Autoportrét

Jak na to
Fotografujeme autoportrét
Autoportrét je zobrazením sebe sama. Hlavním motivem
autoportrétu je tvář, někdy i celá postava autora. V dějinách
fotografie má autoportrét velkou tradici a existují fotografové,
kteří na něm postavili svůj věhlas. Z pestrosti našich ukázek je
zřejmé, že téma se může rozvinout do nebývalé šíře a že fantazii
se v autoportrétu meze nekladou. Poměrně často se objevuje
na péefkách fotografů, v závěru roku tudíž můžeme poskytnout
bezprostřední inspiraci…
Autoportrét Autoportrét Autoportrét
zrcadlením na
zvláštními
a stínem
dálku
technikami
Nejjednodušším řešením je vytvoření
vlastního portrétu s pomocí zrcadlení
a dále s využitím stínu. Autoportrét
v zrcadle bývá často doprovázen
zachycením fotopřístroje. K zachycení vlastního stínu je potřebný silný, vhodně směrovaný světelný zdroj,
k zrcadlení vhodná plocha, která tento zpětný efekt umožňuje. Zatímco
autoportrét v zrcadle mívá obvykle
spíše popisný charakter, sebezobrazení pomocí stínu může mít zajímavý
emotivní náboj.
Vytvořit „autoportrét na dálku“ můžeme pomocí samospouště i třeba
dálkovým ovládáním fotopřístroje.
Ten v každém případě musí být nějak
pevně zafixován, buď je upevněn na
stativu, nebo může volně spočívat na
vhodném podkladu. Výhodou tohoto
způsobu sebezobrazení je skutečnost, že v záběru může hrát významnou roli také samotné prostředí. Ve
srovnání se zobrazením v zrcadle je
postup po technické stránce mírně
složitější. V podstatě se však příliš
neliší od normálního portrétu zhotoveného jinou osobou.
Mnoho autoportrétů v současné době vzniká pomocí zvláštních technik
počítačového i nepočítačového charakteru. Vlastní sebezobrazení může
být notně stylizováno, a to takovým
způsobem, aby snímek vzbuzoval určité emoce a tak hovořil sugestivněji
o svém autorovi. Sled více snímků,
zvláštní fotografické techniky, nadrealistické barevné řešení pomocí
fotografických i počítačových filtrů
posunuje mnohé takové snímky od
věcného ztvárnění do říše fantazie.
Autoportrét
Auto- znamená samo- a pochází z řeckého autos – sám. Autoportrét tedy znamená „vlastní portrét“, je zobrazením sebe sama.
Portrét je zobrazením člověka se zvláštním zřetelem k tváři a je nejčastějším fotografickým námětem vůbec.
Geláž Michala Macků
64
w w w.ifotovideo.cz
FotoVideo
12 / 2005
w w w.ifotovideo.cz
12 / 2005
FotoVideo
65
Autoportrét zrcadlením a stínem
Za vrchol umění portrétní ateliérové
fotografie se považovala fotografova
práce s modelem. V případě, kdy
modelem je sám fotograf, má režii ve
svých rukou. Záleží jen na autorovi,
jak se sám chce jevit. Zrcadlením může
dojít jak k realistickému zachycení
fotografa, tak k výraznému přetvoření
jeho obrazu.
1
Klasickým příkladem autoportrétu je využití zrcadlící plochy, v níž se
vedle fotografa odráží i fotopřístroj. V tomto případě se využilo zpětného
zrcátka auta. Větší zaclonění umožní začlenit do kompozičního plánu i další
aktéry, snímek tím získá na účinnosti a prostorovosti. Snímek K. Bergerová.
Hledání stanoviště
Aby vznikl autoportrét s pomocí zrcadlící plochy, je především nutné
tuto plochu nalézt. Vedle samotného skleněného zrcadla může velice
zajímavé efekty zrcadlení poskytnout vyleštěný plech a samozřejmě
také vodní hladina. Stanoviště fotografa vychází z povahy zrcadlícího
materiálu a nasměrování světla od světelného zdroje. V případě
stínového autoportrétu je stěžejní vhodné nasměrování paprsku
světla směrem k fotografovi a fotografův adekvátní postoj.
2
„Já, les“ nazval autor osobitý autoportrét, v němž dochází ke dvojímu
zrcadlení. Plocha zasklené fotografie odráží záclonu okna, čerň oblečení
pomohla zachytit klíčové partie reprodukované fotografie. Foto Petr Šimsa.
66
FotoVideo
12 / 2005
Světelné podmínky
Světelný zdroj by se neměl v zrcadlící ploše odrážet. Teoreticky
je nejlepším světelným řešením, když světelný zdroj vychází od
plochy zrcadlení přímo na fotografa. Častější jsou ovšem případy,
kdy světlo přichází šikmo. Pokud se tvoří autoportrét v zrcadle
v ateliéru, je snímek vždy vizitkou zvládnutí práce s umělým světlem, což je proces, který má řadu zákonitostí a úskalí.
Největší úskalí
Největším úskalím portrétní práce obecně jsou samozřejmě chyby
při špatném rozmístění světelných zdrojů. V případě autoportrétu
v zrcadle to mohou být silné odrazy od světelného zdroje. Jako
chyba může působit i lesk objektivu v zrcadle od směru nasvícení,
4
Vytvářet režii svého vlastního snímku nebývá jednoduché. Původní varianta s hlemýžděm
brázdícím plochu zrcadla se nedařila, tudíž se
hlemýžď sune přímo po krku fotografky. Snímek
byl koncipován již jako výřez, který odstranil rušivé
technické prvky, konkrétně zobrazení přístroje.
Foto Kay Berger.
vždy záleží na okolnostech. Použít blesku
fotopřístroje proti zrcadlící ploše je samozřejmě nesmysl.
Obecně u portrétu platí, že význam má jen
jeden stín, druhý a třetí je již fotografická
chyba. Zvlášť špatně působí zejména křížení stínů u nosu nebo pod bradou. U siluety je třeba dbát na logiku celého postoje
a způsob držení fotopřístroje.
Fotografická výzbroj
Z povahy autoportrétu v zrcadle vyplývá,
že k němu můžeme užít v podstatě jakékoliv zařízení schopné fotozáznamu, tedy
samozřejmě i mobil. Při vhodném úhlu pohledu se ani fotopřístroj nemusí v zrcadle
zobrazit. Pokud jde o ateliér, k úplně základnímu vybavení patří dvě tři zábleskové
jednotky s generátorem, vyřešené pozadí,
odrazné desky, fotografický deštník a rozptylovač…
Zrcadlení jako princip
První fotografie se označovaly jako „zrcátka s pamětí“. Fráze, že „fotografie je
zrcadlo doby“, se používá velmi často.
Zrcadlení je princip fotografii vlastní,
vnímatel snímku podvědomě cítí, že co
fotografie zachycuje, vskutku bylo před
objektivem. Digitální fotografie se svou
snadnou manipulovatelností tento způsob úvahy významně narušila, nicméně
princip manipulace je s fotografií spjat od
samého jejího počátku. Že je fotografie
zrcadlem, byla a je iluze.
Samotné zrcadlo není pouze rovinné,
často používaná jsou také zrcadla kulová a asférická (dutá nebo vypouklá).
Portrét ve vánoční ozdobě, zrcátku auta
nebo zrcadle křižovatky občas zkusí téměř každý fotografující. Ve fotografii má
zrcadlo jako optický element založený na
odrazu světla místo nejen jako námět,
ale mnohem významnější je jeho podíl
na vzniku snímků. Zrcadlo je základním
elementem zrcadlových objektivů, konstrukcí zrcadlovek, odrazných zrcadel
se rovněž využívá v osvětlovacích soustavách a svítidlech. Bez zrcadla ve fyzikálním ani uměleckém smyslu by nebylo
fotografie…
3
Stín fotografky v ledové kaluži a výmluvné
gesto rámují tento osobitý stínový autoportrét.
Foto Blanka Valentová.
w w w.ifotovideo.cz
w w w.ifotovideo.cz
5
Zachycení fotografa vlastním stínem může přinášet fascinující vizuální souvislosti. Vyvážení bílé
nastavené na auto reprodukuje sodíkovou výbojku hnědooranžově, 1/10 sekundy při ISO 200 se udržela.
Foto W. Schumacher.
12 / 2005
FotoVideo
67
Autoportrét na dálku
Mnohý autoportrét se vytvoří samospouští.
To v takovém případě, kdy je foťák
nějak upevněn a fotograf od něho může
poodběhnout. Vzácnější je možnost dálkového
ovládání expozice. Ale taky stačí jen natáhnout
ruku, která drží digitál nebo mobil, proti tváři
a stisknout tlačítko. Role náhody při vzniku
autoportrétu může fascinovat.
6
Kouzlo tohoto jemně snového snímku vychází z technického faktu, že fotografka
v průběhu dlouhé expozice při jedné 100W žárovce opustila svou pozici. Záměrně
zvolila takové oblečení, aby splynulo se závěsem, umístění ruky na stole také není
náhodné. Samozřejmě bylo nutné udělat více zkoušek. Foto Patricie Weber.
Hledání stanoviště
Výhodou samofotografování bez zrcadlící plochy je možnost využít daného prostředí, které může na snímku hrát svou
roli. Prostředím pro takový snímek může
být ateliér i les či mořské pobřeží. Každý
prostor má svá vhodná stanoviště a řešení. Portrét fotografa vytvořený pomocí
samospouště bývá často svědectvím typu:
Tady jsem byl. Pokud člověk s sebou nemá stativ, pokládá se foťák na nejrůznější
pevné podklady, které pak určují odstup
od autoportrétovaného. Fotograf by si měl
všímat i barevného řešení scény, zejména
využívat kontrastů.
Světelné podmínky
Každé prostředí má svá světelná řešení,
není univerzální recept pro autoportrét
samospouští. Pouze platí, že je vhodné se
vyvarovat chyb, jimiž vznikají světelné nebo
optické deformace tváře. Platí, že měkké
světlo dává zdroj blízko portrétovaného
a svíti-li z velké plochy. Čím dále je zdroj,
tím je světlo tvrdší. Ateliérový autoportrét umožňuje volbou způsobu nasvícení
v maximální míře dosáhnout kýženého
záměru.
Největší úskalí
Autoportrét je jistě velmi zajímavým počínáním z psychologického hlediska. Pokud
ho vytváříme pro druhé, mějme na paměti
ono známé, že „tvář je odrazem života duše“ a že nás, fotografa, tedy autoportrét
nějak reprezentuje. Z technického hle-
7
Obdobný technický princip jako u předchozího snímku. Efekt staví na dlouhé
expozici a kytičkované látce, která prostoupila tělo fotografky, jež v průběhu expozice
opustila svou pozici. Foto Kay Berger.
8
Realistické zachycení vlastní osoby před zajímavým pozadím patří k častým řešením autoportrétu samospouští. Foto Zdeněk Kocábek.
9
Cyklus autoportrétů Jitky Dědičové vznikal jako spontánní akce, při níž fotopřístroj umístěný na
podlaze jakoby asistoval. Živé dynamické záběry
byly ve skutečnosti pečlivě komponovány a svíceny. Foto Jitka Dědičová.
diska bývá často velkým problémem řada
rušivých elementů v okolí fotografované
osoby, které rozptylují pozornost při čtení
snímku nebo i vyloženě ruší. Banální technický problém vzniká při roztřesení snímku,
když stativ nebo podklad pro foťák nejsou
pevné. Někdy je rozostření záměrem, ale
ten musí být ze snímku zřejmý.
Fotografická výzbroj
Každé prostředí má určité technické potřeby. Nicméně je možné univerzálně poradit
užívání delšího ohniska objektivu (u formátu kinofilmu od 80 mm výše) a také to, že se
často hodí při autoportrétování vtipně využívat odrazných ploch. Stativ je každopádně
vhodný, přístroj musí mít technické řešení
samospouště. Také u portrétní fotografie
68
FotoVideo
12 / 2005
w w w.ifotovideo.cz
w w w.ifotovideo.cz
Samospoušť
Samospoušť je zařízení ke zpožděnému spuštění závěrky (nebo její funkční náhrady)
po stisku spouště. Expozice nastává obvykle se zpožděním 10–20 sekund, v některých
fotopřístrojích je možné čas zpoždění volit. Samospoušť bývá součástí řešení závěrky,
resp. elektroniky přístroje. Dodávaly se však také samostatné samospouště, jež se
mohou použít s více typy přístrojů. Od samospouští konstruovaných na mechanických
principech typu hodinových strojků přes samospouště s pneumatickým zpožděním se
přešlo k samospouštím elektronickým. Samospoušť je možné spustit také bezdrátovým dálkovým ovládáním (viz s. 73). U zrcadlovek je funkci samospouště vhodné volit
i v případech expozic s dlouhými expozičními časy, kdy přístroj (nebo fotograf) nemá
drátěnou spoušť a kdy se touto funkcí eliminuje vliv roztřesení zrcátka bezprostředně
po stisku spouště. O tom, jak pracovat se samospouští, si povíme na straně 73.
platí, že fotograf roste s používanou technikou. Rozsáhlejší vybavení násobí jeho
možnosti, ale zároveň klade vyšší nároky
na jeho zkušenost a odbornost. Pro méně
zkušeného může vyspělejší fotografická
výzbroj znamenat i past.
10
Jana Vicanová ke svým autoportrétům použila při následné montáži do série Adobe Photoshop,
jednotlivé snímky však vznikly jako výsledek předchozího záměru zcela autenticky. Sériové zpodobnění
sebe sama obvykle podtrhuje emotivní vyznění snímku a dává další podtexty (zde například černé plochy
bez tváře…). Foto Jana Vicanová.
12 / 2005
FotoVideo
69
Autoportrét
zvláštními
technikami
Autoportrét zvláštními
technikami neslouží
k popisnému svědectví
o portrétovaném, ale je
jeho uměleckým přepisem,
většinou s výrazným
emotivním podtextem.
Primárně vychází z principu
vytvoření samospouští nebo
zrcadlení, ale takto vytvořený
snímek je dále zpracováván
klasickými způsoby „mokré“
nebo digitální fotografie.
13 a, b, c, d
11
Technika geláže umožňuje Michalovi Macků zvýraznit pocitový a filozofující charakter jeho autoportrétů. Zobrazení člověka tak zároveň přináší
zobecňující úvahy nad lidským údělem, klade otázky po smyslu lidské existence včetně různých mučivých obav. Autoportrét je tu nástrojem skutečné
umělecké tvorby. Geláž Michal Macků.
Hledání stanoviště
Stanoviště fotografa vychází z konceptu celé scény. Mělo by
zohledňovat technické podmínky, logiku snímku i to, že fotograf
je jak režisérem akce, tak portrétovaným. Stylizovaný autoportrét
vzniká v ateliérech, doma i venku, ale popis vzhledu portrétovaného u něho nebývá v prvním plánu. Jde spíše o vyjádření
emocí, o nápad, vtip a umění zaujmout.
Autoportrétování nespočívá jen v popisu vnějšího vzhledu autora snímku, ale může zprostředkovat vyjádření pocitu samotného fotografa v okamžicích fotografické akce. Někdy stačí jen natáhnout ruku s přístrojem, jindy poslouží zrcadlo. Používání dlouhých časů, pohybová neostrost, jiná
barevnost, nekonvenčnost pohledu a výřezu – to vše vyjadřuje proměnlivost vzhledu a nemožnost vyjádřit jedním portrétem sebe sama. Foto Danica Kovačevič.
Světelné podmínky
V ateliéru je hlavním nástrojem fotografa umělé světlo, v exteriéru světlo vychází především z daného prostředí a situace.
Pro hledání svého přiléhavého výrazu a formy fotograf často
experimentuje a vytváří vícero záběrů. Použitá forma by neměla
zakrývat autorovu bezradnost a nezvládnutí techniky.
Největší úskalí
Asi největší úskalí stylizovaného autoportrétu spočívá v tom,
že snímek nebude pro ostatní čitelný, že bude mít svůj význam
zase jen pro fotografa. Portrétní fotograf (a to platí obecně
u všech typů portrétů) musí umět zaujmout a v tomto případě
i přesvědčit.
12
(Auto)portrét fotografovaný kompaktem Canon G2 na pobřeží Tichého oceánu v Kostarice vznikl v této podobě díky funkci panorama. Čas na snímku
dostal vlastně jiný rozměr, přestože jde o sled záběrů vzniklých krátce po sobě. Nejde ani o autoportrét v klasickém smyslu. Foto Petr Dufek a Milan Brejcha.
70
FotoVideo
12 / 2005
w w w.ifotovideo.cz
Fotografická výzbroj
Fotografova výzbroj musí odpovídat navrženému řešení. Praktická je digitální zrcadlovka s výměnnými objektivy s možností
kontroly výsledku a sériovým snímáním, které umožní vybrat nejpůsobivější výraz. U mnohých autoportrétů se dotvoření provádí
v počítači. Občas se mohou k záběru použít také fotografické
filtry. Profesionál bývá dále vybaven příslušným světelným parkem s přenosnými blesky, stojany, odraznými deskami, deštníky,
rozptylovači. Levným kompromisem pro umělé světlo mohou být
pro fotoamatéra prosté stojánky na žárovky a odrazná deska.
Zajímavý portrét se mnohdy vydaří i s jednoduchými technickými
prostředky, záleží na nápadu.
w w w.ifotovideo.cz
14
Autoportrét byl vytvořen mobilem, poté zvětšen, vytištěn, naskenován
a upraven ve Photoshopu. Samozřejmě se to mohlo zjednodušit a úpravy
provést hned po načtení. Ale šlo – mimo jiné – o zvýraznění půvabu pixelnatosti… Foto Jaroslava Balcarová.
12 / 2005
FotoVideo
71
Technika pro
fotografování
autoportrétů
15
Autoportrét Michala Macků technikou gumotisku.
Jaké používáte fotopřístroje?
Pentacon Six na formát negativu 6 × 6
a Mamiyu Super 23 na 6 × 4,5 a 6 × 7 cm.
Pro práci s velkým formátem negativu pak
reprografickou kameru REPROMASTER
2001 Agfa Gevaert pro negativy do 50 ×
60 cm.
Jaké objektivy?
Biometar 2,8/80; Flektogon 4/50; Sonnar
2,8/80 a sadu objektivů Mamiya – Sekor
3,5/100; 6,3/50; 5,6/150…
Jaký používáte stativ?
Těžký studiový stativ vlastní výroby.
Jaký fotomateriál?
Film používám ILFORD FP4 plus 125. Kromě toho různé reprografické velkoplošné
materiály a emulze vlastní výroby.
S jakou osvětlovací technikou pracujete v ateliéru?
Používám studiové zábleskové zařízení výkonu 4 × 1200 Ws. Kromě toho všechno
možné od stolní lampy po halogenové trubice, podle potřeby – rád improvizuji…
Jakému pozadí dáváte přednost?
Při svém způsobu práce nepotřebuji pozadí
v pravém slova smyslu, v praxi to znamená
většinou bílé nebo průsvitné pozadí.
72
FotoVideo
12 / 2005
Michal Macků (*1963 v Bruntále) vystudoval
technologickou fakultu Vysokého učení
technického v Brně a Institut tvůrčí
fotografie Slezské univerzity v Opavě. Vedle
vlastní fotografické techniky, kterou nazývá
geláž a která se dnes stává oceňovanou
i ve světě, se zabývá též historickými
fotografickými postupy a v poslední době
také konzervováním fotografií. Autoportrét je
jeho velké téma.
Můžete přiblížit svou techniku geláže?
Jedná se o přenos exponované, vyvolané
a ustálené černobílé fotografické emulze
za mokra z původního nosiče, reprografického filmu, na papír. Emulze je ve stavu
přenosu velmi jemná, tvárná a transparentní a umožňuje snadné přetváření, vrstvení,
destrukci a kombinaci obrazových prvků
do nových kompozic a souvislostí.
Co soudíte o vztahu analog versus
digitál?
Asi nebudu se svým názorem nikterak originální, praxe ukazuje, že ani nelze jinak.
Digitální fotografie postupně vytlačuje
– a spíše již vytlačila – klasickou fotografii;
je lacinější, méně pracná, dává okamžitý
výsledek s neomezenými možnostmi editace s návazností na reprografickou praxi.
A i kvalitou rozlišení a barevného podání
ji rychle dohání; v některých oblastech již
předčila. Digitální proces v praxi jednoznačně vítězí… Tak proč se zabývat analogovou, já raději užívám termín chemickou,
fotografií? Možná je to v tom slově – chemický, alchymický. V angličtině ‚chemistry‘
má také přenesený význam jako záhadný
proces či tajuplné dění. Paradoxně digitální
fotografie tím, že na sebe vzala všechny
ty praktické úkoly, dala klasické fotografii
punc výjimečnosti a rukodělnosti. Završilo
se tak asi definitivně uznání fotografie jako
umění, o které od svého vynálezu usilovala
– nyní tedy i po formální stránce.
V současné době se zabýváte jako jeden z mála fotografů u nás také konzervováním fotografií. Co vás k této
práci přivedlo?
Souvisí to přímo s tím, o čem jsem se právě
zmínil. Láska k fotografickému procesu,
manipulace s otiskem světla do materie
– fotografie nejenom jako zobrazeni, nositel
informace, ale fotografie jako objekt, artefakt, který má také povrch, strukturu, lesk,
pevnost a barvu papíru. Důležitý je i proces
vzniku a historie, které zanechávají stopy
na povrchu i ve vnitřní energii díla a dávají
mu nové významy a souvislosti.
Takové úvahy mě postupně vedly od geláží
dále k historickým fotografickým technikám – heliogravuře, platinotypii, gumotisku
a v poslední době zejména k uhlotisku. Tato
technika v kombinaci s geláží mě opravdu
velmi zaujala. A práce se starými fotografiemi a také jejich konzervování je toho
jenom logickým důsledkem.
Některé rady
1 Autoportrét by měl navodit představu,
co jím chce fotograf o sobě říci nebo co
obecného chce vyjádřit. Tato představa
může být mnohoznačná, může mít více
významů.
2 Důležitý je také myšlenkový soulad
mezi vyobrazením a atributy (doplňkovými předměty), které jsou u fotografa
v záběru.
3 Soulad oblečení s pozadím je také
nesmírně důležitý. Pozadí by buď nemělo
přehlušovat portrét, mělo by být tlumené
a nevýrazné, nebo by naopak mělo být jasnou (myšlenkovou) součástí kompozice.
4 Pro tváře i postavy je lepší používat
středně dlouhé ohnisko objektivu (ekvivalent ke kinofilmu 105 mm), krátké ohnisko
deformuje zejména nos.
5
Zobrazovaná postava nebo tvář nemusí být vždycky uprostřed kompozice,
jiné umístění může působit zajímavěji
a dynamičtěji.
6 Tvrdé světlo zvýrazňuje vrásky, měkké
je potlačuje.
7 Fotografování autoportrétů venku je
vhodnější při zastíněné obloze a k ránu
nebo v podvečer, nevhodné je na plném
slunci.
8 Odrazná deska, držená pomocníkem,
odráží světelný zdroj do tváře a vedle přisvětlení příslušné partie změkčuje kontrast. Používání odrazné desky je vhodné
nejen v kombinaci s bleskem.
Jak pracovat se samospouští
Při práci se samospouští u přístrojů s nastavením automatického ostření se nesmí
v okamžiku stisku spouště stát před fotoaparátem, který by v takovém případě nezaostřil správně. Přístroj totiž ostří v okamžiku stisku spouště, nikoliv až těsně před vlastní
expozicí po daném čase samospouště. Vhodné je zaostření zablokovat na předpokládanou vzdálenost. Samospoušť lze po spuštění zrušit; jak to udělat, říká návod. Po
navolení funkce samospoušť a stisku závěrky zazní obvykle zvuková signalizace, která
se v posledních 2–3 sekundách zrychlí, přičemž světelná kontrolka z blikání přejde na
souvislé svícení. Po dobu činnosti samospouště bývá zobrazen na LCD panelu přístroje
odpočet v sekundách, které zbývají do okamžiku vlastní expozice.
Jak pracovat s dálkovým
ovládáním spouště
Zvláště u autoportrétů může být výhodné tisknout spoušť, aniž by fotograf musel
stát u fotopřístroje. Můžeme jednak využít
speciální dlouhou spoušť, která tak učiní
na pneumatickém principu, jednak můžeme pracovat s dálkovým ovládáním. Běžné
bezdrátové dálkové ovládání může ovládat
fotopřístroj ze vzdálenosti obvykle do 5
metrů. Fotopřístroj je nutné podle návodu
nastavit na samospoušť s indexem „dálkové
ovládání“. Potom se poodejde do určeného limitu vzdálenosti, přičemž je nutné si
uvědomit, že ovládání se děje zepředu fotopřístroje. Vysílač infračervených signálů
se nasměruje na senzor dálkového ovládání
Autoportrét (ze strany 71) v pointilistickém
fotoaparátu a stiskne ovládací tlačítko. Roz- duchu v programu PhotoLine.
svítí se indikátor samospouště a za určenou
dobu, například za dvě sekundy, se zhotoví snímek podle daných parametrů. Při práci
s ovládáním pod některými typy zářivkových světel může nastat problém v komunikaci.
Fotografování v souvislém režimu není pomocí dálkového ovládání obvykle možné. Doba
po expozici pro nastavení parametrů dalšího snímku pomocí dálkového ovládání bude
trvat několik sekund, u formátu RAW možná déle než 10 sekund.
Materiál připravil Pavel Scheufler
Fotografové jsou uváděni u jednotlivých snímků.
16
Transformace vlastní podoby
Mnoho jedinců není spokojeno se svým vzhledem. Dříve se fotografovali lidé v převlecích, v současnosti se mohou jejich fotky měnit v počítačových programech. Může
jít o zábavu, nebo také o psychologický či sociologický experiment. Existuje bezpočet
programů, které umožňují měnit vzhled. Stařičké programy jako Kai`s Photo Soap 2,
Kai’s SuperGoo, Flo přinášely spoustu radostí. Některé novější mají i vědecké zaštítění
a dokážou rychle změnit podobu třeba na Asiata nebo přetvořit portrét tak, jak by ho
namaloval Modigliani.
9 Tradičně se u portrétů používá malá
hloubka ostrosti.
10 Líčení, které bývá obvyklou souTvorba Michala Macků
je na
www.michal-macku.cz.
w w w.ifotovideo.cz
částí portrétování, v případě autoportrétů
z pochopitelných příčin ustupuje do pozadí. Nicméně lesk pokožky, zejména třeba
na nose, nepůsobí dobře. Lesky se mohou
vymatovat pudrem, což je jednodušší než
to pak pracně provádět ve Photoshopu.
w w w.ifotovideo.cz
12 / 2005
FotoVideo
73