Skočovský, K. (2004)

Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně
Psychologický ústav
Studijní rok 2003/2004
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Sexualita a manželská spokojenost při používání
symptotermální metody přirozeného plánování rodičovství
u religiózní populace
Karel D. Skočovský
Vedoucí diplomové práce: Doc. Mojmír Tyrlík
Brno 2004
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl v ní veškerou
literaturu a jiné prameny, které jsem použil.
V Brně 1. 3. 2004
Karel D. Skočovský
Poděkování:
Chtěl bych na tomto místě poděkovat:
MUDr. Ludmile Lázničkové za její neocenitelnou odbornou pomoc a osobní podporu při
tomto a jiných projektech v oblasti přirozeného plánování rodičovství;
občanskému sdružení CENAP (Centrum naděje a pomoci) za finanční podporu tohoto
projektu;
instruktorům přirozeného plánování rodičovství zapojeným do projektu za jejich velkorysou a obětavou spolupráci při sběru dat;
všem párům, které byly ochotné se do projektu zapojit;
a last but not least doc. Mojmíru Tyrlíkovi, vedoucímu mé diplomové práce, za nesmírně
přínosné kritické připomínky ke struktuře a obsahové stránce projektu a za řadu podnětných diskusí na toto téma.
Karel D. Skočovský
Obsah:
1. Úvod
1
2. Manželství a trvalé formy soužití
3
2.1 Komponenty manželského a partnerského vztahu
3
2.2 Intimita v manželství a partnerských vztazích
4
2.3 Vášeň a sexualita v manželství
6
2.4 Závazek v manželství a partnerských vztazích
6
2.5 Změny manželského a partnerského vztahu v čase
7
2.6 Vliv religiozity na manželskou kvalitu a stabilitu
8
3. Sexualita v manželství a trvalých partnerských vztazích
10
3.1 Sexualita a manželská spokojenost
10
3.2 Metodologické otázky výzkumu sexuálního a reprodukčního chování
10
3.3 Deskriptivní údaje o sexuální aktivitě v manželství a trvalých vztazích
11
3.4 Vliv věku, délky vztahu a fáze rodinného cyklu na sexuální chování
12
3.5 Rozdíly mezi muži a ženami v sexualitě
12
3.6 Menstruační cyklus a sexuální touha žen
14
3.7 Sexualita a náboženské přesvědčení
16
3.8 Vliv kontroly početí na četnost pohlavních styků
18
4. Přirozené plánování rodičovství
19
4.1 Obecný rámec: akceptabilita metod kontroly početí
19
4.2 Vymezení pojmu
21
4.3 Hodnocení spolehlivosti PPR při předcházení těhotenství
22
4.4 Přehled metod přirozeného plánování rodičovství
24
4.4.1 Metody založené na výpočtu nebo na fixním pravidle
24
4.4.2 Metody založené na sledování příznaků plodnosti
24
4.5 Přirozené plánování rodičovství v České republice
26
4.6 Praxe přirozeného plánování rodičovství
28
4.7 Psychologické aspekty používání přirozeného plánování rodičovství
30
4.7.1 Výzkumy iniciální a hypotetické akceptability
30
4.7.2 Vnímaný efekt PPR na sexualitu a nesexuální aspekty vztahu
31
4.7.3 Proces integrace plodnosti a adaptace na požadavky PPR
34
5. Teoretické modely manželství a sexuality
36
5.1 Teorie sociální směny
36
5.2 Teorie systémů
37
5.3 Behaviorální teorie
38
5.4 Ostatní přístupy
39
5.5 Integrativní model podle Karney, Bradbury (1995)
40
5.6 Návrh obecného interakčního modelu manželského vztahu
42
5.7 Model vlivu PPR na manželský vztah
44
6. Materiál a metody
46
6.1 Výzkumný soubor
46
6.2 Uspořádání výzkumu
46
6.3 Použité výzkumné metody
47
6.4 Zpracování dat
48
7. Výsledky
48
7.1 Charakteristika výzkumného souboru
48
7.2 Manželská spokojenost
51
7.3 Víra a náboženské přesvědčení
54
7.4 Sexuální aktivita: deskriptivní údaje a subjektivní spokojenost
56
7.5 Sexualita žen a menstruační cyklus
59
7.6 Zdrženlivost obecně a v plodném období
61
7.7 Spolupráce s partnerem při měření nebo vyhodnocování záznamů
64
7.8 Celková spokojenost s metodou
64
7.9 Tématická analýza volných výpovědí
66
7.9.1 Důvody volby PPR jako metody kontroly početí
66
7.9.2 Pozitivní přínosy PPR
67
7.9.3 Negativní aspekty PPR
68
8. Diskuse
69
8.1 Manželská spokojenost a sexualita a uživatelů PPR
69
8.2 Sexualita ženy a menstruační cyklus
70
8.3 Vliv religiozity na sexualitu a manželskou spokojenost
72
8.4 Spokojenost s PPR a její determinanty
72
8.5 Spolupráce partnerů a úloha muže v PPR
74
8.6 Omezení a nedostatky současné studie
75
8.7 Důležitá témata budoucího výzkumu
76
9. Závěr
77
10. Literatura
78
11. Seznam příloh
89
1. Úvod:
Když v roce 1990 vyzval Carl Djerassi, jeden z otců antikoncepční pilulky,
v prestižním časopise Science k podpoře výzkumu v oblasti přirozeného plánování rodičovství (PPR), mnohé čtenáře jeho krok pravděpodobně překvapil. Tentýž autor navíc o rok
dříve ve stejném periodiku zařadil rozvoj nových technologií PPR do seznamu šesti priorit
výzkumu kontroly početí v budoucnosti. Přirozené metody kontroly početí jsou často
považovány za velmi nespolehlivé, zastaralé a kladoucí na uživatele neúměrné požadavky.
Výsledky vědeckých studií provedených v posledních přibližně třiceti letech však hovoří
zcela jinou řečí.
Na základě osobní zkušenosti se domnívám, že nemalá část nezainteresovaných laiků
toho ví o moderních metodách PPR poměrně málo, nebo má o PPR pouze neúplné a zkreslené
informace. To se ale bohužel týká i některých odborníků (např. Seidlová, 1997, Kratochvíl,
2000). Podle mého názoru to může být jeden z důvodů, proč se jim v rámci výzkumných
projektů věnuje méně pozornosti, než by si podle mého mínění zasloužily. Některou z metod
„neplodných dnů“ u nás totiž pravidelně používá přibližně 5-10 % párů a dalších 20-30 % se
k ní uchyluje alespoň občas (Weiss, Zvěřina, 2001). Právě proto jsem se rozhodl věnovat
přirozenému plánování rodičovství ve své diplomové práci.
Jsem přesvědčen, že PPR v sobě skrývá značný potenciál, který ještě ve velké míře
zbývá odhalit. Pro medicínu jím může být například širší využití metod PPR jako
diagnostického nástroje u některých endokrinních poruch v rámci ženského lékařství.
Přirozené plánování rodičovství také představuje určitou naději pro subfertilní páry, kterých
v naší populaci pravděpodobně přibývá. „Vědomí plodnosti“, které je výsledkem vyhodnocení sledovaných známek a příznaků plodnosti v rámci PPR, může výrazně přispět ke zlepšení
reprodukčního zdraví žen (viz diskuse v Aumack-Yee, 1997, Marshall, Jennings, Cachan,
1997). Tato problematika spadá mimo jiné do oblasti prevence a psychologie zdraví.
Přirozené plánování rodičovství, jehož základem je periodická zdrženlivost od
pohlavního styku v plodných dnech menstruačního cyklu, s sebou také přináší specifické
nároky na oba partnery, jejichž zvládání může být u některých z nich provázeno řadou potíží.
Bohužel se někdy stává, že tyto aspekty PPR, které mohou mít u některých párů negativní
dopad na sexualitu a osobní a partnerskou spokojenost, jsou bagatelizovány. Takový postoj je
bezesporu neoprávněný a brání účinnému řešení dané situace v rámci poradenské či
terapeutické pomoci ze strany psychologa, gynekologa, sexuologa, popřípadě kněze nebo
pastora. Nemalou roli zde hraje i podpora a rady od zkušených párů. Přijetí PPR a zvládání
jeho požadavků je totiž postupný a dlouhodobý proces adaptace.
1
Tato práce si klade v první řadě za cíl vytvoření teoretického rámce vlivu PPR na
různé aspekty vztahu, který by mohl posloužit jako východisko v budoucích studiích PPR.
Dosavadní výzkum byl totiž téměř bez výjimky ateoretický. Pokouší se také alespoň částečně
odpovědět na otázku, které faktory ovlivňují spokojenost partnerů používajících PPR se
sexualitou a jejich vzájemným vztahem obecně. Snaží se identifikovat nejčastěji se
vyskytující zdroje problémů, se kterými se uživatelé potýkají, a naopak upozornit na pozitivní
aspekty, které s sebou PPR přináší jak jedinci, tak páru.
Přirozené plánování rodičovství používají často partneři, kteří se hlásí k některé
z křesťanských církví (převážně církvi katolické), i když je volí i partneři nevěřící. Proto se
v naší práci zaměřujeme také na úlohu religiozity a spirituality v rámci manželství a sexuality.
V naší práci nejprve podáme přehled nejdůležitějších teoretických koncepcí a empirických zjištění týkajících se spokojenosti v manželství (oddíl 2), následně se zaměříme na
sexualitu a její vztah k ostatním oblastem vztahu (oddíl 3) a poté se podrobněji zmíníme
o biologických a psychologických aspektech přirozeného plánování rodičovství (oddíl 4).
Pátý oddíl představuje souhrn nejčastěji zmiňovaných teorií manželství a sexuality, na jeho
závěru představíme návrh obecného interakčního modelu manželství a pokusíme se ho
aplikovat na analýzu vlivu přirozeného plánování rodičovství na různé aspekty partnerského
vztahu. V empirické části naší práce (oddíl 6-9) pak podáme přehled charakteristiky
manželského vztahu uživatelů PPR, se zaměřením na oblast sexuality. Výsledky této části
mají za úkol spíše ilustrovat a zdůraznit některá pozitiva a negativa přirozeného plánování
rodičovství a slouží především jako podnět k dalšímu vylepšení předkládaného teoretického
modelu. Závěrečná část práce je pak věnována návrhu problémových okruhů pro budoucí
výzkum v této oblasti.
2
2. Manželství a trvalé formy soužití
I když v současné době přibývá párů, které se rozhodly spolu trvale žít bez uzavření
manželství, naprostá většina mužů a žen se někdy v průběhu života ožení nebo vdá. Bohužel
se ale u nás téměř polovina prvních manželství rozpadne. Výzkumů prediktorů rozvodovosti a
kvality manželství existuje již velké množství (pro přehled viz Karney, Bradbury, 1995,
Bradbury, Fincham, Beach, 2000). Mnoho důležitých zákonitostí a faktorů však ještě nebylo
dostatečně prozkoumáno. V následujících odstavcích se chceme věnovat hlavním doménám
manželského a partnerského soužití a jejich významu pro kvalitu a stabilitu těchto dlouhodobých vztahů.
2.1 Komponenty manželského a partnerského vztahu
Řada autorů se pokusila vymezit důležité oblasti manželského soužití, které je třeba
vzít v potaz při predikci manželské kvality (spokojenosti) a stability, popřípadě při
poradenské a terapeutické intervenci. Z našich autorů například Kratochvíl (2000) ve shodě
s Plzákem jich vyjmenovává pět: rodinné hospodaření (zacházení s penězi a rozdělení rolí a
povinností v domácnosti), trávení volného času (pro individuální i společné koníčky,
rozhovory i konstruktivní hádky, čas strávený s přáteli apod.), výchova dětí, sexuální soužití a
komunikace. Mezi dalšími uvádí například působení vnějších okolností a širší rodiny. RiehlEmde, Thomas a Willi (2003) přehled faktorů podrobněji rozpracovávají. Mezi devatenáct
z nich, které považují za důležité, zařadili: komunikaci, sdílené a individuální oblasti, zařízení
domácnosti, rozdělení rolí, individuální vývoj ve vztahu, rodinu původu, loajalitu a podporu,
sexuální vztah, smyslnost a náklonnost, lásku, něžnost, mimopárové sexuální vztahy,
identifikaci s párovým vztahem, kompatibilitu partnerů, pocity povinnosti a viny, strach ze
života o samotě, zacházení s financemi, náboženství a spiritualitu a děti.
Komponenty samotného vztahu mezi partnery vymezuje Sternberg (1986, 1997) ve
své známé triangulární (trojúhelníkové) teorii lásky. Lásku (a obecně různé formy interpersonálních vztahů) podle něj můžeme popsat na základě tří složek, které tvoří vrcholy
trojúhelníku. Mezi tyto komponenty patří: (1) intimita (intimacy) – která se vztahuje
k pocitům blízkosti, sounáležitosti a vřelosti ve vztazích, zahrnuje převážně – i když nikoli
výlučně – emoční investici do vztahu; (2) vášeň (passion) – odkazuje k romantice, fyzické
přitažlivosti, sexuální aktivitě a podobným skutečnostem, tedy k motivační stránce vztahu; (3)
závazek/rozhodnutí (commitment/decision) – označuje v krátkodobé perspektivě rozhodnutí
milovat jinou osobu a v perspektivě dlouhodobé závazek tuto lásku udržovat a ve vztahu
setrvat.
3
Sprecher et al. (1995) rozdělují interakce v manželství na dvě hlavní kategorie:
instrumentální a expresívní. Zatímco instrumentální oblast obsahuje aktivity jako péče o děti a
domácnost, zajišťování obživy apod.), expresívní se dělí na doménu přátelství (angl.
companionship), empatie a fyzické náklonnosti (physical affection). První z nich označuje
společné trávení času a vykonávání různých činností, druhá akceptující komunikaci,
naslouchání a oboustrannou péči a třetí projevy něžnosti a zájmu a sexuální aktivitu. Je
zřejmé, že doména fyzické náklonnosti se obsahově kryje se Sternbergovou dimenzí vášně a
složky přátelství a empatie ve větší míře s komponentem intimity.
Ve výzkumu Sprechera et al. (2000) měly všechny tři expresívní domény signifikantní
vztah k manželské spokojenosti a závazku ke vztahu. Z nich měla nejsilnější vztah ke
spokojenosti i závazku doména empatie (podporující a akceptující komunikace), a to jak
u mužů, tak u žen. Ženy hodnotily doménu přátelství a sexuality průkazně pozitivněji, než
jejich mužští partneři.
Podobně Weigel a Ballard-Reisch (2001) hovoří o různých typech chování, které
pomáhá udržovat vztah (relational maintenance behavior). Zařazují mezi ně pozitivitu
(positivity) – optimistický, přívětivý a nekritizující přístup k partnerovi, otevřenost
(openness) – ochotu diskutovat o povaze současného vztahu, ujištění (assurances) –
zdůrazňování touhy zůstat ve vztahu, širší vztahovou síť (network) – dobré vztahy se
(společnými) přáteli a blízkými, úkoly (tasks) – přebírání zodpovědnosti za úkoly
v domácnosti a při zajišťování potřeb rodiny.
V následujících oddílech se budeme podrobněji věnovat vybraným doménám
manželského vztahu. Nejprve podrobněji popíšeme charakteristiky intimity, vášně a závazku
ve vztahu, jejich typický průběh v čase a vzájemné dynamické vztahy. Následně se zaměříme
na faktory, které ovlivňují vývoj manželského a partnerského vztahu. Zvláštní kapitolu
budeme věnovat vlivu religiozity na manželství. Jako dva samostatné tématické celky budou
rozpracovány kapitoly týkající se sexuality a přirozeného plánování rodičovství.
2.2 Intimita v manželství a partnerských vztazích
Řada teoretiků (viz Hook et al., 2003) se shoduje na tom, že intimita v sobě zahrnuje
přinejmenším čtyři hlavní komponenty: První z nich je láska a náklonnost (love and
affection) – projevování a zakoušení lásky, vřelosti a náklonnosti mezi partnery, druhý osobní
potvrzení (personal validation) – ocenění a akceptace druhým, naslouchání apod., třetím je
důvěra (trust) – jistota, že můžu druhému bez obav sdělit svá tajemství apod., a konečně
čtvrtým je sebeodhalení (self-disclosure) – pokud se jedná o sdělování informací o sobě a
svých názorech, pak je to deskriptivní sebeodhalení, pokud jde o sdělování niterných přání a
4
pocitů, jedná se o hodnotící sebeodhalení. Tuto strukturu intimity potvrdili i Hook et al.
(2003) pomocí faktorové analýzy položek několika dotazníků partnerských vztahů. (Položky
týkající se společně tráveného času v závislosti na svém znění náležely k faktoru lásky a
náklonnosti nebo sebepotvrzení.) Ženy v tomto výzkumu projevovaly větší touhu po
něžnostech a také s nimi byly více spokojeny (láska a náklonnost) a cítily se více akceptovány
v různých oblastech života (self-validation) než muži. V důvěře a sebeodhalení rozdíly
zjištěny nebyly.
Komponent intimity podle Sternberga (1986) charakterizují mimo jiné následující
pocity: (a) touha pečovat o druhého, (b) a zakoušet s druhým štěstí, (c) úcta k milované osobě,
(d) schopnost počítat s druhým v čase nouze, (e) vzájemné porozumění s milovanou osobou,
(f) touha po sdílení sebe sama, svých vnitřních prožitků a svých aktuálních zájmů s druhým,
(g) přijímání emoční podpory od druhého, (h) poskytování emoční podpory svému protějšku,
(i) intimní komunikace s milovaným/milovanou, (j) přikládání důležitosti druhému ve
vlastním životě. Je podporována sdělováním intimních pocitů, plánů a času s milovanou
osobou, společným vykonáváním činností, akceptující komunikací, empatií, poskytováním
emoční a materiální podpory.
Podle Baumeistera a Bratslavského (1999) jádro intimity tvoří porozumění a znalost
partnera, tzn. intimita narůstá, jestliže partneři mají příležitost se dozvědět něco nového
o sobě navzájem, sdělují si své prožitky a zkušenosti a tím se může posilovat jejich vzájemné
pochopení a pouto, a to i přesto, že nové informace byly pro ně nepříjemné (platí to však
jenom do jisté míry).
V průběhu vývoje vztahu nejdříve intimita narůstá. Zpočátku bývá její úroveň
zpravidla nižší, protože se oba partneři příliš neznají a může tudíž docházet k řadě
nedorozumění. V dlouhotrvajícím vztahu může naopak klesat, alespoň její manifestní složka.
Na latentní úrovni (kde je například vyjádřena silným pocitem „patříme k sobě“) může oproti
tomu vzrůstat (Sternberg, 1986). Nedostatek projevované intimity s sebou přináší riziko, že
budou partneři (nebo jeden z nich) považovat vztah za „vyhaslý“. Nejjednodušším způsobem,
jak odlišit zdravý vztah od vztahu zanikajícího, je navodit nějakou náhlou změnu (například
v zaběhnutých rituálech) nebo na jistý čas oba partnery odloučit. Smutek a uvědomování si
trvajícího pouta jsou znaky toho, že intimita na latentní úrovni přetrvává. Zdá se, že
komponent intimity, narozdíl od vášně a závazku, tvoří obecné jádro všech blízkých vztahů.
Je obsažen jak ve vztazích mezi manžely a partnery, tak v lásce k rodičům, sourozencům,
přátelům stejného pohlaví a podobně.
5
2.3 Vášeň a sexualita v manželství
Komponent vášně (passion) může být popsán jako subjektivní stav silné touhy po
jednotě s druhým (Sternberg, 1986). V milujících svazcích se projevuje v sexuálních potřebách, často však je spojen s naplňováním i jiných potřeb, mezi něž můžeme zařadit
sebeúctu, afiliaci, dominanci/submisi, sebeaktualizaci aj. Baumeister a Bratslavsky (1999)
rovněž upozorňují na to, že vášeň ve vztahu se neprojevuje pouze jako sexuální touha. Podle
nich je vášeň „typicky charakterizována fyziologickým arousalem a touhou po sjednocení
s jinou osobou v mnoha významech“ (str. 52).
Vášeň bývá často (ale ne vždy) v recipročním vztahu k intimitě. Vášeň může být
probuzena intimitou. Sexualita může být jedním z projevů vysoké úrovně intimity. Vášeň
může jedince vést k navázání vztahu, ale je to intimita, která pomáhá vztah prohlubovat,
rozvíjet a udržovat. Intimita často touhu předchází. Blízcí přátelé k sobě mohou začít
pociťovat zvýšenou přitažlivost až na určitém vývojovém stupni vztahu.
Kingsberg (2000) předpokládá, že sexuální touha zahrnuje tři komponenty:
(1.) biologický (drive), který „je výsledkem neuroendokrinních mechanismů a je prožíván
jako spontánní, endogenní sexuální zájem“ (str. 35), (2.) kognitivní (osobní očekávání,
přesvědčení a hodnoty, které ovlivňují zájem o sexuální chování), (3.) emoční či
interpersonální komponent, který je charakterizován ochotou (či neochotou) k sexuálnímu
chování vůči danému partnerovi. „Tento komponent je nejkomplexnějším a často nejsilnějším
komponentem touhy“ (str. 36).
Vášeň vlivem habituace v dlouhodobých vztazích často klesá. Projevuje se to nejen ve
frekvenci pohlavních styků ale i v méně častém projevování si vzájemné náklonnosti formou
polibku, objetí, mazlení apod. Podle teorie Baumeistera a Bratslavského (1999) nemá vášeň
vztah k intimitě samotné, nýbrž k subjektivně vnímané změně intimity. Velká vášeň ve vztahu
je přítomna, když intimita prudce narůstá (což je typicky na začátku vztahu). Když intimita
zůstává delší dobu na stejné (i vysoké) úrovni, vášeň se oslabuje. U začínajících vztahů
intimita roste díky vzájemnému sebeodhalování, sebesdílení apod. Čím více se však partneři
znají, tím menší potenciál zůstává v jejich vztahu k probuzení vášně. Autoři netvrdí, že je
změna intimity jediným faktorem ovlivňujícím vášeň (spolupůsobí zde mimo jiné také
fyzická přitažlivost atp.), ale domnívají se, že je faktorem nejvýznamnějším.
2.4 Závazek v manželství a partnerských vztazích
Komponent závazku/rozhodnutí má dvě složky: krátkodobé rozhodnutí milovat
druhého a dlouhodobé rozhodnutí tuto lásku udržovat. Sternberg (1986) píše, že „je důležité
6
neopomíjet složku závazku/rozhodnutí v lásce jenom proto, že nemá „žár“ nebo „náboj“
složek lásky intimity a vášně. Milující vztahy mají téměř nevyhnutelně své vzestupy a pády a
v takových vztazích mohou být období, kdy je komponent rozhodnutí/závazku to jediné nebo
téměř jediné, co vztah udržuje v chodu. Tento komponent může být nezbytný pro překonání
těžkých období a pro návrat k lepším. Jeho ignorováním nebo jeho oddělováním od lásky
může člověk ztratit právě ten komponent milujících vztahů, který ho uschopňuje, aby prošel
těžkými časy stejně jako časy snadnými“ (str. 123).
Závazek/rozhodnutí často vychází z uspokojené složky intimity a vášně. V některých
případech (kdy není možné si partnera svobodně vybrat) tomu však může být i naopak.
Nemáme například možnost vybrat si své rodiče, sourozence, příbuzné, spolužáky a kolegy.
Závazek může podporovat jedince v tom, aby do vztahu přinášel více intimity (a popřípadě
i
vášně) a podílel se aktivně na jeho budování a obnově.
2.5 Změny manželského a partnerského vztahu v čase
Na základě výsledků příčných studií se zdálo, že manželská a partnerská spokojenost
má průběh podobný tvaru U-křivky (pro přehled viz např. VanLaningham, Johnson, Amato,
2001), který je charakterizován vysokou spokojeností na začátku vztahu, poklesem ve
středních letech (při přechodu do rodičovské fáze) a opětovným vzestupem v pozdějším
období (kdy se děti osamostatnily). Novější údaje podélných longitudinálních výzkumů
(Vailland, Vailland, 1993, VanLaningham, Johnson, Amato, 2001) však ukázaly, že se jedná
o metodologický artefakt. Manželská spokojenost výrazně klesá během prvních let manželství
a přibližně mezi 10.-15. rokem manželství se ustálí. Další pokles je pak pouze mírný nebo
zanedbatelný.
Pokles manželské spokojenosti v prvních letech manželství má řadu příčin: 1. Péči
o dítě (děti), která je náročná časově i finančně, vede ke změně rolí a klade také zvýšené
požadavky na toleranci a kooperaci obou partnerů (Elek, Hudson, Bouffard, 2003). Existují
zde poměrně velké rozdíly mezi páry, protože zde spolupůsobí i temperament a pohlaví dítěte
a osobnost rodičů. K poklesu spokojenosti dochází i u bezdětných párů. 2. Návyk na partnera
a s tím spojený pokles vášně a sexuální aktivity (tzv. „honeymoon effect“, podrobněji viz
níže). 3. Nerealistická očekávání od manželství. 4. Nově vznikající rozpory mezi partnery
vlivem vývojových změn a nečekaných událostí apod.
Fáze rodinného cyklu a délka manželství mají podstatný vliv na jeho kvalitu a
stabilitu, a proto je třeba s těmito faktory počítat při interpretaci údajů o manželské
spokojenosti.
7
2.6 Vliv religiozity na manželskou kvalitu a stabilitu
Vztah mezi náboženským přesvědčením a kvalitou a stabilitou manželství má
komplexní charakter. Příslušnost k určitému náboženskému směru, denominaci či církvi může
mít vliv na řadu faktorů, které kvalitu a trvání manželství výrazným způsobem ovlivňují:
např. na postoje k předmanželskému sexu (a sexualitě obecně), nevěře, antikoncepci,
umělému ukončení těhotenství, rozvodu (chápání manželství jako celoživotního nezrušitelného svazku) a podobně. Má pravděpodobně i vliv na chování v různých konkrétních
situacích, např. na řešení konfliktů. Víra a religiozita může být jedním či oběma partnery
vnímána jako něco, co člověka omezuje, znesvobodňuje a v horším případě činí neurotickým;
a naopak se může víra, modlitba a osobní vztah k Bohu stát oporou v době partnerských nebo
osobních krizí, zdrojem radosti, síly, svobody a životního smyslu. Společně prožívané
náboženské obřady a slavnosti mohou posilovat pocit sounáležitosti v rodině (Fiese, Tomcho,
2001). Vedle řady bezpochyby pozitivních přínosů náboženského přesvědčení pro manželství
může právě vyšší religiozita vést např. k větší toleranci manželských konfliktů a vyloženě
destruktivních komunikačních stylů a k vyhýbání se jejich řešení, což v konečném důsledku
může mít špatné následky pro oba partnery. V následujícím oddílu podáme přehled
nejdůležitějších empirických zjištění týkajících se vztahu mezi religiozitou a kvalitou a
stabilitou manželství. Zmíníme rovněž některé přínosné teoretické koncepty, pomocí nichž je
možné získané údaje interpretovat.
Řada studií ukázala, že vyšší religiozita je spojena s vyšší spokojeností v manželství a
nižším rizikem rozvodu (pro přehled viz metaanalýzu studií v Mahoney et al., 2001, a též
Sullivan, 2001). Specifičtěji: Vztah mezi deklarovanou příslušností k církvi (katolické,
protestantským a ost. versus bez vyznání) a rozvodovostí byl relativně slabý. Větší prediktivní
hodnotu měla účast na bohoslužbách. Vyšší náboženská angažovanost se ukázala být
protektivním faktorem proti rozvodu. Denominační homogamie (tj. příslušnost obou partnerů
ke katolické či jiné církvi měla pouze slabý efekt, ale výraznější rozdíl v náboženské
angažovanosti mezi partnery riziko rozvodu zvyšoval.
Na celkovou manželskou spokojenost měla ze zkoumaných faktorů největší vliv
osobní religiozita (vyjádřená subjektivním hodnocením důležitosti víry a náboženství
v životě, častostí modlitby a četby bible). Osobní religiozita byla také průkazně spojena
s vyšším závazkem ke vztahu (Mahoney et al., 2001). Důležitost osobní religiozity zdůrazňují
i jiní autoři. Například Borkman a Shivanandan (1984) rozlišují dva typy postojů k morálním
a náboženským normám: první z nich označují jako „religiózní“ (zde dominuje povinnost,
doktrína, dogma) a druhý jako „spirituální“ (jedná se o osobní vztah k Bohu či životní síle
8
vesmíru). Jiní autoři podobně navrhují dělení na konsenzuální (nereflektovaně přejatou) a
angažovanou (angl. commited – reflektovanou, diferencovanou) religiozitu (Holm, 1998).
Hlavním nedostatkem starších studií je málo validní měření religiozity. Ta byla často
zjišťována pouze jedinou, popřípadě několika příliš obecně formulovanými položkami (viz
např. Sullivan, 2001). Tento nedostatek se pokusili odstranit Mahoney et al. (1999).
Sledované faktory rozdělili na distální a proximální. Mezi distální faktory zařadili osobní
religiozitu (měřenou pěti položkami) a náboženskou homogamii (tj. zda jsou oba partneři
věřící či nikoliv). Z proximálních faktorů zkoumali konstrukt označený jako „sdílené
náboženské aktivity“ (joint religious activities), který se vztahuje na náboženské a spirituální
aktivity které jedinci sdílejí jako pár. Patří mezi ně jak formální účast na bohoslužbách, tak
neformální projevy jako je společná modlitba, rozhovory o tom, jak žít podle Boží vůle či
vzájemné sdělování duchovních zkušeností. Stávají se tak příležitostí ke společnému trávení
času, v němž nacházejí smysl a radost, k diskusím o sdílených postojích a hodnotách a
k poskytování opory v náboženských, spirituálních a morálních otázkách (viz též Wright,
1998).
Druhým proximálním konstruktem bylo „posvěcování manželství“ (sanctification of
marriage). Tím se rozumí přisuzování spirituálního významu a charakteru manželství. Jedinci
mohou: (a.) vnímat manželství, jako by mělo posvátné charakteristiky a při jeho popisu
používat adjektiva jako „požehnané, „svaté“ aj., (b.) vnímat Boží přítomnost a vliv
v manželství, popřípadě chápat svoji vzájemnou lásku jako obraz Boží lásky k církvi. To
může oba partnery motivovat k větší spolupráci na budování vztahu, zdůrazňování spíše
pozitivních stránek manželství a vyhýbání se maladaptivním způsobům chování (verbální
agrese, urážky, ponižování apod.).
Výsledky potvrdily, že dříve zkoumané distální faktory mají na manželství poměrně
malý vliv, zatímco proximální faktory se ukázaly být velmi důležité. Sdílené náboženské
aktivity a posvěcování manželství byly spojeny s celkově vyšší manželskou spokojeností,
větším subjektivně vnímaným přínosem manželství pro jedince, nižší četností konfliktů a
vyšší ochotou spolupracovat u mužů i žen při kontrole individuální religiozity, náboženské
homogamie a sociodemografických proměnných. Proximální faktory dokázaly vysvětlit
přibližně 6-48 % rozptylu závisle proměnných.
Zdá se tedy, že přes některé nedostatky řady studií nelze vliv víry a spirituality
v manželství podceňovat. Je však třeba provést ještě řadu pečlivě kontrolovaných výzkumů,
abychom lépe porozuměli procesům, které za těmito výsledky stojí.
9
3. Sexualita v manželství a trvalých partnerských vztazích
3.1 Sexualita a manželská spokojenost
Uspokojivá sexuální aktivita je bezesporu součástí představy většiny lidí o kvalitním
manželském či partnerském soužití. Řada studií dokázala, že vztah mezi spokojeností se
sexualitou a celkovou spokojeností s manželstvím a jeho stabilitou je významný a reciproční
(Edwards, Booth, 1976, Call, Sprecher, Schwartz, 1995, Karney, Bradbury, 1995, Young et
al., 1998, Trudel, 2002). Sexuální spokojenost v předmanželských vztazích měla pozitivní
vztah ke spokojenosti se vztahem, vnímanou láskou a závazkem ke vztahu (Sprecher, 2002).
Sexuální spokojenost měla na vnímanou kvalitu vztahu větší vliv u mužů než u žen. Young et
al. (1998) zjistili, že nejvyšší korelaci se sexuální spokojeností v manželství měla obecná
spokojenost s manželstvím (r = 0,62), dále pak spokojenost s nesexuálními aspekty vztahu
(r = 0,61), dosažení orgasmu u partnera během styku (r = 0,53), frekvence sexuální aktivity
(r = 0,37) a sexuální odvázanost (nekoitální sex, r = 0,37). Těchto pět proměnných vysvětlilo
60 % rozptylu sexuální spokojenosti.
Ačkoliv i ve spokojených manželstvích existují někdy potíže trvalejšího charakteru a
rozdíly v potřebách partnerů (Schröder et al., 1994), u párů, které jsou ze zdravotních či
jiných důvodů dlouhodobě sexuálně neaktivní, klesá manželská spokojenost a roste riziko
rozpadu vztahu (Donnelly, 1993). Sexuální poruchy bývají spojeny s poruchami manželského
soužití a obráceně. Jejich výskyt se odhaduje na přibližně u 10-52 % mužů a 25-63 % žen.
Například 10 % mužů ve věku 18-59 let uvádí erektilní poruchu a 24 % žen potíže
s vyvrcholením (Heima, 2002). Úspěšná léčba nízké sexuální vzrušivosti např. vedla ke
zlepšení celkové kvality manželství (Trudel et al., 2001). A naopak zlepšení komunikace
v páru pomocí psychoterapie přispělo k signifikantnímu ústupu poruch orgasmu u žen
(Evereard, Dekker, 1981).
3.2 Metodologické otázky výzkumu sexuálního a reprodukčního
chování
V rámci výzkumu sexuálního chování existuje řada metodologických otázek, z nichž
některé zde zmíníme. Jak ve svém přehledu uvádějí Weiss a Zvěřina (2001), jsou ti, kteří se
odmítají z různých důvodů zapojit do výzkumů tohoto typu převážně starší, méně vzdělaní,
méně sexuálně zkušení a menším počtem sexuálních partnerů. Naopak ochotu vypovídat
může zvýšit skutečnost, kdy je sexuální chování zasazeno do širšího rámce zdravotnických
otázek (např. prevence AIDS, jak to učinili výše zmiňovaní autoři). Do výzkumného procesu
10
zasahují i další faktory, jako je formulace otázek v dotazníku (či strukturovaném rozhovoru),
zajištění anonymity dotazovaných a samozřejmě i velikost zkoumaného vzorku.
Otázku validity a reliability deskriptivních údajů týkajících se sexuálního chování
řešila řada studií. Bylo zjištěno, že retrospektivně uváděné hodnoty četnosti pohlavního styku
bývají vyšší, než reálné hodnoty pocházející z prospektivního sledování (Hornsby, Wilcox,
1989), i když zjištěné rozdíly nemusejí být nijak dramatické (retrospektivní údaje 0,6
pohlavního aktu za měsíc vyšší než údaje prospektivní, Steiner et al., 2001). Zjištěné
nesrovnalosti se dají pravděpodobně vysvětlit skutečností, že dotazovaní uvádějí hodnoty pro
„ideální“ týden, měsíc či jiné časové období. V každodenních podmínkách do hry vstupuje
např. nemoc, práce ve směnném provozu, menstruace apod.
Uvádění průměrů koitální frekvence jako měřítka centrální tendence může být
zavádějící, protože data mají typicky šikmé rozložení s řídkým výskytem extrémně vysokých
údajů. Poměrně velká směrodatná odchylka tomu často nasvědčuje. Domníváme se, že by
údaje měly kromě průměru a směrodatné odchylky obsahovat i medián.
Clark a Wallin (1964) se pokusili analyzovat systematické chyby v odhadu koitální
frekvence u manželských párů. Ženy uváděly v průměru vyšší četnost pohlavního styku než
jejich manželé, zvláště tehdy, pokud byly s četností spokojené (bez ohledu na to, zda byl
spokojený jejich manžel). Pokud ale byly nespokojené, vyšší frekvenci uváděl jejich manžel.
V současné době přibývá studií, které získávají údaje od obou partnerů a při nichž je
použit pár jako jednotka analýzy (tzv. přístup couple-as-a-unit). Týká se to nejenom
výzkumů sexuálního chování (Julien et al., 1992), ale také procesu výběru metody
antikoncepce a reprodukčního záměru (Card, 1978, Coombs, Fernandez, 1978, a novější
Severy, Silver, 1993, Williams, 1994, Becker, 1996, Severy, 1999). Do ohniska zájmu se tak
dostává dříve spíše podceňovaná role a míra zodpovědnosti mužů v oblastech spojených
s kontrolou početí a reprodukcí (viz např. Marsiglio, 1991, Grady, 1996).
3.3 Deskriptivní údaje o sexuální aktivitě v manželství a trvalých
vztazích
Podle údajů z národního průzkumu v USA (Call, Sprecher, Schwartz, 1995) byla
průměrná četnost pohlavních styků v manželství při kontrole pohlaví, vzdělání, zdravotního
stavu, těhotenství, péče o malé dítě a dalších faktorů 11,7 za měsíc u věkové skupiny 19-24
let, 8,5 u skupiny ve věku 30-34 let a 5,5 ve věku 50-54 let, 2,4 ve věku 65-69 let a 0,8 pro
věk 75 let a starší. Průměr pro všechny věkové skupiny činil 6,4 (s = 6,7) pohlavních styků za
měsíc. Data z rozsáhlého výzkumu sexuálního chování ve Velké Británii (Johnson et al.,
11
2001) na obecné populaci (v níž jsou zařazeny i nesezdané páry a krátkodobé vztahy) ukazují
u mužů pro věkovou skupinu 16-24 let průměrnou frekvenci 6,9 styků za poslední 4 týdny
(s = 9,1, medián = 3), pro skupinu 25-34 let 6,7 (6,4; 4) a pro 35-44 let 5,9 (5,3; 4). Pro ženy
platí pak 7,7 (s = 8,3, medián = 5) ve věku 16-24, 6,6 (6,3; 5) ve věku 25-34 let a 5,7 (5,6;4)
ve věku 35-44 let. Průměr pro muže (16-44 let) činil 6,4 (6,8; 4) a pro ženy 6,5 (6,6; 4) styků
za poslední měsíc. Weiss a Zvěřina (1999) uvádějí v našich podmínkách u mužů pro věkovou
skupinu 18-29 let průměrnou četnost 11,5 styků za měsíc (s = 7,5), ve věku 30-44 let 9,6 (7,4)
a 45-59 let 6,81 (5,6). U žen pak v první věkové skupině 12,5 (8,0), ve druhé 10,2 (8,7) a ve
třetí 5,8 (4,7). Průměr pro českou populaci mužů starších 14 let byl 8,4 v roce 1993 a 8,9
v roce 1998, u žen pak 8,8 v prvním a 8,6 v druhém období (Weiss, Zvěřina, 2001). Autoři
bohužel neuvádějí mediány četnosti. Nekontrolují také řadu důležitých intervenujících
proměnných které mají na rozdíly mezi věkovými skupinami vliv (podobně jako v britském
výzkumu). Proč údaje české populace převyšují údaje zahraniční, zatím zůstává nevysvětleno.
Jednalo se o retrospektivní výzkum, což by mohlo vést k částečnému nadhodnocení údajů, ale
podobnou metodologii používá i mnoho výzkumů jiných autorů.
3.4 Vliv věku, délky vztahu a fáze rodinného cyklu na sexuální
chování
Frekvence pohlavních styků s délkou manželství klesá (Edwards, Booth, 1976, Jasso,
1985, Christopher, Sprecher, 2000, Liu, 2000), a to nejvýrazněji během prvního roku
manželství (Greenblat, 1983, Call, Sprecher, Schwartz, 1995), což je popisováno jako tzv.
„honeymoon“ efekt. Roli zde hraje pravděpodobně habituace. Tuto myšlenku podporuje
i zjištění, že nové (další) manželství je spojeno s vyšší sexuální aktivitou při kontrole věku a
jiných vstupujících proměnných. Mezi nejsilnější prediktory nízké četnosti sexuální aktivity
patří vyšší věk partnerů a manželská nespokojenost (Edwards, Booth, 1976, Call, Sprecher,
Schwartz, 1995). Z dalších to jsou špatný zdravotní stav, péče o velmi malé dítě v rodině (0-4
roky), nízké nebo naopak velmi vysoké vzdělání - jejich celkový efekt však byl velmi slabý,
i přesto, že byl statisticky průkazný. K poklesu sexuální aktivity dochází také během
těhotenství. Důležitým faktorem, který ovlivňuje frekvenci pohlavních styků, jsou sexuální
dysfunkce, jejichž výskyt s věkem většinou roste (Kingsberg, 2000).
3.5 Rozdíly mezi muži a ženami v sexualitě
I přesto, že oba partneři prožívají sexuální aktivitu adekvátně vzhledem ke svým
potřebám a u žádného z nich se nevyskytují výraznější sexuální poruchy, může se tato oblast
12
stát zdrojem mnoha partnerských konfliktů. Jejich příčinou bývá kromě mnoha jiných také
rozdílná úroveň sexuální motivace a preferovaná četnost pohlavního styku. I když to není
pravidlem, častěji si stěžují ženy, že jejich partner vyžaduje četnější sexuální aktivitu, než
vyhovuje jim, a některé muže naopak trápí malá iniciativa ze strany jejich partnerky (viz
diskusi k nejčastějším sexuálním problémům: Kratochvíl, 2000). Na základě výsledků mnoha
stovek výzkumů můžeme (s přihlédnutím ke značné interindividuální variabilitě) tvrdit, že
alespoň v našich sociokulturních podmínkách je pohlavní pud v průměru silnější u mužů než
u žen (pro přehled viz Baumeister, Catanese, Vohls, 2001). Termín pohlavní pud (sex drive)
definujeme jako interní sexuální motivaci, která je charakteristická touhou po sexuální
aktivitě (pro ni samotnou) a sexuální slasti. Muži ve srovnání s ženami uvádějí vyšší četnost
sexuálních fantazií myšlenek, častější spontánní vzrušení, vyšší preferovanou četnost
pohlavního styku a masturbace a hodnotí svou sexuální touhu jako silnější než ženy (viz
tamtéž).
Tolma a Diamond (2001) z pozice interakcionismu argumentují pro rozlišení kvantitativního a kvalitativního rozdílu v sexuálním pudu mezi muži a ženami a kladou větší důraz
na respektování kulturních a sociálních faktorů. Ve své práci nepopírají vliv hormonů, avšak
některá publikovaná výzkumná data je vedou k závěru, že je třeba rozlišovat mezi pojmy
„sexuální motivace“ (jejímž zdrojem je interní pohlavní pud) a „sexuální vzrušivost“ (sexual
arousability - která je reakcí na vnější podněty) (viz též diskuzi v následující kapitole o vlivu
hormonálních změn v průběhu menstruačního cyklu). Jako příklad uvádějí studii mužů, kteří
sice kvůli nízkým hladinám androgenů ztratili spontánní sexuální motivaci (pohlavní pud), ale
adekvátně reagují na sexuální podněty v okolí. Podobně lze podle těchto autorů interpretovat
i zjištěné mezipohlavní rozdíly jako rozdíly kvalitativní: sexuální touha žen je více závislá na
interpersonálním a sociálním kontextu než touha mužů, jinými slovy u žen hraje větší roli
například kvalita vztahu, aktuální situace a „atmosféra“, při níž má dojít k pohlavnímu styku.
Muži také uvádějí vyšší ochotu k náhodnému sexu než ženy (48 % mužů oproti 24 % žen
uvedlo, že ho považují za přirozenou součást sexuality, Weiss, Zvěřina, 2001). Ženy mají
rovněž tendenci k trvalejším mimomanželským vztahům, u mužů se jedná převážně o vztahy
příležitostné. Regan a Berscheid (1996) například zjistili, že více žen než mužů (35 % oproti
13 %) považovalo lásku a emoční intimitu za cíle sexuální touhy, zatímco 70 % mužů oproti
43 % žen napsalo, že cílem touhy byla sama sexuální aktivita. Podle jiného zdroje byl
nejčastějším důvodem uváděným ženami, proč iniciují sexuální aktivitu, potřeba zakoušet od
partnera lásku a intimitu, zatímco nejčastějším důvodem mužů byla potřeba uvolnit sexuální
tenzi. U obou pohlaví bylo na druhém místě přání vyjádřit lásku svému partnerovi. Oba
partneři se rovněž často shodovali, že sexuální iniciativa, která vycházela od manžela, byla
13
častěji motivována vnitřní potřebou, zatímco iniciativa manželky byla častěji motivována
láskou (viz Baumeister, Catanese, Vohls, 2001).
Muži a ženy se liší i tím, jak prožívají samotný pohlavní styk. Ženy byly více než muži
orientovány na romantiku vztahu a více chápaly intimní styk jako vyjádření kvality vztahu,
jako znak lásky a ostatních pozitivních emocí, které k nim jejich partner cítí (Birnbaum,
Laser-Brandt, 2002). Cítily se více žádané, akceptované, ochraňované a milované, než jejich
mužské protějšky. Zároveň byly při styku více emočně zainteresované, vřelé a věnovaly více
pozornosti svému partnerovi. Ženský prožitek však byl také částečně ambivalentní. Jejich
orientace na emočně interpersonální rozměr sexu je pravděpodobně vede k tomu, že více
zdůrazňují jak pozitivní, tak negativní vztahové aspekty pohlavního styku. I když ženy častěji
uváděly pocity lásky ze strany partnera, v jejich odpovědích se také častěji objevovalo
zklamání s partnerem, pochybnosti a rušivé myšlenky. Částečné vysvětlení může vycházet
z faktu, že v naší společnosti existují poněkud rozdílné představy o sexuálních projevech
mužů a žen. Muži jsou často chápáni ve své sexuální roli spíše jako proaktivní, zatímco ženy
jako reaktivní. To může vést u některých žen k očekávání, že jejich mužští partneři budou
projevovat více iniciativy a dominance a také více emoční a fyzické náklonnosti během
pohlavního styku. Ženy se tak mohou stát citlivějším k emoční interakci během styku a
mohou více přenášet zodpovědnost za své emoční a fyzické potřeby na svého partnera. Muži
pak mohou být více orientováni na výkon a na snahu uspokojit svoji partnerku (Birnbaum,
Laser-Brandt, 2002).
V souhrnu můžeme tedy říci, že některé důkazy svědčí o tom, že mezi ženami a muži
existují kvalitativní rozdíly ve vnímání sexuality. Zatímco muži častěji usilují o sex pro něj
samotný, ženy ho ve větší míře chápou jako prostředek k přijímání a projevování emoční
intimity a lásky. Tyto výsledky však nelze příliš jednoduše zobecňovat a je třeba vždy brát
ohled a skutečné preference a potřeby obou partnerů v kontextu jejich vzájemného vztahu.
3.6 Menstruační cyklus a sexuální touha žen
Výzkumy ukazují, že u některých žen v jistých fázích menstruačního cyklu vzrůstá
sexuální touha (zvláště v období okolo ovulace, během střední folikulární – po menstruaci - a
v pozdní luteální fázi), ačkoliv pravděpodobně neexistuje jediný zobecnitelný vzorec jejího
průběhu, který by byl charakteristický pro sexuální prožívání žen (pro přehled viz Regan,
1996, viz ale Tarín, Goméz-Piquer, 2002). Tato skutečnost má bezesporu vliv na spokojenost
žen, které používají metody periodické zdrženlivosti, pokud u nich v neplodném období
dochází k výraznému poklesu uspokojení z pohlavního styku. Podle některých údajů asi jedna
třetina žen žádné výraznější změny touhy během cyklu nezaznamenává (Regan, 1996). Na
14
druhou stranu ale asi 30-40 % žen uvádí více či méně výrazné negativní příznaky
v perimenstruačním období (např. únavnost, iritabilita, tenze, pocity smutku), které mohou
v některých případech narušovat i jejich sexuální prožívání. Asi u 5 % žen tyto příznaky
nabývají „zničující“ podoby a splňují diagnostická kritéria DSM IV pro tzv. dysforickou
poruchu pozdní luteální fáze (premenstruační syndrom) (Ferin, Jewelewicz, Warren, 1997).
Zajímavé je, že podle výzkumu, který publikovali Logue a Moos (1988), přibližně 5-15 % žen
naopak v tomto období prožívá řadu pozitivních změn, např. zlepšení nálady a prožívání
sexuality, zvýšení aktivity a výkonnosti v některých úkolech.
Je nesporné, že biologické faktory mají na sexualitu mužů i žen nezanedbatelný vliv
(pro přehled viz např. Bancroft, 2002). U žen, podobně jako u mužů, hraje významnou úlohu
působení androgenů. Zdá se, že pro zachování sexuální touhy je nutné určité kritické
množství těchto hormonů (Regan, 1999, Bancroft, 2002). Některé druhy hormonální
antikoncepce (kombinované preparáty pravděpodobně více než preparáty čistě gestagenní)
negativně ovlivňují sexuální touhu žen (Graham et al., 1995, Sanders et al., 2001),
pravděpodobně proto, že vedou ke snížení koncentrace volného plazmatického testosteronu.
Hladiny testosteronu během spontánních cyklů jsou nejvyšší ve střední folikulární fázi a
okolo ovulace (Regan, 1996), ačkoliv změny jeho koncentrace v průběhu dne jsou
několikanásobně výraznější než změny v průběhu menstruačního cyklu (Dabbs, La Rue,
1991).
Vedle hormonálních vlivů však na sexuální touhu působí řada psychosociálních
faktorů. Například McNeil (1994) uvádí seznam patnácti z nich, mezi něž řadí například
osobnostní typ, spokojenost s partnerským vztahem, stresové události, zdravotní stav apod.,
z nichž každý může výrazným způsobem hormonální vlivy modifikovat. Proto se v novějších
výzkumech větší mírou prosazuje přístup, kdy jsou biologické a psychosociální faktory
zkoumány a interpretovány společně (např. Spitz, Gold, Adams, 1975, Silber, 1994).
Nový pohled na problematiku přináší Levin (2002). Odvolává se na výsledky
některých studií, podle kterých asi 30 % žen bez poruchy vyvrcholení nikdy neprožilo
spontánní (endogenní) sexuální touhu. Navrhuje proto rozlišovat touhu (desire) původu
endogenního (D1) a touhu vyvolanou vnějšími podněty (D2). Znamená to, že vliv hormonů
u některých žen hraje méně významnou úlohu a jejich sexuální touha je probuzena převážně
psychosociálními a fyzickými podněty.
I zde se však objevují poměrně velké individuální rozdíly. Někdy ženy potřebují
k tomu, aby po vyvrcholení opět mohly reagovat na podněty vzrušením a orgasmem i řadu
dnů, sexuální napětí se v nich postupně „hromadí“. Jiné ženy jsou za vhodných podmínek
schopny dosáhnout orgasmu téměř vždy, nebo jejich touha silně kolísá v závislosti na
15
vnějších okolnostech, aktuálním vztahu k partnerovi, stresujících vlivech apod. (Kratochvíl,
2000).
3.7 Sexualita a náboženské přesvědčení
Náboženské přesvědčení (konfesijní příslušnost) je jednou z důležitých proměnných,
která ovlivňují názory a postoje k sexualitě a konkrétní sexuální a reprodukční chování. Mezi
formy sexuálního chování, které jsou větší či menší měrou regulovány téměř bez výjimky
všemi světovými náboženstvími, patří autoerotická aktivita, předmanželský a mimomanželský
sex, nekoitální sexuální aktivity, homosexuální chování a antikoncepce. Různé náboženské
systémy definují poněkud rozdílně normy pro sexuální chování a určují rovněž rozdílné
sankce (morální, sociální aj.) za porušení těchto norem.
Přehled postojů hlavních světových náboženství k sexualitě a antikoncepci nespadá do
rámce této práce. Podáme zde pouze srovnání katolického a reformačního postoje, protože
obě tyto denominace jsou v našich podmínkách nejvíce rozšířené (podle sčítání lidu v roce
2001 se 26,8 % obyvatel hlásí k římskokatolické církvi a 2,3 % k církvím reformačním, ČSÚ,
2004).
Katolická církev předkládá specifické pojetí antropologie (tzv. křesťanský personalismus), založené na vlastní interpretaci bible, na tradici a autentické autoritě učitelského
úřadu církve, z čehož vychází i postoj k sexualitě. Na rozvoji personalismu jakožto výchozího
filozofického přístupu se významně podílel i současný papež Jan Pavel II. (1997; viz též
Wojtyla, 2003, Shivanandan, 2002, West, 2003). Základní myšlenkou tohoto přístupu je teze,
že druhá lidská osoba má být vždy pojímána jako cíl našeho konání, nikoliv jako prostředek
(jako „věc“ – např. v případě prostituce a pornografie). Pohlavní styk jako jeden z možných
způsobů projevů sexuality je v tomto pojetí (a v katolickém pojetí všeobecně) chápán jako
legitimní pouze v rámci nerozlučitelného manželství, jako vyjádření vzájemné lásky muže a
ženy. Sexualita obecně je hodnocena velmi pozitivně, protože slouží k posílení vzájemné
úcty, lásky a jednoty (pouta) mezi manžely a ve svých důsledcích zajišťuje plození potomstva (Gaudium et spes, 50).
V oficiálních dokumentech II. vatikánského koncilu je také kladen velký důraz na
odpovědné rodičovství (Gaudium et spes, 51). Rozhodnutí o počtu dětí se má opírat o svědomí páru, který posoudí své ekonomické a zdravotní podmínky a který bere ohled i na
celkovou politickou a sociální situaci.
Plodnost je chápána jako dar od Boha, jako integrální součást lidské osoby, a proto
každý způsob jednání, který tuto plodnost vědomě a záměrně potlačuje nebo ničí, je negací
této integrity, odporuje důstojnosti člověka a narušuje vztah mezi Bohem a člověkem. Navíc
16
některé druhy antikoncepce mohou mít potenciálně abortivní účinek (některé formy hormonální antikoncepce a nitroděložní tělísko; pro přehled viz Alcorn, 2000). Tím vyvstává další
etický problém, protože je tak ohroženo právo na život každé lidské bytosti od okamžiku
početí.
Z výše uvedených důvodů pramení odmítavé stanovisko katolické církve ke všem
způsobům antikoncepce. Jediný mravně akceptovatelný způsob kontroly početí je trvalá nebo
periodická zdrženlivost od pohlavního styku (Humanae vitae, 1968, Katechismus katolické
církve, 1997).
Protestantské církve, které se ve svém učení opírají primárně o výklad bible, nemají
mimo ni žádnou formu kodifikovaného „oficiálního“ učení. Až do roku 1930 se však všichni
významní protestantští (stejně jako katoličtí) teologové shodovali v odmítavém stanovisku
k antikoncepci (Noonan, 1986). Mezi reformačními denominacemi nyní existují značné
rozdíly ve výkladu biblických textů, které se týkají sexuality a antikoncepce. Shoda nepanuje
ani v hodnocení různých forem sexuálního chování, homosexuality, předmanželského sexu
apod. V současné době většina protestantů neabortivní antikoncepci přijímá bez jakýchkoli
věroučných výhrad (Nuechterlein, 1999), i když někteří ji odmítají (Provan, 1989).
Srovnání sexuálního chování a postojů katolíků a nevěřících u nás v roce 1993
publikovali Weiss a Zvěřina (1999). V reprezentativním souboru více než 1700 respondentů
se považovalo za katolíky 25 % mužů a 35 % žen, za nevěřící 53 % mužů a 41 % žen (zbytek
tvořili příslušníci nekatolických vyznání).
Ukázalo se, že se katolíci a nevěřící nelišili věkem první soulože. Průkazně méně
katolických než nevěřících žen uvedlo, že jejich první styk byl s náhodným partnerem;
u mužů tento rozdíl nebyl průkazný. Při prvním pohlavním styku použili antikoncepci častěji
nevěřící. Pokud nějakou metodu použili, pak lidé bez vyznání častěji uvedli přerušovanou
soulož, zatímco věřící kondom. Více věřících než nevěřících také uvedlo negativní postoj
k antikoncepci a věřící také častěji připouštěli používání pouze tzv. „přirozených metod“
(autoři však tento pojem nevymezují). U mužů se neprojevily rozdíly v četnosti používání
různých metod antikoncepce ve vztahu k náboženskému přesvědčení. Podíl žen, které někdy
použily metodu neplodných dnů, byl vyšší u žen nevěřících (sic). Autoři neuvádějí, zda byl
vyšší podíl věřících žen, které ji používají vždy (16,3 %) statisticky průkazně vyšší, než podíl
žen nevěřících (8,9 %).
V souhrnu lze říci, že ačkoliv byly zjištěny průkazné odlišnosti v některých sexuálních
postojích mezi katolickými a nevěřícími respondenty, tyto rozdíly jsou méně výrazné a často
neprůkazné v případě reálného chování. Většina žen, které uvedly katolické vyznání, trvale
používá některou z forem antikoncepce. Asi jedna čtvrtina má zkušenost s hormonální
17
antikoncepcí nebo nitroděložním tělískem, více než polovina s kondomem a téměř tři čtvrtiny
s přerušovanou souloží. „Neplodné dny“ u nás využívá trvale asi 16 % věřících žen, dalších
23 % je používá občas (Weiss, Zvěřina, 1999; údaje z roku 1993).
Vztah mezi příslušností k určité církvi a frekvencí pohlavních styků zatím není plně
objasněn. Ve výzkumu Edwardse a Bootha (1976) bylo katolické vyznání žen spojeno s vyšší
sexuální aktivitou vdaných žen. Naopak Call, Sprecher a Schwartz (1995) zjistili v rozsáhlém
národním průzkumu v USA záporný vztah mezi katolickou vírou a koitální frekvencí u mužů
i žen žijících v manželství, i když zjištěný efekt byl velmi slabý. Young et al. (1998) nezjistili
žádný vztah mezi religiozitou a subjektivně vnímaným pohledem Boha na sexualitu na jedné
straně a sexuální spokojeností na straně druhé. Data o vztahu náboženského přesvědčení a
koitální frekvence u nás podle našich informací zatím nebyla publikována.
3.8 Vliv kontroly početí na četnost pohlavních styků
Westoff (1974) přinesl zajímavé údaje o souvislosti mezi charakteristikami metody
kontroly početí a koitální frekvencí. Publikoval výsledky výzkumu, ve kterém se ukázalo, že
ve Spojených státech mezi roky 1965 a 1970 (v době „sexuální revoluce“, kdy se dostalo
velkého rozšíření pilulce a jiným metodám antikoncepce) vzrostla průměrná udávaná četnost
pohlavních styků u vdaných žen mladších 45 let přibližně o 20 procent. Efektivita použité
metody měla frekvenci pozitivní vliv: nejvyšší frekvenci uváděly ženy, které používaly orální
antikoncepci a nitroděložní tělísko nebo ty, jejichž manžel podstoupil vasektomii. Nejnižší
frekvence byla u kalendářní metody. Pokud jako třídicí kritérium byla použita interference
s průběhem pohlavního styku, pak byla četnost styků nejvyšší u metod, které při styku
nepřekážejí (pilulka, nitroděložní tělísko, sterilizace), následovaly bariérové metody (kondom,
cervikální klobouček) a dále kalendářní metoda společně s přerušovanou souloží. Metody,
které používá žena (pilulka) byly spojeny s vyšší frekvencí než metody používané mužem
(kondom) nebo párem (kalendářní metoda).
Novější údaje ukázaly mezi roky 1970 a 1975 o další nárůst 5 %, který však byl
pravděpodobně dán větším podílem žen používajících efektivní způsoby antikoncepce
(Trussell, Westoff, 1980). Délka manželství a věk partnerů měly na koitální frekvenci
negativní vliv. Během tohoto pětiletého období byl pokles nejmenší u párů, které přešly na
účinnější formu antikoncepce (s výjimkou vasektomie u mužů), a nejvýraznější u párů, které
změnily metodu na méně účinnou. Střední pokles byl zaznamenán u párů, které metodu
nezměnily. Vliv socioekonomických, demografických a postojových proměnných (politické
přesvědčení a postoje k ženské roli) byl velmi malý. Tyto výsledky však nelze vztáhnout
k moderním metodám PPR, protože ty v té době nebyly rozšířené.
18
Mnohem obšírněji se budeme problematice přirozeného plánování rodičovství věnovat
v následujícím oddílu.
4. Přirozené plánování rodičovství
4.1 Obecný rámec: akceptabilita metod kontroly početí
Mezi základní otázky manželského (a partnerského) soužití patří způsob kontroly
početí. Až donedávna se přístup k této oblasti omezoval pouze na informace týkající se efektivity a zdravotních otázek. Ukazuje se však, že přikládání podružného významu psychologickým a sociálním faktorům (a také faktorů náboženských, etických a obecně světonázorových) nebylo oprávněné.
Teprve přibližně v posledních třech desetiletích se výzkum začíná zabývat tím, jak
různé formy kontroly početí ovlivňují sexuální prožívání mužů a žen a působí na partnerskou
a individuální spokojenost (Marshall, Rowe, 1970, Marshall, 1977, Thompson, David, 1977,
Keller, 1979, WHO, 1987, Severy, Silver, 1993, Oddens, 1999, Severy, 1999, Severy, Spieler,
2000). Například u kondomu je někdy uváděn rušivý vliv na spontánní průběh pohlavního
styku. Orální antikoncepce, která sice patří mezi vysoce efektivní metody, s sebou přináší
řadu zdravotních rizik (krátkodobého i dlouhodobého charakteru). Ačkoliv některou z jejích
forem vyzkouší v průběhu života velká část žen (u nás asi 60% žen při styku se stálým
partnerem, viz Weiss, Zvěřina, 2001), přibližně třetina až polovina uživatelek během prvního
roku užívání tuto formu antikoncepce opouští kvůli řadě nepříjemných vedlejších účinků
(Rosenberg, Waugh, 1998), mezi něž patří u některých žen negativní změny nálady a snížení
sexuální touhy (Graha et al., 1995, Sanders et al., 2001).
Každý způsob kontroly početí má řadu předností i nedostatků, resp. charakteristik,
které jsou pro potenciálního či reálného uživatele přitažlivé či naopak nežádoucí (Wood,
Leeton, 1970). „Dokonalá“ metoda, která by byla bez výhrad přijatelná pro všechny a v každé
situaci, neexistuje a je vysoce pravděpodobné, že ani existovat nebude. Do procesu výběru
vhodné metody vstupuje příliš mnoho faktorů: liší se nároky mužů a žen, výrazný vliv zde má
věk uživatelů, jejich zdravotní stav, délka a kvalita partnerského vztahu, osobní preference,
hodnoty i etické a náboženské otázky. Výzkumy naznačují, že se metody kontroly početí
netěší příliš velké popularitě. Řada párů volí často spíše tu „nejméně špatnou alternativu“
(Severy, Silver, 1993), vystřídá i několik různých metod a hledá vždy něco nového.
Preference se mohou měnit v závislosti na fázi partnerského soužití, rodinného cyklu a
změnách zdravotního stavu. Výběr metody pro konkrétní situaci, v níž se pár nachází, pak
záleží na tom, jaké její vlastnosti je pár ochoten tolerovat nebo - formulováno pozitivně –
19
akceptovat (Severy, Thapa, 1994, viz také příklad v Tab. 1). Cleland, Hardy a Taucher (1990)
rozlišují tři typy akceptability metod kontroly početí:
(1) Hypotetická akceptabilita, která zahrnuje verbální hodnocení, které potenciální
uživatel dané metody vyjadřuje jako reakci na popis a prezentaci nové reálné, či imaginární
metody. Často se jedná o hodnocení atraktivity vlastností metody, srovnání s jinými
metodami a důvody, proč by uživatel danou metodu (ne)používal.
(2) Iniciální akceptabilita, která představuje ochotu jedince vyzkoušet novou metodu,
je-li dostatečně informován o všech důležitých aspektech jejího užívání. Narozdíl od
hypotetické akceptability jde zde spíše o chování, nikoliv postoje.
(3) Experienciální (zkušenostní) akceptabilita se vztahuje k hodnocení a chování
jedinců, kteří danou metodu používali nebo používají. V klinických studiích bývá vyjádřena
v podobě spolehlivosti užívání, setrvání při dané metodě (continuation), spokojenost s danou
metodou - vnímání spolehlivosti, hodnocení některých vlastností dané metody, vnímané
vedlejší účinky (zdravotní, psychické a týkající se samotného partnerského vztahu).
Tab. 1: Srovnání charakteristik vybraných způsobů kontroly početí
Upraveno podle Hatcher et al. (2000), str. 26. a 235.
Používá se při
Vyžaduje
Ovlivňuje Zdravotní
pohlavním styku podporu partnera sexualitu komplikace
ne
ne
může
časté
Pilulka
ano
ano
ano
řídké
Kondom
ano
ano
ano
žádné
Přeruš. soulož
ne
ne
ne
řídké
IUD
ano
ano
může
žádné
PPR
ne
ne
ne
řídké
Sterilizace
Několik publikovaných studií hypotetické akceptability PPR (tradičních metod i nových technologií) ukázalo, že zájem žen o tyto metody převyšuje aktuální četnost používání
(Stanford, Lemaire, Thurman, 1998, Baird, Pearl, 1994). Většina z nich by používala PPR
jako metodu sloužící k dosažení těhotenství, menší část k vyhnutí se početí. Pokud výše
uvedené údaje vztáhneme k naší práci, pak je zřejmé, že se jedná o výzkum experienciální
akceptability přirozeného plánování rodičovství. Zaměřujeme se v něm na vliv PPR na
sexualitu a manželskou spokojenost párů které s ním již mají zkušenost.
Poté, co v následující podkapitole přesněji vymezíme pojem přirozeného plánování
rodičovství, vysvětlíme některé obtíže, které jsou spojeny s hodnocením jeho spolehlivosti.
Následně stručně charakterizujeme různé skupiny metod PPR, dále pak situaci v České
republice, co se PPR týče, zmíníme praktické požadavky, které metoda na uživatele klade, a
20
konečně v rozsáhlejším přehledu se zaměříme na výsledky studií zkoumajících psychologické
aspekty PPR.
4.2 Vymezení pojmu
Přirozené plánování rodičovství1 (PPR) je termín označující skupinu metod, které
mohou sloužit jak k dosažení (pro přehled viz Stanford, White, Hatasaka, 2002, Gnoth, FrankHerrmann, Freundl, 2002, Skočovský, 2003b), tak k vyhnutí se početí. V odborné literatuře se
používají jako synonyma i následující termíny: metody neplodných dnů, metody periodické
abstinence/zdrženlivosti, a – ovšem nepřesně – metody přirozené antikoncepce. Světová
zdravotnická organizace (1988, str. 10) definuje PPR jako „metody plánování a předcházení
těhotenstvím na základě sledování přirozeně se vyskytujících známek a symptomů plodných a
neplodných fází menstruačního cyklu, s vyhnutím se pohlavnímu styku v plodné fázi, pokud
je nutné se těhotenství vyhnout“. Metody, které kombinují sledování příznaků plodnosti
s použitím bariérových metod nebo přerušované soulože v plodném období, se označují jako
„kombinované metody“ (angl. „combined/mixed methods“) nebo jako „metody vědomí
plodnosti“ (angl. „fertility awareness methods“) (Curtis, Bright, 1997).
PPR nepovažujeme (ve shodě s postojem WHO, 1988, str. 11) za antikoncepci: „Je
třeba zdůraznit, že přirozené plánování rodičovství není antikoncepční metodou, ale spíše
způsobem určování neplodných období.2“ Jeho používání nezahrnuje žádné jednání, pomůcky
či chemické látky, které před započetím pohlavního styku, při jeho průběhu nebo při realizaci
jeho následků směřují k potlačení plodnosti či dočasné či trvalé sterilitě. Zatímco
antikoncepce slouží jako „ochrana“ proti početí na základě manipulace s plodností, PPR
naopak vychází ze znalosti a integrace plodnosti do záměru plánování rodičovství (Fehring,
1995, Mikolajczyk, Rajchfuss, 2001). Proto může totéž jednání (tj. sledování příznaků
plodnosti) sloužit jak k dosažení, tak k vyhnutí se početí. Rozdíl mezi ženou, která nepoužívá
žádný druh kontroly početí, a ženou, která používá PPR, spočívá pouze ve „vědomí
plodnosti“, znalosti aktuální úrovně plodnosti (pro podrobnější diskusi viz Fehring, Kurz,
2002). V textu této práce budeme používat pro PPR a antikoncepci obecnější pojem „metody
kontroly početí“.
Přirozené plánování rodičovství však není pouze metodou kontroly početí. Jak
zdůrazňuje řada autorů (např. Borkman, 1979, Šipr, Šiprová, 1995, Pollard, 1999,
1
V anglické i německé jazykové oblasti (a pravděpodobně i v ostatních) se používá výraz „přirozené plánování
rodiny“ (angl. „natural family planning“, něm. „natürliche Familienplanung“). U nás zdomácněl termín
„přirozené plánování rodičovství“), a proto ho budeme používat i v této práci.
2
Zde citováno podle Šipr, Šiprová, 1995, str. 9.
21
Shivanandan, 1999 a další), jedná se také (a možná hlavně) o určitý způsob života („way of
life“), hodnotově orientované chování (value-oriented behavior), jak je definuje Borkman
(1979), a také o určité sociální hnutí.
4.3 Hodnocení spolehlivosti PPR při předcházení těhotenství
Spolehlivost metod kontroly početí je jedním z nejdůležitějších kritérií, kterou uživatelé při jejich volbě používají. Pro hodnocení spolehlivosti můžeme použít řadu měřítek.
Výzkum v této oblasti však provází řada metodologických nedostatků, z nichž některé zde
chceme zdůraznit (pro přehled problematiky se zaměřením na PPR viz Lamprecht, Trussell,
1997, Kambic, 1999).
Nejčastěji se k vyjádření účinnosti používá tzv. Pearl index. Obecně jsou pro
potenciálního uživatele přínosné dvě hodnoty: (1) index perfektního/dokonalého užívání
(perfect-use), tzn. kolik žen ze sta za rok otěhotní, jestliže je daná metoda vždy v každém
cyklu používána korektně, při dodržení všech pravidel užívání, (2) uživatelský index
(typical-use), tzn. jaká je typická účinnost dané metody v reálných podmínkách, kdy dochází
k chybám uživatele při zacházení s danou metodou.
Je však třeba upozornit na skutečnost, že Pearl index (pokud se nejedná o jeho podobu
standardizovanou pro 12 měsíců užívání) neumožňuje srovnat výsledky jednotlivých studií.
Nebere totiž v úvahu řadu klíčových faktorů, které spolehlivost metod kontroly početí
ovlivňují: délku sledovaného období, počet odstoupení ze studie apod. Z metodologického a
statistického hlediska představuje nejpřesnější měřítko metoda tzv. life-table. Protože
účinnost PPR byla pomocí life-table vyjádřena pouze v menšině studií, budeme v této práci
uvádět hodnoty standardizovaného Pearl indexu pro 12 měsíců používání a zaměříme se na
studie provedené v posledních dvou desetiletích.
Pravděpodobnost otěhotnění nezůstává konstantní v čase a s délkou užívání klesá. Je
pravděpodobné, že páry mladší, s celkově vyšší úrovní plodnosti a vyšší frekvencí sexuální
aktivity otěhotní dříve, než páry starší, méně plodné a se sporadickou sexuální aktivitou.
Důležitou roli zde samozřejmě hraje motivace k vyhnutí se početí, důslednost v zachovávání
pravidel používání metody, míra zkušenosti apod. Proto je z praktického i klinického hlediska
nejpřesnější údaj o spolehlivosti dané metody během prvního roku používání. Například pro
hormonální antikoncepci uvádějí Trussell, Kowal (2000) v respektované monografii
Contraceptive technology index pro první rok perfektního užívání hormonální antikoncepce
0,1 pro kombinované preparáty a 0,5 pro čistě gestagenní preparáty a uživatelský index 5 pro
orální antikoncepci obecně. Pro mužský kondom jsou to hodnoty 3 pro perfektní užívání a 14
pro uživatelský index. Autoři uvádějí index spolehlivosti pro první rok při perfektním užívání
22
pro ovulační metodu 3, pro symptotermální metodu odhadují míru selhání na 2 a pro teplotní
metodu na 1. Odhad uživatelského indexu pro všechny metody periodické zdrženlivosti bez
rozlišení je 20. Tím se ovšem stírají skutečné rozdíly v akceptovatelnosti různých metod PPR,
protože délka vyžadované abstinence se metodu od metody liší.
Pojem „uživatelský index“ je – zvláště v kontextu hodnocení PPR – kritizován pro
jeho poměrně nejasnou definici, která neumožňuje srovnání výsledků různých studií (Howard,
Stanford, 1999). Například u páru, který se rozhodl vstoupit do studie spolehlivosti PPR, ale
jeho motivace k vyhnutí se početí je nevyjasněná, může být případné těhotenství (ke kterému
došlo kvůli styku v plodném období) započítáváno jako selhání do uživatelského indexu
i přesto, že partneři změnili záměr rodinného plánování v cyklu, kdy k početí došlo. Hodnotit
v tomto případě rozhodnutí partnerů jako „selhání“ je neadekvátní a neposkytuje to potřebnou
informaci potenciálním uživatelům.
Howard a Stanford (1999) proto navrhují rozlišovat těhotenství způsobená: selháním
metody (method-related) – jestliže žena otěhotněla v případě, že nedošlo k porušení žádného
pravidla, selháním uživatele (user/use-related) – jestliže klienti chybně aplikovali některé
z pravidel a měli pohlavní styk v domněle neplodném období, ačkoliv se nejednalo o chybu
ve výuce, vědomým stykem v plodném období (informed-choice pregnancy, achievingrelated behavior) – jestliže klienti měli pohlavní styk v období, o němž věděli, že je plodné, a
uvědomovali si eventuální možnost otěhotnění, selháním učitele a/nebo výukového procesu
(teaching-related).
Toto rozlišení má některé výhody, ale i značná omezení. Mezi hlavní výhody patří
možnost zhodnocení efektivity výukového procesu, akceptovatelnosti dané metody PPR pro
její uživatele (hlavně co se týče vyžadované délky abstinence) a možnost porovnání výsledků
různých studií. Hlavním omezením je z hlediska metodologického samotný pojem „selhání
metody“. Ve většině publikovaných studií je efektivita PPR pravděpodobně nadhodnocena, a
to z následujícího důvodu: jestliže nastane situace, že měli partneři (vědomě či nevědomky)
pohlavní styk v plodném období a zároveň například první den v neplodném období po
metodou identifikované ovulaci, může dojít k otěhotnění vlivem selhání metody (kvůli
nepřesnostem v určení období ovulace), ačkoliv bude toto těhotenství klasifikováno jako
důsledek chyby uživatele, nebo vědomého styku v plodném období. Právě z tohoto důvodu
bylo zavedeno rozlišení na index perfektního/dokonalého používání (perfect-use), tzn.
podíl žen, které otěhotněly, jestliže byla metoda v každém cyklu používána korektně, a index
nedokonalého používání (imperfect-use), tzn. podíl žen, které otěhotněly, jestliže měly
z jakéhokoli důvodu alespoň jeden pohlavní styk v plodném období (Trussell, Kowal, 2000).
Proto je třeba mít na paměti, že pojmy index při perfektním (dokonalém) užívání, index při
23
nedokonalém užívání, uživatelský index a index spolehlivosti metody představují
z metodologického a statistického hlediska rozdílné způsoby hodnocení účinnosti metod
kontroly početí.
4.4 Přehled metod přirozeného plánování rodičovství
Metody přirozeného plánování rodičovství můžeme rozdělit do dvou skupin podle
toho, jakým způsobem se neplodné období v cyklu určuje:
1. metody používající k určení neplodného období výpočty založené na údajích
z předchozích cyklů nebo používající tzv. fixní pravidlo,
2. metody založené na sledování známek plodnosti v aktuálním cyklu.
V následující stati uvedeme základní charakteristiky obou výše jmenovaných skupin PPR.
4.4.1 Metody založené na výpočtu nebo na fixním pravidle
Ve 20. letech 20. století objevil japonský gynekolog Ogino souvislost mezi termínem
ovulace a následující menstruací. Přibližně ve stejné době došel k podobným výsledkům i rakouský gynekolog Knaus. Když Ogino v roce 1932 a Knaus o rok později publikovali svoje
verze tzv. kalendářní metody, znamenalo to převrat v oblasti kontroly početí. Kalendářní
metoda (též „Ogino-Knausova metoda, v anglicky mluvících zemích se používá pojem
„rhythm method“) patřila až do nástupu orální antikoncepce v 60. letech 20. století k metodám relativně často používaným. V některých zemích a sociálních skupinách přetrvává její
užívání až dodnes. Tato metoda je však značně nespolehlivá (Pearl index při perfektním
užívání je 9, viz Trussell, Kowal, 2000, a standardizovaný uživatelský Pearl index pro 12
měsíců je přibližně 15-18,5, viz Kambic, Lamprecht, 1996). Kalendářní metoda selhává
zvláště při výrazně nepravidelných cyklech.
Nová vlna výzkumu kalendářní metody byla stimulována požadavkem pro vytvoření
nové metody kontroly početí pro negramotné ženy v rozvojových zemích. Důraz byl kladen
na efektivitu, nízké finanční náklady a nenáročnost. Proto byla vyvinuta metoda, která místo
výpočtů používá tzv. fixní pravidlo (tzv. „Standard rule method“). Nedávno publikovaný
výzkum ukázal, že u žen, které mají cykly o délce v rozmezí 26-32 dní je uživatelský Pearl
index roven přibližně 12 a index spolehlivosti metody při perfektním užívání byl přibližně 5
(Arévalo, Jennings, Sinai, 2002).
4.4.2 Metody založené na sledování příznaků plodnosti
Hlavním zdrojem selhání kalendářní metody je její nízká adaptabilita vhledem
k aktuálním změnám cyklu. Tuto nevýhodu překonávají metody založené na sledování
24
příznaků aktuální úrovně plodnosti v cyklu (v této práci je označujeme jako „moderní metody
PPR“). Mezi tyto příznaky patří změna bazální tělesné teploty (která je závislá především na
hladinách progesteronu a estrogenu), změny charakteru hlenu děložního hrdla a konzistence a
polohy děložního čípku (závislé na estrogenní aktivitě) a některé další. Bylo prokázáno, že
tyto příznaky, zjišťované sebevyšetřením ženy, vysoce korelují s objektivně prokázanými
hladinami reprodukčních hormonů a slouží také jako mimořádně přesné ukazatele pro
potvrzení proběhlé ovulace (Klaus, 1995, Gnoth et al., 1996, Raith, Frank, Freundl, 1999).
Znamená to, že spolehlivost těchto metod není výrazněji snížena při nepravidelnostech cyklů.
Tyto metody se řídí buď sledováním jediného příznaku (tzv. single index methods),
nejčastěji bazální tělesné teploty (BTT) nebo hlenu, nebo současným sledováním a vyhodnocováním více příznaků (tzv. multiple index methods).
A. Teplotní metoda: Její počátky sahají přibližně do konce 40. a začátku 50. let 20.
století. Bylo vyvinuto několik variant této metody. Patří mezi vysoce efektivní metody (Pearl
index pro selhání metody je 1-3, viz např. Döring, 1989), ovšem často vyžaduje ve srovnání
s jinými metodami delší období abstinence.
B. Hlenová metoda: Metoda PPR, která se zaměřuje především na hlenový příznak,
je spojena se jmény manželů Billingsových. John Billings ji vyvinul koncem 50. let a
v polovině šedesátých let vydal první učebnici této metody. Dnes patří tato forma
(označovaná také jako Billingsova či ovulační metoda) mezi nejrozšířenější varianty PPR
s výukovými centry po celém světě (Billings, Westmore, 1992). Jinou verzi této metody se
standardizovaným názvoslovím a procesem výuky představuje tzv. Creightonský model
(FertilityCare system) (viz např. Hilgers, 1991).
Index spolehlivosti při perfektním užívání je pro Billingsovu metodu uváděn jako 3,1
a uživatelský index přibližně 20 (Trussell, Grummer-Strawn, 1990). Index spolehlivosti metody je pro Creightonský model uváděn od 0,14 (Howard, Stanford, 1999) do 1,2 (Fehring,
Lawrence, Philpot, 1993), uživatelský index pak 17,1 (z toho 2,7 připadá na chyby uživatele
a/nebo výuky, 12,8 na těhotenství v důsledku styku ve vědomě plodném období, Howard,
Stanford, 1999).
C. Symptotermální metoda: Ačkoliv je z výše uvedených výsledků patrné, že
metody sledující jeden hlavní příznak plodnosti jsou vysoce spolehlivé, přesto však jejich
spolehlivost klesá za okolností zvýšeného stresu, výskytu rušivých vlivů apod. Navíc mají
některé ženy (jejich podíl však nepřesahuje podle našich odhadů 10%) alespoň v prvních
měsících výukového procesu (některé však trvale) potíže se zaznamenáním změn hlenového
obrazu. Hlenová metoda navíc vyžaduje abstinenci během menstruace a v období zvýšené
stresové zátěže, kdy je charakteristika hlenu změněna. Vyhodnocování vzájemné
25
korespondence více příznaků plodnosti umožňuje přesnější vymezení plodného období,
zvláště v nestandardních podmínkách. Z těchto důvodů bylo vyvinuto několik variant tzv.
symptotermální metody (STM) PPR. V České republice se nejčastěji používá tzv. Bonnská
varianta STM PPR (Raith, Frank, Freundl, 1999, s některými úpravami Šipr, Šiprová, 1995,
Lázničková, 2003), Rötzerova varianta (Rötzer, 1991, 2003) a varianta Ligy pár páru
(Kippley, Kippley, 1995, 1996).
Účinnost Bonnské varianty při perfektním užívání je uváděna od 0,50 (Raith, Frank,
Freundl, 1999) do 0,63 (Frank-Herrmann et al., 1997), uživatelský index je 2,3 (FrankHerrmann et al., 1991). V evropské multicentrické studii, kde bylo zahrnuto více variant
STM, byl uživatelský index podle předběžných výsledků 2,5 (The European NFP study
groups, 1993), podle konečných výsledků (celkem 1046 párů z 10 zemí, včetně 64 párů z ČR)
měl hodnotu 2,6 (The European NFP study groups, 1999).
Jelikož Liga pár páru nabízí více modifikací symptotermální metody, vztahují se
zjištěné výsledky pouze k jednotlivým kombinacím pravidel, které si pár zvolí. V případě, že
byl pohlavní styk omezen pouze na poovulační období (fáze III v terminologii LPP; podobně
je tomu v přísné formě teplotní metody), je pravděpodobnost početí blízká nule, v případě, že
byl styk i v plodném období na začátku cyklu (fáze I), byla spolehlivost metody v rozmezí 0,2
až 2,7 (podle zvolených pravidel), jako horní hranice se však obvykle uvádí Pearl index 2, a
uživatelský index se pohyboval v rozmezí 0,8-13,3 (viz diskusi v McGovern, 1998).
D. Nové technologie v oblasti PPR: I do oblasti PPR vstupují nové technologie.
Vkládá se do nich naděje, že umožní zkrátit délku vyžadované abstinence na nezbytně nutnou
dobu (Djerassi, 1989, 1990). Patří mezi ně přístroje na měření hladiny hormonů v moči (např.
Persona), minipočítače, které měří a vyhodnocují BTT (Bioself, Cyclotest 2 Plus), miniaturní
mikroskopy na sledování krystalizace slin nebo hlenu děložního čípku (Donna, PG/53) a jiné.
Největší důraz se v současnosti klade na vývoj přístrojů měřících hladiny hormonů. Některé
z nich jsou zatím ve fázi klinického testování. Předběžné výsledky jsou povzbudivé, ale jejich
efektivita zatím nepřekračuje úroveň dosaženou pomocí klasické symptotermální metody,
která používá teploměr a tabulku pro záznam příznaků (Freundl et al., 2003). V budoucnu
však podle našeho názoru v této oblasti dojde k zásadnímu pokroku, což může přispět
k většímu rozšíření PPR. Bližší popis těchto přístrojů přesahuje rámec této práce, proto
odkazujeme na příslušnou literaturu (např. Bonnar, 1996, Raith, Frank, Freundl, 1999).
Závěrem lze říci, že moderní metody přirozeného plánování rodičovství patří mezi
vysoce efektivní způsoby kontroly početí. Při hodnocení spolehlivosti je však třeba brát
v úvahu, kterou konkrétní variantu pár používá. Rozhodující význam přitom hraje motivace
páru k předcházení početí a ochota vyhnout se pohlavnímu styku v plodném období.
26
4.5 Přirozené plánování rodičovství v České republice
Osvěta v oblasti moderních metod PPR a jejich výuka nebyly u nás až do poloviny 80.
let téměř vůbec rozšířeny (až na pár výjimek, např. Šipr vydal v roce 1985 svoji publikaci ve
třetím vydání), převážně kvůli izolovanosti naší země od západního světa. Po roce 1989 se
u nás objevila řada prací o symptotermální metodě PPR (z nejvýznamnějších uveďme např.
Rötzer, 1991, Lázničková, 1994, 2003, Kippley, Kippley, 1995, Šipr, Šiprová, 1995).
V současné době se na výuce párů a školení instruktorů STM PPR u nás podílejí především
dvě organizace: CENAP a LPP (a částečně i brněnský Institut pro odpovědné rodičovství).
Zatím chybějí podrobnější informace o tom, kolik žen (párů) moderní metody PPR
u nás používá. Ve výzkumu sexuálního chování obyvatel ČR uvedlo v roce 1993 přibližně
10 % mužů a 12% žen, že při styku se stálým partnerem vždy používají metodu „neplodných
dnů“. V roce 1998 však používání této metody uvedlo pouze 8 % mužů a 6 % žen, což je
signifikantní pokles (Weiss, Zvěřina, 2001). Přitom 34 % mužů a 29 % žen v roce 1993 a
34% mužů a 20 % žen o pět let později napsalo, že ji při styku se stálým partnerem používají
občas.
Weiss a Zvěřina (1999; údaje pro rok 1993) uvádějí i rozdíly podle vyznání. Muži,
kteří se označili za katolíky, používají se stálou partnerkou tuto metodu vždy v 16,2 %, občas
v 37,4 %, nikdy v 46,5 %. Údaje pro nevěřící muže jsou 9,1% vždy, 34,6 % občas, respektive
56,4 % nikdy. Z katolických žen ji užívá 16,3 % vždy, 22,8 % občas a 61,0 nikdy, zatímco
u nevěřících žen je to 8,9 %, 35,4 %, respektive 55,7 %. Metodu používaly častěji ženy ve
věku 30 a více let než ženy mladší, a rovněž více ženy se středoškolským a vysokoškolským
vzděláním než ženy s nižším vzděláním. Ve výzkumu Tučka a Holuba (1994, citováno podle
Weiss, Zvěřina, 2001) provedeném u náhodného vzorku více než 1000 mužů a 1200 žen ve
věku 18-50 let uvedlo používání metody neplodných dnů 21,4 % dotazovaných.
Ovšem označení „metoda neplodných dnů“ v sobě zahrnuje jak zastaralou metodu
kalendářní (popřípadě i jiné, „lidové“ varianty kontroly početí), tak moderní verze PPR.To, že
partneři používají metodu „neplodných dnů“ občas, může označovat i situaci, kdy pár
v plodném období používá bariérové metody nebo přerušovanou soulož. Domníváme se, že
v současné době u nás nastává ústup používání kalendářní a hlenové metody ve prospěch
metody symptotermální.
Větší rozšíření moderních metod PPR v české republice i ve světě brání značná
neinformovanost odborné i laické veřejnosti, často spojená s chybnými údaji o jejich
spolehlivosti. Například Kratochvíl (2000) uvádí: „Využívání neplodných dnů nenarušuje
27
vlastní průběh styku. Vylučuje však některé dny a samo o sobě je málo spolehlivé“ (str. 152,
kurzíva K. S.).
Výzkum v oblasti PPR je u nás teprve v počátcích. Začátkem 90. let se páry z ČR
zapojily do evropské multicentrické studie spolehlivosti STM PPR (The European NFP study
groups, 1999), v současné době (březen 2004) probíhá v ČR nová studie spolehlivosti STM
PPR (Skočovský, 2003a).
4.6 Praxe přirozeného plánování rodičovství
Co v praxi znamená používání STM PPR? Prvním krokem je výběr konkrétní varianty
symptotermální metody (například Bonnská metoda, metoda Ligy pár páru atp.). Druhým pak
je získání teoretických znalostí o základních pravidlech měření a vyhodnocování příznaků
plodnosti v běžných podmínkách i za mimořádných okolností (kojení, stresové události,
onemocnění, práce ve směnném provozu, období bezprostředně po vysazení hormonální
antikoncepce apod.). Doporučuje se absolvování kurzu PPR pod vedením zkušeného
instruktora nebo instruktorského páru po dobu nejméně tří dvouhodinových sezení. (PPR je
možné samozřejmě se naučit i z příslušné literatury. Vedení a konzultace poskytované
instruktorem však mohou být velmi cenné.) Jednotlivá sezení bývají obvykle v několikatýdenních rozestupech, aby se klienti mohli zároveň metodu naučit tím, že ji budou
používat. Většina žen se příznaky plodnosti naučí rutinně zaznamenávat a vyhodnocovat
přibližně během tří cyklů používání STM.
Každodenní používání STM vyžaduje měření bazální tělesné teploty (BTT) ráno po
probuzení ještě před tím, než žena vstane s postele. Měření teploty by mělo trvat nejméně 5
minut a mělo by probíhat přibližně ve stejnou dobu (asi v rozmezí jedné hodiny), obvykle asi
10-15 dní v cyklu u zkušené ženy (u žen, které s metodou začínají, se doporučuje každodenní
měření kromě dnů silného menstruačního krvácení). Teplotu zaznamenává do tabulky (viz
Obr. 1 a 2). Uvede rovněž okolnosti, které mohly BTT ovlivnit (alkohol vypitý předcházející
večer, nachlazení aj.). Žena pak v průběhu dne registruje své pocity v pochvě a u zevních
rodidel (pocit vlhka, sucha) a vyhodnocuje vzhled a konzistenci hlenu děložního hrdla na
zevních rodidlech. Na konci dne zaznamená údaje do tabulky společně s faktory, které mohly
charakter hlenu ovlivnit (stres, vaginální zánět apod.).
Role manžela či partnera je při používání PPR rovněž důležitá. Může ženě například
ráno připomenout měření teploty a pomoci jí při vyhodnocování záznamu. Tato metoda je
založena na vzájemné spolupráci a souhlasu obou partnerů a sdílené zodpovědnosti při
28
Obr. 1: Záznamová tabulka Bonnské metody STM PPR
Obr. 2: Záznamová tabulka metody Ligy pár páru STM PPR
29
dodržování jejích nároků. Míra spolupráce samozřejmě závisí na zkušenosti páru, rozdělení
rolí v partnerském vztahu a podobně. Doporučuje se, aby muž metodu přirozeného plánování
rodičovství dobře zvládl a mohl tak ženě pomoci při některých obtížných situacích.
Na základě příznaků plodnosti je možné určit začátek a konec plodného období
v cyklu a navíc do jisté míry i pravděpodobnost otěhotnění pro každý jednotlivý den plodného
období. Pokud partneři usilují o vyhnutí se početí, nemají pohlavní styk v plodném období.
Podle motivace k předcházení početí mohou zvolit „přísnější“ nebo naopak „méně přísná“
pravidla pro určení délky abstinence. Délka plodného období se u jednotlivých variant STM
liší. U Bonnské metody je medián 14 dnů (asi 40-45% cyklů má plodné období o délce 11-14
dnů, Raith, Frank Freundl, 1999; v našich podmínkách mělo 56% cyklů plodné období 14 a
méně dnů, Skočovský, 2003a). Do této délky se nezapočítává období menstruačního krvácení.
V případě dlouhých cyklů bývá toto období delší. „Přísnější“ pravidla platí rovněž během
prvních dvanácti cyklů užívání, po tomto období je průměrná délka plodného období v cyklu
13,3 dnů (Klann, Frank-Herrmann, Sottong, 1993).
4.7 Psychologické aspekty používání přirozeného plánování
rodičovství
4.7.1 Výzkumy iniciální a hypotetické akceptability
Psychologických výzkumů akceptability přirozeného plánování rodičovství už existuje
celá řada (pro přehled viz Borkman, 1979, Shivanandan, 1999, Fehring, Kurz, 2002). Jejich
metodologická úroveň však bohužel značné kolísá.
O výzkumech hypotetické akceptability PPR (Stanford, Lemaire, Thurman, 1998,
Baird, Pearl, 1994) jsme se zmiňovali výše (kap. 4.1). Iniciální akceptabilitu moderních
metod PPR zkoumali Mikolajczyk, Stanford a Rauchfuss (2003). Jejich respondenty byly
ženy v poporodní péči ze dvou velkých nemocnic v Berlíně a Krakově. Z 556 žen, od kterých
získali potřebná data, 60 % žen odpovědělo, že v rámci rozhodování o metodě kontroly početí
pro následující období uvažovaly i o moderních formách PPR. Čtrnáct procent z celkového
vzorku uvedlo, že budou PPR používat, ať s použitím kondomu, nebo bez něj. Ze
zkoumaných faktorů měly vliv na zájem o PPR znalost PPR, minulá zkušenost s ním a
očekávaný efekt abstinence na partnerský vztah. Tyto proměnné však neměly vliv na to, zda
se pro PPR skutečně rozhodly. U těch žen, které se o PPR zajímaly a nakonec se pro něj
rozhodly, hrála největší roli vnímaná vysoká spolehlivost metody, dobrá akceptace vlastního
těla (pozitivní vztah k vlastnímu tělu, touha žít s ním v harmonii, nepřítomnost odporu
30
sledování symptomů plodnosti apod.), plánované těhotenství v budoucnosti a náboženské
přesvědčení.
Daly a Herold (1983) srovnávali páry, které absolvovaly kurz symptotermální metody
PPR a buď ji používaly k vyhnutí se početí alespoň 3 měsíce (bez použití kondomu), nebo se
rozhodly ji nepoužívat. K pokračování v užívání PPR měla vztah (sestupně podle míry vlivu):
vnímaná efektivita, nespokojenost s ostatními metodami kontroly početí, postoj k PPR, postoj
k abstinenci, těhotenství plánované v budoucnosti, podpora od partnera, religiozita, vnímaná
náročnost těhotenství, kdyby k němu došlo, a některé další proměnné, jejichž vliv však byl
velmi slabý. Například vzdělání, charakteristiky cyklů a pojetí abstinence (bez sexuálních
aktivit/ nekoitální aktivity) nemělo k pokračování v užívání průkazný vztah.
V rozsáhlé studii ovulační metody (WHO, 1981), byly dva nejčastěji uváděné důvody
volby PPR náboženské přesvědčení a nespokojenost s ostatními metodami. Podobné výsledky
získal i Mc Cusker (1977) u téměř 100 párů používajících PPR alespoň 6 měsíců. V jiné studii
(France, France, Townend, 1997) u 509 uživatelů symptotermální metody PPR a metody
vědomí plodnosti (kombinované metody s použitím kondomu v plodném období) dominovaly
odpovědi přirozenost PPR, vedlejší účinky jiných metod, nespokojenost s jinými metodami a
náboženské důvody.
4.7.2 Vnímaný efekt PPR na sexualitu a nesexuální aspekty vztahu
Marshall a Rowe (1970) publikovali jednu z prvních studií vlivu PPR na sexualitu a
partnerský vztah, které se zúčastnilo 410 manželských párů. Výzkum byl proveden v rámci
dlouhodobé studie spolehlivosti teplotní metody PPR, která na rozdíl od metody
symptotermální a ovulační vyžaduje často delší období abstinence. Celkem 40 % mužů a
22 % žen uvedlo, že má často problémy s abstinencí v plodném období cyklu, shodně 25 %
mužů i žen uvedlo, že v době abstinence se jejich vztah s partnerem zhoršuje (téměř 70 %
však tvrdí, že se vztah nemění). Přibližně 30 % mužů a 27 % žen vnímalo pohlavní styk
v neplodném období jako méně spontánní a přirozený, ale více než polovina párů ho jako
spontánní prožívala. Téměř 90 % párů uvedlo, že se během plodného období věnují nějakému
druhu sexuální aktivity. Asi 60 % mužů a žen napsalo, že u nich často nebo občas tyto
sexuální aktivity vedou k vyvrcholení. Shodně přibližně 75 % respondentů a respondentek
uvedlo, že tato metoda pomohla jejich manželství, 9% mužů a 8 % žen bylo přesvědčeno, že
mu naopak uškodila; 66 % manželů a 75 % manželek bylo s metodou spokojeno, 12 % resp. 8
% si nebylo jisto a 22 % resp. 17 % bylo nespokojeno. Teplotní metodu zkoumali i Tolor et
al. (1975). S koitální frekvencí bylo spokojeno 26 % mužů a 29 % žen, 74 % mužů a 69 %
žen si přálo, aby byl styk častější.
31
Ve výzkumu ovulační metody, kterou provedla WHO (1987) v Aucklandu, Banalone,
Dublinu, Manile a San Miguelu (zúčastnilo se ho 869 párů) byla průměrná četnost pohlavních
styků 4,8 za cyklus (s = 2,4) (např. v Dublinu to bylo 5,8). S četností styků bylo spokojeno
67 % mužů a 84 % žen, zbylá část si přála vyšší četnost. Potíže s abstinencí mělo občas 43 %
mužů a 16 % žen, časté a vážné potíže měla 4 % mužů a 2 % žen. Celkem 97 % mužů a 98 %
žen bylo s metodou spokojeno.
Gnoth et al. (1995) publikovali zatím nejpodrobnější údaje o sexuální aktivitě uživatelů Bonnské metody STM PPR (300 párů ve věku 19-45 let, více než 1000 sledovaných
cyklů). Průměrná koitální frekvence byla u uživatelů čisté PPR 3,2 za cyklus (s = 1,5),
u uživatelů, kteří občas (v 7 % cyklů) použili kondom, byla 3,5 (s = 2,2) a u kombinované
metody (celkem 45 % párů, kondom v plodném období u 60% cyklů) 4,3 styků za cyklus (s =
2,9). Uživatelé metody vědomí plodnosti měli v průměru asi 2 chráněné styky s kondomem
v plodném období. Analýza sexuálního chování 98 uživatelů této metody, kteří ji používali
alespoň 12 měsíců, přinesla další údaje (Klann, Frank-Herrmann, Sottong, 1993). Průměrná
délka plodného období činila 13,3 dnů. Pro 3 % dotazovaných nebyla zdrženlivost od
pohlavního styku v tomto období nikdy obtížná, pro 62 % byla obtížná zřídka, pro 31 % často
a 2 % velmi často. Rozdíly mezi muži a ženami v tomto případě nebyly průkazné, i když více
žen než mužů se domnívalo, že jejich současnému partnerovi připadá obtížnější brát ohled na
plodné období než jim samotným. U 82 % párů zůstal jejich vztah během období abstinence
nezměněn, 6 % uvedlo zlepšení a 12 % zhoršení vztahu. Sedmdesát dva procent
dotazovaných rovněž popsalo charakteristiky chování během plodného období: 62 % uvedlo
vzájemné uspokojení vedoucí k orgasmu, 26 % použití kondomu, 11% přerušované soulože,
10 % masturbaci. Četnost sexuálních aktivit v plodném období byla tím vyšší, čím menší byla
míra zkušenosti páru s PPR, čím déle trvaly výjimečné okolnosti, které měly vliv na cyklus
(doba po vysazení hormonální antikoncepce, přechod apod.), a čím subjektivně nepříjemnější
bylo období zdrženlivosti.
Údaje o změnách sexuální touhy uživatelek PPR v průběhu cyklu jsou bohužel
nedostatečné, ačkoliv se jedná o velmi důležitý aspekt přijatelnosti PPR. Tolor et al. (1975)
publikovali jednu z mála takových studií. Zkoumali 92 žen, které používaly teplotní metodu
v průměru asi 4 roky. Asi 20-35 % žen uvedlo, že se u nich libido výrazněji nemění, 63 % žen
vnímalo nejvyšší touhu v plodném období.
Po šesti měsících od doby, kdy se metodu naučili, zdůrazňovali muži jako výhodu
STM PPR, že se při něm nepoužívají žádné pomůcky ani chemické látky, ženy navíc i vyšší
sebeuvědomění (France, France, Townend, 1997). Jako nejčastější zdroj potíží byla uváděna
abstinence (63 % mužů a 54 % žen) a výskyt neobvyklých cyklů (asi polovina dotazovaných).
32
Více než 90 % mužů a žen bylo s metodou spokojeno. U skupiny používající kombinované
metody byly uváděny obtíže s abstinencí u 68 % mužů a 50 % žen. Spokojeno s metodou bylo
77 % mužů a 82 % žen.
Vnímaným efektem PPR na různé aspekty vztahu se podrobněji zabýval Mc Cusker
(1977). Respondenti nejčastěji uváděli z pozitivních vlivů PPR na ně samotné vyšší
sebekontrolu a trpělivost, větší porozumění sobě sama a svému tělu, větší porozumění a úcta
k partnerovi a zlepšení sexuality. Z pozitivních vlivů na partnera to byly zvětšení lásky a úcty,
uvolněnost, méně obav z neplánovaného početí a zlepšení sexuality. Mezi nejčastěji zmiňované negativní aspekty PPR patřily potíže s abstinencí, obavy z nespolehlivosti metody, menší
spontánnost sexu a někdy tlak k sexuální aktivitě v plodném období.
Novější data o vnímaném efektu PPR na vztah zveřejnili VandeVusse et al. (2003).
Analyzovali volné výpovědi na otázky o pozitivních a negativních aspektech PPR od 334
párů. Nejčastěji se z pozitivních odpovědí (které tvořily 75 % všech výpovědí) objevovalo
téma „zlepšení vztahu“ (celkem 31 % všech výpovědí - obsahovalo odpovědi týkající se
prohloubení vztahu, zlepšení komunikace, sdílené zodpovědnosti, respekt vůči partnerovi a
pozitivnější pohled na sexualitu), dále „zlepšení znalostí“ (13 % - porozumění sama sobě,
vlastnímu tělu a cyklu, nové projevy něžnosti a intimity), „zlepšení spirituality“ (15 % - větší
blízkost k Bohu, otevřenost vůči novému životu a vyhnutí se pocitům viny), „úspěšnost
metody“ (15 % - odklad dalšího těhotenství, větší sebekontrola, bez zdravotních rizik a
podporující zdraví). Ze záporných výpovědí byly nejčastější zmínky o „negativním vlivu na
sexuální interakci“ (13 % - obtíže s abstinencí, snížená frekvence a spontaneita styků, pokles
libida u žen v neplodném období a pocity viny při orgasmu mimo pohlavní styk), „zhoršení
vztahu (6 % - hněv, frustrace a nedorozumění pramenící z nenaplněných sexuálních potřeb a
nespolupráce muže, kdy žena přejímá celou zodpovědnost), „problémy s metodou“ (7 % strach z těhotenství, obtíže s měřením teploty při výchově malých dětí, zkušenost selhání
metody, malá podpora okolí atp.). Výsledky přinášejí poměrně dobrý vhled do působení PPR
na manželskou dynamiku. Omezením této studie však je však nízká návratnost dotazníků:
ačkoliv bylo osloveno 1400 náhodně vybraných párů používajících PPR, činila pouze 24 %.
Bohužel zatím existuje pouze málo studií, které by srovnávaly uživatele antikoncepce
a PPR. Oddens (1999) zveřejnil výsledky šetření u přibližně 1500 západoněmeckých žen,
které se týkalo subjektivně vnímaného vlivu používané metody kontroly početí na sexualitu.
Srovnávány byly současné či minulé uživatelky orální antikoncepce, kondomu, PPR,
nitroděložního tělíska a ženy, které podstoupily sterilizaci. Nejčastěji uváděly pozitivní nebo
nepozorovatelný efekt na sexuální život uživatelky nitroděložního tělíska (97,5 %), dále
sterilizace (95,6 %), pilulky (95,4 %), PPR (89,5 %) a nejméně často kondomu (79,6 %).
33
V případě pilulky, sterilizace a nitroděložního tělíska vzrostla koitální frekvence, spontaneita
a potěšení ze styku. Uživatelky hormonální antikoncepce a kondomu si nejčastěji ze všech
metod stěžovaly na pokles libida (10,1 % respektive 10,6 %). Kondom měl negativní vliv na
všechny sledované parametry (18,4 % žen uvádělo snížení počtu pohlavních styků, 26,7 %
snížení spontaneity, 21,2 % snížení potěšení). NFP mělo negativní vliv na frekvenci (uvedlo
31,6 % žen) a spontaneitu pohlavních styků (u 39,2 % žen), ale u nejvíce žen ze všech
zkoumaných metod zvyšovalo libido a potěšení z pohlavního styku. Do této analýzy byly
zahrnuty jak ženy používající symptotermální metody PPR, tak ženy praktikující kalendářní
metodu či jiné varianty periodické zdrženlivosti.
Fehring a Kurz (2002) uvádějí srovnání 44 párů používajících PPR a stejného počtu
uživatelů různých forem antikoncepce (jedná se o kombinovanou analýzu dvou dříve
publikovaných studií: Fehring, Lavrence, Sauvage, 1989, Fehring, Lawrence, 1994). Páry
praktikující PPR měly signifikantně vyšší skóry spirituální, religiózní a existenciální pohody
(well-being), sebeúcty (měřenou pomocí Coopersmith’s self-esteem inventory) a sexuální,
intelektuální a rekreační intimity (dotazník PAIR). V emoční a sociální intimitě se páry
nelišily. Tyto je však třeba interpretovat se zvýšenou opatrností: obě srovnávané skupiny jsou
příliš malé, není provedena kontrola důležitých intervenujících proměnných a uvedeny
používané antikoncepční metody a reprezentativnost obou výběrů je nejasná. Malý vzorek 45
párů, z nichž 15 používalo PPR, 11 bylo sterilizováno a 19 používalo jinou antikoncepci
srovnával Tortorici (1979). Ačkoliv zjistil signifikantně vyšší skóry sebeúcty a manželské
spokojenosti u uživatelů PPR než u antikoncepce, jeho výsledky nemají v podstatě žádnou
výpovědní hodnotu.
4.7.3 Proces integrace plodnosti a adaptace na požadavky PPR
Integraci PPR do vztahu popisují Borkman (1979) a Shivanandan (1999) jako proces
učení zkušeností (experiential learning) a hodnotově orientované chování (value-oriented
behavior). Volba PPR je podmíněna určitými postoji, hodnotami a znalostmi. V procesu učení
a získávání zkušeností s touto metodou přirozené plánování rodičovství hodnoty, postoje a
znalosti zpětně ovlivňuje. Klann, Frank-Herrmann a Sottong (1993) (viz též Klann, Hahlweg,
Hank, 1988) se domnívají, že proces integrace přirozeného plánování rodičovství do
partnerského vztahu probíhá ve třech stadiích: po počátečním stabilním období, kdy se oba
partneři učí samotné metodě (měření, vyhodnocování příznaků) následuje často pro vztah
náročnější fáze vyrovnávání se s požadavky metody a rozdíly mezi potřebami, přáními a
očekáváními obou partnerů. Zde hraje důležitou roli jejich motivace, vzájemná podpora a
spolupráce a také případná pomoc zkušeného páru či poradce. Zcela zásadní vliv mají také
34
osobností charakteristiky uživatelů (například vysoká míra úzkostnosti, která je vyjádřena
v přehnané opatrnosti při vyhodnocování záznamů a zbytečném prodlužování období
zdrženlivosti; neschopnost odložit sexuální uspokojení), sexuální dysfunkce (erektilní
poruchy a předčasná ejakulace u mužů, ztráta libida u ženy v neplodném období a
v souvislosti s premenstruační tenzí), charakteristiky vztahu (manželská spokojenost,
vzájemná tolerance, empatie, projevování něžnosti a intimity v plodném období) apod. Pokud
je proces adaptace neúspěšný, buď proto, že muž a/nebo žena nemají předpoklady pro
dodržování metody, a tudíž jsou s metodou nespokojeni, nebo je rozdíl ve spokojenosti
partnerů příliš velký, a zároveň se jim nabízí jiná přijatelná alternativa, pak metodu opouštějí
(viz také Klaus, 1979). Úspěšná adaptace naopak vyústí nejčastěji do stabilního období, kdy
přínosy (pozitiva) metody pro jednotlivce i pár převažují nad obtížnými aspekty (negativy).
Některé páry však u metody setrvávají i přes značnou nespokojenost kvůli závazku vůči
morálním nebo náboženským hodnotám.
Borkman a Shivanandan (1984) vymezují 2 typy adaptace na požadavky PPR:
1. Fyzický, fyziologický: uživatelé zmiňují především tělesné procesy, záznamy a obavy o intimitu v plodném období, 2. Vztahový, psychologický: mezi hlavní zmiňovaná témata patří úcta
k ženě, sledování změn její nálady v cyklu, intimita v plodném období a osobní vztah k Bohu.
Fehring (1995) rozlišuje tři typy integrace fertility, které charakterizují následující postoje
uživatelů: I. PPR je pouze jedna z metod antikoncepce, plodnost je třeba kontrolovat,
v plodném období se cítí ošizeni o pohlavní styk, PPR negativně ovlivňuje spontaneitu
sexuality. II. PPR pomáhá zlepšovat komunikaci, sebekontrolu, intimitu, pozitivní chápání
období zdrženlivosti. III. Klienti vnímají PPR jako otevřenost vůči Boží vůli, PPR posiluje
vztah k Bohu nebo duchovním hodnotám, integrace plodnosti do celé bytosti.
Fehring (1995) se domnívá, že jedním z nejdůležitějších aspektů integrace plodnosti je
úspěšné začlenění období abstinence do vztahu. „ Když pár používá metodu PPR k tomu, aby
se vyhnul početí, prožívá období abstinence od styku a genitálního kontaktu. Tato praxe
periodické zdrženlivosti nejenomže pomáhá manželovi a manželce rozvinout sexuální
sebekontrolu, nýbrž je také podněcuje, aby rozvinuli jiné prostředky projevování intimity,
např. skrze prostředky spirituální (jako je společná modlitba), fyzické prostředky jiné než
genitální (jako je mazlení, líbání nebo držení se za ruku), intelektuální prostředky (jako je
sdílení a diskutování dobré knihy, článku nebo filmu), vzájemnou komunikací o svých
plánech a cílech v životě a/nebo sdělováním svých emocí a pocitů“ (str. 225-226). (V originálním anglickém znění tvoří názvy těchto oblastí zkratku SPICE („koření“): Spiritual,
Physical, Intellectual, Communicative/Creative, Emotional). Zatím však chybí empirické
35
údaje o tom, zda a jakým způsobem se kvalitativně liší interakce spokojených a
nespokojených párů v období zdrženlivosti.
Hlavním nedostatkem dosavadního výzkumu v oblasti PPR byla absence dostatečně
komplexního teoretického modelu. Přehled některých teorií manželství a sexuality se nachází
v následující části, společně s návrhem nového interakčního modelu manželství a jeho
aplikací na oblast PPR.
5. Teoretické modely manželství a sexuality
Pro vysvětlení a predikci procesů v rámci manželství a trvalých forem soužití byla
vyvinuta řada teoretických koncepcí (pro přehled viz Karney, Bradbury, 1995, a Sprecher,
1998). Některé z nich byly upraveny a aplikovány na sexuální a reprodukční chování člověka
(pro přehled viz Eis, 1998). Vedle teorie sociální směny (Sprecher, 1998) a behaviorální
teorie, teorie krize a teorie vazby (viz Karney, Bradbury, 1995) k nim patří například evoluční
a biologické přístupy a sociální konstruktivismus (pro jejich srovnání viz DeLamater, Hyde,
1998), teorie sociálního učení (Hogben, Byrne, 1998), symbolický interakcionismus
(Longmore (1998) a teorie systémů (Jurich, Myers-Bowman, 1998). Protože jedním
z hlavních cílů této práce je návrh teoretického modelu, nejdůležitějším z nich zde budeme
věnovat více pozornosti. V následujícím výkladu se podrobněji zmíníme o teorii sociální
směny, behaviorálním přístupu, teorii krize a teorii systémů. Pro podrobnější informace
o ostatních koncepcích odkazujeme na výše citovanou literaturu.
5.1 Teorie sociální směny
Teorie sociální směny patří mezi nejčastěji citované teoretické přístupy v kontextu
výzkumu manželství a jiných forem blízkých vztahů. Za posledních přibližně čtyřicet pět let
od svého vzniku prodělala značný vývoj. Přesněji řečeno: na bázi tohoto přístupu vznikla řada
více či méně propracovaných koncepcí (pro přehled viz Karney, Bradbury 1995, Sprecher,
1998). Většina z nich sdílí několik základních tezí: (1) sociální chování probíhá jako série
směn, (2) jedinci usilují o maximalizaci svých odměn (rewards) a minimalizaci svých výdajů
(costs) a (3) pokud jedinci obdrží odměnu od druhého, cítí se zavázáni, aby odpověděli
shodně (reciprocity). Odměny minus výdaje dávají výsledek, pokud je kladný, označuje se
jako zisk (benefit). Jednotlivé konkrétní přístupy pak přidávají další pojmy (následující
charakteristiky uvádíme podle přehledů Karney, Bradbury, 1995, a Sprecher, 1998).
Tribaut a Kelley v roce 1959 publikovali tzv. „outcome-indipendence theory“ (teorii
nezávislosti na výsledku), ve kterém k termínům odměna, zisk přiřazují ještě srovnávací
36
úroveň (comparison level) a srovnávací úroveň pro alternativy. Srovnávací úroveň označuje
očekávání, která má jedinec od vztahu a která slouží jako standard k hodnocení vztahu.
Vycházejí z osobních minulých zkušeností jedince nebo ze znalosti zkušeností jiných.
Srovnávací úroveň pro alternativy analogicky odkazuje na představy o výsledcích (ziscích),
které by obdržel od alternativ, které se mu nabízejí (jiný vztah, život bez závazného vztahu).
Pokud jsou zisky ze současného vztahu vyšší, než z nejlepší dostupné alternativy (alternativ),
jedinec se bude cítit závislý na vztahu a posílí to jeho závazek vůči tomuto vztahu.
Rozšířená forma tohoto modelu zavádí navíc pojem investice (investments), což jsou
zdroje, které jedinec vložil do vztahu a které po zániku vztahu nedostává nazpět. těmito
„nevratnými investicemi“ mohou být jak investice emoční a vztahové (sebesdílení, sebeodhalení), tak materiální prostředky. Tento investiční model umožňuje rozlišovat mezi
faktory, které mají přímý vztah ke spokojenosti a závazku ke vztahu. Základní propozice jsou
následující:
Spokojenost = (odměny – výdaje) – srovnávací úroveň;
závazek = spokojenost – srovnávací úroveň pro alternativy + investice.
Velmi podobný přístup přináší Levinger (viz Karney, Bradbury, 1995). Tvrdí, že
kvalita a stabilita manželství záleží na zhodnocení a vzájemném vztahu mezi přitažlivými
aspekty vztahu (attractions of the relationship), jimiž se rozumí všechny skutečnosti
přinášející zisk (naplňování potřeb emoční jistoty, bezpečí, sexuální uspokojení, sociální
status apod.), bariérami zamezujícími opuštění vztahu (například náboženské a sociální
závazky, děti, investice) a přítomností atraktivních alternativ, které se nacházejí vně vztahu.
Pokud vztah pro jedince ztratí přitažlivost, nejsou přítomny obtížně překonatelné bariéry a
nabízené alternativy jsou dostatečně atraktivní, pak vztah opouští.
Zatímco výše uvedené úpravy teorie sociální směny se zaměřují na vztah jako celek,
interpersonální model sexuální spokojenosti, který představili počátkem 90. let Lawrance a
Byers (pro přehled a kritiku viz Sprecher, 1998), se týká směn v rámci sexuálního vztahu.
Základními pojmy jsou zde zisky, výdaje, úroveň srovnávání a rovnost/shoda (equality).
Model můžeme vyjádřit následovně:
Sexuální spokojenost = {(zisky – výdaje) + (srovnávací úroveňzisky – srovnávací úroveňvýdaje)
+ (rovnostzisky, rovnostvýdaje)}
Znamená to, že: 1. Sexuální spokojenost roste tou měrou, s jakou se v rámci sexuálního
vztahu zvyšují zisky, snižují výdaje a celkové zisky převyšují výdaje. 2. Sexuální spokojenost
roste, jestliže skutečné zisky a výdaje splňují či převyšují kladná očekávání od vztahu.
37
3. Sexuální spokojenost také roste, jestliže existuje rovnost mezi celkovými výdaji a zisky
obou partnerů ve vztahu.
5.2 Teorie systémů
Teorie dynamických systémů (zde podle Jurich, Myers-Bowman, 1998) patří
k mimořádně intenzívně se rozvíjejícím paradigmatům současné vědy. Nachází uplatnění
snad ve všech oblastech výzkumu, mimo jiné i v psychologii. Systém je definován jako
množina objektů propojených vzájemnými vztahy a vztahy mezi atributy těchto objektů.
Výchozími postuláty jsou: (1.) Holismus, což znamená, že systém musí být pojímán jako
celek, nikoliv pouze jako suma částí. Důležitější než samotné charakteristiky jeho částí jsou
jejich vzájemné vztahy; klade se velký důraz na kontext zkoumaného jevu a spíše než o
lineární kauzalitě se uvažuje o kauzalitě cirkulární. (2.) Systém je hierarchicky uspořádán
(jsou v něm obsaženy různé subsystémy a sám je součástí suprasystému prostředí). (3.)
Interdependence (chování jednoho z prvků ovlivňuje všechny ostatní prvky systému). (4.)
Zpětná vazba (výstup ze systému se zároveň stává vstupem: je to základní princip cirkulární
kauzality - existuje jak negativní, tak pozitivní zpětná vazba). (5.) Ekvifinalita (stejného cíle
- konečného stavu - může být dosaženo mnoha různými způsoby). (6.) Izomorfismus
(ekvivalence forem: např. jeden subsystém může být nahrazen jiným, který má stejnou
funkci). Dále se teorie dynamických systémů zabývá faktory, které ovlivňují stabilitu z změnu
systému a predikcí vývoje systému na základě znalosti výchozího stavu, principy vzájemné
interakce prvků a dalších vstupujících faktorů. Často se pracuje s modely, které nejsou přísně
deterministické.
Pro výzkum manželství to může znamenat, že například oblast sexuality nemůžeme
adekvátně zkoumat bez zřetele k celému vztahu. Vztah mezi sexualitou a nesexuálními
aspekty manželství bude pravděpodobně obousměrný a vzájemný atp.
5.3 Behaviorální teorie
Na rozdíl od teorie sociální směny, která se zaměřuje na vnímání vztahu jako na
přímou determinantu manželské kvality a stability, behaviorální teorie i přesto, že pracuje
s pojmy odměna a výdaje, považuje za klíčové kognitivní zpracování jednotlivých interakcí.
Proto se zaměřuje zvláště na atribuci chování z pohledu partnerů. (Atribucí v rámci vztahu
rozumíme posouzení příčin události (chování) a partnerovy zodpovědnosti v dimenzích místa
kontroly, stability versus nestability, specifického versus globálního vlivu na vztah,
záměrnosti, dobrovolnosti, aktuálního stavu či trvalejší osobnostní charakteristiky apod.)
38
Hromadění určitých druhů zkušeností z interakce mezi partnery ovlivňuje jejich celkové
hodnocení kvality vztahu. Bardbury a Fincham (1990) předložili model vztahu mezi
chováním, atribucemi a manželskou spokojeností. Pro zjednodušení uvádějí pouze model pro
jednoho z partnerů (viz Obr. 3).
Autoři uvádějí, že do dostatečně nosného modelu je třeba zahrnout nejen chování
jednoho partnera, ale chování obou partnerů, protože je tím lépe postižen kontext jejich
interakce. Protože se proces atribuce netýká každého chování partnera, je třeba mezi chování
a atribuci vložit proces primárního zpracování, tj. posouzení, zda toto chování vůbec atribuci
podléhá. Jelikož aktuální atribuce (která nebyla sdělena partnerovi) pravděpodobně nemá
přímý vliv na dlouhodobou spokojenost ve vztahu, je zde vložen přechodný stav krátkodobé
spokojenosti.
Partnerovo
chování
B
Primární
zpracování
A
Vlastní
chování
F
C
D
Privátní
atribuce
H
E
Krátkodobá
spokojenost
Dlouhodobá
spokojenost
G
Obr. 3: Model vztahu mezi chováním, atribucemi a manželskou spokojeností
(Vysvětlivky v textu)
Na příkladu atribuce z pohledu manžela probíhají procesy následovně: manželčino
chování prochází nejdříve primárním zpracováním, ve kterém je analyzován jeho význam (B).
Podobně může manžel hodnotit i své vlastní chování (C), které vyvolalo hodnocené chování
(A). Pokud manžel posoudí chování své partnerky jako mající nízkou negativitu,
neočekávanost a self-relevanci, zareaguje na něj bez dalšího zpracování. Pokud však posoudí
manželčino chování v těchto dimenzích vysoko, pak u něj proběhne proces atribuce (D) a
podle jeho výsledku se zachová (G). Výsledek primárního zpracování a atribuce je ovlivněn
manželskou spokojeností a sám ji ovlivňuje (E, F).
Zatímco teorie směny se zaměřovala spíše na strukturální aspekty manželství,
předností této teorie je skutečnost, že umožňuje vysvětlit dynamiku a vývoj vztahu, tedy jak a
proč ke změnám dochází.
39
5.4 Ostatní přístupy
Podle přehledové práce Karney, Bradbury (1995) zde uvedeme charakteristiky
některých dalších přístupů k manželství.
Teorie krize se snaží vysvětlit, jak rodiny a páry reagují na stresující události.
V modelu označeném zkratkou ABCX figurují: stresující událost (A), konkrétní zdroje sloužící k adaptaci (B), definice a pojetí události (C) a proběhlá krize (X), jejíž výsledek závisí na
daných podmínkách, v nichž ke stresující situaci dochází, a zda dostupné zdroje odpovídají
definici situace. Úspěšné překonání krize může posílit jednotu rodiny nebo páru a stát se
stimulem k dalšímu růstu vztahu.
Teorie vazby (attachment) oproti tomu zdůrazňuje úlohu osobní historie, konkrétně
kvalitu a typ vazby k rodičovské osobě. Podle této teorie se nejistá vazba v dětství promítá
i do ostatních blízkých vztahů v období dospívání a dospělosti.
5.5 Integrativní model podle Karney, Bradbury (1995)
Na základě výsledků metaanalýzy longitudinálních studií kvality a stability manželství
vytvořili Karney a Bradbury (1995) integrativní model manželství, který nazvali „vulnerability-stress-adaptation model“ (model vulnerabilita-stres-adaptace). Funkční a dostatečně
komplexní model, který bude zároveň schopen vysvětlit vývojové tendence dlouhodobých
vztahů v manželství, by podle nich měl obsahovat následující složky (viz též Obr. 4):
B
trvalé
vulnerability
E
C
F
adaptační
procesy
G
stresující
události
manželská
kvalita
H
manželská
stabilita
A
D
Obr. 4: Integrativní model vulnerabilita-stres-adaptace
(Vysvětlivky v textu)
1. Trvalé vulnerability/zranitelnosti (enduring vulnerabilities), což jsou „stabilní
demografické, historické, osobnostní a zkušenostní faktory, které jedinci přinášejí do vztahu“
(str. 22); 2. Stresující události (stressful events), „vývojové přechody, situace, události a
chronické či akutní okolnosti, se kterými se páry setkávají“ (viz tamtéž); 3. Adaptační
40
procesy (adaptive processes), tedy „způsoby, jak jedinci či páry zacházejí s rozdíly v mínění a
individuálními nebo manželskými potížemi a přechody“ (viz tamtéž).
Vztah mezi adaptačními procesy a vnímanou kvalitou manželství je náplní klasické
behaviorální teorie: Kvalita manželství je ovlivněna opakovanou zkušeností s behaviorálními
výměnami ve vtahu a reakcemi na ně (cesta F). Hodnocení kvality vztahu však také může
působit na způsob, jakým se partneři vyrovnávají se stresujícími událostmi a vývojovými
přechody (cesta G). Je však třeba vzít do úvahy, že ne všechny páry se musejí potýkat se
stejnými událostmi (cesta A) a také to, že způsob jejich zvládání, jejich pojetí a interpretace
může jejich dopad zhoršit nebo naopak zmírnit (E). Stabilní osobnostní charakteristiky,
socioekonomický status páru, osobní historie a mnohé jiné proměnné mohou přispívat ke
stresujícím událostem, s nimiž se pár musí vyrovnávat (C) (značka D pak znamená vliv
nahodilých událostí), a mají nesporný vliv i na adaptační procesy (B). Špatná adaptace na
zátěžové situace a trvale snížená kvalita manželství má pak negativní vliv na stabilitu
manželství (H).
Mezi silné stránky této koncepce patří skutečnost, že zahrnuje jak faktory na
makroúrovni (např. socioekonomický status v rámci trvalých vulnerabilit), tak procesy na
mikroúrovni (behaviorální výměny v rámci adaptačních mechanismů). Navíc zahrnuje
specifické mechanismy adaptace na stresové události. A protože počítá s interakcí mezi
vulnerabilitou a stresujícími událostmi v jejich vlivu na adaptační procesy, dokáže vysvětlit
variabilitu ve vnímané kvalitě manželství jak pro pár, tak pro jednotlivce. Jako příklad
můžeme uvést situaci, kdy oba partneři mají řadu vulnerabilit. Jejich manželství ale může být
velmi uspokojivé a stabilní, protože se nemuseli díky příznivým okolnostem vyrovnávat
s událostmi, které by hůře zvládali. Naopak páry, jejich členové mají např. silnou osobnost a
málo zranitelných oblastí, mohou být velmi nespokojené, protože se ocitly pod trvalým
tlakem náročných situací.
Omezení předkládaného modelu vycházejí z jeho nedostatečné propracovanosti.
Například teorie směny zdůrazňuje kromě manželské spokojenosti i jiné vlivy (bariéry proti
opuštění vztahu a přítomnost atraktivních alternativ), které působí na trvání manželství. Další
slabinou je nedostatečné rozlišení charakteru stresujících událostí. Autoři tohoto modelu
připouštějí, že akutní a chronický stres může na manželství působit rozdílnými mechanismy.
Zatímco akutní stres podle nich pravděpodobně aktivuje přímo adaptační schopnosti páru,
chronický stres může působit na manželství pouze za přítomnosti trvalých vulnerabilit. Tato
koncepce také nebere v úvahu rozdíly ve vulnerabilitě, vnímané intenzitě stresu a kvalitě
manželství mezi partnery. Navíc je tento model zdůrazňuje pouze rizikové faktory (trvalé
vulnerability) a přehlíží faktory protektivní. A vedle adaptačních mechanismů opomíjí
41
procesy aktivního budování vztahu. Kvalitu vztahu neovlivňuje pouze to, zda partneři dokáží
úspěšně řešit názorové neshody a překonávat vzniklé překážky, ale také jak kvalitně o
vzájemný vztah „pečují“, co do něho vkládají. V modelu také chybí kognitivní závazek, který
podle našeho mínění spolurozhoduje o stabilitě vztahu (viz výše).
Jedním z cílů naší práce je představit model manželského (partnerského vztahu) se
zřetelem k úloze sexuality a k potenciálnímu vlivu PPR na vztah.
5.6 Návrh obecného interakčního modelu manželského vztahu
V našem interakčním modelu manželského vztahu (viz Obr. 5) na rozdíl od modelu
vulnerabilita-stres-adaptace (Karney, Bradbury, 1995) zdůrazňujeme navíc i úlohu pozitivních
aspektů vztahu, osobnosti a vlivu okolí (kromě vulnerabilit pracujeme i s protektivními
faktory). Proto jsme ve specifických interakcích mezi partnery vedle adaptačních procesů
(způsobů řešení konfliktů, neshod mezi partnery – a také náročných požadavků prostředí)
vyčlenili i procesy aktivního budování vztahu (naplňování potřeb v oblasti intimity, sexuality
apod.
Kontextové a intervenující faktory
K
L
M
N
O
I
Stresující
události
J
H
F
Specifické
interakce
mezi partnery
A
Závazek /
rozhodnutí
P
D
Q
Manželská
stabilita
C
Percepce,
atribuce
chování
B
Krátkodobá
spokojenost
Dlouhodobá
spokojenost
E
G
Obr. 5: Interakční model manželského vztahu
Vysvětlivky viz text.
Adaptační procesy vymezujeme jako způsoby zvládání rozdílu v názorech, postojích
a potřebách mezi partnery a prevenci a zvládání stresujících situací působících na manželský
vztah. Rozlišujeme tři roviny adaptačních procesů: kognitivní (anticipace událostí a jejich
následků), behaviorální (konfrontace versus únik ze situace, podpora, kooperace, agresivní
chování, instrumentální interakce apod.) a emoční (pozitivní/negativní zabarvení emočních
reakcí a jejich četnost a intenzita). Stresující události mohou mít charakter náhlých
nepředvídaných změn v prostředí a/nebo trvalejších sociálních, ekonomických, kulturních či
42
osobních a osobnostních vlivů (trvalé vulnerability) (K), které rovněž pozitivně či negativně
působí na kvalitu adaptačních procesů a procesů budování vztahu (L).
Procesy budování vztahu zahrnují výdaje a zisky plynoucí ze vztahu v souvislosti
s naplňováním potřeb (vlastních i partnerových) v oblasti intimity, sexuality apod. Jsou
ovlivňovány úspěšností řešení konfliktů (A), manželskou spokojeností (N), závazkem (P) a
kontextovými a intervenujícími faktory (např. zkušenostmi z rodiny původu a z minulých
partnerských vztahů a osobnostní charakteristikami – M).
Tyto dvě oblasti spolu úzce interagují, doplňují se a částečně se i překrývají. Úspěšné
či neúspěšné řešení konfliktů a problémů a investice a zisky ze vztahu prostřednictvím
ohodnocení a atribuce situace (A) ovlivňují celkovou krátkodobou a posléze i dlouhodobou
manželskou spokojenost (B). Na ní se podílejí také očekávání od vztahu, hodnocení
nabízených atraktivních alternativ, popřípadě i jiné vlivy (N, P). Manželská spokojenost
výrazně působí na závazek a rozhodnutí setrvat ve vztahu (C), důležitou roli zde také hrají i
ostatní faktory, např. uznávané hodnoty a náboženské přesvědčení, popřípadě kulturní a
společenské normy (O). Míra závazku pak spoluurčuje charakter atribuce partnerova chování
a vzniklé situace (J) a vzájemné interakce mezi partnery (I) (jedinci s vyšší mírou závazku se
mohou např. vyhýbat vyloženě destruktivním formám komunikace). Závazek vedle
manželské spokojenosti (E) a jiných skutečností, kterými jsou například bariéry proti opuštění
vztahu (např. přítomnost dětí v rodině) a očekávané důsledky rozpadu manželství (Q), také
působí na stabilitu vztahu (D). Manželskou stabilitu ovlivňuje i přímo manželská
spokojenost (např. druhý partner může usilovat o opuštění vztahu) (E).
Mezi kontextové a intervenující proměnné patří základní sociodemografické faktory
(vzdělání, zaměstnání, socioekonomický status), faktory osobní a vztahové historie (rodina
původu, zkušenost z ostatních vztahů, délka současného vtahu), charakteristiky a kontext
současného vztahu, širší vztahová síť, osobnostní charakteristiky, vyznávané hodnoty a
postoje, náboženské přesvědčení, bariéry proti opuštění vztahu, nabízené atraktivní
alternativy, metoda kontroly početí apod. Všechny tyto proměnné mohou mít jak pozitivní
(protektivní) tak negativní (rizikový) vliv na interakci mezi partnery a jejich spokojenost,
závazek a manželskou stabilitu.
Domníváme se, že náš model překonává některá omezení modelu vulnerabilita-stresadaptace. Oproti němu je mnohem komplexnější. Zahrnuje vedle rizikových i protektivní
faktory, zvlášť zdůrazňuje úlohu percepce a atribuce v rámci vztahu, zavádí kognitivní
závazek vůči vztahu a dává modelu podobu dynamického systému se zpětnými vazbami. Jeho
slabinou však stále zůstává nedostatečné rozlišení mezi působením krátkodobých a
dlouhodobých stresorů. Pro zjednodušení v něm nejsou také rozlišeny procesy pro oba
43
partnery zvlášť na všech popisovaných úrovních (partneři se mezi sebou mohou lišit mírou
rizikových i protektivních faktorů, které vnášejí do vztahu, citlivostí k různým typům
stresorům, způsobem interakce s partnerem, specifickými potřebami, vnímáním a atribucí
partnerova i svého chování, krátkodobou i dlouhodobou spokojeností a mírou závazku vůči
vztahu). Je ho proto možné na základě dalšího studia a empirických testů rozšířit a přepracovat.
V následujícím oddílu se pokusíme náš model aplikovat na analýzu vlivu PPR na
různé aspekty manželského vztahu.
5.7 Model vlivu PPR na manželský vztah
Jestliže z kontextových a intervenujících faktorů zvlášť vyčleníme přirozené plánování
rodičovství, pak navrhovaný model působení PPR na manželský vztah bude mít následující
podobu (viz Obr. 6):
S
Přirozené plánování
rodičovství
P
Ostatní kontextové a intervenující faktory
R
K
Q
I
J
Stresující
události
H
F
Specifické
interakce
mezi partnery
A
Závazek /
rozhodnutí
D
Manželská
stabilita
C
B
Percepce,
atribuce
chování
Krátkodobá
spokojenost
Dlouhodobá
spokojenost
E
G
Obr. 6: Model vlivu PPR na manželský vztah
Vysvětlivky viz text.
Domníváme se, že PPR může na kvalitu a stabilitu manželství působit v rámci tohoto
modelu na třech úrovních:
1. PPR může působit jako jeden ze stresorů ve vztahu (například kvůli nutnosti
pravidelného měření teploty, abstinence v plodném období, a to zvláště za určitých náročnějších podmínek, jako je péče o malé dítě, práce ve směnném provozu apod.). Dopad
44
určitých událostí na vztah a sexualitu může být významný pouze kvůli tomu, že pár používá
PPR (např. jestliže stres z cestování ovlivňuje cyklus ženy a sledované příznaky plodnosti (P).
2. Kromě toho mohou být používáním PPR ovlivněny samotné interakce mezi
partnery: komunikace o sexuálních a jiných stránkách manželství, v plodném období
projevování něžností, které nevedou k pohlavnímu styku, což může vést prohloubení
vzájemného vztahu na více úrovních, zvětšení intimity díky lepšímu poznání druhého
partnera, rozvoj sebekontroly, která může být pro vztah prospěšná apod. Pozitivně může být
ovlivněna i sexualita, protože PPR nevyžaduje používání prostředků rušících průběh styku.
PPR samozřejmě může na interakce působit i negativně. Může omezovat spontaneitu
sexuálních projevů, snižovat četnost pohlavních styků kvůli tomu, že je méně příležitostí mít
pohlavní styk. Kvalita samotného vztahu (a také spokojenost s ním) zpětně působí na ochotu
PPR používat a na proces adaptace na požadavky PPR (Q).
3. Díky „vědomí plodnosti“ získávají oba partneři možnost pochopit některé změny
nálady, ke kterým někdy u žen dochází v jistých fázích cyklu. Vědomí, že zhoršená nálada
partnerky je způsobena hormonálními vlivy, může přispět k méně negativní atribuci
(interpretaci) jejího chování ze strany muže (R).
V modelu jsme navíc přidali propojení mezi závazkem vůči vztahu a používáním PPR.
Závazek, plynoucí z určité hodnotové orientace či náboženského přesvědčení může hrát
významnou roli při volbě PPR a při ochotě u něho setrvat i přes jisté obtíže přechodného či
trvalejšího charakteru.
V epirické části této práce nejprve podáme přehled základních charakteristik
manželské spokojenosti, sexuality, religiozity a spokojenosti s PPR u vzorku 67 manželských
párů. Na základě výše uvedeného modelu si klademe následující výzkumné otázky a budeme
testovat tyto hypotézy:
O1: Jaká je celková spokojenost uživatelů s PPR?
O2: Liší se v celkové spokojenosti s PPR muži a ženy?
O3: Liší se muži a ženy v manželské spokojenosti?
O4: Jaký podíl mužů a žen v našem vzorku má výrazné potíže s abstinencí v plodném
období?
O5: U jakého podílu žen je sexuální prožívání žen v plodném období po ovulaci
narušeno tak, že je pro ně pohlavní styk nepříjemný nebo neuskutečnitelný?
H1: Koitální frekvence bude mít pozitivní vztah ke spokojenosti se sexualitou.
H2: Spokojenost se sexualitou bude mít pozitivní vztah k celkové manželské
spokojenosti.
45
H3: Uživatelé kombinovaných metod budou mít vyšší koitální frekvenci než uživatelé
čistého PPR.
H4: Uživatelé kombinovaných metod budou mít vyšší úroveň spokojenosti se
sexualitou v manželství než uživatelé čistého PPR.
H5: Spolupráce muže při měření a vyhodnocování příznaků plodnosti bude mít pozitivní vliv na manželskou spokojenost.
H6: Spolupráce muže při měření a vyhodnocování příznaků plodnosti bude mít pozitivní vliv na spokojenost s metodou PPR (více u žen než u mužů).
6. Materiál a metody
6.1 Výzkumný soubor
Výzkumný soubor tvořily páry, které byly v době zadání výzkumu (prosinec 2003)
zapojeny do studie efektivity a akceptability symptotermální metody PPR, kterou pořádá
Centrum naděje a pomoci (CENAP) ve spolupráci s Ligou pár páru (LPP) (podrobnosti viz
Skočovský, 2003a). Tyto páry byly získány příležitostným výběrem, a proto je reprezentativnost vzorku omezena.
Na začátku studie spolehlivosti a akceptability PPR byli osloveni všichni vyškolení
instruktoři organizace CENAP, kteří nabídli svým klientům vstup do studie. Instruktoři
samotní mohli také do studie vstoupit. Informace o studii byla navíc publikována ve dvou
oběžnících. Do studie v období 1.1.2003 – 1.12.2003 vstoupilo celkem 116 párů, z toho 105
jich bylo v polovině prosince 2003 stále zapojeno. Kritériem pro zařazení do naší psychologické studie byla zkušenost s metodou PPR delší než 6 měsíců, což splňovalo 100 párů.
Těmto párům byly zaslány prostřednictvím instruktorů ve studii PPR dotazníky použité ve
výzkumu. Návratnost činila 67% (odpovědělo 67 párů; od dalších 7 párů jsme obdrželi pouze
dotazník pro ženu a od 1 páru pouze dotazník pro muže – tyto dotazníky nebyly do výzkumu
zařazeny).
6.2 Uspořádání výzkumu
Jelikož se v obou výzkumech jedná o data intimního charakteru, byla učiněna opatření,
která zajišťovala respondentům anonymitu vzhledem k třetím osobám. Výzkum byl uspořádán tak, že každý pár, který projevil zájem o vstup do studie, byl přiřazen k jednomu
z certifikovaných instruktorů této metody (jeden instruktor mohl mít více párů, přičemž
instruktor mohl se svým partnerem vstoupit do studie). Ten pak každému páru přidělil číselný
kód, pod kterým posílal všechny požadované údaje do výzkumného centra. Výzkumné
46
centrum nemělo k dispozici údaje o tom, koho konkrétního se získané údaje týkají, ani jména
či adresy zúčastněných párů. Veškerá korespondence (připomínky, žádosti o doplnění
chybějících údajů) byla směřována na instruktory, který ji předával svým klientům.
Prospektivní studie spolehlivosti probíhala tak, že na začátku pár vyplnil údaje o základních sociodemografických charakteristikách, reprodukčním záměru, spokojenosti s PPR a
zkušenosti s ostatními formami kontroly početí, žena pak gynekologickou anamnézu. Po
skončení každého cyklu vyplnil instruktor na základě tabulky k cyklu, kterou mu pár poskytl,
tzv. dotazník k cyklu, který obsahoval mimo jiné údaje o prvním a posledním dni cyklu a
plodného období, data o koitální frekvenci, údaje o všech pohlavních stycích v plodném
období (zda byl: nechráněný / s použitím kondomu / přerušované soulože). Dotazník do naší
studie psychologických aspektů PPR byl zaslán všem, o kterých jsme v daném čase měli
informaci, že jsou zapojeni do prospektivního sledování.
V našem výzkumu obdržel instruktor společně s potřebnými pokyny obálku určenou
pro jednotlivé páry. V ní byl průvodní dopis, který obsahoval informace o účelu výzkumu,
pokyny k vyplňování dotazníků a prohlášení o tom, že veškeré informace budou ošetřovány
jako přísně důvěrné a budou použity pouze pro vědecké účely. Byly přiloženy samostatné
obálky pro muže a ženu, v nichž byl vždy dotazník a ofrankovaná obálka se zpáteční adresou
výzkumného centra. Dotazník pro každého z partnerů i průvodní dopis obsahoval výzvu, aby
partneři vyplňovali dotazníky nezávisle na sobě a také aby je do centra zaslali každý v jiné
obálce.
6.3 Použité výzkumné metody
Při vstupu do studie efektivity a akceptability STM PPR byl párům administrován
dotazník, který zjišťoval základní sociodemografické údaje (věk, vzdělání, vyznání apod.),
gynekologickou anamnézu (paritu, pravidelnost menstruace aj.), reprodukční záměr, spokojenost se současnou metodou PPR, délku jejího používání a zkušenost s jinými metodami
kontroly početí.
V rámci naší studie vyplňovali oba partneři zvlášť dotazník s následujícími okruhy:
(1) manželská a partnerská spokojenost (tyto otázky byly částečně převzaty a
upraveny z práce Hook et al., 2003), (2) charakteristika sexuálního chování a sexuální
spokojenost, (3) spokojenost se STM PPR, (4) postavení víry a náboženského přesvědčení
v životě jednotlivce i páru, (5) složení rodiny (pouze v dotazníku pro ženy), (6) důvody volby
PPR jako metody kontroly početí, (7) vnímaný pozitivní a negativní vliv používání PPR na
jednotlivce a/nebo vztah (odpověď na tento poslední okruh byla ponechána na dobrovolnosti).
(Některé otázky z okruhů 2 a 3 byly převzaty z práce Marshall, Rowe, 1970 a z dotazníku,
47
který nám laskavě poskytl R. Mikolajczyk - viz např. Mikolajczyk, Rauchfuss, 2001). Znění
formy pro ženy a muže jsou obsaženy v příloze č. 1 a 2.
6.4 Zpracování dat
Výsledky byly zpracovány pomocí programu SPSS 11.5. Pro analýzu proměnných,
které v našem souboru nevykazovaly normální rozložení, jsme použili neparametrické metody
(Kruskal-Wallis, znaménkový test, Kendallův korelační koeficient a chí-kvadrát test).
7. Výsledky
Při kontrole rozdílu data vyplnění dotazníků u obou manželů jsme zjistili, že u žádného z 67 párů nebyl rozdíl v datu větší než 25 dnů. Naprostá většina (59 párů) uvedla rozdíl
menší než 7 dnů. Oba manželé v našem výzkumu tedy hodnotili stejné časové období.
Časová vzdálenost mezi datem vyplnění dotazníku ženy a datem skončení posledního
cyklu prospektivního sledování činila u 54 párů (80,1 %) méně než 60 dnů. Kvůli zpoždění
v zasílání prospektivních údajů a pozdějšímu vyplnění dotazníku je u zbylé části tento interval
delší. Celkem od 58 (86,6 %) párů máme údaje o alespoň 6 po sobě jdoucích cyklech
sledovaných prospektivně. Bohužel ale u některých párů nejsou k dispozici všechny pořadované informace (např. koitální frekvence).
7.1 Charakteristika výzkumného souboru
Výzkumný vzorek se skládal z 67 žen ve věku 23-45 let (m = 34,2) a 67 mužů ve věku
25-54 let (m = 36,7) (viz Obr. 7). U žen převažovalo vzdělání středoškolské (57 %), u mužů
vysokoškolské (45 %). Téměř všichni muži byli pracující, polovina žena byla v době vstupu
do studie spolehlivosti STM PPR na rodičovské dovolené. Více než 85 % mužů a žen uvedlo
katolické vyznání (viz Tab. 2). Všechny páry ve výzkumu byly sezdané, průměrná délka
soužití ve společné domácnosti činila 11,8 let (interval 1-29 let). Asi 36 % párů mělo 1-2 děti,
dalších asi 50 % 3-4 děti a 9 % 5 nebo 6 dětí a 5% zatím nemělo žádné dítě. O dítě mladší než
5 let se staralo 54 % párů. Přibližně 53 % párů si v budoucnu spíše nebo zcela určitě nepřeje
mít dítě, 30 % dítě plánuje a 18 % není rozhodnuto (Tab. 3).
Celkem 90 % párů používá Bonnskou variantu STM PPR, zbytek pak variantu Ligy
pár páru. Průměrná délka zkušenosti s PPR (do které se nezapočítávala období těhotenství) je
6,1 let (interval 1-20 let). Přibližně 18 % párů používá PPR dobu kratší než 2 roky, 31 % 2 až
4 roky a 49 % 5 a více let (Tab. 4). Větší polovina manželů (57 %) měla na počátku
prospektivní studie zkušenost s některou formou antikoncepce. Nejčastěji to byla kombinace
48
PPR a kondomu nebo přerušované soulože v plodném období (metoda vědomí plodnosti),
nebo pouze kondom nebo přerušovaná soulož. S hormonální antikoncepcí má zkušenost 6 %
párů a žádný pár nepoužíval nitroděložní tělísko. Během šesti po sobě jdoucích cyklů které
předcházely vyplnění psychologického dotazníku (připouštěl se jeden chybějící údaj) 28 párů
(42 %) použilo alespoň jednou kondom nebo přerušovanou soulož v plodném období, 36
(53 %) je nepoužilo a u 3 (5 %) chybí údaje.
Tab. 2 (nahoře) a 3: Základní demografické a rodinné údaje o výzkumném souboru
Proměnná
Žena
m = 34,2 (s = 6,0) [23-45] m = 36,7 (s = 6,9) [25-54]
n
%
n
%
Věk:
Vzdělání:
Zaměstnání:
Vyznání:
Rodinný stav:
Muž
Základní:
Středoškolské:
Vysokoškolské:
Jiné:
Pracující:
Na rodič. dovol.:
V domácnosti:
Studující:
Jiné:
Neuvedeno:
Katolické
Evangelické
Jiné:
Bez vyznání:
Vdaná/ženatý:
2
38
24
3
25
34
5
1
1
1
57
6
3
1
67
Proměnná
3,0
56,7
35,8
4,5
37,3
50,7
7,5
1,5
1,5
1,5
85,1
9,0
4,5
1,5
100,0
4
26
30
7
64
0
0
1
1
1
57
6
3
1
67
n
%
0-4 roky
11
16,4
5-9 let
17
25,4
10-14 let
17
25,4
15 a více let
20
29,9
neuvedeno
2
3,0
m = 11,8 (s = 6,6) [1-29]
Délka soužití:
Ne:
3
4,5
Byla někdy těhotná?
Ano:
64
95,5
0
3
4,5
Počet dětí:
1 až 2
24
35,8
3 až 4
34
50,7
5 až 6
9,0
6
Ano:
36
53,7
Dítě mladší než 5 let:
Ne:
31
46,3
10
14,9
Chcete mít v budoucnu Zcela jistě ne:
Spíše ne:
25
37,3
dítě?
Ano:
20
29,9
Nerozhodnuti: 12
17,9
Délka soužití:
49
6,0
38,8
44,8
10,4
95,5
0,0
0,0
1,5
1,5
1,5
85,1
9,0
4,5
1,5
100,0
40
Podíl v %
30
20
Pohlaví
10
muži
0
ženy
20-24
31-34
25-30
40-44
35-39
50-54
45-49
Věk v letech
Obr. 7 Věkové složení zúčastněných párů
Tab. 4. Délka používání STM PPR
Používaná metoda
n
%
Bonnská
Liga pár páru
60
7
89,6
10,4
Délka užívání PPR
0-1 rok
2-4 roky
5 a více let
Neuvedeno
n
12
21
30
4
%
17,9
31,3
44,8
6,0
Délka užívání PPR v letech:
m = 6,1 (s = 4,5) [0,7-20]
Tab. 5 Zkušenost s různými metodami kontroly početí
50
Tab. 5: Používaná metoda PPR
7.2 Manželská spokojenost
Otázky týkající se manželské spokojenosti byly následující (viz též Příloha 1 a 2):
1. Jak jste celkově spokojen/á s Vaším manželstvím?
2. Cítíte se milován/a Vaším partnerem?
3. Jak moc rád/a trávíte čas o samotě se svým partnerem?
(Hodnocení na škále 1-6, přičemž 1 = maximální spokojenost a 6 = maximální nespokojenost.)
4. Můj partner/moje partnerka opravdu rozumí mým bolestem a radostem.
5. Je pro mne těžké hovořit s partnerem o něčem, co mne hluboce zranilo.
6. Svému partnerovi důvěřuji.
7. Můj partner mi naslouchá, když o něčem chci hovořit.
8. Je pro mne snadné vyjádřit před partnerem, co opravdu cítím.
9. Přeji si, aby se můj partner více zajímal o mé koníčky a záliby.
(Hodnocení na škále 1-5, přičemž 1 = nikdy, 5 = pokaždé.)
Rozložení skórů pro jednotlivé položky je znázorněno na Obr. 8-16. Celkem 51 % žen
a 45 % mužů ohodnotilo svou celkovou spokojenost v manželství nejvyšším stupněm 6,
dalších 31 % žen a 49 % mužů uvedlo stupeň 5, zbývající pak stupně 4 až 2. Nikdo neuvedl
nejnižší hodnocení.
Provedli jsme neparametrickou korelaci mezi položkou celková manželská spokojenost (č. 1) a položkami ostatními, a to zvlášť pro muže a ženy (viz Tab. 6).
51
Tab. 6: Korelace položek měřících různé aspekty vztahu
Vysvětlivky: *** p ≤ 0,0005, * p ≤ 0,05.
Ukázalo se, že nejsilnější vztah k celkové spokojenosti má u žen položka č. 2 (cítíte se
milován/a?), dále č. 4 (můj partner rozumí mým starostem) a č. 7 (partner mi naslouchá),
u mužů rovněž č. 2, č. 4 a dále č. 8 (vyjadřování skutečných pocitů před partnerem). Při
párovém srovnání nebyl zjištěn průkazný rozdíl mezi muži a ženami v celkové manželské
spokojenosti. Ženy uváděly menší intenzitu pocitu, že jsou milovány, než jejich partneři (p ≤
0,05), raději s partnerem trávily čas o samotě (p ≤ 0,05) a častěji měly pocit, že jim partner
60
60
50
50
40
40
Podíl v %
Podíl v %
nenaslouchá (p ≤ 0,05). V ostatních položkách nebyl nalezen signifikantní rozdíl.
30
30
20
20
Pohlaví
Pohlaví
10
10
muži
muži
0
ženy
0
2
3
4
5
ženy
1
6
2
3
4
5
Intenzita pocitu
Míra spokojenosti
Obr. 8: Celková spokojenost s manželstvím
Obr. 9: Cítíte se milován/a?
52
6
70
60
60
50
50
40
Podíl v %
Podíl v %
70
30
20
Pohlaví
muži
0
30
20
Pohlaví
10
40
10
muži
ženy
1
3
4
5
ženy
0
6
nikdy
někdy
velmi zřídka
Intenzita pocitu
Obr. 10: Jak moc rád jste s part. o samotě?
pokaždé
často
Obr. 11: Můj part. rozumí mým problémům
50
80
40
30
Podíl v %
Podíl v %
60
20
Pohlaví
10
40
20
Pohlaví
muži
muži
ženy
0
nikdy
někdy
velmi zřídka
pokaždé
0
často
Obr. 12: Je pro mne těžké s part. mluvit
o problémech
někdy
často
pokaždé
Obr. 13: Svému partnerovi důvěřuji
70
60
60
50
50
40
Podíl v %
Podíl v %
ženy
velmi zřídka
40
30
30
20
20
Pohlaví
Pohlaví
10
muži
10
muži
velmi zřídka
někdy
často
ženy
0
nikdy
ženy
0
někdy
velmi zřídka
pokaždé
Obr. 14: Můj partner mi naslouchá
pokaždé
často
Obr. 15: Je pro mne obtížné vyjádřit před
partnerem, co opravdu cítím
53
50
Podíl v %
40
30
20
Pohlaví
10
muži
0
ženy
nikdy
někdy
velmi zřídka
pokaždé
často
Obr. 16: Přeji si, aby se můj partner více zajímal o mé koníčky
Korelace manželské spokojenosti obou partnerů byla 0,41 (p ≤ 0,0005). Korelace mezi
manželskou spokojeností a spokojeností se sexualitou byla vyšší u žen (0,55, p ≤ 0,0005) než
u mužů (0,42, p ≤ 0,001). Korelace mezi sexuální spokojeností a pocitem, že jsem milován/a,
činila 0,44 u žen a 0,43 u mužů (obojí p ≤ 0,0005) a mezi sexuální spokojeností a radostí
z chvil trávených o samotě s partnerem byla 0,41 u žen (p ≤ 0,0005) a 0,29 u mužů (p ≤ 0,01).
Soubor jsme rozdělili do kategorií podle věku: -30, 31-34, 35-39, 40 a více let. Souvislost
mezi věkem a manželskou spokojeností nebyla průkazná. Souvislost mezi kategoriemi délky
soužití (0-4, 5-9, 10-14, 14-19, 20 a více let) byla rovněž neprůkazná. V obou posledně
jmenovaných případech však byl zřetelný jistý trend k vyšší nespokojenosti u starších
věkových skupin. Uživatelé kombinovaných metod (vědomí plodnosti) se v manželské
spokojenosti nelišili od uživatelů PPR.
7.3 Víra a náboženské přesvědčení
Srovnání subjektivní důležitosti víry v Boha v životě ukazuje Obr. 17. Celkem 83,6 %
žen a 67,2 % mužů přisoudilo víře na škále 1-6 nejvyšší hodnotu, 13,4 % žen a 20,9 % mužů
druhou nejvyšší hodnotu.
Ženy hodnotily víru jako důležitější ve svém životě než jejich partneři u 19
párů, muži u 5 párů a shoda v hodnocení byla u 43 párů. Rozdíl mezi muži a ženami je
statisticky průkazný (p ≤ 0,01). Celkem 42 % mužů a 48 % žen navštěvuje bohoslužby častěji
než 1x týdně a 48 % mužů a 49 % žen 1x týdně. U přibližně 60 % párů se spolu partneři
modlí častěji než 1x týdně.
54
100
Podíl v %
80
60
40
Pohlaví
20
muži
0
ženy
1
2
3
4
5
6
Míra důležitosti
Obr. 17: Subjektivní míra důležitosti víry v Boha v životě
Míra důležitosti hodnocena na škále od 1 (=zcela nedůležitá) do 6 (= velmi důležitá).
Tab. 7: Častost společné modlitby s partnerem
Důležitost víry v Boha v životě byla rozdělena na dvě kategorie: hodnota 6 versus 5 a
nižší. První skupina uváděla nižší věk, vyšší manželskou spokojenost a spokojenost se
sexualitou, nižší subjektivní obtížnost abstinence v plodném období a nižší koitální frekvenci
u mužů i žen, ale zjištěné rozdíly nebyly statisticky průkazné. Podobně ženy z první skupiny
byly více spokojeny s PPR (rovněž neprůkazný trend). Důležitost víry v životě se nelišila
mezi uživateli čistého PPR a kombinovaných metod.
Srovnání párů, v nichž oba partneři shodně uvedli, že se spolu modlí častěji než 1x
týdně s páry ostatními přineslo následující zjištění: obě skupiny se nelišily průměrným věkem
mužů a žen, muži v první skupině byli průkazně spokojenější s manželstvím (p ≤ 0,05) a víra
pro ně byla v jejich životě důležitější než u mužů druhé skupiny. U žen byl v manželské
spokojenosti shodný, ale nesignifikantní trend, ženy první skupiny však uvedly, že se cítí více
milovány (p ≤ 0,05). Žádné rozdíly nebyly zjištěny ve vnímání společně tráveného času,
spokojenosti se sexualitou, s PPR a v obtížnosti zvládání období zdrženlivosti.
55
7.4 Sexuální aktivita: deskriptivní údaje a subjektivní spokojenost
Průměrná spokojenost se sexualitou v manželství hodnocená na šestibodové škále
(vyšší hodnoty znamenají vyšší spokojenost) byla u mužů 4,75 (s = 1,1) a u žen 4,82 (s = 1,1),
což podle párového srovnání není průkazný rozdíl. Subjektivní důležitost pohlavního styku
pro spokojenost v manželství byla průkazně vyšší u mužů (m = 4,85, s = 0,9) než u jejich žen
(m = 3,95, s = 1,0) (p ≤ 0,0005).
60
50
Podíl v %
40
30
20
Pohlaví
10
muži
ženy
0
1
2
3
4
5
6
Míra spokojenosti
Obr. 18: Subjektivní spokojenost se sexualitou v manželství.
Míra spokojenosti hodnocena na škále od 1 (= zcela nespokojen/a) do 6 (zcela spokojen/a).
50
Podíl v %
40
30
20
Pohlaví
10
muži
0
ženy
1
2
3
4
5
6
Míra důležitosti
Obr. 19: Subjektivní hodnocení důležitosti pohlavního styku pro spokojenost v manželství
Míra důležitosti hodnocena na škále od 1 (= velmi důležitý) do 6 (zcela nedůležitý).
Deskriptivní (retrospektivní) údaje o sexuální aktivitě uvedlo celkem 64 párů
(95,5 %), u ostatních párů jsou dostupné údaje pouze od jednoho partnera (ty jsme do analýz
nezařadili). Muži uváděli průměrnou četnost 6,2 pohlavních styků za měsíc (s = 3,0, medián =
56
5) a jejich manželky 6,4 za měsíc (s = 2,9, medián = 6). Průměrný rozdíl v udávané četnosti
mezi partnery byl 0,2 (s = 2,0). Ačkoliv rozdíl mezi skupinami mužů a žen není statisticky
průkazný, vysoká směrodatná odchylka rozdílu mezi partnery ukazuje na nižší reálnou míru
shody. Korelace činila 0,73 (p ≤ 0,01). U 15 párů (22 %) se údaje lišily více než o 2 styky za
měsíc.
Prospektivní údaje z šesti po sobě jdoucích cyklů (tolerován jeden chybějící údaj) jsou
dostupné od 43 párů (64,2 %). Průměr individuálních průměrů pro pár činil 5,3 styků za měsíc
(s = 2,6, medián = 4,3). Korelace (neparametrická) mezi retrospektivními a zaokrouhlenými
prospektivními údaji byl 0,70 pro ženy a 0,51 pro muže (p ≤ 0,0005).
Srovnávali jsme skupinu párů používajících pouze PPR (n = 34) se skupinou uživatelů
kombinovaných metod (vědomí plodnosti) (n = 27). Průměrná četnost styků byla 5,4 u mužů
a 5,6 u žen při používání PPR a 7,5 u mužů a 7,8 u žen při vědomí plodnosti. Hodnoty
z prospektivního sledování (43 párů) pak byly 4,1 pro PPR (n = 20) a 6,3 pro vědomí
plodnosti (n = 23) (rozdíly signifikantní na hladině p ≤ 0,01). Obě skupiny se však překvapivě
nelišily ve spokojenosti se sexualitou.
Prospektivně ani retrospektivně zjišťovaná koitální frekvence neměla průkazný vztah
k manželské spokojenosti u žádného z manželů. Retrospektivní údaje však korelovaly se
spokojeností se sexualitou u mužů (0,22, p ≤ 0,05) i u žen (0,29, p ≤ 0,005). Prospektivní
údaje pak korelovaly se sexuální spokojeností pouze u mužů (0,24, p ≤ 0,05). I když
nejmladší věková kategorie (do 30 let) měla nejvyšší koitální frekvenci, klesající trend
v dalších věkových skupinách nebyl statisticky průkazný. Délka soužití rovněž neměla na
četnost pohlavních styků průkazný vliv.
Tab. 8: Preferovaná četnost pohlavních styků.
Podle muže
vyhovující
vyšší
Podle
ženy
Celkem
vyhovující
vyšší
nižší
Celkem
nižší
n
%
n
%
n
%
n
%
20
3
2
30,8
4,6
3,1
26
14
0
40,0
21,5
0,0
0
0
0
0,0
0,0
0,0
46
17
2
70,8
26,2
3,1
25
38,5
40
61,5
0
0,0
65
100,0
Většina žen (71 %) byla spokojena se současnou četností pohlavních styků, menší část
(26 %) si přála vyšší četnost. U mužů byla situace opačná: 39 % mužů bylo spokojeno a 62 %
si přálo vyšší četnost, než jaká je v jejich vztahu nyní (viz Tab. 8).
57
Tab. 9: Iniciativa k pohlavnímu styku
Podle muže
žena
muž
Podle
ženy
muž
žena
oba
Celkem
Celkem
oba
n
%
n
%
n
%
n
%
29
0
8
44,6
0,0
12,3
0
0
2
0,0
0,0
3,1
9
3
14
13,8
4,6
21,5
38
3
24
58,5
4,6
36,9
37
56,9
2
3,1
26
40,0
65
100,0
U dvou třetin párů se oba partneři shodovali v údaji, od koho vychází iniciativa k pohlavnímu styku. Přibližně 45 % párů uvedlo, že je to muž, dalších 22 % napsalo, že iniciativa
vychází od obou. Ostatní páry se ve svých údajích rozcházely. Nevyskytoval se ani jeden
případ, kdy by se partneři shodli na tom, že více iniciativní je žena.
Tab. 10: Častost nedostatečné nebo příliš krátce trvající erekce u mužů
Odpověď
n
%
nikdy
velmi zřídka
v menšině případů
v polovině případů
ve většině případů
téměř pokaždé
neuvedeno
34
19
7
3
1
2
1
50,7
28,4
10,4
4,5
1,5
3,0
1,5
celkem
67
100,0
Výskyt erektilních dysfunkcí byl v našem vzorku následující: 79 % mužů zaznamenává nedostatečnou nebo příliš krátce trvající erekci velmi zřídka nebo nikdy, 10 %
v menšině případů a zbytek (11 %) v polovině případů a častěji (viz Tab. 10). Vzorek mužů
s poruchami erekce je bohužel na statistické srovnání příliš malý.
Tab. 11: Častost vyvrcholení při pohlavním styku
Odpověď
n
Ženy
%
n
Muži
%
pokaždé
často
někdy
zřídka
nikdy
neuvedeno
16
32
9
9
1
0
23,9
47,8
13,4
13,4
1,5
0,0
45
19
2
0
0
1
67,2
28,4
3,0
0,0
0,0
1,5
celkem
67
100,0
67
100,0
58
Pouze necelá čtvrtina žen v našem souboru prožívá orgasmus při každém pohlavním
styku, necelá polovina (48 %) často a zbylá část někdy až nikdy. Naopak 67 % mužů
vyvrcholení prožívá vždy, 28 % často a zbytek někdy (Tab. 11). Ženy jsme rozdělili do tří
skupin: vyvrcholení pokaždé/často/někdy a méně často. Poslední skupina žen byla v průměru
nejmladší, ale skupiny se věkem průkazně nelišily. Třetí skupina měla také výrazně nižší
spokojenost se sexualitou než ostatní skupiny, rozdíl mezi skupinami byl statistiky průkazný
(p ≤ 0,005).
7.5 Sexualita žen a menstruační cyklus
Celkem 18 (tj. 27, 3 %) žen z 66, od kterých máme informace, uvedlo, že během cyklu
neprožívá žádné výraznější změny sexuální touhy (zajímavé je, že 3 ženy i přesto uvedly, že
největší touhu po pohlavním styku mají v druhé polovině plodného období). Dalších
37 (56,1 %) napsalo, že určité změny zaznamenává, ale pouze takové, které nenarušují jejich
sexuální prožívání. Touha těchto žen byla nejčastěji (asi u 30 %) nejvyšší v druhé polovině
plodného období (okolo ovulace), a nejnižší v týdnu před menstruací (u necelých 25 %);
u čtyřech z nich (6,1 %) se období snížené touhy nevyskytovalo pravidelně v určité části
cyklu. Dalších 11 (16, 7 %) žen prožívá změny, kvůli kterým je pro ně v některých fázích
cyklu pohlavní styk neuspokojivý nebo neuskutečnitelný. Ženy měly v tomto případě uvést
všechna období, kdy je tímto způsobem jejich prožívání styku narušeno. Pro 7 z nich (10,6 %
z celkového vzorku) je to na začátku neplodného období po ovulaci a/nebo v týdnu před
menstruací, pro 5 z nich (7,6 %) v neplodném období po menstruaci. Jejich touha byla u 6
největší v druhé a u 4 v první polovině plodného období (viz Obr. 20 a 21).
Celkem tedy 29 žen (43 %) z našeho vzorku uvedlo, že má největší touhu po pohlavním styku v době okolo ovulace, 10 (15 %) v první polovině plodného období a 22 žen
(33 %) mělo nejnižší touhu v týdnu před menstruací. Čtvrtina žen žádné výraznější změny
nezaznamenávala. Pro přibližně 17 % žen z našeho vzorku byl pohlavní styk během větší či
menší části neplodného období nepříjemný nebo neuskutečnitelný. U 83 % žen však fáze
menstruačního cyklu na uspokojení z pohlavního styku neměla žádný vliv.
Srovnali jsme dvě skupiny žen podle toho, zda změny touhy působily rušivě na jejich
sexuální prožívání (kategorie: žádné změny + změny nevadí versus změny vadí). Druhá
skupina žen byla podle předpokladů výrazně méně spokojena se sexualitou v manželství (p ≤
0,0005) a totéž platilo i pro jejich partnery (p ≤ 0,01). Navíc tyto ženy uváděly nižší frekvenci
pohlavních styků (p ≤ 0,05) a byly průkazně mladší než ženy z první skupiny. Tyto ženy byly
rovněž méně spokojeny s manželstvím i s metodou PPR, avšak zjištěné rozdíly nedosáhly
hladiny průkaznosti.
59
Tab. 12: Změny libida během cyklu a jejich subjektivní dopad na prožívání pohlavního styku
Podle muže
beze změn
nevadí
Podle
ženy
Celkem
beze změn
nevadí
vadí
Celkem
vadí
n
%
n
%
n
%
n
%
12
13
2
18,2
19,7
3,0
5
20
2
7,6
30,3
3,0
1
4
7
1,5
6,1
10,6
18
37
11
27,3
56,1
16,7
27
40,9
27
40,9
12
18,2
66
100,0
Otázku týkající se vnímaných změn sexuální touhy jejich partnerky jsme položili i mužům. Srovnání výpovědí obou manželů se nachází v Tab. 12. Shoda mezi partnery v hodnocení vlivu cyklu byla poměrně vysoká: pouze 6 % mužů si nebylo vědomo toho, že jejich
partnerku je v určitých fázích cyklu pohlavní styk nepříjemný nebo neuskutečnitelný a naopak
7,6 % vliv cyklu výrazně přeceňovalo.
Obr. 20: Fáze cyklu, kdy byla sexuální touha nejnižší (n = 66).
První sloupec zleva: neplodné období na zač. cyklu, druhý: první polovina, třetí: druhá polovina plodného
období, čtvrtý: začátek neplodného období po ovulaci, pátý: poslední týden před menstruací.
60
Obr. 21: Fáze cyklu, kdy byla sexuální touha nejvyšší (n = 65)
První sloupec zleva: neplodné období na zač. cyklu, druhý: první polovina, třetí: druhá polovina plodného
období, čtvrtý: začátek neplodného období po ovulaci, pátý: poslední týden před menstruací.
7.6 Zdrženlivost obecně a v plodném období
Jestliže z nějakých důvodů nebyl právě styk pro partnera žádoucí, byla abstinence více
obtížná pro muže, a to jak podle mužů samotných, tak podle žen (p ≤ 0,0005) (Viz Obr. 22).
Na tuto otázku některé ženy připsaly komentář, že se u svého partnera nesetkaly se situací,
kdy by jejich žádost o styk odmítl. Proto otázku nevyplnily.
5,0
Průměr a 95 % interval spol.
4,5
4,0
3,5
3,0
Posuzovatel
2,5
muž
2,0
1,5
žena
muž
žena
Pohlaví
Obr. 22: Obtížnost abstinence, jestliže styk nebyl pro partnera žádoucí (n = 61).
Míra obtížnosti abstinence byla hodnocena na škále od 1 (=zcela bezproblémová) do 6 (=velmi
obtížná). Sebeposouzení a posouzení druhým partnerem.
61
Pro 35 % žen a 41 % mužů byla obvykle zdrženlivost od pohlavního styku v plodném
období velmi obtížná (hodnota 6 nebo 5 na šestibodové škále), 40 % žen a 39 % mužů středně
obtížná (hodnoty 4 a 3) a pro 25 % žen a 23 procent mužů obtížná nebyla (hodnoty 2 a 1)
Obr. 23). Muži i ženy hodnotili subjektivně vnímanou obtížnost abstinence pro ně samotné
překvapivě shodně. Přesto však korelace spokojenosti mezi partnery byla pouze 0,33 (p ≤
0,005). Při srovnání manželských dvojic se ukázalo, že ženy posuzují obtížnost abstinence pro
své partnery jako průkazně vyšší než pro sebe sama a u mužů je tomu obráceně (p ≤ 0,0005).
Ženy navíc podle znaménkového testu signifikantně nadhodnocují a muži podhodnocují
subjektivní obtížnost abstinence u svých partnerů oproti skutečným hodnotám (p ≤ 0,05) (viz
Obr. 24). Věk respondentů překvapivě neměl k obtížnosti průkazný vztah, byl zde pouze jistý
trend k prožívání větších obtíží u mladších věkových skupin. U mužů měla míra obtížnosti
abstinence v plodném období negativní vztah ke spokojenosti s PPR (korelace 0,38, p ≤
0,0005, spokojenost s PPR je kódována reverzně, proto je korelace opačná), u žen žádný
vztah zjištěn nebyl. Zřetelně (avšak neprůkazně) vyšší prožívanou obtížnost měla skupina
párů používajících kombinované metody (kondom / přerušovaná soulož v plodném období)
oproti čistému PPR.
30
Podíl v %
20
10
Pohlaví
muži
0
ženy
1
2
3
4
5
6
Míra obtížnosti
Obr. 23: Rozložení skórů subjektivní obtížnosti abstinence: sebeposouzení
62
Průměr a 95% interval spol.
5,0
4,5
4,0
3,5
Posuzovatel
3,0
muž
2,5
žena
muž
žena
Pohlaví
Obr. 24: Obtížnost abstinence v plodném období (n = 65).
Míra obtížnosti abstinence byla hodnocena na škále od 1 (=zcela bezproblémová) do 6 (=velmi
obtížná). Sebeposouzení a posouzení druhým partnerem.
Jako spontánní a přirozený obvykle vnímá styk v neplodném období 58 % žen a 65 %
mužů, 38 % žen a 31 % mužů ho tak někdy neprožívá nebo si není jisto a pouze 5 % mužů a
žen uvádí, že pro ně většinou styk v tomto období spontánní není (Tab. 13).
Tab. 13: Vnímáte styk v neplodném období obvykle jako spontánní a přirozený?
Pouze 8 % žen a 6 % mužů uvedlo, že v jejich vztahu s partnerem v období
zdrženlivosti nastává negativní změna, o něco menší podíl zmiňovalo pozitivní změny, více
než třetina zaznamenává v tomto období někdy pozitivní, jindy negativní změny. Kvalita
vztahu v plodném období se u poloviny respondentů nemění (Tab. 14).
Srovnali jsme páry, z nichž partneři uvedli, že se jejich vztah zlepšuje nebo zůstává
beze změny s páry ostatními zvlášť pro výpovědi mužů a žen. Ženy v první skupině byly více
spokojeny s metodou (nesig. trend, p ≤ 0,055). V manželské spokojenosti, pocitu, že jsem
milován a v míře, s jakou rád tráví čas o samotě s partnerem rozdíl nebyl. Podobně tomu bylo
i v případě spokojenosti se sexualitou.
63
Tab. 14: Vnímaná změna ve vztahu v období zdrženlivosti
7.7 Spolupráce s partnerem při měření nebo vyhodnocování záznamů
Při vstupu do prospektivní studie uvedlo 24 % žen, že s nimi partner spolupracuje
vždy nebo téměř vždy, v 31 % občas a 42 % nikdy. Chtěli jsme zjistit souvislost mezi
spoluprací mezi partnery a délkou používání PPR, protože alespoň zpočátku může být pomoc
a kontrola vyhodnocení ze strany muže velmi důležitá. Průměrná délka užívání PPR byla pro
tři výše uvedené skupiny následující: vždy – 6,4 let, občas – 7,2 let a nikdy – 5,3 let
používání. Rozdíl nebyl průkazný. Podobný trend byl u délky soužití. Věk žen v těchto
kategoriích byl 33,2, 34,1 a 34,7 let, věk mužů 35,8, 35,9 a 34,7 let. Ačkoliv nejsou zjištěné
rozdíly průkazné, zdá se, že první skupinu tvoří méně zkušené mladší ženy, třetí méně
zkušené starší ženy a prostřední zkušenější ženy obecně.
Rozdíly v koitální frekvenci nebyly průkazné. Výše uvedené skupiny se lišily
v následujících proměnných: celková spokojenost s manželství u mužů i žen (p ≤ 0,001),
pocit, že jsem partnerem milován u žen (p ≤ 0,005) i mužů (p ≤ 0,05), spokojenost se sexualitou u žen (p ≤ 0,05), spokojenost s PPR u mužů (p ≤ 0,01). Ve všech případech byl zřetelný
lineární trend s nejvyšší spokojeností v první a nejnižší ve třetí skupině.
7.8 Celková spokojenost s metodou
Celkem 83,6 % žen a 68,7 % mužů ohodnotilo svoji celkovou spokojenost s PPR
známkou 1 nebo 2 na pětibodové škále. Dalších osm žen (11,9 %) a dvanáct (17,9 %) mužů
udalo hodnotu 3. Tři ženy (4,5 %) a sedm mužů (10,4 %) hodnotilo svoji spokojenost
známkami 4 a dva muži (3,4 %) známkou 5 viz (Obr. 25). Průměrné hodnocení bylo 1,8 u žen
a 2,2 u mužů. Muži i ženy hodnotili celkovou spokojenost mužů s PPR jako průkazně nižší
než spokojenost žen (p ≤ 0,005) (Viz Obr. 26).
64
50
Podíl v %
40
30
20
Pohlaví
10
muži
ženy
0
1
2
3
4
5
Spokojenost
Obr. 25: Rozložení skórů celkové spokojenosti s PPR
Míra spokojenosti byla hodnocena na škále od 1 (=zcela spokojen/a) do 5 (=zcela
nespokojen/a). Oba manželé hodnotili jak svou vlastní spokojenost, tak spokojenost svého
partnera.
3,0
Průměr a 95 % interval spol.
2,8
2,6
2,4
2,2
2,0
Posuzovatel
1,8
muž
1,6
žena
1,4
muž
žena
Pohlaví
Obr. 26: Celková spokojenost s metodou: srovnání sebehodnocení a hodnocení partnerem
Míra spokojenosti byla hodnocena na škále od 1 (= zcela spokojen/a) do 5 (zcela
nespokojen/a). Oba manželé hodnotili jak svou vlastní spokojenost, tak spokojenost svého
partnera.
Korelace mezi spokojeností partnerů činila 0,43 (p ≤ 0,0005). Korelace mezi
spokojeností s PPR na jedné straně a manželskou spokojeností a pocitem, že jsem milován/a
na straně druhé nebyla průkazná. Spokojenost s PPR však měla průkaznou souvislost se
spokojeností se sexualitou (korelace –0,24 u žen a –0,21 u mužů (p ≤ 0,05) – jelikož je míra
spokojenosti s PPR kódována inverzně, znamená to, že větší spokojenost v jedné oblasti je
spojena s větší spokojeností v oblasti druhé). U mužů měla také ke spokojenosti s PPR
65
negativní vztah subjektivně prožívaná míra obtížnosti abstinence v plodném období (korelace
0,38, p ≤ 0,0005, o opačné korelaci platí výše uvedené), u žen žádný vztah zjištěn nebyl.
Podobně neměla na spokojenost vliv koitální frekvence ani věk respondentů.
7.9 Tématická analýza volných výpovědí
Dotazník administrovaný oběma partnerům obsahoval i tři položky s možností volné
odpovědi. První z nich zněla: „Stručně vyjmenujte důvody, proč jste si vybrali jako metodu
kontroly početí právě PPR“. Další dvě položky byly dobrovolné: „Co pozitivního (/co
negativního – v druhém případě) přineslo PPR vám osobně nebo vašemu manželství?“ Na
základě výpovědí respondentů jsme sestavili seznam témat (pro muže a ženy zvlášť), která se
zde objevují.
7.9.1 Důvody volby PPR jako metody kontroly početí
V několika málo případech klienti na otázku odpověděli ve smyslu přínosu PPR pro
jejich vztah, nikoli důvodů pro jeho volbu (např. učí nás sebeovládání). Tyto odpovědi jsme
zařadili do odpovědí na otázku týkající se pozitivních přínosů používání metody. Důvody
volby udalo celkem 66 žen (což je 99 % souboru) (celkem 160 odpovědí) a 60 mužů (90 %
souboru) (116 odpovědí). Při tématické analýze jsme vytvořili následující kategorie jejichž
přehled můžeme vidět v Tab. 15.
Tab. 15: Důvody volby PPR jako metody kontroly početí
Pravý sloupec (% resp.) udává podíl jedinců, kteří uvedli danou kategorii odpovědi.
ženy (n = 66) (98,5 %)
Kat.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
Důvody volby PPR
Náboženské, etické a morální
Zdravotní nezávadnost
Přirozenost
Nespokojenost s antikoncepcí
Pozitivní přínos PPR
Spolehlivost
Úcta k nenarozenému životu
Sex bez rušivých metod
Možnost kontroly početí
Nízká finanční nákladnost
Možnost orientace v cyklu
Doporučení někoho z okolí
PPR při usilování o početí
Jiné
Kvůli přání partnera
n
34
28
24
13
10
10
8
8
8
8
4
2
2
1
0
%
21,3
17,5
15,0
8,1
6,3
6,3
5,0
5,0
5,0
5,0
2,5
1,3
1,3
0,6
0,0
Celkem
160
100
66
% resp.
51,5
42,4
36,4
19,7
15,2
15,2
12,1
12,1
12,1
12,1
6,1
3,0
3,0
1,5
0,0
muži (n = 60) (89,6 %)
n
33
15
16
3
10
3
7
3
4
2
0
5
0
2
13
%
28,4
12,9
13,8
2,6
8,6
2,6
6,0
2,6
3,4
1,7
0,0
4,3
0,0
1,7
11,2
116
100
% resp.
55,0
25,0
26,7
5,0
16,7
5,0
11,7
5,0
6,7
3,3
0,0
8,3
0,0
3,3
21,7
Muži i ženy nejčastěji udávali jako důvod volby PPR náboženské a morální otázky
(život v souladu s vyznávanou vírou), dále zdravotní nezávadnost, přirozenost a očekávané
pozitivní působení PPR na vztah. Více žen než mužů zmiňovalo nespokojenost s dříve
používanou antikoncepcí (zdravotní vedlejší účinky, nespolehlivost a narušování průběhu
pohlavního styku) a nízké finanční náklady přirozeného plánování rodičovství. Přibližně 20 %
mužů uvedlo, že PPR zvolili na přání své partnerky.
7.9.2 Pozitivní přínosy PPR
Kategorizace odpovědí na otázku: „Co pozitivního přineslo PPR vám osobně nebo
vašemu manželství?“ přinesla následující výsledky (viz Tab. 16):
Tab. 16: Subjektivně vnímaná pozitiva používání PPR
Levý sloupec (n) ukazuje počet odpovědí v dané kategorii, prostřední podíl z celkového počtu
odpovědí. Pravý sloupec (% resp.) udává podíl jedinců, kteří uvedli danou kategorii odpovědi.
ženy (n = 52) (77,6 %)
Kat.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
Pozitivní přínosy PPR
Poznání těla, cyklů, partnera, sebe
Prohloubení lásky, úcty; sblížení
Lepší prožívání sexuality
Kontrola početí
Zlepšení komunikace
Sdílená a osobní odpovědnost
Ostatní pozitivní aspekty
Otevřenost vůči novému životu
Pozitivní vliv na spiritualitu
Sebeovládání
Svědectví (vzor) pro děti
Změna chápání sexuality
Dítě
Žádný přínos
n
28
16
12
11
10
10
9
6
3
3
2
1
1
1
%
20,0
13,9
10,4
9,6
8,7
8,7
7,8
5,2
2,6
2,6
1,7
0,9
0,9
0,9
Celkem
115
100
% resp.
53,8
30,8
23,1
21,2
19,2
19,2
17,3
11,5
5,8
5,8
3,8
1,9
1,9
1,9
muži (n = 38) (56,7 %)
n
7
7
7
8
3
1
8
1
5
5
2
8
1
0
%
10,9
10,9
10,9
12,5
4,7
1,6
12,5
1,6
7,8
7,8
3,1
12,5
1,6
0,0
63
100
% resp.
18,4
18,4
18,4
21,1
7,9
2,6
21,1
2,6
13,2
13,2
5,3
21,1
2,6
0,0
Odpovědi na otázky týkající se pozitivních a negativních aspektů PPR byly
dobrovolné, a proto na ni odpověděla jenom část respondentů. V případě pozitiv odpovědělo
78 % žen a 57 % mužů, celkem bylo získáno 115 odpovědí od žen a 63 od mužů.
Nejčastěji (v 54 %) uváděly ženy jako přínos PPR sebepoznání, poznání svého těla a
cyklů, vysvětlení změn nálad a podobně. Někteří muži v této kategorii (18 %) rovněž
zdůrazňovali možnost vysvětlit si náladu a negativní reakce partnerky. Dalších 31 % žen a
67
18 % mužů vnímalo pozitivní vliv PPR na vzájemnou lásku a blízkost. Někteří respondenti
uváděli, že lepší poznání druhého posiluje oboustrannou úctu a porozumění.
Asi 23 % žen a 18 % mužů zmiňuje kvalitnější prožívání sexuality, které je podle nich
dáno tím, že nejsou používány žádné bariérové prostředky a díky období zdrženlivosti se
partneři vyhnou zevšednění vztahu a více se na sebe těší. Čtvrtým nejčastěji uváděným
pozitivem byla možnost kontroly početí (shodně 21 % mužů a žen). Dalšími přínosy PPR pak
bylo zlepšení komunikace (19 % žen a 8 % mužů), posílení osobní nebo sdílené odpovědnosti, větší otevřenost vůči novému životu, pozitivní vliv na spiritualitu, sebeovládání,
změna chápání sexuality (uváděli častěji muži) a některé další.
7.9.3 Negativní aspekty PPR
Kategorizace odpovědí na otázku: „Co negativního přineslo PPR vám osobně nebo
vašemu manželství?“ přinesla následující výsledky (viz Tab. 17):
Tab. 17: Subjektivně vnímaná negativa používání PPR
Levý sloupec (n) ukazuje počet odpovědí v dané kategorii, prostřední podíl z celkového počtu
odpovědí. Pravý sloupec (% resp.) udává podíl jedinců, kteří uvedli danou kategorii odpovědi.
ženy (n = 39) (58,2 %)
Kat.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Negativní aspekty PPR
Žádné
Dlouhá a /nebo obtížná abstinence
Obtíže s metodou (měřením apod.)
Snížená spontaneita sexu
Zhoršení vztahu v obd. abstinence
Méně pohlavních styků
Obecně obtížná metoda
Nechtěné těh. (zkušenost/obavy)
Negativní reakce okolí
n
12
7
7
6
5
2
2
2
0
%
27,9
16,3
16,3
14,0
11,6
4,7
4,7
4,7
0,0
Celkem
43
100
% resp.
30,8
17,9
17,9
15,4
12,8
5,1
5,1
5,1
0,0
muži (n = 28) (41,8%)
n
9
5
5
2
5
3
2
1
2
%
26,5
14,7
14,7
5,9
14,7
8,8
5,9
2,9
5,9
34
100
% resp.
32,1
17,9
17,9
7,1
17,9
10,7
7,1
3,6
7,1
Na otázku o negativních aspektech PPR odpovědělo 58 % žen a 42 % mužů. Někteří
z těch, kteří zmínili pozitivní aspekty PPR, kolonku týkající se negativních aspektů proškrtli.
Pokud ale byla nějaká odpověď uvedena, téměř třetina respondentů (resp. 18 % žen a 13 %
mužů z celého vzorku) výslovně napsala, že PPR nemělo na ně samotné nebo na jejich
manželství žádný výrazný negativní vliv. Negativní odpověď pak dalo 27 žen (resp. 40,3 %
z celého vzorku) (celkem 31 odpovědí) a 19 mužů (28,3 %) (25 odpovědí).
Nejčastěji se u mužů i u žen objevovala stížnost na příliš dlouhou nebo obtížnou
abstinenci a potíže s metodou (jako je ranní měření teploty, zvláště když rodiče pečují o malé
děti). Následovaly kategorie snížená spontaneita sexu, zhoršení vztahů v období abstinence,
68
menší frekvence pohlavních styků a některé jiné, zastoupené pouze jednou až dvěma
výpověďmi (metoda je obecně obtížná, uživatelé mají strach z nechtěného těhotenství nebo už
selhání metody zažili apod.).
8. Diskuse:
8.1 Manželská spokojenost a sexualita uživatelů PPR
Ukázalo se, že v našem vzorku je naprostá většina jedinců spokojená se svým
manželstvím (82 % žen a 94 % mužů uvedlo hodnotu 6 nebo 5 na šestibodové škále).
Spokojenost měla výrazně šikmé rozložení s převažujícími vysokými skóry spokojenosti.
Podobné výsledky byly získány i u běžné populace. Fowers et al. (2001) hovoří v této
souvislosti o tzv. pozitivních iluzích o manželství, které jsou všeobecně rozšířeným jevem a
nemusejí nutně vyjadřovat neschopnost reflektovat skutečný stav manželství. Tito autoři se
domnívají, že jistá míra pozitivního zkreslení může mít kladný vliv na interpretaci vzniklých
potíží ve vztahu a může mít adaptivní funkci. Výrazně maladaptivní však jsou nereálná
očekávání od vztahu a neadekvátní percepce partnerovy spokojenosti. Znovu se tak potvrzuje
oprávněnost zařazení kognitivních faktorů (interpretace, atribuce) do manželských interakcí,
jak jsme učinili v našem navrhovaném modelu.
Muži a ženy v našem vzorku se nelišili celkovou manželskou spokojeností (výzkumná
otázka O3). Ženy však častěji než muži uváděly nižší hodnocení pocitu, že jsou milovány,
raději než muži trávily s partnerem čas o samotě a vypovídaly, že jim partner méně často
naslouchá. Sexuální spokojenost mužů a žen se průkazně nelišila, avšak muži přisuzovali sexu
vyšší důležitost pro osobní spokojenost s manželstvím. Důraz žen na určité složky intimity
(komunikace, sebeodhalení) a mužů na sexualitu odpovídá zkušenosti poradenských
psychologů (např. Kratochvíl, 2000). Potvrdila se naše hypotéza H2 o pozitivním vztahu mezi
sexuální a manželskou spokojeností. Vzájemná korelace byla poněkud vyšší u žen (0,55) než
u mužů (0,42), což je s ohledem na důležitost, jakou muži sexu přisuzovali, poněkud
překvapivé a vyžaduje to další analýzu. Reciproční vztah manželská spokojenost – sexualita
má pravděpodobně u obou pohlaví jiný charakter a ovlivňují ho jiné kontextové a
intervenující faktory.
Udávaná koitální frekvence pozitivně korelovala se spokojeností se sexualitou, a to jak
u mužů, tak u žen (korelace 0,22, resp. 0,29). Potvrdila se tak naše hypotéza H1. Prospektivní
údaje o četnosti styků však korelovaly se sexuální spokojeností pouze u mužů.
Retrospektivní udávaná četnost pohlavních styků byla 6,2 u mužů a 6,4 u žen. Call,
Sprecher, Schwartz (1995) uvádějí pro manželské páry v USA ve věku 30-34 hodnotu 8,5
69
u skupiny let a přibližně 8 u skupiny 35-39 let pohlavních styků za měsíc. Johnson et al.
(2001) ve výzkumu obecné populace zjistili u mužů pro skupinu 25-34 let frekvenci 6,7 a pro
skupinu 35-44 let, u žen byly hodnoty podobné. Průměr pro muže (16-44 let) činil 6,4 a pro
ženy 6,5 styků za poslední měsíc. Weiss a Zvěřina (1999) uvádějí v našich podmínkách
u mužů pro muže ve věku 30-44 let 9,6 a ženy 10,2 styků. Gnoth et al. (1995) publikovali
údaje o německých uživatelích symptotermální metody. Pro kombinované metody byla
průměrná frekvence 4,3 a pro PPR 3,2 styků měsíčně. Naše údaje jsou vyšší. Zatím je však
nedokážeme vysvětlit, protože se oba vzorky mohly lišit v řadě intervenujících proměnných.
Ačkoliv měli v našem výzkumu shodně s německými údaji uživatelé kombinovaných metod
(vědomí plodnosti) signifikantně vyšší četnost pohlavních styků než uživatelé čistého PPR
(6,3 versus 4,1 podle prospektivních údajů – ve shodě s hypotézou H3), naše hypotéza H4
o vyšší spokojenosti se sexualitou u nich se nepotvrdila. Byly zjištěny pouze nesignifikantní
trendy: nižší věk u první skupiny, větší spokojenost se sexualitou, nižší spokojenost s PPR,
vyšší vnímaná obtížnost abstinence. Tyto trendy bude třeba otestovat na větším souboru při
současné kontrole důležitých intervenujících faktorů.
Koitální frekvence u českých uživatelů PPR je nižší než průměr z celonárodního
výzkumu Weiss, Zvěřina (1999). Musíme mít však na zřeteli, že více než polovina párů
v našem výzkumu se stará o malé dítě mladší 5 let (a má i děti další) a přibližně 30 % nemá
samostatnou ložnici bez dětí. Při kontrole těchto faktorů budou reálné rozdíly pravděpodobně
nižší.
Zajímavý je rozdíl mezi prospektivními a retrospektivními údaji. Potvrdil se v našem
případě předpoklad, že retrospektivní odhad je mírně nadhodnocený, pravděpodobně vlivem
zaokrouhlování a určité „idealizace“ (neberou se v úvahu výjimečné okolnosti, kdy není
možné za celý měsíc mít pohlavní styk) (viz Hornsby, Wilcox, 1989, Steiner et al., 2001).
8.2 Sexualita ženy a menstruační cyklus
Naše data ukazují, že je oprávněné k problematice vlivu fáze menstruačního cyklu na
sexualitu ženy přistupovat diferencovaněji, než se tak dělo v doposud publikovaných
výzkumech. Určitá část našich žen (asi 25 %) neprožívala výraznější změny touhy po
pohlavním styku v průběhu cyklu, jiná část (56 %) sice tyto změny zaznamenávala, ale
nepůsobily rušivě na jejich sexuální uspokojení. Určitá část žen (17 %) uváděla, že je pro ně
pravidelně během větší či menší části neplodného období cyklu pohlavní styk nepříjemný
nebo neuskutečnitelný (výzkumná otázka O5). Naše údaje odpovídají výsledkům studie
Tolora et al. (1975), který zjistil, že se u 20-35 % jeho souboru sexuální touha nemění (u nás
to bylo 25 %) (podobně viz Regan, 1996) a že něco přes 60 % žen prožívá největší touhu
70
v plodném období (u nás 58 %). I přes vnímané změny libida však u téměř 85 % našich žen
fáze cyklu nemá negativní vliv na uspokojení z pohlavního styku.
Je možné, že existují určité skupiny žen vykazující různou citlivost na hormonální
vlivy (a také na vlivy sociální) a pravděpodobně i s jiným průběhem změn endogenní sexuální
touhy. Blíže daný problém ilustruje Obr. 27.
ovulace
menstruace
plodné obd.
neplodné obd.
Fáze menstruačního cyklu
Obr. 27: Sexuální touha ženy a fáze menstruačního cyklu
Vysvětlení viz text.
Vodorovná osa představuje fáze menstruačního cyklu, svislá intenzitu spontánní
sexuální touhy. Čistě ilustrativně je zde uveden průběh změn libida u dvou žen s nejvyšší
touhou v období ovulace (neznamená to nutně, že se jedná o obecnou charakteristiku platící
pro všechny ženy). Zatímco horní křivka představuje ženu, která sice změny touhy
zaznamenává, ale nenarušují její sexuální prožívání, dolní křivka znázorňuje ženu, u níž se
sexuální touha přibližně polovinu cyklu nachází pod kritickou hladinou, která je nutná pro
adekvátní uspokojení. Je pravděpodobné, že existují rozdíly v úrovni této hladiny mezi
jednotlivými ženami.
Výzkum v současné době se většinou zaměřuje na průběh libida během cyklu
u průměrné ženy daného souboru. Tím se ovšem smazaly i poměrně výrazné změny na úrovni
individuální. Domníváme se, že adekvátnějším přístupem by byl přístup typologický, tj.
založený na hledání skupin žen s určitým typickým vzorcem průběhu. Tak bude možné získat
podrobné informace o podílu žen s poovulačním poklesem libida a jejím dopadem na sexuální
uspokojení ženy a analyzovat souvislost mezi charakteristikami cyklů (jejich délkou,
pravidelností, příznaky plodnosti apod.) a určitým vzorcem průběhu sexuální touhy.
Další, pro praxi mnohem závažnější otázkou zůstává, jak lze ženám trpícím poklesem
libida pomoci. Bezesporu se zde uplatní léčba, která se používá při premenstruačním
71
syndromu a popřípadě i úprava stravy, životního stylu, sexuologická a psychologická
intervence. Míra účinnosti těchto zásahů je důležitým úkolem pro budoucí výzkum.
8.3 Vliv religiozity na sexualitu a manželskou spokojenost
Víra v Boha hrála v životě našich respondentů významnou roli. Celkem 84 % žen a
67 % mužů mu na šestibodové škále přisoudilo nejvyšší hodnotu důležitosti, 13 % žen a 21 %
mužů pak druhou nejvyšší hodnotu. Důležitost víry byla průkazně vyšší pro ženy. Necelá
polovina mužů i žen navštěvuje bohoslužby častěji než 1x týdně. Asi 60 % párů se spolu
modlí častěji než 1x týdně. U žen s větší důležitostí víry byla jistá (nesignifikantní) tendence
k větší spokojenosti s manželstvím, sexualitou a PPR. Muži z párů, které se spolu modlí
častěji než jednou týdně, vnímali víru jako důležitější a byli průkazně spokojenější
s manželstvím. U žen byl trend podobný, avšak nesignifikantní. Ženy z těchto párů se však
průkazně cítily partnerem více milovány.
Společná modlitba jako jeden z proximálních faktorů religiozity podle Mahoneye et al.
(1999) má, jak se zdá, určitou souvislost s kvalitou vztahu. Partneři při ní mohou sdílet své
náboženské postoje a vztah k Bohu. Víra tak může plnit důležitou úlohu při upevňování
vztahu a zvládání některých obtížných situací. V budoucnu by bylo jistě zajímavé se zaměřit
právě na tuto oblast intimního prožívání vztahu s Bohem v rámci sdílených náboženských
aktivit a rozšířit výzkum o sledování faktoru „posvěcování manželství“ (Mahoney et al.,
1999) a pečlivěji kontrolovat ostatní intervenující proměnné.
8.4 Spokojenost s PPR a její determinanty
Celkem 84 % žen a 69 % mužů ohodnotilo svoji spokojenost s PPR známkou 1 nebo 2
na pětibodové škále (tj. bylo vysoce spokojeno). Dalších 12 % žen a 18 % mužů udalo
hodnotu 3. Zbylá část (4 % žen a 13 % mužů) byla s metodou nespokojena (výzkumná otázka
O1). V jednom z prvních výzkumů teplotní metody (Marshall, Rowe, 1970) bylo spokojeno
75 % manželek a 66 % manželů, nespokojeno 17 % manželek a 22 % manželů a zbylá část
(8 %, resp. 12 %) si nebyla jista. Naše výsledky tedy ukazují vyšší úroveň spokojenosti.
I v našem případě potvrdila nižší spokojenost mužů oproti ženám (podobně viz France,
France, Townend, 1995) (výzkumná otázka O2). U mužů mezi prediktory spokojenosti
s metodou patřily subjektivně vnímaná obtížnost abstinence v plodném období, spokojenost
se sexualitou, u žen byl (nesignifikantní) trend k nižší spokojenosti u žen, které vnímaly
negativní změnu ve vztahu s partnerem v období zdrženlivosti.
Muži i ženy nejčastěji udávali jako důvod volby PPR náboženské a morální
přesvědčení, dále zdravotní nezávadnost, přirozenost a očekávané pozitivní působení PPR na
72
vztah (což je ve shodě s výsledky řady publikovaných studií, např. WHO, 1981, Mc Cusker,
1977, France, France, Townend, 1997). Bylo by zajímavé srovnat postojovou a hodnotovou
orientaci nevěřících párů používajících PPR s páry věřícími. Pro nemalou část mužů (asi
20 %) byla hlavním důvodem žádost partnerky. To může být dáno tím, že oblast kontroly
početí je zatím převážně doménou žen (i když samozřejmě mnoho párů používá kondom nebo
přerušovanou soulož). Dalšími důvody pak byly nespokojenost s dříve používanou
antikoncepcí (zdravotní vedlejší účinky, nespolehlivost a narušování průběhu pohlavního
styku) a nízké finanční náklady přirozeného plánování rodičovství. (Například výdaje za
běžně dostupnou orální antikoncepci se pohybují podle našich informací přibližně v rozmezí
650-3500,-Kč na rok. Náklady při používání PPR činí přibližně 100,- Kč na rok, v čemž je
započítána i koupě náhradního teploměru.)
Nejčastěji (v 54 %) uváděly ženy jako pozitivní přínos PPR sebepoznání, poznání
svého těla a cyklů, vysvětlení změn nálad a podobně (muži v této kategorii často zdůrazňovali
možnost vysvětlit si náladu a negativní reakce partnerky. Dalších 31 % žen a 18 % mužů
vnímalo pozitivní vliv PPR na vzájemnou lásku a blízkost. Někteří respondenti uváděli, že
lepší poznání druhého posiluje oboustrannou úctu a porozumění. Asi 23 % žen a 18 % mužů
zmiňovalo kvalitnější prožívání sexuality, dále možnost kontroly početí, zlepšení komunikace, posílení osobní nebo sdílené odpovědnosti, větší otevřenost vůči novému životu,
pozitivní vliv na spiritualitu, sebeovládání, změna chápání sexuality (uváděli častěji muži) a
některé další. Na rozdíl od výzkumu VandeVusseho et al. (2003) v odpovědích našich
respondentů nebylo nejčastěji zmiňováno prohloubení vztahu (to bylo na druhém místě), ale
zlepšení znalostí a sebepoznání. Rovněž se tak často u nás nevyskytovala zmínka o pozitivním vlivu na spiritualitu. Naše výsledky jsou ovlivněny skutečností, že se otázky týkající
se pozitivních a negativních aspektů PPR nacházely až na konci poměrně dlouhého dotazníku
a odpověď na ně byla ponechána na dobrovolnosti. Přesto však skoro 80 % žen a 60 % mužů
uvedlo alespoň jeden pozitivní přínos PPR a 40 % žen a 30 % mužů alespoň jeden negativní
aspekt jeho používání.
Nejčastěji se u mužů i u žen objevovala stížnost na příliš dlouhou nebo obtížnou
abstinenci a potíže s metodou (jako je ranní měření teploty, zvláště když rodiče pečují o malé
děti). Následovaly kategorie snížená spontaneita sexu, zhoršení vztahů v období abstinence,
menší frekvence pohlavních styků a některé jiné. Pro 35 % žen a 41 % mužů byla podle údajů
z dotazníku obvykle zdrženlivost od pohlavního styku v plodném období velmi obtížná
(hodnota 6 nebo 5 na šestibodové škále), 40 % žen a 39 % mužů středně obtížná (hodnoty 4 a
3) a pro 25 % žen a 23 procent mužů obtížná nebyla (hodnoty 2 a 1) (výzkumná otázka O4).
73
Je překvapivé, že muži i ženy hodnotili subjektivně vnímanou obtížnost abstinence pro ně
samotné shodně.
V budoucím výzkumu bude bezesporu nutné se na oblast obtíží s abstinencí více
zaměřit. Jejich hodnocení pomocí jedné škály příliš nevypovídá o jejich konkrétním obsahu a
chápání ze strany uživatelů PPR. Náročnost abstinence totiž podle mého názoru nutně nemusí
být pojímána negativně. Řada mužů uvádí, že je PPR učí sebeovládání, což by naznačovalo,
že abstinenci chápou spíše jako osobní výzvu než hrozbu pro jejich sexuální spokojenost.
Zlepšená sebekontrola může být pro partnerství obecně prospěšná (pokud nevede ke ztrátě
spontaneity) a může být spojena se zvýšenou sebeúčinností (self-efficacy) a sebeúctou a
rovněž s úctou ze strany druhého partnera.
Používání PPR klade na uživatele jisté nároky (které nutně nemusejí být vyšší než
u některých jiných metod). Je třeba zdůraznit, že integrace plodnosti a adaptace na PPR je
postupný a dlouhodobý proces učení se na základě zkušenosti. Potíže, které se mohou objevit
na jeho začátku nebo v jeho průběhu, mohou být ve značné míře díky spolupráci a vzájemné
podpoře a pomoci partnerů (popřípadě zkušených párů a odborníků) překonány. Aspekt
vývoje se objevil i v některých výpovědích uživatelů: „Na počátku používání PPR [byly
v našem vztahu] neshody a výhrady (hlavně z mé strany), po vzájemné komunikaci [byly]
neshody odstraněny.“ Nebo: „V začátcích našeho manželství jsme hodně naráželi na to, co
chci a co můžu.“
8.5 Spolupráce partnerů a úloha muže v PPR
Zapojení a podpora ze strany mužů v PPR má pravděpodobně pozitivní vliv na různé
aspekty vztahu. Zjisti jsme pozitivní vztah mezi mírou spolupráce a manželskou spokojeností
mužů a žen (potvrdila se hypotéza H5), u žen pak vyšší intenzitu pocitu, že jsou milovány a
větší spokojenost se sexualitou, u mužů vyšší spokojenost s PPR (v hypotéze H6 jsme
předpokládali vztah ke spokojenosti u žen). Tyto výsledky je však třeba chápat jako
předběžné a bude třeba zjištěné vztahy otestovat na větším vzorku při současné pečlivější
kontrole věku a délky soužití partnerů. Jak manželská spokojenost, tak míra spolupráce může
být vyšší na začátku používání PPR, a s postupem času může docházet u obou parametrů
k poklesu, i když naše data tento trend jednoznačně nepotvrdila.
Z výsledků zatím nemůžeme usuzovat na směr kauzality. Je možné, že muži žijící ve
spokojenějším vztahu jsou více ochotni spolupracovat, spolupráce však může také umožnit
lepší zvládání některých náročnějších situací, což může vést k posílení vztahu. Zapojení
mužského partnera může mít i jiný důležitý význam: díky vzájemné spolupráci získává muž
vhled do principů PPR a fungování ženského těla, což může zvyšovat jeho důvěru ve
74
spolehlivost metody. Angažovanost muže při měření teploty (alespoň občasná a třeba i nepřímá – když muž pohlídá ráno děti, než se žena změří) ulehčuje ženě situaci a může být
chápána jako výraz oddanosti a lásky. Navíc tak muž přejímá část odpovědnosti za plánování
početí. Jestliže má přehled o tom, v jaké fázi cyklu se žena nachází, nebude na ní požadovat
styk v plodném období a může podle toho adekvátně reagovat. Totéž se týká některých změn
v náladě ženy. Pokud ví, že podrážděnost partnerky má svoji částečnou příčinu v hormonálních faktorech, může ho to vést k méně negativnímu posuzování jejího chování (viz
Příloha č. 4.
Přirozené plánování rodičovství se v některých extrémních případech, kdy muž
metodě nerozumí, stát prostředkem manipulace ze strany ženy. Týká se to hlavně situací, kdy
z různých důvodů je pro ni pohlavní styk nepříjemný a chce se vyhnout naléhání ze strany
muže. Proto nepravdivě informuje svého partnera o délce plodného období. (Podobná situace
se objevuje bezesporu i u párů, které PPR nepoužívají. Žena může tvrdit, že právě dostala
menstruaci nebo že trpí poševním zánětem.) V naší studii takový případ jeden z mužů
zmiňuje (jedná se o pár, který dříve používal kalendářní metodu): „Dle kalendářní metody
bylo neplodné období i po menstruaci, dle PPR manželka tvrdí, že je to plodné období. A
stejně - po 19 letech manželství se doprošovat styku je poněkud ponižující.“ Z jeho výroku je
patrné, že metodě PPR nerozumí, a proto může svou ženu (třeba i neoprávněně) podezřívat ze
lži. To, že manželka přebírá celou kontrolu nad plánováním početí, chápe jako ponižující. Za
nespokojeností s PPR však v tomto případě podle našeho názoru stojí hlubší vztahové
problémy partnerů. Tato ukázka dobře ilustruje vzájemnou propojenost mezi kvalitou partnerského vztahu, sexualitou a spokojeností s PPR.
8.6 Omezení a nedostatky současné studie
I přes některé své přednosti oproti jiným doposud publikovaným výzkumům má naše
studie některá svá omezení a nedostatky. Zkoumané oblasti manželského vztahu (celková
spokojenost, intimita, sexuality a religiozita) jsou měřeny pouze několika málo škálami
ordinálního charakteru. Bylo by bezesporu výhodnější a validnější pracovat se standardizovanými dotazníky manželské spokojenosti, sexuality a religiozity (včetně podrobnějšího zjišťování proximálních a distálních faktorů). Náš vzorek je pro testování některých
hypotéz vyplývajících z námi navrhovaného modelu příliš málo početný. V budoucnu bude
třeba uplatnit při analýze regresní modely a popřípadě i strukturní modelování (vztahy mezi
některými proměnnými nemusejí mít lineární podobu, což by aplikaci strukturního
modelování znemožňovalo). Proto mají naše data pouze předběžný charakter. Bohužel jsme
neměli údaje o nekoitální sexuální aktivitě našich párů v plodném období. Je to jeden
75
z faktorů, který spolupůsobí na sexuální spokojenost uživatelů a vyjadřuje rovněž míru
akceptability dané metody. Dalším omezením může být pravděpodobně snížená míra
zobecnitelnosti získaných poznatků na celou populaci uživatelů PPR u nás. Získávání
respondentů neprobíhalo na základě náhodného nebo stratifikovaného výběru, proto
nemůžeme vyloučit, že se do studie zapojily páry s vyšší úrovní motivace a pravděpodobně
i vyšší manželskou spokojeností a spokojeností s metodou, než odpovídá průměru populace
všech uživatelů. Naše výsledky je třeba ověřit na rozsáhlejším reprezentativním souboru.
Co se námi navrženého teoretického modelu týče, naše předběžné výsledky naznačují,
že model vlivu PPR na manželský vztah (a model spokojenosti s PPR) bude muset více
respektovat rozdíly mezi muži a ženami v doménách vztahu. Zdroje spokojenosti s metodou
mohou být u mužů a žen částečně odlišné.
8.7 Důležitá témata budoucího výzkumu
Výzkum psychologických aspektů se nachází teprve na počátku. Z velké řady zatím
neobjasněných otázek a problémů vybíráme některá témata, která považujeme pro budoucí
teoretický i empirický výzkum za zvláště důležitá:
1. Modifikace stávajícího modelu vlivu PPR na vztah se zohledněním rozdílů mezi muži
a ženami.
2. Charakteristika hlavních determinant spokojenosti (experienciální akceptability) mužů
a žen s PPR a míra jejich efektu (se zaměřením na osobnostní charakteristiky uživatelů, kvalitu jejich vzájemné interakce, vliv stresujících událostí apod.).
3. Longitudinální studie procesu integrace plodnosti a adaptace na nároky PPR: fáze
integrace, protektivní/rizikové faktory.
4. Longitudinální studie, která by odpověděla na otázku, zda (a za jakých podmínek) má
používání PPR pozitivní vliv na kvalitu a stabilitu vztahu.
5. Charakteristiky cyklu (a příznaků plodnosti jako ukazatelů hormonálních hladin) a
průběh změn sexuální touhy a sexuálního prožívání u žen.
6. Efekt poradenské a terapeutické intervence při různých typech problémů s PPR.
7. Úloha mužů při PPR: subjektivní pohled mužů a žen, vliv jejich podpory a spolupráce
na proces integrace, spokojenost s metodou a zvládání obtíží.
8. Interakce mezi partnery v období zdrženlivosti: strategie zvládání abstinence (její
pojetí a dopad na sebehodnocení a sebeúčinnost), charakteristika interakcí u spokojených / nespokojených párů.
76
9. Srovnání vybraných aspektů partnerského vztahu (intimity, sexuality) uživatelů PPR a
různých forem antikoncepce.
10. Srovnání hodnotové a postojové orientace a spirituality uživatelů PPR a různých
forem antikoncepce. Vnímaný efekt PPR a antikoncepce na vztah k Bohu.
9. Závěr
V naší diplomové práci jsme v teoretické části podali přehled některých koncepcí a
empirických zjištění týkající se manželské a sexuální spokojenosti a přirozeného plánování
rodičovství (PPR). Poté, co jsme stručně charakterizovali nejdůležitější teoretické přístupy
k manželství a sexualitě, jsme navrhli vlastní interakční model manželského a partnerského
vztahu, který jsme aplikovali na oblast působení přirozeného plánování na vztah.
V empirické části, která vycházela z dotazníkového šetření a prospektivního sledování
67 manželských párů, které PPR používají, jsme uvedli charakteristiky manželské spokojenosti, sexuálního chování, religiozity a spokojenosti s PPR a rovněž analyzovali některé
vzájemné vztahy mezi těmito oblastmi.
Výsledky ukazují, že většina uživatelů PPR je s touto metodou spokojená a vnímá její
pozitivní přínosy pro sebe i manželský vztah, i když zároveň zmiňuje některé obtíže, které
praxi PPR provázejí. Naše studie vedle řady jiných poskytuje některé nové údaje o změnách
sexuální touhy v průběhu cyklu a jejich dopadu na uspokojení z pohlavního styku. Věříme, že
i přes některé své nedostatky se může stát podnětem k dalším výzkumům v této nesmírně
zajímavé oblasti.
77
10. Literatura:
Alcorn, R. (2000). Does the birth control pill cause abortions? Gresham: Eternal perspective
ministries.
Arbeitsgruppe NFP (2002). Natürlich und sicher. Köln: Arbeitsgruppe NFP.
Arévalo, M., Jennings, V., Sinai, I. (2002). Efficacy of a new method of family planning: The
Standard Days Method. Contraception 65, 333-338.
Aumack-Yee, K. (1997). Body/self awareness and interpersonal communications:
fundamental components of reproductive health awareness. Advances in contraception
13, 319-323.
Baird, T. L., Pearl, M. (1994). Potential acceptability of ovulation detection kits and RU-486
at two college campuses. Journal of American college health 43, 2, 51-54.
Bancroft, J. (2002). Biological factors in human sexuality. The journal of sex research 39, 1521.
Becker, S. (1996). Couples and reproductive health: A review of couple studies. Studies in
family planning 27, 291-306.
Billings, E., Westmore, A. (1992). The Billings method. Melbourne: Ann O'Donovan.
Birnbaum, G. E., Laser-Brandt, D. (2002). Gender differences in the experience of
heterosexual intercourse. The Canadian journal of human sexuality 11, 143-158.
Bonnar, J. (Ed.). (1996). Natural contraception through personal hormone monitoring.
London: The Parthenon publishing group.
Borkman, T. (1979). A social science perspective of research issues for natural family
planning. International review of natural family planning 3, 331-335.
Borkman, T., Shivanandan, M. (1984). The impact of natural family planning on selected
aspects of the couple relationship. International review of natural family planning 8,
58-66.
Bradbury, T. N., Fincham, F. D. (1990). Attributions in marriage: Review and critique.
Psychological bulletin 107, 3-33.
Bradbury, T. N., Fincham, F. D., Beach, S. R. H. (2000). Research on the nature and
determinants of marital satisfaction: A decade in review. Journal of marriage and the
family 62, 964-980.
Call, V., Sprecher, S., Schvartz, P. (1995). The incidence and frequency of marital sex in a
national sample. Journal of marriage and the family 57, 639-652.
Card, J. J. (1978). The correspondence of data gathered from husband and wife: Implications
for family planning studies. Social biology 25, 196-204.
78
Clark, A. L., Wallin, P. (1964). The accuracy of husbands’ and wifes’ reports of the frequency
of marital coitus. Population studies 18, 165-173.
Cleland, J. C., Hardy, E. E., Taucher, E. (1990). Introduction of new contraceptives into
family planning programmes. Geneva: WHO.
Conway, R. (1981). Psychological aspects of NFP. International review of natural family
planning 5, 111-124.
Coombs, L. C. (1978). Husband-wife agreement about reproductive goals. Demography 15,
57-73.
Curtis, K. M., Bright, P. L. (Eds.). (1997). Recommendations for updating selected practices
in contraceptive use. Získáno z: http://www.reproline.jhu.edu/english/6read/6multi/
tgwg/6tgwg.htm (20. 11. 2003).
Český statistický úřad (2004). Obyvatelstvo hlásící se k jednotlivým církvím a náboženským
společnostem. Získáno z: http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/o/4110-03-obyvatelstvo_hlasici_se_k_jednotlivym_cirkvim_a_nabozenskym_spolecnostem
(20.2. 2004).
Dabbs, J. M., La Rue, D. (1991). Salivary testosterone measurements among women: Relative
magnitude of circadian and menstrual cycles. Hormone research 35, 182-184.
Daly, K. J., Herold, E. S. (1983). Natural family planning: A comparison of continuers and
discontinuers. Population and environment 6, 231-240.
DeLamater, J. D., Hyde, J. S. (1998). Essentialism vs. social constructionism in the study of
human sexuality. The journal of sex research 35, 10-18.
Djerassi, C. (1989). The bitter pill. Science 245, 256-261.
Djerassi, C. (1990). Fertility awareness: Jet-age rhythm method? Science 248, 1060-1061.
Dokumenty II. vatikánského koncilu. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství, 2002.
Donnelly, D. A. (1993). Sexually inactive marriages. The journal of sex research 30, 171-179.
Döring, G. K. (1989). Die Temperaturmethode zur Empfängnisverhütung. Stuttgart, TRIAS.
Döring, G., Baur, S., Frank-Herrmann, P., Freundl, G., Sottong, U. (1986). Ergebnisse einer
repräsentativen Umfrage zum Familienplannungsverhalten in der Bundesrepublik
Deutschland 1985. Geburtshilfe und Frauenheilkunde 46, 892-897.
Edvards, J. N., Booth, A. (1976). Sexual behavior in and out of marriage: An assessment of
correlates. Journal of marriage and the family 38, 73-81.
Elek, S. M., Hudson, D. B., Bouffard, C. (2003). Marital parenting satisfaction and infant care
self-efficacy during the transition to parenthood: the effect of infant sex. Issues in
comprehesive pediatric nursing 26, 45-57.
79
Evereard, W., Dekker, J. (1981). A comparison of sex therapy and communication therapy:
Couples complaining of orgasmic dysfunction. Journal of sex and marital therapy 7,
278-289.
Fehring, R. J. (1995). Toward a model of fertility integration. In J. W. Koterski (Ed.), Life
and learning IV. (str. 216-229). Washington: Washington university, Faculty for life.
Fehring, R. J., Kurz, W. (2002). Anthropological differences between contraception and
natural family planning. In J. W. Koterski (Ed.). Life and learning X. (str. 237-264).
Georgtown: Georgtown university.
Fehring, R., Lawrence, D. (1994). Spiritual well-being, self-esteem and intimacy among
couples using natural family planning. The Linacre quarterly 61, 18-29.
Fehring, R., Lawrence, D., Sauvage, C. (1989). A comparison of self-esteem, spiritual wellbeing and intimacy in couples using natural family planning with couples using oral
contraceptives. International review of natural family planning 13, 227-236.
Ferin, M., Jewelewicz, R., Warren, M. (1997). Menstruační cyklus. Praha: Grada/Avicenum.
Fiese, B. H., Tomcho, T. J. (2001). Finding meaning in religious practices: The relation
between religious holiday rituals and marital satisfaction. Journal of family
psychology 15, 597-609.
Fowers, B. J., Lyons, E., Montel, K. H., Shaked, N. (2001). Positive illusions about marriage
among married and single individuals. Journal of family psychology 15, 95-109.
France, M., France, J., Townend, K. (1997). Natural family planning in New Zealand: a study
of continuation rates and characteristics of users. Advances in contraception 13, 191198.
Frank-Herrmann, P., Freundl, G., Baur, S., Bremme, M., Döring, G. K., Godehardt, E. A. J.,
Sottong, U. (1991). Effectiveness and acceptability of the symptothermal method of
natural family planning in Germany. American journal of obstetrics and gynecology
165, 2052-2054.
Frank-Herrmann, P., Freundl, G., Gnoth, C., Godehardt, E., Kunert, J., Baur, S et al. (1997).
Natural family planning with and without barrier method use in the fertile phase: a
German prospective long-term study. Advances in contraception 13, 179-189.
Freundl, G., Godehardt, E., Kern, P. A., Frank-Herrmann, P., Koubenec, H. J., Gnoth, C.
(2003). Estimated maximum failure rates of cycle monitors using daily conception
probabilities in the menstrual cycle. Human reproduction 18, 2628-2633.
Gnoth, C., Frank-Herrmann, P., Bremme, M., Freundl, G., Godehardt, E. (1996). Wie
korrelieren selbstbeobachtete Zyklussymptome mit der Ovulation? Zentralblatt für
Gynäkologie 118, 650-654.
80
Gnoth, C., Frank-Herrmann, P., Freundl, G. (2002). Opinion: Natural family planning and the
management of infertility. Archives of gynecology and obtetrics 267, 67-71.
Gnoth, C., Frank-Herrmann, P., Freundl, G., Kunert, J., Godehardt, E. (1995). Sexual
behavior of natural family planning users in Germany and its changes over
time. Advances in contraception 11, 173-185.
Grady, W. R. (1996). Men’s perceptions of their roles and responsibilities regarding sex,
contraception and childbearing. Family planning perspectives 28, 221-226.
Graham, C. A., Ramos, R., Bancroft, J., Maglaya, C., Farley, T. M. M. (1995). The effects of
steroidal contraceptives on the well-being and sexuality of women: A double-blind,
placebo-controlled, two-centre study of combined and progesteron-only method.
Contraception 52, 363-369.
Greenblat, C. S. (1983). The salience of sexuality in the early years of marriage. Journal of
marriage and the family 45, 289-299.
Hatcher, R. A., Trussell, J., Stewart, F., Cates, W., Stewart, G. K., Guest, F. et al. (Eds).
(2000). Contraceptive technology. London: BMJ Books.
Heiman, J. R. (2002). Sexual dysfunction: Overview of prevalence, etiological factors, and
treatments. The journal of sex research 39, 73-78.
Hilgers, T.W. (1991). The medical applications of natural family planning. Omaha: Pope Paul
VI institute press.
Hogben, M., Byrne, D. (1998). Using social learning theory to explain individual differences
in human sexuality. The journal of sex reserch 35, 58-71.
Holm, N. G. (1998). Úvod do psychologie náboženství. Praha: Portál.
Hook, M. K., Gerstein, L. H., Detterich, L., Gridley, B. (2003). How close are we? Measuring
intimacy and examining gender differences. Journal of counseling and development
81, 462-472.
Hornsby, P. P., Wilcox, A. J. (1989). Validity of questionnaire information on frequency of
coitus. American journal of epidemiology 130, 94-99.
Christopher, F. S., Sprecher, S. (2000). Sexuality in marriage, dating, and other relationhips:
A decade review. Journal of marriage and the family 62, 999-1017.
Jan Pavel II. (1997). Theology of the body. Boston: Pauline books and media.
Jasso, G. (1985). Marital coital frequency and passage of time: Estimating the separate effects
of spouses‘ ages and marital duration, birth and marriage cohorts, and period
influences. American sociological review 50, 224-241.
81
Johnson, A. M., Mercer, C. H., Erens, B., Copas, A. J., McManus, S., Wellings, K. et al.
(2001). Sexual behavior in Britain: partnerships, practices, and HIV risk behaviours.
Lancet 358, 1835-1842.
Julien, D., Bouchard, C., Gagnon, M., Pomerleau, A. (1992). Insider’s views on marital sex:
A dyadic analysis. The journal of sex research 29, 343-360.
Jurich, J. A., Myers-Bowman, K. S. (1998). Systems theory and its application to research on
human sexuality. The journal of sex research 35, 72-87.
Kambic, R. T. (1999). The effectiveness of natural family planning methods for birth spacing:
A comprehesive review. In S. Girotto, F. Bressan (Eds.), Human fertility regulation.
Demographic and statistical aspects (str. 63-90).Verona: Libreria Cortina editrice.
Kambic, R. T., Lamprecht, V. (1996). Calendar rhythm efficacy: A review. Advances in
contraception 12, 123-128.
Karney, B. R., Bradbury, T. N. (1995). The longitudinal course of marital quality and
stability: A review of theory, method, and research. Psychological bulletin 118, 3-34.
Katechismus katolické církve. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství, 2001.
Keller, A. (1979). Contraceptive acceptability research: Utility and limitations. Studies in
family planning 10, 230-237.
Kingsberg, S. A. (2000). The psychological impact of aging on sexuality and relatioships.
Journal of women’s health and gender-based medicine 9 (suppl. 1), 33-38.
Kippley, J., Kippley, S. (1995). Umění přirozeného plánování rodičovství. Olomouc: Matice
cyrilometodějská.
Kippley, J. F., Kippley, S. K. (1998). The art of natural family planning. (4th ed.) Cincinnati:
CCL.
Klann, N., Frank-Herrmann, P., Sottong, U. (1993). Auswirkungen einer NFP. Sexualmedizin
22, 384-386.
Klann, N., Hahlweg, K., Hank, G. (1988). Psychological aspects of NFP practice.
International journal of fertility 33 (suppl.), 65-69.
Klaus, H. (1995). Natural family planning: A review (2nd ed.). Bethesda: NFP center of
Washington.
Kratochvíl, S. (2000). Manželská terapie. Praha: Portál.
Lamprecht, V., Trussell, J. (1997). Natural family planning effectiveness: Evaluating
published reports. Advances in contraception 13, 155-165.
Lázničková, L. (1994). Nebojte se přirozeného plánování rodičovství. Brno: Kartuziánské
nakladatelství.
82
Lázničková, L. (2003). Přirozené plánování rodičovství. Průvodce symptotermální metodou.
Brno: CENAP.
Levin, R. J. (2002). The physiology of sexual arousal in the human female: A recreational and
procreational synthesis. Archives of sexual behavior 31, 405-411.
Liu, C. (2000). A theory of marital sexual life. Journal of marriage and the family 62, 363374.
Logue C. M., Moos R. H. (1988). Positive perimenstrual changes: Toward a new perspective
on the menstrual cycle. Journal of psychosomatic research 32, 31-40.
Longmore, M. A. (1998). Symbolic interactionism and the study of sexuality. The journal of
sex research 35, 44-57.
Mahoney, A., Pargament, K. I., Jewell, T., Swank, A. B., Scott, E., Emery, E. et al. (1999).
Marriage and the spiritual realm: The role of proximal and distal religious constructs
in marital functioning. Journal of family psychology 17, 321-338.
Mahoney, A., Pargament, K. I., Tarakeshwar, N., Swank, A. B. (2001). Religion in the home
in the 1980s and 1990s: A meta-analytic review and conceptual analysis of links
between religion, marriage, and parenting. Journal of family psychology 15, 559-596.
Marshall, J. F. (1977). Acceptability of fertility regulating methods: Designing technology to
fit people. Preventive medicine 6, 65-73.
Marshall, J., Rowe, B. (1970). Psychologic aspects of the basal body temperature method of
regulating births. Fertility and sterility 21, 14-19.
Marshall, M., Jennings, V., Cachan, J. (1997). Reproductive health awareness: An integrated
approach to obtaining a high quality of health. Advances in contraception 13, 313-318.
Marsiglio, W. (1991). Male procreative consciousness and responsibility: A conceptual
analysis and research agenda. Journal of family issues 12, 268-290.
McCusker, M. P. (1977). Natural family planning and the marital relationship. International
review of natural family planning 1, 331-340.
McGovern, T. W. (1998). More on effectiveness. In J. F. Kippley, S. K. Kippley (Eds.), The
art of natural family planning (str. 139-152). Cincinnati: CCL.
McNeil, E. (1994). Blood, sex and hormones: A theoretical review of women’s sexuality over
the menstrual cycle. In P. Y. L. Choi, P. Nicolson (Eds.), Female sexuality (str. 5682). London: Harvester Wheatsheaf.
Mikolajczyk, R., Rauchfuss, M. (2001). Unterschiedliche Konzepte im Umgang mit der
Fruchtbarkeit: Eine Vergleichsstudie in Berlin und Krakau. Geburtshilfe und
Frauenheilkunde 61, 121-126.
83
Mikolajczyk, R. T., Stanford, J. B., Rauchfuss, M. (2003). Factors influencing the choice to
use modern natural family planning. Contraception 67, 253-258.
Noonan, J. T. (1986). Contraception: A history of its treatment by the Catholic theologians
and canonists. Cambridge: Harvard university press.
Nuechterlein, J. (1999). Catholics, Protestants, and contraception. First things 92, 3, 10-11.
Oddens, B. J. (1999). Women’s satisfaction with birth control: A population survey of
physical and psychological effects of oral contraceptives, intrauterine devices,
condoms, natural family planning, and sterilization among 1466 women. Contaception
59, 277-286.
Pavel VI. (1991, pův. 1968). Humanae vitae. Praha: Scriptum.
Pollard, A. C. (1999, červenec). Discourse of fertility: Towards a socio-semiotic conceptualization of natural family planning. Poster prezentovaný na 8th annual meeting of the
American association of natural family planning, Lowell, MA, USA.
Provan, C. D. (1989). The bible and birth control. Monongahela: Zimmer printing.
Raith, E., Frank, P., Freundl, G. (1999). Natürliche Familienplanung heute. Berlin: Springer Verlag.
Regan, P. C. (1996). Rhythms of desire: The association between menstrual cycle phases and
female sexual desire. The Canadian journal of human sexuality 5, 145-156.
Regan, P. C. (1999). Hormonal correlates and causes of sexual desire: A review. The
Canadian journal of human sexuality 8, 1-16.
Regan, P. C., Berscheid, E. (1996). Beliefs about the state, goals, and objects of sexual desire.
Journal of sex and marital therapy 32, 155-165.
Riehl-Emde, A., Thomas, V., Willi, J. (2003). Love: An important dimension in marital
research and therapy. Family process 42, 253-267.
Rosenberg, M. J., Waugh, M. S. (1998). Oral contraceptive discontinuation: a prospective
evaluation of frequency and reasons. American journal of obstetrics and gynecology
179, 577-582.
Rötzer, J. (1991). Přirozená regulace početí. Olomouc: Centrum pro rodinný život.
Rötzer, J. (2002). Natürliche Empfägnisregelung. Freiburg: Herder.
Sanders, S. A., Graham, C. A., Bass, J. L., Bancroft, J. (2001). A prospective study of the
effects of oral contraceptives on sexuality and well-being and their relationship to
discontinuation. Contraception 64, 51-58.
Severy, L., Spieler, J. (2000). New methods of family planning: Implications for intimate
behavior. The journal of sex research 37, 258-265.
Seidlová, D. (1997). Kontracepce pro praxi. Praha: Maxdorf.
84
Senior, S. (1996). A new choice for women in contraception. In J. Bonnar (Ed.), Natural
contraception through personal hormone monitoring (str. 55-63). London: The
Parthenon publishing group,.
Severy, L. J., Silver, S. E. (1993). Two reasonable people: Joint decisionmaking in
contraceptive choice and use. In L. J. Severy (Ed.), Advances in population:
Psychosocial aspects, Vol. 1 (str. 207-227). London: Jessica Kingsley publishers.
Severy, L. J. (1999). Acceptability as a critical component of clinical trials. In L. J. Severy
(Ed.), Advances in population: Psychosocial aspects, Vol. 3 (str. 103-122). London:
Jessica Kingsley publishers.
Shivanandan, M. (2002). Crossing the threshold of love. Washington: The Catholic university
of America press.
Schröder, B., Hahlweg, K., Hank, G., Klann, N. (1994). Sexualle Unzufriedenheit und
Qualität der Partnerschaft (befriedigende Sexualität gleich gute Partnerschaft?).
Zeitschrift für klinische Psychologie 23, 178-187.
Silber, M. (1994). Menstrual cycle and work schedule: Effects on women’s sexuality.
Archives of sexual behavior 23, 397-404.
Skočovský, K. D. (2003a, říjen). Studie spolehlivosti symptotermální metody přirozeného
plánování rodičovství v ČR: předběžná zjištění. Příspěvek prezentovaný na konferenci
Možnosti a hranice přirozeného plánování rodičovství: Léčba neplodnosti, Brno.
Skočovský, K. D. (2003b, říjen). Koncepční optimum: přehled současných poznatků.
Příspěvek prezentovaný na konferenci Možnosti a hranice přirozeného plánování
rodičovství: Léčba neplodnosti, Brno.
Snowden, R. (1996). Human reproductive behavior: General principles. In J. Bonnar (Ed.),
Natural contraception through personal hormone monitoring (str. 45-53). London: The
Parthenon publishing group.
Spitz, C. J., Gold, A. R., Adams, D. B. (1975). Cognitive and hormonal factors affecting
coital frequency. Archives of sexual behavior 4, 249-263.
Sprecher, S. (1998). Social exchange theories and sexuality. The journal of sex research 35,
32-43.
Sprecher, S. (2002). Sexual satisfaction in premarital relationships: Associations with
satisfaction, love, commitment, and stability. The journal of sex reserach 39, 190-196.
Stanford, J. B., Lemaire, J. C., Thuman, P. B. (1998). Women’s interest in natural family
planning. Journal of family practitioners 46, 65-71.
Stanford, J. B., White, G. L., Hatasaka, H. (2002). Timing intercourse to achieve pregnancy:
Current evidence. Obstetrics and gynecology 100, 1333-1341.
85
Steiner, M. J., Hertz-Picciotto, I., Taylor, D., Schoenbach, V., Wheeles, A. (2001).
Retrospective vs. prospective coital frequency and menstrual cycle length in a
contraceptive effectiveness trial. Annals of epidemiology 11, 428-433.
Sternberg, R. J. (1986). A triangular theory of love. Psychological review 93, 119-135.
Sternberg, R. J. (1997). Construct validation of a triangular love scale. European journal of
social psychology 27, 313-335.
Sullivan, K. T. (2001). Understanding the relationship between religiosity and marriage: An
investigation of the immediate and longitudinal effects of religiosity on newlywed
couples. Journal of family psychology 15, 610-626.
Šipr, K. (1985). Přirozené plánování rodičovství. Praha: Avicenum.
Šipr, K., Šiprová, H. (1995). Přirozené a spolehlivé plánovámí rodičovství. Brno: Gloria
Tarín, J. J., Goméz-Piquer, V. (2002). Do women have a hidden heat period? Human
reproduction 17, 2243-2248.
The European NFP study groups (1993). Prospectove European multi-center study of natural
family planning (1989-1992): Interim results. Advances in contraception 9, 269-283.
The European NFP study groups (1999). European multicenter study of natural family
planning (1989-1995): Efficacy and drop-out. Advances in contraception 15, 69-83.
Thompson, V. D., David, H. P. (1977). Population psychology in perspective. International
journal of psychology 12, 135-146.
Tolman, D. L., Diamond, L. M. (2001). Desegragating sexuality research: Cultural and
biological perspectives. Annual review of sex research 12, 33-74.
Tolor, A., Rice, F. J., Lanctot, C. A. (1975). Personality patterns of couples practicing the
temperature-rhythm method of birth control. The journal of sex research 11, 119-133.
Tortorici, J. (1979). Conception regulation, self-esteem, and marital satisfaction among
catholic couples. Michigan State study. International review of natural family
planning 3, 191-205.
Trudel, G. (2002). Sexuality and marital life: Results of a survey. Journal of sex and marital
therapy 28, 229-249.
Trudel, G., Marchand, A., Ravart, M., Aubin, S., Turgeon, L., Fortier, P. (2001). The effect of
cognitive-behavioral group treatment program on hypoactive sexual desire in women.
Sexual and relationship therapy 16, 145-164.
Trussell, J., Grummer-Strawn, L. (1990). Contraceptive failure of the ovulation method of
periodic abstinence. Family planning perspectives 22, 65-75.
86
Trussell, J., Kowal, D. (2000). The essentials of contraception. In R. A. Hatcher, J. Trussell,
F. Stewart, W. Cates, G. K. Stewart, F. Guest, et al. (Eds.), Contraceptive technology.
(str. 211-247). London: BMJ books.
Trussell, J., Westoff, C. F. (1980). Contraceptive practice and trends in coital frequency.
Family planning perspectives 12, 246-249.
Vailland, C. O., Vailland, G. E. (1993). Is the U-curve of marital satisfaction an illusion? A
40-year study of marriage. Journal of marriage and family 55, 230-239.
ValdeVusse, L., Hanson, L., Fehring, R. J., Newman, A., Fox, J. (2003). Couples' views of
the effect of natural family planning on marital dynamics. Journal of nursing
scholarship 35, 171-176.
VanLaningham, J., Johnson, D. R., Amato, P. (2001). Marital happiness, marital duration, and
the U-shaped curve: Evidence from a five-wave panel study. Social forces 78, 13131341.
Weigel, D. J., Ballard-Reisch, D. S. (2001). The impact of relational maintenance behaviors
on marital satisfaction: A longitudinal analysis. The journal of family communication
1, 265-279.
Weis, D.L. (1998). The use of theory in sexuality research. The journal of sex research 35,1-9.
Weiss, P., Zvěřina, J. (1999). Sexuální chování obyvatel České republiky. Praha: AlbertaPlus.
Weiss, P., Zvěřina, J. (2001). Sexuální chování v ČR – situace a trendy. Praha: Portál.
West, C. (2003). Theology of the body explained. Leominster: Gracewing.
Westoff, C. F. (1974). Coital frequency and contraception. Family planning perspectives 6,
136-141.
WHO (1981). A prospective multicentre trial of the ovulation method of natural family
planning. I. The teaching phase. Fertility and sterility 36, 152-158.
WHO (1987). A prospective multicentre trial of the ovulation method of natural family
planning. V. Psychosexual aspects. Fertility and sterility 47, 765-772.
WHO (1988). Natural family planning: A guide to the provision of services. Geneva: WHO.
Williams, L. B. (1994). Determinants of couple agreement in U. S. fertility decisions. Family
planning perspectives 26, 169-173.
Wojtyla, K. (2003, pův. 1962). Láska a zodpovednosť. Bratislava: Metodicko-pedagogické
centrum.
Wood, C., Leeton, J. (1970). Emotional attitudes to contraceptive methods. Contraception 2,
113-126.
Wright, P. A. (1998). Spirituality and commited intimate relationshop. ReVision 21, 2, 20-27.
87
Young, M., Luquis, R., Denny, G., Young, T. (1998). Correlates of sexual satisfaction in
marriage. The Canadian journal of human sexuality 7, 115-127.
88
11. Seznam příloh:
1. Dotazník pro ženu
2. Dotazník pro muže
3. Důvody volby PPR jako metody kontroly početí – příklady odpovědí
4. Pozitivní přínosy PPR - příklady odpovědí
5. Negativní aspekty používání PPR – příklady odpovědí
89
Ž
kód ve studii PPR:
velmi spokojená (6) (5) (4) (3) (2) (1) velmi nespokojená
Dotazník pro uživatele přirozeného plánování
rodičovství
11. Jak důležitý je pro Vás pohlavní styk pro Vaši spokojenost v manželství?
Následující dotazník se zaměřuje na Vaši spokojenost s různými oblastmi
12. Jak často míváte s partnerem pohlavní styk (za týden, za měsíc)?
manželského (partnerského) života. U většiny otázek je nabídnuta škála (na které
budete hodnotit spokojenost), nebo možnosti odpovědí. Pouze několik otázek Vás
vybízí k volné odpovědi. Pozorně si prosím přečtěte znění otázek a zakroužkujte číslo
té odpovědi, která nejlépe vystihuje Vaši situaci. Pokud chcete cokoli dodat k jakékoli
otázce, učiňte tak do volného místa pod tuto otázku.
Chtěli bychom Vás požádat, abyste pracovali samostatně a své odpovědi
nesdělovali svému partnerovi, aby jimi nebyl ovlivňován. Tím by byl výzkum
znehodnocen.
1. Jak jste celkově spokojená s Vaším manželstvím?
velmi spokojená (6) (5) (4) (3) (2) (1) velmi nespokojená
2. Cítíte se milována Vaším partnerem?
velmi silně (6) (5) (4) (3) (2) (1) vůbec
3. Jak moc ráda trávíte čas o samotě se svým partnerem?
velmi ráda (6) (5) (4) (3) (2) (1) velmi nerada
4. Můj partner opravdu rozumí mým bolestem a radostem.
pokaždé (5) často (4) někdy (3) velmi zřídka (2) nikdy (1)
5. Je pro mne těžké hovořit s partnerem o něčem, co mne hluboce zranilo.
pokaždé (5) často (4) někdy (3) velmi zřídka (2) nikdy (1)
6. Svému partnerovi důvěřuji.
pokaždé (5) často (4) někdy (3) velmi zřídka (2) nikdy (1)
7. Můj partner mi naslouchá, když o něčem chci hovořit.
pokaždé (5) často (4) někdy (3) velmi zřídka (2) nikdy (1)
8. Je pro mne snadné vyjádřit před partnerem, co opravdu cítím.
pokaždé (5) často (4) někdy (3) velmi zřídka (2) nikdy (1)
9. Přeji si, aby se můj partner více zajímal o mé koníčky a záliby.
pokaždé (5) často (4) někdy (3) velmi zřídka (2) nikdy (1)
10. Jak jste spokojená se sexuálním životem ve Vašem manželství?
velmi důležitý (6) (5) (4) (3) (2) (1) zcela nedůležitý
____krát za_____
13. Jste spokojená s tím, jak často máte pohlavní styk?
ano (1) ne, měl by být častěji (2) ne, měl by být méně často (3)
14. Od koho nejčastěji vychází iniciativa k pohlavnímu styku?
ode mne (3) od mého partnera (2) od obou stran (1)
15. Zažíváte při pohlavním styku s Vaším partnerem vyvrcholení?
pokaždé (5) často (4) někdy (3) velmi zřídka (2) nikdy (1)
16. Jak obtížná pro Vás obvykle byla v posledním půlroce zdrženlivost od
pohlavního styku, pokud právě nebyl pro partnera žádoucí?
velmi obtížná (6) (5) (4) (3) (2) (1) zcela bezproblémová
17. Jak obtížná byla obvykle v posledním půlroce podle Vás pro Vašeho
partnera zdrženlivost od pohlavního styku, pokud právě pro Vás styk nebyl
velmi obtížná (6) (5) (4) (3) (2) (1) zcela bezproblémová
žádoucí?
18. Měnila se v posledním půlroce (posledních 6 cyklech) obvykle Vaše touha po
pohlavním styku v průběhu cyklu?
(1) ne, výraznější změny jsem nezaznamenávala
(2) ano, ale nenarušovalo to mé sexuální prožívání
(3) ano a narušovalo to mé sexuální prožívání tak, že v některých fázích cyklu
pro mě pohlavní styk byl neuspokojivý nebo neuskutečnitelný
→ pokud ano:
a) Kdy byla Vaše touha po pohlavním styku obvykle nejmenší?
pokud jste odpověděla (2), označte jedno období, kdy Vaše touha byla ve
většině případů nejmenší:
pokud jste odpověděla (3), označte všechna období, kdy byl pro vás styk ve
většině případů neuspokojivý nebo neuskutečnitelný:
v předovulačním neplodném období (5) v první polovině plodného období (4)
27. Jak často se modlíte společně s Vaším partnerem?
v druhé polovině plodného období (3) na začátku neplodného období po ovulaci (2)
častěji než 1x týdně (4) 1x týdně až 1x za měsíc (3) méně než 1x za měsíc (2) nikdy (1)
v týdnu před menstruací (1) bylo to velmi proměnlivé (0)
28. Žijí s Vámi v domácnosti děti?
b) Kdy byla Vaše touha obvykle největší?
vyznačte jedno období, bez ohledu na to, zda jste odpověděla (2) nebo (3):
v předovulačním neplodném období (5) v první polovině plodného období (4)
v druhé polovině plodného období (3) na začátku neplodného období po ovulaci (2)
v týdnu před menstruací (1) bylo to velmi proměnlivé (0)
19. Jak jste jako žena celkově spokojena s metodou PPR, kterou v současné době
používáte?
zcela spokojena (1) (2) (3) (4) (5) zcela nespokojena
20. Jak si myslíte, že je celkově s touto metodou PPR spokojen Váš partner?
zcela spokojen (1) (2) (3) (4) (5) zcela nespokojen
21. Jak obtížná pro Vás obvykle je zdrženlivost od pohlavního styku v plodném
období?
velmi obtížná (6) (5) (4) (3) (2) (1) zcela bezproblémová
22. Jak obtížná je obvykle podle Vás pro Vašeho partnera zdrženlivost od
pohlavního styku v plodném období?
velmi obtížná (6) (5) (4) (3) (2) (1) zcela bezproblémová
23. Zaznamenáváte obvykle nějakou změnu ve Vašem vztahu s partnerem
v období zdrženlivosti?
většinou pozitivní (1) většinou negativní (2) je to různé (3) většinou ne (4)
24. Prožíváte obvykle pohlavní styk v neplodném období jako spontánní a
přirozený?
ano (1) ne (2) je to různé (3) nevím (4)
25. Jak důležitá je víra v Boha ve Vašem životě?
velmi důležitá (6) (5) (4) (3) (2) (1) zcela nedůležitá
26. Jak často se účastníte bohoslužeb?
častěji než 1x týdně (6) 1x týdně (5) 1-2x za měsíc (4) méně než 1x za měsíc (3)
méně než 1x za rok (2) nikdy (1)
ne (1) ano (2) →pokud ano:
kolik je jim let? 1. dítě:___let 2. dítě:___let 3. dítě:___let 4. dítě:___let
věk ostatních dětí:__________________________________________________
29. Máte pro vás dva s partnerem samostatnou ložnici bez dětí? ne (1) ano (2)
30. Datum posledního porodu (ukončení těhotenství): _______________
(1) nebyla jsem těhotná
31. Stručně vyjmenujte důvody, proč jste si vybrali jako metodu kontroly početí
právě PPR:__________________________________________________________
_______________________________________________________________
_______________________________________________________________
_______________________________________________________________
_______________________________________________________________
32. Datum vyplnění dotazníku:___/___200__
Pokud chcete, můžete doplnit i odpovědi na následující otázky:
33. Co pozitivního přineslo PPR Vám osobně nebo Vašemu manželství?
_______________________________________________________________
_______________________________________________________________
_______________________________________________________________
34. Co negativního přineslo PPR Vám osobně nebo Vašemu manželství?
_______________________________________________________________
_______________________________________________________________
_______________________________________________________________
Děkujeme Vám za Vaši ochotu při vyplňování dotazníku!
M
kód ve studii PPR:
velmi spokojený (6) (5) (4) (3) (2) (1) velmi nespokojený
Dotazník pro uživatele přirozeného plánování
rodičovství
11. Jak důležitý je pro Vás pohlavní styk pro Vaši spokojenost v manželství?
Následující dotazník se zaměřuje na Vaši spokojenost s různými oblastmi
12. Jak často míváte s partnerkou pohlavní styk (za týd., za měs.)? ___krát za___
manželského (partnerského) života. U většiny otázek je nabídnuta škála (na které
budete hodnotit spokojenost), nebo možnosti odpovědí. Pouze několik otázek Vás
vybízí k volné odpovědi. Pozorně si prosím přečtěte znění otázek a zakroužkujte číslo
té odpovědi, která nejlépe vystihuje Vaši situaci. Pokud chcete cokoli dodat k jakékoli
otázce, učiňte tak do volného místa pod tuto otázku.
Chtěli bychom Vás požádat, abyste pracovali samostatně a své odpovědi
nesdělovali svému partnerovi, aby jimi nebyl ovlivňován. Tím by byl výzkum
znehodnocen.
1. Jak jste celkově spokojený s Vaším manželstvím?
velmi spokojený (6) (5) (4) (3) (2) (1) velmi nespokojený
2. Cítíte se milován Vaší partnerkou?
velmi silně (6) (5) (4) (3) (2) (1) vůbec
3. Jak moc rád trávíte čas o samotě se svou partnerkou?
velmi rád (6) (5) (4) (3) (2) (1) velmi nerad
4. Moje partnerka opravdu rozumí mým bolestem a radostem.
pokaždé (5) často (4) někdy (3) velmi zřídka (2) nikdy (1)
5. Je pro mne těžké hovořit s partnerkou o něčem, co mne hluboce zranilo.
pokaždé (5) často (4) někdy (3) velmi zřídka (2) nikdy (1)
6. Své partnerce důvěřuji.
pokaždé (5) často (4) někdy (3) velmi zřídka (2) nikdy (1)
7. Moje partnerka mi naslouchá, když o něčem chci hovořit.
pokaždé (5) často (4) někdy (3) velmi zřídka (2) nikdy (1)
8. Je pro mne snadné vyjádřit před partnerkou, co opravdu cítím.
pokaždé (5) často (4) někdy (3) velmi zřídka (2) nikdy (1)
9. Přeji si, aby se moje partnerka více zajímala o mé koníčky a záliby.
pokaždé (5) často (4) někdy (3) velmi zřídka (2) nikdy (1)
10. Jak jste spokojený se sexuálním životem ve Vašem manželství?
velmi důležitý (6) (5) (4) (3) (2) (1) zcela nedůležitý
13. Jste spokojený s tím, jak často máte pohlavní styk?
ano (1) ne, měl by být častěji (2) ne, měl by být méně často (3)
14. Od koho nejčastěji vychází iniciativa k pohlavnímu styku?
ode mne (3) od mé partnerky (2) od obou stran (1)
15. Zažíváte při pohlavním styku s Vaší partnerkou vyvrcholení?
pokaždé (5) často (4) někdy (3) velmi zřídka (2) nikdy (1)
16. Jak často se během posledního půlroku stalo, že kvůli nedostatečné nebo
příliš krátce trvající erekci se styk nezdařil?
téměř pokaždé (5) ve většině případů (4) asi v polovině případů (3)
v menšině případů (2) velmi zřídka (1) nikdy (0)
17. Jak obtížná pro Vás obvykle byla v posledním půlroce zdrženlivost od
pohlavního styku, pokud právě nebyl pro partnerku žádoucí?
velmi obtížná (6) (5) (4) (3) (2) (1) zcela bezproblémová
18. Jak obtížná byla obvykle v posledním půlroce podle Vás pro Vaši partnerku
zdrženlivost od pohlavního styku, pokud právě pro Vás styk nebyl žádoucí?
velmi obtížná (6) (5) (4) (3) (2) (1) zcela bezproblémová
19. Měnila se v posledním půlroce (posledních 6 cyklech) obvykle u Vaší
partnerky touha po pohlavním styku v průběhu cyklu?
(1) ne, výraznější změny jsem nezaznamenával
(2) ano, ale nenarušovalo to její sexuální prožívání
(3) ano a narušovalo to její sexuální prožívání tak, že v některých fázích cyklu
pro ni pohlavní styk byl neuspokojivý nebo neuskutečnitelný
→ pokud ano:
a) Kdy byla její touha po pohlavním styku obvykle nejmenší?
označte jedno období:
v předovulačním neplodném období (5) v první polovině plodného období (4)
častěji než 1x týdně (4) 1x týdně až 1x za měsíc (3) méně než 1x za měsíc (2) nikdy (1)
v druhé polovině plodného období (3) na začátku neplodného období po ovulaci (2)
29. Stručně vyjmenujte důvody, proč jste si vybrali jako metodu kontroly početí
právě PPR:__________________________________________________________
v týdnu před menstruací (1) bylo to velmi proměnlivé (0)
označte jedno období:
v předovulačním neplodném období (5) v první polovině plodného období (4)
_______________________________________________________________
_______________________________________________________________
_______________________________________________________________
v druhé polovině plodného období (3) na začátku neplodného období po ovulaci (2)
30. Datum vyplnění dotazníku:___/___200__
b) Kdy byla její touha obvykle největší?
v týdnu před menstruací (1) bylo to velmi proměnlivé (0)
Pokud chcete, můžete doplnit i odpovědi na následující otázky:
20. Jak jste jako muž celkově spokojen s metodou PPR, kterou v současné době
31. Co pozitivního přineslo PPR Vám osobně nebo Vašemu manželství?
používáte?
_______________________________________________________________
_______________________________________________________________
_______________________________________________________________
zcela spokojen (1) (2) (3) (4) (5) zcela nespokojen
21. Jak si myslíte, že je celkově s touto metodou PPR spokojena Vaše partnerka?
zcela spokojena (1) (2) (3) (4) (5) zcela nespokojena
22. Jak obtížná pro Vás obvykle je zdrženlivost od pohlavního styku v plodném
období?
velmi obtížná (6) (5) (4) (3) (2) (1) zcela bezproblémová
23. Jak obtížná je obvykle podle Vás pro Vaši partnerku zdrženlivost od
pohlavního styku v plodném období?
velmi obtížná (6) (5) (4) (3) (2) (1) zcela bezproblémová
24. Zaznamenáváte obvykle nějakou změnu ve Vašem vztahu s partnerkou
v období zdrženlivosti?
většinou pozitivní (1) většinou negativní (2) je to různé (3) většinou ne (4)
25. Prožíváte obvykle pohlavní styk v neplodném období jako spontánní a
přirozený?
ano (1) ne (2) je to různé (3) nevím (4)
26. Jak důležitá je víra v Boha ve Vašem životě?
velmi důležitá (6) (5) (4) (3) (2) (1) zcela nedůležitá
27. Jak často se účastníte bohoslužeb?
častěji než 1x týdně (6) 1x týdně (5) 1-2x za měsíc (4) méně než 1x za měsíc (3)
méně než 1x za rok (2) nikdy (1)
28. Jak často se modlíte společně s Vaší partnerkou?
32. Co negativního přineslo PPR Vám osobně nebo Vašemu manželství?
_______________________________________________________________
_______________________________________________________________
_______________________________________________________________
Děkujeme Vám za Vaši ochotu při vyplňování dotazníku!
Příloha č. 3: Důvody volby PPR jako metody kontroly početí – příklady
odpovědí
Uvádíme zde příklady odpovědí na otázku: „Stručně vyjmenujte důvody, proč jste si
vybrali jako metodu kontroly početí právě PPR.“ Tyto odpovědi byly zařazeny do několika
kategorií, které jsou zde uspořádány podle pořadí u žen od nejčastěji po nejméně často
zastoupenou. U každé z nich je několik vybraných příkladů oddělených středníkem. Odpovědi
mužů jsou vysázeny kurzívou, běžným typem písma pak odpovědi žen.
Kategorie:
Náboženské přesvědčení, Boží řád, církev, morálka:
Poznali jsme to jako Boží řád pro sdělování života v naší osobní a sociální
situaci; V souladu s naší vírou; Doporučení církve; Život v souladu s Božím
plánem; „Dovolená“ metoda; Protože jsem věřící, tak je to pro mě jediný
přijatelný způsob plánování rodičovství.
Zdraví neškodná metoda, nepoškozující zdraví ženy:
Zdraví mé ženy; Zdravotní nezávadnost; Neškodná metoda
Nemá vedlejší škodlivé účinky na zdraví, jako nějaké pilulky; Bez zdravotních
rizik; Neničíme si zdraví užíváním antikoncepce.
Přirozená metoda, v souladu s přírodou:
Přirozená metoda; Přírodní – bez „chemie“; Touha žít v souladu s přírodou;
Využívání přirozených zákonitostí ženského těla; Metoda přirozená, akceptující plodnost v průběhu cyklu; Chtěli jsme se vyhnout antikoncepci a jiným
"nepřirozeným" metodám.
Nespokojenost s antikoncepcí:
Odmítání pilulek oběma manželi, nespokojenost s kondomem a především s
přerušovaným stykem; Jiné metody selhaly; Pochybovala jsem o spolehlivosti
kondomu.
Pozitivní přínosy PPR:
Prohlubuje vzájemný vztah, činí život dobrodružnějším; A myslím, že buduje
manželství i schopnost přijímat děti jako dar; Nezevšednění vztahu; Střídá se
období, kdy můžeme vyjadřovat vzájemnou lásku jiným způsobem.
Spolehlivost:
Při odpovědném přístupu spolehlivá; Vysoká efektivnost; Věřím tomu; Myslím
si, že je tato metoda docela spolehlivá; Tak jsme to vyzkoušeli po 1 dítěti a
I
zjistili, že to funguje; Věřila jsem, že je spolehlivá, když mi byl vysvětlen princip atd. - a je spolehlivá.
Bez abortivních účinků:
Neabortivnost; Nehrozí nebezpečí potratu plodu jako u hormonální
antikoncepce; Ochrana a právo nenarozeného dítěte; Je prevencí - nelikviduje
počatý život; Nezabíjíme lidské životy; Bojím se, že antikoncepce zabíjí
zárodky (aniž o tom víme).
Možnost kontroly početí:
Chceme s partnerkou uřídit počet dětí; Abychom odstranili obavu z nechtěného
těhotenství; Máme již 5 dětí; Chtěli jsme se vyhnout nechtěnému těhotenství.
Nenarušuje průběh pohlavního styku:
Možnost spontánního a nechráněného styku; Metoda nepotřebuje žádné
zábrany; Plné, nerušené odevzdání; Byla bych šťastná, mohl-li by být každý
pohl. styk bez použití zábrany - takto můžeme využít aspoň poovulační
neplodné období; Je bezbariérová; Úplný, nezmrzačený sex.
Nízká finanční nákladnost:
Levná; Je finančně nenáročná; Nic nestojí.
Možnost orientace v cyklu:
Vědět, v jaké fázi cyklu se nacházím - lépe si plánovat určité činnosti (před
ovulací - vyšší energie).
Vliv přátel, známých, okolí:
Byli jsme osloveni, přátelé ji používají a nás tato metoda zajímala; Na
doporučení naší společné přítelkyně; Trochu na tlak okolí.
PPR při usilování o početí:
Protože chceme později i miminko, tak [víme], kdy počít.
Kvůli přání partnera:
Žádost manželky; Přání ženy; Přišla s tím žena do manželství a já souhlasil.
II
Příloha č. 4: Pozitivní přínosy PPR - příklady odpovědí
Uvádíme zde příklady odpovědí na otázku: „Co pozitivního přineslo PPR vám nebo
vašemu manželství?“ Tyto odpovědi byly zařazeny do několika kategorií, které jsou zde
uspořádány podle pořadí u žen od nejčastěji po nejméně často zastoupenou. U každé z nich je
několik vybraných příkladů oddělených středníkem. Odpovědi mužů jsou vysázeny kurzívou,
běžným typem písma pak odpovědi žen.
Kategorie:
Poznání těla, cyklů, partnera, sebe:
Mohu předvídat chování partnerky, mohu si vysvětlit, proč se chová právě
takto; vím, jak funguje její tělo; chápání světa ženy; naučila a stále se učím
poznávat své tělo; Pomáhá mi rozumět mým náladám. Můj muž ví proč a
s mírným humorem to přejde (nebo i starším dětem vysvětlí - přiměřeně).
Pomáhá mi prožívat mé ženství. Vím, co se ve mně děje, vysvětluje i některé
zdravotní potíže - často mám ovulaci bolestivou.
Prohloubení lásky, sblížení, úcty:
Jednoznačné sblížení; více poznání partnerky po tělesné stránce a s tím i získání větší úcty a lásky; prohloubení vztahu; posiluje náš vztah; více si jeden
druhého vážíme; krásný a přirozený vztah s manželem, který bych za nic na
světě nevyměnila.
Lepší prožívání sexuality:
Umožní mi období plného prožití styku, kdy se nemusím vůbec omezovat;
radost a těšení se na "naše dny"; pomáhá k většímu prožívání pohlavního
styku; napomáhá jednotě v sexuálním životě; sex bez kondomu; mně osobně
přineslo PPR větší touhu po pohlavním styku.
Kontrola početí:
Jistotu, že žena nepřijde do jiného stavu; manželka je spokojenější a jistější
v tom, že již nemusíme mít nečekaně dítě; odpadla nejistota při nepravidelných
cyklech, strach z otěhotnění; kontrola nad početím dítěte.
Zlepšení komunikace:
Dobrá komunikace o sexuální oblasti; zlepšení komunikace; naučili jsme se
spolu víc komunikovat (když jsme s PPR před 10 lety začínali); spoustu
rozhovorů o intimním životě s manželem; při používání PPR manželé spolu
více otevřeně komunikují
I
Sdílená a osobní odpovědnost:
Zodpovědnost; oboustranné přijetí odpovědnosti.
Ostatní pozitivní aspekty:
Klid v domě; má to svoje kouzlo, i když je to pro mne osobně někdy těžké;
ohleduplnost, není sobecká k partnerovi; pokoj.
Otevřenost vůči novému životu:
Až přijde mimčo, tak budeme rádi a nebráníme se tomu; je otevřená životu,
dává šanci, aby Bůh působil (např. záhadné otěhotnění).
Pozitivní vliv na spiritualitu:
Dobrý pocit, že se snažím jít morální cestou; neovlivňující svědomí (nutí nás
neřešit věci vždy nejpohodlnější cestou); vyzývá nás, abychom i do sexuální
oblasti zvali Boha; úctu k Bohu.
Sebeovládání:
Pomáhá mi lépe ovládat své tělesné potřeby, učí nás sebeovládání; učení se
zdrženlivosti.
Svědectví (vzor) pro děti:
Nyní to předávám dětem, prozatím se to daří!; Už se těším, až zasvětím do
PPR dcerku; svědectví pro děti.
Změna chápání sexuality:
Nutí mne přemýšlet, a to nejen o věcech v oblasti sexuality, ale i o církvi, Bohu,
učení papeže. PPR je jeden z impulzů, který mne nenechaj v klidu, ale nutěj
mne hledat pravdu ve spoustě oblastí života; umožnilo mi sexualitu chápat jako
dar, a nikoli jako živočišný pud.
II
Příloha č. 5: Negativní aspekty používání PPR – příklady odpovědí
Uvádíme zde příklady odpovědí na otázku: „Co negativního přineslo PPR vám nebo
vašemu manželství?“ Tyto odpovědi byly zařazeny do několika kategorií, které jsou zde
uspořádány podle pořadí u žen od nejčastěji po nejméně často zastoupenou. U každé z nich je
několik vybraných příkladů oddělených středníkem. Odpovědi mužů jsou vysázeny kurzívou,
běžným typem písma pak odpovědi žen.
Kategorie:
Dlouhá a /nebo obtížná abstinence:
Dlouhá zdrženlivost v plodném období; někdy značně obtížné zvládnout období
plodnosti ženy; teď při návratu cyklů po porodu je to obtížné, neplodných dní
opravdu není moc, plodných i šedesát; někdy je pro mě zdrženlivost v plodném
období velmi těžká.
Obtíže s metodou (měření apod.):
Manželka musí se pravidelně měřit a někdy je to při našich malých dětech
problém, když zakřičí, je po klidu; je trošku pro mě těžké měření a evidence
v zapisování; přijdu si stále v napětí, abych se ráno mohla a nezapomněla
změřit; někdy je problém s ranním měřením teploty (přijde-li dítě a něco
potřebuje, musí vstát manžel, příp. musím jednat rychle).
Snížená spontaneita sexu:
Někdy asi manželka nemusí mít náladu na pohlavní styk po skončení plodného
období, ale ví, že já náladu budu mít určitě (musím se zeptat, jak to přijímá);
příliš zákonické dělení našeho sexuálního života, kdy máme styk ne spontánně
z touhy, ale vědomě a cíleně, když můžeme; malinko mi vadí, že jsme nuceni
dodržovat určitý režim dnů v cyklu, oproti přirozeným touhám a pocitům;
největší touhu v plodném období - období zdrženlivosti chápu jako oběť
(dobrovolnou!) nebo daň za možnost ovlivnit počet dětí.
Zhoršení vztahu v období abstinence:
Jisté problémy ve vztazích v plodném období; hádky; napětí v plodném období,
počas kterého nemáme pohlavní styk; někdy nervozita v období abstinence,
spíše u muže, u mne nervozita, že muž je nervózní; deprese - "nesmyslné
zabíjení času".
I
Méně pohlavních styků:
Je toho málo; méně pohlavních styků; snažím se vyhnout pohlavnímu styku
v plodném období a využít jen neplodného, a proto je frekvence pohl. styků
menší, než by si přál manžel.
Obecně obtížná metoda:
Je to pro mne někdy těžké.
Nechtěné těhotenství (zkušenost/obavy):
Na první pohled to bylo 1 neplánované těhotenství, což se ale po několika
týdnech proměnilo v mimořádně krásnou životní událost; dříve velká
nepravidelnost cyklu (20-60 dní) - 4 děti (tj. výsledek).
Negativní reakce okolí:
Nevím o negativech, snad jen - pro ostatní jsme blázni, ale blízcí a přátelé nás
tolerují, nebo přímo podporují; Mrzí mne ale malý zájem o tuto problematiku
i u silně věřících. Tito se chovají tak, že mají po této stránce úplně život v pořádku! Já si to nemyslím.
II