Stáhnout ve formátu PDF

V tomto čísle naleznete: Zajímavost: Noemova archa, Článek: Zeměplocha,
Reportáž: Samhain v Nižboru; MiniCon 2008, Recenze: Zlatý kříž; Dvacet tisíc
mil pod mořem; Tetování krví; Robin Hood: Král zbojníků; Povídka: Noví osadníci
v úrodném údolí, Magic: The Gathering: Odštěpky Alary – Část druhá, Deskové
hry: Ohlédnutí za hrami z Essenu – Část první, Záhada: Jihlavské katakomby,
Historie: Samurajové, Mytologie: Vánoce, Osobnosti fantasy: Terry Pratchett
Úvodník…………………………………………………….…......... 2
Zajímavost – Noemova archa..............................................................3
Článek – Zeměplocha...................……………………………….......4
Zeměplošská recenze....................……………………………….......5
Novinky – Co se děje ve světě Fantasy…………...………..……......6
Reportáž – Samhain v Nižboru...………………………………….....6
Reportáž – MiniCon 2008..................……………………………......7
Literatura – Zlatý kříž, Dvacet tisíc mil pod mořem, Tetování krví....8
Film – Robin Hood: Král zbojníků……..…………………...….......10
Milí čtenáři!
Příští – tedy čtvrté – číslo
Camelotu bude plné změn. První tři
čísla byla taková „rozjezdová“, ale
čtyřka bude teprve to pravé
ořechové.
Chystáme mnoho novinek.
V první řadě to bude změna desingu
– slyšel jsem totiž (od více lidí)
kritiku, že ten současný je moc
dětský. Nebojte se, napravíme to.
Další změna spočívá v tom, že se
pokusíme o kus zvýšit kvalitu textů.
To záleží hlavně na redaktorech, ale
doufám, že se to povede.
Přibude jedna nová rubrika. Bude
se jmenovat Okno do Středozemě a
bude se zabývat, jak už název
napovídá, středozemskou
tematikou.
I ostatní rubriky se pokusíme
nějak vylepšit, ale to je zatím
překvapení, takže o tom vám víc
neprozradím (lépe řečeno – to ještě
nemám pořádně promyšleno).
I náš web předěláme a fórum
jakbysmet.
Na závěr této předmluvy vám chci
(za celou redakci, samozřejmě)
popřát veselé Vánoce a šťastný
nový rok.
Povídková část:
Noví osadníci v úrodném údolí (Stanislav Cepník st.)…….…........11
Magic: The Gathering – Odštěpky Alary – Část druhá……….........12
Deskové hry – Ohlédnutí za hrami z Essenu – Část první.................13
Záhada – Jihlavské katakomby……………………………..............15
Historie – Samurajové………………………………………….......16
Mytologie – Vánoce……………………………………...................17
Osobnosti fantasy – Terry Pratchett………...…………………........18
Příští číslo Camelotu vyjde v pondělí 5. ledna 2009
Dočtete se v něm například:
• O vlkodlacích
Hlavní téma bude tentokrát věnováno vlkodlakům.
• O hobitech
Ve zbrusu nové rubrice Okno do Středozemě se dočtete něco o
hobitech.
• O křížových výpravách
Přečtěte si o křížových výpravách, které vyhlašoval papež proti
pohanům, muslimům a kacířům!
• O olgoj chorhojovi
V Mongolské poušti Gobi údajně žije červ olgoj chorchoj.
Existuje doopravdy?
• O svátku Imbolc
Dalším keltským svátkem, kterým se budeme zabývat, je Imbolc
(Hromnice).
• A mnoho dalšího!
Kuba „Gandalf“ Cepník
Stačí si příští číslo stáhnout na www.camelot.czweb.org
Krajina poblíž vesnice Chroboly v jižních Čechách
Noemova archa
Jakub Cepník
Biblický příběh o Noemově arše byl dlouho považován za vymyšlený, ale pak se objevila fakta, která dokazují, že tomu tak možná
není.
Roku 1916 totiž objevil ruský poručík Vladimír Rostovskij trup obrovské lodi, ležící zpola ponořené na úbočí hory Ararat v Turecku
(Ararat je horou, o které se bibličtí učedníci domnívají, že na ní Noemova archa po Potopě světa zůstala). Car proto vyslal vědce, aby
onu záhadnou loď prozkoumali, jenže výsledky jejich výzkumu po ruské revoluci zmizely (jako obvykle).
Zřetelné fotografie lodi zaklíněné ve skále na Araratu pořídil z vrtulníku začátkem padesátých let američan George Jefferson Green, ale
v roce 1962 byl zavražděn a jeho fotografie už nikdo neviděl (jako obvykle).
Koncem 50. let objevili turečtí letci pod horou Al Judi (asi 30 km od Araratu) předmět tvaru lodi monumentálních rozměrů. Za tímto
předmětem se pak vypravila vědecká expedice. Podivný pahorek ve tvaru lodního trupu skutečně objevila, jenže se ukázalo, že
neobsahuje dřevo či jiné hmatatelné zbytky. David Fasold, odborník na lodní vraky a jeden z členů expedice, tvrdí, že je to tím, že loď
zkameněla, geologové však oponují, že je to jen zvláštní vyvýšenina. Objevil se dokonce názor, že právě podle této vyvýšeniny vznikla
pověst o Arše. Inu, kdo ví...
Zd roj: www.tajemstvi.mysteria.cz
Zeměplocha
Jakub Cepník a Stanislav Cepník ml.
Ve vzdáleném starobylém seskupení rozměrů, v astrální rovině, která původně vůbec nebyla určena k pohybu, se zachvěly a rozdělily
spletené hvězdné mlhy. Pohleďme...
Tam přichází želva, Velká A’Tuin, a pomalu se prodírá mezihvězdnými proudy, nemotorné končetiny obaleny jinovatkou zmrzlého vodíku a
prastarý krunýř zbrázděný krátery po dopadu meteoritů. Oči velikosti moří, zakalené revmatismem a prachem rozpadlých asteroidů, upírá
neochvějně k Osudu.
(Barva kouzel, Terry Pratchett)
O Zeměploše
Zeměplochu zná snad každý. Tato knižní série britského spisovatele Terryho Pratchetta, jejíž první díl vyšel již začátkem osmdesátých let,
je skutečně známa téměř po celém světě.
Zeměplocha je placatý svět, ležící na hřbetě čtyř slonů, kteří se jmenují Berilia, Tubul, P’Phon Velký a Jerakeen. Sloni sedí na krunýři
Velké želvy A’Tuin, která kráčí vesmírem. Vprostředku Zeměplochy stojí vysoká hora Cori Celesti, na které sídlí bohové. Nejvyšší z bohů
je Slepý Io. Je to bůh hromu. Má
sedmdesát různých kladiv, které nezřídka
používá. Je sice slepý, ale kolem jeho
hlavy poletuje mnoho očí, díky kterým vidí
vše kolem sebe.
Po obvodu Zeměplochy je oceán, jehož
voda věčně přepadá přes Okraj.
Zeměplošské knihy
První kniha odehrávající se na Zeměploše
se jmenovala Barva kouzel a byla vydána
v roce 1983 (v ČR vyšla až o deset let
později). Vyprávěla příběh naprosto
neschopného čaroděje Mrakoplaše, který
se stane (nedobrovolně) průvodcem
zahraničního turisty Dvoukvítka.
V současnosti existuje již 34
zeměplošských knih (stále vycházejí další)
a řada různých publikací.
Pratchett si s potěšením pohrává s fantazií
(to je možná nejsilnější důvod k psaní i ke
čtení jeho knih) a vytváří nezávazný
fantastický svět, ve kterém není potřeba
dokazovat správnost či nesprávnost
hypotéz (tudíž je možné je bez zábran
předložit – z radosti nad možností podělit se o ně). Tak tedy vzniká prostor pro vyjádření úsudků o skutečném světě, aniž by bylo nutné se
s někým přít o technických nedokonalostech použitých příměrů (je to přece pouze humorná hra). Autor promítá do odlehčeného
fantastického modelu světa své postřehy o životě a o lidech, ale také o fyzikálně filozofických a mystických principech fungování světa.
V jeho knihách se tak setkává hravá, fantastická a zdánlivě naivní obraznost se střízlivým, realistickým a vůbec ne naivním pohledem na
lidské vlastnosti a motivy jednání. Je otázkou, jak moc je hluboká a promyšlená filozofie, která z příběhu vyčnívá – témata uspořádání a
řízení lidské společnosti, boj proti zvůli sobeckých jedinců zneužívajících různé temné síly a boj proti těmto zlým i jiným silám, jež hrozí
katastrofou pro celou lidskou společnost (v daném vesmíru). Chvílemi přestává jít o hravý humor a z příběhu se vynoří trpké rozhořčení
nad zlem a mizerií světa, ale obvykle se situace ujmou nějaké silné osobnosti, které zpravidla prostřednictvím nějakých magických
pomůcek se zlem zatočí (u cesty ovšem zůstane ležet řada mrtvých) – a hned se vše zase vrací do kolejí humorného nadhledu.
V žánru fantasy se tu paradoxně projevuje střízlivý smysl pro realitu, znalost lidských povah a slabostí, věcnost, nadhled a skvělý humor,
úžasná nápaditost, hravost, nekonečná invence.
Životní postřehy jsou podány velmi zábavně, ale nejlepší na nich je, že jsou plus minus pravdivé a některé fantastické hypotézy se nejspíš
dotýkají reality, i když s velkou nadsázkou.
Pratchett projevuje přinejmenším přibližnou znalost fyziky a možná i některých dalších přírodně-technických vědeckých disciplin, nejspíš
je slušně informován i o mystice.
Navzdory zdravé dávce skepse fandí dobru a nezůstává chladným vůči krutosti a nespravedlnosti (v některých pasážích se stává až
nečekaně vážným).
A na závěr také trochu negace: děj knih je chvílemi roztříštěný, možná zbytečně často dochází k přepínání dějových linek, Pratchett někdy
používá až moc komplikované náznaky. Zapeklité situace se na některých místech rozuzlí nečekaně rychle a zkratkovitě, jakoby autora
přestalo bavit rozmotávat složité klubko potíží, do kterých své hrdiny dostal.
Tyto výhrady jsou však zanedbatelné proti přednostem Pratchettových knih.
Zeměplošské výročí
Letos Zeměplocha slaví výročí – uplynulo již dvacet pět let od vydání Barvy kouzel a patnáct let od jejího českého překladu. Navíc právě
tento rok slaví autor i překladatel své šedesátiny.
Proto právě v tento jubilejní rok vyšla kniha První příběhy ze Zeměplochy – exkluzivní vydání prvních dvou zeměplošských příběhů
(Barva kouzel, Lehké fantastično). Navíc kniha obsahuje nové ilustrace Paula Kidbyho.
Ovšem to není ještě všechno – kromě Prvních příběhů ze Zeměplochy letos vyšly i první tři zeměplošské audioknihy, které namluvil sám
Jan Kantůrek! Pokud o ně máte zájem, podívejte se na stránku www.zemeplocha.cz
Obrázek: www.necyklopedie.wikia.com
Zeměplošská recenze
Stanislav Cepník ml.
Stráže! Stráže!
Terry Pratchett
Úžasný, čistý a božsky naivní optimista, přerostlý, resp. nepravý trpaslík Karotka,
obdařený nadpřirozenou silou, přichází do zkažené městské společnosti, ve které má
pomoci dbát o pořádek. Zde ale na pozadí formálních zákonů platí zákony zdeformované a
účelové (dosti vzdálené spravedlnosti), které nicméně každý ctí a pomocí kterých ústřední
diktátor Patricij drží na uzdě celou společnost. Vlastně ji tak chrání i před ní samotnou.
Jeden z tajných okultních spolků vyvolává (za účelem ovládnutí celé společnosti lidí)
z jiného paralelního vesmíru draka, který je pro lidi tragicky nebezpečný. Lidé tak
dostávají společného nepřítele a díky několika silným osobnostem nad drakem nakonec
zvítězí.
Z knihy čiší zdánlivý cynismus, ale přitom nakonec vítězí dobro nad zlem – vždy aspoň
zase na nějaký čas – až do příštího ohrožení. Vše je podáno s velkým humorem a
nadhledem.
Stručné hodnocení: Nevyčerpatelná invence, gejzír nápadů, skvělá inspirace, řada vtipně předložených životních
zkušeností a názorů – nikoliv jen bezcílné a plané fantazírování k ukrácení dlouhé chvíle.
Hodnocení: 80 % (velmi dobré)
Stručné info: Autor: Terry Pratchett, Nakladatelství: Talpress, Obálka: Josh Kirby, Rok vydání: 2007
-sc-
Obrázek: www.wikipedia.org
Co se děje ve světě Fantasy
Jakub Cepník
S outěže:
Vidoucí 2008: Uzávěrka veřejného hlasování
Na vědomost se dává, že započalo veřejné kolo hlasování literární soutěže Vidoucí! Teď je už jen a jen na vás,
abyste rozhodli o vítězi. Máte jedinečnou možnost hlasovat, která z 18 vybraných povídek je ta nejlepší. Možnost,
kterou vám nikdo nedá jen tak! Vyjádřete svůj názor. Hlasujte. I vy můžete rozhodnout! Uzávěrka veřejného
hlasování je 31. prosince. Veškeré informace najdete na oficiálních stránkách soutěže - www.sfkpalantir.net
O spár zlatého draka
Soutěž O spár Zlatého draka je každoroční soutěží o nejlepší dobrodružství pro stanovenou RPG hru. Od roku 2007
je vyhlašována ve dvou kategoriích – Dračí doupě a Dračí doupě Plus. Soutěžní dobrodružství musí být ucelené a
mělo by obsahovat zejména: 1. informace o prostředí, kde se děj odehrává, 2. zápletku, 3. návod a poznámky pro
PJ, 4. mapy (jsou-li pro dobrodružství potřebné), včetně popisu a vysvětlivek. Uzávěrka je 31. prosince. Více
informací najdete na stránkách www.altar.cz/drd/spar.html
Samhain v Nižboru
Jakub Cepník
Co je to Samhain, jste si mohli přečíst v prvním čísle Camelotu. Pro ty, co by to náhodou nevěděli, krátce
vysvětlím, o co se jedná: Samhain je keltský svátek, který se slaví noci z 31. října na 1. listopadu. Je to
svátek mrtvých a začíná jím keltský
rok. Ze Samhainu vznikl též
Halloween, který zajisté všichni
známe.
Na zámku Nižbor (kousek od
Berouna) se Samhain rok co rok
slaví. Nižbor je totiž centrem keltské
kultury v Čechách. Letos jsem se tam
25. října, na oslavy tohoto svátku,
vydal i já.
Zaplatil jsem vstupné (bylo nízké) a
vstoupil jsem do areálu. Na nádvoří
stálo několik stánků, většinou
s programem pro děti (např. házení
kroužků po Asterixovi).
Pak jsem však vešel do zámku a to
bylo teprve něco! Mohli jste si tam na
dotykových obrazovkách přečíst
různé informace o Keltech (a že jich bylo hodně, ani za den bych je nedokázal přečíst všechny), hrála tam
skvělá keltská muzika (kapely Shannon a Keltská vinice) a samozřejmě tam nechyběl obchůdek
s keltskými předměty. Též jste mohli zhlédnout šermířské vystoupení.
Zkrátka a dobře, Samhain v Nižboru byl velmi zdařilou akcí a já vám můžu jen vřele doporučit, abyste ji
příští rok navštívili také.
Fotografie: Jakub Cepník
MiniCon 2008
Jakub Cepník
15. listopadu se v ústřední Městské knihovně v Praze na Mariánském náměstí conal již 25.
ročník MiniConu, který pořádá klub Julese Vernea ve spolupráci s nakladatelstvím Straky
na vrbě. A nebyl bych to já, kdybych MiniCon nenavštívil a nenapsal pro vás reportáž.
Přednášky...
Con zahájil v 10 hodin ráno Leonid Křížek se svou přednáškou o šermu. Povídal vskutku o všem,
co k šermu patří – o zbraních, o různých šermířských školách a tak podobně. Přednáška to byla
zajímavá, dozvěděl jsem se mnoho nových věcí. Tak například: Věděli jste, že když se nemohl (v
době před několika sty lety) vyřešit nějaký soudní spor, odsouzení museli svést před porotou
souboj na život a na smrt, přičemž se věřilo, že zvítězí ten, na jehož straně je spravedlnost? Pro
ušetření času se proto rovnou do soudní síně nosila rakev určená pro zabitého.
Následovalo vyprávění
šéfredaktora Ikarie Vlada Ríši o
jeho velkém dobrodružství na
letošním Euroconu v Rusku, kde
vypadají cony trochu jinak než
v našich luzích a hájích. Dost jsem
se u toho nasmál, protože Vlado
Ríša je velmi vtipný a nezapře
v sobě dobrého vypravěče.
Od 12 hodin pak nastala část programu, na kterou se mnozí účastníci velmi těšili – vyhlašování
výsledků literární soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera a křtění nových Drakobijců. Ti
jsou letos nejdelší ve své historii – mají úctyhodných 560 stran. Zbyl čas i na pokřtění nové knihy
ze světa Asterionu, která se jmenuje Krumpáč a motyky – Smrťáček aneb cesta za smrtí a zase
zpátky a napsal ji Zbyněk „Gilgalad“ Holub.
Potom předčítal Jan Kantůrek z nových děl Terryho Pratchetta (Národ, Folklór Zeměplochy), něco
povídal i o nových zeměplošských audioknihách a nejen to.
Následně nám spisovatel Ondřej Neff představil novou edici verneovek, které sám převyprávěl.
Jedna z nich, kniha Dvacet tisíc mil pod mořem, již vyšla a najdete na ni moji recenzi v rubrice
Literatura.
Program zakončil redaktor Neviditelného psa Ivo Fencl se svou přednáškou Braková literatura –
prokletí či spása literárního trhu. Předčítal ukázky z různých knih a snažil se posoudit, zda je ona
kniha brak. Nakonec došel k závěru, že braková literatura není prokletí literárního trhu, ale spása
také ne.
...a zhodnocení
Vzato kol a kolem, MiniCon byl velmi zdařilou a zábavnou akcí. Na přednáškách jste si mohli
poslehnout mnohé známé osobnosti české fantastiky a samozřejmě rozšířit své znalostní obzory.
Nechyběl ani knižní stoleček Strak na vrbě s velmi širokým výběrem knížek (ani já jsem neodolal).
Na závěr bych asi měl říct, že pokud jste na MiniConu nebyli, udělali jste velikou chybu. Můžete ji
ale alespoň částečně napravit, navštívíte-li MiniCon příští rok.
Rubrika Literatura
Jakub Cepník a Jan Holan
Zlatý kříž
Pavel Renčín
Poté, co se český spisovatel Pavel Renčín proslavil romány Nepohádka a Jméno korábu, se vrhl na svůj
stěžejní projekt – na trilogii Městské války. První díl této trilogie se jmenuje Zlatý
kříž a nedávno se objevil na pultech českých knihkupectví.
Ve Zlatém kříži vypráví Renčín příběh finančního analytika Václava Vrana. To je
líný a sobecký muž, který je, jak se praví na přebalu knihy, zvyklý na přepych a
pestrou dámskou společnost.
Ovšem jednoho dne Václava napadne záhadný démon. Václavovi se sice podaří
uniknout, ale je nucen skončit se svým dosavadním životem. Ukáže se, že právě on
je vyvolený, který může jako jediný pomoci stále slábnoucí Praze.
Nejvíce kniha osloví zřejmě Pražany, kterým se nelíbí šedý svět plný jezdících
škatulí, kouře a elektrických drátů, ve kterém žijí, a potěší je tedy představa, že je
to zároveň svět plný magie a pohádkových bytostí, počínaje mluvícími kocoury a
konče třeba ohnivým žrafem.
Kniha je velmi čtivá (já vím, tohle říkám skoro o všech knihách, ale o Zlatém kříži to platí dvojnásob),
člověk se od ní nemůže odtrhnout ani v dopravních prostředcích nebo ve škole pod lavicí.
Snad bych jí jen vytkl, že je zde několik věcí, které nejsou dotaženy nebo nedávají zcela smysl. Některé se
snad dořeší v dalších dílech Městských válek, ale pochybuji, že všechny. Touto malou výtkou se však
nenechte odradit a Zlatý kříž si určitě přečtěte.
Hodnocení: 90 % (výjimečné dílo)
Stručné info: Autor: Pavel Renčín, Nakladatelství: Argo, Obálka: Jiří Husák, Datum vydání: 6. 11. 2008
-jcDvacet tisíc mil pod mořem
Jules Verne, Ondřej Neff
Možná jste o tom už také slyšeli – Ondřej Neff se rozhodl převyprávět některé knihy nesmrtelného Julese
Vernea tak, aby odpovídaly požadavkům dnešního čtenáře. Jako první v této
edici vyšla kniha Dvacet tisíc mil pod mořem, která se proslavila hlavně díky
tajemstvím opředené postavě kapitána Nema.
Ondřej Neff se musel potýkat s mnoha problémy. Ten nejzávažnější tkvěl v tom,
že v originále knihy nemá vlastně kapitá Nemo žádného protivníka. Neff proto
z původně nevýznamné postavy ctihodného kapitána Farraguta udělal úhlavního
Nemova nepřítele, který je velmi zlý a podlý.
Za zmínku také stojí, že je kniha opravdu kvalitně zpracována – je v pevné
vazbě, obsahuje plán Nautilu, mapu plavby kapitána Nema a všechny kresby a
kvaše Zdeňka Buriana, které se kdysi objevily v českém vydání této knihy. Jen
původní obálka se bohužel nedochovala.
Jako celek působí Dvacet tisíc mil pod mořem opravdu dobře. Děj nabývá díky
prokrácení spád. Celá kniha je od začátku do konce velmi napínavá a mně nezbývá, než vám ji doporučit.
Hodnocení: 100 % (dokonalé)
Stručné info: Autor: Jules Verne, Ondřej Neff, Nakladatelství: Albatros, Obálka: Zdeněk Burian, Datum
vydání: 26. 5. 2008
-jc-
Tetování krví
D. M. Cornish
Hned po zhlédnutí velice pěkného přebalu knihy a zadní části desek (kde se, mimochodem, píše jen samá chvála),
mě napadla otázka: je tato kniha čistokrevné fantasy, či jen nějaká bezduchá verze pro
děti? (Vím, že je těžké rozlišit, co je pro koho, ale takové Trpaslíky od Markuse Heitze
bych malým dětem nedoporučoval.)
Má jít o první díl trilogie, podle které bude údajně natočen i film. Autor (a zároveň
ilustrátor) D. M. Cornish je v našich končinách téměř neznámý a toto je první jeho knížka
vydaná u nás.
Příběh samotný je plný zvratů a čtenář někdy žasne nad náhodami, které hrdinu potkají.
Odvíjí se ve světě, našemu světu hodně podobném. Tento svět se nazývá Polokontinent. V
něm bojují lidé proti neskutečnému množství příšer různých tvarů a druhů (pan Cornish by
mohl vydat bestiář a ten by byl možná větší než kniha samotná).
Ale i lidé jsou na bitvu připraveni: existují zde Lahzaři, lidé s upravenými orgány pro
vysílání blesků a ovládání mysli, Lírové máčející si oči ve zvláštních roztocích, aby viděli
neviděné, Skoldové používající různé jedy a chemikálie a nakonec vlastně i normální lidé. (To je výčet, co?) Díky
velkému množství neznámých slov je posledních osmdesát stran věnováno slovníku pojmů.
Teď budu citovat větu z popisů různých internetových obchodů, neboť ta přesně vystihuje hlavního hrdinu:
Chlapec s dívčím jménem Rosamunda, nalezenec vyrůstající v útulku, je kvůli svému jménu často vystaven
posměchu vrstevníků. Proto je Rosamunda rád, že už konečně vypadl z útulku, i když se nestal námořníkem, jak by
si býval přál. Bylo mu připraveno povolání lampáře a on se ho vydal svědomitě plnit. Kdyby ale věděl, co na něj
čeká, raději by v útulku zůstal.
Po setkáním s Lírem, který mu předá pokyny a doporučení s tím, se má sám dopravit na místo lampářské pevnosti,
nastoupí však omylem na loď obchodující s mrtvolami. Po útěku z ní potká bláznivou fulgarku, která si začne přát,
aby se Rosamunda stal jejím faktóriem (něco jako sluha fulgara). Po několika menších střetnutích se dostane do
lampářské pevnosti, kde už končí příběh prvního dílu.
Kniha se mi líbila, příběh je velmi chytlavý. Také bych chtěl vyzvednout (a zase shodit) ilustrace autora. Na jednu
stranu jsou velice krásné a malované pouze tužkou i s popiskami, ale zase mi na nich vadilo jejich umístění v knize.
Často se totiž stává, že čtete o nějaké postavě a o třicet stránek dál (když už postava nežije nebo se prostě už v
příběhu nevyskytuje) najdete její obrázek.
Už se těším, až si přečtu další díl a až ho budu moci zrecenzovat.
Hodnocení: 70 % (těžký nadprůměr)
Stručné info: Autor: D. M. Cornish, Překlad: Drahomíra Michnová, Nakladatelství: Fragment, Rok vydání: 2008
-jhKnižní Novinky:
Název:
Vláda soumraku 1 – Pán
bouří
Jak vypálit Chrome
Zaklínač III – váz.
Upíři z Hollywoodu
Autor:
Lloyd Tom
Cena:
269,- Kč
Nakladatelství:
FANTOM Print
Gibson William
189,- Kč
Laser
Sapkowski Andrzej
349,- Kč
Leonardo
Barberauová Adrienne a 339,- Kč
Albatros
Scott Michael
Petr a zloději stínů
Barry Dave a Pearson
319,- Kč
Albatros
Ridley
Patnáctiletý kapitán
Verne Jules a Neff
279,- Kč
Albatros
Ondřej
Tato tabulka byla vytvořena podle seznamu knih na www.fantasyplanet.cz
Obrázky: www.legie.info
Datum vydání:
27.11.2008
27.10.2008
27.11.2008
27.11.2008
27.11.2008
27.11.2008
Robin Hood: Král zbojníků
Jan Cepník
Nejsem znalec filmu, literatury ani historie a tomu odpovídá i následující recenze... Film Robin Hood:
Král zbojníků se odehrává ve středověké Anglii. Zpracovává tradiční příběh o muži, který „bohatým bral a
chudým dával“.
Originální název: Robin Hood:
Původní verzi tohoto
Prince of Thieves
příběhu bohužel
Fakta: USA, 1991, 143 min
neznám a nemohu ji
Režie: Kevin Reynolds
tedy s filmovým
S cénář: Pen Densham, John
zpracováním srovnat.
Watson
Nevím, odkud tento
Hrají: Kevin Costner, Morgan
příběh pochází ani do
Freeman, Alan Rickman a další
jaké míry se zakládá
Obrázky: www.csfd.cz
na skutečných
událostech. Každopádně scénáristé Pen Denshamová a John
Watson dali příběhu takovou podobu, aby v něm byly zastoupeny všechny prvky tradiční hollywoodské
podívané. Tento fakt však kvality filmu nijak nesnižuje. Příběh má spád a dává smysl a není jen násilně
poskládanou sérií různých klišé. Snad jen některé typické
hollywoodské pseudovtipy si tvůrci mohli odpustit. Ve
filmu byly k vidění některé velmi sympatické herecké
výkony v čele se ztvárněním titulní postavy Kevinem
Costnerem. Někteří herci však, snad i vinou scénáře či
českého dabingu, ve svých úlohách příliš přesvědčivě
nepůsobili. Poněkud rušivě působí fakt, že Alan Rickman,
v dnešní době známý především jako profesor Snape ze
série o čarodějnickém učni Harrym Potterovi, je dabován
Pavlem Trávníčkem, který ve stejné sérii dabuje jinou
postavu, Luciuse Malfoye. Tuto skutečnost však tvůrcům
českého znění Robina Hooda nelze vytýkat, protože filmy o Harrym Potterovi se objevily až mnohem
později…
Celkově jsem měl z filmu velmi dobrý dojem. Film sice má
i své slabší stránky, ale pokud máte rádi silné příběhy
z historického prostředí, mohu vám ho jen doporučit. Já sám
bych se na něj s chutí podíval ještě jednou, abych ho mohl
lépe zhodnotit a zároveň lépe vychutnat. Ale jak jsem již
předeslal, nejsem filmový kritik, a proto to neudělám.
Pokud vás moje recenze tohoto filmu zaujala, můžete si na
něj po jeho zhlédnutí udělat názor sami.
Hodnocení: 70% (těžký nadprůměr)
Filmové Novinky – Listopad 2008:
Zde je krátké info o nejzajímavějších filmech, se kterými jsme se v listopadu setkali:
Quantum of Solace (premiéra 6.11.)
Přibyl nám již dvacátý druhý film o agentovi 007!
Repo, genetická opera (premiéra 20.11.)
Tvůrci kultovní hororové série Saw přišli s dalším filmem.
Stmívání (premiéra 27.11.)
Na konci listopadu byla v ČR premiéra snímku Stmívání natočeného podle stejnojmenné knihy Stephenie Meyer
Noví osadníci v úrodném údolí
Třetí část ságy Azurová planeta
Stanislav Cepník st.
I. – První kontakty
Bylo nad slunce jasné, že od cizinců nic zlého nehrozí, naopak že sami nutně potřebují pomoc. Naši tři odvážlivci
si mohli neznámou bytost na bezpečnou vzdálenost důkladně prohlédnout.
Měla krátké štíhlé tělo, poměrně krátké nohy, poněkud delší ruce, velkou holou hlavu se špičatýma ušima, malá
ústa a neuvěřitelně jasné velké modré oči. Taková nádherná azurová modř to byla. V nich bylo vidět strach, ale i
zvědavost.
Cizinec začal dělat svýma rukama nějaká gesta, zřejmě mírumilovná a zároveň prosící o pomoc pro své druhy.
Upřel na naše tři osadníky své velké oči a znovu k nim vztáhl prosebně ruce. Z nich vytryskl silný proud neznámé
energie. Posilující, uklidňující, přátelské.
Ledy byly prolomeny.
Jak se ale dorozumět? Jak cizincům pomoci? S ohledem na poraněné nebylo zatím na cestu do osady ani
pomyšlení. Nejdřív se cizinci museli zotavit. K tomu bylo nutné ochránit je před nepřízní počasí, před zvěří, nasytit je.
Ale jak a čím?
Obojí se brzy vyřešilo.Cizinci byli zahaleni do pruhů něčeho divného. Kůže to nebyla. Bylo to lehké, tenké a
měkké a hřálo to. Nebylo ani obtížné vybudovat z klacků a větví prozatímní přístřeší.
A strava? Jediný zdravý cizinec se s podivnými gesty na chvíli vzdálil. Vrátil se s mladými větvičkami a listím.
Trochu si vložil do úst a začal žvýkat. Nabídl i osadníkům. Ti rostlinu znali, sami ji občas jedli, a tak nabídku přijali.
To je sblížilo.
Potravu, předem rozžvýkanou, vsunul zdravý cizinec do úst svým zraněným druhům. Ti ji začali pomalu polykat.
Naši osadníci byli zvyklí i na maso. Jeden z nich se vzdálil a za chvíli se vrátil s uloveným malým králíčkem. Stáhl
kůži, vyvrhl vnitřnosti a odkrojil sobě i svým druhům kousky syrového masa. Chvíli žvýkali, pak nabídli i cizincům,
ale ti odmítli. Zřejmě se jim maso protivilo. O něco později odmítli i opečené maso, když se našim známým podařilo
po chvíli rozdělat oheň. To už uměli.
II. – Přijetí v osadě
Asi po čtyřech dnech, ve kterých se cizinci zotavovali a začínali si s osadníky rozumět aspoň v základních věcech,
se všichni vydali na cestu do osady.
Jejich příchod vzbudil nadšení, ale i velké překvapení. Žádné cizí bytosti nemohl nikdo očekávat. A tyto byly
navíc hodně odlišné od nich samých.
Vyvstaly i obavy. Nepřichází s cizinci nějaké nebezpečí? Tyto obavy se brzy rozptýlily. Z cizinců přímo čišela
přátelská energie, která posílila každého, kdo se k nim přiblížil.
Potíže byly zprvu s komunikací. Přes počáteční posunky a gestikulaci došlo i na slova. Ta byla pro cizince hodně
obtížná, dlouho se nemohli naučit artikulovat, ale i to se za několik měsíců poddalo natolik, že bylo možno domluvit se
aspoň o základních věcech.
Cizinci se během následujících let postupně začleňovali mezi osadníky. Jen maso nepřijali, zato přinášeli z lesa
nové jedlé rostliny, které osadníci dosud neokusili. A v obdělávání půdy byli zručnější než osadníci sami.
Mladé vesničanky si začaly nových osadníků všímat až příliš. Byli totiž pracovitější a vlídnější než vesničtí muži,
a protože se rozmnožovali podobně jako lidé, objevil se po čase v osadě nový tvor - jakýsi kříženec člověka a bytosti z
neznáma.
Těchto nových tvorečků utěšeně přibývalo, k pochopitelné nelibosti starých osadníků, ale nakonec se s tím smířili.
Nic jiného jim totiž nezbývalo.
To už bylo zřejmé, že cizinci přišli z vesmíru, že jsou nesmírně bystří, inteligentní a pracovití. Bytosti vzniklé
spojením lidí s mimozemšťany měly dobré vlastnosti obou druhů a částečně se podobaly oběma.
Život v osadě byl klidný, bez konfliktů.
Odštěpky Alary – Část druhá
Adam „iLegolas“ Cepník
Death Baron
Tahle kartička je vážně dobrá. Stojí dvě černé a jednu jakoukoli manu. Je to
2/2 a všem vašim zombie a skeletonům dá +1/+1 a deathtouch.
Godsire
Ne, není to vtip. Godsire je 8/8 vigilance za čtyři libovolné, jednu červenou,
dvě zelené a jednu bílou manu a dává vám za tapnutí do hry 8/8 Beast token!
Invincible Hymn
Toto sorcery vám za šest libovolných a dvě bílé many srovná životy s počtem
karet ve vašem balíku.
Lich’s Mirror
Artefakt Lich’s Mirror vyložíte natrvalo. A jakmile vás někdo zabije (ve hře),
zamícháte si vyložené karty, ruku i hřbitov do
knihovny, líznete si sedm karet a dostanete 20
životů. Dvěma slovy – nový začátek.
Spearbreaker Behemoth
5/5 bytost Spearbreaker Behemoth za pět libovolných a dvě zelené many je
nezničitelná a za jednu libovolnou manu je cílová bytost se silou 5 nebo vyšší
také nezničitelná, ale jen do konce tahu.
Titanic Ultimatum
Toto sorcery stojí sice dvě červené, tři zelené a dvě bílé many, ale dá do
konce tahu všem vašim bytostím +5/+5, first strike, lifelink a trample.
Violent Ultimatum
Další sorcery! Stojí dvě černé, tři červené a dvě zelené many a zničí tři
libovolné permanenty.
Rafiq of the Many
Tahle 3/3 exalted stojí jednu libovolnou, jednu
zelenou, jednu bílou a jednu modrou manu a jakmile nějaká vaše bytost útočí
sama, dostane do konce tahu double strike.
Prince of Thralls
Prince of Thralls je 7/7 démon za čtyři libovolné, jednu modrou, dvě černé a
jednu červenou manu. Má geniální schopnost – jakmile soupeřovi jde nějaký
permanent na hřbitov, onen soupeř má dvě možnosti. Buď zaplatí 3 životy,
nebo ten permanent půjde pod vaši kontrolu.
Hellkite Overlord
Tenhle dráček je doopravdy dobrá karta. Má sílu osm, obranu taktéž. Stojí
dvě červené, jednu zelenou, jednu černou a čtyři libovolné many, ale ne
nadarmo. Za jednu červenou manu totiž dostane +1/+0 do konce tahu a za
dvě zelené many si ho regenerujete. A ještě má flying, trample a haste! Je to mythic rare.
Některé prosincové turnaje v Černém rytíři – Praha:
HIGHLANDER 101 KARET - sobota 13. prosince, 72 boosterů na ceny. Vintage restrictions - typ I omezení libovolná karta 1krát v balíku mimo basic land, hraje se na 20 životů. Sleva pro hráče do 15 roků, začátek 10:30,
startovné: 80(50) Kč
FREE BLOCK CONSTRUCTED O 72 BOOSTERŮ – sobota 20. prosince, 72 boosterů na ceny, začátek 10:30,
startovné: zdarma
Obrázky: www.cernyrytir.cz
Ohlédnutí za hrami z Essenu – Část první
Jakub Dobal
(Tento článek pochází ze stránek Frodovy deskové hry – www.deskovehry.blogspot.com – a je v Camelotu zveřejněn se
svolením autora)
Letošní Essen rozhodně nezklamal žádného návštěvníka. Ať už se na veletrh her vypravil, aby si pořídil některou z novinek,
vyzkoušel si je, nebo si "jen" zahrál s rodinou či přáteli. Na rozdíl od našich končin se nad stoly s hrami sklání lidé vyššího
věkového průměru, což dokazuje, že hraní ve světě není jen záležitostí teenagerů.
Na některých stáncích byly také prototypy dosud nevydaných her. Také se nám stalo, že v průběhu hry jsme na stůl dostali
právě dovezené herní komponenty, a tak jsme jimi mohli nahradit dočasné kostičky. Na fotky z Essenu se můžete podívat ve
fotoalbu na http://picasaweb.google.cz/deskovky/Essen2008.
Úroveň prezentovaných her byla velmi dobrá, takže si každý mohl najít tu svou. Celkový dojem mám takový, že letošní Essen
neměl jednoznačnou hvězdu. Očekávaný Le Havre se ukázal jako poněkud složitější, otestování tedy muselo počkat. První
ohlasy hráčů však vyznívají velmi pozitivně. Kdo má rád složitější ekonomické strategie, může se mu líbit.
Zde je alespoň stručná charakteristika některých her, které stály za pozornost (v abecedním řazení):
Cavum
Autor: Michael Kiesling, Wolfgang Kramer
Vydavatel: Quined White Goblin Games (QWG)
Počet hráčů: 2–4
Typ hry: desková hra
Popis: Hráči hloubí v nitru hor tunely a hledají drahé kameny, dobývají je a prodávají.
Body získávají za vybudované stanice a prodané kameny. Herní materiál vypadá velmi
dobře. Hra probíhá ve třech fázích, v každé všichni hráči zahrají přesně dvanáct akcí.
Záleží na jejich šikovném zkombinování akcí a odhadu protihráčů. Ve svém kole totiž
každý zahraje jednu až čtyři akce.
Cities
Autor: Martyn F
Vydavatel: Emma Games
Počet hráčů: 1–4
Typ hry: jednoduchá strategie s přikládáním kartiček
Popis: Hráči se jako architekti metropole se snaží vybudovat město, které bude co
nejatraktivnější pro turisty. Pomocí kartiček vytváří každý své vlastní město tak, aby získal co
nejvíce bodů.
Comuni
Autor: Acchittocca
Vydavatel: Tenkigames
Počet hráčů: 2–5
Typ hry: desková hra, strategie pro zkušenější hráče
Popis: Hra vás zavede do severní Itálie 12. století. Každý hráč vede svou část komunity tak,
aby rozmnožil bohatství města. Opírá se přitom o různé sféry života: ekonomiku, vojenskou
sílu, kulturu a náboženství. Hráči se snaží získat nejlepší projekty staveb. Společně se pak musí
bránit nepřátelským invazím.
Der Name der Rose (Jméno růže)
Autor: Stefan Feld
Vydavatel: Ravensburger
Počet hráčů: 2–5
Typ hry: blafovací desková hra
Popis: Hráči představují mnichy, kteří usilují o to, aby získali co nejvíce stop k označení viníka
zločinu. Lehčí hra vhodná pro rodinné hraní.
Die Prinzen von Machu Picchu
Autor: Mac Gerdts
Vydavatelé: PD-Games, Rio Grande Games
Počet hráčů: 2–5
Typ hry: ekonomická strategie.
Popis: Hráči představují incké prince, kteří se uchýlili do hor, aby unikli španělským dobyvatelům.
Jejich lid pracuje, aby získal kukuřici, lamy, koku, keramiku, látky. Princové pak najímají kněží, aby
obětovali bohům. Pokud se jim to podaří včas, Inkové zvítězí, pokud ne, Španělé město objeví a
zvítězí. To jsou dvě cesty ukončení hry. Určí, jakým způsobem bude hra vyhodnocena a který z hráčů
vyhrál. Hráči volí ve hře akce podle toho, na které pole vstoupí, v každém kole tedy realizují jen jednu
akci. Některá pole se přitom dají využít v kole jen jednou.
Dominion
Autor: Donald X. Vaccarino
Vydavatelé: Rio Grande Games, Hans im Glück, Filosofia Editions
Počet hráčů: 2–4
Typ hry: karetní hra, jednoduchá strategie
Popis: Dominion je čistě karetní hra. Karty slouží k realizaci akcí i nákupu nových karet.
Hráči představují malé lokální vládce, kteří usilují o rozšíření své moci. Kdo bude
nejúspěšnější, bude mít na konci hry nejvíce bodů, stane se pánem celého kraje - dominia.
Na začátku hry má každý jen malý balíček karet, který si v průběhu hry zvětšuje a
upravuje podle svých záměrů. Na výběr má z karet království, které přináší akce (ve hře je
vždy jen deset druhů akcí), karet pokladu s penězi a karet vítězných bodů. Hra je rychlá,
je v ní však málo interaktivity mezi hráči - každý buduje svůj balíček a s ním hraje. Každá
hra může být jiná, díky výměně akčních karet. Karty sice obsahují text, ale znalost cizího
jazyka není pro hru nezbytná. Stačí se seznámit s významem deseti druhů karet.
Flussfieber
Autor: Friedemann Friese
Vydavatelé: 2F-Spiele, Rio Grande Games, Filosofia Editions
Počet hráčů: 2–5
Typ hry: závodní hra
Popis: Každý hráč má dvě postavy, které sjíždí řeku na kládách. Jejich úkolem je dostat se co
členitým a kládami naplněným korytem rychleji než druzí. Pohyb určují pohybové karty, ale také
proudy. Flussfieber je jednoduchá, spíše oddechová závodní hra. Variabilní herní plán vám umožní
vytvořit pokaždé jinou "trať". Pak už záleží na vaší představivosti, co se například stane, když strčíte
to jedné klády a ne do druhé, zda si ucpete průchod, nebo naopak získáte náskok před ostatními.
Pokračování příště!
Jihlavské katakomby
Stanislav Cepník st.
Jihlavské katakomby jsou proslulé záhadnými událostmi.
Ta první záhada, světélkující, popřípadě slabě svítící stěny (tzv. svítivky), byla po značném úsilí
objasněna. Stěny byly natřeny nacisty za druhé světové války (ale proč?) zelenou látkou, která i po velmi
krátkém osvitu dlouho vyzařuje slabé světlo.
S tou druhou záhadou si dodnes nevíme rady.
Návštěvníci katakomb se často potkávali se
stíny procházejícími chodbou a mizícími ve
tmě nebo přímo ve zdi. Strašidelné postavy
byly malé a připomínaly mnichy v kápích.
Někdo slyšel i tajemné hlasy, ozvěny kroků,
vzdálenou chrámovou hudbu. To zažívali
najen jednotlivci, ale i celé skupiny
návštěvníků. Část chodby byla totiž
zpřístupněna veřejnosti a osvětlena
elektrickým světlem.
Hned u kraje "svítivky" je ve skalnaté stěně
výklenek připomínající gotickou bránu. Tady
cítili někteří senzibilové proud zlé, negativní
energie. O výklenku se říká, že je to brána do
jiné reality. Z něho vystupují a do něho se
vracejí přízraky a tajemné stíny.
Za války byl v budově nad svítící chodbou usazen hlavní štáb Wehrmachtu a někteří pamětníci tvrdili, že
zde viděli Tibeťany v německých uniformách. Hitler totiž investoval obrovské sumy do okultních
výzkumů a pokoušel se navázat spojení s civilizací "nadlidí" z podzemní říše Agartha. Výsledky výzkumů
byly přísně tajné a po válce někam zmizely (jak už to bývá).
Reportér TV Nova Stanislav Motl si chtěl paranormální jevy ověřit na vlastní oči. Nechal si senzibilkou
Jenny Nowak nakreslit pomocí automatické kresby podobu přízraků. Obrázek představoval bytost s
podivnou hlavou a zvednutou paží.
Reportér u výklenku přenocoval a zažil tam podivné věci. Kromě jiného se vedle něj v půl páté ráno
objevil stín téměř totožný s automatickou kresbou. Než zmizel, reportér ho nafilmoval (viz. obrázek).
Pochybnosti televizních diváků o věrohodnosti záznamu byly časem vyvráceny. Pátrání televize
pokračovalo. Výklenek hlídala kamera s termovizí. V době, kdy se v chodbě objevoval přízrak, byly
zjištěny přechodné mírné poklesy teploty.
Čím se ale místo liší od svého okolí? Výklenkem prochází geologický zlom. Objevily se možnosti
zazděných prostor. Proutkař a léčitel Pitra konstatoval, že za výklenkem je dutina. To potvrdili i brněnští
geofyzikové po prosvícení stěny.
Bylo rozhodnuto stěnu provrtat a do otvoru vsunout malou dálkově ovládanou kameru. Vrták ale nikde na
žádnou dutinu nenarazil, v žádné hloubce. Bylo to velké zklamání a další záhada.
Co se vlastně v této chodbě, kterou Němci natřeli zelenou svítící látkou, děje? Přízračné vidiny se tam
zjevují nejen lidem, ale i technickým přístrojům. Videokamera zachytí stín neexistující bytosti, geologický
radar zaznamená tajemnou komnatu, ta ale také neexistuje.
Co se v jihlavském podzemí děje? Jakých překvapení se v něm ještě dočkáme?
Vybráno a upraveno z kapitoly "Bizarní svět podzemí", autor Ivan Mackerle (Velká kniha otázek a záhad,
Regia Praha 2002, autoři: J. Lenková, I. Mackerle, V. Šiška, J. Zeman)
Obrázek: www.kpufo.cz
Samurajové
Stanislav Cepník st.
Japonský systém vlády byl složitý. V zemi stále probíhaly boje o půdu a o moc. V to mto prostředí se
vytvořila vrstva bojovníků, samurajů, kteří bojovali za své pány (císař, knížata). Byli připraveni položit za
ně své životy. Přísahali jim nekonečnou
oddanost. Věřili v pravdu a čest.
Nosili složité zdobené brnění a dodržovali
mnoho složitých rituálů. Nebyli jen válečníky.
K jejich vzdělání patřily umění, víra a bušidó
– velmi přísná pravidla, která se vztahovala na
všechny jejich činy. Ovládali však také čanoju
(čajový obřad), uspořádání květin (ikebanu) a
skládání básní.
Byli cvičeni od velice útlého věku, už v deseti
letech byli posíláni na děsuplná místa, aby se
naučili překonávat strach. Takovými místy
byly třeba hřbitovy, márnice, husté lesy či
opuštěné zříceniny budov.
Před bojem měl samuraj vykřiknout své
jméno i jména svých předků a chlubit se
svými hrdinskými skutky. V boji často
používal dva meče. Využíval všech
protivníkových slabin a útočil na citlivá a
hlavně zbrojí nekrytá místa na těle (krk,
podpaží, zákolení, popřípadě i žaludek).
Pokud ho nepřítel porazil nebo zajal, musel
požádat svého věznitele, aby směl spáchat
rituální sebevraždu seppuku (tj. harakiri), aby
si tak uchoval čest.
Jejich boje byly rituálem. Patřila k nim
modlitba a zvláštní pózy (aby bojovník
vypadal silnější), které se prováděly před
bojem. K zastrašení nepřítele se používal křik
a hluk, způsobovaný chrastidly a gongy.
Samurajové podstupovali jednotlivé souboje a
soutěže. Jejich boje často přípomínaly spíše tanec nebo obřadnost jako při partii šachů. Jakmile však
vstoupili do skutečné bitvy, byla jejich síla smrtící.
Mezi samuraji panovala velká rivalita, byli také velice urážliví. Pokud například kolemjdoucí samuraj
zavadil o jiného samuraje pochvou meče, byla to urážka. Samuraj, který chtěl urážku oplatit (vždy bojem),
však nikdy neprobodl soupeře zezadu. Vždy aspoň poklepal mečem o zem, aby ho upozornil na svůj útok.
Byl-li však samuraj uražen nadřízeným, většinou spáchal už uvedenou seppuku.
Z bojového umění samurajů dodnes přetrvalo například kendžutsu či jeho sportovní varianta kendó, dále
třeba džudžutsu – džudó – a další.
Filmový hold složil samurajům japonský režisér Akira Kurosawa především filmem Sedm samurajů, který
se stal později předlohou pro americký film Sedm statečných.
Zdroj: Dějiny světa (Ottovo nakladatelství Praha v divizi Cesty, 2003, přeloženo z angl. originálu The Concise
history encyklopedia vydaného Kingfisher Publication, Londýn 2001), www.wikipedia.cz
Obrázek: www.picasaweb.google.com
Vánoce
Jakub Cepník
Oslavy slunovratu a Vánoc
Je jasné, že Vánoce vznikly až s nástupem křesťanství. Předtím se ale slavil zimní slunovrat (21. prosince). S ním jsou spjaty především
legendy o zrození nového slunce, legendy o vítězství života nad smrtí. Důkazem toho, že se slunovrat slavil již v pravěku, jsou megalitické
stavby (např. Stonehenge), protože jsou orientovány
právě tak, aby se podle nich mohl počítat kalendář a
přesně zachytit doba slunovratu.
S nástupem křesťanství začaly oslavy slunovratu
ustupovat a místo nich se začaly slavit Vánoce. I ty
však prošly během své existence mnoha změnami.
Původně byly totiž Vánoce velmi bujaré a veselé
svátky. Nechyběly při nich bohaté hostiny, průvody
masek, tanec a samozřejmě hory dobrého jídla a pití.
Postupně však, díky usilování o čistotu církve,
vzniklo nové pojetí Vánoc, založené především na
střídmosti a pokoře. Věřící se postili, rozjímali,
chodili do kostelů, modlili se...
O tom, že přetrvaly i některé zvyky z "původních
Vánoc", svědčí však "Pojednání o Štědrém večeru"
ze 14. století, které sepsal mnich Jan z Holešova.
Tento muž velmi těžce nesl, když zjistil, že na
Vánoce mnoho lidí věští, čaruje nebo dokonce
obětuje bohům!
Křesťanská legenda
Přijde mi zbytečné popisovat legendu křesťanských
Vánoc, tu všichni známe. Všichni víme, že se podle
této legendy narodil 25. prosince roku nula Ježíš. Jenže ono datum je nepřesné. Informace, že se Ježíš narodil 25. prosince, se objevuje až
ve čtvrtém století. Do té doby křesťané Ježíšovo narození vůbec neslavili (!), připomínali si pouze jeho pokřtění na začátku ledna.
Dokonce i kolem určení roku, ve kterém se Ježíš narodil, panují dodnes pochybnosti. Rok nula, který určila křesťanská církev, když se po
rozpadu Římské říše snažila vyjádřit změnu epochy vlastním letopočtem, pravděpodobně není správný. Vědci vycházejí z toho, že podle
starých textů přivedla mudrce z východu k malému Ježíškovi jasná hvězda. To mohla být konjukce Jupiteru a Saturnu v roce 7 př. n. l.
Nabízí se také rok 10 př. n. l., kdy vycházely Jupiter s Venuší a Mars zapadal. Podobných teorií existuje několik. Takže jsme došli k
závěru, že datum Ježíšova narození - 25. prosince roku nula - je mylné. Podobně jako některé další informace v původní legendě.
Podrobnosti o narození Ježíše totiž ve starých textech nebyly, a tak si začali lidé ve středověku vymýšlet další souvislosti. Uvedu jeden
příklad - zmínka o oslovi a volovi, kteří měli malého Ježíška zahřívat v jesličkách, se objevuje až v 8. století.
Zimní slunovrat – Alban Arthuan
Název Alban Arthuan znamená doslova Artušovo
světlo.
21. prosince uznává Samhainova vláda definitivní
porážku, ustupuje před silami světla. Cernunnos
opět povstává a připravuje vládu pro svého syna
Belena, kterého mu Bohyně porodí.
Keltové při oslavách Alban Arthuanu žehnali
obilí, stromům a dobytku.
Mezi keltské zvyky vztahující se k zimnímu
slunovratu patří například zapalování ohňů –
každá rodina měla svůj oheň. Nejprve se
zapalovalo polínko uschované z minulého roku.
A zdobení vánočního stromečku je také keltský
zvyk.
Zd roj: www.oir-sruthan.cz
Vánoční zvyky a obyčeje
Vánočních zvyků je mnoho, většina pochází právě z doby, kdy byly Vánoce
svátky veselé a bujaré. Mezi známé zvyky patří určitě věštění - například se
rozkrajuje jablko a hledá se v něm znamení života (to je keltský zvyk), hází se
střevícem, lije se olovo... Velmi známý zvyk je také chození na koledu. Původně
chodili na koledu dospělí, později děti.
Mě osobně pobavil jeden zvyk z Jizerských hor: v době, kdy se používaly
nekvalitní kvasnice, se často stalo, že se vánoční pečivo nepovedlo. Proto se lidé
velmi obávali Brusaře - slaměné figuríny nastrojené do starých šatů. Když se
Brusař objevil u kamen v některé chalupě, bylo to velké neštěstí. Hospodář pak
totiž musel nechat pečení a nahlas přečíst dlouhý dopis - seznam Brusařových
obětí - který držela figurína v ruce. Mezitím se připravené těsto rychle kazilo a
zlomyslní tvůrci figuríny se zajisté velmi bavili.
Vánoce jinde ve světě
Vánoční zvyky se v různých koutech světa poněkud liší. Tak například: v Austrálii
se obvyklá teplota na Vánoce pohybuje okolo 35°C, takže není divu, že je tam
oblíbeným vánočním sportem surfování.
Ve Finsku roznáší dárky velký Ukko se svými pomocníky - pidimužíky, ve
Švédsku skřítek Jultomten, v Norsku Otec Vánoc či skřítek Miseu, v Anglii zase
Father Christmas.
Chtěl bych zde napsat i o dalších věcech, ale bohužel na to není místo. Tak Vám aspoň přeji šťastné a veselé Vánoce!
Zd roj: České zvyky a obyčeje, Alena Vondrušková
Obrázek: www.vanoce.100plus.cz
Terry Pratchett
Jan Holan
Anglický spisovatel Terry Pratchett je u nás znám především svou sérií příběhů ze Zeměplochy.
Narodil se 28. dubna 1948 v anglickém hrabství Bucks. Jeho první známé dílo se datuje do doby, kdy mu bylo 13
let. Byla to povídka Kšeft v Hádesu (The Hades bussines), uveřejnili ji i v jeho školním časopisu.
Po odchodu ze školy získal práci v novinách Bucks
Free Press a později působil v několika dalších.
Jako novinář udělal interview s Petrem Bander van
Durenem, ředitelem malého nakladatelství. V
rozhovoru s ním se zmínil o tom, že sám napsal
knihu Kobercové (The Carpet people), která byla
později v tomto nakladatelství vydána. Křest The
Carpet people proběhl v oddělení koberců
obchodního domu Heal's v Londýně. Brzy po vydání
Koberců mu ještě vyšla kniha Temná strana slunce
(The dark side of the Sun). Dále psal třeba do novin
Western Daily press. S novinářstvím skončil v roce
1970 a přestěhoval se se svou ženou Lynn (vzal si ji
v roce 1968) do Rowberrow. Tam se jim narodila
dcera Rhianna. Po 23 letech v Rowberrow – tedy v
roce 1993 – se přestěhoval do Salisbury.
V roce 1980 se stal tiskovým mluvčím Central
Electricity Generating Board (CEGB) a měl
zodpovědnost za tři jaderné elektrárny. U CEGB i
v době, kdy mu (v roce 1983) vyšla v nakladatelství
New English Library první Zeměplocha – Barva
Kouzel (The colour of magic). Toto nakladatelství ale
nedodávalo na trh knihy dost rychle, čehož využilo
nakladatelství Corgi, a vydalo Zeměplochu samo.
Nakladatelství Corgi uspělo i v tom, že se mu povedlo do BBC prosadit Barvu kouzel jako čtení na pokračování.
Později Corgi takto prosadilo i Čaroprávnost. V Corgi vydal ještě Lehké fantastično, ale potom mu jeho knihy
začalo vydávat nakladatelství Gollancz. Zde mu vyšla Čaroprávnost, Mort a Magický prazdroj.
V roce 1987 opustil CEGB a začal vydělávat více peněz psaním. Díky tomu se mu daří vydávat dvě až tři knihy
ročně. Nejdříve měl předtuchy o poklesu svých financí, ale starosti se ukázaly být nemístné.
Jeho knihy se zdály být stále populárnější a jejich prodejnost stoupala. Oblíbenost dokazuje i to, že v roce 1996
byla Maškaráda (Maskarade) a Zajímavé Časy (The interesting times) ve vrchní desítce nejžádanějších knih před
Vánocemi. Také další Pratchettovy knihy byly oblíbené. Například Těžké Melodično se drželo čtyři týdny v čele
hitparády paperbacků. V současnosti má série Zeměplochy asi 40 dílů včetně map,almanachů, audioknih a diářů a
určitě se můžeme těšit na další. Roku 1998 byl Terrymu udělen řád za zásluhy o Britské království za službu
literatuře. Jeho dcera Rhianna se po jeho vzoru stala novinářkou a autorkou fantasy. A nakonec ještě jedna smutná
zpráva- ke konci roku 2007 bylo Terrymu diagnostikováno onemocnění Alzheimerovou chorobou.
Obrázek: www.cojeco.cz
Zdroj: www.wikipedia.cz, www.discworld.cz
Camelot – prosinec 2008
Vychází 1.12.2008
Tento magazín lze ZDARMA stáhnout na jeho oficiálních stránkách –
www.camelot.czweb.org
Je zakázáno rozšiřovat jakýkoliv materiál z tohoto
magazínu bez svolení redakce!
Do tohoto čísla přispěli:
•
•
•
•
•
•
•
Jakub Cepník
Jan Holan
Stanislav Cepník st.
Jakub Dobal
Stanislav Cepník ml.
Jan Cepník
Adam Cepník