Sivazek třetj. W PRAZE, 1841.

■
PRO
U
A V O L I C H
E
W YDÁW ÁN
OD
KNJŽECJ ARCIBISKUPSKÉ PRAŽSKÉ
Č T R N Á C T Ý RO Č N J BĚH. 1
Sivazek třetj.
W P R A Z E , 1841.
W knjžecj arcibiskupské knihtiskárně, u Wácl. Spinky.
P e tr o summa rerum d e p ascen d is ovibu s tradita e s t ; et super
ipsum , v eln t super petram , fundata est e c cle s ia .
Origeiips, in ep. a<l Rom.
E c c le s ia una est, et snper unum, (jni
et clav es
ejus
a cce p it,
D om ini v o ce fundata est.
Cyprianus, opist. 73.
P o g e d s i á i i j »
1.
0
c j r k w i.
■
j
Red swatodušmj sw. Jana Zlatoústého. *)
Od
J as.
e x p o sity
W . Kam arýta,
w K lok otech
n T áboŕsi.
W e b om dnes nám gest učinčna země. N e žeby
InvčzJy s nebe na zemi sstaupily, ale že a poStolow é
Sw . Jait, sk rze wým luwnast sw au úazwaný C lify sostom t. g . Z la to ­
ú s ty , riurozeti o k o lo Toku 3-14, w m ěstě A n tio ch ii, těch Časů w elesla w n é,
z r o d ič ů p ohanských ale slow útných. P o skonCeném s neýw ětšj p och w a lati nčenj sw etskem ,
g e h o ž hlawnj Část fe c n ic tw j a lííudfctw j, m noho
přj u saudu šťastně w yw áděl. N eilalezage w um ěnjch a d ů sto jn o ste c h
sw ětských Celio duch geho h led al, w r o c e 23 wěkit sw ého p řizn a l se
ku křesťanském u ná božen stw j.
O d ebral se na p a u š f;
gedin é ctenj a
řozg jm á n j pjsuva sw . bylo z d e baw enj g é h o . O dtu d šé wraEíw ¡1 w ýborně g sa p řip ra ty e n , byl k důstognosti k n ě z e , brzy pak pro sw ůg sw.
ž iw o t a ohniwau wým luwnost w c hlásánj B o ž jh o slow a
w
swém 44.
r o c e , k důstogeňstw j biskupa K on sta u tin op olitskéh o p ow ýšen. Nenáwistj
mnohých p rotiw njků p roťťásledow aůý, žw táště weleiljm cj.sařciwny Kud o x ie roku 404 wykázán byl d o Wyhnanstwj, w něm ž po 3 Jeta infloj
ho w ytrpěw ,
sw éh o 53.
we sp olek nebešťanů wstaupil
leta 40 7, 14. zářj, wěku
M už duchem , srd ce m , w ým luwnostj, e tn o stj slow ú tn ý, ž e
mu rowťié/to z tě ž k a k n a lezen j.
nad nebesa v y s t a u p i l i; g e lik o ž rozlita nad nimi h o g ná milost ducha s v á t é h o ,
a weškeren
svět
nebem, n ik o li p řiro z e n o st p r o m e ů u » jc ,
p r a v u g jc .
Nalc,zlaté Publikána
a
učinila
ale
v ů li
spůsobila
evan­
gelistu ; nalezla rauhače a učinila a p o š to le m ;
zla lotra , i u v e d l a w rág ;
panny
nalezla smilnici
ctnost;
v y h o s t i la
o t r o e t w j,
přinesla m ilost B o ž j —
zem ě.
a
p r o to
a
nad
nebesa. „ O
2 .)
a uwedla
p řiw cd la
svobodu:
nebem
od
učiněna
takové
gest
h vfizd y
na nebi, a p o š t o l o v ě
nad
w éci, kteréž swrchu gsau, •pečuijte.“ ( K o l .
Kde
H w čzdy
a w
z lost,
C o ž to za v z n e š e n o s t gsau
gak o a p o š t o l o v ě ? H v ě z d y
3,
nale­
učinila čistotněgšj ; nalezla ča ro d egn jk y
e va n gelisty ge p r o m ě n i l a ; zahnala
o-
K r is tu s
oline
na
p r a v ic i
h m o tn é h o :
d u c h o v n jh o ; hvězdy v
m ezi
nimi
sedj.
od
ohne
apoštolově
noci s v jt j ,
ve
dne gasnost
s v a u t r a t j : a p o š t o l o v ě v n oci i v e
dne s v ý m i p a-
prskami gasne s v j t j ; h v ě z d y ,
slunce
hasnau ; a p oš tolow é
když
když slunce
vvcházj
s p r a v e d ln o sti wy-
gde svvau gasnostj sc lesknau ; h v ě z d y při vstá n j z
m r t v ý c h gako listj spadnau: a p o š to lo w é v
oblacjch
d o nebe v y trž e n i budau ; m ezi h v ě z d a m i gedna gm enuge
se
w c č e r n ic e ,
giná
d e n n ice :
mezi
apoštoly
žádná w e č e r n ic e , w šecky slunce zw ěstu gjcj d enn ice.
A
k d o b y k o liw
gc
s v ě tly
swCta
n eto lik o když telcin
ob ýw a li
geště
žiw ota
n y n j,
an
ze
nazýwal,
m ezi námi,
p ozem sk éh o
N e b o t milost swatých n ero zd ělj se smrtj,
časem, nerozpadá
dokazugj.
B ylit
se
oni
w
zemi.
ry b á řow é,
Skutkové
a
gako
nechybj ;
ano
w jce
wystanpili.
nerušj se
sami
to
rybářové
umřeli, gegich
dokazuge
to
w in ařow é,
vvšak
s jtě duchownj dotud a u č in k u g j;
nmožstwj denně spasených.
od ešli
od winice
svvé,
a
tein se oz d o b u g e , a h ro zn y wydáwá.
uařovvé,
a
wfidcow é,
ry h á řow é,
a
a s la u p o w é ,
učitelowé.
S la u p ow é,
By lit oni
winice
kw ě-
B ylit on i w i a lé k a řo w é ,
nebot
na
a
nich
sjla cjrk w e spočjvvá; přjstawovvé, nebot p ř e d wlnami
bezb ožn osti
do
c h r á n i li ;
w ů d cow é,
nebot
nebe u k á z a l i ; p a s t ý ř o w é , neboř
swětu
w lk y
cestu
od hán ěli,
a o w c e s p a s il i; r o l n jc i, neb oni b o d lá č j w y k o ř e n ili,
a sjíně nábožnosti
rozsjvvali ;
lé k a řo w é ,
u ebo
rány
naše zahogili.
B ys
pak
ř e č , uwedu
se
přesw ěd čil,
P a w la
toto
že
nenj marná m oge
w š eck o
w y kon á w ag jcjh o.
C h ce š -li g e g vvideti štěpařein ?
pollo zalěwiil, ale B u k
„ G á (jsem štjpil, A -
dal z r u š il“
(1.
Kor.
3,
6 .)
Chceš geg wideti s ta w ite lem ?
„G a h o m oudrý staw i-
tel základ gsen\ za ložil.“
w 6 .) C hceš
(T i t .
geg
wi-
deti bogovvnjkem ? „ T a h bogugi, ne ¡jako p ow étřj r o z rá žeye.“
( T i t . 9 , ‘2 6 .)
proti lélu a hrwi.“
„N e n j
boyowánj
(E fo s . 6 , 1 2 . )
naše
,, D o b r ý
tolilio
boy gsem
bogowal, wjrn gsem za ch ow a l*• ( I I . T i m . 4 , 7 . ) Chceš
vvideti geg bčh agjcjh o ? , , T a h ž e ¡jsem
ma wuhol až h Illirické zem i wšeoky
ty
plnil eivangelium B o z jin .11 (ítjin. 1 5 , 1 9 .)
vvideti wévvodau? ,,Stůgtez . . ,
od J eru sa le­
hraginy na­
C h ceš geg
w e ivsecli w écech be­
rance šljt u jr y , k terým i byste mohli tušechy šjpy ohniwé nešlechetnjha uhasili.“ (E fe s. 6 , 16.) C h c e š -li vvidéti k oru n ow a ného ? „ N aposledy složena gest mi koruna
spriiwedlnosti.“
( 11 .
T im .
4, 8. )
Gsa
pak
gediný
wšjm učiněn gest, Pána
s v é h o následuge.
náš Pán ged in ý gsa bytnost
sivau
p rom ěn j,
Pro
Proč
wc v š e c k o ?
n jš-li se ratolestj —
g a k ož sám p r a v j:
lesti.“
náin
N eb o t i
ve
naše spascnj. U či-
lile, on tobě v in n ý m
„ G á t (jsem
všecko
kmenem,
ivinný limeu, ivy ra to­
(Jan 1, 5 .) Chtěl gsi p o k r a č o v a t i —
tobě c e s t a u :
a vycházj
„ G á (¡sem cestnú,“
p astvu
nagde.
mnau
on b v I
kdo
v c li á z j
B y l gsi o w c j , o n
tobě u-
činěn p a s tý ř e m : „G á t y s e m p astýř d o b r ý ; dobrý pastýř
íixvol swuy dáivá za
gsi se liřjšnjkem ?
ow ce
sivé.“ (Jan 1 0 , 1 1 .)
On tobě Ityl beránkem :
beránek H o z j, který snjmá liřjchy s w ěta ■“
pokrm u:
On
tobě
učiněn
byl
„ A y h íe
Žádal
gsi
s to lem . T a u ž ils
po
iiá p og i: učin il se ti kalichem : K d o ž
piye mau krew, we
Stal
yj
mně přebýwá, a yá
m é tělo,
a
w něm. (Jan
6 , 5 7 . ) Chtěl gsi se odjti ? On t v ý m o d ě v e m , ne&o ;
„K t e ř jž k o li w K ris tu pokřtěn i yste, K r is ta yste oblekli.“
(G a l. 3, 2 7 . ) Panny, zasnaubiti gste se chtěly ? u č i ­
něn v á m byl m u ž e m : „Zasnaubilí, usem
zayisté w ás,
yako či stan pannu oddali yednomu m uži, totiž K r is tu .“
(II. K or.
1 1 , 2 .) , . . O
věcj \ . . .
zeyjcjho wětru prudkého,
byli sedjce.
A pošt.
oheň.
v
P ročto
p odivn á
změno
a naplnil w eskeren dum, kdež
g a k ož
oheň
hřjchy rušj.
2 . kap.)
ohni D u c h
rychlé pohnut] m y s l e ;
v é , a lvy
i
I ukázali se yim rozd ělen j yazykow é (jako
oheň.‘ l (S ku tk .
ale
nová
1 stal se rychle zívuli s nebe, yako přichá-
však
bodláčj
N c oheň, ale yako
s v á tý
se g e v i l ?
negen
p ro
s p á l j , tak
i
to
samé :
Duch
s v á tý
— Spuštěn gest Daniel do gámy
ukrotil.
Rybářové
Pro
lv o ­
p ro c h á z e li swět a na­
lezše g e g w neduhu, zdraw j gemu
ceninu
giž
s taw ili,
giž
a hle
padagjej
ani
w
n a w rá tili;
pewnotu
gistau
štjtů nezdwihali,
ani
ani
v a li ,
nespoléhali.
na wým luwnost
sice nazj bez
odew u ,
chudj dle swčta,
se
peněz
wšak od ěni
ale
bohatj
w
nad
ho p o -
luků
napjnali, ani střely nepauštčli,
ani
w řj-
ne -
n eroz d á ­
I
byli
K rista ;
byli
bohatstwj
sw čta;
nauzi měli o p en jze, ale králow stw j nebeské gegieh
bylo m a g e tn o s tj; samotni b eze
ne bez p o t e c h y :
ncinagjee
s p o le čn o s ti,
lid sk éh o
a wšak
p otešen j,
meli
Pána svvého. ,,N eb ot (já, prawil on, s ivámi gsem po
irsecky dny a ž
P r o š li c e lý
do
skonánj sioéta.“
swet, ow eem i
gsauce
K d o to widel k dy, k d o to
wás (jako owce m ezi wlliy.“
pastýř
p o s jlá
kdy
ow ce
wlků, shromáždj ow ce .
(M at.
m ezi
2 0 .)
u p ro s třed w l k ů !
s lySel?
(M at.
28,
Ay
(já posjlám
1 0 . k .)
w lky?
K te r ý ž e
ano
u w id j-li
A hle K ristu s naopak u č i ­
nil, o w c e m ezi wlky p oslal,
a poraněni
S e le m ; ano
w lci w k r o tk o s t
a tichost o w c j p r o m ě ­
nili se.
byt n eřek li
A
nebyly
a p o što lo w é , owce
gsrne,
od
a
p o sjlá š nás na pastwu wlkům, bázeň gegieh gediným
odegm ul
slowem .
N epraw il
totiž :
G d čte
(neboř
n ep osjla l ge w sjle ge g ie h ), n e ž p r a w i l : G á posjlám
wás.
Slabj sice, nem ocnj gste wy, ale k terý p o sjlá
wás, m ocný gest.
gsem
nebesa
k terý m oř e
K d o ž e gsi t y ? — Gá gsem, k terý
r o z t á h l ; který
scw řel;
který
zem i pewne
pauta
smrti
ro z lo ž il;
rozw ázal;
k terý upsánj, genž p roti wám s w č d č ilo , na k řjž p ř i ­
b i l ; který zákon starý z m e n il ; který
p ro wás od dáwna určen é p ow ola l.
wás k wlasti
G á m ocný z e -
mdljm, a zem dlené zm ocn jm .
Což
m oře ? W g a k drobaunký p jsek
a zdržuge. —
H le ,
o w c e m ezi w lky.
prawj ,
A
m ocnegšjho
geh o přjw aly
gá
gak o z e ď
p o sjlá m
wás
postawily
nad
odrážj
gako
se šelmy
w ů k ol proti ow ejm ,
byt ani autekem
uclirániti nemohly.
O w eliká m oci p o s j l a g j c j h o ! U
p ros třed
wlků
zmiínili se w lci
o w c e , wů k ol
wTeljä
nám ?
sproslnj gaho
w ů k ol
a stali se o w c em i.
n arozen j, ale dle wůle.
tedy
a
žiw ota
swélio
w lci!
—
N ebylit w lci dle
H le , gá posjlám wás.
„ B uďte
opatruj galio
h o l u b i c e (M a t.
i
Což
liad ow é,
10, 1 6 .)
a
P r o č pra*
wjš, opatrnj galio hadow é? H ad, bytby tisjekráte r a ­
něn byl, gen lilawu když uehránj, c e lý stane zdráw.
T a k i i ty, c h c e -l i tobe wzjti z lo d ě g p en jze, p o s tu p ;
i k dyby
wšecku m ohowitost ugmanti
usilow al, p r o ­
pust ; i kdyby sainý žiw ot p očasn ý tobe bráti
n eod p jrey :
tolik o
wjru
swau
chraň
a zachowey.
Buďte o p a tr n j! zůstane-li wjra neporušena,
statnj přjhody lehké budau
přem ožen j obtjžnosti.
k
snášenj,
a
wše
o-
snadné
k
Nahý wySel gsi z žiwota mat­
ky tw é, a nahý zase wrátjš se. —
hnán budeš z w la s ti?
chtěl,
Z w oley:
A le ,
snad
wy-
„ H ospodinoivat gest
zem ě, i plnost gegj.a ( Ž a l m 2 3 , 1 .)
Snad
smrt u -
cliwátj t e b e ? N enj se gj c o báti, anat gest
p řec h od
z pauti pozem ské.
T olik o
wjru
z a ch ow ey,
newyvvážný, bohatstwj wždy trwagjcj.
mluwjm ,
blahoslawenj
Neb
wjru
oni
m učedlnjei
neztratili,
m ocnegšjmi žiw ý ch stali se.
a
po
—
poklad
Toho,
s w ed kow é
co
gsau.
w y k ročen j z tela
P r o t o , prawj On, p r o ­
to člow ek em byl gsein učiněn, p roto gsem se p řiodil
teleni,
abych
c e lý
svvět w c jr k c w obrátil.
W clm i
gestit milá B oh u cjrk ew , ne zdj ob kljčen á , než w é rau ohražená.
Nebo
p ro
r o z lito m oř e ,
roz ta ž en o
wštjpen
p ro
rág;
c j r k c w ro z e s tř e n o
p ow ětřj ,
cjrk ew
divvů.
upewněna
m n oh ých
m oře r o z d ě le n é opět se z c e l il o , skála
se
nebe,
zem ě,
u čin ěn o,
roztátá
opět
spogila, manna dežtěm s nebe padala a stůl n e­
nadálý byl p r o s t ř e n ;
kew a p oš to low é,
p ro cjrk ew p r o r o c i ,
a což
w jce
řeknu ?
pro
Pro
cjr­
c jr k e w
g e d n o ro z e n ý syn B o ž j č lo w ě k e m učiněn a u křižow án
gest;
gako pjše
sw. P a w e l : „ K t e r ý ž
syna nešanow al, ale z a nás z a
ani wlastnjho
tošecky wydal
y ey .“
W la s t n jh o syna nešanowal, gen aby cjrk ew Sanowati
m o l i l : K r e w syna swého
wylil
p ro
c jr k c w .
T ato
k rew zawlažuge c j r k e w , p r o č e ž sadowé gegj n ew a dnau, ani listj neztratj štěpnice g e g j ; nepodá se nut­
nosti času,
ani
běhu
přes léto z ele n os tj
měsjeů
nenj
se ozd o b o w a la ,
tu ozdob u složiti musela.
podrobena,
aby
a
aby
w
zimě
N ik o liw gakost časů, aje
Ducha swatého milost gi řjdj, a p r o to ani nestárne,
ani n e z ch á z j, ani ínnožstwjm proti nj bogugjejm nebu­
de p otlačen a. —
c jr k w i, když
C ož gich z počátku b ogow a lo p roti
sem eno
wjry
walo a wšeliká zhraň p roti
ncyprwněgšj
se
rozesj-
nj se pozdwihla. W š a k
čjm vvjue proti nj b o g ow á n o, tjm slawněgi wynikala.
N ynjt
owšeiu
skrze
milost
božj
k rá lo w é
nábožnj
gsau, i w ůdcow é i b o g o w n jc i, a w šceka země nábožcnsUvjm gest oblažeua.
k ew swatá aatlému geště
A le
z
počá tk u,
kde c j r ­
děíátku se podob ala, k rá ­
lo w é byli sluhami b ezb ožnosti, w éw o d ow é zlomraw nj
lid ku wšelikému zbauřenj náchylný a zlostem p o d ­
roben ý. R o z k a z y
nad roz k a zy wydáwali s p r á w C o w c ;
na oltářjch plá polal oheň modlám ;
w
p ow ětřj dým
a sm ra d ; země z k ro ce n a krwj ; zlj duch ow é bauřili,
p an ow a l
otce;
ďábel • ote c
p řiro z e n o st
odmrštil
sama
se
s yn a ,
tr h a la ,
náboženstwj nebylo r o z tr ž e n o .
syn
wšak
zneuctil
založené
K d e ž gest nynj těch,
genžby se op o w á ž ili wystaupiti proti c j r k w i ? D o k u d
geště mladičká byla, nikterakž
m oh lo : a nynj, k dežto
gj ubljžcn o
až k nebesům
býti n e ­
dospěla,
my­
slil by, že možno gj p ř e m o c i ? Z a časů, když g e d e nácte bylo
apoštolů,
než, n ěk o lik
lidj
žádný
celý
p řek ou ati
z agalo
země i m oř e , w šecken o b o r
ge
swět.
swěta,
A
kew
mohla
býti
nynj
porušena ?
nynj, kde
wšeeky
kraginy, wšeeky města_, w šeeky k on čin y
cen y gsau nábožcnstwjin,
nemohl :
obytné
země o s w j-
inysljš-li , žeby
wšak
nikoli.
cjr-
Nebot
Kristus p r o p o w ě d ě l : „H rá n i) pekelné nepřemohau g j.“
1 6 , 1 8 .) L e h č e g i nebe w y w rá cen o
(M at.
a zem ě
pom in au ti,
než
aby
trpěla.
Sá m K ristu s p r a w j :
nau, ale slowa m á nepominau.“
c jrk e w
co
býti může,
zhaubného
,,N eb e a zem ě pom i2 4 , 3 5 .)
W ý-
b orn ě, nebot s lo w o B o ž j nad samo nebe gest
1110c -
něgšj, g e lik o ž nebe d jlo gest
Bůh :
Bud
obloha!
a
slovvo
swůg k on ala přjroda ,
(M at.
slowa.
prom ěněno
gj
nezadržel
l\ekltě
w skutek.
n ižá dn ý,
Běli
nebot
P á n p ř jr o d y w e l c l , kterýž gi stw ořil a tutéž změniti
mohl.
, ,G á gsein gi
gsem postawil.
( c j r k e w ) wystawěl,
W šak
genž
nebe
skrze nebe newzal gsem
sebe tě lo , nedal sem žiw ot swůg, abys
p o z n a l,
na
žet
i nad nebo
i
nad
angely
nau,
ale
slovva
má
i
nad wešk eré tw orstw o
P r o to nebe a z e m 6 pomi-
dražšj gest ínnC c jr k c w .
nepom inau.((
C ož
gsau
to
s l o w a ? N ebe a země pominau , ale sloica má
minau ; která slow a ?
za
nepo-
,,T y y si P etr, a na tét
skále
u'zdélám cjrkew swau, a brány pekelné nepřemohau y j.“
(Mat.
1 6 , 1 8 .)
n eb ot
nik oli
c j r k c w swan.
Na
tet
s k á le ,
na ě lo w čk u ,
Gaká
n eřek l
nýbrž
pak
byla
K r is tu s , syn B olia iiw éh o.“
na
to
na
P e t r o w i,
w jře
w jra ?
wzdfclal
„T y
ijsi
— Skalau nazýwal c j r ­
k e w , o kterau wlny bigj, a wšak se nepohne. N e b o
mnohá pokušenj dorážegj na c jrk e w ,
n epřem ožena.
Což
znamená to na s k á le ?
zná nj, na řeč i nábožnosti.
p řigjm á -li
než ona stogj
w zdclánj
—
Na
vy­
K d y b y snad se tázaly
toto
kamenj ? N ik o li, o d w e c e ,
neují to stawenj smyslné.
K d y b y t takow é bylo, p o ­
ru šilo by se č a s e m : ale wyznánj nábožnosti ani ďá­
blům ani
ginýin
tworům
p řem oc i
nelze.
Důkazem
to h o gsau m u čcd ln jei, gich žto b o k y dřeny, wšak w j­
ra
byla
0
nepřetržena.
n ow é,
n eslýchané
wčei t
Z d i se wywracugj a poklad se neodhášj, telo sek á ­
no a wjra se netrhá! T a k o w á t m učedlnjků
(latťsost.
„N a
hrány pekelné
bedliwfe.
této
skále ivzdělám
nepremohau yj “
B rán y
p ekelné
která smrt přinážegj.
kdo
w
ta kow ém
r ow n e gako skrze
gest
cjrkew
P o w a ž te
gmenuge
byla u sw a u ,
slow a
a
tato
n ebez p ečen stw j,
C ož tedy do p e k e l wstupuge,
n ebezpečenstw j ?
brány
I
owšem ,
p řiehá zjm e do města,
skrze nebezpečen stw j ln á čjm e k smrti. — A
meze n ep olož j takow ým to p o k u š e n jm ?
A by
tak
p ro č e ž
ukázal,
gakau inocj
gest
c jr k e w
obdařena.
Kdyby
žádný
proti nj bogowati nemohl, řjk ali by p rotiwnjci : ,,O č
padlaby,
k dybychom
se
proti
nj o b o r i li .“
Pročež
p o w o lu g e b ogow a ti p roti nj, aby p o ch w a la
a
sláwa
wjtězstwj nepřičjtala se nedostatku bogu gjejch .
brány p e k e ln é “
—
n e ř e k l n á s i l j či niti nebudau gj,
a l e : nepřemoh na gj.
W
bauři nacházj se c jrk e w , a
wšak n e p a d á ; wlny na ni se w a l j ,
ale
se ncpotápj ;
a wšak
jtrorážj ;
šjpy na
nástroge
přičinu gj,
ale
k
ni se sypau,
z ř jce n j
wěž pewně
z
trwá o n o nepohnutelně.
we wlnáob
m nohých
stogj.
N e ž,
cjrkew ! Gedno slowo p rom lu w il pastýř,
n em oh li:
nebut
šelem
11c se
prawj-m
a gak o wěž
Představy sobě ukrntnjků,
králů, naostřených mečů, zubů
gi
stran
co
G a cj z n řiw cow é
wyhladiti to s lo w o , wšak
b y lo z a lož e n o .
„A
snažili se
na
skále
zu řiw ých
sinrtj
h r o z j-
cjcli, ohniwých p ecj, žežawých pánwj, trhagjejeh h á ­
ků, a wšech inučjcjch nástrogň p oh otow ě. C e lý swůg
taul wyprázdnil-tě ďábel, wšak w neyincnšjm neranil
c jr k e w .
B rá n y p ekeln é nepřemohau
gj.
Gak
licj a mocnj proti nj bogow ali,
a žádný
A n o p r o tiw n jc i
zapomenutj
w umlknntj
gsau, c jr k e w pak den
zmáhá.
od e dne w m o c i
newjtězil.
swrženi
a sláwě se
K d e ž nynj K l a u d iu s ? K d e A u g u stu s ? K d e
T i b c r i u s ? H o lá to lik o
nich se nezinjnj.
ku milau ztratili.
swjtj.
a
we-
Ze
A le
gm éna;
žádný poch w aln ě o
proti c jrk w i b o gow a li, památ­
c jr k e w
K a m k o lib y p řišel,
k
gasněgi
Indům,
k
nad
slunce
M a u rů m , k
Britaniím, k Hispauům, až ku poslednjm země k o n ­
činám, n a le z n e š : N u počátku bylo slowo, a slowo bylo
u B oh a , a B ů h byl slow o.
W šeeky
kraginy
oswě-
cuge n á b o ž e n s tw j: P ř e d tjm ale wše b y lo plne b e z ­
božnosti.
N ynj negen mesta lionosj se a kwetau w
K r is to w u n áboženstw j, i paušte gménem K r is to w ý m
se oslawugj. —
Před
tjm
i
w saukromnosti
b e z b o ž n jci, za našich časů nábožnj
n árodow é. —
gsau k rá lo w é
i
Z d e p ŕjtom en gest cjsař : a s l o i i v ko­
runu ;p řigjmá liřjž. . . .
W enku
ta g e m s tw j; wenku
zde
Stjty,
zbraň:
slawenj
našeho,
geinuž
budiž
zde
swatá
swátostj.
P r o č e ž za w š e c k o to djky wzdáweym e
K rista Pána
byli
—
B oh u , skrze
sláwa
i
m oc
s
D uchem swatým p o n es k o n čen é w ěk y wekňw. A m en .
2. O zmčnénj gména papežů.
Od
•líiliiilíii
fa rá ře
A ž
posawad
nenj,
M a c a ís a ,
w S la b cjch .
a
snad nikdy
rozhodnuta
nebude a uk ončen a m ezi cjrk ew n jm i letopiscem i ona
otázka : w kterém wěku a p roč p ap ežow é začali g m é ­
na swá meniti, p ow yšen i gsauce na stolici
tra.
A n iž snad m noho
w kterém wčku ten
na tom z á le ž j,
o b y če g w zn ik l,
Pe­
wyskaumati,
a
k terý
byl neypřednegšj, genž přigaw neywySSj
kewnj giué gm eno na se wzal.
sw.
papež
wládu
cjr-
A l e užitečněgi bude
uwažowati, p r o č asi toh o ob yčeg e z a ch o w á w a gj.
C o se dotýká času,
kdy způsob
tento uweden
byl, ay tut nám Platina * ) p odle M ariina P o lo m í* * )
wyprawuge,
žc
papežem
S ergiem
H.,
leta Páně 8 4 4 , p o čá te k p oložen gest
wánj gména, a klade
wyw olen ým
tomu
zm ěů o-
za p řjčinu, že se tento papež
za swé gm én o styděl, ani d řjw e slaní O s porci aneb
dle Itá lsk éh o
p ře k la d ate le
latině bucca p o rcím .
bocca
N cw jm
kým se nestranný čtenář
a
teto
tli p o r c u ,
Cíli
opět
n e w jm ,
zpráwv
Avjee
w
nade
h oršili
bude, nad P o l o n e m , že se o p o w á ž il, takowau bagku
Avtjrati svvětu, čili nad Platinau, žc byl wjry tak leh k é,
a tu nemotornau pow jdk u za prawilu wyhlásil. Martin
P olonus,
gak o
w giných
w ěccch,
tak
z w iáítě
tau blbau bagkau nehodným se u swěta
giž
cjrk ew n jlio
učinil vvSj h o d n o v ě r n o s ti, že podlé M ariána S k o t a * * * )
oh řjw al náwaru o papežce Johanně. * * * * ) N e ž dcyine
tomu ; že se S ergiu s I I.
zývval Os porci.
sw. obdržen é ,
To
pred svvým w y w olen jm na-
buď geho gm éno bylo na
za kteréž
se
hanbil
ale tomu uwěřj gen p o š e tile c ,
a giné
křtu
p řigal;
a r o d ič e geh o m u sc-
lihy na rozumu pomateni býti, aby byli synu swému
to oh yzdné gm éno dali, a k dob y byl ten k n ě z , g e n ž by
byl
djtě
Aneb Os
gegich
p orci
p a p ež ů ueměnj,
na
to
gm éno
b y lo p r jg m e n j,
anobrž
pro
ale
p okřtil ,
přjgmenj
wznešenau
mlčjm .
se
u
důstognost
gegich spjäe se pom jgj.
®) Ž il w 15tém s t o le t), sppsal žiw o ty papežů.
* ír) Ž iw byl w i 2tém stoletj.
S p ísow atel w 10tém sto le tj.
i‘ *w ) N erozum této oh yzdn é
pntvjdky
nad wšecky
oU azuge něm ecký Č asop is: D e r K atholfk 18 21. 7. H eft.
neyzřegm tígí
N erozu m
a
nesmyslnost této
smyšlenky
geätč
zgcwněgi se p řed o č i klade tjin, žo spolu w ěký, Iiodnowěrný svvCdek A n a slá sm s, sw. c jrk w e Ŕ jinské b iM iotekář, k te rý za wlády šesti papežů žiw byl, totiž
ginenowaného S erg ia I I . , Leona I V ., B enedikta I I I .,
M ikuláše
I ., A d riá n a I I .
a Jana
T’l i l ,
zm jnky
tom ncčin j ani té neymenšj, ano t w r d j ,
II. giž p řed
svvým
wywolenjm
n eyw jce Ciakonius d om ýšlegj
tak
se,
že
slaul.
že
o
Sergius
G in j
M arinus
a
n ebo
M artin II. (w y w o le n rok u 8 8 2 ) gm éno swé, a n p r w é
šinuti inčl
Konstantin, nevprwé zmCnil.
p ap ežsk éh o, gegž mu g a k o žto
M ik olá š
v y s la n c i
I . do K on s ta n tin op o le
N e ž z listu
papežskému
o d e w zd a l,
že udánj to nepraw é, gešto w témž listu
nus
sluge.
A
obecného,
wých odn j
mezi
podpisy
osm éh o
K on stan tin opolitán sk éh o
o.jrkwi
p osled n jh o
také
widj
se,
giž B lari-
snčinu
vše­
č t w r té h o ,
a we
se
geh o
gm én o
n a c h á z j: „M a rin u s í ) i a c o n u s locum tenens sa n ctissimi A rcJiiepiscopi JJrbis llom a e.“
D le gin ých
zase
n eyprw Ilad riá n I I I . ( w y w o ­
len roku 8 8 4 ) , genž prwé slaul A ga pctu s, a p o nCrn
hned zase Sté-pán
T I . (^wywolen roku 8 8 5 ) , genž se
dřjwe B asiliu s gm en ow al, gm éno swé zmCniti měl.
W ed lé
swědectwj B a r on ia Jan X I I . (w y w olen
r o k u 9 5 5 ) swé gméno
slaul.
B y l í syn
zm čnil,
A lb e r jk a ,
ant p rw é
k n jžetc
který l i j m u a s to lici
papežské
m noho
až
lstj
sweho
konečnč
inocj
a
syna
p ežský p o s a d il, gemuž m á lo ba žádné
S a u d ji
pak
ten
w y soce
učený
Oktawián
T u šk u lá n sk éh o,
z léh o
činil,
na trůn
cti
pa­
nepřidal.
K a rd in á l,
že
Čeho se mu n cdostáw alo na wčkn,
g cšto
let stár bvi, slawným gmenem ,,3 a n “
jilniti cbtel, aneb že
p ři swém
teprw
17
buď ga k o d o -
dosednntj
žádostiw
byl slyšeti o n o p och leb n é uwjtánj :
Fuit lwmo m is­
sus a D e o , cui nomen erat Joannes.
Slyšm e wlastnj
slow a
toh o
znamenitého
annalisty c j r k e w n j l i o :
Vt
in nomine saltem bene posset audire in adulatoriis adclamationibus, quibus male
usurpatum
p roferri soleret
sacrum illud elogium :
Fuit
homo missus
nomen erat Joannes.
N e b í byl telidáž
a D eo,
způ sob,
cui
k až­
dého papeže, Jana gm en em , oučini slow y z E w a ng elium sw. Jana uwjtati.
Z a tjm
wšak
15 p otom njch papežů
zase
ob d r­
želi prwnj swé swátostnj gm éno, až Sergius I V . při
swém w olcn j r. 1 0 0 9 toto gméno přigal,
gcšto
holnjm gmenem Petr ,se gmenowal.
To
z p o k o r y a z uctiwosti
náměstku K r i -
k prwnj mu
stowu sw. Petru, za n eh odn éh o
se
pak
ře-
učinil
p o k lá d a g e ,
aby
c o nástupce ge h o , P etr slaul. A tento Sergius prwnj
se
wubec
mezi
papeži p o w a ž u g e ,
geh ož
přjkladu
snad p ro tu hlubokau p o k o r u g e h o , a pak p ro w e likau
swatost
žiw ota
geho,
p otom nj
námCstkowé
wšickni, krom ě Jana X X I . (w y w o le n r. 1 2 7 6 ) , H a ­
dr iátia J I .
wylen
r.
(w y w o le n r.
1555)
1 5 2 2 ) a M a rcella I I .
n á s le d o v a li,
powyäeni gsauce k neywyššj
niwše.
M ožno
wšak, ano
neywyššj řed itelé
c jrk w e
gm éno
wláde
i
k
sw.
swé prw otnj,
c jr k e w n j,
w jře
(w y -
zrnC-
podobno,
poslaupným
že
časem z
náboženských^ swatých oh led ů puzeni byli a až p o sawade g s a u ,
giué
gm éno
si
wywoliti.
N eyprw é
znali tito z neywětšj
částky
změněnj ginéua pjsinu sw.
letopisů
w y w ole u é h o
M o g ž . kap. 1 7 .
še
o s w jc e n j
nenj na
národu
m užow é,
odpor.
B o ž jli o
že
W iz r a e
prwnj
knihu
A kterak tam č t e m e ? A ž do w e r -
5té kapitoly ustawičně se a rciotec n árodu I s r a e l-
ského nazýwá A bram , t. g. o te c wysosti, n eb oli o te c
wznešený.
A le
hned
po
učiněné
m ezi
Bohem
a
gjm smlauwě ňazwáuo gest gm éno ge h o Abraham, t. g.
otec m n ožstw j, p r o to ž e otcem
stanowen byl.
w e lik c h o
A n o po té slawné
din gm én o manželky g eh o
Sárai
t. g. matka m n oh ých národů.
sil s Jakubem
celau
noc,
národu
smlauwě
p rom ěn il
H ospo­
w Sára,
I ten muž, c o
z áp a ­
ale g e g p řem oci n em oh l,
proměnil gm éno ge h o \v I s r a e l, c o ž tolik
p otýk ag e se s B oh em .
u-
A
pozděgi
znj gak o
sám B ůh Jaku-
bovvi ř e k l: N ebudeš u jc e slauti Jakob, ale Is ra el bude
(jméno twé. ( í . M o g ž . 3 5 , 1 0 .) T é ž M o g ž jš
na
rozkaz
Božj
Qzea,
Is ra elsk éh o změnil
ř e k l : H o sp o d in
syna
gm éno
spomůže.
Nttn
geh o
w
za
w y w o liw
w ů dce
Josue,
lidu
ga k oby
( I V . M o g ž . 1 3 . 1 7 .)
Z p y t u g e m e - li nowý zákon : ay, tni hned p rw n jh o
náměstka
K r is to w a
widjme
s
změněným
gmenem.
Sim on , syn Jonášů, slawné s w íd c c t w j o K ristu
wy-
dal ř k a : T y tjsi K ristu s, S yn B oh a iiw éh o. (Mat. 1 6 ,
1 6 .)
A
Pán , gakž mu byl p ř ip o w ě d ě l, p ow ola w ho
k a p o š t o l s t w j: T y slauti
budeš C éfas,
gen ž
se w j -
líládá P e tr } (Jan 1, 4 2 . ) slawné mu také gm éno dal,
když a p řjtom n osti wšech apoštolů k němu p r o m lu w i l : I gát pratejm tobě, ž e ijsi ty P e tr . S w . Jan Z l a ­
toústý se dom n jw á, že Š a w e l
*
C a s i*pí<
po
swéin
zázračném
r)
pro
Ur,to J.
X I \ '. 3 .
ob rá ccn j a p o w o lá n j k a poštolstw j o d samélio Bolia
p řigal gm én o Paw el.
i biskupowé
gm éno
A n o ncgsm c Lez p řjk lad ů , že
swé
zmenili.
D le
sw ed cctw j
S ú ria JVilíibrod byw poswCccn na biskupstwj w
rcch tn , p řigal gm én o K lem en t.
U t-
JVinfrid byw učinCn
biskupem , nazwal sc B o n ifá c , gegž N e m c i swým a p o ­
štolem nazýwagj.
A
p r o č pak náš m ilý p atron sw.
W o g t e c h zmenil gm én o swé a přigal
bert ? w d ěčn ost a láska
k
gm én o
D ew jnsk ém u
A d a l­
arcibiskupu
A d a lb e r t o w i, gemuž gsa gešte p a c h o le , na w ych ow á nj
dán byl, ho k tomu p o h o d i a ; g e g si w y w o lil za gasný p řjk la d , chtCgc býti u ásledow n jk cm gclio \v ctn ost­
ném žiw ote.
A potom
ř j c j c h , k dyž se
še wnj
když wcliázjm c do sp olcčen stw j
s námi
w
svvátosti křtu
zmCna, gsauce skrze s lo w o
w č-
dége
B ož j gako
du­
n ow é
stwořenj učiněni : ay tut p o n c y p r w gm én o některého
S w a té h o přigjináinc, abychom
tak meli,
pegj bychom náslcd ow ati mohli.
A
geh ož
š lé -
když w swátosti
biřm owánj k b og i p ro wjru posilněni býwáme : opet
n o w é gméno se nám udôluge, aby
ten swatý, ge h o ž
gm é n o gsme přigali, swým j>rjkladení stále nám s w jtil. —
I ty osoby ,
k teré
w ř e h o li negakau
wstu-
pugj, a sliby řeh oln jm i se B o b u zaw azugj, od
lio w r ch n jh o gména přigjmagj,
aby
swé-
přjm luwau toh o
S w a téh o, g e h o ž gm éno gim dáno, na wrch d ok o n a losti
řeh oln j wystaupiti mohli.
wyššjm
náměstkům
I p ro čby n epřjslu šclo n cy -
K r is to w ý m ,
papežům B jm skýin,
aby gméno swé zmenili, g e l ik o ž toh o
ze
slepé
ná-
s lc d o w n o s ti n e čin j, gakoby wyššjrh a swetegšjch dň-
wodíí n e m ě l i ; aneb žeby se za swé gm éno na
křtu
sw. přigaté stydíili, a tak d ok on á té swátosti se o d řjk ali, kteraužto b lb ost celém u swětu do
sc nelianbj
—
A le
oni
powěstnj
o č j strkat
cen tu ria torow é D ew jn štj !
necht inluwj a saudj k d o clíce
a gak se mu Ijbj, gistá zůstane
w ěčně
a
gak cliee
ta
w ěc,
w tom starobylém, giž přes 8 0 0 let trwagjojm
že
způ­
sobu, w edlé k te réh ož p ap ežo w é při w yw olen j
swém
giné gm én o přigjm agj, š lech etn ý, w zn ešen ý , ano swatý sc zaw jrá o h le d a smysl. A ten g e s t ? —
w y w o len ý
břjine
powažuge, w
sw é,
k teréž
předstawuge si
swaté
bázni
na
ramena
Pán
p oh ř jž cn gsa,
gelio
státi, totiž
cjrlíwe ( í . K o r .
k la d e ;
ncywySšj dastognost, ku kteréž
p o w y š c n ; rozg jm á si tu w clik au zmenu,
njm má
Papež
že
mu
gest
k terá se s
nástáwá p éče
o wšecliy
1 1 . 2 8 . ) ; žc p n g jm á p od swau stráž
a ochranu w elik é stádo K r i s t o w o ; že s P etre m
sti má beránky
i
owce
p a­
n eyw yššjho pastýře
K r is ta
J cžjšc ; žc vjditi bude a sprawowati lo d ičk u
Petro-
wu w b a u ř e c h protiw en stw j a nátisků n e p ř á t e ls k ý c h ;
že se stane přednostau b og u g jc j c jr k w e
ž jc jm newiditelné hlawy g c g j, genž
a
m js to d r-
s lo w e
K ristu s;
že z prostřed obeenjeh wĚřjejch wzat gest, aby byl
otcem a lilawau wšech w e ř j c j c h ; žc z p ros tře d stawu kn ěžsk éh o w y w ole n gest, aby byl w ůdcem a h la Avau a rá d cem biskupu a k n e ž j ;
slow em ,
papež uwažuge wěci, které se s
njm z b ě h l y , a
které mu n a s t á w a g j; nie n e w i d j ,
než
dulezitau zm ěnu, změnu
změnu
změnu
w od ěw u ,
w dustognosti, zmenu
w
w y w o le n ý
ty,
mnolionásobnj
w
stawu,
a u v ad u , změnu
2*
w
p o w in n o s t e c h ; widj a gasně uznáwá, že
dle
napomenutj
sw.
P a w la
starého
zwláště
člowéha
má, a obléci noivého člow eka podlé B oh a
on
slo ž ití
stw ořeného,
w spravedln osti a sivatosli prawdif, ( E f e z . 4 , 2 2. 2 4 .)
ant na s w jc e n c jr k w e postawen bude, aby učen jm a
ob cow á n jm swým w šeckn c jr k e w
osw ěcow al,
p r o to
a gak o na znamenj w elik é změny, k terá
se
s
njm
děge,
te p rw
du-
a s sedjcjm na s to lic i
c h o w n j státi má, měnj
na
každ éh o
též
w y w o le n é h o
sw.
papeže
mohau s lo w a francauzského
Petra
gm én o
swré,
tak
trefně
biskupa
že se
wztálinauti
S id o n ia
řk a u -
c jb o : N o v o ideo nomine vocantur ob nova studia, n o­
vum vitae institutum, et novam vel certe renovatam sanc­
titatis professionem ? ( E pistolarum lib. 4 . ep. 13 )
Owšem se swatj o tc o w é řjmštj nikdy n ep r oh la Sugj, p r o č
p ři
swém
powyäenj
práwě
to neb
gm én o p řigjm a gj, to zustáwá wždy rau.skán
ty p řik r y to , —
a kdo
ge
smj
celém u swětu swé skrytě
daucjmu
na
wysosti
ž em e, že oh led y
tyto
učiněné
p ow ěd om é
gm én o swé z m ě n il i? —
n u tili,
aby
a to l ik o
oh led y,
on o
n egistozgew ili
wšewě-
z
k te rý ch
N ic m é n ě doineySleti se m ů ­
u
ro zličn ý ch
papežů
ow šem
také r o z l ič n é , ale u wšech d o b r é gsau, a s duchem
K r is ť o w ý m se srow n áw agj.
g e h o ž gmenem
se n ow ý
Gistě si toh o S w a téh o,
papež
ozdobuge,
w z o r swatosti, a za patrona p o b ož n ě
w olj,
g c h o o r o d o w á n j mu Bůh udělil s wysosti
bere
za
aby
na
swé
sjly
a p om oci, aby cjrk ew B o ž j maudře sprawowati mohl.
A n e b si neyobljbeněgSjlio ze swých wznešených p ř e d ­
chůdců wystawuge za přjk lad , ge h o ž maudrost, o p a -
truostj d o b r o č in n o s t,
p o b o ž n o s t , stálost
a wytrwa-
iost w d o b rém náslcdovvati ch ce. —
N á š slawne panugjcj
ginéno Ř eh oř.
na počátk u
toh o
lle h o re
—
náměstek
K r is tů w
přigal
A ch ! gak mnozj diwili ano desili se
g in én a ,
ano
giin
p ro
sív a íé fe o
tak o d p o r n é gest, c o sůl w o č j c h ! !
mnozj
hledali
doniakati
se
přjčin y ,
proč
p rá w í toto gm éno přigal, gešto c j r k e w sw. o d
hoře X V . (wyw. r. 1 6 2 1 . )
19 papežů
toh o
asi
lie -
gména
nemela.
Wy
wěrnj synowé c jrk w e sw. se nediw jte, ani
widjte, že gest w prawéin smyslu gména swélio G regorius, t. g. op atrn ý, silný bditel, hagitel. M agjt
gedni za to, že
wadž
klášter
p roto
řeh o le
přigal
ge h o
l í e b o ř e se ginenuge. —
gm én o
lle h o ř,
K a m a ld u en s k é
ne-
pone-
u
swat.
Snad si ale také za p řjk la d
w yw oliti chtěl w šeck y p řed ch ů dce svvé toh o
gm éna,
aut w šickni R e h o ř o w é , kroine snad V i l . , té neywyššj
c jrk cw n j
důstognosti
S n ad —
ale
nač
w y soce
zkauinánj
hodn i
naše
se
prokázali.
srd ce
lid sk éh o ?
R adugm e se, že K r istu s cjrkvvi svvé wzbudil hagitele
a o b rá n ce žmužilélio a n e o h ro ž e n é h o , a pomáheyine
mu wernč na sw ýcb m odlitbách ; potřebuget gicb z a gisté,
nebo
o w č iu e c
K r is tů w
hltawými, ano — • acli !
—
o b k lo p e n
gest
wlky
ze stáda samého onde a
onde powstáivagj m u ži, genž m lm ij p řev rá cen é ivěci,
aby obrátili učedlnjhy po
sobě,
před k terý m i se c jr k e w š e t ř i t ) ,
m u sj! (S ir. 32, 2 6 .);
(S k u t. A p . 2 0 , 3 0 . )
a
na
pozoru
mjti
3. Spis o padlých, svrat. Cypriána, biskupa
Karthaginskélio.
Od
J a n a RTep. S i á r k a ,
d o k to ra b o lio slo w j, a p r o f. n.orálky w K rá lo w é H ra d ci.
W zn ife a p o w s t á n j . ť é ž i o b s a h spisu pi-jloiuiiélio.
% W tu ilobu,
c o ojsař
D c c iu s křesťany
n ásledow a l, sh ledalot se m ezi
wjry poběhlců.
T ito po
nimi
swém
pro-
n em álo o d
odpadu,
ač
swé
na
ty,
swatowládau gim dané, k ag jcj p ředpisy nebrubó dbali,
p ř e d c e gako
ginj
n cod š tjp e n ci,
mateřskau
c jr k w e K r is t o w y z low ážn e sobe
osob ili.
och ran a
F e l ic is s i ­
mus, a negedni z knežstwa karthaginskélio, swatých
práw biskupských odbůgci, kladli
starobylé
kázne
cjrk e w n j;
a
odpor
proti
z m ěk čilý m i
řádu
zásadami
swými na ni d o rý w a g jce , m ezi n e g e d n o h o druhu o d p a d ljk y , h og n č staupcncu
zjsk ali,
a
k
swé
strane
gich p otahowali.
Cyprián mezi tjm, a sice tudjž p o swém
rok u
2 5 1 . do Karthaginy náwratu, s ginými w A fr ic e b i­
skupy, p adljkům , dle stupňů auhony a winy geg ich,
p o d a l za pokánj přjinerný ú k o l, aby ga k o s B o h e m ,
tak i s geh o cjr k w j skutečné se usmjřili. Na k o n e c
pak
te ď uwedenélio
rok u
z h o to w il
spis
p rjtom n ý,
gegž z ačjn á s u abjzenjm ke cliwálc P á n a B o h a , mjr
swé C jrkw i op et p rop ů g čiw š jh o. —
C yp rián ow a Bůh
stil, le č
pro
to kruté
negedny
W e d l é domyslu
p ron á s led o w á n j
m ez i
křestanstwem
nedopu­
wady
a
úliony- — P ř ilu u lo s t prý k z b o ž j m to h o to swěta u cm a lan zawdala k odpadenj p řjčinu. —
P o to m p oká ra w
kuěžů leh k ow á žn ých j a tuch, g c što padijkům n ek a gjcjui n adržugjee, sami na C jr k e w , aby zm ěk čilosti g e gich p růchod dala, drzostně d orá želi : —
Avykládát i
to, seč gen býti mohan zásluliy m u čcd ln ick é a w yzn awačské, tý k a g jc se totiž i proinjgenj i zm jrň ow án j kázně
k ag jej, padijkům za p oku ta p o tře b n é .— T r e s c e též p ro
odpad wSccky libellatiky, uběhlé w trest nehrubě inenšj
od o n o h o , s njmž se p otkali w C jr k w i, k d o ž gsau k o l i
m odlám na
obět
pernaté
noh
druhé strany chw alně mluwj
ani
n co b ě to w a li ,
ani
z g e d n a l i , p ře d ce
w onné
o
pálili.
oh ra dn jch
we
Z
g in ých , k d o ž , a č k o li
upsánj
sobě
wšak že aukradně p o nich
to svvé hřjšué bažcn j
zpowědi
ne-
bažili,
nedlauho
o d k r y l i ; až i hned za to u lož en ý trest
—
—
p o tom
mjti .chtěli.
K o n e č n ě nabjzj hřjšn jk ů w , aby marných r o z k o š j
se o d řek n a u c e, uraženému B o h u čin ili za dost.
f.
IM é sá n j n a d
k ř e s ť a n y w u b c r , g e s to
z a O e c ia
n a s w é w j ř c K a u lt o n ě n e p ř iš l i.
B ra třj
rozm ilj!
gest n a w rá e cn !
A
M j r , *)
eyh lc!
cosen ew ěrců m
c o zrádcům nem ožné
býti z d á l o :
# ) M jr .
zn ow a
myt giž tau wyS-
Sj p o m o cj, a tjm prow edcnjin pomsty
p c č j swéin zase gsme ustawěny.
c jr k w i
onehdy nesnadné,
Božj
W csclo
w
se
T o t i ž onen p o k o g , g e n ž nastal w cjrkw i
po
bczwraej
aiimrtj
D eciow u , na k on ec r . 2 0 1 ., i za prw n jlio léta panowánj cjsa ře G a lia ,
kterýž pak i sáni na k resťan slw o w řjši sw e a zw lastt;
b ič p ron ásled ow án j pustil.
na k n cžstw o
w srd ce naše ; mrakoliustá i hneťliwá bauře tate giž
r o z e h n á n a ; wše
se opet
u tiš ilo ,
a
čisté
w ybialo!
Cbwála B oh u za dary a za milosti gelio !
djky
mu
o d nás a slávva, i tauto dobau, ač gsme i gin d y za
času p ron ásle d ow án j
gemu
d ekow ati
nem eškali! S
tolik zagisto nepřjtel býti nemůže, aby nám, genžto
z c e lé h o srd ce , z ce lé d u š e ,
inilugeine, aby nám, řk u ,
a
ze wšj
ty milosti
a
sjly
Pána
s lá v u
geh o
p o w ž d y a wšudy chw alne w elebiti zahágil.
1
tote
dáwnjch,
ten
den
wůbec
taužebne
žád an ý !
strašných a čirý ch tmách n o čn jc h ,
B o ž jin bleskem swet se wygasn il!
Po
nowym
M y t weselýin o -
kem zjráme tu na wyznawače P á n e , chwalnau p o w č stj w zá cn é, a ča ck ostj swau, i wčrau oslon en é. M yt
k swatému gich p oljb en j šjge swé sklánjine, a když
gsme u w elik ém roztauženj giž dáwno
žili, teď gim do náručj padáme.
po
nich ba­
—
A yh le ten stkwaucj zástup wogjnu K r is t o w ý c h ,
kteřj do žaláře gjti od h od lán i,
ozbrogcni ,
z u řiw o s ti
d oskočnéinu
s
proti
hrůzám
p ron ásled ow án j
neúchylným
a
oilolali o d p o r e m !
tedy, statnč gste se z p ř jč il i swfctu; s la v n é
smrti
sršlawé
—
Nu
gste
u-
chystali d iw a d lo nebesům, bratřjm , nástupcům swým,
dáni gste
na p ř j k l a d !
Zbožnj
rto w é
waši
oh lu šo-
wali K r is ta , w nCgžto giž i prw é w jru wyznali gsau.
č a c k é ráme
w aše,
gen
božském u
přivyklé
úkolu,
z e p ř e l o se žertwám proklatým. Dásně waše, potrawau
nebeskau, tělem a krw j P á n e * ) p o s w č c e n é ueswatých
týk a n ců w a zbytků m o d lá řs k ý c h okusiti
#)
T ělem
a
krw j
PtínS.
Po
Čtyřikrát
mluwj p o d o b n ý m i wýznainy o tagem stwj tSla a
nechtěly,
we přjtom uém sp isu
t r w e P á n ě.
T e m e n waSieli ani n edotknul ten
p rop ad en ý
prožlu k lý záw og, gjtnžto se zatjraly tam těch
cké hlawiska obětnjkůw. —
kau B o ž j * )
C e lo
č is to n ité ,
z n a m e n a n é , uniklo gest
před
a
otro­
znám-
korunau
ďábelskau, i p ro g á d řilo se p r o korunu P á n ě. —
0 !
s gakauto radostj přigjm á wás c j r k e w , matka waše ;
wás z bogiště se w ra c eg jc jc h !
njm, s gakým plésánjin
ste
w ged n o
U!
s gakým žehná-
brány swé wám otw jrá, b y ­
slančenými
w ch á z eli
řadami,
nesauce
těch w jtězn ých , tam w půtce wralium odňatých p ra ­
porů!
T u t u vjtězosláw ě
w ra c e g j
se
s
muži i ty
ženy w a š e ; ty gešto w zápasu se swětcm i k řeh k os t
swého
obor
pohla w j
gsau
p a n e n , gjmžtě i
p řek on aly.
b o g gegich
Podál
sláwu
gdet
také
zdw ogná-
so bil. D le oněcii i ti, přes autlý wěk svvůg w č e s t ­
né zdrželivvosti wyniklj ginoši,
za nimi pak
u wjře wytrw alci a sláv\ y vvaSj řcvvnitelé,
wám neybližšj,
i
chwalným
ostatnj
i
z n ak e m ogasněnj
we cti
bratřj
hrnau se za wáiui. * * )
Gednatě to u přjm n ost i geg ich i wašeho srd ce ;
gedna gestit to waše
i gegich
gako wašich o s o b , w učenj
lých i w něm
~) Znám ka
vkořeněných,
R o lj
nhl.
N arážj
wjra.
Oněch
rowitě
nebeské h lu b oce
vn ik ­
a w
tradicj
n ep och y bn ě
upew ně-
na znam enj k ř jž e ,
které se w tiskow alo Celu na křtu swatém .
K orunau ďábelskan J n j n j onu , k te ra u ž b u ď b o žisk a , aneb p o p o wé i g in j
m odloclnvalci,
a
slibů bohům
p řiř č e n ý c h k on a telé d ostá -
wali. C fr. Y ir g il. A e n e id . 3.
* * ) C o tuto sw . biskup k slawným w yznaw ačům
p rom lau w á, to
p o něm w e le b . B e d a (se rm . 18. de S a n ctis) na m iláčk y B o ž j , g iž do
n ebe p řestěh ow an é o b rá til.
C fr. B re v. Kom au. pars auctum . 2 . N ov
ných, ani wyřknntá na n í wyhnanstwj, ani
li ó muky,
ani
ztráta
statkůw,
ani
u chysta­
tčlcsn é
trápcnj
n e p ř e d čs ily gsau. I giin byli určeni d n o w é , ahy bylo
zk u šen o w jry gegicli.
A
wšak
o
d ncch
zde
tých nic nevvj on en , k d o se swčta o d ř e k l ;
ten, k do ček á blahé w ččn osti
u r č i­
g a k ož i
od Pán a, p oze m sk ým
času w ým črcin nic se nebawj.
B ratřj
n ik d o
r o z m ilj!
nebuď
n ik d o
z lo b iw ý m
bezúh on n é stálosti
den k zajijránj
n czten čug
u trh ačem ,
křesťanů
(w jry)
a
sláwy
lc h čite lcm
w ytrwalých.
od h od lan ý ;
teto,
a
té
M in u l-tč
k do
se
k oli
zatjin p roti w jře neproh lásil, vvyznal se h ýli křesta ncm.
ač
Předlij čest vvjtčzná gestit to, stal-li se k dos,
od
pohanstwa
uw čznčný,
w yznawačcm
Pán č ;
druhá, a sice na vvyššjm stupni ona gest, ú ch ylk e m li
k d os
opatrným
K ristu
na
žiw ě
se
zach ow al.
T a m to wyznánj w eř eg n é, toto pak saukroinné
O n cnn o
hem,
gest.
vvjtězj nad saudcem sw&tským: tento s B o ­
gakožto
saudcem ,
srdce i sw čd om j čisté.
spok ogen ,
nosj
T a m t o udatnost
tuto starostlivvost b ezp cčn égš j. Onenno
gjej hodině gižtč
a
chow á
srdnatčgSj,
]»ři
w ypada-
d osp eleem učinčn : tento po ch w j-
li na giný čas o d l o ž e n : g e l ik o ž wjru zapřjti n ech tčl,
a
zanechaw
zb o ž j
sw ých,
úchranu
n a lez l;
ginák
bylby se stal i wyznawačem , b y l-lib y uch open byl.
I I . g a u ž n lo s t nmX e fr a s tm i, z; b a u ř e
D e c io w y
i»o-
w s t a lý m i.
A
wšak,
c o ty
nebeské
c o tu duchowuj w yznawačskau,
koruny
co
ty
m u čed ln ick é ,
wšecky p ř e -
w z n cš cn c a w ýborné ctnosti u bratřj setrwalých za-
sloůuge, gestit to g e d in c
že
nepřjtel
a truch liw c
od česla u z útroby
našj
urwati sc p ok u s il, a w náramné
udeřiti se op ow áž il. —
ro z m ilj!
a
w
tom
a
částku
p orá žce
C o ž sobe
wrtkánj
tu
S lz e t i gest
i nad tolikerau
kdožby byl
nad
ztrátau lidu
aurazem
tak n ečily a o c e liw ý ,
gj o zem
bratřj
mysli
k
gindá
násilne
p očjti,
wřenj
kterak ř jci ? G estit slzj, a ne slow
lesti třeba.
npamatowánj,
což
w ýrazu
i
bo­
tela n ašeho,
bezějsln éh o.
kdo
I
lásky bratr­
ské tak nepametliwý, anbv při to lik e ré we sw ogatech
p o rá ž c e , jiři tak žalostne zoh yzděn ých lidu ostatcjch od
p láče se z d r ž e l ? k d o ž b y slzám wyřinauti
se bránil,
a ne do wzlykotu p rw é, než do liow oru se paustel ?
Rinautjm, rmautjiu se s wámi,
gesto tau samau wernému stádu
hlubšj ranau i pastýř
gelio
bratřj
mogj !
zadanau,
raněn
ba
býwá:
a
gešte
tedy
mé
wlastnj zdraw j a teu osobn j neuraz n enjt s to, bolu
mého ulehčiti.
T o t ta
slau čen ost
m ého
srd ce , tot ten p o d jl můg s wámi w
a hoři sm rtném ! —
i
inogi
audowé
kláli útrobu.
wašeho
tčžk ém
s w jz e li
G á t nařjkám s n ařjk agjcjm i, a
p la či s p la čjc jm i, a
mnjin p o d ř jc e n é h o .
i
s tCmi p o d ř jc c n c i
i
sám
sebe
S třela m i kru téh o n cp řjtele gsaut
z r a n ě n i:
N c b y lo t
Ijtj m eč ow e
mi lze
on o h o p ron á s led o w á n j.
necjtiti
T a m oge
s
i
inau
tčeh
bratry
pro­
nápastj
o
zem
danými spo g en ost i mnau o zem d a l a !
I I I . A t ilio u y a w a d y
m e z i w ě ř jc jm i,
B ttlirin
A
wšak
buď co
g iž
ilr u lid y
K á ra n é.
buď,
bratřj ro z m ilj ! u w a žo -
wati to slušj z hlediště prawého.
1 ncsmjt
sc w e-
řiti,
žeby
ta
uáramuá
m rák ota vvražduélio
proná-
s led ow á nj cit a smysl náš tak byla z a s le p ila , aby \v
něm nic neostalo
stanowenj
a
swětla
a
zraku
p řjk a zů B o ž j c b .
k
P ozn á -li
neduhů, tut wynagdein i léků proti
P á n pozkusiti č e l e ď
swau,
nahlédnutj
se
nim.
a ge lik o ž tě
injr * ) u nj tu k ázeň b ožskau
u-
p řjčin a
I ráčiltě
p rod la u žeu ý
p o ru š il,
nebeStj
sau-
d o w é p o w z w e d n u li zwrtnutau, n ebo, at lépe djm , o spalau vvjru.
A
gesto my
za
liřjchy
swé
w jce trpěti z aslu -
Lugeme,
Pán p ř c la s k a v ý zrojrniltě to wSečko \v tom
způsobu,
že
co
se
k o li
až
posawádc
dálo,
spjše
zkaušenjm , než p ron ásled ow án jm býti se zdá.
Před
tjm byl g e d cn k a žd ý pilen namnožiti nábytku svvébo,
a
(nepam ětliw ,
c o gsau w ěřjcj za apoštolňw činili,
a c o by dosawad činiti měli)
gm čnj
w
nahrabaném
t k w ě l , a nad mjru po něm bažil.
sch ázel
njm
pauze
vznešený
chyběla
w jra
cit
náboženský :
nezm ěnná;
i
KnCžstwu
sluhům
n cb y lo t
oltá ř-
skutečné
autrpnosti, ani kázně vv mrawjch. W y.šůořenýni wausiskem h yzd ilo se mužské,
ské.
D j l o rukau b ožsk ých
vlasy.
K u přelstěn j
dušj
a l jč id le m
dostalo
p rostých
p oh la w j ž e n ­
giné
o č i , giué
zch ytra losti
se
o b m eyšlely, a na oklamánj bratřj z lo w o ln o s t se o d liodlávvala.
Sňatků m anželských s pohany
u z a w jr á n o :
au-
* ) P rod la u žeu ý m j r ; ten, c o trwal p o 38 let, od cjsa ře S ev eru
pořacl až na časy D e cio w y ; t. o d r. 211 — 2 4 9 ; an of, c o p rop u k lo
za M axim iána,
n ezasá h lo.
p ro u á sle d o w á n j,
d le
Sulpicia S ew era
w šecb
k on čin
dinv K r is to w ý c h wšelikau pljsnj pohanskuu p r z n č u o ;
negen z bůhdarma,
ale
i k řiw e
p ř is a h á n o ,
cenii c jrk w e hrdfi p o m jt á n o , gazyky
spolek z l o ř c č j n o ; z nelásky
č en o.
Od
b is k u p u ,
gesto
spráw -
g jzliw ým i
wc-
urputne w zágem w álginým
i
napoinjjikau
i
jiřjkladuostj swau slaužiti ínagj, o d biskupů řku gá,
na m n oze biskupowánjm b ožsk ým o zem dáno, a za
swetáctwjin
u čitelsk ých
opuStCno,
lidu zanedbáno , p o cizow laste ch těkáno ;
po w ýno-
su
chozeno;
s tolic
z r o č n jc h trhů b a ž e n o ,
cjm n e p ř is p jw á n o ; ginák
audňin
c jr k w e
týž p o střjbře
l a č n ě g j-
stále
w č n o , statkůw, tagným w ydřených úkladem
la k -
o w la s t-
neno , auročnjm zbožjm auroků sháněno. —
Ó , če h o ž bych om nezasluhow'ali trpeti p r o h řjcliy ta kow é, anot spraw edliw ý Bůh
giž
od e
dáwna
před n ap om cn n l, ř k a : „G esU izeb y opustili zákon mug, a
w saudech mých nechodili: geslU ieby sprawedlnostj mých
poshvrnili a přikázán] mých n eostřjh a li: tedy nawštjivjm
mdleni nepruwosti gegich, a runami hřjcliy gegich. ( Ž a l m
8 S ) 3 1 — 3 3 .) —
p ř c d p o w e d jn o .
zák on , i
A
To
wSe nám předzw Cstow áno i
wšak pro
na wyplnenj
nepamCt
ho, tam
gsme
na
ten
daný
se
pro
swau
hřjšnost zabrali, žc d áw a gjce o zem i temi ro z k a z y
Pán ě, k naprawcnj liřjchů swých a ke zkuScnj wjry,
gešte do p rjk řegš j gsme se
o c jt li
to, když se b ylo "iž o p o z d ilo ,
k B oh u
tili , abychom tudy trest a swau
trp eliwe a stále podnikali.
kázne.
se
zkaušku
1 hned
na
Myt
ani
neobrá­
p řed njin
prwnj
san-
peřem dauau pohrůžku sjla wCřjcjch nad wjrau zra -
(lilo, a n cn jl giini (láno o zeni
o d Ijtýeli
p ron ásle-
d ow ačů , ale o d tc k le s le wůle, g jž t o gsau oni sami
w ládli. —
M e d l c , což te
přitom, ani gak o
se zbeh lo n eslýchaného a n ow éh o
u
wCcech
n ezn a lých , nenadálých,
b y lo slepým n erozu m em také k řiw op řjsa hy na K r is tu
spácháno. N e b y l o - li ž to d řjw c od prorokfnv, a dále i
od ApoStolu p ř c d p o w e d jn o ? N c b y ly -l iž nátisky s p r a w ed liw ých a pohanská p ro n ásled o w án j od mužů D u ­
chem
swatým
p ln ých
p ře d zw čs tow á n y ? N e n j-l iž to
z textu swatého w z a t o , c o
guge,
a sluhy
Božj
wjru naši
ustawičně
s jlj,
stále
ozbro-
když
čtem e:
„V á n u H olin sivému klaněli se budeš, a ¡jemu samému
slauziti budeš.“ (M at. 4 , 1 0 . ) A ok a z u g jc tu na p rcliliw ost B o ž j, a h ro zn ý trest
p řip o m jn a g jc,
n ežehrá-
liž opět P jsm o i;kaucj : JDjlu, kteréž učinili p rstow é a
ruce geijich, klaněli se.
A
naklonil se člow ěk, a p o -
njzil se m u ž : p rotož neodpnstjm tjim.‘ l (ís a i. 2 , 8 . 9 .)
A zase : ( E x o d . 2 2 , 20.)
„ K d o , p rý, obětuge B ohům
krom ě H ospodinu samému, zam ordowán bude.“
—
Z d a l i nepředzwCstowal P á n , g a k o žto učitel s l o wa
i
plnitel
g elio;
třeba, sám našjm
u čen j se ř j d i l, —
—
byl
k terýžto w tom ,
mistrem ,
i
co
obwodem
z d a li n e p ř e d zw čs to w a l
činiti
sw eh o
\ve
swém
cwangeliuin, že c o se k o li w tuto dobu (lěge,
gešte
se i p otom djti b u d e ?
N cu rčil-liž
z a p jra g jcjm g c g
pomstu wečnau, a wyznawatelum swým
odměnu
ni­
kdy neskonalau ? Než (ó tu w ččnau n e č e s t ! ) n ě k te rým
to
wSc
w y pa dlo,
a
z
paměti
vyšlo.
n eče k a li gsau, ažby zgjm áni byli, ažby
řada
A spoň
na
ne
přišla, z od p ow jd a ti se z wjry sw c.
M n o z j před p o-
rážkau p o ra žen i, a bez b og ow á n j padše,
ani
té
cti
sobe nczam jnili, aby se z d á lo , žeby b ezd ěčn ě modlám
byli obetovvali.
Sa m oclitč chwátali d o
m od ek kwapili w s tř je : ga k oby
saiulnicc, s a -
ona gim byla dáwno
wjtanau, ga k oby byli p o nj, c o p o té
wždy
žádané
p řjle ž ito s ti bažili byli. —
A
wšak ó !
k o li k o gicli b y lo mezi tjin, cob y n o c
přešla, auřadne na z cg třj o d l o ž e n o !
žádalo
za
urycblenj
k te ré h o ž to
násilj
k o n e čn é h o
lze
předstjrati
K o l i k o gicli i
o rte le
p ro
sw ého!
A
očištčn j se z
úhony tomu, an sam od ek p řipjlil, aby wzal z a s w é ?
M ed le
proč
sc
n e v ik la ly
nohy,
proč
se
nekalily
o či, p r o č se n e c h w e lo srd ce, p r o č mu o b é neupadly
r u c c , ant sám
od
sebe
d o b r o w o ln č tak m rzk é
š il?
I
p ročte
mu
do
kapitolium
ohaw nosti
cit
wstaupil,
spáchat si p ř is p j-
neztrnul, ga z yk
ř e č n cw yh asla ? S la u h a -liž
a
K ristů w ,
n ezm rtw el,
anto se o d ř e k l
sweta i satanáše, octnauti sc mohl na mjste takow ém ,
a tam p rom luw iti, a K r is ta o d ř jc i s e ?
njžto sobe gen
p rou nebyla
p ro smrt
hranicj ?
přistaupil,
N o in e l-liž
O betnice,
ta -liž
ďasowa
k
smrtnau
obetniska
tu hnusným dýmem páohnaucjho h ľo z iti sc, a gakoby
té swé
rak w e
i
tčeh
sw éh o
žitj požárů p ry č
utj-
kati ? — •
B jd n jč e ! Iv čemus bral žertwu s sebau ? I čemuž
to kadidlo a ta ú c t a ?
býti žertwau i zápalem.
ten
Sám gsi k obetnisku
P r á w č tam
neswatý oheň blaho twé a v j r u
stráwil ! —
A wšak, nem álo b y lo
p řišel,
to b y l o ,
kdež
i nadegi twau
gicli, giinžto
ne-
postačow ala
záhuba
w l a s t n j:
Q b ap oln ý m
swodein
byltě i lid \vc stegnau p o h ř jz en záhubu.
gakoby w čjši podáwána.
nic n e ch y b ě lo , r o d i č o w é
Sm rt byla
I aby k d ow ršcn j ohawy
djtky swé tu w nárnčj n o ­
sili, tu tam za sebau v l e k l i ; a tak maličej potratili
to hned w p rw njch hodinách, c o gsau zde prigali. * )
M e d l e , zdaž new zw olagj tito w den saudný, řk a u ce :
M y t nečin ili zlé h o , aniž
chwátali
k
ncswííceninám,
pominauce pokrm u a kalicha P án č. * * ) Cizj p r o n e wčrau
zhynuli
gsm e:
wlastnj
nás usm rtili; oni zap řcw še
k w i, matce naSj, a B oh u
rodičow é
wjru,
duchowně
v y r w a li
našemu.
Myt
nás c j r -
byli n e p l -
u o lc tj a n erozum uj, ani netuäjce w ěci té tak m rzu ­
té.
G e n tau cizj
p ře w rh lo stj,
a c i z jm
auskokem
k ztracen j gsme přišli. —
A n a s t o l t e ! nenjt platné a dostatečné
přjčiu y ,
kterážby o m l u v il a wýstupek ten takow ý. B yiotfi arci
zancchati otčinu, a potratiti ginčuj
s w é h o ! N ež na-
r o d i l- li ž se kdy s m rtcd ln jk , gemuž umjragjcjmu
byloby než d om ow a nábytek o p u s t i l i ?
se o spásu a wečné ob y d íj sw é, bychom
opustili K r ista .
—
ne-
Bogm ež
nikdy
ne­
W o l á t , hle, sám D u c h swatý skrze
p r o r o k a řk a u cjh o : „O d eyd ěle, odeyděle, wyyděle odtud,
a nečistého nedolýkeyle s e : wyyděle z prostředku ycho,
odstraňte se, lileřji nosjte nádob j H osp od in ow o.“ (Isai.
* ) T u g iž w izm e, ž e
sw. křest přigjm aly.
M ůže
djtky, g e ště z nem luwenstwj n ew yšed še,
býti, ž e
za propuklýin p ron ásled ow án im
udčlow únj té syvátosti ani při m aličkých se n eod k lad alo.
* * ) Starodávvnjm w C jrkw i obyEegein by lof i pokřtěřiátkům pod
g edn au , a p o k u d ž m ožn á taká p o d obo^.i ti stolu P án ř podáw ún ».
5 2, 1 1 .) A
gsau
p ř c d c e n ew ych ázcg j z p rostřed k u ti, c o
xiádobj
Páně
a
ch rám ow é
B o ž j,
aby
nebyli
nutkáni t o h o , c o nečistého gest, dotýkati, a záhubným
abrž morným p okrm em znečistili a posk w rn iti
—
Gindy zase slySeti bylo hlas
s nebe,
sebe.
co b y
slu­
hům B ožjin konati bylo, w elegjcj takto : ( Z g e w . 1 8 ,
4 . ) „J V ygd ěle
liřjchu yelto,
z něho lid m u y,
abyste z
yeho
abyste
nebyli
wycházj a wstupuge, ten nesaučastůuge
ků.
K d o ale gest c o saudruh
tení i sám
s pokutau
se
účastni
ran nepřiyati.“ —
wýstup-
n epraw osti shledán,
p otk áw á .
w elel austup i útěk za času
se
Kdo
P rotož
i
p ron ásled ow án j.
Pán
Aby
pak se t o i k o n a lo , sáintC byl, čemu u čil, skutečnĎ
naplnil.
Nebo
p och ázj-li
B o ž j, a n ep řig jm á -li se,
m učedlnictwj
le č \v dobu
z
milosti
u rčita u :
tedy
nezapjráť vvjru ten, c o zatjin ústupu hledá, a pobuda
w K ristu , určitau cliwjli oček áw á.
Oueu ale zůstá-
vvá odpadljkcin, gesto že p ryč neustaupil, svvé
wjry
se strhnul.
EV. P ř il n u lo g l lie y .b o ij č a s n é m u .
B ra třj!
tu
ani
gich
ných.
ran
nepok rýw eym e
svých ,
podwcdeno
se
ani gegieh
p ra w da u ,
netagjce
p řjč iu .
N em álo
bowaduým milovvánjm
statků
I nebylot gich s to, ui>jti a pryč
p roto ž e swými d ůch ody,
co
T o t gsau byly o k o w y na t y ,
vvazbau,
co
čas­
p rc h n a u ti;
opautáni byli.
n e u t e k li: tot byly
kruhy, gežto ctnost ok u lh aw ily, wjru potiskaly, mysl
spautaly, a ducha zaužily t a k , žc ti lid é , c o k zemi
přilnuli, onomu
Č a s o p is i>i-o katr»'.
hadu
za
(lu čil. X IV *
3.
kořist
se
dostali, g eg žio
3
Pán k g e d cn j země odsaudil.
brý učitel, dalte,
ne b ez
T u d y t i K ristu s, d o ­
předpom enutj
a
rady
na
budaucnost, nám poueen j toto : (M at. 1 9 , 2 1 . ) „C h c c š -li
dokonalým hýli, yd iž, a prodej/, co máš, a rozd ey chu­
dým :
a budeš mjti poklad w n e b i: a p o g d , následní)
m ne.“
W
í c n - l i by způsob boháči p o k r a č o v a l i , neby­
l o ! by gim p ro gieli zb ož j zádawu trpěti.
Oni s k lá -
d agjce sobe p o klad s v ů g w nebi, n em ěli by soka a
rušitele m jru na z e m i : a srdcem , duchem i smyslem
by lpěli w nebi, kdyby i p o k la d gegieh \v nebi byl.
N e b yli by tu n ik d o swětem p řek on án , k dyby na s v ě tě
n ičjm n e v l á d l , čjm by se překonat! mohl.
il ěí a n e z á v a d n ě
Pá n a
n ásledow a l
A p o š to lé , a za času g c g ich , i
by,
Svobod­
gakož gsau
pozděgšj dobau , n c -
gedni geg n á s le d o v a li, aut wšceh statku, i těch r o ­
dičů
svých
op ustivše,
s K ristem
n e ro z w jžite d ln ě
se snaubili.
Než
m ěd íc ,
gakž
mohau
K rista
n á s le d o v a ti,
k d o ž otčiznau swogj takměř spautáni gsau ? K te r a k tě
m ožn á v z n é s ti, a na ten neywyššj w rch , i až k n e b i
dostati
se
těm,
k d o ž k o li
ských sťjženi g sa u ?
žj, gež
m a g j,
kile
p o ch o tj
z em ­
Oni se kladan za v l á d c e
zbo-
spjše
břem enem
toto
giini
obwládá.
gsau statku a peněz swých spjše s lu h o v é
a
Tot
o tr o c i,
n ežli p á n o v é .
N u, totě ten čas, totě ten
lid,
na
něgžto
cjlj
apoštol, ř k a : „ T i pak, kleřj cldčgj zbohatm uti, npadngj iv pokušenj, a w osidlo
dáblowo, a zádosli mnohé
neužitečné i šliodliwé, kteréž pohřižuji] lidi w zahynuli
a zatracen].
K o ř e n zagisté wšelio zlého gest ž á d o s t:
y jž n e lité ] puzeni gsauce, poblaudili od w jry, a uivedli
se w bolesli mnohé.“ ( I . T im o t. 6 , 9. 1 0 .)
N e ž c o naproti klade / a odmeny Pán , aby nás
powzlmdil k ncwšjmáuj sobi; statkuw, otčiznau
p řip a d lý c h ? I což tě to za mzdu, gižt
nau ztrátu podati o b m e y š lj?
—
nám
on za cb a tr-
„Ž ád n ého
nenj —
rcct 011 — gesto by opustil dum, neb pole, neb rodiče,
ucho bra li], nebo m anželka,
nebo syny pro králowstwj
B o í j , aby newzal sedmnásobné
a w budauejm žiw ot w ěčn ý.“
M y tedy znagjce to ,
oožj
tolik ,
w času
tomto,
(M a r. 1 0 , 2 9 . 3 0 . )
a
z pravvdiwé p řjp ow e d i
o tom p řesw ed čen i gsauce, negen nic struelio-
wati se ncclitCgme, nobrž i z t a k o v é svvé ztráty se
radugme.
Sám
zas
K ristus
k
tomu
n á b j z j , když
w c c c : „fíla hoslew en j budete, když ivás pronáslcdowati
budou, a když wás oddélj, a wyženau, a wywrhau ym éno wnše (jakožto zlé, pro Syna člowělia.
lladugte
se
w len den, a weselte se. N eb o, a y ! odplata ivaše mnohá
gest w nebi.“ ( L u k . 6 , 2 2 . 2 3 .)
C o ž ale
přiSlo-li
tu
giž
k
samé
m u čjrn e, a
w š c m -l ib e z d ě č n ě zápasjejm ukrutné nastáwaly m u k y ?
T ř e b a s ! K o h o wšak
tr ý z e ň
překonala,
trýzeň nařjkati se o p ow ažu ge ?
lem omlauwati
se
smj ,
ten -liž
na
Čili sám swým b o ­
k d o ž k o li
bolem
p ře m o ž e n
b y l ? A n e b o - l i ž takému s prosbau w z w o la tilz e takto :
„ G á t arci statně bogowati chtěl, a přjscihy sivé pam ětliw,
panejř w jry a zb ožn osti
prostřed boge to tak rozličné
hodennj,
tot mně odolalo.
oblékl gsen i;
a w šak u
trápen ], to mučen} tnno-
M y s l moge byla neúchylná,
3*
n jra silná,
« gešlé dlouho
nymi náslrogi zápasil.
nczklálilelný
K dyž
ale
duch s m úč­
toho
zkamenělého
saudcc nowá wzleklosl popadla, a mne g iž uleyraného
kutané tu na ostré
dudky
h n ili, tu kygmi stlnukali, tu
skřipcem mučili, tu kleštěmi trhali, tu ohněm vpalow ali:
lot tělo moge, slrhši se m n e , zhola od boge pu stilo; a
nebyl to duch m u g , gen ž bolu podpadnul, ale gen tělo
mé to bylo.“ — Ř e č t a k o v á tlávváí tu a rci v ý m l u v ě
p r ů c h o d ! T a k o w á obrana
tr pných srdej.
A taktč
můžeť
v
a rci
té
v z b u d i li
k řehkosti,
au-
podobně
K a s t o v í a A e m i l i o w i * ) Pán druhdy p r o m in u l: takte
011 z nich obau dwau,
v
gcduom
potisknutj
svým
sokům postaupiwšjch, w druhé s nimi půtce, vjtC zy
učinil.
Z p r w u nebylit gsau
m ukám ,
práwe
p oto m
tau cestau
v Sak
s to,
sila u
i
s w jt ě z i w š e ,
ohniwým
nad
oheň
kteraužto
o d ola li
v y n i k li ,
prvvé
přek on áni. Onit o m ilost, ne v Sak s s lz a v ý m
byli
ok em ,
a l c s g j z w a m i na tele a modřinami prosbu v z k lá d a li.
Na injste, c o ginj ce d ili slzami, k r e v
klaubů g c g ich , z klaubů
A giž v
od p o lu
tu
kanula
ožchnutých.
tu d obu , s kterými ranami, s kterými
p o těle úrazy, a k a t o v s k ý c h auprků známkami
kážj se
nám oni
ne tam v
z
novopřem ožcnci , u
tulíc trýzni pohromu
v z a la ,
w
nichžto vvjra
ale
p ro n e -
v ě r a samu trýzeň předstihla gest ľ D ogista, kde
ú~
* ) W starém cjrkewnjin kalen dáři, o d M abillon a wydaném ,
č te ­
me takto : X I . Calendas Junius S auciorum Casii cl Aem ili. A w onom
V o l e b . B e d y : In A fr ic a Casli cl A em iliani,
m artyrium consum nnint. —
r/ui ;»■>' ii/nem
passionis
houa elioilj následkem p roz w oln os ti,
tul ona
z
do­
mnělého přinucenj nikdy s e n c w y m č ř j.
V. B is k u p o w o n a tu le J ik o w á ž n o s t ž e l u á n j , z k t e ­
ré n e d o k o n a lý c h
p a d ljk í i
k s p o lk u
c j r k e w n jm n
p ř ip a u s t jn o .
L e č aat to s bratry inymi tak wypadá,
gá na nu z př.jkra d orá že li, nobrž
dosti čiu čn j nabjzeti gich.
A
k m odlitbe
g e lik o ž
„ í v í e í j ííví.s blaho slamenými praw j,
n ech cií
a k
p sá n o
gest *
li ivás lilamayj, a
cestu noh wašich rozptyluj)j . “ (ís a . 3 , 1 2 ) — T e d y k d o ž k oli h řešjejho gešte aulisne hladj, teut podnety
eliu klade ;
gim.
tent nestjrá lidské wady,
T e n pak, gešto bratra swélio za
ale
hřj-
nadržuge
statečněgSjín
tresce i ok řik uge oh led em , gestit mu ke spáse
p o m o c e n , gakož
i Pán
w o lá
řka:
„G á
3,
1 9.) W
milutji, hárám a tresci.“ ( Z g o w .
ty,
ná­
kteréž
tom způ ­
sobu i knCz B o ž j gednati má. N ech těgž on p o c h l e b ­
ným šálili k o h o s wdeku fiinčnjm, ale ke zdrawj gelio
přjmCrných obstaráweyž léků .
kařem , k d o ž i těch
z tela
T e n t ě nezbehlým l é ­
č n č g je jc h
nežitu
šetrné
ob k lá d á , a gedu h lu b ok o w ězjcjm u propuknauti
dada, gešte w jce h o naplozu ge.
djti, ránu od hnisu
o č i s t it i,
léku w , tot p otře b n o gest.
n e-
N ežit n ožjkem p r o -
a rázn ěgšjch
zkaušeti
N edu žiw ec w bolesti gsa
netrpeliwý, nech t si g e č j, necht p ow yk u ge a s k u h r á ;
dogista po
čase
buda
uzdrawen
wdečnýin se p r o ­
káže. —
B ratřj roz m ilj ! záhubné
w y rogily se tuto, a
gakohy
neřesti
byl w ich r
vvánj dosti se nuwysápal, za zásterau
giného druhu
pron ásledom ilosrd j
p ř i-
kradla* se
ke mnoha giným i giná nápast šalebná, i
pohroma lahodivvá.
B o žjm u zpřjm a
— D u chu cwangelium
n aproti,
negcdn i od w ážliw ci
ňngj nesmyslnjkům to s cjrk w j
to gistč
a zákonu
a lic h ý snjr; m jr-tě
ob ecen stw j.
usnadM arn ýt
to tu n ebez p ečn ý p o -
dáwagjejm , tu n eprospčšn ý beraucjm geg.
Onit n e-
hledagj ani zdravvj \v umiinj trpfeliwosti, ani prawélio
léku w zadosti činěnj.
tam,
a ncparnčt
Žalost
náramné
nad h řjd iy
zlopášn osti
svvůg neynezheduříggj p rů ch od.
gest ta­
mát
giž
T u zranĚnj
teu
mnjra-
g j c jc h p ok r ý w á n o, tu baulj m o rn jch , genž sc h lu b o­
k o za k o ř e n e ly , beze wšeho gicli,
nélio drážd čn j, s p o k o g o w á n o .
obetniska d áb e lsk éh o,
Čadem p á c h n e ,
tuto
A c h ! až posud řjhá
přcdec
se
a p rožluklinau
p o w in -
P o náwratu swém od
s tau p ra w icj,
k
swátosti
co
Páiič
hnusem i
sc
zbližugj.
gim žrádlem tjm sm rtonos­
ným ? i te ď geštó wychrkugj
denýrn
a
n eřest g jen em
páchnaucjm :
a
p ro p a -
w ed lé
toho
saliagj hurtcin po Tfilu Pán 6, ani se gim P js m o na
o d p o r stawj ,
masa.
A
řk a u ej:
K d o ž bude čist,
k d oib y gedl z masa
ob ili
ijesl Ilospod in ow a, a posliwrna ¡jeho
saměm, znhynel on z lidu sivého,“
yjsti bude z
pokoyné, kleráž
byla
by
na učni,
( L e v i t . '7, 1 9 . 2 0 .)
D o klád át sc toh o i A p o š t o l, když p r a w j : „N e m ů ž e ­
te kalicha
Páně
p jli,
a
kalicha
démonu.
N em ůžete
stylu V á n é účaslnjci byli, i stolu démonu.“ ( L K o r in t.
1 0 , 20. 2 1 .) A tentýž A p o š t o l urputnjkůin
i tw rdo-
hlawcům těmito p o hrož u ge slowy : , , K d o k o li bude y jsti chléb tento, neb z kalicha P á n ě
jijli nehodně ; wi~
11211 5 úde l i lem i hľwj P á n č .‘ - ( L í í o ľ . ¿ i , 2 7 .)
Ti
dřjw
tedy
než
sc
to
w š e ck o
s
pohrdánjm
zamjtagjcc
h řjch u d oká li, dřjw než se ze zločin ů
svvýck w y zp ow jd a li, * ) d řjw než sw cd om j
o b c í a skrze ruku knčžskau očistili,
uraženým
swé
dřjw než se s
a pomstau w yhrožugjcjm Pán em
sabagjt oni
c o násilnjci
na
ttilo
a
skrz
usmjřili :
krcw
gcho,
a
p ráwč tjm rukama i ástaina swýrna na Pána h řjšn č gi sc potrh u gj,
než
prwé
K lad au též za obecen stw j
šalebné gim tlachagj.
když
s
gsau
c jrk w j
geg
to,
zapřeli.
což
on in o
Z a t jm gestit tu b rogen j proti
c jr k w i, ne pak s nj obecen stw j ;
a kdo
se
od e-
wangelium lau čj, tent dogista s c jrk w j se negednotj.
I
proč
wagj ? č e m u ž
wa»j ?
tomu
b cz p r á w j dobrodížgstwjm
té b e zb ož n os ti
čein u žtě pláč
sc gim, gakoby giž
k a g jcjm
kc
smjru
názew
b oh octen j
přerý wati,
s
přezdjd á-
a
twářiťí
cjrk w j byli
p řišli,
gešto stále slzeti, a ku Pánu swému m od lili se maoj ? —
Z a g isté ,
co
lednaté
kraupy
ob rod á m ,
bauřliwé n epočasj s tr o m ů m , c o nákaza dobytej
dům, c o
zhaubná
w ichřice
lod jm :
to í
gsau
co
stá­
i oni
padljkňm takow ým . P řip ra w u gjt gc o tíišitelnau wCčného zb ož j n a d č g i; stromů z k ořen wywracugj, ř e č j
prožluklau i smrtnau k nakaženj gieli sc přikrádagj,
a loď k u , aby ani k břehu nepřišla,
w
zápas
s au-
skaljm wgjti přičiííugj.
T a k o w á t o p o w io w n o s t
n cd áw á smjru, ale p ře-
* ) N enjf m o žn é , aby s l o w o : , , E x o m o lo y esis , ci g a k ž n ekatoljei
wýznam g eh o p ŕekrn cow ati ch te g j, tuto z n a čilo tolik* g a k o : 5Jw yzn anj ch\vály.tť WygádrugeC o n o d le kontextu z p o w c d 5 po
UľjŠnjkowo skrz o b ě ť a ruku k u eze se očišťo w a lo .
n jž sw cdoinj
rušuget g e g : nedařjt ona ob eccn stw jm s ejrkvvj, n o brž i té spáse vv cestu
se k lade.
Ona
gest
gakési p ron á s lcd ow á n j a p o k u šen j ; n ebot
p řjtcl subtilný s tagnýin plen čn jm žene
by gieli p ow á lčil,
a gim ten kagjej
druhé
tudy
ne-
na
padljky,
nářek
přetrhl,
aby se b olest ukladla, zlosynstwj z paměti p ryč w y m i z c lo , aby w zd ech y srdečn é
slzj osch ly, a dlauhé
n éh o
n eu sm jřilo
i
se spotiskaly,
úplné
P á n a .*)
A
oči
poká n j
tčžce
p ře d ce
psáno
od
uraže­
gest:
„ P om ni odkud ;jsi wypcidl, a čiň pokánj.“ ( Z g e w . 2 , 5 .)
VI. O lom, seč zásluliy mncedlntc.tivj při prosbě
asn u m jr n ě n j tr e s ťíi Iiíig jo jcJ i Kiýťi m o lia n .
N e ch t se tedy
nilulo
n ešá lj,
n ik d o
n ek la m e!
P á n gedin ý, tentč p om ilow a ti, tentě gediný, c o p ro ti
němu zaw in čn o,
proininauti
naše sám nesl, a p ro nás
za liřjchy naše.
m ocen ;
trpči ;
g e lik o ž
g cgž
b řich y
Bůh
wydal
Č lo w e k nenj s to, wyniknauti nad
B oh a, a sluha sám nenj
w
stavvu
zlosynstwa
p roti
P á n u z tro p en éh o snjti a sm azati.**) S i c ginák p a d -
* ) N ec Dom ine g ra viter offensum l o n g a e l
tia tlcp rcceln r.u —
kánj p rod la u zn ijm a Ic w yw edenj h ro zn ě
g est.
plena
p oen iten ­
Swatj o tco w é cjrk ew n j w tom se s h o d u g j, ž e p o obtjZným
T rp k ý m — gedno z těcli se b e o ch u zo w á n j,
i trpkým
iíkolem
a na p lá č od dánj,
g im iž to se duch k a g jcjch n e zřjd k a za drahně le t p rogád řiti m usjw al;
potom za tuhým proti liřjchu zápasem , k terý žto p rá w ě to byl, co těch
b oln ý ch ,
d ow al.
a p ro d la u žn ý ch se b e sam ého ochu zow án j a zapjránj
P o ro w . P a sto r H erm ae S im ilit.
7. C lem . A le x .
pag. 6,34. n. 84. T e rtu ll. de P o e n it. c . 6. 9. —
slow e pokánj : baptizm us laboriosus,
e l in tegritas w sw . pokánj
sine
poža-
Strom . IV.
Tudy u
sw.
O tců
g e lik o ž křtem dorow aná novitas
m agnis n ostris fletib u s
et
laboribus
d o cjliti se nem ůže. T r id . S ess. X I V . c. II.
**) K ozu u ieg : N e u j-li
k
tom u slu ha o d sam ého P án a zp ln o m o e -
ljk n o v ý m
h řjch
svůg
zw eličug e
v š jm á -li sobe hlasu řk a u cjh o :
kterýž daufá
v
člo v e k a .“
tedy p rošiti, Pána zadosti
výstu pkem ,
„Z lořečen ý
(J erem .
Pána
činenjin vlastn jm
umjřiti
i
mému udělené
m o c i,
Otce
člo v ě k ,
17, 5 .)
d lu ž n o ; který dle v ý r o k u s v é h o ,
od
ne-
n ey v y šš j
dle
gemu
p ři
sa­
sauclu
zapře toh o, k d o ž by geg zapřel.
Myt
arci
ve řjm e,
že
zásluhy
m uěedlnické
a
skutky s p r a v e d l i v ý c h u Saudce p řem n oh o p l a t j : l e č
nastane to teprwa
v
den
saudný,
když p o zan ik -
nutj v e k u i sweta toh oto p řed saudnau stolicj K r i stovvau lid geho státi bude.
h la v y
v z a l,
žeby
odpuštenj hřjchů
W š a k ale k d o sobe do
k om u k oli p řed
dáti m o h l ;
časem i n a k v a p
aneb
k d o se
osmClu-
gc rušiti rozk a zů P á n e , tent negen
že padlým nenj
na plat, ale i k škod e gim slaužj.
Tote
tiiážditi, ne pak předpisů ostřjliati,
ani k s l i t o v n o ­
k
h n ev u
sti B o ž j s prosbau sc utjkati, ale Pánem z h rz e ti, a
na sebe prjliš se spoléhati. —
P o d oltářem duše u sm rcených m učcdln jk ů
likým v o l a g j hlasem,
a d j:
li/ a ftrawý nesaudjš a nemstjš
litcřjS jiřebýwafjj na z e m i? “
ve­
dotud P a n e síva­
lanvc nasj
nad
(Zg ew . 6 , 1 0 .) A
těm i,
před-
ce dlužnot gim gešte i stišiti sc i m aličk o postrpčti.
Z d a žby tedy k d o tušil, žehy proti v ů l i S a u d c o v C p ři
tom
I1ĽI1.
prom jgen j
Na týž
I X . ) slow a
a s m a z ová n j
hřjchů
rozu m n ě co n jž e w přjtom ném
d lu žn o
w ykládati.
—
Pán
t o tiž
liijcliy od pa u štj, k terém už tuto m oc u d ělil.
dobře
spisu
sk rze
gednal,
p o lo ž e n á (N r o .
sw é
k n ěžstw o
anebo p ok u d nad samým mstěno
nenj, sáiu-li
by o
gine se zasazowati směl ? —
L e č w zn áše gj-li
—
Třebas ! A
tu
m uěedln jci p rosbu
wšak ta p ros b a budiž
lená, i bez uraženj B o b a , kněžstwu
na n ě ?
prawá, dovvoPáně
k
w y p l-
něnj m o ž n á ! I budiž ona s p řiw olen jm n ebezd ěčn ým
i snadným i s prosebn jk ow au swědomitostj i m jr n o stj spogena. —
ně ? T ř e b a s !
T e d y kladau mučedlnjei
N enj-li
však
p ro s b a
prosby
za
gegieli na r o z ­
kazu Páně založena , tutě prw é w ypátrati, na B o b u ­
l i se d op rosili, o č žádagj,
a
gegicli státi dinžno.
tak
A n iž
pak
B o h e m - l i k tomu p ř i v o l e n o ,
"Wěkem
sljbeno.
teprwa
hnedle
co ž tě
W ž d y t i M o g ž jš
k prosbě
seznati
gen
lz e ,
pauze č l o -
ač za
břjšný lid
s v ů g p rosil, p řed ce wšak s v a u k němu prosbau h ř jcliůw odpuštěnj n ed o ejliL
,,P ro s jm , P a n e —
djt on
•— zhřešili gest lid tento hřjchern přewelikým , a udělali
sob ě bohy z la té: a nynj odpauštjš-li,
w in u ;
anebo
odpust
(jim tuto
n ečin jš-li toho, w ym až mne z knihy sivé,
literauž ¡jsi napsal.
G em u ž odpowěděl H ospodin. H ř e .
šil-libý kdo proti mně, toho ivym aži z knihy sivé.“ ( I I .
M o g ž . 3 2 , 31 —
B o ž j , s Pánem
ce n , o č žádal
3 3 .)
z úst
proraziti,
h n ě v u p o pu zen éh o,
w ústa
tedy,
w
přjtel
nebyl m o ­
p ro uražen] k
p řiwedl gest.
z w elebu ge
způsobil
tento
m lu w jcj,
aniž Pána,
k smjru
miáše H osp od in welikau
JJřjwe nežli ¡jsem tě
M o g ž jš
I J e re­
chwalau
ž iiv o t ě , znal
takto:
(jsem
te b e : a dřjive nežlis w yšel z žiw ota , posivělU ¡jsem tě,
a z a proroka iv národech dal ¡jsem
tebe.“
(Jer.
1 , 5 .)
A p řed ce i tomuto muži, za břjšný lid prosjw agjojm u ,
Bůh
těmito
slow y
o d p ow jd á , ř k a :
modli se za lid tento, aniž
m otlitbě: nebo newyslyšjm
žádey
„P ro to ž
ty ne-
za n é iv p r o s lě
tě w čas, lidyž mne
a
budau
wzýwati w čas sauženj sivého. * )
A
k dožtě byl sprawedliwěgšj nad N oem a, toh oto
gcdiného s praw edliw ce,
w čas ten, k dyž byla země
n epravostm i n a p ln ě n a ?
Kdož
byl
slowútněgSj
nad
D aniele, t o b o rek a w odwažovvánj se k m u če d ln ictw j,
v ě r au n eúchylného, a z B o ž j milosti nad gine b la ž eu ě g š jh o ; gešto tolik ráte i
na
zápasišti
co
wjtěz
dostál, i p okaždé wjtězstwj swé p řečka l g e s t ? K d o ž
byl nad Joba i ke skutkům
pokušenj
ndatněgSj,
i
lásky
ochotněgšj ,
p ři b olestech
trpěliw ěgšj ,
při zbožn osti p ok or n ěg š j, i u wjře stálegšj ?
o těchto d oklád á B ůh, že se gim
n eprop ůgčj.
u
i
w
i
Leč i
wyslyšenj
gicb
A nt pak E z e c h ie l za lid hřjšný k H o ­
spodinu se utjkal,
dostal
za o d p o w ě d
s low a t a t o :
„K ter á k o li zem ě zhřešila by proti m ně, dopauštěyjc se
přestaupenj, ivztáhnu rnhu swau na
n i,
a setru
pod­
poru chleba getjjho, a ivpnstjm na ni hlad, a zabiyi z
uj člowěha i howada.
střed nj, S to r, a
ani d ce r;
ale oni sam i
14, 1 3 . 1 4 . ) * * )
A
Daniel,
byt byli třj m uži tito u p r o ­
a
Job,
neivyswobodj synů,
wysivobozeni budau.“
T a k t h le, n cpřich ázjt při avyslyacnj
prosby na podgaté
zdánj p r o s e b n jk o w o ,
gen na lib o w o ln o s t dárcow u ;
a ničemně
oswoguge sobě m o c pusobiwau saud
■') Jer. 11, l i .
(E zech.
ale
skoro
p řikládá i
lidský,
n e n j-li
Čtenj latinské, g e ž sw . O te c tuto o b ljljil,
■ půw odnjm textem ani wýkladem 70ti w šeligak se nesrow n áw á.
*%) W iz poznam enánj p r e d e lle .
ani
též
i Bulí
sám
s tjui
ewangelium, ř k a :
srozu m ěly.
Fáu
mluvvj
„ K a ž d ý kdož by lwli wyznal
před lidmi, i gá wyznámt yeg před Oleem
r ý z w nebesjch gest,
zapřjm ho.“
G iž t
A
vv
mne
sw ým , kle-
kdožby koli mne zapřel, i gá
( L u k . 1 2 , 8 . 9 .)
pak
n ezaj)jrá-li
tficli,
k d o ž ho
zapjragj,
ted y ani newyzná tech, k d o ž g e g w y z n a g j! — Á n o t
wšak ewangelium gednak prawdau,
dau býti n e m ů ž e :
tuí
n elze
než
geduak
aby
n epraw -
ono
buďto s
obau stran prawdau, anebo neprawdau b y lo .
liže tedy zap jrači n epotka gj se s trestem
tut ani wvznawaci
za ctn ost odměněni
G cst-
za břjeli,
nebudau;
a
w jr a -l i, genž z w jtčzila, ulionj tam korunu, tedy i ía
p ron ew er a , c o p řew jtězena gest,
se musj.
s
M u č e d ln jc i tedy, m o ž n á -li
pokutau
potkati
ruSiti
e w a n ge ­
lium, anebo prach nic činiti neinohau ,
anebo g e - l i
ewangelium ncrušitelno, w šick n i,
ewangelium
gežto
k mučedlnictwj pestuge, na o d p o r ewangelium
gcd-
nati uesmegj.
Protož
wšak,
bratřj r o z m i l j ! nečiům ež
nic k
neúctě wážnému m učcdlnictwu, a nikdy k znew áženj
sláwy a korun geh o na ne n cd orý w evm e .
T ý ž i týž
gestit onom u ce listw á u w jře n cp o k a le n é s j l a ; anolirž ten ani slow em , ani skutkem
klásti
se
nemůže,
mužnost, i wšecku
kdož
k o liw
swau sláwu
K r is tu
i
na
nadegi
odpor
i wjru, i
na K r is tu
zakládá.
T i tedy, k d o ž sami z a ch ow áw ali zák on B o ž j , ú, tito
nikdy w stawu nebudau biskupůw namluwiti
staupenj zák on a toh o !
k pře-
í sám-liž tu k do swau
lik os tj a láskau nad B o h a tak
w y n ik á ,
žehy
we~
p řá l,
Jjuiľto tCcli w č cj ga k o nestalých, k tc r c ž
štěn j B o ž jh o s ta ly ; aneb ga k oby
B oh u
sc z d op u ­
k
obhágenj
swc c jrk w e m o c nestačila, sám, l id s k a u p o m o e j swau,
nám ke spáse potřebná sc
býti sau dil?
se wfici takow é bez wíždomj
sc bez g c h o tu dopuStčnj
B o žjh o
wšecky
z b ě l il y ,
tak ,
s t a l y ? Ó , takt dogista n e uč j P js m o
wcde tčch lidj n euoeliw ých
a
C iliž
anebo
a
ne gináč
B o ž j,
takí n e -
n e p a m č tliw ý c h , když
dokládá řk a u c: , , K d o wydal w rozchwátánj
a ízm aela zhaubcům (jeho?
gsau
Zdali
ne
Jakuba,
H ospodin sám,
proti něm už zhřešili, a nechtěli po cestách gclio chodili,
aniž poslauchali záhona (jeho ? A
wánj 'prchliwosti
sw ě.“
(Is a i.
wylil na ně rozlm ě-
42, 24,
2 5 .)
A
zase
swedčj totéž pjsmo, a d j : ,,G e liž ukrácena ruku H o .
spodinowa, aby spasili nemohla ? A l e neprawosti trase
rozdělily m ezi tvárni a B oh em , a pro hřjcliy ivaše odw racj twář swau od wás, aby se neslitowal nad tvárni.“
(Isai. 5 9 , 1. 2 .)
Nuž tedy, \v mysli radčgi hřjcliy swé si r o z b j rcyrac, a skutky i skreyšc srdce p ře m jtag jce
domčnan zásluhu swau
w uwáženj
i pamčtliwi tolio, že gsme
po
beřm e.
oswóB uďm ež
cestách P á n ě n e ch o ­
dili, zákonem B o ž jm p o w rh li, a k rozkazům
i spa-
sitcdlným napomjnkám gclio nikdý nechtěli státi.
I če h o tč se nadjti, na gakau
z božn ost, na
ga-
kau wjru lze pomysliti u toh o, gegž hrůza naprawiti
nemohla, gegž p ró n ásled o w án j k lepSjínu n e p ř iw e d lo ?
Out ani po swém úrazu tu wztýčenau hrdau šjgi n c podhýbá, n obrž
ani
po
té
porážce
íiclio té nádhery swé ncnccháw á.
v y p n u tý
duch
T a m rančný pad-
jjk
p ohrážj
nepadljkům , i v e r n ý m
wyznawačům, a
s v a to k r á d c e m gsa, na knCžj se p o tr h á v á , že do ne­
čistých rukan tfclo Páně hned nepřigjm á, že do
úst
p r o ž lu k lý c h k rew P á ae k pitj n e d o s t á v á !
G iž tedy, ó gjieněe ! ty ses
p om in u l!
T y se v z t e k á š p roti
nad mjru smyslem
tom u,
g cn ž
pomstu
božskau snažné od w ra cj o d t e b e ; ty pohrázjš s v ém u
u milosti B o ž j za tebe o r o d o w n jk u ; tomu, gcn ž twau
ránu ěigc, kterau sám n c č ig e š ,
a slzy,
snad n eron jš, sám za te r o n j !
Až
v i n y množjš, a geštos
v
k terý ch
p osu d
neudobřitelný
k
vin y
ty
na
přednostům
e j r k v i , a k nčžjm P á n e, ínedle s B o h e m - l i ž se u -
dobřiti dau fáš? 0 , v e z m i ž pak
na ú va h u
n a s i ! P r o č pak gsi tak oliiech! k u čcnj
poskytáme t o b e ?
tuto
řeč
s p á s y , gež
I p r o č gsi tak slepý, a na stezku
p o k á n j, tob e ukázanau, kaukati n e c h c e š ?
t v é nesmělé a n e v r l é
srdce
váhá
Čemuž to
ch o p ili
se
pro­
středku tech, kteréž my z nebeských pjsein i b e r e ­
me i v ů b e c p o d á v á m e ? —
VSI. W ý s tr a lia
w ín u
neíiwíliié p ř i e t ii p u g jc jin li
S\V.
Leč
o n a -li
p ro
pä-ä” j l 8 í á ä l j .
nevC rcc
na srdce n ege d n o hrubé
strašná
n e a u č in k u g e ,
nyuegšek k ostracbu gim slaužj.
dovvé B o ž j,
s nimiž
p ad ljci
necht aspoň
H le , gacj to sau-
gižgiž
gak smutný v z a l i gsau k on ec !
budaucnost,
se
Tot
p o t k a l i!
giž
z de,
0,
p řed
nastalým dnem p o m s t y ; nemohaut s pokutau se m inauti.
Z a t jm
trestáno b y l o n ege d n čch , aby
gimi se k á li, a v
tom
vý strah u wšickni. —
utrýznenj
některých
ostatnj
inagjt
G c d e n z iech, genž odpadnauti ch tčge, sám od
sebe do kapitolium chwátal, p o zapřenj K r is ta h n e die on čm el g e s t.* ) Ubehli tedy i
w h řjch
z á row efi
i w pomstu, a c o zprvvu slow em ku spáse swé n e v y ­
máha], o to pak ani prošiti nemohl.
G in e os ob e ginák n e s ch á z e lo , l e č
na tom h ř j -
cliu a v ý s tu p k u , aby spasnau m ilostj křestnj
dala, a pak i s d ru žstvem
Tu
ncšw árn ice
ta,
w
lázujch
nešwárným
o zem
se
ocjtnnla.
popadena
duchem,
sama si gazyk roz h ryz la ; gežto se buď neetne krmily
aneb ruhačne otjral.
žluklé obeti, sama
odsaudila,
T a d y t ona p o přigetj té p r o se
co
zu řiw á
lotryn ě
a tudjž při náramné bolesti
za swé v z a la .
na
smrt
w útrobách
—
P oslyšte také, c o gá 11a swé o č i w idel a zkusil.
B y li gedni r o d i č o w é , c o z uleknutj na
ce , swau malau h o lč ič k u pestauncc
ma zanechali.
Z
rozk a zu
mjstné
úteku gsau-
na zdařbůh d o ­
v r c h n o s t i,
gjžto
djtko z chuwina uáručj bylo p o d á n o , (že t o n o krinj
mäsitých dosawáde p ožjw ati
n e m o h lo ),
lid scházel, v p r a v i l i gsau do neho
om o č e n é h o , cožte z b y lo z obetj
tu
chleba
kde
u
se
wjnfi
smrtných.
Z atjm m atk a wrátila se k djtku swému, genž gj to
n e š le c h c te n s tw j,
s k terým
se potk alo, wygádřiti
pronesti n e m o h l o ; abrž ani toh o nctusjc
z e p ř jti
a
se
*) D kt. S em ler, u zaw jrag e tuto z e slow ee j.K ap itoliu n ij“ ráilby
přjtoinném u spisu té přesnoti
stal.
u p řel, w k teré se nám
V ě c to p o d iw n á ! G akoby gen Hjm (a ne
do
rukau
do­
i K arthugina, g a k ož
Kapna, V ero n a , T r e w ir , K oljn a m nohá giná m ěsta ) sw é K apitolium
liyt m ě l !
neumělo.
I
matka d o
kostela
W
událot
tom zástupu
m od litb ě
s e , že
přišla ,
s vá tých
žehnacj
náhodau
kdež
gsme
djtku,
zm rzlém u,
s
p rosbě
co
gj
dušinkau g e b o ,
ona
gen
v
ga k oby
nezletilosti
v y z r a z e n y byly.
—
Po
tu když gáheu kalichem
giciini
u
djtka
se
na
obet.
našj a
tu wzlykati, tu
v n itřn j p a lč iv o s tj sebau vvrtetí a házeti.
rovau
djtkcni
slawili
při
b yiote
tjm
A
tak su-
s k ř jp ec wzatau,
mohla, ty udalosti
doslaw cn j
přisluhuge ,
ocjtn u l,
ouo
gc-
s va té obeti,
mezi
přigjina-
z tagného
vnuk-
nutj B o ž j h o twář o d v r á t i l o , a ústka stiskši, z k a li­
cha pjti nechtělo. —
L e č gáheu
p řes
s v á té h o
m oc
trošk u
v p ra v il;
z
ze
čeh ož
pak
neminul
kalicha
z ly k ot
i
ho, a i
do
úst
vývratek
mu
násle­
d oval.
W
tom
charistii
tedy tele a z n c s v e c e n é m hrd élk u , ew -
dljti
lze
n e b y lo ,
a
s v á tý
nápog
v krvi
Páne z n e s v ä t é h o orudj z a ž jv a c jh o ry ch le se v y ř i nul.
H le , ta k o v á t e m o c a v e l e b n o s t P á n e !
lem
g eh o
knĎzi
pron ikn u to
B o ž jm u
staly. —
A
gest
tageinstwj
i ty skrytosti s rd ce
S vět­
ncy v C t š j ,
a
nezgevvny nozíí-
tolik o djtku, k teréž p ro s v a u n e z le ti-
lo st ten na sobe zpáchaný ciz j h řjch zřeginC o s w e d čiti nem ohlo. —
G ak ási giuá,
giž
d osp elý ch
a
rozum ných
let
ženština, v k r a d š i se d o s va tyn ě , m ezi s l a v c n j m obeti
mjsto p o t r a v y gen Ijtý g c d přigala sobe.
I gakoby
po napitj se ncyljtegšjh o gedu, celá bolestj s e v ř e n á
skrautila
se
a
giž gedwa
ducha
popadala.
N ik o li
giž břjme o n o h o p ro n á s le d o v á n ) utrpela gest, nobrž
s wý ni svedorajm sewřená,
padla.
P ro
i
celá
tagivost k ř iv é h o
trnaucj bess scbe
svčdom j
s pomstau
nad nj nebylo prodleno, a ta ošemetnice lidj, w p o ­
mstu B ožj uběhla gest. —
Giná zas osoba, když rukau pokálenau skřjnky
se svátostj
Páně
p o otev ř jti
se
o d v á ž il a ,
vybuchnutjm ohne gsaue přestrašena,
w jc
w tom
ani
do-
tknauti se gj nechtěla. —
Giný též takowý
z a v i n i le c ,
po
slavné
kněžské, swau Částečku s ginými přigaw,
nj v y krás ti osmelil.
obeti
pryč se s
I nemohli: on tu swátost B ož j
ani k listům přieiniti, ani
do
druhé přendati ruky.
Potom ruku otwjrage nic krom popela na dlani ne­
mel ;
a tak
ten
chléb
uinknutjťn
posvátnosti
zpopelel g e s t; cožte nemalým důkazem, že
své
Pán o -
pauštj zapjragjejch geg, a že ta potrava u takových
k spáse nenj. —
A koliko, hle tech n e k a g ilc ů v ,
domých liřjehů nevyznatelův
den co
duchy posedáno, gak mnoho gich
a sv ý ch
den nečistými
až vSech
smyslů
zbaveno, a takmCř vztekem poch váeeno b ý v á !
netřebate tu oznam ovali
o skonu gednotlivefi,
gisté při tom nynegšjm svčta
na
ve­
kusy
I
za-
porauehánj,
gest také ten saud na hřjchy rozličný, rovvnSž gako
rozličný gest zavinileň počet.
ženj, ne co gsau
ginj
trpě ti zasluhuge.
I nemysliž
Bcřmež gen w u v á -
utrpěli ,
si
ale
co
nikdo,
každý
že
sám
pomsty
ušel, pakli s nj o d l o ž e n o ; leč bogiž se wjc té káragjcj
pokuty,
gižto
prch liv ý
nechal sobe.
C’ a s o p is p r o
kat.
du eli. X I V . 8.
saudcc
božský za­
V I I I . Ke lib e lla tic K é , gaK o K a žd é g ln é, d o sa w a d
n e o ž e le n é o d w jr y o d p a d e n j, s p o iu sía n ISožJ
se n e m jg j.
Neclií pak
ani ti sobe samýra w
nekagicnosti
nikdy nelahodj, kdož ruce swé obetj modlářskau sice
nepokáleli, a wšak listy
poskv rn ili gsau.
průcliodnjmi swedomj
N ebot
i ono pjsemné pod
swé
rukau
swedectwj páchne pronewčrau. Libellatik * ) pjsemne
prohlásil se býti toho
čin itele m ,
což
skutečné
ponewadž
psáno
naplnil.
A
druhý
stogj (Mat.
6 , 2 4 .) „N em ůžete dwéma pánům slauziti.“
ten slaužil
giž
pánu swetskému,
kdosi
kterýž
—
tedy
uposlechl
wyřčenj geho, a giž mnohem w jce rozkazůw lidských
než božských plniti hleděl.
líhonau
Třebas že buď nad tau
aneb ncprawostj gcho mene se lid pozasta-
wuge : wšak saudci
božskému
neunikne
a neuteče
n ikd ý; gakož Duch swatý w Žalmu ( 1 3 8 , 1 6 .)
swedčugc řka : „Nedokonalého mne widěly oči
w hnize twé ivšichni zapsáni gsau.“ T é ž
na-
twé, a
w I. Král.
'■*) Biskupským starostem tolik h oře o d n ik a d přiinjšeno n eb y lo,
gako od tak nazw aných lib ella tik ů , to g e s t, od tě ch nesm ělých
sťanů, anto p řed
státnjm
auřadem
buď osobn ě,
buď
kře­
p ro s tř e d e č n ě ,
w ů bec p ro n e sli, ž e gim w tom za b rá n ěn o, aby se na p ok lon u s k a d i­
dlem , neb ginau ob ětj k řjšským p řibij žili bůžkům .
N eg ed n i tedy
nich, o d u p lacen ý ch saudeň, dali so b ě úpisů zh otow iti,
sw ých do regstřjk ů
anebo
zazn am enati, g akoby rozk a zu D e cio w a
z
gm en
byli u p o­
sle ch li ; ač gsau ginák s m odlářským knežstw em , a s obětm i g eh o w
skutku n ik d ý se n e z p ľjz n ili.
I gsau ce tak pjseinne
před
tau
lid u
K ristow u z a h ro že n a u trý z n j z ce la o h ra z e n i, u sanw ěkých sp isow atelů
s g a k a u si p řjhanau l i b e l l a t i c i
w iibec
Ijcom ěrn j, anf swatau prawdu, lžem i s o b ě
se gm enugj. K řesťan é
kaupenými
u rážeti se
to
n e­
h r o z ili, a tu tw ářnost si d á v a li, gakoby S ynu B o žjm u w jc n en á leželi.
16, 7. p r a v j : „Cloivčli widj, co zewnitr yesl, Hospodin
pak hledj k srdci.“ —
dé nevvCře
cestu
I sám Pán předpomjná, a kaž­
zam ezuge,
wšecky cjrkwe, ž e ysem
ant w e c e :
„í
zwédjt
yá zpytatel ledwj i
srdcj.**
(Z g cw . 2, 2 3 .) W i d j t on skryté, tagné,
iv6ci.
Nikdo
nemůže
umknauti
tomu
a neznámé
zraku B oba
řk aucjho: „ G á gsem Bůhzbljzka, a ne B ůh zdaleka. Z daž
se iikryye m u ž: a yá ho neuzřjm ľ Zdaliž nebe i zem ě
UA nenapluiuji ľ“ (Jer. 2 3 j 2 3 . ) —
P rozjrát on srdce
i myšlenj lid sk á; ont gako saudce
řeči, nobrž
i myšlénky
naše
negen
sauditi
neyžawřitčgšj srdce našeho skrýše,
skutky a
bude;
až
oni v
i v ten z á ­
rodek wšeko myšlenj a chtenj nablédá.
I X . Ž e t sa liltro iiiiiá z p o n ě d g iž w p r w n ě g š jc lt
s t o le fjc h ť jr K e w n je li b y la w u ž jw a n j.
Ó , gakte vetšj u Vjře pevnota, oč dokonalegšj
zbožnost těch, kdož sice ani obetj
modlářskau, ani
průcbodnjm listem w břjcb nezabředli; že však giin
to gen na mysl. tanulo, i ze srdečného tanutj toho u
knCžj B ožjch skraušěnč a upřjmč se wyznáwagj, so
zlým swSdomjin sc vykládagj, to hnCtaucj břjmC s sebe
swrliugj, proti svým ranám, ač maličkým a nepatr­
ným, léků hledagj, * ) rozpomjnagjce
řkaucjž „B u lí nebýivá
fosm jw án.“
gista, posměšně a lstiwÉ s Bohem
*)
se na Pjsm o,
(Gal. 6 , 7.)
nakládati
D o-
n elze;
S ektáři w ilá b o že n síw j ! ined lě, zdali iiad tento g asn eg šjh o
i
wěkfi
státtá textu , an by tě p o u č il, ž e saukrom ná sw átostná zjio w ě d , a ž
7,
neytagněgšjch m yšlenj a ž á d o s tj ,
křesťanských w užjvvánj byla V —
g iž
hned
za
p fw n ě g šjch
fint gakausi chytrostj obclstčn
býti nemůže.
Ba i k
tomu tCžSj hřjeh iná, kdožkoli zacházj s Bohem tak
gako s člowekem, a co tagný zlopášnjk pom stžgeho
wyhnauti mjnj. —
Kristus u wýkladn svvem tlj: „ K d o ž by se holi
za mne styděl, i Syn čloweka styděli se bude za něg
(Mar. 8 , 3 8 .) —
Nu tedy, tušj-li
křesíanem, kdož se buďto stydj,
stanstwj swé
wyznáwati?
M ed le,
Kristem, kdo se aneb rdj, aneb
žeti K r is tu ? Mál on hřjeh
ani modly newidfcl,
rauliačskýeh
lidj
může-liž
owSem
wjry
by
bogj
strachuge
ani tu před
swaté
ten, že
aneb i
býti
m en šj,
gelikož
očima stogjejch
nerušil,
prožluklým nezkálel a nepošpinil.
o nčco njže sázj ; a wšak nečinj
wýstupek
aby eo hřjeh w
to
skrze
a
ani rukau
gjdlem
T o t owšem winu
gcg
bezúhonného.
geho gest prominutclnCgšj, nenjí
on předce než wýstupcem prawým.
kladá s pokánjm,
s
přinálc-
svvýeh smrtné obfeti konánjm, ani úst swých
Nechat
byl
k r c-
a
újij
swém
prodiéwánj
k
milosrdenstwj
způsobu
s
A t tedy
neod­
Božjmu,
odpustitelného
kagjcjm
žiwotem
má,
ztíiženo
nebylo. —
Rozm ilj
se
bratřj !
zpowjdeyme,
stawá, dokudž
Gedenkaždý
dokudž
z hřjchu
swélio
nás co hřjšnjku na svvCtC
se zpow čdi průchod
dáwá,
geštC k dostičintinj a udíilowanéinu skrze
dokudž
kníižstwo
odpuštônj u Pána se přiwoluge.*)
,() L id é co gsau libitegsjh o g a z y k a n ek a tolick éh o,
ti ku p r o s p ě ­
chu čisté h o (V ) ew angelium , p ro n ic a r.a n ic, ty w ýrazy
latinskéh o
Tedy o bratiu c se ku Pánu celau dušj swau,
a
¡jiawýin želem cit swé kagicnosti wyrážegjce, k miJosrdeustwj Božjinu
se utjkeyme.
rozprostřen před Pánem,
srdce
inu zadost, a wšecka naděge
nebo.
Dueli
zkormauecné
naše
Oni sám učj, gak sobe
podpjrey
A
tedy ku Pánu celým srdcem
clíce,
bníivv gelio
pro
se
na
s postem, a
roztrhněte srdce ivaše,
(Joel 2 , 12. 1 3 .)
ne raiiclia ivaše.“
činiž
počjnati máme, řk a :
„Obrníte se /•'« mně celým srdcem sivým,
s pláčem, i s hwjlenjm.
náš ležiž
hřjch
Nawratmež
a
se
swýin, a gak on tomu
náš umiřme
postem,
pláčem a kwjlenjm.
X .
Ž e
m a rn o ste m w ý h o s t dán , i u r a ž e n é m u
Im z a d o s t č in ě n o b ý ti m á.
N ež,
mcdle,
tušjm e-li,
že
celým srdcem nad
sebau nařjká, že s postem, pláčem
Bobu úpj onen,
co od
ES®>
a
času spáchané
kwjlenjm
zlosti,
k
deu
co deu s ženštinami weřcgnC se kaupá; ten, c o nadbyt krmenjm ztučnělý a wytýlý gešte na zegtřj krmy
nestrawné w yřjbá, i
chmlebau se nczdjlj ?
w gjdle
a pitj swém s trpjej
T c n -l iž nad swau duehownj
sjnrtj hořekuge, kdo s radostnau twářj wšem na odiw
se n e s e ; i aut psáno gest : „N ezohawjte brady wašj,“
(Lev. 1 9 , 2 7 .) — přede bradu sobe holj, a strogený
o!)ličcg nosj ? A ten co se B obu neljbj, zdaž lidem
wdek přigde ? Cilite tu gakého wzlykotu, kde
žena
originálu n e w ía sn ě stjrag jce, zp ů sobem welm i gedn oduchýin z e z p o wčdi
k a g ic n o s t ,
d ělati um egj ! —
z biskupa
dozorce,
z
kuéze
k azatele atd .
w drahém rauše
ch o d j,
a ztráty raucha
Krístowa
ani si newšjmá, kde stkwostné ozdoby a mistrně udělané zápony sobě na hrdlo
Boha i
nebeského
avCSj
, nad ztrátau pak
klenotu nic netruchlj ?
—
Ó,
tys při swéin cizomodném i hedbáwném krogi předce gen čisto u itá !
T y s při
těch p e r lá c h ,
při tom
zlatě a drahém kamenj swém, bez okrasy K ristowy,
předce gen šk a re d n ic e ! T y , genž sobě vlasy barwjš,
teď aspoň wšeho o ž e l ! ty co brwy sobě
černidlem
natjráš, teď aspoň slzami gich wyinýwey ! Kdyby
twých kochánků gednoho smrt tobě wyrwala ,
těžce wzdychala, úpěla i nařjkala;
ty smutjc
něm, nechala bys Šperků, ty bys
oděwem
s
z
ty by s
se po
n e S p e iv
kowným, s hlawau prostowlasau, s postawäu zasmu^
Silau, twářj k zemi swěšenau se okazowala !
T y bjdačko ! tys o zem dala dušj swau,
chovně
gsaue mrtwa přečkáwáš
sama
a du­
sebe ;
ty k
vlastnjmu pohřbu svému po zemi se v l e č e š ! A medle,
geStě-li
ugitj hanby
nekvvjljä, geště-li neúpjS ?
a
pro pokračowánj
sama se netagjš ? —
v
T y -li
pro
kagjcjch slzách
H le, to zabřednutj v hřjcli a
to té zabředlosti neželenj gest geu
horši geště au-
houu bráti, a viny přitěžow ati!
Statcčnj a ušlechtilj
ginoši,
Ananiáš,
Azariáš
a Misael, i u prostřed plamenu a ohně z peci plápolagjcjho, vyznávvali
se Bohu
I ač dobře sobě byli swědomi,
z hřjcliů svých, * )
a pro swau wjru
i
* ) G aliož sw rclni č js lo V . tak ani tuto ten řeck ý w ýraz :
m atoijexisu g in éh o sinysiu n e p rip a u štj, leg , , Uřjclifi
w y zn á n j.“
n iel takovyé hřjcKů w yznánj predeslaW ) pak te p rw cliwálu p e g e .
D a­
bázeň B ožj na Pánu nemálo sobe zaslaužili: předcc
s ustawičnau p ok or au, při slawnéin a mučedlnickém
pro swau ctnost bogowánj,
přestáwali gsau.
Pánu
zadost
giniti
ne-
T o t oswčdčuge Pjsino swaté řkau-
cj : „ A stoye A za riá š modlil se, a otewřew ústa swá
u prostřed ohně, s toworyši sivými z liřjcliů sivých Bohu
se wyznal.“ (Dan. 3.)
I Daniel
negináče
na to se wy naložil.
K dyž
geg byl Pán pro wjru a newinu geho, swau štedrau
milostj
nadelil,
připom en u l:
a ctnostj i cbwal
tu gešte ten muž
Bolia sobe nakloniti blcdel.
Božj
Ont
gsa rozprostřen, skraušené liřjcliů
učinil s l o w a :
gelio
negednau
tuliými posty
w žjni
a popeli
wyznánj
w
tato
„P a n e B o ž e w eliký, silný a hrozný,
osťrjliayjc] smlauwy a milosrdenstwj 1: tem , kteřjž
miluyj,
a
ostřjliayj přikázán] twých.
tě
Zhřešilii ysme,
neprawost ysme činili, bezbožně ysme páchali, a odstou­
pili ysm e, a uchýlili ysme
saudů twých.
se od přikázánj twých
a
Neposlouchali ysme služebnjků, twých
proroku, kteřjž mluwili we (pněnu twěm králům našim,
otcům našim, i wšemu lidu země. T obě, ó Pane, sprawedln ost, nám pak zahanben] ttváři.“
(Daniel 9, 4 — 7.)
T ak t počjnali sobe ti pokorn j, ti prostj a b e z aulionnj mužowé, k naklonenj
sobe welikélio Boba
rukau swých wztahugjce. A teď lile, i ti, kdož Pána
zapřeli, zadost činiti a Bolia prošiti se zbraůugj.
M edle, bratřj m ogi ! libngte
sobe
lek ů
spasi­
telných, d áw cytc p rů ch o d lepšjin poradám , smeSngte
slzy swé s našimi slzami, a úpCnj sw oge
naSjm.
Myt wás prosjíne
p r o to ,
abychom
s úpCnjm
i
Boha
za vrás prošiti mohli.
K wáini sc
tu prosba naše, s kterauž my
lowal nad wáini, snažne
obracj
prjzogi i
k Bohu, aby se snii-
úpjine.
M ěgtcž se
k ce­
lému pokánj, dáweyte důkazy truchlosti, a iípegjejho
i skraušeného srdce.
Necht wám
w
toín
ani ten
beznáhledný blud, ani ta galowá necitnost
lidj nie nepřekážj, gešto,
aC težšj
několika
obtjžiíy
ge ne-
prawosťi, na zraku poraženi gsau tak, že k poznánj
a oželenj gick nepřicházegj.
T o tó ta. težšj pomsta Boha rozhněwaného,
ga-
kož psáno g est: „ D a l g im R "b ducha sliormauceiij.“
(Kjm . 1 1 , 8 .) A op e t:
spaseni, byli.
„L á sk y prawdy nepřiyali, aby
P ro to ž pošle gim Bůh působenj bludu,
aby wérili lži, aby lak odsauzeni byli wšickni, klerjž
newéľili prairdé, ale powolowali neprawosti.“ (II. T e s.
‘2 , 1 0 — 1 2 .)
pŕewráecném
Lidé
i
sobe
nepravvost o b lib u g jc e ,
nemaudréin
smyslu
swém
Páne pohrdagj, sebe léciti zanedbáwagj,
smysliti
nechtj.
n e o b e z r c l j,
Před
swýin
zlým
w
prosbe
pokornj.
dostáli, giž sebau o zem d a l i ;
tu,
rozkazy
a sobe
u-
dočinenjm byli
a po z 1 oči ne nj neustupuj,
pevvnj, aniž pak
w
aniž
zprwu
Tu, co
co
meli
před Bohem
sebau o zem dáti magj, sami dostáti hodlagj. Samit
oswogugj sobe moc nad gednotau s Cjrkwj. Lichým
slibowánjm swozowáuo gicli, tak že
padle ů
a
pronewercu
schwalugjt gednotu
lež
s těmi,
gednotu ncmagj, a tak gešte
we
za prawdn
kdož
spreži o d ­
berau.
žádnau
ncweřj
I
s cjrkwj
Bohu
ohledne
na lidi, weřj lidem bez ohledu na Boha.
Gakž
gen
m ô ž ete ,
střežte se
lidj
takovvých
straňte se co neybedliwěgi towuryšiti s těmi, c o gsau
w záliubué spřeži gegicli. „ l l e č gegich gako rak rozgjilá se,“ (II .
Tiin. 2, 1 7 .) gako
se howor gegich, škodný
mornj hljza plazj
a gedowatý
gazyk gegich
nade wše pronásledowánj hůře potjrá.
Onde přede
geště zňstáwá pokánj a dostičiněnj : tutotě
kagicnostj
w k o n c jch ,
dostiučiněnj.
bez
njžto
i
žádného
s tau
nestáwá
Ž e pak pro řeč několika drzomluwců
neprawé blaho buď sljbeno,
buď wěřeno bylo, tedy
i ta k spáse čáka odňata g e s t.* )
Wy
B ožj
wSak, rozmilj bratřj ! genž dosawad bázeň
w srdci nosjte,
a po
úpadku
duchownjm
rozpoloženj swé uwažugete, ó, zpytugte
s žalostj
a skraušenostj,
uznáweyte,
I
swé hřjchy
ten neytěžšj
•vvýstupek swňg, zotvvjreyte zraků srdce
ste v id ě li úhonu swau,
to
swého,
ani nezaufeyte
by­
nad mi-
losrdenstwjin Páně, ani hnedle giž milosti gelio s o ­
be osobugto.
Gakož Bůh, gsa dobrým otcem, v žd y
laskawě promjgi a odpauštj,
lebný,
strachu
uahánj.
tak též co saudce we-
Tedy
dle
swých postupugmež i v kagicnosti.
stupně
hřjchů
Gizwa hluboká
necht sc nemine s pilným a dlauhým hogenjm.
Tu
pokánj a hřjch nic sobě neodewzdáwey. —
T y - li ž za snadné kladeš, s tjm záhy
řiti Pánem,
gemuž ses z p ro n evě řil ? nad
se usmjněgž
ot-
ěiznu nadsaditi ses opowážil, gehožto ohrám swatokrádežnjm
zlehčil gsi způsobem?
dsgjti milosti u toho,
*)
S\v.
gegžto gsi
s.pisowatciI wystrjhá
w šeck y
Hodláš-li
za
swého
p ra w o w črn é
gi’ž to tehdáž Nowát a N ow aliá n o d sw éh o £inéua
snadno
newyod
sckly>
zaraz-ili gsati.
*
znal? Ó potřcbj gest modlili
celé (lny úpCnjin,
witi, ustawičné
se klásti,
noci
pak
se,
a snažné prošiti,
bdčnjin
a pláčem trá—
slzeti a hořekowati,
w p o p eli,
w žjni
na
a vv
holé
strastné
zemi
trwati
psotč! Potřehj gest, raueha-li Kristowa pozbyto, po
ginéin, cizjm ani se
neshánčti;
krmj-li
ďábelských
ok u še n o : na postech trwati, a skutkům sprawedliwým
se oddati, kterýmiž hřjchowé se shlazugj, a w podporowánj chudoby setrwati,
čjmžto
duše
od
smrti
se oswobozugj.
Co byl koli protiwnjk pobral,
Kristus.
I
nesmjmet
s
tjm
tot
má
z b ožjm ,
dostati
gjmž
gsme
slauzeni a překonáni byli, skaupč se držeti aniž ho
pěstowati. Chraůmež a warugme se ho, co nepřjtele
a zákeřnjka.
Stitme se zbožj toho, c o dýka a ged
pánu swemu škodjejbo.
A
coby
zbýwalo,
to ])ou-
žito budiž k wyplaeenj sc od hřjchu a pokuty gelio.
Bez
přestánj
štčdřegi
buď chudým
poskytowáno,
wSeho důchodů na zhogenj ran wynaloženo,
ze wšj
mohowitosti našj Pánu, přjštjinu saudci našemu,
na
úrok půgčowáno.
T ak ow ái panowala wjra
za Apoštolůw.
zástup wCřjcjch w cjrkwi prwotnj přjkazů
střjhal.
I bylit
ochotnj, štedřj,
i
ač
Taktě
PánC o -
gim
nebylo
z takowých se wypláceti hřjchů, přcdce wše, co mčli,
na almužnu mezi chudé apoštolům přinášeli.
cein-li celým se modljine, w duchu-li
kagicnosti k
Bohu úpjine a wzdýchátne, a w skutcjch-li
dliwýcli
trw ag jce , Pána
k odpuštčnj
Srd-
sprawc-
hřjchu
sobč
nakloňugeme: ó ! tožt mocen gest smilowati se, ani
svvého milosrdcnstwj oswědčil řk a :
„ G estliže obrátě
se zalliáš, ledy zacliowán budeš, a z u j š, na čem gsi byl.
(Ezcch. 1 8 .) A opět čte in e : „N cclici
ného ,
prawj
Pán,
ale
aby
smrti bezbož­
se obrátil a žiw byl.“
(Ezech. 33, 1 1 .) Abrž z wnuknutj Páně prorok Joel
lásku H osp odinovu
d o lič u g c,
a d j:
,,Obrníte se k
Hospodinu B oha sivém u: nebo dobroliwý a milosrdný
gest, trpéliwý
a mnohého milosrdenstwj, kterýž lituga
pokut na zlosti uwodéných.“ (J o c l 2, 1 3 ,)
O,
mocen gest Hospodin promiaauti,
a swélio
káragjcjho poziněniti saudu; močení gest, kagjcjmu,
spravedlivém u a prosjcjmu liřjgnjku laskavě
stiti; močení gest, i vväemu přiwoliti,
buď
mučedlnietwo
způsobilo.
vyžádalo
Anobrž pakli
kdo
něgšj k němu přjstup naSel,
hněvu
a prchliwosti
aneb
odpu-
čehož onomu
kněžstvo
proň
svým pokánjin w ol-
a
geg
pro
urážku, k
popuzeného , řádnau prosbau
u k r otil: ó ! tuí on aby přeinožence
nil, z n o v a mu i zbraň dává,
i
k bogi
uschop-
sjlu geho doceluge
a tužj, tak že i v j r a w něm zase ožjwá. B og ow n jk
s nowau odwahau v poli státi, a svau minulau strastj k bogi zesílený nepřjtele na sebe wyzýwati bude.
A kdo Bohu
w ten způsob
zardělosti nad zlobau swau,
zadost
v
sjle
učinj ,
kdo
ze
a v jř e wzrůst
bráti z a p o č n e : tení dowolaw se pomoci
Páně,
i tu
cjrkew, gižto byl zarmautil, zase obraduge; a bohdá
negeu
s
hřjchu
potká se korunau.
odpustěnjm, ale
i
s mučedlnickau
4. O perikopách liturgických.
Od
K a r lii Síor. Cjsaŕe,
faráře we W osow S .
( Pokračmvíhij.)
Drjwe
nežli
k dalšjmu
rozwodu
perikop přjstup učinjine: nebude
sevvzetj scestné,
o proroctw jch,
od
liturgických
našeho
kteráž
na
před-
welikau
(bjlau) Sobotu odčjtána býwagj, stručné kteraké nawrženj zde položití.
Ginéneín proroctwj za prjčinau liturgie
w
so­
botu swatau neb w pDcdwečer welikonočnj užjwanych
nerozmnj s e ,
dle obvčege
roctwj w dobře
a smyslu C jrk w e,
wzatém mjnCuj,
pro­
w kterýchžto u lo ­
žena gsau předpowCděuj budaucjch wčej : aniž tjmto
liturgickým
wýrazeín
mjnj
se
wýbradnč
stránka z samých kn&h prorockých
ohraná:
kteraka
nobrž
prostě powšecliné swaté čtcnj z kterékoli kanonicko
knihy staré úmluwy wzaté.
W i d j sc z toho, žc při
nadgmenowaných prorootwjch
ličných
knili
kládagj.
M ogžjšowých
negedna čtcnj
gsauc
(»(‘nes. cap. I. V. X X I I ,
wážena
z roz­
se
po-
E x o d . cap. X I I .
X I ľ . Deuteron. X X X I .
Dwanáctero
proroctwj
( Prophetiae)
nástiny o
Messiášowi nazwjce zdržugj, a patřj toliko k samým
čekancum
křtu swatého
(ad
catecliumenos) , rownčž
gako stránky epištolnj zřj taliko
k samým w&řjcjm
(ad fideles). Gsaut pak z knih staré úmluwy wážena
protop ponôwadž čtenj pjscni starozákonnjch katechu­
menům leč od Ž idů leč od národů pošlým, k wzdčlánj
a
11a wysost prospjwá.
přeswědčenj
Gešto
Ž idé, pjsmům starozákonnjin
plnau tvjru
(láwagjce,
a co
za prawdu
ugjmagjce,
\v nich gest
w yřčeno
skrze tatáž k wjře w Ježjše Krista na základ p r o r o ­
cký z a lo ž e n é , moliaut
býti zjskáni.
Na
toho dotýkám řeči apoštolské,
kterauž
Pawel k A grippow i
pomocj
řk a :
„S
swGdectwj
držel swatý
B ožj
až
do
dnešnjho dne ttogjm wydáwaije swédectuj malému i ive­
likému, nic (jiného newypraivuye, než
to, co ysau pro­
roci zwěstowuli Inidaucjlto, a M o y ž jš ; že měl K ristus
trpěli, a že ivstaw z mrtwých privnj —
gixté o těch ivěcech král,
u jm : nebo
—
TVjt za-
k němuž i swobodně
mám za to, že ho z
mlu-
těch wěcj nic tagno
nenj. Nebo ničehož toho pokautné se nedálo. TVěřjs-li
králi A grippo
A grippa
prorokům ?
W jm
Že w ěřjš.
Tedy
k Patvlow i: Poněkud mne nakloňugeš, abych
byl křesianem.“
(Skut. apošt. 26, 22 — 2 8 .)
cům krtu swatého
kům newčřj ,
z
národů
neprostředně
p ošlým ,
pjsma
čekan­
genž
swatá
proro­
nemnoho
gsau prospčšn a; než za pomocj Ž id ů , starodáwnostj
swých spisů
prorockých
se
h o n o s jc jc h ,
a liodnowCruost
knih
neupjratelne doswedčugjcjch, k spasitel­
nému wzdelánj sla u ž j; tak že skrze nC k přes^vCdčenj a snadnému uweřenj
hýwagj
k poznánj gicli usilugjce,
upřjinne
pohnuti,
a s
ginák-li
pokorau
k
nim přistupugj, anot gim nelze, proti božským sw čdectwjm rozumne se spjrati.
králowny
Candaees
slaužj
Obráccnj
tomu
komornjka
nezapřelým důka­
zem. Skutk. ap. 8 , 27 — 38 . Připomenauti
též přj-
hodno a slušno, kterak i sw. Petr w den
přjcliodu
swatého
Duelia walnému
sboru
shromážděnému řeěj žiwau
Kristu
progewená
z
Ž idů i
a ohniwau
na srdce
wkiádal,
swědeetwj Joelowo i giných prorokůw
pohanů
proroctwj o
přiwodě giin
s
tak
v e li­
kým působenjm a prospěchem, že wCtšj gich
bez prodlenj
a welmi
hbité
žádala
křtu
strana
swatého.
(Skut. ap. 2, 14.)
Zagisté píjkladowé
tito
nás, že neydřewnCgšj C jrkcw
postačitclne
poucugj
apoštolských šlepegj w
tom následowati uspela, když nowáčkůin swým,
byla ze wšech národů k sobe přiwolala,
gež
před
udě-
lenjm křtu swatého prorock á pjsinapředkládala, p ro hlédagjc netoliko k gegich
k
wjře křestanské
při-*
klonenj, než i w též wjře utwrzenj.
R ow n e
wegšj Cjrkew těchže stop
sturodáwnosti
křestauské
zanecháwagjc, pjsma božská z
knih
i n o-
starozákonnjch
wážená a tagcmstwj o Kristu zawiuute w sobe zdr*
žugjej, nowospasencům přeCjtati káže, u bczpečjc se,
žc gim w užitek přicházeti,
a ku
wzdělánj
hogně
prospjwati budau. Chtěli-li bychom zwlášt ončch
blických wýňatkůw pod názwein proroctwj
sobotu položených pozornegi šetřiti,
bi­
na bjlau
a bedliwegi o -
hledáwati, byloby nám diwiti se welemaudrýiU náhle­
dům, gakýchže Cjrkew při gegich
obránj
na
gewo
d a la ; i našli by chom, že wesmes ke křtu co k aučelu
wlastnjmu směřugj
a wztahugj
se, gakož se
to z
učiněných njže krátkých nawrženj swětlc rozwjgj.
Pňwodnj Cjrkew měla za t o ,
žeby
k
udelcnj
swátosti křtu nebylo přjležitěgšjho a swětěgšjho p o chwjlj toho, kteréž mezi smrtj
a
slawným
Páně z
inrtwých wstánjm přeběhlo, gjmže onen weleblahý
a
přewelmi slawný přestup z smrti do žiwota ušlechtilc naobrazen
a
wyljcen.
duchownj smrtj, ale
W
i
Zagisté
duchownjin
křest netoliko
powstánjm gest.
něm. netoliko umořili gsme prawý neswatý živvot
Adama starého, autě i s tělem hřjcha na křjži zka­
žen ; (gclik ož dle apoštolské
w ý p o w ě d i, kteřjžkoli
pokřtěni gsau w Kristu, w smrti gelio pokřtěni gsau,
íijrn. 6 , 3.) abrž s Kristem w smrt gelio pohřbeni gsaucc, starého člowěka zahrabali gsme, a tudjž z duchownj
mrtwosti pow stawše, uspodobůugeme
na sobě nynj
Krista k sláwě a nesmrtelnosti z hrobu powstalého.
L e č přihleduěme bij že k
gednotliwému
zawřeného w něm tagemstwj krátce,
našj náležj, dotýkagjce.
Stwořenj
tohoto
Gen.
w
poukazuge
k
prwnjm čtenj
pokud
čtenj,
k wěci
žiwelnjho
swěta
1 . wypsané, zřegmo
k nowému duchownjmu
swěta stwořenj,
nowému zrozenj a obnowenj člowěka skrze sw á-
tost
křtu
swatého
stalému.
Swět skrze potopu
bě
čištěný
tagemstwj obmýwaného
ného rodu lidského.
honásobně
stwj
w
Druhé čtenj
skrze křest
W ůbec
duchowněti dá se,
něm zahrnuto.
Gen. 5.
zawinutě zawjrá av so­
děg
a usmjrně-
potopy
mno­
a negedno po d ob en -
K oráb
slaužj cjrkwi B ožj
za obraz, do njž skrze křest wcházj se. Gako krom
archy nebylo než
zhauby,
spausty a s m r t i ; rowně
mimo cjrkew B ožj wykaupenj a spásy nadjti se
ne­
lze, neb bez Krista nikdo
Giž
nepřicházj k Otci.
swatý
Petr
apoštol
spomjná
toho
v
listu
svém
prwnjm ( 3 , 2 0 .) že wodau, kteráž při onom potopy
náwalu rodinu Noemowu zachowala, obžiwugjcj woda
křtu swatého nápotiobnfiná a wyznamenaná< —
Ctenj
I I I . Genes. 22. Isák dle tela syn Abrahámůw, H o ­
spodinu w ijbeznau žertwu
křest z n ov u zrozenými
něni,
dle
ducha
sebe
w y d á n : křestané
skrze
syny zasljbenj gsauee uči­
samých
w přjgemnau
Pánu
obet přinášegj, mrtwenjm na wšecký den gedowatýeh
tela
swého žádostj, a skrocovvánjm
ruživvostj. —- Ctenj
njin synů
IV .
Israelských
z
v ysw obozen j weřjcjch
Exod.
14.
Egypta
z poroby
odbogných
15.
skrze
ná-
W ywedemoře
hřjeha
rudé
spomenuto
skrze pohřjžcnj u wode křtitelné stalé. Namjtá toho
A poštol tjm powedenjm:
že
otcowé
staré
ůinluwy
v šickn i pod oblakem byli, a všickni moře přešli, a
v šic k n i w oblace a w moři n a M o g ž jš e gako pokřtěni
gsau. (I. K o r . 1 0 , 1. 2.) Owšem toto
dj
ginotagitelném potahmo na náš křest.
Isai. 55.
křtu
wr způsobu
—
Ctenj V .
Z aw jrá wzbuzovvánj k powolnému přigetj
swatého.
Cjrkew
slowv
prorockým i
pozýwá
v še c k y národy k otevřené studnici křtitelné, w njžby, gsauee ukáleni hřjchy, pohřjžili se, a tudjž ducbownjho očištěnj sv éh o došedše, ubezpečili se neuwadiým
dedictwjm P á n ě,
w
nebesjch
slubám B ožjm připraveným.
3. W
tomto čtenj dar wtelefté
ným v e
velegasne
křtu z d jle n ý ,
zwCstuge
zřetelné
v te lc n j
a
wšecbnem
Cttfnj Y I .
Bariích
inaudrosti,
poroze­
nasijnCn.
P ro r o k
viditelné
oné v e č n é a s nebe pošlé maudrosti;
obgcwenj
dáwage
lidu
sw(Mnu k
srozumCnj , že proto
pode
ghem mnoho-
twárných tjhot ¡1 manstvvjm se shýbá, poněvadž ce­
sty prawc maudrosti gest opustil.
Tanto maudrostj,
z njžto přicházegj djtkáin Božjm skrze křest 11a mi­
lost
přigatýiri
v še ck y
věci
dobré
spolu,
darowal
Bulí Cjrkcw choř swau, když mu zaljbilo se, obgewiti
se
na z e m i,
a s
lidmi
obcowati. —
Ctenj
V i l . Ezechiej 37. WzkřjSenjm těl, a ožiwenjm k o stj uschlých, ducha ncmagjcjch, probuzen) a powstánj
diiSj'z mrtwosti hřjehů,
skrze
swátost
křtu
ušlechtile vymalewáno a p ro r o k o v á n o .
stalé,
Děsný onen
diw těl z prachu země «zbu zených , a z hrobowých
mrákot k swětlu slunečnjmu gasně se paprskugjejmu
wyvfedených, všeclměm v e
njm gest, že
z temnostj
křtu narozeným zname-
bludů a newěry k nowcinu
v swětle v jr y chozenj a obcowánj, gakož i z smrti
hřjchu k žiwotu
nawráceni. —
od nichžto
a ošpravmllněiij gsau 11a-
milosti
Ctenj V í l í .
Isař. 4. Sedmi
ženami,
odgato pohaněnj gicli neplodnosti,
dcerami Siónskými, z nichžto spláknuty
gsau
též i
neči­
stoty, vyznamenané gsau duse pokřtěné, kteréž složivvše w kaupeli
posvátné
duchownj
své
nynj co rogné něgakc a úrodné štjpcnj
skvrny,
na
březjch
pra udil křtitclného vzrňstagje v e leb n ý plod ctnosti,
a přeozdobné
IX. E\od.
svatosti
přinášegj. —
Ctenj
K dožk oli skrze
křest připogen gsa
k společnosti svátých těla Páně
duchownjho audem
se stává,
i ‘2.
ovoce
inilostj
tagemstwjm
tauže
Božjm
Páně hodowati.
Č a s o p is pi-o kat.
ugjniá práwo k
velebným
přistupovat!, nýbrž i za stolem
Odtud v prwotnj C jr k v i v obyčeg
ducli o\v. X I V .
2.
^
weälo, pokřtěným hned po mljlenj swátosti křtu welebnau olíářnj
Swátost
rozdáwati.
Cjrkew dŕewná
co něgaká lahodná mátcř o to se snažila, b y nowáčkôm swýin na duwod
něžné
lásky swé, kterauž k
nim měla, chléb žiwota, kterýmž stogj duse naše, w účast­
nost a ku požjwánj podala. VV připomenutém čtenj obgewugjse tedy poswá.tná tagemstwj oběti nowozákonnj, a
pospolu i vvečeře s waté, kteráž druhdy nikomu z pokřtěn ců zawřcna nebyla.
OvvSem Ježjš Kristus oprawdowý
gestii beránek wclikonočnj, gen-ž na oltáři křjže smi se
obětj za nás, a w pŕeswaté
wečeři
k
požjwánj se
nám dáwá. — Ctenj X . Jon. 3. Pracného, krušného
a násilného křtu, gakýž se děge
slz wyléwánjin potřebj
těm,
pláčem a kagicph
gešto
podané
wc křtu
milosti, a dosažené skrze tauž nevviny, pozbyli.
Za
taut přjčinau i pokánj nazwáuo gest křtem
nesnad­
ným „baptizma laboriosmnc‘ ; poněwadž
to
nám
práce, snažnosti a truchlosti
ducha nepřigde,
chom
zatwrzených
se
z hřjchů
zwykem
bez
aby­
wyrazili.
W připomenutém pjsmě pokřtěueům pokánj Niniwitských Kristem Pánem wyhlášené za přjklad položeno
a wystaweuo, ne sic gakoby podstatnau
zrozenj gegich
wýmjnkau , ahrž
wýstraze, aby šetřjee swé
by giin
newiny
bylo now osľaužilo k
křestnj,
a stále
pamětliwi gsauce swého powstánj a obnowenj, swémyslně z dobyté swobody newypadli w službu hřjchů,
z njžto wydobyti
přicházj. —
W
se
zase
nesnadno
př«dposlednjm Čtenj
a tuze
těžko
Deuteron. 31.
zawrženj Synagogy, a rozšjřenj skrze tagemstwj křtu
Cjrkwc swaté
nawrženo a ukázáno, že po wyzdwi-
žrncin a zrušeném rozdjlu mezi Ž id y a pohany, da­
leko široko rozlehlj národowé milosti \vc křtu připrawené,
•* Naposledy
a lásky B ožj
w čtenj X I I .
třj mládenců
křtěných
Z
účastni
učinčui
Daniel.
3.
býti inagj.
wyswobozenjm
z peci ohniwé owšcm wyproštěnj p o ­
z plápolů wečných wypodohnCno. —
tohoto
třuge, že
krátkého přehledu
w počátečnj Cjrkwi
chumenům pjsma prorocká,
zgewnč
ějlána
dřjwe
se spa-
býwala
nežli
kate­
giin křtem
bylo posluhowáno, aby tiuljž tjm snadněgi nawedeui
byli k wjře Kristowe, a k důstognému swátosti křtu
přigjmánj se hotowili.
Giž gde potaz, pu,oč i podnes
proroetwj
z starozákonnjch
Cjrkew dočtená
knih
vážená,
w před-
vvečer welikonočnj wclj odčjtati, gesto křest w ma­
ličkosti času
přišel ?
se pod áw á,
Pochybné
n en j,
a
starý
že
se
řád
k proměně
to děge
netoliko
pro zanechánj sledů dáwnj liturgie, než i pro uká­
zánj wěřjcjm toho,
že Ježjš
Kristus
wšeho předobrazného wykonánj,
a
roetwj naplněnj: tak žehy sprostá
býti musil, kdoby tak gasného
znainenati
nechtěl.
proroetwj
slaužj
i
Gešto
našim
gest
skutečné
wšechněch
pro­
slepotau poražen
a zřcgmého
splnCnj
pjsma starozákonnj
časům :
nemůž
aby w tagemných oněchto obrazech Krista
za
chybiti,
ukrytého
netušil a nezničil, kdo w duchownj gicb smysl wnikati se byl n a u č il: abrž swětle duchownj
bude moci poznati, k nimž
starý
oné wěci
zákon toliko
te­
mné a tělesně wedl. Než uložená pogednánj tomuto
mjra na giné perikopy přegjti nás nabjzj. —
Na den B o z j w elikonočnj, na nfimž uložila Cjrkew
den
novslawnGgsj,
prawé
Evangelium
neboli
ncyutešcnegSj zpráwa o přeslawném Krista Páně z
inrtwýcli wstánj, weřjejm
(Marek 16.)
l>ýti,
než
se
zwSstuge a p&edkládá.
A což náležitCgSjlio muž a přjmegšjho
aby w dftstogný
den
ten B ožj
weřjejm
pŕeduášjna a na srdce wkládána byla wele blahá ona
událost, na njžto, gako na
du prawost powšcchného
a kol nj se otáčj ?
nepowyklatelném zákla­
zgewenj
božského
stogj,
Perikopa tato tak welikau činj
m oc a wážnost, že gedinké powedenj „JVstaU (jest!“
druhdy Andělem, nynj sluhau Božjm pronešené, sto
gest, wšeeken křesťanu sbor walne u wjře stwrditi,
w nadegi
upewniti,
nowý
brž i žiwot
a dýcliánj,
přesné plesy a kocbánj do wšech ádůw Kristowých
wléwati,
a ge
k wděčným
cliwaláin
podn 6eowati.
Ž iw é toto oswCdčenj, žiwým swedkein weřjejm mluwené, ke wšechnCm prostupuge a proniká srdejm, a
swatau w nich zplozuge r a d o s t ; žiwé
toto sw edcc-
twj o Krista žiwém, nad njiuž smrt panowati nebude
wjce, ohlašowáno a připomenuto bude plynutjin wšechnřích weků, dokawad střepiny střjskaného swTěta t o ­
hoto gédny o druhé lámati se uepočnau, a w náhle
nepřigde onen prworozený z mrtwých,
aby zgewný
triumf slawil s wywolenými swými, ano budau gemu
w třpytjcjch se tCljch wstřjc wychwáceni.
Epištolnj perikopa zawjrá
w sobě
důstognéinu, požehnanému, a Bohu
nawedcnj k
libému
swěcenj
slawných hodu welikonoCnjch ; (1. Koriu. 5, 7 .) gakož i k wjře podobné, že swatý Pawel to psanj, z
n&lidž dočtený
psal. P on ěv a d ž
výňatek
wážeu , o k olo
v e lik o n o c i
Beránek náš welikonočnj obětowán
gest za nás Kristus, a k n o v é m u opět powstal ž i t j ;
odtud důwod wede apoštol, žet i věrn ý lid křesťanský,
wšelikau zlost a nešlechetnost skládage, swátek wykaupenj
sv éh o
w duehownjm
powstánj,
w ncwinč
žiwota slawiti, a k požjwánj o p r a v d o v é h o Beránka
welikonoěnjho vážně a šetrné strogiti se m á ;
tože swatý ten
Beránek
a
\v kvvasii
bez
pro­
poškvrny za nás obětovan ý
zlosti
a
nešlechetnosti
gedeu
býti nemůže.
Aby pak v elik om ocn ost wzkřjšenj K r is to v a
w
srdejeb dowěrnýcb působenj swé mela : v e lj Gjrkew
na v še ck y dny téliodne v elik onoěn jh o n o v ý důwod
nowého žitj Jěžjšowa z Evangelium přečjtati.
Mařj
Magdaléna, milowánjm ku Pánu se inaucj, ho w i d j;
dwé uĎedlnjků cestau do Emaus se beraucjch u p odivvenj naft patřj, Simon Petr, Tom áš a ostatnj apoštolowé ho spatřugj, a v ě ř j.
wota, Kristus, nesmrtelnosti
Sám pak v é w o d a žisláwau
oswjcený,
pa­
trné důwody swého z mrtwýeh vstánj divným obgewowánjin swým
prokazuge ;
dotýkati se dáwá,
pokrmů
ant
swýin
s nimi
Apoštolům
přigjuiá,
rozmlauwá, ge tčžj a z strachu wywozuge.
ajioStolů u wjre
posilowáuj
gest
wjre a geho z mrtwýeh vstánj
modle
by tato oswědčenj
wěrnj
křestaué ze
čtenj
i
s nimi
A totot
wěřjcjch w též
utvrzen j..
A komu
k srdci nešla?
Berauce
dočtených
evangelickýoli
perikop u w jfe pogištěuj a spewněnj, k v ů d c i swéinu a wjtězi nad smrtj taužebuě lunu
se
a winau,
od něhožto
prýštjcj
se nowá nesmrtelnosti záře na
v šeck y se rozp lýv á.
gasně
požnuti,
že
P ři této žáři nsěhopuěni gsau
i gim
smrti přjstupu k žiwotu
Kristus
po
věčnému
wybogowané
o te v ř e l, a žet i
oni smj od něho blah au nesmrtelnost daufati.
Na každý deu téhož téhodne velik on očn jh o předkládagj se v ě řjo jm nowj d ů v o d o v é ž iv é h o a v těle
neporušitelném
v zkřjšen ébo
Ježjše
v
skutcjch
a
listech apoštolů položenj, by tjm žiwěgi moc ř mrt­
v ý c h wstánj Páni v srdejch sv ý ch pocjtili. (Skutk.
Ap .
10, 3 7 —
I. Petr 3. a t.
43. 13,
d.)
26 —
Petr,
33 ,
Pawel,
3,
12 —
19.
Filip za svědky
se postavugj, m ocj welikau v yd áw agjce vyswědčcnj
o v z k íjše u j
Židům
i
oněchno
Pána
Ježjše
pohanům,
dwau
K r ista ,
a ohlašugjce ho
bljzkým i dalekým.
nadgmenowaných
W ážnostj
apoštolů,
gichžto
rtowé božskau dštj výin lu vn ostj, onen přewelmi sla­
v n ý účinek božské velebnosti, plného nabýwá sv ě t­
la a obgasněnj.
W á žjm e-li promýšlený dobrý v ý b o r perikop teď
epištolnjch teď ewangelických, zgewně gest nám zračiti a poznati
hlavnj
záměr
Cjrkwc
svaté
při o-
uěclino značných stránkách biblických, genž gest auplné
wygasněnj
pravdy, že
a spewněnj
Kristus
wstaw
žiwota slávě, anat se v e
rikopách na hody
neděle
po
čelnj
náboženské
z m rtvých,
k věčného
Avzkřjšenj geho zasvjtila,
udiwitelně opět nás navrátil.
směr C jrk v e zgewně
oné
T en to do
pádný
znamenati gest netoliko v pe­
welikonočnj,
v elik on o ci
očj
abrž
p oložen ých ,
i na ostatnj
a neyspanilcgšj
wyobrazenj
iiivého Spasitele za
předmět niagjcjch.
Tak w ewangeliuin 11a II. neděli po welikonoci, gak
wvkládá zwěěnělý
Sailer,
kcw Ježjše co pastýře
pokládagc
za
owce
XV skutku nemohl
wzágemně
dobrého,
swé,
Pán
brý.“ * )
onjin
dávvá gim
duSi swau
žiwot
wěčný.
rázněgi plnost swrehowané
lásky swé, kterauž wšech
(1řiti, než
označuge C jr-
kterýž
zwolenců
obgjmá,
powěděnjm : ,,G á
Na III. neděli po
w)'Sa '
(jsem pastýř
welikonoci
do­
gestit JežjS
autlým přjtclem swých /milených, genž k Otci gde,
hy gim wedlé swého přjbytku stkwělého, potěšené a
zůstáwagjej 'injsto připrawil.
IV. po
welikonoci
Ewangelium na neděli
odznačuge
Spasitele Krista
laskawého těšitele, au učedlnjky
božského gim
Na
neděli
zástupce
Y.
po
swé
na mjstě
welikonoci
co
opustiti máge,
swéin
gestit
stiwým odhalitelem tagemstwj, kterýž
zaslibuge.
Ježjš
milo-
swýrn
milým
přátelům záhadku přjchodu a wýchodu swého rozluŠtuge.
,,IVi/šel ¡jsem od Otce, a přišel, (jsem na sivět:
opaušljm swět a
(jda k Otci.“
(Jan 1 6 , 23 —
30.)
Dá pak se o dočtených perikopách wšeobeená ůwaha Činiti, že se welmi přjpadně hodj k přjtomnému
času
w elikonočnjm u, s časem garnjm
w gedno.
Nebo
gako
z
přibljženj
se Ijbezného a
geinncho času garnjho zemdlené tělo
*)
S pasitele
B y latě
u
to
splynauejmu
naše přjrodně
zam ifow aná m yšlénka hluboké d řew n osti, m ilého
p od ob en stw j
pastýře,
swých n esaucjh o, w ykresliti
a
ztracenau
w yobraziti ;
oweBlíu
g a k ož na
na
ram enau
pozů sta lých z
d á w n o s t i pomnjlrách, na hrobk ách , dlabaninách a řezb á ch p o lo w y p n k -
lých dosti u šlech tile gest zřjti.
ok řjw á, k nowé sjle
přieházj. a
předešlé
swožcs'i
iuibývvá : tak i Cjľkew w radostném času welikonoĎnj in
wzágeínní:
pŕistragiia
duchu
našemu
wysoké
občerstwenj, wynjmagjc z Ewangelium miláčka Pánt*
(kap. 16'. 1 7 .)
stránky neyutěšenĚgšjeh Kristowých
i e č j , gakowéž wábuostj a nôžnqstj swavi srdce na^e
hluboce aaujmagj. —
(fí.okonôcn j .y
5. Slowo o swatýcli hodinkách.
Od
*
Jak u ba N em eck a,
k u čze cjrkevinjho a w ychaw atela u h ra b ě !« C er^jua.
P ř e d časy se žádné apologie swatých hodinek
nepsaly, aniž
sc
psáti
potřebovvíily, protože každý
duchownj tuto swau povvinnost swědoinite a ochotné
vvykonáwal.
cjrkwi
Tenkráte
a ke
w šein u ,
panowalo
což
tolik
přikazuge,
uctiwosti k
že si
nikdo
jiedowolil, toto gegj ustanowenj zameškati; tenkráte
punowalo
tolik
cjrkewnjho
smyslu,
onen duch, který w tomto cjrkewnjin
dne, nezprotiwowal.
že se
nikomu
obyčegi
wlá-
Pozdegi ale nastaupilo na mj-
sto býwalé uctiwosti u mnohých
pohrdán] cjrkwj
a
Vfšemi cjrkewnjmi ustanowenjmi, a na mjsto c jr k c w njho
smyslu duch
takowý,
kterému
byly wšeeky
(jrkewnj obyčegc na odpor.
T u si muozj duchownj
začali také
dinky zlehčovvati a zoSkliwowati,
swaté h o ­
a mjsto nich
buď
{¡¡inau pobožnost si předpisowati aneb wšeho modle-?
sij necháwati,
Tu
arci nastala patřeha, gaké gindy
nebylo, totiž aby se obrany swatých hodinek
psaly.
Od toho času také
drulm
mnohé dobré
spisy
toho
na swčtlq vvyšly.*) P o těchto spisech nebude naše práce
zbytečná, poněwadž my z ginéliQ stanowiště, než o statnj obraucowé, swůg předmět
powažugeme.
Oni
osprawediňugj swaté hodinky ze zákonů ejrkewnjch,
aneb ze zvvyků giž předcjrkewnjeh,
a wýroků mužů swatých : —
nebo z; obyčegů
my pak
chceme gich
odwésli a ospravvedlniti s podslaly lidské; my ch ce­
me o nich dokázali, že gsau člo wěčcnstwu pro geho
přirozenan powahu a pro geho přirozený poměr ku
Kristu potřebný a přiměřeny.
Oni nám podáwagj a
swatých
wjce
hodinkách
pogednánj
historické:
—
my chceme k tomu přidati pqgeduánj wédecké. Snad
že se nám z našeho hlediště podař], na mnohé dů­
ležité
otázky
dostatečnčgi
odpow čdíH i;
naše wědecké rozgjmánj k mnohé mysli
a
snadže
dřjwe
přj-
stupu n ag de; —- pak bychom se owšem o tuto prá­
ci byli nadarmo nepokusili. —
A
však přikroč my
giž k wěci samé.
K aždý
člowěk
gest
zwláštnj
bytost]
a
gako
* ) M e z i neylepšj sp isy toh o obsahu p u třj: d er gew eihten o d e r
íianonisshen Stunden A lte r , G eist und W e se n . L ap d slm t
1835. —
pak : Ü ber das ß r e w ie r e tc . von S chw ingh aim b. L in z 18.3S. —
u žitečný gest práwS w y c h á z e g jc j s p is :
D ie P salm en erläutert,
B eitrag zu r A p o lo g ie des B rew iers von H andschuh, 1— -3
Th.
a
T éž
ein
W ien
1S40 — poufcvvadž so tu přednášj feinysl žalm ů negen historick ý, ale i
cjrkew nj.
svvélem pro seb e;
vetšjmu celku,
on
však patřj
spolu
lidskému pokoleuj.
celek, ku kterému
počjtáme
k
giuému -
T ento
všecky
l id i,
weliký
co
gieh
kdy na zemi bylo, gest a bude, gest gednotau, gakkoliw nesrostlau, nicméně ale
podstatne
spogenau.
1 ’ odstatnjm svazkem gest tu obecný všech pů vod z
Adama a z K r i s t a — z Adama totiž dletola, a z K r i ­
sta dle
duchownjho
spogenosti
pořádku.
obgewenjin
gest
mnohonásobné gedn£ch na
A
vv
viditelným
lidské
druhé
gemná všech od sebe odwislost.
této
společnosti
působenj
Onen
a
wzá-
neviditelný
svazek v ešk eré č lo v ě č e n s t v o gešte nerozlučitelnegi
v geduo pog j, nežli u stromu kmen geho
rozličné
částky, nebo nežli trup u lidského tela ostatnj geho
audy.
Nebo může přestati vetew býti částj stromu,
když gi od nebo odsekneme ; může
ruka atd. býti částj tela,
čjin e; —
přestati hlava,
když gi
od
nebo
ale nemůže přestati nižádný
tělesným potomkem
Adama
odlau-
človek
a duchownjm
býti
Synem
Krista, byt-bychom c o k o l i v s njm počali. Gest tedy
veškeré č lo v ě č e n s t v o tak
dobře skutečnau
stj, tak dobře skulečným úslruyjm
čili
gedno-
organismem,
gako gest gjm strom nebo lidské tčlo.*)
T oto
v e lik é
ústrogj
člowčče-nstwa
žige
také
svvug úsiruyný čili ccloslnj iiw ol, ohromný to postup
(prooess) vešk erého
degstva.
T en
ccloslnj
ž iv o t
* ) T a k ow a u n esrostlau a p le d c e skutečnau gednotau g est také
každý wf’elnj r o g , n eb o n a le slu nečnj saustawa.
W iz o tom p re d ­
metu Adam und C hristus v. II. P abst. W ien lS S ö . sir. 4 0 — 06.
záležj
»nko
negen
žiwot
ze
živvotů
celého
částek; ale ou
wšech
stromu
se také
ze
gódnotliwých
žiwotň
skládá
lidj,
wšech geho
z mnohých
nesteg-
ných dčgů, gako žiwot lidského tela z mnohých ne­
stejných zábywů, kteřj
wšak tam gako
nicky w gedno sj)lýwagj.
degi
w
celostnjm
Takowým i
žiwote
tu
gcdnotliwými
člowččeustvva,
bez přestánj swůg průchod
harmo­
které
tu
magj, gsau k .p . prowO-
zowánj orhy a ř e m e s e l, gakoby zažjwacj proccss w
onom wi4ikéin tele
— provvozowánj
wšelikého o b ­
chodu, tak měř oběh krwe w pokolennjm líštrogj —
pčstowánj
wed
a
umčnj,
tu účinnost n e r w o w á —
gakoby
neywySlechtilogšj
a mnohé giné degc, kterých
orgunism lidského pokolenj k swému zachowánj ne­
méně potřebuge,
nežli giný
organism wšech
sw.ých
zábywů k swému uhágcnj injti musj.
0
těchto
gednotliwých degjch pokolennjho ži-
wota káže potřeba, abychom zde
napowedcli
tolik :
Oni magj — též, gako zábywy giných organismu —
swé zwlástnj orgány —
společnosti
—
od
rozličné to stawy w lidské
kterých
zdárnegi
a wýhodnčgi
wvkouáwáni býwagj, než kdyby se od celého p o k o ­
lennjho ústrogj odbýwali.
Oni wšak nicméně
ostá-
wagj degowé celého pokolenj, čili degowé pokolennj,
pončwadž
celé
pokolenj
ty orgány
ze sebe wywi-
nuge, žiwj a ušlechtuge, a gegich účinnost wc swňg
užitek
ohracj.
—
Oni
pokolennj
degowé
stegnorodým degům, gacj se w žiwote
gfeau k
gcdnotliwých
lidj nalezagj, w takowém pornem, žc tito
w ončch
co we swém základu docela tkwj,
nich
a hez
na­
skrze mjsta nemagj ; my k, p. nehledáme pěstowánj
wěd a uměnj
u
gednotliwého
diwocha,
tento zábyw vy celostnjm žiwotě geho
poněwadž
národu sehá-
zj. — Oni pak se od těchto děgů gednotliwých
o-
sob rozeznáwagj negen tjin, že weškeré ústrogj g iowěčcnstwa na gegich uzpůsobenj
hodácli podjlu béře,
a že
po celý totiž žiwot onoho
a
na gegich
\vý-
oni tu po wšeeky časy,
ústrogj tnvagj,
ale také
tjm, že u nich, gako ku p. u sbornj hudby, panuge
naskrze
odměfeněgšj určitost a
pfjsněgšj
pořádek.
Protože ge prowozowánj řemesel pokolonujin děgem,
proto se každý gednotliwý řemeslnjk
co neypřjsněgi padlé
g e ; a wůbec
pokud do
každý
pokolennjho
člowěk
pokplennjho
u
swé
obyčege
wšecko
práce
sprawu-
swé
gednánj,
žiwota zasáhá a geho
gest
částkau, zewrubně dle pokolennjch forem zřizage,
Poněwadž gest člowěčenstwo skutečným ústrogjm,
musegj
zákony,
u něho platiti
kterými
wšeeky
se každé
padstatnj
a hlawnj
giné ústrogj
sprawnge,
O člowěčenstwu musj platiti mezi ginými ten z á k o n ;
s e lidykoliw néyaká zewnitřnj přjčina
na celé
stroyj ¡nimbj, musj lalíé ono celé na to
působili přjshišným cdoslnjm
odpvisobj lidské
tělo
na
děyem ,
působenj
loto ň ,
působenj
tak
léků
asi
od,
gako
aneb gedů
přjslušným postupem, tu k smrti, tam ku zdrawj se
schylugjcjm.
Tílkowau zeimitřnj přjíbm u pro. člowéčensUm yest
K r i s t u s . , o němžto wyzinati slušj,
že má
tau platnost negen pro gednotUwé lidi,
škeren
organism lidského
pokolenj
ale
gest
duležiže wc-
postawen
pod geho blahodegné
působenj.
On gest
púwodee
celého clowččenstwa, ani by se bez n&lio Adain ni­
kdy byl w pokále nj nerozstaupil,
alebržby
musela hned w okamženj spáchaného
počátečnj poh rů žk a: „ I V klen)
stromu tolie,
smrtj
se byla
hřjchu spi ni ti
den budeš gjsti
zemřeš.“ * )
On
se
gest gediný
prawý opráwcc wSeeh lidj a tjin samýiii celého
po-
kolenj, gelikož co náš neywyššj kněz winu gednobo
kirždého udelcnjm swé zásluhy naprawilge, duchovvnj
smrt udélenjin Ducha swatého rušj, a ttlesnau smrt
mlelenjm swého těla co pokrmu a budancjm wzkřjsenjm zahlazuge.
le nj a wšcho
On gest opráwcem celého
weřegného žiwota také
náš král a poswátný
wládař
do
tjm ,
weřegného
po k o ­
že
co
žiwota
wšeliké swaté obyčege uwádj a těmi ho zaswecugew
On gest opráwcem celého pokolcnj také tjm, že
ná-S weliký prorok a učitel
weškerému
swětu
co
bla­
hodárné swětlo swé swaté prawdy poskytuge, a tjmto darem negen swému spasenj,
ale i wšem giným
w&cem na swčtč rozuměti nás učj, a wšeliký zhaubný blud ze společnosti
opráw'cem celého
lidské
pokolcnj
wypuzuge.
tjm,
že
On gest
pomocj
wšech
swých darů do weřegného žiwota na mjsto swéwole
a wšelikého násilj uwádj šetřenj práwa a sprawedlnosti, že do domácjho žiwota na mjsto wšeliké ne­
přirozenosti
a hnusnosti uwádj
poswátnau
nost, že do wšj lidské s-polečnosti
na mjsto weřeg-
**.) W iz : V o rsch u le zur spekulativen T h e o lo g ie
C hristenthum s von A nt.
počest­
G ü n th er. W ie n 1 8 ‘j O. '1. T h .
pale: S u d - und N ord lich ter od té h o ž s p i s o v a t e l ^
des p ositiv en
Str.
295
sir. 191 —
—
¡1 bezmrawj
n(ílio ;i zákonného bezpráwj
Slcchtilé a swaté zákon y, že wšecky
uwádj
mysle
u-
odpad­
lých žádostj pozdwihuge k wySSjín snahám, k uměnj,
wědám, lásce a wSj spanilosti. —
pro celé
že
ge
člowěčenstwo
někdy
co
také tu
slawné
gako
ditedlně. —
s njm
konečně
díilcžitau
pokolenj
njm na wěky u newyslowitelné
widitedlně,
On
platnost,
wzkřjsj,
blaženosti
aby s
přebýwal
dosawáde přebýwá
newi-
On gest pro člo vvěčenstwo ne tak
wnitřnj pťjčinau, gako
celého
má
pokolcnnjlio
ze -
listrogj
podstatnjm a neyhlawnfigšjm audein, bez kterého by
ono nikterak obstáti nemohlo ; a gelio žiwot
sobenj gest
čenstwa,
w celostnjm žiwotě
u welikém
to postupu
weškerého
a pfič low ě-
wšeswětného
děg-
stwa, ncyhlawněgšjiii celostnjm děgcm, který wšccky
ostatnj děge, který celé děgstwo podpjrá,
k
slawnéma
cjli
wede.
pořádá a
On gest prawým sluncem
spravedlnosti, které na celé pokolenj c o swau přjslušuau planetu
léwá.
wSecken
On gest pro
toto
znik
a wšecko blaho wy-
weliké
tělo
skutečně
di-
wotvvorným lékem, gjmž gemu od ranné smrti p om o­
ženo, gjtnž gediné. gclio choroba se léčj, a někdy w
auplné zdrawj a blahý žiwot se obrátj.
Na toto pfisobenj K ristow o
celé pokolenj
ge in.
ten
A
třeba,
odpůsohiti přjslušnýin
w čem
celostnj
musj
děg
má
toto
záležeti?
celostnjm
a ge ochotně přigjmalo.
dě­
přjslužné
odpůsobenj,
—
wšjin bude
Přede
když Kristus člowěčcnstwu swé
dáwá, aby ono si ho ž á dalo,
owšem také
z něho
spasenj pose radowalo,
Onen odpůsobjej děg musj
pokolennj
tauhan po Kristu
moci, čili
pokolennjm
a geho
spasitelné
wyznáwánjm
wlastnj
zkázy, t. g. pokolennjm sebe zapjráttjtn,
mjin. postem; —
ono musj
Kristowy přjtomnosti
radostj z
přewzáených darů,
čili wcřcgným Krista a geho wykonaného
a-enjm; —
ono
musj
liýti
lij cl y a
čili weřcfj-
by ti pokolennj
a a geho
po­
ochotným
djla sla-
geho
pomoci
užjwánjm, čili vveřegným swatých swátoslj přigjmánjm
—
slovveni, ono
musj
býti, tjm,
kevvnjuii přikázanjmi nařizuge.
co se
G e -li
nůšemi
ejr-
celé pokolenj
lidské takořka gednjm hřjšným publikánem, tedy musj
také we w*j
swé
celosti
kagjcně
kolona pailati a neustalými
posty
před
Pánem
na prsa
11a
se bjti,
gakoby chtělo taužebně vvolati: „ P an e, bud miloslUv
mně. liřjšnému.“ G e-li ono celé, gako někdy třj apo­
štol o vvé
slawné
na
hoře
T á b o r s k é , než
a blahoděgné
gednjm
přjtomnosti
také we wšj swé celosti rádo
Páně,
swědkem
tedy
na wSocko
giné
musj
za-
pouijnati, swé vvšednj zaměstknánj odkládati, u swátočnj
radosti
při
Kristu
ineSkati
a
se
srdečným
plesánjm na geho sláwu patřiti, gakoby chtělo ř j e i :
„P a n e,
zde
(jest nám
blaze
býti.“
lidské onjm Z achcem , u kterého
spasenjm ostati,
musj
osobu a geho milosti
Ge-li
pokolenj
chce Pán sc swým
také 0110 s ochotnostj geho
do swélio
přjhytku
přiirjmati,
tu s uotiwau opatrnostj přechowáwati,
a k welikýin
slibům a skutkům
chowánj gest
hotowo býti. T o t o
pro člowěčenstwo docela přirozené
na působenj Kristowo samoděk
sleduge.
—
A
wšak
totéž
a přjsluSné, an
a skoro
pokolennj
nutně náodpůsobenj,
tentýž
celostnj
íl é«- pokolcnnjlio
žiwota,
gest.
také
na neyweyá potřebný* a to sice tak dobře pro celý
organism
lidského
gclio a ud y.
p o k o l e n j, gako
Nebo bez
tohoto
pro
gcdnotliwé
odpůsobenj takc pů­
soben j Ki'istowo nemá mjsta.
K d e si daru K r i s t o -
wýcli nikdo newážj, tam Kristus ge také nemôže r o ž dáwati,
ano
kde
se
Kristus žiwotem
newyzuáwá,
nýbrž upjrá, tam se upře také wěrau, tam se ohrátj
pí’jsluäné
odpůsobenj
Kristow o pusobenj
w odporné
protipňsobenj,
gest tu naprosto nemožné.
a
On
tu nemůže působiti w prospech celku, ponOwadž c e ­
lek gelio vrplyVľ k-sobe iiepřipauStj
a on tu nemůže
působiti
a gemu o d p jr á ;
Vr prospech
gfednotliwce,
ponCwadž ten, u Všeobecné neWCře a zpauře
Kristu
gsa V y chow án ,
Gestli
žeby ale Kristowo pusobenj
též gelio
žiwota vyhynulo a geho
pomoc
z
d egem v je e
proti
nepŕigine.
pokoleunjho
neby lo,
tedy
weSkcren tento žiwot u v e lik ý a stŕastný nepořádek
ubjliá, gak to zŕegmfc vid eti gest na wšech pohanských
národech,
ano
i
na
křesťanských
obejeli,
genž, odřekSe se Krista, tudjž všem u šetřenj. spra­
vedlnosti, práwa a wyššjch důležitost) výhost daly,
a v še c k o
obracj
zřenj
k
a vešk eren
neostýchá«].
tělesným
veřegn ý
Nemá-li
výhodám
řád
a rozkoSjtn
násilné
filowfičenstwo
w takowý ne­
pořádek a w podobné strast* ubehnauti,
pustili,
aby
\v geho
celostnjm žiwote
konci
blahodegné
musj na toto
púsobenj
býti
přewzácné
rnšiti se
ncsmj
Kristowo
přestalo,
pusobenj
při­
degem
a k tomu
také
bez
přestánj přjslušně odpusobiti celostnjm degem swých
weřegných postů, w c fe g n ý ch slawnostj 3 n wePegného
swátostj přigjmánj.
K
tomuto
prwnjnm
dCgi musj
gcšťe druhý, totiž prwnjho dcgo
wcvj.
čehoby
bezwCdomau,
si nebyl
se
odeio.
inu hned a gako
aby
w mysli pow ě-
don i; ani nenj bytostj 11 č mau, aby čelio
bv
pnstaupiti
vswědom&nj n oslo-
Nebo nenj člow čk bytostj
nťco či niti ín o h l,
a!o
samodčk
čin il,
co-
w slowa nepři-
Ä ninsj-li giž gednotliwý člow čk wšecko, c o
se w gelio živvotč díige, sobe oswčdomiti, a u oswedomčnj slowem wygádřiíi, tedy musj
kolenj —
tjiu
wjce
po-
w gehožto žiwotô wšecko gešte rázněgi a
určitegi na gevvo wystupege —
swé zbožné odpůso-
benj na pňsobenj Kristow o si oswCdomowati a řádnau ťečj obgewowati: tak to s sebau
přinášj lidská,
powaha wňbec a povřaba lidského pokole.nj zwlášte.
—
A n o pončwadž w člowečenstwu
hyne a přestáwá, gestližc
se stále
každé
působenj
neoswedomuge a
ncoslowuge, tedy musj člowččenstwo nadzmjnčného o swědomenj a oslowcnj b jti pilné také proto, aby gebo
wýže
wypsanému odpůsobenj na
potřebné
potr-awe
nescházelo, a aby s tjinto odpúsobenjm také pňsobenj
Kristowo w pokolenj nepřestalo a wšeliký gebo prosjteck
Kristu
wázeny
newyhynul.
a po gebo
býti
Musj
spasenj
tedy pokolcnnj tauha
po
čili weřegné pasty pro-
přjhodnými prosbam i; musj pokojennj
radost z K risto w-y přjtomnosti
djla, čili weřegné swátky
a
z
prowázcny
gcho hotowého
býti
přim ěře­
nými chwalozpewy ; musj pokolcnnj ku Kristu
gcho darům ochotnost,
č ili weřegné gcho
Č nsopis pro líať«1. iltrcli, X I V , 3.
6
a
k
swátest-
njcli milostj
přigjinánj
a
přjslušným djkůčiněnjin.
nýin a skraušeným
požjwánj
G e -li
prowázeno
člowěčenstwo
publikánem, genž
w pracku klečj a swými kagjejmi
před
posty
býti
liřjš-
Kristem
gakoby na
prsa se bige, inusj také wýslowně ku Kristu wolati:
„P a n e, bud milostivo mne hřjšndmu.u G e -li ono
liorliwým učednjkem,
gelio
genž swými slawnostmi gako­
by na lioru Táborskau
k blaženému
spatřenj
K ri-
stowy sláwy se powznášj, musj také ku Kristu
wý­
slowně w ola ti: „P a n e, zde gest nimi blaze býti.“ Ge-li
ono přešťastným Zacheem , genž K rista a gebo spasenj do přjbytku přigjiná, musj také swau
wýslownými sliby oswědčowati.
njinu pokolennjmu
Musj
wděčnost
tedy
k prw-
odpůsobenj, gakým člowěčenstwo
na působenj Kristowo
odpowjdá,
lié, které gest prwnjho nutným
ným podnětem ; musj
přigjti geště dru-
wýrazem
a potřeb­
k oné prwnj wýkonné pobož­
nosti přigjti geště drubá inyslnj a slownj pobožnost,
kteraužto
člowěčenstwo, gakoby
njm, na Kristu potřebnau pomoc
hlasitým
platně
wymáhá, a
kterau gakoby hlasitým
plesem,
welebj ;
skutečná poliolenuj modlitba,
která
w
musj
tu
býti
celostnjm
žiwotě
gebo
wzdychá-
slušně
za
ni
pokoleunjho ústrogj tak
gistě gest podstatnjm děgem, gako gjm gsau weřegné
posty, slawnosti
a swátostj
gest Kristow o spasitelné
přigjmánj,
a
gako gjm
\v člowěčenstwu
působenj
samo. —
Kdybychom chtěli powaliu této pokolennj m od­
litby zewrubněgi wypsati, museli bychom o
nj p ře ­
de wšjin nwesti, že gegjm obsahem musj býti K ristus
a gelio přewzácnó spasenij.
Ona totiž nenj neZ o d -
působenjm, kterým člowěčenstwo
stowo o d p o w jd á ; ona ncnj
na působenj
než wěrným
K ri-
oslowcnjin
pokolennj po Kristu a po gelio spasenj tauhy,pokolennj z Krista Z gelio liotowélio
djla
radosti,
po­
kolennj
ku Kristu a k gelio darům ochotnosti; ona
tedy se
musj
ku Kristu
swemu přednjinu
a
k gelio spasenj,
a hlawnjmu předmětu
A sice, poněwadž tento
k
wztahowati.
gegj předmět gest na nev-
wcyš důstogný, musj také ona býti
wraucj ,
co
přeradostnau,
wšelikého
pobožnostj přenadšenj
a plesu
plnau, neywznešeněgšjmi myšlénkami a city oplýwagjej, pobožnostj \v neywyššj injře a \v neyprawěgšjm
smyslň básnickau — pobožnostj, gakau snad si Člo­
wěčenstwo ,
anot
Kristu a k gelio
po
wšecky
spasenj
wěky
obraceti
swé
muselo,
básnické doby we zwlástnj poswátné
my na wšecky a pro wšecky
čtenj a modlenj, hlawně
obsahem musj mimo
za swé
časy u l o ž i l o ;
se,
mimo giné
z těchto odwěkých
wěkýeh ohwalozpěwů Krista skládá.
to geště
ku
pjsně čili žal­
budaucj
ona musj býti pobožnostj, která
zřenj
a do-
A wšak gegjm
býti neyswétěfjšj T ru -
f)ice B o i j ; negen protože troggediný Bůh
gest wla-
stně předmětem
nenj
budaucjho
každého
m o d le n j,
přeblaženélio
T rog icj prozatjmnj
obcowánj
náhradau;
ale
anot
s
také
než
neysWětěgšj
proto,
že
¡jest trogosobný Bůh půwodcem wšeho spasenj, genž
nám Wykupitele usandil
a poslal, a spolu
spasenj ejlem, ku kterému
nás
senjm wede, řádné
smjřenj
s njm
Kristus
wšeho
swým spa-
a spogenj
6*
nám
agcdnáwagc.
W
modlitbe,
kde
v c let;j
ělowčCen-
ehvo s u é spasenj, nemůže so n e oz ý v ati ta'kc: S lá im
B ohu Otci i Synu i Duchu swatému, yahoz byla na
fučátliu, i nynj, i wždycliy i na w ik y wéknw !íf to gest
c h v á la od cclclio pokolenj ncyswetegšj T r o g ie i Avzdáv a n á ; ano tu přjslušno, aby, gako wšecko velebené
spasenj
od
Bolia
pocházj
a
k B obu
Avšeeko gelio Avelebeuj onau chválau
w edo,
se
také
k ončilo —
aby alespoň zápal každého žalmu do téhož c h v a l o ­
z p ěv u co do swébo přirozeného
—
ohniska se
Pak musegj našj pokolcnnj modlitby
srážel.
obsahem a
předmětem býti také sivatj a swátice B o zj. Nebo oni
gsau blaženj společnjci ncysvCtčgšj T r o g ie e
a Spa­
sitele K r is t a ; oni
auplné
sláwy a spásy ;
gsau
účastnjci
oni gsau
magitelowé velik ých
sluh a spoluaudowé našeho
p o k o le n j,
djl na oné gegieh převzácné
—
sta
K ristovy
zá­
gemužto p o -
magetnoeťi
přináležj ;
nemůžet č l o v e č e n s t v o neysvetCgsj T rog iei, K r i ­
a
geho spasenj
o s la v o v a t i,
aby
si newSjinalo
gegieh domácjch a ančastnjkú K r is to v a plného spa­
senj, aby
si nevšjm alo
gcgich
a aby se neucbázelo o gegieh
přjkladných
hogné
životu,
zásluhy;
ono
nemůže na cjl s v é p au ti, na Boha a Krista pamatovali,
aby nepamatovalo
spolu na s v é spoluaudy, genž toho
giž ejle došli. — K on ečne musegj býti našj pokolcnnj
modlitby předmětem a obsahem
očistci.
také wérné duše
v
Nemůže totiž č l o v e č e n s t v o spasenj K r is t o -
ayo AA’ele biti, aby nepamatoAvalo na ty, gimž se plnost
téhož spasenj gešte nedostává ; nemůže dobrý
sk u­
tek této modlitby v y k on á v a ti, aby gegj zásluhu ne­
přenášelo spálu na ty, giinž fccntb podjl
přináležj a
giinž gest ho také potřeba; ono se nemůže uttházeti
o přjmluwu swých oslawených spolmmdú, aby spolu
neorodow alo za swé kagjcj
spoluaudy
w očistci —
byt by se toto orodowánj pro sluSnau skromnost a n e díhvĚru wc wlastnj zásluhy i dosti zkrátka a zřjdka
ilelo. —
Obsah
našj
pokelennj modlitby inusj tedy
býti takqwý, že
ona
se
nám
progewuge
co
řádné
obcowánj se wšemi nebeštany a wěrnými služebnjky
liožjmi — že se nám obgewugc co čtwerá aneb c o
trogj pobožnost,
z nichžto
wSak
gedna
přirozené přecházj, »i budj, s nj
na
druhau
w geduo
splýwá,
w nj gako dwogj smysl w gedné ňeči se tagj
zýwá —
že se nám musj zdáti co
kde tré neb
čtwcro
wážuých
hlasů
a o-
weliký
akkord,
brzo
pospolu,
brzo po st)be sauxwučne zawznjwá.
Dále smjme o této pokolenaij modlitbě twrditi,
že ona se musj
býwati.
bez yřestánj
w
člowfečenstwu
od-
(jestliže ona gest podstatnjm dôgem w c c -
lostnjm žiwotč
pokolennjho
organismu,
tedy
nikdy přestati, gako w nižádném ástrogj
nesmj
nesmj
ni-
gaký podstatnj zábyw kdy zastawen býti bez weliké
pohromy.
Gesiiže
ona je s t
njm, kterým člowečenstwo
na
jiřjslušným
o.dpasobe-
blahodegné
působenj
Kristowo odpowjdá, tedy nesmj nikdy přestátí, gako
Kristus w člowečenstwu nikdy
pňsobiti
nepřestáwá.
(Jestliže gest slušným vvšjmánjiu geho nebeských d o ­
brodinců
a
nawStiwitelů, Krista
totiž,
ncyswetegšj
T rogice a Swatých, kteřj též s Kristem gakoby n-a
zem sestupugj, aby s človvečenstwem blahodárné o b -
cowali a wšeliké dobré tu působili, tedy nesmj nikdy
přestati, gako si gakýehkoli
dobrodinců,
se swými dary
wšjinati
dokud
nawštewugj,
u nás ostáwagj.
Gestliže
kteřj
nás
nepřestáwáme,
ona
gest
giného
poswátnélio a důležitého dege w pokolennjm žiwote,
weřegných
Kristem
totiž
p o s tů ,
oboowánj
slawnostj
nutným
a
swátostnjho
wýrazem
a
potřebným
podnětem, tedy nesmj nikdý přestati, gako
kdy
nepřestáwagj ,
alebrž
musj
s
tyto ni­
negináče,
než
ty
wšecky časy prostupovvati a naplůowati, a po každé
se obnowowati, kdykoliw se gaký přirozený
časowý
oddj! obnowuge. A n o gestliže ona gest oswedomenjm
a oslawenjm pokolennj tauliy
po Kristu a po geho
spascnj, pokolennj radosti z Kristowy přjtomnosti a
pom oci, pokolennj ochotnosti ku Kristu a geho
rům, tedy nesmj ona ani w takowé
dni
umlknauti,
w které člowečenstwo nemůže ouu swan tauhu,
dost a ochotnost weřegnými
týc.h swátostj
musj
od
přigjmánjm
gednoho
postu
swátku k
druhému,
přigjmánj
k druhému
posty,
swátky
prokazowati ;
k
druhému,
od gedné
zpowedi
gakoby
doznjwati
da­
ra ­
a swa-
alebrž
ona
od
gednoho
a
swutého
a
každým
dnem a každau hodiunu se obnowiti, gakože zagisté
dotčená tauha, radost a ochotnost z lidských
a
srdej
na
myslj
negaké okamženj wyhynauti nesmj! —
A mimo to gestliže ona gest swatau důležitostj
lého pokoienj , přjslušným
celého
Kristu zřenjm a wolánjm, tedy musj
wšecky weky vv pokoienj
trwati,
doby člowečeustvva naplůowati —
ce­
člowečcnstwa ku
a
rowuě
tak po
wšecky
weliké
musj od prwujho
se zgewenj
zbožného
Enooba,
wážného
wynálezce
weřegného modlenj, až k druhému gebo před saudnýin dnem přjštj, musj od počátku pokolennjho čili
weřegného
žiwota
až
k
gebo
zaniknutj odbýwáua
býti, gako i wšecky drobné částky
zemi slušnč a nutne proniká
nám
w tom
ohledu
wšecky
weky
co
zůatá,
času
na
Ona
se
wečná zápalnj
w zaswSceném
Kristowau člowččenstwu,
a po
a naplůuge.
progewuge
obcí, we swatyni Páne,
našeho
přjtomnostj
genž bez
swau ljbeznau
přestánj
wůni
k nebi
wysjlá.
K powaze této pokolennj modlitby
že
gi
člowečenstwo
neodbýwá, ale
zúslupce,
nau
samo
w celé
že gi musj
newybnutelne
swé
weškerosti
odbýwat skrze
a to sice negen proto,
pracj
také p a t ř j:
že
zamestknáno,
nemůže stále a bez přestánj
se
zwláštnj
gc mnohau g ipro
m odliti,
kterau
ale
také
proto, že ona modlitba gest zwláštnjm děgein w c e lostiijin žiwote |)okolcunjho organismu, kterýžto deg
rowné tak, gako každý giný deg w gakémkoliw
wém ústrogj na swé zdárněgšj
orgánů
toho
potřebuge.
poswátného
Gsau
odbýwánj
pak
n6 k tomu konci
wšichni
knézj.
d e g e , přirozenými w
zřjzené
Oni
sbory
gsau
skrze které on swé spasenj
b j : oni buďte
č e n s tw a , skrze
gcho
zwláštujeh
přirozenými
zástupci ostatnjho člowečenstwa
i prostřednjci
které
d o b r o d iu j, swau
ono
mimo
té
orgány
přjčine
giné scbwál-
a společnosti,
prostřednjci
w
ži-
K ristow i,
člowečenstwu půso-
a zástnpcowé
Kristu
člow e-
swau taubu
radost z gebo
po
přjtomnosti,
swau
echotnost k
«wědčuge.
přigetj gelio
wzácných
Oni gsau poslowé, které Bůh
k pokolenj sc swýmá dary p o s jlá :
darů
o-
a Kristus
oni buďt?e
i pa-
elowé člowěčcnstwa, skrze které ono mu swau wděěnost a wůbec swé
wzkazuge.
smevšlenj
dači a o c e n it e lo w é : oni
liorliwj
w přjčině
těch
welebitelé
také
a wraucj
buďte téhož
žadatelé.
spasenj
Skrze
Kristus w člowěčenstwu wládne, a pokolenn]
zwláštně uspořá.dáwá,
])ňsobenj
toho
daru
Oni gsau Kristowa spasen] znalj wykla-
příslušným
odpůsobenj
byl 11a geho
aby
odpůsobcnjm :
w člowěčenstwu
watelé a ožiwowatelé.
Oni gsau
ně
žiwot
spasitelné
oni
buďte také
stál]
oswědoino-
gako
powolaným
MogžjSem, skrze kterého Pán swůg wywolený lid ze
země duchownjho otroetwj a wšelijvé bjdy
do zasljbené země
duchownj
blaha u w á d j: oni buďte
swobody
i tjm
a potupy
a wšelikého
horliwým
a swatým
Mogžjšein, genž swau Ijheznau inodlitbau liněw Páně
na zpronewěřilý lid krotj, aneb za tento zápasjc] a
s četným nepřjtelem bogugjcj lid swé
rámě
k nebi
pezdwihuge.
Ona modlitba —
ač
gen w ústech
a srdejeh
kněžstwa a zwláštnjph sborů se nacházj — nicméně
ostáwá modlitbau celého pokolenj, ostáwá modlitbau
přjsně poholennj.
tě pokolennjho
Nebo ona gest w cclostnjm žiwoústrogj
děgein,
který
zwláštnjho orgánu se odbýwá, předce
ačkoliw
od
k žiwotu c e ­
lého ústrogj patřj, pro který
weškeré
slušné orgány ze sebe twořj,
zušlechtuge a žiwj, a
ústrogj
přj-
který opět celé ústrogj we swůg užitek obracj. Ona
totiž gest p&woduč povvinnostj celého člowCčenstwa,
n nemůže také po sw£m přenešenj na kněze,
gi vvždy gen co zástupcovvé
ostatnjho
kteřj
človvečenstwa
wykronáwagj, přestati pokolennj povvinnostj býti, tak
asi, gako králo\vská moc, třebas po swém
nj
na králowy
králowskau.
námčstnjky,
nepřestávvá
přeneSe*
býti mocj
Ona gest pobožnost], k gcgjmužto stá­
lému a řádnému odbývvánj celé človveěenstvYOpřispjwá,
anot
swé
dávvá, anot go
knánj
zbavvuge,
pokolennj
|iwj,
audy za gegj odbywatcle
gineho
anot gim
nepřjhodného
zwláštnj
zainest-
hedliwígSj
wy-
chowánj zgednáwá, a k řádnému wykonávvánj gegich
poswátného auřadu schopné ge einj.
božnost], na gegjžto wýhodách
stvvo podjlu
béře, gelikož
také
Kristus
vyranej přjniluwy geho horliwých
rád wyslýchá, a gelikož
mimo
Ona gest p o ­
celé ěloweěeiu
a Bůh
stálé
orodovynjků
to
a
milo-
swatá horliwost,
neustálým modlenjui u kněžj živvená, na ostatnj p o koleuj u mnohonásobném
Ona tedy gest celého
obco,\váuj
pokolenj
nutne přeqházj.
vvečnau
povvinjiostj,
vvččným íiučinkem, a wCčnau wýhodau ; a proto také
večne
za modlitbu
Ona se mim zgevyuge
pokolennj
vy tom
se
pokládali
ohledu
co
nnisj.
poswátný
oheň, který gest toliko na některých mjstech naše­
ho pozemského bydliště
vvzdelán,
proto
ale předou
WCšUeru prostoru pozemskau o sw ě cu g e ; ona se nám
zgevyuge co zápalnj ob&t, která wc welikém chráme
Pánu z a sv íc en éh o člowečenstvva
před
oltářem
gen
od knezj —r a vyšak we gménu weškerého shromáž­
dí tij —
se přiuášj, a s gegjžto Ijbezuaii vvanj mysli
wäechnCch k Hospodinu se pozdwihugj ; ona so nám
zgewnge co poswátná harmonie,
co
kosteínj hudba,
která se gen od některých zwlášte
nýcb umělců
prowozuge,
chráni swau sláwau
proto
k
tomu wyuče-
wšak
předce
celý
a swým wážným aučinkem na-
plňuge.
T ato modlitba,
ponewadž wždy pokolennj
božnostj ostáwá, mnsj také
formu na sobe pronášeti.
wždy
Ona
zewnitř
proto
po-
'pokolennj
musj,
pokud
možná, od sborů odbýwána býti, ponewadž tito lépe
lidské
pokolenj
předstawugj , než
gednotliwé
oso­
by. Ona se musj nahlas a stí’jdawe konati,' ponewadž
to při pospolitém gednánj pokolennj
přirozeným
obyčegeín.
počtu odřjkáwati, —
Ona se
wjcerosti
musj
w
gest
množném
(leč-by snad w pjsnjch
a žal-
mých podlé básnického způsobu množný počet
notliwýni se dosazowal,) —
ged-
ponewadž pokaždé celé
člowěčenstwo se tu wyrozumjwá.
Ona se
we ch r á m e c h ,.než kde ginde odbýwá,
slušuegi
ponewadž
tu
u přjtomnosti Krista shromáždenj welebitelé a wzýwatelé lépe weškeru cjrkew , čili zaswCcené přjtomnostj Krista člowěčenstwo předstawugj, které práwe
pro tuto přjtomnost
zawázáno gest.
k
onomu welebenj
Ona
se musj ,
a wzýwánj
gako
celostnj deg, w přjsnCgšjm pořádku
každý giný
a w určitěgšjin
způsobu wykonáwati, pro gegj odbýwánj musj se ustanowiti
wšem
stegná forma,
stegný
stegný
přednášenj, ponewadž
W gcden
čas ,
auplné
stogný
obsah,
gazyk,
stegná
slow a,
stegué
wšech pňsobenj
harmonický c c lc k
má
pokolennjho
splýwati
dege.
A
wäecken
tento
pořádek
možná, zaeliowati
i
a
způsob
te n k r á t,
má
sc,
wých knežj o samosfc odbýwá, ponCwadž
přjpadnosti pokolcunj modlitbau ostáwá
vrá se tvvářiti musj.
pokud
když se od gednotlitaké w té
a co tako-
Ona se nám z té strany
gewuge co mohutný sbornj z p 6 w ,
pro-
na gehožto pro-
wozowánj gest ohromný sbor po celé zemi rozesta­
ven, a
který
mimo
swňg
rázný
aučinek
wlastiwost sbornj hudby do sebe má,
že
také
tu
zde pňso-
benj gednotlivvých zpSwců co neypřjsnCgi gest uspo­
řádáno a co neyurčitčgi odm ěřeno, aby
w
zdárnau
celostnj harmonii splýwalo.
K on ečn é se dá podlé toho, co gsine
o powaze našj pokolcunj
modlitby
dosavrade
powedeli ,
také
uhodnauti, z gakých asi. Z'oliíšlnjch část], nijakým způso­
bem. musj býti sestawena. Přede wšjin, máli ona wšecky
časy uaplňowati a zaswecowati,
skrze
které se ži-
wot člowěčenstwa ku předu pohybuge, musj obsahovvati na každý den
zwlástnj poswátný úkol,
dennj swaté offieiuin). —
Pak, niá-li
(k aždo-
také tolikráte
za den se obnowiti, kolikrát se přirozenj
oddjlowé
dennjho Času obnowugj, musj
každodennj
úkol
ležeti ze sedmi menšjch čá slj:
ze
čtyř demjcli, totiž
na zaswecenj čtyř přirozených čtwrtj,
člowečenstwo
od
gakžiwa
den
zá-
na které
o d d ělilo;
z
si
gedné
nočnj čili yitřnj částky, kterau bude třeba předdennj čas
zaswetiti; z gedué ivečemj, která zas wečernj zasw etj;
a z
g ed n é ,
kterau
se
musj
celodenuj
pobožnost
slušné uzawřjti, a která gest celého poswátnébo
kolu nutným doplňkem.
ú-
Negináče tedy, než od guk-
žiwa
a
každý den rozpadal
dělil
sc
na Čtyry
na čtyři přirozené
tak nazwané
hlawnj
části,
hodiny,
musj se děliti eclodennj úkol, tento poswátný dennj
čas, we wšem na sedm přirozených částj,
na
sedm
to poswátnýGh hodin, (swatých hodinek) —* kteréžto
welmi přirozeně
rozwržcnj se negen
také welini přjhodně
a
wýznačně
a nntně,
děge,
ale
poněwadž
tak rozdělený poswátný den zauplna se podobá ginému časowému oddjlu, prošlému od hřjclm
Adama
až ku přjštj Krista, onomn welikému dni, který též
ze sedmi ohromných hodin, ze sedmkrát sedm
slu-
nečnjch roků z á l e ž e l .* ) — ■ T y to menSj části c e l o ­
dennj
poswátné
úlohy
musegj
se
zase
sk ládati:
předně ze žalmu, které co odwěké a dowěkó cliwalo.zpěwy ke cti Spasitele, gak giž powědjno, naskrze
ostáwagj hlawnjm obsahem pokolennj
ač tu i giné hymny,, t. g. pozděgšj
na oslawenj pozděgšjeh
Wyhotowené,
chyběti
skutků
modlitby , —
poswátné
Kristo.wých
nesměgj.
Po
zpěwy
pozděgi
každém
žalmu
musj se k Iústi pokolennj podúvala w yswetéggj Tragice,
gak gsine též giž byli podotkli. Před žalm ale bude
třeba stawěti přjslušný přeikpěiv, genžby
Wšeobecný
smysl
s wýznamem
práwě
téhož žalmu
připadagjcj
slawnosti w sauhlasj uwáděl, a genžby, co začátečnj
theina k náslcdugjcjinu zpěwu, welmi přjhodně i na
ir) S lu ne fu j rolí gest ten, w k terém posledn j planeta,
swBg obělt o k o lo slu n ce w ykoná.
T ak ow ých
sluneCnjcIi
iiranns,
roků u p ly ­
nulo od A dam a aX ku K ristu 49 č iíi 7 x 7 , tak že přjštj P áně g iž do
padesátého padá.
W iz :
Dit! h e ilig e n
1835. d jl druhý, stránka 82.
B e rg e vou Km. V eitli.
W ion
geho kenci
se opttowal.
-—
K
žalmům
slušné stí
přidá přiměřené prosaiché čtenj, rozličné
a wýklady o spasenj K ristow ř,
tu
to
zpráwy
očekáwaném, tu
se zgewiwšjm, tu na sWatých piowedeném.
čátku
každého
Čtenj
bylyby
přjhod n y,
Na z a ­
na způsob
žalmowých nápěwů, rozličné zťhuacj průpoivédi, kterýmihy
se
ono
tak měř
k
pobožnosti
náležitě za~
swětilo aneb raděgi, kterými
bychom jny
božnému čtenj zasvětili.
na konci
by loby
přjhodné
A
se k p o ­
téhož
rozličné djlíůciněnj a
čtenj
dobrořečen},
gežby til bylo tjm, čjm ge po žalmech doxologie, gežhy
nebylo
než taže
d o ío lo g ie , genže
w giné
raucho
přioděn á.*)— Ony žalmy se swými předzpěwy a dopěwy, a tato čtenj se swými nápowědini musegj býti
lilawnjm obsahem wšeeh těeli sedmi částj, z kterých
se každodcnnj poswátný
nkol
skládá.
P řed
tjmťo
lilawnjm obsahem, na začátku každé té části, nesnsj
nikdý chyběti dotčená doxologie, anat,
gak giž
p o-
wědjno, gest přirozeným wýchodištěm wšeho slawenj
* ) O tom to d jk ů cin ěn j a d o b r o ře č e n ], k teré se má po každém
p rosaick ém čten j klásti, třeba připom enanti,
ž e g e nesm jm e row n a ti
k p osledn jm p rů pow ěděm práw ě od by téh o čten j, n jh r ž že ge musjme
w ztahow ati w ždy k hlaw bj a základnj m yšlén ce, která d elodennj offi­
cium an ebo w eškern p o b o ž n o s t p ok olennj m odlitby proniká.
G ako-
by se
za g isté
w p rw n j p řjp a d n osti
z ačasté
zd álo
n ep řjh odn é,
wypadá w dru hé p řjpa dn otti na neyw eys p řim ěřen é.
tak
T a k by se
p. o b ljb en é w c jr k w i: , , Deo gratias !A na p osled n j slow a
čtenj w žd y ck y d o b ř e n e h o d ilo ;
ku
p ře d ešléh o
ale se zák lad n j m yšlénkau p o k olen n j
m odlitby, s m yšlénkau o našem sp asen j , w elm i d o b ře
— p r o č e ž se o n o m u : „ V co yralias
welm i
o b ljb e n é : ,,7 'ií autem Domine m iserere ti o l i s “
ří m se tato základnj m yšlénka w ygádřuge.
se srow náw á,
p řjh od n ě té ž
w cjrkw i
častěgi předt š le , k te ­
Krista a gelio djla. —
A
swetčgšj T r o g ic i náležité
muž gest
k tomu
ponSwadž nemůže
dobrořečiti
než
ney-
ten,
pomoej Wšeinohaucjlio
ge-
přispěno,
nebude od mjsta, aby před tjinto začátecnjm dobrořečenjm Bo&j pomoc se wzýwala. —
Pak nebude od
mjsta, gestliže u každé té částky ze wšeho
začátku
se položj modlitba P á n ě, tento neyzdařilegšj vvzor a
blawnj tbeina wšelio modlenj,
ku
kterému
má by ti
tato následugjpj část celodennjbo poswátnélio
takměř nápodobugjcj wariacj.
iikolu
Nebude dále od
mj-
sta, gestliže se k modlitbe Páne připogj pozdrawenj
angelslié,
neřáda
které
mysl
w ynecbáwá,
křesťanská
gako
po
nesnadno
může syna panny bez matky panny.
od mjsta, gestliže
Otčenáši
štolské wyznúnj wjry, tento
mysliti
A
nebude
se přidá apo­
neystručnSgšj
řilegšj přehled wšelio toho, co
gici a zwlášte o spasenj
si
—
k obogjinu časem
tak
a neyzda­
o neyswetegšj T r o -
Kristowe
nám powedomo«
A n o wše to tré tu negen na začátku swého přjhodnébo mjsta nagde,
ale může tak,
doxologie, častegi i u prostřed,
částek
býti.
každodennjho
i
poswátnélio
gako nadzmjnCná
na
konci
iikolu
umjsteno
A gako 11a začátku každé té části co
thema
a
co
wýchodište
klade
modlitba,
gjžto
následugjcj
se
wšech
blawnj
pobožnosti
člowečenstwo
se
od Krista
n a u č ilo , tak ku konci slušné se položj, c o
ohnisko,
kamby
modlenj
se
wšecka
wraucnost
srážela, modlitba ta, které
swatcho naučilo, t.
předešlého
se
pokolenj
od
modlitba
cjrkewnj,
giž se 11a
ten den cjik ew také u mše swaté
modlj.
—
Ducha
K o-
nočně pak, poněwadž
čenstwo
také
w pokolennj modlitbě
se wšemi
swatými
alespoň u některých částj
dati také pozdrawenj
obcuge,
č lo w ě -
musj se,
každodenujho úkolu, při-
a wzýwánj
těchto weškerých
oslawenýeh služebnjků B ožjch,
anebo zeginéna úcta
a modlitba takowých
kteřj
stognosti
gákoby
ku králowně
swatýcb,
wšecky
nebeské
ostatnj
dle
swé
du-
zastupugj, ku př.
M arii P a n n ě ,
ke
knjžatůin
mezi apoštoly a swatými, sw. Petru a Pawlu, k wywolenýin patronům našj
což se owšem nestane
slawnosti
wjtězných
wlasti,
diéeesj
neb osady ;
na slawnosti Páně,
swatýcb,
poněwadž
aneb na
Kristus
a
tito ostatnj swaté giž dostatečně
zastupugj.
—
gsau podrobné
z
musegj
býti
wšecky
úkolu složeny.
čtenj)
žalmy
a neymenšj djly,
wětšj
kterých
části každodennjho
M ezi
hlawnjm
každé oué wětšj části.
těini
ostáwagj
obsahem
a
To
poswátnélio
owšem (mimo
takměř
gádrem
Powstáwá giž otázka: kolik
těch žalmů na každau část přigde ? gaké-by se měly
pokaždé wybrati?
Z
ohledu počtu
dá se bez těž­
kosti uhodnauti, že gich cjrkew, pokud možná,
de po třech aneb po pěti klásti bude, poněwadž
při swé welké úctě k neyswětěgšj
T r o g ic i
k pěti ranám
způsobu,
Krista
Pána,
(ke
avšu -
ona
B ož j,
a
kterým
lidské spasenj zgednáno,) neyraděgi této mjry p ř i u stanowenj posvátných čjsel w počtu užjwá.
Co pak
se týče gakosti žalmů, třeba připomenauti,
že
gsau
wesměs dwogjho druhu: gedni se wztahugj
na djlo
K ristow o, kterým lidské spasenj zgednáno, a gedni
na naše wlastnj přičiněnj,
kterým
musjme
Kristem
zgednáné spasenj žjskati.
Pro
některé
č is ti
dodennjho poswátného úkol a se musegj tedy
tyto, a pro gednu neb druliau onyno.
wšecky
čá sti,
skládá, též
z
kterých
sc
dwogjho druhu.
sc wztahowati
k
kařobrati
Á tak budau
každc
šwnté oflicium
Některé
z
nich
budair
osobnjmu přičiněn), gakým spasenj
K ristow o zjskati třeba; a gedna neb druhá se bude
wztahowati
k
djlu Krialoiúu
skutkům, kterými
a
k welikým
kdy spasenj lidské
geho
způsobeno,
které se práwfe na ten den nebo na ten čas
a
slawj.
Ony budau četnčgšj , gako i naše přičinenj gest pro
nás
pracnegšj ;
tato
ale bude
wýtečněgžj,
dj!o K ristow o gest nad wšecko
leko
důležitegšj
Ony
časy naplňowati, gako
snad
naše
naše přičinenj
budau wšecky
přičinenj
má
našeho wczdcgšjho žiwota zaugjmati;
hned čas předdennj
zasWCtj
doderiue se započne, gako
gako
i
da­
dennj
celý
den
tauto snad se
a poswátný
úkol
kaž-
pfisobenj K ristow o
wše-
cku naši spasitelnau práci předcházeti ínusj. Oliv —
dennj části -— budau obsahowati
djlům
dennjlio
času přiměřené
(mimo
giné,
modlenj , )
roz-
takowé
žalmy, které naše dlužné přičinenj, naši každodennj
a dožiwotnj pewinnost na mysl přiwádegj, kde gest
řeč o putowánj po B ožjch
B o ž jc h sprawcdlnostech,
cestách,
o
obcowánj
w
o bedliwem patřenj k B o -
žjinu zákonu, o stálém hledánj B o žjh o spasenj, B o žjho milosrdenstwj, B ožj pom oci a wečného žiwota ;
tato — yitřnj část —
bude obsahowati takowé
my a čtenj, kde gest řeč
dagjcj
slawnosti,
t.
g.
o předmětu
o
to m ,
co
žal­
práwe připabuď w
žiwote
Kr is t owě tlulcžitélio se událo,
wotě swat ých wc li kého
anebo
wy konal.
co
on
Ony
w ži-
bud au
na
každý den stegné, gako i naše dožiwotnj po wi nnos t
gest jio wš ecky dni s t e g n á ; *) t at o bude na r o z l i č ­
né časy a dni wždy giná, gako
i slavvnosti P á n ě a
swatýeli ]>řipatlagj na každý den
a čas gine.
budau wšedněgšj
a
bude
podlé
s wého
sl awnost i
k r a t š j ; tato
pře dmě tu
Osiy
slawněgšj, a
t ak é
obšjrněgšj,
tak že t rógnásobný p oče t gegj žalmu a čtenj nazwjee geště g ednau se zt rognás obnj, — že se k nj na
konci, ke cti we lebného Sp as it el e, snad geště žwláítnj pět ižalmowý clnvalozpěw připogj,
k de
giž do-
wršené swaté r oz n j e e n j gakoby lioraucjm plamenem
se obgewnge, —
ano že
se gegj
hlawnj smysl we
wšech dennjeb čá stkách, a le spo ň w gegioh předzpěWech,
k r á t k ý c h čtenjch, * * )
a w p ř i p o j e n ý c h odpowědech
ozýwati bude, —
se k o n e č n ě
*)
až
část
wc černj
na
T a k se owjsem e t a n e , že se n ě k t e r é Částky a m o d litb y w
nasj p o k o le u n j p ob ožno st) welini č a s to o p ak ow ati b u d au .
A wšak t o
p r á w ě se nmsj p o k l á d a t i z a gegj w elik au p ř e d n o s t .
opako w án j
t o t i ž g e s t p o w a z e li d s k é h o s r d c e
než odporné.
Nebo
gako
a
h o r l iw é
nábožné
Ono
mysli spjše p ř i m ě ř e n é
m ilownjky
pozem ských statků a
o so b n e o m r z j a neun aw j č a s t é w z p o m j n á n j n a obljbený p ř e d m ě t , a l e b r ž w e l k a u r o z k o š gim půspbj a w ždy wjce
t au žj : t a k
i
n á s n eo m rzj a n e u n a w j
a w jce ge p o n ě m r o z -
Časté
w zp om jnánj
na nebeské
oso by a d a r y , n > b r ž w e l i k é p o t ě š e n j a z n a m e n itý p r o s p ě c h n á m z p ů s o b j , aC p o s t a r á m e - l i s e d řjw o to, a by ch om
byli
t a k é s k u t e č n ě o»
n ě c h n e b e s k ý c h osob a s t a tk ů horliw j milownjci.
**) P r o s a i c k é č te n j, co z p r á w a a w ý k lad o p ů so b e n j K r i s t o w ě ,
může
sw éh o ř á d n é h o
w lastně k
sk u tk ů m
m jsta n a l e z a t i
K.ristowýin
gen
w g itrn j
části,
w z t a h u g e ; w n á s le d n g jc jd i
m ů že g e n w z k r á c e n é form ě, p o n ě w a d ž
gen
co
<11 ■cli -
XIV.
3 r
částech
oh las g it f n j h o sla -
wenj, p ř ich ázet! .
Č a s o p i s p r o fcntol,
k t e r á se
7
gegj auplnau ozwCnu
proměnj, a
slawnosti téliož dne neb času
též
wý br adn č
se wztahowat i
k
anebo
p řc d zwě im budaucj slawnosti před st awo wat i b u d e . * )
— A wšak budau také gitřnj části mezi sebau r oz djlné.
Ne bo gako
segj býti
gsau
i g itřn j č á s ti
s lawnost i
dvvogj,
t ak mu-
Gs au
dwogjho druhu.
totiž
slawnosti, k t e r é magj za p ř e dm ět wCtšj doby a oddjly z žiwota Ivristowa,
které
též po delšj čas t r -
wagj, a k t e r é dohromady w'Šecky časy
napluugj.**)
z a predinčt
žiwot a
ce lé bo r o k u
A gsau zase slawnosti, k t er ým siaužj
n ě k t e r é zwláštnj a
a působenj
K ristow a,
časy wr roc e při padagj ,
wýt ečné
které
a gak
udalosti z
gen
na
gisté
to přirozenost
wčci
s sebau přinášj, déle, než geden den nebo týden n r t rwa g j. * ** )
Proto
t ak é budau
gedny
gitřnj části,
* ) N e y p o s l e d n ě g š j Část, g a k o ž t o d o p l n ě k w š e d i o s t á t n j d i , bude
m oci sotw a g i n é m od len j ofjsahowati,
než
gakowé gest
n a skončen)
d e n n j h o č as u a d e n n j h o p o s w á t n é h o iikolu p ř j s l u š n é , k . p. p r osb y o
B o ž j pom oc p r o t i w šelikém n
w š elik ém u
p o k a l e n ] , kagjcj
nebezpečj, nabjzenj
se r o z p o m j n á n j
k o p a t r n o s t i p ro ti
na spáchané poklésky,
l i b o w á n j - s i w po ko gi a in jru I í r i s t e i u n ab y tém , p o w zb u zo w á n j
pewiié
w něho důw ěry atd.
= » ) T a k se Časem adw en tn jin slawj d t a u h é oC ekáw ánj
p ř j cho­
d u K r i s t o w a , — čas em powánoCnjm g eh o n a s w ě t ě se zgew en j a s a u k r o m n ý t u žiw ot, — Časem p řed w e l k o n o č ň j m g eh o
žiw o t, — Časem powelkonoC njm
gelio,
co
zem i p r e b ý w á n j, — a Časem sw ato d u šn jm g eh o
T a k o w ý m i slaw n ostin i
le tn ic e a g in é
sw a tý
na
n a liebi přeb ýw ánj a
za nás orodow ánj.
##*)
w eřegný a
slaw ně w z k řjš e n é h o ,
"r
gsau, negen
tak z w a n é sla w n osti P á n ě ,
ale
w án oce,
welikonbfc,
i s la w n o s ti
k terý m i se sice t ě c h ž e w e lk é zá s lu h y p ř i p o m j n a g j ,
a wšak
sw a t ý d i ,
i w eliká
z á s l u h a a w elik é d jlo K r i s t o w o se s l a w j , k t e r é on na o n ě c h , gak za
g e g ic h ž i w o b y t j , t a k o b z w l á š t n ě p ři g e g i d i w y s ta u p en j z w e z d e g š j h o
ž i w o t a byl wykonal.
kt er é so na ony delsj doby z ž i v o t a K r i s t o w a wztahugj, k t e r é na wSecky dni w roc e p o h o t o v é
býti a
celý cj rk ewnj r o k naplůowati muscgj, — k t e r é n c budau záležet i
ze žalmů
dle gakosti a
počtu
braných, ( pr otože se kc v š e m tem časům
wybrati iiedagj,) n ýb rž ze žalmů
řádku
11a
sebe
v
nás ledu gj cjc h a
vy­
p řj k od n e
půwodnj m p o ­
w takov.éin po čt u
nakupe ných, aby se s nimi se irtšemi na
«istý
čas,
k. p. 11a celý t ý den, wystačilo, — k t e r é ale o v š e m
budau záležet i ze s wého p ř i m ěř e né ho t rogj ho
čtenj,
p o n ěv a d ž to se na v š e c k y časy p řj h od n e wybrat i a
tudy i dle p očt u p ř j s lu š ně urč it i dá. * )
A pak bu­
dau gitřnj č á s t i , k t e r é se wžtahugj na z v i á š t n j v ý ­
tečné ud al o st i z ž i v o t a a půšobenj Kri s to v a*
budau
p ř i p ad a ti gan
r o c e, — k t e r é
budau
na -gisté
zál ežet i
ného t rogj ho aneb d e v a t e r a
dle gakos ti
dni
neb
ze
svého
které
oktávy
w
přiměře­
čtenj , ale i zc s v ý c h ,
a počt u určit ých
ž a lm ů : totiž t řj neb
dcwjti, gak to důl eži tost s l a v n o s t i žádati bude. B u ­
dau tedy gedny gitřnj č á s t i , k t e r é gsau yow šedm ého
žiw o ta K r is to w a
fow xeelm ým a irSednjm sla w en jm ; a
*") T a k se liodj 1 1 a čas a d w e n t n j
k terý o b ud au ejm přjštj
powánočnj
se
čtenj
P á n ě w ý te č n ě g š j
Jiodj čtenj z
některého
který o t ě l e s n é m se zg ew enj P á n ě
z
některého
zpráwy
podávvá;
proroka,
11a
čas
n o w o z á k o n n jh o s p i s o w a t e l e ,
zwvláštnj sw ěd eetw j w y d á w á ;
čas postnj se liodj z p r á w y z e s t a r é h o z á k o n a
lidské z k á z y a bjdy, t. g. z p r á w y o p o t ř e b ě
o
na
pfiwodu a p o k r o k u
Kristow a zadostučiněnj
a s p a s e n j ; n a ča s p o w e lik o n o č n j se liodj o p ě t n o w o zák o n n j s w ě d e c twj o sťawném f t z k řjš e u j
Paně, a n a ča s po letnicech , kde g i ž ž á d n ý
př jběh ze sp a sen j P á n ě
tak
tuze
d o očj n e b i g e , m o hlb y s e o s t a te k
s t a r é h o z á k o n a d o č js ti, k t e r ý se a ž do w eliko no ei ned o četl.
budau gine, k t e r é gsftn zw lástnjch a wýtecných tuhu
lo slj z ziw oU t a působenj K r is to iv a
■
—
koby sw átečnjm slaw enjm ,
gakožto wýtcčněgšjm inusegj
mj sta, buď na cele, aneb
—
zw lá štn jm
k t er ým žt o
poslednjm,
ony no pok až dé
w ostatnjoh
c elode nnj pos wát né
ano,
čá stech ozýwagj,
ú ko l y
geštč w giném ohl edu
swého
z wětšjho djlu postaupiti.
K o n e č n e inusegj se gi třnj části —
se tyto i
a ¡ja­
od
sebe
a způsobu.
pokud
inusegj se
we sp ol ck Ijsili
Ony
inusegj
na
sebe wzjti ginau powaliu o slaumosíěch w éišjch a ča­
sech radostn ých , a o p ět ginau o
sirnatostech
meúšjch
a časech katjicjch. T a m se k. p . p r e d z p ě w y budau pře d-
riáštti wždy celé ; tu někdy
(gako w neděli a gindy)
se gen napowj.
obyčegný
počet
Tam,
žalmů
čtenj se z m n o ž j ; tu gich -nadobyčegný p o če t
se zmjrnj , —
ačkoli w za času
k t e r á gako každé wysoké
r a z p ři pauš tj , (k.
modlitba
též
nadšenj
p. za času
se z kr á t i l i
wati častěgi weselé
neywyššj
radosti,
krátký
wý-
we li konočnj li o,)
celá
musj.
gen
a
opět
T a m musj zawznj -
,,A lle h ija ; “
tu
11a geho
mjsto
nastaupj s kra u še n é „ Confileor, K y r ie eleism i“ a giné
kagicj prosby. — Z t akowýc h asi
wětšjch
a nien-
šjch částj a t akowým asi způsobem
musj
býti
p ok ol eun j
Ona
se nám w
modl it ba ses tawena.
t om ohl edu
zgewnge
co
—
p os wát né h o d i n y ,
wšel iké wětšj i menšj časowé
oildjly celému
pi ewážnýi n způsobem zwěstugj, —
jujsto gednoz wu čn ého
bitj,
mel odi e,
brzo smutně,
brzo wesele
v e š k e r é člowěčenst wo ku
co h o d i n y ,
roz ma ni té
k ag j cn os t i,
naše
které
swětu
kde
a p ř e ut ěš en é
zawznjwagj,
a
n ábožnos ti a
s pr a ve dl n os ti mocně
budj,
aneb raděgi gelio žiwau
kagjenost, n ábožnos t a s pra wcdl uo st důstogně a dogjmawě oblašugj.
T a k o w á gest tedy wš es tr an ná powalia poko lenn j
modlitby.
Ona
se
totiž musj
na K r i s t a ,
na ncy-
swětěgšj T r o g i e i , na Wšccky swaté a wěrné s lužebnjky Božj wztaliowati, ona se musj
wšccky
časy o db ýwa ti ;
ona
gest
powinnostj kněžj ; ona os táwá
w po kol enj po
z c gmé n a swatau
ni cméně pobožnostj
p okol ennj , a co t a k o w á se i w swé zewni tř nj formě
musj gewiti ; a ona musj
způsobem
prá wě
wypsa-
ným býti sestawena.
T u giž gest dosti nu gewě,
že t akowé modl it ­
by s kut ečně w čl owěčenst wu stáwá,
naše simlé, hodinky.
a
žc
gj
gsau
Ne bo i gegicli p ře d mě t em
gest
K r i s t u s , neyswětěgšj T r o g i c e a swatj
a wěrnj slu-
žcbnjci Božj ; i ony se
a po
bez
p ř e s tá n j
wšecky
wěky w člowěčenst wu odbýwagj ; i ony gsau zwláštnj powinnostj k n ě ž j ;
i ony p ro t o
se
předee nepo -
kládagj za modlitbu s au kr omna u gcdnotliwýcb kněžj,
ale slugj a gsau pobožnost j cj rkc wn j, pobožnost j 11a
cj rkc w poswěcenélio p o k o l e h j ; i
wnitřnj for mě
ony
gsau
co
wýšc
— slowein ony
lennj modlitby
we
p o ko l e n n j
modlitba se
wvpsanýiu
způsobem
magj
do
ony
w e š ke r u
sobe,
o
swé
ze-
tw ářj; i
sestaweny;
¡lowaliu oné p o k o ­
k t e r é gsmc
pi wé ře č
učinili.
T u giž t ak é gest na gewě : žc
negsaii
snad
swaté hodinky
gen l jbowolným ust anowenjm,
w cj rkwi s nad maně a uáliodau bylo
genžby
powstalo a na
zákon se jyowýsllo; ale
že gsau člowěčenstwu, pro
gclio p ři ro ze na u powahu a pro gelio p ř i r o z e n ý
m ě r ku K r i s t u , na neyweyš při měřeny
po ­
potřebný 5
a
že gsau w človvěčenstwu zgewem, genž se docela 11a
li d sk é podstatě za kl ád á
a z
nj
saraoděk
a
nutně
wypiývvá, — g i n á č e - l i tomu t ak gest, gak gsme wýSe
d o k á z a l i : že
14o s tj 5 skut ečným
njrn
čl owěčcns two gest s kut eč na u gedorganis mem
ž i wo t cm ; že
Kristus
se zwl áš tn jm c.elost-
na celý t ent o
organism
důležitě p ů s o b j ; a že musj n a to působen] zas celý
onen orga ui sm odpůsobiti dwogjin celoži wot njm
gem, g ednau we řeg ný mi posty,
dě-
slawnostmi a šwáto-
stj přigjmánjin, a p a k p ok o l en n j modlitbau, o kt er é
gsme pr á wě vviděli, že gj gsau swaté bodinky, —
Tu
hodinky
spqlu n a gewě g e s t :
g s a u , čili
gaký
wýznaiu ? — gak a p r o č
čjm wlast uě
gest gěgich
ony
se
wugj ? — nač gieh tu t ř eb a ? —
stwo k t omu při chá zj ,
že
w
swaté
po kol enj
w p ok ol en j zgeg ak
ony gsau
práwě k n ěž gehq
zwláštnj
powi nnost j ? — zdali ono musj tuto powi nnost př js riě dle p ře d ep s an é ho způsobu
odbýwati, anebo zdali
gi suij t aké ginau pobožnostj n a h r a d i t i ?
bylo takovvé náhr ady třeba.
—
N a wšecky tyto o-
tázk y naše hořegšj ře č t ak zřegmě
po wj dá , žebychom na ně wjce
— zdaliby
a z ř et el n ě
od-
odpovyjdati nepotře?-
bowali, kdybychom t oliko zř e te lno st i šetřili.
Odpo-r
wjine vvšak předc,e na každau z nich z k r á t k a , poněwadž nám t ak učiniti gegich důležitost welj.
že naše
o dpowj dánj
nebude
Ovvšemt
než nazvvj.ce giž b ot o-
Jg JL
vvýcli odpowědj z liorcgška 11 a pozděgšj
mjsto p ř e ­
nášen j.
Předaň tedy:
Co p a k
člowěčerisliou y m u ?
tvýzn am ? —
G aký
ivlastnč sw a té hodinky w
pak gest tu gegich
p ra w ý
Ony g s au : druhý celostnj dég w z iw o le
ólowěcenstiva, y e y ž toto iveliké ústrogj sk rze
prjslu štiý k lom u orgán,
benj K r is to iv o a
kněze, co
odbýw á, — g jm žto na pů so ­
ostatnjeh
nébeštanů řádně
odp&sobj,
—- a g jm ž p r im j odpusobjej děg sivých w eřegných p o ­
slu, smutků
a sw á to slj přiyjm ánj n áležitě obgewuge a
o iiw u g e.
Ony
gsau
modlitbau
celého
tedy
modlitba/u p o k o len n j ,
člowěčenstwa.
Ony
gsau
totéž gináč djine — m odlitbou cjrkew nj, čili
bau swat é cj rk we , k t e r á nic giného
nenj,
čili
—
at
m od l it ­
než
lid­
ské pokol enj , p ok ud tu K r i s t u s p ře bý wá a swé s p a ­
se nj působj.
Ony tedy gsau
i modl it bau, w cj rkwi
od D ucha swatěho zřjze n a u , gešto t u z ák on nau pl at ­
ii ost magj, a \v cj rkwi
w še c ke n z á k o nn ě
žiwot od D u c h a swat ého pocházj .
litbau zastu p u j, k t e r a u
knězi
za
Ony gsau m od­
celé
gelio při ro z en j zástupci, odbýwagj.
ginýin t a k é
těcht o
uroíloivánjin,
poněwadž
za
u we dený
po ko lenj ,
co
Ony gsau mezi
ostatnj člowěčenst wo stá lým
tito,
když B o h a
nebeštany mjsto ost at nj ho po kol enj
wagj, za ně tjm samým orodugj .
o
a ostatnj
pomoc
wzý-
Ouy gsau řádn ým
obcowánjtn Stoivěčenslm i s K r is te m , R oh em
a tušemi
nebeštany, k dežto ono giui za gegich bl ahoděgné pfi-
sobenj
slušně
platně wymáhá.
a
řádn ým
děkuge
a
gegich
pomoc
Ony gs«u řádnou
pokolennjm
tvzýw á n jm
na
nich
pokolem ij úctau
iv šech
nebešia-
««.*)
Ony gsau p ř e de wšjni m ilným w ýra zem a po­
třebným podnětem pokol ennj tauliy po K r i s t u :i geho
pomoci, pokol onnj r a dos ti z K r i s t a
a
z
gelio spa-
síuij, pokol ennj ochotnosti ku K r i s t u a geho darům.
Ony gsau p řjslu šu ým i prosbam i
h
w eřeyn ým
postům ,
přjslm nciu chw alořečj k w eřeyným slaw nostem , p řjslu šným
djkůčiněnjm
k
w eřeyném n přiyjm án j
stálém u
Ony gsau h lasitým ple­
pozjiuánj sw aloslnjch m ilost).
sem , k t e r ý m
a
človvCčcnstwo K r i s t a z a
nabytý
wdečně welcbj, a ldusitým w zd ych á n jm ,
živvot
kterým
ono
na K r i s t u tentýž žiwot gešte w hognegsj mj ře platii,ft vvymáhá.
T e n gest pravvý wýznam
svvatýcli h o-
dinek vv človvečeustvvu.
P ř i c h á z j m e k otázce : y a k a p ro č se sw atě ho­
dinky
w
člowéčenstivii zyeivu yj ? p ro č
člow éčenslw o p ř ie h á z j ?
Ono
p ro t o, p ro č a gak při ehá zj
k
nim
a ya k
k nim
př ieházj
g akýkol iw
t ak
a
organisni
k
n ěk t er é mu swéinu podst at uj mu d 6gi, k t e r ý gelio cel ost nj živvot s kl ádat i poniáliá : ono
k nim přieházj,
p r o t ož e ony gsau s k u t e č n í podst at nj m degeni w gelio
**) Ž ehy ten to byl p raw ý w ýznam sw atý ch h o d i n e k , d o sw iídeug e, mimo g i n é , t a k é m o d l i t b a od p a p e ž e L w a X . ku k o nci této
božnosti předepsaná.
po­
M á -l i to tiž tato m o d l i t b a býti t j m , k čem u gi
g eg j piiwodce u s t a n o w n g e , m á - l i býti w šeh o t o h o ,
n eo d b y lo , n a p r a w e n j m , niusj
také
to h o , co se tam odby ti m e l o ,
býti
musj
krátkým
býti
c e lé
co
s e tam d o h r e
op ak ow án jm
pt r d e s i é
wšeh o
j>obožnosti
s t r u č n ý m ob sa h em . O n a pak ge uctau neysw. T r o g i c e , K r i s t a a s w a týcli o d c e l é h o po k o lť iij
g im wTz d á w a n a u : (Sacrosanctae e! iwlividnac
T riniiaU efc. ab omni crentura ,) a 0 1 1 a g e s t g egich pomoci p ro celé
človtC ren stw o
vvzýwánjm ( nohisque rem issio omnium jieccatorum
in fin iln secula seculurnm.)
Bude tedy
per
c e lá pobožnost: sw a tý c h h o ­
d in e k p o k o l e n n j u ctau a po k olen n j 111 wzýwánjm w s e d i ncbeSfanu.
celostnjm
čili
pokol ennj in ž i w o t č ;
—
ono k nim
přieházj, prot ože K r i s t u s swým spascnjin na w e šk e ro ústrogj
člowfcčeustwa p ů s o b j , a
ono odpůsobiti
musj weřeguými posty , slawnostmi
a swátostj p ř i -
gjmánjin, a p ro t o ž e tot o odpůsobenj
si musj oswC-
(lomiti a oshnvowati tjmto modlenjin.
od t en k rá t , eo ončcli s ed m k r á t
tu w našj sl unečnj saust awč,
r o k ů , po wypuzenj A da ma
P owaž me , že
sedm welikýcli o b r a ­
onÉch
z ráge
49
sluncčnjch
minulo , a co w
pades át ém t akowém roc e K r i s t u s na swfct přišel —
že o d t e u k r á t e nastalo, a dosawáde t r w á f r a w é m ilustiivé léto, kde přebýwagjej mezi námi
'ji pře deš léh o
tupy
S p as i te l
nás
otroetwj hřj ehu a v š e l i k é bjdy a p o ­
oswobozuge,
wšeeken
pra wu ge, nás w p ř e d e š l é
náš
p ře deš l ý
dědietwj
t ét o diiebownj a wččné sláwy,
smrt el nost i a n epor uš it el nos ti
dluh za-
swatého
gako
Duelia,
i tfelesué n e­
uwádj, kde
on
wš e-
cky nátisky t ohot o žiwot a uděl enj m nám swého po k og e uleliouge a t ak wšednj
k l opo tu a h ř m o t wc-
zdegšjho žiwota oprawdu we swátečnj tielio a blaho
p r o m C u u g e ; gak j>ak w tomto
milostiwém
léte n e ­
bude čl owččenst wo swému půwodci wěčné slawnosti
slawitij a geho duem i nooj radostnými a v d ěč n ý m i
posty, na
oswfedčenj
w p r s a se bjti,
swé
p ř e d eš l é
a swé „C onfileor“
za wi ne né bjdy,
mu o d ř j k á w a t i ?
P o wa ž me , že K r i s t u s od toho času w ělowččenstwu
blahodCgnau občt swé poslušnosti wykonáwá,
t a k m č ř neust ál e
na
n eb es kéh o
a wšeliké geho
otec
kř jži pnj,
aby
že tu
nám smilowánj
dary z j s k a l ; gak
pak uebude čiowíjčeustwo — uuot gest
tak
dobře,
49i)
g ak o ueyblulioslawenôgäj panna M ar ia , geho matknu,
tak
dobře,
jako
dobře, ' gako
swatý J a n , geho
Maŕ j
Ma gd a lé n a,
od
miláčkem,
t ak
neho na milost
při gat au hřjšnicj — gak pak nebude pod gelio k řj žem státi,
swé
kagjcj
a
hl asité úpčti a l k á t i ?
dobře,
gako
tam
au t rp u é
gak
na
slzy
pak 0110 —
geho
p la k a t i , a
gsaue
tak
pra wi ei puSgjcj lot r,
auč as tnj kem geho t r p k é h o osudu — k nemu se neobrátj s wraucj prosbau : „ ľ a n e , rozpom eň se na mne ,
k d y ž p rigdes
do králow stw j
a w e l i o Powažme,
že
človvĎčon.stvvo gest skut ečně inatkau a ro di čk a u P á n ě ,
gežto swého syna neg en
widj, al ebr ž si bo,
w oné pře tr uoh li wé dobe
swého
syna a r o z en ee ,
radostnegšjmi city p ř i p om j u á a sebe co
t ak é s
pože hnauau
geho mat eř s weljkým plésánjm powažuge ; gak pak
0110 nebude u r a do st né m plesu zpjwati swé : „ M a tjilifical anim a m ea D om inům ?u P o w až me , že ono t o ­
hoto nebes kého na zemi zr o ze nc e
se
wšemi
nebe­
skými dary w r u k a u držj a gako šedý S i me o n stále
11a l ok t ec h cliowá ; gak pak ono nebude s tále z p j w a t i :
„ N u n c dim itlis servom tónin, D om ina, secundum verbum
tuum in p a e e .“
P o w a ž m e , že gemu neust ál e
ssowé z r o z u g j , kt eř j
geho spasen] negen
rozdáwali;
gak
ri áš e m zpjwati
pak
swé:
p ředcházegj
zwestowali,
ono nebude
t w ář
ale
giž
se sy~
P á n e , aby
hot owé
i
s k u 6zem Z a c h a -
„ B e m d ie lu s
D om inus
D mu
í s r a d , qm a v is iim it et fecií redem lionem plebis snae h*
P o w až me , že k nemu, g ak o nekdy do Š al o ma un owa
chr ámu, w K r is t u plnost B o žj sláwy widitelne s es taupila, a wôčnô u ucho p ř e b ý w á ; gak pak ono nebude
zpjwati s w c :
„Q uoniam
m iftericordia ejus ?«*)
Kristem
bonu s, q m n ia m
Powažmo,
t r ogg ed iný B ů h,
že
wäickni
in
se k
swatj
saeeutu
němu
s
a angele,
s lowem celé nebe snižuge a k obcowánj nachy lu gc ;
gak pak ono nebude chtjťt s těmi nebeskými
hosty
obcowati, a nebude mjti p r o B o h a swůg „O lée n á š!“'
—- p ro
ostatnj
nebes k rá lo wn u
swaté
swůg
„ Z d r á i o a s —- p ro
giné p o z d r a w e n j ,
„ T e D eim i taudam us,“ swé :
D o m in i D o m in o ,
pro
angele swé :
v J3eimlicUe, omnia opera
a giné zpěwy,
giinižby k gegich
^věčnému : „ S a n c lu s , S a n c lu s , S a n ctu s,“
při zw uk o wa lo ?
sauiilasnĎ
T u b y se bylo sku tečn ě čemu diwiti,
aby t ak owé mu p ři zw u ko wá nj a ř á d n é m u s nebeštany
o bcowánj
kdyby
čl owěčcns two
Duc h
ze swé sjly k tomuto
st at ečné nebylo.
Powaž in e,
swatý
byl nenaučil,
nebe skému uměnj d o ­
že
se
mu K r i s t u s
po
swéin z mrtwých wstánj ne us t ál e zgewugc, ano gemu
swau sláwu a n es m r t el n o s t s d ě l u g e ,
do swých
swatýcli r a n saliati
že ge
takořka
neeháwá, aby o d tu d
negeu p ře swěd če nj o gclio žiwotě, ale téhož žiwota
samo nabylo a při gal o ; gak pak ono nebude zpj wati
stále swé w7eselé „ A lld u ja U ‘ gak
p ř e d K r i s t e m uctiwě
na
pak
k o l e n a padati
srdce k němu w q l a t i : „ M a y P a n e
a
0110
nebude
a z pl ného
nmg
D o ze /«
P owa ž me , že u něho K r i s t u s p o ř a d e se swrým zgednaným spasenjm
přebýwá,
že s njm skrze
wš cc ka
stoletj až na kon ec Časů krá čj , swé pře wzác né dary
wšem wěkům yozdáwage, že s njm, co weliký wjtěz
* ) II. P a r a lip o in . 7. s r o w n e y žalm J.Í7.
sc swým oswobozonýin n ár odem,
slných s po lu bogownj ků ,
k
u pro st ře d
nesčj-
n ebe skému J er u s a l e m u
s lawue a wjtezne táhne, aby t u
se w š e m i , genž se
geho přeliognau a p ře s kwo s tn a u kořj st j byli opatřili,
u blaženém
plesu
wečne
p ř e b ý w a l ; gak
p ak
ono
s w é : „ M o sa n n a lii
gak
n ebude bez p ře st ánj
wol at i
pak
wSeliké geho skutky, a skut ky
ono
os tat nj ch
gak
si nebude
wjtezů
pak ono
r a d o st ne
a
wdečne
při pomj nat i ?
si nebude w nabyt é k o ři s ti libowati ?
T u zagisté platj prawdiwé s l o w o P á n f i : „ K d y b y ono
ncmtuuňlo, muselo by m luw iti kam enj.u
D á l e se p o t k á w á m e s o t á z k a u : z d a li pak člow éčen stw u toto rjeho „ H o sa m ia “
také nčco prospjw á í
čili nač a, p ro č nést mu m a tý c k hodinek třeba ? Ge st
mu gieh t ř e b a práwS
na to
gest g akémukol iw ústrogj
eeloži wot njho
a proto,
potřeba
a proč
některého
geho
d ege ; gest mu gieh t řeb a, ponówadž
gsau oprawdu p odst at nj m degein, k t e r ý
lostnj žiwot důležité
zasahá
cbowáwá.
gieh
Gest
we l i k á pot řeba
n e má mjsta
nač
mu
p ů s o be nj
bez poko lenn j
a geg
třeba,
w geho cc -
w p o ř á d k u zap rot ože
Kristowa,
p ro to že
po nem t auh y,
ra do st i a k nemu ochotnosti,
gest
mu
toto
z neho
a p ro t ož e t at o t auha,
r a d o s t a oc hot nos t brzo wyhyne, gestliže se p ob o ž­
nost] swatých
hodi nek náleži té n e ó ž i w u g e ;
mu gieh t řeba ,
stowa spasenj
pomoci,
-
gest
pro to že gsau hl asi tým plesem K r i ­
a hlasitým
wzdyehánjm po K ri s t o w e
na gebožto injsto, gestliže kdy umlkne, tu~
djž neehut a oškl iwost ku K r i s t o w ý m darům nastaupj, a wšemu blabodeguému působenj K r i s t o w u k ou ec
m
učinj, a v e l i k é m u
a
n e p o ř á d k u a zmatku, v e l i k é bjde
st rast i p ř j s t u p u do
p ok ol cn nj ho žiwot a
otevře.
W c z m e m c mu gen tent o v ý r a z
a pod net
gcho po-
kol enn j ¡to K r i s t u tauhy,
z Krista
r a do st i a
a o n a tauha,
r a d os t a
k gcho darům
gcho
ochotnosti;
o c hot no st za k r á t k a zmizj a giným žádostem a s na­
hám mjsta postaupj.
W c z m e m c mu gen
s v á t ý c h h o d i n e k ; a geho we řeg né
a swátostnj
s Kristem
pobožnost
posty,
slavnosti
obcowánj obrátj se brzo v
pr á zd ný a nepl at ný m ech ani sm;
an o
gelio posty se
obrátj v nc st řj d mo s t a v h o v e n j v š e l i k é t ělesnosti,
při kt eré m se ni komu K r i s t o v a
gelio pos wát né
s l a v n o s t i obrátj
spasenj
nezachce;
se v e s v e t s k é v e -
sclj a h eyř enj , k t e r é nábožné r a do st i z p rů čel j od p o r u g e ; a geho swátostnj obcowánj s K r i s t e m obrátj
se v obcowánj s gi nakými spol ečnj ky,
w př izýwánj
pekelných mocnos tj , klenj a giné bezbožné
po čj n á-
n j ; — slowem geho přjslušné odpůsobenj ,
kterým-
by na K r i s t o v o působenj o dp owj dat i melo, obrátj se
w n e p ř át el s ké p rot ipůs obenj
odporovánj.
na
čili we zř egmé
W c z m e m c mu gen toto gcho „ I lo su n -
a ono se promCnj za k r á t k ý
F ar i s c i s t w o ,
Kristu
a
bude
negi náče,
čas v z á v i s t i v é
než oni s tařj oše-
mctnjci a aukl adnj ci F á n e , žádati, aby
a c hw ál a K r i s t o w a na zemi uml kla.
v š e c k a úcta
W e z m ě m c inu
gen t ot o geho wzdychánj k u k ř i ž o v a n é m u S p a s i t e l i :
„ ľ a n e , rozpom eň se m i mne, k d y ž při/jdeš do králow s lu j sw éh o ;“ a ono se promenj
a bude negináče, než onen
vv rauhawélio l ot ra,
bjdnjk
na
levici
ukři­
ž o v a n é h o K r i s t a , wšelikau lianu a gjzliwý posmech
494
______v _
iiit svvélio Sp as i te le ehrliti.
WcžiiiCiíic irin g d i loto
geho r a d o s tn é při zwukowánj
k
ských
s p okuši tel em
angelu ■ a ono
bude o to
zmařilo;
pokiuseti,
We zi něme
se
chvvalozpěwu
aby djlo Kristovvo
mu
geho
původce
v a t e l e — ač kdyby IfaOžná bylo —
a
na
každý
zemi
opěwo-
l é t a ; a ono bude chtjti*
gako iiěkdy N a z a r e t č a n é ,
diti;
dáblt'in
na
gen tot o v e s e l é
v á n j Věcného m i l o s t i v é h o
nebe­
způsob
tolik
a zvěsto­
hásiljin
svau
žahla-
bezbožnost]
dovede^ že se K r i s t u s musj od něho se swýin spasenjin odebr at L W e z m ě m c mu gen tot o geho uetivvé
p ř e d K ri s te m
chovaného
klekán]
a Kristova
d&stogcnstwj
k r á t k a proměn]
sta s o l t ář ů
božstvvj
a svr­
v y z n á v á n ] 5 a ono se za
v odbugného An t i k r i st a , geriž K r L
s w r h n u w , sám se
na
ně postřiwj ~á
ř e k n e : „ G á B ů h, gá swůg s v r c h o v a n ý P á n , gás átn
swůg S p as i t e L “ W c z m ě m e
mu gen
božnost , a způsobme, aby ono
tuto
geho
p ř e st al o býti
po­
>,chrá­
mem P á n ě “ a „dom em m o d l i t b y a ono se nám za-
gisté
proměn]
v
leš
lo írow slu m ^ 1 kde
nebude
žá dného zřen] k B o h u a prá wu, k po če stn os ti
vyššjin p ot řebá m d u c h o v n í m ,
a
k
kde se v š e c k a s naha
bude v zt a ho w at i k poze ms kým s tat kům a rozkošjin,.
kde
bude
podvodj
auskok,
násil] * ukrutenstvv]
a
v š e l i k á h nus nos t a p od l os t gakoby ž i v l e m , v němž
se weřegný žiwot pohy bowati a od st rast i
k r á č e t i musj.
k s t r as t i
Ne bo t a k o v á gest p o v a h a č l o v ě č e n ­
s t v a , a t akowý geho p o m ěr k u K r i st u ,
buď p ro K r i s t a aneb
proti Kristu
že
se musj
rozhod najiti ;
o
něm plat] prawdi wé s l o v o , gež t a k é o nikom ginéni,
nežli o něm, bvlo p r o n e s e n o :
,,K d o nňnj
p to ume,
len (jest proti m n e.“ G e s t tedy swatýeh h od i ne k l i d ­
skému po kol enj
na neyweyš
potrebj \
ony gsau
s
gelio blahem a s gelio záhubau w neyužšjm s p og cn j;
—
o čemž pochybowati nebude t r e b a a možná ani
t e n k r á t e , byt byebom w i d ě l i ,
že
na n ěk te r ýc h nij-
stecli, kde se swaté hodi nky dle p ř e d ep s an é ho z pů ­
sobu neodbý wagj, geště w e l k á
úct a ku K r i s t u pa-
nuge, že tu geho spasi tel né působenj geStě má swug
průchod, žc tu geště wšeliký ř ád wládne 5 nebo to
zagisté
oné
se
gest pozdnj
pobožnosti,
tu
swaté
a uč ine k
p řed
anebo gest to
hodi nky
časy
tu
aučinek
k on an é
toho,
že
dosawáde ginau p obo žnos t ],
ač dosti
nedo st at ečn ě a nebezpečně
Magj -l i
ale
—
n a hr a -
žugj.
swaté
hodi nky
tu
důl eži tost pro
celé poko lenj , (jal; pak z r o w m m y h n č ij li lomu p ř i.
cházjm e, ž e (jest //efjich odbýw ánj n a ij ziú láštn j pow innostj ? a (jak puk m ůže celému poliolenj býti na
spěch aneb na shodu,
anebo neplnjm e ?
luhjž m y tuto powiňnost plujme
My p ř i ch á zj m e
k té
winnosti t a k a p r ot o , g ak a pro č
l ids kéh o t ěla ucho
k slyšenj,
k oddychánj ;
p ři cházj me
my
orgá nem
eeloži wot njho dege.
k
oko
odbýwánj
žwlástnj po-
k. p. přicházj
k
p o n ě-
])okolenj
onoho
sku­
pos wát né bo
My p ři cházj me k této zwláštnj
powinnosti, p r o t ož e na nás, gakožto kněz e
K r i st o wy ,
u
widěnj, pljee
k nj p r o t o ,
wadž gsine u weli kého t ěla li dského
tečným
p ro -
s k rz e k t e r é
on swé
dary
a posly
člowěčenst wu
posjlá, ncydřjwe přjsluSj, abyelu m gemu wdCčnost a
jiné
city
celého člowečonstvva w y ř i z o w a l i ; my p ři -
cházjine k t é p o v i n n o s t i , p r o t o ž e ,
dači a ocenitelovvc Kristovva
co uinělj wykl a-
spasenj,
biuleme také
j e h o neyhorliwčgšj welebitelovvé a vvymahatelovvé ; my
p ř i eh á zj m e k té powi nnos ti , po nčwadž co z pl nomoc­
ní: nj náiníjstnjci K ri s to wi , s k rz e k t e r é on w pokol enj
p řj s lu šn é odpíisobenj na svvé působenj zřizuge, neyp řj hodu&gi budeme onoho odpfisohenj stálj ovvedomitelowé,
os lowowat elowé, a podnecovvatclowé ; — slovveni my
p ři cházj me k té povvinnosti, prot ože gsme vv té přjčinó
p ři r o z e n j zá stupci celého člowččenst wa. —
A nenj
žádné pochybnosti, že také celé člowččeustwo má z t o ­
ho svvíig užitek, když my náležitě onu powi nnost p l u j ­
me. Nebo ncnj -l i kat ol ický č l á n e k vvjry o obeovvánj
svvatých k l am e m
a Ižj,
musj
Bůh
naši pobožnost
při čj st i celéinu pokolenj a na Se o ro d ow á nj za ostatnj
clovvéčenstwo i ni lerád vvyslýchati,
zwl áš tě a not celé
p okol enj může gen s krz e nás, svvé zástupce onu p o ­
božn os t konali.
A mimo to negs me- li
ostatnj s pol ečnos ti
li dské
my knčžj z
docela w y l a u č e n i ,
tedy
musj swatými h odi nk am i ži wená nábo žno st p ř i k až dod en nj m obeovvánj i n a ostatnj člow&čenstwo p r e c h á z e t i ; wždyt pak pauhý poh led na knčze, na ge hožto
zevvnitřnj
podobu
stálé
modlenj
důstogný wýraz vvyléwá, g ak o g eh o
rovvnC t ak
mysl iieijčenau
pobožnostj napl ňuge, jnusj k až déh o k pobožnosti povvzbuditi; g ak p a k
četné
zástupy
t ep rw
o ko lo
když
tčehto
za času ncdčlnj ho
wččných
modl it el ů
s
dvchtivvostj se shromáždj, aby od nich slowa p o b o ž ­
nosti slyšely — gak
p ak t e n k r á t e t e pr w kaz at el owa
láska k u K r i s t u , B o h u a s v á t ý m , b y v š i po celý týileu
h o r l i v é žiwena, co pl amenný p ra ud s rdc e v š e c h po ­
sluchačů neuchwát j, a k nebi, tomuto v e č n ém u bydlišti
k a z a t e l o v y mysli, nepovvzncse ? — A no , náležitS-li my
dotčenau modlitbu za celé p ok ol en j o d b ý v á m e , tedy
lze gest oče káwati , že
mu
vetšj
pog de, než kdyby ono samo
odbývalo*
Nebo
gisté
ve
pr os pě ch
své
g e s t , že
v e t š j wraucnosfj a swetčgšj myslj
řadCgi
vyslýchá 5
a
kdo
v r a u c n o s t j o nebe ské
pakby
dary
Bůh
mod lit bu, s
p ř e d n e š e n a u , též
mohl
s
B o h a žádati,
genž gegicli cenu do konal e
ž toho
we ške ro st i gi
takovau
gako my,
známe, a genž v š e c k e n
swug ž i v o t službe těcht o dar ů v ě nt í gě me ? a kdo pak
by mohl s v e t eg š jc h n i k au k nebi p o z d v i h o v a t ! , než
my, gieližto Weškeren áu řad a v e š k e r o zamestknán)
gest s w a t o s v a t é ? a gak
pakby mohl o t ét o v ý t e č n é
Vr a ue no s ti a s v a t o s t i v pokol enj
věčenstvo
modl enj
a všecko
žwláštnj a v ý h i a d n j áu řad na
statnj pr á ce nás n ez b a v i l o ?
litbu p ř e h o r l i v é h o
vyslýchal,
než
nečistých r uk a u
a
a
poswátflé konánj co
nás
svých
neVzl óži lo a 0 -
G a k o tedy B ů h m o d ­
přesvatého
kdyby byl
býti, kdyby č l o ­
Mo gžj še
Vcškereh
vrtkavých
Israel
ra dégi
svých
myslj k nebi
p o z d v i h o v a l ; t ak též naše modlenj s v á t ý c h ho di nek
negen může* ale i má
býti č l o v ě č e n s t v u platnegšj,
než kdyby ono samo v e s v é Ve šk eŕo st i gieh o db ý­
v a l o ; a gako V lidském tele gaký ko li V životiij dôg
zd ár nř gi a pro ce le k prospešnegi od z v l á š t n j c h o r ­
gánů se v y k o n á v á , než kdyby celé ús tfogj gjin bylo
Čaíopia prťr kat. rhicli. Xi V. 30-
Sl
znmôfltknnrio: t ak n ego 11 možné, ale i p ř i r o z en é gcät,
jiby onen posvrátný
dčg w žiwotě
ú st rogj od nás,
svvélio přjsluSného
eo
zdárněgi a prot o i pro celé
c e lop ok ol enn jho
o r g á n u , též
ělowěčenstvvo p ro spě š­
ně»! se odbýwal. — Ne zapo mj neyme tedy ni kdy, že
»sme
—
negen
k n ě ž j , skrze
k t or é
Kristus
s'wé
s pasenj čl owěčenst wu pod áwá —- negen poswátnj w
l idstwu wl ád a ři , s kr z e k t e r é on we řegn ý
žiwot pro
swé spasi tel né působenj p ř j h o d n ě zřizuge
—
nčitelowé,
s kr z e
které
on li dské
mysle
negen
k onomu
s pasenj obraej a nacliyluge — ale že gsme tjín s a­
mým, n e g i n á č e ,
než-l i on
sám byl na zemi a gest
pos awá de na nebi, t a k é řáduj modlitelowé a orodownjei
l i ds k é h o p oko len j, že gsme aučastnjci také geho o r od o wn ic ké ho a u r ad u n a pr a wi ci Božj ,
poněwadž gsme
učedlnjei geho
právvě prot o,
auřadu
a že bywše pos wěccni na t en t o a u ř ad
gsme spolu byli poswěccni na onen
p owi nn os t tedy t a k málo
gnko se nedá
wyhladiti. —
swát os t
se dá
twář Páně přistupugeme,
s
a že
u nás
modl it bau před
nemysl eme,
celé p ok ol en j p ř e d Bohem
gehožto
odegmauti,
poinazánj
t auto
sebe w y k o n á w á m e ; ale v i z m e , že
wugeme,
druhý,
od nás
k n ěž s ké ho
A k d yk ol i w
kněž skéh o,
K r i s t u w, giž
že gi gen za
w tom okamženj
zastupugcine
a p ř e ds t a -
w gelio přjčině s B ohem gednámc,
n a geho mjstě a na geho p ros pě ch se
modljme, za
ně powi nnau čest B o h u wzdáwámc, a za ně powi nnau př jml uwu B o h u p ř e d n á š j m e . — Nemysleme dále,
že tauto modlitbau gen
n ep a t r n a u powi nnost odbý-
wáine, kterauby lze bylo, bez
r
•
welke winy a škody
z a m e š k a t ! ; al ebr ž wizme,
plněna dňlcžitegSj
že
sotvva může k dy býti
powinnost,
nežli
s mjrná wáha ce lo po k ol e nn jh o dluhu
kde
sc
naše
při či ne nj
wšj geho ro zs áhl ost i
na
celé
pro s to rn j
t at o,
kde
ncr
na nás do léhá,
čl owěčenst wo
\vg
i časowé wztahuge,
kde do našj moci odewzd án o, gemu wšeliké nebeské
dary a božské
zgednati,
před
po že hnánj
buď zgednat i
wšelikýini
nehodami
anebo
ge
n e-
uch r án i ti
anebo neu chráni ti , kde gc swým modlenjin můžeme
buď wýSe
k nebi
a geho blahu
powznesti,
aneb
nemodl enj m bljžc k p e k l u a k geho st ras tem
uvvf-
h naut i. — P r o t o t ak é nemys leme, že tuto p ř e s w at a u
powi nnost
stačj
gen l ecgaks
odhýwati;
pamět i choweyme, že g ak á gest geaj
al ebr ž
na
důležitost, t a -
kowá se n nás pohl cdúwati bude pobo žn os t a wr a uc nost, a že p r á w e pro to ,
nás
g e s t p ř e n e š e n a , od
a ni
z
nás,
ce lé ho p ok ol enj na
eo swých zwlástnj ch
orgá nů, chce býti sc zwláštnj bedliwostj a
nalostj
wykonáwána.
—
A
k onečné
dokona-
i t oho n ez a -
pomjneyme, — ináme-li by ti dosti wyspelými
orgá­
ny, abychom k ř á d n é m u odbýwánj t oh ot o v ý t e č n é h o
dege w eelopokol ennjm žiwot e stačili
bugeme zwláš tnj ho uzpůsobenj
a
—
že p o t ř e -
bedjiwé p ř j pr a wy ,
a že k této přjprawC dosti n e n j , gen b ez p ro s tř ed n é
před modlcnjin mysl od ginýck wCcj k B ohu obrátili,
a gen tu pře deps ana u m o d l i t b u : ,,A p e r i D om in e osm eurn “
atd. wraucne se p o m o d l i l i ; alebrž — gako u giných o r g á ­
nů weSkeren gegich žiwot gest ku kouánj gegich záhy wů
naskrze p řj hodný —* t ak že u nás w eš ke ren žiwot má
býti k odbýwánj oné swaté powinnosti
přjprawau, a
8*
že v e š k e r a naše s naha
svátým
hodi nk ám
w tomto ž i v o t ě
t ak měř
přjpravnj
má
býti
k
pobožnostj
a
gakoby dotčenau m o d l i t b a u : A p e r i D o m in e os meum
ad bcnedicendvm nomen sanctum luum“ atd.
Dá le se
nám naskyt uge
o t á z k a : zdali,
bychom
aw atýcli hodinek w předepsaném způsobu odbýw ali mu­
s e l i ľ aneb zd a li-b y se také ginau pobožn ostj
nahradili
d a ly ? — Ony se nedagj ginau pobožnostj nahn ul i ti,
g ak o se
n edá
nahr adi ti
nižádný podst at nj
dCg
vv
c c l o s t n j m ž i v o t ě g a k é h o k o l i v o r g a n i s m u ; ony se ncdagj nahr adi ti, p r o t o ž e gsau s kut ečné w žiwotě pok o l en n jh o úst rogj podst at nj m
degem,
a ni
se tu \ve
swé wlastiwé powaze nnt ne zgewil, a gehož gest tu
p ře d u l e ž i t á potřeba.
tože gen ony
Ony se nedagj nahradi ti, p r o ­
gsau náležitým
pok ol en nj in
o dp ůs o-
b e n j m , k t e r ý m č l o v ě č e n s t v o na spasi tel né působenj
K r i s t o v o odpowjdati
diti,
pro to že
gen
musj.
ony
Ony
se nedagj n a h r a ­
gsau ř á d n ý m
K r i s t e m a ostatnjmi nebešťany,
obcovánjm s
bez k t e r é h o č l o v ě ­
č e n s t v o býti nemůže. Ony se nedagj nahr adi ti, p r o ­
tože gen ony gsau p ok ol enn j
k ol enn j
z
Krista
radosti,
po K r i s t u tauhy, p opoko lenn j
ku
Kristu
ocho tn os ti nutným v ý r a z e m a p o tř eb ný m podnět em.
Ony se nedagj nahradi ti, pro to že gen
ony
gsau
w
č l o v ě č e n s t v u tjm hlasitým plesem, k t e r ý m ono K r i ­
sta za zgednané
sitým
spasenj
wzdycliánjm,
slušně
k t er ým
welebj, a tjm h l a ­
o no
na
pře důl eži t au pomoe v y má h a t i musj.
n a h r a d i t i , pro tože
gen
ony gsau
Kristu
geho
Ony se nedagj
v
člověčenstvu
z ákonnj pobožnostj, k t e r a u tu K r i s t u s s k rz e
D uc h a
SAvatého, sobě na sprawedliw au
stwu
na w e lik ý
prospěch,
poctu,
zřjdil.
a čloAVěeen-
Ony
se
nedagj
naliraditi ani čtenjm sw atébo pjsma, ani čtenjm swatýcb otců, ani giným nábožným rozgjmánjin, protože
toto vvše — ač o sobě g e st welini wzácné a pro p o kolenj welini dů ležité, ač w
sobě obsabuge
takow e
části, z kterých se swaté hodinky od přjslušné w lá dy a moci zřjditi
dagj
ano musegj
—
předcc nenj
tjm, čjm gsau a býti magj swaté hodinky.
Ony
se
nedagj nabraditi ničjm, protožeby každá náhrada byla
prawé pokolennj
úcty
Stanům uginau, řádného
ku
K ristu a ostatnjin n eb e-
p o k o le n n jh o
wánj
zrušenjm ,
protožeby
B oh a
a swatýeh
z n e u c tě n jin ,
znám ého z á k o n u : ,,b u d
byla
pro
by
na
wSeliký nepořádek
žiw otě n á sledow al.
tento
tenby
zrow na
tak
z
kte r é h o
odpor
zřegm ý
Oprawdu kdoby
chtěl
z p o zd ile
ginau
chtěl nabraditi
n ý m ; nebo gedua
skrze n e p řiro zen á,
gako
gedna
by
podlé
yroti
odpor
u
K r is tu
neom ylně
w eřegném
injsto
sw atýcb
po božno st
a opo w ážliw ě
gako ten, genžby p řirozen é sw ě tlo
na zem i
o b co-
skutečným K r is ta ,
a strastný zm atek
hodinek člo w ě č e n s tw u
nimi
m n e , anebo p ro ti m n ě,“
samým časem tak gistě z řeg m ý
p o še l, gako
s
teplem
gednal,
a tep lo slunečnj
a sw ětlem
druhá náhrada
gako
druhá
str o g e -
bylaby
na
na­
neyw eyš
nebezpečná, onano totiž práw ě tak pro wyšSj
w p o k o le n j záhubná, gako tato pro
dáti,
žiw ot
nižšj ž iw ot
na
zem i ško d liw á. A podobným způsobem by ten, k d o ­
by —
swatýcb hodinek ostatnjmu člo w ě č e n stw u n e -
cháwage —
gen sobě chtěl ginau
po božnost
injsto
nich uložiti, na neyweyš n e p r aw č a n ep r o z ř e t e l n ě s;
počjual, poněwadž by tjm, anby se z t oho, co wšech
ost at nj ch
gest
ch těl gako
swat oswat au
sebe
powinnostj , wyzauwal,
z l idského p o k ol e nj
wyl auěit i,
a
poněwadž by tjm, nn by swau úctu ku K r i s t u , Bohu
a Swatýin r aděgi ožiwowal swýin
modlenjin zwlášt-
njiu a wlastnjm, nežli modlitbau celo po ko le nnj , cht ěl l>y pos wát né sjmě swé pobožnosti gakoby od mohútnélio
a
wěčného p ra udu k
nes tál é bystřině p ř e s a ­
dili, domnjwage se, žehy tu pro
ně hogněgšj
a gi-
stěgšj potrawy bylo.
Z e wšech t ěcht o o tázok
nabyli
gsine t oho
a z gegich
přeswědceuj:
swat ých h od i ne k p ře d ůs to g ný ,
že
že
se
odpowědj
ges t
s
wýznam
přirozenau
nutnost] w čl owěčenst wu wyskytugj, že ges t gich tu
])ředůležitá pot řeba, že gsau zvvláště p r o nás kněze
swat oswat au powi nnost j,
že gich naliraženj
koi iw pobožuostj gest n apr os to
docela zbytečné.
čenj
])ředce
dost
nemožné,
g a ka u -
a wšak i
K d y b yc h om při t ak o w é m p ř e s w ě d chuti k
gich odbýwánj
neměli,
tut-by owšein mus el a n ěga ká p ř e k á ž k a w cestě státi,
ale taby
nemoh la býti
n a st raně swatých hodi nek,
ale muselaby býti u nás — tak gako býwá vv žiwotě
giných organismů nazwjce př jč ina na orgánech, když
se gegich zábywy ř á d n ě
newykonáwagj.
Takowau
p ř e k á ž k a u mohloby b ý t i :
buď žebychom
p ro podlé
sineyšlenj
a podlý žiwot wňbec ke wšemu modlenj
nechut m ě l i ; — aneb žebychom při wšj dobré wůli
a nábožné h o r l i w o s t i , se
měs s duchem c j r kw e , t ak
nes ro wnáwa li ,
i zwláště
s
gako westjmto
wý-
tvvorem c j i k e w n j h o žiwota ; že bychom si k. j>. wjee
w a b s t r a k t e m r ozgjmánj l i b o v a l i , nežli
osobnjm obcowánj s B o he m,
vv ž i v é m , a
Kristem a svátými, w
kt eré žt o obcowánj nás cj rk e w swat ými hodi nk ami uwádj ; ano žc by ok 0111 ani snad nepomysl ili , aby t a k o v é h o
obcowánj bylo ; — aneb žc bychom kněž sk au službu
Kristovu,
ku k t e r é
cjrkew,
g ak
ve
všem
swém
žiwotě, t ak i v t ét o pobožnosti, hlawnj z ř e t el obracj,
nál eži tě n e u z n á v a l i , a s celau s v a u myslj snad w učenj K r i s t o w ě uwá zl i ; — že bychom c jr ke wn j p o ­
sty,
sl awnost i a swátostj
swaté hodi nky ř á d ný m
a
při gj mánj ,
gicbžto
gsau
p ot ře bn ým ztlumočněnj m,
za v ě c n ep a t r n a u a wedlegšj p o k l á d a l i ; —
že
chom , pr o
pravdě
dot čené
uváznut}
v o bs t ra kt u j
by­
K r i s t o v ě , ani k mysli n epř ipauš těl i, aby K r i s t u s , co
náš neyvyššj kněz a našeho spasenj v ě č n ý působitel,
t a ké v ě č n ě a osobně
v p okol enj
přebýval,
a aby
č l o v ě č e n s t v o též v ě č n ě a osobně s njm obcowati a
zwláštnj p ok ol enn j
potřebovalo.
modlitbau
geg ctjti
a
wzýwat i
T y a podobné p ř e k á ž k y , gestliže gicli
u nás stáwá, mnsj se nap ř ed odst rani ti , a
p rw nadzmj něné p ře swěd čc nj přj st up u k
pak
te-
našj mysli
nagde a k bedliwému odbýwánj swatých h od in ek nás
přiinuže; —
p a k nenagdcine
na nich nižádný
smysl a nižádnau a u h o u u , ale budau se
ne­
nám
zdáti
d-ustogněgšj a důležitěgšj pracj , než gak ékol iw
sebe
wzácuěgšj powolánj we swětě, budau nám platiti v.a
naši ncywětšj čest a c h l a u b u ; —
pak
nám nebude
gegich odbýwánj obtjžným bře me nem, ale bude nám
ncyobi jbenegšjm zaluěátknánjiu a ncysladsj
útěchau ;
pak zmizj w šecky námjtky, gaké kdy nerozum
z lá \vůle proti svvatým hodinkám činjw á,
mjsta
ncyhlubSj
k
nim
uctiw osti
aneb
a postaupj
a nevwraucněgšj
pro ně h o r l i w o s t i ; —■pak uuilknau w šecky wým luw y,
gako bychom gich, pro
fiin y ,
n e d osta tek času a giné přj-
odbýwati nem ohli, a ani ta neyhognĎgšj práce
nebude s to, nám w gich bedliw cm odbýwánj prekážeti.
P a k se ale
t aké
we lk é
požehnánj
dost ane z a
podj l, negen nám, ale i celému p ok o le nj
—
gako
bývvagj wýhody řádní; odbýwaných zábywů w g ak é mkoliw ústrogj
podjlcin negen
ale
organismu.
i celého
odbýwagjcjch
B ed l i w é
totiž
orgánu,
odbýwánj
s wat ých h odi nek •— p oku d gsau tyto blahoplodným
děgem w celost nj m žiwotě
čl owěčens twa
ob ccném zd rawj
t ohot o
a z d a ru
—
we li kého
na oústrogj
p od jl nám z g e d n á ; bedliwé odbýwánj swatých h o d i ­
nek —
p o ku d
gsau
tyto c jrke wnj
pobožnostj , w
k t e r é se c jr ke wn j duch tagj a obgewugc — t a k é w
cj rke wn j
smeyšlenj
nás
uwede , gedi ný
to p ra wý
směr p r o duchownj žiwot k a ž d é h o č l o w ě k a ; bedliwé
odbýwánj swatých h o di n e k — p ok ud gsau tyto modlitbau a zbožným hlasem
celého po ko lenj , do k t e ­
r é h ož my swýin modlenjin sauhlasně wpadárne — k
wraucněgšj pobožnosti
nás
powzbudj;
bedliwé
od­
býwánj swatých h od i ne k ■
— p o ku d gsau tyto t a k mě ř
mohut ným p ra udem, na k t e r é m se nábožné myšlénky
a city swatých osob
žcgj
—
ze
wšech wěků k nám d owá -
silněgi nás uchwátj a k B o b u
bedliwé odbýwánj sw'atých ho di nek
tyto ř á dný m obcowánjm
—
powznese;
p ok ud
gsau
s nebeštany — též k n e ­
beskému sineyšlenj
nás
pozdwibne;
bcdliwé o d b ý ­
wánj s wat ých h od i ne k — pokud gsau
tyto úctau a
wzýwánjm K r i s t a — po geho spasenj čili po
králowstwj nás r o z t á n ž j , abychom ge n ad
gine wčci
wyhledáwali
a
geho
wšecky
owšem i n a š l i ; hedliwc
odbýwánj swatých hodi nek — pokud gsau tyto s tá­
lým pohljženjin k s prawedl iwému K r i s t u
a
k geho
nebes kým náslcdownjkůin — též
jio
v e d l n o s t i n ás r o z ž j z n j ; bcdliwé
odbýwánj swatých
h odi nek — pokud gsau
tyto
oslawenau
K r i s t o wď pomoci — naši bjdu
k o r u , kagjcnost
a
wšel iké s p r a ­
h or li wé
tauliau po
nám o w ě d o m j ,
sebe
p o­
za pjr ánj w
nás
wzbudj ; bcdliwé odbýwánj swatých ho d in ek —
po­
kud gsau tyto owCdoiněnjm stálé
Božj
a
K r is t owy ,
k wětšj
n nás p ř jt o mn os ti
n e o hr o že no s ti w našem
apošt ol ském auř ad u nás posiluj, a prot i duchu s wět skému nás o z b r o g j ;
bcdliwé odbýwánj swatých ho­
dinek — pokud gsau tyto
obcowánj m s
nebeštany
—
nás
ale i g e ­
negen k gich swatosti
nawykne,
gich blaženostj nás občerstwj, gešto
w té mj ře
nám
se swým
n ac b y l u g j ,
smeyšlenj
nebeským blahem
a mj rem k
my se k gegich
nebeskému
gako
powznášjme;
ho di nek — pokud
oni se zagisté
bedliwé odbýwánj
gsau
tyto
wččným
swatých
orodowánjin
za ostatnj člowfičenstwo — k wšeobecné lásce naše
srdce r o z š j ř j
a k
dobré nás r oz n jt j .
ostatnjmu
Kristu
wraucj
My
horl iwost i
dále
tjinto
člowěčenst wu wšeliké
w y mu že me ;
swau wlástnj
my
náb ož no st
w geho
a
swatau
o wšeobecné
o ro do wá nj m
dary
na B o h u
weliký
i
a
pros pěch
horliwoät
swým
modlenjm r o z n j t j m e ,
sem,
gako
před
my
tj mt o swým zbožným h l a ­
časy
Eliáš,
negen
wl áh u wšel i kéh o B ožj bo požehnánj
nebeskau
na zeuti p ři wo -
l áme ; ale my týmž svvým hlasem, g a ko onen, t aké
způsobjme ,
aby liorauej
pl amen
swaté
s nehe sestaupil , a srde« wšech
ř á d n ý m odbýwánj in swatých
lidj
hodi nek
horlivvosti
z a p á l i l ; my
wšecky ncbe-
štany a gegicli n e b e s k é d ar y s nebeských
stanú
na
naši zemi t a k m ě ř pŕesjdl ji ne, a my tauže pobožnostj
t a k é wšeoky swaté
t ým s meyšlenjm
z
s gegich swatými skutky a swaminulosti
do ppjtoinného
času
gakoby př e ne se me ;
my tedy pl uěnj m této swé po -
winnosti, p ok ud t o
na t en čas možná, a p okud na
nás z á le ž j,
toto
r á g p r om ěn j me ,
swau spanilostj
slzawé
kde
údolj
Bôb
a wšiekni
a blaženostj
s kého po kol enj
skut ečně
sestaupj ,
w
nebeštané se
s pol ečn os t p o z e m ­
a kde
s námi wT gisté dennj hodiny
w ut ěšený
B u b p ř e d e wšjiu
obcowati
někdy s newinným geště A d a m e m
bude , gako
pod wečernj čas
obcowal. — Nuže, neodchylugme se od t ét o b l a h o ­
dár né s polečnosti P á n ě ,
Ad a m w den
wýmluw
a
a nes kr ýwey me
se,
gako
spáchané winy, do banštj wšeligakých
t ě ž k o s t j ; al ebrž
w k t e r a u k o l i w hodinu
n ás Hospodi n p ř e d swau t wár k plněnj našj powinné služby z a w o l á , r e e me ž
sako
někdy
newinné
a
poslušné pachole S a m u e l : Eijhle, P a n e , tu flsem —
hotow a ochot en k
slyšenj
T w ýc h r o zkazu a darů
t ého gméua.
a k
tweho h l a s u , k přigeti
welebenj T w é h o s wa-
6. O s\vréceiij svvdtků w Ccské cjrkwi.
Od
W . R isífera,
kněze
nes mj rného
W yšehradského,
mi losrdenst wj
swého
poslal
Otec nebe ský swého g ed n or o ze né h o S y n a n a
swet, aby wzaw břjcby naše na se, smrtj
wykaupil.
Z n es mj rn é lásky k
n e od po r owa l se K r i s t u s Ježjš
t ent o
swau nás
p okol enj
l ids kému
w ruce hřjSnjků dáti
a nás swau krwj na k řj ži wykaupiti.
T o t o ut rpcnj
K r i s t o w o gest wždy t a noysladšj ú t echa
a neymoc-
negšj p oh n ut k a k nábožnosti p ra wé ho křesťana.
c jrkwi
gsau n ás l edo wn jc i
K r i s t o w i gebo
bratřj
W
a
sestry, gebo audowé gako ra to le st i k o ř e n e winnélio,
a magj djl na gebo lásce i wšj gelio sláwe a welebno-sti. Oni gsau synowé B ožj ( J a n 1 , 1 2 . ) a spoludědici
s K r i s t e m (ftjm. 8 , 7 . ) P l n é wraucj l ásky ku Kri-r
s t u , p lné
wdečnosti i r a d o s tn é
k ř e s í a u s k é ; a to se
wygádřuge
nadége
gest s rdc e
zwlášte modlitbau,
P ř j k l a d t oho nacházjine w djkůčinenj
sw. P a w l a k
Efcz. 1 , 3 — 7 . : P o ž e h n a n ý B ů h , a Otec P á n a našeho
Jcžjše K r i s t a , k t e r ý ž nás dar y swými duchownjmi a
nebes kými bohaté n a d a l ; gakož
wywolil nás
sk rz e
K r i s t a p ř e d ustanowenjm swCta, abychom byli swatj
a n ep os k wr n en j p ře d obličegein gelio w lásce. K t e ­
rýž n ře d zř j di l nás k zwolenj
za
syny s kr z e Ježjše
K r i s t a w neho, podlé ul oženj wúle
swé,
k chwále
sláwy milosti
swé • kt er a už
milost
nám
p r oká zal
skr z e milého syna swého, w němž mámo wykaupenj
s k rz e s mr t gelio,
n éh o
totiž odpuštěnj
mi losrdenst wj
gelio.
zp omj ná w den ncdělnj,
h ř jc hů
Do bř e
z nesinjr-
má
mo d lj cj , že
w den P á n ě ,
na s twořenj
swět a, též na wzkřjšenj P án ě,
a na s eslánj
swatého.
pra wd y, naše saino-
To
gsau
spasitedlné wjry.
z á kl ad owé
Prvvnj křesťané
Du c ha
tan wě rau
k ta-
kowé wraucnost i zbuzeni byli, že ten den k t ýdennj
slawnosti u s ta nov il i.
založená a s kr z e
T a t o s lawnost
os mnáct e
sku tek, genž wšecky
stol et j
zpo čá tk u hned
p r o w e d e n á gest
pochybnosti o wraucnost i c j r -
kwe swaté w posměch uwádj, a gest každau
neysladšj r o z k o š p ra wého k ře st an a.
nebes
a
země
nes kon čené
Ne zgcwi l
milosrdenstwj
s twoř enj swěta a s k r z e g e d n o r o z e n é h o
a Ducha sw atéh o,
ale
i
s kr z e
neděli
Pán
swé
při
S y n a swého
zwláště wywolené
swé, gimž on moci p o p řá l, we li ké wěci Božj činiti.
Upainatowánj
na ty dni,
w které,
kde se Ho spodi n zgewil w swatých
s rdce k ř e s t a n s k é nebes kau ra do stj
a
na t a mjsta,
swých, opogilo
tak,
že oni wše
péče a s taros ti wezdegšj zapomněl i, pr á ce dennj o d ­
ložili, wšj sjlu, wši mysl,
celé
k
w swatých
nebi
obráti li
a Bolia
s rdc e
i
duši
swau
gelio ctili
a
chwálili wšecky spol ečně a g ed no my sl ně , t. g. swátky
t a k é swětili. K tomu při šl o p ri káz anj Božj : P o m n i ,
abys den swátečnj swětil.
wod wšech swát ků
l ické cj rkwi
Tot
a slawnostj
gest základ
a p u-
w k ře s t a n s k é k a t o ­
neboliž w k rá lo ws tw j Božj m na zemi.
Odt ud t ak é snadno usauditi l z e g e s t , p r o č sl awnost i
ně kt er é v ů b e c v š a d y se držj, giné gen w n ě k t e r é m
králowstwj, i w někt er ém b i s k u p s t v j ; ba
n ě kt er é m meste a ř e ho li ,
v
b ra tr stwu
i gen
w
neb s p o le č­
nosti ; též pro č památ ka n ěk t e r é h o swatého
w g ed -
noni o k r š l k u slavvnegi dr ž án a
gest než
druhém.
W tom b o rl i wo s t k ř e s t a n s k á
pauze
novuge
pod s p r á v a u
\v
p r a v i d l a usta-
bi skupa a dle pozděgšjch u-
s tanowenj s v y š e t ř e n j m papežs kým v Bjině.
dinal
L a i n be r ti ni
pjše
v
S a n c to n m ,
že má biskup
ust anowi ti
neb z r u š i t i ; že
když
biskup
o své
knize
Kar-
<l(\ canonizalione
p r á v o s v á t e k za s vě ce n ý
ale nemůže chwáliti to,
uginč a bez v e d o m j
svátého
otce což t ak éh o činj.
T a k se v Cech ách v r a u c n o s t a nábožnost zgewovala,
když s v e t l o učenj
stkvelo a rozšiřovalo.
Kristova
v
nj se za-
S w ět i l a č e s k á cj rk e w s v á t ­
ky, k t e r é od c j r k v e í l j m s k é g ako z a s v ě c e n é
hned w p očá tku ale z v l á š t n j
p ro to
zvláště zasvěcené
a b r a t r s t v a s v é p at ro n y
cibiskup P r a ž s k ý
r. 1 3 4 4
pat rony
svátky
měla.
m jvala,
Aby
potvrzen,
v e svěcenj
i města
Arnošt, p rv n j
svátků
ar­
v sněmovnjm
ust anowenj s v é m o swěcenj s w át k ů t ak t o
a nař jd il .
byly;
si zwolila, a
us tanowi l
kostelové na­
šich kragin se srownáwal i, ustanowugemc, by v njže
psané dni genoin duchownj i s v ě t š t j
pracj se zdrželi.
od služebných
P ř e d n ě v hody Božj , t o t i ž : N a -
r o z e nj , o bř e z á n j , z ge v e n j , a z m r t v ý c h v s t á n j P á ně ,
též we dvvau
penj
a v
následugjcjch d n e c h ,
na nebe
swatodušnj neděli se d v ě m a
cjma dnima, a v Božj tělo.
Na
wstau-
nás ledug j-
s l a v n o s t nal ezcnj
a powýšenj sw. křj že a po v š e c k y neděle. N a čtwerau
s l a v n o s t blažené P a n n y M a r i e ; n ar ozen j, zwěst owánj ,
očistowánj a na nebewzetj. T é ž na den angelů, genž
se gmenuge swát ek
sw. Mi ch al a.
Na
swát ek
na-
r o z e nj sw. J a n a k ř t i t e l e . P a k na dni sw. apoštolů,
gako : Mat auše, F i l i p p a a J a k u b a ,
Petra
Jakuba v ě t š j h o , B artolom ěge, M atěge,
J udy, O n d ř e g e , T o m á š e , a
smrt i genom.
Též
na
Jana
dni
a
Pawla,
S i m on a
a
ewTa n g e i i s t y , den
swatýcli
mučedl nj ků :
Š t ě p á n a , W a w ř i n c e , W j t a a W á c l a w a gen
na den
u t r p e n j , W o gt ěc l m, a pěti b r a t r ů , t. g. B e n e d i k t a s
b r a t r y ; též wyznawačů : M a r t i n a , M ik ul áš e, a P r o k o ­
pa.
P a k M a ř j Magdalény, M ar k é t y , L udmi ly, umu-
čenj gen, a K a t e ř i n y ; t aké na slawnost v š e c h S w a tých.
—
Stogj
biskupu s v o b o d n o ,
svátky
pa tr on a
s v é h o k o s t e l a v e swém biskupstwj swětiti.
Magj i
swát ky p a t r o n a každého fa rnj ho k o s t e l a ,
k gehožto
uctiwoti zwláště p o s v ě c e n gest, též p am át k a p os wěcenj c h r ám u P á n ě
W'e
swém farnjin o k r šl k u swěceny
býti. T é ž dni swT. M a r k a a L u k á š e
ev ang el i st ů, čtyř
cj rkwe u č i t e l ů : Ř e h o ř e , Am b r o ž e , Au gu st i na
ronýma, kt er é ž swátky nařjdil
P a p e ž B oni fác
po
veškeré
a Je­
swětiti dobré pamět i
c j rk wi
s opakowánjin
antifon a d ewat erým čtenjm. N a tyto swátky
wol enj m biskupa w gclio biskupstwj neb
s po-
we farnjm
k os tel e p ro sebe swěcené, má mjti lid dowoleno, po
službách Božjch we fa rnj m
swé práce gjti.
W
sněmu
k o s te le
wykonaných do
čes ké
c j r k w e , k t er ýž
drž et i papež K l éi nen t Y I I I , r. 1 6 0 S- Z b y ň k o v i a r ­
cibiskupu p ra žs kému nařjdil, a Z b y n k o 1605 na den
sw. W á c l a w a , sw. Mi ch al a a s\v. J e r o n ým a w p ř j t omnosti J an a Š t ě p á n a F e r r a r i a , bi sknpa Y e r c e l l e n ského, v y s l a n c e pape žs kého a komi ssara, držely, ( v y ­
našlo sc k tomu sněmu wjce
o pat ů
bvly.
den
a kn ež j, ) též
Tu
swátky
nenacházj
se
než dw 6 ste p re l á t ů ,
zaswecené
vjce
ustanoveny
mezi za s vě ce ný mi ,
sw. W o g t e d i a , sw. B e n e d i k t a
s
br a tr y , sw.
L ud m i l y a sw. P r o k o p a .
P o čase den sw. W o g t e d i a ,
zaswecené
swát ky
byly.
Pioku
a t ak é sw. Josefa
1771,
kde weli ké
zmeny w české cjrkwi počjnaly, byly následugjcj z a ­
swecené swátky zrušeny, sw. Mat ěge, F i l i p p a a J a k u ba, J a k ub a d r u hé h o, B ar t o l o m e g e ,
Ond ře ge,
Tomáäc ,
Jana
Simona
cwangelisty,
W og ted ia, W j t a , Jana křtitele ,
sw.
lény, A n n y , sw. W a w ř i n c e , Mi chala,
a Judy,
sw.
Josefa,
M ař j M a g d a ­
M artina,
sw.
K a t e ř i n y — A u t e r c k weli konočnj a swatodušnj. Od
té doby žádná z m en a se nes tal a,
Arnoštové
a ostatnj gak
w
p o zna me nánj gsau, až dosawáde se swetj.
Z a s w e c e n é swátky, na k t e r é i duchownj i s v ě t ­
ský lid k at ol i ck ý
od pr á ce
odpočj wati a pobožné
skirtky k on at i má, uazýwagj se fe sta de preceplo, fesla
f o r i, swátky na ř jz e né .
N e b c j r ke w s v á t á
n a v š i , že h o r l i v o s t w s rdcjch
mno hý ch
zna me chladne,
při káz anj dala t a k t o : Z a s v ě c e n é s v á t k y budeš s v ě ­
tití. F esta fo ri p rot o sc gmenugj, že v e ř e g n ě s l a v ­
nost sc widj, když sc na t rzj ch, ulicjch a náiiičstjch
pl áce nekonagj.
Ne nj
ani
gedno ho
aby nábožnos t a v d ě č n o s t k ř e s t a n s k á
wati nemela
vjce
dne
do r o k a ,
si p ři pama to -
než gednu od B o h a p r o k á z an a u
milost. W ä i c k n i dni do r o k a gsau swScenj hodni , p r o ­
to má cj rko w čes ká každý
den
swát ek a slawj ge«;
tak, že služby Božj se konagj , m§e swaté gsau čt e­
ny,
w biskupských
a kol egi al nj eh
chr ámj ch P ánč,
též w řcholj eh se p j s n í , žalmy, hymn y ku poctiwosti
a chwálc
Božj
a swatých
kněz a j áh en i podjálien
zpjwagj,
každý
hodinky od
nábožný
<‘j r k w c
usta-
nowené se wraucně modlj, neb k t omn i swědomjuí
i cj rke wnj m zákonem zawázán gest.
p ři gdauc e do ch rámu k těm
A nábožnj lidé
pobožnost em modlitby
wykonáwagj a swé dcnnj p rá c e s anpl nau
a pilnostj wykonáwagj .
wěrnostj
P r o t o w kat ol ické
s p o le č­
nosti kaž dý den do r o k a poswěceu, a nazýwá se s wá ­
tek
kostelnj,
de o fficio } p ro t o
festům
že gen
w
kos tel e a od duchownjch se swětj, když oni od c j r ­
kwe
s p oř ádané
antifony,
čtenj
a na
t en
den
a rozgjmánj
ust anowené
čt au
modlitby řjkagj ; lid
obccnj
i doma prowozugc.
T y od cj rk we
zpjwagj a
ale swé p rá c e na poli,
ř á d a n é hodinky gsau t ro gj h o
s d c w at e r e m čtenj
nebo
žalmy,
u ložené a s p o­
způsobu.
1. Hodi nky
a antifonaini mezi žalmy ,
a ty
antifony se wSecky we swůg čas a na swém
ínjstě
opakugj .
2. Ho di nky s d ew at er ým čtenjm
t ifonami gako pře deš lé, geňže
dwakrát .
se antifony
a s ann c ř jk a gj
3. Hod in ky gen se trogjni Čtenjm, a
an­
tifony se t a k é gen g ednau celé řj kagj neb zpjwagj*
K o s t e l n j swátek, na k t e r ý gsau uložené ho di n­
ky prwn jho způsobu, má gfnéno festům d u p le x ; swá­
t ek, na
k t e r ý se ř j k a g j
má gméno festům sim p le x .
hodi nky
A
třotjlio
gestli
způsobu,
nenj čt enj
a
modlitba k wzýwánj zwláštnjlio swatého, tak se len
den giuenuge de fe n a neb de ca, rozumj se f e n a —
ueb D o m in i ca, w sobotu stogj w D i r c k t á ř i de eo, r o z uměg S abbato.
*1 > swatky,
at
zaswěcenj
nebo
gen kost el nj
gsau, na k t e r é hodinky prwnj ho způsobů ř j k a t i ul o­
ženy gsau a fe sta duplicia se
p ro t o nazývvagj, magj
í o z l i č n é stupni; 5 g sa u fe sta duplicia prim ae cla ssis ,
secundae classis, n ě k t e r é cum octavn, n ěk t e r é sine o c.
ta m , giné gsau duplicia m a jo r a , giné gen pauze
du­
plicia. W f t j m e se to určj, aby wCdel každý, gak ge
má slawili. \ V hodi nk ách docela žá dného r o z dj lu nenj,
at gest du plex prim ae neb secundae classis nebo gen
paulie duplex festům .
Cum octava zna me ná,
že ž a l­
my a. antiíony wšecky nebo a l e sp oň modl it ba z toho
s wál ku ]io wSech
osm dnj
se ř jká.
swaté wjce okrasy buď w k o s t e l e ,
Gen
neb
nebo na odčwu těch, genž služby
Božj
nacházj neb nacházeli má.
nrěenj
A
to
při
na
mši
ol táři ,
konaffj , se
t akowé ho
o z do be nj a wyzuamenánj kostelnjlio s wát kn djlem na
wůli a usmyšlenj biskupa z á l e ž j , au chtěl, aby swát e k ten s wetšj, onen s mcušj slawnostj
d ržen b y l ; djlem
11a
horl iwos ti lidu o b e c n é h o ,
žádá s wetšj slávvau k os tel nj swát ek
11a tom to
záležj,
a ozdobau
gestli
wetšj
že
s we ti t i; djlem
neb nienšj
ostatky
k t e r é h o swatého t el a se vv biskupstwj neho w samém
kostele nacházegj. W z n e š e n o s t a důstognost památ ky
se při tom nikdy nezapomene. S w á t k y hodů Božjch
Maric
P anny
a přednjeli
apoštolů,
i
mučedlujku.
1' otom, gak pjše snem P r a ž s k ý , pat ron ů wlastnjho injC a s u p i s p r o k at n l.
ilucli. X ! \ r. 3 .
O
sta, a poswreonj chr ámu
P á n u , genž
hnáni, ale w skut ku p o s v ě c e n i
swetj po 8 duj.
De n
neb znamenitý“ os tat ek
po že ­
g s a u , swát kowé
swatého,
se
negen
gehož t el o
se
swaté
vv t í n á m e nacházj, swetj
se ř j k a n j m h odi nek prwnj ho způsobu, negeu p a m á t ­
k a s m r t i , nýbrž i geho přeneSenj.
s n e m : Kdyby
ale
od
Pokračnge
d á v n a , neb
pro
dále
nOgaký slib
obecnj lid weSkeren we fa rn jm o k r š l k u
na
swálek
n ě k t e r é h o s wat ého od pr á ce služebné a we swátky zaswecené za powezené se zd ržel , at se hodinky kouagj
na ten den
dle
prwnjho
způsobu.
Kdyby
s t ar od á wn a neb ze slibu a z horl iwost i
č á st ka lidu
obecného
s wát ek
ale od
gen nega ká
n ěk t e r é h o
swatého
d r ž e l , at se držj hodinky a služby Božj dle d ruhého
způsobu, fiat ojjiciu m sem idúplex. Z tCch a t akowých
p řj či n se naz ýv ag j s wát kowé zaswecenj i pauze k o ­
stel nj duplex m ajus, d u p lex etc. festům .
Cecil o wé za zwláštnj p at ro ny
Sw. C r hu a sw. S t r a c h o t u ,
magj
W jta,
a ge
ctj :
W áclaw a, Lud­
milu, W o g t ě c h a , P r o k o p a , K o s m a a Dami úna, N o r ­
b er ta , S i gmu nda , 5 b r a t r ů : B en ed i kt a, Mat ege , Jana,
I s á k a , Cl ir is ti na;
Josefa, R ad i m a , a J an a
Nep oi nu-
okého. Co k tomu Čecha k ře sťan a p ři we dl o, ty swaté
za pat rony sobe zwoliti, kd o c jrke wnj hodinky ř jk á,
ob š jr ne
genž
dosti
se
B oř iwog e a
K r i s t o wn
d ov j .
geho
C rha a
Strachota
čeleď na M o r a we o učenj
pouči li a ge p o k ř t i l i ,
tehdy
Čes kého nár odu. Sw. W j t a za p at r o n a
sw. W á c l a w
dostaw
byli,
rameno
geho
ku
apoštolowé
svolili,
že
poctivosti
geho chrám P a n e wystaw&l, genž po Čase
bi skup­
ským byli
S w.
N o r b e r t gsa za kl ad at el
inorístratského gako
ho wě ctíin byl.
Snaži l
drali é ostatky
Dosáhl
řádu
j m ;.-
na
Stra-
otce od synu- swých
otce
se
opat
Que st enberg,
swatého wre swém k l á š t e ř e mel.
swé žádosti
a
i\
1626
tělo
to
swaté
Cech na S t r a b o w prinCSeno b y l o ; na žádos t
né
řehole
aby
premonstrátské
sw.
Norbert
do
n ábož­
od
Arci­
biskupa p r a ž s k é h o wyhlášen byl za p a t r o n a č es kéh o.
T j m způsobem se stalo, že sw. Siginud
če s ké ho
wyhlášen
gcho swaté
byl;
neb
z Burgundu
p at rona si ho zwolil,
cjsař K a r e l
pťiwezl
dle
za p a t r on a
IV. tělo
do P r a h y , a
p řj k la du
krále
za
w e š ke r é
králowstwj sw» S i gmun da ctilo. Sw» K o s m a s
a Da -
miátt, mu čedl nj ci z wýchodnjch k r a j i n , od Cechů za
pat rony z wole ni byli. Což se t ak t o dál o, gak k r o ­
n i k á ř i dle L e g e n d y w y p r a w u g j : Mi lada
čili
Mláda
k n ěž n a do l i j m a putowawši, aby s otcem swatým
záloženj biskupstwj p ra ž s k é h o j e d n a l a .
síi do wlasti swé, knjžeti W á c l a w u
giž w l i j m e
spatřila,
o
N a wř át i wš i
ochot né
sláwu,
wyprawowala. Gs au c oba ná-
liožnj a swatj, nad tjm, co nábožného bylo, neywětšj
zaljbenj měli.
jio
P r o t o wyprawowala , že t ře tj h o
swém p ř j c h o d u
do
í l jm a
welikau
poetiwost P á n u B oh u činiti widěla
ni uče dl nj k ů ,
sw.
Kos my
a
a
Ti
bywše l é k a ř i l ids ká tela i h o wá d ka h oj i li ,
duše obráti wše
ge
přiwcdli.
K r i s t a Jcžjše
den
Pro
památ ka smrti
na
wj ru
ge^iah se
s lawnau
w k os tel e dwau
Daini ána.
od lidj záplaty bráti nechtěli , a
dne
a žádné
množstwj
K ri s to wu
někdy
ku
pohanu
spasenj
umučeni
hýli,
a
dála.
Opět
t ře t j h o
9*
ten
dne
byla
angela,
obětj
gscm
w
tu
t oho
a
Pánu
kostele swatcbo Mi chal a arch
Bohu
uči něno bylo.
dne
k
To
mnoho
msj
poctivosti
slyše
ř k a : Deyž to milý P á n
svátých]
a angelům
knjže
Wáclaw
Bůh , aby
a
gého
zaplakal
inůg den
t ak é
mezi těmi s v á t ý m i počten byl, a v tomto k n j ž e c t v j
abv
t ak
hogné služby
Pánu
Bohu
k p o ct i vo s ti
s v á t ý m geho činěny byly, g ak o
v Bj mě .
h ned k áz a l k os tel mezi
a Wyšehradem
vysoké
skál e ( nynj
Prahau
slovanský
vrch
a
A od ä cd
na
n eb ' E i &a u s i
od k l á š t e r a s v . B e n e d i k t a n a z v á n ) k p o c t i v o s t i B o ­
hu v e g mé nu s v á t ý c h K o s m y a D a m i á n a
I tu p řj kl ad en i
knjŽetc lid
obecný
u c t i v o s t s v . K o s m u a Dami ánu
po st av il i.
povzbuzen
gsa
p r o k a z o v a l a ge za
pat rony z v o l i l .
Kázal
k nj že
Wáclaw
i dru hý
kostel
stawěti
pod P e t ř j n e m prot i P o h o ř e l c i v e gménu s v . Michala
A r c ha ng el a ,
a tjui i u c t i v o s t
k angelům
České zemi r o z š j ř i l , ačkoli u c t i v o s t
Páně
v
k Archangeln
Michalu v ů b e c se činila. Neb z počátku kře sťanst vy
giž
veliká
uctivost
se angelům
dávala
a kostely
s t a v ě l y ; cjsař K o n s t a n t i n v K o n s t a n t i n o p o l i a ginde
kost el y v e gménu t oho ar c ha nge la p o s t a v i t ! kázal , a
po čase až do 15 kaplj a ch rá mů
M ich al a cj sař ským nadánjm
gen v
pod gménem svv.
K o n st an t in o po l i
bylo.*) (d u Cange deserip. C o m tp .)
4-) E t h e l r e d k r á l anglick ý w z á k o n u r. 1014 wydanéin o swScenj
sw átk n
sw a té k o M ic h ala t o t o n a ř j d i l :
urCitého s t á ř j do še l, m á s e p ř e d sw. M ich alem
Každý k řesť an ,
tři dn i
genž
p ř i c h leb ě a
Svv. K l e m e n t , papež, ¡rest. ncypr waěgš j, pod geliož ginénem vv Cechách kaple stawěny byly.
pi jči nau bylo, že s\v. Crha, gak P ě š i n a
«1 n pjše, p ři gda do Cech k
nowě
Toho
z C e ch or o -
p ok řt ěn é mu
k nj -
žeti B oř iwog owi , s scbau t ěl o sw. K l e m e n t a p ři wezl ,
akde déle s tjm sw. T ě l e m se p ozdr žel , tu že na pa*,
ntáIk u ka pl e wystawěna
ndánj
slawn éh o
byla.
s pisowatele
To
w
mělo
býti
Litomyšli
die
na ho ře
Ol iwet ské, kde pozděgi kl á š t e r pr é mo n st rá t sk ý stál ;
w Hradci k r á l ow é , w S a c k é ,
w Hr a dc i n ad W H a -
wau ned al eko P r a h y a na W y š c h r a d ě .
Ž e na těch
m jste cli kapl e sw. K l é m e n t a byly, wěc gistá,
práwě
od B o ři w og e
wystawěny
byly,
ani
že by
l egendy
zpr áwu ncdáwagj , k rom o dwau, w Hr a dc i něgakém,
a na W y š e h r a d ě . T u t prwnj služby Božj konány byly.
Na W y š e h r a d ě sw. W á c l a w p o k ř t ě n b yl ,
a ducho-
wenst wa mnoho c howáno.
od swat.
Klementa
p owo lal
Z Wyšehradu
B o ř i wo g gistý počet
kněžj
ku
wo dě po stit!, a gen syrowých ko řjnkít p o ž j w a t i ; m á t é ž k a ž d í bos ku
z p o w ě d i a do k o s t e la g j t i . K a ž d ý k n ě z m á
po tri dDi bos se swým i
o sa d u jk y p ro cess j m j t i : každý tolik po k rm u
z a o p a t ř i t ! p o w in e n g e s t ,
coby na tři dni p o třeb o w a! ; p o z o r af ale d á , by nic m asitého n e b s
tu kem při tom n eby lo, ať o de w šeho chudým se posk y tn e . K a ž d ý s l n ž e b n j k
m á b ýti wsj p r á c e n a ty t ř i dni zb aw e n , aby
tjm lép e
tu
slavvnost
ko n ati m ohl, nebo g en t o l i k p r á c e se mu d o w olu ge, co k wlastnj p o ­
t ř e b ě sla u ži.
T ito
sw átkem sw. Mic hala,
tři
dni
g s a n : p o n d ě l e k , .a ú t e r e k a s t ř e d a p ř e d
N e p o s t i l - l i by se n á l e ž i t ě kdo s luž eb n ý : o d ­
n es e to n a swých zád ec h bitjm ; p ř e fiin il- lih y giný g sa p o t ř e b n ý :
dá
po k u tu SO S o l s ; d o p u s t j - l i se toho k d o z k r á l o v s k ý c h : d á 130 šilinků,
a ty p e n j z e p ř i g d a u chudým. ( B u t í l e r w p opsáni sw átlui).
z a w ě š e n a u z d a n á r u ž iw o ste in , a tak wjra v.' h l išta
/.máliati mohla,
Tak
a bázefí Božj
byla
se
5 58
('brámu, k t er ýž
K ř j ž e , B.
wystawCti k áz a l
Marie
ku
poctivvosti sw,
P ann y, a J anu k řt i tel i
na panšti
sw. I w a n a r. 90 9 . — B e w ě t duchownjch, 't, g. dwa
podjáhny, dwa j áhny, a pCt kněžj šlo od
ment a ku sw. G i ř j na
h r a dě P r a ž s k é m
sw.
r,
Kle­
913
—
do Bol esl awi , 4 n a wůli W r a t i s l a w a r. 9 1 5 . A sw,
W á e l a w wystawiw chrám
sw. W j t a ,
z WySchradu
kněze, aby t u B o h a ctili a cbwálili, p ř i něm usadil.
Z W y š e h r a d u sc stalo, rozesl án] mužů apoš tol ských
po wlasti české.
S w.
Giřj
muč.edlnjk z wýchodnjcb
C echá ch giž r. 9 1 2 chr ámem
uctěn
k ra »i n, w
byl,
p ro t o
že
W r a t i s l a w k n j že , gsa vv R e ž n ě , ku p o c t i v o s t i swat.
Gi řj tu zna me ni tý kostel a u c t i v o s t spatřil.
ž e ns k ém u
biskupstwj
Č es k á
K Ne­
zem při wt ěl ena b y l a ;
nelze pochybovat! , že W r a t i s l a w biskupu í l e z e n s k é nsu v d ě k t]m p ř i j j t i mjnil.
K u sw. J anu
měli
uctivost
k ř t i t el i
Č e c h o v e hned
we l i k a u ; přjčiny
a ) že j i ž wňbcc w cj rkwi
u
zpoč át ku
toho z a j i s t é b y l y :
wcliké
uctiwosti
j a k o před ch ůd ce K r i s t a Ježjše. b j N a
w Moravě
před
sw. J ane m
k ř t i te le m
k řt ě n ,
tedy t en den gak B o ř i v o j o v i , t ak v š e ­
byl
byl B o ř i w o g
úsvitě
by!
mu k ře st ans twu v Cechách pamětný,
c ) P o d skalan
u sw. J an a K ř t i t e l e , kde s v á t ý Jwan
wot dokonal , od B o ř i v o j e
kostel postawen byl.
ku
po­
bydlel
poctivosti
a ži-
sw. Jana
P o z d ě j i k lá št er be ne dikt ins ký
založený u ř eh ol nj ků toho ř á d u
u wcliké
byl, tak že inužowé horl iwě taužjej
duchownj, za dobré nzuáwagjce
po
wážnosti
dokon al os ti
na paušt za něgaký
f-íis so odebr at i a tělesným žádostem
zawěsiti, ku swat. J a n u
pod
Skálu
uzdu přj sněgi
se
ubjrali i z
ginýeh k l áš t er ů s p owol enj m swého opata, d ) U c t i wost
ku s\v.
J anu zagisté
welmi wzbuzeua a r o z -
š j ř e n a byla tjm, že knj že J a r o m j r
a pozděgi
gelio Ol dři ch ochr anau sw. J an a k ř t i te le
pcčenstwj žiwota wytrženi a při žiwobytj
byli.
Jaromjr
gsa
n ebez-
zaehowáni
wyzwán od W r š o w c ů na
když do hust ých lesů při šel , byl od nich
k st romu p ři w á z á n
z
bratr
a mučen;
šjpy po
low,
p ř e p ad en ,
zdálj
do t er če na něho střjleli. S t ř i z k a kněž na
gako
\ve snách
od sw, J a n a k ř ti t el e wnuknut j dostala, aby lid wěrný za knjžetein poslala, že zle se mu děge.
tak, gak ze sna procitla.
siužebnjci k n j ž e t e ,
gak
W
Učini la
čas geště našli wěrnj
nelidsky
s njm
Wršowštj
u ak lá da gj , u d e ř i l i na ně, r o z eh n al i , a k nj ž e t e
patřili.
W y p r a w o w a l J a r o m j r , že
wida
se
zao­
w ne-
bezpečenstwj a uemage žádné pomoci lidské, k B o h u
a k sw, J an u swé útočiště wzal, a když
Wršowco-
wé šjpy na něg st řjleli, že widěl sw. J a n a k řt i t e l e ,
an před njm stogj ,
a
wšecky
šípy W r š o w c ů w na
swůg plášt béře, t ak že žá dná r á n a gegich gemu uš k o d it i nemohla.
T a k Ol dři ch
cjsiaře
wage se
swénui
Gindřicha
ukrutné
gsa náwodciu
do těžkého
smrti,
Wys woboženj.
Poláků
wězenj wsazen,
nevvěděl žádné
Počal
proši ti o pomoc, a sw.
a lstj
J an a
od
obá-
pomoci
k
welmi
snažně Bo h a
k ř ti t el e
za přjinluwu,
aby gako b ra t r gelio J a r o m j r wyswobozen a při ži
wotě z a c h o w á a byl.
Mimo uadánj wyswobozen byl,
do Cech přišel tia Dř e w i č , hrad pánuBe-rkuw, tí poznawše knj žet e swého
bozenj
g e h o , sehráli
a slyšewše
lid
podi wné wysvvo-
wá léčný
ku
Praze,
kde
P o l á c i zle hospodařil i, při trhl i, P o l á k y zahnali, a tak
Ol dři cha
k otci
Boleslavvowi
a Jaromjru
h ra tr owi
přiwedli. G e s t se co diwiti, když Čes ký lid w 0 1 0 dowánj
swat.
Jana křtitele
př jt el e
Božj ho ctil ?
Ch r á m o wé P á a e
se
důvvtřowal a t oho
pod ginénem
swat. A p o l i n á ř e
prwnj za loženi byli od Bo ři wo g e, syna t ř e t j h o W r a tishiwa p rwn j ho
k r á le Čes kého ,
na p odek owán j, že
z wtizenj wyswohozen a při žiwobytj zachowán šťast­
ní* z M edi ol án u až na S a c k a u
Což se t ak to d á l o : B o ř i w og
do Cech se dostal.
byl
př iči nénjm b ra t r a
swého W l a d i s l a w a r . 1 1 1 0 od Gi nd ři ch a V., cjsaře
Bj ins kého, ke d woru p owol án a mimo nadánj do wftzeuj nwržen, až do
M e di o l á nu , kamž cj sař wogen-
sky táhl, p ři w ed cn a do sedmi l et w o ko wá ch držen.
P ř i t áhna
opCt cj sař
B o ř i woge k smrti.
r.
1117
do
W lach
B o ř i w o g dowědčw se
odsaudil
o
swém
ort el i, a nař jz enj dostaw, aby se k smrt i při pra wi l,
wra ucu é modlitbe sc odewzdal.
wil sc
we
snách k nj žel i
sw.
Poslednj
A p o l i n á ř , tázagc
ho , gestliby p ř á l z wCzcnj i od
hyti ?
smrti
se
wyswobozeu
Na čež od powědél knjže, že žádá wyswohozen
hýli, a wraucnč pros il , aby p ot upnau smrtj
n a to z
noc zge-
wGzenj
se štastnC dostal.
wywázna
do
Cech
až na
W l a d i s l a w uslyšew
nezašel;
S ac ka u
o ne na dá lé m
a zázračném přj ch od u b r a t r a swého do Cech, a hnut
"sa saužonjm, kt er é ž hr a lr
s kr z e
tolik
let
« vstál,
¡¡oslaupil mu k n j ž e d w j České.
Na
památ ku swého
uyswobozenj v y s t a v ě l B o ři wo g kapli
ku p o ct i vo s ti
sw. A p ol i n á ře , gako s v é h o ochr ance , w
d rnh au n ed al eko W y š e h r a d u
nowéin městě Praž skem,
Saeké; a
na W ě t r o w ě ,
Karel
IV.
137 3 na W ě t r o w ě kostelu swat.
nynj na
w listu
roku
A p ol i ná ře
daném
0 S ac k é m prawj , že od předku gelio na z á zr a k z a ­
loženi a wystawěni byli.
Na
ten
způsob
uctivost
k sw. A po l i n ář i w cjvkwi č e s k é se roz moh la .
P o č á t e k p r o e e s s j , kt er é ž
z k ů r u chrámu P á n ě
sw. W j t a na h radě Pražském do kapl e sw. W á c l a wa denně r á n o se v ed e, a při
něm se zpj wá
f o n a : l s t i šunt sa n c ii; w čas weli konočnj :
anti-
O andele
justiy gest od k r á l e Českého W l a d i s l a v a učiněn.
čemuž geg pohnulo vi děnj , gež gednoho času
flu widěl sw. W o g t ě e h a ,
1 ostátnj
sw.
patronové
au z hrobu swého
šli
zpjwagjce
h l i šunt sa n c ii , do kaple k hrobu
swat.
K
měl.
vstal,
antifonu :
Wáclawa.
U s t a n o v i l , aby každodenně kněž i a s p r á v c i tau cc stau gako
sw.
patronové
šli
a antifonu
zpjwali;
což se až do sa va d zaehowáwá.
Mnohý kostelnj s v á t e k
v í l j ms k ém
jiozname-
minj scm idu plcx gest v Cechách du p lex , p rot o že v
chr ámě Páně sw. W j t a neb
i ginde
stwj P r až s k é m buď celé tělo swat ého
w arci bi sku puebo
z n a me ­
nitý djl ostatků se nacházj. K d o chce ostatky S v a ­
tých a gegich historii znáti, at č t e : Phosphorus sé p ii,
form is seu S an cta e m etropolilanae D iv í V ili E cc. P r u rjemis m ajeslas et gloria T o m á š e Pěšiny z Cccho rod u
:rn
— 524.
Ahy z p ohaus twa Český
národ
ku
křesťanské
wj ře při wé den byl, a pohanských způsobů zanech al ,
knj žc W á c l a w i toho wclini prospěšného p r o s t ř e dk u
užil, že cos pod obn ého
wždy w k ř e s ta n st wu
př e d
o či po st awi l . Měl i Ceši bůžka gméneni S w i a n t q - W i d a \
aby t omu uctiwost wzdáwati přestali, k os t e l ku por
ctiwosti sw. W j t a wystawěl, žiwot geho
gini ustanowil, a t a k čest
rozSjřil.
Na
Petřjuě
a sláwu
w lomu
za p řj kl ad
prawél iq
s wat é
gakési
chowali pobanštj Cechowé, že i k řc si an št j
vvjce než ob.yčegně
W á c l a w k os t el
Boha
ohně
počjnali
k obětjm se tu nacházeli .
wystawěti
kázal
ku
Sw.
poctiwosti sw.
W a w ř j n c e , genž na roš ti pečen byl, a o heň pohan sk ý
udusiti, aby ob&t či něna byla tomu
raděgi,
jno.fi a sjlu dáwá swýrn wěrným, že i oheň
kt erýž
i wodu
i gi ná muka snadno snesau, ale od něho, a od toho,
genž na swět přišel, K r i s t a Ježjše, se odlaučiťi nedagj.
Aby den sw. Josefa pěstauna K r i s t o w a zaswěccn
a sw. J o s e f za p at r o n a pokoge i králowstwj českého,
wywol en by l, stalo se na žádost cj sař e F e r d i n a n d a
JÍL
na sněmu w P r a z e r. 165,4. dne 13. dubna,
Samé
snách l
Ze
z g e w e n j , s,amý
slunce
zázrak,
wyckázegjej
a
k tomu
paprš.lkowé
we
wšady
stegnj, we wýehodnjch i západnj eb kraginách, za ča.su,
starého, i no.wého zákona.
K d e paprš.lkowé wjry w;
gednolio p ra w éb o B o h a swjtiti počali, stegně
kowali.
Oswjtili mysl lidská«., pozdwihJi,
aučin-
až i
žá­
dosti čl owě k a wzh.ůru; a čl owěk gs a w těle n a zemi
duchem mezi nebeštany
bydlel.
Hertoch,
Ahrahai u,
J ákob, Isaiáž a wšicluii p ro r o c i , Zacl iari áš, Alžběta,
Josef, M a r i a P a n n a , apoStolowé, sw. Há ta , sw. D o ­
rot a, sw. M a r t i n bi skup, K on s t a n t i n cj sař gsau p ř j klady a dukazowé tplio, g ak o sw. W á c l a w , sw. W o g t ě c h ,
B oř iwog , W l a d i s l a w
a ginj
w Cechách
Wěrnj audowc těla, gehožto h l awa
nábožnj a
gest K r i s t u s J e -
žjš, že čisté a newinué duSe horl iwau wj rau sesi lené,
nad t ě l e sn os t a wše ponijgegjcj se wznášegjcj s n eheštany aužegi s page ni gsau, A to zwlástě we snách
se vvygewugc. —
Ž<e tělo,
prot i
duchu b o g u g e ; že
tělo zbugněné ducha sobě poidinaftuge, a geg w t e m ­
ném žaláři a w ok owách držj * to wěc wfibee zná,mu.
Ž e i duch silný,
taužjcj
na t ěle p ře k á ž k u
wědjuo w p r u p o w ě d i :
¡.fest.
duch
ho rl i wě
má;
tot dosti p at rně po,-
D u c h ivoh.it), niv léto nemocno
Cl owěk deunj pracj, aí duchovvnj
unawen
tedy
prá wě
na
Qdpoěinutj
se oddá.
i geho ž á d o s t i ; duch ale
nynj
zpr oš tě n
po nebeském
qdpornjků
neb t ěl esná,
Tělo
odpočjwá,
neodpočjwá;
swých,
nýbrž
těl es nýc h
žádostj , dle sjly a 1 j host i tjm wýše sc w z n á š j , čjiu
čistšj geho po božském, a neb es kém
žádosti
a tan­
ze nj gsau. G a k o když se bělmo s z řjt edlni ce s t r h n e ,
teprvy oko gasně vvidj, t ak duch wraucj zbaweu gsa
gako t ěl esnost i na okamže nj , welikc,
widj.
nebeské
wěci
T o widěnj také geg oswjtj, geg posiluj , že
čl owě k t akowé wěci nad
sjlu lidskau a nep oc h op i ­
t el né wywede , což moci Božj gen při psat i lze gest,
a cj rk e w swatá z á zr aky
ge nazýwá.
Hi s to ri e
znameni té pří kl ady wykazuge, že duchownjch
geuž
posty,
zdr želiwostj
a přj sným žiwotem
nám
mužu,
tělo
d u cli u p o d m a n i l i ,
prawdy s w a t é , prawdy
nad rozum l idský wzneš ené, p oz na l
mil, a do budauenosti nahlédl.
nebeské,
a swčtu o z n á ­
Izaiáš
prawil : E y
panna počne a p orodj syna, a nažive ym éno geho E m m a ­
nuel.
K d e t ěl esnost panuge, tu o t ak čistém widč-
11 j, tu o zgewenj ž á dn á zmj nk a býti ncmuž, tu
v e k ncscliopný.
člo­
A p rot o beda pokol euj lomu, kde
i wjra p ře s tá wá , že by takovvébo zgewenj dueli l i d ­
sk ý s chopen byl, a že t a k o w á zgewenj se lidem d á l a ;
t a n ew čr a
důkaz gest,
že
to p ok ol enj
bl uboko w
t el esnost i se naoházj a k zhowadilosti se bljžj. Což
i l et opi s owé dosti p a t i n e oswedčugj.
T o t o gen m a ­
ličko k wyswetlonj buď, gak možné gest, aby člowek
zgewenj z nebe injti mohl.
t ř e ba t ako wé ho w ý k l a d u ; on
n e m o ž n é h o ; on wj,
K ř e s t a n kat ol ický nemá
wCřj,
že Bfib od
způsobem se z g e w o w a l ;
on
že u B o b a
počátku
weí’j ,
že
nie
rozličným
telo
milostj
Božj očištčné gest s t án ek D u c b a swat él io ;
on weŕj
obcowánj swatýcb, a p r o t o žádný n ewyt ře
ze s rdc e
gebo wj tu,
že se
Bů h
lidu swéinu werncinu
ké wčci čiiij.
swatým
swým
a
zgewuge, a skrze
s kr z e ne,
ne
vveli-
C hw alozpévľ na blalioslaw enau Patinu M arii,
D le L a v a t r a : P r i m a V i r g i n i í m p r u e c t a r a .
Od
Josefa
H o lá sk a ,
f a r á ř e w B l a n s k u , B r n ě n s k é diécesj.
P a n n o ! g'jžto nenjť rovvné,
P ŕ e dn e gš j , Bolia milowné ;
Okusiwši newyslowné
Horkosti, p ř e d e neysladšj !
Tvs swatá, n e p or u š e n á ,
P a n n o wěrná, wywolená ;
Ga ko c e i!r wywýšená
¡Na Li banu r o zk o šn ém.
Po k l o n b ož sk ýc h n e ch c eš mjti,
Sotwa nám chceš povvoliti
W r a u c n ě tebe, P a n n o , ctjii,
liety n ey hodně gš j Ty !
Gož k do konal š lechet ného,
Což k d o miliige d o b r é h o ,
W nebi což bydlj swatého,
W tě gest, swatých swětice!
T o b ě bu di ž čest. a c h w á l a ! —
Kýžby k t obě láska stálá
W srdcjcli wš e cb ně ch lidj plála,
Pa nn o n e yl ask awě gš j!
Gliei’ubjhň wůko! T e b e
Zástup plesá ; wšecko nebéj
Bla/.enégšjni cjljc. sebe,
Swau T ě zowe Králownau,
Bolia’s w lamí svvénl chowalaj
G eg co syna pěstowala,
Ge b ó děwkau ge n se zwala,
P a n n o neydůstogněgšj !
Bo he m tak obdarti wané
A lak B oh u p ř e d e p o d d a n é
Pěgj sláwu nebešťané,
P a n n o pl ná milosti !
Welikáť w twém ulrpenj*
Welikáť i w o s l a w e n j ;
O b é wyřknaut mo žn á nenj,
O p a nn en sk á Lilie.
K ý ž iné mysli n e u ha s n é
Ziwot twúg eo swéllo gasné,
We da uc j m n e cesty spasné
K tvvogj dokonalosti !
O z n a m o w a t e l .
A) L I T E R A T U R A ,
í. S tá lá P a m á tk a p re D ě t i , které u-elvlmu ¡Sti'áloat
O ltárnu poprw e prifjali. P o ¡jedněm katolickém F a ­
r á r o m z N em eckého prelozená. Í V T ru jh re 1 8 3 9 .
N ákladem F elix ů W u ch teru . sir. 2 8 . M o to kn.
P ř js lo w j 4 , 2 0 .
O tomt o kratinkém a glVdrném spisu bych Se áni
nezmjnil, kdv b y m ne zwlášlnj okol nos t k t omu ncwybjdla. Ležel f p rá wě na stole, an m sloivák z T r n a v s k é
stolice, g m é n c m tušjm, ,,Michael P e t y k o , " se střižným
zbožjm se mi byl nabjzel.
Wyprawowal o swýoh c e ­
stách w Rusii, p r o še d gi od Archangcl a až ku poinezj
Čirkyskému, od Asl r achanu až k Haliči, a zpotnjnal d o ­
by, an Moskwa w oběť swobody západnj Ew ro p y byla
hořela.
Stana se dtiwěrněgšpn, prawil mezi gihým ž
„ W e r u Pane, wy mále m o c pjsma a k e ď d o b r e cjiáin,
lake něco z Trnavvy.“ Ano, prawil gsem, a abych wás
p r e s w ř d č i i , že wašemu gazyku r oz umj m, p ře č tu wám
naschwal g e dc n list. Uciniw lo znamenal gsem, že po«
slauchal zagislé s nemenšj p o b ož no st j , než svvého doínócjlio farára poslaucháwá* Po čtenj prawil se mi bV ti
katoljkem, a že swých modl it eb nikdy neomeškáwá, w y
ňaw h n e d zaobalené w šatu modlilebnj knjžky. Nadál gsem
se o p ě t slowácké nářečj w nich nalezťfauti, než byly
gsau pauze české, na sw. Ho ře k a up ené . W ě dě l gsem
owšem, že Slowané uherštj p js e mn éh o gazykfl s námi
užjwali, a co se wýznawačů konfessj Au gs bur gs ké tyká,
ne pochybowal gsem, že se to děge do d n e s i o katoIjcjch bylo ale m é zdánj giné. An gsem tak swého podiwenj netagil, dj mi Pe tyko : „ O my wůbec české k ni­
hy k u p u g e m e i rádi čteme ; naši tiskaři nakupugj gich
a u nás ge p r odá wa gj ; ne b ge ř e č naše stegná s českau, a gen toho ř ' nikdy newys lo wj me ."— MělťPelyko w
skutku také mezi mn ohými modlitbičkami ge n gedi nau
dwauljstkowau w Slowanském gazyku tištěnau.
Celi
giž tomu tak, že se každý sprostý Slowák w Uhrjoh do
čten] a r oz u mě nj Češtiny z n á ; tedy se má čeština k
Sl owákům as gako spisownj Nemčina k Baworům nelio
R a k uš a nů m , ge n o b e c n é mluwy užjwagjcjm.
Našemu
lidu č es ké mu by ¿r ozuměnj Slowáekélio nářečj gislě
neinenšj těžkosti zawalowalo, gako Sasům a P r u š a n ů m
s r oz umě nj nářečj Hakauského a Í5aworského : w spi­
sownj ale němč in ě si r ozuměgj wšickni, a gakkoliw \v
domá cn o st i Rakušan a Bawor o d swého nářečj nepauštj,
setrwánj swého kmenownj ho r á zu tak ustálugjce, p ř e d e
na knize r ádi ten swůg zwláštnj kmenownj ráz stjragj,
aniž n a pa d á S w e y c a r u , R a ku š a nu nebo Swábu swůg
gednotliwv d i a l e k t — k r o m sbjr ek n á r o d n j c h pjsnj n e b o
powjdek, k dňstognosti spisownj ř eči pozdwihnauti. A
molil by, wěru, m no h ý z těeh k m e n ů co do p r o s t ř e d k u
či mohowilosti swé, co do po č tu swých s a u r o d á k ů a
geniálnjch spisowatelů na c h r á m ě wlastnj kmenownj
l iteratury tak z dá r ně neli zdárněgi stawěti, gako Nizo­
zemci o swém pňl tř etj m milionu obywatelstwa. Než p r o
rvehlegšj, bezpečněgš j a slawněgšj zrůst literatury při
powšechné saučastnosti ani ne zp omj ná gednotliwee na
chat r nau oběť, k t e r au byl obeeenštwu přinesl. Za to
ale magj Němci c hr á m literatury swé tak slawný , tolik
swětla rozšjřugjcj a pewnoslj swau wěčnosti zdorugjej, a
Rakušan ge w n ě m tak d om o we m gako Sas, aniž můž e
Bawor Sweycara 7. n ěh o wyháněti.
Sláwa geho patřj
wšem ; swětlo geho p ad á na wšecky kmeny. Magj geden
toliko c h r á m ; ale gc to djlo obrowské.
Gsmeli my Češi se Slowáky uherskými, gako p o ­
chybnosti nenj, ge dn á krew, g e d en nár od , g e d n o h o s y n a
s p o l eč né matky Sláwy —• d ě t i ; p r o č b ys me také na
g e d n o m c h r á m u s polečné literatury stawěti neměli ?
Wjcli n ám to sláwy přinese, když cizincům na dwě b u d ­
ky mjsto gednoho slawněgšjho stawenj o k á že me ? Neplatj i lady, ať na bágku p ř i p o me n u, g e dn o lwjče za
m n o h o koťat?
Negsine dost r oz tr há ni swými obyty,
swau wěrau, a p o n ě k u d i wládau ? Nedr obj nás r o z ­
manitost dialektů? Netjsnj záwist gen na naše wykořeňěnj smeyšlegjcj lidu n ep ok re wn j ho a p ř e d e tak těsně
s námi s ausedugj cjho ? Mámeliž lehkomyslně i tu wazbu spol ečné spisownj ř eči p o tr h al i , k t e r au gsau nás
naši dob ij otcowé zas n ěc o taužegi spogiti se snažili, a
z kt er é by časem swým n e oceni tel né blaho wyplynauti
mohlo ? Ci gsme na p o č e t Lak hogni, a b yc hom roztržerij takowého bez bolesti i bez s tr achu snesli niobii?
Nenj talvowá m ezi námi spisowatcliiw geniálnost a p l o d ­
nost, takowá m ezi o b e c n ý m lidem našjm z á m o ž n o st a
mezi šleehtau a wládykami slowanskými tolik M ecén ň ,
že d u ch em a zlatém dow ážjm e, č e h o se na p o č e t lidu
n edostáwá ?
Geslli ale nic toh o, p r o č a nač má se ta gediná
wazba trliati? P r o č té trošky o le g e na dvva kahátiky
delili, která sotwy na g e d e n stačj, genž by nám gasněgi i déle swjlil, než b le d é tutlánj tam těch o b a u ? „ A b ý ,
p r ý , se ráz k m e n o w n jh o nářečj n e s e tř e h " — ■ Setřela
neb sljrá spisownj Němčina Rakušanůw, Sasňw n e b o
Prušanůw dialekty? N i k o liw ! T e d y ani z d e o to stra­
chy negsau, leč směšné. —
„ P r o č má zrowna Čcšlina spisownj ře čj býti a naše,
p r ý , Slowáčtina gj ustaupiti, která i zwučněgšj i w
úchylk á ch lo g ičn ě g šj g e s t ; nemůželiž sfegným práwem
Slowáčtina mjsto Češtiny tau spisownj wazbau bý ti ? 'f —
Ale naši se — p o k u d wjm — ptali , která Slowáčtina
uherská by tau wazbau byli měla, an, prý, h ned le w
každé stolici giná gest, a na to se p otu d n c o d p o w ě d ě l o .
A byla b y to welmi p o tře b n á o d p o w ě d . — P r o č ale
Čeština zrowna swětěgšj k tomu p rá w o má, mysljm p r o ­
to, že gj naši i waši giž přes 200 let k té wazbě užjwali ; že w nj giž n ě c o zdj na h lu b o k ý ch základech /ř
společnému chrámu oswěty společným úsiljm wyhna4
n ý ch máme ; že stawenj tak p r o s t p r n č u m ě ře n o gest,
že nás w š e ck y p og jm á , a Češi i Slow áci — gak Petyko
d o s w ě d č u g e — se vv něm giž z d o m á c n ě li ; že ge našeho
w e š k e ré h o a n e d ě le n é h o úsilj třeba, ač clicem eli p ř e d
swětem i p ř e d B o h em obstáli a zaslauženému p oh rd án j
cizinců ugjti — a b y c h o m na tom stawenj b ez o d p o č i nntj pracowali.
Takte gsm e se, ovvšem ne cele wlastn j
winau, o p o z d i l i ! Gestliže pak při wšem tom , aě Čeština
giž weliké množstwj stawiwa (techn ick ých wýznamů) k
rychlegšj slawbě opatřila, přjzniw ých o k oln ostj a ce lé h o
sioletj třeba b u d e , a b y c h o m sausedslw o gen d ostihli;
c o ž b y se stalo, geslli b y c h o m Češlinau wšem nám srozumilelnau p o h r d š e w Slowáetině s bauránjm wyhnaných
giž zd j, s kopánjm n o w ý ch základů a s ugednáwánjrn
now ý ch z á sob stawiwa objrali se měli ? Kolik úsilj b y lo
by třeba, než b y če sk ý lid w Slow áčtidě z d o m á c n ě l, by ť
b y c h o m mu s e b e z řeielněgi wvgádřowali, že ,,Kruhu
mládenca, óepicu a dušu,“ za lo gičněgšj tor my d rželi
má, než sw ého „k rá le , m lá d e n ce, swau če p ic i a duši !“
Č a s o p is p r o
k a t. tti*cil. X I V . 3 .
^
'
Kolik p oh o ršliw ý ch swad b y při našj neswprné, swárli\vé a neustupné krwi o ty. zbrusu novvé p očá tk y p o wstalo, o n ěž by se celá wýstawnost rozkotali mohla,’ a
které gsine w Češtině giž, n e y w jce šťastně u l o ž i l i ! Nepamátno-li , gak gsm e se p r o m izerné y na smrtelné
hněwy a b o g e tak vvydali, ž e ť Alexandra třeba bylo, aby
zamhauřeným o k e m ten n ow ý uzel rozťal ?
T o gsem myslil, k d y ž p o cti wý Petyko o d e š e d , o
w e s m ě šn é známosti Cešliny spisow né mezi swými kra*
gany mne byl u b e zp e čil, a to mi na du ch u laké nynj,
an o tom spjsku zpráwu p od áw ám .
C h ow á ť w s o b ě
m n o h o spasitelných nauk sloh em s r d e č n ý m wypraw owaných, kteréž se mládeži škole o d r o s lé dost zhusta opakowati n em oh a u, gako : „Napomenuti k Bázni B ožeg ;
Nap. k silneg W jri, Náděge a L á s k i; Nap. Ic pořád­
nému D r iát.un naproti rodičom , Poručníkom i druhím
L ndom ; Nap. proti Luhaním a JVšetečnosti ; Nap. h
Celadinom a U čňom ; Nap. proti Obchodu z nemrawníoni
Tow ariši; Nap. ke každodenneg Modlitbě, k usilownémn
Nawštiweňú službe Božeg a k častěgšhnu Prigimanú
sw. Swátostj.“
Na p ľ j klacl slohu uwedu ze str. 14.
K d iž uil Děla milci Staio sebe si wm olilo , usihig sa
každí Cas, i každá P říležitost na to obrátit, bi si, čo
potrebné gest, a na požutím osožné bit možó, grutdowňe sa podučilo. Cti a wáž sebe Pánow tw ích , aneb
P ředloženích ; bud. gim poslušné wšeckom, co od teba
žádat m ozú ; chraň sa od Protimluweňa, a od neznesite dine ho I/epšowedeňá.u atd. N e bo na str. 9. ,, Ne p r ítnagte od cudzého Člowelea žádné D a r y ; obzwláštnč
kdiž tru fá te, že žádni dobrí Ohled p ri tem nemá, a
ni.št wám daruicati powinnen n en j ; aneb kdiž M éno g e ho w dobrém Ch/re nestogí. — Dar i mnohokráte M ládež
oslepugu, sposobugú welku Laskaw ost, a Spolahnutí,
které lehkowerícú a newinnú M lá d ež do Nesčasta wodí ,
— nebo kdo luhko werí, lahko bíwá oklamaní.“
Tak dů w ěrn ě rozpráw j neznámý spisowatel i p ř e ­
kladatel we spjsku tom naskrz, u w ád ěge m n o h o mjst z
pjsma sw. ku p otw rzenj. G e d n o se nesrownáwám s p.
spisowatelem něm., k d yž na str. 22. mládeži nedělnj a
swátečnj kra lorinv jic na p r o s to zrazuge, ač hned wvkládá, že p o d tjm slowem tance a musiky celau n o c Irwagjcj ro zu m j. Nenjť g ed in é h o pastýře d u ch o w n jh o , aby
new ěd ěl, gak zhaubně tanečnj muziky na mrawy mladé
osady p ů so b j, aby tiuljž i nežádal od k lidu toh oto p o -
hoŕšeňj. Ále c o naplat ?
Karban S m n o h é h o gfiiéna
hry p ň s o b j rowrič takowé š k o d y , neli zhaubněgi.
A
w šeCky tanCe d o c e la Z ap o w jd a ti w yw ede srtad geště trií*
chliwěgšj následky, ač to s k o r o n e m o ž n o ;
P řirozen ost
lidská trp j giž ria tibec'tíau a dědiěríail zkázu, i s c w j č e
k zlénhu n ež k d o b r é m u ít achyJu ge, a pokautkôwánj
wšeliké gest Z té strany rtebezpečděgšj než w eŕeg n é
tance; P r o to ž b y c h mládeži tance
d o c e la hezrazowal;
ale gi toliko k strjdníému požjw ánj té kratochwjre na­
p om en u l, p ř e d k l á d a g e gj truchliwé z nestŕjdm ých tancu
následky p r o tělo i p r o duši barwau žiwau áv olegi u p ř jinné lásky w z d ě la ň a ii.— C o p; sp. pri o d ů w o d n ě n j této
swé rady na str* 23* .pŕáwj i *,Nmostáwagú (totiž) w Č loiveltu nugunc w tégto Príležitosti hříšné Ž ád osti, které
geho k zltm Účinkom nuysíhicgši priwudzagú, a čo
wšečlto se potagcmne tehdi nekoná?
Ilitňba gest leii
m e n o w a t — to n erád w tom spjsku p r o m lá d ež spatŕugi, saudě, že giž hanba gest na to naráželi.
O braz­
n ost m ládeže g e ŕv c b le chytagjcjm traudem, a ráda by
sama přesw ěd čila s e, c o to býti může, g e n ž se tak p o lagem ně koná. —
A ä tedy spjsek ten Za welmi p ro sp ě šn ý ano Za spasitelnau rn k o w ě t p r o m ládež při wystaupenj Ze školy
uznáwám — až na p o sle d n j p ráw ě dotknuté mjsto, gest
m n ě ljto, že h o na řo zd á rk ý p r o če sk é školy schwáliti
nemoha*
Nešťastná úsm ěšnost našeho č e s k é h o lidu b y
fo rm y S low á cké b ez úsm ěšků ějsti nem ohla, kudyž by
m nohá swatá wýstřaha g e n k zheuetěhj přišla* neřku,
že b y se iiiysl našeho lidu, g ežto Slowáčtina u nás gen
wzděíaněgšjm C e ch ů m přjstOpná gest, d o ro z u m u téhož
spjsku ge n s těžkeín n e b o d o c e la netvprawila.- An to
wšak s Ceštiuau u Slowáků g in á k , ňiusjm litowati, že
česk y wzdělán nenj, an b y se tak Celému ro d u byl stal
přjstupňým.
Punk ritcj gest na mnoha mjstech ch y b n á ;
p a p jr i zewhitrnost \V sm ěru k giným z Uherská k nám
putugjcim lewněgšjm
s p is ů m , dosti slu šn é; če rn id lo
tvýborné*
2.
Kniha
Frant. Sláma.
ručnj
u nawštěivowánj a taopatřowálij ne­
mocných od J . Kern&rtti faráře Lideckého, a doktorstuj j)jsma swatého kandidáta. l t P raze. 1841. V
IV . Spinkfi, arcibisk. knihtisk. Sítr. 3 L L za 4 8 kř. siř.
Gedrtá
z
p ře d n ích
a
rreýdůležitěgsjch
'
10*
pOwinnoštj
pastýře dušj gest tak ře č e n é zaopätrowánj n e m o c n ý c h .
D n ch o w n j pastýř má k a žd é h o času a we wšeeh pi'jpadn o stech s-pasenj dušj lidských h orliw ě wyhledáwati : neyhorliwěgi ale má s o b ě počjnati, k d y ž ged n a z d rah ých
o w e č e k g e h o lcžj w c h o r o b ě , a snad se giž k tinawým
smrti branám přibližuge. T elidá ž láskau r o z n jc e n ý služe b n jk cjrkvve rád a o c h o t n ě p osp jch a ti má d o toh o
mjsta pláče a nářku, k d ež to se o d Krista Pána s w ére n á
mu d uše s ijmto swětem laučj. R ád a o c h o t n e , prawj.m,
má tam p osp jch ati, aby n e m o c n é m u a snad giž smrti
bljzkému o d e w ř e l p ok la d y milosrdenslw j B o ž j h o , wlil
ú těch u a důwěru w z k o rm a u ce n é s r d c e g e h o , a ulehčil
mu p osle d n j zápas geh o .
Nenj ale dosti na tom, by
toliko g ed n a u n e m o c n é h o nawštjwil. C hce-li pastýř dušj
pow inn osti swé úplně dosti učiniti, má častěgi o w e č k u
ehorau nawštěvvowati, gi slowem B o ž jm k r m i t i, k trpěliwosti napomjnati, těšiti a wyučow ati, w ň b e e k té weliké h od in e, na njžto štěstj i neštěstj w ěčn é ležj, náležitě
gi připrawowati. W ě r n ý a d o b r ý pastýř p r o h lé d á téz k
zwláštnjm k a ž d é h o n e m o c n é h o p o tř e b á m , a p r o t o ž nepřestáwá nikoli na tom , by toliko wykonal w šecko , c o ž
A ge n d a přjčinau udělowánj swátostj u m jra g je jch p ř e d pisuge ; n ýbrž p o wykonánj cjrk e w n jch o b ř a d ů p o u č u ge, napom jná a těšj geště, gak každý toh o p o t ř e b e n
gest, m odlj se s n e m o c n ý m , a pakli n em o cn ý toh o s c h o ­
p en gest, g e m u i n á b o žn é knihy k čtenj a rozgjm ánj
předkládá.
P ň sob enj k n ě žsk éh o auřadu gest w každé-m
o h le d u na tieywýš b la h oč in n é : b la h o d ě g n o s t g e h o ale
se při sm rtedln ém lůžku w n eygasněgšjm swětle ukazug e. Z d e n cyp atrn ěgi p r o k a z u g e , že d o b r ý a w ěrn ý
k n ěz Páně p raw ým gest angelem , p ra w ým p o sle m B o ­
žjm. W e le b n ý pan K e r n e r n e p o c h y b n e důležitost wěci
léto měl p řed očim a, když n a d ře čen a u knihu p o č a l spisowati. Š lech etn ý úmysl swůg šťastně též k mjslu přiw e d l ; neb p o d a l nám zdárné d jlo, _gehož my, p astýřowé d u ch ow n j, na winiei Páně p r a c u g jc j, welice gsme byli
p o tře b n í. W elik ý p ok lad' spasitedlných wecj k nawštěwowánj a zaopatřowánj n e m o c n ý c h p řip a d a g jcjch zde
nalezáme, a zwláště mladšj bratřj naši naleznau zde
bohatau látku, g a k o w é žto w ž á d n ém , ani vv tom n e y o b šjr něgsjm nawedenj k uměnj pastýřskému nagjti nelze. By
se o tom k aždý sám m o h l přesw ědčiti, n e b u d e o d mjsta,
obsahu knihy dotknauti. W ú w od u mluwj pan autor o p o ­
v in n o s te c h d u ch o w n jh o pastýře k n e m o cn ý m , a zde na-
wrhuge, c o d uehow nj při nawštěwowánj u zaopalřow ánj nem o c n ý c h p o z o r o w a ti má. P o lo m dělj knihu na tré částek.
W prwnj částce u w ozu g e cjrkcw nj oh ra d y . Dru h á částka
zawjrá w s o b ě r oz ličn á naučenj a napom enutj. Částku
tuto z d o b j vyeliká rozmanitost.
Naučen] a napom enutj
k člo w ě k u , genž p o p rod la u ž én j w ez d eg šjh o žiwota ne*
m jrn ě taužj, K g i n o c h , genž nad tjm se rmautj, že
vr gaře mladosti swé umřjti má.
K ch u d é m u o t c i , g e n ž
se nad svvými djlkami rmautj, že ge w n e d o s p ě lé m w ěku w nauzi a p o tř e b á c h opustili niusj. K člow ěk u, g en ž
náhlým neštěstjm wělšj částku svvého gm ěnj ztratil , a
nad tjm se prjliš rm autě w těžká u n e m o c upadl.
K
člo w ě k u , genž trápě se nad tjm, že m n o h o proliw cn stwj, křivvdy a pron á sled ow á n j o d sw ých nepřátel utr­
pěl, d o n e m o c i upadl. K č l o w ě k u , g en ž p r o n e m o c
dlauho trwagjcj na loži se tráp j. K člow ěk u , g en ž w
n e m o c i netrpěliwý a newrlý g e s t , tak že swé o b slu h o wately týrá. K člo w ě k u , genž b olestné ra n h o g ičsk é o p c r a c j p o d r o b ili se má. K člo w ě k u , g en ž těžký auraz nn
sw ém těle utrpěl, K č low ěk u , g e n ž s o b ě žiw ot wzjti
chtěl.
K ženě , g en ž tě žce ku p o r o d u p r a cu g e .
K
člo w ě k u , g e n ž stěžuge s o b ě , že h o zlá myšlenj a p o k u ­
se nj n ap a da g jce, p ron á sle d u g j g e h o .
K člow ěk u, genž
smrti se b o g j . K člow ěku, k te ré h o ž sw ěd om j hněte a
n e p o k o g j , že m n o h o a t ě i c e hřešil.
K člo w ě k u , g e n ž
posledtij p o řá d n o st, n eb o li wygádřen j swé p o sle d n j \vůle učinili odkládá. T o ť zagisté weliká p řed m ětů r o z m a ­
n i t o s t ; nic m éně p o h ř e š u g e m e zde p ř e d e n ě c o , c o ž b y ­
ch o m rádi byli nalezli.
M nohý kněz musj také swátostmi posluhowati těm, nad kterýmiž p rá w o swětské
ortel smrti wyřklo.
P r á c e tato gest w šech oslatnjch
auřadu k n ě ž sk é h o neysmutněgšj a neytěžšj.
O té ale
tak p řetěžk é powinnosti kněžské se zd e ani zmjnky nečinj.
O w šem měl pan spisowatel ,, ga k ož i titul knihy
uawrhuge, n e m o c n é toliko p ř e d očim a, a ne od sau zence, A wšak kniha mluwj o zaopatřowánj,.
T oh o poiřeb u gj ale wsiekni, g en ž w n e b ezp ečenstw j smrti gsau,
nechaJ: giž g e n e m o c aneb ortéíl w ru c e smrti wydáwá.
Naučenj tedy něgaké a napomenutj k člow ě k u k smrti
o d sa u zen ém u m o h lo b e z překážky též zde býti p o l o ­
ženo.
Neb nemáli o této w ěci gednati kniha p ř j t o m ná, kteráž zagisté wsj m ožn a u zásobau gest o p a t ř e ­
na , kde m ed le wecj p o d o b n ý c h hledati m ám e ? —
Částka třel) o b sa h u g e rozgjm á nj a m od litb y. Z d a b ére
welebnv pan spisowatel íéž zřetel na přjsto g jcj přjbuz?
né a přátele, C o ž ow šem wšech elnval gest li o d n o . Neb
k něz při zaopatřowánj n e m o c n ý c h zwláště také o to
p é č i mjti má, by w/dělan i, napraweni a po tě šen i bvli
ivšickni p řjtom n j. Než zdá se mi, že ta krásná slowa,
kteráž pan autor mluwj k přátelům, ku pozůstalé wdo?
wě, k sirotkům ald, neměla stáli w částce léto, kteráž
rozgjm ánj a m od litby přednášeli má ; n ý b rž že spjše
„Zthvčselc“ měl ge w s o b ě zawjrati, s kterým kniha celá
se k o n čj, a k d e žto pan autor p o lo ž il p ěk né kázanj :
gak to h o welice p o tře b j, aby se n e m o cn j časně zaopa?
tri ti dali, a n ěkteré w ě c i .g i n é .
Z p ř e d lo ž e n é h o obsahu
p r ů w o d n o ť gest, že kniha tato se netoliko p r o du chow n j
Jiodj, n é b r ž že i n e m o c n ý m , a zwláště těm , kteřjž dlaur
Jiau c h o r o b a u ztrudněni g s a u , m ů ž e býti s welikým
p r o s p ě c h e m podáwána. Ku p osauzenj ge d n otliw ý ch řečj,
naučenj, nappmenuij, m odliteb a rozgjm á nj n em oh u p r o
o b m e z e n o s t mjsta p řik ročili, P rawjm toliko, že w šecko
welmi s r d e č n ě a řečj pistau populárn j gest w y g á d řen o,
a že wšacjy a na každém mjstě proswitá ta wraiiej lá­
ska, kterauž r o z ž ž e t o má býti s r d c e pastýřow o k o w e č ’kám Kristowým, a kteráž i s r d c e pana spisowatele při
spjsow ánj rozn ěcow ala,
J. V, Jii sjli.
3.
IVýstraha od pitj páleného , kterauž
poučenjch
dal w
o swalém postnjm čase 1 8 4 0 milé osndč
Popowickě cjrkewnj Icněz •/. IVotýpka.
1841.
dewjli
U IVáclawa Špinky, knjzecjho
11' P raze
arcibiskup-
xkěliQ knihtiskaře, wel. 1 2 , sir. 1 0 0 , za Id kr. siř.
Stawj-li se b e z základu, stawenj nepotrwá dlaulio :
prwnjm bauřliwým wětrem, a n e b o silněgšjm otřesenjm
se sesype, stawj-li se tam, kde základy p o d m o k a g j ; sta­
wenj ro w n ě ž weliké stálosti mjti n e m ů ž e ; celé-li pak
stawenj ginák důkladně zřjzen o gest, má-li ale při tom
chatrnau stře ch u , tak že wšudy zatéká: k d o wvpowj
šk o d u , kterauž tjm celé stawenj trpj. A n e b o c o ž by
p r o s p ě lo rolnjku, k d y b y s e b e lé p e swau roli wzděláwal,
mrwil a čistým sem en em zasjwaj, newyplenj-li prwé pýr.
Sjm ě b u d e sic wzcházeti, b u d e r ů s t i , ale spolu wzrostlým p ý rem na m n o z e u d u še n o b u d e ,
Tak též marné
gest w šecko wzděláwánj p q l e , neudělagj-li se hrazdy,
kterýmiž b y šk o d n á w o d a odtékali m ohla.
Zahradhjk
d o b ř e sice činj, k d y ž má starost o p ě k n é štěpy, w šeckv
strom ky w p raw ý čas okopáwá, p ro s c h lé wětwe p r o ř e záwá, a td .: ale wšecka p r á c e g e h o gest marná, nehledjli spolu, aby zahradu čistil o d š k o d n é h o hmyzu.
Křesťanský w y ch o w a lel p o d o b á se m ou d ré m u staw i l e l i ; nestawj m raw njh o stawenj b ez pe w n é h o d o g m a ­
tického základu, aniž zakládá stawenj sw ého na pauze
lidských d o m n ě n k á c h ; p o d o b á se m au d rém u h o s p o d á ­
ři, kterýž má o to starost, aby ani dům ani p o le gaké
š k o d y t r p ě l y ; p o d o b á se m a u d r ém u zahradnjku, kterýž
předew.šjm o to p e č u g e , aby zahradu swau o d hmyzu
očistil.
l*akowáto d u chow n j zhauba , která už wšecka s e b e
liorliwěgšj p r á c e pastýře d u c h o w n jh o w niw ec uwedena
býwá, gest b e z e wšj p o c h y b n o s t i za našich časůw „p itj
kořalky,“ zwlášť tam, kdež se gj n em jrn ě užjwá. ¡Ne­
třeba o tom šjřiti slow, g ak zle p ů so b j kořalka na člo wěka sa m é h o, kterýž gi p ig e , a z w l á s ť u r o d ič ů w na
g e g ich děti.
Ž e d osp ělý člow ěk pitjm kořalky na zdrawj s o b ě
škodj , žádný r o z u m n ý p o ch y b ow a ti n e b u d e ; že ale
djtky r o d ič ů w k o řa lc e o d d a n ý c h i tenkrát, k d y b y samy
téh ož g e d u nepily, i tělesně i d u c h o w n ě n edužiwé gsau,
o tom gsem nabyl sám postačitelné zkušenosti.
Takowéto děti gsau gaksi od u té, b le d é , a a b y ch tak řek l
sy row é . T ělesn á m d l o b a a ospalost r o w n ě ž zle p ů so b j
na g eg ich ducha. U takowých dětj nenj žádné paměti,
ž á d n é h o z d ra w éh o r o z u m u , žádné učeliwosti ; a giž
pauhý p o h le d takow ého djtěte a n e g áp n ost w ř e č i p o stačitelným gsau důkazem , že takowé n e b o ž á tk o p o lo mrtwé gest. Běda našemu p o k o le n j, gestliže se pitj k o ­
řalky geště w jc ro zšjřj, a wšak i b ěd a gem u , zůstaneli
požjw ánj t é h o ž . n á p o g e w lidu w lé m jře, gakž nynj
w idjm e, geště padesáte let. A p r o t o ž swatau gest p o winnostj d u ch o w n jm pastýřům wálčiti p roti témuž zhaubn ém u náwvku.
Sám se k tomu přiznáwám, že welmi
smutná to w ě c , že na u gm u g in éh o spasitelného wyučowánj o pitj kořálky kázáno býti m á ; wšak c o plátno
kázali o gaké koliwěk, s e b e spasitelněgšj w ěci, an pitjm
kořalky u weliké částky lidu o p ě t wše w niw ec uwedeno býwá?
Chystám se sám, aspoň w g e d n o m kázanj wýstrabu
dáti lidu o d pitj téhož p ra w é h o g e d u : a p r o t o ž tjm
snáze
uznáwám welikau zásluhu páně spisowatelowu,
kterýž s o b ě uložil, w dewa'teru re oj d u c h o w n jc h .wyslřj?
hati lid o d pitj kořalky, a slawně tuto nesnadnau úlohu
wvkonal.
Gsau to g e n o m
reci
k r á t k é , b e z w ý s lo w n é h o ro z d ě le n j, a wšak g á d rn é, důkladné, a — ačkoli
p. spisowatel za přjčin a u téhož n jz k é h o p řed m étu neyw jc e g e d n o d u e h é h o slohu šetřiti m u s e l , —- wšech n e ­
slušných wygádřenj p rá zd n é, a p r o t o ž křesťanského ka­
zatele d ů stogn é, a při tom při w š e m , p o k u d wěe d o w o l o w a l a , řeč n ick ý m i okrasami p ř io z d o b e n é , Ž e pan
spisowatel m n o h o ze swatých Pjsena a cjrkewnjc.h O t ců w ke swé prá ci wážiti n e m o h l , samo se b a u se rozumj, an ani swaté Pjsm q, ani cjrkew nj učitelow é p řjm o
o k o řa lce n e g e d n a g j , gesto byla tenkrát lidů* zhola
n e p o w ě d o m a ; nic ale m é n ě wšak užito gest wšeho, c o ž
se w těchto gfnák newywážitelných p r a m e n e c h k d o t č e ­
né w ěci obrátili m ů ž e . T jm wjc se zakládá p. spisow a­
tel na úsudek lékařský a na očitau z k u š e n o s t , kteráž
gest postačitelným d ů k a z e m , gak se newčasné užjwánj
k ořalky protiwj swaté wůli Páně.
Neb o če m w jm e ze
zkušenosti, že tělesném u zdrawj š k o d n é gest, že ukrac u g e žiwot, že člow ěka zawádj k giným hřjchům , o tom
wyznati m usjm e, že hřjšné gest w s o b ě samo, b y ť se i
o tom we swatém Pjsmě žádné nečinilo zmjnky,
W prwnj řeči g e d n á p. spisowatel o nalezenj, o
prwnjm užjwánj, a o rozšjřen j k o řa lk y , a o g eg jm
zhaubném účinku w ů b e c. W dru hé řeči g e d n á , že w
giných kraginách zwláštnj g e d n o ty se spogily, aby m ezi
kragany swými b o g o w a l y p roti zwyku, p á le n é h o n á p o g e
u ž jw a t i; čjm ž k následowánj p o w z b u z u g e , W třetj řeči
g e d n á ; že nestřjdm é netoliko, n é b r ž i střjdm é požjw ánj
k o řalk y zdrawj tělesnému škodj a tjm wěku u kracuge.
W e čtwrté a páté ř e č i d o w o z u g e , že pitj kořalky zawá­
dj člow ěka k s e d m e r u hlawnjch h řjch ů .. W šesté ře či
ukazuge, gak pitjm kořalky hyne manželská láska, sw ornost, wychow ánj djtek, a celé d o m á c j hospodářstwj. W
s e d m é ře či ukazuge, w gak newykupitelné otroetwj k o ­
řalka k a žd é h o p o g jm á , k d o ž gj p ř iw y k n u l; že gj č lo w ě k
welmi lehko přiwyká, když gj ale g ed n a u přiwyknul a
k m n oh ý m h řjchům byl zaweden, že p r o swůg nešťast­
ný náwyk welmi n esn adn o se o d h o d l á na cestu p o l e p ­
šeni, že n eg e d n á ani p o d lé wůle B o žj, ani tak s k o r o
p o d l é swé wlastnj wůle, n é b r ž toliko p od lé wůle hřjchu,
k tsrý ž c e íe h o č low ěk a pitjm kořalky opanowal. W osm é
reči o b š jr n ě p o w z b u z u g e , aby se každý pitj kořalky
odřekl. A w' dewáté zawazu.ge k a žd é h o , aby d aném u
slibu dostál,
P ře d n e sen y gsau tyto řeči na n e d e le poalrij, na d en
zwěstowánj Panny M a r ie , na weliký pálek a na d e n
wzkŕjsenj Páně, Práwě ale u lé přjležitosli ukázal p.
spisowate], gak w ý b orn ý m gest řečnjkeni, an se u wolen j textu o d p ře d e p s a n ý c h p e rik op neuchýlil, a p ř e d c e
o b r a n é h o texlu k- w ěci swé welmi n e n u cen ě a přiro z et
ně použil.
U p. p o u č e n j p álé na n ed ěli dru žebnau ,
te x t: Tedy J ežjš , když poznal, žehy měli přigjti, aby
geg chytili a učinili králem, ulekl opět na horu sám
gediný.u (Jan 6, lí>.) Použilj téh ož te x tu : L id chtěl
tjm dekowati Pánu za ono zázračné nasycenj.
Nynj
dále uwádj, gak se gindy B o b u d ě k ow á w a lo za g e h o
p ož eh n án j, nynj pak že se d ě k u g e ožjránjm se kořalkau.
W jm ť, že wšickni weleb. p p . bratřj na winici Páně
p. spisowaleli děkowati bu d au, gim ž se d o tč e n á kniha
d o ruky dostane, n e g e n o m ti, kteřjž gj k stegném u aumyslu p ou ž ig j, n é b r ž i ti, gim ž o té w ě ci kázati netře­
ba, an u w idj, že w ru kau mistrného kazatele žádná
wěc nenj tak suchá ani n e zp ůsobn á , aby se o nj s užitkein a spolu krásně mluwiti n ed a lo.
Gakkoli tato kázanj chwátv h o d n a g s a u , p ř e d c e ť
neb y l pan spisowalel o g e d n é w ěci náležitě zprawen.
Na str, 24. připisuge škadný tíčinek kořalky — gak se
po p u lá rn ě w y g á d řil: „tak řečené p ij sni“ ( G r i in s p a n ).
Owšeni gest m ě d ě n á rez prawý g e d j ale té tak lehko
w k o řa lce nenj.
Gecl koralkow ý gest wlastně ljh (sp i­
ritus), k teré h ož člo w ě k stráwili nem ůže. O n se wnijsj
mezi krew, ale s krwj se nikdý n e s p o g j, a nižádným z p ů ­
so b e m se n ep ro m ěn j w podstatu lidského těla. N e o d egd e-li nestráwený z těla, welmi ^le p ů s o b j na zdrawj
g e h o , zwlášť an zalw rzowánjm p o k r m ů žaludek k wětšjmu naináhárij nutj, a p ráw ě tjm h o oslab u g e, č e h o ž
následek b ýw á nezážiwnost. Ž e ale skutečně lih neza­
žitý w těle zůstáwá, důkazem gest, že když se k ořalečn jkům žilau pustilo, že w o d n j částky ustalé krwe zapálili
se daly, a tak h o ř e ly g ak o sama kořalka. A ž e k ořa l­
ka zažjwánj p o k r m ů překážj, dosti p a trn o gest, an w
silné k o řa lce , a n e b o lj.hu k ořa lk ow ém m ěk k é wěci twrdnau a p ř e d p o ľ uše ojm se na dlauhé časy zachoWáwagj.
Ten omyl ale nepřipisugi pánu spisowaleli , — n e b o ť
nenj to naše w ěc, zanášeli se zkauškami lékárnickými)
— n é b r ž b u ď pramenu, z k teré h o ž w ěd o m osti swé nažil
a n e b o rádci, kterýž g e g ch y b n ě zprawjl. T s u t o maličkostj se ale vvěei d o b r é ' nic jieugjmá.
ľru nt, Havoráneh4 . Chrislhalho lis ehe Liturgik, zunächst zur Ausübung für
P fa rrer und Kapläne
des
IVeltpriesterstandes in der
abendländischen K irche, mit Berücksichtigung der
in
den österreichischen Staaten, dem Königreiche Böhmen
und
der leitmerüzer
D iöcese
insbesondere übef
die
hathol. Liturgie bestehenden Verordnungen- Von A n t.
Hnogeh, emeritirten P rofessor der Pastora! am tlieol.
Instil, zu Leitmeritz, nunmehrigen Dechante in Mělnili.
D ritter Tlieil.
Prag LS3S — 3 9 .
schöfl. Bachdruckerei bei
IV .
In
der fürsterzbi-
Spinka, gr. S. Bogen
6 5 . Pränumerationspreis 4 ß. C . M .
Prwnj a druhý djl té h ož welik éh o djla w p řjtom n ém
časopisu r. 1836 sw. II. str, 339— 344 o d z e m ře lé h o , o tento
č a so p is welmi zaslaužilého, nynj b olestně p o h ře š e n é h o
weleb. p . faráře Vine. Zahradnjka, a r. 1837. sw. IV.
str. 643. o d njže p sa n ého w eleb n é m u d uchow enstwu ohlášen, a gak dlužno, welmi přjzniw ě p osau zen, schwálen a duchow enstwu p o r u č e n byl.
Gak se zwěčniMý,
welewáženv p» f- Zaliradnjk o 1. d j l u , a njže psaný o
II. djlu prolil ásil, tentýž chwalný ú su dek platj též o 11!.
djlu, kterýž gedná o liturgii, kteréž užjwá swatá k a to ­
lická Cjrkew při u dělow án j swátostj,
Auplnau rece n sj
od k lá d á m až p o wygitj c e l é h o djla, aby saustawa nebyla
roztržena, aby m n oh á w ěc nem usela se opakowati, a p ř e ­
h led c e lé h o djla aby k a žd ém u tjm gasněgšj byl.
Zde
g e n o m tolik djin, že w ele u če n ý p. spisowatel w šecko,
c o ž k wěci náležj, zcela wywážil, mistrně sestawil, a tak
p řjg e m n ý m z p ů s o b e m p o d a l, že čtauejm u n etolik o zdra\vé naučenj, n é b r ž i utěšenau zábawu p osk y tu g e. Omne
tulit punctum, qui miscuit utile dulci. Třetj djl gelio
liturgie, kterýž p rw n ěg šjch m n o h e m ob šjrn ěgšj gest, a
z dwau od d élen j záležj, wykládá netoliko c e r e m o n ie při
udělowánj swátostj, a d ěg e p isn ý gicli p ů w o d neb p r o ­
m ěnu, a rozdjlnau g e g ich form u, gak se dle r o z d jlu cjrk ewnjho ritu, n eb i křesťanského wyznánj u ž jw á ; n é b rž
i gak p otřeba ukazuge, wykládá sp o lu stránku d o g m a tickau a p řed p isy cjrk ew njho práwa; p osléze i wýznam
g edn otliw ých c e re m o n ij, kterýž daleko o d mystického,
n e ch u tn é h o wytáčenj, spasitelné naučen) w s o b e obsahuge.
T jm to uspořádánjm gest tato liturgie w rukau
d u c h o w n jc h sp rá w ců w na winici Páně netoliko užitečná,
n é b r ž i welmi p o t ř e b n á ; n e b o ť ukazuge, gak b y duch ow n j pastýř p o d lé cjrk e w n jh o nařjženj w e škeré p oswatné c e r e m o n ie wykládal, a, na č e m ž ge šlě m n oh em
w jce záležj, tolik látky posk vtu ge, že ducboxvnj pastýř i
liturgická kázanj drželi m ů že.
Liturgická kázanj gsau
welmi p oř jd k u , a předčet' náležegj g a k o celek ku k ř e ­
sťanskému w yu čow á nj, a když náležitě wzdělána gsau,
dogjmavyostj se d o c e la rownagj d og m a tick ý m i morálnjm.
Fr. Hawrúneli.
B)
R O Z L IČ N O S T I .
Žittol D okfora Josefa Plece,
cjs. kr, d w oru jh o fa rá ře we W jdni,
sepsán
ucdlé
Doktora
Vincence běhala
od
Fr. W ě n c. N ow otného.
(N a jjo iá d á n j
redak cj
č a s o p isu , al>y re d a k to r r e d a k to ru p a m á tn jk u c t iw é 8\vé
še tr n o s ti p o s t a w il ,)
Plec, pošlý z k 1111*110 Českého, g a k o ž e ťo g iž přjginj
gel)o ponadokazuge, narodil se dne ii. Ledna 17 8 S we W j diii, a hyI na to dne druhého tamně w kostele Panny Marie
Sotenské pokřtěn ji Josefem n azuán.
fíeho koléb ka u n ellýčkaly rozkoš a bohatsiwj, aniž gi oswěcoxral g a k ý blesk swčtský ; gelikož rodiřowé geho Ondřeg Plec, počelw edancj g i stélio kupeckého domu we Wjdni, a Cecílie rodem Btittnerowá, náleželi magetnoslj swau ledwa k prostřednjmu druhu
zá možností lidské, takže, chtělili w občanském žiwolě p o c tiwě wygjti, welmi skrnwnfi tráwiti museli, a i při télo opatr­
nosti se giiu gen prjlis často nedostáwalo prostředků k w y š šjmu zwláštĚ wzdělánj gegich djlek, přede wSjm pak gegich
syna Josefa, gehožto w ti p záhy g iž s pnlěšenjrn pozorow ali.
Nebylotě tu také nižádné přjznfi wysokých osob aniž g a kých zwláštnjeh zásluh od předků gelio druhdy zjskaných,
g ežto potomkům na walnau pomoc, hýwagj, a ne zřjdka i
cestu proklestugj, rownagj a šjřj k hodnostem, — pod g e gieližto perutj by byl mladý Plec na sebe došel ohledu, a
protož musel ubohý dgkowati, a děkowal welkodušné wše
wzdělánj a pak i powýšenj swé gen swé wtipnosti a pilnosti,
a spolu wlastně tomu, genž wtip rozdáwá a osud lidský
otcpwsky sám snowe — Bohu,
G sa pak giž co pachole powahy na w ysosl žiw é , a pro
wäo, c o ž krás míli o a d o b r é h o , planaurj, gewil záhy také
sieobyčegnau náchylnost ku knihám a slavvu kn ěžsk ém u .
C o ž widauce s potěšenjm rodič owé geho, g a k inile io aullý
g eho wěk dowolil, uvvcdli g e g do wzornj školy u swalé An­
ny we Wjdni, kdež wýbornými uBítely,zwláště p akkatechety,
Anťonjnein; Hycm a Augustinem Grnbrem,
napotomnjm ar­
cibiskupem Solnoliradským, tato geho zbožnost a pilnost p e čliwě žiwena gsauc, tak se usadila a zm ocnila, že gegj
plamen po celý geho žiwoí neuhasí. —
Když wšak w dewátém roku wgku swého z třetj giž
třjdy vvzornjho u fenj wykročili měl, udala se přjpadnost,
která 11a geho bodanej žiwohyfj lehko mohla nijti takowý
následek, žehy gelio žiwot byl docela giný směr i obor o b ­
dr žel.
Napadlot« gednom u z geho swětskýeh učitelů, že,
ač došli prjležifosti a př jč in y měl geho schopnosti a p r o ­
spěchy pozorowati a uznati, geho rodičům předce namluwil,
žeb y syn gegic h k wyššjrau studowánj dosti schopen nebyl,
a tudy žeby lépe by lo, kdyby g e g, dokawáde čas gest, 11a
n ě g a k é řemeslnic ké u čen j, zwlášlě pak ke kupeetwj oddali.
Slarostliwj rodičow é zarmoutili se sice nemálo, ale uw ažngjc o
radu a sp olu wlastnj nemagjcnost uposlechli oné, a zaslali
syna swého k cjli tomu do čtwrlé gešlě třjdy u swalé
Anny, kde tento ne pro nepilnost a neprospěch, ale djiem
pro wětšj ntvvrzenj, djiem zwlágtě pro autlost swélio jwěku
po tři léta, a sice od roku 1 7 9 8 až do roku 1801 se
pozdržel.
I učil se vrelini pilně tomu, fa gemu teď geho
rodičow é vveleli a za záměr geho hudaucjho žiwota odhodlali
a w y k á z a li; nic méně geho náchylnost k ducliownjmu slawu
nedala se ničjm uchlácholili. Bylotě mu wždy milo a rado­
stno kostely nawšlěwowati, a taui pobožným srdcem bu ď
cjrkewnjin obřadům přítomnu býti, aneb docela, c ož vrolini
rád činil, při mši swalé přishihowati. T a k se stalo, že se
f“ mnohými iJnehownjmi hlawnjlio přede wšjm chrámu Páně
Swatogtěpánského, zwláStě pak s tamnjmi faráři Herhstem a
Smide.in seznámil.
A tito slySjce negednau tuto žádost g e ­
ho, spolu pak po zo rug jce geho přjwětiwost a olewřenost
mysli a srdce, tak g eg sobě zamilowali, že g e g gak za 0 hledem počestné a lehčegšj wýžiwy geho, tak též i za tjmto
geho aumyslem nemálo podporowaly .
K d yž se wšak takto a útlá duše P lec ow a zameyglela, hle
tu 1. P. ISO I nowě wyswěcený kněz Josef T h ey e r , p o z d ě g š j
arcibiskup, konsis fornj rada a farář na předměstj Sw atom arkétském u WjduS slawil w hlawntm chrámu Páně Swátoštěpanském swé prwotiny.
M la dý lMeo nemohl s to býti, aby
nebyl p'ŕjleinen, a In geg lolu swalé gednánj lak dogmulo,
že iňti welikánský obor |ilosli-annos(i chrámowé poííal auzek
b j l i , a on s plátem «lomů se wráliw swýeh rodiřft co n e y snažněgi prosil, by g e g do latinských škol poslali, že chce
knězem Páně l>ýli, aby mohl lež někdy tu prediahau obět
mše swalé za ně, z a sebe i za potřeby lidsiwa Bobu při
ollá'W konali a slaužiti. — R o d iř o w é nemohauee geho p r o s ­
bám a slibům o d o la li; ano vv srdci swém gsatice welmi
pouděřni lěnílo, an se laklo i g egich lagná žádost sama
zapřádala a naplřiovvala , mile rádi swolili. —
I wstaupil hned toho geště roku Plec do Gy mna s i um n
svvaté Anny, a máge zde wýborné muže, gak o Weimara,
Spana, Hanké, Pie ha na, Hiiílic.lia a Raimana, — - z a uřitele,
cjm vvýSe slřjdaini školnjmi postupowal, ijm wjce nabytými
wědomostmi a dnSewnjm vvzdělánjm oplývval, tak že se wždy
u jc e šjřil o b z o r geho mysli i srdce, a těchto nlěSenoslj,
gelikož mu nic wětšjho nepůsobilo polěsenj, g ak o vv knihách
wždy wězeli, a z nich bráti swětlo a obžiw u pro duši.
A
tato geho pilnost a radost wždy wygsjho dostala i ijm p o d nó(n, že při každém weřegném skanmánj za prwnjho z celé
Školy co do nměnj a mrawů, a ludy i co do zásluh o b y č c g 116 uznán a wyziianien&ií byl.
A wSak i 11a o b z o r lélo geho newinnó a Šlechetné' bla­
ženosti wystaupil pogednau a nenadále mrak, který gasnost
geho utěšené mysli a spolu blaženého srdce nemálo za te ­
mnil a zleněil.
Polkalalě srdce geho dne 7. Prosin ce 1 8 0 5
rána nenadálá, rána welebolestná, ztrúla totiž geho ni i Io —
wanélio ottre, posawádnjho geho i ostalnj rodiny wěrného
žiwitele, rádce, přjtele, wůdc.e i ochránce.
Gak tu srdco
£>;eho hořem a bolestj krw áeelo, nelze popsali, zwlášlě když
zesnulý djlem pro chatrnost swého slnžebnjho plalu, djl cm
pro šlechetnost swélio swědomj ničeho uliospodariti nemoha,
Rwým pozůslawil za wse grněnj čisté swědomj a glerhelnau
gen chudobu.
Onen k u peck ý dům, gem už wěrně a s p r o ­
spěchem slaužil, snadby rád byl geho zásluhy aspoň, gclio
pozůstalým odměnil něgakau wýžiyvau;
ale geho wlaslnj
přjpadnosli lomu nedowolowaly, a tak u bozj osiřelci zůslaweni
byli swým dalsjm žiwobytjm gen 11a Boha a 11a sebe.
I
cjiillě náS mladý Plec zlrálu otcowu (jin wjce, Cjm wjce sám
při lom spolu 11a slowo wzat gest ; gelikož siarage se dřjwe
gen o ducha, musel se teď starali sp olu i o žalud ek negen
swůg, ale i těch, genž mu zůstali po olei. Gako wSak mat­
ka a seslra geho každá ráda aě bolestným srdcem podjl
wzala a nesla loholo swého osudu w Bohu a w práci ž i -
wobytj swéh o h le d a g jc : tak (éž neméně náš mladý P le c u činil.
Stiidowalte tjrn bedliwěgij a w šecky usporené hodiny,
kterých mu dřjwe užili dowoteno bylo k wlastnjmu oddechu,
wynaložíl teď na doinácj z platit ginýcli učenj.
A co takto
pracně wyfěžil, přinesl matce do sp olečn é wýžiwy.
Z e pak se Bůh co prawý olec o swé wěrné wždy sta­
rá ; wzbudiltě i Plecovvi w ctihodném knězi panu Františku
Smidovvij kanownjkn hlawnjho chrámu •Páně Swatoštěpáuského a rytíři řádu L eopold ow a , přjzniwce a dobrodince
zulá štnjh o, který pozorowaw Plecowu hodnost i schopnost,
spolu pak geho i geho rodiny osud těžký a bolestný, neme­
škal g eg gednak wyššjm domům
poraučeli , gednak i
sám podporowati pptagmo.
A tak Plec sáin se wždy p i l něgi stndijin za sw ěcu ge, sp olu giné k wědoinostein weda,
wstaupil pod perutj swého př jzniw ce I. P. 1 8 1 6 do filosofie.
G ako wšak 11a Gymnasium prospjwal, ‘ prospjwal i tuto, má­
ge zde w náboženstwj Jakoba Frinta, w početnictwj a p ř j rodoskumslwj Remi^ia Dottlera, w liboiniidrctwj Františka H a m mera, w slowozpylu a k rasow ědě Antonjna Steina a w d ě gepisu Martina W y k o še , wšecky muže za wýb orné učitely. B r­
zo se i takto sialo, že g e g geho dobrodinec, naddotčený pati
František Sinid, í panu Frinlowi poručil.
Ten to g e g sice
z počátku twrde těmito slowy odbyl : GesiliŽe hodný gěsl,
ok á že se, ano on se sám poraučeli b u d e ; nicméně co zde
powrchně od sebe gako odložil, neodložil přece u wnitř sám
u sehe, g e lik o ž tjm pozorněgšj byl na Plece.
1 nedlauho
to (rwalo, a giž si tento k Plecovvi náchylněgi počjnage
swau přjzeň (jin p r o g e w i í , že g e g gednak welewljdně
k sobě poláhl, gednak g e g časlo. zw lášlě o prázdninách k
sob ě do měsia Laa, kde sám práwě farařowati započal, na
další čas powyzwal, gednak gemu i k stipendium z důchodů
Wjdeňskýeh škol dopomohl.
Nynj když Plec dokonáwal běh filosofických swých siudij, nasiala proft nowá péče a starost , k gakému totiž
stawu se rozhodnatili a přišla ii p i f i má.
A hle ! tu se w
něm opět mocným hlasem chtít a žádost kn kněžskému
stanu ozwala.
Měltě sice při sw ých schopnostech mnoho
w yhljdek swého zaopalřen j; g e lik ož se mu giž tenkráte me­
zi mnohým přidělenstwj při W jdenské hwězdáriíě podáwalo
s gisian naděgj brzkého1 postaupenj a platu z w ý š e n j ,
a
wšak lato geho wěrná žádost swjfězila nade wšjm, čehož swět
mu slibowal, takže s dobrým au mys lem 1. P. 1808 w sía n pil do hohoslowj.
Wida se giž laklo P le c na hližšj ceslě powolánj swé--
!io, poslauchal swých professoní, genZ byli w cjrkewnj h i slorii Čeněk D am a n i, vv biblickém studium starého zákona Pcťr
Ackennann, we wýchodnjcli g azycjch Maronifa Anlonjn A r y da, w biblickém studium nowého zákon a a wýkladnictwj Allmaun
Arig ler, w cjrkewiijin právvu T o m á š D ollin er, w dogmatice
Augustin Braig , w morálce
Ondřeg R e i c h e n b o r g e r ,
w
pastorálce pak č e n ě k
Edward M i l d e , napotomnj biskup
Litoměřický a teď knjže arcibiskup Wjdeňský , —
skrze
wšecka lela s takowýin pozorem i prospěchem , že opět
negcn ta neyěestněgSj wyswěděenj obdržel , ale i hned po
swém vvyswěcenj, které se dne 3 0 . Srpna 1 8 Í 2 k geho
newýslowné radosti na něm wykonalo, od tehdegšjlio Wjdeřtskélio knjžete arcibiskupa Sigmunda, hraběte z Hohenwartu,
dne 28. R.jgna t. r. z a dozorce a 'ředitele dom ácjch studij vv
iircibiskopském semeništi uslanowen gest byl. Mezi tjm r a ­
sem přistaupil w kostele sw. Petra po boku swého přítele
Tomáše Powóndry,
pozděgšjho paslorálnjho professora a
pak probošta Trientské Kapitoly, k oltáři, a gakau myslj,
a gakým srdcem zde swé prwotiny slawil a konal, nelze
peru wypsati, ba ledwa si myslili.
Ž e pak ono dozorstwj
seininárujch studij na wysokých školách Wjdeíi<kýeh o b y fíegně spogeno gesl s přidělenstwjm (adju nkts tn jm ) bohoslo~
wnjm, tedy i Plec brzce na to od zem ského řjzejij gakožto
přidělenec boh oslownj potwrzenj obdržel.
I počal se swýin
spolnpřidělencein Josefem Ž ižk a u , s njmžto dáwno g iž byl
w přátelské srozuměnj wešel, mladisfwau horliwostj a ze
wšj sjly swé na wzdělánj swých swěřených chow anců p r a c o wali, rozněcuge w nich negen lásku k liferiijmu z d o k o n a lo wánj se, ale i prawau zbožnost ducha a to negen slowein,
ale i wlaslnjm přjkladem.
T ak ow éto poZehnané poějnánj
geho bylo také i přjCinau, Ze sobě Plec záhy důwěruost
knjžete arcibiskupa a sp olu i auřad ceremonárský w yzjskal,
ano, když tehdegšj seminářský rektor František Bugl dne
I. Z á ř j 18 13 na wěčnost se odebral, na geho mjsto p r o z a tjm byl dosazen.
P r a c o w a l-li gest dřjwe werne a neunaweně, pracowal
íiynj geště s wětšj chnij a silau na dachownjm prospěchu
swých chowanců.
A lak se stalo, Ze se wždy vsjce a wjce
oko weřegné pozornosti a dilwěry naft obracelo a upjralo. a
když doktor Braig ze swé dogmatické professnry wyslaupil,
gemu geho uprázdněná stolice gakožto přidělenci b o h o s l o wnjmu skrze c e lý školuj běh od 1814 —
1 8 15 swěřcna
gest byla.
A wšak i zde sobě nowé sláwy a zásluhy
dobyl. —
Práwg vv těchto letech doktorem Jafcnbem Frintem, p o tehdáž giž cjs. kr. d wo m j rn farářem, zamyšlený a nawržený
zřjz en byl od Geho cjs.' kr. Gasnosti b. p. Františka I. ťistaw wysäjho vvzdělánj dueliowenstwa sw ěts kého pro učitel*
s k é slolice na wySšjch a hlawněgšjch přede wšjm Školách;
T u t lile zásluhy, powěst a weleslawná Plecoiva swědectwj i
od samé k n jžecj arcib is kupské konsistoře zwláště mysl páně
Frintowu na sebe npamatowaly, a tak i přjčinau byly, že
nás Plec o.l cjsaře pána dne 6 . Z á ř j 'J8l(5 z a skutečného
ťjs . kr. dvvornjho kaplana prohlášen byl. Bylale tohoto geho
powyšenj i ta čestná přjčina a s i c e : D o tohoto ústavní, genž
se Friutaneum nažýwá, přigjm agj se pro wyššj zqokonalenj
gen seh opněgšj wycwičené giž híavvy \ protož žátla tento ň stavv a potřubuge z a učitele maže takowé, gakow é wýtečným
rozum em a wzcíSlaným srdcem tyto swé chow ance wSjm o Lledem přfivvyšugj, siceby ginák sám swého cjle nedosel. —
T o to vvše přemjiage Friiu na mysli, wzpotnněl si i hned
lia Plece, o gehož schopnostech ducha a povvahách srdce t|awno g iž byl přeswědčen.
Sotwa tedy Plec. za cjs. kr.
dvvornjho kaplana dosazen byl, giž i k tomuto ústavní na
slovvo gest potažen.
Bylo pak hned z počátku, zřjzenj ňsínwu tohoto toto :
T ř j zástupcowé co předslavvcnj vvedli a řjdili v šechen vvnifřuj i zewnitřnj pořádek i auřad, a sice geden co Wrchnj
ředitel wäeho wedl powšechný dohled, pořádek i aučet, a
fjmto byl práwě tclidegšj cjs. král. dwornj farář sám pan
Frint, co spolnpůvvodce ; druhý byl ředitelem dom ácjho p o řádku a studium, a tohoto auřad n se Plecow i dostalo ; třetj
pak byl dnehownjtn wůdéem a rádcem swědoinj čili z p o w ě dlujkein, kterýžto weledůležitý le ž auřad tenkráte cjs. král.
dwornj kaplan, pátí Jan M ichael Leonhard, nynégšj biskup
D iok lecian opolsk ý a spolu apoštolský polu j wikář, zastáwal.
Uwázal se sice každý z těchto žagisté wěrliě w auřad svulg,
a wSak vvětšj a hlawněgšj část práce zůstala patrně Plecowi,
který negen co gemu gako dozorci stndij přjslušelo horliwě
konal, ale i nadto geště sám opa kowánj a zw lá šln ěgšj w y swětlowánj w§eho držel. — Než brzo se i u noho ok ázalo,
že gest duch sire mocen, ale 1 6 1o oddechu potřebuge, a
přjliSným naináhánjm k lesá.
Uzn áno to i od 1'rinta, a pak
skrze tohoto i od zemepána samého.
Z té přjčiny přidělen
gest gak ožlo dwornj spolukaplan a druhý řjditel domácjch
studij pan Michal Jan W agner, tenkráte učitel bohoslowj w
Linci, nynj pak biskup u sw. Hipolila w Rakausjeh. O dle­
hlo 9 ice takto nemálo Plecow i, a vvšak on sám sobě oddechu
nepřege, obracel sivá prázdnegšj okam ženj na wjp racbw ánj
duk-hidnýčh k á ž a n ) , které railerád lidii s kazatelny před­
nášel, aby i zde, by možno by lo, prawau z b ožn os t a k léto
wedaurj poznán) poza sel; a k cjli lomu inlnwjwal se wšj
srdefnau Jiorliwoslj a prolož i s požchnánjm, g e lik o ž se n e gon ínnozj slab) we vvjře sefjjlili, ale i odpadlj opeí nawrátili,
ba mnoZj se i ze židovvstwa k wjře KristovvĚ přihlásili.
T a k tě pračowal vvěrně i vv toinló poli swého powoláiij
ždegšjho až do rokli 18 23 , kde inn 1 2 . Března geho záslu­
hy a gegich spolu nznánj a doswědiSenj i od pana Frinla,
přjsnéhó to sa iid c e,
proklestily cesiu až na stolici d o g ­
matiky 11a w ysokých Školách W jd eň s k ých .
Nynj se P le c
sám sobě zdál a giným vvidel na svvém pravvéin mjslě byli ;
nebo nic mu nebylo radoslněsšjlio než přednášeli pravvdý
náboženstvy) Kristo wá, a k dykoli go přednášel, přednášel ge
wždy s takbvyau ro znjcenosij mysli i srdce, že oheň geho
vv.jry i přeswědčenósti na gého posluchače přecházel a g e
podgjmal.
č i n ě pak fakovvýmlo způsobem wždy wěíšj ilnchownj
próspěch w žákoivslvvu, dbbýl sob ě novvých záslu h, novvé i
sláwy, tak sice, Že když numrljin pana kanow njka Auténjnft
So.pa cjsarské kanowniclwj při hlawňjm čhráinn Páně svvaiého
Štěpána uprázdněno by lo, Geho cjs. král; Gasnost b. p.
František 1. geg neyvvjgšjin svvým uzavvřenjm od 15. Února
'1827. iía lotb téměř sám od sebe dosadili ráčil. A lak xo nynj
pro geho bratrské a sy nbw ské šrdče welílsá wyplirilá žá dost, ž é
mohl (bliž swan matku a sesírii, které dřjwe, gak mohl, p o d porovval, k sbbS vrzjli, a gim gegic h dny nléhcitj á bsládiii;
A ta srdce geho samo ijiii nemálo okřálo .
OŽjwage pak taklo blahotnan dbinácnbsij swau oddávvál
se tjra u iě šcněgšj myslj ná skalím ánj bohoslowných zvvláště
wěd.
A aby negen we swé poslu chárně žiwým slowcm
svvýin prospěl, ale i také wšude ginde a sice tenkráte geště,
když ho g iž wjce nebylo, na óswjcenj rozumu a vv zdělán)
srdce lidského působil, a tak zde i onde svvStlo a blaho,
vvědomost a cfnbsí wšlěpbwal a šjřil, umjnil si wydáwati
časopis, pbdobný páně Frintbwu, který také 1. P. 1 8 2 8 sk u ­
tečně, lučen g sa nažwjčn gehb vtlásinjini pracemi, wycházeti
počal, a wycházel řádně skrze 13 let pořáde bě ž jc jch , až
lotiž do smrti swéhb půwodce a vvydavvatele.
Mezi ijm wywolen gesl t.aké P le c od Wjdeíiského k u j—
žete a r cibisk up a L e o p o ld a M axmiliana hraběle z Firmiánů
dne 27. Března 1 8 2 8 za kon sislornjho radu a spolu z a s k a n m a ícle farnjch če kanců z biblického sludium a z doainaiiky.
A
Č a s o p is
p r o k a tol. d u c h . X I V .
3.
si
asi přes rolt 11a to dne 18. ZáVj 1 8 2 9 swěřen gestit geniu
prozatjrii referát filosofických sliidij při cjs . kr. dwornj k o missj nad studiemi, g a k o ž i také ředitelstwj nadřečenýeh stu—
dij.
Zastáwal sice geho wěroučnau stolici prozaljtn doktor
Josef Buchinger, a wSak množily a nahrnowaly se takto
pvedce práce a péče g e h o , rasem tak těsně, že gakkoli o bratný a hbitý byl w péře a w prohledu wécj, gemu ani
ehwjlCinky k oddechnutj nezbylo.
Ba on, aby wšerou n á le žit ěgi odolal, nastawowal welmi často deu nocj, owšein že,
čeho si ani newšjmal, gen na autraty swého zdrawj t ěl e s n é ho .
Wyznamenávvage se pak takto stále we swé schopnosti
i ochotě, dok ázal také wždy a wšude při k ažd é přjležitosti
a přjťině, gak walně mu práwo a blaho r.izj na srdci ležj.
Blahotný následek ta k o v é h o to počjn ánj geho byltě ten, že
se naň pozornost a dbalost i tesařského dwora z nowa 0 hlédla a obrátila, a tedy aby gelio zásluha i zawděčnost
swé odměny poněkud došly, nstanowil e;eg zesnu lý zeměpáti
neywyššjm swým progádřenjm od 27. Cerwna 18 80 za k a pitolnjho děkana při hlawnjin chrámu Páně u sw. Štěpánu.
A h l e ! zde na geho počjnánj sobě zdařenj a požehnánj Božj
spočjwalo . Oprawiltě sprá«ui i hospodárstwj kapitolnjch p o r
plu žj , zwelebil kanownjků důchody, spořádal a ugistil n á­
božné základy a úpisy, aby gegieh povin nost a w ýspěch
do žiwota vkroCily. Ano 011 se postaral i o oprawy a o b n o wenj sešlegšjc h kapitolnjch stawenj.
M noho se z a geho
v l á d y wykonalo a z d a ř i l o ; mnoho také
od
něho z a p o ­
čato, a od g in ého, nástupce totiž geho, poněwadž g iž z a ­
počato bylo , gako 11a přjklad k a n o v n ic k ý dům we Wjdni,
se Mtastně dohotowilo.
K d yž se wšak I. P. 1 8 3 6 cjs. kr. dwo rnj fara we W j ­
dni powýšenjin paira Jana Mich. W a g n e ra z a biskupa S w a tohypolitského po druhé uprázdn ila: hle tu nyněgšj náš w eleg a s n ý mocnář Ferdinand I., gemuž Bůh dey moudrost, s j I11 a zdrawj, aby břjmě koruny dlauho nesl k swéinu i s v ý c h
n á r o d ů štěstj a prospěchu, pozoren gsa zwláště na Plece,
tohoto kabinetnjm dopisem od 2 0 . Února 1 8 3 6 pogntenowal
cjs . kr. dwornjm farářem. Ž e pak toto mjslo wždy sp ogen o
býw á s opafstwjm Panny Marie P ag ran ské w Uhřjch, byltě
P I p c dne
19. Března t. r. na den swých gmenowin w cjs.
kr. dwornj kapli na toto důstogenstwj požehnán, spolu pak
se mu i wrchnj řjzen j ústavu Frintowa pro wyššj wzdělánj
duchowenstwa swětského odew zdalo a swěřilo.
I byltě Plec nynj opět 11a tom mjstg, kde dřjwe běh
swých zásluh wlastně za poča l, a wšak ne g iž gako p o d ř j -
zenec, ný l>r 7. " a k o hlawa řjdjcj. A lu sobě swým tuaudrýin,
a prozřetedlným gednánjm i pfisobenjm na nowo takowé
wážnosti a důwěry z j s k a l , že i welegasné hlawy , gako
náS neygasněgšj ejsař a král Ferdinand I. g eg sobě za
wůdce a rádce swého swSdomjj g a k o ž lo zpowědln jka, grlio
pan bratr, arcik njže Karel František, lalo weliká naděge
naše, za wychowatele swých weleoswjcen ých djtek zvvolili.
A abych wrch sláwy a zásluh gelio gen poněkud doplnil,
podotýkám gen (o, že byl za těmito iiadolCenýini přjpinami
co rada i do cjs. král. řjzen j powýšen a přitažen.
Mezi
gelio pozděgšjtui a weleřetnými zásluhami, gich žlo sobě na
fotnlo slanowišti dobyl, abych giných pominul, vvyniká p ř e ­
de wšjm (a, kterážto i na neywzdáleněg šj okršlek zem ě b l a hopioně doléhá a doléhat! nepřestane, že byl totiž sp olu
hlawnjtn půwodein základu a gednoty Leopold inské.
I
slkwěllě se a oplýwal duch gelio přednostmi, zá slu ha­
mi, slávvau i odiněnau ; a wšak lělo g e h o podleha gjc tak
mnohonásobným namáhánjm poPalo sk rze mnohá léta giZ
churavYČti. K Petnuž giž dřjwe smrt geho drahé a weleinilé
matky, klerá se dne 7. Března 1 8 3 3 s tauto casnostj, by
lepšjho žiwota požjwala, rozžehnala, nemálo přispěla, tak
že wehni Páslo na náramné Iřesenj srdce a chwěnj žilen
swých Irpjwal.
I raděno i powoleno mu, aby pro nabytj
lepšjho zdravvj láznj užjwal, a cesty konal. Uposlechn a pak
léto rady n přjležilosli korunowánj swého milowaného m o c ­
náře Ferdinanda za krále L om b ardsk o - Benátského wydal
se spolu léž na cesiu do W iach . Nic méně geho duch z w ě dawý mage zde paslvvy přehogné, nedal swénm tělu oddechu,
a tak se stalo, že náš Plec se skoro tak cbura wý, neli c h u rawěgšj, nawrálil, gako byl z W jdně odešel.
Z a afáwal wšak předce nennawenS i teď auřad swého
powolánj na eliurawost swau nedbage, až pak dne 18. Bře­
zna 18 40 bera se domů z cjs. kr. dwornj komissj nad stu­
diemi, kde gi’ gfë se swýrni spoludrnhy wesele a laskawě
rozmlauwal, a w sněmu swé nálezy s přepodiwnau h o r ü w o stj a gasnostj přednášel, když na MjPnj proslranišlě bljž
cjs. kr. dwornjlio a slálnjho kancelláře byl přišel, poPal se
nenadálé a neobyP<>gně tm celém lěle třásli a chwěti, že by
byl, kdyby g e g byli ok olo gdanoj nezachytili, gistě jmllobau
k zemi klesl.
Přišel sice zase k sobě, a wšak w tom o kamZenj ranila g e g o pěl nirtwice, a on se k zemi sohljstna
aeště zwolal : tlevfe mne dowezli do mého přjbylku we d w o ře Šweycarskéiti, — A In byla gelio poslednj s l o n a ; nebo
bezdušný přiwezen ¡¡est do přjbylku swéh o.
Sw olani gsau
I 1*
Jiiied na r y c h l o u léfeařowé, užjw áuo k ožiwenj geho wSei-h
možných prostředků, nic p lá tn o; duch geho zdál se hýli
geště w tělo, ale toto nemělo g iž ni wlády ni žiwota do s e be.
R o z k ř ik la se powest o geho atipada a nebezpečen sfwj
po c elé Wjdni ; běžely k němu i n eyosw jcen ěgšj hlavvy, g a ­
lio i sám neyoswjeeněgSj arciknjže Karel F r a n tiš e k , ale
w šecky přišli pro wětšj sw ů g zármutek k poslednjmu geho
wzdechiintj.
Dokonalte dne 3 0 . Března J 8 4 0 w 53. roce
wěku swého běh zásluh swých pozem ských. Odiněniž g c g B o ­
ž e , g a k o ž e geg giž odiněňugeš, genŽ hledal
zde npřjinnB
slávvy tvvé!
Toaaiáš More»
o d
W á c ia w a
S S eljň k a ,
d iich ow n jh o spráwce vr CliotCši, k r á lo v é h r a d e c k é
d ié ce s j.
(ro liřá E o w S n j.)
S ťá lo s í w do brém .
M ocj p a p e ž s k é dispensaej pogal Gindřich VIII. wdowu
swého, w autlé mladosti zemřelého staršjho bratra* K a teři­
nu, dceru Ferdinanda K atolic kého, krále Španielskéh o za
manželku. T ato inu porodila tři s-yny a dwě dcery, kteréžto
djlky, wygmauc Ifateřinn, hned w dětinstwj zemřely . Osobuj
přjgemnost, milowánj hodné wlastnosti a weliké Ctnosti k r á low n y zagjrnaly gen na krátký Cas krále, w manželské w ě r nosti g e g u držu g jce, který wšak brzy tělesnosti swé žá d ­
ných mezj nekladl, swaté powinnosti stawu manželského bez
osteychánj přestnpuge.
Byw dřjwe s mnohými osobam i d ů wSrnB žiw , podařilo se pak anlisné, schytralé a ctižádostiwé
Anně Boleynowé, kteráž při dwoře fran cauzsk ém we škole
dwornjho se tw oře n j weliký prospěch učiniwši, nynj se při d w o ­
ře an g lick ém nacházela, že g e g krásau lělesnau, rozmarným
způsobem w sp olečném obcowánj a schopnostmi přirozenými
opautala.
Lstiw á tato, we wšech au sk oká ch dobře w y c w i Cená osoba, nežádala nic giného, než ruku králowu, gakožto
cenu swé náklonnosti, přcdsljragjr, že b y gen g akožto geho
pořádná manželka lá sce geho lá sk u swau obětowafi m o -
lila.
Pewným, dlauhotrwagjcjm odporem, g e g ž aulisnostj
swau osladili znala ,
by králowu nadggi nezmarila, plápol
geho až na stupeit neywětšj náwižiwosti roznítila, kterážto k
íoiiui g e g (itivvedla, že rozwcdciij se swau ctnostnau m a n ž e l kau pod tau zátnjnkau
obmeyšlel, g a k o b y spogen j s nj,
j a k k o l i se i s papežskau dispensarj stalo, n e p ra u é, a k r wosprzuěnj se rownalo a tudy se rušilo. Ministr Wofaey, g e nm/.to swau wuli, že se s Kateřin au rozwésti, a Annu U o —
leynowau za m anželk u wzjti rajnj, oznám il, padal se po newelikém odporu geho žádostem.
Neypředuěgšj učitelow é
práw cjrkcvvnjch byli o swé injněnj tázáni, w té nadčgi,
žet odpowědi gegic h o předstjrané nedowolenosti sňatku s
Ifcaleřinau přjzuivvě znjti bmlau.
Wžickni se wäak g c d n o sw o n iě proti námjtkám a žádostem králowým rozhodli, ra­
díce, by tu wěe před stolici papežskau w znesl, a odtud
rozsu dek očekáwal.
Swafý Otec Klemens V i l. poslal k
skaumánj té důležitosti zwláňtnjho wyslance do Angličan.
Ž e se ale s rozhodnuljm, poněwadž žádosti král o * 6 whod
hýli
n e m o h lo ,
takmer z amnysla prodlévvalo,
uzawrel
král, naneyweyš g s a giž nad ijin nctrpuliw, že si schwálenj
su éh o aumyslu giných u čen ých mužů, sobe přjzniwé, opatřj,
rozwedenj- skrze duchowiij pastýřský auřad swé země \vymůže, a konečnjm rozsudkem parlamenfnjm potwrditi dá.
P on ě w a d ž M ore ne pauze w An glicku a u lidp, nýbrž
i w celé E w r op ě pro swé weliké zá sluhy wysoce »vážen byl,
z á le ž e lo králi na ( 0111, aby g e g k swé „ f a g n é a weliké dů leži­
tosti,“ gak se prawilo, naklonil.
M ore wSak králowu n á ružiwau a ukrulnau poyvahu giž dáwuo naskrz seznaw, h le­
děl se této obljžn é v\eci s welikau opairnostj a chylrostj
wždy wyhnauli, dobře i nahljžege, že by morskau ostrau
skalau, o kterau by se geho spogenost s králem a s lidem ztro­
skotala, hýli mehla. Král wšak nepřestal dotjratin a něho, by
swé injněnj prouesl.
Nemohl tedy dle slušnosti a bez u rážky pána swého déle odporowati, prosil tedy g en o p r o dlauženj postačitedlné 1 hwíy,
by si mohl
tuto nemalau
důležitost dosti rozwážili.
Král gsa s tjm sp o kog e n , pou­
kázal g e g 11a učené muže swé tagné rady, s kterými by o
tom rokowal. M oro wěe tu dle základních prawidel c jr k e w njho práwa zrale powážiw, dal králi ausíně tuto o d p o v ie d :
Abych uprjinně s W a šj Milostj mluwil, ani ony mně »vy­
kázaný osoby, ani g á, ani k d o giný z tagné rady, protože
my wsiekni Waši sluivbnjci a WaSj dobrotiwvsti luze
mnoho powinnowfini ysm e , nogsmc dle mého nahljžcnj
sejhopnj a paiřič-n j rádcow é vv této důležitosti.
Gestli »však
Wára mi loin zá ležj, Cistau prawdu zvvěděti, ledy W á s nu
W á s ani z ohledu na swfig
wlastnj pozem ský zisk, ani z bázně před W a šj kn jžecj důstognoslj oklamali nemjiij.“
Gmenowal pak sw alého Augu­
stina , Jaroljma a gine swalé cjrkewnj O f c e , gegieh w y řCenj uvváděge, giehž sob ě o lélo wěci nashromáždil. Z d ů wodů těchlo patrně se uk áza lo, že pogmutj manželky druhé
za žiwohytj manželky prwněgšj , g ak tilo swatj Otcowé,
tak pjsmo swalé zawrhugj.
Mjněnj tak pronesené, neučin ilo owšem žádostem k r á lowým zadost, a protož ge nikterak uepřigal. Z ohledu pak
opairného a chytrého způsobu, kterým ge M ore přednášel,
newzal lo král, alespoň na oko, za zlé , a radil se o lom s
M orem častěgi.
A práwě prolo M ore swůg slaw za n ebez­
pečný držel.
Wěděl dohře, že náružiwosti králowy, w y p n ktiauli gedenkráte
násilné, w šec k o k wůli Anně porazj.
P r olo ž se i obáwal o kalolickau wjru, nebot se Anua i se
swýin Oleem, g e n ž gegjm přičinénjm weliké přednosti uabyl,
bez (oho k nowě zu ik ag jcjm u uíSenj nakloňowala .
Cjrkew
pak ta, g e g jž lo oprawdowý, swálost a nezrušiledlnost man­
želstvy«, hágjej zákon, gegjm a králowýin žádoslem tak pří­
mo na odpor slál, měla se wSeho co obáwaíi, neupokogjli se
náružiwost wypuklá gináCe, a nenagdeli se k dosaženj cjlo
ginéh » prostředku, nežli loho, od cjr kw e se odlrhnauti, a 110 vfé uCenj přigmauli, kteréž zrušiwši staré přikázaní 0 s w á losli stawu manželského, náružiwosti k rálow ě lahodilo, a
gemu g ak o láwku k přegiij přes prohlubeň wšpeh těžkoslj
vs cestě se mu naskyla gjcjch, kla dlo.
G ak dobře (o More
předzwjdal, dok azuge geho rozmla uw ánj , které o (0111 se
swýin zelěin Roperein wedl.
Z e t lenlo wychwalowal nad
lujru gednoho dne Šřaslný staw an g lick é zem ě ; klerak pod
ochranau lak dobře katolického knjžete žá d n ý k acjř tu p í j —
stupu a p r ospěchu mjli n em ů že; ducliowensfwo že gest u ř e )ié a ctn o s tn é , šlech la u sedlá a inaudrá, poddanj králi
wěrně oddanj, králc e, wšude že gest g a k o gedno srdce a
,gedna duše, w gedné wjře a w qedné powinnosli sp ogen é.
T o l o w šecko připustil sice More, nic wšak méně doložil : „ G á
při wšem lom Boha prosím, aby na nás, gak koli w ysok o a
pewně sláťi se zdáme, ano kacjře pod nohama máme, n e d o p u slil, bychom se dočkali oněch dnů, w kterých bychom si
přáli, s nimi žjti, a kdežto bychom gegioJi kostelů giin p o ­
přáli , gen aby nás w našich s pokogein nechali.“
Gak pr orockým duchem lalo slnwa byla wyslowena, zná
každý w historii an glické zb ehlý .
A bohužel ; slowa tu se
taliowé rádce odkuzugi, kleřj
auplně w y p l n i l a ; neboř rádiby byli kaloljui pozděgi b l a dařám kostely podlé svvých dowolili, kdyžby gen sami byli
směli w zemi, vvlasli svvé zťUtati, 8 nimi a p od lé nich b y ­
dleli.
T a k hlub oce progalo, co přigjti mělo, g iž teď, čeho
se málo kdo — a to s tjžj — w tuto dobu nadál, gemnan
a citedlnau duši IVIorowu, a lak. žeby rád byl i swůg žiwot
¿n to dal, by gen pozdněgšj ohawnosli od svvé milowané
wlasti a od celého křesfanslvva byl mohl odwrátili. Gednoho
dne se zetěm swýra na břehu řeky T e m ž e se pr o ch á ze g e ,
prawil mezi gijiým : , ,Chtělbyc-h, synu R o p e r íe l bylaliby w
tom i Božj wň Ie, pod tau wýmjnkau , aby tří wěci w k ř e stanstwu dobře uspořádány byly, abych do pytle zašit, a
hned nynj do T e m ž e uwržen, b y l.“
Na otázku, kteréby to
tři wěci byly, odpow ěděl : , , Předně, aby wětšj ěáslka k ř e sfanských k n jž at, kteřj nynj w krwežjzuivvýeh a wražedhiých
wálkách wespolek zapleteni g s a u , vve wšeobecném pokogi
živri byli. — Z a diu bé, aby křesťanská eirltew, mnohými
bludy a kacjrstwjm bolestně za rm aucená, auplnau geduotau
vvjry mohla býti upokogena, —- Z a třetj, když se o rozepři
králowskéh o sňatku otá zka stala, aby se tato důležitá wSc
ke cti B ožj a k upokogenj wšech stran skon čila/ 4 —
Králi opět wšecko na tom z á leželo , aby si M orow o mj­
něnj na swau stranu zjskalProtož poznowu nati dotjral,
aby tu wěc geště gedenkráte skauinal.
M o re i to učinil.
YVšak ťtsndek geho vvypadl tak, že niřeho n e n a le z l, coby
geho prwněgšj mjněnj mohlo změniti, a řekl, že se sice na
neyweyš wynasnažil, by mohl Pánu swému w této wěci k
geho spokogen ostí slaužiti, přadwe vvšak že se až posawad
nemaže rozhodnauti, aby sffg n é h o mjněnj s králem byl. Nio
to wšak nebylo naplat.
Od swého mjněnj upustili nechtěge,
co neučinil král, aby si Mora zjskal ? Kardinal W o lse y, byw
spolu Neywyššjin kancléřem , wypadl z králowské milosti, a
lak uprá zdněný auřad Neywyššjho Kancléřstwj w lo žil nynj
na T o m á š e M ora.
Sám W olsey, ačkoli T o m á š e M ora nikdý
nemilowal, musel wyznati, žeb y vv celém Anglicku žádný ne­
byl k tomuto auřadu tak schopný, gako on.
Lid progew owal welikau radost nad ijinfo k neywyšäj důstognosti w c elé
zemi T o m á š e M ora powýšenjm. Slalo se to 25. Ä i g n a 15 2 9 .
K dyž na to druhý den M ora od Wévvody z Norťolku , K a b i netnjho presidenta w auřad uvveden byl,, držel tento ř eč,
vv které weliké Morovvy zásluhy wypoCjtáwal, pro které král
pohnut g s a neywyššj stupeň dňstoguosíi w celé řjši muži
gen swětskému (před njm Kardinál a Arcibiskup w d ň st o g nosli té byli) svtěřil ; kterýž k fotím geětě ze žá dnéh o z n a -
manitého rodu nepocházel.
Neboť před tjin a gindy gen tjíidiým prelátům anrlj mužům z w yššjch urozených rodit b ý walá udělowána.
Na lulo weltni pochleb,nau řeč odpowjdal
M o re s welikau pokorau a opatrnostj, řekl pak i to, že giž
nerád ku d vyo rit a do slu žb y králowské vystaupil, luto jjak
n eywyššj dů stojn ost že docela a na neyweyS proti sw é vfítli
přig jm á.
W nj ž e widj gen obtjžnost, ne clůstognost, u tlač.ugjcj starost, ne powýšeiij. Mluwil pak s welikau w ý inluvvnostj a chwalau o schopnostech swélto předchůdce, g ě Jiožto přjklad . k ueysnažněgSjmu w y k o n á w á n j
p o v in n o ­
stj g e g powzbuzowati bude, a g ebožto pád g e g poucuge, by
bií bleskem novvé té důstognosli nedal zaslepili.
W nowém
lviálowském kabinetu, g á k tento nynj uspořádán b y l, byla
Anna Boleynowá wlastnS Ministrem, ge žlo skrze sfo-eyee a
otce svvélio tam wšecko wedla, a m oc j swé pňwabtié tělesné,
krásy nad srdcem i du.šj královvau neobinezeně wláilla.
Práwem lze se Čemu d i w i ti, že M ore (akovvý pro sebe
n e b e z p e č n ý atiřad přigal. Autlýin swědom jm a píjsnýtn \\i\ženjtn si powinnostj welice se lišil od oslaitijc.il spoliiauř.adugjcjch oso b , a proto se pro 116 nehodil.
O.btjžnosli, s
ltlcrými zápasili m ěl, g isíě sv ětle p o z n á v a l , n e b o i žá dn ý
ne,pronikl tak král o w u pow abu, v š e c k y zá ležitosti a p r o plelenoati d v o rs k é , pak ía v e lik á nebezpefenslvvj, které w j ře a zemi hrozila, gako on.
Z d á lo se sice, g a k o b y lo g e « 1 6 w geho moci bylo, hrozjej bauři odwrátili, zaljni wšak i
pochybno, zdali bauři té odolá.
Negsaut v š a k (y přjčiu y
p o v ě d o m é , které g e g pohnuly, že předce au vad ten přig al.
Gest ale vvjře podobné, žet, bytb y i nynj byl d v ů r opustil,
se ob áw al, tjm králůw hněw a pronásled ován] na ueyweyS
proti sobě popudili, když p r á v ě teď král tak welikau, n a d ě gi na něho kladl.
M ě la v š a k gelio stálost vv dobrém , u wyznánj swé w j ry, zastáwánj p.ráw cjrkw e, a hágenj nerozwjžiťelnosti stawu
m anželsk éh o býti patrněgSj, a ctnost tato stáli se p ij kladem
k obdiwu budaucjrh wěků.
W y s o k ý s v i i g auřad zastáwal s ta k o v a u swědom iloslj,
ž et gedenkráte w rozepři sw ébo wlaglnjlio zetě, na ge h o zlo
straně p r á v o nebylo, proti němu rozhodl, a horliwost geho
w auřadě tom byla tak we.liká, žet wšeeky od mnoha let
nashromážděné a neodbyfé práce po s v é m předchůdci d o k o ­
nale do pořádku a ku konci přiwedl.
W této w ysoké důstognosli p r o k a z o v a l swéinu Otci
wžrly gešiS delinskau uctiv ost.
B y lí gest otec g e b o gudeu
z neystaršjeh saudeu při králowském satidii, d o č e k a v se we
§wéi|i wyspliém stářj té radosti, vviděti syna sivého (ak p o yvýšeného. T e n lo pow ýšený syn neopomenul každodenně, d ř j \ve nežli k auřadnjm pračjm pwstaup.il, k °U'i ľ.j i i, a g e g
přede vvšjin 11a kplenap k l c f c pokorně o geliu i>íJŽcimánj
prošiti. Důwěrně pak nazývval otec neywysSjliQ kancléře vyždy
gesltí „ s w ý m hochem neb ’ syn áčk em .“
Co wděčný syn o š e třowal svvého nemocného a na smrtelné posteli ležjcjhp otce
S neyanllegšj láskau a pečliwostj, ljhal g e g s když umřel,
upla kaným a očima, do rukau Wšempeného g e g poraučege.
B rzy po nas(aupenj auřadu kancléřskéhp dotjral k rál
pozu owu na Mqre, by „vvelikau geho důležitost1* dále s k a u inal, naděge se, žet si g e g powyšenjm w dňslognost n e y předněgšj pQwinowanýin a nakloněným učinil, doložil wšak ;
„ A liy \v té wěci nikoli proti sivému swědomj nemluwil a
negednal , n ýb rž by si práwě hlas swědom j z a prawidlo,
w z a l / “ Mpre sp isowai p o z n o w u , gednal o tom s ginými
rádci, které mu král k tomu vvykázal.
Ale we swém p rw njm smeyšlenj se geStě wjce posilnil , když w gednánj O
tom patruau slabost g egic h pro rozwedenj uvveděných d ů w o dů ználi se naučil, N a opětowanau žádost by lo mu nynj
dovvolenp, z rady wystaupiti a se vvzdáliti, když se o tomto,
předmětu gednalo.
Krá l o wSem w radě rokow ánj dobře
z p r a w en , dal More k sob ě powolati. Ku králi se dostawiw,
před králem na kolena padna, a dle tehdegšjho obyCege na
kolenách k lece p r o s il , by král milosti svyé mu neodnjmal,
vvyzná.vage, že mu nic vy celém svvětě nepřicházj tak t ě ž ­
k é h o, g ak o ta myšlénka, že \y stawu nenj w on é králowské
důležitosti čeho. w y n a lezti, čjinby bez auhowj sioélia sivětlomj k s p o k o je n o s ti Geiip Magestátnosti přispěli mohl. Ž e
iná ona tuze bohabogná rslowa na paměti, která král k němu
při wstaupenj do geho služby inluwil, onen neyctnostněgSj
předpis,, g eg žh y kdy g a k é knjže služebnjku svvému dáli
mohlo, k dy ž mně p o r u č i l ; , , Z ř e te l brati předně nu Bohu
a po Bohu nu swého krále.1,1 T o že w prawdě činil, a to.
že chce wždy činili ; g in a k aby g e g král k neynehodněgsjm
sluhům swým připočetl.
Na lo odpowěděl král dle zdánj
z.dvvořile a mil osti wě 5 , , Ž e když mu nemůže M ore bez porušenj
svvé.ho swědomj w tom slau žiti, tedy ž e gest spokpgen , a
geho služb u w giných wěcech že přigjm.á.
Ž e w té; swé
důležitosti rady giných swých rad u žig e, gegichžto swědo­
m j se postučiíed/ně s geho žádostmi sroivnúwá.
Nic
vvSák méně, že mu zůslávfá i budaucně nakloněn, a že giž
nikdý wjce geho swědoinj tauto wěcj nebude obtěžovvali,4'
Owšem že giž wjce w té wěci 11a More otázku neuč i -
n i l ; ale poilolknuljm a wylýkánjui ginýrli rádní nelibost
a n esp ok oje n os t s M orowau pewnoslj dosti ua giewo dal.
Giž by g e g byl snad (peľ svvé náružiwosti obělowal f kdyby
si byl n aději nečinil, že se More po rozw ed enj n e wšecky
následky rozwedenj (oho poddá, a kdyby wysfaupenj Morov»o
z anřadu k rá lo w sk éh o kabinetu, důležitosti králow ě w očjcli
lidu (ak welice n euškodilo.
Zawedeiiý saud neb rokowánj o rozwedenj k rálow o, kn
kterémuž swatosi
papežská L e g á ta Compeggio poslala,
dlauhý čas
se nepřed<ewzal ,
by se
gen čas zjskul,
a laineřně 6 e audowé samlu toho rozešli.
T u hleděl král
gin au cestau cjle swébo dosábnanli.
Anna hágila horliwě
uče lij Lu lh erow o.
Dolýkánjni se práw cjrkwe riilěli teď
swalost papežskau nutili k swolenj k rozwedenj, a k sňatku s
Aniiau,
Když w š a k K temenu VII. zůstal nepohnuly, d o i j ral Cromwell, geliožlo ministr W olsey při rušenj klášterů
polřebow al, na krále, a radil k rozwedenj a sk rze (o k
odpudnutj od řjmské cjrkwe. Neyprwé muselo anglické dn —
r.liowenstwo krále ,,za ochrance a gedinau hlavou an­
glické Cjrkwe “ uznali.
Když i tu g ešlě papež neustaupil,
dal král parlamenlein Aunaty (t. gisté kostelnj r o fn j přjgmy
řjm ské s l o lic e ) wyzilwihnaufi, a obmezil práwoinoenosl d 11 cliowenslwa.
K onečn ě se dal oddali s Aiinau Boleynowau
? 5 . ledna 1 5 3 8 . — T é lio ž roku 2 3 . kwělua byl sňaf*k s
Kateřinau skrze biskupa K ranm eřa gako neplatný, a »ak ob y
nikdý byl nebýwal, zrušen, a Anna J . č e r w n a s n e o b y ícg n a u
sláwau kor min wána.
K d yž
při wšerh Iě cli to událostech
swalost papežská předce nebyla k pobnulj, bylo uzawřeiio,
zwlášttij, od cjrkwe řjm ské o d d ě le n a u , anijlickau Cjrkew
z ř jd i l i : klerýž nález i wywedeíi byl.
J’ ři začátku těchto znanienilýoli ziněn byl M o r e gešrě
w auřadS.
Ale g a k mile král přjprawy činil , od cjrkwe
se oddělili, a čjm dál sobě w tom sm ěl h« i a sm élegi p o č j nal, tak že se odlržce od Swalosli papežské wyhnauti m ož­
ná nebylo, saudil M ore, zet swiig w y s o k ý auřad wjce z a stawali nemůže.
Nesrow náw alo se |o s aelio přeswědčenjui
a základnjmi prawidly we wjře, aniž s geho swědonijin.
I
uznal tedy za potřebné, auřadu loliolo se odřjci , kterýž
přewráceným si počjnánjin králowým spaseni duše n e b e z pečenstwjin hrozil.
Ž áda l ledv o proptišlěni z té přjčiny :
Ž e t stářj geho a ehurawost mu připomjnagj, by eelaii swau
pozornost na spasénj duše swé obrátil.“
Na neyweyš x e rád, a gen po kolikerém a neustálém proien j a předstaw owánj propustil g e g taoneéně král 16- kwělna 1533 .
W v-
staupenj (o ze služby králowé způ sob ilo důležitosti G in d richowě u weřegném sioeySľenj vvelikau škodu.
Každý wěděl,
že s« M ore proli rozvvedenj wygádřil , íi lilas geho se i w
gin ých zenijch clil. Lidu bylo rozwedenj prwnjho ma.nželslvva s ctnoslnau lialeřiuau bez loho luze n e m ilé ; proiiwnjci
pak g e g j weřegně se wychlaubali, ,,žet gen znamenilěgšjch
přjkladů wc swém smeyšlenj n ásledugj.“
Wšem, i králi a
Anně, bralo se wystaupenj M orow o a wzdálenj se od dvvora
za polupowánj kroků králowých a eelélio dvvora.
A lo w o Lilo o pomstu.
Předce wšak uznávval král za dobré, by se
gešlě přemohl a přelwářil.
Propustil tedy g e g s u g i š t o vvánjm o svvé wážnosli, klerau pro něho má, a př islib ow á íijm i budaucj prjzněA udělil auřad ney wyššjho kancléře
Tomášowl Audelcyowi , právvnjku méně autlého swSdoinj,
nařjdiw mu, aby při swém nastaupenj vv auřad zásluhám
předchůdcovvým chwalořeě učinil, a vv nj řekl, gak nerád
král wzdálenj se gelio od auřadu povvolil.
M ore si zwol.il za obydlj dům swůg vv Chelseye, kdež
se vvšeho mjchánj do záležitost) politických wyslřjluil, a od
wšelikého wygádřenj se o noštaslných žádostech králowých
se zdržow al.
Trávvil celý řas sludowánim a modlithau, živv
gsa zde pok ogně j aě okoliřnosti geho lakměř nuzné bvly,
prolože swůg rocni
plal ztratil a gen nepalrnan polnost
měl.
Wšak tenlo přjgeinný p o k og měl gen krátkého (rwánj.
Bázlivvost před lidem a naděge, že smůl předce geště bude
moci T o m á še Mora pro rozwedenj manželslwa zjskati, krále
gediné zdržowaly , by liněw swňg na něm newylil.
Zárow eíi
ale w té mjře, w které náruživvost gebo s odporem z tnno hých stran se w yskytugjcjm , a s náružiwostj smělost a ma­
lichernost rádců porlilebniků rostla, rostlo w lasln omocné a
násilné řízeni, a 'Wlasinouiocnj r o zk a zow é, — - až se koneřiič
docela obycegným i staly.
Beze vvšeho ohledu prorazil úynj
král w šecky meze spravvedlnosti,
klerau nohama šlapal.
B ez odporu, který nic, platný nebyl, krářel od ukrutnosti k
ukrutnosti, tak že se na něm op ě l prawda slvvrdila, žet tě­
lesná rozk oš s ukrutnosti g sau n eybližšj přjlelkyně.
Teď
si předsewzal, M o row o odporowánj na každý způ so b b u ď pře­
lomili , aneb krwawě potreslati. Dřjwe wšak předce geště
nucenau dobrofau o lo se p o k a u š e l.a když tato neprospěla,
k wýhrůžkám přikročil.
M ore zůstal nepohnutedlný a b e z
přeslánj nezrušítedlnost stawu manželského a práwa k atoli­
cké cjrkwe zasláwal.
Předzwjdal wšak nynj, co přiujti musí,
a tak se připrawowal ks wšemu —• připrawowal se k smrti !
(l)ok on čcn i.)
W
<v />
o *3(1
O sa si i* e g
a
1S r
ö
*3 $3.
Qd
Äiäiúísijna H u b e r t a Siailfi,
iluchow njh o sp ráw ce K osoh p rsk éiiq .
Psanj faráře M ělnickéh o Ondřcgc z Brodu ua Husa,
vyyiíaté ze spisu pana Jana Zlatoústého Pfrognera, opata
řádu Premonstrátského w T e p l é , doktora libomudrclvvj a
boh oslow j, c. k. ředitele Karloferdinandské uuivycrsity vr Praze,
vvydánj roku 1 8 0 5 pod názwem; , , Einleitung in die christ­
liche R e l i g i q n s - und K i r c he ng e s ť hi c hte Böhmens insbesondere,,
erster T h e il, neue verbesserte Ausgahe“ — -strana 15 I . P o nSwadž dle iné skrovvné wědomo.sti, vvý tisků tohoto auplného
psanj nemnoha gest k nalezenj, pro tu pijčinu z latiny w
Češtinu uwedené, a citacemi, ge.nž vv latinském textu, se n c n a e h á z e g j, opatřené , se zde podáwá :
Psanj naprawugjcj 11a mistra Husa vv Betlémě w Praze,
W elech w aln ý Bůh a z b o ž n ý Sy n geh o. J c ž j s , n e n e cheyž nás zde chtjt wjce siuysliti, než slušj smyslili na t y ,
kteřjž vv prawé wjře chfj prospjwati, a po tomto pak živyotě
uděliž nám w ěčné sláwy swé. Psanj vvaSe, ctihodný mistře,
které gste mi z a s l a l , hedliwe a pozorně gs.ern řeli ; mnoho
a l e , lsřiwého wšak obvviíiovvánj vv něm n a le z n a , přemeyšlel
gsein, co bych m.ěl ěiniti, vváinli na weyftjtky vyaše odpuvvělijtij a neboli wše mlěenjm o.poininauti'? až mě. konečně láska
k této odpowědi na wase wýejtky powzbudila.
T a k i wy
vve vvašem psanj. podotkl g s t e , že z lásky pjšete m n ě , i
deyZ to wšemqhauej P á n ,
abychom se wšiekni vvespolek
jn ilo w a li; neboí Bůh láska g e s t , a k d o ž zůstávvá w lásce,
vv Bohu z ů s t á w á , a Bůh w něm. * ) A. dle swědectwj swat.ého íleho.ře , láska rozdvvogené sgedníŔiuge , různé pořádá,
nestegné srovynáwá. A sama láslca p r a w j : K d o ž n e s h r o m ažď uge se mna a , r o z p t y l u g e t : **) C ož wykládage. H u go
takto dj : D jlo ď áblowo gest, shromážděné rozp.tylovvali, djlo
ale K r is to v o g e s t , rozptýlené shrom ažďovali .
Eyhle ctihodný mistře, kterak láska taužj po, gednotě !
Co tedy my tomu ř e k n e m e , genžto
mezi námi takovéto
r e z d v o g e n j a rozepře panugj, tak že geden Joaniíau , druhý
* ) I. Joaiitt. 4 , 17.
# * ) Luk. l i . 2 3 .
Wiklelitan , ostalnj pak Mahomedány se nazý wagj ? a tak
rozdělen gest Krlslu s. Nik dý W i id e í nebyl ukřižovván pro
nás , aniž \ve gménn geho gsrae pokřtěni.
D jk y wzdáwám Bohu mému . že Wikleffiw blud nik dý
newstaupil do srdce mého ! A wy nazýwáte mě we psánj wašcm,
swým neymilegšjm bratrem ; ó ! deyž mi to Kristus Ježjš,
a za weliký dar Chci to sob ě pokládali, abyste byl vv Kristu
mým bratrem , nebot gedin á srdce mého ž á d o s t , abyste w
lůno té gediné sWafé matky Cjrkwe se opět n a w r á lil, w
k teré ž a s k r z e kterauž křestané w espolek gsan prawj bratřj,
od k t e r é , c o ž s bolestj připom jná tn , gste se wy skrze swé
neposlušenstwj vvzdálil. Umřjti raděgi c h c e t e , nežli se na­
v r á t i l i ; kterak tedy bratřj bu d em e , gim ž nenj gedné malky,
a dle dňslednos-íi ani gednoho o t c e ? a kterak mě w psanj
swém nazýwati můžete neym ilegšjm, kdežto přede fen ohled
m á te , mě n usech s nj žili a do oSkl ivvt>st i uwesti ? Nebot
wy pj.šete mému milému towaryšowi panu Petru ( z e Z n o y m a ) ,
že gsem ze společenstwj wašeho wywržen , zn cs w ě c en , a k
dalšjrnu úřadu kn ěžském u neschopným vit'inčn. Owšern že často
pjwal a gjdal gsem s w á m i , ano i vv gednom s wárni loži
Ijháwal ; ale od té doby , co pře waše u weřegnost přišly,
ani g á gsem wás n e w i d ě l, ani wy 1 1 1 6 : nuže tedy wizte a
suďte, zdali to z lásky anebo z nenáwisti pochá zj ( e o gste
o mně psal.)
W y p r a w jt e , že čekáte 11a m u č e d ln ic l w j; g ak pak
chcete býli m u čedln jk ein , když se i onomu mjstu , kde se
prawda poznáwá , wyhybáte 1 Z á k o n giným předstjráte wy i
wašincow é 5 ale žá d n ý z wás nezachówáwá zákona. Na zdjch
přikázanj m a lu géte, ale k ý ž b y gSte g e raděgi w srdcjc h
c h o w a l i ! Nenjli prawda, že dj zákon : Neutrhug na cti B o h u -?
A wšickni w ašincow é k o lik k o li gest g i c h , gsau ulrhánj a
neprawostj plni. Z á k o n welj : N e p o ž á d á š ; a wy i s u č e d l n jky swými odcizowati kážete. M ě káráte z t o h o , z čeho
byste mě w prawdě neměl kárali;
Wšalt běda tobě , který giuého u če sám sebe nenčjš,
dj Apoštol. * )
P r o č wy o p a p e ž i, kardináljch , b i s k u p e c h , prélátjcli
a o wšech bez rozdjln du chownjčh, nečin ě, a to křiwě sa u djte , a ge z takowých w ěcj wiňjte , g ak ých snad , co žiw
budete , byste nemohl d o k á z a ti ? P r oč nepokračugete wedlé
přikázanj Kristovva řkaucjlio : Z h ř e š illib y bratr twůg, potresci
ho mezi sebau a gjm šatným atd. * * )
Rom. 2, 21.
**) Mat tli. 18, 15.
W y prawjte, že g á cedjin komára, welblauda pak p o žjráni. * ) Wětšjm práwem lo o vvás a o wašich řjci mohu,
tie b o t ti , gen 2 se nepřiznáwagj k druhu Wiklefilů , w m a 1 iírkostech nerázně tepete : s wašimi staupenci ale, i s k ř i w opřjsežnjk y, rauhači, wražedlnjky, zloděgi, c iz o lo ž n jk y nijrně nakládáte. —
W y w psanj wašera gednu ziiamenilaii
osolili welini tupjte, c ož byste ani mnohem menšj osol)« na
žádný zpiisob neměl učinili.
Ž e se neklorj připauštj k s w á t o s t i těla P á n ě , a někte­
rým pak zase swátost ta se odepjrá, nenj nic n o w é h o , n e b ol
lined za drahných časů zpowědln jci , m n o h o , welmi mnoho
kag jcjch od slolu Páně odlu čowali. W tom neberu ohled na
osobu , gak mě winjte , alebrž na záslnhy osob. Z p ow ěd i
nesmSgj se otwjrati. Nedolýkeyie se tohoto zámlui, n e b o l :
T a g n o s l má mne , dj pjsmo. * * )
T a k t é ž prawjte mně v?
psanj vvašem : Mám za to , že wám powědomo gesl, kterak
gediné proto pronásledowán, a z Cjrkvve wylaučcn gsem, že
kárám nepravvosti, kterým Bohužel ! duchovvenstwo gest oddané.
O
! gak rád bych b y l , abych tomu mohl w ě ř i t i ! A
gak wyřčenj waše můž by ti p r a w d in é “* kdežto wůbec zná­
mo gest, že gstc vv přjsnéin vvyšetřowánj ze strany bludň vt
W iklefa Angličana, a vveyslowně z ohledu w elebn é swátosti
těla a krvve Páně, z kteréžto strany gste vvinen.
A kdy byste snad ř e k l , že se wám křiwda děge, byla
by to weliká od vvás opovvážliwost; n ebol spisy onoho A n ­
gličana weřegně zastávváte, a k tomu geště sob ě žá d á te, aby
duše waše lam p ř iš l a , kde geho duše gpsf. Přáltbych wám
gá maličký, by duše waše tam se dostala, kde gest Kristus,
sedě na prawiei B o žj, ale ne kde gest W iklef, g e h o ž t o č lá n ­
ky zg ew n ě hlásáte, we školách weřegně hágjte. K tomu g e ­
ště ke konci pogednánj vvašeho* g ežto gste psal o Cjrkwi,
zdáte se 45 článkům W ik lefow ý m 5 kfeřjž we vršeobecném
Sněmu Kjmskéin a Pařjžsk ém , a v? Praze byli zavvrženi,
přjliš přjzniwým být i.
O
mistře! ale ne vv Israeli , že se nebogjfe ř j c i ,
genom sk rze dotjránj na nepravvosti duchowenstwa pro ná sletlowánj Irpjte, a z Cjrkwe vvvpowězen gste ; kdo, táži se,
nesnáze wyhledávvá , kdo ginýin pronásledowánj působj , kdo
odjrá, kdo vv tvvář hige, kdo tnpj, kdo k lá š te r y ,
aneb k o ­
stely laupj ? Zdali ne wy, a učedlnjci vvaši ? Nepravvosti d u eliowen=f'.va předstíráte, ale o bludech a knihách W i k l e f o vvýi b , Které podporagete , žádné zm jn ky n ečin jle?
* ) M atlh. 33, 34.
* * ) Isai. 24, 16.
Gá řlowjSek sprostiřký prawjm , že kdyby nebyle gine
přjřiny nežli té, že kužele proti duchownjm, žádný by wás,
mám za (o, byl newypowěděl z C j r k w e ; nebot i w dřewnjch
časech, MiliC a Konrád Ště k n a , a giných w jc e , kázali proti
dnclio wnjin, a žádný přede proto wyliošlenjm z Cjrkwe tre­
stán nebyl.
Odhalte rozestřena« záclonu , udeyíe přjpadnosti, str­
hněte přikrýwadlo, aby lidé widěli tu prawau nepřetwořenau
přjCinu, pro kterau gste w yobcow án, — ■ ležj zde had skrytý
w tráwě ; a gestli že sprostý lid takto klamete, Boha předee
nikoli nezklamete. Kde gest, prosjtn, vvaše autrpnost s s a u ženýtni ? nebot hle waši g san lo, gen ž mocně se derau na
( f a r n j '?) mjsta “ iných , a g ak se p r a w j , wy gste toho p ů wodcem a podporovatelem .
Kde gest kázanj w a š e '? ano kde weystraha w a š e : N e ­
požá dáš ? Kde gest láska waše, která nezáw idj, nešlechetně
n e ě in j, nenadýmá s e , nenj cti žádostiwa, nehledá c o ž gest
gegjlio, nezpaiizj se, nemyslj zléh o '? *) W y ale mysljte zlé ,
když wy sáni z Cjrkwe w yo b cow an ý , auřad swůg konali
zá por m a gjcj, slu žb y B o žj u prostřed lidu mého držeti chcete.
Kdyby gste i giž napřed nebyl swázán pautami , přede negsa
k tomu o p r á w n ě n ,
neměl byste nikoli se opow ážiti, 11a
cizjm poli chtjl Zjti.
T é ž podotkl gste w psanj swém : Nemusel bys wjce 11íiniti n e y m ile g š j, pokud w yobcowánj mé od prélátfiw za
prawé uznáwáš, nežli genoin oznámili lidu twémn, že genoni
tito (préláti) mě wyobcowali, aby si lid nemyslil , že by mě
snad w něčem zlém u tw r z o w a l, a n e b , kdyby to i z lé být i
melo, na mém hřjchu podjl měl.
Z d e widjm ged, a poznáwám, že Slánek Wiklefůw w
těchto slowech gest skrytý, kterým se snažj dowozowati , že
žádný nenj z Cjrkw e wyoheowán, gehož sám Bůh newyobenge.
T á ž i se ale, kdo wás inedle ubezpeřil o fotn , kdo wám dal
pistolu o předřjzenj wašem od B o h a , wás učinil swěfěgšjho
nad swatého Pawla, kterýžto prawj : N ic s ob ě powědom negsem,
ale w tom osprawedlněn negsem. * )
K dvž tedy negste o
swém předzřjzenéin wywolenj od Boha ugištěn, proP se o p o wažngete řjci , že negste od Boha wyoheowán ?
T é ž k d y ž prawjte, gestli že 1111 Swatj a Swětlce (B o ž j )
we wlasti nebeské přjzniwi gsau ; dle fwého úsudku gsau od
sp olečnosti Swatých , a následowně od blaženosti odlančeni ,
* ) I . ad C o r. 13, 1S.
přalbýcli; b ý sjc byl méiig- ušíěpaěne p S a l, aň wjtc Zngisté,
z c w yobcow ánj prtineScné od Člbwěka nepblahuge sě na ty,
g e n ž gsau vve wlasli , ale že gen íolikó na pohbsliny (vvez d e g šj pautnjky) padá:
Prawjle faké , eykle ! g á vřéřegiiě chbdjin pb m ě s t ě , a
widj mě obecn ý lid i (.luchbwnj , a wšickni w ě d j, že gsein w
Betlémě, a přijde n epfesfáwagj bd služeb B o ž jth .
Ctih odný mistře ! newBřjm iomn, Ze vvás wsickňi vviděli
weřegně po městě eb b d iti; vvelini kwapně a lehkowážně l a k o wéto množstwj bdsuzugeie. Nesuďte a nebudete saiižen. * )
Pow ědom o gest, žes práwě na opak še šlalo, něhot g a k mile
se dowěděli, že gsie vv Praze, hned od služeb Božjch přestali.
Ó ctihodného kazatele ! an š swaó bezbóZnošlj a n e b e z pečenslwjm swých bliZnjch se w yehla nbá. Kde pak Zůstala,
táži se, ona svv. Pawla pnipbwěd : P ohoršugeli pbkřm bratra
mého , nebudu gjsii masa na Wěkj '? * * )
Ó trpělnvéjio to a dobrotiwého kázíttele ! W y hrozjle :
„N epřestanéšli teyrati w ě ř j c j c h ,
přigda bndu kázali w obci
twé, a pak přestaneš od služeb Bbžjch, od kterých bys neměl
přestati, kdyby i wšickni ď áblowé z pekla db M ěln jk a přišli.
Přiznáwám s e , Ze kdyby i mnoho zlých dnc.hůw do M elnjka
p ř i š l o , c o ž zaehoweyž B ů h , nepřestanu od služeb B o ž j c h ,
když wy ale přig déte, přestanu; nebbt gim něnj wjfcfe ň adřge
k spasenj j poněwadž gsau g iž od s a n z e n i ; káni ale a wašim
by byla geště n aděg e , kdy byste chtěli upbslechnauli.
A dále prawjte : ,)Alo prawidla wýnalezéná bd d n e h o wenstwa nadhernéhb“ alděK d o wás učinil skaumatelem šrdrj?
a zdali ncwjte, Ze někdy pod sprosfau kápj, wěfSj sjdlj pýcha,
než pod hedbáwným welmi štkwoslným bděweín '1 Pioí- činjle,
z Celio mě káráte ? widjte iurvvu vy oku mém , a břewna vve
vviaslnjm neznamenáte? « # * ) a pravVjíe : Snad třesá se strachem,
kde strachu nenj zapotřebj a t. d. Wjin, že ( s l b w jfk o ) snad,
gest přjslowce pochybovvánj, ale w pochybnosti gistSgšj strana
má se w y w o lili: gistěgšj a prOspěšněgšj g e s t , předslavreným
swým poslušným b ý t i , nežli tvvidošjgně se gim přoíiwiti.
Ono waše hlavvnj prawidlo , že P a p e ž žam ezu ge dobré,
zapowjdage kázali, clíce ř jc i, Ze w lom nemáme ho býti p o s l u š n i ; ale kdybyste gen chlěl pbwáZilí, a ode mne, ačkoli lak
nepatrného , mile lo p ř ig m áu ti, že prawj Pán : Poslušenslwj
chci wjce nežli oběti.
D o b r ý gesl z á p a l , dobré
*<***)
* ) L u l. G, 37.
#>)
J. Eegu n. 14, 12.
gsau bbali j ale lépe
I. ad Cor. 8, 13.
* f* )
by byl
L »t.6
41.
činil Saul, kdyby byl poslechl, nežli že obětova l.
¡VIolil řjci
Saniuelovvi : O ! Sam u eli, vvjce slušj poslauchali H ospodin a,
nežli lidj. Hospodin přikazuge : N e z a h ig e š ; (y ale n a d A g a g e m
(králem Amalekitským) prawjS: Z a b ig eš a n e u š e lr jš ; přjkaz
twňg odporuge přjkazu Božjinu. A předčet byl Saul za w ržen ,
prolo že neuposlechl hlasu Hosp odin a mluwjcjho skrze S a ­
muela. A odpustte mně, a v o ln ě lo přigměte ode mne, lak a
nápodobně by wšickni kaojři wyinluvveni hýli moh li; něhot
kdyby Papež neb Sněm n ěco p ř i k a z o v a l , g a k ž se ale nikdy
n e w y g á d ř j, řekl by kacjř : Bůh gin áč přik azuge , geho gsem
wjce
povvinen p o s la u ch a li; lak též i vvy, Pane, činjle , a
mnoho s sebau vv záhubu vedete. nadchnutých, o p o v á ž l i v ý c h
m u d r c ů v , a c o v jc e k želenj g e s t , i ubohý sp roslý lid a
neuměle, e.
A psanj s v é konečně ijmlo žavvjrále, že si žádáte, mě na
cestu pravdy přivvesli. Po cestě prawdy kráčeti sobě z celého
srdce žádám, ale danfám vv Boha wšemohaucjho, že, co Ži\r
budu, na cesiu W ik lefow u mě nikdy nepřivedete.
Bych pak wše předešlé málo z a v ř e l s l o v y , alespoň na
lo se oh ledn ěte, co geště sedáwage vv prsti ( p js k u ) gste se
uřjwal : Úsudek lidstva nikdý nezawrhug ly geden. A at v jc e
gich hanj to , co tobě gednomu se neljbj.
Carlo
mísleJownjh
Odescalchi,
cjsaře
Karla
f.
od
A. A. K eháfca,
kaplana Ďatibravvického, Litom. diéc. A. I). S. .1.
S třjzliw ý děgepis , pěstován od du ch ů v nestranných a
předsudky n e p osk v rn ě n ých udjlj welikau chvválu Karlu V.
a vv krásném svvělle slkwj se lam obraz geho.
L éla Púliě
1500. 24lio února zrozen, vvsiaupil g iž tt roce J5 3 ^ na
trůn D olan sk ý. a vv lointéž roce dosáhl královvstwj Š p a ­
n ielskeh o po úmrlj s v é h o děda, Ferdinanda.
W roce pak
i ?>Í20. 2 7 h o řjgna byl w Cáchách koronau cjsarskau ozd o­
ben. Po slavvnéin, ač vvelmi nepokognfcin a bauřeplném p a novvánj složil v lá d u v roce J555.
M aio kléry panovtijk
byl ducha tak podnik avého , málo kléry pánem zemi lak
rozsáhlých, a h le ! tento od v e š k e r é h o swěla o b d iv o v a n ý a
d ě n ý mocnář béře se do klá štera, Sf< Jusl n azv an éh o, w
rági země Š p an ielske ležjcjho
a geho v e lik ý duch o b l ib u ge sobě vv sprosté klá.Šlernj komnatě ( w c h y š c e , Z e l l e ) .
Č a s o p is pra
ih ich .
XXV.
3<
^ *
W re lá taulia po svvém s p a s e n j , wrftacj žádost, objrati so
předměty wyššjmi byly zagis té neypřednSgšj pohiiúlkau g<‘d náuj takého, ařkoli se zaprjli n e d á , že wypuklé a vvždy
hrozn Bgšj podob u na se beraucj bauře w řjši N ěm e ck é
(reform acj, gen by sazeč mjslo r nepředsadil cl !) sp olu a n ř in kovvaly. Rozgjinánj a hodinářstvvj byly vvznešeného k lá šle r njk a milau obliban.
O swé rakwi pracowal sám, gak se
vvygádřil, vv dobách, kdež vvásnB bančili zamýšlely. Dohofowiw
lůžko pro spánek stoletý, neustal doléhali na s u é h o pvedstavveného, by svvňg pohřeb za živva s-lavviti bylo ran dovvoleno.
W š e ck y činBué námjlky vvyvprátil, prawě mezi g iný n i:
„ W plné mjře gsein okusil , co lidé poklá dagj za stupeň
neywyššj w ozdeg šj blaženosti, slušno, bych i to n eybrozněgšj
za ku s il, co ge potkali může, a to při dobrém vvBdomj a z
lásky k Spasiteli mému, gen ž w neykrásněgšjm wěku wrypustil ducha svvého na twrdém k ř j ž i. “
Z e m ř e lí 2 3 ho Z á ř j
1553 vv 58tém roce vvěku sw ého.
T o vvšak toliko per
transennam. Nynj nBkolik slow o gelio následownjkti, g a k o ž t o nepatrný přjdatek k cjrkewnjniu dBgepisu našich dnůw.
T ý k á t se to owšnm záležitosti, giž dávní o vvňbec z n á ­
m é ; než ctnost tak šlechetná, přjklacl tak zá řjcj za slnhuge
vv pravvdB, by vvc vvšecli vveřegných listech, tedy i vv Našem
č a sop isu obdržel mjsla.
C elé křestanstvvo žáslo podiwenjm, uslyševvš! zprávvu
o
řjdkéin k rok u , g e g ž učinil proslulý nud swatého C o l le ­
gium, Carlo Odescalchi.
A wBru, kdo dobře neuvvážil slow
K r is t o w ý c h : „Oni non renuntiat omnibus, f/uae possidet ,
non potest mens esse di.scipul.ns, “ (L u k . 1 4 , ¿¡3. srovv.
téže Kapitoly vv. 26. g a k o ž i Mat. 10, 3 7 . ) kdo sám na soliB
nezkusil mocnost tohoto „na obogj strefné břitkého m e č e . “
tent owšem nenj s to a schopen p o c h o p i li, tjin pak méně
posaudifi k ro k p o d o b n ý ; neboř se ho až dotud nedotkla
láska k B o žs k é m u Spasiteli, které gediné s radoslj i s o chotnostj přinášj vvšelikau obBt.
T a t o lá sk a slawila za se
krá sného vvjtezslvyj vv kraginB oné, kainž s uctivvoslj poliljžj
k ažd é katolické oko, a odkud laužebnB ofekávvá pomoc,
kdykoliw bauřjcj vvlny wztekle doráželi pořnau na „ lo ­
dičku Petrowu
nebot tam se nalézá „střed gednoty
a widitclnú hluwu našj duchotvnj mateře, cjrkwe swate .“
Z is k u chtiw ost, baženj po slávvB (ohoto svvěta vvytýkagj
cjrkw i, I. g. g e g j zem ské hlavvě a přednBgšjni audiViji, n e u uavvenj i newywážitelnj tupirelovvé wšeho, co giin , ,k a l o l i c twjm“ zapáchá, a g egich cích prokazu ge se vv ohledu lom
* nad m j r u •gemným, vvšecko popisowánj daleko přcsáhagjrjm ;
au Páslo i (akovíá Lnnlj w Kalo]¡clwu p o z o r n g e , o niphž
se nám ani nesnilo ! Přede vvšjin pak býwá íljm ň e y o b ljb e nčgšjm rjletn vtipn ých šjpň v š e lik é h o ulrJiánj. N uže, niagj
led’ opět o geden diVwod vvjce, g ak p r a v d i v é býwaaj Lany
gegich !
Carlo, ušlechtilá ratolest rodu knjžal Odescalchi, slál
11a slupni s l á v y , g eh ož doslihnauíi s k r ov n ém u lolik o p o ­
př á n o poplil.
On v š a k opausij d o b ro v o ln ě stupeň len,
a měn] purpur se sprostým habitem, gřikýmž se odjvvasj
audow é ,,lowarySsfwa Ježjšovva.“ P e v n ě se vv svte'rn vvelikodušnéin auinyslu nslanowiw, přemoli! slalnS v š e c k y námjlky,
sv jt ě z il nade ttšjm, c o k o l i v geho předsevvzelj zttrátiľi u silo­
valo.
W M o d e n ě Peka! 11a auplné a posledu j rozhodnut)’
konsislornj až do 301io listopadu ¡ 8 3 8 .
Odtud se bral do
Verony, k cj!i s v é m u , kaniž geg- wedla nábožná odhodla­
nost a péPe o blaho wěPire.
O 6 té hodině v e ř e r n j 6 ho
prosince nalezl se giž vv domě Jesuitů, byvv u fortny n o w i ciátu uvvjtán od superiora řádu, Giuseppe Ferrari.
Gednoduchý k n f ž s k ý lalár kryl vz-ncšenau Eminencj. — K rásn ý
(o asi byl pohled 11a tuto v lěle n a u p o k o r u ! Z r á n a n aw štjwil kardinál zdegšjho neydůslognSgSjlrt) p. b isk u p a , který
byl nemálo překwapen neofiekáwanuu náwSlěwau (aulo.
To
Ijm vvjce, an právvě hodlal učinili lež a uwjlali k n jž e l e ; oba
prélátowé vvysli sob ě vv ústřely. —
W slavvnost ,,p oč e lj
blah osla ven é Matky B o ž j , Marie Panny,“
8 ho
prosince
přigal O descalch i f á d o w é raucho, a w chrámě siv. Antonjnu
Paduanskétnn za sv ěcen ém konal prvn j n ow ozá k onn j obět có
n o v i c a sp rostý k n ě z !
Chci g e šlě u v é s li očitého s v ě d k a ,
genž o nynegšjtn přjbytku a krok u , knjžeíeni z Odescalchi
nřinSném, asi vv tato , djlem v y p r a w u g e djlem rozum ugo
slowa : * ) „O pu stiw N ěm eck o, wydal gsem se 11a cestu skrz
Lom bardy. Prwnj zasfawcnj z T rid enlu byla Verona. N em ohli
gsem odolali mocnému pokušen), duchovvnjho spatřili k.njžete, g ehož n edáv né wkročenj do kláštera v eškeru Ew ropu
naplnilo úžasem : žádal gsem promluwili s kardinálem 0 descalch k, g saucjm vv novviciátě Jesuitském.
Přiři-něnjm
přjlele mého, u w ysoké hodnosti slo g jcjh o cjrkevvnjho p r é láta, bylo mi snadné, ukogiti žádost swau.
S neywělšj laskawostj uvvjtal mne nábožný kardinál,
(e ď pater Odescalchi , a dosti dlauhan rozniluwau
m oh li
gsem se osob ně přesvědčili o welikých přednostech tohoto
vvýtePného a wěru nevvšednjho m u že.
Slupeii sláwy plný,
G est to vvífíateli z listu, g e g ž p. A x in £ e r , kanownjk z K vreu x od
5ho ledna 18S9 ze ftjina na rtrdakcj časop isu „U nivers rťlia vien x'1 zaslal.
IQ*
po něm žb y ctižádost \ve swčtě a vv hierarchii úsilně ba žila ,
upustil rád, odebral se do njzké, sprosté komnaty a stal se
skromným nowáčkem (novviceni) , bera před tjiu přeweliké
aučastenstwj na pracech a zatněstknánjch při <1 vvoře papežském .
Gak hluboce byl gsem dogat při wkročenj do chudobné chyšky,
kterauž obýwá knjže, g sa před nedáwuem geště gedna z
n eysík wělegšjch okras K jm a !
Chatrné l ů ž k o , hrubě ze
dřewa zh olo n e n é mnýwadlo, hljněný dčbánek, několik sla ­
měných sedadel, k psauj stolek a klekálko —■ to gest vvsecken nábytek chyšky, paterem Odescalchi o b ý w a n é ; zcela
nicjin neiišj se od oslalnjch nowáčků. — Ach ! proč nebylo
m ožné, by vvšickni nerozumuj a zlom ysln j tupitelowé, genž
nám „t owaryšstw o Ježjšovvo“ wždy tak hnusnými burwami
ljče g j, by se mnau byli patřili na íulo angelskau postavvu :
se mnau byli pozorowali tuto pokoru, toto křestanské z a přenj sebe samého, tuto ewangelickau chudobu ! W ěru w š e cky néspravvedlivvé předsudky rozpadnau se vv nic u přjtom uosti této sňaté skutečnosti !
A n o , z c e la nic se neštjtjm
tvvrditi, že tento kardinálňw krok překrásné gest vvjtězslwj,
g ehož ( o p ě l ) dosáhlo n áboženstnj a , , společnost“ ona, gon ž
gest neustále wystavvena aulokům neyprudšjm, g a k o ž B o ž ­
ský Učitel sám, g eh ož gménem gest pokřtěna. Při spalřenj
knjžete, kierý hognostmi a naděgmi télo časnosti tak bohatě
oplý w á ; knjžeře, klerý byl miláčkem Itjm ského lidu ; r o d i ­
lého k n jžete, který vvšecku pornjgegjcj slán u i welikosí
snýin a šlape n o h a m a ; samotu si w olj, by se tam k n e y a u plněgšjmu za pjránj sebe samého připrawowal a w dokon alé
poslušnosti c w i č i l ; při takowém pohledu pranjm , tázal gsem
se vv srdci svvém, kdež pak gest ona ctižádost, která se a u dům tonaryšstwa Ježjšowa vvylýká'?“ — -—
T a k se vv
opraw din ém podiwenj táže muž onen, g e g ž za štaslného
pokládám, že mu patřili bylo fnářj vv tn á ř na osobu , od
vveškeré E w r o p y práwem obdiwovvanau.
A kdož, gsa v\šech
předsudků prázden a máge schopnosii dosti k pochopenj
„ l á s k y čisté, lá sky křestanské,“ kdož se newidj nucena v?
nábožném roznjcen j tázali se podobně ‘1 A kdož nezahořj
láskau a uctiwostj netikán k muži, ge n ž lam ti proslřed klá-šteriijeh zdj vve Veroně přebýwá, pr a n é pokory ges! vvzorem a savému Bohu a Spasiteli tak powšechnan a prolo
gistě i Ijheznan přinášj oběí"? T a k t o sineyšlegjcj, takto g e d nagjcj duch, nezwolá on gednau s dňwěrnostj, gako onen,
na němž wzdělána gest cjrkew w ě k o w itá :
„ Ecce nos r e -
Jii/uimus omnia et sccuti sumus te, ituid ergo erit nobis ?“
(3Ial.
1 9 ,2 8 .)
Swalý Otec Ř e h o ř X V I . ráiíil Kardinálskym, od patera
O descalch i odloženým klohaukem poctili a o z d o b i l i arcibi —
slin pa z Form o, Ferreili, rozeného hrahřfe z Ferreili.
Asi
před '15 lely dokonal sviá studia w Kjíně.
Od Leona XII.
Iiyl učiněn kanownjkein Laterá nským , pazděgi biskupom w
Rieti.
Pro wpliké zá sluhy byl n ap0(0111 co papežský vvyslanec do Neapole p o s lá n ; kdež w zhaiihné a strašlixvé
choleře ani zdrnwj ani gměnj nešetřil, tak že geg swalosl
p a p e ž sk á w konsislorinm „V írum egregium“ pogmenowaii
se neostýchala.
____________
Spolpcuosl J r a n ca n z sk á k a l o l i c k ý c h
iiiis«ioiiárinv.
Mezi blahořinnými ňstawy kaloliclwa, zpanilom ysin ým i
obřím i se udržugjcjmi a šlechetně směřngjejmi ku rozšjřenj g a s nélio swětla našeho swatého náboženstvvj mezi oněmi národy,
kleřjž posud „\ve sljnu bludů vr sedj,“ welini wážné in jslo
za ugjm á francauzská ^Katolická míssionóřsltu společnost,“
kterážto w Pařjži svvé sauslřednj sjdlo m a gjc, blahoplodnau
íiěinnoslj po wšech djlech swěta se rozsahuge. Letošnj w ý rořfíj zpráwa od spolku vvydaná, a dle nj i Augspiirské
W g e ob e c n é nowiny poskytu gj nám obraz půsohcnj teto s p o ­
l e č n o s t i , z něhnžlo wáženému rlenářslw u našeho Časopisu
silělugeine, c o žb y ku poznán) gegjho blahoděgného směru
slanžiti mohlo.
K atolická missionářská sp olečnost tato za poslednjch
let w elk é došla důležitosti, a zdá se, že g;j gisiě mnohem
znaiuenifěgšj budaucnost nasláwá.
Gegj přjginy za p o s l e d njbo roku obnášely 1 , 8 9 5 ,6 8 2 f r a n k ů , * ) tedy skorém o
půl milionu wjce, nežli roku předešlého.
K tomu poskytlo
F r a n ca n zs k o samo dwě třetiny; S a ro y s k o 1 5 4 ,4 5 9 fr a n ků ;
Baworsko
1 1 1 ,2 8 5 ; B elgie 1 0 0 , 6 6 4 ; Anglicko 9 3 , 2 7 0 ;
P ap e žsk á řjše 4 7 , 7 7 6 ; Sweyoary 2 8 , 7 4 7 ; T osk a n a 2 5 , 5 9 8 ;
P r u s k o 2 5 , 1 6 7 ; ostatek w menšjch částkách z gin ých k a ­
tolických zemj se sešel. s )
Ges! to w skuiku náramný
penjz, povvážjme-li nadto, že celá tato sbjrka skrotenými
pauze týdennjmi přjspěwky se scházj, a gestit to w skutku
geden ze čelných potěšitelných důkazihv, swědčjcjch o z m á liánj se wjry mezi kaloljky.
~ ) K ra n cm izsk j frank ne zup!na 24 lír. strifira.
Bakanské m ocnárstw j zd e gm ť.iiow áno ňeiij, p on ěw ad ž i
on o o sobe* p odobném ústaw em , to tiž gedn otau L e o p o ld in sk a u , se
liuuosj.
Auäírogeín (O rg a n ) společnosti íélo gest wydáwaný od
nj „Ročnjlí rtízšjřenj w jry,“ kterýž nynj w 9 0 , 0 0 0 wýii-,.
skůw, to vv sedmi řečjch , na swětlo vvycliázj. Na každý vvýtisk se neyméně deset čtonářůw počjtá, poněvvadž se g edn»
k n jžk a ginák leč spolku desjti osob n ewydáw á, kterýžto
z p ů sob prodage missionář-ikým sp olečnostem gistě p r osp ěS něgšj gest, než prodáwánj osobám gednolliwým.
Odtud i
onen podiwn hodný ú k a z, že tento časopis, ze wšech n e y wěišj počet čtenářů vv magjcj, žádných předplatitel Aw n e p ř i gjmá, a že gen welkau težkostj si g e g opatřili může, kdož
k gednomu oněch malých spolkůw desjti osob
nenáležj.
Útraty časopisu toho minulý rok obn ášely 1 1 7 , 3 9 5 franků.
Hlawnj ústawy léto společnosti missjonářské gsau w
Čjně, iv Indi! a na poloostrowu za Gangem, w Oceánii,
M u lo -A sii, pak w sewernj Am erice.
Pro missionářstwj w (JjnS na letošnj rok 1 9 5 ,0 0 0 franků
vvyměřeno gest, z n ichž 18,oO J na K oreu padne.
Spory,
v z n i k l é z a přjčinau
opium , na
inissionářsl vyo tamněgšj
mnoho těžkosti uwalily, a welmi nebezpečnými ba z k á z y plnými se pro ně staly, g e lik ož k u sfálému udáwánj a p r o ža lowánj gsau přjčiím daly, a ůřadnjci pátránjm po pod-,
lú d n jcjch a kuřácjcli opium svvau horliwost
prokazovvati
ehfěgjoe sp olu při lé prjIežilosti na lagné wyz.nawače k ř e ­
sťanského náboženslwj napndáwagj.
Na sk lo n ě k loňského*
ro ku w kragině H u pé nowé pronášíedovvánj křesťanů vsyp u k Io7 w něinžlo ew ropegský missionář Perboyre, zem ským
ťiřadnjívůin do moci upadnul ; oslatnjm se podařilo, w k r a ginu K ia ngsi se utéci, a vvšickni úzkostně předvvjdagj p r o jiásledovvánj geště rozsáhlegšj.
Missionářstwj w Siamu,
Ko č i n - č j n ě a w T o n k in g u dostáwagj i 10,00D franků.
W
Siamu gest p o k o g na obsíánj, z a lo wšak pronásledowánj
křesťanůw w K o č i n - C j n ě a T o n k in g u neustále trwá.
Indická inissionářstwo obd ržu ge na útraty 1 3 6 , 0 0 0
franků ; w poslednjch těchto letech se patrně rozsjřilo, ač
s menšjm, nežli ginde prospěchem ! neboť raissj w sewernj
Indii od lé doby, co Begum Sornru, zakladatel biskupstwj
w Sindbaně, skonal, welmi h y n e ; w g ižn j pak Indii čili
w missj M adurské stáwá sice oboj katolických, gich zdar
wäak menSj gest, než kdekoli ginde.
Missj Giinjho M ore vře Iři apoštolská slřjdnictwj čili
vikariáty poddělena gest, totiž : slřjdnictwj Austrálie, kdež
Irčan, ginénem Pold ing, biskupem g-est ; w slřjdnictwj W ý chodn) Oceánie, kdež biskupstwj držj Routfhouse, rodilý
F r a n c a u z ; a w sírjduictwj Oceánie Západnj, nad njražío
vvlúdnc biskup Pompalier, magjcj sjdlo w ¡Nowém-Seel.andn,
n,i střjdiiiclwj tálo wypadá 2JO,OOJ franků, a gi.fh účin liwost se na wýspách Gam bierských a giných ostrow ech, 11a
nichž Papnow é přebýwagj, wclmi platně rozšjřila.
Missioiiářslwj w M a lo -A s ii z přjspěwkůw se sešlý ch
dostártá 2(50,003 fVaitkůvv, ono w sebe pogjm á T u r e c k o ,
P er sk o, Egypt a Rabešinii, kdež se před dvvěina lely T o w a ryšstvvo Ježjšovvo opět usadilo.
Hlawnj záměr oné missj
gest obrácenj
kfestaiiůvv nesloriánských , chaldegských a
ř e ck ý ch kii cjrkwi katolické, a při bjdn.éjn slawti, vv gakéinž
h lu b ok o kleslé a n šeh o ¿¡'v ola lakořka zbavvené různ é c j r k w ice na W ý ch od ě, od nás odtržené, se nalozagj, gegj ú činlivvost blaženě pů sob j.
N eyrozsáh legšj vvš;ik účinnost spolku gest w missj
Sewernj Am eriky, zvvlášlě w úwalii řeky M ississip pi, w
kterémž (jediném šestnácte hiskupínv stávvá,
Missj tato
3 0 0 , 0 0 0 franků na zapraivenj útrat « š e c h gednotliwých o kršlk ůw dostáná.
Ona we v š e c h osadách semináře pro
duchownj a kláštery pro řeholnioe zakládá, rozesjlá d u ťh ow nj wyslance k Indiánům, a zw láště siaupence n esč e t­
ných sekt protestantských, kteréž celau takořko Ameriku
protkáwagj, kalolútw u n an rn coge.
W ý sled ky g e gjh o úsilj
gsati patrné, a nenj co pochybowati, že r ozleh lé řjše, genž
\v údolj Miss-issipském wznikagj, w nedlanhém řase z c e la
katolickými se stanau.
M issj Sevvernj Am eriky pewnau
chovvá n ad ěg i, že okršle k g e g j úcinlivvoslj geště w jc c se
r o z š j ř j ; gak blaze vvšak g iž nynj účin kugc, m o ž n á soba
představili i z toho, že mezi swýin duchovyenstem vvjce se ­
de suti biskupiiw čjtá. —
T a k blaboděgn ě působj fran­
couzský katolický spolek missionářuw, rozk ládago swjžj
swé wětvve po neywělšj části oboru z e m s k é h o ; a povvážjme—li, že dwě Iřetini/ vvelkých geho přjguiňw, určených
ku zaprawen j náramných útrat pauze we Francouzsku ,
¡■biikami se scházegj, možná vv tom shledali důkaz z makag jr jh o se ducha katolického vv zemi léto , kteráž druhdy o
poiiwrácenj náboženstw j tak ůsilpwně. se z a sa z ov a la . ^ T a ­
h o v ý c h v š a k dňkazůvv,“ prawj dopisovatel pařížský, , , g e šiě v f c e st á n á , a účinek gegic h patrně se dávvá na g e v o .
Z a doby reslauracj tagili mnozj prawowěrnj kafoljoi swá
smýšleaj. ; mnohý, kdo na mši swatau Sel, učinil to potagmo,
a každého roku « v c h á z e l o wydánj „s pisňw V o lta iro w ý c h .“
Nynj newčrci s v é zá sad y la gj, tak že zhusta napadali b ý ­
wá na náboženské pokrytce, kleřjž Swau newěru před li­
dem g.ewiti se os t ý e lia g j; a V o lta irow ý c h spisňw od roku
18 30 , fu&jm ani gediný svvazck zn owa newydán, lia o geho í>iné—
nu zřjd ka lide zm jn ka se slávvá.“ — — Gesl srdeěně přáli,
aliy duch lenlo w úrodné půdě se wzegm uw, netoliko p e w ně se wkořenil, nýbrž aby plod geho i w bftgarých, o w o ť ľ nosných raloleslech ¡iowždy wjce se šířil a r o z k lá d a l,
jiebot dosti zg ew n ě nás pou řu ge děgepis dob i n owěgšjch,
Že nikoliw přewratem a ( g a k ž se lomu ch lě lo) wyhulienjm
íiáboženstwj spása zem j a obcj zgednali se nedá, nýb rž
žádaného blaha se těmto doslané pauze ijm, pakliže w ol>řan sk ém žiwotS opět hlawnjtn základem bude ožiwugjcj
duch w jry křestanské, a že swět, wymknutjm se ze swých
siežegj posud se koljsag jcj , gen lehdáž ocekáwaného p o ­
klidu a blaha dog de , až se zúfilna nawrálj opět k T om u ,
od něhož gedin ého wšeliká inornosi p o c h á z j. (S ro w n ey Jan
19, I I . k Ííjin. 13, 1.)
Z rozličných wšak zprávv swrcliu
podaných i ono utěšené přeswědřenj lze nabyti, že byl by i
třasný obz or ťjrkvve zde neb onde na ěas se zakalil, ona nicméně
tjin krásněgi wjlězný swňg prapor, svvatým křjžem ozářený,
i nzwinuge po swěla končinách Sjrod áln ých , a že, byt by
krátkozrakosti lidské lu neb tam zapadali se widělo vvelebné slunce wjry swaté, ginde tjm gasněg i wystkwjwagj
zla fole sk lé , nebeské paprslky ge gj, anoT odsljn zde onde na
řas gi zafeniňugjcj gen k lomu slau žj, by g e g j zá ře mno­
hem krásněgšj slkwělosli nabývvala ginde. Ij prostřed bauřj
npykrutěgšjch poslawená, i během vvěkfiw mnoho i trpce z k a n š"iiá, neklesla ona skála, na n jz Kristus wzdě/al C jrkew sívali; slogjt ona posud a stáli bude po v ě k y n e ­
zvratná, a li, kteřjž mdlau silan lidskau na poduráeeiij a
zlroskolánj onoho Božjlio díla zpozd ile se o d w a ž u g j, s l a u žili budíiu poiomstwu za přjklad i důkaz i wýsfrahn, kterak
ti, genž na wěřnau g e g j pevnost doráželi se osm ělu gj, gen
swé lebky si o ni rozrá žegj.
Frant. fíaucha,
knííz cjrkewnj P r a ž s k é A r cid iéc .
W jté ís tw j biskupa C im iiia lsliflio nad
¡irdýni oílpurcem katolické\cjrfcvre.
Sevvernj Am erika gest reydišlě nowých plánů ; kdo
lesy w úrodné kraginy proměnili, nowé osady založiti, kdo
z chudého muže so chce sláfi boháčem, tam se ubjrá.
Do
Filadelfie pliige, kdo nowý živtot poěnaufi zameyšlj, a kdo
sp puzena cjtj, wlaslnj, od sebe samého
sp ořádané n á b o ­
žen sk é wyznánj plnili aneb uěiti, famléž úfoPiště swé béřc.
W e evvoliodné, osvtjeené obci W ashin gtonu každé n á h o ž e n stwj se trpj, a došli pij loži losi i nalézá, by sjjn swan d o k á ­
zalo.
A proto laké welká gest snažnost, s kterau se vozlicnýni wyznánjm přjstup zgednáwá.
Některé protestantské
sek ly lioHivvost svvau tjin zwláSlě dokazngj, že ausliiě i p j semně zachowati liledj ony nepřátelské predsudky, za kieré
se poctiwý protestant slydj, kleré ale nicméně w rukau liezstaudných fanatiků záhuliuau zbranj se stáwagj.
T akovýto
s p olek před několika lely i w Cincinálě se usadil a k a l o ljky v š e m o ž n ě snjžili a polapili hleděl.
INeypřiřinlivěgšjiti
audein spolku lolio byl novrokřlěnec Alexandtr Campbell,
muž znamenilé po v ě « li w A m e r i c e , dobrých schopnoslj a
iK unavvéiiý w práci. Před něgakýni řaseni we weřcgnýrh n o v i ­
nách oznámil, že r ozliřné protestantské selily w geden spolek
spogiti zameyšlj.
Znamenité podniknnlj loto Campbell s
neunawenau horlivost) v v v é s l i hleděl.
Ale snažnost geho
Spalného prospěchu zjskala.
Neg en, že v š e c k y protestanty
nesgednolil, nýb rž i wlastnj Swau sektu, novvokřlěneň to­
tiž, roztrhl, a lak se stalo, že nowá powslala sekla, g e g jž
zakladatelem a hlawau on se slal.
Tjrti v š a k nikoliw ne­
pozbyl mysli.
M nozj ale počali hýli n espokogeným i.
A
tjm še sialo, že sk oro wšiekni inandřegšj a znameiiilégšj
proleslanlé g e g znenáhla opustili , ačkoli iiěkteřj zwláStnj
clitelovvé geho plánu věrni zůstali.
An t a k o v é byly o k o l nosti Campbellovvy a podniknnlj geho, držela sp olečnost tl­
čených ( C o lle g e o f T ea o h er s) w řjgnn I 8 0 6 shromážděnj,
na klerém on a katolický biskup Hůř Cell t o audovvé djl
měli.
W tomlo shromážděnj Campbell několik sad o blu­
dech a přewrácenosli Kjinské cjrkw e předložil.
W eřegn é ztwrzowánj takowých wěivj musilo newyhnulelně dále wésti.
Campbell byl v y z v á n , by se lépe w y gádřil.
Na to poslavvil do Nowin hogně Cjtailých prudký
řlánek, w němž se směle k hágenj sad swýth nalijdl, a
biskupa newljdně wyzwal.
Biskup důstogným injrným způ­
sobem odpowěděl.
K onečn ě nastala vveřegná dispntacj, ku
které biskup nerád a tak řka nucen přistán pil.
Osm duj
trwala hádka, kleré tolik posluchačů prjloinno bylo , že se
innozj obávvali, aby sp nezbořilo slaweiij, vv kterém hádka
držána byla.
Po osmi dnech se skončila s anplnau p o r á ž kau Campbellowau dne 21. Ledna 18 37 .
Mnohé, nazwjce
protestanlské N ov in y , se o lom zřeledlně wygádřugj.
D ok lá d a g j, žehy Protestanlismns byl klesl, kdy by \v tomlo
liagiíeli základ swůg měl.
Protestantské Nowiny W hig ptawj, že o oné n á b o ž e n -
ské hádce od mnohých posluchačů, a sice od šatných p r o ­
testantů zpráw y obdržely, z nichž, s e z n a ly , že Campbell
zauplna přemožen gest.
„ N o došli na tam, prawj fylo N o ­
v in y , nýbrž biskupo.wi se i iq zauplna podařilo, že p ř e d ­
sudky proti kaloljkňm zn ič il, ano že i mnoho protestant­
ských posluchačů swých skoro na vvjru obrátil.“
Když katoličtj ob.y watelé w Gineinalu, radugjee se z
v jtězstw j svvélio wrehnjho. p a s t ý ř e , neboli raděg i swého
iiáboženstwj, k biskupovvi deputaci wyprawili, kter^i mu k \
g eho hágenj děkowala a znamenité dary podala, wyložil
g im saily, o n ich ž se w hádce gednalo.
G sauí to djlem
o b y č e g n é námjlky nowotářů, djlem, no.wé,
Bů stogu é a m j r iié sob ě pftcjiiáuj biskupovvo. gemu i wěci g eh o gistě k ne­
m a lé cti slaužilo.
T u to následuge na důkaz něko.lik č l á n ­
ků oné disputac),:
Cainpbell se podwolil dokázali* že iista w , zde onde
swalau, apoš.talskau, katolickou cjrkwj nazvvaný, nilulý s w a tým, ap oštolským a katolickým nebyl, a posud n e n j; že
prý gest selítau w prawéin smyslu tohoto slowa, která gest
starSj, než gakákoliw posud sláwagjcj sekta, nikoliw ale mat­
ka wšech cjrkw j, nýbrž odpadllce od gediné prawé ejrkwe
Kristoivy.
Ldáwal také čas, w který, a rnjslo, na kterém
odpadla.
Památnau událost, tuto, z počátku na 15. Č e r w e n ce 1.05í. nstanpw.it; byw ale tázán, kteráby byla ta prawá
cj.rkew Iíristowa, od které se řjinsko-katolická w onu z m j nSnau dobu odtrhla, gediné tjm sob ě pom oci hleděl, že od
tohoto swélm mjněnj o.dstaupil, a udáwal, že se ono o.dpadnutj okolo, roku 3-30 stalo.
Když ale opět wyzwán byl,
aby prawan c jr k e w , od které iijm sko-ka tolick á tehdáž o d ­
padla, poznamanai, nemohl ničeho odjiowědjti, a skutečně
také ničeho n e o d p o v ě d ě l,“
4.
,. Honosil se, že se může wvkázali s hibij z rujio
pis.u , která od žádného mnichu pojskvavněna nebyla. By
tulo sadu dokázal, odwolávval se na Co.dex Alexandrinský,
který starý zá kon podlé sedmdesáti i s A p o k r y fy od p i o t e stantň nemandře zawrženým i, a nowý zá kon obsahuge, a w
britickém Museum se pře cli owáwá.
K vvelikéinu neäl&s.tj a
wlastnjm.u zahanbenj swéinu wšak shledal w ówodu k pjsinii
swatému od Horne, w kterém o piiwodu onoho rukopisu Cell,
žo z gednoho mezi 22 klášter i) na hoře Athos pooházý.
Tam
byl Codex sepsán s připogeným žaltářem gednoho
mnicha.
T.iko/.vými důwody Ca mpbell swau sadu dokázafi
hleděl.
10. „T v rrdil, ž c w katolické cjrkwi nižádná prawda se
naluzati ii f m o li la, panSwadž o ji os lau |>nos í i apoštolské w
Újmě několik zlých papežů bylo 5 zahanbil gsem g e g ale,
dokázaw, že ani rod k rá lo w s k ý Dawiiiůw, z ne li až Spasitel
náš co člowěk pocházel, čistý nebyl, že wrahowé, cizolož-1
ujci a opilci w oné rodině a mezi patriarchy byli, které
Bůh swědky a hlasately pravedy učin il, a že námitka geho
spjše biblj a křestanstwj wůbec, než katolické náboženslvvj
wywracnge , že božský půvvod geho se w ničem iiez-gewil
wjce , nežli w fo in , že počet těchto zlých papežů welmi
nepatrný byl, a že a n i rje d e n s nich blu d n é u č e n j n e •»
p ř e d n á š e l , že swětlo evvaugelické prawdy w pohanských
kragin ách rozširowali. atd,
Ití. ,,YVyčjtal katolíkům, že gsmo nepřátelé občanské i
náboženské swolmdy, G á ale gsein mu dokázal,
že to
katoljci byli, kteřj neyprwé duchownj swobodn 11a západnj
polokauli uí»istili, katolická osada w Marylandn toliž, k d e
p r o te s ta n te o l p r o te s ta n tů p r o n á š íe d o w a n j ú to č iš tě h le ­
d a li i n a le z l i. Uvvedl gsem mu 11a mysl republiku B e n á t skatt, S a n Marino, Wiléma T e l i a , K o s z iu s z k a a S w eyc a rsk ó
kantóny,“
1 8 . , , Campbell welmi dňležitau pokládal kýti w ýčjiku,
že gest papež antichrist, o kterém svv. Ja n we swém zge^
we»j mluwil. Dosti na tom, že to gen wůbec připomjuáme.“
2 1 . ,,P ra w il, že s\v, Kljmenž, Ig n a íius a Irenéus, a
wšickni osiatnj Swatj R jm skéh o kalendáře! (inj.nil.-li i apo-r
Stoly '?} přjliS pozdě žili, tak že nemohli žádný člá nek vvjry
neb prawidlo mrawu polwrditi.
„ A předee gediné (jeyich h la sem můžeme ne.ydůležilěnšj wšech otázek u protesiantň rozhodnauti. -s-o otázku to­
tiž : Go gest pjsmo s vva t é ? ‘ 4
F a r n j cäarán* P á is e s i r . H a w l a
n ad S á z a w a n ,
w Por-ič.S
Od
W á c la w a A le x a n d ra P o h a n a ,
f a r á ř e P o říč sk é h o a b isk u p sk éh o , n o tá r a B u d č g o w a k é h a .
D a s t o g n ý p , J o s e f H o řč ic e , kanownjk S l a r o - B o l o slavvský, wýtečný spisowatel slarobylostj cjrkewnjch a (16 g o slaw né wlasti naši, pronesl vv paslaupnasti proboštů při
íieyslarožilněgšjm kolie giálnjm kostele S S . Kosm y a D a m iana w S ta ré Bolcslavvi, w bohoslownjm časopise ročn. 1 8 3 3
svv, 4 . sir. 6 3 7 . o témže chrámu Páně úsudek tento :
, O s l l i kostpl k w . (¡iřj niv H raděanrch od léliož \Yrulislaua založený, din neynowSgljťh naSich děgepisril Kollegiálnjin b y l: (•••oř bychom za ftrawilu |»Vigjli neměli, že j
kostel Sinrobolealawský ginéno koilcgiálnjho dosáhl, gešt#
po celé České zemi kosiflii nenalézáme, genžliy taký zpfisob starožitnosti až |io diiegnj dolin zachowal , gako li dwa
paniátnj chrámowé, loliž sw. (¡¡rj na hradě P r a ž s k é m , a
kosici Boleslawský swalých Kosmy a Dam iáua.“
By děgepjsná mezera (a so docelila , dlužno se mi
widj s tř c tjm chrámem S io a to -lla w e ls k ý m to P o ř ič j nad
S ú zaw au , genž tentýž r á z starožitnosti n e « 1, se prihlásili.
Kdy a od koho božuire la za lož ena byla, z iláwnowpkyrb pramenil nedá se dosaiidili. •Jaroslaw S ch u lW dono*
zuge w swé T o p o g ra fii ex lib ris c r r e c t ., ž« Pořický
S w alo-H aw elsk ý chrám P á n 0 giž r. 13Š4 wlastnjm farářem
opatřen byl. P. l'arár H ynek K a jfiu s z K ie c fe td u nwádi w inwentáři swém od r. 1750, že dolěený chrám P á n ě dle poWBwti
dřewněnSj gakýmsi gcpliškáin přináleželi m ři, weřegná prý
kaple S Š . A poštolu P e tra a P a w la nad Pořifj, dřjw jiež
husitům se doslala, k farnjm službám Božjm urfe n a byla ;
wšak ani naši děgepisowé, aniž injslnj kleré paiuatky udá­
lost tu neoswědfugj.
Slrmj kostel len na polrt-osfrfiwko ku straně wýchodnj
nádherně z twrdého tesaného kamene wyslawěný, gegž se werně řek a Sázawa, západně pak potok Ja rk o w sk y neboli
By sira omezil gj. Skoda ! že takéž, inage gednu wěž nedoslawěnau, a druliau neaúhledně a chudě gen krylau, roku
1715, an Slědroslj nábožiiao a nákladem iiesmjrným wysoee
urozeného Pána p a n a F rantiška HV/cfawa hrobčte z II r tGeho cjs. k rál. Milosti komořjho a neywyšSjho pokladnjlio, z kořene oprawen, a wnilř z hrusu nowě wyslkwostěn
byl, celku glawiiá koruna se newsadiln.
Hned nad hlawnjm wehodem chrámowým se wJtneäení
rozprosijrá kamenný znak welkoduSného Jiraběcflio dobro­
dince ; u wnilř pak ohromilo»! klrnnlj a welelmosl ollařn
swalau lírů zau obrážj cizince.
Z loďky přjnio proti h law iijm dweřjm wede 13. dnbowých slnpíiií dolil pod presby­
terium do kaple Swato - Wáclawsjíé lift Čtyřech slanpjch
sklenuté, lainž nynj hrob Božj zaražen , oltář «Sak siofít.
W ácluwa řezbowaný ') do hřbitownjho kosteljřka swalých
Apoštolu Petra a Pawla, kde Pořiřstj osadnjci Peských p a ­
tronu «i«. Wogiňcfut, sw- Prokopu u sw. Jana N vp. n á ­
božně clj, přeneSen byl.
1) Tušjui od Pezbáře Dnespeckélft) Ferdinandu Zelenící/ tw o ře n j.
Ode hrobu B ožjho přicházj se z obau síran točitými,
z 9 stupiíů sestávvagjejmi schody vvzhňru do presbyterium,
g ak ow éž i s p o lok iu žjm schodovvýrn železná mřjZ u m ě le c ­
kého djla hradj.
Z d e trprw zw ědawé oko přjgemnS bawj
Jilavvnj oltář goticky se s ta w e n ý , nesa obraz sw. Hawla,
opaťa, *) zázraPné uzdrawenj wéwodowny Kunzowy w yzn aPugjej w Cele svvéin.
Dwě misIruS řezané sochy dosti w y soké, ged na sw. Jana N ep. co králowského almužnjka, an
zedraného poděluge žebráka, a druhá sic. Liboria w p o n titikálnjm ornáte, u g e h o ž nohatí hřjgiijk, oPelcáwage b i s k u ­
povy a rozhřešenj, hlub oce se k o ř j, gsaulě zwláštnj o z d o b a «
vvelikého oltáře.
T y lo podobizny na slovfo wzaté patřj bez
zporn mezi ty neyušlechlilegšj a neyvyýborněgšj pr áce vvěhlasného ř e z b á ř e 3) , w kteréž wšece k swůg vvtip i pilnost byl
umele usgednotil ; neho i ty neyíiílegšj sívaly, vvrásky a
žilk y , vvyduté oheby rauchowé, ano každá ohraubka a djrka
zilá přirozenosti wzdorowati.
Co neyzwlá šln ěgšjho soch y ty
do sebe niagj, gesliř, že w obrazu hřjšnjka řezbá ř sebe sám,
vv žebráku pak swéh o truhlářského p o m o e n j k a 4) wyznaPil.
Opodál hlavvnjho oltáře se dorážj ke dvvřina stegným
postranným, Ježjškowi a sw. Anně zasw ěceným oltářům,
gsau (éž stvvňry wýborné wýteCného Lazarovva dlátka.
W
pravvo mistrné soch y S S . Kajetána a Augustina, w lewo
zas S S . Donáta a Teodora ozd ob u g j tylo oltáře.
Soš­
k y Jezjška Karmelského a sw. Anny w skleněných s k ř ju kách w zácně chowané neslogj w žádném poměru k swýiu,
tjm méně k hlawnjmu olláři, g elik o ž gen m a lič k é , rázu
sfaršjho i také hrubšjho, s Lazarow ým djlem se nigakž n e shodugj.
Sauměrnost požaduge pro oba oltáře obrazy gen
11a plátně, o něž bohdá! se Sasem takéž postaráme.
O řezbě sw. Anny dceru šku swau 11a lcwé ruce p ě *111 gjej svvědřj zdegšj kniha pamělnj, že o vveliké povrodni
na řece sloajc, až k mostu do p la u la , tam vvšak mezi dvvěina lipama invázia.
Z té udalosli dowozovvaly PořiPlj 0 sadnjci, že malka matky PánS pod tjmže obrazem w sw a tyni zdegsj sjdliti si obljbila.
2 ) Z d a ř ilé d jlo Julin Františka Lxixa , m aljře P lzeň sk éh o. S tálí
toho času 120 z l. stř.
3 ) Pow estiiý L azar M 'ideman z P lz n ě , po celých C ech á ch d o ­
bře znám ý.
4 ) Daniel Pilát, w ýborn ý m istr truhlářský z P o řifij, který vvšudy druha sw éh o w ěrn ě p ro w á ze l.
D ok on a l běh sw éh o poCasnéliQ
žitj vv P o ř it j dne 5. lip na r. 1771. w 70 r o ce wěku s w é h o , m rtw iej
byw raněn.
YV prán o mezi w cl kým a postranným ol(á'm n nedán
tagné schody do Ji robu Božjlio, druhdy kaple S ň a l o - W á dawské.
Kazatelna, podlé lew ého sch odokru žj z loďky do pres­
byterium vvedanrjho k sakristii, odkud do nj se wrb ázj, u piatá« gest djlo pře misi m é .
S p o d e k krygj obrazowé bibliPtj,
ok o umělce pro leposl ř e zb y z a n j m a g jc j; obraz rozséwaCe
gest z nich ueykrásněgšj.
K loba u k kaza telny kráSlj samá
ře zb a gotic ky wtipnS sesla nen á, nad njž Spasitel svvěta s
wjlezným křjženi nyniká.
Proti kaza telně se n acházj v r c h ­
nostenské oralorium do kostela vvyduté , a řezbau anlilcdně
wyljfcené. K lo b a u k nese w sn é m Pele znaky hrabě rjch man—
ž e l ů Františka W á da w a z W rtb y, a Anny M a rie rozené
hraběnky z Klenau.
Hlawnj oltář s kazatelnau se sfawěl r. 1 7 4 0 — 4 7 , p o slraiinj pak oltáře s oralorium a se zábradIjmi 17 4 S — 5 1 .
Mnoholi prwnj p ráce slála, nelze bylo vvypálrali, za drnhan
n š a k by lo auftow áno, a z nrchnosteuskéiio důchodu vv m ě sjci prosinci 1 7 5 1 . wyplaceno 5 0 5 zl. siř.
Z e n š e h o lolio
se posud nic neSlafjrovvalo, že prý by la tieyněžněgšj ř e z bářovva práce barwami se zanesla.
W božnici S w a lo -H a n e ls k é odpoPjná panská rodina
Tožicůw z Tožctic a Kambergu, fíaffinsuw z K lec faldu,
Lhotáliuw ze Lhoty a w. g. — T é ž mnoho kněžstwa a
úředničina.
W n ě na zdi chrámowé ku straně polednj následiigjcj
nápis y přehrozné d n ě pow odně oswědčugj.
„ 3 0 M a ji mane feria secunda Paracleti tam alte
ascendit liic aqua.“
,.P osterita ti pro n otitia <jVol) tertia M a g i poten­
ter n o X Ia s e X V L n ls a L tíV s e X C rev erlt ai/Va . “
O těehlo ponodnjcli hniha painělnj z e n r u b n ě g š j podána
zp r á n u tuto :
„Ilo c parocliialc Templům Ao. 1 7 5 7 . die 3 0 M a ji
magnum damnum passum est e x exundatione aquae non
flucii Sazaica, sed parvi rivuli ad fluvium decurrentis;
tanta enim fuit aqua, ut ad 5 orgias in muros E ccle­
siae a scend erit; muros coemeterii subruit, et multa
corpora mortuorum una cum terra coemeterii abstulit.
Item scholam ligneam , molam et gazam.
Hinc post
pons e x peculio Ecclesiae lapideus novus factus fuit,
accessus pateret ut ad Templum, ut inscriptio designat •
30 M a ji {ut supra.)“
„Altera exundatio A o. 1 7 63 die 3. M a ji noctu inter
medium »octem orla, ipiae major priori s e x iilnis allius
ipsa aijua priori asccudit, magmim denuo dammnn T em l>/o cuiisavit, nt tdtera insbriptio tesfis est.íí
Při kastele sw. Hawlit se Iři nacházegj zwony :
Prwnj sw. Haicla s ijiní« nápisom :
Campuna haec S. Galii noinine insignita incenso a
Polonis igne Anno M D C X X temp/o passu dammnn, li­
bé rul Hale ExccUentissim i Dni, Dni. Bernardi Ignatii
S. /*. ímp. c Comitibus a M arii nicz. Gnbern• domus
Smectznae el Dni in Smectzna, et Ei/uitis Aur. Velí.
Sac. Caes.licg. M áj. hdim. Aetna l. Consil.Primát, locnmt.
el Suprem. in Regiio Bohemiae Burggr. refusa, et denuo
S. Galii nomine dónala ¡nit. Anno M /> C L X X / / /. “
D ruhý sw. Wáclawa s nápisem ijm ié ž :
,,Campuna haec S. Wenceslai nomine
censo u Polonis igne (nt supra)'1
insignita, in­
T ř e lj, 11 m jráfek, lilý ,,YY Praze léla Páně 1 6 7 3 . “
R o k u 17*19. dne 6 . listopadu hyl chrám Páně S w a t o Hawels ký lak olaupen, že ani mše sw. se slaužili nemohla,
pokudž nádobj a raucha potřebná z Hradišlské k ap le se n e ­
přinesla.
Z a lo Pňli tolik nábožných a štědrých d o b r o d in ­
ců mu u zbudil, že mnohem hohatěgi než prw chrám Páně
nadán byl. Neyzmimeiiilěgšj dobrodince gmennge kniha p a měínj t y t o : pana Františku Wáclawa hrabete z W r tb ý ;
panj Annu M arii rozenau hraběnku z Klenau, hrahěej
chnt g e h o ; pannu Barbora z Junowic, zasnaubenau hra­
běnku z Wrtby 5 panj Teresii hraběnku s W rtby, rozenau
hraběnku z Kuttensteinu ; panj Barboru E m sjel doučau,
rozenau N essoivuu, panj 11a L o j o w i c j c h ;
a pana Juna
Josefu hraběte z Wrtbij, býwalého neywyššjho purkrabjlio
w C e c h á c h , atd.
W starých zdegšjch matrikách se íiásledugjcj ucliowaly
památky : že dne 3- listopadu J664 , kteréhožto dne se prá­
v ě konala památnj slawnost za wěrné zem řelé, Geho E m i­
nenc) (P . T . ) p. Arnošt W ogtěch, hrabě z Ilurruchu,
kujže Arcibiskup Pražský, w Pořicj u hlaví njlio oltáře sw.
Hawla o b ě f neyswětěgsj za mrtwé přines! sám B o h u ; dne
J5. lipna 17 03 . knjže Arcibiskup Rábský w Poříčském
kostele mši sw. byl přjtomen ; a dne 6 . listopadu 17^3. w e cerem knjže Arcibiskup Neapolský, přjbuzn ý Geho S tia tosti Papeže Jnnocencia X I I . co AjioSlolský N u n ciu s w
Pols ku, vvracege se do Rjm a, zde swau pobožnost wykona!.
Obsah swazku třetjho.
P o g c i l n á i i j.
1. 0
cjrkwí. Reč
swatodušuj sw. Jana Zlatoústého
. 387
p a p e ž ň .............................................. 3 9 7
Spis o padlých, sw. Cypriána biskupa Karthaginského 4');i
0 perikopách liturgických
..............................................4 4 4
S low o o swatých h o d i n k á c h ..............................................45 i
0 s w č cc n j Swátkú w Č eské cjľkwi
. . . . .
5 >7
Ch w alozpčw na blahoslawenau Pannu Marii
. . . 523
2. 0 zineneiij gména
3.
4.
5.
(5.
7.
O z ita tn o w a íe l.
A.
1.
2.
3.
4.
Literatúra.
Stálá památka pre D ě t i .................................................... 52 7
Kniha ruťnj u nawštBwow. a zaopafŕow. nemocných 531
W ýsíraha od pitj p á l e n é h o ............................................. ">34
H n ogek s Christkatholische L it u rgik 3. TJieil
. . 538
B . Rozličnosti.
a)
b)
v)
d)
e)
f)
g)
ž i w o t Doktora Josefa P le c e
................................. ....... 5 3 9
T o m á š M ore (P o k r a f o w á n j.)
........................................ 5<i8
O ndřeg z Brodu
.....................................................
556
Carlo Odescalchi, následownjk tjs a f e Karla V. . . 5 6 1
Spole čnost francauzská katolických missionářůw
. 565
Wjtězstwj biak. Cincinátského nad odptírcem k at.cjrkw e 5 6 8
Farn j Chrám PánB sw. Ilawla w Povičj nad Sázawau 57 L
R e d a k t o r : J J 'áclaw M . P e š i n a, kanownjk na lirad « P ra žsk ém .