vliv reforem na daňové systémy oecd
Transkript
VLIV REFOREM NA DAŇOVÉ SYSTÉMY OECD ALENA VANČUROVÁ ANOTACE: Cílem stati je zjistit, do jaké míry a jak se daňové reformy projevily na změnách základních parametrů daňových systémů zemí OECD od 80. let minulého století. Posuzovány budou relativní výnosy základních typů daní a vývoj nominálních sazeb, případně zavádění nových daní. Na základě těchto parametrů se pokusím odhadnout, do jaké míry byly naplněny cíle daňových reforem v tomto období. K tomu, aby bylo možno hodnotit splnění cílů daňových reforem, je třeba nejprve definovat, v čem se shodují ve většině zemí OECD. Testováno bude splnění následujících cílů daňových reforem: zabezpečení dostatečného daňového výnosu, zvyšování konkurenceschopnosti a podpora ekonomického růstu. The aim of paper is to determine to what and how extent the tax reform reflected the changes in the basic parameters of the tax systems of OECD countries from the 80th of the last century. The relative revenue of basic types of taxes and the development of nominal rates were investigated. Attention will be given to the introduction of new taxes. Based on these parameters I try to estimate the extent to achieve the objectives of tax reform in this period. In order to evaluate the achievement of the objectives of tax reform, it must first define what is consistent in most OECD countries. The objectives of tax reforms that will be tested are: securing adequate tax revenues, increasing competitiveness and promoting economic growth. Úvod Definice daňové reformy je obtížná a autoři se v ní značně liší. Prof. Kubátová velmi výstižně uvádí jednoduchou definici: „Daňovou reformou rozumíme podstatnou změnu daňových zákonů.“1 Za daňovou reformu se označuje proces, který vykazuje alespoň několik z těchto charakteristik: • systematická změna více parametrů daní vyvolaná nově formulovanými cíli daňové politiky a prostředky jejich realizace, • zamýšlená změna daňové kvóty. • optimalizace správy daní, resp. daňové administrativy. Daňová reforma jako proces má dvě základní fáze, a to plánování a realizaci, chybí-li jedna z nich, nelze proces označit za daňovou reformu. Na kvalitě fáze plánování závisí úspěch daňové reformy. V ní je třeba si ujasnit, zda je daňová reforma nezbytná, cíle, kterých chce reforma dosáhnout, návaznost daňové reformy na vývoj dalších sfér veřejných financí, především na důchodový systém, resp. systém sociálního zabezpečení, zdravotní politiku státu a dále na hospodářskou a sociální politiku v širším kontextu. Důležitá je rovněž co nejširší podpora napříč politickým spektrem. 1 KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika, str. 152. 1. Společné rysy daňových reforem Na základě verbálního rozboru definovaných cílů daňových reforem byly jako sjednocující vybrány následující: • zabezpečení dostatečného daňového výnosu, které je nezbytné mimo jiné díky četným problémům se stabilitou veřejných financí a s růstem problémů kolem kumulace rozpočtových deficitů a negativních dopadů veřejného dluhu, Sjednocujícím sloganem daňových reforem se stává jednoduchost a zase jednoduchost. 2. Zabezpečení dostatečného daňového výnosu • Ve sledovaném období se redukovaly požadavky kladené na daňový systém, ale od jednoho z nich se rozhodně neustoupilo, a to od požadavku zajištění dostatečných daňových výnosů. K měření splnění tohoto cíle byla zvolena daňová kvóta a podíl daní ze spotřeby. Drahá charakteristika byla zvolena proto, že v důsledku plnění dalších cílů právě na daních ze spotřeby ležela odpovědnost za zajištění daňových výnosů. 2.1 Daňová kvóta Protože daňové reformy jsou procesy změny, pro vyjádření vlivu reforem nebyl zvolen absolutní vývoj daňových kvót zemí OECD, ale řetězové indexy změny během pěti let. Zachyceny byly pouze změny o 5 a více procent (nikoli procentních bodů). Tabulka 1 Podíl států OECD zvyšujících a snižujících daňovou kvótu 1985/1980 1990/1985 1995/1990 2000/1995 2005/2000 růst 50 % 46 % 23 % 48 % 20 % pokles 8% 8% 8% 14 % 17 % Pramen: OECD Revenue Statistics + vlastní výpočty Po celé období více států mělo důvody pro zvyšování daňových kvót, tento trend se zastavil až po roce 2000, i když ani za poslední léta nelze tvrdit, že dochází převážně ke snižování daňových kvót. Příznivý trend po roce 2000 může být částečně způsoben dobrou kondici, co se týče růstu GDP. 2.2 Daně ze spotřeby Téměř ve všech státech OECD v rámci daňových reforem je jako jeden z cílů uváděno zvyšování podílu daní ze spotřeby na daňovém mixu, realita je však poněkud jiná. Růstovou tendenci však rozhodně má daň z přidané hodnoty. Tato daň se ve sledovaném období stala všeobecně používanou, což lze ilustrovat rostoucím podílem zemí OECD, které ji zavedly. 1 Tabulka 2 Podíl států OECD s daní z přidané hodnoty 1980 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 62,50% 64,00% 76,00% 80,00% 84,00% 84,62% 88,46% 85,71% 85,71% 86,21% 1994 1998 2000 2001 93,10% 93,33% 96,67% 96,67% Pramen: OECD Revenue Statistics + vlastní výpočty Růst podílu daně z přidané hodnoty na daňových příjmech ilustruje následující graf. Graf 1 Podíl daně z přidané hodnoty na GDP v seskupení států OECD Se zavedením daně z přidané hodnoty byl často spojen cíl změny podílu daní ze spotřeby na daňovém mixu, resp. zabezpečení dostatečných daňových příjmů. Skoro ve všech zemích se o období zavádění daně z přidané hodnoty změnila dílčí daňová kvóta daní ze spotřeby, častěji docházelo k růstu jejich podílu, ale kupříkladu v Kanadě tomu bylo naopak. 2 Graf 2 Podíl daní ze spotřeby na GDP v zemích OECD 25 20 Kanada Španělsko 15 Austrálie Řecko Island 10 Portugalsko Švýcarsko 5 2005 2004 2003 2002 2001 2000 1999 1998 1997 1996 1995 1994 1993 1992 1991 1990 1989 1988 1987 1986 1985 1984 1983 1982 1981 1980 0 Pramen: OECD Revenue Statistics + vlastní výpočty Zvýrazněné body v grafu ukazují na rok zavedení daně z přidané hodnoty. Je tedy zřetelné, že změny podílu daní ze spotřeby jsou koncentrovány právě do období před a po zavedení daně z přidané hodnoty. 3. Zvyšování konkurenceschopnosti a podpora ekonomického růstu Zvyšování konkurenceschopnosti ekonomik je provázeno v rámci daňových reforem především s úsilím o podporu investic. Převážná část reformních cílů nachází proto svůj odraz ve volbě preferovaných základů daně. V této části se zaměřím především na obě daně z příjmů a na pojistné sociálního pojištění. 3.1 Daň z příjmů právnických osob Cíl konkurenceschopnosti se projevuje od osmdesátých let v úsilí o minimalizaci dvojího zdanění dividend, které má být na takové úrovni, aby neodrazovalo zahraniční investory. Teorie k tomu připravila cestu rozpracováním různých metod omezení dvojího zdanění dividend. Už od roku 1987 měla Austrálie plný imputační systém omezení dvojího zdanění dividend, stejně jako Norsko. 3 Graf 3 Průměrná výsledná celková sazba zatížení hrubých dividend daněmi z příjmů Pramen: OECD Revenue Statistics + vlastní výpočty K výraznému snížení celkového zdanění dividend došlo ve druhé polovině osmdesátých let a tento trend doznívá až do současnosti, kdy je v zemích Evropské unie podpořen i směrnicemi. V další etapě se pozornost koncentrovala především na statutární (nominální) sazbu daně z příjmů právnických osob. Některé charakteristiky jsou zachyceny v následující tabulce: Tabulka 3 Charakteristiky statutární sazby daně z příjmů právnických osob v zemích OECD 1981 1985 1990 1995 2000 2005 42,0 % 43,4 % 35,7 % 34,0 % 31,3 % 26,3 % 46,2 p. b. 42,4 p. b. 42,4 p. b. 43,4 p. b. 33,7 p. b. 26,5 p. b. podíl států zvyšujících sazbu 35% 0% 14% 17% 3% podíl států snižujících sazbu 13% 79% 46% 43% 73% nevážený průměr rozdíl mezi nejvyšší nejnižší sazbou a Pramen: OECD Revenue Statistics + vlastní výpočty Trend ke snižování statutární sazby se opět projevil až ve druhé polovině osmdesátých let, dále pokračoval a akceleroval po roce 2000. Současně za sledované období došlo k podstatnému sbližování těchto sazeb, což je jev viditelný až od druhé poloviny devadesátých let. Pokles statutární sazby ale nebyl provázen významným snížením výnosu daně. 4 Graf 4 Podíl daně z příjmů právnických osob na daňovém mixu v seskupeních států OECD Pramen: OECD Revenue Statistics + vlastní výpočty Podíl daně z příjmů právnických osob na daňovém mixu se ve státech OECD spíše zvyšoval, to platí zejména pro neevropské státy, které zatím nepociťují naléhavou potřebu redukce relativně nízkých sazeb. V těchto zemích je navíc vysoký podíl důchodových daní regionální charakteristikou. Jediným seskupením, které vykazuje zřetelný pokles podílu daně z příjmů právnických osob na daňovém mixu, jsou nové evropské státy OECD, tedy státy transformující se, ve kterých nominální pokles sazeb byl tak masivní, že ho nebylo možno vyrovnat jinými prvky konstrukce daně, zejména rozšiřováním základů daně. Vysoká míra hospodářského růstu rovněž zpomalovala tendenci k poklesu výnosů daně z příjmů právnických osob. Dalším faktorem proti snižování výnosů bylo i rozšiřování daňových základů, což signalizuje, že státy dosud nejsou ochotny se výnosu daně z příjmů právnických osob vzdát. 3.2 Pojistné sociálního zabezpečení Od devadesátých let se konkurenční prostředí koncentrovalo i na trh práce. Rovněž práce (a to včetně kvalifikované) se v posledních desetiletích stává mobilnější. Zejména pro evropské státy s vysokým podílem pojistného sociálního pojištění je vysoká daňová cena pracovní síly charakteristická. Zpočátku se pozornost zaměřila především na daň z příjmů fyzických osob, později – zejména od devadesátých let se v cílích reforem stále častěji objevuje i redukce pojistného sociálního pojištění, která však naráží na bariéru důchodových systémů, a tak bývá spojována s reformami státu blahobytu nebo alespoň systémů sociálního pojištění. Na počátku 80. letech minulého století bylo pojistné sociálního pojištění již nedílnou a významnou součástí daňových systémů většiny vyspělých zemí. Kromě Austrálie a Nového Zélandu, které pojistné ve sledovaném období zrušily, ve všech zemích OECD je sociální pojistné obsaženo v daňovém mixu, i když jeho podíl se velmi různí. Na druhé straně v Koreji za sledované období dílčí daňová kvóta sociálního pojistného vzrostla z 0,19 % na 5,6 %. 5 Na jedné straně je patrný tlak zejména z teoretické fronty a ze strany lobbistických seskupení zaměstnavatelů na snižování sociálního pojistného (zvláště části hrazené zaměstnavatelem), na druhé straně napjaté bilance důchodových systémů a dalších součástí sociálního zabezpečení vytvářejí zcela pragmatický tlak na zvyšování výnosů pojistného, a tak výsledné pohyby nebyly příliš výrazné a stále ještě nelze v širším měřítku hovořit o snižování podílu sociálního pojistného na daňovém mixu a ani na GDP. Vývoj podílu sociálního pojistného na GDP v teritoriálních seskupeních států OECD je patrný z následujícího grafu: Graf 5 Vývoj podílu pojistného sociálního pojištění na GDP zemí OECD od roku 1980 Pramen: OECD Revenue Statistics + vlastní výpočty Z grafu je vidět, že právě u pojistného sociálního pojištění se teritoriální rozdíly projevují nejvíce. Za úspěch daňových reforem lze považovat, že po roku 2000 se opravdu začaly projevovat mírné tendence k poklesu. Více než 90 % členských států OECD, které měly toto pojistné zavedeno, zvyšovaly ve sledovaném období jeho sazby. Norsko kupříkladu zavedlo výrazně zvýšenou sazbu pro vyšší zaměstnanecké příjmy. Tabulka 4 Relace počtu států zvyšujících a snižujících sazbu pojistného sociálního pojištění placeného zaměstnanci 1985 1990 1995 2000 2005 sazba roste 93% 54% 59% 24% 26% sazba klesá 0 23% 0% 29% 19% Pramen: OECD Revenue Statistics + vlastní výpočty 3.3 Daň z příjmů fyzických osob Vysoce progresivní daň z příjmů fyzických osob byla charakteristická pro většinu zemí OECD před sledovaným obdobím, a tak se cíle daňových reforem zaměřily na její snížení, což se samozřejmě 6 nejviditelněji projevilo ve vývoji nominální sazby. Protože většina zemí používala pásmovou progresivní sazbu, daňové reformy se zaměřily na: • snížení počet daňových pásem, • snížení maximální mezní sazby a • zvýšení minimální mezní sazbu. Průměrný počet pásem nominální sazby daně z příjmů fyzických osob států OECD se v letech 1881 až 2005 snížil z 12,4 na 4,41, přitom k největšímu poklesu počtu pásem došlo už ve druhé polovině osmdesátých let (10,84 na 5,55). Belgie například v letech 1985 až 1990 zredukovala počet pásem z 20 na 7, Mexiko z 28 na 6, Nizozemí z 9 na 3, Norsko z 8 na 2, Spojené státy americké z 15 na 2. Právě na tomto státu lze ilustrovat nejednoznačnost trendu v následujících letech, protože během dalších pěti let v USA počet pásem zase vystoupil na 5. Tento jev se objevil i v jiných státech, a souvisí s překročením prahu tolerance většinou obyvatelstva i s potřebou zajištění dostatečných daňových příjmů. Neméně významnou změnou vedoucí ke zploštění nominální sazby daně z příjmů fyzických osob je snižování nejvyšší marginální sazby daně, které by mělo být doprovázeno i zvyšováním nejnižší marginální sazby daně. Vývoj lze zachytit následujícím grafem. Graf 6 Vývoj průměrné maximální a minimální mezní nominální sazby daně z příjmů fyzických osob ve státech OECD Pramen: OECD Revenue Statistics + vlastní výpočty Vývoj maximální mezní sazby má jednoznačný trend, který akceleroval ve druhé polovině osmdesátých let, kdy se průměrná nejvyšší mezní sazba snížila z 54,94 % na 42,22 %. V tomto období jen jeden stát OECD maximální mezní sazbu zvýšil (Dánsko o 0,4 procentního bodu) a jeden ji nezměnil, ostatní všechny šly směrem hlavního proudu. Snižování maximální mezní sazby bylo v této době i dobře přijímáno voliči. 7 Protisměrný pohyb nejnižší mezní sazby se ale ukázal daleko hůře akceptovatelný, i když docházelo ke zvyšování minimální sazby, šlo o proces velmi dlouhodobý s častými výkyvy a řadou protisměrných pohybů. A tak na snižování rozpětí mezi nejnižší a nejvyšší mezní sazbou (v grafu je naznačen červenou čárou) se podílel dominantně pohyb vyšší z nich. Závěr Přes dílčí úspěchy v plnění cílů daňových reforem jednotlivých zemí k významným změnám daňových mixů ani daňových kvót za státy OECD jako celku ve sledovaném období nedošlo. Graf 7 Daňový mix zemí OECD v letech 1980, 1990, 2000 a 2005 Pramen: OECD Revenue Statistics + vlastní výpočty Vysvětlivky: 1000 – daně z příjmů, 2000 – pojistné sociálního pojištění, 4000 – majetkové daně, 5000 – daně ze spotřeby Vývoj podílu základních druhů daní vykazuje trendy podle záměrů daňových reforem, ale jen v nepatrném rozsahu. Daňová konkurence na straně jedné a úsilí o zajištění daňových výnosů na straně druhé však měly za následek sblížení tradičních pojetí daňových mixů vyspělých zemí, jak lze demonstrovat na daňových systémech dvou velkých geografických oblastí. Grafy sledují rozdíly oproti průměru OECD. 8 Graf 8 Vývoj daňového mixu států OECD podle geografických oblastí Pramen: OECD Revenue Statistics + vlastní výpočty Daňové systémy se z velké části samovolně sbližují. Nejpatrnější je trend v oblasti pojistného sociálního pojištění, jehož podíl na daňovém mixu se ve sledovaném období ve všech oblastech přibližuje k průměru. Dále je jednoznačně identifikovatelný i trend u nepřímých daní, podíl se ve sledovaném období v Evropě zvyšoval a v pacifických státech snižoval. Největší výkyvy jsou sledovatelné ve státech amerického kontinentu, které jsou co do vyspělosti i politiky veřejných financí značně rozdílné. Seznam použité literatury 1. ATKINSON, A. B. Public economics in action: the basic income : flat tax proposal. Oxford: Clarendon, 1995. ISBN 0198283369. 2. BURGESS, R., STERN, N. H. (1993). Taxation and development. Journal of economic literature, 31(2), 762-830. 9 3. BERNARDI, L. -- PROFETA, P. -- TANZI, V. Tax systems and tax reforms in Europe. London: Routledge, 2004. ISBN 0415322510. 4. DEVEREUX, M. P. The Economics of tax policy. Oxford: Oxford University Press, 1996. ISBN 0198774303. 5. KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. Praha: ASPI, 2006. ISBN 8073572052. 6. MESSERE, K. C. Tax policy in OECD countries : choices and conflicts. Amsterdam: IBFD Publications BV, 1993. ISBN 9070125641 7. MESSERE, K. C. The Tax system in industrialized countries. Oxford: Oxford University Press, 1998. ISBN 0198293313. 8. SANDFORD, C. Key issues in tax reform. Bath: Fiscal Publications, 1993. ISBN 0951515721. 9. SANDFORD, C. More key issues in tax reform. Bath: Fiscal Publications, 1995. ISBN 0951515748. 10. SAUNDERS, R.: International Tax Systems And Planning Techniques. Release 31, London, FT Law&Tax 1996; ISBN 0-85120-760-X 11. OECD Revenue statistics 10
Podobné dokumenty
korporátní daň členských států unie z pohledu firemních investorů
členských státech. Rudigův výbor3 zhotovil návrh zavedení sazby korporátní daně v rozmezí 30 – 40 %,
návrh však nebyl přijat. následující Tabulka 1 je přehledem základních nominálních sazeb daně v ...
CURRICULUM VITAE - Chrysler club CZ
značky Barreiros. Některé zdroje ovšem uvádějí, že výroba modelu Simca 2 Litres zůstala
částečně v Poissy zachována. Ještě v roce 1976 ale společnost Chrysler France rozhodla o
přípravě následníka...
Ostravská konverze
součástí týmu správy vítkovického
majetku. V té době jsem již měl za sebou rozmanité pracovní zkušenosti od
stavařiny přes řízení investic a práci
s evropskými fondy až po média a produkci. Panu Sv...
Modla finančních ředitelů jménem pracovní kapitál
prostředků nám zůstane k dispozici, když uhradíme všechny své krátkodobé závazky. Z toho
také jednoznačně vyplývá, že čistý pracovní kapitál by měl být při nejmenším nezáporným
číslem. V okamžiku, ...
Sborník závěrečných prací 2. díl
je proces (prostředek použitý k dosažení cíle, ne cíl sám o sobě),
je realizována lidmi (nejedná se pouze o formuláře a manuály, ale
o osoby na každé úrovni organizace),
může přinést pouze př...
odhad nezákonných finančních toků plynoucích z
Praní špinavých peněz je spojováno se závažnými formami trestné činnosti, zejména
organizovaným zločinem. Zlegalizované příjmy pocházející z nepoctivých zdrojů mají negativní efekt
nejen v ekonomic...
FACT Fidelity Scale
péče, který je mnoha ohledech jiný, než v ČR. Z důvodů srovnatelnosti s holandským vzorem
jsme však nechtěli nástroj významně obsahově či terminologicky měnit a může se tedy stát, že
některá otáz...