Jazyk slouží jako médium, skrz které vytváříme své

„Jazyk slouží jako médium, skrz které vytváříme své porozumění světu a kterým svět
ovlivňujeme. Ve skutečnosti nemluvíme o tom, co vidíme – spíše vidíme pouze to, o čem jsme
schopni mluvit.“ (Fred Kofman)
„Dobře vidíme pouze srdcem, to hlavní je očima nepostižitelné.“ (A. de Saint-Exupéry)
Skutečně se na druhé díváme srdcem?
Nějaký aspekt druhé osoby v nás vyvolá strach, nedůvěru, hněv či smutek i potřeby, které neumíme
dešifrovat, a tak soudíme, cpeme toho druhého do jakési kategorie, zavíráme ho do přihrádky.
Viditelnou špičku ledovce považujeme za celý ledovec, zatímco každý ví, že devadesát procent onoho
ledovce se nachází pod mořskou hladinou, mimo náš dohled.
UČÍME SE POZOROVAT, JAK VĚCI DOOPRAVDY JSOU. BEZ HODNOCENÍ.
„Pozorování bez hodnocení je nejvyšší formou lidské inteligence.“ (J. Krishnamurti)
NENÁSILNÁ
KOMUNIKACE NABÍZÍ ALTERNATIVU NAVYKLÉMU ZPŮSOBU MYŠLENÍ: JAZYK
ORIENTOVANÝ NA VŠEOBECNÉ LIDSKÉ POTŘEBY.
Podstata metody, o kterou se Nenásilná komunikace opírá: vyhnout se v jazyce i v myšlení všemu,
co rozděluje, srovnává, odděluje, brzdí, uzavírá, vzdoruje, blokuje, uvádí do rozpaků; a naopak volit
vše, co otevírá, sjednocuje, spojuje, umožňuje, pobízí, stimuluje, usnadňuje.
SOUBĚŽNĚ S PLNÝM VYJÁDŘENÍM VLASTNÍCH POTŘEB SE UČÍME I PLNĚ NASLOUCHAT POTŘEBÁM
DRUHÝCH …
Pokud mu předložím všechna svá řešení, své uklidňující dobré rady, nestarám se o něho, ale o sebe,
o svou úzkost, nejsem s ním, ale se sebou, se svou panikou nebo svým pocitem viny při pomyšlení,
že nesplním svoji "povinnost jednat správně".
Otec nebo matka jsou "zavalení" starostí o to, aby se zachovali správně, nejsou připraveni
vyslechnout potřeby svého potomka ze strachu, že dítě zabředá do nezměrných těžkostí, z paniky
při pomyšlení, že přestává prospívat ve škole, že bere drogy, že je někým manipulováno. Veškerá
rodičovská energie se hned mobilizuje - nejčastěji naprosto nevědomě - k tomu, aby se rodič postaral
o svou vlastní potřebu jistoty, o svou potřebu poskytnout pomoc. Proto není rodič připraven tiše
naslouchat druhému. Být empatický k druhému, zejména jde-li o příbuzného, s nímž je spojen
významnými citovými vazbami, vyžaduje vnitřní sílu a jistotu.
… A ZÁROVEŇ I NASLOUCHAT SAMI SOBĚ.
Své reakce často zakládáme spíš na dojmech, přesvědčení a předsudcích než na tom, co skutečně a
osobně cítíme, tudíž sami sobě dostatečně nenasloucháme. NVC nás učí, jak naslouchat vlastním
pocitům, těm, které nás přivádějí k sobě samým, a dovednosti odlišovat je přitom od těch, které v
sobě mají odsudek, výtku či kritiku vůči druhému.
Pracovali jsme v zimě ve špatně vytopené místnosti a už se blížilo poledne. V určitém okamžiku jsem
položil jedné dívce obvyklou otázku: "Jak se máš, jak se tady cítíš?" Odpověděla mi: "Dobře, je to
fajn." Pokračoval jsem: "Máš žízeň?" Odpověděla: "Ano." "Je ti zima?" Odpověděla: "Ano." "Máš
hlad?" Znovu odpověděla "Ano" a přitom se rozesmála. "Tak vidíš, že když ti kladu přesnější otázky,
můžeš konstatovat, že se vlastně tak úplně dobře nemáš. Nevnucoval jsem ti, že bys měla mít hlad,
žízeň nebo by ti měla být zima, ale vyzval jsem tě, abys sama sebe vnímala a zeptala se, zda tyto
potřeby cítíš. Mohla jsi na mé tři otázky klidně odpovědět záporně anebo doplnit, pokud by tomu
tak bylo, "cítím se unavená". Hodil jsem ti záchranné lano k tomu, abys sama sobě věnovala větší
pozornost a spíše si naslouchala, než abys automaticky odpovídala. Právě to nabízí empatie:
naslouchat sám sobě na pravém místě."
CHVÍLI TO TRVÁ - ZÍSKAT CVIK. ALE V PRŮBĚHU CVIČENÍ ZAŽIJEME A UVĚDOMÍME SI OBROVSKOU
SÍLU, KTEROU V SOBĚ UKRÝVÁ EMPATIE.
„Dobrý den,“ pozdravil malý princ.
„Dobrý den,“ řekl obchodník.
Byl to obchodník se znamenitými pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk polkne jednu
týdně, nemusí už pít.
„Proč to prodáváš?“ zeptal se malý princ.
„Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník. „Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát
tři minuty za týden.“
„A co se udělá s těmito padesáti třemi minutami?“
„Co kdo chce...“
Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku
ke studánce...
(Antoine de Saint-Exupéry)
ZÁŽITEK
NOVÉ HLOUBKY KONTAKTU SE SEBOU SAMÝM, I S DRUHÝMI, MIMODĚK PŘINÁŠÍ
POCHOPENÍ A PROŽITEK HLUBŠÍHO SMYSLU BYTÍ.
Nenásilná komunikace nás vede k tomu, abychom žili v důvěře, abychom s důvěrou vstoupili do
vztahu. Vede nás k tomu, abychom nalezli dostatek vnitřní jistoty a pevnosti, důvěry i sebeúcty,
abychom se odvážili zaujmout své místo bez obav, že si přivlastníme místo někoho jiného, s důvěrou,
že na světě je místo pro každého; abychom se odvážili říkat, co chceme říct, a být tím, kým chceme
být bez obav z kritiky, z výsměchu, z odmítnutí či z opuštění. Dodává nám tedy sílu a odvahu k tomu,
abychom maximalizovali vyjádření sebe sama.
Tím, že nám pomáhá najít více vnitřní jistoty a pevnosti, chovat více důvěry a sebeúcty, nás nenásilná
komunikace zároveň pobízí, abychom se odvážili co možná nejúplněji naslouchat druhému, abychom
se ho odvážili přijmout v jeho složitosti i nesnázi, aniž přitom budeme pociťovat zodpovědnost za to,
co se mu stane, nebo za to, jak se z toho dostane, aniž kvůli tomu budeme mít pocit, že musíme
"něco udělat", něco jiného než naslouchat a pokusit se pochopit. Vede nás k tomu, abychom se
radovali, když druhý zaujme své místo, a nebáli se, že si přivlastní to naše, abychom měli důvěru ve
svou schopnost vytyčit si vlastní meze a v to, že je na světě místo pro všechny.
RODÍ SE HLUBOKÁ VNITŘNÍ VYROVNANOST, JISTOTA, SEBEÚCTA, SOUCIT K SOBĚ SAMÉMU A
SKUTEČNÝ SOUCIT K DRUHÝM LIDEM. NENÁSILNÁ KOMUNIKACE = SOUCÍTÍCÍ KOMUNIKACE.
„Základem Nenásilné komunikace je myšlenka, že všechny lidské bytosti jsou schopny
poskytovat (a zakoušet) porozumění a že k násilí či chování, jímž ubližují ostatním, se
uchylují pouze tehdy, když si nejsou vědomy účinnějších strategií, jak své potřeby naplnit.
Sklony myslet a mluvit způsobem, který vede k použití násilí (psychologického i fyzického)
přebíráme ze svého kulturního prostředí. Teorie Nenásilné komunikace předpokládá, že
veškeré lidské chování má původ ve snaze naplnit všeobecné lidské potřeby a že tyto potřeby
nejsou nikdy ve vzájemném rozporu. Konflikt naproti tomu vyvstává, když si odporují
strategie využívané k naplňování potřeb. Nenásilná komunikace přichází s myšlenkou, že
dokáží-li lidé identifikovat své potřeby jakož i potřeby ostatních a také pocity, jimiž jsou
tyto potřeby obestřeny, lze dosáhnout harmonie.“
(Wikipedia – heslo Nenásilná komunikace)
NENÁSILNÁ KOMUNIKACE V JIHLAVĚ
Sobota 22. února – dopoledne:
09:30 Uvítání
10:00 Upřímné vyjádření a empatické naslouchání
10:30 Čtyři žirafí kroky vs. hodnocení, interpretace a strategie
11:00 Vyjadřujeme 4 žirafí kroky - cvičení
12:30 Zpětná vazba z celého dopoledne, vaše potřeby a přání
13:00 Přestávka
Sobota 22. února – odpoledne:
14:30 Cvičení
18:00 Diskuse nebo cvičení
19:00 pro dnešek končíme ;-)
Neděle 23. února:
10:00 Začátek
12:30 Přestávka
14:30 Pokračujeme
17:00 Konec
www.zirafistopy.cz
22.2.2014