Stáhnout v PDF

economix
M A G A Z Í N
P R O
S T U D E N T Y
V Š E
Ř Í J E N
2 0 0 6 Č Í S L O 5
Z D A R M A
Rozhovor
s MARIÍ
ČEŠKOVOU
z katedry
práva
Obchod
s kredity na NF?
K O L E J N Í R A D Y P O L I T I C K É C Y K LY J A R O M Í R N O S E K
2
zpravodajství
Editorial
Economytickets.cz
Od 17. 10. 2006 je přímo v areálu VŠE na Žižkově otevřena provozovna společnosti Economytickets.cz, která se specializuje na prodej nejlevnějších letenek, cestovních lístků a last minute zájezdů. Firma nabízí místenky na všechny vnitrostátní
a mezinárodní autobusové linky pomocí rozšířeného rezervačního systému AMS. Za
lístky můžete platit jak v hotovosti, tak různými platebními kartami. Neztrácejte tedy
zbytečně čas chozením na Florenc, ale vyzkoušejte služby této společnosti ve vestibulu NB každý pracovní den od 9.00 do 18.00 hodin.
economix
– 5 / 2006
Akademická psychologická poradna
Jeseň je tento rok veľmi príjemná. Farby obvykle
upršaného obdobia si zatiaľ môžeme vychutnať bez
nepríjemných dažďov a zimy. Preto sa treba aspoň na
chvíľu vybrať na nejakú tú prechádzku do prírody, či
potúlať Prahou. Alebo si len sadnúť na lavičku pred
školou a popritom si prelistovať naše nové číslo ☺.
Čo sa v ňom tento mesiac možete dočítať?
Študentov z piatej fakulty čaká niekoľko významných zmien. Nielenže tento semester nemusia vystávať v dlhých radách, čakajúc na zápisový list. Zaviedla sa aj nepovinná telesná výchova a pridelenie
kreditu za jej prípadné absolvovanie. Najviac diskutovanou novinkou je však predávanie kreditov od
úspešnějších študentov tým, ktorým už žiadne neostali. Niekomu sa zmeny pozdávajú, iní nadšení príliš nie sú. Či sa zmena systému osvedčí, ukáže čas.
My vám v článku o piatej fakulte priblížime ako by
malo vyzerať obchodovanie s kreditovými poukážkami a aký majú na zmeny názor prodekani pre pedagogiku z ostatných fakúlt VŠE.
O tom, či sa kolejné rady skutočne snažia pomáhať študentom ubytovaným na koleji, alebo sú to len
„leniví kapríci“ možete získať lepšiu predstavu
v sérii článkov venovaných práve tejto problematike.
Okrem objasnenia jej funkcie sú tu porovnávané
prísľuby kolejních rád jednotlivých kolejí VŠE a ich
skutočné výsledky po dlhšom čase.
Ak si občas zájdete do kina na dobrý český film,
určite vám neunikli snímky ako Rebelové, Účastníci
zájezdu či najúspešnejší film roku 2005 Román pro
ženy. Nielen v týchto ste mohli vidieť herca Jaromíra Noska, či už ako „drsného Boba“, mobilmi posadnutého Rickieho alebo homosexuálneho „účastníka
zájazdu“. Rozhovor nám poskytol v jednom pražskom bare, kde počas obsluhovania zákazníkov (ktoré považuje za svoje hobby) porozprával redaktorovi
Janovi Kavalcovi o filme, príprave na natáčanie
a iných skúsenostiach.
Na posledných dvoch stranách si tentokrát prečítate reportáž a nájdete tu aj viacero fotografií z koncertu, ktorý sa uskutočnil v priestoroch Novej auly.
Minulú stredu v nej zneli songy 30. a 40. rokov, ktoré nám zaspieval Ondřej Havelka so svojou skupinou Melody Makers. Nebol to však len klasický koncert. Pán Havelka ho oživil rôznymi fórmi a
zábavnými tanečnými kreáciami a nakoniec roztancoval aj väčšiu časť publika.
Toto je len pár pútavých článkov z nášho čísla.
Čaká ich tam na vás ešte oveľa viac, takže sa možete
s chuťou pustiť do čítania ☺. Tatiana Veščičíková, šéfredaktorka
Chcete sa podieľať na vzniku Economixu? Získať skúsenosti v žurnalistike? Alebo len chcete vyjadriť vaše názory, postrehy a pripomienky na Economix? Píšte na: [email protected]
Pod záštitou Rozvojového a poradenského centra a katedry psychologie a sociologie řízení začala přednedávnem fungovat Akademická psychologická poradna pro studenty VŠE. Poradna slouží nejen k řešení osobních, rodinných anebo partnerských
problémů, ale má pomoci studentům v orientaci na budoucí kariéru a uplatnění v praxi.
Poradenství poskytují odborní psychologové, kteří působí na katedře psychologie a sociologie řízení, a koná se pravidelně jednou týdně v přesně vymezených časech v místnosti RB 303. Pro bližší informace doporučujeme kontaktovat přímo doc. PhDr. Evu
Bedrnovou, CSc., anebo navštívit internetovou stránku Rozvojového a poradenského
centra rpc.vse.cz.
Orientation Day
Pod názvem Orientation Day se tento rok uskuteční informační střetnutí o zahraničních výměnných pobytech, programech CEMS a ostatních možností studia v zahraničí. Jako novinku oproti minulému roku se Oddělení zahraničních styků rozhodlo uspořádat tri informační střetnutí. Každé je určené pouze pro studenty určité
fakulty. Určitě se je na co těšit, a proto nezmeškejte možnost informovat se o studiu
v zahraničí v těchto termínech:
2. 11., 16.15
2. 11., 18.00
3. 11., 10.00
Orientation Day pro F4 a F5 VŠE
Orientation Day pro F1 a F3 VŠE
Orientation Day pro F2 VŠE
RB 213
posluchárna A
RB 101
Doporučujeme rovněž sledovat internetovou stránku Oddělení zahraničních styků
http://ozs.vse.cz/index.php.
Zápisové listy
Určitě se i tento semestr nezapomeňte postavit do fronty nadšených spolužáků čekajících na vydávání a potvrzování zápisových listů. Zde jsou termíny:
F1 30. 10.–10. 11. 2006
v úředních hodinách
30. 10. a 1. 11. 2006
od 8.30 do 11.30 a od 13.00 do 14.30
F2 3. 11. 2006
od 8.30 do 11.30
6. a 8. 11. 2006
od 8.30 do 11.30 a od 13.00 do 14.30
F3 27. 10.–8. 11. 2006
v úředních hodinách
30. 10.–2. 11. 2006
8.30–11.30 a 13.00–15.00
F4 3. 11. 2006
8.30–11.30
6. 11. 2006
8.30–11.30 a 13.00–15.00
F5 první týden v listopadu, NEPOVINNÉ (více na straně 14)
Mimosemestrální kurzy
Pro velký zájem o předmět 3PA662 - Seminář řízení lidských zdrojů v angličtině
byl otevřený nový intenzivní kurz. Informace o kurzu a možnosti přihlášení získáte
na sekretariátu katedry personalistiky v místnosti RB 321.
Katedra hospodářské politiky ve spolupráci s Nadací Terezy Maxové a Fórem dárců vypisuje mimosemestrální kurz Ekonomie, filantropie, altruismus. Přednášky se
budou konat 30. 10. - 2. 11., 6. 11. - 9. 11. a 22. a 23. 11. 2006 vždy od 18.00 do 19.30
hodin. Bližší informace jsou k dispozici na khp.vse.cz a zájemci se mohou přihlásit
Text: Martin Morovics
u pani Lačíkovej na KHP (NB 311). 3
MARIÁN F1
Knížky si kupuji většinou
nové, někdy i použité. Když kupuji použité, jdu do školního antikvariátu, protože s inzeráty na
nástěnkách jsem neměl dobré
zkušenosti. V průměru dám za
jeden semestr na knížky tak
2000 Kč.
DANIEL F4
Väčšinou si kupujem nové
knihy, ale nedovolím si ani len
tipovať, v akej hodnote to býva
v priemere na semester. Akurát
viem, že čím vyššie na škole
som, tým menej na knihy míňam. Občas si kúpim knihu už
použitú, od niekoho z blízkych
kamarátov
NATÁLIA F2
Knihy si půjčuji hlavně z knihovny nebo od kamarádů, a když
to už nejde jinak, koupím si je.
Nejčastěji při tom využívám inzeráty od studentů na nástěnkách.
MARCEL F2
Většinou si knížky nekupuji,
jenom když se jedná o něco důležitého na oborové předměty.
Občas si zajdu i do školské studovny, nebo si něco půjčím.
A samozřejmě internet poskytuje nepřeberné možnosti získávání studijních materiálů. Za semestr dám za učebnice a skripta
tak 500–1000 Kč, závisí kolik
a jakých předmětů mám.
IVAN F5
Ospravedlňujem sa, ale ja som
ešte v živote nekupoval skriptá.
Čiže fakt ani neviem, kde sa
dajú kúpiť a za koľko či akým
spôsobom. Ale môže to byť zaujímavy pocit keď človek minie
peniaze za skriptá ... kto vie? No
a čo sa tých peňazí týka tak ako
som spomínal 0 Kč. Ale keď
spolubývajúca občas čosi kúpi
tak jej na to prispejem. Editorial / 2
Aktuality / 2
Je kolejní rada skutečně banda
líných kapříků? / 3
Semináře/konference/výstavy / 7
Zrušila bych zápočty
(rozhovor s Marií Češkovou) / 8
Politické cykly / 10
Óda na českého sociologa / 11
Španělky kralovaly
žižkovské Beer Rally / 12
Bude se na NF
obchodovat s kredity? / 13
Další změny na F5 / 14
Na baru
s Jaromírem Noskem / 14
Jamajka (cestopis) / 16
Partylist / 20
Recenze – film, kniha / 20
economix
Šéfredaktorka:
Tatiana Veščičíková
Zástupce šéfredaktorky:
Marcel Bodnár
Redaktoři:
Marcela Cupalová
Miroslav Cvrček
Michal Haltuf
Jan Holeček
Pavlína Hrušťáková
Anna Kmeťová
Martin Morovics
Jakub Rojček
Michaela Výtisková
Jiří Zábranský
a další...
Fotografie:
Marcel Bodnár
Tomáš Jakab
Jaroslav Šícha
Editor:
Jan Jaroš
Design a sazba:
Pavel Vodička
E-mail Economixu:
redakce.economix
@centrum.cz
Vydává:
– 5 / 2006
Kupuješ si
knížky a skripta?
(Jestli ano,
kolik v průměru
za semestr
utratíš?)
Obsah
Divadelní (p)ohledy / 21
Z Petřína na hrad
(tip na víkend) / 22
Havelka roztancoval VŠE / 23
Titulka:
Ondřej Havelka
Foto:
Tomáš Jakab
economix
Anketa
4
zpravodajství
JE KOLEJNÍ RADA skutečně
Kolejní rady
– povedlo se,
nepovedlo se…
Vymezil jsem zástupcům kolejních
rad tři okruhy otázek, u kterých
mohli prezentovat svoji dosavadní
činnost. Předesílám, že zástupci
koleje Vltava odpověď v termínu
nezaslali.
1) Co se vám za poslední rok povedlo, a co
naopak nepodařilo prosadit?
2) Jaká byla náplň vaší práce? Jak často jste
řešili podněty studentů? Zajímají se studenti o činnost kolejní rady?
3) Jaké jste měli vztahy s vedením koleje –
byla zde kolejní rada aktivním článkem,
nebo jen přívěskem vedoucí koleje?
economix
– 5 / 2006
Ve středu 1. listopadu proběhnou
volby do kolejních rad na všech kolejích Vysoké školy ekonomické.
Velké procento studentů se o tyto volby nezajímá a podobně velké procento neví, že jsou to právě
jejich zájmy, které členové kolejní
rady zastupují.
Studenti si myslí, že je to spíše „úřad pro
úřad“, že kolejní rada vlastně nic nedělá anebo to alespoň není vidět. Titíž se také domnívají, že si členové kolejní rady spíše stavějí
své bábovičky na kolejním písečku.
Že tomu tak není, potvrzují výsledky kolejní rady (KR) například na holešovické
Rooseveltově koleji.
„Rádi studentům pomůžeme, pokud se na
nás obrátí. Myslíme si, že jsme tady odvedli
kus dobré práce, která je vidět,“ konstatuje
Michal Najman, člen zdejší rady. Dodává,
že dobrým místem pro diskusi jsou prostory
baru v suterénu. Tam se po večerech potkávají rezidenti holešovické koleje a členové
kolejní rady. „Se spoustou lidí se tu znáš,
další se postupem času stávají tvými kamarády. Dochází tu k vytváření lehce rodinné
atmosféry, a o názorech studentů tak získáváš daleko lepší přehled,“ říká Najman.
Opačnou zkušenost má Ondřej Třetina,
bývalý člen KR koleje Jarov G. „Naše vedoucí koleje kolejní radu moc vážně nebrala. Spíš si jí nechávala schvalovat rozhodnutí, o kterých si ona myslela, že jsou správná
a u kterých souhlas formálně potřebovala.
Kolejní rada tu nikdy moc nezmohla.“
Pravdou nicméně zůstává, že o právech
a povinnostech kolejní rady se příliš neví.
To potvrzuje i Veronika Satinská, předsedkyně Centrální kolejní rady (CKR), když
tvrdí, že studenti ubytovaní na koleji z velké
míry nejeví o kolejní radu velký zájem a obracejí se na ni se svými problémy či podněty
jen málokdy. Například student Petr Novák
z fakulty mezinárodních vztahů tvrdí, že jediné, co ví o kolejní radě, je přítomnost dvou
rozkošných děvčat v tomto orgánu na jeho
koleji. Jeho kolega Martin Florek z podnikohospodářské fakulty dodává, že „snad
rozdělují koleje a mají letní ubytování zadarmo“.
Hlavní úkoly kolejní rady spočívají v povinnosti vyslechnout stížnosti a náměty studentů a řešit je s vedením koleje a SÚZ, hospodařit s určitým obnosem peněz určeným
k vybavení kolejí a v neposlední řadě pak
kontrolovat průběh ubytovacího řízení.
„Spousta studentů má mylnou představu,
že můžeme ovlivnit ubytovaní i v průběhu
semestru a že máme kompletní informace
o volných pokojích. Nemáme. Jediná cesta,
jak bychom tuto informaci mohli získat, je
dotazem na vedoucí koleje. Totéž mohou
učinit i studenti,“ dodal Najman. „Co se týče
ubytování zdarma, mají ho jen ti členové kolejní rady, kteří potom stráví několik dní práce zdarma na rozdělení pokojů, a to například na Rooseveltce znamená dny náročné
práce,“ komentuje častý názor, že ubytování
má kolejní rada zdarma.
O hospodaření s penězi koluje mnoho
zvěstí. Pravda je ale taková: jde o to, kolik se
vybere na kolejních poplatcích. Z těch pak
určitou část dostane kolejní rada. Jak velkou, záleží na úspěšném lobbingu členů kolejní rady a na vztazích s vedením. Pevné
procento uvedeno není. Kolejním poplatkem se myslí peníze za pronájem pračky, tělocvičny atd. Největší položku pak tvoří poplatky za přespání.
zab
KOLEJE JAROV I:
OTEVŘEME MÍS TNOS T
S FOTBÁLKEM
Loni jsme pořádali na koleji putovní pohár, letos jsme jím zastínili basketbalový
turnaj v rámci rektorského dne. V nejbližších dnech, maximálně týdnech otevřeme
oddychovou místnost s fotbálkem a šipkami, kde na počátku zimy uspořádáme Kolejní radou sponzorovaný pohár v těchto disciplínách. V letním skladu jsme letos uložili
na 400 věcí a takto jsme, věříme, uspokojili
mnoho desítek studentů nejen z Carova I,
ale i z okolních bloků.
Rozdělení lůžek v rámci bloku Jarov I letos proběhlo jak ke spokojenosti vedoucí,
tak (aspoň podle reakcí, které se k nám donesly) ke spokojenosti většiny studentů
(ovšem nejsme dokonalí, ukřivdění studenti
a jejich občasné úlety se najdou vždycky).
Loni hned po volbách byla prodloužena otvírací doba tunelu mezi bloky do půlnoci.
Připomínky studentů zrovna moc časté
nejsou. Jediná podstatnější záležitost, kterou
jsme v loňském roce z podnětů studentů řešili, byl problém s „nepřizpůsobivým“ pokojem, na který si stěžovalo celé patro. Tento problém jsme v součinnosti s paní Tichou,
vedoucí koleje Jarov I, vyřešili ke spokojenosti ubytovaných.
Vztahy s vedoucí koleje jsou harmonické,
vyvážené, dokážeme si vyjít vzájemně vstříc.
Horší už je to s vedením školy a SÚZ, které
opakovaně ignoruje naše připomínky, viz
loňský a letošní systém přidělování kolejí.
Členové KR pro období 2005/2006:
Václav Voleček, Denisa Šustrová, Filip
Jánský, Petr Dlabal, Michal Horáček.
WEB koleje http://jarov1.vse.cz/.
5
zpravodajství
?
banda líných kapříků?
Na Jarově II jsem již pátým rokem a od
začátku jsem se nejvíce snažila o zasíťování
a připojení do školní počítačové sítě. To se
nakonec povedlo a pokračovala jsem v této
iniciativě i v roli předsedkyně CKR. Jako
úspěšné projekty na Jarově II lze jmenovat
například zřízení (společně s SÚZ) místnosti s fotbálkem, dále jsme letos přidali novou
posilovnu pro ženy, která byla studentkami
velmi žádaná. Každoročně otevíráme letní
sklad pro uložení věcí přes léto, který je studenty velmi využíván.
Mezi další naše aktivity patří otevírání zabouchnutých dveří, půjčování klíčů k televizní místnosti, fotbálku apod.
Členové KR pro období 2005/2006:
Veronika Satinská (též Předsedkyně Centrální kolejní rady), David Vošvrda. WEB
koleje: http://jarov2.vse.cz/
KOLEJE JAROV F:
ĽUBOMÍR ŠURINA:
LEPŠÍ PODMÍNKY
PRO MIMOŠKOLNÍ
AK TIVIT Y
Po dobu môjho pôsobenia v KR Jarov III
F (2 roky) sa nám podarilo v úzkej spolupráci s vedúcou koleje paní Novotnou zabezpečiť a vylepšiť miestnosti pre mimoškolské aktivity. Zakúpili sa nové prístroje
do posilovne, do herne fotbálek, šípky, obnovilo sa príslušenstvo k stolnému tenisu.
KOLEJE JAROV G :
INTERNET VŠUDE
Podařilo se natáhnout internetové přípojky na všechny pokoje na naší koleji, v místnosti určené pro klavír byl položen zcela
nový koberec, nepodařilo se sehnat peníze
na vymalování na více patrech.
Byli jsme kontaktováni spíše v souvislosti s rozdělováním koleje a snažili jsme se
vyhovět, avšak nebylo to vždy možné. Dále
nás studenti kontaktovali, v případě, že zapomněli klíče.
S vedoucí koleje udržujeme standardní
vztahy.
Členové KR pro období 2005/2006:
Andrea Pavlátová, Vladimír Šprincl, Josef
Taláb, David Machač
KOLEJ BLANICE:
KONEČNĚ ODSOUHLASENO
ZASÍŤOVÁNÍ
Díky osobní schůzce naší KR s ředitelem
SÚZ Zerzáněm se ho podařilo přesvědčit,
aby souhlasil se studentským samozasíťováním části Blanice, které se rozběhne od
příštího týdne (přesnější podmínky se studenti dovědí z nástěnky a e-mailu). Díky
této schůzce se nám pana ředitele také snad
podařilo přesvědčit o tom, že Blanice by potřebovala větší a rychlejší rekonstrukci, první „vlaštovkou“ je ředitelův souhlas s vymalováním 20 pokojů na 8. patře (jsou zde silně
potrhané tapety, zároveň se opraví nejhorší
díry okolo oken).
Koupili jsme na kolej do 7. patra „kolejní“
mikrovlnku, bude nové lino v sálku na aerobik, kde se téměř každý večer cvičí a díry už
začínaly být zdraví nebezpečné. Navíc se
doplnilo nářadí do posilovny.
Za předminulou KR (tj. 2003–2005, nyní
je z tehdejší KR v té současné jen Michal
Tomáška)
– koupily se sušáky na prádlo
– koupil se nový vysavač
– koupil se fotbálek
– byl vylepšen ping-pong
– 5 / 2006
VERONIKA SATINSKÁ:
NOVÁ POSILOVNA PRO ŽENY
Na základe odozvy študentov sa zakúpila
nová sušička.
Náplň práce by som rozdelil na dve hlavné časti. Prvú, kde KR pôsobí na dom ovskej koleji, kde sa zaoberá podnetmi študentov ubytovaných na koleji, a druhú, kde
zástupcovia kolejnej rady jednotlivých
kolejí sú zastúpený v centrálnej kolejnej
rade.
K druhej časti otázky by som odpovedal,
že študenti sa sami od seba o činnosť kolejnej rady príliš nezaujímajú. Viac menej riešime podnety študentov sprostredkovane,
kde sa študenti obracajú hlavne na vrátnicu
a vedúcu koleje.
Vzťahy s vedúcou koleje p. Novotnou sú
veľmi dobré, k zástupcom študentov v KR
pristupuje priateľsky. V dôležitých otázkach, ktoré sme v priebehu môjho pôsobenia v KR riešili, sme rozhodovali v spolupráci s vedúcou koleje na základe hlasovania,
určite nie direktívne.
Členové KR pro období 2005/2006:
Eva Rybová, Tomáš Maršálek, Ľubomír
Šurina, Ondřej Šustr, Pavel Hejl
economix
KOLEJ JAROV II:
6
zpravodajství
dent a není mu vyhověno, tak KR může pomoci. Letos jsme se začali snažit o větší investice SÚZ do Blanice a zatím se nám to
daří.
Myslíme si, že se nám podařilo vytvořit
oboustranně prospěšnou spolupráci, snažíme se být prostředníkem mezi studenty a vedoucí, ale i mezi vedoucí a studenty – snažíme se je přesvědčit, aby neroztahovali dveře
od výtahů atp., myslíme si, že tohle studenti
vezmou spíše od nás než od vedoucí. Na
druhou stranu: jakmile má nějaký problém
student a my s tím přijdeme za vedoucí koleje, snaží se nám vždy vyhovět. Konzultuje
s námi (a nakupuje na náš popud) i doplňkové vybavení koleje.
Členové KR pro období 2005/2006: Ján
Bajus, Michal Tomáška, Marie Slezáková,
Michal Svoboda
ROOSEVELT OVA KOLEJ (RK):
economix
– 5 / 2006
MICHAL NA JMAN:
S TABILIZACE VZTAHŮ
S VEDENÍM KOLEJE,
NOVÉ VYBAVENÍ POSILOVNY,
BEZPROBLÉMOVÉ
ROZDĚLENÍ KOLEJE.
CO SE NEPODAŘILO :
Už druhým rokem po sobě se plánovala
rekonstrukce elektroinstalace a zasíťování
celé koleje, ale opět to nedopadlo. Výběrové řízení na firmu a hlavně krach firmy,
která to vyhrála, však KR opravdu ovlivnit
nemůže. To linoleum, které je prezentováno jako úspěch, už mělo být na jaře, bohužel jsme se spokojili se slibem, že už je objednáno. Až teď jsme zjistili, že stále není,
a začali to urgovat. Centrální kolejní rada
připravila návrh na ubytovací kritéria, který byl podle našeho názoru vyváženější
než ten, který nakonec byl přijat. Chtěli bychom se letos opět pokusit prosadit návrh
CKR.
SÚZ opět dal velice krátký čas na rozdělení studentů na Blanici (2 dny na rozdělení 1250 studentů), takže pokoje jsme sice
rozdělili, ale ne úplně všechny ideálně,
snažili jsme se respektovat spolubydlící,
ale už nebyl čas třeba koukat u všech na to,
na jakém pokoji chtějí bydlet. SÚZ do toho
navíc opět zasahoval a už jednou přidělené
pokoje míchal (rozděloval „partneráky“
atp.) – příští rok bychom to chtěli „vychytat“.
Vzhledem k tomu, že většina studentů na
Blanici jsou prváci, tak se o KR téměř nezajímají, půlka z nich možná ani neví, že existujeme, přestože máme nástěnku, plakáty
atd. Tento stav se snažíme měnit, letos jsme
při nastěhování dávali každému studentovi
vlastním nákladem vytištěný informační leták, co se kde na Blanici dá půjčit. Zároveň
na letáku byly informace o KR a o tom,
s čím může být nápomocna.
V minulém roce studenti přicházeli, pokud měli problém například s vedením koleje, se spolubydlícími nebo se stavem pokoje, ještě méně přicházeli s nápady, co na
koleji vylepšit. Pokud vezmu do úvahy, že
na Blanici je 1250 studentů a že na schůzi
KR nebo i za námi na pokoj přijde vzhledem k tomuto počtu relativně málo lidí, tak
to vypadá, že se o KR nezajímají, ale samozřejmě chodí a my se jim snažíme pomáhat. Můžeme urovnávat spory s vedením koleje, s uklízečkami, můžeme urgovat
opravy atd. Když si stěžuje samotný stu-
Kolej u holešovického Výstaviště zvaná
familiárně Rooseveltka byla vždy považována za VIP. Dostat se sem bylo vždy obtížné a bydlet zde se bere za luxus. Velký
vliv na to, kdo zde bude bydlet, měla a má
kolejní rada.
O tom, kdo se do ní dostane, rozhodují
volby, letos plánované na počátek listopadu.
Nynější volby budou pro kolejní radu na RK
přelomové. Poslední z původních zakládajících členů dokončil studium a už v ní
zůstanou jen samí relativní nováčci.
Jak úspěšná byla odstupující kolejní rada
za poslední volební období? Nechme hovořit fakta. Za nejdůležitější věc se dá považovat stabilizace vztahů studentů s vedením
koleje. Po letech sporů, komunikačních problémů a tahanic s vedoucím koleje nastala
díky iniciativě kolejní rady výměna vedoucího: Josefa Bauera nahradila Eva Hanáková.
Pozitivní dopady této personální výměny
byly nejlépe patrné na začátku semestru při
nastěhovávání. Odpadly tradiční několikapatrové fronty a hodinová čekání. Vše proběhlo velmi plynule a svižně, za což chci
paní Hanákové vyseknout hlubokou poklonu. Zatím se jako vedoucí koleje osvědčila,
komunikace s ní probíhá o poznání jednodušeji.
Důležitým měřítkem úspěšnosti kolejních
rad je vybavení, které se podaří pro kolej sehnat. I zde je možno nehodnotit a omezit se
jen na základní výčet. Zahradní nábytek pro
dvůr září novotou, v kuchyňkách již nádobí
nekape na zem – každá kuchyňka na koleji
má svůj odkapávač.
Zastaralé vysavače byly vyměněny za moderní stroje a v posilovně už se nemusí stát
7
zpravodajství
Co se Centrální kolejní radě podle Tebe
povedlo a kde jsou naopak rezervy?
K úspěchům patří zasíťování většiny kolejí na Jarově. Dále se letos podařilo snížit poplatek za připojení k počítačové síti, i když
náš požadavek byl na ještě větší snížení, které by bylo odpovídající předpokládaným nákladům na provoz kolejní sítě. Co se nestihlo, je zasíťování kolejí na Jižním Městě. Ale
i tam již probíhají jednání a KR Blanice dělá
vše pro zlepšení současné situace.
Mnoho studentů zajímá fenomén ubytování a rozdělování ubytovaných na jednotlivé bloky.
To je vždy samostatnou kapitolou. Myslím, že situace se v posledních dvou letech
podstatně zlepšila. Samozřejmě, že při rozdělování pokojů nelze vyhovět všem požadavkům. Ale výraznější problémy jsme nezaznamenali. Největší problémy jsou spíš se
získáním dat od školy. Ráda bych touto možností také apelovala na studenty, aby věnovali více pozornosti vyplňování žádosti
o ubytování a předešli tak nepříjemným problémům s rozdělováním pokojů (například
chybně vyplněný, případně vůbec neuvedený xname spolubydlících).
Tématem, které vyvolává živou diskusi,
jsou „kritéria ubytování“. Můžeš problém blíže okomentovat?
Centrální kolejní rada řešila v minulém
školním roce hlavně problémy týkající se
změny kritérií k ubytování. Společně s SÚZ
jsme předložili několik návrhů prorektorovi
pro pedagogiku Koschinovi, který některé
naše podněty akceptoval, některé však bohužel ne. Kritériím jsme věnovali velké úsilí, situaci však komplikoval přechod části
studentů na ECTS studium. Letošní verze
kritérií však nedopadla dle našich představ,
a proto se chceme i v následujícím roce pokusit tato pravidla zpřehlednit a ujednotit.
Rádi bychom zavedli dialog se studenty, jak
kritéria vylepšit. Studenti se na nás mohou
obrátit ať už prostřednictvím zástupců kolejních rad nebo i na naší společné e-mailové
adrese [email protected]
Jaké jsou výsledky vzájemné komunikace mezi jednotlivými kolejními radami?
Příkladem činnosti z poslední doby je
společný příspěvek na nákup nového disku
pro kolejní server, který je studenty velmi
využíván.
Jak moc se studenti zajímají o vaši činnost, o činnost kolejních rad?
Lze říci, že studenti ubytovaní na koleji
všeobecně nejeví o kolejní radu moc velký
zájem, se svými problémy či podněty se na
ni obracejí zřídka. Také v tom vidíme další
podnět, který bychom rádi změnili. Rádi bychom přiblížili činnost kolejních rad většímu počtu lidí.
Moc ráda bych tedy pozvala všechny studenty k volbám do kolejní rady, které se
uskuteční ve středu 1. listopadu 2006 na
každé koleji. Text: Jiří Zábranský
s přispěním členů Kolejních rad.
Foto: Tomáš Jakab
Veronika Satinská,
Semináře/konference/výstavy
předsedkyně
ČSE ve spolupráci s ČNB a CERGE-EI organizují seminář na téma
Centrální kolejní AKCE:
„Defining Financial Stability and the Public Sector‘s Role“,
na kterém s přednáškou vystoupí pan Garry Schinasi (IMF)
rady:
MÍSTO A ČAS: 2. 11. 2006, 17.00, CERGE-EI,
Politických vězňů 7, Praha 1, místnost č. 7
Pomozte nám
vylepšit kritéria
AKCE:
Konference s mezinárodní účasti
„Česká republika v Evropské unii: proměny a inspirace“
ubytování!
Šéfka CKR odpovídá na několik otázek týkajících se činnosti tohoto kolejního „společenství“ tvořených zástupci jednotlivých kolejních rad.
Jak velký vliv má Centrální kolejní
rada, respektive jednotlivé kolejní rady?
Ráda bych podotkla, že KR ani CKR nemají velkou pravomoc, což si ne všichni na
koleji ubytovaní uvědomují. Velmi záleží na
dialogu, který vedeme nejen se Správou
MÍSTO A ČAS: 2.–3. 11. 2006 v Praze,
registrace na www.ceses.cuni.cz
AKCE:
Seminář s tematikou zaměstnávání lidí se zdravotním postižením
MÍSTO A ČAS: 27. 10. 2006 (pátek) a 3. 11. 2006 (pátek)
v místnosti 410SB
AKCE:
Světová literatura očima překladatelů
MÍSTO A ČAS: 12. 10.–9. 11. 2006, cena: 30 Kč, malý sál MKP
– 5 / 2006
Loňské rozdělování kolejí bylo provázeno
velkými problémy. Obavy, které provázelo
rozdělení letošní, se nakonec ukázaly jako
liché. Rozdělení proběhlo bez problémů a ke
všeobecné spokojenosti. Tak se dá usuzovat
z faktu, že kolejní rada RK nezaznamenala
žádné stížnosti na jeho nespravedlnost.
Práce kolejní rady spočívá i v organizaci
kolejního života a snaze o jeho plynulost
a bezproblémovost. Ojedinělé incidenty, ke
kterým jsem byl jako člen kolejní rady přizván, byly vždy vyřešeny domluvou a kompromisem.
Jedním z mála problémů, které na RK
zůstávají, jsou pokoje nad barem. Bar není
na rozdíl od klubu odhlučněn. Lidé, jejichž pokoje se nacházejí přímo nad barem, proto občas trpí nadměrným hlukem
v nočních hodinách. Letos byl problém
vyřešen šalamounsky: nad bar byli umístěni zahraniční studenti, kteří většinou semestr na naší škole tráví bohatým nočním
životem. Na pokoj se vracejí většinou až
po zavírací době baru. Stížností letos výrazně ubylo.
Členové KR pro období 2005/2006:
Michal Najman, Vojtěch Novák, Zbyněk
Haindl, Eva Otáhalová, Lucie Divišová
účelových zařízení, ale i s jednotlivými vedoucími na blocích kolejí. Pokud se dialog
daří, pak je mnohem jednodušší chránit zájmy ubytovaných, zlepšovat jejich zázemí
i kontrolovat a podílet se na správě kolejí.
economix
fronta na zastaralý rotoped. Stojí zde bytelné
spiningové kolo.
Nebyla by to správná kolejní rada, kdyby
se nepokusila ušetřit studentům pár korunek. Úspěšně proběhlo jednání o zrušení
některých poplatků: nově je tedy pro studenty zdarma použití žehličky či výše uvedených vysavačů. I tak se můžeme pyšnit, že
naše kolejní rada získala letos nejvíce prostředků na vybavení v historii RK.
8
rozhovor
cí k navrhované právní úpravě,
ale sama se na jeho znění nepodílím. Sledovala jsem postup při
přijímání trestního zákoníku, ale
bohužel nedošlo k jeho schválení, i když to byla moderní, kvalitní norma. Celý proces při jeho
přijímání byl zpolitizován a v závěru nedošlo k jeho přijetí. Škoda času a práce odborníků. Trestní právo mě baví, avšak v praxi
se jím nezabývám.
Jak dlouho učíte na škole?
Na VŠE působím jedenáct let.
Nebyla jsem ve straně, neměla
jsem žádné maminky nebo tatínky v advokacii. Šla jsem do podnikové sféry, do právního odboru podniku, kde jsem se
zabývala pracovním a tehdy
hospodářským právem. V roce
1990 jsem dostala šanci ve výběrovém řízení pro jednu americkou společnost. Takže jsem
odjela do USA na stáž.
Zrušila bych zápočty
economix
– 5 / 2006
zpaměť. Za totality byl na školách v prvních dvou ročnících
povinný marxismus-leninismus
a museli jsme absolvovat předměty jako vědecký komunismus, dějiny dělnického hnutí
nebo sociologie – samé pavědy,
ne jako dnes. Také politická
ekonomie, z toho jsem dělala
státnici. Ve 3. ročníku jsem měla
platné právo a od té doby mě to
začalo bavit.
Paní JUDr. Marie
Češková působí
na katedře podnikového
a evropského práva
jedenáct let a časopisu
Economix prozradila,
jak se dobře naučit
právo a co by si studenti
měli ze školy odnést
do života.
Jak jste se dostala k právům?
Právo jsem nikdy nechtěla
studovat ani učit. Říká se odříkaného chleba největší krajíc
a já jsem právo považovala za
těžké biflování a učení se na-
Co to bylo platné právo?
Platné, to je pracovní, občanské, rodinné právo a také ústavní právo.
Takže vás zaujala praktická
stránka?
Ne, mělo to hlavu a patu. Poprvé mě to začalo zajímat a po
pracovním právu jsem začala
dostávat jedničky. Obchodní
právo tenkrát nebylo, učilo se
hospodářské, které bylo neskousnutelné. Měla jsem představu, že je nutné biflovat paragrafy, jenže paragrafům je nutno
rozumět. Na právech dodnes působí profesorka Kalenská a v jejím podání bylo pracovní právo
zajímavé. Občanské právo učila
profesorka Knapová, která byla
velmi přísná, ale spravedlivá.
U ní jsem dělala diplomku.
Dnes se věnujete obchodnímu právu?
Navázala jsem na občanské
právo, které mě bavilo, a obchodní právo je součástí práva
soukromého, které má zvláštní
právní úpravu pro podnikatele.
Zabývám se také právem cenných papírů.
Který zákoník máte nejraději?
Nemám žádný oblíbený. Vidím, jak se s tím pracuje, jaké
jsou tam chyby, nejasnosti, jak
soudy musí věci řešit. Těším se
na nový občanský zákoník, který bude mít přes 2500 paragrafů,
což je mnohonásobně více, než
má ten současný. Občanské právo má sice být pro občany, ale
bohužel je to pro ně těžké čtení.
Máte možnost podílet se na
jeho vzniku?
Zákoník se zpracovává odborníky pod vedením profesora Eliáše na Západočeské univerzitě.
Účastním se diskusí a konferen-
Jaké chyby studenti nejčastěji dělají?
Pokud zkouším studenty prvních ročníků, pak vidím, že se
ještě neumějí učit, nezvládají
zpracovávat kvanta informací.
Chápu to, vzpomínám si, že
jsem v prvním ročníku na právech měla stejný problém. Od
toho tu jsou přednášky, kde se
jim právo podává v polidštěné
podobě. Vidím nedostatek v roztřiďování důležitých informací.
Máte nějakou metodu, kterou by se to dalo zvládnout
lépe?
Osvědčilo se mi zkombinovat
různé druhy pamětí. Sluchovou
a zrakovou. Když se s tím seznamuji, stejně to napoprvé nepochopím, ale tím, že si informace sama zapisuji, podílím se
aktivně na učení. Pak si vezmu
skripta a už to není něco neznámého. A systémem dvojího čtení se to dá naučit. Důležité je
podle mne neučit se den před
zkouškou, nechat mozek odpočinout. Pokud jsem to dvakrát
přečetla, prostě to v té hlavě je,
i když máte pocit, že je úplně
prázdná.
9
rozhovor
tovat, je to velmi neosobní přístup. Na soukromých školách,
kde není tolik studentů, je ten
přístup úplně jiný, řekla bych, že
velmi individuální. Jen si představte, že po deseti letech jsem
učila několik tisíc lidí. Jsem tady
na škole ráda, jen mi vadí ta anonymita.
Z čeho máte u zkoušky největší radost?
Když student umí, protože
pak jde zkoušení rychle, nemusíme ty vědomosti ze studentů
„dolovat“. Ráda dávám jedničky. Možná naivně si myslím, že
jsem k těm znalostem trochu pomohla.
Čtete nebo znáte Borce?
Vím, že existuje. Vím, že je
určen studentům a měl by jim
zřejmě pomoci absolvovat VŠE
dotáhnout domů, opravit a pak
každému studentovi zapsat do
indexu. To máte dvakrát 200
studentů za semestr, mívám
600 a bývalo i 800 studentů za
semestr. Již několik let se snažím prosadit, aby testy z práva
byly centrální, tedy stejné pro
všechny studenty všech vyučujících, a aby potom byly opravovány pomocí počítače. Dosud se to nepodařilo zorganizovat. Zápočty bych zrušila, na
druhou stranu vím, že to studentům pomáhá. Donutí je to
alespoň se „podívat“ na probranou látku.
Tahle škola mi někdy připadá
jako fabrika na inženýry. Nemám šanci si studenty zapama-
Čemu se věnujete mimo
školu?
Zajímá mne kinematografie,
ráda cestuji, hraji s rodinou golf,
mám ráda procházky přírodou.
Také už půl roku zpívám ve sboru VŠE spolu s mou dcerou. Je
to úžasný pocit, moci zpívat
v tomto sboru, moci se účastnit
koncertů. Jsem začátečník, ale
všichni jsou ke mně velmi vstřícní a laskaví. Je to kolektiv báječných lidí, žádná nervozita nebo
zloba, občas se zasmějeme, pohoda. Zatím je to se mnou ale
tak, že mám velkou radost, když
jim to nekazím a mohu se podílet na jejich úspěších. Mám co
dohánět a musím tomu věnovat
čas.
Díky za rozhovor a za váš
čas. Jan Holeček
– 5 / 2006
Co jste tedy dělala den před
zkouškou?
Uklízela jsem, prala, žehlila,
šla jsem na procházku. Hlavně
jsem se nebavila s nikým o tom,
na co se vyhazuje, kdo co zkouší
apod., zkrátka nenervovala jsem
se. Opravdu se mi to vyplatilo.
Poznám, když se někdo učí ještě
přede dveřmi na chodbě. Sice se
naučí něco nového, ale staré vědomosti se smažou. Mrzí mě
případy, kdy si studenti vytáhnou nějakou otázku, kterou nestihli nastudovat. Zkoušku neudělají a řeknou „Češková mě
vyhodila“, ne „já jsem to neuměl“. Pak mě mrzí, že jsou naštvaní na mě. Já jsem také
vždycky všechno neuměla na
sto procent, ale věděla jsem, že
pokud se mě zkoušející zeptá na
to, co jsem se nestihla naučit,
poletím. Myslím, že dospělý
člověk by měl umět přijmout
tento fakt, měl by umět prostě
přiznat, že je to jeho chyba, že
zkoušku neudělal.
s co nejmenším úsilím. Já bych
se spíše soustředila na studium
samo, a ne na sledování osobních pocitů vyjádřených jednotlivými studenty. Považuji to
za ztrátu času a sama bych
tomu, co se dočtu na Borci, nepřikládala tak velký význam.
Slyšela jsem, že mne studenti
hodnotí jako přísnou zkoušející, že se u mne nedá napsat test
apod. Fakta ale mluví jasně: 95
až 97 procent studentů test napíše. Stane se, že pár lidí to nezvládne. Mám své testy, které
podle mne nejsou těžší než testy kolegů. Pro mě je příprava
testů velmi náročná, poctivě je
měním každý semestr. Musím
to vymyslet, namnožit, napsat,
economix
Když jsem dělala velké zkoušky, třeba jako státnice, vzpomínám si, že se mi tak den dva po
zkoušce teprve začaly vybavovat naprosté podrobnosti.
Prozradíte našim čtenářům
nějakou svou oblíbenou otázku, kterou dáváte u zkoušek?
Zkouším všechno, dávám většinou doplňující otázky, abych
měla přehled o tom, v jakém
rozsahu tam ty znalosti jsou, zda
to není náhoda, že právě tu jednu otázku student umí. Občas se
ptám na promlčení a prekluzi
práva. Chci, aby studenti věděli,
že v právu existují nějaké lhůty,
v nichž se musí to právo uplatnit, a jaké jsou potom důsledky
toho, když si někdo svá práva
nehlídá, když neví, že tyto lhůty
existují, a očekává od státu
ochranu svých práv bez ohledu
na čas. Pak máte pocit nespravedlnosti, a přitom je to vaše chyba. Myslím, že pro život je určité povědomí o právu nezbytné.
10
názor
Politické CYKLY
Maďarsko představuje (možná extrémní) výsledek typického politického cyklu: když není nejhůř, vlády se o dluhy nestarají. Když
je nejhůř, vlády rozhazují o to intenzivněji až do voleb. Pak přichází
studená sprcha v podobě úsporných opatření. Ta však neřeší nic jiného než to, co vlády samy způsobily.
Sluší se ještě připomenout slova našeho bývalého premiéra o tom,
že státní dluhy jsou běžná věc a není třeba je splácet. Možná i my už
máme zaděláno na maďarský guláš...
...NA slovenský způsob
economix
– 5 / 2006
... NA maarský způsob
Jako kdyby volby v poslední době přinášely evropským státům
jen samé problémy. Velká koalice hlavních rivalů v Německu nebyla nic ve srovnání se soubojem na Ukrajině. Znetvoření obličeje prezidentského kandidáta, dramatické demonstrace, dvojí volby prezidenta. Vítězná strana se nakonec rozpadla a po dlouhém období
bezvládí vznikla podivná koalice bývalých úhlavních nepřátel...
Slovenskou socialisticko-nacionalistickou vládu s Mečiarovým
HZDS také zaznamenala celá Evropa a zejména Evropská socialistická strana, která straně Roberta Fica pozastavila členství. Česká
republika nezůstala pozadu. Téměř pět měsíců po volbách nemáme
vládu, které by ve sněmovně byla vyslovena důvěra. A co hůř, žádná
taková vláda není ani na obzoru. Na něco jsem však zapomněl... Maďarsko!
Jenže v Maďarsku problém nebyl přímo s volbami. Ty proběhly,
měly svého (těsného) vítěze a obnovit koalici nebyl žádný velký
problém. Jenže deficity maďarských státních rozpočtů byly příliš
velké příliš dlouho, a tak vítězní socialisté po volbách otočili o sto
osmdesát stupňů. Před volbami slibovali snížení daní, zato po volbách zvýšili DPH, zavedli čtyřprocentní takzvanou solidární daň pro
firmy se ziskem a osoby s příjmem více než 6 milionů forintů, což je
asi 600 tisíc Kč. Lidé si také více připlatí na zdravotním pojištění...
Možná by to někdo mohl pokládat za typické chování politiků po
celém světě, ale pak se objevila nahrávka z tajného stranického jednání: „Lhali jsme ráno, lhali jsme večer... Je zřejmé, že jsme se posledními dvěma roky prolhali. Bylo úplně jasné, že to, co říkáme,
není pravda. Přitom jsme čtyři roky nedělali vůbec nic. Nic. Nedokážete mi říci jediné podstatné vládní opatření, na které bychom
mohli být hrdí. Ovšem s výjimkou toho, že jsme se nakonec z hov..
dokázali vrátit k vládnutí...“ Maďarský premiér Gyurcsány na ní
mluví mimo jiné o stavu veřejných financí. Státní dluh totiž na konci roku bude kolem 65 % HDP. A co hůř, letošní deficit rozpočtu se
šplhá k 10 % HDP! To znamená, že se Maďaři z dluhu jen tak nevyhrabou.
Přes všechny demonstrace se Gyurcsány nehodlá vzdát vlády
a začal schodek snižovat, ovšem hlavně pomocí vyšších daní (viz
výše). Vládní opatření už přinesla výsledky. Automobilka Audi například zrušila svou plánovanou investici ve výši jedné miliardy eur.
Zvýšení daní tlačí na zvyšování cen. To se zase nelíbí centrální bance, která v posledních měsících zvyšuje základní úrokovou míru nebývale rychle a ta se blíží 8 %. Vysoké úroky i daně však mohou
předluženému Maďarsku zlomit vaz...
Podle očekávání přistoupil vítěz slovenských voleb a nový
premér Robert Fico k rušení rovné daně. Zavádí milionářskou daň,
plánuje snížení DPH na některé zboží. Také ruší poplatky u lékaře
atd.
Fico se ujal vlády v době, kdy Slovensko začalo zřetelně pociťovat plody předchozích reforem vlád Mikuláše Dzurindy. Nebývalý
ekonomický růst provázený poklesem daňové kvóty i poklesem nezaměstnanosti (podle Slovenského statistického úřadu z 20 až k 10
procentům během pěti let) a dobrý stav veřejných financí (po provedení důchodové reformy!) jsou zcela jednoznačně zásluhou předchozí vlády. Obraz Slovenska jako ekonomického tygra ostře kontrastuje s pověstí státu s autoritářským stylem vládnutí, jak tomu
bývalo za Mečiara.
Jenže právě Mečiarova strana je dnes znovu ve vládě. Dostala se
tam pouze díky tomu, že nikdo jiný kromě HZDS a nacionalistů se
s Ficem spojit nechtěl. Změny, které nová vláda provádí, však zdaleka nejsou tak radikální, jak se ještě před volbami zdálo. Milionářská daň je spíše laciným gestem, na státní rozpočet valný vliv mít
nebude. Zdá se, že Robert Fico si uvědomil, že slovenské reformy
byly správné. Zřejmě jich teď bude využívat a drobnými „sociálními
dárky“ bude uplácet voliče jejich vlastními penězi. A zdá se, že bude
mít z čeho. Deficity státního rozpočtu se snižují a zřejmě se bude
snižovat i poměr státního dluhu k HDP.
Na jednu stranu je dobře, že slovenské reformy v zásadě přetrvají,
na druhé straně ale nová vláda bude sklízet zásluhy vlád předešlých.
Jaký klíč si v příštích volbách Slováci zvolí? Obávám se, že budou
spíše volit vládu, za níž se měli lépe (nebo která jim více slíbí), než
vládu, která se o lepší životní úroveň skutečně postarala. Ostatně
jako kdekoli jinde na světě. Frekvence konání voleb je zřejmě příliš
vysoká, než aby bylo každému jasné, která z vlád má zásluhy. Nebo
je frekvence příliš nízká a špatné vlády jsou u moci dlouho? Ta otázka tu bude, dokud budou mít vlády na ekonomiku a finance lidí tak
Autor: Miroslav Cvrček
velký vliv jako nyní. Óda
NA ČESKÉHO
oriemi vůbec nezamyslel. Kdyby je totiž podrobil o něco hlubší
logické analýze, zjistil by, že
kdyby stroje skutečně braly lidem práci, tak bychom dnes byli
nezaměstnaní všichni. Všechen
technologický pokrok, nejenom
v budoucnosti, ale také v minulosti, bychom měli považovat za
pohromu a všemožně se mu bránit. Naopak počet pracovních
míst by bylo možné zvýšit vykonáváním veškeré práce tak neefektivně, jak to jenom jde. A to je
nesmysl. Ztráta pracovních míst
v důsledku zavedení nového
stroje je pouze prvním, nejvidi-
nanost. Konkurence pak stlačí
cenu tohoto výrobku. Konečným
důsledkem zavedení nové technologie bude rozvoj nových
a ještě sofistikovanějších oborů
produkujících kvalitnější zboží
a služby, přesun pracovníků směrem k těmto oborům, růst produktivity práce, zvýšení společenské spotřeby a blahobytu...
Na tyto důsledky již pan „vědec“
nemyslel, protože si vystačil
s tím, co bylo vidět na první pohled. Jistě zajímavé by bylo též
se dotázat, co autor myslel pojmem „plnohodnotná práce pro
všechny“. Udělala snad techno-
„SOCIOLOGA“
telnějším důsledkem technologického pokroku. Dále si však
musíme též uvědomit, že i na výrobu a vývoj nových strojů
a technologií bylo potřeba zaměstnat pracovníky. Nové technologie se navíc zavádějí pouze
tehdy, když sníží náklady, zvýší
kvalitu, respektive zvýší zisk.
Výrobce pak tento dodatečný
zisk buď investuje do rozšíření
výroby (ve stejném nebo jiném
odvětví), nebo ho utratí na vlastní spotřebu. V každém případě
však kolem sebe zvyšuje zaměst-
logická změna z nějaké plnohodnotné práce práci neplnohodnotnou? A co je vůbec neplnohodnotná práce? Autor ve svém
článku mimo jiné zmiňuje německého sociologa Klause Offa,
jenž vyzývá každého občana
v produktivním věku, aby si během své mnohaleté pracovní činnosti vybral dlouhodobou (až několikaměsíční či několikaletou)
dovolenou a tím uvolnil pracovní
pozici nezaměstnanému a pomohl ke snížení nezaměstnanosti.
Teorie lidského kapitálu se však
zeptá, jak chtějí Klaus Offe a Jan
Keller „plnohodnotně“ nahradit
technického specialistu s patřičným vzděláním a praxí člověkem, který do vzdělání a rozvoje
neinvestoval ani minutu času,
případně jak chtějí udržet úroveň
kvalifikace zaměstnance během
několikaleté dovolené.
Cílem tohoto článku je však
upozornit na aspekt způsobu
zkoumání lidské společnosti,
proto se k němu nyní vraťme. Pokud člověk nazírá na společnost
jako na celek, vidí nezaměstnané,
nikoli nezaměstnaného jednotlivce – vlastníka vzácného zdroje
a jeho konkrétní situaci. Vidí velké firmy, nikoli jednotlivého podnikatele využívajícího zdroje
a zároveň člověka s vlastním kapitálem. Tento pohled lehce svádí
k tvorbě hodnotových soudů, že
nezaměstnanost by měla být nižší, že by se mělo zamezit znečišťování přírody, že by lidé měli
být odměňování takovou či onakou mzdou… Kdyby naopak náš
„vědec“ respektoval jednotlivce,
zjistil by, že nezaměstnanost nemusí být a priori špatná, protože
každý rozhoduje o využití svého
lidského kapitálu sám a racionálně (dobrovolná nezaměstnanost).
Zároveň by se náš vědec při zkoumání nezaměstnanosti soustředil
místo počítaní „práce-hodin“ na
to, co brání jednotlivci v produktivním využívání vlastních
schopností a dovedností (nedobrovolná nezaměstnanost a plýtvání lidskou prací).
Člověk má vlastní subjektivní
hodnoty a schopnosti („někdo
má rád holky, jiný zase vdolky“),
což bychom měli respektovat nejen my, obyčejní lidé, ale i vědecké mediální hvězdy. Povrchní
a agregátní způsob myšlení (po
odpozorování, kolik se spotřebuje vdolků a kolik průměrný jedinec pozná za život lásek) totiž
může sklouzávat k tvrzením, že
by každý člověk měl jíst tolik
a tolik vdolků a měl by vystřídat
tolik a tolik partnerů či partnerek
(doporučeným řešením je samozřejmě přerozdělení). Podobné
závěry se pak šíří z úst „pavědců“
společnosti jako lavina a do chvíle, než se nad nimi někdo zamyslí,
dokážou nadělat mnohdy nenapravitelnou škodu… Zamysleme
se proto co nejdříve! Autoři: Radoslav Peter
Svatopluk Lojek
1 Například: http://www.darius.cz/
jankeller/cl12p.html
– 5 / 2006
Při jakémkoli výzkumu a pozorování, nevyjímaje zkoumání
principů fungování lidské společnosti, hraje klíčovou roli způsob, jímž svůj výzkum provádíme. Přesto existuje mnoho
„uznávaných vědců“, kteří otázkám metodologie nevěnují ani
nejmenší pozornost. Z výsledků
svých zkoumání pak činí komické, jindy pak tragikomické závěry a doporučení. Zářným příkladem nerespektování základních
metodických postupů a následně
pak formulace absurdních závěrů a doporučení pro „záchranu“
naší civilizace je „nejslavnější“
český sociolog Jan Keller. Jeho
článek Hledá se jedna miliarda1
stoprocentně rozesměje, nebo
spíše rozpláče, každého soudného člověka. Pan „sociolog“ se
v tomto článku snaží popsat
a vyřešit fenomén nezaměstnanosti. Přibližme si tedy tento článek nikoli z toho důvodu, že za
to stojí, ani ne proto, abychom
pana Kellera zesměšňovali, ale
kvůli tomu, abychom odsoudili
způsob (ne)myšlení, jenž bohužel není vlastní pouze tomuto pánovi. V argumentaci budeme
čerpat z díla Henryho Hazlitta.
Jan Keller ve svých úvahách
o podstatě nezaměstnanosti vynásobil počet nezaměstnaných
počtem hodin, které běžný zaměstnanec ročně odpracuje,
a zjistil, že každoročně v ČR
chybí zhruba jedna miliarda pracovních hodin. Pokud bychom
tuto miliardu nalezli, problém
nezaměstnanosti by byl dle pana
Kellera vyřešen. Příčinou nezaměstnanosti je podle něho expanze nových technologií, které
vytlačují lidskou práci jako příliš
nákladnou. „Žijeme ovšem ve
společnosti, ve které se lidem
stále zdůrazňuje, že mohou být
úspěšní jedině tehdy, dokáží-li
být nějak užiteční. Zároveň se
nedostává oné miliardy hodin
k tomu, aby lidé mohli svoji užitečnost prokázat.“ Příčinou nezaměstnanosti je podle něho především expanze nových technologií, které vytlačují lidskou
práci jako příliš nákladnou. Kvůli technologickému pokroku autor navíc vidí pesimisticky i výhled do budoucnosti: „Prakticky
nikdo už dnes nevěří, že by bylo
možno zajistit v dohledné budoucnosti plnohodnotnou práci
pro všechny.“ Již tyto citace dokazují, že se autor nad svými te-
11
economix
názor
12
studentská organizace
Španělky kralovaly žižkovské
Je čtvrtek 19. října, krátce po sedmé hodině večerní a na Žižkově začíná druhý ročník kulturně-sportovní
akce zvané Žižkovská Beer Rally. Na
startu přešlapují první nedočkaví
soutěžící seskupení do tříčlenných
až sedmičlenných týmů. V jejich úsilí je motivuje pohled na hlavní cenu
– soudek piva.
Čeká je nelehký úkol, pro získání osvědčení musí muži během večera zdolat hranici
9 piv nebo panáků, ženy 6 piv nebo panáků.
Účelem akce však není opít se, ale pobavit
se a zároveň lépe poznat Žižkov. Slogan
„Přijďte Žižkov více poznat“ je ostatně také
mottem celé akce. Beer Rally pořádal Buddy System spolu se serverem Lexikonhospod.cz.
„Zahraniční studenti stráví na VŠE půl
roku, měli by se proto seznámit také s jejím
okolím a tím, co je pro Žižkov typické.
A Žižkov je známý právě hospůdkami a jejich úžasnou atmosférou. Není jiná čtvrť
v Praze, kde pokaždé, když se rozhlédnete,
vidíte minimálně čtyři hospody,“ uvedl Filip
Engel, vedoucí Sport Clubu v Buddy Systemu. Podle jeho slov není důvod tuto akci
upírat také Čechům, kteří určitě mají v oblasti znalostí o Žižkovu co dohánět. Výsledný poměr českých a zahraničních účastníků
byl přibližně půl na půl.
economix
– 5 / 2006
S TARTUJEME
Na startu se jednotlivé týmy registrují, dostávají seznam 17 hospod zařazených do
akce, herní karty, do kterých jim hospodští
Hlavní cenou pro nejrychlejší tým v Žižkovské Beer Rally byl soudek piva. Všichni, kteří akci úspěšně absolvovali, zároveň dostali
osvědčení.
budou potvrzovat sportovní výkony, a losují
si také první hospodu, kterou musí navštívit.
Cílem tohoto opatření je, aby se všichni
účastníci nenahrnuli do nejbližší hospody
a nezpůsobili tak dopravní zácpu. Poté již
účastníkům nic nebrání v tom, aby vyrazili
do akce.
Zatímco soutěžící se vydali poznávat Žižkov, organizační tým se ze startu přesunul
do restaurace Morava, aby zde vyhlížel první závodníky. Ti na sebe nenechali dlouho
čekat, jako první do cíle dorazil tým složený
ze španělských studentek, a to za 48 minut.
Druhý tým byl o 6 minut pomalejší.
Druhý ročník
Žižkovské Beer Rally
překvapivě vyhrál tým
složený ze španělských
studentek, který do cíle
dorazil za pouhých
48 minut.
ČÍŇANÉ
POZNÁVALI ŽIŽKOV
Zajímalo nás, do jaké míry akce splnila
svůj účel a umožnila účastníkům lépe poznat Žižkov. Snažili jsme se o interview
s vítězným týmem španělských studentek,
avšak ty byly po svém sportovním výkonu
natolik vyčerpané, že náš pokus naprosto
ztroskotal.
Uspěli jsme až u dalšího ženského týmu,
soutěžícího pod názvem Chinese. Jeho
složení bylo vzornou ukázkou mezinárodní spolupráce, neboť členky týmu pocházely z Hongkongu, Peru, Francie a Maďarska. Během krátkého interview jsme se
dozvěděli, že Chinese vyznávají heslo
„Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“,
takže od počátku zvolily pohodové tempo
a do cíle dorazily již po dvou pivech. „Užily jsme si to, a zároveň také opravu lépe
poznaly Žižkov, neboť Žižkov je čtvrť
plná hospod. Jak lépe ho tedy poznat než
například na Beer Rally,“ tvrdily svorně.
Podobných týmů, které více oslovila kulturní část akce místo té sportovní, bylo poměrně hodně. Podmínku pro vystavení
karty o úspěšném absolvování však splnila
více než polovina.
SOUTĚŽ DOS TALA
TAKÉ LIDSKÝ ROZMĚR
Přestože jednotlivé týmy navzájem soupeřily, snažily se k sobě být zároveň solidární, a to i v případě, že to nebylo původně jejich záměrem. Například tým nazvaný
Cholerolepra našel v jedné ze soutěžních restaurací mobilní telefon. Domnívajíce se, že
ho tam zapomněli budoucí vítězové soutěže,
rozhodli se ho členové Cholerolepry čistě
nezištně vzít s sebou a poté vyměnit za hlavní cenu – sud piva.
Jimi favorizovaný tým, který ztratil mobilní telefon, však nakonec nezvítězil, a tak
Cholerolepra složená ze studentů architektury neměla za co měnit. Mobil samozřejmě
předali šťastné majitelce, napřed ho ale úzkostlivě svíral jeden ze členů Cholerolepry
v ruce až do té chvíle, než se nám se svým
ušlechtilým počínáním svěřil. „Znáš to, ekonomka, jsou to materialisti, napřed jim to
musím říct, pak už by neposlouchali,“ tvrdil.
PROPAGACE
ZDVOJNÁSOBILA ÚČAS T
Loňský první ročník Beer Rally proběhl
v komornějším duchu, konala se v rámci International Weeku, a účastníky tedy byli
převážně zahraniční studenti. „Letos jsme
akci více propagovali na internetu a na plakátech, zároveň nebyla určená jen pro zahraniční a české studenty z VŠE,“ říká Filip
Engel.
13
zpravodajství
Další informace poskytne
Lukáš Nápravník
Public Relations Consultant
mobil: +420 608 135 748
e-mail: [email protected]
O ESN VŠE PRAHA
– BUDDY SYS TEM
ESN VŠE Praha – Buddy System (ESN BS) je nezávislá dobrovolná studentská organizace. Prvořadým cílem této organizace, která má formální status občanského sdružení, je
podpora myšlenky studentské mobility a poskytování prostoru pro vzájemné poznávání
českých a zahraničních studentů. Tento cíl naplňuje pořádáním mnoha akcí, jakými jsou
například prezentace zemí, univerzit, sportovní víkendy, výlety do historicky zajímavých
míst České republiky, studentské party Nation2Nation a starost o zahraniční studenty.
Těm je již před jejich příjezdem do Prahy přidělen český student (buddy), který jim pomáhá s problémy během prvních týdnů v Praze.
Buddy System na VŠE je nezávislým členem
mezinárodní studentské organizace Erasmus
Student Network. | web: http://buddy.vse.cz
O ERASMUS S TUDENT
NET WORK
Erasmus Student Network je nezávislá studentská organizace, jejímž hlavním cílem je
podpora studentské mobility. Sdružuje evropské studentské kluby, které se starají o studenty během jejich studia v zahraničí. Toto
studium probíhá většinou v programu Erasmus-Sokrates (odtud „Erasmus“), během něhož se domácí i zahraniční studenti mají
možnost účastnit připraveného programu,
který zahrnuje kulturní, společenské a sportovní akce. Cílem těchto aktivit je seznámit
zahraniční studenty s kulturou a zvyky konkrétní země. | web: http://www.esn.org Text a foto: Buddy System
„Rozhodli jsme se na fakultě řešit neustále se horšící situaci ohledně přístupu studentů ke studiu. Pořád více studentů kromě VŠE studuje ještě další vysokou školu, nebo často také pracuje“, sděluje důvody
zavedení nového systému „Převodu volných poukázek“ děkan Národohospodářské fakulty Doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc.
Nový proděkan NF VŠE Ing. Daniel
Šťastný, PhD. vysvětluje ideu nového
systému: „Chtěli jsme nějakým způsobem odměnit úspěšné studenty, kterým
mnoho volných poukázek zbývá a také se
zbavit nemilé povinnosti rozhodovat o
tom, kde udělat hranici mezi studenty,
kterým kreditové poukázky přidáme, a
těmi, kterým již nikoliv. Nový systém
přenáší toto rozhodování do značné míry
na samotné studenty a dále činí neztrácení
kreditů atraktivní, neboť studentům zbývá něco, co jiní studenti chtějí.“
Na všech fakultách VŠE má student určitý počet rezervních poukázek a cokoliv
nadto přiděluje děkan. „Převoditelnost
poukázek není v praxi nic jiného než rozhodnutí, že proděkan přiděluje kredity jen
tehdy, když mu nějaký jiný student „poradí“, komu je má dát, a jako projev toho, že
to myslí vážně, je ochoten se příslušného
počtu svých vlastních poukázek vzdát“,
vysvětluje dále proděkan Šťastný.
Každý student, tak jako doposud, obdrží na začátku studia kreditové poukázky
k získání potřebného množství kreditů,
plus několik poukázek rezervních. Všechny tyto poukázky slouží vlastně jako jakési kvazipeníze, za něž jsou poptávány
vzdělávací služby VŠE. Kreditním poukázkám je tak ponechána hodnota, kterou
studenti, kteří je již pro svou vlastní potřebu využívat nemusí, mohou směnit se studenty, kterým se jich nedostává.
Převod těchto poukázek bude registrován u proděkana pro pedagogiku. Touto
cestou bude možné nabýt maximálně polovinu všech rezervních kreditových poukázek přidělených pro daný program a
stupeň studia. Kromě toho existují ještě
další omezení, jak vysvětluje proděkan
Šťastný: „Zavádíme pravidlo, že student
bude moci darovat kredity až téměř na
konci svého studia, přičemž směnný poměr mezi poukázkami stejného druhu je
10:1, u převodu z ECTS poukázek na původní je poměr upraven na 15:1 a naopak
poměrem 7:1.“
Oslovili jsme jednotlivé proděkany pro
pedagogiku ostatních fakult VŠE, aby nám
sdělili svůj názor na novinku, kterou zavádí pátá fakulta. Proděkan Fakulty informatiky a statistiky Prof. RNDr. Jan Pelikán,
CSc. problém rezervních kreditů na jeho
fakultě nevidí a zavádět nic podobného neplánuje: „Když vidím, že student má tendenci dostudovat, tak mu kredity bez problémů přidám, když to naopak vypadá, že
studium nebere vážně, kredity nedostane“.
Na stejný dotaz sděluje svůj postoj proděkan Fakulty mezinárodních vztahů Ing.
Jiří Zeman, který zpochybňuje samotný
právní aspekt nového systému: „Pokud
bychom chápali studijní řád jako předpis
mající svým charakterem blízko k veřejnoprávním předpisům, pak je zřejmé, že
převod rezervních kreditních poukázek
není možný, neboť studijní řád s takovouto dispozicí s rezervními kreditními poukázkami nepočítá.“
Proděkan Šťastný ale nesoulad s předpisy odmítá poznámkou: “Celoškolské
předpisy sice převod poukázek výslovně
nezmiňují, ale jeho praktikováním nejsme
s těmito předpisy v žádném rozporu.“
Prvním zájemcem, který se chopil možnosti směňovat kreditové poukázky, je
studentské sdružení EKONOM, jehož
předseda Martin Steiner nám sdělil: „Budeme studentům smluvně poskytovat
kompletní služby - poradenství, zprostředkování a vypořádání. V současnosti
se zabýváme právní stránkou věci a dolaďujeme přesná pravidla. Brzy vše zveřejText: (pol)
níme.“ – 5 / 2006
Oproti prvnímu ročníku se počet účastníků více než zdvojnásobil na téměř stovku
lidí sdružených do 21 týmů. Všichni účastníci si tak mohli vyzkoušet, jak vypadá týmová
spolupráce také mimo akademickou půdu.
„Jako příznivce éčkového studijního plánu,
který je typický tím, že se v hodinách i mimo
ně pracuje v týmech, mě velmi těší, že i tato
soutěž probíhá v týmovém duchu,“ žertoval
jeden z účastníků. Podíl zahraničních a českých účastníků byl přibližně stejný.
Beer Rally byla ve svém prvním ročníku
inspirována akcí, kterou pořádají ve Finsku.
„Byla jsem tam na akci nazvané International Week. Studentská unie pořádá Beer Rally po celých Helsinkách, inspirovalo nás to,
a proto jsme ji implementovali do českých
podmínek,“ vypráví o historii Beer Rally
Martina Kokešová z Buddy Systemu.
Bude se
na Národohospodářské
fakultě
obchodovat s kredity?
economix
BEER RALLY
14
Další změny na F5
economix
– 5 / 2006
Národohospodářská fakulta kromě obchodování s kreditními poukázkami (o kterém se více dočtete
na straně 13), zavádí i další novinky, které mají podle slov proděkana pro pedagogiku Dana Šťastného
“usnadnit a zpříjemnit studium na
F5“. A jaké změny to jsou?
Ta první potěší zejména lenivější studenty. Tělesná výchova již není povinností pro
žádného studenta NF VŠE. Avšak naopak,
počínaje od tohoto semestru, student získá
jednu rezervní kreditní poukázku při absolvování vždy dvou kurzů tělesné výchovy.
Druhou zaváděnou novinkou je zrušení povinnosti zapsat si hodnocení zkoušky či zápočtu do indexu. Co to znamená? V podstatě
to, že na konci semestru nemusíte (za podmínky, že jste student F5) stát nekonečně dlouhé
fronty pro zápočet, nebo shánět své předchozí
vyučující v dalším semestru, protože bez jejich podpisu by vám nevydali zápisový list.
Na druhé straně to však také znamená, že pokud v systému, nebo u vyučujícího vznikne
chyba, student nemá písemný doklad o výsledku zkoušky/zápočtu. Takže možnost pohodlná, ale doporučujeme užívat s rozumem.
Studenti si rovněž nemusí vyzvedávat
a podepisovat své zápisové listy. Ten sice
bude pro každého k dispozici od začátku listopadu u studijní referentky, ale pokud si jej
nevyzvednete, nebude se to interpretovat
jako vaše vůle dále na VŠE nestudovat. Zapsané předměty bude možno odsledovat
v systému http://pes.vse.cz, a to se týče také
jejich hodnocení.
Národohospodářská fakulta zároveň upozorňuje své studenty plánu E v druhém ročníku, volící si svůj studijní obor, že tak mají
učinit do 10. listopadu tohoto roku. Úplně
však postačí napsat studijní referentce
e-mail, nemusíte chodit osobně.
Tím se dostáváme také k novému vybavování žádostí studentů (například žádosti proděkanovi). Všechny lze totiž nově zaslat
pouze e-mailem své studijní referentce. Není
potřeba žádosti vypisovat na formuláře, podepisovat a osobně doručit na studijní oddělení. Podpis je vyžadován jedině tam, kde by
teoreticky mohlo hrozit zneužití třetí stranou, jako například u žádosti o ukončení
nebo přerušení studia.
Poslední novinkou na páté fakultě je právě
zavedení převodu volných kreditních poukázek nezávisle na vůli proděkana. Této možnosti se obšírněji věnuje již vzpomínaný článek „Bude se na Národohospodářské fakultě
obchodovat s kredity?“ z předešlé strany.
Jak a zda vůbec se tedy nové změny na NF
VŠE osvědčí ukáže čas. Zatím si její studenti mohou užívat nově nabytých výhod a studenti jiných fakult se mohou snažit prosadit
svoje návrhy změn, například přes své zástupce v akademickém senátu. Text: Marcel Bodnár
na baru s...
... hercem
Jaromírem
Vystupuji z metra na sluncem zalitou, pozdně zářijovou Národní třídu
a hned se zakousnu do spleti uliček
vedoucích k nábřeží. V jedné z nich
mám sraz s hercem Jaromírem Noskem. Rozhovor, který se měl odehrát v půlhodině, skončil až o půlnoci v příjemném baru, za kterým
stál překvapivě právě on. Obsluhoval, bavil návštěvníky a ještě mi stačil odpovídat na otázky. No prostě
– mazec a hodně daleko!
Jaromír Nosek se narodil v roce 1978 v Semilech. Jako malý
se věnoval judu a hrál na klavír, jako velký rád jezdí rychle
autem, což má za následek několik výměn motoru jeho vozu
a nějaké to škrábnutí, ovšem on
sám vyvázl zatím vždy bez zranění. Po gymnáziu studoval JAMU
v Brně; v roce 2000 absolvoval
v oborech muzikálového i činoherního herectví. V roce 2001 se
zapsal do povědomí filmových
diváků snímkem Filipa Renče Rebelové, dále účinkoval ve filmech
Post Coitum (r. Juraj Jakubisko,
2004), Román pro ženy (r. Filip
Renč, 2005), Účastníci zájezdu
(r. Jiří Vejdělek, 2006), spolupracoval i na dalších filmových
projektech. První divadelní angažmá získal v Moravském divadle Olomouc. V minulých letech
hostoval v divadle v Plzni (Mechanický pomeranč), dále byl
v angažmá v brněnském Divadle Husa na provázku, kde hrál
v mnoha inscenacích, jako například Nadsamec (r. Dodo Gombár), Zadržitelný vzestup Artura
Uie (r. Tomáš Svoboda), Babička
(r. Ivo Krobot), Hvězdy nad Baltimore (r. J. A. Pitínský), Běsi (r.
Vladimír Morávek). V současné
době hraje v Divadle v Řeznické v inscenaci Balada o smutné
kavárně (r. Viktor Polesný). V říjnu 2006 začíná v novém angažmá v Městských divadlech pražských, objeví se ve hře Miláček
Ornifle.
Ahoj, Míro, jak se máš?
Mám se dobře, teď jsem od čtyř tady v baru
a chystal jsem to. Támhle jsem vyvrtával (ukazuje na lampičku). Ta věc, co teďka není moc
vidět, ale já ti ji ukazuju támdlenc. Přivrtal
jsem ji! Žárovku dal! Kabel dal! Pak jsem si
odběhl odehrát představení do Řeznické a už
jsem zpátky a zase dělám za barem. Nedělám
tady pro prachy, ale proto, že mě to baví.
Dobrá, pojďme k tvé herecké profesi.
Co tě vedlo k herectví? Byla to rodina
nebo kamarádi?
I když táta hrál jako ochotník, k herectví
mě tohle nevedlo. Byl jsem na gymplu ve
třeťáku nebo ve druháku na divadelní dílně
a taky jsme trochu dělali nějaké představení,
a tak se mi to zalíbilo, že jsem si dal přihlášku na herectví. Nakonec odpadly i mé pokusy o malování a medicínu, a tak dělám teďka
tohle.
Pamatuješ si na své přijímačky? Vzpomínáš si na jejich průběh?
Pamatuju. To bylo tak, že v prvním kole
na DAMU byla u přijímaček paní Hlaváčová ještě hrozně milá a všechno fajn. Pak mi
tehdy ještě Boris Rösner – dej mu Pán Bůh
věčnou slávu – řekl ve druhém kole, že po-
třebujou pořádný chlapy a teda v podstatě,
že při mojí šedesátikilové postavě to nejde.
Takže takhle na DAMU. Na JAMU bylo
první kolo o tom, že mám špatné sykavky. Já
jsem se jich ptal: Jak to? To jsem tehdy vůbec nevěděl a taky jsem jim řekl, ať mě pustí dál, že ty sykavky se za tři týdny doučím,
což je samozřejmě nesmysl. V druhém kole
jsem tam přišel a oni se mě hned ptali, kdo
15
jsem a odkud jsem, a tak jsem jim řekl: „Já
jsem Nosek ze Semil.“ Oni hned – aha, sykavky – a na činohru mě nevzali. Nakonec
jsem se dostal přece jen na JAMU na muzikálové herectví, ale to mě dost nebavilo.
Snažil jsem se stále tlačit do činohry, takže
jsem hrál absolventské představení jak za činohru, tak za muzikál, čímž jsem byl na škole taková raritka. Chtěl jsem mít prostě papír
i na to, že jsem činohra. Dnes už nechci dělat
muzikál, dnes už jsem jen činohra!
Jak jsi celé studium prožíval?
(Smích) No já oproti těm děckám, které už
pily na gymnáziu a kouřily cigára, tak já začal takhle až na JAMU. Takže celé to bylo
takové milé. No a taky mě chtěli na tom muzikálu furt vyhodit z důvodů jako docházka
a na začátku taky hlavně proto, že neumím
zpívat, neumím tancovat, neumím nic. Na
konci jsem dopadl dobře a měl jsem tři jedničky a trojku – takže v pohodě.
Školu jsi tedy úspěšně dokončil. Která
setkání pro tebe byla zásadní a obohacující?
No vlastně už během školy a hlavně po ní
setkání s Martinem Čičvákem, se kterým teď
nějak extrémně nespolupracuju, ale udělal
jsem s ním asi devět nebo deset inscenací. To
mě hrozně ovlivnilo, protože si ho vážím
jako divadelníka a hrozně mi to rozlepilo oči,
jak se divadlo má vlastně vůbec dělat, věřil
jsem mu a padalo to docela na úrodnou půdu.
Jinak potom těch potkání bylo spousta s různými lidmi a jsem za to rád. Tím se vrátím
ještě ke škole, kde (jak jsem už říkal) jsem se
rval mezi ty činoherce a nechtěl hrát muzikál.
Proto jsem se setkával se spoustou režisérů
a neměl jen toho svého takzvaného kmenového režiséra na čtyři roky, což mi dost pomohlo a bylo to pro mě zajímavější a obohacující. Pak jsem potkal dost zajímavých lidí
u filmu, například Juraje Jakubiska, Slávu
Luthera i další a jsem za to rád.
Když už jsme u toho filmu, v roce 2000
jsi natočil s Filipem Renčem retrofilm Rebelové (premiéra 2001), kde jsi hrál roli
Boba. Jak vzpomínáš na tohle období?
Byl to vlastně tvůj první velký film a první velká role v něm.
pár dní, třeba dva nebo tři, zato tohle bylo
takhle rozsáhlé. Měl jsem za to strašně málo
peněz, ale mně připadalo, že je to hrozně
moc. Tehdy jsem nechápal ten princip, proč
mě někdo dělá slavným a ještě mi má dávat
pytel peněz? Pro budoucnost jsem si v duchu říkal, že to v pohodě pofrčí a nabídky se
po tomhle pohrnou, ale nikdy se nic nestalo,
všechny další role ve filmu byly vždy na základě castingů a nikdy se mi nestalo, že by
někdo zavolal a řekl – viděl jsem vás ve filmu, pojďte ke mně hrát – vždycky konkurz.
Co ti filmování umělecky nebo osobně
přineslo a co ti vzalo? Musím dodat, že po
Rebelech přišly další role, hrál jsi v Románu pro ženy nebo také ve filmu Účastníci zájezdu.
Pro mě je film úplně super a mám točení
hrozně rád, já si to totiž tak pěkně chystám.
Je to jiné než divadlo, protože na divadle
hraješ podle lidí. Ve filmu je to zase tak, že
jakmile se film dodělá, tak je a nemůžeš
s ním hnout. Na druhou stranu máš čas na ty
klapky a všechno si lze pětkrát zkusit, než se
to bude líbit režisérovi. Já jsem ještě takový
šílenec, že si píšu ve scénáři, jak se kdy podívám, hlídám si, jestli jsem scénu začal se
sklenicí v ruce nebo jsem cigáro vyfukoval
nebo vdechoval, aby to nějak neskočilo
v tom dalším záběru. Baví mě vše okolo filmování (paradoxně možná víc než ti kvazidůležití lidé), třeba chlapi kolem kamery,
se kterými si člověk dobře pokecá. Mám
film a televizi fakt rád, teda kromě seriálů
jako Rodinná pouta, ve kterým bych v životě
nehrál, a to klidně takhle natvrdo můžu říct.
Pojďme zpátky k divadlu. Nehraješ jen
na tuzemských scénách – v Brně, dříve
v Olomouci nebo nyní v Praze – ale objevil ses i na Slovensku ve slovenské verzi
Rebelů a ve hře Igora Bauersimy Tattoo.
Jak s Martinem Čičvákem tato slovenská
spolupráce vznikla?
Je to vlastně pokračování české spolupráce, o které jsem už mluvil. My jsme se potkali na škole a ve třeťáku jsem s ním dělal
jednu hru, která se jmenovala Svět kolem
Susan B. od Gertrudy Steinové, což bylo takové psychofilozofické peklo. Pak jsme na
sebe hodně slyšeli a přišla tahle nabídka do
Bratislavy, za kterou jsem byl vůbec rád,
protože to bylo hodně narychlo a v pravý
čas. Mám hrozně rád Slovensko, tu řeč, která je hrozně měkká a pěkná. I když jsem na
jevišti hrál česky, tak jsem mimo divadlo
oprášil zase slovenštinu, protože jsem se
tam v hospodách naschvál bavil slovensky.
Co další režiséři, zaujal tě ještě někdo
kromě Martina Čičváka?
Pitínský. Dělali jsme spolu jen jednou
a měl jsem tam jen malou roli, byla to hra
Hvězdy nad Baltimore (pozn. red.: inscenace o osudech komika Vlasty Buriana uváděná v hlavní roli s Bolkem Polívkou v brněnském Divadle Husa na provázku). To,
s jakým klidem a profesionalitou mluví
k hercům, zároveň je taky trochu blázen
(v dobrém slova smyslu), je nadaný a chytrý, nikdy nekřičí, má takovou autoritu a něco v sobě, že ani křičet nemusí. Prostě se
s ním krásně pracuje a věříš mu.
Během posledních let (2005, 2006) jsi
natočil dva filmy: Román pro ženy (Rickie) a Účastníky zájezdu (Ignác). Jak
vzpomínáš na tyto filmy?
No tak akorát lidi mi připomínají z Románu pro ženy ponožky a spoření s liškou, ale
jinak na tom natáčení podle mě nevznikla
nějaká extra parta, bylo to dost o jedincích,
nebyla to moc týmová hra.
Novou sezonu jsi začal v Praze, hraješ
v Divadle v Řeznické, hraješ v Činoherním klubu, co plánuješ? Chceš zůstat
tady, nebo raději na volné noze?
Já jsem tady dostal angažmá v Městských
divadlech pražských a 16. října začínám
v Rokoku a hrozně se těším, bude to hra
Miláček Ornifle od Jeana Anouilhe a měl
bych tam mít nějakou velkou roli, takže
uvidíme. Jan Kavalec
– 5 / 2006
Noskem
Bylo to super, protože jsem se vždycky
chtěl – jak jsem koukal na ty staré filmy
s Lukášem Vaculíkem a tak – objevit do
dvaceti v televizi nebo ve filmu. Ne pro nějakou slávu, ale jenom jako zadostiučinění
herectví. Navíc tento film byl ještě spojen
i s muzikálem. Bylo to dobré v tom, že jsem
musel i hrát a ne jen potancovávat a pozpěvovat. Byl jsem tehdy těsně po škole a měl
jsem z té role strašnou radost, protože jsem
si říkal, co se ti může stát víc než být prezidentem nebo natočit film, no pro mě obrovská haluz! Tehdy bylo natáčení dobré taky
v tom, že jsem měl třicet natáčecích dnů, což
už jsem potom nikdy neměl. Většinou bývá
economix
na baru s...
16
cestopis
economix
– 5 / 2006
Po takové spoustě zážitků
je hodně těžké začít psát
tento článek, protože člověk neví, kde by měl začít.
Nejlepší asi bude, když začnu příletem do oné nádherné exotické země.
Výlet právě do této destinace
byl neplánovaný a rozhodnutí,
kam poletíme, padlo týden před
odletem. Chtěli jsme se podívat
do země, kde bychom našli bohatou kulturu a něco netradičního až exotického, což se nám povedlo.
Odlet jsme si naplánovali
z mezinárodního letiště v Orlandu na Floridě, kde jsme strávili
celé prázdniny. Letadlo nás dopravilo do turistického resortu
a jednoho z největších měst na
Jamajce, a to do Montego Bay.
Původně jsme chtěli letět do
Kingstonu, hlavního města Jamajky, ale mnoho známých nás
varovalo před vysokou kriminalitou v tomto městě. Byli jsme
rozhodnutí přijet i odjet v počtu
tří, proto jsme se Kingstonu vyhýbali po celou dobu pobytu.
Hned po příletu na letiště
v Montego Bay jsme prošli přes
imigrační policii, kde jsme zaplatili 20 amerických dolarů za
vízum, a hurá do hostelu. Předem jsme si zamluvili dvě noci
v hostelu „Carribian House“
v centru Montega. Když člověk
uslyší slovo Jamajka, tak si nejspíše většina z vás vybaví Boba
Marleyho spolu s jistými zelenými kytičkami, které jsou zde velmi populární. O tom jsme se přesvědčili bezprostředně poté, co
jsme opustili letištní halu. Bez
váhání se k nám seběhli taxikáři,
kteří nám nabízeli svoje služby
s tím, že každý z nich je ten nejlevnější a nejkvalitnější. Ostatní
muži okolo nám naznačovali rukou kouřící imaginární cigaretu,
zkrátka jestli nechceme koupit
nějaký ten „tabák“, přičemž na
nás tázavě pokřikovali: „Smoke?“ Nakonec jsme se domluvili
s jedním z taxikářů, že se s ním
svezeme do našeho hostelu. Nasedli jsme do jeho kočáru, který
nás během tří minut dopravil do
cíle za doprovodu Marleyho známých songů. Ostatně kamkoli
člověk přišel, neslyšel jinou hudbu než reggae. Ať už u McDonald‘s, v samoobsluhách, na letišti, v taxících, na plážích,
zkrátka všude. Za odvoz si vzal
řidič 800 jamajských dolarů, poděkoval, dal nám vizitku, přičemž nezapomněl zmínit, že je
nejlevnější, a zmizel; 800 jamajských dolarů je přibližně 300
korun českých. Věděli jsme, že
si na taxikáře musíme dávat pozor, přesto jsme jejich nátlaku
také podlehli.
Hostel nás tři přišel na 1200
jamajských dolarů (460 Kč) každého za jednu noc. Bylo to pří-
který používají nejen při zdravení. Podají vám ruku a dlouze
pronesou „Yaaaaah maaan!“ (čti
Jááááá máán). Další otázky jako
by měli naučené, většinou se ptají na to samé, a to: Jak se máte?,
Odkud jste?, Na jak dlouho tady
jste? nebo Jak se vám líbí na Jamajce? Ze začátku jsme si mysleli, že jsou rádi za každého turistu, se kterým si mohou povídat,
a tak jsme se celkem příjemně
Jamajka
jemné ubytování kousek od pláže. Pokoj byl čistý, s lednicí,
televizí a malým balkonem.
Hned první večer jsme se rozhodli prozkoumat terén, projít se
po pláži a zajít na pivo do nějakého příjemného baru. Okamžikem, kdy jsme vykročili z hostelu, začala zcela nečekaná noční
můra.
Po padesáti metrech, kdy jsme
se přiblížili k pláži, se k nám seběhlo hned několik místních
chlapců. Komunikaci s námi začali svým klasickým pozdravem,
bavili do chvíle, než nám začali
vnucovat nejrůznější drogy.
Chlapci nám také řekli, že bychom neměli večer chodit po
pláži sami, raději prý máme mít
u sebe někoho z Jamajčanů. A ať
se držíme právě jich. Každou
další minutou, kterou jsme se
vzdalovali od našeho hostelu, se
nás zmocňoval stále větší pocit
strachu a úzkosti. Chlapci přišli
s návrhem ukázat nám bar Boba
Marleyho v centru Montego Bay.
Po cestě jsme si všimli, jak se za
nás zařadili dva chlapci s posta-
vami Arnolda Schwarzeneggera.
Opravdu z nich šel strach a respekt. V tu chvíli jsme si uvědomili, že bychom se měli raději
vrátit na pokoj. Sdělili jsme to
chlapcům, kteří z toho evidentně
neměli moc velkou radost. Přesto se nás rozhodli doprovodit
zpět. Když jsme míjeli jednu
z hospůdek, tak nás začali přemlouvat, ať s nimi zajdeme alespoň na jedno pivo. Řekli jsme si:
„Proč ne?“ A šli jsme. Objednali
jsme si jamajské pivo, které dostanete v malé hnědé butelce
s bílým nápisem na červeném
proužku, Red Stripe. Pivo je
o něco silnější než ta naše česká
a za sebe mohu říct, že mi velmi
chutnalo. Jakmile jsme dopili,
tak po nás chlapci požadovali, ať
jim pivo zaplatíme a ať jim dáme
provizi za to, že nás provedli po
pláži. To nás celkem zaskočilo.
Zpočátku jsme souhlasili s tím,
že je pozveme pouze na pivo.
Ale poté, co se před hospodou
ukázali jejich svalnatí kamarádi,
jsme jim rádi zaplatili i za jejich
společnost. Dali jsme jim 2000
dolarů (750 Kč) a upalovali
jsme do našeho hostelu. V tamním vyhlášeném jamajském
baru, který se jmenoval Jamaica
Bob Sled Café, jsme si v klidu
a nerušeně dali další pivo. Dověděli jsme se, že tímto způsobem
se živí mnoho Jamajčanů v turistických oblastech a že si na tyto
podivíny musíme dávat pozor.
Bar byl plný fotografií, suvenýrů
a stály tam i boby, s nimiž jela
před lety jamajská výprava na
olympiádu. Sice nevyhrála, ale
důležité je, že se zúčastnila, na
což jsou Jamajčané ohromně
hrdí. Příběh jamajského bobu
a jeho posádky jste mohli vidět
ve filmu Kokosy na sněhu. V baru byla velice příjemná obsluha,
což jsme po procházce s našimi
novými kamarády ocenili. Jamajský rum je vyhlášený, proto
jsme ho nemohli nevyzkoušet.
Objednali jsme si tři panáky
s tím, že barman nám poradil,
abychom vyzkoušeli „steel bottom“. Je to panák rumu dolitý pivem. Zní to dosti zvláštně, ale
nebylo to vůbec špatné. Dopili
jsme a unavení jsme zapadli do
postele. Náš první večer byl lehce šokující.
Druhý den jsme si udělali nenáročný. Na ulici jsme u staré
paní nakoupili nejrůznější exotické ovoce, zaplatili každý 300
Řekl nám, abychom jeli za ním,
že nás zavede na to správné místo. Tímto momentem, aniž jsme
o tom věděli, začalo naše neuvěřitelné dobrodružství. Asi po hodině cesty stoupání, klesání a jízdy po totálně zdevastovaných
silnicích jsme dorazili na místo,
které se jmenuje Roaring River.
Byla to rastafariánská komunita,
která čítala asi 750 obyvatel.
Něco jako česká vesnice, jenomže uprostřed džungle a místo
zděných domečků v ní stály dřevěné chýše. Lidé zde mluví také
anglicky, ale těm starším bylo
někdy obtížně rozumět, poněvadž mluvili lámanou angličtinou, která se nazývá Patua english. První, co následovalo, byla
prohlídka okolí, prošli jsme vesnicí, obhlédli jsme místní flóru
a faunu. Flóra byla jistě rozmanitější než fauna, která sestávala
pouze z milionu koček nejrůznějších barev a odstínů. Dověděli jsme se, že na Jamajce neexistuje žádný „wild life“. To
znamená, že žádná nebezpečná
zvířata na Jamajce nenajdeme.
To bylo milé překvapení. Napadlo nás, že bychom zde mohli
přenocovat, a tak jsme neváhali
a zeptali se našeho průvodce.
Oznámil nám, že je zde jedno
místo, ale že se musí zeptat ženy,
která tohle místo spravuje. Přišli
jsme k vysokému dřevěnému
plotu, přes který nebylo vidět.
Otevřely se dveře, z nichž vyšla
žena středního věku a s ní asi pět
malých dětí, které na nás koukaly jako na zjevení. Asi nebylo
zvykem, že do jejich komunity
přicházejí bílí lidé. Velice milá
žena se nám představila jako
Empress Angel. Říkali jsme si,
co to asi znamená Empress. Později jsme zjistili, že Empress
znamená česky císařovna, což
nám později Angel vysvětlila.
Povykládala nám o své dynastii,
která pochází z Etiopie, a řekla
nám, že je opravdu etiopská císařovna. Pozvala nás dovnitř, abychom se podívali, kde bychom
mohli bydlet. V momentě, kdy
jsme vešli za bránu, jsme jen otevřeli ústa a zatajili dech. Jako
zmrazení jsme zůstali stát a nevěřili tomu, co právě vidíme.
Místo, které lze jen velmi těžko
popsat slovy. Alespoň já pro to
nemám slovní zásobu, ale pokusím se: před námi se otevřela obrovská zahrada se všemi možnými exotickými plodinami,
květinami a zelení hrající těmi
nejkrásnějšími barvami, jaké
jsem kdy viděl. Uprostřed téhle
nádhery byla laguna s průzračnou vodou, modrou jako nebe
nad hlavou. V zahradě stály tři
dřevěné chýše nad vodou, která
přicházela z nedalekého přírodního pramene. Voda, která byla
pitná a plná minerálů, protékala
částí zahrady pod různými můstky, chýšemi a okolo celé zahrady. První tři dny jsme chodili po
zahradě s nechápavým výrazem
v obličeji a stále dokola opakovali slůvko „neuvěřitelné“. Po
pravdě: takhle nějak jsem si
představoval ráj. Když jsme konečně rozdýchali tento nádherný
šok, princezna nám nabídla nocleh za 2400 dolarů (920 Kč) za
všechny tři na jednu noc. Jakmile nám Angel oznámila cenu,
která byla nižší než v hostelu,
souhlasili jsme. Rozhodnuti
jsme vlastně byli ve vteřině, kdy
jsme tohle místo viděli, ať to stojí, co to stojí. To, že cena byla
takhle symbolická, bylo o to příjemnější. Mezi sebou jsme nazývali Angel princeznou, protože
nám to bylo milejší než císařovna, proto ji budu nadále uvádět
jako princeznu. Protože v zahradě jsme bydleli celou dobu jen
my tři, patřila celá nám a mohli
jsme si tam dělat, co nás napadlo.
Skákali jsme do laguny ze stromu, jen tak relaxovali, pokuřovali „tabáček“, popíjeli pivo, lítali nazí po zahradě a prostě bez
zábran si užívali pohody a volna.
Každé ráno bylo jako probuzení do nádherného snu. Většinou se to říká naopak, ale
v tomhle případě to platí tak, jak
jsem to napsal. Když jsem vyšel
z chýše, sluneční paprsky protkávaly barevné květinky a člověk prostě musel okamžitě dostat dobrou náladu. Hned další
den zrána jsme přímo z chýše
vyběhli a naskákali do laguny,
jako ostatně každé jitro. Ten den
jsme se rozhodli zlehka prozkoumat zahradu a její okolí. Vydali
jsme se proti proudu pramene
a došli k další, menší laguně, kde
jsme potkali ženy, které se se
svými dětmi vracely z džungle,
kde byly sbírat ovoce. Poprosily
nás, jestli bychom jim nepomohli s dětmi zpět dolů do vesnice.
Nebyl to pro nás žádný problém,
ba naopak. Další zážitek navíc.
Ženy nám daly do náruče své
děti, kterým mohlo být okolo
dvou let. Celkem nás zaskočilo,
že takhle bezstarostně dají cizin-
economix
jamajských dolarů za vstup na
pláž a váleli se celý den u moře.
Zde jsem se seznámil s jednou
jamajskou slečnou, od které jsem
se dověděl spoustu zajímavých
věcí. Jednou z věcí, které ji velice překvapily, bylo to, když jsem
jí řekl, že jsme ateisti. Řekla mi,
že jsem druhý nevěřící člověk,
kterého za svůj život poznala. Na
Jamajce je hlavním náboženským směrem křesťanství (většinou protestanti), rozšířený je
však i rastafarianismus. Hlavou
státu je premiérka Portia Simpsonová-Millerová. Státní zřízení je
konstituční monarchie, Jamajka
je totiž členem Commonwealthu. Vpodvečer jsme si zašli do
místního fast foodu na večeři.
Nabídka nebyla příliš veliká. Tři
druhy masa na grilu, hranolky,
rýže, brambory a spousta zeleniny pro rastafariány, kteří jsou vegetariáni. Poté jsme šli brzy spát,
abychom byli připraveni na další
den.
Třetí den byl náš poslední,
který jsme měli zaplacený v hostelu v Montego Bay. Půjčili
jsme si auto a vyjeli do další destinace do města Negril. Bylo
nám řečeno, že stojí určitě za návštěvu. Vyjeli jsme podél pobřeží směrem na jih. Byl to nádherný pocit, když jsme si uvědomili,
že již nejsme svázaní a nemusíme být pouze v okolí hostelu.
V průběhu cesty jsme si užívali
nádherných a nezapomenutelných scenerií. Já jsem musel navíc dávat pozor, abych nevjel do
protisměru, poněvadž na Jamajce se jezdí na levé straně. Jamajka byla britskou kolonií, právě
proto zde jezdí na opačné straně
než u nás. Příjezd do Negrilu nás
zklamal. Doufali jsme, že se dostaneme z turistického resortu
a konečně uvidíme „opravdovou“ Jamajku. Bohužel, Negril
byl jedním z dalších turistických
resortů. Zastavili jsme u krajnice
a začali si prohlížet mapu hledajíce další lokalitu. Přemýšleli
jsme nahlas a říkali si, že bychom mohli vyjet někam do hor
a tam zakotvit. Všiml si nás chlapec na motorce. Přijel k nám, vypnul motor a zeptal se nás, kam
se potřebujeme dostat. Řekli
jsme mu, že bychom rádi někam
mimo civilizaci do hor nebo do
džungle. Rozzářily se mu oči
a chápavě pronesl: „Yaaaah man,
no problem!“ Na Jamajce totiž
pochopitelně nic není problém.
– 5 / 2006
17
cestopis
economix
– 5 / 2006
18
cům na starost vlastní potomky.
Stezkou v džungli podél pramene jsme jako konvoj všichni za
sebou následovali ženy směrem
do vesnice.
Princezna nás odpoledne nalákala na výlet k vodopádům. Jmenují se Mayfield Falls a nejsou to
klasické vodopády. Je to v podstatě řeka, která teče džunglí vytvořeným tunelem po kaskádách. Zaplatili jsme si průvodce
a vyrazili jsme proti proudu
touhle divokou řekou. Několikrát bylo slyšet, jak někdo z nás
zahučel do vody, která ho strhla,
nebo jednoduše šlápl, kam neměl. Z téhle výpravy jsem si odnesl dva zážitky. První, když
jsem se po instruktáži od našeho
průvodce potopil do vody a proplaval skrz díru ve skále a vynořil jsem se na druhé straně. Pod
vodou nebylo vidět vůbec nic,
protože ve skále byla úplná tma.
Po tomhle kousku se mi ještě asi
půl hodiny klepala kolena. Druhý zážitek byl o něco méně adrenalinový. Dostali jsme se za jeden z největších vodopádů, sedli
si na skálu a koukali zpoza vodopádu na vodu, která se před námi
tříštila. Při cestě zpět jsme míjeli
střední školu a jako studenty nás
zajímalo, jak to asi vypadá ve
škole na Jamajce. Domluvili
jsme se s ředitelkou téhle školy,
jestli bychom nemohli navštívit
nějakou hodinu. Ředitelka s tím
neměla žádný problém, a tak nás
přidělila kubánskému učiteli,
který nás vzal na svou hodinu
španělštiny. Když jsme vstoupili
do třídy, děti se usadily a nechápavě na nás koukaly. Učitel nás
uvedl jako návštěvu z České republiky. Představili jsme se a povykládali jsme jim něco málo
o České republice. Děti byly oblečeny do školních uniforem.
Dívky měly žluté šaty, chlapci
cestopis
béžové košile a kalhoty stejné
barvy. Byl to další pozůstatek
britského kolonialismu. Po návratu z výletu na nás čekala večeře jako každý večer strávený
u Modré laguny. Jídlo bylo vesměs ze surovin, které naši dva
průvodci našli v džungli nebo
vypěstovali. Tito chlapíci bydleli na kopci nad lagunou v chatě
spolu s princeznou. Protože jsme
byli v rastafariánské komunitě,
jedli jsme pouze jídlo bez masa.
Ale i tak bylo výborné, lehce pikantní, kombinované z mnoha
různých surovin, na něž tady
v Evropě asi jen tak nenarazíme.
Po dobrém jídle následoval kvalitní odpočinek na verandě jedné
z chýší. Člověk nemusí ani mluvit, stačí když poslouchá džungli
připomínající obrovský orchestr.
Následující den jsme se rozhodli vrátit auto, abychom měli
dostatek peněz na zbytek pobytu. Proto jsem dopoledne vyrazil
s princeznou zpět do Montego
Bay. Další hromada zážitků byla
přede mnou. Vrátili jsme auto
a nechali se odvézt taxíkem na
autobusové nádraží. Po cestě na
nádraží jsme nabrali ještě další
cestující, což mě docela zmátlo.
Princezna mi vysvětlila, že taxíky zde fungují místo městské
hromadné dopravy. Pasažér
z ulice křičí směr, kterým chce
jet, a podle toho mu zastaví taxík
s odpovídajícím cílem cesty.
Místní autobusové nádraží mi
připomínalo spíše vietnamskou
tržnici se spoustou lidí a autobusů. Nestály zde klasické autobusy, ale devítimístné mikrobusy,
do kterých se vždy vešlo nejméně patnáct lidí. Byla to taková ta
autíčka, jaké například ve filmu
Samotáři řídil herec Jiří Macháček. Každý mikrobus vyrazí na
svou cestu, jakmile je řádně na-
ložen, to znamená dokud se ještě
dají zavřít dveře. Ani na nádraží,
ani v autobuse jsem se nějak necítil ve své kůži, jelikož jsem byl
jediný bílý v dalekém okolí.
Mělo to své klady, ale i zápory.
Muži na mě koukali nevraživě
a při sebemenší příležitosti se mi
snažili něco prodat. A zde mám
něco pro pány. Pro ženy jste jako
běloch opravdovou exotikou.
Stále na vás pokukují, culí se,
posílají pusinky a ukazují srdíčka. Ženy jsou zde opravdu nádherné a milé. Další noční můra
začala nástupem do taxíku. Polovinou zadnice jsem seděl na lavici a druhou půlkou na obrovské černošce. S mou drobnou
postavou to muselo vypadat komicky. Seděl jsem úplně vpředu,
jednou jsem se pokusil otočit dozadu, abych se podíval na osazenstvo. Koukalo na mě patnáct
párů očí. Vyvolalo to ve mně
menší pocit nejistoty, tak jsem se
už raději neotáčel. Když se taxík
rozjel, myslel jsem, že se mi zastaví srdce. Taxikář jednou rukou řídil, druhou vybíral cédéčka do přehrávače, přičemž jeho
auto nabíralo rychlost zvuku.
V každé zatáčce jsem se, ač ateista, modlil, abychom se nepřevrátili. Všichni řidiči na Jamajce
jezdí jako šílenci a nešlo mi na
rozum, že jsem za celou dobu nezaznamenal jedinou nehodu. Tahle jízda smrti mi připadala jako
trénink pro kosmonauty NASA.
Zatímco já jsem si užíval téhle
centrifugy, kluci pomáhali jednomu z našich průvodců kopat
hrob pro jeho otce, který zemřel
asi týden před naším příletem.
Pohřeb je pro Jamajčany velice
nákladný, proto se kluci rozhodli pomoci alespoň tímto způsobem.
Na šestý den jsme si připravili
výlet do džungle s našimi skvě-
lými průvodci. Jeden průvodce
šel jako první, aby nám mačetou
prosekal cestu. Druhý šel na konci, aby se náhodou někdo z nás
neztratil nebo někde nezapadl.
Sice v džungli nebyla žádná divoká zvěř nebo jedovatí živočichové, ale byla tam spousta
otravných moskytů a mravenců,
kteří nám celý týden nedali pokoj. Prosekali jsme se až na planinu na kopci, kde bylo několik
chýší, pole se zeleninou, konopím a pití v podobě rostliny „sugar cane“. Osekávali jsme kůru
a žvýkali dužinu této rostliny,
která nám v tropickém počasí
dodávala tekutiny. Byla to taková sladká přírodní šťáva. Byl to
poslední večer před odletem,
proto jsme ho strávili s průvodci
a princeznou. Byla to velice
moudrá žena, s níž jsme se mohli bavit hodiny a hodiny na nejrůznější témata. Starala se o nás
jako o vlastní děti. Za ten týden
nám hodně přirostla k srdci a o to
bylo loučení následující ráno
těžší.
Zpět na letiště v Montego Bay
nás odvezl taxikář za 2000 jamajských dolarů (750 Kč), což
byla částka stejně vysoká jako ta,
kterou jsme první večer dali „kamarádům“ na pláži za jejich doprovod.
Jamajka je neuvěřitelná země
s nádhernou přírodou, milými
lidmi a netradiční kulturou. Člověk si na tomhle místě uvědomí,
že existují i jiné hodnoty než bohatství a honba za ním. Bohužel
to ve vyspělých zemích takhle
funguje. Mnohem důležitější je
osobnost každého z nás a to, jak
se k sobě navzájem chováme.
Proto rozdávejte úsměvy a lásku, dokud je to ještě zadarmo.
Text a foto:
Pavel Nádvorník
economix
– 5 / 2006
19
20
recenze
PartyList
economix
– 5 / 2006
31. 10. 2006 – NATION2NATIONHalloween party
s prezentací Kanady
klub Face2Face
1. 11. 2006 – SKALLOWEEN FESTFUTURUMFISHBONE (US),
WICKEDA (BG),
PRAGUE SKA
CONSPIRACY, 2V1
7. 11. 2006 – NATION 2 NATION
Mecca. SOUND
TROPEZ
(funky & vocal house)
& DJ L.P.
(RnB & hip hop)
– prezentace Francie
8. 11. 2006 – ROXY- The Wailers
– největší světová legenda
reggae – kapela
nesmrtelného Boba
Marleyho – přijíždí
po 10 letech do Prahy.
9. 11. 2006 – MECCA – TANEČNÍK
ROKU
TOUR 2006
– hlavní hvězda –
choreograf
a tanečník DANTE
z týmu Justina
Timberlakea, který má
za sebou videoklipy
pro Missy Eliot
a spolupráci s Willem
Smithem.
– speciální host – singer
G-Dizzle
14. 11. 2006 – NATION2NATION
Finská a Dánská party
klub Radost FX
15. 11. 2006 – Nikolajka – club El
Mágico
– jako hlavní hvězda
vystoupí se svým setem
Chris Sadler,
dále DJ‘s Raidem
a Cortez,,
– elektronická hudba
21. 11. 2006 – NATION2NATION
Švédská party
klub Exit
23. 11. 2006 – RADOST FX– FX
BOUNCE
– hip hop, r ‘n’ b, DJ’s: DJ
KVÉ,
DJ JORGOS,
– speciální host: DJ
NIKE-ONE: P13
25. 11. 2006 – MECCA -MISO
PARTY with CHARLES
WEBSTER
28. 11. 2006 – NATION2NATION
Španělská party
klub Face2Face
Připravila Tatiana Veščičíková
Recenze filmu DVD
Volver,
dráma, 120 minút, 2006
Réžia: Pedro Almodóvar
Hrajú: Penélope Cruz, Carmen Maura,
Lola Dueňas, Blanca Portillo
rovnať sa so strašným tajomstvom, ktoré
zostalo utajené 14 rokov...
Pedro Almodóvar, najväčšia súčasná
európska ikona filmu, každou scénou potvrdzuje svoj obrovský obdiv voči silným
ženám, ktorých charakter sa prejavuje vo
všetkých situáciách – tragických, komických, groteskných i dojemných. Na svoje
si prídu nielen priaznivci tohto kultového
režiséra, ale i milovníci nekomerčných filmov, ktorí do kina nechodia iba za účelom
plytkej a nenáročnej zábavy, ale očakávajú niečo viac. A keď už nič iné, krása hlavnej predstaviteľky - Penélope Cruzovej
určite ulahodí i tomu najzhýčkanejšiemu
oku.
Tri generácie silných žien, ktoré prežijú
asi všetko; povery, silný španielsky vietor,
ktorý robí z ľudí bláznov, a šíri požiare,
ktoré zabíjajú. Prežijú vďaka svojej dobrote, milosrdným klamstvám a tiež vďaka
nehasnúcej sile, ktorá prekoná všetky prekážky.
Raimunda je krásna, triezvo uvažujúca,
energická a silná žena zvyknutá postarať
sa nielen sama o seba, ale i o svojich najbližších. Po smrti svojho muža, ktorá kvôli okolnostiam, za ktorých nastala, musí
byť utajená, sa rozhodne začať riešiť problémy, ktorými sa počas rýchlo plynúceho
života nemala čas zaoberať. Duch jej matky, ktorý sa zjavuje v okolí, ju prinúti vy-
Recenzia knihy Paulo Coelho – Alchymista
Hoci tento tzv. iniciačný román svetoznámeho brazílskeho spisovateľa svojím prostým jazykom pripomína rozprávku, je to práve jednoduchosť jazykovej
formy, čím sa autorovi podarilo priblížiť
širokej vrstve čitateľov. Preto niet divu, že
táto knižka bola preložená do 42 jazykov
sveta a v 27 krajinách sa udržiava na
prvom mieste v rebríčku predajnosti.
Alchymista podáva otázky a odpovede
o podstate šťastia i jeho hľadaní, ktoré sú
blízke asi každému z nás. Zdanlivo jednoduchý dej je miestami popretkávaný
hlbokými myšlienkami, alchymistickými pojmami i biblickými obrazmi, svojou formou i zámerom výrazne pripomína Exupéryho Malého princa. Človek sa
vyrovnáva s prítomnosťou, jej problémami, so situáciou, kedy sa ocitá v pozícii pasívneho subjektu, kedy sa potrebuje
zorientovať a nájsť východisko. Podobne
ako hlavný hrdina, pastier Santiago,
každý z nás má vo svojich rukách moc
nad naplnením nášho Osobného príbehu.
Nielen toto dielo, ale celá tvorba Paula
Coelha je presiaknutá neochvejnou vierou
v človeka, jeho silu, nabádaním k tolerancii, pozitívnemu prístupu v životu a aktívnemu riešeniu životných problémov a
osobných kríz. A tiež poznaním, že popri
našom intelekte by sme mali počúvať i
často ignorovanú, no nemenej dôležitú intuíciu. Tá sa môže popri rôznych znameniach stať naším spoľahlivým sprievodcom na ceste životom.
Obě recenze: Anna Kmeťová
21
kultura
Divadlo
Divadelní (p)ohledy
VÝVOJ
A SOUČASNOS T
Pražský divadelní festival německého jazyka je kromě části
zcela divadelní i místem pro určitou kulturní diplomacii, neboť
festival bývá zaštítěn nejvyššími představiteli všech čtyř zainteresovaných zemí (Německa,
Švýcarska, Rakouska a České
republiky). V jeho rámci jsou
Čechům, ale i významným kulturním činovníkům z německy
mluvící oblasti udělována státní
ocenění za přínos ke kulturní
výměně mezi národy. Ceny jsou
udělovány překladatelům, auto-
rům, stejně tak i organizátorům
společného internacionálního
života mezi naší republikou
a německy mluvícími zeměmi.
Samostatně je udělována cena
Max za nejlepší inscenaci původního německy psaného textu, která vznikla na území České
republiky v uplynulé sezoně.
Nositelem této ceny, udělované
od roku 2002, jsou za jimi uvedené původní německy psané
texty například tato česká divadla: Národní divadlo, brněnské
Divadlo Husa na provázku nebo
Divadlo F. X. Šaldy z Liberce.
Vývoj festivalu je poměrně
plynulý se stále se zvyšujícím
počtem diváků, což v historii
festivalu kladlo a stále klade nemalé nároky na vedení a organizaci festivalu.
ROČNÍK 2006?
ZAČÁTEK
3. LIS TOPADU
Již jedenáctý ročník festivalu
začne 3. listopadu 2006 v Laterně Magice inscenací Tři dramolety Thomase Bernharda, kde
herci hrají sami sebe, ve třech
ironických povídkách napsaných o nich samých. V hlavních
rolích můžete vidět bývalého intendanta vídeňského Burgtheateru Clause Peymanna a Hermanna Beila. Festival vyvrcholí
19. listopadu v Národním divadle uvedením hry Duše – krajina
širá, která je vítězkou ceny Max
za rok 2006. Hra je režírovaná
Ivanem Rajmontem a běžně je
uváděna na scéně Stavovského
divadla.
V rámci festivalu je možno
samozřejmě především navštívit hry předních souborů německy mluvících zemí, jejichž
inscenace vřele doporučuji.
Německá divadelní oblast se
vyznačuje oproti české daleko
větší mírou divadelní diskuse
a experimentu, tudíž oproti českému divadlu se posouvá za
hranici našeho českého vnímání divadla, a to jak u klasického, tak moderního dramatu, což
je jistě přínosné. V průběhu
festivalu se představí přední
scény, například Berliner Ensemble, Schauspielhaus Zürich, Schauspielhaus Düsseldorf nebo Theatre D’Esch
Luxemburg. Vedle klasických
divadelních látek (Othello, Macbeth) si přijdou na své i milovníci moderních inscenací.
Otázka je, zda třeba takový
Othello nebude v moderním
hávu?
Perličkou festivalu je, i když
zcela mimo oficiální termín konání, výlet do Volksbühne Berlin na projekt Octomilka Christopha Mathalera, jejž z technických důvodů nebylo možné
uvést v Praze. Koneckonců je to
přece jen mezinárodní festival,
a tak – proč ne.
Kromě hlavního programu
má festival doprovodné akce,
které se stejně jako hlavní program konají na více místech
v Praze. Tento rok jsou do vedlejšího programu zasazeny především fotografie točící se opět
kolem divadla.
TEĎ UŽ S TAČÍ
JEN VYRAZIT!
Jestli jsem vás nalákal na tuto
akci, tak neváhejte, protože je na
ní opravdu mnoho k vidění. Pokud se zajímáte o zahraniční
kulturu a její projekci do reálného světa, pak návštěva Pražského divadelního festivalu německého jazyka je pro polovinu
listopadu tou pravou akcí, která
vás určitě něčím zaujme. Text: Jan Kavalec
Míříš
do BBC?
Tak se cestou
přiuč u nás!
economix
hledá nové členy redakce
na pozice:
•
•
•
•
Redaktor zpravodajství
Redaktor kultury
Fotograf
Ilustrátor
Co
nabízíme?
Mladý a příjemný kolektiv
Zajímavou náplň a ohodnocení práce
A
co požadujeme?
Jenom chuť psát a pátrat
po nových informacích!
Máš-li zájem, neváhej nás
kontaktovat e-mailem na
tatiana.vescicikova@
centrum.cz
– 5 / 2006
ZROD A MYŠLENKA
Zrod tohoto festivalu se datuje rokem 1996, kdy proběhl první ročník pod názvem Německé
divadlo v Praze. Tento rok není
náhodný, je rokem podpisu Česko-německé deklarace, v níž
bylo prohlubování česko-německých kulturních vztahů jedním z hlavních bodů. K tomu je
festival, na kterém se potkají
v krásném a ducha povznášejícím prostředí z očí do očí dvě jazykové oblasti, přímo ideální.
Festival po dlouhých letech navázal na starou pražskou tradici
soužití české, německé a židovské kultury, které bylo známými
historickými okolnostmi téměř
zničeno.
JAK SE NA FES TIVAL
DOS TANETE A BUDETE
ROZUMĚT?
Výhodou celého festivalu je,
že se vše hraje v mateřském jazyce, tedy povětšinou německy. Ty,
kdo nevládnou němčinou, nemusí nic odrazovat od návštěvy, neboť většina představení je tlumočena do sluchátek, která získáte
rovnou na místě. Lístky lze koupit v internetových prodejních sítích, takže stačí být on-line,
vždyť název festivalu už znáte.
economix
Ačkoli článek na téma
Pražského divadelního
festivalu německého jazyka byl avizován až na
prosincové číslo, cítím potřebu, neřku-li nutnost,
představit vám festival,
jeho historii i současnost
už nyní, neboť jeho 11.
ročník začíná již počátkem listopadu. Zcela jistě
je také divadelní událostí listopadu v Praze a celé České republice, neboť
se na něm koncentruje to
divadelně nejzajímavější
z německy mluvící oblasti, a to přímo u nás doma.
Tento článek se vám bude
snažit být zajímavým průvodcem a pozvánkou.
22
tip na víkend
Z Petřína
na hrad
economix
– 5 / 2006
V poslednom vydaní Economixu
som vám sľúbil bližšie rozobrať
pokračovanie prechádzky záhradami Kinských až na Pražský hrad
a svoj sľub sa práve chystám splniť.
V skratke pre pripomenutie: prešli sme sa od Švandovho divadla cez
spomínané záhrady Kinských až na
prostrednú zastávku lanovky zvážajúcej ľudí cestujúcich na/z vŕšku Petřín. A dnes sa vydáme práve smerom hore, na Petřín.
Nastúpime do lanovky a vyvezieme sa
hore. Ako lístok môžete použiť obyčajný
lístok na MHD. Po výstupe ste už priamo na
Petříne. Pred vami sa budú rozprestierať ružové sady (minimálne v lete, v zime si ich
asi veľmi neužijete), za nimi veľmi príjemná
prechádzka v prípade, že nie ste alergici. Ak
sa vydáte smerom doľava, o chvíľu sa dostanete ku Štefánikovej hvezdárni. Nemôžete
ju minúť, pred ňou sa týči asi dvojmetrová
socha samotného Milana Rastislava Štefánika. Do hvezdárne samotnej sa za drobný poplatok určite dostanete tiež. Tadiaľto však
cesta na Hrad nevedie, a preto sa musíte vrátiť späť k zastávke lanovky a vydať sa od nej
smerom doprava. Určite ste si už pri výstupe
všimli vysokej kovovej konštrukcie pripomínajúcej Eiffelovu vežu. Ak teraz prejde
popod vysoký múr, dostanete sa priamo pred
ňu. Volá sa petřínská rozhledňa. Za symbolických študentských 40 korún si môžete vychutnať výstup neskutočným množstvom
schodov až na jej vrchol. Odmenou vám
bude nádherný výhľad a celé pražské centrum ako na dlani. Uvidíte od Letnej až po
Vyšehrad úplne všetko a pri prajnom počasí
určite aj ďalej. Stopercentne nezabudnite
zamávať turistom na žižkovskej veži.
Keď vás už nebude baviť pozerať sa na
Prahu z vtáčej perspektívy, vráťte sa späť na
zem a pustite sa do okolia rozhľadne. Ešte
predtým si ale môžete v miestnej predajni
kúpiť pohľadnice, posedieť v bufete na kávičke (cez leto aj na terase okolo veže) či
zbehnúť dolu po schodoch a dozvedieť sa
niečo o živote „svetoznámeho“ Járy Cimrmana v jeho múzeu.
V okolí petřínskej rozhľadne je toho na
pozeranie celkom dosť. Či už sú to samotné
záhrady a park v okolí, alebo kostolík po jej
pravej strane (konávajú sa tu aj kresťanské
púte). No najzaujímavejšou záležitosťou je
podľa môjho skromného názoru zrkadlové
bludisko, priamo oproti vchodu do kostolíka. O čo sa jedná? Je to malá jednoposchodová budova s veľkou železnou bránou
(proti zlodejom), v ktorej vnútri sa nachádza
klasické bludisko, aké poznáte z parčíkov
pre deti. No v tomto bludisku netvoria steny
husté kríky, ale vysoké zrkadlá deformujúce
vašu postavu a tvár. Čiže zábava a zabitie
značného množstva času zaručené nie len
pre malé deti. Fakt sranda, jednoznačne odporúčam.
Pokiaľ už budete nabažení zrkadlovým
bludiskom, môžete sa vydať ďalej vo svojej
púti na Hrad. Vydáte sa smerom k centru
mesta (doprava, ak stojíte pred bludiskom)
a hneď narazíte na parčík zasadený do strmého kopca. V ňom pôjdete doľava a potom
stále rovno, rovno, rovno. Že o chvíľu uvidíte siluetu Hradu, je takmer isté (ak ste z mojich inštrukcií nepoblúdili). Časom sa dostanete nad malý ovocný sad. Nad vami bude
Strahovský kláštor a pod vami sad a Malá
Strana. A v diaľke Vltava, Letná a tak ďalej.
Tu máte viacero možností ciest, ktorými sa
vydať. Môžete ísť ku kláštoru, pokochať sa
jeho vnútrom, dať si obed v priľahlej reštaurácii a možno vás pustia aj do obrovskej
knižnice, ktorou tento kláštor disponuje
(avšak na to by som sa nespoliehal). Od
kláštora sa môžete ďalej vydať obdivovať
Hradčany s úzkymi uličkami, veľkými námestiami a množstvom významných stavieb. Ako príklad môžem spomenúť Loretu,
ministerstvo zahraničných vecí, čiže Černínský palác, a kopu ďalších, až nakoniec
dorazíte buď na električku (22, 23) a pôjdete
na kolej, alebo na vstupnú bránu do Pražského hradu.
Ja sa však budem venovať ceste síce najkratšej, ale zaujímavej. Minimálne čo sa
týka výhľadu a príjemného posedenia. Teda
pod kláštorom sa vydajte ďalej rovno smerom ku postupne sa zväčšujúcej siluete Hradu a Chrámu svatého Víta. Cestou si vychutnávajte spomínaný výhľad na Malú
Stranu s dominantným malostranským kostolom svatého Mikuláše, či zbytok centra
mesta. Postupne sa takto dostanete až do
podhradia, s ulicami plnými kaviarní,
reštaurácií, hospôd.
Z týchto by som na malý oddych pri kávičke a eventuálne cigaretke špeciálne odporučil jednu. Volá sa U zavěšenýho kafe.
Kedysi sem chodievali umelci z celej Prahy a U zavěšenýho kafe sa to volalo preto,
že tu bolo možné zaplatiť za viac káv naraz, vypiť iba jednu a miesto ostatných sa
na stenu zavesil prázdny hrnček. Ten si potom mohol popýtať niekto, kto nedisponoval veľkým majetkom, a dostal doň zdarma kávu. Čiže istý spôsob charity. Ako
a či vôbec to funguje aj dodnes, sa mi bohužiaľ nepodarilo zistiť. Dozvedel som sa
ale, že pred piatimi rokmi sa musela presťahovať zo svojich pôvodných priestorov
zo Zámeckých schodov, do dnešných na
ulici Úvoz. Inak prostredie je vskutku príjemné, obsluha milá a úslužná, čiže naozaj
veľmi pekné posedenie v kaviarni s atmosférou.
Po kávičke, čaji či iných lahôdkach sa
môžete vydať ďalej. Postupne sa dostanete
priamo pred masívnu bránu do nádvoria
Pražského hradu, stráženú hradnou strážou s drsným kamenným výrazom v tvárach. A to síce nie je cieľ vašej prechádzky,
ale našej dnešnej časti sprievodcu určite,
pretože len o samotnom Hrade by sa toho
dalo popísať toľko, že by sa to do celého
vydania Economixu nevošlo, a i tak verím,
že na Hrad už každý z vás minimálne
raz zavítal. No aspoň v skratke vaše možnosti:
1. Prejsť oboma nádvoriami, zavítať do
Chrámu sv. Víta (po novom za poplatok), vi-
23
Havelka
roztancoval VŠE
Pôvodne mali na tomto mieste byť reportáže z dvoch koncertov. Ale
ako to už na svete chodí, VŠE nevynímajúc, jeden z nich bol zrušený,
a tak sa i vy budete musieť uspokojiť s reportážou jednou. Isto ste zaznamenali po škole už dlhšiu dobu rozvešané plagáty oznamujúce návštevu Ondřeja Havelku v Novej aule VŠE. A ako plagáty sľubovali, tak
sa nakoniec stalo: 18. 10. 2006 tu pán Havelka vystúpil s kapelou Melody Makers.
Počas prestávky sa pán Havelka dokonca nechal presvedčiť na
malý rozhovor pre Economix, ktorý si môžete prečítať priamo tu:
Pekný podvečer. Musím pochváliť
doposiaľ skvelý koncert.
Ďakujeme. Zažívame ale občas horúce
chvíľky.
Zdalo sa, medzi niektorými pesničkami. Ale vyzerá to skôr ako vopred nacvičené.
No, možné to
je, ale rozhodne to
dopredu pripravené nie je.
Čo vravíte na
to, že sa vám podarilo roztancovať Novú aulu?
To sa predsa len
tak často nevidí.
Musím povedať, že sme očakávali väčšiu spontánnosť
publika. Hrali sme tu už dva koncerty po
minulé roky a pri nich to bolo také žhavejšie, pomyselný „parket“ bol úplne plný.
Ale sme ešte len v polke koncertu, to ešte
príde.
Ako vôbec vznikol nápad na koncertnú šnúru založenú na želaniach publika?
My sme ako každý rok premýšľali nad
novým koncertným programom. A keďže
minulú sezónu sme mali dosť náročnú,
koncerty boli založené na piesňach napríklad pána Wericha, chceli sme si teraz tak
trošku oddýchnuť a vznikol tento nápad.
Ale tým sme si skôr na seba ušili búdu,
pretože musíme oprašovať staré veci
a v jednom kuse skúšať. Publiku musíte
predsa vyhovieť.
A ako dlho už vôbec spievate a pôsobíte na českej hudobnej scéne?
S Melody Makers už je to jedenásta sezóna. A ja sám vlastne tento rok oslavujem, už to bude 30 rokov, čo spievam.
Tak to teda klobúk dolu! Úplne na záver, než budete pokračovať v koncerte:
kde vás budú môcť diváci vidieť najbližšie?
Tak úplne najbližšie v Rudolfine s gerschwinovským programom, ale ten je už
bohužiaľ vypredaný. Kam sa ešte dajú
zohnať lístky, je náš koncert 3. 12. 2006
v Divadle Na zábradlí. Text: Marcel Bodnár
Foto: Tomáš Jakab
– 5 / 2006
Nebolo to prvý krát, tento koncert sa na
„ekonómke“ stáva už akousi tradíciou,
ktorú začala bývalá pani rektorka. Záštitu
tentoraz prevzal nie len súčasný rektor
Hindls, ale i F5. Ale teraz už k samotnému
koncertu. Páni z Melody Makers vítali
svojím hraním divákov už v hale pred aulou a občas sa spevom pridal i samotný
Ondřej Havelka. Keď sa obecenstvo usadilo (chýbal iba samotný rektor, ktorý
účasť na poslednú chvíľu ospravedlnil),
muzikanti zaujali svoje miesta a začali
hrať. Do Novej auly razom vstúpila atmosféra 30. rokov, akú poznáte z množstva
filmov. Chýbali snáď už len gangstri v elegantných klobúkoch a s cigarami v ústach, či komicko-nemotorne stepujúci
Charlie Chaplin. Po prvom songu nás pán
Havelka oboznámil so svojím plánom: zaplniť celý koncert piesňami na prianie publika. A tak sa aj stalo. Jazz, swing, zábava
podtrhnutá vtipkovaním vystupujúcich,
a dokonca zmena dlaždíc v Novej aule na
tanečný parket (opäť zásluha O. Havelku
i prvých tancujúcich odvážlivcov) zaplavili na dobré dve a pol hodiny priestory
VŠE. Vystúpenie bolo oživené aj profesionálnou tanečnou vložkou v podaní páru
z tanečnej školy Zig-Zag (ktorá dokonca
na lístok z predstavenia poskytne 2 výukové hodiny zdarma).
Na úplný záver, ako zlatý klinec programu, si pre nás havelkovci nachystali prechádzku s hudobnými nástrojmi naprieč
celou aulou uprostred publika a nám neostávalo nič iné, než skonštatovať, že to bol
skvelý koncert a na budúci rok určite prídeme opäť!
economix
dieť Zlatú uličku (tiež za poplatok) a dolu
dlhými schodmi zísť až na zastávku metra
Malostranská.
2. Vojsť na prvé nádvorie a odtiaľ sa vydať
doľava smerom cez ďalšiu bránu, za ňou
prejsť mostom a napravo vojsť do Kráľovských záhrad. V ich vnútri je letohrádok (teraz v ňom prebieha výstava stoličiek a lavičiek, ktoré sa kedy vyskytovali na Hrade).
Nakoniec vyjdete zo záhrad a vydáte sa na
električku. Zastávka sa volá Pražský hrad.
3. Skombinovať oboje možnosti a pridať ku
nim aj návštevu Jižních zahrad (občas aj tu
bývajú výstavy) a nakoniec sa vydať dolu
smerom ku Karlovmu mostu a zavítať až do
centra mesta.
Nech už si vyberiete možnosť akúkoľvek,
mám pre vás ešte jedno odporúčanie týkajúce sa Hradu. Určite si naplánujte jeho návštevu aj niekedy v nočných hodinách. Najlepšie mimo zimy, a keď tu máte napríklad
rodičov, aby ste sa mohli pochváliť krásami
mesta, v ktorom žijete. Vtedy je odtiaľto výhľad na celú vysvietenú Prahu (nočná Praha
je na nezabudnutie, ale to ste už asi zistili),
Zlatá ulička je zadarmo (síce so zavretými
obchodmi), a v lete tu dokonca máte možnosť zhliadnuť predstavenie zo Shakespearovských slávností. Malé upozornenie: stráže vás z priestorov Hradu vyhodí najneskôr
o polnoci, kedy sa celý areál zatvára. Neradno tam ostať a nocovať.
To je už na dnes úplne všetko. Lúčim sa
s vami s prianím peknej prechádzky a hodnotného zápisu medzi ostatné pekné zážitky
uschované vo vašej mysli. Čus autobus! Text a foto: Marcel Bodnár
Havelka
ro
n
a
zt
l
a
v
co
VŠE