Phosphor(DE) Operabil Memotopia
Transkript
Poøádá statutární mìsto Brno pod záštitou Romana Onderky, primátora statutárního mìsta Brna Mezinárodní hudební festival Brno / Expozice nové hudby 2008 / Brno International Music Festival / Exposition of New Music / „Mezi „Mezi POPEM a NON-POPEM NON-POPEM aneb Duch si vane kam chce“ chce 2.–6. bøezna 2008 / March 2–6, 2008 / Brno / Czech Republic Zaèátky koncertù v 19.00 h a ve 20.00 h Zmìna programu a úèinkujících vyhrazena! PROGRAMOVINY PRO NÁVŠTÌVNÍKY FESTIVALU EXPOZICE NOVÉ HUDBY / ZALOŽENO 1969 / CENA KÈ 30 N E D Ì L E – S U N DAY 2 / 3 / 2008: ● Fléda, Štefánikova 24, Brno 19.00 Mateřídouška (CZ) P O N D Ì L Í – M O N DAY 3 / 3 / 2008: ● Fléda, Štefánikova 24, Brno 19.00 Pink Big Pig (SK) Tereza Damcová – zpìv, er-hu, performance, ¼ubomír Burgr – housle, kytara, laptop výtvarník / voice, er-hu, performer, artist Jiøí Suchánek – laptop, zvukové objekty, animace / laptop, sound objects, animation ----- přestávka ------ Operabil Memotopia (DE, SI) Barbara Thun – zpìv / voice Marko Košnik – interaktivní systém / interactive system violin, guitar, laptop Marek Piaèek – flétna, pikola, laptop / flute, piccolo, laptop ----- přestávka ------ Phosphor (DE) S T Ø E DA – W E D N E S DAY Ú T E RÝ – T U E S DAY 5 / 3 / 2008: Umìleckoprùmyslové muzeum ● Moravské galerie v Brnì / Moravian 4 / 3 / 2008: ● Fléda, Štefánikova 24, Brno 19.00 Gallery in Brno, Museum of Applied Arts , Husova 14, Brno POO (SK) / 20.00 Róbert Bittner (Rentip) – laptop Daniel Tóth (::.:) – laptop Clemens Merkel (DE ----- přestávka ------ /CA) – houslový recitál / violin recital Christopher Butterfield: Clinamen Markus Trunk: Four Stills Caspar Johannes Walter: Schatten James Tenney: Koan Chris Newman: Yard Part The Text of Light (US, DE) È T V R T E K – T H U R S D AY 6 / 3 / 2008: Kostel sv. Augustina / St. Augus● tine Church, Námìstí Míru 7, Brno Burkhard Beins – bicí / percussion Text of Light – improvizovaná hudba k nìmému Axel Dörner – trubka, laptop / trumpet, laptop filmu Stana Brakhage / improvised music for silent movie by Stan Brakhage. Robin Hayward – tuba / tuba Annette Krebs – elektrická kytara / Lee Ranaldo (Sonic Youth) electric guitar + Alan Licht – kytary / guitars Andrea Neumann – “inside-piano”, Ulrich Krieger – saxofon / saxophone mixážní pult / mixing desk Michael Renkel – akustická kytara, laptop / 20.00 Musica sacra acoustic guitar, laptop Ignaz Schick – elektronika, gramofon Peter Graham: Quadragesima Alois Piños: Carmina lauretana Olivier Messiaen: Prière après la Communion Miloš Štìdroò: Querite primum regnum Dei Pavel Novák-Zemek: Unisoni sacri Olivier Messiaen: Messe de la Pentecôte / electronics, gramophone Kateøina Chroboková – varhany / organ Petr Julíèek, Marek Olbrzymek, Vladimír Richter – tenor / tenor Martin Franze, Tomáš Krejèí – baryton / baritone Dobrovolný dìtský sbor brnìnské Konzervatoøe / Voluntary Children’s Choir of the Brno Conservatory Students Diriguje / Conductor Kamila Fojtová Duch si vane kam chce... Nová hudba je obvykle považována za cosi odtažitého od bìžného života. Ve skuteènosti jsou však její výdobytky postupnì vstøebávány populární kulturou a stávají se souèástí obecného povìdomí. Dùkazem je nejen celá historie populární hudby a jazzu, ale zejména souèasná taneèní scéna se všemi svými odnožemi. Chceme proto zasadit aktuální výzkum do daného kontextu a upozornit na souvislosti, které zùstávají mnohdy skryty. Podstatným rysem nové hudby je, že nechce být pouhou „zábavou“ — i mezi tvorbou prezentovanou v taneèním sále probleskují momenty, které toto snažení posouvají do jakési spirituálnìjší roviny. Rozdìlením programu do tøí akustikou i atmosférou odlišných míst chceme poukázat na jejich zastøenou jednotu — na to, že duchovní zážitek mùže pøijít kdekoliv. Spirit Blows Where He Wants... Foto Chiyoko Szlavnics Phosphor The New Music is usually regarded as something extrinsic to a daily life. In fact its advances and discoveries are gradually absorbed by pop culture and become a part of the common experience. The whole pop and jazz music history, particularly the up-to-date dance scene with all of its offshoots, can prove it. We aim to implant current music trends into the appropriate context and draw attention to the cross-relationships which often remain concealed. The basic New Music feature is its tending not to be pure “entertainment” — even in the styles of music presented in dance halls sparkle some moments which can shift its endeavor to a kind of more spiritual level. By dividing the festival program in three, due to acoustic ambient and other, different venues, we want to show their veiled unity — and the fact that spiritual experience can come from anywhere. Jaroslav Šśastný N E D Ì L E – S U N DAY 2 / 3 / 2008: ●● Fléda, Štefánikova 24, Brno Mateřídouška (CZ) Operabil Memotopia (DE, SI) Jakým zpùsobem chodí nebo jezdí lidé každodennì po •stejné cestì po celý svùj život; jak èasto bìží dítì po ments in 1993. Full complexitiy of his approach was presented in PARA trilogy, including Parahouse (self-producing environment for networked performance, Ostranenie 1997). Košník acts as concept developer, performer, installation artist and video instrumentalist. chodbì sem a tam nebo zatáèí kolem nábytku, aby se nauèilo orientovat pøi pohybu a mapovat si svùj svìt a sebe v nìm, mapovat si ho v mozkových závitech a strukturách, v pøedstavách, pøíbìzích a citech. A pozdìji: jak se budu orientovat v životì? Existuje ještì nìjaký jiný prostor kromì cest, po kterých opouštíme známé stezky a uzpùsobujeme dráhy našeho nervového systému? Pøi performanci se obraz nikdy nezastaví, tak jako paprsek projektoru nezobrazuje nic jiného než svìtlo. Nic nelze „vypnout“, pøerušit, umlèet. Zùstane zpìvaèka, jako dechem nadaná bytost, v rytmu „dovnitø a ven“, s pøestávkami mezi tím, nebo podlehne ustavièné èinnosti stroje, èinných obrazù, chodu nonstop? Bìhem vzájemného soustøedìní se na prostor, tìlo a obrazy se shromažïuje hudební materiál jako výchozí bod pro improvizaci. Pøeskakováním ke komponovaným èástem, podobnì jako pøi skákání po kamenech v potoce, dochází u tìchto èástí hned ke zmražení úrovnì rozhodování, hned k jejímu prolomení. Pøi tomto pohybu zvukem a rozvíjeným materiálem se materiál sám ve svých zmìnách stává neustále pøítomným. Jsem to já, kdo tvaruje zvuk, nebo zvuk tvaruje mì tvarováním mých rozhodnutí? Naviguji cestu svou pamìtí nebo moje pamìś naviguje mì? Jakým zpùsobem se diváci orientují ve sledu promítaných obrazù a pohybech hlasu? Jakým zpùsobem je vnímán obraz a zvuk vytváøený spoleènì v prostoru a èasu jako dvì nezávislá díla, která se však nerozpouštìjí do filmu nebo filmové hudby? Marko Košník Barbara Thun – zpìv / voice Marko Košnik – interaktivní systém / • • interactive system Tereza Damcová – zpìv, er-hu, performance, •deset let v experimentálním vokálním souboru Die Zpìvaèka a skladatelka Barbara Thun pùsobila Barbara Thun, Maulwerker; poté se vydala na sólovou dráhu a vyzpìvaèka, performerka tvoøila podivuhodné hlasové pøemety. Marko Košnik a skladatelka, studovala (pùvodním vzdìláním hudební skladatel) patøí k pøedklasický zpìv a experimenním evropským osobnostem, jež kladly základy tální hudbu na Vysoké škole „Setkání s Mateøídouškou je opravdový mystický multimediálního umìní. Spoleènì vytvoøili novou umìní v Berlínì. Od roku hudebnì-divadelní formu „operabil“, která propojuzážitek, který u citlivìjších povah mùže pøivodit až 1992 se pøevážnì pohybuje zmìnìné stavy vnímání. (...) Mateøídouška je totiž je prvky kompozice, improvizace, performance, vyna poli soudobé hudby a diužívá digitálních obrazù a interaktivních technoloMarko Košník pøesnì ten typ skupiny, jejíž tvorbu mùžete buï vadla. Jako zpìvaèka vystumilovat, nebo nenávidìt. Nic mezi tím. Názory lidí, gií. Jejich nový projekt vznikl speciálnì pro Brno. puje buï jako sólistka (též Vocalist and composer, Barbara Thun, performed kteøí byli Mateøídouškou „zasaženi“, se obèas tak pøi provádìní svého vlastního díla) nebo ve spolupráci s rùznými rùzní, že se zdá, že každý pøi jejich koncertì vidí a one decade in the experimental vocal ensemble orchestry, dirigenty, taneèníky a skladateli jako jsou Claus Pey“Die Maulwerker”; now she pursues a solo path and slyší nìco jiného...“ mann a Michael Gross v divadle Berliner Ensemble, Christian “Meeting the Mateøídouška can cause a mystic creates marvelous voice objects. Marko Košnik Kesten v berlínském Schauspielhausu, s taneènicí Merysol Leon (a music composer by his original education) beexperience which, to emotional persons, can bring v Meridì (Venezuela) a mnoho dalších. Jako èlenka experimena change of perception. (...) Mateøídouška is exact- longs to the group of the principal European musitálního hlasového souboru Dietera Schnebela „Maulwerker“ cians that are conceiving multimedia art. Together ly the type of performance group which you can zpívala v Nìmecku (napøíklad na Donaueschinger Musiktage) only love or hate. Nothing in-between. Opinions of they created a new musical dramatic form called i v zahranièí až do roku 2002. Od roku 2003 dává pøednost “operabil“, which combines composing, improvis1. Operabil productions of Egon March sólovému vystupování, pøièemž používá improvizované struktury those who were hit by the Mateøídouška are mostInstitute “Operabil is an invented poetic term, projected ly so different, that it seems everybody at the con- ing, and performing elements, using digital images and interactive technologies. This new project out of semantic network related to: operator, modus operandi, ope- a rozšíøené hlasové techniky. V roce 2006 zaèala spolupracocert sees and hears something else...” vat s Marko Košníkem v multimediálních komorních operách, rability, opera, auto-mobile, mobility. It denotes an artistic form S a d a M i s e k was created especially for the Exposition of New které již provedli v Maribor (Kibla), Berlinì (Tesla), Amsterdam Music in Brno. which propagates ‘open source ideology’ to break out of solely výtvarník / voice, er-hu, performer, artist Jiøí Suchánek – laptop, zvukové objekty, animace / laptop, sound objects, animation • • • • • • • • • • • www.materidouska.muteme.cz MATEØÍDOUŠKA, Tereza Damcová electronic domain into the light of the sun. According to operabil philosophy media are the humans and the message is energy. Humans in such a system can only produce energy by saving it with the power of thinking and reflecting in high quality emotional atmospheres. Operabils are elements of a modular opera that can combine in larger sets and pieces over time, and are evolving since the introduction at Station Mir in Heuroville saint Clair in 2004, accompanied by participatory structures, open for the audience, called ‘ditopias’. The core operabil manifesto, popularized as ‘European electric car ’, was premiered in a solo performance by Marko Košník at Muziktheater in Vienna in 2005.” • • (Overtoom). Pøi provádìní svých komponovaných dìl, spojuje Barbara Thun rùzné styly a koncepèní pøístupy. V Berlínì a v Mnichovì získala za své skladby nìkolik grantù. Její díla byla pøedstavena na koncertech a festivalech (napø. Klangwerkstatt v Berlínì a Expozice nové hudby v Brnì). Nyní žije v Mnichovì, kde pøipravuje své další dílo, øadu duet pro umìlce z rùzných evropských zemí, které budou provedeny v roce 2008. • • 2. Operabil Memotopia works on the inter- actions between topography and memory and on mapping of memories and memory, through mediazed perception. Alike in one of the proceeding Operabils, Operabil POW, the artists reduce the means to be used for the performance to the number of two media: videoinstrument and instrumental voice. This reduction offers perception besides usual habits and underlines the presence of two independent artistic means and artworks. For the projections polymedia artist and videoinstrumentalist Marko Košník is collecting images on various locations, by following specific topographicanalytic principles. These images will be sequenced live during the performance. Which mirror will the topographic exploration of a town find in our perception, and how will we map the perceived images in our memory? For the sound composer and singer Barbara Thun will work on composed and improvised parts, following her hypothesis: “How humans walk or drive the same routes every day throughout their lives; how often a child will run down and up the hallway or curve along the furnitures, in order to learn by orienting in movement to map it‘s world and himself into it, to map it in brain tracts and structures, in concepts, stories and emotions. Later, how will I orientate myself in life? Is there any space left besides the routes to leave the path and to modulate the tracts of the nervs? In the performance the image never stops, as the beamer never will show anything else than light. There can‘t be ‘off ’: no break, no silence. Will the singer, as a breathing being, stay in rhythms of ‘in and out’, having breaks in between, or will she surrender the constant activity of the machine, of the working images, nonstop running? Constantly moving in musical structures and sound, meanwhile constantly orientating amidst moving, reassembling the material and making decision while moving and orienting – this would be the singer‘s task, to be held throughout the performance. The first silence, a stop for breathing deeper and going into reflection, will be the end of the performance. By focussing to space, body, images alternatively, musical material will be found as a starting point for improvisation. By jumping to composed parts, like on stones in the creek, the level of decision-making may be frozen for parts, soon breaking out again. Running through sound and developping material by this manner, the material itself will become constant existing and changing. Am I shaping the sound, or will the sound shape me by shaping my decisions? Will I navigate through my memory or will my memory navigate me? How will the people in the audience orientate themselves towards and in between the run of the projected images and the movements of the voice? How will one perceive image and sound, performed united in space and time, created as two independent artworks, but not melting into cinema and cinematic music?“ Marko Košník • • • • Barbara Thun Barbara Thun, singer, performer and composer, stud- ied classical singing and experimental music at the Highschool of Arts, in Berlin, Germany. Since 1992 she works mainly in the fields of contemporary music and theatre. Performances as a singer are solo (also presenting her own work) or in cooperation with various ensembles, directors, dancers and composers, with Claus Peymann and Michael Gross at the Berliner Ensemble theatre, with Christian Kesten at the Schauspielhaus Berlin, with the dancer Merysol Leon in Merida, Venezuela, and many others. As a member of Dieter Schnebel´s experimental voice ensemble „maulwerker“, she performed in Germany and internationally until 2002, for example at the Donaueschinger Musiktage. Since 2003 she focusses on solo voice performances using improvised structures and extended as much as operatic voice techniques. In 2006 she entered cooperation with Marko Košník to create pieces of multi-media chamber opera, which they performed in Kibla, Maribor, in Tesla, Berlin, and in Overtoom, Amsterdam. Like in her appearance as a singer in composition work Barbara Thun is combining various styles and conceptual approaches. By the cities of Berlin and Munich she got several grants for her compositions. Her songs and ensemble pieces were presented on concerts and festivals like Klangwerkstatt Berlin and Exposition of New Music Brno, or at locations like Museum Moderner Kunst Wien, Vostell-Museum Malpartida, Spanien, Deutsches Theater Berlin. Now she lives in Munich. Here her next work, a series of duets including artists from various countries of Europe, will be shown in 2008. • • MATEØÍDOUŠKA •Zvukové pohádky a obrazové 1. „Operabil productions“ institutu imaginace pro zálesáky z krajin fantazie a snù.•Digitální Egona Marche •Operabil je poetický novotvar otisk života uvnitø panelákové ponorky. Audiovizuální per- • formance kombinující procesovaný improvizovaný zpìv, živì modelovanou elektroakustickou hudbu, masky a videoprojekci tvoøenou z vlastních perokreseb a maleb pohybujících se na kolotoèovém soukolí. Zvukovì se Mateøídouška pohybuje od ambientu, pøes trip hop s prvky click‘n‘cuts, místy zabrousí i k noisemetalu a ufofolkloru. Vše proplétá zvukovými nahrávkami ze svých rodinných a jiných výletù. Vystoupení se pohybuje na hranici koncertu, divadla a kina. • • MATEØÍDOUŠKA is our experimental audiovisual • • vztahující se ke slovùm operátor, modus operandi, operabilita, opera, automobil, mobilita. Poukazuje na umìleckou formu, kterou „ideologie otevøeného zdroje” pøekraèuje výluènì elektronickou sféru a smìøuje do sluneèního svìtla. Podle „operabilní“ filosofie jsou média lidmi a informace energií. V tomto systému mohou lidé vytváøet energii jen tak, že ji akumulují silou myšlení a kontemplace v co možná nejkvalitnìjší emoèní atmosféøe. Operabily jsou modulární prvky díla (opera), které se v èasovém rámci mohou spojovat do vìtších celkù a které se rozvíjejí od prvního uvedení ve Francii (na Station Mir v Heuroville saint Clair v roce 2004), které bylo doprovázeno strukturami (nazvanými „ditopias“) vzájemných vztahù všech v hledišti. Jádro manifestu operabil, zpopularizované jako „Evropský elektromobil”, mìlo premiéru v rámci sólového provedení Markem Košníkem v Musiktheater ve Vídni v roce 2005. • • • project. Mateøídouška connects digital music, singing, animation, costumes, objects and body motion into specific personal performance. Our music style is mixture of ambient, hc, trip hop, click‘n‘cut, metal and sometimes moravian folklor. Visual part of our performances is created from digitally animated hand drawings viewed on videoprojection, mini TV etc. (tuned to space). Part of the stage 2. Operabil Memotopia funguje interaktivnì is also object Chinese noodles (also known as Akira‘s mezi topografií a pamìtí a mapováním pamìtí a pamìti bowels). Our sonic concept is inspirated by Czech psyv dùsledku medializované percepce. Umìlci redukují chologist Stanislav Grof and his theory of perinatal matrix. performanèní prostøedky pouze na dvì média: video a hlas. Tato redukce nabízí vjem mimo rámec zažitých zvykù a zdùrazòuje pøítomnost dvou nezávislých umìleckých a výrazových prostøedkù. Polymediální umìlec Marko Košník shromáždil pro projekci obrazy z rùzných míst na základì specifických topograficko analytických principù. Tyto obrazy se bìhem provedení øadí do sekvencí. Jakým zpùsobem se budou topografické výzkumy zrcadlit v našem vjemu a jakým zpùsobem zmapujeme vnímané obrazy v naší pamìti? Zpìvaèka a „sound composer“ Barbara Thun pracuje s komponovanými a improvizovanými party: • • • • • • • MATEØÍDOUŠKA, Jiøí Suchánek STRANA 2 / XXI. ENH 2008 • • • Marko Košník, polymedialista, zahájil svou umìleckou • P O N D Ì L Í – M O N DAY 3 / 3 / 2008: ●● Fléda, Štefánikova 24, Brno 1. Independent Pig 2. Resident Pig 3. Fruity Pig 4. Pig Lebowski 5. Plastic Pig 6. President Pig • • 7. Monumental Pig 8. Dream Pig 9. Pig Legend 10. Village Pig 11. Pig Sister 12. Pig Idol ¼ubomír Burgr – housle, kytara, laptop / violin, guitar, laptop carrier in 80’s as cofounder of Laibach, writing concepts as well for the groups Junajtit Adis, Cavis Negra, and Most. Since the beginning of his collaborative projects he was producing creative environments, open labs and media platforms, dealing with synchronization of authors from different backgrounds and self organization. Crossing from acoustic studies of subterranean Karst to perfomances and installations with sonorostatics (electroacoustic plates) he entered performance with own productions of Egon March Institute, and started building interactive environ- • • Pink Big Pig (SK) kariéru v osmdesátých letech jako spoluzakladatel skupiny Laibach. Souèasnì tvoøil koncepce pro skupiny Junajtit Adis, Cavis Negra a Most. Od poèátku svých projektù pro více úèastníkù vytváøel kreativní prostøedí, otevøené architektury a mediální platformy, synchronizoval autory rùzného tvùrèího pùvodu a zámìru. Po akustických projektech pro krasové jeskynì a sonoro-statických performancích a instalacích zaèal v roce 1993 s vlastními produkcemi v rámci Institutu Egona Marche. Nejvyšší komplexnosti svého pøístupu dosáhl v trilogii PARA. Košník je èinný jako tvùrce konceptù, performancí, instalací a jako video instrumentalista. Marko Košník, polymedia artist, started his artistic • Marek Piaèek – flétna, pikola, laptop / flute, piccolo, laptop skladatelé a muzikanti ¼ubomír Burgr •a Slovenští Marek Piaèek bez zábran pøekraèují hranice artificiálních a nonartificiálních žánrù. Vyzbrojeni zkušenostmi z mnoha bratislavských souborù (mj. Ali Ibn Rachid, Vapori del Cuore, Požoò sentimentál, VENI ensemble, Dogma, [email protected], SonDrian) tom pøedevším èasové uspoøádání tohoto materiálu, specifický kontext, jeho míšení a na druhé stranì improvizace s ostatními hudebníky. 4 ••••• ••••• V mé hudbì jdou obì tyto metody — pøedchozí pøíprava struktur a jejich spontánní improvizace plus soubìžné myšlení/analyzování a samotná hra — ruku v ruce. Bìhem procesu, pøi nìmž skladbu rozvíjím, se vìtšinou spolu støídají. Ú T E RÝ – T U E S DAY 4 / 3 / 2008: ●●Fléda, Štefánikova 24, Brno POO (SK) a spoleènými improvizacemi s øadou svìtových osobností (mj. Nick Collins, David Dramm, Hilary Jeffrey, Günter Müller, John Oswald, Otomo Yoshihide, Jon Rose, Elliot Sharp, Miki Skuta, Daan Vandevalle, Marián Varga, Alfred Zimmerlin) tvoøí spoleènì jeden z nejosobitìjších pøíspìvkù k dìní na souèasné hudební scénì. Používají recyklace nejrozmanitìjších zvukových materiálù a pro jejich hudbu je charakteristická radostnost a doslova divadelnická hravost. The Slovak composers and musicians, ¼ubomír Burgr and Marek Piaèek cross borderlines of all genres without any restraint. Forearmed with experiences from several ensembles (i.e. Ali Ibn Rachid, Vapori del Cuore, Požoò sentimentál, VENI ensemble, Dogma, [email protected], and SonDrian) and joint improvisations with many well-known musicians (i.e. Nick Collins, David Dramm, Hilary Jeffrey, Günter Müller, John Oswald, Otomo Yoshihide, Jon Rose, Elliot Sharp, Miki Skuta, Daan Vandevalle, Marián Varga, and Alfred Zimmerlin) they form one of the most original tributes in the contemporary musical scene. They process and recycle diverse sound materials and their music features exhilaration and true theatre playfulness. ho vkládají peèlivì zvažované zvuky. Vzniká tak situace plná napìtí a celkový zvuk ansámblu je naprosto jedineèný. Každé jejich vystoupení je zcela mimoøádnou událostí. Phosphor ensemble, established in 2000, combines prominent musicians of the Berliner improvising scene, seeking high concentricity and lucidity in their own musical statement. Instead of generating a thick sound stream they rather work with the silence, inserting carefully considered sounds in it. The team play is full of suspense, and the ensemble sound is downright unique; each performance is an extraordinary event. Ideas bounce everywhere, caught by the other players, even though on first listen nothing seems to be really happening — and that’s what is so exciting about this music. Beins and Dörner are particularly resourceful, but most of the time the musicians’ contributions defy individualization, forming one organic entity. Phosphor is bound to become a landmark CD in avant-garde music. Strongly recommended, although only for the most open-minded listeners. • • Pink Big Pig Hudobné aktivity súboru sú ve¾mi ovplyvnené aj divadelnou minulosśou jeho èlenov. Burgr pôsobil v rokoch 1991—2000 ako hudobník a herec v divadle STOKA, v jednom z najznámejších nezávislých súèasných divadiel na Slovensku. V roku 2000 založil združenie Pre súèasnú operu, dnes známe aj pod menom Divadlo SkRAT. V òom vytvoril mnohé predstavenia a performancie. Aj Piaèek pôsobil krátky èas v divadle STOKA ako herec a hudobník (1999—2000) a so združením Pre súèasnú operu pôsobí aj ako skladate¾. Na poli elektroakusitckej hudby pracuje Pink Big Pig so zvukovým materiálom podobne ako súbor Požoò sentimentál na poli hudby klasickej (využíva a recykluje zvukové prvky v rozpätí od artificiálnej hudby až po najbanálnejšie popové postupy). • • • Pink Big Pig In the field of electroaccoustic music handles with the sound material in the same way as the ensemble Požoò Sentimental does with the different structures in the field of classical music (from artificial music events to banal pop elements…). ¼ubo Burgr plays violin, guitar, recycles and generates sound material on his laptop. Marek Piaèek plays flute and piccolo and recycles his own flute playing in real time and uses different classical music events for accompaniment. • • Phosphor (DE) Róbert Bittner (Rentipa) – laptop Daniel Tóth (::.:) – laptop ¼ubomír Burgr, Pink Big Pig, Marek Piaèek Temné drony laptopového dua nìkdejších pionýrù •bratislavské „noise-scene“ si vysloužily pochvalné hodnocení britského odborného tisku. Tento (dnes mezinárodní) elektronický tandem patøí k tomu nejlepšímu, co vzešlo ze slovenské digitální hudby. These dark drones of the laptop duo, former Bratislavian “noise-scene” pioneers, were appreciated • Phosphor.•V roce 2000 se sešlo sedm berlínských hu- debníkù (improvizátorù a skladatelù) zabývajících se podobnými hudebními procesy a rozvíjejících podobný hudební jazyk už prùbìhu devadesátých let. Všem byla spoleèná bytostná potøeba vyšší koncentrace a transparentnosti v hudbì. Namísto bìžných poznávacích znakù free-improvised music, tj. bezuzdné expresivity, exhibicionismu a hustých zvukových textur nastolili tito hudebníci ticho jako východisko. Bylo to ovšem ticho nabité oèekáváním. Zvukové události a jevy byly peèlivì rozmisśovány do imaginárního prostoru a jejich vzájemné vztahy (hlasitosti, charakter, zaèátky a konce zvukù, jejich kontrasty, prolínání a kolize) byly bedlivì zvažovány a preciznì dávkovány s ohledem vyváženost celkového tvaru. Protože tyto zvuky byly vìtšinou velmi tiché, otevøelo se zde obrovské spektrum „mikroskopických“ zmìn hlasitosti. Pro posluchaèe to znamenalo výrazné rozšíøení poslechové zkušenosti. Aèkoliv ona vyslovenì „redukcionistická fáze“ Phosporu trvala jen pár let a postupnì pøešla širšího výrazového spektra, urèitá transparentnost zvuku a smysl pro jeho obezøetné dávkování zde zùstává. Phosphor je unikátním sdružením, kterému se podaøilo dosáhnout zcela neobvyklého souborového zvuku. Aèkoliv jednotliví èlenové pøedstavují velmi výrazné individuality, nejde jim o to, aby se nìjak sólisticky prosazovali. Naopak — koncentrují se pøedevším na skupinový zvuk, na pùsobení celku. V tomto konceptu mùžeme spatøovat vzor skupinového soužití, jež není založeno na ovládání a podøízenosti, ani na egomaniacké demonstraci síly. Jejich hra se zároveò vyznaèuje vysokým stupnìm napìtí i pøekvapení — vyvolává pocit neobyèejné svobody a zároveò velmi pøesné souhry, v níž se jednotlivci doslova zázraèným zpùsobem doplòují. Phosphor má na svém kontì napøíklad dva vlastní tøídenní festivaly (Berlín, 2001 a Paøíž, 2002). Ve Francii hrál ve stejném roce také na festivalu MUSIQUE ACTION. Na festivalu berlínském SPACE + PLACE 2004 vystupoval spoleènì s Kammerensemble Neue Musik Berlin (KNM Berlin) — kromì bìžného koncertu (Konzerthaus am Gendarmenmarkt) hráli také ve dvou nepoužívaných kanceláøských prostorách v berlínském Oberbaum City. V roce 2005 bylo možné zažít Phosphor v Barcelonì a ve Vídni. V záøí 2006 byl soubor pozván k tøítýdennímu pobytu v berlínském klubu TESLA, kde pøedstavil tøi rùzné interpretace video-partitury Christiana Marclaye. • • Poo (Róbert Bittner a Daniel Tóth) Annette Krebs po e-mailu 1 ••••• ••••• Hudbou se zabývám až hodnì dlouho. Už od ètyø hraji na Burkhard Beins – bicí / percussion Axel Dörner – trubka, laptop / trumpet, laptop Phosphor.•In the late ‘90s, free improvisation took an unexpected turn toward the extremely quiet, replacing stamina and Robin Hayward – tuba / tuba endurance with attention to textures and microscopic details. Even Annette Krebs – elektrická kytara / though AMM pioneered the idea as early as the late ‘60s, the merit of developing it into an articulated form of avant-garde expression must be awarded to the Germans. Recorded in April 2001 and releaAndrea Neumann – “inside-piano”, sed just before the year came to an end, Phosphor introduces what mixážní pult / mixing desk could be almost considered a “microsound supergroup”. Trumpeter Michael Renkel – akustická kytara, laptop / Axel Dörner had become a champion of the genre by this time. Burkhard Beins (percussion) had recorded with Michael Renkel (acousacoustic guitar, laptop tic guitar) and formed two-thirds of the trio Perlonex with Ignaz Ignaz Schick – elektronika, gramofon Schick (live electronics). The latter also recorded with Andrea Neu/ electronics, gramophone mann (inside-piano) who, in turn, released a CD with Annette Krebs (guitar). Tuba player Robin Hayward had been developing his own Phosphor — sedmièlenný improvizaèní soubor idiosyncratic micro-language for years. This German septet was sdružuje pøední osobnosti souèasné berlínské im- joined by Italian saxophonist Alessandro Bosetti for this two-day reprovizaèní scény. Vznikl v roce 2000 a zformovali cording session. The eight players make very little noise, a music jej hudebníci usilující o vysokou koncentrovanost based on silence and tiny sounds we would consider accidental in a jasnost svého projevu. Namísto vytváøení hustého other contexts. It requires enormous amounts of attention from the zvukového proudu pracují radìji s tichem, do které- listener and surely is an acquired taste, but the rewards are plenty. electric guitar rùzné nástroje. Mám za sebou i ukonèené studium klasické hudby. Zabývala jsem se tedy dost obšírnì tradièní hudbou, ale souèasnì jsem se zabývala i abstraktní malbou a výtvarným umìním. Mìla jsem i vlastní výstavu. Nìkdy poté mnì napadlo, že svoje obrazy použiji jako partituru pro koncertní kytaru. Mým druhým nástrojem jsou housle — a tak jsem si øekla, že pøi hledání a zkoumání zvukového materiálu použiji u kytary smyèec. Po ukonèení studia jsem se stále intenzivnìji zabývala tvorbou nového zvukového materiálu a hledala jsem možnosti jeho využití ve svých skladbách. Abych novým a nevšedním zpùsobem rozeznìla korpus a struny na kytaøe, používala jsem vedle smyèce také rùzné jiné pøedmìty, jako je ocelová drátìnka, vrtulky atd. Spolu s tím jsem experimentovala i s nahrávacími pøístroji a s pøednatoèeným zvukovým materiálem. Nejprve jsem hrála sama, potom jsem se ale v Berlínì setkala s jinými hudebníky, kteøí se zabývali podobnými hudebními postupy a s nimi jsem spolupracovala v rùzných seskupeních. ••••• 2a)••••• prostor: ••••• Ve své vlastní hudbì, ale i v hudbì jiných hudebníkù nalé- • • Phosphor, zleva: Axel Dörner, Annette Krebs, Michael Renkel, Robin Hayward, Andrea Neumann, Burkhard Beins, dole Ignaz Schick in the British music press. This now international, electronic tandem belongs to the best arising from the Slovak digital music scene. www.poo.sk POO je elektronické duo od sousedù ze Slovenska složené z Rentipa a ::.: (to není chyba sazby!). Jsou spoleè- nì s „bratry v hluku” Urbsound pøedstaviteli slovenské live electronics. Na rozdíl od nich však pracují Poo se zvukem o nìco citlivìji. Nejde jim, myslím, tolik o intenzitu zvuku èi hluku, který zpracovávají všemožnou manipulací a generováním, jako spíš o prožitek neznámého prostoru... V jejich pojetí hudby jde pøedevším o zvukovou improvizaci, tedy o proces, který by mìl probìhnout pouze teï a tady... Jejich atmosferická elektronika plná drones a frekvenèních oscilací neevokuje žádný konkrétní zdroj zvuku. Jejich hudba by se mìla nejlépe poslouchat bez intelektuální analýzy a vše ponechat jen na možnostech nerozlišujícího vnímání. Nejde tu o to umìt je zaškatulkovat, ale umìt je poslouchat... prof. neutrino (úryvky z recenze na album Fluorescent, www.poo.sk) POO, “Fluorescent” – a review Written by John Kealy Thursday, 20 April 2006 This is the debut album from the Slovakian duo Poo. With a name like Poo I thought that the album was going to be toilet humour in the style of Anal Cunt, something that might be worth listening to once but ultimately shallow. My preconceptions were nothing but preconceptions, Poo make serious and highly rewarding music. The music on Fluorescent is dark and cinematic. It’s easy to visualise scenes of Hitchcock-like suspense and murder to the album. Each track adds a new scene to the story. Will our hero find the killer? Will he survive finding the killer? Should he go up those stairs? And so on. The best part is, each time I listen to it, the script changes depending on what elements of the music I’m paying attention to. Most of the tracks have sweeping drones and subterranean rumbles underpinning delicate, glassy sounds with pops and glitches adding a touch of spice to the mix. “Rentip” and the annoyingly named “::.:” sometimes stray onto well worn paths, at times Fluorescent sounds like Dockstader or Fennesz, but the majority of the tracks are captivating. “Sol” is one of the highlights, combining atmospheric and stratospheric sounds with radio waves (hence the Dockstader com- zám vìdomou práci s akustickým a interaktivním prostorem, který se pøi koncertu vytváøí v souèinnosti s publikem. A to považuji za velmi dùležité! Chtìla bych, aby to byl svobodný, otevøený prostor, v nìmž se urèitým zpùsobem zastavil èas, v nìmž všichni na chvíli umlknou a mohou jen naslouchat. Nemìlo by to být jako u populární hudby, pøi níž jsou nálady a názory publika zcela pøehlušeny, pøekryty nebo nìjak jinak zmanipulovány. b) zvukový materiál: Nejde mi o to pøedvádìt nìjaké dekorativní zvuky nebo virtuózní zvukové moduly. Tyto zvuky musí být podøazeny informaci, barvì, atmosféøe a zámìrùm samotného díla. c) zámìr: Zámìrem mé hudby je obecné hudební pøiblížení urèitému, velmi èasto abstraktnímu aspektu naší existence. Pøitom se nemusí vztahovat k urèitému, pevnì definovanému mimohudebnímu tématu — velmi na mì pùsobí a ovlivòuje mì barokní a renesanèní hudba, u níž se zámìr a smysl díla objasòuje sám ze sebe a je ho možno slovnì popsat jen nedokonale, èistì technicky/materiálnì. Na základì téhož hudebního materiálu je možno buï smysl objasnit nebo parison) to create a warm and pleasant ambience, perhaps the love ne. Skuteèný smysl hudby je — podle mého názoru — v ní scene in my mind’s movie. samé a nedá se zachytit slovy. Ale to je také to podstatné. The album reaches a climax with the phenomenal “Amt”, which 3 builds up with a looped drum line and what sounds like a squadron Moje improvizace jsou zpravidla variacemi urèitého, pøeof fighter jets revving their engines. Listening to this on headphones dem prozkoumaného a promyšleného zvukového materiálu. made the sounds come alive. This is definitely the action scene. Tento zvukový materiál se dìlí na rùzné kratší èásti, modu- What impressed me with Fluorescent is how coherent the album ly. Modul mùže sestávat z pevnì stanoveného sledu zvukù, is. Despite “Amt” being a lot more active than the rest of the album, z urèitého zvuku, smìsi zvukù, èasového uspoøádání zvukù Poo links the entire album together by using a restricted palette of atd. sounds used on this and the other tracks. Tracks like “Inkleva” and Podle kontextu je možno tyto moduly více èi ménì obmìòo- “Almofun Suelr” are distinctly different pieces of music but they are vat nebo také pøi improvizaci tento materiál sluèovat s jiundeniably cut from the same cloth. ným zcela novým materiálem. Pro mì je pøitom dùležitým Fluorescent is a promising debut for Poo. It is well-assembled and aspektem pøekvapení, napìtí: usiluji o to, aby každé živé enjoyable to listen to. There are multiple layers to the music; devystoupení bylo jedineèné, zvláštní a vzniklo pouze v kon- pending on the time of day or mood I was in I ended up picking up krétní situaci. Aby moje hudba byla precizní, je pro mì hod- on different threads running through the tracks. Fluorescent is by nì dùležité používat pøi koncertech pouze pøedem pøipra- no means a classic album but it is an album that I will be returning vený zvukový materiál. Tím pøekvapivým, zvláštním je poto. ••••• ••••• Foto Chiyoko Szlavnics ••••• ••••• STRANA 3 / XXI. ENH 2008 otisky. Jako obdivovatel básníkù Ezry Pounda, Kennetha Rexrotha, Roberta Creeleyho a Roberta Duncana uvažoval o svých filmech jako o metaforické, abstraktní a subjektivní poezii psané svìtlem. Kromì toho natáèel silnì osobní filmy, které líèí porod jeho prvního dítìte (Window Water Baby Moving), válku (23. žalm), autopsii (Vidìní vlastníma oèima) a rùzné portréty pøátel a jejich rodin. The Text of Light (US, DE) Text of Light – improvizovaná hudba k nìmému filmu Stana Brakhage / improvised music for silent movie by Stan Brakhage. Stan Brakhage Lee Ranaldo (Sonic Youth) + Alan Licht – kytary / guitars Ulrich Krieger – saxofon / saxophone V roce 1974 natoèil nezávislý americký filmaø •Stan Brakhage pozoruhodný film Text of Light, jehož námìtem je samotné svìtlo. V roce 2001 vznikla v New Yorku skupina stejného jména zamìøená pøedevším na hudební improvizaci k tomuto filmu. Utvoøená kolem kytaristy populárních Sonic Youth Lee Ranalda a stojící na pomezí vážné, improvizované a rockové hudby, pøedstavuje radikální aktuální tendence. In 1974, Stan Brakhage, an independent American movie maker, presented his notable film Text of Light, the subject matter whereof is the light itself. In 2001, a New York group of the same name was established, focused above all on music improvisations to this film. Centered around Lee Ranadlo, the popular Sonic Youth guitar player, the group stands on the frontier of improvising and rock music, the group and represents current radical streams. Foto: Carlos Van Hjfte • www.sonicurbs.com/textoflight/pag/ www.ulrich-krieger.de/ http://sonicyouth.com/dotsonics/lee/index.html The Text of Light Skupina byla založena v roce 2001 se zámìrem hrát improvizovanou hudbu k nìmým filmùm Stana Brakhage a dalších amerických avantgardních filmaøù z padesátých a šedesátých let. (Brakhagùv film ,Text of Light‘ byl premiérovým poøadem a také dal skupinì její jméno.) Základním pøedpokladem bylo „improvizovat“ (nikoli „ilustrovat“) filmy z období ménì známého období americké filmové poetiky. Èleny skupiny jsou: Lee Ranaldo a Alan Licht (kytary/pøístroje), Christian Marclay a DJ Olive (gramofony), William Hooker (bicí/perkuse), Ulrich Krieger (saxofon/elektronika) a v poslední dobì Tim Barnes (bicí/perkuse). Rùzné kombinace uvedených hudebníkù na urèitých vystoupeních závisí na individuálních plánech – nìkdy se jich úèastní všichni èlenové, jindy jen nìkteøí. Smyslem performancí skupiny Text of Light není vytváøení soundtrackù k filmùm Stana Brakhage. Film je pøi nich využíván spíš jako další improvizaèní prvek, témìø jako pátý (nebo šestý) performer. Podle pokynù autora se jeho filmy mìly promítat jak v kinì nìmé filmy — v pojetí Text of Light jsou promítány paralelnì s hudbou ve formì performance v reálném èase, koláže rùzných médií. Každý ze èlenù Text of Light se mùže nebo také nemusí dívat na film a mùže nebo také nemusí reagovat na to, co se dìje na plátnì — stejnì tak jako mùže nebo také nemusí reagovat na zvuky ostatních hudebníkù. Slavná britská improvizaèní skupina AMM (hrála též na Expozici nové hudby v Brnì) používala smyèku z písnièky skupiny Beach Boys Barbara Ann a pøi ní improvizovala, avšak hudebníci tuto píseò v žádném pøípadì „nedoprovázeli“ ani na ní jinak nereagovali. Derek Bailey si pøipravil pásku s tichem pøerušovaným krátkými kytarovými mezihrami a pøi ní volnì improvizoval, aniž by pøesnì vìdìl, kdy nahraná kytara zazní. Text of Light jsou rozšíøením tìchto improvizaèních experimentù do intermediálního prostøedí. Velmi vzrušující je, když nìkterý èlen skupiny naváže dialog s filmem a ostatní èlenové na to reagují, a tak navazují øetìz událostí, který pøedstavuje jedineèné audio-vizuální situace. Specifickou a velmi dùležitou roli hraje v koncepci Text of Light také DJ. Gramofonové desky jsou, podobnì jako filmy, „konzervované“ dokumenty, které již byly peèlivì sestøihány a editovány. DJ je rùznými zpùsoby dekonstruuje — mìní rychlost pøehrávání, zvuky získané škrábáním, pøeskakováním nebo opakováním tvorbou dále zpracovává. Pøi každém konkrétním vystoupení Text of Light je k dispozici jeden pevnì pøednatoèený prvek, který se v reálném èase rozvíjí bez dalších zásahù nebo variací (film), nìkolik pøednatoèených prvkù, s kterými se pøi provedení manipuluje a které se aktuálnì pøetváøejí (desky), a nìkolik „živých“ prvkù, které vytváøejí své vlastní zvuky a struktury (hudebníci). Desky pøemosśují prostor mezi pùvodním zámìrem filmu a spontánní improvizací. • • • • Foto: Andy Moor • Alan Licht. A New York based musician and writer, Al- an Licht has released four albums of pieces for solo and multiple guitars, the latest being A New York Minute (XI). He’s recorded and performed as an improvisor with: Rashied Ali, Jim O’Rourke, Lee Ranaldo, Christian Marclay, Thurston Moore, Arto Lindsay, John Zorn, Zeena Parkins, Ikue Mori, Derek Bailey, Dean Roberts, Charles Curtis, Ulrich Krieger, Loren Mazzacane Connors, Nihilist was formed in 1999 Spasm Band, Oren Ambarchi, Ken Vandermark, Peter Brotzmann, with the idea to perform improvised music to the films of Stan Keith Rowe, Fred Lonberg-Holm, William Hooker, Michael Snow, Brakhage and other members of the American Cinema avante Keiji Haino, DJ Olive, Rudolph Grey, Fennesz, DJ Spooky. A foundgarde of the 1950s—60s (Brakhage’s film ‘The Text of Light’ was ing member of the bands Love Child & Run On, he’s also perforthe premiere performance and namesake of the group). The ori- med with Tom Verlaine, Brokeback, Papa M, the Styrenes, Royal ginal premise was to improvise (not ‘illustrate’) to films from the Trux & Plush. Also performed Phill Niblock’s work regularly. Sound American Avante-Garde (50s—60s etc), an under-known period installations include “Today I Am A Fountain Pen”, Studio Five of American filmic poetics. Members of the group include Lee Beekman, NYC (1998), “Country Geese, City Geese” and “Twilight Ranaldo and Alan Licht (gtrs/devices), Christian Marclay and DJ of the Idols” Diapason, NYC (2003) and “The Downsizing of Don Olive (turntables), William Hooker (drums/perc), Ulrich Krieger Dokken”, part of ‘Constrictions’ exhibition at Pierogi 2000, (sax/electronics), and most recently Tim Barnes (drums/perc). Brooklyn (1996). A frequent contributor to the WIRE, Modern Various combinations of these players attend ‘Text’ gigs, depen- Painters, Time Out NY, Premiere, Film Comment, his first book, ding on individual schedules, so the group takes on various per- An Emotional Memoir of Martha Quinn, was published by Drag mutations —sometimes all members participate, sometimes not. City Press in 2001. To date the group has performed with the following films: Brakhage’s The Text of Light, Dog Star Man, Anticipation of the Night, je hudebníkem, spisovatelem a výtvarným Songs; Harry Smith’s Mahagonny outtakes, Oz-The Approach to umìlcem, je zakládajícím èlenem skupiny Sonic Youth založené the Emerald City, and Late Superimpositions. The group has v roce 1981 v New York City. Posledním vìtším projektem headlined the Victoriaville Music Festival, Canada (2002); Three Sonic Youth bylo evropské turné „Sbohem 20. století“, pøi nìmž Rivers Film Festival, Pittsburgh; Walker Art Center, Minneapolis; uvádìli skladby autorù jako je John Cage, Christian Wolff, George Centre Georges Pompidou, Paris; and have done several tours Maciunas, Yoko Ono, Steve Reich a další. Mezi Ranaldovými of Europe as well as performing in New York City and other USA projekty jsou nahrávky, napø. „Dirty Windows“ — sbírka mluvených club and cinema venues. textù s hudbou a „Amarillo Ramp“ (pro Roberta Smithsona) — díReleases Un Pranzo Favoloso. FinalMusik, Italy. January la pro kytaru, knihy (Bookstore, Road Movies, Jrnls80s, Lengths 2007 012805 Rotterdam 1. Room40, Australia. January 2007 and Breaths) a vizuální díla (vystavená v Hayward Gallery v LonCosmic Debris Vol 1. Split 12” with My Cat Is An Alien (limited dýnì a v Museum of Contemporary Art v Sydney). 100 copies). Italy. Dec 2006 Metal Box. 3xCD. Dirter Promotions. is a musician, writer, and visual artist. An September 2006 Reel 1. Archive CD release, limited to 200 cooriginal member of the group Sonic Youth, formed in 1981 in New pies. May 2005 Text of Light s/t. CD. Starlight Furniture. June York City, they have recorded and performed around the world 2004 Piece for Harry Smith. Vinyl w screenprint in clear pkg. since that time. Their last record was Sonic Nurse. In 1999 Table of the Elements Lanthanides series. May 2004 Text of the group recorded ‘Goodbye 20th Century’, performing compoLight / Tacita Dean — collaboration with visual artist Tacita Dean, sitions by John Cage, Christian Wolfe, George Maciunas, Yoko limited to 100 copies. En/Of #21—Bottrop boy, Germany. Vinyl. Ono, Pauline Oliveros, Steve Reich and others. Among Lee’s April 2004 solo records are Dirty Windows — a collection of spoken texts je hudebník a spisovatel z New Yorku. Vydal with music — and Amarillo Ramp (for Robert Smithson) — pieces ètyøi alba s nahrávkami pro jednu nebo nìkolik kytar, poslední for the guitar. His books include Bookstore, Road Movies, Jrnls80s z nich je A New York Minute (XI). Nahrával a vystupoval s mno- and Lengths & Breaths. His visual work has been included in reha mezinárodními hudebníky (Rashied Ali, Jim O’Rourke, Lee cent exhibitions at the Hayward Gallery in London and the Sydney Ranaldo, Christian Marclay, Thurston Moore, Arto Lindsay, John Museum of Contemporary Art. On November 4, 2005, DRIFT, Zorn, Zeena Parkins, Ikue Mori, Derek Bailey, Dean Roberts, a duo show of his collaborations with Leah Singer — film, poetry, Charles Curtis, Ulrich Krieger, DJ Spooky). Alan Licht je zaklásound, visuals — will open at Gigantic ArtSpace in TriBeCa. dajícím èlenem skupin Love Child a Run On. Rovnìž provádí díla patøí k nejvýraznìjším a nejaktivnìjším Philla Niblocka a zvukové instalace. Pravidelnì pøispívá do nìkolika hudebních, výtvarných a filmových èasopisù. Jeho první osobnostem berlínské scény. Uplatòuje se pøedevším jako saxofonista a improvizátor, ale i jako skladatel elektronické a komorní knihu Nìkdejší city Marthy Quinnové (An Emotional Memoir of hudby. K jeho zájmùm patøí kromì rùzných druhù ladìní také Martha Quinn ) vydal v roce 2001 Drag City Press. • The Text of Light group • • • • Lee Ranaldo • • • • • • • • • The Text of Light, nahoøe zleva: Lee Ranaldo, DJ Olive, Ulrich Krieger, Alan Licht, Tim Barnes The Text of Light, dole zleva: stojící Lee Ranaldo, DJ Olive, Alan Licht a sedící Ulrich Krieger prùzkum hranièního pásma mezi zvukem a tichem a mezi tóny a šumy — ale i rozvíjení hudebního výraziva rocku a zkoumání okrajù popkultury. Jako interpret nebo skladatel má na svém kontì takové projekty jako kompletní saxofonové skladby Johna Cage èi spolupráce s hudebníky jako jsou Lee Ranaldo, Elliott Sharp, David First, Antoine Beuger, Radu Malfatti, Witold Szalonek, Mario Bertoncini, Michiko Hirayama, Miriam Marbe, Hans-Joachim Hespos, John Duncan, Zbigniew Karkowski, Merzbow, Thomas Köner, DJ Olive, Christian Marclay, John White, Dietmar Diesner, Wolfgang Fuchs, Seth Josel, Matias de Oliveira Pinto a se soubory zeitkratzer, oh-ton ensemble, Ensemble United Berlin, Soldier String Quartet, Ensemble Modern a dokonce s Berlínskými filharmoniky! • Ulrich Krieger studied composition, electronic music and saxophone in New York and Berlin, Germany. He calls his way of sax playing : ‘acoustic electronics’ and often uses his instrument more as an ‘analogue sampler’ from which he can play his ‘quasi-electronic’ sounds, which then get processed — rather than as a traditional finger-virtuoso instrument. By amplifying his instrument in different ways, he gets down to the ‘grains of the sounds’, changing their identity and structure from within. He collaborated with artists like: Lou Reed, La Monte Young, Phill Niblock, David First, Lee Ranaldo, Elliott Sharp, Thomas Köner, Witold Szalonek, Mario Bertoncini, Miriam Marbe, hespos, Merzbow, Dietmar Diesner, Wolfgang Fuchs, and many others. His works were performed by: Soldier String Quartet, zeitkratzer, oh-ton ensemble, Ensemble United Berlin, California Ear Unit, Seth Josel, and many more. He toured as a soloist, composer, and with various bands, ensembles and orchestras (including ‘Ensemble Modern’ and the ‘Berliner Philharmoniker’) through Europe, North America, Asia and Australia, including radio and TV broadcasts. He has been awarded various international grants, residency, and prizes and has released several CDs on American and European labels. • • • Lee Ranaldo • • • • Alan Licht • • • Ulrich Krieger • STRANA 4 / XXI. ENH 2008 • Stan Brakhage (1933—2003) je všeobecnì uznávaným avantgardním filmaøem své generace a jedním z nejvìtších v rámci celého dvacátého století. Jeho vliv na filmovou tvorbu je možno porovnávat s vlivem Johna Cage v hudbì nebo Jacksona Pollocka v malíøství. Bìhem svého života natoèil Brakhage témìø 400 filmù, jejich trvání se pohybuje od nìkolika sekund po nìkolik hodin a jsou vìtšinou nìmé. Podobnì jako u mnoha jiných umìleckých radikalistù se jeho díla èasto popisují tím, co nejsou: filmové prostøedí se vìtšinou definuje jako „vyprávìní pøíbìhù“ a „zpracování pøedmìtù a událostí reálného svìta“, zatímco Brakhagovy filmy jsou nepopisné, nic nepøedstavují a èasto se obejdou i bez kamery — v jednom z jeho nejznámìjších dìl, Svìtlo mùry, nalepil na pásku køídla mùr, vìtvièky a listy a udìlal z nich (1933—2003) is widely considered the most important avant-garde filmmaker of his generation and one of the greatest of the 20th century. His impact on the cinema has been compared to that of John Cage or Jackson Pollock on their respective mediums. Brakhage made nearly 400 films during his life, starting at age 19. His works range from a few seconds to a few hours and are mostly silent. Like the work of many artistic radicals, his is often described in terms of what it is not: working in a photographic medium most commonly defined by storytelling and the reproduction of real-world objects and events, Brakhage made non-narrative, non-representational films and at times even dispensed with photography altogether—in one of his best known works, Mothlight, he stuck mothwings, twigs, and leaves onto tape and made prints from it. An admirer of Ezra Pound and a close associate of poets like Kenneth Rexroth, Robert Creeley and Robert Duncan, Brakhage preferred to think of his films as metaphorical, abstract and highly subjective — as a kind of poetry written with light. Still, he also made intensely personal films that depicted the birth of his first child (Window Water Baby Moving), war (23rd Psalm Branch), an autopsy (The Act of Seeing With One’s Own Eyes), and various portraits of friends and family. Brakhage was also a film professor, author, and lecturer. TEXT OF LIGHT notes Text of Light does not perform soundtracks to the films of Stan Brakhage. Rather it uses the film as a further element for improvisation, almost as a fifth (or sixth) performer. While Brakhage intended for these films to be screened silently as films, when framed in and of themselves in a movie theatre, in Text of Light presentations they are being juxtaposed with the music, in a kind of real-time performance, mixed-media collage. Any of the Text of Light performers may or may not be viewing the film as it unspools, and may or may not be reacting to what’s happening on screen — just as they may or may not be reacting to the sounds of any of the other individual performers. AMM used to loop the Beach Boys’ “Barbara Ann” and improvise with the loop running, but they would not necessarily be “accompanying” the song, or even reacting to it. Derek Bailey would prepare a tape of silences broken by brief interludes of guitar and perform solo improvisations with it, never knowing exactly when the taped guitar would come in. Text of Light represents an extension of these free improvisational experiments into an intermedia environment. What is exciting is when certain members are engaged in a kind of dialogue with the film, and the others are just reacting to this, setting up a chain of events that is unique in audio/visual performance situations. Also of note is the role of records and the turntablist, which is crucial to Text of Light. The records, like the films, are “canned” documents that have already been carefully edited and prepared. The turntablist deconstructs them in any number of ways — changing playback speed, effects processing, scratching, skipping, looping. So in any given Text of Light performance, there is one fixed pre-recorded element unfolding without interference or variation in real time (the film), multiple pre-recorded elements that are manipulated and re-designed on the spot by a performer (the records), and multiple live elements are creating their own sounds and structures on the spot (the instrumentalists). The records bridge the gap between the predetermination of the film and the spontaneous composition of the instruments/instrumentalists. The film’s running length is used as a frame for the duration of the improvisation (although commonly the improvisation lasts slightly longer than the running time of the film). Having this frame sets Text of Light apart from other free improvisational situations, in which the duration of any individual “piece” is not determined beforehand (although in a normal free improv concert situation, a standard concert length will be in mind, i.e. if you’ve played a 40 minute improv and then a 20 minute improv, you might stop or continue with only a short 5 or 10 minute piece). The cumulative result is a new chapter in the annals of free improvisation and mixed media. Alan Licht Brakhagem inspirovaná lakonická hudba (Musicworks, bøezen 2006) Text of Light. Starlight Furniture STAR024 CD. V roce 1999 založil Alan Licht a Lee Ranaldo skupinu Text of Light, jejímž cílem byla hudební improvizace pøi nìmých filmech Stana Brakhage. Tím vyvolali protest urèitých èlenù obce experimentálního filmu, která si stìžovala s odùvodnìním, že Brakhageovy filmy byly natoèeny jako nìmé filmy a tak se také mají promítat. Odpovìdí na to bylo prohlášení skupiny, že smyslem jejich vystoupení není doprovázet nìmý film hudbou, nýbrž jeho využití jako výchozí bod své vlastní improvizaèní zámìry. Toto album, které neobsahuje pohybující se obrázky, prokazuje platnost jejich prohlášení a umožòuje posluchaèský zážitek, který èerpá jak z reakceschopnosti hudebníkù tak z inspiraèní energie Brakhageových dìl. Tato nahrávka zaznamenává tøi pøedstavení kytaristù Lichta & Ranalda, ke kterým se v urèitých fázích pøidává perkusista William Hooker, saxofonista Ulrich Kreiger a DJ Olive a hráè na gramofon Christian Marclay. První záznam pøedstavuje køivolakou souhru kytar, saxofonu a pøístrojù – pìt hudebníkù se navzájem proplétá, jako by byly souèástí nìkolikahlavé šelmy. Na druhém záznamu kormidluje DJ Olive k zvonivým tónùm a rozptýlenému osamìlému hlasu, který jako by byl izolován z nìjakého avantgardního filmu z šedesátých let. Na tøetím a posledním záznamu exceluje Christian Marclay, který jej rozjíždí skvìle navzorkovaným smyècovým kvartetem a následnì pøejde do absolutní, kytarobubnové extáze, která brilantnì završuje uvedená tøi vystoupení. Oproštìna od obrazù se hudba Text of Light ve vztahu k dílu Stana Brakhage projevuje zcela jinak. To je nejpatrnìjší vzhledem k rùzným hudebním rytmùm. Brakhageovy filmy se pøevážnì vyznaèují komprimovaným støihem buï ve formì rychlých fotografických segmentù nebo tanèících barevných výhonkù ruènì nanášených pøímo na film. Naproti tomu se hudba odhaluje témìø lakonicky — jedná se spíš o vrstvenou než generovanou hudbu. V tomto kontextu se bližší Brakhageovým filmovým pásùm, které jsou reprodukovány na obalu alba: vrstvené malby, které poskytují pøedstavu, že se protahují až do nekoneèna. Je to hudba, která je životaschopná i mimo pùvodní kontext. Zrovna tak, jako se vyplatí vidìt Brakhageovy nìmé filmy (v jejich pùvodní verzi na 16 mm filmu, pokud k tomu máte pøíležitost, ale i DVD na znaèce Criterion je hodnotnou iniciací), tak pùsobí skvìle i hudba Text of Light bez své obrazové inspirace, a navíc odstraòuje balast polemik o tom, zda živá provedení Text of Light tyto filmy znesvìcují nebo ne. Podobnì jako film, od nìhož odvozuje své jméno, i duo Licht/Ranaldo brilantnì rozkrývá možnosti imaginace v mezích prostoru, ve kterém se pohybují, aś je to na jevišti nebo na CD. Chris Kennedy Stan wrote for distribution catalogues on The Text of Light: “All that is is light.” – Dun Scotus Erigena („Všechno co je, je svìtlem.“) “To see the world in a grain of sand” – William Blake („Nahlížet svìt v zrnku písku.“) These the primary impulses while working on this film. It is dedicated to Jim Davis who showed me the “first spark” of refracted film light. • • • Stan Brakhage The Text of Light ard Steuermann, transferring again to Bennington College in Vermont to study with Lionel Nowak. Privately, Tenney also was a student of Chou Wen-Chung (composition 1955—6), Carl Ruggles (composition 1956—8), Edgard Varèse (composition 1961—5), and Dorothy Taubman (piano 1968—70). At the University of Illinois at Urbana-Champaign, he studied with Kenneth Gaburo (composition), and was a student and assistant of Harry Partch and Lejaren Hiller, developing computer programs to model composition. During 1961—4 he was involved in innovative electroacoustic research at Bell Telephone Laboratories, where he worked with Max Mathews developing programs for computer soundgeneration and composition. Tenney was introduced to new music through John Cage’s Sonatas and Interludes for prepared piano at age 16. Pursuing an interest in music of the avant-garde, he was a founding member, conductor, and pianist of the Tone Roads Chamber Ensemble (New York, 1963—70), and founder and musical director of Tone Roads West in Los Angeles (1973—5). He was also involved in the ensembles of Harry Partch (Gate 5 Ensemble, 1959—60), Steve Reich (New York, 1967—70), and Philip Glass (New York, 1969—70), and has performed and/or conducted music by Charles Ives, John Cage, Morton Feldman, Erik Satie, Arnold Schoenberg, and others. a množství prestižních cen, byl èasto zván na pøednášky o filmové a umìlecké tvorbì. Je také autorem jedenácti knih, zásadním teoretickým dílem je pojednání Metaphors On Vision (1963), posledním je sbírka esejù Telling Time. Marilyn Brakhage b y F r e d C a m p e r , from the Chicago Reader Running 75 minutes, this landmark 1974 film by Stan Brakhage was his first long, fully abstract work. Photographing tiny areas of a crystal ashtray, Brakhage discovers metaphors for landscapes in the patterns of reflection and diffraction: rivers, volcanoes, and mountains are suggested by images so delicate they’re worthy of J. M. W. Turner. The film is simultaneously a vision of the world’s creation and an inner landscape of spatial and light effects organized almost as if light were music. The color of the print being screened is badly faded, introducing cloying candy-cane pinks where there were none, but like the faded version, the original was largely reddish brown, and much of its sense of space and rhythm survives. On the same program: Brakhage’s four-minute Commingled Containers, a quietly poetic film of a stream that intercuts footage of its surface with more abstract imagery that suggests a view below. • • • Stan Brakhage is celebrated and honored around the globe as an inspirational, visionary film artist. Born in Kansas City, Missouri, in 1933, Brakhage moved to Denver, Colorado at the age of six. He sang as a boy soprano soloist, dreamed of being a poet, and graduated from South High School in 1951 with a scholarship to Dartmouth. After one semester, he left to pursue a life in the Arts, returning to Denver to make his first film in 1952. As a young man, Brakhage Hudební doprovod? NE! lived in San Francisco and Fred Camper V posledních letech byly vícekrát promítány nìmé Brakha- New York associating with many other poets, musicians, govy filmy s živým hudebním doprovodem. Z mého pohlepainters and filmmakers, incdu to vidím jako opravdu špatný nápad. Když Brakhage pøedstavoval své filmy, dostával obèas otáz- luding Robert Duncan, Kenku, proè jsou nìmé a zda by jim hudba neprospìla. Na to neth Rexroth, John Cage, Edmìl Brakhage nìkolik odpovìdí, napø.: „Zjistil jsem, že ne- gard Varèse, Joseph Cornell, Maya Deren and Marie Menjsem moc pøíliš dobrý režisér zvukových filmù”, ale já se domnívám, že odpovìdí, která se nejvíce blíží skuteènosti, ken. A youthful “poet-withje, že se celý život pøesvìdèoval, že zvuková stopa negativnì -a-camera”, Brakhage soon ovlivòuje vizuální rytmus obrazù. Protože pracoval s jemný- emerged as a significant film artist, evolving an entirely new mi rytmy buzenými mnoha aspekty jeho pøedstavivosti, form of first person, lyrical cizvuk by znièil vše, o co usiloval. Vìøil tomu, že pokud by nema. Brakhage married hudba pøevládala, potom by obrazy byly redukovány na Jane Collom in 1957, and from Stan Brakhage zvukový doprovod. the early 60s they lived in RolKdyž tyto dotazy byly stále èastìjší, zatelefonoval jsem v kvìtnu 2002 Brakhagovi, co si o tom myslí. Ve své typic- linsville, Colorado, making ké velkorysosti to povolil: „Nechtìl bych zasahovat do tvor- films and raising their five children. Brakhage also continued to by jiných. Ale já bych to nedìlal a asi bych to nechtìl vidìt travel around the country and abroad becoming a leading figure of ani slyšet... Mìli by dìlat nìco skuteènì podstatného a po- the American avant-garde film movement. He lived in Boulder from 1986, and in 2002 moved to Canada with his second wife, Marilyn, kud by mìli být skuteènì upøímní…, tak tohle není spoluBefore his death in March, 2003, Brapráce. Z mého pohledu se tím deformuje estetická podsta- and their two children. ta filmu a pokud ji nechtìjí deformovat, pak aś se do toho khage had completed more than 350 films, ranging from the psychodramatic works of the early 1950s, to autobiographical lyrics, mythopustí sami bez mé nápomoci.“ Potom mi vykládal pøíbìh o básníkovi Lawrencovi Ferlinghettim: „Když jsem žil krátce logical epics, “documents”, and metaphorical film “poems” — variously employing his uniquely developed hand-held camera and rapv San Franciscu, chodil ke mnì Ferlinghetti jednou nebo dvakrát týdnì a pokoušel se psát báseò, která by se mohla id editing techniques, multiple superimpositions, collages, photographic abstractions, and elaborate hand-painting applied directly recitovat s filmem Mrtvý. Vzpomínám si z ní jen na, ,Ach, mrtvý‘.“ Nakonec Ferlinghetti „i pøes svou egománii“ musel to the surface of the film. A deeply personal filmmaker, Brakhage’s great project was to explore the nature of light and all forms of visouhlasit s tím, že Mrtvý je nìmým filmem. O promítání Brakhagových filmù s hudebním doprovodem sion – while encompassing a vast range of subject matter. He frequently referred to his works as “visual music” or “moving visual mi 11. srpna 2003 napsala Marilyn Brakhage, vdova po Stanovi, dìdièka a vykonavatelka závìti: „Vùbec si nemys- thinking”. The majority of his films are intentionally silent. Brakhage taught at the School of the Art Institute of Chicago, and as lím, že by se to tak mìlo dìlat. Myšlenka na to, že se nìDistinguished Professor of Film Studies at the University of Colokterý Brakhagùv film použije jako ,doprovod‘ mi dìlá tìžrado at Boulder. The recipient of three Honorary Degrees and nukou hlavu.“ merous prestigious awards, he lectured extensively on filmmaking Moje interpretace Brakhagova stanoviska a mùj osobní názor na promítání Brakhagových filmù s hudbou: Kdokoli and the Arts, and is the author of 11 books — including his seminal si mùže vypùjèit nìkterý z jeho filmù a promítnout ho s libo- 1963 work, Metaphors On Vision, and his more recent series of esMarilyn Brakhage volnou zvukovou stopou. Podle Brackhage se tím „zdefor- says, Telling Time. Victoria, BC Canada, December 2007 muje estetická podstata“ jeho filmù; podle mì se tím Brakhagovy filmy jako takové devalvují zcela jistì. Proto každý, kdo hodlá promítat Brakhageovy filmy s hudebním doprovodem, by nemìl tvrdit, že se jedná o Brakhagùv film, i kdyS T Ø E DA – W E D N E S DAY by dodal „s hudbou (tøeba) od Psycho Puppies“. Už se nejedná o Brakhagùv film. V tomto pøípadì se jedná o použití Brakhagova filmu pro vytvoøení nìèeho jiného a toto „jiné“ je tøeba pojmenovat (nebo to nazvat „Bez názvu“) a uvést, že to sestává z nìmého Brakhagova filmu, který je nyní doUmìleckoprùmyslové muzeum provázen hudbou Psycho Puppies. Moravské galerie v Brnì / Moravian Pokud máte zájem podívat se na Brakhagovy obrazy s hudbou, potom i na to Brakhage pamatuje; zvláštì v jeho pos- Gallery in Brno, Museum of Applied lední dekádì vzniklo nìkolik filmù ve spolupráci s hudebníky, v nichž obrazy a hudba jdou ruku v ruce. V Brakhagovì Arts, Husova 14, Brno filmografii, kterou jsem sestavil, jsou uvedeny i filmy s hudebním doprovodem. V nìkterých pøípadech použil Brakhage již zkomponovanou hudbu, v jiných byla hudba zkompo(DE/CA) – houslový recitál / violin nována pro film. Když pracoval s hudebníky, snažil se vytvoøit takové dílo, v nìmž nepøevládá ani hudba ani obraz, recital v nichž oba prvky pùsobí stejnì. Moje oblíbené Brakhagovy Christopher Butterfield: Clinamen filmy s hudbou jiných skladatelù jsou: Boulder Blues and Pearls and..., Crack Glass Eulogy, I ... Dreaming, # Visions Markus Trunk: Four Stills Caspar Johannes Walter: Schatten In Meditation #3 a Christ Mass Sex Dance. Nìkteré filmy natoèil Brakhage i se svou pùvodní zvukovou stopou; mo- James Tenney: Koan je oblíbené jsou: Desistfilm, Fire of Waters a Scenes From Chris Newman: Yard Part Under Childhood (èást první, zvuková verze) a také Blue Clemens Merkel z Freiburgu patøí k dnešní housMoses s autorskou recitací synchronizovanou s obrazem, lové špièce. Kromì pùsobení ve vynikajícím Quatpøestože se nejedná o „pøíbìh”. James Tenney (1934—2006) vyrùstal v Arizonì a Colo- radu, kde také získal první hudební vzdìlání, které si pozdìji rozšíøil na Julliard School of Music, Bennington College, na univerzitách v Denveru a Illinois. K jeho uèitelùm patøili mj. i Edouard Steuermann, Lejaren Hiller, Chou-Wen Chung a Egard Varèse. Jako interpret spolupracoval s pøedními americkými skladateli (John Cage, Harry Partch, Phil Glass, Steve Reich) a také vedl vlastní soubor Tone Roads zamìøený na prezentaci soudobé americké hudby. V šedesátých letech pracoval v Bell Telephone Laboratories na rozvoji computerové hudby. Vedle kompozice se vìnoval také hudební teorii, je považován za jednoho z pøedních teoretikù hudby dvacátého století. Už jeho disertaèní práce Meta + Hodos: A Phenomenology of 20th-Century Musical Materials (1961) kolovala v USA po léta v samizdatových opisech a nakonec byla vydána knižnì (Frog Peak 1988). Ve svých spisech se zabýval hudební akustikou, problémy computerové syntézy zvuku, historií konsonance a disonance i otázkami harmonie a hudební formy. Byl povolán uèit na øadì vysokých škol, které se rovnìž díky jeho pùsobení staly významnými centry soudobé hudby (Polytechnic Institute of Brooklyn, California Institute of the Arts, University of California, York University in Toronto). • • • • • • • • • Jediné, co je v hudbì univerzální a pøírodnì dané, pendium Institutu pro Novou hudbu v Darmstadtu). 1996 pøed- je harmonické spektrum. Všechno ostatní je kulnášel na setkání mladých skladatelù „Ear Talk“ na ostrovì Lesbos tura a mùže na sebe brát nejrùznìjší podobu. (Øecko). 1997/98 byl stipendistou na zámku Solitude ve StuttJames Tenney gartu. Na svém kontì má øadu nahrávek pro rozhlas i CD. Èasto a velmi úzce spolupracuje s autory. Obzvláštní zájem vì- Po celý život pomáhal ostatním ke slávì a sám zùstal nakonuje komorní hudbì všech dob a souèasné literatuøe pro sólové nec ve stínu... Tak by bylo možno charakterizovat pøíbìh housle. , skladatele neprávem opomí- • Clemens Merkel, born in 1968 in Freiburg, first mu- sical experience with violin lessons and in the boy’s choir of the Adrian-Willaert-Ensemble, performances of middle-age and renaissance music, studied at the Musikhochschule Freiburg with Prof. Jörg Hofmann and Prof. Nicolas Chumachenko, took lessons from Irvine Arditti and Christiane Edinger, worked under Arturo Tamayo in the Ensemble of the Institut für neue Musik Freiburg (Institut for New Music Freiburg). Since 1993 he has worked as a freelance musician and as a member of Thürmchen Ensemble (Cologne) and tge EnsembleSurplus (Freiburg), frequent work in different duo formations. 1991 Darmstädter Stipendienpreis (scholarship-award of Darmstadt), 1996 lecturer at the “Ear Talk“ Meeting for young composers in Lesbos/Greece, 1997/98 scholarship at Schloß Solitude (Stuttgart), many recordings for radio stations and CD’s, often and close cooperation with many composers, special interest in chamber music of all times and solo literature of 20th—21st century. • • Mám rád kontrast, mnohotvárnost, koexistenci Clemens Merkel rùzných forem. Je to jako na kvetoucí louce, kde vedle sebe žijí rùzné rostliny, pampeliška vedle pryskyøníku èi blatouchu, ale i pampeliška vedle pampelišky — protože pøi peèlivém pozorování jsou i podobné vìci rùzné. Jako interpret se snažím obejmout hudbu v celé její šíøi — od „konvenèní“ po „experimentální“ — a nechat ji pracovat ve mnì a skrze mne — v tom je moje úloha, a v tom cítím i svoji svobodu. Pøi tomto zpùsobu práce se vyjevují stále nové aspekty mé osobnosti, protože èlovìk se neustále mìní a nikdy nezùstává stejný. Velmi dùležitý je uor Bozzini (Montréal) se vìnuje i sólové høe a ve mùj vztah ke konkrétní svých recitálech rád uvádí zejména mladé autory skladbì. Ten mùže vznikèi skladatele, kteøí novì definují pojetí houslové nout okamžitì anebo hry. Na neuvìøitelnì bohatém repertoáru ukazuje rùst bìhem let. Pøi kažschopnost dostát nejrozmanitìjším technickým dém vystoupení bych chtìl spojit energii obsaženou i výrazovým požadavkùm, které obohacuje svým ve skladbì se svou vlastní energií a intenzitou, ktenesmírným zaujetím: jeho hra je vášnivá i umìøená, rou jsem schopen do hry vložit, a z tohoto procesu precizní i citlivá — jak která skladba potøebuje. by mìla vzniknout má hudba. C l e m e n s M e r k e l Clemens Merkel from Freiburg belongs among I am a friend of contrasts, of multiplicity, of coexisthe present top violinists. In addition to his worktence of diverse forms, As in a blossoming meading with the Montréal based Quatuor Bozzini he ow, where a variety of plants and flowers prosper, also pursues his solo career largely introducing dandelion next to buttercup, and also dandelion composers who try to redefine concepts of violin- next to dandelion, since what appears similar turplaying. An on hand and unbelievably rich repernes out to be different when observed closely. My toire shows his ability to comply with the various task — and also my freedom — as a performer, is to technique and/or expression demands which he take on the whole spectrum from “conventional” enriches with his immense involvement: his way to “experimental” music, and let it all work in and of violin playing is both passionate and restrained, through me. By working this way, new aspects of precise and sensitive — as the composition itself my personality are constantly appearing, since one requires. is always changing, never standing still. My relationwww.actuellecd.com/en/cat/cqb_0703/ ship to an individual piece is very important. It may develop immediately or grow over years. In any Clemens Merkel se narodil ve Freiburgu 1968. První event, I would like the energy contained in the piehudební zkušenosti získával v hodinách houslí a v chlapeckém ces I play to come together with the energy and insboru patøícímu k Adrian-Willaert-Ensemble, kde se vìnoval pro- tensity which I can bring to them, and in the provozování støedovìké a renesanèní hudby. Studoval na Musikcess to become my music... C l e m e n s M e r k e l Jamese Tenneyho jeného, pøestože se významnì podílel na utváøení soudobého hudebního jazyka už od poèátku šedesátých let. Hrál v souborech Harryho Partche, Johna Cage, Phila Glasse a Steva Reicha a zejména u dvou poslednì zmínìných se aktivnì zasloužil o formování jejich osobního stylu a jeho názory i vlastní kompozièní èinnost podpoøily mohutný rozkvìt amerického minimalismu sedmdesátých a poèátku osmdesátých let. Jakkoliv James Tenney nikdy nezískal popularitu a publicitu jako jeho kolegové Glass a Reich, jeho myšlenkový vliv na mladší skladatele byl obrovský a stimulující. Ostatnì i sám John Cage, když byl v roce 1989 dotázán, koho si nejvíce váží a u koho by si pøál studovat, kdyby byl mladý, odpovìdìl bez váhání: „U Jamese Tenneyho.“ James Tenney vytváøí hudbu, založenou na hluboké znalosti akustiky. Jeho skladby mají charakter objektivních procesù. Sám k tomu øíká: „I když skladatel odkryje všechny karty, pøece i tak zùstává ve skladbì stále cosi tajemného...“ 5 / 3 / 2008: ●● Clemens Merkel • Stan Brakhage je dnes uznáván a uctíván jako svìtovì významný, inspirativní a vizionáøský umìlec v oblasti nezávislé filmové tvorby. Narodil se v Kansas City (ve státì Missouri) v roce 1933. Od šesti let pak vyrùstal ve mìstì Denver (Colorado). Mìl všestranné umìlecké nadání, v dìtském sboru zpíval sopránová sóla, snil o tom, že bude básníkem, vynikající prospìch mu zaruèil stipendium na Univerzitì v Dartmouthu. Nicménì studium po jednom semestru opustil, aby — jako devatenáctiletý — v Denveru natoèil svùj první film (1952). V San Franciscu a v New Yorku se pohyboval v umìlecké spoleènosti (Robert Duncan, Kenneth Rexroth, John Cage, Edgard Varèse, Joseph Cornell, Maya Deren a Marie Menken). Jako mladý „básník s kamerou“ si brzy vydobyl respekt a vyvinul novou formu lyrického filmu. V roce 1957 se oženil s Jane Collom a od šedesátých let žili v Rollinsville (Colorado), kde vychovali pìt dìtí. Zároveò se intenzívnì vìnoval filmování a stal se jednou z vedoucích osobností americké filmové avantgardy. Se svou druhou ženou Marilyn a dalšími dvìma dìtmi se roku 2002 pøestìhoval do Kanady, kde zemøel v roce 2003. Vytvoøil více než 350 filmových dìl — od raných psychologických dramat k autobiografické lyrice, mytologické epice, „dokumentùm“ a metaforickým filmovým „básním“ rozmanitým zpùsobem využívajících jeho osobité ruèní kamery, rychlých støihù, mnohanásobných prolínání, koláží, fotografických abstrakcí a minuciózních kreseb, vytváøených pøímo na filmový pás. Hlavním tématem mu ovšem bylo zkoumání svìtla a všech forem vidìní v nejširším smyslu. Svá díla èasto oznaèoval jako „vizuální hudbu“ nebo „pohyblivé vizuální myšlení“. Vìtšina jeho filmù je zámìrnì nìmá. Stan Brakhage uèil na Art Institute of Chicago a na University of Colorado (Boulder). Získal tøi èestné doktoráty • • • • • • • • • hochschule Freiburg, kde ho uèili Jörg Hofmann a Nicolas Chumachenko, lekce mu dávali také Irvine Arditti a Christiane Edinger. Pracoval pod vedením Artura Tamaya v Souboru Institutu Nové hudby ve Freiburgu. Od roku 1993 pùsobil jako samostatný hudebník a èlen souborù Thürmchen Ensemble (Köln) a EnsembleSurplus (Freiburg), èasto se objevoval v rùzných duo-formacích. V roce 1991 získal prestižní Darmstädter Stipendienpreis (sti- • • Tenney, James (Carl)•Composer, teacher, pia- nist, conductor, b Silver City, N Mex, 10 Aug 1934, d Valencia, Cal 24 Aug 2006; BA (Bennington College) 1958, M MUS (Illinois) 1961. Tenney studied piano as a child, and 1952—3 took engineering at the University of Denver. He then moved to New York to the Juilliard School of Music, where he studied piano with Edu- • James Tenney: KOAN for solo violin (for Mal- colm Goldstein), 1977 (Postal Pieces) Ve svých skladbách James Tenney s oblibou využívá velmi jednoduchých procesù a také možností jiného ladìní (napø. ve skladbì Critical Band používá jemných, sluchem nepostøehnutelných zmìn, které vedou nepozorovanì od unisona na až k plnému souzvuku). Na podobných principech je založen i Koan pro sólové housle (1971). „Kóan“ se v zen buddhismu nazývá paradoxní, rozumovì neøešitelný úkol, hádanka, kterou dává Mistr žákovi, aby jej pøimìl k osobnímu vyjádøení. Z urèitého hlediska je celá øada soudobých skladeb „kóanem“ sui generis. I když je princip této skladby velmi jednoduchý a prùhledný (celý prùbìh je zaznamenán na pohlednicovém formátu), je — díky pohybu posluchaèovy mysli — dosahováno pomìrnì nepøedvídatelného úèinku. Jaká je možnost nahradit staré hudební paradigma týkající se lidské situace hudbou, která se váže ke zvuku? Nebo vnímání? Nebo snad k formì? Hudba by tak více odkazovala sama na sebe, nebyla by už jazykem popisujícím nìco jiného. Nebyla by už žádným jazykem. Byla by sama o sobì. Nebyla by zprostøedkovaná. Ale øíct, že hudba je o sobì, je v podstatì paradox, bezobsažná formulace. Èlovìk není o sobì, èlovìk je sám sebou! Zvìdavost je nejsilnìjší motivací prakticky všeho, co dìlám. Vášnivì se zajímám o vìdu. Vìda mì pøitahuje a ètu o ní mnohem víc než o hudbì. Ale STRANA 5 / XXI. ENH 2008 aesthetic programme, if there is such a thing, might fit into it. For me, it is mostly a matter of obeying instincts rather than following a philosophy. I tend to agree with the distinction made by Agnes Martin, the North American minimalist artist: “All work made from ideas is not inspired and it is not art work. Art work is responded to with happy emotions. Work about ideas is responded to with other ideas.” The composition process, for me, often amounts to the same thing. Rather than developing and adding layers of sophistication, I end up discarding, simplifying, flattening – as if to eradicate anything even remotely pretentious. I find myself striving for “artlessness”; an absence of drama, contrast, gesture even. Who knows, at the bottom of it all may be a longing for that relentlessly chattering voice in one’s head to fall silent… in order to be able, just for once, to experience a single thing for its own sake, free from the compulsion to name and explain. Where does my inspiration come from? Mostly sound — some casual observation, a single peculiar timbre, the way instruments are laid out. Only rarely literature, occasionally visual art: I admire the rigour of Mark Rothko, Agnes Martin and Donald Judd, and especially how they transcend it in their best work. I have learned from composers, too — from Mathias Spahlinger, scrupulousness; from Walter Zimmermann, nerve; from Alvin Lucier, patience, i.e. not to consider a piece finished until it represents my original intention as purely as I can manage. James Tenney: Koan z cyklu Postal Pieces • Barrymu pøiletìt do Londýna. Interpretace se tak stává Newmanovi pokraèováním kompozièního procesu. 1983 formuje komorní punk-rockovou skupinu Janet Smith, v níž se uplatòuje jako zpìvák i skladatel. V tvorbì pro tuto skupinu èasto využívá pøenosu klasického materiálu do rockové podoby a naopak. 1984 se setkává s Mortonem Feldmanem a jeho hudbou; je to pro nìj šok, ze kterého se nemùže vzpamatovat dva roky. Z této krize, bìhem níž hledá nové zpùsoby vyjádøení, vyjde nakonec návratem ke svému pùvodnímu stylu, ale na vyšší rovinì uvìdomìní. Zároveò dochází k dùslednìjšímu pøenášení metod z jednoho média do jiného, což nakonec vede k tomu, že v roce 1989 zaèíná také malovat a ve stejném roce má první výstavu. Postupnì pøechází k multimediálnímu vyjádøení (hudba, malba, kresba, sochaøství, poezie), kterým usiluje o hlubší zasažení posluchaèe-diváka. Od 1994 realizuje instalace (vèetnì živých) ve velkých muzejních prostorách (Stadtgalerie Saarbrücken, Konstmuseum Boras, Kunstverein Düsseldorf, Nationalgalerie im Hamburger Bahnhof Berlin, Donaugeschinger Musiktage), které mu umožòují pokusy o komplexnìjší zpùsob prezentace. Manželství, které trvalo od 1982 do 1991 bylo — vzhledem ke snaze o maximální zpracování osobních zkušeností — rovnìž velmi dùležitým inspiraèním zdrojem. Po období stráveném v Kolínì n. R., Paøíži a znovu v Londýnì žije Chris Newman již øadu let v Berlínì. • • • • Chris Newman. •Born London 1958. Childhood Caspar Johannes Walter (1964) studoval kom- pozici u V. D. Kirchnera ve Wiesbadenu, pozdìji u Johannese Fritsche a Clarenze Barlowa v Kolínì n. R. V roce 1985 se podílel na založení kolínského nakladatelství Thürmchen Verlag. Získal øadu významných skladatelských ocenìní — mj. Irino Prize for Orchestra (Japonsko, 1992), 1. cena „Wien Modern“ (1995), Hindemithova cena festivalu Schleswig—Holstein a cena pro nový talent spolkové zemì Severní Porýní—Westfálsko. 1988 rovnìž cena mìsta Kolína n. R. V letech 1995/96 získal stipendijní pobyt v umìlecké kolonii Künstlerhof Schreyahn (Dolní Sasko) a 1998 byl odmìnìn roèním pobytem ve Villa Massimo v Øímì. Zastupoval mladé umìlce z Kolína n. R. ve výmìnných projektech sponzorovaných Goethe-Institutem v New Yorku (1989) a v Atlantì (1993). Jeho skladby byly vybrána na World Music Days ve Stockholmu (1994) a v Kodani (1996). CD s jeho komorní hudbou vydané Nìmeckou hudební radou (Deutsches Musikrat) na znaèce Wergo získalo Cenu nìmecké gramofonové kritiky (»Preis der deutschen Schallplattenkritik«) 1998. Jako interpret-violoncellista (pùsobí v Thürmchen Ensemble, který rovnìž spoluzakládal v roce 1991) se orientuje pøedevším na mladé autory v oblasti experimentální hudby a hudebního divadla. Jeho skladby jsou provádìny nejen po celé Evropì, ale i v USA a Japonsku (napø. dvì svìtové premiéry odeznìly v Atlantì a v Tokyu). • much concerned with the keeping of house (especially cooking) due to illness of mother. 1976 death of mother, goes to King’s College, London, Bachelor of Music degree 1979. During this time meets Russian poet Eugene Dubnov with whom he translates Dubnov & other Russian poets (Chlebnikov, Mandelstam) for publication. This work proves seminal in his development, as translating, as in from one medium to another or from life into art becomes one of the most important aspects of his work. In 1979 starts writing poems which are his; moves to Cologne 1980. Studies with Mauricio Kagel in this town. Both Kagel & Cologne give him a sense of release from stylistic expectancy — he writes (music) which occurs to him regardless of how it might sound. Through a commission from ICA London he’s obliged to write his 1st piece of substantial size, & through this obligation finds a way to put different types of precomposed musical material together like a pathway, like passing through a passage. This proves very important for him. During the next few years produces music, video pieces & poems which are made in similar ways (including like passing through a passage), but never really presents them together. In 1982 sings for the 1st time in public, songs he wrote for composer Gerald Barry to perform, but owing to a fall of snow in Dublin preventing that person from leaving his country, he has to perform them himself. Uses this as an opportunity of presentation of self, a prolongation of the compositional act. In 1983 forms rock band (’Janet Smith’) as composer/singer often transferring material written for classical media to this rock medium & vice versa. In 1984 meets Morton Feldman; takes 2 years to recover. Brings about a crises which tries to change his approach, but then realises he should do the opposite i.e. consolidate the old one i.e. do what he did before on a higher level of consciousness. This brings about a closer & more literal translating of methods used in the making of work in one medium into other media which ultimately brings about starting to paint (1989). Has first exhibitions of visual work in this year. Becomes more anxious to present works in various media which is made in the same way together, to dissolve the media, to place the work more directly inside the viewer. In 1994 makes installations (including live installations) in larger museum-type spaces (Stadtgalerie Saarbrücken, Konstmuseum Boras, Kunstverein Düsseldorf) which enable this attempt. In 1982 gets married & 1991 divorced. This relationship, due to his work using the direct personal surrounding for its material, is very important for his work. After the first period in Cologne lives in Paris, London again; now lives in Berlin. • • • • Foto: Peter Brenkus • k obìma mì váže stejná zvìdavost. Èasto mnì napadá, že píšu takové skladby, jaké píšu, jen proto, abych vìdìl, jak zní. Moje hudba pøedstavuje zvuk pro úèel perceptuálního vhledu — jakýsi druh zjeveného vnímání. Nìjak se mi zdá, že všechno, co dìláme, je vlastnì výzkum procesu vnímání. Svým zpùsobem se vìda snaží o totéž, ale tam jde o pochopení pøírodní reality myšlením a intelektem. Pøipadá mi, že umìní se snaží porozumìt realitì do stejné míry a jedineènosti, ale odlišným zpùsobem — skrze vnímání... Myslím, že celá moje hudba mùže být oznaèena jako „experimentální“, ale v jiném smyslu než, jak jej používá John Cage. Spíše je to doslova experiment jako pøi vìdecké práci, kde jeden experiment vede k dalším. James Tenney James Tenney, “KOAN” for solo violin (for Malcolm Goldstein), 1977 (Postal Pieces) What’s the possibility of replacing the older musical paradigm – about human condition — with a music which is about sound? Or about perception? Or it could be about form? The music would be more self-referential, not a language for describing something else over there. It’s not a language at all. It is just itself. It’s not mediated. To say the music is about itself is actually a paradox, kind of a meaningless formulation. You don’t need be about yourself. You are yourself. Curiosity is the strongest motivation of nearly everything I do. I am passionately interested in science. Science fascinates me, and I spend more time reading about scientific matters than about music. And the two are related for me in so far as they are two manifestations of the same curiosity. I often think that I write the pieces I am writing because I want to know what they are going to sound like. My music is sound for the sake of perceptual insight — some kind of perceptual revelation. Somehow it seems to me that’s we are all doing — searching to understand our own perceptual processes. In a way, science is about the same thing, but its enterprise seems to be to understand the nature of reality through thought and intellection. It seems to me art is about understanding reality to the same extent, and as singularly, but through a different modality — through perception. /.../ “I think my entire music can be called experimental, but in another sense of the word than the one John Cage uses. Rather, it is quite literally an experiment like a scientific work, and in science one experiment leads to another.” James Tenney • • • Markus Trunk: Four stills for a bowed instrument (2002/2007) „Pochybuji, zda existuje uspokojivìjší zpùsob tvoøení zvuku než jakým je tøení smyèce o strunu.“ “I doubt there is a way of producing sound that is more satisfying than bowing a string.” Markus Trunk Markus Trunk Markus Trunk se narodil v Mannheimu (Nìmecko) v ro- ce 1962. Kompozici studoval u Mathiase Spahlingera a Waltera Zimmermanna v Karlsruhe a v USA u Alvina Luciera. Doktorát v hudební kompozici získal na Univerzitì v Birminghamu. Od roku 1996 žije v Londýnì. Jeho skladby byly provádìny v mnoha evropských zemích a také na význaèných festivalech (ISCM World Music Days, Bang on a Can Festival New York, Huddersfield Contemporary Music Festival). Získal rùzná prestižní stipendia (DAAD, Heinrich Strobel Foundation, British Academy) a je spoluorganizátorem koncertního cyklu experimentální hudby „Music we’d like to hear“. Kritik Thomas Kahlcke o nìm napsal: • • • STRANA 6 / XXI. ENH 2008 Caspar Johannes Walter was born in Frank- furt/Main in 1964. He studied composition with V. D. Kirchner (Wiesbaden) as well as with J. Fritsch and C. Barlow (Cologne „Markus Trunk se zamìøuje na samotný zvuk, na jeho pøírodní prostotu a intenzívní vnímání; spíše na kontemplaci než na akci. Rétorická gesta a abstraktní kompozièní zámìry jsou u nìj prakticky nepøítomné.“ • Markus Trunk•Born 1962 in Mannheim, Germany. Studied composition in Karlsruhe (Mathias Spahlinger, Walter Zimmermann) and the United States (Alvin Lucier). Resident in London since 1996. Received a PhD in Musical Composition from Birmingham University (supervisor: Vic Hoyland) Performances in many European countries and at the ISCM World Music Days, the Bang on a Can Festival (New York) and the Huddersfield Contemporary Music Festival. On a clear day for large orchestra, a commission from Hessischer Rundfunk Frankfurt, received its UK premiere in a performance by the BBC Symphony Orchestra. Twin/double was premiered in 2007 by the Bozzini Quartet. Recipient of fellowships and funding from the DAAD, the Heinrich Strobel Foundation and the British Academy. Co-organiser of “Music we’d like to hear”, an ongoing series of curated concerts of experimental music. “The focus is on sound itself; on utter simplicity as found in nature, and its intensive perception; on contemplation rather than action. Rhetorical gestures and abstract compositional decisions are virtually absent.” • • • Thomas Kahlcke Markus Trunk: Èasto se sám sebe ptám, èím to, že komponuji vìci tak prosté a zdán- livì neosobní jako napøíklad Four Stills. Nejspíš proto, že mám rád symetrii a všechno pøesnì uspoøádané. Nìkdy mì to nutí zbavovat se prakticky všeho „umìleckého“ — tìch vìcí, kterými se odlišuje „hudba“ od „pouhého zvuku“. Je pravda, že se pøíliš nestarám o svùj „image“, ani o to, kam by zapadal mùj estetický program — pokud vùbec nìco takového existuje. Pro mne je komponování více vìcí instinktu než aplikací nìjakého filosofického náhledu. Souhlasím s výrokem americké minimalistky Agnes Martinové: „Všechna díla založená na myšlenkách nejsou inspirovaná a nejsou to umìlecká díla. Umìlecké dílo vyvolává pocity štìstí. Dílo vypovídající o myšlenkách vyvolává jen jiné myšlenky.“ Kompozièní proces je pro mne nìco podobného. Spíše než rozvíjení a pøidávání dalších a komplikovanìjších vrstev, smìøuji k odebírání, zjednodušování, zplošśování — jako bych se chtìl všeho tøeba jen vzdálenì pøedstíraného zbavovat. Usiluji vlastnì o jakousi „neumìleckost“, o zbavení se dramatiènosti, kontrastu a prázdných gest, která chtìjí vyvolávat dojem. Kdo ví, hluboko pod tím je nejspíš skrytá touha umlèet ten bez pøestání žvanící hlas v hlavì… snaha uvidìt èi zažít aspoò jednou jednu jedinou vìc samu o sobì — bez onoho neustálého nutkání ji pojmenovávat a objasòovat. Odkud se bere moje inspirace? Vìtšinou ze zvuku samotného: pøíležitostné postøehy, nìjaká zvláštní barva, zpùsob použití nástrojù. Zøídka z literatury, nìkdy z výtvarného umìní: obdivuji dùslednost Marka Rothka, Agnes Martinové a Donalda Judda, zejména pak to, jak ve svých nejlepších dílech dosahují transcendence. Uèil jsem se také od skladatelù: od Matthiase Spahlingera peèlivost a zásadovost, od Waltera Zimmermanna odvahu a od Alvina Luciera trpìlivost, tj. nepokládat skladbu za dokonèenou, dokud nezrcadlí pùvodní úmysl tak èistì, jak jen to jde. Caspar Johannes Walter • Conservatory of Music, 1985—90). In 1985 he was cofounder of the Cologne-based Thürmchen Verlag (Publishing House). He has received several major composition awards including the first prize in the Stuttgart Composition Competition (1991), the 13th Irino Prize for Orchestra (Japan, 1992), in 1995 the first prize in the competition »Vienna modern«, the Hindemith Award of the Schleswig-Holstein Festival and from the state of North Rhine-Westphalia the award for most promising in the category music. In 1988, he was awarded the same by the City of Cologne. He received a scholarship in 1995/96 at the Künstlerhof Schreyahn (Artists’ Colony), Lower Saxony, and in 1998 he has been granted a fellowship to carry out his work at the Villa Massimo in Rome. He has represented the young generation of Cologne musicians in exchange projects sponsored by the Goethe Institut in New York (1989) and Atlanta (1993). His pieces were selected for the World Music Days in Stockholm in 1994 and in Copenhagen in 1996. A CD with chamber music works by Caspar Johannes Walter released by the German Council of Music on the Label Wergo has been awarded the »Preis der deutschen Schallplattenkritik« in 1998. His interests as an interpreter – he is cellist in the Thürmchen Ensemble, which he also co-founded in 1991 — are focused primarily on young composers from the areas of experimental music and musical theatre. Caspar Johannes Walter’s works are performed regularly, not only in Europe but also very successfully in the USA and Japan, for example 1993 World Premieres in Atlanta and Tokyo. Chris Newman: Yard Part (2000) Skladba Yard Part byla napsána v roce 2000 a je založena na jednom z vokálních partù mé opery Pelikán (The Pelican), což je zhudebnìní stejnojmenného komorního dramatu Augusta Strindberga. Opera pro pìt hlasù a klavír byla dokonèena v roce 2000. Klavírní „part“ (ve skuteènosti kompletní hudba) byl zkomponován jako první (po kouscích), hlasy zpívají vlastnì tutéž hudbu — každý ve své poloze. Slova jsou zhudebnìna prùbìžnì, tedy prùbìžnì aplikována na klavírní hudbu, èímž vzniká plynulá melodická linka, která je rozdìlena mezi jednající postavy. Hudbu tvoøí plochy nerozvíjeného materiálu, které se støíFoto: Gisela Gronemeyer James Tenney v Bratislavì 1994 (za ním Matthias Osterwold a vlevo Peter Zagar) • • • • Chris Newman•Narozen v Londýnì 1958. Dìtství s nemocnou matkou stráveno pøedevším domácími pracemi (hlavnì vaøením). 1976 smrt matky a odchod na londýnskou King’s College, titul Bachelor of Music 1979. V té dobì se setkává s ruským básníkem Eugenem Dubnovem. Pøekládá s ním jeho básnì a také další ruskou poezii (Velemir Chlebnikov, Osip Mandelštam). Je to klíèová zkušenost pro rozvoj jeho vlastní tvorby. 1979 zaèíná psát vlastní básnì. 1980 se stìhuje do Kolína n. R., kde studuje u Mauricia Kagela. Jak pøesídlení, tak nový uèitel jej osvobozují od stylistického oèekávání — zaèíná psát hudbu, u níž není podstatné, jak bude znít. Na objednávku londýnského Institutu souèasného umìní (ICA) píše první rozmìrnìjší skladbu — pro splnìní tohoto úkolu nachází vlastní kompozièní metodu, která spoèívá v „procházení se“ pøedkomponovaným why I keep producing artefacts as plain and seemingly impersonal as Four stills. It would appear that I like symmetries, hudebním materiálem. Tento postup nabude v dalších letech na významu: vytváøí hudbu, video i básnì obdobným zpùsobem and everything to be very neat. Something drives me to strip away almost all artifice: features that are considered to distinguish music (tedy jakoby „procházením“). 1982 vystupuje poprvé jako zpìvák — píseò napsanou pro Geralda Barryho musel zazpívat na from mere sound. koncertì sám, protože snìhová vánice v Dublinu znemožnila It’s true that I don’t worry much about the big picture, or where my • Markus Trunk: I do sometimes ask myself • Chris Newman dají se zpracováváním už slyšeného — tím je dosaženo urèité abstrakce a pøeklenutí vìtší formy bez pøílišného vzdalování se od výchozí myšlenky. Pro skladbu Yard Part jsem použil postavu Gerdy (soprán) a pøepsal jsem její part pro housle — jako pokus o jakési zpívání s nìèím, co mùže být vynecháno. To znamená, že v této skladbì pùvodní melodicky rozvíjený materiál byl øízen jednáním postavy ze Strindbergovy hry (housle si klestí cestu pomocí vzorce pøevzatého ze Strindbergova dialogu). Chci tím øíci, že melodická linka této skladby je urèována nuancemi replik Strindbergova dialogu (jakoby si melodie klestila cestu mým materiálem pomocí vzorce pøevzatého ze Strinbergova dialogu). Chris Newman: Yard Part (2000) Yard Part was written in 2000 and consists of one of the vocal parts from my opera “The Pelican”, a setting of the chamber play of the same name by August Strindberg, which was completed in 2000. This opera is for five singers and piano. The piano ‘part’ (actually, myšlení, upozoròuje na širší kontexty, apeluje na aktivní pøístup. Hudba Petera Grahama se vzpírá jednoduchému popisu, jejím charakteristickým rysem je promìnlivost a otevøenost v používání rozmanitých hudebních prostøedkù. Základna, z níž vyrùstá jeho hudební jazyk, je pomìrnì široká: od evropské historické hudby pøes autentický folklór a mimoevropské hudební kultury až k ozvìnám jazzu a rocku. Tyto vlivy jsou však obvykle silnì pøetaveny a objevují se pouze v nìkterých dílèích aspektech. the complete music) having been composed first (in chunks), the voices ‘singing along’ with the other part of this piano music at È T V R T E K – T H U R S D AY which ever octave best suits them. The words are set continuously, continuously applied to the piano music to achieve a single continuous line alternating between the characters. The music consists of areas of untreated material alternated with the treatment of the just heard to achieve a certain degree of absKostel sv. Augustina v Brnì / traction and a spreading out over the surface, without a too far a reSt. Augustine Church in Brno move from the original. For Yard Part I took the character of Gerda (soprano) and wrote out Námìstí Míru 7, Brno her part for the violin to attempt the kind of ‘singing along’ with something which has been taken away. That means that in this piece lines of original melodic/stretched development material has been edited by the character ultimation of Strindberg’s dialogue; (cutting a pathway through my material using the pattern of Strindberg’s dialogue). Peter Graham: Quadragesima That means that in this piece lines of inventional melodic/stretched Alois Piños: Carmina lauretana development material have been edited by the kinder alternation of Olivier Messiaen: Prière après la Communion (Livre Strindberg’s dialogue; (like cutting a pathway though my material du Saint Sacrement) [Modlitba po svatém using the pattern of Strindberg’s dialogue pøijímání (Kniha Nejsvìtìjší svátosti)] 6 / 3 / 2008: ●● Radek Tejkal Peter Graham (Jaroslav Šśastný) was born on July 1st • 1952. In the context of Czech music he represents rather non academic approach to composition with his special interest in rather peculiar compositional techniques. He is also active as a jazz pianist. Musica sacra Varhanní preludium s názvem Quadragesima (Doba postní) je založeno na myšlence „obohacování se ochuzováním“. Podobnì jako pøi fyzickém pùstu dochází k projasnìní mysli a zintenzivnìní prožitkù, vede zde silnì zjednodušený hudební prùbìh k podobným zážitkùm. Právì varhany — typický nástroj zvukového obžerství — jsou zde pøinuceny k „pùstu“: po celé trvání skladby je zde jen jediná barva a tónový rozsah je drasticky omezen. Vylehèená nástrojová sazba a asketické souzvuky mají navozovat pocit povznešeného odøíkání a pøipravit posluchaèe na velké vìci pøíští... Foto: Kamila Fojtová Miloš Štìdroò: Querite primum regnum Dei Pavel Novák-Zemek: Unisoni sacri Olivier Messiaen: Messe de la Pentecôte [Mše k Svatému Duchu] I. Entrée (Les Langues de Feu) [Pøíchod knìze (Ohnivé jazyky)] „A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky...“ (Sk 2, 3) IV. Communion (Les Oiseaux et les Sources) [Pøijímání (Ptáci a prameny)] Zleva: Barbora Kozáková, Barbora Nováková, Tereza Piskaèová, Alena Svobodová a Lída Weissová „Prameny vody chvalte Pána, ptáci na nebi chvalte Pána!“ (Zpìv mládencù v peci ohnivé) V. Sortie (Le Vent de l’Esprit) [Odchod (Vanutí Ducha)] „Náhle strhl se hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr a naplnil celý dùm, kde byli.“ (Sk 2, 2) • • Butterfield, Christopher (1952, Vancouver, British Columbia). Canadian composer of mostly stage, chamber, vocal, and multimedia works that have been performed in Europe and North America. Mr. Butterfield studied as a chorister with Sir David Willcocks at King’s College Choir School in Cambridge from 1961—66. He studied composition with Rudolf Komorous at the University of Victoria from 1969—75 and with Bülent Arel at the State University of New York at Stony Brook from 1975—77. Co-founded rock group Klo. Collaborated with writer John Bentley Mays on music drama Project for an Opera of the Twentieth Century G. S.: something that happened once and it is very interesting. Has composed for many of Canada’s principal ensembles. Teacher of composition at University of Victoria. • • • Clinamen (pro sólové housle) Skladba je tvoøena krátkými hudebními fragmenty. Je jich celkem osmdesát a jsou zapsány samostatnì, takže jejich poøadí je možno sestavit libovolnì. Každý ovšem mùže být zahrán pouze jednou. Clinamen (for violin solo) of Music and Dramatic Arts (JAMU) in Brno and one of the most important Czech composers of the last fifty years. Since the end of the fifties his name has been joined mainly with the New Music. His development as a composer was stimulated by the discovery of new compositional techniques that suited his tem/ baritone perament and outlook. He continued to broaden his knowledge by repeatedly participating in courses in Darmastadt (with Pierre Boulez, Bruno Maderna, Karlheinz Stockhausen), in courses of electronic music in Munich (with Mauricio Kagel and Josef Anton Riedel) and in courses of French musique concrète in Prague (with Pierre Schaeffer, François Bayle and Guy Reibel) etc. with a conscious aim in mind he began since the late fifties to apply Diriguje / Conductor Kamila Fojtová his own compositional methods and poetics, and undertake theoretical research into music. Soon he had managed to create his Souèasná duchovní hudba nechodí vyšlapanými The male vocal quintet performing this concert comprises expe- own compositional system and he became one of the most discestami. Olivier Messiaen (1908—1992) byl konrienced vocalists: and tinctive and assertive composers of the generation rising at the troverzní osobností manifestující katolickou víru and beginning of the sixties. He wrote many compositions — from neobvyklými hudebními prostøedky. Dnes je pova- are members of QVOX, sing in the Affetto ensemble, Marchamber and vocal works to symphonic ones, and many compožován za klasika. Alois Piños, Miloš Štìdroò, Peter sitions in non-traditional forms (music happenings, new music Graham a Pavel Novák-Zemek zastupují rùzné ge- tin Franze works as a conductor with the Musica da Camera theatre pieces, stage productions, audiovisual works). To electronerace a pøedstavují rozdílná pojetí spirituálnì ori- choir Brno, a role taken elsewhere by Tomáš Krejèí. acoustic music he has dedicated since 1964 as one of the first entované tvorby. The students of the Brno Conservatory, Czech composers. Piños also pioneered team compositions: In The up-to-date spiritual music does not walk in 1967 he established a composer’s team and led his workshops trodden paths. Olivier Messiaen (1908—1992) bein producing a number of remarkably original works (in the 60th came a controversial personality manifesting caand , are budding musical talents of and 70th with A. Parsch, R. Rùžièka and M. Štìdroò, since the tholic belief in unusual musical means. Today he great promise. 90th with I. Medek and M. Štìdroò). In Piños’ music there is is considered to be a classic. Alois Piños, Miloš typically an absence of depressive and nostalgic elements of exŠtìdroò, Peter Graham and Pavel Novák-Zemek vystudovala hru na housle a dirigovpression. There is a clearly positive attitude to life, however comrepresent various generations and present various ání na Konzervatoøi v Teplicích (1996, 1998), dirigování sboru plicated it may be. His output contains a great deal of amatory concepts of spiritual oriented music. (2003) a dirigování orchestru (2006) na JAMU v Brnì. V soupieces (Ars amatoria, Music for Two, Getting Acquainted, The èasné dobì vyuèuje na Konzervatoøi a na ZUŠ v Brnì a diriguje Force and Power of Love, The Green Mountain, The Meetings, je výraznou osobností na nìkolik pìveckých sborù (dìtské a smíšené). The Lyric Overture) and of spiritual themes (Gesta Machabaeodnešní hudební scénì. Pozoruhodným zpùsobem dokáže interstudied at the Conservatory in Teplice rum, In extremis, Pastorela, Panta rhei?, Sursum corda, Quo vapretovat hudbu všech stylù a období. Vedle hudby minulých ètyø (violin and conducting) and at JAMU Brno (choral and orchestral dis?, Laudatio). In recent years he had been emphasizing the staletí je nadšenou interpretkou a propagátorkou soudobé hudby, conducting). She teaches at the Brno Conservatory and leads philosophical theme of hope and focusing on the spiritual fight kterou ve spolupráci se skladateli a dalšími hudebníky pøedstaseveral children’s and mixed choirs. against the forces of evil (Lux in tenebris, Carmina psalmisona, vuje na domácích i mezinárodních festivalech. Svým zájmem Stella matutina, Finsternis, Music of Good Hope or Stormy Muo soudobou hudbu a svým interpretaèními kvalitami inspirovala sic, Nomen omen or 13 Portraits of the Snake, Bestiarium, Prejiž nìkolik skladatelù, kteøí pro ni napsali své skladby. Pøi své incarious Situations, Clamores). Piños has dedicated much of terpretaci vychází z obšírné znalosti rùzných hudebních stylù. Jehis time to music organisation and promotion. He was involved jím cílem je vìrná reprodukce skladatelova zámìru a ztvárnìní in the formation of “Creative Group ‚A‘”, the New Music Orchesjeho skladby v celé její mnohovrstevnatosti. Svou mezinárodní tra “Composer’s Studio”, association “Camerata Brno”, “Associkariéru zahájila vítìzstvím na Oundle International Organ Festival ation of Electroacoustic Music” and also in organising festivals val v Anglii. Souèástí tohoto ocenìní bylo pìt recitálù na meziná“Exposition of Experimental Music” (1969, 1970), “Exposition of rodních varhanních festivalech ve Warwicku, Coventry, St. Albans, New Music” (since 1988 onwards). He is also a member of “AteCambridgi a ve slavné St. Pauls Cathedral v Londýnì. Od té doby lier ’90”, “Umìlecká beseda Prague“, of Czech section of ISCM koncertovala již v mnoha zemích Evropy a v zámoøí. Vystoupila and of artistic association “Q”. mj. na festivalech v Anglii, Belgii, Èeské republice, Holandsku, Litvì, Lucembursku, Nìmecku, Polsku, Portugalsku a Mexiku. • • • Petr Julíèek Tomáš Krejèí Marek Olbrzymek Vladimír Richter • Barbora •Kozáková, Barbora Nováková, • Tereza Piskaèová, Alena Svobodová Lída Weissová • Kamila Fojtová • Kateøina Chroboková Kamila Fojtova • • • Clinamen consists of brief fragments of music, written on .Kateøina Chrobokova is a very refreshing appeaeighty cards, which can be organized by the player as they rance on the music scene. The way she combines all kinds of desire. All fragments must be played once. Kateøina Chroboková Foto: Radoslav Tejkal music from different periods and styles makes her special. Her interest in modern music and the way she creates new pieces, has inspired composers to write compositions for her. In the programmes for her recitals she’s not afraid to perform new pieces and convince her audience of the possibilities of modern music for organ or harpsichord. The base for all this is a very good knowledge of different music styles. She studies the scores to serve the composer as much as possible in realizing the music with all its different aspects. She has given concerts in many European countries and also overseas. As a winner of Oundle International Organ Festival in England she was awarded five recitals at the international organ festivals and organ series in Warwick, Coventry, St. Albans, Cambridge and London (St. Pauls Cathedral), which were favourably reviewed. vokální kvinteto sestavené pro ten•toMužské koncert se skládá ze zkušených interpretù, ostøílených na domácích i zahranièních pódiích: a jsou èleny souboru QVOX, Petr Julíèek Tomáš Krejèí Marek Olbrzymek a Vladimír Richter zpívají v souboru Affetto, Martin Franze je spojen s komorním sborem Musica da Camera Brno, který vede jako dirigent. Dirigování je i druhou profesí Tomáše Krejèího. Posluchaèky brnìnské konzervatoøe Foto: Tomáš Kuèera •Barbora Kozáková, Barbora Nováková, Tereza Piskaèová, Alena Svobodová a Lída Weissová zatím stojí na prahu své hudební kariéry a patøí k pøíslibùm našeho pìveckého umìní. Zleva: Marek Olbrzymek, Vladimír Richter, Martin Franze, Tomáš Krejèí a Petr Julíèek Foto: Dirk Vervaet Kanadský skladatel (1952, Vancouver, Britská Kolumbie) je autorem mnoha jevištních, komorních, vokálních i multimediálních dìl, která jsou provádìna v Severní Americe a Evropì. Zaèínal v dìtském sboru Sira Davida Willcocka na King’s College Choir School in Cambridge (1961—66). Kompozici studoval u èeského skladatele Rudolfa Komorouse na University of Victoria v letech 1969—75 a na State University of New York ve Stony Brook u Bülenta Arela (1975—77). Byl spoluzakladatelem rockové skupiny Klo. Na scénickém projektu Project for an Opera of the Twentieth Century G.S.: something that happened once and it is very interesting s ním spolupracoval spisovatel John Bentley Mays. Christopher Butterfield komponoval pro všechny významnìjší kanadské soubory. Je též znamenitým interpretem fónické poezie Kurta Schwitterse. Uèí kompozici na University of Victoria. • idea of enrichment through ascetism. Notwithstanding the immense possibilities of the instrument, there is only one registre and extremely simple musical structure used in the piece, which is designed to evoke the expectation of great things to follow. Peter Graham Dobrovolný dìtský sbor brnìnské Konzervatoøe / Voluntary Children’s Choir of the Brno Conservatory Students Kamila Fojtová Christopher Butterfield Christopher Butterfield — From Clinamen • Quadragesima (the 40 days of Lent) is based on the Alois Piños (1925), professor of the Janáèek Academy Kateøina Chroboková – varhany / organ Petr Julíèek, Marek Olbrzymek, Vladimír Richter – tenor / tenor Martin Franze, Tomáš Krejèí – baryton Christopher Butterfield • Peter Graham Peter Graham (Jaroslav Šśastný-Pokorný, 1952) absol- voval studium kompozice na JAMU (u Aloise Piñose). Po skonèení školy prošel øadou existenèních provizorií (dìlník v ÈHF Praha, uèitel na hudební škole, korepetitor u baletu i v brnìnském Divadle na Provázku, hudební režisér v rozhlase i v televizi), pøièemž jeho hlavní zájem patøil tvorbì, která vychází z avantgardní hudby XX. stol., ale i z èetných mimoevropských zdrojù. Od roku 1999 pùsobí na katedøe kompozice JAMU. Spolupracoval blízce s pražskými soubory Agon a Mondschein (který se pozdìji pøejmenoval podle jedné jeho skladby na MOENS) a rovnìž s bratislavskými VENI a Opera Aperta. Díky podpoøe Jan Hus Educational Foundation navštívil od r. 1989 nìkolikrát Anglii, jeho Houslový koncert byl proveden v Londýnské Barbican Hall na slavnostním koncertì èeské hudby v listopadu 1989. V roce 1992 jej pøizval øeditel Mezinárodního hudebního festivalu Brno Arnošt Parsch jako dramaturgického poradce pro festival Expozice nové hudby, od r. 1994 mu svìøil dramaturgii celou. V letech 1993—96 pùsobil souèasnì jako èlen dramaturgické rady bratislavských „Veèerù nové hudby“, kde se významnì podílel na koncepci festivalu. Jeho dramaturgické pojetí chce poskytovat posluchaèùm orientaci v nepøehledné soudobé produkci, vybízí ke srovnávání a k za- • Alois Piños (1925) vystudoval klasické gymnasium a lesní inženýrství. Kompozici studoval nejprve soukromì, pak na brnìnské konzervatoøi a v letech 1949 —53 na Janáèkovì akademii. Od r. 1953 tam vyuèoval hudebnì teoretické pøedmìty, od r. 1965 skladbu. Od konce 50. let je jeho jméno spojováno hlavnì s Novou hudbou. Jeho skladatelský vývoj byl podnícen objevem nových aktuálních kompozièních technik, které konvenovaly jeho naturelu. Svùj skladatelský obzor rozšiøoval opakovanou úèastí na mezinárodních kurzech v Darmstadtu (P. Boulez, B. Maderna, K. Stockhausen), na kurzech elektronické hudby v Mnichovì (M. Kagel, J. A. Riedel) a na kurzech francouzské konkrétní hudby v Praze (P. Schaeffer, F. Bayle a G. Reibel). Od druhé poloviny padesátých let zaèal cílevìdomì vytváøet vlastní kompozièní metodu a poetiku a provádìt hudebnì teoretický výzkum. Brzy si vytvoøil vlastní kompozièní systém a stal se jedním z nejvýraznìjších a nejprùbojnìjších autorù generace, vstupující na scénu zaèátkem šedesátých let. Napsal mnoho skladeb od komorních a vokálních dìl až po symfonická a mnoho dìl v netradièních formách a žánrech (hudební happeningy, nové hudební divadlo, pódiové (scénické) produkce, audiovizuální kompozice). Elektroakustické hudbì se vìnoval od r. 1964 jako jeden z prvních èeských skladatelù. Piños je též prùkopníkem týmové kompozice. V r. 1967 založil skladatelský tým, který vede a z jehož dílny vyšla øada originálních dìl (v 60. a 70. letech týmovì spolupracoval s I. Medkem a M. Štìdronìm). Pro Piñosovu hudbu je typická absence depresivních a nostalgických nálad. Jasnì vyjádøen je pozitivní vztah k životu, byś jakkoliv komplikovanému. Výraznì je zastoupena zejména oblast milostná (Ars amatoria, Hudba pro dva, Seznámení, Síla a moc lásky, Zelená hora, Setkávání, Lyrická pøedehra) a duchovní tématika (Gesta Machabaeorum, In extremis, Pastorela, Panta rhei?, Sursum corda, Laudatio, Quo vadis?). V posledních letech akcentuje filosofické téma nadìje a spirituální zápas proti silám zla a destrukce (Lux in tenebris, Carmina psalmisona, Stella matutina, Finsternis, Music of Good Hope or Stormy Music, Nomen omen aneb 13 portrétù hada, Bestiarium, Svízelné situace, Clamores). Mnoho èasu Piños vìnoval organizování a podpoøe hudebního života. Byl spoluzakladatelem „Tvùrèí skupiny A“, orchestru pro novou hudbu „Studio autorù“, sdružení „Camerata Brno“, umìleckého „Sdružení Q“, Spoleènosti elektro- STRANA 7 / XXI. ENH 2008 zde byli Arnošt Parsch, Rudolf Rùžièka, Miloslav Ištvan a Josef Berg). Myšlence týmové kompozice zùstal vìrný i po zániku pùvodního seskupení a øadu skladeb napsal spoleènì s Arnoštem Parschem (jejich skladba Pláè Rùženy Danielové z Hrubé Vrbky nad manželem v Osvìtimi získala v roce 1975 první cenu Prix musique folklorique de Radio Bratislava), pozdìji se spojil do nového týmu s Aloisem Piñosem a Ivo Medkem (spoleènì napsali operní diptych Anály avantgardy dokoøán a symfonickou rekapitulaci milénia Byly èasy, byly). Miloš Štìdroò je v kompozici pøedevším žákem Aloise Piñose, od kterého pøevzal a rozvinul èetné impulzy. Od striktní Nové hudby pøešel brzy k uplatòování historismù, koláží a montáží, parodií a persifláží. Ve svém skladatelském projevu inklinuje ke struènosti a ostrým kontrastùm. Jeho synkretický styl propojuje bez zábran jakákoliv èasová pásma a staví historické reálie do nového kontextu. Jaroslav Šśastný Alois Piños v Kouhoutovicích Foto: Radoslav Tejkal Miloš Štìdroò (born on the February 9th, 1942 in akustické hudby a je èlenem „Ateliéru ’90 Praha“, pražské Umìlecké besedy a èeské sekce ISCM. Též pomáhal organizovat festivaly „Expozice experimentální hudby“ a „Expozice nové hudby“. Za své skladby získal mj. Cenu èeské kritiky 1994 za 3. smyècový kvartet, cenu „Classic 1995“ za tutéž skladbu /„kompozice roku“/, cenu „Classic 1999“ za skladbu Stella matutina /„kompozice roku“/, cenu Musica nova 2001 za skladbu Bruma, cenu mìsta Brna 2002 za umìlecké dílo a aktivity a Janáèkovu Zlatou medaili (v roce 2003) od JAMU za tvùrèí a pedagogickou èinnost. Ivo Medek a Jaroslav Šśastný Carmina Lauretana — Loretánské zpìvy — navazují na Piñosovy pøedchozí skladby pro zpìv bez doprovodu (Dicta antiquorum, Pøísloví) a na øadu skladeb rùzného obsazení, komponovaných na latinské texty, staroøímské (napø. Ars amatoria podle Ovidia), biblické (napø. starozákonní Gesta Machabaeorum a novozákonní In extremis) i novolatinské (na texty Jana Nováka). Tentokrát Alois Piños zhudebnil starobylé latinské mariánské modlitby. Pøipomeòme v tomto kontextu, že parafrází mariánské písnì kulminuje Piñosùv Koncert pro varhany a velký orchestr (1986). Carmina Lauretana jsou cyklem tøí zpìvù: Memorare, Ave Maris Stella a Salve Regina. Cyklus vznikl v roce 1997 pro sólový baryton a je vìnován Tomáši Krejèímu. Nová verze je urèena pro provedení komorním mužským sborem. Podobnì jako je tomu pøi zpìvu gregoriánského chorálu, který je možno interpretovat sólovì i sborovì, dochází zde k posunu od individuální modlitby ke spoleèné. Unisoni Sacri (2007—8) No. 1, Kýrie „Památce sourozencù Martínkových“ I. II. III. IV. V. Kýrie – Unisono 1 Kýrie – Unisono 2 (varhanní sólo) Kriste – Unisono 3 Kýrie – Unisono 4 (varhanní sólo) Kriste – Unisono 5 (Conductus) Po odchodu sourozencù Pavla a Marie Martínkových zùstala s námi krásná vzpomínka, kterou je tìžké vyjádøit slovy nebo hudbou. Jejich památce je ale možné vìnovat volání toho, kterému bylo dáno ještì chvíli jít, padat a zvedat se… Forma „Kýrie“ je vsazena do pøísného øádu tónových výšek — je použito konsonancí ve vertikále i horizontále. Redukována je barva a dynamika (nemìnné forte) i tvarování pohybu. To vše ve snaze o dosažení formové jednoty. Brno) studied musicology and Czech at the Faculty of Arts, J. E. Purkynì University (now Masaryk University)1959—1964 and composition at the Janacek Academy of Arts under Alois Piños, Miloslav Ištvan, Ctirad Kohoutek and Jan Kapr (1965—1971). He later continued his training as a composer with postgraduate studies in experimental and electroacoustic music and the Janacek Academy and scholarships in Darmstadt (1966), Vienna, Belgium and the Netherlands (1964), Germany — Munich (stipendium der Stadt Munchen 1988 and 1989. As a university student has had already (in 1963) started to work as an assistant at the Music History Department of the Moravian Museum, and he later led the Small Music Theatre there. In 1972 he left to work at the Musicology Department of the Faculty of Arts at what is today Masaryk University, where in 1988 he gained his “habilitation” as a docent on the basis of research on Janáèek that had already gained him his doctoral degree of Candidate of Science. In 1994 he was appointed professor. He has lectured on the theory of composition and other subjects at the Masaryk University and the Janáèek Academy of Arts. His musicological interests are focused on 20th-century music and the era of the renaissance, mannerism and baroque. Štìdroò is also linked to the fragments of music by Janáèek (the Danube Symphony, the “Wandering of the Soul” Violin Concerto), that he prepared for performance together with Leoš Faltus, and with his work on a critical edition of the complete scores of Janáèek. Štìdroò is the composer of many dozens of scores for stage and film productions and is one of the most sought-after musicians in this field. was first performed by Messiaen and fellow prisoners to an audience of inmates and prison guards. Messiaen was appointed professor of harmony soon after his release in 1941, and professor of composition in 1966 at the Paris Conservatoire, positions he held until his retirement in 1978. His many distinguished pupils included Pierre Boulez, Yvonne Loriod (who later became Messiaen’s second wife), Karlheinz Stockhausen, Iannis Xenakis and George Benjamin. Messiaen’s music is rhythmically complex (he was interested in rhythms from ancient Greek and from Hindu sources), and is harmonically and melodically based on modes of limited transposition, which were Messiaen’s own innovation. Many of his compositions depict what he termed “the marvellous aspects of the faith”, drawing on his unshakeable Roman Catholicism. He travelled widely, and he wrote works inspired by such diverse influences as Japanese music, the landscape of Bryce Canyon in Utah, and the life of St. Francis of Assisi. Messiaen experienced a mild form of synaesthesia manifested as a perception of colours when he heard certain harmonies, particularly harmonies built from his modes, and he used combinations of these colours in his compositions. For a short period Messiaen experimented with the parametrization associated with “total serialism”, in which field he is often cited as an innovator. His style absorbed many exotic musical influences such as Indonesian gamelan (tuned percussion often features prominently in his orchestral works), and he also championed the ondes Martenot. Messiaen found birdsong fascinating; he believed birds to be the greatest musicians and considered himself as much an ornithologist as a composer. He notated birdsongs • • Querite primum regnum Dei Text: Querite primum regnum Dei! (Sed ubi est!) In margine: Pragensis nati non possunt esse beati. Non sunt felices, quia matres sunt meretrices – Text: Sit sermo vester „est, est“ – „non, non“! In margine: Rustici quadrati semper sunt irati. Et P a v e l N o v á k - Z e m e k eorum corda non sunt laetabunda – Text: O, meretrix circum data, aura, purpura et Unisoni sacri (2007—8) bisso et lapide precioso, O meretrix! Quando hec When Pavel and Marie Martinek’s departed this world, they left us Kristus docuuit et apostoli sancti? Quando? with beautiful memories. As difficult as it may be to express them either in words or in music – it is nevertheless, possible to dedicate In margine: Teutonici sunt nati de cula Pilati. to their memory a call of the one whom is given to go, to fall and to Bohemici sunt tristi, sunt de corpore Cristi …ale také: Bohemici sunt nati de cula Pilati. arise for a moment ... The form of “Kyrie“ is expressed in strict pitch-order: there are only Teutonici sunt tristi, sunt de corpore Cristi – consonances both vertical and horizontal in the piece. This reduction Text: Querite primum regnum Dei. (Sed ubi est?!?) Olivier Messiaen worldwide, and he incorporated birdsong transcriptions into a majority of his music. His innovative use of colour, his personal conception of the relationship between time and music, his use of birdsong, and his intent to express profound religious ideas, all combine to make it almost impossible to mistake a composition by Messiaen for the work of any other western composer. . extends to timbre and dynamics and even rhythmical patterns – eve. Kázání Mikuláše z Drážïan, souèasníka Husova, který zahyrything contributing to the formal unity of the piece. Carmina Lauretana — the Lorettan Canticles — conP a v e l N o v á k - Z e m e k nul brzy po jeho smrti. Z kázání je zdùraznìna vìta „Nejprve tinue the series of the composer’s former works for unaccompanied hledejte království Boží“, která parafrázuje evangelistu. voice(s): Dicta antiquorum, Proverbs and, belong also to the group K ní je dodána jako komentáø otázka: ale kde je? Další vìMiloš Štìdroò (1942) patøí již více než ètyøicet of his settings of the ancient Latin texts — Ars amatoria (Ovid), Gestou z kázání je ujištìní, aby øeè byla jasná a nikoliv „dialeklet k hlavním osobnostem brnìnského kulturního života. ta Machabeorum (Old Testament), In extremis (New Testament) Pùsobí zde nejen jako pilný a neúnavný skladatel — vytvoøil tická“ — ano, ano, ne, ne… Poslední vìtou z kázání je rozand the neo-Latin text by Jan Novák. neuvìøitelné množství skladeb a zasáhl do mnoha rozmani- hoøèení Mikuláše nad dobovou církví, odìnou do zlata, Three old prayers to the Virgin were used: Memorare, Ave Maris tých žánrù od studiové elektroniky až po muzikály, kompo- purpuru a drahých kamenù. Kazatel se ptá, zda to všechno Stella and Salve Regina. This vocal cycle was written in 1997 and is noval pro BROLN i pro Orchestr Gustava Broma, pro Filhar- jim nìkdy doporuèil Kristus a apoštolové, a jestliže ano, dedicated to the baritone Tomáš Krejèí. The new version is for a mamonii i pro divadla (tìžko bychom hledali mezi brnìnskými tak kdy a kde? Do tìchto úryvkù z kázání jsou vloženy dole-voice chamber choir and there is a shift of focus from an individuhudebníky nìkoho, kdo od nìj nehrál skladbu!) — ale podílí bové vagantské výroky dokládající národnostní rozmíšky, al prayer to the collective one. útoky proti sedlákùm a posmìšky — nesmyslné — Èechù se významnì celou tu dobu na utváøení brnìnského duNìmcùm a naopak… Miloš Štìdroò Pavel Novák, který komponuje pod pseudonymem Pavel Zemek, se narodil 1957 v Brnì.•Øadu let byl prvním hobojistou operního orchestru Janáèkova divadla. Souèasnì studoval kompozici u Miloslava Ištvana. Má za sebou imponující dílo zahrnující symfonické, sborové, komorní i sólové skladby, které odrážejí jeho hlubokou køesśanskou víru i zájem o moravskou lidovou hudbu. K nejvýznamnìjším dílùm patøí Druhá symfonie („Janovy pašije“), která získala v roce 1998 Cenu Leoše Janáèka. Tøetí symfonie pro klavír a smyècový orchestr byla s velkým úspìchem premiérována v roce 2005 na Dartington International Summer School a vedla k objednávce nového díla pro soprán, trubku a varhany. Napsal øadu významných dìl pro britský Schubert Ensemble. Pro pianistu Williama Howarda vytvoøil monumentální cyklus 24 preludií a fug, který byl skladatelem Davidem Matthewsem oznaèen jako „jedno z nejpùsobivìjších klavírních dìl poslední doby“. • • Miloš Štìdroò Foto: Radoslav Tejkal Pavel Novák-Zemek Pavel Novák, also known as Pavel Zemek, • • was born in 1957 in Brno. For some years he played oboe in the Brno Opera orchestra and at the same time studied composition with Miloslav Ištvan. He has written a large body of symphonic, choral, chamber and instrumental works that reflect both his devout religious faith and his interest in Moravian folk traditions. Among his most significant works is his Symphony No. 2 (St. John Passion) which won a Janáèek Foundation prize in 1998. His Symphony No. 3 for solo piano and string orchestra was premiered to great acclaim at the 2005 Dartington International Summer School, which has commissioned a further work for soprano, trumpet and organ. He has written several important works for the Schubert Ensemble and a series of 24 Preludes and Fugues for William Howard, which has been described by composer David Matthews as one of the most impressive piano works of recent times. William Howard • STRANA 8 / XXI. ENH 2008 chovního klimatu také jako pedagog, hudební vìdec, spisovatel, popularizátor, chodící encyklopedie a vùbec jako èlovìk, který nesmí chybìt nikde, kde nìco vzniká a kde se nìco zajímavého dìje. Nedocenìna zùstává role, kterou sehrál pro „Divadlo na Provázku“ (pøi svém založení a dnes opìt „Husa na provázku“) za éry režisérského trojhvìzdí Eva Tálská — Zdenìk Pospíšil — Peter Scherhaufer. Nejen, že toto divadlo od samého zaèátku usilovnì zásoboval scénickou hudbou (a písnièky z legendární Balady pro banditu doslova zlidovìly!), ale také sem pøinášel dramaturgické nápady a tvùrèí energii, sám zde také vystupoval a pøi zájezdech nìkdy obstarával i lékaøskou péèi, neboś se mu v už dìtství jen tak mimochodem dostalo — od dìdeèka, který ho hlídával — docela solidního medicínského vzdìlání... (Dnes už asi málokdo ví, že v mládí byl i vrcholovým sportovcem a na vojnì oblékal dres reprezentaèního fotbalového týmu — ostatnì se svým pozdìjším blízkým spolupracovníkem, režisérem Peterem Scherhauferem, který se v té dobì pøipravoval na kariéru vojáka z povolání, se poprvé setkal jako soupeø na fotbalovém høišti.) Na Ústavu hudební vìdy Filozofické fakulty MU odchoval nìkolik generací hudebních vìdcù, kteøí pod jeho vedením zaèali prozkoumávat i do té doby nezpracovaná teritoria. Mezi jeho širokými vìdeckými zájmy vévodí rané baroko (napsal monografii o Claudiu Monteverdim) a také Leoš Janáèek (kromì mnoha teoretických studií a knihy Leoš Janáèek a hudba 20. století, vypracoval spolu s Leošem Faltusem rekonstrukce Janáèkova Houslového koncertu a symfonické básnì Dunaj). Jako organizátor stál u zrodu Expozice experimentální hudby (1969 a 1970) a byl èlenem prvního brnìnského skladatelského team-worku vedeného Aloisem Piñosem (dále Olivier Messiaen (1908 —1992) Francouzský skladatel Olivier Messiaen patøí ke klíèovým osobnostem dvacátého století. Byl synem Pierra Messiaena, význaèného pøekladatele z angliètiny, a básníøky Cecile Sauvage. Matku považoval skladatel za svùj nejvìtší vliv, neboś v tìhotenství napsaná básnická sbírka L’ame en Bourgeon (Rašící duše nebo Duše v pupeni) byla vìnována jemu. Nastávající matka zde mluví o chlapci, který bude umìlec „ranìný umìním“. „Mystéria budou rozptýlena a Orion zpívá v mé bytosti s modrými ptáky a zlatými motýli – trpím tou neznámou vzdálenou hudbou...“ Messiaen vìøil, že tím byl pøedurèen jeho osud. Od samého zaèátku bylo jasné, že Olivier Messiaen bude ojedinìlým skladatelem v historii hudby. Nevycházel z žádné konkrétní kompozièní školy ani stylu, ale velmi brzy si zformoval vlastní hudební øeè. Vytvoøil ji z vlastních „modù omezených transpozic“, rytmických systémù Indie a starovìkého Øecka, orientálních vlivù a zpìvu ptákù celého svìta. Byl èlovìkem mnoha zájmù, které zahrnovaly malíøství, literaturu a Orient — zajímala jej nejen hudba, ale i divadlo, poezie a dokonce kuchynì vzdálených zemí! Nejdùležitìjším inspiraèním zdrojem jeho hudební tvorby byla zanícená katolická víra. Messe de la Pentecôte vznikla v Paøíži v roce 1950. Skládá se z pìti èástí, které svojí délkou odpovídají pìti varhanním mezihrám pøi tiché mši (pøíchod knìze, obìtování, promìòování, pøijímání, odchod). První èást se podle skladatele se vztahuje „ke všemu, co je jasné a urèité, ke všemu, co je temné, tajemné a nadpøirozené, ke všemu, co je mimo vìdu a rozum, ke všemu, co nemùže být objeveno a nikdy nebude pochopeno.“ Ètvrtá èást, Communion, evokuje pokornou františkánskou atmosféru a uvádí ptaèí zpìv (kos, kukaèka a slavík) v nejrùznìjších registracích. Pátá èást, Sortie (Le Ven’t de l’Esprit) „Vanutí Ducha“ je zde symbolizováno tokátou, pøipomínající bouølivý vítr, a „oslavou skøivánka, který pøedstavuje povznesenost a radost ve Svatém Duchu“. Partneøi Mezinárodní hudební festival Brno ARS/KONCERT, spol. s r. o., Úvoz 39, 602 00 Brno tel.: +420 543 420 951 fax: +420 543 420 950 e-mail: [email protected] www.arskoncert.cz Program EXPOZICE NOVÉ HUDBY 2008 Olivier Messiaen; December 10, 1908 — April 27, • Vydavatel ARS/KONCERT, spol. s r. o., Brno 1992) was a French composer, organist, and ornithologist. He entered the Paris Conservatoire at the age of 11, and numbered Paul Dukas, Maurice Emmanuel, Charles-Marie Widor and Marcel Dupré among his teachers. He was appointed organist at the church of La Trinité in Paris in 1931, a post he held until his death. On the fall of France in 1940 Messiaen was made a prisoner of war, and while incarcerated he composed his Quatuor pour la fin du temps (“Quartet for the end of time”) for the four available instruments, piano, violin, cello, and clarinet. The piece • Šéfredaktor: Jaroslav Šśastný • Redakce: Radek Tejkal, Tomáš Kuèera • Korektura: Jana Sobotková • Fotografie z archivu ENH • Grafická úprava: Jan Rajlich ml. • Tisk: Fléda • Redakèní uzávìrka 7. 2. 2008 / Náklad 300 ks enh.mhf-brno.cz
Podobné dokumenty
Mešní řád (barevný)
sine ipso factum est nihil, quod factum est: in ipso vita erat, et vita erat lux hóminum:
et lux in ténebris lucet, et ténebræ eam non comprehendé
Mešní řád (dominikánský ritus)
MODLITBA PÁNĚ. Až do tohoto okamžiku zabývaly se mešní
modlitby Proměňováním obětních darů; od tohoto místa připravují na
obětní hostinu – sv. Přijímání. První z těchto modliteb jest Otčenáš, vlast...
22. března - Expozice - Mezinárodní hudební festival Brno
Poøádá statutární mìsto Brno
pod záštitou primátora statutárního mìsta Brna Richarda Svobody,
za finanèní podpory Ministerstva kultury ÈR
Mezinárodní hudební festival Brno / Expozice nové hudby 200...
PDF - Expozice - Mezinárodní hudební festival Brno
Poøádá statutární mìsto Brno pod záštitou Romana Onderky, primátora statutárního mìsta Brna,
za finanèní podpory Ministerstva kultury Èeské republiky
Promoted by the City of Brno under the auspices...