2. Funkční zkoušky bez pohybového zatížení

V. FUNKČNÍ ZKOUŠKY
1. Úvod
Principem těchto funkčních zkoušek je sledování reakcí organismu během přesně
dózované zátěže nebo bezprostředně po ní. Při hodnocení je třeba vždy dodržovat předem
stanovené časové úseky, ve kterých se snímají fyziologické veličiny.
2. Funkční zkoušky bez pohybového zatížení
Jedná se o skupinu vyšetřovacích metod, kdy proband je zatěžován zvýšeným
intrapulmonálním tlakem nebo se snaží v určitém limitu zadržovat dech.
Zvýšený nitrohrudní tlak se přenáší na všechny struktury a části cirkulace nitrohrudní
dutiny, čímž je ovlivněna hemodynamika. Městná krev v žilním systému, přechodně klesne
minutový objem a dokonce i tlak krevní. Vzápětí však nastává obranná reakce, kompenzační
vasokonstrikce. U adaptovaných probandů na těžkou práci a u sportovců nacházíme
okamžitou, bezprostřední reakci, proto jsou změny KVS, SF a TK téměř bez výkyvu nebo
poměrně malé. Reflexní mechanismus zahrnuje především zapojení svalové inervace.
Limitujícím faktorem, samozřejmě po volně motivační stránce, je acidosa a vzestup tenze
CO2 u testů se zadrženým dechem.
U adaptovaných jedinců není bradykardie provázena sestupem TK, protože nastává
okamžitá periferní vasokonstrikce. Tím je zvýhodněn a zvýšen koncentrační gradient mezi
tkáněmi a krvi pro kyselé metabolity látkové přeměny a CO2.
2.1. HODNOCENÍ APNOICKÉ PAUZY
Vyšetření je silně ovlivněno volně motivačním přístupem probanda. Provádíme orientační
hodnocení vždy za standardních podmínek vsedě.
- Inspirační apnoická pauza : u normální populace
muži………………50 – 60 s
ženy……………….40 – 50 s
- Expirační apnoická pauza : u normální populace
muži………………30 – 40 s
ženy………............25 – 35 s
Nižší hodnoty nacházíme především u osob, které nejsou kladně motivovány nebo u
onemocnění kardiopulmonálních. Vyšší údaje se objevují u sportovců (především u vytrvalců
a plavců).
2.2. STANOVENÍ MAXIMALNÍ EXPIRAČNÍ SÍLY
Toto vyšetření se provádí u sedící pokusné osoby. Na nos se upevní nosní svěrka,
vyšetřovaný se 3krát zhluboka nadechne a vydechne. Potom následuje maximální výdech
přes náustek do trubice připevněné na upraveném tonometru. Provádíme tři měření,
maximální hodnota se posuzuje dle následujících kritérií:
pod
5,26
pod 10,52
pod 13,16
do 19,74
nad 19,74
kPa
kPa
kPa
kPa
kPa
( 40
( 80
(110
(150
(150
mmHg).....nezdatný
mmHg).....slabě zdatný
mmHg).....průměrně zdatný
mmHg).....velmi zdatný
mmHg).....vysoce zdatný
Nižší hodnoty nacházíme u osob, které nechtějí spolupracovat, silně rozdílné údaje mezi
jednotlivými měřeními u probandů s NCA, vysoké především u sportovců (vzpěračů,
vytrvalců, veslařů apod.)
2.3. FLACKOVA ZKOUŠKA
Provádí se na stejně upraveném tonometru, který má místo napojené manžety ukončení ze
silné, pevné, gumové hadice. Vyšetřovaný pohodlně sedí na židli, 3krát se zhluboka nadechne
a vydechne, pak přiloží náustek ke rtům a snaží se plynule udržovat sloupec rtuti na hodnotě
5,26 kPa (40 mmHg). K delšímu udržení sloupce rtuti nesmí uzavírat náustek jazykem.
Hodnotíme tepovou frekvenci vždy v pětisekundovém období od zahájení pokusu (obr.č.29 )
dle následujících kriterií:
výkonný organismus - v žádném ze sledovaných úseků nepřesáhla hodnota SE 7
tepů (5 - 7 tepů)
průměrně zdatný organismus (netrénovaný) – SF se pohybuje od 7 - 9 tepů
nedostatečně zdatný (nemoc, přetrénování, únava) - SF přesahuje 10 tepů
nezdatný organismus - SF nad 10 tepů v prvních úsecích s následným poklesem,
i při udržování hladiny 5,26 kPa
trvání pokusu méně než 30 s - neprovádíme hodnocení, osoba není motivována
Obr.č.29
FLACKOVA ZKOUŠKA
I. velmi dobrá výkonnost KVS
II. průměrná výkonnost
III. slabá výkonnost
IV. nedostatečná výkonnost
2.4. BÜRGEROVA ZKOUŠKA
Probíhá obdobně jako Flackova, ale hodnotíme tlak krevní:
- v klidu, při klidném dýchání,
- 10 hlubokých vdeších během 20 s,
- ihned po zahájení výdechu proti odporu 5,26 kPa (40 mmHg),
- na konci 20 s výdechu proti odporu,
- ihned po obnoveném dýchání,
- po 20 s od zahájení normálního dýchání.
Při hodnocení lze dojít k následujícím závěrům:
1)
Normá1ní stav kardiopulmonálního aparátu, kdy se v průběhu 10 vdechů mění TKS jen
nepatrně. Při výdechu proti odporu po počátečním rychlém poklesu nastává jen nepatrné
prohloubení. Po přerušení Valsalova pokusu se rychle normalizuje systolický TK.
2) U netrénovaných jedinců, fyzicky zdatných, nacházíme pouze minimální změny, hlavně v
období zahájení výdechu proti dporu. Nacházíme dokonce vzestup TKs po ukončení
výdechu opět vzestup o dalších 2,63 kPa (20 mmHg). Po ukončení pokusu nastává návrat
k normě.
3) U osob, které mají sklon ke kolapsům, nacházíme tzv. astenickou reakci, při které
zaznamenáváme během hlubokých vdechů značný pokles TK, během výdechů
pokračovaní v poklesu až na 5,26 kPa (40 mmHg). Po ukončení výdechu proti odporu
nastává vzestup nad výchozí hodnoty, po skončení pokusu nalézáme výchozí TKs.
Při všech popsaných zkouškách je nutný kladný přístup vyšetřovaného, aby bylo dosaženo
hodnot, které odpovídají „maxímálnímu volnímu úsilí probanda“.
3. Jednoduché funkční zkoušky
Využíváme především přesně dávkovanou fyzickou zátěž po přesně stanovenou dobu.
Nejčastěji vyhodnocovanými parametry KVS jsou tepová frekvence a tlak krevní.
3.1. FUNKČNÍ ZKOUŠKY VYUŽÍVAJÍCÍ K DÓZOVANÉ DŘEPY
Provádí se 20 dřepů za 40 sekund (metronom se nastaví na hodnotu 80 úderů za minutu,
dřepy se provádějí na každý lichý úder). Vyšetřovaný se nejdříve minimálně 5 minut
uklidňuje. Po odečtení SF za 10 sekund změříme TK. Potom proband provede 20 dřepů s
předpaženýma rukama. Po ukončení se posadí a měříme ihned SF za 10 sekund. Protože jsme
nechali na paži manžetu tonometru, lze změřit TK do 20 sekund od ukončení zátěže. A další
měření provádíme vždy po první, druhé, třetí, čtvrté minutě, výjimečně déle - až se
normalizují hodnoty. .
Porovnáváme výchozí hodnoty s bezprostředně zjištěnými po zátěži. Je-li uvedená hodnota
nižší než 50 % výchozí hodnoty, jedná se o zdatného jedince. U normální zdravé populace
hodnoty nepřevyšují 50 %.
Dalším kriteriem je doba, za kterou naměříme stejné hodnoty SF a TK, jako byly výchozí.
U normálně zdatné populace je tato doba do 4 minut, u trénovaných je kratší, u nemocných
delší než 4 minuty. Tento test je vhodný pro normální populaci.
Funkční test 30 dřepů dle Ruffiera je v praxi snadněji proveditelný, neboť nevyžaduje ani
metronom. Každý dřep provádí vyšetřovaný v jedné sekundě. Vyšetření zahájíme měřením
klidových hodnot. Bezprostředně po ukončení zátěže měříme SF (SF 1) ve stoji za 15 sekund.
Potom si vyšetřovaná osoba sedne a další měření provádíme za jednu a dvě minuty po
ukončení zátěže (SF 2, SF 3). Výsledek získáme dosazením do vzorce:
Index
=
SF 1 + SE 2 + SF 3 - 200
10
Hodnotíme dle následující bodové škály:
negativní bodová bilance.... ...velmi zdatný jedinec
0 – 5 bodů..................……….dobře reagující KVS
5 – 10 bodů...............………..průměrně zdatný organismus
10 - 15 bodu..............………..nezdatný organismus
nad 15 bodů.................……...organismus velmi špatně tolerující zátěž (nemoc, únava,
přetrénování)
3.2. FUNKČNÍ ZKOUŠKY VYUŽÍVAJÍCÍ K DÓZOVANÉ ZÁTĚŽI POSKOKY
Nejznámější je jednoduchá funkční zkouška dle Krestovnikova. Hodnotíme reakci KVS
na 60 poskoků, 5 cm vysokých, po dobu 30 sekund, a to ve vztahu k výchozím hodnotám,
Měříme SF (za 15 s) a TK ihned po ukončení zátěže, dále v každé minutě po námaze až do té
doby, kdy nastává normalizace hodnot. Závěr stanovíme pouze v dvoupó1ové stupnici. Jako
velmi dobrý stav cirkulace považujeme TF, která po zátěži nepřevyšuje 50 % výchozích
hodnot a návrat SF i TK k počátečním hodnotám nastane do 3 minut.
3.3. LIANOVA ZKOUŠKA
Tato zkouška využívá atypický běh na místě. Vyšetřovaný imituje běh tak, že málo zvedá
kolena a patami se dotýká hýžďových svalů. U dospělých trvá zátěž minutu (2 kroky za 1
sekundu), u žáků polovinu. Měření SF se provádí vždy v l5ti sekundových intervalech, a to
před zátěží, ihned po ukončení běhu, a dále každou celou minutu. Vyšetřovaný stále stojí.
Velmi zdatný jedinec dosahuje výchozí hodnoty SF ve druhé minutě, dobře zdatný ve
třetí, středně zdatný organismus ve čtvrté minutě, v páté pak podprůměrně zdatný.
Všechny dosud popisované testy obsahovaly pouze jednu zátěž. V praxi se ke
komplexnímu hodnocení využívají testy s opakovanou zátěží různé intenzity, jsou však časově náročnější. Patří mezi ně následující sledování.
3.4. ZKOUŠKA LETUNOVOVA
Zkouška Letunovova - zkouška na rychlost a vytrvalost. Používáme 3 druhy zatížení a
sledujeme SF i TK. Vyšetřovaný se posadí na židli a po uklidnění mu změříme klidové hodnoty SF (v l0ti sekundovém intervalu) a TK. Pak odpojíme hadičku tonometru tak, že
manžeta zůstane na paži a provedeme funkční zkoušku. Vyšetřovaný se během 30 sekund
rozcvičí dvaceti dřepy s předpažením, ihned po skončení se posadí na židli. Spočítáme SF v
prvních 10 sekundách a pak hned změříme TK. Stejné měření provedeme i ve druhé a třetí
minutě.
Druhou částí zkoušky je rychlý běh na místě (skipping) po dobu 15 sekund, provedený co
nejrychleji s vysokým zvedání nohou a s energickou prací paží. Opět provádíme stejné
měření jako v předchozí části, ale až do čtvrté minuty.
Poslední částí zkoušky je volný běh na místě po dobu 3 minut (u žen 2 minuty) rytmem
udávaným metronomem -180 kroků za minutu. Po jeho skončení měříme TK i SF stejným
způsobem po dobu 5 - 6 minut.
Hodnocení výsledků: nejdříve přepočítáme l0ti sekundové hodnoty SF na minutové a
odečteme od nich klidové. Závěr může být následující:
1. Normotonická reakce
SF se vrací k normální hodnotě po dřepech i po rychlém běhu do jedné minuty, po
tříminutovém běhu do 4 minut. Maximální TK nevystupuje nad normu a rychle se vrací‚
klesá málo a opět se ihned vrací ke klidové hodnotě.
2. Dystonická reakce
Po zatížení zjišťujeme výrazné snížení diastolického krevního tlaku. Systolický tlak krevní
stoupá. Změny SF jsou velké, návrat k výchozím hodnotám je zpomalen.
3. Stupňovitá reakce
Ihned po zatížení TKs stoupne, ale je nižší než ve druhé a třetí minutě zotavování. Teprve
v dalších minutách klesá, ale nedosáhne výchozích hodnot. Přitom často značně klesá TKD.
SF se zrychluje, v odpočinkových periodách se však zdaleka nevrací ke klidové hodnotě.
4. Hypertonická reakce
Systolický tlak krevní stoupá vysoko (na 24,2 kPa = 200 mmHg i výše), SF se značně
zrychluje. Diastolický tlak krevní je stejný nebo stoupá.
5. Hypotonická reakce
Systolický TK stoupá jen málo, SF však stoupá značně a pomalu se vrací k normě.
U trénovaných nacházel Letunov ve 100 % normotonický typ křivky, u přetrénovaného
organismu nejčastěji stupňovitý typ. Po dostatečném klidu se vrací normotonická reakce. Při
onemocnění (např. infekce) je nejčastěji hypotonický typ.
Starší osoby mívají stupňovitý (Letunov) nebo hypertonický (Polčák.) typ reakce. Také
rekonvalescenti reaguji stupňovitým tvarem. Kardiaci mívají často hypotonický a dystonický
tvar křivky, zřídka stupňovitý (Polčák).
3.5. ZKOUŠKA PACHON-MARTINETOVA
Tato zkouška (podle Fabra, Merklena, Chailley-Berta) se skládá ze dvou částí: ortostatické
zkoušky (A) a z vlastní pracovní zkoušky (B).
A
Vyšetřovaný leží 5 minut, změříme SF, maximální a minimální TK. Potom proband vstane
a zůstane klidně stát. Ihned změříme SF a TK.
Normální změny: - SF stoupne o 10 tepů/min,
- TKs stoupne asi o 2,4 kPa (20 mmHg),
- TKD stoupne asi o 1,2 kPa (10 mmHg).
Větší změny se vykládají jako příznak únavy nebo funkční nedostatečnosti.
B
Měříme ve stojí SF a TK. Vyšetřovaný provede 20 hlubokých dřepů (jeden dřep za 2
sekundy), bezprostředně po skončení měříme SF a TK, potom každou minutu až do návratu
klidových hodnot. Při dřepech se mají paty dotýkat hýždí a hrudník má být vzpřímený.
Normální nález: - TK stoupá o 2,4 - 3,6 kPa (20 - 30 mmHg)..…..systolický,
- TK stoupá o 1,2 - 2,4 kPa (10 - 20 mmHg)..…..diastolický,
- SF stoupá o 16 - 24 tepů za minutu.
Abnormální nálezy: - vzestup SF nad 100 - 105 tepů za minutu,
- prodloužení návratu k normě nad 2 - 3 minuty.
Považuje se za příznak špatného oběhu nebo neadekvátního
celkového stavu vyšetřovaného (nemoc).
Za nepříznivý nález se též považuje:
- každý vzestup TKD vyšší než 2,4 kPa (20 mmHg),
- zmenšení tepového tlaku,
- prodloužený návrat TKD k normě,
- vzestup TKs o více než 3,6 kPa (30 mmHg),
- prodloužení návratu k normě nad 2 -3 minuty.
3.6. SCHNEIDEROVA ZKOUŠKA
Používá několika způsobů zatížení kardiovaskulárního aparátu. Odezva organismu se
posuzuje dle změn SF a TK. Z výsledků se vypočítává index zdatnosti.
Pokusnou osobu necháme uklidnit vleže na lehátku po dobu 5 minut. Změříme dvakrát až
třikrát za sebou ve 20ti sekundových intervalech SF. Je-li již frekvence stejná, zapíše se 20ti
sekundová hodnota vynásobená třemi jako “SF vleže“, a hodnotí se podle části A tabulky č. 6
Podobně změříme i systolický TK. Potom se vyšetřovaná osoba postaví a po 2 minutách
klidného stoje změříme v intervalu 20 sekund SF a přepočteme na hodnotu minutovou.
Vyhodnotíme ji dle části C tabulky č. 6 ‚ rozdíl proti hodnotě vleže potom podle části B.
Podobně změníme i systolický TK a rozdíl proti hodnotě vleže vyhodnotíme dle části E
tabulky č.6. .
Pokusnou osobu pak zatížíme vystupováním na stoličku (celkem 5krát v 15 sekundách)
stejným způsobem jako při klasickém step testu. Hned po skončení cvičení počítáme SF v l5ti
sekundových intervalech po dobu 2 minut. První l5ti sekundovou hodnotu SF po skončení
vystupování přepočteme na 1 minutu a vyhodnotíme podle části D tabulky. Dále sledujeme,
kdy se měřené hodnoty SF po práci vrátí k výchozí hodnotě — hodnotíme podle části E.
Pokud k uklidnění nedojde, zhodnotíme rozdíl proti klidu opět podle části E tabulky.
Výsledek zkoušky hodnotíme počtem dosažených bodů, jež se mohou teoreticky pohybovat v
rozmezí od -10 až po +18. Hodnota průměrné osoby je +11 až +13.
Podrobnější hodnocení:
méně než 6 bodů………..velmi malá zdatnost
6 – 8 bodů..............……..slabá zdatnost
9 – 11 bodů.............…….průměrná zdatnost
12 –13 bodů.............…….dobrá zdatnost
14 –18 bodů……..............výtečná zdatnost
Tabulka č.6
Tabulka pro výpočet Schneiderova indexu
A) SF vleže Body
50 – 60
61 – 70
71 – 80
81 – 90
91 – 100
101 – 110
0 - 10
3
3
3
2
1
0
3
3
2
1
0
-1
C) Sf vstoje
60 – 70
71 – 80
81 – 90
91 – 100
101 – 110
111 – 120
121 – 130
131 - 140
B) Vzrůst SF vstoje
11 - 18
19 - 26
27 - 34
3
2
1
2
1
0
2
0
-1
1
-1
-2
0
-2
-3
-1
-3
-3
Body
0 - 10
3
3
3
2
1
1
0
0
3
3
2
1
1
0
0
-1
E) Návrat SF
0 – 30
31 – 60
61 – 90
91 – 120
po 2 min.
zvýšení 2-10
Body
3
2
1
0
zvýšení 11 - 30
-2
34 - 42
0
-1
-2
-3
-3
-3
D) Vzrůst SF po tělesném zatížení
11 - 20
21 - 30
31 - 40
3
2
1
2
1
0
2
1
0
1
0
-1
0
-1
-2
-1
-2
-3
-2
-3
-3
-3
-3
-3
Rozdíl max. TK vleže a vstoje v torrech
Vzestup
8
Vzestup
2–7
Beze změny
41 - 50
0
0
-1
-2
-3
-3
-3
-3
Body
3
2
1
1
Pokles
2-5
0
Pokles
6 a více
-1
3.7. STUPÍNKOVÉ TESTY
Stupínkové testy přesně dósují pracovní zátěž vyšetřovaného. Patří sem například
Masterův test (nazývaný též jednoduchým testem), dvojitý step test (někteří při něm prováděli i snímání EKG), klasický Hawardský test zavedený Brouhou, šplhavý způsob zatěžování
dle Kaltenbacha a Klepzika (1964).
Pro značnou nejednotnost byl navržen Čs. společností tělovýchovného lékařství v roce
1963 následující postup:
Vyšetřovaná osoba má trenýrky, tričko, jednoduchou spertovní obuv. Na daný povel dá
jednu nohu na stupínek, druhou nechá stát na zemi. Vystupování a sestupování probíhá tak,
že proband nohy na stupínku střídá. Jedna noha zůstává vždy na “step test bedně“. Na bednu
vyšetřovaný vystupuje vzpřímeně, nesmí si pomáhat při výstupu rukama (opírání o stehna).
Zátěž se provádí po dobu 5 minut - 30 výstupů za 1 minutu. K udávání taktu využíváme
metronom, který nařídíme na 60 úderů za minutu, vystupuje se na každý druhý úder.
Stupínek je 50 cm vysoký pro muže, 45 cm pro ženy, 30 cm pro žáky. SF se měří u sedícího
probanda, a to vždy za 30ti sekundový úsek první, druhé a třetí minuty po ukončení zátěže.
Index zdatnosti (IZ) se vypočítá dle vzorce:
délka cvičení v sekundách . 100
IZ =
součet tří hodnot SF . 2
.
Index zdatnosti lze vypočítat i dle tabulek nebo grafů.
Hodnocení provádíme dle následujících kritérií:
- pro osoby nesportující platí:
pod 55 bodů.....…….slabá tělesná zdatnost
55 - 64 bodů.......nízký průměr
65 - 79 bodů.......vysoký průměr
80 - 89 bodů...…zdatný
90 a více bodů..….velmi zdatný
- pro osoby sportující platí:
pod 80 bodů..........méně výkonný
81 - 100 bodů....…….středně výkonný
101 - 120 bodů...….…dobře výkonný
121 - 140 bodů.....…..velmi dobře výkonný
nad 141 bodů.......…výborně výkonný
V další fázi hodnocení step testu můžeme vyjádřit výkonnost jedince nebo kolektivu ve
fyzikálních veličinách – výkon.
výkon = v . f . h . 1,33
v.......výška stupně v metrech
f……frekvence výstupu
h……hmotnost jedince v kilogramech
Výsledek získáme v kpm/min. Pří přepočtu na watty využijeme převodního faktoru 6,12 ,
kterým dělíme výslednou hodnotu - tabulka č.7.
Byl navržen i vícestupňový test, kdy měníme výšku stupně nebo počet výstupů za stejnou
časovou jednotku. Provedeme-li takto opakované vyšetření, zaznamenáváme nejen výkon
jedince, ale i hodnoty SF, a to jak v klasickém sledování, tak bezprostředně po ukončení
zátěže. Výsledky vyneseme do grafu (na jednu osu výkon, na druhou naměřenou SF
bezprostředně po ukončení zátěže, a to za období 10 s v přepočtu na jednominutové hodnoty).
Aproximací nalezených hodnot (interpolací nebo extrapolací) můžeme vypočítat teoretickou
hodnotu W 150, W 170, což znamená výkon při SF 150 tepů/minutu nebo SF 170
tepů/minutu.
Tabulka č.7
PŘEVODNÍ JEDNOTKY POUŽÍVANÉ VE FYZIOLOGII PRÁCE
PRÁCE (1 joule – 1J)
1 kilopondmetr
1 joule
1 joule
1 kilocalorie
1 erg
-----------
9,81 Joule
0,102 kilopondmetru
1 wattsekunda
4,187 joule
10-7 joule
-----------
0,7355 kilowatt
1 joule za sekundu
0,102 kilopondmetr/sekundu
9,81 watt
9,8665 newton.metr
-----
10-5 newtonu
9,80665 newtonu
VÝKON
1 kůň
1 watt
1 watt
1 kpm/s
1 kpm/s
SÍLA (1 newton - lN)
1 dyn
1 kilopond
TEPELNÁ ENERGIE
1 cal
1 erg
-----
4,1868 joulů
10-7 joulů
T L A K (1 pascal – 1 Pa)
1 kp.m-2
1 mmHg
1 mmH2O
-------
9,80665 pa
133,3223 Pa
9,80665 Pa
3.8. SPIROERGOMETRICKÉ VYŠETŘENÍ
Sleduje reakci vybraných parametrů organismu při přesně stanovené dósované tělesné
zátěži. Hodnotíme změny koncentrací vydechovaných plynů, volumu, ukazatele
kardiopulmonálního systému, biochemické rozdíly během zátěže a po ní,
Základním požadavkem na jakýkoli zátěžový test je reprodukovatelnost, standardizovatelnost
a možnost přesného dávkování zátěže. Z hlediska období sledování jednotlivých ukazatelů
kardiopulmonálního aparátu rozlišujeme testy sledující zotavnou fázi a vyšetření hodnotící
přímou odpověď organismu na fyzickou zátěž.
Na základě doporučení WHO rozlišujeme tyto typy testů:
1. Testy s konstantní intenzitou zátěže, která je pro všechny probandy shodná, nebo se stanoví dle věku, hmotnosti, pohlaví, zdatnosti atd.
2. Diskontinuální testy, které jsou charakteristické zvyšující se zátěží, která následují po
sobě s určitými časovými intervaly.
3. Kontinuální testy jsou charakteristické stálým stupňovitým zvyšováním fyzické zátěže
bez ohledu na rovnovážný stav. Na konci každého zátěžového stupně je dosaženo steady-state.
Spiroergometrické vyšetření provádíme k objektivizaci zdatnosti a výkonnosti
kardiopulnální soustavy, při zařazování osob na rizikové a fyzicky náročné práce, k stanovení
výkonnosti ve sportovním lékařství. Z posudkového hlediska hodnotíme změny pracovní
schopnosti vzhledem k činnosti, kterou má vyšetřovaný vykonávat dle určitých kritérií
(NYHA) - tabulka č, 8. Při speciálním hodnocení provádíme i sledování změn EKG ve
vztahu k výkonu probanda. Zátěžové testy se indikují z hlediska preventivního zaměření,
diagnostiky, prognózy a zjišťování účinků terapie.
Tabulka č.8
Vzájemný vztah mezi klasifikací funkce srdce (podle NYHA), symptomy a energometrií
Klasifikace
Max. spotřeba kJ při zátěži
Symptomy
srdeční funkce
I.
Běžná fyzická činnost nezpůsobuje
žádné obtíže
II.
Běžná fyzická činnost způsobuje
obtíže
III.
Žádná fyzická činnost není bez obtíží
přetrvávající
intermitentní
20,92
27,61
10,46
16,13
6,21
-
Kontraindikace spiroergometrického vyšetření:
1. Obecné podmínky:
a) personální - nepřítomnost erudovaného lékaře,
b) materiální - nezajištění předepsaných léků, přístrojů, zařízení.
2. Specifické podmínky:
a)
absolutní - všechna akutní onemocnění, a to nejen ve smyslu závažných onemocnění
ohrožujících život, kdy fyzická zátěž může jakýmkoli mechanismem zapříčinit
progresi nemoci (IM v prvých dvou týdnech - myokarditis, trombophlebitis, suspektní
nebo prokázaná embolizace, globální respirační insuficience) Jakákoliv onemocnění
již chřipkového charakteru, kdy zvýšená teplota snižuje výkonnost - tj. zábrana k
vyšetření.
b)
Relativní - chronické nemoci jsou většinou jen relativní kontraindikací
spiroergometrického vyšetření (SEM). V uvedeném případě musí odborník zhodnotit,
je-li riziko nemocného při SEM adekvátní výsledkům, které jsou očekávány. Ve
většině případů se jedná o speciální sledování.
Spiroergometrické vyšetření vyžaduje adekvátní zabezpečení, a to jak po stránce
personální, tak i po materiální.
Personální zabezpečení
Lékař
Musí být dobře zapracovaný a poučený, znát příznaky, při kterých je třeba přerušit nebo
nepřipustit SEM. Musí umět poskytnout první odbornou lékařskou pomoc při náhlých situacích, které mohou nastat (kolabsové stavy, zástava srdeční, atd.) - příloha č.1.
Střední zdravotnický personál (sestra, laborant) Musí být zaškoleni v problematice akutních
příhod. Samozřejmostí je ovládání jednotlivých prostředků nejen vyšetřovacích, ale i
resuscitačních.
Materiá1ní zabezpečení (léky v injekční formě)
Atropin, Aramide, Calcium, Diazepam, Digoxin, Fortral, Furosemid, fyziologický roztok,
glukosa, Heparin, Hydrocortizon solubile, Inderal, Isoprenalin, Insulin, Kalcium chloratum,
Manitol, Mesocain, Natrium bicarbonium, Nitroglycerin, Procainamid, Noradrenalin,
Rytmochin, Strophantin, Succinylcholinjodid, Syntophyllin, Thiopental, Trimepranol,
Vasoxine.
Je nutné zabezpečit i všechny prostředky k aplikaci uvedených léků, injekční stříkačky,
jehly, pilníky, infusní roztoky a stojan, tvrdou postel k provádění resuscitace. Nezbytný je i
defibrilátor připravený k použití již před zahájením zátěže. Dále je nutná Spireta (RK-30)
nebo adekvátní přístroj, kterým je možno podávat O2 a provádět umělé dýchání, s ohledem na
transport - transportní vozík nebo nosítka. Nutný je i plán postupu při náhlých příhodách pro
zátěžové testy, který musí obsahovat činnost personálu provádějícího vyšetření, telefonní
čísla k zajištění vyšší odborné činnosti, včetně transportu.
Všechna zátěžová vyšetření se musí realizovat dle plánu práce a se souhlasem vedoucího
pracoviště.
Chceme-li zabezpečit přesné sledování, musíme standardizovat podmínky vyšetřovaní, a
to jak externí, tak i adekvátní přípravu probanda. Strava vyšetřovaného se před zátěží nemá
lišit od jeho běžného jídla, nedoporučuje se ani vykonávání těžké fyzické práce.
Příloha č.1
Pracovní a popracovní kolaps
Prvním příznakem při zátěži je pokles krevního tlaku se stoupající zátěží.
Terapie:
a) horizontální nebo Trendelenburgova poloha, bandáž dolních končetin,
b) periferní vassopresorikum (Vasoxine 10-15 mg i.m.) při syst. krevním tlaku nad 60 torr
(8 kPa) a 5-15 mg i.v. + 10-15 mg i.m. při systolickém krevním tlaku pod 60 torr (8 kPa),
kontraindikace: koronární choroby, poškození myokardu a těžší hypertense.
Hypertonická krize
Systolický krevní tlak stoupne při zátěži nad 240 torr (31,9 kPa) a diastolický krevní tlak
nad 120 torr (16,0 kPa), hodnoty neklesají.
Terapie:
a) Reserpin - 1 mg v 10 ml fysiologického roztoku i.v. nebo Regitin.
Arytmie
1. Supraventrikulární paroxysmální tachykardie (bez hypotense a šoku).
Terapie:
a) vagová manévry.,
b) Vasoxine,
c)
digitalis (jsou-li vagové manévry neúčinné)
Dogoxin - 1,0 - 1,5 mg i.v. 1.den
0,5 - 0,75 mg i.v. 2.den
(kontraindikace u tachykardií digitalisového původu I )‘
d) aplikace sedativ a antibiotik.
2. Hemodynamicky málo závažné ektopické arytmie komorového původu (komorová
tachykardie, četné komorové předčasné stahy).
Terapie:
mesokain - 1 2 mg/kg i.v. jednorázově
3. Bradyarytmie
- Sinusová bradykardie (vagový syndrom s hypotensí).
Terapie:
a) Trendelenburgova poloha,
b) atropin - 1 mg i.v. (opakovat za 2 - 3 hodiny).
- Těžký atrioventrikulární blok.
Terapie:
a) atropin
Fibrilace komor, komorová zástava
Z hlediska akutnosti našich zásahů dělíme první pomoc do tří období:
I.
období – až do defibrilace
a) umělé dýchání
b) srdeční masáž
II.
období
a) defibrilace elektrickým výbojem 300 - 400 Ws, minimálně 200 - 250 Ws,
b) je-li defibrilace úspěšná:
mesokain - 100 mg i.v. (tj. 5 ml 2 %)
pokračovat 1 - 4 mg/min v infusi
c) je-li defibrilace neúspěšná:
nové pokusy s nejvyšší energií - defiibri1ovat maximálně 5krát,
d) je-li dále defibrilace neúspěšná:
mesokain – 50 – 100 mg intrakardiálně, potom další defibrilace,
III.
období
Po převozu na koronární jednotku
Akutní infarkt myokardu
Úkolem první pomoci před převozem na koronární jednotku je zvládnout v prvním
časovém období:
a)
b)
c)
d)
e)
bolest - Dolsin nebo Foltral (30 mg) + atropin,
úzkost - trankviliséry - Diazepam nebo Faustan,
pokles krevního tlaku - opakované měření a při poklesu pod 90 torr (12 kPa) syst.
krev. tlaku, resp. pod 60 torr
(8 kPa) - noradrenalin nebo glukagon v infusi (3 mg jednorázově pak 4 mg /h),
srdeční selhání - při prvních příznacích kardiotonika (akutní: strofantin nebo lanatosid
C, pomalé: Acedigal), kyslík nejlépe nosní sondou 4-8 litrů/min, Furosemid 20- 40
mg,
arytmie
- komorová extrasystolie — Mesokain ~. mg/kg jednorázově.
Akutní selhání levé komory
Terapie:
- nemocného posadit + nekrvavá venepunkce (podvaz tří končetin Esmarkovým škrtidlem a
po 15 minutách postupně uvolňovat do kruhu),
- Furosemid - 40 mg i.v.,
- kyslík - nejlépe zahřátý a vlhký nosní sondou,
- morfium - 10 - 15 mg s.c.
- Aminophyllin - 0,24 mg i.v., pomalu vstřikovat,
- strofantin - 0,4 mg i.v. nebo Digoxin - 0,75 mg i.v.
Akutní selhání pravé komory
Terapie:
a)
Digoxin - 1,0 mg i,v.
b)
diuretika - Hydrochlorothiazid - 50 mg.
Cerebrovaskulární insuficience
Terapie:
a)
horizontální poloha,
b)
kyslík,
c)
Synthophyllin - 1 amp.i.v.
V den sledování se nepovoluje zvýšené zatížení, pacient se má uklidnit, 10 minut před
vyšetřením sedět nebo ležet v místnosti, kde je teplota 18 – 22 0C. Lékař si zaznamenává
hodinu a datum vyšetření, neboť kontrolní sledování se provádí ve stejnou dobu, což umožňu
je validní porovnání výsledků. Přístroje musí být l krát ročně kalibrované.
Při vyšetření na bicyklovém ergometru má natažená noha probanda svírat v kolenním
kloubu úhel 1200. Při zátěži horních končetin musí být klika ergometru umístěna ve výšce 1
metr, je nutné přesně dodržovat frekvenci otáček. .
Metodiku přizpůsobujeme záměru sledování a způsobu provádění zátěže (obr.č.30 ). V
ČSSR se nejčastěji provádí dósování zátěže na bicyklovém ergometru dle mezinárodního biologického programu (IBP). Volíme tři šestiminutové zátěže, a to vždy s minutovým
odstupem. K poslední sérii maximálního fyzického zatížení přistupujeme po dvou minutách
odpočinku a každou minutu pak zvyšujeme zátěž o 15 - 30 W.
Při výpočtu velikosti zátěže postupujeme následovně:
-
velmi zdatné osoby......1,5 - 2,0 - 2,5 W/kg,
normální populace.......1,0 - 1,5 - 2,0 W/kg,
nemocní………………………0,5 -1,0 - 1,5 W/kg.
K poslední šestiminutové zátěži přičteme :
-
u sportovců..........…….2 W,
u normální populace.....1 W,
u nemocných...........….0,5W.
tab.č.9
Při první šestiminutové zátěži nemá přesáhnout tepová frekvence 120 tepů/minutu, při
druhé 140 tepů/minutu, při třetí 160 tepů/minutu. Dolní hranice u všech tří stupňů zátěže se
nemá lišit o více než 20 tepů/minutu od hodnot, které nemá přesáhnout. Vlastní zvyšování
zátěže se provádí v závislosti na hmotnosti, fyzickém stavu a trénovanosti vyšetřovaného.
Rozlišujeme dva typy testů.
Obr.č.30
Grafické znázornění různých možností zátěží na ergometru
A……….test se zátěží na jedné úrovni
B……….test
s kontinuálním
zvyšováním zátěže
C……….test se sériemi vzrůstající
zátěže
s přestávkami
D……….test se sériemi vzrůstající
zátěže
v rovnovážném stavu bez
přestávky
E……….test kombinovaný (použitý
v IBP)
Tabulka č.9
Zátěž na egrometru (v kpm/min.)
Hmotnost
60 kg
65 kg
70 kg
75 kg
80 kg
85 kg
90 kg
95 kg
100 kg
1 W/kg
360
390
420
450
480
510
540
570
600
1,5 W/kg
540
585
630
675
720
765
810
855
900
2,0 W/kg
720
780
840
900
980
1 020
1 080
1 140
1 200
2,5 W/kg
900
975
1 050
1 125
1 200
1 275
1 350
1 425
1 500
3 W/kg
1 080
1 170
1 260
1 350
1 440
1 530
1 620
1 710
1 800
Přímý test
Vyšetření je přerušeno při dosažení subjektivního maxina, nebo vzniknou-li indikace k
ukončení testu:
- paroxymální supraventrikulární a ventrikulární arytmie, extrasystoly polytopní,
extrasystoly v salvách nebo vázané (bigeminie), bloky,
- pokles ST segmentu o více než 0,2 mV horizontálně nebo descendentně,
- stenokardie, dyspnoe, cefalea, nausea, vertigo,
- náhlá bradykardie, hypotenze.
Jako maximální dosaženou zátěž hodnotíme výron, při kterém byla splněna následující
kritéria:
•
•
•
•
•
spotřeba kyslíku se (i přes zvyšující se zátěž) nemění (u 1/3 vyšetřovaných),
dosažení maximální TF vzhledem k odpovídající věkové skupině,
RQ je nad jedna,
ventilační ekvivalent pro O2 je 30-35 ml,
laktát je vyšší než uvádí tabulka:
věk v letech
20 - 39
40 - 69
laktát v mmol/l
muži
9,99
90 mg%
ženy
6,66
60 mg%
6,66
60 mg%
4,44 .
40 mg%
Nepřímý test
Nepřímý test se ukončuje při dosažení stanovené srdeční frekvence, která je následující:
do 30 let………......170 tepů/min
do 40 let.........…….l60 tepů/min
do 50 let........……..l50 tepů/min
do 60 let.........…….l40 tepů/min
do 70 let.........……130 tepů/min
do 80 let……..........l20 tepů/min
Další kalkulaci provádíme s použitím lineární extrapolace hodnot. Jako maximální
vypočtenou spotřebu kyslíku odvozujeme z maximální SF pro danou skupinu:
SF maximální
muži: 18 let.....….194 tepů/min
19 let…......193 tepů/min
25 let......…191 tepů/min
35 let…......186 tepů/min
45 let..........181 tepů/min
55 let..…....176 tepů/min
ženy: 18 let.......…197 tepů/min
19 let……...196 tepů/min
25 let.......…193 tepů/min
35 let...........188 tepů/min
45 let...........183 tepů/min
55 let……...177 tepů/min
Naměřené hodnoty vyneseme do grafu a vyznačíme teoreticky maximální hranici
srdeční frekvence.
K přesnější kalkulaci využíváme pro hodnocení následující vztahy:
20
- 29 let, SF 2/3 - 150
Vo2 max. = 1,227 . V o2 150 + 365
30 - 39 let, SF 2/3 - 145
Vo2 max.
= 1,222 . Vo2 145 + 632
40 - 49 let, SF 2/3 - 140
Vo2 max. = 1,255 . Vo2 140 + 512
50 - 59 let, SF 2/3 - 130
Vo2 max. = 1,159 • Vo2 130 + 425
Uvedené rovnice jsou pro výpočet teoretické hodnoty Vo2 max. v ml ze submaximální
zátěže.
Nejběžnější vyšetřovací metodou je bicyklová ergometrie. V případě, že chceme zjistit
také kvalitní záznam EKG, volíme polohu vleže se zátěží jen dolních končetin. Nově
rozpracovaným způsobem je i metodika, kdy vyšetřovaný při práci stojí na pedálech
ergometru. Zde proband využívá i hmotnosti svého těla k překonání brzdného odporu. Za nejfyziologičtější je považována zátěž na běhátku.Využíváme dávkování zátěže na pohyblivém
koberci dle Bruceho (1969) - tabulka č.10 . Po přípravném období trvajícím 3 minuty, kdy
vyšetřovaný chodí rychlostí 4,5 km/hod, začíná tzv. stupňovitý test - při standardní rychlosti
45 km/hodinu se zvyšuje sklon běhátka o 4 % (po každé tříminutově zátěži).
Tabulka.č.10
Dávkování zátěže na běžícím pásu (dle Bruceho, 1969)
Stupeň
1
2
3
4
5
6
7
Rychlost (km/hod) Sklon pásu (%)
3,15
10
4,60
12
6,30
14
7,80
16
9,30
18
10,20
20
11,10
22
Přerušení se děje na základě příslušných indikací (tabulka.č.11) nebo při limitním stoupání 16
%.
Jen ojediněle se používá zátěž pomocí klikového ergometru, kde je poloměr madel 333
mm, zátěž se volí dle druhu vyšetření (50 W), doba trvání práce je 8 minut.
Z hlediska fyziologických kritérií maximálního výkonu můžeme stanovit základní linie,
svědčící o zapojení všech volně motorických mechanismů ke zvládnutí zátěže, jsou-li splněny
následující hlavní podmínky:
-
-
subjektivně udávaný maximální výkon,
srdeční frekvence v setrvalém stavu dosáhla dle věku a pohlaví hraniční hodnoty,
byl dosažen “strop“ spotřeby kyslíku, a ani se zvýšenin zátěže nedochází k jeho růstu,
respirační koeficient je jedna nebo vyšší,
na základě dosaženého výkonu vypočteme relativní výkon dle tabulky č. 12.
Hodnocení spiroergometrického vyšetření se provádí několika způsoby. V první řadě
hodnotíme SF, která byla naměřena při jednotlivých zátěžích v tzv. setrvalém stavu. Při
hodnocení je třeba vycházet z maximální, limitující SF v závislosti na věku, pohlaví,
trénovanosti. Obecně platí vzorec:
SFmax. = 210 - (0,65 . věk)
SFsubmax. = max.SF . 75
100
procento aerobní kapacity – 100 %
muži: 20 - 29
30 - 39
40 - 49
50 - 59
60 - 69
let...........195 tepů/minutu
let...........187 tepů/minutu
let....…...178 tepů/minutu
let...........170tepů/minutu
let...........162 tepů/minutu
Tabulka č.11
Indikace ukončení zátěžového testu a potřebná opatření
Hypotenze, ataxie
Odpočinek vleže nebo rovnoměrnou chůzí
Bradykardie
Atropin nebo izoproterenol, někdy masáž
srdce
Záchvat supraventrikulární tachykardie
Masáž sinus carotis, digitális nebo propranol
Ventrikulární tachykardie
Lidocain, elektrická kardioverze
Ventrikulární fibrilace
Masáž srdce, defibrilace
Akutní poškození myokardu
Odpočinek, kyslík, nitroglycerin
Angina pectoris
Odpočinek, nitroglycerin, sledování
Atrioventrikulární blokáda 2.nebo 3.stupně,
nebo raménková blokáda
Odpočinek, kyslík, případně atropin nebo
izorpoterenol, jestliže je nízká ventrikulární
frekvence (40/min)
Časté ventrikulární extrasystoly (častěji než
10/min
Odpočinek, kyslík, případně Lidokain
Mimořádná únava nebo zadýchání
Odpočinek
Porucha EKG přístroje
servis
Tabulka č.12
Vztah mezi absolutním a relativním výkonem
Povrch těla
v m2
2,40
2,35
2,30
2,25
2,20
2,15
2,10
2,05
2,00
1,95
1,90
1,85
1,80
1,75
1,70
1,65
1,60
1,55
1,50
1,45
1,40
1,35
1,30
1,25
1,20
1,15
1,10
1,05
1,00
W
Absolutní výkon ve W
70
70
65
65
65
60
60
60
60
50
50
55
50
50
50
50
45
45
45
40
40
40
40
35
35
35
30
30
30
50
90
90
85
85
80
80
80
75
75
75
70
70
65
65
65
60
60
60
55
55
55
50
50
45
45
45
40
40
40
65
110
110
105
105
100
100
95
95
90
90
90
85
85
80
80
75
75
70
70
65
65
60
60
60
55
55
50
50
45
80
130
130
130
125
120
120
115
115
110
110
105
100
100
95
95
90
90
85
80
80
80
75
70
70
65
60
60
60
55
95
140
135
135
130
130
125
120
120
115
115
110
110
105
100
100
95
90
90
900
85
80
80
75
70
70
70
65
70
60
100
150
150
145
145
140
140
135
130
130
125
120
120
115
110
110
105
100
100
95
90
90
85
85
80
80
75
70
85
65
110
195
190
185
180
180
175
170
165
160
160
155
150
145
140
140
135
130
125
120
120
115
110
105
100
100
95
90
85
80
140
235
230
225
220
210
210
205
200
200
190
185
180
175
170
165
160
155
150
150
145
140
135
130
125
120
115
110
105
100
170
270
265
260
155
250
240
240
230
225
220
215
210
205
200
190
185
180
175
170
165
160
150
145
140
135
130
125
120
115
195
280
270
265
260
255
250
245
235
230
225
220
215
210
200
195
190
185
180
175
170
160
155
150
145
140
130
125
120
115
200
350
340
330
325
310
310
305
295
290
280
275
280
260
255
245
240
230
225
210
210
200
200
190
180
175
170
160
150
145
250
Relativní výkon v W/1, 73 m2 , absolutní výkon ve W
Příklad:
Vyšetřenému s tělesným povrchem 2,3 m2 odpovídá relativní výkon 100 W/1,73 m2
absolutnímu výkonu 135 W (podle Klepziga, 1976)
Ženy : 20 – 29 let.......... 198 tepů/min
30 – 39 let………189 tepů/min
40 – 49 let....……179 tepů/min
50 – 59 let.……...171 tepů /min
60 – 69 let....……163 tepů/min
procento aerobní kapacity – 75
muži: 20 - 29 let ……….161 tepů/minutu
30 - 39 let………..156 tepů/minutu
40 - 49 let………..152 tepů/minutu
50 - 59 let………..145 tepů/minutu
60 - 69 let………..140 tepů/minutu
ženy: 20 – 29 let………..167 tepů/minutu
30 – 39 let………..160 tepů/minutu
40 – 49 let………..152 tepů/minutu
50 – 59 let………..145 tepů/minutu
60 – 69 let………..142 tepů/minutu
Z naměřených hodnot SF při daném výkonu můžeme vypočítat fyzickou pracovní
kapacitu (Physical Working Capacity - PWC) při SF 150 nebo 170. Hodnoty SF a výkonu
naneseme do grafu (obr.č.31). Vyšší výkon při SF 170 tepů/minutu, tedy vyšší hodnoty
PWC170 nacházíme u zdatnějších jedinců. Vlastní výkon můžeme přepočítat ve vztahu k
hmotnosti jako specifický ukazatel. Normy výkonnosti pro muže ukazuje následující přehled:
Ukazatel
W 170 (W)
W 170/kg (W)
Max.výkon (W)
Vo2max. (ml)
SF max.
Vmax.
Lactát (mg %)
18 let
186,90
2,76
280,00
3088
193,10
105,00
59,40
25 let
198,20
2,64
282,90
2922
190,60
104,40
92,90
35 let
188,20
2,42
263,30
2856
187,90
106,20
83,8
45 let
196,60
2,47
241,70
2790
182,30
106,70
-
55 let
197,40
2,53
220,80
2484
171,7
94,5
88,1
Obr.č.31
Princip stanovení některých funkčních ukazatelů z průběhu TF při stupňovém zatížení
TF 147 znamená, že určujeme počet tepů, kterých pokusná
osoba dosáhne při výkonu 147 W (900 kpm/min) nebo
naopak určujeme výkon, který je pokusná osoba schopna
podávat při TF 170 (W 170) či při maximální TF (W
max.).
Vlastní hodnocení provádíme v % náležité hodnoty. TK sledujeme při každé zátěži nebo
mimořádně pří subjektivních nebo objektivních známkách kardiopulmonální dekompenzace.
TK hodnotíme v absolutních hodnotách, tj. maximální hranice by neměla přesáhnout 26,6 31,9 kPa (200 - 240 torr) u tlaku systolického a 14,6 - 17,3 kPa (110 - 130 torr) u diastolického, vše v závislosti na věku.
Dále sledujeme změny tlaku krevního, a to neadekvátní zvýšení nebo snížení při změně
zátěží. Všímáme si i TK, který se při zvyšování zátěže nemění. Prognosticky významná je
hypotonická reakce při submaximální či maximální zátěži. Z hodnot naměřených při
ergometrii vypočítáváme také první a druhý produkt TK a TF.
Provádíme analýzu vydechovaných plynů. Sledujeme spotřebu kyslíku a výdej oxidu
uhličitého, vše v závislosti na množství vydechnutého vzduchu v klidu nebo při zátěži. Při
výpočtu objemových množství O2 a CO2 musíme minutovou ventilaci převést na podmínky
STPD (standard, temperature, pressure, dry) - obr.č.32.
Z naměřených hodnot můžeme vypočítat:
1. Respirační koeficient (RQ) - informuje o zapojování aerobních a anaerobních zdrojů
energie do metabolické reakce organismu na zátěž:
% CO2
RQ
=
% O2
2. Spotřebu kyslíku k celkové hmotnosti nebo k aktivní tělesné hmotnosti
Spotřeba O2 (l/minutu)
:velmi nízký stupeň zátěže.....méně než 0,5
:nízký stupeň zátěže.........…..0,5 - 1,0
:mírný stupen zátěže........…..1,0 - 1,5
:těžký stupeň zátěže.......……1,5 - 2,0
:velmi těžký stupeň zátěže…..nad 2,0
(Převodní faktor viz výše)
Obr. 32
Nomogram k určení hodnot faktoru STPD
Frekvence srdce (puls za minutu)
:velmi nízký stupeň zátěže……..méně než 75
:nízký stupeň zátěže……….....…75 - 100
:mírný stupeň zátěže........……..100 - 125
:těžký stupeň zátěže......…….....125 - 150
:těžký stupeň zátěže.......……….nad 150
3. Ventilační ekvivalenty O2 nebo CO2 jako indikátory míry difúze plynů alveokapilární
stěnou - např. pro O2 platí:
VEo2 = V (BTPS)
Vo2 (STPD)
VEo2....………….ventilační ekvivalent pro O2
V(BTPS).....……..korigovaná minutová ventilace
Vo2 (STPD)...…...korigovaná spotřeba kyslíku
Norma - 2 - 3 litry.
4. Při hodnocení energetického výdeje vycházíme z předpokladu, že 1 litr kyslíku vydá při
metabolismu 20,168 .103 Joulů, při respiračním koeficientu 0,82. K vlastnímu výpočtu
využíváme tabulky č. 13‚ kde je zaznamenán tepelný ekvivalent kyslíku (TEo2 ) při
různých hodnotách RQ. Vlastní hodnocení energetického výdeje lze provést několikerým
způsobem:
Tabulka č.13
Tepelný ekvivalent kyslíku při různých RQ
RQ
0,71
0,72
0,73
0,74
0,75
HE
J.l
W.min.l-1
19 635
327,25
19 686
328,11
19 738
328,97
19 790
329,83
19 841
330,69
0,76
0,77
0,78
0,79
0,80
19 893
19 944
19 996
20 047
20 099
RQ
-1
331,55
332,41
333,27
334,12
334,98
HE
-1
RQ
0,81
0,82
0,83
0,84
0,85
J.l
20 151
20 202
20 254
20 305
20 357
W.min.l
335,84
336,70
337,56
338,42
339,28
0,86
0,87
0,88
0,89
0,90
20 409
20 460
20 512
20 563
20 615
340,14
341,00
341,86
342,72
343,58
-1
HE
-1
0,91
0,92
0,93
0,94
0,95
J.l
20 667
20 718
20 770
20 821
20 873
W.min.l-1
344,44
345,30
346,16
347,02
347,88
0,96
0,97
0,98
0,99
1,00
20 924
20 976
21 028
21 079
21 131
348,74
349,60
350,46
351,32
352,18
- nejjednodušším je porovnání daného výkonu s bazálním metabolismem jednotlivce,
násobek bazálního metabolismu
vypočítaný z tabulky K
typ zatěžující
práce
méně než 3 krát
3-6 krát
více než 6 krát
lehká práce
středně těžká práce
těžká práce
- komplexnějším způsobem je porovnání stupně zátěže v násobcích metabolického
ekvivalentu (MET)
1 MET = 3,6 - 4,0 ml O2/kg/min
v průměru 3,75 mi. O2/kg/min
Vzájemné procentuální porovnání umožňuje přesnější klasifikaci dané zátěže.
- index relativní zátěže (IOZ) srovnává hodnotu spotřebovaného O2 k potřebě O2 při
maximálním výkonu:
Vo2 výkonu
IOZ =
. 100
Vo2 max. výkonu
Vo2 výkonu …………………….
Vo2 max. výkonu ………………..
Hodnocení: lehká práce…………..hodnoty menší než 25 %
středně těžká práce...………25 - 49 %
těžká práce...........………….50 - 75 %
velmi těžká práce....………..nad 75 %