všeobecné politické doporučení ecri č. 2 speciální instituce pro boj

všeobecné politické doporučení ecri č. 2 speciální instituce pro boj

CRI(97)36
Version tchèque
Czech version
EVROPSKÁ KOMISE
PROTI RASISMU A NESNÁŠENLIVOSTI
VŠEOBECNÉ POLITICKÉ DOPORUČENÍ
ECRI Č. 2
SPECIÁLNÍ INSTITUCE
PRO BOJ PROTI RASISMU, XENOFOBII,
ANTISEMITISMU A RASOVÉ NESNÁŠENLIVOSTI
NA NÁRODNÍ ÚROVNI
PŘIJATO 13 ČERVEN 1997
Štrasburk, 1997
Pro další informace o ECRI a jejích aktivitách laskavě kontaktujte:
Secretariat of the European Commission against Racism and Intolerance
Council of Europe
F-67075 Strasbourg cedex
Tel: +33(0)3 88 41 29 64 - Fax:+33(0)3 88 41 39 87
E-mail: [email protected]
Website: www.coe.int/ecri
Evropská komise proti rasismu a
intoleranci (ECRI):
odvolávajíc se na Deklaraci přijatou
nejvyššími představiteli států a vlád
členských států Rady Evropy na jejich
summitu konaném ve Vídni ve dnech
8. - 9. října 1993;
odvolávajíc se na Plán akcí pro boj proti
rasismu, xenofobii, antisemitismu a
rasové nesnášenlivosti, který byl přijat
jako součást této Deklarace a který
vyzýval Výbor ministrů, aby ustanovil
Evropskou komisi proti rasismu a
intoleranci, která by byla mimo jiné
oprávněna k formulaci všeobecných
politických doporučení pro členské státy
Rady Evropy;
berouc v úvahu Rezoluci č. 48/134 o
národních institucích pro podporu a
ochranu lidských práv, přijatou Valným
shromážděním Spojených národů dne
20. prosince 1993;
berouc taktéž v úvahu základní principy
přijaté na prvním Mezinárodním setkání
národních institucí pro podporu a
ochranu lidských práv, jež se konalo v
Paříži ve dnech 7. - 9. října 1991
(známém pod názvem "Pařížské
zásady");
odvolávajíc se na různé rezoluce přijaté
na prvním a druhém evropském setkání
národních institucí pro podporu a
ochranu lidských práv, jež se konaly ve
Štrasburku ve dnech 7. - 9. listopadu
1994 a v Kodani ve dnech 20. 22. ledna 1997;
berouc taktéž v úvahu Doporučení č.
R (85) 13 Výboru ministrů o instituci
ombudsmana;
berouc taktéž v úvahu práci vykonanou
Řídícím výborem pro lidská práva ve
vztahu k ustanovení nezávislých
institucí pro národní lidská práva;
zdůrazňujíc, že boj proti rasismu,
xenofobii, antisemitismu a rasové
nesnášenlivosti tvoří nedílnou součást
ochrany a podpory základních lidských
práv;
odvolávajíc se na návrh Evropské
komise proti rasismu a intoleranci o
posílení nediskriminační klauzule
(Článek 14) Evropské úmluvy o
lidských právech;
jsouc hluboce přesvědčena, že každý
musí být chráněn proti diskriminaci
založené na rase, barvě, jazyku,
vyznání nebo národním či etnickém
původu nebo proti diskriminaci, jež by
mohla nepřímo pramenit z uplatnění
zákona v uvedených oblastech;
jsouc přesvědčena o nutnosti nejvyšší
priority opatření, jejichž cílem je plné
uplatnění legislativy a politiky směřující
k boji proti rasismu, xenofobii,
antisemitismu a rasové nesnášenlivosti;
odvolávajíc se na skutečnost, že
efektivní strategie proti rasismu,
xenofobii, antisemitismu a rasové
nesnášenlivosti je ve znašné míře
založena na vyšší úrovni uvědomění,
informovanosti a vzdělání veřejnosti v
oblastech ochrany a podpory práv
jednotlivců náležejících k minoritním
skupinám;
jsouc přesvědčena, že speciální
instituce na národní úrovni zabývající
se bojem proti rasismu, xenofobii,
antisemitismu a rasové nesnášenlivosti
mohou konkrétním způsobem a
různými metodami přispět ke zvýšení
efektivity řady opatření přijatých v dané
oblasti a poskytnout pomoc a informace
národním úřadům;
vítajíc fakt, že tyto speciální instituce již
byly v několika členských státech
ustanoveny a že již fungují;
uznávajíc, že tyto instituce mohou mít
různé formy vzhledem k situaci v
jednotlivých členských státech a že
mohou tvořit součást instituce se širším
polem působnosti v oblasti lidských
práv obecně;
uznávajíc taktéž potřebu samotných
vlád v oblasti poskytování informací a
schopnosti být dostupnými pro uvedené
instituce a v oblasti konzultování s
těmito institucemi otázky spojené s
jejich funkcemi;
3
doporučuje vládám členských států následující:
1.
pečlivě zvážit možnosti ustanovení speciálních institucí na boj proti rasismu,
xenofobii, antisemitismu a rasové nesnášenlivosti na národní úrovni, pokud
taková instituce ještě neexistuje;
2.
při zkoumání této otázky používat základní principy, jež tvoří přílohu k danému
Doporučení, jako základní vodítko a zdroj inspirace, jež nabízejí řadu možností
pro diskusi na národní úrovni.
4
Příloha Všeobecného politického doporučení č. 2
Evropské komise proti rasismu a intoleranci:
Základní principy týkající se speciálních institucí
pro boj proti rasismu, xenofobii, antisemitismu
a rasové nesnášenlivosti na národní úrovni
Hlava A: Statut ustanovení speciálních institucí
Zásada 1
Stanovení kompetencí
1.
Speciální instituce budou mít kompetence, jež budou jasně stanoveny v
ústavním nebo jiném právním dokumentu.
2.
Stanovení kompetencí speciálních institucí by mělo určovat jejich složení,
oblasti působnosti, statutární moc, zásady zodpovědnosti za činnost a
financování.
Hlava B: Alternativní formy speciálních institucí
Zásada 2
1.
V souladu s legislativními a správními tradicemi jednotlivých zemí, ve kterých
jsou instituce ustanoveny, mohou mít tyto speciální instituce odlišné formy.
2.
Úloha a funkce stanovené ve výše uvedených zásadách by měly být
naplňovány institucemi, jež mohou mít, například, formu národních komisí pro
rasovou rovnost, formu ombudsmana proti etnické diskriminaci, centra nebo
střediska pro boj proti rasismu a pro podporu rovných možností, nebo jiné
formy, včetně institucí s širšími cíli v oblasti obecných lidských práv.
Hlava C: Funkce a povinnosti speciálních institucí
Zásada 3
S ohledem na národní specifika, právo a praxi by měly speciální instituce plnit
co nejvíce z níže uvedených funkcí a povinností:
a.
pracovat se zaměřením na eliminaci různých forem diskriminace stanovených v
preambuli a podporovat stejné možnosti a dobré vztahy mezi jednotlivci
patřícími k různým skupinám ve společnosti;
b.
monitorovat obsah a dopad legislativních a výkonných aktů s ohledem na jejich
vztah k cíli boje proti rasismu, xenofobii, antisemitismu a rasové nesnášenlivosti
a podávat návrhy, je-li to nezbytné, týkající se možné modifikace takové
legislativy;
5
c.
poskytovat doporučení legislativním a výkonným orgánům s ohledem na
zdokonalení vyhlášek a praxe v odpovídající oblasti;
d.
poskytovat pomoc obětem, včetně právní pomoci, aby jejich práva byla
ochráněna při jednání s úřady a soudy;
e.
v návaznosti na právní rámec země se obracet v případě nutnosti a vhodnosti o
pomoc k soudům nebo jiným právním institucím;
f.
vyslechnout a posuzovat stížnosti a petice týkající se specifických případů a
snažit se o urovnání sporů buď smírnou cestou nebo, v rámci platné legislativy,
závaznými a vymahatelnými rozhodnutími;
g.
mít odpovídající pravomoci k získání důkazů a informací v návaznosti na svou
funkci popsanou v bodě f.;
h.
poskytovat informace a pomoc odpovídajícím úřadům a institucím, včetně
státních úřadů a institucí;
i.
vydávat materiály poskytující konzultace o standardech antidiskriminační praxe
ve speciálních oblastech, které mohou mít buď zákonnou moc, nebo mohou být
aplikovány na zásadě dobrovolnosti;
j.
podporovat a přispívat k vyškolení určitých klíčových skupin nesnižujíce přitom
primární úlohu profesionálních organizací, jež mají na starosti uvedená školení;
k.
podporovat informovanost široké veřejnosti o případech diskriminace a
zpracovávat a vydávat informace a dokumenty o daném tématu;
l.
podporovat a pomáhat organizacím, jež mají analogické cíle, jako mají tyto
speciální instituce;
m.
brát v úvahu a zohledňovat zájmy těchto organizací.
Hlava D: Správa a činnost speciálních institucí
Zásada 4
Složení
Složení speciálních institucí, jež mohou mít např. formu komisí, by mělo odrážet
společnost v širokém smyslu v její rozmanitosti.
Zásada 5
Nezávislost a zodpovědnost
1.
6
Speciální instituce by měly mít k dispozici dostatečné množství prostředků, aby
mohly efektivně plnit své funkce a úkoly, rozpočet by měl být každoročně
schvalován parlamentem.
2.
Speciální instituce by měly fungovat bez vměšování státních orgánů a měly by
mít veškeré nezbytné záruky pro svou nezávislost, včetně svobody jmenovat
své členy, hospodařit se svými prostředky, jak uznají za vhodné, a veřejně
vyjadřovat své názory.
3.
Speciální instituce by měly nezávisle poskytovat zprávy o své činnosti pro
diskusi v parlamentu na základě jasných a, je-li to možné, kvantifikovaných cílů.
4.
V kompetencích speciálních institucí by měla být jasně formulována ustanovení
týkající se jmenování jejích členů a měla by obsahovat pojistky proti
svévolnému rozpuštění nebo svévolnému zamezení znovujmenování v
případech, že znovujmenování bude stanoveno jako norma.
Zásada 6
Dostupnost
1.
Osoby, jejichž práva se mají ochraňovat, by měly mít jednoduchý přístup k
uvedeným speciálním institucím.
2.
Speciální instituce by podle potřeby měly zvážit ustanovení místních poboček,
aby se zvýšila dostupnost a aby se zdokonalila efektivita jejich vzdělávacích a
výchovných funkcí.
Hlava E: Způsob jednání speciálních institucí
Zásada 7
1.
Speciální instituce by měly působit takovým způsobem, aby byla zajištěna co
nejvyšší kvalita jejich výzkumu a poradenství a tím se zvyšovala jejich
důvěryhodnost ve vztahu k národním úřadům i ke komunitám, jejichž práva tyto
instituce budou ochraňovat a pozdvihovat na vyšší úroveň.
2.
Při ustanovování speciálních institucí by měly členské státy zabezpečit, aby
měly správný přístup k vládě, aby jim vláda poskytovala dostatečné informace,
aby mohly plnit své funkce, a aby s nimi byly konzultovány otázky, jež se jich
týkají.
3.
Speciální instituce by měly zajistit, aby mohly pracovat způsobem, jež je zcela
jednoznačně politicky nezávislý.
7