pohledy do minulosti elektrotechniky
Transkript
Pohledy do minulosti elektrotechniky 12 Slaboproudý obzor Roč. 71 (2015) Číslo 2 POHLEDY DO MINULOSTI ELEKTROTECHNIKY Sousedíkova továrna za druhé světové války očima Ing. Miroslava Šmoka 1 Prolog Josef Sousedík – Moravský Edison – vybudoval ve Vsetíně mezi lety 1919-1929 prosperující továrnu na elektromotory a další zařízení, které byly dodávány do celého Československa, Evropy i světa. Továrna tehdy zaměstnávala okolo 350 zaměstnanců a měla úctyhodný obrat 25 mil. Kčs. Josef Sousedík se stal uznávaným podnikatelem a vynálezcem v celé Evropě. Hospodářská krize ve třicátých letech, odmítnutí fúze s firmou Baťa a konkurence dalších silných výrobců způsobily stagnaci firmy a vážné finanční potíže. V roce 1933 byl na továrnu uvalen Vrchním soudem v Brně konkurz. Díky nabídce barona JUDr. Hanuše Ringhoffera, generálního ředitele firmy Ringhoffer-Tatra, byl konkurs zažehnán začleněním Sousedíkovy továrny do koncernu Ringhoffer s hlavním závodem v Praze - Smíchově, automobilkou Tatra v Kopřivnici, vagónkou ve Studénce aj. Po této fúzi si původní Sousedíkova továrna ponechala v koncernu samostatný název Elektrotechnická továrna Josef Sousedík, Vsetín-Morava a Josef Sousedík byl jejím formálním ředitelem. Ringhoferové přišli z Uher a v Čechách se usadili v dobách Marie Terezie. Postupně vybudovali koncern, který byl před válkou největším výrobcem železničních vagónů na světě. Ve dvacátých letech Sousedíkova továrna úspěšně dodávala do Ringhoferových továren elektrotechnickou výbavu a fúze byla tedy logická. Baron Ringhoffer si Sousedíka velmi vážil a ponechal mu v koncernu určitý společenský statut a vliv, zejména v oblasti výzkumu a vývoje. Z organizačního hlediska byl však Sousedíkův závod pouze provozem koncernu s finančním i strategickým řízením z vedení Ringhofferova koncernu. Od Josefa Sousedíka očekával koncern Ringhoffer především nová technická řešení a další vynálezy [1]. Finanční a technický vliv koncernu se mimo jiné projevil i začleňováním posil z pražského ústředí do Sousedíkovy továrny a její přeměnou v roce 1937 na akciovou společnost s názvem Elektrotechnická továrna Josef Sousedík a.s. Akcie společnosti držel koncern Ringhoffer. Takto vstupovala Sousedíkova vsetínská továrna do válečných let 1938 - 1945. V roce 1934 se tehdy třiadvacetiletý Miroslav Šmok, rodák z Nekoře, připravoval na pražském ČVUT – aniž by tušil - na svoji budoucí roli v Sousedíkově továrně. V roce 1937 byl již Ing. Miroslav Šmok zaměstnancem Českomoravské KolbenDaněk, akciová společnost. 2 rozšiřoval přijetím učňů a dalších zaměstnanců a předpokládal, že po něm převezme jeho živnost syn Miroslav. Miroslav v roce 1922 absolvoval v Nekoři obecnou školu a v tomto roce přešel na reálku v Praze 3, kterou absolvoval v roce 1926. Bydlel u pražského strýce, starého sociálního demokrata, který zřejmě ovlivnil Miroslavovy názory do té míry, že se postupně se svým otcem názorově rozešel a ztratil zájem na jeho živnostenském podnikání. Miroslav vystudoval vyšší průmyslovou školu strojní a elektrotechnickou a maturoval v roce 1930 v Praze na Druhé státní průmyslové škole oddělení elektrotechnické. Poté začal studovat elektrotechniku na pražském ČVUT a současně musel ekonomicky podporovat studující sestru a později i matku. Jeho otec zemřel roku 1936, když předtím živnost rozprodal. Miroslav Šmok se v průběhu studia živil kondicemi, volontérskými a asistentskými místy a v letech 1934-35 byl i velmi politicky aktivní. Angažoval se v Jednotě nemajetného a pokrokového studentstva, ve fakultní organizaci komunistické studentské frakce (KOSTUFRA), redigoval vlastní studentský časopis “Hej rup!”, v roce 1934 navštívil se skupinou studentů SSSR a stal se referentem Svazu přátel SSSR. Toto výrazné levicové zaměření Miroslava Šmoka v předválečných letech pak způsobilo, že musel na prahu války v roce 1938 pražské prostředí opustit. Levicové smýšlení si však zachoval po celý život. Miroslav Šmok – levicový student Miroslav Šmok se narodil 28. srpna 1911 v Nekoři v rodině kováře. Jeho otec se později věnoval opravám a výrobě hospodářských strojů jako živnostník. V první světové válce přišel o nohu a tak dále jako válečný invalida po válce živnost Obr. 1. Průkazka Ing. Miroslava Šmoka z roku 1937. Slaboproudý obzor Roč. 70 (2014) Číslo 1 Pohledy do minulosti elektrotechniky V průběhu studia nastoupil v roce 1935 jako volontér u Elektrotechnických podniků hlavního města Prahy a od poloviny roku 1936 se stal asistentem profesora Šimka na Ústavu teoretické a experimentální elektrotechniky ČVUT. Druhou státní zkoušku absolvoval v lednu 1937 a stal se inženýrem elektrotechniky. V červnu 1937 nastoupil do zkušebny elektrických strojů v ČKD Vysočany, kde pracoval až do června 1938. ČKD se podílelo na budování elektrotechnické výbavy pevnostního opevnění republiky a dřívější politická činnost Miroslava Šmoka v této souvislosti neušla pozornosti. Z místa bydliště byl v průběhu roku 1938 varován, že je prověřován s doporučením změnit místo. 3 Ringhoffer hledá posily pro Sousedíkovu továrnu Jednou z posil, která přišla v roce 1938 z ČKD Praha do Ringhoferova koncernu a jmenovitě do Elektrotechnické továrny ve Vsetíně, byl také sedmadvacetiletý inženýr Miroslav Šmok, který je zmiňován na několika místech v knize o Sousedíkovi [1]. Ve Wikipedii [2] je profilován jen jako komunistický politik, poslanec a po roce 1948 jako náměstek ministra, ministr a komunistický funkcionář. 13 V roce 1938 jsem nastoupil do Elektrotechnické továrny Josef Sousedík a. s. Vsetín. Tato továrna byla afilovaným podnikem firmy Ringhoffer-Tatra, který měl generální ředitelství v Praze. Byl jsem přijat jako vedoucí zkušebny. Výrobní program byl velmi široký. Vyráběly se asynchronní motory, stejnosměrné stroje (motory, generátory, trakční, nabíjecí aj.), synchronní generátory. Zvláštní specialitou byla výroba trojfázových regulačních komutátorových motorů systému Winter-Eichberg. Byly to jediná výroba těchto strojů v Československu. Stejnosměrné stroje a trojfázové regulační motory potřebovaly komutátory. Ty se vyráběly velmi dovedně, ale primitivně. A na zkušebně po zahřátí se komutátory „rozlezly“. Stroj se musel rozebrat a komutátor dotáhnout. U regulačních trojfázových motorů vysokých otáček se tato operace musela několikrát opakovat, neboť zde byly nároky na komutátory mnohdy velmi vysoké. I když někdy u trojfázových komutátorových motorů docházelo při komutaci k jiskření, vzpomínal jsem na svého učitele prof. Šimka, který nám - svým asistentům - říkal: „nebojte se střídavé jiskry“… Mezi zkušebnou a provozem se svéráznými zkušenými mistry se tvrdě bojovalo. U střídavých kolektorových motorů naše hledisko na jiskření nebylo tak přísné jako u stejnosměrných strojů. To výrobáři nedovedli pochopit a napadali nás – zkušebáky… Chodil jsem často do výroby. Na montáž, do soustružny, do mechaniky, navijárny a slévárny. Postupně jsem se seznámil s rozhodujícími mistry a pracovníky. Často jsem byl i v konstrukci, kterou vedl můj spolužák z průmyslovky Jarouš. Sháněl jsem literaturu o komutátorech. Té bylo velmi málo. Potkal mne totiž podivný osud. Začátkem roku 1940 jsem se stal vedoucím provozu. Nezbylo mně než se dát do celé technologie výroby komutátorů… Ing. Šmok pak popisuje proces vývoje kónusových komutátorů, který inicioval a řídil: Obr. 2. Ing. Miroslav Šmok jako člen vlády v letech 1960-1962. V jeho pozůstalosti lze však nalézt i řadu technických, organizačních a samozřejmě i politických postřehů a málo známých faktů z válečného a poválečného vývoje vsetínské továrny i celého oboru elektrických strojů v rámci československého poválečného průmyslu [3]. Ještě před válkou se ředitelem vsetínské továrny stává Němec Richard Miethig a technickým ředitelem se stal Dr. Ing. Jiří Sequens. Vsetínská továrna podléhala obchodnímu vedení pražského prodejního oddělení v čele s Jaroslavem Přibyslavským. Ve druhé polovině roku 1938 se stává Ing. Miroslav Šmok vedoucím zkušebny v Sousedíkově továrně ve Vsetíně a od roku 1940 je vedoucím provozu. Postupně do Sousedíkovy továrny přicházejí i další posily, mezi nimi - mimo jiné - i Šmokovi spolužáci z průmyslovky (Jarouš) a z techniky (Ing. Mareš). 4 Sousedíkova továrny za války Ing. Miroslav Šmok ve svém rukopise vzpomíná: Je pochopitelné, že kvalita komutátorů byla různá a nikdy se nedalo říci, jak to dopadne. Neúspěchy se doháněly přes čas, v sobotu i neděli. Napadlo mne, že by bylo dobré použít mezikónusu. Mezikónusy šikmo naříznout a ocelové konusy pod přesným tlakem pod lisem slisovat a složené lamely komutátoru s kolektorovým mikanitem slisovati. Kolektory se vyráběly v soustružně u mistra Zmeškala, který byl vychován Sousedíkem. Zmeškal velmi rád – jak říkával „laboroval“. To znamenalo, že s neobvyklou ochotou se pouštěl do nových věcí. Při této práci nelitoval přesčasových hodin a práce i v neděli, nedal se odradit neúspěchy. Šmok tak zavedl ve spolupráci se zkušenými Sousedíkovými mistry do výroby novou technologii výroby komutátoru. Ve svém rukopisu dále konstatuje: Takto vyrobené komutátory byly stoprocentní! Nutno říci, že nebýt této technologie výroby komutátoru, tak jsme asi nevyrobili prototypy známé svářečky Triodyn. Byl to Dr. Ing. Vilém Kauders (Klíma), který navrhl svářečku Triodyn v dvoupólovém provedení, což bylo velmi riskantní na tu dobu. Bez nadsázky je možno říci, že bez této technologie výroby komutátoru by se svářečky Triodyn nedaly vyrábět. Prototypy svářeček se vyrobily v roce 1941. 14 Pohledy do minulosti elektrotechniky Vznik známé svářečky popisuje Miroslav Šmok takto: Po okupaci bylo zahájeno v ČKD tažení proti Židům. Pracovali tam vynikající židovští odborníci. Dr. Ing. Bedřich Heller, Dr. Ing. Vilém Kauders a někteří další. Obchodní oddělení J. Sousedík a.s. Vsetín, afilovaný podnik Ringhoffer Tatra, bylo vedeno ředitelem Ing. J. Přibyslavským. Jeho zástupcem byl Dr. Ing. Sequens. Ti se postarali o přijetí Dr. Kauderse . Tomu uložili vypracovat návrh na nový svářecí stroj a zpracovat teorii trojfázových komutátorových motorů systému Winter-Eichberg. Fa Josef Sousedík a.s. byla monopolním výrobcem těchto regulačních motorů v naší republice. Výrobu po první světové válce zavedl ve své továrně známý vynálezce Josef Sousedík, který měl na výrobu těchto strojů řadu patentů. Tato éra se vyznačuje řadou úspěchů (dynamometr u firmy Walter v Košířích, mnohomotorový pohon v papírně v Kardašově Řečici, pohony dodávané do Dánska firmě Schmid, pohony na výrobu viskosových vláken v Neratovicích a další. Byly i neúspěchy. A to u strojů velkých výkonů a velkých rozsahů otáček. Proto ředitel Přibyslavský se svým zástupcem Dr. Sequensem se „chytili“ vyhazovu Kauderse … a navedli ho na propracování teorie Winter-Eichbergů. Pro to měl Dr. Kauders velké předpoklady (zvláště podrobné znalosti vinutí!). Po válce pak zpracoval celou knihu, která byla přeložena do němčiny. Za knihu pak dostal státní cenu Klementa Gottwalda. Kauders se pustil s vervou jemu vlastní do svářečky. V ČKD byl tvůrcem svářeček P320, P130, P500. Byly to jediné svářečky, které v ČSR chodily a vyráběly se sériově. Byly to stroje s příčným polem. Přibyslavský se Sequensem vytvořili Kaudersovi dobré podmínky pro práci v Praze. Vytvořili celou konstrukční kancelář, jejíž duší byl Kauders. A za relativně krátkou dobu byl zde návrh nové svářečky, podložené novým patentem. Návrh byl vypracován včetně dílenských výkresů a předán do výroby do továrny ve Vsetíně. Výkresy vypracovali pod vedením Kauderse vesměs mladí konstruktéři (Prousek a další). Výrobu jsem pak zajišťoval já, neboť jsem byl od začátku roku 1940 vedoucím provozu ve Vsetínské továrně. Návrh výroby odrážel zkušenosti z výroby svářeček v ČKD. Měl dále velmi progresivní prvky. Především dvoupólové provedení, dále dálkové jednoduché řízení intensity proudu a jinou charakteristiku napětí-proud. Na svůj výkon byla svářečka lehká. Důležité bylo, že byla vzata v úvahu i technologie obvyklá na Vsetíně, zvláště výroba tyčového vinutí rotoru,… komutátoru aj. Síla Kauderse byla v tom, že se radil při návrhu s výrobou, a to i přímo s dělníky. Výroba prototypu probíhala velmi rychle. Byl to můj denní „chleba“. Byl jsem zvyklý denně obejít továrnu a podívati se jak jde svářečka kupředu. Pečlivě jsem evidoval odchylky od výkresu, tzv. změnky. Tyto změny jsem schvaloval „na místě“, což velmi urychlovalo celou výrobu dvou prototypů. K tomu jsem měl souhlas Ing. Přibyslavského a samotného Kauderse, který ke mně měl mimořádnou důvěru. Šlo o drobné výrobní změny, které jsem okamžitě zakresloval a opravoval technologii. V dnes neuvěřitelně krátké době byly oba prototypy hotovy. „Praha“ zajistila Slaboproudý obzor Roč. 71 (2015) Číslo 2 některé modely (např. víka) a i ocelolitinový svařovaný stator. Svářečku jsme složili a začali zkoušet s Ing. Marešem (pozdějším ředitelem VÚESu Brno a děkanem elektrotechnické fakulty VUT v Brně), který byl v tu dobu na zkušebně. Byl to můj spolužák z techniky. Přišel na Vsetín po zavření vysokých škol. Byl po mně asistentem u prof. Šimka. Byl to vynikající inženýr, nesmírně svědomitý a pracovitý. Zkoušeli jsme po nocích, v sobotu i v neděli. Na začátku jsme narazili na řadu problémů (svářecí charakteristiky, vibrace, komutátor aj.). Úzká spolupráce s Dr. Kaudersem ale postupně vedla k cíli. Do výroby se dala první série 50 ks, ale ta se „utahala“ tak, že byla výroba dokončena až v roce 1945 a celá série se dodala do Sovětského svazu. 5 Epilog Miroslav Šmok - se svým levicovým politickým zaměřením - spolupracoval za války s komunistickým odbojem na Vsetínsku a neušel zatčení (byl zatčen 26. 1. 1942). O tom píše: Krátce po mém zatčení podala firma Ringhoffer-Tatra žádost o mé propuštění s odůvodněním, že mne jako technika nutně potřebuje ... Takto jsem byl … reklamován až do roku 1943, kdy firma Ringhoffer-Tatra znovu podala žádost o mé propuštění. V tuto dobu byl zatčen v Elektrotechnické továrně Ing. Hak ve spojitosti se zatýkáním ve Škodových závodech v Plzni …, Ing. Hak měl prokázánu činnost, byl předán soudu a souzen Volksgerichtem. Vzhledem k tomu, že jsem nebyl soudní případ, byl jsem na žádost firmy Ringhoffer-Tatra dne 8. 11. 1943 propuštěn. Pracoval jsem dále v továrně firmy Sousedík ve Vsetíně … pod policejním dozorem a nesměl jsem opouštět Vsetín. Válečné období vsetínské Sousedíkovy továrny uzavírá Miroslav Šmok mimo jiné konstatováním: Po obsazení Vsetína Rudou armádou 4. 5. 1945 jsem byl dělnictvem zvolen vedoucím závodu… Ing. Miroslav Šmok zemřel v roce 2002. Výrazně ovlivnil další vývoj Sousedíkovy vsetínské továrny i oboru elektrických strojů v Československu a přispěl k uznání odborných zásluh prof. Josefa Haka v roce 1968. Autor děkuje panu Antonínu Čivrnému a prof. Pavlu Šmokovi za umožnění přístupu k archiváliím z pozůstalosti Ing. Miroslava Šmoka. Ing. Bohumil Král, CSc. Literatura [1] Kohutka, J., Koštál, J. Josef Sousedík:(ne)zapomenutelný vynálezce, továrník a vlastenec. Nakladatelství adActual, 2013. ISBN 978-80-260-3642-5. [2] Miroslav Šmok, In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 19. 1. 2012, poslední aktualizace 8. 3. 2015. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Šmok. [3] Soukromý archiv Antonína Čivrného.
Podobné dokumenty
pricelist_CZ_WS_January_VAT increased
Objednávky, které mají hodnotu 13801 Kč a více (bez DPH) doručujeme ZDARMA!
Naše velkoobchodní ceny jsou včetně DPH, které je 20% pro NS a 10% pro PX.
ageLOC ELEMENTS, ageLOC FUTURE SERUM
nezapomeňte uvést vaše objednávkové číslo a vaše Nu Skin ID do políčka určeného na poznámky ve formuláři na převod nebo depozit při úhradě dané částky.
pricelist_CZ_RT_January_VAT increased
Pondělí až pátek: 9.00 – 17.00 hod.
3.Odfaxujte vaši objednávku na: 800 143 451
4.Objednejte si prostřednictvím prémiové automatické objednávky (ADR)
(Informace o tom, jak si ji můžete vytvořit naj...
název hlavního příspěvku
Equipment and Armament“. Tomu také odpovídalo složení
expertů vysílaných z VAAZ na MTC a upravené učební
programy. Ve vedení katedry se střídali z počátku učitelé
z obou zaměření, později jsme kate...