Metodologie praktických forem právního vzdělávání
Transkript
obalka_Sestava 1 22.4.2013 14:09 Page 1 Mgr. Veronika Kristková LL.M., Pro bono aliance „Publikace poskytuje výborný přehled předmětů zaměřených na výuku praktických právnických dovedností. Vzhledem k tomu, že obsahová náplň většiny předmětů (např. právní psaní, právní argumentace a profesní etika apod.) by vyžadovala samostatnou publikaci, publikace je především návodem pro toho, kdo by některý z předmětů nebo celý modul praktických právnických dovedností chtěl zavést na právnické fakultě. Publikace rovněž přináší velké množství konkrétních materiálů a příkladů pro výuku jednotlivých předmětů. Díky jednotně strukturovaným kapitolám o jednotlivých formách výuky umožňuje publikace přehledně porovnat tyto formy z hlediska náročnosti pro studenty i pedagogy, časové a materiální náročnosti, budoucí využitelnosti. Tyto poznatky jsou jedny z nejcennějších, které publikace přináší, neboť je nelze získat jinak než praktickou zkušeností s realizací těchto předmětů.(…) Konečně je třeba vyzdvihnout sociologických výzkum očekávání studentů od praktických forem právního vzdělávání a zhodnocení toho, jak byla tato očekávání naplněna. Tento výzkum je v českém prostředí ojedinělý a přesahuje význam evaluovaného projektu.“ Metodologie praktických forem právního vzdělávání Praha 2013 (eds.) Věra Honusková, Jan Kuklík, Michal Urban JUDr. Martin Kopa, Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci „Předkládané dílo má za cíl představit odborné veřejnosti projekt OPPA ‚Právo pro praxi – rozvoj a inovace magisterského programu Právo a právní věda na Právnické fakultě UK‘, díky kterému byly na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v letech 2010–2013 rozvinuty jednotlivé praktické formy vzdělávání budoucích právníků. V úvodu je čtenářům nastíněna základní motivace celého projektu a také historie, přínosy a rizika prakticky orientované výuky. Následně se můžeme seznámit s každou z forem praktické výuky, které byly díky projektu implementovány do výuky na Právnické fakultě UK. Konkrétně se jedná o výuku prostřednictvím externích stáží, výuku prostřednictvím práce s konkrétními ‚živými případy‘, výuku prostřednictvím vícedenních odborných seminářů konaných mimo prostory vzdělávací instituce a teoretickou průpravu v praktických právních dovednostech. Předkládaná publikace bude nepochybně cenným přírůstkem do probíhající diskuze o dalším směřování právnického vzdělávání. Jen výuka teorie totiž nestačí k tomu, aby právnická fakulta splnila své základní poslání, tj. produkci kvalitních absolventů připravených pro praxi. Modul právních dovedností a projekt jako celek se touto tezí inspiruje a z knihy tak vyznívá snaha konstruktivně vybočit ze systému, jehož vady si autoři dobře uvědomují. V této souvislosti musím uvést, že se mi obzvláště líbila objektivnost knihy, která nejenže uvádí pozitiva praktického přístupu k právnímu vzdělávání, neopomíná ovšem uvést i negativa, která tento přístup také přináší. V neposlední řadě je recenzovaná publikace zdrojem inspirace pro zbylé české právnické fakulty co do jejich vlastních dovednostních kurzů, které mohou být na základě pražského vzoru doplněny a inovovány. Kniha je proto snad i příslibem spolupráce českých fakult v dané oblasti do budoucna.“ Metodologie praktických forem právního vzdělávání Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze „Předkládané dílo má za cíl představit odborné veřejnosti projekt OPPA ‚Právo pro praxi – rozvoj a inovace magisterského programu Právo a právní věda na Právnické fakultě UK‘, díky kterému byly na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v letech 2010–2013 rozvinuty jednotlivé praktické formy vzdělávání budoucích právníků. V úvodu je čtenářům nastíněna základní motivace celého projektu a také historie, přínosy a rizika prakticky orientované výuky. Následně se můžeme seznámit s každou z forem praktické výuky, které byly díky projektu implementovány do výuky na Právnické fakultě UK. Konkrétně se jedná o výuku prostřednictvím externích stáží, výuku prostřednictvím práce s konkrétními ‚živými případy‘, výuku prostřednictvím vícedenních odborných seminářů konaných mimo prostory vzdělávací instituce a teoretickou průpravu v praktických právních dovednostech. Předkládaná publikace bude nepochybně cenným přírůstkem do probíhající diskuze o dalším směřování právnického vzdělávání. Jen výuka teorie totiž nestačí k tomu, aby právnická fakulta splnila své základní poslání, tj. produkci kvalitních absolventů připravených pro praxi. Modul právních dovedností a projekt jako celek se touto tezí inspiruje a z knihy tak vyznívá snaha konstruktivně vybočit ze systému, jehož vady si autoři dobře uvědomují. V této souvislosti musím uvést, že se mi obzvláště líbila objektivnost knihy, která nejenže uvádí pozitiva praktického přístupu k právnímu vzdělávání, neopomíná ovšem uvést i negativa, která tento přístup také přináší. V neposlední řadě je recenzovaná publikace zdrojem inspirace pro zbylé české právnické fakulty co do jejich vlastních dovednostních kurzů, které mohou být na základě pražského vzoru doplněny a inovovány. Kniha je proto snad i příslibem spolupráce českých fakult v dané oblasti do budoucna.“ Metodologie praktických forem právního vzdělávání „Publikace poskytuje výborný přehled předmětů zaměřených na výuku praktických právnických dovedností. Vzhledem k tomu, že obsahová náplň většiny předmětů (např. právní psaní, právní argumentace a profesní etika apod.) by vyžadovala samostatnou publikaci, publikace je především návodem pro toho, kdo by některý z předmětů nebo celý modul praktických právnických dovedností chtěl zavést na právnické fakultě. Publikace rovněž přináší velké množství konkrétních materiálů a příkladů pro výuku jednotlivých předmětů. Díky jednotně strukturovaným kapitolám o jednotlivých formách výuky umožňuje publikace přehledně porovnat tyto formy z hlediska náročnosti pro studenty i pedagogy, časové a materiální náročnosti, budoucí využitelnosti. Tyto poznatky jsou jedny z nejcennějších, které publikace přináší, neboť je nelze získat jinak než praktickou zkušeností s realizací těchto předmětů.(…) Konečně je třeba vyzdvihnout sociologických výzkum očekávání studentů od praktických forem právního vzdělávání a zhodnocení toho, jak byla tato očekávání naplněna. Tento výzkum je v českém prostředí ojedinělý a přesahuje význam evaluovaného projektu.“ Mgr. Veronika Kristková LL.M., Pro bono aliance Metodologie praktických forem právního vzdělávání JUDr. Martin Kopa, Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Věra Honusková, Jan Kuklík, Michal Urban (eds.) Praha 2013 obalka_Sestava 1 22.4.2013 14:09 Page 1 Mgr. Veronika Kristková LL.M., Pro bono aliance „Publikace poskytuje výborný přehled předmětů zaměřených na výuku praktických právnických dovedností. Vzhledem k tomu, že obsahová náplň většiny předmětů (např. právní psaní, právní argumentace a profesní etika apod.) by vyžadovala samostatnou publikaci, publikace je především návodem pro toho, kdo by některý z předmětů nebo celý modul praktických právnických dovedností chtěl zavést na právnické fakultě. Publikace rovněž přináší velké množství konkrétních materiálů a příkladů pro výuku jednotlivých předmětů. Díky jednotně strukturovaným kapitolám o jednotlivých formách výuky umožňuje publikace přehledně porovnat tyto formy z hlediska náročnosti pro studenty i pedagogy, časové a materiální náročnosti, budoucí využitelnosti. Tyto poznatky jsou jedny z nejcennějších, které publikace přináší, neboť je nelze získat jinak než praktickou zkušeností s realizací těchto předmětů.(…) Konečně je třeba vyzdvihnout sociologických výzkum očekávání studentů od praktických forem právního vzdělávání a zhodnocení toho, jak byla tato očekávání naplněna. Tento výzkum je v českém prostředí ojedinělý a přesahuje význam evaluovaného projektu.“ Metodologie praktických forem právního vzdělávání Praha 2013 (eds.) Věra Honusková, Jan Kuklík, Michal Urban JUDr. Martin Kopa, Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci „Předkládané dílo má za cíl představit odborné veřejnosti projekt OPPA ‚Právo pro praxi – rozvoj a inovace magisterského programu Právo a právní věda na Právnické fakultě UK‘, díky kterému byly na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v letech 2010–2013 rozvinuty jednotlivé praktické formy vzdělávání budoucích právníků. V úvodu je čtenářům nastíněna základní motivace celého projektu a také historie, přínosy a rizika prakticky orientované výuky. Následně se můžeme seznámit s každou z forem praktické výuky, které byly díky projektu implementovány do výuky na Právnické fakultě UK. Konkrétně se jedná o výuku prostřednictvím externích stáží, výuku prostřednictvím práce s konkrétními ‚živými případy‘, výuku prostřednictvím vícedenních odborných seminářů konaných mimo prostory vzdělávací instituce a teoretickou průpravu v praktických právních dovednostech. Předkládaná publikace bude nepochybně cenným přírůstkem do probíhající diskuze o dalším směřování právnického vzdělávání. Jen výuka teorie totiž nestačí k tomu, aby právnická fakulta splnila své základní poslání, tj. produkci kvalitních absolventů připravených pro praxi. Modul právních dovedností a projekt jako celek se touto tezí inspiruje a z knihy tak vyznívá snaha konstruktivně vybočit ze systému, jehož vady si autoři dobře uvědomují. V této souvislosti musím uvést, že se mi obzvláště líbila objektivnost knihy, která nejenže uvádí pozitiva praktického přístupu k právnímu vzdělávání, neopomíná ovšem uvést i negativa, která tento přístup také přináší. V neposlední řadě je recenzovaná publikace zdrojem inspirace pro zbylé české právnické fakulty co do jejich vlastních dovednostních kurzů, které mohou být na základě pražského vzoru doplněny a inovovány. Kniha je proto snad i příslibem spolupráce českých fakult v dané oblasti do budoucna.“ Metodologie praktických forem právního vzdělávání Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze „Předkládané dílo má za cíl představit odborné veřejnosti projekt OPPA ‚Právo pro praxi – rozvoj a inovace magisterského programu Právo a právní věda na Právnické fakultě UK‘, díky kterému byly na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v letech 2010–2013 rozvinuty jednotlivé praktické formy vzdělávání budoucích právníků. V úvodu je čtenářům nastíněna základní motivace celého projektu a také historie, přínosy a rizika prakticky orientované výuky. Následně se můžeme seznámit s každou z forem praktické výuky, které byly díky projektu implementovány do výuky na Právnické fakultě UK. Konkrétně se jedná o výuku prostřednictvím externích stáží, výuku prostřednictvím práce s konkrétními ‚živými případy‘, výuku prostřednictvím vícedenních odborných seminářů konaných mimo prostory vzdělávací instituce a teoretickou průpravu v praktických právních dovednostech. Předkládaná publikace bude nepochybně cenným přírůstkem do probíhající diskuze o dalším směřování právnického vzdělávání. Jen výuka teorie totiž nestačí k tomu, aby právnická fakulta splnila své základní poslání, tj. produkci kvalitních absolventů připravených pro praxi. Modul právních dovedností a projekt jako celek se touto tezí inspiruje a z knihy tak vyznívá snaha konstruktivně vybočit ze systému, jehož vady si autoři dobře uvědomují. V této souvislosti musím uvést, že se mi obzvláště líbila objektivnost knihy, která nejenže uvádí pozitiva praktického přístupu k právnímu vzdělávání, neopomíná ovšem uvést i negativa, která tento přístup také přináší. V neposlední řadě je recenzovaná publikace zdrojem inspirace pro zbylé české právnické fakulty co do jejich vlastních dovednostních kurzů, které mohou být na základě pražského vzoru doplněny a inovovány. Kniha je proto snad i příslibem spolupráce českých fakult v dané oblasti do budoucna.“ Metodologie praktických forem právního vzdělávání „Publikace poskytuje výborný přehled předmětů zaměřených na výuku praktických právnických dovedností. Vzhledem k tomu, že obsahová náplň většiny předmětů (např. právní psaní, právní argumentace a profesní etika apod.) by vyžadovala samostatnou publikaci, publikace je především návodem pro toho, kdo by některý z předmětů nebo celý modul praktických právnických dovedností chtěl zavést na právnické fakultě. Publikace rovněž přináší velké množství konkrétních materiálů a příkladů pro výuku jednotlivých předmětů. Díky jednotně strukturovaným kapitolám o jednotlivých formách výuky umožňuje publikace přehledně porovnat tyto formy z hlediska náročnosti pro studenty i pedagogy, časové a materiální náročnosti, budoucí využitelnosti. Tyto poznatky jsou jedny z nejcennějších, které publikace přináší, neboť je nelze získat jinak než praktickou zkušeností s realizací těchto předmětů.(…) Konečně je třeba vyzdvihnout sociologických výzkum očekávání studentů od praktických forem právního vzdělávání a zhodnocení toho, jak byla tato očekávání naplněna. Tento výzkum je v českém prostředí ojedinělý a přesahuje význam evaluovaného projektu.“ Mgr. Veronika Kristková LL.M., Pro bono aliance Metodologie praktických forem právního vzdělávání JUDr. Martin Kopa, Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Věra Honusková, Jan Kuklík, Michal Urban (eds.) Praha 2013 Metodologie praktických forem právního vzdělávání Věra Honusková Jan Kuklík Michal Urban (eds.) Autoři: Martin Fatura Eliška Flídrová Tomáš Gřivna Jitka Hanko Věra Honusková Marta Chromá Ida Kaiserová Theodor Klán Kateřina Kloubová Jan Kuklík Alena Macková Michal Sobotka Eva Stehlíková Vojtěch Stejskal Michal Urban Karolina Žákovská 11 Vydal: Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Recenzenti: JUDr. Martin Kopa, Mgr. Veronika Kristková LL.M. Sazba a tisk: Ing. Milan Gattringer ISBN – 978-80-87146-74-3 Projekt Právo pro praxi – rozvoj a inovace magisterského programu Právo a právní věda na Právnické fakultě UK je financován Operačním programem Praha – Adaptabilita a spolufinancován Evropským sociálním fondem. 2 Obsah I. Předmluva (Jan Kuklík) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 II. Prakticky orientované metody výuky – historie, přínosy, rizika (Michal Urban) . . . . . . . . . 7 A. Kde se vzal trend orientace na praxi? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 B. Přínosy a rizika praktických forem právního vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1. Hlavní přínosy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 2. Hlavní rizika a jejich možná řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 C. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 III. Jednotlivé praktické formy právního vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 A. Výuka prostřednictvím externí stáže (Michal Sobotka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 1. Stáž u soudu (Michal Sobotka, Alena Macková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 2. Stáž u orgánu státní správy (Michal Sobotka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 3. Stáž na státním zastupitelství (Michal Sobotka, Tomáš Gřivna) . . . . . . . . . . . . . . . . 28 4. Obecné závěry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 B. Výuka prostřednictvím práce s konkrétními, „živými“ případy (Věra Honusková) . . . . 33 1. Program Teorie a praxe azylu a uprchlictví – Odborná praxe v neziskových organizacích v oblasti azylu (Věra Honusková, Eliška Flídrová) . . . . . . . . . . . . . . . 33 2. Teorie a praxe antidiskriminačního práva (Věra Honusková, Martin Fatura) . . . . . . 43 3. Odborná praxe v neziskových organizacích v oblasti životního prostředí (Věra Honusková, Vojtěch Stejskal) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 4. Street Law (Věra Honusková, Michal Urban) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 5. Obecné závěry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 C. Výuka prostřednictvím vícedenních odborných seminářů konaných mimo prostory vzdělávací instituce (Jitka Hanko, Theodor Klán) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 1. Vícedenní výjezdní seminář – Škola lidských práv (ŠLP) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 2. Obecné závěry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 D. Teoretická průprava v praktických právních dovednostech (Kateřina Kloubová, Karolina Žákovská) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 1. Etika v právní teorii a praxi (Kateřina Kloubová, Michal Urban) . . . . . . . . . . . . . . . . 83 2. Argumentační schopnosti (Kateřina Kloubová, Jitka Hanko) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 3. Praktické právní psaní (Kateřina Kloubová, Karolina Žákovská, Marta Chromá) . . . 99 4. Obecné závěry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 3 IV. Sociologická evaluace metod výuky použitých v rámci studijního modulu Právních dovedností (Eva Stehlíková, Ida Kaiserová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 1. Charakteristika evaluační úlohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 2. Klíč k interpretaci dat v evaluačním šetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 3. Dosavadní průběh a výsledky uskutečněných šetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 4. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 V. Závěr (Jan Kuklík, Michal Urban) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 VI. Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 VII.Rejstřík: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 VIII.Zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 4 I. Předmluva (Jan Kuklík) Předkládaná publikace je výsledkem evropského projektu OPPA Právo pro praxi – rozvoj a inovace magisterského programu Právo a právní věda na Právnické fakultě UK (dále jen projekt Právo pro praxi), který byl na Právnické fakultě Univerzity Karlovy realizován v letech 2010 až 2013. Projekt byl připraven jako součást dlouhodobějších snah jak vedení fakulty v čele s děkanem prof. JUDr. Alešem Gerlochem, tak i členů jejího pedagogického sboru, jejímž cílem bylo doprovodit změny ve struktuře a obsahu magisterského studijního programu Právo a právní věda odpovídající proměnou výukových metod. Nezačínalo se ale zcela na zelené louce. Jak již z názvu projektu vyplývá, zaměřil se na rozvoj a inovaci studijního programu, který obdržel v červnu 2010 akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na dobu deseti let. Právě diskuse o podobě reakreditovaného magisterského studijního programu a práce na materiálu pro akreditační komisi vytvořily důležité předpoklady pro to, aby takovýto evropský projekt mohl být vůbec podán a následně realizován. Připomenout je nutné i to, že mohl navázat na některé předchozí projekty. Nutnost zabývat se právě metodami výuky práva totiž vedení fakulty reflektovalo již v roce 2008 v rámci Rozvojového programu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, a to v programu 6 – odstraňování slabých stránek školy.1 Z dalších rozvojových projektů pak fakulta v uplynulých letech vytvořila i odpovídající materiální a technické zázemí pro inovace výukových metod, zejména rozsáhlými investicemi do počítačového a technického vybavení. Již před zahájením projektu na fakultě existovaly některé předměty, které měl projekt OPPA Právo pro praxi inovovat, doplnit o nově vzniklé předměty a dát jim v rámci nové akreditace odpovídající prostor v kurikulu magisterského studijního programu. Z výsledků projektu a této publikace je zřejmé, že se to podařilo zejména u povinně volitelných a volitelných předmětů, které mají rozšiřovat a rozvíjet znalosti a dovednosti získané v rámci předmětů povinného základu. Právě v této oblasti nová akreditace vytvořila prostor v podobě modulů povinně volitelných a volitelných předmětů, které si student může sám zvolit a které umožňují dílčí specializaci oproti univerzálně pojatému profilu absolventa. I touto cestou hodlá Právnická fakulta UK vyjít vstříc potřebám a požadavkům klasických právních profesí a zlepšit možnosti uplatnění absolventů magisterského studia na trhu práce. Jedním z modulů nové akreditace je i v rámci projektu vytvořený modul Právních dovedností, který je blíže představen i touto publikací. Výsledků projektu a nově vytvořených či inovovaných předmětů a metod nicméně využívají i další moduly sestavené z povinně volitelných a volitelných předmětů, které obsahují předměty využívající praktické metody právnického vzdělávání. Typicky tu jde o odborné stáže u soudů a správních orgánů, které jsou zařazeny i ve specializovaných modulech věnovaných občanskému, obchodnímu a trestnímu právu či v modulu právo a ekologie. Předmět Teorie a praxe azylu a uprchlictví a přípravu simulovaného soudního jednání (moot court) najdeme zase v modulu mezinárodního práva, právní psaní v anglickém jazyce je také součástí vlastního Lawyering Skills Module, a tak by bylo možné pokračovat. Osobně považuji za nesmírně důležité, že právě v rámci tohoto projektu se důraz kromě orientace na metody výuky či na praktické právnické dovednosti, které by měli absolventi právnické fakulty zvládat, aby ve své profesi dobře obstáli, kladl i na hodnotovou stránku a na etické principy spojené s výkonem právnického povolání. 1 K těmto diskusím a výsledkům projektu viz sborník KUKLÍK, Jan (ed.). Reforma právnického vzdělávání na prahu 21. století. Praha: Auditorium, 2009. 168 s. ISBN 978-80-87284-03-2. 5 Dopsáním této publikace a zakončením projektu však práce na inovaci magisterského studijního programu na Právnické fakultě UK rozhodně nekončí. K naznačení dalších směrů, kudy by se měl jeho vývoj ubírat, může dobře sloužit i sociologická evaluace modulu, která byla provedena v rámci projektu a která je součástí této publikace. Ukazuje na nejdůležitější aspekt projektu, a sice že jeho výstupy jsou koneckonců určeny především studentům (v terminologii projektu Právo pro praxi „podpořeným osobám“). Za pozitivní rys je možno považovat fakt, že v důsledku projektu stoupl počet studentů, kteří se v rámci studia mohli s některou z praktických metod výuky práva setkat, a že většina z oslovených studentů tento fakt uvítala. Připomínky studentů pak ukazují, co vše je třeba dále promýšlet a že je na místě hledat stále lepší podobu stávajících předmětů. Souhrnné výsledky projektu by pak stávající a doufejme, že i budoucí vedení fakulty měly podnítit k úvahám, jak výstupy projektu dále využívat a jak se s kritickými připomínkami a náměty studentů vyrovnat. Zejména se nabízí k řešení otázka, jak kromě povinně volitelných a volitelných předmětů zásadněji ovlivnit metodologii výuky v předmětech povinného základu. Předkládaná publikace si ale nedělá nárok být autoritativním výkladem jediného správného pojímání právnického vzdělávání. Konkurence různých metod vázaná na osobnost učitele a jeho přístup je přínosem a důležité je vytvářet takové liberální prostředí, ve kterém si každý vyučující může vybrat metodu, kterou svůj předmět bude vyučovat, což zpřístupní možnost volby i studentům. Metody se navíc musejí přizpůsobit charakteru školy, složení jejího profesorského sboru (což je zase důležité zejména ve vazbě na požadavky akreditace a vědeckých aspektů práce na vysoké škole) a požadovanému profilu absolventa. Na závěr bych si dovolil ještě pár osobnějších poznámek. Na přípravě a realizaci projektu jsem měl možnost se podílet jako proděkan pro koncepci studia, a tak jsem se stal i manažerem projektu. Pro jeho úspěch však bylo nejdůležitější, že se v jeho rámci vytvořil kolektiv mladších učitelů a učitelů střední generace, doktorandů a studentů, které spojila nejen snaha o prosazení inovativního přístupu k právnickému vzdělávání, ale i touha dále posunout fakultní dění a o problémech právnického vzdělávání konstruktivně diskutovat. Většina z nich se podílela i na přípravě této publikace. Bez jejich nadšení, ochoty věnovat fakultě, studentům a projektu i mnoho svého volného času by se projekt realizovat nepodařilo. Za to jim chci touto formou poděkovat. V neposlední řadě patří mé poděkování i všem těm, kteří se podíleli na zvládnutí poměrně velké administrativní zátěže projektu. Doufám, že i přes vyplňování celé řady formulářů a sepisování zpráv vždy viděli vlastní smysl projektu. 6 II. Prakticky orientované metody výuky – historie, přínosy, rizika (Michal Urban) „Je těžké si představit, že by se někdo stal lékařem bez toho, aby předtím zkoumal lidské tělo, nebo vědcem přírodních věd bez toho, aby dělal praktické pokusy – a přitom to bylo běžné2 v rámci právního vzdělávání mimo USA.“ Mají právnické fakulty poskytovat především kvalitní teoretickou právní průpravu, nebo je legitimní od nich očekávat, že své absolventy připraví na výkon právnické praxe? Představuje ideálního absolventa spíše akademik píšící kvalitní odborné články, nebo úspěšný advokát, který bez obtíží komunikuje s klienty a s přehledem sepisuje smlouvy a žaloby? A je vůbec možné pochopit podstatu práva bez zkušenosti s tím, jak systém práva funguje ve skutečnosti? O poměru právní teorie a praxe bylo již svedeno mnoho debat a mnoho jistě ještě svedeno bude. Není naštěstí naším úkolem na tomto místě rozhodnout, jaký přesně má být poměr mezi právní teorií a praxí v současném právním vzdělávání v České republice. Současně ovšem není dost dobře možné zcela ignorovat celosvětový trend, který oproti původně vysoce akademickému vzdělání stále ve větší míře upozorňuje na potřebu posilování orientace na právní praxi. I proto ostatně vznikla tato publikace. Obhájci právní teorie mají nepochybně pravdu do té míry, že kvalitní teoretická průprava je skutečně nejlepší přípravou na právní praxi.3 Podobně tak je nesmyslné připustit, aby celý obsah studijních plánů diktovaly jen potřeby praxe, protože pak by mohla celá řada právních odvětví jednoduše zaniknout, přičemž právní filozofie, sociologie nebo právo životního prostředí by nepochybně byly první na řadě. Na druhou stranu ovšem není možné zavírat oči před tím, že absolventi právnických fakult odcházejí do právní praxe a úkolem školy je své absolventy na výkon právního povolání dobře připravit. To ovšem neznamená, že se vedle základních právních znalostí mají soustředit především na nácvik právních dovedností, ať již jde o schopnost psát právní texty, veřejně vystupovat, nebo vyhledávat relevantní právní informace. Kvalitní přípravou pro praxi je nepochybně i osvojení si základních hodnot demokratického právního státu, konceptu dělby moci, náležitostí demokracie, lidských práv a smyslu pro spravedlnost. Jelikož těmto hodnotám se intenzivně věnuje právní teorie, domníváme se, že je vhodné teorii a praxi udržovat v jisté rovnováze. Jistě, ne každá rovnováha musí být stejně rovná, některé fakulty mohou klást větší důraz na praktickou přípravu a jiné na teoretické zázemí, přehnaný důraz jen na jednu ze složek by však v současnosti působil spíše nepatřičně. Ostatně, následující citát ukazuje, že někteří měli velmi vyspělou představu o vztahu 2 3 Výrok v originále zní následovně: „It is difficult to conceive of a doctor qualifying without ever examining a living body, or of scientists completing their education without setting up practical tests – but this has been the norm in university legal education outside of North America[in 1974]“. LEWIS, Richard. Clinical Legal Education Revisited. Dokkyo International Review [online]. 2000, č. 13, s. 149-169. [cit. 2012-1018]. ISSN 0916-3700. Dostupné z:<https://www.law.cf.ac.uk/research/pubs/repository/212.pdf> To dokládá například i zkušenost řady absolventů, kteří po několika letech v praxi litují, že se na fakultě více nevěnovali teorii práva (mnohým přišla málo praktická). Po letech znovu otevírají své někdejší učebnice práva, protože řadu obtíží s aplikací práva nedokáží vyřešit bez zodpovězení obecné teoretické otázky. 7 právní teorie a praxe už v devatenáctém století: „Konečně je nutné si připustit, že teorie je pro praxi nezbytným nástrojem, ale také že teorie je k ničemu, pokud není spjatá s praxí, či je od ní oddělena.“4 Celosvětový trend přinášející více praktické výuky do právního vzdělávání se nevyhnul ani Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, která má vzhledem ke své dlouholeté minulosti pochopitelně větší tendenci než ostatní právnické fakulty zastávat tradičnější, spíše konzervativnější postoj. Bývá tomu tak ostatně ve všech zemích.5 Není proto zřejmě náhodou, že nejpraktičtěji dokázali své studium nastavit na právnické fakultě v Olomouci, přičemž motivací tamních reformátorů byla nepochybně i snaha vytvořit vlastní specifický profil fakulty a odlišit se zejména od dvou největších, „kamenných“ právnických fakult, tj. Brna a Prahy. Zavádění prakticky orientovaných výukových metod na pražské právnické fakultě probíhalo nejprve v rovině konkrétních vyučujících, kteří je začleňovali do své stávající výuky nebo otevírali nové předměty. Do hodin začínalo docházet víc právníků z praxe, studenti měli stále častěji možnost vyzkoušet si simulované soudní jednání (tzv. moot court) a postupně začalo být možné absolvovat i stáž na některém z pražských soudů nebo se podílet na poskytování právních rad žadatelům o azyl. To vše poukazovalo na to, že navzdory poměrně tradičnímu kurikulu se řada konkrétních pedagogů o prakticky orientované metody sama zajímala a byla ochotna věnovat jejich začleňování do výuky vlastní čas a energii. Další důležitý krok, jehož celkový význam bude plně možné posoudit teprve časem, představoval vznik týmu učitelů okolo profesora Jana Kuklíka, které spojovala ochota věnovat se praktickým výukovým metodám. Zejména díky iniciativě dr. Věry Honuskové a podpoře vedení fakulty se právnické fakultě podařilo v roce 2010 získat evropský projekt OPPA Právo pro praxi – rozvoj a inovace magisterského programu Právo a právní věda na Právnické fakultě UK (dále též jen projekt Právo pro praxi), který této ochotě dal i konkrétnější institucionální a materiální zakotvení. Na fakultě vzniklo Centrum praktických právních dovedností, jehož úkolem je sdružovat učitele a studenty a poskytovat jim nezbytné administrativní, vzdělávací a koneckonců i prostorové zázemí v místnosti centra. V centru probíhají školení učitelů v prakticky orientovaných výukových metodách, nejrůznější semináře pro studenty a vznikla v něm i tematická knihovna, která obsahuje vybrané dostupné publikace a bude postupně dále vybavována. Jak již uvedla předmluva, došlo k zavedení řady nových předmětů orientovaných na praxi a některé stávající předměty prošly revizí co do stylu výuky či používaných učebních materiálů. Postupně byly tyto prakticky orientované předměty sdruženy v tzv. modulu Právních dovedností, který umožňuje studentům během studia volbou zapisovaných předmětů získat určitou specializaci, v tomto případě specializaci v praktických právních dovednostech. Svědectvím o vzniku a činnosti výše zmíněného týmu prof. J. Kuklíka je ostatně i tato (a nejen tato) publikace. Jejím smyslem je zachytit jednotlivé prakticky orientované způsoby výuky práva tak, aby mohly představovat inspiraci i pro další učitele práv v Praze i na jiných fakultách. Předložená publikace proto shrnuje naše téměř tříleté zkušenosti s výukou výše uvedených předmětů, aby nezmizely v pověstném propadlišti dějin právní výuky. I když některé předměty vycházely z dlouholetých zahraničních nebo tuzemských zkušeností a nebylo třeba je „vynalézat“, přesto 4 GAPP, Anton Edler von. Erörtörung der Begriffe. Oesterreichische Zeitschrift für Rechts- und Staatswissenschaft, 1828. [cit. 2012-10-18]. Dostupné z: <http://books.google.cz/books?id=D3mllMoNJ0IC&dq=Franzens +universit%C3%A4t+olm%C3%BCtz&pg=RA1-PA297&hl=cs#v=onepage&q=Verfasser%20zu%20dem% 20Grundsatze&f=false> 5 Ve Velké Británii také v prakticky orientovaných metodách výuky např. Northumbrian University v Newcastlu předčí práva v Oxfordu. 8 může být publikace svědectvím o tom, jak tyto zkušenosti uchopit a lépe či hůře úspěšně upravit pro potřeby jiné právnické fakulty. Navíc, zdaleka ne ve všem, co jsme v projektu podnikali, nám byly dostupné předchozí zkušenosti, na něco jsme zkrátka museli přijít sami. A. Kde se vzal trend orientace na praxi? Ještě než popíší jednotliví učitelé svoje zkušenosti s používanými prakticky orientovanými vyučovacími metodami, rádi bychom alespoň stručně nastínili historické pozadí prakticky orientované výuky a zamysleli se nad jejími přínosy a riziky. V zahraniční literatuře se prakticky orientovaná výuka zpravidla označuje souhrnným pojmem clinical legal education, který bývá do češtiny překládán jako právní kliniky, popřípadě výuka práva prostřednictvím právních klinik. Spojení slova klinika se světem práva zní na první poslech poněkud nepatřičně. Za kliniky běžně považujeme místa, kde lékaři léčí své pacienty. Jak ovšem upozorňuje například slovník cizích slov, ne každá nemocnice je nutně klinikou, protože kliniky zpravidla spolupracují s lékařskými fakultami a jsou nejen místy, kde se léčí, ale také místy, kde se budoucí doktoři učí lékařské řemeslo. Propojit fakultní svět se světem praxe dává smysl: aby mohl být absolvent lékařské fakulty dobrým doktorem, potřebuje vedle teoretické průpravy i řadu praktických zkušeností, které může získat jen v kontaktu s pacienty. Pokud se ovšem mohou svůj obor prostřednictvím praxí na klinikách učit doktoři medicíny, proč by této výukové metody nemohli využít také budoucí doktoři práv? Tato otázka jistě napadala mnohé; jako první začali právní kliniky zavádět ve Spojených státech amerických už počátkem 20. století. K jejich masovému nárůstu došlo ale až v 60. letech, a to i díky podpoře Fordovy nadace, která je dotovala s podmínkou, že budou poskytovat právní rady nemajetným občanům. Postupně se právní kliniky rozšířily nejen po Spojených státech (dnes je má takřka každá americká právnická fakulta, včetně těch nejprestižnějších), ale do celého světa, bez ohledu na typ právní kultury.6 V Evropě se právní kliniky začaly šířit především v 90. letech minulého století a zakotvily ve většině evropských zemí. Velmi výrazný úspěch zaznamenaly např. v Polsku, kde fungují prakticky na všech právnických fakultách a zavádí je v boji o studenty i nově vznikající soukromé fakulty. V České republice otevřela první kliniku Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci v roce 1996 a postupně si prakticky orientovanou výuku zvolila jako součást svého profilu, takže v současnosti již nabízí tamní Centrum pro klinické právní vzdělávání patnáct klinických předmětů. Popsat, co přesně zahrnuje klinická výuka práva, není zrovna jednoduché. V základu právních klinik stojí myšlenka, že učení pomáhá, když je založeno na praktické životní zkušenosti studentů, protože studenti se nejlépe učí tím, že si probírané věci přímo zkoušejí (learning by doing). Namísto důrazu na znalost právních teorií a fakt, kterou prosazuje tradiční model vzdělávání, se v právních klinikách prosazuje učení v reálných životních situacích – ať už jde o rozhovor s laikem, vyhledávání právních informací pro konkrétní případ, nebo hledání přijatelného právního řešení pro konkrétního, skutečně existujícího klienta. Studenti si zkrátka mají vyzkoušet alespoň část skutečné práce, kterou budou vykonávat v budoucím zaměstnání. Jak věří zastánci této metody, výuka prostřednictvím zapojení do řešení konkrétních případů studenty nejen ke studiu může motivovat víc než čtení tlustých knih, ale pomůže jim osvojit si vedle základních právních znalostí i právní dovednosti a důležité právní hodnoty. Pochopitelně to neznamená, že každý student dostane skutečně možnost radit svému klientovi, podobně jako ne každý budoucí doktor během svého studia provede svoji první operaci. Právních klinik existuje několik druhů a jen v některých se studenti skutečně setkávají se skutečně existujícími klienty, kteří hledají právní radu. V řadě dalších klinik studenti s klientem prakticky vůbec do styku nepřijdou. Na okraj poznamenáváme, že pojem „právní klinika“ bývá někdy užíván 6 Viz například činnost a členská základna mezinárodně aktivní organizace GAJE, Global Alliance for Justice Education (http://www.gaje.org/). 9 i v užším smyslu, kdy se jím myslí jen takový způsob praktické výuky práva, v rámci kterého se studenti setkávají se skutečnými klienty hledajícími právní radu. Současně bychom chtěli poukázat na skutečnost, že i když o prakticky orientované výuce práva mluvíme v souvislosti s výukou právních dovedností a hodnot, tyto metody jsou dobře využitelné i pro výuku právní teorie a právních znalostí. Základní podobou právní kliniky je tzv. simulace (simulation), kdy studenti pod vedením učitele napodobují situace z právní praxe, ať už jde o simulované soudní řízení, nácvik pohovoru s klientem, nebo psaní základních právních dokumentů. Jak bude popsáno v příslušných částech této publikace, příprava simulací sice není úplně jednoduchá, přesto je možné studentům tyto předměty relativně jednoduše nabídnout. Simulace jsou vhodné zejména pro nácvik jednotlivých právních dovedností a mohou sloužit také jako příprava na další formy právních klinik. Další z podob klinické výuky práva jsou praxe (placement). Fakulta vysílá studenty na soudy, státní zastupitelství, ministerstva, obecní úřady nebo do advokátních kanceláří s tím, aby se seznámili s tamním prostředím a zažili práci dané instituce zevnitř. I když pochopitelně žádný stážista nemůže v plné míře proniknout do fungování dané instituce a plnohodnotně si vyzkoušet, jaké to je v ní pracovat, přesto i jen relativně krátké stáže dokáží studentům poměrně dobře přiblížit dané prostředí a usnadňují jim rozhodnutí o budoucím směřování. Jak jsme se přesvědčili v průběhu realizace projektu, zavést stáže nakonec nemusí být tak náročné. Daleko těžší je zajistit, aby náročnost stáží byla pro všechny studenty srovnatelná a aby se učitelům, kteří na praxi dohlížejí, dařilo poskytnout studentům alespoň základní druh zpětné vazby na jejich zkušenosti ze stáže. Někdy jsou samostatně vyčleňovány tzv. kliniky právní gramotnosti, častěji známé pod označením Street Law. Jejich specifikum spočívá v tom, že umožňují studentům práv se setkávat s právními laiky a vzdělávat je ve vybrané právní oblasti. Na pražské fakultě probíhá Street Law program na středních školách, ve světě ovšem budoucí právníci dochází také třeba do věznic, detenčních zařízení pro mladistvé, center pro nezaměstnané nebo nejrůznějších center pro příslušníky národnostních a etnických menšin. Pro bližší popis odkazujeme na část věnovanou Street Law. Posledním druhem právní kliniky je studentská právní poradna (Legal Aid Clinic), která je někdy nazývána též real life clinic či live-client clinic, tj. klinika, v níž jsou studenti v bezprostředním kontaktu s klienty, kteří hledají právní radu. Jedná se o poradny, které poskytují předem určenému typu klientů předem určený typ právních rad, a to vždy důsledně pod dohledem fakultního učitele nebo spolupracujícího advokáta. Zpravidla se poradny věnují jen určitému druhu případů (např. azylovému, pracovnímu, zdravotnímu nebo antidiskriminačnímu právu), i když existují i kliniky všeobecné. Jednotlivé kliniky mívají jasná pravidla ohledně toho, kdo se může stát jejich klientem, jak má vypadat jejich případ (např. nesmí jít o případ, kde brzy uplyne důležitá lhůta, který je příliš komplikovaný nebo se týká příliš velké částky) a jak má vypadat jejich klient (typicky nemá být finančně schopný si sám zaplatit advokáta, případně se má jednat o příslušníka vybrané menšiny, které se klinika věnuje). Provozovatelem kliniky může být buď sama právnická fakulta (in-house clinic) nebo spolupracující instituce (nezisková organizace nebo advokátní kancelář, mluvíme pak o tzv. external clinic či externship), do které fakulta vysílá své studenty. I když se jedná zřejmě o kliniku nejnáročnější na přípravu i provoz, má potenciál mít také největší přínos pro studenty, kteří se do ní zapojí. Oproti tzv. tradičním výukovým metodám, kterými bylo právo typicky vyučováno a mezi které můžeme určitě zařadit studium zákonů, učebnic a komentářů, přednášky a diskuse na seminářích, mají výše popsané prakticky orientované výukové metody nejrůznější specifika. V následujícím textu se proto budeme věnovat tomu, jaké přínosy prakticky orientované metody přinášejí a s jakými riziky naopak musí bojovat. 10 B. Přínosy a rizika praktických forem právního vzdělávání 1. Hlavní přínosy a) Učení se z vlastních zkušeností Hlavní přednost právních klinik spočívá v tom, že představují jiný styl učení, než kterým bývá právo tradičně vykládáno. Vychází ze zkušeností studentů a učení daleko víc probíhá takovým způsobem, aby si studenti probírané věci sami museli vyzkoušet (learning by doing, experiential learning) – ať jde o napsání žaloby, vysvětlení právního pojmu laikovi, nebo nalezení řešení konkrétního případu. Studenti sami – byť pod dohledem učitele – rozhodují, z jaké literatury budou čerpat, jak si práci rozdělí a do jisté míry určují i podobu finálního výstupu. Klíčem k učení je tedy jejich vlastní zkušenost a iniciativa, zatímco tradičně bývá výuka práva postavena spíše na zkušenostech někoho jiného, typicky přednášejícího nebo autorů, které cituje. Přednášející tradičně rozhoduje, jaké informace se studenti mají naučit a jak bude vypadat jejich přezkoušení, což musí studenti respektovat, pokud chtějí zkoušku složit. Důraz na vlastní zkušenost samozřejmě nemá znamenat, že by poznatky shromážděné jinými neměly ve vzdělávání svůj prostor. Prostor samozřejmě mít mají, ale prakticky orientované metody výuky upozorňují na to, že je nejen třeba přemýšlet o obsahu výuky, ale také o tom, jak si ho mohou studenti dobře osvojit. To podporuje i literatura zabývající se teorií výchovy a vzdělávání, podle které efektivitu výuky pozitivně ovlivňuje, pokud učitel klade důraz na aktivitu studentů a jejich vlastní zkušenosti. Za všechny existující teorie a výzkumy zmíníme alespoň Kolbův cyklus učení a pyramidu učení, které jsou v této souvislosti často zmiňovány i v zahraniční literatuře. Kolbův zážitkový cyklus učení (Kolb experiential learning circle) dostal jméno po svém tvůrci, americkém psychologovi Davidovi A. Kolbovi, který v 70. letech 20. století tento proces zkušenostního učení poprvé vědecky popsal.7 Obrázek: Kolbův cyklus učení8 7 8 KOLB, David. Experiential Learning. Experience as the Source of Learning and Development. Prentice Hall, 1984. Zdroj: ECS EDCONSIA, s. r. o. ECS Activity [online]. 2009 [cit. 2012-05-11]. Dostupné z: <http://www.ecsactivity.cz/novinky-outdoor-s-myslenkou> 11 Jak ukazuje přiložený obrázek, Kolbův cyklus učení se skládá ze čtyř prvků. Prvním je konkrétní zkušenost, na kterou navazuje druhá fáze, tj. reflexe (ohlédnutí se, uvědomění si, popsání a shrnutí učiněné zkušenosti), abychom ji posléze zhodnotili a převedli do abstraktních pojmů (fáze č. 3) a nakonec z toho všeho vyvodili poučení pro budoucnost, tj. rozhodli, jak se daná zkušenost projeví v našem budoucím chování (fáze č. 4). Podstatné je, že všechny fáze prochází student pokud možno sám, učitel ho pouze navádí, ale například nedělá shrnutí či zobecnění za studenta. Použitý obrázek navíc graficky naznačuje, že po dokončení prvního cyklu učení vzniká v našem přemýšlení a jednání nová kvalita, tj. že jsme se něco naučili a příště se i ve stejné situaci nebudeme chovat zcela stejně. Z praxe samozřejmě víme, že změna některých návyků, respektive osvojení si nových návyků, bývá někdy časově značně náročná, přesto k ní nicméně dochází (kdyby tomu tak nebylo, zřejmě bychom nestavěli školy a neposílali do nich své děti). Podle D. Kolba může celý proces začít v libovolné fázi tohoto cyklu, ale jednotlivé fáze by po sobě měly následovat v uvedeném pořadí. Jak jsme zmínili již dříve, mnoho současného vzdělávání se ovšem děje na základě zkušeností, které učinili lidé před námi a které zobecnil někdo jiný, a mnohdy dokonce i bez kladení dostatečného důrazu na to, k čemu nám osvojované poznatky jsou, tj. jak promění naše chování v budoucnosti. Z Kolbova cyklu o čtyřech prvcích tedy často v realitě zůstává jen fáze třetí, respektive referování o tom, k čemu někdo v rámci třetí fáze učebního cyklu dospěl.9 Pyramida učení (Learning Pyramid) vznikla na základě dnes již legendárního amerického výzkumu, který provedl National Training Laboraties Institute ve státě Maine v 60. letech 20. století. I když panují spekulace o tom, jak přesně vypadal původní výzkum,10 pyramida je od té doby Obrázek: Pyramida učení11 9 10 11 Více viz: KOLB, D. Experiential Learning. Experience as The Source of Learning and Development. a BROKLOVÁ, Zdeňka. Netradiční metody a formy fyzikálního vzdělávání [online]. Praha, 2008 [cit. 2012-05-03]. Dostupné z: <http://kdf.mff.cuni.cz/~koupilova/_materialy/phd/dizertace.pdf>. Disertační práce. Spekulace zpochybňují původní výzkum a tvrdí, že pyramida není dostatečně podložená daty. Přiživuje je fakt, že Institute již nemá podklady původního výzkumu, v rámci kterého byla pyramida učení popsaná. Přesto nadále pokládá výsledky za správné. POLOVINA, Simon. About the Learning Pyramid [online]. 2011 [cit. 2012-05-08]. Dostupné z: <http://homepages.gold.ac.uk/polovina/learnpyramid/about.htm> THE WORLD BANK GROUP. The Learning Pyramid [online]. 2007 [cit. 2012-05-08]. Dostupné z: <http://siteresources.worldbank.org/DEVMARKETPLACE/Resources/Handout_TheLearningPyramid.pdf> 12 hojně citována a slouží jako důležitý zdroj informací o tom, jak funguje lidská paměť. Pyramida učení ukazuje, jak rozdílné množství informací si studenti zapamatují v závislosti na tom, jakým způsobem se učí. Zatímco z přednášky si odnesou jen zhruba 5 % obsahu a z přečteného textu 10 %, pokud sledují pokus (tj. názorné předvedení probíraného jevu), zapamatují si zhruba 30 %, na základě diskuse asi 50 % a jako vůbec nejefektivnější způsob učení se ukazuje ten, v rámci kterého student sám učí někoho jiného danou učební látku. Není pochopitelně namístě brát procenta zcela závazně, skutečné míry zapamatovaného nepochybně závisí i na dalších aspektech jako například na individuálním učebním stylu studenta, složení skupiny nebo probírané látce. Podstatný je ovšem princip, na kterém je pyramida učení založena: čím větší aktivitu učitel ve studentech v rámci výuky vzbudí, tím efektivnější výuka ve výsledku bude. Skutečně efektivně se totiž učí aktivní, nikoli pasivní student. b) Motivace studentů a jejich budoucí směřování Studenti zapojení do právních klinik mají zpravidla velkou ochotu se něco nového naučit. Bývají nadšení z toho, že mohou zažít prakticky orientovanou výuku a rádi obětují víc času a energie, než kolik je nezbytné na získání stejného počtu kreditů prostřednictvím jiných, zejména volitelných předmětů. Studenti si většinou počínají velmi odpovědně a promýšlí celou řadu aspektů svého chování, často dokonce zvažují daleko širší souvislosti svého jednání, než kolik jim později dovolí hektický pracovní provoz na budoucím pracovišti. Řada studentů je navíc dlouholetým učením převážně teoretických a – minimálně v jejich očích – s praxí nesouvisejících poznatků značně otrávena a právní klinika pro ně může představovat způsob, jak opětovně získat pocit, že se právu chtějí i v budoucnu věnovat, že jejich studium má smysl a že je budoucí povolání bude nejen živit, ale i bavit. Mnozí také zejména díky stážím získávají poznatky o tom, jaké profesi by se rádi věnovali v budoucnosti. V evaluačních dotaznících sbíraných v rámci projektu zazněly například tyto důvody: „Sama pro sebe bych ráda zjistila, zda je tato oblast práva právě ta, které bych se chtěla věnovat v budoucnu, nebo zda to bude spíše jiná oblast mezinárodního práva.“ nebo „Tuto praxi jsem si vybrala, protože bych v budoucnu ráda pracovala na státním zastupitelství, takže mám jedinečnou možnost zjistit, co vlastně tato práce obnáší.“12 c) Osvojení si základních právních dovedností Typická otázka u zkoušky na právnické fakultě začíná slovy „popište“, „vyjmenujte“, „charakterizujte“, „vysvětlete“, tj. zaměřuje se na studentovy znalosti. Logicky se na ně proto zaměřuje i fakultní výuka. Ať už dané informace student vyčetl z knihy, odnesl si je z přednášky, nebo těsně před zkouškou načerpal z výpisků svých kolegů, pokud se v okamžiku zkoušky nacházejí v jeho paměti a on je schopen si je vybavit, zpravidla to postačuje k jejímu složení. Experimentální učení se naopak zaměřuje na studentovy dovednosti, tj. například schopnost psát (a nikoli jen popsat) právní texty, schopnost vést interview (a nikoli pouze vědět, že patří k práci advokáta) a schopnost přednést za svého klienta závěrečnou řeč (a nikoli jen vědět, kdo a v jaké fázi procesu ji má právo pronést). Dále sem můžeme řadit schopnost vyhledávat v právních předpisech (tu dosud částečně testují především klauzurní práce), komunikovat s úřady, vysvětlovat právní skutečnosti laikům, pracovat v týmu a obecně zvládat řešení problémů. d) Profesní etika a odpovědnost Právnické fakulty jistě mají usilovat o to, aby si jejich absolventi během studia osvojili klíčové právní znalosti, dovednosti a hodnoty a odcházeli do praxe jako schopní mladí právníci. Současně je nepochybně úkolem fakult dát pozor na to, aby mladí právníci nebyli schopní všeho. Během studia by proto měli poznat hranice, které není možné v praxi překračovat – ať již proto, že je to 12 Více viz kapitola pojednávající o evaluaci celého projektu. 13 v rozporu se zákonem, nebo že se to neslučuje s požadavky profesní etiky. Právnické fakulty tomuto svému úkolu zatím příliš nedostávají, protože např. kurzem profesní etiky rozhodně neprojde každý budoucí právník. Jistým povzbuzením může být, že i situace v zemích, ke kterým se většinou odkazujeme jako k jistému vzoru, nebyla od té naší příliš odlišná. Profesor Richard Lewis z univerzity v Cardiffu popsal situaci ve Velké Británii takto: „Studium etiky a profesní odpovědnosti a chování právníků nápadným způsobem chybí na právnických fakultách, zejména v porovnání s fakultami lékařskými.“13 Vedle speciálních kurzů profesní etiky se otázky profesní etiky přirozeně objevují ve všech právních klinikách. Zejména někteří studenti bývají na eticky sporné situace poměrně citliví, často možná citlivější, než jací budou v budoucím zaměstnání, kde budou mít větší tendenci přijímat způsoby řešení zavedené na pracovišti. Právní kliniky jsou proto prostředím, ve kterém mohou studenti s pomocí učitele možné etické konflikty pojmenovávat, učit se je rozpoznávat a předcházet jim. e) Propojení se širší společností Nedávné protesty českých akademiků proti reformám vysokých škol, které navrhovalo Ministerstvo mládeže, školství a tělovýchovy, zviditelnily jednu zajímavou souvislost: mnoho lidí, z jejichž daní je v České republice vysokoškolské vzdělávání financované, neví, proč by měli univerzity podporovat. Proč by měli doplácet na vysokoškolsky vzdělané lidi, kteří po dostudování budou vydělávat víc než oni? Naším úkolem není se zde pouštět do obhajování, nebo naopak zatracování českého veřejného vysokoškolského systému, popsaná situace je pro nás spíš ilustrací toho, jak vzdálené je často dění na univerzitách reálnému životu lidí, kteří univerzitu nenavštěvují. O to významnější se ukazují projekty, které se propast mezi univerzitami a společností snaží umenšit. Patří mezi ně i některé právní kliniky, které například nabízí zdarma právní pomoc nemajetným občanům nebo organizují kurzy zvyšování právní gramotnosti. Přínosné ovšem bývají tyto aktivity i pro studenty, kteří je pořádají. Setkají se s lidmi z jiného sociálního a někdy i etnického prostředí, což může obohatit jejich pohled na svět a pomoci jim lépe pochopit roli, kterou mají ve společnosti hrát – a snad podpořit i jejich snahu chovat se odpovědně. V neposlední řadě to pomáhá vylepšovat nepříliš dobrou reputaci právnických fakult a pověst právníků obecně. Ostatně, i protestující akademici mohou svůj boj s vládou vyhrát jen v případě, že budou mít podporu široké veřejnosti. f) Zpřítomnění hodnotového rozměru práva Každé právo stojí na určitých hodnotách, které se pokouší chránit. Které hodnoty to jsou, záleží na společnosti, ve které právo vzniká a působí, nicméně mnoho hodnot sdílí mnoho právních řádů. Dokud se ovšem pohybujeme jen v rovině teorie, existence základních právních hodnot se nemusí zdát tak důležitá a zejména nejsou tak patrné konflikty, které mezi jednotlivými hodnotami panují. Ty zpravidla odhalí až konkrétní případy, kterými se zabýváme. Čím osobně bližší nám dané případy jsou, tím naléhavěji si také zpravidla uvědomujeme konflikt hodnot, ke kterému často dochází. Ať už studenti připravují simulované soudní jednání, prochází stáží na soudě či státním zastupitelství, nebo dokonce se sami podílí na poskytování právních rad konkrétním klientům, nepochybně jim budou hodnoty obsažené v právu bližší, než když o nich budou jen číst v souvislosti s obecnými případy, ke kterým nemají žádný vztah. Jistě, stáž u soudu může být pro studenta také jistým vystřízlivěním z idealistické představy o tom, jak ve skutečnosti fungují 13 Originální výrok zní následovně: „The study of ethics and the professional responsibility and conduct of lawyers has been markedly absent from law schools in contrast to medical schools“. LEWIS, Richard. Clinical Legal Education Revisited, s. 159. 14 instituce bránící spravedlnost. Přesto i takováto zkušenost otevírá možnost přemýšlet o tom, jak právo a právní instituce napomáhají, nebo naopak brání prosazování hodnot, ke kterým se právo hlásí. 2. Hlavní rizika a jejich možná řešení a) Studenti nebudou mít o prakticky orientované předměty zájem Prakticky orientované předměty jsou velmi náročné na čas, který jim studenti musí věnovat. Kredity, které za ně v současném studijním systému obdrží, tento čas zpravidla nevyváží, někdy jsou dokonce v hrubém nepoměru k objemu práce, kterou studenti musí odvést. Jelikož jsou právní kliniky zpravidla zařazovány mezi nepovinné předměty, je otázkou, zda o ně mezi studenty vůbec bude zájem. Dosavadní zkušenosti nicméně ukazují, že bude. Nebudou možná přitahovat všechny studenty, ale jelikož jejich kapacita bývá značně omezena, nezpůsobuje to žádné organizační potíže. Naopak, dobrovolnost, na které bývají kliniky postaveny, přitahuje motivované studenty, kteří mají o předměty opravdový zájem. I když existují právnické fakulty, kde všichni studenti během výuky absolvují nějakou formu praktického předmětu, obecně převládá přesvědčení, že je dobré nabízet tuto zkušenost jen těm studentům, kteří o ni sami projeví aktivní zájem. To ostatně ospravedlňuje větší pracovní vytížení a dává vyučujícímu možnost si vybrat pro kliniku vhodné studenty. I pokud se některý semestr nějaký předmět nenaplní, což se v rámci projektu Právo pro praxi stalo, nemusí to být na škodu, protože to umožňuje učiteli pracovat intenzivněji s menším počtem studentů, což může být dokonce oboustranně přínosné. Určitě se nicméně osvědčuje nebát se prakticky orientované předměty aktivně studentům nabízet, zejména dokud ještě nemají na fakultě tradici (osvědčila se nám například spolupráce se studentskými spolky). Častokrát studenti na první hodině kurzu odpovídají na otázku, proč si předmět nezapsali dřív, že pokud by o něm věděli, určitě by to udělali. I když to učitelům může připadat nepochopitelné, řada studentů o jejich předmětech opravdu nikdy neslyšela. Podobně se vyplácí na závěr kurzu požádat studenty, aby předmět doporučili těm svým kolegům, které by mohl zajímat. Obecně se nicméně právnické fakulty častěji potýkají s opačným problémem: jak spravedlivě vybrat studenty, kteří si mohou prakticky orientovaný předmět zapsat, když počet zájemců převyšuje počet nabízených míst. Rozhoduje pak dosavadní prospěch, motivace studentů (zjišťovaná pomocí motivačních dopisů nebo pohovorů), dosavadní zkušenosti nebo náhoda (např. zápis přes informační systém, kde o zápisu zpravidla rozhodují vteřiny), respektive jejich libovolná kombinace podle rozhodnutí konkrétního učitele. b) Studenti přestanou ovládat teoretické znalosti Důraz na právní dovednosti a hodnoty, které právní kliniky ve výuce posilují, nemá znamenat konec výuky právních znalostí. Je zřejmé, že úspěšně vyřešit právní případ bez znalosti právní úpravy není možné a ani v právních klinikách se studenti bez dobrých znalostí neobejdou – byť nemusí pochopitelně mít vše potřebné v paměti, ale stačí jim umět relevantní právní informace dohledat. Zavádění právních klinik proto podporuje vyvážený poměr teoretického a praktického právního vzdělávání, v žádném případě neusiluje o úplné zrušení či značné omezení teoretické přípravy. Dokonce můžeme konstatovat, že naše zkušenosti ukazují, že mají-li studenti možnost uplatnit teoretické poznatky v praxi, pamatují si je lépe a mají větší motivaci se učit nové. Teorie i praxe se zkrátka mohou dobře doplňovat. c) Praktická zkušenost nebude dostatečně využita Zajistit studentům možnost stáže u soudu nebo příležitost podílet se na řešení skutečných právních případů samo o sobě nemusí být dostatečné. Pokud nejsou studenti na praxi dostatečně při15 praveni, může pro ně mít jen malý přínos, zejména v porovnání s tím, jak by je jinak mohla obohatit. Vedle samotného zavedení prakticky orientované výuky je proto důležité zajistit, aby na ni byli studenti dostatečně dobře připraveni. Jednou možností je seřadit v kurikulu fakulty různé prakticky orientované předměty tak, aby studenti nejprve museli absolvovat výuku prostřednictvím simulací (typicky kurzy právních dovedností) a teprve pak další podoby klinické výuky. Další možností je před odchodem na stáž pro studenty připravit přípravné školení, být s nimi v kontaktu i během praxe a poté se s nimi věnovat reflexi absolvované zkušenosti. I když se jedná o činnosti časově poměrně náročné, zásadním způsobem zvyšují efektivitu právních klinik, a je proto třeba se je snažit do studia v co největší míře zapojit. d) Studenti nedokáží poskytnout kvalifikovanou právní radu Protože se studenti teprve učí základy práva, je na místě se obávat toho, že nemusí být schopni kvalifikovaně poskytovat právní rady lidem, kteří se na ně prostřednictvím studentských právních poraden obrátí. To ovšem neznamená, že by zejména studenti vyšších ročníků neměli dostat příležitost právní rady poskytovat. Ostatně, téměř každý právník má zkušenost s tím, že za ním už během studia někdo z příbuzných nebo kamarádů přišel s prosbou o právní radu. Pokud tehdy radu neposkytl s odůvodněním, že se v právu ještě dostatečně nevyzná, a raději odkázal na odbornou právní pomoc, počínal si nepochybně značně odpovědně. Pokud nicméně studenti práv poskytují právní rady v rámci právních klinik, jedná se o zcela jinou situaci. Studentské právní poradny působí podobně jako malé advokátní kanceláře, tj. každý případ má svůj podrobný spis, probíhají porady nad konkrétními případy a žádný důležitý výstup nemůže opustit poradnu, aniž by ho odsouhlasil dohlížející fakultní učitel nebo spolupracující advokát. Ve skutečnosti se tedy počínání studentů příliš neliší od toho, jak bude vypadat jejich práce na pozici právních koncipientů. Na rozdíl od působení v právní praxi ovšem právní kliniky vedle spokojenosti klientů sledují především didaktický přínos pro studenty. Podobně jako advokátní kancelář, i studentská právní poradna může samozřejmě poskytnout nekvalitní právní radu. Pro tento případ je nicméně univerzita nebo spolupracující instituce pojištěna, podobně jako každá jiná advokátní kancelář. Ostatně, univerzity bývají pojištěny pro případ, že studenti medicíny způsobí škodu v rámci svých praxí v nemocnici, nemůže pro ně proto být příliš náročné sjednat pojištění i pro případ právního pochybení. Na okraj uvedeme ještě zkušenost právnické fakulty v Berkeley v Kalifornii, kde se studenti účastní právních klinik již od samého počátku studia, aniž by to způsobovalo příliš velké komplikace fakultě, studentům nebo klientům, kterým pomáhají.14 S tím souvisí i riziko toho, že právní klinika začne postupně víc usilovat o spokojenost svých klientů než o přínos pro studenty. Spokojenost klientů právních klinik je pochopitelně důležitá, ať jde o lidi hledající právní radu, nebo studenty středních škol, které studenti práv učí právní základy. Úkolem učitele je nicméně dohlížet na to, aby kliniky měly neustále přínos zejména pro studenty práv. Nabízí se snížit počet případů, kterým se klinika věnuje, nebo zavést větší počet konzultací, na kterých bude učitel se studenty probírat zkušenosti z praxe. e) Studentské právní poradny odčerpají klienty advokátním kancelářím Fakulta se může setkat s názory, že studentské právní poradny, v rámci kterých studenti poskytují skutečné právní rady, mohou působit jako konkurence profesionálních advokátních kanceláří a odčerpávat jim klienty. Ve skutečnosti tomu bývá ovšem naopak: studentské poradny zpravidla spolupracují s advokátními kancelářemi, které jim posílají jednodušší a finančně méně atraktivní případy, zatímco studentské poradny naopak přeposílají případy složité. Jelikož studentské 14 Viz např. stránky Berkeley Law, University of California: <http://www.law.berkeley.edu/6058.htm> 16 právní poradny poskytují své rady zdarma, obrací se na ně klienti, kteří by jinak advokátní služby nevyhledali. V neposlední řadě pak pomáhají studentské právní poradny ve společnosti šířit povědomí o tom, že mnoho situací je možné řešit právní cestou, tj. ve skutečnosti zřejmě dokonce zvyšují poptávku po právních službách. Současně nepochybně platí, že cílem České advokátní komory by mělo být poskytnout co nejlepší právní servis co nejširšímu okruhu klientů, což jim studentské právní poradny pomáhají naplnit. f) Nedostatek kompetentních učitelů Aby mohl učitel dobře učit prakticky orientované předměty, měl by logicky mít sám zkušenost s právní praxí. I když není praktická zkušenost podmínkou pro přijetí na právnickou fakultu, ve skutečnosti většině učitelů není právní praxe nikterak cizí. Někteří po vystudování začali působit v praxi a teprve po jejím opuštění zakotvili na fakultě, častěji se pak učitelé věnují advokacii souběžně s prací na fakultě. I pokud by na fakultě nebyl dostatečný počet učitelů s vlastní právní praxí, je určitě možné spolupracovat s externí advokátní kanceláří, přičemž fakultní učitel potom odpovídá za didaktické vedení studentů, zatímco za profesionalitu studentského působení odpovídá spolupracující advokátní kancelář. Současně přitom platí, že zejména pro simulace, právní praxe nebo kurzy zvyšování právní gramotnosti není třeba, aby učitel sám byl advokátem. Daleko důležitější je, aby dokázal studenty dobře pedagogicky vést, připravit je na situace, které jim praktická zkušenost s největší pravděpodobností přinese, a aby měl na studenty dostatek času, což může být zejména v případě vytížených advokátů značně nesnadné. Složité právní případy může pochopitelně vyučující konzultovat se svými kolegy, kteří působí v praxi. Naše zkušenosti tedy ukazují, že na právnických fakultách působí dostatek učitelů, kteří mají potenciál právní kliniky dobře vést. Větší překážkou se zdá být nedostatek času či ochoty se klinické právní výuce věnovat než nedostatek praktických zkušeností. Fakulta v tomto ohledu zajisté může motivovat učitele jak adekvátním finančním ohodnocením, tak dlouhodobou podporou prakticky orientovaných předmětů. g) Supervize a hodnocení práce studentů Jednou z hlavních předností právních klinik je důraz na aktivitu a iniciativu studentů. Mají-li se studenti učit z vlastní zkušenosti, musí jim být poskytnut prostor, v rámci kterého mohou potřebné zkušenosti získat a sami reflektovat. Úkolem učitele je najít určitou rovnováhu: na jedné straně musí pozorovat, jak si studenti vedou, a nezasahovat do jejich činnosti příliš. Na druhou stranu musí pochopitelně dohlížet na kvalitu jejich počínání a být připraven zasáhnout v případě, kdy by například hrozila možná škoda. Oproti tradičním kurzům, kde učitel bývá dominantní a má celý vyučovací proces daleko více ve své moci, musí učitelé prakticky orientovaných předmětů dokázat působit v této nelehké dvojaké pozici jako někdo, kdo je sice v jednání studentů přítomen, ale ne víc, než je nezbytné. Další odlišností oproti tradičním kurzům bývá způsob hodnocení práce studentů. Zatímco klasické kurzy bývají zakončeny písemnou nebo ústní zkouškou, kterou zpravidla připravuje příslušný učitel, jenž zná správné odpovědi a nemusí příliš zohledňovat práci studentů během semestru, právní kliniky zpravidla vyžadují jiný přístup. Celkový výsledek studentské práce v daleko větší míře záleží na externích faktorech (např. na středoškolských studentech, kteří jsou učeni, nebo na soudci, u kterého probíhá praxe), takže není dost dobře možné hodnotit jen finální výstup. Je nezbytné sledovat celý proces a aktivitu, kterou studenti vyvíjejí během celého semestru. Ideální je, pokud za prakticky orientované předměty není udělována známka, ale jen zápočet. Současně často bojují klinické předměty s tím, že pokud za ně studenti nedostanou dostatek kreditů, bývají vnímány jako méně důležité – a to zejména v případě, kdy mají studenti potíže s jinými předměty. Nebývá pak neobvyklé, že se studenti z předmětu odhlásí s odůvodněním, že se musí věnovat jiné výuce – a to i přesto, že se předtím dobrovolně přihlásili. Jako vhodné řešení se 17 nabízí ohodnotit předměty dostatečným počtem kreditů (tj. vyšším než ostatní nepovinné předměty) a náležitě upozorňovat na přínos těchto předmětů pro studenty. h) Právní kliniky jsou velmi nákladné Plnohodnotně vést prakticky orientovaný předmět je zpravidla o mnoho časově náročnější než výuka standardního teoretického kurzu, byť pochopitelně existují výjimky. Aby měl praktický předmět pro studenty opravdu smysl, musí jeho vyučující pravidelně číst studentské texty (ať jde o základní právní texty typu smlouvy, nebo reflexní deníky či zprávy z praxí) a pravidelně se studenty mluvit i mimo seminář – poslouchat studentské zkušenosti a reflektovat je s nimi, nabízet pomoc, předcházet případným problémům a plánovat se studenty další postup. Logicky proto musí být skupiny menší, než bývají klasické fakultní semináře, které někdy dosahují i počtu okolo čtyřiceti studentů. Z ekonomického pohledu je tedy prakticky orientovaná výuka dražší, protože jeden učitel se intenzivně může věnovat jen menšímu počtu studentů. Vedle fakultních zdrojů se proto nabízí ucházet se o externí financování, ať už formou grantu, sponzoringu, nebo spolupráce s vybranou advokátní kanceláří. i) Kliniky nebudou dostatečně integrovány do kurikula fakulty Aby mohly prakticky orientované předměty být pro studenty opravdu přínosné, je třeba je integrovat do fakultního kurikula. Jinak hrozí, že se nestanou organickou součástí právního vzdělání (i když třeba jen pro část studentů), ale jen jakýmsi zpestřením pro pár nadšenců. I když je absolvuje větší počet studentů, bez důsledného provázání s teoretickými předměty nebudou mít studenti příležitost uplatnit své získané teoretické poznatky a propojit je s aplikací práva, což je jedním z důležitých cílů i přínosů právních klinik. Prakticky orientovanou výuku se proto osvědčuje zařadit po základních teoretických předmětech a tak, aby simulace předcházely ostatní formy právních klinik. j) Právní kliniky nemají své místo v kontinentální právní kultuře Někteří se obávají, že vzhledem k tomu, že právní kliniky pochází ze Spojených států amerických, tj. z odlišné právní kultury a z odlišného právního systému, není možné je dostatečně úspěšně přenést do našeho prostředí. To ovšem více než přesvědčivě vyvrací více než stovka fungujících právních klinik v kontinentální Evropě, přičemž např. sousední Polsko je ukázkovým příkladem toho, že kliniky mohou fungovat na všech právnických fakultách v zemi a stát se dokonce prestižní záležitostí, kterou v rámci boje o studenty otevírají i soukromé školy.15 C. Závěr Prakticky orientované metody výuky práva mají své nesporné přínosy, kvůli kterým jsme přesvědčeni, že má cenu je zavádět do výuky práva v České republice. Obecně jsme se je pokusili zachytit v této úvodní kapitole, ale bude možné je sledovat i v dalších kapitolách, které se budou podrobněji věnovat jednotlivým druhům praktických právních metod. Prosazování praktické výuky s sebou přináší i rizika, se kterými je nutné se vypořádat, mají-li být praktické metody pro studenty práv skutečně přínosné. Domníváme se nicméně, že všem výše popsaným nevýhodám a rizikům praktické výuky je možné úspěšně čelit, podobně jako se to podařilo mnoha právnickým fakultám po celém světě. Popularita, které se v zahraničí právní kliniky a další prakticky orientované metody výuky těší mezi studenty, učiteli a koneckonců i částí laické veřejnosti, je podle nás dostatečným důvodem pro to, abychom se snažili prakticky orientované metody výuky práva uváženě zavádět na pražské právnické fakultě i v dalších institucích v České republice. 15 Viz stránky polské Legal Clinics Foundation: <http://www.fupp.org.pl/index_eng.php> 18 III. Jednotlivé praktické formy právního vzdělávání A. Výuka prostřednictvím externí stáže (Michal Sobotka) Výuka prostřednictvím externí stáže je aktivitou, která na Právnické fakultě Univerzity Karlovy probíhá již více než deset let. V rámci projektu Právo pro praxi však prošla významnou inovací. Motivem pro podporu a rozvoj tohoto způsobu výuky je především snaha nabídnout poměrně významnému počtu studentů možnost podílet se, byť okrajově, na činnosti institucí, jejichž aktivity jsou podstatným způsobem spjaty s aplikací práva. Studenti tímto způsobem získávají představu o konkrétní aplikaci obecných právních norem a tím i důležitou zpětnou vazbu na převážně teoretické formy výuky na právnické fakultě. Neméně významným cílem je umožnit studentům seznámit se s organizací a vnitřním chodem samotných institucí. Právnická fakulta v současné době svým studentům nabízí realizace stáže na následujících institucích: a) stáž u soudu, b) stáž u orgánu státní správy, c) stáž na státním zastupitelství. Na zmíněné odborné stáže navazuje možnost sjednat u obvodních soudů a státních zastupitelství i letní stáž probíhající v době prázdnin po skončení výuky. V následujícím textu je pozornost věnována jednotlivým typům stáží, které jsou v současné době realizovány. 1. Stáž u soudu (Michal Sobotka, Alena Macková) a) Úvod Stáže u soudů se konají ve spolupráci s Městským soudem v Praze a navazují na výuku stěžejních studijních oborů právnického studia, občanského práva hmotného, občanského práva procesního, obchodního práva a práva trestního. Stáže jsou organizovány jako volitelný předmět. Existují dva typy stáží u soudu – první dvousemestrální, zaměřená na občanskoprávní a trestní agendu a druhá jednosemestrální zaměřená na agendu obchodněprávní. Studenti jsou v různém počtu přiděleni na jednotlivé obvodní soudy v závislosti na velikosti soudů, respektive na Městský soud v Praze v případě obchodněprávní stáže. b) Cíl Odborné stáže u soudů jsou mimořádnou a žádoucí formou, která má studentům umožnit seznámení s jedním z nejdůležitějších právnických povolání. Studenti se nejprve podrobně obeznámí s vnitřní organizací soudu a organizací práce u soudu, která je předpokladem pro pochopení vnitřních podmínek činnosti soudu. Poté se již stáž zaměřuje na obsah rozhodovací agendy soudu v jednotlivých agendách. c) Cílová skupina Stáže jsou zásadně určeny pro studenty, kteří již absolvovali úvod do studia a teoretickou část výuky zaměřenou na příslušné předměty, tedy výuku občanského práva hmotného, občanského práva procesního a poté i trestního práva, a to s výborným prospěchem. Znalosti z těchto oborů jsou výrazným faktorem, který ovlivní význam stáže pro studenta. 19 d) Způsob výuky Pro absolutorium stáže byl ve spolupráci s vedením Městského soudu v Praze vytvořen podrobný obsahový rámec tak, aby bylo zaručeno, že obsah stáže bude rovnocenný bez ohledu na to, u kterého konkrétního soudu bude absolvována. Součástí obsahového rámce – či náplně stáže – je proto reprezentativní výběr úkonů a činností ze všech typických agend, které soudy projednávají a rozhodují. Nejprve se studenti seznamují s vnitřní organizací soudu i organizací práce u soudu. Poté se již zaměřují na činnost soudu před zahájením řízení, se všemi významnými úkony v rámci řízení před soudem 1. instance ve sporném řízení a s úkony soudu 1. instance v rámci odvolacího řízení. Studentům se vysvětlují i činnosti soudů v agendách nesporného řízení (řízení ve věcech péče o nezletilé – tzv. opatrovnický úsek soudu atp.). Student v souvislosti se stáží stvrzuje svůj závazek mlčenlivosti. Obdobně probíhá i stáž zaměřená na trestněprávní agendu (2. semestr), respektive stáž na obchodním úseku soudu. Ve všech případech je základní metodou výuky spolupráce s příslušným soudcem. Box 1: Příklad obsahu stáže 1. semestr (civilní úsek) l Seznámení s organizací práce na civilním úseku soudu m m m m l Činnost soudu před zahájením řízení m m l m m m m Žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost Činnost soudu I. stupně po podání dovolání Řízení podle části páté o.s.ř. m m 20 Činnost soudu I. stupně po podání odvolání Účast u jednání odvolacího soudu Řízení o mimořádných opravných prostředcích m l Práce se spisem po podání žaloby Jednání soudu včetně účasti na konkrétním soudním jednání Rozhodnutí Odvolací řízení m l Předběžná opatření a rozhodování o nich Zajištění důkazu, smírčí řízení Řízení v prvním stupni m l Členění civilního úseku Seznámení s obsahem práce soudní administrativy, práce vyššího soudního úředníka, justičního čekatele, asistenta soudce Rozvrh práce na civilním úseku Seznámení se spisem, spisovou evidencí Zvláštnosti řízení Přezkum rozhodnutí orgánů veřejné moci ve věcech soukromoprávních Box 2: Příklad obsahu stáže 2. semestr (trestněprávní úsek) l Organizace trestního úseku soudu, spolupráce se státním zastupitelstvím a policií l Práce se spisem po podání obžaloby, předběžné projednání obžaloby, příprava spisu na hlavní líčení l Seznámení s prací vedoucí kanceláře na úseku T a s prací kanceláře l Seznámení s prací vyššího soudního úředníka a asistenta soudce v agendě T a příprava na účast při hlavním líčení l Účast při hlavním líčení, získávání podkladů pro rozhodnutí, práce protokolujícího úředníka, pořizování zvukového záznamu z hlavního líčení a veřejného zasedání a vyhotovování protokolu z hlavního líčení a veřejného zasedání l Rozbor vyhotoveného rozhodnutí, práce se spisem po vyhlášení rozhodnutí l Návštěva obvodního státního zastupitelství, činnost orgánů činných v přípravném řízení, rozhovor se státním zástupcem Box 3: Příklad obsahu stáže zaměřené na obchodní právo (Městský soud v Praze, pracoviště Slezská) 1) Rozhovor s místopředsedou Městského soudu v Praze pro věci obchodní na téma – organizace soudu, soudce a jeho tým, specifika obchodního soudnictví Úsek CM – praxe studentů u soudce pověřeného vyřizováním věcí obchodních obsahující: 2) seznámení s organizací práce na obchodním úseku Městského soudu v Praze m m m m m m členění pracoviště Slezská na jednotlivá soudní oddělení, soudní kanceláře, popř. organizace práce v rámci soudních týmů seznámení s obsahem práce soudní administrativy seznámení s obsahem práce vyššího soudního úředníka seznámení s obsahem práce justičního čekatele, asistenta soudce rozvrh práce soudu na obchodním úseku, seznámení se soudními specializacemi obchodního soudnictví seznámení se soudním spisem, spisovou evidencí a pohybem soudního spisu, elektronizací justice 3) Činnost soudu před zahájením řízení – předběžná řízení, zejména m m předběžná opatření a rozhodování o nich zajištění důkazu, smírčí řízení 4) Řízení v prvním stupni – práce se spisem po podání žaloby, m zkoumání podmínek řízení podle občanského soudního řádu, jejich vyhodnocování a rozhodování o nich, zejména systém věcné příslušnosti soudu ve věcech obchodních 21 m m m m m instituty přípravy jednání, přípravné jednání účastenství a procesní společenství, změny v okruhu účastníků, hlavní a vedlejší intervence, úkony účastníků ve věci samé a rozhodování o nich úkony soudu a procesní rozhodování, vedení řízení rozhodnutí věci bez jednání předvolání k jednání 5) Řízení v prvním stupni – jednání soudu (včetně účasti na konkrétních soudních jednáních) m m m zahájení jednání, projednání věci, dokazování, rozhodnutí vedení jednání, poučovací povinnosti, koncentrace řízení protokolace, pořádková opatření 6) Řízení v prvním stupni – rozhodnutí m m m m m m formy a druhy rozhodnutí, náležitosti rozhodnutí odůvodnění rozsudku náklady řízení a rozhodování o nich právní analýza ve vybraných spisech, návrh rozhodnutí (vyhotovení rozhodnutí) rozbor vyhotovených rozhodnutí se soudcem práce se spisem po vyhlášení rozhodnutí 7) Odvolací řízení m m činnost soudu I. stupně po podání odvolání účast u jednání odvolacího soudu 8) Řízení o mimořádných opravných prostředcích před soudem I. stupně m m žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost činnost soudu I. stupně po podání dovolání Agenda směnečná a cenných papírů 9) Praxe studentů u soudce specializovaného na agendu směnečnou a cenných papírů Agenda společností 10) Praxe studentů u soudce specializovaného na agendu věcí obchodních společností 11) Praxe studentů u soudce specializovaného na řízení insolvenční a úpadkové právo Úsek obchodního rejstříku 12) Praxe studentů u pracovníků soudu vyřizujících agendu obchodního rejstříku Cvičné jednání 13) Cvičné jednání a vyhodnocení stáží 22 e) Hodnocení předmětu Absolutorium předmětu je hodnoceno kolokviem, pro jehož získání musí student prokázat, že absolvoval všechny předepsané části obsahového rámce stáže. Tuto skutečnost mu potvrzuje soudce, pod jehož gescí student stáž absolvoval. Student za absolvování stáže jako volitelného předmětu získává 4 kredity, které jsou nezbytné ke splnění podmínek v rámci kreditního systému. Zařazení stáží do této kategorie předmětu motivuje studenty k volbě volitelného předmětu, který se úzce váže na výuku stěžejních předmětů. f) Předmět z hlediska pedagoga i. Požadavky Podstata činnosti pedagoga spočívá v organizaci stáže, zahrnující především výběr studentů, komunikaci se soudy a závěrečné hodnocení stáže, včetně vyhodnocení poznatků a zkušeností studentů (dotazníků). Stáže probíhají opakovaně již několik let, a proto je základní rámec spolupráce se soudy již nastaven, přesto je žádoucí jej průběžně vyhodnocovat a přizpůsobovat aktuálním možnostem a potřebám soudů i výuky. Pedagog odpovědný za obsah a průběh stáží musí mít znalosti jak o justičním systému, tak o jeho fungování a o procesních odvětvích práva. ii. Časová náročnost Vzhledem k povaze činnosti pedagoga je hlavní časová zátěž soustředěna na začátek a konec semestru. Stáže jsou organizovány pro poměrně vysoký počet studentů, proto je nezbytně nutné stanovit přesná časová rozmezí pro jednotlivé fáze komunikace mezi fakultou a studentem. iii. Materiální náročnost / personální náročnost Personální a materiální zajištění stáže spočívá především na jednotlivých soudech, u kterých jsou stáže zajišťovány. iv. Budoucí využitelnost Přínosem z hlediska pedagoga jsou především poznatky a zkušenosti studentů a podněty, které z nich mohou plynout pro výuku. g) Předmět z hlediska studenta i. Požadavky Základním předpokladem očekávaného přínosu stáží je, aby je absolvovali studenti mající již dostatek adekvátních znalostí z oborů práva, které jsou těžištěm rozhodovací agendy soudů. Tzn., že studentům je umožněno stáž absolvovat teprve po absolutoriu stěžejních oborů občanského práva hmotného a občanského práva procesního, obchodního či trestního. Dalším předpokladem je výborný prospěch z těchto oborů, který je mimo jiné základním kritériem pro výběr studentů. Toto kritérium bylo zvoleno i s ohledem na velký zájem studentů o praxe. Uvažovanou možností je doplnit zmíněné kritérium např. o motivační dopisy. ii. Časová náročnost Průběh praxe je rozvržen průběžně do celého semestru, ovšem její časová náročnost je poměrně značná (min. 40 hodin). Vzhledem k velmi individuálním podmínkám konání praxe se očekává flexibilita studenta a aktivní přístup. Student musí být schopen stáž absolvovat při současném plnění ostatních studijních povinností. iii. Budoucí využitelnost Význam praxe pro studenty je nesporný v několika směrech. Za prvé mají možnost porovnat své teoretické znalosti s poznatky o praktickém fungování justičního systému, zejména pak 23 soudů, a své poznatky si významně doplnit. Tyto informace a poznatky jsou významné jak pro další studium, tak pro rozhodování o budoucí profesi. h) Vybrané zdroje KUKLÍK, Jan (ed.). Reforma právnického vzdělávání na prahu 21. století. Praha: Auditorium, 2009. 168 s. ISBN 978-80-87284-03-2. MACKOVÁ, Alena. Nezávislost soudců. 3. vyd., Praha: UK, 1998. ISBN 80-85889-19-6. MACKOVÁ, Alena. Právní pomoc advokátů a její dostupnost. Praha: C.H. Beck, 2001. ISBN 80-7179457-0. The Law Teacher Journal. Routledge. The Association of Law Teachers. ISSN 0306-9400. 2. Stáž u orgánu státní správy (Michal Sobotka) a) Úvod Stáže na orgánech státní správy jsou na Právnické fakultě Univerzity Karlovy nabízeny ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí a orgány na úseku ochrany životního prostředí a souvisejících oblastí (Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Český báňský úřad, Česká inspekce životního prostředí, Katastrální úřad pro hl. město Prahu). V porovnání s ostatními dvěma typy stáží se jedná o odlišný typ předmětu. Vzhledem k odlišné povaze jednotlivých orgánů a náplni jejich činnosti, respektive jejich organizačních součástí, na kterých jsou stáže realizovány, se studentům nabízí poměrně široký a pestrý okruh možností pro vykonání stáže, současně ale poměrně specificky a úzce zaměřených. b) Cíl Stáže jsou nabízeny ve vazbě na předměty vyučované na Právnické fakultě UK, tudíž hlavním cílem je poskytnout studentům možnost konfrontovat teoretické znalosti o právu se způsoby jeho praktické aplikace. Současně je cílem poskytnout studentům možnost procvičení určitých praktických dovedností, neboť ve většině případů je náplní stáže i aktivní podíl na činnosti hostitelské instituce (rozbor konkrétního případu, zpracování stanoviska, příprava návrhu rozhodnutí apod.). Druhým neméně významným cílem je umožnit studentům seznámit se s činností správního orgánu a možnostmi, které právní zaměření v jeho rámci poskytuje. Činnosti jednotlivých správních orgánů jsou poměrně široké a studenti tak mají možnost seznámit se nejenom s aplikací práva, ale například i s legislativním procesem. V rámci stáží mají studenti možnost blíže poznat mechanismus vzniku jednotlivých výstupů činnosti správních orgánů a učinit si tak komplexnější představu o její povaze, než jakou mohou získat z pouhého studování textu zákona. c) Cílová skupina Stáže jsou nabízeny studentům třetích až pátých ročníků, kde obecným předpokladem možnosti ucházet se o účast na stáži je absolvování předepsaného předmětu (Mezinárodní právo veřejné I. a II., respektive Právo životního prostředí I.). Tato skutečně minimální podmínka má zajistit, aby byl student seznámen alespoň základním způsobem s oblastí práva, která tvoří základ činnosti hostitelské instituce. Dalším předpokladem pro účast na stáži je bližší zájem studenta o danou oblast, což je nutné jak s ohledem na specifické zaměření stáže, tak z důvodu omezené kapacity. Student tedy musí prokázat bližší zájem (motivační dopis, výběrové předměty, zadaná diplomová práce, zvolení příslušného specializačního modulu apod.). d) Způsob výuky Způsob výuky, respektive realizace stáží je velmi individuální a liší se v závislosti na typu pracoviště i na počtu studentů, kteří se jí účastní. Jednotlivé správní orgány nabízí stáže zpravidla na 24 pracovištích s primárně právním zaměřením (právní a legislativní odbory/oddělení), které poskytují právní servis ostatním organizačním složkám, ale praxe mohou probíhat i na pracovištích s úzce věcným zaměřením (např. odbor zvláštní územní ochrany přírody nebo odbor lidských práv a transformační politiky). Od toho se tedy odvíjí i okruh činností, se kterými je možné se během stáže setkat. Již v rámci výběru studentů na stáže je tedy nutné poskytnout jim alespoň základní charakteristiku jednotlivých pracovišť. Někteří studenti mohou mít specifické požadavky či zaměření (např. s ohledem na téma diplomové práce), které je vhodné sladit s nabízenými možnostmi. Dosavadní praxe ukazuje, že stáže mohou být uchopeny v podstatě třemi základními způsoby. První způsob, který po studentech vyžaduje nejméně aktivity (není však pro ně nutně nejméně atraktivní), je postaven na seznámení se s činností správního orgánu formou přednášek, prezentací apod. Výhodou tohoto způsobu je, že student je poměrně zevrubně seznámen s celou šíří činnosti daného úřadu. Nemá však možnost, mimo diskuse s pracovníky úřadu, vyzkoušet si konkrétní činnost samostatně. Tento způsob průběhu stáží není příliš běžný a je dán specifickou povahou činnosti dané instituce (např. katastrální úřad). Druhý způsob průběhu stáží je postaven na snaze seznámit studenty s co nejširším okruhem činností a současně tyto činnosti představit na „živých“ případech. Příklad obsahu takové stáže obsahuje box níže. Výhodou těchto stáží je větší míra aktivity pro studenta, který dostává možnost seznámit se s podklady k aktuálním otázkám, může si učinit vlastní představu o jejich řešení (a to samostatně či konzultací ve skupině nebo s mentorem) a konfrontovat své závěry s reálnými výstupy správního orgánu. Určité omezení představuje rozsah a stav aktuální agendy správního orgánu v daném čase. Posledním, z hlediska studenta nejaktivnějším způsobem průběhu stáže, je zapojení studenta do specifické konkrétní aktivity správního orgánu. Student se v takovém případě podílí na přípravě konkrétního výstupu správního orgánu (např. memoranda, stanoviska, vypořádání připomínek, podkladů pro kontrolní mechanismy). Student má možnost se velmi podrobně seznámit s určitým úsekem právní úpravy a konkrétním typem činnosti. Současně má příležitost být užitečný i pro správní orgán, neboť jeho příspěvek může být využit pro činnost daného orgánu. Na straně druhé nedává časový rozsah stáže zpravidla možnost zapojit se tímto způsobem do více aktivit a student tak získá jenom dílčí představu o činnosti hostitelské instituce. Box 4: Příklad obsahu stáže – Ministerstvo zemědělství 1. Úvodní setkání, harmonogram a organizace stáže, instruktáž o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a o zachování mlčenlivosti 2. Jednání pracovní skupiny legislativních a právních odborů k návrhu nařízení vlády 3. Porada k vypořádání mezirezortního připomínkového řízení k návrhu novely zákona 4. Jednání u obvodního soudu pro Prahu 1 – žaloba o náhradu škody – správní orgán zastoupen Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových 5. Jednání pracovní komise Legislativní rady vlády pro veřejné právo I. – k návrhu novely zákona 6. Příprava na jednání zvláštní (rozkladové) komise ministra podle správního řádu a námitkové komise ministra 7. Jednání zvláštní (rozkladové) komise ministra a námitkové komise ministra 8. Závěrečné setkání a vyhodnocení praxe 25 Box 5: Příklad obsahu stáže – Ministerstvo zahraničních věcí 1. Úvodní setkání se zástupci MZV, harmonogram a organizace stáže podle možností MZV a časových možností studentů 2. Setkání na MZV – mechanismus Univerzálního periodického přezkumu (UPR) a vysvětlení, co přesně se od studentů očekává v souvislosti s přípravou podkladů pro UPR; rozdělení, kterému ze států podléhajícímu nejbližšímu kolu UPR se budou studenti věnovat 3. Setkání na MZV – obecný výklad o lidskoprávních mechanismech a roli MZV v nich 4. Domácí práce studentů – příprava podkladů pro zasedání UPR (studenti se mohou při práci na podkladech vždy obracet na MZV nebo na pedagoga s dotazy) 5. Účast studentů na případných konferencích a jiných setkáních o lidských právech pořádaných MZV 6. Setkání na MZV a vyhodnocování podkladů pro UPR připravených jednotlivými studenty 7. Závěrečné setkání na MZV a vyhodnocení praxe e) Hodnocení předmětu V případě stáží na správních orgánech se jedná o volitelný předmět, kde základní podmínkou pro získání kladného hodnocení je splnění předepsaného rozsahu stáže, které potvrzuje hostitelská instituce. Jako další podmínka pro udělení zápočtu se velmi osvědčila povinnost zpracovat podrobnou zprávu o průběhu stáže, která na jedné straně obsahuje popis stáže (popis činností, časový rozsah apod.) a na straně druhé vlastní hodnocení studenta. Pedagog má možnost získat tímto způsobem důležitou zpětnou vazbu a podněty pro diskusi s mentory o možných modifikacích obsahu stáží. Osvědčilo se i hodnocení předmětu na závěrečném setkání spolu se zástupci daného správního orgánu, kde tito spolu s pedagogem hodnotí písemné výstupy a další práci studentů. Na tomto setkání mají i studenti možnost diskutovat o průběhu stáží a jejich průběh hodnotit. V rámci podmínek pro hodnocení si lze představit i další písemné výstupy ze strany studenta, např. předložení materiálu zpracovaného v rámci stáže apod. Zde je ale třeba zohlednit různé způsoby průběhu stáží a zachovat rovný přístup k úspěšnému ukončení stáže. f) Předmět z hlediska pedagoga i. Požadavky Vzhledem ke skutečnosti, že pedagog plní v případě stáží především roli organizačního garanta, je jeho míra zapojení do výuky menší než u jiných typů aktivit. Klíčovými požadavky na pedagoga jsou základní obeznámenost s náplní a organizací činnosti příslušných správních orgánů a rovněž základní znalost daného právního odvětví. Vhodné jsou osobní kontakty na správní orgány, kde by měly probíhat stáže, které poslouží k prvotnímu dojednání stáží. ii. Časová náročnost Časově nejnáročnější je příprava stáže zahrnující na jedné straně komunikaci s příslušnými orgány a podíl na tvorbě obsahu stáží a na straně druhé výběr studentů. Přestože jsou stáže konány každoročně a mají poměrně ustálený dohodnutý obsahový a organizační rámec, některé podrobnosti jejich konání (časový rámec, počty studentů apod.) musí být každoročně vyjednávány s ohledem na aktuální podmínky a možnosti hostitelských institucí. V průběhu stáží pedagog průběžně komunikuje s mentory a studenty a řeší případné problémy. Není vyloučen ani podíl na samotné stáži, pokud se pedagog určitým způsobem podílí na činnosti daného 26 orgánu (např. člen rozkladové komise ministra). Pedagog se též účastní některých schůzek studentů a správního orgánu, zejména schůzky úvodní a schůzky závěrečné, případně dalších schůzek podle potřeby. Konečně pedagog provádí závěrečné hodnocení průběhu stáže. Průměrné časové zatížení představuje cca 3 hodiny týdně v průběhu celého semestru. iii. Materiální náročnost / personální náročnost Materiální zajištění probíhá prostřednictvím příslušných orgánů. Právnická fakulta poskytuje ad hoc technickou podporu (např. rozmnožení poskytnutých podkladů). Personální zajištění zde spočívá rovněž na straně příslušných orgánů, které zajišťují mentory pro vedení jednotlivých (skupin) studentů. iv. Budoucí využitelnost Z hlediska pedagoga je klíčová spolupráce s jednotlivými mentory, která garantuje konání stáží i v dalším roce. Pro výuku v souvisejících předmětech lze rovněž využít zajímavé případy a podněty, které studenti zprostředkovávají. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že někteří studenti absolvující stáže nachází na příslušných orgánech profesní uplatnění a tím se kontakt a spolupráce s těmito orgány dále prohlubuje. g) Předmět z hlediska studenta i. Požadavky Student musí být schopen aktivně komunikovat a přizpůsobit se individuálním podmínkám dané stáže. Základní znalost právní úpravy je podmínkou, hlubší znalost bezpochyby výhodou, neboť umožňuje vyšší míru zapojení do činnosti správního orgánu. U stáže na Ministerstvu zahraničních věcí se u studentů navíc vyžaduje výborná znalost anglického jazyka, neboť většina materiálů, se kterými studenti v průběhu stáží pracují, je v anglickém jazyce a podklady, které jsou výstupem stáží, studenti zpracovávají také v tomto jazyce. ii. Časová náročnost Průběh stáží se koncentruje do měsíců říjen až prosinec. Předepsán je minimální rozsah stáže (cca 20 hodin/semestr), ale způsob realizace je velmi individuální. Zpravidla je třeba počítat s menším počtem delších časových úseků (např. 5 x 4 hodiny) a se značnou mírou flexibility, pokud se chce student podílet na určitých typech činnosti (např. účast na jednání výboru Poslanecké sněmovny, účast na konferencích pořádaných ministerstvem). Vyloučena není ani domácí příprava (studium spisu apod.). Stáž na Ministerstvu zahraničních věcí probíhá z velké části dálkově a od studentů se vyžaduje domácí příprava písemných podkladů. iii. Budoucí využitelnost Studenti si vytvoří představu o rozsahu a formách aplikace práva na konkrétním správním orgánu, což překvapivě často vede k rozšíření úvah o budoucím profesním zaměření. Vybraní úspěšní studenti se mohou účastnit i dalších stáží mimo ČR, a to ve spolupráci s příslušným správním orgánem, kde nabývají dalších zkušeností. h) Vybrané zdroje KUKLÍK, Jan (ed.). Reforma právnického vzdělávání na prahu 21. století. Praha: Auditorium, 2009. 168 s. ISBN 978-80-87284-03-2. SCHACHTER, Madeleine. The Professor´s Handbook. A Practical Guide to Teaching Law. Durham: Carolina Academic Press, 2004. ISBN 0-89089-550-3. 27 3. Stáž na státním zastupitelství (Michal Sobotka, Tomáš Gřivna) a) Úvod Stáže na státním zastupitelství jsou realizovány v součinnosti s Městským státním zastupitelstvím v Praze. Studenti jsou rozděleni na jednotlivá obvodní státní zastupitelství vždy po dvou studentech na každé z nich. Tím je umožněn individuální přístup ke každému studentovi. b) Cíl Studentům poskytuje aktivita možnost účastnit se během časově omezené doby činnosti státního zastupitelství, pozorovat jeho chod, konzultovat některé aspekty činnosti s jeho zaměstnanci. Po dobu stáže mohou studenti sledovat a následně analyzovat, jak jsou obecná právní pravidla naplňována v praxi (zejména ustanovení trestního řádu) a co obnáší fungování státního zastupitelství. Student má vždy přiděleného konkrétního státního zástupce (mentora), který mu formou konzultací v průběhu stáže přiblíží práci instituce. Díky postupnému zjišťování informací studenty a jejich vhledu do práce státního zastupitelství (je jim např. přidělen spis, který prostudují a navrhnou řešení případu, které posléze diskutují s příslušným státním zástupcem) dochází k rozvoji specifických a přenositelných kompetencí podporujících jejich flexibilitu a adaptabilitu po skončení studia. c) Cílová skupina Stáž je určena pro studenty 4. a 5. ročníku, tedy těm studentům, kteří již získali základní trestněprávní erudici v oblasti trestního práva hmotného a podle programu studia jsou zároveň vzděláváni i v trestním právu procesním. Mohou si tak ověřit aplikaci hmotného práva v praxi, což jim umožní snazší pochopení procesních forem, v nichž se hmotné právo uplatňuje. Mají zároveň příležitost poznat každodenní práci státního zástupce, a tedy získat jasnější představu o výkonu této tradiční právní profese. d) Způsob výuky Způsob výuky je dosti individuální a závisí na zájmu studenta o obsah stáže. Přesto má stáž určen základní rámec, který vymezuje aktivity, jež by měl každý student absolvovat: – seznámení s chodem státního zastupitelství včetně práce administrativního aparátu, – práce se spisem (zakládání spisu včetně spisové značky, tzv. žurnalizace, tj. evidence a vedení písemností, listin ve spise, skončení spisu), – účast na soudním jednání (hlavním líčení, veřejném zasedání), – příprava podkladů pro rozhodnutí. Stáž se neomezuje jen na uvedené činnosti, je možné je po dohodě studenta a mentora rozšířit. V dotaznících se např. objevuje, že student měl možnost po studiu spisu sám navrhnout další postup ve věci, popř. měl navrhnout hmotněprávní posouzení skutku. e) Hodnocení předmětu Stáž je zakončena kolokviem, ve kterém se v zásadě vychází z hodnocení stáže. Pro usnadnění hodnocení byl vypracován formulář, v němž je potvrzován rozsah jednotlivých aktivit, popř. se uvádí další činnosti nad rámec povinného základu. Hodnocení připravuje mentor a potvrzuje vedoucí státní zástupce nebo jeho náměstek. Studenti naopak vyplňují dotazník ke stáži, kde se vyjadřují k jejímu průběhu a mají možnost vznést i kritické připomínky. 28 Box 6: Hodnocení stáže Hodnocení stáže na státním zastupitelství Jméno studenta Doba výkonu stáže Místo výkonu stáže Praktikované aktivity ANO/NE Účast na soudním jednání Poznámky Do poznámky lze blíže specifikovat průběha konkrétní náplň vykonávané činnosti i s případným hodnocením. Práce se spisem ANO/NE Poznámky Seznámení s chodem státního zastupitelství včetně práce administrativního aparátu ANO/NE Poznámky Další aktivity ANO/NE Poznámky Závěrečné hodnocení stáže studenta Datum: Podpis: 29 f) Předmět z hlediska pedagoga i. Požadavky Stejně jako v dalších předmětech odborné praxe, i praxe na státním zastupitelství znamená pro pedagoga především nutnost a schopnost organizace stáží. Za tím účelem se několikrát v akademickém roce koná schůzka pedagoga s příslušnou odpovědnou osobou na státním zastupitelství. Obsahem je nejen rozmístění studentů pro daný semestr, ale také obousměrná výměna zkušeností a poznatků. Jak státní zastupitelství, tak i pedagog mají k dispozici zpětnou vazbu od studentů i od vedoucích státních zástupců či mentorů. Mezi základní požadavky na pedagoga patří také odbornost v oboru trestní právo a znalost fungování státního zastupitelství ii. Časová náročnost S ohledem na výše uvedené k požadavkům na pedagoga je zřejmé, že nejvíce času zabírá každoroční příprava stáže. Příprava zahrnuje především jednání s Městským státním zastupitelstvím. Každoročně je zapotřebí vyjasnit časový rámec, kapacitu státních zastupitelství a vyhodnotit zkušenosti z minulého roku. Následuje výběr studentů vhodných pro absolvování stáže. V průběhu stáží pedagog komunikuje s mentory a se studenty, řeší případné problémy. Podíl na samotné stáži se nepředpokládá, není však vyloučen. Na závěr stáží pedagog provádí konečné hodnocení průběhu stáže. Průměrné časové zatížení představuje cca 3 hodiny týdně v průběhu celého semestru. iii. Materiální náročnost / personální náročnost Veškeré materiální zázemí zajišťuje státní zastupitelství, k němuž je student přidělen. Toto státní zastupitelství určuje i mentora pro jednotlivé studenty. iv. Budoucí využitelnost Mnohé podněty ke zkvalitnění výuky pochází na jedné straně od studentů, na druhé straně od mentorů. Po vyhodnocení podnětů a připomínek dochází k úpravě konkrétní náplně stáže nebo ke změnám v osobě mentora. Takto je možné stáže úspěšně organizovat i v budoucích letech. g) Předmět z hlediska studenta i. Požadavky Od studenta se vyžaduje aktivní a flexibilní přístup. Úroveň základních znalostí v oboru by měla být zajištěna předpoklady pro zapsání předmětu, které představuje absolvování povinných předmětů z trestního práva hmotného a procesního. Jelikož je o předmět mnohonásobně vyšší zájem, než kolik stážistů je možné umístit, předpokládá se i hlubší míra znalostí, a tedy i výborné hodnocení u zkoušek. ii. Časová náročnost V závislosti na semestru (zimní nebo letní) je stáž organizována v měsících říjen až prosinec, resp. březen až červen. Celkový rozsah praxe by měl činit 40 až 60 hodin za semestr. Konkrétní rozvržení zpravidla závisí na domluvě mezi mentorem a studentem. Ze zkušenosti vyplývá několikerý přístup k rozvržení praxe. Někteří preferují každotýdenní několikahodinové absolvování stáže rovnoměrně rozvržené po celý semestr, jiní koncentrovaný výkon stáže, např. dva týdny v kuse. Oba přístupy mají své výhody a nevýhody, nelze jeden z nich jednoznačně doporučit. iii. Budoucí využitelnost Studenti mají možnost nejen konfrontovat teoretické poznatky s praxí, ale také korigovat svou představu o práci státního zástupce. Při zpětné vazbě se ukazuje, že část studentů se utvrdi30 la ve svém budoucím profesním zaměření, u menšiny měla vykonaná stáž takový vliv, že přehodnotili záměr o budoucí povolání. h) Vybrané zdroje KUKLÍK, Jan (ed.). Reforma právnického vzdělávání na prahu 21. století. Praha: Auditorium, 2009. 168 s. ISBN 978-80-87284-03-2. STUCKEY, Roy et al. Best Practices for Legal Education. Columbia: University of South Carolina, 2007. ISBN 0-9792955-0-5. 4. Obecné závěry a) Popis metodiky Metoda výuky prostřednictvím stáže je založena na ověřování, upevňování a rozvíjení teoreticky nabytých znalostí jejich aplikací v rámci činnosti instituce spjaté s praktickou aplikací práva (soud, správní úřad, státní zastupitelství). Teoretické znalosti, které student v průběhu stáže využívá, nabývá především v rámci povinné výuky na Právnické fakultě UK, popřípadě v rámci teoretického úvodu specificky vytvářeného pro účely stáží. V obou případech je teoretická výuka zajišťována pedagogy právnické fakulty. Výuka v rámci stáží je zajišťována mentory, tedy určenými pracovníky hostitelských institucí (soudci, státní zástupci, úředníci). Zapojení studenta do činnosti hostitelské instituce v rámci stáže, a tedy i metody jeho vzdělávání mohou být velmi odlišné. Jejich rozsah zahrnuje z hlediska studenta jak pasivní metody, jakými jsou především pozorování činnosti dané instituce (např. účast na jednáních) či přednášky, tak aktivní metody, které studentovi umožňují práci s reálnými dokumenty (spisový materiál, návrhy právních předpisů apod.), jejich studium a přípravu vlastních návrhů řešení a jejich konzultaci s mentorem. Obě uvedené formy práce mají v rámci výuky prostřednictvím stáže své místo, neboť tento způsob výuky má studentovi poskytnout nejen možnost vyzkoušet si vlastní aplikaci práva, ale seznámit se rovněž s organizací a dalšími faktickými aspekty fungování hostitelské instituce. b) Přínosy metody Stáže studentům umožňují ověřit si teoreticky získané znalosti a schopnost jejich praktické aplikace. Student má možnost si uvědomit rozdíly mezi teoretickým přístupem k právu a způsobem jeho aplikace v konkrétním případě a v reálném čase. Studenti se současně komplexněji seznámí se způsobem fungování jednotlivých institucí, rozsahem jejich činnosti a rozsahem činnosti jednotlivých (právnických) profesí, které jim umožňují korigovat jejich dosavadní představy a usnadňují rozhodování o budoucím profesním zaměření. c) Limity metody Výuka prostřednictvím stáží je limitována počtem hostitelských institucí a jejich možnostmi. Tyto možnosti jsou dány jednak počtem potenciálních mentorů, tak okruhem činností, kterými se zabývají. O tyto stáže je ze strany studentů poměrně značný zájem, kterému nemůže být s ohledem na omezený počet míst plně vyhověno. Tento předmět tak vyžaduje výběr studentů, což na jedné straně přináší vyšší míru administrativní náročnosti, na druhé straně však vyšší míru efektivity stáží, neboť jsou vybírání studenti s náležitou motivací a odpovídajícími teoretickými znalostmi. Dalším limitujícím faktorem je značně individuální průběh stáží daný metodou výuky (jeden mentor – jeden či velmi malý počet studentů). Organizace stáže vyžaduje definování a zajištění mini31 málního obsahového standardu, který musí být splněn pro úspěšné absolvování stáže. Na druhé straně v praxi dochází zcela standardně k překračování těchto minimálních standardů a různorodost činností jednotlivých institucí umožňuje často vyhovět individuálním požadavkům studentů (např. s ohledem na téma jejich diplomové práce). Výuka prostřednictvím stáží je i poměrně časově náročná (účast na stáži, domácí příprava) a od studenta vyžaduje potřebu přizpůsobit se programu činnosti instituce a mentora, neboť stáž probíhá v rámci jejich běžného provozu. d) Zpětná vazba a evaluace předmětů Zpětnou vazbu je vhodné zajišťovat dvojím způsobem. Jednak od hostitelských institucí / mentorů, kteří potvrzují splnění minimálních obsahových a časových požadavků na stáž (např. potvrzení, seznam absolvovaných činností), což by mělo být minimálním formálním předpokladem pro splnění podmínek stáže a udělení zápočtu/kreditů. Zpětnou vazbu by učitel měl získat rovněž od studentů, ať již ve formě písemné zprávy, či jiného písemného výstupu, individuálním pohovorem či v rámci závěrečného setkání se všemi studenty, kteří absolvovali stejný typ stáže. e) Shromáždění příkladů dobré praxe Výuka prostřednictvím stáží je výběrový předmět a jako takový je přístupný především pro velmi motivované studenty. Výběr studentů usnadňuje kvalitnější průběh stáží a zvyšuje ochotu hostitelských institucí pro tyto stáže poskytovat prostor. Vedle obecné motivace získat zkušenosti s praktickou aplikací práva se studenti rovněž zajímají o reálné fungování hostitelských institucí, což jsou informace, které je často vedou ke korekci jejich představ o budoucím profesním zaměření (jak v pozitivním, tak negativním směru). V řadě případů (především na úseku státní právy) byli studenti hostitelskými institucemi osloveni s nabídkou zaměstnání. Jako velmi efektivní nástroj zpětné vazby se ukázaly hodnoticí zprávy vypracovávané studenty (v rozsahu 2–3 stran textu), kteří nejenom popisují průběh stáže, ale především hodnotí její přínosy a slabé stránky. Tato zpětná vazba umožňuje korigovat obsah stáže s mentory, popřípadě upravit způsob výběru studentů, neboť některé hostitelské instituce jsou velmi specializované a pro efektivní průběh stáže je tedy nutný i specifický zájem a znalosti na straně studenta. 32 B. Výuka prostřednictvím práce s konkrétními, „živými“ případy (Věra Honusková) V rámci projektu Právo pro praxi byla také zavedena a testována metoda výuky prostřednictvím práce s „živými“ případy, ve kterých je studentům, kteří mají dostatečné teoretické znalosti, umožněno pracovat s případy reálných klientů. Ve všech testovaných předmětech probíhá výuka ve dvou celcích: studenti nejprve získají teoretické znalosti (1. část) a poté absolvují externí praxi, při které nabyté znalosti používají a aktivně řeší konkrétní případy. Studenti zároveň získávají zpětnou vazbu ke svému postupu ze strany mentora a/nebo pedagoga (2. část). Studenti se v rámci této metody výuky naučí teoretickým znalostem, porozumí aplikaci práva, získají dovednosti nutné pro právní praxi a v neposlední řadě se naučí profesní odpovědnosti a smyslu pro sociální spravedlnost. Uvedená metoda vychází z konceptu klinického právního vzdělávání. Právní kliniky jsou součástí výuky v mnoha zemích, kupříkladu v anglickém Newcastlu takto vyučují na tamní právnické fakultě celý jeden akademický rok. Do projektu byly zapojeny následující předměty, které jsou za použití uvedené metody na Právnické fakultě UK vyučovány: a)Teorie a praxe azylu a uprchlictví – Odborná praxe v neziskových organizacích v oblasti azylu, b)Teorie a praxe antidiskriminačního práva, c) Odborná praxe v neziskových organizacích v oblasti životního prostředí, d)Právní praxe na středních školách (Street Law). V následujícím textu je věnována pozornost jednotlivým předmětům. Bude tak zprostředkována zkušenost, kterou jednotliví vyučující učinili, a na příkladech prezentována použitá metoda výuky. Na konci kapitoly pak naleznete obecné zhodnocení použité metody. 1. Program Teorie a praxe azylu a uprchlictví – Odborná praxe v neziskových organizacích v oblasti azylu (Věra Honusková, Eliška Flídrová) a) Úvod Program Teorie a praxe azylu a uprchlictví – Odborná praxe v neziskových organizacích v oblasti azylu je vyučován ve dvou částech. V prvním semestru jsou studenti seznámeni s teorií, tj. s mezinárodními aspekty azylového a uprchlického práva, s evropskou rovinou problematiky, s aplikací azylového a uprchlického práva v podmínkách České republiky i s dalšími spojenými otázkami (činnost UNHCR, cizinecká problematika). Teorie je vyučována formou interaktivních přednášek pracovníků PF UK a hostujících odborníků z praxe, při výuce používají jak případy z praxe, tak případy smyšlené. Studenti takto získávají hluboké teoretické i praktické znalosti daného oboru. V druhém semestru pak mohou vybraní studenti nabyté znalosti vyzkoušet v praxi v partnerských neziskových organizacích, kde pod dohledem zkušených odborníků právníků poskytují poradenství a pomoc skutečným klientům – žadatelům o mezinárodní ochranu (uprchlíkům). V těchto organizacích např. komunikují s klienty, připravují písemná podání a plní další úkoly vyplývající z agendy dané neziskové organizace. Ne všichni studenti se praxe zúčastní; někteří nechtějí, jiní nejsou z nějakých důvodů vybráni. Těm, kdo absolvují celý program, se dostane zprostředkování obsáhlých znalostí materie dané oblasti práva a pak zjištění, jak tato materie funguje v praxi. Studenti tak pochopí obecnější principy fungování práva v praxi, zažijí právo na vlastní kůži, díky diskusím v týmu a přípravě podání si vytříbí právní argumenty, pochopí, že být právníky a právničkami znamená i být zodpovědní vůči společnosti a těm, kteří nemají na získání právní pomoci prostředky. Ze strany Právnické fakulty UK je do programu zapojen garant předmětu, kterým je pedagog s hlubokou teoretickou i praktickou znalostí problematiky, ze strany neziskové organizace pak právník, který plní funkci mentora. 33 b) Cíl programu Cílem programu je představit studentům azylové a uprchlické právo a obecně problematiku ochrany lidských práv a prohloubení teoretických znalostí těchto oblastí nejen prostřednictvím teoretické výuky, ale také praktickou aplikací. Praktická část předmětu usiluje o to, aby studenti vhodně využili znalosti, kterým se naučili v teoretické části, a aplikovali právo na konkrétní případy klientů. Důležité také je, aby se studenti naučili komunikaci s klienty či přípravě právních textů a osvojili si další dovednosti nezbytné pro výkon právní praxe. V neposlední řadě předmět usiluje o to, aby si studenti v rámci praxí uvědomili roli právníků ve společnosti a prohloubili své sociální cítění prostřednictvím poskytování právní pomoci nemajetným klientům. Studenti pracují ve dvojicích a každý týden se všichni setkávají a diskutují, důraz je tak kladen i na týmovou spolupráci. c) Cílová skupina První semestr programu, předmět Teorie a praxe azylu a uprchlictví, je určen pro studenty 3.–5. ročníku. Vzhledem k tomu, že přednášky jsou interaktivní a jsou při nich používány příklady, vyžaduje se aktivita studentů. Studenti musejí disponovat dobrou znalostí mezinárodního práva, proto je podmínkou pro zapsání se do předmětu zkouška z Mezinárodního práva veřejného I. a Mezinárodního práva veřejného II. na Právnické fakultě UK. Vhodná je znalost anglického jazyka, protože řada doporučené odborné literatury, pojednávající o problematice azylu a uprchlictví, je dostupná pouze v tomto jazyce. Podmínkou pro účast na druhé části programu, tj. na praxi, je zkouška z předmětu Teorie a praxe azylu a uprchlictví složená s ohodnocením výborně, 80% docházka na semináře tohoto předmětu a též dvoustránkový motivační dopis, na jehož základě jsou poté vhodní studenti garantem předmětu na praxi vybíráni. Samozřejmostí je vysoká motivace, neboť studenti investují do praxe nemálo času – a navíc chtě nechtě nad případy přemýšlejí i jindy než v konkrétních vymezených hodinách, protože se často jedná o první samostatný kontakt s reálným právním světem. d) Způsob výuky v programu i. způsob výuky v teoretické části Jak již bylo uvedeno výše, první semestr je vyučován teoretický předmět, v jednotlivých hodinách probíhají interaktivní přednášky na danou problematiku, diskuse se studenty a řešení příkladů. Přednáší buďto garant předmětu, anebo pedagogové působící na fakultě či externí odborníci z praxe. Osvědčila se kombinace vyučujících z akademické sféry a přednášejících z praxe. ii. způsob výuky v praktické části I v praktické části studenti navštěvují pravidelná setkání na půdě PF UK, program se neomezuje na vyslání studentů do praxe. Právě pravidelná setkání jsou důležitým momentem celého programu, vyučujícímu z PF UK umožňují dát studentům zpětnou vazbu ke všem jejich plánovaným a učiněným krokům. Setkání slouží k tomu, aby studenti v prvních hodinách získali určitý základ některých praktických dovedností, na dalších pak prezentovali svůj přidělený případ a také návrhy postupu, který zvažují. Studenti jsou tak seznámeni s řadou rozdílných případů. Návrhy postupu jsou diskutovány všemi studenty a nakonec dá zpětnou vazbu k úvahám vyučující, který zároveň postup doporučí či nedoporučí. Bez odsouhlasení vyučujícího nemůže student činit další kroky. Stejně tak podléhá souhlasu odeslání jakýchkoli písemností, např. podání k soudu či správnímu orgánu. I tato podání jsou v anonymizované formě prezentována na setkáních, vždy se k nim vyjadřují i ostatní studenti. Schůzky se konají každý týden. Po úvodních seminářích, kde si studenti vyzkoušejí pohovor s klientem (hraní rolí), vyřeší cvičné případy či simulují soudní jednání, jsou studenti vysláni 34 na praxi. V dalších týdnech jsou pak semináře zaměřeny na prezentace: a) přidělených případů, b) návrhů postupů v přidělených případech a diskutování již vytvořených písemných podání, c) sdílení zážitků ze setkání s klienty a s výjezdy za klienty do pobytových zařízení či s praxemi na pracovišti neziskové organizace a d) krátkou prezentaci a diskusi o obecnějším tématu. Praxe probíhají v prostorách jednotlivých neziskových organizací či v azylových zařízeních. V současné době praxe probíhají ve spolupráci s Organizací pro pomoc uprchlíkům, Sdružením pro integraci a migraci a s Poradnou pro integraci. V rámci praxe studenti docházejí do těchto organizací, řeší příklady jednotlivých žadatelů o mezinárodní ochranu a připravují písemné podklady pro azylové řízení nebo pro přezkum rozhodnutí o mezinárodní ochraně ve správním soudnictví. Studenti se též účastní schůzek s klienty, při kterých mají možnost účastnit se poskytování právních rad v praxi. V neposlední řadě studenti jezdí do přijímacího střediska na Letišti Václava Havla v Praze nebo do pobytového střediska v Kostelci nad Orlicí, kde se věnují žadatelům o mezinárodní ochranu a jejich problémům. Studenti pracují ve dvojicích. Každá dvojice vždy dostane přidělený jeden svůj „velký“ případ, na kterém si vyzkouší vše, co bylo vyučováno. Provedou pohovor s klientem, analyzují jeho případ, navrhnou postup, připraví písemné podání, prezentují vše na seminářích na PF UK a prezentují závěry klientovi. Box 7: Sylabus předmětu Teorie a praxe azylu a uprchlictví pro akademický rok 2011/2012 Program Teorie a praxe azylu a uprchlictví akademický rok 2011/2012 – teoretická část Přednášky povinně volitelného předmětu Teorie a praxe azylu a uprchlictví úterý 18.00–19.30 Osnovy přednášek budou umístěny na ppp.prf.cuni.cz v příslušné sekci. Tamtéž budou umístěny případové studie, které budou rozebírány. Studenti/ky se musejí do příslušné sekce přihlásit v prvním týdnu výuky. Přihlášení musejí být celým jménem, aby je mohli vyučující identifikovat. 11. 10. 2011 Představení předmětu a dvousemestrálního programu Možnosti využití programu v budoucí praxi – seznámení se s tématem předmětu, úvod do problematiky, informace o navazující praxi ve formě volitelného předmětu. Přednášející: Mgr. Věra Honusková, Ph.D., PF UK + student/ka programu z ak. roku 2010/2011 Pojem azylu v mezinárodním právu – institut azylu, – odlišení azylu a uprchlictví. Přednášející: prof. JUDr. Pavel Šturma, DrSc., PF UK 35 18. 10. 2011 25. 10. 2011 1. 11. 2011 8. 11. 2011 15. 11. 2011 22. 11. 2011 36 Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951, prvky mezinárodní ochrany uprchlíků (část 1) – historie uprchlického práva – klademe si dnes jiné otázky než před 100 lety? – inkluzivní klauzule: pronásledování, odůvodněný strach z pronásledování, aktéři pronásledování, příčiny pronásledování, relevance ochrany země původu. Můžeme odeslat všechny žadatele o mezinárodní ochranu do tzv. třetích bezpečných zemí? Přednášející: Mgr. Věra Honusková, Ph.D., PF UK Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951, prvky mezinárodní ochrany uprchlíků (část 2) – cesační a exkluzivní klauzule – může se terorista stát uprchlíkem? – vybrané články Úmluvy, zejména čl. 31 (nezákonný vstup a pobyt uprchlíka v zemi, do které se uchýlil) a čl. 33 (princip non-refoulement) – jak naložit s uprchlíky v lodích na moři? Přednášející: Mgr. Věra Honusková, Ph.D., PF UK Azylové právo v Evropské unii – právní úprava na úrovni EU – máme jako Česká republika možnost zasahovat do úpravy problematiky? – dopady acquis na zákon o azylu a řízení o mezinárodní ochraně (tzv. Dublinské nařízení apod.) – v čem pomáhá uprchlíkům, v čem pomáhá státům? Přednášející: JUDr. Nataša Chmelíčková, Ministerstvo vnitra ČR Doplňková ochrana – pojem doplňkové ochrany a její funkce v oblasti azylu a uprchlictví, – Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ve vztahu k uprchlíkům, judikatura zejm. k čl. 3 a čl. 8 EÚLP. Přednášející: Mgr. Věra Honusková, Ph.D., PF UK Řízení o udělení mezinárodní ochrany v ČR – rozhodovací praxe Ministerstva vnitra – průběh řízení o udělení mezinárodní ochrany v ČR, pobyt žadatele v pobytovém středisku,– rozhodování Ministerstva vnitra v řízení o udělení mezinárodní ochrany – kdo v České republice získá ochranu? – osoby s uděleným azylem, doplňkovou ochranou, jejich práva a povinnosti – jak poskytnutá ochrana v České republice vypadá. Mají uprchlíci třeba právo volit? Přednášející: Mgr. Kateřina Stehlíková, Ministerstvo vnitra ČR Azylové řízení v ČR – řízení před soudy – řízení před soudy – kdo rozhoduje a co může učinit? – judikatura Nejvyššího správního soudu – český Nejvyšší správní soud rozvíjí skrze rozsudky danou oblast velmi podrobně, nezřídka obsahuje i obecné závěry ve vztahu k mezinárodnímu právu. Přednášející: Mgr. Hana Lupačová, Nejvyšší správní soud 29. 11. 2011 6. 12. 2011 13. 12. 2011 20. 12. 2011 Zákon o pobytu cizinců, zákon o nabývání a pozbývání státního občanství – možnosti udělení ochranných statusů podle zákona o pobytu cizinců – má migrace vliv na oblast azylu a uprchlictví? Kdo je migrant – a kdo uprchlík? Získává opravdu manžel/ka českého občana občanství? – azylanti a azylantky v řízení o udělení státního občanství ČR. Úmluva o právním postavení uprchlíků státům ukládá, aby těmto osobám přístup k občanství usnadnily. Jak to vypadá v české legislativě a praxi? Přednášející: Mgr. Iva Hřebíková, Ministerstvo vnitra ČR Vnitřně přesídlené osoby – pojem vnitřně přesídlených osob. Co když se vnitřně přesídlené osoby rozhodnou přejít hranice a stanou se uprchlíky? Přednášející: JUDr. Jitka Hanko, PF UK Zajištění žadatelů o mezinárodní ochranu, resp. migrantů obecně – zařízení pro zajištění cizinců v České republice. Je zajištění cizinců efektivní nástroj kontroly jejich pohybu? Jak omezuje lidská práva? – relevantní judikatura Evropského soudu pro lidská práva vůči České republice. Přednášející: Mgr. Jaroslav Větrovský, Paneurópska vysoká škola Role UNHCR a nevládních organizací v řízení o udělení mezinárodní ochrany – UNHCR v historii a dnes, jeho klíčová role v ochraně uprchlíků – co všechno může UNHCR poskytovat osobám, které potřebují ochranu? – neziskové organizace v ČR a jejich činnost na poli uprchlictví. Přednášející: Mgr. Petra Levrincová, Ph.D., Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Box 8: Podklady pro teoretickou přednášku, určeno pro vpisky studentů Azylová problematika v ČR – řízení před Ministerstvem vnitra ČR (osnova) Legislativní rámec přednášky: a) b) c) d) e) Listina základních práv a svobod (č. 2/1993) Zák. č. 325/1999 Sb., o azylu. Zák. č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně. Zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Relevantní azylové acquis a mezinárodní úmluvy! KDO může jako cizinec v ČR získat ochranu? a) b) c) d) 37 JAK může cizinec v ČR získat mezinárodní ochranu? Standardní řízení vstup pobyt Odchylky: Řízení na letišti Řízení v zařízení pro zajištění cizinců Podmínky v azylových zařízeních x mimo AZ a) Práce b) Kapesné c) Zdravotní péče d) Škola Co když je mezinárodní ochrana udělena? Statistiky Box 9: Cvičný případ pro použití v teoretické i praktické části Pan Thomas ze státu „Nový život“ Stát „Nový život“ je poměrně uzavřeným státem. Jeho obyvatelé potřebují výjezdní víza, aby mohli jet za hranice. Stát „Nový život“ potlačuje politickou opozici, ta je především prohlašována za blázny a zavírána do psychiatrických léčeben, kde je jim prostřednictvím elektrošoků atd. poskytována „léčba“. Prezident této země vybudoval poměrně důkladný kult osobnosti. V hlavním městě dal vystavět řadu svých soch, ze zlata nechat odlít i sochy svých zemřelých příbuzných. Přejmenoval například měsíce v roce či vybudoval v horách širokou cestu, kterou musejí vždy jednou v roce projít (proběhnout) státní úředníci, aby ukázali, že jejich fyzický stav je dobrý. Pro účely výuky dětí vydal svůj rukopis, ve kterém sděluje národu zásadní myšlenky a národ se je musí učit zpaměti. V zemi nijak zvlášť nefunguje občanská angažovanost, neboť je její působení kontrolováno a případně stíháno, pokud se dotkne tématu, které se prezidentovi nelíbí. 38 Pan Thomas ničím nevybočoval. Vystudoval a hledal uplatnění. Naučil se anglicky a začal spolupracovat se zahraniční organizací, která do země dodávala určitou formu mezinárodní pomoci – organizovala kurzy, ve kterých se naučil výborně anglicky a daňovému poradenství. Pan Thomas začal připravovat vznik občanského sdružení, které by sdružilo osoby, které prošly stejným kurzem. Byl varován, že mu za tuto angažovanost mohou hrozit problémy, tak této činnosti zanechal a na zakládací shromáždění nešel. Snažil se najít práci v oboru, ale nepodařilo se mu najít místo, kde by jeho znalosti byly adekvátně ohodnoceny. Rozhodl se tedy, že odjede za svým známým do České republiky, kde by se pro něj mohlo najít lepší uplatnění. Našel si i možnost studia na Vysoké škole ekonomické, kam podal přihlášku a byl přijat. V roce 2008 přiletěl přímým letem ze státu „Nový život“ do České republiky na turistické vízum a v době svého pobytu podal žádost o studentské vízum. Ve své zemi nijak neoznámil, že hodlá odjet na delší dobu, odcestoval jen jako turista. Přiložil veškeré dokumenty. Z jeho země mu ale poslali trestní rejstřík (který je též potřebný jako příloha žádosti), ve kterém je vyznačen záznam (překupnictví drog). Pan Thomas považuje to, že dostal rejstřík trestů, ve kterém je záznam, za zastřený pokyn státu k tomu, aby se vrátil zpět. Pokud obsahuje rejstřík trestů záznam, nelze udělit studentské vízum. Požádal proto o udělení mezinárodní ochrany. Ve své žádosti uvádí mezi důvody svoji občanskou angažovanost, svoje ambice něčeho profesně dosáhnout v zahraničí a též to, že trestní zákon státu „Nový život“ obsahuje ustanovení, dle kterého je trestná pomluva státu „Nový život“v zahraničí (trestem smrti). O tom, že stát „Nový život“ je diktatura, která potlačuje základní lidská práva a občanská práva, existuje řada zpráv, včetně zpráv z důvěryhodných zdrojů. Otázky: Je podle vás pan Thomas uprchlík? Může pan Thomas získat doplňkovou ochranu? Box 10: Obecnější témata pro praktickou část – techniky pohovoru, specifika pohovoru s klienty v oblasti azylu a uprchlictví, – vedení spisu, dokumentace, vyhledávání informací o zemích původu, – možnosti uplatnění právníků a právniček v neziskových organizacích, – přístup advokáta/advokátky ke klientovi x přístup právníka/právničky neziskové organizace ke klientovi – právní úprava, hranice ve vztahu ke klientovi, – nelegální migrace a její vliv na uprchlické a azylové právo. – definice uprchlíka v rozhodovací praxi MV ČR, příklady, zaměření na sociální skupinu pronásledovaných z důvodů sexuální orientace, – definice uprchlíka v soudní judikatuře, příklady, ženy jako sociální skupina, – potřebnost doplňkové ochrany, dočasné ochrany, – integrace anebo asimilace uprchlíků? 39 e) Hodnocení předmětů v programu Předmět Teorie a praxe azylu a uprchlictví, tedy teoretická část, je hodnocen ústní zkouškou. Podkladem pro vykonání zkoušky je písemná práce v rozsahu 8–10 stran, kterou studenti napíšou v průběhu semestru a nejméně týden před zkouškou jej odevzdají na sekretariátu katedry. Studenti jsou poučeni, že práce musí splňovat nároky kladené na vědeckou práci. Témata prací nejsou předem dána, je na každém studentovi, aby si vhodné a aktuální téma vymyslel, je však nutné jej vždy konzultovat s garantem předmětu, který téma případně vhodně upraví nebo doporučí jiné pojetí tématu. Pedagog by měl být také schopen poradit, co je v mezinárodním právu aktuální otázkou, a je tedy vhodným tématem práce. V průběhu ústní zkoušky je se studenty diskutována mj. i tato písemná práce, a to jak po stránce obsahové, tak po stránce formální. Studenti tedy získají k písemné práci zpětnou vazbu. Podmínkou pro možnost vykonání zkoušky je nejen výše zmíněná práce, ale i docházka na alespoň 60 % seminářů a v případě, že chce student pokračovat do praktické části předmětu a účastnit se praxe v neziskové organizaci, pak musí mít docházku na alespoň 80 % seminářů. Praktická část, tedy předmět Odborná praxe – praxe v neziskových organizacích v oblasti azylu, je vyučujícím hodnocena průběžně. Absolvování předmětu je stvrzeno zhotovením písemné práce, např. napsáním právního stanoviska k věci či sepsáním žaloby v přiděleném případě. Studenti získají k práci zpětnou vazbu a v případě kvalitně odvedené práce dostávají také kredity. f) Program z hlediska pedagoga i. Požadavky V případě, že pedagog, který je garantem programu, výuku sám provádí a zároveň organizuje přednášky externích odborníků, je nutné, aby disponoval nejen znalostmi dané problematiky, ale aby měl též vhodné organizační schopnosti. Pedagog by měl pro přednášky zajistit odborníky z praxe (jak ve sféře neziskových organizací, tak ve sféře státní správy), je tedy dobré, aby měl kontakty na tyto odborníky a byl schopen je pro přednášky a výuku zajistit. V případě, že přednášky provádí externí odborníci z praxe, je vhodné, aby se garant přesvědčil o tom, zda jsou i kvalitními pedagogy, zda umí látku studentům dostatečně vysvětlit, studenty zaujmout a případně je motivovat k hlubšímu studiu problematiky. V rámci praktické části je nutné, aby garant programu navázal spolupráci s neziskovými organizacemi činnými v oblasti azylu a uprchlictví a dohodl formu spolupráce a zapojení studentů do činnosti organizace. V rámci neziskové organizace je třeba zajistit, aby na studenty dohlížel zkušený pracovník, který se jim po dobu praxe věnuje, aby získali i užitečnou zpětnou vazbu. ii. Časová náročnost Výuku tohoto programu a předmětů v něm integrovaných lze z hlediska pedagoga považovat za velice časově náročnou. Časová náročnost teoretické části V prvním semestru výuky, tedy při výuce teorie, je náročnější administrativa předmětu, zejména zajištění přednášejících pro jednotlivé hodiny a příprava přednášek prováděných garantem (jsou-li takové). V případě, že jsou všechny přednášky zajišťovány jinými osobami než samotným garantem, je samozřejmě doba přípravy méně časově náročná. Naopak, pokud garant sám provádí veškeré přednášky, je třeba počítat s delší dobou přípravy, minimálně 2 hodiny na každou přednášku (jde nikoli o přednes látky, ale o interaktivní formu, je tedy nutno se věnovat volbě aktivit a mít připraven dostatek rozličných variant podle toho, jak bude hodina probíhat). Z hlediska časové náročnosti průběhu výuky se jedná o standardní předmět s obvyklou časovou dotací 2 hodiny týdně. 40 Časová náročnost praktické části V druhé části programu, tj. v praxi, je časová náročnost výuky vyšší. V této části se musí garant účastnit všech týdenních setkání se studenty, neboť je to on, kdo zajišťuje kontinuitu. Měl by od začátku mít jasno v tom, co si mají studenti z předmětu odnést, a tím směrem vést diskuse i výuku. Tj. musí si na každé setkání připravit varianty toho, jak bude výuka na tom kterém setkání probíhat, tato činnost může zabrat obvykle cca 3 hodiny týdně, někdy i více. Na každém setkání je část, která je věnována výuce praktických dovedností, ať už to je pohovor s klientem, anebo psaní podání či právní analýza případu, a pak část, která je věnována teorii. Zde vyučující využívá toho, co bylo v průběhu týdenních setkání v rámci diskusí studentů řečeno, a snaží se je přivést k formulování zjištění (například k otázce vhodnosti integrace anebo asimilace cizinců v České republice). Z diskusí také vybírá témata, na která je potřeba se více zaměřit. Dále garant komunikuje s mentory a diskutuje s nimi práci jednotlivých studentů a možnosti, jak je vést k dalším poznáním; to může být časově hodnoceno cca 3 hodinami týdně. V druhé polovině praxe pak garant pročítá připravovaná podání studentů, aby mohl spolu s mentorem z neziskové organizace poskytnout studentům zpětnou vazbu, což může zabrat jednorázově okolo 10 hodin. Na konci semestru provádí evaluaci, což opět zabere cca 5 hodin. iii. Materiální náročnost / personální náročnost Z materiálního hlediska není program pro PF UK příliš náročný, je třeba pouze zajistit místnost, ve které bude probíhat výuka teoretické části a týdenní setkání v části praktické. Osnovy jednotlivých přednášek, prezentace a zadání případů jsou publikovány před každým seminářem na internetových stránkách projektu Právo pro praxi, odkud si je zaregistrovaní studenti mohou libovolně stáhnout, vytisknout a přinést na seminář. Osvědčila se metoda výuky formou přednášek prováděných nejen samotným garantem, ale i dalšími osobami z akademického prostředí a odborníků z praxe. Je ovšem možné, aby garant předmětu prováděl celou výuku sám. V případě, kdy jsou na přednášky pozváni jiní přednášející, je vždy třeba počítat s tím, že se daná osoba nebude moci dostavit, a mít pro tento případ připravené náhradní řešení. iv. Budoucí využitelnost Vzhledem k tomu, že pro první teoretickou část předmětu existuje ucelené skriptum Teorie a praxe azylu a uprchlictví, které si studenti mohou zakoupit nebo vypůjčit v knihovně, resp. jeho inovovaná verze bude k dispozici i na stránkách projektu, je možné tento předmět nabídnout každý rok nové skupině studentů. Vždy je nutné domluvit jednotlivé přednášející, přičemž sylabus přednášek může zůstat tematicky víceméně stejný, neboť velmi dobře pokrývá základy azylu a uprchlictví, s tím, že jednotliví přednášející ve svých vystoupeních reflektují aktuální problémy a vývoj práva v této oblasti. g) Program z hlediska studenta i. Požadavky Studenti by měli mít dobrou znalost mezinárodního práva, protože problematika azylu a uprchlictví na tyto znalosti navazuje a není žádoucí, aby byly v rámci hodin vysvětlovány základy mezinárodního práva. Podmínkou je tedy zkouška z Mezinárodního práva veřejného I. a II. na Právnické fakultě UK. Vhodná je, jak již bylo výše uvedeno, znalost anglického jazyka. V teoretické části jsou využívány případy, studenti by tedy měli mít aktivní přístup k řešení těchto případů. Studenti, kteří se účastní praktické části, by měli být schopni správně aplikovat nabyté znalosti, reagovat na situace, kdy jednají s klientem, a také mít povědomí o tom, jak psát právní texty. 41 ii. Časová náročnost Časově náročnější je v rámci teoretické části sepsání seminární práce, samotný teoretický předmět a příprava na řešení zadaných případů je standardně časově náročná. Z hlediska průběhu vlastních hodin se jedná o předmět s obvyklou časovou dotací v rozsahu 2 hodin týdně (po dobu 12 týdnů). Naopak praktická část je pro studenty časově velmi náročná, v rámci výkonu praxe absolvují studenti cca 60–100 hodin práce, a to jak na případech klientů, tak při výjezdech a domácí přípravě. Musejí se také účastnit každotýdenních setkání, neboť bez zpětné vazby k jejich jednání by se vytratila důležitá část programu. iii. Budoucí využitelnost Studenti si osvojí nejen znalosti dané problematiky, ale hlavně způsoby, jak tyto znalosti aplikovat v praxi. Studenti získají i povědomí o tom, jak fungují neziskové organizace a kontakty na osoby, které v těchto organizacích pracují. Studenti si mohou v neziskových organizacích následně sami domluvit pokračování stáží, případně se mohou tyto organizace stát jejich zaměstnavatelem. Mnoho absolventů tohoto předmětu se následně problematice azylu a uprchlictví věnuje i dále, a to nejen ve svých diplomových, rigorózních a dizertačních pracích, ale i v zaměstnání. Znalosti ohledně toho, jak aplikovat právo v praxi, jsou ale pro studenty využitelné ve všech právních oborech. Ve svých hodnoceních studenti často zdůrazňují – kromě získání praktických zkušeností – i to, že pro ně byla přínosná práce ve skupině, a to jak ve skupině větší, při týdenních setkáních, tak i menší, neboť pracují ve dvoučlenných týmech. Vždy mají pocit, že se toho hodně naučili a že mohli svými znalostmi přispět dobré věci (pomoc potřebným). h) Vybrané zdroje ČEPELKA, Čestmír; JÍLEK, Dalibor; ŠTURMA, Pavel. Azyl a uprchlictví v mezinárodním právu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997. ISBN 80-210-1493-8. KOSAŘ, David; MOLEK, Pavel; HONUSKOVÁ, Věra; JURMAN, Miroslav; LUPÁČOVÁ, Hana. Zákon o azylu: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. ISBN 978-80-7357-476-5. ŠTURMA, Pavel; HONUSKOVÁ, Věra (eds.) a kol. Teorie a praxe azylu a uprchlictví (skriptum k výběrovému předmětu). Praha: SCRIPTA IURIDICA, 2006. ISBN 978-80-87146-68-2. ŠTURMA, Pavel. Mezinárodní a evropské kontrolní mechanismy v oblasti lidských práv. 3. dopl. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-318-9. 42 2. Teorie a praxe antidiskriminačního práva (Věra Honusková, Martin Fatura) a) Úvod Teorie a praxe antidiskriminačního práva je předmět založený na bázi právních klinik. Vzhledem k rozsáhlosti tématu a nutnosti uvést studenty do problematiky diskriminace, která jako taková nebývá samostatně vyučována, je předmět rozdělen do dvou semestrů. Každý z nich tvoří samostatnou část. První z nich, teoretická, studentům poskytuje nutný teoretický základ a seznámení se s prostředím soudních případů souvisejících s diskriminací. Takto si student získá náhled potřebný pro výkon praxe. Ta probíhá ve druhém semestru, kdy studenti docházejí do jednotlivých institucí (viz níže) a zpracovávají zde zadané úkoly, vycházející ze skutečných právních případů. Tím se studenti učí pracovat s konkrétními situacemi pod vedením zkušených mentorů. Od nich dostávají zpětnou vazbu ke své práci, což jim pomáhá osvojit si základní schopnosti a dovednosti, potřebné pro budoucí výkon právnického povolání. Důraz je kladený na samostatnou práci a aktivitu studentů, která má za cíl poskytnout jim pocit odpovědnosti a sebejistoty při řešení právních problémů. b) Cíle předmětu Cíle předmětu Teorie a praxe antidiskriminačního práva (Antidiskriminační program) lze rozdělit na dvě skupiny. První je vzdělání a výuka studentů s ohledem na praktickou aplikaci práva, osvojení si základních schopností a dovedností potřebných pro právní praxi. Těmi jsou při řešení jednotlivých případů především práce s konkrétním spisem, vyhledání a aplikace právních předpisů, komunikace s klientem nebo schopnost psaní právních podání k soudu. Student by měl mít po absolvování obou částí předmětu osvojeny základní návyky pro výkon většiny z těchto činností. Druhou skupinou cílů předmětu je vytvoření a prohloubení sociálního cítění a etického chování, které jsou pro práci právníka klíčové. Student poznává komplikované společensko-právní situace v životě lidí, učí se porovnávat jednotlivé společenské hodnoty a přistupovat k výkonu právního povolání s nutnou odpovědností a uvědomělostí. Studenti tedy intenzivní, ale přesto atraktivní formou dostávají možnost naučit se aplikovat právo, pracovat s právními předpisy, potkávat se s konkrétními klienty, a to vše při realizaci pro bono aktivit. Protože klienty často tvoří lidé v komplikovaných životních situacích a oběti neetického a diskriminačního jednání, jsou studenti konfrontováni s potřebou etického a humánního chápání práva. Tím získávají potřebný náhled a chápání pro pozdější výkon právnické profese. c) Cílová skupina Základní cílovou skupinou studentů pro předmět Teorie a praxe antidiskriminačního práva jsou především studenti vyšších ročníků magisterského studijního programu Právo a právní věda. Z důvodu potřeby znalosti platného práva (a to včetně alespoň základů práva veřejného) je předmět určený studentům 3., 4. a 5. ročníků právnické fakulty. Tito studenti již mají, v případě studentů 3. ročníků nabývají, potřebné znalosti platného práva a po absolvování první teoretické části předmětu jsou připraveni pro výkon praxe v části druhé. Jelikož je tento předmět veden intenzivní formou výuky a vyžaduje značnou samostatnost a schopnost samostatné práce, je určen především pro motivované studenty, kteří mají zájem o poznání a osvojení si praktické práce v oblasti práva pod vedením profesionálních mentorů. Počet studentů je omezen charakterem předmětu. Aby zůstal zachován individuální přístup a také s ohledem na kapacitní možnosti institucí spolupracujících na výkonu praktické části je nutné počet studentů omezit. Ideální počet studentů je 15. 43 V úvahu přichází možnost zvýšení počtu studentů v teoretické části výuky až na 20 studentů podle zájmu v konkrétním semestru. Výběr studentů, kterým bude umožněno pokračovat ve výuce praktickou částí ve druhém semestru, je prováděn na základě hodnocení přístupu studentů k přípravě na výuku a jejich aktivitě v jednotlivých výukových blocích během prvního semestru. d) Způsob výuky i. Způsob výuky teoretické části V první teoreticky zaměřené části studenti poznávají problematiku antidiskriminačního práva, která se v rámci výuky na Právnické fakultě UK samostatně nevyučuje. Studenti tak formou čtyř půldenních seminářů získají základní znalosti zmíněné oblasti. Tato část je vyučována jednak zkušenými pedagogy právnické fakulty, jednak mentory z neziskových organizací. Přesto, že je tato část nazvána jako „teoretická“, je způsob práce na jednotlivých seminářích zaměřen prakticky. Studenti s předstihem obdrží podklady, které si v rámci domácí přípravy nastudují. Samotný seminář je veden se zaměřením na diskusi a rozbor jednotlivých aspektů konkrétních případů a situací, například z judikatury českých soudů, Soudního dvora Evropské unie nebo Evropského soudu pro lidská práva. Po krátkém představení daného případu jsou se studenty rozebírány situace a právní otázky, které mají význam pro pochopení jednotlivých právních institutů spojených s existencí diskriminace. Takto probíhají první čtyři semináře. Pátým speciálním seminářem, který také spadá do teoretické části, je workshop s psychologem. V rámci něj jsou studenti interaktivní formou připravováni na komunikaci s klientem se zaměřením na osvojení si dovedností vedení pohovoru. Studenti jsou po seznámení se s postupy vedení pohovoru rozděleni do dvojic a mohou si sami tyto postupy vyzkoušet. Nácvikem pohovorů se zaměřením na takzvaně „problémové situace“ a „problémové klienty“ získávají předpoklady pro budoucí výkon praxe i samotného právnického povolání. V této části je od studentů vyžadována 100% docházka. V případě závažného důvodu neúčasti je situace řešena individuálně, zpravidla přidělením konkrétního úkolu k vypracování. ii. Způsob výuky praktické části Ve druhé části vykonávají studenti praxi v jednotlivých neziskových organizacích nebo v Kanceláři veřejného ochránce práv. Při ní se seznamují s konkrétními případy, zpracovávají analýzy a rešerše, komunikují s klienty, navrhují řešení jednotlivých případů. To vše pod vedením mentorů, kteří jsou jim k dispozici a poskytují jim k jejich práci zpětnou vazbu. Výkon praxe se nepatrně liší v závislosti na tom, ve které instituci student praxi vykonává. V současné době na výkonu praxe předmětu spolupracují Kancelář veřejného ochránce práv a neziskové organizace Z§vůle práva, Poradna pro občanství, občanská a lidská práva a Český helsinský výbor. e) Hodnocení předmětu V první části předmětu jsou studenti hodnoceni podle své docházky a aktivity na jednotlivých seminářích. V potaz se bere připravenost, schopnost reagovat při diskusích a schopnost argumentace. Podmínkou úspěšného absolvování je také již zmiňovaná 100% docházka. V druhé části jsou studenti hodnoceni ve spolupráci s jednotlivými neziskovými organizacemi, které poskytují podklady o docházce studentů, jejich schopnostech při výkonu praxe a přístupu k řešení zadaných úkolů a případů. Na základě těchto podkladů pak dochází k samotnému hodnocení ze strany PF UK. 44 f) Předmět z pohledu pedagoga i. Požadavky V rámci organizace předmětu lze rozeznat tři personální pozice, které je nutno pro jeho bezproblémový běh zajistit. Prvním je garant předmětu. Ten předmět zaštiťuje, garantuje kvalitu výuky a je oficiálním vedoucím projektu. V případě, že on sám předmět nevyučuje, musí ověřit kvalitu vyučujících a pedagogů, stejně jako rozsah a podmínky výkonu praxe. Druhou pozicí je pozice vyučujících předmětu. V závislosti na vyučované problematice jsou vyučujícími odborníci z dané oblasti. Jde především o vyučující znalé problematiky antidiskriminačního práva, vyučující pohybující se v prostředí aplikace práva v oblasti diskriminace a odborníky zaměřené na komunikaci s klienty z hlediska psychologie a sociálních kontaktů. Třetí pozici tvoří organizátor předmětu, jehož úkolem je vytvořit a zajistit podmínky pro hladký průběh předmětu v rámci vyučovaného akademického roku. Tedy především zajištění výukových místností, koordinaci vyučujících, komunikaci se studenty a neziskovými organizacemi, případně studijním oddělením. Tyto tři pozice mohou být teoreticky zajišťovány jednou osobou. Výhodou rozdělení těchto úkolů mezi více osob je však především snížení časové náročnosti a zátěže spojené s přípravou předmětu. V případě zajištění výuky pomocí více vyučujících také znamená nezanedbatelný přínos pro studenty, kterým umožní poznat danou problematiku z různých úhlů pohledu (akademický, praktický, psychologický apod.). ii. Časová náročnost Co se týká časové náročnosti přípravy předmětu, patří jednoznačně k náročnějším. Proto je výhodné již zmiňované rozdělení pozic při zajišťování výuky. Časová náročnost přípravy v 1. semestru Náročnost přípravy se liší s ohledem na část, kterou daná osoba zajišťuje. Nejvyšší nároky jsou kladeny na organizátora předmětu, a to zejména před započetím nového akademického roku, nového semestru nebo v období ukončení akademického roku. Příprava na jednotlivé výukové bloky je závislá na zkušenostech pedagoga a konkrétní hodině. Řádově se jedná o nejméně 1–2 hodiny domácí přípravy a přípravy materiálů pro studenty. Časová náročnost průběhu výuky v 1. semestru Výuka v prvním semestru probíhá formou bloků, tj. formou výuky časově přesahující běžnou délku vyučovací hodiny. Celkově je vyučováno 5 bloků, přičemž jeden blok trvá v průměru 3–4 hodiny, v závislosti na probírané látce a schopnostech studentů. V každém vyučovaném bloku je potřebná přítomnost vyučujícího a v některých případech také organizátora výuky (v případě, že se nejedná o jednu a tutéž osobu). Jedná se o zejména o případy na začátku a konci semestru, kdy je nutné studenty informovat o průběhu předmětu, uvést vyučující a zajistit potřebné informace pro potřeby administrativní a potřeby evaluace předmětu. Časová náročnost přípravy ve 2. semestru Nejvyšší časové nároky jsou i při přípravě druhého semestru kladeny na organizátora předmětu, který komunikuje s mentory neziskových organizací, v nichž probíhá samotná výuka. Také komunikuje se studenty ohledně jejich individuálních potřeb týkajících se výkonu praxe. Celkový čas při přípravě druhého semestru by se měl pohybovat jednorázově okolo 10 hodin. 45 Příprava samotné výuky a průběh výuky spadá pod působnost spolupracujících institucí. Celkový počet hodin vykonané praxe připadá na jednoho studenta ve výši 60 hodin. Záleží potom na jednotlivých pracovnících daných institucí, jakým způsobem práci studentům organizují a připravují. Časová náročnost evaluace výuky Evaluace výuky a zakončení semestru je nezanedbatelnou součástí průběhu celého předmětu. Hodnocení jednotlivých studentů a úspěšnosti celého předmětu, ať již v prvním, nebo ve druhém semestru opět klade nemalé nároky jednak na vyučující a mentory neziskových organizací, kteří musí dodat podklady pro evaluaci, jednak na organizátora předmětu, který tyto podklady uspořádá a připraví garantovi předmětu pro samotné hodnocení. Hodnocení je založené na individuálním přístupu k jednotlivým studentům. V prvním semestru se při hodnocení vychází z docházky studenta a podkladů o jeho aktivitě při výuce, které poskytnou jednotliví vyučující. V případě, že student nemá 100% docházku, je dalším hodnotícím kritériem esej, která může být studentovi uložena jako náhrada za absenci. V letním semestru poskytují podklady pro evaluaci mentoři jednotlivých institucí. Hodnotí se zejména přístup studenta k výkonu praxe a způsob řešení zadaných úkolů. Časová náročnost pro garanta předmětu Garant předmětu je odpovědný za hladký průběh a kvalitu výuky v celém akademickém roce. Kontroluje tedy způsob výuky, rozhoduje o otázkách spojených s hodnocením studentů a jejich účastí v předmětu a hodnotí na základě dodaných podkladů, zda jednotliví studenti splnili požadavky výuky. Tyto časové požadavky se mohou zvýšit v závislosti na nutnosti neočekávané zásadní změny ve způsobu výuky předmětu nebo organizace praxe. iii. Materiální náročnost Předmět samotný není materiálně příliš náročný. V prvním semestru je potřeba zajistit podmínky pro výuku, tj. místnost, ve které výuka probíhá. Další požadavek může spočívat v nutnosti zaplatit odborného vyučujícího, zejména co se týká bloku výuky komunikace s klientem. Vyučujícím je v tomto případě externí odborník psycholog, který se studenty provádí nácvik jednotlivých situací a metod vedení pohovoru. Náklady na tento blok se pohybují mezi 5–6 tisíci korun v závislosti na konkrétní dohodě s vyučujícím. Ve druhém semestru přebírají hlavní odpovědnost za výuku smluvní instituce. iv. Personální náročnost 1. semestr – teoretická část Požadavky na osobní účast v prvním semestru předmětu jsou dané způsobem rozdělení úloh při jeho organizaci. Všechny tři výše zmíněné pozice (garant, vyučující, organizátor) mohou být v minimalistickém provedení zastávány jednou osobou. Takové řešení je ovšem časově extrémně náročné a kontraproduktivní s ohledem na rozmanitost výuky ve vztahu ke studentům. Ideálním modelem se zdá být způsob organizace, kdy jsou jednotlivé úlohy rozděleny. Předmět tedy zajišťuje v průměru 4–5 osob. Těmi jsou garant, organizátor a vyučující jednotlivých bloků (vezmeme-li v úvahu, že 2–3 bloky může vyučovat tatáž osoba). Někteří z vyučujících působí samozřejmě jako externí. 2. semestr – praktická část Personální požadavky pro druhý semestr jsou, co se týká stálých pracovníků, obdobné. Nutná je účast garanta předmětu a organizátora předmětu. Další účast osob závisí na počtu spolu46 pracujících institucí a rozdělení práce v rámci jejich činnosti. Minimálně se jedná o 1 osobu za každou spolupracující instituci. V současné době celkem čtyři osoby. v. Budoucí využitelnost / přínos pro pedagoga Předmět Teorie a praxe antidiskriminačního práva je volitelným předmětem, který tvoří součást kurikula PF UK. Díky tomu lze dlouhodobě sledovat jednak přístup studentů k předmětu a hodnotit jeho skutečný přínos pro jejich další studium, jednak posoudit způsoby možné spolupráce na výuce s externími subjekty. Pedagogovi to umožňuje hledat vhodný přístup k výuce jak z hlediska efektivity a přínosnosti, tak náročnosti. Neocenitelnou součástí je v tomto případě také zpětná vazba jednotlivých spolupracujících institucí, díky kterým je možné objektivně zhodnotit připravenost studentů v delším časovém horizontu a jejich přístup k výuce, mimo jiné také ve srovnání studentů různých ročníků. Hlavní přínos předmětu pro spolupracující instituce lze spatřovat především v tom, že se budoucí právníci mají možnost seznámit s touto problematikou a pomoci na práci při jednotlivých projektech. Někteří ze studentů také po skončení praxí v práci pro danou instituci dále pokračují. Je nicméně nutné podotknout, že hlavním cílem praxe ve spolupracujících institucích je umožnit studentům získávat dovednosti pod odborným vedením mentorů, nikoli množství práce, kterou pro danou instituci vykonají. g) Předmět z hlediska studenta i. Požadavky Hlavními požadavky na studenta jsou: a) alespoň základní znalost právních předpisů, odpovídající znalostem studenta 3. ročníku, b) chuť poznávat právo v praxi, c) samostatnost a odpovědnost. ii. Časová náročnost Předmět od studenta vyžaduje v prvním semestru účast na všech teoretických blocích výuky, což činí v průměru okolo 20 hodin, plus domácí přípravu a četbu zaslaných materiálů. V letním semestru student vykoná 60 hodin praxe, která běžně nevyžaduje žádnou domácí přípravu. iii. Budoucí využitelnost Využitelnost a přenositelnost dovedností a znalostí nabytých tímto předmětem je velice široká. Co se týká praktických dovedností práce s právními materiály a základních návyků, tyto jsou využitelné při jakémkoli právnickém povolání, neboť způsob práce s prameny a judikaturou se neliší. Kromě toho si absolventi předmětu odnesou schopnost analyzovat situaci s důrazem na poměřování hodnot, etické a sociální cítění a schopnost řešit složité právní problémy založené na neurčitých právních pojmech. h) Vybrané zdroje BOBEK, Michal; BOUČKOVÁ, Pavla; KÜHN, Zdeněk (eds.). Rovnost a diskriminace. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-584-1. 47 FREDMAN, Sandra. Antidiskriminační právo. Překlad Tereza Kodíčková. Praha: Multikulturní centrum Praha, 2007. ISBN 978-80-254-1054-7. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon) 48 3. Odborná praxe v neziskových organizacích v oblasti životního prostředí (Věra Honusková, Vojtěch Stejskal) a) Úvod Odborná praxe v neziskových organizacích v oblasti životního prostředí je určena těm studentům, kteří mají hlubší zájem o právo životního prostředí, zemědělské a pozemkové právo a související obory. Praxe má prohloubit znalosti získané v rámci předmětu společného povinného základu vyučovaného na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze Právo životního prostředí I. a II., v rámci něhož se na seminářích již probírají modelové případy. V rámci praxe se přidává k odborným znalostem teoretického rázu orientace v praxi na úseku ochrany životního prostředí, přírody a krajiny, živočichů, rostlin, ekosystémů apod. b) Cíl předmětu Cílem předmětu je přibližovat studentům problematiku ochrany životního prostředí nejen prostřednictvím teorie a případů na přednáškách a seminářích v rámci povinné výuky Práva životního prostředí, ale i prostřednictvím praxe v nevládní neziskové organizaci, kde se studenti mohou seznamovat s praktickými problémy na úseku ochrany životního prostředí a sami nebo ve dvojicích pod dohledem zkušeného zaměstnance neziskové organizace (mentora, obvykle s právním vzděláním, ale ne vždy) se je pokoušet řešit. Cílem je rovněž umožnit studentům vyzkoušet si v praxi své schopnosti a nabyté znalosti aplikovat na „živých“ případech. Konečně určitým cílem při tvorbě tohoto předmětu bylo pomoci neziskovým organizacím s jejich problémy, se kterými se v rámci své praxe setkávají. c) Cílová skupina studentů Praxe je určena těm studentům, kteří mají hlubší zájem o právo životního prostředí, zemědělské a pozemkové právo a související obory. Má prohloubit především znalosti získané v rámci předmětu společného povinného základu vyučovaného na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze Právo životního prostředí I. a II., v rámci něhož se na seminářích již probírají modelové případy. Absolvování praxe je tak vhodné zejména pro studenty 4. a 5. ročníku Právnické fakulty UK v Praze, neboť paralelně studují povinný předmět společného základu Právo životního prostředí. V průběhu praxí (během prvních tří běhů/semestrů) se však ukázalo, že nevládní neziskové organizace jsou schopny otázky práva životního prostředí, alespoň po materiální stránce, sami docela dobře zvládat. Od studentů, kteří u nich absolvují praxi, tak tyto organizace požadují znalosti/dovednosti z jiných předmětů, jako je zejména správní právo (otázka znalosti správního řízení) či dovednosti v oblasti občanského práva (orientaci v oblasti věcných práv k nemovitostem či práva v oblasti závazkových vztahů). Těmito právně teoretickými znalostmi pracovníci nevládních neziskových organizací obvykle sami nedisponují (ne každá nevládní nezisková organizace má mezi svými zaměstnanci právníka), a proto je očekávají od studentů – praktikantů. Toto jsou dovednosti, které si studenti na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze osvojují již v nižších ročnících studia (3.–4. ročník), proto lze uzavřít, že odborná praxe v neziskových organizacích působících na úseku ochrany životního prostředí je vhodná pro studenty nejen 4. a 5. ročníku, ale i 3. ročníku, avšak rozhodně v druhé polovině pregraduálního (magisterského) studia. d) Způsob výuky Praxe se zajišťují prostřednictvím Katedry práva životního prostředí PF UK (KPŽP PF UK) v Praze na nevládních neziskových organizacích působících v oblasti ochrany životního prostředí. Jakým způsobem byly vybírány tyto partnerské organizace? Nejdůležitějším kritériem byla samozřejmě jejich odbornost. Všechny výše zmíněné organizace představují etablované nevládní 49 neziskové organizace, působící řadu let (v některých případech jako např. Česká společnost ornitologická desítky let) v oblasti ochrany životního prostředí a jeho jednotlivých složek, dále na úseku ochrany přírody a krajiny, rostlinstva, živočišstva, ochrany ekosystémů a biodiverzity atd. Mají stabilní organizační systém, vybudovaný na síti regionálních poboček nebo kanceláří. Zaměstnávají odborníky na výše zmíněnou problematiku. Jsou často integrovány do mezinárodních nadnárodních partnerských organizací v oboru své působnosti. Jedná se o nevládní neziskové organizace, založené ve formě občanského sdružení, tedy nevyvíjejí komerční činnost. Až na výjimky nezaměstnávají osoby s právnickým vzděláním, vystupují však běžně v různých správních a jiných (sui generis na základě zvláštních právních předpisů) řízeních týkající se ochrany životního prostředí, zejména jakožto tzv. veřejnost. V těchto řízeních hájí veřejný zájem na ochraně životního prostředí, přírody, krajiny, ale i často lidského zdraví. Zabývají se však také například připomínkováním nové legislativy navrhované příslušnými orgány či státních politik ve smyslu principu sustainable development. Výjimku tvoří Ekologický právní servis, který se zabývá profesionálně vystupováním v různých správních, ale i soudních řízeních s environmentální problematikou. U něj je na rozdíl od ostatních neziskových organizací vysoké procento zastoupení odborníků s právním vzděláním. Mezi další kritéria patří i solidnost v jednání, dobrá pověst, dlouhodobé dobré výsledky v oblasti ochrany životního prostředí, spolupráce s KPŽP PF UK v Praze a samozřejmě ochota umožnit studentům praxi. Obvykle 3–4 týdny před zahájením nového semestru se garant praxí spojí s příslušnou neziskovou organizací a s jejím statutárním zástupcem či jiným pověřeným odborným pracovníkem a dohodne počet vysílaných studentů-praktikantů a jejich způsob výuky, resp. výkonu praxe formou řešení „živých“ případů. Tomuto kroku obvykle předchází i formální dopis vedoucího KPŽP PF UK v Praze. Box 11: Vstupní dopis na neziskové organizace Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Katedra práva životního prostředí V Praze dne 3. září 2012 Č.j. …/…/12 Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych se na vás tímto obrátil ve věci uskutečnění druhého běhu praxe studentů 5. ročníku Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Obdobně jako již několik let funguje jedno či dvousemestrální praxe justiční pro naše studenty či praxe na orgánech veřejné správy v oblasti ochrany životního prostředí, rádi bychom také v tomto akademickém roce (2012/2013) uskutečnili volitelný předmět Odborná praxe v neziskových organizacích ochrany životního prostředí. Naší snahou je studentům poskytnout možnost seznámit se s nestátními neziskovými organizacemi, občanskými sdruženími působícími v oblasti ochrany životního prostředí, především na úseku ochrany přírody a krajiny. Jedná se o ty studenty, kteří mají hlubší zájem o právo životního prostředí, zemědělské a pozemkové právo a související obory a mohli by se tak do budoucna případně stát i právníky – zaměstnanci či spolupracovníky vašich organizací. Naše představa je v organizování vždy zhruba 3–4 hodinové stáže jednou za týden (dle doho50 dy). Tyto praxe by opět organizovala vaše organizace ve spolupráci s pověřeným učitelem fakulty. Tím je za nás stanoven doc. JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D. ([email protected]). V akademickém roce 2012/2013 bychom rádi uskutečnili praxi především v zimním semestru (podle dohody) pro zhruba 14–20 studentů, tedy na jednotlivou organizaci by vždy připadlo jen několik málo studentů, dle dohody s vámi. Představa je taková, že by se studenti pod vedením zkušeného pracovníka vaší organizace (tzv. mentora) mohli seznamovat s chodem vaší nevládní organizace, s náplní vaší činnosti, účastnit se na jednáních a akcích vaší organizace a ti nejlepší mohou sami či ve dvojicích pod dohledem pracovat na případu konkrétního připomínkového řízení k návrhům nové legislativy či správního nebo soudního řízení, kterého se vaše organizace jako účastník řízení účastní (například vypracovat podání s ohledem na právní rozbor případu). Volitelný předmět tak může prohloubit znalosti získané v rámci předmětu společného povinného základu Právo životního prostředí I. a II. (v rámci něhož se na seminářích již modelové případy probírají) a přidá se k nim znalost praxe oblasti ochrany životního prostředí, přírody a krajiny, živočichů apod. na vybraném úseku v České republice. Děkuji vám předem a těším se na vaši odpověď. Pokud budete s podílem na kurzu souhlasit, prosím též o sdělení odpovědného pracovníka za vaši organizaci. S pozdravem (podpis: vedoucí katedry) Některé neziskové organizace připraví buď z vlastní iniciativy nebo na požádání KPŽP PF UK v Praze propagační materiál či vyšlou na úvodní setkání se zájemci o praxi (které se organizuje na KPŽP PF UK v Praze) své zástupce (mentory), kteří propagují před studenty svoji organizaci a její pracovní náplň a odborné zaměření, přičemž tím mohou účinně ovlivnit zájem studentů a jejich rozhodnutí týkající se výběru organizace, do které na praxi nastoupí. Pokud jde o rizika, snad je jen třeba uvést, že některé organizace nezareagují včas (či dokonce vůbec) na zaslané dopisy či e-maily a pak se s nimi musí dodatečně jednat. Poté, co garant v rámci KPŽP PF UK v Praze sjedná s příslušnými nevládními neziskovými organizacemi možnost výkonu studentských praxí, vypíše katedra prostřednictvím internetu (webové stránky katedry) a Informačního systému UK přihlášky a podmínky praxe. Cílem úvodní schůzky je seznámení studentů s významem a obsahem praxí, upozornění na rizika (např. vyvarovat se jednání porušujících zákony v oblasti ochrany veřejného pořádku, bezpečnosti, mezí výkonu svobody shromažďovací nebo ochrany soukromého majetku). Poté jsou studenti seznámeni s výběrem a zaměřením nestátních neziskových organizací, přičemž jejich zástupci, kteří se fakultativně toho setkání mohou zúčastnit, se v tomto bodě aktivně zapojí. Následně je proveden výběr studentů a rozdělení do organizací výkonu praxe. Některé organizace požadují po studentech ještě vstupní školení (jehož absolvováním podmiňují účast na praxích). Toto se může zdát samozřejmé a správné, z hlediska studenta, jak vyplynulo ze závěrečných hodnoticích zpráv, to však je někdy nepříjemné, neboť školení se koná v jiném městě než místo výkonu praxe, což je spojené s náročným časovým programem a nepříjemným cestováním. Některé studenty to při rozhodování o výběru organizace pro absolvování praxe spíše odradí. 51 Box 12: Sylabus předmětu Katedra práva životního prostředí Odborná praxe – praxe v neziskových organizacích ochrany životního prostředí – HV2023 Zajišťuje KPŽP ve spolupráci s vybranými neziskovými organizacemi působícími v oblasti ochrany životního prostředí Odborný a organizační garant: prof. JUDr. Milan Damohorský, DrSc., doc. JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D. Vyučující: prof. JUDr. Milan Damohorský, DrSc., doc. JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D. Předmět je vyučován v rámci projektu OPPA Právo pro praxi – rozvoj a inovace magisterského programu právo a právní věda na Právnické fakultě UK (ppp.prf.cuni.cz.) financovaném OPPA a podpořený Evropským sociálním fondem. Nevládní neziskové organizace, na kterých bude v tomto semestru praxe probíhat: Zelený kruh Česká společnost ornitologická Arnika Hnutí Duha Český svaz ochránců přírody Greenpeace ČR Ekologický právní servis Počet kreditů za absolvování předmětu praxe – 4 Cílem předmětu je přibližovat studentům problematiku ochrany životního prostředí nejen prostřednictvím teorie a případů na seminářích, ale i prostřednictvím praxe v neziskové organizaci, kde studenti mohou sami nebo ve dvojicích pod dohledem zkušeného právníka pracovat na „živém“ případu konkrétního správního nebo soudního řízení (např. vypracovat podání s ohledem na právní rozbor případu), účastnit se oborových konferencí či navštěvovat jako veřejnost jednání soudů ve věcech ochrany životního prostředí. Přihlášky: písemně (stačí e-mailem) k rukám doc. JUDr. Vojtěcha Stejskala, Ph.D. ([email protected]) nejpozději do 8. 10. 2012, počet míst je omezen (cca 14 míst) Úvodní schůzka pro přihlášené studenty se bude konat 8. 10. 2012 ve 12 hodin v místnosti č. 338. Způsob zakončení předmětu: Písemná zpráva (2–3 stránky) zpracovaná studentem, odevzdaná spolu s potvrzením účasti příslušným pracovníkem nevládní neziskové organizace v oblasti ochrany životního prostředí je podmínkou pro zápočet garanta kurzu do indexu. 52 Studenti mohou v neziskových organizacích pracovat na „živém“ případu konkrétního správního nebo soudního řízení (např. vypracovat podání s ohledem na právní rozbor případu), připomínkovat legislativní návrhy v průběhu legislativního procesu, účastnit se oborových konferencí či navštěvovat jako veřejnost jednání soudů ve věcech ochrany životního prostředí. Zpětnou vazbu student získává jednak od mentora v rámci praxe a jednak od příslušného vyučujícího PF UK v Praze, který nad průběhem praxe dohlíží (garant). Od mentora ji tak získá na místě samém, od garanta buď při jeho kontrolních návštěvách v nestátní neziskové organizaci, nebo v rámci konzultací. V průběhu praxí se pořádají pravidelné konzultace individuálního nebo skupinového charakteru s garantem předmětu – pověřeným pedagogem PF UK v Praze. Na těchto setkáních se obvykle řeší buď teoretické aspekty dané problematiky, kterou se student na praxi zabývá, nebo se konzultují i jednotlivé „živé“ případy. Do budoucna připadá v úvahu paralelně k těmto konzultacím zavést teoretickou průpravu formou pravidelných přednášek, seminářů a kolokvií z dané problematiky (dosud z organizačních důvodů nebylo zavedeno). To však v současné době není nutné ani z materiálního hlediska, neboť studenti mají většinou toto absolvováno (či absolvují paralelně s výkonem praxe) v rámci běžné výuky na PF UK. e) Hodnocení předmětu V průběhu praxí absolvuje garant z PF UK v Praze sérii kontrol v místech výkonu praxe (obvykle jde o sídlo nevládních neziskových organizací či jejich pobočku), kde se setkává při výkonu praxe jak se studenty, tak i s jejich mentory a dalšími odbornými pracovníky neziskových organizací pověřenými dohledem nad praktikanty. Metodami pozorování, rozhovoru a odborné konzultace si utváří názor nad průběhem praxí, její odbornou úrovní, nad interpersonálními vztahy a udílí doporučení co změnit, co zlepšit. Na závěr praxe student vypracovává a odevzdává garantovi předmětu na KPŽP PF UK v Praze závěrečnou seminární práci. V ní uvede jako podstatné náležitosti: v jaké organizaci pracoval, charakteristiku organizace a jejího zaměření, co bylo předmětem jeho činnosti v rámci praxe, na jakých případech pracoval, a závěrečné hodnocení, včetně případné kritiky, doporučení, eventuálně pochvaly. Odevzdání závěrečné seminární hodnoticí zprávy je podmínkou udělení kreditů za absolvování volitelného předmětu na PF UK v Praze. Zároveň příslušná nezisková organizace odevzdává garantovi praxí na PF UK v Praze potvrzení, jehož součástí jsou údaje, kdy a v jakém rozsahu student praxi vykonával. V některých případech si nezisková organizace vyžádala závěrečnou zprávu studenta ke korekturám. To ovšem dle našeho názoru není správné, organizace může svůj názor vyjádřit spíše ve výše zmíněném potvrzení. Studenti vyplňují rovněž dobrovolně sociologické evaluační dotazníky při nástupu na praxi, kde stěžejní otázkou je, co od praxe očekávají, a po skončení praxe, kde by se měli zejména zamyslet, zda praxe splnila jejich očekávání. Na závěr semestru pedagog-garant vypracuje z dodaných hodnotících zpráv studentů-absolventů praxe závěrečnou hodnoticí zprávu, ve které mimo jiné shrne cíle praxe, uvede hlavní myšlenky zpracovaných studentských zpráv a provede závěrečné zhodnocení. Zpráva je k dispozici vedoucímu katedry a všem zájemcům. 53 Box 13: Výňatek ze závěrečné zprávy + anonymizovaný výběr ze závěrečných hodnocení studentů Závěrečná zpráva o průběhu odborné praxe studentů PF UK v Praze v neziskových organizacích působících v oblasti životního prostředí za zimní semestr AKR 2011/2012 (OPPA Právo pro praxi – rozvoj a inovace magisterského programu Právo a právní věda na Právnické fakultě UK) Úvodem: Odbornou praxi organizuje v rámci PF UK v Praze Katedra práva životního prostředí od akademického roku 2011/2012. V zimním semestru se uskutečnil pilotní ročník. V rámci tohoto volitelného předmětu je zaváděna a testována metoda výuky prostřednictvím externích praxí, kde studenti Právnické fakulty UK v Praze po získání teoretických základů pracují pod dohledem zkušených odborníků v rámci nevládních neziskových organizací působících na úseku ochrany životního prostředí. V zimním semestru akademického roku 2011/2012 se původně přihlásilo absolvovat pilotní semestr praxe 13 studentů PF UK v Praze. Z tohoto počtu studentů, kteří absolvovali dle potvrzení od jednotlivých neziskových organizací praxi, a to v České společnosti ornitologické, Greenpeace ČR, Českém svazu ochránců přírody, Arnice, Hnutí Duha, Zeleném kruhu a Ekologickém právním servisu, odevzdalo závěrečnou seminární zprávu pouze 10 studentů. Ostatní praxi vzdali převážně ze zdravotních či studijních důvodů. Charakteristika obsahu jednotlivých závěrečných zpráv a poznatků studentů Níže je uvedeno vždy jméno studenta, nevládní organizace a odborného mentora, charakteristika činnosti v rámci praxe a konečně vybrané poznatky a názory studenta. Studentka T. B. absolvovala praxi v Hnutí Duha pod odborným vedením JUDr. J. K. Kromě vlastního seznámení se s programem Hnutí Duha (kde studentka s překvapením zjistila, že Hnutí Duha se angažuje v mnoha různých obecně prospěšných aktivitách v oblasti ochrany životního prostředí, nejen tedy v kontroverzní kauze Národního parku Šumava), studentka pracovala v rámci programu Ochrana lesů. Zabývala se zákony týkajícími se poskytování informací (z. 106/1999 Sb., z. 123/1998 Sb.), podílela se na podáních v rámci správního řízení podle § 70 zákona č. 114/1992 Sb. či využila znalosti správního řádu. Praxi hodnotila jako možnost seznámit se s prací nevládní organizace, která „studenty ihned velmi přátelsky přijala za vlastní“. Studentka si myslí, že je důležité, aby „... v naší republice bylo více takových skupin, které se starají o blaho přírody a nejen její“. Studentka M. Š. absolvovala praxi v Českém svazu ochránců přírody pod odborným vedením Ing. P. S. a Ing. J. M. Ve své závěrečné zprávě nejprve popsala poslání a náplň práce ČSOP. V rámci praxe se zabývala pod odborným dohledem problematikou pozemkových spolků, jedné z klíčových aktivit ČSOP. Studentka se zapojila do případu pozemkového spolku ČSOP „D.“ ve Středočeském kraji. Dále se studentka zabýval rovněž otázkami týkajícími se územního plánu hl. m. Prahy a Liberce. Studentka v závěrečném hodnocení soudí, že praxe byla pro ni přínosem, „... naučila jsem se mnoho nového a zjistila, že působení v neziskové organizaci, která se zabývá ochranou přírody, rozhodně není nic lehkého... Praxi v neziskové organizaci bych rozhodně každému doporučila, protože se seznámí s trošku odlišným přístupem k právu, než který většina z nás zná z komerčních advokátních kanceláří“. Studentka využila nejen právní předpisy z oblasti práva životního prostředí, ale také ze správního a občanského práva, avšak „... ČSOP bohužel nemá vlastního právníka, a tak jsem neměla své návrhy s kým konzultovat“. 54 f) Předmět z hlediska pedagoga i. Požadavky Mezi požadavky na pedagoga patří vedle znalostí (učitel by měl mít odpovídající vzdělání a praxi v oboru právo životního prostředí, minimálně alespoň pět let na univerzitě) také osobnostní charakteristiky (učitel by měl být výrazná osobnost ve svém oboru, respektovaný svými studenty a měl by mít kladný vztah k neziskovému sektoru – praxi v nevládních neziskových organizacích orientovaných na ochranu životního prostředí stěží bude zajišťovat osoba orientovaná na komerční právo). ii. Časová náročnost Záleží na fázi, ve které se projekt nachází. Na počátku přípravy kurzu praxí se jednalo o dny, s využitím zkušeností z pilotního semestru praxí se doba zkracovala, nejvíce času zabere jednání s místy výkonu praxí a příprava konzultací se studenty (odhadem několik hodin denně v měsíčním cyklu 2–3 pracovní dny v týdnu). Několik hodin zabere kontrola v místě výkonu praxí. Rovněž několik hodin zabere čtení a hodnocení závěrečných zpráv studentů, vypracování jejich analýzy a sepsání závěrečné zprávy garanta pro vedoucího katedry. iii. Materiální náročnost / personální náročnost Materiální náročnost není dle našeho názoru vysoká. Pokud jde o část praxe odehrávající se na Právnické fakultě UK, postačí řadová katedrální místnost na administrativu a konzultace se studenty. Není nutné nárokovat jinou místnost. To by bylo nutné jen v případě, že se změní koncepce a před praxí nebo v průběhu praxe bude paralelně probíhat i výuka pro praktikanty. Pak by bylo v závislosti na počtu praktikantů (od pěti výše) nutné nárokovat místnost seminární, pokud možno vybavenou technikou na promítání modelových případů, dokumentů, fotografického důkazního materiálu z terénu apod., s přístupem k internetu. Výukové materiály je možné zasílat studentům v elektronické formě předem, případně je distribuovat přímo při výuce v tištěné formě (v takovém případě je třeba počítat s odpovídající spotřebou papíru a barvy do tiskárny). Pokud je modelová cvičebnice (v oboru právo životního prostředí takové existují), lze odkazovat přímo na ni. Předmět lze zvládnout v jednom vyučujícím, přičemž na katedře jsou garanti dva (vedoucí katedry a garant, který vykonává i organizační záležitosti). Vedoucí katedry schvaluje obsah dopisu s oslovením neziskových organizací ke spolupráci, podílí se na poučení studentů v rámci první schůzky před nástupem na praxi a dále se mu odevzdává ze strany garanta závěrečná analýza studentských prací a zpráva o průběhu a hodnocení semestrální praxe. Vše mezi těmito kroky zvládne odborný a organizační garant. Není vyloučeno, aby měl tento garant k ruce pomocnou vědeckou sílu z řad studentů pregraduálního studia nebo doktorandů. iv. Budoucí využitelnost Vzhledem k tomu, že katedra hodlá podobné praxe pořádat i v budoucnosti (i po ukončení projektu Právo pro praxi), samozřejmě za předpokladu zájmu ze strany studentů a neziskových organizací, lze zkušenosti nabyté v rámci tohoto projektu označit za využitelné i pro budoucnost (řečeno terminologií práva životního prostředí, považujeme je za „trvale udržitelné“). Po analýze a zhodnocení výsledků lze v závislosti na nich upravit postupy a formální podklady, vybrat stejné nebo i nové neziskové organizace a kurz praxe opakovat. Průběh dosavadních studentských praxí v nevládních neziskových organizacích působících v ochraně životního prostředí ukázal na několik skutečností. Jednak se potvrdil zájem studentů o tuto praxi a jednak u části nevládních organizací potvrdil zájem tuto praxi studentům umožnit absolvovat. 55 Katedře práva životního prostředí se potvrdila správnost zavedení tohoto volitelného předmětu, o kterém se uvažovalo již dříve, avšak teprve projekt Právo pro praxi umožnil tento nápad realizovat. Z hodnocení studentů vyplynuly některé očekávané a některé zajímavé postřehy, dojmy a závěry. Studenti ve svých závěrečných pracích vyjádřili svůj postoj k průběhu praxí. Z jejich zpráv vyplývá, že přivítali možnost seznámit se s tím, jak to chodí v praxi, možnost si zkusit jednoduchá právní podání a ověřit si tak teoretické znalosti nabyté v rámci studia na PF UK v Praze. Za pozoruhodný považujeme názor jistého studenta, že byl překvapen, že konečně také někdo chtěl slyšet jeho názor. Absolventi praxe doporučují praxi i ostatním studentům jako vhodný doplněk k teoretickému základu získanému na PF UK v Praze. Ze zpráv studentů ani z informací od jednotlivých mentorů nevládních organizací nemáme žádné negativní poznatky, praxe proběhly bez problémů. Pokud někde byla výjimečně od studentů uvedena kritika (viz výše u jednotlivých vyjádření studentů), jednalo se o konstruktivní kritiku či nedostatek zkušeností. Nejčastěji se opakoval názor, že by praxe mohly být delší. g) Předmět z hlediska studenta i. Požadavky Student by měl mít alespoň rámcové základy znalostí práva životního prostředí. Takový byl výchozí předpoklad v roce 2011, tedy před zahájením pilotního semestru praxí na nevládních neziskových organizacích působících v oboru ochrany životního prostředí. Po zkušenostech z hodnocení průběhu uplynulých tří semestrálních běhů se názor na znalostní požadavky studenta poněkud mění. Absolvování praxe je sice stále ještě nejvhodnější zejména pro studenty 4. a 5. ročníku Právnické fakulty UK v Praze, neboť paralelně studují povinný předmět společného základu Právo životního prostředí. V průběhu praxí se však ukázalo, že nevládní neziskové organizace jsou (až na výjimky) schopny otázky práva životního prostředí, alespoň po materiální stránce, uspokojivě zvládat, tj. zajišťovat vlastními pracovníky (či dobrovolníky). Od studentů, kteří u nich absolvují praxi, tak tyto organizace požadují znalosti/dovednosti z jiných předmětů, jako je zejména správní právo (otázka znalosti správního řízení, správního trestání, veřejnoprávních smluv atd.) či dovednosti v oblasti občanského práva (orientaci v oblasti věcných práv k nemovitostem či práva v oblasti závazkových vztahů). Těmito právně teoretickými znalostmi pracovníci nevládních neziskových organizací obvykle přímo nedisponují (ne každá nevládní nezisková organizace má mezi svými zaměstnanci právníka), a proto je očekávají od studentů-praktikantů. Toto jsou dovednosti, které si studenti na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze osvojují již v nižších ročnících studia (3.–4. ročník). Proto lze uzavřít, že pro absolvování praxí není nezbytně nutné mít znalost práva životního prostředí (zakončenou zkouškou). Pokud se studenti setkají v průběhu praxe s nějakým materiálním problémem z oblasti práva životního prostředí, obvykle jej sami s garantem předmětu konzultují. Student by měl mít vztah k životnímu prostředí, přírodě, krajině. Vzhledem k absenci specializace na PF UK v Praze je to velmi podstatný prvek. Rovněž by student měl mít kladný poměr k nevládnímu neziskovému sektoru (což je v případě studentů tak komerčně zaměřeného oboru, jakým je „právo“, dost obtížné předpokládat). ii. Časová náročnost Základním požadavkem je, že student si musí udělat čas. Časová náročnost není vysoká, praxe probíhá v průběhu celého semestru, v rozsahu obvykle 60 hodin celkem, student se domluví se svým mentorem na časovém rozpětí a periodicitě docházky do místa výkonu praxe. Obvy56 kle se jedná o 4 hodiny týdně. Praxi lze tedy efektivně rozložit v průběhu celého semestru. U nevládních neziskových organizací (až na výjimky) je výhoda určitá neformálnost jednání (není zde přesný, tvrdý časový harmonogram práce jako např. při praxi na úřadech státní správy či soudech, kde obvykle bývá přesný časový rozvrh jednotlivých akcí, porad, stání atd.). Některé etapy řešení „živých“ případů si praktikant může připravit i doma nebo na univerzitě, zvláště ty, které nevyžadují bezprostřední osobní odborný dohled mentora. Ze závěrečných hodnoticích zpráv vyplynul zajímavý poznatek pro budoucí podobné praxe, a sice že délka výkonu praxe je poměrně krátká (cca 4 měsíce, po dobu trvání semestru), a zejména ze strany nevládních neziskových organizací je zájem na jejím prodloužení (sotva se student ponořil do řešení praktického případu, už vlastně na praxi končil). iii. Budoucí využitelnost Praktické zkušenosti, znalosti a dovednosti získané v průběhu praxe se studentovi mohou hodit jednak v rámci výuky a přípravy na zkoušky na PF UK v Praze, avšak také po úspěšném ukončení studia v profesní kariéře. Z průběhu praxí vyplynulo, že některé neziskové organizace byly tak spokojené, že studentovi nabídly další spolupráci formou dobrovolnictví či pracovního poměru. Tato spolupráce byla rovněž v některých případech iniciována samotnými studenty. Praxe studentů v nevládních neziskových organizacích působících v oblasti životního prostředí patrně v dohledné době nebude pro studenty práv tolik atraktivní jako praxe ve státní správě, na státních zastupitelstvích či u soudů. Zájem o právo životního prostředí přesto pomalu stoupá, i když nejde o komerční sféru práva, což projekt Právo pro praxi a jeho tři pilotní semestry ukázaly. Chceme věřit, že tyto praxe mají budoucnost, a rozhodně již nyní mají místo ve výuce práva životního prostředí na PF UK v Praze. h) Vybrané zdroje DAMOHORSKÝ, Milan a kol. Právo životního prostředí. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. ISBN 97880-7400-338-7. DAMOHORSKÝ, Milan a kol. Sbírka praktických příkladů z práva životního prostředí. 2. aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. ISBN 978-80-7357-593-9. 57 4. Street Law (Věra Honusková, Michal Urban) a) Úvod Street Law, které je na Právnické fakultě UK vyučováno pod názvem Právní praxe na středních školách, přibližuje studentům problematiku práva prostřednictvím jejich zapojení do výuky práva na vybraných středních školách. Umožňuje studentům vnímat a zažívat propojení mezi právní teorií a praxí, učí je kriticky přemýšlet, kultivovaně diskutovat, spolupracovat v malých týmech, vysvětlovat právní otázky laikům a pomáhá jim lépe porozumět systému fungování práva i jeho vybraným odvětvím. Předmět vychází z dlouholetých zkušeností s výukou Street Law zejména ve Spojených státech amerických, které jsou shrnuty například v publikaci Právo pro každého, kterou vydala o. p. s. Partners Czech. b) Cíl předmětu Cílů má Street Law více, přičemž se všechny navzájem doplňují. Předně program nabízí studentům práv unikátní příležitost již během studia nahlédnout do právní praxe, konfrontovat svoji teoretickou právní znalost s každodenní realitou a hledat způsoby, jak o svém oboru komunikovat s lidmi, kteří stojí mimo něj. Jak bylo uvedeno výše, tato zkušenost učí studenty také kriticky přemýšlet a kultivovaně diskutovat, vede je ke spolupráci v malých týmech a pomáhá jim lépe rozumět systému práva a roli právníků ve společnosti. V mnoha případech je pro ně také velkou motivací se studiu práv dál (nebo opětovně) věnovat, protože často zažijí příjemný pocit, jaké je to na základě svých znalostí někomu pomoci, v tomto případě porozumět konkrétnímu právnímu jevu nebo případu. Druhým cílem je podpořit právní vzdělání neprávníků, zejména žáků a studentů škol, obecněji pak přispět ke kultivaci právního vědomí vůbec. Zatřetí pak Street Law klade velký důraz na zvolené metody, které mají být ve výuce použity: naprostá většina použitých metod jsou metody interaktivní, neboť program má nejen vzdělávat, ale také všechny zapojené studenty bavit a ukázat jim, že svět práva je značně zajímavý. c) Cílová skupina Požadavky na studenty práv, kteří se do Street Law chtějí zapojit, nejsou ani malé, ani obvyklé: po absolvování několika úvodních seminářů mají za úkol několik týdnů učit právo na zvolené střední škole. Musí tedy už ovládat základy práva, což je důvod, proč je předmět vypisován až pro studenty od 3. ročníku. Někteří studenti již mají předchozí zkušenosti s vyučováním (např. jazyků, nebo působí jako sportovní trenéři či v organizacích typu skaut), které jsou nesporně výhodou, ale nikoli podmínkou pro zapsání do kurzu. Studenti musí být především ochotni předstoupit před středoškolskou třídu a dokázat středoškolské studenty zaujmout natolik, aby měli ochotu objevovat pod jejich vedením svět práva. Středoškolští studenti umí dát hodně silně najevo, když nejsou s budoucími právníky spokojeni, což není vždy lehké přijmout a hlavně se z toho poučit. S tím souvisí i zkušenost, že studentům práv rozhodně nestačí, když se postaví před třídu a celou hodinu přednáší. Výklad do hodin určitě patří, ale jen s ním si nevystačí. Čím dřív to pochopí, tím lépe se jim zpravidla praxe podaří. d) Způsob výuky Vzhledem k tomu, že většina studentů práv nemá s učením (natož s učením práva) mnoho zkušeností, předchází samotnému učení na školách první část kurzu, která se odehrává zcela na fakultě pod vedením učitele. Jejím smyslem je co možná nejlépe studenty na jejich roli připravit. Znamená to seznámit je jednak s metodikou kurzu a používanými učebními materiály, ale hlavně se jim pokusit předvést základy učitelského řemesla a nechat je hledat řešení situací, do kterých se při učení jistojistě dostanou. Společně proto na semináři probírat, jak si například ve třídě co nejlépe zjednat pořádek, jak pracovat se svými gesty a vhodně se pohybovat po místnosti, jak 58 ověřit, že středoškoláci výklad studentů opravdu pochopili, nebo jak jedno konkrétní téma učit jinak než jen pomocí klasického výkladu učitele. Protože se jedná o seminář, o tématech je namístě především diskutovat a motivovat studenty k tomu, aby každý přicházel se svými vlastními zkušenostmi. Jednotlivé otázky, o kterých je možné vést diskusi, zachycuje přiložený pracovní list. Je možné mu věnovat několik celých hodin, protože je dobré vždy hledat více způsobů, jak např. třídu zklidnit nebo jak šetřit při výuce čas. Studenti si pak mohou zvolit ten, který je jim nejbližší. Box 14: Street Law aneb ukaž, jaký je v tobě učitel Street Law aneb ukaž, jaký je v tobě učitel Připravte si (tj. v bodech napište nebo alespoň rozmyslete) odpovědi na níže uvedené otázky. Vycházejte především z vlastních zkušeností či představ a připravte si také konkrétní příklady (zážitky, zkušenosti), které váš pohled doplní. V hodině budeme vycházet především z toho, co přinesete. MU Příprava hodin a) Připravím si detailní plán hodiny, nebo jen kusé poznámky? b) Připravuji si hodiny tak, abych měl dění v hodině co nejvíce ve svých rukou, nebo rozhodně počítám s tím, že budu docela dost improvizovat? c) Své hodiny si připravuji pro zhruba 20 % studentů (ostatní stejně nemají zájem, tak proč je nutit), nebo je mým cílem vtáhnout do hodiny pokud možno všechny studenty? d) Na jaké části je možné (vámi odučenou) hodinu rozdělit a k čemu dané části hodiny slouží? Učitel ve třídě e) Jak zahájíte hodinu, tj. co uděláte bezprostředně poté, co vstoupíte do třídy? f) Budete studentům tykat, nebo vykat? g) Ve třídě má být klid, protože čím větší je ve třídě hluk, tím menší dává třída pozor. Souhlasíte? h) Jak si zjednáte pozornost třídy? Co uděláte, když někdo během vašeho výkladu začne mluvit? Nebo když budete chtít skončit činnost v menších skupinách? Vymyslete několik různých způsobů, jak třídu utišit. 59 a) g) b) h) c) i) d) j) e) k) f) l) Time-management i) Co uděláte ve chvíli, kdy si uvědomíte, že ve srovnání s plánem hodiny nestíháte? j) Vadí, když nestihnete, co jste si naplánovali? Není to vlastně jedno – probrali jste toho možná méně, ale víc do hloubky. k) Na čem by se dalo v hodinách mnoho času ušetřit? Tj. co můžete jako učitel dělat, abyste čas zbytečně neztráceli? l) Jak budete v hodinách vůbec měřit čas? Jak budete stopovat čas, který dáte studentům k vypracování daného úkolu? Lze je i tím nějak motivovat? m) Zadáte-li domácí úkol, jak a kdy ho zkontrolujete? Reflexe n) Jak zjistíte, že jste studenty během hodiny vůbec něco naučili? o) Budete-li psát se studenty písemnou práci, co bude jejím hlavním cílem? Osobnost učitele p) Co všechno je podle vás úkolem učitele (tj. jaké role učitel má)? Popř. co všechno dělá dobrého učitele? 60 Výhodou Street Law je, že v České republice a zejména pak v zahraničí existují publikace, které se Street Law věnují a usnadňují tak učiteli a zejména pak studentům práci. Publikace obsahují modelové plány hodin včetně popsané metodologie a zvolených interaktivních metod, vypadají podobně jako profesionálně zpracované jazykové učebnice, které obsahují zvláštní část pro učitele a zvláštní pro studenty, dále doplňkové materiály a zajímavé interaktivní aktivity. V českém prostředí se jedná o publikaci kolektivu autorů, která v roce 2001 vyšla pod názvem Právo pro každého. Se studenty je proto na místě zkusit některé z těchto lekcí a metod v hodinách realizovat. Jedná se o nejrůznější hraní rolí (role-plays), diskuse, práci s právními případy (case studies) nebo simulované soudní jednání, které jsou v úvodu publikace přehledně popsány. Představují samozřejmě jen inspiraci, učitel i studenti mohou čerpat z mnoha dalších zdrojů nebo z vlastních zkušeností. Aby si studenti zkusili samotnou výuku ještě předtím, než odejdou na praxi, je dobré po nich požadovat odučit tzv. minihodinu, tj. zkrácenou verzi jedné své hodiny. Publikum v této hodině tvoří ostatní studenti, kteří představují středoškolské studenty, jinak by vše mělo probíhat pokud možno jako ve skutečné třídě při skutečné hodině. Po zhruba deseti minutách minihodina skončí a následuje rozbor toho, jak si daný student vedl. Bližší popis obsahuje přiložené zadání minihodin. Box 15: Zadání minihodin Minihodiny Vaším úkolem je připravit si jedno právnické téma dle vlastního výběru a odučit ho před ostatními studenty, kteří budou představovat středoškolské studenty. Na svoji prezentaci dostanete 10 minut, poté bude čas na rozbor. Rozvrhněte si čas tak, abyste pokud možno stihli víc věcí než jen výklad (můžete například něco vysvětlit, poté procvičit atd.). Měli byste si svůj výstup celkově rozplánovat na delší čas (20 minut nebo ideálně celou vyučovací hodinu) s tím, že po 10 minutách jen stručně nastíníte, co by ve vaší hodině následovalo (ale už nebudete aktivity provádět), popř. na začátku řeknete, co předcházelo. Pokud byste chtěli např. 10 minut vykládat a 10 minut dělat nějaké aktivity, rozdělte svoji prezentaci zhruba napůl mezi výklad a aktivity. Doporučuji stanovit si jeden základní cíl (např. vysvětlit rozdíl mezi právnickou a fyzickou osobou, vysvětlit soustavu soudů ČR, vysvětlit rozdíl mezi poměrným a většinovým volebním systémem) a poté okolo tohoto základního cíle naplánovat jednotlivé aktivity, tj. rozmyslet si, jak tohoto cíle dosáhnete. Téma má být odučeno tak, aby z něj co nejvíc měli studenti, které budete učit (řekněme studenti gymnázia rok před maturitou), ne abyste si vy dobře zaučili nebo aby vzduchem proletělo co nejvíce právnických termínů. Vybírejte z vašeho tématu to, co je na něm opravdu důležité, a přichystejte si ho tak, abyste do něho pokud možno své studenty vtáhli. Můžete studentům rozdat nějaké papíry, pustit něco z notebooku, něco přečíst, napsat na tabuli atd. (jen s projektorem prosím raději nepočítejte). V případě dotazů se ptejte nebo pište. Budu se těšit na vaše prezentace Michal Urban 61 e) Hodnocení předmětu Na předmět se studenti hlásí pouze prostřednictvím motivačních dopisů, ve kterých uvedou své předchozí relevantní zkušenosti a důvody, proč by předmět chtěli absolvovat. V důsledku toho se do semináře dostávají v naprosté většině případů studenti, kteří mají opravdový zájem si výuku práva na středních školách vyzkoušet a jsou ochotni přípravě na svoji praxi věnovat i značné množství času. Logicky jsou potom také značně motivovaní si během přípravy na praxe osvojit i co nejvíce z právní didaktiky. Učit takovouto skupinu studentů bývá pro učitele velká radost, což ovšem neznamená, že je to lehké. Hodiny bývají hodně interaktivní, založené na konkrétních aktivitách a diskusích o nejrůznějších aspektech učení. Před nástupem na praxe studenti většinou navštěvují prakticky všechny hodiny, v průběhu praxí potom někteří čas věnují raději přípravě svých hodin, což je sice pochopitelné, ale narušuje to hodiny organizované učitelem. Přitom cílem společných hodin během praxí je zejména reflektovat studentské zkušenosti a společně hledat řešení situací, se kterými studenti ve školách zápasí. Aby studenti předmět zdárně dokončili, musí nejen dobře zvládnout svoji pedagogickou praxi, ale také z ní vypracovat poměrně podrobné portfolio, ve kterém zpracují své zkušenosti s učením. Portfolio slouží jednak jako zpráva pro vyučujícího, ale zejména jako prostor na reflexi a utřídění materiálů pro studenty, aby „příště, až se dostanou k učení práva, měli už připravené konkrétní aktivity a plány hodin, které bude možné bez velkých změn použít“, jak se píše v úvodu k pokynům, jak portfolio sestavit. Portfolio vyžaduje po studentech nezanedbatelné úsilí, zejména pokud si ho nesestavují průběžně, proto také někteří bojují s tím, aby ho včas odevzdali. Představuje nicméně důležité ohlédnutí se za praxemi, a proto na něm vyučující trvá a bez něj neudělí studentům kredity za absolvování předmětu. Řada portfolií obsahuje velmi zajímavé reflexe studentských praxí, které slouží jako reflexe i pro vyučujícího a pomáhají celý kurz postupně vylepšovat. Box 16: Náležitosti portfolia Náležitosti portfolia z předmětu Právní praxe na středních školách I. Výstupem předmětu bude portfolio, do kterého níže popsaným způsobem zaznamenáte své zkušenosti s učením práva. Hlavním cílem portfolia je, abyste příště, až se dostanete k učení práva, měli už připravené konkrétní aktivity a plány hodin, které bude možné bez velkých změn použít. Portfolio můžete vyrobit a předložit vyučujícímu jak elektronicky, tak v tištěné podobě – záleží na vás. l Alespoň 5 krátkých úvodních aktivit (tzv. warm-up aktivit, tj. aktivit na max. 5 minut) – stačí je popsat v bodech tak, aby je bylo později možné zrekonstruovat (a to včetně velikosti cílových skupin, stáří studentů, pro které je daná aktivita vhodná, náročnosti na přípravu a případných pomůcek). l 5 metod práce – stručně popište 5 metod práce, které jste během praxe používali (jako např. skupinová výuka, brainstorming, diskuse celé třídy...), a zaznamenejte jejich hlavní výhody a nevýhody (a to nejen obecně, ale především ty výhody a nevýhody, které jste sami poznali při učení); je-li to možné, dodejte, jak je možné dané nevýhody minimalizovat. 62 l Plány hodin – zaznamenejte si všechny plány hodin (tj. název a základní cíl hodiny, rozdělení na jednotlivé fáze /tj. úvod – hlavní část – závěr/, jednotlivé aktivity a úvody k těmto aktivitám, pomůcky a handouty, časovou dotaci) a poté do nich (např. jiným druhem písma nebo propiskou) napište svoji vlastní reflexi (tj. co šlo dobře, co se naopak nepovedlo, jak jste stíhali časově, co by bylo možné příště udělat lépe); cílem je opět to, abyste příště mohli danou hodinu odučit znova s tím, že se navíc poučíte z toho, jak dopadla poprvé. Založte si tedy do portfolia opravdu všechno (včetně kartiček, obrázků, handoutů atd.). l Ukázkový plán hodiny – alespoň jeden plán hodiny byste měli odevzdat v podobě, která umožní někomu jinému vaši hodinu odučit. Je proto třeba ho vypracovat ještě o něco pečlivěji než ostatní plány hodin (tj. rozepsat např. vaše zkratky, úvody k aktivitám popsat tak, aby je pochopil i někdo, kdo vás nezná atd.). Tento plán hodin může být vyvěšen na webové stránce a mohou k němu mít přístup budoucí studenti předmětu Právní praxe na středních školách. l Minihodinu – během přípravy na praxi si připravíte a na ostatních studentech vyzkoušíte odučit část hodiny. Do portfolia vložte stručný plán vaší minihodiny, komentář studentů a vyučujícího a stručně zachyťte také to, co jste z něj vyvodili (tj. např. na co si dávat na praxi pozor). l Hodnocení kolegů a vyučujícího – během praxe vás budou hodnotit vaši kolegové z týmu (tj. ti, kteří budou sedět vzadu a „nezaujatě“ sledovat, jak se vám hodina daří, případně i ti, kteří budou učit hodinu s vámi) a vyučující (ať už předmětu, nebo učitel ze školy, na které budete dělat praxi); jejich úkolem bude poskytnout vám pohled na to, jak při učení působíte – jejich postřehy si stručně po každém rozboru zaznamenejte, případně do portfolia vložte jejich zápis, pokud vám nějaký předají (někteří dostanou dotazník). l Evaluační dotazník – před koncem praxí dostanete od vyučujícího dotazník, který vyplníte a podle pokynů doručíte vyučujícímu. Současně si jeho kopii vložte do portfolia, bude sloužit i pro vás jako reflexe vašeho působení na školách. l Výběr z diskusního fóra – na stránkách projektu PF jménem OPPA Právo pro praxi, které najdete na adrese , bude otevřeno diskusní fórum pro studenty zapojené do kurzu (na webu je označován jako „Street Law“). Pro portfolio byste z něj měli vybrat to, co vám přijde podstatné či zajímavé (reakce od kolegů, jejich zkušenosti atd.). Případně tato diskuse může probíhat v rámci skupiny na Facebooku. Portfolio odevzdejte nejlépe hned na první hodině po skončení praxí, nejpozději však do 20. června 2012. Podle zkušeností z minulého semestru ovšem radím portfolio dělat průběžně a dokončit ho ihned po praxích – později vás bude zlobit nejenom paměť, ale i další povinnosti. 63 f) Z hlediska pedagoga i. Požadavky (na pedagoga) Hlavním požadavkem je dostatek zkušeností s učením a ochota dělit se o ně se svými studenty. Jelikož studenti jsou vesměs dobře připraveni co do znalostí práva, úkolem vyučujícího je zejména pomoci jim osvojit si základy učitelského řemesla, aby dokázali středoškolské studenty zaujmout a svoji třídu dobře pedagogicky řídit. Vedle toho musí učitel domluvit spolupráci se školami, dokázat zkoordinovat termíny a požadavky škol, fakulty a jednotlivých studentů, což vyžaduje jisté manažerské dovednosti. Jistou alternativou je spolupracovat s takovými středoškolskými učiteli, kteří sami budou studenty práv pedagogicky vést, tj. úkolem fakultního učitele bude pak spíš jen celou spolupráci koordinovat. Spolupráce se středoškolskými učiteli může být ale poměrně nelehká, tj. tento postup je možný jedině tehdy, pokud vyučující již dotyčné učitele zná a může se na ně spolehnout. ii. Časová náročnost Jedná se o předmět značně časově náročný. Vedle samotné výuky a klasických příprav na hodiny musí učitel domluvit spolupráci se školami a i během praxí být se studenty a ideálně i středoškolskými učiteli stále v kontaktu. Velmi důležité je, aby si našel dost času na hospitace v hodinách studentů, tj. viděl je učit a mohl pak s nimi jejich hodiny rozebrat – to zabírá během praxí nejvíce času. Předmět lze sice učit i bez těchto hospitací, učitel tím ovšem ztrácí kontakt se studenty a možnost s nimi mluvit o jejich pedagogických zkušenostech s tím, že sám byl svědkem toho, jak se jim ve třídě dařilo. Jistý čas si vyžádá i čtení studentských portfolií, která byla představena výše. Zejména pokud se předmětu účastní větší počet studentů, nabízí se hledat spolupracovníka – ať už fakultního kolegu, nebo bývalé studenty tohoto předmětu, z nichž někteří jistě rádi pomohou s přípravou předmětu. iii. Materiální náročnost / personální náročnost Materiálně předmět nijak výrazně náročný být nemusí, učitel si vystačí s klasickou seminární místností a možností kopírovat materiály, pokud je nenechá studenty stáhnout z internetu. Celou výuku dokáže zabezpečit i jediný učitel, ale z mnoha ohledů je dobré předmět učit ve spolupráci s kolegy nebo za pomoci studentů, kteří předmět absolvovali v minulých letech. To je i zkušenost z Právnické fakulty UK, kde vyučující zapojil do výuky předmětu několik bývalých absolventů tohoto předmětu (v současnosti studentů vyšších ročníků nebo doktorandů) a spolupráce se oboustranně osvědčuje. iv. Budoucí využitelnost Jednou připravený kurz je možné po aktualizaci materiálů a zohlednění studentské zpětné vazby víceméně použít i v následujících letech. Stěžejní část celého předmětu samozřejmě představuje praxe na středních školách, která se nutně vždy odvíjí od konkrétní třídy a studenta práv, který v ní vyučuje, základní úvod do didaktiky práva může být ovšem stejný jako v předešlých letech, pokud se osvědčil. g) Předmět z hlediska studenta i. Požadavky Studenti musí mít především chuť se do předmětu zapojit, věnovat mu dostatek času a mít dost odvahy a ochoty zkusit si sami právo vyučovat na vybrané střední škole. Předchozí pedagogické zkušenosti jsou sice výhodou, ale dobře dokáží ve školách obstát i studenti, kteří předtím nikde neučili, zejména pokud se řídí doporučeními z úvodní části kurzu. Potřebné právní znalosti studenti buďto již mají, nebo si je osvěží či doplní před hodinou, jelikož se jedná o studenty třetích a vyšších ročníků. 64 ii. Časová náročnost Jedná se o velmi časově náročný předmět, který počítá s aktivním zapojením studentů. I když studenti vyučují „jen“ cca 2 hodiny týdně po dobu 4–6 týdnů s tím, že hodiny mohou chystat ve spolupráci s ostatními studenty, jednu vyučovací hodinu ve výsledku připravují několik hodin, což je zpravidla víc, než původně plánovali. Současně je dobré, aby pokud možno po každé odučené hodině následoval i společný rozbor dané hodiny – s fakultním učitelem, ostatními studenty nebo učitelem středoškolským. Jistý čas si vyžádá i vyhotovení portfolia. iii. Budoucí využitelnost Naprostá většina studentů, kteří předmět absolvují, jsou velmi spokojení a mají pocit, že se něco důležitého naučili. Oceňují zejména praktičnost předmětu, možnost uplatnit teoreticky nabyté znalosti v praxi, možnost komunikovat s laiky a příležitost učit se spolupráci v tříčlenném týmu. Za podstatné považují také možnost zlepšit své rétorické schopnosti a příležitost získat podrobnou zpětnou vazbu na své vystupování před třídním kolektivem. Současně mnozí zažijí pocit, že jim předchozí roky studia práv pomohly odpovídat na otázky studentů a vysvětlit nejrůznější právní jevy, což bývá zážitek veskrze pozitivní a motivující. Všechny tyto zkušenosti jistě využijí i ve své profesní budoucnosti. h) Vybrané zdroje ARMERTMAN, Lee; McMAHON, Edward. Street Law: A Course in Practical Law. McGraw-Hill/Glencoe, 2009. ISBN 03-140-2935-4. Georgetown University Law Center: D.C. Street Law Program [online]. [cit. 2012-09-28]. Anglicky. Dostupné z: <http://www.law.georgetown.edu/academics/academic-programs/clinical-programs/our-clinics/DC-Street-Law-Program/index.cfm> Právo pro každého: učebnice Právo pro každý den – Street Law. 1. vyd. Praha: Partners Czech, 2001. ISBN 80-238-7914-6. Streetlaw web site. [online]. 2003 [cit. 2012-09-28]. Anglicky. Dostupné z: <http://www.streetlaw.com> 5. Obecné závěry a) Popis metodiky Výše popsané předměty využívají metody „práce s živými případy“, která je založena na zprostředkování konkrétní zkušenosti studentovi a její teoretické reflexi. Díky této metodě studenti využívají nabyté teoretické znalosti některé oblasti práva přímo v praxi, a to tak, že jsou sami, řečeno laicky, vpuštěni do běžného poradenského života. Veškeré své kroky – jelikož se stále jedná o nedostudované právníky – samozřejmě konzultují s mentory či dalšími odborníky a jsou jimi ve svém konání odborně vedeni. Žádný krok nemohou učinit bez toho, že by jej odsouhlasil kvalifikovaný odborník, osoba detailně znalá daného oboru. Studenti si ale sami otestují, jak aplikovat teoretické poznatky v praxi, sami navrhují cesty, sami získávají relevantní informaci, sami připravují písemné podklady či případná podání, sami vytvářejí prezentace, sami stojí proti klientovi, ať jím je osoba potřebná právní porady, anebo středoškolský student, který se učí základy práva. V současné době je mezi předměty využívající uvedené metody při výuce na Právnické fakultě UK v Praze možné řadit právě výše uvedené čtyři předměty, resp. lepší je použít výraz programy, neboť jsou obvykle složeny z více předmětů. Každý z nich je trochu jiný, a to nejenom oblastí 65 práva, na kterou se zaměřuje; jeden každý využívá trochu jiných možností, které práce s živými případy skýtá. Uvedené programy byly detailně popsány a zhodnoceny výše. Obecně k nim lze říci, že všechny využívají tzv. model zážitkového učení, označovaný jako Kolbův cyklus, o němž se zmiňuje již úvodní kapitola této publikace.16 b) Přínosy metody Metoda práce s živými případy je pro studenty velice přínosná právě díky tomu, že prochází celý Kolbův cyklus a obsáhne každý typ. Student díky kontaktu se skutečným klientem (poradenství rozličným klientům, účast na legislativním procesu, výuka na střední škole) získá konkrétní zkušenost, kterou reflektuje (při diskusích na společných seminářích, díky diskusi s mentorem, učitelem), následně ji vyhodnotí a převede do abstraktních pojmů a využije své zkušenosti ve své budoucnosti (při poradenství klientovi, přípravě prezentací apod.). Tak si nejen zapamatuje látku, ale je také schopen ji zasadit do kontextu a aktivně využít. Vedle toho zjistí, jakých chyb a omylů se může při aplikaci právních norem či komunikaci s klienty dopouštět, a má možnost své postupy přehodnotit a změnit. Díky zapojení vyučujících z PF UK je zpětná vazba nejen z praxe, ale i z teorie, včetně diskusí o ideálním stavu věcí v konfrontaci s reálným světem. Dále se v metodice, kterou využívají uvedené programy, ukazuje jako velmi výhodné propojení s přímou praxí, jež dává studentům konkrétní zkušenosti, na které mohou navazovat svými teoretickými úvahami. Vyučující studentům zprostředkují teoretické znalosti a posléze i praxi, čímž napomohou lepšímu pochopení teoretické látky. Mohou studenty pozorovat, jak propojují své teoretické znalosti s okolnostmi konkrétního praktického případu a poskytnout jim rady ohledně směru, jakým jít – student si ale cestu musí najít sám, čímž se naučí nejvíce. Dále vyučující studentům vysvětluje, proč je ten který směr či konkrétní navrhované opatření vhodné či nikoli. Možnost poskytovat zpětnou vazbu ještě v průběhu studia je velmi důležitá, protože učiteli umožňuje působit na studenta nejen z hlediska předávání znalostí, ale také diskusemi o profesní odpovědnosti, o etice, předáváním pozitivních vzorů chování ve vztahu ke klientovi, obecněji i rozvíjením vztahu studenta jako budoucího právníka ke společnosti,17 jíž má sloužit, a nikoli ji využívat k vlastnímu obohacení. Nezanedbatelný je také rozvoj týmové práce a samostatnost v řešení problémů. Základem všeho pak je rozvíjení smyslu pro spravedlnost, pochopení, že právník nemusí být jen bezduchým vykladačem konkrétního ustanovení zákona. Díky tomuto všemu se student látku nejen naučí, ale také ji pochopí a lépe si ji zapamatuje pro budoucnost. To vše uvedená metoda umožňuje a dává tak učiteli možnost se podílet nejen na poskytování teoretické průpravy, ale i na rozvoji právní osobnosti studenta. c) Limity metody Metoda je především značně časově náročná pro vyučující i studenty. Vyžaduje desítky hodin práce pro všechny zúčastněné. Menší množství času znamená vždy nižší kvalitu výuky. 16 17 Uvedený cyklus lze také využít k dělení studentů do čtyř typů; každý z nich se naučí nejvíce v jedné z fází cyklu. Kolb hovoří o a) aktivistech, b) reflektorech, c) teoreticích a d) pragmaticích. Aktivista se tak nejlépe učí, pokud se může sám interaktivně zapojit, reflektor ocení pozorování a odstup, teoretik rád hledá souvislosti a systém, pragmatik procvičuje postupy v praxi. Model zážitkového učení i Kolbovo rozlišení osobností jsou v české literatuře podrobně popsány také např. v publikaci TOMOSZKOVÁ, V.; TOMOSZEK, M. (eds.): Kurz právnických dovedností. Olomouc: Iuridica Olomucensis o. p. s., 2008. O podobných výstupech jakožto důležitých hovoří i P. T. Ewell. Uvedené požadavky patří do souboru výstupů, které uplatňují instituce ve Spojených státech. Výstupy berou v potaz průměrné výsledky studentů, požadavky na akreditaci institucí, požadavky od externích investorů (stakeholders) i politiků. Srov. Ewell, P. T. The Self-regarding Institution: Information for Excellence. Boulder, Colorado, USA: National Center for Higher Education Management Systems, 1984. 66 Průběh praxe velice záleží na spolupracujících organizacích. Spolupráce – alespoň v případě projektu – byla téměř vždy založena na osobních kontaktech vyučujících, anebo tuto praxi vedli sami. Vyučující také museli do určité míry „hlídat“, zda zapojení studentů do praxe v organizacích odpovídá jejich představám a představám o tom, co je z výukového hlediska přínosné. Tato závislost na osobních kontaktech a zároveň i časová náročnost spolupráce je limitem, neboť v případě, že se vyučujícímu nedostává času, může to mít značný vliv na kvalitu výuky. Je třeba neustále s organizacemi komunikovat a také si žádat zpětnou vazbu ze strany studentů (aby, lidově řečeno, na praxi jen nevařili kávu). Metoda je také finančně náročná, pokud je vyučující placen za svůj čas mimo standardní pracovní poměr a pokud je hrazen čas neziskových organizací. Vyučující obvykle uvedené předměty dělají bez nároku na speciální odměnu, stejně tak organizace obvykle přijímají studenty na praxi zdarma. Projekty jako Právo pro praxi pomáhají vyrovnat tento nepoměr. d) Zpětná vazba a evaluace předmětů Zpětnou vazbu získává vyučující v první řadě od studentů. Ať už k jejímu získání využije dotazníky, nebo rozhovor se studenty, v každém případě se jedná o mimořádný zdroj informací, zejména pokud se učiteli podaří vzbudit ve studentech důvěru. Dalším zdrojem zpětné vazby jsou instituce, ve kterých studenti vykonávají své praxe. Je dobré, aby s nimi byl vyučující v pravidelném kontaktu a zjišťoval, jak hodnotí praxi studentů a co by případně z jejich pohledu mělo být změněno. V obou případech slouží zpětná vazba k obohacení kurzu do budoucna, protože řada konkrétních požadavků na vedení předmětů vyplyne právě až z praxe. Další možností, jak zajistit evaluace, je zapojit externího sociologa, což se v rámci projektu také stalo. Předběžné výsledky sociologické analýzy je možné dohledat v poslední kapitole této publikace. e) Shromáždění příkladů dobré praxe Velmi dobrým aspektem metody práce s živými případy je poskytování zpětné vazby. Při běžné zkoušce ze znalostí lze zjistit, jak se student naučil látku, můžeme prověřit jeho schopnosti učit se. Nezjistíme nic o tom, zda je schopen přijaté informace i využít. V případě např. zápočtových testů formou klauzurních prací je získávána i určitá zpětná vazba ke schopnostem látku aplikovat, ale jde o jeden výstup, nikoli sledování celého procesu aplikace. Absolvování stáže studenty také nemusí vždy zaručit správné pochopení teorie, může znamenat jen přejímání určité interpretace naučené teorie od autority, která danou materii aplikuje, bez kritického zhodnocení tohoto procesu. Při využití metody práce s živými případy však vyučující nejen zprostředkuje studentům teorii a následně sleduje, zda si ji osvojili; má navíc možnost zabývat se jednotlivými fázemi aplikace teorie, a to včetně získávání relevantních informací, jejich zpracování a případných písemných výstupů. Zde lze citovat výstižné: „Praxe sama o sobě efektivní učení nezaručuje. Pokud se máme ze zkušenosti něco naučit, musíme se z nich poučit: přemýšlet o nich, vztahovat je k teorii a poté naplánovat, jak bychom příště mohli danou věc provést lépe. Když svůj plán uskutečníme, je opět nutné jej zhodnotit – a tak tento proces stále pokračuje.“18Teoretické znalosti mohou studenti získávat buďto absolvováním jednosemestrálního předmětu, anebo několikatýdenního teoretického kurzu, či teoretickými vstupy v době praxe. Možnosti jsou různé, nelze říci, že by se osvědčil jeden více než druhý. Zde záleží i na možnostech vyučujících (pedagogů) a jejich chuti do kratší či delší časové investice; obecně je možné každý předmět vyučovat v kratší i delší verzi. V případě kratšího kurzu je pak namístě doplňovat praktickou část o teoretické vstupy k podtématům, v případě delšího teoretického kurzu je možné se v praxi více zaměřit na reflexi. 18 Srov. PETTY, G. Moderní vyučování. Praha: Portál, 2006. 67 Dalším důležitým přínosem této metody je poměrně značná motivovanost studentů. O zapsání do těchto předmětů žádají studenti, kteří jsou ochotni věnovat značnou část svého času a energii práci v předmětu. Je logické, že po nich potom vyučující může požadovat víc než v jiných předmětech, na které se studenti např. zapisují proto, že se jedná o předměty povinné. 68 C. Výuka prostřednictvím vícedenních odborných seminářů konaných mimo prostory vzdělávací instituce (Jitka Hanko, Theodor Klán) 1. Vícedenní výjezdní seminář – Škola lidských práv (ŠLP) a) Úvod Vícedenní výjezdní seminář je specifickou formou výuky, která byla v rámci projektu Právo pro praxi pilotně vyzkoušena ve dvou akademických letech. Náročnost programu a způsob a intenzita výuky samozřejmě závisí především na organizátorech, nicméně tento typ výuky umožňuje kompaktní, soustředěnou, intenzivní práci s minimálními přerušeními a bez vytrhování studentů z kontextu probíhajícího programu. Vícedenní výjezdní seminář se v rámci projektu Právo pro praxi uskutečnil pod názvem Škola lidských práv, jako předmět byl garantován Katedrou mezinárodního práva, a byl primárně zaměřen na ochranu lidských práv. V obou uspořádaných vícedenních (5denních) seminářích bylo odučeno více než 60 výukových hodin a 18 hodin besed s hosty. Víceméně každý výukový blok navíc vyžadoval předběžnou přípravu studentů z předem zaslaných materiálů a podkladů. Metoda vícedenního intenzivního semináře s ubytováním studentů v jednom objektu mimo fakultu a bydliště umožňuje mnohem intenzivnější práci na tématech výuky, dlouhé výukové bloky umožňují použití časově náročnějších metod výuky, zároveň poskytuje prostor pro výměnu názorů a pohledů na probíraná témata, a to – mimo jiné – v neformálním prostředí např. večerních setkání, a to jak mezi studenty samotnými, tak s lektory, případně hosty. Tento typ upořádání výuky v neposlední řadě přispívá k vytváření profesních i přátelských kontaktů mezi studenty různých ročníků v rámci jedné fakulty, což má jednoznačně pozitivní vliv na posílení vědomí neformální sounáležitosti s touto fakultou. U vícedenního výjezdního semináře je potřeba definovat jeho zásadní cíl a zjistit, zda se ho nedá dosáhnout běžnou výukou a jaká jsou pozitiva využití této metody výuky. Následující kapitola proto nabízí na příkladu realizovaných dvou ročníků Školy lidských práv (dále též ŠLP) použití této metody. Dá se použít u homogenní skupiny studentů jednoho ročníku, pro předstátnicovou přípravu, pro studenty píšící diplomové práce z příbuzného oboru na různých katedrách, případně pro studenty prvních ročníků jako průřez právními obory nebo profesemi. Dá se použít napříč ročníky, kde se může věnovat tématům, kterým není ve fakultním kurikulu vymezen dostatečný prostor, novým oborům práva, které se teprve rozvíjejí. To vše musí lektor posoudit předem a ve výsledku rozhodnout, zda je pro jeho cíl tato metoda přínosem. b) Cíl předmětu Lidská práva jsou oblastí, na kterou lze nahlížet z různých rovin a úhlů. Jsou oblastí, která bude vždy aktuální jak v mezinárodněprávním, tak vnitrostátním kontextu, jelikož jsou důležitá ve vztazích mezi jednotlivcem a státem. Regulují výkon státní moci nad jednotlivci, podřizují ji kontrole, zaručují svobody jednotlivcům v jejich vztazích mezi sebou a vůči státu a požadují na státech, aby uspokojovaly základní lidské potřeby osob v mezích jejich jurisdikcí. Přesto je to oblast výuky, která je často pojímána jako překvapivě marginální a vyučována v obecné poloze bez důrazu na praktickou a každodenní přítomnost v našich životech. I v praxi je oblast lidských práv marginalizována a jejich hlavní garant – stát a jeho instituce – nedokáže vždy zajistit jejich progresivní ochranu. V tomto směru je funkce státu velmi často nahrazována fungováním občanské společnosti, především neziskovými a nevládními organizacemi. 69 Prvotním cílem ŠLP bylo studenty seznámit s praktickými stránkami ochrany lidských práv ve vícerém smyslu: lektory jsou právní odborníci z neziskových organizací, které se zaměřují na jednotlivé aspekty ochrany lidských práv, ze státní správy i soukromé sféry, studenti pracují s případy z praxe a pracují metodami, které simulují reálné situace. Studenti získávají větší přehled o tom, jak je možné lidská práva prosazovat v každodenním životě, ve své profesi. Cílem ŠLP je vzbudit u studentů větší zájem o lidská práva a přispět k tomu, že respekt lidských práv se stane trvalou součástí rozhodování a jednání budoucích právníků v jejich profesích. Zároveň je jim představena celá škála činností neziskového sektoru a právních expertů, kteří v něm pracují. Získávají tak – mnohdy zcela nečekaný – obraz možného povolání právníka. Sekundárně ze samotného interaktivního charakteru výuky v rámci ŠLP plyne další cíl/výsledek ŠLP, a to rozvoj osobních a sociálních/profesních dovedností studentů: znalost a uvědomování si sama sebe, posuzování a pochopení vlastních motivů ve vztahu k druhým, uvědomění si vlastních předsudků a kolektivních archetypů. Na druhé straně se rozvíjí komunikační dovednosti: naslouchání, vzdorování tlaku skupiny či lektora, rozvoj argumentačních schopností a dále pak dovednosti při řešení konkrétních, reálných problémů: vyhledávání informací, přijímání rozhodnutí, správné usuzování a řešení konfliktů. c) Cílová skupina Škola lidských práv je určena pro studenty 3.–5. ročníků, především proto, že je k řešení problémů, se kterými se pracuje, potřebná určitá úroveň vědomostí, na jejichž základě se může pracovat v náročnějším módu práce, dochází k rozvíjení těchto vědomostí a naplňuje se tak primární funkce vysokoškolského semináře. Účast studentů nižších ročníků přináší přesto pozitivní vklad v tom, v nadsázce řečeno, že tam, kde jedni hledají paragrafy, oni používají „selský rozum“, který mnohdy zcela rozvrátí komplikované teoretické konstrukce a vrací právo tam, odkud vychází – ke spravedlnosti a základním otázkám fungování lidské společnosti a individua v ní. Velikost skupiny je omezena požadavkem na aktivní participaci účastníků v debatách, skupinové práci a maximálním využití zapojení studentů do práce. Ideální velikost skupiny je 20–25 studentů. d) Způsob výuky Základní východisko výuky na ŠLP lze shrnout do pojmů: interaktivita, odbornost, praxe. Výuka je založena na aktivní participaci studentů formou diskuse, samostatného zpracovávání případů, hledání postupů právního řešení zadaného problému a skupinové práce. Praktický charakter výuky je založen především na výběru lektorů z praxe. Praktická orientace se dále promítá ve výběru a struktuře výukových bloků. Studenti v drtivé většině po krátké rekapitulaci teorie přecházejí k řešení konkrétních případů z praxe, ať už osobní, nebo praxe lektora. Praktickou část výuky naplňují také bloky věnované praktickým komunikačním dovednostem, jejichž výběr vychází z variability právních profesí a studia. Co se struktury semináře týče, je dobré věnovat velkou pozornost zahájení. V úvodu celého vícedenního semináře je potřeba zorganizovat seznámení účastníků mezi sebou i s programem. Pro seznámení účastníků je možné použít některou z mnoha seznamovacích aktivit. Velice dobré a osvědčené je na začátku zapsat jednotlivá očekávání a zároveň obavy studentů z tohoto setkání. Organizátorovi dává možnost hned na začátku korigovat některé představy, domluvit pravidla, vyvrátit obavy, vysvětlit nejasnosti. Papír se zapsanými obavami a očekáváním je dobré uložit, aby se mohl použít při závěrečném hodnocení kurzu. Uvedení do semináře se daří prostřednictvím hry, ve které si studenti vlastně začnou hned první večer osvojovat metodu práce, kterou v průběhu pobytu mnohokrát uplatní. Jde o výběr případu, 70 který je možné posuzovat přísně právnicky, ale i laicky. Na ŠLP se osvědčil „případ tří námořníků“. Jedná se o skutečný případ, ve kterém bez předběžné průpravy studenti řeší etické otázky, dostávají se k dichotomii zákona a spravedlnosti, takže již v úvodu řeší zásadní otázku, která často provází případy porušování lidských práv. BOX 17: Příklad seznamovací aktivity Kdo sedí vedle mě Studenti sedí v kruhu, lektor/ka je rozdělí do dvojic, jak sedí vedle sebe. Studenti mají 3–5 minut (podle velikosti skupiny) na to, aby si navzájem o sobě sdělili základní informace: jméno, zájmy a co považují za důležité o sobě říct – lektor může doplnit zadání např. o důvod, proč se student přihlásil na tento předmět. Po uplynutí stanovené doby dvojice všem ostatním představují jeden druhého maximálně v několika větách – to může stanovit lektor podle velikosti skupiny. „Vedle mě sedí Hana, chodí do 4. ročníku, tančí street dance, baví ji správní právo, mluví finsky a ráda cestuje. Přihlásila se, protože ji zajímá životní prostředí.“ Výhodou tohoto typu představování je podání rozšířené informace o jedinci, i to, že ho představuje někdo jiný. Odstraňuje se tak bariéra ostychu, který mnozí cítí, když mají více hovořit o sobě před neznámými lidmi. V krátkém časovém úseku se lektor a studenti o sobě dozvědí poměrně velké množství informací. Potřebné materiály, realizační pomůcky / personální náročnost / časová náročnost: příprava 5 minut, průběh aktivity podle počtu účastníků, cca 20 minut u 20 představení. Případ tří námořníků Skutečný případ 4 ztroskotaných britských námořníků z plachetnice Mignonette z roku 1884 je dobrým příkladem procvičení práce ve skupině, argumentace, řešení etických otázek, které mohou být v rozporu se striktním výkladem zákona. Zadání: Při ztroskotání lodi uprostřed Atlantického oceánu se ve člunu s minimálními zásobami jídla a vody zachránili čtyři námořníci. Byl to kapitán Thomas Dudley, první důstojník Edwin Stephans, námořník Ned Brooks a Richard Parker – 17letý plavčík. Během pár dní bylo jasné, že zemřou žízní nebo hladem. Kapitán v tom smyslu i psal své manželce. Kapitán proto navrhl, že by měli losem vybrat jednoho, kterého zabijí a snědí, aby ostatní přežili. Plavčík byl zesláblý, nekomunikoval, další dva návrh odmítli. Prohlásili: "Pokud máme zemřít, měli bychom zemřít všichni společně." Během dalších dní kapitán přesvědčil Stephanse, že jeden z nich musí být obětován pro záchranu ostatních a že jasným kandidátem je Richard Parker. Byl sirotek, neměl ani manželku, ani rodinu a byl již blízko smrti. Ostatní věděli, že se blíží k pásmu, kudy vedou lodní trasy. Dohodli se na tom, že pokud neuvidí loď ani další den, Richarda zabijí. Brooks se nechtěl zabití účastnit, uchýlil se na druhou stranu člunu a schoval se, aby nic neviděl. Kapitán bodl plavčíka do krku, Stephans držel plavčíkovi nohy. Smrt nastala okamžitě. Všichni tři vypili krev a jedli srdce a plíce tři následující dny. Čtvrtý den je zachránila německá loď Montezuma. Všichni tři byli velmi zesláblí. Prvního důstojníka a kapitána museli vytáhnout na loď pomocí lana. Zachránění muži nakonec přistáli v Anglii. Otázka: Jak byste se zachovali vy v podobné situaci? Spáchali podle vás námořníci nějaký zločin a jaký? 71 5–10 minut na diskusi Pokračování zadání: Dudley, Stephans a Brooks předstoupili před Námořní úřad, aby vysvětlili příčinu chlapcovy smrti. Případy podobné tomuto se stávaly i v minulosti, a tak Dudley, Stephans a Brooks byli velice překvapeni, že byli okamžitě obviněni z vraždy. Později byl Brooks viny zproštěn. Následuje rozdělení studentů na tři skupiny: žalobci, obhájci a soudci. 5–10 minut (podle diskuse k předešlé otázce – zda se ukázalo příliš rozporů mezi názory, nebo naopak panuje shoda v pohledu na věc) Zadání: Připravte si argumenty pro obhajobu, žalobu, pro rozsudek. Následuje malý moot court – 5–10 minut žaloba, 5 minut obhajoba, 5 minut na poradu soudců a vynesení rozsudku. Shrnutí: Konfrontace s rozsudkem – Rozsudek soudu zněl, že Dudley a Stephans jsou vinni vraždou. Trest smrti, běžný trest za vraždu, byl v jejich případě změněn na šest měsíců vězení. Diskuse 5–10 minut o rozsudku, možnost vybrat analogie ze současného života a jejich řešení a dilemata (tím se může diskuse prodloužit podle potřeb lektora a zájmu studentů). Lektor musí být zdatný moderátor diskusí. Zároveň si hned v neformálním prostředí seznamovacího večera vyzkouší relativně častý model skupinové práce. Studenti nejdříve musí individuálně rozhodnout, zformulovat své argumenty, postupně se slučují do větších skupin, kde argumenty formulují společně. Nakonec je veřejně obhajují a své postoje vysvětlují. Z každé právní oblasti, na kterou je vícedenní seminář zaměřen, je možné zpracovat do podobné hry nějaký právně zajímavý případ, kde má organizátor k dispozici příběh, možné protichůdné pozice, různé role, které studenti mohou zastávat, a rozsudek nebo jiné ověřené právní řešení, které slouží na závěr jako vysvětlení právních závěrů. Co se uspořádání výuky týče, osvědčila se výuka v blocích a besedy s hosty. Výukové bloky byly v jednom dni 2–3. Výuka se odehrávala v dopoledním (9–12) a odpoledním bloku (14–17). Případně se mohou použít tři bloky kratší. Počet bloků záleží na tom, zda je večer ještě naplánovaná beseda s hostem. Je potřeba také zohlednit náročnost výuky ke konci týdne, takže je lepší ke konci dávat více kratších bloků, kdy je koncentrace snadnější. Obvykle trvá blok 3 hodiny, tj. 4 výukové hodiny, s přestávkami (větší – cca 15 minut – po 90 minutách, kratší – 5 minut – po 45 minutách). Tento rozsah výuky ponechává dostatek prostoru na rekapitulaci základních teoretických východisek, jejich procvičení na praktických případech různou formou skupinové práce, diskusi a zhodnocení celé aktivity. Tento model blokové výuky se organizátoři snaží prosadit jako výchozí model. Tři hodiny výuky dále nabízejí možnost kratší simulace, malých simulovaných soudních jednání (moot court), které se stávají velmi často používanou metodou. Není vyloučena ani celodenní aktivita vzniklá sloučením dvou až tří výukových bloků. Toto je nesporná výhoda výjezdního se72 mináře, kde časová dotace jednotlivých aktivit není omezena běžným rozsahem 45 až 90minutové výuky. Výuku s lektory doplňují večerní besedy s hosty. Hosty zpravidla bývají významné osobnosti právního života. Formát besedy může být libovolný. ŠLP pracuje s formátem volného úvodu, kdy host představí svou profesi a zvolí jeden nebo více aspektů své specializace, které považuje za zajímavé nebo kontroverzní. Případně může vybrat jeden specifický, nebo naopak zcela aktuální problém, kterým se v dané chvíli zabývá. Po krátkém úvodním slovu je zahájena debata, ve které mají hlavní prostor studenti. Večerní debaty s hosty jsou obvykle 90minutové, od 20 hodin. Příklad programu – zde program ŠLP 2012 Výjezdní seminář – Škola lidských práv 2012 Jůnův Statek, Sedlec u Prahy, 30. 9. – 4. 10. 2012 Dopoledne Neděle 30. 9. Odpoledne 14.00–16.00 Ubytování Pondělí 1. 10. 9.00–12.00 Antidiskriminace Michal Čermák (bývalý vedoucí Antidiskri- minačního oddělení, Veřejný ochránce práv) Úterý 2. 10. 9.00–12.00 Řekni, co si myslíš, a dosáhni, čeho chceš (komunikační dovednosti) Jan Gruber Středa 3. 10. 9.00–12.00 Mezinárodní aspekt pronásledování nacistických zločinců David Kohout (PF UK) Čtvrtek 4. 10. 9.00–12.00 Hate crimes Klára Kalibová (InIustitia) Večer 16.30–18.00 Tři námořníci: „icebreakers“ na úvod 19.30–21.00 prof. Vladimíra Dvořáková předsedkyně Akreditační komise 14.00–17.00 Lidskoprávní aspekty zásahů do způsobilosti k právním úkonům Zuzana Durajová, Maroš Matiaško (Mental Disability Advocacy Center) 14.00–17.00 19.00–21.00 Řekni, co si myslíš, a dosáhni, čeho chceš (komunikační dovednosti) Jan Gruber 14.00–17.00 Účast veřejnosti na rozhodování v praxi (Ekologický právní servis) 14.00–17.00 Profesní etika právníka Vítězslav Dohnal (Pro bono aliance) JUDr. Václav Láska advokát 17.30–19.00 JUDr. Lenka Bradáčová vrchní státní zástupkyně v Praze 17.30 – 19.00 Večeře, odjezd 73 Diskuse jsou dobrým doplňkem výuky především proto, že studenti mají možnost rovnou aplikovat nové poznatky, případně je konfrontovat s postoji hosta. Atraktivita zvolených hostů samozřejmě přispívá k celkovému dojmu ze semináře. Ve zpětných vazbách se často objevuje údiv a radost studentů z toho, že v tak malém počtu 20 lidí mají téměř exkluzivní možnost neformálně diskutovat např. s ministrem spravedlnosti, předsedou Ústavního soudu a dalšími významnými osobnostmi právního života. e) Hodnocení předmětu Proaktivní přístup studentů je zásadní pro dobré fungování semináře a pro jeho efektivitu. Od samého začátku, už sepsáním očekávání od semináře, se stávají studenti aktivními participanty. Po každém výukovém dni probíhá následující ráno, před zahájením výuky, stručné zhodnocení výuky předchozího dne – pozitiva i negativa, dojmy z každého výukového bloku. Na konci pobytu se spolu s organizátorem vrací studenti k původnímu zápisu očekávání a obav a projdou je bod za bodem, zda se očekávání naplnila, co se nepodařilo, v čem je ŠLP naopak předčila. Toto je velice významná rekapitulace pro studenty, protože zpětně zhodnocují svoje vlastní představy a provádějí korekce. Tím se minimalizuje zkreslení výsledného vnímání semináře a umožňuje to studentům reflektovat i jejich vlastní podíl na průběhu semináře. Dále jsou studentům rozdány anonymní evaluační dotazníky, které stručně shrnují výuku, organizaci a dojmy z celého pobytu. Dotazník je vyhodnocen, hodnocení je zasláno jednotlivým lektorům se souhrnem připomínek k jejich výuce. Organizátor ŠLP s pomocí dotazníků může modifikovat charakter a průběh dalšího ročníku. Zásadní je zároveň účast garantujícího pedagoga na výjezdním semináři, aby mohl dobře vyhodnotit zpětnou vazbu od studentů a od organizátora. Poznatky potom zpracovává ve zprávě použité pro organizaci dalších ročníků tohoto typu výuky. 74 Příklad dotazníku PF UK PRAHA – ŠKOLA LIDSKÝCH PRÁV, 30. 9. – 4. 10. 2012 DOTAZNÍK Milá účastnice, milý účastníku Školy lidských práv, prosíme Vás o vyplnění tohoto dotazníku (samozřejmě anonymně). Kde je to možné, zakroužkujte hodnotu na stupnici od jedné do osmi (1–8), kdy: 1 značí nejhorší (nejmenší spokojenost) 8 značí nejlepší (největší spokojenost) Jde nám o hodnocení relativní, tedy porovnání jednotlivých bloků mezi sebou. I pokud se Vám líbila většina bloků, zkuste mezi nimi určit, které více a které méně, a podle toho dávejte známky. I blok, který se Vám líbil, může dostat při porovnání s ostatními třeba 3. Současně pod každým programovým blokem najdete místo pro vyjádření Vašich připomínek a postřehů. A. všeobecně úroveň stravování úroveň ubytování celková organizace ŠLP zápis do předmětu instrukce a informace před odjezdem organizace v průběhu workshopu 12345678 12345678 12345678 12345678 12345678 12345678 B. program 1. Jan Vyklický (Soudcovská unie ČR) – Lidská práva pod ochranou soudní moci 12345678 připomínky: ....................................................................................................................... ........................................................................................................................................... 2. Jan Gruber – komunikační dovednosti 12345678 připomínky: ....................................................................................................................... ........................................................................................................................................... Další výukové bloky k doplnění dle programu 75 C. poznámky Zajímalo by nás, jak jste se o ŠLP dozvěděli, jak Vám vyhovovalo složení výukových bloků, témat, výběr lektorů (poměr fakultních/nefakultních expertů) atd. Pokud máte jakékoli jiné připomínky (třeba i pochvalné) k čemukoli, co se týká ŠLP, směle do toho a nešetřete místem: Děkujeme. f) Předmět z pohledu pedagoga i. Požadavky V této části příspěvku se zaměříme jak na požadavky, které jsou kladeny na organizátora ŠLP, tak na požadavky, které by měli splňovat lektoři a na které by měl organizátor předmětu myslet při výběru vhodných lektorů. Je potřeba zdůraznit, že vícedenní seminář může buď celý organizovat pedagog-organizátor, nebo může část úkolů přenést na externí subjekt. Tak tomu bylo v případě ŠLP, kde organizaci, programové zajištění a samotný průběh zajišťovala nezisková organizace Pro bono aliance. V případě, že se pedagog rozhodne seminář uspořádat vlastními silami, je potřeba samozřejmě počítat s mnohem větším množstvím času, energie a práce. Pedagog-koordinátor by měl mít odborné znalosti a zkušenosti s organizováním vzdělávacích seminářů. Je potřeba, aby uměl zpracovat harmonogram postupu, být flexibilní v případě změn programu, musí být schopen pracovat v termínech a vyžadovat jejich dodržování od dalších spolupracovníků. Ke kvalitní přípravě a průběhu vícedenního semináře jsou nezbytné dobré kontakty na osoby z právního prostředí, které mohou v rámci předmětu a v souladu se zaměřením předmětu studentům nabídnout své zkušenosti z praxe jako lektoři. Musí mít také kontinuální, aktuální přehled o zajímavých případech, osobnostech a tématech, které může pro organizaci semináře použít. Podstatná je také znalost poměrů v dané vzdělávací instituci, pod jejíž záštitou se předmět koná. Při výběru lektorů by měl koordinátor především sledovat, zda jsou schopni vyučovat i jinak než frontálně, zda jsou schopni předávat své vlastní, dlouholeté zkušenosti z praxe v daném oboru, kterému se věnují, studentům. Výhodou je vždy kreativita, flexibilita a otevřenost pro spolupráci s koordinátorem. Školu lidských práv zajišťovala po obsahové a organizační stránce nezisková organizace Pro bono aliance, která má s pořádáním tohoto typu výjezdních seminářů dlouholeté zkušenosti. Další popis se proto vztahuje na situaci, kdy pedagog komunikuje s garantem, dodavatelem a se studenty. ii. Časová náročnost Přípravu na konání výjezdního semináře je nutno zahájit nejpozději 6 měsíců před termínem konání. Škola lidských práv se koná v období konec září – říjen, proto byl duben–květen optimálním obdobím pro zahájení přípravy. Z pohledu propagace předmětu a výběru studentů jsou lepším termínem konání jarní měsíce (ovšem s ohledem na výuku a zkouškové období), protože podzimní termín je komplikovaný letními prázdninami, kdy je ztížená komunikace se všemi zúčastněnými. 76 Pokud se jedná o nový předmět, je potřeba zajistit včasné podání žádosti o zařazení předmětu do informačního systému na vědeckou radu. Dále je třeba ohlídat sepsání anotace a začlenění předmětu do informačního systému, přiměřené kreditové ohodnocení a ponechat dostatek času na informační kampaň, v rámci které by se o předmětu měli dozvědět studenti. V neposlední řadě je třeba včas vybrat studenty, kteří se budou moct semináře zúčastnit. Příprava vícedenního výjezdního semináře zahrnuje především vyhledání vhodného dodavatele, vypracování harmonogramu příprav do termínu konání semináře, dohodu o rozdělení úkolů, tj. sestavení programu a zajištění lektorů, zajištění prostor, sestavení rozpočtu nákladů, propagaci mezi studenty a výběr studentů. Dalším krokem koordinátora je účast na samotném semináři, kterého se účastní jako supervizor, moderátor – včetně večerního programu s hosty a studenty. Celkově jde o relativně časově náročnou aktivitu, jejíž příprava je rozložena do více měsíců s různou intenzitou práce. Přibližně 6 měsíců před termínem konání je potřeba organizačně ošetřit konání semináře v rámci fakulty a případně zajistit dodavatele, který se postará ve stejném období o zajištění vyhovujících prostor. Zhruba 2 (v případě konání v letním semestru) měsíce před termínem konání je potřeba zajistit propagaci předmětu, výběrové řízení a výběr studentů. U zimního semestru je potřeba přičíst čas letních prázdnin, není možné nechávat výběr a potvrzení účasti studentů až po jejich skončení. Průběžně je potřeba komunikovat s dodavatelem ohledně programu. Ten by měl být finalizován nejpozději 2 měsíce před termínem konání, aby byl dostatek času na schválení a případné úpravy garantující katedrou. Měl by zde být i prostor pro případné neočekávané změny. Komunikace se studenty o organizačních otázkách (ubytování, stravování, příjezdy, distribuce programu a výukových materiálů) je odpovědností dodavatele, který nejpozději dva týdny před termínem konání rozesílá podklady od lektorů a potvrdí se studenty jejich účast. Program semináře Téma semináře může na základě znalosti činnosti organizace případně aktuálnosti určitého partikulárního problému zadat organizátor (PF UK) a dohodnout oblast, které by se lektor měl věnovat. Organizátor musí předem jasně stanovit kritéria pro obsah, rozsah a náročnost výuky, může si popř. vyžádat od lektorů, aby mu dopředu zaslali zadání a/nebo osnovu svého semináře, popř. i zadání, která připravují pro studenty. Další variantou je, že pedagog-koordinátor sestavuje program sám. Musí potom počítat s dostatečnou časovou rezervou pro oslovení potenciálních lektorů. Pevný rozvrh je připraven cca 2 měsíce před konáním ŠLP, nicméně situace si někdy může vyžádat úpravy v době, kdy jsou uchazeči pro ŠLP již vybráni a rozvrh již zaslán. Je potřeba ho začít připravovat aspoň 3 až 4 měsíce předem a rozhodně mít zajištěnou náhradní variantu pro případ, když některý z bloků odpadne. Propagace předmětu Pedagog-koordinátor rozhoduje, jakým způsobem zveřejní informace o konání předmětu ŠLP a jaký informační kanál je nejvhodnější k oslovení cílové skupiny. Zároveň zajistí jeho začlenění do informačního systému vzdělávací instituce. Anotace předmětu poskytuje základní informace o jeho náplni, způsobu a termínech výběrového řízení. Zveřejnění informací je nutné již v období května, tak aby výběrové řízení trvalo nejméně 1 měsíc. Ukazuje se jako velice účinné zveřejnit informace o konání předmětu a výběrovém řízení na internetových 77 stránkách (aktualitách) ústavu/katedry odpovědné za záštitu konání předmětu ŠLP. Vhodné je také zveřejnění prostřednictvím jiných internetových kanálů. Vyvěšování plakátů s informativním obsahem se neukázalo jako způsob komunikace s cílovou skupinou, který by měl uspokojivý dopad a zvýšil obecnou informovanost mezi adresáty. Výběr studentů Zápis do předmětu má podobu výběrového řízení, a to zejména s ohledem na malou kapacitu předmětu. V rámci propagace se uvedou podmínky (přihláška a motivační dopis) a kontakt na organizátora. Organizátor přijímá jednotlivé přihlášky společně s motivačními dopisy uchazečů. Pedagog-koordinátor s uchazeči komunikuje, poskytuje další informace o probíhajícím výběrovém řízení, případně žádá uchazeče, aby doplnili svoje údaje. Přijímání přihlášek trvá cca do 15. června. Po ukončení přijímání přihlášek uchazečů pedagog-koordinátor ve spolupráci s fakultním garantem (pokud jím není on sám) provede výběr osob, v počtu cca 20–25 s tím, že zároveň stanoví vhodné náhradníky pro případně odhlášené vybrané uchazeče. Výběr osob probíhá do konce června. Studenti jsou o výsledku řízení informováni e-mailem a jsou povinni svou účast potvrdit, aby mohli v případě jejich neúčasti být osloveni náhradníci. Zdánlivě vzniká velká časová rezerva výběru studentů (konání v září/říjnu, výběr do konce června), nicméně tento model je osvědčený i s ohledem na studenty, kteří mají možnost si zorganizovat program již před letními prázdninami, případně včas svoji účast zrušit. Pokud se seminář koná v jarních měsících (květen/červen), je možné otevřít seminář k přihláškám v únoru a přijímací řízení uzavřít do půlky dubna. Vybíráni by měli být zejména studenti, kteří disponují obecnými znalostmi problematiky lidských práv, trestního, občanského, správního a mezinárodního práva. Tyto nároky obecně splňují studenti vyšších ročníků, od 3. ročníku výše. Vybíraní studenti by měli být dostatečně komunikativní a schopni pracovat v týmu/dvojicích a formulovat jasně své myšlenky a argumenty a musí být schopni vést polemiku s ostatními studenty. Při výběrovém řízení by měli být vybíráni ti, u kterých je navíc předpoklad, že disponují širším všeobecným přehledem. Bonusem při výběru osob, které vyhovují výše uvedeným kritériím, může být jejich větší celkový všeobecný přehled a angažovanost studenta např. v sociální oblasti (opětovně v případě předmětu, který je orientován na lidská práva). iii. Organizační zajištění Organizační zajištění je zprostředkováno neziskovou organizací Pro bono aliance, která dlouhodobě usiluje o zvýšení účinnosti právního systému při ochraně lidských práv a dalších veřejných zájmů. Jednou ze stěžejních aktivit Pro bono aliance jsou vzdělávací akce v této oblasti pro studenty práv a právní profese (blíže o činnosti organizace: www.probonoaliance.cz). iv. Materiální náročnost / personální náročnost Organizačně je na místě konání ŠLP vždy přítomna alespoň 1 osoba, která se stará o plnění rozvrhu komunikací s pedagogy a studenty a dalšími organizačně provozními činnostmi bezprostředně souvisejícími s ŠLP. Materiálně je předmět zajištěn dodavatelem, který zajistí místo pro konání semináře, ubytování a stravu pro studenty a lektory, dále lektory, kteří si připraví vše potřebné pro svůj seminář nebo workshop předem s tím, že některé materiály jsou e-mailem distribuovány studentům, aby se s nimi mohli důkladněji seznámit. 78 Pro tento typ semináře je zapotřebí ubytovací zařízení se standardně technicky vybavenou velkou místností s možností volného uspořádání židlí a stolků. Technické požadavky jsou notebook, dataprojektor nebo velký monitor, flipchart. S ohledem na co nejnižší náklady a ekologický aspekt jsou studijní podklady rozesílány výhradně e-mailem, případně je lektoři v tištěné podobě přivezou v omezeném počtu sami. Je dobré zajistit např. přístup do ASPI od některého z nakladatelství právnické literatury, využít knihovnu PF UK a studentům včas poskytnout odkazy na internetové stránky, kde si mohou potřebné zákony stáhnout. Finančně je potřeba počítat s částkou alespoň 700 Kč/student/den, dále s odměnami lektorům, jejich cestovným, pronájmem místnosti a techniky. Je potřeba zvážit, zda je možné uhradit studentům cestovné (pokud se seminář koná ve větší vzdálenosti od fakulty, případně zajistit společnou dopravu autobusem – tedy pronájem autobusu), platbu za služby dodavateli a mzdové prostředky pro organizátora. Obecně lze říci, že nízkorozpočtový výjezdní seminář je možné na 5 dní při počtu 25 studentů uspořádat za 180 000 Kč. v. Budoucí využitelnost Škola lidských práv je důkazem, že tento model výuky, dokonce orientovaný i na stejné téma, je možné s klesajícími časovými nároky na organizátora pořádat opakovaně. Také stále vysoký zájem studentů o další ročníky potvrzuje životaschopnost takového modelu výuky. Do budoucnosti se dá využít kontaktů na ubytovací zařízení, lektory, hosty, takže práce je méně časově náročná. g) Předmět z hlediska studenta i. Požadavky Pro ŠLP je podmínkou ukončený 2. ročník studia. Student by měl mít obecné znalosti, či základní přehled v oblasti, které se daný předmět věnuje – lidská práva a dále základy ústavního, trestního, správního a mezinárodního práva. Student musí být komunikativní, být schopen pracovat v týmu nebo dvojicích a formulovat své argumenty a vést polemiku s ostatními studenty; musí být schopný přijmout aktivní úlohu ve výuce. ii. Časová náročnost Časově nejnáročnější je samotný seminář, který trvá 4–5 dní, fakticky od rána až do pozdních večerních hodin, s přestávkou na oběd. Celý seminář je výrazně náročný na koncentraci a udržení pozornosti. Přibližně 2 týdny před zahájením semináře dostanou studenti podklady k nastudování. Předběžná příprava je zcela zásadní a podstatná, protože bez ní se úroveň možné práce automaticky snižuje. iii. Budoucí využitelnost I přesto, že lze očekávat, že většina studentů se výhradně lidskoprávním tematikám ve své budoucí kariéře věnovat nebude, budou touto zkušeností získanou v ŠLP ovlivněni a formováni a jsou nadějí, že lidskoprávní aspekt je bude doprovázet v jejich každodenní práci, ať už na pozici státního zástupce, soudce, advokáta či v jiné oblasti justice nebo v soukromém sektoru. Studenti získávají rozšířený pohled na další škálu práce právníka – v tomto případě odborníka v neziskovém sektoru. Studentům je představena řada neziskových organizací s praktickými ukázkami jejich práce. Dalším jednoznačným pozitivem je osvojení si metod interaktivní výuky, která jim může být inspirací např. v povolání vysokoškolského pedagoga. Neméně důležitý je také vznik sítě kontaktů navázaných mezi studenty za týdenního pobytu, která jim může dál pomoci lidsky i profesně v budoucnu, a posilují se tím také vazby mezi budoucími absolventy Právnické fakulty UK. 79 h) Vybrané zdroje Pracovní materiály a archiv Pro bono aliance 2. Obecné závěry a) Popis metodiky Vícedenní výjezdní seminář poskytuje studentům i učitelům jedinečnou možnost důkladné intenzivní společné práce na jednom místě, soustředěné na jedno nebo několik málo témat, která mohou být v tradičním kurikulu nedostatečně zastoupená, byť se jedná o témata důležitá (např. lidská práva, otázky profesní etiky atd.). Namísto tradičních seminářů, které trvají vesměs 90 minut, umožňují výjezdní semináře organizovat výuku do bloků po cca 3 hodinách. Je proto možné využít i časově náročnějších výukových metod, jakými jsou např. hra, simulace nebo vícestupňová skupinová práce. Zároveň tento prostor umožní lektorovi probírat dané téma do mnohem větší hloubky, rozvést diskusi se studenty, pracovat s náročnějšími texty a případy z praxe. Učitel také získá více prostoru na ověření získaných znalostí u studentů a zpětnou vazbu. Rozmanitost a větší počet výukových celků vedených různými lektory poskytuje studentům možnost seznámit se s prací více osobností z daného oboru. V případě ŠLP se jednalo především o neziskové organizace primárně zaměřené na ochranu lidských práv a životního prostředí, které do semináře vnášely otázky profesní etiky. Studenti se tak mohli seznámit s právní praxí prezentovanou právními experty z neziskového sektoru, a to především prostřednictvím práce na konkrétních příkladech z jejich praxe. Výjezdní seminář může sloužit i jako prostor pro pilotní odučení nového tématu případně jako prostor pro „rozšířenou výuku“ předmětu, který se v rámci fakultního kurikula nedá např. z časových důvodů odučit časově náročnějšími metodami. Celý komplex výuky v rámci vícedenního semináře je možné obohatit o besedy s hosty. b) Přínosy metody Hlavní výhodou vícedenního výjezdního semináře je vytvoření prostoru pro intenzivní interaktivní výuku kompaktní, relativně malé skupiny studentů, a to časově náročnějšími metodami. Výuka se přitom může důkladně věnovat tématům, která jsou jinak vyučována jen okrajově nebo v nedostatečném rozsahu. Studenti se díky zapojení právních odborníků z praxe jako lektorů seznámí s celou škálou praktických právních otázek a jejich řešením v praxi. Jednoznačným přínosem je tak doplnění pedagogického sboru PF UK o externí odborníky z praxe. Pozitivním aspektem této formy výuky je také možnost intenzivně pracovat v uzavřené skupině, a to aniž by byli studenti z výuky a jejích témat vytrhování všemožnými rušivými vlivy, které pražská metropole nabízí. Nedílnou součásti semináře je průběžné hodnocení výukových celků studenty, diskuse jak v rámci výuky, tak ve volném čase, např. při večerních posezeních se studenty i hosty. Organizátor dostává tedy vlastně vícenásobnou zpětnou vazbu, tj. v průběhu semináře i a na konci pobytu. Metodický rámec jednotlivých výukových celků rozvíjí u studentů dovednosti, které ocení především v praxi při výkonu nejrůznějších právních povolání: ať už jde o skupinovou práci, argumentační dovednosti nebo schopnost nalézat nevšední právní řešení problémů. Neposlední výhodou této metody je vytváření neformálního společenství studentů napříč ročníky a tím posilování pocitu příslušnosti k právnické fakultě. c) Limity metody Metoda vícedenního výjezdního semináře je především náročná na přípravu, a to jak po odborné stránce, tak logisticky. Klade poměrně vysoké nároky na jejího organizátora, a to i při relativně malé skupině studentů (max. 20–25). 80 Úspěšné sestavení týmu odborníků, kteří se účastní jako lektoři i jako hosté, je do značné míry závislé na osobních kontaktech organizátora. Tady může organizátor zvážit, zda nepoužije pro vytvoření a zajištění programu externího dodavatele, tj. například organizaci, která má s pořádáním seminářů rozsáhlé zkušenosti. Tak tomu bylo při organizaci Školy lidských práv, na které organizaci a program zajistila nezisková organizace Pro bono aliance. Tím se náročnost pro organizátora zásadním způsobem snížila a mohl se plně věnovat zajištění předmětu na fakultě a výběru uchazečů a potom být na místě po celou dobu semináře přítomen jako supervizor. Ani pro studenty není náročnost malá. Většina výukových bloků vyžaduje předběžnou přípravu již před příjezdem. Práce v průběhu samotného semináře je velice intenzivní, vyžadující aktivní účast studentů, často až 9 hodin denně. Tento celodenní program ještě bývá doplněn večerními besedami s hosty, které jsou opět založeny na aktivní participaci studentů. Jedná se o metodu, která má oproti seminářům probíhajícím v budově fakulty zvýšené požadavky na materiální zajištění – je potřeba zajistit ubytování a stravování pro studenty, lektory a organizační tým, pronájem vhodné učebny a techniku. d) Zpětná vazba a evaluace předmětů Pro získávání zpětné vazby slouží průběžná bezprostřední evaluace odučených předmětů. Dalším stupněm zpětné vazby jsou anonymní evaluační dotazníky, které studenti vyplňují na konci pobytu před odjezdem (vzor dotazníku byl uveden výše). Tyto dotazníky se týkají jednotlivých výukových celků, které studenti hodnotí v kontextu všech dalších a programu jako celku, a dále se vztahují i na celkovou organizaci semináře. V dotaznících je prostor pro vyjádření doporučení, dalšího slovního hodnocení. Organizátor poté zpracuje bezprostřední ohlasy a jednotlivé dotazníky do celkového hodnocení (možné i v podobě grafu), které spolu s partikulárním hodnocením včetně přepisu poznámek k jednotlivým výukovým celkům poté zasílá lektorům. Ke zhodnocení celého semináře dále slouží revize původních očekávání a obav, které studenti formulují na úvod svého pobytu. Tento postup slouží i pro sebereflexi účasti studentů samotných. e) Shromažďování příkladů dobrých praxí Výuka prostřednictvím vícedenních výjezdních seminářů je limitovaná počtem míst, a proto je předmětem výběrovým. Je proto možné vybrat studenty, u kterých se v motivačních dopisech a životopisech projevuje nadstandardní zájem o dané téma a aktivní přístup k dané problematice i studiu samotnému. Studenti ve velice koncentrované podobě získají přehled o ochraně lidských práv v praxi, kromě advokacie, soudů a státního zastupitelství se také seznámí s celou škálou právní praxe v neziskovém sektoru, poznají řadu neziskových organizací, kde mohou následně získat praxi, stáž nebo dokonce zaměstnání. Osvědčilo se zvát jako lektory právě i právníky z neziskových organizací, kteří přednášejí o problematice přímo „z terénu“ – pro studenty je to často první setkání s takto praktickým výkladem právní ochrany lidských práv, zvláště pokud si na příkladech z praxe mohou rovnou vyzkoušet jejich řešení. Dalším zásadním přínosem této formy výuky je použití interaktivních metod výuky s důrazem na komunikační dovednosti studentů a práce s „živými případy“, což je, mimo jiné, umožněno výukou v tříhodinových blocích. Tento rozsah výuky poskytuje dostatečný prostor na procvičení látky při použití příkladů, skupinovou práci, diskusi, shrnutí a teoretické zastřešení probírané látky. Proaktivní přístup studentů se promítá v průběhu celého pobytu i v poskytování bezprostřední zpětné vazby k proběhlé výuce v diskusi s pedagogem-koordinátorem. Intenzita práce v jednotlivých výukových blocích je umocněna vyžadovanou předběžnou přípravou studentů z předem rozeslaných studijních materiálů. Celý vícedenní seminář je zaměřen na velmi intenzivní práci v kompaktní skupině, k čemuž velmi přispívá konání mimo Prahu, s ubytováním v místě konání. 81 Z evaluačních dotazníků získaná zpětná vazba jednoznačně podporuje konání takovýchto vícedenních seminářů. Nejčastějšími pozitivy jsou praktický charakter a rozmanitost témat, dobrá volba lektorů a hostů, neformálnost, ale přesto náročnost semináře, možnost strávit více času pohromadě s ostatními studenty a poznání nových metod práce, které se běžně ve fakultní výuce neužívají. 82 D. Teoretická průprava v praktických právních dovednostech (Kateřina Kloubová, Karolina Žákovská) Další aktivita projektu Právo pro praxi byla zaměřena na zavedení, resp. inovaci teoretické výuky praktických právních dovedností. Právními dovednostmi se přitom rozumí například schopnost napsat základní právní text (smlouvu, žalobu, stanovisko), schopnost rozpoznat a řešit profesní etická dilemata, argumentační schopnosti (znalost a schopnost použití základních argumentačních pravidel, komunikační dovednosti) či schopnost sepsat základní akademický text (seminární či diplomovou práci). Základem výuky je důraz na zapojení studentů, kteří si teoretické poznatky o právních dovednostech osvojují praktickými úkoly, k jejichž zpracování jim je poskytována zpětná vazba vyučujícím. Osvojení praktických právních dovedností je na Právnické fakultě UK cílem několika předmětů. Jedná se o předměty zaměřené na: a) etiku v právní teorii a praxi, b) argumentační schopnosti (moot court), c) praktické právní psaní (v češtině a angličtině). V následujícím textu je pozornost věnována jednotlivým předmětům, které se výukou výše uvedených dovedností zabývají. 1. Etika v právní teorii a praxi (Kateřina Kloubová, Michal Urban) Dovednosti související s etickými otázkami jsou na Právnické fakultě UK vyučovány v rámci předmětu Profesní etika v právní teorii a praxi. a) Úvod Hlavní ambicí předmětu Profesní etika v právní teorii a praxi je seznámit studenty se základními pojmy, otázkami a dilematy, kterými se zabývá profesní etika, a to pomocí netradičních výukových metod. Předmět je koncipován tak, aby mohli být studenti v co největší míře zapojeni do průběhu jednotlivých lekcí, ať už prostřednictvím řešení právních případů, řízených diskusí, skupinové práce nebo besed s odborníky z praxe. b) Cíl Hlavní cíl předmětu spočívá v představení základních pojmů z oblasti profesní etiky a zejména pak otevření stěžejních otázek a dilemat, na která narážejí právníci v praxi. Dosavadní zkušenosti totiž naznačují, že s řadou eticky významných otázek se studenti nepotkají na fakultě, ale až v praxi, přičemž předchozí studium je nedostatečně připravuje na jejich řešení. I když pochopitelně nelze dopředu předjímat všechny eticky relevantní situace a těm se při výuce věnovat, přesto je možné alespoň ty nejtypičtější studentům předestřít a zejména pak o nich diskutovat. Význam profesní etiky totiž spočívá mimo jiné v tom, že vede právníky k promýšlení širších souvislostí jejich profesního působení. Studenti si proto v rámci tohoto předmětu na konkrétních případech zkouší, jaké situace absolventi právnických fakult v praxi řeší, co vše při jejich řešení musí zvažovat a k jakým důsledkům jednotlivá řešení mohou vést, a to jak pro právníka samotného, tak pro právnický stav i pro celou společnost. Jedná se buď o skutečné případy, o kterých se rozhodovalo v České republice nebo v zahraničí, nebo o situace hypotetické. 83 c) Cílová skupina Předmět je nabídnut studentům 2.–5. ročníku, přičemž přítomnost studentů napříč ročníky se velmi osvědčuje. Studenti vyšších ročníků jsou logicky lépe obeznámeni s konkrétními právními ustanoveními a systémem práva, mladší studenti zase spoléhají více na zdravý rozum a cit pro správné řešení, což ve výsledku debatu značně obohacuje. Studenti v tomto předmětu by samozřejmě měli nepochybně být ochotní diskutovat, a to jak mezi sebou, tak s vyučujícím a s odborníky z praxe. Co se velikosti skupiny týče, ideální počet je okolo 20 studentů, maximální počet se pak pohybuje okolo 30 studentů. d) Způsob výuky Seznámení s profesní etikou by nemělo být jen teoretické, ale především praktické. Jak už bylo uvedeno výše, v jednotlivých seminářích probíhají besedy s odborníky z praxe, řízené diskuse, skupinové práce studentů a řešení modelových případů. Postupně tyto jednotlivé výukové metody stručně charakterizujeme a popíšeme, jak se jejich zapojení osvědčuje v kurzu věnovanému profesní etice. Besedy s odborníky nesporně pomáhají propojovat seminární výuku se světem právníků, kteří nejrůznější otázky týkající se profesní etiky řeší ve své každodenní praxi. Jejich přítomnost v předmětu určitě také studenty nalákala, protože studenti si obecně často stěžují, že se během studia nedostatečně setkávají se zástupci praxe. Pozitivním zjištěním je, že oslovení advokáti a soudci se svým zapojením do výuky vesměs velmi ochotně souhlasí. Co se plánování jednotlivých seminářů týče, osvědčuje se vždy mít jeden až dva semináře bez hosta a teprve poté zařadit besedu. Předchozí semináře fungují jako příprava na besedu, což studenty jednak motivuje, jednak vyučujícímu značně usnadňuje situaci, protože sporné případy či těžké otázky na dosavadní judikaturu může odkázat do diskuse s hostem. Dobrou zkušenost máme i s tím, když jsme se na další hodině vrátili k besedě před týdnem, zhodnotili ji, vyzdvihli z ní nejdůležitější momenty nebo nalezli odpovědi na některé z těch otázek, které jsme řešili na dřívějších seminářích. Nejlépe se nám osvědčují ty besedy, kdy host začne jen s krátkým, zhruba dvacetiminutovým úvodem, a zbytek hodiny patří diskusi. Studenti se pak logicky ptají na to, co je opravdu zajímá, často se doptávají i na to, co se řešilo v minulých hodinách. Celkově dávají daleko větší pozor, než když host více než polovinu svého vystoupení věnuje přednášce. Pokud jsou tedy studenti na besedu připraveni (např. přípravou otázek, na které se chtějí ptát, předchozím řešení případů, na které nemají definitivní odpovědi) a host se omezí zprvu jen na relativně krátký vstup, ukazuje se tato metoda jako velmi přínosná. Skupinová práce má velký význam zejména u relativně velkých skupin, kde logicky nemůže mluvit více než několik jedinců. Předtím, než se položená otázka či zvolený případ začne řešit dohromady s celou třídou, osvědčuje se proto nechat skupiny (o velikosti od 2 do 6 studentů) zadání nejprve prodiskutovat ve skupině. Nejenže musí pak zákonitě být aktivních více studentů, ale zpravidla to zvyšuje i zájem o výsledné řešení, soutěživí jedinci navíc chtějí ukázat, na co všechno jejich skupina přišla. Někdy může chvíli trvat, než si studenti na tento způsob práce zvyknou, celkově ovšem umožňuje aktivní zapojení většímu počtu studentů a na základě zkušeností z kurzu profesní etiky ho nelze než doporučit. Skupiny mohou vznikat náhodně, podle toho, jak studenti sedí, nebo například tak, aby v nich byli zastoupeni studenti všech ročníků. Je dobré skupiny obměňovat, aby studenti nepracovali stále se stejnými kolegy. Etické otázky bývají často obtížné, řada z nich nemá jednoduchou odpověď, kterou by bylo možné studentům prostě nadiktovat. Proto i koncepce celého předmětu počítá s tím, že o řadě věcí se na semináři bude především diskutovat. Zpravidla nejprve ve skupinách a teprve poté celá třída dohromady. Aby nicméně diskuse nekončily jen rozpačitým konstatováním, že vlastně všichni mají tak trochu pravdu a není možné k tomu říct o mnoho víc, je třeba vždy dopředu promyslet 84 Box 18: Příklad zadání skupinové práce Z následujících vlastností soudce vyberte 7 nejdůležitějších: Nestrannost Nezávislost Bezúhonnost Spravedlnost Obhajovat dobrou pověst soudnictví Důstojnost Nemožnost zkorumpování Nebýt ovlivněn veřejným míněním, zájmy politických stran Nediskriminovat Úcta k ostatním soudcům, účastníkům, úředníkům Mlčenlivost Odborná znalost možná řešení daného problému a připravit pro studenty něco víc, než jsou schopni vymyslet oni. Může to být silný argument, který je nenapadl, rozhodnutí soudu, které se podobným případem zabývá, nebo argumentace nějaké jiné autority. Ne všechny diskuse musí končit tím, že se všichni shodnou na jednom jediném řešení, je ovšem dobré, aby všichni měli na závěr pocit, že se něco nového dozvěděli, byť by to byly třeba „jen“ argumenty zastánců opačného řešení. Diskusi musí vyučující vést, tj. má sice nechávat promlouvat a posléze diskutovat představitele jednotlivých skupin, ale jeho úkolem je zabezpečit, že se každý dostane ke slovu, že se nebudou příliš opakovat stejné argumenty, aniž by na to bylo poukázáno, že budou studenti svá tvrzení podpírat příklady atd. Debatu také zpřehlední to, když ji učitel (nebo student) v průběhu a zejména pak na konci shrne. Řešení modelových případů představuje jednu z hlavních výukových metod, pomocí které je možné profesní etiku velmi dobře vyučovat. Její podstata je jednoduchá: studenti řeší nikoli abstraktní otázky, ale konkrétní, reálné nebo hypotetické případy. Případy záměrně neříkají všech85 ny podrobnosti, některé okolnosti si studenti mohou a vlastně i musí domyslet proto, aby případy mohli vyřešit. Zvažování jednotlivých okolností a alternativ, jak daný případ posoudit, umožňuje studentům vidět situaci plastičtěji a lépe ve výsledku pochopit obecnou normu, která se na daný případ vztahuje. Tuto normu mohou, ale také nemusí mít k dispozici. Velmi zajímavé je kombinovat tuto metodu s prací ve skupinách a pozorovat, k jak odlišným závěrům jednotlivé skupiny dospívají a jaké argumenty a okolnosti pro ně byly rozhodující. Opět platí, že důležitější než se dobrat správného rozhodnutí (tj. například toho, jak danou situaci posoudil Ústavní soud, pokud daný případ posuzoval) je vykreslení případu v jeho komplexnosti a zvažování všech relevantních argumentů. V kurzu se mají studenti naučit posuzovat případy pokud možno samostatně, ne si jen zapamatovat, jak danou kauzu posoudil soud. Myšlenkový proces, kterým studenti dosáhnou své odpovědi, může být tedy cennější než odhadnutí správného (tj. soudem judikovaného) závěru, pro který ovšem studenti nemají argumenty. Box 19: Ukázka dvou rozebíraných případů Advokát Vaňátko podal žalobu k soudu soudce Nápravníka. Shodou okolností se stalo, že se potkali jednoho večera v místní restauraci (oba měli v plánu večer o samotě). Advokát Vaňátko si k soudci nepřisedl, ale u stolu soudce se zastavil a přibližně 20 minut spolu hovořili. Náhoda chtěla tomu, že i strana žalovaná měla ten večer v restauraci svého zástupce, advokáta Vzpurného. Porušil soudce zmíněným jednáním nějaké pravidlo chování? V soutěži Právník roku pořádané soukromou společností EPRAVO.CZ (záštitu nad soutěží převzal ministr spravedlnosti), za spolupořádání České advokátní komory, byl v kategorii správní právo oceněn soudce Nejvyššího správního soudu Y. Pro oblast lidská práva a právo ústavní byl oceněn soudce Z., který je soudcem u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. a) Měli by soudci Y. a Z. přijmout ocenění (obsahuje i finanční odměnu) ? b) Zvažte stejnou otázku ve chvíli, kdy cenou není finanční odměna, ale pouze upomínková plaketa. e) Hodnocení předmětu Jednalo se o volitelný předmět a jeho anotace dávala studentům dostatečně jasně najevo, jakým způsobem bude práce v semináři probíhat. Zřejmě proto se na seminář přihlásili jen takoví studenti, kteří dokázali výše popsanými metodami práce bez problémů pracovat. Seminární diskuse byly živé, ve skupinách studenti skutečně diskutovali zadané úkoly a celkově byl ze studentů cítit autentický zájem o probíraná témata. Je zřejmé, že pokud by se jednalo o předmět povinný, skladba studentů i jejich motivace by byly odlišné. Jak nicméně dokládají zkušenosti například ze Spojených států amerických, kde kurzem na způsob profesní etiky procházejí všichni studenti práv, i jako povinný může být tento kurz pro studenty přínosný. Důležité je, aby se z něj neztratil základní požadavek, totiž neučit jen konkrétní právní ustanovení, ale daleko víc probouzet a kultivovat ve studentech schopnost a ochotu eticky složité situace rozpoznávat, učit se je analyzovat a ve výsledku dávat přednost profesně odpovědnému chování. V rámci předmětu Profesní etika každý student sepsal seminární práci, ve které srovnával úpravu advokátské etiky v České republice a v jiném státě. Výsledky svého výzkumu pak vybraní studenti prezentovali na semináři (více viz přiložené zadání práce). Protože ovšem zadání práce bylo relativně volné, ztěžovalo to ve výsledku porovnávat úpravy jednotlivých států, protože každý ze 86 studentů se zaměřil jen na část advokátského kodexu. Pokud má být i v budoucnu seminární práce součástí kurzu, dává větší smysl zvolit otázku konkrétněji, tj. omezit ji jen na část profesní úpravy (například závaznost a vynutitelnost kodexů advokátské etiky). Dovolují-li to fakultní předpisy a není-li potřeba studentům udělovat známku, ale jen zápočet, může být také předmět hodnocen jen dle docházky na semináře a aktivní účasti v diskusích, besedách a skupinové práci. Seminární práci mohou pak vypracovávat jen ti, u kterých předchozí dvě kritéria nejsou dostatečně splněna. Box 20: Příklad hodnocení předmětu formou seminární práce (zadání) Pokyny k vypracování seminární práce Zadání: Vaším úkolem je: 1. provést a písemně vyhotovit rešerši právní úpravy profesní etiky advokátů ve vybrané zemi. Vybírat můžete ze všech zemí světa mimo ČR (případně můžete zpracovat úpravu nějaké organizace, např. EU). Rozsah práce nechť je v rozmezí 5–10 normostran. 2. být připraven/a prezentovat výsledky svého právního průzkumu ostatním v rámci max. 5minutového vystoupení na semináři Profesní etiky 30. 11. Nedostane se jistě na všechny, ale na každého se může osud usmát a vyvolit ho mezi ty, kteří si užijí svých 5 minut slávy. Půjde potom nejen o obsah sdělení, ale i jeho formu, tj. připravte si také vhodné rétorické figury, dobré příklady a silnou pointu na závěr svého vystoupení. Doporučená struktura práce: 1) Historie/vývoj profesní etiky advokátů v dané zemi. 2) Současná úprava profesní etiky v dané zemi. (Existuje zákonná úprava profesní etiky v dané zemi? Jakých oblastí se týká? Neexistuje-li, existují jiná pravidla, kterými se tamní advokáti řídí?) 3) Porovnání stavu dané země se stavem v ČR (tj. celkově srovnat přístupy k úpravě a poté se blíže podívat na jednu nebo dvě oblasti). 4) Zdroje. Hodnocení: Formální a obsahové náležitosti jak písemně zpracované rešerše, tak úroveň její prezentace na semináři. 87 f) Profesní etika z hlediska pedagoga i. Požadavky Základním požadavkem je obeznámenost se základními právními předpisy, které se týkají jednotlivých právních profesí, včetně předpisů stavovských. Velmi prospěšná je i znalost alespoň některých soudních rozhodnutí. Je dobré, když se učitel nebojí používat popsané alternativní výukové metody. Je nezbytné, aby dokázal se studenty diskutovat a především aby uměl studentskou diskusi dobře řídit. ii. Časová náročnost Pokud nemá učitel k dispozici materiály z podobného kurzu v České republice nebo ze zahraničí, bude třeba počítat s větším časem na přípravu jednotlivých modelových případů a zejména pak zjišťování relevantní tuzemské právní úpravy. Čas nepochybně ušetří hypotetické případy, které lze mnohdy převzít i z jiných právních kultur (tj. např. USA, kde existuje velké množství výukových materiálů). Řadu konkrétních odpovědí ohledně platných předpisů i existující judikatury jistě mohou poskytnout také pozvaní odborníci. Je-li vyučující dobrý manažer a koordinátor, může kurz postavit více na hostech a ostatní semináře pojmout jako přípravu na besedu s hosty. Minimální časová dotace jsou podle naší zkušenosti výuka plus minimálně další 2 hodiny týdně na její přípravu a domlouvání vystoupení hostů. Závěrečné zhodnocení může proběhnout na poslední hodině, pokud učitel stihne do té doby opravit seminární práce. iii. Materiální náročnost / personální náročnost Osvědčilo se zadání případů a případně i stěžejní zákonná ustanovení dávat studentům vytištěná, jednalo se ovšem jen o zhruba dva listy papíru za seminář. Kurz lze zvládnout v jednom vyučujícím, zejména spolupracuje-li se s odborníky z praxe. Pokud by ovšem bylo možné na kurzu spolupracovat s jiným vyučujícím nebo např. doktorandem, je to určitě velká pomoc, zejména při přípravě materiálů a zvládání diskusí se studenty.19 iv. Budoucí využitelnost Poté, co je kurz jednou odučen, může být po jisté úpravě (zhodnocení a aktualizace použitých materiálů a výukových metod, zhodnocení řazení jednotlivých seminářů a pozvaných hostů) nabídnut nové skupině studentů. Náročnost přípravy druhého provedení je proto o poznání menší než provedení prvního. g) Profesní etika z hlediska studenta i. Požadavky Studenti musí mít především chuť o probíraných tématech diskutovat a musí respektovat pokyny učitele, a to jak co do chování při diskusi, tak plnění případných domácích úkolů. Znalost profesních právních předpisů je výhodou, ale není nezbytná. Kurz proto může být otevřen i pro studenty prvních ročníků. ii. Časová náročnost Nejnáročnější bylo sepsání seminární práce a příprava ústní prezentace, případné další domácí úkoly nebyly nijak časově náročné. Protože termín odevzdání seminárních prací byl již v průběhu listopadu, již na začátku zkouškového měli studenti předmět absolvovaný. 19 Na popisovaném kurzu v akademickém roce 2011/2012 se podílel student 5. ročníku PF UK, Tomáš Friedel, který na téma právní etiky zpracovával diplomovou práci. Představoval významnou pomoc zejména při přípravě výukových materiálů, za což mu tímto velmi děkujeme. 88 Box 21: Sylabus předmětu Profesní etika v právní teorii a praxi pro akademický rok 2011/2012 Profesní etika v právní teorii a praxi Zimní semestr akademického roku 2011/2012 Garant předmětu: doc. JUDr. Petr Pithart, dr. h. c. Vyučující: JUDr. Mgr. Michal Urban ([email protected]) Sylabus kurzu 1 12. 10. Úvod do profesní etiky – Mgr. Martin Kopa, PF UP v Olomouci 2 19. 10. Úvod do profesní etiky soudce – institucionální zakotvení postavení soudce – práva a povinnosti soudce 3 26. 10. Práva a povinnosti soudce – způsoby naplnění 4 2. 11. Výběr soudců, kárné řízení 5 9. 11. Etika právních povolání: právně sociologický a praktický pohled soudce – soudce Mgr et Mgr., Ing. Hynek Baňouch, Ph.D. 6 16. 11. Úvod do profesní etiky advokátů 7 23. 11. Právní postavení advokáta, „Etický kodex advokátů“, kárné řízení – advokát JUDr. Ivo Jahelka 8 30. 11. Etické kodexy advokátů v zahraničí – referáty 9 7. 12. Vztah klient – advokát (vznik, obsah, zánik) 10 14. 12. Styk s advokáty u soudu a mimo soud, s účastníky mimo jednací síň a další – soudce JUDr. Vojtěch Cepl 11 21. 10. Závěrečná lekce, hodnocení předmětu Domácí práce V průběhu semestru bude studentům zadáno několik domácích prací drobného rozsahu a jedna práce seminární. Součástí seminární práce bude i prezentace jejích výsledků na jedné z hodin. Zápočet bude udělen na základě: l aktivní účasti na hodinách, l docházky na semináře, l vypracování domácích prací, zejména pak práce seminární. 89 iii. Budoucí využitelnost Studenti si osvojí znalost konkrétních právních předpisů, které regulují jednotlivá právní povolání, včetně znalosti vybraných soudních rozhodnutí. Zejména se ovšem naučí uvažovat o předložených právních případech, vymýšlet argumenty a v diskusi a skupinové práci hledat vhodná řešení. h) Vybrané zdroje Etický kodex (Usnesení Představenstva České advokátní komory č. 1/1997 ze dne 31. října 1996, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky) KOPA, Martin. Neslučitelnost výkonu funkce soudce s jinými funkcemi a činnostmi. Praha: Linde Praha, 2012. ISBN 978-80-7201-873-4. KRSKOVÁ, Alexandra. Etické desatoro začínajúceho advokáta: (vademecum profesijnej etiky). 1. vyd. Bratislava: Iura Edition, 2008. ISBN 978-80-8078-185-9. MOLITERNO, James E.; HARRIS, George. Global Issues in Legal Ethics. St. Paul, MN: West Publishing, 2007. ISBN 03-141-6935-0. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republikyÚstavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii 90 2. Argumentační schopnosti (Kateřina Kloubová, Jitka Hanko) Argumentační schopnosti studentů jsou na Právnické fakultě UK rozvíjeny nejčastěji formou simulovaných soudních jednání (moot court). Tato forma interaktivní výuky je aplikována buď jako samostatný předmět, nebo jen jako jedna z možných metod, které pedagog v rámci svého předmětu využívá. Následující text blíže charakterizuje metodu výuky prostřednictvím moot court. a) Úvod Moot court je simulované soudní jednání, při kterém studenti zkouší vyřešit zadaný případ z pozice soudce, žalované i žalující strany. Jde tedy o řešení zadaného, fiktivního nebo i z reality vycházejícího případu, kde stojí dvě strany proti sobě ve sporu. Úkolem studentů, kteří jsou rozděleni do menších týmů, je pečlivě nastudovat právní případ a předložit soudu natolik přesvědčivou argumentaci, aby rozhodl ve prospěch jejich strany. Moot court je využitelný prakticky ve všech právních odvětvích, jelikož nabízí nekonečné množství variant a modifikací, které se mohou přizpůsobit dané právní výuce. Podstatou moot court je debata. Debata (nebo též diskuse) je způsob vedení dialogu mezi vícero subjekty, který vede k dosažení nějakého rozhodnutí či ozřejmění nějakého problému právě s přihlédnutím k argumentům vícero stran, a tím k poskytnutí různých náhledů na řešení předmětného problému. Zejména v právnickém povolání představují schopnost argumentace, logického uvažování a práce s informacemi jednu z velkých devíz, kterou by právnická fakulta měla své absolventy vybavit. Soutěžící by měli být schopni rozeznat, zda protistrana nepoužívá právní nebo logické klamy, případně na ně upozornit a dokázat danou situaci obrátit ve svůj prospěch. Velkým přínosem je i prohlubování práce s informacemi, které mají studenti k dispozici nebo které si mohou libovolně vyhledat (závisí na zadání). Naučí se tak rozlišovat mezi podstatným a nepodstatným při přípravě argumentace a vyhledávání podpůrných důkazů pro svoje vystoupení. Podle organizace moot court mohou studenti rozvinout své argumentační schopnosti nejen v projevu mluveném, ale také písemném, pokud je v rámci organizace moot court počítáno i s písemným kolem. Aby byla debata konstruktivní, musí mít samozřejmě předem daná pravidla a principy, kterých se musí všichni zúčastnění držet, jinak tento způsob výuky ztrácí smysl. Pro účely seminárního simulovaného soudního jednání nemusí být tato pravidla až tak podrobná a obsáhlá jako při organizování fakultního nebo národního kola moot court. Moot court vede studenty především k práci s případem souvisejícími rozhodnutími jak vnitrostátních, tak i mezinárodních soudních instancí. Studenti musí pracovat spolu, kooperativně. Jejich práce je hodnocena jako kolektivní dílo. Tak se učí nenucenou formou něco, co se jim bude velmi hodit při pozdější profesní praxi. Vlastní debata či soutěž může být podpořena například tím, že vítězům bude udělen zápočet bez dalšího či přislíben předtermín zkoušky či zápočtu bez splnění dalších podmínek pro jeho získání. Debata může mít mnoho formátů, které jsou odvislé od počtu zapojených studentů a jejich rolí, které se mohou měnit. Zohlednit je třeba i celkové zaměření soutěže, tedy i cíle, kterého má být touto soutěží dosaženo. Studenti by měli být schopni svoji roli řádně pochopit a úspěšně ji zastávat před svými protivníky. Tato schopnost může být samozřejmě během studia práv procvičována i jiným způsobem, např. během kolokvií, na interaktivních přednáškách nebo při seminářích využívajících jiných interaktivních metod výuky, moot court má však pro její osvojení zásadní význam. Studenti se cvičí nejen v analýze skutkového stavu a souvisejících právních otázek, ale především se učí – 91 v roli strany ve sporu – vybudovat jednostrannou, a přesto přesvědčující obhajobu zájmů svého klienta s takovými právními argumenty, které přesvědčí soudce nebo rozhodce. Studenti si osvojují během přípravy a při vlastním vystoupení důležité dovednosti, které zvyšují jejich sebedůvěru. Mezi ně patří zejména vytváření si vlastních názorů, které jsou díky přípravě schopni zdůvodnit; tyto názory se pak učí i jasně, srozumitelně a v logické provázanosti vyslovit. Se sebedůvěrou nepřímo souvisí i schopnost a ochota poslouchat názory a argumenty druhých a reagovat na ně. b) Cíl Ve vztahu k výše naznačenému je možné jako cíle této metody výuky uvést následující: l zpestření seminární hodiny, kde si studenti mohou vyzkoušet roli soudce, žalobce i obhájce, l získání přehledu o judikatuře v daném oboru, l získání představy o práci justičních orgánů, l přenesení vědomostí z přednášek a seminárních hodin do simulované praxe při práci v týmu, l možnost porovnat svoje argumentační schopnosti s ostatními studenty, l zlepšení vyjadřovacích schopností a získání sebedůvěry při mluveném projevu v malé skupině, případně i před větším publikem. c) Cílová skupina Moot court jako metoda výuky je vhodná pro všechny studenty práv bez ohledu na ročník studia, jelikož se dá opravdu aplikovat v jakémkoli právním odvětví (např. již v předmětu Římské právo či v moderních právních dějinách). Pro účast na simulovaném soudním jednání je ze strany studentů předpokládána zejména ochota připravovat se poněkud jiným způsobem než v standardních seminárních hodinách a také jistá otevřenost a asertivita. Doporučený počet studentů zapojených do moot court je kolem 15. Maximální počet s přihlédnutím k efektivnosti dané metody je 20 studentů. S přihlédnutím ke skutečným počtům studentů v seminárních hodinách lze v rámci jedné seminární skupiny zorganizovat dvě paralelní, na sobě nezávislá simulovaná soudní jednání s různými případy. Případně zapojit do soudního jednání jen část studentů a z ostatních udělat publikum. d) Způsob výuky i. Formy moot court Z hlediska rozsahu lze rozlišovat moot court mezinárodní, mezifakultní, fakultní, moot court jako samostatný předmět a moot court seminární. Seminární moot court může být připraven pouze pro jednu seminární hodinu, pro několik bloků seminární výuky či pro celý semestr (moot court tak může být vrcholem celé semestrální výuky). Koncepce seminárního moot court může být z časového hlediska vystavena tak, že je pro studenty vytvořen předmět v podobě vícedenního nebo celotýdenního semináře, na kterém se věnují právě a pouze simulovaným soudním jednáním, tj. řeší reálné i fiktivní případy a učí se tímto intenzivním způsobem reagovat spontánně na předem neznámé právní otázky. Tato vícedenní forma výuky má svoje specifika. Během ní například dochází k daleko hlubšímu a intenzivnějšímu dialogu mezi vyučujícím a studenty. Výuka tak není pouhým tlumočením určitého poselství – učiva, ale velmi otevřeným diskusním fórem. Naopak moot court v rozsahu jedné seminární hodiny může vyučující využít pro účely zopakování látky, která byla probrána na minulé hodině, anebo zdůraznění významu látky probírané, případně obojího. 92 Zadání, které směřuje k seminárnímu simulovanému soudnímu jednání naplánovanému na závěr semestru, podněcuje studenty k větší koncentraci na probíranou materii během semestru, protože výuka může postupně nabízet řešení případu. Opět závisí na právním odvětví, ve kterém se tato forma výuky aplikuje. ii. Rozdělení rolí Základem každého simulovaného soudního jednání je rozdělení studentů do dvou týmů, mezi kterými se uskuteční soutěž. Každý tým by si pak ze svého středu měl vybrat vedoucího, který povede celou přípravu týmu na soutěž. V roli soudu může vystupovat menší skupina studentů nebo případně vyučující sám. Role soudců mohou převzít i kolegové z příslušné katedry (vyučující, doktorandi nebo případně pomocné vědecké síly), kteří během příprav na simulovaném soudním jednání neparticipovali a mají žádoucí odstup od samotných účastníků tohoto jednání. Měli by mít předem k dispozici zadání případu a pravidla soutěže, aby se mohli řádně na svoji roli připravit a byli schopni posoudit vystoupení studentů nejen po stránce věcné, ale i procesní. Pokud v roli soudu vystupují studenti, pak je na vyučujícím zhodnocení vypracovaného rozsudku. V daném případě tak jde o soutěž tří stran. Je možné také v rámci jedné případové studie nechat skupiny studentů ve všech rolích prostřídat a dát jim možnost si vyzkoušet, jak odlišně vnímají stejný případ v postavení soudce, žalobce, žalovaného. Zajímavým zpestřením přípravy je studentům dopředu neoznámit, kterou stranu ve sporu budou zastupovat a hájit, což je nutí si během semestru připravit obhajobu obou protichůdných zájmů sporu. iii. Pravidla Pravidla moot court by měla být připravena s předstihem. Vyučující se může inspirovat v pravidlech obsažených v publikacích věnovaných problematice moot court (viz literatura v závěru této kapitoly), která přizpůsobí dle potřeb simulovaného soudního jednání, které připravuje. Konečný soubor pravidel by měli studenti, kteří se účastní jednání, dostat současně se zadáním případu, aby věděli, jak v průběhu soutěže postupovat. Nejdůležitější body pravidel je vhodné zvýraznit, a to nejen v textu, ale také např. umístěním na zeď seminární místnosti. Mezi takové body patří například lhůta pro odevzdání písemných podání či datum, resp. data konání ústní části moot court (v případě, že ústní část probíhá v několika kolech, je vhodné ponechat studentům mezi jednotlivými koly několik dní na přípravu, nejvíce však 1 týden). Pravidla mohou obsahovat i návody, jak pracovat s odbornou literaturou, případně i konkrétní seznam doporučené literatury a judikatury (v případě moot court zaměřeného i na rozvoj rešeršních dovedností se seznam studentům neposkytuje). Seznamy literatury použité studenty by měly být vždy předloženy vyučujícímu, aby mohl lépe vést přípravu obou týmů, případně i protistraně. Pravidla by měla vždy obsahovat lhůty (např. pro vypracování písemného projevu) a časové limity (např. pro ústní vystoupení) a sankce pro případ jejich nedodržení. Pro ústní část moot court je v této souvislosti vhodné připravit si list papíru či kartonu s uvedením zbývajícího času, pomocí kterého je možné studenty informovat o zbývajícím času jejich vystoupení bez toho, aby je vyučující přerušil. Dále by mělo být stanoveno, jakým způsobem budou hodnoceny projevy studentů, zejména zda bude hodnocena zvlášť písemná a zvlášť ústní část, a kolik bodů mohou jednotlivé týmy maximálně získat. 93 Pravidla mohou obsahovat i interní pokyny pro soudce, které nemusí být sděleny studentům. Příkladem takových pokynů je stanovení, kolik otázek může soudce stranám položit, či vymezení hlavních kritérií pro posuzování vystoupení obou týmů. K takovým hodnoticím kritériím náleží zejména: l l l l l l srozumitelnost řeči – přednes by měl být jasný a zřetelný a každé slovo by mělo být slyšet bez ohledu na akustiku místnosti, kde moot court probíhá, racionalita vystoupení – argumentace by měla být strukturovaná a logická, podložená judikaturou nebo právní naukou; v případě, že soudce najde v argumentaci chybnou informaci či nelogičnost, měl by mít podle pravidel možnost na tuto nesrovnalost upozornit, neverbální komunikace – držení těla a gestikulace by měly být přirozené a nenásilné, prokazující zdravou jistotu a přiměřené sebevědomí mluvčího, soudní etiketa – přestože jde jen o simulované soudní řízení, soutěžící by měli ctít soud a v rámci soutěže k němu přistupovat s úctou, na druhé straně nesmí ze strany soutěžících dojít k přehánění, které vede až ke grotesknosti, dodržení časového limitu – dodržení stanoveného časového limitu ukazuje, jak dobře mají studenti promyšlené své argumenty a jak se na svou prezentaci připravili, schopnost reakce na otázky soudce – strany ve sporu by měly být schopny reagovat pohotově a podat vyčerpávající odpověď na všechny vznesené dotazy; tato schopnost prokazuje sílu argumentů dané strany a má klíčový význam pro úspěch v simulovaném soudním jednání. Box 22: Příklad pravidel pro Moot Court z azylového práva20 Pravidla Moot Court z azylového práva PRVNÍ ČÁST Organizace soutěže 1. Moot Court z azylového práva (dále jen „Moot Court“) je soutěží studentů práv simulující skutečný soudní proces. 2. Moot Court je založen na fiktivním případu (zadaný případ dále jen „Případ“). 3. Moot Court se skládá ze dvou částí: a) Písemné kolo se skládá z vypracování dvou memorand – jednoho za stranu žadatele a druhého za stát. b) Ústní kolo. 4. Veškeré dotazy týkající se organizace soutěže prosím směřujte na —————————————————————————————————————————————————————————— 5. Doplňující otázky ohledně pravidel Moot Court nebo Případu prosím směřujte tamtéž. Časový harmonogram Viz. zvláštní příloha 20 Pravidla pro Moot Court z azylového práva sepsali Jan Potucký a Eliška Flídrová, inspirovali se přitom pravidly Rules of the Competition of the Fourth International Asylum Law Moot Court Competition in Ljubljana, Slovenia in April 2004 a pravidly Rules of the International Asylum Law Moot Court Competition in Trnava, Slovakia in 2010. 94 DRUHÁ ČÁST Procesní pravidla Soutěžní týmy 1. Moot Court se účastní dvoučlenné soutěžní týmy. Členové jednotlivých týmů musí být studenty některého z vysokoškolských oborů zaměřených na právo. Oba členové týmu musí společně pracovat na memorandech a účastnit se ústních kol. 2. Počet týmů, které se mohou Moot Court zúčastnit, není omezen. 3. Každý tým bude mít svého kouče. Každý kouč může radit pouze jednomu týmu a nesmí být zároveň soudcem Moot Court. Úkolem kouče je poskytovat odborné rady především v oblasti stylistické úpravy memorand, způsobu právní argumentace a ústní prezentace. Kouč nesmí týmům pomáhat psát jednotlivá memoranda, provádět pro ně rešerše nebo poskytovat přímé řešení Případu. 4. Organizátoři přidělí po doručení přihlášky každému týmu identifikační číslo. Týmy se označují pouze těmito identifikačními označeními. Soudci 1. Hodnotitelé v písemných i ústních kolech budou zkušení odborníci v oblasti azylového práva. 2. Každé memorandum bude v písemném kole ohodnoceno stejnými kritérii hodnocení, které bude za tímto účelem poskytnuto organizátory. Současně se zasláním výsledků písemného kola obdrží týmy i tyto kritéria hodnocení. 3. Hodnotitelé ústních kol se budou odlišovat od soudců, kteří hodnotí memoranda v písemných kolech. Případ 1. Účastníci Moot Court mohou do dne ____ klást organizátorům doplňující otázky, a to ohledně Případu nebo těchto pravidel soutěže. Každý tým může položit maximálně tři doplňující otázky ohledně Případu a neomezené množství doplňujících otázek ohledně těchto pravidel soutěže. Žádosti s doplňujícími otázkami zasílejte za každý tým na e-mail _________________________________ . Odpovědi na otázky budou poskytnuty do pěti pracovních dní a budou současně zaslány všem týmům. Odpovědi na otázky, které by mohly změnit reálie případu nebo jeho řešení, nebudou poskytovány. 2. Případ je situován do prostředí fiktivního státu „Země koruny České“ Písemné kolo 1. Úkolem každého soutěžního týmu v písemném kole je vypracovat na základě Případu: a) stanovisko žadatele (proč ano), b) stanovisko státu (proč ne). 2. Jedno memorandum nesmí rozsahem přesáhnout 2 500 slov. Do rozsahu se nezapočítává, titulní strana a označení účastníků. K určení počtu slov bude použito nástroje „Počet slov“ v programu MS Word 2010. Memorandum musí být dodáno elektronicky ve formátu 95 *.doc/docx, zarovnáno do bloku, řádkování 1,5 a použitý font musí mít velikost 12 typografických bodů. Úprava nadpisů, odrážek a jiných speciálních formátů je ponechána na úvaze týmu. Memoranda musí být doručena organizátorům podle časového harmonogramu a nesmí z nich být zřejmé, kdo je vypracoval. Hodnocení písemných kol 1. Hodnocení je anonymní, hodnotitelům nesmí být známa jména členů týmu ani jiné skutečnosti týkající se týmu, jehož podání hodnotí, s výjimkou identifikačního čísla. 2. Celkové hodnocení se vypočítá jako aritmetický průměr hodnocení obou memorand jednotlivých relevantních soudců. 3. Způsob bodového hodnocení bude týmům sdělen až po vyhodnocení jejich podání. 4. Hodnoceno bude zachycení skutkových okolností, nalezení a formulace právních problémů, práce s judikaturou a literaturou, rozsah a zejména obsah argumentace. Ústní kola 1. Úkolem každého týmu v ústním kole je zastupovat na jednáních účastníky simulovaného sporu zadaného Případu v určených procesních postaveních. 2. Každý tým má na přednesení návrhu nebo vyjádření k návrhu k dispozici časový limit, který bude blíže specifikován. Toto vystoupení může být přerušováno dotazy soudců. 3. Soudce smí prodloužit tento čas o pět minut, pokud o to tým požádá. V tomto případě se stejný čas poskytne i druhé straně. 4. Každý z týmů má předem stanovený časový limit na reakci na vystoupení svého protivníka. 5. Soudce smí prodloužit tento čas o pět minut, pokud o to tým požádá. V tomto případě se stejný čas poskytne i druhé straně. 6. Soudci mají právo klást stranám sporu otázky. 7. Během jednání je povinován k aktivní účasti každý člen týmu. 8. Každý z týmů má k dispozici předem stanovený časový limit na přednesení závěrečného návrhu. Během této doby nesmí být jejich vystoupení přerušeno. 9. Organizátor upozorní soudce vždy jednu minutu před skončením každého časového limitu. 10.Soudce či organizátoři mohou určit odlišný průběh jednání za předpokladu, že bude zajištěno rovné postavení a stejné možnosti prezentace obou soutěžních stran. Hodnocení ústních kol 1. Systém účasti týmů na jednotlivých kolech bude blíže upřesněn. 2. Každý tým bude mít příležitost zastupovat jak stranu žadatele, tak státu. TŘETÍ ČÁST Společná a závěrečná ustanovení 1. Tato pravidla jsou závazná a týmy budou za jejich porušení potrestány, a to podle uvážení soudců. 96 iv. Místnost pro moot court Je na uvážení vyučujícího, zda si rezervuje k účelům simulovaného soudního jednání zvláštní místnost, pokud takovouto místností fakulta disponuje, nebo zda se bude moot court konat v běžné seminární místnosti. Pro zdařilejší průběh moot court lze k tomuto účelu zřízenou místnost na fakultě jen doporučit. U běžných seminárních místností by mělo dojít alespoň k určitým menším úpravám (např. přesunutí lavic a židlí) tak, aby místnost alespoň zhruba připomínala soudní síň. e) Hodnocení předmětu Jak již bylo výše uvedeno, samotná soutěž může končit ve vztahu k formě simulovaného soudního jednání různým způsobem. U seminárních moot court je zpravidla vítězům udělen zápočet z předmětu, resp. získají možnost účastnit se předtermínu zápočtu či zkoušky. V případě moot court ve formě vícedenního soustředění, které je organizované jako samostatný předmět, může být účast v moot courtu hodnocena i jako úspěšné zvládnutí zkoušky. f) Moot court z hlediska pedagoga i. Požadavky Úspěšný a efektivní průběh celého moot court v rámci výuky klade na pedagoga nemalé nároky. Osobní zaujetí a důvěra v tuto formu výuky jsou na prvním místě. Pedagog musí být také studentům zcela otevřený a schopný získat jejich důvěru pro vzájemnou komunikaci. Kromě těchto požadavků je potřebná náležitá profesní úroveň, aby byl pedagog schopen v případě nesprávného průběhu simulovaného soudního jednání zakročit a usměrnit studenty. Pedagog také odpovídá za odbornou úroveň moot court, pokud si nepozve např. profesionálního soudce nebo znalce daného oboru. Důležité jsou i organizační schopnosti, a to i pokud je organizace moot court částečně věcí samotných studentů. ii. Časová náročnost Časová náročnost je závislá na tom, o jakou formu moot court se jedná. U seminárního moot court je nutný počáteční vklad pedagoga do přípravy zadání a pravidel simulovaného soudního jednání, určitý čas dále zabere příprava na ústní část (zejména analýza písemných podání obou týmů). Samotný moot court pak zpravidla probíhá v rámci seminárních hodin. Zcela jiná je situace u fakultního, mezifakultního nebo mezinárodního simulovaného soudního jednání, která jsou velmi časově náročná, a to jak ve fázi příprav, tak i následně v jejich průběhu. iii. Materiální náročnost / personální náročnost Pro organizaci seminárního moot court lze plně využít prostory, kterými disponuje vyučující při běžné výuce, materiální náročnost je tedy minimální. Z hlediska personálního může moot court vykazovat jistou náročnost, pokud je potřebné mít v pozicích soudců nezávislé odborníky z oboru, resp. kolegy z příslušné katedry. V takovém případě je nutné stanovit termín ústní části simulovaného soudního jednání v den, který vyhovuje všem zúčastněným. iv. Budoucí využitelnost Zadání, pravidla i způsob organizace seminárního moot court lze zpravidla využít opakovaně, a to bez větších změn. Je pouze nezbytné je doplnit podněty, které vzešly ze zpětné vazby na již proběhlý moot court. 97 g) Moot court z hlediska studenta i. Požadavky Moot court jako metoda výuky nemusí vyhovovat všem studentům. Zejména introvertní studenti, mající problém vystupovat před větším počtem svých kolegů, budou začlenění simulovaného soudního jednání do výuky odmítat nebo i zcela ignorovat a může se i stát, že přestanou semináře navštěvovat. Na druhé straně účastí v moot court může student mnoho získat, pokud bude ochotný vstřebat víc informací z daného odvětví, než je nutné, a věnovat přípravě o něco víc času. Jak již bylo zmíněno v úvodu, metoda může být aplikována již ve výuce 1. ročníků. ii. Časová náročnost Pokud se jedná o moot court organizovaný v rámci jedné seminární hodiny, pak příprava na něj není rozsáhlejší než v případě běžné seminární hodiny, kdy studenti dostávají zadání s předmětnou materií daného semináře. Pokud se jedná o moot court, na který se studenti připravují během celého semestru, je časová náročnost větší. Studenti by se měli v rámci jednotlivých týmů setkávat a pracovat na písemné části simulovaného soudního jednání a přípravě argumentací v zásadě v průběhu celého semestru. iii. Budoucí využitelnost Moot court se zaměřuje na aplikaci práva v praxi. Využitelnost zkušeností získaných v rámci této metody je tedy značná, ať již se jedná o zlepšení vystupování studentů před publikem a získání sebedůvěry, zformulování právních argumentů, zpracování informací a právních dokumentů, získání přehledu o judikatuře v daném oboru, či zlepšení schopnosti spolupráce s kolegy a práce v týmu pro dosažení maximálního úspěchu. h) Vybrané zdroje DOBSON, A. P.; FITZPATRICK, B. The Observer Book of Moots. Sweet & Maxwell, 1986. KAYE, Tim; TOWNLEY, Lyne. Blackstone's Book of Moots. London: Blackstone Press Press, 1996. ISBN 978-1-85431-516-8. SPILLANE, Meghan. International Moot Court: An Introduction. New York: IDEBATE PRESS, 2008. ISBN 978-1-932716-43-6. WEIZER, P. I. (ed.). How to Please the Court. A Moot Court Handbook. Peter Lang Publishing, 2007. 98 3. Praktické právní psaní (Kateřina Kloubová, Karolina Žákovská, Marta Chromá) Na Právnické fakultě UK jsou v rámci projektu Právo pro praxi vyučovány tři předměty výlučně zaměřené na písemný projev studentů, z toho dva se věnují psaní základních dokumentů v angličtině: jedná se o průřezově koncipované předměty Právní psaní a Essentials of Legal Writing a předmět Legal writing, který se zaměřuje na obchodněprávní problematiku. Následující analýza vychází především ze zkušeností pedagogů těchto předmětů. a) Úvod Formálně a obsahově bezchybný písemný projev patří k základním dovednostem, které by měl dobrý právník v jakékoli právní profesi mít. V tradičních pedagogických formách, které se uplatňují při výuce práva v mnoha studijních programech, je však této dovednosti věnována pouze omezená pozornost, nejčastěji v rámci soukromoprávně orientovaných předmětů. Dovednost dobře napsat právnický text je těsně spjatá s dovedností dobře psát česky nebo anglicky obecně, protože právní psaní v jakémkoli jazyce se liší pouze kontextem, v němž text vzniká. Tento (právní) kontext determinuje volbu jazykových prostředků, stylistických postupů, formálního uspořádání, případně výběr určitých textových vzorců a jejich adaptaci pro konkrétní potřebu (např. klienta). Předměty zaměřené specificky na rozvíjení dovednosti písemného projevu v češtině nebo cizím jazyce mohou studentům usnadnit jak absolvování jiných studijních povinností ještě v rámci studia na fakultě, tak vstup do praxe po absolvování oboru právo. Vzhledem k rozmanitosti právních dokumentů je prakticky nemožné je zcela obsáhnout v rámci jednoho kurzu. Předmět věnovaný právnímu psaní může být koncipován buď průřezově, tedy zaměřit se na nejvýznamnější typy právních dokumentů (např. plná moc, smlouva, žaloba, rozsudek), nebo oborově, kdy je pozornost věnována právním dokumentům typickým pro vybrané právní odvětví (např. obchodní právo). Z hlediska budoucího profesního uplatnění může být pro studenty velmi přínosná výuka písemných dovedností v cizím jazyce; vzhledem k orientaci většiny právních kanceláří je užitečné poskytnout studentům základy právního psaní v angličtině. Výuka právního psaní v angličtině, přestože je v základních principech shodná s výukou příslušných dovedností v českém jazyce, vykazuje jistá specifika. Použití jiných metodických postupů je dáno odlišnostmi nejen jazykovými, ale zejména cílem předmětu. Právní psaní v angličtině má za úkol připravit budoucí právníky používat psanou angličtinu primárně v českém právním prostředí v komunikaci s mluvčími angličtiny, ať už rodilými, nebo užívajícími angličtinu jen jako prostředek komunikace v cizím prostředí, kteří se dostávají do kontaktu s českým právem; jde o interakci jak s právníky, tak klienty. Základem výuky právního psaní, ať už v českém, či anglickém jazyce, je důraz na samostatnou práci studentů, která může probíhat buď přímo na hodině, či formou domácích úkolů. b) Cíl Cílem výuky zaměřené na právní psaní je rozvinout a zdokonalit písemný projev studentů právnických fakult. Nejedná se tedy o předměty „znalostní“, byť znalosti platného práva jsou samozřejmě nezbytné, protože tvoří kontext písemné komunikace a obvykle jsou i předmětem písemného textu. Po absolvování předmětů by studenti měli: l znát obecnou strukturu základních typů právních dokumentů, l umět dohledat v platném právu formální a obsahové náležitosti konkrétních právních dokumentů, 99 l umět se jasně a srozumitelně písemně vyjadřovat, umět písemně argumentovat, l umět sestavit a formulovat právní text v omezeném čase, l být schopni písemně komunikovat způsobem, který jejich komunikačního partnera od další komunikace neodradí, ale kterým naopak dosáhnou cíle komunikace. U výuky v angličtině jsou klíčovými dovednostmi bezchybně napsat anglický text, zohlednit především právní a kulturní odlišnost komunikačního partnera, jenž je většinou nerodilý mluvčí angličtiny, rozlišit jednotlivé stylové vrstvy právnické angličtiny (formální vs. neformální jazyk, žargon) a smysluplným způsobem je při psaní využívat. Přidanou hodnotou je u výuky v anglickém jazyce skutečnost, že jsou studenti formou právně lingvistické komparace seznámeni se základními náležitostmi vybraných právních dokumentů angloamerického právního systému. l c) Cílová skupina Schopnost právního vyjadřování písemnou formou je možné rozvíjet od počátku studia. Protože se však jedná o výuku psaní v právním kontextu o právních tématech, je nutné, aby se studenti orientovali alespoň v základech platného práva. Předměty právního psaní v českém jazyce je proto vhodné zařadit do nabídky pro studenty od 2. ročníku výše. V případě právního psaní v angličtině je třeba, aby studenti již složili zkoušku z právnické angličtiny v rámci společného základu, takže se předměty zařazují do nabídky po skončení 3. ročníku. Vysoce žádoucí, ne-li nezbytná, je pravidelná účast studentů na výuce. Předmět proto není vhodný pro studenty, kteří se výuky nemohou (nebo nechtějí) účastnit. Znalost jazyka, ve kterém je výuka vedena, je základní kvalifikační podmínkou pro zařazení do předmětu. Tato podmínka se netýká pouze výuky v anglickém jazyce, má svůj význam také při výuce v českém jazyce, pokud čeština není mateřským jazykem studenta. Cílem předmětu samozřejmě není učit studenty pravidlům gramatiky či pravopisu, nýbrž je seznámit se specifiky písemného právního projevu. Jak při výuce v českém, tak v anglickém jazyce, je vyžadována základní orientace v českém platném právu a schopnost vyhledat relevantní prameny práva. U předmětů v angličtině studenti aplikují své znalosti angloamerického práva, načerpané ve výuce právnické angličtiny jako předmětu společného základu, a formou elementární právnělingvistické komparace se snaží najít optimální formu svého písemného projevu v příslušné oblasti. Maximální doporučený počet studentů zařazených do předmětů zaměřených na právní psaní, ať už v češtině, či angličtině, je několik desítek (na Právnické fakultě UK je kapacita předmětu Právní psaní 40 studentů, každý ze dvou v angličtině vyučovaných předmětů má kapacitu 60 studentů). Toto omezení je dáno především kapacitními možnostmi příslušných kateder, protože poskytování zpětné vazby studentům v souvislosti s jejich zpracovanými úkoly je časově velmi náročné, stejně jako organizace a hodnocení případného závěrečného hodnocení předmětu. Zápis studentů na předmět může probíhat buď volně, v rámci univerzitního informačního systému, nebo na základě výběru z uchazečů příslušným vyučujícím (např. na základě motivačního dopisu), případně kombinací obou forem (volný zápis studentem po povinné konzultaci vyučujícího). Na Právnické fakultě UK jsou v případě obou v angličtině vyučovaných předmětů vyučující od počátku v osobním (e-mailovém) kontaktu se zájemci o předmět, aby bylo studentům zcela jasné, jaké povinnosti budou muset plnit, pokud se do předmětu zapíšou. d) Způsob výuky Výuku právního psaní je možné pojmout různými způsoby, vždy je však třeba klást důraz na zapojení studentů. Jako vhodná se jeví kombinace přednášek zajišťovaných odborníky na danou problematiku (zejména z praxe, případně též z akademického prostředí) se samostatnou prací stu100 dentů, ať už přímo na hodině, či formou domácích úkolů (pro složitější právní texty je forma domácích úkolů vhodnější). Žádoucí je hojné uplatňování praktických příkladů, a to jak bezchybných právních textů, tak textů vykazujících chyby, které jsou pro dané typy právních dokumentů typické. i. Způsob výuky předmětu Právní psaní V rámci předmětu Právní psaní by si studenti měli osvojit základy psaní stěžejních právních textů, jako jsou smlouvy, soudní podání a odborná právní stanoviska. Tématem jednotlivých hodin jsou různé druhy právních textů, které by absolvent Právnické fakulty UK měl být schopen napsat, přičemž výuka postupuje od jednoduchých právních textů typu plné moci, přes základní dokumenty právní praxe (smlouva, analýza případu, základní soudní podání), po akty aplikace práva (soudní rozhodnutí) a některá specifická soudní podání (kasační stížnost, ústavní stížnost). Pozornost je věnována i správnímu řízení. Výuka probíhá formou kombinace stručného teoretického výkladu o základních charakteristikách daného právního textu a příslušných pramenech právní úpravy a praktické analýzy konkrétních příkladů. V příkladech jednotlivých typů právních textů poskytnutých vyučujícími hledají studenti formální a obsahové chyby a sami následně typově obdobné texty zpracovávají. Na závěr výuky je vyučujícími vytvořen simulovaný případ, v němž jsou studentům prostřednictvím hry na role zadány úkoly spočívající ve zpracování různých typů právních textů. Vedle obsahově a formálně správně zpracovaného právního textu v rámci závěrečného simulovaného případu je úspěšné absolvování předmětu podmíněno též samostatnou prací v průběhu semestru (je tedy nutná více než 50% účast na výuce, případně vypracování zadaných domácích úkolů). Box 23: Rozpis výuky předmětu Právní psaní v letním semestru 2011/2012 1. 3. 2012 8. 3. 2012 15. 3. 2012 22. 3. 2012 29. 3. 2012 5. 4. 2012 12. 4. 2012 19. 4. 2012 26. 4. 2012 3. 5. 2012 10. 5. 2012 17. 5. 2012 Právní psaní (LS 2011/2012) – Rozpis výuky Úvod do předmětu, právní jazyk (doc. Kühn) Plná moc, analýza případu (Mgr. Tahotná, advokátka) Smlouvy (Mgr. Tahotná, advokátka) Soudní podání (odborník z právní praxe) Právní dokumenty ve správním řízení (JUDr. Honusková, JUDr. Svoboda) Judikatura a její používání v právní praxi (JUDr. Komárek) Citace (doc. Bělovský) Soudní rozhodnutí (doc. Kühn) Kasační stížnost (doc. Kühn) Ústavní stížnost (JUDr. Uhl) Společné řešení modelového případu s rozdělením rolí Společné řešení modelového případu s rozdělením rolí ii. Způsob výuky předmětu Essentials of Legal Writing Cílem předmětu je seznámit studenty se základními postupy, které podmiňují dobrou úroveň jejich písemného projevu v právním kontextu. Studenti si tak mohou uvědomit, jak se obsah a forma písemného projevu vzájemně podmiňují a jakými jazykovými a formálními prostředky lze 101 jasně a srozumitelně sdělit zamýšlený obsah jak (právně) poučenému, tak nepoučenému příjemci informace (písemná komunikace právník – právník a právník – klient laik). Předmět vedou dva zkušení učitelé právnické angličtiny, z nichž jeden je právník a rodilý mluvčí angličtiny. Předmět je rozdělen do 10 lekcí, forma výuky je seminární s prvky cvičení. Obdobně jako v předmětu Právní psaní jsou témata a úkoly seřazeny od nejjednodušších po nejsložitější. Jednotlivé lekce zahrnují: l Sestavení životopisu a dopisu mezinárodní právní firmě, kterým student žádá o stáž/práci při svém studiu Box 24: Zadání pro přípravu dopisu Cover Letter l Internship position advertised at http://www.whitecase.com/files/Uploads/Documents/Prague_Career_Brochure_2012.pdf l Maximum one page l Formatting: a) use a readable typeface b) three parts: the beginning, the middle, and the end c) center the letter vertically l Phrasing your sentences: a) omit needless words – try to write clear sentences b) keep the subject, the verb and the object together toward the beginning of the sentence c) prefer the active voice over passive Read the final text of your letter as if you were the officer in the law firm to consider the letter and possibly invite you for the interview Box 25: Ukázka vypracovaného domácího úkolu klasifikovaného „výborně“ Dominika Zentner White & Case (Europe) LLP Na Příkopě 8 110 00 Prague 1, Czech Republic Sedlčany, 12th October 2012 Dear Ms. Zentner Please accept this application for the position of a legal intern in your law firm. Your advertisement was of special interest to me, since as a fourth year student at the Faculty of Law of the Charles University in Prague, I would be glad to be given the opportunity to prove my abilities and acquire further work experience in your law firm. At present, I work as an assistant to a senior partner in a mid-sized Czech law firm Prohral&Skoncil partners. As described in the attached CV, my work consists mainly of con102 ducting research in various fields of Czech law and advising international clients by drafting memoranda and letters of advice in response to their queries. When reflecting upon my future professional life, I hope to become a solicitor in the Czech Republic and to practice pharmaceutical and medical law in particular, as these branches of law are of my utmost interest, particularly because of their close connection with medicine and the possibility of taking part in the exciting process of the development of new pharmaceuticals. I have been constantly working on the development of my language skills ever since I entered primary school, focusing mainly on English and German. I have taken part in a number of international student seminars regarding topics ranging from human rights to current issues in international business law, thereby improving both my language and argumentation skills in interaction with students not only from countries within the European Union. I have also acquired priceless experience regarding working in a group, presiding over discussions and managing one's own team of colleagues, abilities I believe to be crucial for a person willing to become a successful lawyer. It would be my pleasure to be given the opportunity to contribute my skills to such a wellknown and successful law office as yours. I believe I could make a substantial contribution to your office and apply my work experience in order to achieve excellent work results. I hope to meet with you in person to further discuss my qualifications and experience concerning the job offered. I can be reached at +420 111111111 or [email protected]. Thank you for your consideration. Yours sincerely Meloun Červený l Memorandum jako základní forma písemné komunikace v rámci právní kanceláře a navenek. Představení kvaziautentického občanskoprávního případu, kdy anglicky mluvící klient žádá o právní radu. Popis skutkové a právní stránky případu Box 26: Ukázka z prezentace učitele PF UK S. Davidsona k memorandu 103 l l Sepsání celého memoranda k případu pro potřeby právní kanceláře Sepsání memoranda pro potřeby klienta – doporučené způsoby obrany a jejich odůvodnění Box 27: Memorandum – příklad zadání a zpracování Week 2, Oct 15 * Details on the writing of a research memorandum : format and examples. The case: i. You work in a mid-size law firm in Prague. Your boss has assigned you a case involving a client named Rachel Jackson, a USA citizen. Ms. Jackson has come to your office for legal advice regarding a possible divorce from her husband, Matthew Arnold, also a USA citizen. ii. Rachel and Matthew married in Ohio, USA in May 2009. In July 2009, they moved to the CzechRepublic and have lived here permanently since then. Rachel recently discovered in September 2012 that her husband has been unfaithful in the marriage, and she is therefore considering filing for a divorce. iii. Rachel has requested advice on property division in case of a divorce, namely the distribution of a flat in Prague 1 that she and her husband bought together for 30 million crowns in November 2009. The flat was purchased jointly, and is registered in both of their names. iv. Evaluate Rachel’s legal position regarding property division in the event of a divorce. v. Assignment 2: Write only the “Issues” section and “Short Answers” section of a memorandum to your boss evaluating Rachel’s legal position regarding property division in the event of a divorce. (up to 350 words) Deadline for this assignment: Friday – October 19 104 l l Sestavení dopisu protistraně – právník žalobce píše právníkovi žalovaného Kvaziautentický případ rozvodu a majetkového vypořádání – sepsání plné moci udělené žalobcem právníkovi pro případ žaloby Box 28: Příklad zadání plné moci Week 5, Nov 5 * Assignment 5: Power of Attorney: Your client in the above-mentioned dispute for Assignments 2 and 3, Rachel Jackson, is currently in New York and needs you to act on her behalf while she is gone. Write a power of attorney enabling you to act on Rachel’s behalf (up to 200 words). Deadline for this assignment: Friday – November 9 Box 29: Ukázka handoutu k plné moci Power of attorney Also Letter of Attorney: Special type of contractual / conventional representation Procuration / proctor / procurator Attorney(-in-fact) = representative x Attorney-at-law (US) = member of the Bar The right of audience Purpose: an authorization to act on someone else's behalf in various matters (jednat jménem jiného) but in one´s own name (svým vlastním jménem) The person authorizing: principal / grantor / donor zmocnitel The person authorized: agent / attorney-in-fact / (proxy) zmocněnec/zástupce To authorize (authorization) = empower (empowerment) To act at the expense of s.o. The principal is bound by the acts of the agent. The principal designates another person to act on his/her behalf. To grant a POA = issue To revoke a POA, revocation of POA (zrušit/zrušení, odvolat/odvolání): the verb is used in the meaning of “cancelling” as POA is a unilateral act and any unilateral act may be revoked To act in excess of / beyond the authorization granted by the POA Vypovědět plnou moc zmocněncem: to terminate (to give notice of termination) by the agent Types of POA: Written, oral Revocable, irrevocable General, special, limited POA US: durable = UK: enduring / lasting 105 (the donor's intention for the POA to continue after he or she has lost capacity) The power of attorney or letter of attorney ceases to be effective on the death of the principal or termination of agreement in the letter. Remember: The POA you will write is governed by CZECH law; although written in English it should follow the format used in the CzechRepublic – no copies of various US samples available on the Internet! l l l Základní smluvní terminologie a oprava chyb v různých ustanoveních Kvaziautentický případ anglicky mluvícího klienta (architekta) ze zahraničí, který hodlá založit v ČR architektonickou kancelář. Formy podnikání v ČR vhodné pro architekta, sepsání memoranda pro klienta s uvedením pozitiv a negativ u každé podnikatelské formy Shrnutí soudního případu – case brief: úkolem je vybrat nejdůležitější skutkové a právní aspekty zadaného rozhodnutí NS a shrnout podstatné důvody rozhodnutí NS v dané věci Box 30: Ukázka zadání u case brief Week 9, Dec 3 * Writing a case brief- summarising a case and using precise language. * Assignment 8: Write a case brief for a judgment of the Supreme Court distributed during the class: (1) identify the parties to the action; (2) summarise succinctly and clearly the facts giving rise to the legal controversy; (3) state the precise legal issue(s) presented by the facts; (4) summarise the reasoning the court used to reach its decision (this will be the longest section); and (5) state the new principle of law established by the case. The audience for your case brief is yourself or someone else who needs a brief, accurate, and complete summary of the case (approx. 800 words/two pages). Deadline for this assignment: Sunday – December 9 l Závěrečná diskuse a vzájemná zpětná vazba student – učitel Hlavní část každého semináře je věnována základním charakteristikám příslušného typu písemného projevu v angličtině a základním pojmovým a terminologickým rozdílům mezi českým právem a angloamerickým právem v příslušné oblasti. Studenti jsou upozorněni na nejčastější chyby, kterých se dopouští a) v jazyce, b) ve formátu písemného textu a c) v terminologii. Všechny zadané písemné úkoly musí být odevzdány elektronicky do konce týdne, v němž seminář proběhl. Učitel má týden na opravu prací a shrne nejčastější chyby na začátku následujícího semináře (tj. 14 dní poté, co byl úkol zadán, a týden poté, co jej studenti odevzdali). Každý student obdrží opravený písemný úkol, aby měl dostatečnou zpětnou vazbu a při vypracování následného písemného úkolu se mohl vyvarovat stejných chyb. iii. Způsob výuky předmětu Legal Writing Cílem tohoto předmětu je seznámit studenty se základními typy dokumentů zpracovaných v rámci velké obchodní transakce (obchodní smlouvy, problematika obchodních společností 106 apod.). Vyučujícími jsou právníci velké mezinárodní kanceláře (převážně rodilí angličtí mluvčí /UK, US, CA/ a čeští/slovenští mluvčí s právnickým diplomem z univerzity v některé anglicky mluvící zemi /UK, US, CA/) ve spolupráci se zkušenými učiteli katedry jazyků. Předmět probíhá dle následujícího programu: 1. An outline of documents produced by lawyers; presentation materials and exercises; samples of a contract, memorandum, opinion and court filing (documents to be used in the future lectures) Úkol č. 1: a short memorandum on powers of attorney issued by the Executive Director of a limited liability company under Czech law Box 31: Ukázka vypracovaného domácího úkolu č. 1 MEMORANDUM To: From: Re: [Name of the client] Milan Černý Memorandum on powers of attorney issued by an Executive Director of a Limited Liability Company under Czech Law Lecturer’s name: Ivo Bárta Date: 30 June 2011 Statement of facts An Executive Director of a Limited Liability Company (in Czech: společnost s ručením omezeným or s.r.o.) intends to issue a general Power of Attorney. This memorandum is to provide the client with clear and complete overview concerning necessary steps to be taken under Czech law as well as to advise on the contents and the form of the document. Executive director of a Limited Liability Company The issuance of a general Power of Attorney fits within the provision of s.15(1) of the Act No. 513/1991 Sb., the Commercial Code, as amended (hereinafter referred to as the “Commercial Code”), which empowers an Executive Director of a Limited Liability Company to undertake all act usually involved within the course of his ordinary activity, i.e. to grant a general Power of Attorney. General principles as to Power of Attorney under Czech law The Commercial Code does not provide any special provisions regarding issuance of a general Power of Attorney by an Executive Director of a Limited Liability Company. Therefore, the 107 relevant legislation here is the Act No. 40/1964 Sb., the Civil Code, as amended (hereinafter referred to as the “Civil Code”), namely ss. 31 – 33b stipulating the Representation on the Basis of a Power of Attorney. There is only one legal concept under Czech law of a direct legal representation. An agent may act on behalf of a principal upon his/her authorization called an Agreement on a Power of Attorney (in Czech: dohoda o plné moci). The principal shall specify the scope of the agent's powers thereby. It shall be distinguished from the Power of Attorney (in Czech: plná moc), which is only a declaratory document proving to third parties the agent is entitled to act on behalf of the principal. Rights and obligations arise directly to the principal. An agent must be legally qualified for particular acts and his/her interests may not be contrary to interests of a principal. The Power of Attorney may be granted to an individual or a legal entity. If granted to a legal entity, the representative body (in Czech: statutární orgán) or a person who has been granted a substitute power of attorney by legal entity is entitled to act on behalf of the principal. The Power of Attorney may be also granted to more agents together. Unless stipulated otherwise, all the agents must act jointly. Contents and the form of a general power of attorney The scope of the agent’s powers must be defined in the Power of Attorney. The statement that the power of attorney is granted for any legal acts must be hence included herein. Instructions given to an agent that are not included in a power of attorney shall not affect validity or effect of agents’s acts unless the third party knew about these instructions. It is therefore important to include any instructions in the Power of Attorney. A clause providing the Power of Attorney was granted for a definite period of time may be included. The Power of Attorney shall then terminate upon the lapse of such a period. The general Power of Attorney must be elaborated in writing. Only a signature of the principal is required by law in order to be valid. Other relevant issues regarding the Power of Attorney Should the agent contravene the powers arising from the Power of Attorney, the principal shall be bound only on condition he has approved such contravention. Should the principal not approve the contravention, the agent itself shall be bound by the acts. Please note, there are occasions under Czech law, at which a special Power of Attorney in the form of Notarial Deed will be needed. These are e.g. occasions when an agent is to act on behalf of the Current Account Holder pursuant to s.709(3) of Commercial Code or when an agent establishes the Limited Liability Company or signs a Foundation deed on behalf of the founder of the company. The legal concept of Procuration stipulated in s.14 of Commercial Code may, however, help the entrepreneur avoid such problems as this concept entitles the Proxy to perform all legal acts on behalf of the entrepreneur even though a special Power of Attorney is required. The Proxy may not, however, alienate the real estate unless expressly stipulated therein. The Procuration becomes effective upon the day of entry into the Commercial Register. 108 2. Structuring and drafting of contracts; presentation materials and sample contracts Úkol č. 2: in-class - revisions to draft contract distributed during presentation 3. Introduction to the English legal system 4. Securities; sample prospectus; IPO timeline; readings of provided documents Úkol č. 3: drafting of disclosure materials 5. Financing; sample Loan Agreement; reading in advance of the provided document; discussion Úkol č. 4: redrafting of selected provisions 6. Real Estate; sample real estate (plot) purchase agreement; terminology used in real estate development projects and typical stages of a residential development 7. M&A; sample Share Purchase Agreement; reading in advance of the provided document; discussion Úkol č. 5: redrafting of selected provisions 8. Due diligence; due diligence checklist; discussion about the information requested in the DD Checklist Úkol č. 6: Drafting 1–2 pages of the DD Report concerning the findings during the DD (e.g. issues with the title to the land or environmental damage on the plot) 9. Litigation & arbitration; sample letter of claim; terminology used in litigation and arbitration (forums, types of dispute resolution, admissible evidence) 10. Závěrečné shrnutí; feedback Struktura semináře je v zásadě stejná, jako je u Essentials of Legal Writing. Všechny zadané písemné úkoly musí být odevzdány elektronicky do konce týdne, v němž seminář proběhl. Učitel má týden na opravu prací a shrne nejčastější chyby na začátku následujícího semináře (tj. 14 dní poté, co byl úkol zadán, a týden poté, co jej studenti odevzdali). Každý student obdrží opravený písemný úkol. 109 Box 32: Ukázka prezentace externího spolupracovníka katedry jazyků podílejícího se na výuce předmětu Legal Writing Ukázku laskavě poskytl Mgr. Petr Pánek, LL.M. z advokátní kanceláře White & Case. Representations & Warranties Disclosure Petr Pánek Program Overview 1. Brief Introduction to Representations & Warranties 2. How to negotiate (qualifiers and materiality) 3. Mock Negotiation of Representations & Warranties 4. Brief Introduction to Indemnities & Disclosure 5. Mock Exercise on Disclosure Letter 6. Conclusion WHITE & CASE 110 2 1. Representation & Warranties in Common Law Purpose from Buyer’s perspective Help to secure maximum disclosure (esp. if lack of due diligence) Allow Buyer to walk away from deal Provide grounds for indemnification Always keep all three purposes in mind! Buyer cannot ask that the Seller represents untrue or incorrect statements Buyer is entitled to full disclosure Seller can resort to disclosure schedule and agree with due diligence WHITE & CASE 3 2. Knowledge Qualification Example: Except as set forth in Schedule 6.14, there is no proceeding pending or, to the knowledge of the Seller and/or the Company, threatened against the Company. Seller wants to escape liability for matters he had no knowledge about Buyer’s guidance: you should only accept it where the Seller has no knowledge and cannot be required to have such knowledge WHITE & CASE 4 111 Materiality Example: „the Company is not a subject to any material litigation“ Why does the Seller want this concept? Conceal unpleasant info Avoid trivial matters Not to provide for technical breach Not to be chased for small claims Ideal Situation: include objective criteria – define by financial threshold WHITE & CASE 5 3. Mock Negotiation of Reps & Warranties Divide in groups of four, each having 2 representatives of the Seller and 2 representatives of the Buyer in the Project Montreux Representatives of the Buyer present draft of form key reps & warranties they request from the Seller Parties negotiate for 10 minutes with the goal to secure best possible outcome for their client without breaking the deal Evaluation WHITE & CASE 112 6 4. Disclosure Letter ¾Global disclosure ¾Specific disclosure How detailed is it going to be? Buyer should insist that disclosure is made against a specific warranty only Seller should be candid, his counsel responsible for making sure the disclosure is complete and precise WHITE & CASE 7 5. Mock Exercise on Disclosure Letter Representatives of the Seller present draft of Disclosure Letter Partners discuss potential impact on reps. & warranties / purchase price Presentation of outcome Evaluation WHITE & CASE 8 113 e) Hodnocení předmětu Stejně jako samotnou výuku je i závěrečné hodnocení předmětu možné pojmout různými způsoby. Vzhledem k zaměření předmětu by však ověření schopností studenta mělo vždy mít písemnou formu, a to ideálně formu samostatného zpracování vybraného typu právního dokumentu dle zadání. Možné je i průběžné hodnocení domácích úkolů studentů, a to buď výlučně, nebo v kombinaci se závěrečným hodnocením formou zvláštního úkolu. i. Způsob hodnocení předmětu Právní psaní U předmětu Právní psaní byla pro závěrečné hodnocení zvolena forma soudních podání, resp. replik na soudní podání, v kvaziautentických případech zadaných vyučujícími, doplněná o jejich prezentaci v rámci simulovaného ústního jednání před soudem. Studenti vytvoří dvou- až tříčlenné skupiny, kterým je následně losem přidělen případ a role v něm (vždy jedna ze stran sporu). Skupinám, jejichž úkolem je vytvořit prvotní soudní podání (žalobu, kasační stížnost, ústavní stížnost), je stanovena týdenní lhůta pro jejich vypracování. Vypracovaná podání jsou v elektronické formě zaslána garantovi předmětu, který je po kontrole přeposílá příslušným skupinám představujícím protistranu, jejichž úkolem je vytvořit na podání repliku. I zde činí lhůta jeden týden. Repliky jsou prostřednictvím garanta předmětu doručeny skupinám, které vytvářely prvotní podání. Příslušné skupiny – strany sporu se následně setkají v rámci simulovaného ústního jednání, kde své argumenty představí tříčlennému „soudnímu senátu“ tvořenému garantem předmětu a dvěma dalšími vyučujícími. Předmět je uznán za splněný všem studentům – členům skupin, jejichž písemný projev nevykazuje zásadní nedostatky formy či obsahu a jejichž ústní prezentace je srozumitelná. S výjimkou základních náležitostí příslušných právních dokumentů se nehodnotí znalost právních předpisů. Hodnocení předmětu Právní psaní tak kombinuje dovednost kvalitního písemného projevu s prvky moot court. Zkoušce je podrobena též schopnost studentů pracovat ve skupině. Účast na závěrečném hodnocení předmětu je umožněna pouze studentům, kteří se účastnili více než poloviny výukových lekcí a odevzdali alespoň dva z průběžně zadávaných úkolů. Box 33: Příklad zadání simulovaného případu pro předmět Právní psaní Právní psaní – Závěrečné hodnocení Příklad č. 1 Cyklistická přilba Rozsudkem ze dne 20. ledna 2010 (sp. zn. 25 Cdo 2258/2008) potvrdil Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací závěr Městského soudu v Praze (rozsudek sp. zn. 11 Co 501/2007-101), že nepoužití ochranné přilby cyklistou starším 15 let (resp. 18 let dle platné právní úpravy) je porušením obecné prevenční povinnosti upravené v § 415 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (OZ), a může v rozsahu, v němž se podílelo na vzniku (zvětšení) škody utrpěné cyklistou při dopravní nehodě, zakládat jeho spoluzavinění na vzniku škody ve smyslu § 441 OZ. Zadání pro skupinu č. 12: Sepište v zastoupení Ing. Bohuslava Blahoše ústavní stížnost proti výše uvedenému rozsudku NS. 114 Zadání pro skupinu č. 7: Sepište v zastoupení Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, jako vedlejšího účastníka (v původním řízení žalovaného), vyjádření k ústavní stížnosti. Pozn.: Skutkové okolnosti jsou uvedeny ve výše uvedeném rozsudku NS (dohledatelný v ASPI nebo na www.nsoud.cz) Box 34: Příklad závěrečné práce studentů v předmětu Právní psaní (ústavní stížnost k zadání uvedenému v boxu č. 33) DOPORUČENĚ Ústavní soud České republiky Joštova 8 600 00 Brno V Praze, 22. 5. 2012 Ke sp. zn.: 25 Cdo 2258/2008 11 Co 501/2007 Navrhovatel: Ing. Bohuslav Blahoš trvale bytem Cyklistická 12 120 00 Praha 2 narozen 12. 11. 1968 Právně zastoupen: JUDr. Janem Novákem, advokátem, evidenční číslo ČAK č. 2987 Advokátní kancelář Zlatý-Kraus-Kvasnička se sídlem Náměstí jízdních kol 25 120 00 Praha 2 Účastník: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group IČ: 471 16 617 se sídlem Templová 747 110 01 Praha 1 Právně zastoupen: JUDr. Karlem Rondíkem, advokátem, evidenční číslo ČAK č. 8427 se sídlem Pařížská 18 110 00 Praha 1 115 Ústavní stížnost Navrhovatel podává ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 zákona č. 182/93 Sb. o Ústavním soudu proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. ledna 2010 (sp. zn. 25 Cdo 2258/2008). TROJMO Přílohy: l rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. ledna 2010 (sp. zn. 25 Cdo 2258/2008), l rozsudek Městského soudu v Praze (rozsudek sp. zn. 11 Co 501/2007), l plná moc. I. Navrhovatel se touto ústavní stížností ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/93 Sb., o Ústavním soudu domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 25 Cdo 2258/2008). II. Dne 10. 6. 2004 řidič osobního automobilu, který při odbočování nedal přednost, srazil navrhovatele jedoucího na kole a způsobil mu velmi vážná zranění. Navrhovatel se na pojišťovně K. p., V. I. G., domáhal plnění náhrady škody na zdraví (ztížení společenského uplatnění – ZSU), způsobené mu následkem dopravní nehody. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 18. 7. 2007, č. j. 18 C 96/2006-66 určil výši náhrady za ZSU podle znaleckého posudku a zvýšil stanovené odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. na šestinásobek, tedy na 9 514 800 Kč, jako adekvátní náhradu za ZSU. Soud dále dovodil, že nelze náhradu snížit z důvodu spoluzavinění žalobce podle § 441 obč. zák., jelikož z jeho strany nedošlo k porušení právního předpisu a počínal si tak, jak považoval za dostačující při svých zkušenostech s jízdou na kole. III. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 3. 2008, č. j. 11 Co 501/2007-101, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že ohledně částky 2 854 440 Kč žalobu zamítl a ohledně částky 5 074 560 Kč potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce porušil svou prevenční povinnost podle § 415 obč. zák., jelikož musel na základě svých dlouholetých zkušeností vědět, že použitím ochranné cyklistické helmy lze předejít vážným následkům v případě dopravní nehody, tudíž ve smyslu § 441 obč. zák. dovodil, že žalobce spoluzavinil škodu, která mu vznikla, a podle § 136 o. s. ř. určil míru spoluzavinění poměrem 10 %. Proti tomuto rozsudku podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost dovozoval z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatňoval dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nejvyšší soud ČR rozhodnutí odvolacího soudu v otázce spoluzavinění navrhovatele potvrdil. Nejvyšší soud ČR dne 20. ledna 2010 (sp. zn. 25 Cdo 2258/2008) rozhodl, že nepoužití ochranné přilby cyklistou starším 15 let je porušením prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák. a může v rozsahu, v němž se podílelo na vzniku (zvětšení) škody utrpěné cyklistou při dopravní nehodě, zakládat jeho spoluzavinění na vzniku škody ve smyslu § 441 obč. zák. 116 IV. Obecnou prevenční povinnost podle § 415 obč. zák. v tomto případě nelze aplikovat rozšiřujícím způsobem. Ta totiž nastupuje pouze tehdy, nelze-li konkrétní povinnost dovodit ze speciálního ustanovení. Povinnost podle lex specialis v právním řádu jednoznačně existuje, ale týká se jen omezeného okruhu osob. Podle § 58 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 6. 2006, tedy v době, kdy vznikla žalobci škoda na zdraví (dále jen zákon o silničním provozu), cyklista mladší 15 let je povinen za jízdy použít ochrannou přilbu schváleného typu podle zvláštního právního předpisu a mít ji nasazenou a řádně připevněnou na hlavě. Tato povinnost se tedy týká pouze osob mladších 15 let. Zákon o silničním provozu povinnost nosit přilbu pro osoby starší 15 let nestanovuje, ani ji nepředjímá. Takové ustanovení lex specialis neexistuje. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí definuje novou, mimozákonnou povinnost, kterou právní řád ČR nezná a nepředvídá. V případě všeobecné akceptace takového extenzivního výkladu § 415 obč. zák. by nastala absurdní situace, kdy by každý musel předcházet vzniku újmy na svém zdraví všemi dostupnými prostředky, což by znamenalo povinnost používání nejen cyklistické helmy, ale v případě výletu skrz komunikaci I. třídy, kde nebezpečí cyklistovi hrozí výrazněji než kde jinde, také povinnost užívání chráničů páteře, loktů, holenních chráničů atd. Tato situace by se vztahovala i na jiná odvětví lidského života, než jsou sporty, takže žádný jedinec by nesměl v zájmu předcházení újmy na svém zdraví vycházet bez exoskeletu. Proto je rozšíření adresátů této speciální povinnosti pomocí povinnosti obecné, podle názoru navrhovatele, v rozporu s čl. 2 odst. 3 Listiny, tedy: „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ V. Navrhovatel, s ohledem na výše uvedené, tedy dle ust. § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, navrhuje, aby Ústavní soud vydal tento nález: Rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2258/2008-123 ze dne 20. ledna 2010 se zrušuje. Ing. Bohuslav Blahoš ii. Způsob hodnocení předmětů Essentials of Legal Writing a Legal Writing Všechny úkoly, které studenti dostávají k vypracování mimo semináře, se jednotlivě opravují a známkují. Každý student dostane svůj opravený úkol, takže dostává základní zpětnou vazbu a ze svých chyb se může poučit a vyhnout se jim při zpracování dalších zadaní. Celkové hodnocení studenta v daném předmětu je průměrem známek, které student dostal za jednotlivé úkoly. Při hodnocení jednotlivých úkolů se klade důraz na a) adekvátnost zpracování (dodržení formy a relevance obsahu), b) jazykovou správnost a c) dodržení předepsané délky písemného úkolu, která je vždy stanovena počtem slov (přípustná odchylka ±10 %). Domácí úkol je hodnocen pouze tehdy, je-li odevzdán v předepsaném termínu (obvykle do konce týdne, v němž byl úkol zadán). Závěrečnou známku dostane student pouze v případě, byl-li hodnocen ve všech zadaných úkolech. 117 f) Právní psaní / Essentials of Legal Writing a Legal Writing z hlediska pedagoga i. Požadavky Pedagog, který je garantem předmětu, může být buď pouhým organizátorem výuky, nebo výuku osobně provádět. V prvním případě jsou nutné základní organizační schopnosti, včetně schopnosti získat pro výuku vhodné odborníky, ideálně z praxe (důležité jsou proto kontakty na odborníky ve sféře praktických právních profesí, jako jsou advokáti, soudci, notáři či státní zástupci). V tomto případě je zároveň nutné, aby se garant předmětu ujistil, že vybraný odborník je i dobrým pedagogem, který je schopen své znalosti studentům předat, studenty zaujmout a motivovat. Výhodou je skutečnost, že garant předmětu nemusí v takovém případě sám disponovat detailními znalostmi probíraných typů právních dokumentů. Ve druhém případě, tedy pokud garant předmětu výuku provádí sám, nejsou organizační schopnosti nutné, nezbytná je však podrobná znalost probíraných typů právních dokumentů. Žádoucí je důslednost pedagoga při kontrole domácích prací studentů. V případě výuky v anglickém jazyce je garant předmětu povinen zajistit odpovídající jazykovou úroveň výuky, musí proto sám mít výborné jazykové znalosti, přehled o českém právu, základní znalosti angloamerického práva a nezbytné kontakty na odborníky z praxe, kteří jsou ochotni a schopni kvalitní seminární výuku právnického psaní v angličtině vést. ii. Časová náročnost Výuku právního psaní lze z hlediska pedagoga považovat za poměrně časově náročnou, a to zejména ve fázi přípravy a hodnocení předmětu. Časová náročnost přípravy Příprava výuky je náročná zvláště v prvním roce výuky, kdy je třeba zajistit přednášející odborníky (je-li garant předmětu pouhým organizátorem výuky), resp. připravit výukové materiály (zajišťuje-li garant výuku osobně). Skutečná doba potřebná pro přípravu jedné výukové lekce (1,5 hod.) závisí na zkušenostech a schopnostech pedagoga, za minimální v prvním roce výuky lze však považovat 2 hodiny. V dalších letech výuky je časová náročnost přípravy menší, výukové materiály je však nutné průběžně aktualizovat. Časová náročnost průběhu výuky Z hlediska samotné výuky se jedná o předmět standardně časově náročný, obvyklá časová dotace je 2 hodiny týdně. V případě, že garant předmětu výuku pouze organizuje, není nutné, aby se jí vždy sám účastnil, minimálně na první hodině každého vybraného odborníka by však měl být přítomen za účelem ověření jeho pedagogických schopností (doporučujeme tento aspekt nepodceňovat, neboť odborník, jakkoli vynikající, který není zároveň dobrým pedagogem, znamená pro studenty jen minimální přínos). Časová náročnost hodnocení předmětu Hodnocení předmětu je časově náročné z důvodu nutnosti kontroly domácích úkolů předložených studenty, resp. kontroly závěrečných úkolů. V případě hodnocení domácích úkolů lze v případě velkého počtu studentů časovou náročnost snížit hodnocením pouze části odevzdaných úkolů (v takovém případě je ale třeba dbát toho, aby byl u všech studentů zkontrolován obdobný počet odevzdaných úkolů). Je třeba zdůraznit, že na rozdíl od přípravy se časová náročnost hodnocení předmětu v dalších letech výuky nesnižuje. iii. Materiální náročnost Materiální náročnost závisí na zvoleném způsobu výuky. Vzhledem k tomu, že by studenti měli být zapojeni i ve výkladové fázi, je vhodné používat multimediální výukové prostory, tedy místnosti vybavené počítačem s přístupem k internetu a s možností projekce. Variantou je 118 využití počítačových místností, kde mají studenti navíc přístup k právním informačním systémům (stejně poslouží i vlastní notebooky studentů, pokud je v místnosti k dispozici bezdrátové připojení k internetu). Výukové materiály je možné zasílat studentům v elektronické formě předem, případně je distribuovat přímo při výuce v tištěné formě (v takovém případě je třeba počítat s odpovídající spotřebou papíru a barvy do tiskárny). iv. Personální náročnost Personální náročnost výuky závisí na množství přednášejících. Přestože se pro výuku právního psaní jeví žádoucí využití odborníků z praxe, je samozřejmě možné, aby garant předmětu prováděl celou výuku sám, případně aby využil kolegů z akademického prostředí. V případě využití jiných přednášejících je třeba mít vždy připravenu „záložní“ variantu pro případ, že se pozvaný odborník nebude moci dostavit. v. Budoucí využitelnost / přínos pro pedagoga Připravené výukové materiály lze – po nezbytné aktualizaci – používat opakovaně. Z hlediska pedagoga – odborníka z praxe může být zajímavé i využití reálných případů pro výuku; ze zkušenosti lze potvrdit, že praxí nezatížení studenti v mnoha případech nalézají originální řešení. g) Právní psaní / Essentials of Legal Writing a Legal Writing z hlediska studenta i. Požadavky Jak již bylo zmíněno výše, základním požadavkem na studenta je perfektní znalost jazyka, v němž je výuka vedena (zvláště to platí pro výuku v angličtině). Vyžadována je též základní orientace v platném právu a ochota věnovat předmětu potřebný čas. Z hlediska osobnostních charakteristik je přínosem schopnost pracovat ve skupině (v případě většího počtu studentů mohou být domácí či závěrečné úkoly zadávány skupinově) a pod tlakem blížícího se termínu. ii. Časová náročnost Časová náročnost předmětu z hlediska studenta závisí na zvoleném způsobu výuky, resp. konkrétně na míře samostatné práce, jež je od studentů vyžadována. Časová náročnost přípravy Pokud jsou studentům ukládány domácí úkoly, což se pro procvičení jednotlivých typů právních dokumentů jeví jako velmi vhodné, je nutné věnovat určitý čas jejich vypracování. S ohledem na obtížnost zadání se v jednotlivých případech může jednat i o několik hodin přípravy na každou výukovou lekci. Časová náročnost průběhu výuky Z hlediska průběhu se jedná o standardně časově náročný předmět s obvyklou časovou dotací 2 hodiny týdně. Časová náročnost hodnocení předmětu Časová náročnost hodnocení předmětu závisí na zvolené formě hodnocení. Kromě pravidelného vypracování domácí úkolů může být vyžadováno zpracování zvláštního závěrečného úkolu, zpravidla vyššího stupně obtížnosti. Zpracování může opět vyžadovat několik hodin. iii. Budoucí využitelnost a přínos pro studenta Přínos pro studenta spočívá především v rozvoji schopnosti písemného právního projevu v různých typech právních dokumentů. Právní dokumenty zpracované v rámci výuky může student v budoucnosti použít jako vzor a vodítko při psaní dokumentů obdobného typu. 119 h) Vybrané zdroje COTTRELL, Stella. Teaching Study Skills and Supporting Learning. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2001. ISBN 978-033-3921-241. FINCH, Emily; FAFINSKI, Stefan. Legal Skills. Oxford: Oxford University Press, 2011. ISBN 01-9959915-7. GARNER, Bryan A. The Elements of Legal Style. Oxford: Oxford University Press, 2001. ISBN 01951-4162-8. GARNER, Bryan A. The Redbook: A Manual on Legal Style. St. Paul, MN: West Group, 2003. ISBN 03-142-5859-0. GOLDSTEIN, T.; LIEBERMAN, J. K. The Lawyer’s Guide to Writing Well. Berkeley, LA: University of California Press, 2003. SHAPO, Helene S.; WALTER, Marylin R.; FAJANS, Elizabeth. Writing and Analysis in the Law. Westbury, NY: The Foundation Press Inc., 2003. ISBN 15-877-8541-2. The Bluebook: A Uniform System of Citation. Cambridge, MA: The Harvard Law Review Association, 2005. 120 4. Obecné závěry a) Popis metodiky Cílem předmětů popsaných v této kapitole je seznámit studenty s teoretickými východisky praktických právních dovedností (např. schopnost argumentace, vystoupení před publikem, diskuse, písemný projev) a přispět k tomu, aby si tyto dovednosti, resp. jejich základy, co nejlépe osvojili. Použité metody jsou založené na prolínání a vzájemném doplňování teorie s praxí a kombinují výuku pedagogů a odborníků z praxe s aktivním zapojením studentů interaktivní formou, zejména prostřednictvím jejich samostatného ústního či písemného projevu. Tento projev přitom může být velmi krátký (příspěvek v debatě s odborníkem z praxe, písemná plná moc) či naopak relativně dlouhý (písemné podání v ústním kole moot court, žaloba), vždy je však výsledkem činnosti, při které studenti musí shromáždit větší či menší rozsah informací a ty náležitě zpracovat. Studenti se tak učí pracovat s informacemi, činit z nich relevantní závěry a tyto závěry srozumitelnou a přesvědčivou formou prezentovat. Velmi často je zároveň využívána práce ve skupinách, které společně zpracovávají jedno zadání. Každý z předmětů zaměřených na teoretickou průpravu v praktických právních dovednostech, jež jsou v současné době vyučovány na Právnické fakultě UK, se zaměřuje na jiný soubor právních dovedností a tomu odpovídají konkrétní použité metody. Profesní etika je předmětem, jehož cílem je otevřít stěžejní etické otázky a dilemata, na která narážejí právníci v praxi, a přimět studenty, aby se nad nimi zamysleli, navrhli a obhájili své řešení a posoudili jeho dopady. Předmět má jistý filozofický přesah a klade důraz na uvědomění si širších souvislostí výkonu právnických profesí a jeho možných dopadů nejen na aktéry konkrétních případů, ale i na celou společnost. Této povaze předmětu odpovídají i použité metody, v nichž přední místo zaujímají besedy s odborníky z praxe a řízené diskuse věnované etickým otázkám. I v Moot court, tedy simulovaném soudním jednání, hraje diskuse zásadní roli, tento předmět se však více zaměřuje na zdokonalení argumentačních schopností studentů a přesvědčivost jejich – především ústního – projevu. Použitá metoda je proto založena na procvičování těchto dovedností, a to formou „hry na soud“: studenti v simulovaném soudním jednání zastávají pozice žalující či žalované strany a snaží se přesvědčit „soudce“, kterým může být pedagog či jiní studenti, aby „rozhodl“ v jejich prospěch. Učí se nejen prezentovat své argumenty, ale také reagovat na argumenty protistrany. Cílem předmětů zaměřených na právní psaní (na Právnické fakultě UK jsou v současné době vyučovány tři takové předměty, jeden v češtině a dva v angličtině) je naproti tomu zdokonalení písemného projevu studentů, a to jak po jeho stránce formální, tak obsahové (je třeba zdůraznit, že u předmětů tohoto typu nejde primárně o právní bezchybnost textu, ale o jeho strukturu a logickou provázanost). Použité metody kombinují výklad odborníků z praxe, kteří často lépe než akademičtí pracovníci dokáží studentům zprostředkovat specifika jednotlivých typů právních dokumentů, se samostatnou, zpravidla domácí prací studentů. Výuka postupuje od jednodušších typů právních dokumentů ke složitějším, což umožňuje nabyté dovednosti upevňovat a prohlubovat. Společnou (a velmi vhodnou) metodou využitelnou ve všech výše uvedených předmětech je řešení jednoduchých nebo složitějších modelových případů. Uplatní se jak u moot court, tak profesní etiky a právního psaní. Svým charakterem umožňují modelové případy procvičení a prohloubení získaných dovedností a výuku přibližují praxi. Lze si dokonce představit propojení všech tří předmětů, resp. dovedností, na něž se zaměřují, v jednom modelovém případu, ve kterém bude úkolem studentů eticky zdůvodnit zvolenou argumentaci, zpracovat ji ve formě formálně a obsahově kvalitního písemného podání a následně svoji pozici přesvědčivě ústně obhájit v rámci simulovaného soudního jednání. 121 b) Přínosy metody Přínos předmětů zaměřených na teoretickou průpravu v praktických právních dovednostech je poměrně zřejmý, neboť zvládnutí těchto dovedností má pro výkon právnických povolání zásadní význam. Právník, který se nedokáže přesvědčivě a srozumitelně vyjádřit, ať už písemně, či ústně, nemůže být dobrým právníkem, stejně jako ten, který si není vědom etických souvislostí výkonu svého povolání. Podstatou použitých metod přitom není jen teoretické sdělení toho, jak příslušnou dovednost uplatňovat, ale především vedení studentů k tomu, aby dané dovednosti sami aktivně procvičovali a zdokonalovali se v nich. Zapojení odborníků z praxe navíc činí výuku „reálnější“ a umožňuje zprostředkovat studentům poznatky, které v učebnicích nenajdou. Řešení modelových případů – ideálně zakončených simulovaným soudním jednáním – pak s sebou nese výhodu procvičení praktických právních dovedností kvazireálným způsobem, avšak bez možných negativních důsledků v případě neúspěchu. Studenti se tak formou hry připravují na výkon svého budoucího povolání. Práce ve skupinách, kterou použité metody často vyžadují, navíc u studentů prohlubuje schopnost spolupráce a umožňuje jim rozpoznat své silné a slabé stránky a podle toho určit, pro jakou roli v týmu mají větší potenciál (např. někteří studenti jsou vynikajícími řečníky, jiní se lépe vyjadřují písemnou formou). Samo absolvování předmětů zaměřených na teoretickou průpravu v praktických právních dovednostech jistě neučiní ze studentů vynikající právníky, vede však k osvojení základů dovedností, bez nichž se jimi stát nemohou. c) Limity metody Stejně jako většina jiných metod, i metody zaměřené na teoretickou průpravu v praktických právních dovednostech mají své limity. V první řadě se jedná o metody, které může být poměrně obtížné zapojit hned na začátku studia, kdy studenti disponují zatím pouze minimálními znalostmi z oblasti platného práva. Přestože dovednosti, na které předměty popsané v této kapitole cílí, je samozřejmě možné procvičovat i bez souvislosti s právem (řešení obecných etických otázek, přesvědčivá argumentace či srozumitelný písemný projev), jejich uplatnění při řešení úkolů právního charakteru má svá specifika. Studenti by proto měli znát základní právní instituty a pravidla a orientovat se v právním řádu. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že detailní znalost platného práva není pro výuku potřebná a případné pochybení studentů v tomto směru by nemělo být nijak zdůrazňováno, aby u studentů nedošlo ke ztrátě motivace a obavě se vyjádřit. Limitem použitých metod může být v některých případech i jejich časová náročnost, a to jak pro pedagoga, tak pro studenta. Zatímco příprava besedy s odborníkem z praxe je relativně časově nenáročná, příprava zadání pro samostatnou práci studentů a následné hodnocení této práce zaberou pedagogovi mnoho hodin, přičemž snížení této zátěže po prvním roce výuky je jen částečné. Obdobně na straně studenta je nezbytná ochota věnovat zpracování zadaných úkolů odpovídající čas, a to tím spíše, pokud je součástí skupiny, kde kvalita výstupu záleží na kvalitní práci všech zúčastněných. Na obou stranách – pedagoga i studentů – je proto nezbytný entuziasmus a skutečný zájem o výuku. „Černí pasažéři“, tedy studenti, kteří se během výuky nijak aktivně nezapojují a skupinovou práci za sebe nechávají dělat jiné, sice mohou v určitých případech předmět úspěšně absolvovat, jeho přínos pro ně však bude minimální. Úkolem pedagoga je pokud možno takové studenty odhalit dopředu a do předmětu vůbec nevpustit (např. vybírat do předmětu formou motivačních dopisů či pohovorů) nebo je v průběhu předmětu motivovat k aktivnímu zapojení. Vzhledem k potřebě zapojení odborníků z praxe mohou být metody použité v předmětech zaměřených na teoretickou průpravu v praktických právních dovednostech také poměrně finančně náročné (nutnost platit odměny externím vyučujícím z prostředků vzdělávací instituce). Na druhou stranu, předměty tohoto typu jsou zpravidla předměty nepovinnými, tudíž poskytované odměny nebudou pravděpodobně nijak závratně vysoké. Řada odborníků se také může do výuky ráda zapojit i bez nároku na honorář. 122 Se zapojením odborníků z praxe souvisí i další z možných limitů, totiž nutnost tyto odborníky pro výuku získat. Je přitom třeba mít na paměti, že ne každý odborník z praxe, jakkoli vynikající, je zároveň i dobrým pedagogem. Pro překonání tohoto limitu je zásadní osoba organizátora výuky, který musí být schopen nalézt odborníky z praxe, kteří v sobě spojují dovednosti odborné i pedagogické, a přesvědčit je, aby se výuky – byť za malou odměnu – zúčastnili. d) Zpětná vazba a evaluace předmětů Vzhledem k tomu, že se předměty popsané v této kapitole zaměřují na teoretickou průpravu v praktických právních dovednostech, má pro jejich evaluaci a zpětnou vazbu zásadní význam zjištění, zda si studenti, kteří předmět absolvovali, danou dovednost alespoň v základech osvojili, resp. se v ní zdokonalili. Tuto skutečnost je možné ověřit dvěma základními způsoby. Na prvním místě je to subjektivní hodnocení samotnými studenty, kteří můžou být na závěr výuky požádáni, aby zhodnotili, v jakém směru pro ně byly použité metody přínosné, případně v čem naopak spatřují jejich limity. Jako ideální se jeví forma anonymního dotazníku, v němž se studenti nebojí vyjádřit své názory a který může být velmi užitečný pro další zkvalitňování výuky (možné je i anonymní hodnocení pozvaných odborníků z praxe). Skutečnost, že si studenti danou právní dovednost osvojili, by samozřejmě měla být hodnocena nejen samotnými studenty, ale i pedagogem, případně odborníky z praxe, kteří se výuky účastnili (hodnocení je navíc třeba provést za účelem osvědčení úspěšného absolvování předmětu). Toto hodnocení může mít různou formu, studenti mohou být například požádání o vypracování seminární práce na jedno ze zadaných témat (forma vhodná zejména pro výuku zaměřenou na právní etiku) či o sepsání určitého typu právního dokumentu (forma vhodná zejména pro výuku právního psaní). Zvláštní případ v této souvislosti představuje metoda moot court, kterou lze s nadsázkou označit za „divadelní hru“, v níž jsou studenti hodnoceni podle způsobu, kterým se zhostili své „role“, tedy podle přesvědčivosti své argumentace. Pro závěrečné hodnocení je též možné využít již výše zmíněnou metodu modelového případu, v němž budou mít studenti za úkol eticky zdůvodnit zvolenou argumentaci, zpracovat ji ve formě formálně a obsahově kvalitního písemného podání a následně přesvědčivě ústně obhájit v rámci krátkého simulovaného soudního jednání. e) Shromáždění příkladů dobré praxe V předmětech zaměřených na teoretickou průpravu v praktických právních dovednostech je možné využívat řadu interaktivních postupů a výukových metod. Jako obzvlášť vhodné se na základě zkušeností pedagogů Právnické fakulty UK jeví spolupráce s odborníky z praxe, pedagogem moderovaná diskuse, samostatná domácí práce studentů a řešení modelových případů. Předměty, kterým je věnována tato kapitola, se zaměřují na praktické právní dovednosti, spolupráce s odborníky z praxe se proto přímo nabízí. Odborník z praxe dokáže studentům velmi dobře vysvětlit podstatu dovednosti, které je věnována pozornost, a upozornit na úskalí jejího používání v praxi. Účast odborníka navíc činí výuku pro studenty atraktivnější, zejména pokud se jedná o veřejně známou osobu, což pozitivně ovlivňuje jejich motivaci a ochotu se do výuky aktivně zapojit. Osvědčilo se využití odborníků jak v roli přednášejících na určité dílčí téma (např. ústavní stížnost), tak v roli hostů pedagogem moderované diskuse k určitému dílčímu aspektu probírané materie (např. otázka nezávislosti soudce). Diskuse jako metoda výuky podporuje zdokonalení vyjadřovacích schopností studentů a zvládání stresu z vystoupení před větším množstvím osob. Velmi vhodná je pro výuku profesní etiky, v jejímž rámci se studenti učí formulovat a obhájit svůj názor na často eticky nejednoznačné otázky. Diskuse může probíhat buď pouze mezi studenty, nebo k ní může být přizván odborník z praxe. Role pedagoga spočívá především v moderování diskuse, tj. v udělování slova a usměrňování příliš aktivních studentů, případně může působit jako „ďáblův advokát“, tedy obhajovat 123 názory, které jsou eticky sporné či právně chybné, aby studenty přiměl ke zdokonalení jejich argumentace. V případě diskuse s odborníkem z praxe by se role pedagoga měla omezit pouze na její moderování. Zadávání domácích úkolů se osvědčilo především ve výuce právního psaní, jehož cílem je zdokonalení písemného projevu studentů. Vypracování složitějších právních dokumentů, ať už v češtině, nebo angličtině, totiž není možné po studentech požadovat v rámci výuky, a to z důvodu nedostatku času. Domácí práce studentům umožňuje věnovat vypracování dokumentu náležitou pozornost a jednoznačně přispívá ke zvýšení kvality jejich písemného projevu. Důležitým doplňkem je samozřejmě zpětná vazba od pedagoga, který by měl studenty upozornit na případné chyby a nepřesnosti. Řešení jednodušších či složitějších modelových případů představuje univerzální metodu využitelnou pro osvojení a zdokonalení téměř jakékoli praktické právní dovednosti. Jak už bylo zmíněno výše, řešení modelového případu je podstatou metody moot court, široké uplatnění však simulované soudní jednání nalezne i v dalších dovednostně orientovaných předmětech. Modelové případy umožňují procvičování právních dovedností v kvazireálných souvislostech, avšak bez negativních důsledků v případě „špatného“ řešení. Pro větší atraktivitu zadání se pedagog může při jeho tvorbě inspirovat skutečným případem, případně některým literárním či filmovým dílem. 124 IV. Sociologická evaluace metod výuky použitých v rámci studijního modulu Právních dovedností (Eva Stehlíková, Ida Kaiserová) 1. Charakteristika evaluační úlohy Evaluace nebyla pokládána pro účely této publikace za výzkumnou úlohu v sociologickém slova smyslu (jejímž úkolem je budování „teorie“). Sociologie v dané evaluační úloze vystupuje spíše v pomocné roli a jejím úkolem je osvětlit účastníkům projektu, studentům i dalším čtenářům důvody, které vedly k více nebo méně úspěšnému naplnění cílů projektem stanovených. Jaký cíl si tedy projekt Právo pro praxi vlastně kladl? Obsáhlá citace z projektové žádosti popisuje cíle projektu takto: „Základním cílem projektu je rozvoj a inovace koncepce magisterského studijního programu Právo a právní věda, obor právo na PF UK, a to směrem k většímu využití prakticky orientované a interaktivní výuky. Již v průběhu projektu bude změna integrována do programu a testována postupným zahajováním takto změněné výuky. Prvním specifickým cílem projektu je vytvoření zázemí pro inovovanou koncepci studijního programu, a to institucionálním zajištěním změny, vytvořením a zavedením metodických pomůcek, vytvořením a proškolením spolupracujícího týmu akademických pracovníků, kteří vykonávají danou pedagogickou činnost a vytvořením Centra praktických právních dovedností. Druhým specifickým cílem je skrze nové a inovované předměty lépe rozvinout žádoucí kompetence studentů, posílit flexibilitu a adaptabilitu absolventů a již v průběhu studia podpořit kreativní a inovační přístup studentů (samostatné řešení problémů, podnikavost, týmová spolupráce atd.).“21 Z citace vyplývá, že cílem projektu je inovace výuky práva směrem k většímu využití praktických a interaktivních přístupů. Zda a jak se tuto inovaci podařilo do výuky skutečně zavést, bylo zkoumáno s využitím pojmu očekávání. Významu tohoto pojmu v prováděném šetření se nejvíce blíží definice navržená P. Hartlem v Psychologickém slovníku: „Očekávání je předjímání určitých procesů, jevů nebo dějů, které teprve nastanou. Jedná se o předem vytvořenou představu, která je ovlivněna přáním a obavami subjektu.“ 22 Očekávání chápeme jako předjímání určitých procesů či jevů, o nichž se účastníci projektu Právo pro praxi domnívají, že by měly nastat a že jsou v daném případě žádoucí. 2. Klíč k interpretaci dat v evaluačním šetření a) Typy sbíraných dat V této kapitole je vysvětlen postup zvolený pro interpretaci sebraných dat. Data pocházejí ze tří dílčích výzkumných úloh. Zde je jejich stručná charakteristika. 21 22 Právo pro praxi – rozvoj a inovace magisterského studijního programu Právo a právní věda na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, projektová žádost, str. 3. HARTL, P.; HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha 2000: Portál, s. 17. 125 a) První soubor dat pochází z dotazníkového šetření prováděného vždy na začátku a na konci zkoumaných semestrů (jedná se o semestry – ZS 2011/2012, LS 2011/2012, ZS 2012/2013). Zkoumanou (oslovenou) skupinou studentů byli v tomto případě všichni studenti, kteří si v průběhu uvedených semestrů do svého studijního programu zařadili alespoň jeden modulový předmět, tj. předmět z modulu Právních dovedností. b) Druhý soubor dat pochází z uskutečněných skupinových rozhovorů se studenty – absolventy odborných praxí. Tyto rozhovory probíhaly v průběhu celého projektu. c) Třetí soubor dat pochází z rozhovorů a analýzy rozmanitých dokumentů, které nám poskytli členové týmu pedagogů, zapojených do projektu Právo pro praxi. Aby bylo možné různorodá data – kvantitativní i kvalitativní povahy – sebraná odlišnými metodami, efektivně využít pro účely evaluace, bylo třeba najít vhodný koncept, který by nám pomohl interpretovat všechny tři datové soubory pokud možno v souvislostech. b) Sjednocující pojem očekávání, hypotézy Řada otázek položených všem třem skupinám zkoumaných tak směřovala k tomu, co očekávají od své účasti na projektu, na výuce, odborné praxi apod. Zároveň ověřujeme, zda se očekávání participantů na projektu naplnila. Studenti se k této otázce vyjadřovali v tzv. výstupních dotaznících (ve volných výpovědích na otázku „Nakolik daný předmět splnil Vaše očekávání?“) a hodnocením kvality výuky daného předmětu na škále 1–5. Obsáhlejší, podrobně zdůvodněné odpovědi na klíčovou otázku evaluačního šetření poskytli reprezentanti participující studentské populace v rámci uskutečněných skupinových rozhovorů. Pedagogové mohli hodnotit očekávané výsledky ve svých písemně zpracovaných volných výpovědích, kterými reagovali na výzvu a žádost v závěru projektu – jejich předměty i projekt jako celek běžely tou dobou již více než dva roky, dopady projektu tak byli částečně schopni posoudit. Interpretací všech získaných různorodých dat předpokládáme potvrdit (nebo vyvrátit) následující pracovní hypotézy: H1: Očekávání studentů korespondují s motivy a očekáváními pedagogů (jsou odvozena jednak od nabídky zúčastněných pedagogů, tak jak je formulována v anotacích/sylabech jednotlivých modulových předmětů, jednak od referencí kolegů-studentů, kteří dané předměty už absolvovali). H2: Očekávání studentů byla převážně naplněna. (Oprávněnost formulace této hypotézy prověřila pilotní fáze výzkumu / dotazníkového šetření, kde měli studenti modulových předmětů příležitost svá hodnocení výuky a vyučujících vyjádřit a zdůvodnit volnou výpovědí.) Za naplnění cílů projektu pak lze považovat potvrzení obou výše stanovených pracovních hypotéz. V této fázi evaluačního šetření, kdy ještě nejsou shromážděna veškerá data z dotazníkových šetření, se dá stále jen hypoteticky předpokládat vysoká úspěšnost týmu pedagogů při realizaci jejich výukového projektu. Dosud shromážděná data různorodé povahy tomu nasvědčují. Definitivní závěry evaluačního šetření lze ovšem vyslovit až po finální analýze a interpretaci kompletního datového souboru. Kompletní výsledky budou k dispozici až po ukončení projektu. 3. Dosavadní průběh a výsledky uskutečněných šetření a) Dotazníkové šetření Důležitým východiskem pro šetření jsou data získaná od studentů modulových předmětů, respektive účastníků odborných praxí. K jejich získání byla využita především dotazníková šetření 126 ve třech sledovaných semestrech. Na začátku výuky v každém kurzu byli zapsaní studenti osloveni se žádostí o vyplnění vstupního evaluačního dotazníku. Ten se týká jak jejich motivace (proč zvolili daný kurz), tak očekávání s absolvováním kurzu spojených. Na závěr každého kurzu jsou studenti vyzváni k vyplnění výstupního evaluačního dotazníku, který testuje jak míru naplnění jejich očekávání, tak různé aspekty kvality výuky a vyučujícího. Formulář dotazníku byl umístěn na webové adrese, která byla zveřejněna na webových stránkách projektu, kde si jej studenti mohli stáhnout a vyplnit. Vyučující požádali studenty o vyplnění dotazníků během svých hodin nebo korespondenčně na jejich e-mail adresy, odkázali je na dotazník umístěný na webu. Jedním z požadavků bylo, aby studenti vyplnili dotazník tolikrát, kolik předmětů a praxí si v semestru zapsali, a použili pokaždé stejnou identifikační značku (přezdívku apod.). Dotazníková šetření probíhala ve třech fázích: 1) zimní semestr 2011/2012 (pilotní dotazníky): zpracované výsledky obou dotazníkových šetření za první semestr byly předloženy učitelům jako zpětná vazba – za tím účelem byl uspořádán malý workshop, z něhož vyplynula na jedné straně rozhodnutí, co měnit, zlepšit, přidat nebo vypustit ve výuce, na druhé straně šlo o důležitou zpětnou vazbu pro proces evaluace, především v tom směru, jakou definitivní podobu dát vstupním i výstupním evaluačním dotazníkům v dalších dvou semestrech. 2) letní semestr 2011/2012 3) zimní semestr 2012/2013 V lednu 2013 byla zpracována a interpretována veškerá získaná data. Vstupní a výstupní dotazníky byly shromážděny zvlášť pro účastníky odborných praxí a zvlášť pro studující jednotlivých předmětů. Souhrnná interpretace všech fází dotazníkového šetření tvoří samostatnou kapitolu závěrečné evaluační zprávy. Jak už bylo řečeno, v prvním ze sledovaných semestrů proběhl sběr dat formou pilotního dotazníku, který dával studentům prostor vyjádřit se ve volných výpovědích. Tohoto prostoru účastníci šetření v hojné míře využili, takže kategorizace jejich výpovědí vedla k výsledné podobě vstupního i výstupního dotazníku, která se používá v následujících semestrech. První důležitou informací jsou informace o návratnosti dotazníků. Účast v dotazníkovém šetření byla pro studenty modulových předmětů dobrovolná, šetření bylo anonymní. Za účelem srovnatelnosti dat z vstupních a výstupních dotazníků byli studenti požádáni, aby zvolili přezdívku a používali ji v každém z dotazníků, který v rámci šetření vyplňovali. Identifikace dotazovaných prostřednictvím přezdívek posléze umožní z celého souboru shromážděných dotazníků zjistit, kolik modulových předmětů si jednotliví studenti v rámci sledovaných tří semestrů zapsali, případně je úspěšně absolvovali. Zvolený způsob sběru dat kvantitativní povahy umožnil využít kritérium návratnosti dotazníků jako relevantní informace o zájmu studentů o typ výuky, který modul nabízí. Při využití tohoto způsobu šetření je standardně už 20% návratnost považována za úspěšnou. V pilotní fázi našeho šetření byla návratnost podstatně vyšší než uvedená uspokojivá úroveň. Za ukazatel zájmu studentů o předměty a praxe, které jsou součástí projektu, tedy mohla být pokládána jak celková úroveň návratnosti dotazníků, tak i to, zda se v jednotlivých etapách návratnost měnila, nebo byla její úroveň stabilní. S ohledem na to, že studenti byli k vyplňování dotazníků vyzýváni také s odůvodněním poskytnout zpětnou vazbu konkrétnímu vyučujícímu, se dá návratnost pokládat nejen za indikátor zájmu studentů o celý výukový modul, ale především o jednotlivé předměty v jeho rámci vyučované. Ukazatel návratnosti byl tedy sledován jako indikátor zájmu o jednotlivé předměty a jako ukazatel možného trendu – zda v průběhu sledovaných 127 semestrů mezi nestejnorodými skupinami studentů zájem o modulové předměty stoupal či klesal. Za důležité lze pokládat i informace o poměru mezi počty podpořených a úspěšně podpořených studentů (tj. o podílu těch, kteří si předmět nejen zapsali, ale i skutečně uzavřeli zkouškou či zápočtem). Proces interpretace dat z celého dotazníkového šetření je založen na už provedené analýze otevřených odpovědí jeho pilotní fáze. Značná pozornost byla věnována analýze odpovědí na otázky číslo 6 („Jaký přínos od absolvování předmětu očekáváte?“) a 9 („Z jakého důvodu jste si vybral/a praxi, v jejímž rámci Vám byl předložen tento dotazník?“). Obě otázky nabídly dotazovaným prostor pro vlastní formulace odpovědí a jak je patrné, byly zaměřeny na očekávání studentů od daných konkrétních předmětů. Je důležité připomenout, že očekávání bylo považováno za klíčový pojem pro interpretaci celého datového souboru a data byla zpracovávána vzhledem ke dvěma výše uvedeným pracovním hypotézám a za účelem jejich případné modifikace či zpřesnění: 1. očekávání studentů korespondují s motivy a očekáváními pedagogů, 2. očekávání studentů byla převážně naplněna. Výsledná formulace pracovních hypotéz k dotazníkovému šetření se zakládá na několika zdrojích našich dosud získaných poznatků. Pilotní dotazníkové šetření, v jehož rámci oslovení studenti dostali prostor pro volné výpovědi vztažené k položeným otázkám Cílem pilotního šetření tedy bylo co nejkonkrétněji zjistit, jaké důvody/motivy mají studenti pro volbu vybraných předmětů a praxí z nabídky modulu Právních dovedností (dále též jen „modul“) a jaká očekávání s touto volbou spojují. Dotazníky vyplněné v začátku a průběhu zimního semestru 2011/2012 poskytly relevantní informaci o studentských motivech a očekáváních. Na základě získaných odpovědí se ukázalo, že studenti (patrně z důvodu racionalizace své činnosti a časové úspory) vypovídali zároveň o svých očekáváních, vázaných jak na zvolený předmět, tak na zvolenou praxi. Došlo proto k nápadné shodě ve výpovědích/odpovědích na otázku č. 6 a č. 9. Mezi odpověďmi na otázku č. 6 (vázaná na volbu předmětů) najdeme tedy formulace jako:23 – získat představu o právní praxi na příslušné instituci, – chci hlouběji porozumět problematice prostřednictvím praktické zkušenosti, – prakticky uplatnit dosud získané vědomosti, – získat přímou profesní zkušenost (právníka), – ve spojení s praktickým užitím právních znalostí se lépe orientovat v dané oblasti práva... Studenti tak vyjadřovali především svou potřebu naučit se se svými teoretickými dovednostmi prakticky zacházet. Ve svých odpovědích studenti „překládali“ pojem praxe do nějakých, pro sebe důležitých, souvislostí. Praxe je pro ně – praktickým využitím znalostí, ale také příležitostí pro konfrontaci teoretických znalostí s praxí. Jinou definicí pojmu praxe je možnost nahlédnout do reálného fungování institucí. Jeden ze studentů označil praxi za normální (standardní – na západě, nikoli na PF UK) součást procesu vzdělávání. 23 Doslovné citace odpovědí z dotazníkových formulářů jsou v textu napsány kurzívou. 128 Pro ilustraci následuje výběr dalších přímých citací výroků studentů, které v rámci pilotního dotazníkového šetření napsali: Prax je nesmierne dôležitým doplnkovým zdrojom informácií a skúseností popri štúdiu. Na niektorých zahraničných univerzitách je prax povinnou časťou štúdia. Jedna ze zúčastnivších se studentek zdůraznila možnost získat „nutné“ zkušenosti, kterých nelze dosáhnout ve škole: Osobně mám zkušenost se skutečnými právními podáními z praxe v advokátní kanceláři, ale někteří ze spolužáků viděli právě až v průběhu odborné praxe na soudech vůbec poprvé rozsudek, spis atd. Pokud bychom tuto perspektivu mentálně „protáhly“, studentka hovoří o tom, že praxe je zdrojem „skutečné“ reality práva – oproti „teoretické“ neskutečné realitě právnické fakulty. Takto vyznívající výpovědi však byly spíše ojedinělé, většina studentů uváděla důvody, které jsou praktičtější. I v odpovědi na otázku číslo 6, týkající se vyučovaných předmětů, akcentovali respondenti absenci praktických příkladů aplikace práva v povinných předmětech: Očekávám především výuku orientovanou více na praxi a konkrétní aplikaci práva v profesním životě (v porovnání s povinnými předměty na fakultě, které jsou do značné míry pouze teoretické) včetně prezentací odborníků z oboru a diskuse s nimi. Rovněž jsem rád za možnost zapojit se aktivně do hodin prostřednictvím týmových úkolů, diskuse apod. (Očekávám) Praktické zkušenosti, možnost si utřídit teoretické znalosti. Očekávám hlavně přesah do praxe a smysluplné využití znalostí, které získáme. (Očekávám) ... rozvíjení schopnosti promítnout teoretické znalosti do praxe a komunikovat s laiky... Od předmětu očekávám reálnou možnost pomoci v konkrétním případu. Propojení teorie s praxí – a to nejen různé praktické příklady v rámci vyučovacích hodin, ale také samotná možnost praxe v oboru mi připadá velmi zajímavá a obohacující. Možnost seznámit se s danou problematikou a po absolvování (předmětu) především možnost vykonání praxe u neziskové organizace... Komplexní náhled do problematiky azylu a uprchlictví (což je oblast, která se ve společném základu bere jenom velmi okrajově)... Náhled do činnosti státního zastupitelství, srovnání trestního práva v teorii s praxí Uvedené výroky lze zcela určitě interpretovat jako vyjádření potřeby studentů: více prakticky orientované výuky! Zároveň je možné poznamenat, že studenti předpokládali (zřejmě organizační) souvislost mezi modulovými předměty a jednotlivými typy praxí. Dále studenti uváděli, že se volbou předmětu či praxe nabídnuté v modulu snaží lépe připravit na své budoucí povolání (případně na specifickou právní profesí – státního zástupce, soudce, specialisty na azylové právo...). Jindy popisovali své důvody pro volbu dané praxe jako možnost vyzkoušet si nebo zblízka si prohlédnout nějaké prostředí, o němž uvažují jako o prostředí své budoucí profese. Část dotázaných svými výroky naznačila modifikaci své budoucí právní praxe – uvažují především o svém zájmu po skončení nebo v rámci pokračování studia postgraduální formou profesionálně pedagogicky působit. Ilustrují to jejich výroky, které se vztahovaly jak k předmětu (odpo129 Mám velký zájem o trestní právo a do budoucna zvažuji pokusit se o kariéru státního zástupce... Seznámit se s vnitřním chodem státních zastupitelství a podobou běžné, každodenní práce státního zástupce. Sama pro sebe bych ráda zjistila, zda je tato oblast práva právě ta, které bych se chtěla věnovat v budoucnu, nebo zda to bude spíše jiná oblast mezinárodního práva. Tuto praxi jsem si vybrala, protože bych v budoucnu ráda pracovala na státním zastupitelství, takže mám jedinečnou možnost zjistit, co vlastně tato práce obnáší. vědi na otázku č. 6), v jehož názvu se pak ovšem vyskytne „praxe“, tak k důvodům volby (pedagogické) praxe, která prolíná výukou předmětu. Studenti odpovídali, že chtějí: získat zkušenost s tím, jak vyučovat právo, ověřit si schopnost komunikace s laickou veřejností nebo … od mala jsem chtěla být učitelkou a touto formou si to můžu splniť a taky je to pro mně výzva, a já mám rada výzvy... Rád bych v budoucnu působil, alespoň částečně, ve vzdělávání. V jedné z dalších odpovědí je zmiňována možnost osobního rozvoje skrze účast na tomto předmětu nebo možnost předat dál vlastní vědomosti. Skupina odpovědí, které tematizovaly zájem o pedagogiku, je v souboru všech odpovědí vlastně jedinou „platformou“, na níž se formulovaly výhrady k povolání právníka, k právnímu prostředí (ve škole či v profesním životě). K tomu je třeba dodat, že tento způsob vyjadřování byl velmi nepřímý a často spojený se zdůrazňováním odborných kvalit vyučujícího daného předmětu. Možnost učit o právu byla například pro jednoho z odpovídajících studentů jakýmsi přesahem, který se stává důslednějším naplněním právního „povolání“ a nabývá tak takřka rozměru vážného osvětového úkolu: Naslouchání a zjišťování, co je právo pro jiné lidi. Dekonstrukce osvícenského étosu šíření „správného práva“. V odpovědích, kde se dotazovaní studenti měli možnost vyjadřovat přímo k předmětu Právní praxe na středních školách, najdeme řadu dalších vyjádření k důvodům/očekáváním, spojeným s absolvováním tohoto předmětu. Řada z nich, byť ne všechny, se váže i ke kategorii „volba budoucího povolání“: Vyzkoušet si své vlastní schopnosti zaujmout studenty, uceleně a srozumitelně přednést určité téma, předat nějaké znalosti. Očekávám zjištění, zda bych mohl někdy v budoucnu učit či přednášet, očekávám zajímavou a oboustranně obohacující interakci se studenty, očekávám nové a zajímavé pohledy na přednášená témata. Naučit se jednat s „davem“, vyzkoušet si stát na druhé straně katedry, zjistit, zda by mě výuka dalších osob bavila a zda bych zvládala výuku při studiu Ph.D. Získání komplexních zkušeností 130 a dovedností spojených s výukou. Osobní rozvoj v oblasti komunikace, prezentace, metodiky, pedagogiky, vyzkoušení si svých vlastních schopností zaujmout studenty, uceleně a srozumitelně přednést určité téma, předat nějaké znalosti. ... naučím se vystupovat před publikem..., jak si získat a udržet pozornost posluchačů..., prezentovat své vědomosti a vysvětlovat ostatním... ... pedagogická zkušenost s chytrýma studentama. Poznat víc sebe a svoje dovednosti plus jejich případné rozšíření... Výše uvedené tři základní kategorie očekávání (naučit se se svými teoretickými dovednostmi prakticky zacházet, připravit na své budoucí povolání – konkrétní obor práva, možnost vyzkoušet si, zda by mohli profesionálně pedagogicky působit), formulované ve volných výpovědích studentů v pilotním dotazníku, i to, jak byla v jednotlivých předmětech a účastí v odborných praxích naplněna, se prověřuje v dalších kolech dotazníkových šetření (LS 2011/2012 a ZS 2012/2013). Dá se také předpokládat, že uskutečněnou modifikací jednotlivých verzí dotazníků bude možné lépe rozlišit hodnocení předmětů a odborných praxí. Vypracované analytické kategorie byly zahrnuty i do šetření kvalitativní povahy, do osnovy skupinových rozhovorů, aby byly získány informace o tom, jak se výše formulovaná očekávání studentů naplňovala i jinou metodou. b) Uskutečněné skupinové rozhovory se studenty, především s absolventy odborných praxí Cílem uskutečněných skupinových rozhovorů se studenty bylo získat data o tom, jak účast na odborné praxi přispěla k naplnění jimi očekávaných cílů. Skupinový rozhovor lze popsat jako moderátorem vedený rozhovor skupiny osob na zvolené téma. Jeho předností je mimo jiné poměrně rychlý sběr dat, která ale obsahují velké množství tematických souvislostí. Dosud uskutečněné skupinové rozhovory probíhaly v období od června 2011 do října 2012. Účast na jednotlivých skupinových rozhovorech byla různá, pohybovala se od počtu 4 do počtu 20 lidí. V diskusi byly pokládány otázky dotýkající se průběhu odborných praxí, očekávání přínosů těchto praxí, naplnění těchto očekávání apod. Později byly z podnětu pedagogů modulu přidány do okruhu pokládaných otázek také téma zkušenosti s praxemi/brigádami v advokátních kancelářích a širší okolnosti souběhu studia a zaměstnání. V rozhovorech bylo zachyceno hodnocení tří různých typů studijních/praktických aktivit, vázaných na: 1. odborné praxe spojené s teoretickou výukou konkrétních předmětů (Teorie a praxe azylu a uprchlictví – OPU; Teorie a praxe antidiskriminačního práva – Kancelář ochránce lidských práv, odbor lidských práv Ministerstva zahraničních věcí), 2. Street Law (výuka práva na středních školách), 3. odborné stáže na státních zastupitelstvích, soudech, orgánech státní správy (konkrétní hodnocení se týkala institucí: obvodní soudy v Praze a okresní soudy – civilně právní i trestně právní úseky, státní zastupitelství, úřady státní správy, neziskové organizace ochrany životního prostředí). V průběhu skupinových rozhovorů se studenti nevyjadřovali jenom ke svým zkušenostem vztaženým k absolvovaným odborným praxím. Jejich výpovědi měly přesah vztahující se jak k absolvovaným předmětům modulu, tak k výuce a jejím různým formám využívaným na Právnické fakultě UK jako celku. Lze tak oprávněně předpokládat, že výpovědi studentů-účastníků skupinových roz131 hovorů jsou relevantní pro evaluaci odborných praxí i předmětů nabídnutých v rámci modulu. Data získaná ze skupinových rozhovorů totiž poskytují informace o tom, nakolik se podařilo studentům naplnit jejich vlastní očekávání spojená se studiem v rámci modulových předmětů. V tomto smyslu je výpovědní a poznávací hodnota uskutečněných skupinových rozhovorů srovnatelná s daty získanými dotazníkovými šetřeními, ne-li vyšší, a to ačkoli populaci studentů reprezentují jen méně než tři desítky jedinců-dobrovolníků, kteří se skupinových rozhovorů (focus groups) postupně účastnili. Shrneme nyní zjištění, která vyplynula ze skupinových rozhovorů. 1. Hodnocení toho, jak probíhá výběr studentů na uvedené aktivity, nebylo vždy pozitivní Studenti se vyjadřovali kriticky k podmínkám, které musí být splněny pro úspěšné zařazení do praxí. První uvedenou podmínkou bylo absolvování ročníku studia: pokládají praktickou zkušenost za přínosnou už od 1. ročníků studia, shodli se, že praxe – např. na soudech – usnadňuje studium teoretických předmětů, např. procesního práva. Při přípravě na zkoušky konkrétní představa o fungování instituce usnadňuje porozumění teoreticky zprostředkovaným tématům. Ze záznamu skupinového rozhovoru: Praxe jsou zbytečně posunuty do 3. ročníků. Praxe od 1. ročníku by pomáhala i při studiu 1., 2. a 3. ročníků. Je to jediná dostupná paralelní forma (právnického) vědění a velmi užitečná souběžně se studiem. Vhodný by byl také přístup do výuky na středních školách od 2. ročníku bez předběžných podmínek. Studenti rovněž nebyli spokojeni s tím, že přijetí na některou z odborných praxí je podmiňováno dosavadním prospěchem. Pokládají toto kritérium za velmi nesourodé, protože i nároky kladené na ně jednotlivými pedagogy jsou velmi odlišné. Ze záznamu skupinového rozhovoru: Před nástupem na praxi na soudech nutno mít složeny zkoušky ze tří předmětů, a nesměla být trojka. Známky jsou přitom málo směrodatné, ale fakulta je jako kritéria při různých příležitostech používá. Hodnocení jako nesmysl. Kritéria „známkování“ u jednotlivých vyučujících jsou tak různorodá, že známky vlastně nemají téměř žádnou výpovědní hodnotu. Uchazeči o odborné praxe kritizovali podobně i kritéria přijímání na stáže na státním zastupitelství, kde se uplatňoval systém „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Fronta od 6.45 do 13.00 musela být „odčekána“, aby se tam uchazeč (na začínající semestr) dostal. Nabídka míst 20 lidí na semestr byla objektivně nízká. Kritika systému zapisování se konkrétně do předmětu Legal Writing: kdo dřív pošle e-mail, dostane se. Za nejvhodnější kritérium výběru na odborné praxe i účasti na volitelných předmětech pokládají respondenti motivační dopisy. Ze záznamu skupinového rozhovoru: Účast ve výuce: výborně funguje povinnost napsat motivační dopis, aby se člověk probojoval do nějakého vysoce „výběrového“ předmětu... Motivace k nahlédnutí do praktického fungování práva je důležitější než „prospěch“. 2. K organizaci zadávání pracovních úkolů, způsobu a kvalitě práce mentorů na jednotlivých institucích Hodnocení odborných praxí se liší dost výrazně podle toho, o jaký typ absolvované praxe se jednalo. Postřehy studentů jsou spíše dílčí povahy, je patrné, že si uvědomují jen minimum možností, jak odborné praxe na jednotlivých institucích ovlivnit, pokud mají kritické připomínky. S ohledem na možnou zpětnou vazbu projektu je vhodné představit zkušenosti studentů z praxí na jednotlivých institucích v detailnější podobě. 132 Bezvýhradně spokojeni byli účastníci skupinových rozhovorů s průběhem praktické výuky vázané na teoretické předměty, ať už mentorem je sám vyučující (Street Law – výuka na středních školách), nebo jimi jsou zaměstnanci institucí, na kterých studenti praktikují. Praxe v Kanceláři ochránce lidských práv (v rámci předmětu Teorie a praxe antidiskriminačního práva) byla hodnocena jedinou z přítomných absolventek jako mimořádně přínosná, na vlastní žádost ji prodloužila o týden, aby získala možnost podílet se na práci na dvou úsecích. Mentory byli vedoucí těchto úseků. Studentka pod jejich supervizí samostatně formulovala odpovědi na stížnosti, důležitá pro ni byla zpětná vazba na její práci, kterou důsledně poskytovali. Dvoutýdenní odborná praxe jí podle jejích slov poskytla velmi konkrétní představu nejen o agendě kanceláře ombudsmana, ale i o vlastní způsobilosti formulovat právně podložené texty-korespondenci. V rámci téhož předmětu absolvovalo několik účastníků skupinových rozhovorů odbornou praxi také na Ministerstvu zahraničních věcí – odboru lidských práv. Mentoři, referenti odboru, práce zadávali úkolově, následovaly debaty nad vypracovanými návrhy. Úpravy a změny vypracovaných textů, provedené za tím účelem, aby byly v praxi použitelné, nebyly vždy vysvětleny, asi proto, že šlo o respektování politických souvislostí, bezpečnostních aspektů atd. Tudíž chybělo čistě právní zdůvodnění změn. Praxe byla nahlédnutím do agendy odboru, ale ne v plném rozsahu a kontextu. Praktická výuka azylového práva probíhala pod supervizí zaměstnanců Organizace pro pomoc uprchlíkům. Každý účastník oceňoval to, že měl svého mentora z řad zaměstnanců, otevřenou atmosféru na pracovišti a vynikající zpětnou vazbu přímo od klientů organizace i zaměstnanců pracujících s klienty. Mentorem při výuce na středních školách je sám vyučující. Hospitoval v hodinách, které vedli studenti, a poskytl vzápětí zpětnou vazbu – podle účastníků naprosto vynikající. Vyjmenovali několik přínosů této praxe: Vyučovat středoškoláky donutí člověka nastudovat (konkrétně trestní právo) způsobem, který je kvalitativně jiný než běžné „učení se“. V rámci této praxe se člověk musí naučit komunikovat s „klientem“ srozumitelným způsobem, vymanit se z „právního žargonu“, porozumí při té příležitosti tomu, že právnický žargon není samospasitelný. Pochopil jsem důležitost dovednosti komunikovat s neprávníky. Stáž na střední škole donutila přemýšlet i o tom, jak efektivně vyučovat. Odborné stáže na soudech, státních zastupitelstvích, orgánech státní správy i v neziskových organizacích, které probíhají ve školním roce, jsou výhradně v kompetenci mentorů – zaměstnanců dané instituce. Prostředí jsou to různorodá a tomu odpovídají i zkušenosti studentů. Nezisková organizace orientovaná na ochranu životního prostředí přidělovala praktikantům často práci domů. V jistém smyslu objevné bylo pro praktikanty poznání, že jsou lidé, kteří jsou ochotni o něco usilovat, byť třeba za minimální mzdu. Praxi ovlivňovalo i to, že organizace neměla vlastního právníka (pracovníci dokonce někdy očekávali, že student práv-praktikant bude právního experta do jisté míry „suplovat“). Jednalo se podle účastníků o přínosnou zkušenost v tom, jak se laici více či méně úspěšně utkávají s právními problémy. S průběhem odborné praxe na státním zastupitelství byla jediná její absolventka, která se skupinového rozhovoru účastnila, bezvýhradně spokojená. Seznámila se důkladně s provozem a agendou zastupitelství, měla možnost být přítomna i jednání s policií a na policii. 133 Pozitivně studenti popisovali zkušenosti z dvousemestrální praxe na soudech. Uváděli revizi svých původních představ o povolání/profesi soudce. Jeden z účastníků rozhovoru hodnotil jako přínosné to, že mohl být přítomen jednání soudu, participovat na rozboru jednotlivých kauz, samostatně pracovat na formulacích dokumentů a rozhodnutí, měl přístup do spisovny. Ocenil vysoce příležitost konfrontovat teoretické a praktické představy o funkcích soudních institucí. Soudní praxe se mu ukázala víc jako „úředničina“ než rozhodování, snížila pravděpodobnost toho, že tento konkrétní student bude usilovat o profesní uplatnění jako soudce. Při praxi na soudech záleží nejvíc na osobnosti soudce, k čemu chce studenta vést – někdy je jeho přístup čistě formální, potom je přínos malý. Jindy studenti popisují úžasnou zkušenost spolupráce se soudcem, která je de facto dokonalou přípravou ke zkoušce (konkrétně procesní právo). Na podobě průběhu praxe má nesporně svůj vliv také přístup samotného studenta, nakolik se dokáže o práci „přihlásit“. Chce-li, může si například zkusit i napsat rozsudek, ideální je přímá spolupráce se soudcem, ale není to úplně obvyklé. Studenti popisovali odlišné zkušenosti se soudy v závislosti na konkrétním soudním odboru. Někde třeba soudce na civilněprávním odboru se studenty těsněji spolupracoval, byla zde možnost osobního kontaktu, ale na trestněprávním úseku docházelo pouze ke skupinovému setkání (seminář) se soudcem jednou za čtrnáct dní, které neposkytovalo dostatečný vhled do vlastního rozhodování soudce. Samotná přítomnost na soudním jednání se jevila jako nedostačující. Letní praxe na soudech. Soudci jsou často na dovolených. Jedna z účastnic popisuje, že si našla známého soudce (malé město), ale vše bylo jen o pasivní účasti na sporadických soudních jednáních. Analogická zkušenost s pouhým razítkováním obálek u soudu není ojedinělá. Současně ale byla jinou účastnicí letní praxe na soudu popsána radikálně odlišná zkušenost: Soudce, jemuž jsem byla přidělena, chtěl, abych sama sdělila, co od praxe u soudu očekávám, co bych chtěla dělat, čeho se zúčastnit. Má přání vzal důsledně v potaz a vytvořil mi „plán na tělo“, který byl také dodržen. Možnost vyjednat náplň praxe pokládá studentka i další účastníci skupinových rozhovorů za velmi podstatnou pro obě strany /stážistu i instituci/. Příklad dobré praxe tohoto vyjednávání u soudu uvádí i další studentka. Konkrétní příklady ze záznamů skupinových rozhovorů: Na fakultě i institucích, kde studenti praktikují, by bylo dobré hledat cesty k tomu, aby studenti v rámci odborných praxí byli užiteční a neobírali své mentory o čas a energii. Jeden semestr je vlastně velmi krátká doba: než se člověk rozkouká, už téměř končí. Velký přínos odborných praxí tkví v probuzení zájmu o obor či dokonce konkrétní profesi, který leckdy „spí“ (třeba až do 5. ročníku). Výborně funguje spojení předmětu (teorie) a praxe. Street law, teorie a praxe antidiskriminačního práva, teorie a praxe azylu: nadstardandní úroveň výuky v rámci fakulty, skvělé... Průběh praxí na jednotlivých institucích se dle výpovědí studentů značně lišil, patrně i v závislosti na možnostech jednotlivých vyučujících/garantů vyjednat v hostitelské instituci podrobné podmínky průběhu praxí. Dalším faktorem, který spoluurčoval průběh praxí, byla i schopnost hostitelských institucí vstřebávat poloprofesionálního stážistu (patrně nízkoprahovější jsou 134 neziskové organizace, větší bariéry vytvářejí soudy a státní orgány). Je-li možné shrnout „mnohaličnou“ zkušenost studentů s praxemi pro potřeby evaluace, pak lze jejich průběh a organizační zajištění označit jako doposud nepříliš standardizované. 3. Jak probíhá na PF UK výuka teoretických předmětů K tomu, jak probíhá na PF UK výuka teoretických předmětů, se vyjadřovali účastníci skupinových rozhovorů sice okrajově, o to však jednohlasněji. Uvědomovali si při tom, že standardní frontální typ výuky je mnohdy nenahraditelný, ale praxe přednáška – seminář se v řadě případů jevila jako nevyhovující. Zejména proto, jak velké jsou seminární skupiny: účast 60 studentů vede k tomu, že seminář de facto replikuje přednášku. Ze záznamů skupinových rozhovorů: Přenos zkušeností z vlastní praxe učitelů někdy funguje na seminářích, ale vzácně. Výhradně ve volitelných předmětech. V povinných není prostor, vstřebat tam nutné penzum ke zkoušce, které je obrovské, tam se z časových důvodů mnoho poznatků z praxe nevejde. Není to tak úplně chyba školy, nechce-li najet na středoškolský systém výuky. Běžná je nedostatečná příprava většiny studentů na semináře, neděje se příprava z hodiny na hodinu. Důsledkem je rezignace učitelů, semináře suplují přednášku. A třeba pak po zkoušce z procesního práva neumí student sepsat žalobu. K téhle dovednosti se člověk dostane jen z vlastní iniciativy a zájmu. Semináře jsou zajímavé, pokud menší počet studentů, pokud učitelé nereplikují výklad na přednášce (to bývají ty nepovinné, ovšem právě několik seminářů vázaných na přednášky je povinných...). Vyučující mají prostor donutit studenty k přípravě na seminář, ale ne všichni ho umí využít. Nahlédnutí do právní praxe nabízí málo učitelů, ale pokud k tomu dochází, je to velmi motivující. Sporné pedagogické dovednosti přednášejících (neprofesionalita) nejsou úplně výjimečné. Na právech obvykle učitelé nepěstují spolupráci se studenty, nezapojují je do svých projektů, jako je tomu třeba u techniků. Škola vytěžuje studenty tak málo, že placená práce je nasnadě jako vhodné využití volného času (přednášky nepovinné, kvalita nevyvážená, výklad většinou podle učebnic, které si stačí doma přečíst: ztráta času tam sedět). Za velký nedostatek pokládají účastníci skupinových rozhovorů například i to, že řada studentů končí fakultu, aniž byli třeba – jen někdy – u soudu na jednání a překročili tak podobu práva, kterou jim zprostředkovala jejich akademická instituce. 4. K přínosům a deficitům individuálních praxí / brigád v advokátních kancelářích Praxi v advokátní kanceláři / brigádu, kterou absolvuje značná část studentů, nepokládají účastníci skupinových rozhovorů za dostačující vhled do právní praxe. Přesto placená práce (praxe) v advokátních kancelářích je hodnocena jako velmi užitečná. Jak proto, že tuto práci lze v budoucnu vykázat jako praxi v oboru, tak proto, že člověk má šanci, že mu, když se zaběhne a osvědčí, v dané kanceláři nabídnou zaměstnání. Navíc má možnost ujasnit si, zda ho právě tento obor práva zajímá a chce ho v budoucnosti vykonávat. Ze záznamů skupinových rozhovorů: Fakulta – učitelé i učebnice – akcentuje odborný právní jazyk, vystoupit z něj je ovšem důležitá dovednost, zejména v advokacii při komunikaci s klienty. (Právě tak stáž u soudu, pokud je dobře vedená, pomáhá v tomtéž.) Praxe při výuce na střední škole se tak dobře doplňuje s výdělečnou činností v advokátních kancelářích – tam také nutno vyložit právní problém laikovi. 135 5. Přínosy a efekty absolvované výuky, praxí a seminářů v rámci modulu Účastníci skupinových rozhovorů popisují přínos praxí a předmětů modulu jako hlubokou zkušenost, která jim přinesla poznání, že aplikace práva není mechanickým uplatněním zákonné normy. U případu, který se jeví jako jasný, je leckdy šokující, jak instituce – včetně soudu – rozhodne jinak (konkrétní případ žádosti o azyl). Nahlédnout do rozhodovacích procesů a právní praxe určitě představu o právu výrazně posouvá. Systém teoretické výuky takový prostor vůbec nevytváří, vliv právních agend na život lidí (právní souvislosti běžného života) si člověk může uvědomit právě jen prostřednictvím odborných praxí. Tam dochází k proměně vztahu studenta k tomu, co se učí: jinak vnímá to, co od školy lze chtít a očekávat. Škola je taková, jak si ji který student udělá. To je také zkušenost, kterou odborná praxe zvýrazní. Škola říká, jak to má být, ale ne, jak to funguje. A dle účastníků našich rozhovorů by škola měla nebo mohla upozornit na to, že v praxi vlastně bude absolvent stát před rozhodováním, jestli to bude dělat tak, nebo onak. V praxi totiž lidé, reprezentanti instituce, někdy ignorují principy, které škola učí. Mentor pomáhá tento rozpor zprostředkovat, přiblížit, vysvětlovat. Konkrétní postřehy z průběhu jednotlivých praxí (záznamy skupinových rozhovorů): Zajímavým je také aspekt propojení politiky a mezinárodněprávní agendy, kterou škola nezprostředkuje. Obrovský rozdíl mezi akademickým světem (pojetím) a mezinárodněprávní (lidskoprávní) praxí. Při výuce na SŠ: člověk je nucen z obrovské agendy vybrat to podstatné, aby to srozumitelně zprostředkoval středoškolákům. Poznatek, že výklad není samospasitelný, potřeba vyučovat i jinak: scénář, rozdělení úloh, přehrát praktickou situaci, porozumět rolím účastníků. Nutnost vcítit se do situace naprostého laika, i to přináší výuka. Poznání „uprchlického terénu“, konkrétních případů, vtělení právní situace do „živého člověka“. Vědomí odpovědnosti za řešení životní situace klienta v dané situaci. Jako další přínosy praxí studenti uváděli: Odborné praxe zprostředkují vhled do rozmanitosti institucí a právních agend. Upřesňují představy o možnostech profesního uplatnění právníka (rozšiřují spektrum). Motivují k dalšímu studiu. Odborná praxe většinou představuje silný impulz a jiný pohled na vstřebávání poznatků. Jde o jiný druh odezvy na vlastní práci na konkrétním úkolu, než je pouhé složení zkoušky z příslušného předmětu. Dostavuje se uspokojení, je-li práce studenta v rámci odborné praxe upotřebitelná. Většinou jde o práci v malém týmu, o poznání spřízněných osob, o vytvoření sounáležitosti, která na fakultě chybí. Často nedostatečná identifikace studentů s fakultou souvisí s tím, že vládne uniformita, v rámci odborné praxe se vytrácí. Vznikají zde neformální vazby, to je asi nejdůležitější osobní přínos odborných praxí v očích účastníků skupinových rozhovorů. Tato forma motivace je pro ně obrovsky důležitá a je jim vzácná. V průběhu skupinových rozhovorů byla nastolena i otázka, zda setkání při skupinovém rozhovoru je setkáním menšinově orientovaných osob nebo ne. Po shrnutí výše podrobně rekapitulovaných poznatků ze skupinových rozhovorů, bylo zjištěno, že hodnotící výroky studentů se vztahovaly zejména: a) ke způsobu a kritériím výběru k účasti na volitelných předmětech, praxích a seminářích, b) k organizaci a průběhu odborných praxí, c) k většinovým standardním metodám výuky na PF UK, d) k praxím/brigádám v advokátních kancelářích, e) k přínosům a efektům absolvované výuky a praxí v rámci modulu. 136 Z analýzy skupinových rozhovorů vyplývají dílčí obecnější závěry, které budou podstatné i pro závěrečnou komplexní evaluaci modulu Právních dovedností. Studenti vysoce oceňovali jak možnosti praktikovat na různých institucích, tak nadstandardní úroveň výuky v modulových (volitelných) předmětech a přednosti malých studijních skupin oproti standardním (leckdy) povinným seminářům. V tom byla jejich očekávání, která formulovali ve volných výpovědích na pilotní dotazování oni sami a jejich kolegové, naplněna vrchovatě. Za mrzuté naopak pokládali to, že počet lidí, kteří se dostanou na odborné praxe nebo si mohou zapsat volitelné předměty, je omezený. Co se týče podmínek odborných praxí, uvědomovali si, že záleží do značné míry i na nich, nakolik odborná praxe bude přínosná jak pro ně samotné, tak pro instituci, která je jako praktikanty přijme. c) Motivace pedagogů Klíčovým východiskem evaluace očekávání na straně pedagogů jsou motivy autorského týmu k vytvoření návrhu a realizaci projektu. Předpoklady vycházely z toho, že mezi těmito motivy bude vlastní studijní a pracovní zkušenost a vedle toho také „generační“ příslušnost. Zdrojem této úvahy je jednak text vlastního projektu modulu, jak byl zformulován při příležitosti žádosti o finanční podporu, dále analýza dokumentace, kterou obsahují zápisy ze schůzek týmu (a v jejich přílohy), i zkušenosti vlastní přímé účasti na některých schůzkách týmu pedagogů. Na tomto místě tyto poznatky není nutné rekapitulovat, mimo jiné i proto, že mnohé je už nedílnou součástí textů jednotlivých kapitol této publikace. Jinak je tomu v případě individuálních písemně zpracovaných výpovědí vyučujících, jak je na podzim 2012 na žádost poskytli. V nich individuálně formulovali a rekapitulovali svá původní očekávání a motivy, s nimiž vstupovali do realizačního týmu projektu. Tyto osobní výpovědi byly jen ojediněle doplňovány a rozvinuty individuálními rozhovory. Součástí výpovědí bylo už i hodnocení dosavadních zkušeností pedagogů s probíhající výukou jednotlivých předmětů projektu Právo pro praxi, respektive osobní zkušenosti s tím, nakolik se jim ve výuce podařilo naplnit svá původní předsevzetí a očekávání. Inspirací k výše zmíněnému vlastnímu hodnocení průběhu a úspěšnosti projektu zúčastněnými pedagogy byly níže uvedené naformulované otázky: 1. Před dvěma lety jste vstoupil/a do projektu Právo pro praxi zaměřeného na inovaci výuky na PF UK, můžete se, prosím, zamyslet a napsat nám o důvodech své účasti v projektu? 2. Zajímalo by nás zejména, jaká očekávání jste od projektu měl/a? 3. Nakolik si myslíte, že se podařilo v dosavadním průběhu projektu tato očekávání naplnit? 4. Co se podle Vás nepodařilo? 5. Jak odhadujete budoucnost modulu v rámci PF UK? Na tyto otázky reagovala jen nevelká skupina pedagogů zapojených do projektu, přesto dílčí interpretace získaných výpovědí v kontextu bohatého materiálu, který poskytují dosud analyzovaná data o studentské populaci, má smysl. V tuto chvíli lze předložit její stručný nástin, komplexněji budou data využita v závěrečné evaluační zprávě. Na základě shrnutí odpovědí bylo možné akcentovat, v čem se jednotliví pedagogové shodují a jak se popřípadě jejich odpovědi liší. Důvody účasti: Všichni respondenti se shodli na tom, že projekt Právo pro praxi se jim jevil jako smysluplná věc. Předpokládali, že svou účastí mohou přispět k zavádění a dalšímu rozvoji prakticky orientovaných výukových metod (zapojovat odborníky z praxe do výuky, zprostředkovat stu137 dentům zkušenosti i mimo budovu právnické fakulty). Jsou přesvědčeni, že příležitost vidět a vyzkoušet si právní práci upevňuje u studentů nabyté teoretické znalosti a dává jim smysl: studenti lépe pochopí, proč je nutné a potřebné si teoretické znalosti osvojit. Společná byla participujícím pedagogům chuť do týmové práce, kterou projekt předpokládal, vědomí určité sounáležitosti a sympatií a důvěry, které členy potenciálního týmu spojovaly ještě před zahájením společné práce na projektu. Jako podstatný důvod svého rozhodnutí účastnit se práce na projektu uvádí jeden z učitelů možnost nabídnout studentům práv důležitou perspektivu právní profese: společenské hodnoty, které je při výkonu právnické praxe nutno brát v potaz a respektovat. Jako více méně okrajový důvod se ve výrocích pedagogů objevila naděje na zlepšení vlastních pedagogických dovedností a finanční přínos za účast v projektu. Očekávání s účastí v projektu spojená se týkala vzniku relativně stabilního týmu generačně a názorově si blízkých učitelů, kteří se společně zasadí o zavedení nových předmětů do výuky a o nové promyšlení i zkvalitnění výuky již existujících předmětů. A že tento tým, jehož členové se chtějí prakticky orientovaným výukovým metodám věnovat, se bude koncepčně a dlouhodobě zbývat otázkou, jak nejlépe/co nejkvalitněji právo učit. V těchto souvislostech je formulováno i očekávání pružného fungování takového týmu a malé administrativní zátěže učitelů. Tázaní se shodují, že práce na projektu naplňovala jejich očekávání ve směru zkvalitňování a rozšiřování výuky zaměřené na praktické právní dovednosti. Právě tak dotázaní soudí, že se podařilo vytvořit dobře spolupracující tým. Projekt usnadnil setkání názorově podobných pedagogů z různých kateder i to, aby navázali spolupráci. Zájem o spolupráci s ustaveným týmem začali postupně projevovat i někteří mladší pedagogové PF UK. Jisté rozčarování přinesl členům týmu rozsah administrativní zátěže spojené s účastí v projektu, kterou pokládali za zbytečně velkou a někdy samoúčelnou. To, co pedagogové pokládají za dílčí nezdary své práce na projektu, se vztahuje především právě k nezvládnuté administrativě a formálním náležitostem, což spotřebovalo zbytečně mnoho energie a času, kterého se potom nedostávalo pro jiné aktivity. Konkrétně by byla žádoucí intenzivnější práce se studenty, vázaná na výkon jejich odborné praxe, pracovat s jejich motivací a zintenzivnit vzájemné kontakty jak studentů a pedagogů, tak kontakty mezi jednotlivými studenty navzájem. Je rovněž nedostatkem, že se zatím nepodařilo v širším měřítku přesvědčit pedagogy PF UK o tom, že i jiné způsoby výuky než výuka frontální jsou na PF UK možné a pro studenty přínosné. Budoucnost modulu v rámci PF UK vidí respondenti-pedagogové optimisticky, což lze doložit přímou citací některých jejich výroků: Modul je zaveden a bude fungovat i v budoucnosti, podobně jako zavedené předměty, minimálně dokud budou na fakultě jednotliví učitelé. Dokonce si na modul zvykají i studenti, několikrát jsem od nich již slyšel, že se zajímají o nějaký předmět proto, že měli dobré zkušenosti s jiným předmětem v modulu. Předměty si zkrátka dělají navzájem dobrou reklamu, což považuji za jeho jednoznačný přínos. Velkým úkolem jednotlivých vyučujících je postupně s prakticky orientovanými metodami seznamovat své další kolegy – ne je přesvědčovat, že tak musí učit, ale umožnit jim nahlédnout do toho, jak se také jinak právo dá vyučovat. Už proto, že všichni přece učíme stejné studenty a je dobré vědět, jak k nim jednotliví učitelé přistupují. Věřím, že modul bude fungovat a o předměty nabízené v jeho rámci bude zájem. Řada předmětů zastřešených projektem existovala už před ním a předměty nově vytvořené jsou předměty zajímavé. Jak je z výše uvedeného shrnutí hodnotících výroků pedagogů na první pohled patrné, dochází k zásadní shodě v tom, jak vyústily dosavadní hodnotící výroky studentů i pedagogů. Na obou stranách pomyslné „katedry“ se participanti modulu shodují v tom, že se daří praktickou výuku 138 práva postupně začleňovat do kurikula studentů, a je to k oboustranné výrazné spokojenosti. Přitom oslovení pedagogové neměli k dispozici poznatky, které byly v průběhu evaluační úlohy o hodnocení studentů shromážděny, jejich soudy o míře naplnění pedagogických záměrů byly podloženy výhradně vlastní zkušeností z výuky. Pravda je, že mnohým z nich studenti poskytli (spontánně a detailně, často i písemnou formou, v závěrečných „hodnoticích“ hodinách jednotlivých předmětů) zpětnou vazbu, a to v mnohem větším počtu i rozsahu, než bylo možné získat v rámci dotazníkových šetření a několika uskutečněných skupinových rozhovorů. I tyto materiály vázané na konkrétní předměty a semestry výuky jsou evaluátorkám k dispozici jako další zdroj poznatků významných pro celkovou evaluaci. V závěrečné evaluační zprávě budou rozhodně vzaty v potaz, protože výrazně přispívají k celkovému obrazu úspěšné realizace projektu. 4. Závěr Předběžné výsledky evaluačního šetření projektu Právo pro praxi lze pokládat za potvrzení toho, že různorodé použité metody byly zvoleny adekvátně zadané úloze. Všechny poznatky, včetně výsledků interpretace dotazníkových šetření, získané na populaci studentů v závěrečné zprávě, budou ještě precizněji konfrontovány s daty získanými z rozhovorů a výpovědí vyučujících. Srovnání výpovědí obou skupin respondentů umožní vyslovit závěr o naplnění cílů a efektivitě celého výukového projektu. Pokud dojde k významné korespondenci výsledků studentské a učitelské skupiny, což se na základě dosavadních výsledků dá předpokládat, znamená to, že došlo k naplnění cílů projektu. Pouze pokud by se výsledky získané na obou zkoumaných populacích rozcházely a očekávání spjatá s účastí ve výuce by v širší studentské populaci zůstala nenaplněna, projekt nebude možné hodnotit jako jednoznačně úspěšný. Dosud získaná a interpretovaná data různorodé povahy však ukazují přesvědčivě na to, že autorům a realizátorům projektu se daří naplňovat své záměry a výuka v rámci modulu má mezi studenty jednoznačně pozitivní odezvu. Vybrané zdroje: HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 80717-8303-X. Projektová žádost Právo pro praxi – rozvoj a inovace magisterského studijního programu Právo a právní věda na PF UK. 139 140 V. Závěr (Jan Kuklík, Michal Urban) Projekt Právo pro praxi, jehož realizaci a výsledky mapuje tato publikace, představuje v jistém smyslu opravdový a důležitý mezník na cestě k zavádění praktických metod výuky v magisterském studijním programu Právo a právní věda na Právnické fakultě UK. A to i přesto, že jeho rozsah a doba trvání dovolily řešitelskému týmu soustředit se pouze na oblast povinně volitelných a volitelných předmětů a na jejich seskupení do nově zaváděných modulů. Jak jsme uvedli již v úvodu této publikace, právě v rámci projektu Právo pro praxi byl vytvořen modul Právních dovedností, který zahrnuje většinu projektem zavedených nebo inovovaných předmětů a umožňuje studentům obecného programu Právo a právní věda získat během studia specializaci. Nově vytvořené či inovované předměty a metody, na které se projekt soustředil, našly ovšem své nezastupitelné místo i v dalších modulech zaměřených na konkrétní právní odvětví. Těší nás také, že své místo ve výuce práva na PF UK má i v anglickém jazyce koncipovaný Lawyering Skills Module. Ve spolupráci s vedením fakulty a radou projektu byly stanoveny konkrétní podmínky pro absolvování modulu Právních dovedností, které bude vyznačeno na dodatku k diplomu osvědčujícímu úspěšné absolvování fakulty. Modul tvoří předměty Profesní etika v právní teorii a praxi, Právo a právní praxe I. a II., Essentials of Legal Writing, Mediální příprava pro právníky, Právní psaní, Teorie a praxe azylu a uprchlictví a Teorie a praxe antidiskriminačního práva I. a II., tj. jedná se v naprosté většině případů o předměty, které byly zavedeny nebo inovovány v rámci projektu Právo pro praxi. Pro absolvování modulu je nutno úspěšně zakončit čtyři předměty z uvedeného seznamu a dvě odborné praxe, nebo jednu odbornou praxi a moot court. Proto byla zároveň nově koncipována i pravidla pro absolvování praxí. Jako volitelné předměty byly zavedeny jak letní praxe, tak i praxe odborné. Mezi odborné praxe, ze kterých mohou studenti PF UK v současnosti vybírat, patří následující: Odborná praxe – praxe na soudech I. a II. (praxe na obvodních soudech), Odborná praxe – praxe na soudech III. (praxe na městském soudu, obchodně-právním úseku v Praze), Odborná praxe – praxe na státním zastupitelství (praxe na obvodních a městském státním zastupitelství v Praze), Odborná praxe – praxe na úřadech městských částí v Praze (praxe na Úřadu městské části Praha 6), Odborná praxe – praxe na středních školách I. a II., Odborná praxe – praxe na orgánech veřejné správy ochrany životního prostředí, Odborná praxe – praxe v neziskových organizacích ochrany životního prostředí a praxe organizované katedrou mezinárodního práva, tj. Odborná praxe – praxe ve státní správě I. a II. a Odborná praxe – praxe v neziskových organizacích I. Je zjevné, že se jedná o poměrně rozsáhlý seznam praxí, v rámci kterých mohou současní studenti PF UK poznávat praktické fungování práva a hledat právní profesi, které by se v budoucnosti rádi věnovali. I když odborné praxe existovaly již před začátkem projektu Právo pro praxi, projekt větší orientaci výuky na právní praxi nepochybně podpořil. Již zmíněný Lawyering Skills Module, který garantuje vedoucí katedry jazyků dr. Marta Chromá, tvoří čtyři navazující předměty, a to Essentials of Legal Writing, Legal Writing, Presentation skills for lawyers a Legal Writing – Anatomy of business transaction. Pro absolvování modulu je nutno absolvovat všechny čtyři předměty. I jen z uvedeného výčtu do projektu zapojených předmětů a odborných praxí je zjevné, že projekt Právo pro praxi představoval pro řešitelský tým velkou výzvu, a to i s ohledem na poměrně omezený čas, který byl projektu vyměřen. Nechceme zastírat, že splnění poměrně náročných a ambiciózních cílů projektu stálo celý řešitelský tým mnoho práce a energie, mnohdy dokonce víc, než jsme původně očekávali. Přesto se nicméně domníváme, že výsledky projektu, které 141 odráží tato publikace a zejména pak odborně získaná a vyhodnocená zpětná vazba od studentů, ukazují, že celý projekt měl svůj smysl. Abychom byli konkrétnější, ve vztahu k vytčeným projektovým cílům je například povzbuzující, že u odpovědí ve studentských dotaznících ohledně odborných praxí se nejčastěji objevovaly odpovědi, že studenti volbou projektových předmětů chtějí „získat představu o právní praxi na příslušné instituci”, „hlouběji porozumět problematice prostřednictvím praktické zkušenosti, prakticky uplatnit dosud získané vědomosti, získat přímou profesní zkušenost (právníka)“ či „ve spojení s praktickým užitím právních znalostí se lépe orientovat v dané oblasti práva“. Pro řadu studentů byla praxe také možností zblízka si prohlédnout prostředí, o němž uvažují jako o prostředí své budoucí profese. Praktický rozměr výuky ostatně studenti očekávali v souvislosti se všemi modulovými předměty, a jak dokládá provedené sociologické šetření, jejich očekávání byla naplněna. Sociologická analýza, jejíž podrobné výsledky obsahuje předchozí kapitola této publikace, dospěla k závěru, že „studenti vysoce oceňovali jak možnosti praktikovat na různých institucích, tak nadstandardní úroveň výuky v modulových (volitelných) předmětech a přednosti malých studijních skupin oproti standardním (leckdy) povinným seminářům. V tom byla jejich očekávání… naplněna vrchovatě“. To potvrzuje splnění jednoho z hlavních cílů projektu, a sice přispět inovacemi magisterského studijního programu k lepšímu uplatnění absolventů právnického vzdělávání na trhu práce. Nicméně již v úvodu jsme naznačili, že projektem samotným snaha o prosazování výukových metod spojených s modulem Právních dovedností nekončí. Ostatně, i výsledky citované sociologické analýzy ukazují, že i přes převažující spokojenost je část studentů nespokojena s tím, že „počet lidí, kteří se dostanou na odborné praxe nebo si mohou zapsat volitelné předměty, je omezený“. Provedené sociologické šetření přitom přináší i další náměty, kam by se prakticky orientovaná výuka na PF UK mohla do budoucna orientovat. Jsme proti rádi, že do návrhu aktualizace Dlouhodobého záměru Právnické fakulty UK bylo zařazeno i Mezioborové centrum rozvoje právních dovedností. Za velmi povzbudivé považujeme i další závěr sociologického šetření, totiž že „dochází k zásadní shodě v tom, jak vyústily dosavadní hodnotící výroky studentů i pedagogů. Na obou stranách pomyslné ,katedry’ se participanti modulu shodují v tom, že se daří praktickou výuku práva postupně začleňovat do kurikula studentů a je to k oboustranné výrazné spokojenosti.“ Doufáme, že podobná shoda a spokojenost na obou stranách pomyslné katedry bude pokračovat i budoucnu a že s odstupem času bude ještě zřetelnější, jak důležitým pro další rozvoj studijního programu Právo a právní věda na PF UK byl projekt Právo pro praxi. 142 VI. Summary The book deals with the outcomes of the project entitled “Law for Practice – Development and Innovation of the Master´s Study Programme in Law and Legal Science”, which was implemented between 2011 and 2013 at the Faculty of Law, Charles University in Prague. The project was supported by the Prague Adaptability Operational Programme within the European Social Fund in the Czech Republic. The introductory part of the book analyses the main aim of the project focusing on the methodology of practical legal education. The first chapter deals with the historical context of debates over the changes in legal education starting in the 1960s and emphasizing its more practical orientation; the main benefits and risks of the practical teaching methods in legal education are considered. The Faculty of Law of Charles University has been a traditional law faculty with a relatively high number of students per class. With more than four thousand students it forms one of the biggest law faculties in Central and Eastern Europe. As a result, the first steps aimed at introducing new methods of practical legal education were taken regarding those students, who chose a special module of subjects intended to develop their legal skills. The module covers individual methods developed or adapted to the needs of the Faculty within the project – students´ placements or internships, clinical legal education, street law, moot courts, summer schools and legal writing. The issue was addressed not only from the point of view of skills to acquire, but also from the point of view of ethical values to be emphasized within legal education. A special Centre for Practical Legal Education at the Law Faculty was established to provide methodological aids and support for innovative approaches to individual subjects within the module of practical legal skills, and to run the project. Following chapters provide an outline of individual subjects and examples illustrating the application of new methods. Students´ placements and internships are divided into three separate programmes, which were developed in cooperation with (1) the Metropolitan Court in Prague, (2) the Ministry of Foreign Affairs and the Ministry of the Environment, and (3) the Metropolitan Prosecution Office. Each programme has its detailed curricula and methods of evaluation and serves more than 150 students per year. The main advantage is that these programmes are relatively easy to run by the Law Faculty and, at the same time, they can serve a relatively high number of students; however, there are limits regarding the effectiveness of the programme which depends on effective cooperation with the host organizations. The methodology of life-client clinical legal education is applied especially in two subjects – the Theory and Practice of Asylum and Refugee Law, and the Theory and Practice of Antidiscrimination Law. The main advantage of this type of practical education is that students work with real clients after having been provided with a theoretical background during the first part of the course. These subjects were very successful and very efficient in developing professional ethics and responsibility in students. The method of street law was based on the experience acquired from the US Street Law programs. In our project, it was developed as a special subject with both theoretical and practical parts; the practical part was implemented especially in cooperation with two leading Prague secondary schools. The Law Faculty students were taught how to use interactive teaching methods and how to increase the awareness in secondary school students of human rights, democratic principles as well as basic principles of constitutional, criminal and civil law and other branches of law. Teaching methods applied in short-term courses taught outside the Law Faculty were illustrated with the workshop entitled “the School of Human Rights”. Other methods and teaching 143 techniques, such as moot courts and summer schools are considered as well. This part is also connected with a more general introduction to the development of legal skills. In particular, various subjects in legal writing are built upon a combination of experience of foreign law schools and the needs of the Czech legal practice. As a result, there are two subjects focusing on writing in Czech – Essentials of Academic Writing and Legal Writing, and two subjects concentrating on writing in English – Essentials of Legal Writing (focused more on linguistic skills within the legal context) and Legal Writing (concentrating more on reasoning skills primarily in business law). The last part of the book deals with the evaluation of the project using a sociological survey. The methodology of the survey and the size of focus groups have provided the members of the project with useful data and feedback. The results of the survey clearly show that the students at the Law Faculty are strongly in favour of expanding practical legal education and they see its existing shortage or even absence as a substantial weakness of the Faculty. They highly evaluated the possibility to take part in the module of practical legal skills; at the same time, the students provided some critical comments and suggestions for improving the system. Using the experience gained during the project and from sociological surveys the Law Faculty finds itself at a crossroad: the Faculty should decide how to incorporate the new teaching methods into the key subjects of its curricula, and how to secure the existence of all the subjects introduced during the project in future after the period of funding obtained from the Prague Adaptability Operational Programme terminates. 144 V. Rejstřík: A Advokát 7, 10, 16, 17, 38, 78, 84, 86, 87, 118, 123 Advokátní komora 14, 86, 90, 148 Argumentační schopnosti 81, 91, 92, 121 B Besedy s hosty 69, 72, 73, 80, 81, 88 Budoucí využitelnost 23, 27, 30, 41, 42, 47, 55, 57, 64, 65, 79, 88, 90, 97, 98, 119 C Cílová skupina 19, 24, 28, 34, 43, 48, 58, 62, 70, 77, 78, 84, 92, 100 Cíle projektu 125, 126, 139, 142, 149 Centrum praktických právních dovedností 8 D Diskuse 5, 10, 13, 25, 26, 33-35, 41, 44, 59, 61-63, 66, 70, 72, 74, 80-82, 84-88, 90-92, 106, 121, 123, 124, 129, 131 Debata 7, 70, 73, 84, 85, 91, 121, 133 Dotazníky 23, 28, 53, 63, 67, 74, 75, 81, 82, 123, 126-128, 131, 132 Dotazníková šetření 126-129, 131, 132, 139 E Essentials of Legal Writing K Kolbův zážitkový cyklus učení 11, 12, 66 Kolokvia 23, 28, 53, 91 Kritéria výběru do předmětů 23, 26, 28, 31, 32, 44, 51, 77, 78, 132 Kurikulum 5, 8, 16, 18, 47, 69, 80, 138, 142 L Learning by doing Lektoři 9, 11 76, 79, 81 M Materiální náročnost předmětu 23, 27, 28, 41, 46, 55, 64, 78, 88, 97, 118 Městský soud v Praze 19, 20, 21, 114, 116, 141 Moduly povinně volitelných a volitelných předmětů 5, 141 Modul právních dovedností 5, 6, 8, 24, 126-129, 131, 136-139, 141-143 Magisterské studium 5, 8, 43, 49, 52, 54, 125, 141, 142 Minihodiny 61, 63 Motivace studentů 13, 18, 31, 86, 122, 126, 138 Moot court 5, 7, 72, 83, 91, 92, 93-95, 97, 98, 114, 121, 123, 124, 141, 143, 144 99, 101, 109, 117, 119, 141, 144 Etika v právní teorii a praxi 83-90, 141 Externí stáže 19-32 Evaluace metod výuky 125-140 N Neziskové organizace F Financování O Očekávání studentů 126, 128, 131 Ochrana životního prostředí 24, 49, 50, 51-56, 131, 133, 141 Orgány státní správy 19, 24, 131, 133 H Hodnocení studentů 18 26, 54, 56, 116, 138 10, 33, 35, 39-42, 44-46, 49-57, 67, 69, 70, 76, 78-81, 131, 133, 134, 141 145 P Pilotní dotazníkové šetření 127, 128, 129 Plány hodin 59, 60-63 Příklady dobré praxe 32, 67, 123, 134 Pyramida učení 11-13 Prakticky orientované metody výuky 7, 11, 18 Pravidla moot court 93, 94 Právní dovednosti 5, 7-10, 13, 15, 16, 83, 121-126, 136, 138, 141, 142 Právní kliniky 9-11, 13-18, 33, 43 Právní psaní 5, 83, 99-102, 114, 115, 118, 119, 121, 141 Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze 5, 6, 8, 19, 24 31, 33, 34, 41, 44, 49, 50, 52, 54, 55 56, 58, 64, 65, 79, 83, 91, 99-101 121, 123, 131, 141, 142 Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně 8 Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 8, 9 Pro Bono aliance 76, 78, 80, 81 Profesní etika 13, 14, 80, 83-89, 121, 123, 141 Profil absolventa 5, 6 Projekt Právo pro praxi 5, 6, 8, 15, 19, 33 41, 52, 54-57, 63, 67, 69 83, 99, 125, 126, 137, 139, 141, 142 R Role učitele Skupinová práce 70, 72, 80, 81, 83-85, 87, 90, 122 Skupinové rozhovory se studenty Soudní řízení Soudní judikatura 131 10, 50, 52, 94 36-39, 44, 47, 84, 88, 92-94, 96, 98. 101 Stáž u soudu 14, 15, 19, 135 Street Law 10, 33, 58, 59, 61, 63, 65, 131, 132, 143 Středoškolští studenti 17, 58, 61, 64, 65 Studentské právní poradny Supervize 16, 17 17, 77, 81, 133 Škola lidských práv (ŠLP) 69, 70, 71, 73-81 Školení učitelů 9 T Teoretická výuka 31, 34, 83, 131, 136 Teorie a praxe azylu a uprchlictví 5, 33, 34, 35, 40-42, 131, 141 Teorie a praxe antidiskriminačního práva 33, 43, 47, 131, 133, 134, 141 Typy právních dokumentů 99, 101, 118, 119, 121 V Vícedenní výjezdní seminář – Škola lidských práv 69, 72, 74, 76, 77, 80, 81 60, 123, 124 Z S Simulace 146 Zpětná vazba 10, 16-18, 72, 80 32, 47, 66, 67, 81-83 106, 123, 124, 127, 133, 142 VI. Zdroje Odborné zdroje ARMERTMAN, Lee; McMAHON, Edward. Street Law: A Course in Practical Law. McGraw-Hill/Glencoe, 2009. ISBN 03-140-2935-4. BOBEK, Michal; BOUČKOVÁ, Pavla; KÜHN, Zdeněk (eds.). Rovnost a diskriminace. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-584-1. COTTRELL, Stella. Teaching Study Skills and Supporting Learning. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2001. ISBN 978-033-3921-241. ČEPELKA, Čestmír; JÍLEK, Dalibor; ŠTURMA, Pavel. Azyl a uprchlictví v mezinárodním právu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997. ISBN 80-210-1493-8. DAMOHORSKÝ, Milan a kol. Právo životního prostředí. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. ISBN 97880-7400-338-7. DAMOHORSKÝ, Milan a kol. Sbírka praktických příkladů z práva životního prostředí. 2. aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. ISBN 978-80-7357-593-9. DOBSON, A. P.; FITZPATRICK, B. The Observer Book of Moots. Sweet & Maxwell, 1986. FINCH, Emily; FAFINSKI, Stefan. Legal Skills. Oxford: Oxford University Press, 2011. ISBN 01-9959915-7. FREDMAN, Sandra. Antidiskriminační právo. Překlad Tereza Kodíčková. Praha: Multikulturní centrum Praha, 2007. ISBN 978-80-254-1054-7. GARNER, Bryan A. The Elements of Legal Style. Oxford: Oxford University Press, 2001. ISBN 01-951-4162-8. GARNER, Bryan A. The Redbook: A Manual on Legal Style. St. Paul, MN: West Group, 2003. ISBN 03-142-5859-0. Georgetown University Law Center: D.C. Street Law Program [online]. [cit. 2012-09-28]. Anglicky. Dostupné z: <http://www.law.georgetown.edu/academics/academic-programs/clinical-programs/our-clinics/DC-Street-Law-Program/index.cfm> GOLDSTEIN, T.; LIEBERMAN, J. K. The Lawyer’s Guide to Writing Well. Berkeley, LA: University of California Press, 2003. HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 80717-8303-X. KAYE, Tim; TOWNLEY, Lyne. Blackstone's Book of Moots. London: Blackstone Press Press, 1996. ISBN 978-1-85431-516-8. KOPA, Martin. Neslučitelnost výkonu funkce soudce s jinými funkcemi a činnostmi. Praha: Linde Praha, 2012. ISBN 978-80-7201-873-4. KOSAŘ, David; MOLEK, Pavel; HONUSKOVÁ, Věra; JURMAN, Miroslav; LUPÁČOVÁ, Hana. Zákon o azylu: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. ISBN 978-80-7357-476-5. KRSKOVÁ, Alexandra. Etické desatoro začínajúceho advokáta: (vademecum profesijnej etiky). 1. vyd. Bratislava: Iura Edition, 2008. ISBN 978-80-8078-185-9 KUKLÍK, Jan (ed.). Reforma právnického vzdělávání na prahu 21. století. Praha: Auditorium, 2009. 168 s. ISBN 978-80-87284-03-2. MACKOVÁ, Alena. Nezávislost soudců. 3. vyd., Praha: UK, 1998. ISBN 80-85889-19-6. MACKOVÁ, Alena. Právní pomoc advokátů a její dostupnost. Praha: C.H. Beck, 2001. ISBN 80-7179-457-0. 147 MOLITERNO, James E.; HARRIS, George. Global Issues in Legal Ethics. St. Paul, MN: West Publishing, 2007. ISBN 03-141-6935-0. Pracovní materiály a archiv Pro bono aliance Právo pro každého: učebnice „Právo pro každý den – Street Law“. 1. vyd. Praha: Partners Czech, 2001. ISBN 80-238-7914-6. Projektová žádost Právo pro praxi – rozvoj a inovace magisterského studijního programu Právo a právní věda na PF UK. SHAPO, Helene S.; WALTER, Marylin R.; FAJANS, Elizabeth. Writing and Analysis in the Law. Westbury, NY: The Foundation Press Inc., 2003. ISBN 15-877-8541-2. SCHACHTER, Madeleine. The Professor´s Handbook. A Practical Guide to Teaching Law. Durham: Carolina Academic Press, 2004. ISBN 0-89089-550-3. SPILLANE, Meghan. International Moot Court: An Introduction. New York: IDEBATE PRESS, 2008. ISBN 978-1-932716-43-6. Streetlaw web site. [online]. 2003 [cit. 2012-09-28]. Anglicky. Dostupné z: <http://www.streetlaw.com> STUCKEY, Roy et al. Best Practices for Legal Education. Columbia: University of South Carolina, 2007. ISBN 0-9792955-0-5. ŠTURMA, Pavel. Mezinárodní a evropské kontrolní mechanismy v oblasti lidských práv. 3. dopl. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-318-9. ŠTURMA, Pavel; HONUSKOVÁ, Věra (eds.) a kol. Teorie a praxe azylu a uprchlictví (skriptum k výběrovému předmětu). Praha: SCRIPTA IURIDICA, 2006. ISBN 978-80-87146-68-2. The Bluebook: A Uniform System of Citation. Cambridge, MA: The Harvard Law Review Association, 2005. The Law Teacher Journal. Routledge. The Association of Law Teachers. ISSN 0306-9400. WEIZER, P. I. (ed.). How to Please the Court. A Moot Court Handbook. Peter Lang Publishing, 2007. Právní předpisy Advokátní etický kodex (Usnesení Představenstva České advokátní komory ze dne 31. října 1996, č. 1/1997) Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon) 148
Podobné dokumenty
Nabídka exkurze Ústavu historických věd Univerzity Pardubice
V 11:00 odjezd trajektem do dánského Gedseru (cca 1,5 hod plavba) a dále do Kodaně. Cestou možná
zastávka v archeoparku – dánské středověké rybářské vesnici Middelaldercentret u Niköbingu. Příjezd
...
Stáhnout zdarma - Centrum Občanského Vzdělávání
kromě výukového obsahu předávat i schopnost učení se, práce s výukovými médii (od klasické práce
s textem až po práci s multimediálními technologiemi). Jak správně konstatuje Mužík (2010, str. 65),...
Celý text - Česká společnost pro právo životního prostředí
Vlastnické právo je subjektivním právem vlastníka k určité konkrétní věci (jde
o právo věcné), jehož obsahem je oprávnění věc držet, užívat, brát z ní plody a jiné
užitky a nakládat s ní. Těmto opr...
Metody, motivy a cíle studia komunistického práva
Liberální právní řád je postaven na ochraně jednotlivce (a menšiny) proti
většině. Sovětská politická teorie na to šla z gruntu jinak: postačilo získat „přesvědčováním“ většinu a ta pak byla oprávn...