Zdravá kopyta 2 a reakce

o čem se mluví
o čem se mluví
Po úvodním dílu dnes přinášíme druhé pokračování seriálu
Dr. Strasser o zdravých kopytech. K minulému dílu se vyjadřoval
podkovář Ing. Jindřich Vinčálek, který se však dalšího
komentování textu vzdal (více na www.jezdectvi.cz), takže
naše redakce požádala o odborný komentář pedagogy z katedry
speciální zootechniky České zemědělské univerzity v Praze.
Jak udržet zdravá kopyta?
zajímavosti
Než začneme diskutovat o tom, jak lze zdravému koni
zachovat zdravá kopyta, musíme se shodnout v názoru,
čemu pod pojmem „zdravá kopyta“ rozumíme.
Autorka vychází z toho, Ïe kopyto – jako
kaÏd˘ orgán Ïivého tvora – je schopno maximálního v˘konu pouze ve zdravém stavu.
Pfiitom tato maximální v˘konnost úzce souvisí s druhovû charakteristick˘mi podmínkami Ïivotního prostfiedí. Na základû
uveden˘ch souvislostí mÛÏeme definovat,
Ïe zdravá kopyta jsou v prostfiedí typickém
pro konû také vysoce v˘konn˘mi kopyty.
V této druhé ãásti pûtidílné fiady o koÀsk˘ch
kopytech se budeme zab˘vat otázkou, co
musíme udûlat u zdravého kopyta, aby zdrav˘m zÛstalo i nadále.
Přirozené prostředí
Pro udrÏení zdravého kopyta je zásadnû
zapotfiebí co nejdokonaleji imitovat pfiirozené
Ïivotní prostfiedí, kterému se konû sv˘m v˘-
vojem pfiizpÛsobili. V tomto momentû ov‰em
zaãíná nejvût‰í problém v chovu koní, totiÏ jak
zajistit tûmto zvífiatÛm podmínky (napfi. mnoÏství pohybu) odpovídající jejich druhu a tím
pádem nezbytné pro udrÏení jejich zdraví.
Equidé – koÀovití savci – se jako migrující
zvífiata pfiizpÛsobili Ïivotu v otevfieném stepním terénu, ve kterém (aby bûhem stfiídání
roãních období nalezli dostatek v˘Ïivy) dennû
Vyjádření ke článku „Jak udržet zdravá kopyta“
Po pfieãtení ãlánku nemohu jinak neÏ reagovat na nûkterá zavádûjící a mnohdy aÏ nepravdivá tvrzení:
Ani jednou není v celém textu zmínûna v souvislosti s pohybem nejdÛleÏitûj‰í pfiirozená potfieba konû - pastva! a dostateãnû veliká pastvina!
Pomíjím neobratné a neodborné zpÛsoby vyjadfiování jako „ãerstvé povûtfií“, „orgány jsou nastaveny na harmonickou souhru“ (v ãásti pravidlo
ã. 1), „tûlní bílkovina“, „tûlesné v˘mû‰ky“ (pravidlo ã. 2), „patkové korunky“ (pravidlo ã. 3), „sniÏování mechanismu kopyta“, „zhor‰ené zavû‰ení kopytní kosti“ a „rohové spirály“ (pravidlo ã. 6), podlom není
onemocnûní kopyt! a celá fiada dal‰ích.
K pravidlu ã. 2: Chudáci konû, ktefií nejsou podest˘láni a musí tak
leÏet na tvrdé podlaze, nebo nelehají vÛbec. Pfii normálním podest˘lání
76
1/2010 Jezdectví
u tzv. matracové podest˘lky a její fiádné údrÏbû a v˘mûnû urãitû kÛÀ nestojí „v jezírku moãi“ a odpoãine si, naopak na nepodest˘lané podlaze
stání zÛstává pod konûm moã. Nepodest˘lání koní je v pfiímém rozporu
se zásadami welfare.
K pravidlu ã. 3: Seno se dává vût‰inû koní vÏdy na zem, takÏe kÛÀ
ho nepfiijímá „ve v˘‰ce stolu“. Jak se mÛÏou pfii zvednuté hlavû konû
více bofiit do podest˘lky pfiední ãásti kopyt a souãasnû dojít k zesílenému tlaku na „rohové patky“, které jsou na kopytû vzadu? Absolutnû
nelogické tvrzení. Dal‰ím nesmyslem je tvrzení, Ïe stûny boxÛ nutí
konû nést hlavu nefyziologicky vysoko. KÛÀ nikdy nekouká od zemû,
takÏe „z dÛvodu své fyziologické potfieby bezpeãí ve stádû“ má vÏdy,
kromû potravního reflexu, hlavu vztyãenou. RovnûÏ pouÏití termínu
urazí znaãné vzdálenosti. Pravidlem jsou prÛmûrné denní trasy o délce 15 aÏ 30 km.
Pohyb je tedy zásadní potfiebou konû, neboÈ
se jeho ve‰ker˘ organismus svou anatomií
a sv˘mi orgánov˘mi funkcemi pfiizpÛsobil velkému v˘konu v chÛzi a bûhu. Má-li kÛÀ ménû
pohybu, po krat‰í ãi del‰í dobû onemocní
nebo pfiinejmen‰ím zaostane dalece za v˘konností, které by jinak dosáhl (vytrvalost,
schopnost zuÏitkování potravy, skokové
schopnosti, rÛst rohoviny atd.).
Obvykl˘ pfiístup lidí k chovu koní je v‰ak
zpravidla zcela jin˘, protoÏe lidé vycházejí ze
svého vlastního chování a ze sv˘ch vlastních
potfieb. A zde nalézáme rozcestí, kde se rozhoduje, zda kÛÀ se sv˘mi kopyty zÛstane
zdráv ãi onemocní.
Zdravotní pravidlo ã. 1: konû potfiebují
ãerstv˘ vzduch a pohyb ve stádû
KÛÀ nesmí b˘t pfiedûláván ze stepního obyvatele Ïijícího v sociálních vazbách se sv˘mi
druhy na ãerstvém povûtfií na osamûlého
obyvatele jeskynû (uzavfien˘ prostor, izolace
a samovazba)! Tím trpí zásobení kyslíkem, tûlesná termoregulace, vûdomí (tedy centrální
nervová soustava, která fiídí ve‰keré procesy
v tûle), trávení a ostatní funkce. Jakmile je byÈ
jen jedna z tûlesn˘ch funkcí omezena, naru‰í
se tak i dal‰í – protoÏe orgány tûla jsou nastaveny na harmonickou souhru. Tato situace
prÛbûhem doby vede zprvu k onemocnûní
nejvíce postiÏeného orgánu a pozdûji celého
organismu.
Zdravotní pravidlo ã. 2:
nepouÏívat podest˘lku
Místo tvrdého podkladu, s jak˘m se konû
setkávají ve svém pfiirozeném Ïivotním prostfiedí, jim ãlovûk poskytuje mûkkou podest˘lku. Ta má za úkol nasávat moã. To v‰ak
neznamená nic jiného, neÏ Ïe se moã v podest˘lce shromaÏìuje. Vzhledem k tomu, Ïe
kopyta vymaãkávají moã ze stébel slámy,
Popisek bezpodestylky: Koně mají jeden společný prostor jako ochranu, bez podestýlky.
stojí konû v jezírku moãi, která se rychle spolu
se vzdu‰nou vlhkostí promûÀuje v silnû zásaditou (pH 9 - 11) ãpavkovou vodu, tedy
substanci, jeÏ rozkládá bílkoviny a louhuje rohovinu, takÏe rohovina pak jiÏ není dostateãnû odolná. Navíc „obohacení“ vzduchu ve
stáji ãpavkem z tûlesn˘ch v˘mû‰kÛ má za
následek onemocnûní d˘chacích cest (je niãena i tûlní bílkovina tvofiící sliznice).
Zdravotní pravidlo ã. 3:
konû nezavírat jednotlivû do boxÛ
Potrava je vût‰inou koním podávána nefyziologick˘m zpÛsobem ve v˘‰ce stolu, aãkoli
se tûlo konû bûhem celého evoluãního v˘voje
pfiizpÛsobilo tomu, aby kÛÀ mûl hlavu témûfi
neustále u zemû nebo nûkolik centimetrÛ nad
zemí. Podíváme-li se do uãebnic veterinární
anatomie, je zfiejmé, Ïe takové drÏení tûla, pfii
kterém má kÛÀ hlavu stále nahofie, coÏ je normální pfii ustájení v boxech, není zvládáno pomocí ‰íjového vazu a posturálního aparátu,
n˘brÏ vyÏaduje takov˘ druh svalové námahy,
na nûÏ konû nejsou od pfiírody stavûni. Je to
tedy nadmûrná námaha, která negativnû
ovlivÀuje ve‰kerou pohybovou soustavu aÏ
„posturální aparát“ nepovaÏuji v publikaci pro nej‰ir‰í vefiejnost za
vhodné.
K pravidlu ã. 4: Je dost koní, ktefií si seno pfii jeho pfiíjmu namáãejí ve
vodû, takÏe dûlat jim „okliky“ tak, aby „voda a seno byly co nejdále od
sebe“, mÛÏe pfiípadnû zpÛsobit zácpové koliky.
K pravidlu ã. 5: Autorka si odporuje doporuãovan˘m „brouzdali‰tûm“
v nûmÏ se mají konû pohybovat. V pÛvodním Ïivotním prostfiedí koní ve stepi (je zmínûno ve 3. odstavci ãlánku) je v˘skyt vody minimální a nehledû na to, Ïe pomûrnû dost koní má instinktivní obavy z vût‰í vodní
hladiny a není jejich pfiirozeností sám od sebe chodit vodou.
K pravidlu ã. 6: Cel˘ Ïivot se profesnû pohybuji v chovu koní a více
neÏ 40 let jsem jejich chovatelem, ale je‰tû jsem nevidûl konû, aby si,
s v˘jimkou kulhání, „hovûl na jedno pfiední kopyto“. To odporuje fyzikálním zásadám rovnováhy a stability koÀského tûla.
po kopyta. TûÏi‰tû tûla konû je pfii zvednuté
hlavû mnohem více vzadu, oproti tomu se
pfiední ãásti kopyt bofií do podest˘lky více,
neÏ patkové korunky. Tím dochází ke zmûnám kloubu v kopytû a k zesílenému tlaku na
– ãpavkem rozmûklé – rohové patky, jeÏ se
pfiitom deformují.
Vzhledem k tomu, Ïe konû, krmení v dávkách, stráví pfiíjmem dávkovaného krmiva pomûrnû málo ãasu, nutí je stûny boxÛ nést
hlavu nefyziologicky vysoko: aby – z dÛvodu
své fyziologické potfieby bezpeãí ve stádû –
alespoÀ vidûli na ostatní konû ve stáji.
Zdravotní pravidlo ã. 4:
ãím více pohybu, tím lep‰í rÛst kopyt
Otevfiená stáj sama o sobû v‰ak je‰tû neznamená, Ïe se konû budou dostateãnû pohybovat, neboÈ oni „nevûdí“, kolik pohybu je
potfieba k podpofie srdeãní ãinnosti a pro dostateãnû intenzivní pfiíjem kyslíku! V pfiírodû
se vÏdy najde dÛvod k pohybu: aÈ je to proto,
Ïe se stádo musí pfiesunout z místa, kde se
páslo, k nejbliωímu zdroji vody, a nebo jej
‰elmy pfiimûly k útûku. V otevfieném ustájení
mÛÏe b˘t tento podnût k pohybu vytvofien ‰i-
>>
V tomto odstavci vÛbec není zmínûna závislost tvaru kopyt na defektních
- nesprávn˘ch postojích konãetin, dan˘ch geneticky a mnohdy i získan˘ch
(pravidelné postoje jsou pfiedpokladem pravideln˘ch kopyt a ne obrácenû).
Doporuãená literatura není citována podle bûÏn˘ch zvyklostí a obrat
„korekturu provedl“ je opût ãesky totálnû nesprávn˘ - provádí se kÛÀ pfii
kolice, kráva ãi koza pfii nadmutí apod. Závûrem jen podot˘kám, Ïe moje
konû, není-li potfieba, nekovu a dfiívûj‰ích v˘sledkÛ v mistrovsk˘ch soutûÏích dvojspfieÏí jsem dosáhl vÏdy s nekovan˘mi koÀmi.
V Ïádném pfiípadû v‰ak nelze metody, které jsou touto sérií propagovány jako jediné moÏné, bezhlavû aplikovat na v‰echny konû bez rozdílu
a takto zaslepenû, jednostrannû, absolutisticky, s nesprávn˘mi argumenty a demagogicky doporuãovat. O následcích tûchto „metod“ jen
jeden pfiíklad z mnoha: pfii zapisování jisté klisny do PK Shagya araba
jsem se podivoval nad stavem a tvarem jejích kopyt, majitel (zaãínající
>>
Jezdectví 1/2010
77
o čem se mluví
kovn˘m plánováním. Voda, seno, soln˘ liz by
mûly b˘t umístûny co nejdále od sebe. Pfiípadnû je je‰tû potfieba zabudovat „okliky“,
abychom koním je‰tû navíc prodlouÏili cesty,
napfiíklad vodní pfiíkop, bludi‰tû ãi úseky s kamenit˘mi cestami. RovnûÏ i nûkolikahodinová denní vyjíÏìka by mûla b˘t spí‰e
pravidlem neÏ v˘jimkou. Obava, Ïe by se
bosá kopyta nadmíru opotfiebovala, kdyby
ãlovûk jezdil pfiíli‰ mnoho, je nepodloÏená! Pfii
kaÏdém do‰lápnutí na pevnou pÛdu dochází
totiÏ k mohutnému pfiítoku krve do kopyta
a kaÏdá ãerstvá krev pfiiná‰í kopytní ‰káfie Ïiviny, které jsou pouÏity k produkci rohoviny.
âím více krokÛ dennû je uãinûno, tím rychleji
a kvalitativnû lépe tedy kopyto roste.
Jak zajistit kopytům koní dostatečnou vláhu? Možností je brouzdaliště.
tokÛ a jezer a brodí v nich. Díky tomu, Ïe
konû dennû pijí, stojí jejich kopyta dennû ve
vodû a prostfiednictvím osmotick˘ch procesÛ
se vzduchem vysu‰ená rohovina opût
zvlhãuje. Mûkké sloÏky rohoviny udrÏují kopytní pouzdro pomocí této vlhkosti pruÏn˘m
a houÏevnat˘m (jako mokré dfievo). PruÏnost
je potfiebná pro mechanismus kopyta. Kromû
toho nemá vlhké kopyto Ïádné jemné trhlinky
a praskliny, jaké vykazuje rohovina kopyt
zajímavosti
Zdravotní pravidlo ã. 5:
kopyta potfiebují dennû vodu
Pohyb v‰ak není jedin˘m z ãinitelÛ, kter˘m
se kopyto konû v˘vojem pfiizpÛsobilo. V pfiírodû vstupují konû do pfiirozen˘ch vodních
koní, trávících ãas na podest˘lce a povrchu
kryt˘ch jízdáren, a které umoÏÀují mikroorganismÛm vnikat dovnitfi a niãit rohovinu.
IREL HORSE
78
1/2010 Jezdectví
Zdravotní pravidlo ã. 6: pravidelná bosá
úprava kopyt zabraÀuje onemocnûním
Konû v na‰í péãi, zvlá‰tû v relativnû „stísnûné“ Stfiední Evropû, nemají zpravidla tolik
podnûtÛ k pohybu a ãasto jen postávají.
Pfiitom si vût‰inou hoví na jedno zadní kopyto,
nûkdy i na pfiední. Kopyto, na kterém kÛÀ
stojí, pfii tom staví pod tûÏi‰tû tûla, nohy tedy
jiÏ nestojí svisle, n˘brÏ ‰ikmo vÛãi zemi.
Jedna strana kopyta (vnûj‰í) je pfii tom zatûÏována silnûji, neÏli druhá (vnitfiní). Silnûj‰ím
tlakov˘m zatíÏením jsou rohové spirály
(jemná struktura rohoviny kopyt) více stlaãovány neÏ pfii men‰ím tlaku. V koneãném v˘sledku je vnûj‰í stûna kopyt krat‰í neÏli vnitfiní
stûna. Pfii pohybu na rovném, pevném podkladu je to pak nepohodlné a tlaãí to. KÛÀ se
snaÏí vzniklé bolesti vyhnout tím, Ïe mûní
zpÛsob kladení konãetin na zem. Pfiitom je
opût více zatûÏována vnûj‰í stûna kopyta neÏ
vnitfiní. Tak ãasem vznikají „chronické“ deformace kopyt, které se projevují ‰kodlivû, tj.
zpÛsobují onemocnûní svalÛ, ‰lach, kloubÛ
a kostí. Trpí v‰ak nejen pohybov˘ aparát,
n˘brÏ v dÛsledku nerovnomûrného rÛstu rohoviny mÛÏe docházet i k bolestiv˘m zhmoÏdûním kopytní ‰káry. Kromû toho je sniÏován
mechanismus kopyta a kopytní ‰kára je hÛfie
prokrvována, coÏ opût vede k hor‰í kvalitû rohoviny a ke zhor‰enému zavû‰ení kopytní
kosti.
Tomu mÛÏe ãlovûk ãelit úpravou kopyt tak
ãastou, jak je nezbytné, aby byla zkrácena relativnû pfiíli‰ rychle narostlá rohovina. Tak lze
zabránit tomu, aby se kopyta stala v dÛsledku
nerovnomûrného opotfiebení ‰ikm˘mi, se
v‰emi ‰kodliv˘mi následky.
DodrÏují-li se tato pravidla, nejsou Ïádné
problémy se zdravotním stavem kopyt, a vût‰inû ostatních problémÛ koní lze tím rovnûÏ
zabránit!
Souvislosti mezi funkcemi kopyta, zpÛsobem Ïivota koní a onemocnûními kopyt jako
podotrochlóza, zchvácení, podlom a dal‰ími,
budou pojednány v následujících ãláncích.
Hiltrud Strasser, Dr. med. vet.
Pfieklad Hana Bubalová
Odbornou korekturu provedl Stanislav
Blecha
Foto archiv autorky
chovatel) ihned „vystartoval“, Ïe do
toho mu nikdo nebude mluvit, Ïe si
upravuje rohovinu sám podle v˘‰e
zmiÀované metody. KdyÏ do‰lo na
hodnocení mechaniky pohybu
v kroku a klusu, klisnu nechtûl
pfiedvést na tvrdém podkladû, Ïe
naklu‰e na rozmoklé louce. Klisna
totiÏ na tvrdém nebyla schopna
vÛbec fiádného pohybu a kulhala
jiÏ v samotném kroku. Tak ji (v
„Hoofmaker obsahující
unikátní kombinace
pro posílení léãby
a rÛst kopyt.“
Tel.: 284 840 174
www.ehorse.cz
Doporuãená literatura k tûmto tématÛm:
Celostní o‰etfiování kopyt koní, H. Strasser,
ãeské vydání RÛÏe s. r. o. 2007
Podkování – je toto zlo opravdu nutné?,
H. Strasser, ãeské vydání Václav Vydra
2008
Îelezo v koÀské hubû, H. Strasser, ãeské
vydání RÛÏe s. r. o. 2009
tomto pfiípadû trápenou) i majitele
komise politovala a její hodnocení
bylo nízké, aã její chody byly pfiedtím moÏná vynikající.
Ing. Jan Navrátil, CSc.
katedra speciální zootechniky
âeská zemûdûlská univerzita
Praha, Svaz chovatelÛ Shagya-araba âR a Spoleãnost
pro orbu koÀmi âR
Ing. Vinãálek odpovûdûl v minulém ãísle zcela vyãerpávajícím zpÛsobem na ve‰ker˘ v˘voj nerespektující závûry a nebezpeãné a demagogické my‰lenky. Jakákoliv dal‰í diskuse k danému tématu
(stejnû jako téma samo) je bezpfiedmûtná, neboÈ cel˘ chov, odchov,
péãe o konû, vyuÏití sportovní i zájmové jsou nezpochybnitelnou daÀ
za to, Ïe konû pfieÏili do dne‰ních dnÛ v takovém poãtu.
Ing. Lucie Starostová
katedra speciální zootechniky FAPPZ âZU Praha
ELIOTT
Jezdectví 1/2010
79