . s t o l e t í p ř e c h o d n ě t é ž t a k z v a n ý státní socia
vil n a p o z i c i n e d ě l i t e l n é h o p r i n c i p u l i d o v é s v r c h o v a n o s t i a v y h l á s i l ,
později n a v á z a l t a k é o k r u h k o l e m G u s t a v a v o n S c h m o l l e r a , s d r u ž u j í
ž e n a t a k z v a n é m „ k o n e č n é m cíli s o c i a l i s m u " m á „ m i m o ř á d n ě m a l ý "
cí nedoktrinární liberální n á r o d o h o s p o d á ř e . „Křesťanský socia
zájem: „ T e n t o cíl, ať v y p a d á j a k k o l i , mi n e n í n i č í m a h n u t í mi je
lismus" v N ě m e c k u reprezentoval Adolf Wagner, dvorní kazatel
vším. H n u t í m zde r o z u m í m jak všeobecný pohyb společnosti, tedy
Adolf Stoecker a politik Friedrich N a u m a n n , posledně j m e n o v a n ý
sociální pokrok, tak politickou a hospodářskou agitaci a organizaci,
m j . v „ E v a n g e l i c k o - s o c i á l n í m k o n g r e s u " (v p o l e m i c e s k o n z e r v a t i v
která tento pokrok přináší."2 K tomuto stanovisku Bernsteina v ne
ním spoluzakladatelem Stoeckerem) a v N á r o d n ě s o c i á l n í m svazu,
poslední řadě přivedlo studium spisů Friedricha Alberta Langese,
/.uloženém
díky nimž získal těsnější vztah k novokantovství, a dále kontakt
( 1 8 9 1 ) p a p e ž L e v X I I I . v y z d v i h l p r á v o n a s o u k r o m é v l a s t n i c t v í , soli-
2
E. Bernstein, Zusammenbruchstheorie und Kolonialpolitik, str. 234.
Bernsteinova pozice je naplno vyjádřena v Die Voraussetzungen des Sozialismus und die Aufgaben der Sozialdemokratie a ve Wie ist wissenschaftlicher Sozialismus móglich?, str. 51-90.
18
roku
1896.
-
V
sociální
encyklice
Rerum
navarum
H.-J. Steinberg, Sozialismus und deutsche Sozialdemokratie, str. 90 n.
R. Luxemburgová, Sozialreform oder Revolution?, str. 369.
19
První
část.
/.
Novokantovství
Historický
přehled
daritu j a k o ž t o zodpovědnost všech za jedince i jedince za všechny
roku 1872 v Berlíně (roku 1882 byla d e g r a d o v á n a na p o u h ý „učební
a t a k é p r i n c i p subsidiarity.
ústav"). Zacharias Frankel, který od roku 1854 řídil židovský theolo
Větší praktický
v ý z n a m m ě l o družstevnictví.
Zatímco
Hermann
gický s e m i n á ř v B r e s l a u , n a o p a k hájil k o n c e p t „pozitivního histo
Schulze-Delitzsch podporoval živnostenská družstva (první němec
rického judaismu",
ký ž i v n o s t e n s k ý svaz v z n i k l r o k u 1 8 5 9 ) a F r i e d r i c h W i l h e l m Raiffe-
pravd a povinnost dbát na tradiční rituály. Tradici přísné orthodoxie
zahrnujícího nedotknutelné jádro zjevených
isen dal p o d n ě t družstevní p o m o c i m e z i rolníky, F e r d i n a n d Lasalle
obnovil Samson Raphael Hirsch, od roku 1851 rabín Izraelitského
vsadil na výrobní družstva, od nichž si sliboval řešení sociální otáz
náboženského spolku ve Franfurtu nad M o h a n e m : přesnému dodržo
ky. D r u ž s t e v n í m y š l e n k a v s o b ě v z á s a d ě s p o j o v a l a p r i n c i p s v é p o
vání p ř í k a z ů T ó r y p ř i s u z o v a l s v r c h o v a n ý v ý z n a m , ale v y s o k o u h o d
m o c i a i d e u s p o l e č e n s k é reformy, n i c m é n ě l i b e r á l o v é , k t e ř í p r i n c i p i
notu p ř i č í t a l t a k é v š e o b e c n é m u v z d ě l á n í .
á l n ě a k c e p t o v a l i k a p i t a l i s t i c k ý h o s p o d á ř s k ý s y s t é m , dávali p ř e d n o s t
Již několik let po právní e m a n c i p a c i Ž i d ů v N ě m e c k u se z n o v u
demokraticky organizované spolupráci m e n š í c h h o s p o d á ř s k ý c h bu
o h l á s i l a p r o t i ž i d o v s k á zášť. N e p ř á t e l s t v í k Ž i d ů m n y n í p o d h l a v i č
n ě k , z a t í m c o z e s o c i a l i s t i c k é p e r s p e k t i v y m ě l a d r u ž s t v a j a k o ž t o for
k o u antisemitismu h á j i l o s v é n á z o r y 6 i s v y u ž i t í m b i o l o g i c k é a r g u
my k o o p e r a t i v n ě s p r a v o v a n é h o a ř í z e n é h o majetku a h o s p o d á ř s k é
m e n t a c e , p ř e d e v š í m t e o r i e ras, j a k ji ve
aktivity z c e l a p o d k o p a t p r i n c i p z i s k u .
des
races
humaines ( E s e j
o
s v é m Essai sur Vinégalité
nerovnosti lidských ras,
1853-1855)
p ř e d l o ž i l J o s e p h A r t h u r d e G o b i n e a u . N e b l a h ý vliv m ě l t a k é e v a n g e
c) Ž i d é a a n t i s e m i t i s m u s
lický k a z a t e l c í s a ř s k é h o d v o r a a d ó m u A d o l f S t o e c k e r , k t e r ý r o k u
P o d o b n ě j a k o j i ž d ř í v e o s t a t n í n ě m e c k é z e m ě , t a k é P r u s k o r o k u 1812
1878 z a l o ž i l a n t i s e m i t s k o u K ř e s ť a n s k o - s o c i á l n í d ě l n i c k o u s t r a n u
přiznalo Ž i d ů m právo na občanství, trvalé usídlení a n á k u p půdy.5
u ve s v ý c h k á z á n í c h a p r o j e v e c h - č a s t o s o d v o l á n í m na L u t h e r a -
J e l i k o ž a l e 16. č l á n e k z á v ě r e č n ý c h d o k u m e n t ů v í d e ň s k é h o k o n g r e s u
provokoval k protižidovským excesům. Cílem jeho antisemitských
každé zemi dovoloval tuto občanskou emancipaci odvolat a jelikož
p r o h l á š e n í b y l o z n o v u z í s k a t s t ř e d n í stav a d ě l n i c t v o , p o s t i ž e n é h o s
r e v o l u c e z let 1 8 4 8 - 1 8 4 9 ztroskotala, dospěl p r o c e s z á k o n n é h o
p o d á ř s k o u krizí, p r o trůn a církev. Berlínský historik H e i n r i c h von
z r o v n o p r á v n ě n í Ž i d ů n a ú z e m í N ě m e c k é říše k cíli a ž r o k u 1 8 7 1 p ř e
Treitschke článkem
vzetím zákona, který vydal S e v e r o n ě m e c k ý svaz roku 1869 a který
roku
rušil „ v e š k e r á d o p o s u d p l a t n á o m e z e n í o s o b n í c h a o b č a n s k ý c h práv,
a n t i s e m i t i s m u s d o u n i v e r s i t n í sféry a d o ř a d i n t e l i g e n c e . J e h o stať
p o k u d se zakládají na odlišnosti náboženského vyznání". To ale Ži
d ů m samozřejmě zdaleka nezajistilo faktickou rovnoprávnost, napří
klad při obsazování míst ve státním aparátu.
Začlenění do občanské společnosti vyžadovalo reformy i uvnitř
židovstva. Hlavní rabín A b r a h a m Geiger zdůrazňoval tradici proroků
Unsere Aussichten ( N a š e v y h l í d k y ) , k t e r ý v y š e l
1879 v T r e i t s c h k e m v y d á v a n é Preufiischen Jahrbiicher, p ř e n e s l
vzbudila o h r o m n ý ohlas a rozpoutala n e s m í r n ě ostrý „berlínský spor
o antisemitismus",7 do něhož se zapojila celá řada židovských inte
lektuálů, m j . H e r m a n n C o h e n . M e z i křesťanskými kritiky Treitschkova nacionálně založeného antisemitismu vynikl zvláště j e h o
berlínský kolega T h e o d o r M o m m s e n . O v š e m slogan „Židé j s o u naše
a j e j i c h v ý z v y ke s p o l e č e n s k é s p r a v e d l i v o s t i , z a s a z o v a l se o v ě d e c k y
o p o d s t a t n ě n é r o z l i š e n í k l í č o v ý c h a o k r a j o v ý c h s l o ž e k ž i d o v s k é reli
giozity a patřil m e z i zakladatele liberálně zaměřené „Vysoké školy
pro vědu o židovství" (respektive „vědu o judaismu"), která vznikla
5
K následující skice srv. I. Elbogen - E. Sterling, Die Geschichte der
Juden in Deutschland. Eine Einfuhrung. Z novější literatury můžeme vy
zdvihnout: M. A. Meyer (vyd.), Deutsch-judische Geschichte in derNeuzeit.
20
6
K tomu mj. patří štvavé spisky W. Marra, který roku 1879 založil
Antisemitskou ligu, nebo O. Glagaua, který v roce 1876 na Židy svaloval
vinu za burzovní krach z roku 1873; další podobné spisy: E. Duhring, Die
Judenfrage als Racen-, Sitten- und Kulturfrage (1881); H. S. Chamberlain,
Die Grundlagen des 19. Jahrhunderts (1899).
7
Srv.
souhrn nejdůležitějších příspěvků in: Der Berliner Antisemitis-
musstreit.
21
První
část.
/.
Novokantovství
Historický
přehled
n e š t ě s t í " u ž b y l n a světě, T f e i t s c h k o v o u p o c h y b n o u z á s l u h o u s e ujal
d) V ě d a a t e c h n i k a
m e z i „ l i d m i , k t e ř í b y štítivě o d m í t l i s e b e m e n š í p o d e z ř e n í z c í r k e v n í
V letech 1871-1914 prožila věda a technika v celosvětovém měřítku
intolerance anebo národní pýchy" a „sňal" z antisemitismu „uzdu
naprosto nevídaný r o z m a c h . Z hlediska teorie vědy se tento pokrok
s t u d u " ( M o m m s e n ) . R o k u 1881 byla Bismarckovi doručena petice
s d v ě m i sty tisíci n ě m e c k ý c h p o d p i s ů a p o ž a d a v k e m z a k á z a t ž i d o v
s k o u i m i g r a c i , o d s t r a n i t Ž i d y z f u n k c í ve s t á t n í m a v z d ě l á v a c í m a p a
rátu a z a v é s t p r o n ě z v l á š t n í r e g i s t r a c i , a v š a k k a n c l é ř p o d o b n é n á p a
dy odmítl. D a l š í m d o k l a d e m stále vyhrocenějšího antisemitského
s m ý š l e n í b y l y p a m f l e t y o r i e n t a l i s t y P a u l a d e L a g a r d e , n a p ř í k l a d spi
sek Juden und Indogermánen ( Ž i d é a i n d o g e r m á n i ,
1888), k d e autor
p r o p o j i l „ z ž i d o v š t ě n í " s i n d u s t r i a l i z a c í a l i b e r a l i s m e m a j e d i n é vý
chodisko pro lidstvo nacházel v eliminaci Židů. Politická reprezen
t a c e v ě t š i n o u a n t i s e m i t i s m u s oficiálně o d m í t a l a , o v š e m z t a k t i c k ý c h
důvodů mu někdy věnovala dočasnou podporu - nekompromisně ho
potírali jedině sociální demokraté. Na podnět brožury Raphaela
Lówenfelda
Schutzjude
oder Staatsburger?
(Žid
pod
ochranou,
ane
bo občan státu?) došlo roku 1893 na židovské straně k založení
Ú s t ř e d n í h o svazu n ě m e c k ý c h o b č a n ů ž i d o v s k é víry, k t e r ý z a svůj cíl
p r o h l á s i l o s v ě t u a p r á v n í p o m o c při s v é p o m o c n é o b r a n ě n ě m e c k ý c h
Židů a získal p o č e t n o u členskou základnu. P r o g r a m o v é předpoklady
svazu však zpochybnilo sionistické hnutí, které pod v e d e n í m T h e o
dora Herzla spatřovalo jediné řešení „židovské otázky" v ustavení
„ v e ř e j n o p r á v n ě z a j i š t ě n é h o ú t o č i š t ě " p r o v š e c h n y Židy, „ k t e ř í s e n e
c h t ě j í n e b o n e m o h o u a s i m i l o v a t " . I p ř e s ú č i n e k D r e y f u s o v y aféry,
která otřásla Francií a pod jejímž d o j m e m Herzl napsal svou knihu
Der Judenstaat ( Ž i d o v s k ý stát,
1896),
se s i o n i s t i c k é m u p r o j e k t u -
v y z n a č o v a l o d v r a t e m o d v ě d y „ d e f i n o v a n é c h a r a k t e r i s t i k a m i .vše
obecnost', .nutnost' a .pravda'".9 Namísto obecného systému výroků
podle
vzoru
scientia
more
geometrico
demonstrata
se
nyní
žezla
v ě d y c h o p i l o e x p e r i m e n t á l n í b á d á n í . P o j e t í vědy, j a k s e p o r o c e 1 8 5 0
prosadilo i v N ě m e c k u (z velké části p o d vlivem induktivní logiky
J. S. M i l l a ) , v y k a z u j e n á s l e d u j í c í r y s y :
1) V ě d a se nyní c h á p e jakožto postup, tj. procedurálně, a primárně
splývá s v ý z k u m e m .
2 ) E x p e r i m e n t á l n í b á d á n í stojí v ý š e n e ž t e o r i e . N e j v ě t š í h o d n o t u
má inovace: dobrý vědec musí přinášet něco nového. Příslušné teorie
se navíc musí osvědčit ze zkušenosti: jsou to jen „přestupní stanice
na cestě p o z n á n í " čili induktivně získané systematizace, které vyža
dují další e x p e r i m e n t y . 1 0
3) R o z p o r y m e z i t e o r i í a z k u š e n o s t í , p ř í p a d n ě m e z e r y a p r o t i m l u
vy v s a m o t n é teorii j i ž n e p o d n ě c u j í k p ř e k r o č e n í h r a n i c p ř í r o d n í c h
věd a z a l o ž e n í m e t a f y z i c k é filosofie p ř í r o d y , n ý b r ž k o č i s t ě t e o r i e od
kryptometafyzických pozůstatků. Důsledkem je odvrat od esencialismu
a
od
idealistických
i
materialistických
výkladů,
odvržení
po
j m u síly, z a v e d e n í p ř í r o d n í c h k o n s t a n t a o b r a t k „ f e n o m e n o l o g i s m u "
ve fyzice.
4) Dynamizace nastolená principiální úlohou zkušenosti jednak
rozpouští stacionární systém vědeckých pravd v časovém procesu
p ř e d e v š í m s n a z e z a l o ž i t s a m o s t a t n ý ž i d o v s k ý stát - d o s t á v a l o v N ě
v ě d e c k é h o z j i š ť o v á n í a p o z n á v á n í a za d r u h é p o d ř i z u j e č a s u i s á m
m e c k u a ž d o v y p u k n u t í p r v n í s v ě t o v é války z e s t r a n y o r t h o d o x n í c h
předmět vědeckého z k o u m á n í : Darwinova evoluční teorie zavádí
k r u h ů i Ú s t ř e d n í h o svazu spíše k r i t i c k é h o přijetí, zvláště k d y ž se
primát č a s o v é h o u s p o ř á d á n í do biosféry, t e r m o d y n a m i k a ustavuje
uvnitř sionistického hnutí postavili „radikálové", požadující přesíd
l e n í d o Palestiny, p r o t i „ r e v i z i o n i s t ů m " , kteří v n í m a l i ž i d o v s k é a n ě
m e c k é národní cítění j a k o navzájem slučitelné. Po zahájení bojů se
n ě m e č t í Ž i d é - ač nikoli bez výjimky - projevili j a k o vlastenci při
pravení k o b ě t e m . Teprve v letech 1 9 1 6 - 1 9 1 7 se j e d n o t n á n á r o d n í
fronta r o z d r o l i l a i p o t é t o s t r á n c e , k d y ž z n o v u z d v i h l h l a v u a n t i s e m i
t i s m u s a k d y ž r o z k a z zjistit p o d í l Ž i d ů n a s l o ž e n í v o j s k a v y v o l a l p o
bouření na židovské straně.
8
8
Srv. E. Zechlin, Die deutsche Politik un die Juden im Ersten Weltkrieg; U. Sieg, Judische Intellektuelle im Ersten Weltkrieg. Kriegserfahrungen, weltanschauliche Debatten und kulturelle Neuentwiirfe.
9
H.
Schnadelbach, Philosophie in Deutschland 1831-1933,
107. Následující výklad se orientuje podle Schnadelbachovy analýzy.
1(1
22
str.
H. Schnadelbach, Philosophie in Deutschland 1831-1933, str. 114.
23
První
část.
/.
Novokantovství
d i s t i n k c i m e z i r e v e r z i b i l n í m i a i r e v e r z i b i l n í m i p r o c e s y j a k o ž t o zá
kladní charakteristiku přírodního dění.
11
Historický
přehled
1913 s y n t é z u a m m o n i a k u a H o f m a n n r o k u 1909 objevil syntetický
kaučuk.
J i ž v e d r u h é p o l o v i n ě 19. století d o š l o k p r o m ě n ě , k t e r o u m ů ž e m e
M a t e m a t i k a 19. s t o l e t í o b e c n ě v z a t o u s i l o v a l a o p o j m o v é z p ř e s n ě
v n á v a z n o s t i n a H u s s e r l a o z n a č i t j a k o „ z v ě d e č t ě n í ž i t é h o s v ě t a " : vě
ní, n a p ř í k l a d u p o j m u m e z n í h o d n o t y , a u s t a v o v a l a n o v é d i s c i p l í n y
decké obory a jejich technické využití začaly prostupovat všemi ob
( t o p o l o g i e , t e o r i e m n o ž i n ) . K teorii č í s l a a k a x i o m a t i c e č í s e l n é ř a d y
l a s t m i l i d s k é h o života, p o č í n a j e e l e k t r i f i k a c í d o m á c n o s t i p ř e s v ě d e c -
významně přispěli Gottlob Frege, Richard D e d e k i n d a Giuseppe Pe-
ko-experimentální z a m ě ř e n í m e d i c í n y a sociální statistiky až po
a n o , k t e o r i i f u n k c í B e r n h a r d R i e m a n n a K a r l W e i e r s t r a B . N a p o l i al
takřka n á b o ž e n s k o u závislost na v ě d e c k é m pokroku. Pronikání věd
gebry došlo k přesunu zájmu s m ě r e m k abstraktním strukturám poté,
do oblasti všedního dne se přitom neomezovalo na instrumentální
c o A r t h u r C a y l e y r o k u 1 8 5 4 z a v e d l p o j e m a b s t r a k t n í ( k o n e č n é ) gru
využití, tj. na technická vylepšení b ě ž n é existence. Díky t e c h n i c k ý m
py a Heinrich Weber roku 1893 axiomatickou teorii těles. Snahy
ú s p ě c h ů m se v ě d a b r z y z m ě n i l a v l e g i t i m i z a č n í i n s t a n c i a v p r a m e n
prokázat euklidovský axióm rovnoběžek přiměly Carla Friedricha
smyslu, j a k zvláště vyšlo najevo v sociálním darwinismu a z něj od
GauBe, Jánoše Bolyaiho a Nikolaje L o b a č e v s k é h o k formulaci teo
v o z e n é m o r á l c e . A v š a k t e n t o n e z v y k l e h l u b o k ý p r a k t i c k ý vliv s e k u
r é m u n e e u k l i d o v s k é g e o m e t r i e (tj. e l i p t i c k é g e o m e t r i e , v n í ž j e sou
larizace vědy změnil i samotnou vědu: jakožto „klíčová determinan
čet úhlů trojúhelníku větší n e ž dva pravé úhly, a hyperbolické geo
ta industrializace" se sama dostala do područí industrializačního
metrie, v níž je součet úhlů trojúhelníku menší než dva pravé úhly).
v ý v o j e , k t e r ý se p r o j e v i l p r o f e s i o n a l i z a c í , s p e c i a l i z a c í a c e n t r a l i z a c í
To podnítilo m j . silný zájem o otázky axiomatiky. Rozvinutí teorie
ve velkých institutech, j a k o byl například Institut císaře Viléma.12
množin, o n ě ž se zasloužil Georg Cantor, se j e d n a k uplatnilo v m a t e
Z hlediska dějin t e c h n i c k é h o rozvoje n u t n o p o u k á z a t na následují
m a t i c k é a n a l ý z e a v t o p o l o g i i , a v š a k z ní p l y n o u c í r o z p o r y z á r o v e ň
cí u d á l o s t i a o b j e v y : V ý s t a v b a ž e l e z n i č n í sítě s s e b o u p ř i n e s l a z á s a d
vyprovokovaly krizi základů matematiky, na kterou David Hilbert
n í p r o m ě n u k a ž d o d e n n í h o života. R o d i l y s e d o p r a v n í m o t o r y - O t t o
v
postavil čtyřtaktní p l y n o v ý m o t o r (1876), D a i m l e r a M a y b a c h čtyř-
vnitřně koherentní axiomatickou teorií a přenesl p r o b l é m k o h e r e n c e
taktní benzínový m o t o r (1884), Diesel naftový m o t o r (1892-1897) -
na p o l e a n a l ý z y .
a prototypy nových dopravních prostředků: Siemens zkonstruoval
Grundlagen
der Geometrie
(Základy
geometrie,
1900)
odpověděl
H i s t o r i c k y p r v n í k r o k v d i s k u s i o z á k l a d e c h fyziky, j a k p r o b í h a l a
elektrickou lokomotivu (1879), Daimler a Benz automobil (1885),
v
Zeppelin v z d u c h o l o ď (1900), roku 1903 se bratři Wrightové vznesli
rie z k o u m á , a t e d y v o b e c n é t e m a t i z a c i v ý k l a d o v ý c h a m b i c fyziky.
v p r v n í m p r o v o z u s c h o p n é m letadle. Převratné byly též objevy v ob
„Dosavadní přírodovědný ,realismus' ustupuje ,fenomenalismu\
lasti k o m u n i k a c í (telefon 1 8 7 6 , b e z d r á t o v ý t e l e g r a f 1896, telegrafic
který popírá nejen řešitelnost, ale i s á m smysl určitých úkolů, které
k ý p ř e n o s o b r a z u 1 9 0 4 ) , tisku, fotografie a t e c h n i c k é v ý r o b y ( n a p ř í
s i fyzikální u v a ž o v á n í s t a n o v i l o . " 1 3 R o k u 1 8 7 6 t a k G u s t a v K i r c h h o f f
19. století, s p o č í v a l v t e m a t i z a c i skutečnosti, k t e r o u f y z i k á l n í t e o
k l a d lití b e t o n u 1 9 0 4 ) . M e d i c í n a p ř i n e s l a m o ž n o s t a n t i s e p t i c k é h o
ve
ošetření, K o c h objevil bacil tuberkulózy (1882), Behring roku 1893
t e m a t i c k é fyzice) z a cíl m e c h a n i k y v ý s l o v n ě p r o h l a š u j e n i k o l i o b j a s
určil sérum proti záškrtu a m n o h o dalšího. P o k u d j d e o chemii, roku
ň o v a t p ř í r o d n í ú k a z y , n ý b r ž p o d a t k o m p l e t n í popis v š e c h p o h y b ů ,
1878 uskutečnil B a y e r úspěšnou syntézu indiga, H a b e r a B o s c h roku
které se v p ř í r o d ě vyskytují, a to co n e j j e d n o d u š š í m z p ů s o b e m , t j . ve
svých
Vorlesungen
uber mathematische
Physik
(Přednášky
o
ma
shodě se zásadou myšlenkové úspornosti.14 Ernst M a c h toto metodo11
E. Cassirer, Das Erkenntnisproblem
schaft der neueren Zeit, IV, str. 92.
12
in der Philosophie und Wissen-
24
13
E. Cassirer, Das Erkenntnisproblem in der Philosophie, str. 9 1 . Násle
dující vývody se přidržují Cassirerova výkladu.
14
Tamt., str. 96.
25
První
část.
Novokantovství
/.
logické omezení opřel o specifickou formu pozitivismu, čímž dal
vzniknout
oboru,
který
v
Die
Prinzipien
der
Wármelehre
(Principy
Historický
přehled
atomistice vytkl, že „z p ř e d s t a v y o s u b s t a n c i v její nejnaivnější
a nejhrubší p o d o b ě . . . č i n í z á k l a d n í p ř e d s t a v u f y z i k y " . 1 8 Varoval pří
nauky o teple) sám nazval „fenomenologickou fyzikou" v protikladu
rodní vědu, že není r a d n o „v proměnlivých a úsporných prostřed
k fyzice „ m e c h a n i c k é " . 1 5 T a k t o c h á p a n á f y z i k a z k o u m á s k u t e č n o s t ,
cích, které si s a m a vytvořila, tj. v m o l e k u l á c h a a t o m e c h , spatřovat
j a k n á m j e s m y s l o v ě d á n a p r o s t ř e d n i c t v í m e l e m e n t á r n í c h d a t , a vy
skutečnost s k r y t o u za j e v y " , a v ě ř i l , že se i p ř í r o d n í m v ě d á m n a k o
k a z u j e k a u z á l n í v a z b y m e z i t ě m i t o daty. K a u z á l n í v a z b y o v š e m n e
nec podaří překonat „mozaikovou hru s k a m í n k y " . 1 9 J e h o protihráč
musí být m e c h a n i c k é povahy. Cassirer za rozhodující složku M a c h o
Ludwig B o l t z m a n n se ještě v r o c e 1886 vyjadřoval velmi obezřetně:
va
i
Kirchhoffova
stanoviska
prohlašuje
to,
že
se
mechanice
výslovně upírá n á r o k na p o s t a v e n í p r v n í vědy o skutečnosti. V na
značené relativizaci mechaniky se p o u z e odráží postupné a nakonec
úspěšné
osamostatňování
dílčích
fyzikálních
disciplín.
Jestliže
H e l m h o l t z ještě roku 1869 považoval z á k o n zachování energie za
doklad toho, že metou přírodních věd je „odhalit pohyby a hnací
síly, j e ž stojí v z á k l a d ě v š e c h o s t a t n í c h z m ě n [= t e p l o , s v ě t l o a elek
t r o m a g n e t i s m u s ] , tj. r o z p l y n o u t s e v m e c h a n i c e " , 1 6 p a k d o m n ě l é n a
p l n ě n í t o h o t o cíle v závěru 19. století stálo ve z n a m e n í M a x w e l l o vých rovnic a zásad termodynamiky. Cassirer shrnuje M a c h o v u
kritiku m e c h a n i c k é fyziky n á s l e d o v n ě : „ M e c h a n i k a se z a b ý v á svě
t e m těles, tedy tím, co n á m je d á n o prostřednictvím viditelných
a h m a t a t e l n ý c h kvalit. N i c n á s a l e n e o p r a v ň u j e a n i c n á s n e n u t í vy
h r a z o v a t t ě m t o k v a l i t á m v n a š e m v ě d e c k é m o b r a z u s v ě t a n ě j a k é vý
sadní m í s t o . " 1 7
„Všechna pozorování shodně svědčí o věcech tak malých, že je naše
smysly m o h o u zachytit j e n n a b a l e n é p o m i l i o n e c h . ... N á z o r , ž e
existují t a k t o d r o b n é entity, j e j i c h ž s p o l e č n é p ů s o b e n í t e p r v e v y t v á ř í
smyslově vnímatelnou věc, je samozřejmě p o u h á hypotéza. ... M o ž
ná atomistickou hypotézu někdy v b u d o u c n u vytlačí jiná: je to m o ž
né, ale nikoli p r a v d ě p o d o b n é . " O p o u h ý c h deset let později Boltz
mann zdůraznil „nepostradatelnost atomistiky pro přírodní vědy".20
Úžasná série e x p e r i m e n t á l n í c h objevů u č i n ě n ý c h ve d r u h é polovině
d e v a d e s á t ý c h let, n a p ř í k l a d objev r e n t g e n o v é h o a r a d i o a k t i v n í h o zá
ření, n u t n ě vedla k r e n e s a n c i fyzikálního a t o m i s m u (ve vztahu
k elektřině a látce). Nepřímé experimentální doklady existence ato
mů nakonec donutily i hlavní zastánce „energetiky" Ernsta M a c h a
ii W i l h e l m a O s t w a l d a k ú s t u p u . P r ů z k u m y radioaktivního z á ř e n í
(Henri Becquerel, M a r i e a Pierre Curie, Ernest Rutherford) přivodily
z r o d h y p o t é z o s t r u k t u ř e a t o m u . Ty b y l y s h r n u t y v tzv. p l a n e t o v é m
P r o s a z e n í m f e n o m e n a l i s m u ve fyzice se podařilo - ač zatím j e n
modelu (Jean Baptisté Perrin 1901, Rutherford 1911), jejž následně
s k r y t ě - z a m ě ř i t p o z o r n o s t n a k o n t r o v e r z n í b o d , k t e r ý p ř i t a h o v a l zá
N i e l s B o h r spojil s k v a n t o v o u t e o r i í z á ř e n í , j a k j i r o k u 1 9 0 0 v y p r a c o
j e m i p o n á s t u p u n o v é h o století: m í n í m e t í m s p o r m e z i a t o m i s t i c k ý m
val M a x P l a ň e k , a v z n i k n u v š í m o d e l a t o m u n e s e B o h r o v o j m é n o .
a e n e r g e t i c k ý m c h á p á n í m . M a c h o v a k o n c e p c e o s v o b o d i l a fyziku
Bez ohledu na možnost experimentálního řešení v sobě spor
i v m e t a t e o r e t i c k é m ohledu od balastu metafyziky substance, k d y ž
o a t o m i s m u s n e s e p o z o r u h o d n o u o b e c n o u k o n t r o v e r z i o h l e d n ě tvor
r o z h o d n ě odvrhla představu, že k a ž d é m u úkazu - například elektric
by v ě d e c k ý c h h y p o t é z a n á s l e d n é h o v z t a h u e m p i r i e a t e o r i e . H r a n i c e
k ý m v l n á m - n u t n o přiřknout n ě j a k é h o h m o t n é h o nositele (elek
sc tu o v š e m n e k r y l a s linií m e z i a t o m i s t y a e n e r g e t i k y a i s t r a n y s p o
trickou matérii, tepelnou látku, světelnou látku). M a c h ale zamířil
ru byly odlišné. V ý c h o d i s k e m byla snaha oprostit se od metafyzic
m n o h e m výše, když téže kritice podrobil i pojem atomu a moderní
kých p o z ů s t a t k ů v teoretické fyzice. Tento kurs sledoval již R o b e r t
Mayer, k d y ž n a r o z d í l o d H e l m h o l t z e v y l o ž i l z á k o n z a c h o v á n í e n e r -
15
Tamt., str. 100; E. Mach, Die Prinzipien der Wármelehre, str. 362 nn.
16
H. von Helmholtz, Uber das Ziel und die Fortschritte der Naturwissenschaft.
Eroffiiungsrede fur die Naturforscherversammlune zu Innsbruck
1869, str. 205.
17
E. Cassirer, Das Erkenntnisproblem in der Philosophie, str. 99.
26
IK
E. Mach, Die Prinzipien der Wármelehre, str. 428.
19
E.
20
L. Boltzmann, Populare Schriften, str. 30, 141-157.
Mach,
Populár-Wissenschaftliche
27
Vorlesungen,
str.
429.
První
část.
/.
Novokantovství
Historický
přehled
g i e v ý h r a d n ě v k o n t e x t u t e o r i e e n e r g i e a z d r ž e l se p o s t u l a c e j a k ý c h
vitě v y h r a d i l m n o h e m širší h r a c í p l o c h u , k d y ž z á k l a d n í p o j m y fyzi
koli „sil". Střet m e z i energetikou a m e c h a n i s m e m či m a t e r i a l i s m e m ,
ky p o j a l j a k o rozvrhy do budoucna ( „ f i k t i v n í o b r á z k y n e b o s y m b o l y
k t e r ý p r o p u k l s p l n o u silou v n á v a z n o s t i na s h r o m á ž d ě n í n ě m e c k ý c h
vnějších p ř e d m ě t ů " ) a ne pouze j a k o všeobecné názvy pro souhrn
p ř í r o d o v ě d c ů a lékařů roku 1895 v L u b e c k u a zde proslovenou Ost-
s m y s l o v ě p r e z e n t o v a n ý c h fakt. V ý z n a m , k t e r ý n á l e ž í t e o r e t i c k é akti
Mate-
vitě, s e p o d l e H e r t z e p r o j e v o v a l v p ř e m ě n ě „ o b r á z k u " m e c h a n i c k ý c h
ralismus ( P ř e k o n á n í v ě d e c k é h o m a t e r i a l i s m u ) a k t e r ý b r z y v y ú s t i l
přírodních procesů na koncepty klasické mechaniky, energetiky a na
v e d v a r o z d í l n é p o h l e d y n a svět, m ě l s v é o h n i s k o v k l í č o v ý c h p r o b
Hertzův vlastní „obrázek".23
waldovu
přednášku
Die
Ůberwindung
des
wissenschaftlichen
l é m e c h p o z n á n í p ř í r o d y . P o k u d všeobecná t e o r e t i c k á f y z i k a n e m á
K o l e m r o k u 1 9 0 0 s e z d á l o , ž e s e fyzice p o d a ř i l o v e š k e r o u n e ž i v o u
postulovat existenci atomů ani energie a má se omezit výhradně na
přírodu p ř e v é s t n a m a t e m a t i c k y z f o r m u l o v a n é p r i n c i p y a d o s t a t e č n ě j i
úkol uzpůsobit teorii zkušenostem, které bezprostředně o d v o d í m e
popsat pomocí axiómů mechaniky, zásad termodynamiky a Maxwel-
z řady pozorování,21 pak vyvstává otázka, z d a j e za těchto okolností
lových rovnic. Zčásti o d d ě l e n ě a zčásti souběžně s experimentálními
j e š t ě v ů b e c m o ž n é e t a b l o v a t r i g o r ó z n í f y z i k á l n í teorii. Ř e š e n í s e ujal
p r ů z k u m y d e v a d e s á t ý c h l e t se v š a k n y n í v t e o r e t i c k é fyzice v y n o ř i l y
H e i n r i c h H e r t z v ú v o d u k Prinzipien der Mechanik ( P r i n c i p y m e c h a
naléhavé problémy, jež měly nakonec přivodit zhroucení obrazu světa
niky, 1 8 9 4 ) . B y l o m o ž n á o p t i m á l n í , ž e p r o t i M a c h o v ě „ f e n o m e n o l o
g i c k é " fyzice vystoupil právě tento o s v ě d č e n ý empirik, j e m u ž se
roku
1886 podařilo experimentálně prokázat existenci elektro
m a g n e t i c k ý c h vln. H e r t z s M a c h e m sdílel výhrady proti ontologické
interpretaci základních fyzikálních pojmů a rovněž je chápal jako
„obrazy", avšak v j i n é m smyslu než M a c h . P r o odvozování očekáva
ných budoucích pozorování navrhl následující postup: „Vytváříme si
v n i t ř n í fiktivní o b r á z k y a n e b o s y m b o l y v n ě j š í c h p ř e d m ě t ů , a t o t a k ,
aby myšlenkově nutné důsledky těchto obrázků opět zobrazovaly
přirozeně nutné důsledky zobrazených předmětů... Jakmile se n á m
podaří odvodit z doposud nahromaděné zkušenosti obrázky požado
v a n é h o c h a r a k t e r u , m ů ž e m e n a n i c h j a k o n a m o d e l e c h h b i t ě zjistit
důsledky, které se ve vnějším světě vynoří až za delší dobu a n e b o
n a b í z e n é h o k l a s i c k o u fyzikou, totiž p r o b l é m k o n t i n u á l n í h o s p e k t r a t e
pelného záření a p r o b l é m invariance rychlosti světla. První p r o b l é m
vyřešila P l a n c k o v a kvantová teorie, d r u h ý přivedl Alberta Einsteina
roku 1905 k f o r m u l a c i s p e c i á l n í t e o r i e relativity, j e ž spočívá na d v o u
p r i n c i p e c h : n a i n v a r i a n c i z á k o n ů e l e k t r o d y n a m i k y v r ů z n ý c h „galileo v s k ý c h s y s t é m e c h s o u ř a d n i c " a n a i n v a r i a n c i r y c h l o s t i světla v e va
kuu n e z á v i s l e n a s y s t é m u s o u ř a d n i c p o z o r o v a t e l e . U p l a t n ě n í m t ě c h t o
principů d o s p ě l E i n s t e i n k závěru, že s i m u l t a n e i t u a trvání u d á l o s t i lze
stanovit j e d i n ě r e l a t i v n ě k s y s t é m u s o u ř a d n i c p o z o r o v a t e l e , že n e e x i s
tuje absolutní p r o s t o r a že h y p o t é z a é t e r u je z b y t e č n á . 2 4
H l u b o k ý m p ř e r o d e m p r o š l a v e d r u h é p o l o v i n ě 19. století t a k é b i o
logie a v š e c h n y její p o d o b o r y . 2 5 A n a t o m i e a m o r f o l o g i e se v ý r a z n ě j i
v reakci na náš zásah. ... Obrázky, o kterých tu m l u v í m e , j s o u n a š e
p ř e d s t a v y o v ě c e c h . S v ě c m i se s h o d u j í v o n o m jednom o h l e d u , že
splňují výše f o r m u l o v a n ý p o ž a d a v e k , avšak p r o příslušný účel není
n u t n é , aby se s v ě c m i shodovaly i j a k k o l i jinak. N e v í m e a n e m ů ž e
m e a n i n i j a k zjistit, z d a s e n a š e p ř e d s t a v y o v ě c e c h s v ě c m i s h o d u j í
i v n ě č e m j i n é m n e ž p r á v ě v o n o m jediném k l í č o v é m s e p ě t í . " 2 2 Z á
s a d n í r o z d í l o p r o t i M a c h o v i s p o č í v a l v t o m , ž e H e r t z t e o r e t i c k é akti-
21
362.
22
G.
Helms, Die Energetik nach
ihrer geschichtlichen Entwicklung,
str.
23
Srv. E. Cassirer, Das Erkenntnisproblem in der Philosophie, str.
110-115. Podobnou tendenci vykazuje také H. Poincaré, La science et l'hyliDthe.se (1902), i když s konvencionalistickým zabarvením, a P. Duhem, La
théorie physique; son objet - sa structure (1906). Zatímco Poincaré tvrdí, že
existuje více druhů hypotéz, totiž hypotézy experimentálně ověřitelné, hypo
tézy, „které poskytují našemu myšlení pevnou oporu", a konečně hypotézy
zdánlivé, u nichž ve skutečnosti j d e o definice nebo pojmová určení (XIV),
I )uhem klade důraz na to, že také jednotlivé fyzikální výroky jsou propojeny
N celým systémem fyziky.
24
Srv. R. Locqueneux, Kurze Geschichte der Physik, str. 116-124.
25
H. Hertz, Die Prinzipien der Mechanik, str. I n.
28
Srv. I. Jahn (vyd.), Geschichte der Biologie - Theorien,
Institutionen, Kurzbiographien, str. 356-446.
29
Methoden,
První
část.
/.
Novokantovství
oddělily od fyziologie. Experimentální fyziologie, již v N ě m e c k u re
Historický
přehled
na s e d m z á h a d světa, k t e r é v p r o s l u l é p ř e d n á š c e z r o k u 1 8 8 0 v y t y č i l
p r e z e n t o v a l J o h a n n e s Miiller, H e r m a n n von H e l m h o l t z a E m i l Du
limil Du B o i s - R e y m o n d ( p o d s t a t a l á t k y a síly, p o č á t e k p o h y b u , p r v o
Bois-Reymond, se dočkala rozkvětu díky p o m o c i fyzikálního a che
p o č á t e č n í v z n i k života, ú č e l n o s t p ř í r o d y , v z n i k p r o s t é h o s m y s l o v é h o
m i c k é h o b á d á n í . P r ů z k u m d ě d i č n o s t i přijal z á s a d n í p o d n ě t y z e z á k o
vnímání, počátek řeči a svoboda vůle), chtěl Haeckel „širším vzděla
nů dědičnosti, jak je odhalil augustinián Johann Gregor Mendel.
n ý m k r u h ů m " přiblížit, „jak daleko j s m e z a t í m dospěli v jejich řeše
Z h l e d i s k a d ě j i n b i o l o g i e o v š e m n e j v ě t š í u d á l o s t p ř e d s t a v u j e spis On
n í " . 2 6 K n i h a s e p o d l e S p i n o z o v a v z o r u o p í r á o p a n t h e i s t i c k é pojetí svě
the
ta,
Origin
of Species
by Means
ofNatural
Selection
(O
původu
dru
hů prostřednictvím p ř i r o z e n é h o výběru 1859). Charles D a r w i n v této
zahrnující
jedinou
universální
substanci,
jež
se
projevuje
prostřednictvím látky a energie a je u s p o ř á d á n a p o d l e v š e o b e c n é h o
k n i z e p ř e v e d l v z n i k d r u h ů n a d v ě z á s a d y : (a) n a d ě d i č n o u v a r i a b i l i t u
k a u z á l n í h o z á k o n a . V ý v o j o v é dějiny lidstva j a k o ž t o s l o ž k u v š e o b e c n é
živých bytostí (přičemž i u dědického přenosu nabytých vlastností
evoluce H a e c k e l b e r e z a z á k l a d n a t u r a l i s t i c k é h o v ý k l a d u v n í m á n í , vě
připouštěl L a m a r c k o v y m e c h a n i s m y ) , a (b) na nadprodukci p o t o m
d o m í a m y š l e n í . - J e s t l i ž e H a e c k e l svůj m o n i s m u s p ů v o d n ě m í n i l j a k o
stva, z n ě h o ž p ř i „boji o ž i v o t " (strugglefor life) n e j p r a v d ě p o d o b n ě j i
nálepku pro „racionální vědeckou reformu r o z u m u " , pak nejpozději
přežijí ti, k d o se n e j l é p e p ř i z p ů s o b í s v é m u o k o l í (survival ofthefit-
v Záhadách světa z í s k a l o t o t o o z n a č e n í v š e o b j í m a j í c í c h a r a k t e r c e l k o
tesť). Velký z á j e m v z b u d i l a t a k é D a r w i n o v a p o z d ě j š í k n i h a The De-
v é h o p o h l e d u na svět s p s e u d o r e l i g i o z n í m i k u l t o v n í m i i d e á l y pravdy,
scent ofMan,
d o b r a a krásy, p ř i č e m ž v oblasti etiky a s p o l e č n o s t i H a e c k e l p r o p a g o
and Selection
in Relation
to Sex ( P ů v o d č l o v ě k a a
vý
běr ve vztahu k pohlaví, 1871), věnovaná o t á z k á m lidské evoluce.
val u m í r n ě n ý s o c i á l n í d a r w i n i s m u s .
Darwinovy teorie revolučním způsobem proměnily tradovaný obraz
Jiným ohniskem veřejné diskuse na poli vědecké biologie byl spor
světa, zvláště p a k organické přírody včetně člověka, když odvrhly
o vitalismus, v n ě m ž j a k o hlavní protivníci stanuli anatom Wilhelm
d o p o s u d b ě ž n o u t e l e o l o g i c k o u p e r s p e k t i v u n a ž i v o u sféru i o d t u d
Roux a zoolog H a n s Driesch. R o u x se ve snaze vybudovat „vývojo
p l y n o u c í theologické důsledky a převedly účelnost, již lze v přírodě
vou m e c h a n i k u " z a m ě ř i l n a „ k o m p l e t a c i m e c h a n i c k é n a u k y o ú č e l
pozorovat, na působení účinných příčin. Teorie společného původu
n o s t i " , k d y o d m í t l j a k ý k o l i ř í d í c í c í l o v ý p r i n c i p a s n a ž i l s e n a fyzi-
zase vytlačila představu o samostatném stvoření k a ž d é h o druhu.
k á l n ě - c h e m i c k é faktory převést i životní procesy, u n i c h ž na rozdíl
V e d l e š i r o k é v ě d e c k é d i s k u s e , k t e r á D a r w i n o v u t e o r i i o b o h a t i l a řa
od neživých nacházel „autoregulaci". V Rouxově mechanistické
dou úprav, d o p l ň k ů a zpřesnění, p r o p u k l a také bouřlivá veřejná dis
koncepci obsadilo jádrové plazma, j e ž „v potenci představuje veške
kuse, zasahující až h l u b o k o do 20. století, j a k o u E v r o p a n e p o z n a l a
ré r o z v i n u t é ž i v o č i š s t v o a za t y p i c k ý c h o k o l n o s t í vytváří c e l é i n d i v i
od K o p e r n i k o v ý c h a G a l i l e o v ý c h č a s ů .
duum",27 onu funkci, kterou Driesch považoval za nutné přisoudit
Největší odezvy se přitom u publika dostalo n á z o r ů m zoologa Ern
Npecifickému e n t e l e c h i c k é m u f a k t o r u . J a k o ž t o v ě d e c s e D r i e s c h
sta H a e c k e l a . V ě d e c k é r e n o m é mu zajistil spis Generelle Morphologie
d u b l o v a l m j . e x p e r i m e n t y s e m b r i i j e ž o v e k a o d t u d o d v o z e n o u tezí,
( O b e c n á m o r f o l o g i e ) z r o k u 1866 a t a k é p o p i s p ř i b l i ž n ě č t y ř tisíc n o
Ic se embrio ježovek chová jako „harmonicky rovnomocný systém".
vých druhů m o ř s k ý c h živočichů. Svébytnou proslulost si o v š e m vydo
Počínaje r o k e m 1 8 9 5 s e p ř i i n t e r p r e t a c i s v ý c h p o z o r o v á n í v n e o v i t a -
byl p r o p a g a c í D a r w i n o v y e v o l u č n í t e o r i e , k t e r o u přijal j a k o p r v n í vý
liHtickém d u c h u z a s a z o v a l o přijetí c e l o s t n í h o p r i n c i p u z v a n é h o „ e n -
z n a m n ý biolog v N ě m e c k u a kterou obohatil mj. tím, že definoval
Iclcchie", na k t e r é m založil svou n a u k u o autonomii organického
p o j m y fylogeneze a o n t o g e n e z e , sestavil fylogenetické r o d o k m e n y
dění, a ostře odmítl R o u x o v u „vývojovou m e c h a n i k u " .
a z a č l e n i l č l o v ě k a d o c e l k o v é e v o l u c e . Vliv j e h o studií n a t o m t o p o l i
ovšem bledne před ú č i n k e m j e h o filosofických a obecně intelektuál
n í c h t e x t ů , p ř e d e v š í m z c e l a m i m o ř á d n ě ú s p ě š n é k n i h y Die Weltrátsel
( Z á h a d y světa), jejíž podtitul rýsuje celkový p r o g r a m spisu: „Studie
26
E. Haeckel, Die Weltráthsel.
nhtische Philosophie, str. V.
"
W. Roux, Die Selbstregulation, str. 65.
k m o n i s t i c k é filosofii ze s t a n o v i s k a z d r a v é h o r o z u m u " . S p o u k a z e m
30
Gemeinverstándliche Studien uber Mo-
31
První
část.
/.
Novokantovství
Historický
přehled
V ý z n a m n é p o k r o k y u č i n i l a v e d r u h é p o l o v i n ě 19. století t a k é psy
národohospodářství a sociální politika. N ě m e c k á sociologie vykazo
c h o l o g i e . P r o m e c h a n i k u představ v d u š e v n í m životě dosadil již Jo-
vala silně t e o r e t i c k é z a m ě ř e n í . Z a v ý z n a m n é p ř e d s t a v i t e l e „ f o r m á l n í
hann Friedrich Herbart namísto tradičních „mohutností" matematic
sociologie", jež zkoumala základní a nadčasové formy společen
ky vyjádřitelné p o m ě r y vzájemné intenzity představ. V kritickém
s k ý c h v z t a h ů a ú t v a r ů ( p o s p o l i t o s t a s p o l e č n o s t , k o n k u r e n c e , spor,
rozvinutí se zakladatelé „etnické psychologie" H. [Chajim] Steinthal
přátelství atd.), n u t n o počítat především F e r d i n a n d a Tónniese a G e -
a Moritz Lazarus pokusili v šedesátých letech „odhalit zákony, j e ž
o r g a S i m m e l a . V e l k ý vliv n a f o r m o v á n í t é t o m l a d é v ě d y s i v y d o b y l
s l e d u j e v n i t ř n í , d u c h o v n í n e b o i d e o v á a k t i v i t a u r č i t é h o n á r o d a v ži
Max Weber, podle j e h o ž definice se sociologie jakožto věda „snaží
votě, u m ě n í a vědě".28 Teprve nástup přírodovědných metod přede
interpretačně p o c h o p i t společenské j e d n á n í , a tak ho příčinně objas
v š í m v o b l a s t i p s y c h o l o g i e v n í m á n í a p s y c h o l o g i e s m y s l ů (tzv. p s y -
nit v j e h o vývoji a p ů s o b e n í " : 2 9 z a s v o u p o z i c i v d ě č í j a k r a n ý m p r a
chofyziky),
cím o fenoménu kapitalismu, tak výrazněji zobecňujícím analýzám
o
nějž
se
zasloužil
Ewald
Hering,
Hermann
von
v
souboru
Wirtschaft
und
Gesellschaft
Helmholtz a Gustav Theodor Fechner, prorazil psychologii cestu
shrnutým
k p o s t a v e n í e m p i r i c k é vědy. Zvláštní v ý z n a m v této spojitosti m ě l
a společnost, 1922) a formulaci sociologické teorie kategorií.
(Hospodářství
vznik první psycholaboratoře, kterou na Lipské universitě roku 1879
K o n e č n ě je n u t n o z m í n i t také d u c h o v n í vědy. Zčásti m o h l y navá
založil Wilhelm Wundt, a antropometrické laboratoře, kterou v Lon
zat na p r v o ř a d é v ý k o n y z p r v n í p o l o v i n y 19. století, z č á s t i z a ž i l y n e
dýně roku 1884 uvedl do provozu Francis Galton. Proti „atomistic-
v í d a n ý r o z m a c h s p o j e n ý s r o z v o j e m j i ž e t a b l o v a n ý c h o b o r ů i se za
k é m u " zaměření této rané experimentální psychologie se následně
kládáním nových, jež
postavila „gestaltová" psychologie, kterou poprvé načrtl Christian
a n a p ř í k l a d k l a s i c k á f i l o l o g i e z í s k a l a g l o b á l n í v ý z n a m . O b e c n ě vza
von
Ehrenfels
ve
stati
Uber Gestaltqualitaten
(O
tvarových
kvali
se
zároveň prosazovaly na universitách,
to patřili n ě m e č t í b a d a t e l é v oblasti v ě d o k l a s i c k é m starověku
tách, 1890) a k t e r á se d l o u h o d o b ě a trvale prosadila p ř e d e v š í m na
k nejlepším dobovým znalcům: j m é n e m budiž uveden historik Edu
poli psychologie vnímání a psychologie myšlení. Jako alternativu
ard M e y e r , h i s t o r i k T h e o d o r M o m m s e n , filolog U l r i c h v o n W i l a m o -
k „vysvětlující" (přírodovědné) psychologii zkoncipoval Wilhelm
witz-Móllendorff a archeologové Heinrich Schliemann a Wilhelm
D i l t h e y v d e v a d e s á t ý c h letech „ r o z u m ě j í c í " psychologii, k níž se
Dórpfeld. Čilý rozvoj vykazovala též orientalistika, jejíž zájem se
později přidružila Husserlem založená fenomenologická psycholo
n e o m e z o v a l na P ř e d n í v ý c h o d , a z a h r n o v a l i Afriku, I n d i i a v ý c h o d
gie. Na základě z k o u m á n í hysterie vypracoval S i g m u n d F r e u d na
n í Asii. D ě j i n y u m ě n í z ů s t a l y d l o u h o p o d v l i v e m J a c o b a B u r c k h a r -
p ř e l o m u století psychoanalýzu j a k o ž t o novou psychoterapeutickou
dta, d o k u d k o n c e m 19. století H e i n r i c h Wolfflin n e n a s t o l i l v ý r a z n ě j i
metodiku, kterou brzy rozvinul do všeobecné teorie duševních pro
formální kritéria. Ř a d a v ý z n a m n ý c h kunsthistoriků rostla zároveň
c e s ů a p o k u s i l s e j i v y u ž í t p r o p o c h o p e n í l i d s k é kultury. P s y c h o a n a -
s t í m , j a k v z n i k a l y n o v é p r o f e s u r y . V g e r m a n i s t i c e p a n o v a l a strikt
l y t i c k é h n u t í s e p o r o c e 1 9 1 0 r y c h l e šířilo p o c e l é m s v ě t ě .
nější m e t o d i k a , v e d e n á v z o r e m p ř í r o d n í c h v ě d ; m j . b y l z p r a c o v á n j a
Po starších p o k u s e c h o ustavení „společenské fyziky", jejíž po
zykový atlas němčiny, n á ř e č n í slovníky a m n o h o kritických vydání.
č á t k y sahají a ž d o 18. století, s e k o n c e m 19. století stal s p o l e č e n s k ý
P ř e d n í h i s t o r i o g r a f i c k é v ý k o n y sahají o d m e d i e v a l i s t i c k é h o b á d á n í
život s p e c i f i c k ý m p ř e d m ě t e m b á d á n í , k t e r ý v y ž a d o v a l z v l á š t n í m e t o
(práce na edicích M o n u m e n t a Germaniae Historica a Regesta Impe
d i k u a t e c h n i k u . V N ě m e c k u se v ě d y o s t á t u o c i t l y ve s t í n u s o c i á l
rii) p o v z n i k e k o n o m i c k é a s o c i á l n í h i s t o r i o g r a f i e , j e ž n e s l y p e č e ť h i
ních věd, k n i m ž se řadila sociologie, p ř e d c h ů d n é formy politologie,
storického materialismu. Též nutno poznamenat, že významní histo
rikové H e i n r i c h von Treitschke a H e i n r i c h von Sybel svými díly
28
H. Steinthal - M. Lazarus, Einleitende Gedanken uber Vólkerpsychologie, str. 7. Srv. M. Lazarus, Grundziige der Volkerpsychologie und Kulturwissenschaft.
32
29
M. Weber, Soziologische Grundbegriffe, str. 542.
33
První
část.
/.
Novokantovství
Historický
přehled
o n ě m e c k ý c h dějinách přispívali k historické legitimizaci maloně-
značuje orientační body a směry dobové universitní filosofie včetně
m e c k é h o n á r o d n í h o státu, v z n i k l é h o p o d p r u s k ý m v e d e n í m . P r o t i t o
hlavních představitelů. Ponecháme-li stranou přerod levého hegelián
m u t o s t r a n i c k é m u p ř í s t u p u s e v z á v ě r u 19. století s n a ž i l i M a x L e n z ,
ství na h i s t o r i c k ý a d i a l e k t i c k ý m a t e r i a l i s m u s , n a c h á z e l a se h e g e l o v
Erich M a r c k s a H e r m a n n O n c k e n znovu prosadit R a n k ů v ideál hi
ská škola r o k u 1 8 7 0 j i ž s k u t e č n ě z a z e n i t e m . Vedle kritiky H e g e l a ja
storické
k o ž t o filosofa p r u s k é r e s t a u r a c e , j a k j i z v l á š t ě ú č i n n ě p ř e d n e s l R u d o l f
objektivity.
H a y m v k n i z e Hegel undseine Zeit ( H e g e l a j e h o d o b a ,
1857), p ř i s p ě
ly - j a k přesvědčivě doložil H e r m a n n L u b b e - též politické poměry
2. Novokantovství z historické perspektivy
roku
1870.
- V roce
nové d o b y " , ztratil na aktualitě. V n a c i o n á l n ě z a m ě ř e n é měšťanské
v z d ě l a n o s t i n o v é h o císařství j i ž „ m e z i K a n t e m a M o z a r t e m , G o e t h e m
a) Počátky
Německá filosofie kolem
k tomu, že „staroliberální duch, který hýbal hegeliánstvím předbřez
1871
vylíčil Friedrich
U e b e r w e g „ s o u č a s n ý stav filosofie v N ě m e c k u " t ě m i t o slovy: „ Z a n ě
k o l i k p o s l e d n í c h desetiletí se z filosofických škol n e j š i r š í m u vlivu tě
šilo h e g e l i á n s t v í a p o t é h e r b a r t i s m u s , v nejnovější d o b ě p a k r e f o r m a č
ní návrat tu k Aristotelovi, tu ke K a n t o v i , historicko-filosofické
zkoumání našlo více příznivců než nauky pokantovského období.
S c h l e i e r m a c h e r s i v y d o b y l v ě t š í vliv n a t h e o l o g i i n e ž n a filosofii. . . .
I z o l o v a n í j e d i n c i d o s l o v a či s ú p r a v a m i r e p r o d u k u j í S c h o p e n h a u e r o v u ,
B e n e k o v u n e b o j i n o u n a u k u . M a t e r i a l i s m u s r e p r e z e n t u j e Vogt, M o l e s c h o t t a B i i c h n e r , s e n z u a l i s m u s C z o l b e a d a l š í . V d í l č í n á v a z n o s t i na
starší m y s l i t e l e s i vlastní d r á h u p r o r a z i l T r e n d e l e n b u r g , F e c h n e r , L o t ze, von K i r c h m a n n , von H a r t m a n n a další."30 J e d n á se sice o skicu,
k t e r á n a v í c z d n e š n í h o h l e d i s k a m ů ž e p ů s o b i t n e ú p l n ě , ale p ř e s t o vy-
a Beethovenem, Schillerem a Darwinem" nebylo pro Hegela místo.31
O p o r t u n i s t i c k é h o v ý r a z u tato n o v á i d e o l o g i e měšťanstva d o š l a v k n i z e
Der alte und der neue Glaube (Stará a n o v á víra, 1872) z p e r a n ě k d e j
šího h e g e l i á n a D a v i d a F r i e d r i c h a StrauBe. Taktéž s n a h á m p ř i z p ů s o b i t
hegelovskou logiku n o v é m u sebeporozumění věd, zvláště věd o příro
d ě , s e j i ž n e d a ř i l o . S ú p a d k e m h e g e l i á n s t v í z t r a t i l a v e š k e r á filosofie
„definiční m o n o p o l " n a p o j e m vědy.
Silnější náboj j e š t ě k o l e m roku 1870 vykazoval starý spor m e z i
idealismem a materialismem. Neblaze proslulý spor o materialis
mus, který propukl v padesátých letech, se tehdy rozhořel k o l e m
otázky těla a duše. V polemice s doposud vystoupivšími reprezenlunty t a k z v a n é h o v u l g á r n í h o m a t e r i a l i s m u 3 2 vypracoval Friedrich
Engels po roce 1870 materialismus „dialektický", který neupadal do
fyzikalistického m e c h a n i c i s m u . 3 3 Z á r o v e ň byl v první desítce let cí
sařství z a s t o u p e n i i d e a l i s m u s v p o d o b ě u z p ů s o b e n é křesťanskému
30
F. Ueberweg, Grundriss der Geschichte der Philosophie der Neuzeit,
Berlin 1872 3 [po Ueberwegově smrti 9. června 1871 vyšlo péčí R. Reickeho], str. 329. Nejdůležitější filosofické časopisy této doby: Der Gedanke
(Berlin 1861 nn., hegelovská škola), Zeitschrift fiir exacte Philosophie (Leipzig 1860 nn., herbartovci), Zeitschrift fiir Philosophie und philosophische Kritik (1-16 pod názvem Zeitschrift fiir Philosophie und spekulative
Theologie, vyd. I. H. Fichte, Bonn - Tubingen 1837-1846; 17 [1847] - 1 6 5
[1918], Halle 1 8 4 7 - 1 8 9 1 , Leipzig 1891-1918, založeno I. H. Fichtem
a H. Ulricim, orgán „spekulativního theismu"), Philosophische Monatshefte" (1-30, Berlin 1869-1874, Leipzig 1875-1881, Heidelberg 1882-1891,
Berlin 1892-1894, vyd. Julius Bergmann, od 24. sv. Paul Natorp); později se
k němu přidružil Vierteljahrsschrift fiir wissenschaftliche Philosophie (Leip
zig 1877 nn., vyd. Richard Avenarius, orgán empiriokriticismu a positivismu).
34
theismu, j a k ji ustavili I m m a n u e l H e r m a n n Fichte a Christian Her
m a n n WeiBe. R o k u 1 8 7 9 p o s t a v i l G u s t a v T h e o d o r F e c h n e r p a n t h e i s mus a panpsychismus jakožto „denní p o h l e d " na skutečnost do konIrastu s „ n o č n í m p o h l e d e m " , j a k h o p o d l e n ě j s d í l e l a p ř í r o d o v ě d a
N (materialistickou anebo theistickou) metafyzikou,34 a téhož roku
11
H. Liibbe, Politische Philosophie in Deutschland.
Geschichte, str. 88.
12
Srv. F. Engels, Geschichte der Philosophie, X, odd. II, 5a.
Tamt., odd. V, 2c.
14
Studien zu ihrer
Tamt., odd. VII, 2a-c.
35
První
část.
Novokantovství
/.
Historický
přehled
publikoval R u d o l p h H e r m a n n Lotze zcela přepracované vydání své
a s u b j e k t i v n ě " . 3 8 T e n t o v e r d i k t b y l u r č e n i m a t e r i a l i s m u , j e h o ž kriti
Metafyziky, v n í ž se p o k u s i l p o j m o u t v š e o b e c n é p o d m í n k y v e š k e r é
ku idealistické filosofie přírody sice L a n g e sdílel, o v š e m j e h o nos
ho bytí a d ě n í - při v ě d o m í , že v p o s l e d t é t o věci n e l z e přijít na
nost j a k o ž t o s v ě t o n á z o r u p o v a ž o v a l z a n e v y h o v u j í c í . P o z n a t k y d o b o
k l o u b - j a k o d u c h o v n í , o r g a n i c k o - t e l e o l o g i c k y s t r u k t u r o v a n o u sku
vé fyziologie smyslů, jež se jevily j a k o důkazy pro materialismus,
tečnost.35
o b r á t i l L a n g e p r o t i n ě m u ( r e s p e k t i v e p r o t i m a t e r i a l i s t i c k é m u objekti-
D o b o v é z k o u m á n í přírody sice m ě l o k materialistické orientaci
b l í ž e n e ž k i d e a l i s t i c k é - v n e p o s l e d n í ř a d ě tu z a p ů s o b i l o d s t r a š u j í c í
vismu), když psychofyzické „uspořádání" člověka prohlásil za pod
mínku zkušenosti, č í m ž zrelativizoval objektivitu poznání.
příklad H e g e l o v y a částečně i Schellingovy filosofie přírody -, nic
Taktéž zvolání „Zpět ke Kantovi!", často vyhlašované přibližně
m é n ě č e l n í p ř í r o d o v ě d c i se i p ř e s p ř í k l o n k m e c h a n i s t i c k é m u o b r a z u
od roku 1855 (i k d y ž zdaleka ne j e d n o h l a s n ě ) , bylo n a m í ř e n o proti
světa v ý s l o v n ě d i s t a n c o v a l i od m a t e r i a l i s t i c k é h o v ý k l a d u fyzikál
veškeré metafyzice, j a k idealistické, kterou kritizoval již Kant,
ních p o z n a t k ů . N a p ř í k l a d H e i m h o l t z roku 1877 v proslovu nazva
tak materialistické. K d e se ale n a m í s t o metafyziky vyzývalo k ob
n é m „Myšlení v m e d i c í n ě " prohlásil: „Nezapomínejte laskavě, že
nově
i m a t e r i a l i s m u s je m e t a f y z i c k á h y p o t é z a : h y p o t é z a , k t e r á se v o b o r u
jak o t o u s i l o v a l j i ž m l a d ý H e r m a n n C o h e n p ř i s v é m z á j m u o „ i d e a
přírodních věd samozřejmě prokázala j a k o nesmírně plodná, ale pře
lismus v přírodních vědách",39 t a m se nová orientace na K a n t a dos
ce j e n hypotéza. Pokud na tento rys z a p o m e n e m e , změní se v d o g m a
t a l a do o p o z i c e k pozitivismu, k t e r ý se v N ě m e c k u p r o s a d i l v p o
a může právě tak bránit vědeckému pokroku a právě tak vybízet
slední čtvrtině 19. století ( p ř i č e m ž d u c h o v n í m o t c e m mu byl spíše
idealismu, b y f i d e a l i s m u „ k r i t i c k é h o " ( t j . n e m e t a f y z i c k é h o ) ,
k vášnivé netoleranci j a k o jiná dogmata. Toto riziko se vynořuje,
Hume než C o m t e ) a k jehož čelným představitelům patří Carl
j a k m i l e s e p o k o u š í m e p o p í r a t a n e b o z a s t í r a t f a k t a . . . " 3 6 Z á s a d n í vliv
Góring (1841-1879), Ernst Laas ( 1 8 3 7 - 1 8 8 5 ) a Richard Avenarius
na tento myšlenkový obrat m ě l Friedrich Albert Lange (1828-1875)
( 1 8 4 3 - 1 8 9 6 ) . 4 0 P r o t e n t o t y p p o z i t i v i s m u j e p ř í z n a č n é , ž e (1) p r i v i l e
a jeho
Kritik
podstatně
seiner
rozšířená
Bedeutung
in
kniha
der
Geschichte
Gegenwart
des
(Dějiny
Materialismus
und
guje p o z n á n í s p e c i á l n í c h v ě d a p o p í r á j a k é k o l i p o z n á v a c í a m b i c e v e
materialismu
f i l o s o f i i , (2) n a r o z d í l o d k a n t o v s t v í z a k l á d á p o z n á n í s k u t e č n o s t i vý
a kritika j e h o současného významu).37 Již dříve prohlásil „veškerou
hradně na s m y s l o v é m v n í m á n í , tj. n e u z n á v á ž á d n ý „ d o d a t e k " , který
metafyziku za s v é h o d r u h u šílenství, j e ž lze obhájit leda esteticky
„ n a š e v l a s t n í p o z n á v a c í m o h u t n o s t . . . s a m a z e s e b e v y d á v á " (KČR
B 1), a m y š l e n í p ř i s u z u j e p o u z e „ s u b j e k t i v n í " f u n k c i , j e ž se v y č e r p á
35
Tamt., odd. VII, 2d. Dále k Lotzemu srv. E. W. Orth, Rudolf Hermann
Lotze. Das Ganze unseres Welt- und Selbstverstdndnisses, str. 9 - 5 1 ; R. Pester, Hermann Lotze. Wege seines Denkens und Forschens. Ein Kapitel deutscher Philosophie- und Wissenschaftsgeschichte im 19. Jahrhundert.
36
vá výkladem a u s p o ř á d a n ý m propojením Smyslově daných elemen
tů. N a p ů d ě k r i t i k y m e t a f y z i c k é s p e k u l a c e a p ř i s n a z e e l i m i n o v a t j i
pomocí gnoseologických z k o u m á n í se m o h l i kantovci a Kantovi od
p ů r c i z p r v u s h o d n o u t . V „ p o z i t i v i s t i c k é v ý v o j o v é fázi r a n é h o n o v o -
H. von Helmholtz, Nátur und Naturwissenschaft, str. 188 n.
37
F. A. Lange, Geschichte des Materialismus und Kritik seiner Bedeu
tung in der Gegenwart, Iserlohn 1866, 2. přepracované a rozšířené vydání I: Geschichte des Materialismus bis auf Kant (1873); II: Geschichte des
Materialismus seit Kant (1875); 10. vydání Leipzig 1921; poslední vyd.
A. Schmidt, I—II, Frankfurt a. M. 1974. - Literatura k Langemu: O. A. Ellissen,
Friedrich Albert Lange.
Eine Lebensbeschreibung; J. H. Knoll J. H. Schoeps (vyd.), Friedrich Albert Lange. Leben und Werk; K. Ch.
Kohnke, Entstehung und Aufstieg des Neukantianismus. Die deutsche Universitatsphilosophie zyvischen Idealismus und Positivismus, str. 233-257.
36
38
Dopis Kamblimu z 27. 9. 1858, cit. in: O. A. Ellissen, Friedrich Al
bert Lange, str. 106, a K. Ch. Kohnke, Entstehung und Aufstieg des Neukan
tianismus, str. 235.
19
H. Cohen, Briefe, str. 3 1 .
40
C. Góring, System der kritischen Philosophie; E. Laas, Kants AnaloHien der Erfahrung; týž, Idealismus und Positivismus, I—III; R. Avenarius,
Philosophie als Denken der Weltgemdss dem Prinzip des Kleinsten Kraftmasses. Prolegomena zu einer Kritik der reinen Erfahrung.
37
První
část.
/.
Novokantovství
Historický
přehled
kantovství" (Klaus Christian Kohnke)41 ustupovaly vzájemné rozdí
H e r m a n n WeiBe ( 1 8 0 1 - 1 8 6 6 ) z o d p o v ě d ě l t i t u l n í o t á z k u n á s t u p n í
ly - s výjimkou C o h e n o v a m y š l e n í p ř e d r o k e m 1880 - do p o z a d í
přednášky „V j a k é m smyslu se nyní n ě m e c k á filosofie musí opět
Philo
orientovat na K a n t a " (1847) zaujetím u m í r n ě n é h o stanoviska v do
sophie, k t e r ý A v e n a r i o v o u z á s l u h o u v z n i k l r o k u 1 8 7 7 , s e m o h l i p o
b o v é m s p o r u i d e a l i s t i c k ý c h a e m p i r i s t i c k ý c h p o z i c : K a n t zahájil
a
na
prvních
svazcích
Vierteljahrsschriftfiir
wissenschaftliche
dílet i v ý z n a m n í novokantovci. Rozkvět kantovského bádání z hle
„novou éru
d i s k a d ě j i n filosofie, j e ž o d h a l i l o r o z d í l y m e z i s y s t é m o v ý m i z á j m y
o sobě, nýbrž díky rozlišení apriorních forem rozvažování a empiric
filosofování"
nikoli díky tezi o nepoznatelnosti věci
h l a v n í c h k a n t o v s k ý c h i n t e r p r e t ů , a t a k é p o l i t i c k ý vývoj p o r o c e 1 8 7 8
k é h o o b s a h u , a n á s t u p t é t o n o v é éry n á m p ř i vší ú c t ě k e k r i t i c k ý m
však přispěly k t o m u , že se systémová stanoviska vyprofilovala jas
distinkcím v oboru apriorních forem rozvažování dovoluje nahléd
něji a filosofická rivalita vyšla zjevně na p o v r c h i m e z i s a m o t n ý m i
n o u t u K a n t a j e š t ě c o s i j i n é h o , totiž „ m o ž n o s t n í u r č e n í v ě c í " v e
kantovci.
smyslu „ideálního universa".
42
A u t o ř i , j e j i c h ž filosofie v ý z n a m n ě j š í m z p ů s o b e m n a v a z u j e n a
Kanta,
se v n á s l e d n ý c h v e r z í c h U e b e r w e g o v a s p i s u Grundriss der
Geschichte der Philosophie
(Nárys
dějin
filosofie)
objevují p o d h l a
vičkou „ N o v o k a n t o v c i " až od s e d m é h o vydání z roku 1888, n i c m é n ě
t e r m í n „ n o v o k a n t o v s t v í " byl stejně j a k o příslušný filosofický s m ě r
rozšířen již přibližně od roku 1875.43 Užívalo se ho ovšem nejen
k n e u t r á l n í h i s t o r i o g r a f i c k é klasifikaci j i s t é s k u p i n y filosofů, k t e ř í se
odvolávají na Kanta, ale též k diskreditaci „ m ó d n í k a n t o m á n i e " ja
kožto nové formy profesorské podřízenosti vůči historické autoritě
(E. von H a r t m a n n , E. Diihring, E. Zeller).
Kantovo působení ve
druhé třetině 19.
století.
-
Novokantovství ja
s y o b r o d i t filosofii n á v r a t e m k e K a n t o v i , j e ž n a j d e m e p ř e d e v š í m v e
d r u h é t ř e t i n ě 19. století a j e ž s e n y n í p o k u s í m e s t r u č n ě c h a r a k t e r i z o
vat. Již F r i e d r i c h E d u a r d B e n e k e ( 1 7 9 8 - 1 8 5 4 ) se ve spise Kant und
philosophische
Aufgabe
unserer
Zeit
(Kant
a
filosofický
úkol
n a š í d o b y , 1 8 3 2 ) c h o p i l K a n t o v y t e o r i e p o z n á n í , byť kriticky, a n a
j e j í m z á k l a d ě c h t ě l filosofii u k o t v i t v e v n i t ř n í z k u š e n o s t i . C h r i s t i a n
41
K.
str. 15.
42
Ch.
Kohnke,
Entstehung
skeptickém a gnoseologicky z a m ě ř e n é m uvažování navazujícím na
Kanta.44 Vedení s e t u k u p o d i v u ujal p ř í r o d o v ě d e c H e r m a n n v o n
Helmholtz
(1821-1894),
a v přednášce
Uber das
který
Sehen
se
věnoval
des Menschen
(O
fyziologii
smyslů
lidském vidění),
kterou pronesl r o k u 1855 v Královci, chválil vzor vzájemného vzta
hu Kantovy filosofie a přírodních věd. V z t a h e m Kantovy teorie po
znání k fyziologii s m y s l ů se H e l m h o l t z zabýval j i ž za studií a sou
hlasil s K a n t e m v t o m , „ ž e v e š k e r é p o z n á n í skutečnosti m u s í vzejít
ze zkušenosti". F y z i o l o g i e smyslů p o d l e něj empiricky p r o k á z a l a
kožto svébytnému filosofickému hnutí předcházely jednotlivé poku
die
V d o b ě p o b ř e z n o v é v d ů s l e d k u i z o l a c e u n i v e r s i t n í filosofie od p o
litické a v e ř e j n é sféry z e s í l i l o v o l á n í po „ k r i t i c k é m " , t j . k m e t a f y z i c e
und Aufstieg
des
Neukantianismus,
tezi, kterou K a n t přisuzoval „ u s p o ř á d á n í d u c h a " , tj. že „ p o d o b a na
šich v j e m ů j e p o d m í n ě n a p o v a h o u n a š i c h s m y s l ů p r á v ě t a k silně j a k o
vnějšími objekty".45 H e l m h o l t z neuznává ž á d n é b e z p r o s t ř e d n í vní
mání p ř e d m ě t ů vnějšího světa. Z počitků j a k o ž t o účinků vyvolaných
těmito předměty j e n usuzujeme na jejich příčinu, pojatou j a k o „pří
tomnost vnějších objektů". Z á k o n kauzality není zkušenostní zákon,
nýbrž stejně j a k o u K a n t a „ z á k o n n a š e h o m y š l e n í , d a n ý p ř e d e vší
zkušeností"; později ho Helmholtz označoval za hypotézu.46
44
Srv.
niv. 175.
45
Srv. tamt., str. 367 nn.
K.
Ch.
Kohnke, Entstehung und Aufstieg des Neukantianismus,
H. von Helmholtz, Ober das Sehen des Menschen, str. 73, 85 n.
46
Srv. H. Holzhey, Neukantianismus, VI, str. 747-754. Je nutné doplnit,
že výraz „novokantovství" můžeme nalézt už roku 1859 u F. Lassalla a roku
1862 u C. L. Micheleta (srv. K. Ch. Kohnke, Entstehung und Aufstieg des
Neukantianismus, str. 179, 478, 484 n.).
Tamt., str. 104 n. Ve své zralé teorii vnímání už nezastává kantovské
pojetí, že smyslové orgány neposkytují izomorfní zobrazení věcí, ale jen
(symbolické) znaky, které zpracováváme jako skutečné představy věcí, když
ne učíme s jejich pomocí ovládat své pohyby a jednání. Odmítá též Kantovo
38
39
43
První
Také
Eduard
Zeller
část.
/.
Novokantovství
(1814-1908)
v
přednášce
Uber Bedeutung
Historický
přehled
kantovskou a idealistickou filosofií.49 Snažil se p ř i t o m filosofii, j e ž
po
odolávala n á p o r ů m speciálních věd, vyhradit svébytnou předmětnou
znání), kterou pronesl roku 1862 v Heidelberku, zdůraznil, že Kan
oblast, totiž apriorní r o z u m o v é poznání, o v š e m to nás ani ve vztahu
t ů v „ v ě d e c k ý p ř í n o s " , k t e r ý m „filosofii p r o r a z i l n o v o u c e s t u " , n u t n o
ke Kantovi, ani ve vztahu ke kantovství neopravňuje prohlásit
h l e d a t v j e h o teorii p o z n á n í : p r á v ě k ní se m u s í vrátit každý, „ k d o
s Windelbandem, že „Fischerův Kant dal novokantovskému hnutí
chce zpevnit základy naší filosofie", o v š e m při o b n o v e n é m zkoumá
rozhodující p o d n ě t " . 5 0
und Aufgabe
der Erkenntnistheorie
(O
významu
a
úkolu
teorie
ní Kantových problémů je třeba využít „hojnosti vědeckých poznat
O b e c n ě rozšířené kritice n ě m e c k é h o idealismu dal zvláště působi
ků našeho století" a vyhnout se j e h o c h y b á m . Obsahově Zeller při
vý v ý r a z O t t o L i e b m a n n ( 1 8 4 0 - 1 9 1 2 ) . V k n i z e Kant und die Epigo-
své základní empiristické orientaci dává Kantovi za pravdu, že kaž
nen ( K a n t a e p i g o n i , 1 8 6 5 ) o d h a l i l s p o l e č n é h o j m e n o v a t e l e v e š k e r é
dá „představa vzniká jedině zprostředkováním naší spontaneity
p o k a n t o v s k é filosofie v t o m , že šlo o m a r n é i n t e l e k t u á l n í p o k u s y o b
a skrze formy, j e ž n á m j s o u p ř e d e p s á n y p o v a h o u n a š e h o p o z n á n í " ,
hájit v ě c o s o b ě , j e j í ž o d l i š e n í o d j e v ů n u t n o j a k o c h y b u č i n e d ů s l e d
o v š e m návaznou kritickou tezi, že v důsledku subjektivní p o v a h y na
nost přičíst na vrub již Kantovi, neboť představa mimoprostorového
šich p ř e d s t a v o v a c í c h forem nejsme s to u c h o p i t věci tak, j a k j s o u
a m i m o č a s o v é h o j s o u c n a je stejně n e s m y s l n á j a k o „dřevěné žele
o sobě, kritizuje j a k o osudový pád do idealismu. Je pravděpodob
z o " . 5 1 P o ž a d a v e k n á v r a t u k e K a n t o v i , k t e r ý L i e b m a n n o p a k u j e v zá
nější - zní Z e l l e r ů v p r o t i a r g u m e n t -, že „ n a š e představovací formy
j s o u o d p ř í r o d y u s t r o j e n y tak, a b y n á m u m o ž n i l y s p r á v n é n a h l é d n u t í
věcí", což lze d o k á z a t tím, že h y p o t é z y o h l e d n ě podstaty věcí a pří
činné vazby jevů o v ě ř í m e p o m o c í jevů, j e ž j s o u z těchto h y p o t é z od
vozeny.47
Na šíření n o v é h o příklonu ke Kantovi se podílel také K u n o Fi
scher (1824-1907), především díky výkladu Kanta, který vyšel roku
1860
ve
Fischerových
n o v ě j š í filosofie).
48
Geschichte
der
neueren
Philosophie
(Dějiny
Jak zčásti kriticky a zčásti souhlasně konstatova
li již současníci, Fischer četl Kantovy texty fichtovskou optikou:
zdůrazňoval tedy spontánní produkci čistého rozumu, stranou nechá
v a l K a n t o v u k r i t i k u i d e a l i s m u a n a s t o l i l p r o b l é m o v o u spojitost m e z i
věru k a ž d é k a p i t o l y j a k o refrén, s á m a u t o r splnil t í m , ž e v p o j e d n á n í
Uber den objectiven Anblick (O o b j e k t i v n í m n á h l e d u ,
ním
spise
Anály
sis
der
Wirklichkeit
(Analýza
1869),
v hlav
skutečnosti,
a v d a l š í c h t e x t e c h r o z v i n u l p r o j e k t kritické metafyziky.
1876)
Její k r i t i č
n o s t s e o d v í j e l a o d p ů v o d n ě k a n t o v s k é h o p o s t ř e h u , ž e o b j e k t y závi
sejí n a s u b j e k t u ( i n t e l e k t u á l n í z á k o n y p o z n á n í L i e b m a n n p ř i r o v n á v á
k dioptrickým z á k o n ů m , j i m i ž se řídí o k o ) , metafyzické z a m ě ř e n í přijaté b e z o h l e d u na K a n t o v u n a u k u o i d e j í c h a na Kritiku praktic
kého rozumu52 - p ř i c h á z í ke s l o v u v n á z o r u , že v ě c i a j e j i c h p o z n á n í
mají j i s t ý a b s o l u t n í z á k l a d , i k d y ž p o d o b n é s o u d y m u s í p o d l e L i e b m a n n a vždy setrvat v rovině p o u h ý c h hypotéz.
K systematickému studiu Kantovy filosofie zásadním z p ů s o b e m
p ř i s p ě l J u r g e n B o n a M e y e r ( 1 8 2 9 - 1 8 9 7 ) k n i h o u Kants Psychologie
(Kantova psychologie, 1870), v níž navázal na kritické statě, které
učení o aprioritě (euklidovského) prostoru a poukazuje na to, že skutečný
fyzikální prostor je založen v empirické skutečnosti, totiž ve svobodné po
hyblivosti těla.
47
Přednáška otištěna in: E. Zeller,
479-526, citovaná místa: str. 490-494.
Vortrdge und Abhandlungen,
str.
49
Srv. K. Fischer, Logik und Metaphysik oder Wissenschaftslehre,
str. 9. K Fischerovu idealistickému „kantovství" srv. K. Ch. Kohnke, Entste
hung und Aufstieg des Neukantianismus, str. 195-211.
50
W. Windelbandt, Kuno Fischer und sein Kant, str. 1-10, zde cit. str. 7.
51
O. Liebmann, Kant und die Epigonen. Eine kritische Abhandlung,
48
K. Fischer, Immanuel Kant. Entwicklungsgeschichte und System der
kritischen Philosophie, I: Entstehung und Begriindung, der kritischen Philo
sophie. Die Kritik der reinen Vernunft, U: Das Lehrgebáude der kritischen
Philosophie. Das System der reinen Vernunft, Mannheim 1860 {Geschichte
derneuern Philosophie, IH-IV), Heidelberg 1869 2 , Munchen 1882 3 .
40
str.
23-25.
52
K.
Ch.
Kohnke,
Entstehung
sir. 219.
41
und Aufstieg
des
Neukantianismus,
První
část.
Novokantovství
/.
Historický
přehled
k p r o b l é m u d u š e a t ě l a v y d a l j i ž v d r u h é p o l o v i n ě p a d e s á t ý c h let.
myšlení a samo vyhlášení svobody je svobodným činem. Odvoláním
V n á v a z n o s t i na F r i e s e z k o u m á , o b h a j u j e a k o r i g u j e p s y c h o l o g i c k o u
kantovské distinkce mezi teoretickým a praktickým r o z u m e m si Re
b á z i tří k r i t i k a s n a ž í se p r o k á z a t , že k o b j e v u sféry a p r i o r i K a n t d o
nouvier zjednává m o ž n o s t vyřešit p r o b l é m mravní svobody bez re-
s p ě l d í k y p s y c h o l o g i c k é a n a l ý z e sféry a p o s t e r i o r i .
k u r s u n a n ú m e n á l n í svět. S h o d n ě s K a n t e m u z n á v á m r a v n í z á k o n
Zájem o „návrat ke K a n t o v i " se ovšem rozhořel především díky
k a p i t o l e o K a n t o v i v Dějinách materialismu od F.
A.
Langeho.
Ve
d r u h é m vydání z roku 1875 zde L a n g e zmiňuje „nově vzniklou ško
jako bezprostřední imperativ svobodného vědomí, ovšem s dodat
k e m , že reálně lze t o m u t o imperativu dostát p o u z e v solidárním spo
lečenství.
lu k a n t o v c ů v u ž š í m a širším s m y s l u " , k níž v e d l e Otty L i e b m a n n a
V Itálii se K a n t o v a filosofie a j e j í n ě m e c k á r e n e s a n c e d o č k a l y p o
a Jurgena Bony Meyera počítá především Hermanna Cohena, Emila
zornosti v letech po n á r o d n í m sjednocení, k d y se z e m ě otevřela inte
A r n o l d t a a C a r l a Twestena.53 Po v ě c n é s t r á n c e L a n g e hájí K a n t o v u
teorii poznání, p ř i č e m ž ke Kantovu p o z n á v a c í m u a priori si zjednává
přístup p o m o c í pojmu „ustrojení", přejatého z fyziologie smyslů.
l e k t u á l n í m d i s k u s í m v e d e n ý m v o k o l n í E v r o p ě . Z p r v u r e c e p c i zajiš
ťoval h e g e l i á n s k ý k r u h , k t e r ý v N e a p o l i v e d l B e r t r a n d o S p a v e n t a
(1817-1883),
ovšem
již
Spaventův
přímý
žák
Felice
Tocco
V p r v n í m vydání vyslovil názor, že n á m i t k y proti p o j m u věci o sobě
(1845-1911) vyhlásil roku 1869 návrat ke kritické filosofii za ne
jsou pro Kantův systém destruktivní, avšak ve druhém vydání uzná
z b y t n ý a o z d r a v n ý k r o k , k t e r ý p o d p o ř í v a z b y m e z i filosofií a v ě d o u .
vá výklad věci o sobě jakožto m e z n í h o p o j m u . 5 4 1 přes kritiku speku
Další Spaventův ž á k F r a n c e s c o Fiorentino ( 1 8 3 4 - 1 8 8 4 ) si od navá
lativní m e t a f y z i k y , k t e r o u z a v r h u j e j a k o „ p o j m o v é b á s n ě n í " , n a c h á z í
jistý smysl i v K a n t o v ý c h idejích r o z u m u : lidská p o t ř e b a smyslu si
ž á d á , a b y s e k e s v ě t u j e v ů p ř i d r u ž i l s v ě t idejí. T y o v š e m n e p ř i p o u š t ě
jí teoretické zpracování, nýbrž plní „vzdělávací" úlohu v nábožen
ství a u m ě n í a n e b o m o t i v u j í k m r a v n é m u j e d n á n í , j a k j e v e s v é tvor
bě příkladě zachytil Schiller (stanovisko ideálu).
zání na K a n t a , k t e r é h o chtěl sloučit s Vicem, sliboval smíření m e z i
i d e a l i s m e m a p o z i t i v i s m e m a v z á v ě r u s e d m d e s á t ý c h let se p ř i h l á s i l
k e v o l u č n í m u v ý k l a d u K a n t o v a a priori. Nejrozsáhlejší dílo ke Kan
t o v ě f i l o s o f i i v š a k p ř e d l o ž i l C a r l o C a n t o n i ( 1 8 4 0 - 1 9 0 6 ) : v trojsvazk o v é m s p i s e Imanuel Kant ( 1 8 7 9 - 1 8 8 4 ) v ý s l o v n ě u s i l o v a l o o b r o d u
italské f i l o s o f i e v K a n t o v ě d u c h u . Z á r o v e ň h r a n i c e k r i t i c k é h o m y š l e
ní překročil postulací „absolutního r e á l n a " , j e ž má skýtat základ n e
Návrat ke Kantovi jakožto nový
filosofický
počátek.
- S n a h y o syste
jen fenoménů, ale i poznávací aktivity subjektu. To vyprovokovalo
matickou obrodu filosofie návratem ke Kantovi najdeme ve druhé
Tocca, aby proti C a n t o n i h o ontologismu postavil pozitivistický
p o l o v i n ě 19. s t o l e t í p o c e l é E v r o p ě . V e F r a n c i i b y l n e j v ý z n a m n ě j š í m
a s c i e n t i s t n í v ý k l a d K a n t a , d í k y č e m u ž se v o s m d e s á t ý c h l e t e c h stal
představitelem novokriticismu Charles Renouvier (1815-1903), je
hlavním mluvčím italského novokantovství.55
hož
hlavní
dílo
nese
název
Essais
de
critique
generále
(Eseje
ze
v š e o b e c n é kritiky, 1 8 5 4 - 1 8 6 4 ) . J e h o k r i t i c k á a d a p t a c e K a n t o v y f i l o
sofie
se vyznačuje
antimetafyzickým fenomenalismem,
naukou
o kategoriích, j e ž vychází z kategorie relace, vrcholí v kategorii
o s o b n o s t i a staví se k r i t i c k y k p o z i t i v i s m u , a k o n e č n ě s t v r z e n í m svo
body i ve světě fenoménů. Svobodu člověk projevuje ve v ý k o n u
53
F. A. Lange, Geschichte des Materialismus, str. 453, 5 6 1 . Lange při
znává, že k revizi výkladu kantovského systému z prvního vydání své práce
ho přiměla Cohenova kniha Kants Theorie der Erfahrung (1871).
54
F. A. Lange, Geschichte des Materialismus, str. 498.
42
55
Doklady a podrobnější zpracování viz M. Ferrari, Introduzione a il
Neocriticismo. Jak Ferrari ukazuje (str. 51-58 ital., str. 45-51 f r a n c ) , přijí
mání Kanta v Anglii nevedlo k rozvoji novokantovství. Práce z teorie pozná
ní a dějin vědy WiUiama Whewellse ze třicátých let 19. století obsahovaly
určité prvky kantovského „vědeckého idealismu"; přednášky Williama Hamiltona na Edinburské universitě (od roku 1836) vnášely do britské diskuse
teorémy kantovské filosofie; Henry Mansel v šedesátých letech v Oxfordu
rozvíjel eklektické a relativitu poznání popírající kantovství svého učitele
Hamiltona v knize Philosophy ofthe Conditioned (1866). V temže roce, kdy
J. S. Mill uveřejnil své kritické Examination ofSir William Hamiltons Philo
sophy (1865), byla vydána rovněž práce J. H. Stirlinga, Secret of Hegel, která
43
První
část.
/.
Novokantovství
Pouze v N ě m e c k u došlo (současně se založením druhého němec
k é h o císařství) ke vzniku svébytného k a n t o v s k é h o hnutí, které se ná
sledně rozdělilo na druhotné směry a částečně institucionalizovalo
ve školách. Pod heslem nového filosofického počátku se hnutí po
k o u š e l o odlišit od spekulativního idealismu i od takzvaného „ m a l o b u r ž o a z n í h o " materialismu, tedy od stanovisek, která se jevila jako
n e p o u ž i t e l n á i ze s v ě t o n á z o r o v é h o h l e d i s k a . F i l o s o f i e v K a n t o v ě d u
chu naopak nabízela p o m o c n o u ruku k intelektuálnímu zvládnutí
všech změn, jež s sebou přinesl ohromný rozmach přírodních věd
a technické zužitkování shromážděných poznatků. Historický po
u k a z k e K a n t o v i s e stal j a k o b y s m l u v e n ý m z n a m e n í m , ž e i s a m a fi
losofie, j a k m i l e s e p o s t a v í n a g n o s e o l o g i c k o u p ů d u , m ů ž e d o s t á t n o
v é m u ideálu v ě d e c k é pravdy oproštěné od metafyziky, ale zároveň
také v této nové podobě nabídnout i v nových vědecko-technických
p o d m í n k á c h v í c e n e ž j a k á k o l i s p e c i á l n í v ě d a a n a p l n i t svou o d v ě k o u
ambici jakožto orientační opora v nadčasových otázkách vědění
a jednání. V t o m t o smyslu slogan „ R o z u m ě t Kantovi z n a m e n á pře
k o n a t h o " 5 6 v y j a d ř u j e p r o g r a m , j e n ž b y l v 19. s t o l e t í s p o l e č n ý v š e m
novokantovcům a pokantovským myslitelům.
P r o t a g o n i s t é n á v r a t u k e K a n t o v i byli m l a d í , v r o c e 1871 č a s t o j e š
tě nepřesáhli třicítku: Otto L i e b m a n n (*1840), H e r m a n n C o h e n
(*1842), Alois R i e h l (*1844), W i l h e l m W i n d e l b a n d (*1848) a další.
S p o l e č n ý p o u k a z k e K a n t o v ě filosofii s a m o z ř e j m ě n e z n a m e n a l , ž e
by zastávali společné filosofické stanovisko, což nás nepřekvapí již
proto, že vyšli ze zcela odlišných filosofických milieu: L i e b m a n n
a Windelband studovali v Jeně u Kuno Fischera, jehož interpretace
K a n t a n e s l a v ý r a z n ě i d e a l i s t i c k é rysy, z a t í m c o C o h e n a R i e h l b y l i
vyškoleni v s o u č a s n é psychologii a sdíleli zřetelné přírodovědné
zájmy, n i c m é n ě lišili se v n á z o r u na i d e a l i s m u s a e m p i r i s m u s . I p ř e s
tyto r o z d í l y lze v p o l o v i n ě s e d m d e s á t ý c h let nalézt m e z i m l a d ý m i
zahájila éru britského neoidealismu, a přitom představila Kantovu filosofii
jakožto první verzi „universálně konkrétního". Kant tak vstoupil do služeb
idealisticky orientovaného kritického empirismu (srv. N. H. Marshall, Kant
und der Neukantianismus in England, str. 385-408).
Historický
přehled
kantovci společné směřování: obraceli se „proti naturalismu či mate
rialismu, proti takzvanému ,klerikalismu' a také proti pesimistické
tendenci", tj. proti v š e m hlavním světonázorům, které doba nabízela
a které kritizovali nejen z hlediska obsahu, ale také v z n á š e n ý c h ab
solutních n á r o k ů na p o z n á n í a jistotu, a prohlašovali se za obhájce
„ideálů občanské svobody".57
Mezi novokantovci první vlny zaujímá zvláštní postavení Alois
Riehl, který na p o d n ě t E u g e n a D u h r i n g a 5 8 v p r v n í m svazku m o n o
Der
grafie
philosophische
Kriticismus
(Filosofický
kriticismus,
1876), v ě n o v a n é m h i s t o r i i f i l o s o f i e , p ř e d s t a v i l K a n t o v u t e o r i i p o z n á
n í n a p o z a d í b r i t s k é h o e m p i r i s m u a p r o h l á s i l j i z a r e a l i s t i c k o u . Vy
hodnotil nejen způsob, j a k ý m Kant přijímal jednotlivé racionalistické, e m p i r i s t i c k é a e k l e k t i c k é t e z e , k t e r é p r i n c i p i á l n ě o v l i v n i l y vývoj
j e h o myšlení, ale prověřil je také samostatně. Kritická filosofie podle
Riehla začíná u L o c k a a přes H u m a (jenž se dočkal chvály přede
vším za svou teorii kauzality) dospívá ke Kantovi, jehož kritika ro
z u m u t é ž n e s e s t o p y L a m b e r t o v a a T e t e n s o v a vlivu: p o p s y c h o l o g i c
kém prozkoumání původu metafyzických pojmů následuje snaha
určit, n a k o l i k j s o u u p l a t n i t e l n é a n o s n é . V e d r u h é č á s t i t é h o ž s v a z k u
d o s p í v á R i e h l k z á v ě r u , ž e K a n t spojil „ f e n o m e n a l i s m u s s m y s l o v é h o
n á z o r u " s „ r e a l i s m e m v ě c í " . R i e h l se s p o z i t i v i s t y s h o d l na o d m í t á n í
metafyziky a n a v y s o k é filosofické r e l e v a n c i v ě d e c k é h o p o z n á n í , zá
r o v e ň a l e hájil sféru a p r i o r i , c h á p a n o u j a k o „ l o g i c k ý v z t a h m e z i p o
j m y " . (K Riehlovi viz též kap. IX.)
Na vývojové analýze Kantova myšlení již před R i e h l e m pracoval
Kuno Fischer, H e r m a n n C o h e n a Friedrich Paulsen. Paulsenovy po
znatky vnesly do kantovského hnutí výraznější zájem o historické
u filologické z á z e m í (v k o n t r a s t u k č i s t ě s y s t e m a t i c k é filosofii) a n a
k o n e c s e n a t o m t o p o l i e t a b l o v a l a s v é b y t n á k a n t o v s k á f i l o l o g i e s cí
l e m najít v p o z ů s t a l o s t i z a t í m n e z n á m é texty, sestavit c o n e j ú p l n ě j š í
bibliografickou dokumentaci, připravit spolehlivá kritická vydání
57
K.
Ch.
Kohnke, Entstehung und Aufstieg des Neukantianismus, str.
321 n.
58
W. Windelbandt, Práludien. Autsdtze und Reden zur Philosophie und
ihrer Geschichte, str. IV (předmluva 1883).
A. Riehl, Der philosophische Kriticismus und seine Bedeutung fiir die
positive Wissenschaft. Srv. K. Ch. Kohnke, Entstehung und Aufstieg des
Neukantianismus, str. 373-376.
44
45
56
První
část.
Novokantovství
/.
Historický
přehled
a v z h l e d e m k n e p ř e h l e d n é situaci n a k o n e c poskytnout definitivní
p o z n á n í a m r a v n o s t i (jež p o d l e n ě j n e s p o č í v á n a p o u h é m p o z n á n í
s o u h r n n é vydání K a n t o v a díla, j e ž by z a h r n o v a l o i k o r e s p o n d e n c i ,
mravní povinnosti) opřel o prioritu prožívání v kontrastu k myšlení
rukopisnou pozůstalost a vše h o d n o t n é ze zápisů přednášek. (Této
a náboženství chápal jako samostatnou, vědě nedostupnou zkušenost
edice se na Diltheyův a Zellerův p o d n ě t od roku 1894 ujala Králov
0 skutečnosti. Theolog Richard Adalbert Lipsius (1830-1892), který
ská a k a d e m i e věd v Berlíně.)59 O b e c n ě vzato si toto bádání udržova
v y u č o v a l v J e n ě a v ý r a z n ě j i n a v a z o v a l na S c h l e i e r m a c h e r a , na r o z d í l
lo od snah o systémovou rekonstrukci nestranný odstup.60 Filologic
od H e r r m a n n a namítal proti obvinění z theologického novokantov
ké, historické a interpretativní práce o K a n t o v ě díle našly n a k o n e c
ství j e n t o , že „empiristicko-senzualistický obrat, jejž .transcenden
svého vydavatele v Hansi Vaihingerovi, který roku
tální i d e a l i s m u s ' prodělal u r o z m a n i t ý c h n o v o k a n t o v s k ý c h filosofů,"
čtvrtletník
1897 založil
Kant-Studien.
mu „lze přičítat právě tak málo jako onen hrubý dualismus mezi
Z á v ě r e m d l u ž n o z m í n i t vliv, k t e r ý K a n t o v a f i l o s o f i e m ě l a n a evan
g e l i c k o u theologii A l b r e c h t a R i t s c h l a ( 1 8 2 2 - 1 8 8 9 ) a j e h o školy.
. s v ě t e m s k u t e č n o s t i ' a . s v ě t e m h o d n o ť n e b o . s v ě t e m i d e j í ' , j e j ž za
stává n e j e n A l b e r t L a n g e , a l e i H e r r m a n n " . 6 2
Ritschl se metodologicky opřel o Kantova gnoseologická z k o u m á n í ,
ale přejal také ostré rozlišení m e z i t e o r e t i c k ý m a n á b o ž e n s k ý m po
b) Doba rozkvětu
z n á n í m , tj. o d m í t l j a k o u k o l i p ř i r o z e n o u t h e o l o g i i . K l í č o v o u roli
F i l o s o f i c k é s m ě r y č i školy, j e ž t í m č i o n í m z p ů s o b e m - a ť t ě s n ě j i č i
v j e h o křesťanství, j e ž bylo silně etické, hrál p o j e m B o ž í h o králov
kritičtěji, celistvěji n e b o spíše částečně - navázaly na K a n t a a n e b o
ství, t j . u n i v e r s á l n í h o m r a v n é h o s p o l e č e n s t v í j a k o ž t o k o n e č n é h o ú č e
kantovské interpretace, se vyhranily pod vlivem duchovního zázemí
lu člověka podle B o ž í h o plánu světa. U K a n t a našel Ritschl popr
hlavních protagonistů, konkrétního systémového zájmu, j e n ž určoval
vé jasně řečeno, že církev představuje j e n prostředek k nastolení
horizont studia, a uplatnění dalších tradic. K d y ž Konstantin Oester-
Božího království, j e m u ž je tedy podřízena. Wilhelm H e r r m a n n
reich připravoval roku 1916 nové vydání čtvrtého dílu U e b e r w e g o v a
(1846-1922), který v letech 1879-1919 působil v Marburku jako
Nárysu dějin
profesor systematické theologie, patřil až do poloviny osmdesátých
„ 1 . fyziologickou tendenci (Helmholtz, Lange), 2. metafyzickou ten
let - m j . d í k y s t u d i u K a n t o v y a L o t z o v y filosofie - m e z i R i t s c h l o v y
denci ( L i e b m a n n , Volkelt), 3. realistickou tendenci (Riehl, Kiilpe),
dílčí příznivce. P r á v e m se ale bránil začlenění na „ s e z n a m novokan-
4. logistickou tendenci (Cohen, Natorp, Cassirer - marburská škola),
t o v c ů " j e n proto, že se p o m o c í filosofických diskusí snaží poučit
5. axiologický
o Kantovi.61 Svůj a r g u m e n t o h l e d n ě svébytnosti náboženství oproti
a 6. relativistickou r e f o r m u k r i t i c i s m u ( S i m m e l ) . " 6 3 V r o c e
filosofie,
rozlišil uvnitř „ n o v o k r i t i c i s m u " šest směrů:
kriticismus
(Windelband,
Rickert,
Miinsterberg)
1923
jako sedmý směr doplnil „psychologickou" tendenci, „která navazu
59
Srv. předmluvu W. Diltheye k I. sv. akademického vydání I. Kant,
Gesammelten Schriften, červenec 1902.
60
Z dřívější doby si zaslouží zvláštní zmínku především B. Erdmann:
jeho srovnání obou vydání Kritiky čistého rozumu {Kanťs Kriticismus in der
ersten und in der zweiten Ausgabe der Kritik der reinen Vernunft, Leipzig
1878) a jeho vydávání jednotlivých Kantových prací, především ale Reflexionen Kants zur kritischen Philosophie, I—II, Leipzig 1882-1884. Kromě toho
musíme poukázat na monumentální, i když jen k závěru transcendentální
estetiky dosahující komentáře Hanse Vaihingera Kommentar zu Kants Kritik
der reinen Vernunft, I—II. Stuttgart 1881-1892.
61
W. Herrmann, Die Religion in Verháltniss zum Welterkennen und zur
Sittlichkeit. Eine Grundlegung der systematischen Theologie, str. IX.
46
j e n a F r i e s e ( n o v o f r i e s i á n s k á škola, N e l s o n ) " . 6 4 O e s t e r r e i c h o v o d ě l e
ní se z dobrých d ů v o d ů neprosadilo. Ve filosofické literatuře je no
v o k a n t o v s t v í j i ž o d d v a c á t ý c h l e t z a s t o u p e n o j e n dvěma š k o l a m i ,
totiž m a r b u r s k o u a b á d e n s k o u , p ř i č e m ž p o u z e u m a r b u r s k é s e j e d n á
1 z hlediska vnitřních a vnějších vztahů o „školu" v užším smyslu
62
R. A. Lipsius, Philosophie und Religion.
schaftlichen Grundlegung der Dogmatik, str. 5.
63
F. Ueberwegs, Grundriss der Geschichte der Philosophie, IV, str.
364.
64
Neue Beitráge zur wissen-
12. vyd. Berlin 1923, str. 417.
47
První
část.
Novokantovství
/.
Historický
přehled
slova.651 náš následující výklad se zaměřuje na tyto dva okruhy. Le-
o d l i š n ý m z p ů s o b e m , a to s o h l e d e m na j e d n o t l i v é š k o l y . A l e i p o
onardu Nelsonovi je věnován dodatek v k a p . IV a Alois Riehl přijde
j e m hodnoty, j a k h o L o t z e p ř e v z a l z t e o r i e n á r o d o h o s p o d á ř s t v í , asi
ke s l o v u v k a p . I X .
miloval ho pro filosofii a předal b á d e n s k é škole, vděčil za svou
Marburské i bádenské novokantovství dosáhlo největšího roz
květu a působení přibližně v letech
1895-1912, což lze doložit
atraktivitu s v ě t o n á z o r o v ý m p o t ř e b á m , j e ž d a n ý p o j e m m o h l splnit
j e n díky svým k o ř e n ů m ve filosofii života: v z p o m e ň m e na Nietz-
publikační činností hlavních představitelů a sílícím o k r u h e m žáků,
scheho „přehodnocení všech h o d n o t " či na charakteristiku hodnot
a l e t a k é o d e z v o u m e z i o d b o r n í k y a u filosoficky p o u č e n é v e ř e j n o s
jako
ti. I p ř e s z n a t e l n é r o z d í l y l z e z h i s t o r i c k é h o o d s t u p u u o b o u š k o l
ž i v o t n í c h ú t v a r ů " . 6 9 V k o n f r o n t a c i s t o u t o v ý z v o u se n o v o k a n t o v -
„podmínek přežití a posílení u
relativně
trvalých
komplexních
v dobovém kontextu konstatovat společné zacílení: novokantovci
s k á ( a l e t a k é f e n o m e n o l o g i c k á ) f i l o s o f i e h o d n o t s n a ž i l a zajistit
usilovali o v y k á z á n í a zajištění racionality v kultuře, p ř i č e m ž prvo
h o d n o t o v o u objektivitu, ať už to v k o n k r é t n í m případě z n a m e n a l o
řadý
cokoli.
v ý z n a m přisuzovali
vybudování
přesvědčivých filosofických
základů p r o vědecké p o z n á n í . Oproti rozmáhající se frustraci, že
K a n t o v a k r i t i k a r o z u m u - p ř e d e v š í m j e j í n e g a t i v n í a s p e k t , tj. r o z
věda n e d o k á ž e naplnit naděje v ní v k l á d a n é a poskytnout všezahr
boření dogmatické ontologie a metafyziky - zůstala pro novokan
n u j í c í p o h l e d n a svět, v y u ž i t e l n ý v p r a x i , 6 6 v s a d i l i n o v o k a n t o v c i n a
tovství, jež v t o m t o ohledu nepochybně dostálo svému j m é n u , vždy
filosofické r o z v i n u t í rozumu ve vědě. Na p ř e l o m u s t o l e t í se o v š e m
základem, přes veškeré rozdíly v hodnocení a výkladu Kantových
vynořili noví protihráči, kteří proti tezi, že věda j a k o taková je
spisů, j e ž l z e m e z i o b ě m a š k o l a m i k o n s t a t o v a t .
racionální povahy, postavili názor, že věda nachází m i m o r o z u m o v ý
Základní nauku marburské školy tvořil „kritický" či „transcenden
z á k l a d v „ ž i v o t ě " . S l a b i n y r a c i o n a l i s t i c k ý c h s n a h se p r o j e v i l y v n e
tální i d e a l i s m u s " , d o k t e r é h o C o h e n z a č l e n i l z v l á š t ě L a n g o v u k r i t i k u
schopnosti dokončit racionální a „systematický celkový výklad
materialismu. Na rozdíl od L a n g a , který se pro potřeby etické a este
skutečnosti". „Po odvratu od idealistického pojmu absolutna" se
tické orientace zasazoval o „hledisko ideálu", jež se m ě l o opírat
j a k o c e l o s t n í k o n c e p t n a b í z e l j e d i n ě život,61 v j e h o ž s t í n u s e p o h y
o s v o b o d n é „ p o j m o v é b á s n ě n í " , 7 0 o v š e m C o h e n s p o l u s K a n t e m tr
b o v a l o d o b o v é m y š l e n í . V d e v a d e s á t ý c h l e t e c h 19. s t o l e t í t o t i ž za
val n a p ř í s n ě e p i s t e m i c k é m v ý k l a d u r o z u m o v ý c h idejí a t e o r i i v ě
p o č a l a š i r o k á r e c e p c e N i e t z s c h o v y „ e t i c k é filosofie ž i v o t a " , i k d y ž
deckého poznání rozšířil na „gnoseologické založení etiky".71 Tento
akademické filosofie se tento pohyb skoro nedotkl. Universitní
„kritický i d e a l i s m u s " obohatil j e d n a k o teorémy z Trendelenburgo-
v á h u n a v í c z í s k a l a D i l t h e y o v a s n a h a u k o t v i t v ě d y o d u c h u v proží
vých
vání, j e h o ž s u b j e k t j i ž n e m ě l p ř e d s t a v o v a t č l o v ě k p o u z e r o z u m n ý ,
o p r v k y P l a t ó n o v y t e o r i e idejí, k d y ž n a v r h l p o j í m a t P l a t ó n o v y i d e j e
n ý b r ž c e l á o s o b n o s t , „ b y t o s t , k t e r á c h c e , cítí a m á p ř e d s t a v y " . 6 8
bez jakékoli metafyzické přítěže j a k o čistě poznávací základy neboli
Novokantovství všechny podoby filosofie života odmítalo, i když
hypotézy. P o d o b n o u návaznost na Platóna mu u m o ž n i l o o n o zásadní
Logische
Untersuchungen
(Logická
zkoumání)
a
za
druhé
rozlišení, které roku 1874 zavedl Lotze a které m ě l o zásadní v ý z n a m
65
Dokonce i v případě marburské školy je to sporné, srv. Natorpův do
pis Gorlandovi z 10. června 1912, in: H. Holzhey, Cohen undNatorp, II, str.
410-412.
66
F.
str. 109.
67
68
Paulsen, Die deutschen
Universitáten
und das
in
die
48
lostí, t r v á n í m v z t a h ů a p l a t n o s t í v ě t . L o t z e z á r o v e ň f o r m u l o v a l n á
zor, ž e d o m n ě l ý m „ b y t í m " p l a t ó n s k ý c h idejí s e m í n í v ý h r a d n ě „ p l a t -
Universitátstudium,
W. Dilthey, Einleitung
Schriften I, str. XVIII.
p r o c e l é n o v o k a n t o v s t v í , totiž d i s t i n k c i m e z i b y t í m v ě c í , d ě n í m u d á
Geisteswissenschaften.
Gesammelte
69
F. Nietzsche, Werke in drei Banden, vyd. K. Schlechta, III, str. 685.
70
F. A. Lange, Geschichte des Materialismus, str. 981 nn.
71
H. Cohen, Kants Begriindung der Ethik, str. VI.
49
První
část.
/.
Novokantovství
Historický
přehled
nost pravd".72 - Vedle systematického kritického zpracování základ
rostl v n a u k u o p l a t n o s t i o b e c n ě a b y l a p ř e n e s e n a na p o l e filosofie
n í c h t e z í K a n t o v y t e o r e t i c k é , p r a k t i c k é a e s t e t i c k é filosofie, j e ž v d u
kultury.
c h u t o h o t o „ i d e a l i s m u " p r o b ě h l o , d o c h á z e l o o d p ř e l o m u století t a k é
1) jednotlivé i n s t a n c e platnosti j s o u funkce subjektivity či zásady
k integraci jistých složek Leibnizovy filosofie. Relativně širokou
subjektivní aktivity ve vztahu k p ř e d m ě t u , 2) platnostní principy
o d e z v u našla především C o h e n o v a etika, Natorpova sociální pedago^
mají p o v a h u p o ž a d a v k ů , k t e r é l z e b u ď s p l n i t , n e b o n e s p l n i t ( „ d i f e
gika a interpretace Platónova myšlení, Cassirerovy dějiny novověké
rence platnosti"), ovšem tyto požadavky nejsou vznášeny zvenčí:
gnoseologie a Natorpovy a Cassirerovy práce k logice přírodních
subjektivita se j i m podřizuje a u t o n o m n ě , a 3) j e d n o t a platnostních
věd. C o h e n a N a t o r p se politicky zasazovali za etický socialismus
principů, j e ž je z a r u č e n a j e d n o t o u subjektivity, se dělí na soustavu
P o j e m platnosti v
p r i n c i p u v y k a z o v a l tři hlavní u r č e n í :
a s t í m t o s t a n o v i s k e m se zapojili do d i s k u s í v r á m c i sociální de
platnostních jednotek, z nichž každá vykazuje svébytný platnostní
m o k r a c i e . C o h e n ů v trvalý z á p a s p r o t i a n t i s e m i t i s m u , v e d e n ý p o m o c í
obsah.75 Takto načrtnuté základy novokantovské filosofie kultury
etických argumentů, mu postupně vydobyl i pozici mluvčího ono
získaly h l o u b k u díky t o m u , že se p r ů z k u m principů teoretické plat
h o s m ě r u l i b e r á l n í h o židovství, který h o d l a l zachovat v ě r n o s t tra
nosti (zvláště u L a s k á ) rozšířil také na filosofické či „metateoretic-
d i č n í m u n á b o ž e n s t v í . D ů l e ž i t é t e x t y t é t o š k o l y v y š l y v ř a d ě Phi
k é " soudy, č í m ž v y v s t a l a o t á z k a p o „ p o s l e d n í m z a l o ž e n í " . - V g e n e
losophische Arbeiten,73
zi
kterou
v
letech
1906-1915
vedl
Cohen
bádenského
novokantovství hrály
klíčovou
roli
texty
Kuna
F i s c h e r a , z v l á š t ě j e h o spis o K a n t o v i . 7 6 D a n á š k o l a s i d í k y F i s c h e r o
s Natorpem.
B á d e n s k á n e b o l i j i h o z á p a d o n ě m e c k á škola, j e j í ž v z n i k t a k t é ž spa
vi osvojila fichtovské p o j e t í K a n t a , k t e r é v y h r o t i l o z á j e m o d u c h o v n í
d á d o d e v a d e s á t ý c h let 19. století, s e v e s v é m p o m ě r u k e K a n t o v i ří
vědy či vědy o kultuře, o jejich v y m e z e n í oproti p ř í r o d n í m v ě d á m
dila W i n d e l b a n d o v ý m heslem z roku 1883: „ R o z u m ě t Kantovi zna
a o recepci Hegela. K nejvýznamnějším příspěvkům této školy patří
mená
W i n d e l b a n d o v o v y t y č e n í z á k l a d ů a x i o l o g i c k é h o k r i t i c i s m u , j e h o spi
překonat
ho."
Asimilace
Kantova
díla
tak
od
počátku
p r o b í h a l a z a ú č e l e m s y s t é m o v é h o rozvinutí b e z j a k é k o l i f i l o l o g i c k o -
sy k d ě j i n á m
historické interpretace jako spojovacího kroku. Kantova metodika
ohledně vztahu p ř í r o d o v ě d n é a d u c h o v ě d n é konceptuality (jejichž
filosofie,
Windelbandovy a Rickertovy průzkumy
zůstala zachována, v návaznosti na L o t z e h o 7 4 však její v ý z n a m pře-
projasnění spadá vjedno s metodologickým založením věd o duchu)
a L a s k ů v p r o j e k t m e t a f i l o s o f i c k é logiky. M l a d š í r e p r e z e n t a n t i se p a k
v průběhu hegelovské renesance77 po r o c e 1920 ocitli před ú k o l e m
72
Viz H. Lotze, Logik. Drei Bticher vom Denken, vom Untersuchen und
vom Erkennen, §§ 316-318; H. Cohen, Platons Ideenlehre und die Mathematik, I, str. 336-366.
73
384 n.
Seznam prací z této řady in: H. Holzhey, Cohen und Natorp, I, str.
74
Lotzovo dědictví spočívá jednak - pro Cohena - v pojmu platnosti,
jednak v reinterpretaci idealistické metafyziky ve smyslu filosofie hodnot.
Už ve své Metafyzice z roku 1841 prohlásil „dobro" nebo „absolutní účel" za
metafyzický základ bytí a tuto etickou fundaci v pozdějších spisech explicit
ně rozšířil na fundaci všeobecně hodnotovou. Měl přitom za to, že „svět
hodnot" musíme chápat jako metodický předpoklad pro poznání skutečnosti
pomocí „světa forem"; přičítal hodnotám status objetivní ideality, avšak
jejich „skutečnost" jakožto platónských idejí kladl do jejich platnosti. Ovšem
teprve Windelband a Rickert projasnili tuto myšlenku rozlišením mezi ideál
ním bytím a irreálnou platností.
50
konfrontovat svou filosofii s d i a l e k t i c k ý m m y š l e n í m . 7 8 - Od r o k u
1910 m ě l a š k o l a k d i s p o z i c i č a s o p i s Logos.
Vztahy mezi o b ě m a školami byly dlouho nepřátelské, na č e m ž
mimo jiné nesly vinu rasisticko antisemitské výroky Kuna Fischera
75
G. Wolandt, Geltungsgedanke und Kulturphilosophie, str. 299-330,
307 n. Srv. A. Liebert, Das Problém der Geltung; L. Herrschaft, Theoretische Geltung. Zur Geschichte eines philosophischen Paradigmas.
76
K. Fischer, Immanuel Kant.
77
Srv. H. Levy, Die Hegel-Renaissance in der deutschen Philosophie
mit besonderer Beriicksichtigung des Neukantianismus, str. 58 nn.
78
Srv. znamenitý výklad S. Marcka, Die Dialektik in der Philosophische
der Gegenwart, str. 3 1 .
51
První
část.
Novokantovství
/.
Historický
přehled
na adresu C o h e n a 7 9 a m n o h e m později varování před „židovským
t e l n ý pokrok v ě d e c k é
o d c i z e n í m " n ě m e c k é kultury, j a k je za první světové války vyslovil
R i c k e r t v t o m , že „základnípojmy, s n i m i ž p r a c u j í K a n t o v y s p i s y , . . .
B r u n o B a u c h . 8 0 Svou roli ale také hrála neúspěšná snaha z C o h e n o v y
získaly v novokantovských textech podobu, v níž j i m mohl porozu
a Natorpovy strany zabránit tomu, aby se Windelbandův chráněnec
Ludwig Busse habilitoval v Marburku (1894),81 odmítnutí Cassi
rerovy habilitace ve Štrasburku se zdůvodněním, že je Žid,82 i prostá
o s t e n t a t i v n í i g n o r a n c e a n e b o z l e h č o v á n í d r u h é strany. P o k u s y o v ě c
nou polemiku mezi „bádenským" Rickertem a Laskem a „marb u r s k ý m " N a t o r p e m a C o h e n e m lze doložit až od roku 1910. Středo
vá stanoviska ve dvacátých letech zaujal Jonas C o h n a R i c h a r d
Hónigwald.
filosofie".
Jejich nejvlastnější přínos spatřoval
m ě t každý, k d o j e v ů b e c s c h o p e n f i l o s o f i c k é h o u v a ž o v á n í . Ž á d n é
další n o v o k a n t o v c e u ž n y n í n e p o t ř e b u j e m e : n e n a š l i b y ž á d n o u p r á c i ,
j e ž b y n a n ě č e k a l a . " 8 3 S n a d l z e t o t o v y m e z e n í t a k é číst j a k o k o m e n
tář k m e t a f y z i c k ý m i n t e r p r e t a c í m K a n t a , j e ž v t é ž e d o b ě v z k v é t a l y .
P o k u d s e p o d í v á m e n a fakta, p a k l z e r o z p a d m a r b u r s k é š k o l y p o
važovat přímo za exemplární doklad konce filosofického myšlení
v n o v o k a n t o v s k é m s t y l u , a t a k t o ho t a k é s o u č a s n í c i v n í m a l i . V r o c e
1912 C o h e n po s v é m o d c h o d u do p e n z e opustil město, na j e h o ž uni
v e r s i t ě p ů s o b i l t a k ř k a č t y ř i c e t let, a j e h o n á s t u p c e m s e n e s t a l E r n s t
c) Doznívání
Cassirer, nýbrž experimentální psycholog Erich Jaensch. N a t o r p po
S t a n o v i t h i s t o r i c k é h r a n i c e n o v o k a n t o v s k é filosofie j e o b t í ž n é n e j e n
válce ohlásil, že se s marburskou školou již n e d o k á ž e b e z v ý h r a d n ě
n a počátku, j a k j s m e viděli výše, ale také n a k o n c i . M n o h é sice
ztotožnit. Největší rozruch vyvolal Nicolai H a r t m a n n , který se od
zdánlivě hovoří p r o názor, že první světová válka přinesla také zánik
g n o s e o l o g i e s v ý c h u č i t e l ů d i s t a n c o v a l ve
n o v o k a n t o v s t v í v j e h o p ů v o d n í p o d o b ě , a t e n t o s o u d šířili p ř e d n í zá
taphysik der Erkenntnis
stupci nových směrů filosofického myšlení v průběhu poválečné po
i když se spolu s H e i n z e m H e i m s o e t h e m od „ M a r b u r k u " vnitřně od
(Náčrt
metafyziky
s p i s e Grundziige einer Mepoznání)
z roku
1921,
lemiky se s y s t é m o v ý m i stanovisky „ v i l é m o v s k é " filosofie kultury.
loučil j i ž r o k u 1 9 1 4 . N á v a z n ě j š í a m é n ě v y h r o c e n ý b y l p ř e c h o d E r n
I s á m R i c k e r t a l e přijal m í n ě n í , že o n o v o k a n t o v s t v í v u ž š í m s m y s l u
sta C a s s i r e r a o d „ k r i t i k y r o z u m u " k e „ k r i t i c e k u l t u r y " , n i c m é n ě p r v
lze historiograficky hovořit pouze do roku 1918: ve v z p o m í n k o v é m
ní
článku o Aloisů Riehlovi, v j e h o ž smrti spatřoval odchod novokan
j a s n ě najevo, ž e i t e n t o m y s l i t e l s e v z d á l i l o d p ř e d v á l e č n ý c h s t a n o v i
tovství jakožto „historického jevu", navrhl vyhradit nálepku „novo
sek. 8 4 - B á d e n s k á š k o l a n a b í z í j i n ý o b r á z e k . R o k u 1 9 1 5 p ř i b o j í c h
k a n t o v c i " j e n p r o f i l o s o f y , k t e ř í s e „ o b n o v e n ý m a p r o h l o u b e n ý m stu
v Galicii padl Emil Lask a téhož roku zemřel také zakladatel školy
diem
Kanta
vlastním smyslem"
snažili
a kteří
filosofii
přimět
,jiávratem ke
k hlubokému zamyšlení nad
Kantovi
zajistili
velmi zna-
svazek jeho
Filosofie
symbolických forem
(1923) již
dával
zcela
Windelband, n i c m é n ě práce na systematickém rozvíjení základní
kriticistní k o n c e p c e b e z j a k ý c h k o l i z l o m ů č i h l u b š í c h p r o m ě n p o k r a
čovaly zásluhou mladší generace. Pro polemiku s novou ontologii
79
K.
str. 487.
Ch.
Kohnke,
Entstehung
und Aufstieg
des
Neukantianismus,
80
Srv. H. Holzhey, Cohen und Natorp, II, str. 449 nn, a U. Sieg,
Bekenntnis zu nationalen und universalen Werten. Jiidische Philosophen im
Deutschen Kaiserreich, str. 609-639, zejm. 627-629.
81
Srv. H- Holzhey, Cohen und Natorp, I, str. 16-18; U, str. 223 nn.
82
a m e t a f y z i k o u p o s k y t o v a l y d o s t a t e č n ý v ě c n ý z á k l a d j i ž starší f o r m u
lace, i k d y ž s o h l e d e m n a r o z š í ř e n ý p o c i t , ž e j e n u t n o z j e d n a t p ř í s t u p
k poznání „skutečnosti", bylo zapotřebí změnit důraz a vymezení
konkrétní subjektivity zas vyžadovalo revizi antipsychologismu d o -
83
H. Rickert, Alois Riehl, str. 162-185, zde cit. 164 n.
Srv. H. Holzhey, Cohen und Natorp, II, str. 270. Výmluvné je také
Natorpovo vyjádření v j e d n o m dopise o sborníku Festschrift zum
80. Geburtstag Kuno Fischers, který vydal Windelband v roce 1904, in:
H. Holzhey, Cohen und Natorp, II, str. 329.
K autorům jako A. Liebert, K. Sternberg, F. Heinemann, W. SturmIcls nebo H. Kniťtermayer, kteří ve dvacátých letech a později bez náležité
erudice přijímali a dále promýšleli prvky marburského novokantovství, zde
nemůžeme blíže přihlížet.
52
53
84
První
část.
Novokantovství
m i n a n t n í h o v p r v n í fázi n o v o k a n t o v s k é f i l o s o f i e . R e t r o s p e k t i v n ě j e
zjevné, ž e p ř e l o m p ř i n e s l a ž r o k 1 9 3 3 , k d y b y l a v N ě m e c k u v y h l a z e
na i s y s t e m a t i c k á filosofie r o z v í j e n á v n o v o k a n t o v s k é m d u c h u . M y s
II
litelé j a k o Rudolf Z o c h e r a Wolfgang C r a m e r sice ještě ve třicátých
a p o t é z n o v u v p a d e s á t ý c h l e t e c h v o l n ě n a v a z o v a l i na o t á z k y z filo
MARBURSKÁ ŠKOLA
s o f i c k é h o o d k a z u k r i t i c i s m u d v a c á t ý c h let, n i c m é n ě p ř i s u z o v a t j i m
spolu s H a n s e m Wagnerem nálepku „novokantovci" se nezdá smys
luplné.85 Po roce 1945 se novokantovství již nevzkřísilo. M á m e pro
to tvrdit, že nauky j e h o hlavních představitelů, j a k je n a č r t n e m e na
1. Hermann Cohen
n á s l e d u j í c í c h s t r a n á c h , s e t a k staly v ě c í m i n u l o s t i ? P r o v o k a t i v n í t e z e
K u r t a W a l t e r a Z e i d l e r s e , že „filosofie s o u č a s n o s t i se z v e l k é části
pohybuje na p ů d ě p o l o v i č a t é h o novokantovství, j e h o ž kulturní idea
lismus sice zavrhla, avšak nadále se drží j e h o platnostního objektivismu",
86
n á m otevírá horizont k nové práci na oné systematické fi
losofii, k t e r o u n o v o k a n t o v s t v í zahájilo, ale n e p ř i v e d l o k závěru p o u z e s e s t a l o j e d n o u z o b ě t í z l o č i n n é politiky.
a) Ž i v o t a d í l o
H e r m a n n C o h e n se narodil 4. července 1842 v obci Coswig/Anhalt
j a k o jediný syn Friederiky rozené S a l o m o n o v é a Gersona C o h e n a .
J e h o o t e c , k a n t o r v s y n a g o z e a učitel na ž i d o v s k é š k o l e v C o s w i g u , mu
již v r a n é m věku poskytl vzdělání v hebrejštině a hebrejském písem
nictví, takže m l a d ý C o h e n byl s židovskou tradicí d ů v ě r n ě obezná
m e n . R o k u 1 8 5 3 n a s t o u p i l na g y m n á z i u m v D e s s a u a v říjnu 1857 p ř e
šel n a ž i d o v s k ý t h e o l o g i c k ý s e m i n á ř v B r e s l a u , k d e m e z i j e h o p ř e d n í
učitele p a t ř i l Z a c h a r i a s F r a n k e l ( 1 8 0 1 - 1 8 7 5 , v i z v ý š e , k a p . I , l c ) , M a
nuel Joel (1826-1890), Heinrich Graetz (1817-1891) a klasický filo
log J a c o b B e r n a y s ( 1 8 2 4 - 1 8 8 1 ) . P o t ř e c h l e t e c h d o c h á z k u přerušil
a z a p s a l se na filosofickou fakultu university v B r e s l a u . V s r p n u 1 8 6 4
j a k o ž t o e x t e r n í a b i t u r i e n t s l o ž i l m a t u r i t u n a g y m n á z i u sv. M a t o u š e
a o n ě k o l i k t ý d n ů p o z d ě j i svá s t u d i a p ř e s u n u l do B e r l í n a . V ě n o v a l se
filosofii u F r i e d r i c h a T r e n d e l e n b u r g a , A u g u s t a B o e c k h a a H. [Chajima] Steinthala, ale navštěvoval také přednášky z matematiky, přírod
ních věd a medicíny, především Emila Du Bois-Reymonda. Steinthalovy p r á c e k teorii j a z y k a m ě l y na C o h e n o v o n á s l e d n é u v a ž o v á n í
velký vliv. V z á ř í 1 8 6 5 p ř e d l o ž i l na u n i v e r s i t ě m ě s t H a l l e a W i t t e n b e r k
j a k o d o k t o r s k o u d i s e r t a c i stať, se k t e r o u se j i ž v B e r l í n ě z ú č a s t n i l a k a
d e m i c k é s o u t ě ž e a s n í ž si v y d o b y l T r e n d e l e n b u r g o v u c h v á l u . P r v n í
články
85
Srv. H.-L. Ollig, Der Neukantianismus, str. 94 nn.
86
K. W. Zeidler, Kritische Dialektik und Transzendentalontologie. Der
Ausgang
des
Neukantianismus
und
die post-neukantianische
Systematik
R. Hdnigswalds, W. Cramers, B. Bauchs, H. Wagners, R. Reiningers und
E. Heintels, str. 3 1 .
54
vydal
v
Zeitschrift fiir
Vólkerpsychologie
und
Sprachwissen-
schaft ( v y d a v a t e l é : H. S t e i n t h a l a M. L a z a r u s ) . Ke K a n t o v ě filosofii se
dostal d í k y ú č a s t i na s p o r u o s p r á v n é c h á p á n í k a n t o v s k é n a u k y o p r o s
toru a č a s e , k t e r ý p r o p u k l m e z i K u n o F i s c h e r e m a F. A. T r e n d e l e n b u r g e m . K o l e m C o h e n a s e t a k é utvořil č t e n á ř s k ý spolek, k j e h o ž č l e n ů m
patřil A u g u s t S t a d l e r ( 1 8 5 0 - 1 9 1 0 ) a F e l i x A d l e r . R o k u 1 8 7 1 C o h e n
55
První
v y d a l Kants
část.
Theorie der Erfahrung
//.
Novokantovství
(Kantova teorie zkušenosti),
zá
Marburská
škola
překonat a nastolit p r i m á t myšlení, c o ž ho v prvním svazku j e h o díla
k l a d n í n o v o k a n t o v s k é d í l o v i n t e r p r e t a č n í m i s y s t é m o v é m o h l e d u . Po
System
dvojím odmítnutí v Berlíně se roku 1873 díky podpoře F. A. L a n g a
g i k a č i s t é h o p o z n á n í , 1 9 0 2 , 2. v y d . 1 9 1 4 ) , p ř i v e d l o k n a u c e o „ p ů v o
der Philosophie,
nazvaném
Logik
der
reinen
Erkenntnis
(Lo
z d á r n ě habilitoval v M a r b u r k u a r o k u 1 8 7 6 L a n g a v y s t ř í d a l j a k o ř á d n ý
d u " p o z n á n í v č i s t é m m y š l e n í . V e d r u h é m h l a v n í m d í l e s v é h o systé
p r o f e s o r filosofie. V r o c e 1 8 7 8 se C o h e n o v o u ž e n o u stala o o s m n á c t
mu
let m l a d š í M a r t h a L e w a n d o w s k y , j e j í ž o t e c L o u i s L e w a n d o w s k y p ů
1907) předložil nauku o právu a ctnosti ukotvenou v „etickém člově
sobil j a k o skladatel a sbormistr v několika berlínských synagogách.
k u " ; zde též ustavil teorii etického socialismu a vyslovil názor, že
Láska k hudbě byla společná i manželům Cohenovým: H e r m a n n
d o k t r i n á l n í o b s a h n á b o ž e n s k é v í r y j e j i ž p ř e k o n á n . V p r á c i Ásthetik
C o h e n n a p ř í k l a d d l o u h á léta ú ř a d o v a l j a k o p ř e d s e d a m a r b u r s k é h o h u
der reinen Gefuhls ( E s t e t i k a č i s t é h o c í t ě n í ,
debního spolku.
umělecké tvorby a uměleckého soudu v „čistém cítění", c h á p a n é m
Ve snaze o
filosofickou
aktualizaci K a n t o v y filosofie C o h e n 1
k v ý k l a d u K a n t o v y t e o r e t i c k é filosofie n á s l e d n ě p ř i p o j i l t a k é Kants
Ethik des reinen
Willens ( E t i k a č i s t é h o c h t ě n í ,
1904,
2.
vyd.
1912) založil platnost
j a k o třetí s m ě r v e v ě d o m í , v e k t e r é m s e p ř e t v á ř í t e o r e t i c k á i p r a k t i c
ká produkce objektu.
1910)
Po odchodu do p e n z e v roce 1912 C o h e n přesídlil do Berlína, kde
1889),
vyučoval na U č e b n í m ústavu p r o vědu o židovstvu. Již v marbur-
spisy, k t e r é s p o l u s v ý r a z n ě p ř e p r a c o v a n ý m a r o z š í ř e n ý m d r u h ý m
s k é m o b d o b í se v y j a d ř o v a l k o t á z k á m filosofie n á b o ž e n s t v í a o p a k o
v y d á n í m Kantovy teorie zkušenosti z r o k u
v a n ě z a u j a l v e ř e j n é s t a n o v i s k o k n á b o ž e n s k é , k u l t u r n í a p o l i t i c k é si
Begriindung der Ethik ( K a n t o v o z a l o ž e n í etiky,
a Kants Begriindung
der Ásthetik ( K a n t o v o
der Infinitesimal-Methode ( 1 8 8 3 ) t v o ř i l y
1 8 7 7 , 2. v y d .
založení
1885
filosofický
a
estetiky,
se
s t u d i í Prinzip
základ „marbur
tuaci Židů:
1 8 8 0 v y d a l Bekenntnis in der Judenfrage ( V y z n á n í
roku
zásadě
k židovské otázce), č í m ž se zapojil do „ b e r l í n s k é h o sporu o antise
usilovala o separaci kantovské distinkce mezi smyslovým n á z o r e m
mitismus",2 jak ho vyvolal Heinrich Treitschke, a dobrozdáním
a m y š l e n í m od p s y c h o l o g i c k ý c h k o n o t a c í a o její v y k á z á n í j a k o ž t o
„Láska k bližnímu v Talmudu" pro účely marburského procesu
distinkce „ m e t o d " . Vlastní systémová stanoviska, jež Kanta překra
(1888) se r o z h o d n ě postavil proti sílícímu antisemitismu a na stranu
ské školy".
C o h e n o v a i n t e r p r e t a c e Kritiky čistého rozumu v
čují, C o h e n r o z v i n u l při s n a h á c h z m í n ě n ý d u a l i s m u s zcela o b e c n ě
liberálního židovství, k t e r é o v š e m o d h o d l a n ě hájí p r á v o n a vlastní
n á b o ž e n s t v í a p o v i n n o s t i v y z n á v a t j e . V k v ě t n u 1 9 1 4 navštívil n ě k o
lik ž i d o v s k ý c h k o m u n i t v R u s k u . V l a s t e n e c k ý z á p a l , k t e r ý C o h e n a
1
Celé Cohenovo dílo je dostupné v desetisvazkovém vydání, Die Werke, vyd. H. Holzhey, Hildesheim 1977-2004; reprint je opatřen úvody, kri
tickým aparátem a rejstříky. Připravuje se nové vydání Religion der Vernunft
aus den Quellen des Judentums (naposledy Wiesbaden 1978 jako reprint
2. vyd., Frankfurt a. M. 1929) a postupně vycházejí Kleinere Schriften (Werke, sv. 11-27), vyd. H. Wiedebach, Hildesheim 1997 nn. Jednotlivě v násle
dujícím textu citujeme (písmeny A, B, C označujeme vydání): Kants Theorie
der Erfahrung (= KTE), Berlin 1871 (A = Werke, 1.3), 1885 <B), 1918 (C =
Werke, LI); Kants Begriindung der Ethik (= KBE), Berlin 1877 (A), 1910 (B
= Werke, 2); Kants Begriindung der Ásthetik (= KB A), Berlin 1889 (= Werke,
3); Logik der reinen Erkenntnis (= LrE), Berlin 1902 (A), 1914 (B = Werke,
6); Ethik des reinen Willens (= ErW), Berlin 1904 (A), 1907 (B = Werke, 7);
Ásthetik des reinen Gefuhls (= ÁrG), I—II, Berlin 1912 (= Werke, 8,9); Der
Begriff der Religion im System der Philosophie (= BR). GieBen 1915 (= Wer
ke, 10); Schriften zur Philosophie und Zeitgeschichte, vyd. A. Gorland E. Cassirer, I—II, Berlin 1928 (= Schriften).
p r o d c h l p o v y p u k n u t í války, b r z y u s t o u p i l t r p k o s t i a s k e p s i , k d y ž
56
57
znovu vzplálo nepřátelství k Židům. V okruhu početných prací z po
s l e d n í c h let C o h e n o v a života, j e ž s e m j . v ě n u j í v z t a h ů m m e z i N ě m c i
a
Židy,
vyniká
studie
Begriff der Religion
im
System
der Philosophie
( P o j e m n á b o ž e n s t v í v s y s t é m u filosofie, 1915) a p o s m r t n ě v y d a n é
Religion
der
Vernunft
aus
den
Quellen
des
Judentums
(Náboženství
r o z u m u čerpající z p r a m e n ů j u d a i s m u , 1919, 2. vyd. 1929). V červ
n u 1917 s e r o z h o d l , ž e l é t o n á s l e d u j í c í h o r o k u z a s v ě t í p r á c i n a čtvr
t é m s v a z k u s v é h o s y s t é m u , 3 k t e r ý b y p o d n á z v e m Psychologie p r o 2
Srv.
W.
Boehlich
(vyd.),
Der Berliner Antisemitismusstreit.
3
Dopis Natorpovi v 10. června 1917, in: H. Holzhey, Cohen und Na
torp, II, str. 480.
První
část.
Novokantovství
//.
Marburská
škola
kázal celkovou jednotu kulturního vědomí. K tomu ovšem již nedo
n e b e r e v p o t a z , že t y t o - p ř i p u s ť m e - č i s t ě s u b j e k t i v n í f o r m y n á z o
šlo. C o h e n u m í r á 4. d u b n a 1918 v Berlíně; na j e h o p r a c o v n í m stole
r u m o h o u z á r o v e ň b ý t i o b j e k t i v n í , p o k u d p r a m e n í z aktivity, j e ž j e
leží
korekturní
obtahy
Náboženství
rozumu.
p ů v o d e m poznávajícího ducha i poznávaných věcí. Trendelenburgovy pochybnosti Cohena podnítily upřesnit Kantovy základní
b) R a n é psychologické studie a první výklad
m y š l e n k y s o p o r o u v „ p ů v o d n ě d i s p o n i b i l n í m " t e x t u (KTE A I V )
Kanta
a obhájit je proti hlavním námitkám. Otázka, jak vlastně Kant
C o h e n o v y p r á c e z š e d e s á t ý c h let 19. s t o l e t í setrvávají n a p ů d ě d o b o
smýšlel o prostoru a čase, však pro něj n e m ě l a čistě historickou
vé p s y c h o l o g i e : C o h e n sice uznává i „deduktivní kritiku", j e ž má
hodnotu. V úvodu svého článku dává za pravdu Trendelenburgově
prokázat vnitřní bezespornost a „metafyzickou účinnost" d a n é h o po
k r i t i c e F i s c h e r o v y „ m e t o d y v o l n é h o r o z v i n u t í " , a v š a k n á s l e d n ě hájí
j m u , s á m se ale zajímá o p s y c h o l o g i c k o u analýzu, tj. návrat k psy
m o ž n o s t vnést do diskuse systémová hlediska, zvláště při interpre
c h o l o g i c k é m u původu v e š k e r ý c h k u l t u r n í c h ú k a z ů v l i d s k é m v ě d o
taci Kanta. Historik filosofie, který skutečně c h c e „zpodobnit kon
m í . To je patrné již na hlavní tezi j e h o disertace (obsahově z a m ě ř e n é
tinuální souvislost filosofických p r o b l é m ů v celku lidské kultury",
n a n a u k y ř e c k ý c h filosofů o h l e d n ě a n t i n o m i e n u t n o s t i a n á h o d y ) :
m u s í v e s n a z e r o z l i š i t s t a r é a n o v é v ž d y vyjít o d m y š l e n k y j a k o ž t o
veškerý filosofický p o k r o k p r a m e n í z p s y c h o l o g i e . Z t o h o t o stano
„ v ý t v o r u u r č i t é h o p s y c h i c k é h o p r o c e s u " ( S 1,271) a p o s o u d i t j i j a k
v i s k a se C o h e n z a m ě ř u j e na P l a t ó n o v u n a u k u o i d e j í c h 4 a ř e c k é idea
co do podmíněnosti historickou situací, tak filosoficky. S tím spjatá
dešifruje j a k o „ ž i v o u c í m y š l e n k o v o u č i n n o s t n a z í r á n í " ( 6 1 ) , j e ž p ř i
relativizace objektivní historiografie je
v á d í k n á z o r u s a m u p o d s t a t u v ě c i . T e p r v e t e n t o o h l e d n a l i d s k é vě
bou mezi systémovým zaujetím stanoviska a historickým bádáním,
vyvážena vzájemnou vaz
d o m í u v o z u j e p r a v o u , t j . p s y c h o l o g i c k o u f i l o s o f i i . J a k j e a l e u vel
zvláště p o k u d j s o u příslušné
k ý c h o b j e v ů o b v y k l é , P l a t ó n svou m y š l e n k u n e d o k á z a l p e v n ě u d r ž e t
v Kantově případě - p r o interpreta „stále v p o h y b u " . Při vší „věr
a podstata nazírání se mu p r o m ě n i l a v podstatu n a z ř e n é h o , idea
nosti p r a m e n ů m " s e v y k l a d a č s m í c h á p a t i j a k o „ k r i t i c i s t a " a p o
v substanci. P r o p s y c h o l o g i c k o u m e t o d u , j i ž C o h e n ověřuje v sérii
článků
na
stránkách
Zeitschrift fiir
Vblkerpsychologie
und
Sprach-
wissenschaft, j s o u d e f i n i č n ě n e z b y t n é n á s l e d u j í c í t e o r e t i c k é s l o ž k y :
filosofické
problémy - jak tomu je
měřovat vlastní i cizí p o h l e d y na d a n o u věc tím, co mu vychází
jako Kantovo mínění (272 n.).
V
předmluvě
ke
Kantově teorii
zkušenosti
charakterizuje
Cohen
hypotéza jednoty vědomí, snaha rozčlenit psychologické procesy na
svůj p r o j e k t v ý s l o v n ě j a k o „ r o z v í j e n í s y s t é m o v é h o a h i s t o r i c k é h o
z c e l a e l e m e n t á r n í formy, m e c h a n i s t i c k á n a u k a o a s o c i a c i a a p e r c e p c i
z a d á n í " . S n a ž í s e s p o l e h l i v ě zjistit, „ n a k o l i k m á p r a v d u K a n t , j a k
(která navazuje na H e r b a r t a a Lazara) a k o n e č n ě několik psychofy
h o i d e a l i s m u s č i r e a l i s m u s n á s l e d n ě rozvinul, a n a k o l i k m á p r a v d u
zických předpokladů.
Kant historicky d a n ý " . N o v á p r e z e n t a c e historického K a n t a sleduje
Do dobových snah o historicky adekvátní a systémově produk
dvojí cíl: j e d n a k m á „ p r o s t ý m i c i t á t y " z p ů v o d n í h o t e x t u o d r a z i t
tivní p o c h o p e n í K a n t o v y filosofie s e C o h e n p o p r v é z a p o j i l a ž s v ý m
útoky, j i m ž j e K a n t o v o d í l o v C o h e n o v ě d o b ě v y s t a v e n o , 6 a z a d r u
příspěvkem
hé má v z á j m u s y s t e m a t i c k é filosofie v p l n é síle o b n o v i t „ K a n t o v u
ke
kontroverzi
mezi
Adolfem
Trendelenburgem
a Kuno Ficherem.5 Podle Trendelenburga jsou Kantovy důkazy
uutoritu".
o v ý h r a d n ě s u b j e k t i v n í p o v a z e p r o s t o r u a č a s u n e ú p l n é , n e b o ť se
4
H. Cohen, Die platonische Ideenlehre psychologisch
403^164. Přetištěno v Schriften, I, str. 30-87.
entwickelt,
str.
5
H. Cohen, Zur Controverse zwischen Trendelenburg
scher, str. 249-296. Přetištěno v Schriften, I, str. 229-275.
und Kuno
Fi
58
6
Cohen se zabývá kritikou I. Kanta především u A. Schopenhauera,
J. F. Herbarta, A. Trendelenburga, K. Fischera, F. A. Langeho a F. Ueberwcga. Většinou se souhlasně, i když ne nekriticky, odvolává na J. B. Meyera,
Kanťs
Psychologie.
59
První
část.
//.
Novokantovství
Marburská
škola
P o o b s a h o v é s t r á n c e j d e C o h e n o v i p ř e d e v š í m o n o v é založení
kurzíva doplněna). Při rozboru Kantova pojmu skutečnosti7 sice C o
Kantovy nauky o sféře a priori, a p r á v ě t e n t o c í l je d ů v o d e m , p r o č
h e n p ř i z n á v á , ž e p o d m í n k o u z k u š e n o s t i j e v e d l e a p r i o r n í sféry t a k é
první
v y d á n í Kantovy
k l a d (s o p o r o u
teorie
v obou
zkušenosti p o s k y t u j e
textově
vý
počitek, n i c m é n ě má za to, že tato zásada se opírá o princip „antici
transcen
p a c í v e v n í m á n í " ( 2 3 5 n . ) , č í m ž p o d n i k á k r o k vstříc r o z š í ř e n í a p r i o
věrný
v y d á n í c h Kritiky čistého rozumu)
dentální estetiky a transcendentální analytiky. Projasnění a obhajoba
rity na oblast „empirična v ů b e c " (214).
K a n t o v a a priori probíhají v těsné vazbě na prokázání teze, že K a n t
S v y u ž i t í m K a n t o v y teze, že „ n a u k a o smyslovosti ... je z á r o v e ň
„ o b j e v i l n o v ý p o j e m z k u š e n o s t i " , a v Kritice čistého rozumu t a k n a
n a u k o u o n ú m e n e c h v n e g a t i v n í m s m y s l u " (KČR B 3 0 7 ) a že n ú m e -
bídl „kritiku z k u š e n o s t i " (A 3), která t r a n s c e n d e n t á l n í ú v a h o u pro-
n o n je p o u z e mezní pojem (KČR A 2 5 5 / B 3 1 0 n . ) , se C o h e n v z á v ě
jasňuje samu možnost zkušenosti. S Kantovou otázkou, jak jsou
rečné
m o ž n é syntetické s o u d y a priori, toto z k o u m á n í souvisí tak, že zku
r o z u m u o h l e d n ě p o j m u s v ě t a a j e j í m u ř e š e n í a svůj s y s t é m t r a n s c e n -
kapitole
Kantovy
teorie zkušenosti
věnuje
antinomii
čistého
šenost chápe j a k o něco, co je po apriorně formální stránce ustaveno,
d e n t á l n í h o idealismu s v ý h l e d e m na ideje r o z u m u završuje následu
respektive zkonstruováno „prostorem, časem a syntetickou jedno
j í c í m s h r n u t í m : „Ideové věci m a t e r i á l n í h o i d e a l i s m u se tu m ě n í v r e
t o u " (104), a co je „v matematice a čisté přírodovědě dáno jakožto
gulativní principy, jejichž neustálé využívání představuje j e d i n ý ú k o l
nutné a v š e o b e c n é " (208). Při analýze apriorní povahy prostoru Co
r o z u m u . " ( 2 7 0 ) V p r v n í č á s t i Kantova založení etiky se p a k p o m o c í
h e n u k a n t o v s k é h o a p r i o r i r o z l i š u j e t ř i s t u p n ě či ú r o v n ě : a p r i o r i
rekapitulace n a u k y o zkušenosti, nyní s vyhlídkou na „ m o ž n o s t eti
označuje 1) metafyzickou původnost, 2) formu a 3) formální pod
k y " , k p r o b l é m u r o z u m u a r o z u m o v ý c h idejí z n o v u v r a c í .
m í n k u m o ž n o s t i zkušenosti. První dva s t u p n ě připouštějí iluzi, že
c) Kritika K a n t a a rozvinutí svébytné teorie
apriorní je totéž co vrozené, ovšem s transcendentálním p o z n á n í m
poznání
třetího stupně apriority je prekritická distinkce mezi vrozeným
a osvojeným definitivně překonána (87 nn.). Ohledně kategorií C o
V ý š e n a č r t n u t á i n t e r p r e t a c e Kritiky čistého rozumu
hen v „mírné o d c h y l c e " od Kanta prohlašuje, že apriorita primárně
systémovou intenci, která Kanta přesahuje a kterou C o h e n výrazněji
p a t ř í p o u z e kategorii o b e c n ě j a k o ž t o „ s y n t e t i c k é j e d n o t ě v e s p o j e n í
rozpracoval
r o z m a n i t o s t i " a a ž s e k u n d á r n ě kategoriím p o d l e
(1883), jakož i
Kantovy
tabulky
ve
studii
Princip
infinitezimální
sleduje
metody
a
určitou
její
dějiny
ve d r u h é m v y d á n í Kantovy teorie zkušenosti ( 1 8 8 5 ) . 8
(101). P o k u d aprioritu prostoru, času a syntetické jednoty pochopí
Zatímco podle Kanta se otázka po možnosti neempirických principů
me jako podmínku zkušenosti, pak je podle Cohena nutné z těchto
( „ s y n t e t i c k ý c h s o u d ů a p r i o r i " ) v m a t e m a t i c e a p ř í r o d o v ě d ě liší od
apriorních složek vystavět i sám pojem zkušenosti (104).
z k o u m á n í m o ž n o s t i v ě d e c k é metafyziky, C o h e n tu uznává jediný
Z k u š e n o s t í se m í n í o n a i n s t a n c e , u n í ž se p o j e m a p r i o r i v y k a z u j e
problém, totiž otázku po základu možnosti či platnosti „ m a t e m a t i c k é
j a k o ž t o nikoli p r á z d n ý (91). C o h e n se v této charakteristice sice
přírodovědy". Metafyzikou se u C o h e n a míní výhradně problém, j a k
slovně přidržuje Kanta, nicméně zmíněnou úlohu prověření pojmu
je vůbec m o ž n é vědecké poznání. „ C o je příroda, n á m je lhostejné,
přisuzuje zkušenosti nikoli díky její materiální, počitkové složce,
neboť c h c e m e f i l o s o f o v a t , n i k o l i b á s n i t . " 9 T é m a t e m f i l o s o f i c k é t e o r i e
nýbrž díky formálně apriornímu m o m e n t u smyslovosti (253, 270).
Hlásí se tak k transcendentálnímu idealismu, j e n ž chce co do m e t o d y
být idealismem kritickým, co do obsahu formálním (253). První
krok tu představuje „abstrakce od matérie zkušenosti" (243): veškerá
r e a l i t a tkví „v možné z k u š e n o s t i , t j . v k o n s t r u k t i v n í m n á z o r u , j e n ž
vkládá již zkonstruovaný obraz do jisté přirozenosti, a dále ve s v é
bytně myšlených' rozvazovacích pojmech"; „i zkušenost, jež chce
7
I. Kant, KČR A 218/B 266: „Skutečné je to, co souvisí s materiálními
podmínkami zkušenosti (pociťování)."
8
K vývoji Cohenovy teoretické filosofie srv. G. Edel, Von der Vernunftkritik zur Erkenntnislogik. Die Entwicklung der theoretischen Philoso
phie Hermann Cohens.
9
H. Cohen, Biographisches Vorwort, str. XI.
být něčím více, leží právě zde - avšak v negativním smyslu" (253,
60
61
První
část.
Novokantovství
//.
p o z n á n í , j e ž - j a k C o h e n v ý s l o v n ě d o d á v á - m á p ř e d l o ž i t kritiku p o
Tyto
úpravy
Marburská
gnoseologického
škola
východiska
se
projevují
zvláště
znání, je určit, co z přírodovědy vlastně činí obor vědění, respektive
zřetelně u výkladu onoho základního problému teorie poznání, kte
v č e m tkví p ř e d p o k l a d y jistoty v ě d e c k é h o poznání. C o h e n přitom
rý t k v í v z a j i š t ě n í v z t a h u p o z n á n í k realitě,
uplatňuje metodu, již sám nazval „transcendentální"10 a j e ž spočívá
v u r č e n í z á k l a d ů reálného v ě d e c k é h o p o z n á n í .
ve dvou navzájem navazujících krocích. Filosof-gnoseolog nejdříve
m n ě n k u , že v z t a h k r e a l i t ě l z e z a k o t v i t v b e z p r o s t ř e d n í c h d a t e c h
anebo jinak řečeno,
Empiristickou
do
vyjde o d faktu v ě d ě n í , p ř e s n ě j i ř e č e n o o d z á k l a d n í c h v ě d e c k ý c h p o
v ě d o m í (tj. p o č i t c í c h ) , C o h e n o d m í t á a n a o p a k t v r d í , ž e „ r e a l i t a "
j m ů a z á k o n ů , j a k je n a p ř í k l a d z f o r m u l o v a l N e w t o n v Principia mat-
představuje kategoriální určení, anebo přesněji řečeno „myšlenko
hematica.
vý nástroj". P r o b l é m e m reality se tedy m í n í nutnost oprávnit, proč
Toto
„historické konstatování" však nepostačuje,
neboť
z n ě h o n e n í j a s n é , j a k é p o v a h y t a t o fakta v ě d o m í v l a s t n ě j s o u a j a k ý
se v ů b e c n ě c o k l a d e . N e j d e tu a n i o s u b s t a n c i a l i t u , a n i o s k u t e č n o s t
typ analýzy vyžadují. Chceme-li například vědět, co se v geometrii
či existenci, nýbrž o jakousi p r a p ů v o d n í kvalitu, „věcnost". Starý
míní p o j m e m prostor, n e m á smysl ho psychologicky převádět na p o -
ontologický problém, co ze jsoucího činí jsoucí, se m ě n í v p r o b l é m
čitky n e b o d o j m y ; m u s í m e h o n a o p a k u c h o p i t j a k o „ p o z n á v a c í ele
reality. Z á k l a d n í protiklady tvoří n ě c o a nic. Klást nějaké n ě c o zna
m e n t " , k t e r ý je a p r i o r i v L e i b n i z o v ě s m y s l u , tj. n e p ř i p o u š t í p s y c h o
m e n á , že „je v y z n a č e n původ a věc n e z a č í n á z nejasná".11 T í m t o
logickou
analýzu
(KTE
fakt
v y k á z á n í m kategorie, o niž se nárok na poznání reality opírá,
v ě d o m í " , j e ž se věnuje vyhledávání základních pojmů, C o h e n užívá
B
74).
Pro
podobné
„zkoumání
o v š e m c e l é f i l o s o f i c k é z k o u m á n í n e d o s p ě l o k cíli. J e p o t ř e b a p ř e d
Kantova termínu „metafyzické vysvětlení" a označuje je za „pří
vést, ž e s e v z t a h p o z n á n í k r e a l i t ě z a k l á d á p r á v ě v t o m t o k a t e g o r i -
pravný postup pro transcendentální metodu". V tomto prvním kroku
álním myšlenkovém prostředku.
zůstává neobjasněno cosi, co se právě stává t é m a t e m d r u h é h o kroku
K a n t zařadil uplatnění kategorie reality p o d rubriku „zásada anti
neboli „transcendentální m e t o d y " v u ž š í m slova smyslu: p r o „ele
cipací ve v n í m á n í " , a tato zásada zní: „Reálné, j e ž je p ř e d m ě t e m po-
menty poznávajícího v ě d o m í " je nutno vykázat, že „postačují a jsou
č i t k u , m á v e v š e c h j e v e c h i n t e n z i v n í v e l i k o s t , t j . s t u p e ň . " (KČR B
n u t n é k t o m u , a b y b y l fakt v ě d ě n í o p o d s t a t n ě n a fixován", a z á r o v e ň
207) C o h e n tento princip přetváří v „zásadu intenzivní velikosti
například určit, zda je vedle kauzality n u t n o také postulovat „ele
aneb zásadu anticipací",12 přičemž důležité impulsy přejímá z oboru
m e n t účelnosti ve v ě d o m í " (75).
psychofyziky. C o h e n ů v filosofický z á j e m s e u p í n á k m o ž n o s t i m ě ř i t
M ů ž e m e konstatovat další odchylku od Kanta: zatímco podle
počitkové veličiny, j e ž se tu otevírá. M a t e m a t i c k á „infinitezimální
Kantova výkladu se zkušenost skládá z matérie smyslových impresí
metoda", nasazená za tímto účelem, se mu m ě n í v paradigma výkon
a z formy, j e ž v y c h á z í z n a š í v l a s t n í p o z n á v a c í s c h o p n o s t i , u C o h e n a
nosti myšlení v procesu p ř e d m ě t n é h o poznání a jeví se mu p ř í m o
je zkušenost tematizována pouze co do formy - a to proto, že „zku
j a k o rozhodující m y š l e n k o v ý nástroj
šenost" se tu chápe j a k o „matematická přírodověda" a t a j e vymeze
zdůvodnění této m e t o d y hledá v „zásadě intenzivní velikosti", která
na nikoli jako obor empirického poznání, nýbrž jako apriorní zkuše
v p r v n í m k r o k u říká j e n tolik, že r e á l n ý m o b j e k t ů m v n í m á n í n u t n o
nost. Pod záhlavím transcendentální teorie zkušenosti se tedy C o h e n
připsat (intenzivní) velikost. C o h e n však zachází dál, když se z pre
z a b ý v á p o d m í n k a m i p l a t n o s t i apriorního p o z n á n í , z a t í m c o o d s m y s -
d i k a c e v e l i k o s t i s n a ž í o d ů v o d n i t s a m o kladení r e á l n é h o , t j . v i n t e n
lově-materiální složky zkušenosti principiálně odhlíží, respektive
zivní v e l i k o s t i c h c e o d h a l i t r e a l i t u j a k o t a k o v o u . Z a t í m c o p o č i t e k j a -
nové přírodovědy. Logické
vyzvědá ji na formální určení zkušenosti.
11
H. Cohen, Jubildums-Betrachtungen, str. 2 5 7 - 2 9 1 . Otištěno v Schrif
ten, I, str. 397-431, zde cit. str. 414.
12
K tomu srv. H. Holzhey, Cohen und Natorp, I. str. 53.
62
H. Cohen, Das Prinzip der Infinitesimal-Methode und seine Geschich
te (Werke, 5/1), str. 14 (§ 18).
63
První
část.
//.
Novokantovství
Marburská
škola
kožto smyslově-materiální m o m e n t zůstal pro Kanta - i přes mož
dualismu názoru a myšlení. I n f i n i t e z i m á l n í m e t o d a se mu m ě n í v in
nost matematického určení - pro vztah poznání k realitě nepostrada
dex svrchované moci myšlení nad bytím.
t e l n ý , p r o C o h e n a s e výkon p o č i t k u s t á v á j e n s l o ž k o u m a t e m a t i c k o -
p r v n í m s v a z k u s v é h o Systému filosofie,
logického uvažování. K l a d e n í r e á l n é h o , tj. k l a d e n í n ě č e h o vůbec, j e
platnost p o z n á n í bez s e b e m e n š í h o o d k a z u na názor. Opodstatnění
tedy záležitost myšlení, nikoli datum předané počitkem. N u t n o
p l a t n o s t i v ě d e c k é m u p o z n á n í p o v a ž u j e d o b u d o u c n a v ý h r a d n ě z a zá
V Logice čistého poznání,
se p o k o u š í
založit objektivní
o v š e m u p o z o r n i t , ž e z d e m l u v í m e o p r i n c i p i á l n í p o d m í n c e platnosti
ležitost logiky, k t e r á se n e p o t ř e b u j e o p í r a t o ž á d n o u t r a n s c e n d e n t á l n í
v ě d e c k é h o p o z n á n í , n i k o l i o nacházení p o z n a t k ů .
Nezávislost na
e s t e t i k u (tj. n a u k u o č i s t é m n á z o r u ) . V s o u s t a v ě g n o s e o l o g i c k ý c h zá
č e m k o l i empiricky d a n é m má v C o h e n o v ě teorii platnost v ě d e c k é h o
k l a d ů n y n í n a m í s t o z á s a d y o t v o r b ě r e a l i t y j a k o ž t o i n t e n z i v n í veli
p o z n á n í , a o d a n é m s e t u t e d y m l u v í p o u z e j a k o o s l o ž c e apriorní
kosti
k o n s t i t u c e p ř e d m ě t u . 1 3 D a n o s t je t e d y p r e z e n t o v á n a v čistém názoru,
s o u s l o v í m „ s o u d p ů v o d u " . „ M y š l e n í j e m y š l e n í p ů v o d u " (LrE B 3 6 ) :
nastupuje
myšlenkový
zákon původu,
který
Cohen
označuje
k t e r ý C o h e n definuje j a k o „ v z t a h v ě d o m í k n ě č e m u d a n é m u , tj.
m y š l e n í s e n y n í v n á v a z n o s t i n a P l a t ó n ů v p o j e m hypothesis c h á p e
k n ě j a k é m u X j a k o ž t o k d a n é m u " . T e p r v e kategorie n e b o m y š l e n k o
j a k o stanovení základů. Z d r o j
vé určení reality však tento názor „vyplňuje" j a k o ž t o vazbu v ě d o m í
h r a d n ě v zakládajícím myšlení, nikoli v „ d a n é m " , ke k t e r é m u by se
k nějakému X j a k o ž t o d a n é m u . Princip tohoto sepětí mezi čistým
myšlení muselo vztahovat. S ohledem na předmět poznání spočívá
n á z o r e m a kategorií reality udává „zásada intenzivní velikosti", jež
smysl „ d a n o s t i " m a x i m á l n ě ve snaze popsat - prostřednictvím poz
s t a n o v í , ž e „ r e a l i t u " vytváří i n f i n i t e z i m á l n í , n e k o n e č n ě m a l á j e d n o t
n á v a c í h o p r o c e s u , k t e r ý s e s a m o z ř e j m ě n i k d y n e z a v r š í - její ú p l n o u
ka dx. Příklad: „ O n e n b o d tečny, který spojuje různé p o h y b y b o d u
určenost. Čistým p r a m e n e m matematického a přírodovědného po
k jedinému s m ě r u , v y t v á ř í v t o m t o s m ě r u k ř i v k u . " 1 4
z n á n í je - o t e v ř e n ý - s y s t é m s o u d ů (jež j s o u a n a l o g i c k é ke K a n t o
p l a t n o s t i v ě d e c k ý c h p o z n a t k ů t k v í vý
Dalším rozvíjením vlastní systematické filosofie15 C o h e n dospívá
vým zásadám),16 chápaný jako systém metod čistého myšlení ke
k t o m u , že p ř e k r a č u j e a n t i e m p i r i s t i c k é s t a n o v i s k o a zcela se vzdává
t v o r b ě p ř e d m ě t ů . R o z d í l m e z i s o u d y a z á s a d a m i - tj. m e z i j e d n o t í c í
mi funkcemi m y š l e n í v soudu a m e z i principy objektivně platných
13
soudů - se zastírá a mizí, n e b o ř s a m y „ s o u d y " (respektive p o d l e
Tamt., str. 20 (§ 25).
14
Tamt., str. 34 (§ 39). Paul Natorp později upřesňuje a poopravuje, že
vlastně nikoli bod, nýbrž zákon „původu" je tím, co bychom měli myslet jako
„intenzivně" koncentrované v daném „bodě". Když Cohen hovoří o „vytvá
řejícím bodě", má na mysli „bod" jako nositele zákona, z něhož vychází
prostřednictvím integrace extenzionální určení velikosti (srv. P. Natorp, Die
logischen Grundlagen der exakten Wissenschaften, str. 220). - V úvodu
k novému vydání díla (1984) P. Schulthess upozorňuje na rozdíl mezi logic
kým a metafyzickým založením infinitezimálního počtu na straně jedné,
a Cohenovým kritickognoseologickým založením infinitezimální metody na
straně druhé; zároveň odmítá neoprávněnou kritiku s poukazem na to, že
Cohen výslovně akceptuje vnitřní matematické založení prostíednictvím hra
niční metody a infinitezimálie nechápe jako entity, nýbrž jako znaky hodno
tové platnosti reality (Werke, 5/1, str. 7—46).
Kanta logické m o m e n t y všech soudů) j s o u nyní považovány za „zá
kladní prostředky poznání", jejichž využitím - a bez jakéhokoli
H. Holzhey, Cohen und Natorp, I—II; A. Poma, La filosofia critica di Her
mann Cohen; G, Gigliotti, Awenture e disawenture del trascendentale. Stu
dio su Cohen e Natorp. Další monografie uvádíme v poznámkách níže. Dů
ležité příspěvky se nacházejí také v následujících sbornících: R. Brandt F. Orlik (vyd.), Philosophisches Denken - Politisches Wirken, Hermann-Cohen-Colloquium Marburg 1992; E. W. Orth - H. Holzhey (vyd.), Neukanti
anismus. Perspektiven und Probléme; W. Marx - E. W. Orth (vyd.), Her
mann Cohen und die Erkenntnistheorie. - Ke Cohenově vlivu v dějinách viz
H. Holzhey (vyd.), Hermann Cohen.
16
Cohenovou filosofií se zabývají (následující výběr je v chronolo
gickém pořadí): D. Adelmann, Einheit des Bewufitseins als Grundproblem
der Philosophie Hermann Cohens; H. L. Ollig, Religion und Freiheitsglaube. Zur Problematik von Hermann Cohens spáter Religionsphilosophie;
Tento systém zahrnuje čtyři typy soudů: soudy o zákonech myšlení
(původ, identita, rozpor), matematické soudy (realita, většina, veškerost),
Koudy matematické přírodovědy (substance, zákon, pojem) a metodické sou
dy (možnost, skutečnost, nutnost) {LrE B 77 n.).
64
65
15
První
část.
Novokantovství
//.
Marburská
škola
u p l a t n ě n í a-logických faktorů - se tvoří e l e m e n t y čistého p o z n á n í
čitku", lze v rámci „logiky čistého p o z n á n í " uskutečnit jen v „soudu
(LrE B 7 4 ) . U s t a v e n í j e d n o t y , p r o t v o r b u p o z n á n í n e p o s t r a d a t e l n é ,
o s k u t e č n o s t i " , j a k h o d o s a h u j e čisté m y š l e n í , d e f i n o v a n é s o h l e d e m
n e p r a m e n í z j e d n o t y čistého s e b e v ě d o m í (tj. z K a n t o v y „transcen
na vyplnění tohoto nároku jako myšlení původu (434).
dentální apercepce"), nýbrž z jednoty oddělení a sloučení, v níž spo
N a č r t n u t é p o j e t í l o g i k y v y m e z u j e o r i g i n á l n í s t a n o v i s k o kritického
čívá s o u d j a k o t a k o v ý . S v o u l o g i k u č i s t é h o p o z n á n í C o h e n z c e l a vý
idealismu: liší s e j a k o d j a k é h o k o l i i d e a l i s m u s p e k u l a t i v n í h o , k t e r ý
slovně koncipuje j a k o „logiku soudu" (585), přičemž soud chápe
se snaží vybudovat systém r o z u m o v é h o poznání z jistého principu
j a k o základní formu o n o h o myšlení, j e ž tvoří poznatky. Jednota myš
anebo soustavy principů, příp. jednoduše dát absolutnímu poznání
l e n k o v é aktivity v s o u d u j e z a j i š t ě n a t í m , ž e s e v n ě m o d d ě l e n í u s k u
slova k t o m u , a b y o b j a s n i l o s a m o s e b e , t a k o d a n a l y t i c k é t e o r i e vědy,
tečňuje j a k o sloučení a sloučení j a k o oddělení, respektive že se od
j e ž s t a n o v u j e f o r m á l n í k r i t é r i a k o v ě ř e n í j i ž „ d a n ý c h " v ě d e c k ý c h vý
dělení „uchovává" (62) ve sloučení a naopak. Toto pojetí soudu je
roků. Od metafyziky se idealismus odlišuje především tím, že „po
p o z o r u h o d n é t í m , ž e r o z d í l m e z i o d d ě l e n í m a s l o u č e n í m s e t u vyjad
s l e d n í z á k l a d y p r a v d y a v ě d ě n í " v n ě m p ř e d s t a v u j í stanovení zákla
řuje j a k o r o z d í l zaměření a j e j i c h j e d n o t a n a o p a k j a k o uchování, r e s
du", z a t í m c o p r o m e t a f y z i k u j d e o „ a b s o l u t n í základy" ( 3 0 3 : p r á v ě
p e k t i v e v z á j e m n á k o r e l a c e o b o u směrů aktivity. C o h e n tak j i ž z d e
p ř i n e j m e n š í m implicitně poukazuje na fundamentálně relační pova
hu logična a pozvolna se osvobozuje od restriktivní orientace na po
jem subsumpce.
17
Mezi základními metodami („soudy") čistého myšlení a vědecký
mi poznatky C o h e n konstatuje ekvivalenci: i vědeckým poznatkům,
například zákonu zachování energie, lze přiřknout apriorní ráz („čis
t o t u " soudu). Prvek faktičnosti však ve „ z k u š e n o s t i " zároveň zůstává
zachován, neboř C o h e n uznává, že zkušenost v sobě vždy zahrnuje
tímto rozlišením C o h e n bojuje proti fundamentalistické metafyzice,
a ř u ž staví n a n a t u r a l i s t i c k é m a n e b o s p i r i t u a l i s t i c k é m z á k l a d ě ) . 1 8
Kritický idealismus se spokojuje s t í m stanovením základů, které se
v danou chvíli osvědčují jako „nejsilnější", a přitom vykazatelné
(Platón), zatímco jakékoli absolutní anebo nejzazší opodstatnění se
vždy znovu projeví j a k o iluze. Stanovení základů probíhá „transcen
d e n t á l n í m e t o d o u " , a to v z á s a d ě ve v š e c h o b o r e c h filosofie, i k d y ž
cestu zprvu vytyčuje logika poznání.
Logika
čistého poznání je
„repetice"
Kritiky
čistého
rozumu:
stej
i vlastní postup vpřed, a to do n e k o n e č n a . Ukazuje se to na j e h o pří
ně j a k o se u K a n t a navzájem vymezuje negativní a pozitivní kritika
s t u p u k o t á z c e počitku: d a n o s t s i c e n a d á l e n e n a c h á z í o p o d s t a t n ě n í
(KČR B X X I V n . ) , t a k é C o h e n o v a l o g i k a z í s k á v á s v é k o n t u r y z p r o
v n á z o r u , n ý b r ž v m y š l e n í , t j . u t v á ř í s e logicky, n i c m é n ě „ n á r o k p o
titahu kritiky a pozitivní teze. Terčem kritiky je nejen materialismus
č i t k u " j e h o d n o c e n p o z i t i v n ě . Z m í n ě n o u a m b i c i , j e ž tkví v z a j i š t ě n í
a e m p i r i s m u s , a l e t a k é n á b o ž e n s k á m e t a f y z i k a ; p o z i t i v n í cíl n a o p a k
faktičnosti v p o z n á n í , sice sám počitek n e m ů ž e naplnit, n i c m é n ě
p ř e d s t a v u j e d ů k a z i d e a l i s t i c k é h o u s t r o j e n í vědy. C o h e n k t o m u t o d ů
v m o d á l n í m „ s o u d u o skutečnosti" ji l z e p o z i t i v n ě p ř i j m o u t a „ i d e a
kazu dospívá p o m o c í deontologizace filosofického pojmu vědění
listicky" jí dostát. Analogicky k tomu, j a k se myšlení pne od půvo
du, j e n ž byl nejdříve a prototypicky napojen na tvorbu k o n e č n é rea
lity z a b s o l u t n í h o m i n i m a v r á m c i infinitezimální analýzy, až
k logice původu, nejde ani v problematice počitku pouze o tvorbu
r e a l i t y j a k o ž t o z v l á š t n í h o p ř e d m ě t n é h o u r č e n í , n ý b r ž o k r i t i c k é vy
hodnocení všech čistých předmětných určení co do jejich vztahu ke
skutečnosti. Toto vyhodnocení, ač požadováno pod hlavičkou „po-
4 nn.
Srv. E. Casirer, Kant und die moderně Mathematik, str. 1-49, zejm.
66
18
Srv. G. Edel, Kantianismus oder Platonismus? Hypothesis als Grundbegriff der Philosophie Cohens, str. 59-87, zejm. 73 nn. V plné míře dnes
dávám zá pravdu - na rozdíl od své knihy Cohen und Natorp, I, str. 218 neabsolutistické interpretaci cohenovských teorémů' o původu, jak ji repre
zentuje G. Edel. Můj výklad kritizoval J. Stolzenberg, Ursprung und System.
Probléme der Begriindung systematischer Philosophie
im
Werk Hermann
Cohens, Paul Natorp und beim friihen Martin Heidegger, zejm.
str.
133-141. Důkladnou analýzu rozličných „rekonstrukcí" „teoretického prin
cipiálního konceptu logiky Hermanna Cohena" podává W. Flacht in: Her
mann Cohen und die Erkenntnistheorie, str. 99-109.
67
První
část.
Novokantovství
//.
Marburská
škola
a vědy, p ř i č e m ž se o p í r á o t v r z e n í , že v e š k e r á u r č e n í b y t í j s o u v ý t v o
p o z n á n í po zavržení veškerých o n t o l o g i c k ý c h n á r o k ů musí zříci
r y č i s t é h o m y š l e n í . H l a v n í m h e s l e m j e h o filosofie j e i d e a l i s m u s ,
m o ž n o s t i , ž e b y v ě c i p ř i j í m a l a j a k o „ d a n é " n e b o „zjevující s e " a n e b o
zvláště s o h l e d e m na její relevanci p r o kulturu, ale zároveň C o h e n
ž e b y utvářející m y š l e n í z a k o t v i l a v p ř i r o z e n é g e n e t i c k é v ý b a v ě d r u
klade svrchovaný důraz na to, aby svou n a u k u vykázal j a k o idealis
hu člověk, přichází antiontologická a antinaturalistická tendence ke
m u s kritický. K d y ž v e s v é g n o s e o l o g i i v y t y č u j e „ k o n s t r u k t i v n í p o v a
s l o v u i v e t i c e . J e d o k o n c e m o ž n é , ž e p r á v ě s n a h a zajistit r a c i o n á l n ě
hu m y š l e n í " a řídí se tezí, že „svět věcí spočívá na základě myšlen
založenou etiku byla C o h e n o v i nejpůvodnější pohnutkou k radikál
kových zákonů",19
či
n í m u o d m í t n u t í j a k é k o l i o p o r y v „ d a n é m " , opory, v e k t e r é v ž d y vět
s p i r i t u a l i s t i c k é h o , k r á t c e ř e č e n o dogmatického i d e a l i s m u , k t e r ý p ř i
řil p ř í z r a k m a t e r i a l i s m u . J e h o e t i k a j e i d e a l i s t i c k á v e s t e j n é m s m y s l u
suzuje duchu člověka (respektive v člověku) stvořitelské schopnosti.
slova j a k o j e h o teorie poznání: i základní pojmy m r a v n í h o určení
Na obranu proti tomuto hrozícímu pádu do metafyziky se C o h e n od
vůle se utvářejí analýzou již d a n é h o faktu věd. Ve hře tu je o v š e m
volává nikoli na smyslovou zkušenost, jak to učinil Kant, nýbrž na
víc než j e n m o ž n o s t e t i c k é h o p o z n á n í : klíčová j e m y š l e n k a a u t o n o
vystavuje
se
podezření
ze
subjektivního
faktum věd: podstatné není to, co je „ d á n o " ve smyslovém počitku,
mie jednajícího člověka, tj. toho, že jednající je sám sobě zákono
n ý b r ž t o , c o j e d á n o v e vědě, n e b o ť „ h v ě z d y n e j s o u dány n a n e b i , n ý
dárcem. Oproti logickému založení přírodního poznání se v etice
brž ... v a s t r o n o m i c k ý c h ú v a h á c h " . 2 0 P ř e d m ě t e m g n o s e o l o g i c k é
jedná o stanovení základů normativního lidského sebepoznání, pro
analýzy jsou výhradně vědy a ono dané, které již ve vědách prošlo
něž C o h e n užívá termínu „sebevědomí". Lapidárně řečeno, autono
kritickým p o s o u z e n í m . „ F a k t u m v ě d " vytlačuje smyslová data a prá
m i e j e „ s á m p r i n c i p . . . i d e a l i s m u " (ErWB 3 2 8 ) - a t e p r v e z d e vy
v ě f a k t i č n o s t v ě d p o d l e C o h e n a zajišťuje, ž e j e h o i d e a l i s m u s z ů s t á v á
chází etická motivace kritického idealismu plně najevo. K d y b y c h o m
kritický. N e n í pravda, že by se věci j e d n o d u š e „utvářely" z myšlen
vsadili n a l i d s k o u p ř i r o z e n o s t , n u t n ě b y t o v e d l o k m r a v n í h e t e r o m >
k o v ý c h zákonů. Z á r o v e ň se ale vztah v ě d e c k é h o poznání ke skuteč
mii, tj. k n e u s t á l é m u „ m o d l o s l u ž e b n i c t v í p ř í r o d y " ( 3 2 9 ) v p o d o b ě
nosti neodvíjí z dat, nýbrž z poznatků vydobytých kritickým zhod
instinktů, návyků nastolených evolucí, přirozených potřeb atd. Ve
nocením, a to probíhá v s a m o t n é m procesu v ě d e c k é h o bádání, j e h o ž
sporu
předpoklady stanovují logické „soudy o m e t o d i c e " . Věda, v níž byla
mus člověka konfrontovaného s „ v ě č n ý m " úkolem sebezdokonalení.
smyslová obeznámenost s věcmi již podrobena metodickému zpra
Cohenova druhá kantovská monografie22 se opírá o přesvědčení,
c o v á n í , t a k p o s k y t u j e k r i t i c k o u o p o r u p r o filosofický i d e a l i s m u s , j e
ž e p o k u d teorii v ě d e c k é h o p o z n á n í d o ž e n e m e a ž k u r č e n í s a m o t n ý c h
s
antropologickým
naturalismem
hájí
Cohenův
etický
idealis
h o ž c í l e m j e v y k á z a t p o z n á n í j a k o p r o d u k t k o n s t r u k t i v n í h o , tvořivé
principů vědeckého pokroku, dospějeme tím také k základním po
ho myšlení.
j m ů m etiky, j a k o j e ú č e l a s v o b o d a . M o s t m e z i g n o s e o l o g i i a e t i k o u
je sklenut výkladem Kantova rozlišení mezi fenomény a númeny:
d) Etika
v
návaznosti
na S t a d l e r ů v
spis
Kants
Teleologie
und ihre
erkenntnis-
C o h e n o v a g n o s e o l o g i c k á filosofie, jejímž vyústěním je logika vě
d e c k é h o p o z n á n í , sleduje ve své idelistické tendenci nejen teoretic
ký, a l e t a k é v ý r a z n ě e t i c k ý motiv, k t e r ý C o h e n s y s t e m a t i c k y r o z v i n u l
v Etice čistého chtění.21 S t e j n ě j a k o se C o h e n o v a
filosofická
19
H. Cohen Das Prinzip der Infinitesimal-Methode und seine
te, str. 125 (§ 88).
20
Tamt., str. 127.
68
teorie
Geschich
21
Ke Cohenově etice srv. E. Winter, Ethik und Rechtswissenschaft. Eine
historisch-systematische
Untersuchung zur Ethik-Konzeption des Marburger Neukantianismus im Werke Hermann Cohens; P. A. Schmid, Ethik als
Hermeneutik. Systematische Untersuchungen zu Hermann Cohens Rechtsund Tugendlehre.
22
H. Cohen, Kants Begriindung der Ethik (1877). 2. opravené a rozšíře
né vydání: Kants Begriindung der Ethik, nebst ihren Anwendungen auf
Recht, Religion und Geschichte (1910).
69
První
část.
//.
Novokantovství
Marburská
škola
vý
věk j a k o takový" - p ř e d m ě t e m etiky? N e m í n í se tu jednotlivý člověk
z n a m , 1874) c h á p e C o h e n věc o sobě j a k o ideální m e z n í pojem, kte
a C o h e n nepředkládá individuální etiku. P o k u d b y c h o m chtěli jed
theoretische
Bedeutung
(Kantova
teleologie
a její
gnoseologický
rý se regulativně vztahuje ke světu jevů v j e h o celku, č í m ž přesahuje
notlivce chápat j a k o „klíčový pojem lidskosti", z n a m e n a l o by to po
o b o r z k u š e n o s t i i její a n a l ý z y a v z n á š í o t á z k u d e t e r m i n i s m u , n á h o d y ,
dle Cohena, že metodický základ etiky je n u t n é hledat v psychologii,
nutnosti atd., krátce ř e č e n o : formuluje p r o b l é m svobody. O h l e d n ě
čímž zabředáváme do naturalismu. Jednotlivce musí naopak prostu
s y s t é m o v é v a z b y m e z i e t i k o u a g n o s e o l o g i i C o h e n n a b í z í d v ě va
povat „ m o m e n t zvláštního a m o m e n t v e š k e r é h o " (11). C o h e n ale ne
r i a n t y : „ B u ď n a u k a o z k u š e n o s t i p o n e c h á v á "místo i p r o n a u k u
předkládá ani společenskou etiku, jež by se zaměřovala na m o m e n t
o m r a v n o s t i . . . , [ a n e b o ] n a u k a o z k u š e n o s t i u k a z u j e , že její d ů s l e d k y
zvláštního, tj. na vazbu j e d i n c e a skupiny v l i d s k é m společenství.
vyúsťují v e t i k u . " S á m p r o h l a š u j e , ž e s e p o k u s í d o k á z a t d r u h ý , t ě s
Určujícím je pro Cohena princip „veškerosti": jeho etika se týká
nější t y p v a z b y ( 1 6 n . ) . P ř e d v é s t o n u r e g u l a t i v n í i d e u s v o b o d y , j e ž j e
všech lidí v ů b e c , lidství c h á p a n é h o j a k o j e d n o t a a esence. Jelikož
m e z n í m p o j m e m v t e o r i i z k u š e n o s t i , j a k o z á k l a d n u etické s v o b o d y
toto „lidství" vždy zůstane i d e á l e m - a tento ideál lze z a h l é d n o u t ve
v e s m y s l u e t i c k é a u t o n o m i e s e m u v š a k n e p o d a ř í . P o d l e a u t o r a Etiky
v š e o b e c n é j e d n o t ě státu - , l z e s t r o c h o u n a d s á z k y t v r d i t , ž e k l í č o v á
čistého chtění l z e t u t o a m b i c i (tj. s n a h u z a l o ž i t e t i k u v t e o r i i p o z n á
složka „etiky čistého c h t ě n í " spočívá v n a u c e o p r á v n í m státu. Stát -
n í ) p o j i s t é m s y s t é m o v é m u s k r o v n ě n í n a p l n i t j e d i n ě tak, ž e m e z i t e o
s a m o z ř e j m ě n i k o l i v p o d o b ě , v n í ž se v d a n o u c h v í l i v y s k y t u j e , n ý
rií p o z n á n í ( n y n í r o z v í j e n o u č i s t ě l o g i c k y ) a e t i k o u p r o k á ž e m e meto
brž j a k o ž t o „princip e t i c k é h o s e b e v ě d o m í " (255) - tu je u c h o p e n
dickou s o u v i s l o s t : i e t i k u n u t n o z a k o t v i t v t r a n s c e n d e n t á l n í m e t o d ě .
j a k o p r a v ý e t i c k ý v o l n í subjekt.
O b e c n ě v z a t o v C o h e n o v ě z r a l é filosofii v a z b u m e z i t e o r e t i c k ý m
S á m C o h e n d o d á v á , ž e j e h o e t i k a m á p o d a t n a u k u o pojmu č l o v ě
a p r a k t i c k ý m r o z u m e m nezajišťuje p o j e m s v o b o d y , n ý b r ž t e l e o l o g i c
ka, a t e n t o p o j e m - stejně j a k o k a ž d ý z á k l a d n í p o j e m - n u t n o u t v o ř i t
ky
akcentovaný
p o j e m povinnosti
(das
myšlením. S n a h a vybudovat etiku j a k o n a u k u o pojmu člověka
Sollen).23
Cohen zde uplatňuje jisté rozvolnění v pojmu systému: logika po
o v š e m naráží na svéráznou obtíž v otázce, z d a se j e d n á o pojem des-
z n á n í s i c e zajišťuje z á k l a d n u c e l é h o f i l o s o f i c k é h o s y s t é m u , o v š e m
kriptivní, a n e b o normativní. C o h e n se j a s n ě rozhoduje p r o druhou
j e h o ostatní složky preformuje p o u z e „ m e t o d i c k y " , nikoli obsahově.
a l t e r n a t i v u , č í m ž s e staví n a p o z i c i k a n t o v s k é e t i k y : l i d s k é c h t ě n í
M e t o d i c k ý p o s t u p j e v y t y č e n d ů k a z e m , ž e v ě d e c k é p o z n á n í m á svůj
n u t n o v etice c h á p a t j a k o aktivitu, j e ž se řídí povinností, tím, co má
p ů v o d v čistém myšlení. Etika tak z gnoseologie získává základní
být. O b r a t „ č i s t é c h t ě n í " z a c h y c u j e p r á v ě t o , ž e s e e t i c k é v o l n í c h t ě n í
logické pojmy, avšak ž á d n é obsahy typu volního chtění, praktického
podřizuje n o r m a t i v n í m u zákonu, nikoli žádostivé touze a n e b o pudu,
s e b e v ě d o m í , a u t o n o m i e atd. S y s t é m o v ý p r i m á t l o g i k y m á zajistit ra
který n e m ů ž e jinak. Z d e se o v š e m C o h e n nezastavuje: volní chtění
c i o n a l i t u etiky, t j . j e d n a k b r á n i t t o m u , a b y c h o m e t i c k o u reflexi s m ě
musí dospět k jednání jakožto svému „nejvlastnějšímu p ř e d m ě t u "
šovali s osobní m r a v n o s t í , a za d r u h é odvrátit hrozbu e t i c k é h o
(174). P o u h é chtění je mravně bezcenné. Teprve poté, co vyústí
agnosticismu a iracionalismu, ovšem toto systémové začlenění má
zřetelnou
mez:
obsahově vzato je
etika
samostatná.
Tato
svébytnost
vyplývá z rozdílu m e z i tím, co jest, a tím, co být m á .
K d y ž C o h e n v úvodu etiky zdůrazňuje, že se tu j e d n á o n a u k u
o člověku, m u s í m e i h n e d u p ř e s n i t : v j a k é m o h l e d u je č l o v ě k - „ č l o -
v j e d n á n í , d o s p í v á s a m o k s o b ě . A j e l i k o ž e t i c k á a n t r o p o l o g i e vy
c h á z í z „ č i s t é h o " c h t ě n í , t j . z v ů l e ř í z e n é v ý h r a d n ě p o v i n n o s t í č i zá
k o n e m , je č l o v ě k č l o v ě k e m až d í k y jednání: e t i c k y v z a t o se z č l o v ě
k a stává č l o v ě k t e p r v e d í k y t o m u , ž e j e s c h o p e n j e d n a t .
O n o specifické „bytí", j e ž je vlastní t o m u , co má být,24 tj. bytí pří
slušné k z á k o n n é m u chtění, je ( o b d o b n ě j a k o bytí přírody v teoretic-
23
Tuto cestu, zprvu Cohenem sledovanou a poté zdánlivě opuštěnou,
znovu „objevuje" a j d e po ní až do konce Paul Natorp (viz následující kapi
tolu).
24
Srv. H. Holzhey, Sein und Sollen. Postmetaphysischer Idealismus bei
Cohen und Natorp, str. 139-153.
70
71
První
část.
Novokantovství
//.
Marburská
škola
k é m r o z u m u ) zajištěno relačním v ě d e c k ý m faktem: podezření, že by
vozuje, že bytí toho, co být má, má svou skutečnost (na rozdíl od
se u „bytí toho, co být m á " mohlo jednat jen o myšlenkový přelud,
bytí p ř í r o d y ) v ě č n ě v b u d o u c n o s t i . K o n f r o n t a c e s p ř i r o z e n o u , v e š k e
zabraňuje mezi kulturními úkazy nejlépe právní věda, a především
r é h o s m y s l u z b a v e n o u závislostí l i d s k ý c h č i n ů a l i d s k é h o b y t í C o h e
státoprávní nauka. P r o č ? Historická věda sice ukazuje, j a k é p o m ě r y
na nutí nastolit zvláštní vztah m e z i životem, j a k ho člověk skutečně
vstoupily do skladby ideální mravní povinnosti a moci, avšak právě
v e d e (homo phaenomenon), a ž i v o t e m , j e n ž se ř í d í p ř í k a z y p r a k t i c
p r o t o n e m ů ž e s l o u ž i t z a v ý c h o z í f a k t u m e t i k y čistého c h t ě n í . J e d i n ě
k é h o m r a v n í h o r o z u m u (homo noumenon).26 J e h o o d p o v ě ď n a o t á z
v č i s t é p r á v n í n a u c e , tj. v t a k o v é , j e ž n e n í k o n c i p o v á n a a n i j a k o fak
ku, j a k ý m z p ů s o b e m s e n e p o d m í n ě n á p o v i n n o s t z h m o t ň u j e v p r a k
t i c k á v ě d a , a n i j a k o ( m e t a f y z i c k á ) n a u k a o p ř i r o z e n é m p r á v u , j e zá
t i c k é r e a l i t ě d a n é p ř í t o m n o s t i , z n í : z h l e d i s k a budoucnosti ( 3 9 5 n n . ) .
roveň s právem (nakolik je navázáno na pojem jednání) dána i čistá
Tento svébytně nadčasový vztah k budoucnosti označuje termín
f o r m a p o v i n n o s t i : v z p o m e ň m e n a p ř í k l a d n a státní ú s t a v u . S m í m e s e
„věčnost" (400). Pokud b y c h o m věčnost chápali v souladu s b ě ž n ý m
a l e č i s t é p r á v n í n a u k y 2 5 d o v o l á v a t t a k é j a k o g a r a n t a o n o h o bytí p o
užíváním, pak by samozřejmě poslední slovo dostala mytologie či
vinnosti, j e h o ž o z n a č e n í C o h e n zvolil v analogii k bytí přírody?
metafyzika. C o h e n však daný pojem i přes tuto zátěž vrací na pole
U této skeptické otázky m u s í m e objasnit, že „ b y t í m " povinnosti se
mravního subjektu, j e n ž j e n a p l n ě n „ s e b e v ě d o m í m věčnosti". P o j e m
n e m í n í ani e m p i r i c k y v y k a z a t e l n é m r a v n í j e d n á n í a n i n e u s t á l é p o r u
sebevědomí, p ř í p u s t n ý v ý h r a d n ě p ř i s t a n o v o v á n í z á k l a d ů etiky, n e
šování m r a v n í h o z á k o n a v r o v i n ě skutečnosti, tj. etické „ b y t í " n e
postihuje „poznávací já", nýbrž výhradně seberozvinutí „čistého
označuje ony faktické poměry, ve kterých žijeme, nýbrž „bytí" ústa
c h t ě n í " ( 2 2 3 ) , c o ž n e n í n i c j i n é h o n e ž zákonodárství vztažené k sobě
vy a p r á v n í h o řádu ( d e m o k r a t i c k é h o ) p r á v n í h o státu. A n i k ústavě
samému, nebof v l a s t n í já k o r e l u j e s u r č o v á n í m z á k o n a a p o u z e v t é t o
p r á v n í h o státu se tu v š a k n e p o u k a z u j e j a k o k faktu v y k a z a t e l n é m u
korelaci přetrvává (340). Mravní „sebevědomí věčnosti" nahrazuje
například sociologií. Jestliže C o h e n v t o m t o právním uspořádání
nesmrtelnost j a k o d o m n ě l o u vlastnost lidské duše (413). „ V ě č n o s t í "
s h l e d á v á „ b y t í " t o h o , c o m á být, c h c e t í m říci, ž e d a n ý p r á v n í ř á d j a
se míní o n e n časový horizont lidského bytí, v n ě m ž se to, co být m á ,
k o ž t o s t a n o v e n í z á k l a d ů s t á t u p l n í legitimizační funkci p r o r a c i o n á l
zjevuje j a k o h i s t o r i c k y s k u t e č n é , a v ě č n o s t t a k p ř e d s t a v u j e s k u t e č
ně založené faktické jednání.
nost b u d o u c n o s t i . J e s t l i ž e m r a v n í s u b j e k t s k r z e „ s e b e v ě d o m í v ě č n o s
P ř e s t o z ů s t á v á „ m r a v n í b y t í " , p o k u d j d e o j e h o skutečnost, i d e á
t i " očekává „ n a p l n ě n í času", nečiní tak utopicky, s nadějí napjatou
lem (423): jednající člověk se ocitá v nepřekonatelném napětí mezi
k b u d o u c n o s t i č e h o s i , c o j e š t ě n e n í , n ý b r ž č i n í t a k jakožto b u d o u c
přirozenou podmíněností svých pudů či potřeb a ideální n e p o d m í n ě -
nost: v ž d y ť t a t o b u d o u c n o s t s p á s y m u s í „ b ý t č a s o v é b u d o u c n o s t i stá
ností p o v i n n o s t i u r č o v a n é r o z u m e m . Toto napětí není p o u z e faktic
le k d i s p o z i c i " . 2 7
k é : j e v e p s á n o p ř í m o d o e t i c k é h o p o j e t í č l o v ě k a , z č e h o ž C o h e n vy-
Přestože Cohen odmítá Kantovu nauku o postulátech, přebírá
v tomto kontextu myšlenku, že Bůh je toliko hypotéza, jež slouží
23
k uspokojení r o z u m o v é h o zájmu na výstavbě systému. Zároveň ale
Cohen myslí v první řadě na čistou právní vědu, jak ji koncipoval
R. Stammler, Die Lehre von dem Richtigen Rechte (1902), a kterou později
rozvinul Hans Kelsen, Reine Rechtslehre (1934); přesto se jeho koncepce
mírně odlišuje od Obou autorů. Srv. H. Holzhey, Kelsens Rechts- und Staatslehre in ihrem Verhdltniss zum Neukantianismus, str. 167-192; týž, Rechtserfahrung oder Rechtswissenschaft - fragwurdige Alternativě. Zu Sanders
Streit mit Kelsen, str. 4 7 - 7 5 ; C. Miiller, Die Rechtsphilosophie des Marburger Neukantianismus.
Naturrecht und Rechtspositivismus in der Auseinandersetzung zwischen Hermann Cohen, Rudolf Stammler und Paul Natorp;
M. Pascher, Einflihrung in den Neukantianismus, str. 151-173.
z d ů r a z ň u j e , ž e v e f i l o s o f i c k é e t i c e l z e h o v o ř i t p o u z e o ideji B o h a .
72
73
S vyškrtnutím všech substanciálních u r č e n í spojuje představu o re
lačním Bohu, který se plně vyčerpává „vnějším v z t a h e m " , totiž vzta-
26
Srv. I. Kant, Kritika čistého rozumu, A 538 nn., B 566 nn.; I. Kant,
Metaphysik der Sitten. Rechtslehre (Ak VI.239, 434).
27
P. Fiorato, Geschichtliche Ewigkeit.
Philosophie Hermann Cohens, str. 175.
Ursprung und Zeitlichkeit in der
První
část.
Novokantovství
//.
Marburská
škola
h e m k č l o v ě k u ( 5 5 ) . C o h e n o d m í t á p a n t h e i s m u s a trvá n a B o ž í t r a n s -
c t n o s t i . J i ž v Etice čistého chtění se p ř i t o m v z t a h u j í i k j e d n o t l i v c i
c e n d e n c i . Ideje B o h a , a n e b o přesněji ř e č e n o ideje J e d i n é h o B o h a se
s j e h o slabostmi, jak je patrné především na Cohenově výkladu oné
tu užívá j a k o ručitele p r o budoucí splynutí lidstva v j e d n o t ě lidství
„ l á s k y p l n é c t n o s t i " , j í ž j e skromnost. K d o j e d n á z e s k r o m n o s t i , t e n s i
vedeného mravním zákonem (55, 214).28
u v ě d o m u j e , že m u s í žít v napětí m e z i i d e á l e m a tím, co je prakticky
Z á v ě r e č n o u č á s t e t i k y tvoří n a u k a o c t n o s t e c h , č í m ž s e t e m a t i z u j e
dosažitelné, a v t o m t o napětí obstát. Individuální platnost má také
subjektivně-afektivní stránka prosazování mravnosti v životě j e d n o t
upřímnost, c o ž j e c t n o s t c t i : p o z n á n í , j e ž v š t ě p u j e , t o t i ž j e d n o t l i v é h o
livce. I tento závěrečný k r o k na C o h e n o v ě m y š l e n k o v é cestě k „rea
člověka chrání před tím, aby mravní identitu, k níž dospěje proce
l i t ě " m r a v n o s t i j e n e s e n é t o s e m spásy, t a k ž e n a u k a o c t n o s t e c h p o
sem sebepoznání, pokřiveně chápal j a k o majetek.
skytuje oporu p r o C o h e n ů v o p t i m i s m u s na poli filosofie dějin.
Jestliže se jednotlivec bytostně nachází v tíživém napětí mezi mrav
e) Filosofie státu a s p o l e č n o s t i
ním úkolem a „ v ě č n o u " snahou o j e h o naplnění, pak nauka o ctnosti
Joseph Klein přišel s názorem, že C o h e n jakožto asimilovaný Žid
mu nabízí m o ž n o s t pozitivní orientace, neboť přes veškeré nedostat
trasformoval touhu svého „národa" po občanské rovnoprávnosti ve
ky v k o n k r é t n í realizaci ukazuje stezky k dílčímu zdokonalení j e h o
státoprávní zaměření svého etického idealismu,30 či stručněji, že se
m o r á l n í c h návyků (424). Ctnost je vždy cosi více než j e n morální
svou e t i k o u s n a ž í o b h á j i t ž i d o v s k á p r á v a . P o d l e m é h o m í n ě n í p o d o b
v ě d ě n í . J a k o a f e k t i v n í b á z e c t n o s t i s e s i c e n a b í z í i láska, o v š e m C o
ná d o m n ě n k a nevystihuje ani zkušenost C o h e n a j a k o Žida, ani j e h o
h e n p o c i ť u j e j a k o n e d o s t a t e k , ž e l á s k a d o s p í v á k p o s p o l i t o s t i oájá
filosofickou etiku. N a m í s t o absolutizace C o h e n o v a zaměření na pro
( 4 8 2 ) a s v o u a f e k t i v n í f u n k c i p l n í v r á m c i relativních s p o l e č e n s t v í ,
b l é m státního práva se i z biografických d ů v o d ů nabízí postavit do
které p a k m o h o u snadno vznést nárok na status společenství vůbec.
centra
Z a a d e k v á t n ě j š í b á z i p o v a ž u j e a f e k c i cti
nebo
důstojnosti.
Oproti
d n e š n í m u o b v y k l é m u úzu dává přednost označení „čest", neboť je
„střízlivější, s k r o m n ě j š í a j e d n o z n a č n ě j š í " n e ž p ř í l i š s l a v n o s t n í „ d ů
stojnost", ale p ř e d e v š í m také proto, že „ č e s t " na rozdíl od „důstoj
n o s t i " představuje zavedený právní termín. Kdyby C o h e n psal dnes,
n e p o c h y b n ě by m l u v i l o „ d ů s t o j n o s t i " , a j e h o p o s e l s t v í z n í : důstoj
nost před láskou. D ů s t o j n o s t l z e v y č í s t „z t v á ř e " d r u h é h o č l o v ě k a :
„Tak j a k o l á s k a p r a m e n í z ,já', čest p r a m e n í z ,ty'; a tak, p o m o c í
,ty', stmeluje , m y ' . " (493) C o h e n o v a etika tak předjímá myšlenky
Martina Bubera a Emmanuela Lévinase.
Cohenův
koncept
etického socialismu31
při j e h o ž
rozvíjení
skutečně sehrála židovská tradice p o d s t a t n o u roli. Takřka nepřeko
natelně věc vystihl Franz Rosenzweig: „Existuje židovská myšlenka,
která v p o z o r u h o d n é m souběhu dospěla ke globální platnosti až
v p a p r s c í c h 19. století a uvnitř n ě m e c k é h o židovstva, totiž socia
l i s m u s , a to s o c i a l i s m u s m e s i á š s k ý , v n ě m ž se p ř í k a z lásky p r o p o j u j e
s p o ž a d a v k e m s p r a v e d l n o s t i . . . J a k o t a j n á h n a c í síla p ů s o b i l u L a s salla, a n a k o l i k mu b y l a u d ě l e n a m i l o s t n e d ů s l e d n o s t i , i u M a r x e . " 3 2
Vedle t é t o ž i d o v s k é i n s p i r a c e b y l p r o C o h e n ů v p o s t o j n e j s p í š určují
cí socialismus, j a k ho praktikoval F. A. L a n g e . V opozici k histo
rickému i dialektickému materialismu nachází Cohen socialistické
Základ ctností prvního stupně (upřímnost/pravdomluvnost, odva
zásady v Kantově etice, přičemž u této teze, již samozřejmě nemíní
ha a spravedlnost) tkví v afekci cti, ctností d r u h é h o stupně (skrom
jako historické konstatování, se odvolává především na spřízněnost
nost, věrnost, lidskost) v lásce. O b ě afektivní báze spolu korelují „ č e s t p o s k y t u j e l á s c e v š e o b e c n ý r á m e c , l á s k a zas u v á d í č e s t d o o m e
z e n é h o p r o s t o r u s p o l e č e n s t v í " 2 9 - a p o d o b n ě se d o p l ň u j í i p ř í s l u š n é
28
Srv. kritiku v H. Holzhey, Die Religion im System der Philosophie
Cohens, str. 147-163, zejm. 154-158.
29
P. A. Schmid, Ethik als Hermeneutik, str. 256.
74
30
J. Klein, Die Grundlegung der Ethik in der Philosophie Hermann
Cohens und Paul Natorps - eine Kritik des Neukantianismus, str. 99, 106,
134.
31
K tomu H. Holzhey (vyd.), Ethischer Sozialismus.
Philosophie
des
Neukantianismus.
32
F. Rosenzweig, Einleitung, I, str. XXIII.
75
Zur politischen
První
část.
//.
Novokantovství
Marburská
škola
socialistické kritiky společnosti s o n o u verzí kategorického imperati
Cohenův pojem socialistické společnosti není jen „maskovaný po
vu, která vyzývá užívat „lidství v o s o b ě své i kohokoli j i n é h o vždy
j e m státu".34 Ať už ji zodpovíme jakkoli, na významovém rozdílu
též j a k o cíle a nikdy j e n j a k o prostředku". V aplikaci na „sociální
m e z i i d e o u n o r m a t i v n í h o státu a i d e o u n o r m a t i v n í s p o l e č n o s t i C o h e n
o t á z k u " k o n č í c í h o 19. století t e n t o z á k o n p r a k t i c k é h o r o z u m u s t a n o
n e o c h v ě j n ě trvá. S p o l e č n o s t i totiž přisuzuje j a k o b y střední a zpro
vuje, ž e j e n e p ř í p u s t n é dělníka ponížit n a p o u h é zboží, neboť t í m s e
s t ř e d k o v a t e l s k o u p o z i c i m e z i státem a jednotlivcem.
mu o d n í m á status osoby. K d y ž C o h e n „ideu lidství j a k o p r i m á r n í h o
pirické reality tak funguje tehdy, k d y ž se j a k o ž t o oblast hospodář
Co do
své em
ú č e l u " prohlásí za „ideu socialismu", obohacuje tím mravní zákon
s k é h o s t y k u v y č l e n í z o b l a s t i státní m o c i , a l e c o d o i d e j e t e h d y , k d y ž
o konkrétní historický rozměr: daný zákon nyní již nezavazuje jen
j e v z n e s e n p o ž a d a v e k m a t e r i á l n í s p r a v e d l n o s t i . Z dvojí p e r s p e k t i v y
lidstvo o b e c n ě , ale zvláště silně doléhá k t ě m , k d o nesou hospodář
C o h e n n a h l í ž í i v z t a h společnosti a jednotlivce, totiž z h l e d i s k a e k o
s k o u a p o l i t i c k o u z o d p o v ě d n o s t , a u p o z o r ň u j e n a z á v a z e k v ů č i sku
n o m i c k é reality a z hlediska mravní ideje společnosti j a k o ž t o zákla
p i n á m a j e d n o t l i v c ů m , jejichž osobité lidství je ve světě p r á c e ovlá
du etického socialismu: „U prvního prizmatu společnosti se jednotli
d a n é m t r ž n í m i z á k o n y p o š k o z o v á n o (ErW B 3 2 0 n . ) .
vec nechápe a nehodnotí jako společenská, nýbrž hlavně jako
Na K a n t o v ě etice C o h e n shledává dvě slabiny,33 totiž m o n o l o g i c -
e k o n o m i c k á b y t o s t . U d r u h é h o p r i z m a t u s e č l o v ě k stává p r o b l é m e m
v
„říše účelů". U první otázky ovšem již sám Kant, jak Cohen po
se
střehl, vykročil ke korektuře, když mravní z á k o n v poslední instanci
„ D u c h a m r a v n o s t i " však C o h e n pociťuje i v M a r x o v ě historickém
začlenil do pojmu společenství mravních bytostí. Řečeno s Cohe-
m a t e r i a l i s m u , č í m ž M a r x e j a k o b y staví n a h l a v u , n e b o ť i o n s e stává
nem,
„společenství
zákonů
se
stává
s p o l e č e n s t v í m zákonodárství
mravním
odvíjí
smyslu jakožto
Z prvního prizmatu
ké vymezení autonomie a nedostatečné institucionální zakotvení
sociální fyzika,
svědkem pro
z
společenská bytost.
druhého
sociální
idealistické chápání historie,
etika."
postavené
(ErW
B
na ideji
313)
či
hy
227) Při tomto interpretačním
p o t é z e svobody. O b h á j i t s v o b o d u j a k o h i s t o r i c k ý p r i n c i p v š a k a n i
rozvinutí Cohen nepředstírá, že by se svobodné sebeurčení vedené
C o h e n o v i nestačí: teorie dějin se zároveň musí zasadit o budoucí
m r a v n í m z á k o n e m v n ě j a k é k o m u n i t ě j i ž n y n í fakticky v y s k y t o v a l o .
u s k u t e č n ě n í l i d s k o s t i . C o h e n n e u z n á v á ž á d n ý k o n e c dějin, n e b o ť a n i
Mravní zákon ztělesněný ve společenství a u t o n o m n í c h bytostí n u t n o
m í r , „ j e j ž p ř i n e s o u ,dny s p a s i t e l e ' " , n e z n a m e n á „ k o n e c s v ě t a a lid
s p í š e c h á p a t j a k o „ k o n e č n ý c í l " , j í m ž s e řídí h i s t o r i e . T a k t o k o n c i p o
s t v a " ( 4 0 6 ) . P ř i j e t í m p e r s p e k t i v y s p á s y n a p o l i filosofie d ě j i n s e spí
vaný „etický socialismus" se od marxistického socialismu hluboce
še postuluje zaměření politiky na budoucnost ve smyslu „věčného
liší: n e m á ž á d n o u t e o r i i t ř í d n í h o b o j e a n i t e o r i i r e v o l u c e a n e o p í r á s e
úsilí" o realizaci mravnosti (410).
a t í m t a k é zákonodárcem".
(KBE B
o politickou e k o n o m i i . Na rozdíl od revolučních očekávání a revo
lučního aktivismu má etický socialismus diametrálně odlišný vztah
k b u d o u c í m u h i s t o r i c k é m u vývoji: z d e se j e d n á o p ř i b l i ž o v á n í k „říši
ú č e l ů " , p ř i b l i ž o v á n í , k t e r é „ m á b ý t " . Ř í š i ú č e l ů C o h e n staví z a v z o r
i d e á l n í h o státu i eticky zreformované pospolitosti. Ideu státu, j e h o ž
právní řád spočívá na společenství, konfrontuje nejenom s danými
faktickými poměry, ale i s její marxisticko-materialistickou interpre
t a c í . J e l i k o ž z á r o v e ň o d l i š u j e f a k t i c k ý stát m o c i a s t a v ů o d s t á t u j a
k o ž t o etického vodítka jednajících subjektů, vyvstává otázka, zda
Srv. H. van der Linden, Kantian Ethics and Socialism.
76
f) E s t e t i k a a s y s t é m o v á filosofie
J a k u k á z a l h i s t o r i c k ý p ř e h l e d d í l a , C o h e n ů v s y s t é m f i l o s o f i e m á tři
až č t y ř i č á s t i . R o z d ě l e n í s y s t é m u na tři č á s t i - l o g i k u , e t i k u a e s t e t i
ku - se opírá o Kanta, kterému C o h e n o b e c n ě přisuzuje zásluhu na
vytvoření
filosofického
s y s t é m u c h á p a n é h o j a k o „ s o u s t a v u způsobů
utváření v e v ě d o m í , p ř i č e m ž k a ž d ý z p ů s o b u t v á ř í j i s t ý s o b ě v l a s t n í
o b s a h " (KBÁ 9 4 n . ) . J a k é d ů v o d y a l e m ů ž e C o h e n u v é s t p r o s n a h u
pochopit u m ě n í j a k o obsah specifického způsobu utváření ve vědo-
E. Winter, Ethik und Rechtswissenschaft, str. 343.
77
První
část.
Novokantovství
//.
Marburská
škola
z a m y š l e n í n a d filosofií kultury.
jení přírody a mravnosti, j e ž „reinterpretací m ě n í příslušné složky na
U m ě n í n á s staví p ř e d p r o b l é m „ k u l t u r n í h o s y s t é m u " (4), tj. p ř e d
čistě myšlené s m ě r y " a zpodobňuje „jejich reálný smysl, obsah
otázku: Jak lze filosoficky odůvodnit systémovou jednotu kultury?
a h o d n o t u " (225 n).
mí?
Příslušný podnět
vychází
ze
Právě na t o m t o ú k o l u brousí C o h e n o v a m y š l e n k a systému své ostří.
K
podobnému
nálezu
Cohen
dospívá
v
Estetice
čistého
cítění:37
U m ě n í jakožto součást kultury vyžaduje estetiku, jež je od samého
jakožto systémový obor filosofie by estetika měla nalézt opodstatně
p o č á t k u vztažena k s y s t é m o v é m u celku. Tak j a k o se zápas o j e d n o t u
n í tak, ž e vyjde o d u m ě n í j a k o ž t o f a k t i c k é s l o ž k y v š e o b e c n é k u l t u r y
kultury obecně vzato vede v „právním prostoru" vědomí, i systema
(ÁrG I, str. X I ) . 3 8 1 k p r o b l é m u „ e s t e t i c k é h o z a l o ž e n í " C o h e n p ř i s t u
tické filosofické založení estetiky musí probíhat na p ů d ě teorie vědo
p u j e z e strany p ř e d m ě t u a j e h o u t v o ř e n í , p ř i č e m ž v ý s l o v n ě p ř i z n á v á ,
mí,35 což vyvolává otázku, j a k ý m způsobem C o h e n uvede do hry
že se zpočátku zdá nezjistitelné, „jak by vedle poznání a mravnosti
s v é b y t n é estetické v ě d o m í . J i ž a r g u m e n t a c e v o b o r u s a m o t n é t e o r i e
m o h l e x i s t o v a t d a l š í r o v n o m o c n ě č i s t ý z p ů s o b u t v á ř e n í , zvlášť k d y ž
v ě d o m í p o d l e něj v y ž a d u j e b l i ž š í o d ů v o d n ě n í v z h l e d e m k m o ž n o s t i
u m ě l e c k é dílo, p r o n ě ž příslušný způsob h l e d á m e , zůstává p o d m í n ě
p s y c h o l o g i c k é h o v ý k l a d u . H r o z b u , ž e s e u p l a t ň o v á n í k a t e g o r i e vě
n o o b ě m a p r v n í m i z p ů s o b y u t v á ř e n í " (1,84). J a k o v ý c h o d i s k o s e n a
domí36 dostane do područí empirické psychologie, odvrací Cohen
bízí hledat nový způsob utváření v „tom, j a k si vědomí počíná s a m o
m j . t í m , ž e r o z d í l y m e z i z p ů s o b y u t v á ř e n í fixuje p o m o c í r ů z n ý c h za
v s o b ě " (1,86), a n i k o l i v e v z t a h u k p ř e d m ě t u . N a o t á z k u , z d a t e n t o
měření v ě d o m í :
namísto blíže neurčené subjektivní psychologické
subjektivní v z t a h l z e v y k á z a t j a k o z á k l a d n o v é h o p ř e d m ě t u (či p ř e d
kvality j e v ě d o m í , s n í m ž s e z d e p r a c u j e , v ž d y u r č e n o v z t a h e m k j i s
m ě t n é o b l a s t i ) , C o h e n o d p o v í d á tezí, ž e s t a n o v e n í z á k l a d ů s e s m í o b
t é m u o b s a h u (KBÁ 9 7 ) . T a k é a r g u m e n t p r o p ř i j e t í t ř e t í h o s m ě r u v e
s a h o v ě o m e z i t n a „ z á k o n i t o s t e s t e t i c k é h o v ě d o m í " (1,89 n . ) . P r o t o t o
v ě d o m í C o h e n získává ze zamyšlení nad obsahem, neboť u m ě n í
vědomí, jež nevychází m i m o sebe sama v případné snaze „získat
„ z p o d o b ň u j e s v é b y t n ý svět, k t e r ý s e n e v y č e r p á v á a n i p ř í r o d o u a n i
p ř e d m ě t n ý o b s a h i m i m o v l a s t n í sféru č i n n o s t i s p o č í v a j í c í s a m a
m r a v n o s t í " ( 9 9 ) a k t e r ý s v é s l o ž k y s á m vytváří. P ř i n a z n a č e n é m t ř e
v s o b ě " (1,97), C o h e n u ž í v á t e r m í n u „ č i s t é c í t ě n í " . P r á v ě o n ě , r e a l i
t í m z a m ě ř e n í se ve v ě d o m í j a k o ž t o nový obsah ustavuje krás n o -
zované j a k o „láska k lidské přirozenosti", se opírá umělecká tvorba
„objektech"'příroda
i u m ě l e c k á r e c e p c e ( 1 , 1 8 6 ; 11,416). P ř e d m ě t v n ě m u t v o ř e n ý , t e d y
a s v o b o d a (= m r a v n o s t ) , které nyní fungují j e n j a k o materiál (100).
p o d o b a u m ě l e c k é h o díla, v sobě obnáší s á m subjekt j a k o duši d a n é
ovšem nikoli j a k o nový
„ t y p o b j e k t u " , n ý b r ž na
C o h e n tak z celku kultury nejprve vyzdvihne specifickou oblast
p o d o b y (1,192). V r á m c i r ů z n ý c h u m ě n í p ř i s u z u j e C o h e n v ý s a d n í
u m ě n í , pro niž n á s l e d n ě stanoví základy její zákonité konstituce
m í s t o p o e z i i , n e b o ť v m é d i u j a z y k a d o s a h u j e „ s p l y n u t í p o j m u a slov
v estetickém vědomí. Přestože pro specifičnost umění například
n í h o c í t ě n í " ( 1 , 3 6 7 ) , č í m ž zajišťuje j e d n o t u u m ě n í v ů b e c . J e s t l i ž e
v kontrastu k náboženství nebo technice není udáno žádné kritérium,
umění znamená tolik co „zniternění" vycházející ze „srovnání", pak
C o h e n v návaznosti na K a n t a tvrdí, že estetické v ě d o m í „završuje
poezie má exemplární ráz, neboť zniterňující „chování vědomí
systém druhů v ě d o m í , tj. systém filosofie" (101). N o v ý druh, respek
tive nový s m ě r v ě d o m í - o z n a č e n ý j a k o „ c í t ě n í " - má svébytný ob
s a h v t o m s m y s l u , ž e n a „ v ý h r a d n í c h o b s a z í c h v ě d o m í " vytváří s p o -
37
Zvláštnost této práce spočívá v tom, že krása je rozčleněna na „vzne
šenost" a „humor".
36
V Logice čistého poznání Cohen uvádí v „soudu možnosti" vědomí
jako heuristickou kategorii a ostře ji odlišuje od genetického pojmu vědomí.
38
Na často diskutovanou otázku, zda j e z hlediska transcendentální filo
sofie přípustné vycházet z umění místo z vědy o umění jakožto vztahového
faktu estetiky, podala definitivní odpověď U. Renzová ve své Die Rationa
litat der Kultur, str. 57-60, která ukázala, že transcendentální otázka po
podmínkách zákonitosti kulturní oblasti zásadně není omezena na vědecká
fakta (srv. KBÁ, str. 144).
78
79
35
U. Renzová, Die Rationalitat der Kultur. Zur Kulturphilosophie
ihrer transzendentalen Begriindung bei Cohen, Natorp und Cassirer,
148 nn.
und
str.
První
část.
Novokantovství
//.
v s o b ě s a m é m " s e v n í a r t i k u l u j e j a k o „ d r u h ý j a z y k " , totiž j a z y k čis
t é h o c í t ě n í , p r o k t e r ý j e „ p r v o t n í " j a z y k p o j m o v é h o p o z n á n í j e n tvár
nou látkou.39
Stejně j a k o u založení estetiky j a k o ž t o třetí systémové součásti,
t a k é p ř i r o z p r a c o v á n í v š e o b e c n é filosofické s y s t e m a t i k y C o h e n s p o
j u j e k u l t u r n ě - f i l o s o f i c k ý a s p e k t s a s p e k t e m filosofie v ě d o m í a p r o
výsledek užívá t e r m í n u „kulturní v ě d o m í " . Jednotlivá „fakta" kultu
ry, j a k o j e v ě d a , m r a v n o s t č i u m ě n í , l z e p o d l e C o h e n a s a m y o s o b ě
i v j e j i c h p ř í s l u š n o s t i k j e d n o t n é k u l t u ř e v p o s l e d p o c h o p i t j e d i n ě ze
vzájemné souvislosti způsobů utváření, které j i m odpovídají, a tuto
v z á j e m n o u s o u v i s l o s t z a c h y c u j e s y s t e m a t i c k á filosofie. A r g u m e n
tační zajištění této j e d n o t y m ě l o představovat t é m a čtvrté, již nena
p s a n é s y s t é m o v é č á s t i , t o t i ž „ p s y c h o l o g i e " j a k o ž t o ,Jiodegetické en
cyklopedie filosofického
a jeho
systému"
(ÁrG
11,432).
Oproti
Natorpovi
Všeobecné psychologii ( 1 9 1 2 ) C o h e n trval na t o m , že p s y c h o
l o g i e j e p o j m o v ě konstruktivní p o v a h y . J e d n o t a , o n i ž j d e , j e „ m e t o
dická", tj. spočívá ve stanovení základů, takže se v ní m ů ž e artikulo
vat rozmanitost jednotlivých směrů kulturního vědomí. C o h e n o v o
specifické p o j e t í s u b j e k t u s i c e v j e h o k o n c e p t u p s y c h o l o g i e n e z í s k á
vá přesnější kontury, n i c m é n ě odmítnutí Natorpova přístupu
40
si lze
vyložit j a k o s o u č á s t j e h o p r o g r a m o v é kritiky metafyziky. Systema
t i c k á filosofie b y z t o h o t o h l e d i s k a m ě l a v y t l a č i t „ z a s t a r a l o u m e t a f y ziku" filosofie identity.
41
Marburská
škola
g) Náboženství
Historicky vzato se C o h e n o v o pojetí socialismu ocitá v protikladu
nejen vůči historickému materialismu marxistického ražení, ale
i vůči n á b o ž e n s k é m u určení etického volního subjektu. Kantův po
j e m autonomie etiku emancipoval z područí náboženství a theologie,
a hlavním p r o s t ř e d k e m C o h e n o v ý c h úvah tak je snaha začlenit
ústřední n á b o ž e n s k é pojmy (Bůh, věčnost, spasitel, hřích) prostřed
nictvím etického výkladu do rámce filosofie vázané jen rozumem.
P i e t n í ú c t a , k t e r o u j a k o ž t o Ž i d pociťuje v ů č i n á b o ž e n s k é m u p ů v o d u
morálky a mravnosti, je pevně vymezena osvíceneckým závazkem
v ů č i v š e o b e c n é m u z á j m u lidstva, z á j m u , k t e r ý s e C o h e n v y t r v a l e p o
k o u š í v y d o b ý t z b i b l i c k ý c h textů, p ř e d e v š í m z p r o r o k ů . V t o m t o vy
t y č e n í h r a n i c t k v í s m y s l o n o h o „ ř e š e n í , j í m ž j e rozplynutí nábožen
ství v etice".*2 O n á b o ž e n s t v í j a k o t a k o v é m C o h e n p í š e ,
že
sice
postuluje m o n o p o l n í n á r o k na mravnost, ale přitom zastupuje p o u z e
„ p ř i r o z e n ý stav" m r a v n o s t i , „ j e h o ž k u l t u r n í vyzrálost s p a d á do eti
k y " (ErW B 5 8 6 ) . I n á b o ž e n s t v í , j a k j e z a c h y c e n o n a p ř í k l a d t e x t y
h e b r e j s k é b i b l e , t v o ř í v z t a ž n é f a k t u m , z n ě h o ž e t i c k á reflexe v y c h á z í
s c í l e m v y d o b ý t z n ě j e t i c k é p r i n c i p y a j a k o t a k o v é je p r o k á z a t . P r o
rocké zvolání „Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré" (Micheáš
6,8) C o h e n p o j í m á j a k o
etické založení,
kdy
lidství- t j . v š e o b e c n ý
pojem člověka - interpretuje j a k o to, co je pro člověka dobré.
Potřeba dané téma aktuálně zpracovat je sedmatřicetiletému Coh e n o v i n e j d ř í v e v n u c e n a z v e n č í : p o d n ě t e m j e tzv. b e r l í n s k ý s p o r
o a n t i s e m i t i s m u s (viz v ý š e , k a p . I,
l c ) . Ve Vyznání k židovské otázce
se C o h e n kriticky obrací proti Treitschkově charakterizaci judaismu
jako „národního náboženství kmene, jenž n á m je původně cizí",
39
O vztahu této koncepce k teorii „vnitřní formy řeči" H. Steinthala srv.
H. Wiederbach, Die Bedeutung der Nationalitdt fiir Hermann Cohen, str.
168-175.
40
Ve svých výpiscích z Natorpovy Všeobecné psychologie podle kritic
ké metody (1912) si Cohen poznamenává ke stránce 20 n.: „Veškeré distink
ce (teoretické, etické atd.) nutno opět převést na původní konkreci, na kon
krétní původnost!" (H. Holzhey, Cohen und Natorp, II, str. 102) Srv. též
K. W. Zeidler, Das Problém der Psychologie im System Cohens, str.
135-146.
41
H. Cohen, Einleitung mit kritischem Nachtrag zu F. A. Langes „Ge
schichte des Materialismus" (Werke, 5/11), str. 38.
80
a j a k o víry, j i ž p o d l e T r e i t s c h k a p r i n c i p i á l n ě n e l z e s l o u č i t s „ č i s t š í
podobou křesťanství".43 Svou polemiku s antisemitismem C o h e n
42
Ve třetím vydání svého Einleitung mit kritischem Nachtrag zu
F. A. Langes „Geschichte des Materialismus" z roku 1914 nahradil Cohen
tuto formulaci slovy: „řešení, jímž je přijetí náboženství do etiky" (Werke,
5/II, str. 106); v práci Der Begriff der Religion im System der Philosophie
(1915) objasňuje, že v tomto „přijetí" jde o rozšíření „oblasti etiky o obsah
náboženství" (str. 58).
43
H. Cohen, Judische Schriften, U, str. 73 n.
81
První
část.
Novokantovství
//.
Marburská
škola
směřuje proti n á b o ž e n s k é m u zápalu křesťanů ve vztahu k Ž i d ů m .
tedy vůbec ptát po místě náboženství v systému filosofie? Touto
O d m í t á o n u e x e g e z i b i b l i c k é h o p ř í k a z u l á s k y k b l i ž n í m u ( L e 19,18),
otázkou se vyjadřuje uznání, že i náboženství je „kulturní faktum".
p o d l e níž je j e h o platnost zvláště v Talmudu o m e z e n a j e n na izrael
Ať už na náboženství osobně pohlížíme jakkoli, je to v ý z n a m n ý kul
ské e t n i k u m , a z d ů r a z ň u j e , že p ř í k a z z a h r n u j e i c i z i n c e a že láska
turní faktor, a p o k u d si filosofie stanoví za ú k o l najít o p o d s t a t n ě n í
k c i z i n c i t v o ř í „ t v ů r č í s l o ž k u v e vývoji p o j m u č l o v ě k a j a k o ž t o b l i ž
pro j e d n o t u kultury, p a k při řešení úkolu m u s í dostát i náboženské
n í h o " . 4 4 Antisemitismus je demaskován j a k o mravní denunciace ju
víře, a to dvojím z p ů s o b e m : s k u l t u r n í m faktorem n á b o ž e n s t v í se
d a i s m u o p ř e n á o j e d n o s t r a n n ý v ý k l a d z á k l a d n í c h n á b o ž e n s k ý c h tex
m u s í j e d n a k v y r o v n a t ve své s y s t e m a t i c e a za d r u h é m u s í n á b o ž e n
tů.
S á m boj proti a n t i s e m i t i s m u představuje součást filosofické
skému v ě d o m í s přihlédnutím ke kritickému pojetí kultury vykázat
p r á c e , totiž k r i t i c k é h o p o m ě ř e n í n á b o ž e n s k é víry r o z u m o v ý m i k r i t é
n á l e ž i t é h r a n i c e - j i n a k z n ě h o m ů ž e vyjít, a f a k t i c k y t a k é o p a k o v a
rii. O b e c n ě j i v z a t o j e C o h e n o v o e t i c k é č t e n í S t a r é h o i N o v é h o z á k o
ně vychází, riziko p r o jednotu kultury. Řešení problému u C o h e n a
na zaměřeno proti jakémukoli náboženskému partikularismu, proti
s p o č í v á v t o m , ž e n á b o ž e n s t v í s i c e n e p ř i s o u d í „ s v é b y t n o s t " , a l e při
rozpadu na dogmatické konfesní okruhy s nárokem na absolutní
řkne mu „zvláštní ráz", což znamená, že vedle vědeckého, morální
p l a t n o s t a o d t u d se o d v í j e j í c í p r a k t i c k o u a t e o r e t i c k o u n e s n á š e n l i
ho a estetického v ě d o m í se již v r á m c i kultury nepostuluje ž á d n é
v o s t . To p l a t í i ve „ s p o r u o s i o n i s m u s " , k t e r ý v r o c e 1 9 1 6 v e d e
svébytné náboženské vědomí ani žádná p ř e d m ě t n á oblast „nábožen
s M a r t i n e m B u b e r e m . V o h n i s k u C o h e n o v a z á j m u se o c i t á s i o n i s t i c -
ství", již b y c h o m m o h l i srovnávat s vědou, mravností a u m ě n í m ; 4 6
ké pojetí „židovského n á r o d a " , pro který má vzniknout veřejnopráv
o v š e m p o z i t i v n ě v z a t o v y k a z u j e n á b o ž e n s t v í svůj „zvláštní r á z "
ně zajištěné útočiště na ú z e m í Palestiny a proti n ě m u ž C o h e n cituje
v tom, že vůči logice, etice a estetice funguje j a k o kritický doplněk.
slovo proroka M i c h e á š e (5,6): „I bude pozůstatek Jákoba uprostřed
P r o teoretickou filosofii j e n á b o ž e n s t v í d ů l e ž i t é t í m , ž e m o n o t e i s t i c
m n o h a národů j a k o rosa od H o s p o d i n a . " Právě v prostorovém roz
k á z á s a d a o B o h u j a k o j e d i n é m b y t í m á „ p r a p ů v o d n í p o d í l " (BR 2 3 )
ptýlení C o h e n spatřuje skutečnost a světodějinné poslání m o d e r n í h o
na z á k l a d n í m filosofickém konceptu bytí a na j e h o vztahu k pojmu
j u d a i s m u . Židovské náboženství se m ů ž e uchovat jedině v „judais
j e d n o t y . P o j e m č l o v ě k a r o z v í j e n ý v etice z a s e ve s v ě t l e n á b o ž e n s t v í
mu universální lidskosti".45 Při svém odhodlání být d o b r ý m N ě m
projevuje zásadní nedostatek v t o m , že nedostačuje jednotlivci.
c e m ovšem C o h e n zůstává slepým k elementu partikulárního nacio
A vůči estetice se náboženství ujímá kritické funkce jakoby s a m o
n a l i s m u v o n o m n ě m e c t v í , jež t é m ě ř n á b o ž e n s k y uctívá. Z k l a m á n í
vůči sobě, neboť ve střetu m e z i estetickým a n á b o ž e n s k ý m v ě d o m í m
na sebe nenechalo dlouho čekat.
v y c h á z í n a j e v o , že z á k l a d v cítění má p o u z e e s t e t i k a , a n i k o l i n á b o
Pro zastánce systémové filosofické ambice představuje nábožen
ženství. C o h e n o d m í t á Schleiermacherův názor, že se náboženství
ství j e š t ě p r o n i k a v ě j š í v ý z v u n e ž u m ě n í . S y s t é m s e totiž j e v í j a k o
odvíjí od p o c i t u n a p r o s t é závislosti, a p o d o b n ě kritizuje i v ý k l a d n á
uzavřený a nevykazuje žádnou mezeru - dokud nevezmeme v potaz
boženství u N a t o r p a : jestliže N a t o r p vychází z celistvosti nábožen
náboženství. A ani vedle etablovaných zaměření vědomí a jejich
ského prožitku a členitost v ě d o m í nechává odplynout v pocitu ^bez
„výtvorů" n e n a c h á z í m e již pro náboženské vědomí místa. Proč se
m e z n é h o a beztvarého kolébání a proplétání duše",47 C o h e n zde vidí
44
H. Cohen, Nachštenliebe im Talmud. Ein Gutachten, dem Kóniglichen
Landgerichte zu Marburg erstattet, otištěno in: H. Cohen, Jiidische Schrif
ten, I, str. 145-174.
46
Natorpovo řešení, které identifikuje náboženství s citem, jenž je
„vlastní základní podobě vědomí", avšak nepřiřazuje mu žádnou „vlastní
předmětnou oblast" (P. Natorp, Religion innerhalb der Grenzen der Humanitát, str. 44), podle Cóhenových premis znemožňuje rozlišovat estetické
a náboženské vědomí.
45
H. Cohen, Atwort auf das offene Schreiben des Herm Dr. Martin
Buberan Hermann Cohen (1916), in: Werke, 17, str. 241-260, cit. místo: str.
253, 255 (Jiidische Schriften, II, str. 328-340, cit. místo: str. 335 n.).
82
47
P. Natorp, Religion innerhalb der Grenzen der Humanitát, str. 87.
83
První
část.
Novokantovství
//.
hrozbu p r o transcendenci j e d i n é h o B o h a , j e n ž tvoří c e n t r u m j e h o ná
boženského konceptu.
Marburská
škola
h) Postava filosofa
Pro Cohenovu systematickou myšlenkovou práci je příznačné, že
pramenů
o o s o b ě filosofa se n e h o v o ř í j a k o v t r a d i c e s o b d i v e m n e b o ú ž a s e m
judaismu z ů s t á v á p l n ě o d d á n o e t i c k é m u v ý k l a d u n á b o ž e n s t v í , a n i ž
a že n e n í s p o j o v á n a s p o c h y b n o s t m i . H l a v n í m a k t e m filosofa je t o , že
by přitom osvícenecký postoj j e d n o d u š e vyklidil pole. N a m í s t o
vyznává naději ve spásu. Avšak má toto „ j á " více než biografickou
0 snahu poměřit náboženství kritickými měřítky rozumu však nyní
p l a t n o s t ? Má i filosofickou r e l e v a n c i ? C o h e n n e b y l
C o h e n o v i p ř e d e v š í m j d e o p o d r o b n ý v ý k l a d č l á n k ů n á b o ž e n s k é víry
c e : j e h o f i l o s o f i c k á o s o b n o s t s e z d r ž u j e n a p o l i etického p o z n á n í . T o
a náboženské existence v horizontu rozumu. V C o h e n o v ý c h spisech
n á s j i s t ě p ř e k v a p í , s á m p ř e c e z d ů r a z ň u j e , že v e t i c e n e j d e o „ o s v ě d č o
Z
pozůstalosti
vydané
Náboženství
rozumu
čerpající
z
filosofem
existen
n e s l o n á b o ž e n s t v í v ž d y k o n o t a c e j u d a i s m u , a i nyní se filosofický
vání a m o c n é v z m a c h y m r a v n í víry", „ n e h l e d ě n a t o , j a k p r o n i k a v ě h ý
r o z u m ujímá práce na „pramenech judaismu", jimiž se ovšem nemí
b o u l i d s k ý m s r d c e m , a n a t o , j a k p o d n ě c u j í a osvětlují s a m o t n é h o d u
ní čistě inteligibilní faktum: n á b o ž e n s t v í se nyní zjevuje spíše j a k o
c h a " (ErW B 5 1 2 ) , n ý b r ž o p o z n á n í z á k l a d n í c h e t i c k ý c h p o j m ů
s l o ž i t á spleť, v n í ž se p r o l í n a j í h i s t o r i c k á l í č e n í , k u l t o v n í ú k o n y , s p e
a p r i n c i p ů . O s o b n í a n g a ž m á s e v š a k stává n u t n ý m t a m , k d e s i f i l o s o f
cifické životní p ř í k a z y a filosofické m y š l e n k y . F i l o s o f C o h e n si n y n í
u v ě d o m í , ž e o d p o v ě ď n a e t i c k o u o t á z k u , c o činit, s e n e m ů ž e o p ř í t o a b
navíc uvědomuje, že náboženství vzniká j e n p o s t u p n ý m historickým
s o l u t n í z á k l a d y a m u s í se spokojit se s t a n o v e n í m z á k l a d ů , hypotheseis.
vývojem. Filosofická snaha vyzískat pojem náboženství tak brzy
V t a k o v o u chvíli je i filosof vystaven p o k u š e n í f u n d a m e n t a l i s t i c k é
u p a d á d o d i l e m a t u : buď u t v o ř í čistě f i l o s o f i c k ý ( p r o C o h e n a : e t i c k ý )
p o j e m náboženství, z n ě h o ž jsou všechny neracionální a čistě histo
r i c k é s l o ž k y v y k á z á n y , anebo p o d á p o j e m , k t e r ý v s o b ě z a h r n u j e n á
b o ž e n s k o u , a t e d y n i k o l i r a c i o n á l n í část, a v š a k u n ě h o ž l z e p o c h y b o
vat, n a k o l i k se v ů b e c j e d n á o p o j e m . C o h e n p ř e j í m á a radikalizuje
Kantův postřeh, že je údělem lidského rozumu vznášet metafyzické
otázky, aniž by je p o d l e měřítek lidského p o z n á n í m o h l uspokojivě
z o d p o v ě d ě t . Vytyčuje takové pojetí r o z u m u , které na j e d n é straně
ponechává nedotčenu j e h o kompetenci myslet striktně o b e c n ý m
a n u t n ý m způsobem, čímž přispívá k překlenutí propasti oddělující
člověka a B o h a , a na straně druhé se obejde bez metafyzické myš
metafyziky, neboť s n a h a o p o z n á n í či pravdu vždy míří k vlastnímu
p ř e k o n á n í a k vlastnickému u c h o p e n í pravdy. Proti t ě m t o s v o d ů m se
m u s í filosof v y z b r o j i t m y š l e n k o u , že v ž d y z ů s t a n e j e n při úsilí o p r a v
du. K t o m u musí dospět sebepoznáním, j e ž lze získat j e d i n ě osobně,
V procesu dospívání, které nelze beze zbytku rozklíčovat r o z u m e m ;
s t r u č n ě ř e č e n o , j e t u z a p o t ř e b í ctnosti. S u b j e k t ů m f i l o s o f i e m u s í b ý t
vlastní c t n o s t u p ř í m n o s t i a p r a v d o m l u v n o s t i ( 5 1 0 ) , j e ž p ř e d s t a v u j e k o r e k t i v u m p r o p o t ř e b u metafyziky. „ C t n o s t m í ř í k v e š k e r o s t i , " p r o n e s l
C o h e n v z á v ě r u s v é p o s l e d n í m a r b u r s k é p ř e d n á š k y , „ a v š a k závisí n a
člověku, na živoucím člověku."
lenky absolutna a základ theologie nachází v základní metodické
m y š l e n c e korelace č l o v ě k a a B o h a . J e s t l i ž e v C o h e n o v ě p o z d n í m
2. Paul Natorp
díle náboženství získává podíl na rozumu, a to prostřednictvím hi
storické orientace na j u d a i s m u s , děje se tak v setrvalé vazbě na uni
versální etický r o z u m a v péči o něj. C o h e n ale nyní vyhrazuje místo
1 pro zkušenost, že systematické, zvláště etické uspořádání, jež do
věcí vnáší lidský r o z u m , při zvládání obtížných p r o b l é m ů lidského
a) Ž i v o t a d í l o 4 9
Paul Natorp se narodil 24. ledna 1854 v Dusseldorfu j a k o syn E m i l i e
rozené Kellerové a Adalberta Natorpa a vyrůstal v prostředí farářské
života selhává. Jestliže doposud znal zkušenost výhradně jako roz
vrh, tak je nyní zděšen. Přesto - právě j a k o ž t o dotčen - dále pracuje
n a filosofickém r o z v r h u světa, j e n ž s e o v š e m n y n í m á v ý s l o v n ě živit
z pramenů judaismu.48
84
48
Srv. Ireně Kajon, Ebraismo e sistema difilosofia in Hermann Cohen;
Wiedebach, Die Bedeutung der Nationalitdt.
49
K Natorpově biografii srv. F. Trošt, Paul Natorp, str. 2 3 3 - 2 4 9 ;
H.
85
První
část.
//.
Novokantovství
Marburská
škola
rodiny prodchnuté tradicemi. Domácí muzicírování položilo základy
k o m u n i t n í h o p r i n c i p u v ý c h o v y . N a t o r p v y c h á z e l z e „ s o c i a l i s m u vý
j e h o c e l o ž i v o t n í h o z á j m u o h u d b u . P o z á k l a d n í š k o l e a g y m n á z i u za
c h o v y " a byl p ř e s v ě d č e n ý m sociálním d e m o k r a t e m , v důsledku če
hájil r o k u 1 8 7 1 v B e r l í n ě š i r o c e p o j a t á u n i v e r s i t n í s t u d i a ( m j . h u d b y ,
h o ž m u s e l v r o c e 1 8 9 4 s t r p ě t o s t r é o s o b n í ú t o k y (tzv. „ p ř í p a d N a
h i s t o r i e a k l a s i c k é filologie), v n i c h ž n ě k o l i k n á s l e d u j í c í c h s e m e s t r ů
torp").
p o k r a č o v a l v B o n n u a od léta 1874 ve Štrasburku, k d e v ú n o r u
v z d ě l á v a c í politiky, n a p ř í k l a d k v ý c h o v ě u č i t e l ů a ke v z d ě l á v á n í d o
a b ř e z n u 1876 složil státní z k o u š k u a d o k t o r á t (s disertací na histo
spělých, přičemž mj. odmítal konfesně-dogmatickou výuku nábo
Opakovaně
zaujímal
rozhodné
stanovisko
k
otázkám
rické téma). Po d l o u h é m váhání, zda se profesionálně věnovat vědě,
ž e n s t v í . P o z d ě j i d o u f a l , ž e k u l t u r n í a s p o l e č e n s k o u o b n o v u zajistí
anebo hudbě, se až ve štrasburském období na radu Johannese Brah
německé mládežnické hnutí, a osobně se podílel na vzniku Svobod
m s e rozhodl pro filosofii. Filosofické vzdělání získal u Ernsta Laase.
né n ě m e c k é mládeže (1913). Natorpovy texty z válečného období
Čtyři roky působil j a k o p o m o c n ý a domácí učitel v Dortmundu,
m o h o u v z b u z o v a t p o c h y b n o s t i , a v š a k j i s t é j e , ž e s e při vší n á r o d n í
Štrasburku a W o r m s u , n a č e ž se - p ř i l á k á n C o h e n o v ý m kantov-
l o a j a l i t ě n i k d y n e n e c h a l s t r h n o u t k v ý r a z ů m n e n á v i s t i a n a o p a k va
stvím - přesunul do Marburku, kde v červnu 1880 nastoupil j a k o po
roval před vnějším i vnitřním „imperialismem", j e h o ž vinou by se
m o c n ý k n i h o v n í k universitní k n i h o v n y a v létě 1881 se habilitoval.
„den N ě m c ů " 5 0 mohl zhroutit v nic. Za „světové poslání N ě m c ů "
1 8 8 2 v y d a l p o d n á z v e m Descartes' Er-
( n á z e v t e x t u z r o k u 1 9 1 8 ) p o v a ž o v a l p é č i o d u c h a l i d s k o s t i , k t e r ý by
kenntnistheorie ( D e s c a r t o v a t e o r i e p o z n á n í ) , n e s l t a k s i l n o u k a n t o v -
d o k á z a l p ř e k o n a t n a c i o n á l n í žárlivost a nastolit svobodnější a sou-
s k o u pečeť, ž e s á m C o h e n p o ž a d o v a l ú p r a v y , j e ž m ě l y z a c h y t i t r e á l
družský socialismus. V t o m t o smyslu se po válce zasazoval o vnitř
ný rozdíl m e z i D e s c a r t e m a K a n t e m . V následujících letech si
ně diferencovaný, „organický" pacifismus a potíral všechny podoby
N a t o r p z í s k a l o d b o r n é r e n o m é d í k y v ý z k u m ů m n a p o m e z í a n t i c k é fi
r a s o v é i d e o l o g i e . Z e m ř e l 17. s r p n a 1924 v M a r b u r k u , krátce po
Habilitační spis, který r o k u
losofie a k l a s i c k é filologie a t a k é d í k y s t u d i í m k m y š l e n k o v ý m p ř e d
svých s e d m d e s á t ý c h n a r o z e n i n á c h , k n i m ž od svých žáků a přátel
c h ů d c ů m kriticismu. V květnu 1883 mu bylo zvýšeno stipendium
obdržel pamětní sborník.
soukromého docenta, a mohl opustit místo knihovníka. V květnu
Přestože N a t o r p o v a intenzivní m y š l e n k o v á a autorská aktivita,
1885 byl j m e n o v á n m i m o ř á d n ý m profesorem a přibližně o rok poz
k t e r á p ř e k l e n u l a č t y ř i d e s í t k y let, n e v y k a z u j e ž á d n é h l u b š í c é z u r y ,
ději o b d r ž e l stálý plat. N a d ě j e , že by byl N a t o r p p o v o l á n na j i n o u
lze j e h o dílo r o z č l e n i t n a tři periody. D o první fáze (přibližně
universitu, bohužel opakovaně vyzněly do ztracena, n i c m é n ě roku
1885-1900) spadají p r á c e k dějinám filosofie, drobnější gnoseolo-
1893 se m o h l p ř í m o v Marburku j a k o nástupce Julia B e r g m a n n a uj
gické
m o u t o r d i n a r i á t u p r o filosofii a p e d a g o g i k u , n a n ě m ž s e t r v a l a ž d o
Methode ( Ú v o d d o p s y c h o l o g i e k r i t i c k o u m e t o d o u ,
e m e r i t a c e r o k u 1 9 2 2 . V r o c e 1887 s i P a u l v z a l z a ž e n u svou s e s t ř e n i -
innerhalb
ci H e l e n ě Natorpovou, s níž m ě l pět dětí.
skosti
Největšího ohlasu se Natorpovy myšlenky dočkaly na poli peda
studie
der
1894)
a
knihy
Grenzen
a
Einleitung
der Humanitát
Sociální pedagogika
in
die
Psychologie
(Náboženství
(1899).
Druhá
nach
kritischer
1 8 8 8 ) , Religion
v
mezích
fáze
lid
(přibližně
1 9 0 0 - 1 9 1 1 ) s e k r y j e s d o b o u r o z k v ě t u m a r b u r s k é školy. N a t o r p vy-
g o g i k y , k d e v k r i t i c k é o p o z i c i k H e r b a r t o v ě a D i l t h e y o v ě p o j e t í sa
mostatně navázal na základní pedagogické představy u Platóna
a Pestalozziho.
V ý z n a m n ý v ý s l e d e k tu p ř e d s t a v o v a l a Sozialpddago-
R. Pippert, Idealistische
Sozialkritik und
„Deutsche
Weltberuf".
Paul
Natorp Pestalozzirezeption (s dosud nejrozsáhlejším seznamem literatury);
N. Jagelka, Paul Natorp: Philosophie - Pddagogik - Politik.
50
Natorp publikoval pod tímto titulem, který si vypůjčil z jedné Schillerovy básně, čtyři články o válce. Srv. H. Lttbble, Politische Philosophie in
Deutschland. Studien zu ihrer Geschichte, str. 188-196; N. Jegelka, Paul
Natorp, str. 11 n., 111-142; U. Sieg, Aufstieg und Niedergang des Marburger Neukantianismus.
Die Geschichte einer philosophischen Schulgemeinschaft, str. 424-437; K. FlasCh, Die geistige Mobilmachung. Die deutschen
Intellektuellen und der Erste Weltkrieg, str. 320-328.
86
87
gik ( S o c i á l n í p e d a g o g i k a , Í 8 9 9 ) , j e ž p o d á v á f i l o s o f i c k é z d ů v o d n ě n í
První
část.
Novokantovství
//.
Mar burská
škola
dává četné práce k sociální pedagogice a k dějinám pedagogiky
a C a s s i r e r o v ý m p o j m e m s y m b o l u , p ř i č e m ž o b a f i l o s o f o v é n a v í c hájí
a zaujímá také v tisku stanovisko k aktuálním otázkám. Především
primát poiésis před praxis.
a l e tři n o v é m o n o g r a f i e j a s n ě j i rýsují v n ě j š í i v n i t ř n í t v á ř j e h o m y š l e
n í . R o k u 1 9 0 3 v y š l a p r á c e Platos Ideenlehre ( P l a t ó n o v a n a u k a o i d e
b) Logika poznání
jích), k d e N a t o r p zastává tezi, žě platónské ideje n u t n o interpretovat
N a t o r p o v y g n o s e o l o g i c k é p r á c e d l o u h o s e t r v á v a l y v e stínu C o h e n o -
j a k o zákony, n ě j a k o věci. T í m již načrtává vlastní, funkcionální teo
vy „kritiky p o z n á n í " . Příčinou byl pocit, že v základním přístupu
rii p o z n á n í , k t e r á se o p í r á o K a n t o v u t r a n s c e n d e n t á l n í l o g i k u a o p o
N a t o r p na C o h e n o v i p l n ě závisí, i k d y ž v artikulaci z á k l a d n í c h otá
j e m „syntetické j e d n o t y " . Na základě několika kratších textů k teorii
zek, v e f o r m u l a c i p r i n c i p ů , v e s n a z e o s t r i k t n í o d v o z e n í p o z n á v a c í c h
m a t e m a t i k y a k l o g i c e r o z v i n u l z m í n ě n ý p o j e m v d í l e Die logischen
funkcí a v m n o h a o b s a h o v ý c h detailech bylo znát obrysy samostatné
Grundlagen
exaktních
k o n c e p c e . N a t o r p se s v ý m starším k o l e g o u n e p o c h y b n ě sdílel úsilí
v ě d , 1910), p ř i č e m ž „ s y n t e t i c k o u j e d n o t u " n y n í c h á p e j a k o z á k l a d n í
postavit teorii p o z n á n í na základě m e t o d i c k é h o idealismu, a v prin
v z t a h m e z i j e d n í m a m n o h ý m (tzv. „ k o r e l a t i v i s t i c k ý m o n i s m u s " ) ,
c i p u přijal za svůj i „ l o g i c i s t i c k ý o b r a t " , i k d y ž ke C o h e n o v u „ k o r e -
a předložil systém „základních logických funkcí" jakožto gnoseolo-
lativnímu m o n i s m u " m ě l výhrady. Natorpovy práce se ovšem neza
der
exakten
Wissenschaften
(Logické
základy
g i c k ý z á k l a d m a t e m a t i k y a fyziky. Z á v ě r t é t o f á z e a z á r o v e ň s h r n u t í
měřují na překonání (kantovského) dualismu názoru a myšlení, ale
N a t o r p o v ý c h ú v a h k p r o b l e m a t i c e filosofie j a k o ž t o systému tvoří
především na rozlišení matérie a formy poznání, jejichž výklad opírá
spis
Philosophie
nach
kritischer Methode
(1911).
Třetí
fázi
(Všeobecná
uvozuje
psychologie
Allgemeine
Psychologie
kritickou
meto
o korelaci mezi n e u r č e n ý m X a určující myšlenkovou formou. Pro
neurčené, jež n u t n o určit, lze v rámci této fundamentální gnoseolo
dou, 1912), kde se N a t o r p znovu obrací k problematice subjektu
gické korelace plně dosadit „ d a n é " , ovšem problém „ d a n é h o " je pro
a předkládá projekt filosofické psychologie, jejímž hlavním úkolem
Natorpa m n o h e m podružnější než pro Cohena. Proto se také Natorp
předmětného
od s a m é h o p o č á t k u vyjadřuje zdrženlivě ke C o h e n o v ý m s n a h á m
poznání, c h á p a n é h o j a k o objektivace; sám o v š e m tento plán uskuteč
zbavit se p o m o c í „principu infinitezimální m e t o d y " jakéhokoli gno-
n i l j e n v n á č r t c í c h a n e ú p l n ě . V n á s l e d u j í c í c h l e t e c h se z a b ý v a l m y š
s e o l o g i c k é h o p o u k a z u n a t o , c o j e d á n o . P o l e m i k a , j i ž N a t o r p v prv
l e n k o u „ v š e o b e c n é l o g i k y " , v n í ž c h t ě l v y m e z i t s v r c h o v a n o u spoji
n í c h s t u d i í c h ke g n o s e o l o g i i v e d e s „ p o z i t i v i s m e m " , a t e d y t a k é s fi
t o s t s m y s l u p r o „ l o g o s " o b e c n ě , a v sérii p o k u s ů se s n a ž i l n a b í d n o u t
losofickým stanoviskem svého štrasburského učitele Ernsta Laase,52
c e l k o v é pojetí s y s t é m u f i l o s o f i e . D í l o N a t o r p o v a stáří j e d o k l a d e m
ústí ve zjištění, že o „ d a n é m " l z e h o v o ř i t j e d i n ě uvnitř p o z n á v a c í r e
neúnavné práce na sebeuvědomování rozumu „až k jeho nejzazšímu
lace, tedy pouze s o h l e d e m na to, jak je určeno v poznání. Označit
je
zrekonstruovat
subjektivně-psychologickou
stránku
z á k l a d u " , p ř i č e m ž z á r o v e ň v y c h á z í najevo, j a k s e v l a s t n ě N a t o r p sta
„ d a n é " či „matérii" poznání pomocí termínů „počitek" a „(empiric
věl k c e l k o v é m u kontextu západní metafyziky.51 Jak ukázal přede
ký) n á z o r " je podle Natorpa oprávněné v t o m smyslu, že neurčené
v š í m J i i r g e n S t o l z e n b e r g , N a t o r p m ě l p r o n i k a v ý vliv n a ř a d u m y s l i
nutno chápat nejen j a k o to, co ještě není určeno, ale také j a k o to, co
telů, například na snahy m l a d é h o Heideggera o redukci na sebevztah
lze určit: X je d á n o pro určující, a v š a k n i k o l i skrze určující. T u t o r e
j a k o ž t o základní charakteristiku života a prožívání či na G a d a m e r o -
lativní s a m o s t a t n o s t d a n é h o N a t o r p p o j m o v ě v y m e z u j e t í m , ž e j e š t ě
vo ukotvení h e r m e n e u t i c k é ontologie ve filosofii jazyka, a těsný
před v ý k o n p o z n á n í staví úkol p o z n á n í . Z d e a l e o p o m í j í d o s t a t e č n ě
vztah lze také konstatovat mezi N a t o r p o v ý m pojetím „poiésis"
Srv. hesla „Logos - Psýché - Eros", do kterých Natorp přidal Metaphysischen Anhang (1920) ke 2. vydání své knihy Platos Ideenlehre.
52
P. Natorp, Uber objektive und subjektive Begriindung der Erkenntnis,
str. 257-286, zejm. 280 nn.; Quantitat und Qualitdt in Begriff, Urteil und
gegenstándlicher Erkenntnis. Ein Kapitel der transzendentalen Logik, str.
1-32,129-160, zejm. 129 nn.
88
89
51
První
část.
Novokantovství
//.
Marburská
škola
rozlišit m e z i d v ě m a bytostně odlišnými složkami, totiž strukturním
nikdy nelze k o m p l e t n ě splnit. D o j e m filosofické chůze po laně
m o m e n t e m receptivity a m o m e n t e m vztahu jakéhokoli poznávacího
o v š e m v y v o l á v á fakt, ž e N a t o r p s i c e s h o d n ě s C o h e n e m o d v r h á v á
o b s a h u k p ř e d m ě t u , t j . m e z i r y z í u r č i t e l n o s t í a c í l e m u r č o v a c í snahy.
otázku po čemkoli, co je „ d á n o m y š l e n í " , j a k o nesmyslnou,54 ale
V raných spisech klade veškerý důraz na první význam „ ú k o l u "
zároveň má za to, že p o m o c í věty o nekonečnosti, která vyhlašuje
a v pozitivní charakteristice daného jakožto nejzazšího určitelného
setrvalou existenci poznávacího úkolu či „ o t á z k y " za pravdivý před
navazuje na K a n t o v o pojetí počitku a názoru: s o h l e d e m na kvantita
p o k l a d p o z n á v a c í logiky, m ů ž e t e r m í n „ d a n é " u c h o v a t v j e h o s k u t e č
tivní u r č e n í n u t n o „ p o č i t k e m " chápat nejzazší jednotlivinu, s ohle
n é m smyslu.55 N a t o r p tak sice zachycuje n e k o n e č n o s t p o z n á n í , ale
d e m n a kvalitativní u r č e n í j í m n u t n o r o z u m ě t n o s i t e l e n e j z a z š í i d e n
není práv struktuře poznání jakožto určovacího vztahu.
tity. N u t n o u p o z o r n i t , ž e t a k t o v y m e z e n ý p o č i t e k n e n í ž á d n é d a t u m ,
J i ž v r a n ý c h t e x t e c h N a t o r p v y t y č u j e j a s n o u d i s t i n k c i m e z i objek-
nýbrž postulát, a „počitek" také nevyčerpává určitelnou matérii po
tivně-transcendentálním a subjektivně-psychologickým založením
n e j z a z š í u r č i t e l n é n u t n o spíše p ř e d p o k l á d a t j a k o propojitelné,
poznání. Při systematickém postupu cohenovskou legitimizací čistě
znání:
tj. j a k o propojitelné v prostoru a čase („smyslový n á z o r " ) .
že obsah poznání nutno hledat ve vztahu k předmětu, avšak sám
poznání, j i ž o n o X , k t e r é t ř e b a u r č i t , n e n e s e ž á d n o u v l a s t n í p ř e d p o -
p ř e d m ě t j e u s t a v e n u r č e n í m „ j e v ů " p o d l e z á k o n ů čili o b j e k t i v a c í . F i
pozdějších
textech,
ovlivněných
Cohenovou
Logikou
objektivní a na obsah z a m ě ř e n é analýzy p o z n á n í N a t o r p vysvětluje,
čistého
V
j m o v o u či mimopojmovou hodnotu. X se musí předpokládat, to je
losofická teorie poznání chce postihnout objektivní základ oné ob-
n a d á l e n e p o p i r a t e l n é - o v š e m to, co je takto „ d á n o " , lze nyní p o d l e
jektivaCe, j e ž se v p ř í r o d n í c h v ě d á c h fakticky uskutečňuje. N a t o r p
N a t o r p a stanovit p o u z e vytyčením hranice mezi již p o z n a n ý m a ješ
jej n a c h á z í v „ z á k o n u z á k o n i t o s t i " . T í m t o z a l o ž e n í m s e p o d l e N a t o r
t ě n e p o z n a n ý m . N a t o r p s e t a k é v z d á v á t e o r é m u o č a s o p r o s t o r o v é ur
p a n a p l ň u j e „ p o ž a d a v e k p o z n á v a c í a u t o n o m i e " . 5 6 N a o p a k subjektiv
čitelností t o h o , co třeba určit, a spolu s C o h e n e m prohlašuje čas
nímu gnoseologickému založení chybí ono principiální pochopení,
a p r o s t o r za m y š l e n k o v á u r č e n í (totiž u r č e n í velikosti a v z t a h u ) . 5 3
které je n z b y t n é pro k a ž d o u vědu. Proti jejímu primátu ale hovoří
0 „ d a n é m " l z e n y n í m l u v i t j e d i n ě s o h l e d e m n a d r u h ý v ý z n a m úko
především argument, že zakotvení objektivní vědy v subjektivních
lu, t j . s o h l e d e m n a ú p l n é u r č e n í p ř e d m ě t u : d a n é , datum, j e n y n í t o
prožitcích a o d t u d vyplývající p r o m ě n a objektivní platnosti v sub
t é ž co u l o ž e n é v ú k o l u , dandum, a p o z n á v a c í X j i ž vyjadřuje j e n t o
j e k t i v n í s e míjí s e s m y s l e m v ě d y . 5 7 P ř e s t o s i N a t o r p u c h o v á v á n á v r a t
lik, ž e u r č o v á n í p ř e d m ě t u v p o z n á n í p ř e d s t a v u j e n e k o n e č n ý ú k o l .
k subjektivnímu prožívání poznávajícího jako otevřenou možnost.
1 přes tuto radikalizaci Natorpova logika nepropadá idealistickému
Z j e h o kritiky psychologické báze v gnoseologii tak vyplývá pro
„ p ř e p j e t í " : „ k r i t i c k ý " i d e a l i s m u s , d l o u h o d o b ě zajišťovaný n e z a d a t e l
gram filosofické psychologie nového typu, který v Natorpově další
nou vzájemnou vazbou mezi smyslovým a logickým faktorem po
znání, je navíc garantován teorémem, že úkol p ř e d m ě t n é h o poznání
54
53
P. Natorp, Logik (Grundlegung und logischer Aufbau der Mathematik
und mathematischen Naturwissenschaft) in Leitsátzen zu akademischer Vorlesung, § 28. Označit prostor a čas za „čisté názory" je podle Natorpa nadále
oprávněno jen s přihlédnutím k jejich funkci, která tkví v tom, že principiál
ně završují myšlenkové určování předmětu v jeho jedinečnosti. Na rozdíl od
Cohena nepovažuje prostor a čas jednoduše za „logické základní funkce"
(kategorie), nýbrž za funkce plného určení kategoriálně fundovaného před
mětu, aniž by z nich přitom činil heterogenní předpoklady poznávajícího
myšlení.
90
P.
str. 48.
Natorp,
Die
logischen
Grundlagen
der
exakten
Wissenschaft,
55
Na rozdíl od Cohena dává Natorp ve svém pozdním díle takřka abso
lutní význam nekonečnosti „úkolu" a z toho plynoucí neukončitelnosti hle
dání, které v sobě slučuje „metodu" a „život" - proti „absolutistické filoso
fii", která věří, že pojmovou logikou může zdolat „nekonečně proudící život
vědomí". Srv. P. Natorp, Kant und die Marburger Schule, str. 198 n.
56
P.
str. 285.
57
Natorp,
Uber objektive
und subjektive Begriindung der Erkenntnis,
Tamt., str. 264 nn.
91
První
část.
//.
Novokantovství
Marburská
škola
práci o h l e d n ě p o j m u subjektivity přinese o h r o m n é výsledky.58 Z m í
V periferním směru je v ý s l e d k e m z á k l a d n í funkce kvantity, v cen
n ě n ý p r o g r a m se o p í r á o t e z i , že s o b j e k t i v n í m z a l o ž e n í m v g n o s e o
t r á l n í m s m ě r u z á k l a d n í f u n k c e kvality. N a v y š š í r o v i n ě v y v s t á v á zá
logii zcela striktně koreluje založení subjektivní: u k a ž d é h o , j e v u "
kladní funkce relace, přičemž se mezi jednotkami určenými co do
m u s í m e odlišit vztah k p ř e d m ě t u p o z n á n í a vztah ke v ě d o m í . První,
k v a n t i t y a kvality p o s t u l u j e v z á j e m n á n e z á v i s l o s t , tj. j e d n á se o syn
objektivní vztah z k o u m á kritika poznání, zatímco druhý, subjektivní
tézu syntéz. Z á k l a d n í funkce modality zase uchopuje způsob, j a k ý m
v z t a h tvoří t é m a p s y c h o l o g i e . K r i t i k a p o z n á n í p ř e d k l á d á z á k o n y , j e ž
každá p ř e d b ě ž n ě o d v o z e n á logická funkce přispívá k poznání před
řídí z p ř e d m ě t n ě n í jevů, především základní pravidlo o zákonité po
m ě t u , a s o u č a s n ě se v ní artikuluje sled k r o k ů j a k é h o k o l i s y n t e t i c k é
vaze samotného logična. Psychologie jevy naopak rekonstruuje z je
h o p r o c e s u v ů b e c ( p o č á t e k , p o s t u p , u k o n č e n í ) , j e n ž t a k é tvoří z á k l a d
j i c h objektivací j a k o p s y c h i c k é obsahy ve vědomí, a to ve striktní
pro stupňování jednotlivých základních funkcí, například gradaci
korelaci k p o d m í n k á m konstituce objektů. Co do m e t o d y postupuje
kvantity v j e d n o t ě , m n o h o s t i a celku.61
p s y c h o l o g i c k ý v ý k l a d p o z n á n í s k r z e r e k o n s t r u k c i , tj. o d j i ž d i s p o n i
V centru N a t o r p o v y teorie p o z n á n í tedy neleží soud - ten je až
bilních objektů se vrací k subjektivním f e n o m é n ů m ; samo „bezpro-
druhořadý. Odvození základních funkcí se neodvíjí od (kantovské)
středno v ě d o m í " nelze v psychologii bezprostředně uchopit.
tabulky soudů, naopak příslušným o d v o z e n í m teprve získáme kon
V y v r c h o l e n í m s n a h y o o b j e k t i v n í f u n d a c i p o z n á n í je p o j e m synte
stitutivní složky p o j m u a soudu. Na rozdíl od C o h e n a se N a t o r p při
tické jednoty. T í m t o k a n t o v s k ý m t e r m í n e m N a t o r p o z n a č u j e z á k l a d
s y s t é m o v é m d ě l e n í z á k l a d n í c h l o g i c k ý c h f u n k c í n e o p í r á a n i o sys
ní podobu či základní zákon poznání. Z j e h o kritických poznámek
t é m věd či vědeckých „ s o u d ů " , i k d y ž tvrdí, že založení věd - zvláš
čistého poznání59 k t e r é o v š e m s á m N a t o r p n e
tě matematiky - musí navázat právě na systém základních logických
z v e ř e j n i l , v y c h á z í najevo, ž e p o j e m s y n t e t i c k é j e d n o t y m á p ř e v z í t in
funkcí. I p r o N a t o r p a , a p r á v ě p r o něj je l o g i k a p o z n á n í ve s m y s l u
t e n c e , s n i m i ž C o h e n p ř e d l o ž i l svůj p o j e m původu, a p ř e d v é s t je sys
„teoretiky", j a k ji později odliší od „ v š e o b e c n é logiky", co do před
témově přesvědčivým způsobem. O shodě mezi o b ě m a postupy lze
mětu a metody definována vztahem k exaktním vědám. Toto sepětí
ovšem pochybovat, neboť „syntetickou j e d n o t o u " Natorp nemíní
však N a t o r p analyzuje m n o h e m diferencovaněji než C o h e n , již pro
ke
C o h e n o v ě Logice
princip poznání, nýbrž základní poznávací strukturu, jež je relační
to, že do svých logických zkoumání vnáší přesné vědomosti ohledně
a spočívá ve vztahu mezi j e d n í m a m n o h ý m . Jako základ poznání
d o b o v ý c h d i s k u s í (jež s á m p o m o h l r o z p o u t a t ) o z á k l a d e c h m a t e m a
funguje díky t o m u , že její rozvinutí u m o ž ň u j e p o r o z u m ě t soustavě
tiky a fyziky, a j e h o r o z b o r ů m t e d y n e l z e p ř e d h a z o v a t , ž e o n a v ě d a ,
p o z n á n í jakožto vzniknuvší podle zákonů. Základní relaci lze totiž
kterou teorie p o z n á n í přijímá j a k o faktum, je již zastaralá. „Hledání
objasnit ze dvou stránek: buď co do vydělujícího, periferního z a m ě
základních pojmů, základních soudů a základních poznatků vědy"
ření na m n o h é , a n e b o co do sjednocujícího, centrálního zaměření na
d o k o n c e N a t o r p p r o h l a š u j e z a „ n e j d ů l e ž i t ě j š í z e v š e c h filosofických
j e d n o t u m n o h é h o . R e l a č n í vazbu j e d n o h o a m n o h é h o N a t o r p inter
ú k o l ů " . 6 2 V y v s t á v á t a k o t á z k a , v j a k é m p o m ě r u stojí p o d o b n á t e o r i e
p r e t u j e j a k o k o r e l a t i v i t u t ě c h t o s m ě r ů , j e ž j s o u v ní s p o j e n y , a s n á
v ě d y k v ě d á m a k filosofii. N e n í s n a d p r a v d a , že s v é z á k l a d y si v ě d y
r o k e m na rigorózní dedukci z ní odvozuje systém „základních výko
musí stanovit samy? M ů ž e se logika poznání, pokud se ujme tohoto
nů
syntetické j e d n o t y " neboli
„základních logických funkcí".60
úkolu a n e b o j e h o k l í č o v é části, obhájit j a k o samostatná disciplína,
j e ž v ě d á m p ř e d c h á z í n e b o stojí p o j e j i c h b o k u ? A n o , a l e j e d i n ě t e h -
58
P.
59
Poprvé publikováno in: H. Holzhey, Cohen und Natorp, II, str. 5-40,
41-78.
60
Natorp, Einleitung
in die Psychologie nach kritischer Methode.
61
P. Natorp, Philosophie. Ihr Problém und ihre Probléme. Einfiihrung
in den kritischen Idealismus, str. 56 n.
62
P. Natorp, Die logischen Grundlagen, str. 4 3 .
92
Ve své recenzi Cohenovy práce Logik der reinen Erkenntnis, otištěno
in: H. Holzhey, Cohen und Natorp, II, str. 6.
93
První
část.
Novokantovství
dy, p o k u d s t a n o v e n í l o g i c k ý c h z á k l a d ů s k u t e č n ě n e t v o ř í s o u č á s t d i s
//.
Marburská
škola
zkušenosti", na n ě ž p a k navazují další stadia. Sled těchto procesuál-
k u s e o s t a n o v e n í z á k l a d ů v j e d n o t l i v ý c h v ě d á c h . P a k se a l e v y n o ř u j e
n í c h stadií p o d l e N a t o r p a o p ě t p o d l é h á j e d n o t ě , o v š e m j e d n o t ě otev
r i z i k o „ p o v z n e s e n é h o " filosofování, a p r á v ě v o b a v á c h p ř e d n í m N a
řené; v rámci výkladu oné regulativní role, kterou Kant přisoudil ro
torp zvláštním z p ů s o b e m určuje vazbu m e z i teoretickou filosofií
zumovým
a v ě d e c k ý m p o z n á n í m . Vědu totiž nechápe j a k o uzavřený celek
p o s t u p u " (76). Tento regulativní princip v sobě zahrnuje předpis, že
idejím, ji
nazývá
„jednotou
zaměření
nekonečného
s pevně danými předpoklady, nýbrž j a k o nekonečný proces utváření
s e u ž á d n é h o u r č i t é h o s t a v u p o z n á n í n e m á m e z a s t a v i t j a k o p ř e d zá
poznatků. Logika vědeckého poznání stanovuje zákon, j í m ž se řídí
v o r a m i , t j . v y j a d ř u j e v s o b ě n e k o n e č n o s t p o z n á v a c í h o úkolu, č í m ž
„ s m ě ř o v á n í " t o h o t o procesu, a nejde zde o princip, j e n ž by si vůči
poukazuje k momentu toho, co „má býti". Uchopení jednotlivého
tomu, co zakládá, zachoval transcendenci, nýbrž o imanentní pra
p ř e d m ě t u n e b o j e d n o t l i v é h o f a k t u j e a z ů s t á v á „ ú k o l e m " ; definitivní
m e n procesu vědění. T í m t o p r a m e n e m je prvopočáteční zákon synte
tické jednoty, podle n ě h o ž veškeré poznání vychází ze základní ko
relace jednoho a rozmanitého. Natorp tedy prosazuje „velmi těsné
p r o p o j e n í filosofie a v ě d y " , o v š e m p r o p o j e n í , k t e r é „ n e r u š í r ů z
n o s t " - a tuto vzájemnou jednotu opět interpretuje metaforou „na
v z á j e m p r o t i c h ů d n ý c h s m ě r ů j e d n é a t é ž e c e s t y " : filosofie s e p o c e s
tě p o z n á n í u b í r á s m ě r e m k c e n t r u , v ě d y s m ě r e m k periferii.
Natorp nezná žádnou logickou nauku o principech, jež by hledala
konec ve smyslu naprostého splnění poznávacího úkolu je vyloučen
j a k p r o s v ě t v c e l k u , t a k p r o k a ž d ý j e d n o t l i v ý v ě c n ý stav. N a t o r p vý
slovně odmítá názor, že „ ú k o l " předkládá poznávacímu procesu jistý
cíl, j e m u ž j e t e n t o p r o c e s p o d ř í z e n . Z a m ě ř i t p o z n á v a c í p r o c e s d o n e
k o n e č n a n a o p a k z n a m e n á v y m e z i t h o z e v n i t ř , z p ů v o d u p o z n á n í vů
bec. „Postupný vývoj p o z n á n í dosahuje ... nejzazšího založení te
prve tehdy, k d y ž n a k o n e c o d k á ž e k n e p o d m í n ě n é složce ú k o l u , tj.
k e l e m e n t u ,má b ý t i ' . " (81 nn.) P o z n á n í h n a n é k n e k o n e č n é m u po
z d ů v o d n ě n í z á k l a d n í h o z á k o n a bez o h l e d u na j e h o funkci v neko
s t u p u p o d l é h á p o v i n n o s t i , j e ž mu je imanentní. Tezí o v n i t ř n ě d e o n -
n e č n é m p r o c e s u p o z n á n í . K a ž d é t a k o v é t á z á n í p o d l e něj o d p o č á t k u
tickém charakteru poznání N a t o r p m ě n í Kantovu nauku o idejích
p a t ř í k p o z n á v a c í m u d ě n í (fieri) a p ř e d p o k l á d á o n u s y n t e t i c k o u j e d
v
notu, jež toto dění určuje. Zdůvodnění principu syntetické jednoty
nastoluje vazbu k etice. Z a t í m ale byla řeč o m e t a t e o r e t i c k é m „ m á
spočívá v j e h o rozvinutí, respektive v analýze tohoto rozvinutí, kdy
b ý t i " , nikoli o p r a k t i c k é m (tj. o p o v i n n o s t i v m o r á l n í m či p r á v n í m
z prvotního zákona syntetické jednoty odvodíme základy exaktních
smyslu).
„ l o g i k u p o v i n n o s t i " (Logik des Sollens), j e j í ž p o d r o b n ě j š í v ý k l a d
v ě d . P r á v ě v t o m t o v ý k o n u tkví s k u t e č n ý cíl N a t o r p o v y g n o s e o l o g i e .
Příslušný most Natorp sklene tvrzením, že veškerý obsah poznání
Z d a r v t o m t o d e d u k t i v n í m s t a n o v e n í z á k l a d ů u m o ž ň u j e hájit p ř e d p o
či „zkušenosti" ve své konkreci p o d l é h á „zákonu ,má b ý t i ' " (84 nn.).
klad prvotního zákona.
P o z n á n í a j e h o p o k r o k tedy není svému „ m á b ý t i " p o d ř í z e n o j e n vše
c) E t i k a a sociální p e d a g o g i k a
S t e j n ě j a k o C o h e n v Kantovi založení etiky, t a k é N a t o r p se s n a ž í za
jistit p ř e c h o d od teoretické k praktické filosofii ideálním faktorem,
který je relevantní již pro teoretické poznání, nakolik se toto poznání
r e a l i z u j e j a k o stále p o k r a č u j í c í p r o c e s . I p o s t a n o v e n í z á k l a d n í c h l o
g i c k ý c h p o d m í n e k , j e ž m u s í splnit v e š k e r é p o z n á n í , z ů s t á v á n e j a s n é ,
j a k d o s p ě t k s o u d u o skutečnosti, tj. j a k od m o ž n é zkušenosti přejít
k e s k u t e č n é . N a t o r p t u h o v o ř í o přejití d o o b l a s t i „ v p o s l e d b e z m e z n é
m o ž n o s t i u r č o v á n í " (Philosophie, 7 3 ) , n e b o ť k a ž d é e m p i r i c k é s t a n o
visko lze n á s l e d n ě překonat. Z á k l a d n í p o d m í n k y p ř e d m ě t n é h o po
znání j s o u sice n e m ě n n é , ale platí p o u z e v „určitém stadiu celkové
94
o b e c n ě a n e b o i d e á l n ě , a l e i v j e d n o t l i v ý c h k r o c í c h s v é h o p o s t u p u . Ji
nak řečeno, empirické poznání či výzkum je vázáno povinností. Na
torp tak podává zárodek teorie poznávacího pokroku, již chce
zároveň - díky rozšíření pojmu zkušenosti - chápat j a k o teorii kul
t u r n í h o d ě n í . S o h l e d e m na s y s t é m o v é p r o p o j e n í g n o s e o l o g i e a e t i k y
však rozhodující b o d představuje výklad pokroku či vývoje j a k o
„ p r á c e " či „konání". Natorpovy opakované zmínky o „práci" zkuše
n o s t i a o z k u š e n o s t i j a k o „ k o n á n í " tu získávají s v é filosofické o s t ř í ,
neboť zkušenostnímu procesu se takto přisuzuje „ v ě d o m í " : m o m e n t
„má býti" se již nevztahuje jen abstraktně na sumu kognitivních či
kulturních aktů, nýbrž na „ p r á c i " či „ k o n á n í " vědců, u m ě l c ů atd.
P r á v ě v t o m t o b o d ě p ř e c h á z í o n a p o v i n n o s t , j í ž s e řídí p o z n á n í , v ur95
První
část.
Novokantovství
//.
Marburská
škola
č e n í vůle, u n í ž „ z á k o n záhodnosti n u t n ě d o c h á z í s l o v a j a k o z á k o n
volně navazuje na Platóna: k úrovni p u d u patří ctnost čistoty či u m ě -
chtění, a t o l i d s k é h o c h t ě n í " ( 8 7 n n . ) . P o d l e m é h o m í n ě n í n á m v š a k
řenosti, k úrovni volního chtění udatnost či mravná činorodost,
u t o h o t o p ř e c h o d u od l o g i k y p o z n á n í (a k ní n á l e ž e j í c í d e o n t i c k é l o
k úrovni čistého r o z u m o v é h o chtění ctnost pravdivosti. Spravedlnost
g i k y ) k e t i c e j a k o ž t o teorii „ p r a k t i c k é " z á h o d n o s t i č i p o v i n n o s t i N a
j i ž p o u k a z u j e n a sociální aspekt ctností, zvláště n a p o ž a d a v e k vše
t o r p p ř í s l u š n é o p o d s t a t n ě n í z ů s t á v á d l u ž e n , a to z n á s l e d u j í c í h o d ů
obecné rovnosti. Originální je vnitřní omezení, j a k je Natorp vytyču
vodu: jestliže regulativním principem předepsaným poznávacímu
je mezi individuální etikou ctnosti a sociální pedagogikou, jíž rozu
procesu bylo zprvu zaměření do nekonečna, nikoli zaměření k urči
mí „teorii volního vzdělání na základě pospolitosti". V návaznosti na
t é m u cíli n e b o ú č e l u , p a k N a t o r p o v a a r g u m e n t a c e u p a d á d o k r u h u ,
j e d n o t l i v é stupně ú s i l n é h o spění definuje život ve společnosti j a k o
k d y ž filosof t v r d í , ž e m o m e n t „ m á b ý t i " j e d o z k u š e n o s t i u v e d e n p r á
„pospolitost práce, ustavenou díky s p o l e č n é m u volnímu vedení pra
v ě s t a n o v e n í m c í l e , j e ž p ř i t o m d o p o s u d p ř e d s t a v o v a l o důsledek p ř e
covních pudů mezi jednotlivci, které sdružuje pospolitost", přičemž
c h o d u od záhodnosti ke c h t ě n í . 6 3 1 k d y b y c h o m ale Natorpovu „de
toto vedení podléhá „pospolité kritice r o z u m u " řízené hlediskem
d u k c i " přijali za s c h ů d n o u , vyjde najevo, že takto získaná b á z e je
nutné j e d n o t y účelů. T ř e m stupňům života ve společnosti - práce,
p r o e t i k u r e l e v a n t n í j e n v u r č i t é m o h l e d u . D a l e k o s p í š e p o s k y t u j e zá
vedení společnosti skrze techniku a právo, r o z u m o v á kritika - odpo
klady sociální pedagogiky.64
vídají e k o n o m i c k é , exekutivní a k o n e č n ě vzdělávací aktivity, j e ž
To se ukazuje při p o d r o b n ě j š í m výkladu teorie realizující se po
t a k é r e p r e z e n t u j í r o z u m n a r o v i n ě s p o l e č n o s t i . Toto s t r u k t u r n í r o z d ě
v i n n o s t i : v ý c h o d i s k e m m u j e úsilné spění, c h á p a n é t a k , ž e z k u š e n o s t
lení N a t o r p zároveň interpretuje j a k o historickou cestu společenské
v určitém b o d ě přijme určité zaměření. Nejnižší stupeň úsilného spě
ho vývoje, k t e r o u v o p o z i c i k m a t e r i a l i s t i c k é m u c h á p á n í dějin p o v a
ní p ř e d s t a v u j e pud, k t e r ý v z á p a s e se s m y s l o v ě v n í m a t e l n o u h m o t o u
žuje za p o d ř í z e n o u z á k o n u záhodnosti či povinnosti. Díky sociální
z í s k á v á f o r m u práce. P o v ě d o m í o , j e d n o t ě z a m ě ř e n í , j i ž n u t n o p ř í s
p e d a g o g i c e s e p o s p o l i t o s t trvale p ř i b l i ž u j e k e k o n e č n é m u c í l i s p o l e
ně dodržovat a j e ž zakazuje každou odchylku", u práce ještě schází,
č e n s k é h o vývoje, j í m ž je „všestranný rozvoj lidstva", a to prostřed
volního chtění, p ř i n í ž se p u d o v é
nictvím společenské organizace výchovy v domácnosti a rodině,
síly k o n c e n t r u j í n a j i s t o u „ z á l e ž i t o s t " . N e j v y š š í f o r m u aktivity p ř e d
p r o s t ř e d n i c t v í m školství a u s p o ř á d á n í m veřejného života. V oblasti
a l e p ř i s t u p u j e na r o v i n ě volby či
stavuje rozumová vůle, z a m ě ř e n á na t o , co „ m á b e z p o d m í n e č n ě b ý t " .
školské politiky se N a t o r p zasazoval p ř e d e v š í m o v š e o b e c n é a bez
Natorpova nauka o ctnostech, vystavěná na naznačených základech,
platné základní vzdělání, tj. o rovnost vzdělávacích příležitostí pro
v š e c h n y s p o l e č e n s k é vrstvy.
63
Problémem kauzality a teleologie se zde nyní nemůžeme podrobněji
zabývat. Natorp zdůrazňuje, že na rozdíl od „má býti" zůstává technické
uskutečňování účelné povinnosti zasazeno v kauzální souvislosti skutečnosti
{Philosophie, str. 89 n.).
54
d) E s t e t i k a a filosofie n á b o ž e n s t v í
E s t e t i k a u N a t o r p a o z n a č u j e filosofii u m ě n í a o b j e k t e m u m ě n í je „ t o ,
co je zcela individuální", co nelze teoreticky pochopit ani prakticky
u c h o p i t , n e b o ť se o p í r á o z v l á š t n í „ s p l y n u t í " t e o r e t i c k é h o a p r a k t i c k é
Natorp poprvé rozvíjí tyto teorémy ve své Sozialpádagogik (1899,
7. vydání R. Pippert [vyd.] Paderbom 1974), zvláště v §§ 5 n., když se zabý
vá poměrem mezi rozvíjením rozumu a vůle. Vychází zde z ideje nepodmíněnosti, která nemá jen regulativní význam pro zkušenost, nýbrž vytváří
též „počátek záhodnosti v praktickém smyslu" (str. 50), a to tím, že stano
vuje bezpodmínečný požadavek jednoty nebo zákonnosti jakožto poslední
účel každého chtění (str. 52-55). V této argumentační souvislosti jde Natorpovi, podobně jako Cohenovi, jen o všeobecný metodický základ pro teorii
a etiku.
ho t y p u o b j e k t i v a c e : na o b j e k t u m ě n í n u t n o n a h l í ž e t tak, Jako kdyby
96
97
tím, č í m j e s t , z á r o v e ň m ě l být: j a k m á být, t a k t a k é (jakoby) j e s t " . N e j
vyšší r o v i n y d o s a h u j e u m ě l e c k á t v o r b a t a m , k d e se v i n d i v i d u á l n ě vnímatelné p o d o b ě u m ě l e c k é h o díla zpodobňuje „idea sama", takže se
u m ě n í „ t a k ř k a s a m o stává s v é h o d r u h u f i l o s o f i í " . Z a o r g á n k u c h o p e n í
uměleckých objektů N a t o r p označuje „tvořivou fantazii". M e z i pro
d u k c í a r e c e p c í u m ě l e c k ý c h d ě l se v t o m t o p s y c h o l o g i c k é m p o p i s u n e
rozlišuje. O u m ě l e c k é m „ c í t ě n í " l z e u N a t o r p a m l u v i t j e n tehdy, p o k u d
První
část.
//.
Novokantovství
Marburská
škola
tak o d k a z u j e m e k „sebecítění v t v a r e c h " , tj. na cítění, které provází
logiku hranice. N á b o ž e n s t v í n e n a c h á z í s v é m í s t o a n i m i m o o b l a s t
u m ě l e c k o u tvorbu, a l e n e p o d í l í s e n a její k o n s t i t u c i .
lidské zkušenosti ani uvnitř ní, nýbrž v ý h r a d n ě na její hranici. T é t o
J i n a k se v ě c má u v z t a h u cítění a náboženství. N a t o r p j e š t ě p ř e d C o
hranice se dosahuje procesem vymezování, totiž překračováním
h e n e m p ř e d l o ž i l názor, ž e n á b o ž e n s t v í s e s i c e p r e z e n t u j e v d o k t r i n á l -
v š e c h k o n e č n ý c h m e z í a ž k „ i d e á l n í " h r a n i c i , t j . h r a n i c i v y t y č e n é sa
ních pojmech, mravních příkazech a uměleckých dílech, avšak nečiní
m o t n o u „ i d e o u " . N a t o r p z d ů r a z ň u j e , ž e k v y m e z o v á n í d o c h á z í zev
tak j a k o svébytná kulturní forma objektivace vedle zpředmětňování
nitř, z p r o ž i t k u n e k o n e č n o s t i t o h o , c o j e č l o v ě k s t o z a k u s i t . H r a n i c e
vědeckého, mravního a uměleckého. Oproti Cohenovi nachází Natorp
přitom není přehrazující zábrana, lidské vědomí se naopak vymezuje
spolu se S c h o p e n h a u e r e m p r a m e n náboženství v „cítění", c h á p a n é m
překračováním k a ž d é zábrany. Tato transcendentalita, j e ž je v ě d o m í
„ve smyslu subjektivně původního a všeobjímajícího, avšak prozatím
i m a n e n t n í , v y k a z u j e d v a aspekty. N a j e d n u s t r a n u s e kryje „ s č i s t ý m
beztvarého bezprostředná".65 Obtíž, která tak vyvstává pro vyhodno
subjektivním základem
c e n í a l e g i t i m i z a c i n á b o ž e n s k é h o pravdivostního n á r o k u ,
se N a t o r p
d r u h o u stranu s „ k o n k r é t n í t o t a l i t o u obsahu ve v ě d o m í " , k n ě m u ž se
pokouší zvládnout tím, že „cítění" chápe j a k o výraz „celistvého, obsa
s u b j e k t i v i t a v z t a h u j e s k r z e svůj z á k l a d . T a t o p o d v o j n o s t h r a n i c e
lidského
poznávání
a
prožívání
vůbec",
na
h e m n a p l n ě n é h o a b e z p r o s t ř e d n í h o prožitku sebe sama", k t e r ý i n t e r
nachází m e t o d i c k ý základ ve v z á j e m n é m sepětí subjektového a ob
p r e t u j e j a k o „ p r a v d i v o s t n í z á k l a d " n á b o ž e n s k é víry. C í t ě n í j a k o ž t o
jektového vztahu: „ve svém transcendentálně m e z n í m smyslu" oba
„ n e d ě l i t e l n á j e d n o t a života v ě d o m í " n e b o „ i n d i v i d u a l i t a " t a k t o získává
„koincidují". Natorp vehementně odmítá jakékoli nevhodné zpřed-
reflexivní složku sebevztahu, j í m ž lze oprávnit pravdivostní nárok.
m ě t n ě n í o b s a h o v é h o smyslu totality prožívání nebo j e h o asertivní
N a t o r p j e d n a k s l e d u j e i n t e n c i ustavit s p e c i f i č n o s t n á b o ž e n s t v í v b e z
převod v realitu: tento obsahový smysl m u s í m e chápat jako „nad-
p ř e d m ě t n é m v ě d o m í ( = c í t ě n í ) , a t í m t o z p ů s o b e m s e kriticky staví p r o
objektivní a n a d s k u t e č n ý " ve smyslu „ideálního završení".
ti t e z i o a u t o n o m n í m z p ř e d m ě t ň o v á n í o b s a h u n á b o ž e n s t v í , ale z á r o v e ň
N á b o ž e n s t v í h o v o ř í o b o ž s k é m v k o r e l a c i k d u š i : „ s v ě t " , ve k t e
t o m u t o v ě d o m í p ř i s u z u j e pravdivostní n á r o k , k t e r ý j e u k o t v e n v p r á v u
r é m se l i d s k ý ž i v o t - a to i n á b o ž e n s k ý ž i v o t - n a p l ň u j e , je co do
subjektivity ( „ v n i t ř n í život d u š e " ) a vyjadřuje se j a k o „ n á r o k na t r a n s -
svého „transcendentálně mezního smyslu" „zcela prodchnut b o h e m
c e n d e n c i " . N e k o n e č n o s t „ c í t ě n í " zajišťuje p o d o b n é m u n á r o k u subjek
a duší". Náboženství, j e ž se očistí p o d o b n ý m návratem m e z i „hrani
tivní s r o z u m i t e l n o s t . J a k m i l e ho ale n á b o ž e n s t v í p r o m ě n í v t e z i o o b
ce lidskosti", již neuznává žádné „ d o g m a o transcendenci", žádnou
j e k t i v n í m i m o s v ě t s k é s k u t e č n o s t i , stává s e n e p ř i j a t e l n ý m a n e l z e h o
nejzazší pravdu a ž á d n é j e d n o u p r o v ž d y nastavší n e b o nastávající
obhájit „ v r á m c i l i d s k o s t i " .
vykoupení. „ Ú d ě l e m člověka je a zůstává práce, neúnavné úsilné
P r o ř e š e n í t o h o t o s t ř e t u m e z i r e s t r i k c í n a s t o l e n o u v e filosofii k u l
tury a náboženskou hypostatizací transcendentního nároku Natorp
s p ě n í vstříc v ě č n ě v z d á l e n é m u c í l i . " V n i t ř n í p r o m ě n a , j a k j i p r o ž í v á
me v náboženství, spočívá ve vykoupení „z pout zábran".
rozvíjí jistou m e z n í úvahu, j e ž se v j e h o p o z d n í m díle m ě n í v celou
e)
Od
Všeobecné
psychologie
k
Filosofické
systematice
65
P. Natorp, Religion innerhalb der Grenzen der Humanitat. Ein Kapitel
zur Grundlegung der Sozialpddagogik, str. 35. Výměna názorů mezi Natorpem a Cohenem ohledně filosofie náboženství se zaměřila na důsledky zalo
žení náboženství v „cítění". Cohenova kritika se koncentrovala na založení
náboženství v „neohraničeném a beztvarém vlnění a pohybech d u š e " (str.
87), které považuje za subjektivistické a které vede k pantheistickému pojetí
Boha (srv. str. 124). Natorp se ve své pozdější metakritice přesunul k pojmu
„cítění". - Údaje o příslušné literatuře in: H. Holzhey, Cohen und Natorp, I,
str. 339 nn.
98
Poté,
co
předběžně
ukončil
práci
na
Všeobecné psychologii
kritickou
metodou ( 1 9 1 2 ) , p o c í t i l N a t o r p m o ž n o s t a v ý z v u v y s l e d o v a t z á k l a d y
filosofického s y s t é m u
ve
všeobecné logice:
„Teprve
nyní jsem
se
mohl skutečně vážně ujmout systémového úkolu."661 u tohoto pro-
66
V dopise H. Knittermeyerovi z 1. 8. 1921, cit. H. Knittermeyer, Ein
leitung, str. XXXI.
99
První
část.
Novokantovství
//.
Marburská
škola
j e k t u s e n e c h a l vést o t á z k o u p o n e j z a z š í j e d n o t ě , o v š e m z a t é m a n y n í
deckého, etického a estetického vědomí: „O prožívání, vůbec ne
ustavil z á k o n s y n t e t i c k é j e d n o t y s o h l e d e m n a z a s t ř e š u j í c í s o u v i s l o s t
m l u v ě o bezprostředním prožívání, při t o m nejde."
filosofického m y š l e n í . D ů v o d y , p r o č s e s y s t é m o v o u j e d n o t u f i l o s o f i e
Natorpova
Allgemeine
Logik
(Všeobecná
logika)69
prezentuje
p o k u s i l u c h o p i t n a z á k l a d ě „ v š e o b e c n é p s y c h o l o g i e " ( n a m í s t o logi
a a r t i k u l u j e ú k o l y filosofické n a u k y o s y s t é m u , v y c h á z e j í c ze z k o u
ky v ě d e c k é h o p o z n á n í neboli teoretiky j a k o d o p o s u d ) , vyplývají
m á n í j e d n o t y m y š l e n k o v é s o u v i s l o s t i v ů b e c . Avizuje s e t u o b e c n á f i
z k o n c e p c e této p s y c h o l o g i e . N a t o r p v ní provádí psychologickou
losofie kultury, která z j e d i n é h o principu vnáší řád do všech forem
„subjektivaci", j e ž odpovídá „objektivacím" kulturní práce,67 a před
v ě d o m é h o života. Někdejší úhelný k á m e n v ě d e c k é logiky či „teore
kládá tak „rekonstruktivní psychologii" symetricky protisměrnou
t i k y " získává v logické analýze logu j a k o takového v ý z n a m struktu
k objektivacím, které v y k o n á v á m e při p o z n á v á n í a v e š k e r é m ostat
ry, k t e r á p o p i s u j e m y š l e n í j a k o t a k o v é a j i ž l z e p o p s a t r e f l e x i v n í m
ním kulturním utváření a pro které se podařilo „ v y k á z a t . . . všudypří
o b r a t e m k „ c e n t r u " . Z „ i m a n e n c e " z á k l a d u , tj. logu j a k o t a k o v é h o ,
t o m n ý j e d n o t í c í v z t a h " . R e k o n s t r u k c e s u b j e k t i v i t y n e p ř i d á v á k e svě
N a t o r p odmítá ustoupit. Stejně j a k o v logice vědy pozdvihl gnoseo-
tu objektů žádný nový obsah, nýbrž tematizuje již dané obsahy
logické zákonitosti na rovinu základů speciálních věd, ve všeobecné
v j e j i c h v z t a h u k s u b j e k t u , t j . j a k o ž t o ú t v a r v ě d o m í . P ř i t o m se j i ž n e
logice buduje teoretické, praktické a poietické objektivace z katego-
j e d n á o „ a b s t r a k t n í " j e d n o t u objektivující z k u š e n o s t i , n ý b r ž o j e d n o
riální „struktury" a z „funkčních z á k o n ů " myšlenkové souvislosti
t u konkrétní, k t e r á v s o b ě u c h o v á v á r o z m a n i t o s t m o ž n ý c h o b s a h ů
j a k o takové. Avšak tato „logika objektivity" směřuje k diferenciaci
prožitku. N a t o r p h o v o ř í o r e k u r s u na „ p l y n o u c í život v ě d o m í " 6 8
a ne k i n t e g r a t i v n í a k o n k r é t n í „ v š e j e d n o t ě l o g i č n a " , j í ž by se d o s a
a s n a ž í se t u t o k o n k r é t n o s t j e d n o t y v y s t i h n o u t t e r m í n e m „život", k t e
h o v a l o t e p r v e d í k y „ d o k o n a l é subjektivaci o b j e k t i v n a , j e ž b y z á r o v e ň
r ý p o v a ž u j e z a v h o d n ě j š í n e ž C o h e n ů v p o j e m . j e d n o t y vědomť.
přinesla úplnou objektivací subjektivná" (korelativní m o n i s m u s ) .
Stejně j a k o v C o h e n o v ě s y s t é m o v é m p r o g r a m u , i u N a t o r p a tvoří
Ani na t o m t o stanovisku však Natorp nesetrval. Jednotlivé kroky
p s y c h o l o g i e z á v ě r e č n o u část filosofického systému. P ř e s t o tu lze
a zákruty na j e h o n e k l i d n é cestě za nejzazším m y š l e n k o v ý m funda
konstatovat zásadní rozdíl: zatímco C o h e n přisuzuje psychologii -
m e n t e m s e d o d n e s n e p o d a ř i l o v ú p l n o s t i p o p s a t , c o ž s o u v i s í s fak
závěrečné, čtvrté systémové části - úkol popsat jednotu systému,
tem, že zatím nejsou dostatečně přístupné texty z pozůstalosti,
u Natorpa je „transcendentální k o n s t r u k c e " dříve předložených částí
a z v l á š t ě r u k o p i s y p ř e d n á š e k z let 1 9 1 4 - 1 9 2 4 - o v š e m t e n t o n e u s p o -
systému již p ř e d e m určována nejzazší metodickou jednotou. Nator
pova psychologická rekonstrukce jednoty se nevymezuje proti m e t o
dické „ č i s t o t ě " všech objektivací, nýbrž proti abstraktnímu rázu m e
todické jednoty
všech objektivací.
Cohen na rozdíl od tohoto
p s y c h o l o g i c k é h o p ř í s t u p u t r v á n a p o j m o v ě konstruktivním c h a r a k t e
ru i č t v r t é s y s t é m o v é č á s t i , t j . i z d e se d r ž í m e t o d y s t a n o v e n í z á k l a d ů
s k r z e r o z v i n u t í s y s t é m u k (fiktivní) j e d n o t ě ; p ř í s l u š n á j e d n o t a j e p o
d l e něj čistě m e t o d i c k é p o v a h y , t a k ž e n e r u š í v z á j e m n o u o d l i š n o s t v ě -
67
Srv. P. Natorp, Einleitung in die Psychologie, str. 101; Philosophie,
str. 164 nn.; Allgemeine Psychologie nach kritischer Methode, I: Objekt und
Methode der Psychologie, str. 200 (další svazky nevyšly).
68
P. Natorp, Allgemeine Psychologie, str.
100
193.
69
Pod titulem Allgemeine Logik existuje z doby po roce 1914 vícero
rukopisných konceptů (UB Marburk, Natorpova pozůstalost); jeden z nich je
zpřístupněn v kompletní edici (W. Flach - H. Holzhey [vyd.], Erkenntnistheorie und Logik im Neukantianismus, str. 227-269) - Natorpova přednáška ze
zimního semestru 1918/1919, na niž odkazuje Knittermeyer ve svém úvodu
ke spisu Philosophische Systematik, představuje přepracování tohoto textu.
Jako „rozhodující rukopis z pozůstalosti pro Natorpovu cestu k pozdnímu
dílu" označil J. Stolzenberg (Ursprung und System, str. 14) text s s názvem
Allgemeine Logik als Systematik der Philosophie z letního semestru 1920.
Posmrtně vyšly Vorlesungen uber praktische Philosophie, a Philosophische
Systematik). - Z literatury k Natorpovu pozdnímu dílu uveďme jen: Ch. von
Wolzogen, Die autonome Relation. Zum Problém der Beziehung im Spatwerk Paul Natorps; J. Stolzenberg, Ursprung und System. Probléme der
Begriindung systematischer Philosophie im
Werk Hermann Cohens,
Paul
Natorps und beimfruhen Martin Heidegger.
101
První
část.
//.
Novokantovství
Marburská
škola
kojivý stav z a s e z p ě t n ě souvisí s o b t í ž n o s t í s a m o t n é h o p r o b l é m u
aniž by o v š e m udal její důvod.72 K vyřešení t o h o t o problému, j e n ž je
a se spletitostí N a t o r p o v a m y š l e n k o v é h o vývoje. S á m N a t o r p ještě
pro
na
konci,
při
přípravě
Vorlesungen
uber
praktische
stanovení
základů
rozhodující,
nabízí
Filosofická systematika
Philosophie
d v ě k o n c e p c e . V ú v o d u v á ž e s t a n o v e n í z á k l a d ů k t o t a l i t ě života, k t e
( P ř e d n á š k y o p r a k t i c k é filosofii) do t i s k u , p r o h l á s i l , že stojí na z a č á t
r é m u je podřízeno i prožívání, n i c m é n ě popírá, že by bylo m o ž n o
ku.70 Z d e se m u s í m spokojit p o u k a z e m na obrat,71 který ve svém
p o d a t z d ů v o d n ě n í i p r o p ř e k r o k do d i f e r e n c e a k o n e č n o s t i . V z á v ě r u
myšlení vykonal ohledně vzájemného vztahu logiky a psychologie,
spisu n a c h á z í m e načrtnutý p o j e m subjektivity, který díky sebedife-
d í l a Philosophische
renciaci v sebevyslovení ustavuje zcela původní sebevztah, ovšem
respektive
subjektivity
a
objektivity.
V
závěru
„Subjektivita
n e s m y s l n ě ho spojuje s n e d i f e r e n c o v a n ý m „ p r a p ů v o d n í m b o d e m " .
a o b j e k t i v i t a se (v r o z p o r u s m ý m i d ř í v ě j š í m i v ý k l a d y ) k s o b ě p o j í
Propojit oba pojmy systémově konzistentním způsobem se Natorpo-
zcela j i n a k než stále se provázející, navzájem korelativní vztahy od
vi očividně nezdařilo.73 Když sám naposledy hovoří o „nezměrně
A k B a od B k A , " t a k ž e d ř í v ě j š í m u v ý k l a d u p ř í s l u š n é h o v z t a h u
velkém
„scházelo opodstatnění, jež by proniklo až k základu". Příslušná ko
n a c h á z e l se pro něj tento úkol ve z n a m e n í t o u h y po o b n o v ě „bezpro
relace je nejen dementována, ale navíc i p ř e k o n á n a objevem, že „tře
s t ř e d n í h o v z t a h u m e z i filosofií a s v ě t e m d u c h a " . 7 4
Systematik ( F i l o s o f i c k á s y s t e m a t i k a ,
§
109) č t e m e :
úkolu
stanovení kategoriálních
základů
všeho
duchovního",
tí d i m e n z e l o g i č n a " se vyznačuje nadřazeností subjektivity: „subjekt
b e z p r o s t ř e d n ě tkví v bezprostřednu, totalitě a všudyvztažnosti".
Subjektivita se sice m u s í tak či o n a k vyjádřit v objektivitě, n i c m é n ě
3. Spolupracovníci a přímí žáci
n e n í p ř i t o m v y d á n a ú r a d k u objektivity, j a k t o n a o p a k p l a t í o o b j e k t i
vitě ve vztahu k subjektivitě. „ P r a p ů v o d n í m b o d e m " pro vyvstávání
V p r v n í c h l e t e c h v ý u k y v M a r b u r k u n e m ě l C o h e n ž á d n é ž á k y . Vy
korelace subjektového a objektového vztahu, jak ho pojmenovává
tvořil se tu ale volný okruh spolupracovníků, k d e se probíraly prob
lémy
s e m í n í „ t e n o h r o m n ý div, ž e , o n o ' , t o n e v y p o v ě d i t e l n é , . . . n y n í m l u
metody ( 1 8 8 3 ) , a t o j e d n a k u r č i t é a s p e k t y p s y c h o f y z i k y , j a k j i G . T h .
ví, v y j a d ř u j e s a m o s e b e , a p r á v ě d í k y t o m u v n í m á s a m o s e b e , č í m ž
F e c h n e r uplatnil k popisu funkční závislosti m e z i p o d n ě t e m a počit-
s e r o z č l e ň u j e n a m l u v í c í a v y ř č e n é " , tj. n a d v o u s t r a n n o s t s u b j e k t o v é
kem,75 ale p ř e d e v š í m p r o b l é m infinitezimální reality a její kontinui
ho a o b j e k t o v é h o v z t a h u (§ 108). J a k u k á z a l Jiirgen Stolzenberg,
ty. T ě s n é v a z b y n a m a r b u r s k ý k r o u ž e k u d r ž o v a l A u g u s t S t a d l e r
Natorp již
v
p ř e d n á š c e Allgemeine
Logik als
Systematik der Philoso
z
teorie
a h i s t o r i e v ě d y n a d n e s e n é v Principu infinitezimální
třetí logická d i m e n z e , je subjektivita j a k o ž t o „sebevyslovení", č í m ž
(1850-1910) z Curychu, který ve třech kantovských monografiích
1920)
samostatně promyslel kantovsko-cohenovskou „teorii zkušenosti"
p r e z e n t o v a l p r a p ů v o d logična j a k o p ů v o d n í akt sebediferenciace,
a o v l i v n i l p ř i t o m i C o h e n ů v n á s l e d n ý v ý v o j , 7 6 a od p o l o v i n y o s m d e -
phie ( V š e o b e c n á l o g i k a j a k o ž t o n a u k a o s y s t é m u filosofie,
70
E. Cassirer,
273-298, zvi. 274.
Paul Natorp.
24.
71
Januar
1854-17.
August 1924,
str.
Ve svém nekrologu Paul Natorp poukazuje Cassirer na Natorpův
obzvláštní zájem o pojem kategorie (srv. Philosophische Systematik, § 6)
jakožto „způsob .spojení'..., který prostupuje všechny oblasti smyslu"
a o pojem symbolu (zejm. str. 291, 296). Ch. von Wolzogen se zaměřil na
Natorpovu relační teorii, ale rozpracoval také - stejně jako později J. Stol
zenberg, Ursprung und System, str. 259 nn. - vztahy mezi pozdním Natorpem a raným Heideggerem. Jako další oblast bádání vykrystalizovala Nator
pova poiétika.
102
72
J. Stolzenberg, Ursprung und System, str. 175, 183.
73
Tamt., str. 246.
74
E. Cassirer, Paul Natorp, str. 289.
75
Srv. poslední stanovisko G. Th. Fechnera, Uber die psychischen Mafiprinzipien und das Webersche Gesetz. Diskussion mit Elsas und Kohler, IV,
str. 161-230.
76
A. Stadler, Kants Teleologie und ihre erkenntnistheoretische Bedeutung; Die Grudsatze der reinen Erkenntnistheorie in der Kantischen Philo
sophie. Kritische Darstellung; Kants Theorie der Materie. Srv. M. Ferrari,
103
První
část.
//.
Novokantovství
Marburská
škola
sátých let také K u r d L a s s w i t z ( 1 8 4 8 - 1 9 1 0 ) , profesor na g y m n á z i u
politice, ovšem kritiku většinou vnímal osobně a ostře rozlišoval
v G o t ě , který do z m í n ě n é diskuse o teorii vědy přispíval r e c e n z e m i
m e z i s t o u p e n c i a p r o t i v n í k y , v i n o u č e h o ž t r p ě l č e t n ý m i a s t á l e vy
si zís
hrocenějšími konflikty na fakultě i n á p o r e m antisemitismu, proti ně
k a l p ř í z n i v ý o h l a s u m a r b u r s k é h o k r u h u a p o č á t k e m d e v a d e s á t ý c h let
m u ž a v e p r o s p ě c h n ě m e c k é h o ž i d o v s t v a s e o d r o k u 1 9 0 0 s t á l e vý
vedl s N a t o r p e m a C o h e n e m korespondenci o možnostech gnoseolo-
razněji veřejně angažoval. Podle Natorpova soudu to u C o h e n a vedlo
gického rozvinutí K a n t o v y soustavy kategorií.77
k nástupu „vyloženě bojovné fyziognomie..., která jeho duchovní
a články,
s p i s e m Geschichte der Atomistik ( D ě j i n y a t o m i s t i k y )
N o v o k a n t o v s k á „marburská škola"78 se však zrodila až z filosofic
m u c h a r a k t e r u stále v ý r a z n ě j i v t i s k á v a l a . . . r y s y h e r o i č n o s t i " . 7 9
ké spolupráce mezi N a t o r p e m a C o h e n e m . Proč se vlastně C o h e n
Z řad C o h e n o v ý c h a N a t o r p o v ý c h k o l e g ů z m í n k u zasluhuje Wil
v osmdesátých letech tak rozhodně postavil za svého mladšího kole
h e l m H e r r m a n n ( 1 8 4 6 - 1 9 2 2 ; viz výše, kap. I,2a). Tento systematic
gu, který nepatřil m e z i j e h o žáky a n e m ě l ani s h o d n é osobní či vě
ký theolog vyučoval na marburské universitě v letech 1879-1917
1 8 7 9 k n i h o u Religion
im
Verháltnis zum
Welterkennen
und
d e c k é zájmy, zůstává z a h a l e n o tajemstvím, a právě tak n e t u š í m e ,
a již roku
p r o č s e N a t o r p r o z h o d l spojit svůj o s u d t a k t ě s n ě s e s v ý m m e n t o r e m
zur Sittlichkeit ( N á b o ž e n s t v í ve v z t a h u k p o z n á n í s v ě t a a k m r a v n o s
a k o l e g o u . J i s t é j e , ž e v ý u k a f i l o s o f i e n a m a r b u r s k é u n i v e r s i t ě s i zá
t i ) 8 0 d a l n a j e v o t h e o l o g i c k ý z á j e m o k a n t o v s k o u filosofii a j e j í n o v o -
sluhou vnitřně diferencované spolupráce dvou takto odlišných cha
k a n t o v s k é r o z v i n u t í , k r i t i c k é k m e t a f y z i c e . Z n a t e l n ý vliv m a r b u r -
rakterů vydobyla v letech 1895-1910 v očích mladší generace po
ských f i l o s o f ů n e s e j e h o theologická teorie kultury, zatímco C o h e n
m ě r n ě vysokou atraktivitu. Mezi o b ě m a došlo k jistému rozdělení
s N a t o r p e m čerpali z H e r r m a n n o v a díla klíčové složky svého pojetí
rolí. N a t o r p m ě l vysoké o d b o r n é r e n o m é , za které v neposlední řadě
protestantismu. I přes H e r r m a n n ů v narůstající odstup od Cohenova
v d ě č i l s v é f i l o l o g i c k é d ů k l a d n o s t i a č t e n á ř s k é p ř í s t u p n o s t i s v ý c h spi
a N a t o r p o v a c h á p á n í náboženství a přes v z á j e m n o u kritiku81 se je
sů, v e d l o b š í r n o u v ě d e c k o u k o r e s p o n d e n c i , projevoval silný zájem
jich vztah vyznačoval vzájemnou úctou. - Podstatně vstřícněji, ale
0 n o v i n k y z v ě t š i n y v ě d n í c h o b o r ů , v o s o b n í m k o n t a k t u se v ž d y d o
podle v š e h o také m é n ě p o d n ě t n ě se vyvíjelo přátelství s M a r t i n e m
kázal zaměřit na věc a byl také schopen klidně a kriticky posoudit
Ř a d e m ( 1 8 5 7 - 1 9 4 0 ) , k t e r ý v M a r b u r k u o d r o k u 1 9 0 0 v y u č o v a l sys
1 p r o t i c h ů d n é názory. C o h e n předložil celkový náčrt, aniž by se pří
tematickou
liš s t a r a l o j e h o p o d r o b n é filosofické n a p l n ě n í , a vystavil se t a k m o ž
Welt, hájil p o l i t i c k y a n g a ž o v a n o u , l i b e r á l n í v í r u a ve s v é m p o j e t í n á
n ý m ú t o k ů m tím spíše, že sě odmítal spokojit se s k r o m n o u rolí pro
boženství, v n ě m ž usiloval o syntézu křesťanství s kulturou mrav
fesora na provinční pruské universitě: h o d n ě cestoval a udržoval
nosti, byl k r o m ě marburského novokantovství ovlivněn také názory
četné kontakty, j e ž mu také m n o h d y přinesly prospěch v universitní
A. von Harnacka.
theologii,
editoval
respektovaný
časopis
Christlichen
Těsné vazby na Natorpa (a zprvu i na Cohena) udržoval právník
a
August Stadler als Kant-Interpret, str.
ler. Interprete di Kant.
filosof
práva Rudolf S t a m m l e t ( 1 8 5 6 - 1 9 3 8 ) , který v letech
158-177; M. Giovanelli, August Stad
77
Příslušné práce K. Lasswitze z této doby: Zur Rechtfertigung der kinetischen Atomistik, str. 137-161; Zum Problém der Kontinuitdt, str. 9-36;
Geschichte der Atomistik vom Mittelalter bis Newton, I—II. Diskuse s Lasswitzem je doložena v korespondenci, kterou vydal H Holzhey, Cohen und
Natorp, II, str. 166-203.
79
P. Natorp, Hermann Cohen als Mensch, Lehrer und Forscher, str. 6.
80
Natorp recenzoval knihu vcelku pozitivně in: Zeitschrift fiir Philoso
phie und philosophische Kritik, 79, 1881, str. 242-259.
78
Srv. U. Sieg, Aufstieg und Niedergang des Marburger Neukantianis
mus. Die Geschichte einer philosophischen Schulgemeinschaft (základní hi
storická práce o marburské škole).
81
Srv. P. Natorp, Religion innerhalb der Grenzen der Humanitát. Ein
Kapitel zur Grundlegung der Sozialpádagogik, str. 112-117; W. Herrmann,
Die Auffassung der Religion in Cohens und Natorps Ethik, str. 5 7 - 6 9 ,
162-175; H. Cohen, Der Begriff der Religion, str. 56 n., 124; a H e r r m a n n o v u
diskusi k těmto pracem, in: Die Christliche Welt, 30,1916, str. 839-842.
104
105
První
část.
Novokantovství
//.
Marburská
Škola
1 8 8 2 - 1 8 8 4 zastával m i m o ř á d n o u p r o f e s u r u v M a r b u r k u a p o t é od-
j e n zdánlivě pramení z pozitivního práva, ve skutečnosti představuje
sloužil další r o k j a k o ř á d n ý p r o f e s o r v b l í z k é m G i e B e n u , n e ž k o n e č n ě
posuzovací instanci, jež je vůči právu transcendentní.82
n a š e l s t á l é u p l a t n ě n í na u n i v e r s i t ě v H a l l e . Ve s p i s e Wirtschaft und
recht
nach
der
materialistischen
Geschichtsaujfasung
Při ohlédnutí za zimním semestrem 1896-1897 Natorp s uspoko
(Hospodářství
j e n í m k o n s t a t o v a l p ř í t o m n o s t v y š š í h o p o č t u lidí, k t e ř í s e s p l n o u váž
a p r á v o v m a t e r i a l i s t i c k é m pojetí dějin, 1 8 9 6 ) r o z v e d l m y š l e n k y s v ý c h
ností věnují filosofii, a C o h e n již krátce zmínil „nevelkou školu",
přátel-filosofů z p ů s o b e m , který došel jejich souhlasu. U p ř e s ň u j e tu
avšak obrat „ m a r b u r s k á š k o l a " se prosadil až po p ř e l o m u století. Je
p o j m o v é a m e t o d i c k é předpoklady p r o v ě d e c k é u c h o p e n í života ve
f a k t e m , ž e o b d o b í 1 9 0 0 - 1 9 1 0 s k u t e č n ě p ř i l á k a l o ř a d u m l a d ý c h lidí
společnosti. Z a p ř e d m ě t t a k o v é v ě d y p r o h l a š u j e „vnější s p r á v u " m e z i
z N ě m e c k a i ze z a h r a n i č í ke s t u d i u filosofie v M a r b u r k u : p a t ř i l
lidského soužití, kterou v souladu s N a t o r p e m vymezuje monisticky,
k n i m K a r l Vorlánder, A l b e r t G o r l a n d , E r n s t C a s s i r e r , O t t o B u e k , N i -
tj- j a k o j e d n o t u d ě j i n n é souvislosti v e s p o l e č e n s k é z k u š e n o s t i . Z a p r o
zatím nejvýznamnější příspěvek v tomto směru považuje Marxovu
m a t e r i a l i s t i c k o u teorii dějin, j e ž v y h l a š u j e závislost d u c h o v n í c h fakto
rů na e k o n o m i c k ý c h . S t a m m l e r sice přiznává, že kauzalita m ů ž e být
j e n j e d n a , p ř e s t o p o v a ž u j e t e l e o l o g i c k é s t a n o v i s k o , j e ž zjišťuje v z t a h y
p r o s t ř e d k u a c í l e a s m ě ř u j e ke s t a n o v e n í n e j z a z š í h o účelu, za o p r á v n ě
né, neboť společenské snahy nevycházejí pouze z daných společen
ských okolností, ale p r a m e n í také z lidských přání a snah, které v p o
slední instanci podléhají jednotícímu cílovému bodu „společenství
s v o b o d n ě s e r o z h o d u j í c í c h l i d í " , v n ě m ž k a ž d ý j e d i n e c p ř i j í m á c í l e os
t a t n í c h , n a k o l i k j s o u o b j e k t i v n ě o p r á v n ě n é , z a vlastní.
T o t o s t a n o v i s k o S t a m m l e r u p l a t ň u j e ve s p i s e Die Lehre von dem
Richtigen Lehre ( N a u k a o
správném právu,
O r t e g a y G a s s e t , H e i n z H e i m s o e t h a B o r i s P a s t e r n a k . Jisté r e n o m é si
m e z i C o h e n o v ý m i a N a t o r p o v ý m i ž á k y j a k o p r v n í v y d o b y l K a r l Vor
lánder (1860-1928), který roku 1893 promoval v Marburku disertací
Der
Formalismus
der
Kantischen
Ethik
in
seiner
Notwendigkeit
und
Fruchtbarkeit ( F o r m a l i s m u s K a n t o v y e t i k y , j e h o n e z b y t n o s t a p ř í
n o s ) a u š i r š í h o p u b l i k a v e š e l ve z n á m o s t d í k y s v ý m Geschichte der
philosophie ( D ě j i n y
filosofie,
1. vyd. 1 9 0 3 ) a e d i č n í p ř í p r a v ě K a n t o
vých spisů pro „Filosofickou k n i h o v n u " nakladatelství Meiner.
V návaznosti na C o h e n a využil K a n t o v u filosofii morálky a dějin
k obhajobě e t i c k é h o socialismu a p r o z k o u m a l po této stránce vztah
mezi Kantem a Marxem.83 Podobně i Franz Staudinger (1849-1921)
1 9 0 2 ) z h l e d i s k a juris-
prudence a v y v o z u j e z n ě j d a l š í d ů s l e d k y . P r o t i v l á d n o u c í m u j u r i s d i k č n í m u p o z i t i v i s m u staví v t é t o k n i z e - n a o k o v ý h r a d n ě s e z a m ě
ř e n í m na pozitivní p r á v o - n a u k u o p r i n c i p e c h právní vědy, tj.
„teoretickou" jurisprudenci jakožto odlišnou od „technické", která
s t a n o v u j e k r i t é r i a „ s p r á v n é h o p r á v a " . O p r o t i t e n d e n c í m fixovat n e
m ě n n é právní příkazy na základě přirozeného práva má Stammlerova nauka o správném právu poskytnout pouze „všeobecně platnou
formální metodu", která umožňuje prověřit disponibilní právní nor
my (nebo právní soustavy) co do správnosti. Posuzuje se přitom, zda
právní n o r m y odpovídají m y š l e n c e „společenského ideálu", totiž
ideji „společenství svobodně se rozhodujících lidí". S t a m m l e r sice
po K a n t o v ě vzoru u této ideje nepodává obsahový výměr, n i c m é n ě
p ř e s t o z n í vyplývají o b s a h o v é m o m e n t y , t j . s l o ž k y p ř i r o z e n é h o p r á
va. P ř e d e v š í m v š a k S t a m m l e r z a n o r m u s p r á v n é h o práva vyhlašuje
cíl, v n ě m ž je t ř e b a s o u h r n n ě m y š l e n k o v ě u c h o p i t „veškeré m o ž n é
cíle p r á v n ě spjatých j e d i n c ů v celkové j e d n o t ě " . Toto stanovení cíle
106
colai H a r t m a n n , Wladyslav Tatarkiewicz, Dimitrij Gavronskij, José
82
Sr. E. Winter, Ethik und Rechtswissenschaft, str. 22. Cohen kritizoval
Stammlerův záměr založit čistě formální teorii práva; tím by totiž byla
z právní nauky vyřazena etika a museli bychom se spokojit výhradně s „po
jmy smýšlení a individua" (ErW, str. 226). Vyhlášením postulátu etické fun
dace právní vědy požadoval Cohen od Stammlera legitimizaci „metodické
h o " právního rozvažování, a to ve tvaru nějaké právněfilosofické principiální
nauky, která by měla vytvářet pojítko k vědě o etice. Srv. P. A. Schmid, Das
Naturrecht in der Rechtsethik Hermann Cohens, str. 4 0 8 - 4 2 1 . Natorp pod
nikl roku 1913 principiální pokus o objasnění: Recht und Sittlichkeit. Ein
Beitrag zur kategorialen Begriindung der praktischen Philosophie. Mit besonderem Bezug auf Hermann Cohens „Ethik des reinen Willens" und Ru
dolf Stammlers „Theorie der Rechtswissenschaft", str. 1-79. Celkový vý
klad této kontroverze poskytuje C. Muller, Die Rechtsphilosophie des
Marburger Neukantianismus; srv. též R. Alexy (vyd.), Neukantianismus und
Rechtsphilosophie.
83
K.
sichtigung
Vorlánder, Kant und der Sozialismus, unter besonderer Beruckder neuesten theoretischen Bewegung innerhalb des Marxismus,
107
První
část.
//.
Novokantovství
Marburská
škola
syntetizoval materialistické pojetí dějin s r o z u m o v ě v e d e n ý m stano
n ě liší záměrem. V e s m y s l u k r i t i c k é h o i d e a l i s m u s e d r ž e l t e z e , ž e
v e n í m c í l ů v o b l a s t i p r a x e a p o l i t i k y , i k d y ž se o p r o t i V o r l á n d e r o v i
p r o l o g i k a m u s í setrvávat v e v z t a h u k e z k u š e n o s t i , k j e j í m u ž p o č á t k u
při hledání teoretické báze m é n ě opíral o marburské novokantovství
stejně j a k o C o h e n zaměřil „tvůrčí o t á z k u " , již zformuloval j a z y k o v ě
a otázku mravnosti od samého počátku chápal j a k o otázku sociální.
vyhroceným:
Vorlánder i Staudinger byli považováni za „rudé k a n t o v c e " .
Dafi) - j a k o ž t o n á z n a k ( č i „ o z n a m " , Andeut)T a u s t a v i l ji j a k o zá
V r o c e 1 8 9 8 p r o m o v a l A l b e r t G ó r l a n d ( 1 8 6 9 - 1 9 5 2 ) p r a c í Aristo
teles
und die
Arithmetik
(rozšířená
verze:
Aristoteles
und die
Mathe-
„Čím - jakožto
význam
(Bedeutung)
- je
fakt
(das
kladní korelační formu veškerého utváření ve zkušenosti.87 Zkuše
nost čili v ě d e c k é p o z n á n í se tedy c h á p e j a k o p r o c e s , který z á r o v e ň
matik, 1 8 9 9 ) , a v š a k h a b i l i t a c e d o s á h l a ž r o k u 1 9 1 9 n a H a m b u r s k é
zahrnuje prohloubenou „apriorizaci" i vpřed postupující „proble-
universitě, kde v letech 1923-1935 působil j a k o m i m o ř á d n ý profe
matizaci" toho, co je fenomenálně dáno. Jednotlivým filosofickým
sor. „ P ř e s o h r o m n o u píli s e G ó r l a n d n i k d y n e z a ř a d i l m e z i p ř e d n í ex
disciplínám přiřkl G ó r l a n d úkol specificky zformulovat v š e o b e c n é
ponenty marburského novokantovství" a i jeho pětisetstránkové po
podmínky vztahu mezi „smyslem" a „jazykem", jak je vymezuje
jednání
Aristoteles
und
Kant
beziiglich
der
Idee
der
theoretischen
Erkenntnis untersucht ( A r i s t o t e l e s a K a n t , p r o b á d á n i co do i d e j e t e o
prologika, pro zkušenostní oblasti j e d n o t l i v ý c h věd, tj. pro přirozené
d ě n í ( l o g i k a ) , s p o l e č e n s k o u e x i s t e n c i ( e t i k a ) , u t v á ř e n í stylu ( e s t e t i
Dlou
k a ) a n á b o ž e n s k é p r o ž í v á n í (filosofie n á b o ž e n s t v í ) . M y š l e n k a j e d
ho byl považován za nejvěrnějšího Cohenova stoupence a tento soud
n o t n é zkušenostní výstavby, jejíž p o d m í n k y a složky upřesňuje pro
j e v ý s t i ž n ý , p o k u d j d e o G o r l a n d ů v d ů r a z n a v a z b u m e z i filosofic
logika, v sobě zahrnuje představu „implikativní k o n k r e s c e n c e " mezi
k ý m myšlením a vědami, v níž pro
spatřoval možnost
u v e d e n ý m i zkušenostními oblastmi, díky č e m u ž lze náboženství
„osvobodit se od břemene, jež představuje hledání filosofických
chápat j a k o nejkonkrétnější prožívání vůbec. Pro náboženskou zku
retického poznání, 1909) zůstalo povětšinou bez p o v š i m n u t í .
filosofii
84
Potvrzuje ho
šenost či „ t u c h u " se Gorlandovi jevila nutná ztráta jakékoli vztaže-
ale t a k é propojení logiky a etiky či G ó r l a n d o v a filosofie nábožen
n o s t i v p r o ž í v á n í , z t r á t a , k t e r á v t o t á l n í s a m o t ě , j i ž n a s t o l u j e , vyvolá
ství, v níž viděl k r i t i c k o u k o r e k c i N a t o r p o v a pojetí téže otázky.86
vá ideu
problémů v takzvaných bezprostřednostech života".
85
ojedinělosti
v
o s a m ě n í , Einzigkeit.
Prožívání, jež
takto
N i c m é n ě Górland je Natorpovi myšlenkově zavázán, když na poli
u p a d n e v „ n e j v y š š í n o u z i " , ke s v é o j e d i n ě l o s t i vytváří „odpovídající
poznání zdůrazňuje „intenzionální" a „extenzionální korelativitu",
ojedinělost - Boha", a z n o v u t a k n a s t o l u j e p o l a r i t u ve f o r m ě „ p o l á r
k d y ž d á v á n a j e v o o d h o d l á n í k rigidnímu s y s t é m u a v p o z d n í filosofii
ní transcendence".88
přijímá privilegizaci m o d á l n í c h kategorií j a k o ž t o „prakategorií".
Ve snaze rozvinout nauku svých učitelů Górland předložil nový
Nicolai H a r t m a n n ( 1 8 8 2 - 1 9 5 0 ) , p ů v o d e m z Rigy, zahájil studia
v Dorpatu a Petrohradu, ale pokračoval v nich v Marburku ( p r o m o c e
obor, „ p r o l o g i k u " . Z a m e t o d u t é t o „ v ě d y o t o t á l n í m t á z á n í " p r o h l á s i l
1907), k d e se roku 1909 habilitoval. Po první světové válce, b ě h e m
dialektiku, n i c m é n ě při t o m t o m e t o d i c k é m navázání na Hegela záro
n í ž s e a k t i v n ě z ú č a s t n i l b o j ů , s e r o k u 1 9 2 0 stal m i m o ř á d n ý m a r o k u
v e ň z d ů r a z n i l , ž e j e h o „filosofie j a k o t a k o v á " s e o d H e g e l o v y b y t o s t -
1922 j a k o N a t o r p ů v nástupce ř á d n ý m profesorem filosofie v Mar
b u r k u . N e j d ů l e ž i t ě j š í p r á c e j e h o r a n é h o m a r b u r s k é h o o b d o b í , Platos
str. 361-412; Die neukantische Bewegung im Sozialismus, str. 23-84; Kant
und Marx. V uvedené knize pojednává Vorlánder také o jednotlivých teore
ticích socialismu.
84
U. Sieg, Aufstieg und Niedergang, str. 215.
85
A. Górland, Ethik als Kritik der Weltgeschichte, str. 258.
86
A. Górland, Religionsphilosophie als
geiste des kritischen Idealismus, str. 129.
108
Wissenschaft aus
Logik des Seins ( P l a t ó n o v a l o g i k a b y t í , 1 9 0 9 ) , p o d á v á s i l n ě s y s t e m a tizovaný výklad Platónovy teoretické filosofie s o h l e d e m na dialek
t i c k é s e p ě t í n e b y t í a b y t í : n e b y t í (mé on) se tu s t e j n ě j a k o u C o h e n a
87
dem
System-
A. Górland, Prologik. Dialektik des kritischen Idealismus, str. 8 nn.,
31 nn.
88
A. Górland, Religionsphilosophie, str. 98 nn.
109
První
část.
//.
Novokantovství
chápe jako metodický pojem, který v platónské nauce o idejích
a prvních principech ukazuje cestu k p o z n á n í bytí. O v š e m Hartmann ů v r o z c h o d s k r i t i c k ý m i d e a l i s m e m m a r b u r s k é školy, k t e r ý s e z a č a l
projevovat již v roce 1912, vyšel dramaticky najevo při zveřejnění
Grundzuge
einer Metaphysik
der
Erkenntnis
(Nárys
metafyziky
po
z n á n í , 1921). K n i h a z a č í n á slovy: „Následující z k o u m á n í v y c h á z í
Marburská
škola
4. Ernst Cassirer
N e j v ý z n a m n ě j š í m představitelem mladší generace marburské školy
byl bezpochyby Ernst Cassirer (1874-1945).91 Z m í n k a Georga Sim-
z názoru, že poznání nespočívá ve vytváření, plození nebo produkci
předmětu, j a k n á m chce tvrdit idealismus staré a nové t e n d e n c e , ný
Vedle dvou základních Heimsoethových článků vycházely v Epochenjahr od roku 1924 s proměnlivou tendencí kantovské interpretace od
Ericha Adickese, Nicolaie Hartmanna, Johannese Volkelta a Maxe Wundta.
Srv. G. Funke, Von der Aktualitát Kants, str. 181-216, 217-237 (s přesnými
údaji o literatuře).
91
Cassirerovy sebrané spisy vycházejí v „hamburském vydání", Gesammelten Werke, vyd. Birgit Reckiová, Hamburg 1998 nn. (= GW); kromě toho
vycházejí také Nachgelassene Manuskripte und Texte, vyd. K. Ch. Kohnke,
J. M. Krois a O. Schwemmer, Hamburg 1995 nn. Původní edice Cassirerových prací: Das Erkennmisproblem in der Philosophie und Wissenschaft der
neueren Zeit, I-IV, Berlin 1906-1920, Stuttgart 1957; Substanzbegriff und
Funktionsbegriff.
Untersuchungen uber die Grundfragen der Erkenntniskritik (SuF), Berlin 1910; Freiheit und Form. Studien zurdeutschen Geistesgeschichte, Berlin 1916; Kants Leben und Lehre, Berlin 1918; Zur Ein
stein'sehen
Relativitdtstheorie.
Erkenntnistheoretische
Betrachtungen,
Berlin 1921; Idee und Gestalt (IuG), Berlin 1921; Philosophie der symbolischen Formen (PhsF), I: Die Sprache, II: Das mythische Denken, III: Phánomenologie derErkennmis, Berlin 1923-1929; Individuum und Kosmos in der
Philosophie der Renaissance, Leipzig - Berlin 1927; Die Philosophie der
Aufkldrung, Tubingen 1932; Descartes. Lehre - Persónlichkeit - Wirkung,
Stockholm 1939; An Essay on Man. An Introduction to a Philosophy of
Human Culture, New Haven - London 1944; The Myth of the State, New
Haven - London 1946. - Z novější literatury o Cassirerovi: R. A. Bast, Pro
blém, Geschichte, Form. Das Verhdlmis von Philosophie und Geschichte bei
Ernst Cassirer im historischen Kontext, Berlin 2000; H.-J. Braun, H. Hol
zhey, E. W. Orth (vyd.), Uber Emst Cassirers Philosophie der symbolischen
Formen, Frankfurt a. M. 1988; M. Ferrari, Ernst Cassirer. Stationen einer
philosophischen Biographie, Hamburg 2003 (ital. 1996); Dorothea Frede R. Schmiicker (vyd.), Ernst Cassirers Werk und Wirkung. Kultur und Philo
sophie, Darmstadt 1997; T. Goller, Ernst Cassirers kritische Sprachphilosophie, Wíirzburg 1986; A. Graeser, Ernst Cassirer, Munchen 1994;
T. Knoppe, Die theoretische Philosophie Ernst Cassirers. Zu den Grundlagen transzendentaler Wissenschafts- und Kulturtheorie, Hamburg
1992;
J. M. Krois, Cassirer - Symbolic Forms and History, New Haven - London
1987; E. W. Orth, Von der Erkenntnistheorie zur Kulturphilosophie. Studien
zu Ernst Cassirers Philosophie der symbolischen Formen, Wurzburg 1996;
H. Paetzold, Ernst Cassirer - von Marburg nach New York. Eine philoso
phische Biographie, Darmstadt 1995; U. Renzová, Die Rationalitat der Kul
tur. Zur Kulturphilosophie und ihrer transzendentalen Begriindung bei Co
hen, Natorp und Cassirer, Hamburg 2002; E. Rudolph - B.-O. Kuppers
(vyd.), Kulturkritik nach Ernst Cassirer, Hamburg 1995; O. Schwemmer,
110
111
brž v u c h o p e n í n ě č e h o , co tu je i před v š í m p o z n á n í m a nezávisle na
n ě m . " ( K H a r t m a n n o v é f i l o s o f i i p o odvratu o d novokantovství viz
níže, k a p . X,3.) - H e i n z H e i m s o e t h ( 1 8 8 6 - 1 9 7 5 ) přišel po studiích
v H e i d e l b e r k u (u W i n d e l b a n d a ) a B e r l í n ě (u S i m m e l a a D i l t h e y e ) do
M a r b u r k u ( 1 9 0 7 ) , k d e r o k u 1911 p r o m o v a l a v r o c e 1 9 1 3 se h a b i l i t o
v a l ; stati, j e ž v t é t o s o u v i s l o s t i p ř e d l o ž i l , v y š l y v e d v o u č á s t e c h p o d
souhrnným
Die
názvem
Methode
der
Erkenntnis
bei
Descartes
und
Leibniz ( M e t o d a p o z n á n í u D e s c a r t a a L e i b n i z e , 1 9 1 2 , 1 9 1 4 ) . J a k
vyplývá z H e i m s o e t h o v y k o r e s p o n d e n c e s j e h o přítelem N. Hart
m a n n e m , j i ž r o k u 1 9 1 2 pociťoval z n a č n ý f i l o s o f i c k ý i o s o b n í o d s t u p
od o b o u učitelů, ale i ke Cassirerovi a G ó r l a n d o v i . 8 9 Ve d v a c á t ý c h
l e t e c h se p r o s a d i l j a k o h i s t o r i k n o v o v ě k é m e t a f y z i k y a ve s p i s e Die
sechs
Ausgang
grossen
Themen
des Mittelalters
der
(Šest
abendlandischen
velkých
témat
Metaphysik
západní
und
der
metafyziky
a k o n e c středověku, 1922) položil základy pro předvedení metafy
zických motivů a myšlenek u Kanta.90
89
F. Hartmann - R. Heimsoeth (vyd.), Nicolai Hartmann und Heinz
Heimsoeth im Briefwechsel. Jejich diskuse vrhá světlo na pozdější vývoj:
zatímco Heimsoeth byl toho názoru, že se marburské novokantovství (po
dobně jako už Kant) omezilo na určení ratio cognoscendi (str. 103), Hart
mann promíjel dobře míněnému kritickému idealismu, že má „dvojí tenden
c i " , totiž že „pátrá po poznání a zároveň po bytí", a kritizoval pouze
okolnost, že marburská škola obojí rationes stále zmateně zaměňuje (str.
105 n.).
90
První
část.
Novokantovství
//.
Marburská
škola
m e l a o C o h e n o v ě interpretaci K a n t a ho přiměla přesídlit z Berlína
texty k e č t v r t é m u s v a z k u v y š l y z p o z ů s t a l o s t i r o k u 1 9 9 5 p o d n á z v e m
do Marburku, kde byl od zimního semestru 1896 do zimního semes
Zur
tru 1 8 9 8 z a p s á n j a k o s t u d e n t filosofie a m a t e m a t i k y a k d e v č e r v e n c i
kých forem). R o k u 1929 se Cassirer spolu se svým o p o n e n t e m Hei-
1899
schen
promoval.
und
Disertační
naturwissenschaftlichen
práce
Descartes'
Erkenntnis
Kritik
der mathemati-
der
symbolischen
Formen
(K
metafyzice
symbolic
deggerem ocitl v centru ostré diskuse na vysokoškolských dnech
kritika
v Davosu.93 Poté, co nacisté uchvátili m o c , okamžitě zažádal o dovo
m a t e m a t i c k é h o a přírodovědného poznání) tvořila první část j e h o
lenou a r o z h o d l se k e m i g r a c i . Po k r á t k é m p o b y t u v Oxfordu mu
p r á c e ke stanovení základů m a t e m a t i k y a m e c h a n i k y u Leibnize,
byla d á n a m o ž n o s t usadit se ve Š v é d s k u a v G o t e b o r g u obdržel
kterou dále rozvíjel a na C o h e n ů v p o p u d ji předložil Berlínské aka
osobní profesuru. Pozvání k pohostinské profesuře na Yaleově uni
demii věd v soutěži o celkovou prezentaci Leibnizova systému. Prá
versitě mu dovolilo přestěhovat se i s r o d i n o u roku 1941 do Spoje
ce obdržela d r u h o u cenu, přičemž první nebyla udělena, a roku 1902
n ý c h s t á t ů , k d e v z n i k l y k n i h y Essay on Man ( E s e j o č l o v ě k u , 1 9 4 4 )
wissenschaftlichen
a The Myth ofthe State ( M ý t u s s t á t u , p o s m r t n ě , 1 9 4 6 ) . T ř i n á c t é h o
Grundlagen ( L e i b n i z ů v s y s t é m a j e h o v ě d e c k é z á k l a d y ) . L z e j i č í s t
d u b n a 1945 zemřel v důsledku srdečního selhání na p ů d ě Kolumbij
vyšla
jako
pod
titulem
historický
úvod
Leibniz'
System
(Descartova
Metaphysik
in
k p r á c i Logik der
seinen
reinen
Erkenntnis
(Logika
ské u n i v e r s i t y v N e w Yorku.
čistého poznání), která vyšla téhož roku a ke které chtěl C o h e n
b)
v d r u h é m svazku mj. připojit historicky z a m ě ř e n é dodatky. Cassire-
Dějiny filosofie
Cassirerův
dvousvazkový
in
der
Phi
n i c m é n ě druhý pokus, který podnikl roku 1906 s prvním svazkem
losophie
Wissenschaft der neuren Zeit ( P r o b l é m p o z n á n í
ve
filo
svých dějin „problému p o z n á n í " , byl úspěšný. Vyhlídky na akade
sofii a v ě d ě n o v é d o b y , 1 9 0 6 - 1 9 0 7 ) j e o č i v i d n ě n e j v ý z n a m n ě j š í m
m i c k o u k a r i é r u se mu v š a k n e o t e v ř e l y , a d o k o n c e i filosofická fakul
p ř í n o s e m myslitelů m a r b u r s k é školy na poli dějin filosofie. O d h l é d -
rova snaha habilitovat se touto k n i h o u v Berlíně vyšla n a p r á z d n o ,
92
und
spis
Das
Erkenntnisproblem
t a m a r b u r s k é u n i v e r s i t y v r o c e 1912 o d m í t l a ž á d o s t p o v o l a t C a s s i r e -
n e m e - l i od N a t o r p o v ý c h s t a t í k a n t i c k é filosofii a V o r l á n d e r o v y
r a j a k o C o h e n o v a n á s t u p c e . T e p r v e v r o c e 1 9 1 9 s e stal p r o f e s o r e m
dvousvazkové
filosofie na nově založené H a m b u r s k é universitě, kde v letech
1903), byla d o p o s u d k dispozici buď j e n v y s o c e specializovaná
1 9 2 9 - 1 9 3 0 z a s t á v a l ú ř a d r e k t o r a . P o z v e ř e j n ě n í s p i s u Freiheit und
zkoumání, anebo se historické poukazy vynořovaly jen heslovitě
Form ( S v o b o d a a f o r m a , 1 9 1 6 ) , k d e p ř i c h á z í ke s l o v u j a k C a s s i r e r ů v
v systematickém kontextu. Cassirer naopak nechává vystoupit no
kosmopolitismus, tak j e h o zájem o p r o b l é m kultury a o dějiny kultu
v o v ě k ý z á p a s k o l e m o t á z k y p o z n á n í v c e l é j e h o h i s t o r i c k é šíři.
ry zvláště, se začal věnovat v ý z n a m u symbolických forem pro du
Upřesňuje navíc C o h e n o v u tezi o souladu j e h o základních myšlenek
c h o v n í život, p ř i č e m ž h o j n o s t m a t e r i á l u n a c h á z e l v k n i h o v n ě a sbír
s historickým během vědeckého myšlení, když podává systémové
ce, které v H a m b u r k u vybudoval Aby Warburg. V letech 1923-1929
vymezení vztahu m e z i teorií poznání a historickou analýzou. Hlavní
Philosophie der
myšlenka zní následovně: jakmile se pokusíme tematizovat histo
vyšlo
ve
symbolischen
třech
Formen
svazcích
Cassirerovo
(Filosofie
hlavní
symbolických
dílo,
forem).
Přípravné
práce
Geschichte
der
Philosophie
(Dějiny
filosofie,
rický vývoj p o j m u p o z n á n í v n o v o v ě k é v ě d ě a filosofii od r e n e s a n c e ,
ztratí z á k l a d n í g n o s e o l o g i c k é p o j m y z d á n í n e m ě n n o s t i a absolutní
p l a t n o s t i , k t e r o u j i m p e r s p e k t i v a , j e ž p o s t r á d á vliv h i s t o r i c k é relativi-
Ernst Cassirer. Ein Philosoph der europáischen Moderně, Berlin 1997;
J. Seidengart (vyd.), Ernst Cassirer. De Marbourg á New York. Uitinéraire
philosophique, Paris 1990; T. Stark, Symbol, Bedeutung, Transzendenz. Der
Religionsbegriff in der Kulturphilosophie Ernst Cassirers, Wiirzburg 1997.
zace, s n a d n o d o d á . Jsou-li n a h l é d n u t y historicky, projevují se j a k o
Srv. Natorpův dopis A. GSrlandovi z 13. ledna 1902, otištěno in:
H. Holzhey, Cohen und Natorp, n, str. 270 n.
93
Srv. K. Wuchterl, Streiigespráche und Kontroversen in der Philoso
phie des 20. Jahrhunderts, str! 135 nn.; D. Kaegi - Ě. Rudolph (vyd.), Cas
sirer - Heidegger. 70 Jahre Davoser Disputation.
112
113
92
První
část.
Novokantovství
//.
Marburská
škola
t o , č í m s k u t e č n ě j s o u , t o t i ž „ m y š l e n k o v é v ý t v o r y " , k t e r é s e vyvíjejí
ž á d n é n a d ř a z e n é z a j i š t ě n í , j a k b y j e p o d a l a t r a n s c e n d e n t á l n í logi
v neustálé provázanosti se svým kulturním kontextem. Systematické
ka.96
a h i s t o r i c k é z k o u m á n í se d o p l ň u j í s t í m v ý s l e d k e m , že h i s t o r i c k ý vý
ce a pojem funkce) Cassirer podává p o d r o b n o u konceptuální analý
V
knize
Substanzbegriff und
Funktionsbegriff ( P o j e m
substan
voj n e c h á vyjít n a j e v o s t r u k t u r n í s l o ž k y p o z n á n í j a k o ž t o p r o c e s u
zu obou pojmů a ukazuje, že m a t e m a t i c k é a p ř í r o d o v ě d n é p o j m y
a ideální struktura poznávacího procesu zase určí vodítko pro histo
jsou relační, nikoli v ě c n é povahy. Nástin p o d o b n é kritiky substan-
rický p o p i s . M e t o d i c k y v z a t o j e t e n t o styl f i l o s o f i c k é historiografie
c i a l i s t i c k é h o m y š l e n í n a č r t l j i ž K a n t a C o h e n , o v š e m C a s s i r e r vy
oprávněn tehdy, když se podaří historické fenomény i výkladové
tyčuje precizní kontrast mezi ustavováním věcných a relačních
s c h é m a „uchopit j a k v jejich prostoupenosti, tak v jejich relativní
pojmů. Těžiště j e h o z k o u m á n í leží v logické teorii tvorby řad. Za
svébytnosti". - Tuto koncepci později Cassirer prohloubil a p o d H e -
t í m c o v k l a s i c k é l o g i c e s e p o j e m vyvíjí z i z o l a c e k v a l i t a t i v n í c h
gelovým i Husserlovým vlivem přepracoval na projekt „fenomenolo
r y s ů , j e ž j s o u s p o l e č n é c e l é s k u p i n ě d a n ý c h o b j e k t ů , f a k t i c k á tvor
gie p o z n á n í " , jejímž ú k o l e m je p o c h o p i t a zpodobnit (vědecké) po
znání v j e h o procesualitě. Pravda j a k o ž t o totalita tohoto procesu
však pro Cassirera zůstává trvalým ú k o l e m a j e h o idealismus zůstá
vá k r i t i c k ý . 9 4
ba pojmů v exaktních vědách postupuje nastolením zákonitého
vztahu, tj. formy řady. Teoretické p o j m y přírodních věd v sobě ob
sahují p o k y n „propojit r o z m a n i t é , j e ž je d á n o v názoru, u r č i t ý m
způsobem a jít podle předepsaného zákona". Vztah obecného
a zvláštního se tu c h á p e j a k o vztah principu řady a členů řady:
c) Teorie p o z n á n í a teorie vědy
nemá již povahu subsumpce,97 kdy se konkrétní obsah musí zbavit
Ve stanovení gnoseologických základů Cassirer z valné části násle
své specifičnosti, nýbrž povahu korelativní. P ř e d m ě t p o z n á n í se
duje svého učitele Natorpa. Základní logické určení p o z n á v a n é h o
p r o k a z u j e j a k o „síť v z t a h ů " . 9 8
p ř e d m ě t u p o d l e n ě j o p ě t tkví v „ p r a p ů v o d n í m v z t a h u " , v e k t e r é m
K v ý š e n a č r t n u t é m u z á k l a d n í m u o b j e v u s v é k n i h y z r o k u 1 9 1 0 se
se navzájem p o d m i ň u j e forma a obsah, o b e c n é a zvláštní, platnost
Cassirer v zásadě přihlásí ještě v roce 1936, k d y již samozřejmě ne
a bytí.95 Korelace základních složek poznávacího vztahu je charak
tají o d s t u p s v ý c h p r a c í k t e o r i i s p e c i á l n í c h v ě d o d z a l o ž e n í m a t e m a
t e r i s t i c k á j a k p r o „ n e j z a z š í f o r m á l n í p o j m y " čili „ l o g i c k é i n v a r i a n
tiky a p ř í r o d o v ě d y , j a k je p ř e d l o ž i l i C o h e n a N a t o r p . 9 9 O v š e m o h o d
ty", v nichž se zakládá objektivita vůbec, tak pro „specifické v ě c n é
notě gnoseologického rekursivního tázání, například po pojmu
p o z n á n í " v j e d n o t l i v ý c h v ě d á c h . A p r i o r n í sféra f u n g u j e j a k o p r e m i
s a k a ž d é h o p l a t n é h o s o u d u o f a k t e c h , tj. l e g i t i m i z a c e a p r i o r n í sféry
spadá vjedno s analýzou fungování vědeckých pojmů a nevyžaduje
94
Na Cassirerovy práce k dějinám filosofie (obzvláště o renesanci
a osvícenství), které tvořil na základě své kulturněfilosofické teorie symbolů,
zde můžeme pouze poukázat. Ke vztahu pojetí kultury a dějin u Cassirera
srv. U. Renzová, Philosophiegeschichte angesichts der Geschichtlichkeit der
Vernunft.
Vberlegungen zur Historiographie der Philosophie im Ausgang
vom Marburger Neukantianismus, str.
177-197.
95
E. Cassirer, Erkenntnistheorie nebst den Grenzfragen der Logik, str.
13 nn. (Gesammelte Werke, 9, str. 151). Cassirer s „utrakvismem" Jonase
Cohna v podstatě souhlasí, avšak s tou výhradou, že u duality formy a obsa
hu se nejedná o protiklad logické a alogické složky poznání; správně se věc
má tak, že zmíněnou podvojnost vykazuje i logická funkce jako taková.
114
96
Srv. T. Knoppe, Die theoretische Philosophie Ernst Cassirers, str.
49 nn., se zřetelem na Wolfgang Marx, Cassirers einer Theorie des Denkens
und Erkennenes, str. 188-206, 304-339; W. Marx, Cassirers Philosophie ein Abschied von kantianisierender Letztbegriindung?, str. 75-88.
97
Srv. Cassirerovu kritiku {Substanzbegriff und Funktionsbegriff, str.
299 nn.) Rickertových vývodů z knihy Die Grenzen der naturwissenschaftlichen
Begriffsbildung.
98
E. Cassirer, Erkenntnistheorie, str. 13 (= GW, 9, str. 152). Cohen
příznačně připomínal, že idealistické založení materiálního bytí nelze zajistit
výhradně pojmem relace, nýbrž je tu zapotřebí také infinitezimálního prvku
(Cohenův dopis Cassirerovi z 24. srpna 1910, nezveřejněno).
99
E. Cassirer, Determinismus und Indeterminismus in der modernen
Physik.
Historische und systematische Studien zum Kausalproblem,
str.
131-133.
115
První
část.
//.
Novokantovství
Marburská
škola
fyzikální p ř e d m ě t n o s t i , n e p o c h y b u j e ani tváří v tvář n o v é fyzice:
již předem nahlédnuté podobnosti mezi smyslově vnímatelnými
oprávněnost této otázky oproti přírodovědným sebevýkladům, do
elementy ve srovnání, nýbrž je n u t n ý m předpokladem pro samo
k o n c e o p r o t i n o v o k a n t o v s k é m u z á v a z k u v ů č i p r á c i n a v ě d e c k é m fak
zjištění p o d o b n o s t i . Ú k o l s t a n o v i t z á k l a d y d u c h o v n í c h v ě d p ř i v á d í
tu j e š t ě vyhrotí.100 V opozici k p a u š á l n í m u odvržení K a n t o v y nauky
Cassirera k filosofii produktivního d u c h a v c e l k o v é m souhrnu j e h o
o č a s e a p r o s t o r u s e z d ů v o d n ě n í m , ž e j e h o k r i t i c k á filosofie j e u p o u
f o r m a t i v n í c h aktivit, v č e t n ě p o z n á n í . 1 0 4
t á n a n a d n e s j i ž p ř e k o n a n o u n e w t o n o v s k o u f y z i k u , C a s s i r e r h á j í zá
sady k r i t i c k é m e t o d y a d o m n í v á se, že je od d o b o v ě p o d m í n ě n ý c h
d) Filosofie kultury
aspektů lze oddělit. Předkládá mj. nauku o typech fyzikálních výro
Cassirerova filosofie symbolických forem, pojatá j a k o všeobjímající
ků, kde rozlišuje výroky o měření, o zákonech a o principech.101
f i l o s o f i e kultury, v z n i k á j a k o r o z š í ř e n í č i d o p l n ě n í f i l o s o f i c k é l o g i k y
V diskusích o h l e d n ě základů matematiky zaujme vlastní stanovisko
poznání (teorie kognitivních funkcí v m a t e m a t i c e a přírodovědě).
ke s p o r u o f o r m a l i s t i c k é a i n t u i c i o n i s t i c k é z a l o ž e n í , k p a r a d o x ů m
G n o s e o l o g i c k ý „ p r a p ů v o d n í v z t a h " se zrcadlí i v pojmu symbolu,
teorie m n o ž i n i k interpretaci časového faktoru u B r o u w e r a a Oskara
o v š e m intelektuální funkce je nyní o z n a č e n a za funkci d u c h a j a k o
Beckera.102 - S o u h r n n ě lze konstatovat, že Cassirerovy analýzy
t a k o v é h o . V závěru stati „ G o e t h e a m a t e m a t i c k á fyzika" C a s s i r e r
k teorii vědy z hlediska základního
představuje p r o g r a m takové teorie poznání, která zahrnuje „nejen
filosofického
z a m ě ř e n í sledují
kritiku r ů z n ý c h forem naivního n e b o „ m e t a f y z i c k é h o " realismu.
poznávací m e t o d y v u ž š í m slova smyslu, ale i klíčové kategorie p o
„ M n o h e m obtížnější" se Cassirerovi j i ž roku 1921 jeví „ v z t a h
r o z u m ě n í světu v ů b e c " . Takový úkol ale m ů ž e splnit j e n „teorie po
m e z i l o g i k o u j a k o ž t o v š e o b e c n ý m . v ě d o s l o v í m ' a s y s t é m e m .du
z n á n í " ve velmi širokém slova smyslu, a p o j e m transcendentality se
chovních v ě d " ' , a to j a k věcně, tak s o h l e d e m na zachování jisté
m u s í r o z š í ř i t z a h r a n i c e sféry k a n t o v s k é h o a p r i o r i n a v š e c h n y „for
kontinuity s C o h e n o v ý m a Natorpovým myšlením.103 Proti poku
my d u c h o v n í zákonitosti", které určují objektivní výstavbu skuteč
s ů m o založení d u c h o v n í c h věd ve zvláštní logice dějin, j a k je
n o s t i . R o z h o d u j í c í k r o k k „filosofii s y m b o l i c k ý c h f o r e m " v y z n a č u j e
p ř e d l o ž i l W i n d e l b a n d , C a s s i r e r n a m í t á , ž e j e j i c h p ř e d m ě t p a k zů
objev, ž e a n i k a n t o v s k á t r i á d a l o g i c k é , m r a v n í a u m ě l e c k é o b l a s t i n e -
stává n a p r o s t o v á g n í . S t á t , p r á v o , n á b o ž e n s t v í , v ě d a a t d . , j e ž s e
vyčerpává celé pole tvořivého ducha. Tato filosofie vychází od řeči.
m ě n í v předmět historického pozorování, vykazují podle Cassirera
Cassirer poukazuje na von Humboldtův poznatek, že řeč vykazuje
v ž d y vlastní a svébytnou strukturu, kterou v logice dějin nelze
svébytnou „formu" nebo „funkci", což ovšem kantovská filosofie
uchopit, neboť ta se pohybuje j e n v mezích j e d n é dané struktury
o p o m e n u l a m l č e n í m . M e z i z p ů s o b y p o r o z u m ě n í světu, nyní p o d
nebo „modality", totiž vědeckého poznání. Cassirer naopak poža
označením „symbolické formy", se počítá také mýtus, náboženství
d u j e p o v z n é s t z r a k n a d f o r m y vědění a „ z a m ě ř i t ho na totalitu d u
a u m ě n í . R o z h o d u j í c í m n á s t r o j e m t é t o f i l o s o f i e d u c h a s e stává p o j e m
chovních forem uchopování světa". K prohloubení své teorie po-
s y m b o l u , k t e r ý u m o ž ň u j e v y k á z a t aktivitu d u c h a , j e ž j e v š e m k u l t u r
jmotvorby Cassirer zároveň zdůrazňuje, že pojem není produktem
ním útvarům společná a spočívá v přetváření jednotlivých smyslově
vnímatelných obsahů na nositele všeobecného duchovního význa
100
E. Cassirer, Zur Einstein 'sehen Relativitatstheorie, str.
101
E. Cassirer, Determinismus und Indeterminismus, str.
102
E. Cassirer, Philosophie der symbolischen Formen, III, str. 417.
12-15.
162.
mu. Symbolizaci tedy n u t n o chápat j a k o všudypřítomný proces, ni
koli j a k o n ě c o s p e c i f i c k é h o p r o u m ě n í , m ý t u s , v ě d u n e b o ř e č . C a s s i -
104
E. Cassirer, Die Begriffsform im mythischen Denken, přetištěno in:
týž, Wesen und Wirkung des Symbolbegriffs, str. 1-70; srv. M. Ferrari, Das
Problém derGeisteswissenschaften in den Schriften Cassirers fiir die Bibliothek Warburg (1921-1923), str. 114-133.
Podobně Cassirer ještě v roce 1942 klade vědám o kultuře za cíl po
znat „totalitu forem, v nichž se odvíjí lidský život" jak v jejich nekonečné
diferencovanosti, tak v jejich jednotné struktuře (E. Cassirer, Zur Logik der
Kulturwissenschaften, str. 76).
116
117
103
První
část.
//.
Novokantovství
rer se naopak ptá, do j a k é míry v sobě řeč, mýtus a u m ě n í „nesou
Marburská
Škola
k b o d u , „ k d y se z á k o n , j e m u ž p o d l é h á , s t a n e problémem" - n i k o l i ve
ne
s m y s l u „ v ě d o m é teoretické r e f l e x e " , n ý b r ž p r o s t ř e d n i c t v í m r o z l o m u ,
pouze jako konkrétní jazykové, mytické nebo umělecké fenomé
který rozpoltí s á m m ý t u s a který vede m e z i vůlí k výrazu a realitou
ny.105
vyjádřeni, která této vůli již neodpovídá.
v š e o b e c n ý c h a r a k t e r s y m b o l i c k é h o u t v á ř e n í " j a k q ž t o celek, t j .
Symbolickou formu C a s s i r e r d e f i n u j e j a k o „ e n e r g i i d u c h a ,
...
která sceluje d u c h o v n í v ý z n a m o v ý obsah s k o n k r é t n í m smysly vní-
Fenomenologii vyjadřovacího vjemu a p ř e d m ě t n é h o vnímání, kte
3.
s v a z k u Filosofie symbolických forem,
m a t e l n ý m z n a k e m a k t o m u t o z n a k u se niterně p ř i m y k á " . 1 0 6 V kon
ré C a s s i r e r p ř e k l á d á ve
k r é t n í m vývoji se s y m b o l i c k é formy m ě n í počínaje p o u h ý m n a p o
m u s í m e p o n e c h a t s t r a n o u , stejně j a k o t a m t é ž o b s a ž e n o u i n t e r p r e t a c i
tu
d o b o v á n í m přes a n a l o g i c k é o z n a č o v á n í a ž p o čirý v ý z n a m , j a k
matematického a fyzikálního poznání z hlediska teorie symbolu ane
Cassirer upřesňuje nejdříve pro jazyk, ale pak i pro u m ě n í (podle
bo teorii p o r o z u m ě n í smyslu, jež se opírá o pojem „symbolické
G o e t h a : n a p o d o b e n í , m a n ý r a , styl) a p o z n á n í (teorie o d r a z u a její
p r e g n a n c e " . Ř a d u dalších motivů Cassirerova spisu m u s í m e p o u z e
překonání).107 Pro potřeby vnitřní diferenciace mezi symbolickými
zmínit, například charakterizaci techniky, u m ě n í a morálky jakožto
f o r m a m i r o z l i š u j e kvalitu j a k o ž t o z p ů s o b p ř í s l u š n é h o p r o p o j e t í ( n a
symbolických forem, „obrat k t e c h n i c e " (Heinz Paetzold), kritiku
p ř í k l a d s i m u l t á n n í n e b o s u k c e s i v n í p r o p o j e n í v č a s e ) a modalitu, j i ž
státního totalitarismu a také C a s s i r e r o v u p o z d n í antropologii. Stá
ustavuje například časová posloupnost u přírodního zákona anebo
l e z n o v u k l a d e n á o t á z k a p o s y s t é m o v ý c h z á s a d á c h , a t e d y t a k é sys
v hudbě.
tematické jednotě Cassirerovy filosofie symbolických forem, na
Inovativní potenciál Cassirerovy filosofie symbolických forem
kterou komentátoři podali rozmanité odpovědi, tu zůstane otevřená.
z v l á š t ě v ý r a z n ě d o k l á d á j e h o r o z b o r a p r i o r n í c h z á k l a d ů mytického
Na rozdíl od Wolfganga Marxe bych souhlasil s názorem, že se Cas
prožívání světa. Z á k l a d n í formu m ý t u spatřuje v „pra-rozdělení",
sirer vydělil z n o v o k a n t o v s k é h o hledání nejzazších základů.108 J e h o
k n ě m u ž v preanimistickém m y t i c k é m v ě d o m í dochází mezi posvát
trvalou obhajobu myšlenky, že kultura má jistý jednotící funda
n ý m a profánním, přičemž hlavním d o k l a d e m tu je představa, kterou
m e n t , c h á p u p o v z o r u U r s u l y R e n z o v é j a k o v ý r a z kritiky kultury, j e ž
mají M e l a n é s a n é a P o l y n é s a n é o mana. Za p o d k l a d m y t i c k é d i f e r e n
v k u l t u ř e - t a k j a k o K a n t o v a k r i t i k a v r o z u m u - n a c h á z í svůj s u b j e k t
ciace skutečnosti vyhlašuje přemáhající, podrobující zkušenost, při
i objekt.
níž z oblasti všedního a z n á m é h o vyvstává něco nezvyklého. N a t o
Cassirer sleduje rozvoj m y t i c k é h o c h á p á n í prostoru, času a počtu
v médiu tohoto „primárního rozdělení". Z mytického vědomí vychá
z í v ě d o m í n á b o ž e n s k é , j e ž n á s p ř i v á d í k f i l o s o f i i n á b o ž e n s t v í . Jestli
ž e C a s s i r e r svůj c e l k o v ý p r o j e k t o z n a č u j e z a p ř e c h o d o d k r i t i k y r o
z u m u ke kritice kultury, p a k z „kritiky m y t i c k é h o v ě d o m í " vyvstává
především otázka, j a k lze p o d o b n o u kritiku vůbec uskutečnit, když
přitom předpokládá, že právě k ní vykazuje mytické vědomí vnitřní
tendenci. Ta je dána tím, že „funkce mytického utváření" dospěje
105
E. Cassirer, Der Begriff der symbolischen Form im Aufbau der Geisteswissenschaften, str. 174.
106
Tamt., str. 175.
107
Tamt., str. 178 nn.
108
Srv. in: H.-J. Braun (vyd.), Uber Ernst Cassirers Philosophie der
symbolischen Formen, str. 7 5 .
118
119
///.
Bádenská
škola
f i l o s o f i e a p o m o h l e t a b l o v a t dějiny f i l o s o f i e j a k o u z n á v a n o u m e t o d u
f i l o s o f i c k é h o v ý k l a d u . J e h o č l á n k y z o s m d e s á t ý c h let, k t e r é p o s l é z e
vyšly p o d n á z v e m Preludia, p o d á v a l y a r g u m e n t y p r o n a u k u b á d e n s k é
III
novokantovské
školy.
Přednáškou
Geschichte
und
Naturwissenscha.fi
( D ě j i n y a p ř í r o d n í v ě d y ) , k t e r o u p r o n e s l r o k u 1894 v e Š t r a s b u r k u j a k o
BÁDENSKÁ ŠKOLA
r e k t o r s k o u ř e č (Rektoratsredě), v e l m i v ý r a z n ě p o d n í t i l p r o c e s t e o r e t i c
k é h o s e b e v ý k l a d u ve v ě d á c h . V ř a d ě p r a c í z p o s l e d n í c h d e s e t i let živo
ta r o z v i n u l a u p ř e s n i l s v é p o j e t í logiky. P o d n ě t e m o b r a t u k h e g e l i á n
ství, k t e r ý j i ž p r o b í h a l , b y l a W i n d e l b a n d o v a a k a d e m i c k á p ř e d n á š k a
1. Wilhelm Windelband
Die
Wilhelm Windelband se narodil roku 1848 v Postupimi. Jeho otec byl
ú ř e d n í k e m p r u s k é h o státu. P o studiu m e d i c í n y a p ř í r o d n í c h v ě d s e vě
n o v a l filosofii a h i s t o r i i . V J e n ě s l e d o v a l p ř e d n á š k y K u n o F i s c h e r a
a v G ó t t i n g e n u R u d o l p h a H e r m a n n a L o t z e h o , k t e r ý t é ž řídil W i n d e l b a n d o v u d i s e r t a c i Die Lehren vom Zufall ( N a u k y o n á h o d ě ,
Erneuerung
der
Erkenntnis.
Eine
Hegelianismus
(Obroda
hegeliánství)
z
roku
vyšlo
losofie), o k t e r é m H e i n r i c h Rickert usoudil, že sice podává celkové
s h r n u t í W i n d e l b a n d o v a ž i v o t n í h o díla, n i c m é n ě s y s t é m o v ě n e p ř i n á š í
n i c n o v é h o , a d o k o n c e p o s t r á d á , j a s n é v y m e z e n í o h l e d n ě v z t a h u otá
z e k v e v ě d ě k o t á z k á m h o d n o t " . 3 W i n d e l b a n d z e m ř e l 2 2 . října 1 9 1 5
v Heidelberku.
v B e r l í n ě 1 8 7 0 ) . V L i p s k u se r o k u 1 8 7 3 h a b i l i t o v a l s p i s e m Uber die
Gewifiheit
des
1910. 2 N a k o n e c j e š t ě v y d a l Einleitung in die Philosophie ( Ú v o d do fi
psychologisch-erkenntnistheoretische
Studie (O j i s t o t ě p o z n á n í . P s y c h o l o g i c k ó - g n o s e o l o g i c k á s t u d i e , v y š l o
1873). V r o c e 1 8 7 6 n a s t o u p i l j a k o ř á d n ý p r o f e s o r filosofie v C u r y c h u ,
r o k u 1 8 7 7 ve F r e i b u r k u v B r e i s g a u , r o k u 1 8 8 2 ve Š t r a s b u r k u a r o k u
1903 v Heidelberku.1 Windelband se nejdříve představil j a k o historik
b) Kritická filosofie a k a n t o v s k á inspirace
Již v d i s e r t a č n í a h a b i l i t a č n í p r á c i se W i n d e l b a n d z a m ě ř i l na t é m a t a ,
j i m i ž se m ě l p o z d ě j i z a b ý v a t v m o n o g r a f i í c h k l o g i c e a t e o r i i p o z n á
ní, tj. na logické z á k o n y a jejich normativitu. M e z i autory, j i c h ž se
W i n d e l b a n d dovolává, nezaujímá K a n t historicky ani systematicky
ž á d n é zvláštní m í s t o , větší roli hraje Fichte, Schopenhauer, a přede
vším L o t z e . N a p r o s t o u shodu s K a n t e m v rozvržení filosofického
1
Nejdůležitější Windelbandovy spisy (v chronologickém sledu): Die
Geschichte der neueren Philosophie in ihrem Zusammenhange mit der allgemainen
Kultur
und
den
besonderen
Wissenschaften,
I—II,
Leipzig
1878-1880,1922™ [česky částečně: Novověká filosofie, přel. R. Procházka,
Praha 1921]; Prdludien. Aufsdtze und Reden zur Einleitung in die Philoso
phie, Tubingen 1884, od 4. vyd. (1911) ve 2 sv.: Praludien. Aufsdtze und
Reden zur Philosophie und ihrer Geschichte, 1924 9 (= Prdludien); Lehrbuch
der Geschichte der Philosophie (1892), TUbingen 1903 3 , vyd. H. Heimsoeth,
Tubingen 1957 1 *; Platon, Stuttgart 1900, 1923 7 ; Logik, in: Die Philosophie
im Beginn des 20. Jahrhunderts. Festschriftfiir Kuno Fischer, vyd. W. Win
delband, Heidelberg 1904,1907 2 , str. 183-207; Uber Willensfreiheit, Tubin
gen 1904, 1923 4 ; Die Prinzipien der Logik, in: Encyclopádie der philosophischen Wissenschaften, vyd. A. Ruge, Tubingen 1912, str. 1-60;
Einleitung in die Philosophie, Tubingen 1914,1923 3 . - Literatura o Windelbandovi (v abecedním pořadí): A. Babolin, Wilhelm Windelband, Pérouse
120
s y s t é m u , j a k ji W i n d e l b a n d k o n s t a t u j e
v předmluvě
k Preludiím,
n u t n o interpretovat ve světle sloganu: „ R o z u m ě t Kantovi z n a m e n á
1984; S. Besoli, La coscienza delle regole. Tre saggi sul normativismo di
Windelband, Firenze 1996; A. B. Oliva, // compito dellafilosofia. Saggio su
Windelband, Napoli 1990; G. Daniels, Das Geltungsproblem in Windelbands Philosophie, Berlin 1929; E. Dufour, „Introduction" k j e h o francouz
skému překladu Windelbandových spisů, in: W. Windelband, Qu'est-ce que
la philosophie? et autres textes, Paris 2002, str. 7-65; A. Hoffmann, Das
Systemprogramm der Philosophie der Werte. Eine Wurdigung der Axiologie
Wilhelm Windelbands, Erfurt 1922; H. Rickert, Wilhelm Windelband, Tubin
gen 1915, 1929 2 ; A. Ruge, Wilhelm Windelband, Leipzig 1917.
2
W. Windelband, Praludien, I, str. 273-289.
3
H. Rickert, Wilhelm Windelband, str. 20, srv. str. 12.
121
První
část.
Novokantovství
///.
Bádenská
škola
p ř e k o n a t h o . " P o d l e p ř e d n á š k y ke s t é m u v ý r o č í Kritiky čistého rozu
tedy nutnost apriorních výroků (axiómů) z n a m e n á tolik co teleolo
m u ( 1 8 8 1 ) tkví v ý z n a m K a n t o v a d í l a v t o m , ž e n a j e d n é s t r a n ě v y k á
gickou nepostradatelnost.
zal m e z e vědeckého poznání a vykročením z oblasti poznávajícího
N a K a n t e m v z n e s e n o u o t á z k u o h l e d n ě v o d í t k a p r o v y h l e d á n í čis
myšlení směrem ke chtění a cítění položil základy pro smíření proti
t ý c h r o z v a z o v a c í c h p o j m ů (tj. p r o „ m e t a f y z i c k o u d e d u k c i " ) W i n d e l
kladů m o d e r n í kultury, na straně druhé inicioval překonání gnoseo-
band nejprve odpovídá s využitím Fichtova „principu teleologické
logické teorie obrazu.
s o u v i s l o s t i " „ n u t n ý c h r o z u m o v ý c h k o n á n í " , o v š e m p a k p r o t i Vědoslo-
Je zjevné, že W i n d e l b a n d tu K a n t a nečte „ d o litery". „Těžiště od
ví v z n á š í n á m i t k u , že v p o t a z n u t n o v z í t i „ m a t e r i á l " , v n ě m ž se má
p o č á t k u s p o č í v á v s y s t e m a t i c k é m r o z v í j e n í K a n t o v y k r i t i c k é filoso
účel zrealizovat. 7 P ř i u r č o v á n í z á s a d , b e z n i c h ž b y v ů b e c n e e x i s t o v a l o
fie."4 „ K r i t i c i s m u s " , j a k ho W i n d e l b a n d zastává, se zřetelněji proje
v š e o b e c n ě p l a t n é m y š l e n í , t e d y d ů l e ž i t o u r o l i hraje e m p i r i c k á p s y c h o
vuje v e v y m e z e n í k r i t i c k é a g e n e t i c k é m e t o d y ( 1 8 8 3 ) . N á v a z n o s t n a
logie a historie (kultury). Oproti g e n e t i c k é m u z k o u m á n í se filosofie
Kanta i zde zůstává selektivní a zahrnuje jisté výhrady. Uctivé pro
kritickou m e t o d o u o p í r á o p s y c h o l o g i c k á a h i s t o r i c k á fakta n i k o l i j a k o
h l á š e n í , ž e o d f o r m u l a c e „ p r i n c i p u " k r i t i c k é m e t o d y s e v e filosofii
o prameny platnosti, nýbrž podrobuje je filosofickému posouzení;
neobjevilo nic zásadně nového, j d e ruku v ruce s výtkou, že K a n t
p r o tento princip n e p o d a l zcela spolehlivé vymezení, zvláště s ohle
d e m n a p o m ě r filosofie k p s y c h o l o g i i . 5 P r á v ě p r o t o W i n d e l b a n d
v r á m c i m e t o d o l o g i c k é ú v a h y z a v á d í p o j e m axiómu j a k o o z n a č e n í
těch všeobecných výroků, v nichž jsou vyjádřeny předpoklady ne
zbytné pro každé konstatování „ohledně vzájemné sounáležitosti
anebo h o d n o t o v é h o uspořádání obsahů představ".6 Nejspíš nás při
t o m z a r a z í t e z e , ž e s y n t e t i c k ý m i s o u d y a p r i o r i K a n t m í n í p r á v ě axi
ómy, neboť je prohlásil za nedokazatelné a bezprostředně evidentní.
U k a z u j e s e v š a k , ž e „ n e d o k a z a t e l n é " t u m á ř í c t j e n tolik c o „ n e o d v o ditelné logickou d e d u k c í " a takzvaná bezprostřední evidence axió
mů nás nezbavuje povinnosti prokázat j a k jejich skutečnou platnost
ve vědomí (genetická metoda), tak jejich „teleologickou nepostrada
t e l n o s t " (kritická m e t o d a ) . W i n d e l b a n d p ř i t o m skrytě poukazuje na
ú k o l , k t e r ý K a n t v y t k l p r o t r a n s c e n d e n t á l n í d e d u k c i k a t e g o r i í , a l e zá
roveň ho ve dvojím ohledu modifikuje: j e d n a k axiómy chápe j a k o
normy a za druhé jejich platnost vymezuje j a k o splnění účelu. Má-li
a má-li b ý t t a k o v é p o s o u z e n í p r o v e d i t e l n é , j e n u t n o , a b y p s y c h o l o g i e
a h i s t o r i e j i ž p o d r o b i l a p ř e d v ě d e c k á fakta v ě d e c k é m u v y m e z e n í . Sly
šíme zde ozvěnu toho, co marburská škola pomocí termínu „faktum
věd" předepisuje pro postup „transcendentální m e t o d y " . Jestliže však
u C o h e n a v y c h á z í filosofické z k o u m á n í od apriorních s o u d ů (z o b o r u
matematické přírodovědy), u W i n d e l b a n d a se filosofické posouzení
v ý s l o v n ě v z t a h u j e p r á v ě na „ p o z n á v a c í m a t e r i á l " empirických v ě d s cí
l e m v y h l e d a t s j e j i c h p o m o c í a „s p o z d r ž e n í m d e d u k t i v n í p r o c e d u r y "
jednotlivé axiómy či normy. Obsahově vzato přitom historii, v níž
, j s o u normy historicky dány j a k o skutečně platné principy kulturního
života", n á l e ž í p o d s t a t n ě větší v ý z n a m n e ž p s y c h o l o g i i .
Přibližně o dvacet let později, roku 1904, se W i n d e l b a n d pokusí
o n o v ý p ř í s t u p k ú k o l u „ k r i t i c i s m u " : n y n í p o d l e n ě j (ve s h o d ě s v š e
o b e c n o u v ý v o j o v o u t e n d e n c í k o n c e 19. století) tkví v n a l e z e n í z á k l a d ů
pro světonázor, v n ě m ž je z a c h y c e n v e š k e r ý „ h o d n o t o v ý d u c h o v n í o b
sah s k u t e č n o s t i " . 8 O n o v o k a n t o v s t v í se tu už m l u v í j e n v u v o z o v k á c h :
p o z n á n í v é s t k p r a v d i v é m u p o z n á n í a s p l n i t t a k svůj ú č e l , m u s í p o
stupovat p o d l e m ě ř í t k a logických a x i ó m ů . P o d l e „kritického" pojetí
4
W. Flach, Die Sudwestdeutsche Schule des Neukantianismus, str. 34.
5
W. Windelband, Kritische oder genetische Methode, in: týž, Prdlu
dien, II, str. 99-135, cit. str. 9 9 - 1 0 1 .
6
Tamt., str. 107.
122
7
Tamt., str. 125-127. Marion Heinzová dochází k závěru, že Windelbandův filosofický program se shoduje s Fichtem ve třech bodech, totiž
v rozlišování mezi soudem a posuzováním, v teleologickém charakteru kri
tické metody a v určení poměru mezi běžným vědomím a empirickou skuteč
ností (M. Heinz, Fichte und die philosophische Methode bei Windelband, str.
135-146).
8
W. Windelband, Nach hundert Jahren. Zu Kants
Todestage 1904, in: Prdludien, I, str. 147-167, cit. 165.
123
hundertjdhrigem
První
část.
///.
Novokantovství
Bádenská
Škola
p o d l e W i n d e l b a n d a t e n t o s m ě r v e s v é p r v n í f á z i stavěl n a „ n e g a t i v
Filosofie h o d n o t , j a k se rozvíjí od p o l o v i n y 19. století, zahrnuje
n í c h " v ý s l e d c í c h K a n t o v a myšlení, tj. na kritice metafyziky, a n a t o
kritický postoj k metafyzické n a u c e o bytí a o dobru. H o d n o t y jsou
„ a n a l o g i c k y p r o d ě l a l " (mitgemacht haf) vývoj ke s v ě t o n á z o r u , v ý v o j ,
kvality, j e ž u r č i t é m u p ř e d m ě t u , f a k t u n e b o č i n u p ř i s u z u j e m e v d ů
díky n ě m u ž s e v e v ý k l a d u a „ s a m o s t a t n é m r o z v í j e n í " K a n t o v y n a u k y
sledku z h o d n o c e n í , tj. je třeba je c h á p a t j a k o koreláty k h o d n o t í c í m
p o d a ř i l o přivést na světlo i j e h o „ p o z i t i v n í " složky, j e ž specificky vy
aktům, ať už je jejich status v rámci této korelace popsán jakkoli. Hi
stihují K a n t ů v světonázor. W i n d e l b a n d tak věří, že m ů ž e prohlásit:
s t o r i c k y v z a t o s i c e h o d n o t y p r i m á r n ě s p a d a j í d o sféry m o r á l k y , n i c
„ C e l k o v ý s o u h r n K a n t o v a ž i v o t n í h o filosofického d í l a o b s a h u j e v ý r a z
m é n ě filosofie h o d n o t b r z y z a č n e m l u v i t i o e s t e t i c k ý c h a teoretic
ně uzavřený a plně rozvinutý světonázor, který není přítomen j e n j a k o
kých hodnotách. Jestliže ještě u Kanta ona absolutní hodnota, již
skryté j á d r o n e b o v pozadí, nýbrž často je j a s n ě vyjádřen."9 Za doklad
a u t o r Kritik p ř i s o u d i l r o z u m n é l i d s k é o s o b ě c h a r a k t e r i z o v a n é d o b r o u
pro tuto překvapivou tezi mu slouží údajné K a n t o v o p ř e s v ě d č e n í
vůlí, 1 2 n e v y p r o v o k o v a l a ž á d n é o n t o l o g i c k é o t á z k y o h l e d n ě s t a t u t u
o „realitě ,inteligibilního světa'", dále postuláty praktického r o z u m u
této h o d n o t y co do bytí, neboť se také nejednalo o výsledek aktu
a t a k é h e u r i s t i c k é p r i n c i p y t e l e o l o g i c k é s o u d n o s t i . W i n d e l b a n d nevá
zhodnocení, se zavedením hodnotícího vztahu do poznání skuteč
h á p ř e s u n o u t o p o d s t a t n ě n í „ r o z u m o v ě n e z b y t n é víry p r a k t i c k é h o r o z u
nosti s e t o t o v š e m ě n í . L o t z e p o v a ž u j e z a n u t n é p r o v ě ř i t p o j e m h o d
m u " a „ r o z u m o v ě n e z b y t n é h o n a h l í ž e n í reflexivní s o u d n o s t i " d o f i l o
n o t y spjatý s a b s o l u t n í m d o b r e m t a k é v j i n ý c h o b l a s t e c h d u c h o v n í h o
sofické teorie hodnot, jež má zároveň také reformulovat princip
ž i v o t a a svůj p r o j e k t n e j p r v e z a m ě ř u j e n a k r á s u , k t e r o u t é ž c t í j a k o
Kantovy etiky10 a překonat úzkoprsost K a n t o v y teorie vědění, j e ž se
„o sobě h o d n o t n ý vztah". I když u L o t z e h o tento hodnotový vztah
o m e z u j e na „ v ě d y o z á k o n e c h " . O b e c n ě v z a t o staví W i n d e l b a n d
zůstává začleněn do „mravní atribuce h o d n o t y " , otevírá se tím cesta
„správné" p o r o z u m ě n í Kantově nauce do služeb jejího aktuálního roz
k domněnce, že důstojnost nebo absolutní hodnota mravné osoby je
vinutí do p o d o b y filosofie světonázoru.
jen jedna hodnota z mnoha, a takto nastolená pluralizace v pojmu
hodnoty vyvolává naléhavou potřebu vymezit, jaký způsob bytí hod
c) Filosofie h o d n o t
notám patří.13
Ve snaze filosoficky uspokojit lidskou potřebu světonázoru Windel
I v p o z a d í W i n d e l b a n d o v a p r o j e k t u t r a n s c e n d e n t á l n í filosofie h o d
b a n d k o n c i p u j e s y s t e m a t i c k o u f i l o s o f i i h o d n o t , j e j í ž tři č á s t i - l o g i
not se stále skrývá kantovský p r i m á t praktického r o z u m u , j e n ž do
k a , e t i k a , e s t e t i k a - p o j e d n á v a j í c í o trojici h l a v n í c h h o d n o t - p r a v d a ,
chází výrazu j a k o primát „ m á b ý t i " oproti (přirozenému) bytí věcí,
dobro, krása - prohlašuje za bezprostředně evidentní.11
ž i v o č i c h ů a lidí. N a m í s t o K a n t o v a „ k r á l o v s t v í ú č e l ů " v š a k n a s t u p u
je systém „všeobecně platných hodnot",14 v němž je ukotvena celá
9
filosofická systematika. Z á k l a d n í inovace spočívá v t o m , že i s a m a
Tamt., str. 149-151.
10
Windelband sám uvádí ve Vom Prinzip der Moral (Praludien, II, str.
161-194) pouhé vědomí povinnosti jakožto všeobecně platný princip morál
ky, odmítá však způsob, jakým Kant při formulaci tohoto principu chápal
všeobecnost, a objasňuje, že obsah zvláštních morálních předpisů nelze od
vozovat z tohoto principu, „nýbrž je podmíněn zkušenostními okolnostmi"
(str. 167). Přesto připouští, že lze z formálního principu vědomí povinnosti,
pokud jeho naplňování chápeme jako nejvyšší účel, a priori odvodit další
povinnosti, které rovněž tak zůstávají formální, a v š a k - j a k o třeba sebeovládání - vytvářejí „prostředky pro naplnění" vědomí povinnosti obsahem (str.
170).
11
Windelband, který chápe kulturní moc náboženství jako posvátno
124
(Prdludien, II, str. 297), přiřazuje náboženské zkušenosti funkce poznání,
chtění a pociťování, respektive j i m společnou antinomii záhodnosti (normy)
a nutnosti (přírodní zákony), v níž je prožívána transcendentní skutečnost
(Praludien, str. 300 nn.; Einleitung in die Philosophie, str. 390 nn.; srv.
J. Hessen, Die Religionsphilosophie des Neukantianismus, str. 27 nn.).
12
13
I.
Kant,
Srv.
205-217.
14
Grundlegung zur Metaphysik der Sitten (Ak IV,434).
H.-G.
Gadamer, Das ontologische Problém des
W. Windelband, Einleitung in die Philosophie, str. 255.
125
Wertes,
str.
První
část.
///.
Novokantovství
Bádenská
škola
p r a v d a se n y n í c h á p e j a k o h o d n o t a . V č l á n k u Normen und Naturge-
r e m " , které vyžadují filosofickou analýzu co do „rozumových nálezů
setze ( N o r m y a p ř í r o d n í z á k o n y , 1 8 8 2 ) W i n d e l b a n d v y c h á z í z n á z o
obecnější platnosti".17
ru, že vedle m r a v n í h o existuje také teoretické a estetické svědomí;
T e o r e t i c k á filosofie j e z t o t o ž n ě n a s l o g i k o u a v y m e z e n a j a k o „fi
j i n a k ř e č e n o , u m o r á l n í c h , t e o r e t i c k ý c h i e s t e t i c k ý c h o t á z e k l z e stále
l o s o f i c k á n a u k a o v ě d ě n í " . P o d l e p ř e h l e d u ze s p i s u Die Prinzipien
znovu konstatovat odchylku mezi tím, k č e m u fakticky dochází,
der logik ( P r i n c i p y l o g i k y ) má t a t o d i s c i p l í n a č t y ř i č á s t i : f e n o m e n o
a tím, co by se p o d l e určitých předpisů stát m ě l o . „ S v ě d o m í " tedy
logii vědění, formální logiku, metodologii a teorii poznání. Windel
tkví ve vědomí, že p o d l é h á m e n o r m a t i v n í m z á k o n ů m , které se ne
bandova „fenomenologie" tematizuje aposteriorní předpoklady teo
kryjí s e z á k o n y ř í d í c í m i ( k a u z á l n ě d e t e r m i n i s t i c k y ) p ř í r o d n í p r o c e s y ,
retické
z v l á š t ě v e sféře d u š e v n í h o ž i v o t a : z a t í m c o t y d r u h é tvoří z á k l a d p r o
„manifestacích vědění"; psychologické zkoumání soudu tu vede
t e o r e t i c k é o b j a s ň o v á n í fakt, t y p r v n í j s o u t v o ř e n y i d e á l n í m i n o r m a
m i , j i m i ž m ě ř í m e h o d n o t u faktů. K a ž d é p r o p o j e n í představ sleduje
přirozené psychologické zákony, n i c m é n ě ne každé propojení musí
odpovídat n o r m ě , tj. mít h o d n o t u „ n o r m a l i t y " (přiměřenosti n o r m ě ) .
O b e c n ě v z a t o se n o r m y vyznačují v z t a h e m „k cíli v š e o b e c n é plat
n o s t i " : W i n d e l b a n d je prohlašuje za „ty formy uskutečnění přírod
ních zákonů, které je záhodno chválit za předpokladu všeobecné
platnosti jakožto cíle".
15
Tato formulace zároveň dává najevo, že
normy u Windelbanda nejsou oproti přírodním z á k o n ů m ničím hete
rogenním, nýbrž představují z nich výběr a z geneticko-darwinistick é h o hlediska je lze p ř í m o chápat j a k o výsledek selekčního procesu.
filosofie,
přítomné
v
psychologických
a
historických
k vytyčení „hodnotového rozdílu mezi pravdivým a nepravdivým"
jakožto „fundamentálního faktu" (5). Ve formální logice se Windel
band zabývá formami myšlení, a to od samého počátku formami
správného m y š l e n í , tj. c h á p e j e j a k o p r a v i d l a , j i m i ž s e m á ř í d i t m y š
lení z a m ě ř e n é na pravdu, takže j s o u evidentní a platná bez ohledu na
to, zda se j i m i fakticky řídíme (= o m y l je m o ž n ý ) . Jelikož se veškeré
poznávání ustavuje v syntetických s o u d e c h , ve kterých se vyjadřuje
souhlas n e b o nesouhlas s pravdivostí určité vazby m e z i představami,
a jelikož pojmy j s o u produkt souzení, lze formální logiku souhrnně
chápat jako nauku o soudu (21).
W i n d e l b a n d sdílí s L o t z e m názor, že soud - j a k o ž t o tvrzení
o pravdivosti syntézy obsahů představ - v sobě zahrnuje hodnotící
d) T e o r e t i c k á filosofie
stanovisko. Když obsah nějaké představy vyhodnotíme jako pravdi
Filosofie podle W i n d e l b a n d a poskytuje „kritické vědosloví" v Kan
vý n e b o nepravdivý, nerozšiřujeme tím své p o z n á n í , nýbrž vyjadřu
t o v ě stylu: p o z i t i v n í c h v ě d v y u ž í v á j a k o p ř e d p o k l a d u , a n i ž b y s e p ř i
j e m e chválu či hanu, tj. provádíme akt h o d n o c e n í opřený o kladení
tom omezovala na přírodovědu. Samotné vědy metodicky zpracova
h o d n o t y pravdy, respektive kladení pravdy j a k o ž t o normy. Oproti
ly p ř e d v ě d e c k o u lidskou zkušenost, a filosofie nyní hledá nejzazší
Natorpovi, který teoretické poznání podřizuje m o m e n t u „ m á b ý t i " až
z á k l a d y n e b o p r i n c i p y v ě d e c k é aktivity. „ K r i t i c k o f i l o s o f i c k é z k o u
v regulativním ohledu, činí W i n d e l b a n d totéž již s o h l e d e m na kon
m á n í věd", z a m ě ř e n é na systematickou spojitost těchto principů, se
stituci, p ř i č e m ž m o m e n t „ m á b ý t i " c h á p e j a k o j i s t o u p o d o b u c h o v á n í
musí s ohledem na předměty vědění nakonec rozvinout až „k vědo
v e d e n é h o n o r m a m i . N á r o k n a v š e o b e c n o s t , j e n ž j e spjat s k a ž d ý m
m é m u u c h o p e n í kulturního bohatství lidstva", tedy k filosofii kultu
vyhlášením hodnoty, považuje za zajištěný díky „ n o r m o v é m u vědo
ry. 1 6 Vedle o r i e n t a c e na v ě d y a č á s t e č n ě v p r o p o j e n í s ní v š a k u W i n
mí"
d e l b a n d a n a j d e m e t a k é p s y c h o l o g i c k é črty, k o n k r é t n ě v r o z l i š e n í tří
transcendentálnímu vědomí a které zahrnuje takzvané „zákony nor
„ z á k l a d n í c h d u š e v n í c h a k t i v i t " a j i m o d p o v í d a j í c í c h „ k u l t u r n í c h fo-
mality" jakožto transcendentální podmínky předmětného poznání.
15
W. Windelband, Praludien, II, str. 74.
16
W. Windelband, Uber die gegenwártige Lage und Aufgabe der Philo
sophie (1907), in: Prdludien, II, str. 1-23, cit. str. 11.
126
(Normalbewu3tsein),iS
které
postuluje
v
analogii
ke
W. Windelband, Die Prinzipien der Logik, str. 3.
W. Windelband, Einleitung in die Philosophie, str. 253 nn.
127
Kantovu
První
část.
Novokantovství
///.
Těmto normativním „předpokladům normálního myšlení vůbec"
podléhají naprosto všechny vazby mezi představami.
19
Bádenská
škola
n o , a tím, co j e s t " , je n u t n é provést v s o u d u o příslušné kategorii.
V závěru ohlašuje, že „výřez ze skutečnosti", j a k je předložen v p o
P o k u d j d e o rozdělení a funkční v y m e z e n í soudů, odchyluje se
znání, sice sám o sobě nelze označit za skutečný, n i c m é n ě předmět
Windelband (souběžně se Sigwartem a L o t z e m ) od Kantovy tabulky
p o z n á n í o b s a h u j e m o m e n t y b y t í , a t o p r o v á z a n é t a k , ž e j e j i c h spoji
tím, že rozdíly kvantity se p o d l e něj týkají p o u z e subjektu soudu
tost , j e p r o t o t o j s o u c í p l a t n á " ( 5 9 ) . 2 2
a m o d a l i t a se z v a l n é č á s t i r o z p l ý v á v k v a l i t ě , t a k ž e z f o r e m s o u d u ,
jak je vymezil Kant, zbývá pouze kvalita a relace. N o r m y souhlasu
e ) Klasifikace v ě d a d ě j i n y f i l o s o f i e
a nesouhlasu, j a k je postihuje kvalita soudu, jsou v logice b ě ž n ě zná
J e d n í m z výsledků W i n d e l b a n d o v y „ m e t o d o l o g i e " je nové a origi
my j a k o myšlenkové zákony. Z v l á š t ě i n t e n z i v n ě se W i n d e l b a n d z a b ý
nálně zdůvodněné rozdělení empirických věd (jímž se snaží překo
val p r o b l é m e m negace, kterou chtěl c h á p a t ne p o u z e j a k o „ o d m í t n u t í
n a t o b v y k l é č l e n ě n í na p ř í r o d n í v ě d y a v ě d y o d u c h u ) na nomothetic-
h y p o t e t i c k é h o p ř i s v ě d č e n í " , ale spojit ji navíc s m o m e n t e m v ě c n é
ké v ě d y o z á k o n e c h a idiografické v ě d y o u d á l o s t e c h . 2 3 V o d í t k e m
platnosti.20 - Relaci soudů Windelband prohlašuje za předmět nauky
o kategoriích, k d e rozlišuje kategorie reflexivní (počínaje rovností
a růzností) a konstitutivní ( p ř e d m ě t n é relace ve smyslu K a n t o v y
t r a n s c e n d e n t á l n í logiky, počínaje j s o u c í identitou a p r o m ě n o u , res
pektive věcí a děním). Konstitutivní kategorie vznikají propojením
kategorií reflexivních s představou času a prostoru.
21
Na analýzu formy myšlení, jež zcela odhlíží od poznávacího obsa
h u , n a v a z u j e metodologie, k d e s e v e d l e f o r e m l o g i c k é h o p r o p o j e n í
stává t é m a t e m t a k é p ř e d m ě t n o s t p o z n á n í . M e t o d o l o g i e s e ř í d í o t á z
k o u po vztahu zvláštního k o b e c n é m u . V první, všeobecné části se
zájem poutá na deduktivní a induktivní metodu dokazování. Druhý
d í l p o j e d n á v á o m e t o d á c h v ý z k u m u . W i n d e l b a n d tu h o v o ř í o „ l o g i c e
p ř e d m ě t u " , která zkoumá, „podle jakých principů se v jednotlivých
disciplínách provádí výběr a syntéza při utváření p ř e d m ě t u " (41 n.).
O t e v ř e n o u o t á z k o u z a t í m zůstává, j a k s e m á p ř e d m ě t k e s k u t e č n o s t i ,
nové klasifikace je formální či metodologický, nikoli obsahový roz
díl: první skupina se zaměřuje na o b e c n é (= zákony), druhá na
z v l á š t n í a j e d n o t l i v é (= t v a r y ) , a j e d e n a t ý ž p ř e d m ě t - n a p ř í k l a d j a
zyk anebo organická příroda - m o h o u dojít systematického zpraco
vání z j e d n é i d r u h é perspektivy. O b e c n ě ř e č e n o se j e d e n ani druhý
t y p n i k d y n e r e a l i z u j e v n a p r o s t é r y z o s t i . 2 4 U i d i o g r a f i c k ý c h , t j . v zá
sadě historických věd Windelband klade důraz na teleologickou
složku v p o j m u faktu, neboť ne k a ž d é dění dosahuje ú r o v n ě faktu.
Historik m u s í p r o v é s t výběr, c o ž činí u p l a t n ě n í m k u l t u r n ě p ů s o b i
vých všeobecných hodnot a přihlíží k tomu, do j a k é míry d a n á udá
lost p ř i s p í v á k c e l k o v é m u p o z n á n í . S e l e k č n í m p r i n c i p e m h i s t o
rického bádání je hodnotové vědomí.
Za W i n d e l b a n d o v o h l a v n í d í l o p r o h l á s i l R i c k e r t j e h o Lehrbuch der
Geschichte der Philosophie
(Učebnici dějin
filosofie),
která poprvé
vyšla r o k u 1 8 9 2 . 2 5 P o d l e p ř e d m l u v y k p r v n í m u v y d á n í j e k o n c i p o v á n a
a t o h o t o p r o b l é m u se u j í m á teorie poznání. Ř e š e n í W i n d e l b a n d n a č r
tává s v y u ž i t í m k r i t i c k é o n t o l o g i e , j e ž by m u s e l a vyjít z n a u k y o k a
tegoriích, neboť vymezení vztahu „mezi tím, co je předmětně myšle-
19
W. Windelband, Immanuel Kant.
in: Praludien, I, str. 138.
22
W. Flach poznamenává, že Rickert ontologické téma dále sleduje ve
své práci Die Logik des Prádikats und das Problém der Ontologie (1930),
kde poukazuje na predikátové logické možnosti - ve formě poznání „bytí"
(W. Flach, Die Siidwestdeutsche Schule des Neukantianismus, str. 43).
Zur Sákularfeier seiner Philosophie,
W. Windelband, Geschichte und Naturwissenschaft (1894), in: Prdlu
dien, n, str. 136-160.
20
W. Windelband, Die Prinzipien der Logik, str. 24; Beitrdge zur Lehre
vom negativen Urtheil, str. 167-195. Srv. S. Besoli, Intorno alla problematica Windelbandiana della negazione, str. 4 4 7 - 4 8 1 .
24
Pod vlivem Rickertova dalšího vypracování této nauky o vědách Win
delband roku 1912 v práci Die Prinzipien der Logik připouští, že se konkrét
ní činnost věd pohybuje v odstupňování mezi „protipóly" obecného a jednot
livého (str. 42).
21
W. Windelband, Die Prinzipien der Logik, str. 35; Vom System der
Kategorien, str. 4 3 - 5 8 .
128
23
25
H. Rickert, Wilhelm Windelband, str. 7.
129
První
část.
Novokantovství
///.
Bádenská
škola
j a k o „dějiny problémů a p o j m ů " , s jejichž p o m o c í „evropské lidství"
a později N ě m e c k é volnomyšlenkářské strany), se dostal do styku se
p ř e d k l á d a l o své pojetí života a s v ě t a . 2 6 N a t e n t o h i s t o r i c k ý p r o c e s p ů
z n á m ý m i o s o b n o s t m i p o l i t i c k é h o a k u l t u r n í h o života, z a t í m c o m a t k a
s o b í p r a g m a t i c k ý , k u l t u r n ě h i s t o r i c k ý a i n d i v i d u á l n í faktor. P r v n í m se
mu vštípila z á j e m o l i t e r a t u r u a m a l í ř s t v í . Po d v o u s e m e s t r e c h v B e r
m í n í zjištění, že v e v r o p s k ý c h d ě j i n á c h se s j i s t o u p r a v i d e l n o s t í v y n o
l í n ě , k d y s e v z d a l p ů v o d n í h o ú m y s l u stát s e h i s t o r i k e m literatury, a l e
ř o v a l y stále s t e j n é filosofické p r o b l é m y v č e t n ě h l a v n í c h p o k u s ů o ř e
zároveň p ř e d e v š í m p o d d o j m e m p ř e d n á š k y Friedricha Paulsena na
šení. P o k u d s e b ě h e m d ě j i n v ě c n á p r o v á z a n o s t t ě c h t o p r o b l é m ů p ř e t r h
šel c e s t u k f i l o s o f i i , s e n a j a ř e 1 8 8 5 p ř e s t ě h o v a l d o Š t r a s b u r k u . Z d e
ne anebo stane nerozeznatelnou, vyjdou rozhodující impulsy pro
našel ve Windelbandovi učitele, který dokázal podnětně využít Ric-
filosofické t á z á n í z d o b o v é kultury. A k o n e č n ě h i s t o r i c k é m u p r o c e s u
kertova relativismu (pramenícího z konfrontace s empirismem, em-
v e f i l o s o f i i v t i s k l y svou pečeť t a k é j e d n o t l i v é o s o b n o s t i . Z a b a d a t e l s k ý
p i r i o k r i t i c i s m e m a h i s t o r i c k ý m m a t e r i a l i s m e m ) a p ř e d e s t ř e l mu c e l ý
ú k o l W i n d e l b a n d v y h l a š u j e 1) zjištění h i s t o r i c k ý c h fakt o ž i v o t ě a n a
h i s t o r i c k ý vývoj e v r o p s k é filosofie. 2 8 V r o c e 1 8 8 8 R i c k e r t u W i n d e l
u c e f i l o s o f ů p o m o c í p r ů z k u m u p r a m e n ů , 2 ) objasnění t ě c h t o fakt
b a n d a p r o m o v a l p r a c í Zur Lehre von der Definition (K n a u c e o defi
v p r a g m a t i c k é m , k u l t u r n ě h i s t o r i c k é m n e b o b i o g r a f i c k é m o h l e d u a 3)
n i c i , k n i ž n ě t é h o ž r o k u , třetí r o z š í ř e n é v y d á n í 1 9 2 9 ) a o tři r o k y p o z
kritické posouzení jednotlivých nauk, j e ž v imanentní kritice využije
ději
kritérií f o r m á l n ě l o g i c k é h o v y p l ý v á n í , o v š e m n a v í c t a k é p r o v ě ř í h o d
Gegenstand der Erkenntnis
n o t u j e d n o t l i v ý c h n a u k , p o k u d j d e o p ř í n o s „ k v y t v o ř e n í l i d s k é h o svě
p o j e d n á n í , k t e r é s e j e n d o r o k u 1 9 2 8 d o č k a l o šesti v y d á n í ( s o b s á h
tonázoru a posouzení života".27
lými revizemi ve d r u h é m a třetím vydání), přispělo k Rickertově
předložil
proslulosti
ve
právě
Freiburku
v
(Předmět
tak jako
spis
Breisgau
poznání).
Die
grenzen
habilitační
Toto
der
spis
naturwissenschaftli-
chen Begriffsbildung ( H r a n i c e p ř í r o d o v ě d n é p o j m o t v o r b y , I—II,
2, Heinrich Rickert
H e i n r i c h Rickert se narodil roku 1863 v G d a ň s k u , ale pozdější léta
d ě t s t v í a d o s p í v á n í strávil v B e r l í n ě . D í k y s v é m u o t c i , k t e r ý p ů s o b i l
j a k o r e d a k t o r a politik (říšský p o s l a n e c N á r o d n ě liberální strany
De
gnoseologické
1896
a 1 9 0 2 ) . V r o c e 1 8 9 4 se stal m i m o ř á d n ý m p r o f e s o r e m ve F r e i b u r k u
v Breisgau a roku 1896 tamtéž ř á d n ý m profesorem jako nástupce
Aloise Riehla, který byl povolán do Kielu. V roce 1916 přešel na
universitu do Heidelberku, tentokrát j a k o Windelbandův nástupce.
Byl členem řady vědeckých akademií a obdržel četná ocenění. Roku
1888 se oženil se s o c h a ř k o u Sophií Keibelovou, se kterou m ě l čtyři
syny. S t e j n ě j a k o j e h o h e i d e l b e r s k ý k o l e g a J a s p e r s , s n í m ž h o p o j i l o
„ s r d e č n é n e p ř á t e l s t v í " , 2 9 s n á š e l p o c e l ý život t í ž i v o u n e m o c . N a j a ř e
26
W. Windelband, Lehrbuch der Geschichte der Philosophie,
str.
8. Řecké filosofii přikládal Windelband obzvláštní význam, neboť základní
pojmy, které se v ní zrodily, rozhodujícím způsobem určovaly další vývoj,
nehledě k tomu, že v ní byly obzvláště precizním způsobem vypracovány
formální prvky racionálního uvažování (str. 24). Srv. Windelbandovo sepa
rátní pojednání Geschichte der alten Philosophie (1912 3 ). Ke 4. vyd., které
bylo připraveno A. Goedeckemeyerem v roce 1923, se kriticky vyjádřil
H. Rickert, Wilhelm Windelband, str. 35 n.
27
W. Windelband, Lehrbuch der Geschichte der Philosophie,
str.
10-17. Srv. N. Hartmann, Der philosophische Gedanke und seine Geschich
te, str. 1-48, zejm. 7 n.; H.-G. Gadamer, Zur Systemidee in der Philosophie,
str. 55-75, zejm. 6 0 - 6 3 ; H. Rikkert, Geschichte und System der Philosophie
(1932), str. 231-317, zejm. 269 a 303.
130
1932 s e f o r m á l n ě e m e r i t o v a l , n i c m é n ě s v o u p r o f e s u r u z a s t á v a l a ž d o
28
Srv. H. Rickert, System der Philosophie, I: Algemeine Grundlegung
der Philosophie, str. X n. Rickert zde píše, že u Windelbanda se za prvé
naučil, „že evropská filosofie ve svém celku je útvarem hluboké vnitřní
jednoty", a za druhé, že se Kantova filosofie od veškerého předkantovského
myšlení zásadně odlišuje. - Tamt. Rickert uvádí, kteří filosofové vedle Win
delbanda ho v jeho filosofickém vývoji ovlivnili nebo podnítili jeho filoso
fický rozvoj.
29
R. A. Bast, Vorwort, in: R. Rickert, Philosophische Aufsdtze, str. IX.
131
První
část.
///.
Novokantovství
Bádenská
škola
z i m n í h o semestru 1933-1934. D v a c á t é h o p á t é h o července 1936 ze
W i n d e l b a n d , p ř e d e v š í m p a k „filosofii o d K a n t a p o H e g e l a " c h á p e
m ř e l v H e i d e l b e r k u , p o h ř b e n je v G d a ň s k u .
„ v z á s a d ě j a k o j e d n o t n ý c e l e k " . P o k u d s e n ě k d e „ k a n t o v s t v í " užíva
U R i c k e r t o v y filosofické tvorby lze rozlišit tři p e r i o d y : 3 0 v první
l o j a k o o z n a č e n í š k o l y , R i c k e r t s e d o m n í v a l , ž e s e t í m falšuje p r a v á
vytyčil všeobecné gnoseologické základy, od nichž přešel k teorii
p o v a h a „ k a n t o v s k é r e v o l u c e " . N á l e p k u kantovec ( a č n i k o l i „ n o v o -
pojmotvorby v přírodních vědách a v historických vědách a kultuře,
k a n t o v e c " , v i z v ý š e , k a p . I,2c) j e s á m p r o s e b e s c h o p e n p ř i j m o u t j e n
v d r u h é m o b d o b í rozvrhl základy systému filosofie v ostré opozici
v t o m smyslu, že n a d á l e užívá p o j m ů „ t r a n s c e n d e n t á l n a " a „kritické
k e v š e m f o r m á m f i l o s o f i e ž i v o t a a v e t ř e t í fázi s e z a b ý v á p ř e d e v š í m
ho subjektivismu", ve kterých spatřoval absolutní n o v u m Kantovy
dobovými tendencemi k novému založení ontologie a problémem
f i l o s o f i e (AGPh, str. X I ) . A u g u s t F a u s t p o p s a l R i c k e r t o v u o d l i š n o s t
metafyziky.31 - V ů č i K a n t o v i si p o č í n á s j e š t ě větší volností n e ž
o d n o v o k a n t o v c ů t a k , ž e R i c k e r t v K a n t o v i o d p o č á t k u v i d ě l „filoso
fa veškeré m o d e r n í k u l t u r y " a o p r o t i C o h e n o v ě filosofii kultury, tak
30
R.
457-462.
Zocher,
Heinrich
Rickert
31
zu
seinem
100.
Geburtstage,
str.
Nejdůležitější Rickertovy spisy (v chronologickém pořadí): Der Gegenstand der Erkenntnis. Ein Beitrag zum Problém der philosophischen
Transcendenz, Freiburg i. Br. 1892; 2. rozšířené vyd. s podtitulem Einflihrung in die Transzendentalphilosophie, Tubingen - Leipzig 1904 (GE);
Tubingen 1915 3 ; 1928 6 ; kritické vydání připravuje Rainer A. Bast; Die
Grenzen der naturwissenschaftlichen Begriffsbildung.
Eine logische Einlei
tung in die historischen Wissenschaften, 1. polovina Freiburg i. Br. 1896;
1. a 2. polovina v j e d n o m svazku Tubingen - Leipzig 1902 (GnB); Tubingen
1913 2 ; 1929 5 ; Kulturwissenschaft und Naturwissenschaft, Freiburg i. Br. Leipzig - TUbingen 1899; Tubingen 1910 2 ; 1 9 2 9 6 7 , s doslovem F. Vollhardta (vyd.), Stuttgart 1986 (= KuN); Zwei Wege der Erkenntnistheorie. Transscendentalpsychologie und Transscendentallogik,
in:
Kant-Studien,
14,
1909, str. 169-228; Vom Begriff der Philosophie, in: Logos, I, 1910/11, str.
1-34; Das Eine, die Einheit und die Eins. Bemerkungen zur Logik des Zahlbegriffs, in: Logos, 2,1911/12, str. 2 6 - 7 8 ; Tubingen 1924 2 ; Vom System der
Werte, in: Logos, 4, 1913, str. 295-327; Die Philosophie des Lebens. Darstellung
und Kritik der philosophischen
Modestromungen
unserer Zeit,
Tubingen 1920, 1922 2 ; System der Philosophie, I: Allgemeine Grundlegung
der Philosophie, TUbingen 1921 (= AGPh) [jediné vydání]; Kant als Philosoph der modernen Kultur. Ein geschichtsphilosophischer Versuch, TUbin
gen 1924; Die Logik des Prddikats und das Problém der Ontologie, Heidel
berg
1930;
Grundprobleme der Philosophie.
Methodologie,
Ontologie,
Anthropologie, TUbingen 1934; Die Heidelberger Tradition und Kants Kritizismus, Berlin 1934. - Posmrtně vyšlo: Unmittelbarkeit und Sinndeutung.
Aufsdtze zur Ausgestaltung des Systems der Philosophie, vyd. A. Faust,
Tubingen 1939. - Philosophische Aufsdtze, vyd. R. A. Bast, Tubingen
1999. - Martin Heidegger/Heinrich Rickert: Briefe 1912-1933 und andere
Dokumente, vyd. A. Denker, Frankfurt a. M. 2002. - Vybraná literatura
k Rickertovi (v abecedním pořadí): Anna Donise, // soggetto e 1'evidenza.
Saggio su Heinrich Rickert, Napo li 2002; A. Faust, Heinrich Rickert und
132
též z a m ě ř e n é systémově, se Rickert snažil do svého systému začlenit
předvědecké poznání, mimoprávní mravnost a krásno nevázané na
u m ě l e c k á díla, t o v š e n á v r a t e m „ k n e j p r o s t š í m a n e j j e d n o d u š š í m zá
kladům veškerého smysluplného a v ý z n a m e m naplněného života" (k
o d l i š n o s t e m v p o j e t í s y s t é m u v i z n í ž e ) . P o k u d j d e o filosofický ú k o l
ustavit „ v ě d e c k ý p o j e m veškerenstva", tvoří p r o Rickerta klíčovou
h i s t o r i c k o u figuru G o e t h e , „ k t e r ý z h o j n o s t i a r o z m a n i t o s t i s v ě t a vi
děl a po s v é m přivedl k výrazu víc n e ž všichni dosavadní filosofo
v é " . 3 2 S á m s e b e R i c k e r t ř a d í d o „ h e i d e l b e r s k é t r a d i c e " , j e ž p o d l e něj
seine Stellung innerhalb der deutschen Philosophie der Gegenwart, TUbin
gen 1927; Ch. Krijnen, Nachmetaphysischer Sinn. Eine problemgeschichtliche und systetnatische Studie zu den Prinzipien der Wertphilosophie Hein
rich Rickerts, WUrzburg 2001 (základní práce); R. Kroner, Ansčhauen und
Denken.
Kritische Bemerkungen zu Rickerts heterothetischem Denkprinzip,
in: Logos, 13,1924/25, str. 90-127; L. Kuttig, Konstitution und Gegebenheit
bei H. Rickert. Zum Prozefi der Ontologisierung in seinem Spátwerk. Eine
Analyse unter Berucksichtigung nachgelassener Texte, Essen 1987; P.-U.
Merz[-Benz], Max Weber und Heinrich Rickert. Die erkenntniskritischen
Grundlagen der verstehenden Soziologie, WUrzburg 1990; A. Riebel, Zur
Prinzipienlehre bei Heinrich Rickert. Eine Untersuchung zur Stufung der
Denk- und Erkenntnisprinzipien, WUrzburg 1992; M. Signore (vyd.), Rickert
tra storicismo e ontologia, Milano 1989; E. Spranger, Rickerts System, in:
Logos, 12, 1923/24, str. 183-198; R. Zocher, Heinrich Rickerts philoso
phische
Entwicklung.
Bemerkungen
zum
Problém
der philosophischen
Grundlehre, in: Zeitschrift fiir deutsche Kulturphilosophie, 4, 1938, str.
84-97; týž, Heinrich Rickert zu seinem 100. Geburtstage, in: Zeitschrift fiir
philosophische Forschung, 17, 1963, str. 457-462.
32
H. Rickert, Allgemeine Grundlegung der Philosophie, str. XII. Opě-
133
První
část.
///.
Novokantovství
Bádenská
Škola
tkví v r o z v í j e n í filosofie j a k o ž t o v ě d y n a z á k l a d ě l o g i c k é h o s t a n o v e
veškeré bytí o b s a h e m v ě d o m í " (66), p a k tedy j a k o pojem nejsoucí
ní z á k l a d ů a v t ě s n é m s v a z k u s d ě j i n a m i filosofie. 3 3
ho. Jelikož t é m a t e m teorie poznání je pravdivost či platnost poznání
Rickert měl nejen početný okruh žáků, ale našel širokou meziná
a pravdivost či platnost m o h o u náležet j e d i n ě soudu, m u s í m e před
r o d n í o d e z v u i m i m o vlastní filosofickou školu v prostředí kultur
mět poznání p r o z k o u m a t jakožto „předmět s o u d u " (84). Namísto
ních a společenských věd především zásluhou své teorie pojmů, j a k
p ř e d m ě t u p o z n á n í , k t e r ý j e n e z á v i s l ý n a s u b j e k t u j a k o tvůrci před
ji r o z v i n u l ve v ě d o s l o v í , a s v é filosofie h o d n o t .
stav, s e d o z o r n é h o p o l e p ř e s o u v á c o s i , c o j e n e z á v i s l é n a s u b j e k t u
j a k o tvůrci soudů. Z á k l a d n í g n o s e o l o g i c k á o t á z k a n y n í z n í , „ č í m s e
b) Teorie poznání
ř í d í m e vždy, k d y ž s o u d í m e , n e b o l i j a k ý m á m e p r o v š e c h n y s v é sou
V p ř e d m l u v ě ke d r u h é m u v y d á n í spisu Předmět poznání ( 1 9 0 4 ) R i c
dy p ř e d m ě t ? " (86). V n a š e m z k o u m á n í tedy nejde o p s y c h i c k é bytí
kert výslovně prohlašuje, že j e h o teorie p o z n á n í navazuje na Kanta,
s o u d u , n ý b r ž o smysl s o u d u z f o r m u l o v a n é h o s p r a v d i v o s t n í m n á r o
a d i s t a n c u j e se od v š e c h p s y c h o l o g i c k ý c h a m e t a f y z i c k ý c h k o n c e p c í
kem. Tento smysl Rickert v návaznosti na odpovídající průzkumy
v gnoseologii. Teorii poznání zároveň považuje za jedinou základnu
u Windelbanda nachází v přisvědčujícím nebo nesouhlasném posou
vědecké filosofie. Výchozí otázka zní: „ O d k u d získává poznání svou
zení, j e ž s a m o o sobě není představou, nýbrž přistupuje k představo-
objektivitu?" ( G E 1) Objektivita či pravda je účelem poznání, a má
v a c í m s l o ž k á m s o u d u . A n a l o g i c k y ke c h t ě n í a c í t ě n í s p o č í v á v zauje
li ho p o z n á n í dosáhnout, musí se řídit „ p ř e d m ě t e m p o z n á n í " . Jak
tí s t a n o v i s k a k j i s t é h o d n o t ě , j e ž v p ř e d s t a v á c h , k t e r é se p r o p o j u j í
tomu rozumět? Oproti „obvyklé" představě o poznání, založené na
v s o u d u , n e n í o b s a ž e n a , t o t i ž k h o d n o t ě p r a v d i v o s t i . 3 4 Z m í n ě n é za
shodě subjektivní představy s nezávislou skutečností, analyzuje Ric
ujetí s t a n o v i s k a s e p o d l e R i c k e r t a o p í r á o j i s t ý p o c i t , p o c i t e v i d e n c e ,
k e r t p r o b l é m p o z n á n í j a k o „ p r o b l é m transcendence" ( G E 16). N e j p r
od ostatních pocitů odlišný tím, že „soudu vštěpuje nadčasovou plat
ve je podáno objasnění gnoséologicky tematizovaného vztahu mezi
n o s t " ( 1 1 2 ) . K j e h o p o v a z e n a v í c p a t ř í , ž e s k r z e něj v n í m á m e závis
subjektem a objektem.
„ O b j e k t e m " lze mínit j e d n a k prostorový
lost n a j a k é s i m o c i , k t e r á n á m u k l á d á p o v i n n o s t , a s o u d , k t e r ý s e
vnější svět, z a d r u h é „ t r a n s c e n d e n t n í o b j e k t " a z a třetí i m a n e n t n í o b
o něj o p í r á , t a k z í s k á v á „ n e p o d m í n ě n o u n u t n o s t " , n i k o l i n u t n o s t
jekt jakožto obsah vědomí. Právě „transcendentní objekt" je oním
toho, co se musí, nýbrž nutnost toho, co má býti: mé souzení je vede
p ř e d m ě t e m p o z n á n í , j e h o ž j e třeba k e z d ů v o d n ě n í objektivity (či
no b e z p r o s t ř e d n í m p o c i t e m , že ,je mou povinností [ich soli]
p r a v d i v o s t i ) p o z n á n í . P o k u d j d e o subjekt, R i c k e r t z d ů r a z ň u j e , ž e vě
takto a ne j i n a k " (115). Našli j s m e tedy onen „předmět poznání",
d o m í n e s m í m e z t o t o ž ň o v a t s l o g i c k ý m m y š l e n í m , n e b o ř o b s a h y vě
j í m ž s e řídí k a ž d é p o z n á n í j a k o ž t o p r a v d i v é : j e t o „ t r a n s c e n d e n t á l n í
domí mohou být i absolutně iracionální. Pokud gnoséologicky po
,má b ý t i ' " ( 1 2 5 ) , „ v z a t é n a v ě d o m í v s o u d u " . 3 5 V o p o z i c i k v e š k e r é
jem
subjektu
promyslíme
až
do
důsledků,
zahrnuje
soudit
výhradně
metafyzice Rickert zdůrazňuje, že p o j m e m „ m á b ý t i " se nepostuluje
„bezejmenné, všeobecné a neosobní v ě d o m í " v kontrastu k jakému
žádné „transcendentní bytí", neboť „bytí" má smysl výhradně j a k o
k o l i o b s a h u ( 2 5 ) . „ T r a n s c e n d e n t n í o b j e k t " , k t e r ý j e n a t o m t o subjek
s l o ž k a s o u d u ( 1 5 6 , 1 6 2 ) . J e l i k o ž a l e t r a n s c e n d e n t n o u R i c k e r t a vy
tu nezávislý (Rickert užívá také obratu „transcendentní svět", který
stupuje j a k o i d e á l n í „ n o r m a s o u h l a s u a n e s o u h l a s u " , v y h ý b á s e R i c -
m u s í m e chápat p ř e n e s e n ě ; 30), lze vymezit j e d i n ě negativně, totiž
kert-gnoseolog j a k é m u k o l i metafyzickému dualismu a vyhraňuje se
j a k o pojem takového bytí, které není o b s a h e m vědomí, a p o k u d ,je
34
tovně se Rickert podobným způsobem odvolává na Goetha. Řada jeho speci
fických studií se váže k Faustovi; jsou shrnuty in: Goethes Faust. Die dramatische Einheit der Dichtung.
33
H. Rickert, Die Heidelberger Tradition in der deutschen Philosophie.
134
H. Rickert, Die Philosophie des Lebens, str. 187.
35
H. Rickert, Der Gegenstand der Erkenntnis, str. 122. Rickert si je
paradoxnosti svého způsobu vyjadřování dobře vědom, a právě tím dává
zřetelně najevo, že pravdivost netkví ve zpředmětňujícím zobrazování nějaké
transcendentní skutečnosti.
135
První
část.
Novokantovství
///.
Bádenská
Škola
i proti „kritickému realismu", který transcendentní bytí degraduje na
číme za objektivní skutečnost, má pro transcendentálního idealistu
pouhé nepoznatelné X.
p o v a h u p o z n á v a c í h o úkolu,31 j e h o ž ř e š e n í t k v í v l o g i c k o - k a t e g o r i á l -
J a k ý m z p ů s o b e m ale pocit z á h o d n é h o „ m á b ý t i " opodstatňuje ob
n í m ozřejmění forem objektivní skutečnosti. P ř e d m ě t e m vědeckého
jektivitu poznání ve speciálních vědách? Speciální vědy vycházejí
p o z n á n í j e e m p i r i c k á s k u t e č n o s t j a k o ž t o m n o h o s t faktů, a v š a k v ě
z daného nebo faktického. Pro vykázání slučitelnosti tohoto empiric
d e c k é p o j m y s m ě ř u j í k u c h o p e n í f o r e m , j e ž j s o u p r o o b j e k t i v n í sku
kého realismu se svým transcendentálním idealismem pracuje Ric
tečnost konstitutivní.
kert s distinkcí, která je klíčová pro celé j e h o pojetí gnoseologie. Fi
Ve
s p i s e Zwei
Wege
der Erkenntnistheorie
(Dvě
cesty
teorie
po
l o s o f i c k o u t e m a t i z a c i t o h o , c o j e d á n o , o m e z u j e n u formu d a n é h o
z n á n í ) , j e h o ž h l a v n í m y š l e n k y a u t o r p ř e j a l d o t ř e t í h o v y d á n í Předmě
a o b s a h o v é určení faktu p o n e c h á v á stranou. O b e c n ě vzato p r o něj
t u poznání ( 1 9 1 5 ) , R i c k e r t u p ř e s ň u j e s v o u d e f i n i c i g n o s e o l o g i e j a
p o j e m formy p o z n á n í a n e b o s o u d u z n a m e n á tolik, ž e o b s a h j a k o a l o -
kožto „vědy o teoretických hodnotách" kritickým zpracováním
gická složka p o z n á n í není pro logiku průhledný a d o m o v s k é právo
p o d n ě t ů a n á m i t e k s n e s e n ý c h p ř e d e v š í m ze strany fenomenologů,
ve filosofii nachází j e n díky svému vztahu k formě. Rickertův „hete-
a l e t a k é M i i n s t e r b e r g a a L a s k á . R o z l i š u j e d v ě cesty, p o n i c h ž l z e d o
rologický p r i n c i p " zní, že „forma vyžaduje obsah jakožto něco, co je
spět k odpovědi na otázku po transcendentním předmětu poznání.
v ů č i n í j i n é " . 3 6 N a s a m o t n é f o r m ě p o z n á n í l z e r o z l i š i t tři f a k t o r y :
C e s t a t r a n s c e n d e n t á l n í psychologie v y c h á z í z e s k u t e č n é h o a k t u p o
t r a n s c e n d e n t n í n o r m u , dále kategorii j a k o ž t o její vzetí na v ě d o m í
znávání n e b o souzení a i přes závažné nedostatky, na které Rickert
v aktu, který uskutečňuje p ř e c h o d od „ m á b ý t i " k „jest", a k o n e č n ě
upozorňuje, dosahuje transcendentního předmětu poznání jakožto
transcendentální formu, která soudu propůjčuje objektivitu. Trans
onoho „má býti", ke kterému poznání přisvědčuje. Cesta transcen
c e n d e n t á l n í f o r m a n á l e ž í p l n ě p r o v e d e n é m u s o u d u a j a k o f o r m a sou
d e n t á l n í logiky v y c h á z í od s k u t e č n o s t i p r a v d i v é v ě t y a v e d e k p ř e d
du o skutečném je také formou skutečnosti: „V transcendentální fi
m ě t u j a k o s o u h r n u t e o r e t i c k ý c h h o d n o t n e b o f o r e m smyslu p r a v d i v é
losofii neexistuje ž á d n á o sobě j s o u c í skutečnost se s v é b y t n ý m i
věty. V ý t ě ž e k t é t o n a u k y o d v o u c e s t á c h s p o č í v á v t o m , že j s m e s to
f o r m a m i . . . F o r m u skutečnosti spíše ... n u t n o c h á p a t j a k o p r o d u k t
přesněji určit a vymezit m o m e n t „ m á b ý t i " a hodnotu. Jelikož „ m á
s o u d u . " ( 1 7 0 ) M e z i n o r m u p r o t o , c o m á b ý t i , a f o r m u h o t o v é h o sou
býti" je povzneseno nad bytí či skutečnost, m u s í m e je jasně odlišit
d u R i c k e r t d o s t i o s o b i t ě umisťuje „ k a t e g o r i i " p o c h o p e n o u j a k o c o s i ,
i od „pocitu požadavku" nebo „pocitu evidence", což je podoba,
„ á o j e š t ě n e n í f o r m o u v e sféře bytí, a l e n e n í u ž a n i p o u h o u f o r m o u " ,
v níž „ m á b ý t i " vystupuje v reálném p s y c h i c k é m poznávání. Důleži
riýbrž je to „akt u z n á n í " či vzetí na vědomí, který soudu propůjčuje
t é p r o j a s n ě n í t é ž p r o d ě l á v á p o j e m smyslu d í k y r o z l i š e n í m e z i i m a -
objektivitu (172 n.). P r o otázku ohledně slučitelnosti e m p i r i c k é h o
n e n t n í m s m y s l e m p s y c h i c k ý c h a k t ů a s m y s l e m p r a v d i v é věty, k t e r ý
realismu s transcendentálním idealismem je přitom důležité, že kon
je t r a n s c e n d e n t n ě l o g i c k ý a n e s p a d á do sféry bytí. L o g i c k ý s m y s l
krétní zkušenost a vjem jsou chápány jako utvořené skrze kategorii
n e s m í m e n e c h a t s p l y n o u t ani s i d e á l n í m b y t í m (například b y t í m čí
danosti, ale zároveň si své právo uchovává i empiristická orientace
sel) j a k o ž t o o d l i š n ý m o d b y t í r e á l n é h o ; p r a v d a j e spíše t a k o v á , ž e s e
na .„hrubou skutečnost' vnímatelného světa", pokud se omezuje na
n a c h á z í „ n a d v š í m b y t í m " , a n á l e ž í t e d y d o „sféry h o d n o t y " . S t e j n ě
obsah poznání. Totéž, co ze stanoviska empirického realismu ozna-
j a k o negace h o d n o t y m ů ž e z n a m e n a t j a k její překonání, tak také n e -
37
H. Rickert, Das Eine, die Einheit und die Eins, str. 11 n., 18; srv.
H. Rickert, Allgemeine Grundlegung der Philosophie, str. 57 nn. V tomto
principu můžeme nalézt podstatný rozdíl od teorie poznání marburské školy,
s čímž také Rickert souhlasí (str. 89 nn.). Srv. H. Holzhey, Cohen und Na
torp, I, str. 244-246.
Také termín „úkol" se u Rickerta oproti marburské škole proměňuje.
Zatímco u Natorpa se v něm skrývá postulát nekonečného přibližování
k plně určenému předmětu, u Rickerta úkol poznání zahrnuje „souhrn impe
rativů, které vyžadují, aby dané bylo uspořádáno podle určitých forem" (H.
Rickert, Der Gegenstand der Erkenntnis, str. 198).
136
137
36
První
část.
Novokantovství
///.
Bádenská
škola
gativní hodnotu či nehodnotu, i negace smyslu m ů ž e znamenat j a k
z n a m ů , k t e r é j s o u s a m y o s o b ě b ě ž n ě p ř i j í m á n y z a p o j m y . P ř i bliž
n ě c o smysluprostého n e b o vůči smyslu lhostejného, tak také ne
ším pozorování se však ukáže, že nevyhovují p o ž a d a v k ů m , které na
s m y s l či p r o t i s m y s l . V u ž š í m p o j e t í h o d n o t y a s m y s l u se t e d y v o p o
v ě d e c k ý p o j e m m u s í m e k l á s t , n e b o ť t e n m u s í b ý t přísně o b e c n ý ,
zici ocitají pozitivní a negativní h o d n o t a , respektive pozitivní a ne
a p ř e d e v š í m určitý. T e n t o p o ž a d a v e k s p l ň u j í o b e c n é s o u d y , a v š a k
gativní smysl. Rickert svou nauku o p o z n á n í koncipuje j a k o vědu
obecné slovní v ý z n a m y anebo v ý z n a m o v é představy nikoli, neboť
o formách pozitivního smyslu (například bezrozpornost, identita
nehledě na to, zda jsou určité, vždy vykazují výhradně empirickou
atd.), a tedy také o teoretických h o d n o t á c h , „které m u s í platit, p o k u d
obecnost. Pojmové uchopení nekonečné mnohosti v čase a prostoru
mají mít odpovědi na otázku, co jest, v ů b e c nějaký s m y s l " (208).
t e d y d o s p í v á k cíli j e n t e h d y , p o k u d s e o b s a h p o j m u s k l á d á z e s o u d ů ,
Z d á se, že za adekvátní označení p o j m u p o z n á n í Rickert považuje
„jimiž je vyjadřován přírodní z á k o n " (68). Jelikož v přírodovědě
pouze tento pojem hodnoty, podstatně odlišný od „ h o d n o t y " ve
v p o s l e d j d e o o d h a l e n í p ř i r o z e n ě z á k o n i t é n u t n o s t i , n e m o h o u s e pří
s m y s l u dobra j a k o ž t o h o d n o t n é s k u t e č n o s t i ( 2 1 3 ) . M o m e n t „ m á
rodní vědy zastavit u klasifikační pojmotvorby a m u s í vytvářet i po
býti", jak j s m e ho odhalili na cestě transcendentální psychologie, je
j m y „ z a h r n u j í c í soudy, j e ž vyjadřují p ř í r o d n í z á k o n y " . S o h l e d e m n a
v ů č i h o d n o t ě d r u h o ř a d ý , n i c m é n ě u p ř e s ň u j e v z t a h h o d n o t y k subjek
celkový souhrn těchto zákonů považuje Rickert za logicky nevyhnu
tu, od n ě h o ž si h o d n o t a žádá uznání, č í m ž je p r o p o c h o p e n í „skuteč
telné postulovat „ p o j e m nejzazšího z á k o n a " , který „ o b e m y k á r o z m a
n é h o p o z n á n í " nepostradatelný.
nité p ř í r o d n í z á k o n y j a k o t y p y " a v y s t i h u j e všechny . j e d n o t l i v é for
mace
skutečnosti"
(73
n.).
Zákony přísně obecným způsobem
c) Metodologie věd
p o p i s u j í relace m e z i v ě c m i n e b o p r o c e s y , a „ n e j z a z š í v ě d a o p ř í r o
Při své snaze o odlišení idiografických „ v ě d o u d á l o s t e c h " od no-
d ě " by tedy m u s e l a všechny věcné pojmy převést na relační pojmy.
mothetických „věd o z á k o n e c h " se Windelband neřídil d o m n ě l o u
Při p o d r o b n ě j š í ú v a z e m á a l e R i c k e r t z a t o , ž e k p ř e k o n á n í n e p ř e
rozmanitostí předmětů, nýbrž rozdílem v metodice. Na to Rickert
hledné rozmanitosti musí i kompletní přírodověda nadále pracovat
navazuje. O materiálním protikladu mezi objekty obou skupin věd je
s pojmy věcí - nicméně „posledních věcí", které jsou neměnné, ne
ochoten mluvit j e n v t o m ohledu, že z celkové skutečnosti se vyčle
dělitelné, n a v z á j e m si v k a ž d é m o h l e d u ekvivalentní, a tedy jed
ňují objekty, v e v z t a h u k n i m ž č i s t ě p ř í r o d o v ě d n ý p ř í s t u p n e p o s t a č u
noduché.38 Ideální „nejzazší věda o p ř í r o d ě " obsahuje j e n j e d e n věc
j e , a j e j i c h s o u h r n o z n a č u j e s l o v e m kultura. J e s t l i ž e s e n á m t a k v n u
ný p o j e m , t o t i ž p o j e m j e d n o d u c h é v ě c i , a jeden p o j e m z á k o n a -
cuje m y š l e n k a nahradit pojem d u c h o v n í c h věd, j a k se ho užívá
a v těchto dvou p o j m e c h by byla d o k o n a l e p ř e k o n á n a rozmanitost
v b ě ž n é m dělení, p o j m e m věd o kultuře, p a k s o h l e d e m na formální
názorné skutečnosti (82 nn.).
princip dělení věd vyvstává se zvláštní virulencí protiklad přírody
Přírodovědná pojmotvorba platí tu cenu a naráží na tu mez, že se
a dějin, c h á p a n ý c h j a k o „ n e o p a k o v a t e l n é d ě n í v e s v é j e d i n e č n o s t i
realizuje j a k o a b s t r a k c e o d n á z o r n é r o z m a n i t o s t i e m p i r i c k é h o s v ě t a ,
a i n d i v i d u a l i t ě " (KuN 3 2 ) . R i c k e r t o v o z k o u m á n í s e t a k z a m ě ř u j e n a
a ustupuje tedy do stále větší distance od skutečnosti: „Individuálno
rozdíl mezi individualizujícím postupem historické pojmotvorby
v přísném smyslu slova mizí již v primitivní pojmotvorbě... P o k u d
a generalizujícím postupem přírodovědné konceptualizace.
... d o o b s a h u p ř í r o d o v ě d n ý c h p o j m ů n e v s t u p u j e n i c i n d i v i d u á l n í h o
P ř í r o d n í v ě d y stojí p ř e d ú k o l e m e p i s t e m i c k y s i p o d m a n i t e x t e n
u názorného, p l y n e z t o h o , že do nich nevstupuje nic s k u t e č n é h o . "
zivní rozmanitost světa těles v c e l é m jejím rozsahu i intenzitě. Plní
(236, 238) Tato teze z dobrých důvodů narazila na odpor. Ernst C a s
h o z j e d n o d u š o v á n í m t é t o r o z m a n i t o s t i , k d y vytvářejí o b e c n é p o j m y ,
sirer ukázal, že j d e o d ů s l e d e k j i s t é h o c h á p á n í p o j m u (respektive
j e ž ( v e s h o d ě s t r a d i č n í m c h á p á n í m p o j m u ) fixují t o , c o j e v ě c e m
a procesům vyčleněným k poznání společné. S využitím Sigwartovy
Logiky (sv. I, 2. v y d . , 1 8 8 9 ; k S i g w a r t o v i t é ž v i z k a p . V,3b) R i c k e r t
t y t o p o j m y p o d r o b u j e a n a l ý z e , v y c h á z e j e o d o b e c n ý c h s l o v n í c h vý138
38
Pro podrobnější výklad srv. P.-U. Merz[-Benz], Max Weber und Hei
nrich Rickert, str. 155.
139
První
část.
Novokantovství
///.
Bádenská
škola
obecného v jeho poměru ke zvláštnímu), které pro přírodní vědy
Rickertovu teorii vědy pozitivně uplatnil především M a x Weber.
není adekvátní. P o k u d totiž vyjdeme z m a t e m a t i c k é h o poznání, po
Sociologii nechápal j e n j a k o vědu o skutečnosti v Rickertově smys
c h o p í m e obecné j a k o princip řady a jednotlivé j a k o člen řady, pak
lu, n ý b r ž v t á h l d o s v é h o r o z d ě l e n í v ě d i R i c k e r t o v u t e o r i i p o z n á n í
ž á d n ý r o z e s t u p m e z i n á z o r n ý m a s k u t e č n ý m , j a k ho d o m n ě l e dia
a l o g i k u v ě d . W e b e r o v a t e z e o „ s t r ž e n í m a g i c k é h o h á v u s v ě t a " (Ent-
gnostikoval Rickert, nenastává. Tento rozestup lze konstatovat p o u z e
zauberung der Welt), j a k ho p ř i v o d i l z á p a d n í r a c i o n a l i s m u s , o v š e m
u t o h o typu pojmotvorby, která se řídí o b e c n ý m i v ý z n a m y slov ane
zpochybnila přesvědčení o objektivitě kulturních hodnot, již snad
bo představami o těchto v ý z n a m e c h , a již sám Rickert nahlédl, že
lze konstatovat v d a n é m h o d n o t o v é m s y s t é m u . 4 0 (K W e b e r o v i viz
tato pojmotvorba je nevyhovující, když v přírodních vědách přisou
n í ž e , k a p . XI,2.)
dil zásadní v ý z n a m převodu věcných p o j m ů na p o j m y relační.39
d)
Oproti přírodovědě se „historická pojmotvorba", vedená zájmem
Filosofie jako
o sféru n á z o r n é h o a i n d i v i d u á l n í h o , s n a ž í p o d l e R i c k e r t a s k u t e č n o s t i
Jak ukazuje již traktát
přiblížit ( G n B 2 2 9 n n . ) a s l e d o v á n í m t é t o t e n d e n c e Získává status
fie, 1 9 1 0 ) 4 1
nauka
o
Weltanschauung
Vom Begriff der Philosophie
(O p o j m u filoso
a j a k je b l í ž e v y l o ž e n o v Allgemeinen Grundlegung der
„pravé vědy o skutečnosti" (255). N i c m é n ě i historik musí sáhnout
Philosophie ( V š e o b e c n é z á k l a d y f i l o s o f i e , 1 9 2 1 ) , f i l o s o f i e m á p o d l e
po prostředcích konceptualizace. Na rozdíl od přírodovědce, který
R i c k e r t a za p ř e d m ě t c e l e k světa, a t e d y t a k é c e l k o v ý smysl ž i v o t a ve
usiluje o o b e c n é , s e v š a k h i s t o r i k s n a ž í p o z n a t t o , č í m s e t e m a t i z o v a -
s v ě t ě . I k d y ž p o s t u p n ě s m ě ř u j e k n a h l é d n u t í světa, g l o b á l n í m u p r i z
né objekty individuálně vyznačují. Své objekty vybírá a ustavuje
m a t u č i s v ě t o n á z o r u , Weltanschauung, „ k t e r é n á m p o s k y t n e j a s n o s t
tím, že „ d o s p í v á k v ě d o m í o jejich v z t a h u k h o d n o t á m , j e ž tkvějí
ohledně našeho místa v celku světa" (4), j a k o ž t o věda s a m a není na
v b o h a t s t v í [die Giiter] k u l t u r y " - v ž d y ť p r á v ě a j e n v t o m t o v z t a h u
hlédnutím
vychází najevo, že j d e o objekty h o d n é p o z n á n í . P o s t u p historika je
v t e o r e t i c k é m p o s t o j i . Její z v l á š t n í ú k o l t k v í v e v y t y č e n í h r a n i c ř í š e
p o s t u p vztahování k hodnotám. To n e z n a m e n á , že by p r o n á š e l h o d
h o d n o t , u r č o v a n é p l a t n o s t í ( „ d r u h ý p o j e m v š e h o m í r a " ) , o d ř í š e sku
notící soudy. Vyloženo na příkladu Francouzské revoluce: historik
tečnosti neboli teoreticky u c h o p e n ý m „ v e s m í r e m " („první pojem
k ní nezaujímá ani vstřícné (Paine), ani odmítavé (Burke) stanovis
v š e h o m í r a " ) 4 2 a v p r o p o j e n í h o d n o t y a s k u t e č n o s t i na p ů d ě t ř e t í o b
k o , n ý b r ž p o j e d n á v á o ní v l í č e n í e v r o p s k ý c h d ě j i n j a k o o n e s m í r n ě
lasti, j í ž s e m í n í „ p ů v o d n í p r o s t o u p e n o s t r e á l n é h o b y t í a i r e á l n é p l a t
světa,
nýbrž
naukou
o
Weltanschauung,
která
setrvává
v ý z n a m n é události. Na rozdíl od „praktického h o d n o c e n í " patří
nosti v h o d n o t í c í m a k t u s u b j e k t u " , r e s p e k t i v e v „ i m a n e n t n í m s m y s l u
„teoretické vztažení k h o d n o t ě " na půdu faktického konstatování.
aktu". Novotvar „předsvětí" má zamezit myšlenkám na metafyzické
H i s t o r i k s e z a b ý v á j e n t í m , c o j e s t , a v y z d v i h u j e t o , č e m u d í k y fak
„zásvětí", a je-li v ě d a o předsvětí o z n a č e n a za „profyziku", má to
tickým h o d n o c e n í m ze strany subjektů náleží kulturní význam. Ob
s i g n a l i z o v a t o d l i š n o s t o d „ m e t a f y z i k y " (AGPh 2 9 6 ) . P ř e d s v ě t í , p o -
jektivitu historické pojmotvorby zaručuje ta okolnost, že kulturní
z o r u j e m e - l i je
h o d n o t y p ř e d s t a v u j í m e z i l i d s k y s d í l e n é h o d n o t y (KuN 110 n n . ) .
právě ony jsou tím „nejvíce bezprostředním", „o č e m ještě lze ve
39
E. Cassirer, Substanzbegriff und Funktionsbegriff, Berlin 1910, str.
2 9 3 - 3 0 1 ; srv. M. Frischeisen-Kohler, Die Grenzen der naturwissenschaftlichen Begriffsbildung, str. 225 nn. Ani Rickertovy vývody o významu mate
matiky pro vytváření přírodovědných pojmů nejsou uspokojivé (H. Rickert,
Die Grenzen der naturwissenschaftlichen Begriffsbildung, str. 89 nn.). Další
diskusi srv. R. Honigswald, Zur Wissenschaftstheorie und -systematik Mit
besonderer Rucksicht auf Heinrich Rickerts
„Kulturwissenschaft und Naturwissenschaft", str. 28-84.
140
blíže,
ustavuje
o b l a s t předpředmětných
stavů.
Jelikož
40
Srv. P.-U. Merz[-Benz], Max Weber und Heinrich Rickert, str. 277 nn.
41
Citováno podle R. Rickert, Philosophische Aufsdtze, str. 3-36.
42
Rickert zodpovídá otázku po totalitě světa (jakožto „zcela konečného
celku") na základě určení teoretického (logického) předmětu vůbec, a to
prostřednictvím tří momentů: jednoho (formy), jiného (obsahu) a jejich jed
noty (AGPh, str. 50 nn.). Právě zde nabývá formulace „heterologického prin
cipu" své čisté podoby.
141
První
část.
///.
Novokantovství
Bádenská
škola
vědě hovořit", užívá Rickert p r o takto v y m e z e n o u profyziku též
nost, j e ž s e z d ů v o d ň u j e v ý h r a d n ě o d l i š n o s t í v ů č i r e á l n é a n e b o i d e á l
označení „protofyzika".43
ní existenci. Například smysl pravdivé věty je „ireálný hodnotový
Filosofie k o n c i p o v a n á j a k o universální věda m ů ž e existovat j e d i n ě
útvar", který nevykazuje reálnou ani ideální existenci, ale přesto
v e f o r m ě systému. N i e t z s c h o v u k r i t i k u , ž e „ v ů l e k s y s t é m u " s v ě d č í
„ j e s t p r á v ě t a k j i s t ě j a k o r e á l n é j s o u c n o " (AGPh
0 „ n e d o s t a t e č n é z o d p o v ě d n o s t i " , R i c k e r t s á m cituje v ú v o d u p o j e d n á
Schnadelbach shrnuje následovně: „ O d předkritické metafyziky je
115).
Herbert
ní O systému hodnot ( 1 9 1 3 ) . 4 4 P o k u d se b u d o v á n í
systé
tento objektivní apriorismus oddělován již j e n odlišností na d i m e n z i
mu octne ve službách „uzavřeného poznání skutečnostní totality", pak
. e x i s t e n c e - p l a t n o s t ' . " 4 6 P o z d n í R i c k e r t se a l e o b r a c í i p ř í m o k m e -
filosofického
se ke kritice systému připojuje i Rickert. To ale n e z n a m e n á , že by
tafyzice, k d y ž k o n t o l o g i c k é triádě doplňuje čtvrtý článek, metafy
c h o m s m e t l i z e stolu m y š l e n k u s y s t é m u j a k o t a k o v o u : p o d l e v š e h o l z e
zické bytí, j e ž nyní považuje za zpřístupnitelné pro pozitivní filoso
v y b u d o v a t otevřený s y s t é m , v e k t e r é m d o s t o j í m e j a k h i s t o r i c k é n e -
fické b á d á n í - o v š e m s výhradou, že j e d n o t u h o d n o t o v é reality
u z a v ř e n o s t i k u l t u r n í h o života, t a k n a d d ě j i n n é p l a t n o s t i h o d n o t . S y s t é m
v nadsmyslovém základu
má zůstat o t e v ř e n ý v t o m o h l e d u , že „v n ě m m o h o u najít své m í s t o
V p o s l e d n í m spise R i c k e r t p ř e d k l á d á n o v é r o z d ě l e n í „ p r o b l é m ů f i l o
světa lze myslet p o u z e symbolicky.47
1 n o v é h o d n o t n é o b j e v y [neue Guter], k t e r é se s n a d v y n o ř í až v bu
sofie" na metodologii, ontologii a antropologii. Poslední j m e n o v a n é
d o u c n o s t i " (AGPh 4 0 6 ) . S y s t e m a t i c k é u s p o ř á d á n í s v ě t a j a k o f o r m á l n í
je přisouzen úkol propojit formální nauku o hodnotách či smyslu
v s o b ě o b s a h u j e p ř e d p o k l a d y k a ž d é h o vývoje, a v t o m t o s m y s l u se h i
s konkrétními formacemi smyslu v lidské kultuře.
s t o r i c k é p r o m ě n ě v y m y k á , tj. j e u z a v ř e n é . T a k t o c h á p a n ý s y s t é m h o d
n o t z a h r n u j e j e d n a k ú p l n o u klasifikaci m a t e r i á l u d o s t u p n é h o v k u l t u r
n í m bohatství. M á m e - l i ale splnit i s v ě t o n á z o r o v ý úkol filosofie, tj.
3. Filosofové z okruhu „bádenské školy"
ú k o l j e d n o t n ě v y l o ž i t s m y s l života, j e n u t n o v e d l e klasifikace kultur
n í c h statků za d r u h é sestavit i n a d d ě j i n n o u h i e r a r c h i i h o d n o t , z j e j i c h ž
v z á j e m n ý c h v a z e b l z e - za třetí - u t v á ř e t f o r m á l n í p o j m y p r o s t u p n ě
s u b j e k t i v n í h o d n o t o v é r e a l i z a c e . P l n ě r o z v i n u t ý s y s t é m z a h r n u j e šest
h o d n o t o v ý c h o b l a s t í (logiku, estetiku, m y s t i k u , etiku, e r o t i k u a filoso
a) Přehled
Pokud se r o z h o d n e m e sloučit filosofy, kteří vystudovali u Windel
b a n d a 4 8 a R i c k e r t a 4 9 a n e b o hájili kriticky p o j í m a n o u teorii h o d n o t ,
fii náboženství), j i m ž je vždy přiřazena určitá hodnota, určitý kulturní
statek, u r č i t é subjektivní p o č í n á n í a u r č i t ý s v ě t o n á z o r ( n a p ř í k l a d u es
tetiky: krása, u m ě n í , s m y s l o v é názory, e s t é t s t v í ) .
45
h á m o vybudování „ n o v é " ontologie. Svou nauku o celku světa nyní
p ř e d k l á d á j a k o ontologický p l u r a l i s m u s . K d y ž h o v o ř í o „ i n t e l i g i b i l ním bytí" v kontrastu k bytí smyslově vnímatelnému (psychofyzic
k é m u ) a bytí p r o f y z i c k é m u , p ř i k l á d á t a k h o d n o t á m objektivní plat-
H. Rickert, Die Methode der Philosophie und
(1924), in: Philosophische Aufsdtze, str. 107-151, 124.
das
Unmittelbare
44
Citováno podle R. Rickert, Philosophische Aufsdtze, str. 73-105.
45
H. Rickert, AGPh, 7. kap., se schematickou přehlednou tabulkou.,
142
47
V p o s l e d n í m y š l e n k o v é fázi s e R i c k e r t p ř i p o j i l k d o b o v ý m s n a
43
46
H. Rickert, Thesen zum System der Philosophie (1932), in Philoso
phische Aufsdtze, str. 319-324.
48
Hans Ehrenberg (1883-1958) promoval roku 1906 v Mnichově
v oboru národohospodářství a v roce 1909 zakončil druhý studijní cyklus
u Windelbanda v Heidelberku disertací Kants mathematische Grundsdtze
der reinen Naturwissenschaft. O rok později se zde habilitoval spisem Kritik
der Psychologie als Wissenschaft. Forschungen nach den systematischen
prinzipien der Erkenntnislehre Kants. Po čtyřleté válečné službě se v roce
1918 stal mimořádným profesorem filosofie v Heidelberku. Avšak už svým
přestupem k evangelické církvi v roce 1909 a dvěma pracemi z roku 1911
(Die Parteiung der Philosophie. Studien wider Hegel und die Kantianer; Die
Geschichte des Menschen unserer Zeit) se začal - obrácen proti kantovství
II hegelianismu a s odvoláním na Nietzscheho - od akademické filosofie od
vracet směrem k theologii, po jejímž studiu se stal roku 1925 farářem v Bo-
143
První
část.
///.
Novokantovství
Bádenská
škola
p o d historiografickou hlavičkou „bádenská škola novokantovství",
také nedostatečně prozkoumány. Odborníci se n i c m é n ě shodují, že
n e m ů ž e m e se opřít o projevy těsné sounáležitosti, j a k je lze v d o b ě
hlavními postavami mladší generace, které při výkladu konceptuál-
největšího rozkvětu prokázat u školy marburské. Navíc jsou vztahy
ního rozvíjení W i n d e l b a n d o v a a Rickertova kriticismu zasluhují p o
m e z i někdejšími freiburskými a heidelberskými studenty, kteří roz
zornost, jsou Jonas C o h n (*1869), Emil Lask (*1875), Richard
víjeli f i l o s o f i i s v ý c h u č i t e l ů , d o d n e s š p a t n ě z d o k u m e n t o v á n y , a t e d y
Honigswald (*1875) a B r u n o B a u c h (*1877). Za „ ž á k y " v p r a v é m
slova s m y s l u t u l z e p r o h l á s i t p o u z e L a s k á a B a u c h a : C o h n s e p ř í s l u š
nému pojetí filosofie přiblížil až při freiburské habilitaci a H o n i g
chumi. - Aniž by stál v nějakém akademickém školním poměru k Windelbandovi, věnoval se Fritz Mtinch (1879-1920), který promoval v Jenč a také
se tam habilitoval, filosofii dějin s vůdčí ideou „historicko-kritického systé
mu", v němž se pokoušel určit „konkrétní smysl" bezprostředně prožívaného
z principů transcendentálního poznání (Erlebnis und Geltung. Eine systematische Untersuchung zur Transzendentalphilosophie als Weltanschauung).
49
S Rickertem se přátelil o tři roky starší Paul Hertsel (1860-1930).
Promoval roku 1885 ve Freiburku u Riehla, k jehož gnoseologickému realis
mu se nejprve hlásil, ale následně přešel k idealistickému kantovství Windel
banda, u něhož se ve Štrasburku roku 1887 habilitoval prací Ethisches Wissen und ethisches Handeln (1889). Ve Štrasburku začalo také j e h o přátelství
s Rickertem. V roce 1898 se stal profesorem v Heidelberku a v roce 1902
v Erlagenu. Jeho dílo Hauptprobleme der Ethik se zabývá protikladem etiky
smýšlení a etiky následků. V oboru obecných duchovních dějin, což byla
primární oblast j e h o zájmu, předložil mj. studie o Thomasi Carlyleovi, J.-J.
Rousseauovi a Wilhelmu von Humboldtovi. - K Rickertovým žákům se řadí
Friedrich Kuntze (1881-1929), který promoval ve Freiburku roku 1904 di
sertací Das Problém der Objektivitát bei Kant a habilitoval se v Berlíně roku
1911. Disertace tvoří druhý díl jeho knihy Die kritische Lehre von der Ob
jektivitát.
Versuch einer weiterfuhrenden Darstellung des Zentralproblems
der kantischen Erkenntniskritik (1906). V prvním dílu pojednává o problému
objektivity před Kantem, ve třetím o tomtéž problému po Kantovi. V před
mluvě vysvětluje Kuntze, že j e h o ,.hlavními věřiteli" jsou Rickert a Husserl
v systematickém ohledu a Riehl a Cohen, pokud jde o historické poznání
Kanta. Rickertovým žákem byl též Richard Kroner (1884-1974), který pro
moval roku 1908 ve Freiburku a zde se také v roce 1912 habilitoval; stal se
známým svou dvousvazkovou prací Von Kant bis Hegel, v níž se pokoušel
ukázat, že v německém idealismu se Kantovy teorémy sloučily s ústřední
tradicí evropské filosofie. Kroner může být charakterizován jako nejdůležitější reprezentant novohegelianismu, vzniklého z bádenského novokantov
ství (srv. H. Levy, Die Hegel-Renaissance in der deutschen Philosophie, str.
80). Dalším Rickertovým žákem byl Georg Mehlis (1878-1942, promoce
1906 v Heidelberku, habilitace 1910 ve Freiburku), který vystoupil s rozsáh
lým spisem Lehrbuch der Geschichtsphilosophie. Tato práce obsahuje na
základě Rickertova učení nejen filosofii a vědeckou teorii dějin, nýbrž na to
navazující dějiny filosofie dějin a „kostrukci universálních dějin".
144
swald se vůči b á d e n s k é škole nikdy nenacházel v j a s n ě v y m e z e n é m
institucionálním vztahu, a je d o k o n c e obtížné vůbec ho „připojit
k některé ze z n á m ý c h n o v o k a n t o v s k ý c h škol", „přestože scientistní a h u m a n i s t i c k ý étos n o v o k a n t o v s k é filosofie reprezentuje zcela
vzorově".50
b) H u g o Miinsterberg
V kontextu bádenského novokantovství zaujímá H u g o Miinsterberg
( 1 8 6 3 - 1 9 1 6 ) z v l á š t n í m í s t o . 5 1 Z a studií h o W i l h e l m W u n d t v L i p s k u
získal p r o experimentální psychologii a roku 1885 u něj promoval.
Ve studiích p o k r a č o v a l v Heidelberku, k d e roku 1887 obdržel titul
doktora medicíny, a následně se habilitoval na freiburské universitě
v o b o r u filosofie. K d y ž k o n c e m r o k u 1 8 8 9 p ř i š e l d o F r e i b u r k u R i c
kert, M i i n s t e r b e r g s e s n í m s p ř á t e l i l . B ě h e m ž i v é v ý m ě n y n á z o r ů s e
p o d r o b n ě s e z n á m i l s R i c k e r t o v o u filosofií h o d n o t a z a č a l se z a j í m a t
o
filosofické
předpoklady psychologické konceptualizace. Roku
1892 b y l m l a d ý p s y c h o l o g p o v o l á n n a H a r v a r d o v u u n i v e r s i t u v a m e
rické C a m b r i d g i ( M a s s a c h u s e t t s ) , k d e m u b y l o u m o ž n ě n o v y b u d o v a t
v e l k o u p s y c h o l o g i c k o u l a b o r a t o ř . O tři r o k y p o z d ě j i s e z n o v u v r á t i l
do Freiburku, ale v roce 1897 se definitivně rozhodl pro profesuru
psychologie na Harvardu.
K jeho nejvýznamnějším příspěvkům
50
E. W. Orth, Kultur und Organismus.
HOnigswald, str. 7.
51
Studien zur Philosophie Richard
O Munsterbergově životě a díle podává stručný náčrt H. Rickert
v nekrologu ve Frankfurter Zeitung z 3.-4. ledna 1 9 1 7 , 1 . ranní vydání. Ob
sáhlou bibliografii primární a sekundární literatury poskytuje E. Massimilla
ve své základní práci Psicologia fisiologica e teoria della conoscenza. Saggio su Hugo Miinsterberg. - Kritický pohled na Munsterbergovu psychologii
podává Paul Natorp ve své Allgemeine Psychologie. Srv. též L. Binswanger,
Einftihrung in die Probléme der Allgemeine Psychologie, str. 71 nn.
145
První
část.
Novokantovství
///.
Bádenská
Škola
v oboru psychologie patří zdůraznění p r a k t i c k é h o uplatnění p s y c h o
ním, nýbrž uznáním. Jelikož čas a prostor jsou objektivační m o m e n
logie
(Grundzige
ty, n e l z e j e „ s k u t e č n é m u " s u b j e k t u p ř i ř k n o u t . A t e m p o r á l n í v o l n í
1914),
a to
der
zvláště
v
Psychotechnik,
Základy
ekonomice
(Psychologie
psychotechniky,
und
Wirtschaftsleben,
a k t y s u b j e k t ů t v o ř í o b l a s t dějin. Ú k o l e m h i s t o r i k a j e n a s t o l i t m e z i
Psychologie a ekonomika, 1912).52 Praktické úspěchy „psychotech
volními akty systematickou souvislost tím, že vybere akty kulturně
niky" též považoval za dostatečný důvod, proč akceptovat „nepo
c e n n é , a n i ž b y s e p ř i t o m o p í r a l o k a u z á l n í s o u v i s l o s t . S l e d o v á n í psy
chybně u m ě l á a n e p l o d n á " kauzální pozorování duševního života ve
chofyzických individuí namísto skutečných subjektů m ů ž e plnit
v ě d e c k é p s y c h o l o g i i . N á s l e d u j í c í s t r u č n ý v ý k l a d M i i n s t e r b e r g o v y fi
pouze roli „přípravné n á h r a ž k y " pro p o z o r o v á n í skutečných histo
l o s o f i e se o p í r á o j e h o d v ě h l a v n í d í l a , t o t i ž o Grundziige der Psy
chologie
(Základy
psychologie)
a Philosophie
der
Werte
(Filosofie
hodnot).
rických osobností. Miinsterberg tak načrtává „historickou vědu
o subjektu j a k o ž t o d o p l n ě k přírodovědné p s y c h o l o g i e " . 5 6
Tuto k o n c e p c i rozvíjí s využitím c e n t r á l n í c h motivů F i c h t o v a
Podle Múnsterberga je bezprostředně prožívaná skutečnost za
„ e t i c k é h o i d e a l i s m u " , z v l á š t ě p o j m u „ č i n n é h o j e d n á n í " , Tathan-
ú č e l e m p o z n á n í p o d r o b e n a p r o c e s u objektivace, který využívá kla
dlung. O p r o t i R i c k e r t o v i o s t ř e o d l i š u j e h o d n o t u o d m o m e n t u „ m á
d e n í o n t o l o g i c k ý c h a r e l a č n í c h h o d n o t a ve k t e r é m se u t v á ř í fyzický
b ý t i " , k l a d e d ů r a z n a vůli, j e ž s e p ř e d p o k l á d á p ř e d k a ž d ý m h o d n o c e
( t j . z a k u s i t e l n ý m n o h a s u b j e k t y ) a p s y c h i c k ý o b j e k t (tj. z a k u s i t e l n ý
ním,57 a nechává pojem h o d n o t y p ř í m o splynout s p o j m e m vůle.
j e d i n ý m s u b j e k t e m ) . F y z i c k ý svět n e b o l i p ř í r o d u l z e o b j a s n i t m e c h a
Subjekt či já, které zaujímá stanovisko, je vůle, totiž „vůle, aby byl
n i c k y čili z n á v a z n o s t i p o h y b ů . O d t u d s v y u ž i t í m h y p o t é z y p s y c h o
svět, t j . a b y p r o n á s o b s a h p r o ž i t k u n e p ř e d s t a v o v a l j e n p r o ž i t e k , a l e
fyzického paralelismu vyplývá, že přinejmenším v principu „lze
také se s á m o s o b ě nezávisle p r o s a d i l " . 5 8 Tato absolutní a prvotní
veškerý obsah v ě d o m í p ř e d e m určit p r o p o č t e m m e c h a n i c k ý c h pro
vůle, v n i ž s e i n d i v i d u á l n í j á r o z š i ř u j e , k d y ž s k r z e v l a s t n í č i n p ř e c h á
c e s ů " 5 3 - o v š e m nejdříve je zapotřebí ho rozložit na elementární počitky ve s m y s l e c h (tj. na „ t a k o v é složky smyslové představy, které
již nelze dále dělit").54 Vědecká psychologie podle Míinsterberga ne
s m í o p o m í j e t fakt, že i s a m y p o č i t k y j s o u v ý s l e d k e m s p l ý v á n í a s p o
j o v á n í n e v y k a z a t e l n ý c h „ p r v o t n í c h e l e m e n t ů " . - O b j e k t i v o v a n ý svět
fyziky a p s y c h o l o g i e staví na p ř e d p o k l a d u světa b e z p r o s t ř e d n í h o
prožívání, jejž Miinsterberg c h á p e j a k o svět h o d n o t o v ý c h a volních
vazeb m e z i subjekty. Právě zde Miinsterberg n a c h á z í „ s k u t e č n ý "
subjekt, který své objekty činí zaujetím stanoviska s á m p r o sebe
„skutečnými", totiž platnými a hodnotnými,55 a ani vztah tohoto
subjektu k ostatním subjektům v tomto světě není určován vnímá-
zí ve vyšší já, je z á k l a d e m v e š k e r é h o bytí. Přitakání s v é b y t n é m u
světu, p r o v e d e n é p r v o t n í vůlí, tvoří u M í i n s t e r b e r g a z á k l a d p r o zajiš
tění s y s t é m u h o d n o t . Rozlišuje 1) logické hodnoty, které vyplývají
z e „ s e b e z á c h o v á m s v ě t a " , 2 ) e s t e t i c k é h o d n o t y , k t e r é k o t v í v „,seb e s h o d ě ' [= vnitřní harmonii] světa", 3) etické hodnoty, které pra
mení ze „sebeaktivizace světa", a 4) metafyzické hodnoty, které se
odvíjejí z e „ s e b e z d o k o n a l e n í s v ě t a " . V k a ž d é s k u p i n ě s e p ř i t o m b e z
p r o s t ř e d n ě k l a d e n é h o d n o t y ž i v o t a odlišují o d c í l e n ě u t v o ř e n ý c h k u l
turních hodnot. První - v u v e d e n é m pořadí - zahrnují h o d n o t y exis
tence, jednoty,
vývoje
a Boha, jimž jakožto kulturní hodnoty
odpovídají 1) „ h o d n o t y p r o p o j e n í " , které ustavují přírodu, dějiny
u r o z u m , 2) h o d n o t y krásy, o n ě ž se o p í r a j í u m ě n í , 3) h o d n o t y r e a l i
52
Srv. M. Hale, Human Science and Sociál Order.
and the Origins of applied Psychology.
Hugo Miinsterberg
53
H. Miinsterberg, Grundziige der Psychologie, I: Allgemeiner Teil: Die
Prinzipien der Psychologie, str. 415.
54
H. Miinsterberg,
schauung, str. 146.
55
Philosophie
der
Werte.
Grundziige
einer
Weltan
zace a v ý k o n u ( h o s p o d á ř s t v í , právo, m r a v n o s t ) a 4) h o d n o t y spjaté
16
Tak zní podtitul příspěvku H. Hildebrandta, Neukantianismus, str.
198-403.
57
H. Miinsterberg, Grundziige der Psychologie, str. 50, 56.
146
H. Miinsterberg, Philosophie der Werte, str. 8.
Tamt., str. 74.
147
První
část.
Novokantovství
///.
Bádenská
škola
se z á k l a d e m (veškerenstvo světa, lidstvo a vyšší já). M e t a f y z i c k ý m
re.
h o d n o t á m Miinsterberg přisuzuje funkci j e d n o t n ě shrnout ostatní
g i k a filosofie a n a u k a o k a t e g o r i í c h . S t u d i e k o b l a s t i , k d e v l á d n e l o
h o d n o t y p o d z a s t ř e š u j í c í h o d n o t u „ s v a t é h o " , tj. v y k á z a t s e j a k o v ý r a
g i c k á f o r m a ) , r o k u 1 9 1 2 Die Lehre vom Urteil ( N a u k a o s o u d u ) ; o b a
zové formy p ů v o d n í h o činného jednání: na poli životních hodnot
t y t o s p i s y L a s k c h á p a l j a k o p ř í p r a v n é p r á c e p r o s y s t e m a t i c k ý vý
toho dosahuje náboženství, na poli kulturních hodnot filosofie.
klad, který se už nezrealizoval.60 Krátce po vypuknutí první světové
Eine
Studie
uber den
Herrschaýtsbereich
derlogischen
Form
(Lo
války se z pocitu národní povinnosti přihlásil j a k o dobrovolník
c ) Emil Lask
a v k v ě t n u 1 9 1 5 p a d l na v ý c h o d n í f r o n t ě . 6 1
Emil Lask se narodil roku 1875 ve Wadowicích (rakouská Halič)
L a s k o v o filosofické dílo představuje takřka p a r a d i g m a t i c k ý pří
j a k o první dítě židovských rodičů, kteří pocházeli z provincie Posen.
k l a d p o l e m i k y ž á k a s filosofií s v é h o u č i t e l e . J a k p o z n a m e n a l W e r n e r
V d e s e t i l e t e c h se s n i m i i s o b ě m a s o u r o z e n c i p ř e s t ě h o v a l do F a l c -
Flach, „vyznačuje se napětím vůči Rickertově nauce, odvratem od ní
kenbergu v říšské marce Brandenburg, kde otec vedl malou papírnu
a vposled snahou o integraci".62 B á d á n í se p r o t o tímto v z t a h e m opa
a s á m L a s k v n e d a l e k é m Freienwaldu (Odra) navštěvoval h u m a n i t n í
kovaně zabývalo. Oproti ostatním Rickertovým žákům si Laskovo
g y m n á z i u m . Po maturitě se v letním semestru 1894 zapsal na práva
„puzení ke konkrétnosti"63 razilo cestu nikoli konkretizací pojmu
na freiburské universitě, o v š e m již v p r ů b ě h u prvních dvou semestrů
subjektu, n ý b r ž o t á z k o u p o t o m , j a k s e o b e c n ě p l a t n é i n d i v i d u a l i z u j e
navštěvoval přednášky Heinricha Rickerta, ke kterému se po jedno
v e j s o u c n u . J i ž p r o s o u č a s n í k y v c e n t r u z á j m u s t á l j e h o v ý k l a d filo
r o č n í v o j e n s k é s l u ž b ě a s t u d i í c h ve Š t r a s b u r k u ( m j , u P a u l a H e n s e l a
sofické logiky. P o d l e n o v ě j š í h o b á d á n í j e v š a k h i s t o r i o g r a f i c k y p ř e s
a Wilhelma Windelbanda) roku 1898 vrátil. P o d Rickertovým vede
nější a v ě c n ě o p r á v n ě n é vzít v p o t a z celý j e h o m y š l e n k o v ý vývoj,
n í m napsal
a to v č e t n ě d i s e r t a c e Fichtův idealismus a historie.
disertaci
Fichtes Idealismus
idealismus a historie) (promoce
sophie ( P r á v n í
filosofie)
und die
Geschichte
(Fichtův
1 9 0 1 ) a p o j e d n á n í m Rechtsphilo
se r o k u 1 9 0 5 h a b i l i t o v a l u W i n d e l b a n d a
Metodika
filosofie
dějin. - J a k o ž t o h i s t o r i c k é z k o u m á n í se L a s k o v a
v H e i d e l b e r k u . T e n t o spis, který aplikuje Rickertovu a W i n d e l b a n -
r a n á stať o F i c h t o v i o p í r á o W i n d e l b a n d o v u m e t o d i k u , p ř i č e m ž L a s k
dovu filosofii platnosti na oblast práva a upřesňuje j e h o zvláštní plat
nechává její e m p i r i c k é rysy ustoupit do p o z a d í a zdůrazňuje rysy
n o s t n í rysy, d o š e l š i r o k é h o o h l a s u , z v l á š t ě v Grundzůgen der Rechts
filosofické: historické dílo, j a k o je Fichtovo, je posuzováno podle
philosophie ( Z á k l a d y p r á v n í
Gustava Radbrucha (1914).
toho, nakolik se v n ě m realizuje nějaký ahistoricky platný p r o b l é m o
Na III. m e z i n á r o d n í m filosofickém kongresu, který se konal roku
v ý o b s a h . S l e d o v a t dějiny p r o b l é m u a l e m ů ž e t a k é z n a m e n a t , ž e
filosofie)
1 9 0 8 v H e i d e l b e r k u , v y s t o u p i l s p ř e d n á š k o u Gibt es einen „Primát
der praktischen
Vernunft"
in
der Logik?
(Existuje
v
logice
„primát
praktického r o z u m u " ? ) , v níž se postavil proti „etizaci" normativity
platnosti ve filosofii h o d n o t a implicitně podrobil kritice Rickertovu
„subjektivní cestu".59 R o k u 1910 se stal m i m o ř á d n ý m a roku 1913
ř á d n ý m profesorem filosofie. K j e h o posluchačům patřil Georges
Gurvitch, Karl Jaspers, Georg (von) Lukács a Helmuth Plessner,
o s o b n ě se přátelil s G u s t a v e m R a d b r u c h e m a M a x e m Weberem.
Roku
1911
v y š l a Die
Logik der philosophie
und die Kategorienleh-
60
E. Herrigel vydal Laskovy Gesammelte Schriften (= GSch), I—III,
TUbingen 1923-1924. 3. sv. obsahuje fragmenty „systému" z pozůstalosti.
Die Logik der Philosophie und die Kategorienlehre vyšla roku 1993 j a k o
reprint textů z 2. sv. Gesammelte Schriften, s doslovem F. Kaulbacha. - Vy
braná literatura: U. B. Glatz, Emil Lask. Philosophie im Verháltnis zu Welt
anschauung, Leben und Erkenntnis; R. Hofer, Gegenstand und Methode.
Untersuchungen zurfríihen Wissenschaftslehre Emil Lasks; S. Nachtsheim,
Emil Lasks Grundlehre.
61
Výše uváděné biografické údaje podává U. B. Glatz, Emil Lask, str.
12-19.
59
Srv. odpověď P.
Rickerta, Zwei Wege der Erkenntnistheorie,
210 nn.
148
str.
62
W. Flach, Die Siidwestdeutsche Schule des Neukantianismus, str. 49.
63
G. von Lukács, Emil Lask. Ein Nachruf, str. 349-370, 350.
149
První
část.
///.
Novokantovství
dějin p r o b l é m u v y u ž i j e m e j a k o h e u r i s t i c k é m e t o d y k o d s t r a n ě n í jis
Bádenská
škola
r o u r a c i o n á l n í h o faktoru v p o z n á n í ( 4 4 n n . ) . K F i c h t o v u v ě d o s l o v í
t é h o t e o r e t i c k é h o deficitu. V t o m t o s m y s l u (a v p r o k l a m o v a n é s n a z e
směřuje otázku: Je „absolutním racionalismem, anebo pro racionál
položit systémové základy
no vytyčuje nějakou m e z ? " (74). S á m v návaznosti na Kanta zaujímá
filosofie
dějin) Lask využívá K a n t o v y
kritické metody, kterou v návaznosti na Windelbanda chápe jako
pozici
„metodu posouzení hodnot". Vzniká přitom problém, jakým způso
cionalismem a (absolutním) racionalismem, když pozitivně oceňuje
b e m sloučit metodologickou kategorii hodnotové individuality s lo
iracionálno v j e h o napojení na p o d m í n k y n a š e h o p o z n á m , totiž ja
gickou strukturou filosofie dějin.64 Oporu zde poskytuje Rickertova
kožto hranici, a překonání této hranice nastolením dokonalé raciona
myšlenka, která u Windelbanda n e m á obdobu. Již Rickert totiž pře
lity p o j í m á j a k o n e k o n e č n ý ú k o l (GSch 1,103; srv. 11,222).
kritického
antiracionalisty j a k o
středu
mezi
(absolutním)
ira
k r a č u j e m e t o d i c k é h r a n i c e h i s t o r i c k é v ě d y a usiluje o filosofii d ě j i n ,
koncipovanou jako základ všeobjímajícího globálního prizmatu či
s v ě t o n á z o r u , Weltanschauung. T a t o
filosofie
d ě j i n 6 5 se o p í r á o t e o r i i
Logika předmětu a logika soudu. - L a s k s i c e v k n i h á c h z r o k u
1911
a 1912 své základní stanovisko n e m ě n í , avšak odchylka od Rickerta
logické struktury e m p i r i c k é historické vědy, avšak v n í m á její princi
n y n í j a s n ě v y c h á z í n a p o v r c h . L a s k n a d á l e sdílí R i c k e r t o v u z á k l a d n í
py jako absolutní kulturní hodnoty, jimiž poměřuje kulturní hodnoty
k o n c e p c i , p o d l e n í ž s e m y s l i t e l n é dělí n a sféru j s o u c í h o a sféru p l a t
u z n á v a n é fakticky. L a s k sleduje stejný cíl j a k o R i c k e r t (totiž p o l o ž i t
ného a poznání nutno považovat výhradně za fenomén platnosti.
základy universálně historického světonázoru, u k o t v e n é h o ve vše
R i c k e r t o v u „třetí o b l a s t " s u b j e k t i v n í h o z p r o s t ř e d k o v á n í a l e L a s k n e
obecně platných a absolutních kulturních hodnotách), ovšem jde
přijímá. Vydává se v teorii poznání v ý h r a d n ě po cestě transcenden
o k r o k d á l e a v a n a l o g i i k l o g i c e h i s t o r i c k é h o p ř e d m ě t u v y t y č u j e ex
t á l n í logiky, o r i e n t o v a n é n a p ř e d m ě t p o z n á n í , s u b j e k t u u p í r á v p o
p l i c i t n í l o g i k u p o j m o t v o r b y v e f i l o s o f i i dějin, l o g i k u , j e j í ž p o č á t k y
znání jakoukoli aktivitu a s a m o poznání c h á p e j a k o čisté vydání se
nachází v n ě m e c k é m idealismu.66 S o h l e d e m na problém p o j m o v é h o
předmětu jakožto nadčasově platnému a jednoduše pravdivému.67
ovládnutí iracionality všeho (historicky) individuálního Lask zavádí
Platnost náleží s a m o t n é m u předmětu, který je tedy v duchu „trans-
rozdíl ideálních typů m e z i analytickou teorií pojmů, již zastával
c e n d e n t á l n í h o p l a t o n i s m u " ( L u k á c s ) p o j í m á n j a k o čirý e i d o s , k t e r ý
K a n t , a e m a n a t i s t i c k o u t e o r i í p o j m u , k t e r o u hájil H e g e l (GSch 1,30).
se v y m y k á v š e m protikladům, a d o k o n c e i soudu, j e h o ž pravdivost
První přístup konstatováním neodvoditelnosti všeho individuálního
se m ů ž e měnit. Logika soudu je podřízena logice předmětu, namísto
v y h l a š u j e i j e h o i r a c i o n a l i t u , z a t í m c o d r u h ý odvíjí r a c i o n a l i t u indivi
s o u d u s e d o c e n t r a d o s t á v á kategorie. T e o r e t i c k á p l a t n o s t j e n o v ě
d u á l n í h o z t o t a l i t y p o j m u . Ve s v é v l a s t n í l o g i c e se L a s k z ř e t e l n ě
popsána pomocí nauky o kategoriích, pro niž předmět poznání před
staví n a p ů d u p r v n í , a n a l y t i c k é t e o r i e , k t e r o u n á s l e d n ě p r e c i z u j e ,
stavuje „ d o k o n a l o u s l i t i n u " f o r m y a m a t e r i á l u : p r á v ě ve v z t a h u for
když podá vymezení matematické pojmotvorby a narýsuje dichoto
my a materiálu podle L a s k á spočívá „prvotní č l e n ě n í " teoretické
mii m e z i intuitivně-matematickou a diskursivně-analytickou struktu-
sféry (11,330). F o r m a j e k a t e g o r i í , k t e r á „ p l a t í s m ě r e m k m a t e r i á l u "
a p r o p ů j č u j e m u „ s m y s l " čili p ř e d m ě t n o s t ; m a t e r i á l f o r m u o z v l á š t ňuje a i n d i v i d u a l i z u j e k r o z m a n i t o s t i j e d n o t l i v ý c h k a t e g o r i í se s p e c i
64
R. Hofer, Gegenstand und Methode, str. 49-62.
65
Srv. H. Rickert, Probléme der Geschichtsphilosophie. Eine Einfiihrung (podstatně přepracovaný text příspěvku Geschichtsphilosophie).
f i c k ý m o b s a h e m . „ P r v o t n í m a t e r i á l " (11,172) j e i r a c i o n á l n í , t j . p r o
l o g i k u n e p r ů h l e d n ý , a L a s k p ř i k l á d á m a t e r i á l n í s l o ž c e p o z n á n í vý-
66
R. Hofer, Gegenstand und Methode, str. 96-100. Velkou zásluhou
Hoferovy práce je důkaz, že raný Lask „sleduje projekt filosofické metodo
logie zaměřené na teorii pojmů" (U. B. Glatz, Emil Lask, str. 44) a že Fichtovu filosofii dějin interpretuje - oslněn vlastní „metafyzikou dějin" - jako
paradigma tohoto projektu.
67
G. von Lukács, Emil Lask, str. 352, zdůrazňuje, že Lask přitom není
ovlivněn jen Rickertovým učením o transcendentálním předmětu, ale právě
tak i Bolzanovou a Husserlovou naukou o úplné nezávislosti teoretických
myšlenkových útvarů.
150
151
První
část.
///.
Novokantovství
z n a m , k t e r ý s e o d R i c k e r t o v a p ř í s t u p u o s t ř e liší. Z a t í m c o R i c k e r t
Bádenská
Škola
zici k e j s o u c í m u , a l e z á r o v e ň s e j a k o „ s m y s l n ě č e h o " o c i t á v e v z t a h u
chápe logickou formu jako nutně vztaženou k materiálu jako tomu,
k u r č i t é m u b y t í , t o t i ž k p r o ž í v á n í , j e ž se t a k t o s t á v á objektem: „ o b
co jí poskytuje „alogické jiné", nicméně s a m o t n é m u alogičnu nepři-
j e k t o v é b y t í tkví v p l a t n o s t i , j e ž s e m a t n ě v y n o ř u j e p ř e d p r o ž í v á n í m "
z n á v á určující f u n k c i p r i n c i p u , L a s k j e v n í m á j a k o s v é b y t n o u i n s t a n
(111,85). K o r e l a t i v n ě k t a k t o c h a r a k t e r i z o v a n é m u o b j e k t u l z e z a s u b
ci, k t e r á f o r m ě v t i s k á v á u r č e n í . F o r m a , j e ž s o s t a t n í m i f o r m a m i sdílí
jekt označit „ o n o prožívání, jež v sobě pojímá a nese platnost". Krok
m o m e n t platnosti,
od objektivní platnosti ke k o m p l e x n í konfiguraci subjektu a objektu
získává v y m e z e n ý v ý z n a m až díky materiálu
(= n a u k a o v ý z n a m o v é d i f e r e n c i a c i ) .
L a s k v ý s l o v n ě o z n a č u j e z a „ p o s t u p v s t ř í c s u b j e k t i v a c i " (111,86). Tezí
Soud již podle Laská nepředstavuje „výhradní pole pravdivosti".68
o „prvotní provázanosti obou světů skrze prožívání" se Lask znovu
Sestává z „vazby mezi představami" o subjektu a predikátu, která
přibližuje t o m u řešení, které se Rickert snažil předestřít teorií o dvou
předmětu buď odpovídá, anebo se mu příčí (v důsledku čehož záro
cestách.
veň o d p o v í d á n e b o se příčí pravdě). Specificky logickým subjektem
(v protikladu k j a z y k o v é m u p o d m ě t u ) je u L a s k á kategoriální mate
Logika filosofie. - Trvalý z á j e m o L a s k o v o m y š l e n í se n e o p í r á o t e n
riál představy a specificky logickým p r e d i k á t e m je kategorie zachy
d e n c i k l o g i c k é m u m y š l e n í p o d s t a t y , j a k se p r o j e v u j e v n o v é m p o j e t í
cená představou. Pravda spočívá v propojení formy a materiálu
vztahu mezi logikou p ř e d m ě t u a logikou soudu, ale především o j e h o
a předchází k a ž d é m u soudu i každé subjektivitě. Spojení subjektu
snahu načrtnout logiku inteligibilního světa platnosti. Nejde přitom
a p r e d i k á t u v s o u d u p r a v d ě m ů ž e a n e m u s í o d p o v í d a t . S o u d u se ak
o n i c m e n š í h o n e ž o k a t e g o r i á l n í l o g i k u filosofie, tj. o l o g i k u , j e j í ž
t e m „rozhodnutí o s o u d u " přisuzuje h o d n o t a správnosti (nikoli prav
t é m a již nepředstavuje platnost p o z n á n í o bytí, nýbrž platnost j a k o
divosti) n e b o h o d n o t o v á n e g a c e n e s p r á v n o s t i , a h o d n o t o v ý p r o t i k l a d
t a k o v á , a t e d y t a k é „ k a t e g o r i á l n í f o r m a , f o r m y " ' (11,177). S t e j n ě
tedy p r a m e n í ze s a m o t n é h o soudu. Akt souzení n u t n o odlišit od
j a k o „bytí" ustavuje „regionální k a t e g o r i i " pro konstituci všech ná
s m y s l u s o u d u . Smysl s o u d u z h l e d i s k a l o g i k y s o u d u v y k a z u j e d v a
z o r n ý c h p ř e d m ě t ů (tj. j s o u c í h o ) , č i n í „ p l a t n o s t " t o t é ž p r o v š e c h n y
s t u p n ě : s o u d í c í z a u j e t í v z t a h u k s u b j e k t u p ř e d s t a v u j e zaujetí v z t a h u
p ř e d m ě t y f i l o s o f i e . C o v e sféře j s o u c í h o p l n í f u n k c i p l a t n é f o r m y
ke kategorii, která materiálu „ n a d p ř e d m ě t n ě " náleží, zatímco samot
n á z o r n ý c h p ř e d m ě t ů , j e v e sféře p l a t n o s t i m a t e r i á l e m p r o p l a t n o s t
ný soud se n a o p a k vyznačuje protiklady a diferencemi (pravdě při
zde směrodatné formy „být platné". Jinak řečeno, kategorie bytí
měřený/pravdě se příčící; pozitivní/negativní; správný/nesprávný).
j a k o ž t o n ě c o , c o p l a t í c o d o formy, s e v i n t e l i g i b i l n í m s v ě t ě p o
Jak dokládají náčrty, které z Laskovy pozůstalosti vydal E u g e n
stránce funkce c h á p o u j a k o materiál, p r o který nutno vykázat formy
Herrigel, filosof z a m ý š l e l dojít k s y s t e m a t i c k é prezentaci filosofie
(„formy forem") v p o d o b ě filosofických kategorií. Souvislosti mezi
a věd. Znatelný t u j e nový důraz na subjektivní „prožívání",69 které
o b ě m a kategoriemi Lask objasňuje o b r a z e m dvou p o s c h o d í : 7 0 ani na
L a s k p r o h l a š u j e za „ s c é n u p l a t n o s t i " (111,88). P l a t n é s i c e stojí v o p o -
horním poschodí nepanuje naprostá racionální transparence, nicmé
ně tematizace forem platnosti odvádí pohled od vztahu mezi formou
68
H. Sommerhauser, Emil Lask 1875-1915. Zum 90. Geburtstag des
Denkers, str. 136-146, cit. 143. Srv. týž, Emil Lask in der Auseinandersetzung mit Heinrich Rickert, a kritické ocenění této práce R. Malterem, Hein
rich Rickert und Emil Lask.
Vom Primát der transzendentalen Subjektivitdt
zum Primát des gegebenen Gegenstandes in der Konstituiion der Erkenntnis,
str. 86-97.
69
Srv. E. Herrigel, Emil Lasks Wertsystem. (Versuch einer Darstellung
aus seinem Nachlafi), str. 100-122; a W. Flach, Die Siidwestdeutsche Schule
des Neukantianismus, str. 5 1 .
152
a m a t e r i á l e m . D a n á t e m a t i z a c e m á t o t i ž p o v a h u reflexe, k t e r á o d h l í ž í
od individuality materiálu. Lask se od rozdělení na logiku poznání
bytí a l o g i k u filosofického p o z n á n í n e c h á v á vést k d r u h é m u r o z d ě l e
ní, o p ř e n é m u o r o z d í l m e z i k o n s t i t u t i v n í m i , p r o i n d i v i d u a l i t u n e z b y t -
70
Podle H. Sommerháusera, Emil Lask 1875-1915, str.
tento obraz z románu F. Th. Vischera Auch Einer.
153
141, pochází
První
část.
Novokantovství
///.
Bádenská
škola
n ý m i k a t e g o r i e m i sfér b y t í i p l a t n o s t i a k a t e g o r i e m i , j e ž j s o u refle
filosofických diskusích po roce 1945 nejspíš souvisí s j e h o k o m p r o -
x i v n ě v š e o b e c n é p o v a h y , n e b o ř p o d á v a j í e x p l i k a c i (11,133 n n . ) .
mitující p o d p o r o u n a c i o n á l n í h o s o c i a l i s m u . 7 2
V z h l e d e m k n e u z a v ř e n é m u charakteru Laskova díla nás nepřekva
B a u c h vstoupil ve z n á m o s t díky souhrnné prezentaci Kantovy fi
pí, že j e h o filosofické působení n e m á j a s n é kontury. Byly tu poku
losofie a dalším k a n t o v s k ý m studiím.73 Z c e l a v d u c h u svých před
sy - z č á s t i o p r á v n ě n é - k o n s t a t o v a t j e h o vliv u H e i d e g g e r a , z v l á š t ě
chůdců C o h e n a a Windelbanda ve své obsáhlé knize postavil histo
p o k u d j d e o kritiku ontologie výskytu a p o j e m ontologická diferen
rické vylíčení do služeb rozvoje „systému kritického idealismu".
ce, anebo u Laskova přítele z mládí Georga Lukácse, jehož mohl
Oproti Cassirerovi, který se K a n t o v u filosofii pokusil vyložit z po
L a s k p ř i v é s t k m a t e r i a l i s m u . J i s t é j e , že u m á l o k t e r é h o „ n o v o k a n t o v -
j m u svobody, se B a u c h ů v výklad K a n t o v y s y s t é m o v é m y š l e n k y od
c e " najdeme tak vyhraněné povědomí o krizi a explozivitě předvá
víjí
lečného období.
soudnosti". - Podle vlastního názoru měl v letech 1907-1911 blízko
na
půdě
druhé
části
Kritiky soudnosti,
„Kritiky
teleologické
k m a r b u r s k é š k o l e , a l e p o z d ě j i s e o d j e j i c h n o v o k a n t o v s t v í stále v í c e
d) Bruno Bauch
B r u n o B a u c h ( 1 8 7 7 - 1 9 4 2 ) strávil celou d o b u f i l o s o f i c k ý c h studií
distancoval a v k l í č o v ý c h o h l e d e c h přijal p r o t i k l a d n é teze.74 P ř e s t o
j e h o dílo vykazuje j a s n é stopy recepce C o h e n o v ý c h teorémů.
výhradně v okruhu bádenské školy: sledoval Windelbandovy před
nášky ve Štrasburku a p ř e d n á š k y K u n o Fischera v Heidelberku, ale
Teoretická
p ř e d e v š í m studoval ve Freiburku u H e i n r i c h a Rickerta, u k t e r é h o
a skutečnosti, j a k je pro bádenskou školu centrální, přičemž bere
filosofie.
- B a u c h se z a m ě ř u j e na p r o b l e m a t i k u h o d n o t y
v r o c e 1 9 0 1 p r o m o v a l a s n í m ž ho p o j i l o o s o b n í p ř á t e l s t v í až do R i c
zvláštní ohled na p r o b l é m subjektu, č í m ž znovu - i když s a m o
k e r t o v y s m r t i . V r o c e 1 9 0 3 se h a b i l i t o v a l v H a l l e u V a i h i n g e r a p o
statně - navazuje na „dvě c e s t y " Rickertovy teorie poznání. V opozi
j e d n á n í m Luther und Kant ( k n i ž n ě
ci k odloučení p ř e d m ě t u od veškerých „subjektivních" p o d m í n e k
1 9 0 4 ) a t é h o ž r o k u n a s t o u p i l do
r e d a k c e č t v r t l e t n í k u Kant-Studien; n a m í s t o e d i t o r a v š a k m u s e l r o k u
v ě d ě n í č i p o z n á n í n a o p a k tvrdil, ž e p ř e d m ě t jako takový j i ž p o d l é h á
1917 rezignovat v důsledku svých vyjádření k rasové otázce, kdy
p o d m í n k á m , „ z a n i c h ž s e m ů ž e stát p ř e d m ě t e m m é h o p o z n á n í "
zvláště j e h o výrok v t o m smyslu, že židovství nepatří k N ě m c ů m ,
(Selbstdarstellung
237).
V
poslední
instanci j d e
ve
všem
vědění
vnímali C o h e n a Cassirer jako antisemitský. Od roku 1911 až do
smrti působil j a k o řádný profesor filosofie v Jeně. Nauku bádenské
školy v ý z n a m n ý m z p ů s o b e m rozvinul a podle názoru Gerda Wolandta přitom „poskytl myšlence platnosti v řadě podrobných zkoumání
doposud nejvyhraněnější formu".71 Nevalná přítomnost j e h o díla ve
J. StraBer, Die Bedeutung des hypothetischen Imperativs in der Ethik Bruno
Bauchs, Bonn 1967; K. W. Zeidler, Kritische Dialektik und Transzendentalontologie. Der Ausgang des Neukantianismus und die post-neukantianische
Systematik R. Hdnigswalds, W. Cramers, B. Bauchs, H. Wagners, R. Reiningers undE. Heintels, Bonn 1995, str. 173-207.
72
71
G. Wolandt, Geltungsgedanke und Kulturphilosophie, str. 299-330,
306. - Nejdůležitější Bauchovy práce (v chronologickém pořadí): Studien
zur Philosophie der exakten Wissenschaften, Heidelberg
1911; Immanuel Kant, Berlin - Leipzig 1917, 1920 3 ; Wahrheit, Wert und Wirklichkeit,
Leipzig 1923 (= WWW); Die Idee, Leipzig 1926 (= Idee); Systematische
Selbstdarstellung, str. 227-257 (= Selbstdarstellung); Grundziige der Ethik,
Stuttgart 1935, Darmstadt 1968 (= Ethik). - Literatura k Bauchovi (v abe
cedním pořadí): M. A. G. Porta, Transzendentaler .Objektivismus'. Bruno
Bauchs kritische Verarbeitung des Themas der Subjektivitát und ihre Stellung innerhalb der Neukantianischen Bewegung, Frankfurt a. M. 1990;
154
Srv. G. Woland, Geltungsgedanke und Kulturphilosophie, str. 330:
„Bauch už záhy zaujímal, podobně jako Max Wundt a později také Rickert,
ve své společenské teorii a politickém přesvědčení rozhodnou národní
(vólkische) pozici, a to ve značném protikladu k .internacionalismu' marburských. Z tohoto postoje ... můžeme také dobře vysvětlit pozdější sympatie
pro to, co se nazývalo .národní revolucí'."
73
Srv. podrobnou kritickou recenzi P. Natorpa, Kant-Studien, 2 2 , 1 9 1 8 ,
str. 426-459.
74
ta,
Srv. výklad Bauchovy polemiky s marburskou školou v M. A. G. Por
Transzendentaler .Objektivismus', str. 65-92.
155
První
část.
///.
Novokantovství
Bádenská
škola
a p o z n á n í o s k u t e č n o s t . P ř e d m ě t a v ě d ě n í či p o z n á n í j s o u ve s v é
Jestliže pravdu p o c h o p í m e jako „ideu", vyvstává tím problém
vazbě na skutečnost ustavovány společnými podmínkami, které
„ s u b j e k t i v n í v z t a ž e n o s t i p r a v d y " (Idee 2 3 6 ) . V č l á n k u p r o č a s o p i s
Bauch označuje termínem „pravda". Pravda nesplývá vjedno ani
Logos B a u c h u p ř e s n i l , ž e t r a n s c e n d e n t á l n í m s u b j e k t e m ( v e s m y s l u
s m y š l e n k o v o u s p r á v n o s t í a n i s e s k u t e č n o s t í , n e b o ť zajišťuje b á z i j a k
Fichtova „já") nutno mínit nepředmětný a ireálný „jednotný souhrn
pro předmět, tak pro poznání předmětu, provedené v soudu. Souzení
p o d m í n e k p ř e d m ě t u " , tj. systém pojmů,76 j e n ž vposled podmiňuje
je subjektivní a faktické nastolování vztahu.
i p s y c h o l o g i c k ý reálný subjekt, který j a k o ž t o reálná v ě c vyžaduje
Má-li být souzení
s p r á v n é , m u s í se o p í r a t o t r a n s s u b j e k t i v n í a l o g i c k é p r a v d i v o s t n í vaz
zajištění vztahu k platnosti stejně j a k o j s o u c n o nepsychické povahy.
b y : B a u c h j e n a z ý v á „ p ř e d m ě t n ě l o g i c k é v z t a h y " v e s n a z e vyjádřit,
Přes všechny souhlasné výpůjčky z H ó n i g s w a l d o v y psychologie
že j d e zároveň o p o d m í n k y p ř e d m ě t u i správného souzení, zkrátka
m y š l e n í , p o d l e n í ž f a k t i c i t u f a k t i c k é h o j á n u t n o p o c h o p i t j a k o prin
0 p o d m í n k y „objektivní platnosti p ř e d m ě t n é h o smyslu,75 a zdůraz
cip v e š k e r é fakticity (Idee 2 4 4 ) , B a u c h p s ý c h é n e p ř i ř k l t r a n s c e n d e n
ň u j e , ž e b y t í p ř e d m ě t ů j e s k r z n a s k r z b y t í v e v z t a z í c h (Selbstdarstel
tální status a využil „teze o charakteru smyslu, j e n ž je p r o p s ý c h é
lung 2 4 3 ) . Z a z á k l a d n í p ř e d m ě t n ě l o g i c k é v z t a h y č i „ s t r u k t u r n í for
konstitutivní, ... k jejímu začlenění do r á m c e otázky po uskutečnění
m y p r a v d y " (WWW 135) v y h l a š u j e s o u d , p o j e m a m e t o d u . O b e c n ě
h o d n o t " . 7 7 P r á v ě v p r o p o j e n í t r a n s c e n d e n t á l n í h o j á s „ i d e o u j a k o ta
vzato je j e h o logika koncipována funkcionalisticky. Logický soud je
kovou v jejím syntetickém v ý z n a m u " se potvrzuje B a u c h ů v „objek
f u n k c e p ř e d m ě t n é h o u r č e n í , totiž „ v z t a h u p l a t n o s t i , k t e r ý u r č u j e v ě c
t i v i s m u s " (Idee
né k o n f i g u r a c e k p r a v d i v o s t i " (WWW 1 8 8 ) . F a k t i c k é s o u z e n í m ů ž e
„o s o b ě " ) a světa (jakožto . j i n é h o " ) se sice B a u c h odpoutává od ja
být naopak správné (platné) nebo nesprávné (neplatné) bez ohledu
kékoli striktnější formy Rickertova principu heterologie, n i c m é n ě
na to, zda vyhovuje pravdivostní n o r m ě n e b o ne. Pojem tvoří cen
nepropadá ani Kronerově hegeliánské tendenci ke zrušení dichoto
t r u m k o n s t i t u c e p ř e d m ě t u p o z n á n í . Z a t í m c o o b s a h y p o č i t k u získáva
mie hodnoty a skutečnosti.
249).
Reflexí
na
„dialektiku" já
(jakožto
ideje
j í p r o s t ř e d n i c t v í m k a t e g o r i e svůj p ř e d m ě t n ý v ý z n a m v ž d y j e n v jed
nom v z t a h u ( J e d n o r o z m ě r n ě " ) , p o j m o v á f u n k c e p l a t n o s t i u r č u j e
Etika.
předmět jakožto celek: jako „všeobecná podmínka individuace" je
v o b l a s t i p r a k t i c k é filosofie. Již v k l í č o v ý c h r a n ý c h p r a c í c h , m j . v di
p o j e m „funkcionálním z á k o n e m tvorby p ř e d m ě t u , j e n ž je ve své
s e b e k o n s t i t u c i u r č o v á n k o n k r e s c e n c í " (Idee 9 1 ) .
Výrazem „idea"
B a u c h o z n a č u j e v p o j m u o b s a ž e n o u „ n e k o n e č n o u k o m p l e x i t u vzta
h ů p l a t n o s t i , k t e r á u k a z u j e , ž e k a ž d ý p o j e m j e s á m o s o b ě v e vzta
z í c h s j i n ý m i p o j m y a ty z a s e s n í m " ( 1 0 1 ) , č í m ž f u n k c i o n á l n í vzta
hy mezi pojmy propojuje k veškerosti neboli „celistvému c e l k u "
( 1 4 1 ) . I d e a p l n í n e j e n r e g u l a t i v n í funkci i d e á l n í h o ú k o l u , a l e m á
sertaci
-
Svébytný
profil
GlUckseligkeit
und
vykazuje
Bauchovo
Persbnlichkeit
in
myšlení
der
především
kritischen
Ethik
(Štěstí a o s o b n o s t v k r i t i c k é e t i c e , 1 9 0 2 ) , u s k u t e č ň u j e t r a n s f o r m a c i
k a n t o v s k é e t i k y s m ě r e m k filosofii h o d n o t a v j e j í m r á m c i z a v á d í
pojem osobnosti.
Pozdní
spis Grundziige der Ethik ( Z á k l a d y etiky,
1935) n a b í z í s o u h r n n ý v ý k l a d B a u c h o v a p o j e t í . E t i k a , j i ž definuje
jako „nauku o smyslu života", se vztahuje na celou oblast lidského
j e d n á n í . O t á z k a p o s m y s l u u v á d í život d o v z t a h u k h o d n o t á m , k t e r é
1 konstitutivní význam, neboť jakožto „celek p o j m ů " je totéž co
p r a v d a ( 1 3 9 n n . , z v i . 154, 1 8 3 ) . - U p r o b l é m u m e t o d y se j e d n á o sta
n o v e n í z á k l a d ů p o z n á n í , p ř e d e v š í m vědy. B a u c h j e n a c h á z í v e v ě c n ě
logické provázanosti důvodu a následku, která subjektivnímu výko
nu p o z n á n í v y t y č u j e s m ě r a cíl (WWW 3 1 1 n n . ) .
W. Flach, Die Siidwestdeutsche Schule des Neukantianismus, str. 53.
156
76
B. Bauch, Das transzendentale
phische Skizze, str. 29-49, 4 3 .
Subjekt.
Eine
transzendentalphiloso-
77
M. A. G. Porta, Transzendentaler .Objektivismus', str. 107 (srv. po
drobnou analýzu vztahu Baucha a Honigswalda, str. 241 nn.). Autor též uka
zuje, že „princip konstituovanosti psýché skrze logos", j a k je rozvinut v Bauchově článku Logos und Psyche, str. 173-193, neobsahuje žádné principiální
rozlišení mezi smyslovosti psychické sféry a její přirozenou určitelností.
157
První
část.
///.
Novokantovství
Bádenská
škola
jsou sice na životě nezávislé, n i c m é n ě j e n p r o něj j s o u platné. Etika
( 2 7 1 ) , a u k a z u j e s e , j a k s n a d n o filosof p ř i v y t y č o v á n í p o z i t i v n í c h
p o d l e B a u c h a p o j e d n á v á o i n d i v i d u á l n ě k o n k r é t n í m p r o v e d e n í for
mravních výzev propadá svodům ideologie: jestliže Bauch například
mace hodnot. V takzvané fenomenologii mravního vědomí názorně
vítá „nátlak k pospolitosti" ze strany státu (217), n e m á to již s mrav
předvádí faktickou provázanost mezi tím, co je v etice obecné (a co
ní volní výzvou ve smyslu Kantova kategorického imperativu na
j e d n o s t r a n n ě zdůrazňoval Kant) a co je individuální. Z hlediska
prosto nic společného.
t r a n s c e n d e n t á l n í filosofie p o d l é h á j e d n á n í a život c o d o s v é h o d n o t o
vé určenosti a určenosti smyslem jistým h odn otov ým principům.
e) Jonas C o h n
P ř e s n ě j i v z a t o , je-li h o d n o t a , j i ž n u t n o c h á p a t j a k o o b j e k t i v n í o b s a h
J o n a s C o h n ( 1 8 6 9 - 1 9 4 7 ) s e n e j p r v e k v a l i f i k o v a l j a k o f y z i o l o g rost
platnosti, vztažena k subjektu, prezentuje se j a k o „obsah ú k o l u "
lin a v l e t e c h 1 8 9 2 - 1 8 9 4 p ů s o b i l j a k o b a d a t e l n a W u n d t o v ě p s y c h o
(Ethik 6 4 ) . F o r m a i m p e r a t i v u , k t e r o u t o m u t o ú k o l u p ř i ř k l K a n t ,
l o g i c k é m institutu v L i p s k u . Z á r o v e ň se ale vzdělával i ve filosofii
u B a u c h a není totožná s celou oblastí „ m á býti", nýbrž představuje
a právě v t o m t o oboru se roku 1897 habilitoval ve Freiburku, k d e od
j e n j e d n u d a n o u specifikaci. Od příkazů n u t n o odlišit objektivní
roku 1919 až po n u c e n ý nástup do p e n z e v roce 1933 přednášel j a k o
h o d n o t o v é výzvy, k t e r é n e m a j í p o v a h u p ř í k a z u . V e v z t a h u k s u b j e k t u
profesor filosofie a pedagogiky. R o k u 1939 emigroval do Anglie
se
J a k o ž t o bytostná
a usadil se v B o u r n v i l l e - B i r m i n g h a m u , k d e roku 1947 z e m ř e l . 7 9 P o
výzva se vztahuje k charakterově p o d m í n ě n é m u chování subjektu
d o b n ě j a k o s e m l a d ý B a u c h v r á m c i š k o l y ujal etiky, c h o p i l s e m l a d ý
a p o ž a d u j e , a b y se stal o s o b n o s t í . J a k o ž t o volní v ý z v a - „ c h t ě j zá
C o h n estetiky, 8 0 k t e r o u s e v p r v n í r o z s á h l e j š í p u b l i k a c i ( 1 9 0 1 ) p o k u
k o n , p r o t o ž e je z á k o n e m " ( 1 2 2 ) - se kryje s k a t e g o r i c k ý m i m p e r a t i
sil v y s t a v ě t j a k o k r i t i c k o u v ě d u o h o d n o t á c h . V o l n ě t u n a v á z a l n a
v e m a p r i n c i p e m a u t o n o m i e u K a n t a . J a k o ž t o v ý z v a k působení má
Kantovu estetiku, když například „všeobecnost" a „nutnost", j a k je
mravní princip projevuje
ve třech p o d o b á c h .
z a cíl s p l n ě n í u r č i t é p o v i n n o s t i . T a t o č á s t B a u c h o v y etiky j e n e j v í c e
Kant přiřkl estetickému soudu, přenesl do „charakteru p o ž a d a v k u "
o r i g i n á l n í a B a u c h tu n a v a z u j e na K a n t o v u n a u k u o h y p o t e t i c k ý c h
estetické hodnoty. - C o h n o v u teorii p o z n á n í a vědy předkládá k n i h a
imperativech, ovšem v zásadní úpravě: jako hypotetické chápe impe
Voraussetzungen
und Ziele des Erkenntnis
(Předpoklady
a cíle
po-
rativy, j e j i c h ž r e a l i z a c e závisí n a i n d i v i d u á l n í v ý b a v ě , tj. m í n í k u l t u r
n ě z f o r m o v a n é p o d o b y z á k o n a , 7 8 k t e r é n o r m a t i v n ě určují r e a l i z a c i
kategorické volní výzvy v konkrétním jednání. Hypotetická u těchto
požadavků není jejich platnost, nýbrž jejich provedení, u kterého
vstupují do hry individuální schopnosti a dovednosti. Definitivní
zdůvodnění nachází tato syntéza kategorického a hypotetického im
perativu v B a u c h o v ě n a u c e o idejích.
Bauchova etika též obsahuje postřehy k „hodnotovým svazkům
s p o l e č e n s k é h o ž i v o t a " , j a k o j e stát a n á r o d , r o d i n a a š k o l a . Ú k o l e m
státu je „řídit život s p o l e č n o s t i [Gesellschaft] tak, a b y se stala p o s p o
litostí
[Gemeinschaft]"
(212).
Nejpozději
právě
zde
vychází jasně
najevo, j a k o s u d o v é d ů s l e d k y m á , p o k u d s v o b o d u p o j m e m e j e n p o z i
tivně j a k o „ s v o b o d n o u připravenost k úkolům, cílům, h o d n o t á m "
79
Bibliografii Cohnových prací a sekundární literaturu najdeme u Margret Heitmannové, Jonas Cohn (1869-1947). Das Problém der unendlichen
Aufgabe in Wissenschaft und Religion, str. 261-280. - Cohnovy nejdůležitější filosofické práce (v chronologickém pořadí): Geschichte des Unendlichkeitsproblems im abendlándischen Denken bis Kant, Leipzig 1896, Hil
desheim 1960; Beitrdge zur Lehre von den Wertungen, str. 2 1 9 - 2 6 2 ;
Allgemeine Ásthetik, Leipzig 1901; Voraussetzungen und Ziele des Erkennens. Untersuchungen uber die Grundlagen der Logik, Leipzig 1908 (= VuZdE)\ Der Sinn der gegenwdrtigen Kultur. Einphilosophischer Versuch, Leip
zig 1914; Theorie der Dialektik. Formenlehre der Philosophie, Leipzig
1923; Darmstadt 1965 (= TdD); Wertwissenschaft, I: Axiotik, JJ: Systematik,
lil: Ergetik, Stuttgart 1932 (= W); Wirklichkeit als Aufgabe, z pozůstalosti
vyd. J. von Kempski, Stuttgart 1955 (= WaA).
78
Bauch označuje působící výzvy za „kulturní imperativy", neboť uvá
dějí subjekt do vztahu k všeobecným kulturním hodnotám.
80
Srv. P. Maerker, Die Ásthetik der SUdwestdeutschen Schule. Autor
vykládá příslušné myšlenky u Windelbanda a Rickerta, všímá si také kon
cepcí, které rozvíjeli Rickertovi žáci Leonore Kuhnová a Broder Christianaen, avšak pokud j d e o Cohna, omezuje se jen na stručnou zmínku (str. 25).
158
159
První
část.
III.
Novokantovství
Bádenská
škola
Wirklichkeit als Aufgabe
poznání j s o u ukotveny „v jednotě čistě poznávajícího nadindividuál
(Věda
n í h o s u b j e k t u " (WaA 1 0 5 ) . - U t r a k v i s t i c k é n a u k y d o k á z a l C o h n
o h o d n o t á c h , 1932) shrnuje j e h o životní filosofické dílo p o d zcela
p l o d n ě využít v teorii vědy, a to v ě c n ě o b e z n á m e n ý m z p ů s o b e m j a k
znání,
1908)
(Skutečnost
a z pozůstalosti v y d a n ý spis
jako
úkol).
-
Trojsvazková
Wertwissenschaft
výstižným titulem. C o h n se tu řídí p r i n c i p e m „ u t r a k v i s m u " a princi
v e f i l o s o f i i m a t e m a t i k y , tak v e f i l o s o f i i e m p i r i c k ý c h v ě d . J a k p r á v e m
p e m „prevalence pozitivního": za „ h o d n o t n o u " nikdy nelze označit
zdůrazňuje Flach, zaplnil tím v rozvoji b á d e n s k é nauky citelnou m e
samu h o d n o t u , ale vždy j e n určité d o b r o , které - spjato s formou
zeru. Na poli teorie m a t e m a t i k y se j e h o z k o u m á n í zaměřují na pro
h o d n o t y - v y k a z u j e j i s t ý „ v ů č i h o d n o t ě c i z í " o b s a h , j e j ž m u s í m e fi
blém konstrukce.82 Poznání skutečnosti n a o p a k oproti matematice
losoficky r e s p e k t o v a t . S a m o t n é h o d n o t y n e j s o u u k o t v e n y v e v ů l i , j e ž
nikdy n e m ů ž e d o s á h n o u t úplnosti: usiluje sice o „kompletní p o z n á n í
by je postulovala v aktech hodnocení; mají naopak povahu výzvy či
v š e h o zjistitelného", tj. snaží se „vystavět ze soudů k o m p l e x , j e h o ž
požadavku, kterému musí vyhovět i volní rozhodnutí. C o h n přikládá
p ř e d m ě t y j s o u buď ozřejměny ve své vnitřní výstavbě z elementár
velkou váhu uskutečnění hodnoty, ve kterém ideální dobro teprve
ních předmětů, a n e b o se j e d n á o pojmy ve striktním smyslu, a j e h o ž
d o c h á z í s v é p r a v d y ; p ř í s l u š n á n a u k a z a b í r á t ř e t í č á s t C o h n o v y Vědy
soudy nacházejí opodstatnění buď odvozením z jiných soudů, anebo
o hodnotách a o b s a h u j e z á k l a d y j e h o
kultury. - V práci
v y k á z á n í m " (WaA 5 4 ) , a l e k t o m u t o c í l i v p r i n c i p u n e m ů ž e d o j í t ,
1 9 2 3 ) se mu p o d a ř i l o d i a
a to nejen vlivem n e k o n e č n é h o r o z s a h u p o z n á v a c í h o úkolu, j a k učil
lektickou formu myšlení začlenit do kritického idealismu, aniž by ho
N a t o r p , a l e t é ž v d ů s l e d k u protikladu m e z i m o m e n t e m k o m p l e t n o s t i
přitom podroboval hegeliánské modifikaci. V ý z n a m n ě též přispěl
a m o m e n t e m „úplnosti vyzdviženého zjistitelného". Oba poznávací
k oboru pedagogiky.
směry, k t e r é z t o h o t o p r o t i k l a d u vyplývají, ilustruje fyzika a h i s t o r i e :
Theorie der Dialektik ( T e o r i e d i a l e k t i k y ,
filosofie
C o h n o v a teorie p o z n á n í je v j á d ř e n a u k o u o soudu a j a k o taková
kvantifikační n a u k a o tělesech se musí o m e z i t j e n na určitý typ p o
se pohybuje v r á m c i hranic, jež dodržovala celá bádenská škola: pře
zorování skutečnosti, zatímco historické poznání musí v zájmu toho,
devším to platí o j e h o axiologickém p o j m u pravdy. U k a ž d é h o soudu
aby vzalo v potaz p o k u d m o ž n o všechny zjistitelné aspekty d a n é h o
a u k a ž d é s l o ž k y s o u d u o d l i š u j e j a k o n a v z á j e m n e r e d u k o v a t e l n é prv
dění, rezignovat na rigorózně pojmovou analýzu. Veškeré poznávání
ky „to, co je myšlení c i z í " (prostý obsah, který z myšlení nelze od
skutečnosti spočívá v procesu objektivace, který vychází z bezpro
vodit), a „myšlenkovou formu". Svou nauku o . j e d n o t ě této d u a l i t y "
s t ř e d n í p r o ž i t k o v é s k u t e č n o s t i a t o , co v ní p o d l e o b s a h o v ý c h p r i n c i
v k a ž d é m myšlenkovém útvaru nazývá „utrakvismus".
81
Každé po
pů83 vykáže j a k o zjistitelné, začlení ve shodě s formálními principy
z n á n í závisí n a n ě č e m , c o j e m u d á n o ( r e s p e k t i v e c o s e n a s k ý t á ) j a k o
do obecné souvislosti. Poznávání se uskutečňuje j e d n o u j a k o ovláda
v ů č i m y š l e n í c i z í , a n a m y š l e n k o v ý c h f o r m á c h ( W 1,37). O b e c n ě
jící a j e d n o u j a k o rozumějící („nivelizující"), v závislosti na tom,
vzato v y m e z u j e aprioritu j a k o postulát, j e h o ž splněním („suficien-
zda je o n o vykazatelné, j e ž u z n á m e za zjistitelné, vybráno tak, „že
c e " ) se prosazuje složka něčeho, co je vůči myšlení cizí: takovou
už neobsahuje nic nezvládnutelného", anebo zda se ujímá „skutečné
složku obsahuje k a ž d á kategorie j a k o apriorní forma poznání skuteč
ho v celé j e h o p l n o s t i " (přestože i r o z u m ě n í jakožto poznávání
nosti, a to nezávisle na cíli p o z n á n í . D á l e se vše p o z n a n é vztahuje
v sobě obsahuje prvek ovládání).84
k „uznávajícímu" já, c h á p a n é m u j a k o nadindividuální subjekt po
Jakmile se v p o z n á n í vynoří protiklady či rozpory, nutí nás to
znání. Chceme-li formulovat pro poznání prokazatelně pravdivé ne
k zamyšlení nad s a m o t n ý m myšlením. C o h n tento úkol vytyčuje
boli evidentní soudy, m u s í se individuální já snažit d o s á h n o u t „sta
n o v i s k a n a d i n d i v i d u á l n í h o j á " (VuZdE 118), n e b o ť f o r m á l n í p r i n c i p y
82
81
Výklad vlastní filosofie, in: Die Philosophie der Gegenwart in Selbstdarstellungen, str. 9. n. Srv. H. Cohen, VuZDe, str. 118; WaA, str. 44 nn.
160
W. Flach, Die Sudwestdeutsche Schule des Neukantianismus, str. 56.
1,3
Jsou to principy verifikace a integrace (H. Cohen, WaA, str. 85)
84
H. Cohen, WaA, str. 79; srv. výklad vlastní filosofie, str. 11.
161
První
část.
Novokantovství
///.
Bádenská
škola
a r o z v í j í v e s v é t e o r i i d i a l e k t i k y , 8 5 k t e r á n a p r o s t o n e h e g e l i á n s k y vy
usiluje o n a p r o s t é o v l á d n u t í j i s t é h o s o u h r n u , který s a m o nevytváří.
chází z názoru, že „vynoření, vyřešení a nové vynoření s p o r u " m ů ž e
Z o b j e k t u d i a l e k t i k a p r a m e n í p r o t o , ž e s e o b j e k t n e p r o p ů j č u j e vý
být prostředkem, ,jak dospíváme k nejvyššímu poznání, které je
h r a d n ě l o g i c k é m u výkladu, a přesto jej p o ž a d u j e . " (184 n.) P r a m e n
n á m d o s t u p n é " (TdD 3 ) . D i a l e k t i k a u C o h n a n e s o u v i s í s n e g a c í j a
v s e b e v ě d o m í , k d y j e č i s t ý subjekt m y š l e n j a k o objekt, tvoří s y n t é z u
kožto „ploditelkou určitosti" (Hegel), spíše j d e j e n o „postulát nové
prvních dvou p r a m e n ů (133).
určitosti" (42), j i n a k ř e č e n o : negací se sice překračuje, a tedy také
uchovává a vyzdvihuje na vyšší rovinu o m e z e n o s t k a ž d é h o určitého
f) Richard Honigswald
rezultátu, avšak „neruší s e " ve smyslu n e g a c e negace. C o h n ů v od
Richard Honigswald se narodil roku 1875 židovským rodičům v M a -
stup od Hegelovy dialektiky se projevuje také tím, že C o h n v Ric-
gyaróváru, kde j e h o otec Heinrich vedl lékařskou praxi, a sám také
kertově heterothetickém principu spatřuje zárodek dialektické myš
nastoupil lékařskou kariéru (promoce roku 1902 ve Vídni). Následně
lenky, ž e „při k a ž d é m m y š l e n k o v é m k r o k u n u t n o v n í m a t n ě c o
se a l e v G r a z u (u A l e x i a M e i n o n g a ) a v H a l l e (u A l o i s e R i e h l a ) v ě
nového, co je co do původu vůči myšlení c i z í " (51).
86
Dialektickým
nazývá ten myšlenkový postup, j e h o ž „pohyb vpřed je určován roz
p o r e m , a to v t o m smyslu, že tento r o z p o r je n u t n o vyřešit a že je tře
ba dospět k b e z r o z p o r n é v ě t ě " (118). R o z p o r a j e h o řešení sice
v m y š l e n k o v é m p o s t u p u tvoří bytostnou součást výsledku, n i c m é n ě
i přesto zůstává p o d r o b e n pravidlům formální logiky (120 n.). Dia
lektické myšlení j e n e p o s t r a d a t e l n é p r o určité druhy p ř e d m ě t ů (prá
vo a m o c , n a d v l á d a a l á s k a , b y t í a č a s ) , a l e p ř e d e v š í m p r o filosofické
p o z n á n í celku, a i s a m u teorii dialektiky n u t n o pojmout dialekticky.
„Trvalá relativizace relativního a kritické překonávání relativního
absolutna nastolují přítomnost absolutního v relativním, aniž by se
p ř i t o m a b s o l u t n a d a l o v r e l a t i v n í m d o s á h n o u t . " 8 7 C o h n v y h l a š u j e tři
„ p r a m e n y " dialektiky: p r a m e n v poznání, pramen v objektu a pra
m e n ve z p ř e d m ě t n ě n é m subjektu. „Z poznání dialektika pramení
p r o t o , ž e p o z n á n í v s o b ě o b s a h u j e faktor, k t e r ý m u j e v n ě j š í , n e b o ř
85
Koncizní výklad této teorie podává S. Marek, Die Dialektik in der
Philosophie der Gegenwart, II, str. 1-15.
86
Srv. S. Marek, Die Dialektik, str. 6, 8 n. Cohn přitom ale zjišťuje, že
Windelband a Rickert měli od této metody velký odstup, obdobně jako Husserl a jeho žáci, kteří tuto metodu odmítali (srv. R. Klockenbusch, Husserl
und Cohn. Widerspruch, Reflexion und Telos in Phdnomenologie und Dia
lektik); naproti tomu Simmela charakterizoval jako „mistra dialektického
duchovního počínání" (TdD, str. 51). Ke Cohnově vlastnímu „dialektickému
duchovnímu počínání" srv. S. Marek, Die Dialektik, str. 14 n.; M. Heitmann,
Jonas Cohn, str. 6 9 - 7 8 .
87
S. Marek, Die Dialektik, str. 10.
162
noval studiu filosofie, k t e r é r o k u 1904 u z a v ř e l p r o m o c í v H a l l e
(Ober
die
Lehre
Humes
von
der Realitdt
der Aussendinge,
K
Humo-
vě n a u c e o r e a l i t ě v n ě j š í c h v ě c í ) . R o k u 1 9 0 6 se h a b i l i t o v a l v B r e s l a u
(Beitráge
zur
Erkenntnistheorie
und
Methodenlehre,
Příspěvky
k teorii p o z n á n í a n a u c e o m e t o d ě ) , k d e z í s k a l r o k u 1 9 1 6 k ř e s l o m i
m o ř á d n é h o a r o k u 1 9 1 9 ř á d n é h o p r o f e s o r a filosofie. R o k u 1 9 3 0 p ř e
šel d o M n i c h o v a a r o k u 1 9 3 3 b y l n u c e n é p e n z i o n o v á n i p ř e s p ř í m l u
vu třinácti n ě m e c k ý c h profesorů a dvou italských u č e n c ů ; svou roli
t u s e h r á l n e g a t i v n í p o s u d e k z p e r a M a r t i n a H e i d e g g e r a . P o „křišťálo
vé n o c i " byl tři t ý d n y z a d r ž o v á n v k o n c e n t r a č n í m t á b o ř e D a c h a u
u r o k u 1939 se v p o s l e d n í c h v í l i z a c h r á n i l ú t ě k e m p ř e s Š v ý c a r s k o do
Spojených států. Z e m ř e l roku 1947 v N e w H a v e n u . - J e h o přednáš
ky a t e x t y o v l i v n i l y p e d a g o g i k u , p s y c h o l o g i i a l i n g v i s t i k u . K j e h o
nejvýznamnějším ž á k ů m patřil pozdější sociolog Norbert Elias88
a filosof W o l f g a n g C r a m e r . 8 9 N o v ě j i s e n a j e h o m y š l e n k y p o k u s i l n a
vázat p ř e d e v š í m G e r d W o l a n d t a W o l f d i e t r i c h S c h m i e d - K o w a r z i k . 9 0
88
Srv. P.-U. Merz-Benz, Richard Honigswald und Norbert Elias - Von
der Geschichtsphilosophie zur Soziologie, str. 180-204.
89
Srv. W. Cramer, Die Monade.
9(1
Bibliografie primární i sekundární literatury se nachází ve vydání
I lonigswaldových Grundfragen der Erkenntnistheorie, str. 245-267. - Nej
důležitěji* filosofické práce R. Honigswalda (v chronologickém pořadí):
Hfitrtíge zur Erkenntnistheorie und Methodenlehre, Breslau 1906, Leip
zig 1906 (rozšířeno o předmluvu); Zum Streit uber die Grundlagen der Mathematik. Eine erkenntnistheoretische Studie, Heidelberg 1912; Zur Wissensvhaftstheorie und -systematik.
Mit besonderer Riicksicht auf Heinrich
163
První
Hónigswaldova
specifika.
-
část.
Po
Novokantovství
prvních
studiích
///.
Haeckela,
Macha
die
Grundlagen
der
Pddagogik
Bádenská
(O
škola
základech
pedagogiky,
1918)
a H u m a H o n i g s w a l d rozvinul vlastní tázání v konfrontaci s Riehlo-
a Die
v ý m pojetím „věci o s o b ě " a zařadil se na p o m e z í obou novokantov-
lení, 1921) předložil filosofii k o n k r é t n í h o prožívajícího subjektu,
Grundlagen
der
Denkpsychologie
(Základy
psychologie
myš
s k ý c h š k o l . V l e t e c h 1 9 0 9 - 1 9 1 5 v y d a l č l á n k y k t e o r i i vědy, z v l á š t ě
„monády". Navázal přitom na empirickou psychologii myšlení, jak
k teorii matematiky, které mají blízko k h l a v n í m p r a c í m Ernsta C a s
ji v prostředí wiirzburské školy rozvinul Oswald Kiilpe (viz kap.
sirera a B r u n a B a u c h a z téže doby. N á s l e d n á pojednání k dějinám
IX,2 a) a která myšlení jakožto původní fenomén ve vědomí separo
f i l o s o f i e s e profilují n a d ě j i n á c h p r o b l é m ů . R o z v r h n o u t z c e l a s v é b y t
vala od t v o r b y p ř e d s t a v a v o p o z i c i k e m p i r i s t i c k é m u d o g m a t u o e l e
ný systematický projekt se Hónigswaldovi podařilo poté, co zájem
mentárních představách determinovaných v názoru podala výklad
z a m ě ř i l na „ p l a t n o s t m y š l e n í a c h t ě n í ve světě"91 a ve s p i s e c h Uber
nenázornosti a celistvosti prožitku myšlení a potvrdila j e h o intencionální ráz. Honigswald tyto objevy uplatnil j a k o filosofické principy,
Rickerts ,Kulturwissenschaft und Naturwissenschaft', str. 28-84; Die Skep
sis in Philosophie und Wissenschafi, Gottingen 1914; Ober die Grundlagen
der Pddagogik Ein Beitrag zur Frage des pddagogischen Universitáts-Unterrichts, Munchen 1918, 1927 2 ; Die Grundlagen der Denkpsychologie. Stu
dien und Analysen, Munchen 1921, Leipzig - Berlin 1925 2 , Stuttgart 1965
(= DGdD); Grundfragen der Erkenntnistheorie.
Kritisches und Systematisches, TUbingen 1931. Pod titulem Grundfragen der Erkenntnistheorie vyd.
W. Schmied-Kowarzik, Hamburg 1997, str. 1-202 (= GdE); [Systematický
sebevýklad]
Richard Honigswald, in: Deutsche systematische Philosophie
nach ihren Gestaltem, vyd. H. Schwarz, L Berlin 1931, str. 191-223, přetiš
těno in: Grundfragen der Erkenntnistheorie, str. 203-243; Geschichte der
Erkenntnistheorie, Berlin 1933, Bad Godesberg 1965, Darmstadt 1966,
1976; Philosophie und Sprache. Problemkritik und System, Basel 1937, Paris
1939; Darmstadt 1970; Schriften aus dem Nachlafi, I-X, Stuttgart
1957-1961, Bonn 1965-1977. - Vybraná literatura k Hónigswaldovi (v abe
cedním pořadí): R. Breil, Honigswald und Kant. Transzendentalphilosophische
Untersuchungen zur Letztbegrundung
und Gegenstandskonstitution,
Bonn 1991; M. Brelage, Studien zur Transzendentalphilosophie, Berlin
1965, str. 126-156; E. W. Orth, Kultur und Organismus. Studien zur Philo
sophie Richard Hdnigswalds, Bonn 1997; E. W. Orth - D. Aleksandrowicz
(vyd.), Studien zur Philosophie Richard Hdnigswalds, WUrzburg
1996;
A. Redeker, Korrelation und Kontinuitdt. Zur Genese und Kritik der
Erkenntnispsychologie Richard Hdnigswalds
vor dem Hintergrund der Theoriekonzepte des Marburger Neukantianismus, WUrzburg 2001; W. Schmi
ed-Kowarzik (vyd.), Erkennen - Monas - Sprache. Internationales RichardHdnigswald-Symposion
Kassel
1995,
WUrzburg
1997; G.
Wolandt,
Gegenstandlichkeit und Gliederung.
Untersuchungen zur Prinzipienlehre
Richard Hdnigswalds mit besonderer Riicksicht aufdas Problém der Monadologie, K51n 1964; týž, Idealismus und Faktizitát, Berlin - New York 1971;
týž, Richard Honigswald: Philosophie als Theorie der Bestimmtheit, in:
Grundprobleme der grofien Philosophen, vyd. J. Speck, Philosophie der Ge
genwart, II, Gottingen 1973, str. 4 3 - 1 0 1 .
když „myšlení" prosadil jako všeobecný termín pro každé intencio-
164
165
nální vědomí vůbec ( n ě m e c k é „ich habe e t w a s " - „cosi mě n a p a d á " )
a takto pojatou psychologii myšlení začlenil do filosofie jakožto
p s y c h o l o g i c k o u n a u k u o p r i n c i p e c h ( v i z DGdD 4 0 0 ) . Z á k o n i t ý r á z
aktu „něco mě n a p a d á " / „ n ě c o m y s l í m " , jejž ve své filosofické psy
chologii myšlení uchopil označením „ v ý z n a m " (193 nn.), následně
systematicky
rozvinul
v
Grundfragen
der
Erkenntnistheorie
(Zá
kladní otázky teorie poznání, 1931).92
Souhlasím s G e r d e m Wolandtem, že Honigswaldův myšlenkový
vývoj b y l souvislý: n i k d e n e n a j d e m e „ostrý přeryv n e b o z á s a d n í
změnu stanoviska... U Honigswalda se sice vynořuje m n o h o nové
ho, ale vše nové se vždy připojí k již z n á m é m u . " 9 3 Přít se o to, z d a
patří m e z i p ř e d s t a v i t e l e „ n o v o k a n t o v s t v í " , n e b o n a o p a k m e z i ty, k d o
novokantovství p o m o h l i překonat, je irelevantní: p o d o b n é nálepkování s e b o h u ž e l p ř í l i š č a s t o o p í r á o n e p r o k á z a n é s o u d y . P ř e s v e š k e
rou
tematickou b l í z k o s t k H a r t m a n n o v i , H e i d e g g e r o v i , J a s p e r s o v i
a dalším autorům, kteří se zabývali bytím či historickou existencí
člověka, se Honigswald proti n o v ý m s m ě r ů m ostře vyhraňoval, ne
boť j i m p o d l e j e h o n á z o r u s c h á z e l o r i g o r ó z n í o p o d s t a t n ě n í . 9 4 „ Ž á d n é
91
P.-U. Merz-Benz, Die Stufen zum Vernunftvermdgen. Richard
Hdnigswalds Begriff der Monas als Gegenstand erkennmiskritischer Refle
xům, str. 133-157, 133.
92
Srv. R. Honigswald,
Problemgestaltung.
Systematik
der
Philosophie
aus
93
G. Wolandt, Richard Honigswald, str. 44.
94
Srv. R. Honigswald, Geschichte der Erkenntnistheorie, str.
individueller
183.
První
část.
///.
Novokantovství
Bádenská
škola
j m é n o není dost veliké," upozorňoval důrazně, „aby nastoupilo na
jevů98 o v š e m o n e n vztah p o z n á v a c í h o subjektu a objektu, který je
m í s t o p r o b l é m ů , " a ani své vlastní názory nepovažoval za ovlivněné
tímto principem „předmětnosti" fundován, chápe jako výhradně ko-
„ s u m á r n í m i t e z e m i o . k r i t i c k é m stylu f i l o s o f i e ' " (GdE 3 n . ) . H á j i l fi
relativní.
losofii z a l o ž e n o u n a v ě d e c k é r a c i o n a l i t ě , n a s y s t e m a t i c k é p r e z e n t a c i
a na p r i m á t u t e o r i e p o z n á n í , v č e m ž se z c e l a shodoval s k l í č o v ý m i
a) „ Určení,jesť." P o k u d z á k o n k o r e l a t i v n í p ř e d m ě t n o s t i v z t á h n e m e
zásadami novokantovství, j a k je popsal především Natorp ve své na
n a „ o b j e k t " , tj. n a „ u r č e n í j e s t ' " 9 9 v p ř e d m ě t u , p a k v s o b ě o b j e k t
u c e o s y s t é m u (Filosofie, 1 9 1 1 ) , a z v l á š t ě B a u c h v t e o r i i p l a t n o s t i .
z a h r n u j e i t o , ž e s e „ u r č e n o s t i p ř e d m ě t u " m í n í „ n e z á v i s l o s t ,na m n ě '
Honigswald ovšem kriticismu vytýkal „nedostatečné vymezení po
d í k y v z t a ž e n o s t i ,ke m n ě ' " ( 7 0 ) . P o d r o b n ě j š í v ý k l a d t ě c h t o d v o u
j m u p s y c h o l o g i e , p o j m u dějin a historické vědy a t a k é pedagogiky,
m o m e n t ů u v n i t ř „ u r č e n í j e s ť " ( p ř e k l á d á m e „ e s t i t a " ) v e sféře sku
dále pojmu subjekt a konečně pojmu p ř e d m ě t " , což v j e h o očích
tečnosti, m o m e n t ů , které jsou provázány a přitom se navzájem roz
zpochybnilo z n a č n o u část teorémů rozpracovaných v obou novokan-
dělují,
t o v s k ý c h š k o l á c h . 9 5 N á s l e d u j í c í v ý k l a d č e r p á p ř e d e v š í m z j e h o Zá
matický autoportrét). První m o m e n t spočívá v tom, že ve svém
kladních
otázek
teorie
poznání.
Honigswald
podává
v
Systematische
Selbsdarstellung
(Syste
určení skrze pojem, soud a metodu je předmět kladen poznávajícím
subjektem; co do d r u h é h o m o m e n t u p a k estita implikuje, že b e r e m e
Teorie
předmětnosti.
-
Filosofii
Honigswald
chápe
jako
„vědu
o s o b ě s a m é " , a t e d y j a k o „ v ě d u o m o ž n o s t i p ř e d m ě t u v ů b e c " (GdE
1 0 n . ) . Její z á k l a d n í p r o b l é m tvoří p ř e d m ě t n o s t
96
chápaná jako tako
vé zdůvodnění veškerého předmětného poznání, které se pohybuje
n a r o v i n ě n e j z a z š í c h definic. V t o m t o s m y s l u s i c e f i l o s o f i e s p a d á
vjedno s teorií poznání, avšak n e o m e z u j e se na teorii v ě d e c k é h o
poznání. Honigswald pracuje s pojetím předmětnosti, které v sobě
zahrnuje také nárok na platnost vykazovaný předměty jiné než teore
t i c k é p o v a h y v o b l a s t e c h , j a k o j e m r a v n o s t , víra, u m ě n í a p r á v o ( 2 1 ) .
Ú k o l f i l o s o f i e s p o č í v á v t o m , aby „ o d k r y l a z p ů s o b , j a k j e u m o ž n ě
no veškeré poznávání skutečnosti vůbec, na rovině nejzazšího zalo
na vědomí nezávislost předmětu na n a š e m poznání. Idealistické pře
konání nezávislosti předmětu, k níž by j e h o teorie určenosti n e b o
předmětnosti se s v ý m z a m ě ř e n í m na principy vědy m o h l a vyzývat,
Honigswald odmítá. P o d l e Brelagova sdělení si v o s o b n í m exemplá
ři j e d n é B a u c h o v y knihy H o n i g s w a l d ke kriticistické tezi, že „nelze
m y s l e t n i c , c o b y b y l o n a m y š l e n í n e z á v i s l é " , n a okraj p ř i p s a l :
„Avšak jakožto n e z á v i s l é n a m y š l e n í a n o ! " 1 0 0 T í m s e v y h r a n i l n e j e n
proti v š e m t e o r i í m „ u t v á ř e n í " p ř e d m ě t u v m y š l e n í , ale t a k é o d o n t o logického konceptu p o z n á n í u Nicolaie H a r t m a n n a , který chtěl jsou
c í m u o s o b ě p ř i ř k n o u t „ s v r c h o v a n o u n e z á v i s l o s t " , č í m ž přeťal „ v z t a ž e n o s t p ř e d m ě t u k m o ž n o s t i , že b u d e p r o ž i t " (GdE 6 0 ) .
ž e n í " . 9 7 V e s n a z e s p l n i t t e n t o ú k o l , a n i ž b y p ř i t o m sešel n a h e g e l o v
ské scestí absolutního myšlení, se H o n i g s w a l d vrací ke Kantovi
a j e h o základní myšlence původní syntetické jednoty čistého sebe
vědomí. V návaznosti na Kantův princip „transcendentální afinity"
95
Srv. G. Wolandt, Richard Honigswald, str. 55-65; Wolandt detailně
a výstižně líčí kompletní vztahy Honigswalda k rozmanitým filosofům, kteří
jsou řazení k novokantovství, včetně Riehla. O poměru Hůnigswalda k mar
burské škole důkladně informuje A Redeker, Korrelation und Kontinuitát.
96
Pojem předmětnosti nahradil v teoretické psychologii centrální pojem
„významu", který se zase vřadil do užšího kontextu filosofie jazyka.
97
W. Schmied-Kowarzik, Einleitung, in: R. Honigswald, GdE, str. XVI.
166
98
I. Kant, KčR A 113: „Základ možnosti asociativního propojení rozma
nitosti, nakolik se nachází v objektu, nazýváme afinitou rozmanitosti." Půso
bením původní apercepce „se nacházejí všechny jevy v průběžném propojení
podle nutných zákonů, a tedy v transcendentální afinitě".
99
K terminologii , j e s t " a „já" (určení ,jest" a určení , j á " ) , kterou
Schmied-Kowarzik přesvědčivým způsobem interpretuje jakožto základní
(úvod k R. Honigswald, GdE, str. XXXII nn.), srv. R. Honigswald, DGdD,
»tr. 218, 2 5 1 , 295 et passim.
100
M. Brelage, Studien zur Transzendentalphilosophie, str.
167
135.
První
část.
///.
Novokantovství
Bádenská
škola
b) Určení „já". - S p o l u se s u b j e k t e m či „ u r č e n í m , j á " ' ( e g o i t a ) na
(90 n.). J e d i n e č n é prolnutí faktu a principu se manifestuje tím, že
p ř e d m ě t u vyvstává p r o b l é m prožívání, respektive toho, co je v proží
v sebevztažném prožívání monády je prézentní celek daného, ve kte
vání d á n o . V p o l e m i c e s antipsychologismem, v prostředí kriticismu
rém se monáda zároveň vnímá jako začleněná a ve kterém je dána co
přijímaným s až přílišnou samozřejmostí, Honigswald tento p r o b l é m
d o s v é h o b y t í . 1 0 1 P r é z e n c e j a k o fakt v y ž a d u j e „ p ř í r o d n í objekt, k t e r ý
rezolutně chápe j a k o otázku po umístění psychologie v systému filo
s p l ň u j e její p o d m í n k y " (GdE 103), a l e k t e r ý z á r o v e ň p ř e d s t a v u j e p ř í
sofie. K o r e l a c i d v o u m o m e n t ů l z e v p o z n á n í p ř e d m ě t u k o n s t a t o v a t
r o d n í a vlastním já obdařený organismus, který se díky reflexivitě
i u egoity, totiž k o r e l a c i z á k l a d n í h o s e b e v z t a h u v p r o ž í v á n í na j e d n é
podílí na zákonitosti monády.102 Psychosomatická jednota já náleží
straně a prožívání daného na druhé. Prožívání daného tu není posta
objektivnímu či přírodnímu času, n i c m é n ě ve způsobu, j a k ý m je m o
veno do abstraktního kontrastu vůči formě či formování, nýbrž je
n á d a pro sebe, se objektivní čas mění v čas prožitku neboli prézence,
pojato jako dané, j e ž je d á n o nějakému já. Pro analýzu této egoity
který je podle Honigswalda přiřazen realizaci vědění. Oproti Berg-
Honigswald inauguruje psychologii jakožto „vědu, ve které se rozví
s o n o v ě s e p a r a c i o b j e k t i v n í h o m ě ř i t e l n é h o č a s u (temps) a s u b j e k t i v n ě
jí j e d e n z předpokladů pojmu předmětu, totiž ten, v j e h o ž důsledku
z a k o u š e n é h o „ t r v á n í " (durée) H o n i g s w a l d z d ů r a z ň u j e , ž e č a s o v á
j e n e v y h n u t e l n é u č i n i t p ř e d m ě t m o ž n ý m t é m a t e m p r o ž í v á n í " (GdE
f o r m a j á b y t o s t n ě setrvává v e v z t a h u k p ř í r o d n í m u č a s u . J a k o t ě l e s n é
38). Z k o u m á n í prvního m o m e n t u egoity vede ke vzniku originální
představuje já se svými prožitky časovou událost mezi minulostí
teorie transcendentálního subjektu, jíž H o n i g s w a l d odstraňuje m n o
a b u d o u c n o s t í a zároveň p r é z e n c i , k t e r á se n e m ů ž e stát t é m a t e m p r o
h o k r á t vytýkaný nedostatek kriticistického pojetí subjektu (totiž
žitku (a kterou také Honigswald označuje t e r m í n e m „formovaný
schopnost chápat subjekt j e n j a k o o b e c n ý a ne j a k o konkrétní);
čas",
v t o m t o o h l e d u sdílí z á m ě r y H u s s e r l o v y f e n o m e n o l o g i e a H e i d e g -
zpřístupněné zkušenosti, n i c m é n ě toto konstatování ještě nevyčerpá-
g e r o v y e x i s t e n c i á l n í o n t o l o g i e . K o n k r é t n í subjekt, o z n a č e n ý t e r m í
vá j e h o svébytnost, neboť se zároveň nachází v neměřitelném vztahu
n e m „ m o n á d a " , je s á m sobě dán, tj. prožívá s á m sebe j a k o jsoucí,
k p r é z e n c i (GdE 1 1 1 n . ) . S p o j i t o s t m o n á d y s p ř í r o d o u p o d l e H o n i g s
z á r o v e ň a l e též j a k o s e b e p o z n á v a j í c í a reflektující subjekt. F a k t
w a l d a zajišťují p o č i t k y , s m y s l o v é o r g á n y a p o d n ě t y ( 1 0 6 ) . 1 0 3
gestaltete Zeit).
O r g a n i s m u s sice nevzlétá n a d svět fyzikálně
a p r i n c i p spadají v m o n á d ě v j e d n o , n e b o ť m o n á d a s i c e j e f a k t e m , a l e
Pokud je sepětí m o n á d y s přírodou jakožto celkem d a n é h o takto
n e n í f a k t e m m e z i fakty: j e t í m f a k t e m , „ v e k t e r é m d o c h á z í v ý r a z u
ukotveno v jejím vlastním organismu, který také zaručuje přiroze
princip všech principů, samotná myšlenka určenosti" (217). Jestliže
nou vazbu m o n á d y na jiné monády, zbývá otázka, jaký vztah se
t r a n s c e n d e n t á l n í reflexe v e s v é t r a d i č n í p o d o b ě ( H u s s e r l a n e v y j í m a
vůbec m ů ž e utvořit mezi m o n á d a m i jako takovými v jejich jedineč
j e ) v e d l a k s u b j e k t i v i t ě m i m o s v ě t s k é a i r e á l n é , H o n i g s w a l d se ji n a
nosti.
o p a k svou m o n a d o l o g i í snaží ukotvit v konkrétní subjektivitě a je
čemž se ukazuje, že dorozumění v médiu jazyka představuje dopo
jích principiálních ontologických určeních. Vykonavatelem poznání
sud
Honigswald jeho
neexplikovaný
základ
vidí
předpoklad jak
v jazykovém
pro
dorozumění,
sebevztah
při
přisuzovaný
je vždy konkrétní subjekt. Z o p a č n é strany tak ale vyvstává otázka,
zda lze t o m u t o „ r e á l n é m u " n e b o „ j s o u c í m u " subjektu přisoudit
schopnost vykonat platné poznání.
Ke k a ž d é m u sebeprožitku m o n á d y j a k o druhý m o m e n t egoity pat
ří zároveň prožívání n ě č e h o : Oproti estitě se zde „ n ě č í m " - korelát e m s e b e v z t a h u - m í n í d a n é v e své celistvosti. T a t o k o r e l a c e m á svůj
z á k l a d v čase (viz GdE 8 0 ) . Při u s k u t e č ň o v á n í s e b e v z t a h u je m o n á d a
sebeprézencí, a j a k o t e n t o j e d i n e č n ý s t ř e d o b o d p r o ž í v á n í se v z t a h u j e
k celku, totiž k celku j a k o ž t o č a s o v é m u propojení dřívějšího a poz
101
W. Schmied-Kowarzik, Einleitung, in: R. Honigswald, GdE,
102
Srv. E. W. Orth, Psyche und Organismus bei Richard Honigswald.
Zur Frage nach der Medialitát des Subjekts, in: týž, Kultur und Organismus,
str. 103-120.
103
R. Honigswald, GdE, str. 106: .„Podněť označuje nějaké hledisko
posouzení veličin, tj. přirozeně určených předmětů; a sice nějaké nutné, tedy
předmět a prožitek rovněž obepínající a p o d m i ň u j í c í . . . hledisko."
dějšího, k t e r é j e „ p ř e h l e d n é " , tj. p o d l é h á p o d m í n k á m p r é z e n c e
168
str.
XXXVI.
169
První
část.
Novokantovství
jednotlivé m o n á d ě , tak p r o vazbu vlastního prožívání na všeobecné
určování předmětů, která je konstitutivní pro poznání skutečnosti
(133 nn.). „Pospolitost d o r o z u m ě n í " tvoří základ mravnosti a práva
IV
(159-176).
Metodologie
věd.
- Již
v
článku
Zur
Wissenschaftstheorie
tematik (K t e o r i i a s y s t e m a t i c e v ě d ) z r o k u
LEONARD NELSON
und -sys-
1 9 1 2 (viz p o z n . 9 0 )
Honigswald argumentuje, že „myšlenka objektu" (pozdější „předm ě t n o s t " ) j a k o ž t o n e j v y š š í p o d m í n k a „ s k u t e č n o s t i " p ř e d e p i s u j e vě
decké m e t o d y p r o p r ů z k u m skutečnosti (81). „ M y š l e n k a objektu,
1. Život a dílo
o s o b ě n e j z a z š í p r i n c i p p l a t n o s t i , si svůj o b j e k t utváří v m é d i u m e
Vedle n o v o k a n t o v s t v í a n o v o h e g e l i á n s t v í s e v d o b ě p o p ř e l o m u sto
tod, které se p o d l e ní orientují." (64) Ve svých kritických ú v a h á c h
letí v y s k y t l y t a k é p o k u s y p ř e d l o ž i t m o d e r n í i d e a l i s t i c k o u f i l o s o f i i
k Rickertově „vědě o kultuře a vědě o přírodě" proto Honigswald
opřenou o dílo J. G. Fichta n e b o F. W. J. Schellinga. Fichtovy teoré
klade důraz na metodologický rozdíl mezi přírodovědným faktem
my k s o b ě p o u t a l y p o z o r n o s t i v o b o u n o v o k a n t o v s k ý c h školách,
a individuálním j s o u c n e m v dějinách (61 n.). Pojem individuálního
klade do nesmiřitelného protikladu vůči vztahu subsumpce mezi
obecným a jednotlivým, který podléhá pojmu přírodovědného záko
n a . Z á j e m o i n d i v i d u á l n o se a r t i k u l u j e v h o d n o c e n í a v ě d e c k ý je t e n
t o z á j e m tehdy, p o k u d s e „ p s y c h o l o g i c k y . . . d a n ý p r i n c i p h o d n o c e n í
d í k y s v é v a z b ě k m y š l e n c e o b j e k t u s á m s t a n e r e p r e z e n t a n t e m hodno
ty1' ( 8 2 ) . T e n t o logický v z t a h j e p o d l e H ó n i g s w a l d a ( z d e v e s h o d ě
s marburskou školou) klíčový: o n a etika, kterou předložil Windelb a n d j a k o „ t e o r i i p o z n á n í v h i s t o r i c k ý c h v ě d á c h " , je u k o t v e n a v teo
retických z á k l a d e c h ; e t i c k é „ m á b ý t i " n e m á stejný v ý z n a m j a k o o n o
„ m á býti", které Rickert vymezil j a k o předmět poznání, a i rickert o v s k é „ m á b ý t i " , j e o b j e k t i v n í v ý h r a d n ě z á s l u h o u s v é h o logického
, b y t í " ' (84). - P o z d n í H o n i g s w a l d ve d r u h é m díle svého spisu z p o
zůstalosti,
staltung
Systematik
(Systematika
der
Philosophie
filosofie
z
aus
individueller
individuální
tvorby
Problemgeproblémů,
5 4 0 n n . ) , p ř e d k l á d á s o p o r o u v e své z r a l é filosofii p ř e d m ě t n o s t i t e o
rii s p e c i f i c k é h o o b j e k t u h i s t o r i c k é h o p o z n á n í , v e k t e r é ú s t ř e d n í r o l i
avšak pravou fichtovskou renesanci přineslo až politické využití
j e h o teorie práva a státu, spojené s „idejemi roku 1914", zvláště
p a k F i c h t o v ý c h Řečí k
německému
národu.1
Výrazný
Schellingův
vliv s e p r o j e v o v a l v e s p i s e c h K a r l a J o ě l a ( 1 8 6 4 - 1 9 3 4 ) a O t t o B r a u n a
( 1 8 8 5 - 1 9 2 2 ) . N i k o l i v přímé spojitosti s oživením idealismu, nýbrž
j a k o alternativě ke kantovství s m ě r o d a t n ý c h škol se zvláštní pozor
nosti d o s t a l o filosofii J a k o b a F r i e d r i c h a F r i e s e ( 1 7 7 3 - 1 8 4 3 ) . R u d o l f
Otto ( 1 8 6 9 - 1 9 3 7 ) se ve své filosofii náboženství opíral o Friesovu
nauku o pocitu a o j e h o dichotomii mezi vírou a věděním.2 Skuteč
n ý m z a k l a d a t e l e m n o v o f r i e s i á n s k é h o p r o u d u v e filosofii v š a k b y l
Leonard Nelson. Narodil se roku 1882 v bohaté židovské rodině
v B e r l í n ě a j i ž p ř e d z a h á j e n í m s t u d i í m a t e m a t i k y a filosofie se z a č a l
zabývat díly J. F. Friese a E r n s t a Friedricha Apelta ( 1 8 1 2 - 1 8 5 9 ) , na
jejichž základě rozvinul svou „kritickou m e t o d u " . V roce 1904 se
zasloužil
o
obnovu
činnosti
p e r i o d i k a Abhandlungen
der Friesschen
Schule,3 j e h o ž c í l e m b y l o p ř e d v é s t a p r o s a d i l K a n t e m z a l o ž e n o u
hrají „ i n v a r i a n t y " d o r o z u m ě n í a p o h y b u t r a d i c e j a k o ž t o k o n s t i t u t i v n í
složky předmětu z v a n é h o „dějiny".104
104
Srv. P.-U. Merz-Benz, Richard Hdnigswalds Begriffder Geschichtswissenschaft, str. 333-345.
170
1
Srv. H. Lubbe, Politische Philosophie in Deutschland. Studien zu ihrer Geschichte, str. 196-207.
2
R. Otto, Kantisch-Friessche Religionsphilosophie, srv. jeho velmi po
zoruhodnou a bohatým materiálem k dějinám náboženství vybavenou knihu
Das Heilige. Uber das Irrationale in der Idee des Góttlichen und sein Verhůltnis zum Rationalen.
171
První
část.
Novokantovství
IV.
a F r i e s e m a A p e l t e m r o z v í j e n o u filosofii j a k o m e t o d i c k y e x e m p l á r n í
vědu.4 Nelson přednesl oprávněnou obhajobu Friese proti námitce
p s y c h o l o g i s m u , k t e r o u p r o t i n ě m u v z n á š e l i n o v o k a n t o v c i . O s t ř e zá
p o r n á r e c e n z e na C o h e n o v u Logiku čistého poznání, k t e r o u N e l s o n
Leonard
Nelson
2. Kritika teorie poznání
„Takzvaný problém poznání", j a k ho přednesla a j a k se ho snaží
vyřešit p ř e d e v š í m
„takzvaná novokantovská škola",7
prohlašuje
11,1-27),
N e l s o n za nicotný a p r á z d n ý a odpovídající teorii p o z n á n í za ne
a l e t a k é v ě c n ě j i v e d e n á k r i t i k a n o v o k a n t o v s t v í (GS 1,69-78) v e d l a
s m y s l n o u . J e h o a r g u m e n t a c e s e odvíjí n á s l e d o v n ě . T e o r i í p o z n á n í
vydal
roku
1905
v
Góttingensche
gelehrte Anzeigen
(GS
k plamenné polemice, kterou s N e l s o n e m a j e h o zastánci vedl Ernst
se obecně vzato míní „věda, jejímž ú k o l e m je zkoumat objektivní
Cassirer a Paul Stern. R o k u 1904 N e l s o n promoval, roku 1909 se ha
p l a t n o s t p o z n á n í v ů b e c " (GS 11,92). T e n t o ú k o l , j e h o ž f o r m u l a c e
b i l i t o v a l v o b o r u filosofie na g o t t i n g e n s k é u n i v e r s i t ě a r o k u 1 9 1 9 se
předpokládá pochybnost o objektivní platnosti poznání, je neřeši
t a m t é ž stal m i m o ř á d n ý m p r o f e s o r e m . P o m e t o d i c k é m založení vě
telný. P r o č ? J e h o ř e š e n í b y s p o č í v a l o v u d á n í k r i t é r i a , j e h o ž u p l a t
d e c k é f i l o s o f i e v e F r i e s o v ě stylu a k r i t i c e ( n o v o k a n t o v s k é ) t e o r i e p o
nění by rozhodlo o objektivní platnosti poznání. P o k u d přijmeme
z n á n í se o b r á t i l k e t i c e , p e d a g o g i c e a t a k é k filosofické n a u c e o p r á
domněnku, že toto kritérium je poznatek, celý problém se vynořuje
vu a státu.5 Z á r o v e ň se výrazně politicky angažoval za přenos svých
znovu. Pokud n a o p a k řekneme, že kritérium objektivně platného
filosofických názorů do praxe. V závěru první světové války založil
poznání samo n e m ů ž e být poznatkem, vnucuje se otázka, j a k lze
M e z i n á r o d n í svaz mládeže, jehož cílem bylo vést mládež k dodržo
z í s k a t n ě j a k é p o z n á n í o něm. J e l i k o ž t o t o p o z n á n í l z e v y k á z a t z a
v á n í z á s a d N e l s o n o v y e t i k y a ke s p o l u p r á c i v o r g a n i z a c í c h d ě l n i c k é
platné opět j e n uplatněním d a n é h o kritéria, nevede ani tato cesta
ho hnutí. Poté, co byli členové svazu roku 1925 vyloučeni z S P D ,
k v y t o u ž e n é m u cíli.
ustavil n o v o u s o c i a l i s t i c k o u p l a t f o r m u p r o svůj p o l i t i c k ý z á p a s
P o v ý k l a d u v p ř e d c h o z í c h k a p i t o l á c h n e t ř e b a d o d á v a t , ž e t a t o ra
v M e z i n á r o d n í m socialistickém bojovém svazu. Dále k prosazení
dikální námitka není práva formulacím, jichž se problému poznání
s v ý c h p e d a g o g i c k ý c h idejí založil r e f o r m n í školu ( „ W a l k e m i i h l e "
v novokantovských školách dostalo. Zajímavější je, j a k se závěrem,
poblíž Kasselu) a Filosoficko-politickou akademii. I po j e h o před
že odůvodnění objektivní platnosti p o z n á n í nelze podat, zachází sám
č a s n é smrti 29. října 1927 zůstali j e h o příznivci j e d n o t n í , v nepo
Nelson. J e d n a k p r o něj p o m ý l e n o s t kritizovaných snah n e z n a m e n á
s l e d n í ř a d ě v boji p r o t i n a c i o n á l n í m u s o c i a l i s m u . Ř a d a j e h o p ř e d s t a v
jakékoli pochybnosti o objektivní platnosti poznání. Proti hrozící
o e t i c k é m socialismu se prosadila v G o d e s b e r s k é m p r o g r a m u S P D
z roku 1959.6
3
Stará řada, zahájená roku 1847 Apeltem a dalšími, byla už v roce 1849
po vydání druhého sešitu zastavena. V nové řadě vyšlo mezi léty 1904
a 1937 šest svazků, z toho první čtyři za Nelsonovy spolupráce.
4
Nové vydání j e h o díla: L. Nelson, Gesammelte Schriften, I-IX, vyd.
P. Bernays - W. Eichler, Hamburg 1970-1977 (= GS).
5
Nelsonovy Vorlesungen uber die Grundlagen der Ethik představují ve
třech svazcích vypracování jeho praktické filosofie - I: Kritik der praktischen Vernunft, Leipzig 1917 (GS IV); II: System der philosophischen Ethik
und Pddagogik, z pozůstalosti vyd. G. Hermann - M. Specht, Leipzig 1932
(GS IV); III: System der philosophischen Rechtslehre und Politik, Leipzig
1924 (GS VI).
6
K Nelsonovu životu srv. W. Eichler - M. Hart, Leonard Nelson. Ein
172
skepsi vztyčuje rozlišení mezi zprostředkovaným poznáním, shrnu-
Bild seines Lebens und Wirkens. Aus seinen Werken zusammenfiigt und erItíutert; H. Franke, Leonard Nelson: Ein biographischer Beitrag unter besonderer Beriicksichtigung seiner rechtsund staatsphilosophischen Arbeiten. - K jeho dílu srv. A. Brandt, Ethischer Kritizismus. Untersuchungen zu
Leonard Nelsons „Kritik der praktischen Vernunft" und ihren philoso
phischen Kontexten; Grete Henry-Hermann, Die Vberwindung des Zufalls.
Kritische Betrachtungen zu Leonard Nelsons Begriindung der Ethik als Wissenschaft; R. Kleinknecht - Barbara NeiBer, Leonard Nelson in der Diskussion; Silvia Knappe - D. Krohn - Nora Walter, Vernunftbegriff und Menschenbild bei Leonard Nelson; Ch. Westermann, Argumentationen und
Begriindungen in der Ethik und Rechtslehre.
7
Srv. L. Nelson, Ober das sogeňannte Erkenntnisproblem (1908), in:
GS II, str. 5 9 - 3 9 3 ; Die sogeňannte neukantische Schule in der gegenwártigen Philosophie (1914), in: GSl, str. 207-217.
173
První
část.
Novokantovství
IV.
Leonard
Nelson
t ý m v soudu, a p o z n á n í m bezprostředním. Odůvodňovat je n u t n o
p o z n á n í (GS 1,243). N e l s o n t e d y o d m í t á v y m e z e n í a p r i o r n í c h p o d m í
p o u z e první typ poznání, které N e l s o n označuje j a k o „reflexivní či
nek objektivně platného poznání, j a k je podává transcendentální filo
r o z v a z o v a c í p o z n á n í " a staví j e d o k o n t r a s t u s p o z n á n í m b e z p r o
sofie, a l e n e p r o p a d á a n i p s y c h o l o g i s m u , n ý b r ž n á s l e d u j e F r i e s e , k t e
středním neboli
rý ve snaze projasnit epistemologický status apriorního poznání
„rozumovým"
(GS11,156).
H l a v n í m ú k o l e m v ě d e c k é filosofie j e v y h l e d a t a o d ů v o d n i t filoso
zaujal o b d o b n ě s t ř e d n í p o z i c i m e z i m e t a f y z i c k ý m „ z p r a c o v á n í m p o
f i c k é p r i n c i p y , n a p s a l N e l s o n r o k u 1 9 1 8 . 8 J a k t o t o p r o h l á š e n í spojit
j m ů " J. F. Herbarta a psychologií „vnitřní zkušenosti" F. E. Beneke-
s tím, co j s m e právě uvedli? Proces vyhledávání popsal již roku
ho. Metafyzika jakožto „systém syntetických filosofických soudů"
1 9 0 4 j a k o r e g r e s i v n í a b s t r a k c i , b ě h e m k t e r é „ k r i t i c k á filosofie" přijí
se tedy podle N e l s o n a opírá o „bezprostřední, ač také p ů v o d n í m
má vědecké p o z n á n í „tak, j a k je n a c h á z í j a k o faktum, ... abstrahuje
způsobem temné poznání".
z n ě h o čistě pojmové p o z n á n í a převádí je na j e h o nejvyšší princi
py".9 P o d o b n ě č t e m e v článku z roku 1918, že filosofické p o z n á n í
vychází z konkrétního užívání diskursivního rozumu a u pravdivých
soudů p o m o c í abstrakce od jejich zkušenostního obsahu umožňuje
3. Etika
nahlédnout jejich nejobecnější předpoklady, které lze zformulovat
T a k é v p r a k t i c k é f i l o s o f i i N e l s o n v z n á š í n á r o k , ž e s e m á s t á t vědou
p r i n c i p y ( n a p ř í k l a d v ě t a k a u z a l i t y ) . 1 0 - Odůvod
opřenou o vědeckou metodiku. M ů ž e se ale etika, která pracuje s im
nění p r i n c i p ů , k t e r é n e n í t o t o ž n é s j e j i c h o d h a l e n í m , n e l z e j a k t v r d í
perativy, stát v ě d o u , je-li v ě d u j i n a k n u t n o c h á p a t j a k o „ s y s t é m i n d i -
N e l s o n , p o d a t ani v n á z o r u , ani v čisté logice. Jejich p o z n á v a c í zá
kativů"? N e l s o n sice takzvaný ú s u d e k z „ m á b ý t i " na „jest" a s tím
k l a d n u t n o v y k á z a t v t e o r i i rozumu. To z n a m e n á : 1) P r a m e n p o z n á n í
související r e d u k c i e t i c k ý c h v ě t n a v ě t y s p e k u l a t i v n í m e t a f y z i k y o d
filosofických principů, „ p o k u d v ů b e c existuje", leží „v n á s s a m ý c h
mítá, n i c m é n ě nevylučuje, že p o d m í n k á m vědy m ů ž e vyhovovat
nezávisle na vší z k u š e n o s t i " , a patří tedy k p ů v o d n í m u vlastnictví
i „ s y s t é m i m p e r a t i v ů " , ve k t e r é m j a k o i m p e r a t i v y v y s t u p u j í i s a m o t
jakožto
filosofické
rozumu. 2) Tento p r a m e n představuje bezprostřední poznání, které
s e v y m y k á vší p o c h y b n o s t i , p ř e d c h á z í v š e m u z d ů v o d ň u j í c í m u i z d ů
v o d n ě n í v y ž a d u j í c í m u p o z n á n í a existuje d í k y ,faktu s e b e d ů v ě r y r o
z u m u " . 3) Toto fundamentální a bezprostřední poznání r o z u m u ale
né principy. P r o b l é m etiky spočívá v t o m , že se její nejvyšší princip,
zformulovaný j a k o imperativ, nedá vědecky zdůvodnit, a tento pro
b l é m sdílí e t i k a s p ř í r o d n í v ě d o u , n e b o ť a n i v ní n e l z e p r v o t n í z á s a d y
d o k á z a t , p ř e s t o ž e j s o u z f o r m u l o v á n y v i n d i k a t i v u (GS V,5 n . ) .
není dáno „s bezprostřední jasností", nýbrž k jasnosti je teprve musí
Při budování etiky p o m o c í kritiky p r a k t i c k é h o r o z u m u N e l s o n
me přivést vykázáním. 4) „ Z d ů v o d n ě n í " filosofických principů spo
znovu využívá „kritické m e t o d y " , jak ji uplatnil již v teoretické fi
čívá p r á v ě a j e d i n ě v t o m t o v y k á z á n í , „ ž e j s m e fakticky majiteli b e z
losofii: p o m o c í „ a b s t r a k c e " l z e v s o u d e c h , k t e r é j s m e v ž d y j i ž přija
prostředního rozumového poznání". 5) Tímto vyjasněním, které
li, v y k á z a t p r i n c i p y , j e ž s e t u v ě t š i n o u n e v ě d o m k y p ř e d p o k l á d a j í .
samo vykonává, se ještě myšlení nestává p r a m e n e m bezprostředního
A i při l e g i t i m i z a c i t ě c h t o p r i n c i p ů volí N e l s o n třetí c e s t u m e z i z d ů
vodněním „v teorii p o z n á n í " a „demonstrativní" redukcí na smyslo
v ý n á z o r , t o t i ž c e s t u bezprostředního r a c i o n á l n í h o e t i c k é h o p o z n á n í
8
L. Nelson, Von der Kunst zu philosophieren (1918), in: GS I, str.
219-245, cit. 240.
9
L. Nelson, Die kritische Methode und das Verhaltnis zur Psychologie.
Ein Kapitel aus der Methodenlehre (1904), in: GS I, str. 9-17, cit. 16.
10
S názorem, že principy se odhalují procesem abstrakce, zůstává Nel
son pod úrovní, na níž reflektují problém duality obsahu a formy jeho novokantovští kolegové.
174
(GS IV,52). O p o d s t a t n ě n í p r o „ z á v a z n o s t m r a v n í p o v i n n o s t i " s e l h á v á
stejně j a k o v p ř í p a d ě teorie p o z n á n í , neboť p r o tuto závaznost n e l z e
udat kritérium (45 n.). Při vykázání o n o h o etického poznání, o které
s e opírají n e j v y š š í e t i c k é p r e m i s y , s e n e j e d n á a n i o d ů k a z v e s m y s l u
převedení j e d n ě c h vět na j i n é ani o rekurs k bezprostřednosti názoru:
druhá možnost je vyloučena tím, že k názoru patří bezprostřední vě
d o m í , a l e k b e z p r o s t ř e d n í m u e t i c k é m u p o z n á n í n i k o l i . Bezprostřední
175
První
část.
Novokantovství
evidenci e t i c k é h o p o z n á n í N e l s o n o d m í t á :
zcela analogicky jako
IV.
Leonard
Nelson
zájmy m o h o u kolidovat. Určit takové o m e z e n í si žádá respekt ke
u k r i t i k y t e o r e t i c k é h o r o z u m u se p r o n ě j j e d n á o „původním způso
stejné důstojnosti k a ž d é osoby. Z f o r m u l o v á n j a k o „princip vyváže
bem temné p o z n á n í " , k j e h o ž z a j i š t ě n í je n u t n á r e f l e x e ( 5 5 ) . S o h l e
n o s t i " zní mravní zákon následovně: „Nejednej nikdy tak, že bys
d e m na „existenci čistého praktického r o z u m o v é h o p o z n á n í " (58)
k v l a s t n í m u j e d n á n í n e m o h l svolit, k d y b y z á j m y t ě c h , k d o j s o u d a
m ů ž e na rozdíl od situace v teoretické filosofii navázat na Kantův
n ý m j e d n á n í m d o t č e n i , b y l y z á j m y t v ý m i . " (GS I V J 3 3 ; V . 1 4 3 ) P o
p o j e m fakta č i s t é h o p r a k t i c k é h o r o z u m u . 1 1 N e l s o n v š a k n e z ů s t á v á
kud j s e m se ale vůči této zásadě již provinil, přichází ke slovu obrá
u k o n s t a t o v á n í , že m r a v n í z á k o n n e l z e o d v o d i t , a č i n í v y k á z á n í „fak
c e n á p o d o b a příkazu nestavět vlastní zájmy n a d cizí, totiž „princip
t a " ú k o l e m p s y c h o l o g i c k é d e d u k c e . S K a n t e m p ř i t o m sdílí n á z o r , ž e
o d p l a t y " : „Je třeba, abys svolil ke stejné n e ú c t ě vůči vlastním záj
s a m o bezprostřední praktické poznání r o z u m u není empirické pova
m ů m , j a k o u j s i p r o j e v i l v ů č i d r u h ý m . " ( I V . 1 3 6 ; srv. V.147) V š e c h n y
hy. V y k a z u j í c í „ k r i t i k a " p r o t o n e d o s a h u j e s t a t u t u r a c i o n á l n í e t i c k é
p o v i n n o s t i v p o s l e d p r a m e n í z p ř í k a z u s p r a v e d l n o s t i : „ J e d n e j spra
vědy, n a o p a k „ s y s t é m u f i l o s o f i c k é e t i k y " p ř e d c h á z í .
vedlivě." (IV,136) V této nejkratší verzi m r a v n í h o z á k o n a N e l s o n
Cesta k vykázání etických principů vede přes pojem povinnosti -
ustavuje s p r a v e d l n o s t j a k o p r a v é a j e d i n é k r i t é r i u m v š e c h p o v i n n o s t í
eudaimonistickou n e b o konsekvencialistickou etiku N e l s o n odmítá.
v č e t n ě t a k z v a n ý c h p o v i n n o s t í v ů č i s o b ě s a m é m u ( s e b e z á c h o v a , čest,
P ř e d m ě t e m e t i c k ý c h s o u d ů m o h o u b ý t j e d i n ě skutky. N e p o d m í n ě n ý
p r a v d o m l u v n o s t ) . S t í m spojuje bližší u r č e n í v z t a h u m e z i p o v i n n o s t
p ř í k a z j e d n a t t a k a tak, j í m ž se u s t a v u j e p o v i n n o s t , n e v y c h á z í z ž á d
mi a právy: „ O b s a h e m povinnosti je úcta k z á j m ů m d r u h ý c h , tj. p o
ného imperátora, nýbrž vychází z autonomního zákonodárství. Tento
v i n n o s t svůj o b s a h z í s k á v á z práv d r u h ý c h l i d í . " (IV,148) N e l s o n
princip autonomie Nelson zdůrazňuje ještě vyhroceněji než Kant,
sice p o v a ž u j e z a v h o d n é o d l i š o v a t m o r á l n í h o d n o c e n í s k u t k u o d p o
n e b o ť v p r a k t i c k é filosofii v ů b e c n e p ř i p o u š t í h y p o t e t i c k é i m p e r a t i v y ,
souzení j e h o shody s o b s a h e m m r a v n í h o zákona, tj. od o d p o v ě d i na
j e ž sesazuje na rovinu technických pravidel, tj. teoretických vět, je
otázku, zda se dostálo právům toho či onoho, nicméně n e m á za nut
jichž nárok na závaznost je jen odvozený. Oproti Kantově nauce
né předkládat dva imperativy (imperativ ctnosti či smýšlení a impe
však princip povinnosti podle Nelsona vyžaduje obsahové doplnění.
rativ p r á v a ) , n e b o ť m r a v n í z á k o n j e d i f e r e n c o v á n p o s t r á n c e o b s a h -
Své etické stanovisko Nelson vyhraňuje nejen spolu s K a n t e m proti
forma, a právě v t o m t o ohledu udává j e d n o t n ý princip o b o u typů
„etice zdaru", „která jednání neposuzuje podle smýšlení jednajícího,
h o d n o c e n í (IV, 1 6 6 n n . ) . P o d o b n ě s e N e l s o n v y s l o v u j e p r o t i s e p a r a c i
nýbrž podle j e h o důsledků", ale také proti „formalistické etice", kte
p o v i n n o s t í c t n o s t i a p o v i n n o s t í p r á v n í c h (IV,217 n n . ) .
rá se o m e z u j e „ n a p ř í k a z j e d n a t z p o v i n n o s t i a s t a n o v i t j a k ý k o l i d a l š í
Na n a u k u o p o v i n n o s t i n a v a z u j e n a u k a o i d e á l u , v n í ž je k s y s t é
obsah mravního zákona vyhlašuje za n e m o ž n é " (115).12 Z m í n ě n ý
mu kategorického imperativu j a k o doplněk připojen systém „katego
o b s a h n e m ů ž e s p o č í v a t v p ř í k a z u n á s l e d o v a t n ě j a k é (ať j a k é k o l i )
r i c k é h o o p t a t i v u " (V, 1 9 4 n . ) . I d e á l e m n u t n o r o z u m ě t o b j e k t i v n í a p o
cíle, ale j e d i n ě v omezení, j e ž n u t n o d o d r ž o v a t p ř i s l e d o v á n í p o z i t i v
zitivní h o d n o t u , j e ž j e p ř e d l o ž e n a (vorgegeben) r o z u m n ý m b y t o s t e m ,
n í c h cílů s o h l e d e m na zájmy o s t a t n í c h lidí, j e ž s n a š i m i vlastními
a n i ž b y j i m p o v i n n o s t u k l á d a l a j í d o s á h n o u t . I d e á l p r a m e n í z a k t u es
tetického h o d n o c e n í , t j . z h o d n o c e n í z a m ě ř e n é h o „ n a h o d n o t u , k t e
rou věc o b n á š í s a m a v s o b ě " . 1 3 Z a č l e n ě n í n a u k y o ideálu do etiky
11
I. Kant, Kritika praktického rozumu, (Ak V,31, 32).
vyplývá z toho, že j d e o „nauku o úkolech pro j e d n á n í j a k o t a k o v é " ,
12
Pro Nelsona obsahové kritérium neodporuje formálnímu charakteru
etiky tehdy, když je pojímáno jako všeobecné kritérium, které pro určení
individuálních povinností nedostačuje. A tak má skutečně za to, že použití
přísně všeobecně platného mravního zákona, přestože má obsahovou náplň,
vede k uspokojivé odpovědi na otázku, co mám činit, pouze pokud vezmeme
na zřetel zvláštní okolnosti individuálních případů.
L. Nelson, GS V, str. 20. Jak ukázal A. Brandt, Nelson má velmi
Široký pojem estetiky, který přesahuje oblast krásného a je koncipován jako
teorie o sobě hodnotného (Ethischer Kritizismus, str. 159). Pod vlivem Schillera může ale také hovořit o „kráse života" jako faktoru ideálu (IV,411).
176
177
13
První
část.
IV.
Novokantovství
Leonard
Nelson
která jakožto morálka či nauka o povinnostech vymezuje negativní
xí": 3) V p r ů b ě h u této reflexe se p ů v o d n í právní pocit b e z e zbytku
podmínky hodnoty skutků a jako nauka o ideálu pro j e d n á n í vytyču
m ě n í v j a s n é p o j m y . 4 ) S t a n o v e n í p r i n c i p u p r á v a n e l z e p r o v é s t vý
j e pozitivní ú k o l y (IV,272). P r o p o t ř e b y o b s a h o v é h o u r č e n í ideálu
hradně logickým rozčleněním právních pojmů; j e d n á se o záležitost
N e l s o n z a v á d í p o j e m výchovy (Bildung), k t e r o u definuje j a k o „ r o z u
p r a k t i c k é metafyziky, k t e r á p r a c u j e s a p r i o r n í m i s y n t e t i c k ý m i s o u d y
m o v é s e b e u r č e n í " n e b o j a k o „ v l á d u r o z u m o v ě u r č o v a n é v ů l e n a d ži
(VI.36 nn.). Od etiky v u ž š í m smyslu neboli nauky od ctnosti se na
v o t e m " ( V . 2 1 6 ; srv. I V . 4 5 3 ) a k t e r á p ř e d s t a v u j e p r i n c i p m a t e r i á l n í
u k a o p r á v u o d l i š u j e t í m , že p o j e d n á v á o „ n á r o c í c h , k t e r é p r á v n í stav
nauky o ideálu. Sepětí tohoto principu s obsahově určeným mravním
vznáší na společnost" (43). Nelson se ovšem nevzdává názoru, že
z á k o n e m tkví v tom, že princip vyváženosti či zákon oprávněnosti
nelze hovořit o dvou typech povinností, totiž povinnostech vůči
(„Jednej spravedlivě") vytyčuje omezující podmínku pro estetické
ctnosti a právních povinnostech. D o m n ě l ý rozdíl vyplývá z toho, že
(intrinsické) posouzení r o z u m n é osobnosti a naopak ideál rozumo
j e d i n e c , k t e r ý p l n í svoji p o v i n n o s t d o d r ž o v á n í m z á k o n a o p r á v n ě n o s
vého sebeurčení ukazuje cestu k nauce o pravých zájmech člověka.14
t i ( „ J e d n e j s p r a v e d l i v ě " ) , t í m j e š t ě n e r e a l i z u j e p r á v n í stav v e s p o l e č
Úkol podat zdůvodnění platnosti obou vykázaných principů náleží
nosti, který závisí na plnění povinnosti u všech příslušníků společ
„psychologické dedukci". Dedukce povinnosti vychází z „deskriptivní a n a l ý z y " m r a v n í h o c í t ě n í , k t e r á u k a z u j e , ž e s e t o t o c í t ě n í o p í r á
o b e z p r o s t ř e d n í , p ů v o d n ě sice t e m n ý , avšak v reflexi projasnitelný
mravní zájem. K tomuto předvedení „existence čistého praktického
r o z u m u j a k o ž t o z á k l a d u n a š i c h m r a v n í c h s o u d ů " (IV,499) j e a l e n u t
n o d o p l n i t d e d u k c i kritéria p o v i n n o s t i , t j . j e n u t n o u k á z a t , „ ž e p r o
střednictvím našeho čistého praktického rozumu skutečně uznáváme
u r č i t ý m r a v n í z á k o n " (IV.506). P o d o b n ě j a k o d e d u k c e p o v i n n o s t i rý
suje f o r m u m r a v n í h o z á k o n a , t v o ř í a n a l ý z a m r a v n í h o c í t ě n í z á k l a d
pro dedukci j e h o obsahu. Při jejím zprvu heuristickém a následně
s y s t é m o v é m provedení využívá N e l s o n teorie mravního zájmu k ob
sahovému určení m r a v n í h o zákona, kdy ze souhrnu všech myslitel
ných obsahových určení mravního poznání vylučuje ty,, j e ž se příčí
f a k t ů m z j i š t ě n ý m v d e s k r i p t i v n í a n a l ý z e " (IV,508).
nosti. A nelze také považovat za p o v i n n o s t j e d i n c e , aby k d o s a ž e n í
společenského právního stavu přispíval: „Povinnost j e d i n c e spočívá
přímo v tom, aby se sám za sebe nedopouštěl žádných křivd, nikoli
v n a s t o l e n í stavu, k d e by se z ž á d n é s t r a n y n e p á c h a l y k ř i v d y " a k t e r ý
je l é p e o z n a č i t za právní ideál ( 4 4 ) .
P o d o b n ě j a k o etika se i n a u k a o právu v j i s t é m smyslu člení na
f o r m á l n í a m a t e r i á l n í ( t j . k o b s a h u v z t a ž e n o u ) č á s t . Právo N e l s o n
v y m e z u j e j a k o „ v z á j e m n é o m e z e n í , k t e r é s e t ý k á sfér s v o b o d y j e d
n o h o a d r u h é h o č l o v ě k a v j e j i c h v z á j e m n é m p ů s o b e n í a k t e r é je p o
d l e p r a k t i c k é h o z á k o n a [totiž z á k o n a o p r á v n ě n o s t i ] n u t n é " , s t r u č n ě
řečeno - j a k o spravedlnost (90). Materiální nauka o právu předkládá
čtyři „ p o s t u l á t y " : 1) s m l u v n í postulát: „nechť r o z u m n é bytosti vná
šejí d o f o r m y s v é h o s t y k u ř á d p o m o c í s m l u v " ; 2 ) p o s t u l á t , ž e s e s p o
lečnost má podřídit pozitivnímu zákonu, který stanoví pravidla ma
jetkového
rozdělení;
3)
postulát,
že
majetkové
rozdělení
má
dodržovat princip osobní rovnosti; 4) postulát, že na veřejný zákon
má navazovat trestní zákoník vybudovaný na výše zformulovaném
4. Nauka o právu
principu odplaty (96-106). N e l s o n si cení čistě regulativního význa
S v o u f i l o s o f i i p r á v a N e l s o n o p ě t v t ě s n é n á v a z n o s t i n a F r i e s e rozvíjí
mu těchto postulátů, které n u t n o chápat nikoli jako výroky přiroze
na základě „juristického kriticismu", který se vyznačuje čtyřmi rysy:
n é h o práva, nýbrž j a k o „kritéria k p o s o u z e n í m o ž n é pozitivní legis
1 ) N a u k u o p r á v u u k o t v u j e „ v p r i n c i p u f i x o v a n é m n e z á v i s l e n a veš
lativy" ( 1 0 8 ) . P ř e s t o u z n á v á i f o r m á l n í a m a t e r i á l n í p ř i r o z e n é p r á v o ,
k e r é z k u š e n o s t i " . 2 ) T e n t o p r i n c i p j e z í s k á n „ v ý h r a d n ě v l a s t n í refle-
ukotvené v p ř e d p o k l a d u ideálního pravidla pro vyhodnocení prefe
rence účelů. Toto pravidlo se obsahově vztahuje k sebeurčení ro
14
Srv. G. Henry-Hermann, heslo Nelson, Leonard, in: The Encyclopedia ofPhilosophy, vyd. P. Edwards, V, str. 465.
178
z u m n ý c h b y t o s t í . P ř í s l u š n á p r á v n í v ě t a z n í : „ V š e c h n y r o z u m o v é by
tosti m a j í p r á v o n a s t e j n o u v n ě j š í m o ž n o s t d o s p ě t k s e b e u r č e n í " , t j .
v y h l a š u j e se tu právo na duchovní svobodu ( 1 1 6 n n . ) .
179
První
část.
Novokantovství
Takto rozvržená filosofie práva již předjímá přechod k filosofic
ké politice, u které Nelson podrobně zkoumá náležité prostředky
k realizaci „zákona oprávněnosti" ve společnosti a ve státě. Jde mu
přitom o stát vykazující vůli k právu provázenou donucovací mocí,
který - jakožto právní stát - vtiskává společnosti formu právní po
spolitosti (128).
v
FENOMENOLOGIE
EDMUNDA HUSSERLA
Termín „fenomenologie" nepochází od Husserla: najdeme ho už
u L a m b e r t a v 1 8 . a u H e g e l a v 19. s t o l e t í . H u s s e r l ho v š a k o b d a ř i l
n o v ý m v ý z n a m e m , který na starší ú z u s t a k ř k a nenavazuje. U L a m
berta se „ f e n o m e n o l o g i í " míní n a u k a o vztazích m e z i z d á n í m a prav
dou: klíčový tu je problém, j a k lze od jevu p r o n i k n o u t k p r a v é m u
bytí. 1 T u t o o t á z k u s i a l e H u s s e r l n e k l a d l . S t e j n ě t a k H u s s e r l a j e h o
následovníci užívají t e r m í n u „ f e n o m e n o l o g i e " odlišně od H e g e l a ,
který j í m označoval zkušenost „sledu p o d o b v ě d o m í v jejich nevy
h n u t e l n o s t i " , 2 r e s p e k t i v e „ v z n i k á n í vědy vůbec n e b o l i v ě d ě n í " . 3 H e gel o v š e m předjal f e n o m e n o l o g i c k o u devízu „ K v ě c e m s a m ý m " ,
když o p o č á t k u v z d ě l á n í prohlásil, že m u s í „nejprve u s t o u p i t váž
nosti n a p l n ě n é h o života, k t e r ý p ř i v á d í k t o m u , a b y c h o m z a k u s i l i v ě c
samu".4
Ani u Husserla a j e h o m y š l e n k o v ý c h stoupenců se výrazu „feno
m e n o l o g i e " neužívá vždy ve stejném smyslu: termín není definován,
ba často je výslovně prohlášen za nedefinovatelný. M u s í m e se proto
1
J. H. Lambert, Neues Organon, Leipzig 1764 (VIII, kap. VII, 4 c).
O „fenomenologii" hovořil také C. Stumpf, Wiedergeburt der Philosophie,
in: Philosophische Reden und Vortrage, Leipzig 1910, str. 186. „Fenomeno
logii" Lambert chápal jako „analýzu smyslových jevů samých, která pronik
ne až k posledním složkám", čímž mínil přírodovědné zkoumání psychic
kých a fyziologických korelátů fyzikálních objektů. Srv. J. Kraft, Von
Husserl zu Heidegger.
Kritik der phanomenologischen Philosophie, Frank
furt a. M. 1956 2 (Leipzig 1932 1 ), str. 20 n.
2
G. W. F. Hegel, Phánomenologie des Geistes, Úvod, in: Sámtliche
Werke, str. 79-80 [česky: Fenomenologie ducha, přel. J. Patočka].
3
Tamt., str. 30.
4
Tamt., str. 14.
183
Druhá
část.
Fenomenologie
V.
Fenomenologie
Edmunda
Husserla
spokojit s tím, že b u d e m e sledovat faktické počínání zastánců feno
und Zeit ( B y t í a č a s ) . V r o c e 1 9 1 6 b y l p o v o l á n do F r e i b u r k u v B r e i s -
m e n o l o g i e a p o k u s í m e se osvětlit, co je na jejich způsobu myšlení
gau j a k o následník Heinricha Rickerta a zde vyučoval až do roku
zvláštního.
1928. V roce 1933 byl jakožto Žid zbaven možnosti veřejného půso
b e n í , v r o c e 1 9 3 5 p ř i š e l o u č i t e l s k é o p r á v n ě n í a r o k u 1 9 3 7 mu b y l a
zapovězena cesta na IX. mezinárodní filosofický kongres v Paříži.
Zemřel roku 1938 ve Freiburku. Jeho rozsáhlá pozůstalost se nachá
1. Život a dílo
zí v H u s s e r l o v ě a r c h í v u v L o v a n i , k a m ji po filosofově s m r t i p ř e m í s
E d m u n d Husserl se narodil roku 1859 v Prostějově na Moravě, tedy
5
na ú z e m í rakousko-uherské m o n a r c h i e . Po studiích v Lipsku, Berlí
til H e r m a n n L e o v a n B r e d a .
P o z o r n o s t na s e b e H u s s e r l p o p r v é u p o u t a l v y d á n í m Logische Unter
1 9 0 0 n n . ; Hua X V I I I a X I X / 1 - 2 ) , 8
n ě a V í d n i , k d e n a v š t ě v o v a l B r e n t a n o v y p ř e d n á š k y , p r o m o v a l n a Ví
suchungen ( L o g i c k á z k o u m á n í ,
deňské universitě. Habilitoval se roku 1887 v Halle p o j e d n á n í m
k d e p o d r o b i l k r i t i c e p s y c h o l o g i s t i c k é p o j e t í logiky, o b j a s n i l k l í č o v é
Uber
den
Begriffdet
Zahl.
Psychologische
la. P s y c h o l o g i c k é a n a l ý z y ) , 6 k t e r é
názvem
Philosophie
Untersuchungen
der
(Filosofie
v
Arithmetik.
aritmetiky.
Anály
sen
rozšířené
(O
verzi
Psychologische
Psychologická
pojmu
čís
e p i s t e m o l o g i c k é o t á z k y ( d r u h ý díl n e s e p o d t i t u l „ Z k o u m á n í k f e n o m e
vyšlo
pod
n o l o g i i a teorii p o z n á n í " ) a p o d a l u k á z k y o n t o l o g i c k y z a l o ž e n é logiky.
und
logische
Například v oddíle „ N a u k a o celku a č á s t i " jsou nadneseny otázky,
a
logická
jichž se později chopila analytická ontologie pod hlavičkou „mereolo-
z k o u m á n í , sv. I , 1 8 9 1 ; Hua X I I ) . 7 R o k u 1 9 0 1 s e stal m i m o ř á d n ý m
gie".9 Roku
a r o k u 1 9 0 6 ř á d n ý m p r o f e s o r e m v G ó t t i n g e n . R o k u 1 9 1 3 z a l o ž i l Ja-
logie ( I d e a f e n o m e n o l o g i e , Hua I I ) z a č a l o h l a š o v a t p ř e c h o d k t r a n s
hrbuchfiir
cendentální
Philosophie
und phánomenologische
Forschung,
kde
vy
šly p r á c e t a k z á s a d n í j a k o H u s s e r l o v y Ideén zu einer reinen Phanomenologie
und
phánomenologischen
Philosophie
(Ideje
k
čisté
f e n o m e n o l o g i i a f e n o m e n o l o g i c k é filosofii, sv. I ) , S c h e l e r ů v Forma
1907 se v p ř e d n á š k o v é m c y k l u Die Idee der Phánomenofilosofii.
Roku
1911
v y š e l č l á n e k Philosophie als strenge
Wissenschaft (Filosofie j a k o p ř í s n á v ě d a ) . 1 0
V
Idejích
k
čisté
fenomenologii
a
fenomenologické
filosofii
(kniha
p r v n í : V š e o b e c n ý ú v o d d o f e n o m e n o l o g i e , 1 9 1 3 , Hua I I I ) 1 1 H u s s e r l
lismus in der Ethik ( F o r m a l i s m u s v e t i c e ) n e b o H e i d e g g e r o v o Sein
5
K biografii K. Schuhmann, Husserl-Chronik.
E. Husserls.
Denk-
und Lebensweg
6
Tento v Halle vytisknutý spis se neobjevil na knihkupeckých pultech;
nyní in: Husserliana XII, str. 298-338. Odpovídá prvním čtyřem kapitolám
Husserlovy práce Philosophie der Aritmetik (Husserliana, XII, str. 1-283).
V předmluvě ohlášený druhý díl už nevyšel.
7
Souborné dílo vychází od roku 1950 pod titulem Husserliana v Haa
gu. Z pozůstalostí je ve spolupráci s Husserlovým archivem Kolínské univer
sity zveřejňuje Husserlův archiv v Lovani, nejprve pod vedením H. L. van
Bredy, později S. Ijsselinga. Podle tohoto vydání budeme v následujícím
textu citovat. Pokud nebude uvedeno jinak, římské číslice odkazují na sva
zek, arabské na stránku tohoto vydání. [Česky \yl\o:Karteziánskémeditace;
Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie; Přednášky k feno
menologii vnitřního časového vědomí; Idea fenomenologie; Ideje k čisté fe
nomenologii
a fenomenologické filosofii.]
184
8
Tituly jednotlivých zkoumání (od 2. vyd.): I: Ausdruck und Bedeutung, II: Die ideále Einheit der Spezies und die neueren Abstraktionstheorien, III: Zu Lehre von den Ganzen und Teilen, IV: Der Unterschied der
selbstándigen und unselbstandigen Bedeutung
und die Idee der reinen
Grammatik, V: Uber intentionale Erlebnisse und ihre „Inhalte", VI: Ele
mente
einer phánomenologischen Aufklárung
der Erkenntnis.
9
Ve zkoumání „O celku a části" (XIX/i, str. 227-300) navázal Husserl
na úvahy C. Stumpfa, např. o neodělitelnosti barevných kvalit a rozlehlosti.
Nesamostatnost kvalit, intenzity, hranic atd. vyvozuje ze syntetického a prio
ri (XIX/i, str. 256 n.). Probírá poměr kusů a momentů (tj. abstraktních částí)
i pojem fundace částí a se zřetelem na to formuluje obecné zákony. K pomě
ru Husserlova zkoumání a moderní mereologie srv. L. Ridder, Mereologie.
Kin Beitrag zur Ontologie und Erkenntnistheorie.
10
Poprvé vyšlo in: Logos, I, 1911, str. 289-340; samostatně: E. Husserl,
Philosophie als strenge Wissenschaft; nyní už Husserliana, XXV.
11
Druhá
kniha:
Phánomenologische
185
Untersuchungen
zur
Konstitution
Druhá
část.
Fenomenologie
V.
předložil plně rozvinutou koncepci transcendentální fenomenologie.
Roku
1928
bewusstseins
Hua X ) ,
und
(Přednášky
k
fenomenologii
vnitřního
které do tisku připravil Heidegger.
transzendentale
1929),
Vorlesungen zur Phánomenologie des
vyšly
Logik
Cartesianische
(Formální
Meditationen
a
vědomí
času,
transcendentální
(Kartesiánské
meditace,
Edmunda
Husserla
2. Matematika a psychologie u raného Husserla
inneren TLeit-
N á s l e d o v a l a Formale
Fenomenologie
Husserlův habilitační
s p i s a j e h o p ř e p r a c o v a n á v e r z e v e Filosofii
aritmetiky p o j e d n á v a j í o z á k l a d n í c h o t á z k á c h m a t e m a t i k y , n a k t e r é
logika,
Husserl (který m a t e m a t i k u studoval) narazil v Brentanových před
první
náškách: především j d e o otázku po podstatě čísla. Čísla j s o u podle
v y d á n í ve f r a n c o u z s k é m p ř e k l a d u E. L é v i n a s e , 1 9 3 1 ; Hua I) a Die
H u s s e r l a p o j m y u r č i t ý c h m n o h o s t í (Hua XIJ.,81), a o b j a s n ě n í p o j m u
Krisis
čísla tedy vyžaduje rekurs na p o j e m m n o h o s t i (respektive souhrnu,
der
Phánomenologie
europáischen
Wissenschaften
und
die
transzendentale
(Krize evropských věd a transcendentální fenome
n o l o g i e , d í l č í v y d á n í v b ě l e h r a d s k é m č a s o p i s e Philosophia,
tj.
množiny).
Husserl převedl mnohost na „kolektivní spojení"
1936;
(XII,20), tj. na akt spojení v e d e n ý u r č i t ý m z á j m e m , tj. snažil se ho
s d o p l ň u j í c í m i t e x t y v Hua V I ) . T a t o m o n o g r a f i e m u s e l a vyjít v za
určit p ř e d v e d e n í m z p ů s o b u , j a k v z n i k á . K o l e k t i v n ě s p o j e n é j e d n o t k y
hraničí, neboť v N ě m e c k u již měl Husserl zakázáno publikovat. Po
p ř i t o m hrají r o l i p o u z e j a k o n ě c o a n ě c o a ... ( j e d n a a j e d n a a . . . ) , tj.
s m r t n ě v y š l y m j . p ř e d n á š k y Erste Philosophie ( P r v n í
nezávisle
z let
na
obsahových
určeních,
a
m n o h o s t je
„prázdná forma
Fenomenologická psychologie
různosti" ( X I I , 4 9 ) . S p o j e n í p ř e d s t a v u j e a k t d r u h é h o s t u p n ě , o p ř e n ý
( 1 9 2 5 , Hua I X ) i d a l š í t e x t y z p o z ů s t a l o s t i , n a p ř í k l a d n á č r t y d a l š í c h
o představu e l e m e n t ů , j e ž n u t n o spojit, j a k o o akt p r v n í h o stupně.
s v a z k ů Idejí (Hua IV a V; viz p o z n . I I ) . 1 2
Podstatu spojení lze p o d l e Husserla u c h o p i t p o m o c í reflexe na s á m
1923-1924
(Hua
filosofie)
VII-VIII)
nebo
akt s p o j o v á n í ( X I I . 7 4 ) .
P ř e d s t a v a m n o ž i n y s e t a k stává t é m a t e m p s y c h o l o g i e , k t e r á t e d y
(Husserliana, IV); třetí kniha: Die Phánomenologie und die Fundamente der
Wissenschaften (Husserliana, V). Základem edice byly zápisy Edith Steino
vé a Ludwiga Landgrebeho.
12
K Husserlově filosofii existuje velmi rozsáhlá literatura, zde můžeme
uvést jen výběr: R. Bernet - I. Kern - E. Marbach, Edmund Husserl. Darstellung seines Denkens [česky: Úvod do myšlení Edmunda Husserla]; Th.
de Boer, The Development of Husserl's Thought; E. Fink, Studien zur
Phánomenologie 1930-1939; K. Held, Lebendige Gegenwart. Die Frage der
Seinsweise des transzendentalen leh bei Edmund Husserl, entwickelt am
Leitfaden der Zeitproblematik; P. Janssen, Geschichte und Lebenswelt. Ein
Beitrag zur Diskussion von Husserls Spátwerk; L. Kolakowski, Husserl and
the Search for Certitude (něm. Die Suché nach der verlorenen Gewifiheit.
Denkwege mit Edmund Husserl); L. Landgrebe, Der Weg der Phánomenolo
gie; E. Marbach, Das Problém des leh in der Phánomenologie Husserls;
W. Marx, Die Phánomenologie Edmund Husserls. Eine Einfuhrung; J. N.
Mohanty, Edmund Husserl's Theory of Meaning; E. W. Orth, Bedeutung,
Sinn,
Gegenstand.
Studien
zur Sprachphilosophie
E.
Husserls
und
R. Hdnigswalds; týž,
Wilhelm Dilthey und die Phánomenologie Edmund
Husserls, str. 2 7 - 4 3 ; Sonja Rinofnerová-Kreidlová, Edmund Husserl. Zeitlichkeit und Intentionalitát; K. Schuhmann, Die Dialektik der Phánomenolo
gie: Reine Phánomenologie und phánomenologische Philosophie; R. Sokolowski, Presence and Absence. A Philosophical Investigation of Language
and Beeing; týž, The Formation of Husserl's Concept of Constitution;
186
nepřímo ustavuje základy aritmetiky. Čísla nejsou určení p ř e d m ě t ů ,
n i c m é n ě p s y c h i c k ý p r o c e s , k t e r é m u v d ě č í z a svůj v z n i k , v y c h á z í
p r á v ě z e z k u š e n o s t i p ř e d m ě t ů , k t e r á j e p r o něj v t o m t o s m y s l u n o s n á
(XII, 163). M a l á čísla lze p o d l e H u s s e r l a n a h l é d n o u t b e z p r o s t ř e d n ě ,
o větších číslech n a o p a k přemýšlíme nikoli přímo, nýbrž pomocí
M. Sommer, Husserl und der friihe Positivismus; E. Strokerová, Husserls
transzendentale Phánomenologie; táž (vyd.), Lebenswelt und Wissenschaft
in der Philosophie Edmund Husserls; E. Tugendhat, Der Wahrheitsbegriff
bei Husserl und Heidegger; K. Wuchterl, Bausteine zu einer Geschichte der
Philosophie des 20. Jahrhunderts: von Husserl zu Heidegger, Bern 1995,
část B: Die Grundlegung der Phánomenologie durch Edmund Husserl. Ediční řady: Phaenomenologica. Collection fondée parH. L. Van Breda, Den
Haag 1958 nn.; Analecta Husserliana, vyd. A.-T. Tymieniecka, Dordrecht
1971 nn.; Phánomenologische Forschungen, vyd. Deutsche Gesellschaft fiir
phánomenologische Forschung, Freiburg - Munchen 1975 nn.; Husserl Studies, vyd. J. N. Mohanty - K. Schuhmann, Den Haag 1984 nn. - K Husser
lově bibliografii viz L. Eley, Husserl-Bibliographie, in: Zeitschrift fiir philo
sophische Forschung, XIII, 1959, str. 357-367 (obzvláště s důrazem na léta
1945-1959); B. Waldenfels, Einfuhrung in die Phánomenologie; seznam li
teratury str. 133-158 (nejen k Husserlovi).
187
Druhá
část.
Fenomenologie
symbolů. Aritmetika se bez symbolických pojmů a bez operací se
s y m b o l i c k ý m i p o j m y n e o b e j d e , d o d á v á H u s s e r l v e d r u h é č á s t i Filo
sofie
aritmetiky.
V.
Fenomenologie
Edmunda
Husserla
V následujících letech Husserl psychologistické stanovisko opus
til a ve s v é d r u h é k n i z e , Logických zkoumáních, p ř e d l o ž i l j e h o obšír
nou kritiku.17 Logicko-matematické věty nyní pojal j a k o popisy
Ostrá dělicí čára mezi logicko-matematickými a psychologickými
úvahami, jak ji požadoval Frege, byla pro Husserla nepřijatelná
(XII.118 n.). Byl totiž předvědčen, že pojmy nutno objasnit rekursem na způsob, jak jsou dány ve vědomí. Rozdíl mezi myšlenkovým
z a m ě ř e n í m o b o u filosofů v y c h á z í j a s n ě n a j e v o , k d y ž H u s s e r l v o p o
j s o u c e n (Wesenheiten) a v z t a h ů m e z i j s o u c n y , p ř i č e m ž s e o d v o l a l n a
Leibnize, Lotze a Brentana, ovšem Frega pominul mlčením.18 Pozi
c í m , j e ž z a u j a l v t é t o fázi s v é h o m y š l e n k o v é h o v ý v o j e , s e m u s í m e
věnovat nejdříve.
zici k Fregovi prohlásí „rovnost" za fundamentální pojem, který
není n u t n é ani m o ž n é definovat. J e d n o z n a č n é vzájemné přiřazení
3. Kritika psychologismu
p r v k ů d v o u m n o ž i n , p ř e s k t e r é F r e g e d e f i n o v a l r o v n o p o č e t n o s t sou
hrnů, představuje podle Husserla pouze nutnou podmínku rovnosti,
a) Psychologistické pojetí logiky
ale nikoli její podstatu.
Fregova odpověď na Husserlovu kritiku na sebe nedala dlouho če
kat. V rozsáhlé r e c e n z i
13
F r e g e podrobil Husserlovo pojetí abstrakce
Z a t í m c o Filosofie aritmetiky s i p o v š i m l i p o u z e
lův
druhý
19
s p i s - Logická zkoumání
specialisté, Husser
- vzbudil obecnou pozornost.
a j e h o psychologickou teorii v ý z n a m u kritice, a navíc mu vytkl, že
nedostatečně rozlišuje mezi „představou" a „ p o j m e m " . Při četbě
H u s s e r l o v a p o j e d n á n í p r ý m o h l „ o d h a d n o u t r o z s a h zkázy, j i ž z p ů s o
bil v p á d p s y c h o l o g i e do logiky".
14
Frege přiznal, že se u Husserla
psychologická m r a č n a začínají protrhávat, neboť autor tu a t a m do
spívá k p o c h o p e n í , „že na našich představách tu p r a m á l o záleží
a p ř e d m ě t e m n a š e h o z k o u m á n í je spíše věc sama".15 Z d a Fregova
kritika ovlivnila Husserlův další vývoj, je p ř e d m ě t e m sporů.16
13
Zeitschrift fur Philosophie und philosophische Kritik, Neue Folge
103,1894, str. 313-332, nyní také in: G. Frege, Kleine Schriften, vyd. I. Angelelli, str. 179-192.
14
G. Frege, Kleine Schriften, str. 192 (původně in: Zeitschrift fur Philo
sophie und philosophische Kritik, 1894, str. 332).
15
Tamt., str. 191, popř. 3 3 1 . Husserl skutečně mluvil o říši čísel o sobě,
„o skutečných číslech, která jsou pro nás obecně nepřístupná" (XII, str. 260).
K Fregeho kritice a Husserlově reakci srv. M. Šukale, Sprachlogik. Sechs
Studien zur Logik, Sprachphilosophie und Wissenschaftstheorie, str. 87-116.
16
G. Patzig, Gottlob Frege, str. 272, cituje dopis z 19. 2. 1936, kde
Husserl prohlašuje, že si už nevzpomíná, co bylo podnětem jeho korespon
dence s Fregem, který byl považován za podivína, jehož dílo není přínosem
ani pro matematiku ani pro filosofii. Patzig hovoří v souvislosti s tímto vy
jádřením o „psychologické záhadě". Na Fregeho vliv poukazoval také
188
P. Prechtl, Husserl. Zur Einfiihrung, str. 12. Určitý vliv Fregeho na Husserla
připouští též D. Fellesdal, Husserl und Frege. Jinak E. W. Orth a J. N. M o hanty ve svých monografiích, in: R. Bernet (vyd.), Edmund Husserl, vnímají
Husserlův myšlenkový vývoj jako nezávislý na Fregem. M. Sommer, Hus
serl und derfriihe Positivismus, str. 98, tvrdí, že Husserl už ve Philosophie
der Arithmetik rozlišoval mezi číslem o sobě, pojmem čísla a představou
souhrnu. Sommer vidí vývoj Husserlova myšlení od Philosophie der Arith
metik k Idejím jakožto proces postupného projasňování od počátku přítom
ného sklonu. Vnější podněty, jmenovitě Fregeho kritika, tento proces podle
Sommera jen podpořily.
17
M. Sommer, Husserl und der frtihe Positivismus, str. 16, relativizuje
tezi, že Husserl zprvu zastával pozici psychologismu, v Logických zkoumá
ních se od této pozice odpoutal a v Idejích zaujal idealistický názor. Jeho
hledání bezprostředního poznání ho spojuje s Machem a Avenariem. Srv.
M. Sommer, Evidenz im Augenblick. Eine Phanomenologie der reinen Emfindung, kde je vylíčen, M a c h ů v pozitivismus ... jako společný kořen gestalt
teorie a fenomenologie" (str. 114). Na vztahy mezi Husserlem a M a c h e m
poukazuje též H. Liibbe, Positivismus und Phanomenologie. Mach und Hus
serl, str. 161-184.
18
V knize R. Bernet (vyd.), Edmund Husserl, str. 11, je zastoupen názor,
že Husserl stále zdůrazňoval prioritu vědecké činnosti a subjektu, který ji
vykonává. To ale nic nemění na skutečnosti, že Husserl opustil své psycho
logické pojetí logicko-matematické pojmotvorby.
19
V následujícím výkladu budeme citovat podle svazku XVIII a XIX
189
Druhá
část.
Fenomenologie
V.
Fenomenologie
Edmunda
Husserla
H u s s e r l o v i tu n e j d e o l o g i k u v u ž š í m s l o v a s m y s l u , n ý b r ž o filosofii
kon a s o c i a c í . V e š k e r é s n a h y z m á s t h r a n i c e m e z i l o g i k o u a p s y c h o l o
logiky, p ř i č e m ž t e r m í n „ l o g i k a " n u t n o c h á p a t v e s t a r š í m , r o z š í ř e n é m
gií a p ř e v é s t l o g i c k é p r i n c i p y n a p s y c h i c k é a k t y s o u z e n í , v y v o z o v á n í
v ý z n a m u , k t e r ý z a h r n u j e i t e o r i i p o z n á n í . T o u t o k n i h o u z a č í n a j í ději
závěru atd., j a k to učinil například J o h n Stuart Mill,21 j s o u p ř e d e m
n y f e n o m e n o l o g i e , j a k j e p ř í z n a č n á p r o filosofii 2 0 . s t o l e t í . D n e s s e
určeny ke ztroskotání.
Logická zkoumání v p o r o v n á n í s p o z d n í filosofií s v é h o a u t o r a t ě š í
Odmítnutí psychologismu neznamená, že by se tu zavrhovala filo
m e n š í m u zájmu, snad proto, že tematické okruhy, kterým se tu H u s
sofie subjektivity, t j . filosofie, v j e j í m ž c e n t r u ( j a k o u D e s c a r t a ) stojí
serl v ě n u j e , m e z i t í m o b s a d i l a a n a l y t i c k á f i l o s o f i e j a z y k a .
cogito. P ř i z p ě t n é m p o h l e d u na Logická zkoumání s o d s t u p e m t a k ř k a
V Logických
zkoumáních
se
znovu
prosazuje
ontologické
zamě
třiceti let H u s s e r l prohlásil, že v t o m t o spise nekritizoval p s y c h o l o -
ř e n í n o v o v ě k é f i l o s o f i e , j a k j e hájil n a p ř í k l a d L e i b n i z č i B o l z a n o ,
gismus o b e c n ě , n ý b r ž j e n j e d e n j e h o styl, totiž m í n ě n í , že v logice
tj. stanovisko p r o t i k l a d n é ke kritické filosofii. Kriticismu se stále
jde o p r o ž i t k y s o u z e n í , z a t í m c o s o u d j e z h l e d i s k a l o g i k y c o s i , c o
znovu předhazovalo, že pro samou kritiku p o z n á n í zanedbává s a m o
v mnohosti soudících aktů zůstává totožné, a m u s í m e je tedy od
p o z n á n í . B r o u š e n í n e m á s m y s l , k d y ž n e n í c o krájet, j a k ř í k á v a l
t ě c h t o a k t ů o d l i š i t ( X V I I , 162). P ř e s t o j s o u a l e i r e á l n é p ř e d m ě t y logi
Lotze.20 Jakkoli je podobná výtka nemístná, vepsala se do paměti
ky - stejně j a k o v š e c h n y p ř e d m ě t y - závislé na aktivitě subjektu,
publika a Husserlovu výzvu „K věcem s a m ý m ! " mnozí chápali
který je u s t a v u j e ( X V I I . 1 7 5 n . ) . H u s s e r l h o v o ř i l o produkci logické
j a k o a p e l k o d v r a t u od f o r m á l n í c h p r o b l é m ů a p ř í k l o n u k o b s a h o
ho útvaru ve v ě d o m í " ( X V I I , 1 7 5 ) , o „ v ý k o n e c h " , v n i c h ž s p a t ř o v a l
v ý m filosofickým o t á z k á m . M n o z í si od f e n o m e n o l o g i e slibovali
p o z n á n í podstaty věcí, tj. vědění, j a k é h o p ř í r o d o v ě d n ý m i instru
menty ani prostřednictvím filosofie vázané m e t o d a m i přírodovědy
nelze dosáhnout.
„původní ztroje" thetického smyslu předmětů (XVII.179). I toto po
jetí je v jistém smyslu psychologistické, o v š e m ne v t o m ohledu,
k t e r ý k r i t i z u j í Logická zkoumání.
Logické útvary nutno nahlédnout
ze dvou stran: j e d n a k j a k o ideální objekty, nezávislé na subjektu,
Husserl se distancoval od tehdy rozšířeného mínění, že logika je
u jednak j a k o výtvory subjektu. Psychologický ráz d r u h é h o aspektu
p r a k t i c k á d i s c i p l í n a , r e s p e k t i v e m e t o d i c k á o b r a t n o s t (Kunstlehre) za
je vázán na první aspekt, k n ě m u ž tvoří d o p l n ě k . Pravá filosofická
k o t v e n á v p s y c h o l o g i i . Z d ů r a z ň o v a l , že se j e d n á o čistě teoretický
logika se o p í r á o t o t o „ d v o u s t r a n n é " n a h l í ž e n í ( X V I I . 1 6 1 ) .
obor, nezávislý na j e d n o t l i v ý c h v ě d á c h , a tedy i na psychologii* je
h o ž věty se opírají o n a h l é d n u t í ideálních faktů, a j s o u tedy platné
a priori. Teprve na základě logiky j a k o ž t o čisté teorie lze rozvinout
logiku j a k o argumentační obratnost.
b) Kritika jednotlivých představitelů
psychologismu
Nejdůležitějším reprezentantem o n o h o způsobu myšlení, které Hus
V p r v n í č á s t i Logických zkoumání (s n á z v e m „ P r o l e g o m e n a k čis
serl k r i t i z u j e , b y l J o h n S t u a r t M i l l , p o d l e j e h o ž n á z o r u s e n a p ř í k l a d
té logice") Husserl upozornil, že podle psychologistického pojetí by
zákon sporu opírá o zevšeobecnění zkušenosti, že určité psychické
logické věty m u s e l y být téhož druhu j a k o věty empirických věd, to
stavy, n a p ř í k l a d s o u h l a s n é a n e s o u h l a s n é m í n ě n í , j s o u n a v z á j e m n e
tiž věty p s y c h o l o g i e : m u s e l i b y c h o m j e považovat z a v ý s l e d e k in
slučitelné. Z á k o n sporu tedy neplatí se striktní všeobecností, a totéž
duktivního zevšeobecnění, a tedy za hypotézy. De facto j s o u ale
lze ř í c t o v š e c h o s t a t n í c h l o g i c k ý c h p r i n c i p e c h : n e j s o u o b j e k t i v n ě
pravdivé nejen pravděpodobně, nýbrž nutně. Z téhož důvodu je také
nutné. Fakt, že j s m e subjektivně n u c e n i uvažovat v souladu s nimi,
n e l z e p ř e v é s t n a k a u z á l n í z á k o n y p r o u d u p ř e d s t a v , n a p ř í k l a d n a zá-
lze p o d l e M i l l a o b j a s n i t v r á m c i a s o c i a č n í p s y c h o l o g i e . H u s s e r l p r o t i
Husserlian, které poskytují text nového přepracovaného vydání (Halle
1913/1923) a v poznámkách pod čarou varianty prvního vydání.
20
R. H. Lotze, System der Philosophie, U: Metaphysik, str. 15.
190
2
'
Srv. J. S. Mill, An Examination ofSir William Hamilton 's Philosophy,
V vyd., str. 4 6 1 , kde se říká, že logika by neměla být vědou oddělenou od
psychologie, nýbrž její částí.
191
Druhá
část.
Fenomenologie
t o m u t o mínění vznesl námitku, že asociační m e c h a n i s m y jsou slepé,
Ví
Fenomenologie
Edmunda
Husserla
m e n t uplatnit na m a t e m a t i k u , což ale n i k d o nedělá. P o d o b n ě se to
a tedy zcela nevhodné k objasnění evidentních logických principů
m á s a r g u m e n t e m , ž e s o u d y p o v a ž u j e m e z a p r a v d i v é n a z á k l a d ě evi
(XVIII,92n).
dence, která j i m náleží, avšak pocity evidence z k o u m á psychologie
U z á k o n ů u s u z o v á n í se věc má p o d o b n ě . P o k u d stejně j a k o G e -
( n a p ř í k l a d c o d o p o d m í n e k , z a n i c h ž s e v y n o ř u j í ) . T o m o ž n á z n í vě
rardus Heymans (1857-1930, profesor v Groningenu) pochopíme
r o h o d n ě , m l u v í m e - l i o subjektivní e v i d e n c i , a v š a k n u t n o s t l o g i c k ý c h
úsudkové schéma „ M a P + S a M = S a P " (kde „ S " zastupuje termín
a m a t e m a t i c k ý c h s o u d ů se o p í r á o e v i d e n c i o b j e k t i v n í , t j . o n a h l é d
v subjektu, „ M " označuje střední člen, „ P " zastupuje predikát a „ a "
nutí „ m o ž n o s t í " , j e ž - j a k o i d e á l n í e n t i t y - n e m o h o u b ý t p ř e d m ě t e m
v š e o b e c n o u kladnou větu) analogicky k c h e m i c k é formuli (napří
psychologických v ý z k u m ů . Husserl tak v š i r o k é m smyslu slova při
klad „ 2 H 2 + 02 = 2 H 2 0 " ) , pak zcela zastíráme pravou povahu usuzo
jal platónské stanovisko. Když se ovšem proti p o d o b n é m u označení
vání, neboť ú s u d e k se n e o p í r á o reálnou, nýbrž o ideální souvislost.
ohrazuje, má na mysli onu formu platonismu, j e n ž se vyznačuje při
S á m H e y m a n s přiznal, že ani poté, co se opakovanou zkušeností pře
j e t í m o s o b ě j s o u c í c h idejí, k t e r é o d k o n k r é t n í s k u t e č n o s t i o d d ě l u j e
svědčíme o zákonité povaze souvislosti mezi premisami a závěrem,
p r o p a s t . S t a k t o c h á p a n o u n a u k o u o i d e j í c h n e m á H u s s e r l o v a filoso
člověk nemusí pochopit, j a k se k závěru vlastně dospívá.22
f i e o p r a v d u n i c s p o l e č n é h o . Přijetí v š e o b e c n ý c h p o d s t a t , r e s p e k t i v e
D a l š í m t e r č e m H u s s e r l o v y kritiky byl C h r i s t o p h Sigwart ( 1 8 3 0 - 1 9 0 4 ,
ideálních, r o z u m e m poznatelných skutečností je platónské v širším
p r o f e s o r v T u b i n g e n ) , p o d l e j e h o ž n á z o r u l o g i k a z k o u m á v ě d o m í s vy
s m y s l u 2 6 i tehdy, p o k u d i d e á l n í p ř e d m ě t y n e k l a d e m e d o n a d n e b e s k é -
u ž i t í m nástrojů p s y c h o l o g i e a s c í l e m p o d a t n á v o d ke s p r á v n é m u uva
ho prostoru, nýbrž je (v konceptualistickém stylu) c h á p e m e j a k o
ž o v á n í . 2 3 S á m S i g w a r t v j e d n é z p o z d ě j š í c h v y d á n í své Logiky p o d r o
ustavené ve vědomí.27 Pouze za tohoto předpokladu může Husserl
bil k r i t i c e H u s s e r l a , k t e r é m u vytkl, ž e h y p o s t a t i z u j e výroky, t j . p o j í m á
prohlásit obsahově určité apodiktické p o z n á n í za m o ž n é . S á m před
j e j a k o s a m o s t a t n á j s o u c n a . 2 4 P o d l e S i g w a r t a neexistují ž á d n é p r a v d y
poklad ale nelze n a h l é d n o u t j a k o pravdivý - ač Husserl věřil, že
o s o b ě - p r a v d i v é s o u d y v ž d y závisejí na s o u d í c í m subjektu. H u s s e r l
o existenci podstat nebo „ m o ž n o s t í " nelze pochybovat, neboť je pře
p o d l e S i g w a r t a p ř e d s t a v i l p s y c h o l o g i s t i c k é pojetí j e d n o s t r a n n ě , a n a
ce j s m e s to n a h l é d n o u t .
v í c si i s á m m y s l í , že j i s t o t u l o g i c k ý c h z á k o n ů v n í m á m e v p r o ž i t k u p ř i č e m ž p r o ž i t e k , d o d á v á S i g w a r t , j e p s y c h i c k ý fakt, j e n ž s e m ů ž e stát
předmětem psychologického zkoumání.25
N a p o d o b n o u n á m i t k u v š a k H u s s e r l o d p o v ě d ě l p ř e d e m . P o k u d za
stánci psychologismu usuzují následovně: „Logika hovoří o soudech
a ú s u d c í c h , t e d y o m y š l e n í ; a m y š l e n í je c o s i p s y c h i c k é h o ; t e d y logi
c) Husserlova n a u k a o v ý z n a m u
Ve d r u h é m d í l u Logických zkoumání H u s s e r l p l n ě e t a b l o v a l f e n o m e
n o l o g i c k ý z p ů s o b u v a ž o v á n í ( k t e r ý v té d o b ě j e š t ě ř a d i l k d e s k r i p t i v ní p s y c h o l o g i i ) v j e d n o t l i v ý c h o b o r e c h t e o r i e p o z n á n í a l o g i k y . 2 8
k a s p a d á d o p s y c h o l o g i e " , p a k b y d ů s l e d n ě v z a t o m u s e l i stejný argu-
22
Podle G. Heymanse, Die Gesetze und Elemente des wissenschaftlichen Denkens, I—II, str. 62, z toho plyne, „že si musíme co možná nejjasněji
uvědomit příslušné úsudkové premisy, potom necháme působit mechanis
m u s myšlení a vyčkáme na vytvoření nebo nevytvoření nějakého nového
úsudku".
23
Ch. Sigwart, Logik, I, str. I.
24
Tamt., str. 17.
25
Tamt., str. 24.
26
Téhož názoru je i J. Kraft, Von Husserl zu Heidegger, str. 49, když
tvrdí, že ačkoli Husserl odmítal metafyzické hypostaze obecných předmětů,
Nám se toho dopouští, „neboť požadovat pro pojmy, soudy, teorémy a vědy
vlastní ideální oblast byla a vždy bude jen metafyzická fikce".
27
Ke konceptualismu, tj. názoru, že universalie jsou pojmy vytvořené
subjektem, viz druhé pojednání in: W. Stegmuller, Glauben, Wissen und
Erkennen. Das Universalienproblem einst und jetzt. Srv. W. Stegmuller,
Hauptstrómungen der Gegenwartsphilosophie, I, str. 56 n., kde poukazuje na
lo, že sám Husserl své stanovisko neoznačuje jako konceptualismus.
28
192
Jednotlivě pojednává o: 1) výrazu a významo, 2) kritice empiristické
193
Druhá
část.
V.
Fenomenologie
J e h o c í l e m b y l o „ p ř i v é s t logické ideje, t j . p o j m y a z á k o n y , k episte-
Fenomenologie
Edmunda
Husserla
m a g i e , v j e j í m ž c e n t r u stojí d o m n ě n k a o „ n o e t i c k ý c h p a p r s c í c h " . 3 0
která
S á m Husserl sice metaforu paprsku využíval, ovšem jistě by rázně
by objasnila, co je vlastně poznání, v č e m tkví nárok na objektivní
o d m í t l p o d e z ř e n í , ž e t u j d e o n ě c o o k u l t n í h o : z j e h o h l e d i s k a j e in
p l a t n o s t , j a k é f o r m y b y t o s t n ě p a t ř í k p o z n á n í a j a k ý s t a t u s mají z á k o
t e n c i o n a l i t a n a o p a k t a nejzjevnější s k u t e č n o s t v ů b e c . 3 1
mologické jasnosti a zřejmosti"
(XIX/1,
9).
Usiloval
o
teorii,
ny, j e ž j s o u v t ě c h t o f o r m á c h u k o t v e n y . A n e j e d n á se p ř i t o m o ú k o l
Intencionalita aktů spočívá v tom, že jsou na něco zaměřeny.
f e n o m e n o l o g i e „ n e c h c e vysvětlit p o z n á n í j a k o ž t o
V a k t e c h v n í m á n í , p ř e d s t a v o v á n í , s o u z e n í atd. v ž d y v n í m á m e , p ř e d
faktickou u d á l o s t v o b j e k t i v n í p ř í r o d ě v p s y c h o l o g i c k é m n e b o p s y
s t a v u j e m e si, s o u d e m v y s t i h u j e m e něco, a n i ž b y p ř i t o m t o t o v n í m a
pro psychologii:
c h o f y z i c k é m s m y s l u , n ý b r ž ozřejmit ideu p o z n á n í c o d o j e j í c h k o n
né, p ř e d s t a v o v a n é , s o u d e m v y s t i ž e n é m u s e l o b ý t r e á l n é . D í k y i n t e n -
stitutivních složek a zákonů; n e c h c e sledovat reálné souvislosti ko
cionálním aktům, v n i c h ž se n ě c o (= p ř e d m ě t v nejširším smyslu
existence a sukcese, do nichž se faktické poznávací akty zaplétají,
slova) míní, nabývaly podle Husserla znaky v ý z n a m , a na základě
souvislostí,
intencionálního vztahu se m ě n í ve výrazy. Ne vše p s y c h i c k é má
v n i c h ž s e d o k l á d á o b j e k t i v i t a p o z n á n í ; r e k u r s e m n a a d e k v á t n ě vypl
o v š e m p o v a h u a k t u : p o č i t k y , „ o ž i v o v a n é " v ý z n a m o d á r n ý m i akty,
ňující n á z o r c h c e v y z d v i h n o u t č i s t é p o z n á v a c í f o r m y a z á k o n y k j a s
samy o sobě nejsou intencionální.
nýbrž
porozumět
ideálnímu
smyslu
oněch
specifických
Husserl zašel v analýze intencionálních aktů dál než Brentano.
nosti a zřejmosti" (XIX/l, 27).
Z v l á š t n í v ý z n a m (i s o h l e d e m na H u s s e r l ů v d a l š í vývoj) má v Lo
Z a v e d l t o t i ž r o z l i š e n í m e z i v ý z n a m o v ý m o b s a h e m aktu a z p ů s o b e m ,
(Bedeu-
jak je v aktu kladen předmět: týž obsah m ů ž e být kladen různými
tung či Sinn - u H u s s e r l a s y n o n y m a ) je n e j p r v e ř e č ve v z t a h u k j a z y
z p ů s o b y , n a p ř í k l a d j a k o j s o u c í , p o c h y b n ý , f i k t i v n í atd., p ř i č e m ž t h e
kovým
sis b y t í p o s k y t u j e z á k l a d p r o v š e c h n y o s t a t n í z p ů s o b y k l a d e n í . P o
gických zkoumáních n a u k a o
výrazům.
významu
Výrazy jsou
výrazů.
znaky
a
od
O
významu
příznaků,
jež
jsou
s o z n a č e n ý m spjaty p o u z e asociativně (například k o u ř je p ř í z n a k e m
kud thesis bytí „ o d p o j í m e " či „zneutralizujeme", změní se kladoucí
o h n ě ) , s e liší t í m , ž e m a j í v ý z n a m , t j . n ě c o s e j i m i m í n í , t o t i ž p ř e d
čili t h e t i c k ý a k t v a k t n e - k l a d o u c í , n e - t h e t i c k ý : n a m í s t o v j e m u n a
mět, který n e m u s í být reálný. (Fakt, že výrazy n e m u s í j e n pojmeno
stupuje p o u h á p ř e d s t a v a .
vávat n e b o z n a m e n a t , a l e t a k é n ě c o d á v a t n a v ě d o m í - t o t i ž p r o ž i t k y
Význam a předmět n á m nesmí splynout: výrazy s různým význa
toho, k d o je pronáší -, je v této souvislosti druhořadý.) Vztah
m e m se m o h o u vztahovat k témuž předmětu (například výrazy „rov-
k p ř e d m ě t u je u s t a v o v á n i n t e n c i o n á l n í m i akty, a n a u k a o i n t e n c i o n a -
n o s t r a n n ý t r o j ú h e l n í k " a „ r o v n o ú h e l n ý t r o j ú h e l n í k " mají o d l i š n ý vý
litě ( k t e r o u H u s s e r l p ř e v z a l o d B r e n t a n a ) t a k p ř e d s t a v u j e z á k l a d j e h o
znam, ovšem vztahují se na týž geometrický útvar) a týž v ý z n a m
teorie významu.
může korelovat s množstvím předmětů. Stejně tak i věty s různým
Husserl nepojednává j e n o významu jazykových výrazů. V ý z n a m
v ý z n a m e m s e m o h o u t ý k a t t é h o ž faktu ( n a p ř í k l a d „ a > b " a „ b < a " )
ve formě vztahu k intendovaným předmětům, založený na aktech
(XIX/l, 53 n.). M e z i v ý z n a m e m a vztažeností k předmětu vládne
č i n n é h o m í n ě n í , přisuzuje také o b s a h ů m myšlení. Tuto tezi stále
jistá souvislost, neboť „výraz získává vztah k předmětu výhradně
z n o v u k r i t i z u j í p ř e d s t a v i t e l é a n a l y t i c k é filosofie j a z y k a . N a p ř í k l a d
Hilary P u t n á m popírá, že by mysli náležela nějaká schopnost (totiž
intencionalita), jejímž prostřednictvím by se mysl mohla vztahovat
k předmětům.
29
N a u k a o intencionalitě je podle P u t n a m a filosofická
vyjadřuje nevhodně: ani podle Brentana, kterého tu uvádí, ani podle Husserla
nepředstavuje intencionalita žádnou duševní schopnost, nýbrž charakteristi
ku psychických aktů.
30
nauky o obecných ideách, 3) celku a částí, 4) poměru gramatiky a logiky,
5) fenomenologii vědomí, 6) otázce pravdivosti.
29
H. Putnám, Vemunft, Wahrheit und Geschichte, str. 35. Putnám se tu
194
Tamt., str. 77.
31
W. Van Orman Quine, Wort und Gegenstand, str. 381, prohlašuje
nauku o intencionalitě za bezobsažnou, ale má přitom na mysli intencionalitu
výrazů, nikoli aktů.
195
Druhá
část.
V.
Fenomenologie
díky tomu, že [něco] z n a m e n á " . Výraz označuje či pojmenovává
p ř e d m ě t prostřednictvím
svého
významu
(XIX/l,
Fenomenologie
Edmunda
Husserla
H u s s e r l o v a k o n c e p c e se opírá o d o m n ě n k u , že výrazy získávají
v ý z n a m v s a m é m životě duše. Přestože samozřejmě umožňují doro
54 n.).
V ý r a z nejen n ě c o z n a m e n á , ale také o n ě č e m n ě c o v y p o v í d á , tj.
zumění, nevznikají prostřednictvím své komunikativní funkce, nýbrž
týká se určitého předmětu. Vztah k předmětu m ů ž e být ,jednopaprs-
v ý z n a m o d á r n ý m i akty, j e ž j s o u i m a n e n t n í v e v ě d o m í . V ý z n a m y t a k é
čitý" (takto u vjemu, například vjemu stromu), anebo „vícepaprsči-
n e z á v i s e j í na j a z y c e , i k d y ž se spojují s p ř e d s t a v a m i slov. To n e z n a
t ý " (takto u predikativních soudů, například „Ten strom kvete", kde
mená, že by jazyková stránka výrazu nezasluhovala žádnou pozor
se jeden intencionální paprsek zaměřuje na strom a druhý na j e h o
nost: Husserl chtěl čtenáře j e n varovat před z á m ě n o u logických
rozkvetlost). Vícepaprsčité akty lze převést v j e d n o p a p r s č i t é (v na
a g r a m a t i c k ý c h v z t a h ů ( X I X / l , 19). S t r u č n ě ř e č e n o , i d e á l n í v ý z n a
šem případě: „ten kvetoucí strom"). To je důležité pro budování
m y tvoří p ř e d m ě t n o u o b l a s t , v e k t e r é r e á l n é faktory n e h r a j í r o l i .
k o m p l e x n í c h p o z n á v a c í c h p ř e d m ě t ů , n a p ř í k l a d v ě c n ý c h stavů j a k o ž
K o n e č n ě p a k H u s s e r l o v o p o j e t í t a k é staví n a p ř e d p o k l a d u , ž e p o d
stata reality je v principu n a h l é d n u t e l n á r o z u m e m : „Vše, co jest, je
to předmětů soudu.
Výrazy m o h o u smysluplně fungovat i v nepřítomnosti n á z o r n é h o
, o s o b ě ' p o z n a t e l n é a j e h o b y t í j e o b s a h o v ě u r č e n é bytí, d o l o ž e n é . . .
p ř e d m ě t u . Je-li o v š e m v ý z n a m o v á i n t e n c e n á z o r o v ě prázdná, vztah
v .pravdách o s o b ě ' . " ( X I X / l , 95) Co je o sobě určeno, n u t n ě též při
k p ř e d m ě t u s e n e r e a l i z u j e p l n ě , n e b o ť z ů s t á v á o m e z e n n a p o u h o u vý
pouští, a b y c h o m j e u r č i l i , t j . idealiter m u s í b ý t m o ž n é j e v y j á d ř i t p o
z n a m o v o u intenci. N a p l n í se tehdy, p o k u d k v ý z n a m o d á r n é m u aktu
m o c í p e v n ě u r č e n ý c h s l o v n í c h v ý z n a m ů a a d e k v á t n ě p o z n a t . D e fac
přistoupí akt naplnění významu, tj. vztah k n á z o r n ě p ř í t o m n é m u
to n á m je však ideál úplného poznání velmi vzdálen, jelikož našim
p ř e d m ě t u (což n e m u s í být konkrétní věc). U n a p l n ě n é h o významu
p o j m ů m v ě t š i n o u s c h á z í p o t ř e b n á p ř e s n o s t . Vágní j s o u v š a k v ý h r a d
Husserl znovu rozlišil m e z i vjemem a u c h o p e n í m kategoriální formy
n ě s u b j e k t i v n í v ý z n a m o v é akty, n i k o l i v ý z n a m y u c h o p e n é j a k o i d e
p ř e d m ě t u (který m ů ž e b ý t i fiktivní), a l e z á r o v e ň z d ů r a z n i l , ž e v ý r a z
ální jednotky, které se v ý z n a m o v ý m a k t e m nevyčerpávají, nýbrž
j a k o jev (například akt vyrčení slova), v ý z n a m o v á intence a význa
„tvoří ideálně u z a v ř e n ý souhrn o b e c n ý c h předmětů, pro které je to,
m o v é naplnění společně tvoří „v hloubi splynuvší j e d n o t u zvláštní
z d a j s o u m y š l e n y a vyjadřovány, n a h o d i l é " ( X I X / l , 1 1 0 ) .
p o v a h y " (XIX/l, 45). Když se intence dokonale naplní ve formě sho
Ideální p ř e d m ě t y se uchopují p r o s t ř e d n i c t v í m svého druhu ab
dy m í n ě n é h o předmětu s předmětem, který je názorně přítomen ve
s t r a k c e v n a h l é d n u t í p o d s t a t y n e b o l i „ i d e a c i " . Tak j a k o s e s i n g u l á r n í
vědomí, m á m e poznání. V překryvu prázdné intence a naplňujícího
s o u d y týkají j e d n o t l i v ý c h p ř e d m ě t ů , j e z á h o d n o , a b y s t r i k t n ě o b e c n ě
názoru spočívá pravdivost. Vědění však podle Husserla nenastupuje
platné soudy byly zaměřeny na obecné předměty (podstaty). Napří
již tehdy, když se soud shoduje s v ě c n ý m s o u d e m , k n ě m u ž se soud
klad je z á h o d n o , a b y se v ě t a o s o u č t u ú h l ů v t r o j ú h e l n í k u v z t a h o v a l a
váže, ale až tehdy, k d y ž je tato shoda u c h o p e n a s evidencí. Adekvát
na p ř e d m ě t „trojúhelník", který lze j a k o takový poznat. Táž situace
n í h o p o z n á n í m ů ž e m e dojít o h l e d n ě p ř e d m ě t ů i m a n e n t n í c h v e v ě d o
nastává, když n e m l u v í m e o „trojúhelníku o b e c n ě " , nýbrž o „troj-
mí anebo p ř e d m ě t ů ideálních, ne však o h l e d n ě reálných věcí, které
ú h e l n í k o v i t o s t i " čili „ t r i a n g u l a r i t ě " , j a k H u s s e r l navrhl, aby u n i k l
Berkeleyho kritice nauky o obecných idejích. Opět se tu má j e d n a t
jsou přístupné jen perspektivně, ve „sledu odstínění".
P o d l e H u s s e r l a mají v ý r a z y v p r i n c i p u stálý v ý z n a m . P r o t i t o m u t o
o n ě c o , co lze n a h l é d n o u t , a j e l i k o ž se zjevně n e m ů ž e j e d n a t o na
názoru zdánlivě hovoří, že z n á m e výrazy s kolísajícím v ý z n a m e m :
hlédnutí smysly, p o v a ž u j e H u s s e r l za n e z b y t n é u z n a t n a h l é d n u t í ji
n a p ř í k l a d s l o v o „ j á " , je-li v y s l o v e n o r ů z n ý m i l i d m i , z n a m e n á r ů z n é
ného typu, totiž nahlédnutí podstaty. Okliku, kterou v p o z d n í m věku
v ě c i , a p o d o b n ě v ý r a z y „ z d e " , „ n y n í " atd. P o d l e H u s s e r l a v š a k t y t o
nalezl B r e n t a n o , totiž chápat o b e c n é soudy j a k o soudy o existenci
výrazy
výrazy
s dvojitou negací (například věta o součtu úhlů trojúhelníka by p a k
( X I X / l , 92 nn.): k a ž d ý takový výraz lze nahradit objektivními výra
zněla „Neexistuje žádný trojúhelník, v n ě m ž se součet úhlů n e r o v n á
mají j e d n o t í c í ideální
význam,
stejně j a k o
fixní
zy, a č z a c e n u n a m á h a v ý c h o p i s ů , p r o č e ž t a t o s u b s t i t u c e d e f a c t o
180 °") H u s s e r l n e v y u ž i l a r a d ě j i c h á p a l o b e c n á j m é n a j a k o p o j e m o -
podléhá jistým omezením.
vání o b e c n ý c h p ř e d m ě t ů .
196
197
Druhá
část.
V.
Fenomenologie
Fenomenologie
Edmunda
Husserla
H u s s e r l o v a t e o r i e v ý z n a m u m á s v é d ů s l e d k y p r o p o j e t í Vědy:
v n í ž se v ě d o m ě v ů d č í m c í l e m stává s p ě n í , o b s a ž e n é v p o d s t a t ě k a ž
„ v ě d a " n y n í p r i m á r n ě o z n a č u j e s o u v i s l o s t v ě c n ý c h stavů a a ž s e k u n
d é h o poznání, vstříc absolutnímu a co m o ž n á nejúplnějšímu pozná
dárně souvislost myšlenkových aktů. V ě d a je podle Husserla „jistá
ní." (XXVIII.171)
objektivní nebo ideální souvislost" (XVIII,231), jejíž j e d n o t a se od
I d e á l e m v ě d e c k é filosofie s e H u s s e r l n e c h á v á v é s t i při h o d n o c e n í
víjí o d j e d n o t y z a k l á d a c í s o u v i s l o s t i , t a k ž e „ v ě d e c k é p o z n á n í " l z e
d ě j i n filosofického m y š l e n í . K d o s e - j a k o S o k r a t e s , P l a t ó n , D e s c a r -
definovat j a k o „odůvodněné poznání". Na námitku, že podle této
tes či K a n t - s n a ž i l „filosofii r a d i k á l n ě z r e f o r m o v a t ve s m y s l u p ř í s n é
t e z e l z e z a p r a v d i v é p r o h l á s i t p o u z e o d ů v o d n ě n é věty, a v š a k n e ty,
v ě d y " (XXV,6), reprezentuje pozitivní m y š l e n k o v ý vývoj, z a t í m c o
které k odůvodnění slouží, nutno z Husserlova hlediska odpovědět,
romantické myšlení naopak oslabilo ideu striktně vědecké filosofie,
že i b e z p r o s t ř e d n í e v i d e n c e - j a k o ž t o n á h l e d n u t n é p l a t n o s t i v ě t - je
izolovalo filosofii od p ř í r o d n í c h věd a přispělo ke zrodu relativistic
svého druhu odůvodnění.
kého historismu, ve kterém Husserl spatřoval formu skepticismu.34
K d y ž H u s s e r l přijal názor, že v ý z n a m v ý r a z ů je sice spjat s reál
nými psychickými
prožitky,
nicméně přesto je
ideální povahy
Stejně negativně hodnotil naturalismus, tj. snahu vyhlásit přírodově
du za základ filosofie. Naturalistické uvažování, jak je v dané době
( X I X / l , 8 n.), nebylo to nic nového. Stejným s m ě r e m již ukazovalo
v Německu prosazoval Ernst Haeckel a předseda Svazu monistů
například Lotzeho rozlišení představ a obsahů představ: představy
Wilhelm Ostwald (1853-1932),35 podle Husserla ruší s a m o sebe:
n á l e ž í k r e a l i t ě , j e j i c h o b s a h y n i k o l i ; m a j í „ p l a t n o s t " , a to n e z á v i s l e
Naturalista učí, káže, moralizuje, reformuje. Ale popírá přitom, co
na tom, zda j s o u nahlédnuty v představě a n e b o ne. Také Bolzanova
každé kázání a každá výzva co do smyslu předpokládá", totiž „ro-
n a u k a o p ř e d s t a v á c h a v ě t á c h o sobě, j e ž o d k a z u j e na L e i b n i z o v y
myšlenky, připravila pro Husserlovo pojetí cestu. D o m n ě n k u , že
existují p ř e d m ě t y n e j e n k o n k r é t n í , a l e i o b e c n é , t a k ž e v e d l e r e á l n é h o
nutno postulovat i nonreálné, Husserl přejal od Brentana, který
o v š e m tuto tezi později revidoval.
32
M. Farber, The Foundation
Questfor a Rigorous Science
34
of Phenomenology.
of Philosophy.
Edmund Husserl
and
the
K jeho kritice Diltheye srv. sv. XIII, kap. E l , str. 6.
35
Podle A. Diemera, Die Phanomenologie und die Idee der Philosophie
als strenge Wissenschaft, str. 243-262, Husserl nebyl s to ideál přísně vědec
ké filosofie uskutečnit (zejm. str. 260 n.). K Husserlovu ideálu vědy srv.
W. Ostwald vyučoval v Rize, Dorpatu a Lipsku. V letech 1911 až
1915 byl předsedou Svazu monistů, který založil E. Haeckel. Svaz šířil s mi
sionářským zápalem přírodovědecký světový názor a působil - podobně
jako v 19. století stoupenci Sain-Simona nebo později přívrženci Comta v rozmanitých oblastech společenského života. Ostwald byl uznávaným che
mikem; filosofickým otázkám se věnoval především v dílech: Vorlesungen
uber Naturphilosophie; Grundriss der Naturphilosophie; Die Forderung des
Tages. Viz též sborník W. Ostwald, Wissenschaft contra Gottesglauben. Aus
den atheistischen Schriften des grossen Denkers. Měl za to, že podstata
skutečnosti spočívá v energii („energetismus") a že přijetím této myšlenky
lze překonat protiklad materialismu a spiritualismu. Jeho pojetí věci jako
komplexu prožitků se blížilo E. Machovi, který převzal záštitu nad vídeň
skou odnoží Svazu monistů. V etice nahradil Kantův kategorický imperativ
požadavkem vždy jednat tak, aby tímto jednáním vzniklo co možná nejméně
entropie („energetický imperativ"). Dobrý vhled do způsobu myšlení zástup
ců monistického hnutí poskytuje W. Blossfeld (vyd.), Der erste Internatio
nale Monisten-Kongres in Hamburg 8.-11.
September 1911. K tomuto
proudu viz též F. Klimke, DerMonismus, str. 101; D. Sobczynska - E. Czerwinska, Szientismus in der Praxis. Das Wirken Wilhelm Ostwald im Deutschen Monistenbund.
198
199
d) F i l o s o f i e j a k o přísná v ě d a
J i ž v Logických zkoumáních se rýsuje H u s s e r l ů v i d e á l vědy, k t e r ý se
plně
prosadil
v
článku
Filosofie jako přísná
věda:
filosofie,
které
schází odůvodněný teoretický doktrinální obsah, není jen neúplná,
nýbrž vůbec není vědou. V přísnou vědu, která smí vznést „nezada
telný nárok lidstva na čisté a absolutní p o z n á n í " , respektive „na čisté
a a b s o l u t n í h o d n o c e n í a c h t ě n í " (XXV,4), se filosofie m ě n í d í k y a n a
lýze podstat ve v ě d o m í . 3 3 Husserl tak definuje: „Filosofie je věda,
32
. Pojetí Husserla a Brentana porovnává F. Mayer-Hillebrand, Brentanos Seinslehre und Husserls Phanomenologie, str. 316-339.
33
Druhá
část.
V.
Fenomenologie
z u m " (XXV, 10). M ů ž e m e s i t u v z p o m e n o u t n a n á m i t k u , k t e r o u p r o t i
P r ó t a g o r o v ě r e l a t i v i s m u v z n á š í S o k r a t e s v P l a t ó n o v ě Theaitétu.
Fenomenologie
Edmunda
Husserla
O existenci alternativy k Husserlově pojetí svědčí Wittgensteinova teorie významu. I Wittgenstein prohlásil, že chce pouze popiso
Způsob, j í m ž zastánce naturalismu přijímá přírodu jakožto danou,
v a t - o v š e m n i k o l i i d e á l n í v ě c n é stavy, n ý b r ž j a z y k o v é hry, j e j i c h ž
považuje Husserl za naivní. Fakt, ž e ' v e zkušenosti m ů ž e být dán
s o u v i s l o s t v y m e z u j e roli v ý r a z ů , a t e d y i j e j i c h v ý z n a m . P r a v i d l a j a
p ř e d m ě t , s e p a k t o t i ž m ě n í v n e r o z l u š t i t e l n o u z á h a d u (XXV, 14). P ř í
zykových her lze vyčíst z praxe hraní, a podstatné je p o u z e „vidět,
rodní ani duchovní vědy n e m o h o u objasnit, j a k je vůbec m o ž n é po
j a k se vyvíjí".37 Na o t á z k u : „ J a k v y p a d á vztah m e z i j m é n e m a p o
z n á n í ; t o d o k á ž e j e n filosofie, k t e r á s e p r o t o p o d s t a t n ě liší o d v š e c h
j m e n o v a n ý m ? " by Wittgenstein odpověděl: „Dívej se na jazykovou
speciálních věd. Podle Husserla ovšem verdikt nad naturalismem již
h r u . . . , t a m uvidíš, v č e m asi t e n t o vztah spočívá."38 N o m i n a l i s t i c k á
p a d l , i k d y ž n a t u r a l i s t i c k ý příliv d á l e s t o u p á .
d o m n ě n k a , že v ý z n a m slova je určován j e h o užitím v řeči,39 na roz
Proti relativistickým t e n d e n c í m své d o b y postavil Husserl požada
díl od Husserlova pojetí není n u c e n a p ř e d p o k l á d a t nahlédnutí pod
vek převést filosofii „k jejím nejzazším p o č á t k ů m " : měla by se po
staty. H u s s e r l o v a m y š l e n k a , ž e e x i s t u j í p o d s t a t y a ž e j e l z e u c h o p i t
h y b o v a t „ v e sféře p ř í m é i n t u i c e " , tj. p o s k y t o v a t f e n o m e n o l o g i c k é
aktem nahlédnutí podstaty, je n a o p a k esencialistická, a je tedy vysta
poznání podstaty. N e s m í spočinout, „ d o k u d si nevydobyla absolutně
v e n a p o d e z ř e n í , ž e j d e j e n o d r u h „ m y š l e n í , j e ž finguje e n t i t y "
j a s n é začátky, tj. absolutně j a s n é problémy, metody, jež j s o u před-
(Brentano).40
z n a č e n y v s a m o t n é m smyslu těchto p r o b l é m ů , a nejnižší pracovní
pole absolutně jasně daných věcí." (XXV,60)36
P ř e s s p o l e č n o u a m b i c i „ p o u z e p o p i s o v a t " vyšli H u s s e r l a W i t t g e n
stein z n e v y k á z a n ý c h p ř e d p o k l a d ů : W i t t g e n s t e i n p ř i j e t í m š i r o c e p o
Pravda, jejíž n e p o d m í n ě n o s t Husserl vztyčil v opozici proti psy
jatého behavioristického stanoviska, Husserl zaujetím esencialistic-
chologismu, historismu a relativismu, spočívá v (evidentně uchope
ké p o z i c e . V o b o u p ř í p a d e c h přijetí j e d n é alternativy z n e m o ž ň u j e
n é ) s h o d ě m í n ě n é h o a d a n é h o . U o b e c n ý c h s o u d ů , j a k je z n á m e z lo
přijetí d r u h é , a to p l a t í i o o d p o v í d a j í c í c h k o n c e p c í c h vědy. P r o H u s
giky a matematiky, se m í n í n ě c o o b e c n é h o , a jejich pravdu tedy
serla t o z n a m e n á , ž e j e h o p o j e t í v ě d y j a k o ž t o o b j e k t i v n í s o u v i s l o s t i ,
nutno vymezit jako shodu s „ d a n ý m " obecným. Obecnou platnost
kterou m u s í m e u c h o p i t s evidencí a vyjádřit ve s m y s l u p l n ý c h po
logických a m a t e m a t i c k ý c h soudů lze p o d l e Husserla k o n c e p t u á l n ě
j m e c h a soudech, n e m ů ž e platit zcela n e p o d m í n ě n ě .
v y l o ž i t j e n tehdy, p o k u d u z n á m e e x i s t e n c i o b e c n ý c h p ř e d m ě t ů .
A n i ž b y t o h o t o t e r m í n u s á m u ž í v a l , b y l H u s s e r l r o z h o d n ý m za
Husserl svou n a u k u považoval za evidentní, a byl proto přesvěd
stáncem o n o h o mentalismu, který Wittgenstein popíral. Jeho přístup
čen, že k ní není alternativy: j a k prohlásil, fenomenologie spočívá na
je zřetelně vyznačen v pátém logickém zkoumání. „ V ě d o m í " může
náhledu oproštěném od teorie. Pokud ji přesto označil slovem „teo
rie", mínil je v etymologickém smyslu - j a k o „nahlédnutí". Pro to,
co se obvykle m í n í teorií, Husserl užívá obratu „ p o u h á teorie". Právě
37
t e n t o d r u h ý v ý z n a m j e v e h ř e , k d y ž s e v Idejích p í š e : „ E v i d e n t n í d a
38
nosti jsou trpělivé, nechají se omývat ř e č m i teorií, ale přesto zůsta
Tamt., § 3 7 .
39
n o u , č í m j s o u . " (111,49)
Tamt., § 4 3 .
40
L. Wittgenstein, Filosofická zkoumání, § 79.
Podobně kritizoval Husserl také etický relativismus: Vorlesungen
uber Ethik und Wertlehre 1890-1914 (Husserliana, XXVIII). Hovoří zde
o úloze „vědecké, a především apriorní etiky", v níž budou stanoveny „zá
kladní hodnotové třídy" (XXVIII, str. 40). Tohoto úkolu se později ujal Max
Scheler.
F. Mayer-Hillebrand, Brentanos Seinslehre und Husserls Phánome
nologie, reprodukuje ústřední myšlenky Brentanovy argumentace takto:
„Myšlení" nutně znamená „mít něco za předmět". Poněvadž „myšlení" je
jednotný pojem, musí také pojem „něčeho", co je myšleno, být jednotný.
„Něco" tedy nemůžeme chápat jednou jako reálnou věc, jindy jako cosi
nereálného (ideálního) (str. 333). Můžeme tedy doplnit následující závěr:
Kdykoli myslíme, nepochybně myslíme věc, a ideální entity jsou tedy ne
myslitelné.
200
201
Druhá
část.
Fenomenologie
V.
označovat buď celkový souhrn psychických prožitků, anebo vnitřní
Fenomenologie
Edmunda
Husserla
a k r á t c e n a t o ji p o d r o b n ě p o p s a l v Idejích. Od té c h v í l e u n ě j h r á l a
a p e r c e p c i t ě c h t o p r o ž i t k ů , a k o n e č n ě m ů ž e t a k é sloužit j a k o sou
k l í č o v o u r o l i , i k d y ž s p o s t u p e m č a s u p r o š l a p r o m ě n a m i . J i ž v Ide
hrnný název pro všechny p s y c h i c k é akty a intencionální prožitky.
jích H u s s e r l u r e d u k c e r o z l i š i l d v a k r o k y , t o t i ž r e d u k c i e i d e t i c k o u
Husserl považoval za samozřejmé, že , j á " se nevznáší kdesi nad pro
a transcendentální.42
žitky, n ý b r ž j e i d e n t i c k é s j e j i c h s o u v i s l o s t n í j e d n o t o u . P ř e s t o o d m í
Eidetická redukce spočívá v tom, že o d h l é d n e m e od nahodilých
tal c h á p a t , j á " j a k o v z t a h o v é c e n t r u m p s y c h i c k ý c h f e n o m é n ů , č í m ž
aspektů přirozené zkušenosti, zvláště od d o m n ě n e k o existenci, res
se distancoval od N a t o r p a a dalších n o v o k a n t o v c ů , kteří v „já čisté
apercepce" spatřovali jednotící vztažný bod všech obsahů ve vědo
mí. Vždy z n á m e pouze empirické já a j e h o empirické vztahy k pro
žitkům nebo předmětům. Fenomenologické jádro „já", nakolik je
v y m e z e n o i n t e n c i o n á l n í m i akty, tvoří p o d l e H u s s e r l a akty, k t e r é p ř i
vádějí p ř e d m ě t y k v ě d o m í . Vztah takto p o c h o p e n é h o já k o b s a h ů m
v ě d o m í n e m ů ž e být prost v š e c h diferencí. Z p ů s o b , j a k o b s a h y vstu
pují do v ě d o m í , závisí od jejich specifické p o v a h y : j e d n á se tu
o zvláštní p ř í p a d v z t a h u celku a části, j a k je objasněn ve třetím lo
gickém
zkoumání.
P o j e t í já
přijatého
v
Logických zkoumáních
se
Husserl později rozhodně vzdal a naopak postuloval transcendentál
ní a m o n a d i c k é j á .
pektive tyto aspekty „uzávorkujeme" (zatímco Descartes je zpo
c h y b ň o v a l ) a p o d r o b í m e je f e n o m e n o l o g i c k é epoché.
V ý r a z epoché
Husserl převzal z terminologie řeckých skeptiků, kteří j í m označo
vali z d r ž e n í s e s o u d u . V y ř a z e n í m v š e c h n a h o d i l ý c h o k o l n o s t í m á vy
j í t n a j e v o p o d s t a t a v ě c i (její eidos), j a k H u s s e r l u p ř e s n i l j i ž v e 2 . l o
gickém zkoumání.
N a h l é d n u t í p o d s t a t y (Wesensschau) n e b o l i i d e a c i H u s s e r l j i ž v Lo
gických zkoumáních p ř e d s t a v i l j a k o s v é h o d r u h u a b s t r a k c i : m í n í s e
ozřejmění rysů, které se při procesu, při n ě m ž si ve fantazii přehrá
váme varianty d a n é p ř e d m ě t n é představy, prokážou j a k o invariantní
a j e ž p o j m e m e j a k o e i d o s . Z e závislosti u c h o p e n í p o d s t a t y n a v a r i a č
n í c h a k t e c h l z e v y r o z u m ě t z á v i s l o s t p o d s t a t n a subjektu, j a k j i t e m a tizuje t r a n s c e n d e n t á l n í f e n o m e n o l o g i e . 4 3
O b e c n o u podstatu, u c h o p e n o u v n a h l é d n u t í ideje či ideaci, n u t n o
4. Transcendentální fenomenologie
odlišit od r e á l n é h o p s y c h i c k é h o f e n o m é n u : vůči p s y c h i c k ý m a k t ů m
j e t r a n s c e n d e n t n í . O t á z k a , z d a m é j á , svět, B ů h , m a t e m a t i c k á m n o ž
ství, v ě d e c k é p ř e d m ě t y a t d . v y k a z u j í t r a n s c e n d e n t n í e x i s t e n c i , t u j e
a) Metoda
M e t o d a , s j e j í ž p o m o c í c h c e H u s s e r l v y b u d o v a t v ě d e c k o u filosofii,
spočívá v redukci empiricky d a n é h o j e d n a k na podstatu a za druhé
odsunuta stranou, neboť fenomenologický způsob pohledu vylučuje
z ú v a h y vše, c o n e n í e v i d e n t n ě d á n o .
na čisté vědomí jakožto j e h o pramen. Husserl ji poprvé představil
v
přednáškách
Die
Idee
der Phánomenologie
(Idea
fenomenologie)41
41
Podle M. Sommera, Husserl und der fruhe Positivismus, str. 183, se
nacházejí zárodky metody redukce už v Logických zkoumáních (I, § 8), kde
Husserl požaduje, aby posluchač odhlížel nejen od jazykových výrazů, ale
i od tělesných projevů na straně mluvčího a bral na zřetel jen významy v sa
motném duševním životě. Později pátral Husserl po cestě, která by vedla ven
z osamělosti vnitřního vědomí. W. Beimel, Die entscheidenden Phasen in
Husserls Philosophie, str. 187-312, nalezl už ve Filosofii aritmetiky zárodky
fenomenologického způsobu uvažování, a to v „metodě vykazování bytí věci
prostřednictvím zpětného postupu k jejímu původnímu smyslu ve vědomí"
202
(str. 94). Jestliže Husserl pojímal čísla nikoli jako něco nalezeného, nýbrž
jako námi vytvořené relační pojmy, poukazovalo to směrem k učení o kon
stituci (str. 195).
42
Redukci mají padnout za oběť také předsudky, zaujatá mínění, trado
vaná přesvědčení atd., protože pouze jejich vyřazením se filosofie může stát
disciplínou oproštěnou od předběžných mínění. K požadavku této oproštěnosti srv. S. Rinofnerová-Kreidlová, Edmund Husserl, str. 757.
43
E. Strokerová, Husserls transzendentale Phánomenologie, míní, že
fenomenologie podstat je přípravou transcendentální fenomenologie a že cí
lem trancendentální redukce je pouze poznání určité podstaty, totiž poznání
iranscendentálního vědomí.
203
Druhá
část.
Fenomenologie
V.
Fenomenologie
Edmunda
Husserla
Nahlédnutí podstaty je t y p e m názoru, a lze je tedy charakterizovat
V e v j e m u s e v n i t ř n í a vnější v z t a h y p r o p o j u j í b e z n a š e h o v ě d o m é
p o r o v n á n í m se smyslovým názorem. Vztah smyslového názoru k na
ho přispění a na z á k l a d ě pasivní syntézy. Obemykající horizont ja
h l é d n u t í p o d s t a t y o d p o v í d á v z t a h u m e z i p ř i r o z e n ý m p o s t o j e m , setr
k o ž t o r á m e c a p r e z e n t a c e (či d o p r o v o d n é h o m í n ě n í ) p o u k a z ů a a n t i
vávajícím v horizontu světa, a f e n o m e n o l o g i c k ý m p o h l e d e m . Všed
cipací představuje svět j a k o ž t o korelát čistého vědomí.
ní i v ě d e c k á z k u š e n o s t se opírá o vjem j a k o ž t o p ů v o d n ě dávající
Stejně j a k o vjem, i nahlédnutí podstaty je bezprostřední (= „pů
názor. Vjem se vyznačuje tím, že věci j s o u v důsledku své prostoro-
vodně dávající"), ovšem oproti vjemu je předmět „nahlédnutí pod
vosti u c h o p i t e l n é v ž d y j e n v e „ s l e d u o d s t í n ě n í " , tj. z u r č i t é p e r s p e k
staty" či „ i d e a c e " obecný. O b a druhy nahlédnutí slouží legitimizaci
tivy a n e b o c o d o u r č i t é h o a s p e k t u . U c h o p i t v í c e r o a s p e k t ů z á r o v e ň j e
poznávacích nároků, což vede k formulaci „principu všech princi
vyloučeno a jejich množství je nevyčerpatelné. Ke vjemu tedy patří
p ů " : „ k a ž d é p ů v o d n ě dávající n a h l é d n u t í j e p r á v n í m p r a m e n e m po
v ě d o m í , ž e v ě c m á v ž d y i j i n é a s p e k t y n e ž ty, k t e r é p r á v ě p o z o r u j e
z n á n í " (111,52). V j i s t é m o h l e d u j e n a h l é d n u t í p o d s t a t y s m y s l o v é m u
me. Předchůdné očekávání vnímacích možností však není libovolné:
názoru nadřazeno, neboť p ř e d m ě t se tu neuchopuje ve sledu odstíně
v ž d y se o d v í j í v r á m c i t y p o v ý c h p ř e d s t a v , k t e r é se o p í r a j í o d ř í v ě j š í
ní, a n a h l é d n u t í p o d s t a t y j e p r o t o ( n a r o z d í l o d e m p i r i c k é h o p o z n á n í
zkušenost.44 Jak Husserl konstatoval později (v přednáškách kolem
obecně a induktivního poznání přírodních zákonů zvláště) nutné
roku 1920), „ n e p o z n a n o s t " je vždy zároveň „modalita o b e z n á m e n o s -
(111,20): n á l e ž í m u „ e i d e t i c k á p l a t n o s t " .
t i " . 4 5 V š e reálné m á , j a k o ž t o zakusitelné, své vlastní o b e c n é a priori,
N a u k o u o nahlédnutí podstaty se Husserl postavil nejen proti em-
neboť zároveň s t y p e m je vždy p ř e d e m vyznačen také okruh mož
piristické d o m n ě n c e , že j e d i n ý m i p ů v o d n ě dávajícími akty j s o u po
ností pro rozmanitá odstínění a aspekty.46 P ř e d m ě t je vnímán uvnitř
z o r o v á n í , a l e t a k é p r o t i t e z i , ž e e v i d e n c e tkví v s u b j e k t i v n í m p o c i t u
horizontu možností, který Husserl označil t e r m í n e m „vnitřní hori
evidence. Pocit evidence Husserl považuje za „teoretický výmysl"
z o n t " v kontrastu k „vnějšímu h o r i z o n t u " , uvnitř kterého se věc na
(111,47), t j . t e o r e t i c k ý k o n s t r u k t . M o ž n o s t , ž e i k o n c e p t „ n a h l é d n u t í
c h á z í ve v z t a z í c h k o s t a t n í m v ě c e m .
podstaty" by mohl být teoretickým výmyslem, Husserl nezvažuje
Vnitřní horizont obsahuje to, co je m í n ě n o v souladu s jevem,
včetně t o h o , co je m í n ě n o p ř e d e m a s o u b ě ž n ě , z a t í m c o vnější hori
a
podezření,
že
se
snad jedná o
„gramatickou
hypostatizaci"
(111,48-49), r o z h o d n ě o d m í t l .
zont se n a o p a k utváří díky p r á z d n ý m (tedy názorně nevyplněným)
P o k u d n ě k d o p o p í r á m o ž n o s t n a h l é d n u t í podstaty, stal s e p o d l e
anticipacím, j e ž jsou samy o sobě obsahově neurčité. S „prvotní pré-
H u s s e r l a o b ě t í p ř e d s u d k ů a n e b o trpí z v l á š t n í m d r u h e m d u c h o v n í sle
z e n c í " , tj. tím, co b e z p r o s t ř e d n ě p o z o r u j e m e , je velmi těsně spjata
poty: „Slepota k idejím je d r u h e m duševního zaslepení, kdy před
„ a p r e z e n c e " , tj. to, co apercipujeme ve výše u d a n é m smyslu. P o k u d
sudky člověku z n e m o ž n í převést do oblasti soudu něco, co již m á m e
souběžně m í n ě n é není pozorováno, je akt d o p r o v o d n é h o m í n ě n í
v z o r n é m p o l i . J d e j e ' , . p o d s t a t y ' ve s k u t e č n o s t i v i d í k a ž d ý , a to tak
p r á z d n ý , n i c m é n ě z a z m ě n ě n ý c h o k o l n o s t í s e m ů ž e stát, ž e j e z a č n e
ř k a n e u s t á l e . . . " (111,49) V y h l á š e n í m m y š l e n k o v ý c h o p o n e n t ů 4 7 z a
me vnímat a akt doprovodného mínění se zaplní názorným obsahem.
d u c h o v n í s l e p c e H u s s e r l zajišťuje v l a s t n í m u p o j e t í n e d o t k n u t e l n o s t .
M ů ž e se ale také projevit j a k o nahodilé, takže p o z n á n í pravdy nikdy
n e n í definitivní.
N a h l é d n u t í m p o d s t a t y lze u c h o p i t i ty p o d s t a t n é struktury, o n ě ž
se opírají j e d n o t l i v é speciální vědy. F y z i k a , biologie, p s y c h o l o g i e
atd. zacházejí s p ř e d m ě t y o d l i š n ý c h p o d s t a t a explikací ontologických p ř e d p o k l a d ů těchto věd fenomenologie ustavuje řadu „regio
44
Srv. E. Husserl, Erfahrung und Urteil, § 8, str. 35.
45
Tamt., str. 34.
46
K tomu srv. A. Gurwitsch, Beitrag zur phánomenologischen
der Wahrnehmung, str. 419-437.
204
nálních ontologií".
Theorie
47
Zde musíme vzpomenout také na Kanta, jehož popírání rozumového
názoru považoval Husserl za chybné.
205
Druhá
část.
Fenomenologie
V;
Fenomenologie
Edmunda
Husserla
S m y s l , v j a k é m se ve s p e c i á l n í c h v ě d á c h h o v o ř í o f a k t e c h , se v š a k
d a n é h o (tj. z a d r u h o b j e k t u ) . Č i s t é j á n u t n o o d l i š i t o d e m p i r i c k é h o j á ,
n e o d v í j í j e n o d d o m n ě n e k o h l e d n ě p o d s t a t (species). K o n k r é t n í f a k t a
ale také od heideggerovského „ p o b y t u " j a k o ž t o „bytí-ve-světě".
i podstaty, vůči n i m ž vystupují co příklady, jsou totiž p o d m í n ě n y
V „ p o b y t u " , j e h o ž analýzou chtěl H e i d e g g e r proniknout k existen-
konstitutivními výkony já a právě jejich projasnění představuje úkol
ciálům, Husserl spatřoval nitrosvětské jsoucno, zatímco transcen-
transcendentální fenomenologie. Ta se odpoutává od předmětného
dentálně-fenomenologické já n a o p a k n e m ů ž e patřit ke světu, který
postoje, v n ě m ž setrvává d o k o n c e i n a h l é d n u t í ideje, a dospívá
ustavuje. Předměty, ať konkrétní či o b e c n é , j s o u imanentní ve vědo
k transcendentálnímu pohledu, což vyžaduje opatřit realitu „inde
mí, ovšem nikoli ve vědomí empirickém, nýbrž čistém neboli trans
x e m a n u l a c e " a od p ř e d m ě t ů přejít k p r o u d u cogitationes j a k o ž t o a b
cendentálním.
solutních, evidentně uchopitelných daností, respektive proniknout ke
Transcendentální a eidetická r e d u k c e spolu těsně souvisejí: má
cogitatio j a k o ž t o b y t í „ p r o ž i t k u v p r ů b ě h u p r o ž í v á n í " (11,4). O d h l í ž í
me-li u c h o p i t podstatu subjektu (jakožto čistého j á ) , m u s í m e po
se přitom od všeho, co je vůči vědomí transcendentní, a přihlíží se
zastavit generální thesis p ř i r o z e n é h o postoje a nahlédnout kladení
v ý h r a d n ě k p o d s t a t ě v ě d o m í . P ř e d m ě t y s e z t o h o t o h l e d i s k a zjevují
reality j a k o výkon transcendentálního ega. Stručně řečeno, transcen
j a k o závislé n a v ě d o m í a j e h o s t r u k t u r á c h , tj. m ě n í s e v e f e n o m é n y .
dentální f e n o m e n o l o g i e je n a u k a o p o d s t a t ě (eidos) subjektivity.
Z a t í m c o eidetická redukce spočívá v uzávorkování všech nahodi
Předměty, viděny tímto způsobem, se prezentují jako reálné v té
lých okolností, transcendentní redukce - z a m ě ř e n á na p o z n á n í čisté
míře, nakolik je subjekt j a k o reálné ustaví, a p o d o b n á situace je
ho já - vyžaduje pozdržení či inhibici nereflektované každodenní
u ostatních thetických modalit. Transcendentální ego však ustavuje
v í r y v r e a l i t u v ě c n ý c h f e n o m é n ů (111,53 n n . ) . M á - l i se t a t o víra, tak
nejen e m p i r i c k é p ř e d m ě t y c o d o s m y s l u j e j i c h b y t í (tj. j a k o r e á l n é ,
z v a n á „ g e n e r á l n í t h e s i s p ř i r o z e n é h o p o s t o j e " , stát t é m a t e m z k o u m á
d o m n ě l é , f i n g o v a n é a t d . ) , ale u s t a v u j e t a k é e m p i r i c k é j á , j a k j e z k o u
n í a m á m e - l i p r o j a s n i t p o d s t a t u s a m o t n é h o k l a d e n í reality, j e n u t n o
se jí zdržet. Čisté v ě d o m í se prokazuje j a k o uzavřená oblast bytí,
z c e l a n e z á v i s l á n a s v ě t s k ý c h s o u v i s l o s t e c h (111,91 n n . ) ; t e r m í n „ r e á l
má p s y c h o l o g i e . O já se t e d y v t r a n s c e n d e n t á l n í f e n o m e n o l o g i i m l u
ví ve dvojím smyslu, totiž j a k o o e m p i r i c k é m a t r a n s c e n d e n t á l n í m ,
t a k ž e tu l z e m l u v i t o r o z p o l c e n í v j á .
n é " označuje to, co m í n í m e jakožto reálné. Svět se zpřítomňuje j a k o
Z v e ř e j n ě n í m Idejí I v y š l o j a s n ě najevo, že od d o b Logických zkou
f e n o m é n č i s t é h o v ě d o m í . 4 8 N e n í ž á d n é cogito b e z e v z t a h u k e cogita-
mání se H u s s e r l ů v p ř í s t u p v ý r a z n ě z m ě n i l - a to z p ů s o b e m , k t e r ý
(O r e d u k c i , p ř i
řada dřívějších žáků považovala za opuštění původního stanoviska.
níž se od výkladů p o d a n ý c h vědeckými teoriemi sestupuje k p o m ě
Jestliže zprvu Husserl stejně j a k o B r e n t a n o transcendentální filosofii
r ů m u v n i t ř ž i t é h o světa, b u d e ř e č n í ž e , o d d . 5b.)
odmítal, n y n í k ní n a š e l cestu z f e n o m e n o l o g i c k é h o v ý c h o d i s k a . 4 9
tum, a l e t a k é ž á d n é cogitatum n e z á v i s l é na cogito.
P ř e c h o d e m od cogitationes k s u b j e k t u o p o u š t í m e o b l a s t p s y c h o l o
Husserlův transcendentální idealismus se ovšem od Kantova či no-
gie, d o k o n c e i o n é deskriptivní psychologie, kterou Husserl p ů v o d n ě
v o k a n t o v s k é h o t r a n s c e n d e n t a l i s m u v j e d n o m k l í č o v é m o h l e d u liší:
z t o t o ž ň o v a l s f e n o m e n o l o g i í . Jestliže v y ř a d í m e z platnosti vše, co
Husserlovi nešlo o formální podmínky, za nichž lze p ř e d m ě t n o u
m ů ž e fungovat j a k o p ř e d m ě t psychologie, zůstane n á m subjekt, p r o
zkušenost pochopit j a k o m o ž n o u , nýbrž o souvislosti ve vědomí,
který a skrze který je n ě c o d á n o a který již nelze považovat za n ě c o
díky n i m ž se ustavují předměty. P ř e d m ě t y se ve v ě d o m í ustavují na
48
M. Sommer, Husserl und der fruhe Positivismus, poukazuje na zamě
nitelnost tohoto pojetí s Averiovým empiriokriticismem, kterým se Husserl
okolo roku 1910 zabýval. U Avenaria na něj zapůsobilo, že vycházel z obra
zu přirozeného světa, dále zdůraznění principiální koordinace, požadavek
vyřazení generální teze a učení o postulovanosti světa.
206
základě zčásti aktivních a zčásti pasivních syntéz.50
49
M. Sommer, Husserl und der fruhe Positivismus, str. 223, tvrdí, že
Husserl byl od počátku idealista, avšak nikoli novokantovského typu, nýbrž
ve smyslu máchovského idealismu.
50
Chápeme-li termín „pasivní syntéza" doslova, pak obsahuje rozpor.
207
Druhá
část.
V.
Fenomenologie
Fenomenologie
Edmunda
Husserla
Transcendentální fenomenologie je idealistická v t o m smyslu, že
Zaměříme-li se výhradně na to, co je d á n o v prožívání, a přijme
p ř e d m ě t y pro ni znamenají tolik co fenomény závislé na já, jejichž
m e j e t a k , j a k s e s a m o m á (111,225), p a k n e n í p r a v d a , ž e b y c h o m in-
e m p i r i c k á r e a l i t a - t j . t r a n s c e n d e n c e v ů č i e m p i r i c k é m u v ě d o m í - se
tencionální obsah zakoušeli j a k o obraz reálného objektu. N o é m a
nezkoumá, neboť nejsou podmíněny empirickým, nýbrž transcen-
n e m á s a m o s t a t n o u e x i s t e n c i : j e h o esse tkví v percipi. T í m t o vyjádře
d e n t á l n í m j á . H u s s e r l m ů ž e s K a n t e m ř í c i , ž e s k u t e č n o s t j e jev, a l e
ním Husserl poukazuje na Berkeleyho koncepci, kterou by ovšem
ž á d n é zdání. F e n o m e n o l o g i i n u t n o c h á p a t j a k o transcendentální, ni
n e c h t ě l b e z ú p r a v p ř e v z í t , n e b o ť o p r o t i B e r k e l e y m u esse n e c h á p e
koli subjektivní idealismus. Husserlovy poukazy k „ v ý k o n ů m já",
j a k o „ s l o ž k u " percipi. N o é m a sice p a t ř í k v ě d o m í , a v š a k n e n í v n ě m
0 k t e r é s e p ř e d m ě t n o s t o p í r á , o v š e m d o k l á d a j í , ž e s e o d subjektivis-
reálně obsaženo - je vůči vědomí transcendentní. Na několika mís
mu neoprostil zcela.
tech ovšem Husserl i noémata popisuje jako imanentní ve vědomí
a za transcendentní vůči v ě d o m í prohlašuje pouze intendované
b) Analýza intencionality
věci. 5 1 D a l š í k o m p l i k a c e v z n i k á t í m , ž e u H u s s e r l a i n t e n c i o n á l n í b y t í
P o j e m i n t e n c i o n a l i t y , t j . z a m ě ř e n o s t i a k t u n a n ě c o , stojí v s a m é m
vykazují n e j e n n o e s e , a l e i n o é m a t a : „ K a ž d é n o é m a m á svůj , o b s a h '
centru fenomenologie. N a u k u o intencionalitě Husserl přejal od
a j e h o p r o s t ř e d n i c t v í m se v z t a h u j e ke , s v é m u ' předmětu." (111,316)
B r e n t a n a , k t e r ý z a s n a v á z a l n a m y š l e n k y s t ř e d o v ě k ý c h filosofů.
Striktně vzato se k předmětu nevztahuje n o é m a j a k o takové, ale j e n
1 D e s c a r t e s , j e h o ž v ý z n a m p r o H u s s e r l a trvale narůstal, u p o z o r n i l
j e h o jádro, n e b o d o k o n c e jen jistý „ b o d " tohoto jádra. N o e m a t i c k é
(bez uplatnění daného termínu), že to, co si jen představujeme, není
j á d r o s p o č í v á v e s m y s l u n e b o v ě c n é m stavu o d l i š n é m o d m o d a l i t , t j .
nic, a je to tedy n ě c o , i když třeba neexistuje žádná věc, která by
s p o č í v á v t o m , co se d o m n í v á m e , o čem p o c h y b u j e m e , na co v z p o
představě odpovídala.
m í n á m e atd. a co si zachovává svou totožnost bez ohledu na rozma
Vztah mezi aktem a intencionálním předmětem, poprvé objasněný
j i ž v Logických zkoumáních,
nité „ d o x i c k é " m o d a l i t y . O n o e m a t i c k é m j á d r u v š a k l z e m l u v i t t a k é
učinil Husserl později t é m a t e m preciz
ve smyslu p ř e d m ě t n é jednoty j a k o takové, a p a k j d e pouze o neurče
n í c h a n a l ý z . R o z l i š i l m e z i m y š l e n k o v ý m a k t e m (noésis), k t e r ý l á t c e
né, a l e u r č i t e l n é X (111,320). Z ř e j m é j e , že n o é s i s i n o é m a j s o u p o d l e
p o č i t k ů v t i s k á v á s m y s l a j a k o b y j i „ o d u š e v ň u j e " č i oživuje, i n t e n c i o
všeho intencionální povahy.52 Problému zdvojené intencionality se
n á l n í m p ř e d m ě t e m (noéma) a k o n e č n ě i n t e n d o v a n ý m p ř e d m ě t e m ,
lze v y h n o u t p o m o c í t e z e , ž e i n t e n c i o n a l i t a n o e s e s m ě ř u j e k p ř e d m ě
který je vůči v ě d o m í transcendentní. N o é m a se opírá o syntézu n o é -
tu p r ů c h o d e m „ s k r z " n o é m a , a i p r o t e n t o v ý k l a d l z e u H u s s e r l a najít
sí, j í ž j s o u p r o p o j e n y v p ř e d m ě t n o u j e d n o t u . N o e t i c k é a n o e m a t i c k é
m o d a l i t y s i n a v z á j e m p l n ě o d p o v í d a j í : p r o t i n o e t i c k é m u o b s a h u vje
m u , s o u d u , v z p o m í n k y atd. stojí j a k o n o e m a t i c k ý k o r e l á t „ v n í m a n é " ,
„vyjádřené s o u d e m " , „ v z p o m í n a n é " atd. Podle okolností se přitom
m ů ž e několik vrstev překrývat, například základní vrstvu vjemových
o b s a h ů p ř e k r ý v á v r s t v a s o u d ů a tu z a s e v r s t v a h o d n o t .
četné doklady.
Vztah noésis a noématu není u Husserla vymezen natolik přesně,
a b y c h o m j e h o výroky m o h l i chápat zcela j e d n o z n a č n ě : vždy tu zů
stane určitá „nejistota, v č e m tedy vlastně tkví pravý v ý z n a m H u s
serlova p o j m u n o é m a " . 5 3
51
Husserl má na mysli syntézu ležící pod úrovní usuzování. Nepřipouští žádné
bytostně pasivní vědomí, o čemž svědčí jeho anylýzy pasivních syntéz, kde
např. říká, že vědomí „není pouhou posloupností prožitků", nýbrž „neustá
lým konstituováním předmětností" (XI, str. 218). To, co se zdá být pasivní,
se zakládá na dřívější aktivitě: V genezi sféry čisté pasivity mohou „hrát roli
útvary, které sice mají svůj původ v dřívější aktivitě, ale nyní jsou jen něčím,
co se pasivně vynořuje" (XI, str. 342).
208
Srv. R. Bernet (vyd.), Edmund Husserl, str. 87.
P Podle M. Sommera, Husserl und der fruhe Positivismus, str. 295, tkví
funkce noetické intencionality v objektivaci, zatímco noematická intencio
nalita uskutečňuje kladení. Noésis je smysl noematického předmětu, noéma
je smysl skutečného předmětu.
53
R. Bernet (vyd.), Edmund Husserl, str. 96. Podrobněji E. Strokerová,
Husserls transzendentale Phanomenologie, str. 111.
209
První
část.
Novokantovství
//.
Marburská
škola
č e n í vůle, u n í ž „ z á k o n záhodnosti n u t n ě d o c h á z í s l o v a j a k o z á k o n
volně navazuje na Platóna: k úrovni p u d u patří ctnost čistoty či u m ě -
chtění, a t o l i d s k é h o c h t ě n í " ( 8 7 n n . ) . P o d l e m é h o m í n ě n í n á m v š a k
řenosti, k úrovni volního chtění udatnost či mravná činorodost,
u t o h o t o p ř e c h o d u od l o g i k y p o z n á n í (a k ní n á l e ž e j í c í d e o n t i c k é l o
k úrovni čistého r o z u m o v é h o chtění ctnost pravdivosti. Spravedlnost
g i k y ) k e t i c e j a k o ž t o teorii „ p r a k t i c k é " z á h o d n o s t i č i p o v i n n o s t i N a -
j i ž p o u k a z u j e n a sociální aspekt ctností, zvláště n a p o ž a d a v e k vše
t o r p p ř í s l u š n é o p o d s t a t n ě n í z ů s t á v á d l u ž e n , a to z n á s l e d u j í c í h o d ů
obecné rovnosti. Originální je vnitřní omezení, j a k je Natorp vytyču
vodu: jestliže regulativním principem předepsaným poznávacímu
je mezi individuální etikou ctnosti a sociální pedagogikou, jíž rozu
procesu bylo zprvu zaměření do nekonečna, nikoli zaměření k urči
mí „teorii volního vzdělání na základě pospolitosti". V návaznosti na
t é m u cíli n e b o ú č e l u , p a k N a t o r p o v a a r g u m e n t a c e u p a d á d o k r u h u ,
j e d n o t l i v é stupně ú s i l n é h o spění definuje život ve společnosti j a k o
k d y ž filosof t v r d í , ž e m o m e n t „ m á b ý t i " j e d o z k u š e n o s t i u v e d e n p r á
„pospolitost práce, ustavenou díky s p o l e č n é m u volnímu vedení pra
v ě s t a n o v e n í m c í l e , j e ž p ř i t o m d o p o s u d p ř e d s t a v o v a l o důsledek p ř e
covních pudů mezi jednotlivci, které sdružuje pospolitost", přičemž
c h o d u od záhodnosti ke c h t ě n í . 6 3 1 k d y b y c h o m ale Natorpovu „de
toto vedení podléhá „pospolité kritice r o z u m u " řízené hlediskem
d u k c i " přijali za s c h ů d n o u , vyjde najevo, že takto získaná b á z e je
nutné j e d n o t y účelů. T ř e m stupňům života ve společnosti - práce,
p r o e t i k u r e l e v a n t n í j e n v u r č i t é m o h l e d u . D a l e k o s p í š e p o s k y t u j e zá
vedení společnosti skrze techniku a právo, r o z u m o v á kritika - odpo
klady sociální pedagogiky.64
vídají e k o n o m i c k é , exekutivní a k o n e č n ě vzdělávací aktivity, j e ž
To se ukazuje při p o d r o b n ě j š í m výkladu teorie realizující se po
t a k é r e p r e z e n t u j í r o z u m n a r o v i n ě s p o l e č n o s t i . Toto s t r u k t u r n í r o z d ě
v i n n o s t i : v ý c h o d i s k e m m u j e úsilné spění, c h á p a n é t a k , ž e z k u š e n o s t
lení N a t o r p zároveň interpretuje j a k o historickou cestu společenské
v určitém b o d ě přijme určité zaměření. Nejnižší stupeň úsilného spě
ho vývoje, k t e r o u v o p o z i c i k m a t e r i a l i s t i c k é m u c h á p á n í dějin p o v a
ní p ř e d s t a v u j e pud, k t e r ý v z á p a s e se s m y s l o v ě v n í m a t e l n o u h m o t o u
žuje za p o d ř í z e n o u z á k o n u záhodnosti či povinnosti. Díky sociální
z í s k á v á f o r m u práce. P o v ě d o m í o , j e d n o t ě z a m ě ř e n í , j i ž n u t n o p ř í s
p e d a g o g i c e s e p o s p o l i t o s t trvale p ř i b l i ž u j e k e k o n e č n é m u c í l i s p o l e
ně dodržovat a j e ž zakazuje každou odchylku", u práce ještě schází,
č e n s k é h o vývoje, j í m ž je „všestranný rozvoj lidstva", a to prostřed
volního chtění, p ř i n í ž se p u d o v é
nictvím společenské organizace výchovy v domácnosti a rodině,
síly k o n c e n t r u j í n a j i s t o u „ z á l e ž i t o s t " . N e j v y š š í f o r m u aktivity p ř e d
p r o s t ř e d n i c t v í m školství a u s p o ř á d á n í m veřejného života. V oblasti
a l e p ř i s t u p u j e na r o v i n ě volby či
stavuje rozumová vůle, z a m ě ř e n á na t o , co „ m á b e z p o d m í n e č n ě b ý t " .
školské politiky se N a t o r p zasazoval p ř e d e v š í m o v š e o b e c n é a bez
Natorpova nauka o ctnostech, vystavěná na naznačených základech,
platné základní vzdělání, tj. o rovnost vzdělávacích příležitostí pro
v š e c h n y s p o l e č e n s k é vrstvy.
63
Problémem kauzality a teleologie se zde nyní nemůžeme podrobněji
zabývat. Natorp zdůrazňuje, že na rozdíl od „má býti" zůstává technické
uskutečňování účelné povinnosti zasazeno v kauzální souvislosti skutečnosti
{Philosophie, str. 89 n.).
64
d) E s t e t i k a a filosofie n á b o ž e n s t v í
E s t e t i k a u N a t o r p a o z n a č u j e filosofii u m ě n í a o b j e k t e m u m ě n í je „ t o ,
co je zcela individuální", co nelze teoreticky pochopit ani prakticky
u c h o p i t , n e b o ť se o p í r á o z v l á š t n í „ s p l y n u t í " t e o r e t i c k é h o a p r a k t i c k é
Natorp poprvé rozvíjí tyto teorémy ve své Sozialpádagogik (1899,
7. vydání R. Pippert [vyd.] Paderbom 1974), zvláště v §§ 5 n., když se zabý
vá poměrem mezi rozvíjením rozumu a vůle. Vychází zde z ideje nepodmíněnosti, která nemá jen regulativní význam pro zkušenost, nýbrž vytváří
též „počátek záhodnosti v praktickém smyslu" (str. 50), a to tím, že stano
vuje bezpodmínečný požadavek jednoty nebo zákonnosti jakožto poslední
účel každého chtění (str. 52-55). V této argumentační souvislosti jde Natorpovi, podobně jako Cohenovi, jen o všeobecný metodický základ pro teorii
a etiku.
ho t y p u o b j e k t i v a c e : na o b j e k t u m ě n í n u t n o n a h l í ž e t tak, Jako kdyby
96
97
tím, č í m j e s t , z á r o v e ň m ě l být: j a k m á být, t a k t a k é (jakoby) j e s t " . N e j
vyšší r o v i n y d o s a h u j e u m ě l e c k á t v o r b a t a m , k d e se v i n d i v i d u á l n ě vnímatelné p o d o b ě u m ě l e c k é h o díla zpodobňuje „idea sama", takže se
u m ě n í „ t a k ř k a s a m o stává s v é h o d r u h u f i l o s o f i í " . Z a o r g á n k u c h o p e n í
uměleckých objektů N a t o r p označuje „tvořivou fantazii". M e z i pro
d u k c í a r e c e p c í u m ě l e c k ý c h d ě l se v t o m t o p s y c h o l o g i c k é m p o p i s u n e
rozlišuje. O u m ě l e c k é m „ c í t ě n í " l z e u N a t o r p a m l u v i t j e n tehdy, p o k u d
Druhá
část.
Fenomenologie
V.
Fenomenologie
Edmunda
Husserla
jednoty jsou j e d n o t y smyslu, jež tedy předpokládají vědomí, které je
Nabízí se otázka, zda čisté vědomí není p o u h á idealizace empiric
s m y s l e m o b d a ř i l o (111,134). P o l e o s m y s l e n í (tj. o n t o l o g i c k á sféra a b
k é h o v ě d o m í , j e h o ž v n i t ř n í s o u v i s l o s t i s e p a k i n t e r p r e t u j í j a k o sou
s o l u t n í c h p o č á t k ů ) j e p ř í s t u p n é „ n a z í r a j í c í m u z k o u m á n í " (111,135).
vislosti podstaty; t o h o t o názoru byl Julius Kraft ( 1 8 9 8 - 1 9 6 0 , n a p o
Čisté vědomí ustavuje „všechny světské transcendence j a k o inten-
sledy profesorem ve Frankfurtu nad M o h a n e m ) . Například pravidlo,
c i o n á l n í k o r e l á t a k t ů h a b i t u á l n í p l a t n o s t i , k t e r é s e mají i d e á l n ě u s k u
že ve v j e m u l z e přejít od v ě d o m í v m o d u a k t u a l i t y k v ě d o m í v m o d u
t e č n i t a h a r m o n i c k y r o z v í j e t " (111,119).
inaktuality a n a o p a k , je z á k o n z o b o r u speciální vědy, nikoli n u t n ě
Jak u v e d e n o výše, věci jsou podle Husserla vždy dány neúplně,
platný zákon podstaty.59
totiž vždy z určité perspektivy a n e b o ve „sledu o d s t í n ě n í " (stejně
j a k o barvy v n í m á m e podle okolností v určitém odstínu) a na dvorci
d) Transcendentální syntéza a v ě d o m í času
neurčené určitelnosti, na kterém poukazují k j i n ý m entitám. Předmět
J e d n í m z b o d ů , k d e se H u s s e r l odchýlil od Kanta, je pojetí syntézy,
se ustavuje syntézou rozmanitých aspektů jakožto jejich jednota,
aktivity, k t e r á p o d l e o b o u myslitelů spojuje r o z m a n i t é k j e d n o t ě
a to díky „ v ý k o n ů m v ě d o m í " , které utvářejí smysl a kladou určitou
předmětného smyslu. Zatímco podle Kanta je předmětný vztah vždy
modalitu bytí. Thesis reálného bytí je přitom odkázána na původní
spjat s r o z u m e m a k a t e g o r i e m i , H u s s e r l m l u v í o p ř e d m ě t n o s t i j i ž na
evidenci daného a na rozumové zdůvodnění. Syntéza předmětné
r o v i n á c h n i ž š í c h n e ž r o z u m . Již v e v n í m á n í s e v z t a h u j e m e k p ř e d m ě
k o n s t i t u c e v y c h á z í z j e d n o d u š š í c h t e z í . T y p s y n t é z y závisí n a a k t e c h ,
tům, a vnímání je dokonce hlavním způsobem, jak toho dosáhnout:
z n i c h ž s e odvíjí: p o v a h u k l a d e n í ( = t h e t i c k ý , p o z i č n í r á z ) m á t e h d y ,
„ K d y k o l i m l u v í m e o p ř e d m ě t e c h , ... smysl t o h o t o vyjádření v ž d y
p o k u d i v š e c h n y akty, v n i c h ž je f u n d o v á n a , j s o u t h e t i c k é , a n e u t r á l
p ů v o d n ě p r a m e n í z v j e m ů . . . " ( X I , 19) S y n t é z a , p ř i n í ž s e u s t a v u j í
ní je tehdy,
předměty, nemusí být aktivního rázu: podle Husserla (a v opozici ke
p o k u d akty,
v nichž je fundována, jsou neutrální
K a n t o v i ) existuje i p a s i v n í s y n t é z a .
(111,296).
D o m n ě n k a o „skutečném světě", který by nezávisel na subjektu,
Ve v n í m á n í a v n á z o r n é z k u š e n o s t i o b e c n ě hraje k l í č o v o u r o l i t ě l o
j e z t o h o t o p o h l e d u a b s u r d n í : „ O s o b ě j s o u c í p ř e d m ě t n i k d y n e n í ta
se smyslovými orgány, j a k Husserl upřesňuje především ve d r u h é m
kový, že by n e m ě l nic s p o l e č n é h o s v ě d o m í m a s v ě d o m ý m j á . "
s v a z k u Idejí (Hua I V ) a v p ř e d n á š k á c h , k t e r é v y š l y p o d n á z v e m
(111,112) B y t í č a s o p r o s t o r o v ý c h v ě c í „ j e b y t í , j e ž v ě d o m í k l a d e p ř i
Analysen
s v ý c h z k u š e n o s t e c h . . . a nadto už n i c . . . " (111,117) M y š l e n k a „ č e h o
X I ) . „ T ě l o s e t r v a l e p l n í f u n k c i o r g á n u v n í m á n í . " ( X I , 13) N a t e n t o
si n a v í c " , tj. m y š l e n k a věci o sobě je p o d l e H u s s e r l a p r á v ě tak ne
objev navázal M e r l e a u - P o n t y n a u k o u o úloze tělesnosti ve v n í m á n í
smyslná j a k o názor, že příčiny jevů tkví ve fyzikálních entitách
(viz n í ž e , k a p . V I , 3 ) .
(111,128).
zur passiven
Synthesis
(Analýzy
k
pasivní
syntéze,
Hua
M e z i tělesnými funkcemi, které se nějak podílejí na procesu vní
M ů ž e m e se ptát, zda by důsledně provedená fenomenologická
mání, patří zvláštní v ý z n a m kinestezím,60 které se podle Husserla
epoché nemusela kromě empirického já uzávorkovat i já transcen
rozhodujícím z p ů s o b e m účastní na syntéze počitku. Pasivní syntézy
dentální. Husserl m ě l za to, že nikoli: byl přesvědčen, že čistého já
přispívají t a k é k t v o r b ě a s o c i a c í ( X I , 1 1 8 ) . Z v l á š t n í a s o c i a t i v n í v a z b y
s e „ r e d u k c e n e m ů ž e d o t k n o u t " (111,195). D o d a l o v š e m , ž e prožívají
j s o u m o ž n é j e d i n ě n a z á k l a d ě v š e o b e c n é syntézy, j i ž n u t n o p r o z k o u -
cí já n e l z e u č i n i t s v é b y t n ý m o b j e k t e m z k o u m á n í samo o sobě, n e b o ť
postrádá obsah, který b y c h o m mohli explikovat, a přiznal: „samo
o s o b ě j e n e p o p s a t e l n é : j e t o č i s t é j á a n i c v í c " (111,195). P ř e s t o j e
c h á p a l j a k o n ě c o , c o lze n a h l é d n o u t reflexí, c o zůstává t o t o ž n é
v č a s e , c o m ů ž e b ý t č i n n é a n e b o setrvat t r p n é a c o v y k a z u j e a b s o l u t
ní jednoduchost.58
212
58
Srv. E. Marbach, Das Problém des leh, str. 206, se zřetelem na 2. sv.
Idejí, § 23 n.
59
J. Kraft, Von Husserl zu Heidegger, str. 33.
60
Tento názor předjímal už G. Berkeley v Nové teorii vidění; srv. sv.
VIII, kap. IV, str. 2.
213
Druhá
část.
V.
Fenomenologie
Fenomenologie
Edmunda
Husserla
mat fenomenologickými prostředky. Jedná se o syntézu p ů v o d n í h o
vědomí času spočívá na syntéze, kterou Husserl označil termínem
vědomí času (XI,125 nn.): „Pokud si něco původně uvědomujeme
„Ursynthese" (111,292) a k t e r o u n e p o v a ž o v a l za a k t i v n í . 6 2
j a k o s o u č a s n é a n á s l e d n é , je to ustavováno j a k o ž t o s o u č a s n é a sukcesivní ... z původní syntetické jednoty." (XI.127)
S p o s t u p e m času kladl Husserl na roli prepredikativních, pasiv
ních zdrojů p ř e d m ě t n é h o smyslu stále větší důraz. Akty já se vyko
návají v ž d y n a z á k l a d ě p a s i v n í p ř e d c h ů d n é d a n o s t i . 6 1 A k t i v n í o s m y s lení p r o b í h á v ž d y na základě dřívějších stanovení smyslu, která
zpravidla již nejsou přítomna ve vědomí, a m u s í m e je tedy nejdříve
z n o v u z p ř í t o m n i t , c h c e m e - l i o b j a s n i t g e n e z i j á a světa. Z a t í m t o ú č e
lem n u t n o já chápat j a k o časové a i samu zkušenost času n u t n o gene
ticky nahlédnout z podstaty vědomí.
Při výkladu syntézy se Husserl opřel o Kantovu transcendentální
d e d u k c i , a to p ř í z n a č n ě o v e r z i z p r v n í h o v y d á n í Kritiky čistého ro
zumu. P s y c h o l o g i c k é ú v a h y o t r a n s c e n d e n t á l n í s y n t é z e , j e ž se v r o c e
1781 u K a n t a stále ještě proplétaly s ú v a h a m i transcendentálně-log i c k ý m i , H u s s e r l a z j e v n ě o s l o v o v a l y v í c e n e ž a n a l ý z y z d r u h é h o vy
d á n í , j e ž j s o u p s y c h o l o g i c k ý c h s o u v i s l o s t í p r o s t y . A t a k é v Kartesiánských meditacích s e H u s s e r l z a m ě ř i l n a s y n t e t i c k o u f u n k c i a k t u
„já m y s l í m " : právě na této syntéze závisí j e d n o t a rozmanitosti, již
r e p r e z e n t u j e k a ž d ý v j e m . T a k t o n a s t o l e n á j e d n o t a j e j e d n o t o u n a zá
k l a d ě p r a v i d e l , r e s p e k t i v e z á k o n ů , V z h l e d e m k n i m ž s e ustavují t y p y
objektů. K a ž d ý objekt vykazuje určitou pravidly řízenou strukturu,
která je provázána se strukturou subjektu.
H u s s e r l s h o d n ě s K a n t e m z d ů r a z ň o v a l v a z b u m e z i s y n t é z o u a ča
sem. V p ř e d n á š k á c h o v ě d o m í času z roku 1905 prohlásil: „ O b e c n ě
v z a t o j e ...
t o , c o j s m e v Logických zkoumáních n a z v a l i , a k ť č i .in
F o r m a času netkví v tom, že k d a n ý m o b s a h ů m přistoupí nová
složka - j a k b y c h o m si mohli myslet, p o k u d s H e r b a r t e m n e b o Lotzem přijmeme domněnku, že obsahy vědomí jsou vždy omezeny na
bod v č a s e . T a k o v ý n á z o r j e n e u d r ž i t e l n ý , j a k p ř e d v e d l p s y c h o l o g
William Stern ( 1 8 7 1 - 1 9 3 8 ) : obsahy v ě d o m í vždy vykazují časovou
d é l k u . P r o ž i t e k n e m i z í v t e m ž e o k a m ž i k u , k d y s e v y n o ř i l , n ý b r ž zů
stává p o k r á t k ý č a s p ř í t o m e n , t o t i ž p o d o b u p s y c h i c k é p r é z e n c e . 6 3
H u s s e r l tuto tezi přejal a zdůraznil, že časovost patří k p o d s t a t ě
v n í m á n í ( X , 2 2 ) . K a ž d ý vjem, a d o k o n c e n a p r o s t o k a ž d ý i n t e n c i o n á l
ní prožitek má jistý „časový dvorec": nezapadá okamžitě do minu
losti, ale po j i s t o u d o b u je u c h o v á n ve v ě d o m í a z á r o v e ň t a k é spjat
s tím a o n í m o č e k á v á n í m , tj. z a m ě ř e n do budoucnosti. N a p ř í k l a d
k p r o ž i t k u t ó n u - i p o t é , co p ř e s t a n e - p a t ř í j i s t ý d o z v u k , a k d y ž v n í
m á m e úvodní tóny z n á m é melodie, očekáváme přitom tóny následu
jící. Na tyto dva aspekty Husserl p o u k á z a l p o m o c í termínů „ r e t e n c e "
a „protence". V ě d o m í podléhá neustálé z m ě n ě , neboť to, co prožívá
m e v p ř í t o m n o s t i , tzv. „ p r v o t n í i m p r e s e " , p ř e c h á z í d o m i n u l o s t i , a l e
toto minulé nemizí zcela:
„impresionální v ě d o m í n e u s t á l e p l y n u l e
p ř e c h á z í d o n o v é h o retencionálního v ě d o m í " ( X , 2 9 ) . P ř e s t o ž e j e r e
tence prožitkem čehosi minulého, zakoušíme ji v každém d a n é m
nyní j a k o aktuálně jsoucí, a tento retenční prožitek sám ustoupí do
minulosti a tak dále, č í m ž vznikají retence r ů z n ý c h úrovní. Na vědo
mí právě m i n u l é h o navazuje r o z v i n u t ý č a s o v ý názor, p ř i č e m ž sou
vislost prvotní i m p r e s e s jejím č a s o v ý m d v o r c e m tvoří základ časo
vého určování objektů. Pokud se intence zaměří na vztahy mezi
tencionální p r o ž i t e k ' , určitý p r o u d , ve k t e r é m se ustavuje i m a n e n t n í
jednota č a s u . . . " (X,76) Podle Husserlova názoru nejen syntézy
v čase (tj. s y n t é z y p r o c e s ů v p r o u d u p r o ž i t k ů ) , ale i s a m o p ů v o d n í
61
K tomu E. Strokerová, Husserls transzendentale Phanomenologie,
str. 165 nn. Husserlova zjištění ohledně pasivity předem daného se podle
Strokerové „zjevně vymykají přímé analýze", ale pokud má být činnost
vědomí pochopitelná, je „ n u t n é " takto postupovat. To může znamenat, že se
jedná o domněnky, které Husserl učinil za účelem objasnění souvislostí vě
domí.
214
62
Jak se uvádí v R. Bernet (vyd.), Edmund Husserl, str. 102 n., Husserl
později pokládal konstitutivní akty za nečasové, neboť jinak by se musel
smířit s nekonečným regresem. Bezčasové konstituující vědomí se stává ab
solutnem. (Srv. X, str. 73: „Toto absolutní, vše konstituující předem se roz
prostírající vědomí...") Jak chápat, že akty, které nemají časový charakter,
by měly vytvořit vědomí času, se už neříká.
63
W. Stern, Psychische Prásenzzeit, str. 325-329; srv. Husserliana, X,
N. 2. K Husserlovu pojetí času srv. S. Rinofherová-Kreidlová, Edmund Hus
serl; k Husserlově výměně názorů s Brentanem, Meinongem a dalšími viz
tamt., kap. I, § 7, str. 3 1 1 .
215
Druhá
část.
Fenomenologie
V;
Fenomenologie
Edmunda
Husserla
prvotní impresí v n ě j a k é m nyní a r e t e n c e m i v jejich r ů z n ý c h rovi
hlubší a zcela universální nauku o principech a normách všech
nách, vzniká „ p o d é l n á " intence; p o k u d se ale týká aktuálního obsahu
v ě d " (XVII,20). H u s s e r l neusiloval o n o v o u logiku paralelně k lo
v d a n é m nyní, je to intence „příčná".
gice formální. Směřoval k logice, která sice u k á ž e důsledky vyplý
S e p ě t í m p r v o t n í i m p r e s e , r e t e n c e a p r o t e n c e s e u s t a v u j e n e j e n ča
vající z l o g i c k ý c h p r i n c i p ů , a l e z á r o v e ň t y t o p r i n c i p y t a k é v z t á h n e
s o v ý objekt, a l e i s a m o o b j e k t i v n í v ě d o m í č a s u . J e l i k o ž p r o u d v ě d o
k s u b j e k t i v i t ě . J i n ý m i slovy, t é m a t e m t r a n s c e n d e n t á l n í l o g i k y n e
mí není nic p ř e d m ě t n é h o a není to ani proces, lze mu predikáty, j a k é
jsou logické útvary j a k o takové, nýbrž jejich vznik ve vědomí, tedy
náleží procesům či předmětům (například „kontinuita"), přisuzovat
svého druhu jednání, které se však neupíná na nic reálného, nýbrž
jen v odvozeném smyslu.
na ireálné (ideální) předměty.
Pozdní Husserl do svých úvah vtáhl i genezi myšlení včetně myš
e) Transcendentální vědosloví
Již
v
Logických
zkoumáních,
ale
i
později
ve
Formální a
transcen
dentální logice, k t e r á se v r a c í ke d ř í v e v z n e s e n ý m o t á z k á m , H u s s e r
l o v i n e š l o o l o g i k u v b ě ž n é m s l o v a s m y s l u , n ý b r ž p ř e d e v š í m o filo
sofii l o g i k y č i o „ p o k u s o k r i t i k u l o g i c k é h o r o z u m u " ( j a k z n í
podtitul druhého spisu).
lení logického s cílem vyložit m y š l e n k o v é struktury z dějin já. Lo
gické formy tu představují psychické sedimenty, jež se utvořily
v průběhu individuálního i společného vývoje myšlení
(XVH^n). 6 4
P r o v š e c h n y v ě d y - n e j e n p r o l o g i k u - p l a t í , že k o b s a h o v é m u z k o u
mání a ke kritice poznávacích nároků musí přistoupit kritika původu.
Husserl uznával, že podobnou snahu lze označit za „psychologis-
Logika v širším smyslu se podle Husserla nevyčerpává naukou
m u s " , o v š e m j e n tehdy, p o k u d tento t e r m í n n e c h á p e m e empiristicky,
o p o j m u , s o u d u a ú s u d k u . Je to z á r o v e ň o n t o l o g i e , a formální apo-
ale v n o v é m , t r a n s c e n d e n t á l n í m smyslu j a k o „kritiku intencionální-
fantiku n u t n o spojit s f o r m á l n í o n t o l o g i i , k d y p r v n í p o j e d n á v á o sou
ho života, k t e r ý u s t a v u j e v ě d n í p o l e i s a m u t e o r i i " ( X V I I , 182). K r e -
du (apofansis) a d r u h á o p ř e d m ě t e c h o b e c n ě ( n a p ř í k l a d k d y ž k o n s t a
cidivě psychologismu přitom podle Husserla nedochází, neboť „sou
tuje, ž e n e m ů ž e e x i s t o v a t n i c , c o b y n e b y l o t o t o ž n é s a m o s e s e b o u ) .
dy, o k t e r ý c h l o g i k a p o j e d n á v á v e s v ý c h z á k o n e c h , n e j s o u t o t é ž c o
Vedle kategorií apofantické logiky ( „ p o j e m " , „ v ě t a " , „pravdivost"
prožitky souzení, pravdivé věty nejsou totéž co prožitky evidence,
atd.) tedy n u t n o vzít v potaz i kategorie p ř e d m ě t u vůbec („vlast
důkazy nejsou totéž co
n o s t " , „ r e l a c e " , „ m n o h o s t " atd.), tj. k a t e g o r i e formální o n t o l o g i e .
( X V I I , 159).
subjektivně-psychické dokazování atd."
A p o f a n t i k a a o n t o l o g i e s p o l u s o u v i s í , j e l i k o ž f o r m y p ř e d m ě t ů (for
my p ř í s l u š n é ke k a t e g o r i i něco jako takové) v y s t u p u j í v s o u d u a j e n
Apofantickou
f) Idea první filosofie
Husserl v transcendentální fenomenologii spatřoval novou „první fi
tak n á m jsou přístupné (XVII.83).
logiku, jež překonává rozsah tradované nauky
losofii", philosophia prima. O z n a č e n í „ p r v n í
filosofie",
j a k ho H u s
o s o u d u a o v z t a z í c h m e z i s o u d y , je n u t n é r o z v i n o u t v t r a n s c e n d e n
serl v p ř e d n á š k á c h z r o k u 1 9 2 3 - 1 9 2 4 u p l a t n i l p r o v l a s t n í s y s t é m ,
tální nauku o apriorním vědění, nauku, která odkazuje k p o d m í n
musíme chápat v kartesiánském, nikoli v aristotelském smyslu: H u s
k á m apriorního vědění v čistém vědomí a k výkonům čistého vědo
serlovi se n e j e d n á o j s o u c n o j a k o ž t o j s o u c n o , ale p ř e d e v š í m o já
mí, j e ž ustavují
smysl jsoucího.
Logiku v
širším smyslu, j a k ji
v j e h o vztazích k p ř e d m ě t ů m , respektive o svět j a k o ž t o nejzazší ho
načrtl Husserl, tedy nutno chápat jako transcendentální vědosloví.
rizont p ř e d m ě t n é zkušenosti. Jako u Descarta vůdčí zásadu první fi-
Logika ideálních v ý z n a m o v ý c h útvarů, v níž schází zamyšlení nad
subjektivními výkony, ze kterých vše vychází, je podle Husserla
právě tak jednostranná j a k o teorie, která logiku bere j a k o danou
a p o u z e na ni z p ě t n ě r e f l e k t u j e ( X V I I , 17 n . ) . V t r a n s c e n d e n t á l n í
fenomenologii jsou obě perspektivy provázány: „jedině transcen
d e n t á l n í l o g i k a m ů ž e p o d a t d e f i n i t i v n í v ě d o s l o v í , definitivní, n e j 216
64
E. Strokerová, Husserls transzendentale Phánomenologie, str. 187,
zdůrazňuje, že v roce 1929 byl už s ohledem na dějiny a tradici Husserlův
obrat k žitému světu připraven, takže nemůže být chápán jako roztržka
s transcendentální fenomenologií.
217
Druhá
část.
Fenomenologie
V.
Fenomenologie
Edmunda
Husserla
l o s o f i e t v o ř i l o Cogito ergo sum, i u H u s s e r l a je Já jsem „ p r a v ý p r i n
ní nebo reálné, u Husserla představuje korelát intencionálního vědo
cip všech principů" a „první věta každé pravé filosofie" (VIII,42).
mí,
Samozřejmě se tu nemíní empirické, nýbrž transcendentální já. Vě
konstitutivní pro předměty vůbec. Z tohoto hlediska je skutečnost
tj.
s o u v i s l o s t i p ř e d s t a v (cogitationes), j e j i c h ž
zákonitosti jsou
d o m í a reálné bytí p o d l e Husserla ontologicky nestojí na stejné úrov
k o r e l á t e m e v i d e n t n í h o v y k á z á n í (1,94 n . ) a „ s v ě t " j e „ k o r e l a t i v n í
ni: vědomí neboli čistému já náleží oproti p ř e d m ě t n é m u bytí primát.
idea k ideji d o k o n a l é zkušenostní evidence, d o k o n a l á syntéza m o ž
N a k o l i k v c e n t r u f e n o m e n o l o g i e stojí č i s t é v ě d o m í , z í s k a n é t r a n s
n ý c h z k u š e n o s t í " (1,97).
cendentální r e d u k c í a vztažené ke „světu v ů b e c " , j e d n á se o trans
cendentální průzkum vědomí či „egologii".
Ať už Husserlovu teorii konstituce p o s o u d í m e jakkoli, není po
chyb, že transcendentální fenomenologie patří k t ě m filosofiím sub
Husserlovo transcendentální stanovisko se od Kantovy či novo-
jektivity, j e ž se ve 20. století snažil Wittgenstein a další behavioris-
k a n t o v s k é p o z i c e liší p ř e d e v š í m t í m , ž e s i u c h o v á v á j i s t é p s y c h o l o
ticky z a m ě ř e n í myslitelé překonat. P o k u d si tato kritika b e r e na
g i c k é složky. J á , k t e r ý m s e z a b ý v á t r a n s c e n d e n t á l n í f e n o m e n o l o g i e ,
mušku psychologickou verzi Husserlovy filosofie, je plně oprávně
sice není já e m p i r i c k é , n i c m é n ě podle Husserla je přesto lze u c h o p i t
ná, o v š e m s a m o j á d r o f i l o s o f i e v ě d o m í a H u s s e r l o v a z á k l a d n í m y š
a p o p s a t v reflexi. Transcendentální já je na n ě c o z a m ě ř e n o , n ě č í m
lenka, k t e r á n a s y s t é m o v é m h á v u p s y c h o l o g i s m u n e n í závislá, z ů s t á
se z a o b í r á a z a u j í m á k n ě č e m u s t a n o v i s k o - c o ž m u s í z n a m e n a t , že
vají n a t u r a l i s t i c k o u k r i t i k o u n e d o t č e n y .
akty, j e ž já v y k o n á v á , lze p o z o r o v a t v introspekci, a p r á v ě tak je
transcendentální
ego
v Kartesiánských
meditacích p r o h l á š e n o
za di
g) P r o b l é m intersubjektivity
váka sebe sama. Husserl hovořil o „rozpolcení v já", j e ž má za dů
K nejtěžším otázkám, které vyvstanou v rámci transcendentálního
sledek, že proti p ř i r o z e n é m u já, vždy sledujícímu ten či o n e n zájem,
idealismu, patří - j a k p o z n a m e n a l již E. von H a r t m a n n (viz níže,
vyvstává já transcendentální a naprosto bezzájmové jako pozorova
k a p . I X , 1 ) - p r o b l é m , z č e h o s e odvíjí m o ž n o s t z a k u s i t c i z í d u š e v n í
tel. Husserl m o h l transcendentální já považovat za pozorovatelné
život. D r u z í l i d é p a t ř í k e z k u š e n o s t n í s k u t e č n o s t i s t e j n ě j a k o v ě c i ,
díky tomu, že se podle j e h o mínění od empirického já reálně neliší:
nicméně u bližních nelze předpokládat, že by jejich konstituce pro
je v e m p i r i c k é m já u k o t v e n o (1,15; srv. 1,75) a odliší se od něj t e p r v e
b í h a l a s t e j n ě j a k o u v ě c í , n e b o ť j e z a k o u š í m e j a k o subjekty, t j . j a k o
provedením transcendentálně fenomenologické redukce. Ani doda
p ř í s l u š n é k t é m u ž t y p u , a stejně j a k o s o b ě i j i m p ř i p i s u j e m e v ě d o m í ,
t e k , ž e s e b e z a k o u š e n í s e n e m á t ý k a t setrvávajícího „ J á m y s l í m " , n ý
jež p r o v á d í k o n s t i t u c e . J e l i k o ž k v ě d o m í d r u h ý c h lidí n e m á m e b e z
b r ž u n i v e r s á l n í s t r u k t u r y j á , n i c n e m ě n í n a faktu, ž e H u s s e r l p o v a ž u
prostřední přístup, vyvstává otázka, jak je vůbec m o ž n é , že je zakou
je já za pozorovatelné (i když j e h o podstatu nikoli). Za těchto
š í m e j a k o s a m o s t a t n é subjekty.
o k o l n o s t í n á s n e p ř e k v a p í , ž e i sféru a p r i o r i H u s s e r l i n t e r p r e t o v a l
p s y c h o l o g i c k y . A p r i o r n í s t r u k t u r y , o n ě ž s e opírají p o z n á v a c í v ý k o
ny, l z e p o d l e H u s s e r l a u c h o p i t v r e f l e x i , a n ě k o l i k r á t d o k o n c e p r o
hlásil apriorní struktury za vrozené: ego prý vykazuje „nedozírné
v r o z e n é a p r i o r i " (1,28).
Sklony k psychologickému výkladu předmětné konstituce Husserl o v i n e b r á n i l y p ř i r o v n a t svůj „ f e n o m e n o l o g i c k ý i d e a l i s m u s " (1,36)
k Fichtově n a u c e o sebevztahu já. Husserl tak prohlásil, že já klade
samo sebe j a k o základ platnosti všech objektivních instancí platnosti
(1,65) a ž e p r o - s e b e - b y t í , j e ž e g u n á l e ž í , j e b y t í v n e u s t á l é a u t o k o n s t i t u c i (1,21). U H u s s e r l a n a j d e m e i F i c h t o v u m y š l e n k u , ž e j á k l a d e
nejá, i k d y ž v o d l i š n é m j a z y k o v é m h á v u : o b j e k t i v n ě j s o u c í , a ť i d e á l -
D o m n ě n k u , ž e n a p s y c h i c k é stavy d r u h ý c h lidí (či „ o s o b " ) u s u z u
j e m e n a z á k l a d ě j e j i c h v e r b á l n í c h , m i m i c k ý c h a g e s t i k u l a č n í c h vy
jádření, p o v a ž o v a l H u s s e r l z a n e v y h o v u j í c í : z k u š e n o s t d u š e v n í h o ži
vota d r u h ý c h se n e o d v í j í z ú s u d k u z a n a l o g i e . M á m e k n ě m u p ř í s t u p
n e z á v i s l e na ú s u d c í c h a v t o m t o s m y s l u b e z p r o s t ř e d n ě , t o t i ž ve for
m ě e m p a t i e čili vciťování (1,140 n . ) .
H u s s e r l upozornil, že tělo druhého neprožíváme jako věc, nýbrž
jako tělo stejného typu j a k o je n a š e vlastní tělo. T u t o z k u š e n o s t se
snažil o b j a s n i t v r á m c i p s y c h o l o g i e a s o c i a c í : p o d o b n o s t , j i ž v y k a z u j í
části n a š e h o h m o t n é h o t ě l a s h m o t n ý m t ě l e m d r u h é h o , v e d e k e v z n i
ku a s o c i a c í m e z i p ř e d s t a v a m i o v l a s t n í m h m o t n é m t ě l e a p ř e d s t a v a
mi o h m o t n é m t ě l e d r u h é h o ( H u s s e r l tu m l u v i l o „ p á r o v a c í c h a s o c i a -
219
Druhá
část.
V.
Fenomenologie
Fenomenologie
Edmunda
Husserla
c í c h " ) . Jelikož naše h m o t n é tělo p r o n á s má vnější a vnitřní stránku,
T í m t o pojetím n e o p o u š t í m e stanovisko transcendentálního idea
p r o ž í v á m e d í k y t ě m t o a s o c i a c í m i h m o t n é t ě l o (Korper) d r u h é h o
lismu: Husserl zdůrazňoval, že společenství m n o h a já se ustavuje
j a k o ž i t é t ě l o (Leib), k t e r é m á n e j e n v n ě j š í , a l e s t e j n ě j a k o n a š e ž i t é
„ve sféře t o h o , co je mé vlastní" (1,137),
t ě l o i v n i t ř n í s t r á n k u , t j . sféru p o č i t k u . P ř i p i s u j e m e m u s t e j n é , a n e b o
se vyskytovalo nezávisle na m n ě . Husserl došel k výsledku, že sebe
přinejmenším p o d o b n é funkce j a k o vlastnímu žitému tělu, například
v ě d o m í nejen fakticky, ale i n u t n ě souvisí s v ě d o m í m c i z í h o . J a k o
kinestéze, čímž je průvodně míněno i zakoušející já (VIII,134 n.).
izolovaná bytost bych n e m o h l být subjektem ve světě (VI,256).
68
a nejde tedy o nic, co by
Cizí nitemost, jež není dána bezprostředně, je uchopena „aprezentac í " (VIII,62).
65
Podle tohoto (psychologického) výkladu se empatie opírá o analo
5. Fenomenologie žitého světa
gii m e z i v l a s t n í m a c i z í m ž i t ý m t ě l e m , o v š e m v o p o z i c i k b ě ž n é m u
m í n ě n í se cizí já u H u s s e r l a otevírá nikoli díky analogii, a stejně tak
Husserl n e z a p o m í n á vzít v potaz roli, kterou ve zkušenosti cizího
duševního života hraje řeč.
V e d l e t e o r i e v c i ť o v á n í o v š e m u H u s s e r l a n a j d e m e i j i n é p o j e t í intersubjektivity, j e ž l é p e o d p o v í d á f e n o m e n o l o g i c k é m u p ř í s t u p u . Vý
c h o d i s k e m t u j e fakt, ž e s v é p r a v d i v é s o u d y o s v ě t ě n a h l í ž í m e j a k o
objektivně pravdivé, a tedy j a k o intersubjektivně sdílené. Nárok na
objektivitu by byl zcela nepochopitelný, kdyby neexistovalo množ
ství, r e s p e k t i v e s p o l e č e n s t v í s u b j e k t ů , j e j i c h ž s o u d y k o r e l u j í s o b j e k
tivním světem. Východiskem pro konstituci společenství subjektů
č i l i „ t r a n s c e n d e n t á l n í h o m y " (1,137) j e p ů v o d n ě z a k o u š e n ý ( = p r i -
a) Krize přírodovědného uvažování
V Idejích s e H u s s e r l o h l é d l z a d l o u h o u a t r n i t o u c e s t o u o d v ý k l a d u
č i s t ě l o g i c k ý c h t é m a t p o t r a n s c e n d e n t á l n í f e n o m e n o l o g i i (111,217).
S t á l e v š a k n e d o s p ě l k cíli s v é h o m y š l e n í : j e h o f i l o s o f i c k ý v ý v o j s e
uzavřel až ve chvíli, kdy objevil t é m a žitého světa j a k o ž t o základu,
n a k t e r é m spočívají v š e c h n y v ý k l a d y s p e c i á l n í c h v ě d .
K d y ž H u s s e r l r o k u 1 9 3 6 p ř e d s t o u p i l p ř e d v e ř e j n o s t s e s v ý m i úva
h a m i o Krizi evropských věd, v y v o l a l o to v e l k é p ř e k v a p e n í :
tu n a c h á z e l i
filosofa,
čtenáři
k t e r ý už s a u t o r e m Logických zkoumání či Idejí
jako by neměl m n o h o společného.69 Jak ale ukazují četné náčrty
mordiální) svět, c h á p a n ý j a k o svět p r o k a ž d é h o , n e p o u z e p r o m n e .
Má-li mít víra ve svět pro každého smysl, nestačí j e n přijmout hypo
tézu o nějakém j i n é m já. Je nutno uznat množství jiných, ba přímo
souhrnné subjektové společenství, jež provádí konstituci společného
objektivního světa. V m o n a d i c k é m j á 6 6 se zrcadlí j i n é m o n á d y způ
s o b e m p o c h o p i t e l n ý m j e n s využitím teze, že tu j d e o samostatné
subjekty, j e ž p r o v á d ě j í k o n s t i t u c i p ř e d m ě t ů . 6 7
65
E. Strokerová, Husserls transzendentale Phánomenologie, str.
145,
poznamenává, že s poměrem vnitřní a vnější stránky žitého těla je podle
Husserla už dána původní transcendence.
66
K Husserlově fenomenologické monadologii srv. K. E. Kaehler, Die
Monade in Husserls Phánomenologie der Intersubjektivitát, str. 692-709.
67
K problému intersubjektivity srv. Bernet et al., Edmund Husserl, str.
143 nn.; A. Diemer, Edmund Husserl. Versuch einer systematischen Darstellung seiner Phánomenologie, str. 283 nn.; J. V. Iribarne, Husserls Theorie
žžíj
der Intersubjektivitát; E. Strokerová, Husserls transzendentale Phánomeno
logie, str. 136 nn.; A. Schiitz, Das Problém der transzendentalen Intersub
jektivitát, in: týž, Studien zurphánomenologischen Philosophie, Gesammelte
Aufsátze, lil; M. Theunissen, Der Andere. Studien zur Sozialontologie der
Gegenwart; B. Waldenfels, Das Zwischenreich des Dialogs. Sozialphilosophische Untersuchungen im Anschlufi an E. Husserl.
68
H. Zeltner, Das leh und die Anderen, str. 288-315, vyzvedává Husserlovu zásluhu na tom, že „ukázal, že transcendentální struktura ega není zcela
pochopitelná, pokud nevezmeme v úvahu jeho výkony pro konstituci jiného
ega" (str. 308). Postrádá však u Husserla ohled na řeč, která je sama v sobě
„vždy médiem společenství" (str. 314).
*9
Např. E. Strokerová, Einleitung, str. IX. Podle ní je Husserlův obrat
k dějinám závažnější než příklon k žitému světu. Srv. E. Strokerová, Ge
schichte und Lebenswelt als Sinnfundament der Wissenschaften in Husserls
Spdtwerk, str. 107-123. Podle W. Biemela, Die entscheidenden Phasen in
Husserls Philosophie, str. 2 1 1 , v pojednání o krizi Husserl nově nahlédl, že
vědění o podstatách nemá bezčasový charakter, nýbrž je dějinné. Husserlovu
Druhá
část.
Fenomenologie
V.
Fenomenologie
Edmunda
Husserla
p u b l i k o v a n é v V I . s v a z k u Husserlian, z v e ř e j n ě n ý t e x t t v o ř i l j e n j e d
b) P ř í r o d n í v ě d y a žitý svět
n u č á s t H u s s e r l o v y filosofie ž i t é h o s v ě t a . C e l é p o j e d n á n í v y c h á z e l o
Krizi, o níž tu je řeč, lze podle Husserla p o c h o p i t j e n tehdy, p o k u d
z p ř e d n á š e k , k t e r é H u s s e r l r o k u 1935 p r o s l o v i l ve V í d n i a v P r a z e . 7 0
p r o b á d á m e j e j í v z n i k . 7 1 Z p ů s o b i l a j i p ř e d e v š í m z t r á t a sil u m e t a f y
Mluví-li H u s s e r l o krizi věd (míní se p ř e d e v š í m přírodní vědy),
z i c k é h o m y š l e n í a i z o l a c e v ě d y od života. M e t a f y z i k a t v ů r č í m či
v y v s t á v á o t á z k a , z d a t a k o v á k r i z e s k u t e č n ě p r o p u k l a - a z d á se, j a k o
nem, „prvotním založením", vytvořila teoretický rámec, v němž
by o ničem p o d o b n é m nemohlo být řeči. Zatímco filosofii zpochyb
b y l o m o ž n o c h á p a t j e d n o t l i v é v ě d y j a k o s o u č á s t i v ě d y o b e c n é a usi
ňuje n á p o r s k e p s e , i r a c i o n a l i s m u a m y s t i c k ý c h s k l o n ů , p ř í r o d n í v ě d y
lovat o c e l k o v ý v ý k l a d s k u t e č n o s t i . K d y ž s e t e n t o r á m e c r o z p a d l , vy
si i po k r o k u od k l a s i c k é fyziky k t e o r i i r e l a t i v i t y a k v a n t o v é f y z i c e
tratil se i smysl, za který v ě d a m e t a f y z i c e vděčila. S e p a r a c e v ě d y
uchovávají status exaktních věd. H u s s e r l uznal, že o v ě d e c k é přís
a života z a s e v e d l a k ú p a d k u p o v ě d o m í o z á v i s l o s t i v š e c h v ě d e c k ý c h
nosti empirických, prakticky uplatnitelných teorií v t o m t o ohledu
teorií n a o p o ř e ž i t é h o s v ě t a . V ě d e c k é k o n s t r u k c e zjevují svou s m y s
n e n í p o c h y b . O d v ě d y o v š e m n u t n o o č e k á v a t , ž e m á i svůj s m y s l p r o
luplnost, pokud si j s m e vědomi jejich souvislosti s žitým světem,
život obecně, a p o k u d se tento smysl vytratí, j a k k tomu p o d l e H u s
který v n í m á m e j a k o smysluplný, a n a o p a k smyslu pozbývají, p o k u d
serla ve v ě d ě 20. století došlo, je třeba hovořit o krizi. Ve světě pozi
tato souvislost u p a d n e v zapomnění. Jakmile to pochopíme, vidíme
tivisticky a n a t u r a l i s t i c k y c h á p a n é vědy, j e ž se s k l á d á v ý h r a d n ě z o b
též, j a k lze krizi p ř e k o n a t : ztracený smysl lze znovu nalézt j e d i n ě
j e k t i v n ě z j i s t i t e l n ý c h fakt, s c h á z e j í s e b e s l a b š í v a z b y k ž i v o t u , k t e r é
zpětným z a m y š l e n í m n a d počátky vědy v ž i t é m světě.
by poskytly pevnou půdu pod n o h a m a , scházejí tu ideály a normy,
s jejichž p o m o c í by se člověk m o h l orientovat. V takovém světě ne
l z e v é s t p l n ý život.
Za této situace je zapotřebí filosofie, která zodpoví otázku po
smyslu lidského života a dějin. Vývoj d u c h a podle Husserla právě
k t a k o v é filosofii s m ě ř u j e , a ve s n a z e o ní H u s s e r l s p a t ř o v a l ú k o l ev
r o p s k é h o lidství.
Husserl byl přesvědčen, že krizi věd lze překonat j e d i n ě m y š l e n í m
a r o z u m e m . T í m n e m í n i l o n u víru v r o z u m , k t e r á p a n o v a l a v 1 8 . sto
letí a k t e r o u p o v a ž o v a l za naivní - o v š e m o d m í t n o u t určitou kon
krétní formu racionalismu ještě n e z n a m e n á odvrat od rozumu vůbec.
P r á v ě v r o z u m n a o p a k H u s s e r l v s a d i l s v é n a d ě j e : v ě ř i l v „historický
pohyb
.vrozen'"
zjevování
(VI.13
universálního
rozumu,
jenž je
lidstvu jako
takovému
n.).
Izolaci v ě d e c k é h o myšlení od žitého světa podle Husserla zahájila
m a t e m a t i k a a p ř í r o d n í v ě d y j í p o d l e h l y s o u b ě ž n ě s e svou m a t e m a t i
zací a formalizací. U tohoto vývoje lze rozeznat několik kroků: N e j
dříve - p ř e c h o d e m k analytické geometrii - nastoupily algebraické
vztahy na místo n á z o r n ě zakoušených tvarů; poté se podařilo nepří
mo z m a t e m a t i z o v a t i kvalitativní rysy věcí („intenzivní veličiny"),
pro které nelze podat přímý matematický popis (příkladem je přiřa
zení světelných vln barvám j a k o ž t o kvalitám); poté byly na základě
pozorování určitých vazeb mezi příčinou a účinkem zformulovány
kauzální zákony a zapsány j a z y k e m matematiky; a k o n e č n ě byla při
jata domněnka, že přírodní dění zcela bezvýhradně podléhá kauzální
d e t e r m i n a c i ( V I . 2 0 n n . ) . T e n t o vývoj b y l m o t i v o v á n s n a h o u p o s t a v i t
poznání přírody do služeb (technické) praxe.
S v ý h r a d n í m z a m ě ř e n í m na f o r m y a f o r m u l e j d e r u k u v r u c e j i s t é
zvnějšnění: má se za to, že m a t e m a t i c k é formule postihují pravé bytí
přírody, p ř e s t o ž e v e s k u t e č n o s t i z a c h y c u j í j e n v z t a h y l e ž í c í n a p o v r -
fenomenologii žitého světa uvádí do spojitosti s trvalými motivy Husserlova
myšlení M. Sommer, Lebenswelt und Zeitbewusstsein.
70
Vídeňská přednáška je otištěna v: Husserliana, VI, str. 314 nn.
LLL
71
Především zde nabývá významu genetický způsob uvažování, ke kte
rému se Husserl ve svém pozdním období hlásil. Odmítá „oddělovat objas
nění skrze teoretické poznání a historické ... vysvětíení" (VI, str. 379).
K tomu R. Thurnher, Husserls Idee einer „wirklichen, echten Wissenschaftstheorie", str. 2 7 - 4 1 .
Druhá
část.
Fenomenologie
c h u . J i ž p r v n í p r ů k o p n í c i n o v o v ě k é p ř í r o d n í v ě d y n i c n e t u š i l i o fak
V.
Fenomenologie
Edmunda
Husserla
tzv. d o x a , s e d r u ž í k p ř e d m ě t ů m , k t e r é j s o u d á n y s a m y o s o b ě , za
tu, že předměty, o kterých mluví, j s o u ustaveny v p r a m e n n ý c h výko
t í m c o d r u h ý t y p , tzv. e p i s t é m é , p ř e d p o k l á d á p r e p r e d i k a t i v n í e v i d e n c i
n e c h o s m y s l e n í a ž e „ p r v o t n í p ů d u " p o d v e š k e r o u teorií i p r a x í t v o ř í
jako základ.73 ( Z d e se samozřejmě m ů ž e m e ptát, zda „ e v i d e n c e "
n á z o r n ě d a n ý svět. Z a s t á n c i n o v o v ě k é v ě d y věřili, ž e svět p ř í r o d n í c h
není víceznačný výraz, pokud se jí j e d n o u míní nezpochybnitelnost
věd představuje samu skutečnost. K p ř e k o n á n í této p o m ý l e n é víry je
danosti něčeho a podruhé vnitřní nahlédnutelnost predikativního
nutno proniknout až ke kořenům vědeckých konstrukcí v předvědec-
soudu.)
k é m životě. D o k u d v ě d c i svou aktivitu n e p r o p o j í s ž i t ý m s v ě t e m , zů
s t a n e j i m s m y s l j e j i c h k o n á n í skryt ( V I , 5 7 ) .
Návrat k žitému světu ovšem n e s m í m e chápat j a k o návrat k přiro
Vyhlídky na pozitivní vývoj filosofie H u s s e r l zpočátku hodnotil
příznivě, o v š e m z d á se, ž e v e stáří b y l t e n t o o p t i m i s m u s o t ř e s e n , n e
boť d ě n í n a p o l i f i l o s o f i e n a n ě j n e p ů s o b i l o n a d ě j n ě . V p ř e d m l u v ě
z e n é m u postoji k v ě c e m . Zároveň m u s í m e zreflektovat subjektivní
k p l á n o v a n é m u d r u h é m u dílu pojednání o krizi věd konstatoval, že
výkony, j e ž p o d m i ň u j í z k u š e n o s t n í s k u t e č n o s t , a zachovávat na pa
p ř e v a h a s k e p t i c k ý c h n á z o r ů , k t e r é z p o c h y b ň u j í n á r o k filosofie j a k o
m ě t i , ž e i „ s m y s l b y t í p ř e d e m d a n é h o ž i t é h o s v ě t a " j e „subjektivní
universální vědy o světě, nastolila zoufalou situaci (VI,442). K t o m u
útvar" ( V I , 7 0 ) . Ž i t ý s v ě t a n i s v ě t v ě d y n e j s o u d á n y o sobě, o b a s e
p ř i s t o u p i l y o p r á v n ě n é obavy, ž e j e h o f i l o s o f i e p o j e h o s m r t i n e n a j d e
odvíjejí o d k o n s t i t u č n í c h v ý k o n ů s u b j e k t u . J e l i k o ž ale žitý s v ě t s p o
věrné pokračovatele, neboť své nejvýznamnější žáky n e m o h l pova
č í v á n a p ů v o d n ě j š í c h , v ě t š i n o u p r e r e f l e x i v n í c h a k t e c h a t r i b u c e , vy
žovat z a l e g i t i m n í n á s t u p c e - d o k o n c e s e p ř í m o b r á n i l , a b y b y l p o s u
mezuje základ pro všechny teoretické konstrukce. V důsledku histo
zován na základě jejich publikací.
rické p o d m í n ě n o s t i v š e c h atribucí nelze ani žitý svět považovat za
n e m ě n n o u bázi konstituce světa v ě d e c k é h o .
O t á z k u p o v z t a h u ž i t é h o světa a s v ě t a v ě d y s i lze p o d l e H u s s e r l a p o
Také Husserlově víře v m o ž n o s t v ě d e c k é filosofie byla nejspíš na
k o n e c z a s a z e n a t ě ž k á r á n a , j a k d o k l á d á č a s t o c i t o v a n ý v ý r o k : „Filo
sofie jakožto věda, j a k o v á ž n á , p ř í s n á , d o k o n c e a p o d i k t i c k y p ř í s n á
ložit j e d i n ě z e s t a n o v i s k a , j e ž s e v ě d ě v y m y k á ( V I , 125), t j . p o u z e n a
věda - ten sen je p r y č . " (VI,508) Podle G a d a m e r a tu sice Husserl lká
m e t a r o v i n ě lze p o j m o v ě určit, „ j a k ý m z p ů s o b e m žitý svět n e u s t á l e
pouze nad p o h a s n u t í m v ě d e c k é h o ideálu v d o b o v é filosofii, který
p l n í funkci z á k l a d u a j a k ý m z p ů s o b e m j s o u j e h o č e t n é p r e l o g i c k é atri
hájil, n i c m é n ě p ř i r o z e n ě j š í s e z d á , ž e t u p ř i c h á z í k e s l o v u v ě d o m í
b u c e platnosti o p o r o u pro logické a teoretické p r a v d y " (VI, 127). Na
0 odvozenosti v ý z n a m o v é atribuce nejen ve světě přírodních věd, ale
r o z d í l o d z k u š e n o s t í , k t e r é v n í m á m e v ž i t é m světě, n e j s o u s o u v i s l o s t i
1 v žitém světě, k č e m u ž přistoupil objev historické podmíněnosti
odhalené v přírodních vědách evidentní p ů v o d n í m způsobem: nepřímá
všech v ý z n a m o v ý c h atribucí.74
e v i d e n c e k o n s t r u k c í v e s p e c i á l n í c h v ě d á c h závisí n a p ů v o d n í č i p r v o t n í
Ani v posledních spisech Husserl podle všeho zcela nepřekonal
evidenci zkušenosti žitého světa (VI,131). V t o m t o smyslu Husserl h o
myšlenkový d o g m a t i s m u s , což nás nepřekvapí, neboť dogmatické
vořil o a p r i o r n í sféře ž i t é h o světa ( V I , 1 4 0 ) , k t e r o u p o v a ž o v a l za u c h o
sklony jsou spojeny s intuicionismem, pro fenomenologii příznač
pitelnou s p o m o c í universální e p o c h é , která by vyřadila z platnosti
n ý m , tj. s vírou v m o ž n o s t p o c h o p i t n ě c o j a k o ž t o n ě c o (například
veškeré poznávací nároky jednotlivých věd (VI.151).
Vztah mezi světem vědy a žitým světem odpovídá vztahu mezi
prepredikativní evidencí a evidencí v soudu.72 První typ evidence,
73
E. Husserl, Erfahrung und Urteil, str. 22.
í4
72
E. Husserl, Erfahrung und Urteil. Untersuchungen zur Genealogie
der Logik. Kniha vznikla z Husserlových náčrtů, které (podle předmluvy
vydavatele) byly uspořádány a zpracovány j e h o tehdejším asistentem
Landgrebem.
11A
S. Rinofnerová-Kreidlová, Edmund Husserl, relativizuje fenomenolo
gický nárok na poslední odůvodnění (především s ohledem na Husserlovu
pozdní filosofii): „Poslední odůvodnění prostřednictvím fenomenologického
kritického poznání může vznášet nárok pouze na nějaké právě teď dosažitel
né odůvodnění. Podle toho je také požadavek věcné bezpředsudečnosti relalivní; je možné ho uskutečňovat pouze krok za krokem." (str. 764)
225
Druhá
část.
Fenomenologie
s t r o m j a k o ž t o d u b ) v č i s t é m z ř e n í . P o k u d j e m o ž n é n ě c o p o z n a t intu
itivně, a tedy bezprostředně, p a k existuje vědění, j e ž je nezávislé na
v ý k l a d e c h , n o n h y p o t e t i c k é a definitivní, tj. v ě d ě n í , j a k je za m o ž n é
VI
považují zastánci dogmatismu. Právě intuicionismus vyznačuje děli
cí čáru mezi fenomenologickým a k a n t o v s k ý m či novokantovským
FENOMENOLOGIE
transcendentalismem. Z hlediska fenomenologie je „fenomén", jak
prohlásil například Heidegger, „to, co se ukazuje na sobě s a m é m " , 7 3
PO HUSSERLOVI
z a t í m c o z h l e d i s k a K a n t a a n o v o k a n t o v c ů j e f i l o s o f i i „ráj č i r é b e z
prostřednosti uzavřen" (Cassirer).76 Ze stanoviska kritické filosofie
n e e x i s t u j e n i c , c o b y s e u k a z o v a l o s a m o z e s e b e , t j . o p r o š t ě n ě o d vý
kladu: pouze díky výkladům uskutečněným v určitém teoretickém
1. Max Scheler
r á m c i s e p r o n á s v ů b e c n ě c o stává u c h o p i t e l n ý m j a k o p ř e d m ě t . 7 7
Max Scheler se narodil roku 1874 v M n i c h o v ě . Studoval například
u R u d o l f a E u c k e n a (viz k a p . V I I I ) , j e h o ž i d e a l i s m u s n a něj z p o č á t k u
silně zapůsobil, a r o k u 1897 p r o m o v a l v J e n ě . V r o c e 1899 mu na
základě
habilitačního
spisu
Die
transzendentale
und psychologische
Methode ( T r a n s c e n d e n t á l n í a p s y c h o l o g i c k á m e t o d a ) b y l o u d ě l e n o
učební povolení.1 V letech 1 9 0 6 - 1 9 1 0 přednášel v M n i c h o v ě a ná
s l e d n ě žil ř a d u l e t v B e r l í n ě j a k o s o u k r o m ý b a d a t e l . R o k u 1 9 1 9 o b
držel řádnou profesuru na universitě v Kolíně nad Rýnem. Roku
1928 b y l p o v o l á n d o F r a n k f u r t u , a v š a k t é h o ž r o k u z e m ř e l .
Scheler měl zpočátku blízko k novokantovství, jak ukazuje raný
spis o logice, j e h o ž p r v n í svazek - j i ž vytištěný - S c h e l e r stáhl
/. p r o d e j e ( 1 9 0 6 ) . 2 H u s s e r l o v u filosofii j e š t ě v t é t o d o b ě o d m í t a l j a k o
platonismus,3 n i c m é n ě přesto se k fenomenologii brzy nato obrátil
a novokantovství zavrhl.
Schelerovy spisy4 pokrývají širokou tematickou oblast: j s o u věno
vány p r o b l é m ů m t e o r i e p o z n á n í , etiky, p s y c h o l o g i e , s o c i o l o g i e v ě d y ,
75
M. Heidegger, Bytí a čas, § 7.
76
E. Cassirer, Filosofie symbolických forem, I, str. 5 1 ; taktéž II, str. 48.
1
K biografii viz W. Henckmann, Max Scheler, kap. II. Srv. N. Hart
mann, Max Scheler f, str. IX-XVI.
2
Logik I. Ein Fragment aus dem Nachlafi Max Schelers, doslov J. Wil-
3
Podle J. Willera> Husserl im Friihwerk Schelers, str. 175-185.
Souborné vydání Schelerových prací: Gesammelte Werke, I-XV,
77
Předpoklad něčeho bezprostředně daného odmítá též T. W. Adorno,
Zur Metakritik der Erkenntnistheorie. Studien uber Husserl und die pháno
menologischen Antinomien; z hlediska dialektické filosofie je vše zprostřed
kované.
Icr.
4
227
Druhá
část.
Fenomenologie
VI.
filosofie n á b o ž e n s t v í a antropologie (k níž viz výklad v k a p . V I I ) .
Fenomenologie
po
Husserlovi
Scheler nebyl j e n teoreticky zaměřený, ale také h l u b o c e z b o ž n ý
V r o z m e z í p ř i b l i ž n ě p a t n á c t i l e t v z n i k l a m j . p o j e d n á n í Zur Phano
myslitel. Své vyznání změnil dvakrát: roku
menologie
und
k a t o l i c t v í , k t e r é p a k hájil v ř a d ě p u b l i k a c í , a l e v e d v a c á t ý c h l e t e c h
Hafi (K f e n o m e n o l o g i i a t e o r i i p o c i t ů s y m p a t i e a o l á s c e a n e n á v i s t i
se od t h e i s m u d i s t a n c o v a l 6 a v p o s l e d n í c h l e t e c h se p ř i h l á s i l k p a n -
( 1 9 1 3 , od d r u h é h o v y d á n í p o d n á z v e m Wesen und Formen der Sym-
theismu.7
pathie,
und
Theorie
Podstata
und die materiále
a
der
formy
Sympathiegefuhle
sympatie),
und
von
Der Formalismus
Liebe
in
1912 konvertoval ke
der Ethik
b) Schelerovo pojetí fenomenologie
Wertethik ( F o r m a l i s m u s v e t i c e a m a t e r i á l n í e t i k a
h o d n o t , č a s o p i s e c k y ve d v o u č á s t e c h 1 9 1 3 a 1 9 1 6 , k n i ž n ě 1 9 1 6 ) , Ab-
S c h e l e r ů v o b r a t k f e n o m e n o l o g i i j e u k á z k o u sílící t e n d e n c e , v ý r a z
handlungen und Aufsatze ( T r a k t á t y a č l á n k y , I—II, od 2. v y d á n í p o d
né na p o č á t k u 20. století, j e ž chtěla filosofii c h á p a n o u p ř e d e v š í m
n á z v e m Vom
Umsturz der Werte, O p ř e v r a c e n í h o d n o t ) ,
Vom Ewigen
j a k o teorii poznání ve speciálních vědách nechat vystřídat myšle
im Menschen
(Věčné
Wissenschaftsformen
ním, které směřuje - j a k požadoval Husserl - k v ě c e m samým, tj.
S p i s Die
k podstatě skutečnosti. F e n o m e n o l o g i e má ale u Schelera j i n ý cha
v
člověku,
und die Gesellschaft ( F o r m y
Stellung des Menschen
n á z v e m Die
pod
1921)
a
Die
vědění a společnost,
1926).
im Kosmos ( M í s t o č l o v ě k a v k o s m u ;
Sonderstellung
des Menschen,
Zvláštní
1.
vyd.
rakter než u Husserla: není již spjata s n á r o k e m na rigorózní vědě
místo
člo
ní.8 Husserlovu snahu důkladně proniknout fenomény Scheler ne-
věka, 1927), vycházející z přednášky z roku 1927, obsahuje kvintesenci o b s á h l é h o s y s t e m a t i c k é h o díla, které už Scheler b o h u ž e l ne
s t i h l n a p s a t . ( N á č r t y z p o z ů s t a l o s t i v y š l y v p ě t i s v a z c í c h Sebraných
spisů.) Za p r v n í s v ě t o v é války se S c h e l e r k situaci vyjádřil ve s t a t í c h
typu
Der Genius
us
n ě m e c k á válka,
a
des Krieges
und der deutsche
1915)
Krieg
(Válečný
a Der Krieg als Gesamterlebnis
géni
(Válka
j a k o celostní prožitek, 1916).5
5
Schelerovy práce na téma světové války rozebírá K.-H. Lembeck,
„Deutsche
Weltberuf"?
Natorps
und Schelers
Kriegsphilosophie,
str.
220-237. Scheler měl zpočátku za to, že je možné vidět určitý ideální aspekt
války, později v ní spatřoval už jen konflikt zájmů řešený násilnými pro
středky. Srv. G. Schneider, Max Schelers Wandel vom Militaristen zum Pazifisten und die Konsequenzen fur die Politik.
6
Srv. doslov vydavatele (Maria Schelerová) ke Gesammelte Werke, V,
str. 456.
Bern - Miinchen 1954 nn. Bibliografie: W. Hartmann (vyd.), Max Scheler.
Bibliographie, Stuttgart - Bad Cannstatt 1963; E. Avé-Lallement, Bibliographisches Verzeichnis, in: M. Scheler, Gesammelte Werlce, XIV, str.
446-464. _ Sekundární literatura: M. S. Frings, Max Scheler. Drang und
Geist, in: J. Speck (vyd.), Grundprobleme der grofien Philosophen. Philoso
phie der Gegenwart, II, Góttingen 1981 2 , str. 9-42; P. Good (vyd.), Max
Scheler im Gegenwartsgeschehen der Philosphie, Bern - Miinchen 1975;
W. Henckmann, Max Scheler, týž, Max Scheler. Phanomenologie der Werte,
in: M. Fleischer (vyd.), Philosophen des 20. Jahrhunderts. Eine Einflihrung,
Darmstadt 1995 4 , 1990 1 ; J. Kraft, Von Husserl zu Heidegger. Kritik der
phánomenologischen Philosophie, Frankfurt a. M. 1956 2 , kap. II: Philoso
phie als Metaphysik: Scheler; E. W. Orth - G. Pfafferott (vyd.), Studien zur
Philosophie von Max Scheler. I. Internationales Kolloquium der Max-Scheler-Gesellschafte, V, 1994 (Phánomenologische Forschungen; 28, 29);
G. Pfafferott (vyd.), Vom Umsturz der Werte in der modernen Gesellschaft.
II.
Internationales Kolloquium der Max-Scheler-Gesellschafte,
V,
Bonn
1997.
N. Hartmann, Max Scheler f, má za to, že Scheler byl světonázorově
tuk nestálý, protože byl myslitelem problémů (str. XV). Hartmann rozhodně
/.uchází příliš daleko, když na obranu Schelera, v jehož myšlení nachází
rozpory, poznamenává, že by bylo neoprávněné požadovat od tvůrčího mys
litele bezrozpornost. Podobně D. von Hildebrand, Die Menschheit am Scheideweg. Gesammelte Abhandlungen und Vortráge, míní, že ani rozpory a mlhuvosti v jednotlivých otázkách neumenšují význam Schelerovy filosofie,
zvláště jeho etiky. Podle Hildebranda byl Schelerův odvrat od katolicismu
motivován nikoli věcně, nýbrž čistě osobně, totiž především přáním zbavit
sc dotírajícího pocitu viny oslabením autority katolické církve (str. 621).
Autor se snaží Schelerův základní osobní postoj v zásadě zdiskreditovat,
i když to maskuje respektem k základním Schelerovým postřehům v oblasti
n i k y : ačkoli se Scheler obsahově často ke katolickému étosu hlásil, v zásadě
prý nikdy skutečně katolické smýšlení neměl (str. 618).
228
229
7
"
Srv. M. Scheler, Vom Wesen der Philosophie, V, str. 75, kde zdůraz
ňuje, že filosofie nesmí usilovat o ideál přírodovědné přísnosti.
Druhá
část.
přijal z a s v o u , n a m í s t o a r g u m e n t ů s e r a d ě j i o d v o l á v a l n a ú d a j n é
bezprostřední zření.
VI.
Fenomenologie
Fenomenologie
po
Husserlovi
výskyt věcí nezávislých na myšlení - o v š e m nikoli jejich p o v a h u zakoušíme v prožitku kladení odporu. Za zcela nepochybné poklá
9
Shodně s Husserlem se chtěl Scheler omezit na to, co se ukazuje
dal, že výskyt a p o v a h a kterékoli j e d n o t l i v é věci j s o u nezávislé na
nezávisle na speciálně vědních anebo metafyzických výkladech, nic
a k t e c h , k t e r é j e u c h o p u j í : „ T a t o p r a v d a j e p r o n á s e v i d e n t n í v každém
m é n ě Husserlovo pojetí fenomenologické redukce považoval za ne
poznávacím aktu, ba d o k o n c e v k a ž d é m d u c h o v n í m aktu v ů b e c . "
vyhovující. V y p o v ě z e n í teze o existenci p o d l e něj n e m ů ž e zpřístup
(V, 180) P o z n á n í m r o z u m ě l ú č a s t s u b j e k t u n a p o v a z e č i f o r m ě objek
nit ž á d n ý n o v ý svět p ř e d m ě t ů ani ž á d n o u říši podstat. N a h l é d n u t í
tu, n i k o l i n a j e h o v ý s k y t u . R o z l i š e n í m e z i v ý s k y t e m (Dasein) a p o
idejí vyžaduje, a b y c h o m pozdrželi životní nutkání, které naráží na
v a h o u (Sosein) v y p l ý v á z r e d u k c e , p ř i k t e r é o d h l í ž í m e o d k a ž d é h o
o d p o r skutečnosti a zakládá prvotní zkušenost reality.10 T o h o t o „as-
thetického aktu subjektu a hledíme pouze na ideální významy
k e t i c k é h o " v ý k o n u j e p o d l e Schelera s c h o p n a j e d i n ě d u c h o v n í by
(11,67). K d y b y v ý s k y t a p o v a h a b y l y n e o d l u č n ě spjaty, m u s e l i b y
tost.11 Zvíře m u s í neustále přitakávat, j e n č l o v ě k j e ten, k d o m ů ž e
c h o m buď přijmout názor, že se poznávaný p ř e d m ě t co do své pova
říci n e (Neinsagerkónner), k d o v ě č n ě p r o t e s t u j e p r o t i s k u t e č n o s t i . 1 2
hy i co do v ý s k y t u n a c h á z í v s u b j e k t u , a n e b o b y c h o m z n e p o z n a t e l -
S c h e l e r o v a f e n o m e n o l o g i c k á z k o u m á n í s e opírají o m e t a f y z i c k é
nosti výskytu věcí museli usoudit na nepoznatelnost jejich povahy.
předpoklady, které podstatně překračují m e z e fenomenologického
V p r v n í m p ř í p a d ě s e s t á v á m e s u b j e k t i v n í m i i d e a l i s t y a v p o s l e d so-
popisu. Scheler se domníval, že je s to projít vrstvou p s y c h i c k ý c h
lipsisty, v e d r u h é m s k e p t i k y . P r o t i s o l i p s i s m u m l u v í t o , ž e e x i s t u j í
i fyzických fenoménů a v bezprostředním nahlédnutí podstaty
z p ů s o b y b e z p r o s t ř e d n í h o z a k o u š e n í reality, a s k e p s i v y v r a c í fakt, že
uchopit transcendentní skutečnost: ideace otevírá o k n o k absolut
na základě nahlédnutí podstaty lze dosáhnout evidentního poznání.
nu. Poznání podstaty se mu nakonec stalo prostředkem k poznání
Evidentní sebepoznání ovšem podle Schelera (v opozici k Brentano-
absolutna: věřil, že veškerenstvo věcí i j e h o p r a m e n a základ lze
vi) n e e x i s t u j e , n e b o ť n i k d y n e l z e v y l o u č i t s e b e k l a m . V a n a l o g i i
díky aktivnímu e m o c i o n á l n í m u zapojení člověka uchopit v milují
k idolům v poznávání přírody, j a k je vymezil Francis B a c o n , Scheler
c í m splynutí.
m l u v i l o i d o l e c h s e b e p o z n á n í (111,215-292).
O p r o t i H u s s e r l o v i S c h e l e r hájil k r i t i c k ý r e a l i s m u s : v e v ě d ě n í v i d ě l
Kriticky se Scheler vyhrazoval k d o b o v é m u subjektivismu, empi
vztah k bytí, který popisoval j a k o milující účast jádra osoby na pod
rismu a relativismu.14 V Jaspersovi a Spenglerovi viděl zastánce čis
statě věcí.13 S D i l t h e y e m a M a i n e de B i r a n e m sdílel přesvědčení, že
tě s u b j e k t i v n í n a u k y o s v ě t o n á z o r e c h , 1 5 n o v o k a n t o v s t v í a n o v o h e g e lovství p o v a ž o v a l za a k a d e m i c k o u scholastiku a p o z i t i v i s m u s mu
připadal principiálně překonaný.16 O L o t z e m , Wundtovi a Fechnero-
9
Ke kritice fenomenologického intuicionismu srv. J. Kraft, Von Hus
serl zu Heidegger, passim.
10
Srv.
W.
Stegmuller, Hauptstrdmungen
der Gegenwartsphilosophie,
str. 101: „Pokud ... se reálným bytím nemíní existence předmětu, nýbrž
existence odporu, pak lze uzávorkování existence reality provést jediné po
tlačením všech funkcí vůle,
úsilí a pozornosti."
11
W. Henckmann, Schelers Begriff der Philosophie, str. 2 0 - 3 3 , pouka
zuje na morální sebevýcvik, který Scheler pokládal za podmínku poznání
podstat (str. 23).
12
M. Scheler, Die Stellung des Menschen im Kosmos, in: Gesammelte
Werke, IX, str. 44 [česky: Místo člověka v kosmu].
13
Toto pojetí s důvtipem kritizuje J. Kraft, Von Husserl zu Heidegger,
230
Ntr. 59 n. W. Henckmann, Schelers Begriff der Philosophie, je odvozuje
/. vlivu křesťanské ideje lásky v té podobě, jak ji prezentuje Janovo evan
gelium.
14
M. Scheler, Die deutsche Philosophie der Gegenwart (1920), in: Ge
sammelte Werke, VII, str. 259 nn.
15
To neznamená, že by odmítal jakýkoli světový názor. Scheler vyzve
dával spíše význam světového názoru pro filosofii, ale i pro myšlení v jed
notlivých vědách; j a k také poznamenal, vědecké názory se mohou proměňovut se změnou světového názoru (V, str. 77 n.).
16
pozitivismus, který z Francie a Anglie také k nám přišel v jisté odno-
231
Druhá
část.
VI.
Fenomenologie
Fenomenologie
po
Husserlovi
v i k o n s t a t o v a l , ž e u ž t a k ř k a z m i z e l i z e s c é n y , z a t í m c o j i s t ý vliv n a
se omezuje na vitální vědomí, přechodovou oblast mezi tělem
o p a k v n í m a l u E d u a r d a von H a r t m a n n a a z něj vycházející realistic
a osobní myslí (VII,45), a plní svou roli, kdykoli v n í m á m e jakoukoli
k é filosofie ( D r i e s c h , K i i l p e a t d . ) . M a r x i s m u s p o d l e S c h e l e r a u p a d l
živou bytost, neboť bez jisté minimální identifikace by takový vjem
do těžké krize a p r a g m a t i s m u s je jednostranný, neboť bere v potaz
nebyl možný. V z t a h k B o h u , na k t e r é m spočívá pravá, totiž d u c h o v n í
j e n j e d e n typ p o z n á n í , totiž prakticky uplatnitelné efektivní vědění.
mystika, n a o p a k nelze chápat jako pocit bytí-vjedno, neboť se v n ě m
Větší v ý z n a m než metafyzice, jejíž obrodu tehdy m n o z í (například
uchovává vědomí o existenciálním odstupu vůči Bohu.
P. Wust) zvěstovali, přisuzoval fenomenologii, ve které spíše než
O p r o t i p o c i t o v é „ n á k a z e " s e v e m p a t i i (Nachfuhlen) p o c i t d r u h é
v ě d u s p a t ř o v a l u r č i t ý filosofický p o s t o j : p o d l e n ě j n e j d e o „techné
ho nestává naším vlastním pocitem. Empatie je p o d m í n k o u sympatie
nazírajícího vědomí, n ý b r ž o u r č i t o u m e t o d u m y š l e n í " . P r o d o b o v o u
(Mitfiihlen), j e ž je z a s e p o d m í n k o u l á s k y k l i d e m . O s y m p a t i i se o p í
f i l o s o f i i j e p o d l e S c h e l e r a p ř í z n a č n á v l i v n á t e n d e n c e k o p o u š t ě n í tra
rá v ě d o m í reality cizího já, jež zakoušíme j a k o právě tak skutečné
d i č n í c h f o r e m , a to i v u m ě n í ( e x p r e s i o n i s m u s ) a ve v ě d ě ( n a p ř í k l a d
j a k o vlastní já. Teprve na základě tohoto vědomí m ů ž e vyvstat láska
t e o r i e relativity).
k č l o v ě k u a u z n á n í l i d s k é h o d n o t y . L á s k a k č l o v ě k u p a k je z á k l a d e m
Retrospektivně se Schelerovy diagnózy a prognózy m n o h d y jeví
l á s k y k B o h u (VIJ.,105 n n . ) .
stejně m y l n é j a k o j e h o víra v budoucí poslání j e h o vlastní filosofie.
Stejně jako empatie a sympatie, jež nelze rozložit na jednodušší
Schelerovo m y š l e n í se sice těšilo (především v n ě m e c k y mluvících
p r v k y ( V I X 6 6 ) , j s o u i l á s k a a n e n á v i s t , z k o u m a n é ve d r u h é č á s t i spi
z e m í c h ) j i s t é m u o h l a s u v p r v n í t ř e t i n ě 2 0 . století a p a k z n o v u k r á t c e
su, „ p r v o t n í f e n o m é n y " , k t e r é n e l z e p ř e v é s t n a s y m p a t i i , n a p ř í k l a d
s o d k a z e m na d o b r o u a zlou vůli vůči d r u h é m u (VII,145). Vlivem
po druhé světové válce, avšak poté zájem rychle opadl.
této prvotní originality je nelze definovat, ale j e d i n ě bezprostředně
c) Teorie pocitů sympatie
n a h l é d n o u t (VII,152). D o m n ě n k u , že se opírají o h o d n o t o v é soudy,
S c h e l e r o v a f e n o m e n o l o g i e b y l a z p o č á t k u s i l n ě p s y c h o l o g i c k é h o ra
Scheler odmítl stejně r o z h o d n ě j a k o tezi, že j d e o p o u h é reakce na
ž e n í (ve s m y s l u d e s k r i p t i v n í p s y c h o l o g i e ) , j a k u k a z u j e s p i s Podstata
již dané hodnoty. L á s k a směřuje k navýšení hodnoty, ale to nezna
a formy sympatie, j e m u ž p ř e d c h á z e l o t e m a t i c k y s p ř í z n ě n é p o j e d n á n í
m e n á , ž e b y m u s e l a b ý t d á n a j e š t ě n ě j a k á v y š š í h o d n o t a : stačí, k d y ž
Uber Ressentiment
morálním
milující tuší p o d o b u v y š š í h o d n o t y . L á s k a s e n e u p í n á k d o b r u , n ý b r ž
h o d n o t o v é m s o u d u , 1 9 1 3 ) a k t e r ý s e s k l á d á z e tří č á s t í : „ C í t ě n í
vždy ke konkrétnímu nositeli hodnoty „ d o b r é " . Jinak řečeno, láska
v s o u n á l e ž i t o s t i " (Das Mitgefiihl),
„ L á s k a a n e n á v i s t " a „O c i z í m
s e n e z a m ě ř u j e n a h o d n o t y j a k o ž t o s a m o s t a t n é entity, n ý b r ž p r o s t ř e d
j á " . V p r v n í č á s t i s e s o h l e d e m n a pocity, j e ž z a u j í m á m e v ů č i e m o c i
nictvím hodnot směřuje k dobrým věcem a lidem (VII.165 pozn.),
und
moralisches
Werturteil
(O
zášti
a
o n á l n í m s t a v ů m d r u h ý c h lidí, r o z l i š u j e m e z i p s y c h i c k ý m p ř e n o s e m
a jelikož se týká nositelů hodnot, je i s a m a dobrá (VII.164). Teprve
(„nákazou"), který n e m á intencionální charakter, a intencionálními
láska n á m u m o ž ň u j e získat zkušenost o s o b y v p l n é m slova smyslu:
akty empatie nebo sympatie. K psychické „ n á k a z e " dochází, aniž
„Předmětnost jakožto .předmět lásky' je jakoby jediným místem,
b y c h o m s i u v ě d o m o v a l i p r o ž i t k y d r u h ý c h lidí, n a p ř í k l a d u „ n a k a ž l i
k d e existuje o s o b a . " ( V I I , 168)
vého smíchu", když se necháme strhnout náladou rozverné společ
S p o c i t y s y m p a t i e s o u v i s í z k u š e n o s t s k u t e č n o s t i cizí d u š e , k t e r á -
nosti. H r a n i č n í m p ř í p a d e m psychické „ n á k a z y " je pocit bytí-vjedno,
j a k u p ř e s ň u j e t ř e t í č á s t s p i s u - se n e o p í r á o ú s u d k y z a n a l o g i e a n e
kdy se zdá, j a k o by se rozdíl mezi vlastním a cizím já rozplynul, ne
lze ji objasnit j a k o projekci vlastních prožitků na cizí já. N e n í prav
boť v n í m á n í t ě l a i r o z u m j s o u v y ř a z e n y ( V I I , 2 9 ) . P o c i t b y t í - v j e d n o
da, že b y c h o m n a p ř e d vnímali tělo d r u h é h o a p o m o c í tělesných
s y m p t o m ů s i z p ř í s t u p n i l i j e h o vnitřní život. N a o p a k v n í m á m e j e h o
stud ve zrudnutí, j e h o h n ě v ve skřípání z u b ů atd. (VII,254). Za jis
ži (Mach, Avenarius, Ziehen), čítá ještě několik přívrženců..." (Gesammelte
Werke, VII, str. 269).
t ý c h o k o l n o s t í v n í m á m e m y š l e n k y d r u h ý c h ú p l n ě stejně j a k o v l a s t n í
232
233
m y š l e n k y , n a p ř í k l a d u s u g e s c e , a stejná s i t u a c e m ů ž e n a s t a t u m y š l e -
Druhá
část.
Fenomenologie
VI.
Fenomenologie
po
Husserlovi
n e k , k t e r é v y c h á z e j í z t r a d i c e . , „ Z p r v u ' žije č l o v ě k v í c e v druhých
Schelerova fenomenologie pocitů obsahuje řadu podnětných myš
než s á m v sobě, více ve společenství než ve vlastním individuu,"
lenek - v neposlední řadě díky množství pronikavých konkrétních
konstatoval Scheler (VII.241). Jelikož z k o u m a n ý typ pocitů ustavuje
analýz, kterým j s m e se tu nemohli věnovat. Je svébytná tím, že se
z á k l a d p r o v š e c h n y m e z i l i d s k é vazby, j e t é ž z á k l a d e m v z n i k u s p o l e
nevyčerpává psychologickou deskripcí a n a o p a k je propojena s me
č e n s k ý c h s k u p i n , j a k j e z k o u m á s o c i o l o g i e ( v i z n í ž e , o d d í l f).
tafyzickým v ý k l a d e m svých výsledků. Schelerovi šlo vposled o po
S o p o r o u ve své n a u c e o pocitech sympatie zahájil Scheler pole
m i k u se S c h o p e n h a u e r o v o u etikou soucitu (respektive s etikou sou
z n á n í p o d s t a t y e m o c i o n á l n í sféry s j e h o z á k o n i t o s t m i s m y s l u a o p o
znání podstaty duše j a k o ž t o věčné Boží ideje (VII,132).
citu o b e c n ě ) a s N i e t z s c h e h o p o j e t í m s o u c i t u . S o u c i t j a k o z á k l a d eti
ky nepřichází v úvahu, neboť je h o d n o t o v ě indiferentní (VII, 17 n.).
d) Teorie hodnot
Nietzschův negativní verdikt nad soucitem se podle Schelera opí
Scheler podal rozvrh materiální etiky h o d n o t j a k o ž t o nauky o hod
rá o n e d o r o z u m ě n í , k o n k r é t n ě o m y l n é pojetí soucitu j a k o ž t o typu
n o t o v ě o r i e n t o v a n ý c h p r e f e r e n c í c h a skutcích, která se opírá o ob-
p o c i t o v é n á k a z y . S o u c i t tkví v „ u t r p e n í z u t r p e n í d r u h é h o jakožto to
jektivistické pojetí hodnot j a k o neredukovatelných a nedefinovatel
hoto druhého" ( V I I . 4 8 ) , c o ž z n a m e n á , ž e n i j a k n e z á v i s í n a i d e n t i f i
ných předmětů, j e ž j s m e s to bezprostředně uchopit v h o d n o t o v é m
k a c i s trpícím, a n e p ů s o b í tedy t o m u , k d o soucit pociťuje, ž á d n é
cítění. Jelikož h o d n o t y podle Schelera nezávisejí na aktech konstitu
utrpení (VII,56).
ce, přiřkl j i m samostatné bytí, ač
samozřejmě nikoli bytí věci
Scheler sice se S c h o p e n h a u e r e m nesdílel přesvědčení, že soucit
(11,189 n . ) . J e h o k o n c e p c e j e t e d y v š i r š í m s m y s l u p l a t o n i c k á . 1 8 A k t y
představuje pocit metafyzického v ý z n a m u , neboť v n ě m bezpro
p o c í t ě n í h o d n o t y a n e b o zaujetí s t a n o v i s k a , j a k o j e u z n á n í a o d m í t n u
středně zakoušíme jednotu skutečnosti, avšak nechtěl soucit vyložit
tí, c h v á l a a h a n a , l á s k a a n e n á v i s t , mají p o v a h u z p ř í s t u p n ě n í h o d n o
čistě e m p i r i c k y a snažil se mu p o r o z u m ě t z podstaty lidské mysli.
ty: h o d n o t y , k t e r é se v n i c h zjevují, l z e p o d l e S c h e l e r a u c h o p i t s evi
M ě l za t o , že ve v š e c h n a š i c h v i t á l n í c h r e a k c í c h - v p u z e n í k ž i v o t u
dencí,
a ke s m r t i , v a f e k t e c h i v á š n í c h - se v y j a d ř u j e t o t é ž a g e n s a t á ž r e a
V souladu s f e n o m e n o l o g i c k ý m postojem v n a u c e o h o d n o t á c h pri
ovšem
nikoli
rozumovým
náhledem,
ale
jen
cítěním.
lita (VII,86). Z a t í m c o život je m o ž n á p r o vše živé j e d e n a týž
m á r n ě n e j d e o p s y c h i c k é akty, j i m i ž u c h o p u j e m e h o d n o t y ( t í m m é n ě
(VII.87), d u c h o v n í sféra je striktně osobní, substanciální a indivi
p a k o j a z y k o v é zhaky, j i m i ž j e v y j a d ř u j e m e ) , n ý b r ž o p ř e d m ě t y t ě c h
dualizovaná, což platí i pro Boha jakožto „osobu všech o s o b "
to a k t ů a o vztahy, j e ž m e z i n i m i p a n u j í (11,179 n n . ) . 1 9
(VII.86). Osoby proto nelze pojímat jako modality nějaké nadosobní
s u b s t a n c e . S c h e l e r o v a p e r s p e k t i v a t u stojí v o p o z i c i k e v š e m t y p ů m
naturalistické psychologie, a tedy také k evolučnímu výkladu souci
tu. S n a h a převést sympatii na sdružovací instinkt a na selekční výho
H o d n o t o v é kvality a jejich vzájemné vazby sice tvoří svébytnou
předmětnou oblast (II,37),20 avšak „ s k u t e č n é " jsou až v dobrech,
která je ztělesňují a která z a k o u š í m e j a k o první, přestože se z věci
d u , k t e r á j e s e s y m p a t i í spjata, j e p o d l e S c h e l e r a o d s o u z e n a k e z t r o s
k o t á n í (VII, 139 n n . ) , a stejně tak o d m í t a l i F r e u d ů v p o k u s o d v o d i t
v š e c h n y d r u h y l á s k y z p o h l a v n í slasti ( V I I . 1 9 5 n n . ) . 1 7
17
A. Lambertino, Scheler und die psychoanalytische Freudsche Theorie, in: G. Pfafferott (vyd.), Vom Umsturz der Werte, str. 148-164, zdůrazňu
je rozdíly a shody mezi Schelerem a Freudem a poznamenává, že Scheler byl
s Freudovými názory dobře obeznámen.
234
18
Jinak soudí H. Spiegelberg, The Phenomenological Movement. A Historical lntroduction, str. 253, a to s odůvodněním, že podle Schelera hodno
ty nejsou universalie (ovšem ani individuální jsoucna).
A9
Schelerovu teorii hodnot rozebírá J. N. Findlay, Axiological Ethics;
E. Topitsch, Kritik der phánomenologischen Wertlehre, in: H. Albert E. Topitsch (vyd.), Werturteilsstreit, str. 16-32. Ve vztahu k pedagogice
probírá problém hodnot W. Brezinka, Glaube, Moral und Erziehung.
20
Na existenci hodnot o sobě ukazuje to, že máme i vědomí o hodno
tách, které ještě nikdy nikdo nepociťoval jako platné (II, str. 283 n.).
235
Druhá
část.
VI.
Fenomenologie
stane d o b r o j e d i n ě účastí na h o d n o t á c h a nikoli tím, že k ní zaměří
Fenomenologie
po
Husserlovi
Jak ukazuje jeho rozdělení pocitů, ne všechny pocity chápal jako
smyslové anebo založené ve smyslech. Snaha převést všechny poci
m e s v é úsilí (11,281 n . ) .
„ H o d n o t o v é p o z n á n í či h o d n o t o v é n a h l é d n u t í , j a k se utváří v cí
t y n a p o c i t l i b o s t i a n e l i b o s t i j e p o d l e něj s c e s t n á : p o k l á d a l j i z a d ů
tění, v aktech preference a vposled v aktivní lásce a nenávisti"
sledek tradované dichotomie mezi r o z u m e m a smyslovosti, podle níž
(11,87) je a p r i o r i (11,84), c o ž S c h e l e r o v i d o v o l u j e m l u v i t o „ a p r i o -
s e v š e , c o n e p a t ř í k r o z u m u , p o v a ž u j e z a s m y s l o v é (11,268). J e l i k o ž
r i s m u e m o c i o n á l n í s f é r y " (11,85 n . ) . J e d i n ě e t i k a , k t e r á s e o p í r á
hodnotové cítění n e m á racionální povahu, musí ho tato dichotomie
o apriorní j á d r o h o d n o t o v é h o cítění, akty preference n e b o deferen-
přiřadit smyslovosti. P o k u d ale e m o c i o n á l n í fenomény z k o u m á m e
ce, aktivní lásky n e b o nenávisti, se m ů ž e ú č i n n ě vyrovnat s etic
b e z p ř e d s u d k ů , u k á ž e se, ž e existují i p o c i t y , k t e r é s e o d p o č i t k o v ý c h
k ý m r e l a t i v i s m e m , j e n ž j e spjat s o d m í t á n í m o b j e k t i v n í c h , a b s o l u t
p o c i t ů h l u b o c e liší.
n í c h h o d n o t . 2 1 N e h l e d ě n a per s e b y t í ř í š e h o d n o t (tj. s o u h r n u
Od obvyklého výkladu pocitů se Scheler odchýlil tím, že určitým
h o d n o t o v ý c h kvalit a jejich vzájemných vazeb) je o v š e m h o d n o t o
p o c i t ů m p ř i s o u d i l k o g n i t i v n í r á z . T o t o p o j e t í spojil s P a s c a l o v o u n a
vá zkušenost relativní v t o m smyslu, že je vždy perspektivně zamě
ukou o nonintelektuální schopnosti porozumění, „srdci". Co si
ř e n á a nikdy nevyčerpává celou říši h o d n o t . É t o s určité kultury
o v š e m p o d e m o c i o n á l n í m p o z n á n í m p ř e d s t a v i t , n e n í l e h k é říci. J i s t ě
v k o n k r é t n í e p o š e j e h i s t o r i c k y p o d m í n ě n ý (11,307), n e b o f p e r s p e k
se nemíní schopnost pocitů signalizovat, zda pro nás je n ě c o pro
tivy z a k o u š e n í s v ě t a s e m ě n í .
spěšné, n e b o škodlivé, neboť zde se j e d n á o biologicky objasnitelné
S c h e l e r r o z l i š o v a l n ě k o l i k t y p ů h o d n o t , t o t i ž (1) h o d n o t y p ř í j e m
vazby, k t e r é n e l z e p o v a ž o v a t z a p o z n a t k y . U h o d n o t o v ý c h a t r i b u c í
n é h o , které odpovídají p o č i t k o v ý m p o c i t ů m , (2) h o d n o t y životního
bez účasti smyslů, například při h o d n o c e n í altruismu, lze pochybo
v z m a c h u , zdraví, vznešenosti a prostoty, j e ž odpovídají pocitu vita
vat, z d a s e opírají o e m o c i o n á l n í p o z n á n í : p o c i t y m o h o u m í t n a h o d
lity, ( 3 ) d u c h o v n í h o d n o t y , j e ž o d p o v í d a j í e s t e t i c k ý m p o c i t ů m , ra
n o t o v é s o u d y j i s t ý vliv, a l e n e m o h o u j e p ř í m o v y t v o ř i t . U S c h e l e r o
dosti z p o z n á n í atd., a k o n e č n ě (4) h o d n o t y svatosti v z t a ž e n é napří
vy domněnky, že intencionální pocity mají kognitivní ráz, se j e d n á
k l a d k p o c i t u b l a ž e n s t v í (11,125 n n . ) . 2 2
pocity
o m í n ě n í , k t e r é p ř e k r a č u j e e m p i r i c k y d o l o ž i t e l n á fakta. D e j m e t o m u ,
a h o d n o t a m i je díky intencionálnímu h o d n o t o v é m u vztahu všech
že v pocitu je pociťováno n ě c o , tj. je k n ě č e m u intencionálně vzta
pocitů daného typu naprostá,23 přičemž se tu j e d n á j e n o zvláštní
žen - ale odtud neplyne, že by o n o pociťované něco bylo p o z n á n o ,
případ obecně platné korelace mezi způsoby zakoušení a zkušenos
a už vůbec ne, že by je bylo m o ž n o poznat a priori.25 Schelerova teo
tními předměty.
Korelace
mezi
24
rie h o d n o t stojí a p a d á s t e z í o e x i s t e n c i o s o b ě stojících h o d n o t , k t e
rou S c h e l e r n e p r o k á z a l , n ý b r ž vyhlásil j i j a k o d o m n ě l e evidentní.
21
M. Scheler, Das Ressentiment im Aufbau der Moralen, in: Vom Umsturz der Werte (Gesammelte Werke, III, str. 126 nn.), kde vyvozuje subjektivistický relativismus z resentimentu.
22
Srv. E. Avé-Lallement, Die Lebenswerte in der Rangordnung der
Werte, in: G. Pfafferott (vyd.), Vom Umsturz der Werte, str. 81-89, o důsled
cích absolutního kladení hodnot života, které vede k zanedbávání všech os
tatních druhů hodnot.
Pokud ji přijmeme, každé odůvodnění hodnotových atribucí je nad
b y t e č n é , a l e p o k u d j i o d m í t n e m e , z j e v u j e s e p o u k a z k ú d a j n é evi
denci j e n jako prostředek, j a k určitá hodnocení uchránit před veške
rou kritikou.
K tomuto názoru, jenž je pro fenomenologii charakteristický, srv.
W. Henckmann, Max Scheler, str. 100, který také upozorňuje na Schelerovy
nedůslednosti (str. 106).
^
Kritiku nauky o hodnotách nejen u Schelera, ale také a především
u Hartmanna provádí E. von Aster, Zur Kritik der materiálen Wertethik, str.
172-199. Aster výstižně poznamenává, že k popření existence hodnot, které
jsme s to nahlédnout, není nutno dokazovat, že neexistují; stačí ukázat, že lze
objasnit všeobecnost hodnotových soudů jiným způsobem, než jak se to děje
ve fenomenologii (str. 175).
236
237
23
Tak tomu nemusí být vždy; např. pocitům radosti, smutku, žalu neod
povídají žádné hodnoty (podle W. Henckmanna, Max Scheler, str. 106).
24
Druhá
část.
VI.
Fenomenologie
Spolu s h o d n o t a m i je podle Schelera intuitivně nahlédnuta i jejich
h i e r a r c h i e : existují vyšší a nižší hodnoty, a dávat vyšším h o d n o t á m
Fenomenologie
po
Husserlovi
dů n e m ů ž e měnit, nelze o zhroucení h o d n o t hovořit v přísném smys
lu: v p o t a z p ř i c h á z í j e d i n ě p r o m ě n a p o s t o j e k h o d n o t á m .
přednost před nižšími je mravně správné. I akt preference považoval
Přes veškerý Schelerův v ý z n a m p r o vývoj filosofie h o d n o t ho ne
z a p o z n á n í h o d n o t y (11,107). H i e r a r c h i c k é u m í s t ě n í h o d n o t s e v š a k
lze p o v a ž o v a t za jejího zakladatele. A x i o l o g i c k é k o n c e p c e již p ř e d
neodvíjí od aktů preference, nýbrž od objektivních kritérií: hodnoty
ním nabídl Lotze, bádenská škola27 a F r a n z Brentano28 a pozornost
stojí n a p ř í č c e t í m vyšší, č í m j s o u trvalejší, č í m m é n ě z á v i s l é j s o u n a
širších k r u h ů k p r o b l é m u h o d n o t u p o u t a l N i e t z s c h e . Z a t í m c o a l e p o
ostatních h o d n o t á c h i pociťujícím organismu a č í m hlubší m o h o u
d l e B r e n t a n a j e h o d n o t o u o b s a h s p r á v n é lásky, S c h e l e r n a o p a k p o
přinést uspokojení. Především je ale hierarchické uspořádání h o d n o t
važoval lásku za správnou tehdy, p o k u d se vztahuje k objektivní
u r č o v á n o v z t a h y f u n d a c e : z a k l á d a j í c í h o d n o t y stojí v ý š e n e ž h o d n o
h o d n o t ě . Již L o t z e přišel s m y š l e n k o u , že v některých pocitech
ty založené. H o d n o t y užitečnosti jsou založeny v hodnotách příjem
uchopujeme něco předmětného, a to hodnoty jakožto intencionální
nosti, ty zas ve vitálních h o d n o t á c h a ty v h o d n o t á c h d u c h o v n í c h .
předměty těchto pocitů. Spolu s Brentanem i Lotzem chápal Scheler
V poslední instanci jsou všechny hodnoty fundovány v hodnotě ne
p o z n á n í h o d n o t j a k o s v é b y t n é , tj. p o v a ž o v a l z a v y l o u č e n é p ř e v é s t j e
k o n e č n é h o o s o b n í h o d u c h a (11,116), k t e r é m u t e d y p ř í s l u š í n e j v y š š í
na r o z u m o v é n a h l é d n u t í a n e b o subjektivní p o c i t o v é stavy: raciona-
příčka.
listické i empiristické pojetí h o d n o t je p o d l e Schelera m y l n é .
O j i n é hledisko se opírá rozdělení h o d n o t na osobní a věcné, cizí
Filosofie h o d n o t a axiologická etika v soutěži s ostatními stano
a vlastní, hodnoty smýšlení a hodnoty úspěchu, přičemž první člen
visky n a p o l i m o r á l n í f i l o s o f i e p o z b y l y v e d r u h é p o l o v i n ě 2 0 , století
k a ž d é h o p á r u v ž d y stojí v ý š e n e ž d r u h ý . H o d n o t a „ d o b r ý " j e zvlášt
r y c h l e v ý r a z n ě j š í vliv. K d e k o l i se n e j e d n a l o o o t á z k y m e t a e t i k y (jež
n í h o d r u h u , n e b o ť n e p ř e d s t a v u j e p ř e d m ě t v o l n í h o a k t u , n ý b r ž zjevuje
s e těšily z n a č n é m u o h l a s u ) , n ý b r ž o o b s a h o v é p r o b l é m y , p r o s a d i l a s e
se v a k t u r e a l i z a c e h o d n o t y , k t e r á v d a n é s i t u a c i stojí n e j v ý š e . J i n a k
n a širší frontě u t i l i t a r i s t i c k á pojetí, j e ž j s o u s e S c h e l e r o v o u k o n c e p c í
ř e č e n o , d o b r é j e u s k u t e č n ě n í p o z i t i v n í h o d n o t y (11,48). J e d n á n í , j e
neslučitelná.'
h o ž c í l e m j e b ý t d o b r ý , n e n í m o r á l n ě h o d n o t n é , n ý b r ž farizejské.
H o d n o t o v é v ě d o m í při jednání nepostačuje. Je tu navíc zapotřebí
e) Kritika f o r m a l i s m u a utilitarismu
p o d n ě t ů , a ty (jak S c h e l e r věřil v návaznosti na Klagese, F r e u d a
Schelerovo etické stanovisko je v r o z p o r u s etikou empiristickou
a další) pramení z pudové úrovně. Energie, jíž nedisponuje mysl
i formalistickou (kantovskou). Empiristická pojetí podle Schelera
j a k o taková, p r a m e n í výhradně z pudů. D u c h tu je bezmocný, m o c
definitivně v y v r á t i l K a n t , o v š e m i k a n t o v s k o u e t i k u l z e p o d r o b i t kri
patří nižšímu, p u d o v é sféře. Scheler přesto věřil, že m y s l či d u c h a
t i c e - s a m o z ř e j m ě j e n z h l e d i s k a m a t e r i á l n í e t i k y h o d n o t , n i k o l i eti
n e l z e p ř e v é s t n a f a k t o r y v i t á l n í vrstvy, p ř e s t o ž e j e n a n i c h p r o s v o u
k y ú č e l u n e b o ú s p ě c h u (11,29). K a n t s p r á v n ě p o s t ř e h l , ž e e t i c k é zása
efektivitu
dy nevyplývají z indukce, o v š e m odtud nevyplývá, že b y c h o m je
závislá.26
S c h e l e r o v i n e š l o j e n o t e o r i i h o d n o t ; c h t ě l t a k é ovlivnit h o d n o t o v é
vědomí svých současníků. V dobové situaci vnímal jistou p r o m ě n u
hodnotového postoje, jisté zhroucení hodnot, které považoval za
osudové. Jelikož se hodnoty ani jejich pořadí podle jeho předpokla-
27
Viz L. Herrschaft, Theoretische Geltung. Zur Geschichte eines philosophischen Paradigmas (zvláště oddíl o pojetí hodnoty u Lotze, Widelbanda, Rickerta, Laská, Baucha a Hanse Wagnera).
W. Stegmuller, Hauptstromungen der Gegenwartsphilosophie, str.
104, vidí v Schelerovi kvůli jeho přesvědčení, že ratio je vrostíé do nižších
vrstev lidské osobnosti, „předchůdce moderní existenciální filosofie".
W. Henckmann, Max Scheler, nepovažuje Schelerovo postavení za
kladatele fenomenologické filosofie hodnot zajisté, neboť podobné cíle sle
dovali A. Pfánder a D. von Hildebrand a i u Husserla můžeme nalézt náběhy
k fdosofii hodnot. - K dějinám filosofie hodnot srv. F. J. von Rintelen, Der
Wertgedanke in der europaischen Geistesentwicklung, I; O. Kraus, Die
Werttheorien. Geschichte und Kritik.
238
239
26
Druhá
část.
Fenomenologie
VI.
Fenomenologie
po
Husserlovi
m u s e l i o d v o z o v a t z f o r m y i m p e r a t i v ů (11,67 n . ) . K a n t p r á v e m p o ž a
p e r a t i v s e o p í r á o t o , ž e u r č i t é s p ě n í č i s n a h a n e m a j í b ý t (11,226).
doval,
ovšem
Dále proti ní hovoří, že je principiálně h e t e r o n o m n í , neboť každý im
„a p r i o r i " n e z n a m e n á totéž co „ f o r m á l n ě " : p o d l e Schelera existují
perativ p ř e d p o k l á d á akt povelu, vycházející od jisté autority - a to
i apriorně pravdivé věty opřené o nahlédnutí podstaty n e b o hodnoty,
platí i p r o o n u p o v i n n o s t , k t e r á p o d l e K a n t a p r a m e n í z č i s t é h o p r a k
a j e n ty p ř i c h á z e j í v ú v a h u j a k o z á k l a d etiky.
tického rozumu. Konečně pak Scheler vznesl námitku, že i samotné
aby
etické
zásady
vykazovaly
apriorní
platnost,
Schelerova kritika je zaměřena především na Kantovu ideu povin
imperativy b y c h o m museli ohodnotit, a žádná etika imperativu se
nosti. Podle K a n t a je jednání morálně dobré tehdy, pokud vyplývá
p r o t o n e o b e j d e b e z e v z t a h u k h o d n o t á m (11,227). S á m n a o p a k hájil
z p o v i n n o s t i či z úcty k m r a v n í m u z á k o n u . P o d l e Schelera je d o b r é
názor, ž e v p o c i t o v é m u c h o p e n í d o b r a s e c h t ě n í u r č u j e b e z p r o s t ř e d
t e h d y , p o k u d s m ě ř u j e k u s k u t e č n ě n í h o d n o t o v ý c h kvalit, r e s p e k t i v e
n ě , tj. b e z z p r o s t ř e d k u j í c í r o l e i m p e r a t i v u .
k u s k u t e č n ě n í vyšší h o d n o t y za cenu nižší. K a n t z etiky vyloučil
S c h e l e r o v i n u t n o n a m í t n o u t , ž e K a n t o v a e t i k a s e n e v y č e r p á v á for
veškerá materiální hlediska, neboť uvažoval p o u z e o materiálních
m á l n í m i analýzami, z nichž samozřejmě vychází a jež pro ni jsou
ohledech smyslově vnímatelné povahy a přehlédl existenci obsahu
nepostradatelné. Konstatování, že maximy jsou mravní povahy jen
zpřístupnitelného v nahlédnutí hodnoty. Podle Schelera je klíčová
tehdy, p o k u d je lze zobecnit, je p o u h ý mezivýsledek: Kantova etika
právě orientace vedená obsahovými hodnotami, anebo jinak řečeno:
získává o b s a h v i d e j í c h m r a v n í a u t o n o m i e , s v o b o d y a o s o b n í d ů s t o j
etika musí být materiální etikou hodnot.
nosti, a n i ž b y s e p ř i t o m m u s e l a o d v o l á v a t n a n a h l é d n u t í h o d n o t y .
Scheler zdánlivě souhlasí s Kantem, když přídomky „ d o b r é "
I kdybychom Schelerovi přiznali existenci objektivních hodnot,
a „ z l é " v y p o v í d á v p r v n í ř a d ě o s m ý š l e n í , o v š e m de facto se j e h o p o
zůstává otázkou, p r o č b y c h o m se p o d l e nich v m o r á l n í m rozhodová
jetí s Kantovou n a u k o u nekryje, neboť smýšlení nevymezuje čistě
ní a j e d n á n í m ě l i o r i e n t o v a t . Z b y t í a n i z d o m n ě l é h o b y t í h o d n o t n e
formálně, nýbrž jako obsahově určenou dispozici: dobré smýšlení
vyplývá žádné „ m á býti". K d y ž Scheler prohlašuje: „Vše, co je pozi
p o d l e něj spočívá v připravenosti preferovat při setkání s h o d n o t a m i
t i v n ě h o d n o t n é , m á b ý t " (11,221), v t a h u j e t í m d o h r y d o d a t e č n o u
různé h o d n o t o v é úrovně vždy hodnotu nejvyšší. Takto pojaté smýš
tezi, v jejímž světle se má prokázat m o ž n o s t p ř e c h o d u od výpovědí
lení vytyčuje „apriorně materiální p r o s t o r " pro tvorbu m o ž n ý c h
o bytí přes bytí h o d n o t až k v ě t á m o t o m , co má býti. Scheler sice
ú m y s l ů , z á m ě r ů a k o n á n í (11,135). Z d e v y c h á z í r o z p o r s K a n t e m
h o v o ř i l o i d e á l n í m „ m á b ý t i " , k t e r é je u k o t v e n o v h o d n o t á c h a t v o ř í
zvláště zřetelně najevo: podle Kanta „smýšlení odhodlané jednat
z á k l a d v š e c h i m p e r a t i v ů (11,201), a v š a k n e l z e p ř e h l é d n o u t , ž e s e t u
z čisté p o v i n n o s t i " n e n í získaná dispozice, nýbrž m a x i m a , 2 9 tj. zása
nejedná o pravé „ m á býti", n e b o ť - j a k Scheler sám přiznal - n e m á
d a , j í ž s e m á m e n e c h a t vést.
povahu požadavku a není imperativního rázu. Vymezené mravní
O d m í t n u t í formalismu m á své důsledky p r o chápání z á h o d n é h o
„ m á b ý t i " j e n a p r o t i t o m u s e k u n d á r n í . J e d ů s l e d k e m i d e á l n í h o zá
„ m á b ý t i " , das Sollen: z a t í m c o p o d l e K a n t a j e i d e a m r a v n í p o v i n n o s
h o d n é h o o b s a h u , k t e r ý se v z t a h u j e k u r č i t é m u u s i l o v á n í a ze k t e r é h o
ti či záhodnosti zcela fundamentální, podle Schelera záhodnost vždy
k t o m u t o u s i l o v á n í v y c h á z í j i s t ý p o ž a d a v e k (11,218).
j i ž p ř e d p o k l á d á h o d n o t y (11,193). Z á h o d n o s t p r o něj n e p ř i c h á z í j a k o
Stejně rozhodně j a k o proti formalismu se Scheler obracel i proti
z á k l a d e t i k y v ú v a h u t a k é p r o svůj n e g a t i v n í c h a r a k t e r , n e b o ť „ t í m ,
utilitaristickému z t o t o ž n ě n í m r a v n í h o d o b r a s u ž i t k e m a trval na
co obecně ,má b ý ť , p ů v o d n ě nikdy není bytí dobra, nýbrž nebytí
r o z d í l u m e z i „ d o b r ý m " a „ u ž i t e č n ý m " (11,193). Z d á n í , ž e s e k a t e
z l a " (11,224). A S c h e l e r j d e j e š t ě d á l : e t i k a i m p e r a t i v u j e v j e h o
g o r i e „ m r a v n ě h o d n o t n é h o " a „ u ž i t e č n é h o " kryjí, p r a m e n í z t o h o ,
očích nejen negativní, ale p ř í m o represivní, neboť každý morální im-
že ve společenské skupině, j e ž koheruje díky určitým společným
zájmům, se užitek p r o společnost vždy hodnotí příznivě, a utilitaristický p r i n c i p j e t e d y v e s p o l e č e n s k é m r á m c i v ž d y s p l n ě n . U t i l i -
I. Kant, Grundlegung zur Metaphysik der Sitten (Ak IV.406 n.).
tarismus proto p o d á v á správnou teorii společenské, ale nikoli m o
rální a t r i b u c e h o d n o t y .
240
241
Druhá
část.
VI.
Fenomenologie
Fenomenologie
po
Husserlovi
V S c h e l e r o v ě e t i c e se s p o j u j e o b j e k t i v i s m u s h o d n o t s p e r s o n a l i s -
vzory a vůdčí osobnosti, je společnost ohrožena.30 Ve zmasovění
m e m , tedy názorem, že výrazy „ d o b r é " a „ z l é " označují osobní hod
spatřoval S c h e l e r hrozbu, stejně j a k o m n o z í jiní teoretikové společ
n o t y (11,50). Z a p r v o t n ě d o b r é s e t u n e p o v a ž u j e v o l n í a k t a n i j e d n á n í ,
nosti téže doby. O své současnosti mínil, že V ý m a r s k é republice, to
nýbrž vůlí o b d a ř e n á a jednající osoba, přičemž „ o s o b o u " se nemíní
muto „lešení z n o u z e " , m ů ž e dát „ d u c h o v n ě živoucí smysl" jedině
žádná substance vybavená schopnostmi a dovednostmi, nýbrž kon
nová elita,31 jejíž příslušníci by měli efektivní a vzdělávací poznání
krétní jedinec, ke kterému bytostně patří i tělesnost. Osoba také není
p o d ř í d i t p o z n á n í spásy, a p ř i b l í ž i t se t a k i d e á l u „ v š e s t r a n n é h o č l o v ě
totožná s prázdnou jednotou představy „Já myslím", nýbrž ustavuje
k a " , Allmensch, t e d y č l o v ě k a , j e m u ž s e p o d a ř i l o n a j í t r o v n o v á h u
„ b e z p r o s t ř e d n ě s p o l u p r o ž í v a n o u jednotu p r o ž í v á n í " (11,382). P o k u d
m e z i d u c h e m a s l e p ý m p u z e n í m a k t e r ý se cítí spjat se z á k l a d e m
bytí osoby zredukujeme na r o z u m , má to p r o etiku své důsledky, n e
světa.32 P o u z e p o k u d se takováto elita - j a k o b y novodobí filosofové
boť m í s t o a u t o n o m i e s p o č í v a j í c í n a n a h l é d n u t í h o d n o t o v ý c h v a z e b
n a t r ů n ě - u j m e v e d e n í , j e t u n a d ě j e , ž e s e p o d a ř í p ř e k o n a t stávající
n y n í z a u j m e j i s t á f o r m a h e t e r o n o m i e , t o t i ž l o g o n o m i e (11,383) n e b o
třídní, rasové a kulturní rozpory včetně boje pohlaví a zreformovat
li panství prakticky zákonodárného rozumu.
kulturu podřízením efektivního, odborného a vzdělávacího vědění
v ů č i p o z n á n í o s p á s e . 3 3 D a l š í m ú k o l e m elity b u d e v y t y č i t m e z e akti-
f) Filosofie společnosti
vismu současného člověka a oproti přírodovědnému způsobu uvažo
Scheler p o z o r n ě sledoval společenské p r o m ě n y své doby a snažil
vání posílit nazíravý postoj, j a k ho lze najít u G o e t h a . Jelikož ale
s e j i m p o r o z u m ě t v r á m c i filosofie s p o l e č n o s t i , j e ž n e m ě l a p o s k y
víra v m o c d u c h a žije p o u z e u h o r n í vrstvy, z a t í m c o n i ž š í s p o l e č e n
tovat empirickou sociologii, nýbrž fenomenologii společnosti a je
ská vrstva setrvává v n a t u r a l i s t i c k é m p o s t o j i , j e t e n t o cíl p o d l e S c h e
jích forem, ukotvenou ve filosofii hodnot. Před filosofií společnosti
lerova n á z o r u n e d o s a ž i t e l n ý .
p o d l e S c h e l e r a stojí p ř e d e v š í m ú k o l a p r i o r n ě p o z n a t p o d s t a t u s p o
Scheler d ů l e ž i t ý m z p ů s o b e m přispěl k rozvoji sociologie vědění,
lečenských útvarů; empirický průzkum naopak u Schelera ustupuje
j e j í ž p o č á t k y ( z a t í m b e z t o h o t o o z n a č e n í ) l z e najít u C o m t a a M a r
do pozadí.
xe.34 Scheler z k o u m a l souvislost m e z i formami poznání a společen-
Scheler rozlišil čtyři formy společnosti: j e d n a k instinktivně vznik
nuvší tlupu, za druhé společenství ukotvené ve vitálním zájmu na
přežití a na p r o s p ě c h u j e d i n c e („společenství přežití"), za třetí spo
lečnost ustavenou konvencí, tedy racionálně a s o h l e d e m na užitek
jednotlivců, a k o n e č n ě j a k o nejvyšší formu onu pospolitost, již
Scheler nazýval „celková osoba" a již charakterizoval (podobně jako
Hegel, který ve státu spatřoval syntézu rodiny a o b č a n s k é společnos
ti) j a k o s y n t é z u s p o l e č e n s t v í p ř e ž i t í a s p o l e č n o s t i (11,515 n n . ) . M a s a
se utváří nezávisle na hodnotách, zatímco ostatní společenské vazby
j s o u p o d m í n ě n y s p e c i f i c k ý m i h o d n o t a m i : s p o l e č e n s t v í p ř e ž i t í vitál
ními hodnotami, společnost užitkem a celková osoba duchovními
h o d n o t a m i , j a k o je pravda, právo a svatost. (K hierarchii h o d n o t viz
v ý š e , o d d í l d.)
S p o l e č e n s k é s v a z k y v y ž a d u j í v e d e n í , t j . j s o u o d k á z á n y n a elity.
S c h e l e r s h o d n ě s P a r e t e m (viz k a p . X I ) z a s t á v a l m y š l e n k u c i r k u l a c e
elit. V p r ů b ě h u d ě j i n v z n i k a j í n o v é a n o v é elity, a v š a k nějaká elita je
vždy n e z b y t n á : schází-li elita s c h o p n á ujmout se vedení, schází-li
242
30
G. Schneiderová, „ Vorbilder" in Max Schelers wertfundiertem Elitekonzept, in: G. Pfafferott (vyd.), Vom Umsturz der Werte, str. 180-202, po
ukazuje ňa to, že u Schelera si vzájemně konkurují normativní a empirické
pojetí elit, popřípadě ideál politického vzoru a pojem vůdcovství, přičemž
druhé z těchto dvou pojetí nabývá u pozdního Schelera převahy. Autorka
ukazuje, že se u Schelera přesunuje akcent z ideálních faktorů společenského
vývoje na reálné faktory a současně klesá význam vzorů ve prospěch role
vůdčích osobností.
31
M. Scheler, Der Mensch im Weltalter des Ausgleichs (vzniklo
poprvé vyšlo posmrtně 1929), in: Gesammelte Werke, IX, str. 146.
/2
1927,
T a m t , str. 158.
33
M. Scheler, Die Formen des Wissens und die Bildung, in: Gesammelte
Werke, IX: Spáte Schriften, str. 107 nn.
34
Jako zástupci sociologie vědění jsou později uváděni Karl Mannheim
(1893-1947) a Hans-Joachim Lieber (nar. 1923). Srv. K. Mannheim, Das
Problém einer Soziologie des Wissens, str. 577-652; také in: K. Mannheim,
243
Druhá
část.
VI.
Fenomenologie
Fenomenologie
po
Husserlovi
skými vztahy, n i c m é n ě odmítal p o z n á n í chápat j a k o p o u h o u nadstav
tafyzické k pozitivnímu vědění. Z a t í m c o C o m t e byl přesvědčen, že
bu vůči společensko-hospodářské základně. K d y ž například idealis
náboženské i metafyzické vědění budou překonány a potlačeny po
m u s vyložil j a k o ideologii vrchní společenské vrstvy a realismus či
z n á n í m „ p o z i t i v n í m " , t j . p o z n a t k y s p e c i á l n í c h v ě d , S c h e l e r t é t o sféře
m a t e r i a l i s m u s j a k o i d e o l o g i c k é p r o u d y n i ž š í vrstvy, n e c h t ě l t í m říci,
poznání přiřkl nejnižší příčku. Oproti Comtovi navíc odmítal do
ž e b y t y t o m y š l e n k o v é styly b y l y p o d m í n ě n y v ý h r a d n ě s p o l e č e n s k ý
mněnku, že se nižší formy poznání ve vyšších rozplynou: každou
mi poměry.35 M y š l e n í je sice společenskými faktory ovlivňováno,
f o r m u v ě d ě n í p o v a ž o v a l z a s v é b y t n o u . K r i t i c k y s e stavěl p ř e d e v š í m
n i c m é n ě pravdivost či nepravdivost jednotlivých názorů je na spole
k j e d n o s t r a n n é orientaci na exekutivní či efektivní vědění. J a k o ko-
č e n s k ý c h okolnostech nezávislá. Sociologickými nástroji lze objas
rektiv doporučoval hlubší vnímavost k t ě m m i m o e v r o p s k ý m kultu
nit p o u z e t o , p r o č příslušníci určité s p o l e č e n s k é vrstvy dávají kon
r á m , ve kterých je efektivní a o d b o r n é v ě d ě n í podřízeno vědění po
krétnímu pojetí přednost před jiným. Oproti z a s t á n c ů m historického
znávacímu a poznání o spáse.
materialismu byl Scheler předvědčen, že myšlení je schopno spole
čenské poměry originálním způsobem formovat či reformovat.
Scheler rozlišoval tři f o r m y v ě d ě n í , totiž vědění efektivní či exe
kutivní, vědění vzdělávací neboli poznání podstaty a konečně pozná
ní o spáse. C í l e m exekutivního vědění je prozkoumat přírodu jakož
t o síť k a u z á l n í c h v a z e b a zajistit, a b y b y l a „ p r a k t i c k y p o d m a n i t e l n á
a ovladatelná ze strany živé bytosti svolné vládnout".36 Toto vědění
s e o d v í j í z v i t á l n í c h z á j m ů č l o v ě k a , č e h o ž s i s p r á v n ě p o v š i m l i za
s t á n c i p r a g m a t i s m u , a v š a k m ý l i l i se, k d y ž t u t o s o u v i s l o s t p ř i ř k l i veš
k e r é m u v ě d ě n í v ů b e c . O d t é t o s f é r y v ě d ě n í , n a k t e r é stojí p ř í r o d n í
v ě d y a t e c h n i k a , s e liší m e t a f y z i c k é v ě d ě n í z a m ě ř e n é n a p o d s t a t u
skutečnosti, j e ž je nezávislé na vitálních potřebách, a lze ho tedy do
sáhnout j e n tehdy, p o k u d jsou pudové touhy vyřazeny. Jelikož je
s c h o p n o formovat lidskou osobnost, nazývá se také „vzdělávací vě
d ě n í " . Stojí v ý š e n e ž e x e k u t i v n í v ě d ě n í , a v š a k j e p o d ř í z e n o p o z n á n í
g) Filosofie náboženství
J e d n í m z úkolů filosofie je podle Schelera objasnit podstatu nábo
ženství a k n ě m u příslušného typu p o z n á n í (V,123).37 O r g á n e m víry
není ani inteligence z a m ě ř e n á na ovládnutí přírody ani r o z u m ja
k o ž t o s c h o p n o s t r e a l i z o v a t h o d n o t y , 3 8 n ý b r ž d u c h o s v í c e n ý zjeve
n í m a m i l o s t í (V, 1 1 5 ) . F i l o s o f i e n á b o ž e n s t v í a n á b o ž e n s k é m y š l e n í
nejsou u Schelera j a s n ě odděleny, c o ž nejspíš souvisí s faktem, že
náboženství Scheler nepovažuje za badatelské téma oproštěné od
h o d n o t , n ý b r ž z a styl m y š l e n í , k t e r ý s e e m o c i o n á l n ě s n a ž i l v š t í p i t
d r u h ý m . 3 9 K d y ž v e s v é s t ř e d n í fázi, c h a r a k t e r i z o v a n é o b h a j o b o u
katolicismu, čtenářům doporučoval svobodným aktem přijmout na
u k u k ř e s ť a n s k é h o n á b o ž e n s t v í , h o v o ř i l j a k o v ě ř í c í (V.116). U s k u
tečněním tohoto aktu se samozřejmě jakákoli svoboda v otázkách
víry r u š í .
o spáse, které se opírá o n a h l é d n u t í svatého či b o ž s k é h o . Z d e , na
nejvyšším stupni p o z n á n í , je člověk s c h o p e n rozpoznat závislost ob
sahů, jež jsou v ě d ě n í m podstaty, na absolutnu.
V hierarchii forem vědění, j a k ji předkládá Scheler, s n a d n o poz
n á m e o b r á c e n o u p o d o b u C o m t o v y škály o d n á b o ž e n s k é h o přes m e -
Wissenssoziologie. Auswahlaus dem Werk, str. 308 nn.; H. J. Lieber, Wissen
und Gesellschaft. Die probléme der Wissenssoziologie; J. Schaaf, Grundprinzipien der Wissenssoziologie.
35
M. Scheler, Die Wissensform und die Gesellschaft, in: Gesammelte
Werke, VII, str. 58.
36
Tamt., str. 2 4 1 .
244
37
Nejdúležitější texty vyšly souhrnně pod titulem M. Scheler, Vom Ewigen im Menschen in: Gesammelte Werke, V. Centrální práce nese název
Probléme der Religion (V, str. 101-354).
38
Také Raoul Richter (1871-1912), mimořádný profesor na universitě
v Lipsku, vykládá náboženství jako emoční a volní postoj na základě abso
lutních hodnot a absolutního světového řádu; srv. jeho díla Dialoge uber
Religionsphilosophie
a
Religionsphilosophie.
39
Tak například v souvislosti se situací vzniklou v důsledku světové
války napsal: „Ať všichni lidé uslyší: Povzneste se! Vystoupejte na svatou
horu svého svědomí (s pomocí Krista) a z jeho sluncem ozářeného vrcholu
pohlédněte do spletí společné viny Evropy jako do slzavého údolí hrůzy,
hříchu..." (V, str. 121)
245
Druhá
část.
VI.
Fenomenologie
Při výkladu podstaty náboženství Scheler rozlišoval - z p ů s o b e m
duchovní
bytí:
je
Fenomenologie
nutno
po
nahlédnout
Husserlovi
„celý
s v ě t j a k o prostoupený
t y p i c k ý m pro fenomenologii - mezi z b o ž n ý m aktem a j e h o obsa
duchem"
h e m . Z b o ž n ý akt podle Schelera nelze převést na j i n é typy aktů a ne
c h e m a s v ě t e m " (V,181). N a l i d s k é m d u c h u s v ě t s i c e n e z á v i s í , n i c
l z e h o ani r e d u k o v a t n a p o t ř e b y , p ř á n í n e b o t o u h y ; l z e h o c h a r a k t e r i
m é n ě závisí na duchu, který se má ke světu vcelku p o d o b n ě j a k o
zovat jedině v y m e z e n í m předmětu. Obsah, na který je zaměřen, se
lidský d u c h ke svému okolí.40 Tuto souvislost nelze pochopit racio
(V,179)
a uznat „konstitutivní bytostný vztah mezi du
p o d s t a t n ě liší o d v š e c h k o n e č n ý c h a n a h o d i l ý c h o b s a h ů ; j e t o n ě c o
nálně: proces poznávání světa představuje „neslýchané a tajuplné
oproti zkušenostní skutečnosti absolutně transcendentního, totiž
d r a m a v n e j h l u b š í c h h l u b i n á c h d u š e " (V, 1 8 3 ) .
božské. Jen ono přichází v úvahu jako adekvátní naplnění zbožného
Ačkoli božské p o d l e Schelera není n u t n o zpřístupnit, nýbrž lze je
aktu a m u s í m e ho chápat j a k o něco, co se člověku samo otevírá
u c h o p i t b e z p r o s t ř e d n ě , t o t i ž j a k o n ě c o , c o j e v e s t v o ř e n é b y t o s t i pří
(V.245). Jelikož n á b o ž e n s k á zkušenost je p ů v o d n í a svébytná, nelze
t o m n o p o d o b n ě j a k o u m ě l e c v e s v é m d í l e (V,162 n . ) , a a č k o l i l z e B o ž í
se smysluplně ptát po vzniku náboženského vědomí - čímž Scheler
e x i s t e n c i j e d i n ě vykázat, n i k o l i d o k á z a t (V,254), n a j d e m e u S c h e l e r a
z a v r h u j e n a p ř í k l a d tu p e r s p e k t i v u , k t e r o u p ř e d k l á d á H u m e v Natural
důkaz Boží existence upomínající na argumentaci z Descartovy 3. me
History
of Religion
(Přirozené
dějiny
ditace, k d e se z výskytu ideje B o h a v lidském vědomí usuzuje na B o h a
náboženství).
D ů k a z y B o ž í e x i s t e n c e n e h r a j í v e S c h e l e r o v ě filosofii n á b o ž e n s t v í
j a k o ž t o p ř í č i n u t é t o ideje. S c h e l e r o v ý m v ý c h o d i s k e m n e n í v ý s k y t ide
ž á d n o u v ý z n a m n ě j š í roli. V e z b o ž n é m a k t u s e p o d l e S c h e l e r a o t e v í r á
je Boha, nýbrž výskyt zbožných aktů v lidské mysli, které chápal j a k o
p ř í r o d ě n a d ř a z e n á sféra b y t í j a k o n ě c o „ p r v o t n ě d a n é h o " (V,252) a j e
ú č i n k y n a c h á z e j í c í p ř í č i n u j e d i n ě v B o h u (V,254 n . ) . F o r m á l n í spříz
bezprostředně u c h o p e n a , tj. n e m u s í m e si k ní sami zjednávat přístup.
něnost s kartesiánským argumentem je bez ohledu na rozdíly v po
T o o d p o v í d á s k l o n u k i n t u i c i o n i s m u , k t e r ý j e p r o f e n o m e n o l o g i i ty
d r o b n o s t e c h zjevná. S c h e l e r svůj d ů k a z o p r o t i D e s c a r t o v u p o v a ž o v a l
p i c k ý . Z b o ž n ý a k t j e k o n s t i t u t i v n í p r o l i d s k é v ě d o m í (V,242), a j e h o
z a dokonalejší, n e b o ť n e s p o č í v á n a p ř e d p o k l a d u B o ž í p r a v d o m l u v n o s
v y k o n á n í j e t e d y p r o č l o v ě k a n e z b y t n é (V,261). S o h l e d e m n a n á b o
ti, a n e n í t o t e d y d ů k a z k r u h e m . N u t n o v š a k d o d a t , ž e p o k u d p ř i j m e m e
ž e n s k o u sféru j e o m y l v y l o u č e n : splést s e l z e j e d i n ě v j e j í m o b s a h o
Descartovy p ř e d p o k l a d y (což je s a m o z ř e j m ě obtížné), je j e h o argu
v é m naplnění, tj. p o k u d n a m í s t o B o h a j e k o ž t o adekvátního objektu
m e n t f o r m á l n ě pevnější n e ž S c h e l e r o v a ú v a h a .
z b o ž n é h o a k t u n a s t o u p í b ů ž e k č i m o d l a (V,261), a ť u ž j í m j e v ě d ě n í ,
D o k u d Scheler věřil v osobního B o h a , m u s e l pantheismus odmí
peníze, sexualita n e b o cokoli j i n é h o . Sféra b o ž s k é h o však nikdy není
tat: i k d y ž místy hovořil o B o ž í i m a n e n c i ve světě, m y š l e n k u ima-
zcela prázdná.
n e n c e s v ě t a v B o h u z a v r h o v a l (V, 189). V š e , c o j e s t , s e sice p o d í l í n a
Od pozitivního náboženství Scheler odlišil náboženství přiroze
B o ž í m b y t í , a v š a k r e á l n ě s e o d B o h a liší. O z b o ž n o s t i l z e h o v o ř i t j e n
tam,
zeného náboženství se b o ž s k é m u přisuzuje, že je absolutní, svaté
( v nej š i r š í m s l o v a s m y s l u ) t o h o t o o s o b n í h o p o s k y t u j e n a p l n ě n í z b o ž
a na z á k l a d ě t ě c h t o p ř í d o m k ů t a k é v š e m o h o u c í a d o b r é (= summum
n é m u a k t u a j e h o i n t e n c i " (V,248); j i n a k b y t o t i ž b y l o n e p o c h o p i t e l
bonům).
n é , p r o č s e B ů h č l o v ě k u zjevuje.
Na
těchto
určeních
se
všechna
náboženství
shodnou
„ k d e její
p ř e d m ě t n e s e podobu osobního Boha a k d e z j e v e n í
né, jež je buď formální, nebo obsahové. V rámci formálního přiro
(V, 1 6 9 ) . V o b s a h o v é m p ř i r o z e n é m n á b o ž e n s t v í s e b o ž s k é m u n a v í c
Tohoto stanoviska se Scheler v posledních letech života vzdal
přisuzuje i d u c h o v n í bytí, vůle, láska, nekonečnost, jedinečnost
a přijal p a n t h e i s t i c k o u p e r s p e k t i v u . V n á v a z n o s t i na m y s t i c k o u n a u -
a věčnost, p ř i č e m ž svět je c h á p á n j a k o symbolický výraz božské
h o , a t e d y j a k o j e h o z j e v e n í (V, 172). S p ř i h l é d n u t í m k d u c h o v n í m u
b y t í , j a k s e zjevuje v e sféře k o n e č n é reality, t a k l z e B o h a a n a l o g i c
ky (ač nikoli na z á k l a d ě sylogismu z analogie) chápat j a k o d u c h o v
ní bytost. Duchovnost, o které tu je řeč, není duchovní aspekt člo
věka,
což je j e n mizivá částečka světa,
246
40
M. Scheler, Problém der Religion, IX, str. 182: „Ono bytí, které j e '
nezávislé na bytí lidského ducha, prokazuje právě tím, že bytí je výsostně
závislé na duchu, dokonalou závislost bytí na zatím neznámém duchu X,
který není - a je to vyloučeno principiálně, z podstaty - duchem lidským..."
nýbrž transcendentní
247
Druhá
část.
VI.
Fenomenologie
ku o „vznikajícím B o h u " již na božské nepohlížel jako na n e m ě n n é ,
Fenomenologie
po
Husserlovi
sofie a n i t e r n ě p o c i ť o v a n é m u B o h u n á b o ž e n s t v í : n á b o ž e n s k é a f i l o
v s o b ě spočívající a b s o l u t n o . B ů h s e u s k u t e č ň u j e v e s v ě t o v é m d ě n í ,
sofické pojetí B o h a se vykazují j a k o k o m p l e m e n t á r n í . V p o z d n í m
t e d y i v č l o v ě k u , a t o t o d ě n í je d ů s l e d k e m s o u h r y d u c h a a p u d u j a
o b d o b í n a o p a k Scheler nezadržitelně směřoval k tezi o identitě: ná
kožto původních atributů božského.41 Sebeuskutečnění božského
boženství se n a k o n e c rozplývá v (pantheistické) metafyzice.
v člověku je zároveň sebezbožštěním člověka: logos světatvorby se
Určit Schelerovu pozici v kontextu fenomenologického hnutí
v člověku stává spolurealizovatelným a k t e m . B ů h a člověk j s o u na
v o b d o b í k o l e m p r v n í s v ě t o v é v á l k y n e n í s n a d n é . J e o č i v i d n é , ž e fe
sebe navzájem odkázáni. Jediným místem zbožštění, které n á m je
nomenologii nechápal jako přísnou vědu ani transcendentální egolo-
d o s t u p n é , j e n a š e v l a s t n í j á , t o t i ž „ s r d c e " , k t e r é tvoří p ů v o d n í č á s t t o
gii; v n í m a l to i H u s s e r l a z a u j a l k S c h e l e r o v i j i s t ý o d s t u p . 4 2 P ř í s l u š
hoto transcendentního procesu (IX,70). Na námitku, že představa
nost k tomuto proudu ovšem Scheler prokazuje intuicionismem,
vznikajícího, a tedy nehotového Boha je pro člověka neúnosná,
který je pro fenomenologii typický. T e n d e n c e opomíjet a r g u m e n t y
S c h e l e r o d p o v í d a l , ž e s e svou n a u k o u n e o b r a c í n a s l a b é j e d i n c e , k t e
a místo nich se odvolávat na b e z p r o s t ř e d n í zření je u něj p a t r n á
ř í p o t ř e b u j í b e r l i č k u , a l e j e n n a silné o s o b n o s t i ( I X , 7 1 ) .
z v l á š t ě v ý r a z n ě , k č e m u ž j e š t ě p ř i s t u p u j e fakt, ž e s y s t e m a t i c k é ú v a
Z této nové pozice Scheler vyložil lidské myšlení, a především
hy o p ř e n é o precizní pojmy a j a s n é argumentační řetězce zjevně ne
lidskou lásku jako Boží myšlení či lásku v k o n e č n é m duchu. Lid
byly j e h o silnou stránkou.43 N e l z e ale popírat, že předložil celou
ské vědomí tak v zásadě představuje sebevědomí B o h a či absolut
řadu myšlenek a podnětů, a to nejen pro fenomenologické kruhy. Po
na, přičemž Boží vědomí, sebevědomí a vědomí světa třeba nahlí
přechodu k o t á z k á m spekulativní metafyziky už ovšem j e h o filosofie
žet ve vzájemné souvislosti (IX.68). Lidská mysl není substance,
má s fenomenologií pramálo do činění. Obsadil tak v r á m c i hnutí
n ý b r ž r y z í a k t u a l i t a , a p o d í l í s e n a n a d i n d i v i d u á l n í d u c h o v n í sku
zvláštní pozici, a snad i právě proto nezaložil školu. Jeho jednotlivé
tečnosti tím, že se k p o d s t a t á m vztahuje skrze p o z n á n í , k h o d n o t á m
myšlenky - například důraz na úlohu tělesnosti pro zkušenost, kte
skrze lásku a k ú č e l ů m neboli k říši ú č e l ů skrze vůli (IX,39 n.).
rou na m n o h e m pevnějším p s y c h o l o g i c k é m základě obhájil M e r l e -
Scheler se tak vydal směrem, který ho dovedl do blízkosti Spinozy
a u - P o n t y - se v š a k d o č k a l y o h l a s u a p r o h l o u b e n í .
a H e g e l a , o d n i c h ž s e o v š e m p o d l e v l a s t n í h o m í n ě n í lišil t í m , ž e s e
vyhýbal jejich jednostrannému intelektualismu. Zdůrazňoval, že
poznání b o ž s k é h o a n a š e h o vztahu k b o ž s k é m u vyžaduje od člově
2. Husserlovi žáci
k a o s o b n í n a s a z e n í v š e c h sil, z v l á š t ě sil e m o c i o n á l n í c h , a n e j e n o m
rozumu (IX,70).
S naznačenou proměnou svého stanoviska Scheler změnil i vyme
z e n í v z t a h u m e z i filosofií a n á b o ž e n s t v í m . V p r á c i Probléme der Re
ligion ( P r o b l é m y n á b o ž e n s t v í ) z r o k u 1 9 2 1 j e š t ě n á b o ž e n s t v í a m e t a fyziku odděloval, ač s d o d a t k e m , že metafyzika j a k o ž t o m y š l e n í
a b s o l u t n a a n á b o ž e n s t v í j a k o ž t o e m o c i o n á l n í v z t a h k B o h u (tj. j a k o
a) G ó t t i n g e n š t í a m n i c h o v š t í f e n o m e n o l o g o v é
Pod p ř í m ý m i n e p ř í m ý m vlivem E d m u n d a H u s s e r l a se několik let
p o t é , co v y š l a Logická zkoumání, u t v o ř i l y v G o t t i n g e n a v M n i c h o v ě
skupiny
filosofů,
které lákal
fenomenologický myšlenkový
styl
a snažili s e h o d á l e r o z v i n o u t . 4 4 M e z i o b ě m a o k r u h y b y l y j i s t é v a z b y ,
láska k Bohu) v nejzazším důsledku konvergují. Podle tohoto „systé
m u k o n f o r m i t y " m á a b s o l u t n o d v ě stránky, j e ž o d p o v í d a j í B o h u filo-
'42
H. Spiegelberg, The Phenomenological Movement, str. 229.
43
41
Toto konstatují též H. Spiegelberg a W. Henckman, kteří se k Schele
rovi nestavějí nijak kriticky.
A. Sander, Askese und Weltbejahung, in: G. Pfafferott (vyd.), Vom
Umsturz der Werte, str. 34-52, zdůrazňuje, že duch a pud jakožto na sebe
odkázané momenty jsoucna ze sebe (ens a se) nemohou být zcela opačné.
44
Pramenem následujících údajů je H. Spiegelberg, The Phenomenolo
gical Movement, str. 168 nn.: „The Phenomenological Circles".
248
249
Druhá
část.
Fenomenologie
a několik Husserlových stoupenců - Adolf Reinach, Johannes Daubert, Moritz Geiger,
45
VI.
Fenomenologie
po
v Logických zkoumáních s p a t ř o v a l ú k o l
Husserlovi
filosofie
v uchopování pod
později Dietrich von Hildebrand a Hedwig
stat, p o d s t a t n ý c h n u t n o s t í a p o d s t a t n ý c h m o ž n o s t í , n a n i c h ž s p o č í v á
Conradová-Martiusová - přešlo z M n i c h o v a do Gottingen či naopak.
apriorní poznání.49 Určení „a priori" není primárně gnoseologické,
S góttingenským okruhem také spolupracovali Wilhelm Schapp,
nýbrž ontologické povahy.50 Reinach fenomenologickému uvažování
Alexandre Koyré, R o m a n Ingarden a Edith Steinova. Po Husserlově
zpřístupnil novou oblast, totiž pole práva, které též vystudoval.
p ř e c h o d u k t r a n s c e n d e n t á l n í filosofii, k t e r ý č l e n o v é t ě c h t o k r o u ž k ů
V p ř e d n á š c e z r o k u 1914 R e i n a c h vyzdvihl,51 že f e n o m e n o l o g i e
nepřijali za svůj, došlo m e z i n i m i a v ů d č í m d u c h e m c e l é h o hnutí
n e m á c h a r a k t e r s y s t é m u , n ý b r ž p o s t o j e , k t e r ý l z e p ř e d s t a v i t j e n s vy
k j i s t é m u o c h l a z e n í vztahů. Po p r o p u k n u t í války a H u s s e r l o v ě od
c h o d u z Gottingen tamější kroužek ukončil činnost.
u ž i t í m p ř í k l a d ů ( 5 3 1 ) . J e l i k o ž její cíl t k v í v o d h a l o v á n í p o d s t a t , stojí
v kontrastu ke speciálním vědám, které se otázce po podstatě věcí
V Mnichově dopadly Husserlovy myšlenky na úrodnou půdu
vyhýbají - a to v č e t n ě matematiky, která se podle R e i n a c h a o d m í t á
u n ě k o l i k a žáků p s y c h o l o g a a filosofa T h e o d o r a Lippse (viz k a p .
ptát po podstatě čísel a číselných vztahů. Proto prohlásil: „Teprve ve
I X , 1), t o t i ž u P f á n d e r a (viz o d d í l c ) , D a u b e r t a a R e i n a c h a (kteří p o z
filosofii dochází k p r o z k o u m á n í základních matematických podstat
ději p ř e š l i do G o t t i n g e n ) . V r o c e 1 9 0 6 n a v á z a l s m n i c h o v s k ý m o k r u
a n e j z a z š í c h z á k o n ů , k t e r é v n i c h j s o u u k o t v e n y . " ( 5 3 8 ) O d v o l á v a t se
h e m styky Scheler, a především po své d r u h é habilitaci v M n i c h o v ě
n a n a h l é d n u t í p o d s t a t y o v š e m n e z n a m e n á vyvolávat n a svět n a u k u
ovlivnil řadu j e h o členů, zejména Hildebranda.46 Následující výklad
o v r o z e n ý c h idejích n e b o předestírat d o m n ě l e n e v y h n u t e l n é závěry.
se především soustředí na Reinacha j a k o ž t o zástupce góttingenského
Apriorní poznání souvisí s formami reálných konfigurací, nikoli
kroužku a Pfándera j a k o představitele m n i c h o v s k é skupiny.47 Ostatní
Husserlovy žáky m ů ž e m e zmínit jen krátce.
b) Adolf Reinach
s
formami
myšlení.
V
přednášce
Einleitung
in
die
Philosophie
(Úvod do filosofie) zformuloval Reinach první zásadu fenomenolo
gie n á s l e d o v n ě : „ K a ž d é p ř e d m ě t n é oblasti j e p ř i ř a z e n a určitá sféra
s apriorním o b s a h e m , určitý soubor apriorních zákonů podstaty."
Adolf Reinach (1883-1917) sledoval Husserlovy přednášky v Got
(440) K d y ž se filosofie obrátí k o b j e k t i v n í m u a priori, m ů ž e se stát
t i n g e n , k d e s e r o k u 1 9 0 9 h a b i l i t o v a l a k d e n ě k o l i k let p ů s o b i l j a k o
přísnou vědou - s a m o z ř e j m ě nikoli ze dne na den, nýbrž v průběhu
soukromý docent. Padl v první světové válce.48 Stejně j a k o Husserl
staletí a d í k y n e u s t á l é s p o l u p r á c i m n o h a b a d a t e l ů ( 5 5 0 ) .
Reinach se j a k o první pokusil fenomenologickými prostředky po
45
M. Geiger se zabýval estetickými tématy: Beitráge zur Phanomenolo
gie des ásthetischen Genusses; týž, Zugánge zur Ásthetik.
46
H. Spiegelberg, The Phenomenological Movement, str. 172, poukazu
je na to, že mnichovský okruh se vyznačoval speciálním zájmem o deskriptivní psychologii a o etické a estetické problémy. Zajímávaje připomínka, že
sklon ke katolicismu se vyskytoval u několika mladých fenomenologů. Ke
katolické církvi konvertoval Scheler, D. von Hildebrand a Edith Steinova,
která vstoupila do karmelitánského řádu.
47
Literatura k fenomenologii po Husserlovi: O. Poggeler, Antworten
aufHusserls Freiburger Phanomenologie; H. Kuhn (vyd.), Die Miinchener
Phanomenologie (Internationaler Kongrefi Miinchen 1971); H. Lubbe, Hus
serl und die europáische Krise; týž, Sprachspiele und Geschichten. Neopositivismus und Phanomenologie im Spátstadium, str. 220 nn.
48
Husserl zhodnotil Reinachův význam ve Frankfurter Zeitung, 337,
250
dat odůvodnění teorie práva.
V p o j e d n á n í Die apriorischen Grundla-
z 6. 12. 1917, a v Kant-Studien, 23, 1919, str. 147-149, kde ho ocenil jako
prvního z těch, kteří plně pochopili smysl fenomenologické metody (str.
147).
49
A. Reinach, Sámtliche Werke. Textkritische Ausgabe in zwei Bánden.
V následujícím textu budeme citovat podle prvního svazku tohoto vydání
(druhý jsou komentáře). - Starší vydání Reinachových spisů: Gesammelte
Schriften, Halle 1921.
50
K tomu poznamenává H. Spiegelberg, The Phenomenological Move
ment, str. 199: „... termín a priori v podstatě označuje jen fakt, že určitá
vlastnost nutně vyplývá z bytostné struktury určitého objektu, a lze ji proto
takto chápat."
51
A. Reinach, Uber Phanomenologie, I, str. 531 nn.
251
Druhá
gen
des
burgerlichen
Jahrbuch fiir
část.
Rechts
Philosophie
Fenomenologie
(Apriorní
základy
VI.
občanského
Forschung
1,
Fenomenologie
po
Husserlovi
práva,
čím, co mi nepatří (a naopak), to, že nositeli majetkových práv m o
Hal
hou být v ý h r a d n ě osoby atd. - to vše lze „odhalit b e z p r o s t ř e d n ě
le 1914) chtěl vytyčit fundamenty apriorní právní nauky. Z d ů r a z ň o
a bez sebemenšího poukazu k jakémukoli pozitivnímu právu" (193).
val, ž e p r á v n í p r i n c i p y n e l z e p ř e v é s t n a p s y c h i c k é a k t y n e b o v ý t v o r y
Definici majetku j a k o toho, co je c h r á n ě n o pozitivním právem, Rei
subjektu, a nejsou ani relativní vůči k o n k r é t n í m u pozitivnímu práv
nach odmítá a n a o p a k tvrdí: pozitivní právo to či ono chrání, neboř
n í m u u s p o ř á d á n í . Mají své vlastní bytí, srovnatelné s b y t í m čísel,
ovšem oproti číslům nejsou nadčasové.
to je majetek (194).
P o d r o b n ě se R e i n a c h vyrovnal s tvrzením, že formulace pozitivní
M e z i p r á v n í m i „ ú t v a r y " p a n u j í v ě č n é z á k o n y , k t e r é l z e zjistit
ho práva často protiřečí právním z á k o n ů m podstaty, které předložil,
v aktech n a h l é d n u t í podstaty, p r o v e d e n ý c h za p o z d r ž e n í všech sub
a ž e j i m p r i n c i p i á l n ě m o h o u p r o t i ř e č i t vždy. P o d l e R e i n a c h a j e z e zá
j e k t i v n í c h faktorů, a vyjádřit je v apriorních větách, které se co do
kona podstaty vyloučeno, aby někdo n ě k o m u d o p o m o h l k vlastnictví
své apriority vyrovnají aritmetickým a logickým axiómům. Napří
něčeho, co mu nepatří, ovšem podle občanského zákoníku se může
k l a d k p o d s t a t ě slibu patří, že na s t r a n ě slibujícího v z n i k á závazek
a n a s t r a n ě p ř í j e m c e slibu v z n i k á n á r o k , k t e r ý z a n i k á , p o k u d j e slíbe
n ý v ý k o n z r e a l i z o v á n , slib o d v o l á n a n e b o s e r e z i g n u j e n a j e h o d o d r
ž e n í . V ě t a , k t e r á t y t o v a z b y vyjadřuje, j e s y n t e t i c k á a a p r i o r n í , t j . n e
závislá na pozitivním právu.
stát, ž e n a p ř í k l a d k u p e c , k t e r ý j e d n á bona f i d e , m ů ž e z a u r č i t ý c h
o k o l n o s t í p ř e v z í t d o m a j e t k u v ě c , k t e r o u m u p ř e d a l j e d i n e c b e z sta
t u t u m a j i t e l e . P o d l e R e i n a c h a t u n e n a s t á v á ž á d n ý spor, n e b o ř d o s p o
ru m o h o u u p a d n o u t j e n tvrzení (výpovědi), zatímco věty pozitivního
p r á v a - na r o z d í l od v ě t o p r á v n í c h v z t a z í c h p o d s t a t y - n e j s o u t v r z e
Slib není m o ž n é chápat j a k o p o u h é vyjádření vůle n e b o záměru.
ní. J s o u t o „ u r č e n í " č i u s t a n o v e n í , v n i c h ž s e p o s t u l u j e , ž e n ě c o m á
Představuje intencionální akt zvláštního typu: je spontánní, ale při
být t a k a tak, a n i ž b y c h o m t o t o „ m á b ý t i " ( n a p ř í k l a d v o b d o b ě k „ m á
t o m není čistě niterný, nýbrž vztahuje se na cizí subjekt a například
býti", které p r a m e n í z rozkazu) m o h l i c h á p a t j a k o subjektivně poja
o d a k t u o d p u š t ě n í m u s í b ý t t í m t o c i z í m s u b j e k t e m přijat, m á - l i slib
té. O b s a h y o b j e k t i v n í h o p r á v a t v o ř í „ s v é b y t n ý s v ě t p ř e d m ě t ů , k t e r é
v s t o u p i t v ú č i n n o s t ( 1 5 8 n . ) . A k t y t o h o d r u h u , o j a k é se slib o p í r á , se
mají t r v á n í v č a s e , a l e n e p a t ř í k p ř í r o d ě v b ě ž n é m s m y s l u slova, ný
nazývají sociální akty52 a jejich p o d s t a t n ý m r y s e m je i to, že musí
b ý t vyjádřeny, n i c m é n ě j a z y k o v o u r e a l i z a c í s e n e v y č e r p á v a j í ( a p r o
to n e l z e tvrdit, že by R e i n a c h o v y názory předjímaly Searlovu teorii
řečových aktů).53
brž vyrůstají z e s o c i á l n í c h a k t ů " ( 2 4 6 ) . N a z á k l a d ě „ u r č e n í " ( u s t a n o
vení) „ s e u s t a v u j e skrze sebe samu e x i s t e n c e t o h o , o č e m se p o s t u l u
je, že má b ý t i " (24Ó).54
Přijetím právních svazků nezávislých na pozitivním právu se Rei
Na pozitivním právu je podle Reinacha nezávislé i vlastnické prá
nach přiblížil n a u c e o přirozeném právu. I když nehledal oporu
v o . To, ž e m a j e t e k n e n í t o t é ž c o d r ž b a , t o , ž e m o h u d i s p o n o v a t i n ě -
v p o z n á n í p ř i r o z e n ý c h kvalit, sdílel se zastánci p ř i r o z e n é h o práva
víru v p r á v o , j e ž j e n a d ř a z e n o p o z i t i v n í m u . P r o m o ž n o s t a p l i k a c e
52
Sociální akty rozebírá Reinach také v přednášce Einleitung in die
Philosophie (str. 449).
v š a k z á k o n y p o d s t a t y z p r á v n í sféry, j a k j e R e i n a c h z f o r m u l o v a l , vy
žadují - stejně j a k o věty n a u k y o p ř i r o z e n é m právu - konkretizaci
53
Srv. J. R. Searle, Sprechakte. Takovou anticipaci připouštějí ve své
předmluvě vydavatelé Reinachova díla K. Schuhmann - B. Smith, Vorwort
der Herausgeber, in: A. Reinach, Sdmtliche Werke, I, str. XIV. Podle Reina
cha (str. 160) jsou příkazy, žádosti atd. „sociální akty, které má ten, kdo je
provádí, ve výkonu samém vrhnout k někomu jinému tak, aby se zachytily
v jeho duši". Jedná se tedy primárně nikoli o řečové, nýbrž o duševní výko
ny. Srv. A. Burkhardt, SozialeAkte, Sprechakte und Textillokutionen. A. Reinachs Rechtsphilosophie und die moderně Linguistik.
Toto pojetí připomíná Pufendorfa a jiné zastánce nauky o entia moralia, popř. entia impositiva. K tomu W. Rod, Geometrischer Geist undNaturrecht.
Methodengeschichtliche
Untersuchungen zur Staatsphilosophie
im
17. und 18. Jahrhundert, str. 79 nn.; srv. týž, Erhard Weigels Lehre von den
Entia moralia, str. 58-84; T. Kobusch, Die Entdeckung der Person. Meta
physik der Freiheit und modernes Menschenbild, str. 83 nn.
252
253
54
Druhá
část.
VI.
Fenomenologie
a p o z i t i v i z a c i . Z e slibu n e b o s m l o u v y t a k v z n i k á z á v a z e k t e p r v e d í k y
Fenomenologie
po
Husserlovi
a nutně spojeno s úsilným snažením a chtěním. Pfánder velmi pečli
t o m u , že pozitivní právo obsahuje příslušné z á k o n n é úpravy - a te
vě vyzdvihl m o m e n t y charakteristické pro úsilné spění a ukázal, za
prve v r á m c i pozitivního právního uspořádání (přičemž ale n e m u s í
jakých podmínek má úsilné spění povahu volního chtění. Podobně
jít o právo kodifikované) lze o smlouvách vůbec mluvit. R e i n a c h o v a
ve
k o n c e p c e navíc naráží na obtíž, že z výpovědí o d o m n ě l ý c h podsta
m e z i p o h n u t k a m i a v o l n í m i akty. Z d ů r a z ň o v a l , že c h t ě n í se z p o h n u
t á c h n e l z e o d v o d i t ž á d n é n o r m a t i v n í věty. N a j e d n é s t r a n ě s e v apri
tek odvíjí v souvislosti s c h a r a k t e r e m chtějícího j e d i n c e , p ř i č e m ž
s p i s e Motive
und Motivation ( M o t i v y
a motivace) objasnil vztah
orní právní nauce mluví „o prostých zákonech bytí" (273), na straně
„ c h a r a k t e r e m " mínil způsob, j a k ý m se s v o b o d n o u vůlí o b d a ř e n é já
d r u h é v š a k p o d l e R e i n a c h a „ t o , co p l a t í a p r i o r i , je o sobě a pro sebe
rozhoduje, jsou-li přítomny jisté pohnutky.57
zároveň i tím, co být m á " (274). N a z n a č e n ý k r o k je ale neobhajitel-
S á m pojem fenomenologie Pfánder nechal bez definice.58 Omezil
s e n a p o p i s f e n o m e n o l o g i c k é h o p o s t u p u p o m o c í cílů, j i c h ž s e m á d o
ný, i k d y ž se t ř e b a o d v o l á m e na n a h l é d n u t í p o d s t a t y .
s á h n o u t . V e f e n o m e n o l o g i i j d e (1) o p r o j a s n ě n í p ř e d m ě t ů i n t e n d o v a c) Alexander Pfánder
n ý c h v e v ě d o m í , ( 2 ) o zjištění m o d a l i t v ě d o m í , k t e r é i n t e n d o v a n ý m
Mnichovský profesor Alexander Pfánder (1870-1941) byl žákem
p ř e d m ě t ů m a faktům odpovídají, (3) o přiřazení určitých typů před
T h e o d o r a Lippse, od kterého také přejal prvotní zájem o psycholo
m ě t ů k u r č i t ý m m o d a l i t á m v ě d o m í a (4) o o d p o v ě ď na otázku, zda
P o d d o j m e m Logických zkoumání n a v á z a l k o n t a k t s H u s s e r l e m ,
j s o u i n t e n d o v a n é p ř e d m ě t y a fakta u c h o p e n y v č i s t o t ě . 5 9 S t e j n ě j a k o
na j e h o ž p o d n ě t a ve shodě s j e h o pojetím metalogiky napsal svou
všichni doboví představitelé fenomenologie Pfánder věřil v m o ž n o s t
Logiku;
nahlédnutí podstaty.60
gii.
ta
poprvé
phánomenologische
vyšla
Forschung
ve
č í s l e Jahrbuch fur Philosophie
4.
(1921).
55
Poté
ale
nebyl
ochoten
und
ná
Logika sice p o d l e Pfándera netvoří součást fenomenologie, ale
sledovat H u s s e r l a v j e h o t r a n s c e n d e n t á l n í m obratu a kontakt se
vyžaduje fenomenologii j a k o doplněk, totiž pokud j d e o vztah p o
svým učitelem ukončil.56
jmů, soudů a úsudků k různým t y p ů m myšlenkových aktů a k před
Pfánder vyznával subjektivní m e t o d i k u , tj. opíral se o introspek-
mětům, které v nich jsou intendovány.61 Logika se nezabývá ani
ci - s tím, že za vhodnější název považoval termín „ r e t r o s p e k c e " : je
myslícím subjektem ani m y š l e n í m (jedno i druhé tvoří t é m a psy
zapotřebí se o m e z i t na analýzu faktů ve v ě d o m í a rezignovat na je
chologie) ani předměty, nýbrž m y š l e n k a m i (husserlovskými noé-
v e Phanomenologie des
maty). Rozdíl m e z i m y š l e n k a m i a m y š l e n í m vyplývá z t o h o , že
1900) volní fenomény; nešlo mu
opodstatnění lze podat pouze pro myšlenky, ne pro myšlenkové
o to, co se n a h o d i l e odehraje ve vědomí, nýbrž j e n o to, co je vždy
procesy. R e á l n é či ideální předměty, na něž j s o u m y š l e n k o v é akty
jich
výklad.
Tímto
způsobem
Wollens ( F e n o m e n o l o g i i c h t ě n í ,
prozkoumal
zaměřeny, jsou vůči n i m vždy transcendentní. Ontologický status
ideálních předmětů se Pfánder nepokusil blíže vymezit, nicméně je
55
Také in: A. Pfánder, Gesammelte Schriften; kromě 3., přepracovaného
vyd. Logiky je zde též Phanomenologie des Wollens. Eine psychologische
Analyse (1900). Další Pfánderovy práce: Einfuhrung in die Psychologie;
Motive und Motivation; Zur Psychologie der Gesinnungen; Die Seele des
Menschen. Z pozůstalosti byla vydána Philosophie der Lebensziele. K Pfánderově filosofu: H. Spiegelberg, Alexander Pfánders Phanomenolo
gie (dodatek: Schriften aus dem Nachlafi).
56
H. Spiegelberg, The Phenomenological Movement, str. 174 n., referu
je o Husserlových vyjádřeních, z nichž je patrné, že Husserl spatřoval
v Pfánderovi svého následovníka, dokud nezískal dojem, že uvázl v realistic
kém postoji.
254
57
A. Pfánder, Phanomenologie des
lyse/Motive und Motivation, str. 164.
'58
59
Wollens.
Eine psychologische Ana
A. Pfánder, Logik, str. 32
A.
Pfánder,
Philosophie
auf phánomenologischer
150 n.
60
Tamt., str. 148.
61
A. Pfánder, Logik, str. 34 n.
255
Grundlage,
str.
Druhá
část.
Fenomenologie
VI.
zřejmé, že by stejně j a k o Husserl zaujal antipsychologické a objektivistické stanovisko.
Fenomenologie
po
Husserlovi
Smysl lidského duševního života popisuje Pfander následovně:
„ Ú č e l n ý m uplatňováním a zkvalitňováním vlastní tělesné a duševní
V l o g i c e n u t n o p o d l e P f á n d e r a vyjít z p o d s t a t y s o u d u . K e k a ž d é
výbavy a d a n é životní situace, v p ř i m ě ř e n é konfrontaci s d a n ý m
mu s o u d u patří p o j e m v subjektu, predikát a za třetí kopula j a k o ž t o
domněle reálným okolím a pomocí domněle reálného dění a konání
výraz spojení m e z i subjektem a p r e d i k á t e m a také j a k o výraz tvrze
p o s t u p n ě v o k o l n í přírodě, v okolních lidech, ve s p o l e č e n s k ý c h
ní. To platí i p r o s o u d y o existenci a n e o s o b n í s o u d y ( n a p ř í k l a d
a kulturních p o m ě r e c h ... zplodit a předvést jistou osobní lidskou
„Prší"), u nichž k o p u l a není jazykově vyjádřena. Kopulu nutno chá
duši ... tak, že je tato d u š e zároveň z a č l e n ě n a do u r č i t é h o životního
pat j a k o pojem, a to pojem funkce. D o k o n c e i výrazy j a k o „totiž"
s p o l e č e n s t v í s o s t a t n í m i b y t o s t m i na z e m i a s n e j z a z š í m e s e n c i á l
n e b o „sice" údajně odpovídají „funkčně č i n n ý m p o j m ů m " .
ním a ontologickým základem všech bytostí."65 Když Pfander zdů
K a ž d ý soud s o u b ě ž n ě vyjadřuje a asertivně vznáší pravdivostní
razňuje, že vztah duševních regionů lze nahlédnout v jejich nutnos
nárok, přičemž pravdivost se tu chápe j a k o shoda soudu s chováním
ti a že se p ř i t o m j e d n á o v h l e d z v l á š t n í h o d r u h u , k t e r ý n e s o u v i s í
či stavem p o s u z o v a n é h o předmětu. Z á k l a d e m pravdivosti soudu je
s analýzou, odvolává se tím podle všeho na fenomenologické na
stav (Selbstverhalteri) p ř e d m ě t u , k n ě m u ž se s o u d v z t a h u j e . 6 2 N a s t o
hlédnutí podstaty.
l e n í m p r o b l é m u pravdivosti o v š e m p ř e k r a č u j e m e hranice logiky
V posledních letech života Pfander plánoval napsat úvod do filo
v přísném smyslu. Logické principy (věta o identitě, věta sporu
sofie a f e n o m e n o l o g i e , k t e r ý b y s o u h r n n ě n a b í d l n a u k u o j s o u c í m
a věta v y l o u č e n é h o třetího) Pfander interpretoval ontologicky: na
(ontologii), o h o d n o t á c h (axiologii) a o požadavcích (nomologii),
p ř í k l a d p r i n c i p s p o r u s e o p í r á o fakt, ž e ž á d n ý p ř e d m ě t n e m ů ž e b ý t
o v š e m z a n e c h a l n á m j e n ú t r ž k o v i t é náčrty. P o ž a d a v k y , o k t e r ý c h h o
z á r o v e ň P a non-P.63 V t o m t o , ale i v j i n ý c h o h l e d e c h Pfander navá
voří n o m o l o g i e , n e j s o u u k o t v e n y v p o s l u š n o s t i , n ý b r ž b e z p r o s t ř e d n ě
zal na aristotelskou tradici.
v l i d s k é o s o b ě ( v e v l a s t n í m „ j á d ř e b y t í " , Grundwesen) a z p r o s t ř e d
Stejně j a k o Pfanderova logika, ani j e h o nauka o duši v zásadě
n e m á f e n o m e n o l o g i c k ý r á z . P o j e t í p ř e d l o ž e n é ve spise Die seele des
. . . k t e r ý s e zjevuje v e v l a s t n í m j á d ř e
člověka.
Pfander odmítal primát teorie poznání a filosofii vymezoval jako
1933) je zčásti psychologické
„onu vědu, která c h c e v k a ž d é m ohledu vyzískat definitivně k o m p l e
a z č á s t i m e t a f y z i c k é v t r a d i č n í m s m y s l u . P s y c h o l o g i c k á je u P f á n d e
tující p o z n á n í " , 6 8 a t o v e f o r m ě p o z n á n í p o d s t a t y p ř e d m ě t ů , z á k l a d u
ra d o m n ě n k a , že v š e c h n y p u d y lze převést na společný kořen, totiž
jejich bytí a základu pravdy.69 Chceme-li p o d o b n é poznání získat, je
Menschen.
Versuch
eine
vestehenden
Pokus o rozumějící psychologii,
na „prvotní p u d k sebezplození".
64
Psychologie
(Duše
kovaně ve vůli „stvořitele,
bytí".66 Etika imperativu se uzavírá teprve v náboženství.67
Tento prvotní pud se rozděluje na
nezbytné potlačit realitu toho, co se míní v aktech vědomí, pravdi
p u d y t r a n z i t i v n í , z a m ě ř e n é n a c í l e m i m o d u š i , a reflexivní, j e j i c h ž cíl
vost j e d n o t l i v ý c h p o z n a t k ů , e x i s t e n c i v l a s t n í h o t ě l a a e x i s t e n c i vlast
je p ř í m o v nás. Metafyzická je Pfanderova nauka o duši jakožto kon
ní d u š e .
krétní individuální bytosti vykazující osobní, etický a společenský
charakter, který v t e n d e n c i směřuje ke s v o b o d n é aktivitě a usiluje
o společenství se stvořitelem. Zbožnost vložená do lidské duše ji
podněcuje otevřít se B o ž í vůli a svobodně se B o h u podrobit.
65
Tamt., str. 278.
66
A. Pfander, Philosophie der Lebensziele, str.
143.
67
V závěru citovaných myšlenek stojí noticka: „Náboženské vyústění
etiky imperativu."
62
Tamt., str. 249.
63
Tamt., str. 286.
68
A. Pfander, Philosophie auf phdnomenologischer Grundlage, str. 35.
A. Pfander, Die Seele des Menschen, str. 217.
69
Tamt., str. 36.
64
256
257
Druhá
část.
VI.
Fenomenologie
phánomenologische
d) Další Husserlovi žáci
K
Husserlovým raným
ž á k ů m patřil
Dietrich
von
Hildebrand
( 1 8 8 9 - 1 9 6 6 ) , který nejprve přednášel v M n i c h o v ě , ale po nástupu
Fenomenologie
Philosophie
po
Husserlovi
Husserls
in
der
gegenwártigen
Kri
tik ( H u s s e r l o v a f e n o m e n o l o g i c k á filosofie v s o u d o b é k r i t i c e ) ,
74
kde
odmítl názor, že snad Husserlův i n t u i c i o n i s m u s ve svých důsledcích
Hitlera k m o c i opustil N ě m e c k o a po víceletém pobytu ve Vídni se
vede ke zrušení rozdílu mezi smyslovým a racionálním poznáním.
n a k o n e c stal p r o f e s o r e m v N e w Yorku.70 Filosoficky m ě l k r o m ě
Za p o m ý l e n o u považoval též námitku, že obrat k v ě c e m s a m ý m zna
Husserla blízko především k Schelerovi a Reinachovi. Z pozic kato
mená rezignaci na otázku po podmínkách možnosti. Není pravda, že
l i c k é h o p o h l e d u n a s v ě t hájil v í r u v o s o b n í h o b o h a , n a u k u o v y k o u
b y H u s s e r l k r o k e m k t r a n s c e n d e n t á l n í m u u v a ž o v á n í z a s t ř e l p r a v ý cíl
fenomenologie. Spřízněnost mezi fenomenologií a kriticismem je
pení a nauku o nesmrtelnosti duše.
Fenomenologie je podle Hildebranda „gnoseologická principiálně
o d ů v o d n ě n á f o r m a čistě v ě c n é a intuitivní analýzy podstat*'.71 (Hil
debrand jistě míní nahlédnutí podstaty, neboř „intuitivní analýza" je
contradictio in adiecto.) S t e j n ě j a k o S c h e l e r p r o s a z o v a l i H i l d e b r a n d
f e n o m e n o l o g i c k o u filosofii h o d n o t . O b j e k t i v n í h o d n o t y , j e ž p o d l e
n ě j t v o ř í z á k l a d p r o v š e c h n y m r a v n í svazky, n e s t a č í vzít j e n n a v ě d o
mí, ony samy vyžadují po člověku etické angažmá. Fakt, že m n o h o
lidí m n o h d y v n í m á h o d n o t y j i n a k , p o v a ž o v a l z a d ů s l e d e k p ř i n e j m e n
š í m d í l č í h o d n o t o v é slepoty.
Náboženského
(1889-1971).
Ve
ražení
spise
byla též
filosofie
Religionsphilosophie
Johannese
(Filosofie
Hessena
nábožen
ství, 1 9 4 8 ) se p u s t i l do p o l e m i k y s n o v o s c h o l a s t i k o u a j e j í t e n d e n c i
h l e d a t r a c i o n á l n í z d ů v o d n ě n í p r o z á k l a d n í p r a v d y k ř e s ť a n s k é víry,
čímž
n a s e b e p ř i v o l a l o s t r é ú t o k y n o v o s c h o l a s t i c k ý c h filosofů
a theologů.72
E u g e n F i n k ( 1 9 0 5 - 1 9 7 5 ) zacílil f e n o m e n o l o g i c k o u p e r s p e k t i v u n a
základní zkušenostní pojmy, j a k o je fenomén, prostor, čas, pohyb,
p r a v d a či s v ě t .
73
S v é h o u č i t e l e H u s s e r l a hájil v r o z s á h l é m č l á n k u Die
j e n povrchní. F i n k o v a stanoviska získávají zvláštní váhu díky H u s
serlově stručné předmluvě, v níž prohlásil, že článek neobsahuje je
dinou větu, se kterou by nesouhlasil.
Husserlův žák a po jistou dobu i asistent L u d w i g L a n d g r e b e
(1902-1991), který od roku 1956 působil v Kolíně nad R ý n e m j a k o
universitní profesor a ředitel Husserlova archívu, v těsné spolupráci
se s v ý m u č i t e l e m p ř i p r a v i l k v y d á n í j e h o s p i s Erfahrung und Urteil
( Z k u š e n o s t a s o u d ) . Z L a n d g r e b o v ý c h p r a c í u v e ď m e : Phanomenolo
gie
und Metaphysik ( F e n o m e n o l o g i e
a
metafyzika,
phie der Gegenwart ( F i l o s o f i e s o u č a s n o s t i ,
nomenologie
(Cesta
fenomenologie,
Geschichte ( F e n o m e n o l o g i e a dějiny,
Osud
těžce
dolehl
na
1 9 4 9 ) , Philoso
1 9 5 2 ) , Der Weg der Pha
1963),
Phanomenologie
und
1967).
Husserlovu
žačku
Edith
Steinovou
(1891-1942). V roce 1916 promovala disertací o empatii,75 avšak
získat habilitaci s e j í nepodařilo. R o k u 1922 přestoupila od j u d a i s m u
n a k a t o l i c k o u víru. S t u d o v a l a spisy s v a t é h o T o m á š e A k v i n s k é h o , j e
h o ž m y š l e n k o v ý styl n a n i h l u b o c e z a p ů s o b i l . V r o c e 1 9 3 3 v s t o u p i l a
v K o l í n ě n a d R ý n e m d o ř á d u k a r m e l i t e k a p ř i j a l a ř á d o v é j m é n o Teresia B e n e d i c t a de C r u c e , avšak roku 1938 se uchýlila do H o l a n d
ska, n e b o ť j a k o Ž i d o v k a s e j i ž v N ě m e c k u n e c í t i l a b e z p e č n ě . P o o b
70
D. von Hildebrand mj. publikoval: Die Idee der sittlichen Handlung;
Sittlichkeit und ethische
Wertordnung; Metaphysik und Gemeinschaft; Die
Umgestaltung in Christus; Christian Ethics. K jeho filosofii hodnot srv.
B. V. Schwarz, On Value.
71
D. von Hildebrand, Die Menschheit am
Abhandlungen und Vortráge, str. 617.
Scheidewege.
Gesammelte
72
Z četných prací J. Hessena můžeme uvést: Eehrbuch der Philosophie,
I—III; Ethik. Grundziige einer personalistischen Wertethik. - Autobiografie:
Geistige Kámpfe der Zeit im Spiegel eines Lebens.
73
Další Finkovy práce: Alles und Nichts.
258
Ein Umweg zur Philosophie;
sazení H o l a n d s k a n ě m e c k ý m i vojsky j i však ani e m i g r a c e n e m o h l a
Zur ontologischen Fruhgeschichte von Raum, Zeit, Bewegung; Sein, Wahrheit, Welt. Vorfragen zum Problém des Phánomen-Begriffs 1958 [česky:
Bytí, pravda, svét. Předběžné otázky k pojmu fenomén]; Spiel als Weltsymbol
[česky: Hra jako symbol svita]; Nietzsches Philosophie.
74
E. Husserl, Die phánomenologische Philosophie
genwártigen Kritik, in: Kant-Studien, 38, 1933.
75
E. Steinova, Zum Problém der Einfiihlung.
259
Husserls
in
der ge
Druhá
zachránit. Roku
část.
VI.
Fenomenologie
1942 byla internována v koncentračním táboře
Osvětim-Birkenau, k d e téhož roku přišla o život.76 Římskokatolická
Fenomenologie
po
Husserlovi
zickým teoriím, které již nemají fenomenologický charakter a spíše
upomínají
na
spekulace
romantické
19
Naturphilosophie.
církev ji roku 1987 prohlásila za b l a h o s l a v e n o u a v r o c e 1998 za
Conradová-Martiusová chápala čas prožitku a prostor prožitku,
s v a t o u . Její n á v a z n o s t na f e n o m e n o l o g i i se p r o j e v u j e v její p o l i t i c k é
což jsou kontinua, jako jevy ukotvené v reálném čase a reálném
filosofii, v n í ž n e j d e o f a k t a ž i v o t a ve s t á t ě a p r á v n í u s p o ř á d á n í ve
prostoru, které jsou přetržité. Čas a prostor se rozpadají na kvanta.
státě, nýbrž především o podstatu státu.
77
Problémy, j i m i ž se zabývá,
předcházejí e m p i r i c k é n a u c e o státu. I d e a státu n e n í závislá na t o m ,
z d a se z r e a l i z u j e v k o n k r é t n í c h s t á t e c h , a p r á v n í u s p o ř á d á n í ve s t á t ě
s e p r o t o o d č i s t é h o p r á v a m ů ž e o d c h ý l i t , a n i ž b y s e t o p r á v a j a k o ta
kového sebeméně dotklo.
V k n i z e Endliches und ewiges Sein ( K o n e č n é a v ě č n é b y t í , n a p s á
no 1931-1936, k n i ž n ě 1950) se Edith Steinova pokusila fenomeno
logii spojit s aristotelsko-tomistickou filosofií. K o n e č n é bytí odka
zuje n a p ů v o d n í p r i n c i p , k t e r ý n u t n o p o c h o p i t n e j e n j a k o č i r ý a k t , a l e
zároveň jako Trojici.78
Úspěšnější byla s ohledem na akademickou kariéru Husserlova
žačka Hedwig Conradová-Martiusová (1888-1966), která promova
la r o k u 1912 v M n i c h o v ě , avšak po r e p r e s i v n í c h postizích za třetí
říše se m o h l a habilitovat až roku 1949. V roce 1955 obdržela profe
suru h o n o r i s c a u s a . Od většiny f e n o m e n o l o g ů se lišila h l u b o k o u
o b e z n á m e n o s t í s d ě j i n a m i filosofie, na k t e r é navazovala i ve vlast
ních zkoumáních. Nespokojila se ovšem s fenomenologickými popi
sy, n a p ř í k l a d p o d s t a t y p r o s t o r u a č a s u , a l e p ř e š l a o d n i c h k m e t a f y -
Reálný čas a reálný prostor jsou opět ukotveny v aiónském čase
a a p e i r i c k é m prostoru. Fakt, že svět nesetrval v a i ó n s k é m čase, ob
j a s ň o v a l a C o n r a d o v á - M a r t i u s o v á t í m , ž e s e p e r i f e r n í p ů s o b í c í síly
nechaly strhnout c e n t r e m . 8 0 Svět existuje díky neustálé deaktualizaci
a r e a k t u a l i z a c i . Z p o z i c o n t o l o g i e a filosofie p ř í r o d y d o s p ě l a k n á z o
r ů m , k t e r é s e p o d l e j e j í h o m í n ě n í s h o d o v a l y s objevy k v a n t o v é fyzi
ky a t e o r i e relativity.
Na otázky filosofie a logiky se zaměřil Oskar Becker (1889-1964,
1927 m i m o ř á d n ý p r o f e s o r ve F r e i b u r k u v B r e i s g a u , 1931 ř á d n ý p r o f e
sor v B o n n u ) , k t e r ý v h a b i l i t a č n í m p o j e d n á n í Die phánomenologische
Begriindung
Jahrbuch
der
fiir
Geometrie
Philosophie
(Fenomenologické
založení
geometrie,
Forschung
4,1923)
r o z v r h l f e n o m e n o l o g i c k ý p o p i s g e o m e t r i e a hájil n á z o r , ž e g e o m e t r i i
n u t n o p ř e v é s t n a p r o s t o r d o s t u p n ý v e s m y s l o v é m n á z o r u . J e h o stať vy
volala p o l e m i k u s R e i c h e n b a c h e m . 8 1
O rozvinutí Schelerovy filosofie h o d n o t usiloval H a n s Reiner
(1896-1991). Podle Reinera nestačí nahlédnout hodnoty a jejich hie
rarchii, ale je také n e z b y t n é vzít v potaz p o d m í n k y jejich realizace
a o r i e n t o v a t se v j e d n á n í p o d l e p ř í s l u š n ý c h z á s a d p r e f e r e n c e . 8 2
79
76
K biografii E. Steinové: Hilda Charlottě Graefová, Edith Stein, Versuch einer Biographie; A. U. Miiller - M. A. Neyer, Edith Stein, Das Leben
einer ungewóhnlichen Frau.
77
E. Steinova, Eine
Untersuchung uber den Staat.
78
E. Steinova, Werke; zde mezi jinými: Kreuzeswissenschaft. Studie
Uber Johannes a Cruce (I); Endliches und ewiges Sein. Versuch eines Aufstiegs zum Sinn des Seins (II); Welt und Person. Beitrag zum christlichen
Wahrheitsstreben (VI). Další práce: Husserls Phánomenologie und die Phi
losophie des hl. Thomas von Aquino. - Bibliografie: D. Gamarra, Bibliografla su Edith Stein, str. 141-160. - Literatura: Hanna-barbara Gerl, Unerbittliches Licht. Edith Stein - Philosophie, Mystik, Leben; Beat W. Imhofová,
Edith
Steins philosophische
Entwicklung.
260
Hlavní díla H. Conradové-Martiusové: Der Selbstaufbau der Nátur.
F.ntelechien und Energien; Die Zeit; Das Sein; Der Raum. Další práce:
Schriften zur Philosophie, I-III.
80
H. Conrad-Martius, Die Zeit, str. 276.
81
Práce Oskara Beckera: Mathematische Existenz; Einfuhrung in die
iMgistik, vorziiglich in den Modalkalkiil; Zwei Untersuchungen zur antiker
lx>gik; Grófie und Grenzen der mathematischen Denkweise; Grundlagen der
Mjalhematik in geschichtlicher Entwicklung; Das mathematische Denken der
Antike; Dasein und Dawesen. Gesammelte philosophische Aufsdtze.
82
H. Reiner, Die Ehre, Darmstadt 1956; Die philosophische Ethik. Ihre
Fragen und Lehren in Geschichte und Gegenwart, Heidelberg 1964; Grun
dlagen, Grundsátze und Einzelnormen des Naturrechts, Freiburg i. Br. 1964;
fflicht und Neigung, Meisenheim a. Glan 1951.
261
Druhá
část.
VI.
Fenomenologie
Fenomenologie
po
Husserlovi
K nejvýznamnějším Hússerlovým žákům nutno počítat polského
jaký p o d l e p ř e d p o k l á d a n é ontologie musí k a ž d ý svět mít, vyplývá
myslitele R o m a n a Ingardena (1893-1970), zprvu člena gottingen-
odtud realistické stanovisko, podle k t e r é h o jsou například složky
ského filosofického kroužku, který p o t é následoval Husserla do Frei
světa časově u r č e n é , takže čas n e m ů ž e představovat p o u h o u sub
burku. Fenomenologické prizma uplatnil na estetiku a na problém
jektivní formu názoru v Kantově smyslu.86 R o z h o d n o u t , zda je svět
V k n i z e Der Streit um die Existenz der Welt ( S p o r o e x i s
a u t o n o m n í a zda existuje, ovšem p o m o c í ontologických nástrojů
t e n c i s v ě t a , I—III, 1 9 6 4 - 1 9 7 4 ) 8 3 p o r o v n a l a r g u m e n t y p r o a p r o t i r e a
nelze; m o ž n é to je jedině v rámci metafyziky, k níž m ů ž e ontolo-
lismu, přičemž vycházel z ontologického stanoviska,84 podle něhož
gický výklad poskytnout jedině přípravu.87 Ignarden naznačil, že
v e d l e č a s o v ě u r č e n ý c h individuálních p ř e d m ě t ů existují také neča
při svých s n a h á c h o vyřešení p r o b l é m u se odklání od H u s s e r l a a že
s o v é i n d i v i d u á l n í entity. P r o o b ě s k u p i n y p l a t í o n t o l o g i c k é p r i n c i p y
čisté v ě d o m í n e c h c e izolovat oproti materiální a zvláště tělesné
realismu.
vyloučeného sporu a vyloučeného třetího, zatímco nonindividuální
skutečnosti. K uskutečnění j e h o plánu nedošlo: spis zůstal n e d o
p ř e d m ě t y m o h o u b ý t i s p o r n é . P r o t i p ř e d m ě t n o s t i stojí č i s t é j á , k t e
končen.
ré Ingarden chápal j a k o m o n á d u , která je vůči proudu vědomí tran
F e n o m e n o l o g i c k ý p ř í s t u p I n g a r d e n z a c h o v á v a l i v o b l a s t i estetiky.
scendentní. V ontologickém rámci vymezeném těmito předpokla
V š e c h n y e m p i r i c k é (tj. p s y c h o l o g i c k é a s o c i o l o g i c k é ) p o k u s y o o b
dy analyzoval p r o b l é m reality a s tím na p a m ě t i nutno posuzovat
j a s n ě n í p o d s t a t y u m ě l e c k é h o d í l a o d m í t l . Z c e l é o b l a s t i u m ě n í s e za
i j e h o závěry.
m ě ř i l n a u m ě l e c k é d í l o l i t e r á r n í a r o z l i š i l n a n ě m n ě k o l i k vrstev, j e
Ve snaze p o s u n o u t p r o b l é m reality blíže řešení přijal I n g a r d e n
vedle rozlišení světa a v ě d o m í i další distinkce: vedle reálného bytí
přijal i ideální bytí, m o ž n é bytí a další m o d a l i t y bytí a postuloval
také existenciální m o m e n t y a u t o n o m i e bytí, původnosti bytí, svébyt
nosti bytí, nezávislosti bytí a jejich opaků. K o m b i n a c í těchto aspektů
získáváme 64 stanovisek, z nichž ale většina je nekonzistentních,
a m u s í m e je proto p ř e d e m vyloučit. Počet kandidátů se dále zmenší,
jestliže c h á p e m e svět i čisté vědomí j a k o časově určené.
V centru formálně ontologických z k o u m á n í se nachází otázka,
z d a mají e m p i r i c k é p ř e d m ě t y f o r m u r e á l n ý c h a c o d o b y t í a u t o
n o m n í c h p ř e d m ě t ů , a n e b o závisejí na v ě d o m í , v k t e r é m ž t o p ř í p a d ě
b y c h o m museli projasnit jejich vztah k čistému vědomí.85 Ingarden
dospěl k h y p o t e t i c k é m u výsledku: P o k u d má svět takový charakter.
jichž vzájemná h a r m o n i e z něj teprve činí u m ě l e c k é dílo. Konstituce
d í l a p o s t u p u j e p r o p o j o v á n í m t ě c h t o v r s t e v - v r s t v y j a z y k o v é a vý
z n a m o v é , vrstvy p ř e d m ě t ů a vrstvy schematizovaných m í n ě n í v celek. Svými p r a c e m i k estetice88 ukázal Ingarden literární vědě
b a d a t e l s k ý směr, k t e r ý s e k o n c e n t r u j e n a f o r m u u m ě l e c k é h o d í l a b e z
ohledu na psychologický a sociologický kontext.
V oblasti filosofie práva využil f e n o m e n o l o g i c k é h o uvažování n e
j e n R e i n a c h ( v i z o d d í l b ) , a l e t a k é F r i t z K a u f m a n n v Logik und
Rechtswissenschaft ( L o g i k a
a právní
věda,
1922)
a v Das
Kriterium
des Rechts ( K r i t é r i u m p r á v a , 1 9 2 4 ) a t a k é G e r h a r d H u s s e r l ve s p i s e
Rechtskraft und Rechtsgeltung
(Síla
práva
a
právní
platnost,
sv.
I,
1925), P o d l e zastánců f e n o m e n o l o g i c k é filosofie práva a státu t u t o
disciplínu nelze považovat za empirickou vědu, ale zároveň se n e m á
j e d n a t ani o metafyzickou teorii - přestože d o m n ě n k a , že právo má
83
Dílo bylo poprvé uveřejněno roku 1947 n. Polskou akademií věd,
2. vyd. Varšava 1960. Podle tohoto vydání byl autorem vytvořen německý
překlad v částečně zjednodušené a zkrácené podobě. Srv. též R. Ingarden,
Bemerkungen zum Problém Idealismus - Realismus, str. 159-190.
84
Podle R. Ingardena, Der Streit um die Existenz der Welt, I, str. 33, je
ontologie „apriorní analýza obsahů idejí" (str. 45). V takto chápané ontologii
se odhlíží od kladení bytí; tázat se po existenci něčeho je úlohou metafyziky.
85
Tamt., II/2, str. 374.
262
86
Tamt., II/2, str. 376.
87
Tamt., II/2, str. 385 nn.
88
R. Ingarden, Das literarische Kunstwerk, Halle 1931; Vom Erkennen
des literarischen Kunstwerks, Tubingen 1968 [česky: O poznávání literární
ho díla, přel. H. Jechová, Praha 1967]; Erlebnis, Kunstwerk und Wert, Tubin
gen 1969; De la structure du tableau, in: Bulletin de V Academie Polonaise
des Sciences et des Lettres, 1946; De la poétique, tamt., 1946.
263
Druhá
část.
Fenomenologie
VI.
svou podstatu, kterou lze apriorně postihnout díky nahlédnutí pod
staty, m á z c e l a z j e v n ě m e t a f y z i c k ý r á z .
Die
článku
Rechtsphilosophie
Wissenschaftliche
(Vědecký
va, Kant-Studien 3 1 ,
význam
po
Husserlovi
P o d a t úplný přehled o první generaci Husserlových žáků a stou
penců tu není naším cílem. Husserlovy podněty - ač pouze pro
K f e n o m e n o l o g i c k é filosofii p r á v a se k r i t i c k y v y j á d ř i l J u l i s K r a f t
v
Fenomenologie
Bedeutung
der phánomenologischen
fenomenologické
filosofie
prá
střednictvím knih - přejal M a u r i c e Merleau-Ponty, j e h o ž filosofii
se b u d e m e věnovat v následujícím oddíle a který z d e reprezentuje
francouzskou fenomenologii.
1926), kde k fenomenologické metodice kon
s t a t o v a l , že tu j d e o „ o d v o z o v á n í d ů s l e d k ů z a b s t r a k c í , j e j i c h ž m a t é
rie je určována svévolně. Důsledky prezentované jako nahlédnutí
3. Maurice Merleau-Ponty
p o d s t a t y tak j s o u č e r p á n y tu z e m p i r i c k ý c h , tu z r a c i o n á l n í c h , tu
z e m p i r i c k o - r a c i o n á l n í c h p o j m ů . " ( 2 9 4 n.) Odvolávat se tu na evi
denci je pochybné, neboť ani zastánci tohoto myšlenkového směru
nesdílí stejné p ř e s v ě d č e n í : j e d n i hledají základ práva v z á k o n e c h
bytí, druzí je c h á p o u j a k o souhrn pozitivních n o r e m .
Závěrem
budiž
zmíněn
Pfanderův
žák
Herbert
Spiegelberg
( 1 9 0 4 - 1 9 9 0 ) , a u t o r j i ž v í c e k r á t c i t o v a n é h o s o u h r n n é h o v ý k l a d u o fe
nomenologickém
rical Introduction,
hnutí
I—II,
(The
1960).
Phenomenological
Movement.
A
Histo-
89
Enzo Paci (1911-1976), nejvýznamnější představitel fenomeno
l o g i e v Itálii, n e b y l p ř í m o H u s s e r l o v ý m ž á k e m . S t a v ě l n a H u s s e r l o
v ě filosofii ž i t é h o s v ě t a a o d m í t a l f e n o m e n o l o g i i p o v a ž o v a t z a p ř í s
nou vědu, zaměřenou na poznání podstat. Přísná není predikativní
či diskursivní řeč, nýbrž to, o co se diskursivní myšlení musí opřít,
totiž evidence, ve které se ukazuje pravda skrze to, co jest.90 Paci
se domníval, že fenomenologie připouští syntézu s m a r x i s m e m .
Zcela jiné spojenectví si představoval Giulio Preti, který vyzdviho
val paralely m e z i f e n o m e n o l o g i í a analytickou filosofií j a z y k a .
91
a) Život a d í l o
P o č í n a j e t ř i c á t ý m i a j e š t ě v ý r a z n ě j i č t y ř i c á t ý m i lety d v a c á t é h o s t o l e
tí se z á j e m o f e n o m e n o l o g i i r o z v i n u l i ve F r a n c i i , n e j s p í š ze s t e j n ý c h
důvodů, z jakých byla fenomenologie pro m n o h é atraktivní i v N ě
mecku, tj. p ř e d e v š í m díky nároku, že ustavuje nový m y š l e n k o v ý
styl, c o ž n a g e n e r a c i , k t e r á s e o h l í ž e l a p o n o v ý c h p ř í s t u p e c h , z a p ů
s o b i l o s i l n ý m d o j m e m . F r a n c o u z š t í f e n o m e n o l o g o v é sice n a n ě m e c
k ý p r o u d n a v a z o v a l i , a l e z á r o v e ň c h t ě l i r a z i t n o v é cesty. J e s a m o t n é
ovšem následně překonali zastánci strukturalismu a poststrukturalismu, kteří také prohlásili, že uvádějí na svět nový způsob myšlení.
K fenomenologickému trendu se řadí Sartre, Merleau-Ponty, E m a
n u e l L é v i n a s a G a s t o n B e r g e r . 9 2 U S a r t r a b y l vliv filosofie e x i s t e n c e
n a t o l i k silný, ž e j e o b v y k l e c h á p á n spíše j a k o e x i s t e n c i a l i s t a n e ž j a k o
fenomenolog, a u Lévinase spadá hlavní období činnosti až do let po
d r u h é s v ě t o v é v á l c e . V n á s l e d u j í c í k a p i t o l e s e p r o t o s o u s t ř e d í m e vý
hradně na Merleau-Pontyho.93
M a u r i c e M e r l e a u - P o n t y se narodil roku 1908 v Rochefort-surM e r a vedle Sartra ho lze považovat za nejdůležitějšího představitele
f e n o m e n o l o g i c k é h o u v a ž o v á n í k o l e m p o l o v i n y 2 0 . století. Z p r v u vy
89
V tomto díle se nachází též přehled fenomenologických prací H. Spiegelberga; z jeho dalších prací: Uber das Wesen der Idee, str. 1-238; Sinn
und rechte der Begriindung in der axiologischen und praktischen Philoso
phie, str. 100-142.
90
E. Paci, Bilancio della fenomenologia, cit. podle A. Bausola (vyd.),
La filosofia italiana dal dopoguerra a oggi, str. 396.
91
Podle V. Verra, Esistenzialismo, fenomenologia, ermeneutica, nichilismo, in: A. Bausola (vyd.), La filosofia italiana dal dopoguerra a oggi,
str. 394 nn.
264
učoval na vyšších školách, roku 1935 byl pověřen přednáškami na
École N o r m á l e Supérieure. V roce 1939 prostudoval Husserlovu
Krizi evropských věd a v L o v a n i z k o u m a l H u s s e r l ů v p í s e m n ý o d k a z ;
á
92
G. Berger, Le cogito dans la philosophie de Husserl; týž, L 'originalitě
de la phénoménologie, str. 249-259.
93
V plánovaném XIV. svazku bude probírán též Paul Ricoeur, a to při
výkladu novější hermeheutiky.
265
Druhá
část.
Fenomenologie
VI.
Fenomenologie
zabýval
se M a r x e m a po j i s t o u d o b u se k l o n i l k m a r x i s m u . 9 4 V letech
1945-1952 spolu
S a r t r e m v y d á v a l č a s o p i s Les temps modernes,
se
ale jejich spolupráce skončila poté, co rozdíly v politických názo
rech vedly i k ochlazení osobních vztahů, které později částečně pře
k o n a l i . 9 5 R o k u 1 9 4 8 o b d r ž e l M e r l e a u - P o n t y p r o f e s u r u v L y o n u , v le
tech 1949-1952 přednášel psychologii na Sorbonně a roku 1952 byl
p o v o l á n o b s a d i t p r o f e s u r u p r o filosofii n a C o l l ě g e d e F r a n c e . Z e m ř e l
r o k u 1961 v P a ř í ž i .
Husserlovi
b) M e t o d a
n á č r t f e n o m e n o l o g i e ž i t é h o s v ě t a u p o z d n í h o H u s s e r l a n a n ě j trva
le zapůsobil. Navštěvoval Kojěvovy pařížské přednášky,
po
V souladu s Husserlovou devízou chtěl Merleau-Ponty proniknout
„k v ě c e m s a m ý m " , aniž by se přitom řídil tendencí k systematické
fixaci f i l o s o f i e ( u H u s s e r l a v y s t i ž e n é i d e á l e m f i l o s o f i e j a k o ž t o p ř í s n é
vědy). Fenomenologie se podle Merleau-Pontyho nemůže změnit
v u z a v ř e n o u t e o r i i . V ý c h o d i s k o f e n o m e n o l o g i c k ý c h z k o u m á n í u něj
tvoří svět z a k o u š e n ý v p ř i r o z e n é m postoji, H u s s e r l ů v žitý svět:
„ S v ě t t u j e p ř e d e vší a n a l ý z o u a k a ž d ý p o k u s o d v o d i t h o z ř a d y syn
téz ... z ů s t a n e u m ě l ý . " (PW6) F e n o m e n o l o g i e s e p r o t o m u s í o m e z i t
na p o p i s s o u v i s l o s t í v ž i t é m s v ě t ě a z ř í c i se v e š k e r ý c h s n a h o o b j a s
comportement
nění zkušenosti p ř e d m ě t ů ve světě p o m o c í speciálně vědních a n e b o
(Struktura chování, 1938 předložena j a k o disertace, knižně 1943)
metafyzických teorií: j e j í m o b s a h e m nejsou fakta v ě d o m í v Berg-
svědčí o j e h o důkladné znalostí psychologie a totéž platí o j e h o
sonově smyslu, nýbrž souvislosti, j a k je z k o u m á tvarová psychologie
Merleau-Pontyho
první
La
kniha
Phénoménologie
de
structure
la
pereeption
du
hlavním
díle,
vnímání,
1 9 4 5 ) . N á s l e d o v a l y s o u b o r y k r a t š í c h t e x t ů Humanisme et
terreur.
Essai
sur
Ke k o m u n i s t i c k é
smysl,
le
probléme
otázce,
communisme
a Sens
1947)
i Les aventures de
1948), j a k o ž
(Fenomenologii
(Humanismus
a
teror.
et nonsens ( S m y s l a n e
la
dialectiques
(Dobrodruž
ství dialektiky, 1955), k d e zúčtoval s krajním b o l š e v i s m e m . Posled
ním
zveřejněným
časopisecky
monde
(Próza
1961,
textem
knižně
světa,
1969)
je
Voeil
et
1'esprit
1964),96 p o s m r t n ě
a
Le
visible
et
(Oko
a
duch,
v y š l a La prose du
Vimisible
(Viditelné
a neviditelné, 1964).97
(psychologie „gestaltu").
Stejně důležitá j a k o deskriptivní psychologie byla p r o MerleauP o n t y h o n a u k a o chování.98 O „ c h o v á n í " hovoří Merleau-Ponty ve
své první k n i z e v j i n é m s m y s l u n e ž behavioristé, neboť je přesvěd
čen, že souvislosti chování nelze z objektivistické či přírodovědné
perspektivy adekvátně postihnout: reakce subjektu n e m ů ž e m e po
chopit j e n z p o d n ě t ů , neboť ty závisejí na způsobu, j a k o r g a n i s m u s
existuje, a způsoby existence n e m ů ž e m e c h á p a t j e n v rámci „bytí
o s o b ě " - je n u t n o v z í t v p o t a z i „ b y t í p r o s e b e " , t j . v ě d o m í . O p r o t i
Husserlovi a Brentanovi přiřkl Merleau-Ponty chování intencionali-
94
Avšak dialektický materialismus Engelsův nebo Leninův odmítal; srv.
M. Merleau-Ponty, Sinn und nicht Sinn, str. 103. Jeho pojetí marxismu, ne
zatíženého přírodovědeckými metodami, můžeme nalézt v článku Marxis
mus und Philosophie ve stejnojmenném svazku, str. 170 nn.
95
Srv. M. Merleau-Ponty, Les aventures de la dialectique, kap.
V. V rámci Sartrovy filosofie subjektu se revoluce stává utopickou ideou.
Není u něj žádná skutečná akce, nýbrž jen myšlení. „A asi nemá žádný velký
smysl pojednávat o komunismu, který je akcí, v čistém myšlení." (str. 213)
Proto mohl Sartre sympatizovat s komunismem, a přitom zůstat mimo komu
nistickou stranu.
96
Německé vydání M. Merleau-Ponty, Das Auge und der Geist, obsahu
je i některé další texty, např. Éloge de la philosophie [česky: Oko a duch
a jiné eseje].
97
Literatura k Merleu-Pontymu: Ch. Bermes, Maurice Merleau-Ponty
266
zur Einfuhrung; T. F. Geraets, Vers une nouvelle philosophie transcendentale. La genese de la philosophie de M. Merleau-Ponty jusqu'á la „Phénomé
nologie de la pereeption"; R. C. Kwant, The Phenomenological Philosophy
of Merleau-Ponty; A. Métraux - B. Waldenfels (vyd.), Leibhaftige Vernunft.
Spuren von Merleau-Pontys Denken; X. Tilliette, Merleau-Ponty ou la mesure de Vhomme; X. Tilliette - A. Métraux, M. Merleau-Ponty. Das Pro
blém des Sinnes, in: J. Speck ( v y d ) , Grundprobleme dergrofien Philosophen. Philosophie der Gegenwart II; A. de Waelhens, Une philosophie de
Vambiguité. L'existentialisme de M. Merleau-Ponty; B. Waldenfels, Pháno
menologie in Frankreich, kap. III: Maurice Merleau-Ponty: Inkarnierter
Sinn.
98
Vědecké a filosofické názory, na které navazuje Merleau-Ponty ve své
nauce o chování, zmiňuje B. Waldenfels, Vorwort des Úbersetzers, in:
M. Merleau-Ponty, Die Struktur des Verhaltens, str. VI n.
267
Druhá
část.
Fenomenologie
VI.
Fenomenologie
po
Husserlovi
tu: tělo a j e h o z p ů s o b y chování mají i n t e n c i o n á l n í charakter, neboť
M e r l e a u - P o n t y stál od počátku v opozici ke kriticismu, j a k ho ve
otevírají přístup ke světu. T ě l o „ v í " o světě a rozvrhuje s c h é m a t a
F r a n c i i r e p r e z e n t o v a l Leon B r u n s c h v i c g ( 1 8 6 9 - 1 9 4 4 ) : v t o m t o m y š
zkušenosti. Tělu se tak přisuzují funkce, které p ů v o d n ě patří v ě d o m í ,
lenkovém směru spatřoval pokus v souladu s přírodovědným priz
a tělo nastupuje na m í s t o v ě d o m é h o subjektu, který přichází o svou
m a t e m c h á p a t p ř í r o d u j a k o sféru u s t a v e n o u v ě d o m í m . P o d l e j e h o n á
centrální pozici.
zoru se mýlí j a k materialistické pojetí p s y c h i č n a j a k o ž t o dílčího
Eidetická ani transcendentální r e d u k c e u M e r l e a u - P o n t y h o nehrají
výseku r e á l n é h o světa, tak spiritualistické rozlišení mezi psychič-
roli: první je vyloučena proto, že odmítal hovořit o podstatách,
n e m a fyzičnem j a k o o d d ě l e n ý m i oblastmi, které se k sobě vztahují
a druhou považoval za omyl, neboť v p o j m u transcendentálního já
až sekundárně. V poslední instanci bylo Merleau-Pontyho cílem pře
s p a t ř o v a l j e n m y š l e n k o v o u k o n s t r u k c i . F e n o m e n o l o g i e , j a k o n i usi
konat protiklad m e z i všemi formami filosofie vědomí a naturalistic
loval Merleau-Ponty, zvláště pak fenomenologie vnímání se musí
k ý m i p ř í s t u p y - a to t a k , že n a m í s t o v ě d o m í i v ě c í o s o b ě v y j d e od
v y h n o u t j e d n o s t r a n n o s t e m e m p i r i s m u i r a c i o n a l i s m u . V y k á z á n í sla
c h o v á n í , v n ě m ž s e d o m n í v a l n a l é z t v ý c h o d i s k o n e u t r á l n í v ů č i fyzic
bin těchto protikiadných pozic hovoří ve prospěch třetího pojetí, kte
kému i psychickému m o m e n t u . 1 0 0 1 přes j e h o odmítavý postoj k em
ré se nesnaží vnímání přírodovědecky objasnit ani ho izolovat
v r á m c i f i l o s o f i e v ě d o m í j a k o ž t o p r o t i k l a d t ě l e s n é s k u t e č n o s t i . Vý
sledkem je snaha prezentovat vztah mezi subjektem a objektem či
d u c h e m a h m o t o u j a k o druhotný, odvozený.
pirickému racionalismu i kriticismu bylo j e h o vlastní stanovisko,
p o k u d je p o s o u d í m e střízlivě, v zásadě realistické, i k d y ž se tu ne
j e d n á o realismus přírodních věd, nýbrž o realismus bezprostředně
z a k o u š e n é h o t ě l e s n é h o světa.
Subjektivistické a objektivistické výklady tedy Merleau-Ponty po
važoval za nevyhovující a odmítl také názor, že subjekt lze uchopit
c) C h o v á n í a v n í m á n í
nezávisle na objektu, respektive že v ě d o m í o světě je vůči sebevědo
M e r l e a u - P o n t y h l e d a l třetí c e s t u m e z i e m p i r i s m e m a k r i t i c i s m e m ,
mí n ě č í m d r u h o t n ý m . Kritizoval p r o t o Descarta a vytýkal mu sepa
které odmítal. Zkušenost, zprvu ve formě vnímání, nelze objasnit
raci subjektu od j e h o sepětí se světem. Z d ů r a z ň o v a l n a o p a k propoje
ani č i s t ý m o b j e k t i v i s m e m , a n i č i s t ý m s u b j e k t i v i s m e m : l z e j í p o r o
n o s t já a světa, u k o t v e n o u v těle, j a k o ž i p r o p o j e n o s t v l a s t n í h o
z u m ě t j e n tehdy, p o k u d vyjdeme o d p o j m u , který j e vůči rozdílu
a c i z í h o já či p r o p o j e n o s t já a s p o l e č n o s t i . S p o l e č e n s k é a h i s t o r i c k é
mezi čirou externalitou a čirou internalitou neutrální, totiž pojmu
vztahy, v n i c h ž se č l o v ě k ocitá, hrají v M e r l e a u - P o n t y h o politicky
chování. Když Merleau-Ponty ve své první knize hovoří o „chová
a n g a ž o v a n é m myšlení prvořadou roli. Jak ale zdůraznil v opozici
ní"
k Sartrovi, angažmá nepředstavuje absolutně svobodné sebeurčeni,
mu, jak ho předložil John B. Watson (1878-1958), ani reflexologie,
nýbrž vždy se odehrává za určitých okolností, jež jsou dány skrze tě
j a k j i hájil I v a n P . P a v l o v ( 1 8 4 9 - 1 9 3 6 ) . O p r o t i o b ě m a t ě m t o a u t o
(comportement),
nechtěl
se
tím postavit na pozice behavioris-
lesnost, soužití s d r u h ý m i , j a z y k a dějiny. Sartrovu m y š l e n k u abso
rům považoval čistě přírodovědný p r ů z k u m chování za nevyhovují
lutní svobody Merleau-Ponty odmítal: svoboda tu je j e n díky m ý m
cí, n e b o ť k c h o v á n í , j a k m u r o z u m í M e r l e a u - P o n t y , b y t o s t n ě p a t ř í
ú m y s l ů m , díky mé minulosti a díky prostoru p r o d c h n u t é m u tradice
možnost vědomí.101
mi.99 Zároveň odmítal myšlení a jednání relativizovat jejich napoje
n í m n a s p o l e č e n s k o - e k o n o m i c k é faktory: t y t o p ř í č i n y m o h o u m y š l e
ní motivovat, ale n e m o h o u je plně determinovat.
99
Proti n a t u r a l i s t i c k é m u p o p i s u c h o v á n í postavil p e r s p e k t i v u t v a r o v é
p s y c h o l o g i e . T v a r y ( „ g e s t a l t y " ) č i struktury n e j s o u ani m a t e r i á l n í o b
j e k t y ani o b s a h y v ě d o m í , n e l z e j e p l n ě p ř e v é s t a n i n a v ý k o n y s u b j e k t u
100
M. Merleau-Ponty, La structure de comportement, úvod.
K problému svobody viz PW III. část, kap. III., kde Merleau-Ponty
odmítá výhradní alternativu: buď všeobecná kauzální determinace, nebo ab
solutní svoboda (např. PW496).
Tuto myšlenku rozvádí v obou prvních částech práce La structure de
comportement, přičemž bere v potaz početné výsledky psychologie.
268
269
101
Druhá
část.
Fenomenologie
VI.
Fenomenologie
po
Husserlovi
ani na něco, co subjekt bez jakékoli aktivity přijímá. Gestalt je celek
tělem vpravdě lidským tehdy, když se lidské dění propojí s elementy
s jistým smyslem, který tak poskytuje oporu pro intelektuální analýzu,
vyšší roviny. V t o m t o r á m c i lze p r o b l é m duše a těla c h á p a t b e z
jež ze zkušenosti vyzdvihne universální významy. Gestalt není idea,
uplatnění hypotézy o vzájemném působení.
n e n í u s t a v o v á n s u b j e k t e m , n ý b r ž „ u s t a v u j e se, m ě n í s e a n e b o p ř i j í m á
Vnímání patří k oblasti, která ještě není určena číslem, mírou,
nové uspořádání před našima očima jako nějaké divadlo".102 Jelikož
prostorem a kauzalitou. V rámci teorie v n í m á n í se má objasnit, jak
s t r u k t u r y n e j s o u u t v á ř e n y s u b j e k t e m , p r e z e n t u j í s e m u j a k o n ě c o sa
se přes tuto oblast dospívá k u c h o p e n í intersubjektivního světa,
m o s t a t n é h o - v t o m t o o h l e d u má r e a l i s m u s p r a v d u . 1 0 3
zvláště světa v ě d e c k é h o . 1 0 7
M e r l e a u - P o n t y m ě l za to, že p o m o c í celostní perspektivy, j a k je
O t á z k a v z n e s e n á na k o n c i Struktury chování, totiž j a k v l a s t n ě c h á
p r o tvarovou psychologii typická, se v y h n e i tradičním obtížím psy
pat vnímání, je z o d p o v ě z e n a v M e r l e a u - P o n t y h o druhé důležité kni
c h o f y z i c k é h o p r o b l é m u - a to díky t o m u , že se v z t a h těla a v ě d o m í
ze a j e h o hlavním díle. Rozvíjí tu pojetí zkušenosti, které o d m í t á j a k
již nebude pojímat j a k o vazba dvou odlišných substancí, nýbrž jako
empiristický redukcionismus, tak teorii konstituce spjatou s trans
sepětí struktur. M e r l e a u - P o n t y rozlišoval struktury h m o t n é , vitální
cendentální filosofií. V opozici proti empiristické snaze ukotvovat
a lidské, p ř i č e m ž „nižší" ve „vyšších" nemizí, nýbrž berou v nich na
vnímání v izolovaných počitcích Merleau-Ponty zdůrazňoval, že
s e b e n o v é s t r u k t u r n í rysy. H m o t a , život a d u c h n e j s o u m o d a l i t y b y t í ,
žádné h o l é počitky, které by se až d o d a t e č n ě spojovaly díky asociač
nýbrž významové roviny.104
V
poslední
části
knihy
nímu m e c h a n i s m u , neexistují, neboť to či ono vždy v n í m á m e jen
Struktura chování je
vnímání
vyloženo
jako součást určitého pole. Počitek není svébytně dán, je to aspekt
j a k o z p ů s o b c h o v á n í , totiž j a k o „ v j e m o v é c h o v á n í " , k t e r é s e n e r e d u -
k o m p l e x n í h o chování, a je proto m y l n é vycházet z impresí zbave
kuje na procesy probíhající m i m o v ě d o m í (například v m o z k u )
ných smyslu, převádět je na příčiny ve vnější skutečnosti a p ř e d p o
a není ani v ý s l e d k e m subjektivní konstrukce. Připouští se sice, že
kládat mezi podněty a v ě d o m ý m i reakcemi j e d n o z n a č n ý a konstant
j a k m i l e n ě c o u z n á m e jako n ě c o , v s t u p u j í t í m d o h r y i n t e r p r e t a c e -
ní vztah. P o d o b n ý přístup se opírá o objektivistický postoj, který
poznáme-li například určitou rostlinu j a k o růži, subsumujeme tím
M e r l e a u - P o n t y o d m í t a l . Z á k l a d n í vrstvu v ě d o m í tvoří „celek vždy
pozorovací data p o d p o j e m - , n i c m é n ě t e n t o akt j e o d k á z á n „na ori
j i ž n a p l n ě n ý n e r e d u k o v a t e l n ý m s m y s l e m " (PW42), t a k ž e l z e p r o h l á
g i n á l n í text, k t e r ý n e m ů ž e b ý t b e z e s m y s l u " . 1 0 5
sit:
„ J s o u c e . o b r á c e n i k světu, j s m e odsouzeni ke smyslu..." (PW 16).
Ve s h o d ě s H u s s e r l o v o u d i s t i n k c í m e z i n o e s í a n o é m a t e m p o s t a v i l
Bezprostředně d á n a není imprese, nýbrž smysl, strukturní souvislost
M e r l e a u - P o i n t y i n d i v i d u á l n í v j e m o v é p e r s p e k t i v y d o k o n t r a s t u s in-
(PW 8 2 ) . T a t o k o n s t a t o v á n í j s o u z j e v n ě m í n ě n a v o p o z i c i ke s c i e n t i s -
tersubjektivními významy, respektive proti prožitému postavil po
tickému uvažování.
znané. Na místo tradičního problému těla a duše nastupuje „problém
Stejně j a k o empiristický redukcionismus Merleau-Ponty odmítal
vztahu mezi v ě d o m í m jakožto proudem individuálních událostí...
také intelektualistický výklad vnímání, podle kterého je vjem rekon
a v ě d o m í m j a k o ž t o t k a n i v e m ideálních v ý z n a m ů " . 1 0 6 T ě l o se stává
strukcí, respektive výsledkem interpretace, a tedy soudu. V n í m á n í
p o d l e M e r l e a u - P o n t y h o n e m ů ž e m í t p o v a h u s o u d u , n e b o ť s o u d y vy
jadřují stanovisko, z a t í m c o vjemy jsou receptivní. To vposled zna
102
M. Merleau-Ponty, Die Struktur des Verhaltens, str. 258.
mená odmítnutí názoru, že se ve vjemu určuje, respektive interpretu-
103
Tamt., str. 258: .„Struktura' je filosofická pravda naturalismu a realis
jeKv
mu."
104
Tamt., str. 234.
107
103
Tamt., str. 245.
108
106
Tamt., str. 249.
soudu)
n ě c o jako
něco.m
T a m t , str, 252 n.
V této souvislosti se Merleau-Ponty odvolává na Descartův výklad
zkušenosti s voskem ve druhé meditaci.
270
271
Druhá
část.
VI.
Fenomenologie
Fenomenologie
postulovány s cílem zpřístupnit skutečnost j a k o jistým z p ů s o b e m de
t e r m i n o v a n o u (PW 6 2 n . ) . K r i t i k a k o n s t r u k č n í t e o r i e n e n í z a m ě ř e n a
j e n p r o t i K a n t o v i , 1 0 9 a l e i p r o t i H u s s e r l o v ě n a u c e o o s m y s l u j í c í c h ak
tech, k níž Merleau-Ponty dodává: „Díky přirozenosti, kterou sdílím
s bytím, j s e m schopen v určitých záblescích bytí odhalit smysl, aniž
b y c h j i m h o n a p ř e d p r o p ů j č o v a l u s t a v u j í c í m v ý k o n e m . " (PW 2 5 4 )
O d t u d ale n e s m í m e vyvozovat, že snad vjem n u t n o j e d n o d u š e při
j m o u t j a k o e v i d e n t n í ; c í l e m j e spíše o d h a l i t j e h o p ů v o d v j i s t é m z k u
šenostním poli.
Intelektualistický přístup podle Merleau-Pontyho vedl ke zrušení
r o z d í l ů m e z i i n d i v i d u á l n í m i subjekty a n a o p a k k n a s t o l e n í o b e c n é h o
transcendentálního já. De facto je v ě d o m í individualizované, neboť
je lokalizované v těle. V ě d o m í není „ s o u k r o m á " oblast, ke které
bych měl bezprostřední přístup jen já. Když Merleau-Ponty prohla
šuje: „ Ž á d n ý s o u k r o m ý život v ě d o m í n e e x i s t u j e " (PW 4 8 ) , h l á s í s e
t í m k n á z o r u , k t e r ý o b s a h o v ě sdílí ř a d a r e p r e z e n t a n t ů a n a l y t i c k é f i
losofie j a z y k a 2 0 . století.
M e r l e a u - P o n t y c h t ě l hájit o r i g i n a l i t u v n í m á n í p r o t i v š e m p o k u s ů m
konstruovat je empiristicky n e b o racionalisticky (intelektualistický)
z faktorů m i m o v ě d o m í . Intelektualismu vyčítal stejný p ř e d s u d e k
j a k o empirismu, totiž d o m n ě n k u , že přede vším v ě d o m í m je již dán
p ř í s n ě d e t e r m i n o v a n ý svět f y z i k á l n í c h o b j e k t ů ; s v ě t p ř i r o z e n é z k u š e
nosti naopak není plně kauzálně determinován a předměty vnímání
j s o u ( n a r o z d í l o d o b j e k t ů p ř í r o d n í v ě d y ) o d u š e v n ě n y s k r y t ý m živo
t e m : n á l e ž e j í k p r o ž í v a n ý m s o u v i s l o s t e m a j s o u u r č o v á n y n a š í afek-
Husserlovi
d) Ú l o h a těla
Pokud předmět nahlížíme jako ustavovaný subjektem, jedná se
o teoretickou konstrukci, neboť akty konstituce nelze zakoušet: jsou
po
Ž i v o u c í k o m u n i k a c e s e s v ě t e m p r o b í h á s k r z e p o č i t k y a vjemy, t e d y
skrze tělo. Lidské tělo není věc mezi j i n ý m i věcmi, není to předmět
v prostoru, nýbrž prostorovost těla je „způsob, j a k se tělo realizuje
j a k o ž t o t ě l o " (PW 1 7 9 ) . T ě l e s n o s t ( s t e j n ě j a k o e m o c i o n a l i t a , m o t o
rika, j e d n á n í a d ě j i n n o s t ) p a t ř í k l i d s k é e x i s t e n c i , k t e r o u n e s m í m e
omezovat na poznání. K objasnění těchto vazeb Merleau-Poňty
opakovaně využíval objevů psychopatologie,
přičemž cílem bylo
prokázat nepostradatelnost celostní perspektivy, j e ž je z a m ě ř e n a na
o s o b u a z a h r n u j e v s o b ě t ě l e s n o s t se v š e m i j e j í m i a s p e k t y . Z k u š e
n o s t t ě l a j e o r i g i n á l n í , a t ě l o p r o t o n e l z e p o v a ž o v a t z a v ý s l e d e k in
terpretace; tělo n a o p a k interpretuje s a m o sebe, zní Merleau-Ponty
ho p a r a d o x (PW 1 8 0 ) . 1 1 1
Tento přístup o d m í t á dualistické pojetí člověka, j a k je zastával na
p ř í k l a d D e s c a r t e s . M e r l e a u - P o n t y z d ů r a z ň o v a l „ z a k o ř e n ě n o s t [enracinentenf] d u c h a v j e h o t ě l e a s v ě t ě " . 1 1 2
Teprve vzdáme-li se dualistického pojetí člověka, m ů ž e m e podle
Merleau-Pontyho pochopit, v čem spočívá navykání. Navyklé způ
soby c h o v á n í , j a k o j e p s a n í n a stroji n e b o h r a n a varhany, n e z á v i s e j í
n a t o m , ž e b y d u c h č i m y s l t ě l u s t a n o v i l y n ě j a k ý cíl a u r č i l y m u u r č i
tý způsob chování. Tělo samo naopak „rozumí", o co zde jde. Toto
pojetí n e n í n o v é . O relativizaci rozdílu m e z i subjektem a o b j e k t e m
usiloval již Ravaisson, podle kterého se v návyku dělicí čára m e z i
subjektem a o b j e k t e m ruší. Díky R a v a i s s o n o v ý m p o d n ě t ů m usiloval
Bergson o takové řešení psychofyzického problému, které by nepro
padlo ani dualismu ani obvyklému (substancialistickému) monismu.
tivitou a m o t o r i k o u , u k o t v e n o u v těle, takže se p ř í r o d o v ě d n é per
spektivě
vymykají.110
109
Ve svém výkladu Kanta se Merleau-Ponty opakovaně odvolává na
P. Lachiěze-Reye. V navázání na něj tvrdí, že podle Kanta dochází k prosto
rové lokalizaci předmětů prostřednictvím pohybů.
110
R. C. Kwant, The Phenomenological Philosophy of Merleau-Ponty,
str. 237, postrádá u Merleau-Pontyho jasný pojem vnímání: ,jeho pojem
vnímání je dvojznačný ... a dokonce nepříjemně vágní". Podobně je tomu
s dalšími termíny, které Merleau-Ponty používá. Přesto se v literatuře o Mer-
272
leau-Pontým rozlišuje mezi dobrou a špatnou dvojznačností; např. tak činí
B. Waldenfels, Phánomenologie in Frankreich, str. 174. nn. A. de Waelhens, Une philosophie de 1'ambiguité, uvádí dvojznačnost v pozitivním
smyslu, a to v našem chování k vlastnímu tělu, pokud je j í m míněn na jed
né straně jeho vnější výraz, a na straně druhé jeho vnitřní projev (viz
M. Merleau-Ponty, Schrift fiir die Kandidatur am Collěge de France, in:
Vorlesungen, I).
111
K tomu B. Waldenfels, Das Problém der Leiblichkeit bei MerleauPonty, str. 345-365.
112
M. Merleau-Ponty, Schrift fiir die Kandidatur, str. 3.
273
Druhá
část.
Fenomenologie
VI.
Fenomenologie
po
Husserlovi
D o m n í v a l se, ž e v ý c h o d i s k o t u p o s k y t u j e h y p o t é z a „ o b r a z ů " , k t e r é
závislost j a z y k o v ý c h znaků na z n a k o v é m systému a charakteristiku
jsou vůči protikladu psychična a fyzična neutrální. Merleau-Ponty
gesta n a o p a k nechal ustoupit do pozadí.115
m o ž n á navazoval právě na Bergsonovu koncepci, aniž by ovšem pře
jímal i Bergsonův typický intuicionismus.
S t e j n ě j a k o n e l z e p o z n á n í i z o l o v a t o d j e d n á n í , n e l z e o d c e l k u exis
t e n c e o d d ě l i t sféru p o h l a v n í h o ž i v o t a . V s e x u a l i t ě d o c h á z í v ý r a z u
P o d l e M e r l e a u - P o n t y h o zvyk netkví „ani v m y š l e n í ani v objek
z p ů s o b , j a k se č l o v ě k c h o v á ke světu a k b l i ž n í m (PW 190). L i d s k o u
t i v n í m t ě l e , n ý b r ž v t ě l e j a k o ž t o z p r o s t ř e d k o v a t e l i s v ě t a " (PW 1 7 5 ) .
e x i s t e n c i v š a k n e l z e r e d u k o v a t n a t ě l o n e b o n a s e x u a l i t u , stejně j a k o
N a v y k l é m u c h o v á n í r o z u m í m e t e h d y , k d y ž p r o s t ř e d n i c t v í m t ě l a za
o b r á c e n ě n e l z e s e x u a l i t u r e d u k o v a t n a e x i s t e n c i . P o k u d č l o v ě k a pojí
k o u š í m e s h o d u i n t e n c e a r e a l i z a c e : „ t ě l o n á s u k o t v u j e ve s v ě t ě " (PW
m á m e mechanisticky, jsou pohlavní touha a láska nesrozumitelné -
174). T ě l o „ p o r o z u m ě l o " tehdy, když se na základě zvyku n e c h á
a v t o m t o ohledu mají u Merleau-Pontyho „metafyzický v ý z n a m "
p r o n i k n o u t n o v ý m v ý z n a m e m (PW 1 7 7 ) . T ě l o j e „ n a š í m j e d i n ý m
(PW
199).
p r o s t ř e d k e m , j a k m í t s v ě t " (PW 1 7 6 ) , n e b o ť svět, v e k t e r é m ž i j e m e ,
j e s t r u k t u r o v á n v n á v a z n o s t i n a t ě l e s n é c h o v á n í . I n t e n c i o n a l i t a exis
e) Vnímání věci
tuje j e š t ě p ř e d r o z d ě l e n í m n a subjekt a objekt, j a k s e p o d l e M e r l e a u -
Ú k o l e m f e n o m e n o l o g i e vnímání je projasnit původní funkci, díky
Pontyho ukazuje například v jazyce, jehož význam pro spolubytí
které n á m jsou dány věci, a ukázat, j a k ý m z p ů s o b e m je zkušenost
s d r u h ý m i je o č i v i d n ý .
věci z a k o ř e n ě n a v e x i s t e n c i . V p o t a z p ř i t o m n u t n o b r á t n e j e n k o g n i
113
P ů v o d n í smysl slov se n e o p í r á o k o n v e n c e , j a k tvrdili empiristé,
tivní vztahy, ale t a k é afektivní, v o l u n t a t i v n í a m o t o r i c k é s o u v i s l o s t i .
a neutváří se ani v aktech subjektu, který myslí bez jazyka, j a k pro
Podle Merleau-Pontyho je každý vjem začleněn do celkového roz
hlašují i n t e l e k t u a l i s t é . S l o v o n e n í p o u h ý z n a k p r o p ř e d m ě t y n e b o vý
vrhu světa, o v š e m ten n e p r a m e n í z t r a n s c e n d e n t á l n í h o já, nýbrž
z n a m y , a p o k u d j d e o p r i m á r n í j a z y k o v ý v ý r a z , n e n í to a n i v y j á d ř e n í
z těla, a j e d n o t u p ř e d m ě t u tedy nelze p o c h o p i t , p o k u d n e v e z m e m e
pro myšlenku nezávislou na jazyce. Slovo pobývá přímo ve věcech
v ú v a h u t ě l o (PW 2 3 9 ) . N a p ř í k l a d v p r o s t o r u j a k o t a k o v é m n e n í b e z
(PW 211), čímž se s n a d m í n í , že b e z j a z y k a b y c h o m n e m ě l i ž á d n o u
těla ž á d n ý směr, ž á d n é „ m e z i " atd. O b e c n ě p l a t í : „ V ě c a svět m i j s o u
zkušenost s v ě c m i . Stejně j a k o rozdíl subjektu a objektu, ani rozdíl
dány s p o l e č n ě s č á s t m i m é h o těla, a to nikoli díky .přirozené geo
myšlení a řeči nelze chápat absolutně. Slovo a smysl slova patří
metrii', nýbrž v živoucím spojení, jež je srovnatelné anebo spíše
k sobě. Merleau-Ponty přisuzuje tvorbu smyslu s a m o t n ý m slovům,
i d e n t i c k é s t í m , k t e r é k s o b ě v á ž e č á s t i m é h o t ě l a . " (PW 241) T a k t o
když prohlašuje, že „slova sama o sobě dokážou utvořit srozumitel
p o c h o p e n é t ě l o j e s u b j e k t e m v n í m á n í (PW 243). E x i s t u j e p ř i r o z e n ý
ný t e x t " a . j a z y k u n á l e ž í v ý s o s t n á v ý z n a m o v á s c h o p n o s t " (PW 216).
prostor, z á k l a d n í p ů d a v š e c h s p e c i á l n í c h p r o s t o r o v ý c h s v ě t ů , n a p ř í
V j a z y c e v i d ě l z p ů s o b c h o v á n í , „ g e s t o " , k t e r é n e s e svůj s m y s l s a m o
klad m y t i c k é h o n e b o g e o m e t r i c k é h o . V ě c j e v ž d y v n í m á n a u p r o s t ř e d
v sobě.114 Jazyk tedy nelze pojímat j a k o čistě motorický fenomén
pole a tělo j a k o ž t o systém p e r c e p č n í c h schopností je polarizováno
a n e j e d n á se a n i o č i s t ý v ý k o n r o z u m u - je to m o t o r i k a a i n t e l i g e n c e
s m ě r e m n a u r č i t ý f e n o m é n . V ě c m á svůj s m y s l , k t e r ý n e l e ž í „ v p o z a
v j e d n o m . M y š l e n í a ř e č tvoří j e d n o t u a j a z y k je a s p e k t e m t ě l e s n o s t i ,
d í v ě c i " , n ý b r ž p ř í m o v ní, n a k o l i k j e k o r e l á t e m m é h o těla, r e s p e k t i
takže v poslední instanci m o ž n o s t smyslu ustavuje právě tělo. Pozd
ve mé existence. „Věc nelze.nikdy oddělit od vnímajícího, věc nikdy
ní Merleau-Ponty pod vlivem Ferdinanda de Saussure vyzdvihoval
n e m ů ž e b ý t z c e l a o s o b ě , n e b o ť v š e c h n y j e j í a r t i k u l a c e s e odvíjejí o d
naŠKvlastní e x i s t e n c e . " (PW 3 7 0 ) A n a o p a k i j e d n o t u v l a s t n í h o t ě l a
113
K poměru jazyka a intersubjektivity u Merleau-Pontyho srv. B. Waldenfels, Phanomenologie in Frankreich, str. 196 n.
114
PW, str. 218: „Jazyk je gesto a jeho významem je svět." Srv. str. 220:
.Jazykové gesto, stejně jako každé jiné, vytváří samo svůj smysl."
274
c h á p e m e j e n s k r z e j e d n o t u v ě c i (PW 3 7 2 ) , č í m ž s e a l e n e c h c e v y v o -
'15
Podle B. Waldenfelse, Phanomenologie in Frankreich, str. 193.
275
Druhá
část.
VI.
Fenomenologie
Fenomenologie
po
Husserlovi
lávat na svět idealistická n a u k a o syntéze, neboť ta považuje věc za
„Prvním kulturním p ř e d m ě t e m vůbec, kterému všechny ostatní
n a p r o s t o transparentní. To ale není pravda, a n u t n o tedy přiznat, že
vděčí za svou existenci, je tělo d r u h é h o j a k o ž t o nositel c h o v á n í . "
subjekt se sice v n í m á n í m otevírá věci j a k o ž t o j i n é m u ' , ale n e m ů ž e
(PW
jí p l n ě p r o n i k n o u t (PW 3 7 6 ) .
400)
Domněnka,
že
z
vlastního
prožívání
u s u z u j e m e per
analogiam
M ů ž e m e se tak vzdát domněnky, že si předměty vnějšího světa
na d r u h é lidi, je nepoužitelná, neboť p o d o b n ý ú s u d e k by p ř e d p o k l á
zpřístupňujeme p o m o c í představ. K p ř e d m ě t ů m se v z t a h u j e m e bez
d a l v l a s t n í závěr, t o t i ž s a m u e x i s t e n c i d r u h ý c h lidí, j e j i c h ž c h o v á n í
prostředně, „ m i z í m e ve svém těle, které ví víc než my o světě
m o h u srovnávat s vlastním. Tato obtíž odpadá, jakmile u z n á m e , že
a o m o t i v e c h a p r o s t ř e d c í c h , j a k ho p ř i v é s t k s y n t é z e " (PW 2 7 9 ) .
v n í m á n í m se nemíní ustavování předmětu, nýbrž pobývání u věcí.
Pasivní syntéza, j a k o ní mluvil Husserl, tu je přiřčena tělu, ke
Vyjdeme-li ze zkušenosti, že mé v ě d o m í p o b ý v á v těle a ve světě,
k t e r é m u M e r l e a u - P o n t y v z t á h l i č a s o v é m o d a l i t y , n e b o ť v t ě l e se
který s t ě l e m koreluje, lze přijmout tezi, že z a k o u š í m e i j i n á těla
spojuje p ř í t o m n o s t , m i n u l o s t a b u d o u c n o s t : „ M é t ě l o z í s k á v á d r ž b u
j a k o ž t o spjatá s v ě d o m í m . K o m u n i k a c e s d r u h ý m je zcela p ů v o d n í :
nad č a s e m a po jistou přítomnou dobu tu p o n e c h á v á minulost i bu
„mé tělo vnímá tělo druhého a nachází v n ě m něco j a k o podivu
d o u c n o s t . " (PW 2 8 0 )
h o d n é p o k r a č o v á n í s v ý c h v l a s t n í c h i n t e n c í . . . " (PW 401). M e r l e a u -
A n i p ř e d m ě t , a l e a n i s v ě t n e j s o u p r o poznánjí d o k o n a l e t r a n s p a
Ponty však nechtěl tvrdit, že snad d o c h á z í ke kongruenci vlastního
rentní. Svět má svou j e d n o t u , ale její vazby n e l ž e s o u h r n n ě sjedno
a cizího prožívání. Existuje i prožitek solipsismu, který nelze pře
tit. K e z m ě n á m d o c h á z í v e s v ě t ě , a p ř e s t o z ů s t á v á s v ě t p o c e l ý m ů j
konat ani ideou B o h a , j a k se o to snažil Descartes. M u s í m e si uvě
ž i v o t stejný. Z e s v ě t a p r a m e n í v š e c h n y m é z k u š e n o s t i a n i k d y n e
domit, že osamění vlastního já a k o m u n i k a c e s druhými jsou j e n
pochybujeme, že věci, které zakouším, m o h o u bezesporně koexis
dvě stránky téhož fenoménu. Lidská existence je obklopena spole
tovat, tj. že j s o u k o m p o z i b i l n í . Svět n e m ů ž e být bez subjektu, ale
čenskou atmosférou.
s u b j e k t z a s e n e m ů ž e b ý t b e z s v ě t a . „ P ř i r o z e n ý svět j e h o r i z o n t e m
Přirozený a společenský svět Merleau-Ponty prohlásil za „pravé
všech horizontů, ... za všemi zlomy m é h o osobního a historického
transcendentálno", čímž nemínil transcendentální já nebo j e h o kon
života zaručuje pro mé zkušenosti d a n o u , nikoli c h t ě n o u j e d n o t u ,
s t i t u t i v n í v ý k o n y , n ý b r ž „ ž i v o t , v e k t e r é m s e d ě j e původ t r a n s c e n -
jejímž korelátem ve m n ě s a m é m je daná, o b e c n á a předosobní exis
dencí, který ... m n e uvádí do k o m u n i k a c e , a umožňuje tak p o z n á n í "
t e n c e m ý c h smyslových funkcí, ve kterých j s m e odhalili bytostné
u r č e n í t ě l a . " (PW 3 8 1 )
(PW 417). O b v y k l ý v ý z n a m t e r m í n u „ t r a n s c e n d e n t á l n í " tu j i ž n e h r a
je žádnou roli. Protikladu mezi svým vlastním a transcendentálním
Merleau-Ponty využil Husserlova pojmu „urdoxa", „pramínění",
j a k o o z n a č e n í p r o víru v realitu: v n í m a n o u věc považujeme za sku
t e č n o u a přiřazujeme ji ke světu. K a ž d ý jednotlivý vjem sice m ů ž e
m e demaskovat j a k o iluzi, ale p a k h o vždy j e n nahrazujeme j i n ý m
v j e m e m , k t e r ý j e s p r a m í n ě n í m spjat. S v ě t zajišťuje n e m ě n n ý r á m e c
v š e c h v j e m ů a t a k é v š e c h iluzí a d e z i l u z í .
způsobem uvažování si byl Merleau-Ponty dobře vědom, neboť se od
t r a n s c e n d e n t á l n í filosofie v ý s l o v n ě d i s t a n c o v a l .
f)
Cogito
V c e n t r u M e r l e a u - P o n t y h o k r i t i k y t r a n s c e n d e n t á l n í filosofie stojí
m y š l e n k a , že j e d n o t a a s m y s l p ř e d m ě t ů č e r p á svůj p ů v o d n i k o l i v co
Tělo umožňuje nejen vnímání věci, ale také vnímání druhého.
gito, n ý b r ž v t ě l e , a že je b e z p r o s t ř e d n ě z a k o u š í m e či p r o ž í v á m e . P o
P o r o z u m ě t c h o v á n í d r u h é h o j e aktivita, která n e m á charakter kog
d l e t r a n s c e n d e n t á l n í f i l o s o f i e j e p ř e d m ě t n o s t závislá n a r o z v a ž o v á n í ,
nitivního výkonu, nýbrž spočívá na korelaci mezi m ý m i intencemi
tj. n a j e d n o t ě a k t u „ j á m y s l í m " a k a t e g o r i í . J e l i k o ž s a m o t n o u k o n s t i
a vnějším chováním druhého, jako kdyby mé intence pobývaly
tuci zkušenostních p ř e d m ě t ů n e z a k o u š í m e , odmítl M e r l e a u - P o n t y
v j e h o t ě l e a j e h o v m é m . To v š e p a t ř í k j e d n o t n é m u r o z v r h u s v ě t a ,
transcendentální teorii, která objasňuje, j a k n á m vůbec m o h o u být
a to kulturního světa, který ale n e s m í m e separovat od světa přiro
dány předměty, jako pouhou konstrukci. Ani on se ovšem neomezuje
zeného. Zkušenost d r u h é h o vždy probíhá v rámci kulturního světa:
výhradně na popis fenoménů. Když prohlašuje, že smysl ustavuje
276
277
Druhá
část.
VI.
Fenomenologie
Fenomenologie
po
Husserlovi
sám sebe a n e b o že tělo interpretuje s a m o sebe, nejedná se opět o nic
a g e o g r a f i c k ý d v o r e c " (PW 4 4 4 ) . T o j e p r a v d a o b e c n ě , n e b o ř v š e c h
pozorovatelného.
ny ideje jsou p o d m í n ě n y výrazem. Výraz, totiž jazykový výraz ale
T o t o p o j e t í se m a n i f e s t u j e t a k é v M e r l e a u - P o n t y h o k r i t i c e k a r t e s i -
nelze beze zbytku objasnit, neboř není v ý r a z e m absolutního myšlení.
á n s k é h o cogito. Z D e s c a r t o v a h l e d i s k a s e j á n u t n ě p r e z e n t u j e j a k o
Existují e v i d e n c e , a l e n e j s o u n e o d v o l a t e l n é , n e b o ř e x p l i k a c e j a k é k o l i
bezčasné, ačkoli je n a o p a k časové, a neudržitelné je i rozlišení m e z i
myšlenky se nikdy n e m ů ž e zcela uzavřít.
v i d ě n í m věci a m y š l e n k o u vidění, n e b o ř „ v n í m á n í je ... d r u h e m
D e s c a r t e s c h t ě l m e t o d i c k o u p o c h y b n o s t í v y v o l a t reflexi n a m y s l í c í
a k t u , k t e r ý n e p ř i p o u š t í s e p a r a c i s a m o t n é h o a k t u o d p ř e d m ě t u " (PW
subjekt; P o d l e M e r l e a u - P o n t y h o ale p ř i reflexi n a k o n e c v ž d y d o s p ě j e
427). Descartova teze, že o existenci viděných věcí lze pochybovat,
m e k n ě č e m u n e r e f l e k t o v a n é m u : reflexe n á s n u t í u z n a t pre-reflektivní
z a t í m c o v i d ě n í j a k o ž t o m y š l e n k o v ý akt j e n e p o c h y b n é , j e m y l n á : p o
cogito. M e r l e a u - P o n t y h o v o ř i l o p ů v o d n í m v n í m á n í , k t e r é n e n í t h e t i c -
kud lze pochybovat o věcech, na něž je akt zaměřen, pak lze pochy
ké a p ř e d c h á z í v e š k e r é objektivitě i v ě d o m í (PW 2 8 2 ) . Vedle v ý s l o v n ě
b o v a t i o s a m o t n é m a k t u . P o k u d n a p ř í k l a d p o c h y b u j i , že se v n í m a n á
p ř e d n e s e n é h o t a k existuje i m l č e n l i v ě cogito, „ z k u š e n o s t s e b e s a m é h o
věc skutečně vyskytuje přede mnou, pak je také pochybné, zda ji
skrze s e b e s a m a " ( P W 4 5 9 ) . J d e tu o s e b e p o c i t , o v š e m n i k o l i o m y š l e n í
v n í m á m : co j s e m považoval za vjem, m ů ž e se p r o k á z a t j a k o haluci
v l a s t n í h o j á , n ý b r ž o n e a r t i k u l o v a n é u c h o p e n í světa, j a k k n ě m u s n a d
nace. A ani sebepozorování není absolutně jisté. Co uchopujeme
dochází v probouzejícím se v ě d o m í dítěte. Původní já n e m á o sobě
v cogito, n e n í i m a n e n t n í v e v ě d o m í , n e b o ř v ě d o m í j e v ž d y v z t a ž e n o
a o světě ž á d n é t h e t i c k é v ě d o m í . S n a h a v y z d v i h n o u t závislosti v ě d o m í
k n ě č e m u , co se v ě d o m í vymyká, a p o h y b tohoto transcendování je
na p ř e d - v ě d o m é m základu, který p ř e d c h á z í veškeré reflexi, je p r o
„ s t e j n ě p ů v o d n í d o t y k s m ý m b y t í m a s b y t í m s v ě t a " (PW 4 3 0 ) .
Jistota, že myslím, že věřím, že miluji, že chci, je m o ž n á j e n teh
dy, p o k u d j s e m j i ž d ř í v e m y s l e l , věřil, m i l o v a l , c h t ě l . N e j e d n á s e p ř i
t o m o č i s t é m y š l e n í , n e z á v i s l é na t ě l e a na v z t a h u ke s v ě t u - c o ž p r o
cogito z n a m e n á , ž e o s v é m m y š l e n í v í m j e n d í k y t o m u , ž e j s e m j i ž
m ě l m y š l e n k y a osvojil s i j e . Tyto m y š l e n k y t v o ř í s o u č á s t m é h i s t o r i e
a j s o u j a z y k o v ě a r t i k u l o v á n y (PW 4 5 5 n . ) , c o ž D e s c a r t e s p ř e h l é d l .
Merleau-Pontyho centrálním úkolem, neboř tímto způsobem chtěl
také p ř e k o n a t d u a l i s m u s těla a d u c h a i subjektu a objektu. Výsledný
efekt j e t e n , ž e r o z u m j e r e d u k o v á n n a p r e - r a c i o n á l n í spojitosti, n y n í
ceněné více než rozum, takže se n a k o n e c popírá sama m o ž n o s t samo
statného r o z u m o v é h o pochopení a objektivní pravdy116 a k o ř e n naší
e x i s t e n c e , z e k t e r é h o p r a m e n í v š e c h n y o s m y s l u j í c í akty, j e p r e z e n t o
ván j a k o n e p o z n a t e l n ý a n e p r o n i k n u t e l n ý . 1 1 7
H l a v n í o m y l k a r t e s i á n s k é r e d u k c e ná cogito tkví v i z o l a c i v ě d o m í
Jak m á m e p o c h o p i t j e d n o t u světa a souvislosti věcí, p o k u d nespo
od těla, z a t í m c o de facto nezávisle na těle neexistuje ž á d n ý počitek,
čívají n a u s t a v u j í c í c h v ý k o n e c h s u b j e k t u ? M e r l e a u - P o n t y j e n e c h c e
žádný vjem a o b e c n ě vzato žádné p ř e d m ě t n é myšlení. Například p o
objasňovat ani p o m o c í hypotézy absolutního myšlení (takové myšle
znání geometrických souvislostí je m o ž n é j e n díky tomu, že geomet
ní pro nás není o nic jasnější než naše vlastní), a tak j a k o j e d i n á
r i c k é vztahy p o p i s u j e m e p ř i n e j m e n š í m virtuálně s p o m o c í těla, při
m o ž n o s t z b ý v á u z n a t b y t í s v ě t a j a k o ž t o f a k t (PW 465). P o d o b n á j e
č e m ž tělo se tu n e c h á p e j a k o p o u h ý instrument ustavujícího vědomí,
naopak: pohybu těla se přisuzuje svébytná intencionalita. K d y ž Mer
leau-Ponty píše: „Subjekt geometrie je subjekt v p o h y b u " (PIV 441),
myslí přitom na geometrii n á z o r n é konstrukce, nikoli na geometrii,
j a k ji koncipoval Hilbert. G e o m e t r i c k é věty se neopírají o vhled do
povahy ideálních entit.
Dosavadní výklad o geometrii má platit o b e c n ě pro obsah kultur
n í h o světa. Ideje nejsou s a m o s t a t n é entity. Vznikají díky t o m u , že
myšlenky
najdou jazykové
vyjádření
- ovšem myšlenky
časově
116
Toto zdůrazňuje R. C. Kwant, The Phenomenological Philosophy of
Merleau-Ponty, str. 226. Kwant je jedním z mála autorů, kteří se důkladně
kriticky vypořádali s Merleau-Pontym. Jeho myšlenky ohledně zanedbání
racionálních aspektů vědomí jsou oprávněné. U Merleau-Pontyho je rozu
mový subjekt obětován subjektovému tělu (tamt., str. 230).
117
R. C. Kwant, The Phenomenological Philosophy of Merleau-Ponty,
str. 2 3 1 , má za to, že v tomto názoru, i když není výslovně formulován, lze
rozpoznat vůdčí motiv Merleau-Pontyho myšlení.
a p r o s t o r o v ě v y m e z e n é , n i k o l i č i s t é : k a ž d á i d e a m á „svůj h i s t o r i c k ý
278
279
Druhá
část.
Fenomenologie
VI.
Fenomenologie
po
Husserlovi
situace u časovosti já: „Nikdy nedokážeme pochopit, jak se myslící
v š í m r o z u m o v é h o j á v e z k u š e n o s t i bytí j e n a o p a k p o j í m á n a o m e z e n ě .
a ustavující subjekt d o k á ž e vsadit do času či n a h l é d n o u t se v č a s e . "
T ě l o s i c e n e v n í m á , n i c m é n ě v j e m s e z t ě l a v y n o ř u j e . P ř e s t o ž e j e vní
( P W 4 8 4 ) . Podle Merleau-Pontyho tyto potíže odpadnou, pokud sub
m a n ý svět s o u k r o m ý m s v ě t e m k a ž d é h o j e d i n c e , j e d o r o z u m ě n í m o ž
jektu přiřkneme bytostnou časovost, j a k to učinil Heidegger.
n é ; j s m e si jisti, že žijeme ve s p o l e č n é m světě, ale tuto jistotu nelze
T r a d i č n í t r a n s c e n d e n t á l n í filosofii M e r l e a u - P o n t y o d m í t á , j a k j e
o d ů v o d n i t . V n e j l e p š í m p ř í p a d ě m ů ž e m e o b j a s n i t její g e n e z i .
patrné, když píše: „ Z k o u m á n í p o d m í n e k možností přichází z princi
Prožívaná jednotnost viditelného světa nás vybízí přijmout do
pu až po a k t u á l n í zkušenosti, z č e h o ž p l y n e že byť i vzápětí p ř e s n ě
m n ě n k u o j e d i n é m pravdivém světě, který je neviditelný. K pravé
u r č í m e o n o sine qua non t é t o z k u š e n o s t i , n i k d y n e l z e s m ý t t u t o p ů
skutečnosti - k „pravdivému", říká Merleau-Ponty - b y c h o m došli
v o d n í p o s k v r n u , t o t i ž ž e t o t o v š e b y l o o d h a l e n o t e p r v e post festům
v y ř a z e n í m „instituováných m í n ě n í " , tj. sociálně vštípených interpre
a že se nikdy n e m ů ž e stát tím, co pozitivně zakládá tuto zkuše
tací, o v š e m v z h l e d e m ke spektru r o z m a n i t ý c h okolností, za nichž
n o s t . " 1 1 8 Z a s t á n c e t r a n s c e n d e n t á l n í filosofie m ů ž e o p o n o v a t , ž e z k u
uvažujeme, je n e p r a v d ě p o d o b n é , že b y c h o m t o h o t o cíle kdy dosáhli.
šenost p ř e d m ě t ů nelze k o n c e p t u á l n ě u c h o p i t nijak j i n a k než právě
Merleau-Ponty se ve svém posledním díle kriticky vyrovnává
u d á n í m podmínek, za nichž je tato zkušenost m o ž n á . Podmínky zku
s v ě d e c k ý m p r i z m a t e m , pro něž je typické separovat objektivní
š e n o s t i o p r a v d u n e j s o u dány, n ý b r ž z f o r m u l o v á n y a ž v k o n t e x t u a n a
a subjektivní realitu a eliminovat vše subjektivní. Víru v existenci
lýzy, ale t o n e l z e p o v a ž o v a t z a v a d u - stejně j a k o n e n í v a d o u z á k o n a
světa věda neobjasňuje, nýbrž dogmaticky předpokládá. Vědci tvrdí,
v o l n é h o pádu, že byl stanoven až poté, co byl volný pád těles bez-
že j s o u s to vymezit vazby platné pro skutečnost o sobě, které p ř i t o m
počtukrát pozorován bez jakéhokoli objasnění.
v p o s l e d spočívají n a prožívání v t ě l e n é h o subjektu. Přírodní v ě d a j e
z a k o ř e n ě n a v „ p ř e d - v ě d ě " (vn 33). Z k u š e n o s t světa spočívá na před-
g) Filosofické stanovisko v p o z d n í m díle
V
posledním,
nedokončeném
spise
Viditelné a neviditelné
vědecké jistotě, „že se svým tělem p o b ý v á m e ve světě a že j s m e ce
podal
l o u s v o u b y t o s t í u p r a v d y , a n i ž b y c h o m m ě l i volit n e b o t ř e b a j e n r o z
Merleau-Ponty výklad o b e c n ý c h ontologických základů pro názory,
lišovat mezi jistotou, že vidíme, a jistotou, že vidíme pravdivé..."
k t e r é p ř e d l o ž i l d ř í v e . 1 1 9 N a d á l e s e s n a ž i l najít a l t e r n a t i v u k e m p i r i s
(vn 48). Vědecké poznání předpokládá „divoké" vnímání, zaměřené
mu a intelektualismu, o v š e m nyní již nikoli ve vztahu k chování
na „ d i v o k é " či „ h r u b é " bytí a srovnatelné s prepredikativní zkuše
n e b o vnímání, n ý b r ž s o h l e d e m na pojem bytí - což vyžadovalo po
ností, j a k o ní mluvil Husserl.
l e m i c k ý střet s e S a r t r e m , o d k t e r é h o s e M e r l e a u - P o n t y v d ů l e ž i t ý c h
bodech odkláněl.
D o k u d n e v e z m e m e v potaz závislost v ě d e c k é h o p o z n á n í na předvědeckých souvislostech, nelze nahlédnout smysl bytí, konstatuje
P o k u d s e s n a ž í m e u c h o p i t s m y s l b y t í s v ě t a , m u s í m e vyjít o d b e z -
Merleau-Ponty ve shodě s pozdním Husserlem. Podobná je situace
p ř e d s u d e č n é h o p o č á t k u : t í m n e n í ani naivní, ani v ě d e c k ý p ř í s t u p a ani
u nároku psychologie, že d o k á ž e objasnit v ě d o m í , fakta ve v ě d o m í
o n e n názor, který klade rovnítko mezi „být" a „být o b s a h e m předsta
č i s a m o p s y c h i č n o : v ě d a s e tváří, j a k o k d y b y e x i s t o v a l a b s o l u t n í p o
v y " (vn 21). Merleau-Ponty nadále klade důraz na jedinečnost vztahu
z o r o v a t e l , k t e r ý u c h o p u j e j e v y v e v ě d o m í j a k o objekty. S t e j n á n á m i t
mezi věcmi a vlastním tělem (vn 23), zatímco role vědomého, přede-
ka vyvstává proti tvarové („gestaltové") psychologii.
Podle Merleau-Pontyho musí ztroskotat i sociální psychologie, je
118
M. Merleau-Ponty, Das Sichtbare und das Unsichtbare, str. 68 [čes
ky: Viditelné'a neviditelné', str. 53],
119
K Merleau-Pontyho názorům v jeho posledních pracích viz E. Ch.
Schroder, Maurice Merleau-Ponty, in: M. Fleischner (vyd.), Philosophen
des 20. Jahrhunderts. Eine Einfiihrung, str. 171-190.
280
li ovlivněna pozitivistickým myšlením. Jednání člověka ve společ
nosti totiž nelze reduktivně převést na mechanisticky objasnitelné
r e a k c e , n a o p a k j e n u t n o u z n a t p ů s o b í c í vliv c e l k ů ( „ t o t a l i t " ) , j i m ž
nenáleží žádná fyzická realita.
Alternativa m e z i s u b j e k t o v ý m a o b j e k t o v ý m b y t í m n e n í k o m p l e t n í :
existuje svět, k t e r ý s e n e v y č e r p á v á j e d n í m ani d r u h ý m p ó l e m . D o k u d
281
Druhá
část.
Fenomenologie
VI.
Fenomenologie
po
Husserlovi
s tím přírodní vědy a psychologie nezačnou počítat, zůstanou jedno
konstituci. Merleau-Ponty podobný krok odmítl s prohlášením, že za
stranné, což Merleau-Ponty chápal j a k o „výzvu k revizi naší ontolo
tohoto předpokladu by musela být konstituce světa dostatečně transpa
g i e " (vn 41). C h t ě l se oprostit nejen od d u a l i s m u subjektu a objektu,
rentní k t o m u , a b y j i ž č l o v ě k u n e b y l o o k l i k y p ř e s žitý svět z a p o t ř e b í .
a l e t a k é od d u a l i s m u bytí a nicoty. P o k u d n á s l e d u j e m e S a r t r a a p r o t i
To ale není pravda, a tak zůstáváme (přinejmenším částečně) lapeni
pozitivitě světa postavíme negativitu já, pak tyto póly nepojí žádná
v žitém světě, neboř Husserlem požadovaná druhá redukce nevede
v a z b a ani ž á d n é d i a l e k t i c k é z p r o s t ř e d k o v á n í ( v n 7 8 ) . „ Z r u š e n í " p r o t i
k d o k o n a l é m u p o c h o p e n í k o n s t i t u č n í c h s o u v i s l o s t í (PW 4 1 7 p o z n . ) .
k l a d ů v s y n t é z e (či „ p ř e k r a č u j í c í m v ý s t u p u " ) n e n í n i k d y ú p l n é a n e
z n a m e n á n u t n ě pokrok, i k d y ž dílčí p o k r o k - respektive vyřazování
h o r š í c h ř e š e n í ve p r o s p ě c h l e p š í c h - existuje. M e r l e a u - P o n t y u s i l o v a l
o d i a l e k t i c k é p o j e t í bytí, j e ž n e n í a n i b y t í m o s o b ě , a n i b y t í m p r o s e b e ,
a n i b y t í m o s o b ě a p r o s e b e ( v n 129), n ý b r ž „ b y t í m , k t e r é p ř e d c h á z í
reflexivnímu r o z p o l c e n í . . . a není m i m o nás ani v nás, nýbrž tam, k d e
s e o b a p o h y b y k ř í ž í " ( v n 130), t o j e s t v t ě l e , j e ž j e p r o M e r l e a u - P o n t y
ho zároveň subjektem a objektem. P o d o b n o u křižovatku či chiasmus
lze konstatovat nejen u našeho vztahu k věcem, ale také m e z i námi
a d r u h ý m i l i d m i . P ř e s a z u j e m e se do v ě c í a do d r u h ý c h lidí, „ d o k u d se
d í k y j i s t é m u chiasmu n e s t a n e m e d r u h ý m i a s v ě t e m " ( v n 2 0 9 ) . F i l o s o f
by m ě l stejně j a k o přirozený člověk zaujmout místo, „kde dochází
k p ř e c h o d u od v l a s t n í h o já ke světu a k d r u h é m u " ( v n 2 0 9 ) .
V r á t i t s e o d s v ě t a p ř í r o d o v ě d y k p ř e d v ě d e c k é m u světu, n a k t e r é m
v ě d e c k á t v o r b a teorií staví, j e l e g i t i m n í , o v š e m n á r o k , ž e t a k t o l z e d o
spět k e s k u t e č n o s t i n e z á v i s l é n a v š e c h i n t e r p r e t a c í c h , j e p o c h y b n ý . P o
kud připustíme, že objekty přírodovědného poznání jsou výsledkem
s t r u k t u r a č n í c h ú k o n ů (tj. ustavujících a k t ů s u b j e k t u ) , vyvstává o t á z k a ,
j a k ý m právem s m í m e předpokládat, že u „ d i v o k é h o " bytí je situace
o d l i š n á . Co platí o v ě d e c k é z k u š e n o s t i , m u s í p o d l e v š e h o platit o zku
šenosti o b e c n ě - p ř i n e j m e n š í m d o k u d n i k d o n e d o k á ž e o p a k .
P o d l e M e r l e a u - P o n t y h o j e H u s s e r l o v a v ý z v a s e s t o u p i t k osmyslujíc í m a k t ů m , j i m ž p ř e d m ě t y v d ě č í z a svůj v ý z n a m , p l o d e m m y š l e n k o v é
k o n s t r u k c e , k t e r é n e o d p o v í d a j í ž á d n é prožitky. M ů ž e ale p o p i s z k u š e
nostně prožívaného světa smysluplně nahradit objasnění smyslu po
j m u „ s m y s l " a analýzu smysluplných souvislostí? L z e filosofickou
S n a h a dialekticky překonat protiklad subjektu a objektu n á m při
analýzu nahradit (fenomenologickou) psychologií? Merleau-Ponty
p o m e n e Schellingův pokus proniknout k subjekto-objektu, který by
p o d l e v š e h o zastával p r á v ě t o t o s t a n o v i s k o - ve s h o d ě s m n o h a d a l š í m i
byl vůči t o m u t o protikladu indiferentní. U Merleau-Pontyho ovšem
zastánci fenomenologie, avšak v rozporu s Husserlem.
t a t o s n a h a p r o b í h á j i n a k n e ž u S c h e l l i n g a , totiž n i k o l i v r á m c i s p e k u
P r o t i o m e z e n í p o h l e d u n a čistě v y k a z u j í c í p e r s p e k t i v u h o v o ř í p ř e
lativní metafyziky, nýbrž s využitím nástrojů fenomenologie žitého
d e v š í m fakt, ž e n e l z e z a k u s i t a v y k á z a t n i c , c o b y j i ž t a k č i o n a k n e
s v ě t a a t ě l e s n é h o s u b j e k t u , k t e r ý stojí v j e j í m c e n t r u .
h) Kritické otázky
Fenomenologická perspektiva Maurice Merleau-Pontyho se vyzna
č u j e t í m , ž e o d p ř i r o z e n é h o o b r a z u s v ě t a , tzv. ž i t é h o světa, n e j e n o m
v y c h á z í , a l e t a k é s e t r á v á v á v j e h o h o r i z o n t u . Její ú k o l tkví v p o p i s u
vazeb, jež j s o u ž i t é m u světu vlastní, a to i těch, které nevycházejí
otevřeně na povrch, ale ukazují se j e n pronikavějšímu zraku fenome
n o l o g i e . M e r l e a u - P o n t y c h t ě l p o d o b n ě j a k o H e i d e g g e r v Bytí a času
v y k á z a t rysy l i d s k é h o b y t í ve s v ě t ě a ve s p o l e č e n s t v í s d r u h ý m i , a n i ž
b y j e p ř i t o m o b j a s ň o v a l v ě d e c k y : filosofovi m á stačit e v i d e n c e t o h o ,
co se samo ukazuje.
H u s s e r l m ě l p r a v d u , k d y ž tvrdil, že i struktury ž i t é h o s v ě t a j s o u vý
sledkem konstituce, a požadoval ve druhé redukci návrat před tuto
282
prošlo interpretací - a jelikož k interpretacím vždy dochází uvnitř
jistého teoretického rámce, nelze se otázky po podmínkách, za nichž
z a k o u š í m e p ř i r o z e n ý svět, n i k d y z b a v i t . S t e j n ě j a k o j s m e u H u s s e r l a
m u s e l i p o d o t k n o u t , ž e s e n e d o k á z a l p l n ě o p r o s t i t o d víry v m o ž n o s t i
n e z p r o s t ř e d k o v a n é z k u š e n o s t i , a v r o z h o d u j í c í m b o d ě se t a k o d c h ý
lil od k r i t i c k é filosofie, d l u ž n o u M e r l e a u - P o n t y h o a v j e h o d o m n ě n
c e , ž e k a ž d ý v ý k l a d s e v z t a h u j e n a „ o r i g i n á l n í text, k t e r ý n e m ů ž e b ý t
b e z e s m y s l u " , 1 2 0 r o z e z n a t p r o t i v n í k a k r i t i c i s m u , i k d y ž s e z a n ě j vý
slovně neprohlašoval.
120
M. Merleau-Ponty, Die Struktur des Verhaltens, str. 245. Hned nato
se píše: „Význam, který nacházím v nějakém smyslovém celku, už v tomto
celku spočívá." (str. 245 n.).
283
Druhá
část.
Fenomenologie
Bez ohledu na hluboké rozdíly mezi j e h o vlastním uvažováním
a p r a v o u t r a n s c e n d e n t á l n í filosofií v z n á š e l M e r l e a u - P o n t y n á r o k , ž e
p r o n i k l k p r a v é t r a n s c e n d e n t á l n í filosofii, k t e r á se n e z a b ý v á j á , a to
a n i p r e p e r s o n á l n í m j á , n ý b r ž ž i v o t e m a z k u š e n o s t í (viz v ý š e ) . 1 2 1 P o
kud n ě k d o prohlásí „život" - tedy reálné spojitosti - za to, co je
vpravdě transcendentální, dlužno tu mluvit o zneužití termínu.
U K a n t a a u v š e c h , k d o ho filosoficky n á s l e d u j í , se o z n a č e n í „ t r a n s
c e n d e n t á l n í " váže k otázce po p o d m í n k á c h m o ž n o s t i zkušenosti, res
pektive k teorii, která tuto otázku zodpovídá. Stejně tak Merleau-Po
nty užívá nezvykle termínu „subjekt", když hovoří o tělesném
subjektu. Tělesnou osobu lze považovat za já v e m p i r i c k é m smyslu,
ovšem z hlediska teorie zkušenosti tělo subjektem není. Merleau-
Třetí část
Ponty nechtěl jen vyzdvihnout vazby mezi tělesnými a myšlenkový
mi procesy, ale také čtenáři vsugerovat, že neexistuje žádné myšlení
samostatné vůči tělu a j e h o chování. Z hlediska pravé transcenden
t á l n í filosofie j e o v š e m j a k é k o l i v n í m á n í b e z r o z v a ž o v á n í , t j . b e z
syntézy dané rozmanitosti, zcela vyloučeno: předměty ve vnímání
existují p o u z e d í k y v ý k l a d u z a j i š t ě n é m u r o z v a z o v a c í m i p o j m y .
M e r l e a u - P o n t y n á s l e d o v a l t e n d e n c i p ř e n á š e t filosofické o t á z k y d o
o b l a s t i s p e c i á l n í c h v ě d , k t e r á b y l a v e f i l o s o f i i 2 0 . století a z č á s t i j i ž
Filosofická antropologie,
neoidealismus,
realismus
a sociální filosofie
dříve p o m ě r n ě znatelná. V různých filosofických školách tak svou
r o l i s e h r á l a p s y c h o l o g i e ( n e j p r v e v e f o r m ě m e n t a l i s m u , p o t é v e for
m ě b e h a v i o r i s m u ) , s o c i o l o g i e i l i n g v i s t i k a . P o k u d s e zjištění s p e c i á l
n í c h v ě d aplikují v e f i l o s o f i i , j e t o o p r á v n ě n é , o v š e m p o k u d s e z n i c h
činí základ filosofie, p a k se na čistě filosofický problém, totiž j a k je
poznání ve speciálních vědách vůbec možné, neprávem pohlíží jako
n a v y ř e š e n ý . P r á v ě p r o t o j s o u p s y c h o l o g i s m u s , s o c i o l o g i s m u s a další
s n a h y o r o z p u š t ě n í filosofie v t é č i o n é s p e c i á l n í v ě d ě p r i n c i p i á l n ě
p o m ý l e n é : m a n i f e s t u j e s e v n i c h k r i z e z á v a ž n ě j š í n e ž o n a k r i z e ev
ropských věd, kterou ohlásil Husserl.
121
K „pravému transcendentálnu" srv. T. F. Geraets, Vers une nouvelle
philosophie transcendentale, str. 160 nn.
284
(Wolfgang Rod - Helmut Holzhey)
VII
FILOSOFICKÁ
ANTROPOLOGIE
1. Úvod
F i l o s o f i c k o u n a u k u o č l o v ě k u s i c e n a j d e m e j i ž v a n t i c e a i s á m ter
mín „antropologie" j a k o označení „filosofické" disciplíny je doložen
od
16. s t o l e t í , a v š a k
filosofickou
antropologii n u t n o p o v a ž o v a t z a
myšlenkový f e n o m é n 20. století.1 V z n i k á v N ě m e c k u a do z n a č n é
míry z ů s t á v á n ě m e c k ý m s p e c i f i k e m . A u t o ř i , k t e ř í j i v e d v a c á t ý c h le
tech uvedli na scénu, reagovali na e m p i r i c k é vědy o člověku (zprvu
především na biologii člověka a na vědy o chování), přejali jejich
p o z n a t k y a p o d a l i p r o ně filosofický v ý k l a d . 2 D o k o n c e se u filosofie
tohoto období hovořilo přímo o „antropologickém obratu", j e h o ž po
hnutky formuluje M i c h a e l L a n d m a n n následovně: antipozitivistická
snaha vymezit ústřední vědní disciplínu; nespokojenost s teorií po
znání a potřeba v ě c n ě zaměřené ontologie regionu člověk; filosofic
ké z a l o ž e n í v ě d o d u c h u a o k u l t u ř e ; a k o n e č n ě s v ě t o n á z o r o v á b í d a
1
Vedle prací k filosofické antropologii uvedených v poznámkách viz:
P. Probst, Politik und Anthropologie. Untersuchungen zur Theorie und Ge
nese der Philosophischen Anthropologie der Gegenwart in Deutschland,
Frankfurt a. M. 1974; W. Schulze, Philosophie in der verdnderten Welt,
Pfullingen 1974 2 , str. 419-456; G. Bohme, Anthropologie in pragmatischer
Hinsicht. Darmstádter Vorlesungen, Frankfurt a. M. 1985; K. Lorenz, Ein
fuhrung in die philosophische Anthropologie, Darmstadt 1990; G. Gebauer,
Anthropologie, in: A. Pieper (vyd.), Philosophische Disziplinen. Ein Handbuch, Leipzig 1998, str. 11-34; A. Steffens, Philosophie des 20. Jahrhunderts oder Die Wiederkehr des Menschen, Leipzig 1999.
2
J. Habermas, Anthropologie, str. 20.
287
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
VII.
realismus...
Filosofická
antropologie
meziválečného období.3 N o v á teorie se rozchází s tradicí, která člo
a n t r o p o l o g i e ... na projekty zahrnující metafyzické dodatky, ať už
věka definuje j a k o r o z u m e m o b d a ř e n o u bytost, a přejímá e l e m e n t y
vposled pocházejí z theologie anebo vznikly přepjetím konkrétních
metafyziky z a l o ž e n é ve filosofii života, o v š e m zároveň je spojuje
pojmů, a ostatní, které se přinejmenším co do výslovné intence chtě
s h l e d á n í m p o j m u k o n k r é t n í h o s u b j e k t u v k r i t i c k é filosofii 4 a s f e n o
jí pohybovat v ý h r a d n ě v empirické oblasti".7 G e h l e n ale přehlíží, že
m e n o l o g i c k ý m p r o h l o u b e n í m o t á z k y p o p o d s t a t ě . N a r o z d í l o d vě
p r v n í směr, z a s t o u p e n ý S c h e l e r e m a P l e s s n e r e m , s e e x p l i c i t n ě o d v o
deckého zkoumání člověka je pro filosofickou antropologii nepostra
lává na b á d á n í v h u m a n i t n í c h v ě d á c h a a n i d r u h ý se n a o p a k ve vlast
o fixaci
ní filosofické antropologii neobejde bez „metafyzických dodatků".
morfologických a funkcionálních vlastností druhu „ h o m o sapiens"
Navíc opomíjí pronikavý rozdíl m e z i biologicky orientovaným a hi-
(například p ř í m á chůze, funkčně rozvinutá ruka, jazyk, výroba ná
storicko-hermeneutickým typem filosofické antropologie.
datelný
moment
reflexivního
sebezajištění:5
nejde
jí
s t r o j ů ) , n ý b r ž o i n t e r p r e t a c i a n t r o p o l o g i c k ý c h z j i š t ě n í , a to z h l e d i s
D r u h ý t y p v e f i l o s o f i i d v a c á t ý c h let p a r a d o x n ě ztělesňuje M a r
ka otázky, která s a m u identitu pojímá kriticky: K d o vlastně my lidé
tin H e i d e g g e r , k t e r ý f i l o s o f i c k o u a n t r o p o l o g i i o s t ř e k r i t i z o v a l . J e h o
j s m e ? Při rozvíjení této otázky, která n o v ě vyvstává v souvislosti
výtky n a c h á z e j í f i l o s o f i c k o u o p o r u v t e z i , ž e k o n e č n o s t l i d s k é h o p o
s d o b o v ý m vývojem, který ohledně lidské racionality vyvolával
bytu je původnější než člověk, který existuje „pouze díky pobytu
z n a č n é pochybnosti, m ů ž e převážit lidská historicita n e b o lidská při
v n ě m " . 8 Touto tezí se Heidegger vyhraňuje proti veškeré, zvláště
6
rozenost. Tato alternativa právě ve d v a c á t ý c h letech vychází zřetel
pak filosofické antropologii, která podle j e h o názoru vychází z po-
ně na p o v r c h : H e i d e g g e r v Bytí a času ( 1 9 2 7 ) p o j í m á s v o u a n a l ý z u
stulace člověka j a k o ž t o člověka, aniž by s á m tento akt zproblemati-
( l i d s k é h o ) p o b y t u z c e l a z h i s t o r i c k o - h e r m e n e u t i c k é p e r s p e k t i v y , za
zovala. Na t o m t o p o z a d í lze otázku, zda je přípustné interpretovat
tímco zakladatelé filosofické antropologie Helmuth Plessner a M a x
f u n d a m e n t á l n í o n t o l o g i i Bytí a času j a k o
Scheler při objasňování lidské existence vycházejí z postavení člo
zodpovědět diferencovaněji. Heideggerův spis se od filosofické an
v ě k a v p ř í r o d ě č i v p r o s t ř e d o s t a t n í c h ž i v ý c h b y t o s t í . T h e o l o g i c k é ur
t r o p o l o g i e liší s t a n o v e n ý m c í l e m , a t o i t e h d y , p o k u d a n t r o p o l o g i i
čení lidskosti n a o p a k ve filosofické antropologii ustupuje do pozadí,
pochopíme jako regionální ontologii o člověku; analýza otázky po
filosofickou
antropologii,
i k d y ž S c h e l e r svůj v ý k l a d u z a v í r á m e t a f y z i c k ý m o d k a z e m k z á k l a
b y t í v Bytí a času v š a k p o s t u p u j e po cestě o n t o l o g i e l i d s k é h o b y t í ,
du světa. Arnold G e h l e n retrospektivně rozdělil „náčrty filosofické
a p ř i n á š í t e d y a n t r o p o l o g i c k y r e l e v a n t n í p o s t ř e h y . I v t o m t o s p i s e se
klade člověk j a k o ž t o člověk, totiž z rozumějícího sebeporozumění
3
M.
Landmann, Philosophische Anthropologie.
deutung in Geschichte und Gegenwart, str. 38 nn.
Menschliche
Selbst-
4
Srv. M. Brelage, Studien zur Transzendentalphilosophie; H. Oberer,
Transzendentalspháre und konkrete Subjektivitát. Ein zentrales Thema der
neueren
Transzendentalphilosophie, str. 5 7 8 - 6 1 1 .
5
Posun filosofické antropologie „opět do centra moderních filosofic
kých problémů" má podle Ernsta Cassirera příčinu v nutném sebeuvědomění
filosofie, v němž má zprvu být vedena „otázkou po podstatě člověka"; srv.
E. W. Orth, Der Begriff der Kulturphilosophie bei Ernst Cassirer, str.
156-191, cit. 160 (citace jsou z Cassirerových konceptů k jeho davoským
přednáškám z roku 1929).
6
Srv. O. Marquard,
zejm. str. 122 nn.; H.
1831-1933, str. 263 nn.
Schwierigkeiten mit der Geschichtsphilosophie,
Schnadelbach, Philosophie in Deutschland
288
pobytu, avšak nikoli jako předmět či téma regionální ontologické
analýzy. Heideggerovo odmítání antropologie je zaměřeno 1) proti
každé antropologii, která člověka tematizuje jako jeden předmět
z m n o h a , n a p ř í k l a d j a k o živou b y t o s t s u r č i t ý m i d r u h o v ý m i vlast
nostmi, a 2) proti nároku (dle Heideggera neobhajitelnému), že otáz
k o u p o č l o v ě k u j e v z n e s e n a z á k l a d n í o t á z k a f i l o s o f i e , tj. p r o t i n á r o k u
filosofické antropologie na status základní filosofické vědy. Přesto
se i n t e r p r e t a c e a n a l y t i k y p o b y t u v Bytí a čase z h l e d i s k a filosofické
7
A. Gehlen, Philosophische Anthropologie, in: Meyers Enzyklopádisches Lexikon, II, 1971 (Gesamtausgabe, IV, str. 236-246, cit. 236).
8
M. Heidegger, Kant und das Problém der Metaphysik (1929), in:
Gesamtausgabe, III, str. 229 [česky: Kant a problém metafyziky].
289
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
VII.
realismus.
Filosofická
antropologie
antropologie prokázala j a k o m o ž n á a přínosná. Kriticky a v návaz
a konceptuálních nástrojů nahrazuje úlohu tělesné adaptace a u m o ž
nosti na další antropologické teorie ji předložil například Ludwig
ňuje t a k t ě l e s n é v ý b a v ě z a k r n ě t . T í m t o p r i n c i p e m o d p o j o v á n í t ě l a ,
Bytí a čas z ů s t á v á p r o
„ o s v o b o z o v á n í m o d p ř i r o z e n é v á z a n o s t i t ě l a " s e č l o v ě k b y t o s t n ě liší
antropologii aktuální i dnes, p ř e d e v š í m zásluhou p o j m u světa, feno
od z v í ř e t e . 1 4 1 přes tento principiální rozdíl je n u t n o vývojový proces
menologického popisu úzkosti a interpretace struktury pobytu jako
člověka podle Alsberga chápat j a k o „přísně jednotné přirozené
starosti v horizontu časovosti.
dění".15 Přes všechno historické kolísání kultuře optimisticky přizná
Binswanger, H a n s K u n z a W i l h e l m Keller.
9
S t í m , j a k sílil z á j e m o k u l t u r n í r o z m a n i t o s t l i d s k é h o života, u p a d
v á k l í č o v o u s l o ž k u p o s t u p u v p ř e d , k t e r ý svůj c í l h l e d á v m r a v n í m
la filosofická reflexe p o d s t a t y člověka opět v nemilost a po r o c e
vědomí, b) Holandský anatom Bolk předložil hypotézu, že pozdrže
1950 ustoupila do pozadí. Již kulturní antropologie Ericha Rothac-
ní v ý v o j e ( r e t a r d a c e ) v e d l o u č l o v ě k a k f i x a c i r y s ů z e m b r y o n á l n í
kera, navazující na Gehlena, svou roli vůči antropologii filosofické
a dětské vývojové fáze o p ů (absence vlasů, klenutá lebka apod.).16
chápala nikoli j a k o doplnění, nýbrž jako revizi.
10
T í m spíše p a k dis
tanci ke v š e m s n a h á m o filosofické stanovení podstaty zaujala ang
losaská
tradice
cultural anthropology,
tedy
empiricky
zaměřeného
c) J.
von Uexkull
se věnoval především strukturní souvislosti
(funkčnímu okruhu) živých bytostí a jejich okolí. V opozici k pře
vládající t e n d e n c i v y s v ě t l o v a t c h o v á n í r o s t l i n a z v í ř a t z c h e m i c k é h o
zkoumání lidských kultur (například v podobě „strukturní antropolo
a f y z i k á l n í h o v l i v u o k o l í , t j . v n í m a t živé b y t o s t i j a k o r e f l e x e m ovlá
g i e " ) . A k o n e č n ě i „historická a n t r o p o l o g i e " se definuje j a k o trans-
d a n é stroje, von U e x k u l l ukázal, že k a ž d ý živočišný d r u h má své
disciplinární snaha o prozkoumání fenoménů lidské existence „poté,
specifické subjektivní okolí, v n ě m ž jsou objekty zároveň nositeli
co padla závaznost jediné abstraktní antropologické n o r m y " .
11
smyslově vnímaných „rysů" a adresáty odpovídajících reakcí („nosi
Počátky filosofické antropologie se odehrávaly ve znamení návaz
teli p ů s o b e n í " ) . S u b j e k t i v n í s p e c i a l i z o v a n o s t d r u h u h a r m o n i c k y o d
nosti na pozitivní h u m a n i t n í vědy, a zčásti d o k o n c e vzájemné m y š
povídá výseku objektivního světa, který tvoří j e h o okolí. Stejné věci
lenkové výměny. Ve dvacátých letech vzbudily široký zájem přede
mohou mít pro různé druhy zcela odlišnou valenci. Věci co do druhu
vším nové antropologické poznatky, jež představil Paul Alsberg,
cizí, n a p ř í k l a d l i d s k é , se v o k o l í z v í ř a t - n a p ř í k l a d k o č e k - objevují
L. Bolk n e b o J a k o b von Uexkůll.12 a) V kritické opozici k „zoistic-
j e n d o t é míry, n a k o l i k mají v ý z n a m i p r o k o č k y . P r o v ě c i , j e ž s e vy
k é m u " i „antropistickému" prizmatu rozvinul Alsberg tezi, že lidský
mykají m e z í m okolí s j e h o druhovou specifičností, nemají zvířata
vývoj je určován „ p r i n c i p e m odpojování těla p o m o c í u m ě l ý c h ná
orgány ( n a p ř í k l a d klíště m á j e n tři s m y s l y ) . S v o u holistickou per
strojů":13 není pravda, že ochabování tělesných prostředků k přežití
spektivu v o n U e x k u l l založil na ideji „plánu p ř í r o d y " : n a m í s t o aby
vede k výrobě nástrojů, naopak využívání materiálních, jazykových
zvířatům antropomorfně přisuzoval sledování „cílů", pokusil se je-
9
L. Binswanger, Grundformen und Erkenntnis menschlichen Daseins;
týž, Ausgew. Werke, U; W. Keller, Vom Wesen des Menschen; H. Kunz, Die
anthropologische Bedeutung der Phantasie, I—II.
10
11
E. Rothacker, Probléme der Kulturanthropologie,
Srv. Ch. Wulf (vyd.),
pologie, str. 13.
str.
8.
Vom Menschen. Handbuch Historische Anthro
12
P. Alsberg, Das Menschkeitsrátsel. Versuch einer prinzipiellen Ldsung; L. Bolk, Das Problém der Menschwerdung; J. von Uexkull, Umwelt
und Innenwelt der Tiere; týž, Theoretische Biologie.
13
P. Alsberg, Das Menschheitsrátsel, str. 103.
290
14
Tamt., str. 273.
15
Tamt., str. 4 6 1 .
16
Srv. též A. Gehlen, Der Mensch. Seině Nátur und seine Stellung in der
Welt, in: Gesamtausgabe, III, str. 113 nn. - Pozorování rozdílného růstového
ry tnuMi savců a člověka přivedla Adolfa Portmanna k tezi o dětském „předjaří mimo dělohu", během kterého dítě nejen roste mnohem intenzivněji než
mláďata savců, ale je už v sociálním kontaktu, a jakmile se naučí počátkům
řečové komunikace, získává vzpřímené držení těla (A. Portman, Biologische
Fragmente zu einer Lehre vom Menschen, přepracováno pod titulem Zoolo
gie und das neue Bild vom Menschen; Vom Ursprung des Menschen).
291
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus...
VII.
Filosofická
antropologie
jich životní projevy uspořádat z hlediska plánovitosti. Při rozšíření
V ý z n a m , který tu pro určení podstaty člověka získává biologie,
j e h o nauky o okolí na antropologická témata se však ukázalo, že
a to především biologická morfologie, je skutečně nápadný. Scheler
i odlišná lidská uskupení mají různá okolí, ve kterých m o h o u mít
sice j i ž v titulu d ů r a z n ě vyhlašuje, že postavení člověka je zvláštní,
stejné věci různý v ý z n a m ; von Uexkiill ale přehlédl, že druh „člo
když opomíjí zmínit rostlinu a zvíře j a k o srovnávací fenomény, a na
věk" na rozdíl od všech živočichů n e m á j e d n o pevně přiřazené okolí,
opak uplatňuje metafyzicky zatížený termín „kosmos", nicméně toto
nýbrž je „otevřený ke světu" a jednotlivá lidská uskupení si díky této
„ n e s r o v n a t e l n é " zvláštní postavení je načrtáváno na pozadí objevů
specifickosti m o h o u u t v á ř e t svá z v l á š t n í o k o l í .
o životě rostlin a živočichů, j a k je s h r o m á ž d i l a biologická morfolo
F i l o s o f i c k á a n t r o p o l o g i e d v a c á t ý c h let n a t ě c h t o b i o l o g i c k ý c h o b
g i e a v ě d a o c h o v á n í . J e š t ě zřetelnější je b i o l o g i c k á r a ž b a u P l e s s n e -
j e v e c h kriticky stavěla. Biologickou orientaci jí n u t n o přisoudit
ra,
v t o m s m y s l u , že v y c h á z í ze srovnání člověka a zvířete a n e b o o b e c
ohlásil
n ě j i z p o s t a v e n í č l o v ě k a n a š k á l e o r g a n i c k é h o b y t í č i v k o s m u vů
livé formy. A p ř e c e se tu n e j e d n á o a n t r o p o l o g i i , j e ž by se d r ž e l a
bec. Už sama možnost p o d o b n é h o srovnání je Výdobytkem: musí se
m e t o d i k y s p e c i á l n í c h v ě d . P l e s s n e r t o t o z d á n í r o z p t ý l i l t í m , ž e a ) za
prosadit v kontrastu k theologické tradici určované podobností člo
m ě ř u j e p o z o r n o s t n a p ř e d p o k l a d y , j e ž b i o l o g i c k é v ě d y č e r p a j í z věd
věka vůči Bohu, tedy nikoli vůči zvířeti, a k tradici kartesiánského
o duchu,
d u a l i s m u , k t e r ý v člověku r o z l i š o v a l d v ě s u b s t a n c e , a v š a k v e š k e r ý fi
17. s t o l e t í , a b ) m o d e r n í f i l o s o f i c k o u a n t r o p o l o g i i p r i m á r n ě n e c h a -
l o s o f i c k ý z á j e m s o u s t ř e d i l na res cogitans, n e t ě l e s n é v ě d o m í , a t ě l o
rakterizuje vědecky fundovaným srovnáním člověka s rostlinou
j a k o a u t o m a t s p o l u s e strojí-zvířaty p ř e n e c h a l m e c h a n i s t i c k é p ř í r o d
n í v ě d ě . N o v ý m o b j e k t e m filosofické a n t r o p o l o g i e b i o l o g i c k é h o ra
ž e n í j e člověk, a t o n e j e n v e s v é m d u c h o v n í m s e b e v z t a h u , n ý b r ž p r á
vě ve s v é t ě l e s n é p ř i r o z e n o s t i . O b a z á k l a d n í spisy - P l e s s n e r o v y Die
Stufen
des
Organischen
und der Mensch
(Stupně
organična
v ě k ) i S c h e l e r o v o Místo člověka v kosmu - v y š l y r o k u
a
člo
1928. Ples-
snerova podstatně obsáhlejší kniha nese podtitul „Úvod do filosofic
ké antropologie".17 Autor ji ohlásil již roku 1924 a rukopis po m n o h a
úpravách do sazby definitivně předal na p o d z i m roku 1926. - S c h e
lerův
spis
v y š e l z p ř e d n á š k y Zvláštní postavení člověka, k t e r o u
autor
proslovil v dubnu 1927 v D a r m s t a d t u . Byl koncipován j a k o „velmi
s t r u č n é s h r n u t í m ý c h n á z o r ů k n ě k o l i k a k l í č o v ý m b o d ů m .filosofic
ké a n t r o p o l o g i e ' " , které Scheler hodlal podrobněji vyložit v pojed
nání ohlášeném na rok 1929.18
původní
pod
kvalifikací
zvláště když
se
S v é Stupně organična
zoologa.
Rostlina,
názvem
zvíře,
odlučují
člověk.
roku
Elementy
1924
kosmologie
od r a c i o n a l i s t i c k é metafyziky
a z v í ř e t e m , n ý b r ž filosofickým n a h l é d n u t í m , že v k o n t e x t u t á z á n í po
člověku nelze objekt oddělit od subjektu.
Metodicky vzato je rozhodující ta okolnost, že Scheler i Plessner
vyšli z o k r u h u f e n o m e n o l o g i c k é školy. A n i j e d e n o v š e m nepřijal
H u s s e r l ů v o b r a t k t r a n s c e n d e n t á l n í s u b j e k t i v i t ě : setrvali j e n u p o v i n
nosti bez předsudků popsat „ v ě c i " v jejich podstatě. P o n ě k u d vyhro
ceně tak lze tvrdit, že člověk je ve filosofické antropologii fenome
n o l o g i c k á „ v ě c m y š l e n í " , j e j í ž specifika a n e b o p o d s t a t n é rysy o p r o t i
r o s t l i n ě a z v í ř e t i ( o t e v ř e n o s t s v ě t u , j a z y k , reflexivita atd.) l z e s t a n o
vit s jistotou. O t á z k a „ C o j e č l o v ě k ? " s e t u p o j í m á j a k o f e n o m e n o l o
g i c k á o t á z k a p o p o d s t a t ě . A n t r o p o l o g o v é d o d r ž u j í m e t o d u , k t e r á ga
rantuje „věcnost", ale zároveň také co m o ž n á odsouvá všechny
r u š i v é f a k t o r y v y p l ý v a j í c í z l i d s t v í s a m o t n ý c h b a d a t e l ů . I t e n t o vý
zkumný postup - zdálo by se - opomíjí, že sám antropolog je člově
k e m . A l e t o t o z d á n í k l a m e . Je-li p r o S c h e l e r a i P l e s s n e r a f e n o m e n o -
17
Podle Plessnerových vzpomínek ho Scheler během rozhovoru, ke kte
rému dal podnět Nicolai Hartmann, žádal, aby užil právě tento podtitul,
a nikoli původně plánované označení „Základy filosofické antropologie";
srv. H. von Aleman, Max Scheler und die Entstehung der Philosophischen
Anthropologie in Koln: Eine Skizze, str. 26.
18
V předmluvě k Die Stellung des Menschen im Kosmos (cit. podle
292
Gesammelte Werke [= GW], IX, Bern 1976), Scheler prohlašuje, že na spise
pracoval už od roku 1922. Jako doklady pro vývoj svých antropologických
názorů uvádí příslušné oddíly ze své Ethik a z Wesen und Formen der Sympathie, ale také pojednání Zur Idee des Menschen (1914) a článek Mensch
und Geschichte (1926).
293
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
VII.
realismus...
logické nahlédnutí podstaty metodickým nástrojem, pak pouze jako
postup, který mají k dispozici vedle j i n ý c h vědeckých postupů. Filo-
Svůj
význam
mají
Filosofická
antropologie
historické a biografické
okolnosti,
za
nichž
představitelé nové disciplíny působili. Scheler byl počínaje r o k e m
sofičnost této fenomenologické, biologicky orientované antropolo
1919 (až do povolání do Franfurtu k r á t c e p ř e d j e h o smrtí 19. květ
g i e p o d l e z a k l a d a t e l ů s p o č í v á n a o p a k v t o m , že se o p í r á o v n i t ř n í se
n a 1 9 2 8 ) č i n n ý j a k o j e d e n z t r o j i c e ř e d i t e l ů n o v ě z a l o ž e n é h o Vý
subjekt i objekt je
z k u m n é h o i n s t i t u t u p r o s o c i á l n í v ě d y a ř á d n ý p r o f e s o r filosofie
„ č l o v ě k " . Tato reflexivita tázání má p r o subjekt i objekt zásadní dů
a s o c i o l o g i e na u n i v e r s i t ě v K o l í n ě n a d R ý n e m . O o s m n á c t l e t
s l e d k y . P o s t r á n c e s u b j e k t u - t e d y s o h l e d e m n a z j i š t ě n í , ž e s á m tá
mladší Plessner (*1892), který p r o m o v a l roku 1916 u Paula H e n s e -
zajícíje v j i s t é m o h l e d u t o t o ž n ý s o b j e k t e m a že je k a ž d o p á d n ě také
la v E r l a n g e n u , se h a b i l i t o v a l r o k u 1 9 2 0 v o b o r u filosofie u H a n s e
člověkem - n á s reflexivita n u t í zříci se
ideálu objektivity, j a k ho věd
Driesche taktéž v Kolíně nad R ý n e m , 2 0 kde následně působil j a k o
ci b ě ž n ě c h á p o u j a k o vůdčí, ale j a k byl určující i v tradici transcen
Schelerův kolega jako soukromý docent a v letech 1926-1933 jako
d e n t á l n í filosofie s její kritikou a n t r o p o l o g i s m u a p s y c h o l o g i s m u
m i m o ř á d n ý profesor. M o d e r n í filosofická antropologie tedy vznikla
a se snahou formulovat apriorní, věčně platné zákonitosti duchovní
v Kolíně nad R ý n e m , v této „nové Alexandrii" (Scheler), avšak ne
h o ž i v o t a . P o s t r á n c e o b j e k t u - t e d y s o h l e d e m n a z j i š t ě n í , ž e před
byla plodem v ý z k u m n é h o spojenectví.
mět tázání je v j i s t é m o h l e d u t o t o ž n ý s t í m , k d o v z n á š í o t á z k u -
odkazuje vůbec;
v e d e reflexivita k n e z b y t n o s t i z a c h y t i t t u t o p r o c e s u á l n í i d e n t i t u s tá
zmiňuje Schelerova „ z k o u m á n í k p r o b l é m ů m e m o c í , ke struktur
zajícím subjektem i ve vymezení podstaty objektu. Toho lze dosáh
n í m z á k o n ů m osoby a ke strukturním souvislostem osoby a světa"
pětí mezi subjektem a objektem zkoumání:
n o u t j e n tak, ž e č l o v ě k a c o d o p o d s t a t y d e f i n u j e m e j a k o t o h o , k d o s e
t á ž e s á m n a s e b e , a a n t r o p o l o g i c k é t á z á n í s e t a k s a m o stává s l o ž k o u
ve v y m e z e n í podstaty člověka. K člověku patří, že si klade antropo
logické otázky a že buduje antropologii. Jak zdůrazňuje především
P l e s s n e r , č l o v ě k t a k č i n í j a k o historická b y t o s t , s o h l e d e m n a d a n o u
Scheler na Plessnera ne
P l e s s n e r s i c e v p ř e d m l u v ě ke Stupňům organična
a prohlašuje Schelera za „geniálního b a d a t e l e " , ale zároveň se dis
tancuje od j e h o metafyzických tendencí i pojetí fenomenologie.
Posuzování svého díla j a k o rozvíjení Schelerova odkazu považoval
za hluboce mylné.
kulturu, na které j e h o tázání závisí a na kterou zároveň p ů s o b í j a k o
faktor změny. O d t u d vyplývá, že i o n o lidské p o r o z u m ě n í , které se
r o z v i n e v e filosofickou a n t r o p o l o g i i , j e v á z á n o h i s t o r i c k o - k u l t u r n í m i
p o d m í n k a m i . V konfrontaci s t í m t o p r o b l é m e m se Scheler rozhodl
p r o plytší řešení: prohlásil ho za p o u h ý zdroj m a t o u c í nejistoty,
s n í m ž se n u t n o vyrovnat tak, že všechny tradiční „názory na pod
statu a p ů v o d č l o v ě k a " s m e t e m e ze stolu a j a k o a n t r o p o l o g o v é zno
vu d o j d e m e k „uhájitelným objevům".19 P o k u d ale příslušnou obtíž
n a o p a k v e z m e m e plně na vědomí, otevírá se m o ž n o s t využití his
torického a kulturního fondu antropologických postřehů a zároveň
j e z a p o v ě z e n o j a k o u k o l i k o n k r é t n í a n t r o p o l o g i c k o u k o n c e p c i ab
solutizovat.
M. Scheler, Mensch und Geschichte, in: GWTX, str. 120.
294
20
Po studiu zoologie a filosofie ve Freiburku, Berlíně, Heidelberku
a Gottingen (kde se setkal s Husserlem) a po vydání první knihy, tematicky
věnované Drieschovi (H. Plessner, Die wissenschaftliche Idee. Ein Entwurf
uber ihre Form, in: Gesammelte Schriften, I, str. 7-141) se stal Plessnerovi
dohližitelem nad disertací (Krisis der transzendentalen Wahrheit im Anfang,
in: Gesammelten Schriften, I, str. 143-310) erlangenský profesor Paul Hensel. Z habilitačního spisu Untersuchungen zu einer Kritik der philosophischen Urteilskraft {Gesammelten Schriften, II, str. 7-321) vyšla tiskem
pouze závěrečná část v přepracované podobě pod názvem Kants System unter dem gesichtspunkt einer Erkenntnistheorie der philosophie jako příloha
ke knize Die Einheit der Sinne. Grundlinien einer Ásthesiologie des Geistes,
str. 301-404 (Gesammelte Schriften, n, str. 323-435). K těmto raným spi
s ů m srv. S. Pietrowicz, Helmuth Plessner. Genese und System seines philosophisch-anthropologischen Denkens (zároveň obsáhlý výklad Plessnerovy
antropologie); E. Volmicke, Grundziige neukantianischen Denkens in den
Fruhschriften
und der „Philosophischen Anthropologie"
Helmuth Plessners. Souhrnně o Plessnerově životě a dílu srv. Ch. Dejung, Helmuth Ples
sner. Ein deutscher Philosoph zwischen Kaiserreich und Bonrter Republik.
295
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
2. Max Scheler
m á m e žádnou „jednotnou ideu člověka", čekali bychom, že tento ná
rok splní antropologie, j i ž se Scheler chystá přednést. P o d l e Schelera
je obraz, který má dobový evropský člověk s á m o sobě, určován tře
mi „navzájem zcela neslučitelnými myšlenkovými okruhy": míní se
židovsko-křesřanská antropologie z perspektivy stvoření a pádu, řecko-antická antropologie, jejímž vodítkem je sebevědomí lidského ro
zumu, a přírodovědně-genetická antropologie, ve které člověk vystu
puje j a k o p o z d n í a k o n c o v ý p r o d u k t e v o l u c e . 2 2 V š e c h n y tři n a u k y
Scheler považuje za neudržitelné - zčásti nejspíš proto, že přestaly
sloužit k myšlenkové orientaci, zčásti proto, že nás již nepřesvědčí
j a k o teorie. Svůj vlastní přístup Scheler ukotvuje ve zkušenosti, že
s o u č a s n ý č l o v ě k s e stal v y s o c e p r o b l e m a t i c k ý m s á m p r o s e b e . R o z
řeší se ale tato problematičnost onou j e d n o t n o u ideou člověka, j a k si
ji představuje Scheler? A má dosavadní obrazy o člověku nahradit,
zahrnout v sobě, anebo vnitřně odůvodnit? To zůstává nejasné; jisté
j e , ž e f i l o s o f i c k á a n t r o p o l o g i e j e p e v n ě v á z á n a n a j i s t o u ideu, t o t i ž
nesrovnatelného,
jedinečného
postavení
člověka
oproti
všem
ostatním „živým druhům". Problematičnost současného člověka pak
z n a m e n á , ž e s e č l o v ě k p r o s e b e stal p r o b l é m e m p r á v ě v e s v é j e d i n e č
nosti, a otázka kladená antropologií je otázka subjektu tázání, který
ví, ž e m á z v l á š t n í p o s t a v e n í .
K objasnění této zvláštnosti nutno nejprve naskicovat „výstavbu
b i o p s y c h i c k é h o s v ě t a " . S c h e l e r ů v p o p i s s v ě t a ž i v ý c h b y t o s t í j e ve
den
hlediskem
stupních
identifikace
psychického
života
života
a
a psychična:
Filosofická
antropologie
a t e n t o „ p s y c h i c k ý p r a f e n o m é n " se n a c h á z í v „nejtěsnější pospoli
21
K d y ž S c h e l e r ú v o d e m spisu Místo člověka v kosmu v y h l a š u j e , že n e
ideu
VII.
realismus..
vystupuje
v y k a z u j e je j a k o způsoby
tak
po
bytí pro
sebe a při sobě. J i s t é b y t í p r o . s e b e a p ř i s o b ě n á l e ž í j i ž r o s t l i n á m ,
t o s t i b y t í " s „objektivními b y t o s t n ě f e n o m e n á l n í m i v l a s t n o s t m i " ži
v é h o , j a k o j e „ s a m o p o h y b , sebeformace, sebediferenciace, sebevym e z e n í v č a s o v é m a p r o s t o r o v é m o h l e d u " ( X I , 12 n . ) .
Scheler
duše"
rozlišuje
(Wesensformen):
čtyři
vitální principy
pudící
cítění,
neboli
instinkt,
„základní
navyklé
formy
chování
a praktickou inteligenci.
1) R o s t l i n a
vykazuje
pouze
„ek-statické
pudící
cítěnC
vstříc
a pryč, spojené s „ p u z e n í m k růstu a rozmnožování". Postrádá poči
t e k i v ě d o m í , n e b o ř s v é stavy n e m ů ž e h l á s i t ž á d n é m u c e n t r u . P ř e s t o
j i m Scheler na rozdíl od anorganických těles připisuje jisté bytí při
s o b ě : l z e je r o z e z n a t s f y z i o g n o m i c k é h o v ý r a z u r o s t l i n y ( c h a b á - sil
ná, bujná - chudá), i když tento výraz nic nesděluje. - B e z e s m ě r n é
puzení je ú č i n n é ve všech živých bytostech, u rostlin stejně j a k o
u z v í ř a t v č e t n ě l i d í . V č l o v ě k u p o d l e S c h e l e r a u t v á ř í j e d n o t u lid
ských p u d ů a afektů, a především je s m ě r o d a t n é pro prožitek odpo
ru, který zpřístupňuje s k u t e č n o s t (IX, 13 n n . ) . - Následující tři biopsychické „základní f o r m y " patří zvířatům.
2) Instinktivní chování se v y z n a č u j e t í m , že
slouží druhu a j e h o
rytmika je velmi přísně určena. Živočich si je neosvojuje učením,
n ý b r ž j e v r o z e n é a o v l á d á z p ů s o b , j a k s e z v í ř e p o m o c í s m y s l ů vzta
huje k okolí. O p r o t i p u d í c í m u cítění projevuje instinkt určitou spe
cializaci v chování, která je specifická druhu, i když se n e m ů ž e m ě
nit i n d i v i d u á l n ě . P o k u d chování s p o l u s e S c h e l e r e m p o c h o p í m e j a k o
indiferentní k rozdílu duše - tělo, pak mu lze „vždy t a k é " p o r o z u m ě t
jako „výrazu vnitřních stavů" (IX,17 nn.).
3 ) D a l š í vývoj b i o p s y c h i c k ý c h f o r e m p r o b í h á p o m o c í „ t v o ř i v é dis o c i a c e " : navyklé chování, c h a r a k t e r i z o v a n é a s o c i a c e m i a p o d m í n ě
n ý m r e f l e x e m , a s o u b ě ž n ě s n í m p r a k t i c k á i n t e l i g e n c e , v á z a n á n a or
g á n y , j s o u s p o j e n y s i n d i v i d u a c í ž i v é b y t o s t i a od i n s t i n k t i v n í h o
21
Souhrnný výklad Schelerovy filosofie viz kap. VI, 1.
22
Ve spise Anthropologie und Geschichte připojuje k těmto třem obecně
uznávaným „základním i d e á m " o člověku dvě další, méně autoritativní. Za
prvé tu je ,4ezertér života jako takového, jehož žití odplývá v chorobném
stupňování vlastního sebecítění". Druhou ideou je původně Nietzschova
myšlenka nadčlověka, postavená na onen racionální základ, který jí zajistili
D. H. Kerler a N. Hartmann, a nesená „postulačním atheismem vážnosti
a zodpovědnosti" (M. Scheler, GWIX, str. 135, 141 n.).
chování se odpoutávají. „ S m y s l e m n a p l n ě n ý " a u t o m a t i s m u s instin
ktu se p ř i t o m m ě n í j e d n a k v m e c h a n i s m u s asociativního propojení
m e z i s l o ž k a m i c h o v á n í , k t e r é s e z „ i n s t i n k t i v n í h o p o u t a s m y s l u " vy
vázaly, a za d r u h é v i n t e l i g e n t n í c h o v á n í , k t e r é u m o ž ň u j e v y r o v n á v a t
se s n o v ý m i s i t u a c e m i i n d i v i d u á l n ě a s m y s l u p l n ě (IX.21). Z a t í m c o
rozvoj navyklého c h o v á n í závisí na množství zkušebních pohybů,
pro inteligentní chování je definičním rysem, že řešení nachází zne
nadání a bez (dalších) pokusů (IX,27 n.).
296
297
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus...
VII.
Filosofická
antropologie
Jak j s m e viděli, již rostliny jsou podle Schelera při sobě, neboť
v é h o , s e n e u s t a v u j e d ů s l e d n ý m r o z v i n u t í m jediného p r i n c i p u , n ý b r ž
spolu se vším živým vykazují schopnost samy se vymezit. T í m spíše
p o m o c í „ v n ě j š k o v é " n e g a c e , tj. v protikladu k b i o p s y c h i c k ý m rovi
t o p l a t í o zvířeti, j e ž j e v y b a v e n o „ c e n t r á l n í m d i s p e č i n k e m " , a t o t í m
n á m . D u c h totiž u Schelera neoznačuje další vitální princip, nýbrž
jasněji, č í m vyšší je j e h o stupeň organizace. Oproti rostlině je zvíře
n a o p a k princip, který je životu (v člověku) naprosto protikladný.
„ s a m o s o b ě d á n o d v a k r á t " ( I X , 3 6 ) . Je p a k j e š t ě - p t á se S c h e l e r - ja
Č l o v ě k a č l o v ě k e m n e č i n í ž á d n á n o v á r o v i n a života, n ý b r ž c o s i , c o s e
kýkoli „podstatný r o z d í l " m e z i zvířetem a č l o v ě k e m ? Již při popisu
b i o p s y c h i c k é h o světa rostliny a zvířete vycházejí najevo antropolo
gické nálezy, neboť vitální principy určují i lidskou psýché, ve které
d o c h á z e j í „ s v r c h o v a n ě k o n c e n t r o v a n é j e d n o t y " ( I X , 16).
Člověk
v s o b ě s h r n u j e c e l o u š k á l u p ř í r o d y : j e d n o t l i v é z á k l a d n í s t u p n ě č i for
m y s e t e d y j e d n o d u š e nestřídají, n ý b r ž n i ž š í f o r m a z ů s t á v á z a c h o v á
n a v e vyšší. S c h e l e r t o z v l á š t ě z d ů r a z ň u j e u p u d u . S p e c i f i k u m č l o v ě
ka se však neprojevuje v koncentraci základních biopsychických
f o r e m , n ý b r ž v mysli či duchu, k t e r ý se n a d v i t á l n í sféru z c e l a p o z v e
d á a stojí p r o t i n í . D í k y d u c h u j e č l o v ě k s á m s o b ě d á n p o t ř e t í
(IX,36). B y t o s t n á antropologická určení vyplývají z toho, že člověk
je „ d u c h o v n í " b y t o s t , a t e d y v y v á z á n z o r g a n i c k é sféry. S ohledem
na zvíře j s o u f o r m u l o v á n a j a k o kvality, j i m i ž se d r u h „ č l o v ě k " a zví
ře
bytostně odlišují:
totiž
otevřenost vůči
světu
(oproti
vázanosti
na
o k o l í ) a uchopení světa (Welthabe). J a k m i l e d r u h p ř e s t a n e b ý t p e v n ě
vázán na své okolí, m ě n í se také toto okolí či „osvětí" ve „svět".
K u c h o p e n í s v ě t a p a t ř í j e d n a k p ř e d m ě t n á s c h o p n o s t čili věcnost a za
d r u h é sebevědomí, c h á p a n é j a k o „ u s e b r á n í " i j a k o z p ř e d m ě t ň u j í c í
u c h o p e n í v l a s t n í c h t ě l e s n ý c h a p s y c h i c k ý c h p r o c e s ů . P ř e d m ě t n é vě
d o m í a s e b e v ě d o m í zdůrazňuje Scheler, j s o u velmi těsně spjaty a p r á v ě t u t o s o u v i s l o s t n e j s p í š p r i m á r n ě m í n í p o j m e m u c h o p e n í svě
ta či otevřenosti ke světu. Svět tu není vyložen j a k o struktura, ke kte
ré je i člověk analogicky ke zvířeti vázán; naprosto n a o p a k převažu
je
a s p e k t otevřenosti a o s v o b o z e n í o p r o t i ž i v o č i š n é u p o u t a n o s t i na
okolí. Při v ý k l a d u této spojitosti m e z i s e b e v ě d o m í m a p ř e d m ě t n ý m
v ě d o m í m S c h e l e r u v á d í tři l i d s k é z v l á š t n o s t i : d i s p o n i b i l i t u k a t e g o r i e
věci a substance, formální nahlédnutí prostoru a času jakožto pořa
dači a jednotící princip pro vědomí rozmanitosti a konečně schop
nost transcendovat jednotlivé předměty směrem ke „všemu", které
zahrnuje i s a m o t n é h o člověka a představuje pravou pointu „duchov
n í " bytosti.
sféře vitality zcela v y m y k á . M e t a f o r a žebříku („škála") tak ztrácí
p l a t n o s t . „ D u c h " z a h r n u j e m y š l e n í idejí, z a h r n u j e n a h l é d n u t í p o d s t a
ty a t a k é „ d o b r o t u , lásku, pomstychtivost, ctižádost, ... s v o b o d n é
r o z h o d o v á n í " a n e z j e v u j e se v ž i v o t n í m c e n t r u , n ý b r ž v č i n n é m c e n
t r u osoby ( I X , 3 2 ) . Z á r o v e ň a l e „ p ř i r o z e n o s t " z ů s t á v á p o d s t a t n ý m
m o m e n t e m lidskosti, i když podle Schelera žádný člověk není „od
přírody".
J a k s e t e d y d u c h a b i o p s y c h é v č l o v ě k u s p o j u j í ? J a k zajistit j e d
notu člověka? Scheler načrtává asketické či sublimatorní řešení
t o h o t o p r o b l é m u . D u c h s e v p ř í r o d ě z a b y d l u j e t í m , ž e stojí p r o t i n í ,
a u t v á ř í l i d s t v í t í m , že ř í k á Ne k l i d s k é ( p u d o v é ) p ř i r o z e n o s t i a t o t o
Ne získává svou „životní sílu" právě z t o h o , co odmítá (IX,42 nn.).
Č l o v ě k tu je
nahlédnut jako
sublimační b y t o s t - o p r o t i F r e u d o v ě
formálně uplatňované antropologii s tím rozdílem, že zužitkování
zásobárny pudů v odvratu od původního pudového zaměření ne
představuje p u d o v ý vývoj, nýbrž d u c h o v n í v ý k o n vykazující své
bytnou „ f o r m u " . V t o m t o pojetí vztahu d u c h a a přírody (= života)
s e d u c h staví p o u z e p r o t i p u d ů m , n i k o l i p r o t i c e l é b i o p s y c h é - c o ž
by ani nedávalo smysl. M o d e l stupňové škály a koncentrace n e n í se
s u b l i m a č n í m m o d e l e m slučitelný. T í m již v y z n a č u j e m e dělicí čáru
mezi metafyzickou a vědecky opodstatněnou stránkou Schelerovy
antropologie v recepci j e h o pojetí. Přestože ale pozdější diskuse
brala vážně p o u z e Schelerův výklad b i o p s y c h i c k é h o světa, n u t n o
podtrhnout, že ten má sloužit p o u z e k tomu, aby se na j e h o p o z a d í
d a l o v y k á z a t z v l á š t n í p o s t a v e n í č l o v ě k a , a p r á v ě z d e tkví S c h e l e r ů v
skutečný filosofický cíl.
Po metodické stránce přitom musí zaručit, aby byla i antropologie
p t í c h o p e n a j a k o f u n k c e d u c h a , j a k d á v á j a s n ě najevo, k d y ž i d e a c i n e
boli nahlédnutí podstaty prohlašuje za konkrétní výkon duchovní
činnosti. O p r o t i p u d o v é m u prožitku rezistentní skutečnosti se při
uchopování podstat vykračuje nad smyslovou zkušenost toho, co je
Onen nový stupeň, jehož lidským sebeurčením dosahujeme na
z d e , a s e p a r a c e j s o u c í h o (Dasein) a p o d s t a t n é h o (Wesen) p r o b í h á
š k á l e b y t í p r o s e b e ( s e b e d a n o s t i ) a b y t í pří s o b ě ( v ě d o m í ) u v š e h o ži-
p r o s t ř e d n i c t v í m „ f e n o m e n o l o g i c k é r e d u k c e " , tj. j a k o „ ( s n a h a o ) z r u -
298
299
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
VII.
realismus...
Filosofická
antropologie
šení rysu, j í m ž věci obdaruje realita" (IX.42) v asketickém aktu ne
a p o c h o p i t „ztělesňovací funkci" v souvislosti s lidskou o s o b o u ja
gace. K d y k o l i j d e o podstatu člověka, d u c h je vždy j i ž při díle. An-
kožto celkem. Jeho přístup je transcendentální tím, že „hodnotovým
t r o p o l o g i c k é t á z á n í z r c a d l í s a m o s e b e , o v š e m t a k , ž e s e t o u t o reflexi
o b l a s t e m " (věda, jazyk, umění) přisuzuje odpovídající formy du
vitou uzavírá: o zvláštním postavení člověka nikdy n e m ů ž e být
chovního „osmyslení" (schematický, syntagmatický a tematický po
s p o r u , a ž á d á si t e d y p o u z e bližší v ý k l a d .
stup) a těm zase v teorii platnosti přiřazuje odpovídající typy smys
Po obsahové stránce lze podstatu člověka převést vždy j e n na jedi
l o v é h o n á z o r u . 2 5 „Estesiologie d u c h a ... u k a z u j e , že k u r č i t ý m
n ý z á k l a d s v ě t a , n i k o l i n a e v o l u c i ž i v o t a . Ž i v o t i d u c h j s o u manifes
typům osmyslení jsou potřeba určité smyslově vnímatelné materiá
tace s v ě t o v é h o z á k l a d u . 2 3 D u c h o v n í m a n i f e s t a c e s a m a o s o b ě z n a
ly, a u k a z u j e , p r o č t o m u s í b ý t t y t o a n e j i n é . " (111,278) Z á r o v e ň j e
m e n á r o z l o m s manifestací životní, n i c m é n ě obě manifestace j s o u
Plessnerův přístup ontologický, nebof smyslové rysy považuje za
i spjaty. S c h e l e r s p a t ř u j e m e z i d u c h e m a ž i v o t e m ( p u d e m ) v a z b u t a k
součást „objektivního bytí věcí" jakožto „ m o ž n é modality m a t é r i e "
těsnou, že duch p ř í m o formuje p u d tím, že mu brání, zatímco p u d -
(111,19-21, 2 8 1 ) . K o d ů v o d n ě n í z á v i s l o s t i m e z i u r č i t ý m d r u h e m
j s a p o p í r á n - o b d a r u j e d u c h a , j e m u ž s c h á z e j í síly, s c h o p n o s t í p r o
osmyslení a u r č i t ý m d r u h e m matérie je zapotřebí „universální her-
j e v i t se. P o l o ž e n í m t o h o t o ú h e l n é h o k a m e n e s v é filosofické a n t r o p o
m e n e u t i k y " (111,282). 2 6 P o d l e i n t e r p r e t a c e H . - U . L e s s i n g a t a k P l e s -
logie Scheler odvrací jak klasickou nauku, která duchu přiznává
snerovo z k o u m á n í směřuje k h e r m e n e u t i c k é filosofii přírody, kte
„nejvyšší míru m o c i a síly", tak negativní pojetí, p o d l e kterého veš
rá fenomenologicky projasní přístup člověka k j e h o přirozenému
keré d u c h o v n í a kulturní akty p r a m e n í výhradně z popírání života
světu jevů.27
A č k o l i t e d y j i ž v Jednotě smyslů P l e s s n e r s m ě ř u j e k a n t r o p o l o g i c -
(IX.45 n.).
ké k o n c e p c i , Stupně organična a člověk se od r a n é p r á c e liší o b s a h o
vě i metodicky.28 Cíl zůstává týž: podat pro duchovní vědy opodstat
3. Helmuth Plessner
n ě n í v m a t e r i á l n í (tj. n i k o l i o m e z e n é n a j a z y k ) h e r m e n e u t i c e života,
která sleduje „ s t r u k t u r n í z á k o n y v ý r a z u " v tělesně-fyzické sféře
1 9 2 3 v y d a l P l e s s n e r b e z v ě t š í h o o h l a s u Die Einheit der Sinne
(IV.60 n.). S v o u filosofií p ř í r o d y P l e s s n e r radikalizuje D i l t h e y ů v
(Jednotu smyslů), knihu, v níž později retrospektivně viděl „proraže
p r o g r a m a náležitý metodický nástroj spatřuje v „Husserlově kon
ní c e s t y k filosofické a n t r o p o l o g i i " , a to c e s t y „ s v é b y t n é , k t e r á v e d e
cepci strukturně analytického popisu, který zůstává věren předběžné
od K a n t a přes H u s s e r l a a D i l t h e y e " , a tedy nikoli od von Uexkulla,
z k u š e n o s t i " (IV.66). „ U s t a v e n í m h e r m e n e u t i k y j a k o filosofické an-
Roku
j a k b y l o obvyklé.24 P o d t i t u l e m „ N á r y s estesiologie d u c h a " dává au
tor j m é n o celkovému kontextu, v n ě m ž se j e h o projekt teorie smyslů
pohybuje: chce se vymanit z rámce pouhé teorie vnímání či poznání
25
V následujícím odkazuji pomocí čísla svazku a strany k desetisvazkovému vydání H. Plessner, Gesammelte Schriften, III, str. 276 n.
26
23
M. Scheler, GW IX, str. 3 1 . Tato metafyzická teze ruší Schelerovo
dřívější tvrzení, že člověk představuje „konečný a živoucí obraz (Abbild)
B o h a " a že v tomto určení je obsažena .jediná smysluplná idea člověka" (Zur
Idee des Menschen, in: G W M , str. 187).
24
H. Plessner, Autobiographische Einfuhrung, in: Mit anderem Augen.
Aspekte einer philosophischen Anthropologie, str. 5 n.; týž, Selbstdarstellung (1975), in: Gesammelte Schriften, X, str. 322. - K Entwurf einer kritischen Sinnesphilosophie v této knize srv. rozsáhlé pojednání H.-U. Lessing,
Hermeneutik der Sinne.
300
K Plessnerově pojetí hermeneutiky srv. E. W. Orth, Das Verstandnis
des Leibes bei Helmuth Plessner als Problém der Hermeneutik, str. 2 9 - 4 3 ;
H.-U. Lessing, Hermeneutik der Sinne, str. 109 n., 183 nn.
27
^ Inzertní ohláška knihy z pera samotného Plessnera, dostupná v příloze
Lessingovy monografie, končí stanovením směru „od kritiky kultury k filo
sofii přírody a odtud dále k ontologii kultury" (str. 385).
28
K předním zásluhám Lessingovy práce patří objasnění vztahu obou
knih (jejichž propojení Plessner si sice naplánoval, ale nikdy neprovedl)
z genetického i systematického hlediska (str. 296-309).
301
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus...
VII.
Filosofická
antropologie
t r o p o l o g i e " se a l e z á r o v e ň r o z š i ř u j e i cíl: v p o s l e d n y n í j d e o „ z n o v u
dobách a způsobech chování, k t e r é p ř i r e s t r i k t i v n í m , n a p ř í k l a d b e h a -
zrození filosofie v e d e n é nalezením základů životní zkušenosti v kul
vioristickém p o s o u z e n í j e d n o d u š e sdílí s ostatními m a n i f e s t a č n í m i
turní v ě d ě a s v ě t o v ý c h d ě j i n á c h " (IV.68 n.)- Při p o s t u p u k t o m u t o
formami organična. O n o vpravdě lidské lze zachytit teprve z á k o n e m
cíli s e v y h r a n í „ s t u p n ě " a n t r o p o l o g i e r o z v í j e n é n a z á k l a d ě „filosofie
p r o m ě n y z n a m é n k a : t a z p r a k t i c k é i n t e l i g e n c e , k t e r o u m ů ž e m e najít
ž i v o u c í e x i s t e n c e a o n ě c h v r s t e v p ř í r o d y , k t e r é m u b y t o s t n ě odpovím
i u slova, činí inteligenci lidskou. P r o P l e s s n e r o v u antropologii je
d a j í " (IV,69). T á z á n í z a m ě ř e n é n a č l o v ě k a J a k o ž t o o b j e k t a s u b j e k t
z á k l a d n í m a x i m o u p o r o z u m ě t v š e m f e n o m e n á l n ě v y k a z a t e l n ý m lid
svého života" má v horizontálním ohledu za téma člověka jakožto
s k ý m v l a s t n o s t e m a t y p ů m c h o v á n í z jednotného p r i n c i p u p o l i d š t ě
„ n o s i t e l e k u l t u r y " : z d e se v r a c í p r o g r a m Jednoty smyslů. Ve v e r t i k á l
ní, z p r i n c i p u , k t e r ý v s o b ě z a h r n u j e o d s t u p ň o v a n o u p r o m ě n u c e l é h o
ním
organismů
o r g a n i c k é h o světa. I č l o v ě k j e j i s t o u p o d o b o u života, a j e h o a n t r o p o
Plessnerovy antropologické úvahy se na rozdíl od Schelerých ne
formy, k t e r é č l o v ě k d o s á h l . P l e s s n e r o v a a n t r o p o l o g i e tedy n e p ř e d
ohledu
zkoumá
postavení
člověka
na
škále
(IV,70 n . ) , a to je p r á v ě t é m a t e m Stupňů.
trápí otázkou, z d a j e člověk zvířetem, anebo B o h e m a j a k m ů ž e být
obojím dohromady. Člověk tu je posuzován jako článek organického
světa a j e h o zvláštní postavení, je-li n u t n o je přijmout, se vyvozuje
ze struktury a vývoje t o h o t o světa, ř í z e n é h o j e d n o t n ý m i zákonitost
l o g i c k é p r o j a s n ě n í v y c h á z í z i n t e r p r e t a c e ž i v o t a a z o n é r o v i n y či
kládá žádné zcela izolované naturalistické rysy lidskosti ani žádná
„ d u c h o v n í " u r č e n í , k t e r á c o d o s v é p o d s t a t n é f o r m y spočívají s a m a
o sobě. Člověka činí člověkem „excentrická pozicionalita", již nutno
c h á p a t j a k o třetí s t u p e ň o r g a n i č n a .
m i . Do centra filosofické antropologie se t a k dostávají právě biolo
gické odlišnosti m e z i člověkem a ostatními manifestacemi života.29
Pozicionalita
P o d o b n ý přístup n á m zakazuje stavět biopsychické rysy lidského
k l í č o v ý p o j e m s v é t e o r i e o r g a n i č n a (tj, o r g a n i c k ý c h „ m o d á l ů " n e b o l i
či
umístěnost je rysem všeho
živého.
Plessner tento
druhu vedle určujících rysů „ d u c h o v n í c h " anebo v subsumpci k nim,
z á k l a d n í c h r y s ů ) rozvíjí s o p o r o u v z t a h u ž i v é h o t ě l a k e s v ý m h r a n i
tj. například pud, instinkt a praktická inteligence nejsou yůči věc
cím: namísto entelechického působení,31 jak ho za východisko pro
nosti a sebevědomí ani paralelní, ani podřízené. Ani u Plessnera
podstatu lidskosti nezachycuje praktická inteligence „člověka pracu
j í c í h o " , homofaber, a v š a k z j i n ý c h d ů v o d ů n e ž u S c h e l e r a : z a t í m c o
Scheler má za to, že antropologie „člověka pracujícího" potlačuje
lidský vztah k základu světa,30 Plessner se n a o p a k domnívá, že po
dobně reduktivní chápání člověka ještě zdaleka nevyužilo potenciál
skrytý ve srovnání člověka se zvířetem. Č í m je člověk bytostně
a p o d s t a t n ě , t í m je p o d l e P l e s s n e r a p r á v ě v oněch biopsychických po-
29
Vzpřímenou chůzi, uchopování s protitlakem palce atd. - vše, co
Scheler (Die Stellung des Menschen im Kosmos, in: GWTX, str. 12) zařazuje
pod biologický pojem člověka, avšak nikoli pod „pojem lidské podstaty" Plessner počítá právě mezi složky podstaty a Schelerovi oponuje ironickou
otázkou: „Proč by z tohoto hlediska nemohlo i ptačí tělo představovat scénu
potlačování pudů a otevřenosti světu, když je naplněno d u c h e m ? " (Stufen,
předmluva k 2. vyd., IV, str. 18).
30
M. Scheler, Die Stellung des Menschen im Kosmos, in: GWIX, str. 3 1 .
302
31
Zoolog Hans Driesch, který promoval roku 1889 u Ernsta Haečkela
v Jeně, dospěl na základě experimentů s embryi ježovek, provedených v Ter
stu a v Neapoli, ke svébytné, teleologicky orientované teorii embryonální
geneze, kterou po přelomu století v kontrastu k „mechanickému chápání"
života rozšířil na vitalistickou nauku o „autonomii životních procesů". Roku
1905 se zcela explicitně začal věnovat filosofii, habilitoval se na heidelberské universitě a vyučoval nejdříve na matematicko-přírodovědné a později,
od roku 1912, na filosofické fakultě. Roku 1920 získal místo řádného profe
sora na universitě v Kolíně nad Rýnem, v roce 1921 na universitě v Lipsku,
kde setrval do roku 1933. .JEntelechii", tento „dynamicko-teleologický fak
tor", Driesch analyzuje jako intenzivní rozmanitost, která se uskutečňuje
v extenzi. Vzhledem k datům, která poskytuje biologie, považuje Driesch za
„nevyhnutelné" vybavit toto elementární autonomní agens jistým věděním
u chtěním, které je oproštěné od zkušenosti (Philosophie des Organischen,
II, str. 143 n.). Ačkoli je entelechie jako hypotéza nezbytná pro pochopení
organického světa, nelze si o ní učinit žádnou představu, takže není jasné,
jaký vztah panuje mezi entelechií a kauzalitou a zda ji chápat jako substanci.
O pozitivní legitimizaci pojmu se Driesch snaží pomocí důkazu, že introspektivní analýza uceleného data „mé tělo" poukazuje v objektivním vědomí
303
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus...
VII.
Filosofická
aspektu
vnitřku
antropologie
definici o r g a n i c k é h o b y t í n a v r h o v a l D r i e s c h , n u t n o f e n o m é n žití n a
zjevují v podvojném
hlédnout „ze zvláštního vztahu, který tělo zaujímá ke své hranici",
kartesiánské rozpolcení člověka na duši (mysl) a tělo.33 Živé věci
a
vnějšku.
Tím
Plessner
odmítá
a v ý h r a d n ě z n ě j (IV, 175). P o d l e P l e s s n e r o v y z á k l a d n í t e z e se t ě l o
projevují svůj v n i t ř e k / v n ě j š e k v e z j e v u j í c í m s e b y t í : žijí d í k y t o m u ,
vůči médiu, které ho obklopuje, m ů ž e vyhraňovat d v ě m a způsoby:
ž e , j s o u " j a k n a v e n e k , t a k uvnitř. V z t a h v n i t ř k u a v n ě j š k u s e u n i c h
1) p r o „anorganické tělo", tj. těleso, je typický způsob, k d y hranice
n a j e d n u s t r a n u v y s k y t u j e stejně j a k o j i n é v l a s t n o s t i , n a d r u h o u stra
n e p a t ř í a n i k tělu, a n i k m é d i u , t a k ž e p ř i p o h l e d u z v e n č í se t ě l e s o
n u j e o s t a t n í m r y s ů m n a d ř a z e n (IV, 1 4 9 ) . T o t o s t a n o v i s k o P l e s s n e r
a m é d i u m vyhraňují navzájem; 2) pro organické tělo je podstatný
r o z v í j í v t e z i , ž e živé v ě c i mají p ř í m o n a s o b ě r e á l n ě j i s t o u j e v í c í s e
v z t a h , k d y t ě l o m á h r a n i c i r e á l n ě s a m o n a s o b ě , a t e d y žije. P ř i
popisu vztahu anorganického tělesa ke své hranici se Plessner opírá
o a n a l ý z u vnímání věci. V n á v a z n o s t i na H u s s e r l a 3 2 v y u ž í v á o b j e v u ,
že smyslově vnímatelné jsoucno pozorovatele bytostně odkazuje
k n e v n í m a t e l n é v ě c i , a v n í m a n é kvality a a s p e k t y t e d y c h á p e m e j a k o
vlastnosti a aspekty věci. Přechod („transgredience") od fenoménu
k věci probíhá tak, že vnímající o s o b a doplní viděné stránky stránka
mi n e v i d ě n ý m i , t e d y „ p o r o z h l é d n e s e " kolem věci, a p r á v ě t a k i v i d ě
né vlastnosti - pojaty j a k o vlastnosti věci - n a h l é d n e j a k o zahrnuté
ve „věcnosti v ě c i " , tj. v jejím v ě c n é m j á d ř e , a transgrediencí je tak
p ř e n á š í z f e n o m é n u ve věc. V j e m o v á v ě c se p a k zjevuje , j a k o j e d n o
t a v l a s t n o s t í , u s p o ř á d a n á k o l e m j á d r a " (IV,128). P l e s s n e r t u t o struk
turu i n t e r p r e t u j e j a k o d i v e r g e n t n í a s p e k t p ř e d m ě t u , p ř i č e m ž z m í n ě n á
d i v e r g e n c e tkví v t o m , ž e s e v n ě j š e k p ř e d m ě t u n i k d y n e m ů ž e stát
vnitřkem a naopak. Je pravda, že sama tato divergence se ve fenomé
nu neukazuje, v názoru věci jako t a k o v é m mizí, a je tedy výsledkem
interpretace. Plessner v ní vidí prostředek, díky n ě m u ž věci přichá
zejí d o zjevu. Ž i v é v ě c i s e p a k o d v ě c í n e ž i v ý c h liší t í m , ž e s e s a m y
(názornou) hranici, tj. nejsou o m e z e n y p o u z e v prostoru, nýbrž samy
u s k u t e č ň u j í přechod h r a n i c e j a k o ž t o v ý c h o z í b o d k e s m ě r o v é diver
genci vnitřku a vnějšku. Hranice není p o u h é virtuální m é d i u m , k d e
j e d n a v ě c z a č í n á a d r u h á k o n č í . H r a n i c e n á l e ž í k ž i v o u c í m u tělu,
které
svou
hranici
uskutečňuje jakožto
vyhranění
a přechod
(IV.154). H r a n i c e t ě l o n e j e n u z a v í r á a v y m e z u j e , a l e t a k é j e o t e v í r á
pro m é d i u m : díky své hranici je tělo zároveň „přes s e b e " i „sobě
vstříc", tj. přivedeno zpět k sobě i „dovnitř s e b e " . Má-li fenomenální
v ě c svou h r a n i c i s a m a n a s o b ě , j e p o s a z e n a p ř e s s e b e a d o s e b e , j e
j a k o b y „ p o z d v i ž e n a " , a t a k t o c h á p a n á p o z i c i o n a l i t a tvoří z á k l a d n í
rys o r g a n i c k é h o t ě l a . B y t í ž i v é h o , t a k t o s t a t i c k y p o p s a n é , j e v e sku
tečnosti procesem či děním, ovšem je to dění, ke kterému patří
p ř e c h o d i z ů s t á v á n í n a m í s t ě , z m ě n a i trvalost. „ V z á j m u stálé v ě c
nosti, která by se v procesu m u s e l a vytratit, je tělesná p o d o b a živé
v ě c i t y p i c k á a n e b o [jinak ř e č e n o ] j e h o f o r m a d y n a m i c k á . " (IV,192)
O n o o m e z e n é , j e ž m á s v o u h r a n i c i n a s o b ě , s e z a s t a v u j e před
hranicí - v t o m se o h l a š u j e u z a v í r a j í c í a z á r o v e ň s m ě r e m do n i t r a
zpřístupňující funkce hranice. O b r a z n é vyjádření o kůži druhého, ve
které bych nechtěl b ý t lapen, ukazuje - ač pokřiveně - onu „uvolně-
tělesných procesů na jistou proluku, která svědčí o tom, že psychická sféra
skutečně existuje a že ji lze pochopit jedině z hlediska vitalismu., Já pociťuje
samo sebe jako vitalistické agens." (str. 290) To ale pro epistemologické
odůvodnění všeobjímajícího vitalismu jako filosofie přírody nestačí, a Dri
esch se proto z naší duševní zkušenosti snaží vyvodit novou relační kategorii
individuality („výstavba individuální celistvosti", str. 321), která k pojmu
přírody připojuje pochopení organismu jakožto konstelace přesahující sou
hrn svých částí.
n o s t " těla v sobě s a m é m , které patří k j e h o pozicionalitě. Jak se
m ů ž e toto r o z v o l n ě n é v-sobě-bytí těla manifestovat? J e d i n ě tak, že
se tělo „ v z t á h n e k c e n t r á l n í m u bodu v sobě s a m é m , který sice n e m á
žádné prostorové místo, n i c m é n ě funguje j a k o c e n t r u m o h r a n i č e n é
t ě l o v é o b l a s t i " a tu t a k „ m ě n í v systém" ( I V . 2 1 6 ) . P ř i p l n é a n a l o g i i
k jádru věci j a k o ž t o věci tkví specifikum tělového centra v t o m , že
je to j á d r o , které patří j i n é m u a kterému zároveň patří jiné. Střet
32
H. Plessner, Gesammelte Schriften, IV, str. 66 n., 130 n. Srv. E. Hus
serl, Ideen zu einer reinen Phanomenologie und phánomenologischen PhilO'
sophie, I. kniha, passim. Husserlovy přednášky o věci a prostoru z roku 1907
vyšly tiskem až roku 1973 jako 16. svazek Husserlian.
33
Pro Plessnera je zcela klíčové, aby se aspektová podvojnost tělesnosti
a duchovnosti již nezměnila v „princip, který rozpolcuje" vědeckou práci
(Gesammelte Schriften, IV, str. 115).
304
305
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
VII.
realismus...
Filosofická
antropologie
mezi uzavřeností a otevřeností se vždy řeší příslušným o r g á n o v ý m
pozicionalita je k l a d e n a („pojata j a k o p r i n c i p " ) ve zvířeti a zvíře si
u s p o ř á d á n í m j i s t é h o typu živého těla. S využitím Drieschova po
zároveň uchovává i rostlinné rysy; zvířecí pozicionalita je kladena
j m o s l o v í l z e říci, že r o v n o v á h a se v o t e v ř e n é p o d o b ě u s t a v u j e v rost
v č l o v ě k u a z á r o v e ň z ů s t á v á . j a k o ž t o m o m e n t " u c h o v á n a v j e h o ži
l i n ě ( k t e r á s i c e má svůj střed, a l e n e m á c e n t r á l n í o r g á n y ) a v u z a v ř e
votních výkonech. P o k u d termín „ k l a d e n a " c h á p e m e tak, že se daný
n é p o d o b ě v e z v í ř e t i (rv,283 n . ) . Otevřenou n a z ý v á P l e s s n e r „ f o r m u ,
m o m e n t „stává p r o s e b e " , p a k j e sice rostlina „ s e b o u " , avšak nikoli
která organismus bezprostředně začleňuje do okolí ve všech j e h o
ve s m y s l u d i s t a n c e k s o b ě s a m é a v ě d o m í o s o b ě . Z v í ř e si u c h o v á v á
p r o j e v e c h ž i v o t a " (IV.284), u z a v ř e n á j e n a o p a k ž i v o č i š n á f o r m a , k d y
rostlinné rysy tím, že k r o m ě tělesné vnější strany má také b e z p r o
začlenění do okolí využívá „zprostředkující vrstvy", spjaté se „vzty
střední kontakt se svým médiem, avšak j e h o j e d n o d u c h é „bytí pro
č e n í m s t ě n " o p r o t i o k o l í (IV,291 n . ) , a t o t a k , ž e v n i t ř n í a n t a g o n i s
s e b e " je mu z á r o v e ň d á n o , tj. zvíře má s a m o sebe ve s v é m v z t a h u
m u s aktivního (motorického) a pasivního (senzorického) vztahu pro
k h r a n i c i , n e b o ť m e z i t ě l o [Korper] a o k o l í se v s o u v á ž i t é t ě l o [Leib]
mění v médium, které opět vyžaduje nějaké organizační centrum.
a j e h o údy. Z v í ř e má s v é tělo j a k o ž t o ž i t é t ě l o , n e b o ť je ú č i n n ě n a s a
Ž i v á b y t o s t s e j i ž s m é d i e m n e o c i t á v b e z p r o s t ř e d n í m , p ř í m é m sty
k u , a d o s á h l a v y š š í r o v i n y b y t í . „Její t ě l o [Korper] se s t a l o litým ti
lem [Leib], o n í m k o n k r é t n í m s t ř e d e m , d í k y n ě m u ž j e žijící s u b j e k t
s p j a t s okolím." (IV.296) S p o l u s u k o t v e n í m v c e n t r u j e n a s t o l e n a
i n o v á r o v i n a p o z i c i o n a l i t y . C e n t r u je d á n o v l a s t n í živé t ě l o . U z v í ř e
te se v z t a h o r g a n i s m u a m é d i a , p ř í t o m n ý již u rostliny, prezentuje
j a k o v z t a h , a to b e z p r o s t ř e d n ě v d e c e n t r a l i z o v a n é a z p r o s t ř e d k o v a n ě
v centralizované bytosti. Tento sebou s a m ý m zprostředkovaný vztah
s e a l e z v í ř e t i j e v í j e n p ř í m o č a ř e , tj. z v í ř e s e n e s l e d u j e p ř i u s k u t e č ň o
vání tohoto vztahu. Jakmile je ale tento vztah pojat „ze středu a do
středu",
dosahujeme
lidské
úrovně
a
excentrické pozicionality j a k o ž
to „vitálně existenční roviny". Č l o v ě k se oproti zvířeti nevyčerpává
c e n t r e m své pozicionality, ví o t o m , že je „ n ě k a m p o s t a v e n "
(IV,383 n . ) , a e x c e n t r i c i t a t v o ř í j e h o „ p o d s t a t u " . P o z n á n í v l a s t n í p o
zicionality n e s m í m e c h á p a t j a k o abstraktní reflexivní zjištění n e b o
jako výsledek občasného zamyšlení nad sebou. Jedná se naopak
o základní strukturu lidského bytí.
34
Fakt, že této živé bytosti je
„ d á n o " c e n t r u m j e h o v l a s t n í p o z i c i o n a l i t y , p r o s t u p u j e v e š k e r o u lid
s k o u aktivitu - j a k o p ř í z n i v á š a n c e i j a k o riziko.
zuje, a b y p r o m ě n i l o s v é o k o l í a v n í m a l o j e i s e z m ě n a m i . „ V t o m t o
o h l e d u je vědomé: v n í m á t o , s č í m se setkává, r e a g u j e z c e n t r a ( t e d y
s p o n t á n n ě ) , j e d n á . " (IV.306) P l e s s n e r z d e u ž í v á s l o v a „ v ě d o m í " v e
s m y s l u l a t i n s k é h o noscere ( „ v š i m n o u t si, z a c h y t i t , v z í t n a v ě d o m í " )
a n i k o l i cognoscere ( „ p o z n a t n ě c o j a k o n ě c o , r o z p o z n a t " ) . 3 5 Z v í ř e
tedy dokáže v n í m a t bolest a odlišit ji od pohlazení, což se ukazuje
rozdíly v chování, avšak nedokáže rozpoznat bolest j a k o ž t o bolest.
Tělesnou podmínku pro toto „uvědomění si" či vnímání je „dispe
čerské centrum", strukturně vzato jádro, j e h o ž utvořením se tělo od
stavuje s a m o od sebe, t a k ž e je v j á d ř e r e p r e z e n t o v á n o , a to j a k o b y
zdvojeně. T í m vzniká „stanoviště pro pohled, subjektový bod pro
v ě d o m í " (IV,310). 36 N a t ř e t í r o v i n ě j e k l a d e n a z v í ř e c í p o z i c i o n a l i t a :
člověk si je v ě d o m sám sebe, vykazuje sebevědomí. Plessner se
ovšem t o m u t o abstraktnímu výrazu vyhýbá a raději hovoří o „excentricitě j a k o f o r m ě b y t í " (IV.373). P r o o d h a l e n í z á k l a d n í c h a n t r o p o l o gických rysů je klíčové, aby ve shodě se z á k o n e m rovin zůstala po
ziční f o r m a z v í ř e t e j a k o m o m e n t u c h o v á n a v p o z i č n í f o r m ě č l o v ě k a .
Č l o v ě k žije - s t e j n ě j a k o z v í ř e - z e s v é h o c e n t r a , o v š e m t o t o p ř í m o
čaré uskutečňování sebe s a m a vždy již reflexivně nalomil, neboť toto
P r o celou škálu organického světa formuluje Plessner zákon: . J e
l i m o m e n t n i ž š í r o v i n y p o j a t j a k o p r i n c i p , v z n i k á vyšší r o v i n a , k t e r á
t é ž o b s a h u j e ( . z a c h o v á v á ' ) z m í n ě n ý m o m e n t . " (IV.362) R o s t l i n n á
35
Srv. I. Kant, Logik (Ak IX,65).
36
34
Formálně spřízněná je pozice Heideggerova, když člověka vymezuje
jako Dasein a ten dále určuje jeho rozumějícím vztahem k onomu bytí, které
je vždy právě mé.
F. Hammer (Die exzentrische Position des Menschen. Methode und
Grundlinien der philosophischen Anthropologie Helmuth Plessner,
str.
135 n.) zdůrazňuje, že vědomí t u j e do úvahy uvedeno jako chování v plném
slova smyslu, tj. jako „aktivní i pasivní vztahování živé bytosti k okolí".
306
307
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
VII.
realismus...
Filosofická
antropologie
c e n t r u m z a k u s i l , tj. d o s t a l s e „ s á m s o b ě d o z a d " , a t a t o reflexe o r g a
chovního m o d u expresivity neboli (řečeno s G. D u x e m ) o n o h o prin
n i z a č n ě p o z v e d á z v í ř e c í život k l i d s k é m u ( I V . 3 6 3 ) .
c i p i á l n í h o f a k t u , ž e č l o v ě k c í t í n u t k á n í „ n e u s t á l e m l u v i t s á m s e se
Z reflexivně excentrické organizace Plessner odvozuje struktury
b o u o s o b ě " . 3 7 T e p r v e p o t é , c o j e v y l o ž í m e j a k o v ý r a z o v ý v z t a h ex
l i d s k é h o s v ě t a (IV.365 n n . ) a z č á s t i p ř i t o m d o s p í v á k p o d o b n ý m zjiš
centrické
t ě n í m j a k o Scheler. 1) P o m ě r mezi okolím a vnějším světem plně
a m i m i c k é h o výrazu, ale především pláče a smíchu dostatečné antro-
pozicionality,
získávají
fenomény
jazykové
gestiky
o d p o v í d á p o d v o j n é m u aspektu excentrického organismu j a k o ž t o těla
pologické určení. Poslední dvě e m o c e Plessner interpretuje j a k o
a žitého těla. P ř e c h o d e m ve vnější svět se okolí m ě n í v h o m o g e n n í ,
kontrole se vymknuvší tělesné reakce na nezodpověditelné, nicméně
co do směrů relativní časoprostorový celek oproštěný od jakéhokoli
nikoli hrozivé situace: „ S m í c h a pláč nejsou ani gesta ani posunky,
přirozeného místa a naplněný předměty bez přirozené souvislosti.
a přesto mají povahu výrazu", jsou to o d p o v ě d i dané tam, „kde už
2) Souběžně s vnějším světem od sebe excentrická bytost odsazuje
není na co odpovídat" (VII.276). 3) Z excentricky vyplývá vědomí
i vnitřní svit, k t e r ý z a s p o d l é h á p o d v o j n é m u a s p e k t u d u š e ( „ p ř e d e m
o
daná skutečnost různých nadání") a prožitku („nadcházející skuteč-
P l e s s n e r s e z a n t r o p o l o g i c k é p e r s p e k t i v y staví p r o t i v š e m p ř í s l i b ů m
n o s t - c o - ú k o l v l a s t n í h o j á v e , z d e ' a , n y n í " ' ) . 3 ) L i d é m a j í sousvětí
vykoupení v náboženství a r ů z n ý c h v ý k l a d e c h světa: „ K d o c h c e
(Mitwelt), j e ž s e d e f i n u j e j a k o „ f o r m a v l a s t n í p o z i c e u c h o p e n á j a k o
d o m ů , d o v l a s t i , d o s k r y t o s t i , m u s í s á m s e b e p ř i n é s t v í ř e z a oběť.
sféra j i n ý c h l i d í " (IV,375), jejichž realita se n e o p í r á o zvláštní akt
K d o a l e setrvá u d u c h a , t e n s e n e v r a c í . " 3 8
vlastní
nicotnosti;
které
popisuje
zákon
utopického
stanoviska.
projekce, nýbrž je zaručena excentricitou jako předchůdná podmín
V č e m tkví Plessnerův přínos filosofické antropologii? Retrospek
ka lidské existence. Sousvětí chápané j a k o „forma ,my' vlastního j á "
tivně své m y š l e n í definoval s n a h o u vysledovat p o d m í n k y lidské
( I V , 3 7 7 ) j e s v ě t e m m y s l i a d u c h a . ( Z v í ř a t a v e d l e s v é h o o k o l í [Um-
existence v d i m e n z í c h o r g a n i c k é h o života (na rozdíl od Heideggera,
feld] j i ž ž á d n é s o u p o l í [Mitfeld] n e m a j í . ) „ D u c h e m " m í n í P l e s s n e r
který způsob bytí organického zpřístupnil z perspektivy lidského
v o p o z i c i k H e g e l o v i o n u sféru, j e ž j e r a ž e n a l i d s k ý m p o z n á n í m , ž e
„pobytu").39 S
o h l e d e m na Stupně organična t a t o d e f i n i c e v ý s t i ž n ě
s t o j í m e „ v e s v ě t ě a p r o t i světu, s a m i v s o b ě i s a m i p r o t i s o b ě " . D u c h
z a c h y c u j e fakt, ž e a u t o r z p r a c o v á v á m n o ž s t v í e m p i r i c k é h o m a t e r i á
j a k o ž t o sféra e x c e n t r i c k é p o z i c i o n a l i t y n e s p o č í v á v ž á d n ý c h o b j e k t i -
lu, k t e r é m ě l j a k o z o o l o g k d i s p o z i c i , a z á r o v e ň v y c h á z í z e i d e t i c k o -
v a c í c h , n a o p a k j e v o b j e k t i v a c í c h p ř e d p o k l á d á n (IV.305).
f e n o m e n o l o g i c k é h o p o p i s u vztahu a n o r g a n i c k ý c h a o r g a n i c k ý c h těl
K popisu struktur světa bytosti, j e h o ž poziční forma je excentric
k hranici.40 Jeho teorie rovin organična však již ve svém východisku
ká, Plessner doplňuje výklad „základních zákonů antropologie",
v nichž předkládá zárodek nauky o kategoriích platných pro vnitřně
antagoňistickou lidskou formu bytí.
1) Zákon přirozené umělosti n e
b o l i k u l t u r n í p o t ř e b y d o p l n ě n í ř í k á , ž e č l o v ě k s i m u s í svět, v e k t e r é m
se nachází, teprve vytvořit a učinit ze sebe to, č í m je (IV.383). Kul
t u r n í v ý k o n y spějí k n a s t o l e n í r o v n o v á h y , k t e r á v e x c e n t r i c k é s t r u k
tuře chybí. K dosažení t o h o t o cíle musí plody lidské činnosti včetně
vědní produkce získat nezávislost na svém původci a dostatečnou
v á h u (IV,385, 3 9 6 n n . ) . P l e s s n e r v t o m t o k o n t e x t u kritizuje n a t u r a l i s
t i c k é t e o r i e p ů v o d u k u l t u r y , k t e r é n a m í s t o z „ f o r m á l n í h o t y p u " vy
cházejí ze s y m p t o m ů lidské existence a k výkladu využívají p ř e d e
vším
hypertrofie
lidských
pudů
anebo
se
dovolávají
sklonu
k s e b e i n t e n z i f i k a c i , u k o t v e n é h o v „ ž i v o t ě " (IV,391). 2) Zákon zpro
středkované bezprostřednosti
se
u
člověka
308
týká
zvláště
37
G. Dux, Nachwort, in: H. Plessner, Philosophische Anthropologie, str.
295.
38
H. Plessner, Gesammelte Schriften, IV, str. 420. Srv. Plessnerovu kri
tiku marxistické sugestivní představy o návratu z ciziny, jak je obsažen
v teorému o sebeodcizení; V i n , str. 363 nn.
39
Heideggerova přednáška na toto téma - Die Grundbegriffe der Me
taphysik. Welt - Endlichkeit - Einsamkeit
(in:
Gesamtausgabe,
29/30,
2. část) - je k dispozici až od roku 1983, takže ji Plessner při práci na článku
Der Aussagewert einer philosophischen Anthropologie (1973), VIII, str.
380-399, zejm. 388 n., kde se vyhraňuje vůči Heideggerově analýze pobytu
z Bytí a času, nemohl znát.
40
Roku 1965 Plessner retrospektivně prohlásil, že jeho filosofická an
tropologie měla již od roku 1928 k dispozici „fenomenologickou analýzu
tělesně-du309
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
VII.
realismus...
Filosofická
antropologie
m u s í v y k r o č i t z f e n o m e n o l o g i c k é h o p o l e a u v é s t d o hry l o g i k u m e z
aktivita, nýbrž j a k o v ý k o n lidského života v ů b e c . 4 2 Plessnerova an
ního vztahu, j e ž se p r o k á ž e j a k o h e r m e n e u t i k a , a to i ve smyslu Ples-
tropologie
s n e r o v y a n t r o p o l o g i e (IV.60 n n . ) . N a p ř í k l a d a n t r o p o l o g i c k ý p o j e m
mají „ v š e c h n y aspekty, ve kterých se zjevuje lidské bytí a k o n á n í " ,
aspektu zde nestačí a užitím termínu „podvojný a s p e k t " dává fenom e n o l o g najevo své obtíže, k d y ž má základní rozdíly m e z i živými
bytostmi pojmově objasnit výkladem vztahu k hranici. K d y ž navíc
Plessner hlavní okruhy života navzájem vyhraňuje formulí „zpro
středkovaná b e z p r o s t ř e d n o s t " j a k o procesuální m o m e n t y logické re
flexe, vyvstává otázka, zda si autor j e d n o t u hlediska, s n í m ž pozoru
je o r g a n i c k ý svět, n e v y k u p u j e spiritualizací ž i v é h o těla či p o j e t í m
rostliny a zvířete j a k o p ř e d s t u p ň ů lidskosti. A zachovává navíc ve
svém postupu důslednost? Tato otázka je zvláště naléhavá, j a k m i l e je
e x c e n t r i c k á f o r m a ž i v o t a p ř e d s t a v e n a j a k o třetí s t u p e ň p o z i c i o n a l i t y ,
a l e n i k o l i v z t a h u k h r a n i c i - s t í m , že u č l o v ě k a j d e v ý h r a d n ě o po
znání, že živá b y t o s t a o k o l í j s o u spjaty v z t a h e m , k t e r ý z p r o s t ř e d k o
vává s a m a bytost, nikoli o vztah n o v é h o d r u h u (IV,401). Je též ná
p a d n é , že Plessner charakterizuje lidský sebevztah j a k o z l o m či
propast, když bytosti, která pronikla „za sebe", přisuzuje postavení
„ m i m o v e š k e r é v a z b y n a p r o s t o r a č a s " (IV,363). P o d o b n ě v y h r o c e
né formulace zaměřené na prostou příslušnost k celkové souvislosti
ž i v o t a n á m o v š e m n e s m ě j í z a s t ř í t , ž e e x c e n t r i c k á b y t o s t z ů s t á v á by
tostí, j e ž stojí v e s v é m s t ř e d u : „ O z n a č e n í . e x c e n t r i c k ý ' s i z a c h o v á v á
s o u v i s l o s t i s c e n t r i c k o u f o r m o u života, j e ž se u o b r a t l o v c ů v y j a d ř u j e
stále výrazněji, a zdůrazňuje podvojnou přirozenost člověka, která
s e t r v á v á v r á m c i z o o l o g i e a zároveň
se
mu
vymyká..."
41
Pojem
„zprostředkovaná b e z p r o s t ř e d n o s t " sice pochází z Hegelovy filoso
fie ducha, o v š e m Plessner ho n a k o n e c - stejně j a k o „ d u c h a " vůbec
a s n í m spjaté c h á p á n í o r g a n i c k é h o ž i v o t a - a n t r o p o l o g i c k ý l e g i t i m i zuje p o m o c í p o j m u excentrické pozicionality. Právě tento pojem,
se
prezentuje jako
hermeneutika lidského života,
v
níž
ať fyzické, psychické n e b o d u c h o v n ě mravní, metodicky stejnou
h o d n o t u . 4 3 Její p o i n t a a z á r o v e ň o d l i š n o s t v ů č i S c h e l e r o v i i H e i d e g g e r o v i tkví v t o m , že staví p ř e d o č i nezbadatelnost l i d s k o s t i : t a t o by
tost, j e ž je vystavena ze s v é h o středu a do jisté míry ustupuje s a m a
za sebe, se nikdy nedostane plně „sobě do z a d " , a to ani u antropolo
ga a v antropologii. Č l o v ě k je historická bytost, jejíož m o c odhale
n í m jejích přirozených a historických p o d m í n e k n e z m ě r n ě vzrostla,
a stejně tak i antropologii s r ů z n ý m i k o n c e p t y lidskosti n u t n o c h á p a t
jako historickou záležitost.44 V groningenské nástupní přednášce
z roku 1936 Plessner upozorňuje, že filosofická antropologie obsa
h u j e v í c n e ž j e n d e s k r i p t i v n í v ý p o v ě d i o č l o v ě k u (jež l e ž í m e z i e x
trémy zcela prázdné obecnosti a úplné individuality) nebo abstraktní
normativní výměry toho, čím by měl být. Antropologická teorie
m u s í o b s á h n o u t i p o z n á n í o h l e d n ě t o h o , ž e s á m pojem č l o v ě k a m á
p o v a h u sázky. A n t r o p o l o g i e m á svou h i s t o r i c k o u z o d p o v ě d n o s t , k t e
rá přichází ke slovu v konceptuální úctě před „nezbadatelností toho,
co je člověku m o ž n o " . Tuto úctu antropolog vzdává díky poznání, že
nejen lidské bytí, ale i s a m a idea lidského bytí je vystavena riziku.
P l e s s n e r o v i t u j d e o „ m ó d n í n a t u r a l i s m u s " , k t e r ý z a humanum u z n á
vá již j e n přirozenou existenční bázi člověka, takže se vnucují přiro
z e n é důsledky typu šlechtění, r a s o v é volby, e u g e n i k y atd. Ve střetu
s touto tendencí n á m n e p o m ů ž e dovolávat se autorit, j e ž sice mají
s t a t u s f i l o s o f i c k ý c h k l a s i k ů , a l e ztratily ž i v o t n í e n e r g i i . Ú k o l e m f i l o
s o f i c k é a n t r o p o l o g i e j e r o z v i n o u t s p e c i f i c k o u k a t h a r t i c k o u skepsi
s p o č í v a j í c í v t o m , ž e z á m ě r n ý m v y h r o c o v á n í m d e s t r u k t i v n í c h argu
m e n t ů rozšiřuje tušení, relevantní pro faktickou politiku, že neexis-
j í m ž Plessner n a h r a z u j e t r i c h o t o m i c k o u formuli o j e d n o t ě těla, d u š e
a d u c h a , explikuje a konkretizuje a n t r o p o l o g i c k o u otázku, tj. tázání
č l o v ě k a p o s o b ě s a m é m , j a k o ž t o b y t o s t n ý a p o d s t a t n ý lidský r y s . Tá
zající obrat k s o b ě s a m é m u se p ř i t o m n e c h á p e j e n j a k o kognitivní
jako nástroj, který umožňoval převést empirické i filosofické výroky rovnou
měrou do původní perspektivy" (Gesammelte Schriften, VIII, str. 235).
41
H. Plessner, Gesammelte Schriften, VIII, str. 396.
310
42
Analogicky k Heideggerovu pobytu, kterému ,jde v j e h o bytí o toto
bytí s a m o " a který má ke svému bytí vztah porozumění bytí (Bytí a čas, § 4).
43
H. Plessner, Die Aufgabe der Philosophischen Anthropologie
in: Gesammelte Schriften, VIII, str. 3 3 - 5 1 , cit. 38.
(1937),
44
Srv. H. Plessner, Macht und menschliche Nátur. Ein Versuch zur An
thropologie der geschichtliche Weltansicht (1931), in: Gesammelte Schrif
ten, V, str. 135-234.
311
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
tuje ž á d n ý d r u h „ č l o v ě k " , j e ž by byl p e v n ě v á z á n na své d r u h o v é
charakteristiky.
45
VII.
realismus...
G í l e m filosofické a n t r o p o l o g i e je „ b e z m e z n o u ex
Filosofická
antropologie
1933 udělal podle Rehbergova vyváženého soudu48 „kariéru uvnitř
n a c i s t i c k é h o r e ž i m u a ve s p o l u p r á c i s n í m " a s v o u p o z i c i u p e v ň o v a l
panzí poznatků o jejich nezbadatelnosti a nejistotě ohledně p r a m e n e
„ideologickými formulkami", i když k r o m ě záliby v řádu s nacionál-
[das Kónnen des Men
n í m s o c i a l i s m e m sdílel spíše animozity a předsudky než konkrétní
jejich budoucnosti omezit lidské schopnosti
schen] t a k , a b y c h o m z n o v u z í s k a l i p r o s t o r p r o víru v č l o v ě k a " . 4 6
program. Nezávisle na t o m proběhnuvší „ z m ě n u filosofického stano
viska", ke které v průběhu času dospěl,49 sám popisuje j a k o cestu od
fenomenologicko-existencialistického m y š l e n í v habilitačním spisu
(1931) přes
fázi
idealismu
(Theorie der Willensfreiheit,
Teorie
svo
4. Arnold Gehlen
body vůle, 1933) až k „empirické filosofii".501 přes tuto diskontinui
Podle názoru Nicolaie Hartmanna se „v odborných kruzích německé
tu, kterou i s á m G e h l e n příležitostně zdůrazňoval, n e s m í m e přehlížet
filosofie" na nic „nečekalo tak úpěnlivě jako na nový a důkladný
k o n s t a n t n í prvky, n a p ř í k l a d z á j e m o „ o b j e k t i v i t u " o b s a ž e n ý v G e h l e
rozvrh filosofické antropologie", jak byl roku 1940 konečně prezen
nově „subjektivismu".51 Často kritizovaný obrat k empirii pramenil
t o v á n v G e h l e n o v ě s p i s e Der Mensch ( Č l o v ě k ) .
47
A u t o r p ů s o b i l od
ze snahy spojit filosofii a vědu o člověku p o d záštitou m e t o d i c k é
roku 1938 j a k o profesor filosofie v Královci a roku 1940 přešel na
„ r e z i g n a c e n a m e t a f y z i k u " , t j . setrvat „ v o k r u h u z k u š e n o s t i , a n a l ý z y
Vídeňskou universitu. Narodil se roku 1904 v rodině lipského nakla
fakt a n e b o p r o c e s ů , k t e r é j s o u p r o k a ž d é h o d o s a ž i t e l n é a n e b o k t e r é
d a t e l e , p r o m o v a l u H a n s e D r i e s c h e ( 1 9 2 5 ) a v L i p s k u se h a b i l i t o v a l
s i k a ž d ý m ů ž e o v ě ř i t " (111,5). G e h l e n o v a d e f i n i c e p o j m u z k u š e n o s t i
nesku
( 1 9 3 6 ) m á svou p o i n t u v t o m , ž e f i l o s o f i c k o u reflexi v á ž e n a její fun
t e č n ý d u c h , k n i ž n ě 1 9 3 1 ) . N ě k o l i k let p r a c o v a l j a k o a s i s t e n t u H a n s e
d a m e n t ve skutečnosti a zkušenost skutečnosti popisuje j a k o praktic
Freyera a roku 1934 zaplnil místo uvolněné H a n s e m Drieschem, kte
kou konfrontaci s ní. Učinit zkušenost s věcmi u Gehlena z n a m e n á
r é h o n a c i s t é v y p u d i l i z e s t á t n í c h s l u ž e b . J a k o ž t o č l e n N S D A P a Sva
n e c h a t n a s e b e v ě c i p ů s o b i t t a k , ž e s e t í m f i x u j e j e j i c h „ b u d o u c í dis
zu nacionálně socialistických vysokoškolských profesorů již od roku
ponibilita".52 „ V ě d ě n í " , j e ž přisuzuje zkušenému člověku, se G e h l e n
pojednáním
Wirklicher
und
unwirklicher
Geist
(Skutečný
a
ve své antropologii nesnaží rozklíčovat co do j e h o p o d m í n e k mož
45
Plessner se pohybuje na téže linii skeptické antropologie, když se
opakovaně vyhraňuje vůči etologii člověka, a především vůči teorému o při
způsobení; srv. H. Plessner, Gesammelte Schriften, IV, str. 4 1 ; VIII, str.
286 nn.; 375 etpassim.
nosti, nýbrž interpretuje je j a k o schopnost (dovednost) ve zpracová
n í a z a c h á z e n í . P r o t i t e r m í n u „filosofická a n t r o p o l o g i e " , j a k h o n e j
prve
přednesl
Scheler,
nejprve
Gehlen
vznesl připomínky, jež
46
H. Plessner, Gesammelte Schriften, VIII, str. 5 1 . Plessnerova antropologicky založená filosofie nejistoty vtiskla svou pečeť také jeho četným tex
tům z oblasti sociologie kultury, a vědění, politologie a teorie společnosti, na
kterých pracoval v době holandského exilu a později v Gottingen jako profe
sor sociologie.
47
N. Hartmann, Neue Anthropologie in Deutschland. Betrachtungen zu
Arnold Gehlens Werk „Der Mensch, seine Nátur und seine Stellung in der
Welt, str. 159. - Gehlenpvy spisy citujeme s odkazem na svazek a stránku
podle Gesamtausgabe (= GA), která vychází od roku 1978. Také spis Der
Mensch tedy citujeme podle textově kritického vydání, jak je pořídil K.-S.
Rehberg (sv. I I I . l ) ; základem pro tuto edici je 7. vydání z roku 1962, ale text
bere v úvahu také varianty 1. vydání (1940) s ohledem na vydání třetí a čtvr
té (1944, 1950) (sv. m.2; dílčí svazky jsou paginovány průběžně).
312
48
K.-S. Rehberg, Nachwort, in: GA III, str. 752 nn.
49
Tamt., str. 756 nn.; GA IV, str. 385 n.
50
A. Gehlen, Ein anthropologisches Modell (1968), in: GA IV, str. 211,
srv. II, str. 416 nn.
51
A. Gehlen, GA II, str. 416 n.; srv. K.-S. Rehberg, Nachwort, in: GA
IV, str. 385.
52
A. Gehlen, Vom Wesen der Erfahrung (1936), in: GA IV, str. 12 n.
Srv. definici podanou v úvodu tohoto článku, která navazuje na aristotelské
určení daného pojmu: zkušenost je „zpracování, ovládnutí a všeobecné
zmocnění se obsahově bohatých a mnohostranných životních okruhů" (str.
3).
313
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus...
VII.
Filosofická
antropologie
pramenily především z odmítavého postoje k Schelerovu stupňovité
n a k ř e č e n o : p ř i r o z e n á e x i s t e n č n í n o u z e č l o v ě k a n u t í „ v é s t " svůj ži
mu s c h é m a t u i k n a u k á m o v r s t v á c h u E r i c h a R o t h a c k e r a a N i c o l a i e
v o t (111,9 n n . ) .
H a r t m a n n a , 5 3 n i c m é n ě p o č í n a j e r o k e m 1 9 5 0 s e k t é t o „ p r v n í filoso
Tato nauka má své kořeny v DriesChově vymezení „jednajícího
fii", j a k j i p o p r v é z k o n c i p o v a l r o k u 1 9 3 5 v t r o j i c i n a u k o j e d n á n í ,
č l o v ě k a j a k o p ř í r o d n í b y t o s t i " . 5 7 O b ě m a a u t o r ů m j e s p o l e č n é , ž e vy
o faktech a o vědomí, bez rozpaků hlásil.54
cházejí ze srovnání č l o v ě k a a zvířete a n e z b y t n o s t j e d n á n í ukotvují
N o v u m G e h l e n o v y a n t r o p o l o g i e p o d l e v š e h o tkví p ř e d e v š í m v o d
biologicky v nedostatku pevné instinktivní regulace.58 D r i e s c h pře
mítání kartesiánského dualismu, j a k se prosazuje ještě u Schelera
devším podtrhuje, že možnosti lidského jednání, jež ve svém mo
v protikladu d u c h a a o d u š e v n ě l é h o těla. (Plessnerovu antropologii
m e n t á l n í m s o u h r n u v ž d y spočívají n a i n d i v i d u á l n í „ h i s t o r i i " (tj. n a
v d a n é d o b ě nebral na v ě d o m í ani s á m G e h l e n ani „ o d b o r n é kru
d o p o s u d p r o ž i t ý c h p o d n ě t e c h a ú č i n c í c h ) , sestávají z t o h o , že r o z l o
hy".)55
Gehlen
vychází
od
č l o v ě k a j a k o ž t o jednající bytosti,
právě
žíme doposud učiněné zkušenosti a jejich prvky složíme v nové
s p o j e n í m v n i t ř n í h o a vnějšího světa v p o j m u lidského j e d n á n í se
k o m b i n a c i . 5 9 G e h l e n j d e o k r o k d á l d í k y d ů r a z u n a „ s c h o p n o s t za
snaží b ě ž n é m u dualismu uniknout a metafyzické spekulace nahradit
cházet s věcí", díky níž je p r o b l é m „vyřízen",60 a zcela se od Dries-
z k u š e n o s t n ě - v ě d e c k ý m p ř í s t u p e m . „ R o z d í l či nerozlišenost .vnitřní
c h e odděluje zavržením myšlenky entelechie, která je údajně lidské
h o ' a .vnějšího', psychického a fyzického nejsou při výkonu j e d n á n í
m u j e d n á n í p ř e d e m d á n a v p o d o b ě v i t á l n í h o p ů s o b í c í h o f a k t o r u (tzv.
nijak d á n y a teprve d o d a t e č n á reflexe, p r o v á d ě n á z nikoli jednající
„psychoid"); zároveň ale Gehlen obhajuje myšlenku, že soustavně
h o stavu, m ů ž e o d d ě l i t , v n i t ř n í ' f á z e úvahy, r o z h o d n u t í atd. o d .vlast
realizovaná spojitost m e z i tělesnou a d u š e v n í sférou zůstává p r o
ního vnějšího' jednání."56 Tímto založením antropologie v konceptu
n a š e p o z n á n í t r a n s c e n d e n t n í ( I I I , 15).
realizovaného j e d n á n í se G e h l e n vyhraňuje nejen vůči pojetí člověka
A k t i v n í v e d e n í života, j a k j e v y ž a d u j e l i d s k á p ř i r o z e n o s t , s e u s k u
v metafyzice ducha, ale i v naturalistické perspektivě (nevhodně na
tečňuje zaujímáním stanoviska navenek (= j e d n á n í m ) a k sobě samé
zývané „biologická"), j e ž zvláštní postavení člověka zastírá tím, že
m u , tedy tak, že ze sebe člověk „kázní, výchovou, disciplínou"
z a a n t r o p o l o g i c k ý r e l e v a n t n í v y h l a š u j e p o u z e vnější p o h l e d n a t ě l e s
„něco udělá", „někam to přivede".61 „Jednání" označuje „v prvním
n é u s t r o j e n í a o d m í t á j e o d s a m é h o p o č á t k u spojit s „ v n i t ř n í s t r a n o u "
nárysu činnost, která je zaměřena na p r o m ě n u přírody pro lidské
duševně-duchovní konstituce. Jako j á d r o své biologické antropolo
cíle"62 a která neustále pohlíží vpřed, do budoucnosti. Jestliže G e h
gie tedy G e h l e n vyzdvihuje nález, že co do svého od přírody vytvo
l e n p ř i k l á d á s v r c h o v a n o u h o d n o t u „ r e a l i z a c i " j e d n á n í (IV,71) a . j e d
ř e n é h o o r g a n i z a č n í h o p r i n c i p u j e člověk jednající bytostí, a n e b o ji-
n o t ě m y š l e n í a j e d n á n í " , 6 3 s l e d u j e t í m v n e p o s l e d n í ř a d ě s n a h u zajis-
53
A. Gehlen, GA III, str. 17 nn.; K.-S. Rehberg, Nachwort, in: GA III,
str. 757 n., 891.
54
A. Gehlen, D e r Idealismus und die Lehre vom menschlichen Handeln
(1935), in: GA II, str. 3 4 1 .
55
Teprve 4. vydání z roku 1950 obsahuje vedle referátu knihy G. H.
Mead, Mind, Self and Society z roku 1934 také shrnutí závěrečné kapitoly
Plessnerových Stupňů organična (III, str. 304-306), a to podle všeho na
Plessnerovo naléhání (K.-S. Rehberg, Nachwort, in: GA III, str. 759). Sám
Plessner se ke Gehlenovým východiskům vyjadřuje v předmluvě ke 2. vydá
ní Stupňů organična (Gesammelten Schriften, IV, str. 23 nn.).
56
A. Gehlen, Zur Systematik der Anthropologie, in: GA IV, str. 7 1 .
314
57
H. Driesch, Leib und Seele. Eine Prufung des psycho-psychischen
Grundproblems, str. 5 1 . Srv. L. Samson, Naturteleologie und Freiheit bei
Arnold Gehlen. Systematisch-historische Untersuchungen, str. 23 nn.
58
Driesch zdůrazňuje, že člověk si věci musí „vyzkoušet", např. in: Die
sittliche Tat. Ein moralphilosophischer Versuch, str. 27.
5
3
60
51
62
Srv. L. Samson, Naturteleologie, str. 33 n.
A. Gehlen, Vom Wesen der Erfahrung, in: GA TV, str. 7 nn.
A. Gehlen, GA III, str. 3 0 ; srv. GA III, str. 3, UI, str. 64.
A. Gehlen, Zur Geschichte der Anthropologie (1957), in: GA TV, str.
155; srv. GA IV, str. 7 1 , IV, str. 210 („homo faber").
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus.
VII.
Filosofická
antropologie
tit v ě r o h o d n o s t p r o d i s t i n k c i m e z i j e d n á n í m a r e f l e x í : pokud člověk
nad kterým pak má díky plasticitě svých pohybů přehled a kterým
jedná, pak nereflektuje
d i s p o n u j e . ,JSměřování t ě c h t o
( p o d m í n k y reflexe j s o u b ě h e m j e d n á n í
„zni
senzomotorických procesů je jedno
čeny"), a ani ve v ě d o m é m jednání nelze přemýšlení n e b o rozhodnutí
značně přejato j a z y k e m a přivedeno k dokonalosti, čímž je nalezena
o d d ě l i t o d s a m o t n é r e a l i z a c e j e d n á n í (IV,71). R e l e v a n c e p o j m u j e d
p ř e c h o d o v á c e s t a k . m y š l e n í ' . " (111,48) J a z y k m á p ě t k o ř e n ů : s y s t é m
n á n í p r o antropologii se u k á ž e v souvislosti s a x i o m a t i c k ý m urče
vyslovování a poslechu bez-myšlenkovitých zvuků, který analogic
ním, že z pohledu biologie je člověk „bytostí nedostatku". Nedosta
k y o d p o v í d á v z t a h u o k a a r u k y ( 1 6 1 n n . , 2 2 4 n . ) , s e b e p r o ž í v á n í za
t e č n é p ř i r o z e n é vybavení člověka v p o r o v n á n í se z v í ř e t e m - tedy
koušené ve zvukovém výrazu (161 nn., 224 n.), zvolání (243 nn.), ve
o m e z e n é s p e k t r u m i n s t i n k t ů , n e d o s t a t e č n á s p e c i a l i z a c e o r g á n ů , špat
kterém se „nastoluje souvislost potřeby, zvuku a n a p l n ě n í " (280),
ná uzpůsobenost pro okolí, jen zcela základní pudová sebeobrana
a zvukové gesto, které se m ů ž e změnit ve slovo (265 nn.). „Intenci,
atd. — se k o m p e n z u j e b o h a t o u výbavou kulturní, kterou si člověk ve
která probíhá v řečovém znění", Gehlen nazývá „myšlenka" (272).
s v é m s v ě t ě zajišťuje. K u l t u r n í v ý b a v a j e v ý s l e d k e m s a m o s t a t n é č i n
Myšlení a fantazie63 p o d l e něj „jakoby m é n ě namáhavou a svobod
nosti, jejíž průběh již není vázán drahami, které vyznačila příroda.
nější f o r m o u " rozvíjejí to, co č l o v ě k získal na pohyblivosti „v ele
J e d n á n í m člověk o d p o v í d á na hrozivou c h u d o b u své přirozené výba
mentárních h m a t o v ý c h a zrakových zkušenostech propletených se
vy. J e h o s a m o s t a t n á aktivita s e o r g a n i z u j e specificky l i d s k ý m z p ů s o
s l o v y " ( 1 5 ) . S o p o r o u v p r a g m a t i s m u c h á p e i v ě d o m í j a k o „fázi j e d
bem:
n á n í " . M y š l e n í a p o z n á n í spočívají v tom, že se „aktivity v n í m á n í
počínaje přirozenými výchozími body (které se nacházejí
i u z v í ř a t ) je r o z v í j í j e d n a k v p ř í m é m a n e n a r u š e n é m v y u ž i t í n a p ř í
a a k t i v i t y j e d n á n í p r o p o j í v dovednost";
klad pudového potenciálu a za druhé produktivním ovládnutím jisté
nostních fantazmat" (65 n.).
v ě d o m í je
„oblast doved-
d y s f u n k c e ( r e s p e k t i v e t o h o , co by se u z v í ř e t e a v p ř i r o z e n é s o u v i s
P o d s t a t a z á k l a d n í c h k u l t u r n í c h f e n o m é n ů tkví v tom, že snižují
losti m u s e l o jevit j a k o vysoce riziková dysfunkce), například ne
a n e b o zcela odstraňují rizika, která druhu „ č l o v ě k " od přírody hrozí.
zvládnutelné přemíry podnětů. G e h l e n s h o d n ě se S c h e l e r e m rýsuje
Tuto k o m p e n z a č n í funkci kulturní orientace ve světě a „ a u t o n o m n ě "
m e z i zvířetem a č l o v ě k e m ostrou hranici, ovšem nedefinuje ji po
vedeného jednání G e h l e n blíže charakterizuje j a k o „úlevu od břeme
j m e m d u c h a (či j i n a k ) , nýbrž j a k o strukturní zákon všech lidských
n e " č i „ u l e h č e n í " , Entlastung. P ř i r o z e n á n e d o s t a t e č n o s t p ř e d s t a v u j e
f u n k c í , a n i ž b y p ř i t o m v t a h o v a l d o h r y p ř e d s t a v u s t u p ň o v i t é výstav
trvale tíživé b ř e m e n o : z a t í m c o p r o zvíře se život vede prostřednic
b y : fakt, ž e č l o v ě k j e u r č e n k j e d n á n í , p r o n i k á s o u s t a v o u v š e c h lid
t v í m m e c h a n i s m ů , k t e r é s e v y m y k a j í j e h o k o n t r o l e , č l o v ě k m u s í svůj
ských funkcí a výkonů. Organizační modality, jež na sebe samo
život vést s á m . B i o l o g i c k é b ř e m e n o , k t e r é h o tíží v p o d o b ě n e z v l á d
statná lidská činnost bere, jsou kruhové senzomotorické procesy
nutelné přemíry podnětů a nutkání, člověk mění v prostředek
( „ o k r u h y j e d n á n í " ) , 6 4 s j e j i c h ž p o m o c í s i č l o v ě k b u d u j e svůj s v ě t ,
k o v l á d n u t í ž i v o t a , 6 6 p ř i č e m ž s i t e n t o ú k o l u s n a d ň u j e n e p ř í m o s t í , ak
c e n t e m n a v ě d o m á j e d n á n í j a k o n e j m é n ě n a m á h a v á (111,69), h a b i t u a -
63
A. Gehlen, GA II, str. 360. Zde se Gehlen přímo vyrovnává s ideolo
gickým ukotvením požadavku jednoty v „národněsocialistickém světonázo
ru". Podle Gehlena je „úkolem každého nacionálního socialisty" plně usku
tečnit jednotu myšlení a konání, nicméně oproti svému kritikovi Krieckovi
obhajuje „potřebu uvažujícího rozumu" filosoficky tuto jednotu pochopit,
a navázat tak i na tradici německého idealismu.
64
gickým způsobem, jako to roku 1940 učinil [Victor von] Weizsácker ve svém
Gestaltkreis a já v téže době v pojednání Der Mensch". (IV', str. 454)
65
Srv. H. Ottmann, Der Mensch
Theorie der Phantasie, str. 159-175.
als
Phantasiewesen.
Arnold
Gehlens
Srv. A. Gehlen, GA IV, str. 156 n. a Gehlenovu poznámku: „Když
jsem v polovině třicátých let rozvíjel tyto myšlenky, nebylo ještě známo,
jakého mimořádného významu se dostane regulačním technikám. Mnozí
dnes různé technické, biologické a společenské procesy popisuji zcela analo-
66
„Základní myšlenka zní, že veškeré .nedostatky' lidské tělesné konsti
tuce, které by za přirozených, takříkajíc zvířecích podmínek představovaly
pro jeho schopnost přežít to nejvyšší břemeno, člověk aktivně a činorodě
promění v nástroje vlastní existence..." (A. Gehlen, GA III, str. 35 n.).
316
317
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
VII.
realismus...
lizací a tvorbou institucí. Kulturu G e h l e n považuje „takříkajíc za
Filosofická
antropologie
l e n u k o t v u j e v „ p ř i r o z e n é p o t ř e b ě p u d o v é h o ž i v o t a najít z á b r a n y
h n í z d o v y s t a v ě n é č l o v ě k e m v p r o s t ř e d s v ě t a " (IV, 1 6 0 ) , j e ž sestává v e
a p r o j í t v ý b ě r e m , n e c h a t se z f o r m o v a t a z k á z n i t " , a ve s v é c h a r a k t e -
„věcných a myšlenkových technikách včetně instuticí, jejichž pro
rologii ji převádí na poučku o člověku jakožto „bytosti k á z n ě "
s t ř e d n i c t v í m se d a n á s p o l e č n o s t . u d r ž u j e ' " , a v n á s l e d n ý c h institu
(111,438 n n . ) .
c í c h , k t e r é stavějí n a t o m t o z á k l a d ě (111,88). T o m u t o a n t r o p o l o g i c k o -
Svou antropologii Gehlen nepředkládá v rámci teorie poznání
biologickému pojmu kultury67 odpovídá názor, že člověk je „od
anebo ducha, nýbrž j a k o speciální ontologii se speciálními kategori
p ř í r o d y k u l t u r n í b y t o s t í " ( t a m t . ) . S c h e l e r ů v p r i n c i p otevřenosti k e
e m i . 6 8 V y c h á z í p ř i t o m - p o d o b n ě j a k o H e i d e g g e r v Bytí a čase - ze
světu G e h l e n m o d i f i k u j e j e d n a k s o h l e d e m n a fakt, ž e č l o v ě k j e vy
sféry l i d s k é p r a x e , o v š e m o p r o t i H e i d e g g e r o v i a n a l y z u j e z p r a c o v á n í
staven záplavě vjemových dojmů, a za d r u h é s o h l e d e m na lidskou
a u c h o p o v á n í přirozené s k u t e č n o s t i , p ř i č e m ž se m e t o d i c k y n e c h á v á
[handelndes
s c h o p n o s t „ p o d t l a k e m n u t n o s t i si i ve stávajících, c h a o t i c k ý c h pří
vést „ m o r á l n í m i j i s t o t a m i " v naší „jednající existenci
r o d n í c h p o d m í n k á c h v y d o b ý t p r o s t o r p r o ú č e l n o s t " (IV,161) a i n t e l i
Dasein]" (11,342). K r i t i c k é p o s o u z e n í t e d y m u s í vyjít o d p o j m u j e d
g e n t n í m v y u ž i t í m p r o s t ř e d k ů , k t e r é n a b í z í s a m a p ř í r o d a , n o v ě zfor
n á n í , k t e r ý n á m n e p o c h y b n ě zajišťuje p l o d n ý p ř í s t u p k m n o h a ú k a
movat vše, co příroda dává k dispozici. Podle všeho se však G e h l e n
z ů m l i d s k é h o života, a n i ž b y c h o m s e p ř i t o m m u s e l i o p í r a t o d u a l i t u
domnívá, že pro druh „člověk" je tento úkol principiálně nezvládnu
tělesně-duševních funkcí a d u c h o v n í c h aktů. Jak se ale věci mají
telný, n e b o ř s e n i k d e n e z m i ň u j e o h i s t o r i c k o - k u l t u r n í m o ž n o s t i defi
s těmi částmi lidského světa, které nelze z m ě n i t ? P o d l e G e h l e n a je
nitivního překonání přirozené „existenční bídy". Antropologická
č l o v ě k v ž d y i n t e r p r e t u j e p o m o c í j i s t é h o s m y s l u , n a k t e r ý j s o u navá
s k e p s e p ř i c h á z í ke s l o v u i v t o m , že G e h l e n ze strukturního hlediska
zány symbolické důsledky v jednání, takže „i tuto stránku kultury ...
popisuje kulturní v ý k o n y j a k o výkony ulehčení, tj. principiálně
l z e v z t á h n o u t k č l o v ě k u j a k o ž t o j e d n a j í c í b y t o s t i " (IV, 1 6 0 ) ; z d e a l e
a v ž d y je v z t a h u j e k p ř i r o z e n é l i d s k é b í d ě a o d t u d se j i m s n a ž í p o r o
n u t n o zopakovat starou námitku, že to neplatí o umírání a n e m o c i .
zumět. Kulturní přímost nebo bezprostřednost, příznačná pro vztah
N ě c o p o d o b n é h o , j a k z d ů r a z n i l Plessner, n u t n o říct o smíchu a plá
člověka k jeho „světu", nikdy nemůže nahradit přímost přirozenou
č i - „ l i d s k é p o č í n á n í v p l n é šíři j e h o m o ž n o s t í n e l z e p o c h o p i t s k r z e
a zvířecí, jejíž ztrátu lze - postupně a vždy s rizikem - k o m p e n z o
j e d e n dílčí aspekt",69 totiž aspekt účelně z a m ě ř e n é h o j e d n á n í - ane
vat j e d i n ě nepřímostí, j a k ji dovoluje jazyk. P o d o b n ě n e ú p l n á zůstá
b o p r o pojetí j a z y k a j a k o j e d n á n í , s e k t e r ý m „ n e d o j d e m e p ř í l i š d a l e
vá oproti zvířecímu instinktivnímu chování i habitualizace chování
k o " . 7 0 Antropologie, která j e d n á n í vydává za lidské specifikum, si
lidského.
počíná redukcionisticky, a to tím více, č í m jednostranněji prezentuje
K lidské kultuře navíc patří, že „z chaosu, který zjevně neustále
přetrvává
v
lidském
srdci,
vydobude
alespoň
zlomek
j e d n á n í j a k o nutnou p o d m í n k u přežití. Z á k l a d n í antropologická teze,
stability
a ř á d u " (IV.161). T u t o f u n k c i p ř e j í m a j í p ř e d e v š í m i n s t i t u c e ( u s p o ř á
dání společnosti, zákony, způsoby chování atd.), jež mezilidským
v z t a h ů m poskytují p ů d u p o d n o h a m a j a k o „vnější o p o r y " , a tím te
p r v e zajišťují v o l n é p o l e p r o v n i t ř n í s t a b i l i z a c i č l o v ě k a m o r á l k o u
( 1 6 2 ) . T u t o k u l t u r n í fixaci „ n e u p o u t a n é h o z v í ř e t e " ( N i e t z s c h e ) G e h -
67
Srv. A. Gehlen, GA III, str. 38: „Kultura pro nás bude znamenat násle
dující: souhrn všech přirozených okolností, které člověk konáním a prací
ovládl, proměnil a zhodnotil, včetně všech podmíněných, od zátěže oproště
ných dovedností a u m ě n í . "
318
68
Srv. A. Gehlen, GA III, str. 71 n. (s výslovným poukazem na Hartmannovu „ontologickou nauku o kategoriích") a přesvědčivou interpretaci,
již předkládá P. Jansen, Arnold Gehlen. Die anthropologische Kategorienlehre.
69
H. Plessner, Die Stufen, předmluva k 2. vyd., in: Gesammelte Schrif
ten, IV, str. 27 (s průběžným odkazem na F. J. Buytendijk, Allgemeine Theorie der menschlichen Haltung und Bewegung).
70
Tamt., str. 25. Plessner podotýká, že „každému osvobození skrze
úsporu vynakládání tělesné n á m a h y " odpovídá „nárůst zátěže v důsledku
vystupňované nepřímočarosti jazykově realizovaného chování".
319
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
VII.
realismus...
s a m a o s o b ě n e z p o c h y b ň o v a n á , ž e č l o v ě k m u s í v é s t svůj v l a s t n í ži
Filosofická
antropologie
c h o v a t h o , l é p e ' p ř i ž i v o t ě " (111,456). V e s k u t e č n o s t i s e a l e p r o f i l o
vot, m ů ž e t v o ř i t z á k l a d p r o z c e l a o d l i š n é t e o r i e k u l t u r y : j e d n a t e m a -
sofickou, tj. reflektivní antropologii j e d n á o prvořadý problém, ne
tizuje kulturní výkony decentrované a „volně p o n e c h a n é " bytosti
b o ř p o p i s a p o s o u z e n í d u c h o v n a z á r o v e ň p o p i s u j e a p o s u z u j e i sa
zvané člověk v oné křehkosti, která jí je imanentní (Plessner), jiná
m o t n o u a n t r o p o l o g i c k o u t e o r i i , a i s o h l e d e m na j e j í h i s t o r i c k é
n a k u l t u r n í svět p o h l í ž í trvale z p o c h y b ň u j í c í m p r i z m a t e m p r e k é r n í h o
postavení se G e h l e n nevyhne nutnosti vyrovnat se s tím, co evropská
postavení člověka j a k o přirozené bytosti ( G e h l e n ) . P o d o b n ě se bu
filosofická tradice označuje termíny „ d u c h " či „ r o z u m " a v č e m
d o u lišit i p r a k t i c k é d ů s l e d k y , k t e r é a n t r o p o l o g v y v o z u j e : v p r v n í m
spatřuje
případě poukáže na nezbytný úkol zabývat se v kulturním kontextu
O p r á v n ě n í p r o s n a h u p o j e d n á v a t o d u c h u v ě d e c k y a e m p i r i c k y , stej
hlavní
definiční
rys
člověka
jakožto
animal
rationale.
i s a m o t n o u křehkostí kultury, například v ě d o m ý m prožíváním „ne-
ně j a k o o j a k é m k o l i j i n é m o b j e k t u , G e h l e n z í s k á v á z ú v a h y o z h r o u
zbadatelnosti toho, co je člověku m o ž n o " , zatímco ve druhém přípa
cení dogmaticko-metafyzického myšlení, které skýtá prostor p r o od
d ě s e stav k u l t u r y p o m ě ř u j e j e j í m p ř í n o s e m k o d l e h č e n í č i k o m p e n
p o v í d a j í c í „ p o s t o j v ě d o m í " (111,463). Z á r o v e ň G e h l e n p ř e d k l á d á
zaci
diagnózu o rušivém prolínání empirické a metafyzické struktury vě
a
pohled
antropologa
zůstává
upjat
na
neodčinitelnou
přirozenou existenční bídu, která ohrožuje jedince, národ anebo celý
domí v moderním duchu, jehož důsledkem je relativismus: „Nepo
biologický druh, pokud se kultura s touto bídou náležitým z p ů s o b e m
chybná rozmanitost, ba protikladnost různých náboženství, morál
n e v y r o v n á . - D a l š í p r o b l é m p ř e d s t a v u j e v y š k r t n u t í reflexe z r e a l i z a
ních soustav a p r á v n í c h systémů, j a k ji zjistilo e m p i r i c k é v ě d o m í ,
ce j e d n á n í a její celkově negativní h o d n o c e n í ze strany biologické
koliduje s r e z i d u á l n í m přesvědčením, j e ž setrvává v metafyzickém
antropologie.71 „Jednání si dobývá uznání nikoli j a k o jednání zpro
vědomí, že pravda m ů ž e být j e n j e d n a . " (tamt.) Řešení problému
s t ř e d k o v a n é reflexí, n ý b r ž p o u z e j a k o i n s t i t u c e . " 7 2 G e h l e n o v y i d e o
G e h l e n „s p o m o c í
l o g i c k é m o t i v y p r o t e n t o n á z o r j s m e j i ž z m í n i l i v ý š e ; o p r á v n ě n í z fe
a c h o v á n í " hledá v rozlišení instrumentální a ideativní (výše „meta
filosofické
úvahy o kategoriích lidského bytí
n o m é n ů n e b o ze systematické a r g u m e n t a c e tu stěží najdeme. Také
f y z i c k é " ) s t r á n k y l i d s k é h o d u c h a . I n s t r u m e n t á l n ě t e c h n i c k é (tj. p ř í
polemicky p ř e h n a n á teze, že na strukturu lidských pudů n u t n o antro-
rodovědné) i historicko-psychologické (duchovněvědné) vědomí má
pologicky pohlížet výhradně po stránce přemíry podnětů, čímž se
společného jmenovatele v tom, že n e m o h o u stanovovat žádné koneč
zdůvodňuje nezbytnost stabilizace skrze „kázeň", má ideologické
né cíle, a v t o m t o o h l e d u je G e h l e n přiřazuje první stránce d u c h a ;
druhá, ideativní stránka se n a o p a k „vykazuje v zakládání institucí,
souvislosti.73
Závěrečnou otázku, zda Gehlen svou antropologii právem označu
které j s o u b y t o s t n ě c e n t r o v á n y . . . v ideji v e d e n í " ž i v o t a . O b ě „ i n
j e z a f i l o s o f i c k o u , l z e n e j l é p e o b j a s n i t n a p r o b l é m u ducha, p ř e s t o ž e
s t a n c e d u c h a " s p o l u v l i d s k é m n i t r u n a v z á j e m bojují ( 4 6 7 ) , p ř i č e m ž
se v rámci teorie kultury zprvu objevuje j e n j a k o výkladový detail.
Gehlen konstatuje „zbytnění" instrumentálního vědomí. Na příkladu
P o k u d právo, náboženství a další „světy" objektivního ducha zkou
totemismu jakožto „typicky ideativního, nikoli instrumentálního
m á m e „ a n a l y t i c k y , z v n ě j š k u a v ě d e c k y " , p a k se - p ř i n e j m e n š í m zpr
chování" Gehlen podrobněji ukazuje, že „ani sebevědomí dosažené
v u - j e v í „ j a k o ú č e l n ě z a ř í z e n ý v k l a d p ř í r o d y v č l o v ě k u s c í l e m za-
n e p ř í m o , t ě l e s n ý m v c í t ě n í m d o ne-já, a n i o d t u d s e z r o d i v š í s m y s l p r o
p o v i n n o s t , ani a s k e t i c k ý o b r a t t o h o t o s m y s l u . . . n e l z e p ř e v é s t n a o b
71
Jak ukazuje D. Bohler, Arnold Gehlen: Die Handlung, str. 284, Gehlenova filosofie jednání přechází od dialektického idealismu v Theorie der
Willensfreiheit k redukčnímu pragmatismu ve spise Der Mensch.
72
Tamt., str. 276.
73
K.-S. Rehberg, Nachwort, in: GA IV, str. 395 n. (s odkazem na Gehlenovu recepci Freudovy a Schelerovy teorie pudů).
320
vyklé instrumentální kategorie účelu, prostředku a potřeby" (476).
Metodicky adekvátnější přístup k výtvorům ideativní instance ducha
s i p r o t o l z e z j e d n a t j e d i n ě p ř e s „reálnou [ a n i k o l i p s y c h o l o g i c k o u ]
identifikaci
[Nachvollzug]",
a to p r o s t ř e d n i c t v í m o n t o l o g i c k é k a t e
gorie „sekundární objektivní účelnosti" (472), kterou nelze adekvát
ně zachytit kategorií „primární subjektivní účelnosti", jež vychází
z instrumentálního vědomí (480). Stručně řečeno, cestou orientace
321
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus...
na předmět postupuje Gehlen důsledně až do konce, odhodlán ode
p ř í t j a k ý k o l i h o l d reflexi j a k o s e b e i n t e r p r e t a č n í m u m é d i u filosofické
antropologie.74 Ve shodě s bytostně praktickým směřováním j e h o fi
VIII
losofie o v š e m „ r e á l n á i d e n t i f i k a c e " s i d e a t i v n í m c h o v á n í m i m p l i k u j e
normativně-kritické hodnocení role intelektu v moderní kultuře. Při-
OBRODA IDEALISMU
držíme-li se Gehlenových intencí, p a k tento postoj n e m á představo*
v a t n e j n o v ě j š í v ý k v ě t z b a ž i n r e f l e x e , t j . n e m á p r o b í h a t v d u k t u kri
tického projasnění, nýbrž vyzývat nás k tomu, abychom nespouštěli
z očí funkci ducha, p o k u d j d e o prekérní p o d m í n k y lidské existence,
1. Idealistické hnutí obecně
a přijali t o m u o d p o v í d a j í c í s v ě t o n á z o r . 7 3 J i ž T h e o d o r L i t t u p o z o r n i l ,
ž e G e h l e n v e s v é t e o r i i u p a d á p o d ú r o v e ň h l e d i s k a t e o r e t i c k é h o vě
V p r v n í t ř e t i n ě 19. s t o l e t í se i d e a l i s t i c k á filosofie - t e d y o b j e k t i v n í
domí, když se pokouší reflektované duchovní j e d n á n í převést na ele
i d e a l i s m u s , o k t e r é m tu b u d e ř e č p ř e d e v š í m - s t a l a v N ě m e c k u
mentární formy života j a k o ž t o výkony o d v o z e n é z tělesné nedosta
d o m i n a n t n í m m y š l e n k o v ý m s m ě r e m a j e j í vliv s e o d t u d p ř e n e s l
tečnosti.76 Z d á se ale, že přinejmenším co do naukové pozice se
i do jiných zemí. Po Hegelově smrti se situace začala měnit, nic
G e h l e n odmítá podrobit j a k é m u k o l i závazku, který vyrostl na prapů
m é n ě „ ú p a d e k i d e a l i s m u " nebyl natolik kompletní, aby idealističtí
vodní půdě rozumu, a to již proto, že lidskému úkolu „zůstat vůbec
myslitelé zcela vymizeli. Idealistické p r o u d y se v druhé polovině
n a ž i v u " přisuzuje primát oproti úkolu podat p r o jakoukoli teorii věc
19. a p r v n í t ř e t i n ě 2 0 . s t o l e t í v y n o ř i l y p ř e d e v š í m v A n g l i i a v I t á l i i .
né zajištění a u své a n t r o p o l o g i e považuje za přednost, že poskytuje
V Německu, kde renesanci spekulativního idealismu bránilo novo
f i l o s o f i c k é z d ů v o d n ě n í p r o „ t e l o s z a c h o v á n í ž i v o t a . . . j a k o ž t o je
kantovství, filosofie života a další směry, se n a o p a k krize idealistic
diného
normativního
kritéria
lidského jednání".77
Pozorujeme-li
k é h o m y š l e n í p r o h l o u b i l a d o t é míry, ž e s e ž á d n é v ý z n a m n ě j š í for
Gehlenovu teorii ze stanoviska ducha či rozumu, je pro ni tento ná
my idealismu zrodit nemohly. Ani v N ě m e c k u ale idealismus
r o k f a t á l n í a m o r á l n ě i p o l i t i c k y se p r o j e v u j e j a k o n e b e z p e č n ě s v ů d
neupadl v naprosté zapomnění. O prezentaci idealistických, zčásti
né lákadlo.
hegelovsky laděných názorů se zasloužil především R. H. Lotze,
který byl na rozdíl od H e g e l a dobře o b e z n á m e n se stavem přírod
74
Jeho kritiku Diltheyových snah v tomto směru viz v A. Gehlen, GA
III, str. 463.
75
V prvním vydání knihy definuje Gehlen Weltanschauung jako „biologicko-antropologicky nezbytný systém direktiv", který poskytuje ucelenou
orientaci ve světě, formuje chování a je určující „pro výběr, stanovování
a hierarchizaci p o d n ě t ů " (A. Gehlen, GA III, str. 507 n.).
76
T. Litt, Mensch und Welt. Grundlinien einer Philosophie des Geistes,
str. 294 n.: „Každá teorie, která si stanoví za cíl vymezit podstatu jazyka,
myšlení, poznání, chápání atd., musí najít východisko v sobě samé, tj. z ob
jasnění funkce, kterou takto pojmenované aktivity plní ve výstavbě příslušné
teorie. Základ pro řešení daného úkolu nutně poskytuje sebezajištiní. Odtud
plyne požadavek, aby každá teorie s takto vymezeným obsahem vycházela
z nejvíce rozvinutých a nejdále dospěvších výkonů příslušných funkcí."
77
D. Bohler, Arnold Gehlen: Die Handlung, str; 274.
322
n í c h v ě d a s n a ž i l se p ř e d v é s t , že i d e a l i s t i c k á a p ř í r o d o v ě d n á p e r
s p e k t i v a s e m o h o u n a v z á j e m d o p l ň o v a t . L o t z e h o vliv s e n e o m e z o
val na N ě m e c k o : b y l z n a t e l n ý i v j i n ý c h e v r o p s k ý c h z e m í c h ,
a dokonce i v Americe. Z m í n k u zasluhuje také hegelián Adolf Lass o n ( 1 8 3 2 - 1 9 1 7 ) , k t e r ý v p o j e d n á n í c h k d ě j i n á m filosofie a k filo
sofii p r á v a a n á b o ž e n s t v í h á j i l h e g e l o v s k á s t a n o v i s k a ; 1 j e h o
syn
Georg Lasson (1862-1932), který se filosofii nevěnoval profesio
nálně, připravil nová, kvalitnější vydání H e g e l o v ý c h spisů,2 p r o
n ě ž b y l y do té d o b y k d i s p o z i c i p o u z e Sebrané spisy p ř i p r a v e n é
1
2
A.
Lasson,
System der Rechtsphilosophie.
Další práce G. Lassona:
schichtsphilosoph.
Was heifit Hegelianismus?; Hegel. als Ge-
323
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus..
VIII.
Obroda
idealismu
péči „spolku přátel zesnulého" (1832-1845). Starší edici3 kritika
a v J e n ě , k t e r ý se ve s v é d o b ě t ě š i l m e z i n á r o d n í m u r e n o m é a v l i v u .
předhazovala řadu nedostatků, a nové vydání tedy znamenalo ohrom
E u c k e n p r o svůj idealistický p o h l e d na svět n e p o d a l s y s t e m a t i c k é
ný zisk bez ohledu na to, že nesplňovalo všechny nároky kladené
zdůvodnění, přednesl ho pouze jako apel v literárně působivé formě:
na kritické vydání.
byl j e d n í m z m á l a filosofů, kteří obdrželi N o b e l o v u cenu.9 Děsil ho
S v é z a s t á n c e n a š l a i F i c h t o v a filosofie: h l á s i l s e k n í F r i t z M e d i -
ústup náboženského povědomí a posilování naturalistických tenden
cus (1876-1956), který připravil šestisvazkové vydání Fichtových
cí, v e d o u c í c h k t o m u , že se m n o h a l i d e m život jeví j a k o b e z c e n n ý
spisů (Philosophische Bibliothek, poprvé 1908-1912) a k Fichto-
a nesmyslný. Jelikož se divergentní tendence moderní kultury již ne
v ý m n á z o r ů m se hlásil i ve vlastních textech.4 Na Schellinga navazo
spojují v j e d n o t u , nastupuje d u c h o v n í a n a r c h i e , kterou lze p o d l e
val Paul Tillich ( 1 8 8 6 - 1 9 6 5 ) . 5 Q spravedlivé p o s o u z e n í idealismu po
E u c k e n a překonat j e d i n ě „začleněním života do všeobjímajícího
Kantovi, zvláště pak hegelianismu, který novokantovci většinou
a nadřazeného celku" pomocí „sebereflexe a autonomního prohlou
zpodobňovali j e n j a k o b l u d n é scestí vůči d r á z e kritického myšlení,
bení života".10 Č l o v ě k patří k přírodě, ale nikoli beze zbytku, j a k
6
j a k ji razil Kant, usiloval Julius Ebbinghaus (1885-1981) a Rickertův žák Richard Kroner (1884-1974).7
prokazuje selhání všech snah zredukovat lidské myšlení na asocia
tivně vyvolávaný běh představ. Myšlení se podle E u c k e n a h m o t n é
Idealistické motivy, ač ve velmi obecné a povrchní podobě, půso
přírodě v m n o h é m vymyká, neboť nastoluje jednotu a systematický
bily také u Rudolfa E u c k e n a (1846-1926),8 profesora v Basileji
ř á d a spojuje d u c h o v n í v ý k o n y m n o h a j e d n o t l i v c ů v c e l e k k u l t u r y . 1 1
3
Tato edice byla textovým základem jubilejního vydání, které opatřil
H. Glockner a kde jsou Hegelovy práce uspořádány chronologicky. K edici
pořízené Hegelovými žáky poznamenává F. Nicolin (Probléme und Stand
der Hegel-Edition, str. 116-129), že se nejedná o dokument hegeliánství,
nýbrž Hegelovy školy, neboť neobsahuje celého Hegela a neobsahuje pravé
ho Hegela. - Svazky vydané Lassonem, v jehož práci pokračoval
J. Hoffmeister, vycházely v řadě Philosophische Bibliothek v Meinerově na
kladatelství v Lipsku a později v Hamburku. Lasson se (podle F. Nicolin,
Probléme, str. 122) nechal při přípravě této edice příliš výrazně vést pedago
gickými ohledy; vracel se sice k pramenům, ale v principu jeho výkon před
chozí souborné vydání nepřekonal. V běhu již je zatím neuzavřené kritické
vydání, Gesammelte Werke, z pověření Deutsche Forschungsgemeinschaft.
4
Fr. Medicus,
Abhandlungen.
5
P. Tillich,
Entwicklung.
Vom
Wahren,
Gufen und Schonen. Kulturphilosophische
Mystik und Schuldbewufttsein
6
in
Schellings philosophischer
J. Ebbinghaus, Relativer und absoluter Idealismus.
matische Untersuchung Uber den Weg von Kant zu Hegel.
Historisch-syste-
7
R. Kroner, Von Kant bis Hegel, I—II. Touto prací se důkladně zabývá
Werner Flach, Kroner und der Weg von Kant bis Hegel. Die systematischen
Voraussetzungen der Kronerschen Kantkritik, str. 554-579.
Euckens Welt- und Lebensanschauung und die Hauptprobleme der Gegen
wart; W. Quenzer, Leben und Werk von Rudolf Eucken, str. 31 nn. (zde též
seznam Euckenových spisů, str. 379 nn.).
9
Z Euckenových prací bývají uváděny: Geschichte und Kritik der
Grundbegriffe der Gegenwart, Leipzig 1878 (od roku 1904 vychází pod
titulem Geistige StrSmungen der Gegenwart); Die Einheit des Geisteslebens
in Bewufitsein und Tat der Menschheit, Leipzig 1888; Der Kampfum einen
geistigen Lebensinhalt, Leipzig 1896; Grundlinien einer neuen Lebensan
schauung, Leipzig 1907; Einftihrung in die Philosophie des Geisteslebens,
Leipzig 1908 (pozdější vydání pod titulem Einfuhrung in die Hauptfragen
der Philosophie, Leipzig 1919 a další); Zur Sammlung der Geister, Leipzig
1913; Mensch und Welt. Eine Philosophie des Lebens, Leipzig 1918. (Tato
stejně jako jiné Euckenovy práce vychází v rozličných vydáních.) Kromě
toho filosofické práce o Aristotelovi, Tomáši Akvinském a jiných, jakož
i Geschichte der philosophischen Terminologie, Leipzig 1879 (reprint Hildesheim 1960; 1964). Za první světové války zaujal Eucken stanovisko k vá
lečnému dění mj. ve spisu Die sittlichen Kráfte des Krieges, Leipzig
1914. Autobiografie: Lebenserinnerungen, Leipzig 1921, 1922 2 .
10
R. Eucken, Der Sinn und Wert des Lebens, str. 274.
11
K Euckenovi srv. Th. Kappstein, Rudolf Eucken, der Erneuerer des
deutschen Idealismus; K. Kesseler, Rudolf Euckens Werk; O. Siebert, Rudolf
Filosofie kultury hrála v tomto období velkou roli. Vedle filosofů
kultury, o nichž pojednáváme ve svazku XIII (např. J. Ortegy y Gasseta
anebo O. Spenglera), dlužno zmínit theologa, muzikologa, lékaře a filosofa
Alberta Schweitzera (1875-1965), jehož Kulturphilosophie (I: Verfall und
Wiederaujbau der Kultur, II: Kultur und Ethik, Miinchen 1923) se dočkala
324
325
8
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
VIII.
realismus.
Obroda
idealismu
E u c k e n se chopil staré myšlenky, že p o z n á n í je m o ž n é j e n tehdy,
i vnitřní přírodě, j a k zdůraznil také E u c k e n ů v žák M a x S c h e l e r (viz
p o k u d si p ř e d m ě t a myšlení navzájem nejsou zcela cizí. Subjekt
v ý š e , k a p . V I , l d ) , a l e t o n i c n e m ě n í n a z á k l a d n í m f a k t u d u c h o v n í sa
a objekt (respektive myšlení a obsahy myšlení) jsou p o d o b n ě j a k o
mostatnosti, kterou lze uchopit v „prvotní zkušenosti".16 Se v z t a h e m
mravní chtění a mravní zákon složkami celku, díky jehož rozvinutí
přirozeného a duchovního, individuálního a všezahrnujícího podle
s e r o d í d u c h o v n í život n o v é h o t y p u , k t e r ý E u c k e n p o p s a l j a k o „ s v ě -
E u c k e n a souvisí také mravní povinnost: Člověk se má zapojit do
totvorbu niternosti, světotvorbu, jíž nejsou vytyčeny ž á d n é vnější
v š e o b j í m a j í c í h o života, a n i ž b y s e p ř i t o m v z d a l s v é h o j á .
h r a n i c e " . 1 2 D u c h o v n í život je na p o u h é přírodě nezávislý a nevyčer-
E u c k e n ů v idealistický přístup umožňuje postavit se proti tenden
pává se ani subjektivním vědomím. Mysl či „ d u c h " jednotlivce se
c í m k r o z k l a d u d u c h o v n í jednoty, n e b o ř poskytuje o p o r u p r o víru
podílí na světovém procesu, j a k je zřejmé z faktu, že m á m e sklon
v B o h a , víru ve s v ě t o v ý r o z u m , víru v j e d n o t u p ř í r o d y a j e d n o t u lid
vše jednotlivé neustále překonávat v obecném, což by bylo nepří
s k é h o s p o l e č e n s t v í . L i d s k ý život získává svůj smysl a svou c e n u
pustné, kdyby skutečnost sama o sobě nebyla celkem: „Zcela jistě
díky tomu, že se podílí na vyšším, d u c h o v n í m světě. Individualita se
existuje d u c h o v n í život, j e n ž j e člověku n a d ř a z e n , ale m ů ž e s e m u
přitom neztrácí, n a o p a k získává možnost plně se rozvinout.17
otevřít, a d o k o n c e s e stát j e h o v l a s t n í m b y t í m . "
13
V t o m t o universál
M e z i E u c k e n o v y ž á k y patřil t a k é E b e r h a r d G r i s e b a c h ( 1 8 8 0 - 1 9 4 5 )
n í m životě d u c h a je protiklad subjektu a objektu či jednotliviny
a Leopold Ziegler (1881-1958). Grisebach přednášel v Jeně a v Cu
a celku p ř e k o n á n : „Život se osvobozuje ... od veškeré nahodilosti
r y c h u a hájil i d e a l i s t i c k é p o s t o j e o d v o z e n é z H e g e l a a E u c k e n a . 1 8 Z i -
j e d n o t l i v i n a v y d á v á svůj o b s a h , n a d ř a z e n vší lidské svévoli: z d e
e g l e r a ovlivnil N i e t z s c h e , S i m m e l a Keyserling.19 T ě ž i š t ě j e h o uva
vznikají vnitřní souvislosti a jakýsi celek se snaží obejmout vše roz
manité, cosi dobrého se tu pozvedá nad p o u h ý užitek, krásno nad
p ř í j e m n o s t a p r a v d a n a d p o u h o u správnost. Koexistování lidí vedle
sebe se mění ve vnitřní společenství, ze sledu událostí vzniká celek
dějin, k t e r é spějí k n a d č a s o v é p ř í t o m n o s t i . " 1 4
F i l o s o f i e z a l o ž e n á n a k a r t e s i á n s k é m cogito s e z t o h o t o h l e d i s k a
ž o v á n í t k v ě l o v e filosofii k u l t u r y a n á b o ž e n s t v í . V e v ý v o j i , k t e r ý
vedl k N i e t z s c h e m diagnostikované smrti B o h a , spatřoval j e n zastáv
ku na cestě k pravému Božímu sebeuskutečnění. Boha není povole
no c h á p a t j a k o u r č i t é j s o u c n o , a i na poli n á b o ž e n s t v í Ziegler hájil
stanovisko, které se nedrží v mezích pozitivních náboženství. Idea
listické názory zastával též Richard Falckenberg (1851-1920), pro
j e v í j a k o n e v y h o v u j í c í : o p o r u n u t n o najít n e j e n v i n t e l e k t u á l n í o b l a s
ti a už v ů b e c ne j e n v j e d n o m b o d ě , nýbrž v celku života. Oproti
víře, že přírodní vědy uchopují podstatu skutečnosti a že není pří
pustné přiznat skutečnost čemukoli, co se vědeckému pozorování
p r i n c i p i á l n ě v y m y k á , v z n e s l E u c k e n n á m i t k u , ž e n a t u r a l i s t i c k ý scie n t i s m u s ruší s á m s e b e , n e b o ř p o p í r á d u š e v n í v ý k o n y , o k t e r é s e s á m
opírá.
15
D u c h o v n í život s i c e č a s t o p r o j e v u j e svou b e z m o c v ů č i vnější
dlouhé řady vydání (9. a 10. vyd., Munchen 1953). Theologické motivy tu
jsou nepřehlédnutelné a po filosofické stránce se jedná o spis spíše nejasný.
12
R. Eucken, Der Sinn und Wert des Lebens, str. 286.
13
Tamt., str. 288.
14
R. Eucken, Geistige Stromungen der Gegenwart, str. 27.
15
Podle Euckena, Der Sinn und Wert des Lebens, str. 372: Naturalismus
se rozvíjí v atmosféře prosycené idealismem; jakmile ho omezíme na to, co lze
podle jeho vlastních předpokladů výhradně uznávat, sám se zruší a zhroutí.
16
Ideologické motivy jsou znatelné také u Miguela de U n a m u n o
(1864-1936), který podobně jako Klages zdůrazňoval protichůdnost rozumu
a života, ovšem svůj verdikt nevyřkl ve prospěch rozumu. Z jeho děl uveď
me: Das tragische Lebensfuhl, Munchen 1925 (orig: Del sentimento trágico
de la vida, Madrid 1913); Die Agónie des Christentums, Munchen 1928;
Obras completas, Madrid 1960-1971; Obras selectas, Madrid 1998; Gesammmelte Werke, vyd. O. Buek, Munchen 1925 n. Termínem , 3 ů h " Unamuno
označuje veškerenstvo chápané jakožto vědomé.
18
sischen
326
Tamt., str. 327.
17
E.
Grisebach,
System.
Wahrheit und Wirklichkeit.
19
Entwurfzu einem metaphy-
L. Ziegler, Menschwerdung, I—II; týž, Die neue Wissenschaft,
sitas Aeterna; týž, Der Gestalwandel der Gotter.
327
Univer-
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
VIII.
realismus.
Obroda
idealismu
fesor v Erlangenu, který vedle Fichta a H e g e l a navazoval především
za n u t n ě p r a v d i v ý a v š e o b e c n ě p l a t n ý . V e z m e m e - l i n a v í c v p o t a z , že
na L o t z e h o . S K a n t e m se F a l c k e n b e r g v y r o v n a l ve s p i s e Uber den
již p r o c e s y v oblasti o r g a n i c k é h o života nelze objasnit čistě m e c h a
intelligibilen
(O
nisticky (a t í m spíše se m e c h a n i c i s m u v y m y k á život duchovní), na
inteligibilnim charakteru. Ke kritice Kantovy nauky o svobodě,
bízí se postulovat skutečnost, která je na přírodních z á k o n e c h nezá
1879)
Charakter.
a vydal
také
Zur
Kritik
Geschichte
der
Kantischen
der neuren Philosophie
Freiheitslehre
(Dějiny
nove
věké filosofie, 1886). Krátce působil j a k o hlavní redaktor časopisu
Zeitschrift fur
Philosophie
und
philosophische
Kritik,
který
založil
Immanuel Hermann Fichte.
vislá a v t o m t o smyslu svobodná. Veškerá realita v poslední instanci
závisí n a n e j v y š š í m p r i n c i p u , j í m ž j e s v o b o d n ě k o n a j í c í d u c h . 2 3
Idealistické
vlivy
lze
rozeznat
i
u
Leona
Brunschvicga
( 1 8 6 9 - 1 9 4 4 ) . Ve vnějškové shodě s K a n t e m chápal poznávající mysl
I d e a l i s t i c k é m o t i v y m ě l y svůj vliv i v e F r a n c i i , ale ž á d n é s o u d r ž n é
jako schopnost souzení a v nauce o soudu vyšel z modality.24 Když
idealistické hnutí se tu nevyskytlo. Zájem o n ě m e c k ý idealismus,
ale prohlásil, že logiku nelze oddělit od metafyziky, nastoupil tím
a z v l á š t ě o h e g e l i á n s t v í se ve F r a n c i i p r o j e v o v a l j i ž d l o u h o : z d e n u t n o
cestu, která vedla od K a n t a pryč. B r u n s c h v i c g byl zároveň v ý z n a m
zmínit především H e g e l e m ovlivněného eklektika Victora C o u s i n a
n ý m h i s t o r i k e m filosofie, který proslul s t u d i e m i o Descartovi a Spi-
( 1 7 9 2 - 1 8 6 7 ) , j e m u ž p ř e d e v š í m p a t ř í z á s l u h a n a t o m , ž e s e F r a n c i e se
nozovi a také ediční přípravou Pascalových spisů.25
známila s vývojem idealismu po Kantovi. Pečeť idealismu nesou také
M y š l e n k y z m í n ě n ý c h autorů většinou nelze j e d n o z n a č n ě spojit
ú v a h y C h a r l e s e R e n o u v i e r a ( 1 8 1 5 - 1 9 0 3 ) , k t e r ý s e ale hlásil i k e C o m -
s vlivem toho či o n o h o idealistického filosofa. Přesto je nepřehléd
tovi a n a k o n e c dospěl k personalistickému spiritualismu.20 K idealis
n u t e l n é , ž e i d e a l i s m u s j a k o t a k o v ý n a n ě m ě l z n a t e l n ý vliv. O j a k é
tické
v širším smyslu nutno počítat Julese Lacheliera
koli dominanci idealistické filosofie ve Francii z k o u m a n é h o období
(1834-1898), podle něhož je skutečnost v zásadě duchovní povahy
ale n e m ů ž e b ý t ř e č i , n e b o ť d ů l e ž i t o u r o l i z á r o v e ň h r á l a n a t u r a l i s t i c k á
a který proti mechanistickému výkladu přírody postavil výklad teleo
a pozitivistická stanoviska.
filosofii
logický. S o p o r o u u K a n t a p o v a ž o v a l p r i n c i p ú č i n n é p ř í č i n n o s t i za for
V m e z i v á l e č n é m o b d o b í ve F r a n c i i z á j e m o H e g e l o v u filosofii z e
m u č i s t é h o r o z u m u , z a t í m c o ú č e l o v o u p ř í č i n n o s t k l a d l d o reflektivní
sílil, o v š e m ve s p o j e n í se z á j m e m o M a r x e , k t e r ý z h e g e l i a n i s m u vy
s o u d n o s t i . M o ž n o s t i n d u k c e p o d l e něj v y c h á z í z účelnosti přírody -
šel. P o z o r n o s t s e p ř i t o m z a m ě ř i l a p ř e d e v š í m n a f i l o s o f i i m l a d é h o
j e n na základě pravidelných rysů v běhu událostí ji pochopit nelze.21
Marxe, k jejímž základům patřila Hegelova dialektika a teorie odci
Objektivita poznání však nepramení ze subjektu, j e n ž je podroben
z e n í . Z a u t o r ů , k t e ř í se s H e g e l e m v m e z i v á l e č n é m o b d o b í , a z v l á š t ě
času, nýbrž z ducha, jenž je totéž co absolutní spontaneita.22 Z d e se
po válce vyrovnávali, zmínku zaslouží Jean Wahl (1888-1974),26
ukazuje, že ačkoli je Lachelier obvykle řazen k zastáncům kritické fi
Alexandre Kojěve (1900-1968)27 a Jean Hyppolite (1907-1968).28
losofie K a n t o v a t y p u , b y l silně o v l i v n ě n p o k a n t o v s k ý m i d e a l i s m e m .
Lachelierův žák Emile Boutroux (1845-1921) vyzdvihoval kon
t i n g e n t n í ráz p ř í r o d n í h o d ě n í a snažil se o d k á z a t m e c h a n i s t i c k ý pří
23
É. Boutroux, De la contingence des lois de la nature; Science et
religion.
stup do náležitých m e z í . Kontingentní p o d l e něj nejsou j e n speciální
24
přírodní zákony: d o k o n c e ani sám kauzální princip nelze považovat
L. Brunschvicg, La modalitě du jugement.
25
L. Brunschvicg, Descartes et Pascal, lecteurs de Montaigne; Spinoza
contemporains.
et ses
26
20
Ch.
21
J.
Lachelier,
22
J.
Lachelier, Psychologie et métaphysique,
duction.
Renouvier, Nouvelle monadologie;
Dufondement de
týž,
Le personalisme.
1'induction.
328
ih:
Dufondement de 1'in
J. Wahl, Le malheur de la conscience dans la philosophie de Hegel.
27
A. Kojěve, Introduction á la lecture de Hegel. Legons sur la Phénoménologie de V Esprit.
28
J. Hyppolite, Genese et structure de la Phénoménologie de l 'Esprit de
Hegel; týž, Introduction á la philosophie de Vhistoire de Hegel; týž, Logique
329
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus...
VIII.
I d e a l i s t i c k á v š i r š í m s m y s l u slova b y l a filosofie s p i r i t u a l i s m u , k t e
č i C h r i s t i a n H e r m a n n WeiBe ( 1 8 0 1 - 1 8 6 6 ) a v e F r a n c i i M a i n e d e B i R e n é Le S e n n é ( 1 8 8 2 - 1 9 5 4 ) a další, kteří se roku 1934 sdružili ve
s k u p i n ě „ P h i l o s o p h i e d e 1'Esprit". J e j i c h ú v a h y b y l y s i l n ě o v l i v n ě n y
náboženstvím. V B o h u spatřovali původní bytí a původní hodnotu,
č l o v ě k a a svět považovali za realizace b o ž s k é h o . 3 0 V y c h á z e j e z p o
d o b n é h o s t a n o v i s k a , hájil J e a n W a h l „ t r a n s c e n d e n t á l n í e m p i r i s m u s " ,
nauku, podle níž - j a k učil již Rosmini - jsoucí vždy zakoušíme na
p o z a d í bytí. V z t a h bytí a j s o u c í h o je p o d l e něj p ů v o d n ě u c h o p e n ni
koli r o z u m e m , nýbrž cítěním.
31
Ke spiritualismu m ě l i b l í z k o italští
zastánci personalismu křesťanského ražení, například Michele Federico Sciacca (1908-1975) nebo Luigi Stefanini (1891-1956).
Idealistické podněty v užším smyslu slova působily v druhé po
l o v i n ě 19. s t o l e t í a n a p o č á t k u 2 0 . s t o l e t í p ř e d e v š í m ( a č n i k o l i vý
h r a d n ě ) 3 2 v I t á l i i a v A n g l i i , a to p ř e d e v š í m ve f o r m ě h e g e l o v s k ý c h
postojů n a b í z e n ý c h j a k o alternativa k o b e c n ě rozšířenému naturalis
t i c k é m u a pozitivistickému chápání skutečnosti, které tito autoři p o
v a ž o v a l i z a n e v y h o v u j í c í . 3 3 H l a v n í m r e p r e z e n t a n t ů m i d e a l i s m u v Itá
idealismu
2. Idealistická filosofie v Itálii
rou v N ě m e c k u zastupoval Immanuel H e r m a n n Fichte (1796-1879)
r a n ( 1 7 6 6 - 1 8 2 4 ) . N a t u t o tradici navázal L o u i s Lavelle ( 1 8 8 3 - 1 9 5 1 ) , 2 9
Obroda
a) Myšlenkoví předchůdci
M y š l e n k o v ý m p ř e d c h ů d c e m i d e a l i s t i c k é h o m y š l e n í b y l v I t á l i i lite
rární kritik Francesco De Sanctis (1818-1883), který svým překla
d e m H e g e l o v y Logiky o b r á t i l p o z o r n o s t n a h e g e l o v s k o u filosofii.
Průkopnicky působil Bertrando Spaventa (1817-1883), profesor na
universitě v N e a p o l i , který předložil interpretace H e g e l o v ý c h spisů
a prozkoumal základy Hegelovy nauky o kategoriích.34 V oboru hi
s t o r i e f i l o s o f i e s e p o k u s i l p o d a t v ý k l a d , k t e r ý b y o p r o t i b ě ž n ý m exp ó z é jasněji p ř e d v e d l italský příspěvek k vývoji e v r o p s k é h o myšle
ní.35 Snažil se tak ukázal, že němečtí filosofové, konkrétně Kant
a pokantovští idealisté, přejali myšlenky italského r e n e s a n č n í h o
idealismu, takže se p ů v o d n ě jednalo o plod italského ducha, přes
tože N ě m c i tyto ideje podrobněji rozvinuli a ty p a k v n o v é po
d o b ě působily i na Itálii. S p a v e n t o v ý m ž á k e m byl A u g u s t o Věra
(1839-1914),36 který dále rozvíjel tradici neoidealismu. S další ge
n e r a c í , k n í ž p a t ř i l i B. CroCe a G. G e n t i l e , d o s á h l o i d e a l i s t i c k é h n u t í
v Itálii v r c h o l u a z á r o v e ň se i u z a v ř e l o .
lii a v A n g l i i se b u d e m e v ě n o v a t v n á s l e d u j í c í c h o d d í l e c h .
b) B e n e d e t t o C r o c e
Benedetto Croce ( 1 8 6 6 - 1 9 5 2 ) 3 7 byl myslitel všeobecných zájmů
a universální e r u d i c e a j e h o spisy se týkaly literární kritiky, dějin
a filosofie dějin, e s t e t i k y a etiky, filosofie h o s p o d á ř s t v í a i d e a l i s t i c k é
dialektiky. N e z a s t á v a l ž á d n o u a k a d e m i c k o u p o z i c i , n i c m é n ě m ě l sil
et existence. Essai sur la logique de Hegel; týž, Études sur Marx et Hegel.
29
30
K tomuto směru srv. J. Kopper, Die Dialektik im franzdsischen Denken der Gegenwart, zejm. 80 n.
31
ný vliv, a to n e j e n p r o s t ř e d n i c t v í m s v ý c h k n i h , 3 8 ale i z á s l u h o u š i r o c e
L. Lavelle, Introduction á V ontologie.
J. Wahl, Traité de métaphysique.
32
Roli hegelovských idejí ve východní Evropě se věnuje D. Čiževskij
(vyd.), Hegel bei den Slawen. Jako reprezentant hegeliánství v Nizozemsku
budiž zmíněn G. J. P. Bolland (1854-1922): Zuivere Rede (1905, 1909 2 );
Denken en Werkelijkheid (1905).
34
35
B. Spaventa, Le prime categorie della logica di Hegel.
B.
europea.
Spaventa,
Lafilosofia
italiana
nelle sue
relazioni
36
A. Vera, Introduction á la philosophie de Hegel.
37
Biografie: F. Nicolini, Benedetto Croce.
38
con
lafilosofia
B. Russell v autobiografické knížce My Philosophical Development
zmiňuje idealistu McTaggarta jako myslitele „hájícího přesvědčivou hegeliánskou antitezi k onomu hrubému empirismu, který mi až do té doby stačil".
Souborné vydání: B. Croce, Edizione nazionale delle opere. Vybrané
spisy v německém překladu: Gesammelte philosophische Schriften, I-VII, vyd.
H. Feist, Tubingen 1927-1930. Croce kromě toho napsal množství historických,
kulturních a literárních prací. K bibliografii: E. Cione, Bibliografia crociana;
330
331
33
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
VIII.
realismus...
Obroda
idealismu
r e s p e k t o v a n é h o č a s o p i s u La critica, z a m ě ř e n é h o na k r i t i k u k u l t u r y ,
a etika hledí na praktické myšlení o o b e c n ý c h souvislostech. Svou
který C r o c e vydával od roku 1903 společně s G. G e n t i l e m .
filosofii d u c h a t e d y C r o c e d ě l í p r á v ě n a e s t e t i k u , l o g i k u , e t i k u a e k o
B ě h e m universitních studií, která nedokončil, sledoval C r o c e
nomii.42
v Ř í m ě přednášky A n t o n i a Labrioly, který byl nejprve ovlivněn Herteoretická
praktická
konkrétní
estetika
ekonomie
(krásné - ošklivé)
(užitečné - škodlivé)
obecné
logika
etika
(pravdivé - nepravdivé)
(dobré - zlé)
bartem39 a později především Marxem. Od Labrioly se Croce dozvě
děl o Marxovi, avšak marxistou se nestal. Považoval za m o ž n é obhá
jit historický materialismus j a k o výkladovou hypotézu, pro kterou se
lze z m e t o d i c k ý c h d ů v o d ů r o z h o d n o u t . 4 0 M a r x o v u e k o n o m i c k o u teo
rii t a k v n í m a l j a k o h y p o t e t i c k o u k o n s t r u k c i , j e j í ž v ě t y n e m o h o u vy
kazovat nutnou platnost.41
Studium marxismu Croceho upozornilo na problém vztahu teorie
Stupni smyslového názoru a myšlení i stupni ekonomické a morální
a praxe. Řešení ale nehledal na cestě, kterou vytyčil Marx, nýbrž
praxe jsou přiřazeny páry neredukovatelných pojmových protikladů,
v r á m c i idealistické dialektiky. H e g e l m ě l p r a v d u : vývoj se o p í r á
j e ž n e l z e spojit ž á d n o u s y n t é z o u : k r á s n é a o š k l i v é , p r a v d i v é a n e
o d u c h o v n í faktory, a b y l o by t e d y l ž i v é tvrdit, že je p r i m á r n ě v y v o
pravdivé, užitečné a škodlivé, dobré a zlé. Teoretické stupně tvoří
láván společensko-ekonomickými poměry. Obsahově ovšem Croce
základ pro stupně praktické a v obou oblastech, teoretické i praktic
dialektiku vymezil j i n a k než Hegel, totiž nikoli triádou teze - antite-
ké, jsou konkrétní stupně předpokladem pro stupně obecné.
z e - s y n t é z a , n ý b r ž š k á l o u s t u p ň ů , j i m i ž d u c h p ř i s v é m vývoji p r o b í
Ideální dějiny ducha Croce interpretoval j a k o odvěký přechod
há. M u s í m e přitom rozlišovat mezi stupni teoretickými a praktický
z j e d n o h o stupně na druhý, totiž od s m y s l o v é h o názoru k pojmové
mi, jejichž obsah je tu zvláštní, tu obecný. Teoretické v ě d o m í
mu myšlení, pak dále k j e d n á n í v e d e n é m u hlediskem užitku a ko
zaměřené na konkrétno se z k o u m á v estetice, teoretické promýšlení
n e č n ě k j e d n á n í podle morálních kritérií. Pokud se duch závěrem
o b e c n é h o (tj. p o j m o v é m y š l e n í ) j e n a o p a k p ř e d m ě t e m logiky. E k o
znovu obrátí ke smyslovému názoru, je obsahově bohatší. Namísto
n o m i e pojednává o praktickém uvažování o konkrétních faktech
c i r k u l á r k y , o k t e r é v s o u v i s l o s t i s p o h y b e m d u c h a h o v o ř i l C r o c e , je
tedy případnější využít obrazu spirály a n e b o točitého schodiště, ne
boť při p r ů c h o d u j e d n o t l i v ý m i stupni se d u c h vždy pozdvihuje na
S. Borsari, Uopera di Benedetto Croce; C. Ocone, Bibliografia ragionata
degli scritti su Benedetto Croce. K dílu B Croceho: C. Antoni, Commento
a Croce; A. Bausola, Filosofia e storia nel pensiero crociano; P. Bonetti,
Introduzione a Croce; A. De Gennaro, The Philosophy ofB. Croce; E. Paolo
Lamanna, Introduzione alla lettura di Benedetto Croce; M. Maggi, La filo
sofia di Benedetto Croce. K jednotlivým oblastem Croceho filosofie:
P. D'Angelo, Uestetica di Benedetto Croce; G. Gembillo, Filosofia e scienze nel pensiero di Croce; M. E. Moss, Benedetto Croce Reconsidered. Truth
and Error in Theories of Art, Literatuře, and History; G. Pezzino, Veconomico e Vetico-utile nella formazione crociana dei distinti (1893-1908).
vyšší úroveň.
Stupně ducha jsou autonomní v tom ohledu, že na každé rovině
j s o u p l a t n é p o u z e p o j m y , j e ž j s o u j í v l a s t n í . V e sféře u m ě n í t á k j s o u
namístě výhradně pojmy krásného a ošklivého, které nelze převést
na základní pojmy jiných stupňů. Je nepřípustné hodnotit umělecká
díla m o r á l n ě a stejně tak p o m ý l e n é by bylo aplikovat na ně v ě d e c k é
koncepty nebo e k o n o m i c k é kategorie. D o s p í v á m e tak k jistému estétství či s t a n o v i s k u v d u c h u h e s l a ,JL'art pour Vart', k d y u m ě n í n e -
39
Srv. S. Poggi, Antonio Labriola. Herbartismo e scienze dello spirito
alle origini del marxismo italiano.
40
B. Croce, Materialismo storico ed economia marxistica (sborník ob
sahující mj. kritiku marxistické teze o nutném poklesu míry zisku).
41
K tomu E. Agazzi, // giovane Croce e il marxismo.
332
42
Základy svého systému podává Croce v následujících navzájem pro
pojených svazcích: Estetica come scienza dell'espressione e linguistica ge
nerále, Palermo 1902; Logica come scienza del concetto puro, Napoli 1905;
Filosofia della pratica. Economia ed etica, Bari 1908.
333
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus...
VIII.
Obroda
idealismu
lze přisuzovat žádný morální ani společenský v ý z n a m . C r o c e h o po
pojmy a větami. Podle Croceho například vztah umění a nábožen
jetí nezůstalo b e z odporu: obhájci m o r á l n ě či společensky angažova
ství v o p o z i c i k H e g e l o v i n e l z e p o v a ž o v a t za p r o t i k l a d , k t e r ý by zru
šila a p ř e k o n a l a absolutní filosofie. P r á v ě t a k p o d l e C r o c e h o n u t n o
n é h o umění je ostře odmítli.
P o d o b n ě autonomní j a k o estetika je podle C r o c e h o ekonomie, ve
o d m í t n o u t Hegelovův názor, že právo „ n e g u j e " morálku a obojí je
které morální hlediska nemají hrát žádnou roli. To odpovídá hlavní
„ z r u š e n o " m r a v n o s t í . K o n e č n ě a n i u m ě n í a filosofie n e s t o j í v p r o t i
ideji h o s p o d á ř s k é h o liberalismu. J e d n á n í v e d e n é m y š l e n k o u užiteč
kladu j a k o teze a antiteze, nýbrž patří na odlišné stupně ducha. Ve
nosti je podle C r o c e h o bytostně egoistické, což C r o c e nepovažuje za
v š e c h t ě c h t o p ř í p a d e c h , ale i zcela o b e c n ě m u s í p o d l e C r o c e h o dia
m o r á l n í nedostatek: úsilí o vlastní b l a h o b y t je e k o n o m i c k y legitim
lektiku protikladů
ní. Zamyšlení nad k o n á n í m ve prospěch druhých již není věcí eko
ňů
n o m i e : k altruismu vybízí morálka, která v tomto ohledu ekonomic
ducha
(dialettica degli opposti)
(dialettice
dei
vystřídat dialektika
stup
distinti).
Pozitivně Croce hodnotil Hegelovo rozlišení abstraktivních pojmů
a pravých obecných pojmů, jimž odpovídá něco o sobě obecného,
ký postoj doplňuje.
Ohledně vztahu „ d o b r é h o " a „ z l é h o " v etice Croce poznamenal,
tzv. „ k o n k r é t n í o b e c n o " . T a k o v ý m o b e c n é m j e n a p ř í k l a d p o h y b j a
že tyto pojmy jsou sice korelativní, ale neleží na stejné h o d n o t o v é
kožto ideální forma skutečnosti, z a t í m c o pojmy j a k o „ d u b " a „ r y b a "
příčce. Zlo je nedostatek dobra, a je tedy dobru podřízeno. Mani-
vyplývají z a b s t r a k c e . P r a v é o b e c n i n ě o d p o v í d á i p o j e m s k u t e č n o s t i ,
chejské pojetí, p o d l e n ě h o ž zlo představuje samostatnou realitu,
který
vykazuje
nesamostatné
momenty
konečnost
a
nekonečnost.
C r o c e odmítal, n i c m é n ě přisuzoval zlu jistou funkci v celku světové
Pokud je odtrhneme od sebe navzájem a od skutečnosti, propadáme
ho dění, neboť zlo udílí pozitivní p o d n ě t y p r o vývoj. Nejen zlo, ale
jednostranným, a tedy pomýleným pozicím materialismu, který
naprosto vše z C r o c e h o optimistické perspektivy n a k o n e c slouží p o
uznává j e n konečné, a supranaturalismu, který za vpravdě skutečné
k r o k u lidstva.
považuje jen nekonečné.
S t e j n ě j a k o v e s t e t i c e , i v e filosofii j a z y k a z a u j a l C r o c e o d l i š n é
D ů l e ž i t o u roli hraje v C r o c e h o m y š l e n í filosofie a teorie dějin.44
s t a n o v i s k o o d b ě ž n ý c h p ř e d s t a v . J a z y k p o d l e něj p r i m á r n ě n e v y j a d
Nejsou to pouhé doplňky systematické filosofie, nýbrž s ní bytostně
řuje pojmy, nýbrž individuální postřehy a pohledy.43 B y t o s t n ě p r o t o
souvisejí, neboť filosofie, j a k ji chápal C r o c e , je historické povahy.
souvisí s u m ě n í m , které stejně j a k o j a z y k v první řadě vyjadřuje
Za důvod uvedl, že skutečnost, jíž se filosofie zabývá, je bytostně hi
n ě c o konkrétního. J a k m i l e slova p o c h o p í m e j a k o znaky pro obecné,
storická,45 a p r o t o se historizovat m u s í i filosofie. J e d i n é m o ž n é
j s m e nuceni prohlásit individuum za nepopsatelné, j a k praví tradiční
o p r á v n ě n í m ů ž e filosofie n a j í t v t o m , že se p ř e k o n á a z r u š í v ději
slogan
individuum est ineffabile.
Solum
individuum
est
Podle
Croceho
platí
pravý
opak:
nách filosofie, pročež C r o c e vlastní filosofii označil za absolutní his
torismus. Jelikož j d e o stanovisko spekulativně metafyzické, j e d n á
effabile.
V s o u v i s l o s t i se s n a h a m i o s y s t e m a t i c k o u p r e z e n t a c i s v é filosofie
p o v a ž o v a l C r o c e z a p o t ř e b n é v y h o d n o t i t svůj v z t a h k H e g e l o v i , c o ž
u č i n i l v k n i z e Ció che ě vivo e cid che ě morto nella
filosofia
di He
gel ( C o j e ž i v é a c o j e m r t v é v H e g e l o v ě f i l o s o f i i , 1 9 0 7 ) . M r t v á j e
podle C r o c e h o především Hegělova triadická dialektika teze, antite-
se o jiný historismus, než jaký zastával například Dilthey. Skuteč
nost se podle C r o c e h o prezentuje jako pohyb absolutního ducha, kte
rý tu nevystupuje j a k o něco transcendentního vůči dějinám. Dějiny
n e m a j í ž á d n é v n ě , a p r o t o také dění n e m á ž á d n ý cíl, ve k t e r é m by
m o h l o dospět k závěru a naplnění. Croce proto důsledně rezignoval
ze a syntézy, tj. o m e z e n í dialektiky na vztahy mezi protikladnými
43
O Croceho pojetí jazyka pojednává S. Cavaciuti, La teoria linguistica
di Benedetto Croce, a L. Dondoli, Genesi e sviluppi della teoria linguistica
di Benedetto Croce.
334
44
Srv. B. Croce, La storia come pensiero e come azione. Croceho teorii
dějin rozebírá R. Franchini, La teoria della storia di Benedetto Croce. Srv.
J. Kelemen, Idealismo e storicismo nelV'opera di Benedetto Croce.
45
B. Croce, Nuove pagine sparse, I, str. 159.
335
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
VIII.
realismus..
V Gentilově
na snahy posoudit a vyhodnotit dosavadní dějiny z d o m n ě l e n a d d ě -
filosofii
Obroda
idealismu
se s p o j u j í m o t i v y h e g e l o v s k é a fichtovské
p r o v e n i e n c e , p ř i č e m ž základní ideje k dialektice subjektu a objektu
j i n n é h o stanoviska.
Z C r o c e h o vyšly důležité podněty, p ř e d e v š í m p r o historické bá
podle všeho pramení z Fichta. Shodně s n í m Gentile vztáhl veškerou
d á n í , o v š e m s a m o s t a t n o u š k o l u n e z a l o ž i l . N e j b l í ž e k j e h o filosofie
s k u t e č n o s t k j á , k t e r é k l a d e s e b e s a m o a z á r o v e ň i o b j e k t . T a k j a k o je
nejspíš m ě l Carlo Antoni (1906-1959), který z idealistických pozic
nemyslitelný objekt bez subjektu (být podle Gentileho z n a m e n á to
kritizoval filosofii e x i s t e n c e a p o d a l o b j a s n ě n í k p r o b l é m u přiroze
lik co být ve v ě d o m í ) , nelze ani myslet já nezávisle na objektu:50
ného práva.
myšlení není činnost nějakého subjektu, který by tuto činnost vyko
46
n á v a l , n ý b r ž j e t o č i s t á a k t i v i t a , č i r ý a k t . Z p o h l e d u G e n t i l o v y „filo
c) Giovanni Gentile
sofie a k t u " n u t n o n a p ř í k l a d v ě t u „ C é z a r d o b y l G a l i i " p o j m o u t j a k o
Nejdůležitějším reprezentantem italského novoidealismu je vedle
„Myslím, že Cézar dobyl Galii". Idea věci o sobě je tedy nesmyslná,
C r o c e h o Giovanni Gentile (1875-1944), který přednášel v Palermu,
n e b o ť p o k u d j i v ů b e c m y s l í m , j i ž j i v á ž u k j á , a j a k o ž t o n ě c o , c o zá
P i s e a Ř í m ě . P ř i d r ž e l se s m ě r u , k t e r ý v y t y č i l S p a v e n t o , a v m e z i v á
visí n a s u b j e k t u , j i ž n e n í o s o b ě . T e n t o a r g u m e n t , v y u ž í v a n ý i další
l e č n é m o b d o b í s e t ě š i l z n a č n é m u vlivu, m i m o j i n é p r o t o , ž e v l e t e c h
mi představiteli idealismu, kritizovali realističtí oponenti idealismu,
1 9 2 2 - 1 9 2 4 , t e d y n a p o č á t k u f a š i s t i c k é éry, o b s a d i l k ř e s l o m i n i s t r a
například E. v o n H a r t m a n n (viz kap. IX,1). Gentile však své pojetí
školství. J e h o vliv n a u n i v e r s i t n í f i l o s o f i i z ů s t a l z n a č n ý i p o j e h o o d
hájil i j i n ý m , p ř e s v ě d č i v ě j š í m z p ů s o b e m : p ř e d m ě t z a k o u š í m e j a k o
c h o d u z vlády, n i c m é n ě m l u v i t t u o f i l o s o f i c k é d i k t a t u ř e , j e ž b y s n e s
j e d n o t u v mnohosti určení, a tuto jednotu nelze pochopit nezávisle
l a s r o v n á n í s d i k t a t u r o u fašistickou, j e p ř e h n a n é . 4 7 K e k o n c i v á l k y s e
na
stal o b ě t í p o d l e v š e h o p o l i t i c k y m o t i v o v a n é h o p ř e p a d e n í . 4 8
a mnohost d o c h á z í v e v ě d o m í , n e m ů ž e b ý t p ř e d m ě t n e z á v i s l ý n a
Vedle řady historických prací vydal Gentile několik systematic
kých
spisů,
z nichž
nutno zmínit
Teoria generále dello spirito come
atto puro ( V š e o b e c n á t e o r i e d u c h a j a k o ž t o č i s t é h o a k t u , 1 9 1 6 ) a Sistema
di
logica
come
teoria
del
conoscere
(Systém logiky jakožto
sjednocujícím
s u b j e k t u : j e l i k o ž k p r o p o j e n í m o m e n t ů jednota
subjektu.51 V t o m t o s m y s l u m o h l G e n t i l e prohlásit: „ V š e je v nás c o ž z n a m e n á : vše j s m e m y . " 5 2
Stejně j a k o je předmět j a k o jednota vztažen k já, musí i to, co já
klade, být naopak něco rozmanitého, totiž rozmanitost navzájem
t e o r i e p o z n á n í , 1 9 1 7 ) . P o l e m i c e s H e g e l e m je v ě n o v á n a La riforma
a n a v e n e k v z t a ž e n ý c h u r č e n í . R o z m a n i t o s t a j e d n o t a se a l e liší p o u
della
dia
z e p r o r e f l e k t i v n í u v a ž o v á n í : v ž i v o u c í s k u t e č n o s t i , k t e r á s e vyvíjí
lektiky a další statě, 1913). Z á k l a d y pedagogiky, o nichž Gentile
a v základě je duchovní povahy, jsou všechny nesamostatné m o m e n -
dialettica
hegeliana
psal i v řadě článků,
za
filosofica
ed
altri
scritti
(Reforma
hegelovské
v y l o ž i l ve Sommario di pedagogia come scien
(Shrnutí pedagogiky jakožto
filosofické
v ě d y , I—II,
1913-1914).49
46
C. Antoni, La restaurazione del diritto di nátura; L 'esistenzialismo di
Heidegger.
47
Proti takovému paušálnímu úsudku vystupuje E. Garin, Agonia e moř
te delVidealismo italiano, in: A. Bausola (vyd.), La filosofia italiana dal
dopoguerra a oggi, str. 3 nn.
48
K biografii: S. Romano, Giovanni Gentile. La filosofia al potere;
G. Turi, Giovanni Gentile. Una biografia.
49
Souborné vydání: G. Gentile, Opere complete a eura della fondazione
336
Giovanni Gentilepergli studifilosofici, I nn., Firenze 1955 nn. K Gentilemu
viz ediční řadu La vita e il pensiero, I-XII, Firenze 1948-1967. Z rozsáhlé
literatury budiž dále uvedeno: A. Guzzo, Croce e Gentile, Lugano 1953;
U. Spirito, Note sul pensiero di Giovanni Gentile, Firenze 1954. Gentilovy
pedagogické názory rozebírá J. Baur, Philosophie und Pádagogik, Langensalza 1935, a A. Negři, Giovanni Gentile educatore. Scuola di stato e auto
nomie scolastiche, Roma 1996 (Filosofia delFeducazione).
50
G. Gentile, Teoria generále dello spirito come atto puro, in: Opere, III
str. 107.
51
Tamt., str. 119.
52
Tamt., str. 122.
337
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
VIII.
realismus..
Obroda
idealismu
t y spjaty. N e n í p r a v d a , ž e b y d u c h p r o d ě n í 5 i p r o c e s u a l i t u zajišťoval
m y š l e n í , a t o t o p o j e t í s i z a c h o v a l o vliv a ž d o n o v o v ě k u . O b r a t k l o
o p o r u : d u c h je právě jen d ě n í a p r o c e s . P ř í s n ě v z a t o a n i n e l z e říct, že
gice myšlenkového výkonu, předjatý již v Kantově nauce o trans
d u c h jest, n e b o ť „ b y t í " a „ d ě n í " / , , v z n i k á n í " s e v y l u č u j í : d u c h j e č i r á
cendentální syntéze, uskutečnil až Hegel, ale ani j e m u se nepodařilo
aktualita. G e n t i l e h o nález, j e n ž lze shrnout slovy „o n ě č e m ř e k n e m e ,
zbavit se všech prvků dialektiky faktu. Závislost na tradované k o n
ž e j e s t , p o k u d s e p o s t a v í d u c h u j a k o m e z j e h o t r a n s c e n d e n t á l n í akti
cepci projevil tím, že dialektiku chápal j a k o objektivně chápaný po
vity",53 jasně u p o m í n á na Fichta.
hyb, respektive s a m o p o h y b pojmu.57 Gentile navíc kritizoval Hege-
P o d l e G e n t i l e h o t e d y v y j m a s u b j e k t u n e n í ž á d n á další s k u t e č n o s t :
lovu n a u k u o m n o h o s t i kategorií
(bytí,
nebytí, dění/vznikání,
„Subjekt, který c h á p e s á m sebe tím, ž e c h á p e vše, j e s k u t e č n o s t
podstata, j e v atd.): p o d l e Gentileho existuje kategorie j e n jedna, a to
s a m a . " 5 4 O b j e k t s e r o z p l ý v á v s u b j e k t u a m á d u c h o v n í h o d n o t u vý
kategorie m y š l e n í v j e h o n e k o n e č n o s t i . Teprve toto pojetí u m o ž ň u j e
h r a d n ě díky své závislosti na subjektu.55 O n í m subjektem, j e n ž má
vybudovat zcela důslednou dialektiku m y š l e n k o v é h o aktu, tj. dialek
být veškerou skutečností, o v š e m není empirické já - identifikovat je
tiku, j e ž s e p l n ě v y č e r p á v á a k t u á l n í m p r o c e s e m m y š l e n í .
se skutečností vcelku by bylo absurdní -, nýbrž transcendentální
G e n t i l e ale nezavrhl všechny aspekty hegelovské dialektiky. Pře
subjekt, já ve F i c h t o v ě smyslu, které lze výrazy , j á " n e b o „subjekt"
vzal od H e g e l a dialektický výklad vztahu u m ě n í , náboženství a (ab
o z n a č i t j e n p ř e n e s e n ě . T a k t o p o c h o p e n é j á j e č i r á d u c h o v n í aktivita,
s o l u t n í ) f i l o s o f i e . Z e tří m o m e n t ů m y š l e n í , t o t i ž č i s t é s u b j e k t i v i t y ,
na kterou se redukuje j a k subjektivní myšlení, tak zprostředkovaně
objektivity a reflexivity, je první p r i n c i p e m u m ě n í j a k o ž t o b e z p r o
i t o , co s u b j e k t i v n í m y š l e n í m y s l í .
s t ř e d n í h o v ý r a z u s u b j e k t i v i t y , d r u h ý p r i n c i p e m n á b o ž e n s t v í čili p o
Také o b e c n é a konkrétní jsou podle Gentileho nesamostatné a na
stoje, v n ě m ž d u c h z a p o m í n á s á m n a s e b e a r o z p l ý v á s e v m y š l e n é
sebe navzájem o d k á z a n é m o m e n t y , jejichž k o ř e n tkví v já. Já je pr
skutečnosti, a třetí p r i n c i p e m o b r a t u k filosofii, k d y se subjekt od
v o t n í i n d i v i d u u m a z á r o v e ň i p r v o t n í o b e c n i n a , n e b o ť je f o r m o u k a ž
objektů vrátí k s o b ě s a m é m u a u v ě d o m í si závislosti skutečnosti na
d é p ř e d m ě t n é z k u š e n o s t i . O b j e k t i v n í o b e c n i n a p ř i t o m existuje p o u z e
myšlení.
j a k o výsledek zobecňovacích aktů. Já je s c h o p n o klást obecné j a k o
V u m ě n í , n á b o ž e n s t v í a filosofii j a k o ž t o trojici z á k l a d n í c h p o s t o
m y š l e n é (noěmá) d í k y t o m u , ž e p ů v o d n ě j a k o o b e c n é m y s l í s e b e
jů ke skutečnosti se r ů z n ý m i způsoby (subjektivně v u m ě n í , objek
s a m a (tj.
„já = autonoéma").56
t i v n ě v n á b o ž e n s t v í a r e f l e x i v n ě ve filosofii j a k o ž t o s y n t é z e s u b j e k
T e z i , ž e n e z á v i s l e n a j á t u n e m ů ž e b ý t ž á d n ý o b j e k t a n i ž á d n á zá
tivity a o b j e k t i v i t y ) v y j a d ř u j e stále t á ž d u c h o v n í a k t i v i t a . N e j e d n á
konitost objektivní skutečnosti, Gentile uplatnil i v logice, když po
se t e d y o r ů z n é s t u p n ě d u c h a , n ý b r ž o s l o ž k y č e h o s i j e d i n é h o -
ž a d o v a l přejít od l o g i k y o b s a h ů m y š l e n í (logica del pensató) k l o g i
činnosti ducha.
ce m y š l e n k o v ý c h a k t ů (logica des pensante). T a k t o p o j a t á l o g i k a se
Názor, že skutečnost je ve své podstatě d u c h o v n í a že se ve světě
nezabývá vztahy, j e ž by panovaly nezávisle na myšlení, nýbrž myš
v ě c í m a n i f e s t u j e j a k é s i a b s o l u t n o , hájila j i ž v p r v n í p o l o v i n ě 2 0 . sto
lenkovými strukturami.
letí j e n m e n š i n o v á č á s t i t a l s k ý c h f i l o s o f ů 5 8 a v e d r u h é p o l o v i n ě stole
Logikou myšlenkových obsahů byla Platónova dialektika, která
tí z m i z e l d o c e l a . P o z i t i v i s t i c k é a m a r x i s t i c k é t e n d e n c e b r z y v y t l a č i l y
zkoumala ideální konfigurace („ideje") a brala je jako nezávislé na
i spiritualismus, který zdůrazňoval vztah lidské a Boží mysli, aniž
53
Tamt., str. 23.
54
Tamt.
55
G. Gentile, Opere, IU, str. 14.
56
G. Gentile, Sistema di Logica, in: Opere, VI, str. 85. nn.
57
Toto je centrální motiv Gentileho polemiky s Hegelem v díle La riforma della dialettica hegeliana.
338
58
Žáky Gentileho byli mj. Augusto Guzzo (1894-1986) a Felice Battagliaová (1902-1977).
339
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
VIII.
realismus...
Obroda
idealismu
by však k o n e č n é c h á p a l j a k o m o m e n t n e k o n e č n é h o . 6 0 Filosofie exis
tečnost má také duchovní dimenzi, přístupnou jedině spekulativnímu
t e n c e si v Itálii nikdy n e v y d o b y l a takový v ý z n a m j a k o ve své d o b ě
myšlení, a nevyčerpává se tedy tím, co lze pozorovat.
v N ě m e c k u a ve F r a n c i i , o v š e m příčiny spíše n e ž v G e n t i l e o v ě od
K myslitelům, kteří pomáhali britskému neoidealismu prorazit
m í t a v é m p o s t o j i 6 1 n u t n o h l e d a t v t é o k o l n o s t í , ž e v Itálii s e n a r o z d í l
cestu, patřil J a m e s Hutchison Stirling ( 1 8 2 0 - 1 9 0 9 ) , který se s idea
od N ě m e c k a v důsledku dominance idealismu nemohla podstatněji
l i s t i c k o u filosofií s e z n á m i l b ě h e m p o b y t u v H e i d e l b e r k u a ve d v o u -
rozvinout ani hermeneutika, j a k ji prosazoval především Dilthey, ani
Nvazkovém s p i s e The Secret of Hegel ( H e g e l o v o t a j e m s t v í , 1 8 6 5 ) se
fenomenologie.
pokusil Hegelovu filosofii zpřístupnit svým krajanům. Hegelovo
myšlení p o m o h l uvést na scénu také E d w a r d Caird (1835-1908) kni
hou Hegel ( 1 8 8 3 ) , o v š e m C a i r d se n e p o v a ž o v a l za h e g e l i á n a . V o p o
zici s u b j e k t u a o b j e k t u s p a t ř o v a l v ý s l e d e k d i f e r e n c i a c e p ů v o d n í j e d
3. Idealistická filosofie ve Velké Británii
noty, k n í ž s e n e l z e vrátit, j a k m i l e j i r e f l e k t i v n í r o z v a ž o v á n í r o z b o ř í .
Považoval ale za m o ž n é , ba nutné, překonat protiklad subjektu a ob
a) Počátky idealistického hnutí
Anglosaskému
myšlení
novověku
nebyl
idealismus
nijak
cizí.
V 17. s t o l e t í se u s t a v i l a s i l n á t e n d e n c e p l a t ó n s k é h o i d e a l i s m u se zá
k l a d n o u v C a m b r i d g i a i d e a l i s t i c k é h o r a ž e n í b y l a i S h a f t e s b u r y h o fi
losofie. Idealistickým metafyzikem byl také Berkeley, přestože je
č a s t o p o č í t á n k p ř e d s t a v i t e l ů m e m p i r i s m u . V r o m a n t i c k é m o b d o b í se
i d e a l i s t i c k ý c h m y š l e n e k v o p o z i c i k m a t e r i a l i s m u a e m p i r i s m u za
stali T h o m a s C a r l y l e a S a m u e l T a y l o r C o l e r i d g e . K d y ž s i t e d y p o h y b
iniciovaný p o k a n t o v s k ý m i idealisty v p r ů b ě h u 19. století p o d m a n i l
i anglosaské země,
62
n e j e d n a l o se tu o i m p o r t m y š l e n k o v é h o stylu,
k t e r ý by b y l v a n g l o s a s k é t r a d i c i d o p o s u d n e v í d a n ý . O b r a t k i d e a l i s
tickým postojům byl motivován především potřebou vykázat empiristjcké n á z o r y do p a t ř i č n ý c h mezí. V konfrontaci s pozitivistickým
o m e z e n í m p e r s p e k t i v y n a o b l a s t d a n é h o s e k l a d l d ů r a z n a t o , ž e sku-
jektu na vyšší rovině p ř e v e d e n í m myšlení i věcí na B o h a j a k o ž t o
s p o l e č n ý z á k l a d . T e z í , že s u b j e k t a o b j e k t i p ř e s s v o u o d l i š n o s t s p o
čívají n a s p o l e č n é m z á k l a d ě , s e m á z r u š i t p r o t i k l a d m a t e r i a l i s m u
u i d e a l i s m u či e m p i r i s m u a r e a l i s m u .
Na idealistické půdě se pohyboval také T h o m a s Hill Green
(1836-1882), který spolu s T. T. G r o š e m edičně připravil H u m o v y
filosofické s p i s y a k r i t i c k y s e v y r o v n a l s H u m o v ý m m y š l e n í m . 6 3
V Hegelovi G r e e n viděl nejvýznamnějšího myslitele novověku. Jeli
kož H u m o v a filosofie vyúsťuje ve skepsi a p o t a ž m o směřuje k roz
puštění filosofických o t á z e k v p r o b l é m e c h speciálních věd, n u t n o se
vydat cestou, k t e r o u u k á z a l K a n t . A j e l i k o ž K a n t o v u filosofii opět
překonal Hegelův idealismus, nabízí se právě tento systém j a k o
hlavní p r o t i p o z i c e k h u m o v s k é s k e p s i .
Green odmítal d o m n ě n k u , že by se podstata lidské osoby dala
uchopit empirickými prostředky či m e t o d a m i speciálních věd, což
zdůvodnil způsobem, který je pro idealistické myšlení příznačný:
60
Rozsáhlý přehled poskytuje A. Bausola, G. Bedeschi, M. Dal Pra,
E. Garin, M. Pera, V. Verra, La filosofia italiana dal dopoguerra a oggi.
61
G. Gentile, La filosofia contemporanea. Du scritti. Podle Gentileho
scházely v Itálii podmínky, za nichž v Německu vznikla filosofie existence,
např. fenomenologická tendence. Přesto vyvstala potřeba vyrovnat se s mo
mentem individuality právě v Itálii dříve a originálněji než kdekoli jinde (str.
57 n.)
věci z a k o u š í m e v ž d y u v n i t ř s o u v i s l o s t n í h o k o n t e x t u a v z t a h y j s o u
/.use závislé n a s u b j e k t u , k t e r ý j e u t v á ř í . J e s t l i ž e a l e subjekt u m o ž ň u
je věcnou zkušenost, je vyloučeno, aby s á m patřil ke světu věcí. O n o
já, k t e r é u t v á ř e n í m v z t a h ů z a l o ž e n ý c h n a s y n t é z e „ J á m y s l í m " u s t a
vuje p ř e d m ě t y , a l e n e m ů ž e b ý t t o t o ž n é s k o n e č n ý m s u b j e k t e m , n e b o ť
len n e n í d o k o n a l e t v ů r č í : svět v ě c í závisí n a n e k o n e č n é m d u c h u , k t e -
62
Srv. J. Bradley, Hegel in Britain, str. 1-23 a 163-182; A. C. Ewing,
The Idealist Tradition; J. Passmore, A Hundred Years of Philosophy; J. Pucelle, L'idealisme en Angleterre de Coleridge á Bradley.
T. H. Green, The Works, I—III. Filosoficky obzvlášť jsou: Prolegomenu to Ethics.
340
341
61
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
VIII.
realismus...
rý ho utváří. G r e e n tak rozvinul K a n t o v u nauku o aktu syntézy
Obroda
idealismu
pravda je celek, tj. j e d i n ě celostní výklad skutečnosti m ů ž e být na
p r o s t o pravdivý. A d e k v á t n í p o z n á n í s k u t e č n o s t i j a k o ž t o v š e o b j í m a j í
s uplatněním Hegelova učení o absolutním duchu.
Stejně j a k o později Bradley (viz níže), i G r e e n chápal skutečnost
cího celku spočívá v soudu, který vyjadřuje totalitu vztahů. P o d o b
j a k o spleť v z t a h ů a v ě c v n í m a l j a k o j e d n o t u v r o z m a n i t o s t i r e l a c í ,
ného poznání sice konečný intelekt n e m ů ž e dosáhnout, nicméně
které ustavují její j s o u c n o s t , p ř i č e m ž navazoval především na H e g e -
přesto je cílem, ke kterému veškeré lidské poznávací snahy směřují.
lovu dialektiku bytí pro sebe a bytí o sobě.64 R e á l n é je podle G r e e n a
Ve své d o b ě ke z n á m ý m z a s t á n c ů m idealismu patřil také J o h n El-
to, co patří do relační souvislosti utvoření všeobecným vědomím,
lis M c T a g g a r t ( 1 8 6 6 - 1 9 2 5 ) , k t e r ý s e p ř e d s t a v i l j a k o i n t e r p r e t H e g e
„ v ě d o m í m světa".65 Lidské vědomí představuje pouhou modalitu to-
lovy l o g i k y a filosofie p ř í r o d y a v l a s t n í
hoto obecného vědomí,66 podílí se na n e k o n e č n é m intelektu a j e h o
ve d v o u s v a z k o v é m s p i s e
poznání j e t í m bohatší, čím větší m á účast n a n e k o n e č n é m . 6 7
G r e e n o v a filosofie o b s a h u j e i p r a k t i c k o u č á s t . F i l o s o f i i m o r á l k y
se v ě n u j í Prolegomena to Ethics ( P r o l e g o m e n a k e t i c e ,
kladech
tical
filosofie
Obligation
1 8 8 3 ) , o zá
s t á t u p o j e d n á v a j í Lectures on the Principles ofPoli-
(Přednášky
o
principech
politického
závazku,
1886). Cíl mravní p r a x e tkví v sebeuskutečnění skrze rozvíjení h o d
not. P ř e s t o ž e t e n t o cíl n i k d y není p l n ě dosažitelný, m u s í m e se mu
filosofické
názory předložil
The Nature of Existence ( P o v a h a e x i s t e n c e ,
1921 a p o s m r t n ě 1 9 2 7 ) . S k u t e č n o s t p o v a ž o v a l z a s y s t é m s u b s t a n c í
provázaných v z á j e m n ý m i vztahy. S u m a substancí je složená subNtance, k t e r o u a l e n e s m í m e z t o t o ž n i t s v e s m í r e m v a s t r o n o m i c k é m
Nmyslu, stejně j a k o m e t a f y z i c k ý p o j e m s u b s t a n c e n e s m í m e z a m ě ň o
vat s o b v y k l ý m c h á p á n í m s u b s t a n c e : h m o t n é v ě c i v č a s e a p r o s t o r u
nejsou substance v m e t a f y z i c k é m smyslu, nýbrž p o u h é jevy b e z
opravdové skutečnosti.
snažit přiblížit, a j e l i k o ž t a k o v á s n a h a je p r o lidi ve s p o l e č e n s t v í
Idealismus našel své příznivce i ve Spojených státech. P o d vlivem
snadnější než pro izolovaného jedince, byla by praktická filosofie
Carlyleho, Coleridge a myšlenek n ě m e c k é h o idealismu rozpracoval
bez filosofie společnosti neúplná. (Chronologicky vzato bychom
Ralph Wald E m e r s o n ( 1 8 0 3 - 1 8 8 2 ) idealistické pojetí s náboženský
právě sem měli zařadit výklad o nejvýznamnějším reprezentantu
neoidealismu ve Velké Británii Francisu Bradleym, kterému níže vě
nujeme samostatný oddíl.)
V ý z n a m n ý m představitelem idealismu byl také Bernard Bosanquet ( 1 8 4 8 - 1 9 2 3 ) , k t e r é h o v důležitých b o d e c h ovlivnil Green. T é m a
t e m j e h o s p i s ů j s o u o t á z k y l o g i k y a p o z n á n í , e s t e t i k y a etiky, f i l o s o
fie n á b o ž e n s t v í a filosofie s t á t u .
68
S H e g e l e m s d í l e l p ř e s v ě d č e n í , že
mi a p o e t i c k ý m i p r v k y , k t e r é s o d v o l á n í m na K a n t a a p o k a n t o v s k ý
idealismus nazval „ t r a n s c e n d e n t a l i s m e m " a které považoval za alternutivu k m a t e r i a l i s t i c k ý m a p r o t i n á b o ž e n s k ý m p o s t o j ů m . 6 9 N e š l o mu
o a r g u m e n t a t i v n í z d ů v o d n ě n í filosofických tezí, n ý b r ž o z v ě s t o v á n í
Jistého c e l k o v é h o p o h l e d u na svět. S k u t e č n o s t je podle E m e r s o n a
b y t o s t n ě d u c h o v n í p o v a h y : závisí n a B o h u j a k o ž t o n e j v y š š í m p r i n c i
pu a podílí se na n ě m . B ů h , respektive „ s v r c h o v a n á " či „všeobjímají
cí d u š e " (over-soul) se vyjadřuje n e j e n v l i d s k é m y s l i , a l e t a k é v m a
teriální p ř í r o d ě , již p r o t o n u t n o považovat za oduševnělou. Zvláště
64
G. W. F. Hegel, Fenomenologie ducha, str. 104: „Předmět je ... vjednom a temže ohledu protikladem sebe sama, je pro sebe, pokud je pro jiné,
a je pro jiné, pokud je pro sebe."
65
T. H. Green, Prolegomena to Ethics, § 13. Výraz „reálný" má význam
„pouze pro vědomí, které samo sobě prezentuje své vlastní prožitky jako
určované prostřednictvím vztahů..."
66
zřetelně se „všeobjímající d u š e " projevuje ve velkých osobnostech
lidstva. Č l o v ě k s e n a c h á z í v p r o s t ř e d m e z i B o h e m a p ř í r o d o u , o v š e m
nesmíme ho považovat za pouhý m o m e n t absolutna, neboť v tako
v é m pojetí j i ž n e l z e m l u v i t o m r a v n í a u t o n o m i i .
68
Tamt., § 5 1 .
B. Bosanquet, Collected Works, I-XX, vyd. W. Sweet, Bristol 1999.
69
S Greenem polemizoval Henry Sidgwick (1838-1900), Lectures on
the Ethics ofT. H. Green, H. Spencer and J. Martineau, a to z pozice milita
rismu založeného na common senje s prvky inmicionismu.
R. W. Emerson, Complete Works, I-U, London 1903. Zejména zmiň
me: Essay on Representative Men (1849); The Conduct ofLife (1860); Soci
ety and Solitude(1870).
342
343
67
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
VIII.
realismus...
Z filosofického hlediska byl významnějším myslitelem Josiah
Obroda
idealismu
přesvědčení, že pravá skutečnost je d u c h o v n í povahy a manifestuje
R o y c e (1855-1916), který přednášel na Harvardově universitě a byl
ne ve všem konečném, takže konečné m ů ž e vykazovat skutečnost
ovlivněn Hegelem, Schellingem, Schopenhauerem a Lotzem. V cen
H m ů ž e být p o z n a t e l n é j e d i n ě v závislosti na n e k o n e č n é m , tj. na ab-
tru j e h o ú v a h stály p r o b l é m y p o z n á n í a B o h a , k t e r é l z e p o d l e R o y c e
nolutním d u c h u . K a ž d é k o n e č n é j s o u c n o je složkou celku, a lze ho
objasnit jedině společně.70 Stejně j a k o m n o z í zastánci idealismu he
ledy a d e k v á t n ě p o c h o p i t j e d i n ě z c e l k u . S o u d y o č á s t e c h c e l k u , k t e r é
gelovské provenience se přikláněl ke k o h e r e n č n í m u pojetí pravdy,
neberou ohled na celkovou provázanost skutečnosti, sice nejsou ne
p o d l e kterého je věta pravdivá tehdy, p o k u d se začleňuje do všeobjí
pravdivé, ale n e j s o u ani v p l n é m slova s m y s l u pravdivé (více viz
mající souvislosti objektivních pravd, ukotvené v Bohu. Ke skuteč
n(že). D í k y t o m u t o „ h o l i s t i c k é m u " p o j e t í s e B r a d l e y m u - p o ú p a d k u
nosti se ale vztahujeme nejen p o z n á n í m , tj. nejen racionálně, ale
zájmu, který přinesla „antiidealistická r e v o l t a " B. Russella a G.
také prostřednictvím emocí a hodnocení. Neexistují žádné čistě teo
H. M o o r a - d n e s d o s t á v á vzrůstající p o z o r n o s t i . 7 3
r e t i c k é p ř e d s t a v y , n e b o ť v k a ž d é m y š l e n c e j i ž j e o b s a ž e n v z t a h k cíli.
'
V o b l a s t i e t i k y R o y c e p o ž a d o v a l ú s i l í o c o n e j v ě t š í s h o d u m e z i lid
(1) Idealistická koncepce poznání
skou a B o ž í vůlí. Za t í m t o ú č e l e m n u t n o přijmout p l á n života, v j e
Něco poznat podle Bradleyho z n a m e n á přijmout o n ě č e m pravdivý
h o ž r á m c i j e d n o t l i v é skutky obdrží svůj s m y s l - a to v p o s l e d n e n í
Noud a p ř i j m o u t s o u d z n a m e n á o b n o v i t j e d n o t u , k t e r o u m y š l e n í n e j
úkol izolovaného subjektu, nýbrž osoby j a k o příslušníka společen
prve r o z p o l t i l o . J i n a k ř e č e n o , s o u d t k v í v s y n t é z e , j í ž p ř e d c h á z e l a
ství. S h o d n ě s C h . S . P e i r c e m s e R o y c e d o m n í v a l , ž e n a š i o r i e n t a c i
a n a l ý z a . P ř i t o m s e z d e n e m í n í s o u d j a k o p s y c h i c k ý akt, n ý b r ž s o u d
v p o s l e d řídí i d e a v š e o b j í m a j í c í h o s p o l e č e n s t v í n e b o l i i d e a l i d s t v a . 7 1
Jako s y n t é z a i d e á l n í c h o b s a h ů , v z t a ž e n ý c h k e s k u t e č n o s t i . 7 4 T y t o o h
b) Francis Herbert Bradley
obecniny ve smyslu konkrétního obecného, j a k o n ě m mluvil Hegel.
naný j s o u o b e c n i n y , k t e r é n e p r a m e n í z a b s t r a k c e , t j . j s o u t o p r a v é
Nejvýznamnějším představitelem hegelovsky laděné filosofie v ang
losaských zemích byl výše stručně zmíněný oxfordský profesor
F r a n c i s B r a d l e y ( 1 8 4 6 - 1 9 2 4 ) . V c e n t r u j e h o t v o r b y stojí d í l a Principles
of Logic
vení
a skutečnost,
(Principy
logiky,
1893)
1883),
a Essays
on
Appearance
Truth
and
and Reality
Reality
(Je
(Eseje
o p r a v d ě a s k u t e č n o s t i , 1 9 1 4 ) . 7 2 Se v š e m i o s t a t n í m i h e g e l o v c i s d í l e l
Pokud se mají v soudu ideje (míní se o b s a h y představ, nikoli akty
představování) vztáhnout ke skutečnosti, m u s í m e o skutečnosti již
předem vědět a toto vědění musí být nezávislé na idejích. P o d l e
Bradleyho o skutečnosti v í m e proto, že k ní patříme. Individuální já
je v s o u l a d u s p ř í s t u p e m o b j e k t i v n í h o i d e a l i s m u m o m e n t e m v t o t a l i
tě bytí (viz n í ž e ) .
S o u d y l z e p o d l e B r a d l e y h o p ř i m ě ř e n ě vyjádřit p o d m í n k o v ý m i vě
tami („jestliže
70
J. Royce, The Religious Aspect of Philosophy, Boston 1885; The
World and the Individual, I-II, New York 1901/1902; The Conception of
God, London 1897 (reprintBristol 2000); Studies in GoodandEvil, Hamden
(Conn.) 1964 (1898 1 ); The Problém of Christianity, I-II, New York 1913;
Logical Essays, vyd. D. S. Robison, Dubuque 1951.
71
Kvůli tomuto názoru Royce zaujal též K.-O. Apela, Transformation
der Philosophie, II, str. 199 nn., který ho považuje za myslitele, jenž připra
vil cestu transcendentální hermeneutice.
72
Problémem historického poznání se Bradley důkladně zabývá ve spise
The Presuppositions ofCritical History. Morální otázky pojednává v otevře
ném protikladu k militarismu, představovanému J. St. Millem, v práci Ethi-
344
p a k . . . " ) . Větu „Všichni lidé jsou smrtelní" tedy
nutno chápat následovně: „Jestliže je n ě c o člověk, pak je to smrtel-
cul Studies. - Souborné vydání Bradleyova díla: The Collected Works, I-XII,
W. J. Mander - C. A. Keene (vyd.), Bristol 1999.
73
Miscellaneous Writings, I-V. - Bibliografický přehled o Bradleyho
pracích poskytuje R. Ingardia, A Research Bibliography. Sekundární litera
tura: A. Manser - G. Stock (vyd.), The Philosophy ofF. H. Bradley; P. Basile, Experience and Relations. An Examination ofF. H. Bradley's Conception
of Reality.
74
Srv.
B.
Russell, My Philosophical Development.
345
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus...
VIII.
Obroda
idealismu
n é . " To platí nejen p r o o b e c n é , ale i pro částečné soudy, které se -
S t r u č n ě ř e č e n o , d o k o n a l á p r a v d a m u s í b ý t u s k u t e č n ě n í m i d e j e syste
stejně j a k o o b e c n é soudy - nikdy netýkají n i č e h o individuálního,
matického celku."78
a to ani tehdy, p o k u d je užito výrazů typu „ z d e " , „ n y n í " atd.
75
Větu
E m p i r i s t i c k o u v í r u v e s m y s l o v á d a t a , j e ž m a j í zajistit s p o l e h l i v ý
„Tady je teď c h l a d n o " m o h o u vyslovit nejrůznější lidé v nejrůzněj-
základ p r o p o z n á n í p ř e d m ě t u , Bradley o d m í t l . Poznávací snahy sice
ších d o b á c h a na nejrůznějších místech a v t o m t o smyslu je obecná.
musí vždy navázat na n ě c o již d a n é h o , 7 9 avšak dána n á m nejsou čistá
( P o d o b n é pojetí zastával Husserl, který s B r a d l e y m souhlasil i v od
m í t á n í p s y c h o l o g i c k é h o v ý k l a d u logiky.) Č á s t e č n é s o u d y t e d y n e l z e
o d o b e c n ý c h s t r i k t n ě o d d ě l i t : i o n y mají v z á s a d ě f o r m u p o d m í n k o v é
v ě t y a n e t ý k a j í s e j e d n o t l i v ý c h fakt. T o a l e n e z n a m e n á , ž e b y s e
u n i c h n e j e d n a l o o s o u d y o s k u t e č n o s t i : n e v z t a h u j í se s i c e k t o m u t o
č i o n o m u faktu, a l e v z t a h u j í s e k e s k u t e č n o s t i v j e j í m c e l k u . „ S j e P '
z n a m e n á : „ S k u t e č n o s t v e s v é m c e l k u j e t a k o v á , ž e S v y k a z u j e vlast
nost P."
data ve vnímání, nýbrž jevy jistým z p ů s o b e m interpretované v pros
toru, v č a s e i v d a l š í c h r e l a č n í c h o h l e d e c h . V š e , co je d á n o , se j a k o ž
to u r č e n é n a c h á z í ve v z t a z í c h k j i n é m u p o d l e z á s a d y Omnis determinatio
est
negatio,
respektive
Omnis
determinatio
est
relatio.
V procesu myšlení sledujeme vazby mezi fenomény, vedeni ideou
jejich totality, která nás p o d n ě c u j e d o p l n i t p o j m y o m e z e n é j e n na
j e d n u č á s t Vztahů, j e ž j s o u p r o v ě c k o n s t i t u t i v n í , e x p l i k a c í d a l š í c h ,
d o p o s u d o p o m í j e n ý c h vazeb, a poznávat tak věc stále adekvátněji.
J a k j s m e j i ž n a z n a č i l i , B r a d l e y hájil k o h e r e n č n í p o j e t í p r a v d y , p o
V tomto pohybu sukcesivního doplňování spočívá podle Bradleyho
dle kterého lze o pravdivosti soudu hovořit j e n tehdy, p o k u d je začle
„dialektika". Každé poznání, ať jakkoli nedokonalé, je vázáno na
něn do bezrozporné konfigurace soudů. V poslední instanci náleží
ideu d o k o n a l é h o , j e ž zároveň představuje cíl poznávacích snah.80
plná pravdivost p o u z e soudu o skutečnosti v jejím celku, tedy soudu,
S každým předmětem se tak zpřítomňuje něco, co daný předmět pře
ve kterém se vypovídá o všech okolnostech d a n é h o faktu;76 speciální
soudy lze za pravdivé označit jen s výhradou, neboť se m o h o u proká
zat j a k o nepravdivé. Jinak řečeno, n u t n o je považovat za vyvratitel
n é . H l e d i s k o k o r e s p o n d e n č n í h o pojetí, tj. shoda soudu s posuzova
n ý m faktem, se tím zcela neruší, nicméně může se prosadit jen
t e h d y , je-li s p l n ě n a p o d m í n k a k o h e r e n c e . J a k z d ů r a z n i l N . R e s c h e r , 7 7
Bradley nepředložil koherenci jako definiční ekvivalent „pravdy",
nýbrž chápal ji j a k o kritérium pravdivosti. Konfigurace soudů, do
nichž je k a ž d ý soud začleněn, jsou vposled části prvotní a všeobjí
mající konfigurace, vůči níž není alternativy, a která tedy odpovídá
celku skutečnosti. Tuto konfiguraci není konečný intelekt schopen
v y č e r p á v a j í c í m z p ů s o b e m m y s l e t , j e t o j e n i d e a , k t e r á řídí n a š e p o
znávací snahy: „Pravda je ideální, koherentní a zároveň všeobjímají
cí výraz universa, a není ž á d n á myšlenka, která by k n ě m u nepatřila.
75
F. H. Bradley, The Principles of Logic, I, str. 56.
76
Tamt., str. 49.
77
Podle B. Russela, My Philosophical Developnient, str. 59, tento názor
míří k tomu, vyvodit všechny výroky o relacích z jednoho predikátového
výroku, v němž se vypovídá v úplnosti o celku relací.
346
sahuje a co je z a m ě ř e n o na p o z n á n í p ř e d m ě t u v myšlení:81 „Proti
klad m e z i r e á l n ý m b y t í m f r a g m e n t á r n í p o v a h y , j a k t o t o b y t í u c h o p u
je lidská mysl, a pravou skutečností, kterou v d u c h u pociťujeme, je
hybnou příčinou o n o h o neklidu, který uvádí do chodu dialektický
proces."82
Hegelovskou dialektiku kladení, negace a následné negace negace
p o v a ž o v a l B r a d l e y za p o m ý l e n o u , a v p r o t i k l a d u k H e g e l o v i ( k t e r ý
v negaci spatřoval hybný m o m e n t dialektického pohybu) též považo
val j a k v ě d ě n í , j e ž v y ž a d u j e d o p l n ě n í , t a k v ě d ě n í , j e ž p ř i n á š í d o p l n ě
ní, z a c o s i p o z i t i v n í h o .
Bradley zdůrazňoval, že logika a metafyzika jsou navzájem odliš
né a samostatné disciplíny, aniž by přitom chtěl popírat, že si j s o u
navzájem přínosem. Pojem celku skutečnosti, s o h l e d e m na který je
N. Rescher, The Coherence Theory ofTruth, str. 12.
F. H. Bradley, Essay on Truth and Reality, str. 223.
Tamt., str. 202 nn. V této souvislosti Bradley s Russellem polemizuje.
F. H. Bradley, The Principles of Logic, str. 489.
F. H. Bradley, Essay on Truth and Reality, str. 225.
347
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus...
VIII.
Obroda
idealismu
ř e č o „ p r a v d ě " v p l n é m smyslu slova, je n e p o c h y b n ě metafyzický,
z v l á š t n í pojetí v z t a h u : m ě l z a t o , ž e r e l a c e n i k d y n e j s o u v ů č i p o d s t a
o v š e m vazby, j e ž propojují jednotlivá fakta ve z m í n ě n ý celek, j s o u
t ě j s o u c n a č i s t ě vnější, n ý b r ž v ž d y mají p o v a h u v n i t ř n í c h , o d p o d s t a
logické povahy. L z e se ptát, zda tento přístup n a k o n e c nemusí vyús
t y n e o d l u č n ý c h v a z e b . J e h o p o h l e d n e p ř i p o u š t í v ě c i , j e ž b y b y l y ur
tit v t e z i , že l o g i k a závisí na m e t a f y z i c e .
čeny samy o sobě a m o h l y vstupovat do vztahů s j i n ý m i v ě c m i . V ě c
je podle Bradleyho bytostně určována svými vztahy a nezávisle na
(2)
Svět jevů
vztazích n e m ů ž e existovat. Jestliže tedy snaha blíže určit p o m ě r věci
Již v B r a d l e y h o n a u c e o soudu hraje svou roli idea skutečnosti ja
a relace vede k rozporům, je tím dotčen pojem věci j a k o takové, což
k o ž t o totality, a n i ž b y p ř i t o m l o g i k a m u s e l a o b j a s n i t , j a k k t é t o ideji
se podle B r a d l e y h o ukazuje i při analýze k o n k r é t n í c h vztahů (příči
dospíváme. To je ú k o l e m metafyziky, která dialektickým m y š l e n í m
na a ú č i n e k , s u b s t a n c e a v l a s t n o s t , p a r a l e l i t a a p o s l o u p n o s t ) .
směřuje k poznání absolutní skutečnosti. Východisko metafyzických
Bradley považuje čas a prostor za p o u h é jevové formy: jelikož se
a n a l ý z tvoří z k u š e n o s t n í s k u t e č n o s t , u n í ž c h t ě l B r a d l e y u k á z a t , ž e j e
nejedná o substance, museli b y c h o m je chápat j a k o relace, z čehož
r o z p o r u p l n á , a n e p ř e d s t a v u j e t e d y s k u t e č n o s t o s o b ě , a l e j e n jev.
vyplývají spory. R e l a c e p ř e d p o k l á d a j í r e l a č n í členy, k t e r é p r o p o j u j í ,
Jevy se musí opírat o něco, co již s a m o není jevem, totiž o absolutní
a v p ř í p a d ě č a s u a p r o s t o r u by r e l a t a m u s e l a b ý t b u ď č a s o v é a p r o s
skutečnost. Krok od fenomenální reality k absolutnu je tedy opráv
torové povahy, a n e b o nečasová a neprostorová. Obojí je však nepří
n ě n ý , a d o k o n c e n e z b y t n ý (viz o d d í l 3).
pustné: charakterizovat čas jako vztah mezi časovými entitami
Myšlenka, že svět zkušenosti je nutné pro j e h o údajnou rozporupl
a prostor jako vztah mezi prostorovými entitami nedává smysl, ne
nost pochopit jako manifestaci jakési pravé skutečnosti, nebyla
boť s e p ř i t o m p ř e d p o k l á d á t o , c o t e p r v e m á m e v y m e z i t , a z á r o v e ň
n o v á . N a j d e m e ji už v a n t i c e u Z é n ó n a z Eleje. V m o d e r n í d o b ě
čas ani prostor nelze převést na n ě c o , co je n e č a s o v é a neprostorové.
s n á z o r e m , ž e e m p i r i c k é r e a l i t ě m u s í m e p r o její d o m n ě l o u r o z p o r u
Vlivem této rozpornosti se m o h o u vztahovat jedině k jevové skuteč
plnost odepřít pravé bytí, přišel Herbart: podle j e h o názoru m u s í m e
nosti a pravou skutečnost m u s í m e považovat za m i m o č a s o v o u a m i -
e m p i r i i p o v a ž o v a t z a jev, k t e r ý s e o p í r á o j e d n o d u c h é s u b s t a n c e ( „ r e
moprostorovou: od fenomenální reality je bytostně odlišná, a pro
á l n o " ) . Bradleyho pojetí bylo p o d o b n é , n i c m é n ě oproti Herbartovi
středky
považoval Bradley za c h y b n é vymezit skutečnost j a k o m n o h o s t sub
v p r o s t o r u a č a s e , ji t e d y n e l z e p o z n a t .
stancí.
přírodních
věd,
které
se
zabývají
výhradně
předměty
Podobnou argumentaci jako pro věci předložil Bradley i pro já:
Rozporuplnost empirické reality se podle Bradleyho ukazuje již
povahu jevu n e m á p o u z e svět časoprostorových věcí, které vstupují
v pojmu věci, j e n ž trpí tím r o z p o r e m , že věc je jakési j e d n o a záro
do rozmanitých (například kauzálních) vztahů, ale také empirické já,
veň to je m n o h o s t určení. Jednost a m n o h o s t se navzájem vylučují.
u kterého vyvstává stejná aporie j e d n o t y a m n o h o s t i j a k o u věci.
N e n í m o ž n é věc c h á p a t j a k o to, co má vlastnosti (neboť není jasné,
I když jevy v důsledku jejich rozpornosti vztáhneme k absolutní
co z n a m e n á „mít vlastnosti") a není ani m o ž n é ztotožnit ji s komple
skutečnosti, rozpory tím nezmizí. Jelikož ze světa jevů n e m ů ž e m e
x e m v l a s t n o s t í , n e b o ť p a k b y s e v l a s t n o s t i m u s e l y o c i t n o u t v e vzá
vystoupit, m u s í m e s j e h o rozpory žít: p o j m y věci, substance či kau
j e m n é souvislosti, avšak snaha blíže určit p o m ě r vlastností a vztahů
zality m u s í m e c h á p a t j a k o n e z b y t n é p o m ů c k y v n o u z i , a n i ž b y c h o m
vede k rozporu: přijmeme-li domněnku, že jsou vztahy ukotveny ve
chtěli tvrdit, že díky n i m příslušné r o z p o r y v y ř e š í m e . 8 3 D n e š n í ter
v l a s t n o s t e c h , p a k v l a s t n o s t i c h á p e m e j a k o n ě c o , c o existuje n e z á v i s
minologií b y c h o m tyto p o j m y mohli označit za konstrukty, s jejichž
le na vztazích, a to je n e p ř í p u s t n é ; a přijmeme-li d o m n ě n k u , že
v l a s t n o s t i j s o u u k o t v e n y v e v z t a z í c h , p o s t u l u j e m e t í m v z t a h y (relationes) o p r o š t ě n é od č l e n ů v z t a h u (relatá), a to je n e p ř í p u s t n é . Je-li
p o j e m v ě c i v y k á z á n j a k o v n i t ř n ě sporný, n e m ů ž e v ě c e m n á l e ž e t p r a
vé bytí - j s o u to p o u h é jevy. B r a d l e y h o a r g u m e n t a c e se o p í r á o j i s t é
348
83
F. H. Bradley, The Principles of Logic, str. 409. Tímto Bradleyovým
v užším smyslu dialektickým pojetím se zabývá W. Rod, Dialektische Philo
sophie der Neuzeit, str. 276-282.
349
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus...
VIII.
Obroda
idealismu
p o m o c í v zájmu praxe interpretujeme vlastní zkušenost. To platí
však n e n í p o u z e p o s t u l o v á n a s c í l e m zajistit ž i v o t u s m y s l , a l e j e t a k é
i pro pojem (empirické) reality: p o j m ů m přiřazujeme n ě c o reálného
pravdivá, a d o k o n c e j e t o j e d i n á d o k o n a l e p r a v d i v á i d e a . J e l i k o ž j e -
tehdy, p o k u d přispívají k ujednocení dat a p o k u d jejich využitím
stejně j a k o p r a v á s k u t e č n o s t , k t e r é o d p o v í d á - z c e l a j e d i n e č n á , n e l z e
m ů ž e m e l é p e p o s t i h n o u t n o v á fakta.
o ní p o c h y b o v a t a m u s í m e jí p ř i s v ě d č i t . 8 6
Bradley nebyl o r t h o d o x n í h e g e l i á n a v důležitých b o d e c h se od
(3)
Idea
pravé
skutečnosti
Hegela odchýlil. Zvláště důležité je, že v opozici k Hegelovi pova
Absolutní skutečnost podle Bradleyho sice n e s m í m e chápat j a k o
žoval za v y v r a t i t e l n é n e j e n s o u d y o z k u š e n o s t n í c h f a k t e c h , a l e i sou
sumu jevů, neboť v těch se pravá skutečnost j e n manifestuje, nicmé
dy metafyzické. P o d l e j e h o názoru neexistuje ž á d n é definitivní m e
n ě n e n í a n i t r a n s c e n d e n t n í d o t é míry, a b y b y l a o d j e v ů n a p r o s t o o d
tafyzické vědění. P o k u d se i přesto m n o h d y vyjadřuje z p ů s o b e m ,
dělena. Věci jsou v prvé skutečnosti obsaženy jako v absolutnu,
jako kdyby takové vědění považoval za m o ž n é , ukazuje to, j a k obtíž
o v š e m nikoli ve své jedinečnosti,84 ale j e n co do podstaty. Jak přesně
né bylo překonat poznávací nároky tradičního idealismu.
obsahově charakterizovat poměr jevů ke skutečnosti, Bradley ne
m o h l a nechtěl říci, neboť byl přesvědčen, že metafyzika touto otáz
(4)
Konec
idealistického
hnutí
kou dospívá k nepřekonatelné hranici. Odmítal ale chápat absolutno
Neoidealismus se vytratil tak rychle a tak dokonale, že se vnucuje
j a k o nějaké nepoznatelné bytí o sobě: jelikož se absolutno manifes
otázka po příčinách j e h o zmizení. N e m ů ž e m e tu podat vyčerpávající
tuje, m u s í t o m u t o faktu o d p o v í d a t n ě c o v absolutnu, které je tedy
odpověď; n a b í d n e m e j e n stručné zdůvodnění, přičemž m u s í m e rozli
p ř i n e j m e n š í m t a k b o h a t é j a k o f e n o m e n á l n í svět. K o n k r é t n ě ř e č e n o j e
šovat m e z i s i t u a c í v A n g l i i a v Itálii. V A n g l i i b y l ú p a d e k i d e a l i s m u
oprávněné absolutnu přiřknout vědomí či zkušenost.85 Takto jsme
iniciován o b r a t e m k e m p i r i c k é m u realismu, j a k ho uvedl Russell
s c h o p n i o absolutnu n ě c o v y p o v ě d ě t - ne v š a k p r o s t ř e d n i c t v í m dis-
a M o o r e . V I t á l i i n a s t a l a ž k e k o n c i d r u h é s v ě t o v é války, k d y ž b y l o
kursivního myšlení, které k pravé skutečnosti nikdy nedosahuje. Ab
j a s n é , ž e G e n t i l o v u filosofii n e l z e p o v a ž o v a t z a s y s t é m o v ě u s p o ř á d a
solutno je p ř í s t u p n é v ý h r a d n ě m y š l e n í nondiskursivnímu, a lze pří
nou. Trvalo ale určitou dobu, než se prosadily j i n é myšlenkové smě
mo tvrdit, že skutečnost je j a k o ž t o j e d n o t a p ř í t o m n a v prožívání,
ry, d í k y č e m u ž s e o b č a s t v r d í , ž e e p o c h a i t a l s k é h o i d e a l i s m u s e d e
cítění či pociťování. M u s í m e tak postulovat zkušenost, která před
facto u z a v í r á a ž n a k o n c i š e d e s á t ý c h let, n e b o ť d í k y C r o c e m u p o k r a
c h á z í v e š k e r é reflexi a k t e r o u m e t a f y z i k a r o z v í j í t o l i k o d i s k u r s i v n ě .
č o v a l a i po s k o n č e n í války. 8 7
Dokonalé poznání absolutna je nedosažitelné, nicméně idea pravé
skutečnosti přesto není pouhý přelud: plní totiž regulativní funkci.
Ať už k ú p a d k u i d e a l i s m u p ř i s p ě l y j a k é k o l i vnější faktory, j i s t ě by
n e m o h l y p ů s o b i t t a k ú s p ě š n ě , k d y b y i d e a l i s t i c k á filosofie o p l ý v a l a
Bradley se své metafyzické názory snažil zdůvodnit nejen teore
d o s t a t k e m sil. R o z h o d u j í c í d ů v o d y p r o o c h a b n u t í i d e a l i s t i c k é t e n
ticky. P o v a ž o v a l j e z a o p r á v n ě n é i p r o t o , ž e v y h o v u j í z á k l a d n í m d u
d e n c e j e t e d y n u t n é h l e d a t n a p o l i s a m o t n é filosofie. P ř e d e v š í m m u
chovním potřebám člověka. Absolutno v n í m á m e jako souhrn hodnot
síme vzít v potaz, že idealistická ambice získat čistým m y š l e n í m pří
d o k o n a l é h o života, d o k o n a l é p r a v d y , k r á s y a d o b r a ; p r á v ě v a b s o l u t
stup k t r a n s c e n d e n t n í skutečnosti je v současnosti stále m é n ě
nu dochází naplnění naše touha po těchto hodnotách. Idea absolutna
přijatelná. K d y b y s e p ř e d s t a v i t e l é n e o i d e a l i s m u o m e z i l i n a k o n s t a t o
vání, ž e svět k a ž d o d e n n í i p ř í r o d o v ě d n é z k u š e n o s t i j e v ý s l e d k e m in
84
F. H. Bradley, Appearance and Reality, str. 2 3 : „Věc a její adjektiva
představuje zařízení, jak se simultánně těšit z rozmanitosti i shody."
85
Tamt., str. 455: „V tomto celku se slučují všechny jevy a při tomto
slučování různou měrou přicházejí o své svébytné povahy. Podstata skuteč
nosti tkví v jejich propojení a ve shodě existence a o b s a h u . . . "
350
terpretací a v ý z n a m o v ý c h atribucí, a nepředstavuje tedy skutečnost
86
Tamt., str. 4 5 5 : „Existuje jen jedna jediná skutečnost a její bytí spočí
vá v zakoušení."
87
Tamt., str. 514.
351
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus...
j a k o takovou, nýbrž j e n j e d n u její stránku, vedle které lze přijmout
za platné i jiné aspekty, pak by se jejich stanovisko dalo j e n těžko
kritizovat. Jelikož se ale většinou nebyli ochotni stáhnout na tyto po
IX
zice, zůstali lpět na d o g m a t i c k é m a d l o u h o d o b ě neobhajitelném
myšlení.
GNOSÉOLOGICKY
I d e a l i s t i c k á f i l o s o f i e s e n a v í c n e m o h l a d o s t a t e č n ě v y r o v n a t s e sílí
c í m zájmem o problémy teorie věd a o otázky označované termínem
REALISMUS
„ e x i s t e n c i á l n í " . Filosofii v ě d y a filosofii e x i s t e n c e se p ř i s u z o v a l vět
ší praktický v ý z n a m než spekulativním otázkám, na které hledal od
povědi neoidealismus.
T í m n e c h c e m e říci, ž e b y k r i t i k o v é i d e a l i s m u m ě l i p r a v d u n a c e l é
č á ř e . J e z j e v n é , ž e s v o u p o l e m i k u n e v e d l i n e p ř e d p o j a t ě : č a s t o s e za
1.,Realistické přístupy v 19. století
měřovali na jednotlivé naukové body, které se daly vytržené z kon
G n o s é o l o g i c k y r e a l i s m u s h á j i l a j i ž v 19. s t o l e t í c e l á ř a d a f i l o s o f i c
textu snadno vyvrátit. P o k u d například B r a d l e y h o výrok „Absolutno
kých odpůrců idealismu a subjektivismu, například Trendelenburg
se podílí na evoluci a pokroku, n i c m é n ě s a m o o sobě ho není schop
a E. von H a r t m a n n , které lze považovat za p ř e d c h ů d c e m o d e r n í rea
n o " posuzujeme bez ohledu na systémové souvislosti, je snadné
listické t e o r i e p o z n á n í . 1 R e a l i s t i c k y u v a ž o v a l i t a k é p ř e d s t a v i t e l é n o -
předvést, že j d e o nevhodně sestavenou větu.
88
Kompletní zavrhová
voscholastiky.
ní idealismu však n e n í namístě. V p r ů b ě h u 20. století výrazně posíli
Friedrich Adolf Trendelenburg (1802-1872), profesor v Berlíně,
ly antimetafyzické t e n d e n c e , a metafyzické uvažování (stejně j a k o
hájil r e a l i s t i c k o u f i l o s o f i i v y s t a v ě n o u n a a r i s t o t e l s k ý c h z á k l a d e c h
n á b o ž e n s k é smýšlení, které u m n o h a neoidealistů sehrálo svou roli)
a z tohoto stanoviska kritizoval Hegela, zvláště hegelovskou dialek
p ř i c h á z e l o o svůj vliv. Z d a j e t e n t o o d v r a t o d s p e k u l a t i v n í m e t a f y z i
tiku. 2 S p o l u s A r i s t o t e l e m a p r o t i K a n t o v i m ě l z a t o , ž e k a t e g o r i e
k y definitivní, u k á ž e a ž b u d o u c n o s t .
myšlení odpovídají f o r m á m věcí o sobě, a skutečnost nezávislou na
Jako historický ú k a z se pokantovský idealismus, zvláště Hegelova
filosofie, n e v y t r a t i l a n i v e 2 0 . století. N a m í s t o s y s t e m a t i c k é h o r o z v í
m y š l e n í p o v a ž o v a l za p r i n c i p i á l n ě p o z n a t e l n o u , a d o k o n c e i t e l e o l o
gicky pochopitelnou v analogii k organismu. Trendelenburg m j .
jení se však nyní odborníci zaměřili na snahu historicky mu porozu
m ě t a začlenit ho do c e l k o v é h o vývoje. Svou roli přitom hrálo, že
bez zamyšlení nad hegeliánskými kořeny nelze porozumět marxis
m u , s nímž se m n o z í snažili pozitivně anebo negativně vypořádat.
P o k u d se v o b d o b í po konci války mluvilo o „hegelovské renesan
c i " , mínila se tím nikoli obroda hegelovského idealismu, nýbrž oži
vení historického zájmu o H e g e l a a j e h o dílo. Jako systémová filoso
fie byl již spekulativní idealismus v této d o b ě takřka bezvýznamný.
88
Tento názor zastává A. Garin, Agonia e mořte delVidealismo italiano,
str. 3-29.
352
1
K realistickému směru náleží také Otto Liebmann (1840-1912), Zur
Analyse der Wirklichkeit, StraBburg 1876; Gedanken undTatsachen. Philo
sophische
Abhandlungen,
Aphorismen
und
Studien,
I—II,
StraBburg
1882 nn.; J. Hermann von Kirchmann, Die Philosophie des Wissens, Berlin
1864; Uber die Prinzipien des Realismus, Leipzig 1875; Ásthetik aufrealistischer Grundlage, I—II, Berlin 1868 (ke Kirchmannovi srv. E. von Hart
mann, J. H. v. Kirchmanns erkenntnistheoretischer Realismus. Ein kritischer
Beitrag zur Begriindung des transzendentalen Realismus, Berlin 1875); Johannes Volkelt (1848-1930; prof. ve Wurzburgu a Lipsku), Erfahrung und
Denken. Kritische Grundlegung der Erkenntnistheorie, Leipzig
1886.
2
F. A. Trendelenburg, Logische Untersuchunge, I—II, Berlin 1840; Ge
schichte der Kategorienlehre. Zwei Abhandlunge, Berlin 1846 (reprint Hil
desheim 1963); Naturrecht aufdem Grunde der Ethik, Leipzig 1860, 1868 2 .
353
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus...
IX.
Gnoseologický
realismus
ovlivnil W. Wundta, O. K u l p e h o a F. Brentana, kteří následně udělili
du v tvrzení, že b e z p r o s t ř e d n ě lze uchopit j e d i n ě vlastní vědomí,
důležité impulsy realistickému hnutí. V p ř e d m l u v ě ke svému hlavní
o v š e m mýlí se v názoru, že nelze uchopit nic j i n é h o . Proti idealistic
mu spisu Kiilpe zmiňuje, že na p r o b l é m realismu ho upozornila
Trendelenburgova
Logische
Untersuchungen
zkoumání).3
(Logická
kému argumentu, že co je vůči vědomí transcendentní, nelze jakožto
t r a n s c e n d e n t n í n i k d y m y s l e t , n e b o ť je-li m y š l e n o , závisí t í m n a v ě d o
Důležitým a vlivným představitelem realistické teorie poznání byl
mí, v z n e s l H a r t m a n n n á m i t k u , ž e o b s a h y v ě d o m í m o h o u n ě c o r e p r e
v 19. století E d u a r d v o n H a r t m a n n ( * 1 8 4 2 v B e r l í n ě , 1 1 9 0 6 t a m t é ž ) .
zentovat (totiž věci o sobě), aniž by se p ř i t o m m y š l e n é stalo obsa
J i ž v m l á d í v s t o u p i l ve z n á m o s t d í k y k n i z e Philosophie des Unbe-
hem vědomí.
wufiten ( F i l o s o f i e n e v ě d o m í , 1 8 6 9 ) , k t e r o u n a p s a l v p ě t a d v a c e t i le
N e u d r ž i t e l n o s t i d e a l i s m u j e p o d l e H a r t m a n n a z v l á š t ě zjevná s o h l e
s p i s e c h Das Grundproblem
d e m n a p r o b l é m p o z n á n í cizí d u š e . N i k d o n e m ů ž e v á ž n ě tvrdit, ž e b y
tech.
S v é r e a l i s t i c k é s t a n o v i s k o hájil ve
der Erkenntnis ( Z á k l a d n í p r o b l é m t e o r i e p o z n á n í ,
der Erkenntnislehre
(Nárys
teorie
poznání,
1907)
1889),
a
GrundrifS
Kategorienlehre
(Nauka o kategoriích, 1896).4
existence jiných subjektů měla záviset na m é m vědomí. A j a k m i l e
v e z m e m e v p o t a z , že subjekty existují a p ů s o b í s v é b y t n ě , je n e p o c h o
p i t e l n é , p r o č by i v ě c i o s o b ě n e m ě l y s a m o s t a t n ě e x i s t o v a t a p ů s o b i t
Z á k l a d e m k a ž d é h o poznání je podle H a r t m a n n a zkušenost obsa
jako p ř í č i n y p o d n ě t ů . P o k u d ale existuje c o s i t r a n s c e n d e n t n í h o , c o p ů
hů vědomí, které považoval za prosté klamu, zatímco zkušenost
sobí na v ě d o m í , p a k n e m ů ž e b ý t v ě c o s o b ě a v ě d o m í a b s o l u t n ě h e t e
m i m o vědomí, kterou odtud induktivně odvozujeme, naopak nikdy
r o g e n n í , n e b o ť j e j i c h k a u z á l n í p r o p o j e n í s i lze p ř e d s t a v i t j e n z a p ř e d
nelze poznat s jistotou. Absolutně jisté vědomí nelze očekávat ani
pokladu něčeho, co j i m je společné. Chápeme-li věc o sobě jako n ě c o ,
od filosofie, ovšem to neznamená, že by se filosofie musela spoko
c o v y k o n á v á účinky, p a k j í m u s í m e p ř i z n a t n e j e n realitu, ale t a k é p r o
j i t s p o u h ý m i d o m n ě n k a m i : j e j í m v ý p o v ě d í m l z e zajistit d o s t a
měnlivost (a t e d y č a s o v o s t a p r o s t o r o v é b y t í ve t ř e c h r o z m ě r e c h ) , rela
tečnou věrohodnost.5
tivní stálost a m n o h o s t . 7 J e l i k o ž stěží k d o m ů ž e p o c h y b o v a t o p l a t n o s t i
Ve prospěch g n o s e o l o g i c k é h o realismu, který H a r t m a n n v kon
m y š l e n k o v ý c h z á k o n ů ( n a p ř í k l a d z á k o n a s p o r u ) p r o v ě c i o s o b ě , j e na
trastu k naivnímu realismu prohlásil za „transcendentální", podle něj
s n a d ě v z t á h n o u t k n i m i m y š l e n k o v é f o r m y čili k a t e g o r i e . Ve p r o s p ě c h
hovoří, že naivní realismus i transcendentální idealismus j s o u odsou
transcendentálního realismu konečně podle H a r t m a n n a hovoří, že se
zeny ke ztroskotání. Naivního realismu se m u s í m e vzdát, jakmile
jako j e d i n ý s y s t é m s h o d u j e s p ř í s t u p e m s p e c i á l n í c h v ě d c ů : n a p ř í k l a d
u z n á m e s e k u n d á r n í k v a l i t y z a subjektivní, a t r a n s c e n d e n t á l n í i d e a l i s
pochopit poznání j a k o výsledek procesu adaptace lze jedině v realis
m u s je neudržitelný, neboť z jeho stanoviska vůbec nelze pochopit
tickém rámci.8 P o d o b n ý argument přednesli zastánci evolucionistické
u r č i t á fakta, n a p ř í k l a d p e r m a n e n c i o b j e k t ů i p ř e s p a u z y v e v n í m á n í ,
(corie p o z n á n í i ve 2 0 . století.
perspektivistické rozdíly při vnímání téhož objektu různými pozoro
Tezi o s h o d ě f o r e m m y š l e n í a f o r e m b y t í j i ž o v š e m n e l z e p r o k á z a t
vateli atd. „ T r a n s c e n d e n t á l n í idealismus činí z bdělého života sen
prostředky teorie poznání, nýbrž je nutno využít prostředků metafy
b e z s n í c í h o , " n a p s a l H a r t m a n n . 6 Z a s t á n c i t é t o n a u k y s i c e mají p r a v -
z i c k ý c h : m u s í m e u k á z a t , ž e m y š l e n í i b y t í s e odvíjejí o d t é h o ž p r i n
cipu, a t í m t o p r i n c i p e m j e p o d l e H a r t m a n n a n e v ě d o m í , c h á p a n é j a k o
3
O. Kiilpe, Die Realisierung, I, předmluva, str. VI.
4
Další vybrané práce E. von Hartmanna: Das Grundproblem der Ethik,
Leipzig 1889; Phanomenologie des sittlichen Bewufitseins, Berlin 1879; Religionsphilosophie, I-II, Berlin 1882; Ásthetik, I-II, Berlin 1886-1887; Ge
schichte der Metaphysik, I - I I , 1899-1900.
z á k l a d světa. J e h o v ý r o k y k ( n a d i n d i v i d u á l n í m u ) n e v ě d o m í n á m p ř i
p o m e n o u S c h o p e n h a u e r o v u n a u k u o v ů l i j a k o ž t o z á k l a d u světa, n i c
m é n ě H a r t m a n n s e o d S c h o p e n h a u e r a v j e d n o m d ů l e ž i t é m b o d ě liší:
5
E. von Hartmann, GrundrifS der Erkenntnislehre, str. 31.
7
Tamt., str. 116.
6
Tamt., str. 93
8
Tamt., str. 122 n.
354
355
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus...
IX.
Gnoséologicky
realismus
n e v ě d o m í p o d l e n ě j n e n í s l e p á síla, n ý b r ž v ů l e s p o j e n á s r o z u m e m .
s n a ž i l p s y c h o l o g i c k á zjištění a p l i k o v a t f i l o s o f i c k y . 1 2 Z a ú k o l f i l o s o
J e l i k o ž j e svět t a k špatný, ž e b y b y l o lepší, k d y b y n e e x i s t o v a l , n e m ů
f i e p o v a ž o v a l p r o p o j e n í v ý s l e d k ů s p e c i á l n í c h v ě d a s j e d n o c e n í vě
že j e h o existence záviset na čistě r o z u m o v é m principu a je n u t n o
d e c k ý c h p o z n a t k ů . F i l o s o f i e s i c e p o d l e W u n d t a d o z n a č n é m í r y závi
j e h o p ů v o d spojit s n e v ě d o m o u vůlí z á k l a d u světa. Metafyzika
sí na psychologii, ale nerozplývá se v ní, neboť vznáší otázky, které
v H a r t m a n n o v é pojetí n e n í ž á d n á apriorní k o n s t r u k c e , n ý b r ž odvíjí
lze z o d p o v ě d ě t j e d i n ě f i l o s o f i c k ý m i , nikoli p s y c h o l o g i c k ý m i pro
s e z i n d u k c e a j e j í m ú k o l e m j e d o s p ě t o d z k u š e n o s t n í c h faktů, n a p ř í
středky. T o p l a t í p ř e d e v š í m p r o o t á z k u p o v z t a h u m e z i v j e m y a v n ě j
k l a d faktu, ž e existují i n s t i n k t y č i u m ě l e c k á i n s p i r a c e , k p o z n á n í zá
š í s k u t e č n o s t í , n a k t e r o u W u n d t o d p o v ě d ě l realisticky, tj. v ě c i o s o b ě
k l a d u s v ě t a , t j . n e v ě d o m í . M y š l e n k a i n d u k t i v n í m e t a f y z i k y s e objeví
chápal jako poznatelné.
i u p o z d ě j š í c h a u t o r ů , n a p ř í k l a d u K i i l p e h o a ve 2 0 . s t o l e t í u H a n s e
Driesche (1867-1941)9 nebo Aloyse Wenzla (1887-1967).10
K zastáncům realismu, kteří vyšli z prostředí psychologie, patřil
i Carl Stumpf ( 1 8 4 8 - 1 9 3 6 ) . Ovlivnil ho B r e n t a n o a Lotze, vyučo
K r e a l i s t i c k é m u p ř í s t u p u se k l o n i l i i m y s l i t e l é , j e j i c h ž z á j m y s p o
val v e W u r z b u r g u , P r a z e , H a l l e , M n i c h o v ě a n a k o n e c o d r o k u 1 8 9 4
j o v a l y filosofii s p s y c h o l o g i í a j i ž p s y c h o l o g i i c h á p a l i j a k o z á k l a d fi
v B e r l í n ě . Z p s y c h o l o g i c k ý c h p r a c í n u t n o z m í n i t p ř e d e v š í m Ton-
losofie. P r o filosofii tato s y m b i ó z a m ě l a svá rizika, n i c m é n ě nelze
psychologie
popírat, že z p s y c h o l o g i e přijala i c e n n é podněty. S y n t é z u filosofie
v n ě j š í h o Světa n e z á v i s l é h o n a m y š l e n í s i c e p o d l e S t u m p f a n e l z e
a psychologie nabídl například Wilhelm Wundt (1832-1920). Wundt
dokázat, ovšem je oprávněné brát ji za věrohodnou, neboť j e n na
(Psychologii
tónu,
I—II,
1883
a
1890).13
Existenci
je důležitý především j a k o psycholog, těžiště j e h o práce představo
realistickém základě lze uspokojivě vysvětlit provázanost vjemů.
vala experimentální psychologie a etnická psychologie.11 Z á r o v e ň se
Z realistického stanoviska vznesl námitky proti kriticismu a způso
b e m , k t e r ý j e p r o p s y c h o l o g i z u j í c í t e o r i i p o z n á n í typický, p o ž a d o
9
H. Driesch, Wirklichkeits lehre.
10
Nejdůležitější díla A. Wenzla: Wissenschaft und Weltanschauung,
Leipzig 1936, Hamburg 1949 2 ; Philosophie als Weg - Von den Grenzen der
Wissenschaft an die Grenzen der Religion, Leipzig 1939 (nové vydání pod
titulem: Metaphysik als Weg von den Grenzen der Wissenschaft an die Gren
zen der Religion, Graz 1956 2 ); Die philosophischen Grenzfragen der modernen Naturwissenschaft, Stuttgart 1954, 1960 3 . V poslední uvedené knize
prohlašuje Wenzl za úkol induktivní metafyziky „rozvrhnout s ohledem na
výsledky přírodních věd a na jejich podněty a v propojení se zkušeností
vnitřní skutečnosti co nejzodpovědnější pokus o odpověď na ontologickou
otázku po podstatě a uspořádání veškeré skutečnosti a tuto odpověď pak
v souladu s principy bytí, o které se opírá, vyložit tak, aby se rozvinula do
celkové syntézy" (str. 126).
11
val, a b y s e o p o d m í n k á c h m o ž n o s t i p o z n á n í h o v o ř i l o n a r o v i n ě
psychologie.
Z
psychologie
vyšel
i
mnichovský
profesor Theodor
Lipps
(1851-1914),14 nicméně j e h o argumentace je především filosofické
povahy. Jelikož za bezprostředně p o z n a n o u skutečnost považoval
v ý h r a d n ě t o , c o j e s k u t e č n é v e v ě d o m í , p ř i s o u d i l p s y c h o l o g i i r o l i zá
kladní vědy. R o z h o d n ě odmítl n á z o r (zastávaný například E. M a
c h e m ) , že v ě c í d l u ž n o m í n i t p r á v ě j e n k o m p l e x počitku. A n i v e v š e d
ním životě, ani ve vědě nepracujeme s počitky, nýbrž z a k o u š í m e
j e v y , v n i c h ž s e z j e v u j e n ě c o , c o s e o d j e v u liší a l e ž í v j e h o z á k l a -
Z Wundtových psychologických prací uveďme: Beitrdge zur Theorie
der Sinneswahrnehmung, Leipzig - Heidelberg 1862; Grundziige derphysiologischen Psychologie, Leipzig 1874; Grundrifi der Psychologie, Leipzig
1896; Včlkerpsychologie, I-X, Leipzig 1900-1920. Důležité filosofické prá
ce: Logik, I—II. Stuttgart 1902 (od roku 1919 vychází ve třech svazcích);
Ethik. Eine Untersuchung der Tatsachen und Gesetze des sittlichen Lebens,
Stuttgart 1886; System der Philosophie, Leipzig 1889 (od 3. vyd. ve dvou
svazcích).
Th. Lipps, Grundtatsachen des Seelenlebens, Bonn 1883; Psychologische Untersuchungen, I—II, Leipzig 1907/1912; Philosophie und Wirklichkeit, Heidelberg 1908.
356
357
12
K tomu K. Sachs-Hombach, Philosophische Psychologie im 19. Jahrhundert. Entstehung und Problemgeschichte, str. 316 nn.
13
Předchůdcem v tomto směru byl H. Helmholtz, Die Lehre von den
Tonempftndungen als physiologische Grundlage fiir die Theorie der Musik.
14
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
IX.
realismus.
Gnoseologický
realismus
dě.15 Přírodní vědy také nepopisují vjemové obrázky, neboť p a k by
Tyto ú v a h y n á m p ř i p o m e n o u m o t i v y z e starší metafyziky. D o
musely zaznamenávat, co z r ů z n ý c h perspektiv vidí různí pozorova
mněnkou, že já je bezprostředně u c h o p e n o j a k o to, co jest, a toto po
telé. Ve skutečnosti se přírodní věda zajímá p o u z e o „objektivně
z n á n í j e jistější n e ž v ě d ě n í o v ě c e c h , L i p p s n a v á z a l n a D e s c a r t a ; ná
s k u t e č n é " , o d l i š n é o d s o u b o r u p o č i t k ů , „ j e ž jest a j e ž j e s t t í m , č í m
zor, ž e v ě c i j a k o ž t o j e v y j s o u z á v i s l é n a s u b j e k t i v n í c h f o r m á c h
jest, lhostejno, zda se zrcadlí v těchto j e d i n c í c h " . 1 6 Při myšlení vědo
názoru a myšlení, přejal z Kanta; a u r č e n í m r o z u m u j a k o t o h o , co je
mí vždy překračuje samo sebe. Být dáno není totéž, jako když jedno
d u š e n ě c o m á m v s o b ě : j e t o ú č a s t n a n ě č e m , c o s e o d e m n e liší a c o
v p l n é m s l o v a s m y s l o s k u t e č n é , se p ř i h l á s i l k z a s t á n c ů m objektivní
ho idealismu.
Na otázku po vztahu jevů a věcí, jež je p r o gnoseologický realis
p o z v e d á nárok na vlastní existenci.17
Na rozdíl od ostatních zastánců gnoseologického realismu chtěl
mus klíčová, n e p o d a l Lipps ž á d n o u uspokojivou odpověď. N ě k d y
Lipps realitu vnějšího světa dokázat vycházeje z já, a nikoli z před
vyzvedával nepoznatelňost věcí o sobě, jindy prohlašoval, že způ
m ě t n ý c h představ. Já se nabízí j a k o východisko, neboť je podle Lip-
sob, j a k se věci jeví, je nutně p o d m í n ě n vlastnostmi věcí o sobě,
pse bezprostředně u c h o p e n o j a k o skutečné, a nelze je tedy považo
čímž uznával, že nejsou naprosto nepoznatelné.
v a t z a jev. N a p r o t i t o m u n á z o r n é p ř e d s t a v y a k a t e g o r i e r o z v a ž o v á n í
K teoretikům p o z n á n í , kteří se od kritického idealismu přiklonili
jsou subjektivní a to, co s jejich p o m o c í p o z n á m e , má povahu jevu.
k r e a l i s m u , p a t ř i l t a k é V i c t o r Kraft ( 1 8 8 0 - 1 9 7 5 ) , k t e r ý ve s p i s e Welt-
Pokud odhlédneme od prostorových, časových a konceptuálních
hegriff
vztahů, zbyde n á m jako jsoucno o sobě pouhé nepoznatelné X. D o
chung ( P o j e m s v ě t a a p o j e m p o z n á n í . G n o s e o l o g i c k é z k o u m á n í ,
spět k poznání skutečnosti nezávislé na myšlení pomocí analýzy
jevů je tedy vyloučeno.
Já se ovšem neomezuje na smyslovost a rozvažování, ale je též ro
z u m n é . Z r o z u m u p r a m e n í logické a mravní zákony, které platí ob
jektivně a nadindividuálně, a tedy transcendují individuální vědomí.
R o z u m překračuje m e z e subjektivity a je pravou skutečností, zatím
co skutečnost věcí je odvozená: věci jsou skutečné díky t o m u , že
j s o u u s p o ř á d á n y p o d l e r o z u m o v ý c h z á k o n ů . Takto lže prostřednic
tvím já uchopit jistou skutečnost m i m o já, totiž „skutečnost, která je
vůči individuálnímu vědomí transcendentní, skutečnost o sobě" -
und
Erkenntnisbegriff.
Eine
Erkenntnistheoretische
Untersu-
1912) o d m í t l j a k o s u b j e k t i v n í i d e a l i s m u s n e j e n t r a n s c e n d e n t á l n í f i l o
sofii, a l e i p o z i t i v i s m u s , n e b o ť o b ě s t a n o v i s k a p ř e d p o k l á d a j í , ž e
všechny p ř e d m ě t y j s o u i m a n e n t n í ve v ě d o m í . Vedle kritiky idealis
m u c h t ě l Kraft t a k é p ř e d l o ž i t p ř í m é z d ů v o d n ě n í r e a l i s m u j a k o ž t o j e
diné přijatelné teorie, která dokáže objasnit rysy prožívané skuteč
nosti. V t o m t o smyslu píše: „ V ý z n a m objektivní reality v n a š e m
p o z n á n í j e . . . t e n , ž e objasňuje t o , c o j e v p r o ž i t k u d á n o . O b j e k t i v n í
realita s e v ů č i b e z p r o s t ř e d n ě j i s t é s k u t e č n o s t i , k t e r o u p r o ž í v á m e , n a
c h á z í v t o m v z t a h u , že p r o ž í v a n o u s k u t e č n o s t d o p l ň u j e a č i n í ji po
chopitelnou."19
ovšem, j a k Lipps dodává, „nikoli v její totalitě, nýbrž z p ů s o b e m , ja
U zastánců gnoseologického realismu je nápadné, že dokud se po
k ý m se n á m zjevuje a j a k ý m ji d o k á ž e m e b e z p r o s t ř e d n ě uchopit.
lemicky zaměřují proti p s y c h o l o g i c k é m u subjektivismu, tj. proti d o
Právě to je zároveň jediný způsob, jak j s m e s to bezprostředně ucho
mněnce, že jsou předměty vnějšího vnímání imanentní ve vědomí,
jsou j e j i c h a r g u m e n t y p ř e s v ě d č i v é . J a k m i l e a l e s v o u k r i t i k u r o z š í ř í
p i t ,věc o s o b ě ' . " 1 8
i n a t r a n s c e n d e n t á l n í filosofii, m i n o u s e j á d r e m v ě c i : p o k u d s e t á ž e
me p o u z e po v z t a h u s u b j e k t u a empirického p ř e d m ě t u , z c e l a t í m p ř e
15
Th. Lipps, Die „Erscheinungen",
Untersuchungen, I, str. 527 n.
16
in:
Lipps
(vyd.),
Psychologische
hlížíme pravou transcendentální otázku po podmínkách předmětné
h o bytí.
Tamt., str. 530.
17
Tamt., str. 529.
18
Th. Lipps, Philosophie und Wirklichkeit, str. 38.
358
19
V. Kraft, Weltbegriffund Erkenntnisbegriff, str.
359
174.
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus.
IX.
vědeckého poznání. Kritizoval psychologismus23 a zdůrazňoval, že
teorie poznání
a) Oswald Kiilpe
představitelem
gnoseologického
realismu
ve
z k o u m a n é m o b d o b í je nejspíš Oswald Kiilpe (1862-1915). Předná
šel v e W u r z b u r g u , B o n n u a M n i c h o v ě a s t e j n ě j a k o v ý š e z m í n ě n í a u
toři byl zároveň p s y c h o l o g e m a filosofem, n i c m é n ě směšování obou
disciplín mu bylo cizí.
20
V o b o r u p s y c h o l o g i e j e K u l p o v o u h l a v n í zá
sluhou, že založil experimentální psychologii myšlení a chtění. Za
t í m c o většina tehdejších psychologů z k o u m a l a vazby mezi počitky,
v j e m y a p o c i t y , K i i l p e p r o b á d a l sféru n e n á z o r n é h o m y š l e n í a o b l a s t
chtění jakožto
svébytnou
oproti
pocitům,
čímž
vykázal
směr
w u r z b u r s k é školy, k e k t e r é v e d l e n ě j p a t ř i l t a k é N a r z i B A c h , 2 1 K a r l
Buhler,
22
realismus
Na půdě teorie poznání se Kulpe soustředil na průzkum reálného
2. Wurzburská škola
Nejvýznamnějším
Gnoseologický
Karl M a r b e a Ernst Durr.
se nezabývá psychickými
fakty,
nýbrž obsahem
a platností pojmů a soudů, tedy tématy, která v psychologii nehrají
ž á d n o u roli. M y š l e n k y sice závisejí na m y s l í c í m subjektu, avšak je
jich smysl a jejich funkci lze p o c h o p i t zcela bez ohledu na jejich
vztah k psychickým aktům. M e t o d ě pro analýzu vztahů mezi obsahy
myšlení a odpovídajícími p ř e d m ě t y 2 4 dal Kiilpe název „transcenden
tální", snad proto, že se jedná o průzkum předpokladů platných pro
předměty vůbec.25
Realistická teorie p o z n á n í musí p o d le Kiilpeho z o d p o v ě d ě t čtyři
hlavní otázTcy: ( 1 ) J e p ř í p u s t n é p o s t u l o v a t r e a l i t u ? (2) J a k j e t a t o p o s tulace m o ž n á ? (3) Lze reálnému přiřknout nějaká určení? (4) Jak
jsou taková určení m o ž n á ? 2 6
Na první otázku podala filosofie imanence („konscientialismus")
i objektivní idealismus zápornou odpověď, zatímco Kulpe za adek
vátní p o v a ž u j e j e d i n ě k l a d n o u o d p o v ě ď . K o n s c i e n t i a l i s m u s p ř i s u z u j e
20
Kiilpe mj. publikoval: Grundrifi der Psychologie, Leipzig 1893; Einleitung in die Philosophie, Leipzig 1895 (od 8. vydání vyd. A. Messer); Die
Realisierung. Ein Beitrag zur Grundlegung der Realwissenschaften, I, Leip
zig 1912; II a i n , Leipzig 1920, vyd. Messer (posmrtně na základě rukopisů
Kttlpových přednášek); Zur Kategorienlehre, Sitzungsberichte der Bayer.
Akad. d. Wiss., Phil. Kl., 1915; Immanuel Kant. Darstellung und Wurdigung,
Leipzig 1907; Vorlesungen uber Psychologie, vyd. K. Biihler, Leipzig 1922
(posmrtně); Vorlesungen uber Logik, vyd. O. Selz, Leipzig 1923 (posmrtně).
Na Kiilpeho jakožto předchůdce Karla Poppera a Konráda Lorenze důrazně
poukazoval, veden ideou transcendentálního idealismu, H. Albert, Kritik der
reinen Erkenntnislehre, Tubingen 1987.
realitu p o u z e s k u t e č n o s t i v e v ě d o m í , a p r o t o m u K u l p e v e s v é zvlášt
ní t e r m i n o l o g i i t a k é p ř i d ě l u j e n á z e v „ s t a n o v i s k o s k u t e č n o s t i " . Z h l e
diska objektivního idealismu (míní se marburské novokantovství)
zase všechny objekty představují výtvory myšlení. Na druhou otázku
nelze empiricky ani racionálně dát kladnou odpověď; té se d o s á h n e
j e d i n ě p o m o c í „ s m í š e n ý c h " , tj. zčásti empirických a zčásti racionál
n í c h a r g u m e n t ů . T a k é k e třetí o t á z c e z a u j a l K u l p e v o p o z i c i k e k a n tovskému, respektive novokantovskému fenomenalismu pozitivní
postoj. Ve snaze z o d p o v ě d ě t čtvrtou otázku předložil v poslední čás
ti s v é h o spisu n a u k u o k r i t é r i í c h , ke k t e r é se d o s t a n e m e n í ž e .
21
Filosof a psycholog NarciB Ach (1871-1946) zkoumal volní a myš
lenkové procesy, především uvažování v pojmech. Viz spis Uber die
Begriffsbildung. Eine experimentelle Untersuchung. V pojednání Uber die
Erkenntnis a priori, insbesondere in der Arithmetik, Leipzig 1913, prohlásil
Ach za základní formální vědu nikoli matematiku, nýbrž logiku, neboř mate
matické axiómy připouštějí úpravy, zatímco logické jsou neměnné. Kantovo
pojetí apriority odmítl ze stejných důvodů jako Kiilpe. Pro psychologii byly
důležité jeho snahy o vyjasnění metody introspekce.
21
23
K odmítání psychologismu viz např. O. Kiilpe, Einleitung in die Phi
losophie, str. 4 3 .
24
Tamt., str. 44 n.
25
Tamt., str. 46.
26
K. Biichler (1879-1963) je známý především svými pracemi z oblastí
dětské psychologie a psychologie jazyka: Die geistige Entwicklung des Kindes. Podobně jako Kiilpe zkoumal též nenázomé myšlení, např. v Tatsachen
und Probléme zu einer Psychologie der Denkvorgánge, I - I I , str. 2 9 7 - 3 6 5 .
O. Kiilpe, Die Realisierung. Ein Beitrag zur Grundlegung der Real
wissenschaften, I, str. 4. Tyto otázky si Kiilpe v dalším vývoji kladl ještě
několikrát. - V následujícím textu budeme na tuto práci odkazovat zkráce
ným titulem, číslem svazku a stránky.
360
361
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus.
IX.
Gnoséologicky
realismus
K d y ž Kiilpe hovoří o postulaci či t h e t i c k é m kladení reálných ob
z p ů s o b p ř e d m ě t ů m a t e m a t i c k ý c h , a z a t o u t o t e n d e n c í s e p o d l e něj
j e k t ů , t a k z v a n é „ r e a l i z a c i " , n e s m í m e p ř i t o m m y s l e t n a o n u Setzung,
skrývá n á r o k p o z n a t r e á l n é o b j e k t y s e s t e j n o u j i s t o t o u j a k o p ř e d m ě t y
j a k o ní m l u v i l n a p ř í k l a d F i c h t e . U K u l p e h o se m í n í n a s t o l e n í v z t a h u
matematické.
m e z i o b s a h y ve v ě d o m í a objekty, j e ž tu o sobě jsou. R e a l i z a c e je
Zvláště p o d r o b n o u polemiku vedl Kiilpe s konscientialismem ne
„ b a d a t e l s k ý p o s t u p , k d y s e r e á l n é , j e ž n u t n o p o c h o p i t , n e v y t v á ř í , ný
boli s t a n o v i s k e m i m a n e n c e . V e p r o s p ě c h t é t o p o z i c e s e o b v y k l e uvá
brž
předpokládá"
(Realisierung,
1,3).
Východisko poskytuje
„pře
d e m daná skutečnost vědomí", čímž se míní „prožitky v jejich plné
a b e z p r o s t ř e d n í f a k t i č n o s t i a d a n o s t i " {Realisierung,
1,6).
Objekty
jsou u K u l p e h o nejen reálné věci, ale také entity imanentní ve vědo
mí (= „ s k u t e č n é " ) a entity ideální.27 E x i s t e n c e reálných a ideálních
objektů není vázána na jejich reprezentaci ve vědomí - právě nezá
v i s l o s t n a t o m , z d a j e o b j e k t r e p r e z e n t o v á n , tvoří j e d n o z k r i t é r i í rea
lizace. P r ů z k u m e m p o d m í n e k realizace, tj. přiřazování reálných ob
j e k t ů k o b s a h ů m ve v ě d o m í , dojdeme k výsledku, že postulace
reálných objektů n e m ů ž e proběhnout bez účasti (nenázorného) myš
lení. Existenci takového myšlení a j e h o jednotlivé funkce ukazuje
p s y c h o l o g i e m y š l e n í , j e j í ž v ý z n a m p r o f i l o s o f i i j e t e d y zjevný.
dí, ž e v ě d a j e o d k á z á n a n a e v i d e n t n í z á k l a d y a e v i d e n c e s e v y s k y t u j e
jedině ve vnitřním vjemu. Podle K u l p e h o ale vnitřní vjem n e m ů ž e
p o t ř e b n é s p o l e h l i v é z á k l a d y p o s k y t n o u t , n e b o ť z j e v n ý j e p o u z e vý
skyt prožitků,
n i k o l i j e j i c h o b s a h (Realisierung,
1,60 n . ) . N a v í c j e
evidence vnitřního vjemu čistě subjektivní, a n e m ů ž e tedy zaručit
objektivitu a o b e c n o u p l a t n o s t .
B e r k e l e y a další z a s t á n c i k r i t i z o v a n é h o s t a n o v i s k a č a s t o t v r d i l i , že
hovořit o myšlení nemyšlených objektů je vnitřně rozporné: něco
m ů ž e b ý t p ř e d m ě t e m m y š l e n í č i p o z n á n í j e n t e h d y , p o k u d t o v ů č i vě
d o m í n e n í t r a n s c e n d e n t n í (Realisierung, 1,62). T e n t o a r g u m e n t p o d l e
Kulpeho chybuje v tom, že myšlení pojímá stejně j a k o počitek,
u kterého to, co počitek zachycuje, skutečně n e m ů ž e existovat nezá
V první knize svého h l a v n í h o díla Kiilpe usiluje především o ob
visle n a čití. N a o p a k p o j e m p ř e d m ě t u , k t e r ý n e n í m y š l e n , j e j a k é h o
hajobu realismu proti n á m i t k á m v z n e s e n ý m ze strany filosofie ima-
koli sporu prost.28 „ N ě c o m y s l e t a m í t m y š l e n é ve v ě d o m í , " píše
n e n c e , f e n o m e n a l i s m u a skepticismu. V z h l e d e m k tomu, že realis
K u l p e , „ v ů b e c n e n í t o t é ž . " (Realisierung, 1,85) P ř e d m ě t j e o č i v i d n ě
m u s vystihuje nejen k a ž d o d e n n í postoj k o b j e k t ů m , ale uchoval se
něco jiného než myšlenka předmětu či pojem předmětu, například
i ve speciálních vědách, se podle K u l p e h o m u s í m e ptát; j a k b y c h o m
kyselina uhličitá je n ě c o j i n é h o než p o j e m kyseliny uhličité. O kyse
p o d o b n o u nauku vůbec mohli zpochybnit. Rozhodující pohnutku an-
lině u h l i č i t é l z e t v r d i t , že se s k l á d á z u h l í k u , k y s l í k u a v o d í k u , a l e
tirealistů spatřoval Kiilpe v tendenci pojímat předměty obecně na
o jejím pojmu
nikoli
(Realisierung,
1,121
n.).
Kdyby kritizovaní
m y s l i t e l é hájili s t a n o v i s k o , k t e r é j i m K i i l p e p o d s o u v á , b y l b y j e j i c h
27
Distinkci mezi „skutečností" (ve smyslu bezprostřední zkušenostní
skutečnosti) a „realitou", vypovídanou s ohledem na svět objektivních věcí
a událostí, vytyčil také Robert Reininger (1869-1955), Metaphysik der Wirklichkeit. Z dalších publikací: Kants Lehre vom inneren Sinn und seine The
orie der Erfahrung; Das psychologische Problém; Locke, Berkeley, Hume;
Kant, seine Anhdnger und seine Gebner. Praktické filosofii se věnoval v prá
ci Wertphilosophie und Ethik. Die Frage nach dem Sinn des Lebens als
Grundlage einer Wertordnung. Reininger se snažil odhalit nezpochybnitelný
výchozí bod myšlení a domníval se, že jej nalezl v reflexi na „prapůvodní
prožitek", tj. na prožitek toho, co je právě nyní přítomno {Metaphysik der
Wirklichkeit, 1948-1949 2 , str. 7). Přijal přitom pozici metodického solipsismu a zdůrazňoval požadavek blízkosti ke skutečnosti, tj. nárok, že se od
prožitkové skutečnosti jakožto prapůvodního faktu nesmíme vzdálit víc, než
je nezbytné pro pokrok myšlení (tamt., str. 13).
362
názor skutečně neudržitelný - ovšem pokud naopak mínili, že věci
jsou m y š l e n k o v é konstrukty, p a k K u l p e h o námitky vyznívají do
prázdna.
Kulpe dobře věděl, že stanovisko marburských novokantovců,
které v r o z p o r u se z v y k l o s t m i o z n a č o v a l za „ o b j e k t i v n í i d e a l i s m u s " ,
není shodné s postojem filosofie i m a n e n c e . Z a t í m c o zastánci filoso-
28
Kiilpe v této souvislosti kritizoval také Wilhelma Schuppeho
(1836-1913), Erkenntnistheoretische Logik; týž, Grundrifi der Erkennmistheorie und Logik. Jiným terčem jeho kritiky byl R. von Schuber-Soldem,
Grundlagen einer Erkenntnistheorie, který zastával epistemologický solipsismus, jehož se později vzdal.
363
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
IX.
realismus...
fie i m a n e n c e považují reálné objekty za obsahy ve vědomí, ze stano
Gnoseologický
realismus
A p o k u d b y n ě k d o c h t ě l r e a l i s m u s hájit p o u k a z e m n a m y š l e n k o v o u
viska objektivního idealismu jsou objekty považovány za pojmy,
ú s p o r n o s t , m u s e l b y j e d n a k u k á z a t , ž e j e r e a l i s t i c k é s t a n o v i s k o sku
j i m ž odpovídají ideální objekty (na způsob matematických entit),
tečně jednodušší než idealistické, ale především odůvodnit předpo
Kiilpe n a o p a k zdůrazňoval „transcendenci myšlení", tedy intencio
klad, že j e d n o d u š š í výklad je vždy pravdivý.
nální vazbu myšlenkových aktů na předměty. „Poukazování myšlení
Jelikož k opodstatnění realismu nepostačují ani výhradně emocio
m i m o n ě s a m o " (Realisierung, 1,86) o v š e m n e m u s í d o s p ě t k r e a l i t ě ,
nální, ani výhradně racionální důvody, považuje Kulpe za nezbytné
neboť p ř e d m ě t y m o h o u být i fingované anebo být ideální povahy.
v y u ž í t a r g u m e n t ů „ s m í š e n ý c h " , t e d y z č á s t i e m p i r i c k ý c h a z č á s t i ra
S m y š l e n í m je o sobě spjata realizace právě tak m á l o j a k o s vnímá
cionálních. Jejich j á d r o tvoří myšlenka, že empiricky konstatovatel-
ním
(Realisierung,
ný výskyt zákonitých vazeb mezi vjemy lze objasnit j e n s využitím
1,89).
V d r u h é knize svého hlavního díla, k d e se má vykázat m o ž n o s t
d o m n ě n k y , že se t y t o v a z b y v z á k l a d ě opírají o n ě j a k o u r e a l i t u (Rea
realizace, Kiilpe objasňuje důvody realizace o b e c n ě , p ř i č e m ž rozli
lisierung, 11,138).
šuje d ů v o d y e m p i r i c k é , racionální a s m í š e n é . R e a l i s m u s by b y l o
z vjemů ani z p s y c h o f y z i c k é h o subjektu, m u s í m e je vztáhnout
m o ž n o e m p i r i c k y o p o d s t a t n i t j e n t e h d y , k d y b y poČitky a v j e m y m ě l y
k t r a n s c e n d e n t n í m u substrátu. Tento a r g u m e n t podle Kíilpa obsaho
vlastnosti, jež lze p o j m o u t j a k o příznak reality vnímané věci. Tak
val o p r á v n ě n é j á d r o z n á m é h o ú s u d k u z v j e m ů n a v ě c i j a k o ž t o j e j i c h
tomu ale podle K u l p e h o není: například intenzita dojmů, j e ž má po
příčiny: nad tradiční formulací vyniká tím, že nevychází z jednotli
d l e H u m a v é s t k v í ř e v r e a l i t u (belief), by j a k o k r i t é r i u m r e a l i t y p ř i
vých představ,
cházela v potaz j e n tehdy, k d y b y c h o m dokázali stanovit, od j a k é h o
11,139).
Jelikož zákonitost vjemů nelze objasnit přímo
nýbrž
z jejich
z á k o n i t é p r o p o j e n o s t i (Realisierung,
stupně intenzity z m í n ě n á víra nastává, o v š e m žádnou takovou hra
Máme-li z okolnosti, že realitu n u t n o „klást" či postulovat, usou
n i č n í i n t e n z i t u n e l z e u r č i t (Realisierung, 11,33 n . ) . S t e j n ě t a k K i i l p e
dit n a existenci věcí, j e ž j s o u nezávislé n a myšlení, m u s í m e o v š e m
odmítl i Riehlův názor, že počitek s á m o sobě zaručuje existenci n ě
p ř e d p o k l á d a t , „ ž e k l a d e n é reality také existují, fakticky existují"
čeho, co je nezávislé na vědomí, a také Riehlův „důkaz přes společ
(11,143), a j e l i k o ž n a t o m t o p ř e d p o k l a d u z á v i s í z m í n ě n á a r g u m e n t a
n o s t " , k d y s e z a l t r u i s t i c k é h o c í t ě n í j a k o ž t o faktu u s u z u j e n a r e a l i t u
ce, je také ve svém celku hypotetická: „realismus je v tomto smyslu
druhých lidí.29 Závěr zní: „Jednotlivé zkušenosti samy o sobě nikdy
j i s t á v í r a " (Realisierung, 11,143 n . ) .
n e p o u k a z u j í m i m o s e b e k v n ě j š í m u s v ě t u . " (Realisierung,
V e třetí k n i z e s v é h o h l a v n í h o díla, v ě n o v a n é o t á z c e , z d a j e m o ž n o
11,47)
Realizaci nelze obhájit ani racionálními důvody. P o k u d ř e k n e m e ,
reálné určovat, K u l p e kritizuje n a u k u o nepoznatelnosti věci o sobě,
že pravidelnost výskytu, j a k ho p ř e d p o k l á d á indukce, se objevuje
přičemž zvláště p o d r o b n ě polemizuje se zdůvodněním fenomenalis-
skoro výhradně ve vnějším světě, jehož existenci tedy nutno uznat
mu u Kanta. P o d l e K a n t a j s o u prostor, čas a kategorie subjektivní
(Realisierung, 11,55), l z e n a m í t n o u t , že p r a v i d e l n o s t i n a j d e m e i ve
formy, a t o , c o j e u r č e n o j e j i c h r á m c e m , j e t e d y r o v n ě ž s u b j e k t i v n í -
vědomí. Stejně tak ztroskotá snaha usoudit na reálné věci j a k o ž t o
j e t o jev. S u b j e k t i v i t a f o r e m n á z o r u a f o r e m m y š l e n í p o d l e K a n t a vy
příčiny počitků p o m o c í kauzálního zákona, neboť není p ř e d e m d á n o ,
plývá z jejich apriorní povahy. Právě na tento b o d se K u l p e z a m ě ř i l
zda je kauzalita reálný vztah. Zcela vyloučeno je usuzovat z reality
a zdůraznil, že termín „a priori" je u Kanta dvojznačný: na j e d n é
já na realitu ne-já, neboť i k d y b y c h o m „ s u b j e k t " a „ o b j e k t " přijali
straně se jím míní genetická, na straně druhé logická nezávislost na
j a k o k o r e l a t i v n í p o j m y , v y p l y n u l o b y z t o h o j e n tolik, ž e p o j m u s u b
zkušenosti. P o k u d je řeč o logické aprioritě, jejímž kritériem je
jektu odpovídá p o j e m objektu, ale nic o existenci reálných objektů.
obecnost a nutnost soudů, p a k ji n e m u s í m e objasňovat subjektivisticky. V e s n a z e p ř e d s t a v i t s u b j e k t i v i s t i c k é p o j e t í j a k o n e v y h n u t e l n é
29
Srv. A. Riehl, Der philosophische
168 nn.
Kritizismus
(1887),
II/2,
str.
interpretoval Kant logické a priori j a k o genetické30 a chápal soudy
j a k o apriorní tehdy, k d y ž nepocházejí ze zkušenosti - a p o k u d obec
n é a n u t n é s o u d y n e j s o u v ý s l e d k e m e m p i r i c k é h o z o b e c n ě n í , p a k vy-
364
365
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus...
IX.
Gnoséologicky
realismus
plývá K a n t ů v závěr, že jejich původ n u t n o h l e d a t v subjektivních
na a u r č e n a " (Realisierung, 111,246), a to p l a t í i p r o p o j e m s u b s t a n c e
formách názoru a myšlení.
(111,253); K u l p e t u m ě l z j e v n ě n a m y s l i t o t é ž , c o s e d n e s o z n a č u j e
Kiilpe se stejně j a k o E. von H a r t m a n n d o m n í v a l , že n e p o z n a t e l nost reality o sobě nelze vyhlašovat d o k o n c e ani tam, k d e je apriorní
výrazem „teoretické konstrukty". Otázka, zda a v jakých hranicích
lze k o n s t r u k t y i n t e r p r e t o v a t realisticky, z ů s t á v á n a d á l e a k t u á l n í .
sféru n u t n o p ř i j m o u t z a s u b j e k t i v n í : n e n í v y l o u č e n o , ž e f o r m y r e a l i t y
V d o s l o v u K i i l p e p r o h l á s i l svou n a u k u z a d o p l n ě k k e K a n t o v ě t e o
subjektivním formám názoru a myšlení plně odpovídají. Jinak řeče
rii f o r m á l n í c h v ě d : o p r o t i K a n t o v i m u n e š l o o t e o r i i m a t e m a t i k y
n o , z á v ě r o s u b j e k t i v i t ě j a k o ž t o pouhé s u b j e k t i v i t ě n e n í o p r á v n ě n ý . 3 1
a čisté přírodovědy, nýbrž o teorii p o z n á n í relevantní pro reálné
Kantova základní chyba tkví podle K u l p e h o v tom, že se ve svém
vědy a o aposteriorní metafyziku. Svou kritikou empirického rozu
pojetí věd řídil p a r a d i g m a t e m formálních věd. V m a t e m a t i c e j d e
mu chtěl poskytnout p a n d á n ke Kantově kritice čistého r o z u m u , res
s k u t e č n ě o p ř e d m ě t y , k t e r é utváří subjekt, a k t e r é j s o u t e d y p o u h ý m i
pektive snažil se předložit p r o l e g o m e n a ke k a ž d é příští metafyzice,
fenomény. Kant ale m y l n ě pochopil i předměty přírodních věd jako
jež se b u d e m o c i z v á t v ě d o u o r e á l n é m (Realisierung, 111,361 n . ) .
s u b j e k t e m z k o n s t r u o v a n é jevy, n e b o ť n e v ě n o v a l d o s t a t e č n o u p o z o r
O t o m , z d a m ů ž e m e K u l p e h o projekt o p r a v d u takto spojit s K a n t o
nost procesu empirického bádání, j e m u ž lze p o r o z u m ě t jedině v rea
v ý m úsilím, lze p o c h y b o v a t , n i c m é n ě s á m fakt, ž e Kiilpe p o d o b n ý
l i s t i c k é m r á m c i . 3 2 (Tato v ý t k a n e n í o p r á v n ě n á : K a n t s e a ž d o v y s o k é
p o p i s p ř e d l o ž i l , u k a z u j e , j a k v e l k ý vliv m ě l a k r i t i c k á filosofie i u a u
ho věku zabýval p ř e c h o d e m od transcendentální filosofie k fyzice
torů, k t e ř í ji v z á s a d ě o d m í t a l i .
a velmi přesně rozlišoval mezi matematickými a konkrétními před
b) August Messer
měty i mezi odpovídajícími metodami.)
V poslední knize svého hlavního díla K u l p e objasnil kritéria reali
A u g u s t M e s s e r (1867-1937) p ř e d n á š e l v G i e B e n u . P ů v o d n ě k a t o l í k
z a c e . P o u z e m y š l e n í p r o n i k á m i m o o b l a s t počitku a v j e m ů - „ R e a l i
se od církve později odvrátil, nicméně nepopíral své světonázorové
ty lze v ý h r a d n ě myslet a jejich určení lze provádět jedině v myšlení
k o ř e n y . V k n i z e Glauben und Wissen ( V í r a a v ě d ě n í ) p o p s a l h l a v n í
a m y š l e n í m " (Realisierung,
předmětem
e t a p y s v é h o m y š l e n k o v é h o v ý v o j e , k t e r ý v e d l o d p o č á t e č n í h o spiri
m y š l e n í m o h o u b ý t i e n t i t y i m a g i n á r n í a fiktivní, m u s í m e u d a t k r i t é
tualismu přes naturalistické uvažování až ke stanovisku induktivní
ria, s jejichž p o m o c í lze rozlišit m e z i i m a g i n a c í a zkušeností reál
metafyziky. Na poli teorie p o z n á n í sledoval směr, který vytyčil
111,7)
-,
nicméně jelikož
K u l p e , a přejal m n o h é j e h o k o n k r é t n í t e z e . S t e j n ě j a k o K u l p e s p o j o
ných předmětů.
Z a v š e o b e c n é k r i t é r i u m r e a l i t y Kiilpe p o v a ž o v a l „ s a m o s t a t n o u zá
val f i l o s o f i c k é o t á z k y s p s y c h o l o g i c k ý m i , s p o u k a z e m na o b j e v y
k o n i t o s t d a n é h o " (Realisierung, 111,112), a z t o h o t o o b e c n é h o k r i t é
v psychologii myšlení odmítal separaci myšlení oproti tvorbě před
ria lze vyvodit kritéria zvláštní. P o k u d například určitý faktor i při
stav 3 3 a o d m í t a l p s y c h o l o g i s m u s : p o z n á n í s e s i c e m ů ž e s t á t i t é m a
současné p r o m ě n ě všech ostatních faktorů zůstává konstantní, lze
tem psychologie, n i c m é n ě otázku platnosti, j a k o ni j d e v teorii po
mu oprávněně přisoudit něco reálného. Za jistých okolností m o h o u
znání, nelze psychologickými prostředky zodpovědět.
již zpřístupněné reality tvořit východisko p r o zpřístupnění dalších
realit, například „ a t o m u " , „ h m o t y " či „energie". V těchto případech
realizovaná entita není obsažena přímo v jevu, nýbrž je „nově klade-
30
Tato kritika podrobně též v O. Kiilpe, Immanuel Kant, str. 72 nn.
31
Tamt., str. 77.
32
Tamt., str. 83 n.
366
33
K tomu A. Messer, Empfindung und Denken, Leipzig 1908. Další
Messerovy práce: Einfuhrung in die Erkenntnistheorie, Leipzig 1909, 1921 2 ;
Psychologie, Stuttgart 1914, 1918 2 ; Geschichte der Philosophie, I-IV, Leip
zig 1916 nn.; Glauben und Wissen. Die Geschichte einer inneren Entwick
lung, Munchen 1919; Der kritische Realismus, Karlsruhe 1923; Einfuhrung
in die Philosophie und Pddagogik, Leipzig 1931; Lebensphilosophie, Leip
zig 1931.
367
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus...
M e s s e r věřil, ž e s o p o r o u v e v ý s l e d c í c h s p e c i á l n í c h v ě d m ů ž e vy
IX.
Gnoseologický
realismus
t u r n í ž i v o t , a h i e r a r c h i e h o d n o t p o u k a z u j e n a d u c h o v n í z á k l a d svě
kročit za hranice vytyčené zkušenostním p o z n á n í m a dospět k po
ta.
znání rysů skutečnosti, která je v základě duchovní. O d m í t a l natura
ní, n e l z e f i l o s o f i c k ý m i p r o s t ř e d k y r o z h o d n o u t . M e s s e r t e d y svou in
listické uvažování a kritizoval snahy zredukovat myšlení na počitky
duktivní
a akty h o d n o c e n í na pocity slasti.34 Zavrhoval determinismus, pře
o psychologii, ale také o morálku. Své základní etické přesvědčení
38
Z d a j e tímto základem skutečnosti bytost osobní, anebo neosob
metafyziku
opíral
nejen
o
speciální
vědy,
například
svědčen, že kauzální uzavřenost přírodního dění a konstantní objem
v y j á d ř i l n á s l e d o v n ě : „Ať u ž j e p r a m e n a k o n e č n ý v ý s l e d e k s v ě t o v é
energie nelze dokázat: nelze vyloučit, že na přirozené dění - zvláště
h o d ě n í j a k ý k o l i , a ť j e m é k o n á n í ú s p ě š n é č i m a r n é , j á s e p e v n ě dr
na d ě n í ve v l a s t n í m t ě l e - m ů ž e p ů s o b i t i v ů l e . Z t o h o t o h l e d i s k a se
žím cílů a norem, které m u s í m chápat j a k o svrchovaně h o d n o t n é
také projevuje p o m ý l e n o s t naturalistické etiky: j e d n á n í není motivo
a kterých se n e m ů ž u vzdát, aniž b y c h cítil, že j s e m rezignoval na
v á n o j e n o č e k á v á n í m p r o ž i t k u slasti, l i d é č a s t o j e d n a j í i k v ů l i v y š š í m
vlastní osobní důstojnost a na pravou h o d n o t u své e x i s t e n c e . " 3 9
h o d n o t á m , j e ž l z e u s k u t e č n i t j e n z a t u c e n u , ž e s e slasti z ř e k n e m e .
Věci o sobě považoval M e s s e r v opozici ke Kantovi za principiál
V
knize
Lebensphilosophie
(Filosofii
života,
1931)40
se
Messer
pokusil sklenout most mezi akademickou filosofií a mezi celkovým
ně poznatelné, neboť m ě l za to, že v oblasti přírodních věd se běžně
s v ě t o n á z o r o v ý m p r i z m a t e m , j e ž b e z p r o s t ř e d n ě p ů s o b í n a t o , j a k ý ve
vychází i m i m o pole věcí přístupných v názorné zkušenosti. Mole
d e m e život. Vývoj, při k t e r é m se z „filosofie ž i v o t a " v y č l e n i l a od
kuly, a t o m y a e l e k t r o n y s i s i c e n e m ů ž e m e n á z o r n ě p ř e d s t a v i t , n i c m é
b o r n á filosofie, j i ž n e l z e vrátit, n i c m é n ě otázky životní filosofie -
ně lze je kvantitativně určit a dospět k p o z n á n í přírodních zákonů,
n a p ř í k l a d o t á z k a po s m y s l u l i d s k é e x i s t e n c e - si u c h o v á v a j í svůj vý
které se na ně vztahují, takže Messer dospívá k závěru, že „ztrácejí
znam.41 S n á b o ž e n s k o u vírou n e m á filosofie života nic společného,
charakter jevu".
35
N e p o c h o p e n í kritické filosofie tu vychází najevo
neboť absolutní nárok, j a k ho vznáší náboženství, jí je cizí. M e s s e r
zvláště jasně, neboť atomy a podobné předměty samozřejmě nejsou
o v š e m nebyl o c h o t e n přidat se k filosofii života v u ž š í m smyslu, j a k
v ě c m i o sobě v K a n t o v ě smyslu. K a n t o v ě pojetí se ovšem M e s s e r
ji razil n a p ř í k l a d D i l t h e y n e b o Bergson. Svůj praktický idealismus
přiblížil p r o h l á š e n í m , že p r o nás p ř e d m ě t y existují teprve díky
chápal j a k o celkové výkladové prizma, s j e h o ž p o m o c í lze vykázat
„ f u n k c í m " myšlení, nikoli díky p o č i t k ů m .
36
Tento n á z o r též přichází
naturalismus do patřičných mezí.42
ke slovu, když M e s s e r charakterizuje p o z n á n í j a k o duchovní ucho
pování pomocí dodatečných konstrukcí.37
M e s s e r byl p ř e s v ě d č e n , že existuje B ů h , duše je duchovní a ne
smrtelná a vůle je svobodná, nicméně tyto metafyzické teze považo
val z a n e d o k a z a t e l n é : j s o u p ř e d m ě t e m víry, o v š e m n e v e s m y s l u víry
p o d ř í z e n é a u t o r i t ě , n ý b r ž víry m o t i v o v a n é e t i c k y : s k u t e č n o s t n e m ů ž e
b ý t p r o s t a vší h o d n o t y a vývoj života, k t e r ý n a k o n e c v e d l k e v z n i k u
myslících bytostí s vyšší kulturou, n e m ů ž e být prost všeho smyslu.
H o d n o t y mají o b j e k t i v n í c h a r a k t e r , n e b o ť o v l i v ň u j í d u c h o v n í a k u l -
34
A. Messer, Glauben und Wissen, str. 154 n.
38
A. Messer, Glauben und Wissen, str. 159.
39
Tamt., str. 101.
40
Kniha obsahuje sérii dopisů, jež se mj. týkají Theodora Lessinga,
kterého Messer hájil, protože se sám cítil být terčem útoku. Lessing
(1872-1933) svými výroky k aktuálním politickým otázkám rozpoutal aféru,
v jejímž důsledku od roku 1926 nemohl vyučovat. Známost mu zajistil pře
devším spis Geschichte als Sinngebung des Sinnlosen.
35
Tamt., str. 139.
36
A. Messer, EinfUhrung in die Erkenntnistheorie (1909), str. 29.
41
A. Messer, Lebensphilosophie, str.
37
A. Messer, Einfiihrung in die Philosophie und Pádagogik, str. 9.
42
Tamt., str. 54.
368
369
12.
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
/X.
realismus.
3. Další představitelé realismu
Nezávisle na Kiilpem i j e h o škole hájil o b d o b n é realistické p o z i c e
Erich Becher (1882-1929), profesor v Miinsteru a Mnichově.43 D o
m n ě n k u o existenci p o z n a t e l n é reality, j e ž n e n í závislá na myšlení,
Gnoséologicky
realismus
krize, které podle n ě h o doba propadla, považoval za nutné uznání
objektivních hodnot a n o r e m .
50
R e a l i s t i c k é h o z a m ě ř e n í b y l filosof p ř í r o d y a m u n s t e r s k ý p r o f e s o r
B e r n h a r d B a v i n k ( 1 8 7 9 - 1 9 4 7 ) , který c h t ě l objektivní platnost pří
rodních věd o b e c n ě (nicméně nikoli všech jejích vět) odvodit z kon
považoval za nedokazatelnou, nicméně zdůrazňoval, že totéž platí
vergence dílčích výsledků, jichž bylo v průběhu bádání dosaženo.51
i o radikální skepsi.44 Ú k o l teorie poznání spatřoval v návratu k nej-
Z prostředí přírodních věd dospěl k realistickému přístupu M a x
obecnějším předpokladům poznání, především vědeckého poznání,
P l a ň e k ( 1 8 8 8 - 1 9 4 7 ) , z a k l a d a t e l k v a n t o v é fyziky a p r ů k o p n í k m o
v projasnění charakteru těchto p ř e d p o k l a d ů a ve výkladu, j a k ý m
derního fyzikálního myšlení.52
z p ů s o b e m je lze legitimovat.
Becher upozornil, že ne všechny fundamentální předpoklady po
R e a l i s t i c k é h n u t í p ů s o b i l o také v a n g l o s a s k ý c h z e m í c h . Na prv
ním místě tu m u s í m e uvést G. E. M o o r a a B. Russella, kteří vystou
znání jsou evidentní: m n o h é naopak přijímáme j e n proto, že jsou ne
pili p r o t i i d e a l i s m u , j a k b y l v té d o b ě v A n g l i i a v A m e r i c e v l i v n ý
postradatelné. Pokud m á m e například považovat přírodní procesy za
(viz kap. VIII). Se svou kritikou idealismu nebyli sami:53 již p ř e d
(vědecky) objasnitelné, m u s í m e předpokládat existenci objektivních
nimi se proti idealismu obrátili John C o o k Wilson (1849-1915)54
zákonitostí. Jak zdůrazňoval sám Becher, tento přístup se opírá
a H a r o l d A. P r i t c h a r d ( 1 8 7 1 - 1 9 4 7 ) , 5 5 o b a z O x f o r d u .
o víru ve s p o l e h l i v o s t z d r a v é h o l i d s k é h o r o z u m u a vědy, t e d y o p s y
chické faktum.45 Námitku, že pojem „věc o s o b ě " je m o ž n á vnitřně
r o z p o r n ý , p o v a ž o v a l z a n e o p o d s t a t n ě n o u : v ě c existující n e z á v i s l e n a
v ě d o m í lze m y s l e t b e z e s p o r n ě , neboť dílčí pojmy ..věc", „ v ě d o m í "
R e a l i s t i c k é t e n d e n c e se v y s k y t l y i v U S A a z č á s t i je n u t n o c h á p a t
jako reakci na idealistickou kritiku realismu, jak ji přednesl napří
klad Josiah R o y c e . V roce 1910 vydala skupina profesorů z americ
kých universit, m e z i které patřil i R a l p h Bartoň Perry ( 1 8 7 6 - 1 9 5 7 ) ,
a „nezávislé" j s o u navzájem slučitelné.4*
R e a l i s t i c k é p o s t o j e hájili t a k é J o h a n n e s H e s s e n ( 1 8 8 9 - 1 9 7 1 ) 4 7
a J o s e p h G e y s e r ( 1 8 7 0 - 1 9 4 9 ) . 4 8 O b a b y l i v ě ř í c í k a t o l í c i a filosofie
k a t o l i c k é h o ražení v ž d y - nejen ve své n o v o t o m í s t i c k é verzi - tíhla
k realismu. Z realistických pozic polemizoval s Husserlem bonnský
profesor Johannes Thyssen (1892-1968).49 K překonání duchovní
43
Becherovy práce: Gehirn und Seele, Heidelberg 1911; Naturphilosophie, Leipzig 1914 (Die Kultur der Gegenwart, III. část, 7. oddíl, sv. I);
Geisteswissenschaften
und Naturwissenschaften, Munchen
1921.
44
E. Becher, Naturphilosophie, str. 49 n.
45
Tamt., str. 58.
46
Tamt., str. 72.
47
J. Hessen, Erkenntnistheorie, Berlin 1926.
Thyssen,
Zur Neubegriindung
370
des Realismus
J. Thyssen, Die Philosophie in der gegenwdrtigen Krise. Podle Thysena existuje „oblast všeobecné etické platnosti" a úkolem filosofie je ji
vyzdvihnout.
51
B. Bavink, Ergebnisse und Probléme der Naturwissenschaften, Leip
zig 1944 8 (1914 1 ); Das Weltbild der heutigen Naturwissenschaften und seine
Beziehungen zu Philosophie und Religion, Iserlohn 1947, 1952 2 ; Die Naturwissenschaft aufdem Wege zur Religion, Oberursel 1947.
M. Plaňek, Das Weltbild der neuen Physik, Leipzig 1958 1 4 ; Wege zur
physikalischen Erkenntnis, Leipzig 1944 4 (1933 1 ); od 5. vydání pod titulem
Vortráge und Erinnerungen, Darmstadt 1979 1 1 ; Vom Wesen der Willensfreiheit und andere Vortráge, vyd. A. Hermann, Frankfurt a. M. 1990.
J. Geyser, Uber Wahrheit und Evidenz, Freiburg i. Br. 1918; Erkennt
nistheorie, Munster i. W. 1922; Aufdem Kampffelde der Logik, Freiburg i.
Br. 1926.
J.
50
52
48
49
mit Husserl, in: Zeitschrifrt fiir philosophische Forschung, 7, 1953. Jeho
další díla: Realismus und modeme Philosophie, Bonn 1959; Grundlinien
eines realistischen Systems der Philosophie, I—II, Bonn 1966/1970.
in Auseinandersetzung
53
K následujícímu viz přehled u F. Copleston, A History of Philosophy,
VIII/2, str. 139 nn.
54
J. Cook Wilson, Statement and Inference, I—II.
55
H. A. Prichard, Knowledge and Pereeption.
371
Třetí
část.
programový
Filosofická
spisek
The
antropologie,
Program
neoidealismus,
and
First
( P r o g r a m a první p l a t f o r m a šesti r e a l i s t ů ) .
56
Platform
realismus.
ofSix
Realists
Vůdčím motivem jim
IX.
Gnoseologický
realismus
T í ž a u t o ř i v y d a l i o n ě c o p o z d ě j i s o u b o r č l á n k ů p o d n á z v e m The
New Realism
(Nový
realismus).63
Pouze
gnoseologický realismus
b y l a s n a h a sblížit filosofické a p ř í r o d o v ě d n é bádání, k č e m u ž m ě l o
podle nich odpovídá z d r a v é m u r o z u m u a postoji přírodních věd,
d o j í t s p o l u p r a c í , d o h o d o u n a s p o l e č n é t e r m i n o l o g i i a s h o d o u v zá
u důkazní b ř e m e n o proto neleží na realistech, nýbrž na protistraně.
k l a d n í c h n á z o r e c h ; c í l e m b y l o u m o ž n i t filosofický p o k r o k .
Hájili p ř í m ý r e a l i s m u s a o d m í t l i d o m n ě n k u , ž e o v ě c e c h v n ě j š í h o
Autoři z m í n ě n é h o p r o g r a m u sdíleli realistické přesvědčení, že
Nvčta m ů ž e m e v ě d ě t j e n d í k y t o m u , ž e j s o u r e p r e z e n t o v á n y s k r z e o b -
věci, n a n ě ž j s o u z a m ě ř e n y p o z n á v a c í snahy, existují nezávisle n a
Niihy v e v ě d o m í . P r a v ý ú k o l f i l o s o f i e s p a t ř o v a l i v l o g i c k é a n a l ý z e ,
tom, zda jsou poznány, respektive nezávisle na tom, zda jsou myšle
s jejíž p o m o c í chtěli předvést chatrnost filosofických systémů. Ana
ny. „ R e a l i s m u s t v r d í , ž e v ě c i p o z n a n é m o h o u d á l e e x i s t o v a t b e z e
l ý z a s t a v í p ř e d o č i k a r d i n á l n í o m y l vší m e t a f y z i k y , t o t i ž p o c h y b e n ý
změny, i když známy nejsou," jak napsal William Pepperell Monta-
názor,
g u e ( 1 8 7 3 - 1 9 5 3 ) , 5 7 a p o d o b n ě se v y s l o v i l i i o s t a t n í a u t o ř i m a n i f e s t u .
u účelnost. Na místo metafyzických představ musí nastoupit vědec
že skutečnost sama o sobě vykazuje souvislost, j e d n o t u
Zároveň zdůrazňovali, že entity z k o u m a n é v logice, matematice
ká zjištění: tradiční k o s m o l o g i i m u s í vystřídat m o d e r n í fyzika, tra
a přírodních vědách nejsou mentálního rázu.58 Poznání se nevztahuje
d i č n í n a u k u o d u š i e m p i r i c k á p s y c h o l o g i e a f y z i o l o g i e . V ě t š i n a za
k o b s a h ů m ve vědomí, nýbrž k s a m o t n ý m p ř e d m ě t ů m , jež jsou vůči
s t á n c ů t o h o t o s m ě r u se p ř i k l o n i l a k b e h a v i o r i s m u . 6 4
vědomí transcendentní, takže například tělesa v přírodě jsou pro vě
Proti p ř í m é m u realismu uvedených autorů se v a m e r i c k é m pro
d o m í bezprostředně p ř í t o m n a . 5 9 Přímý realismus, který se tu hlásí ke
středí p o s t a v i l n a p ř í k l a d G e o r g e S a n t a y a n a ( 1 8 6 3 - 1 9 5 2 ) n e b o A . O .
slovu, někteří jiní zastánci realistické filosofie odmítli (viz níže).
Lovejoy ( 1 8 7 3 - 1 9 6 2 ) a své stanovisko představili v souboru článků
S touto tezí se u z m í n ě n ý c h autorů pojí u z n á n í vnějších v z t a h ů . Z a
Essays
tímco Bradley a jiní idealisté měli za to, že všechny vztahy jsou
Knowledge ( E s e j e ke k r i t i c k é m u r e a l i s m u . S p o l e č n á s t u d i e k p r o b l é
in
Critical
Realism.
A
Co-operative
Study
ofthe
Problems
of
ukotveny v podstatě protipólů, autoři realistického programu měli za
m ů m p o z n á n í , 1920).65 R o z l i š e n í p r i m á r n í c h a s e k u n d á r n í c h kvalit
to, že relata jsou tím, čím jsou, i nezávisle na relacích, do kterých
považovali za nepostradatelné a upozornili, že nelze odhlížet od po
v s t u p u j í : p o k u d se t e r m í n y a a b n a c h á z e j í v r e l a c i R, p a k R n e p o m á
z n á v a j í c í h o s u b j e k t u . V j e m v z d á l e n é a j i ž v y h a s l é h v ě z d y n e n í sa
há u s t a v o v a t a n i a a n i b.60 S t í m t o n á z o r e m s o u v i s í o d m í t n u t í t e z e , že
motnou hvězdou, je to reakce subjektu na podněty, které z hvězdy už
plně pravdivý je p o u z e soud, který v sobě zahrnuje všechny vztahy:
před d r a h n o u d o b o u vyšly.
„Cele pravdivý je nejen celek."
61
Neexistuje žádná dokonalá pravda,
všechny věty platí vždy j e n provizorně.
62
56
[E. B. Holt, W. T. Marvin, W. P. Montague, R. Bartoň Perry,
W. B. Pitkin, E. G. Spaulding], The Program and First Platform ofSix Rea
lists, str. 392-401.
57
Tamt., str. 396.
58
Tamt., str. 394 (E. B. Holt).
59
Tamt., str. 397 ( R . B . Perry).
62
Tamt., str. 401 (Spaulding).
65
[E. B. Holt, W. T. Marvin, W. P. Montague, R. Bartoň Perry,
W. B. Pitkin, E. G. Spaulding], The New Realism. Cooperative Studies in
Philosophy.
64
60
Tamt., str. 395 (W. T. Marvin); srv. Spauldingovo odmítnutí „vnitřní
ho pohledu" ve prospěch „vnějšího pohledu" (str. 400).
61
Ostře kritizoval tento druh realismu G. Mtiller, Der neue Realismus in
den Vereinigten Staaten, str. 2 8 1 - 2 9 1 . Kriticky se vyjádřil též L. Evans, New
Realism and Old Reality.
Tamt., str. 398 (R. B. Perry, podle všeho míří nejen proti Hegelovi,
nýbrž především proti Bradley mu).
Kromě Santayany a Lovejoye se v tomto souboru esejů představili
J. B. Pratt, A. K. Rogers, R. W. Sellars a C. A. Strong.
372
373
65
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
IX.
realismus...
Gnoseologický
realismus
S idealistickými i realistickými kritiky gnoseologického dualismu
když tento výraz najdeme i ú Lovejoye. Problém transcendence vůči
v e d l L o v e j o y r o z s á h l o u p o l e m i k u , a hájil n a o p a k r o z d ě l e n í n a v ě d o
vědomí, j a k ho chápal Nicolai H a r t m a n n (viz kap. X), patří na j i n o u
mí a předmět, respektive na smyslová data a věci, j e ž j s o u nezávislé
rovinu.
Poznání chápal jako přirozený proces, při kterém pro
N o v ý r e a l i s m u s z a p ů s o b i l také n a S a m u e l a A l e x a n d e r a ( 1 8 5 9 - 1 9 3 8 ) ,
střednictvím smyslových dat anebo představ uchopujeme něco, co je
profesora v Manchesteru, jehož hlavním zájmem ovšem byla práce
na myšlení.
66
na vědomí nezávislé. Fakt, že předmět poznání n e s m í m e ztotožňovat
n a v l a s t n í m m e t a f y z i c k é m s y s t é m u . Z e s l a v n o s t n í c h Gifford L e c t u -
s představou a že se bytí objektů nevyčerpává tím, že j s o u v n í m á n y
r e s , k t e r é p ř e d n e s l v l e t e c h 1 9 1 6 - 1 9 1 8 , v z e š l a k n i h a Space, Time,
(v d u c h u t e z e Esse est percipi), v y c h á z í n a j e v o z v l á š t ě z ř e t e l n ě u in-
and Deity ( P r o s t o r , č a s a b o ž s k é ) , k d e r o z v i n u l p a n t h e i s t i c k é p o j e t í
t r o s p e k c e , tj. p ř i v z p o m í n c e n a fakta, k t e r á p r o s t ř e d n i c t v í m s o u č a s
s v ě t a v y u ž í v a j í c í fakt o e v o l u c i . B ů h p o d l e A l e x a n d e r a n e n í t r a n
ných představ uchopujeme jakožto minulá. Naše schopnost zpřítom-
scendentní bytost; Bůh je veškerenstvo, jehož podstatu Alexander
n i t s i m i n u l á f a k t a , p ř e s t o ž e s e liší o d v z p o m í n k o v ý c h p ř e d s t a v , s e
s p a t ř o v a l y časoprostoru (v M i n k o w s k é h o pojetí). Jelikož se veške
zprvu zdá z á h a d n á , a p o d o b n ě se věci mají u očekávání b u d o u c í h o
r e n s t v o vyvíjí, m u s í m e B o h a c h á p a t j a k o d ě j í c í h o s e , v z n i k a j í c í h o
p o m o c í současných představ.
Boha.
Z á h a d u lze vyřešit, j a k m i l e p o c h o p í m e , že zpřítomnění n e p r o b í h á
Jiným způsobem než doposud zmínění autoři přistupoval k pro
p o m o c í idejí-obrázků, nýbrž pomocí pojmů. Jedná se o symbolické
blému realismu polský filosof R o m a n Ingarden (1893-1970): nepro-
p o z n á n í , k d y si představujeme schéma, v j e h o ž r á m c i je faktům při
bíral ho v r á m c i teorie poznání, nýbrž v r á m c i fenomenologické on
řazeno určité místo.67 Na základě duality představy a obsahu před
t o l o g i e , a p r o t o j s m e se j e h o s p i s e m Spor o existenci světa z a b ý v a l i
stavy l z e t a k é p o c h o p i t , j a k j e m o ž n é p o z n á n í v n ě j š í c h p ř e d m ě t ů vů
v souvislosti s o n í m filosofickým p r o u d e m , který inicioval H u s s e r l
bec: opírá se o pojmy, které jsou imanentní ve vědomí, nicméně
(viz k a p . V I , 2 d ) .
jejich předmět je vůči vědomí transcendentní: „Pojem nějakého
, m i m o ' n e n í s a m o t o t o m i m o , n i c m é n ě i p ř e s t o j e t o p o j e m vztažený
k nějakému , m i m o ' . " 6 8
L o v e j o y věřil, ž e p o d a l v y s v ě t l e n í , j a k j e m o ž n á v a z b a m e z i v ě d o
m í m a něčím, co je m i m o vědomí, aniž b y c h o m museli ztotožnit
4. Alois Riehl
N a p o z i c í c h g n o s e o l o g i c k é h o r e a l i s m u stál t a k é A l o i s R i e h l , k t e r ý
p ř e d s t a v u a p ř e d m ě t - ať už ve s m y s l u B e r k e l e y h o i d e a l i s m u a n e b o
vyšel z H e r b a r t a a později se přiklonil ke k a n t o v s k é m u kriticismu,
ve smyslu monistického realismu. V ě d o m í se nemusí „natáhnout"
o v š e m své základní realistické p ř e s v ě d č e n í nikdy n e z m ě n i l . Jelikož
m i m o své m e z e , m á m e - l i u c h o p i t objekt; stačí, p o k u d o určitých
o d m í t a l s p e c i á l n í m e t a f y z i k u a stavěl s e o t e v ř e n ě k e s p e c i á l n í m v ě
p ř e d s t a v á c h věříme, ž e j i m o d p o v í d á n ě c o t r a n s c e n d e n t n í h o : „ J e l i
d á m a jejich výsledkům, bývá někdy počítán k pozitivismu. Jelikož
kož naše vědění se typicky zabývá v ě c m i ,mimo', získáváme vědění
ale e m p i r i s m u s v n í m a l kriticky a v t e o r e t i c k é filosofii viděl teorii
s k r z e v í r u . " 6 9 T o n á m p ř i p o m e n e H u m o v u n a u k u o belief, z v l á š t ě
zkušenosti, p ř e d e v š í m p ř í r o d o v ě d n é zkušenosti, je výstižnější pova
žovat h o z a p ř e d s t a v i t e l e f i l o s o f i c k é h o s m ě r u , k t e r ý v y c h á z í z K a n t a ,
konkrétněji realistické verze kriticismu. Je tedy oprávněné řadit ho
66
the
A. O. Lovejoy, The Revolt against Dualism. An Inquiry Concerning
Existence ofldeas.
k zastáncům gnoseologického realismu.
Riehl se narodil roku 1844 v Boženu. Habilitoval se roku 1870
67
Tamt., str. 389.
v G r a z u , k d e o b d r ž e l svou první profesuru. R o k u 1882 byl p o v o l á n
68
Tamt., str. 393.
do Freiburku v B r e i s g a u a další zastávky j e h o kariéry představoval
69
Tamt., str. 398.
Kiel, H a l l e a n a k o n e c Berlín, k d e se stal D i l t h e y o v ý m n á s t u p c e m .
374
375
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
IX.
realismus.
seine
Bedeutung
V e s v é p r v n í p u b l i k a c i 7 2 R i e h l hájil n á z o r , ž e j e m o ž n o p o z n a t e x i s
a jeho
význam
tenci a jisté rysy věcí o sobě. Navázal p ř i t o m m i m o jiné na Leibnize,
Grundziige
(Nárys
Herbarta a Trendelenburga, jak sám poznamenává v předmluvě
r e a l i s m u , 1 8 7 0 ) a Moral und Dogma ( M o r á l k a a d o g m a , 1 8 7 2 ) . N e j -
k p r v n í m u v y d á n í Nárysu realismu.13 N a H e r b a r t a h o u p o z o r n i l R o
tvoří
spis
fiir die positive
Wissenschaft ( F i l o s o f i c k ý
Kriticismus
und
realismus
a) Úkol teoretické filosofie
Z e m ř e l r o k u 1 9 2 4 v N e u b a b e l s b e r g u ( P o s t u p i m ) . C e n t r u m j e h o tvor
by
Der philosophische
Gnoséologicky
kriticismus
p r o p o z i t i v n í v ě d u ) ; 7 0 p ř e d c h á z e l m u Realistische
důležitější
články
obsahuje
s o u b o r Philosophische
Jahrzehnten ( F i l o s o f i c k é s t u d i e ze č t y ř d e s í t e k let,
Studien
aus
vier
1925).71
bert Z i m m e r m a n n ( 1 8 2 4 - 8 9 8 ) , 7 4 j e h o ž přednášky Riehl navštěvoval
ve Vídni.75
Riehl filosofii chápal především j a k o teorii poznání, nicméně byl
dalek toho, aby v ní viděl výhradně teorii přírodovědné zkušenosti,
a odmítal také pokusy zredukovat Kantovu filosofii na pouhý náčrt
t e o r e t i c k é h o r á m c e p r o N e w t o n o v u fyziku. Filosofie p o d l e R i e h l a
70
A. Riehl, Der philosophische Kriticismus und seine Bedeutung fiir die
positive Wissenschaft, I: Geschichte und Methode des philosophischen Kri
ticismus, Leipzig 1876; U/1: Die Sinnlichen und logischen Grundlagen der
Erkenntnis, Leipzig 1879; U/2: Zur Wissenschaftstheorie und Metaphysik,
Leipzig 1887. První svazek vyšel roku 1908 ve druhém vydání v podstatně
přepracované podobě, ke třetímu vydání došlo v roce 1924. Druhé vydání
následujících svazků (označených už jako svazky II a III) vyšlo roku 1925
(s úvodním slovem E. Sprangera a H. Heyse) a roku 1926 (vyd. H. Heys E. Spranger). - Podle Riehlova způsobu psaní budeme v následujícím cito
vat 1. vyd. díla jako Kriticismus, 2. vydání jako Kritizismus.
71
Další Riehlova díla: Friedrich Nietzsche, der Kiinstler und der Denker, Stuttgart 1897; Zur Einfuhrung in die Philosophie der Gegenwart, Leip
zig - Berlin 1921 6 (1902 1 ); Fuhrende Denker und Forscher, Leipzig 1922. Sekundární literatura: P. Grillenzoni, Alois Riehl. Un contributo al kantismo;
M. Jung, Der neukantianische Realismus von A. Riehl, Konstanz 1973;
H. Maier, Gedáchtnisrede, gehalten am 24. Januar 1925, in: Kant-Studien,
3 1 , 1926, str. 563-579; H. Rickert, Alois Riehl, in: Logos, 13, 1924/25, str.
162 nn.; W. Rod, A. Riehl und der Herbartianismus in Ósterreich, in:
J. C. Nyíri (vyd.), Von Bolzano zu Wittgenstein, Wien 1986, str. 132-140;
týž, Alois Riehl.
Kritischer Realismus zwischen Transzendentalismus und
Empirismus, in: Th. Binder (vyd.), Bausteine zu einer Geschichte der Philo
sophie an der Universitát Graz, Amsterdam - New York 2001 (Studien zur
osterreichischen Philosophie, XXXIII), str. 117-134; týž, Alois Riehl, Erkenntniskritiker und Philosoph der Lebensweisheit, in: E. Thurnher (vyd.), Tirol
zwischen Zeiten und Volkem, FS H. Gritsch, Innsbruck 2002 (SchlernSchriften, 318), str. 25-36; C. Siegel, Alois Riehl: Ein Beitrag zur Geschich
te des Neukantianismus, Graz 1932; E. Spranger, Alois Riehl. Zum 80. Geburtstag unseres beruhmten Landsmannes, in: Der Schlern, 5, 4. sešit, 1924,
str. 103 nn. Srv. také pasáže vztahující se k Riehlovi u M. Ferrari, Introduzione a II Neocriticismo, Bari 1997 (II filosofi; 76), a u Ch. Kohnke, Entste
hung und Aufstieg des Neukantianismus, Frankfurt a. M. 1993.
376
m u s í p o c h o p i t m o ž n o s t i p o z n á n í obecně: „ T e o r i e p o z n á n í . . . s t a n o
vuje principy v e š k e r é h o h l e d á n í p r a v d y a skutečnosti a u d á v á ...
měřítko pro veškeré bádání."76 Objevy přírodních věd jsou ovšem
pro filosofii důležité, neboť „čisté a e m p i r i c k é p o z n á n í si j s o u navzá
j e m o p o r o u a ovlivňují s e " . 7 7
Ú k o l e m filosofie je analyzovat zkušenost s cílem zformulovat
p o d m í n k y její m o ž n o s t i . P ř e s n ě j i ř e č e n o ú k o l f i l o s o f i e t k v í v a n a l ý z e
pojmu p o z n á n í , n e b o ť m o ž n o s t p o z n á n í , p o j e h o ž p o d m í n k á c h s e
ptáme, je totéž co pojem poznání. Objasnění pojmu „prostor", „ h m o -
72
A.
73
Tamt., str. 330 n.
74
Podle C. Siegel, Alois Riehl.
Riehl, Realistische
Grundziige.
75
V předmluvě ke spisu Philosophischen Kriticismus zmínil F. H. Jacobiho, který se svého času těšil v Rakousku značné úctě a který víru ve vnější
svět spojoval s počitky. Dále na Riehla zapůsobil Eugen Diihring, který
filosofii těsně spojoval s realistickým výkladem přírodních věd. K situaci
filosofie v tehdejším Rakousku viz W. Sauler, Osterreichische Philosophie
zwischen Aufkldrung
und Restauration.
Beitrdge zur Geschichte des
Fruhkantianismus in der Donaumonarchie, srv. též W. Sauer, Die verhinderte Kanttradition.
Uber eine Eigenheit der osterreichischen Philosophie, in:
M. Benedikt (vyd.), Verdrdngter Humanismus, verzogerte Aufkldrung, IU,
str. 303-317.
76
A. Riehl, Kritizismus, I I 2 , str. 7.
77
Tamt., str. 19.
377
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
realismus...
t a " č i „ k a u z a l i t a " a p o d o b n ě slouží „ p ř e m ý š l i v é m u z d o k o n a l e n í e m
pirické vědy".78
IX.
Gnoseologický
realismus
(3) S t e j n ě j a k o K a n t p o s t a v i l i R i e h l i d e u s v o b o d y d o c e n t r a e t i k y
(viz níže, oddíl d).
Ve prospěch realistické teorie poznání podle Riehla hovoří, že se
shoduje s každodenním lidským postojem i s postojem přírodního
b) Analýza počitku
vědce. Riehl byl přesvědčen, že přírodovědné teorie jsou vždy míně
V analogii k v ě d e c k ý m hypotézám chápe Riehl realismus jako do
ny j a k o popisy struktur skutečnosti, která existuje nezávisle na po
mněnku, která vyžaduje potvrzení. Za tímto účelem provedl analýzu
znávajícím subjektu, a že přírodovědné věty j s o u pravdivé tehdy, p o
p o č i t k u , n e b o ř p o č i t e k n á m p o d l e R i e h l a zajišřuje spojení s e s k u t e č
k u d se s t a k o v o u t o skutečností shodují. O p r a v d ě j a k o ž t o s h o d ě
soudu s p o s u z o v a n o u skutečností lze o v š e m hovořit j e d i n ě v rámci
realistického pojetí.79 Alternativy ke k o r e s p o n d e n č n í teorii pravdy
tedy pro Riehla nepřipadaly v úvahu.
Riehl považoval spojení kantovského kriticismu s realismem za
m o ž n é , neboř Kantovu filosofii vnímal j a k o realistickou. S K a n t e m
se s h o d o v a l p ř e d e v š í m v n á s l e d u j í c í c h b o d e c h :
( 1 ) Ú k o l e m f i l o s o f i e n e n í o b j a s ň o v a t e m p i r i c k á fakta, n ý b r ž t á z a t
se na p o d m í n k y a h r a n i c e p ř e d m ě t n é h o p o z n á n í . F i l o s o f i e a s p e c i á l
n í v ě d y v č e t n ě p s y c h o l o g i e t e d y leží n a o d l i š n ý c h r o v i n á c h , a f i l o s o
fickou otázku po objektivní platnosti soudů proto nelze zaměňovat
s otázkou, jak vlastně vzniká poznání.80 Pojmy a zásady jsou aprior
ní tehdy, p o k u d j s o u nezávislé na zkušenosti a p ř i t o m platí pro před
m ě t y z k u š e n o s t i o b e c n ě . C h á p a t j e j a k o v r o z e n é j e stejně m y l n é j a k o
snahy objasnit je v rámci evoluční teorie.
( 2 ) P o z n á n í n e n í r e c e p t i v n í p r o c e s , n a o p a k p ř e d p o k l á d á t v ů r č í ak
tivitu mysli. Subjekt nastoluje vztahy m e z i počitky a tímto způso
b e m ustavuje p ř e d m ě t y zkušenosti n e b o l i jevy. J e v ů m p o d l e R i e h l a
náleží stejná důstojnost j a k o v ě c e m o sobě, tj. n e s m í m e jejich hod
n o t u s n i ž o v a t p o d v l i v e m m e t a f y z i c k é víry, j a k t o u č i n i l K a n t . V z t a h
m e z i j e v e m a v ě c í o s o b ě R i e h l o b j a s ň o v a l p o m o c í t e o r i e d v o u strá
nek: tím, co se n á m jeví a co myslíme jakožto věc o sobě, je jeden
a týž objekt.81
78
ností o sobě.
Počitky jsou j e d n o d u c h é anebo zdánlivě j e d n o d u c h é složky
smyslového vjemu. V návaznosti na H e l m h o l t z e Riehl učí, že ob
sah ve v ě d o m í je p o č i t k e m tehdy, p o k u d ho nelze upravit (natož
eliminovat) ž á d n ý m aktem rozvažování. Počitek se vztahuje k ně
č e m u , co není počitkem, a to bezprostředně, tj. bez v ě d o m é h o
uplatnění kategorie kauzality. To n e z n a m e n á , že by ho nebylo m o ž
no objasnit kauzálně, totiž j a k o výsledek podnětů a reakcí subjektu
na podněty, n i c m é n ě takový výklad lze podat jedině reflexivně.
Počitek prožíváme j a k o subjektivní a objektivní zároveň; zvláště
patrné to je u počitku odporu proti vnějšímu působení, n i c m é n ě pro
počitky o b e c n ě platí, že „každý smyslový dojem, který vstoupí do
n a š e h o v ě d o m í , . . . j e z á r o v e ň čit a p o c i ť o v á n " . 8 2 V p o č i t k u j e t e d y
z á r o v e ň z a l o ž e n v z t a h k o b j e k t u i s u b j e k t u , c o ž R i e h l s h r n u l for
mulí:
Sentio,
ergo
sum
et estP
Ve prospěch realismu navíc podle Riehla hovoří také přítomnost
společenského cítění, které se m ů ž e rozvinout jedině v mezilid
ském kontaktu, a které tedy z hlediska osamělého vědomí nelze
pochopit.84 Máme-li existenci nezávislou na našem vědomí přiznat
j i n ý m subjektům, p a k t í m spíše n u t n o realisticky interpretovat zku
šenost věcí. V zásadě o v š e m pro uznání j i n ý c h subjektů není zapo
třebí žádné argumentace a konkrétně žádných úsudků z analogie,
neboť druhé lidi a jejich prožívání u c h o p u j e m e na základě intersub-
81
Tamt.
79
Srv. tamt., str. 3: „Pokud ... jsou představy a věci totéž, pak už nemá
žádný smysl se ptát po shodě představ v nás s věcmi mimo nás."
80
Tamt., str. 8. Právě tak se Riehl v prvním vydání vymezuje vůči psy
chologii, srv. Kriticismus, II/l, str. 7.
378
A. Riehl, Kritizismus, I 3 , 1924, str. 553.
82
A. Riehl, Kritizismus, n 2 , str. 48. Výraz „pociťován" se zde netýká
libostí a nelibosti, popř. emocí.
83
Tamt., str. 20.
84
A. Riehl, Kritizismus, I I I 2 , str. 160.
379
Třetí
část.
Filosofická
antropologie,
neoidealismus,
IX.
realismus...
Gnoseologický
realismus
p o d o b n é pojetí
vedl na z á k o n o důvodu, podle n ě h o ž je vše, co se děje, d ů s l e d k e m
Počitky j s o u podle Riehla „lokalizované",86 tj. i n t e n c i o n á l n ě se
j e n o následnost, j a k o ní mluvil H u m e . Vztah důvodu a následku je
k n ě č e m u vztahují.87 Navíc počitek údajně obsahuje vždy i rudimen
pochopitelný, neboť n á s l e d e k je o b s a ž e n v d ů v o d u , a je s n í m tedy
t á r n í s o u d , j a k v y p l ý v á z t o h o , ž e p ř í s n ě v z a t o n e v n í m á m e tlak, t e p
č á s t e č n ě i d e n t i c k ý . 9 0 Z á k o n i d e n t i t y a z á k o n ex nihilo nihilfit j s o u
lotu a p o d o b n ě , nýbrž z m ě n u tlaku, teploty atd. a dojem rozdílu je
j e d n o a totéž.91 P o k u d zákon o důvodu vztáhneme na časové p o m ě
konstatován v soudu. Riehl tak m ů ž e napsat: „Počitkový akt je sám
ry, z í s k á p o d o b u k a u z á l n í h o p r i n c i p u . 9 2
jektivních pocitů
„takřka bezprostředně"
(srv.
p ř e d c h á z e j í c í h o dění, a to d ů s l e d k e m p o c h o p i t e l n ý m , tj. n e j e d n á se
u H u s s e r l a , k a p . V, 4 g ) . 8 5
o sobě aktem souzení."
Tímto pojetím se Riehl jakoby vrací před Kanta a přijímá racio

HELMUT HOLZHEY WOLFGANG ROD Filosofie

Transkript

Podobné dokumenty