drg - poznámky k některým problémům
Transkript
drg - poznámky k některým problémům
DRG - POZNÁMKY K NĚKTERÝM PROBLÉMŮM MUDr. Jan Šťastný, Škola veřejného zdravotnictví, IPVZ V současné době, tedy v polovině roku 2001, se zvyšují tlaky směřující k tomu, aby bylo financování nemocnic na podkladě DRG zavedeno v co nejbližší době. Tento článek si klade za cíl odhalit některé problémy týkající se case mix indexu, relativní váhy a základní sazby. Pojem “case mix index” (dále jen CMI) je prakticky ve všech dostupných materiálech poněkud nejednoznačně definován a lze jej chápat: a) v horizontálním slova smyslu jako relativní váhu (RV) určité DRGs (CMI skupiny DRG), RV je vypočítávána z údajů poskytovaných jednotlivými nemocnicemi a je pro všechny nemocnice stejná, b) ve vertikálním slova smyslu jako průměr všech relativních vah pacientů určité nemocnice (průměrná hodnota CMI nemocnice na 1 případ hospitalizace); tento CMI vyjadřuje průměrnou složitost všech v nemocnici léčených nemocných ve sledovaném období (vnitřní CMI) a jeho průměrná hodnota se bude objektivizovat v souvislosti se zvládnutím problematiky kódování jednotlivými nemocnicemi. V souvislosti s hodnotou CMI je třeba si uvědomit následující souvislosti: n Hodnota vertikálního (vnitřního) CMI v podstatě nahrazuje kategorizaci nemocnic; direktivní vytváření sítě nemocnic různých typů je z pohledu DRG kontraproduktivní. n Vnitřní - kategorizující CMI může mít dopady i na investice; nízký index napovídá, že nemocnice léčí nenáročné pacienty - to může mít dopad na jejich příděl z jakéhokoliv zdroje. n Pokud má být zachován objem finančních prostředků zdravotního pojištění (pokud nemá nastat jeho zhroucení při nastolení systému v současných podmínkách), musí dojít - na základě postupné objektivizace vertikálního (vnitřního) CMI, ke kategorizaci (diferenciaci) základní sazby (dále jen ZS) n Do doby ustálení vertikálního (vnitřního) CMI nemůže dojít ke stabilitě horizontálního CMI, tedy relativních vah. n Relativní váhy jsou odrazem údajů, které vykazovaly nemocnice v uplynulém sledovaném časovém období, a tedy i odrazem subjektivně i objektivně podmíněných negativních faktorů a chyb, které v tomto období nemocnice ovlivňovaly. n RV se dynamicky mění, což samozřejmě neodpovídá požadavkům strategického (ale ani operativního) plánování; plánování vyžaduje garanci stálosti RV (ale i ZS) na určité období. Základní sazba (ZS) je v podstatě cena DRG skupiny s RV 1,0. Podobně jako CMI lze ZS sledovat ve smyslu horizontálním a vertikálním: a) ve smyslu horizontálním (zevní ZS) se jedná o průměrné náklady na průměrný případ ve všech zúčastněných nemocnicích v určitém časovém období, popř. průměrná platba za jednoho propuštěného pacienta, b) ve smyslu vertikálním (vnitřní ZS) jde o průměrné náklady na průměrný případ v určité konkrétní nemocnici. K problematice ZS nutno dodat: V ČR jsou historicky odlišné „vnitřní“ ZS jednotlivých nemocnic, což je dáno A)faktory objektivními: n rozdíl v provozních nákladech daný architektonickým uspořádáním (pavilonová nemocnice, monoblok), rozsahem „mrtvých prostor“ a 1 jejich náhradní využitelností, opotřebovaností budov a přístrojové techniky, n rozdíl daný úrovní zaměstnaneckých platů, n rozdíl daný výukou v nemocnici, n rozdíl daný zeměpisnou polohou, n rozdíl daný vnitřním CMI představujícím náročnost léčby v dané nemocnici, n rozdíl daný rozsahem „sociálních hospitalizací“ n legislativní limitace managementu v provádění ekonomicky prospěšných změn. B)faktory subjektivními: n schopnost managementu, n dotační politika, n chybné vykazování. ZS vypočítávaná z předchozího období fixuje historické chyby, zvýhodňuje nemocnice, které dříve vykazovaly více a může determinovat zhoršování kvality poskytované péče. ZS může být „nastavena“ tak, aby bylo dosaženo určitého cíle výdajů; paradoxně pak uměle vytvořená vyšší ZS může vést ke snižování produktivity nemocnice, popř.k fixaci výše uvedených historických poměrů. Ideálním stavem by bylo dosažení ZS shodné pro všechny nemocnice (horizontální pohled), avšak překážkou tohoto stavu jsou výše uvedené faktory; tuto překážku lze odstranit následujícími způsoby: 1. UMĚLOU KATEGORIZACÍ NEMOCNIC, např. na „malé“ a „velké“; problémem je objektivnost násilného zařazování. 2. INDEXOVÁNÍM HANDICAPŮ, popř. i výuky - tzn. zohlednění historických odlišností formou indexů (mzdový index, index sociálních hospitalizací, výukový index atd.); indexem by byla násobena základní sazba. Problémem je způsob výpočtu indexů. 3. VÍCEZDROJOVÝM FINANCOVÁNÍM, tzn. q vytržením historických faktorů (úmyslně nepoužívám termín „fixních nákladů“) z DRG systému a jejich financování z jiných zdrojů (ZS by v tomto případě byla jednotná), q vyčleněním supernákladné péče z oblasti financování prostřednictvím DRG a její úhrady z jiných zdrojů (zvláštní fond pojišťoven, veřejné rozpočty, centrální Fond zdravotní péče apod.). 4. POSTUPNÝM SJEDNOCOVÁNÍM ODLIŠNÝCH ZS vypočtených pro každou nemocnici individuálně na základě historických příjmů; toto postupné sjednocování by bylo zajištěno ve smlouvě se ZP, a to pozvolným poklesem meziročním procentuálním poklesem až na stanovenou cílovou linii. 5. KATEGORIZACÍ DLE „VNITŘNÍHO CMI“, který - jak již bylo uvedeno, vyjadřuje vnitřní komplikovanost případů určité nemocnice; ZS nemocnice (ZSnem) by v takovém byla odvozena od ZS nemocnice, jejíž vnitřní CMI se rovná 1,0: ZSnem = ZSCMI 1,0 x CMInem Zdá se, že při zavádění systému by byla nejvhodnější kombinace možností uvedených pod čísly 3 a 4 s tím, že by financování sociálních hospitalizací přešlo konečně pod sociální sféru a zavedení „risk koridoru“ by umožnilo, aby se management nemocnice přizpůsobil novým podmínkám úhrad. Definitivním řešením by pak mohla být kategorizace dle „vnitřního CMI“. S problémem ZS souvisí i způsob úhrad komplementárních či jiných výkonů provedených v rámci hospitalizace na jiných pracovištích: Pokud se jedná o pracoviště intramurální, hrozí deobjektivizace ZS tím, že by došlo k přiřazování ryze ambulantních výkonů k DRG; tímto způsobem by mohlo dojít k redistribuci finančních prostředků zdravotního pojištění směrem k ústavní péči. 2 Pokud se jedná o pracoviště extramurální (např. vyšetření CT v jiné nemocnici), lze uvažovat: - o navození systému podobnému úhradám protetické stomatologické péče, kdy činnost zubních laborantů není financována přímo zdravotními pojišťovnami a kdy se rozvinul určitý styl konkurence v oblasti cen i kvality, - nebo o nastolení clearingového systému spočívajícího v redistribuci finančních prostředků až na úrovni zdravotní pojišťovny. Závěrem určitý souhrn: Správné fungování DRG systému závisí na zavedení pravidel eliminujících veškeré faktory, které jsou pro fungování systému negativní: 1. Financování sociálních hospitalizací musí přejít nekompromisně pod sociální sféru - a to způsobem, který bude pružný a tedy pro nemocnice akceptovatelný. 2. Zavedení vícezdrojového financování umožní, aby byla zdravotním pojištěním, potažmo systémem DRG financována pouze vlastní léčba, financování provozních vícenákladů vyplývajících z architektonických a jiných historických rozdílů (fixních nákladů) musí jít z rozpočtu zřizovatele, financování výukových činností z rozpočtu MŠMT a financování vědeckých aktivit výlučně z grantů či jiných zdrojů mimo zdravotní pojištění. 3. Zavedení vícezdrojového financování též umožní, aby byly úhrady systémem DRG zavedeny pouze v případech akutní krátkodobé hospitalizace, a to navíc v případech četně se opakující zdravotní péče. Případy dlouhodobé hospitalizace, rehabilitace - popř. i vysoce nákladné výkony prováděné v relativně nižší četnosti by měly být financovány jiným způsobem; právě zde lze uvažovat o aplikaci PMC (Patient Management Categories) - rozdíl mezi DRG a PMC viz literatura. 4. Systémy analogické DRG budou zavedeny i pro ambulantní sféru a dojde k jasnému finančnímu oddělení ambulantní péče od hospitalizací - a to bez ohledu na to, jedná-li se o ambulantní péči intra či extramurální. LITERATURA: 1. Zpravodaj VZP č: 4,5,6/1997, 1,2,3,4,5,6/1998, 1,2,3,4,5/1999, 1/2000. 2. Finnegan Rita: Příručka kódování MKN 10 pro potřeby DRG, 1998, vydáno ve spolupráci s US AID a VZP ČR. 3. ZdN č.10/1999, Současný stav systému DRG v České republice. 4. Implementace AP-DRG, fi WMZ v.o.s., Fr. Malíka 1001/734, 434 01 Most. 5. Vepřek Pavel., Ekonomické otázky nemocniční péče a její financování, materiál pro ŠVZ. 6. 3M Health Information Systems, Sborník vybraných textů k DRG, 2000. 3
Podobné dokumenty
Sborník konference DrG 2011 - Národní referenční centrum
které budou prezentovány dne 7. 11. 2011 v Kongresovém centru Praha a další informace.
Pořadatelem akce je Národní referenční centrum s organizační podporou Koalice pro zdraví.
Partnery konference ...
stáhnout ve formátu PDF - ČAHD - Česká asociace hasičských
D. Ryba – generální ředitel HZS ČR, vize HZS ČR v následujícím období s ohledem
na ekonomickou situaci, žádost o pozastavení členství v ČAHD.
Návrh Sdružení ambulantních specialistů ČR na
q Oprávněné stížnosti na péči lege artis (- 30 za každou oprávněnou stížnost)
q Podvody při vykazování zdravotní péče (- 30 za každý prokázaný případ)