Metodický pokyn UNHCR k žádostem o azyl, které souvisejí se
Transkript
Metodický pokyn UNHCR k žádostem o azyl, které souvisejí se sexuální orientací a genderovou identitou Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), oddělení ochrany a právního poradenství, odbor služeb mezinárodní ochrany Ženeva 21. 11. 2008 Poznámka Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) vydává metodické pokyny k právním otázkám vztahujícím se k tématům, jež souvisí s jeho mandátem stanoveným ve Statutu UNHCR [Statute of the Office of the United Nations High Commissioner for Refugees], v čl. 35 Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a v čl. II jejího Protokolu z roku 1967. Prostřednictvím analýzy mezinárodních právních principů, judikatury a dalších relevantních materiálů se tyto metodické pokyny snaží objasnit platné právo a právní standardy s cílem poskytnout pokyn k pochopní dané problematiky. Základním cílem je zvýšit ochranu uprchlíků a žadatelů o azyl skrze dodržování mezinárodních standardů v oblasti jejich ochrany. Ve věci přiznávání statutu uprchlíka metodické pokyny doplňují příslušná Doporučení o mezinárodní ochraně a měly by být vykládány ve vzájemné souvislosti s nimi. Metodické pokyny jsou vytvářeny v reakci na aktuální provozní potřeby a právní problémy a nemusí být výsledkem stejného dlouhého procesu vypracování, jako je tomu u Doporučení o mezinárodní ochraně. Metodické pokyny jsou veřejně dostupné na internetové stránce Refworld http://www.refworld.org. Jakékoli konkrétní otázky související s tímto pokynem adresujte prosím Oddělení ochrany a právního poradenství [Protection Policy and Legal Advice Section - PPLAS], které je součástí Odboru služeb mezinárodní ochrany [Division of International Protection Services] UNHCR v Ženevě. Obsah I. ÚVOD................................................................................................................................. 4 II. ANALÝZA PODSTATY ŽÁDOSTI ..................................................................................... 6 A. Základní informace........................................................................................................ 6 B. Oprávněné obavy před pronásledováním ...................................................................... 8 i. Zákony o trestním postihu homosexuálních kontaktů .................................................11 ii. Obava před budoucím pronásledováním ...................................................................13 iii. Snaha vyhnout se pronásledování ............................................................................14 iv. Původci pronásledování............................................................................................15 v. Příčinná souvislost („z důvodu“).................................................................................15 C. Důvody podle úmluvy ...................................................................................................16 D. Alternativa přesídlení v rámci státu...............................................................................18 E. Důkazní břemeno a posouzení hodnověrnosti..............................................................18 F. Žádosti na místě ...........................................................................................................20 III. ZÁVĚR ............................................................................................................................21 I. ÚVOD 1. Tento metodický pokyn nabízí užitečné informace ohledně žádostí o azyl, které souvisí se sexuální orientací a genderovou identitou. Pronásledování lidí kvůli jejich sexuální orientaci a genderové identitě není novým jevem. Pouze v posledních letech však narůstá počet žádostí o azyl ze strany osob s lesbickou, gay, bisexuální nebo transgenderovou orientací (dále jen „osoby s LGBT orientací“). Proto je nezbytné zvýšit informovanost o specifických zkušenostech žadatelů a žadatelek o azyl s LGBT orientací mezi subjekty s rozhodovací pravomocí a blíže zkoumat právní otázky, které tato problematika zahrnuje. 2. V posledních letech byl v rozhodovací praxi vnitrostátních orgánů i v akademické literatuře zaznamenám podstatný pokrok v otázkách analýzy a výkladu konceptů sexuální orientace a genderové identity v kontextu právních předpisů o uprchlících. Tento vývoj probíhal současně s rostoucím množstvím judikatury a právních poznatků na mezinárodní (např. díky orgánům pro dohled nad dodržováním smluv OSN o lidských právech) i regionální úrovni a byl na nich vlastně založen1. Zatímco tento vývoj v oblasti uprchlického práva nadále probíhá, tento metodický pokyn se mezi jiným zaměří hlavně na rozvoj v oblasti legislativy, na mezinárodní judikaturu, na analýzu metod pronásledovaní a perzekučních metod a také využije některé pozitivní poznatky, ke kterým státy dospěly při rozhodování v řízení o azylu. Tento metodický pokyn doplňuje Doporučení UNHCR o pronásledování na základě příslušnosti k určitému pohlaví ve smyslu čl. 1A odst. 2 Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a/nebo jejího Protokolu z roku 19672, které se vztahuje na žádosti o azyl související s problematikou LGBT podané muži i ženami, a oba dokumenty by měly být vykládány ve vzájemné souvislosti. 3. Osoby s LGBT orientací mohou být vystaveny fyzickým, sexuálním a verbálním útokům a diskriminaci ze strany státních orgánů, svých rodin či komunit kvůli tomu, kým jsou, nebo jako kdo jsou vnímány. To může být způsobeno převládajícími sociálními a kulturními normami, jejichž důsledkem jsou předsudky a netolerance, nebo vnitrostátními právními předpisy, které tyto postoje 1 Pro přehled judikatury a doktríny ve vztahu k právům osob s LGBT orientací, včetně porušování lidských práv z důvodu sexuální orientace viz Mezinárodní právní komise [International Commission of Jurists - ICJ] Sexual Orientation and Gender Identity in Human Rights Law: References to Jurisprudence and Doctrine of the United Nations Human Rights System, 3.revidované vydání, 2007, dostupné na http://www.icj.org/ IMG/UN_References.pdf; dále ICJ, Sexual Orientation and Gender Identity in Human Rights Law: Jurisprudential, Legislative and Doctrinal References from the Council of Europe and the European Union, říjen 2007, dostupné na http://www.icj.org/IMG/European_Compilation-web.pdf; a ICJ, Sexual Orientation and Gender Identity in Human Rights Law: References to Jurisprudence and Doctrine of the Inter-American System, červenec 2007, dostupné na http://www.icj.org/IMG/InterAmerican_References.pdf. 2 UNHCR, Guidelines on International Protection No. 1: Gender-Related Persecution Within the Context of Article 1A(2) of the 1951 Convention and/or its 1967 Protocol relating to the Status of Refugees, HCR/GIP/02/01, ze dne 7. května 2002, dostupná na http://www.unhcr.org/refworld/docid/3d36f1c64.html odrážejí. Tam, kde zůstávají takové útoky nebo diskriminace nepotrestány, a/nebo kde je LGBT orientace kriminalizována3, mohou osoby, jež žádají o azyl z těchto důvodů, spadat pod definici uprchlíka podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 (dále jen „Úmluva z roku 1951“). 4. Společnou zkušeností mnoha žadatelů a žadatelek s LGBT orientací je skutečnost, že musí některé aspekty a někdy i podstatnou část svého života držet v tajnosti. To může být reakcí na společenský tlak, otevřené nebo skryté nepřátelství a diskriminaci a/nebo na trestní postih. Důsledkem pak je, že mají často k dispozici pouze málo důkazů k prokázání své LGBT identity anebo nemohou doložit, že byli pronásledováni zejména, pokud se v zemi původu otevřeně nepřiznávali ke své LGBT orientaci. 5. Podle Yogyakartských principů o uplatňování mezinárodního práva lidských práv v souvislosti se sexuální orientací a genderovou identitou4 z roku 2007(dále jen „Yogyakartské principy“) se pod „sexuální orientací“ rozumí schopnost osoby mít hlubokou citovou náklonnost, sexuální přitažlivost a intimní sexuální vztahy s osobou jiného pohlaví, stejného pohlaví nebo různých pohlaví. Genderová identita znamená u každé osoby hluboce pociťovaný vnitřní individuální zážitek genderu, který se může, ale nemusí shodovat s fyzickým pohlavím dané osoby, včetně vlastního vnímání těla a dalších projevů genderu jako jsou oblečení, verbální projev či společenské chování5. Soudy v různých zemích obdobně potvrdily, že sexuální orientace se nevztahuje pouze k chování a k sexuálním kontaktům, ale že stejně tak zahrnuje i identitu osoby a způsob, jakým ji tato osoba projevuje6. (dále jen “Doporučení UNHCR o pronásledování na základě příslušnosti k určitému pohlaví“). 3 Více než 80 států má v platnosti zákony, které zakazují nebo upravují sexuální styky mezi souhlasícími dospělými osobami stejného pohlaví, kterým se často říká „zákony o sodomii“. Některé zakazují konkrétní sexuální praktiky bez ohledu na sexuální orientaci a genderovou identitu, zatímco jiné obsahují zákaz různých sexuálních praktik mezi osobami stejného pohlaví. Alespoň sedm států za takové jednání ukládá trest smrti. Pro další informace o těchto zákonech viz: Mezinárodní gay a lesbická komise pro lidská práva [International Gay and Lesbian Human Rights Commission] (http://www.iglhrc.org/site/iglhrc/) a internetová stránka SodomyLaws.org (http://www.sodomylaws.org/). 4 Yogyakarta Principles on the Application of International Human Rights Law in relation to Sexual Orientation and Gender Identity, březen 2007, dostupné na: http://www.yogyakartaprinciples.org/ principles_en.pdf (dále jen “Yogyakartské principy“). Principy vytvořilo ICJ a Mezinárodní úřad pro lidská práva [International Service for Human Rights] a byly jednohlasně schváleny na odborném setkání v Yogyakartě, v Indonésii, které se konalo 6–9. listopadu 2006. 5 Viz preambule Yogyakartských principů, poznámka pod čarou č. 4. 6 Osoba může být stejně tak pronásledována proto, že je LGBT orientace, jak pro jednání spojené s jejím postavením jako člověka s touto orientací. Pokud je za takové jednání stanoven přísný trest „jen stěží se může homosexuálním osobám dostat důstojného zacházení s respektem“; viz rozhodnutí o odvolání Refugee Appeal No. 74665, ze dne 7. července 2004, [New Zealand Refugee Status Appeals Authority, (RSAA)], odst. 27, 129, dostupné na http://www.unhcr.org/refworld/docid/42234ca54.html. Viz také rozhodnutí v případu Nasser Mustapha Karouni v. Alberto Gonzales, Attorney General, No. 02-72651, 399 F.3d 1163 (2005), ze dne 7. března 2005 [US Court of Appeals, Ninth Circuit], dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4721b5c32.html; dále Appellant S395/2002 v. Minister for Immigration and Multicultural Affairs; Appellant S396/2002 v. Minister for Immigration and Multicultural Affairs [2003] HCA 71, ze dne 9. prosince 2003 [High Court of Australia], odst. 81, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3fd9eca84.html. 6. Pro účely tohoto metodického pokynu se dává přednost výrazu „LGBT“ před termínem „homosexuálové“, protože tento nereflektuje existenci lesbických žen, nezahrnuje bisexuální a transgender osoby a je ze strany mnoha lidí s gay a lesbickou orientací považován za urážlivý. Ačkoliv termíny „gay“ nebo „lidé s gay orientací“ se někdy používají k označení mužů i žen s dlouhodobými fyzickými a citovými vazbami na osoby stejného pohlaví, v tomto textu se termín „gay“ používá ve vztahu k mužům a termíny odvozené od adjektiva „lesbická“ ve vztahu k ženám. Termín „bisexuální“ popisuje osoby, které fyzicky i citově přitahují muži i ženy. Zatím neexistuje všeobecně uznávaná definice „transgender lidí“. V tomto metodickém pokynu se pod tímto termínem rozumí muži a ženy, jejichž genderová identita není v souladu s jejich fyzickým pohlavím. Termín „transgender“ nenaznačuje žádnou konkrétní sexuální orientaci a může zahrnovat transsexuální osoby i transvestity. Mohou to být ženy, které se identifikují jako muži, nebo muži, kteří se identifikují jako ženy, bez ohledu na to, zda podstoupili či nepodstoupili chirurgický zákrok a/nebo hormonální terapii7. II. ANALÝZA PODSTATY ŽÁDOSTI A. Základní informace 7. Sexuální orientace žadatele nebo žadatelky o azyl může být relevantní, pokud této osobě hrozí újma kvůli pronásledování právě z důvodu jeho nebo její skutečné nebo předpokládané sexuální orientace, která není v souladu, anebo je vnímaná, že není v souladu, s převládajícími kulturními, politickými a společenskými normami8. Definice uprchlíka se vztahuje na všechny osoby bez ohledu na pohlaví, věk, sexuální orientaci, genderovou identitu, manželství nebo rodinný stav nebo na jiné postavení či stav. V některých státech definice uprchlíka podle vnitrostátních předpisů konkrétně zmiňuje sexuální orientaci9. 8. Sexuální orientace je základní součástí lidské identity stejně tak, jako oněch pět dalších znaků, které tvoří podstatu definice uprchlíka: rasa, náboženství, národnost, politické přesvědčení a 7 Další definice viz např. Gay a lesbická aliance proti nactiutrhání [Gay & Lesbian Alliance Against Defamation], Media Reference Guide, 7. vydání, květen 2007, dostupné na: http://www.glaad.org/media/guide/GLAAD_MediaRefGuide_7thEdition.pdf; a dále Merriam-Webster OnLine Dictionary, dostupný na: http://www.merriam-webster.com/dictionary. 8 Viz Doporučení UNHCR o pronásledování na základě příslušnosti k určitému pohlaví, poznámka pod čarou č. 2, odst. 6–7. Viz také Advisory Opinion by UNHCR to the Tokyo Bar Association Regarding Refugee Claims Based on Sexual Orientation, ze dne 3. září 2004, odst. 3, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4551c0d04.html ( dále jen „Poradní stanovisko UNHCR pro Tokijskou advokátní komoru“). 9 Viz např. švédský cizinecký zákon (SFA 2005:716), kapitola 4, § 1, dostupný na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b50a1c.html. Viz také Migrationsverket (Švédský migrační úřad), Guidelines for Investigation and Evaluation of Asylum Cases in which Persecution Based on Given Sexual Orientation is Cited as a Ground, ze dne 28. ledna 2002, dostupné na: http://www.unhcr.org/ refworld/docid/3f8c1af44.html. příslušnost k určité sociální skupině10. Žádosti odůvodněné sexuální orientací a genderovou identitou jsou podle Úmluvy z roku 1951 obvykle uznávány na základě příslušnosti k určité sociální skupině, ale podle konkrétních okolností mohou být také spojeny s jinými důvody, jmenovitě s politickým přesvědčením či náboženstvím. Tento přístup potvrdily soudní orgány v různých zemích včetně Austrálie, Kanady, Francie, Německa, Nového Zélandu, Švédska, Velké Británie a USA11. 9. Ačkoliv svoboda ve vztahu k sexuální orientaci není výslovně uznaným lidským právem podle mezinárodních dokumentů, v současnosti je již uznávaným standardem, že osoby s LGBT orientací mají na stejném základě s ostatními nárok na všechna lidská práva. Preambule k Úmluvě z roku 1951 zdůrazňuje zásadu, že „lidé mají právo uplatňovat svá základní práva a svobody bez jakékoli diskriminace“. Zásada nediskriminace je také obsažena v čl. 2 odst. 1 a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen „ICCPR“) a v čl. 2 odst. 2 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (dále jen “ICESCR“).12 Yogyakartské principy obsahují závazné mezinárodněprávní standardy, které se týkají problematiky sexuální orientace, a jsou odvozeny ze základních dokumentů o lidských právech.13 10 Podle definice v čl. 1A odst. 2 Úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3be01b964.html (dále jen „Úmluva z roku 1951“). 11 Podrobnější informace o vnitrostátní judikatuře jsou obsaženy v části C (Důvody podle úmluvy) tohoto metodického pokynu. 12 Valné shromáždění OSN [UN General Assembly], International Covenant on Civil and Political Rights, ze dne 16. prosince 1966, dostupný na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b3aa0.html, a Valné shromáždění OSN [UN General Assembly], International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights, ze dne 16. prosince 1966, dostupný na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b36c0.html. Ustanovení o nediskriminaci na základě „pohlaví” či „jiného postavení” podle ICCPR a ICESCR a dále podle čl. 2 Úmluvy o právech dítěte (dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b38f0.html) zahrnují sexuální orientaci, což potvrdil Výbor pro lidská práva [Human Rights Committee], Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva [Committee on Economic, Social and Cultural Rights] a Výbor pro práva dítěte [Committee on the Rights of the Child]. Stejný výklad si osvojil i Evropský soud pro lidská práva [European Court of Human Rights] (dále jen „ECtHR“) ve vztahu k čl. 14 (Zákaz diskriminace) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „ECHR”) (dostupná na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b3b04.html). Dále viz rozhodnutí v případu Canada (Attorney General) v. Ward, [1993] 2 S.C.R. 689, ze dne 30. června 1993 (Supreme Court of Canada), dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b673c.html, které vychází z preambule k Úmluvě z roku 1951; rozhodnutí v případech Islam (A.P.) v. Secretary of State for the Home Department; R.. v. Immigration Appeal Tribunal and Another, Ex Parte Shah (A.P.) [1999] UKHL 20, ze dne 25. března 1999 (United Kingdom House of Lords), dostupných na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3dec8abe4.html. 13 Viz Yogyakartské principy, poznámka pod čarou č. 4. Více informací o regionálních dokumentech, které se zabývají konkrétně sexuální orientací viz: Organizace amerických států [Organization of American States], Human Rights, Sexual Orientation, and Gender Identity, AG/Res. 2435 (XXXVIII-O/08), ze dne 3. června 2008, dostupné na: http://www.oas.org/dil/AGRES_2435.doc; Evropský parlament [European Parliament], Resolution of 26 April 2007 on Homophobia in Europe, usnesení č. P6_TA(2007)0167 ze dne 26. dubna 2007 dostupné na: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA+P6-TA-20070167+0+DOC+XML+V0//EN. Dále viz čl. 7(g) doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy Recommendation 1470 (2000), Situation of Gays and Lesbians and their Partners in Respect of Asylum and Immigration in the Member States of the Council of Europe, ze dne 30. června 2000, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3dde404c6.html, které členské státy mezi jiným vyzývá, aby “intenzivněji spolupracovaly s UNHCR a vnitrostátními neziskovými organizacemi, podporovaly propojení svých aktivit a systematicky sledovaly dodržování práv osob s gay a lesbickou orientací v souvislosti s přistěhovalectvím a azylem”. B. Oprávněné obavy před pronásledováním 10. Součástí pronásledování mohou být závažná porušení lidských práv, včetně ohrožení života a svobody a další újmy považované za závažné z hlediska názorů, pocitů a psychického rozpoložení žadatele nebo žadatelky.14 Nové poznatky v oblasti mezinárodního práva lidských práv mohou rozhodovacím orgánům pomoct při určování perzekuční povahy různých forem újmy, kterou mohou lidé utrpět, z důvodu své sexuální orientace.15 Případy obtěžování a diskriminace mohou v kombinaci dosáhnout hranice pronásledování. Zatímco diskriminace je ve většině žádostí osob s LGBT orientací klíčovým prvkem, často se objevují i zkušenosti se závažným fyzickým, a zejména sexuálním násilím. Každé ublížení musí být posuzováno holisticky. Musí se na něj nahlížet ve světle převažujících postojů a názorů na otázky sexuální orientace a genderové identity v zemi původu. 11. Mezinárodní i regionální judikatura a právní doktrína potvrzují, že diskriminace z důvodu sexuální orientace je zakázána.16 Diskriminační opatření mohou být uplatňována prostřednictvím zákonů a/nebo společenských norem a praktik a mohou mít různé poškozující dopady. Diskriminace přeroste v pronásledování v těch případech, kde taková opatření budou pro dotyčnou osobu samostatně nebo v kombinaci vést k významně poškozujícím důsledkům. To může být například případ, kdy je osobě s LGBT orientací soustavně odmítána jinak běžně dostupná služba, jako je vzdělání, sociální zabezpečení, služby v oblasti zdravotnictví nebo soudnictví17, ať už je to v soukromém životě nebo na pracovišti. Jak se uvádí v Příručce UNHCR: I v případě, že samotná diskriminace není závažná, může vést k oprávněné obavě z pronásledování za předpokladu, že v mysli dotyčné osoby dá vzniknout pocitům obav a nejistoty ohledně její budoucí existence.18 14 Viz např. HS (Homosexuals: Minors, Risk on Return) Iran rozhodnutí v případu Iran v. Secretary of State for the Home Department [2005] UKAIT 00120, ze dne 4. srpna 2005 (UK Asylum and Immigration Tribunal (AIT), Dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/47fdfafe0.html, které se týká dopadů perzekučního jednání na jednotlivce. 15 UNHCR, Handbook on Procedures and Criteria for Determining Refugee Status under the 1951 Convention and the 1967 Protocol relating to the Status of Refugees, 1979, obnovené vydání leden 1992, dostupná na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b3314.html (dále jen „Příručka UNHCR”), odst. 42, 60. Dále viz např. rozhodnutí o odvolání Refugee Appeal No. 76152, ze dne 8. ledna 2008 (New Zealand RSAA), odst. 34, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/47bd93cf2.html; a rozhodnutí o odvolání Refugee Appeal No. 74665, poznámka pod čarou č. 6, odst. 81–123. 16 Přehled je obsažen v publikaci, kterou vytvořil ICJ, viz poznámka pod čarou č. 1. Dále viz také Michael O’Flaherty a John Fisher, “Sexual Orientation, Gender Identity and International Human Rights Law: Contextualizing the Yogyakarta Principles”, Human Rights Law Review, Vol. 8, No. 2 (2008), str. 207–48, dostupný na: http://hrlr.oxfordjournals.org/cgi/reprint/8/2/207. 17 Viz např. rozhodnutí v případu Decision No. MA6-01580, ze dne 12. ledna 2007 (Immigration and Refugee Board (IRB) of Canada), dostupné na http://www.unhcr.org/refworld/docid/482457202.html; HS (Homosexuals: Minors, Risk on Return) Iran, poznámka pod čarou č. 14, odst. 147. 18 Příručka UNHCR, poznámka pod čarou č. 15, odst. 54–55. Dále viz rozhodnutí v případu National Coalition for Gay and Lesbian Equality and Another v Minister of Justice and Others, 1998 (12) BCLR 1517 (CC), ze dne 9. října 1998 (Constitutional Court of South Africa), odst. 113, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/48246cf72.html. 12. Nátlak, aby se někdo zřekl své sexuální orientace či genderové identity, nebo je skrýval, pokud je podněcován nebo tolerován státem, může být považován za pronásledování.19 Osoby s LGBT orientací, které žijí ve strachu z odhalení, proto často svoji sexuální orientaci skrývají, aby se vyhnuly závažným následkům, jež s sebou takové odhalení nese, jako jsou např. přísný trestní postih, svévolné domovní prohlídky, propuštění z práce a společenské odsouzení. Takové jednání není pouze diskriminační a v rozporu s právem na soukromí, ale porušuje také právo na svobodu přesvědčení a projevu. Podle výkladu, který obsahují Yogyakartské principy: Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu bez ohledu na sexuální orientaci a genderovou identitu. Toto právo zahrnuje projevování vlastní identity a osobnosti prostřednictvím verbálního projevu, chování, oblékání, tělesných charakteristik, volby jména či jinými způsoby a také svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, včetně těch, které se týkají lidských práv, sexuální orientace a genderové identity, a to skrze jakékoli medium a bez ohledu na státní hranice.20 13. Osoby s LGBT orientací nemusí být schopny vytvořit fungující vztahy, mohou být donuceny uzavřít předem domluvená manželství anebo vystaveny extrémnímu tlaku uzavřít sňatek. Mohou mít obavu, že samotný fakt, že neuzavřely sňatek, je v očích veřejnosti označí za osoby s LGBT orientací. Sociální, kulturní a jiná pravidla, která vyžadují, aby si vzaly osobu opačného pohlaví, mohou vést k porušení práva uzavřít manželství s plným a svobodným souhlasem a práva na soukromí.21 Tento společenský tlak se může vystupňovat až za běžně přijatelné hranice a dosáhnout intenzity pronásledování, přičemž je třeba mít na paměti, že osoby s LGBT orientací mohou takový nátlak prožívat jinak než osoby heterosexuální.22 19 Viz např. rozhodnutí v případu No. 071818233 [2008] RRTA 62, ze dne 15. února 2008 (Refugee Review Tribunal (RRT) of Australia), dostupný na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/484552e22.html. 20 Yogyakartské principy, poznámka pod čarou č. 4, právo na svobodu přesvědčení a projevu (princip č. 19). Požadavek, aby někdo skrýval svoji sexuální orientaci či identitu, by byl také porušením práva na uplatňování a užívání všech lidských práv (princip č. 1), práva na rovnost a nediskriminaci ( princip č. 2), práva na uznání právní subjektivity (princip č. 3) a práva účastnit se veřejného života (princip č. 25). Dále viz také rozhodnutí v případu Smith and Grady v. United Kingdom, Applications Nos. 33985/96 and 33986/96, ze dne 27. září 1999 (ECtHR), dostupná na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/47fdfac80.html, ve kterých soud konstatoval, že „nevylučuje, že mlčení, k němuž byli žadatelé donuceni, ohledně jejich sexuální orientace spolu s následnou potřebou neustálé ostražitosti, diskrétnosti a utajování vůči kolegům, přátelům a známým v důsledku odstrašujícího účinku politiky ministerstva obrany, by mohly představovat zásah do svobody projevu“ (odst. 127). 21 Viz čl. 23 odst. 3 paktu ICCPR, poznámka pod čarou č. 12: „Žádné manželství nebude uzavřeno bez svobodného a plného souhlasu snoubenců“. Viz také: Valné shromáždění OSN [UN General Assembly], Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, ze dne 18. prosince 1979, dostupná na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3b00f2244.html. Čl. 16 úmluvy mezi jiným uvádí, že státy – smluvní strany mají zajistit (b) “stejné právo svobodně si vybrat manžela a vstoupit do manželství pouze se svobodným a úplným souhlasem“. Dále viz čl. 12 ECHR, poznámka pod čarou č. 12: „Muži a ženy, způsobilí věkem k uzavření manželství, mají právo uzavřít manželství a založit rodinu v souladu s vnitrostátními zákony, které upravují výkon tohoto práva.“ 22 Viz např. rozhodnutí v případu SZANS v. Minister for Immigration [2004] FMCA 445, ze dne 13. srpna 2004 (Federal Magistrates’ Court of Australia), dostupné na: http://www.austlii.edu.au/au/cases/cth/FMCA/2004/445.html 14. V případech osob s LGBT orientací se často objevuje fyzické a sexuální násilí, dlouhá období zbavení svobody, zneužívání v souvislosti s poskytováním zdravotní péče, hrozba popravy a vraždy ze cti. To jsou jednání tak závažná, že by obecně dosahovaly hranice pronásledování ve smyslu Úmluvy z roku 1951. Závažné formy násilí v rodině či komunitě, znásilnění a jiné formy sexuálního násilí zejména, pokud k nim dochází v místech, kde jsou osoby zbaveny svobody, budou spadat pod definici mučení.23 Taková jednání jsou v rozporu s právem na život, svobodu a osobní bezpečnost a s právem nebýt vystaven mučení a krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení ve smyslu různých mezinárodních dokumentů o lidských právech. Osoby s LGBT orientací mohou být vystaveny i méně závažným formám fyzické a psychické újmy, včetně obtěžování, vyhrůžek ublížením, pomluv, zastrašování a psychického násilí, jež však mohou dosáhnout úrovně pronásledování v závislosti na jejich dopadu na stěžovatele a na konkrétních okolnostech případu. 15. Násilí a porušování lidských práv, kterým jsou osoby s LGBT orientací vystaveny, mají sice mnoho společných znaků, je však nutno mezi nimi rozlišovat. Újmy, které se často vyskytují v případech lesbických žen, jsou důsledkem střetu mezi jejich sexuální orientací a genderem, neboť postavení žen ve společnosti je obecně slabší než postavení mužů.24 Lesbické ženy se více než mužigayové cítí povinny navenek vyhovět rodinným a společenským očekáváním například tím, že vstoupí do manželství s mužem. Ve společnostech, které v ženách vidí hlavně manželky (mužů) a matky, mohou být lesbické ženy izolované a neviditelné. Obecně je u nich vyšší riziko ublížení ze strany soukromých subjektů než u mužů-gayů, například ve formě násilné msty ze strany bývalých partnerů nebo manželů. Obvykle mají tyto ženy omezenější přístup k neformálním způsobům ochrany, jako jsou například organizovaná podpůrná shromáždění. 16. Transgender lidé, kteří tvoří ještě menší skupinu, budou mít často odlišnou zkušenost s pronásledováním. Ta může například souviset s přístupem ke zdravotní péči nebo se zvýšeným rizikem újmy, pokud není právně uznaná jejich genderová identita (například tam, kde si v matrice a dokladech nemohou změnit jméno a pohlaví). K takové újmě může vést situace, kdy úřady od trangender osoby požadují doklad o totožnosti, ale jeho nebo její vzhled nejsou v souladu s pohlavím uvedeným v dokladu. Někdo, kdo se snaží o změnu nebo změnil svoje pohlaví, může být často vnímán jako osoba, která popírá převládající představy o genderových rolích. 23 Viz např. HS (Homosexuals: Minors, Risk on Return) Iran, poznámka pod čarou č. 14, odst. 57, 134. Dále viz: Rada OSN pro lidská práva [UN Human Rights Council], Promotion and Protection of All Human Rights, Civil, Political, Economic, Social and Cultural rights, including the Right to Development, Report of the Special Rapporteur on Torture and Other Cruel, Inhuman or Degrading Treatment or Punishment, A/HRC/7/3, ze dne 15. ledna 2008, odst. 34–49, dostupná na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/47c2c5452.html. 24 Viz rozhodnutí v případu Amare v. Secretary of State for the Home Department [2005] EWCA Civ 1600, ze dne 20. prosince 2005 (England and Wales Court of Appeal), kde soud konstatoval (i když odvolání zamítl z jiných důvodů), že „kombinace diskriminace žen a diskriminace homosexuálních osob je zvláště zhoubná a může představovat riziko pronásledování“, odst. 17, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/47fdfb5b0.html. Dále viz rozhodnutí v případu RRT Case No. 071862642 [2008] RRTA 40, ze dne 19. února 2008 (RRT of Australia), dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4811a7192.html. i. Zákony o trestním postihu homosexuálních kontaktů 17. Trestní zákony o zákazu vztahů založených na souhlasu dospělých osob stejného pohlaví jsou považovány za diskriminační a za zákony, jež jsou v rozporu s právem na soukromí.25Jejich samotná existence, bez ohledu na to, zda jsou vymáhány a jaké sankce s sebou nesou, může mít dalekosáhlý vliv na to, do jaké míry mohou osoby s LGBT orientací skutečně využívat svá základní lidská práva.26 Dokonce i tam, kde homosexuální kontakty nejsou kriminalizovány na základě zvláštních ustanovení, jiná ustanovení namířená proti sexuálním kontaktům mezi osobami stejného pohlaví, jako jsou ustanovení o zákazu „sexuálních styků proti přírodě“ a další trestné činy jako „ohrožování veřejných mravů“ nebo „nemorální uspokojování sexuální touhy“, mohou být relevantní pro posouzení žádosti.27 18. Zákon jako takový může být považován za perzekuční například, pokud odráží společenské a kulturní normy, které nejsou v souladu s mezinárodními standardy o lidských právech. Nicméně, žadatel nebo žadatelka musí stále prokázat, že měl/a oprávněné obavy před pronásledováním právě v důsledku existence takového zákona. Trestní stíhání podle zákona, který jako takový není perzekuční nebo diskriminační, může samo o sobě představovat pronásledování například, pokud je vedeno pouze proti určité skupině lidí anebo pokud je svévolné nebo nezákonné.28 19. Perzekuční povaha přísných sankcí, jež nejsou v souladu s mezinárodními standardy o lidských právech, jako jsou trest smrti a přísné tělesné tresty, včetně bičování, je naprosto zjevná. 29 Významné množství mezinárodní i vnitrostátní judikatury potvrzuje, že kontakty mezi souhlasícími 25 Viz rozhodnutí v případu Toonen v. Australia, CCPR/C/50/D/488/1992, ze dne 4. dubna 1994 Výbor pro lidská práva [Human Rights Committee], odst. 8.6–8.7, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/48298b8d2.html. Konstatujíc porušení čl. 17 ICCPR, výbor uvedl, že i když oznamovatel nebyl zatím trestně stíhán podle tasmánského trestního zákona „kriminalizace homosexuálních kontaktů v soukromí mu znemožnila otevřeně se přihlásit ke své sexuální orientaci a zveřejňovat svoje názory ohledně reformy příslušných zákonů týkajících se sexuálních otázek“ a že příslušná ustanovení trestního zákona zasahují do jeho práva na soukromí „a to i když tato ustanovení nejsou již deset let uplatňována“. Dále viz rozhodnutí v případu Dudgeon v. United Kingdom, Application No. 7525/76, ze dne 22. října 1981 (ECtHR), dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/47fdfaf7d.html. 26 Viz rozhodnutí v případu Norris v. Ireland, Application No. 10581/83, ze dne 26. října 1988 (ECtHR), odst. 38, dostupné na: http://cmiskp.echr.coe.int/tkp197/view.asp?item=4&portal=hbkm&action=html&highlight= 10581/83&sessionid=12354864&skin=hudoc-en. 27 Viz např. rozhodnutí v případu RRT No. 071862642, poznámka pod čarou č. 24. Bylo konstatováno, že žadatel potřebuje mezinárodní ochranu dokonce i při absenci zvláštních zákonů, které by kriminalizovaly homosexuální kontakty v zemi původu. 28 Dále viz: Příručka UNHCR, poznámka pod čarou č. 15, odst. 57, 59; Doporučení UNHCR o pronásledování na základě příslušnosti k určitému pohlaví, poznámka pod čarou č. 2, odst. 10; Poradní stanovisko UNHCR pro Tokijskou advokátní komoru, poznámka pod čarou č. 8, odst. 4, 10. 29 Viz: Doporučení UNHCR o pronásledování souvisejícím s příslušnosti k určitému pohlaví, poznámka pod čarou č. 2, odst. 12. Dále viz: Yogyakartské principy, poznámka pod čarou č. 4, právo na život (princip č. 4): „Každý má právo na život. Nikdo nesmí být svévolně zbaven života, a to ani z důvodů souvisejících se sexuální orientací nebo genderovou identitou. Nikomu nesmí být uložen trest smrti na základě souhlasného jednání zletilých osob nebo na základě sexuální orientace nebo genderové identity“. Kromě jiného zavazuje státy, aby „zrušily všechny trestné činy, jejichž smyslem nebo důsledkem je zákaz sexuálních kontaktů mezi souhlasícími zletilými osobami stejného pohlaví a, dokud budou taková ustanovení zrušena, nikdy neukládaly osobám, které byly za tyto trestné činy odsouzeny, trest smrti“ (princip č. 4.A). osobami stejného pohlaví nemají být kriminalizovány.30 Za jistých okolností nelze úplně vyloučit, že i relativně shovívavý trest, může být považován za neúměrný nebo perzekuční. Přílišné zaměření se na přísnost trestu totiž může ve svém důsledku ještě upevnit mylnou představu, že být osobou s LGBT orientací je trestným činem.31 20. Ve výjimečných případech může žadatel nebo žadatelka prokázat oprávněnou obavu před pronásledováním, i když se předpis, který kriminalizuje LGBT kontakty, již neuplatňuje, a to za předpokladu, že v důsledku existence tohoto zákona se žadatel nebo žadatelka ocitli v netolerovatelné situaci. Tyto zákony, ačkoliv již nejsou systematicky uplatňovány, mohou úřady používat k vydírání anebo se mohou uplatňovat neoficiálními cestami skrze policejní násilí nebo nezákonná zbavení svobody, v důsledku čehož pak neexistují žádné záznamy o trestním stíhání.32 21. Pro udělení azylu je rozhodující skutečnost, zda existuje reálné nebezpečí újmy, pokud by se žadatel nebo žadatelka museli vrátit do země původu. O pronásledování se může jednat, i když není možné prokázaly, že zákony, jež kriminalizují homosexuální styky, se skutečně uplatňují. To může být aktuální, když se stát před vnějším světem snaží zakrýt skutečnost, že penalizuje osoby s LGBT orientací například tím, že je stíhá za trestné činy znásilnění, pohlavního zneužívání nebo za drogové trestné činy, které údajně tyto osoby spáchaly. Ani značné důkazní břemeno vztahující se k těmto trestným činům, včetně přísných náležitostí dokazování, by nemělo být bráno jako indikace snížené možnosti skutečného trestního postihu, ale mělo by být chápáno v celkovém náboženském a společenském kontextu. Přetrvávající a/nebo obecná homofobie v zemi původu (například pokud příslušná vláda vyjadřuje svoje odsouzení skrze rétoriku ostře namířenou proti homosexuálům, pokud jsou osoby s LGBT orientací utlačovány a pod neustálým dohledem rodinných příslušníků a sousedů anebo pokud média používají při popisu těchto osob hanlivé stereotypy) může být indikátorem existence pronásledování osob s LGBT orientací.33 30 Viz například rozhodnutí v případu National Coalition for Gay and Lesbian Equality and Another v. Minister of Justice and Others, poznámka pod čarou č. 18. Soud konstatoval, že trestný čin sodomie je neslučitelný s ústavním zákazem diskriminace na základě sexuální orientace a uvedl, že „jednání, které je v rozporu s jistými veřejně uznávanými normami je obvykle trestné pouze tehdy, pokud je násilné, podvodné, zrádné nebo jiným způsobem narušuje klid a pořádek nebo vede k újmě. Avšak u mužské homosexuality je vnímaná odlišnost trestaná jednoduše proto, že je odlišná. Je potlačována spíše kvůli symbolizmu, který prezentuje, než kvůli skutečně prokázané újmě, kterou by způsobovala“ (odst. 108). 31 V rámci některých jurisdikcí, i když přiznávají že „přesná formulace je problematická“, je kriminalizace homosexuálních kontaktů považována za perzekuční pouze, je-li „doprovázena přísnými sankcemi, které jsou skutečně uplatňovány“. Viz například: odvolací rozhodnutí v případu Refugee Appeal No. 74665, poznámka pod čarou č. 6, odst. 103; a dále odvolací rozhodnutí v případu Refugee Appeal No.76152, poznámka pod čarou č. 15, odst. 34. 32 Viz například: rozhodnutí v případu Decision VA5-02751, ze dne 16. února 2007 (IRB of Canada), dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/48245a5f2.html; odvolací rozhodnutí v případu Refugee Appeal No. 76152, poznámka pod čarou č. 15, odst. 50. 33 Viz například: usnesení Evropského parlamentu Resolution of 13 March 2008 on the Case of the Iranian Citizen Sayyed Mehdi Kazemi, PA_TA-PROV(2008)0107, ze dne 13. března 2008, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/47da75002.html. 22. Dále je nutno upozornit, že trestní postih za homosexuální kontakty brání osobám s LGBT orientací v přístupu k ochraně ze strany státu. Například, osoba s LGBT orientací, která zažila násilí může váhat, zda se má obrátit na policii se žádosti o ochranu, protože se na ni může hledět jako na pachatele, a ne jako na oběť. Žádost tedy může být opodstatněná i v případech, kdy jsou diskriminační praktiky nebo újma páchána na těchto lidech státem přehlíženy a tolerovány anebo kdy stát není schopen osoby před takovým jednáním účinně ochránit.34 Dále je třeba mít na paměti, že pokud osoba žádá o azyl v zemi, kde jsou kriminalizovány kontakty mezi osobami stejného pohlaví, takové zákony jí mohou bránit v přístupu k řízení o azylu nebo v prezentování jejich zkušeností jako osoby s LGBT orientací v žádosti o azyl. Za takových okolností, může být nezbytné, aby se v případu přímo angažovala úřadovna UNHCR. ii. Obava před budoucím pronásledováním 23. Žadatelé a žadatelky s LGBT orientací, kteří v zemi původu svoji sexuální orientaci tajili, tak nemuseli v minulosti zažít újmu, jež by dosahovala úrovně pronásledování. Je možné, že jejich jednání nebylo důsledkem dobrovolné volby, ale bylo přizpůsobováno tak, aby se vyhnuli hrozbě pronásledování. Jak konstatoval Australský vrchní soud [the High Court of Australia]: „perzekuční jednání spočívá právě v hrozbě závažné újmy s jejími škodlivými důsledky. Vyřešit otázku reálných šancí bez zjištění, zda přizpůsobené chování bylo či nebylo ovlivněno hrozící újmou, znamená neposoudit celou záležitost dostatečně důkladně.“35 Navíc, osoby s LGBT orientací, jež opustily zemi původu z jiného důvodu než je jejich sexuální orientace, a/nebo se otevřeně „přiznaly“ ke své orientaci36 až po příjezdu do země, kde jim byl udělen azyl, by mohly být oprávněny azyl získat, pokud by byly schopny doložit odůvodněnou obavu před budoucím pronásledováním.37 24. Podobně jako u žádostí ohledně pronásledování z důvodu politického přesvědčení, ani žadatelé a žadatelky, kteří zakládají svou žádost na tvrzení, že měli obavu před pronásledováním z důvodu své sexuální orientace, nemusí prokazovat, že předtím, než opustili zemi původu, tamní úřady o jejich orientaci věděly. V takových případech bude opodstatněnost této obavy posuzována podle následků, kterým by žadatel nebo žadatelka s určitou sexuální orientací museli čelit při návratu.38 Navíc, skutečnost, že žadatel nebo žadatelka s LGBT orientací ve skutečnosti nikdy nebyli 34 Viz níže podkapitolu B iv. – Původci pronásledování. Viz také Doporučení UNHCR o pronásledování na základě příslušnosti k určitému pohlaví, poznámka pod čarou č. 2, odst. 17. Dále viz Décision M. OI, No. 543182, ze dne 31. května 2006 (Commission des Recours des Réfugiés (CRR), Francie), v němž komise konstatovala, že ačkoliv byly zákony o kriminalizaci homosexuálních kontaktů zrušeny, k pronásledování nadále docházelo na základě kulturních norem. 35 Rozhodnutí v případu Appellant S395/2002 v. Minister for Immigration and Multicultural Affairs; Appellant S396/2002 v. Minister for Immigration and Multicultural Affairs, poznámka pod čarou č. 6, odst. 43. 36 Pro účely tohoto doporučení termín „přiznat se ke své sexuální orientaci“ (v anglickém originálu „to come out“) znamená proces, v rámci kterého osoba uzná a přijme svoji sexuální a genderovou identitu a cítí se schopna to sdělit i ostatním. 37 Příručka UNHCR, poznámka pod čarou č. 15: „Obavy se vztahují nejenom k osobám, které byly skutečně pronásledovány, ale také k osobám, které se snaží vyhnout se riziku pronásledování.” (odst. 45). 38 Ibid, odst. 83. pronásledováni kvůli svým homosexuálním kontaktům, nebrání tomu, aby měli oprávněné obavy před pronásledováním.39 iii. Snaha vyhnout se pronásledování 25. Stát nemůže od nikoho požadovat, aby měnil nebo utajoval svou identitu s cílem vyhnout se pronásledování. Jak již bylo potvrzeno soudními orgány v mnoha státech, pronásledování nepřestane být pronásledováním proto, že pronásledované osoby mohou odvrátit případnou újmu tím, že za tímto účelem učiní jisté kroky.40 Stejně jako by žádost založená na pronásledování z důvodu politického přesvědčení nebo národnosti nebyla odmítnuta proto, že žadatel nebo žadatelka se mohli vyhnout předpokládané újmě tím, že by změnili nebo utajili svoje názory nebo identitu, ani žádosti související se sexuální orientací nebo genderovou identitou by neměly být zamítnuty pouze z těchto důvodů.41 Jak konstatovala Kanadská rada pro uprchlíky a přistěhovalectví [Immigration and Refugee Board of Canada]: Do rovnice musíme zahrnout pro žadatele v Kanadě nově nalezenou svobodu projevu a jeho touhu žít stejně otevřeně na Srí Lance jako tady v Kanadě […]. Neříkáme žadatelům, že mají právo vyznávat své náboženství, za předpokladu, že ho budou skrývat. Skryté právo není právo.42 26. Je třeba spíše zvážit otázku, zda žadatel nebo žadatelka mají oprávněnou obavu před pronásledováním, než otázku, zda by případně mohli žít v zemi původu bez toho, aby to pro ně mělo negativní důsledky.43 To vyžaduje objektivně prozkoumat, jakému zacházení by žadatel nebo žadatelka mohli výt vystaveni po návratu do země. Není proto relevantní, jestli je jejich chování v souvislosti se sexuální orientací vnímáno jako „rozumné“ nebo „nezbytné“. Neexistuje povinnost být „diskrétní“ nebo činit kroky k tomu, aby nedošlo k pronásledování, například žít v izolaci nebo se 39 Poradní stanovisko UNHCR pro Tokijskou advokátní komoru, poznámka pod čarou č. 8, odst. 12. Viz například rozhodnutí v případech: Appellant S395/2002 v. Minister for Immigration and Multicultural Affairs; Appellant S396/2002 v. Minister for Immigration and Multicultural Affairs, poznámka pod čarou č. 6, odst. 34–60; Refugee Appeal No. 74665, poznámka pod čarou č. 6, odst. 114, 126–127; Nasser Mustapha Karouni, Petitioner, v. Alberto Gonzales, Attorney General, poznámka pod čarou č. 6; DW (Homosexual Men – Persecution – Sufficiency of Protection) Jamaica v. Secretary of State for the Home Department CG [2005] UKAIT 00168, ze dne 28. listopadu 2005 (UK AIT), odst. 78, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/46836aa80.html. 41 Appellant S395/2002 v. Minister for Immigration and Multicultural Affairs; Appellant S396/2002 v. Minister for Immigration and Multicultural Affairs, poznámka pod čarou č. 6, odst. 41: “Znamenalo by to podkopání cílů úmluvy, pokud by státy-smluvní strany vyžadovaly, aby přizpůsobovali své názory a přesvědčení nebo utajovali svou rasu, národnost či příslušnost k sociální skupině za účelem, aby jim pak státy poskytly ochranu podle této úmluvy.” Ve vztahu k utajování etnicity viz také HYSI v. Secretary of State for the Home Department [2005] EWCA Civ 711, ze dne 15. června 2005 (England and Wales Court of Appeal), odst. 32–34, 37, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/43fc2eac24.html. 42 Decision VA5-02751, poznámka pod čarou č. 32. Viz také rozhodnutí v případu: Decision No. IV/IE06244/81, ze dne 26. dubna 1983 (Správní soud (Verwaltungsgericht) Wiesbaden, Německo). 43 Viz například: MN (Findings on sexuality), Kenya v. Secretary of State for the Home Department [2005] UK IAT 00021, ze dne 28. ledna 2005 (UK Immigration Appeal Tribunal (IAT)), odst. 21–23, 25, Dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/47a7081cd.html. 40 vzdát intimních vztahů. Navíc, požadavek diskrétnosti by naznačoval, že sexuální orientace se omezuje pouze na sexuální kontakty, a nebral by tak v úvahu celou škálu chování a každodenních činností, které by jinak byly ovlivněny sexuální orientací nebo genderovou identitou dané osoby.44 Ve skutečnosti by to vlastně znamenalo vyžadovat „stejné submisivní a podřízené chování, stejné popření základních lidských práv, jakého chce dosáhnout původce pronásledování svým perzekučním jednáním“.45 Jak uvedl Novozélandský odvolací úřad pro otázky azylu [New Zealand Refugee Status Appeal Authority]: Pokud pod „pronásledováním“ rozumíme neustálé a systematické porušování základních lidských práv, které odráží neschopnost státu poskytnout proti tomuto jednání účinnou ochranu, znamená to, že bychom neměli k definici uprchlíka přistupovat z perspektivy toho, co žadatel nebo žadatelka mohou udělat, aby se pronásledování vyhnuli, ale z perspektivy ohrožení základních lidských práv a z toho vyplývající újmy.46 iv. Původci pronásledování 27. Původci pronásledování mohou být 1) státní orgány, například kriminalizací sexuálních vztahů mezi souhlasícími osobami stejného pohlaví nebo skrze fyzické či sexuální násilí nebo ponižující zacházení ze strany subjektů pod přímou kontrolou státu, anebo 2) nestátní (soukromé) subjekty. Žádost o azyl tedy může být odůvodněna v těch případech, kdy stát nechce nebo není schopen poskytnout ochranu před takovými zásahy ze strany státních nebo nestátních subjektů. Nečinnost státu může mít perzekuční povahu například, pokud policie nereaguje na žádosti o pomoc, nebo pokud úřady odmítnou vyšetřovat, stíhat a potrestat ty jednotlivce, kteří způsobují újmu osobám s LGBT orientací. Nestátní subjekty, ať už rodinní příslušníci, sousedé, cizí osoby nebo kolegové a kolegyně mohou být buď přímo zaangažováni do pronásledování například prostřednictvím fyzického násilí či nucených sňatků, anebo mohou nepřímo vystavit dotyčnou osobu možné újmě například tím, že informují úřady o jejím chování nebo sexuální orientaci. v. Příčinná souvislost („z důvodu“) 28. Stejně jako u jiných azylových žádostí musí být oprávněná obava před pronásledováním spojena s jedním nebo s více důvody obsaženými v definici uprchlíka podle Úmluvy z roku 1951. Důvod podle úmluvy musí být relevantním faktorem přispívajícím k pronásledování, ale nemusí být přímým nebo hlavním důvodem.47 Důraz se klade spíše na důvody, pro které se žadatel/žadatelka 44 Viz rozhodnutí v případech Appellant S395/2002 v. Minister for Immigration and Multicultural Affairs; Appellant S396/2002 v. Minister for Immigration and Multicultural Affairs, poznámka pod čarou č. 6, odst. 40– 45; a Wang v. Minister for Immigration & Multicultural Affairs [2000] FCA 1599, ze dne 10. listopadu 2000 (Federal Court of Australia), odst. 91, 99, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/47fdfb330.html. 45 Viz rozhodnutí v případu National Coalition for Gay and Lesbian Equality and Another v. Minister of Justice and Others, poznámka pod čarou č. 18, odst. 130. 46 Refugee Appeal No. 74665, poznámka pod čarou č. 6, odst. 114. 47 Viz Doporučení UNHCR o pronásledování na základě příslušnosti k určitému pohlaví, poznámka pod čarou č. 2, odst. 20. Dále viz UNHCR Guidelines on International Protection No. 2: “Membership of a Particular Social ocitli ve svízelné situaci, než na názorové rozpoložení pachatele. Státní nebo nestátní původci pronásledování mohou způsobovat újmu osobám s LGBT orientací s úmyslem „vyléčit“ je například jednáním, které je ve svém důsledku zneužitím zdravotnických procedur nebo nuceným sňatkem. V této souvislosti „je důležité si uvědomit, že v procesu vypracování Úmluvy z roku 1951 nebylo nikdy a nikde naznačeno, že by motivace nebo úmysl pronásledovatele měly kdy být považovány za kontrolní faktor ať už v definici nebo při přiznávání statusu uprchlíka“.48 Z toho vyplývá, že pronásledovatel nemusí být motivován nepřátelstvím, záští či jinou antipatií vůči oběti, pokud žadatel nebo žadatelka vnímají jeho jednání jako újmu.49 C. Důvody podle úmluvy 29. Důvody uvedené v úmluvě v definici uprchlíka se vzájemně nevylučují a mohou se překrývat. Tímto způsobem může být porušení společenských a náboženských norem přestavované např. projevením sexuální orientace nebo identity analyzováno z hlediska politického či náboženského přesvědčení nebo příslušnosti k určité sociální skupině. Tento názor, přesvědčení či příslušnost mohou žadatelům a žadatelkám přičítat nebo přisuzovat samotní původci pronásledování, ať už jsou to státní nebo nestátní subjekty.50 30. Pro účely Úmluvy z roku 1951 se termín „politické názory“ vykládá široce a zahrnuje jakékoli názory o jakékoli otázce, která se může týkat státního aparátu, společenských nebo politických záležitostí. To se může vztahovat i na názory související se sexuální orientací a genderovou identitou, zejména pak v zemích, kde je jiná než heterosexuální orientace vnímaná v rozporu se základy státní politiky.51 31. Náboženské přesvědčení může být relevantním důvodem podle Úmluvy z roku 1951 tam, kde je postoj náboženských autorit k osobám s LGBT orientací nepřátelský nebo diskriminační, anebo kde Group” Within the Context of Article 1A(2) of the 1951 Convention and/or its 1967 Protocol Relating to the Status of Refugees, HCR/GIP/02/02, ze dne 7. května 2002, odst. 20–23, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3d36f23f4.html (dále jen “Doporučení UNHCR o příslušnosti k určité sociální skupině”). Také viz například Refugee Appeal No. 74665, poznámka pod čarou č. 6, odst. 132. 48 Viz UNHCR, UNHCR Note on Refugee Claims Based on Coercive Family Planning Laws or Policies, ze srpna 2005, odst. 26, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4301a9184.html. 49 Dále viz rozhodnutí v případech: RRT Case No. 061020474 [2007] RRTA 25, ze dne 7. února 2007 (RRT of Australia), dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/47a707d82.html; Pitcherskaia v. Immigration and Naturalization Service, No. 95-70887, ze dne 24. června 1997 (US Court of Appeals, Ninth Circuit), odst. 20, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4152e0fb26.html. 50 Poradní stanovisko UNHCR pro Tokijskou advokátní komoru, poznámka pod čarou č. 8, odst. 5. Viz také rozhodnutí v případu Kwasi Amanfi v. John Ashcroft, Attorney General of United States, A01-4477 and 02-1541, 328 F.3d 719, ze dne 16. května 2003 (US Court of Appeals, Third Circuit), dostupné na: http://www.unhcr.org/ refworld/docid/47fdfb2c1a.html, ve kterém soud uznal pronásledování z důvodu přisuzované příslušnosti k určité sociální skupině (tj. homosexuálům) přesto, že žadatel nebyl gay. Dále viz DW (Homosexual Men – Persecution – Sufficiency of Protection) Jamaica, poznámka pod čarou č. 40, odst. 71. 51 Dále viz Poradní stanovisko UNHCR pro Tokijskou advokátní komoru, poznámka pod čarou č. 8, odst. 6. je LGBT orientace vnímána v dané společnosti jako urážka náboženského přesvědčení. Souvislost s tímto důvodem může být založena v případech, ve kterých má osoba oprávněné obavy před pronásledováním proto, že je vnímána tak, že nevyhovuje výkladu určitého náboženského přesvědčení. 32. Žádosti, které souvisí se sexuální orientací, jsou nejčastěji posuzovány v rámci důvodu spočívajícího v „příslušnosti k určité sociální skupině“.52 V mnoha jurisdikcích se uznává, že homosexuálové (muži gayové a lesbické ženy) mohou představovat určitou sociální skupinu.53 Žádosti související s bisexuálními a transgender lidmi jsou sice méně časté, ale i tyto kategorie mohou představovat určitou sociální skupinu.54 Dále bylo také stanoveno, že na sexuální orientaci lze nahlížet buď jako na vrozenou a nezměnitelnou vlastnost, anebo jako na vlastnost, která je pro zachování lidské důstojnosti do takové míry klíčová, že od nikoho nelze požadovat, aby se jí zřekl.55 Požadovat od osoby, aby skrývala svou sexuální orientaci a tím se jí částečně zřekla, je v rozporu se samotným významem pojmu „určitá sociální skupina“ jako jednoho z důvodů ochrany podle Úmluvy z roku 1951.56 52 Viz Evropská unie, Council Directive 2004/83/EC of 29 April 2004 on minimum standards for the qualification and status of third country nationals or stateless persons as refugees or as persons who otherwise need international protection and the content of the protection granted, čl. 10 odst. 1 písm. d), dostupná na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4157e75e4.html. 53 Viz například Matter of Toboso-Alfonso, 20 I& N. Dec 819, ze dne 12. března 1990 (US Board of Immigration Appeals), dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b6b84.html; případ Toboso byl určen jako „precedent pro všechna řízení týkající se stejné otázky nebo otázek“, Attorney General’s Order No. 1895-94, ze dne 19. června 1994. Canada (Attorney General) v. Ward, poznámka pod čarou č. 12; Re GJ, Refugee Appeal No. 1312/93, ze dne 30. srpna 1995 (New Zealand RSAA), dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b6938.html; Islam v. Secretary of State for the Home Department; R v. Immigration Appeal Tribunal and Another, Ex Parte Shah, poznámka pod čarou č. 12; Singh v. Minister for Immigration and Multicultural Affairs [2001] FCA 1653, ze dne 27. listopadu 2001 (Federal Court of Australia), dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/47fdfb33d.html; HS (Homosexuals: Minors, Risk on Return) Iran, poznámka pod čarou č. 14, odst. 146. 54 Viz rozhodnutí v případu Decision Ourbih No. 269875, ze dne 15. května 1998 (CRR, France), kde se konstatuje, že transsexuálové mohou představovat určitou sociální skupinu. Toto stanovisko potvrdilo rozhodnutí v případu Decision M. MB, No. 496775, ze dne 15. února 2004 (CRR, France). Dále viz rozhodnutí v případu Geovanni Hernandez-Montiel v. Immigration and Naturalization Service, 225 F.3d 1084 (9th Cir. 2000), ze dne 24. srpna 2000 (US Court of Appeals, Ninth Circuit), dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ba9c1119.html, ve kterém soud uznal, že „muži-gayové s ženskou sexuální identitou“ tvoří určitou sociální skupinu. 55 Viz Doporučení UNHCR o příslušností k určité sociální skupině, poznámka pod čarou č. 47, odst. 6. Také viz Geovanni Hernandez-Montiel v. Immigration and Naturalization Service, poznámka pod čarou č. 54, kde soud konstatoval, že „sexuální identita (homosexuálů) je do takové míry klíčová pro jejich lidskou identitu, že nelze požadovat, aby ji měnili“ (str. 10483). Dále viz Refugee Appeal No. 74665, poznámka pod čarou č. 6. Úřad došel k závěru, že existuje „široký konsensus v tom, že všech pět důvodů podle úmluvy se týká znaků, které buď není v moci člověka změnit, nebo, které jsou tak klíčové pro jeho osobní identitu a vědomí, že nelze požadovat, aby byly změněny“ (odst. 81). 56 Viz Refugee Appeal No. 74665, poznámka pod čarou č. 6. Úřad došel k závěru, že existuje „široký konsensus v tom, že všech pět důvodů podle úmluvy se týká znaků, které buď není v moci člověka změnit, nebo, které jsou tak klíčové pro jeho osobní identitu a vědomí, že nelze požadovat, aby byly změněny“ (odst. 81). Viz také podkapitolu B (iii) – Snaha vyhnout se pronásledování, výše uvedené odst. 25– 26. D. Alternativa přesídlení v rámci státu 33. Jelikož homofobie, ať už projevovaná prostřednictvím zákonů nebo skrze postoje a chování lidí, má tendenci objevovat se na celém území, a není pouze lokalizovaná, alternativa přesídlení v rámci státu obvykle u žádostí, které souvisí se sexuální orientací a genderovou identitou, nepřichází do úvahy. Každé místo přesídlení by muselo být pečlivě posouzeno a muselo by být jak „vhodné“, tak „rozumné“.57 Vnitřní přesídlení obvykle nepřichází v úvahu v případech, kdy je původcem pronásledování stát, kromě těch případů, kdy je státní moc omezena pouze na některá území. Obecně platný zákon, jako je například trestní zákon, který postihuje homosexuální kontakty a který se uplatňuje v místě pronásledování, se bude obvykle uplatňovat i v místě předpokládaného přesídlení. 34. V případech, kdy je pronásledovatelem nestátní subjekt, se obvykle má za to, že pokud stát není schopen nebo ochoten poskytnout ochranu v jedné části země, nebude schopen nebo ochoten jí poskytnout ani v jiné části.58 Nelze od žadatelů či žadatelek očekávat, aby potlačovali svou sexuální orientaci či genderovou identitu v místě přesídlení, nebo aby se spoléhali na anonymitu, aby se tak dostali z dosahu původce/původců pronásledování. Zatímco velké nebo hlavní město může v některých případech poskytovat větší anonymitu a tolerantnější prostředí, místo přesídlení musí být více než jen „bezpečným přístavem“. Žadatel nebo žadatelka tam musí mít také přístup alespoň k nejzákladnějším politickým, občanským, sociálním a hospodářským právům.59 Takže musí mít přístup ke skutečné a smysluplné ochraně ze strany státu. Samotnou existenci nevládních organizací zabývajících se problematikou LGBT nelze považovat za poskytnutí ochrany před pronásledováním. E. Důkazní břemeno a posouzení hodnověrnosti60 35. Sebe-identifikace jako osoby s LGBT orientací by měla být považována za indikátor sexuální orientace dané osoby. Ačkoliv někteří žadatelé a žadatelky budou moci poskytnout důkaz o své LGBT 57 Viz UNHCR, Guidelines on International Protection No. 4: “Internal Flight or Relocation Alternative” within the Context of Article 1A(2) of the 1951 Convention and/or 1967 Protocol relating to the Status of Refugees, HCR/GIP/03/04, ze dne 23. července 2003, odst. 7, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3f2791a44.html (dále jen “Doporučení UNHCR o alternativě přesídlení v rámci státu”). Dále viz například rozhodnutí v případu RRT Case No. 061020474, poznámka pod čarou č. 49, ve kterém se konstatuje, že „situace mimo hlavní město bude pro ní skutečně pravděpodobně ještě horší“. 58 Decision VAO-01624 & VAO-01625, ze dne 8. března 2001 (IRB of Canada), dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/48246f092.html, v němž je uvedeno: “Bývalý manžel žadatelky a osoby, které mu pomáhají, je (žadatelku a její partnerku) budou hledat kamkoli odjedou, protože nesnese, aby matka jeho dítěte žila v lesbickém vztahu“ (str. 6). Viz také Doporučení UNHCR o alternativě přesídlení v rámci státu, poznámka pod čarou č. 57, odst. 15. 59 Doporučení UNHCR o alternativě přesídlení v rámci státu, poznámka pod čarou č. 57, odst. 19; viz také Decision MA6-01580, ze dne 12. ledna 2007 (IRB of Canada), dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/ docid/482457202.html, v němž se uvádí, že „v tomto případě žadatel nežil v provinčním městě, ale v[….], podle písemných důkazů v nejtolerantnějším městě v zemi […] homofobie je nadále běžná a ačkoliv existují pozitivní opatření, jsou […] neúčinná” (str. 4 a 5). 60 Tuto část je třeba číst ve spojitosti s Doporučením UNHCR o pronásledování souvisejícím s příslušností k určitému pohlaví, poznámka pod čarou č. 2, část III: Procedurální otázky. identitě, například prostřednictvím svědectví, fotografií nebo jiných podobných důkazů, není nezbytné, aby tyto osoby v zemi původu zaznamenávaly svoje aktivity, které mohou doložit jejich odlišnou sexuální orientaci nebo genderovou identitu. V případech, kdy osoba není schopna poskytnout důkaz o své sexuální orientaci a/nebo kdy nejsou k dispozici dostatečně konkrétní informace ze země původu, se bude muset rozhodovací orgán spolehnout pouze na svědectví této osoby. Jak se uvádí v Příručce UNHCR: „zdají-li se být informace poskytnuté žadatelem nebo žadatelkou hodnověrné a neexistují dobré důvody myslet si opak, měla by se jim poskytnout výhoda pochybnosti.“61 Ve stejném duchu Azylový a imigrační tribunál Spojeného království [United Kingdom Asylum and Immigration Tribunal] uvedl: „Jsou k dispozici úplné, konzistentní podrobnosti a hodnověrná povšimnutí si drobných detailů, které by stěží zaznamenala nebo vylíčila osoba, která nezažila popsané situace.“62 36. Při posuzování žádostí souvisejících s LGBT problematikou je nutno vyvarovat se stereotypních představ o osobách s LGBT orientací, jako je například očekávání určitého „okázalého“ či zženštilého vystupování u mužů-gayů a naopak „drsného“ či mužského vzhledu u lesbických žen. Obdobně nelze automaticky za heterosexuální považovat osobu pouze proto, že uzavřela manželství, má děti nebo se obléká podle běžných společenských pravidel. Otázky zaměřené na uvědomování si a prožitek sexuální identity, spíše než detailní rozebírání sexuálního chování mohou spolehlivěji napomoct při posuzování hodnověrnosti žadatele/žadatelky. 37. Je důležité, aby pohovory s osobami s LGBT orientací vedli vyškolení pracovníci, dobře informovaní o specifických problémech, kterým tyto osoby čelí. To stejné se vztahuje i na tlumočníky přítomné u pohovoru. Vhodné způsoby, jak zvyšovat informovanost pracovníků zahrnují například: krátká cílená školící sezení; zahrnutí otázek, které se týkají sexuální orientace a genderové identity, do běžného zaškolování nového a průběžného vzdělávání stávajícího personálu; zajištění informovanosti o internetových stránkách s odbornými informacemi o problematice LGBT a vypracování metodik o způsobech vhodného dotazování a o různých technikách pohovoru, které by se měly využívat v příslušných stadiích řízení o azylu. 38. Skutečnost, že žadatel nebo žadatelka neměli v zemi původu nebo v zemi, kde probíhá řízení o azylu, žádné významnější vztahy, nemusí nevyhnutně znamenat, že nemají LGBT orientaci. Spíše to může naznačovat, že se snaží vyhnout újmě, jak je vysvětleno výše v odst. 23-26. Žadatelé nebo žadatelky nemusí vždy vědět, že sexuální orientace může být důvodem pro přiznání azylu, nebo se mohou zdráhat mluvit o tak intimních věcech zejména, pokud jejich sexuální orientace byla v zemi původu tabu nebo důvodem k hanbě. V důsledku toho se nemusí ze začátku cítit dost sebejistě, aby otevřeně promluvili nebo přesně vylíčili svůj případ. I v případě, že první podání v souvislosti se žádostí o azyl obsahuje nepravdivé údaje, anebo že žádost byla podána až po uplynutí jistého času po 61 Příručka UNHCR, poznámka pod čarou č. 15, odst. 196. Také viz rozhodnutí v případu Nasser Mustapha Karouni, Petitioner, v. Alberto Gonzales, Attorney General, Respondent, poznámka pod čarou č. 176, odst. 7: „Svědectví žadatele/žadatelky, je-li hodnověrné, může unést důkazní břemeno i bez dalšího potvrzování.” 62 HS (Homosexuals: Minors, Risk on Return) Iran, poznámka pod čarou č. 14, odst. 128. příjezdu do země, kde probíhá řízení o azyl, žadatel nebo žadatelka mohou stále doložit, že se jedná o odůvodněnou žádost.63 F. Žádosti na místě 39. Žádost o azyl na místě může přicházet v úvahu v důsledku událostí, které se odehrály v zemi původu žadatele nebo žadatelky poté, co ji tito opustily, anebo v důsledku jejich činnosti od doby, co opustili zemi původu.64 Takový případ může nastat, pokud žadatel/žadatelka otevřeně přizná svou sexuální orientaci až po příjezdu do země, kde probíhá řízení o azylu, a/nebo pokud svoji LGBT orientaci nebo názory na sexuální orientaci projevili veřejně, například účastí v kampaních, na demonstracích nebo prostřednictvím jiných druhů lidsko-právního aktivizmu ve prospěch osob s LGBT orientací.65 V takových případech mohou nastat pochybnosti ohledně hodnověrnosti, a proto bude nezbytné do hloubky prozkoumat okolnosti a fakt, zda je žadatelova sexuální orientace skutečně taková, jak tvrdí. 40. I když je zveřejnění LGBT orientace výsledkem aktivit ve vlastní prospěch, stále může mít takový žadatel nebo žadatelka oprávněnou obavu před pronásledováním po návratu anebo může potřebovat mezinárodní ochranu z jiného důvodu.66 Je proto zapotřebí zvážit, zda se úřady v zemi původu mohou dozvědět o sexuální orientaci/genderové identitě žadatele nebo žadatelky, a následně z toho vyplývající riziko pronásledování.67 Je nezbytné pečlivě posoudit všechny okolnosti, včetně míry, do jaké příslušné aktivity sloužily vlastnímu prospěchu žadatele/žadatelky, povahu hrozící újmy a míru rizika.68 63 Viz Příručka UNHCR, poznámka pod čarou č. 15, odst. 198. Viz také Refugee Appeal No. 74665, poznámka pod čarou č. 6. Žadatelův „příběh o nehodě byl vymyšlen, aby maskoval pravdu, o které si myslel, že ji nemůže prozradit, konkrétně svou sexuální orientaci […] Jeho pomýlené trvání na původní žádosti neovlivnilo závěr, že je jinak hodnověrným svědkem” (odst. 22). 64 Viz Příručka UNHCR, poznámka pod čarou č. 15, odst. 94–96. Viz také Refugee Appeal No. 75576, ze dne 21. prosince 2006 (New Zealand RSAA), odst. 78, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/ docid/477cfbc8d.html, ohledně situace homosexuálů v Iránu a změny okolností. 65 Viz dále Poradní stanovisko UNHCR pro Tokijskou advokátní komoru, poznámka pod čarou č. 8, odst. 12. 66 Analogicky viz: UNHCR Guidelines on International Protection No. 6: Religion-Based Refugee Claims under Article 1A(2) of the 1951 Convention and/or the 1967 Protocol relating to the Status of Refugees, HCR/GIP/04/06, ze dne 28. dubna 2004, odst. 34–36, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/ docid/4090f9794.html; Refugee Appeal No. 75139, 18. listopadu 2004 (New Zealand RSAA), odst. 8, 35, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/467908082.html. 67 Viz Regeringsbeslut 11:6, Document No. 1926, ze dne 28. května 1998 (Švédská vláda, Ministerstvo zahraničí (Regeringen, Utrikesdepartementet)), kde je uvedeno, že s ohledem na velkou pozornost, kterou žadatelův případ vzbudil ve Švédsku i v zahraničí a s ohledem na zapojení různých organizací, nelze vyloučit riziko, že žadatel upoutal i pozornost íránských úřadů. 68 Ohledně další judikatury ve vztahu k žádostem na místě viz například rozhodnutí v případu Danian v. Secretary of State for the Home Department, CO/30274/97, ze dne 9. června 1998 (UK IAT), dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b6b92c.html; a Ghasemian v. Canada (Minister of Citizenship and Immigration) [2003] FCJ No. 1591; 2003 FC 1266, ze dne 30. října 2003 (Federal Court of Canada), dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/412f420b4.html. III. ZÁVĚR 41. Mezinárodní a vnitrostátní vývoj v judikatuře týkající se sexuální orientace jasně ukazuje, že osoby s LGBT orientací mohou tvořit „určitou sociální skupinu“ a na základě toho mají nárok na ochranu podle Úmluvy z roku 1951. Tento vývoj však také naznačuje, že špatné zacházení s lidmi kvůli jejich sexuální orientaci a genderové identitě je nadále vnímáno jako velmi osobní a skrytá forma pronásledování. Právě proto rozhodovací orgány někdy od osob s LGBT orientací, které žádají o azyl, očekávají, že se budou snažit vyhnout pronásledování tím, že budou skrývat svou sexuální orientaci, přičemž podobné chování se ve stejné míře neočekává u případů, které se týkají politických názorů nebo náboženského přesvědčení. Je proto podstatné, aby žádosti založené na sexuální orientaci a/nebo genderové identitě vhodně a citlivě posuzovali pracovníci s rozhodovací pravomocí, kteří byli vyškoleni konkrétně v této problematice. Vzhledem k obtížím prokázat sexuální orientaci je při posuzování takových případů nutno často spoléhat na hodnověrnost žadatele/žadatelky. Za takových okolností se musí rozhodovací orgán přiklonit k alternativě poskytnout žadatelovi nebo žadatelce výhodu pochybnosti.
Podobné dokumenty
Seminární práce ve formátu PDF
Zde John nalézá svého speciálního proktora, Anne Maritovou. Anne má jako hlavní obor
psychologii a složila ten samý kurz již dříve se stupněm A. Za proktorování 4 hodiny týdně obdrží 2
kreditové bo...
2 vývoj zPravodajství v tištěných a online médiích
(respondenti hodnotili jednotlivé dotazy na stupnici 1 až 5, přičemž 1 je nejlepší a 5 nejhorší). I to
považujeme za současný trend – učit vysokoškoláky tak, aby se v praxi neztratili.
Toto dílo ...
CYMBALTA, INN-duloxetine
Počáteční a doporučená udržovací dávka je 60 mg jednou denně nezávisle na jídle. V klinických studiích
byly z hlediska bezpečnosti vyhodnocovány dávky vyšší než 60 mg (do maximální dávky 120 mg/den...
article.download - Ústav státu a práva AV ČR
každé téma nahlíží z několika úhlů pohledu. Využívá přitom celé řady argumentů „pro a proti“ ze
strany odborné veřejnosti, judikatury, příznivců světových náboženství, politiků a dokonce i laiků.
K...
COI in Asylum-2012-01-06-CZ-WEB.indd
pokyny, které shrnují hlavní standardy kvality a požadavky vztahující se k IZ. Kromě
toho odborné standardy postupně zakořenily také ve vnitrostátní a evropské legislativě,
stejně tak jako v judika...