Světový přehled

Pavel V a l t r
KVĚTENA
SVĚTOVÝCH REGIONŮ
v ekologických souvislostech
Encyklopedie
SVĚTOVÝ PŘEHLED
FLORA OF REGIONS
OF THE WORLD
in ecological connections
Encyclopaedia
WORLD OVERVIEW
Aktualizace 4 10 2016
1
Motto:
Pokud nezvládneme poušť, poušť zvládne nás. Svět je více propojený, než si většinou zatím
uvědomujeme. Pokud podlehneme primitivnímu ideologismu „příroda si sama pomůže“ v našich
civilizačně výrazně pozměněných podmínkách se vzrůstajícími stresovými faktory a rychle
pokračující dezertifikaci Země, povyšovanému na „moderní vědecký přístup“ (jež je blízký
animismu), místo skutečně moderního ekosystémového asistenčního přístupu, můžeme reálně
sledovat přibližování se ke klimatu naší sesterské planety Venuše, která je známa vysokým
skleníkovým efektem, jedovatými metanovými dešti, orkánovitými větry a permanentním
tornádem, který vyrovnává vysoké rovníkové teploty s polárními. Závěrem pak bude možno
přeživšími vytesat na pamětní desku jména „hrdinných“ zločinných hrobařů života na Zemi, kteří
„vědecky“ naoktrojovali bezzásahové „posvátné“ přírodní procesy suché revoluce“ proti vůli
většiny „nerozumných“ obyvatel ! Rychle přibývá degradovaných biotopů a „vybydlených“ území.
V kosmopolitním společenství je nutné vznikající globální konflikty prioritně iniciativně řešit
ekonomicky silnými a rozvojovými zeměmi, ale i rychle se rozvíjejícími megapolemi.
Členění jednotlivých dílů publikace Květena světových regionů v ekologických souvislostech
2
OBSAH / CONTENTS
str.:
Úvod / Introduction
5
Globální ekologické souvislosti / Global ecological connections
9
1. Stav, vývoj a ekologické vazby přírody a lidí / State, evolution and ecological connections
between human and humans
9
1.1. Biogeografické členění / Biogeographic classification
10
1.2. Příroda a původní obyvatelé / Nature and original inhabitants
19
1.3. Domestikace rostlin / Domestication of plants
29
1.4. Růst počtu obyvatel a zajišťování potravin /
Population growth and food providing
31
1.5. Současný překotný demografický a urbanistický vývoj světa /
Current precipitous demographic and urban evolution of the world
34
1.6. Zemské systémy a přírodní katastrofy /
Spheres of the Earth and Natural disasters
41
1.7. Vlivy neuvážené lidské činnosti, ničení přírodních zdrojů, fatální omezení
biodiverzity, vymírání druhů a problematika zpouštnění (desertifikace) /
Effects of reckless human activities, destruction of natural resources,
fatal loss of biodiversity, species extinction and desertification
55
1.8. Problematika zdrojů vody a energie /
Issue of water and energy resources
66
1.9. Klima a klimatické změny / Climate and climate change
75
1.10. Biodiverzita, ekologická stabilita ochrana přírody: ekosystémová
asistenční péče versus ideologie bezzásahovosti k „výrobě divočiny“
ve zkulturněných biotopech / Biodiversity, nature conservation:
ecosystem assistance care versus ideology of non-intervention heading
for “production of wilderness” in the cultivated biotopes,
ecological stability
84
1.11. Ekologická validita, expanzivnost a invazivnost /
133
Ecological validity, expansiveness and invasiveness
1.12. Spolupráce s přírodou, nezbytnost celkové ekologické obnovy planety /
Cooperation with nature, need for an overall ecological recovery
of the planet
133
3
1.13. Novodobé stěhování národů / Modern migration of Nations
138
1.14. Poučení, pro ty kteří chtějí se poučit z minulosti a vývojových trendů /
Edification for those who want to learn from the past and
developmental trends
144
Přehled rostlin / Survey Plants
156
2. Poznámky k seznamu rostlin / Comments to Checklist
156
3. Výtrusné rostliny / Pteridophyta (Sporophyta)
158
3.1. Plavuně / Lycopodiophyta
155
3.2. Přesličky / Equisetiophyta
155
3.3. Kapradiny / Polypodiophyta
156
4. Nahosemenné rostliny / Gymnospermae
163
4.1. Cykasy / Cycadophyta
163
4.2. Jinany / Gingkophyta
163
4.3. Liánovce / Gnetophyta
163
4.4. Jehličnany / Pinophyta
166
5. Krytosemenné rostliny / Angiopsermophyta
167
5,1. Jednoděložné rostliny / Monocotyledonopsida
167
5.2. Dvouděložné rostliny / Dicotyledonopsida
223
Výběr literatury / Bibliography
377
4
ÚVOD / INTRODUCTION
Je velmi opovážlivé sestavovat „lidový“ přehled květeny světa a dokonce se snažit charakterizovat
trajektorie vývoje přírody ve vazbě na místní i širší ekologické vlivy a měnící se stanovištní a
klimatické podmínky. Nezbytně musím vycházet z dlouholetých osobních zkušeností. Prvotní
podmínkou je dobrá fyzická a zdravotní kondice a zejména nutnost poznat co největší území pěšky
(na otázku dnešním vysokoškolským studentům, kdo pěšky byl dále než 10 km od sídla univerzity,
bývá pouze několik rozpačitých odpovědí - v době mých studií gymnázia jsem ze Železných hor
denně docházel jednu cestu tam v délce 14 - 18 km a to pěšky, na kole či na běžkách, neboť autobus
na dřevoplyn začínal teprve jezdit). Nezbytné je dodat, že je potřebné i dobré trávení mimo domácí
Evropu (které mám velmi dobré, neboť jsem v mládí v početné a chudé rodině mnohdy hladověl,
v otevírané Evropě jsem měl kdysi pouze problém v rámci slušnosti v pohostinné domácnosti sníst
dvě misky oliv - černých a zelených v oleji, neboť opak byl neslušným projevem).
Za komunistické minulosti byla většina světa fyzicky i informačně zcela uzavřena (omezené
příležitosti byly na socialistický „Východ“), takže základní možností bylo poznávání tehdejšího
Československa, omezeně „východních“ zemi (NDR, Polsko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko,
Jugoslávie a velkého SSSR), příp. filatelie a sběr pohlednic. Protože tehdy zdaleka nebyl internet,
„západní“ publikace byly nedostupné, tak ojedinělou možností bylo periodikum Sovětskije knigy
(Sovětské knihy), z něhož byla možnost si objednat ruské překlady některých západních publikací.
Proto v prvotním poznání jsem podrobně poznal nejen dnešní Česko, ale zejména Slovensko, kde
byla možnost vstřebat zejména úžasnou horskou květenu. V Česku jsem s hlavním značkařem a
vydavatelem map KČT Ing. J. Rohlíkem spolupracoval nejen na aktualizaci nejvíce vydávaných
map Krkonoš, ale i na vzniku nových map Mělnicka, Kokořínsko-Liběchovska a Českého
Středohoří. Když jsme pak s kolegou K. Uzlem vytvořili místopisnou názvoslovnou komisi, byli
jsme stranicky rozprášeni (pro zajímavost Tramtárie je býv. mokřadní území na soutoku Labe a
Vltavy), stejně tak dopadla celostátní organizace ochrany přírody - TIS.
Později pak došlo k poznávání chráněných území, botanických zahrad a návštěvám zahradnických
výstav po celé Evropě a tehdejším celistvém Sovětském svazu. Tam jsem např. s Dr. Čeřovským
navštívil některé jejich přírodní rezervace. Ve Tbilisi jsem s kamarádem utekl do uzavřených oblastí
pouště Gobi (soukromým autem) či do pohoří Tan-Šan (veřejnými dopravními prostředky). No a po
„něžné revoluci“ došlo při připravovaných studijních cestách (z velké části s kolegou z univerzity)
k poměrně dobrému poznání jedinečné jv. Asie vč. Číny, dále severní Ameriky a omezeně Afriky,
Arábie, Austrálie s Novým Zélandem a střední Ameriky. V rámci efektivního využívání cest jsem
míval zpracovaný nejen podrobný itinerář, ale i seznam předpokládaných významných zajímavých
míst a rostlin v území.
Uváděný seznam byl původně tvořen jako osobní odezva na někdejší situaci, kdy tehdy většina naší
planety byla pro běžného obyvatele "východního bloku" fyzicky i informačně zcela nepřístupná.
Těžko je dnes možno popsat situaci, kdy jsem hltal zcela ojedinělou, velmi skromnou informaci od
botanika doc. Šmardy o "kytičkách" v tehdejší Jugoslávii v časopise Lidé a země, a později, pak
jsem konečně měl možnost vícekráte prožívat a poznávat bohatou středozemní květenu, nejprve
alespoň v Chorvatsku (Plitvická jezera, Paklenice, Velebit, Biokovo a sv.Jura) a pak ve
zpřístupněných jedinečných vápencových Julských Alpách ve Slovinsku (v tehdejší Jugoslávii) a
následně po celém světě.
5
To vše je „prehistorie“, současnost nastolila zcela nové problémy. Světově se zvyšují sociální
rozdíly a mnohde se vyhrocují jak problémy sociální, tak etnické a náboženské. Vedle prvořadých
současných válečných problémů (už i v Evropě), zásadní současné problémy vyvstaly v domácí,
resp. evropské současně uskutečňované ochrany přírody. Podobně jako v politické sféře dochází
k sofistikovaným mediálním fabulacím, mlžení, vnucovaným reklamám a nepravdám, ale i
korumpování či zastrašování a dokonce i existenčním postihům. Místo pravdivých údajů jsou
vytvářeny ideologie „pavědecky“ opodstatňované a bohatě dotované z našich společných
finančních prostředků, např. na „výzkumné úkoly“ podporující vznik „divočiny“, na činnost
Hnutí Duha, která ve spolupráci se sofistikovanou mediálním mlžením dlouhodobě trvale
programově zneklidňuje společnost lživými tvrzeními a nepřipouštějícími odlišné racionální
pohledy či oponenturu.
Po předchozích dvou zločinných ideologiích „civilizačního“ fašismu a komunistického
„kolektivismu“ (vč. Lysenkovsko-Lepešinské ideologie a zamítání genetiky) jsou naši obyvatelé
nuceni potýkat se s další morovou ránou – „anticivilizačního naturismu / hlubinné ekologie“.
Ideologové bezzásahových přírodních procesů požadují kolonizovaná, civilizačně zkulturněná
(„odpřírodněná“) území odcivilizovat, postupně vymístit obyvatele a přenechat území přírodním
procesům. Mezi ty patří povodně, požáry, sucha, vichřice, eroze, epidemie chorob a škůdců. Takto
„vyrobená divočina“ při rozsáhlých a rychlých proměnách je pouze virtuální, přičemž v nich
dochází k fatální ekologické degradaci a nestabilitě, zejména biologické diverzity a
vodohospodářských funkcí. Tato nezodpovědná „moderní ideologie suché revoluce“ nereflektuje
negativní přírodní změny a vzrůstající stresové faktory v civilizačně nepříznivě pozměněných
územích, prosazujíc heslo „příroda si sama pomůže“ (aneb „Alláh dal Alláh vzal“). Příbuznou
ideologií je rastafariánství náboženské sekty vzniklé na Jamaice, která požaduje pouze přírodní
procesy a bezzásahovost (její představitel a zakladatel rockové hudby reggae Bob Marley, protože
neschvaloval zásahy do lidského těla, zemřel ve věku 36 let). Napomáhání rozšiřování přírodního
činitele - kůrovce ke vzniku „přírodní divočiny“ může připomínat revoluční Maův „Velký skok“
násilné komunistické revoluce, při níž zemřely miliony lidé a došlo k rozsáhlé likvidaci kulturních
hodnot. Bez znalosti ekologických principů a zákonitostí biofyzikálních, biochemických a
sociálních a jejich vědoucího využívání dochází nejen k rozsáhlým škodám, ale zejména
k degradaci biotopové, ale i biomové - přechodu ke ke stepním, polopouštním a pouštním biomům.
Zatím se vědecké analýzy zabývaly převážně vymíráním některých ohrožených druhů a skupin
zvířat, např. ptáků, mořských želv aj. Zpráva State of the World´s Plats / Stav rostlin ve světě z
roku 2016 je první svého druhu. Pracovalo na ní více než 80 vědců, zejména z Královské botanické
zahrady Kew (u Londýna). Ta konstatuje, že více než pětině současných druhů ve světě hrozí
vyhubení a zánik. Je to v důsledku výrazných změn zemského povrchu, způsobených především
(zemědělskou) kultivací, chorobami a částečně i klimatickými změnami. Toto „mapování“ se má
každý rok nově vydávat, aby se umožnilo sledovat vývoj rostlin ve světě.
Svět nám poskytuje dostatek příkladů degradačního bezzásahového přírodního vývoje. Po opuštění
obhospodařování někdejších koloniálních plantáží - před více než půl stoletím, jak v Asii (Cejlon /
Srí Lanka, Barma / Myanmare aj.), tak na Kubě aj., nedošlo tam k návratu „původní hodnotné“
přírody. Došlo však ke „zdivočení“ přírody degradovanými porosty, zejména nálety expanzivních a
invazních rostlinných taxonům (např. akácií) ale i nebezpečnými patogeny. Ve středozemní
subtropické Evropě po likvidaci někdejších stálozelených lesů z dubů, vavřínů, cedrů či
borovic, (např. v Dinárském pohoří v býv. Jugoslávii, středomořských ostrovech, např. Sicílii,
Korfu a dalších), došlo v lepším případě ke vzniku trnitých křovinatých porostů macchií a garrigue,
v horších ke zpolopouštnění až zpouštnění, při fatálním zhoršení hydrické situace a nepříznivým
změnám stanovištních biotických podmínek. K návratu žádoucí přírody nedošlo po likvidaci lesa
6
např. na Velikonočním ostrově, Islandu či Haiti bezzásahovými přírodními procesy k obnově
kvalitní přírody (možno porovnat s vedlejší Dominikánskou republikou na stejném ostrově). Pouze
díky osvíceným jedincům je možno v některých lokalitách sledovat cílevědomou výsadbu
některých žádoucích stromů, např. cedrů na Krétě (ne však díky současným úředníkům EU). Krásné
letité stromy zůstávají pouze mementem pozitivní racionální lidské činnosti, např. v parcích a
ojedinělých lokalitách. Na Šumavě byla většina pralesových torz s nevyčíslitelnou genetickou
hodnotou, zlikvidována záměrným rozšíření, kůrovcové kalamity pro výrobu virtuální divočiny
bezzásahovými přírodními procesy. Bez skutečně vědecké ekosystémové asistence, tj. koncepční
lidské pomoci, vycházející z poznání a uplatnění ekologických vazeb a zákonitostí, nedochází
k žádoucí obnově zlikvidovaných lesních porostů !
Překvapivě nové přírodovědecké poznatky dokládají, že podoba celosvětově uctívaných tropických
deštných amazonských pralesů není pouhým výsledkem „posvátných“ přírodních procesů, ale do
značné míry dlouhodobým antropogenním vlivem starých indiánských kultur Mayů před několika
staletími (než byli zdecimováni španělskými dobyvateli a zavlečenými chorobami). Jedná se nejen
o zachované mohutné staleté „užitečné“ stromy, které obvykle jako přírodně posvátné programově
posilovali a ponechávali jako přírodní zdroje (např. Ficus, Ceiba, Cedrela, Dipterix, Howea aj.) a
také, že jimi vytvořené prosvětlené otevřené plochy a umělé mýtiny významně pozitivně podmínily
jak bylinnou flóru, tak faunu savců, ptáků aj. živočichů. V Karibiku často dochází k disturbancím
tropických, mnohdy pralesových lesů, vlivem opakovaných hurikánů (Portoriko, Grenada aj.). Díky
tomu si pralesní stromy dokázaly vytvořit strategii přežití, např, rozsáhlým vzájemným
propletencem kořání různých druhů stromů, z kterého se obnovují (díky tamní rychlé destrukci
odumřelé organické hmoty). Řada organizmů však zaniká, nebo se populačně blíží zániku, a je
obnovována jen díky asistenční lidské pomoci, některé ptačí druhy přelétají na místa se
zachovanými potravními možnostmi, přičemž se konstatuje, že i v tomto vegetačně výborném
tropickém prostředí, pokud by se velké disturbance opakovaly v intervalu kratším než 50 let,
nedokáží se již lesní porosty samovolně obnovit. I přesto, že mangrovy, působící jako vlnolamy, a
poskytující ochranu mnoha organismům, nebývají závažně poškozeny, dochází v některých
případech k jejich nevratnému zániku.
Žádoucí bezzásahový návrat někdejší „přírody“ se tedy nekoná podle iracionální ideologie hlubinné
ekologie opuštěním zcivilizované krajiny a její ponechání přírodním procesům, vzhledem k rychle
se měnícím globálním a narůstajícím stresovým podmínkám se tedy nekoná. Tzv. bezzásahovost
v odpřírodněné / zkulturněné krajině přispívá k degradačním procesům odlesnění –
deforestraci, zpouštnění – desertifikaci a dalšímu odpřírodnění – denaturaci. Proto je naprosto
scestné požadovat bezzásahovost ve zkulturněných porostech Šumavy či jinde, neboť bez
vědoucího asistenčního ekosystémového přístupu řízené sukcese již nemůže vzniknout
druhově, věkově a prostorově různorodý „přírodní“ les či jiné společenstvo. Pokud byla
dlouhodobá přírodní skladba lesních biotopů významně antropogenně pozměněna, není
samovolnými přírodními procesy již možný návrat bez lidské ekosystémové asistence. Bez
koncepční lidské pomoci, vycházející z poznání a uplatnění ekologických vazeb a zákonitostí,
nedochází k žádoucí obnově někdejších zlikvidovaných lesních porostů. Žádoucí pozitivní návrat
„přírody“ se tedy nekoná, resp. iracionální ideologie hlubinné ekologie opuštění zcivilizované
krajiny a její ponechání přírodním procesům, vzhledem k rychle se měnícím místním i globálním
podmínkám a vzrůstu stresových faktorů je fatálně škodlivá. Tam kde byl obvykle člověkem zničen
les, nastupuje postupně převážně lesostep, step a polopoušť. Bezzásahovost ve zkulturněné krajině
přispívá k degradačním procesům odlesnění – deforestraci, zpouštnění – desertifikaci a dalšímu
odpřírodnění – denaturaci. Proto je naprosto scestné požadovat bezzásahovost v kulturních
porostech Šumavy či jinde, neboť bez vědoucího asistenčního ekosystémového přístupu již nemůže
vzniknout druhově, věkově a prostorově různorodý „přírodní“ les či jiné společenstvo. U nás
7
postupně vznikla propagační kariérní skupinka, podporovaná nezkušeným mládím (hnutí DUHA) a
nevědoucími medii, vnucující ideologii vytvoření bezzásahové divočiny ze zkulturněných území
Šumavy (a následně i v dalších chráněných územích ČR, příp. Evropy). To je ale v rozporu s
požadavky biosférické rezervace UNESCO, jejíž podstatou je harmonické, vyvážené soužití
obyvatel s přírodou, ale i ochranou biodiverzity a biotopů EVL Natura 2000. Sofistikované
ideologické nezodpovědné mlžení při vnucování bezzásahového navrácení někdejších přírodních
biotopů přírodními procesy ve zkulturněné, „civilizované“ přírodě Šumavy, ale v rámci EU již v
celé Evropě, je zcela zcestné a lživé. Protože již mohu oprávněně posoudit vývojové trajektorie
domácí i světové, vím, že bez asistenční ekosystémové pomoci nelze dosáhnout zlepšení
odpřírodněných biotopů – jak v opuštěných plantážích světa, tak významně lidsky změněných
biotopech či zlikvidovaných stálezelených lesích Středozemí, tak na Šumavě. Díky opuštěni
extenzivního obhospodařování travních porostů – pastvy a kosení (nejen na Šumavě), došlo k
výraznému ochuzení biodiverzity, což ještě umocňuje sukcesní zalesňování bezlesí, takže dnešní
nechráněné Pošumaví je cennější než devastovaná Šumava, kde postupně nebude co chránit, kromě
„posvátných přírodních procesů“. V důsledku vynucované bezzsásahové kůrovcové disturbance,
došlo po rozpadu hřebenových smrčin v délce 40 km k urychlenému vysychání a fatálnímu omezení
živých rašelinišť a zhoršení všech ekosystémových služeb - vodní režim, ukládání „C“, mezoklima,
biodiverzita, suché smrčiny jsou na 20 000 ha, základní škody činí 100 mld. Kč. Zde kupodivu
netřeba vycházet z principu předběžné opatrnosti, netřeba vycházet z vědecky podložených údajů,
zde stačí vynucovaná ideologie , která však spouští řetězec škodlivých dopadů ! Šumava
v porovnání s ostatními evropskými horami se stala lidsky a přírodně vybydleným územím,
s dlouhodobě nepříznivou perspektivou.
Problematiku výroby virtuální „kulisové“ divočiny sleduje rozsáhlá encyklopedická práce Šumava a
její perspektivy I.II, Květena světových regionů v ekologických souvislostech I-VIII a webové
stránky Hnutí Život. V blízkém Středozemí s bývalými stálozelelenými lesy (vavřínovými,
dubovými, cedrovými či borovými) můžeme on line sledovat bezzásahovou realizaci polopouští
i pouští, Navrhujeme vyvézt ideology bezzásahovosti na ostrov svobody - Kubu (pro místní lidi
doposud ostrovní vězení), ať si užívají současnou převládající bezzásahovost a zažívají reálný
bezzásahový vývoj. Sofistikované ideologické nezodpovědné mlžení při vnucování
bezzásahového navrácení biodiverzity přírodními procesy nejen ve zkolonizované kulturní a
„civilizované“ přírodě Šumavy, ale i v rámci bývalé východní Evropy, je zcestné a lživé dochází pouze k rozvrácení křehké ekologické stability !
Naše humidní území přechází vnucovaným bezzásahovým rozpadem lesa (větrnou a kůrovcovou
disturbancí) v subxerotermní lesostep s trendem přibližujícím se polopouštním areálům. Věcí
politiků je včasně a zodpovědně reagovat na expanzivní strategické či destruktivní zájmy různých
exponentů, poškozující naši kulturní krajinu i její obyvatele. Zkušení lidé dokáží předvídat
vznikající ohrožení a případně jít jim naproti. Potřebujeme ekologicky, ekonomicky i potravinově
vyváženou stabilní republiku.
Závěrem prosba: nevěřte ideologickým slibům či hrozbám nezodpovědných kariérních ideologů či
nezkušených, obvykle mladých lidí (zejména Hnutí Duha s rozpočtem více než 15 mil. Kč), věřte
jen ověřené realitě.
Geopolitická situace umožňovala občanům České republiky od r. 1990 obdivovat a poznávat
bohatství přírody většiny území světa, kromě dlouhodobě neklidných území. K tomu měl pomoci i
následující floristický přehled. Od 11.9. 2001 dochází k teroristickým útokům a od roku 2015 se
lidské vlny z ekologicky a válečně rozvrácených území začínají valit zejména do Evropské unie a
svět se stává stále nebezpečnější !
Pavel V a l t r
8
GLOBÁLNÍ EKOLOGICKÉ SOUVISLOSTI / GLOBAL ECOLOGICAL
CONNECTIONS
1. STAV, VÝVOJ A EKOLOGICKÉ VAZBY PŘÍRODY A LIDÍ / STATE, EVOLUTION AND
ECOLOGICAL CONNECTIONS BETWEEN HUMAN AND HUMANS
Motto:
Mým měřítkem jsou obyčejní lidé.
Bohumil Hrabal
Vzhledem k dlouhodobému vzrůstu ekologické nestability a stresových faktorů lidskou
činností, je zcela nezbytné obnovit přirozené podmínky ekosystémovou asistenční činností
řízené sukcese, vycházející z ekologických principů a zákonitostí, jinak velká část území spěje
k dezertifikací s nepříznivými dopady pro většinu organismů i člověka. Živé organismy
naštěstí nejsou ideologové, takže je jim jedno, zda příznivé podmínky jim připraví příroda nebo
člověk. Tedy příroda, až na světlé výjimky skutečné divočiny, si dnes již sama dnes nepomůže !
Uplatnění ideologie bezzásahovosti v lidsky narušených biotopech, resp. spoléhání na přírodní
procesy a přenechání vývoje „Matce přírodě“ by v globálním měřítku znamenalo rozvoj
dezertifikace, resp. zpouštnění a následně postupné zrušení obytnosti Země pro lidi.
Obdobný obrázek nám poskytuje satelitní snímek hustoty rozšíření rostlin na Zemí, registrující jejich zelené
barvivo / chlorofyl. Dlouhodobý denní průměr srážek /zdroj: Wikipedia
Proč jihoamerické Andy, s vysokou biodiverzitou, mají dnes největší ohroženost druhů a biotopů ?
„Problém tkví v tom, že podobně jako všude jinde na světě vstupuje do této hry karbaník
s rychlou rukou a bez špetky pudu sebezáchovy – člověk. Lidské aktivity v oblasti vysokých
And můžeme vystopovat již v době před 5 000 lety. Člověk dokázal místy změnit tvář krajiny
k nepoznání. Dokud je ovšem jeho působení spíše lokální, může mít na biodiverzitu paradoxně
pozitivní vliv. Tím, že lidé vytvářejí drobné paseky, malá políčka a osady, druhovou početnost spíše
stimulují. Místní kácení a vypalování totiž dávají vznik různověké vegetační mozaice a právě ta
umožňuje soužití různě specializovaných druhů, z nichž mnohým ten „pravý“ vysokokmenný les
9
nevyhovuje.
L. Vaicenbacher, T. Grim In: Příroda 3/2014
V průběhu lidského vývoje byl vegetační kryt (botanicky) / vegetační pokryv (lesnicky) základním
formulujícím elementem jeho vývoje, zejména poskytováním potravy a úkrytu, podobně jako pro
celou faunu. Posléze, s rozvojem lidské společnosti, došlo převážně k narušení zejména bohaté lesní
vegetace, přičemž její obnova, směřující k obnovení homeostáze, za současně stále vzrůstajících
stresových faktorů, bez lidského pozitivního vkladu již není možná - tedy příroda si již sama
nepomůže !
1.1. Biogeogeafické členění / Biogeographic classification
Motto:
Potřebujeme ochranu přírody vnímající dynamiku života s následnými potřebnými dynamickými odezvami,
vycházející z ekologických principů a zákonitostí, zpětných a širších vazeb. Živé organismy nejsou
ideologové a je jim jedno, zda jim příznivé podmínky připraví příroda či člověk. Zdravá příroda je nutnou
podmínkou zdravých obyvatel !
Země vytváří biofyzikální a biochemický systém.
Vegetační usazení jednotlivých skupin rostlin bylo primárně podmíněno členěním
prakontinentu Pangea („celá Země“) v praeoceánu Panthalassa na jednotlivé litosférické
tektonické desky Země (cca od doby před 150 miliony let).
Pro holistické pojetí bioty Země jsou rámcově vymezeny následující hlavní biomy světa:
I.
tropické deštné lesy
II.
tropické fakultativní sucholesy
III.
mediteránní tvrdolesy
IV.
travnaté savany, stepi a polopouště
V.
suché pouště
VI.
listnaté opadavé lesy mírného pásma
VII.
jehličnaté lesy mírného pásma
VIII. jehličnaté boreální lesy
IX.
studené polopouště
X.
polární pouště
XI.
antropické megapole (s více než 10 mil.ob.)
XII.
vodstvo
XIII.
mangrovy (graficky vzhledem k měřítku nevymezeny)
10
11
Podle zeměpisných šířek se člení oblasti:
- polární – vegetační pustina
- subpolární – lokální tundra
- boreální (severský) – jehličnaté lesy (lesotundra, tajga)
- studený temperát – jehličnaté lesy
- teplý temperát – opadavé lesy (smíšené a listnaté)
- subtropická – stále zelené lesy, ve Středozemí převážně zlikvidovány a bezzásahovými procesy
degradovány na neopadavá trnitá křoviska s rozsáhlými negativními dopady na území
- tropická (mezi obratníky Raka a Kozoroha 230 s. a j.š.) – tropické lesy, rychle likvidovány těžbou
tvrdých tropických dřev, vypalováním (příp. pro dřevěné uhlí) na plochy agrokultur, avšak po
následné rychlé degradaci půd přírodními procesy nastupují pouze degradační trnitá keřová
společenstva s převládajícími expanzivními a invazními taxony a patogeny.
Mírné pásmo je vymezováno od polárního kruhu k obratníku Raka (na severní polokouli se táhne v
pásu širokém asi 5000 km). Tropy prakticky zasahující daleko do oblastí severní a jižní polokoule
jsou nepřesně označovány jako subtropy. Území v okolí obratníků jsou extrémně suchá a horká,
často pouštního charakteru. V oblastech pasátů a při rovníku, kde dochází k vydatným dešťům
bývaly rozsáhlé tropické deštné lesy.
Zkulturněné studené temperátní lesy vč. jejich bezlesí požaduje ideologická skupinka prosazovanou
hazardní bezzásahovostí převést na Šumavě přírodními procesy za pomoci kůrovce na „divočinu“,
která může však být pouze virtuální s degradovanými biotopy a s mnoha negativními dopady, neboť
zkulturněné ekosystémy je možné „zlepšit“ pouze ekosystémovou asistencí na základě
ekologických principů a zákonitostí.
Oblasti podle nadmořské výšky
- arktická s věčným sněhem či ledem
- alpinská
- subalpinská
- horská (montánní)
- podhorská (submontánní)
- nížinná
Klimatická pásma
- tropické (A)
vlhké
vlhké a suché
monzunové vlhké
- horké a mírné (B)
horké aridní
horké semiaridní
mírné aridní
mírné semiaridní
- mediteránní (C)
teplé a suché
teplé, mírně vlhké
středně temperované, mírně vlhké
- chladné (D)
mírně vlhké
subarktické
12
- polární (E)
- vysokohorské (dále diferencované).
Terestrické biomy
I. Lesy
a) tropický deštný prales (v rovníkové oblasti cca mezi 5 0 s. a j. z.š,, nad 2000 mm/rok, teplota
téměř stálá 250,, vzdušná vlhkost cca 90 %, díky stálosti a stáří těchto ekosystémů nejvyšší
biodiverzita – až 30 tis. druhů cévnatých rostlin, kdysi 14 % povrchu, dnes 5-6 %, rychle
mizející „gotické katedrály“ - těžba a vypalování pro pole pokračuje, po jejich likvidaci se
již nedokáží (bezzásahově) v plné míře obnovit !,
- Amazonský prales (Brazílie) vč. Manu (Peru),
- pralesy na Borneu (Malajsie, Indonésie, N.Guinea)
- prales Ituri (u Guinejského zálivu – DR Kongo, Zair, Kamerun, Gabun) vč. Virunga /
Ruwenzori (Uganda, Zair),
- také Kostarika
b) tropický sezónně opadavý les (od deštných lesů k obratníkům, sezónní výkyvy sucha, střídají
monzunové deště např. v Indočíně, významně se uplatňují mohutné opadavé stromy
dvojkřídláče (Dipterocarpus sp.)
c) temperátní subtropický listnatý les neopadavý
d) temperátní opadavý les mírného pásma (v výrazným zimním obdobím)
e) boreální jehličnatý les a tajga (severně od 550 s.z.š.. t celoročně +5 až -50 C, srážky 250 - 750
mm, vegetační doba 80 - 150 dnů)
II. Travinné porosty / savany a stepi (suchá a chladná období)
a) tropické savany se skupinkami či rozptýlenými stromy kde je výrazné střídání období dešťů a
sucha, např. NP Serengeti v Tanzanii
aa) suchá tropická trnitá buš (s řídkými skupinami dřevin, např. na Madagaskaru)
b) subtropické a temperátní stepi (stř.Asie, Kazachstán, Mongolsko), prérie (SAm), pampy (JAm),
veldy (j.Afrika), celiny (Ukrajina), pusty (Maďarsko)
c) travní porosty kulturních lučin a pastvin mírného pásma
III. Mediterán s tvrdolistou vegetací (několik menších oblastí, 30–40 0 z.š., v létě za tlakových
výší období sucha, v zimě sem zasahují tlakové výše). Roste zde unikátní temperátní mediteránní
tvrdolistá stálozelená vegetace, asi 2 % plochy souše
- Středozemí (vč. s. Afriky) – tvrdolisté lesy byly převážně zlikvidovány (vavříny, stáloz. duby,
kaštanovníky, cedry, borovice) a bez lidské pomoci se již přírodními procesy neobnovily,
dnes hlavně macchie (machie) – tvrdolisté trnité křoviny, garrigue (garik) – polokeře a
nízké aromatické byliny, příp. sporadická křovinná vegetace frygana
- j.pobřeží Afriky (Kapsko) – tvrdolistý fynbos
- j. a jz.pobřeží Austrálie - mallee
- z.pobřeží SAm – Kalifornie (USA) – tvrdolistý chaparral
- z.pobřeží JAm – j.Andy (Chile, Peru) - matorral
IV. Pouště a polopouště
a) poušť (desert, eremiál, kolem 300 s. a j. z.š.) a polopoušť (aridní území cca 200-400 mm/rok),
převládají sukulenty, efemery, příp. eukalypty a akácie
b) tundra (cca 65-750 s.z.š., permafrost – věčně zmrzlá půda, aktivní zóna 0,1-3 m, na j.polokouli
j.Patagonie a Antarktické ovy
V. Azonální biomy
- vysokohorská pásma (velké teplot. rozdíly den-noc, vlhkostní gradienty S-Z, J-V, mlžné lesy,
rhododendrony, hořce, stromové starčky).
Další usazení vegetace bylo postupně stále výrazněji ovlivněno lidským osídlením.
13
Biogeografické regiony / oblasti
Biogeografické regiony jsou vymezovány na základě podobnosti jejich bioty, tedy šíření druhů ve
vazbě na teploty vzduchu, srážkové úhrny a půdní charakteristiky, příp. geologické a klimatické
bariery, přičemž zejména novověké usazení vegetace bylo postupně stále výrazněji ovlivněno
lidským osídlením a lidskou činností.
Vymezení biogeografických oblastí
původní
novější_______
nearktická
holoarktická
palearktická
holoarktická
neotropická
neotropická
etiopská
afrotropická
orientální
indomalajská
australská
australasijská
území
celá SAm, Grónsko a většina Mexika
Evropa, s.Afrika, s.Asie
JAm a střední Amerika a přilehlé ostrovy
Subsaharská Afrika a Arabský poloostrov
Indický subkontinent a přilehlá jižní Asie
Austrálie, Tasmánie, NZ, Nová Guinea
Antarktická a Oceanická oblast není specifikována, neboť tamní elementy tam expandovaly
z kontinentálních území. Vzhledem k úzkým vazbám Nearktické a Palearktické oblasti v průběhu
třetihor a čtvrtohor jsou někdy považována za jeden celek, přičemž s ohledem na jejich
geografickou lokalizaci mají i podobné klimatické podmínky. Navíc zde existovalo dlouhodobé
propojení Asie a Severní Ameriky a došlo zde k obdobným klimatickým změnám v období glaciálu
s geografickými dopady. V současnosti však vzrůstá bariéra mezi Evropou a Severní Amerikou při
zvětšování Atlantického oceánu, ale zvyšuje se propojení Eurasie.
Zpracovaný přehled Květeny světových regionů v souvislostech převážně reflektuje uváděné i
novější biogeografické členění, přičemž respektuje současné hranice států, pouze je navíc,
vzhledem ke své specifičnosti. vyčleněn region Středozemí (jižní Evropa, Severní Afrika a
Malá Asie). Při zpracování popisu bylo upřednostňováno hledisko ekologické valence
jednotlivých čeledí a rodů a dále dynamika jejich geografického uplatnění ve vazbě na jejich
přírodní a lidské rozšiřování, příp. zánik, potlačena je druhová specifikace, která je uváděna
v jednotlivých regionech.
Skriptum Biogeografie (Divíšek J., Culek M.) uvádí:
Krytosemenné rostliny Nearktické oblasti sdílejí mnoho rodů a čeledí s Palearktickou oblastí, avšak
Nearktická oblast je bohatší (zahrnuje 94 původních čeledí krytosemenných rostlin) než
Palearktická (s pouze 69). V obou oblastech dominují listnatým lesům druhy jako javor / Acer, dub /
Quercus, jasan / Fraxinus, jilm / Ulmus, líska / Corylus, bříza / Betula, lípa / Tilia, topol / Populus a
buk / Fagus. Tyto oblasti sdílejí také mnoho rodů jehličnanů, které dominuji v boreálním pásmu.
Jedná se o borovice / Pinus, smrky / Picea, jedle / Abies, a modříny / Larix. Arktická vegetace
křovin a bylin byla také velmi podobná a to a to dokonce i na úrovni samotných druhů. Druhy, jako
vrba / Salix arctica a dryádka / Dryas integrifolia jsou společné pro oba regiony. Oproti tomu je
pouštní flóra obou regionů zcela odlišného složení. Kaktusy lze například nalézt pouze v Nearktické
a Paleotropické oblasti. Značný počet pouštních rodů je společný pro Nearktickou a Neotropickou
oblast. Některými dobře známými endemickými stromy Nearktické oblasti jsou: liliovník
tulipánokvětý / Liriodendron tulipifera, sekvoj vždyzelená / Sequoia sempervirens a douglaska
tisolistá / Pseudotsuga menziesii. Pro Palearktickou oblast jsou endemické druhy stromů jako např.:
olivovník evropský / Olea europaea, řečík pistáciový / Pistacia vera, cedry starého světa / Cedrus ve
Středomoří, metasekvoje čínská / Metasequoia glyptostroboides v Číně a kryptomerie japonská /
Cryptomeria japonica v Japonsku. Pokles hladiny moře byl způsoben růstem arktického a
14
antarktického ledového příkrovu. Tato událost však vedla také k vyhynutí např. jižního buku /
Nothofagus a většiny ostatních terestrických organismů v Antarktidě. Šíření koní a dalších
pasoucích se býložravců bylo ve třetihorách podpořeno současným rozvojem stepí. Nástup
chladnějších podmínek a střídání teplejších a chladnějších období v průběhu čtvrtohor zapřičinilo
také významná vymírání savců i rostlin. Pozdně třetihorní flóra Evropy byla svou diverzitou velmi
podobná tehdejší flóře východní Severní Ameriky. V průběhu čtvrtohor byla však diverzita
evropské savčí fauny a flóry, zejména co se týče dřevin, významně redukována v porovnání se
Severní Amerikou. Převládající západo-východní orientace středoevropských pohoří působila při
měnících se pleistocénních klimatických podmínkách jako migrační bariéra. V případě Severní
Ameriky mohly druhy v závislosti na ochlazování a oteplování volně migrovat od severu k jihu
napříč celým kontinentem a udržela se zde tak vyšší druhová bohatost.
Květena Neotropické oblasti je velmi pozoruhodná svou rozmanitostí. Nalezneme zde 137 čeledí
kvetoucích rostlin, což je nejvíce ze všech fytogeografických regionů. Přes 50 čeledí je
endemických. Řadu dalších čeledí sdílí tato oblast s přilehlou Nearktickou biogeografickou oblastí.
Některé, jako například kaktusy, mají relativně kontinuální distribuce přes Panamskou šíji. Další
společné rody a druhy naopak ukazují zajímavé disjunkce v jejich rozšíření mezi Neotropickou a
Nearktickou oblastí. Překvapivě velký je počet pouštních druhů (včetně mexického keře Larrea
tridentata), které se vyskytují jak v pouštích v Severní Americe, tak i v pouštních oblastech jižního
cípu Jižní Ameriky. Dále byl velký počet neotropických rostlinných čeledí a rodů nalezen také v
Australasijské nebo Afrotropické oblasti. Mezi významné fytogeografické prvky Neotropické
biogeografické oblasti patří, kromě jižního buku, také některé rody jehličnanů jako např.
Podocarpus a Araucaria a také mnoho rodů a druhů z čeledi Proteaceae. Rody Weinmannia a
Podocarpus se nachází také v Australasijském, Afrotropickém a Neotropickém regionu. Navíc,
několik rodů alpínské polštářové vegetace, které jsou známy z Nového Zélandu a Tasmánie se
nachází také v horách v Chile. Patří sem rody Donatia, Phyllanchne, Drapetes a Gaimardia. Velká
rozmanitost neotropické fauny a flóry, a její vztah s ostatními regiony, je odrazem jak různorodého
životního prostředí, tak i geologické historie regionu. Neotropická biogeografická oblast zahrnuje
téměř všechny typy prostředí od alpínské tundry přes lesy mírných šířek, tropický deštný prales,
suchý tropický les, savanu, stepi (pampy) až po pouště, a proto zde také nalezneme širší spektrum
potenciálních nik v porovnání s Nearktickou a Palearktickou biogeografickou oblastí. Relativně
velký podíl vačnatců ve fauně Neotropické oblasti je vysvětlován dřívějším spojením mezi Jižní
Amerikou a dalšími kontinenty Gondwany (Austrálií a Antarktidou). Během prvních radiací savců a
krytosemenných rostlin v křídě byla Jižní Amerika spojena přes Antarktidu s Austrálií. Afrika se již
na počátku svrchní křídy, asi před 95 mil let, začala pohybovat severozápadně a oddělila se od
Antarktidy. Na počátku třetihor, asi před 55 mil. let, se Jižní Amerika oddělila od Antarktidy, ale
neposunula se ještě tak daleko, aby vzniklo spojení se Severní Amerikou. Flora Jižní Ameriky, která
obsahovala mnoho Gondwanských taxonů, se tak vyvíjela v izolaci téměř 40 miliónů let. Tato
historie tedy vysvětluje vazby mezi Neotropickou, Australasijskou a Afrotropickou faunou a flórou.
Přítomnost nearktické fauny a flóry v Neotropické oblasti je vysvětlována vznikem Panamské šíje pevninského spojení mezi oběma oblastmi, které vzniklo přibližně před 3 mil. let. Nicméně, již před
vznikem tohoto spojení zde pravděpodobně existovala migrace mezi oběma oblastmi přes ostrovy
ležící na místě dnešní Panamské šíje. Biogeografové proto uvažují, že některé druhy se sem
rozšířily pravděpodobně přes tyto „nášlapné kameny“ / stepping stones v průběhu středních třetihor.
Tento proces je nazýván jako velká americká výměna bioty / Great American Interchange.
Afrotropická biogeografická oblast zahrnuje subsaharskou Afriku a přilehlé části Arabského
poloostrova. Do této oblasti bývá také řazen ostrov Madagaskar, nicméně ten má odlišnou
geologickou historii vzhledem k dlouhotrvajícímu oddělení od afrického kontinentu a proto také
řadu specifik. V Afrotropické biogeografické oblasti nacházíme značnou rozmanitost
krytosemenných rostlin (117 čeledí). Podobnost flóry krytosemenných rostlin Afrotropické,
15
Neotropické a Australasijské oblasti reflektuje fakt, že v průběhu radiace krytosemenných rostlin v
pozdní křídě, byla Afrika stále dost blízko k těmto ostatním kontinentům na to, aby docházelo k
šíření rostlin. To vysvětluje, že mnoho rostlinných rodů se zároveň vyskytuje v Afrotropické,
Neotropické a Australasijské oblasti. Na druhou stanu, poměrně brzká separace Afriky
pravděpodobně znemožnila šíření jiných taxonů, jako např. jižního buku do Afrotropické oblasti.
Indomalajská oblast zahrnuje Indický subkontinent a přilehlé části jižní Asie. Ačkoliv se jedná, v
porovnání s ostatními oblastmi, o malé území, nalezneme zde velmi vysokou diverzitu i
krytosemenných rostlin (108 čeledí). Flóra má úzký vztah k Australasijské, Afrotropické i
Neotropické biogeografické oblasti. Vysvětlení těchto vztahů s vysokou pravděpodobností
nacházíme opět v geologické historii regionu. V průběhu spodní křídy byla Indie a Madagaskar
součástí Gondwany, tedy ve spojení s jižními kontinenty. V průběhu svrchní křídy, v období před asi
90 mil. let se Indický subkontinent oddělil od zbytku jižních kontinentů a začal se pohybovat
severně. Indická flóra proto obsahovala mnoho prvků Australské a Africké flóry krytosemenných
rostlin. Když se Indie nakonec spojila s asijským kontinentem mohly se tyto rostliny rozšířit i do
ostatních částí Indomalajské oblasti. Je tedy evidentní, že podobnost flóry Indomalajské oblasti s
flórou Neotropické a Australasijské oblasti je způsobena transportem prostřednictvím Indického
subkontinentu. Na druhou stranu, neexistuje žádný důkaz toho, že by na Indickém subkontinentu
před jeho kolizí s Asijskou deskou existovala savčí fauna jižních kontinentů zahrnující vačnatce
nebo placentály. Indický subkontinent i s jeho jižní faunou a flórou přišel do kontaktu s Asií ve
středním miocénu, přibližně před 14 miliony let. Tento transport jižních druhů do Asie
prostřednictvím severně se pohybujícího Indického subkontinentu představuje speciální typ
mechanismu šíření a byl označen jako archa. V průběhu středního miocénu se Austrálie a Nová
Guinea pohybovaly severně, až se dostaly do těsného sousedství Malajského souostroví, avšak
Austrálie nebyla nikdy přímo spojena prostřednictvím pevninského mostu s Indomalajskou oblastí.
To však neznemožňovalo migraci mnoha jiných taxonů rostlin a živočichů. Například druhy
rostlinné čeledi Proteaceae se rozšířily z Austrálie a kolonizovaly jihovýchodní část Asie. Opačným
směrem se rozšířily některé čeledi krytosemenných rostlin, které se vyvinuly v Asii, jako například
Myrtaceae.
Australasijská oblast navzdory své malé rozloze je nejodlišnější ze všech ostatních
biogeografických oblastí. Oproti vysokému endemismu savců je v Australasijské oblasti
endemických pouze 18 čeledí krytosemenných rostlin. Jsou jimi například dominantní rody
Melaleuca a Eucalyptus, který je typickým australským stromem a přirozeně se vyskytuje v
Austrálii, na Nové Guinei, v Tasmánii a na malých přilehlých ostrovech. Nalezneme zde mnoho
jeho druhů, které rostou v různých prostředích od alpínské tundry přes suchou savanu až po
tropický deštný les. Rod eukalyptus tvoří okolo 95% biomasy stromů v Austrálii, avšak vůbec se
nevyskytuje na Novém Zélandu. Pozoruhodné je, že fosilní důkazy naznačují, že rostlinná čeleď, do
které eukalyptus patří (Myrtaceae) se vyvinula v průběhu svrchní křídy v Indomalajské oblasti a po
oddělení Austrálie a Nového Zélandu od Antarktidy se v průběhu třetihor rozšířila do Austrálie.
Velký počet druhů eukalyptů, které dnes rostou v Austrálii je tedy výsledkem adaptivní radiace po
kolonizaci nového území. Mnoho dalších taxonů se naopak dokázalo rozšířit z Australasijské oblasti
do Indomalajské přes ostrovy Malajského souostroví jako přes nášlapné kameny. Tím máme na
mysli např. již dříve zmíněnou čeleď Proteaceae.
Nové biogeografické regiony
Někdejší koncepce Goodova je nyní přepracována na pojetí arménského botanika Tachtadžjana,
členěné do následujících celků:
16
A. Holoarktická říše (Holoarctis)
Boreální podříše
Cirkumboreální oblast
Východoasijská oblast
Atlanticko-severoamerická oblast
Oblast Skalistých hor
Starostředozemní podříše
Makaronésie
Středozemní oblast
Saharsko-arabská oblast
Íránsko-turánská oblast
Madreánská (Sonorská) podříše
Madreánská (Sonorská) oblast
B. Paleotropická říše (Paleotropis)
Africká podříše
Guinejsko-konžská oblast
Súdánsko-zambezijská oblast
Oblast Karoo-namibská
Oblast ovů Sv. Heleny a Ascension
Oblast východoafrického pobřeží
Madagaskarská podříše
Madagaskarská oblast
Indomalesijská podříše
Indická oblast
Indočínská oblast
Malesijská oblast
Fidžijská oblast
Polynéská podříše
Polynéská oblast
Havajská oblast
Novokaledonská podříše
Novokaledonská oblast
C. Neotropická říše (Neotropis)
Karibská oblast
Oblast Guyanské vysočiny
Amazonská oblast
Brazilská oblast
Andská oblast
D. Kapská říše (Capensis)
Kapská oblast
E. Australská říše (Australis)
Severo- a východoaustralská oblast
Jihozápadoaustralská oblast
Středoaustralská oblast
F. Holantarktická říše (Holoantarctis)
Oblast ovů Juana Fernandeze
Chilsko-patagonská oblast
Oblast subantarktických ovů
Novozélandská oblast
Podrobnější členění je v jednotlivých dílech.
17
Zdroj: www.botany.cz
A. Holoarktická říše (Holoarctis) / B. Paleotropická říše (Paleotropis) / C. Neotropická říše (Neotropis)
D. Kapská říše (Capensis) / E. Australská říše (Australis) / F. Holantarktická říše (Holoantarctis)
Zdroj: www.botany.cz
18
1.2. Příroda a původní obyvatelé / Nature and original inhabitants
Motto: Pokud nezvládneme poušť, poušť zvládne nás !
Ti kdo si nepamatují dějiny, jsou odsouzeni k tomu, aby si je zopakovali.
Naše planeta Země se výrazněji začala formovat před 4,45 mld let. gravitace stahovala těžší prvky
do rotujícího jádra (Fe aj.), lehčí prvky zformovaly zemskou kůru (Si, Mg. Al), nejlehčí prvky daly
vzniknout první atmosféře (H, O, N, C). Kamenný povrch byl zbrázděn krátery po dopadech
planetek /asteroidůa docházelo k silné vulkanické činnosti. Docházelo k silnému skleníkovému
efektu a teplota vzduchu se pohybovala až kolem 700 C. Po ochlazení kondenzovaly vodní páry a
docházelo k dešťům a vzniku oceánů. Z CO2 se v mořích po reakcích s dalšími prvky vytvářely
uhličitany a základní předpoklady pro vznik života. Úbytkem plynů v atmosféře se zmenšil
skleníkový efekt a snižovala se celková teplota. Zemské jádro pozvolna chladlo, v mělkých mořích
za využití CO2 , vody a slunečního zření fotosynteticky uvolňovaly do ovzduší kyslík. Energie
slunečního UV záření dala vznik ochranné ozonové vrstvě a potlačení skleníkového efektu.
Asi před 570 mil. let vzniklo množství mnohobuněčných mořských organismů (měkkýši, členovci,
láčkovci, ryby a posléze i plazi). Asi před 270 mil. let došlo však k vymření většiny organizmů (asi
v důsledku srážky s jiným kosmickým tělesem nebo souhrnem jiných katastrofických událostí).
Superkontinent Pangea se stal postupným rozpadem na povrchu rotující Země základem dnešních
kontinentů (cca před 175 mil. let). Prevní savci vznikly asi před 200 mil. let, avšak asi před 66 mil.
let došlo k vyhynutí dinosaurů.
Čeští vědci z Ústavu fyzikální chemie J.Heyrovského a se Středoevropského technologického
institutu CEITEC v Brně vytváří novou teorii vzniku života. Intenzivní bombardování planety Země
asteroidy (trvající několik stovek milionů let), které obepínala žhnoucí plasmová koule, při svém
dopadu vytvářely v jílovité hmotě velký kráter a uvolňovaly ohromné množství energie. Plasma se
při nárazu rozštěpilo na molekuly formamidu, přičemž vznikaly 4 sloučeniny: adenin, guanin,
cytosin, uracil, což jsou základní stavební prvky ribonukleové kyseliny (RNA), nositelky
genetických informací. Když před 3,8 mld let dopady ustaly, sloučeniny se díky katalyzačním
vlastnostem jílu začaly slučovat, což zřejmě znamenalo prapočátky života. Vzhledem k rozsáhlým
časoprostorovým možnostem vesmíru pak mohl vzniknout i jinde, avšak z genetických molekul
zřejmě podobných.
Pásmo pohoří Himálaje dlouhodobě zásadně ovlivňuje území jv Asie, ale i celé Asie.
Po rozpadu prvohorního prakontinentu Pangea na litosférické desky narazila do desky Euroasije
Indická deska, která se utrhla od Africké, čímž začalo největší geologické drama, při kterém se
začal utvářet horský masiv Himaláje a Karákoramu. V Himaláji vzniklo největší pohoří světa (před
35 miliony let, dlouhé cca 3,5 tis. km, vysoké přes 8 km) a v Tibetu nejvýše položená náhorní
plošina světa. Tím, že se indická zemská kra podsouvá pod asijský kontinent (tzv. subdukční zóna),
trvale se zvedá Tibetská plošina o více než 1 cm za rok. Proto tato území jsou dlouhodobě ohrožena
zemětřesením. Pásmo pohoří Himálaje probíhá v délce 3 tis. km po hranicích současných zemí
Pákistán, Indie (Ladak v Kašmíru, Dharamsala, Sikkim), Bhútanu, Nepálu a Číny (Tibet) a tvoří
skalní a ledovou hradbu mezi Tibetskou vysočinou (drsnou, přestože je na zeměpisné šířce Floridy)
a úrodnými indickými nížinami.
Vlastní Himálaj se člení na souběžná horská pásma Malý Himálaj (3-4 tis m,) a Velký Himálaj
(6-8,5 tis.m.), dále navazuje Tibetská náhorní rovina. Příčně je rozlišováno několik segmentů:
- Kašmírský Himálaj, mezi řekami Indus a Drás, vrchol Nanga Parbat 8125 m
- Paňdžábský Himálaj, mezi řekami Drás a Satledž, vrchol Nunkun 7135 m
- Garhválský Himálaj, mezi řekou Satledž a Nepále, vrchol Nandáděví 7816 m
- Nepálský Himálaj, vrchol Sagaramatha 8848 m
19
- Sikkimský Himálaj, vrchol Kula Kangri 7554 m
- Asámský Himálaj, vrchol Namčhe Barwa 7755 m.
(Pozn.: Himálaj se skloňuje jako mužské neživotné slovo dle vzoru „stroj“).
V Himálajích pramení tři ze světových říčních systémů:
- Indus, která vzniká v Tibetu a teče přes Pákistán
- Ganga-Brahmaputra, vzniká v Tibetu a protéká Bangladéšem
- Jang-c-Ťiang, pramení v Tibetu a protéká Čínou.
Pohoří Karákóram navazuje severně na Himálaj a v délce 500 km se napojuje na Pamír. Kdysi přes
něj vedla jedna větev Hedvábné stezky, dnes je zde Karakoram Highway. Pro špatnou dostupnost
zdejší osídlení tvořily malé státečky a království (Ujgur, Ladákh, Baltistán, Gilgit, Hunza),
obyvatelstvo převážně vyznává různé formy islámu.
Tzv. „koruna“ Himálaje je tvořena 14 vrchy nad 8000 m n.m.:
- Mt. Everest (angl., tibetsky Čumolungma, čín. Qomolangma Feng, nepálsky Sagarmatha / Čelo
nebes, Bohyně matka světa), 8848 m, je nejvyšším vrcholem na Zemi na hranicích Tibetu
s Nepálem a je i nejvyšším bodem Číny a chráněnou památkou UNESCO (geologicky je budován
krystalickými horninami a vápenci, přičemž ledovce z něho stékají do 5 000 m). Prvovýstup
uskutečněn v r. 1953 (čs. výprava v r. 1984). Populární 7-denní cesta Everest Adventure Trek
z Nepálu se koná z Namche Bazaru (kam ročně přijde 30 tisíc turistů z Lukly, kde je letiště) do
základního tábora na jižní straně přes kláštery (kam ročně přijde cca 5 tisíc turistů, převýšení 5545
m, od Kala Poter je pak jedinečné panorama Everestu). Nověji je přístupný také ze základního
tábora na čínské straně (ve výšce 5154 m). Vrch je označován jako nejvyšší smetiště světa (jsou tam
i mrtví horolezci, v r. 2011 tým horolezců měl snést dolů cca 5 tun odpadů). V r. 2003 byl
zpracován 3D model Everestu, který je na internetu:www.national-geographic.cz,
nationalgeographic.com/ngm/0305
- K2 (Čchokori, Čhogori, Čogori, čín. Qogir Feng, angl. Mount Godwin Austen), 8611 m, je
druhým nejvyšším vrcholem Země na hranicích Indie, Číny a Pákistánu - nejvyšší v pohoří
Karákóram / Karakorum
- Kančaňdžunga (Kangjenchunga), 8565 m, je třetí nejvyšší vrchol Země na hranicích Nepálu,
Sikkimu (Indie) a Číny, nejvýchodnější osmitisícovka. Tibetský název vyjadřuje 5 jejich
vrcholů (5 pokladnic velkého sněhu). Pro místní obyvatele je posvátná (proto horolezci založili
tradici zastavit výstup několik kroků před vrcholem)
- Lhotse (Lhoce, jižní vrchol), 8516 m, čtvrtý nejvyšší vrchol na hranicích Nepálu a Číny (jižním
sedlem oddělena od Mt. Everestu, sousední štít je Lhoce Šar 8400 m)
- Makalu, 8463 m (Velká černá), pátý nejvyšší vrchol Země na hranicích Nepálu a Tibetu (vých. od
Mt. Everestu)
- Čo Oju (Čho Oju, Cho Oyu), 8201 m, šestý nejvyšší vrchol Země na hranicích Nepálu a Číny (sz.
od. Mt. Everestu)
- Dhaulágirí (Bílá hora), 8167 m, Nepál
- Manáslu (Kutang, Huóea Ducha), 8126 m, Nepál
- Nanga Parbat (Diamir, Nahá hora), Pákistán
- Annapurna (Bohyně sklizně), 8091 m,
- Gasherbrum I, 8068 m, v Karákóramu, na hranici Číny a Pákistánu
- Broad Peak, 8047 m, v Karákóramu, na hranici Číny a Pákistánu
- Gasherbrum II, 8035 m, v Karákoramu, na hranici Číny a Pákistánu
- Šiša Pangma, 8013 m, Tibet až Nepál
Nejvýše položený sjízdný průsmyk v Himálajích je Khardung La ve výšce 5682 m n.m.
20
Himálaj zásadně ovlivňuje mikroklima jv.Asie, protože zabraňuje mrazivým a suchým arktickým
větrům vanout na jih subkontinentu, který je pak teplejší, ale i monzunovým větrům vát dále na
sever, což podmínilo vznik pouští Taklamakan a Gobi. Dochází i k zábraně zimních poruch od Íránu
a zasněžení v Kašmíru a srážky v Pandžábu (s.Indie). Zvyšující se rychlost ústupu 15 tis. ledovců
předznamenává globální klimatickou změnu. Podle klimatické zprávy OSN mohou himálajské
ledovce zmizet do r. 2350, což bude mít velmi nepříznivé dopady zejména na lidnaté země Indii,
Pákistán, Bangladéš, Myanmar a Nepál s rozsáhlými obdobími sucha či přívalových dešťů.
Zejména se radikálně omezí vodní zdroje a tím možnosti zajišťování potravy a možná je i změna v
chodu monsunů.
Biotický protipól tvoří tropická oblast mezi obratníky Raka a Kozoroha je floristicky nejbohatší
oblastí, kdy díky charakteristickému klimatu jsou významné typické biomy, které hostí cca 30 %
druhů rostlin této planety:
- tropické nížinné deštné pralesy / selva, či „mata atlantica“ (AF, , ročně 1800-2200 (4000) mm
srážek, běžně 5 m, měsíčně cca 200 mm, teploty průměrně (24)27-290 C, druhově nejbohatší
formace - i několik set druhů stromů na km2, (250 druhů na hektar), stromy vždyzelené,
s pilířovitými kořeny, širokolisté, i přes 55 - 60 m vysoké, nížiny), několikapatrové
(nadkorunové, korunové v úrovni 40 - 50 m, podrostové), s četnými liánami a epifyty,
jsou nejvýznamnějším habitatem, cca do 600-1000 m n.m., od obratníku Kozoroha na jihu
u brazilského Sao Paula k východnímu pobřeží Mexika vč. Antilských ostrovů,
Středoamerická šíje, povodí Orinoka, zejména Amazonský – jeden ze 7 nových vyhlášených
divů světa (igapó, bažinný, většinou zaplavený, várzea periodicky zaplavovaný a eté
nezaplavovaný)
- tropické monzunové, střídavě vlhké lesy (AM, monzunové deště prům. 3700 mm, období sucha),
prům,výška 20 m, řidší porost vř. keřového a bylinného patra), Bolívie, Mato Grosso,
Mexiko, Antily, ostrov Chacachacare, Trinida a Tobago
- polovždyzelené, lemují vždyzelené
- vlhké opadavé (za sucha), pacifická strana Středoamerické šíje a Antily
- sucholesy opadavé z Fabaceae, s. okraj oblasti Gran Chaco
- trnitosukulentní a trnité křoviny a aridní savanové porosty / caatinga, v jv. Brazílii
(za hradbou pobřežních hor), kaktusy, vosková palma, krátkodobé srážky 400 - 900 1500 mm, sv. Brazílie, Gran Chaco, s. Venezuely, závětrné strany Karibiku
- tropické a subtropické sucholesy , savanový les / matoralo či cerradao, přechod k vlhkým lesům
Vývoj člověka - evoluce hominidů
Pro rozmach lidského rodu se stala klíčovou vlastností jeho schopnost adaptovat se v různých a
měnících se klimatických podmínkách. V průběhu 4,5 mld. let existence země se lidé / hominidé
resp. Homo sapiens - člověk rozumný, zrodili teprve nedávno - cca před 200 tisíci lety. Poslední
výzkumy ukazují, že nejpočetnější skupina, jejímiž potomky jsou dnešní obyvatelé jz.Afriky byli
Khoisané.
Lidoopové zahrnují
- šimpanze v pralesích střední Afriky (nejbližší člověku)
- gorily v pralesích Afriky
- orangutani v deštných pralesích jv. Asie.
V současnosti jim hrozí vyhubení nejen likvidací domovských pralesů, ale zejména na maso pro
hladové místní obyvatele.
21
„Moderní lidé“ a šimpanzi se od společného předka oddělili před 6-8 mil. let.
Australopythecus - jižní opočlověk je rod vyhynulých hominidů, žijící v pliocenu a pleistocénu před
cca 4,2-1,2 mil. let ve střední, východní a jižní Africe (jejich výška v průměru byla 120 cm).
Australopitékus se ve východní Africe (Etiopii) asi před 4,2 mld. let pohyboval po 2 končetinách,
ale pobýval i na stromech a jeho mozek byl oproti našemu třetinový. Před 3 mil. let se ve východní
Africe pohyboval Australopithecus afraensis, zvaný „Lucy“, dále existoval Australopithecus
africanus, A. anamensis a A. garhi.
Skupina Homo - člověk
Homo habilis - člověk zručný, první lidský druh existoval již asi před 6 mil. lety a je znám před
2,75 mil v rokli Olduvai v Tanzanii. Před 2,5 mil. let začal Homo habilis používat kamenné
nástroje v tzv. starší době kamenné - paleolitu, která skončila aktivní zemědělskou činností před 10
tis. let. V paleolitu / době kamenné (2,5 mil, - 8 tis. let) dorůstali muži asi 166 cm a ženy 157 cm.Z
původní africké domoviny (Etiopie) se pak hominidé do ostatních koutů světa rozšířili relativně
rychle. Naši prapředci dokázali již asi před 1,4 mil. let využívat oheň vyvolaný bleskem např. v
Keni.
Homo erectus - člověk vzpřímený existující již před 4 mil. let v Severní Africe, Středním východě
a Evropě již uměl rozdělávat oheň, (běžné oheň využívali neandrtálci) a zanechával skalní či
jeskynní malby.
Homo neanderthalensis - člověk neandrtálský v Evropě obýval již před 4 mil. let pás od z. Evropy
přes Střední východ až po j. Sibiř (zmizel v Evropě před 24tis.-30.tis. lety), takže po skončení
poslední doby ledové před 15 tisíci lety, se zachoval pouze jediný lidský druh. O koexistenci
člověka vzpřímeného a neandrtálského toho mnoho nevíme. Poslední stopy člověka neandrtálského
jsou na jihu Evropy v jeskynním systému Gibraltaru (neboť se stahoval z Evropy k jihu). Moderní
eurasijští lidé v sobě ještě nesou 1-4 % neandertálské DNA.
Homo sapiens - člověk rozumný, sociálně vyspělejší pocházející z východní Afriky se cca před 7050 tis. let vydal na cesty ze své africké domoviny, zřejmě nejdříve na Blízký východ. Před cca 24
tisíci let začal nahrazovat jiné lidské druhy.
Mapa postupu lidí Homo sapiens
zdroj:100+1 zahraničních zajímavostí
22
Homo sapiens se zkřížil s Homo neandethalensis, takže dnes nese asi 3 % neadertálského genu
(avšak otěhotnět mohli jen neandertálky oplodněné muži Homo sapiens). Původní teorie
vysvětlovali zánik neandertálců tím, že neobstáli v konkurenci s člověkem rozumným (Homo
sapiens sapiens), poslední teorie vysvětluje jejich vyhynutí nedostatkem potravy, neboť cca před 40
tis. lety došlo ke 3 obřím sopečným erupcím.
Prvotní obyvatelé se podle současných poznatků přesunuli do Evropy a Středozemí z oblasti Etiopie
cca před 6000 roky před n.l., do Přední Asie cca před 10000 roky před n.l., do jižní Asie cca před
4500 - 8000 roky př. n.l. Nejstarší obyvatelé Asie přešli po dávném pevninském mostě do Ameriky
před cca 15 tis. lety.
Nejstarší výtvarné doklady člověka (figurky, předměty, skalní malby pocházejí z období před
0,5 mil až 10 tisíci lety, nejstarší písemné doklady nejsou starší než 4 tisíce let.
Před 10 tisíci lety vznikaly první zemědělské komunity v Mezopotámii (Persie), Blízkém východě a
Anatolii (Turecko), ale i střední Číně (pěstování rostlin - kukuřice, pšenice, rýže a chov
domestikovaných zvířat - kozy, ovce, skot, alpaky, lamy, „včely“). Kromě známých dokladů vznikla
zemědělská činnost autochtonně na řadě dalších míst. Před 6 tisíci let se na Středním východě
(Mezopotámie) vyvíjeli rozvinuté lidské společnosti, vznikala první města a rané státy a tam se
zrodila lidská civilizace. Smutné a hrůzné však je, že právě území prvotních civilizací byla
neuváženou činností dnešní „civilizovanou“ společností devastována na pouště - Irák, Egypt,
střední Čína, Andy aj.
Podle údajů z renomovaných vědeckých časopisů Science a Nature v lidské stehenní kosti nalezené
na břehu sibiřské řeky Irtyš staré cca 45 tis. let dokazuje DNA, že větev lidského rodu, která
opustila Afriku před 50 tis. lety a později vyhynula obsahovala 2 % neandrtálských genů, takže se
s nimi ojediněle křížila.
Velkým problémem je nedostatečná znalost obyvatelných pevnin v období posledních několika set
tisíc let, Stále objevujeme nové zaniklé civilizace. Problematikou jsou i někdejší pevniny, dnes
ponořené pod hladinou oceánů, někdy v hloubce až 0,5-1 km, zejména v období 8-10 tis. let před
n.l. Tato situace někdy interferuje se zájmy mocností, zejména USA a Ruska.
Nevysvětlené archeologické nálezy v Asii a jižní a severní Americe vytváří dohady, že v období
15. - 5. tisíciletí př.n.l. existovaly na Zemi vyspělé pravěké civilizace a kultury, které nejenže měly
poznatky o nejbližším planetárním systému, ovládaly vyspělé technické prostředky např. při
přesném řezu a opracování tvrdých kamenů, ale že dokonce dokázali se plavit nad povrchem Země.
Tzv. archeoastronauté se domnívají, že se jedná o činnost „božských“ mimozemských civilizací,
což je velmi těžko racionálně obhajitelné. Obecně si uvědomujeme, že minulé civilizace již znaly
kalendář, slunovrat a rovnodennost a zřejmě i opakující se meteorologické jevy, např. monzunové
deště, dokázali překonávat rozsáhlé vzdálenosti, budovat neuvěřitelně přesné monumentální stavby,
byli schopní trepanovat lebku, mumifikovat mrtvoly atd. Možné vysvětlení zániku značně
vyspělých civilizací spočívá v ekologických, přírodních či vesmírných katastrofách, kdy rychlým
zvratem došlo k vysušení a zpouštnění území, zemětřesnou a sopečnou činností, případně dopadem
meteoritů. Významnou úlohu hrály postupné klimatické změny, spočívající ve změnách polohy
Země vůči Slunci či změnách ve sluneční činnosti. V současnosti se však člověk stává klimatickým
činitelem.
Specifickou otázkou jsou pravěké náhrady civilizovaných kultur jinými. Obvykle došlo k potlačení
vyspělejší civilizace militantnější, avšak méně vyspělou civilizací. Ne vždy docházelo k přenosu
znalostí z jednoho území do druhého, což bylo obvyklé ve vazbě na obchodní trasy, ale zřejmě
23
mnohdy souběžně v různých zemích.
Postupně lidé „dobyli“ planetu a jejich činnost natolik mění Zemi, že je třeba současný věk
označovat jako Antropocén, ve které vzrůstající dopady lidské činnosti ovlivňují klimatické změny.
Ideologická skupinka v ČR chce toto utopicky napravit bezzásahovou ochranou přírodních procesů.
Obyvatelstvo tropických deštných pralesů Afriky tvořily původní kmeny, které zahrnovaly i
„trpasličí“ kmeny (průměrné výšky 135 cm žen a 145 cm mužů) souhrnně označované jako
Pygmejové. Ti jsou klasickými sběrači a lovci, dokonale přizpůsobenými tomuto prostředí. Jako
lovci, pouze pro svou obživu, dokázali stopovat i pronásledovat a lovit zvěř (z větších zvířat lovili
antilopy, divočáky, opice, bůvoly a slony). Jako kočovníci žili v přechodných tábořištích, z nichž po
úbytku zvěře v okolí či napadání predátory se přesouvali do dalších lokalit (obvykle v okruhu asi 50
km). Tam si budovali rostlinná „iglú“, jejichž vchod směřoval ke společnému ohništi, kolem
kterého spali (kouř je chránil před moskyty). Jejich přírodní víra se upínala k Velkému lesnímu
duchu, přičemž ještě uctívali duchy jednotlivých přírodních živlů a duchy předků. Doposud se
chovají jako šťastní lidé s tanci a polyfonními zpěvy při všech významných událostech. Pomocí
halucinogenních látek se při některých obřadech dostávali dospělci do „transu“ (zřejmě to potřebuje
i dnešní mladá populace). Přestože tito obyvateli žili monogamně, běžně docházelo k sexuální
polygamii. Děti byli však opatrováni a vychováváni celým kmenem. Původní kmeny byly spjaté
s půdou, avšak ta jim byla uzmuta. Pygmejové jsou označováni jako nejstarší kmeny na Zemi,
avšak dnes stále brutálněji dochází k jejich střetu s komerčními požadavky na exploatací ceněného
tvrdého tropického dřeva a nerostných surovin (ropa, zlato, diamanty aj.) a pytláky sledujícími
zisky ze slonoviny a složek tradiční čínské medicíny. Někdejší jejich počet cca půl milionu údajně
klesl na 5 tisíc. Poučná je i zkušenost, že rada starších tam rozhodovala. Možno je říci, že lidstvo
velmi lehkovážně a nezodpovědně likviduje nejcennější biotopy, které umožňovaly vyváženou
existenci bioty a lidstva na Zemi včetně jejich obyvatel.
Z výšky může vypadat Afrika velkolepě prázdná. Bližší pohled však odhalí přeplněnou archu, kde
miliarda lidí a obrovské množství živočichů hledá potravu, vodu, útočiště a způsob soužití. Zde
začal příběh lidského rodu, zde lidé asi před 2,5 mil. let začali žít společně se zvířaty. Nostalgicky je
Afrika často pokládána za poslední úchvatnou a nespoutanou divočinu, dnes zde zvířata soupeří
s lidmi o půdu, vodu a potravu. Stále více se bojuje o zdroje, lidé se stěhují do chráněných lesů.
Nedostatek půdy pro zajištění obživy a dalších zdrojů rozdmýchává lokální konflikty, občanské
války a přispěl i k místním genocidám. Do roku 2050 se předpokládá zdvojnásobení dnešního
počtu obyvatel. V předměstích velkých měst, kam utíkají lidé před suchem a válkami, se beznadějně
rozrůstají slumy, obyvatelé severní Afriky se jakkoliv snaží dostat do Evropy, kde způsobují další
problémy Evropě. Zdroje nerostných surovin (ropa, zlato, diamanty aj.) a místní ekosystémy jsou
předmětem zájmu zahraničních mocností a světových oligarchů. Dnes je africký kontinent jakoby
odsouzen k válkám, chudobě a zhoubným nemocem. Afrika je klasickým příkladem, kdy menšími
prostředky je možno zajistit udržitelný rozvoj, než po tristním „bezzásahovém“ vývoji se snažit
vyrábět „divočinu“ a vyřešit extrémně narůstající problémy, které mají dopad na celý svět.
„Chudá Afrika“ versus „bohatá Evropa“ a zájmy Číny
Afrika, která bývala snem všech našich cestovatelů (Holub, Vráz, Hanzelka a Zikmund a další), se
dnes stala nejproblémovějším kontinentem světa. Zatím co v Africe se „bezzásahově“ rozšiřují
pouště, v Izraeli je snaha pouštní území zmenšovat, což se jim doposud daří. Denně se snaží mnoho
Afričanů přes severní Afriku, zejména Maroko, dostat do blízké Evropy, tj. Španělska vč.
Kanárských ostrovů, Itálie a Francie, kde podle jejich pohledu je vše k mání a nemusí se pracovat.
Lidé hnaní hladem, či politickým a etnickým či náboženským pronásledováním hledají azyl či
24
snazší způsobem života v Evropě. Výhledově vzroste počet ekologických migrantů zejména ze
Sahelu, kde dochází k vysušování / aridizaci území. S tím se bude muset Evropa vyrovnat, ale jak,
to je ve hvězdách. K ilustraci populační exploze většiny, zejména islámských zemí, je možno jako
příklad uvést Egypt, kde po skončení 2. světové války nežilo ani 20 mil. obyvatel, dnes je to téměř
čtyřnásobek ! Osídleno je však jen 3 % země v údolí a deltě Nilu, ostatní je poušť. Vedle nedostatku
vody, zejména pitné, se rychle zvyšuje nedostatek potravin, což byl také hlavní důvod revoluční
vlny tzv. „arabského jara“ v zemích severní Afriky. Nejlidnatější země světa – Čína, díky
dlouhodobému mimořádnému ekonomické rozvoji, patří mezi největší spotřebitele potravin,
nerostných a zejména energetických surovin, se výrazně orientuje na Afriku, kde kupuje jak
zemědělskou půdu a potřebné komodity. Proto tam vysílá množství lékařů, učitelů a dalších
odborníků a bude infrastrukturu. Nejchudší země světa jsou také v Africe: Demokratická republika
Kongo, Zimbabwe, Burundská republika. přičemž v 19 zdejších zemích činí průměrná roční mzda
méně než 1500 dolarů.
Zpouštnění Afriky
Poušť Sahara zřejmě začala vznikat v době 3800 let př.Kr. Hlavní pouště Afriky tvoří dnes Sahara
na rozloze 9,1 mil. km2 (což je téměř rozloha Číny !), dále Kalahari (JAR) 520 tis. km 2,, Namib
(Namibie, nejstarší poušť světa, snad po dopadu meteoritu) 311 tis. km2. Sahara v překladu
z arabštiny znamená mnoho pouští. Mimo studených pouští světa – Arktidy a Antarktidy tvoří
největší pouštní teritorium Sahara. Sahara pokrývá severní severní Afriku a zasahuje 10 států.
Povrch Sahary je převážně kamenitý a štěrkovitý, písčité duny jsou asi na pětinu rozlohu (nejvyšší
dosahují výšky až 180 m). Sahara se každým rokem rozšiřuje všemi směry, nejrychleji jižně asi 48
km/rok. Na území Sahary zůstalo až 30 tisíc pravěkých maleb obrazů vytesaných do kamene,
zachycujících historii Sahary v posledních 10 tisících letech, nejvíce v alžírské jeskyni Tassili
n´Ajjer, dále v egyptské jeskyni Laas Geel či libyjské jeskyni Caderberg - někdejší velká africká
zvířata vystřídal domestikovaný skot a ten byl s rozšiřováním pouště nahrazen dromedáry.
Velbloudi, přivezení z Blízkého východu byli na Sahaře domestikováni asi před 2000 lety. Většina
života se soustřeďuje na jejích okrajích - na mořském pobřeží, dále v subsaharské Africe a jen
velmi málo obyvatel žije v oázách, zejména Berbeři. Pouštní osady vznikly u karavanních cest
(kudy se převáželo obchodní zboží a otroci ze subsaharské Afriky na pobřeží Středozemního moře),
jejich velikost závisí na množství dostupné vody. V oázách jsou hlavní rostlinou datlové palmy, v
jejichž stínu jsou pěstovány menší ovocné stromy a zeleniny, díky tamním zavlažovacím systémům.
Na Sahaře se vyskytuje asi 500 druhů rostlin, které se adaptovaly na extrémně suché území (akácie,
tamaryšky či datlové palmy, které dosáhnou kořeny k podzemní vodě). Původní obyvatelé Sahary –
Berbery doplňují Arabové a v malé míře černoši, kteří do minulého století sloužili převážně jako
otroci v bohatých rodinách. Až do islamizace Afriky (v 7. století) Berbeři vyznávali přírodní
animismus a tyto pradávné zvyky do jisté míry zachovávají dodnes - tedy věří v dobré a zlé duchy
v horách, stromech či kamenech, jež způsobují např. vítr, oheň apod. Dnes jsou saharské karavanní
stezky jsou nahrazovány asfaltovými silnicemi u nichž místo místních produktů jsou umisťovány
asijské obchody s čínskými výrobky.
V tropické oblasti subsaharské Afriky - Sahelu dochází k postupné dezertifikaci a tím i vzniku
dalších migračních vln: Somálsko, Džibutsko, Eritrea, Etiopie, Súdán, Čad, Niger, Mali,
Mauretánie, Gambie, Senegal, Kapverdy.
Evropané dnes mohou s „úžasem“ sledovat např. v Namibii sílu přírodních procesů při narůstání
písčitých dun (příp. na nich lyžovat), fotograficky dokumentovat „jedinečné“ mrtvé stromy,
písčitými dunami zasypaná lidská sídla, pobřeží koster (ztroskotaných lodí) či „hřbitovy“ aut, ale i
pozůstatky německé kolonizace a jako protipól odhalené himbské ženy - závěrem však jejich obdiv
naruší písečné bouře, které se kulturním civilizovaným návštěvníkům nelíbí.
25
Varovným příkladem je tzv. „laboratoř bohů“ Madagaskar – jedinečné, přírodně nejcennější území
světa, s největším podílem endemitů, kde díky populační explozi a rozšiřování zemědělských půd
(při vypalování původních pralesů) bylo zdejší území z 90 % již devastováno a pozůstává jen 10 %
přírodních, převážně obtížně přístupných území. Civilizačně pozměněná druhotná stepní vegetace
nazývaná savoka (s bambusy, kapradinami a revavenaly) není schopna pouhými přírodními silami
přejít ve zlikvidovaná přírodní společenstva s bohatou diverzitou. Současně obnažené úrodné vrstvy
půdy jsou dešti splachovány a zůstávají neúrodné jíly.
Velice záslužným činem je zakládání univerzity East Africa Star University v problémové východní
Africe ředitelem Centra globálních studií při Filozofickém ústavu Akademie věd ČR Markem
Hrubcem, který se stal jejím prvním rektorem. Tato univerzita na sv. Burundi, nedaleko hranic
Rwandy a DR Kongo, poblíž Konga a Tanzanie, si klade za cíl poskytnout vzdělání tisícům
studentů z konfliktních a postkonfliktních zemí Afriky. Fakulta společenskovědní, ekonomická a
technická bude ještě doplněna lékařskou a zemědělskou. Poskytnutí vzdělání je daleko lepší než
dosavadní importovaná pomoc ze Západu.
Z této činnosti by si měli vzít příklad naši ideologové bezzásahovosti, kteří všemi prostředky
prosazují výrobu umělé divočiny ve zkulturněném území Šumavy (které se proto stalo biosférickou
rezervací UNESCO dříve, než byl vymezen národní park), čímž dochází ekonomickému propadu a
vystěhovávání obyvatel ze širšího regionu Šumavy a v chráněné území dochází k rychlé likvidací
chráněných taxonů.
Středozemí patří k nejdéle trvale osídleným územím Země a tzv. křižovatce lidských kultur.
K významným prvotním zemědělským území patří zejména Mezopotámie (v nížinách mezi
Eufratem a Tigridem), díky Sumerům a to již od 6. tisíciletí př. Kr., s řadou menších, relativně
nezávislých městských států a pěstováním řady plodin v úrodných územích za pomoci závlahy
rozváděných kanály. V Přední Asii došlo k prvotní domestikaci řady kulturních rostlin, např.
pšenice dvouzrnka (polba, Triticum dicoccum, ječmen dvouřadý (Hordeum distichum), řada
luštěnin, palma datlová (Phoenix dactylifera) a později i řada ovocných stromů. Středozemní
(Středomořská mediteránní) oblast byla výrazně ovlivněna antickou civilizací a posléze i arabskou,
později byly vazby na východ narušeny militantními akcemi Mongolů a následně Turků.
Příroda a obyvatelé Arabského poloostrova (Arábie)
Podle nejnovějších poznatků migrace lidstva vedla od civilizačního centra u Východoafrického
příkopu zřejmě jižní trasou přes Arabský poloostrov (než přes Egypt).
První lidé do zdejších území údajně přišli v pozdní době kamenné, 5500 př. Kr. Tehdy zde bylo
podnebí mírnější, převládaly savany se stády gazel. V 5. - 3. tisíciletí př. Kr. byla jv. část Arabského
poloostrova osídlena zemědělskými kmeny, které se postupně dostávaly pod vliv obyvatel
„Mezopotámie“, kteří s Arábií obchodovali a zdejší zemi nazývali Magan. Už tehdy se zřejmě
obchodovalo s mědí s Hadžarských hor. Kolem r. 3000 př. Kr. se zdejší klima změnilo na suché,
takže vznikla řada pouštních osad s dominantními kruhovými pevnostmi, což umožnilo zdomácnění
palmy datlové, přičemž voda se získávala ze studní čerpajících mělké podzemní vody. V období let
2000 – 1300 př. Kr. v důsledku rozšiřování pouště došlo ke zmenšení osídlení. Obdivuhodné je
prastaré budování vodních nádrží, vč. podzemních a zejména zabezpečení přívodu vody jak
nadzemní ze zdrojových oblastí vč. využívání srážkových vod, ale i podzemní (např. do
Jeruzaléma), dále akvaduktů, ale i levád či zavlažovaných rýžovišť nebo terasových polí.
Hlavní činností zdejších obyvatel již ve 2. tisíciletí př. Kr. byl obchod, rybářství a mořeplavectví
mezi Středozemním mořem a Asií – Indií a Čínou. Koncem 2. tisíciletí př. Kr. došlo k domestikaci
velbloudů, což podpořilo rozvoj obchodu a také rozvoj závlah (podzemními kanály od úpatí hor –
26
faladž), což umožnilo rozvoj pěstování plodin. I v současnosti jsou velbloudi v pouštních bojových
podmínkách užitečnější než bojové vozy, přičemž i súdanské milice říkají, džíp vám mléko nedá.
Obyvatelé pobřežních částí se živili rybami, měkkýši, masem ovcí, koz, gazel, přímorožců,
dugongů, želv a kormoránů a dalšími potravinami z pšenice a ječmene.
Arabský poloostrov je největší poloostrov světa o rozloze více než 3 mil. km 2, s počtem téměř 65
milionů obyvatel (sledováno je politické vymezení, geografické vymezení je na severu poněkud
větší). Území litosférické Arabské desky se tektonicky oddělilo od Afriky prolomem (riftovou
zónou) Rudého moře od Afriky. V severním směru je Írán oddělen Perským a Ománským zálivem,
se strategickým Hormuzským průlivem - touto lodní cestou (v nejužším místě širokém 63 km) se
přepravuje 30 % ropy tankery. Na území poloostrova převažují erodované pískovce, vápence a
sopečné usazeniny, ojediněle jsou vyerodovány hlubší žuly. Významná jsou bohatá ložiska ropy.
Rozsáhlá plošina Arábie je tvořena převážně nehostinným, aridním územím, se zcela ojedinělými
vodními toky (např. Jordán), obvykle jen za monzunových dešťů (V-VIII) a převládajícími
písčitými a kamenitými pouštěmi. Rozsáhlá plošina byla vyzdvižena na jihu a západě až nad úroveň
3000 m n.m. Obratník Raka prochází Saudskou Arábií, Emiráty a Ománem, tedy severně od něj je
subtropické klima, jižně tropické. Podnebí je zde celoročně suché a horké kontinentální (letní
teploty dosahují i 500 C a zimní - 300 C). Z hlediska rozvojových možností je tedy možno území
Arábie označit jako extrémní. Ve střední a jv. části je největší poušť světa Rub´al-Chálí (česky
„Pustá končina“) s rozlohou cca 600 tis. km 2. Na západě je pohoří Hidžáz, které na jihu přechází
v Jemenské hory (s nejvyšší horou Nabi Šu´ajb 3760 m). Celoroční dešťové srážky obvykle v
pouštních a polopouštních oblastech nedosahují 100 mm (což v návazném pouštním území Afriky
na jižním okraji Sahary – Etiopii, Súdanu a Sahelu v důsledku dlouhodobých such, jež se zvyšují
změnami klimatu, způsobuje hladomory). Prší jen na jihozápadě Saúdské Arábie a severním Jemenu
(kde se uplatňují monzunové deště). V pouštích neprší i několik let. Pouštní teploty (např.
Karakum) mohou dosahovat i 500 C a zimní i -400 C, přičemž pouštním poutníkům se může vyjevit
„fata morgana“, tj. zdání, že vidí vodu – tento optický klam je vyvolán odrazem velmi vzdáleného
objektu, což vyvolá představu vodní hladiny. Většina vody pro dnešní města se získává
odsolováním. Pouště se vlivem větrů pohybují, přičemž se vytváří různé typy dun (např.
půlměsícovité barchany, kde špičky mají směr převládajících větrů). Pouště se při nadměrném
spásání rozšiřují – dochází ke zvyšování dezertifikace (celosvětově z 12 na 15 %). Rozsáhlé písčité
pláně – písečné moře se označuje jako erg, kamenité plošiny jako hamada a pláně pokryté štěrkem
reg. V pouštních oblastech se větráním vytváří skalní dominanty, tzv. svědecké hory (což jsou torza
odolnějších hornin, vznikající při zvětrávání).
V rozsáhlých písčitých a kamenitých pouštních oblastech je rozvětvená síť suchých kaňonovitých
údolí – wadi (vádí), jež v minulosti byla vyhloubená vodními toky, přičemž jen občas při vyšších
srážkách tam dojde k obnovení vodotečí. Většinou je v nich příznivější klima a proto v některých
byla založena stará sídla. Původně ve zdejších územích převládalo kočovné pastevectví a rybolov,
zemědělství pouze v ojedinělých roztroušených oázách a níže položených zavodňovaných územích.
Oázy jsou lokality v okolí vodního pramene nebo vodního toku. Pouštní zemědělství od starověku
bylo založeno jako odtokové, kdy v období dešťů byla voda ze svahů usměrňována a jímána na
úbočí pomocí záchytných přehradních zdí. Voda se jednak vsakuje, jednak je rozváděna na pěstební
plochy. Většina srážek spadne v období monzunových dešťů (III-IV, VII-VIII). Běžné jsou krátké
prudké lijáky, přičemž směrem od moře srážek ubývá. Díky monzunovým dešťům začně a
faunisticky od Indického oceánu, jsou horské hřebeny Jemenu a Ománu nejvíce vegetačně a
faunisticky osídlena a jako úrodné oblasti byly osídleny již od nejstarších dob (byla tam
vybudována rozsáhlá terasová políčka). Historicky významné starobylé osídlení bylo tedy převážně
v horských polohách, kde po většinu roku jsou příjemné teploty 20 – 30 0 C.
27
Původní vegetační pokryv se téměř nezachoval. V okolí Středozemního moře rostly také duby
(Quercus), které pro své cenné tvrdé dřevo byly převážně vytěženy. V pouštních územích
s ojedinělými stromy, se lokálně vyskytují zejména různé druhy trnitých kapinicí (Acacia
auriculiformis / Ear-pot Wattle, Nothern Black Wattle, A. tortilis), které se někdy pěstovaly i na
plantážích pro tvrdé dřevo a arabskou gumu. Jsou ale výrazně invazní, potlačující původní
vegetaci. Místně se vyskytuje i tamaryšek (Tamarix aphylla), lokálně pěstovaný i na dřevo. V méně
narušených horských polohách roste jalovec (Juniperus phoenicea, J. procera), někdy označovaný
za nepravý cedr. Tradiční je získávání vonného kadidla (klejopryskyřice) naříznutím pouštního
stromu kadidlovníku pravého (Broswelia sacra). Ve skalnatých stěnách wadi (vádí) roste oleandr
(Nerium oleander), či podivuhodná tzv. „pouštní růže“ lahvovník (Adenium obesum), tvořící
sukulentní kmínkovitý lahvicovitý keř (cca 5 m vysoký) s atraktivními červenými květy a
jedovatým latexem (používaný i jako šípový jed). V sušších územích se vyskytují sukulentní druhy
pryšců (Euphorbia) a invazní nepůvodní kaktusovité nopály (Opuntia), řada drobných
polštářovitých trvalek, lokálně i traviny.
Nejčastější pěstovanou rostlinou je palma datlová / datlovník obecný (Phoenix dactylifera), která si
hlubokými kořeny dovede získat podzemní vodu, příp. i palma olejná (Elaeis guinensis). Pouze
lokálně jsou některé plochy intenzivně obdělávány, např. pěstování fíkovníků (Ficus carica),
banánovníků (Musa sapientium), vinné révy (Vitis vinifera), bavlníku (Gossypum herbaceum), oliv
(Olea europaea), příp. kávovníku (Coffea arabica) v horách (800 – 2000 m n.m.), aloe (Aloe
arborescens), či ovocných stromků - granátového jablka / marhaník granátový (Punica granatum),
papáji (Carica papaya), mandloně (Amygdalus communis), broskvoně (Prunus persica), meruňky
(Prunus armeniaca), hrušně (Pyrus communis), ořešáku vlašského (Juglans regia).
Tradičně zde má vysokou úroveň získávání a prodej arabského koření, např. zázvor – zázvorovník
pravý (Zangiber officinale), koriandr setý (Coriandrum sativum), kardamon – kardamonovník
pravý (Elettaria cardamomum), sezam (Sesamum indicum), skořice (Cinnamomum), hřebíček
(Syzygium aromaticum), kurkuma (Curcuma), kmín (Carum), šafrán (Crocus sativus), piniové
oříšky (Pinus pinea) aj., příp. směs arabského koření (bezar). Velmi ceněným druhem je v horách
pěstovaný stálozelený keř kata / kát (Catha edulis), (introdukovaný z Etiopie v r. 1403), jež je
jemenskou národní lehkou drogou, obsahující povzbudivou drogu miraa (catin), proto se listy někdy
ve smotku banánového listu žvýkají („bandari“), nazývaný také „arabský čaj“.
„Jen velmi zámožní lidé si mohou dopřát potěšení každý den po obědě žvýkat jeho jemné lepkavé
lístky a křehké načervenalé výhonky. Do Ta´izzu přinášejí kát mladé horalky od hory Sabr, oblečené
do tmavých nebo květovaných šatů obličej si nezahalují, ale na hlavě mají šátek uvázaný na turban
a nad spánkem vonný žlutý květ.“
„Zdejší tradiční arabský kůň se vyznačuje neobyčejnou lehkostí, bystrostí, pevnýma nohama,
vytrvalostí a nenáročností, není velký, ale ladný. Má krásně modelovanou malou hlavu, špičaté,
úzké, pohyblivé uši a vyzývavě zvednutý ocas. Je to nejkrásnější kůň na světě. Křížením vznikla
jiná plemena jezdeckých koní; krev arabských koní koluje v žilách anglických plnokrevníků.“
V horských oblastech se jen ojediněle zachovali predátoři (neboť byli v minulosti i současnosti
likvidováni běžně užívanými střelnými zbraněmi a trvalým vybavením mužů - zakřivenými noži),
např. leopard, hyena, stepní rys karakal, pouštní liška, písečná kočka. Dále se zde vyskytují gazely,
paviání, horské ještěrky, z ptáků např. orel, sup a luňák a také hadi a štíři. Celosvětově je ceněný
zdejší lehký arabský kůň.
O.G. Gerasimov, 1979
Původně byla na Arabském poloostrově jednotná civilizace a jazyk nomádských (beduínských)
pasteveckých komunit, které využívaly velbloudy k pouštním přechodům. Většina obyvatel byli
kočovní pastevci, organizovaní v pokrevních rodech, klanech, kmenech, příp. kmenových
28
konfederacích, které byly prostředkem společenské sounáležitosti, vzájemné pomoci i kolektivního
bezpečí. Jejich váženou ctností byla mužnost (murúva), projevující se odvahou, šlechetností a
pohostinností.
Před islámskou érou termín Arabové označoval semitské kmeny i kočovné beduíny žijící na
Arabském poloostrově.
V 7. století n.l., kdy v Arábii začalo šíření islámu, obývala Arábii politicky roztříštěná pastevecká
společnost, přebývající v táborech a oázách. Spojení s okolním světem zprostředkovávaly
obchodnické aktivity, při obchodování s datlemi, kadidlem, kořením, kovotepeckými a
alabastrovými výrobky, drahými látkami a otroky. Z Asie se dovážel čaj, porcelán a dřevo.
Již kolem roku 1400 vedly přes saharskou poušť tradiční karavanní zásobovací transsaharské trasy,
propojující mocenská centra a to až na Arabský poloostrov: Timbuktu (oasa v Mali)– Gao – Agadez
– Borno – Suakin (Súdán) – Džidda (Saúdská Arábie), s větví Borno – Zeila (Etiopie) – Aden
(Jemen), ale také na sever do Damašku v Sýrii a Bagdádu v Íránu.
Počátkem 16. století (1507 – 21) si Portugalci podmaňovali východní pobřeží Arábie (současný
Omán, Bahrain a Emiráty), kde budovali pevnosti k obraně „svých obchodních území“.
V polovině 17. století se zde uplatňoval britský vliv Východoindické společnosti.
Od konce 17. století docházelo ke kulturní stagnaci islámu, zatímco v Evropě docházelo
k renesančnímu urychlování vývoje.
V 18. století Arabové z vnitrozemí osidlovali východní pobřeží Arabského poloostrova. Oblasti se
začínalo říkat Pirátské pobřeží (Pirate Coast) a posléze Smluvní Omán (Trucial Omán). V 19. století
vrcholil v Perském zálivu lov perel (dobrý lovec se potápěl do hloubky 15 m a vydržel pod vodou
déle než minutu). V r. 1820 vznikla první smlouva šajchů s Velkou Británií. V první polovině 19.
století došlo k rozkvětu expanzivní obchodní politiky, vzkvétal obchod s otroky a slonovou kostí.
Do sféry Ománského vlivu se dostalo celé východoafrické pobřeží. Území Ománu se stalo
„Sultanátem Maskat a Zanzibar“, přičemž sultán sídlil na Zanzibaru. V letech 1835 – 92 byly
s Británií, jejíž vliv stále narůstal, uzavřeny další smlouvy, jejichž cílem bylo usnadnit obranu
koloniální Indie a zamezit obchodu s otroky. Poslední smlouva zakazovala šejchům obchodovat se
zahraničím a za to získalo „Pobřeží smluv“ britskou ochranu (Smluvní Omán). Následně Omán
ztratil svůj ekonomický význam.
Liga Arabských států tvořená zástupci všech arabských států, která byla založená na summitu v roce
1944 v Alexandrii, sleduje politické, ekonomické i sociální zájmy.
Ve 30. letech 20. století ropné konsorcium Iraq Petroleum Company (z firem British Petroleum,
Shell a Total) podepsalo koncesi s Abú Dhabí a v r. 1958 došlo k objevu velkých ropných nalezišť a
následně došlo k jejich těžbě (Abú Dhabí National Oil Company). Od r. 1962, kdy odjel první
tanker s ropou došlo k radikální ekonomické proměně. Organizace zemí vyvážejících ropu /
Organization of the Petroleum Exporting Countries (OPEC) koordinuje ekonomickou politiku a
stanovuje objem produkce a ceny ropy. Členské země kontrolují 75 % světových zásob ropy a
zajišťují třetinu veškeré produkce. OPEC založený v r. 1960 sdružuje 12 zemí: SAE, Saúdská
Arábie, Kuvajt, Katar, Irák, Írán, z Afriky Nigérie, Angola, Libye, Alžírsko a z Ameriky Venezuela
a Ekvádor. Ke vstupu byli přizváni Sýrie, Súdán a Bolívie, členství zvažuje Brazílie.
Ve městech Arábie již dnes žije cca 65 % obyvatel. K nejvýznamnějším patří saudskoarabská města
Rijád (cca 5 mil. ob.), Džidda (cca 3,5 mil. ob.) a Mekka (cca 1,5 mil. ob.), emirátská města Dubaj
29
(cca 1,7 mil. ob.) a Abú Dhabí (cca 1,6 mil. ob.), katarské Dauhá (cca 1,4 mil. ob.), Ománský
Maskat (cca 1,2 mil. ob.), jemenské San´á (cca 1,1 mil. ob.) a izraelský Tel Aviv /Jaffa (cca 0,5 mil.
obyvatel).
Počet zahraničních přistěhovalců trvale vzrůstá od konce 20. století, nejvýraznější je to v SAE, kde
původní obyvatelstvo tvoří již méně než pětinu současných obyvatel. Specifickým územím je Izrael.
Počet Arabů, kteří žijí v severní Africe dnes tvoří téměř 300 milionů. Pro mužské obyvatele žijící v
Arábii je typická jejich pokrývka hlavy. Arabové představují jádro muslimského světa, přičemž
často označují svou národnost za muslimskou, neboť arabská identita je neodmyslitelná od islámské
civilizace a náboženství.
Americké kultury
Zmizení prastarých jihoamerických indiánských národů z kultury Nazca žijící v peruánských
Andách v předincké době (před 1500 lety, resp. v období asi 350 př.n.l. - 500 n.l.) zřejmě způsobilo
neuvážené odlesnění. Tato kultura proslula vytvářením gigantických kreseb a obrazců (geometrické
útvary a zvířata, která jsou nejlépe patrná ze vzduchu). Lesní porosty vykáceny pro získání ploch
na pěstování kukuřice, což přivodilo zánik této jedinečné kultury. Jednalo se o odolné kosterní
stromy Prosopis pallida (naditec / huarangu), které žily i více než 1000 let a byly klíčovým druhem
udržování vlhkosti území a úrodnosti území, neboť tvořily fungující ekosystém a zabraňovaly
erozi , takže došlo k následnému rozsáhlému vysychání území až došlo k bodu „zlomu“
udržitelnosti křehkého ekosystému, který se zhroutil - „biologická pumpa“ přestala fungovat,
rozšířilo se suché klima a oblast se stala neúrodnou. Problematiku sucha řešili systémem
propojených podzemních studní šikmým tunelem ukončený jezírkem - puquios. Jedná se o výsledky
řady studií, např. britské univerzity v Cambridge - bulletin Latin American Antiquity,
Kultura severoamerických indiánských Anasaziů existovala na území dnešního jz. USA (Nové
Mexiko, Colorado, Arizona, Utah) přibližně od 10. do 13. století. Husté osídlení tvořila „městská
sídla“ - puebla, postavená z kamene nebo vytesaná do skály (jejich pozůstatky jsou např. v Mesa
Verde (3patrová vesnice vytesaná ve skále), kaňon vran (Crow Canyon) či kaňon Chaco. Tato
kultura byla srovnatelná Mayskou kulturou (v Mexiku a okolí) či Aztéckou kulturou nebo nebo
jihoamerickou kulturou Inků.
„Kultura Anasaziů, drobných pěstitelů kukuřice a příležitostných lovců, trvala asi 700 let. Přitom
dokázali postavit velká puebla i složité obřadní místnosti, tkát látky a vyrábět tak husté košíky, že
v nich mohli nosit i vodu. Museli se však postavit suchu (které dokážeme určit podle letokruhů
stromů), jež bývalo obvykle po 7 letech. Proto budovali sýpky na skalních převisech a
nedostupných místech. Vytvořili tedy poměrně homogenní, byť chudou společnost, založenou na
sdílení a vzájemné pomoci. Později při vytvoření „elit“ už nebyli schopni se spravedlivě dělit a tak
vymřeli nejprve chudí lidé a o pár let později elity.“
V. Cílek, Respekt 2/2015
Krajinné změny
Krajinné změny bezprostředně ovlivňují lidskou společnost a vývoj celé bioty, přičemž na řadě
z nich se stále intenzivněji podílí antropogenní vlivy, z velké míry negativní, ale mnohdy již od
prehistorické minulosti pozitivní. Současné vysokoškolské přírodovědecké obory a jejich teoretičtí
edukátoři avšak nedokáží pozitivně ovlivňovat krajinu, nedokáží harmonicky začlenovat člověka do
krajiny, přestože je její integrální součástí, protože prakticky „zemitě“ nezažily přírodní cykly a
možnosti jejich ovlivňování aplikací ekologických principů a zákonitostí a tak se staly
30
ideologickými nositeli pouze přírodních procesů a vyhánění člověka z krajiny - viz současná situace
v ČR a potažmo v EU pod vlajkonošem Míkou. Vynucovaná bezzásahovost ve zkulturněných
biotopech je zločinem, neboť vznikají bezprostředně i následně rozsáhlé škody (základní
pravidlo slušného člověka: když hazard, tak sám na sebe).
Příklady časoprostorových proměn krajiny (upraveno dle Lipský, 1999)
proměna
přibližná časová relace
zemětřesení
minuty
tajfun, tornádo, hurikán, bouře
hodiny
vodní eroze
měsíce
sedimentační procesy, zpětné biologické vazby
1 - 10 let
utváření a vývoj půd
100 let
proměny makro- a mezoreliéfu
1 000 let
makroklimatické změny
10 000 let
geologické procesy, vývoj biologických druhů
100 000 let
1.3. Domestikace rostlin / Domestication of plants
Počátky zemědělství spočívají v záměrném vysévání nasbíraných semen a plodů, avšak bez další
uvědomělé péče. Jako příklad se uvádí některé indiánské kmeny v Severní Americe, jejichž
příslušníci sbírali obilky tzv. indiánské rýže / ovsuchy / Zizania aquatica, kterou vysévali na
volných místech. V Egyptě byly nalezeny neolitické zásobní jámy s kulturním ječmenem, pšenicí a
kukuřicí. Zdomácňování rostlin a živočichů spočívalo v selekci příznivých mutací, tedy náhrada
přírodního výběru výběrem záměrným. V průběhu historie lidé vyzkoušeli asi 3000 druhů
užitkových plodin pro získání základních živin. Ze 7 tisíc rostlinných druhů, které se pěstují nebo
sbírají ke konzumaci lidí jich asi 200 - 300 zdomácnělo, přičemž 12 z nich tvoří nosné plodiny se
základními živinami většiny populace, resp. 75 % kalorického přísunu lidí. Jsou to rýže, pšenice,
kukuřice, sója, proso, čirok, cukrová třtina, brambory, topinambury, kasáva (maniok), fazole a
banány.
U kolébky civilizace Předního Východu stála kulturní pšenice dvouzrnka (Triticum dicoccum),
dodnes pěstovaná v Indii a Etiopii, která vznikla z plané pšenice křížené s mnoštětem (Aegilops).
Civilizaci jihu Číny a Asie vytvořilo pěstování rýže spolu se třtinou cukrovou, chladných severních
částí Číny pak proso. Ve Střední Americe tuto úlohu sehrála kukuřice, v horách Jižní Ameriky
brambory. Nejstarší nálezy pěstovaného obilí pocházejí z neolitické osady v sv. Iráku - datované z
roku 4750 př. n.l., avšak uvažuje se, tato pšenice dvouzrnka a ječmen se pěstovali již po staletí
předtím, což potvrzují i nálezy z doby asi 7.tis. let př. n.l. (z okolí Jericha). Základní domestikace
pěstovaných plodin proběhla asi v průběhu jednoho tisíciletí. Jejím důsledkem je malá
genetická diverzita pěstovaných rostlin.
Ohniska domestikace resp. pěstování starých kulturních rostlin, které se pak dále šířily obchodními
karavanami - dle ruského genetika N. I. Vavilova v r. 1926 (zlikvidovaného LysenkovskoLepešinskou biologickou ideologií) v knize Centra původů kulturních rostlin (upravil Petr Smýkal –
Živa 1/2009) - bylo doplněno a dále upraveno:
- Malá Asie, Přední Asie a Blízký východ: pšenice, žito, ječmen, oves, len, vojtěška, mák, salát,
některé luskoviny (bob, hrách, čočka), vinná réva, fíkovník, datlová palma, ovocné druhy zejména
úpatí Kavkazu (jabloň, hrušeň, třešeň, švestka, meruňka) aj. – 83 druhů
- Střední Asie (jižní část, zřejmě druhotné z Malé Asie): pšenice, pohanka, některé luskoviny, len,
31
bavlník, cibule, mrkev, ovoce, vinná réva – 42 druhů
- Středozemí (západní zřejmě druhotné ohnisko spolu s Balkánem z Malé Asie): pšenice, ječmen,
některé brukvovité, řepa, hořčice, olivovník, chmel, některé druhy pícnin, koření, zeleniny a ovoce
– 84 druhů
- Indie: rýže, proso, některé luskoviny, lilek, okurka – 117 druhů
- Čína: rýže, některé obiloviny, proso, pohanka, sója, mák, konopí, vigna, broskvoň, citrusy,
čajovník – 138 druhů
- Indomalajská oblast: cukrová třtina, kokosová palma, banánovník a některé další druhy ovoce –
55 druhů
- Etiopie: ječmen, čirok, káva, některé druhy luskovin a koření, vodní meloun (subtr. Afrika) –
38 druhů
- Střední Amerika a Mexiko: kukuřice, fazole, tykve, avokádo,, batáty, rajče, paprika, kakaovník,
mučenka jedlá, vanilovník, slunečnice, jahodník, amarant a merlík quinoja jako obilniny, některé
druhy koření, ovoce a přadných rostlin – 49 druhů
- Andy (Peru, Bolivie, Ekvádor, dále ostrov Chiloe): brambory a některé další druhy kořenových
plodin, rajčata, tabák, chinovník, kakaovník, jahodník, některé druhy zeleniny – 45 druhů,
merlík čilský (chilský, kinoa) - Chenopodium quinoa - chilský, je stará kulturní „obilnina“ Inků v
Andách, kterou je zájem pěstovat k nasycení hladového světa
- Brazílie a Paraguay: fazole, maniok, podzemnice, ananasovník, kaučukovník, cesmína maté,
bavlník – 13 druhů.
Prvním domestikovaným zvířetem byl zřejmě pes (asi před 11. tisíci lety).
S rozvojem zemědělství člověk přetvářel i původní krajinu na kulturní. Postupně většina planých
druhů byla marginalizována na malé plochy a mnoho z nich zmizelo.
Pěstování čajovníku se rozšířilo již v pravěku z jižních čínských lesů nejprve do Indie a Japonska.
Na Srí Lance byl čajovník vysazen až v r. 1824 v dnešní bot. zahradě v Paradenie, Britové ho pak
ke komerčnímu využití vysázeli v roce 1841 v pohoří Nuwara Eliya (prvních 200 keřů na území
mlžných lesů). Dnes je v jeho produkci Šrí Lanka údajně před Čínou a Indií (Dárdžiling). Čaj je po
vodě druhým nejkonzumovanějším nápojem světa. Čaj je jedním z hlavních vývozních artiklů Srí
Lanky – přímo či nepřímo jsou s jeho výrobou spojené téměř 2 miliony lidí. Čajový průmysl by měl
fungovat jako silný katalyzátor rozvoje země, avšak většina ekonomických přínosů se hromadí
u obchodníků (majitelů značek a „baličů produktů“) původně pouze z Británie. Pěstitelé jsou
okrádání o spravedlivý podíl z prodeje čaje konečným zákazníků. Role pěstitelů čaje na Srí Lance
byla omezena na dodávání kvalitního čaje za nejnižší možnou cenu. Obchodování s morálním
přístupem Fair Trade je příležitostí pro rozvoj etického obchodu mezi bohatými a chudými zeměmi.
V r. 1995 vláda „zprivatizovala“ státem vlastněnou půdu dlouhodobým pronájmem a ustavila 22
regionálních plantážových sdružení.
volně dle Cesta čaje Dilmah
Kávovník pochází původně z etiopská vysočiny (600 - 1200 m) v tropické východní Africe. Dále do
Arábie a Asie ji rozšířili Arabové jako obchodníci a válečníci (do Indie a na Srí Lanku koncem 15.
století, tam však byl po jeho pěstebním rozšíření v r. 1865 napaden epidemickou houbou Hemileia
vastatrix, proto byly veškeré porosty vytrhány a spáleny), kávovník byl pak rozšířen i do střední
Ameriky.
Kakaovníkové plantáže jsou dnes v tropickém pásmu a to z více než 70 % v Africe, výhledově se
uvažuje s jejich rozšířením v tropické Americe - Amazonie, Kolumbie, Peru (z investic USA, Číny a
Japonska. Přírůstek spotřeby čokolády je hlavně v Číně a Indii (přičemž současná roční spotřeba na
osobu je v Číně 100 g, v ČR 6 kg a GB 8 kg). Největší producenti kakaových bobů v r. 2014 byli
následující (v tis. t): Pobřeží slonoviny (1550), Ghana (830), Indonésie (410), Ekvádor (240),
32
Nigérie (220), Kamerun (210) a celkem (1550) - dle UNCTAD, ICCD.
1.4. Růst počtu obyvatel a zajišťování potravy / Population growth and food providing
V pravěkém období (paleolitu / starší doby kamenné), před 35 – 10 tis. l. př. n.l. docházelo ke
střídání ledových a meziledových dob, lidé se živili sběrem plodů a lovem (ve vazbě na táhnoucí
stáda zvěře) a žili v přechodných tábořištích a jeskyních (z nichž pozůstaly skalní malby
(petroglyfy), zobrazující tehdejší zvířata i lidi.
Ve starověku (10. tis. let př.n.l. - 600) došlo v neolitu (mladší době kamenné, 10.-3. tis. l. př. n.l.)
k 1.“zelené“, tzv. neolitické zemědělské revoluci, přibližně 5 tisíc let př. n.l. V poledovém období
došlo k výraznému zlepšení podmínek pro život člověka. Důsledkem bylo počáteční cílené
pěstování plodin a vytváření trvalých sídel. Vznikaly první zemědělské plochy, docházelo ke
žďáření, pěstování domestikovaných rostlin (ječmen, pšenice, rýže, kukuřice, len) a také k
zavlažování polí (zejména v Mezopotámii). Kmenová osada dokázala již obhospodařovat
vytvořené mýtiny 20 – 50 ha po 10 – 20 let. Návazně vznikal i chov domestikovaného dobytka
(skot, ovce). Neolitická sídliště byla zakládána ve vyvýšených (nezátopových) polohách u přítoků
potoků do řek (tedy u vodních zdrojů), na osluněných a závětrných lokalitách. Chýše byly
vytvářeny z kmenů a větví, doplňovaných hliněnou mazaninou. Postupně vznikalo trojhonné
hospodaření a v pozdní době kamenné (eneolit, 4,3 – 2,2 tis. l. př. n.l.) i primitivní (křížová) orba.
Produkce zemědělských potravin zřejmě započala na různých místech světa nezávisle na sobě a
vyvíjela se souběžně na principu konvergentního vývoje. První stopy zemědělství byly jsou známy
z doby kolem 8 tis. let př. n.l. na Blízkém východě, v oblasti tzv. „úrodného půlměsíce“.
Pěstováním užitkových plodin umožnilo rychlý růst lidské populace. Ve starší době kamenné
připadal 1 člověk na 10-100 km2, avšak neolitickému zemědělci stačil již jen 1 ha půdy.
Od konce 3. století do 10. století se v celém západním Středozemí projevovaly značné klimatické
změny, jež způsobily, že se podnebí na Iberském (Pyrenejském) poloostrově stalo sušším a
teplejším. Vládnoucí Visigóti, jako pastevci měli zájem na získání co největších rozloh pastvin a
jejich intenzivním spásání, což přispělo k rostoucí ariditě těchto oblastí. Neměli žádné zkušenosti
potřebné k řízení značně komplikovaných a technologicky náročných zemědělských a pěstebních
prací a nedovedli na tyto změny reagovat. V průběhu sedmi století tak docházelo k četným
hladomorům a epidemiím, jež byly důsledkem i příčinou politického úpadku. Později, v islámské
době tomu muslimové čelili rozsáhlým systémem umělého zavlažování a přechodem k pěstování
plodin lépe přizpůsobených změněným klimatickým podmínkám.
Kaufmann H. (Maurové a Evropa – cesty arabské vědy a kultury), 1982
Až do konce 15. století, resp. do Kolumbova příjezdu do Ameriky, měl Starý i Nový svět odlišné
zemědělství stravovací zvyky, ale i mnoho vážných nemocí. Nový věk / novověk znamenal
rozsáhlou výměnu rostlin a zvířat a to 5-6 tis. km daleko, z nichž řada pak zdomácněla. Dá se říci,
že tehdy to byla malá předzvěst globalizace. Znamenalo to i rozvoj obchodu, ale i „rabování“ a
vznik obchodních, ale i koloniálních imperií.
2. zemědělské revoluce v polovině 18.století přivodila velký nárůst výroby potravin, což umožnilo
další růst populace. Zemědělství začalo používat vědecké metody výroby semen, pěstování nových
druhů ovoce a zeleniny, nových způsobů krmení a strojní mechanizaci sekání, mlácení, kypření
půdy, převážně ještě na pohon koňmi rči skotem, Dále pak následovala od konce18. století a
počátku 19. století průmyslová revoluce, díky uvolněným zemědělcům z venkova, kteří se stávali
dělníky v továrnách, což umožnilo rozvoj kapitalismu (investování a obchodování za účelem
33
dosažení zisku).
3. zemědělská revoluce pod poloviny 20. století využívá biotechnologie, šlechtění, genetiku vč.
genetickéých modifikací i prostředky agrochemie, např. amer. vědec Norman Borkaug).
Potřeba opatřit si jídlo patří mezi největší hrozby naší planety, neboť do roku 2050 pravděpodobně
vzroste počet obyvatel o 35 %. Pro nasycení tolika lidí se musí zemědělská produkce zdvojnásobit,
neboť i obyvatelé rozvojových zemí budou chtít jíst více masa a produkce plodin bude muset
uspokojit poptávku po potravinách, krmivech i pohonných hmotách. V současnosti pro zemědělství
využívá lidstvo více než 38 % souše, která není pokryta ledem. Uvažujeme-li o tom, co ohrožuje
životní prostředí, je to zejména potřeba opatřit jídlo pro populační nárůst, ne auta a tovární komíny.
Zdroj: National Geographic, květen 2014
Jsme na prahu světové potravinové nedostatečnosti, resp. nedostatečného zvyšování produkce
potravin pro přirůstající počet obyvatel, vzhledem k nízkému podílu zemědělských půd. Možnosti
řešení jsou následovné:
- nákup potravin, zejména „ropnými státy“ u Perského zálivu, které dováží více než polovinu
potravin, (přičemž za 20 let jich má být o třetinu víc)
- intenzifikací výroby
- dílčím přechodem na méně běžné potraviny, např. hmyz a červi
- pronajímáním půdy
- skupováním půdy, zejména ve státech, kde je její cena nízká: Afrika (Egypt, Súdán, Senegal,
Zambie, Mosambik, DR Kongo, problémově Madagaskar), Balkán (Bulharsko, Rumunsko,
Ukrajina, ale i ČR), Asie (Kazachstán, Turecko, Rusko, Laos, Kambodža, Vietnam, Pákistán,
problémově Filipíny), Amerika (Brazílie, Kolumbie).
Protože se jedná o vynikající investici, skupují ji nejen státy a výrobní podniky, ale i investiční a
penzijní fondy, polostátní koncerny a dokonce i univerzity.
Lidstvo má vážný problém. Během uplynulé dekády se světové zásoby obilí snížily zhruba o jednu
třetinu, ceny potravin se více než zdvojnásobily a byli jsme svědky již dvou celosvětových
34
potravinových krizí. Každý osmý člověk na planetě hladoví. Loni se na světě urodilo méně obilovin
(pšenice, kukuřice, rýže a dalších), než kolik lidé spotřebovali. Takových roků bylo za posledních
13 let celkem osm. V klíčových zemědělských oblastech mají přitom nadále přetrvávat sucha a
budou je sužovat i další výkyvy související s měnícím se klimatem. Hladové bouře vypukly po
celém světě, chléb se stal symbolem nepokojů především v arabských zemích vč. Egypta. Strach
z hladovění byl jednou z hlavních příčin arabského jara. V éře snižujících se zásob obilí začíná být
geopolitickou výhodou schopnost vypěstovat dostatečné množství potravin, nebo mít dost peněz na
pronájem půdy v jiných státech. 19.století se neslo ve znamení zlaté horečky, 20. století horečkou
ropnou, pro 21. století bude charakteristický hon za půdou.
Dagmar Millerová Prášková (analytička think tangu Glopolis), Respekt V/ 2013
V současnosti hladoví asi 1 mld obyvatel. Pro ilustraci je možno uvést, že v chudých zemích (např.
Kambodža, Etiopie, Jemen) obyvatelé utratí za jídlo 40 - 70 % výdělku, zatím co v ČR je to 15 % a
v USA jen 7 %.
Světově dojde je ke změně jídelníčku ve prospěch hmyzu, neboť na výrobu žádaného masa je
zapotřebí velké množství krmiva: z 10 kg krmiva se získá 1 kg hovězího, 3 kg vepřového a 5 kg
drůbežího masa, ale 9 kg kobylek. Býček se musí krmit 3 roky, prase 1 rok, ale housenky 3 týdny.
Další komplikací je pěstování energetických plodin místo potravinářských a krmných rostlin na
zemědělských půdách, např. řepky, ale i kukuřice, cukrové třtiny či pšenice.
Rychlé rozšiřování pěstování západoafrické palmy olejné (olejnice guinejské) / Elaeis guineensis,
původně rozšířené v tropické z. a jz. Africe - Libérie, Pobřeží slonoviny, Ghana, Kamerun,
rovníková část Angoly a Konga, znamená ekologickou katastrofu díky rozsáhlé likvidaci deštných
pralesů pro její pěstování (často pomocí požárů). Olej z této palmy používali již staří Egypťané před
5 tisíci lety. která byla. Od počátku 20. století byla pěstována v Indonésii a Malajsii, kde je dne 85
% světové produkce. Globální spotřeba činila v r. 1995 celkem 15,7 mil. t, v r. 2015 již 60,7 mil. t.
Protože má vysokou výnosnost, je o třetinu levnější než řepkový olej a 2x levnější než
podzemnicový. Palmový olej, ač je pro zdraví občanů spíše problémový, vyskytuje se dnes v
množství potravin, zejména čokoládových výrobků. sušenek, křupek a margarinů. Globální spotřeba
činila 17,7 mil. t, v r. 2012 to bylo 52,1 mil. t, v r. 2020 se předpokládá 68 mil. t a v r. 2050 již 73
mil. t. Spotřeba palmového oleje v EU je 62 % pro potravinářství a kosmetiku, 30 % pro biopaliva a
8 % pro výrobu elektřiny a vytápění. Celkový světový podíl oleje je následující:
- 55,9 % palmový olej
- 12,8 % sojový olej
- 10 % slunečnicový olej
- 5,7 % řepkový olej
- 4,2 % palojádrový olej
- 2,7 % kokosový olej
- 1,3 % kukuřičný olej
- 7,4 % ostatní
Dramatický úbytek rybí populace ve světových mořích, likvidace mangrovů, likvidace korálů
Díky průmyslovému výlovu ryb vlečnými sítěmi se údajně každoročně zničí cca 15 mil. km 2
mořského dna a podle časopisu Science bude v r. 2050 již většina ryb zlikvidována a budeme
odkázáni na akvakulturu a faremní chovy. Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) vydala
varování, že při pokračujícím způsobu průmyslového rybolovu a díky znečišťování moří může
populace lidmi konzumovaných ryb kolem roku 2050 se přibližovat k nule. Při průmyslovém
rybolovu rybářské flotily za sebou táhnou rybářské sítě velikosti fotbalového hřiště, někdy dokonce
35
s ocelovou konstrukcí, které ničí ekosystémy dna. Vhodné je i připomenout používání dynamitu při
lovu ryb v různých místech Země. V pobřežních vodách moří se vytvářejí tzv. mrtvé zóny, kde
dochází k výraznému nedostatku kyslíku (např. pouze 2 mg místo obvyklých 7 mg v litru vody).
Dnes jejich rozloha činí cca 250 tis. km2, což je 3x více než před 20 roky. Důvodem jsou zejména
dusičnany, ale i draslík, jež jsou splachovány z průmyslových hnojiv na polích a další chemikálie.
Nejen že zde se ryby přestávají rozmnožovat, ale vymírají i mangrovové porosty, korály a drobní
živočichové, kteří jsou potravou pro ryby.
Jedinečným korálovým útesům, které se doposud zachovaly v nekontaminované prostředí, vadí
zejména okyselování, oteplování a znečišťování moří.
1.5. Současný překotný demografický a urbanistický vývoj světa
demographic and urban evolution of the world
/ Current precipitous
Motto
Asi patřím mezi ty, kdo si svého boha nosí v sobě, má jasnou definici: morálka, resp. žij tak,
abys neubližoval jinému.
Miroslav Zikmund
Zvyšující se nerovnosti globálního kapitalismu jsou zásadní hrozbou pro společenskou stabilitu. skutečnost
Vhodné je hned na počátku si uvědomit pyramidální vrstevnatou teorii lidských potřeb
(A.H.Maslow). Vrstvy představují stratifikovanou evoluci.
- Nejnižší úroveň: základní fyziologické potřeby: přijímání potravy, vyměšování, potřeba tepla,
spánku a pohlavního styku
- Druhý stupeň: potřeba bezpečí (fyzického) a jistoty (zaměstnání, zdraví, příjem)
- Třetí stupeň: sociální a emoční potřeby sounáležitosti a lásky (být milován a někomu patřit partnerství, přátelství, rodina
- Čtvrtý stupeň: úcta a sociální uznání
- Pátý stupeň: vrcholová potřeba seberealizace a duchovních potřeb,tvůrčí činnost a životní naplnění
Člověk nejprve musí alespoň zčásti uspokojit potřeby v nižších vrstvách, každá vrstva má své
podloží a nadloží.
Pojem kultura je neoddělitelný od pojmu civilizace, dějiny civilizace jsou tedy i dějinami kultur
minulých dob. Společenský a civilizační vývoj na Zemi je značně nerovnoměrný. Svět se stále více
polarizuje a privatizuje, civilizační extrémy se zvětšují. Ve vzájemné koexistenci dochází k
traumatizaci ekonomicky slabých společenství i osob. Je obtížné pochopit celou šíři civilizačních,
kulturních, náboženských a dalších odlišností a zejména pak trajektorie dalšího vývoje, které však
vždy vyplývají z konkrétních poměrů. Obchodní strategie jsou zásadním momentem rozvoje, avšak
nutnou základnou dlouhodobého rozvoje jsou přírodní a surovinové i energetické zdroje (dnes
zejména ropa a plyn, a další strategické nerostné suroviny), ale zejména zajištění vody a potravin.
Od počátku objevných plaveb rozšířili Evropané svou „civilizační“ expanzi do všech koutů světa.
Na základě zpráv objevitelů a misionářů o obrovských nevyužitých zdrojích uvnitř Afriky začali
evropské země na konci 19. století soupeřit o africká území, Budování impéria se rozvíjelo tak
rychle, že do roku 1900 vládli Evropané většině osídleného světa.
Potřebné je, abychom dokázali nalézt ponaučení zejména z abiotického a biotického vývoje světa i
historických a současných civilizací. Globalizace politických svobod se nekoná, soutěž tržních
36
ekonomik vyznívá v prospěch nedemokratických systémů, jež zatím využívají řady výhod, např.
současnou nízkou úroveň sociálních či environmentálních standardů ve svých zemích a významné
místní zdroje, zejména ropu. Proto je nutno sledovat diferencovaný rozvojový model, vycházející
z řešení, jež reflektují současná místní specifika jednotlivých zemí. Naše budoucnost závisí na
tom, jak dokážeme obchodovat a koncepčně zajišťovat stabilní racionální a udržitelný rozvoj i
kvalitu života. V Evropské unii je zásadním problémem vhodnost jednotné měny Eura vzhledem k
rozdílnému ekonomickému rozvoji - pro SRN je měkké, pro jižní země - Itálie, Řecko tvrdá.
Ekonomický rozvoj stimuluje i sociální a kulturní rozvoj. Pro efektivní rozvoj je třeba hledat
přijatelná řešení, zajišťovat chytřejší koncepční fungování osídlení, inteligentní systém
komunálních služeb (od plánování výstavby přes fungování infrastruktury), využívání inovačního
potenciálu erudovaných odborníků, ale i informované veřejnosti. Demokratické systémy upadají
vlivem zneužívané demokracie, ideologickým, zejména egoistickým pojetím osobní svobody, která
však by měla končit tam, kde omezuje svobodu ostatních. Zápasí s nezvládnutou imigrací a
začleněním zejména problémových etnik, jejichž kultura je hodně odlišná, příp. zarputilých skupin
(např. mladých umanutých muslimů), charismatickými populisty a neodpovědnými
a nerealistickými sliby politiků. Dnes již spolu nesoutěží kapitalistický a socialistický model, ale
jsme svědky globálního souboje jiných, dnešních modelů. Jsou to státy s demokratickými principy
„bez hranic“ a státy autokratického autoritářského mocenského vedení. Demokratické systémy
upadají pohodlností, jistou otupělostí až lhostejností, absencí ideí, etických hodnot a
komercionalizací. U autoritářských systémů jsou jiné společenské problémy, vyplývající buď z
ekonomického propadu či ekonomického vzrůstu. Autoritářské režimy rychleji rozhodují, rezolutně
jednají a snadněji čelí novodobým výzvám světa. Demokratické režimy sice nastolily tržně
konzumní model, ten se však dobře uplatnil v autokratických státech, takže demokratické státy jsou
dnes v defenzivě. Jejich vlády, chtějí-li dopřát svým obyvatelům zvyšování životní úrovně, založené
na rostoucím konzumu, se dostaly do finanční pasti, vzhledem k požadavkům na růst mezd a
vzrůstající nákupy, ale také kvůli omezování výrobních nákladů. Na druhé straně je rozvoj
vznikajících „nových“ ekonomik vázán také na prosperitu „starých“ ekonomik a zvyšující se tržní
potřeby svých domácích zemí.
Vlivem prudkého nárůstu obyvatel v kombinaci s rozsáhlým suchem docházelo zejména v minulosti
k hladomorům a velkému počtu obětí v řadě zemí, např. USA, Mexiko, Čína, Indie, Ukrajina,
37
Rusko, Pákistán či Afrika (Sahel, Habeš).
Jako hlavní nositel tzv. „2. zelené revoluce“ je označován držitel Nobelovy ceny míru (za rok 1970)
Norman Borlaug (1914 – 2009), americký agronom, který ve dvou znepřátelených zemích pomohl
odstranit hrozbu hladu (hlavně v Indii, jako hlavní „třecí plochu“). Jeho idea spočívala v tézi, že
podporou intenzivního zemědělství na nejlepších půdách se umožní taková úroda, která zabrání
zabrání dalšímu rozšiřování zemědělské půdy na úkor lesů. Zasloužil se o úživnost Země pro
obyvatele, resp. o inovaci pěstování nových, vysoce výkonných a rezistentních plodin, zejména
pšenice, která je vedle rýže a kukuřice jednou ze tří hlavních zemědělských plodin světa.
Zajímavé, že ti, kdo nejhalasněji požadují ochranu životního prostředí a bezzásahovou obnovu
„divočiny“, si neuvědomují nárůst stresových faktorů a skutečnost, že bez ekosystémové asistenční
činnosti (řízené sukcese) nelze zamezit degradačním procesům a narůstání pouští, přičemž nejsou
většinou ochotni pro ni aktivně realizovat prospěšné aktivity, nanejvýš požadují ponechat přírodu
přírodě a „ta si sama pomůže“.
Ročně na Zemi přibývá cca 80 milionů obyvatel. V současnosti, po dalším půlstoletí stojí obyvatelé
Země opět před stejnými otázkami, jak uživit rychlý a nekoordinovaný rozvoj populace. Dnes se
hladovějící vyskytují i v nejbohatších zemích světa (v USA je to dokonce 50 mil. obyvatel). Ti
obvykle konzumují levné a nekvalitní jídlo („jung food“), obvykle průmyslově vyráběné,
využívající velký podíl různých náhražek.
Před 50 tisíci lety žilo na celé Zemi asi 1 milion lidí. Kolem r. 8000 př.n.l. žilo na Zemi zřejmě
kolem 5 mil. obyvatel. Překotný, "tangenciální" rozvoj světa, populační exploze a s tím spojené
vazby, znázorňuje tabulka základních demograficko-urbanistických charakteristik:
Rok
počet obyvatel
(mld.)
podíl obyvatel
ve městech (%)
počet měst nad 1 mil. Počet měst nad
obyvatel - metropolí 10. mil. obyvatel megapolí
1800
0,9
3
9
-
1900
1,6
14
27
-
1950
2,5
29
95
-
2000
6,5
45
420
21
2015
7,5
60
500
35
2030-50
9 – 10 ?
80 ?
?
?
Světelná noční mapa země (světelné znečištění) rovněž dokládá problematiku urbanistického
rozvoje země. V Číně se během dalších 25 let zřejmě přestěhuje 300 mil. obyvatel do měst.
Propast mezi bohatými a chudými se stále prohlubuje, 1% lidí ovládá více než polovinu světového
majetku, v r. 2016 má 1 % nejbohatších vlastnit více než zbývajících 99 % obyvatelstva,
2 nejbohatší lidé světa měli v r. 2007 více peněz než kolik činí součet HDP 45 nejchudších zemí,
super bohatí ovládají velký díl světových zdrojů, přičemž 3 mld lidí musí vystačit s příjmem
menším než 2 USD denně. 80 % obyvatel vlastní jen 80 % majetku.
V současnosti znamená nadměrná urbanizace v rozvojových zemích zbídačené venkovské
obyvatelstvo spolu s nekontrolovaným růstem měst v rozporu s přibýváním pracovních míst a
možnostmi bydlení (což znamená přístřešky chudiny - slumy). Díky uvedené situaci trvale se
zvyšuje počet uprchlíků a žadatelů o asyl v ekonomicky vyspělých zemích, v roce 2013, již tento
38
počet překročil 50 mil. obyvatel během jednoho rok. Ročně však na Zemi přibývá 80 mil. obyvatel.
Jako kritická hranice počtu obyvatel, ve vazbě na zdroje, je pokládáno 10 miliard. Nabízená
ideologická řešení k omezení populace na „harmonický“ počet cca 3 miliard, resp. k její dílčí
likvidaci jsou dvě:
- likvidace hladomorem (zřejmou součástí je i ideologie bezzásahovosti)
- likvidace válkami (zejména „barevnými, např. Sýrie vč. Irák, Libye aj.“).
V nejchudších územích se obvykle vytváří ohniska epidemických chorob. Příkladem je v Africe
velmi rozšířené onemocnění HIV/AIDS a malárie, k nimž se v západní Africe přidružila zhoubná
epidemická infekční virová nemoc – ebola / krvácivá horečka (země poblíž Guinejského zálivu:
Guinea, Nigérie, Sierra Leone, Libérie a také Kongo a Senegal, koncem r. 2014 cca 25-30 tis.
obětí). V některých oblastech Číny došlo k výskytu SARS - akutního respiračního syndromu náhlého selhání dýchacích cest, kapénkově přenášený koronavir vedoucí k selhání ledvin, které se
letecky přeneslo do Kanady, Austrálie aj., nově i MERS - respirační syndrom. Posledním strašákem
je virus Zika, který se šíří hlavně v Jižní a střední Americe, ale i Africe (Uganda, Nigérie) a jv. Asie
(Pákistán, Indie, Malajsie, Indonésie a Mikronésie). Je šířen infikovaným komárem a postihuje
nervovou soustavu u nově narozených dětí mikrocephalii s předčasně ukončeným vývojem mozku
Analogická situace s drogami, např. nejlacinější kokain je ve Sv. Vincentu a Grenadině, Panamě,
Kolumbii, Guayně a africkém Togu - do 5 USD/g (průměrná světová cena je však 80 USD/g, na NZ
je 485 USD/g).
Problematika nových měst
V nejnovější době se navrhování nových měst přenáší do megapolí třetího světa, zvláště do jižní,
jihovýchodní a východní Asie. Doprovodným protikladem urbanizace jsou smršťující se“ vesnice,
města a regiony, v nichž ubývá obyvatelstva i pracovních příležitostí. Pro města i pro okolní
přírodní prostředí je zhoubná živelná suburbanizace, snadno se vymykající bezmocným pokusům
vtisknout jí nějaký řád. Pro zachování života na zemi je klíčová ekologizace lidských sídel, týkající
se všech základních vlastností a komponent. Dnes se dochází k poznání, že města patří mezi
globální faktory současných problémů ochrany a tvorby pozemské biosféry. Lidé se však s tímto
poznatkem většinou vyrovnávají frázemi o tzv. „trvalé udržitelnosti“. Dnešní města jsou ekologicky
„neudržitelná“ a jejich náprava je jednou z neodkladných podmínek zachování života na Zemi.
Bohužel dnes, na rozdíl od dávné a nedávné minulosti si to neuvědomujeme a ani se podle toho
nechováme. Města jsou ohnisky světa ovládaného masovými médii, reklamou, záměrnými nebo
náhodnými happeningy, takže taková města jsou neurčitou a neurčenou prostorovou i sociální
strukturou, přizpůsobenou jako koláž potřebám daného místa a času vládců pomocí přemístitelných
a proměnlivých stavebních „kulis“ Inscenují a kašírují se kulisy pro neobvyklé, byť kýčovité
„zážitky“ (analogii můžeme spatřovat při záměrné bezzásahové výrobě kulis virtuální divočiny pro
neobvyklé „zážitky“).
Volně dle publikace J. Hrůza: Svět měst
Největší megapolí má být za několik let čínské město Kanton s více než 50 miliony obyvateli. Přes
tři desítky milionů obyvatel již mají města Tokio a Mexiko.
Budované futuristické ekologické město Masdar (Masdar City) ve SAR poblíž Abú Dhabi má být
projektem nejčistšího města planety a příkladem chytrého fungování města (návrh arch. Norman
Foster). Na rozloze 600 ha má do roku 2016 vyrůst město pro 40 - 50 tisíc obyvatel (avšak
vzhledem k financím se realizace zpožďuje). Záměrem je vytvořit bezodpadové sídlo, ekonomicky i
39
ekologicky trvale udržitelné a jako první na světě s nulovými uhlíkovými emisemi, které nemá
škodit životnímu prostředí. Město bude obestavěno vysokou hradbou, která má zabránit pronikání
horkého vzduchu z pouště a udržovat mikroklima města (tedy zabránit vyrovnávání teplot
s okolím). Úzké ulice mají zabránit pronikání slunce do ulic (jak to bylo obvyklé ve starých
arabských městech), jejich orientace je směru převládajících větrů, takže výsledná teplota má být
o 210 C nižší než v okolní poušti. Ulice mají být lemovány vysokými budovami a solárními
deštníky, čímž se zabrání oteplování okolního vzduchu a používání klimatizace. Při velkém horku
se zapne větrná věž, která zajistí proudění vzduchu. Energie zde má být získávána ze slunce (solární
panely) a větru a má zde být i největší vodíková elektrárna na světě. Veškerý odpad má ve spalovně
být energeticky využíván. Budou zde vzdušné turbiny a rybníčky na pěstování řas, které poslouží
jako biopalivo. Mají zde být sensory, upozorňující na kapající vodu či zbytečně zapnuté světlo.
Propojené systémy mají být řízeny pomocí integrovaného ovládacího panelu, tedy pomocí
informačních technologií mají být ovládány chytré městské systémy objektů vč. infrastruktury.
Ve městě nebudou jezdit běžná auta, pouze elektrická vozítka ve funkci osobního metra. Znečištění
vzduchu zplodinami má být nulové. Má se recyklovat 80 % používané vody, budou zde lapače
odpařované vody. Má zde být centrum Ecomagination pro výzkum alternativních zdrojů energie
(amerického koncernu General Electric).
Celosvětově vzrůstajícím problémem jsou slumy u velkých měst da jejich trvalý růst, např. Nairobi,
Lagos, Bombai (Mumbai), Dháka, Sao Paulo, ............ a často návazná odpadiště. V TV pořadu
„Dobrodruh“ popisuje likvidaci lidských exkrementů u slamu v Nairobi. Jsou sice zřízeny WC za
úplatu, na což však tamní obyvatelé nemají peníze, takže velkou potřebu vykonají do igelitového
sáčku, který zauzlují, nad hlavou roztočí a vypustí do okolí ...
Turistika se významně podílí i na sledování světových ekosystémů
počet turistů v mil. příjem v mld.USA
1. Francie
83
56,1
2. USA
66,9
139,6
3. Čína
55,7
51,7
4. Španělsko
60,4
- Macao (Čína)
51,6
- Itálie
43,9
- Thajsko
42,1
- Německo
41,2
- V. Británie
40,6
- Hongkong (Čína)
38,9
- ČR
Zdroj: počet turistů dle Světové banky v r. 2012,
příjmy z turistiky dle Světové turistické asociace UNWTO v r. 2013
Rok 2015 - nejnavštěvovanější země / mil. turistů
(zdroj World Statistic, MZV, Master Card, MMR)
- Francie
81,5
- USA
63
- Čína
58
. Španělsko
57
- Itálie
46
- Turecko
34
- V. Británie
29
40
přírůstek v % (od r.2012)
1,3
10,6
1,4,3,9
18,1
3,1
23,1
4,5
13,2
17,7
nejnavštěvovanější města / mi. turistů
Londýn
Bangkok
Paříž
Dubaj
Istanbul
New York
Singapur
18,8
18,2
16
14,3
12,6
12,3
12
- Německo
- Rusko
- Malajsie
28
25
25
- ČR
8,8
Kuala Lumpur 11,1
Soul
10,3
Hong Kong
8.6
Praha
5,5
Nejbezpečnější země světa (2015)
Island, Dánsko, Rakousko, Nový Zéland, Švýcarsko, Finsko, Kanada, Japonsko, Austrálie, ČR
1.6. Zemské systémy a přírodní katastrofy / Spheres of the Earth and Natural disaster
Zemské systémy jsou tvořeny
- atmosférou / ovzduším
- litosférou / pevninou
- hydrosférou vč. kryosféry / vodstvem a ledovci
- biosférou / živou přírodou vč. lidských obyvatel.
Slunce naší sluneční soustavy poskytuje Zemi nepřetržitě energii svým krátkovlnným
zářením. Pro další vývoj jsou zásadní koloběhy energií - tedy biofyzikální chápání a jejich
chemické uplatnění - tedy biochemické chápání, což ideologům bezzásahových přírodních
procesů schází.
Přírodní katastrofy v posledních 20 letech způsobily, dle OSN, smrt 600 tis. lidí. Přírodní
katastrofy ač představují nejzávažnější ohrožení života, doposud jim lidská společnost
nevěnovala žádoucí pozornost. Před 5 miliardami let byl vesmír kvůli častým zábleskům záření
gama nejspíše k životu zcela nepřátelský. Během poslední půlmiliardy let došlo na Zemi k 5 velkým
vymíráním, z nichž nejméně jedno si neumíme vysvětlit. Na Zemi, staré 4,6 mld let se objevila
fotosyntéza cca před 2,3 mld let, která vytvořila ochrannou ozonovou vrstvu.
Životadárný a ekostabilizační vegetační pokryv horninových substrátů umožňuje existenci
člověka i zvířat a celé bioty, Současná společnost si ho převážně neváží a neumí ho uchovat a
zdravě rozvíjet. V EU a ČR vznikla dokonce kariérní skupinka prosazující bezzásahovost, resp.
nereflektování nepříznivých regionálních a globálních změn a tedy odevzdání se osudu. Jedinou
jejich mantrou je diktát výroby virtuální divočiny, tady samospásných přírodních procesů. Jedním z
důvodů je odmítání odpovědnosti za záměrné rozšiřování hazardu kůrovcové disturbance lesů k
„tvorbě přírodních společenstev“. Proto alespoň jeden příklad rozsáhlých ekosystémových škod a
jejích služeb: odumřením hřebenových smrčin Šumavy byla zásadně omezena srážková dotace z
horizontální oblačnosti a navíc umožněna působnost výsušných větrů (zákonitosti
anemoorografického systému specifikované prof. Jeníkem jim nic neříkají), takže dochází k
vysušování Šumavy, zejména jejích retenčních rašelinišť a tristnímu narušení její vodohospodářské
funkce, dokonce chráněného vymezením CHOPAV, což urychluje nepříznivé dopady klimatických
změn. Tato skupinka chce dále legislativně arogantně naoktrojovat zločinnou bezzásahovost na
množství kulturních území ČR, zejména vymezených jako národní parky.
Litosférické desky Země a jejich pohyb
Původní prakontinent Pagea existoval do konce prvohor (570 - 220 mil. let) obklopen světovým
41
praoceánem, jehož záliv - moře Tethys zasahovalo od dnešního Středomoří na východ. Posléze
došlo k rozpadu na 2 celky, které se koncem druhohor (před 65 mil. let) rozpadly na současné
kontinenty. V současnosti dochází k dalšímu dílčímu dělení a posouvání což je příčinou zemětřesení
a obvykle i sopečné činnosti.
Zdroj: http://www.zatlanka.cz/vyukove-materialy/zemepis/litosfera_pohyb_desek.html
a) Srážka s jiným nebeským tělesem, převážně meteoritem, může způsobit až totální katastrofu
Země
K velkým zemským katastrofám došlo zřejmě před 390, 248 a 65 miliony let.
Před 65 mil. lety (na konci druhohor a začátku třetihor) byla zřejmě naše Země zasažena rojem
meteoritů. Asteroid který dopadl do oblasti Karibského zálivu u Yucatanu způsobil, že zvířený prach
na několik let zahalil Zemi a způsobil její ochlazení. Došlo k vymření množství rostlin, ke
hladovění živočichů které přežily a vymření více poloviny živočichů a pravděpodobně i části
dinosaurů. Podle nejnovější hypotézy došlo v období před 67,5 - 62 mil. let k obrovské třífázové
sopečné erupci a vzniku lávového moře Decca Traps v Indii (které vytvořilo stupňovité / schodovité
útvary, došlo k produkci jedovatých plynů (oxid uhličitý a siřičitý) a klimatické změně - vulkanické
zimě. Proto soubor uvedených událostí přivodil tak rozsáhlé změny, že většina organismů vyhynula
(kromě malých na chráněných lokalitách).
Díky planetě Jupiter, jehož gravitace asi 1000x převyšuje gravitaci Země, končí většina bludných
balvanů na jejím povrchu. Dle pozorování NASA vstoupilo do zemské atmosféry v letech 1994 2013 celkem 556 meteoritů velikosti 1-20 m. Naštěstí vlastní Zemi chrání plynný obal, v němž
většina vesmírných těles shoří. Menší kosmická tělesa dopadají na Zemi poměrně často - za
posledních 20 let tzv. bolidů dopadlo na Zemi více než 500 (dle amerického Národního úřadu pro
letectví a vesmír / NASA).
Koncem roku 2015 proletí asteroid o průměru 400 m v e vzdálenosti 480 tis. km kolem Země.
Údajně se má obří asteroid 1 km široký setkat se Zemí 16.3.2880, což by způsobilo biblickou
katastrofu.
42
Mapa bolidů spadlých na Zem v uplynulých 20 letech
zdroj: NASA
b) Změny sluneční aktivity, změny oběžné dráhy Země okolo Slunce, pohyb litosférických
kontinentálních desek, změny atmosférického složení Země (především zastoupení CO 2 a
metanu CH4)
Poslední doba ledová (glaciál, wurm) znamenala nárůst masiv ledu na 30-35 % zemské souše
(v současnosti to bylo donedávna 10 %) a nižší úroveň moří až o 120 m (v pleistocenní době cca
před 100 - 10 tis. lety). Dva největší ledovcové štít - grónský a antarkticky dosahovaly mocnosti
3500 - 4000 m. Došlo k velké migraci lidí i zvířat, hominidé zřejmě přešli ze Sibiře na Aljašku.
Úroveň moře mohla být nižší o 120 - 85 m.
Vzhledem k postupnému trhání původně celistvé zemské litosférické desky Pangea na dílčí a
posléze následné podsouvání pod ty, na které narazí, je iniciována sopečná činnost, zemětřesení a
tsunami, které způsobují největší katastrofy.
Sopečná činnost
Hlavní sopečná činnost je především na rozhraní litosférických desek a vytváří tzv. „ohnivý kruh“
v Tichém oceánu (The Pacific Ring of Fire). Tento pás v délce 50. tis km začíná u Patagonie,
pokračuje podél západního pobřeží Ameriky (kde vznikl horský pás Kordiller, dále pokračuje přes
Japonsko a Indonésii k Novému Zélandu (v Indonésii vytváří řetězec sopek a zlomů na rozhraní
desek - eurasijské, australské a filipínské). Tam se nachází přes 250 sopek a odehrává se tam asi
90 % všech zemětřesení.
43
Zdroj: sk.wikipedia.org
Yellowstonský supervulkán
Poslední gigantická erupce se odehrála před 70 tis. lety. Yellowstonský NP v USA byl prvním a
dodnes je nejslavnějším NP USA. Sopečná kaldera o rozloze 55 x 72 km se dnes projevuje zejména
gejzírem Old Faithful Geyser. Kdyby se kaldera vyprázdnila, jednalo by se o apokalypsu Země
Erupce na Santorini (sopka Théra) u Kréty cca v r. 1600 př.n.l.
Erupce na Santorini vč. zemětřesení a tsunami zničily řadu přístavů v Egejském moři, asi způsobila
pověst o zaniklé Atlantidě a snad i jednu z 10 ran egyptských
Erupce Vesuvu u Neapole v r. 83
Došlo k likvidací honosných Pompejí a Herculanea (asi 3 tis. lidí), menší činnost v l. 1906 a 1944
Erupce Curumi v r. 867
V Japonsku na ostrově Kjúšů (dnes v NP Aso-Kudžů), po výbuchu zbyla z výšky 2000 m jen
současná výška 1374 m, termální prameny v Beppu.
Erupce Papandayangu v r. 1772
V Indonesii na ostrově Jáva stratovulkán o výšce 2000 m, 3000 obětí, zánik 40 vesnic
Erupce sopky Laki v r. 1783 na Islandu
důsledkem v Evropě rok bez léta, neúroda, hladomor, a zřejmě i Velká francpouzská revoluce 1789
Erupce Tambora v r. 1815
Vulkán na ove Sumbawa v Indonésii, erupce patří k největším v dějinách lidstva, výbuch se stal pro
celý svět „rokem bez léta“, cca 100 tis. obětí, hladomor, nedostatek vody, epidemie
Erupce Cotopaxi v r. 1877, další 1742, 1744, 1768, 1877,
Sopka v Ekvádoru, vysoká 5897 m, asi 1000 obětí, a dalších řada obětí
Erupce na ově Krakatoa v r. 1883
V Indonésii, 40 km v. od Jávy, cca 36 tis. obětí, exploze byla slyšet téměř 5 tis km daleko, od r.
1928 nový kužel sopky roste z moře a je bez ustání v činnosti
Erupce Soufriére v r. 1902
Ostrov sv. Vincence v Karibiku, sopka vysoká 1234 m, asi 1700 obětí
Erupce Monte Peleé v r. 1902
Ostrov Martinik v Karibiku, asi 30 tis. obětí (celé město)
Erupce Kelut v r. 1919
Sopka na ově Jáva v Indonésii, 1731 m, více než 5 tis obětí, lahary - sopečné bahnotoky,
Erupce Merapi v r. 1930-31
Ostrov Jáva v Indonesii, 1400 obětí,
Erupce Agung v r. 1963
Ostrov Bali, Indonesie, 1200 obětí
Erupce sv.Heleny v r. 1980
44
Sz.USA, 57 obětí
Erupce Chichónu v r. 1982
Sopka na j. Mexika, 1200 obětí, stále aktivní
Erupce Galunggung v r. 1982-3
Indonésie, ostrov Jáva, 68 obětí, oblak až 5 km vysoko
Erupce Nevado del Ruiz v r. 1985
Vulkán v Kolumbii, 23 tis. obětí, zničeno město Armero
Erupce Ontake v r. 2014
Vulkán v Japonsku, na ostrově Honšu, 56 obětí
Zemětřesení
Nejčastější jsou zemětřesení tektonická (dislokační) u zlomových spár, sopečná zemětřesení bývají
průvodním jevem vulkanické činnosti (podíl asi 7 %), méně častá jsou zemětřesení řítivá (asi 3 %),
vznikající zřícením stropů podzemních dutin či v dolových oblastech. Významná je také vazba mezi
zásahy do zemské kůry a zemětřesením. Tak např. vzrůstá počet zemětřesení úměrně s rozvojem
těžby ropy metodou frakování, založené na vysokotlakém promývání roponosných hornin.
V Oklahomě (USA), kde jsou horniny propustnější a zlomů je víc, vzrostl počet zemětřesení ze
dvou v r. 2008 na 584 v r. 2014 (o síle větší než 30 Ritcherovy škály).
Richterova stupnice zemětřesení
stupeň charakter škod
účinky
1
mikro
necitelné
2
velmi malé
zaznamenatelné
3
malé
citelné v domech
4
slabé
škody na budovách
5
střední
značné škody na budovách
6
silné
ničivé až do 100 km
7
velké
škody ve velkých oblastech
8
velmi velké
vážné škody na stovkách km
9
rozsáhlé
škody na tisíce km
10
masivní
planetární škody
Příklady ničivých zemětřesení
Zemětřesení v Sýrii v r. 525
Byla zničena Aristolochie, počet obětí asi 250 tis
Zemětřesení ve Středozemí v r. 551
Byl téměř zničen Bejrút v Libanonu
Zemětřesení v Íránu v r. 856
Počet obětí 200 tis
Zemětřesení v Íránu v r. 893
Počet obětí 150 tis
Zemětřesení v Allepu v Sýrii v r. 1138
Počet obětí 230 tis
Zemětřesení v s. Egyptě v r. 1201
Počet obětí 1 100 tis
Zemětřesení v Malé Asii a Sicílii v r. 1268
Počet obětí 60 tis
Zemětřesení v Chi-li v Číně v r. 1290
Počet obětí 100 tis
45
Zemětřesení v Tchang-šanu v Číně v r. 1556
Tektonické zemětřesení se sesuvy stěn úzkých sprašových údolí u Xianu, způsobily zasutí stovek
sídel, proto asi 830 tis. obětí
Zemětřesení na Kavkaze v r. 1667
Počet obětí 80 tis
Zemětřesení na Sicílii v Itálii v r. 1693
Počet obětí 60 tis
Zemětřesení v Íránu v r. 1727
Počet obětí 77 tis
Zemětřesení v Kalkatě v Indii v r. 1737
počet obětí 300 tis
Zemětřesení v Lisabonu v Portugalsku v r. 1755
Epicentrum bylo cca 200 km od Portugalska, otřesy cca 9 stupňů Richter. stupnice, projevy byly od
Karibiku po Finsko a Maroko. Zemřelo přes 100 tis. lidí, od té doby se začal připravovat seismolog.
výzkum
Zemětřesení v Kalábrii v Itálii v r. 1783
Počet obětí 50 tis
Zemětřesení u N.Madridu v USA v r. 1811-12
Ve státech Misouri, Kentucky, Tennesee a Arkansas, došlo ke změně koryta Mississippi do riftového
prolomu, dnes je území hustě osídleno
Zemětřesení v Lublani ve Slovinsku v r. 1895
Porušeno mnoho domů - obnova arch. Plečnik
Zemětřesení v Kangra v Indii v r. 1905
Asi 19 tis obětí
Zemětřesení ve zlomu sv. Ondřeje / San Andreas v Kalifornii v r. 1906
Ročně 20 tis. otřesů na rozhraní pacifické a severoamerické desky, možnost katastrofického
zemětřesení - Big one
Zemětřesení v San Franciscu v r. 1906
V USA, stát Kalifornie, asi 5000 obětí, zničeno 90 tis. budov, trhliny až 470 km dlouhé
Zemětřesení ve Valparaiso v Chile v r. 1906
Asi 20 tis obětí
Zemětřesení v Messině na Sicilii v Itálii v r. 1908
V Messinské úžině, 160 tis obětí
Zemětřesení ve stř.Itálii v r. 1915
Zpustošeno město Avezzano, asi 33 tis obětí
Zemětřesení Haiyuan Ningxia, Kan-su v Číně v r. 1920
Počet obětí 200 tis
Zemětřesení v oblasti Kantó v Japonsku v r. 1923
Japonsko, zpustošeno Tokio a Jokohama, 143 tis. obětí, požáry, rabování a krádeže (hlavně usedlí
Korejci - pak jejich vraždy)
Zemětřesení v Nan-šanu, Gansu v Číně v r. 1927
Počet obětí cca 200 tis
Zemětřesení v Pákistánu a Indii - Balúčistánu, Kvéta, v r. 1935
Asi 60 tis. obětí
Zemětřesení v Turkmenistánu v r. 1938
Zničeno město Ašchabad
Zemětřesení v Erzincan v Turecku v r. 1939
Počet obětí cca 40 tis
Zemětřesení v Chile v r. 1939
Asi 28 tis obětí
46
Zemětřesení u Fukui v Japonsku r. 1948
Japonsko, ostrov Honšú, město na měkkém podloží, velká spoušť, 4 tis obětí, dnes jaderné reaktory
Zemětřesení v Turkmenistánu - Ašchabad v r. 1948
Počet obětí 110 tis
Zemětřesení v Peru v r. 1950
více než třetina budov Cuzku zničena
Zemětřesení a tsunami v Chile v r. 1960
Poloostrov Arauko j. Santiago de Chile, až 10 tis. obětí, zemětřesení bylo zatím nejintenzivnější o
síle 9,5 stupňů Richter. stupnice, epicentrum bylo 100 km od pobřeží, hloubka asi 60 m pod dnem
Tichého oceánu, sesuvy půdy rozsáhle narušily dopravní a technickou infrastrukturu v okolí
Santiago de Chile (propady půdy byly až 2 m).
Zemětřesení v Maroku v r. 1960
Asi 15 tis obětí
Zemětřesení v Íránu v r. 1962
Počet obětí asi 12 tis
Zemětřesení na Aljašce v r. 1964
Na velký pátek, zemětřesení trvalo 4 minuty (normálně jen několik sekund), vlny tsunami dosáhly
výšky 70 m, jen asi 130 obětí (díky řídkému osídlení),
Zemětřesení v Niigatě v r. 1964
Japonsko, ostrov Honšú, s.od Tokia, až 30 obětí, asi 2 tis. zničených budov, kombin. s požáry,
problémová zvýšená zátěž nestabilního podloží tlakem objektů i sněhem
Zemětřesení v v Íránu v r. 1968
v V Choráísánu, 12 tis. obětí
Zemětřesení na Sicílii v r. 1968
Zničeno sídlo Gibellian, 400 obětí
Zemětřesení v Peru v r. 1970
Údolí Cordillera Blanca, 70 tis obětí
Zemětřesení v Číně v r. 1974
Asi 20 tis obětí
Zemětřesení v Tanšanu v Číně v r. 1976
Počet obětí 270 tis
Zemětřesení v Guatemale v r. 1976
Šestina obyvatel bez přístřeší, 23 tis obětí
Zemětřesení v sv.Itálii v r. 1976
Postižena města Friuli, asi 1000 obětí
Zemětřesení v Rumunsku v r. 1977
Karpaty, oblast Vranceu s.od Bukurešti, 1600 obětí
Zemětřesení v Íránu v r. 1978
Počet obětí 15 tis
Zemětřesení u Neapole v r. 1980
Postiženo město Eboli, asi 2700 obětí
Zemětřesení v Ansamu v r. 1980
S. Alžírsko, 5 tis obětí
Zemětřesení a tsunami v Mexiku v r. 1985
Asi 5 tis obětí, postiženo hl.město Mexiko
Zemětřesení ve Spitaku v Arménii v r. 1988
Město Spivak zničeno, 50 tis. obětí,
Zemětřesení v Loma Preieta v r. 1989
USA, stát Kalifornie, poblíž San Franciska, 62 obětí
Zemětřesení v Íránu v r. 1990
47
sz. Írán, 45 tis obětí
Zemětřesení v Kóbe v r. 1995
Japonsko, ostrov Honšú, j. od Tokia, asi 5,5 tis. obětí, velké ekonom. škody
Zemětřesení v Něftěgorsku v r. 1995
Rusko, ostrov Sachalin u Japonska, asi 2 tis. obětí
Zemětřesení ve stř,Itálii u Umbrie v r. 1997
Asi 40 tis. lidí bez domova, 10 obětí
Zemětřesení v Kolumbii v r. 1999
Asi 1000 obětí
Zemětřesení v Anatolii v Turecku v r. 1999
Asi 17 tis. obětí
Zemětřesení na Tchaj-wanu v r. 1999
Počet 2400 obětí
Zemětřesení v Guajaru v Indii v r. 2001
Asi 21 tis obětí
Zemětřesení u Palerma v r. 2002
Bez velkých škod
Zemětřesení v Bamu v Ířánu v r. 2003
Asi 31 tis. obětí
Zemětřesení na Sumatře v Indonésii v r. 2004
Počet obětí cca 283 tis
Zemětřesení v Kašmíru v Pákistánu r. 2005
86 tis obětí, většina zničených domů v obcích a malých městech
Zemětřesení v Niasu v Indonésii v r. 2005
Z. Indonésie, asi 1000 obětí
Zemětřesení na Jávě v r. 2006
Zemětřesení na Haiti v r. 2010
Počet obětí asi 320 tis, dále bylo postiženo 3 mil. obyvatel
Zemětřesení v Japonsku v r. 2011
Počet obětí asi 30 tisíc
Zemětřesení v Nepálu v r. 2015
Počet obětí asi 10 tisíc, zraněných asi 15 tisíc, zničeno 150 tis. domů (vč. památek UNESCO
v Katmandu - milionová metropole a město Pokhara), katastrof. nedostatek pitné vody (té byl
nedostatek již před zemětřesením).
Zemětřesení v Ekvádoru u letoviska Pedernales v III/2016
Počet obětí 650, zničeno přes 7 tis. budov, cca 26 tis. lidí pak jen přístřeší
Zemětřesení v IV/2016 Mexiko
Japonsko - Hokkaidó
Mexikoruský Dálný východ : Ochotské moře, Kurily, Sachalin,
Tsunami
Tsunami jsou dlouhé vlny, vznikající při zemětřesení a pohybující se rychlostí několika set km za
hodinu.
Tsunami na Jávě v r. 2006
Indonésie, ostrov Jáva, 660 obětí,
48
Tsunami, z 26.12.2004 v Indickém oceánu patří k největším přírodním katastrofám moderní
historie, asi 160 km západně od Sumatry došlo ke gigantickému zemětřesení (o síle 9-9,3 stupňů
Richterovy stupnice), které vzniklo cca 30 km pod hladinou moře, díky posuvu Indo-australské
desky pod Pacifickou (a to v délce 1200 km až o 30 m, běžně to bývá jen 6 cm/rok), proto se zvedla
vodní masa nad ložiskem zemětřesení o 60 cm, avšak v mělkých vodách to někde bylo až 30 m,
výsledkem bylo více než 220 tis. lidských obětí a velké počty obyvatel bez přístřeší:
- Indonésie cca 170 tis
/ cca 600 tis
- Srí Lanka cca 35 tis / cca 700 tis
- Indie
cca 13 tis / cca 650 tis
- Thajsko
cca 10 tis / cca 10 tis
- Myanmar cca
500 / cca 3 tis
- Malajsie
cca
70
/
- Maledivy cca
100
/ cca 15 tis
- Somálsko
cca
300
/ cca 5 tis
- Seychely
cca
5
/ cca
200
- Madagaskar
/ cca 1 tis
Toto tsunami ještě zasáhlo Bangladéš, Jemen, Tanzanii, Keňu a JAR.
Tsunami na Aitape v r. 1998
Papua-N.Guinea, 2200 obětí
Tsunami na Hokkaidó v r. 1993
Japonsko, ovy Hokkaidó, Okuširi, přes 200 obětí
Tsunami na ově Flores v r. 1992
Indonésie, ostrov, téměř 1700 obětí
Tsunami v Nikaragui v r. 1992
170 obětí
Tsunami Aleut v r. 1946
USA, postiženy Havajské ovy, 165 obětí, zřízena instituce na ochranu před nimi.
V současnosti Japonsko obnovuje a rozšiřuje rozsáhlé betonové zátarasy proti tsunami.
Sesuvy půdy, bahnotoky
Sesuv půdy v Tádžikistánu v r. 1949
Na hoře Burgulčak , 28 tis. obětí
Sesuv a bahnotoky po přívalových deštích ve Venezuele v r. 1999
U Caracasu bahnotoky, 30 tis obětí, 20 tis zraněných, mnoho domů zničených
Sesuvy na Sulawesi v r.2006
Indonésie, jih ova Sulawesi, 226 obětí, po povodních sesuvy a bahnotoky
Bahnotoky ve Venezuele v r. 2013
50 tis obětí
Sesuvy a bahnotoky Andách
Sesuvy a bahnotoky v Himálaji
Laviny
Lavina ve Stevensonově průsmyku v r. 1910
USA, stát Washington, při sněhové bouři v Kaskádovém pohoří postižena žel.trať a městečko
Wellington, asi 100 obětí
Laviny na Mt.Everestu v r.1995
Nepál, údolí Gokyo a Khumbu pod Mt.Everestem, sněhové bouře a laviny, 50 obětí
49
c) Extrémní přesuny a pohyby vzdušných hmot a souvisejících větrů - tornáda, hurikány, ale i
přívalových dešťů či dlouhých obdobích sucha, způsobují další katastrofické jevy. Na této cirkulaci
vzdušných a vodních hmot, ale i na složkách slunečního záření se stále více projevují aktivity lidské
činnosti - viz další kapitoly.
Větrné bouře v počtu i intenzitě na naší malé planetě rychle vzrůstají. Je tomu tak proto, že se
rozsáhle snižuje podíl stabilizujících lesních ploch, zvyšuje podíl homogenizovaných intenzivně
urbanizovaných sídel - megapolí, s počtem obyvatel nad 10 milionů, ale i plocha ekologicky
pasivních pouštních ploch. Jemná - filigránská struktura krajiny s drobnými plochami lesů, luk, rolí,
vsí a vodních ploch, kterými bylo i Česko typické, označované jako „zahrada Evropy“ zmizela,
bylo zlikvidováno extenzivní využívání půdy (vč. chráněné) pastevním využíváním, krajina je dnes
převážně průmyslově obhospodařovaná a využívaná. Zajímavé, že vůdčí vynucovatel
bezzásahovosti ve zkulturněné krajině v EU (L.Míko) pochází právě z Československa. Skuteční
hospodáři, kteří poznali vývojové cykly a dopady nevhodných zásahy dnes chybí, stejně jako
vlastníci hospodařící na své půdě. Znalosti skutečných hospodářů a uživatelů přírody byly
nahrazeny nesmyslnou legislativou, uzavíráním velkoplošných chráněných území a rozsáhlou
výrobou a následnou činností byrokratických a nekompetentních rigidních úředníků, neboť
prosazují ideologii výroby divočina v kulturním území, ale nechápajících dynamiku života neboť
jsou odtrženi od skutečného, ne fabulovaného života. Konečným důsledkem je likvidace malých
koloběhy vody, látek a energií, které jsou nahrazeny velkými koloběhy s jejich extrémními
projevy.
Beaufortova stupnice větru
stupeň označení
m/s
0
bezvětří
do 0,5
1
vánek
cca 1,5
2
větřík
cca 3
3
slabý vítr
cca 5
4
mírný vítr
cca 12
5
čerstvý vítr cca 9,5
6
silný vítr
cca 12
7
mírný vichr cca 14,5
8
čerstvý vichr cca 17,5
9
silný vichr
cca 21
10
plný vichr
cca 24,5
11
vichřice
cca 29
12-17 orkán
cca 30
km/h
do 1
1-5
6-11
12-19
20-28
29-39
40-49
50-51
62-74
75-88, obvykle dochází již k závažným škodám na stromech
89-102
103-114
nad 117
Tropické cyklony / orkány / hurikány / uragány / tajfúny vznikající nad oceány v horkém pásmu
mezi 5. a 25. stupněm z.š., jsou charakteristické ničivými větry, intenzivními srážkami, vírovým
charakterem a rychlostí 34 - 70 m/s (pozn.: při rychlosti nad 20 m/s již dochází k lámání a
vyvracení stromů), přičemž jsou následně kategorizovány:
km/h
mph
1 mph = 1,609344 km/h
- TD tropická deprese
do 63
do 39
- TS tropická bouře (storm) 63-118
39-73
- H1 hurikán kategorie 1
119-153
74-95
- H2 hurikán kategorie 2
154-177
96-110
- H3 hurikán kategorie 3
178-210
111-130
- H4 hurikán kategorie 4
211-250
131-155
50
- H5 hurikán kategorie 5
přes 250
přes 155
Tornáda jsou charakteristická pro jv.USA a typická silným pravotočivým vírem (tromba), kde se
střetává teplý a studený vítr, o rychlosti 100 - 480 km/h, přičemž se začínají již uplatňovat i
v Evropě vč. ČR ! Základní prevencí je zatím včasné varování.
Zpřesněná Fujitova stupnice intenzity tornád a následných škod
označení rychlost větru km/h škody
EFO
105 - 137
lehké škody střech, oken, zlámaných větví
EF1
138 - 178
mírné škody střech, krovů oken, dveří, vyvrácené stromy
EF2
179 - 218
značné škody střech, zdí, prefabrik. domů, vývraty silných stromů
EF3
219 - 266
vážné škody i vyztužených beton. staveb
EF4
267 - 322
zničující škody i dobře postavených domů
EF5
nad 322
ochromující škody - domy srovnány se zemí v troskách
51
Přehled několika posledních cyklonů a tornád
- 2015 cyklon Pam, souostroví Vanuatu - asi 50 obětí, rychlost 268 km/hod, zdejší lidé patřili
k nejšťastnějším, dnes propadají zoufalství
- 2014 cyklon Hudhud, Indie - škody 17 mld USD
- 2013 tajfun Haiyan / Yolanda na Filipínách - 6,5 tis. obětí, zničil mnoho obydlí a turistickou
infrastrukturu
- 2012 hurikán Sandy v USA - 286 obětí a 71 mld USD škod
- 2011 hurikán Irene v USA - 56 obětí a 17 mld USD škod
- 2008 cyklon Nargis v Barmě - až 200 tis. obětí
- 2008 hurikán Ike v USA - 195 obětí a 38 mld USD škod
- 2007 15-17-19.I. orkán Kyrill - od Newfoulandu přes Atlantik a Severní moře do západní a střední
Evropy až Ruska 120 B), na pobřeží Dolního Saska zvýšená hladina až 3,5, na Šumavě za
8 hod likvidoval až 3 mil. m3 smrk dřeva, (na Sněžce 216 km/hod), 45 obětí, z toho 4
v Česku, po následném napadení kůrovcem následně zločinně naoktrojována bezzásahovost
k výrobě virtuální divočiny s rozsáhlými negativními dopady na udržitelnost environmetální,
ekonomickou i sociální na Šumavě a Pošumaví
- 2007 cyklon Sidr v Bangladéši - cca 3,5 tis. obětí
- 2005 hurikán Katrina v USA - 1833 obětí a 125 mld USD škod (tragická záplava New Orleans)
- 2005 hurikán Wilma v USA - 23 obětí a 29 mld USD škod
- 2005 hurikán Rita v USA - 62 obětí a 12 mld USD škod
- 2005 hurikán Dennis Karibik a USA, - 71 obětí
- 2004 hurikán Jeanne, Karibik a jUSA - 3 tis obětí
- 2004 hurikán Charley v USA (Florida) - 40 obětí a 15 mld USD škod
- 2004 hurikán Ivan, Karibik a jUSA - 124 obětí, škody 23 mld UDS
- 2004 hurikán Frances, ovy Karibiku a jUSA - 50 obětí, škody 10 mld USD
- 2003 hurikán Isabel, sever Atlantiku - 50 obětí
- 2002 hurikán Lili, Karibik a USA - 13 obětí
- 2001 trop.bouře (hurikán) Allison, Houston, stát Texas - 41 obětí
- 2000 tajfun Eline v Mosambiku zaplavil údolí řeky Limpopo - cca 700 tis. obětí (hladina + 11 m)
1999 tornádo v Oklahomě v USA - cca 55 obětí, škody přes 1,1 mld USD
- 1999 cyklon v Indii - 15 tis. obětí, hurikán Floyd v USA - asi 100 obětí
- 1998 hurikán Georges Portoriko, Dominik.rep. a Haiti - cca 600 obětí
- 1998 hurikán Mitch ve stř. Americe - 12 tis obětí
- 1992 hurikán Andrew, v USA - 65 obětí a 27 mld USD škod
- 1991 tajfun Ruth ve Filipínách - 7 tis. obětí, cyklon v Bangladeši - 140 tis. obětí
- 1991 hurikán a záplavy Bangladéš - téměř 140 tis. obětí
- 1985 cyklon v Bangladéši - 20 tis. obětí
- 1977 cyklon v Indii - 10 tis. obětí
- 1974 tornáda v USA, ve 13 státech během 18 hodin celkem 148 tornád - 330 obětí
- 1972 hurikán Agnes v USA - 122 obětí
- 1971 cyklon v Indii - 25 tis. obětí
- 1970 cyklon a záplavy v Bangladeši - 400 tis. obětí
- 1969 cyklon v Bangladéši - 5 tis obětí
- 1969 hurikán Camille, v USA, 256obětí
- 1965 cyklon v Pákistánu - 30 tis. obětí, v Bangladéši - 47 tis obětí
- 1963 cyklon v Bangladéši - 22 tis obětí
- 1959 tajfun v Japonsku (Honšu) - 4,5 tis obětí
- 1928 hurikán na jezeře Okeechobee, v USAm stát Florida, 2500 obětí
- 1925 tornádo tří států, v USA Illinois, Missouri, Indiana, asi 700 obětí
- 1900 hurikán, v USA v Galvestonu (Texas), asi 12 tis. obětí, ale i Kuba a Mexiko (Mexický záliv)
52
Záplavy / povodně
Záplavy v Johnstownu v r. 1880
V USA, stát Pensylvánie, přívalové srážky (průměrně 200 mm/24 hod) - asi 2200 obětí
Povodeň řeky Dayton v r.1913
Sv.USA - asi 430 obětí, vláda pak přijala řadu protipovodňových opatření
Záplavy na Mississippi v r. 1927
USA, státy Mississippi, Arkansas, Illinois, Kentucky, Louisiana, Tennessee - asi 250 obětí
Záplavy v Číně v r. 1931
Řeky Jang-c-tiang, Žlutá řeka, Chuaj - asi 3,7 mil obětí
Povodně v Nové Anglii v USA v r. 1936
-200 obětí
Záplavy v Nizozemí, N.Zeelandu v r. 1953
Záplavy - asi 850 obětí, v minulosti mnohokrát opakované, např. v r. 1570 - asi 20 tis obětí,
impuls pro rozsáhlý a investičně náročný projekt plánu Delta
Velká povodeň v USA v r. 1993
Státy Iowa, S. a J.Dakota, Kansas, Nebraska, Wisconsin, Illinois, Minnesota a Missouri - 50 obětí
Povodně na Moravě v r.. 1997
- 80 obětí
Záplavy na Jang-c-tiang v r. 1998
Čína - 3600 obětí
Povodně v La Pazu v r. 2002
Bolívie, La Paz - 70 obětí
Povodně v Praze a nížinách ČR v r. 2002
- 19 obětí, škody asi 80 mld Kč
Povodně v Nové Anglii v USA v r. 2006
- ? obětí
Povodně v ČR v r. 2012
- 16 obětí, škody 15,4 mld Kč
Záplavy v Malawi a Mosambiku v r. 2015
- 50 obětí
Záplavy a hladomor
Hladomor v Indii a Bengálsku v l. 1942-46
Indie a Bangladéš, asi 3 mil obětí
Sucha, vedra a hladomor
Sucho na Kapverdách v 18. a 19. st.
Asi 100 tis obětí, velká migrace (např. do Nové Anglie na pobřeží mezi USA a Kanadou)
Sucho a hladomor v Indii v r. 1900
Více než 1 mil. obětí
Sucho a hladomor v Číně v r. 1920
Severní čínské provincie, asi 0,5 mil. obětí
Sucho a hladomor v Číně v l. 1928-30
Asi 3 mil. obětí
Sucho a hladomor v Ukrajině a Povolží v r. 1921-22
Více než 5 mil. obětí
Sucho a hladomor na Ukrajině v r. 1930-31
Více než 1 mil. obětí
Sucho a hladomor v Indii v l. 1965-67
53
Stř. Indie, asi 1,5 mil. obětí
Sucho a hladomor v Etiopii v r. 1984-85
Asi 1 mil. obětí
Vedra v USA v r. 1995 (a 1999)
Asi 1300 obětí (přehřátí zejména Chicago a St. Louis), velké škody v zemědělství
Vedra v z.Evropě v r. 2003
Z.Evropa (RF, SRN), asi 30 tis obětí
Sucha Sahel (Afrika jižně Sahary, podél 13.rovnoběžky): výhledová migrace
Etiopie, Súdán, Čad, Niger, Burkina Faso, Mali, Senegal, Mauritánie, Kapverdy
Sucha v ČR 1947, 1974, 2013, 2015
Rozsáhlé požáry
Lesní požár v Yacoltu v r. 1902
V USA ve státě Washington, cca 40 obětí, až na vzdálenost 50 km
Lesní požár USA (Big Blowup) v r. 1910
zničil miliony ha ve státech Idaho, Montana a Washington
Lesní požár v Coloradu v r. 2002
USA, Colorado, zničeno 250 tis. ha lesa, 10 obětí
Požáry v Kalifornii v r. 2003
USA, Kalifornie, 24 obětí, shořelo 280 tis ha lesa, zpustošeno 4500 domů
Lesní požáry v Portugalsku v r. 2003
V době veder shořelo 300 tis ha lesa, 18 obětí
Lesní požár v kanadské Britské Kolumbii a Albertě v květnu 2016
Hořela oblast o rozloze 5800 km2 , resp. 580 tis. ha vč. města Fort McMurray (evakuováno bylo 90
tis. obyvatel, oheň zničil 2400 domů.
Včasná detekce je dnes prioritou pro Lesní správu U.S. Forest Service i pro všechny NP USA.
Zločinní ideologové Hnutí Duha, zejména jejich halasný mluvčí Bláha, propagují i požáry jako
přírodní proces ke vzniku „divočiny“ v ČR.
Výhledově zaplavená území vlivem stoupání hladiny moře
Ohroženo je zejména osídlení, které je soustředěno na mořském pobřeží, velké množství
strategických objektů, jako elektrárny vč. jaderných, letiště, čistírny odpadních vod, přičemž
dochází i k erozi pláží
- Maledivy v Indickém oceánu, (max 2,4 m n.m.)
- Šalamounovy ovy v Melanesii: v posledním období zmizelo více než 10 ostrovů nebo se erozí
rozpadají, v r. 2015 zmizelo dalších 5 ostrovů jež byly potopeny vzrůstající hladinou oceánů, město Taro
bude asi prvním provinčním městem, které se bude muset stěhovat vzhledem k ohrožení zatopením
- ostrov Tuvalu v Oceánii, (max 5 m n.m.)
- ostrovy Kiribati v Tichém oceánu, (max 6,6 m n.m.)
- Carterovy ovy v j.Pacifiku
- ostrov Bhola u Babgkadéše
- nízké polohy Bangladéše, předpoklad útěku 20 mil ob. do r. 2030
- Florida, zejména Miami
- Kanton
- New York - Newark
- New Orleans
- Hongkong
54
- Mumbai (Bombai)
- Ósaka - Kóbe
- Šanghaj
- Amsterodam
- Ho Či Minovo Město
- Kalkata
- Bangkok
- Káhira
- Jacarta
- Londýn
- Havana
- San Francisco
- Rotterdam
- Kodaň
- Stockholm
Sněhové bouře
Sněhová bouře Knickerbocker v r. 1922
USA, stát Washington, 82 cm sněhu za 24 hodin, asi 100 obětí
Sněhová bouře východ USA v r. 1993
300 obětí, škody 6 mld USD, 3 mil. ob. bez proudu
Sněhová bouře východ USA 1996
200 obětí, škody 4 mld USD
Ledová bouře v Ontariu v r. 1998
USA, Kanada, Ontario, Quebeck, 50 obětí, 4 mil. ob. bez proudu
Sněhové bouře a mráz na středozápadě USA a Kanady v r. 1999
55
73 obětí, škody 0,5 mld USD
Sněhové bouře USA - Washington a N.Y. v r. 2003
42 obětí, 250 tis,. ob bez proudu
Sněhové bouře v USA v r. 2007
65 obětí
Sněhové bouře v USA - středozápad v r. 2009
55 obětí
Sněhové bouře v USA v r. 2011
80 obětí, škody 4 mld USD
Písečné bouře
Písečné bouře v USA v r. 1935
Státy Oklahoma, Texas a Kansas, útěk asi 300 tis lidí do Kalifornie
El Niňo (Chlapeček, Jezulátko - protože přicházel kolem vánoc) / La Niňa (Holčička)
Klimatická anomálie, způsobená nahromadění tepelné energie v rovníkové oblasti Pacifiku mezi
Jižní Amerikou a Indonésií, periodicky se opakuje (po 3-7 letech), projevuje se záplavami, suchem,
horko či zimami, (doprovodně i šíření nemocí), zejména Amerika, Indonésie, Afrika, Austrálie.
Počet klimatických katastrof vzrůstá, celkově největší dopad mají povodně a bouře. V r. 2013 byla
povětrnostními katastrofami nejvíce postižena Bangladéš, Filipíny, Indie a Čína. Katastrofy
způsobené klimatickými změnami donutily v r. 2013 opustit své domovy 21 mil. obyvatel. Přírodní
katastrofy způsobily v r. 2013 škody ve výši 140 mld USD a v r. 2014 ve výši 110 mld USD (dle
německé pojišťovny Munich).
Sluneční bouře (erupce slunečních skvrn, resp. koronární hmoty)
Ohrožuje vysokofrekvenční elektrická přenosová komunikační zařízení a radiové spojení na Zemi.
Sluneční vítr ve výškách 80 - 1000 km nad povrchem Země způsobuje polární záři (Aurora
borealis). Sluneční bouře sleduje např. Americký národní úřad pro letectví a astronautiku (NASA) a
Evropská vesmírná agentura.
Silné erupce s dopady na Zem:
- 2015 11.III: vyřadila na Zemi radiové spojení na několik minut
- 2014 IX- 2001 2.IV.
- 1989 16.VIII: poškození elektrárenských transformátorů v Quebecku, vyřazení dodávek elektřiny
na 9 hod v USA a Kanadě
- 1972: poškození telekomunikačních kabelů v USA
- 1958: vyřazení podmořského telekomunikačního kabelu v Atlantiku
- 1859 VIII.: zkrat telegrafního dálnopisu v USA a Evropě, rozsáhlé požáry a stopy v grónském ledu
(nitrát a berilium 10).
56
Pandemie
Nebezpečí infekčních světových pandemií vzrůstá s rostoucím počtem obyvatel, zvyšováním
rychlosti jejich přesunu a rozvojem klimatizace ve společných, zejména dopravních prostorách, což
stimuluje přenos infekčních virů. Historicky to bývaly zejména mory, lepra, černé a pravé
neštovice, později obrny, spalničky, TBC, cholera či španělská chřipka ( v l. 1918-20 zahubila až
100 mil. lidí).
V současnosti nastupují další infekce, příp. jejich mutace:
- malárie
- HIV / AIDS
- SARS (syndrom náhlého selhání dýchání, zemřelo asi 2 tis. lidí)
- sezónní chřipka
- ptačí chřipka
- prasečí chřipka
- Ebola (Sierra Leon, Libérie, Guinea aj., v r. 2014 zemřelo až 20 tis. lidí)
- Marburg
- MERS přenášený z velbloudů na člověka
- Zika, virus deformující hlavu lidského plodu, přenášený komáry (Aedes aegypti, který je také
nositelem horečky dengue a žluté zimnice), zatím zejména v latinské Americe, Africe a jv. Asii,
rozšiřující se v r. 2016.
Žel ideologové bezzásahovosti ani zde si nedokáží vzít ponaučení z lidské říše, kde platí stejné
ekologické principy a zákonitosti. Snad jim ani nemůžeme přát, aby díky své primitivní ideologii
museli zemřít.
1.7. Vlivy neuvážené lidské činnosti, ničení přírodních zdrojů, fatální omezení biodiverzity,
vymírání druhů a problematika zpouštnění (desertifikace) / Effects of reckless human
activities, destruction of natural resources, fatal loss of biodiversity, species extinction and
desertification
Motto:
„Jak zaseješ, tak sklidíš.“
Každý, kdo se chce dívat dopředu, musí se dívat dozadu a kolem sebe.
„Zřejmě stojíme na prahu velkého civilizačního kolapsu naší společnosti.“
Cicero
Lidová pravda
Prof. M. Bárta
Potřebné je uvést, že EU má přibližně 500 miliónů obyvatel, USA 320 miliónů, Rusko 150 miliónů,
přičemž stabilizátorem ekonomického vývoje světa je Čína s 1,37 miliardami obyvatel. Protože
největší země Rusko je relativně málo osídlené, vyváží zejména nerostné suroviny a jako politická
velmoc i zbraně. Zatím se ve světě skrytě i neskrytě bojuje o nerostné suroviny. V současné době
však začíná i boj o vodu.
Specifický je přístup bohatých arabských zemí k životnímu prostředí a k arabským migrantům.
Země, bohaté na ropu a plyn, se předhánějí ve výstavbách umělých ostrovů, nejvyšších hotelů,
bohatí šejchové si staví klimatizované stáje pro své arabské plnokrevné koně, v jejich sídlech jsou
zlatá i umyvadla a kliky od dveří. Na druhé straně však vidíme nezájem na řešení migračních
problémů a největším „darem“ je „velkorysá“ nabídka Saúdské Arábie na výstavbu několika set
mešit v zemích, kde se muslimové usídlí. A právě v okolí Perského zálivu klimatické změny směřují
až k neobyvatelnosti území.
57
Voda je základem života. Vodní režim, zejména potenciální retence vody v jednotlivých
územích závisí na vegetační charakteristice, klimatické charakteristice, půdní charakteristice
a geomorfologii. Hydrologický cyklus - srážky, odpar a odtok jsou základem fungování všech
biochemických cyklů.
Vegetace pak zpětně zásadně ovlivňuje jak klimatické charakteristiky území, tak vodní režim,
který je prioritní nejen pro vegetační biodiverzitu, tak pro obyvatelnost území lidskými
společenstvy. Země se nejen otepluje, ale stále na větší ploše vysušuje. Vegetace však závisí na
vodním režimu, avšak ten nezodpovědným chováním rychle rostoucí populace napomáhá
rozvoji pouští. Nezodpovědnou lidskou činností dochází také k vodní a větrné erozi, ale
zejména rychle rostoucímu úniku CO2 do atmosféry a vzrůstu klimatického oteplování tzv.
skleníkovým efektem. Na klimatických změnách se vedle změn sluneční činnosti a mírných změn
v okruhu kolem slunce i ve sklonu oběžné osy Země, výrazně podílí vzrůstání CO2 v atmosféře.
Vegetace, zejména lesní, zásadně ovlivňuje jak bioklimatické charakteristiky území, tak vodní
režim, který je prioritní nejen pro vegetační a zoologickou biodiverzitu, ale i pro obyvatelnost
území lidskými společenstvy. Poušť nevzniká jen v důsledku nepříznivých klimatických podmínek
(nízké srážky do 100 mm/rok, extrémně vysoké či nízké teploty) a „neúrodných“ půd, ale mnohdy
je podmíněna antropogenní činností, které tyto faktory ovlivnily. Dnes pouště tvoří 30 % planety,
přičemž ročně přibývá cca 120 tis. km2 pouští. Obvyklý schematický postup: lesní společenstva
s cézurami bezlesí - step – polopoušť – poušť, tedy postupná degradace prostředí: deforestrace –
dezertifikace – denaturalizace. Proces vzniku pouští je možno zaznamenat v různých stupních na
všech kontinentech - od ztráty humusu po proměnu v písčitou poušť, od redukce rostlinných a
živočišných druhů po úplnou pustiny, od úbytku vláhy po celkové vyschnutí. V procesu vytváření
pouští nejdřív ochabne vegetace a půdní život, vysychá půda, hladina spodní vody klesá a
zintenzivňuje se odplavování úrodné půdy, takže zůstane písek bez humusu, Trvalé rozšiřování
pouští je důsledkem ignorování přírodních zákonitostí a rozšiřování ekologicky nestabilních území.
Ubývání biologických druhů i čisté spodní vody vč. půdního života jsou základní příznaky
přbližování se pouštní krajině v našem mírném pásmu, přičemž písek přenášený větrem až ze
Sahary je pouštním poslem. Mnohde z nedostatku vody byly introdukovány eukalypty, které
spotřebou vody a snadným podléháním požárům bývají poslední stanicí před pouští. Již Platon před
2400 lety pochopil důsledky narušeného vodního režimu. V současnosti ve zpouštněných oblastech
lze obvykle sledovat ojedinělé stromy pouze v údolních polohách, základní trasy živočichů směřují
k pozůstalým napajedlům. Snad civilizované Evropany udiví, že pitná voda je zejména dešťová
střešní či z dešťová z akumulačních jímek. V mnoha oblastech však lidé pijí zejména z louží.
Pozemní biotopy (vč. sladkovodních ploch) tvoří 29 % zemského povrchu. Suchozemské
organismy vzhledem k ohrožení ztrátou vody postupně vytvářely celou řadu anatomických a
fyziologických opatření, velká část obyvatel, ač neustále čerpá a spotřebovává stále více vody
se domnívá, že „všemocná příroda“ jim bude dále nadělovat vodní přírodní zdroje a další
vegetační přírodní bohatství. Zásadní střet současnosti spočívá v populační explozi
ekonomicky nejchudších zemí ve vazbě na dostupné zdroje potravin, vody a nerostných
surovin. Ve zkulturněných územích se jedná o zajištění hledisek trvalé udržitelnosti,
v přírodně zachovaných územích o ochranu nejcennějších území přírody. Zde začíná
ideologické schizma hlásané a vynucované bezzásahovosti.
Dle Organizace OSN pro výživu a zemědělství FAO je hrozivý úbytek lesů v posledních 20 letech
v jižní Americe (zejména Amazonii) a Africe (původně pokrývaly lesy na Zemi více než polovinu
souše, v Evropě je relativně dobrý podíl cca 45 %). Jižní Afrika začíná využívat zkušenosti Číny
58
v zamezování postupu pouště (vysazují zde mohutné řízky sukulentní dřeviny Portulacaria afra).
OSN vyhlásilo období 2010 - 2020 jako desetiletí boje proti dezertifikaci. Potřebné je vycházet
z historických skutečností a také poučení, např. Egypta, kde došlo k likvidaci vyspělých kultur
zejména tzv. 10 egyptskými ranami, kdy v podstatě jedna ekologická problematika vyvolala další,
aniž by bylo potřebné vše svádět na klimatické změny. Světová situace je natolik alarmující, že
zejména úbytkem lesů dochází ke klimatickým změnám a světově se vytváří skupina klimatických
uprchlíků (v minulosti k takovým exodům stěhování národů již vícekrát v různých oblastech
docházelo). Dnešní vyprahlou Saharou protékalo množství řek a byla zde bujná tropická vegetace –
dovedeme se poučit z minulosti ?
Lesy a jejich rozložení - základní ekostabilizující prvek Země
Kromě ochrany jejích ploch je ve zkolonizovaných územích po jejich těžbě či disturbanci nutná
asistenční ekosystémová obnova, jinak dochází k jejich degradaci, což je možno sledovat na
Šumavě, díky naoktrojované ideologii bezzásahových přírodních procesů.
Zásadním ekologickým problémem Země je zpouštnění / desertifikace. Obvyklý schematický
postup zpouštnění: lesní společenstva s cézurami bezlesí („otevřených ploch“) - step – polopoušť –
poušť, tedy „vědecky“ deforestrace – dezertifikace – denaturalizace. Pouště zásadně ovlivňují
globální klima a biosféru. Dochází k likvidaci vodních zdrojů, snižování hladiny podzemní vody,
zvyšování solí ve vodě, likvidaci úrodných půd a fatálnímu snižování úrodnosti zbylých půd a
půdní erozi. Dnes pouště tvoří 30 % souše, ročně přibývá cca 120 tis. km2 pouští, přičemž za
posledních 50 let vlivem antropogenních činností přibylo 8 mil. km 2 pouští - od r. 1960 pouště
likvidovaly již 40 % úrodných půd. Obdělávané půdy, jež tvoří pouhou desetinu souše, jsou
rozšiřováním pouští nejvíce ohrožovány. Vzhledem k nedostatku vegetace dochází větrem k odnosu
zvětralin a sedimentů - známé jsou epizodní situace přenosu pouštního prachu z Afriky do Evropy
vč. ČR, rozsáhlé problémy narůstají jak v Asii, tak Americe, zejména jižní. Zvětšováním pouští
59
dochází k ústupu jednotlivých rostlinných a živočišných druhů a celých ekosystémů. Písek tvoří jen
asi 20 % povrchu pouští, převážně jsou pouště kamenité a štěrkové.
Největší pouště světa
Asie: Gobi („pláň pokrytá štěrkem“, j. Mongolsko a s. Čína) 1,3 mil. km2, nejchladnější
Taklamakan (Čína) 400 tis. km2,
Karakum („černý písek“, stř.Asie - Turkmenistán a Uzbekistán), 350 tis. km2,
Kyzylkum („rudý písek“, j.Kazachstán, Uzbekistán) 300 tis. km2,
Thár (Indie a Pákistán) 240 tis. km2 (každý rok likviduje km úrodných oblastí), ,
Dash-e Kavir 80 tis km2
Afrika: Sahara 9,1 mil. km2, prakticky 5 tis. x 2 tis. km (Západní poušť zv. Libyjská poušť),
kočovníci (Tuaregové aj.)
Sahel je suchá oblast tvořící přechod mezi pouští a savanou, (někdy tak označován Súdán“),
Kalahari („velká žízeň, polopoušť, kde mizí vody Okavanga, JAR,) 520 tis. km2,,
Namib (nejstarší poušť světa, snad po dopadu dávného meteoritu, Namibie, Botswana)
311 tis. km2
Arábie: Velká arabská poušť 2,33 mil. km2 („nejvíc písku pohromadě“, tj. Negevská poušť - Izrael,
Rub al´Khali / Pustá končina - Saudská Arábie, okraje Jemen, SAR, zčásti Omán) tj. největší
souvislá písečná poušť 600 tis. km2, kočovné arabské kmeny
Středozemí: Syrská poušť 1 mil. km2 -- Sýrie, Irák, Írán, Palestina, Jordánsko,
s.Afrika: polopouště na velké části území mimo pohoří Atlas,
časté jsou šoty / slaná jezera a vádí (vyschlá údolí býv. řek)
jižní Španělsko: NP Doňana, kde je slepě přikazováno bezzásahové rozšiřování pouště !
pod taktovkou vedoucího úředníka EU), potencionálně j. Portugalsko a Sicílie
Jižní Amerika: Monte (Argentina) 325 tis km2,
Atacama (nejsušší poušť, Chile a Peru) 180 tis. km2,
Patagonie (Chile a Argentina), 675 tis km2
Severní Amerika: Chihuahuan (Mexiko a jz.USA) 455 tis. km2 ,
Centrální a z. část Velká pánevní poušť / Great Basin 520 tis. km 2 (Sonora - jzUSA část
Mexika 312 tis. km2 , Mohavská (Mojave s vyschlým jezerem Radwatter - jz. USA 57 tis
km2 , vč. Údolí smrti / Death Valley 65 tis. km2 ),
Grónsko 2,13 mil km2
Austrálie: Australská poušť 2,3 mil. km2 (jednotlivé navazující pouště: Velká západní poušť je Velká
Viktoriina a Gibsonova poušť 650 tis. km 2 a Velká poušť poušť 400 tis. km2 , dále Písečná
Simpsonova poušť, Kamenitá Stewartova poušť, poušť Tanami a několik dalších), domorodé
kmeny Aboroginů
Arktida: Arktická poušť 14 mil. km2
Antarktida: Antarktická poušť 14,2 mil. km2 .
Poušť Sahara je největší horkou pouští, takže její název se prakticky stal synonymem pouště. Sahara
v překladu z arabštiny znamená mnoho pouští, její rozloha téměř dosahuje rozlohy Evropa. Sahara
pokrývá velkou část severní Afriky, kde zasahuje 10 států. Povrch Sahary je převážně kamenitý a
štěrkovitý, písčité duny jsou asi na pětině rozlohy (nejvyšší dosahují výšky až 180 m). Petroglyfy
s množstvím zvířat na Sahaře, které jsou staré 10 tisíc let dokládají, že tehdy bylo toto území
obýváno. Na území Sahary zůstalo až 30 tisíc pravěkých maleb obrazů vytesaných do kamene,
zachycujících historii Sahary v posledních 10 tisících letech, nejvíce v alžírské jeskyni Tassili
n´Ajjer, dále v egyptské jeskyni Laas Geel a libyjské jeskyni Caderberg - někdejší velká africká
zvířata vystřídal domestikovaný skot a ten byl s rozšiřováním pouště nahrazen dromedáry.
Velbloudi, přivezení z Blízkého východu byli na Sahaře domestikováni asi před 2000 lety. Většina
života se soustřeďuje na jejích okrajích - na mořském pobřeží, dále v subsaharské Africe a jen
60
velmi málo obyvatel žije v oázách, zejména Berbeři. V návazné Libyjské poušti byla naměřena
nejvyšší teplota na Zemi ve stínu + 58 0 C, v prosinci až únoru se noční teploty pohybují kolem bodu
mrazu. Sahara se každým rokem rozšiřuje všemi směry, nejrychleji jižně asi 48 km/rok, přičemž se
předpokládá, že do roku 2025 pokryje 2/3 současné africké orné půdy ! V oblasti Sahelu (mezi
Saharou a africkými savanami) ročně přechází 1,5 mil ha zemědělských půd na suchou step.
Každoročně vítr odvane ze Sahary 300 mil. t písku. Proto, se záměrem odvrátit blížící se katastrofu
vznikla dohoda o vybudování stromové „africké zelené zdi“, široké 14 km a dlouhé 7600 km
(nákladem 3/4 mld. USD) v zemích Mauritanie / Senegal, Mali / Burkina Faso, Niger / Nigerie,
Súdán / Čad, Eritrea / Etiopie a Džibuti.
Poušť Gobi je největší asijská poušť, která přesahuje z Mongolska do Číny a postupovala k Pekingu
(vzdálenému 160 km) až 3 km za rok před nastoupením aktivního omezování jejího postupu (která
je po Sahaře, Australské a Arabské poušti největší). Ve zdejší studené poušti jsou teploty extrémně
proměnlivé (vzhledem k vysoké nadmořské výšce kolem 900 m n.m.) a to + 38 0 C do - 430 C,
průměrné srážky činí cca 200 mm. Čína je země, kde někdejší rozsáhlé zalesnění bylo během
několika staletí zlikvidováno (spolu s tím i tygři). Zdejším mongolským kočovníkům se říká Lidé
pěti zvířat“ které chovají - koně, velbloudi, skot, ovce a kozy. Nadměrné spásání původních pastvin
v Číně a Mongolsku způsobilo jejich jejich rozsáhlou dezertifikaci. Následkem toho dochází
k prachovým bouřím, které pravidelně zasahují i Peking, ale i atmosférické znečištění, které
dosahuje až do Koreje a Japonska, ale i jižní Ameriky. Čína dnes omezuje šíření pouště (které činilo
téměř 0,5 mil. ha/rok), např. vytvářením sítí a plotů ze slámy či vysazováním dřevin v okrajových
území pouště, na málo pevných půdách a prašných oblastech, díky mohutné kampani. Proti
rozšiřování pouští buduje Čína od r. 2001 ochranný vegetační pás, tzv. „velkou zelenou zeď“
výsadbou vhodných rostlin v délce 4480 km. Rozsáhlé programy výsadby lesů v Číně zlepšují čistý
úbytek lesů zeměkoule, přičemž je zakázáno kácení lesů (dřevo se tedy převážně dováží).
Zemědělci v Číně dostávají dotace za ukončení pěstování zemědělských plodin na značně svažitých
pozemcích a následné zalesnění. V některých oblastech s prašnými bouřemi je konstatováno
zvyšování počtu dnů s jasnou oblohou. Čína je světlou výjimkou země, kde dnes dochází k nárůstu
plochy lesů - ročně je zalesňováno 20 až 30 tisíc km2 na základě velkých zalesňovacích programů
(podobně jako v Indii a Vietnamu).
Velká Arabská poušť je na většině Arabského poloostrova je horká, extrémně suchá, z velké části ji
tvoří kamenité planiny a skalnaté pahorkatiny. Teploty v létě bývají 40-500 C, v zimě 5-150 C,
v noci klesají až pod bod mrazu. Pouště se vlivem větrů pohybují, přičemž se vytváří různé typy
dun (např. půlměsícovité barchany, kde špičky mají směr převládajících větrů). V rozsáhlých
písčitých a kamenitých pouštních oblastech je rozvětvená síť suchých kaňonovitých údolí – wadi
(vádí), jež v minulosti byla vyhloubená vodními toky (občas tam při vyšších srážkách dojde k
obnovení vodotečí). Většinou je v nich příznivější klima a proto v některých byla založena stará
sídla. Původně ve zdejších územích převládalo kočovné pastevectví a rybolov, zemědělství pouze v
ojedinělých roztroušených oázách a níže položených zavodňovaných územích. Pouštní zemědělství
od starověku bylo založeno jako odtokové, kdy v období dešťů byla voda ze svahů usměrňována a
jímána na úbočí pomocí záchytných přehradních zdí. Původní vegetační pokryv se téměř
nezachoval. V okolí Středozemního moře rostly také stálozelené duby (Quercus), které pro své
cenné tvrdé dřevo byly převážně vytěženy spolu s dalšími cennými stromy (cedry, vavříny, borovice
aj.). V pouštních územích s ojedinělými stromy, se lokálně vyskytují zejména různé druhy trnitých
kapinicí (Acacia auriculiformis, Ear-pot Wattle, Nothern Black Wattle, A. tortilis), která se někdy
pěstovala i na plantážích pro tvrdé dřevo a arabskou gumu. Avšak je invazní, neboť potlačuje
původní vegetaci. Místně se vyskytuje i tamaryšek (Tamarix aphylla), lokálně pěstovaný i na dřevo.
V méně narušených horských polohách roste jalovec (Juniperus phoenicea, J. procera), někdy
označovaný za nepravý cedr. Tradiční je získávání vonného kadidla (klejopryskyřice) naříznutím
61
pouštního stromu kadidlovníku pravého (Broswelia sacra). Ve skalnatých stěnách wadi (vádí) roste
oleandr (Nerium oleander), či podivuhodná tzv. „pouštní růže“ lahvovník (Adenium obesum),
tvořící sukulentní kmínkovitý lahvicovitý keř (cca 5 m vysoký) s atraktivními červenými květy a
jedovatým latexem (používaný i jako šípový jed). V sušších územích se vyskytují sukulentní druhy
pryšců (Euphorbia) a invazní nepůvodní kaktusovité nopály (Opuntia), řada drobných
polštářovitých trvalek, lokálně i traviny.
Australské pouště mají ve středu skalní monolit Uluru / Ayers Rock, uctívaný původními obyvateli,
vysoký 345 m na ploše 3,3 km 2. Teploty v centru Austrálie bývají 37 - 390 C, ale mohou vystoupit
až k 500 C, v zimě bývají 6 - 240 C, v noci mohou klesat pod nulu.
Poušť Atacama v Chile je nejsušší pouští světa, na mnoha místech nepršelo již 50 let. Při pobřeží
Tichého (Pacifického) oceánu je úzký pruh života díky přežívající vegetaci. Je tomu proto, že teplý
pouštní vzduch nad studeným pobřežním mořským proudem se ochlazuje a tak se vytváří mlha,
která se na rostlinách kondenzuje v rosu. Tu využívají pouštní kaktusy a dokonce na nich vyrůstají i
lišejníky. Při zcela ojedinělých prudkých deštích dokáží kaktusová Saguára akumulovat až 5 t vody,
takže jejich lištovitá struktura se podstatně zvětší.
Patagonská studená a mrazová poušť ve srážkovém stínu mezi Andami a Atlantikem. Roční srážky
jsou menší než 200 mm/rok a průměrné teploty 70 C. Dříve zde byl deštný prales.
Antarktická polární poušť na nejchladnějším, nejsušším a největrnějším kontinentu s průměrnou
výškou 2400 m, přičemž vrstva ledu činí asi 1600 m. Průměrně zde spadne méně než 50 mm
srážek / rok, průměrná teplota je -600 C, v létě -27,50 C, přičemž min teplota byla naměřena 89,20 C.
Poušť nevzniká jen v důsledku nepříznivých klimatických podmínek (nízké srážky – do 100 až
250 mm/rok, extrémně vysoké či nízké teploty, zejména v oblastech obratníků a pólů) a
„neúrodných“ půd, ale dnes je zejména podmíněna nešetrným využíváním přírodních zdrojů
antropogennímu činnostmi. Jedná se zejména o likvidaci lesů (dřevo, dřevěné uhlí, získávání polí,
těžba nerostných surovin) a současné vysušování půd větrem a zejména nadměrná pastva.
V minulosti někteří obyvatelé dokázali žít v jistém vyvážení a křehké rovnováze v pouštních
oblastech, např. arabští beduíni, severoafričtí Tuaregové nebo jihoafričti Křováci, kteří místní zdroje
využívali, ale i chránili. Zásadním problémem je zvyšující se tlak na maximální využívání
zemědělských půd a pastvin a to především v zemích s populační explozí a rychlé odlesňování.
Primární podmínkou pro vznik suchých oblastí, k nimž může zásadně „dopomoci“ nebo omezit
člověk svou činností:
- srážkový stín za horskými hřebeny
- u mořského pobřeží jsou větry ochlazovány studeným oceánským vzduchem a pak vláha končí
hlavně nad mořem, přičemž nad pevninou se vzduch ohřívá a opět odebírá vlhkost
- ohřívání studeného vzduchu nad teplejší pevninou kde absorbuje vláhu a jeho následný odnos
jinam, přičemž vysoký tlak brání posunu vlhkého vzduchu zpět, neboť nefunguje tzv. biologická
pumpa, v důsledku neuvážené likvidace lesů.
Zamezení dezertifikace je možno obnovou vegetace, zalesňováním, zejména suchu odolnými a
druhy rychle rostoucími a zlepšování systémů hospodaření na degradované půdě.
Charta světových pouští, která vychází ze skutečnosti, že dezertifikace je celosvětovým problémem
a proto je nezbytná mezinárodní spolupráce. V OSN byl vyhlášen den 17.červen jako Světový den
boje proti dezertifikaci a suchu.
Vegetace pouští je pouze ojedinělá, často omezená na vybrané na halofytní rostliny (Artemisia –
pelyněk, Halimodendron / saxaul,slaník, Salsola – slanobýl, Tamarix – tamaryšek, hloh - Crataegus
62
a dále na tzv. suchomilné rostliny, kterými jsou především sukulenty s redukovanými listy, často
transformovanými na trny, silnou kutikulou s voskovým povlakem, uzpůsobenými vegetačními
orgány na ukládání vody a mohutným kořenovým systémem. Jejich vegetace bývá mnohdy
efemérní (s delším obdobím abiózy či „hibernace“). Klasickými skupinami jsou čeledi Cactaceae,
Euphorbiaceae, Crassulaceae (Crassula), Agavaceae (Agave, Dracaena, Yucca), Aloeaceae (Aloe),
některé Zygophyllaceae (Zygophyllum), Capparaceae (Capparis), Appocynaceae (Caralluma),
Casuariaceae (Casuarina), ale i některé Cucurbitacece. lokálně datlové palmy. datlovník pravý
(Phoenix dactylifera). V Americe to bývají zejména kaktusy, agáve. juky, kaciby, pelyňky, v Asii
saxauly, tamaryšky a pelyňky. Lokálně se vyskytují houževnaté trávy – Poaceae (Aristida).
Poušť je dnes „moderní bezzásahovou ochranou propagovaná“, takže i na územích někdejší
květnaté „žírné“ zeleně ji můžeme výhledově očekávat, zejména díky neomezenému proudění
větru, likvidaci vodních zdrojů a jejich zasolení a znehodnocení vegetačního krytu. V oblibě ji mají
někteří fotografové, ale i někteří teoretičtí biologové, neznající praktické fungování ekologických
principů a zákonitostí, takže se snaží dehonestovat aplikované biology. Manželé K. A M. Montani
prohlašují: Pouště a polopouště se pro nás staly nejúžasnější formou krajiny. Poušť je nesmírně
pestrá, v severní Americe je možno obdivovat čtyři naprosto rozdílné pouštní typy a každý z nich je
úchvatný (Příroda 2010, 2014). Evropané mohou s „úžasem“ sledovat např. v Namibii sílu
přírodních procesů při narůstání písčitých dun (příp. na nich lyžovat), fotograficky dokumentovat
„jedinečné“ mrtvé stromy, písčitými dunami zasypaná lidská sídla, pobřeží koster (ztroskotaných
lodí) či „hřbitovy“ aut, ale i pozůstatky německé kolonizace a jako protipól odhalené himbské ženy
- závěrem však jejich obdiv naruší písečné bouře, které se kulturním civilizovaným návštěvníkům
nelíbí.
Podle vědeckých předpokladů např. v Africe dojde do r. 2080 ke ztrátě 90 mil. ha orné půdy,
rozvrácení ekosystémů, hladomorům a konfliktům, což dopadne i na blízké vyspělejší země.
Pouhým návštěvníkům však hrozí nedostatek vody, velké denní teplotní rozdíly (až 30 stupňů - ve
dne až 500 C, v noci teploty i pod bodem mrazu), jedovatí živočichové (hadi, štíři, pavouci, písečné
blechy, často přenášející infekce) a písečné bouře. Rozpálený povrch půdy může však přesáhnout
70 stupňů, takže toto prostředí je vražedné. Písečná bouře může podráždit oči až k zánětu spojivek a
zejména narušuje orientaci i na silnici, takže se doporučuje pokud je to možné sjet ze silnici
(vzhledem k ohrožení nabourání jiným vozidlem), nebo alespoň zapnout dálková světla i klakson a
jet velmi pomalu. Vzhledem k vysokým teplotám (slunci, větru a písku) je potřebné mít zahalené
celé tělo (světlý volný oděv vč. dlouhých kalhot) a zejména celou hlavu, po vzoru beduínů. Při
přehřátí hrozí nejen dehydratace, ale i fata morgana (optický jev vidiny vodní hladiny) a úpal (při
teplotách nad 380 C se každou hodinu vypaří 1 litr vody, další ztráty jsou exkrementy), což má
zásadní vliv na celkové vyčerpání (proto je nezbytné omezit všechny činnosti, vypít vodu se solí,
příp. uložit se na dno vykopané jámy). Vodu je možno získat v tzv. „solární jámě“ (kdy se na igelitu
zakrývajícím jámu zkondenzuje voda ze spodních vrstev a ta se zachytí na dně jámy). Běžným
problémem je kontaminovaná voda a potřeba její desinfekce (převaření alespoň 20 minut, chlorační
tablety, keramický filtr, jodová tinktura), ale i nakažená potrava (brucelóza aj.). Pozůstalí
živočichové hledají zbytky vody a dokonce ji získávají i podzemních kořenů vč. slonů a člověka.
Zpouštněním ze zásadně nepříznivě změní podmínky jak pro většinu živočichů, tak pro
obyvatelstvo, přičemž lidé jsou integrální součástí přírody. Dříve běžně vnímané funkce vegetace,
např. bioklimatické aj. nejsou chápány. Proti jednoduchým představám hazardní bezzásahovosti je
možno uvést několik drobných příkladů aktivního uplatnění ekologických principů a zákonitostí z
běžného života: v Plzni např. teplomilný kaštan (Castanea) v zahradách plodí, avšak ulicích namrzá
a roste jen keřovitě, další příklady: na ulici autům, parkujících pod vedlejšími borovicemi obvykle
nezamrznou okna, jinak však ano ..., dále také pobyt pod borovicemi je téměř prostý patogenních
63
mikroorganismů díky vylučovaným fytoncidům, pod ořešákem nás neobtěžuje nepříjemný hmyz
díky produkovaným repelentním látkám...
Situace „bezzásahovosti“ bývá obvyklá u vzniklých a vznikajících pouští - pokud poušť ponecháme
„posvátným“ přírodním procesům, bude se dále rozšiřovat, tak, jak se to již „úspěšně“ děje i na jihu
Evropy. Degradace kulturní Šumavy na virtuální divočinu působí jako „hnisavé ložisko“, jehož
důsledky jsou rozsáhlé, o kterých však aktéři vůbec neuvažují.
Ekologickým stabilizátorem zemského klimatu jsou tropické deštné pralesy, které jsou
označovány jako „plíce planety Země“ nebo „největší lékárna světa“. Ty jsou několikapatrové,
přičemž nejvyšší patro bývá nad 50 m, časté jsou zde liány a epifitní orchideje a bromélie.
Morfologicky zajímavé jsou stromy s tzv. kořenové náběhy na bázi kmene, příp. s trny na kmeni a
jednoduché listy s prodlouženou okapávací špičku. Tyto pralesa jsou velmi rychle likvidovány
zejména těžbou cenného tropického dřeva a vypalováním pro získání zemědělských půd. Uvádí se,
že na počátku 19. století byla jejich rozloha 16 mil. km 2, dnes je to méně než polovina - cca 7 mil.
km2. Ačkoliv se tyto pralesy jeví jako ekologicky stabilní klimaxový porost, pokud však dojde k
jejich rozsáhlé destrukci, pak se tento prales „posvátnými přírodními procesy“ již nedokáže
obnovit, případně je to otázkou tisíciletí. Pokud jsou tyto plochy přeměněny na zemědělskou
půdu, pak obvyklé lateritové půdy do 5 let ztratí úrodnost, dochází k erozím, sesuvům, povodním a
degradaci území (s výjimkou vulkanických substrátů). Řešením není ani vyhlašování národních
parků či rezervací, ale komplexní koncepční činnost se začleněním místních obyvatel (jinak dochází
k jejich genocidě).
Zatím jsou uváděna následující možná řešení:
- zdaňování dřeva tropických pralesů a zvýšení cen dřevěných výrobků
- zavedení práva využívat les pro lidi, kteří jsou na něm pobytově a existenčně závislí
- zamezování srůstání těžařských firem s vládními strukturami
- mapování a vymezení území domorodých kmenů vč. pozemkové reformy
- odpuštění dluhů zemím třetího světa
- bojkot výrobků z tropického dřeva na Západě.
Postupná likvidace Amazonského deštného pralesa - jednoho ze 7 vyhlášených přírodních divů
světa, který je na území 9 států, ale z největší části v Brazílii, je smutnou realitou současnosti. Ve
skutečnosti gangy zabírají půdu, ale „elita“ na tom vydělává. Převážně nelegální těžbou cenného
tropického dřeva bylo za 40 let vykáceno 20 % Amazonie, (úřední kontrolu v Brazílii provádí státní
úřad IBAMA). Současně se rozšiřují plochy pro pastevní chov hovězího dobytka (i zebu z Afriky),
pro nelegální pěstování a výrobu kokainu, pro plantáže soji, kukuřice, cukrové třtiny, kávy a banánu
a uvolňují se prostory pro těžbu nerostných surovin - zlato, ropa, diamanty, což podporuje
průmyslový rozvoj. Domorodí Indiáni přicházejí o svůj domov, na odlehlé ranče jsou nalákáni
dělníci, kteří se mnohdy stávají novodobými „otroky“ na těžbu dřeva. Část území postupně však
přechází v poušť.
Mangrove jsou dřevinné porosty chránící tropická pobřeží, zejména v okolí rovníku, tj. teplé a
vlhké klima s minimálním kolísáním teplot během roku. Typické jsou u nich chůdovité i dýchací
kořeny a schopnost dobrého rozrůstání. Základní druhy:
- Acanthaceae: Avicennia / kolíkovník - marina, germinans,
- Rhizophoraceae: Rhizophora / kořenovník - mangle, mucronata, stylosa, Bruguiera, Ceriops,
Kandelia
- Combretaceae: Conocarpus, Languncularia, Lumnitzera,
- Lythraceae: Sonneralia
- Araceae: Nypa fruticans
64
Funkce biologické/biotické pumpy (lesa)
65
Zdroj: Pokorný Jan, Hospodaření s vodou - funkce ekosystémů
Biologická / biotická pumpa
Rychlá likvidace lesních porostů s následným zásadním omezení funkce tzv. biologické /
biotické pumpy se vedle tangenciálně rostoucího uvolňování skleníkových plynů zásadně
účastní na tzv. klimatických změnách. Doposud není doceněn biofyzikální účinek biologické
pumpy na mezoklima a makroklima a dokonce i jednotlivých stromů na mikroklima.
Základy těchto poznatků poskytly výzkumy ruských vědců Viktora Gorshkova a Anastasie
Makarievy a z našich vědců prof. Jana Čermáka (Mendeleum Brno) a doc. Jana Pokorného (ENKI
Třeboň).
66
Velké světové ekologické katastrofy
- Bezodtoké Aralského jezero (pozůstatek někdejšího moře Tethys, mezi Uzbekistanem ,
Kazachstánem a Kyrgystánem), do něhož ústí středoasijské řeky Amudarja, Syrdarja - bylo ještě
v r. 1960 4.největší (68 tis.km2, , dnes má rozlohu pouze cca 15 tis. km2 ), ve 20. století zde vznikla
20. největší poušť Aralkum (k čemuž pomohla intenzivní závlaha plantáží s bavlnou, v minulosti
zde byly testovány biologické zbraně). Zbytek jezera je dnes velmi slaný, býv. přístav je 80 - 100
km od vody, záchranná akce vybudovala na vysušené ploše novou přehradu a nový přívod, takže
došlo k obnově rybí populace,
- Kaspické jezero, na pomezí Evropy a Asie, největší na zemi, bezodtoké, pozvolna vysychá, slané
až brakické (1,28 %), - 28,5 m, mění se průběh pobřeží a i rozloha ostrovů, přítok hlavně Volha a
Ural, navazuje Kazachstán, Turkmenistán, Írán, Ázerbájdžán, Rusko, těžba ropy ze dna i pobřeží,
- Bezodtoké Čadského jezero v severní části střední Afriky, mezi státy Nigérie, Niger, Čad a
Kamerun, dnes již slané, postupně vysychá a má již pouze desetinovou rozlohu, zejména díky
nadměrnému čerpání vody
- Bezodtoké Mrtvé moře (moře Lotovo), je slaným jezerem, které je součástí hluboké
Východoafrické příkopové propadliny. Jezero o rozloze cca 1000 km 2, leží mezi Izraelem,
Palestinským územím a Jordánskem (jezerem prochází hranice mezi Jordánskem a Izraelem).
Jezero o rozměrech cca 70 x 20 km má hloubku 300 m, přičemž současná úroveň hladiny je 420 m
pod úrovní moře, absolutní hloubka je – 720 m pod úrovní moře (pro porovnání v Číně je druhé
nejnižší místo na světě - Turfanská proláklina 154 m pod úrovní moře, třetí nejnižší je Údolí smrti /
Death Valley v USA Kalifornie až Nevada - 86 m). Hladina jezera trvale klesá cca 1 m za rok
vzhledem k vysokému odparu a omezování přítoku, neboť vody z řeky Jordán a dalších přítoků se
stále více využívají pro rozvoj sídel, zemědělství a průmyslu. Řeka Jordán vyvěrá ze třech pramenů
na hoře Hermon. Následně teče do malého jezera Húla a pak na úseku 16 km klesá o 270 m do
Tiberiadského jezera. Do Mrtvého moře se vlévá dvěma rameny. Řešením trvalého poklesu hladiny
Mrtvého moře je projekt kanálu z Rudého moře (v délce 175 km), na jehož realizaci zatím nejsou
peníze. Na okrajích jezera jsou vysušená solná pole – saliny. Vzhledem k vysoké salinitě vody,
mohou v ní žít jen některé druhy řas a mikroorganismů. Salinita vzrostla již na 30 % (tj. 300 g solí
v litru, v běžném moři činí 3-4 %, tj. 35 g/l), takže voda při plavání silně nadnáší. Jezero se využívá
k léčbě kožních onemocnění (bahno na kožní alergie, lupénku a psoriázu) i pohybového a
dýchacího ústrojí.
- Vysokohorské jezero Titicaca v centrálních Andách, nejvýše položené, ve výšce 3812 m n.m, na
hranicích Peru a Bolívie, je největší, ale rychle se vysušuje a zmenšuje, původně 8562 tis km 2, dnes
již pod 7 tis km2, (200 x 65 km), sladké i slané, (konst. teplota 11-120 C)
- Bajkalské jezero, v sibiřské příkopové propadlině, které je na Zemi nejstarší a nejhlubší (průměrně
730 m, ale až 1642 m), na rozloze 31,5 tis km2, kde je pětina zásob sladké povrchové vody, trvale
snižuje svoji hladinu a je ekologicky ohrožena průmyslem a osídlením.
Korálový trojúhelník je označení největší oblasti korálů v okolí ostrovů jv. Asie - mezi Malajsií a
Austrálií, tj. u Indonésie, Filipín, Malajsie, Papua Nové Guinei, Šalamounových ostrovů a
Východního Timoru (na rozloze 5,5 mil. km2 ). Zde žije 3/4 korálů světa, proto svou diverzitou je
přirovnávána k amazonskému pralesu. Podle Organizace na ochranu životního prostředí WWF
vymřelo už 40 % korálů (což se projevuje jejich vybělením), díky znečišťování vod prudce rostoucí
lidskou populací, lovu ryb výbušninami a vzrůstu teploty planety Země o 0,7 stupňů C. Podle
předpovědi by mohlo toto bohatství do konce století zmizet a současně s tím i 3 tisíce druhů
korálových ryb, což by mělo rozsáhlé migrační dopady na místní obyvatele vzhledem k nedostatku
jídla.
67
Ostrovy Galapágy na rovníku jsou klasickým příkladem fungování „biologické pumpy“: pouze
ostrovy s vegetačním „krytem“ umožňují vytváření kondenzačních oblaků a následně i dešťové
srážky, ostatní jsou trvalým suchopárem - ani to nestačí ideologům bezzásahovosti ?
Organizace OSN pro výživu a zemědělství / FAO vydala vážné varování, že při pokračujícím
průmyslovém rybolovu a znečišťování moří (např. splachy dusíku a fosforu) a prudkém snižování
rozpuštěného kyslíku ve vodě moře se postupně mění v mrtvé zóny bez ryb, současně vymírají
korály, mangrovové porosty a plankton (drobní vodní živočichové).
Podle Světového fondu pro ochranu přírody světová populace zvířat klesla za posledních 40 let
o více než polovinu, podle dalších zdrojů ubylo v Evropě 300 mil. ptáků.
Příklady některých lokálních antropogenních havarií a katastrof
- Tuny plovoucích odpadů (hlavně z USA, Číny a Japonska) na mořské hladině zamořují vodu až do
hloubky 30 m (PET lahve, igelitové tašky, nylonové sítě aj.) uprostřed Tichého oceánu, kde vytváří
gigantický vír o rozloze 15 mil. km2 (asi jako střední Evropa)
- Poškození jaderných elektráren v japonské Fukušimě vlnami tsunami 11.3.2011 (v lokalitě kde
byla již katastrofická tsunami)
- Jaderná havárie v ukrajinském Černobýlu 26.4.1986, okruh v šířce 30 km zůstává uzavřený
- Ropná havárie BP v Mexickém zálivu
Příklady úniku kontaminantů z těžby a zpracování nebezpečných látek
- Úniky kyanovodíku aj. plynů u americké chemičky v indickém Bhópálu 2.12.1984
- Úmyslné zapálení ropných věží v Kuvajtu iráckými vojáky S.Husajna v r. 2001
- Skládka jedovatých průmyslových odpadů v Love Canal poblíž Niagarských vodopádů ve státě
N.York (proto území vykoupeno vládou a obyvatelstvo evakuováno) v 70.letech min.st.
- Havárie ropného tankeru Exxon Valdez na útesu Aljašského zálivu
- Výbuch chemičky Seveso v s.Itálii 10.7.1976
- Průmyslové znečištění zátoky Minimata japonského ostrova Kjúšu v r. 1956 - onemocnění lidí a
zvířat
- Únik kalů z výroby hliníku v Maďarsku
- Odpady z chemičky v ruském Džeržinsku (v oblasti Nižného Novgorodu)
- Těžké kovy z těžby a zpracování PB a Zn u Kabwe v Zambii
- Těžké kovy z těžby Pb aj. kovů u La Oroya v Peru v Andách
- Průmyslové exhalace (z energetiky a dopravy) v Linfenu v Číně, v provincii Šan-si
- Odpady z těžby kovů Ni, Co, Se, St, Cs u sibiřského Norilsku v Rusku
- Odpady z těžby a zpracování olova a těžkých kovů u Rudnej Pristani v oblasti Primorje v Rusku
- Odpady z těžby a zpracování chromu u Sukindy v Indii
- Odpady z chemičky u Sumgaitu v Ázerbejdžánu
- Odpady z těžby olova u Tchien-jingu v Číně.
Příklady některých projektů vytváření ekosystémové infrastruktury IUCN
- Burkina Faso
- Čile
- Čína
- Nepál
- Senegal
- Thajsko
68
1.8. Problematika zdrojů vody a energie / Issue of water and energy resources
Motto:
Voda je základní podmínkou života na planetě, voda je krví Země, voda je nejcennějším kapitálem krajiny.
Na počátku byla celá příroda vodou, ztrátou vody na kontinentech může celá příroda zaniknout.
22, březen je mezinárodním dnem vody,
Povrch Země a většina živých bytostí je kupodivu složen přibližně ze 70 % z vody. Voda je však z
97,5 % slaná, pouze ze 2,5 % pitná. Pitná voda je je zatím v 70 % v rychle tajících ledovcích, 29 %
je podzemní (nutné čerpat a příp. filtrovat), takže jen 1 % je k dispozici pro lidskou potřebu.
Problematika vody se však dnes stala základním předpokladem a limitem udržitelného vývoje
světa, zejména vegetačního krytu a následně i obytnosti území. Na velká část Země došlo
vlivem nadměrného kácení cenných stromů k vysušování půd a díky likvidace „biologické
pumpy“ k výraznému snížení srážek, řada významných civilizací zanikla nebo musela
migrovat.
Na mnoha místech světa lze nalézt historické, příp. dodnes funkční zajištění vody, obvykle
pitné. Příkladnou lokalitou je oáza Turfan na někdejší Hedvábné stezce přes poušť Gobi, která
je 154 m pod úrovní moře a teploty běžně přesahují 50 O C (v r. 2013 zde byla naměřená teplota 78 O
C). Díky místnímu vládci Aminhezu byl v 18. st. vybudován jedinečný systém pozemních studní a
kanálů.
Pitná voda je základním právem lidí a všeho živého, přesto dnes přibližně již asi pětina lidí
nemá přístup k čisté pitné vodě (v r. 2005 Uruguay jako první a jediná země kontinentu v ústavě
zakotvila právo na vodu a princip, že voda je veřejným statkem). Pitná voda se považuje za jeden
z největších celosvětových problémů lidstva a možno říci i velké části zvířeny. Problematika
vody se stane zásadní krizí 21. století. Pitná voda se stane větším byznysem než ropa, zatím se
válčí o ropu, asi od r. 2022 se předpokládá začátek válčení o vodu. Nedostatek vody již kolem
roku 2030 pocítí polovina lidstva. Hygienicky nevhodná voda je běžnou příčinou chronických
průjmů, úplavice, žloutenky, cholery, střevních obtíží a běžných úmrtí. Podle WHO - Světové
zdravotnické organizace na průjmová onemocnění ročně umírá až 2 mil. dětí do 5 let. Katastrofické
scénáře směřují k situaci, že pitná voda bude jen pro bohaté, a k situacím, že pro vodu se bude
válčit. Problematika vody je již v rozsáhlých oblastech vážná a může se stát globálně tristní,
nedostatek vodních zdrojů, zejména pitné vody a snižování hladiny spodní vody je dnes pociťován
jak v Africe, tak Americe (zejména USA a Brazílie), ale i Asii (Čína a středoasijské země).
Ve světě je již dnes více než 25 zemí, které nadměrně čerpají podzemní vodu, která tak trvale klesá.
Jedná se zejména o nejlidnatější státy např.: Čína, Indie, Pákistán, Írán, Mexiko, USA, dále většina
zemí Arábie, množství zemí Afriky a jižní Ameriky. Na dovozu vodu je závislá již řada zemí
( uvedeno % dovozu):
Kuvajt 87, Malta 87, Nizozemsko 82, Bahrajn 80. Belgie 80.
Problémem je čerpání vody z řek, které postupně přicházejí o vodu, zásadní rivalita nastává u řek,
které jsou zdrojem vody pro více států (pojem rival vznikl z latinského výrazu, který označoval, že
bydlí u stejné řeky), zejména při výstavbě přehrad. Proto uvádíme alespoň několik příkladů:
- Nil
- Colorado
- Indus
- Mekong / Lan-chang, 4200 km, asi 60 mil. obyvatel je závislé na její vodě - pěstování rýže,
rybolov, nově výroba elektřiny, od pramenů na Tibetské plošině protéká 6 zeměmi, kde se buduje
kaskáda přehrad: Čína (Wu-nung-lung, Miao-wej, Siao-wan/Xiaowan vysoká 292 m, přesídleno
69
38 tis.lidí, Nuao-ča-tu/Nuaozhadu), Barma (jen 190 km), Laos (Xayaburi, Don Sahong), Kambodža
(Dolní Seasan 2, Sambour), Vietnam
- Brahmaputra
- Jang-c-tiang
- Amudarja
Přesto, že je v Latinské Americe největší úhrn srážek z jednotlivých kontinentů a nachází se zde pět
z deseti největších světových řek - Amazonka (kde je 20 % světových zásob sladké vody), Orinoko,
Madeira, Rio Negro a Rio de la Plata, není zde pitná voda z vodovodního kohoutku běžným
standardem, ale nedostatek vody se stává zásadním problémem. V Latinské Americe nemá až 70
milionů obyvatel (především ekonomicky nejslabších) přístup k nezávadné vodě. Nedostatek vody
v jižní Americe se projevuje zejména v Brazílii, Kolumbii a Peru (Lima je nejsušším městem),
primát má však Haiti, problémová je i Kolumbie. V Brazílii se vytváří přídělový systém na vodu
(Sao Paulo, Rio de Janeiro, proto parlament schválil výstavbu více než 50 nádrží), ve Venezuele se
to již stalo skutečností v r. 2013 (např. v Caracasu se 6 mil. ob., kde voda teče 3 dny v týdnu).
Někdejší Amazonští Indiáni chránili pitnou vodu i za cenu vlastního života. World Water Council,
soukromý think-tank se sídlem v Marseille uvádí, že více než 50 % zdrojů pitné vody v Jižní
Americe je ohroženo znečišťováním (industrializací, zemědělskými postupy, problematickou těžbou
nerostných surovin, odpadními vodami a skládkami). V Latinské Americe došlo rozsáhlé privatizaci
obvykle nadnárodními firmami (díky půjčkám Světové banky, Mezinárodního měnového fondu,
Inter-americké rozvojové banky aj.).
Významná je situace Tibetu, zvaného jako třetí pól, neboť vedle Antarktidy a Arktidy je největším
potencionálních zdrojem pitné vody. To je díky ledovcům a prameništím řady největších řek Asie,
která zásobují níže položené lidnaté země, zejména Indii, Pákistán a Čínu.
Vzhledem ke klimatickým změnám může v Sahelu jižně od Sahary, v pásmu širokém cca 1000 km
a to od Rudého moře až Mauretanii dojít do poloviny století ke zvýšení teploty o 3-5 0 C. Období
dešťů se mnohdy zkracuje z 5 na 3 měsíce. Nedostatek vody v africkém Sahelu a šíření Sahary dále
na jih, může znamenat, že tyto změny vyvolají rychlý nárůst až 100 mil klimatických uprchlíků.
Podle týdeníku The Economist cca pětina obyvatel Sahelu trpěla již v r. 2012 nedostatkem jídla,
3 mil. obyvatel akutní podvýživou a v kritických letech mnoho obyvatel i hladomorem (např.
v Nigeru v r. 2010). Sahara se každým rokem rozšiřuje všemi směry, nejrychleji jižně asi 48 km/rok,
přičemž se předpokládá, že do roku 2025 pokryje 2/3 současné africké orné půdy! OSN označilo
Sahel jako epicentrum boje s klimatickými změnami. Proto, se záměrem zastavit dezertifikaci
Sahelu a odvrátit blížící se katastrofě, vznikla dohoda o vybudování stromové „africké zelené
zdi“, široké 14 km a dlouhé 7600 km (nákladem 3/4 mld. USD) v zemích Mauritanie / Senegal,
Mali / Burkina Faso, Niger / Nigerie, Súdán / Čad, Eritrea / Etiopie a Džibuti.
Egypt, Súdán a Etiopie uzavřely v březnu 2015 v Chartúmu dohodu jak si budou v budoucnu
přerozdělovat vodu z Nilu v souvislosti s budovanou přehradou na Modré m Nilu s níž dosud Egypt
nesouhlasil a varoval, že ochraně svých vodních zdrojů je připraven i na ozbrojený konflikt.
Jsme však překvapeni, že město Káthmándú v Nepálu, lokalizované pod ledovcovou střechou světa
(které je základním výchozím střediskem horolezců na himálajské výstupy), začíná trpět
nedostatkem vody. Po zemětřesení v dubnu 2015 kvůli nedostatku pitné vody jsou schopni lidé
zabíjet (varovali humanitární organizace).
Průměrný Američan (z USA) spotřebuje až 300 l vody denně, průměrný Evropan (západní) 130 150 l vody, avšak Afričanovi ze suchých oblastí musí stačit 20 l i méně vody na den.
70
Celková spotřeba vody v r. 2010 na osobu (pro osobní potřeby a hospodářské účely v průmyslu a
zemědělství) v l/osobu/den:
USA
7800
Portugalsko 6900
Kanada
6800
Španělsko
6700
Řecko
6400
Slovensko si uvědomilo význam vody jako strategické suroviny a ústavním zákonem v r. 2014
zakázalo vývoz pitné a minerální vody do zahraničí (s výjimkou balené v lahvích, humanitární
pomoci a nouzových situací), přestože má zatím dostatek vodních zdrojů a zásob podzemní vody,
zejména pod tzv. Žitným ostrovem. Zatím byl zájem o dodávku potrubím do Polska a Maďarska.
Dosavadní trajektorie vývoje dostupnosti vody směřuje k nutnosti zadržovat srážkovou vodu (běžné
je to již např. v Austrálii či jižní Africe).
Zpráva OSN o stavu vodních zásob z r. 2015 uvádí, že do 10 let bude mít nedostatek vody 3 mld
lidí ze 48 zemí, přičemž v r. 2030 se zásoby vody sníží o 40 % a dostanou se pod kriticky nízkou
úroveň. Kolem r. 2030 má být na světě až o 40 % méně, než kolik lidstvo potřebuje. Za 20-30 let
bude i Evropa se potýkat s vysycháním řek a celkovým úbytkem vody. V létě 2015 došlo v Č R na
většině vodních toků ke snížení průtoků až na desetinu normálních průtoků. O vodu se již dnes válčí
v množství ozbrojených konfliktů zejména v chudých zemích.
OSN vyzývá k zahájení kampaně za zachování stávajících vodních zdrojů a financování distribuce
vody v chudých ekonomikách - tedy „modré revoluce“. OSN určily 22. březen za Světový den vody
již v r. 1922 v Rio de Janeiru, kdy již miliarda lidí trpěla nedostatkem pitné vody.
Podceňované a nedostatečně hodnocené je ubývání vody, zejména pitné a zasolování vod, vč.
vytváření solných jezer a dokonce velmi často jejich vyschnutí. Pouze racionální aktivní činností s
využíváním ekologických zákonitostí a principů je možno tuto katastrofickou skutečnost zastavit a
obnovit funkčnost povrchu Země.
Přitom ale do r. 2050 se musí zemědělská produkce zvýšit o 60 %, v rozvojových zemích dokonce o
100 %. Ve zpracovatelském průmyslu má požadavek na vodu vzrůst na 400 %. OSN varuje před
znečišťováním podzemních vod (těžké kovy, agrochemikálie, průmyslové chemikálie, odpadní
skládky, nečištěné odpadní vody).
Kvalita vody
- pitná voda: 0 - 0,1 g soli / l, sladká nekontaminovaná bakteriálně ani chemicky
- sladká voda: 0 - 0,5 g soli / l
- brakická voda: 0,5 - 30 g soli / l (směs sladké a slané, při ústí řek do moře vč. Kaspického a
Baltského moře
- slaná voda: 30 - 50 g soli / l, průměrná salinita moří je 34,7 g soli / l
- solanka: 50 a více g soli / l
Slaná a vysychající jezera (uváděny pouze s největšími ekologickými dopady)
- Don Jua, mělké jezero v Antarktidě, je nejslanější, protože obsahuje 40 % solí
- Mrtvé moře, nejhlubší slané jezero -429 m pod mořem, hladina klesá téměř o 1m/rok
- Izyk-kul, v Kyrgyzstánu, druhé největší slané jezero,
- Kaspické jezero
- Aralské jezero
- Čadské jezero
- Jezero Titicaca
71
Stav podzemních vod
„Zásoby vody na světě se tenčí, ukázaly satelity NASA. V největších podzemních zásobárnách
na Zemi povážlivě ubývá voda. Ukázala to data ze satelitů amerického Národního úřadu pro
letectví a kosmonautiku (NASA). Výzkumníci z dat vytvořili doposud nejpodrobnější mapu
klíčových rezervoárů vody, tzv. zvodní, skrytých pod zemským povrchem.“
Vydatnost zásob podzemních vod
Zdroj: www.hlidacipes.org
„Deset let trvající výzkum ukázal, že stav v 21 z největších 37 rezervoárů rozmístěných po
celém světě od Číny přes Francii po USA už překonal kritický bod. To znamená, že se z nich
odčerpává více vody, než se do nich přírodními procesy doplňuje. V nejkritičtější kategorii je
jich 13. Většina z nich se potýká se zvýšenými nároky na vodu kvůli zemědělské a těžební
činnosti a růstu populace.“
Fatální je např. rozsáhlé hlubinné čerpání fosilních vod pro umělou řeku k zásobování pitnou vodou
v Lybijské poušti.
Vzrůstajícím problémem je zasolování dříve intenzivně zavlažovaných půd či zasolování studní v
blízkosti mořských pobřeží (Španělsko, Sicílie ...). Zásadní potřebou je opětovné vytvoření
rovnovážného vodního režimu.
Zjištění dostatku vody, energií příp. ochranu před záplavami se snaží zajišťovat řada gigantických
přehrad, jejichž existence však přináší jiné problémy (zanášení splaveninami, zátěžové riziko
zemětřesení poblíž tektonických linií, vysychání záplavových oblastí, riziko protržení hráze aj.).
V bohatších zemích (např. USA, Čína) jsou srážky vyvolávány vypouštěním jodidu stříbrného do
oblaků (avšak jen v případě, že se tam oblaka vyskytují). Podobně je tam pitná voda získávána
odsolováním mořské.
72
Plošně největší nádrže:
stát
nádrž
- Ghana
jezero Volta
- Kanada
přehrada Smallwood
- Rusko
Kujbyševská přehrada
- Zimbabwe
jezero Kariba
- Kazachstán
Buchtarminsk
- Rusko
Bratská přehrada
- Egypt
Násirovo jezero
- Rusko
Rybinská přehrada
- Kanada
přehrada Canipiscau
- Venezuela
jezero Guri
- ČR
Lipno
další jsou např. Orlík a Nové Mlýny.
plocha km2
8428
6527
6450
5580
5490
5426
5248
4580
4318
4250
50 a může zadržet 0,3 km3 vody,
Slavná Hooverova přehrada na řece Colorado v USA bývala symbolem obřích nádrží, dnes ji
zastiňuje řady mnohem větších přehradních nádrží.
Čína se stala největším budovatelem přehrad na světě (23 tis. velkých přehrad, tj. 2/5 světových) a
další staví po celém světě. Největší vodní elektrárna je v Číně na přehradě Tři soutěsky (instal.
výkon 22 500 MW, Temelín na 2000 MW), přičemž muselo být přestěhováno 1,4 mil. lidí (za ní je
Guri ve Venezuele a Tucurui v Brazílii). Na řece Jag-c-tiang a jejich přítocích vyrůstá asi 100
vodních děl. Z hydroelektráren je energií zásobována zejména Kanada, dále Norsko a zčásti
Brazílie.
V současnosti se plánují nové významné kanály jako vodní cesty:
- konkurenční Nikaragujský kanál k Panamskému, chtějí postavit Číňané a bezpečnost a další
„úkoly“ mají zajistit Rusové
- rozšíření suezského kanálu, kde je problémem prosakující voda
- potichu Lipno - Dunaj
- přínosný projekt Labe - Odra - Dunaj zatím dehonestován (přesto, že mhoho vodních propojení v
západní Evropě přineslo mnohé pozitivní přínosy.
Prizmatem uváděných globálních zkušeností a biofyzikálních a biochemických poznatků je nutno
kategoricky odsoudit zločinný ideologický požadavek převažující bezzásahovosti na Šumavě
(kde je vymezena i CHOPAV) a dalších národních parcích ČR, kdy např. pomocí kůrovcového
uschnutí smrčin a dalších disturbancí je záměr vyrábět virtuální divočinu s množstvím dále
uvedených nepříznivých dopadů. Příkladem sofistikovaných ideologických demagogií vyráběné
divočiny na Šumavě patří „přesvědčivé“ vědecké závěry předsedy tzv. Stínové vědecké rady NP
Šumava p. Hrušky, který představil svůj výzkum v rámci soutěžní akce, tzv. Mozkovny současné
bezzásahové Správy NPŠ (pod vedením P. Hubeného). Ta „prokazuje, že kůrovcové uschnutí lesů v
povodí Modravského potoka nemá vliv na povodňové stavy v nižších polohách povodí“, přitom si
autor vzhledem k jeho úzkoprofilovému pohledu neuvědomuje, že vysychající šumavská rašeliniště
(v Ramsarské úmluvě uvedené v rozsahu 6371 ha právě v tomto povodí), dlouhodobě prosebně
očekávají vvšší srážkové dotace pro jejich životadárné doplnění a oživení (k opětovnému
„nabobtnání“) a proto právě v tomto segmentu nedochází k povodňovým stavům v níže položených
územích při přívalových srážkách.
Měně sledované jsou přívalové deště vyvolávající povodně a zátopy. Zatím nejintenzivnější déšť
byl zaznamenán na ostrově Réunion, kde za 24 hodin spadlo 1800 mm srážek.
73
Energetické revoluce
Doposud lidstvo zažilo 3 energetické revoluce:
- používání ohně
- používání fosilních paliv, jež jsou hlavním zdrojem zvyšování produkce skleníkových plynů a
jedním z důvodů oteplování Země
- používání jaderných / nukleárních zdrojů
Zatím je sledováno využití obnovitelných, převážně „živelných zdrojů a současně s tím i možnosti
skladování, neboť současný přenost obnovitelných zdrojů ohrožuje přenosovou síť a může být
zdrojem „black outu“, kdy dojde k výpadku elektrické energie.
Současná struktura energetických zdrojů a jejich předpokládané vyčerpání (do roku) je následující:
- ropa
40,7 %
2049
- elektřina
18,1 %
- zemní plyn
15,2 %
2047
- biopaliva a odpad 12,4 %
- uhlí
10,1 %
2054
- obnovitelné aj.
3,5 %
Uvedené roky vyčerpání zdrojů jsou však dlouhodobě posouvány do vzdálenějších let.
Světová produkce a trh s ropou v r. 2013 (v mil. barelů/den)
(dle Mezinárodní agentury pro energii, Organizace zemí vyvážejících ropu - OPEC, Reuters)
Největší producenti
Největší vývozci
- USA
11,5
- Saúdská Arabie
7,6
- Rusko
10,9
- Rusko
4,7
- Saúdská Arábie
9,5
- SAE
2,7
- Čína
4,2
- Irák
2,4
- Kanada
4,1
- Nigérie
2,2
- Mexiko
2,9
- Kuvajt
2,1
- Írán
2,8
- SAE
2,7
- Kuvajt
2,6
Největší spotřebitelé
- USA
19
- Čína
10,3
- Japonsko
4,4
- Indie
3,9
- Rusko
3,6
- Brazilie
3,2
- Saúdská Arábie
3,1
- Kanada
2,4
- Německo
2,4
- Jižní Korea
2,35
Největší dovozci
- západní Evropa
- USA
- Čína
- Indie
- Japonsko
- Jižní Korea
9,9
7,7
5,7
3,8
3,4
2,5
Po rozsáhlé těžbě fosilních energetických zdrojů uhlí a ropě, ale i uranu, dochází k rozšiřování
těžby břidlicových plynů a to z USA do EU. Nebezpečná metoda hydraulického štěpení
(hydraulic fracking) spočívá v otevření stávajících a vytvoření co nejvíce nových trhlin
v matečné hornině (pod tlakem chemikálií vháněných vrtem do horniny a následném
odčerpání „zpětné vody“). Znamená to rozsáhlou devastaci území – krajiny (exploatační
74
zplanyrování), ztráta zemědělského a lesního půdního fondu, fatální narušení vodního režimu,
zejména kontaminací, ale i ohrožení zemětřesením. Situaci popisuje článek Hrozba
břidlicových plynů – Příroda 9/2014.
Vývoj koncentrace skleníkových plynů v atmosféře
Zdroj: Gnosis9 (2011)
Emise CO v r. 2014 v t (Zdroj EK - Edgar, Global Carbonatlas)
země
produkce t/rok
Čína
10 540
USA
5 334
Evropská unie celkem
3 415
z toho - Německo
765
- Velká Británie
415
- Itálie
337
- Francie
323
- Polsko
298
- Česko
111
Indie
2 341
Rusko
1 766
Japonsko
1 278
Jižní Korea
610
Kanada
565
Brazílie
501
Saúdská Arábie
494
Mexiko
456
Indonésie
452
Írán
410
Austrálie
409
Jižní Afrika
392
Svět celkem
35 669
produkce / osobu
70,6
16,5
7,3
9,3
7,5
5,5
5,7,8
10,4
1,8
2,4
10,1
12,3
15,9
2,5
16,8
3,7
1,8
7,9
17,3
7,4
75
podíl na svět. produkci %
30
15
10
2
1
1
1
1
2
7
5
4
2
2
1
1
1
1
1
1
1
Podíl skleníkových plynů podle sektorů v % (Zdroj International Panel on Climate Change)
- energetika 26
spalování fosilních paliv
- průmysl
19
imise do ovzduší
- lesnictví
17
zapojuje se i ČR ideologickou disturbanční výrobou „divočiny“ !!!
- zemědělství 14
zejména živočišná výroba
- doprava
13
- výstavba budov 8
- odpady
3
Společnosti s největším podílem na skleníkových plynech od r. 1750 v %
(Zdroj The Guardien 2013)
- Chevron
3,52
- ExxonMobil
3,22
- Saudi Aramco
3,17
- British Petroleum 2,47
- Gazprom
2,22
- Royal Dutch Shell 2,12
- Národní íránská ropná společnost 2,01
- Pemex
1,38
- ConocoPhillips
1,36
Konference OSN o klimatických změnách proběhla v Paříži začátkem prosince roku 2015.
K omezování znečištování ovzduší před jejím zahájením uspořádali aktivisté koalice Climat
21 demonstrace ke snížení emisí v mnoha městech celého světa, a i přes zákaz shromažďování
v Paříži procházel centrem lidský řetěz, s nápisem zneužívají, znečišťují, vydělávají.
Energetické plodiny
Rostliny vhodné pro pěstování „biomasy“ pro získání uhlovodíků k získávání energie (byliny,
převážně objemové či dřeviny, zejména rychlerostoucí). Obvykle se jedná o následné přímé
spalování, zplyňování, anaerobní digesci či výrobu kapalných biopaliv (s etanolem).
Byliny
Agrostis gigantea - psineček velký
Althae rosea - topolovka růžová
Amaranthus sp. - laskavec
Arrhenatherum elatius - ovsík vyvýšený
Arachis hypogea - podzemnice olejná, pův. JAm,
Beta vulgaris - řepa cukrovka, domest. v sz. Evropě, řepa listová ve Středozemí
Brassica juncea, napus, rapa - brukev sítinovitá, řepka olejka, řepák, domest. před 2 tis. l, Himálaj
Bromus inermis, - sveřep bezbranný, samižníkový
Camelina sativa - lnička setá, pův Středozemí až jzAsie,
Cannabis sativa - konopí seté
Carthamus tinctorius - světlice barvířská
Coronilla varia - čičorka pestrá
Ceambe maritima - katrán přímořský
Cuphaea x hybrida - hlazenec, pův. Amerika
Echinops eriophorum - bělotrn kulatohlavý
76
Elaeis guinensis - palma olejná, pův z.Afrika, trop.deštné lesy,
Festuca arundinacea - kostřava rákosovitá
Galega orientalis - jestřabina východní
Glycine max - sója luštinatá, domest Čína, 11.st.př.Kr,
Helianthus annuus, tuberosus - slunečnice roční, topinambur hlíznatý, pův. SAm, Mexiko
Hordeum vulgare - ječmen setý, domestikovaný 8 tis. let př Kr. na Středním Východě, bezpluchý
jako ozim po kuk či soji
Isatis tinctoria - boryt barvížský
Jathropa curcas - dávivec černý, pův.Mexiko,
Lesquerella fendleri - lesquerela, pův jz USA
Malva verticillata - sléz krmný
Medicago sativa - vojtěška, pův. Střední Východ
Melilotus albus - komonice bílá
Miscanthus x giganteus - ozdobnice (stopkokvět) čínská, pův. Asie
Oenothera biennis - pupalka dvouletá
Panicum virgatum - proso prutnaté, tráva prérií SAm
Phalaris arundinacea - chrastice (lesknice) rákosovitá
Ricinus communis - skočec obecný, pův. jAfrika,
Rumex x hybridus - šťovík krmný
Saccharum virgatum - cukrová třtina, domest. v Papui - N. Guinei před 10 tis. lety
Sinapsis alba, nigra, - hořčice bílá, černá, sareptská, pův. Středozemí, zdomácněla Eurasie a SAm,
domest v 3 tis.l.př.Kr Středozemí
Sorghum bicolor var. sudanense - čirok dvoubarevný súdánský (sudánská tráva), pův. Afrika,
domest. v Africe či Indii
Triticum vulgare - žito ozimé
Zeya mays - kukuřice, domestikována cca před 9 tis. lety z planého mexického předka teosime
- mužák prorostlý
řasy
Při sklizni cca 10 t/ha a výhřevnosti sušiny 15-20 MJ/kg sušiny je energet. výnos 150/200 TJ/ha,
při přeměně na mechanickou práci nebo elektřinu s účinností cca 30 % je energetický zisk cca
1,5 kW/ha.
Dřeviny
Adansonia sp. - baobab
Ailanthus sp. - pajasan
Alnus sp. - olše
Coryllus sp. - líska
Eucalyptus sp. - blahovičník
Populus x hybrida - topol hybridní, japonské
Rosa sp. - růže trnité
Salix sp. - vrba
Tilia sp. - lípa
Sorbus sp. - jeřáb
Ulmus sp. - jilm
77
Větrná energie
Instalovaný výkon větrných turbin v r. 2015 celkem 433 gigawattů, s následujícími podíly:
- Čína
145
- EU
142
Německo
45
Španělsko
23
Velká Británie 13,6
Francie
10,4
ČR
0,3
- USA
74,5
- ostatní
70,5
Zdroj: Mezinárodní energetická agentura, GWEC, EWEA, Bloomberg
1.9. Klima a klimatické změny / Climate and climate change
Motto: Budoucí generace budou mít dobrý důvod se ptát: Na co mysleli naši rodiče ?
Stále více přibývá území, kde jediným zdrojem vody je dešťová voda a navíc jen tehdy, když prší.
Klima, česky podnebí, se chápe jako dlouhodobý stav počasí. Jeho základní měřitelné hodnoty jsou
teploty, srážky, atmosférický tlak, vítr (pohyb vzdušných hmot), vlhkost a suchost, odpařování a
řada dalších hodnot. Klima jednotlivých regionů odvisí od lokalizace území ke slunečnímu záření a
základních charakteristik území, např. zeměpisná šířka, nadmořská výška, geomorfologická
charakteristika, vegetační pokryv (kryt), vodní plochy aj. a jejich interakcí.
V průběhu vývoje Země došlo přibližně před 500 miliony let k vytvoření ozonové vrstvy (O 3)
v atmosféře, která vytvořila ochranný „filtr“ před nebezpečným UF zářením. Pro vývoj klimatu
Země byl zcela zásadní vývoj vegetačního krytu, neboť rostliny regulují poměr oxidu
uhličitého a kyslíku v atmosféře. Uplatňuje se zde fotosyntéza dle notoricky známé chemické
rovnice:
6 CO2 + 12 H2O + světelná energie a chlorofyl = C6H12O6+ 6 O2 + 6 H2O
V důsledku rozpadu vegetačního krytu vzrůstá podíl CO2 v atmosféře, který vytváří skleníkový
efekt, takže dochází k odrážení dlouhovlnného záření Země a oteplování zemského klimatu.
Přibližný podíl plynů v zemské atmosféře (v r. 2014) je následující:
- vodní pára H2O
0-4%
- oxid uhličitý CO2
0,03 %
- kyslík
O2
21,- %
- dusík
N2
78,1 %
Koncentrace CO2 v atmosféře, která bylo v průběhu téměř 16 tisíc let prakticky stabilní, začala
rychle vzrůstat od průmyslové revoluce (spalování fosilních paliv) a také rychlé likvidace lesních
porostů (lesy zadržují asi 70 % uhlíku obsaženého v organismech). Dnes se konstatuje, že množství
CO2 je nejvyšší za posledních 800 tis. let. Na skutečnost velmi rychlého přibývání CO 2 v atmosféře
upozorňoval již v r. 1955 náš vysokoškolský profesor Smolák (tehdy osmdesátiletý) s prohlášením,
„lidstvo bude divit“ ! Technická civilizace vypouští každý rok do atmosféry 45 mld t skleníkových
plynů, hlavně CO2. Ekosystémy planety dokáží z nich pohltit asi polovinu, zbytek se hromadí
v atmosféře.
78
Na klimatických změnách se dnes vedle „výkyvů“ slunečního záření (mnohdy i ve vazbě na
polohové změny Země a jejich kontinentů) podílí i stále více i lidská činnost (skleníkové plyny,
nepříznivé proměny biosféry - snižování podílu dřevinných biomů).
Světová meteorologická organizace - WMO provádějící podrobnější měření od r. 1984 oznámila, že
hlavní plyn, přispívající ke klimatickým změnám (oteplování i okyselování oceánů) - oxid uhličitý,
vznikající ze spalování fosilních paliv - ropa, uhlí, plyn (ale i druhého významného skleníkového
plynu - metanu), jehož podíl dlouhodobě vzrůstá, v meziročním srovnání přibyl (od doby
podrobného měření) nejrychleji za posledních 30 let v uplynulém roce 2013 a to o 2,9 ppm (v roce
2012 to bylo 2,2 ppm, v r. 2011 pak 2 ppm) na celkových 396 ppm, tedy na 0,04 %. Stoupla i
koncentrace druhého nejvýznamnějšího skleníkového plynu - metanu (CH 4), čímž se vytváří
předpoklady dalšího oteplování Země ! Do r. 2080 mohou roztát všechny ledovce vč. Arktidy,
přičemž čím více ledu roztaje, tím více se bude polární moře ohřívat a nakonec zbudou je ostrovy
ledovců u s. Kanady a Grónska. Za posledních 10 let vzrostly průměrné teploty o 0,80 C na 14,60 C.
Pokud zvyšování skleníkových plynů nedokážeme zastavit, mohou vzrůstat a není šance
zastavit nepříznivé klimatické změny.
Lesy jsou základním ekostabilizačním faktorem Země. Jejich současný podíl na souši podíl na
souši činí asi 30 %, přičemž ročně jich ubývá cca 73 tis, km 2. Je to zejména pro získání
zemědělské půdy - pastevní či orné, pro získání dřeva (zejména cenného tropického), vzhledem k
těžbě nerostných surovin, pro výstavbu či komunikace apod. Z tropických lesů zbývá již jen asi
polovina jejich rozlohy
79
Klimatická pásma a zóny
(zpracováno s použitím encyklopedie Počasí a změna klimatu)
T
tropické vlhké (po celý rok horko a vlhko, ideální podmínky pro vegetaci, území při rovníku,
denní svit celoročně kolem 12 hodin, zatím co kolem 450 je to 9 - 15 hod kolem slunovratu)
Tsezónní tropické (po celý rok horko, období dešťů a období sucha, mezi 15 - 180)
ST subtropické (horká léta, chladnější a sušší zimy, přibližně za obratníky Raka a Kozoroha
23 - 30 - 450)
Md mediterání / středomořské / (horká suchá léta, mírné vlhké zimy)
M
mírné / temperátní (4 roční období, srážky po celý rok, teplá léta, chladné zimy,
mráz jen občas)
Mt horské / mountains (chladné oproti okolí, vegetační stupňovitost)
D
pouštní /desert (po celý rok minimální srážky, horké dny a chladné noci)
SD polopouštní /subdesert (málo srážek, malé rozdíly teplot ve dne a v noci)
K
kontinentální (teplá léta, studené zimy)
B
boreální / severské (chladná léta, studené zimy s hojností sněhu, jehl, lesy, tajga)
SP subpolární (velmi chladné po celý rok, nelesní tundra)
P
polární (po celý rok mimořádně chladné a suché, permanentní ledovec, od 660)
U
urbánní (megapole nad 10 mil. ob)
V rovníkové oblasti jsou tzv. rovníkové tišiny, přičemž z obratníkových oblastí kolem 40 stupně
severní i jižní zeměpisné šířky sem proudí přízemní pasáty ze sv. na s. polokouli, z jv. na
j. polokouli), přičemž odtud ve vyšších oblastech proudí k pólům, který jako suchý sestupuje
v subtropických suchých oblastech. Vzhledem ke globálnímu oteplování dochází k narušování
atmosférické cirkulace, zeslabují pasáty a pokud by přestaly vát, počasí by se stalo
nepředvídatelným. Velký vzdušný proud tzv. Walkerova cirkulace od západního pobřeží Jižní
Ameriky směrem k Indonésii (ten způsobuje i zvyšování vrstvy (teplé) vody o 0,7 m a vzestupný
proud chladné vody k povrchu u J. Ameriky). Je součásti i extrémního klimatického jevu El Niňo
(Jezulátko - protože přicházel kolem vánoc, či Chlapeček) - viz přírodní katastrofy.
Extrémní teploty na zemském povrchu jsou v rozmezí - 900 C až + 580 C.
- Země se otepluje a vysušuje v závislosti nejen na postavení Země a činnosti Slunce, ale i
antropogenních činnostech: skleníkový efekt (zvýšené uvolňování CO2, CH4 aj. tzv. skleník. plynů)
a nepříznivé proměny biosféry (což okrajově sledovalo i EXPO Milano 2015)
- Trvale výrazně ubývá podíl ekologicky stabilizujících biomů, zejména tropických pralesů,
wetlandů / mokřadů a extenzivně pastevně využívaných horských trvalých travních ploch, ale i
živých korálových útesů, tedy celkově těch, na něž je vázána největší biologická diverzita
- Dochází k rychlému zvyšování počtu obyvatel (směrem k 10 mld., což je pokládáno za kritické) a
protikladnému množství potravy, což zejména v tropických oblastech znamená přímou i nepřímou
devastaci zejména zoologické, ale i floristické části bioty
- Rychle se rozšiřuje podíl urbanizovaných městských ploch, zejména megapolí (měst nad 10 mil.
obyvatel) a dalších metropolí (měst nad 1 mil. ob.), rozšiřují se plochy „průmyslového“ zemědělství
zblokovaných honů při současné likvidaci tzv. rozptýlené zeleně, ale i těžební plochy nerostů
- Dochází ke zrychlenému tání ledovců
- Permafrost - „věčně zmrzlá půda“ rozmrzá (např. na Sibiři, v Tibetu)
- Dochází ke zvyšování hladiny oceánů a výhledovému zatápění největších městských sídel, které
jsou převážně lokalizovány na pobřeží
- Dochází k oteplování mořské vody a potencionálním změnám mořských proudů
- Snižují se zásoby a dostupnost pitné vody, která je základní podmínkou života na Zemi
- Rychlé se rozšiřují pouště - dnes tvoří asi 30 % souše, ročně jich přibývá cca 120 tis. km 2 a
81
rozšiřuje se zasolování půd i vod, tedy pokud nezvládneme poušť, poušť zvládne nás
- Nezbytné je sledovat ozdravění celistvých koloběhů vody v biofyzikálních a biochemických
souvislostech ekosystémů (biotická pumpa) jako základ udržitelného metabolismu krajiny,
přijatelného klimatu a nezbytnou podmínku života (vč. její recyklace)
- Nutné je omezovat fosilní paliva na úkor alternativních energií (fotovoltaika na střechách, větrná
energie, elektromobily).
Dlouhodobé výzkumy klimatologů a glaciologů dokládají, že v době 3 tis. let př. Kr. došlo k
ochlazení a v l. 1000 - 1300 k oteplení, avšak v průběhu posledních 5 tisíc let nebylo klima nikdy
teplejší než dnes. Přestože v centrální Antarktidě mráz nepolevuje a byl tam naměřen nový mrazivý
rekord -93,20 C (v kapsách ledových puklin), trvale vzrůstá globální oteplování. Náš globální
klimatický systém je citlivý a může být relativně rychle změněn přírodními i lidskými faktory, takže
přichází varování, že kritická hranice byla již překročena. Na jednání klimatické konference v Limě
2014 již se nepochybuje o vlivu člověka na oteplování a nutnosti snížit emise skleníkových plynů,
ale o možnostech a způsobech jak toho docílit. Notoricky známé jsou příběhy mizejících ledovců
Arktidy, And, Himálaje i Evropy, v posledních 50 letech, kde hlavním faktorem jsou zvyšující se
teploty. Stejně tak jsou známé příběhy mizející vodních ploch, např. Mrtvého moře v Arábii,
Aralského jezera v Uzbekistánu a Kazachstánu, Solného jezera v USA, vysokohorské Titicaca
v Andách a mnoha dalších. Ve vazbě na ledovce a vodní plochy se rychle snižuje vodnatost toků,
což ohrožuje zejména velké populace obyvatel v jz. Asii a j. Americe. Ledovce Tibetu / Himálaje
jsou někdy označovány jak „třetí pól“ Země, jejichž vody zásobují polovinu lidské populace, avšak
vzhledem ke klimatickým změnám je předpoklad, že za 30 let jich 80 % zmizí. Od r. 2009 se
rychlost tání v Grónsku i na jižním pólu více než zdvojnásobila, ledová pokrývka Grónska a
Antarktidy se zmenšuje tempem 310 km3/rok (dle údajů evropské družice CryoSat-2 a listu The
Guardián). Díky oteplování Země se ledovec na vrcholu nejvyšší africké hory Kilimandžáro (5895
m n.m.) z někdejší rozlohy 20 km2 v r. 1912 zmenšil na rozlohu 1,5 km2 a dle prognózy zcela zmizí
do roku 2060. Na novozélandském Jižním ostrově ledovcový splaz Františka Josefa původně
dosahoval až k moři, dnes je dlouhý 12 km a je vzdálen 20 km od moře, podobně je tomu u ledovce
Foxova. OSN varuje: Změna klimatu dopadá na lidi stále víc a je nevratná. Členové mezivládního
panelu pro klimatickou změnu (IPCC) při OSN zveřejnili nejucelenější posouzení dopadů
klimatických změn do r. 2100 na svět (v březnu 2014). Zde se uvádí: Rostoucí rozsah oteplování
zvyšuje pravděpodobnost vážných, všudypřítomných a ireverzibilních dopadů. Zatím tíhu
klimatických změn nesou přírodní systémy, ale stoupající teploty budou pravděpodobně ohrožovat
zdraví, domovy, jídlo i bezpečnost obyvatel. Oteplováním obrovské vodní masy oceánů dojde i ke
zvětšení jejího objemu. Čím bude voda oceánů teplejší, tím víc se zvětší hurikány a další větrné
proudy, které chaoticky budou roznášet „zdivočelé počasí“. Přicházející klimatické pohromy
v podobě smrtících veder, lesních požárů, such a povodní ukazují, jak je lidstvo zranitelné a
bezbranné vůči extrémnímu počasí, které se bude dále prohlubovat. Stav věcí je horší, než jsme
předpovídali v roce 2007, proto jsme museli přidat nový stupeň velmi vysokého nebezpečí. Nejprve
budou zasaženy rostliny a zvířata na pevnině i ve stále kyselejších oceánech. Růst teploty o 3 0 C
povede k prudkému poklesu výnosu obilnin v subtropických a tropických oblastech až o 50 % a
zásadním problémem bude také zvyšující se nedostatek pitné vody. Klimatické změny zhorší
problémy, které už lidstvo má, jako je bída, nemoci, násilí či uprchlíci. Znamená to, mnoho,
zejména pro hustě zalidněné oblasti, které budou přicházet o vodní zdroje i jejich zásoby. Největší
dopad se však očekává v tropických oblastech, kde žije 70 % obyvatel.
82
Zatím je možno konstatovat narušení vodní cirkulace, výrazné omezení životadárné „biologické
pumpy“ díky radikálnímu omezování funkčního vegetačního krytu, v Evropě omezení dlouhodobě
převládajícího západního vzdušného proudění v prospěch jižního a dle některých prognóz i zánik
teplého proudění v severním Atlantiku vč. Golfského proudu do r. 2100, což by přineslo tristní
klimatické změna a následně i migrační problémy. Velkou neznámou je budoucí vývoj Golfského
proudu. Golfský proud vzniká ve sluncem vyhřátém Mexickém zálivu, odkud pak proudí jako
gigantická mořská řeka do severních oblastí Atlantiku. Současně ohřívá i vzduch nad mořem, který
větry zanášejí nad pevninu sz. Evropy. Proto tam je přívětivější klima, než to odpovídá zeměpisné
šířce. Chladnoucí „těžká“ voda se pak propadá do mořských hlubin. Vzhledem k rozsáhlému tání
grónských ledovců je však velkou neznámou, jak to ovlivní tradiční Golfský proud a zda se to
neprojeví na citelném ochlazení severní Evropy.
Vzhledem k oteplování planety i ovzduší dojde ke zvýšení konvekčně dostupné potenciální energie
(CAPE) a prostředí pro vývoj bouřkové oblačnosti a tím i k nárůstu bleskové aktivity a většímu
počtu požárů - teoreticky při nárůstu teploty o 1 ° C o 12 % (dle studie Univerzity of Kalifornia v
Berkley.
Předpokládané jevy v důsledku klimatických změn
- rok 2030
Arktida bude v létě bez ledu
- rok 2050
dojde ke třetímu vymírání druhů
- rok 2060
teplota bude vyšší o 2° C (oproti současnosti)
Tabulka podílu všech emisí CO2 z lidské činnosti od průmyslové revoluce do r. 2010 v %
1850 - do 1, 1910 - 5, 1945 - 15, 1963 - 25, 1984 - 50, 1998 - 75, 2010 - 100
Diskuze o klimatických změnách při zpochybňování dopadů lidské činnosti bude mít
pravděpodobně globální a trvalé dopady. V USA např. bylo takto dosaženo zastavení legislativních
opatření proti globálnímu oteplování, vedená kapitalistickými podtexty, podobně i v Austrálii.
Primitivní pohled protagonistů přírodních procesů může svádět k představě, že mohutná sopečná
erupce by mohla vyřešit problém globálního oteplování, avšak tento efekt by mohl trvat několik let,
nanejvýš desetiletí, ale oxid uhličitý z lidské činnosti zůstává v atmosféře stovky let.
83
Na konferenci o klimatu v Peru v r. 2014 uvedli pracovníci Světové meteorologické organizace
WMO, že rok 2014 potvrzuje predikovaný vývoj zvyšování teplot, neboť tento rok bude asi
nejteplejší. Rekordní horko v kombinaci s prudkými lijáky a záplavami způsobilo značné ztráty
životů a životních možností. Na severní polokouli jsou alarmující vysoké teploty rozsáhlých oblastí
hladin oceánů v letošním roce (o 0,570 C vyšší oproti průměru let 1961-90). Proto se jedná o nové
dohodě o klimatu, která by nahradila Kjótský protokol.
Při OSN je poradní orgán pro otázky klimatu IPCC. Současné pravidelné konference o klimatu jsou
víceméně zejména proklamativní. Ústav pro výzkum klimatických změn v německé Postupim byl
doplněn v ČR novým podivným Ústavem pro výzkum globální změny klimatu, který si objednal
(zřejmě ideologem výroby divočiny prof. Kindelmannem a ředitelem Centra Michalem V.
Markem), zřejmě dobře zaplacenou studii britské konzultační společnosti EFTEC - Economics for
the Environment Consultancy, která údajně dokládá významné plnění ekosystémových funkcí
divočinou Šumavy, avšak právě ekosystémové funkce ty jsou zásadně likvidovány naoktrojovanou
výrobou virtuální kulisové „divočiny“ !
Nositelka Nobelovy ceny za mír Wangari Maathaiová z Keni říká: každý může do země vyhrabat
díru a do ní zasadit strom, k tomu nepotřebuje diplom.
Produkce potravin během jedné dekády má klesnout o dvě procenta, avšak populace obyvatel se
zvýší o 14%. Vlivem zvýšených teplot a nedostatku vodu v hlavních zemědělských oblastech
klesnou výnosy kukuřice, pšenice, rýže a soji až o čtvrtinu. Rybolov v některých oblastech klesne o
více než polovinu. Zvýší se nedostatek pitné vody, dojde k vysychání povrchových a následně i
podzemních zdrojů pitné vody a ke zhoršení její kvality (stoupající mořská hladina způsobí i
zvýšení koncentrace soli ve zdrojích sladké vody). To vše bude znamenat prohloubení potravinové
krize, zejména v tzv. rozvojových zemích třetího světa. Dominovým efektem dojde je zvýšení cen
potravin a pitné vody a dále ke zvýšení sociálního pnutí zejména v nejchudších zemích. Kromě
obyvatel postihnou klimatické změny i celé ekosystémy ve všech částech světa. Trvalý růst
vypouštění oxidu uhličitého způsobuje v atmosféře tzv. skleníkový efekt, ale v oceánech zvyšuje
kyselost mořské vody, čímž se likvidují korálové ekosystémy, které m.j. produkují významné
množství kyslíku. Současně se snižuje rybnatost moří, která je dalším zdrojem potravy množství
obyvatel. Největší osídlení Země je právě na mořském pobřeží, takže množství sídlišť je ohroženo
zaplavením, např. New York (USA), Kalkata (Indie), Ho Či Minovo město (Vietnam), Melbourne
(Austrálie), rozsáhlé plochy Bangladéše či Nizozemí, aj. Uvedené problémy způsobí vzrůst
„klimatických uprchlíků“ (v Evropě jejich počet vzrůstá zejména z oblastí severní Afriky) a také
válečných uprchlíků. V nejcennějších biotopech světa vzhledem k rychlému populačnímu růstu a
omezování potravinových zdrojů vč. pitné vody, dochází k prudkému nárůstu kriminality a
etnickým konfliktům, např. Madagaskar, Papua-Nová Guinea, subsaharská Afrika, severní Afrika
(„arabské jaro“), Malá Asie, jižní Asie, Latinská Amerika. (Sucho v Rusku v r. 2010 způsobilo
nedostatečnou úrodu pšenice a zákaz jejího vývozu, což přispělo k „arabskému jaru“
v muslimských zemích a posléze k občanské válce v Libyi a Sýrii).
Současná vodohospodářská situace v Kalifornii je zcela kritická. Na vodních plochách je výška
vody i o několik desítek metrů pod běžnou úrovní. Na pastvinách téměř neroste tráva, úroveň
sklizní, např. vinných hroznů je minimální. Zvyšuje se čerpání vody z podzemí a vzniká nebezpečí
série zemětřesení.
Snad je vhodná i informace, že vzhledem k současné absenci povrchových vod i na východním
obydleném území Austrálie a likvidaci podzemních zdrojů vody získávají obyvatele menších sídel
pitnou vodu běžně ze srážek ze střech a užitkovou z vybudovaných povrchových soukromých
84
nádrží.
Hladina oceánů díky globální změně klimatu a tání ledovců vzrostla nejvíce za 6000 let, tj. o 20 cm,
což USA označuje i jako bezprostřední riziko pro bezpečnost USA. Americký Národní úřed pro
letectví a vesmír / NASA uvedla, že během 100 - 200 let hladina oceánů se zvedne nejméně o 1 m.
Na ničivé stoupání hladiny oceánů se postupně připravují již některá pobřežní města, např. New
York, Boston a Atlantik City v USA, Melbourne a Sydney v Austrálii, Tokio v Japonsku či Sinfapur.
85
Zemské klima ztratilo svůj přirozený rytmus, změna klimatu započala táním ledovců (od Arktidy
přes Himálaj, Evropu, Afriku, Grónsko a severní a jižní Ameriku), díky vypouštění skleníkových
plynů - zejména CO2 a metanu do atmosféry a rychlé likvidaci lesních ploch. Proto hrozí naší
planetě klimatický kolaps. Naštěstí zemská atmosféra reaguje pomalu, takže reakce se projevuje se
zpožděním asi padesáti let.
V Alpách existovalo v polovině 19. staletí cca 6 tis. ledovců, dnes jich zbylo asi 5 tisíc, v posledních
25 letech ztratili více než 25 % své hmoty, přičemž se zrychlil jejich ústup až na 8 m ročně.
Předpokládá se, že do r. 2100 roztaje 75 % současné rozlohy alpských ledovců. Odrazivost
dopadajícího záření na Zemi / albedo činí celkově asi 37 - 39 %, u sněhu a ledovců je to asi 90 %.
Roztátím ledovců tedy nezbytně dochází k dalšímu oteplování Země. Bělostně obílené domky
Středozemí velmi dobře reflektují potřebu zpětného odrazu slunečního záření.
Počasí střední Evropy dlouhodobě ovlivňovalo klasické převládající západní proudění od vytvářené
cyklony v oblasti Azor (kde probíhá teplý Golfský proud) mořského tropického vzduchu s vysokou
vlhkostí a malými teplotními amplitudami. To se postupně mění na sinusovité proudění, vycházející
z oblasti Středomoří (z oblasti Maroka), které přináší rychlé změny přílivu jižního tropického
vzduchu (v zimě mírné a deštivé počasí) a chladného severského, tedy jako na horské dráze.
Dlouhodobě předpokládaný vývoj: ČR se klimaticky bude přibližovat mediteránu a pomalu začne u
nás přestane platit tradiční posloupnost jaro, léto, podzim, zima, přičemž za velkou část změn
mohou lidé. Pro malé porovnání: v nehostinné Patagonii na jižní polokouli, kde během dne se
dokáže vystřídat několik druhů počasí, začíná již na 40 0 j.z.š., což na severu odpovídá Španělsku,
přičemž ČR je na úrovni 50 0 s.z.š.. Dokonce i v Evropě začínají hrozit extrémní meteorologické
změny počasí - El Niňo, známé z jižní polokoule (např. ničivé záplavy v Austrálii, či silné mrazy a
sněhové kalamity), ale i první hurikány.
Ve středoevropském Česku dojde vzhledem k nárůstu teploty vzduchu a vyšším výparům k
nedostatku vodu a zhoršování její kvality. To způsobí problémy nejen obyvatelstvu, ale i
zemědělství a přírodním ekosystémům a nezbytně musí dojít k novým politickým tlakům. V první
polovině vegetačního období klesá úroveň vlhkosti, nezbytná jsou opatření k zadržení (retenci)
vody v krajině. V této souvislosti vyvstává potřeba celistvého vidění vývojové problematiky jak
globální, tak regionální. Fatální je zejména úporný ideologicky požadavek několika ideologických
teoretiků, nesledujících celistvý pohled, ale požadujících výrobu největší evropské „divočiny“ ve
zkulturněné Šumavě, kdy po nařízeném bezzásahovém kůrovcovém uschnutí smrčin vznikne
zážitkový „přírodní les“. Zřejmě jim nevadí vysychání Šumavy, zánik nejcennějších biotopů
rašelinišť a nepříznivé dopady na biodiverzitu a trvalou udržitelnost environmentální, ekonomickou
a sociální jak regionu Šumavy, tak ČR.
Komplex současných změn biosféry Země nutně zahrnuje i změny světových oceánů a moří, kde
dochází díky vzrůstu oxidu uhličitého v atmosféře i k jeho vzrůstu v mořské vodě. Současně
dochází:
- ke zvyšování oxidu uhličitého ve vodách v závislosti na zvyšování produkce CO2 v atmosféře
- k okyselování vod
- k vazbě iontů Ca na kyselinu uhličitou
- rozpouštění uhličitých složek v mořích vč. korálů a organismů s vápnitými schránkami
- omezování růstu a postupné ničení korálových útesů ve světových oceánech.
86
Pokud podlehneme primitivnímu „vědeckému“ ideologismu „příroda si sama pomůže“
(blízké animismu), v našich civilizačně výrazně pozměněných podmínkách se vzrůstajícími
stresovými faktory, povyšovanému na „moderní vědecký přístup“, můžeme reálně sledovat jak
život končí tam kde začal - na bakteriální úrovni v moři, resp. přibližování se ke klimatu naší
sesterské planety Venuše, která je známa vysokým „skleníkovým efektem“, jedovatými
metanovými dešti, orkánovitými větry a permanentním polárním tornádem, který vyrovnává
vysoké rovníkové teploty s polárními. Závěrem pak bude možno na pamětní desky vytesat jména
avantgardních hrobařů života na Zemi.
Při obnově přírody je tedy nezbytná je tedy nejen managementová ekosystémová asistenční pomoc
při řízené sukcesi, ale i sledování úživnosti areálů divokých zvířat a zejména jejich potencionální
vazbu na kulturně pěstované plodiny a chovaná zvířata (která jsou jednodušším zdrojem potravy) a
proto případně i obdobné zajišťování potravy jako v zoologických zahradách.
Potřebné je také zmínit dlouhodobé pokusy ovlivňování počasí, jak v USA tak Číně, ale i ve 25
dalších zemích, přičemž zásadní základna - kvalita vegetační pokryvu byla dlouhodobě opomíjena.
Teprve v posledním období si mnohde uvědomují co je zcela nezbytné - zajistit klimatickou funkci
zeleně její racionální obnovou, což však úzkoprofiloví teoretičtí vědci nedokáží ! Z pohledu výroby
potravin se šlechtitelská praxe zaměřuje na nové kultivary snášející sucha, např. bohatší a delší
kořenovou soustavou. Základní záměr bývá vyvolat dešťové srážky nad pěstební plochami k jejich
závlaze, mnohé pokusy však pramenily z politických či vojenských zájmů. Typickým příkladem byl
záměr rozehnat mraky před přehlídkou na Rudém náměstí v Moskvě, nebo před olympiádou
Pekingu, příp. vytvořit mlhu nad letištěm nepřítele či na něj nasměrovat tajfun. Známé je, že ve
vietnamské válce byl záměr prodloužit monzunové deště ke snížení bojeschopnosti nepřátelské
strany. Jisté menší úspěchy byly s vytvářením kondenzačních jader v oblacích pomocí jodidu
stříbrného či jemně rozemletým bentonitem.
Předpokládané vyčerpání nerostných surovin:
- antimon (elektronika, baterie)
- indium (dotykové obrazovky, solární panely)
- stříbro (elektronika, šperky)
- měď (elektronika, rozvody, výroba mosazi)
- titan (armádní a letecký průmysl)
- tantal (mobilní telefony)
- fosfor (umělá hnojiva, pesticidy)
- hliník (dopravní a obalový průmysl)
rok
2020
2024
2029
2044
2056
2058
2088
2092
1.10. Biodiverzita, ekologická stabilita, ochrana přírody: ekosystémová asistenční péče versus
ideologie bezzásahovosti k „výrobě divočiny“ ve zkulturněných biotopech / Biodiversity,
nature conservation: ecosystem assistance care versus ideology of non-intervention heading
for “production of wilderness” in the cultivated biotopes, cooperation with nature, ecological
stability
Motto:
„Divočina je zdroj, který se může zmenšovat, ale nemůže růst.“
Aldo Leopold, zakladatel národních parků
_Národní park je víc než malebný kus země, je to veřejné území, je to tvá zem,“
David Quamm
Za posledních 100 let zmizely ze světa tři čtvrtiny jeho biodiverzity.
OSN
Co motivuje lidi k módní okázalé ochraně přírody ? Vědecké studie ukazují, že za tím je často jen záměr pochlubit se
svým „zeleným“ postojem obnovy přírodních procesů a pozvednout svou prestiž.
87
Vzhledem k dlouhodobému vzrůstu stresových faktorů klimatických změn a dopadů lidské činnosti
je zcela nezbytné obnovit přirozené biotopy ekosystémovou asistenční činností („řízenou sukcesí“),
vycházející z ekologických principů a zákonitostí, jinak rozsáhlé části světa spějí k dezertifikaci
s nepříznivými dopady pro většinu organismů i člověka. Tedy příroda, až na světlé výjimky
skutečné divočiny, si dnes již sama nepomůže ! Živým organismům je jedno, zda příznivé
podmínky jim připraví příroda nebo člověk. Každý, kdo se chce dívat dopředu, musí se dívat
dozadu a kolem sebe.
Příklady relativně „úspěšných“ kolonizačních biotopů bezzásahovými přírodními procesy
v územích dříve zalesněných, následně kultivovaných a pak opuštěných v mediteránních oblastech
a to ještě z období bez současných extrémních stresových faktorů.
Obecně vznikly vysušující se polostepní území, které posléze v lepším případě byly vegetačně
obsazeny nízkými křovinami a polokřovinami, nejčastěji stálozelenými, trnitými, příp. doplněnými
rostlinami přežívajícími pomocí cibulek a hlízek.
Středozemí
které je pro nás nejbližším referenčním / srovnávacím územím. Zlikvidované původně stálozelené
lesy vavřínové, dubové, cedrové, borové aj. přírodní procesy již neobnovily, v lepším případě zde
vznikly pouze nízké porosty macchií, příp. garrigue, které v jednotlivých zemích jsou různě
pojmenovány:
Francie, Korsika, Sardinie - maquis a garrigue
Itálie - macchie
Řecko - phrygia
Portugalsko - mato
Izrael - batha
Turecko
Írán
Jižní Afrika
Kapsko a Namibie - fynbos
Jižní a střední Amerika
- z. pobřeží - Peru, Chile, Mexiko - matorral
Severní Amerika
z. pobřeží - Kalifornie - tvrdolistý chaparral
Budoucnost obvykle začíná po kapkách. Rychlé, revoluční změny bývají obvykle škodlivé, což je
možno jednoznačně prohlásit např. o převážně vynucené disturbanci lesů Šumavy, při které došlo i
ke ztrátě jedinečného genofondu pralesových dřevin. A to v době, kdy většina kulturních zemí
vytváří a maximálně si chrání genové banky (pro zajímavost na Expo v Šanghaji vyhrával britský
pavilon znázorňující záchranu genofondu). Tam, kde nefunguje, nebo neumíme vytvořit citlivou
vazbu či sepětí obyvatel s přírodou (jako je tomu např. ve Švýcarsku), jsou vymezovány nové a
nové chráněné „oplocenky“. Ani ve skutečné divočině nestačí vymezit chráněné území - původní
obyvatelé tam byli často vyobcováni bez řešení jejich obživy a chráněné území je pod ochranou
ozbrojených strážců. Pak jsou původní obyvatele odsouzeni k alkoholu a drogám, v chráněném
území řádí pytláci a když je sociální napětí neúnosné, dochází k vybíjení zvěře původními
obyvateli v národních parcích. Malou paralelou je nedostatek dřeva na topení pro obyvatele
Šumavy, avšak veškeré suché stromy se úředně přikazují ponechat k zetlení. Efektivní ochranu
přírody je možno uskutečňovat jen ve spolupráci s místními obyvateli, pokud to arogantní či
88
odborně nekompetentní úředníci nedokáží, je chráněné území výhledově odsouzeno k degradaci.
Pro pochopení složité problematiky vývoje živé přírody ve zkulturněné krajině nepostačí
primitivní naoktrojovaný ideologický požadavek že nápravu krajiny vyřešíme pouhým
vyhnáním člověka z přírody a nastoupením přírodních procesů. Popularizátor přírodních věd a
paleontologie Mgr. Vladimír Socha v článku Svět po člověku (100+1 ZZ 6/2015) prohlašuje: Tam
kde člověk vykácel lesy a založil pole by se přírodní nadvláda obnovovala poměrně dlouho, návrat
k prvotnímu stavu by se přitom většinou nekonal, protože nejspíš nadále by převažovaly zavlečené
rostliny a nepůvodní druhy živočichů vzhledem k nepřátelskému vnějšímu prostředí (tedy
potvrzuje nutnost „ekosystémové asistenční péče vzhledem ke vzrůstajícím stresovým faktorům).
Pro ideology a marginální vědce politicky vynucující v ČR a SR bezzásahovost k zajištění
„divočiny“ je možno doporučit komplexní pohled, resp. metodologii chápání člověka, přírody, světa
a vesmíru v jedinečně zpracované v publikaci M. Veverky: „Evoluce svým vlastním tvůrcem Od velkého třesku ke globální civilizaci“. Proto uvedeme několik myšlenek. Existuje několik
základních způsobů strategické interakce (vycházející z teorie her), jimiž organismy dosahují
rovnováhu v prostřední. Základní je adaptace - přizpůsobení, nelze ji však chápat pasivně a
spatřovat v ní podrobení se diktátu prostředí, podstatou je komunikace a dosažení konsenzu.
Prostředí oznamuje organismu volné niky a možné prostory strategií. Aktivní úloha organismu
spočívá ve vyhledávání a přetváření prostředí a jeho aktivní přizpůsobování potřebám organismů.
Civilizací přechází člověk od pasivní závislosti na přírodě k aktivní transformaci prostředí. Dialog
živého organismu s prostředím probíhá v hierarchicky uspořádaných stupních. Kolébkou civilizace
jsou kulturní rostliny. S rozvojem neolitického zemědělství člověk přetvářel původní krajinu a
měnil ji v krajinu kulturní. Vznikem stálých sídlišť se relativně osvobodil od dosavadních závislostí
na rozmarech a hrozbách přírodního prostředí, Pastevectví a primitivní zemědělství naučily člověka
pracovat. Vývoj civilizace pokračoval objevením zavlažovacího systému a chovem velkých
domácích zvířat. Postupně vznikala řemesla a další specializované činnosti. Ojedinělost lidské
civilizace ve vesmíru umožňuje různé spekulace, např. že se jedná o marginální kutilství přírody
využívající ojedinělé niky ve sluneční soustavě, která nakonec skončí ve slepé uličce a podlehne
konfrontaci s primitivnějšími, ale silnějšími silami vesmíru. Existují 3 informační vrstvy našeho
přirozeného světa:
- protoinformace (neživá příroda)
- biochemická informace (živá příroda)
- sémantická informace (informační komunikace).
Kaskáda bifurkací vede k turbulenci.
Současnou existenční situaci světa je možno charakterizovat kaskádovým štěpením bifurkací,
kterou vzniká chaos, kdy celý systém se značně posunuje ke stavu, značně vzdálenému od
rovnováhy. Dochází k nádorovému bujení, epidemii až pandemii, dochází ke vnitropolitické až
náboženské krizi, náboženským, politickým a sociálním nepokojům, pogromům, rabování a
plenění. Bifurkace a chaos nastupují ovšem jen tehdy, jestliže nebyla účinnou volbou či výběrem
včas redukována narůstající varieta. Zásadní potřebou je chápání systému v jeho struktuře a celosti,
emergenci, interakci, funkci a koexistenci, zpětných vazbách, oscilaci a zejména homeostázi.
V každé regulaci složitě provázané toky hrají své hry o dominanci (kdy mají svůj „klovací řád“, kde
jeden si podrobuje druhého a využívá jej jako svého nástroje). Krize současné civilizace je krizí
nepřetržitého lineárního růstu technické civilizace, neboť její rozmach překročil kapacitní limity
Země jako hostitelky. Původní přírodní ekosystémy jsou pod stále větším tlakem marginalizovány,
upadají do dynamické nerovnováhy, nepřetržitý růst se stává generátorem napětí, což vyvolává
fluktuaci a posun k bodům bifurkace.
Dnešní lidské technologie mají planetární sílu a globální účinky. Počátkem 21. století se lidská
civilizace a životní prostředí na planetě ocitly v alarmujícím stavu vzájemné nerovnováhy.
89
Jejich homeostatická rovnováha může být obnovena i cíleným lidským úsilím. Pokud se však
fluktuace vzdálí daleko od své rovnováhy, stane se situace neovladatelnou a najde si vlastní, obtížně
předvídatelnou cestu.
Nežádoucím vedlejším důsledkem současné civilizace je zamoření celého životního prostředí
odpadními toky od podzemních vod až po stratosféru. Industriální civilizace nadměrně produkuje i
CO2 s následným globálním oteplováním. Mohou se však odkrýt nová naleziště surovin a uvolnit
nové mořské cesty. Nová situace může přinést nové hrozby. Jako v každém rozkolísaném systému ,
který se vzdaluje od rovnováhy, může i ekologická krize přinášet frustraci veřejnosti a posléze
politické napětí. Souboj ekonomie s ekologií nám chystá katastrofu. Má-li se situace změnit, musí
strategie nepřetržitého růstu přejít ve strategii trvale udržitelného rozvoje, který by
uspokojoval potřeby současných generací, aniž by narušoval schopnost naplňovat je
generacím budoucím, neboť nedědíme Zemi po našich předcích, ale půjčujeme si ji od našich dětí.
Stoupající napětí z porušení ekologické rovnováhy si vynucuje změnit kořistnický přístup bohatých
i chudých zemí k přírodě a zvládnutí populační exploze obyvatel, což lze jedině s podporou nové
globální etiky a politiky. Naše současnost přináší stále silněji pociťovanou potřebu integrace
přírodních a kulturních ekosystémů. Nezbytné je však uchování biologické i kulturní
rozmanitosti v globalizujícím se světě, celostní a koexistenční přístup k jednotlivým složkám
globální civilizace.
Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) pořádá své kongresy po 10 letech, v r. 2014 se
uskutečnila v Sydney, kde hodnotila světovou územní ochranu chráněných území. Zde bylo
konstatováno, že klasické způsoby ochrany vyhlašovaly chráněná území nezávisle na okolní
krajině, moderní přístup od 70.let 20 st. již zjistil, že k účinné ochraně nestačí překotně vyhlašovat
stále nová a nová chráněná území, ale že k zachování biologické rozmanitosti je třeba součinnost
s místním obyvatelstvem, přičemž aktuální přístup sleduje podporu ekosystémových služeb vč.
vazeb na změny klimatu, v rámci mezioborových činností, tedy funkci chráněných území nejen
prospěšných přírodě, ale i lidem. Doufejme, že to změní i oportunistický postoj přítomného ředitele
AOPK ČR F. Pelce.
Kategorizace chráněných území (IUCN)
I.a.
Natural Reserve / přísné přírodní rezervace
I.b
Wilderness / nedotčená území divočiny
II.
National Park / národní park
III.
National Monument / národní přírodní památka a krajinný prvek
IV,
Habitat / místo výskytu druhu, řízená přírodní rezervace
V.
Protectid Landscape (Seascape) / chráněná krajinná oblast, chráněné pobřeží
VI.
Managed Resource Protected Area / oblast ochrany přírodních zdrojů (řízená péče).
Ochrana území v jednotlivých zemích je však jejich vnitřní záležitostí, případně mezinárodních
úmluv. Tedy naše vymezené NP a CHKO v kulturní krajině neodpovídají v překladu kategoriím
IUCN, přičemž mají nezbytně jiný režim ochrany než např. NP vymezené v pouštích Austrálie či
Andách Ameriky. Skupinka kariérních ideologů bezzásahovosti v ČR, za pomoci luxusně
dotovaného Hnutí Duha, zaujala hlavní vůdčí environmentální pozice, avšak nedokáže řešit globální
ohrožení. Nezodpovědnou hazardní zločinnou ideologii výroby kulisové virtuální divočiny v
kolonizovaném kulturním území ČR zakotvit i novelizované legislativě a tím si zajistit i
beztrestnost za způsobené rozsáhlé škody.
NP Krkonoše je vymezen v kategorii V., která zahrnuje krajinu, kde letitou interakcí člověka a
přírody vznikly významné estetické, ekologické a kulturní hodnoty a obvykle i vysoká biodiverzita
a pro jejich zachování je tedy potřebné i zachování vyvážené tradiční interakce. Ve stejné pozici je i
90
NP Šumava, kde však byla násilně vymezena kategorie II, a ideologové bezzásahové divočiny chtějí
zde instalovat kategorii Ib - divočinu, a to se má dle jejich vize zopakovat v dalších současných a
připravovaných národních parcích !
Nejvyšší kategorií světové ochrany přírody je biosférická rezervace UNESCO, vyhlášená
Organisací spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO OSN). Tato velkoplošná
území vyhlášená v rámci mezinárodního programu UNESCO Člověk a biosféra / Man and
Biosphere vytváří reprezentativní síť zahrnující všechny základní biomy Země, v nichž důležitou
roli hraje člověk a jeho aktivity. Většina BR zahrnuje území jak přírodě blízká území, tak narušená
činností člověka, přičemž v narušených oblastech je zájem podporovat zvyšování biodiverzity a
studovat konflikty mezi člověkem a přírodním prostředím. Biosférické rezervace mají sloužit k
vyvážení ochrany biodiverzity a přírodních zdrojů s jejich udržitelným socio-ekonomickým
vývojem. Hlavní funkce BR UNESCO jsou:
- ochrana přírodní a kulturní různorodosti
- podpora a zajištění udržitelného ekonomického a demografického rozvoje místních obyvatel
- podpora environmentální výchovy a vzdělávání, výzkumu a monitorování koexistence ochrany
přírody a udržitelného vývoje v místním, regionálním i globálním měřítku.
Management BR by měl být založen na rovnocenné, komplexní spolupráci vědců přírodovědných i
společenských oborů, ochranářských i rozvojových skupin, zástupců stání správy a samosprávy a
především místního obyvatelstva.
Biosférické rezervace však ortodoxní hlasatelé bezzásahové výroby divočiny v ČR, SR a EU
přezírají a nevnímají a tak se staly jen jakousi povrchní „známkou“, např. při vydávání aršíků
poštovních známek s tematikou ochrany přírody. Pro „jistotu“ u nás nejsou vedeny ani v registru
Ministerstva životního prostředí ČR, pouze na Ministerstvu zahraničních věcí:
Bílé Karpaty, Dolní Morava, Krkonoše, Křivoklátsko,Pálava, Třeboňsko a Šumava.
Šumava byla zatím nejvíc postižena ideologií výroby divočiny naoktrojováním bezzásahových
přírodních procesů, k nimž patří požáry, povodně, sucha, vichřice, eroze, epidemie chorob a škůdců.
Došlo k uschnutí hřebenových smrčin v délce 40 km, díky napomáháním šíření kůrovce a
partyzánskému rozšiřování I. zóny. Zanikla tak posledních pralesová torza a výsušnými větry
dochází k likvidaci chráněné vodohospodářské retenční funkce (Chráněné oblasti přírodní
akumulace vod) vysycháním nejcennějšího potenciálu Šumavy - rozsáhlých rašelinišť s fatálním
dopadem na celý region Pošumaví i ČR. Vertikální atmosférické srážky byly v hřebenových
polohách výrazně omezeny o horizontální srážky nízké oblačnosti. Současně dochází k prudkému
snižování biodiverzity.
Velkoplošně vnucovaný hazard výroby virtuální divočiny v kulturních biotopech
prvoplánově předepsanými bezzsásahovými přírodními procesy v územích
vyhlášených za národní parky na příkladu Šumavy
Šumava jsou středohory na hranicích České republiky, Bavorska a Horního Rakouska, se střední
výškou cca 920 m n.m. (nejvyšší Grosser Arber 1456 m, nejnižší polohy 600 m). Zdejší hornaté
území bylo relativně hustě osídleno a extenzivně využíváno zejména pastevectvím, takže zde
vznikla vysoká biodiverzita (v Evropě je největší v pastevně využívaných Karpetech), přičemž
obyvatelé, žijící v denním bezprostředním kontaktu s přírodou, byly základní složkou zachování a
udržení krajinných a ekologických hodnot území. Podobný příklad poskytuje Švýcarsko, kterému
stačí jeden NP citlivě využívané obyvateli a turisty. Dnešní spekulativní výroba virtuální divočiny
na Šumavě je patrná z mapy současného využití Šumavy v jednotlivých zemích (významná je
„vyšší strategie“ Bavorska a příkladné je běžné využívání v Horním Rakousku).
91
Po rozsáhlém vysídlení české Šumavy (německé obyvatelstvo po r. 1945, vojenský areál po r. 1952)
docházelo ke snaze obnovy zemědělského využití státními statky. Od roku 1959 připravovala tzv.
„táborská skupina“ podklady k zachování vysoké biodiverzity a krajinných hodnot Šumavy
vymezením Chráněné krajinné oblasti, k čemuž došlo v r. 1963. V roce 1990 zde byla vymezena
Biosférická rezervace UNESCO a následně pod vlivem společenských změn „sametové revoluce“
byl v roce 1991 na velké části původní CHKO vyhlášen Národní park. Od této doby se někteří
jedinci snažili zde postupně zavádět a rozšiřovat bezzásahovost. Zhoubná ideologie bezzásahovosti
v kulturní Šumavě byla v ČR dlouhodobě tajně připravována ve spolupráci s bavorskou stranou a
spuštěna když se Zelení dostali do vlády, pod heslem „Divoké srdce Evropy“ v prostoru Šumavy.
Ideologické jádro bezzásahovosti vzniklo na Přírodovědecké fakultě JČU a Správě Bavorského
národního parku. Nejprve zde údajně byly tzv. „unikátní klimaxové horské smrčiny“, náhle pak zde
byly nepřirozené nepůvodní lesy, které bylo „potřeba“ přírodními procesy převést na „přírodní“.
Před 20-ti lety, v roce 1995 bylo oficiálně vyhlášeno bezzásahové území o rozloze 1325 ha v okolí
Modravy ponechané kůrovcové epidemii k výrobě „přírodního lesa“ a „divočiny“. Následně došlo
k další rozsáhlé disturbanci smrkových porostů vč. pralesových torz a ekologickému rozvrácení na
rozloze více než 20 tis. ha se základními škodami přesahujícími 100 mld. Kč. Díky tomu na
Šumavě dnes prudce klesá biodiverzita, dochází k vysušování nejcennějšího vodohospodářského
potenciálu - rašelinišť a je narušována ekologická stabilita většiny biotopů, fatálně se snižují
„ekosystémové služby“. K zahlazení odpovědnosti připravil ministr R. Brabec, ve spolupráci s
ideology bezzásahovosti, jednoúčelovou aktualizaci zákona o ochraně přírody a krajiny. Podle ní
má být v národních parcích alespoň polovina území ponechána přírodním procesům (bezzásahovost
byla po rozsáhlých protestech vypuštěna, avšak smysl zůstává stejný). V ČR dosáhli ideologové
bezzásahovosti vedení v r. 2013 ve státní správě i mediích. Proto již nejsou sledovány základní
potřeby CHOPAV, EVL, Biosférické rezervace UNESCO, zachování biologické diverzity a
krajinných hodnot vč. udržitelného vývoje environmentálního, ekologického a sociálního, ale ani
zásadní vzrůstající stresové vlivy - sucho, patogeny, invazní a expanzivní druhy a zejména potřeby
ekosystémové asistenční pomoci. Obyvatelé a návštěvníci jsou trvale vytěsňováni, Hnutí Duha má
přístup kamkoliv, odpůrci bezzásahovosti již z větší části přišli o pracovní pozice. Není to příliš,
během 80-ti let zažit třetí zločinnou ideologii ? Což nestačí zkušenosti přírodních procesů z
blízkého Středozemí, k němuž se klimaticky blížíme, kde po likvidaci jedinečných lesů
(stálozelené duby, vavříny, cedry, borovice, ...) nedošlo přírodními procesy k jejich návratu, v
lepším případě vznikly pouze nízké křovinaté trnité makchie. Základní analýzu a rozsáhlá
data poskytují publikace Šumava a její perspektivy I,II a Květena světových regionů
v souvislostech I-VIII vč. zdůvodnění skutečně světově moderního ekosystémového
asistenčního přístupu. Ideologům bezzásahovosti stačí pouze prohlášení, že již vzešly některé
smrčky z minulé generace ! Je nutné naoktrojovanou nesmyslnou ideologii bezzásahových
přírodních procesů v kulturní krajině řešit až u Mezinárodního soudního dvora v Haagu či
v biologických prestižních časopisech (Nature aj.) ?
„Chceme-li zachránit ohrožené druhy a uchovat funkční krajinu, musíme vycházet
z ekosystémového přístupu, tj. vedle ochrany přírody současně spravovat půdu, vodu i živé
organismy. Vyhlásit určité území za národní park, byť sebelépe naplánovaný, nikdy nestačí.
Nezbytnou součástí rovnice je člověk, potřebné je, aby území bylo pod ochranou místních
komunit, které lidé mohou dokonce v udržitelném rozsahu využívat, což přispěje i lidem, kteří
jsou závislí na službách či produktech spjatých s daným ekosystémem.“
Puls Země – Obrazová zpráva o globálních trendech, National Geographic, Washington D.C. 2008
Souvislost lesa a vody z pozorování Kryštofa Kolumba:
„... Když jsme navštívili území, které bylo zalesněno, pršelo tam nejméně hodinu denně,“
„Když s postupem civilizace byly lesy vykáceny, dešťové srážky i výskyt mlh se podstatně snížil...“
92
(Gorshkov aj. 2001 - 2011)
Až v posledních letech byla tato pozorování teoreticky vysvětlena a potvrzena několika skupinami
fyziků (princip „bio pumpy“).
Přirozená obnova ekosystémů přírodními procesy je možná u dostatečně velkých přírodních
ekosystémů (větších než ČR). Obnova zkulturněných ekosystémů přírodními procesy je otázkou
tisíce let, u genetické struktury populací až 10 000 let.
(ředitel genet. divize IUFRO Kanada)
Obnova přírodních lesů ze stejnověkých monokulturních lesů je možná jen jemnými metodami, pak
teprve pak je možná „samoregulace“, jinak u disturbovaných lesů dojde ke komplexní degradaci
lesů a desertifikaci ploch (odpověď na situaci Šumavy).
(odd.klimatologie Fyzikálního ústavu, Severní Rusko)
Austrálie poskytuje obraz „bezzásahového vybydlení kontinentu, kde se bezzásahovost projevuje
trvalým růstem pouští, zásadním narušením bioklimatu a vzrůstem suchých období, takže hospodáři
zemědělsky a pastevně využívající půdu musí si zajišťovat retenční vodní nádrže (velice výrazně se
uplatňující při příletu na východ kontinentu), podobně jako např. v Jihoafrické unii. V důsledku
přehřátí z veder dochází např. k masové úmrtnosti kaloňů. Uprostřed australské rudé pouště je
město Alice Springs s extrémními výkyvy počasí. Do nejbližšího města trvá cesta autem nejméně 3
dny, internet funguje jen výjimečně, mobilní signál často vypadává, na sprchu dle zákona jsou
pouze 4 minuty, vzhledem k vysoké kriminalitě se nedoporučuje po setmění vycházet do ulic.
Odtud se vyjíždí asi 8 hodin jízdy k největšímu kamennému monolitu světa - hoře Uluru / Ayers
Rock (348 m. n.m.), která je pro domorodce posvátným místem. Pozůstalí farmáři na většině
kontinentu mají vyhloubené sběrné nádrže dešťové vody, které převážně vysychají a současně i na
polopouštních pastvinách se travní porosty neobnovují, přesto převážně stoicky čekají na déšť s
vírou, že se jedná o cyklickou výchylku, ne o trvalý trend klimatické změny zvyšování teploty
způsobený lidskou činností.
Na Velikonočním ostrově byla vyhlášena Biosférická rezervace UNESCO a NP Rapa Nui, avšak
téměř půl tisíciletí po likvidaci někdejšího bujného subtropického lesa, který byl zničen
neuváženou lidskou činností.
Tento polynéský vulkanický ostrov o rozloze cca 164 km2 a dnešním počtu cca 3800 obyvatel,
spravovaný Chile (od něhož je vzdálen 3600 km), má ve svém blízkém okolí 15 malých ostrůvků.
Nejvyšší plochý vrchol má výšku 507 m n.m. (ten byl sopečně aktivní cca před 100 tis. lety).
Vegetační podmínky jsou zde příznivé: teploty téměř po celý rok se pohybují kolem 23 0 C, roční
srážky činí v průměru 1150 mm, sopečné půdy jsou velmi úrodné. Typická je zde malá biodiverzita
- cca 30 druhů původních semenných rostlin, v důsledku odlehlosti ostrova od území s vegetací.
Zárodky vegetačních taxonů sem zřejmě během staletí přinesly cyklony a oceánské proudy, příp.
ptáci z jv. Asie či jižní Ameriky. Ostrov byl přírodně zalesněn dnes endemickými jerlíny - Sophora
toromiro a bohatými porosty palem - Paschalococos disperta (vysokými cca 20 m s průměrem
kmene 2 m), s keřovitým patrem lipovitých keřů - Triumfetta semitriloba a stromovitými astrami.
Vlivem lidské „namyšlenosti a bezstarostnosti“, resp. nevnímání narušování ekologické rovnováhy,
došlo k totální likvidaci původních biotopů. Místní jerlín zde zcela vyhynul, takže přežívá pouze
v botanických zahradách, přičemž pokusy o jeho výsadbu zde zatím skončily neúspěšně a keř Triumfetta přežívá již jen v několika exemplářích (z jeho vláken se vyráběly rybářské sítě). Lesní
dřeviny byly od 11. do 15. století postupně vykáceny, přičemž stromy byly hojně využívány na
přepravu kamenných soch moai z kráterových lomů. Rodové klany se řevnivě předstihovaly ve
vyrábění a stavění obřích kamenných soch (poslední byly tak velké, že už je nebylo možno běžně
přepravit). Náš Ing. Pavel Pavel dokázal tyto sochy rozpohybovat, což byl světově unikátní počin.
93
Po likvidaci lesních porostů došlo k vysušení půd a větrné erozi půd silnými pasátovými větry,
vyschly potoky a studánky, byli vyhubeni i ptáci a hlemýždi. „Posvátné přírodní procesy“
nepomohly. Díky sebevražednému chování obyvatel nebylo z čeho stavět domy, vyrábět lodě,
rozdělávat oheň, vznikal společenský chaos, docházelo k populační degresi, hladomorům, budování
lidských příbytků v zemi, vzájemnému válčení a kanibalismu. Následně poničení kamenní obři dnes
na ostrově jsou mementem zničení životadárné stromové vegetace.
V současnosti zde existují degradované travní stepní porosty, kde chybí nejen stromy, ale i
„pozemní“ ptáci. Jsou zde pouze mořští ptáci a několik druhů ptáků u kráterových jezer, z plazů pak
autochtonní gekong a scink. Dnes zde převládají některé traviny (Poaceae), šáchorovité
(Cyperaceae) a hvězdnicovité (Asteraceae) rostliny, příp. kapradiny.
Ke zlepšení současné tristní situace jsou zde vysazovány invazní introdukované blahovičníky –
Eucalyptus, omezeně kokosové palmy – Cocos nucifera, zatím co výsadba původních jerlínů byla
neúspěšná. Byla sem lokálně introdukována kvajava hrušková (Psidium guajava) a některé další
druhy tropického ovoce, místně se pěstují banány, cukrová třtina, topinambury, taro (Calocasia
esculenta), ibišek a invadující jam (Dioscorea bulbifera). Jeden z likvidovaných symbolů tamní
flóry - jerlín toromiro (Sophora toromiro), z jehož tvrdého dřeva domorodci vyřezávali sošky
zachránil T. Heyerdal, který v r. 1956 sebral semena z posledního stromu v kráteru Rano Kau a
zaslal je do botanických zahrad v Chile a Evropě. V r. 2012 byla na ostrově otevřena botanická
zahrada, která zaslané keříky vysadila, avšak všechny uhynuly. Dnes již zjistili, že k růstu potřebuje
mykorhitickou houbu a dostatečnou vlhkost substrátu, takže snad současné 3 keře již zde vyrostou.
V současnosti má ostrov i letecké spojení s Chile.
Česká Silva Gabreta alias Biosférická rezervace UNESCO a Národní park Rapa Nui, aneb
dokáží se ideologové bezzásahovosti poučit z tragedie Velikonočního ostrova?
Yosemitský NP
Jeden z nejstarších (vyhlášen v r. 1890), nejkrásnějších, nejznámějších a nejvíce zavedených
národních parků USA je opravdovou (ne virtuální) divočinou (na rozloze cca 3 tis. km 2,
v nadmořské výšce 600 - 4000 m, s ledovci, kaňony, jezery, vodopády, sekvojci, 5 vegetačními
pásmy a BR UNESCO). Přesto se zde praktikuje asistenční přístup k přírodním procesům, zejména
disturbancím vč. požárů (případný požár je úzkostlivě hlídán z vyhlídkových stanic a okamžitě
přivoláván asanační vrtulník i požárníci a při nezbytné potřebě jeho zastavení je zakládán lokální
protipožár). Dokonce je sledováno nenarušování panoramatu. Oproti ideologům bezzásahové
Šumavy není zde zájem repatriovat vybité vlky a medvědy, neboť medvědi baribalové (Ursus
americanus eremicus) způsobovali rozsáhlé škody a každoročně docházelo k několika stovkám
konfliktů s návštěvníky parku, neboť se za potravou běžně vloupali jak do kontejnerů na odpady,
tak do aut na parkovištích. Naopak tam bylo navráceno stádo ovcí tlustorohých (Ovis canadensis)
k „údržbě“ jedinečných vysokohorských luk. Činnost zdejších menších kočkovitých šelem – pum
(Puma concolor) je pečlivě telemetricky sledována a monitorována (stačí i na vyšší zvěř, neboť při
skoku láme krční obratel). Příkladná je průvodcovská činnost rangerů a návštěvnického centra.
V NP se provozuje tisícovka nejstarších žulových horolezeckých výstupů (zejména stěna El
Capitan), je zde 13 ATC a množství tábořišť, parkem projíždí bezplatný bus. Tedy ani zde se
zdaleka nejedná o ideologické iracionální bezzásahové prosazování přírodních procesů a rozsáhlé
omezování přístupu (jako u našich „ortodoxních ochránců“).
Příklad Arktická národní přírodní rezervace - ANWR na Aljašce
Území vymezené na sv. okraji Aljašky, na okraji Kanady, je označováno jako nejdivočejší a
nejodlehlejší území, kde žijí hlavně sobi a lední medvědi, pouze na jižním okraji je Arctic Village.
Původním záměrem bylo ponechat území „bezzásahovému dlouhodobému přirozenému
94
koloběhu života“, avšak v současném působení stresových faktorů oteplení a aridizace Země
toto postrádá smysl, neboť odtávají ledovce, tundra vysychá, mění se arktické louky a tajga,
původní „přirozené“ druhy vymírají, původní ekosystémy se hroutí, přemnožují se komáři, kterým
vyhovuje oteplení a kteří neúnosně trýzní soby, počty sobů se dlouhodobě snižují. Situaci objasňuje
kanadský biolog Edward Strizik v publikaci Futiure Arctic, Field Notes from a Worlf on the Edge /
Budoucí Arktida, terénní poznámky ze světa na hraně). Navíc je zde požadavek i na toto území
rozšířit těžbu ropy, přičemž B. Obama se pokouší o záchranu tohoto území,
Domácí ideologové divočiny, kteří „namyšleně a bez společenské dohody“ (neboť starším je
známo, že s ideologií se nedá diskutovat, ať s hnědou, rudou nebo i se zelenou) vnucují
bezzásahovost v kulturních porostech Šumavy, by se měli zamyslet nad mementem Rapa Nui,
ale i mnoha dalšími varovnými zkušenostmi – např. ve Středozemí, Kubě, Barmě, Srí Lance,
kde po nastolení bezzásahovosti nedošlo k návratu žádoucích někdejších přírodních ekosystémů.
Vize výroby divočiny, bez opodstatněných vědeckých podkladů, spočívá na dogmatu, že přírodní
procesy nám bezpracně nadělí přírodní ekosystémy, na Šumavě za pomoci vyhnojení skalnatých
půd mrtvými smrky. A to i přes závažnou skutečnost, že v průběhu posledních 300 let byla Šumava
postupně převážně 2-3x vykácena a 2-3x zalesněna. Zatím byly ve velkém likvidovány naše horské
smrčiny, vč. pralesových torz (t.j. stromů starších 140 let). Výhledově dominantní budou
kompetičně zdatné trávy (např. třtina chloupkatá – Calamagrostis villosa, smilka tuhá - Nardus
stricta, metlice trsnatá – Deschampsia caespitosa, psineček obecný – Poa vulgaris, kostřava ovčí –
Festuca ovina, ostřice – Carex sp.agg. aj.), příp. polokeře (borůvka - Vaccinium myrtillus) a
keřovité stromy (jeřá, bříza, smrk) a přeschlé, aridní substráty.
Nedocenění funkce biologické / lesní biotické pumpy
Ideologům bezzásahovosti, resp. prosazení pouze přírodních procesů zřejmě nic neříkají vzrůstající
stresové faktory, ale i invazní a expanzivní taxony a parazité, kteří znemožňují „posvátnými
přírodními procesy“ nainstalovat ekologicky stabilní přírodní biotopy, resp. výrobu požadované
„divočinu“. Proto si uveďme alespoň malý příklad kompetičně zdatné, expanzivních a invazních
trav, označovaných jako „tussock (bunch grasses)“, resp. převážně vysoké trsnaté tvrdé
(chomáčovité) trávy, které brání obnově a vzrůstu jak nižším (méně konkurenčním) bylinám, tak i
původním dřevinám, takže vznikají souvislé travní porosty savan (ojediněle mokřadů) a s
postupující aridizací polopouště a pouště, neboť chybí stromová vegetace umožňující výkonnou
funkci biologické pumpy a potřebný, ekologicko stabilizující vodní koloběh přes ovzdušný režim !
Některé příklady:
- Ampelodesmos / , mauritanicus (Rope Grass, Evropa),
- Aridsia /
, purpurea (Purple tree-awn, SAm),
- Brachypodium / válečka,
- Bouteloua /
, gracilis (Blue grama, SAm)
- Calamagrostris / třtina, foliosa (Leafy reedgrass, SAm-Kalifornie), nutkatensis (Pacific reedgrass,
SAm), purpurascens (Purple Reedgrass, SAm), villosa (ČR Šumava)
- Carex / ostřice, appropinquata ( Fibrous Tussock-sedge), stricta (Tussock Sedge), aj.
- Danthonia /
, californica (California oatgrass, SAm),
- Deschampsia / metlice, caespitosa (Tufted Hairgrass, SAm, Eurasie, ČR Šumava), elongata
- Eriophorum / suchopýr,
, vaginatum (Hare-s´tail Cottongrass, SAm),
- Festuca / kostřava, californica (Callifornia fescue, SAm), idahoensis (Idaho fescue, SAm), ovina
(Evropa), novaezelandiae (NZ), rubra (Red Fescue, SAm)
- Gahnia / gahnyje, aspera (Rough Saw-sedge, SAm),
95
- Gymnoschoenus / šášina, sphaerocephalus (Button Grass, Austrálie)
- Heteropogon /
(v tropech), contortus (Perrenial tussock Grass, Asie, Australasie, Oceánie)
- Chionochloa /
, australis (NZ), flavescens (NZ), rubra (Red Tussock, NZ)
- Joycea /
, pallida (Red Anther Wallaby Grass),
- Koeleria / smělek, macrantha (Junegtrass, SAm),
- Leymus / ječmenice, condensatus (Giant Wildrye, SAm),
- Melica / strdivka, californica (California melic, SAm-Kalifornie), imperfecta (Smallflower melic,
SAm)
- Molinia /
, caerulea (Purple Moor Grass, Asie, s.Afrika)
- Muhlenbergia / mulenbergije, rigens (Deer Grass, SAm),
- Nerdus / smilka, stricta (Eurasie),
- Nasellia /
, lepida (Foothill needlegrass, SAm), pulchra (Purple needlegrass, SAm,
Kalifornie)
- Poa / lipnice, caespitosa (NZ), colensii (NZ), foliosa (NZ), labillardierei (Austrálie), secunda (Pine
Bluegrass, SAm), sieberiana (Austrálie), vulgaris (Evropa Šumava)
- Plectranthe /
(Triodia, Austrálie)
- Sporolobus /
, heterolepis (Praine dropseed, SAm), virginicus (Salt Couch Grass, SAm),
- Stipa / kavyl, comata (Needle and Thread Grass, Long-haired Needlegrass), tussock
- Tripsacum /
(dactyloides, Eastern gamagrass),
Ideologové bezzásahové výroby divočiny ani v tomto případě neuznávají nezbytnost asistenční
ekosystémové pomoci řízené sukcese, např.:
- doplnění chybějících druhů – bez nichž nelze zajistit ekosystémově stabilnější porosty
- ochranu mladých dřevin před okusem vysokou zvěří – vzhledem k jejich nadměrným stavům
- ochranu porostů před škůdci atd.
- zajištění bezlesí extenzivní pastvou pro udržení biodiverzity - většina ohrožených druhů rostlin na
území Šumavy se blíží vyhynutí, nebo již vyhynula .
Tupě opakovaná matra „příroda si sama pomůže“, bráno do důsledku - ano, ale pak už může být pro
nás neobyvatelná (stačí sledovat situaci Mrtv=ho moře, kde je život na bakteriální úrovni).
Záviděníhodné je, že tito teoretičtí „vědečtí“ dogmatici nevidí žádná rizika.
Záviděníhodné je jejich tvrzení, že nově vzešlý „přírodní“ smrčák, resp. smrkový chlum, bude
výrazně lepší než předchozí zlikvidovaný les.
Mediální propagační masáž ve veřejnoprávních prostředcích, založená na sofistikovaných,
ideologických tvrzeních, jsou však výrazně dotována a jakékoliv námitky nejsou reflektovány
a v zárodku tlumeny, příp. mediálně dehonestovány. Zdá se, že pod vidinou „nastolení
přírodního řádu“,
nedokáží ideologové „divočiny“ vnímat udržitelnost environmentální,
ekonomickou a sociální, ale ani mnoho světových analogií narušení rovnováhy soužití
s přírodou. Jedním z prvních příznaků nerovnováhy na Šumavě je neudržitelné využívání místních
zdrojů, např. když občané nemají čím topit, ale stromy vedle nich musí usychat na stojato („zřejmě
v rámci slibované oboustranně výhodné win-win dohody“), takže dochází k prvním krádežím dřeva
v přísně chráněné Šumavě, které budou vzrůstat (pokud zde nebude množství ozbrojených strážců).
Stromy jako symboly života je nezbytné chránit, což věděli již naši pohanští předkové, ne pod
novou modlou přírodních procesů je považovat za manipulační experimentální hračku...
Uplatnění ideologie bezzásahovosti v lidsky narušených biotopech, resp. ochrana přírodních
procesů, tj. spoléhání se na přírodní procesy a přenechání vývoje „Matce přírodě“, by
v globálním měřítku, znamenalo rozvoj dezertifikace, resp. zpouštnění a následně postupné
zrušení obytnosti Země pro lidi ! - to však prosazuje současné MŽP, spolu s dobře placeným
Hnutím Duha a některými „vědci“ pro něž se Šumava stala exteriérovou laboratoří ! , aniž
96
sledují celospolečenský hazard rozsáhlé aridizace hřebene Šumavy vč. vysychání rašelinišť
(v délce 40 km, na rozloze 25 tis. ha), tj. likvidace vodohospodářské funkce. Pro zbavení se
zodpovědnosti připravují násilné zavedení bezzásahovosti ve všech národních parcím
(v jednočelové změně zákona o ochraně přírody a krajiny). Dochází k ideologické indoktrinaci
zvrhlé ochrany přírodních procesů před tradiční ochranou dochovaných přírodních hodnot
přírody a krajiny.
Žádoucí marginální ekosystémové asistenční odborníky bohužel u nás zatím nevychovává ani
lesnická či zemědělská ani přírodovědecká fakulta, proto je ideologicky tvrdošíjně prosazována
(nesmyslná) bezzásahovost a dochází k nesmiřitelnosti aplikovaných a teoretických biologů (dlužno
je však podotknout, že aplikovaní biologové jsou blíže ekosystémovému modernímu pojetí
zachování a ochraně biotopů a biodiverzity).
Biologicky nejbohatší státy světa (17 států) dle studie Megadiverzita zpracované Organizací pro
životní prostředí / Conservation International v r. 1988:
Jihovýchodní Asie
Střední a jižní Amerika
- Indonésie
- Mexiko
- Malajsie
- Venezuela
- Filipíny
- Kolumbie
- Indie
- Ekvádor
- Čína
- Peru
- Brazílie
Afrika
Severní Amerika
- Jižní Afrika
- USA a Aljaška
- DR Kongo
Australasie
- Madagaskar
- Austrálie
- Papua – Nová Guinea
Genofondová ohniska
- Malá Asie
- jv. Asie
- střední Amerika
Snahy o zachování světové biodiverzity zatím zcela selhávají, přičemž většina ukazatelů
vyznačuje další nepříznivé trendy. Třetí bod byl již tehdy idealistický, první dva body se stále více
problematizují, i přes rozsáhlé vyhlašování chráněných území. V r. 2002 schválily členské státy
CBD celosvětovou strategii na ochranu rostlin do r. 2010, zejména:
- předběžné hodnocení a posouzení ochrany všech známých druhů – tzv. Červené seznamy
ohrožených druhů byly světově, evropsky i republikově zpracovány
- ochrana 50 % nejdůležitějších oblastí biodiverzity
- ochrana 60 % ohrožených rostlinných druhů semennými bankami, tkáňovými kulturami a
pěstováním.
Žádný ze stanovených úkolů nebyl na globální úrovni prosazen. Příčiny neúspěchů spočívají
především v nepochopení hlubších příčin ohrožení biodiverzity, přičemž rychlému snižování
biodiverzity, napomáhá i dogmatický ideologický požadavek bezzásahovosti ve zkulturněných
plochách k výrobě divočiny. V rámci programu OSN pro životní prostředí bylo v r. 2005
konstatováno, že nynější vývoj biodiverzity je nejhorší krize od zániku dinosaurů, přičemž za
ohrožené se považuje asi 60 tis. rostlinných druhů. K zásadním negativním vlivům patří zejména:
- zrychlující se likvidace lesů (těžba cenného zejména tropického dřeva, převod na orné půdy, které
brzy ztrácí úrodnost, výroba dřevěného uhlí)
- likvidace mangrovů
- likvidace korálových útesů
97
- přechod stepí na pouště (nadměrná pastva).
Řešení udržitelného vývoje v jeho základních hlediscích je dlouhodobě ekonomicky i
environmentálně nejvýhodnější. Na příkladu Švýcarska v porovnání se Šumavou je možno doložit,
že klíčem k udržení biodiverzity ve zkulturněných územích není halasné vyhlašování stále dalších
chráněných území a vyhánění lidí z těchto území, ale sledování trvale udržitelného vývoje, což se
pozitivně projeví nejen ekonomicky, ale i environmentálně. Zatím však trvale dochází k rychlému
snižování biodiverzity, přičemž v posledních letech došlo k rozsáhlému úbytku až 70 % biotopů,
čemuž napomáhá dogmaticky ideologický požadavek bezzásahovosti ve zkulturněných plochách k
výrobě virtuální divočiny.
Ubývání druhů na naší planetě je způsobováno zejména ničením přirozených stanovišť a
mezinárodním obchodem, na základě celosvětové poptávky po slonovině, kožešinách divokých
šelem, kůžích krokodýlů, po živých primátech a dalších zajímavých zvířatech, ozdobných ptácích,
vzácném exotickém (zejména tvrdém tropickém) dřevu, okrasných rostlinách (zejména orchidejích,
kaktusech aj. sukulentech, palmách a cykasech, masožravých druzích, léčivých rostlinách) a po
fosilních přírodninách. Proto Mezinárodní svaz ochrana přírody (IUCN) přišel s myšlenkou
regulace uvedeného mezinárodního obchodu.
Do kuchyně světových národních parků Afriky zčásti nahlíží články v časopise Příroda 4/2014
uváděné tituly: Bezohledné tunelování přírodních parků, Vykradená příroda Afriky, Velký ne africký byznys, Safari z pohledu návštěvníka, od dvou našich přírodovědců. Zde se specifikuje, kam
směřují získané peníze, jak je na tom domorodé obyvatelstvo, které žádnou z chráněných území
neodsouhlasilo, že se jedná pouze o vydělávání peněz různými skupinami a jak je na tom běžný
návštěvník safari. A to se ještě nemluví o tom, že pro majetné VIP hosty se stále jedná o možnost
trofejového lovu chráněných nejcennějších zvířat za vysoký poplatek.
Varovným příkladem je Madagaskar - jedinečné přírodně nejcennější území světa s největším
podílem endemitů, kde díky populační explozi a rozšiřování zemědělských půd (při vypalování
původních pralesů) bylo zdejší území z 90 % již devastováno a pozůstává jen 10 % přírodních,
převážně obtížně přístupných území.
Problematika vědeckého pojetí – Úskalí ekologie podle Google Earth aneb jak je důležité neplést si
sóju s pralesem (D. Storch, ředitel Centra pro teoretická studia UK a AV ČR, Respekt 26/2014)
Ani vědecké články publikované v nejprestižnějších odborných časopisech, k nimž Science
bezpochyby patří, nejsou prosty zásadních omylů. Kácení tropických pralesů je považováno za
proces zásadně ohrožující biologickou rozmanitost naší planety. Publikovaná aplikace programu
Google Earth, dle amerického týmu, umožňuje přesně posoudit situaci a změny v zalesnění, avšak
podle zjištění českého týmu se mnohdy jedná o plantáže, a to nejen stromů, např. palmy olejné, ale
třebas i čajovníku, ananasů či sóji. Plantáže představují pro biologickou rozmanitost větší hrozbu,
než přeměna lesa na pastvinu či vykácení lesa a jeho přírodní obnova. Plantáže, zejména v tropech,
jsou „zelenou pouští“ s minimální biodiverzitou a obtížným návratem k přírodním biotopům i po
ukončení jejich využívání. Zejména plantáže rychle rozšiřované palmy olejné, která je vysoce
výdělečná, jsou dnes považovány za největší hrozbu biologické biodiverzity. Nepříznivé je
zejména zakládání plantáží na úkor posledních zbytků biologicky cenného bezlesí. Potíž je
v tom, že veřejnost má pořád tendenci vnímat „les“ jako tu pravou přírodu, a nevidět přitom,
že o pořádný les často ani nejde a hlavně, že bezlesí je často cennější – přinejmenším proto, že
aspoň v našich zemědělských šířkách je mnohem ohroženější.
98
Podobné vědecké omyly jsou tím pravděpodobnější, čím větší je politický tlak v dané vědní oblasti
– kde, když na věci opravdu záleží, mohou tvůrci leccos všelijak ohnout a přizpůsobit, a když se
věci chytí media, může být výsledný „vědecký obraz“ dosti pokřivený. V ekologii jsou podobné
tendence zvlášť silné, sami badatelé mají často tendenci psát způsobem, o kterém se domnívají, že
může prospět jejich věci, občas přehánět, jindy zamlčovat, příp. publikovat věci nehotové a
neověřené. Editoři podléhají témuž tlaku, neboť čím bude článek využitelnější těmi, kdo rozhodují
(policymakers), tím bude citovanější a časopis slavnější. V poslední době se hodně mluví o
vědeckých podvodech, avšak na jemné ohýbání reality se většinou nepřijde.
Výchozí principy modelové samoobnovy deštných tropických pralesů zřejmě ideologové
bezzásahovosti neznají:
- jedná se o plošně rozsáhlá území
- pralesní porosty jsou minimálně dotčeny lidskou činností
- klimaticky se jedná o regiony s vynikající dotací vody i slunečního záření a množstvím
listové plochy s chlorofylem, tj. základních podmínek pro bohatou permanentní fotosyntézu
(tedy o praktickou aplikaci vědomostí základní školy)
- tropické lesní porosty mají velice bohatou diverzitu, prakticky bez monokulturních ploch,
kde každý strom vede nepřetržitý boj se specializovanými škůdci, takže k přežití ekosystému
dochází zejména díky druhové pestrosti
- jen vzhledem k zachování obrovské biodiverzity v těchto biotopech jsou mnohé druhy
schopny přežívat, klasickým příkladem je krásný vysoký mohutný stálezelený strom - juvie
ztepilá / Bertholletia excelsa (vytvářející para-ořechy), která potřebuje řadu „spolupracujících“
organismů, od specifických epifitních orchidejí, přes specifické druhy hmyzu, specifické
druhy ptáků a specifické hlodavce (k vytvoření plodů a jejich rozšíření)
- hazardním zločinem je naprosto neodborné, resp. ideologické tvrzení prosazované
některými vedoucími pracovníky angažovanými v ochraně přírody EU a ČR (které žel je
povyšováno na „vědecké“), že náš zkulturněný monokulturní a stejnověký smrčák přemění
„kůrovec, jako přirozená součást lesa, v přírodní les“.
V ochraně přírody a krajiny České republiky chybí koncepční celostní systémové pojetí, což
se projevuje v nepříznivém vývoji chráněných území, ale i ohrožených biotopů a taxonů.
Úřední pojetí územní a druhové ochrany, sledující rigidní ochranu vymezených ploch, vč. VKP,
EVL a Ptačích oblastí, Biosférických rezervací UNESCO i prvků ÚSES, degraduje podstatu
chráněných hodnot vč. naoktrojované bezzásahové ideologie kariérní skupinkou nemá v našich
podmínkách opodstatnění a ve svém dopadu pohřbívá většinu dochovaných hodnot - biodiverzitu
vč. pralesových torz i krajinné hodnoty. Žel tuto problematiku neřeší Koncepce ochrany přírody
MŽP, ani Politika územního rozvoje či Zásady územního rozvoje krajů a územní plány sídel.
Po vstupu ČR do EU byla do zákona 114/1992 Sb. implementována Směrnice Rady 79/409/EHS
o ochraně volně žijících ptáků a Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť volně
žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a současně došlo k rozšíření počtu zvláště chráněných
druhů rostlin a živočichů.
Mezinárodní úmluvy
Úmluva o biologické rozmanitosti / Convention on Biological Diverzity (CBD) patří k zásadním
mezinárodním úmluvám v oblasti životního prostředí
Byla specifikována světovém summitu v Rio de Janeiru v r. 1992, kde se dohodla na strategii
trvalého rozvoje uspokojování lidských potřeb a zároveň zachování zdravého světa pro budoucí
generace. Byla přijata OSN v roce 1993, vláda ČR ji schválila v r. 1993 usnesením č. 293 a v
platnost vstoupila 3.3. 1994. Úmluva je uveřejněna ve Sbírce zákonů pod č. 134/1999 Sb. Úmluva
99
má tři hlavní cíle:
- ochranu a zachování světové biodiverzity, která je chápána jako rozmanitost všech živých
organismů a systémů, jejichž jsou tyto organismy součástí
- udržitelné využívání využívání jejích složek - rostlin a živočichů
- spravedlivé a rovnocenné rozdělování užitků a přínosů z genetických zdrojů a rostlinného světa
pro všechny lidi na světě.
V současnosti však ale dochází k trvajícímu úbytku původních lesů, ukládání živin (zejména N a P)
v prostředí (eutrofizaci), ničení korálových útesů a vymírání druhů (extinkce).
Ramsarská úmluva
Úmluva o mokřadech mezinárodního významu, především jako biotopy vodního ptactva /
Convention on wetlands of International importance byla sjedána v r. 1971 v Ramsaru v Íránu.
Úkolem je chránit ekologickou funkci mokřadů jako regulátorů vodního režimu v krajině a
stanovišť typických organismů, zejména vodního ptactva a krajinných celků s vysokou kulturní,
hospodářskou, rekreační a vědeckou hodnotou. Patří mezi ně i Šumavská rašeliniště, která
bezzásahovou disturbanční výrobou „divočiny“ jsou vysušována a likvidována.
Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních
stanovišť - Bernská úmluva sleduje ochranu evropské fauny a flóry a jejích stanovišť (biotopů),
zejména ohrožených druhů a stěhovavých druhů a druhů, jejichž ochrana vyžaduje celoevropskou
spolupráci.
Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví byla přijatá na konferenci UNESCO
v r. 1972 v Paříži.
Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích
rostlin (CITES) byla stanovena jako mezinárodní konvence / Convention on International Trade in
Endangered Species. Ta stanovuje seznam ohrožených taxonů s kterými je zakázáno obchodovat,
přičemž ČR je signatářskou zemí (www.cites.org). Poslední dohoda byla uzavřena na 15. zasedání
Konference smluvních stran v Dohá v Kataru ve dnech 13-25. 3, 2010, Předmětem této ochrany je
cca 35 tisíc rostlin a asi 2 tisíce zvířat.
Evropská úmluva o krajině zavazuje evropské státy respektovat „krajinu jako základní složku
prostředí, v němž obyvatelé žijí, jako výraz rozmanitosti jejich společného kulturního a přírodního
dědictví i jako základ jejich identity“.
Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti
mezinárodní úmluva přijatá v Montrealu v r. 2000 má zajistit ochranu a bezpečnost při využívání,
zacházení a přenosu geneticky modifikovaných organismů (GMO).
Mezinárodní platforma pro biodiverzitu a ekosystémové služby / Intergovernmental Science-Policy
Platform on Biodiversity and Ecosystem Services (IPEBES) byla založena v r. 2012 a nad její
činností převzal gesci Program OSN pro životní prostředí / United Nations Environment
Programme (UNEP), V r. 2016 mělo 4. zasedání v Kuala Lumpuru. V její zprávě se např. uvádí, že
dochází ke globální krizi opylovačů, což je jedna z klíčových ekosystémových služeb. Původně
chtěla provést Hodnocení ekosystémů na počátku tisíciletí / Millennium Ecosystem Assessment,
avšak k tomu vzhledem ke krizovým situacím ve světě nedochází. Jako země s největší
biodiverzitou byly jmenovány (abecedně): Austrálie, Brazílie, Čína, DR Kongo, Etiopie, Indie,
Indonesie, JAR, Kolumbie, Madagaskar, Malajsie, Mexiko, Papua - N.Guinea, Peru, USA,
Venezuela. Můžeme říci, že se zatím jedná o jakýsi „účetní přehled“ stavu.
100
Obecný princip předběžné opatrnosti, podle něhož by určité činnosti neměly být uskutečňovány,
jestliže způsobené následky jsou nejisté a potenciálně nebezpečné, resp. vzhledem k okolnostem je
možno předpokládat závažné či nevratné poškození životního prostředí, vč. ignorování příznaků, že
je něco špatně řídícími pracovníky či politiky - v případě NPŠ i přes rozsáhlé škody a negativní
dopady bezzásahovosti je vyžadováno MŽP a AOPK neodůvodněné a nepodložené rozsáhlé
rozšiřování bezzásahovosti ve zkulturněných biotopech v rozporu s ekosystémovou asistenční péčí
(„řízenou sukcesí“) !
Červený seznam ohrožených druhů / Red List Mezinárodní unie na ochranu přírody a přírodních
zdrojů (International Union for Conservation Nature, vydávaný každé 2 roky IUCN) je respektován
Červeným seznamem ČR.
Stupně ohrožení
EX
Extinct / vyhynulý
EW Extinct in the Wild / vyhynulý v přírodě
CR
Critically Endangered / kriticky ohrožený
EN
Endangered / ohrožený
VU
Vulberable / zranitelný
NT
Near Threatened / téměř ohrožený
LC
Least Concem / málo dotčený
DD
Data Deficient / chybí údaje
NE
Not Evaluated / nevyhodnocený
D
Domesticated / domestikovaný
C
Common / běžný
Ohrožení a vymírání stromů
Podle studie americké Yaleovy univerzity (The Nature) současný počet cca 3 bilionu stromů na
Zemi se od počátku civilizace snížil na polovinu. Jejich největší podíl je v tropech, nejhustší jsou
v subarktických oblastech Ruska, Skandinávie s Severní Ameriky. Údajně dnes připadá 420 stromů
na osobu. Ročně je pokáceno cca 15 mld stromů za rok a cca 5 mld stromů se ročně vysadí. U dřeva
jako stavebního materiálu se nejčastěji hodnotí:
- pevnost v tlaku
- pevnost v ohybu
- hustota
- tuhost
- rázová houževnatost
- opracovatelnost
Na světě je ohroženo vyhynutím více než 8 tisíc druhů stromů. Některé kriticky ohrožené druhy
v přírodě, se díky lidské snaze úspěšně pěstují a zachovávají, což je dalším dokladem zločinné
ortodoxní bezzásahovosti, proto uvádíme některé příklady:
Abies – jedle, abies, Pinaceae, asi 50 druhů, neopadavé jehličnany, většinou hory chladných
oblastí, mírné pásmo, zejména Čína a SAm, dřevo je vynikajícím stavebním materiálem
- delavayi – Delavyova, Čína
- fargesii – Fargesova, pův. stř. a z. Čína, (Hupeh, Sečuán), end stř.Čína, hory 2000 - 3300 m
- firma - japonská, pův. j. a stř. Japonsko
- forrestii - Forrestova, Čína, Červený seznam
101
- guatemalensis - Červený seznam
- holophylla – jehlicovitá, pův. Korea, Mandžusko, Rusko, do 500 m n.m.
- homolepis – nikkoská, (stejnošupinatá, Nikko), pův. stř. a j. Japonsko
- chensiensis - šensijská, (čínská), end stř. a z. Čína od Šensi k Barmě, Červený seznam (zranitelná)
- kawakamii - Kawakomova, Japonsko, Červený seznam
- koreana – korejská, pův. Korea hory 1000 - 1800 m, Červený seznam, okr ČR, SRN, H
- mariesii – Mariesova, Japonsko, TchaiWan
- nephrolepis (gracilis) – mandžuská, pův. s. Čína, Korea, v. Sibiř, Kamčatka
- nordmanniana – kavkazská, Kavkaz (800 – 2000 m)
- pindrow - západohimalájská. pův. z. Himálaj 2300 - 4000 m, Tibet
- recurvata – křivolistá, pův. Čína, Tibet, z. Sečuán, 2600 - 3200 m, Červený seznam
- rolii – Roliova, Čína
- sachalinensis – sachalinská, s. Japonsko, Sachalin, j. Kurily
- squamata – šupinatá, Čína: z. Sečuán, Červený seznam
- setchuensis – sečuánská, z. Čína - Sečuán
- sibirica - sibiřská, pův. pův. sv. Rusko, Sibiř, Kamčatka, Mandžusko, Mongolsko, stř. AsieTurkestán
- spectabilis – himálajská, Himálaj
- squamata - šupinatá, pův. Čína (z. Sečuán 4000 - 4600 m)
- sutchuensis - sutšuanská, pův. z. Čína
- veitchii – Veitchova, pův. stř. a j. Japonsko, okr, ČR sbírk.
- yuana – Yanova, Čína
Agathis (Dammara) – damaroň, damarovník, agatys, damarovník, kauri, damarový strom,
Araucariaceae, asi 20 druhů, tropy, Malajsie, Indonésie, Filipíny, N.Guinea, Austrálie, NZ,
neopad.jehličnan, cenné trop.dřevo
- australis (dammara) - jižní, (bílý, Kauri Pine), pův. N. Zéland, Austrálie - Queensland, Filipíny,
Indonésie, Červený seznam (méně ohrožený), jehlič. strom (přes 50 m vysoký, i přes 2000 let),
titánské kmeny, oválně kožovité listy, posvátný, pryskyřice kopál - barvivo při tetování (Maorové),
kopál „manila“, lehké a trvanlivé dřevo - kánoe, kaple, oltáře, okr, pěst Čína, Srí Lanka (bot.
zahrada Peradeniya)
- dammara
- microstachia - palmerstonii - robusta - velký, pův. Austrálie - Queensland, okr, intr Srí Lanka
- vitiensis
Aglaia - aglája, Meliaceae, Eleagnaceae, 110 druhů, keře a malé stromy, hlavně tropy, stáloz.lesy,
Čína, jv. Asie, Indomalajsie, Tichomoř.ovy, Austrálie, okr
- apiocarpa – hruškovitá, (vrcholovoplodá), horské lesy, Sri Lanka, malý ovocný stromek
- bezhansuensis - baishanzuenská, pohoří Paj-šan-c jvČína provincie Če-tiang, kriticky ohrožena,
pouze 3 ks, pojmenován 1976, začal se pěstovat
- domestica – domácí, pův. Malajsie, pěst. ovoc. strom, Indonésie, Filipíny
- edulis - jedlý, Kambodža - Angkor
- eleagnoidea – hlošinovitá, strom monz. lesů, Srí Lanka, léč
- nebrodensis – nebrodenská, Bern, Smar, NAT
- odorata - vonná (Mi-lan Tree, Chinese Rice Flower), okr, jv. Asie, Oceánie (Tichom. ovy), Čína,
Thajsko, Vietnam, Malajsie, Indonésie, Filipíny, keř. strom deštných lesů. Červený seznam (méně
ohrožená), okr
Araucaria – blahočet, araukarije, Araucariaceae, asi 24 druhů, Austrálie , jižní polokoule, NZ,
Nová Guinea, Brazílie, Chile, Argentina, Paraguay
- angustifolia - ztepilý, (úzkolistý, Brazilian Pine), pův. Argentina, Brazílie, Paraguay, Kuba, tvrdé
102
tropické dřevo, celosvětově ohrožen
- araucana (imbricata¨) - čilský, chilský, (střechovitý, arankský, piňonero, alerce), j. polokoule, pův.
JAm - Chile - Andy a jz. Argentina end, j. Andy - z. svahy, Patagonie, 30-40 m, stavební dřevo, okr,
škrobnatá jedlá semena, chilský národní strom, Červený seznam - CITES I, strom z období
druhohor („živá fosilie“), okr
Calocedrus (Libocedrus) – pazerav, kalocedrus , Cupressaceae, 3 druhy, SAm, subtr. v.Asie
- formosana - formóský, pův. TchajWan, jehličnan, kvalitní měkké vonné dřevo (kadidlo), odolné
hmyzu, Červený seznam, okr
- macrolepis - velkošupinatý, (Chinese incese Cedar), pův. Čína, j. Vietnam, dále Myanmar,
Thajsko, jehličnan, kvalitní měkké dřevo (kadidlo), odolné hmyzu, Červený seznam, okr, ČR sbírk
Cathaya - katája , Pinaceae, 1 druh, jehličnan
- argyrophylla – sříbrolistá, (Cathay Silver Fir), pův. Čína (hory), široké listy, nově objeven,
Červený seznam, okr (začíná být pěst)
Cedrela – česnekovník, cedrela, cedro, Meliaceae, asi 18 druhů, trop. Amerika, jv.Asie až
j.Austrálie
- cubensis – kubánský, end. Kuba, 15 m
- mexicana - mexický, pův. Mexiko, ke stínění plantáže kakaovníku a kávovníku
- odorata - vonný, (cedro, mexický cedr, "španělský cedr", Cidar-box Cedar, West Indian Cedar,
Spanish Cedar, South American Cedar), pův. stř. a JAm, Mexiko, Guatemala, Florida, Karibik,
Kuba, Martinik, Yukatán, Kolumbie, Venezuela, Peru, jedna z 5 nejvíce obchodovaných CITES
dřevin, 20 m, pěst pro tropické dřevo (nepravý cedr), medonosný
Cedrus – cedr, cedrus, (Cedar), Pinaceae, 4 druhy, ostrůvkovitě v.Středozemí, Přední Asie, s. Afrika Maroko, Kypr, Himálaj, „boží“ strom, 40 m, cenné dřevo cedr (atlantica, deodora, libani), dostatek vláhy a
větší zimy, dnes zachováván jen díky výsadbám
- atlantica (libani, var. atlantica) – atlaský, třetih relikt, pův. s.Afrika – pohoří Atlas (Alžírsko, Maroko 1200
-1800m),
- brevifolia (libani, ssp. brevifolia) - krátkolistý, (kyperský), v.Středozemí, end Kypru (hory Troodos, j. svah
hory Tripylos za klášterem Kykko, v údolí cedrů – Irkasteratsa, asi 40 stromů starých, hojné nové výsadby,
cenné dřevo, Červený seznam, intr Albánie
- deodora - himálajský, pův. z. Himálaj, Afghánistán, Pákistán, s. Indie
- libani, ssp. libani – libanonský (Cedar of Lebanon, True Cedar, arab. Al-Arz), třetih relikt, pův.
v.Středozemí, Malá Asie: Libanon - ohrožený národní stromhory, hory 1200 - 2500 m. (pohoří Taurus,
Antitaurus - Ca, Džabal Lunán, pohoří Šúf u maronitské vesničky Innúrin), Sýrie, býv., j. Mezopotámie,
v 40 m, dlouhověké i přes 1000 let, cenné tvrdé, pevné dřevo, Féničané na lodě (proto prvními skutečnými
mořeplavci, Červený seznam, ochrana říský císař Hadrián či britská královna Viltorie, BG, Kypr, bible,
(sumerové - sídlo bohů moudrosti a stvoření), okr subtropy a mírný pás, ČR intr sbírk
- libani, ssp. stenocoma - libanonský jemný, toroský, (turecký), v.Turecko, pohoří Toroz, i obnovní výsadby,
chráněn v NP - BR UNESCO, okr (cv. Nana), cenné dřevo
- madarense - madeirský, Madeira
Cercidiphyllum – zmarličník, cercidyfylum, Cercidiphyllaceae, 2 druhy, opad. 2domé stromy
- japonicum – japonský, (Katsura Tree), Japonsko, stř., z. Čína, Červený seznam (méně ohrožený)
- magnificum - nádherný, Japonsko
Corypha – koryfa, talipot, stínidlová palma, Arecaceae, 8 druhů, trop.Asie, Malajsie, Austrálie
- taliera – taliský, pův. j. Indie a Srí Lanka, Červený seznam, v přírodě vyhynulá
- umbraculifera - okrouhlý, (kulovitý, koryfa talipotová, palma stínidlová, Talipot Palm),
monzunové lesy, v přírodě vyhynula, pův. vnitrozemní Asie, j. Indie, end, Červený seznam, okr Srí
Lanka (BZ Peradeniya), Barma, Indonésie, Čína, palma, okr, největší soukvětí v rostlinné říši 6 m
dlouhé (až po 40. letech), po zaplození odumírá, výška až 18m, obrovské listy ola, na Srí Lance
jako papír do konce 19. st. (písmo vyškrabat ocel. hrotem, pak se potřou pryskyřicí s dřev. uhlím,
knihy až 500 let - buddhistické, v tropech trvanlivější než papír), či na přístřešky, kůra klikatý vzor
na bázi kmene, strom jako velký kartáč, okr
- utan - utan, pův. jv. Asie, Malajsie, Indonésie, Austrálie
103
Cupressus – cypřiš, kupresus, Cupressaceae, asi 28 druhů, teplejší regiony mírného pásu
s.polokoule, od Středozemí do Himálaje, Čína, Afrika - Sahara, tropy a subtr Ameriky, Mexiko,
Guatemala, stáloz, teplom. jehličnany, tvrdé a trvanlivé dřevo, název odvozen asi od Kypru
- cashmeriana - kašmírský, pův. Bhútan, Indie, Barma, mediterán, Červený seznam
- dupreziana - Duprezové („tasilský cypřiš“), Alžírská sahara (NP Tasílie), kriticky ohrožený,
přežívá asi 150 kusů, ohr snižováním hladiny podz.vody, pastvou ovcí a koz a sběrem dřeva na
palivo
- funebris – pohřební, jehl. strom, pův. jz. a střední Čína - údolí Jang-tse, 30 m, okr v. Asie
- gigantea - velký, pův. Tibet, Červený seznam, dřevo, léč
- macrocarpa - velkoplodý, (Montery Cupress), pův. SAm, Kalifornie, okr Srí Lanka
- torulosa - kroucený, (Bhutan Cupress), pův. Himáláj a Čína, Červený seznam, okr Srí Lanka
Cryptomeria - kryptomerije, japonský cedr, Taxodiaceae / Cryptomeriaceae / Cupressaceae,
2 druhy, Čína, Japonsko, Tajwan, lehké měkké dřevo, nábytek
- fortunei - šťastná, (Chinese Cryptomeria), pův. v. Asie - Čína a Japonsko, Červený seznam (méně
ohrožený), okr, (ČR)
- japonica – japonská, pův. j. Čína a Japonsko, Červený seznam, z nejstarších stromů světa (na ově
Šikoku v 40m, průměr kmene 6 m, stáří 7200 let), okr (ČR intr. sbírk)
Cunnighamia – ostrolistec, kunynghamije, tužna, Cunninghamiaceae, (Taxodiaceae),
Cupressaceae, 3 druhy, Čína, Tajwan, Indočína, stáloz. jehličnan, okr
- konishii - konishi, pův. Čína, Vietnam, Thajsko, TchajWan, Laos, Červený seznam (zranitelná)
- lanceolata (sinensis) - kopinatý, (čínský, Chinese Fir), pův. j. a stř. Čína, Tchajwan, Vietnam,
vlhké subtropické lesy (srážky 1000 - 2500 m), 50 m
Cycas – cykas , Cycacadaceae , asi 110 druhů, sukul.listová růžice na stonku, polopouště, Asie,
Afrika, Madagaskar, Japonsko, Indie, jv.Asie, Tichomoř.ovy, Austrálie
- circinalis – svinutý, (indický, nepravá "ságová palma", Cycad, Fern Palm, "Sago Palm"), pův.
trop. Asie, monzunové lesy - Indie, Barma, Srí Lanka, Thajsko, Oceánie (Tichom. ovy), škrobnatá
dřeň ságo - mouka, semena toxiny, okr ČR sbírk (BZ Na slupi)
- hainahensis – hainanský, Čína, okr
- hoabhinensis - hoabninenský, pův. Vietnam, Červený seznam
- panzhihuanensis - panzhihuanenský, pův. Čína, Červený seznam
- pectinata – hřebenovitý,
- petraea - skalní, Vietnam, skály
- revoluta – zavinutý, (dlanitý, japonský, Tree Sago Palm, Cycad Sago Palm, King Sago Palm), pův.
jv. Asie, jz. Čína, Japonsko, Ca půdy, Červený seznam, okr intr. subtr Středozemí
- rumphii - Rumphiův, (Rumph Cycas), okr, Čína, Thajsko, Vietnam
- taiwaniana - tajvanský, pův. Čína, TchajWan, Červený seznam
- tropophylla - kýlnatolistý, krasové útesy, Vietnam (HaLong)
- wadei , Filipíny (ostrov Culion)
Dalbergia - dalbergije, palisandr, siso, perolusk, Fabaceae, 25 druhů, stromy, tropy, stř.Amerika,
Indie, Cejlon, těžké dřevo (shisham - „indinéský rosewood“) - nábytek, dýhy, hud.nástroje
- latifolia - širolistá, ("asijský palisandr", "asijské růžové dřevo", Sonekelig, East Indian Rosewood),
pův. Myanmar (Barma), Thajsko, Indie, monzunové teakové trop. dřevo, Červený seznam ,
medonosná, pěst pro dřevo,
- nigra - černá, Brazílie, jedna z 5 nejvíce obchodovaných CITES dřevin
- nigrescens - černající, Kambodža - Angkor
- oliveri - olivovitá, (Tamalan), pův. Myanmar (Barma) a Thajsko,Tibet, okr intr. Singapure
Davidia - davidyje , Cornaceae, býv. Davidiaceae, pak Nyssaceae, 2 druhy, opad. keř.stromek,
- incorvulata – obalová, (listenatá, zákrovečnatá, kapesníkový strom, China dove Tree), pův. jz. a
střední Čína, hory, end, objevena r. 1869, Červený seznam (vz), horské lesy, strom, 25 m, okr ČR
- mariesii - marijská, (Ball Fern), okr Čína
104
Delonix (Poinciana) – delonyx, flambojant, plameňovec, drahnoud, Fabaceae / Sapindaceae,
10 druhů, stromy, trop.suché lesy, Madagaskar, Afrika, okr
- decaryi , Madagaskar, domin. stromy trnitého buše, vřetenovitě zúžený kmen nahoře i dole
- elata – křídlatý, (žlutý), pův v.Afrika, Tanzanie, Madagaskarf, opad. stromek 4 - 15 m, ztlustlý
kmen, deštník. koruna, 100 - 1000 , gumovitá pryskyřice, léč, pěst Indie
- ovoideum - vejčitý, (Velvet Tamarind), monzun. les, Srí Lanka, nábytek
- regia – královský, (ohnivý, ohňový, hořící strom, flamboján, drahnoud, oheň orakesa, Flamboyant
Tree, Flame of the Forest, Flame Tree, Red Flame, Royal Ponciana, Peacock Flower, "hořící
strom"), pův. z. Madagaskar, vlhký trop. les, stromek 10 - 15 m s deštník plochou korunou, Červený
seznam (zranitelná), často okr intr. tropy
Dicksonia - dyksonyje , strom. kapradiny (Dicksoniaceae)
- antarctica - antarktická, (Tasmania Tree), Červený seznam, pův. Tasmánie, pěst. Filipíny, Mexiko
- barometz - barometz, Červený seznam, Čína, léč
Dimorphandra - dymorfanda, Fabaceae, (Sapanaceae), příbuzný dřezovci
- wilsonii - Wilsonova, Brazílie, j.stát Minas Gerais, v savaně / cerrado, kriticky ohrožena, již jen
10 dospělých stromů, ohr odlesňováním pro pastvu a výrobou dřevěného uhlí
Dioon - dyon , Zamiaceae, 14 druhů, sukul.stonkatá růžice, stř.Amerika – Mexiko, Honduras
- edule – mexický, (jedlý, panenská palma, Chesnut Dioon), pův. stř. Amerika, Mexiko, Červený
seznam, cykasovitý keř, nejpomaleji rostoucí (0,76 cm / den), okr Čína
- spinulosum – trnitý, Mexiko, okr Čína
Dipteronia – dvojočko, dypteronyje , Arecaeae, strom. palma
- sinensis – čínské, end stř.Čína, Červený seznam , okr
Dracaena – dračinec, dracéna, dračí strom, Agavaceae, dnes Asparagaceae , asi 80 druhů, světově
silně ohrožené
- americana - americký, ohrožený strom
- arborea - stromový, ohrožený strom
- cinnabari - rumělkový (DRagon Tree), ostrov Sokotra, end, strom, dračincové lesy, dračincové
porosty na ově se vyvíjeli miliony let a patří k nejstarším na zeměkouli, mladí jedinci téměř nejsou
díky nedostatku srážek, červená míza cinnabar, léč – antiseptikum, barvivo na keramiku
- deremensis – africký, (Striped Dracaena), v. Afrika, okr, Ngorongo, Tanzanie, Jemen, keř, okr
- draco - obrovský, (dračí strom Dragon Dracaena, Dragon´s Blood Tree), pův. Kanárské ovy
nejmohutnější, Kapverdské ovy, Madeira, Makaronesie, Maroko, trop. Afrika, Arábie, strom, i okr,
Červený seznam (kriticky ohrožen)
- ellenbeckiana (kedongensis) (Kedong Dracaena), keř 4 m, 1050 - 2000 m, v. Afrika,
Madagaskar
- fragrans - vonný, (křehký, Corn Plant), pův. v. Afrika, tropy a subtr Asie, typický pro jv. Asii, keř,
okr
- marginata - pestrolistý, (okrajová, Red margim Dracaena), Madagaskar, Réunion, keř, okr (hrnk)
- ombet – nubijský, Nubie, strom, Červený seznam (kriticky ohrožen)
- reflexa (Pleomele r.) – ohnutý, (Song of India, Long-tuft leaves Dracaena), pův. Indie a
Madagaskar, Komory, Seychelly, okr, ČR
- sanderiana - Sanderův („šťastný bambus“, Lacke Bamboo), Kamerun, okr (hrnk)
- steudneri - Steudnerův, (Steudner´s Dracaena), keř. stromek 3 - 12 m, 1200 - 2000 m, okr, léč.,
v. Afrika, Ngorongo, Tanzanie, Madagaskar
- tamaranae strom, silně ohrožený
Dypsis - dypsis, arekovec, palma žlutavá , Arecaceae
- decaryii (Neodypsis d.) - dekaryi, (Triangle Palm), pův. Madagaskar, Červený seznam, okr, intr.
Singapure,
- lutescens (Chrysalidocarpus l.) - žlutavá, (Golden Cane Palm), pův. Madagaskar, okr
- madagascariensis - madagaskarská
105
Elaeocarpus - mastnoplod, eleokarpus, Elaeocarpaceae, asi 350 druhů, Madagaskar, pak jvAsie,
Malajsie, Čína, Japonsko, Austrálie, NZ, Fidži, Havaj
- bojeri - Bojerův, (pojmenován podle českého botanika Václava Bojera), end Madagaskar, kriticky
ohrožen, přežívá asi 10 stromků v mlžném lese, ohr inv intr kvajávy / Psidium cattleianum (inv
konk i na dalších ovech)
Eusideroxylon - eusideroxylon, Lauraceae
- zwageri (borneense) - („železný strom“), Indonésie, Borneo, Filipíny, velmi pevné dřevo,velmi
ohrožený, až 50 m a 1000 let
Fagus – buk, fagus, Fagaceae, 10 druhů, mírné až teplé (meridionální) pásmo s.polokoule, Evropa,
jv USA opad.lesní stromy, relat. mělké kořeny, proto snadno zranitelné při klimat.změnách, cenné
dřevo
- engleriana - Englerův, end. stř. Čína
- hayatae, tajwanský, pův. TchajWan, Červený seznam (zranitelný)
- multinervis - mnohožilný, ostrov Ulung-do, Korea, ČR BZ Plzeň
Franklinia (Gordonia) – franklinyje, (Franklinia, Gordonia), Theacea, (Ternstroemiaceae)
- alatamaha - americká, (Franklin Tree), pův. USA - Georgie, povodí řeky Altamaha, ve volné
přírodě vyhynulý (v r. 1803), keř. stromek, okr Čína, (ČR jen soukr.arboretum p.Milfaita v Žatci)
Ginkgo – jinan, ginko , salisburie, Ginkgopsida/Ginkgaceae, 1 druh, „žijící fosilie“, nejstarší strom
(před 160 mil. let), pův. j.Čína, dále Mandžusko, Korea, Japonsko
- biloba – dvoulaločný (Maidenhair Tree), end stř. Čína, pův.malý areál jv. až stř. Čína, dále
Mandžusko, Korea, Japonsko, Červený seznam, "žijící fosilie", nejstarší strom (před 160 mil. let),
ve volné přírodě vyhynul, dvoud. strom, až 37 m, okr
Gonostylus - ramín, gonostylus, Gonystyliaceae
- pův. Indonésie, jv Asie, dřevina, Červený seznam, jedna z 5 nejvíce obchodovaných CITES dřevin
(ramin)
Idiospermum - idiospermum, Calycanthaceae, 1 druh
- australiense - australské, end sv. Austrálie - Quennsland, NP Daintree, deštný les, kriticky ohrožen,
dikv kácením pro cukr.třtinu, pastviny či obydlí
Khaya – mahagonovník, kaja , Meliaceae, stálozelený
- anthotheca - (východoafrický mahagon), trop. Afrika (Sierra Leone, Uganda, Tanzanie až Angola,
Zambie, Malawi, Zimbabwe), velmi cenné dřevo, velmi ohrožená
- ivorensis - , (africký mahagon), pův. Afrika, Nigérie, strom, tvrdé trop. dřevo,
- nyasica , cenný strom vlhkých nížinných trop. lesů, Tanzanie, end Zambie
- senegalensis – senegalská, (Senegal Khaya, Senegal Mahagony), obří strom galeriových lesů,
45 m, okraje vádí, pův. trop. z. Afrika, okr, cenné tvrdé dřevo, léč (odvar z kůry), Senegal, Súdán,
Ghana
Kokia - kokije, Malvaceae
- drynarioides - drynáriovitá, Havaj.ovy - Big Island, suché lávové lesy, kriticky ohrožen, atraktivní,
přežívá asi 10 stromů
- lanceolata
Metasequoia – metasekvoje, Taxodiaceae, Cupreassaceae, 1 druh, Čína,
- glyptostroboides - čínská, pův. malé území end stř. Čína (mezi provinciemi S´čuán a Chupej),
nalezen 1941, druhohorní a třetihorní relikt, Červený seznam, opad. jehl. strom, až 50 m, úspěšně
celosvětově okr intr i ČR (sbírk)
Pericopsis (Afrormosia) – perikopsis, afromosije, Fabaceae
- elata – křídlatá, (African satinwood, korkodua), pův. z. Afrika, Kongo, Kamerun, strom, tvrdé
trop. dřevo, Červený seznam, jedna z 5 nejvíce obchodovaných CITES dřevin
Pleodendron - běloskořičník, pleodendron, Cannelaceae
- costaricense - kostarický, end Kostarika (provincie Puntaarenas), Portoriko, kriticky ohrožen,
2 dospělé stromy, v deštném lese, objeven r. 1998, pojmenován 2005
Sequioa – sekvoja, Taxodiaceae, 1 druh, zSAm – USA
- sempervirens - vždyzelená, (Coast Redwood), pův. z SAm - pobřeží střední Kalifornie a jz.
106
Oregonu, vlhké jehl. pobřežní lesy do 40 km v přímořském „mlžném pásmu“, národní strom
Kalifornie, 90 m, Červený seznam (méně ohrožená), intr okr
Sequiadendron – sekvojec, sekvojadendron, Taxodiacae, 1 druh, zSAm –USA
- giganteum - obrovský, (mamutí strom, Giant Sequoia, Wellingtonia, Sierra Red Wood, Big Tree,
Big Wood), pův. z USA - pobřeží střední Kalifornie na z. svazích Sierra Nevada, Červený seznam
(zranitelný), intr okr
Swietenia – mahagonovník, svitenyje, pryskoň, karibský mahagon, ovsík, Meliaceae, 10 druhů,
stálozelené a poloopadavé stromy, trop lesy, stř. a JAm, Karibik, j.a jv.Asie, okr
- macrophilla - velkolistý, (brazilská, „brazilský resp. americký mahagon“, American Mahagony,
Honduran large-leaved Mahagonay), pův. trop. JAm (Kolumbie, Venezuela, Peru, Bolívie, Brazílie),
suchá zóna, Červený seznam, intr. j. a jv. Asie, Barma, Srí Lanka, Singapure, cenné dřevo,
konstrukce, nábytek, okr. strom, medonosný
- mahagoni - mahagonový, (West Indian Mahagany, Cuban Small Leaved Mahagony, Madeira
Redwood), pův. trop. Amerika, Florida, monzun. lesy, cenné dřevo, Červený seznam, Indie,
Tibet,Thajsko, Vietnam, Srí Lanka, Malajsie, Indonésie, okr Čína
- microphylla - drobnolistý, jvAsie, Fidži, Červený seznam, jedna z 5 nejvíce obchodovaných
CITES dřevin
Taiwania – tajvanyje , Taxodiaceae, (Taiwaniaceae), 3 druhy, v.Asie - Čína, Manmar, Vietnam
- cryptomerioides – kryptomeriovitá, pův. Vietnam (asi 1000 ks), jehličnan, Červený seznam
(zranitelný), okr TchajWan, Čína
Taxus – tis, taxus, Taxaceae, 8 druhů, s.polokoule, keř.stromy, mírný pás od stř.Ameriky po
Sumatru, na Zemi již před 200 mil.let, lidé z něj již před 150 tis.lety luky a kopí, jed, ale míšek /
arilus jedlý, cenné pevné a pružné dřevo, dlouhověký, okr
- baccata - červený, Alžírsko, ČR kriticky ohrožený, Malá Asie, Kavkaz, Írán, Barma
- celebica (chinensis) – čínský, (Chinese Yew), okr, Čína
- cuspidata – japonský, (hrotitý, Japanese Yew), Japonsko, Mandžusko, Čína, Korea, Sachalin,
Kurily, §R, rychlý růst, okr. ČR, SRN, H, Čína, CITES
- fuana CITES
- chinensis – čínský, (Chinese Yew), Čína, okr, CITES
- mairei - Maireův, (Maire Yew), okr, Čína
- sumatrana – sumaterský, CITES
- wallichiana – himálajský, Himálaj, Sikkim, Afghánistán, Červený seznam, CITES, ČR sbírk
Tetracentron– tetracentron , Tetracentraceae, 1 druh,
- sinense – čínský, end stř. Čína, pův. Nepál, Himálaj, Barma, Čína, Červený seznam, CITES,
horské lesy, opad. strom, okr
Torreya - toreja , Taxaceae, Cephalotaxaceae, 10 druhů, SAm, vAsie, stáloz. jehl.keř, okr
- fargesii – Fargesova, dekorat. jehl. strom, Čína, velká chutná semena
- fournieri - fournierská, (Bluewings), okr, Čína
- grandis – obrovská, velká, end v.Asie-stř. a jv. Čína, Japonsko, Červený seznam, léč, TČM
- jackii - Jackova, pův. v. Čína, Červený seznam
- nucifera (japonica) – japonská, (ořechoplodá), Japonsko, okr i ČR
- yunnanensis – júnanská, z. Čína, Červený seznam
Trochetiopsis - trochetiovka, Malvaceae
- erythroxylon (melanoxylon) - červenodřevá, pouze Sv.Helena, malý keř. stromek, zlikvidován
těžbou, kriticky ohrožený, několik stromů přežilo v zahradách, pro výsadbu pěstovány mladé
Tsuga – tsuga, (jedlovec), Pinaceae, asi 15 druhů, stáloz.jehličnany, Asie (Himálaj. Čína, Indočína,
Tajwan, Japonsko) a SAm vč. Mexiko, dřevo tsuga, (heterophylla - pacific Hemlock a british
columbian hemlock, SAm)
- blaringhemii – blaringhemii, Japonsko
- calcarea – vápnomilný, Čína
- chinensis – čínský, z. Čína, Červený seznam
107
- diversifolia – různolistý, (severojaponský), Japonsko, Červený seznam, okr. ČR, SRN, H,
- dumosa – himálajský, Himálaj, Nepál, Tibet
- formosana – formoský, Čína, TchaiWan
- forrestii – Forrestův, Čína, Červený seznam
- longibracteata – dlouholistenový, Čína
- patens – odstálý, Čína
- sieboldii – Sieboldova, Japonsko, Korea, Červený seznam
- tschekiangensis – tschekiangenský, Čína
- yunnanensis – yunanenská‚ z. Čína, Tibet, Barma
Wollemia - volemije, Araucariaceae, 1 druh, end Austrálie – Modré hory, stáloz. jehličnan,
- nobilis – vznešená, (Wolemien, Wollemi Pini), pův. end jz. Austrálie, druhohorní relikt „živoucí
fosílie“, z doby dinosaurů před 65 - 200 mil. let, údajně vyhynula, známé jen zkameněliny, z kořene
vyroste více rostlin, opětný objev v r. 1994 asi 100 ks v rokli NP Wollemi (Blue Mountains 200 km
z. od Sydney cca 100 ks, našel strážce David Noble), tam rozhodnuto množit, prodávat a rozšiřovat,
přírodně rostoucí exempláře byly infikovány plísní (Phytophthora cinnamomi), od r. 2006 do
světových BZ vč. ČR, pak další pěstitelé, později i do prodeje
Zelkova – zelkova, nejda, planera, asi 6 druhů, Řecko, Sicílie, Kréta, Turecko, Kavkaz, v.Asíe –
Čína, Korea, Japonsko, cenné dřevo (keyaki) – nábytek, čluny aj.
- abeliacea – krétská, (abeliovitá), Kréta, end, keřovitý růst, Bern, Smar, NAT
- carpinifolia – habrolistá, („japonský jilm“), vlhké subtr Asie, Kavkaz,Turecko, Írán, okr SAm,
z.Evropa
- serrata – pilovitá (ostrolistá), pův. Japonsko, Korea, Čína, Taiwan, Korea, okr intr SAm a z.
Evropa, ČR, Červený seznam, odolná grafióze
- sicula - sicilská, Sicílie - pohoří Monti Iblei, kriticky ohrožen, přežívá asi 200 ks u potoka
- sinica – čínská, (Chinese Zelkova), Čína, okr
Ekosystémový přístup je základnou pro uplatňování Úmluvy,
přičemž vychází ze stanovených principů:
a) Cíle péče o půdu, vodu a živé zdroje jsou věcí společenské volby, tedy
- procesu by se měly účastnit všechny zainteresované strany (zejména vč. místních komunit)
- osoby, provádějící rozhodnutí, by měly být zodpovědné příslušným komunitám
- kriteria a rozhodnutí by měla být vhodná a transparentní
- rozhodnutí by měla být založena na mezisektorové komunikaci a koordinaci a měla by k ní
přispívat
b) Péče o ekosystémy by měla být decentralizována na co nejnižší úroveň
c) Ti, kdo pečují o ekosystémy by měli vzít v úvahu účinky (skutečné nebo potenciální) jejich
činností na sousedící nebo jiné ekosystémy (zásahy do ekosystémů je nutno důkladně zvážit
a analyzovat, protože mají často neznámé a nepředvídatelné účinky i na jiné ekosystémy).
Potřebné je monitorování účinku managementu ekosystémů, resp. zpětných vazeb.
d) Potřebné je chápat a pečovat o ekosystém
e) Prioritním cílem ekosystémového přístupu by měla být ochrana struktury a fungování
ekosystému za účelem zachování služeb poskytovaných ekosystémem (v případě potřeby je
třeba vytvořit takové strategie a praktiky managemenu ekosystémů, které usnadní obnovu
struktury a funkce ekosystémů, vč. ohrožených složek)
f) O ekosystémy musí být pečováno v mezích jejich fungování.
g) Ekosystémový přístup by měl být uplatňován ve vhodných prostorových a časových měřítkách
h) Při uznání různých časových měřítek a zpožďovacích efektů, které charakterizují ekosystémové
procesy, by měly být cíle péče o ekosystém stanoveny dlouhodobě
i) Péče musí uznávat, že změna je nevyhnutelná
108
j) Ekosystémový přístup by měl hledat vhodnou rovnováhu mezi ochranou a využíváním biologické
rozmanitosti a usilovat o jejich integraci
k) Ekosystémový přístup by měl brát v úvahu všechny formy relevantních informací, vč. vědeckých
znalostí, inovací a praktik, a znalostí, inovací a praktik původních a místních obyvatel
l) Ekosystémový přístup by měl zahrnovat všechny relevantní sektory společnosti a vědecké
disciplíny
m) Ekosystémový přístup musí mít vazbu na udržitelné hospodaření v lesích a biologickou
rozmanitost v zemědělství.
Na úrovni MŽP ČR byla sice zpracována Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR v r. 2005,
avšak ta neobsahuje výše uvedené základní principy ekosystémového přístupu, ze 7. zasedání
konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti z roku 2009.
Požadavky EU
Výše uvedené principy nejsou uplatňovány ve vymezené soustavě chráněných území EU Natura
2000, vytvořenou k ochraně nejvzácnějších přírodních stanovišť a nejvzácnějších a nejvíce
ohrožených biologických druhů. V ČR je to 58 druhů stanovišť, 16 druhů rostlin, 55 druhů
živočichů a 65 druhů ptáků, chráněných Směrnicí 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně
žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (EVL / Sites of Community Importance - SCI) a
Směrnicí 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků (Ptačí oblasti / Special Protection Areas SPA). Rozloha Evropsky významných lokalit a Ptačích oblastí by měla být taková, aby bylo
zabezpečeno zachování příznivého stavu předmětu ochrany na území celého státu, tzn. ve stejném
nebo lepším než v okamžiku vyhlášení. Po vstupu ČR do EU byla do zákona 114/1992 Sb.
implementována Směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků a Směrnice Rady
92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a
současně došlo k rozšíření počtu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.
Zahraniční příklady
V USA je systém ochrany přírody dlouhodobě příkladně propracován. Přesto tam neexistuje
ministerstvo životního prostředí, takže ochranu přírody zajišťuje Agentura ochrany životního
prostředí Spojených států (U.S. Environmental Protection Agency, US EPA) která představuje
kombinaci ústředního orgánu státní správy a odborné až vědeckovýzkumné instituce, ale i inspekce
životního prostředí a důvěryhodného informačního zdroje. Hlavním posláním EPA je ochrana
zdraví obyvatel a přírodního prostředí vč. ovzduší, vodního režimu a horninového a půdního
prostředí. Tato agentura navrhuje Kongresu USA témata, pro něž by měl být schválen zákon, což
následně připravuje americký parlament. US EPA pak zajišťuje prováděcí předpisy, ale i strategie,
koncepce, standardy a pravidla a také uděluje granty na některé projekty. Pracovníci EPA mají
pravomoc federálních inspektorů životního prostředí. Významným úkolem EPA je monitoring a
regulace nepůvodních invazních organismů, které jsou považovány za hlavní faktor úbytku
přirozené biodiverzity – tedy nemluví se, o u nás módní a arogantně vyžadované, příp.
naoktrojované bezzásahovosti.
Vedle EPA v USA se ochraně druhové diverzity věnuje Správa Spojených států pro ryby, planě
rostoucí rostliny a volně žijící živočichy (U.S. Fish and Wildlife Service, US FWS), která přísluší
pod Ministerstvo vnitra. FWS je také výkonným orgánem pro CITES (Úmluva o mezinárodním
obchod s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin) a navíc spravuje
několik stovek národních útočišť planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a jejich biotopů.
Některá pracoviště FWS jsou společná s univerzitami.
109
Správa národních parků Spojených států (U.S, National Park Service, US NPS) byla založena již
v roce 1916. Organizace spravuje 58 národních parků a dalších 20 kategorií přírodních
a kulturních památek vč. lokalit světového dědictví UNESCO. Kromě Národních parků
(National Park) jsou zřizovány Národní památníky (National Monument), Národní chráněné oblasti
(National Preserve), Národní historická naleziště (National Historic Site), Národní historické parky
(National Historic Park), Národní památky (National Memorial), Národní rekreační oblasti
(National Recreation Area), ale i scénické řeky a stezky, jezerní a mořské břehy, vojenské
a historické parky aj. Jsou zde i lesní rezervace (Forest Reserves či National Forests). Některá
území rezervací Indiánů s přírodními památkami jsou pouze v jejich režii (buď je pro turisty
otevřou či ne). Národní parky mají návštěvnická střediska (Visitor Centrum) komplexně vybavená
(atraktivní expozice, prodejny, knihovny, konferenční sály), která jsou jednou z hlavních atraktivit
území. K dispozici je sbor profesionálních správců a průvodců - Rangers (zatímco u nás byli
do nedávna pouze „hlídači“ - strážci). Některé NP vznikly pod lobbistickými tlaky realizace
hotelových komplexů. Největší část NP je na západě, kde se jedná zejména o geomorfologické
fenomeny. Racionální fungování chráněných území umožňují dvě organizace: National Park Systém
a National Park Service. Služby návštěvníkům jsou realizovány na principu decentralizované
centralizace, tj. rozčleněného shluku služeb propojených komunikací. Zásadní je uchování
krajiny, přírodních a historických objektů vč. divoké přírody pro potěšení a prožitek dalším
generacím. Významné momenty funkční ochrany spočívají v dobrých službách, výborné informaci
návštěvníků, ale i umožnění obyvatelům podílet se na rozhodnutích. Sledováno je i zachování
různorodosti ideových přístupů a široká spolupráce se škálou odborníků. Klasické je vytváření
vyhlídkových míst (scenic points), scénických odpočívadel, naučné trasy, dostatek různorodých
ubytovacích možností a služeb vč. možností volnočasového využití. NPS spravuje území o celkové
rozloze 338 tis. km2, což nečiní ani 3,5 % rozlohy USA. Velká pozornost je věnována informování
o stavu území a výchově obyvatelstva. Chráněná území nemají zónování, proto je snaha vytvářet
jejich okolí ochranná pásma. Celoroční vstupenka na všechny chráněné federální pozemky
(t.j. 95 % ploch) činí pouze 80 USD, pro seniory 10 USD.
Švýcaři byli ve střední Evropě první, kteří vyhlásili doposud jediný NP na 0,4 % země, přesto
můžeme říci, že jejich citlivě obdělávaná a využívaná příroda a krajina má větší biodiverzitu
a stabilitu než naše.
V Japonsku jsou chráněná území divoké přírody trvale přístupná, přičemž obyvatelé velmi
ohleduplně do nich vstupují (s tradičně citlivým vztahem ke krajině a přírodě, se zřejmým vlivem
zen buddhismu). Mají i své zkušenosti s územími, kde došlo k likvidaci lesa a odnosu půdy na
několika tisích ha (v důsledku imisí měďnatých dolů a kyselých dešťů), proto tam vynášeli půdu,
slisovanou s travním osivem a hnojivem a do ní pak vysazovali odolné dřeviny.
Kuba, Cejlon/Srí Lanka či Barma/Myanmare jsou příkladem nastolení bezzásahových přírodních
procesů ve zkulturněných biotopech. Půl století po opuštění plantáží je možno konstatovat,
že skutečně došlo ke zdivočení krajany, avšak díky spontánním zcela převládajícím
degradačním procesům, s dominancí „ruderálních“ invazních a expanzivních druhů (přičemž
patogeny se bez omezení rozsáhle šíří do svého okolí)
Ve většině zemí Středozemí po likvidací kvalitních stromů, převážně dubů (na stavbu lodí a domů),
následovalo terasové obdělávání polí, příp. olivových plantáží, a po jejich opuštění došlo k živelné
sukcesi na macchie a garrigue. Blízkým příkladem jsou Dinárské hory v Chorvatsku, kde cca
v délce 400 km byly před 4 stoletími likvidovány původní smíšené lesy. Místo nich však
ve změněných stanovištních podmínkách přírodními procesy došlo k vytvoření „polopouštních“
trnitých křovitých macchií či garrigue. Správce NP Paklenica (s Plitvickými jezery) postupuje zcela
110
protichůdně od našich ideologů - „divočinu kultivuje“, resp. k zajištění udržitelného vývoje náročně
ekosystémově zalesňuje. Varovná je situace ostrovů Středozemí vč. Sicílie, ale i jižního Španělska a
Portugalska kde vznikají a rychle se rozšiřují polopouštní a poštní území.
Pokud závidíme Švýcarsku úžasnou krajinu, vězme, že jim stačilo vyhlášení jediného národního
parku (na 0,4 % území) a další nechtějí. K trvalé udržitelnosti jim stačí trvale citlivý vztah domácích
obyvatel k přírodě a býložravé kravičky, které jim napomáhají zachovávat biodiverzitu bezlesí.
Příklad „řízené sukcese“ a obnovy biodiverzity v Keni
je v příkrém rozporu s v Česku uskutečňovanou naoktrojovanou bezzásahovou ochranou přírody ve
zkulturněných biotopech k „výrobě divočiny“. Mezinárodní britská nevládní ochranářská organice
Fauna & Flora International zajišťuje v soukromé rezervaci Ol Pejeta a dalších „těžko uvěřitelné
soužití farmaření a ochrany přírody“ při zajišťování překvapivě vysokého druhové bohatství. Škoda
že současný šéf AOPK F.Pelc, který lokalitu navštívil a je spoluautorem článku v Ochraně přírody
1/2005 je bezzásahově nepoučitelný, byť v podnadpisech se uvádí: farmaření nemusí ochraně přírody
vadit, budoucnost se zdá být slibná.
Náš žijící a nedoceňovaný guru vědeckého popisu krajinných a přírodních změn Dr.Sc. V. Ložek
(nar. 1920) prohlašuje: v naší vědě dochází k různým módám, mezi něž patří požadavek
bezzásahové „divočiny“, přičemž přírodovědci např. zapomínají, že krajinu v minulosti formovali
také velcí býložravci.
Chceme-li zachránit ohrožené druhy a uchovat funkční krajinu, musíme vycházet
z ekosystémového přístupu, tj. vedle ochrany přírody současně spravovat půdu, vodu i živé
organismy. Vyhlásit určité území za národní park, byť sebelépe naplánovaný, nikdy nestačí.
Nezbytnou součástí rovnice je člověk, potřebné je, aby území bylo pod ochranou místních
komunit, které lidé mohou dokonce v udržitelném rozsahu využívat, což přispěje i lidem, kteří
jsou závislí na službách či produktech spjatých s daným ekosystémem.
Někdejší osvícené hospodaření často vycházelo z principu udržitelného rozvoje, např. Rožmberků
v jižních Čechách, či Lichtensteinů na jižní Moravě. Současná nadměrná ochrana přírody začíná
závažně limitovat a ohrožovat vyváženost environmentálního, ekonomického a sociálního rozvoje,
současně realizovaný způsob ochrany přírody fatálně selhal, zejména zcela nezodpovědně
prosazovaná bezzásahovost. Kromě stávajících 5 rozsáhlých národních parků se další připravují
(Křivoklátsko, Jesenicko) a obdobně kromě 25 CHKO se další připravují – Máchův kraj, Brdy,
Soutok, Doupovské hory, Krušné hory, či rozšíření CHKO Šumava o nezačleněné území EVL.
„Chránit přírodu umíme pomocí zákazů a pokut, víme, co v krajině zakázat, v podstatě všechno na co
ukážeme prstem, potud je ochrana přírody jakýmsi kladivem na čarodějnice. Co je však v plenkách,
je umění přírodě pomáhat, pomáhat krajině tak, aby byla místem pro lidi i pro přírodu. Pomáhat
lidem, aby jim ta příroda nevadila víc, než je nutné, a přírodě, aby ty lidi vydržela. Pomáhat krajině
kolem sebe je dobré a je na čase to začít dělat pořádně, ale vyhlašovat národní park, tedy chtít vládu
přírody ve staré kulturní krajině Křivoklátska, 50 km od Prahy ? Na Šumavě je potřeba uklidnit vášně
– proti sobě se postavily nereálný ideál Přírody a typicky česká schopnost porazit i vlastní
matku, pokud se na tom něco vydělá. Nechci ochranářům škodit, ale fakt je, že dnes mají prestiž
zhruba stejnou, jakou měli na konci komunismu policajti. Marná sláva, o něčem to vypovídá.“
Geobotanik RNDr. Jiří Sádlo, CSc., pracovník Botanického ústavu AV ČR
111
V současnosti v ČR dokonce již spolu také otevřeně soupeří další ochranářské snahy. Schizofrenii
při žádoucí ochraně a zachování hodnot krajiny dokumentuje současná situace absence celostního
pohledu, např. mnohonásobných, avšak různorodých požadavků, na jedinečně komponovanou
kulturní krajinu Lednicko-valtického areálu, zapsaného na seznam kulturního dědictví UNESCO.
Tento areál byl nejprve podle památkového zák. č. 20/1987 Sb. prohlášen národní kulturní
památkou a byla zde vymezena krajinná památková zóna. Následně zde byla podle zák. č. 114/1992
Sb. vymezena NPR, dále pak území Natura - ptačí oblast a EVL, také však přírodní park, mokřadní
lokalita podle Ramsarské úmluvy, biosférická rezervace UNESCO a konečně zde má být má
navržena CHKO Soutok s připravovanou zonací. Do bezprostředního střetu se zde např. vstupují
požadavky na zajištění hodnot zahradní a krajinářské architektury a požadavky na ochranu zvláště
chráněných, zejména živočišných druhů (např. bobra či kormorána, příp. chráněných druhů hmyzu
na odumřelých stromech). Uvedenou situaci mj. popisuje Prof. Ing. Jaroslav Machovec, CSc.,
v časopise Zahrada - park - krajina 1/2010.
Zpráva o stavu krajiny 2009, zpracovaná pod vedením krátkodobého ministra životního prostředí a
našeho zástupce v EK L. Míka (& M. Hošek, eds.) pravdivě sděluje, že naše krajina se
homogenizuje. Hlavní příčiny jsou jednoznačné:
- zemědělská krajina se intenzivním využíváním zemědělské techniky zprůmyslňuje, takže
mizí zbytky rozptýlené trvalé zeleně, na níž je vázána většina druhů volné krajiny
- značný podíl kulturních lesů je neustále rozšiřován vyhlašováním dalších chráněných území,
neboť tam pak dochází k ukončení, resp. útlumu extenzivního obhospodařování, takže
„nařízenými“ sukcesními procesy se ztrácí to nejcennější z naší krajiny, tj. potřebný
podíl rozptýlené trvalé zeleně s pestrou paletou organismů
- paradoxně největší biodiverzita se rozvíjí v osídlené krajině, nabízející pestřejší škálu stanovišť.
Biodiverzita chráněné Šumavy je spíše podprůměrná a klesající, zatímco v řadě nechráněných
území vzrůstá na 1500 i více druhů. Málo početné, ale pro laickou veřejnost atraktivní
charismatické skupiny obratlovců vykazují nadpoloviční podíl ohrožených taxonů, stejně jako
cévnaté rostliny. Stav řady druhů, zejména druhů vázaných na člověkem historicky vytvořených a
udržovaných stanovištích, se zhoršuje v důsledku absence hospodaření a opouštění původně
využívaných ploch. Hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox ssp. bohemica) je živým
důkazem toho, jak se během necelého století může z relativně běžného a hojného druhu stát kriticky
ohrožený, který je na pokraji vyhynutí. V l. 2000 – 2008 byl zaznamenán na pouhých 65 lokalitách,
z nichž většina se nachází na Šumavě a Šumavském podhůří. Hořeček ustupuje hlavně z důvodu
upouštění od tradičních forem hospodaření, jako jsou pastva a pravidelná seč, pastviny a louky
zarůstají dřevinami …. Vhodnou péčí je pastva, popř. seč, doplněná narušováním drnu ...
Jádro problematiky ochrany přírody spočívá ve skutečnosti, že nechceme-li přijít o bohatství
druhové diverzity, nemůžeme vystačit s pouhým vyhlášením jakéhokoliv stupně ochrany
některých území, což se u nás obvykle „zvrhne“ v administrativní úřednickou „ochranu“,
tj. znepřístupnění nejen pro obyvatele, ale i pro potřebné extenzivní hospodaření. Následné
„využití“ je často pouze pro „parazitické puristické naturisty, avšak potřeby zachování biodiverzity
jsou někdy obtížně zajišťovány entuziastickými „pragmatickými amatéry“.
Renaturalizace a revitalizace krajiny, jejíž podstatnou součástí je řízená sukcese je nezbytným
žádoucím způsobem uskutečňované ochrany cenných segmentů přírody a krajiny v kulturních
zemích. Tento způsob ekologické obnovy krajiny bezprostředně směřuje k zachování a zlepšení
biologické rozmanitosti a ekologické stability. Potřebné je vycházet z monitoringu, znalostí
ekologických principů a zákonitostí sukcesních procesů i jejich stadií a požadovaného nasměrování
přirozených vývojových procesů biocenóz a samoregulačních schopností vegetace dle charakteru
jednotlivých lokalit i za pomoci doplnění původních druhů (repatriace) a citlivého usměrňování
112
spontánního vývoje, např. tradičním extenzivním obhospodařováním (např. bezlesí). Takovýto
biotopový asistenční management je ve výsledku výrazně rychlejší a zejména funkčnější než
spontánní sukcese, neboť sleduje celostní problémy vč. širších a zpětných vazeb. Avšak je v rozporu
s ideologicky demagogickou naktrojovanou bezzásahovou výrobou virtuální divočiny, resp.
přírodních společenstev.
Pastevní draha (genofondové základny travinného biotopu) versus státně správní ochrana přírody
V ČR dochází paradoxně k situaci, kdy např. nechráněná „draha“, resp. obecní pastviny patří
k lokalitám s nejbohatší škálou květeny i zvířeny, zatímco na množství lokalit, kde byla vyhlášena
státní ochrana přírody, díky uskutečňované „konzervační“ ochraně, v důsledku neblokovaných
přírodních sukcesních procesů, dochází k likvidaci chráněných hodnot, pro které bylo území
vymezeno k ochraně. Draha je fenomén, který u nás doposud nebyl doceněn a odborně prezentován.
Jako „draha“ jsou označována extrémní stanoviště na okrajích obcí, převážně značně suchá
či značně vlhká, obvykle s četnými balvany a skalními výchozy, která, protože nebyla vhodná
pro zemědělské využití, byla využívána jako obecní pastviny. Draha jsou ladem ležící pozemky,
většinou nekulturní pastviny, těžko obdělavatelné (pro výskyt balvanů a nerovný, mnohdy skalnatý
povrch), ale jsou to i travnaté stráně širokých úvozů nebo neobdělávané cípy mezi poli.
Obvykle jsou obecním majetkem, proto v minulosti byla využívána jako obecní pastviny (příp. jako
výběh drůbeže). Draha v zemědělsky zkulturněné krajině jsou dnes vzácná místa přirozeného
výskytu četných rostlinných a živočišných druhů, která je třeba chránit a zachovat jejich přirozený
ekosystém. Analogicky s lesními genofondovými základnami je dnes potřebné vymezit venkovské
genofondové základny v extenzivních travinných biotopech s bohatstvím vegetačních, příp.
i zoologických taxonů, které slouží k zachování původních druhů a zabezpečení genetické
proměnlivosti populace. Hlavním cílem managementu v genových základnách by mělo být
zachování biologické rozmanitosti flóry, případně i fauny, k čemuž by měl být přizpůsoben i režim
hospodaření. Základním způsobem reprodukce by měla být přirozená obnova, v ojedinělých
případech, kdy je vhodné obnovit přirozenou skladbu umělou obnovou, je potřebné použít rostliny
pocházející z téže genové základny, příp. provenience ekotopově souhlasné. Při zpracování ÚPD
města Nalžovské Hory je navrhována genofondová základna na travním fondu, tvořená 6 VKP
pastevních drah vč. naučné stezky, s bohatou škálou vzácných a chráněných botanických
i zoologických taxonů, ale i charakteristickou ukázkou téměř zmizelé typické venkovské krajiny
Česka, s pestrou květenou, se snosy kamení a pozůstatky větrání skalního podloží (kamenné žoky,
svědecké skály, ruwary, polní kazy) a excelentními dřevinami. Ve zdejším území, kde nejsou
významné domácí exploatační záměry, dochází spíše k útlumu využívání krajiny, proto je
k uchování biodiverzity nezbytný vyhovující management. Tím je pastva ovcí, doplňovaná ruční
sečí a výběrovou likvidací sukcesních a náletových dřevin, kterou zajišťuje místní občanské
sdružení a jeho lídr vč. potřebného monitoringu.
Příkladem je zamezování přístupu do CHKO, je chráněná přírodní památka Královský hvozd, kde
je dnes celé ostatní území cca 3800 ha v ochranném pásmu kam se nesmí. Lávkové stezka nad
Čertovým jezerem byla vybudována v l. 1880 - 82, kdy stavbu inicioval a řídil Julius Komárek,
tehdejší lesmistr, vlastenec a propagátor zpřístupnění železnorudských lesů (zpřístupnil oblast
Černého a Čertova jezera). V těžko přístupných terénech budoval lesní cesty (tzv. horizontály), vč.
dnešní k Černému jezeru. Po velké větrné a kůrovcové disturbanci začal ve zpustošených lesích
zavádět nové způsoby hospodaření. Podporoval přirozenou obnovu lesních porostů a na místě
dosud propagovaných smrkových monokultur zakládal smíšené porosty, které se svým charakterem
blížily původním přirozeným lesům, jejich zachovaným zbytkům se obdivujeme dodnes. Napsal
řadu vynikajících publikací o myslivosti a lesích. Část zdejšího území byla chráněna již od r. 1933
(výnosem ministerstva školství a národní osvěty č. 143547/33), avšak za 1. republiky
se nerozcházela ochrana přírody s "měkkou" pěší turistikou.
113
K podpoře zamezení přístupu na Šumavu je Šumava novodobě označována jako „divočina zvířat“,
prioritně pro tetřeva hlušce a dalších druhů (tetřívka obecného, jeřábka lesního, datlíka tříprstého,
strakapouda bělohřbetého, rysa ostrovida, vydry říční), s poukazem, že člověk je ruší a také,
že vegetační pokryv nadměrně poškozuje, avšak právě jemná disturbance (narušení) povrchu
je podmínkou existence konkurenčně slabších druhů. Ministrem Brabcem nově jmenovaný šéf
Šumavy geograf Mgr. Hubený, trvalý fanatik divočiny je hlavním činitelem výroby kulisové
virtuální divočiny a zamezování vstupu člověka na Šumavu, ve spolupráci s Hnutím Duha (Bláha) a
skupinkou kariérních propagandistů „moderní“ bezzásahové ochrany přírody.
V současnosti již 20 % území ČR má různým způsobem zvláště chráněnou přírodu, přičemž
celkem na polovině území ČR jsou zásadní omezení sledovaná úředníky ochrany přírody. Jsou to
nejen zvláště chráněná území velkoplošná a maloplošná vč. tzv. evropských významných lokalit
(které jsme netransformovali do naší legislativy) a ptačích oblastí a biosférických rezervací
UNESCO, ale i prvky územních systémů ekologické stability či významné krajinné prvky, do
kterých ze zákona přísluší všechny hospodářské „plantáže“ dřeva či nintenzivní louky v nivách toků
(avšak ne cennější extenzivní pastviny a louky), eutrofizované vodní plochy či zorněné nivy, a dále
také přírodní parky. Pořád to nestačí, takže plánujeme další velkoplošnou ochranu, přitom však v
době, kdy zde neexistovala oficiální plošná ochrana přírody byla situace stavu přírody na našem
území výrazně lepší, zejména biodiverzita, resp. rozmanitost rostlinných a živočišných druhů a
biotopů byla podstatně bohatší. Naší extravagancí jsou také neúměrně velké vojenské prostory
(vojenské újezdy i po zrušení několika zaujímají rozlohu 1,7 % území ČR, v SRN je to 0,5 %, takže
máme největší plochu na 1 vojáka v Evropě - 5,5 ha), k nim patří i VVP Boletice, navazující na
Šumavu.
Posouzením současného stavu a dosavadního vývoje velkoplošných chráněných území přírody je
možno říci, že mrháme přírodními prostředky a možností jejich udržitelného ekonomického využití
vč. zemědělského půdního fondu, přičemž na druhé straně dochází k nevyváženému a téměř
neudržitelnému vývoji chráněných území Šumavy. Díky ideologii bezzásahavosti „puristických
naturistů“ ve zkulturněných biotopech našich chráněných území dochází ke zločinným škodám, v
rámci následovných požadavků:
- zcela neakceptovatelný požadavek max. bezzásahovosti - až na 3/4 území
- téměř okamžitý přechod na bezzásahovost
- vyloučení obyvatel k vytváření divočiny pro predátory, zejména vlky a medvědy, avšak bez
potřebných býložravců, udržujících žádoucí podíl travních porostů (tzv. bezlesí, které
z 30 % klesá pod 5 %).
Podle vědecké analýzy Dynamika vývoje pralesových rezervací III., zpracované 7 autory
a publikované v r. 2012 v Academii Praha nemohou bezzásahově přežívat ani naše pralesové
rezervace, neboť
- je nezbytné celistvého oplocení rezervací (k ochraně před nadměrným okusem jelení zvěří) pro
umožnění přirozené obnovy dřevin
- porosty, které nesplňují kriteria strukturní diferenciace (a tedy i věkové), druhového
zastoupení a genetického původu nelze zařazovat do bezzásahového režimu
- existence klimaxových společenstev v okolí je podmínkou, že po disturbančním rozpadu
nedojde k zániku a degradaci půd do předklimaxových stadií
- nezbytné je návazné okolní stabilizační ochranné pásmo k tlumení disturbancí (polomy,
kůrovec) a tam: výchova strukturně (tloušťkově i výškově) diferencovaných porostů,
realizace kotlíků buku a jedle a výběrným hospodařením zajištění trvalosti a stability
porostu.
I přes trvale vzrůstající podíl velkoplošných chráněných území dochází k „homogenizaci“
krajiny, rychlému snižování biodiverzity a snižování její stability. Díky uskutečňovanému
114
způsobu ochrany přírody a krajiny ubývá ploch „volné krajiny“, neboť sukcesně zarůstají lesem,
což způsobuje rychlý úbytek vzácných a chráněných taxonů organismů, jež jsou v největší míře
vázány na tyto plochy. Počet druhů „volné krajiny“ trvale rychle ubývá, pouze mírně přibývá druhů
souvislých lesních ploch. Nepříznivá trajektorie biodiverzity je synergicky umocňována ideologicky
fundamentálními požadavky bezzásahovosti.
Ve velkoplošných chráněných územích ČR dochází vedle problémového vývoje biodiverzity i
k degresivnímu vývoji obcí, ke zvyšování sociálního pnutí vlivem vzrůstající nezaměstnanosti
a omezování ekonomického rozvoje. Skutečnost nepříznivého stavu přírody a krajiny se dále
promítá do situace místních obyvatel a možnosti jejich ekonomické existence, takže v odborných
biologických a ekonomických studiích jsou chráněná pohraniční území označována za jakousi
neobhospodařovanou periférii, jejíž problémová existence je však podmíněna ochranářským
fundamentalismem. Ve velkoplošných chráněných územích je „z ochranářských důvodů“
obhajována nepropustnost státní hranice, což má také neblahé ekonomické a sociální dopady.
Příkladem může být Bavorskem požadovaná rozvojová osa Plzeň – Klatovy – Železná Ruda –
Deggendorf , kterou v krajském územně plánovacím dokumentu (ZÚR) nebylo možno vymezit
vzhledem k nesouhlasu ochranářů přírody. Obyvatelé žijící uvnitř chráněných přírodních
a vojenských území, díky restrikcím, jsou jakýmisi druhořadými občany s omezenými právy.
Paradoxem je, že obyvatelé Šumavy obtížně získávají palivové dříví, občané ČR budou platit více
za nedostatkové dřevo (byť náš podíl lesů je velmi příznivý), ale mají vznikat další národní parky,
kde v bezzásahových zónách bude nařízeno ponechat hnít dřevo. Nová Správa NP a CHKO řeší
ve vazbě na potřeby místních obyvatel i návrhy porostů pro samovýrobu palivového dříví
(vzhledem k připravované ekologické dani a výhledovému zákazu topení fosilními palivy,
skokovému nárůstu cen plynu, elektrické energie a LTO). Energetická bezpečnost a finanční
dostupnost dřeva k vytápění se v budoucnu zvýrazní (ve spojení s pocitem jistoty – na 1 ha lesa je
průměrná zásoba 252 m3 dřeva).
Uvědomuje si někdo, jaké množství střídmých rodin kdysi uživila krajina Šumavy, kterou dnes
rozvracíme ? Někdejší naše filigránsky členěná krajina, závistivě označována jako zahrada Evropy,
byla v naší hymně pro svoji bohatost opěvována jako oplývající mlékem a strdím. Nic z toho již
není pravda. Druhová pestrost rostlin, ptáků a dalších organismů - biologická diverzita velmi rychle
klesá, dokonce úměrně ke vzrůstání podílu dalších chráněných území přírody.
Národní park, ale i CHKO Šumava se nejen stále více uzavírá, nabídka produktů je
minimální, takže ho můžeme označit za „ztracené území“. Díky nezodpovědným ideologům
bezzásahové divočiny došlo k narušení rovnováhy mezi přírodou a lidmi. Současná realita v ČR je
taková, že pečovatelé o krajinu a ostatní lidé jsou z chráněných krajin vytlačováni a nahrazováni
„vědeckými“ pozorovateli a úředníky, což dokládá např. demografický vývoj obcí Šumavy.
Purističtní naturisté (vycházející z iracionální hlubinné ekologie) si neuvědomují širší souvislosti,
zpětné vazby, nevidí celistvost problematiky. Ideologie totální bezzásahovosti v člověkem
narušených biotopech je zcestná, nepřipouští si, že v přírodě nejde dělat věrohodné závěry bez
dlouhodobých zkušeností a poznání biologických cyklů (tj. alespoň po půlstoletí fyzického věku).
Potřebné je myšlení ve stoletích (ne v desetiletích) a uvědomování si globálních, alespoň
evropských, vazeb okolních krajin. Obvykle však místní obyvatelé, spolužijící s okolní přírodou,
mají přirozeně zdravější názory, než nadřízení úředníci, příp. úzkoprofiloví odborníci, sami
se označující jako vědci. Dochází k absurdní situaci, že nekompetentní minorita úředníků
s razítkem, příp. úzkoprofilových „vědců“ (převážně teoretických biologů a entomologů),
„znásilňuje“ majoritu běžných lidí se zdravým selským rozumem, vč. aplikovaných biologů
(lesníků, zemědělců, vodohospodářů) s praktickými zkušenostmi trajektorií přírodních
procesů, ekologických principů a zákonitostí, zpětných a širších vazeb (připomíná mi to vlastní
115
situaci, kdy jako nezkušený, ale „nadšený“ gymnazista, zastupující okresního fytopatologa, jsem
k ničení škůdců předepisoval, podle ministerských příruček, zkušeným hospodářům nejničivější
biocidy – DDT a HCH a to v zájmu „moderního“ správného pokrokového názoru).
Současný morální marasmus se „propsal“ i do výsostně odborné činnosti, kdy i na historicky
svobodných akademických a univerzitních pracovištích, kdo nejde s „módní“ vlnou: „příroda
napraví všechny naše prohřešky“, není „in“ a pokud stále chce prosazovat svůj názor, je třeba mu to
„dát najevo“. Proto jediné přání: přírodě nelze lhát či předkládat neopodstatněné vize, v přírodě se
nevítězí „silou“, ani váhou nepodložených argumentů sdělovaných placenými mediálními
prostředky, proto svá tvrzení prosazujme věrohodnými doklady.
Podle Miloše Anděry, autora knihy Národní parky Evropy, dochází (nejen u nás) vyhlašováním
množství dalších NP a jiných chráněných území k devalvaci významu národních parků, ale i
systému ochrany přírody.
Při sledování problémů rozvoje krajů Česka byla konstatována nadměrná ochrana přírody
jako limit dalšího rozvoje.
Urbanismus a územní rozvoj 6/2009
Koncepce zákazů je nejsnadnější, ale nejhorší cesta. Devastace přírodních hodnot v našich
velkoplošných chráněných územích přírody vč. Šumavy nevzniká pohybem osob (obyvatel
a turistů), ale uskutečňovaným rigidním, konzervačním bezzásahovým způsobem ochrany
přírody. Optimální řešení problematiky regionů s velkoplošnou ochranou přírody spočívá
v harmonizaci vztahů a citlivém vyvážení řádu a volnosti, resp. vyvážené regulaci.
Také krajiny velkoplošných chráněných území jsou součástí územního plánování, proto
i u nich musí být sledovány dva příkazy - trvalá udržitelnost a veřejný zájem. Neuvážená
likvidace dochovaných přírodních hodnot a návazně i ekonomické základny ČR, vnucovanou
a navíc nepřístupnou bezzásahovou virtuální divočinou je zločinná a naprosto nepřípustná !
Původně pokrývaly lesy na Zemi více než polovinu souše, dnes je to asi 25 - 30 %, avšak jejich
podíl se trvale zmenšuje. Dnes ubývají zejména nejcennější tropické deštné lesy, rozloha
suchých lesů v tropických oblastech se snížila o více než 70 %, listnaté a smíšené lesy
subtropického a mírného pásu byly asi ze 60 % vykáceny.
Současná lesnatost je rozhodující pro udržení příznivého klimatu tzv. ekosystémovými
službami. V současnosti činí lesnatost Země 30 - 31 %, v Evropě 45 % vč. Ruska, Evropa
bez Ruska 32 %. Hlavní světové úbytky lesů jsou pro zemědělskou činnost k uživení
populační expoloze, další pro těžbu dřeva. V Evropě největší lesnatost je ve Finsku - 75 % a
Švédsku - 62 %, v ČR je do nadprůměr - 34 % a ve SR dokonce 42 %.
Řešením potřebných ekosystémových služeb však není bezzásahovost. Svět nám poskytuje
dostatek příkladů, které dokládají, že bezzásahovostí nelze dosáhnout návratu k někdejším
vyváženým přírodním společenstvům. Po vykácení či vypálení, případně přechodném využívání
sekundárními kulturami a posléze „přenechání“ přírodním procesům však samovolnými
přírodními procesy, tj. bez asistence člověka, nedochází k obnově přirozených porostů,
nanejvýš je možno vyrobit kulisy „virtuální“ divočiny. Příkladem jsou nejen zlikvidované
původní lesy amerických And, Afriky či Austrálie (nahrazované např. invazními eukalypty či
akáciemi jež zvyšují aridnost území), nebo Středozemí, ale i vývoj v opuštěných plantážích celého
světa po ukončení kolonialismu. Přírodním / samovolným vývojem po likvidaci původních lesů,
dochází k vývoji degradovaných společenstev, s dominancí expanzivních a invazních druhů, či
patogenů např. Velikonoční ostrov / Rapa Nui, Island, Haiti / Dominikánská republika, Austrálie ...
116
Pro nás je nejbližší příklad subtropické Středozemí, kde po zlikvidovaní stálezelených lesů dubové, vavřínové, borovicové, cedrové, kaštanové aj., např. v Dinárském pohoří v býv. Jugoslávii
či zpolopouštnělých středomořských ostrovech, např. Sicílii, Maltě, Korfu a dalších. Ty se však
přírodními procesy neobnovily, v optimálním případ nastoupily trnité keřovité makchie a
polokeřovité garrigue a došlo k rozsáhlému fatálnímu zhoršení ekologické, hydrologické a
klimatické situace s nepříznivými změnami stanovištních biotických podmínek (eroze, vysoušení,
v Chorvatském pobřeží dnes v délce 400 km do moře neústí žádná řeka). Souvislejší lesní plochy se
zachovaly pouze na Sardinii – kde Sardové trvale odmítají zřízení národního parku, přičemž je tam
jedno z nejvýznamnějších přírodních prostředí Evropy, či v jižní Itálii – Katalánsku a na Krétě.
Někdejší stálozelené lesy nejsou obnovovány díky „vědecké koncepci“ z podnětu úředníků EU,
přestože vegetační struktura zásadně ovlivňuje koloběhy látek, vody a energií, ale i klimatické
poměry. Pouze díky osvíceným vizím několika zodpovědných lidí jsou původní lesní porosty
lokálně, dlouhodobě opožděně obnovovány (např. na Krétě, Chorvatsku – Dinárské hory, Řecku,
Korfu aj.) záchrannými výsadbami např. cedrů, borovic (halebská, pinie), dubů (korkový,
cesmínový), neboť byly prioritně káceny dřeviny s kvalitním dřevem na lodě a stavby zejména
Římany a Benátčany (přičemž bylo „úspěšně“ zlikvidováno i genetické centrum cenných dubů).
Obdobná je situace v opuštěných tropických plantážích, od ukončení kolonialismu před více než
půl stoletím, jak v Asii (např. Cejlon / Srí Lanka, Barma / Myanmar), tak Karibiku - na Kubě aj.
Tyto lokality dokládají, že bezzásahovostí nedošlo k návratu „původní“ přírody. Došlo však ke
„zdivočení“ přírody zejména nálety expanzivních a invazních rostlinných druhů např. akácií,
mimos, mudaru / Calotropis aj., ale i patogeny.
Další příklady vývojově tristní situace poskytuje vývoj např. na Velikonočním ostrově / Rapa Nui,
Islandu, Austrálii či Haiti – v porovnání s Dominikánskou republikou na stejném ostrově (postačí
letecké snímky).
Překvapivě nové přírodovědecké poznatky dokládají, že podoba celosvětově uctívaných tropických
deštných amazonských pralesů není pouhým výsledkem „posvátných“ přírodních procesů, ale do
značné míry dlouhodobým antropogenním vlivem starých indiánských kultur Mayů před několika
staletími (než byli zdecimováni španělskými dobyvateli a zavlečenými chorobami). Jedná se nejen
o zachované mohutné staleté „užitečné“ stromy, které obvykle jako přírodně posvátné programově
posilovali a ponechávali jako přírodní zdroje (např. Ficus, Ceiba, Cedrela, Dipterix, Howea aj.) a
také, že jimi vytvořené prosvětlené otevřené plochy a umělé mýtiny významně pozitivně podmínily
jak bylinnou flóru, tak faunu savců, ptáků aj. živočichů.
V Karibiku často dochází k disturbancím tropických, mnohdy pralesových lesů, díky opakovaným
hurikánům (Portoriko, Grenada aj.). Díky tomu si pralesní stromy dokázaly vytvořit strategii přežití,
např, rozsáhlým vzájemným propletencem kořání různých druhů stromů, z kterého se obnovují
(díky tamní rychlé destrukci odumřelé organické hmoty). Řada organizmů však zaniká, nebo se
populačně blíží zániku, a je obnovována jen díky asistenční lidské pomoci, některé ptačí druhy
přelétají na místa se zachovanými potravními možnostmi, přičemž se konstatuje, že i v tomto
vegetačně výborném tropickém prostředí, pokud by se velké disturbance opakovaly v intervalu
kratším než 50 let, nedokáží se již lesní porosty samovolně obnovit. I přesto, že mangrovy, působící
jako vlnolamy, a poskytující ochranu mnoha organismům, nebývají závažně poškozeny, dochází
v některých případech k jejich nevratnému zániku.
Pro pochopení vývoje světových ekosystémů je velmi závažné sdělení Leoše Klimeše: Vývoj
tropického lesa v Africe, která vychází z významu refugií ve vývoji flóry a fauny a
předpokládanými zákonitostmi. Centra největší druhové diverzity se nacházejí ve stejnorodějším
117
prostředí, míněno takové, kde stálé prostředí svou „optimální mírou nestálosti“, nejlépe vyhovuje
udržení výjimečného druhového bohatství, což je dáno vnitřní dynamikou ekosystému (v případě
Šumavy je trvající extenzivní využívání). Závěrem uvádí, že pro botaniky jsou vynikajícími zdroji
mnohasvazkové flóry, ale i fytogeografické a rostlině-ekologické práce a v neposlední řadě i prof.
Jana Jeníka, jehož práce ho inspirovaly k uvedenému pojednání. (Pozn.: tomu však bylo novodobě
ideology bezzásahovosti vyhrožováno, přičemž ten se velice pochvalně vyjádřil o práci Šumava a
její perspektivy I,II).
Zdroj: Živa 5/1989
Pokud byla dlouhodobá přírodní skladba lesních biotopů významně antropogenně
pozměněna, není samovolnými přírodními procesy již možný návrat bez lidské ekosystémové
asistence. Bez koncepční lidské pomoci, vycházející z poznání a uplatnění ekologických vazeb a
zákonitostí, nedochází k žádoucí obnově někdejších zlikvidovaných lesních porostů. Pouze
v některých lokalitách je možno sledovat cílevědomou výsadbu některých žádoucích stromů, např.
cedrů na Krétě (ne však díky současným úředníkům EU). Krásné letité stromy zůstávají pouze
mementem pozitivní racionální lidské činnosti, např. v parcích a ojedinělých lokalitách. Žádoucí
pozitivní návrat „přírody“ se tedy nekoná, resp. iracionální ideologie hlubinné ekologie opuštění
zcivilizované krajiny a její ponechání přírodním procesům, vzhledem k rychle se měnícím místním
i globálním podmínkám je fatálně škodlivá.
Bezzásahovost v odpřírodněné krajině přispívá k procesům odlesnění – deforestraci, zpouštnění –
desertifikaci a dalšímu odpřírodnění – denaturaci. Proto je naprosto scestné požadovat
bezzásahovost v kulturních porostech Šumavy či jinde, neboť bez vědoucího asistenčního
ekosystémového přístupu již nemůže vzniknout druhově, věkově a prostorově různorodý „přírodní“
les či jiné společenstvo. Navrhuji vyvézt ideology bezzásahovosti na ostrov svobody - Kubu (pro
místní lidi na ostrovní vězení), ať si užívají zcela převládající bezzásahovost.
Bezzásahovost nemůže být prvoplánová, resp. programová, pouze lokálně časově omezená,
tedy v závorce, nutná je ekosystémová asistence („řízená sukcese“), bezzásahovost je
přijatelná pouze v přírodních, nezkulturněných plochách, a to i tam pouze časově nebo
lokálně omezeně. Bezzásahovost na Šumavě prosazují pouze některé kariérní osobnosti a
nezkušení, kteří navíc nechtějí být bezprostředně zodpovědní za své činy. Současnost mnohdy
nerozlišuje virtuální skutečnou realitu, žebříček hodnot je dlouhodobě narušen. Je absurdní, že
ti, kdo požadovali legislativní ochranu Šumavy, dnes proti uskutečňované „ochraně“ brojí.
Vnucovaná ideologie bezzásahovosti je ideovou „odnoží“ náboženské sekty rastafariánství,
vzniklé na Jamaice, která požaduje pouze přírodní procesy a bezzásahovost (její představitel
a zakladatel rockové hudby regge Bob Marley zemřel ve 36. letech, protože nechtěl zásahy do
svého těla). Doporučuje se ideology bezzásahovosti beúplatně vyvézt na vedlejší „ostrov
svobody“ Kubu, aby s tam si užívali převládající bezzásahovost a tím návaznou fatální
problematiku.
Velice záslužným činem je zakládání univerzity East Africa Star University v problémové východní
Africe ředitelem Centra globálních studií při Filozofickém ústavu Akademie věd ČR Markem
Hrubcem, který se stal jejím prvním rektorem. Tato univerzita na sv. Burundi, nedaleko hranic
Rwandy a DR Kongo, poblíž Konga a Tanzanie, si klade za cíl poskytnout vzdělání tisícům
studentů z konfliktních a postkonfliktních zemí Afriky. Fakulta společenskovědní, ekonomická a
technická bude ještě doplněna lékařskou a zemědělskou. Poskytnutí vzdělání je daleko lepší než
dosavadní importovaná pomoc ze Západu.
Z této činnosti by si měli vzít příklad ideologové bezzásahovosti, kteří všemi prostředky prosazují
výrobu umělé divočiny ve zkulturněném území Šumavy (které se proto stalo biosférickou rezervací
118
UNESCO dříve, než byl vymezen národní park), čímž dochází ekonomickému propadu a
vystěhovávání obyvatel ze širšího regionu Šumavy a v chráněné území dochází k homogenizaci a
rychlé likvidací chráněných taxonů organismů.
Situace ČR / Šumavy a vazba na východní Evropu v EU - ideologická výroba virtuální
divočiny a „přírodního lesa“ bezzásahovými přírodními procesy z kulturních porostů
Na příkladu Šumavy je možno dokumentovat nereálné a neprověřené idee, kdy tradiční
„konzervativní“ ochrana přírody chránící dochované hodnoty je spekulativně násilně sofistikovaně
nahrazována módní „moderní“ ideologií naoktrojované prvoplánové nesmyslné výroby virtuální
„kulisové“ divočiny ze zkulturněných ekosystémů, lživě zdůvodňovaném, že to je smysl národních
parků.
Dosavadní ochrana přírody v ČR „konzervativně“ chránila biodiverzitu, krajinný ráz a další
hodnoty území. Ideologicky prosazovaná „moderní“ módní revoluční bezzásahová výroba
„divočiny“ nerušenými přírodními procesy již ukázala své konkrétní výsledky, ale stále to nestačí.
Před ní varují mnozí nestoři ochrany přírody, např. prof. J. Jeník, dr.h.c., či dr. V. Ložek, DrSc. Žel,
po zločinných ideologiích fašistického zcivilizování, bolševického zkolektivizování, zažíváme
ideologii naturistického odcivilizování. Ideologicky blízká náboženská sekta rastafariánů rovněž
prosazuje pouze přírodní procesy (jejich představil Bob Marley zemřel ve 36 letech, protože nechtěl
zásah do svého těla). V Polsku podepsalo ideologickou deklaraci „Bůh nad pacienty“ již 3,5 tisíce
polských doktorů, podle níž má boží právo přednost nad lidským, do něhož nemá člověk zasahovat.
Po ideologiích fašistického zcivilizování, bolševického zkolektivizování je „politicky“
vynucována zločinná ideologie naturistického bezzásahového odcivilizování za používání
stejných metod jako v naší politice – mlžení ke vzniku marketingového zážitkového regionu
„virtuální divočiny“, zastrašování či zkorumpování. Je schopna se naše demokracie ubránit ?
Žel i v ochraně přírody se podobně jako v politických a ekonomických zájmech jsou
uplatňovány geopolitické intriky a mocenské zájmy, doplňovaného fanatismem řadových
pěšáků, mnohdy strategicky vybuzeném masovou mediální propagací. Revoluční přeměna
kulturní Šumavy na devastovanou virtuální divočinu vznikla jako požadavek bavorské strany,
což vybuzuje některé reminiscence.
Vhodné je připomenout si sovětskou biologickou ideologii lysenkismu Trofima Lysenka, odmítající
mendelovskou genetiku, nekriticky aplikující Mičurinovy teorie hybridizace a Lamarckovy teorie
o dědičnosti získaných vlastností. Ta byla prosazena díky Stalinovu kultu a odmítnuta až po
hladomorech a ztrátě produktivity zemědělství za nucené kolektivizace. Lysenka doplňovala
bioložka Olga Borisovna Lepešinská, se svou pavědeckou teorií o vzniku buněk z nebuněčné „živé
hmoty“. Jejich odpůrci byli zlikvidováni, zejména světově významný genetik Nikolaj S. Vavilov,
(nar. 1887), který byl odsouzen k nuceným pracím v gulagu na Sibiři, kde v r. 1943 zahynul.
V rámci této ideologie byla i u nás zakázána až do 60-tých let minulého století výuka genetiky.
Otázkou je, jak v naší demokracii fungují
- „nestranná“ media, propagující převážně bezzásahovost,
- nezávislé soudy, odkládající desítky žalob na rozsáhlé škody v regionu Šumavy
- MŽP a Správa NPŠ, které partyzánsky, proti vůli většiny většiny obyvatel rozšiřují I. zóny a
neoprávněně vyhlašují bezzásahovost.
Dlouhodobě utajovaná akce „výroby divočiny“, byla spuštěna až za vhodné politické situace, když
se Zelení dostali do vlády a p. Bursík se stal ministrem. Hlavní požadavek vychází od velkého
sousední „bratra“ (údajně politicky odsouhlasený), který slovy býv. 2. ředitele NP Bavorský les
119
sdělil požadavek vytvoření „největší divočiny v Evropě mezi Atlantikem a Uralem“ (navštěvované
z areálů na okraji Bavorského lesa). Jakýsi „dohled“ vykonává významný česko/slovenský úředník
Evropské komise p. L. Míko (sledující ochranu přírodních zdrojů), který k získání nezkušených
studentů rozdával do škol svůj film o bezkonfliktní bezzásahové výrobě divočiny. Realizaci
a podporu „divočiny“ uskutečňují vybraní exponenti MŽP, AOPK a Správy NP a CHKO Šumava.
Dále pomáhají někteří kariérní pracovníci vysokých škol, příp. vědeckých pracovišť. Čerstvá
absolventka státní přírodovědecké fakulty JČU, požadující zaměstnat, na otázku co se Šumavou,
sdělila: „potřeba aby celá uschla a vyrostl přírodní les, ale bude to těžké!“. Významnou spolupráci
poskytuje dotované Hnutí Duha, které pod praporečníkem p. Bláhou, organizovaným nátlakem
„zelených milicí“ hlídá naoktrojovanou divočinu pod heslem „ochrany zákonnosti“ ti mohou
v lesích (dle ombudsmanky a členky strany Zelených libovolně „protestovat“), ale naopak
protestující obyvatelé tam volně nesmějí (např. protestní pochody občanského sdružení
Za otevřenou Šumavu na býv. Juránkovu chatu aj). Pan Bláha trvale vyrábí nepravdivé nenávistné
fabulace, jež mají dehonestovat obce, např. že obce chtějí těžit v lesích dřevo (než pochopil, že lesy,
až na výjimku, nejsou jejich), nově, že chtějí rozsáhle realizovat developerské projekty, přičemž ví,
že je na Šumavě problémem obnovit býv. kapličku či realizovat rozhlednu, vzhledem k náročnosti
procesu zpracování územního plánu, hodnocení SEA a Natura, ale i obstrukcím. Ideologům
bezzásahovosti stačí pouhé ideologické tvrzení o nadřazenosti přírodních procesů a mezinárodních
požadavcích na zřízení divočiny a prohlašování, že za nimi stojí „ekologové a vědci“ (tj. ekologičtí
aktivisté a někteří kariérní pracovníci vysokých škol), ne však většinová racionální občanská
a odborná veřejnost. Ideologové bezzásahovosti odmítají racionální argumenty, dlouhodobé
poznatky, přímou konfrontaci, prokázané údaje a data.
Každá ideologie užívá jednoduchá hesla, kterými sofistikovaně mediálně přesvědčuje obyvatele.
Otázkou je proč, jaké jsou skutečné cíle a kdo je v pozadí. Proto alespoň několik poznatků.
Někdejší středoevropské boreokontinentální smíšené smrko-jedlo-bukové lesy přešly na Šumavě,
díky výběrovému využívání buků na pálení dřevěného uhlí, jedlí na stavební dřevo a několikerému
doplňování rychle rostoucích smrků, na stejnověké kmenové smrčiny. Jedinečný charakter
dosavadní kulturní Šumavy vytvářelo bezlesí, zejména travní porosty, na něž byla vázaná bohatá
flóra, jež sukcesně je bezzásahovostí likvidováno a jejíž podíl klesá z někdejších více než 30 % pod
5 %. Monotónní smrčiny ale snadno podléhají vichřicím a hmyzím kalamitám. Dnes, po
naoktrojovaných disturbancích se na rozvolněných plochách, v podrostu suchých smrčin uplatňují
zejména expanzivní vysoké trávy – metlička křivolaká / Avenella flexuosa, třtina křovištní a
chloupkatá / Calamagrostis epigeios, C. villosa či metlice trsnatá / Deschampsia caespitosa.
Souvislé smrkové porosty jsou vegetačně chudé, unifikovaně monotónní, ale i potravně jsou pro
většinu fauny velmi chudé. Bezzásahovostí ve zkulturněných biotopech vznikají pouze
degradovaná společenstva, vzhledem k výraznému prosazení konkurenčních (expanzivních a
invazních) druhů i patogenů, převážně ekologicky validních druhů na nových „polootevřených“
disturbovaných plochách, dále ukončením blokované sukcese a vlivem působení vzrůstajících
stresových faktorů. Množství příkladů je nejen v Evropě (zejména Středozemí), ale po celém světě.
Bezzásahovostí dochází k likvidaci původních chráněných hodnot, proto nechráněné Pošumaví je
dnes cennější než ostře chráněná Šumava. Bezzásahovými „posvátnými“ přírodními procesy se
globálně rychlé rozšiřují pouště, vč. Evropy (jižní Španělsko).
Oproti normální skutečnosti vymezování národních parků v „zachovalé přírodě“, jsou v NP Šumava
zkulturněné porosty a dokonce i obce. Území bylo v minulosti zkulturněno zejména významným
podílem extenzivně využívaných travních porostů, ale převážně i trojgenerační výsadbou smrků.
Vymezení chráněných území přírody a způsobu jejich ochrany je bytostně národní / státní záležitostí
! a do toho nemůže žádná „nadřazená organizace“ mluvit (nanejvýš doporučovat). Nepravdivá
mlžení dokládá množství ideologických výroků: nejprve byly šumavské hřebenové lesy označovány
120
jako „unikátní klimaxové smrčiny“, posléze bylo nutno tyto nepřirozené porosty co nejrychleji
zlikvidovat, jejich nabídkou pro kůrovce, aby vznikly „přirozené, věkově i druhově“ rozrůzněné
stabilní lesy“.
Partyzánsky vynucovaná bezzásahovost bez legislativního opodstatnění, zatím znamenala
uschnutí hřebenových lesů na cca 20 000 ha, vyčíslená škoda činí více než 100 mld Kč, kromě
množství dalších, obtížně vyčíslitelných škod (pro srovnání vzpomínám na zpracovávání posudku
imisních škod na lesích pro soudy, za použití matematických modelů přenosu toxických imisí).
Uvedené zločinné škody mají být překryty jednoúčelou aktualizací zákona o ochraně přírody a
krajiny, která by experiment neúspěšného modelu „suché revoluce“ rozšířil na většině území našich
národních parků !
Uskutečňovaná „ochrana“ i přes mnohonásobně vyhlášenou velkoplošnou ochranu Biosférická rezervace UNESCO, EVL a PO, CHOPAV, NP a CHKO), likviduje všechny bazální
hodnoty území:
- Zatím odumřely hřebenové lesy na cca 20 000 ha, vyčíslená škoda činí více než 100 mld Kč
(kromě dalších škod). Jednotlivé ekosystémové funkce jsou díky „posvátným“ bezzásahovým
přírodním procesům rychle likvidovány.
- Základní vodohospodářská funkce Šumavy vymezená Chráněnou oblastí přirozené akumulace
vod (CHOPAV), díky „řízenému“ uschnutí hřebenových smrčin, omezujících větrné proudění, je
zásadně likvidována (připomínám anemo-orografický systém specifikovaný prof. Jeníkem), neboť
odumírají živá rašeliniště, která tvoří nejcennější potenciál Šumavy. Průkazným signálem je např.
růst a vývoj vlochyní (Vaccinium uliginosum), které jsou zakrslé (kolem 10-15 cm, přičemž běžná
výška je 100 – 150 cm) a převážně neplodné, došlo k zániku šichy (Empetrum), dochází
k postupnému pokryvu vřesy (Calluna) a zarůstání dřevinami. Někdejší vodní nádrže - klausy (jako
akumulační pro plavení dřeva) byla jako „nepatřičná“ lidská díla „zneškodněna“ protržením hrází.
Často prezentované fotogenické rašelinné jezírko na Chalupské slati vzniklo býv. těžbou rašeliny,
glaciální jezírka jako šumavské drahokamy přežívají díky lidskému navýšení karových hrází,
někdejší plavební kanály nebyly naštěstí zasypány, ale slouží jako nejvýznamnější atraktivita uvnitř
Šumavy. Dochází k erozím jevům, ale i k intoxikaci vod ledovcových jezer (Al), přičemž živelnou
biotopovou přeměnou se v kulturním území znehodnocují retenční i protipovodňové funkce. Voda
stále více chybí po celém světě, ale bude chybět i na Šumavě (A. Stifter ještě sděloval, že voda byla
na Šumavě všude).
- Biodiverzita druhová i vyjmenovaných biotopů EVL je rychle, zejména sukcesně
likvidována. Došlo k likvidaci generacemi chráněných pralesových pozůstatků, rychle odumírají
vzácné a chráněné druhy, z velké části vázané na bezlesí a blokovanou sukcesi (zejména zánikem
extenzivního využívání travních porostů - bezlesí z někdejších více než 30 % klesá pod 5 %).
Potřebné je připomenout slova Ing. Františka Urbana, spoluzakladatele NP Šumava, býv.
pracovníka MŽP, AOPK a býv. víceprezidenta IUCN pro Evropu, střední a severní Asii: „Národní
park Šumava jsem spoluzakládal a dnes z toho mám výčitky svědomí. Bez něj mohla být Šumava
plná života, „naturové lokality“ nepoškozené. Zklamal mě postoj některých lidí v IUCN, druhá mise
byla zmanipulovaná a manipulace zřejmě pokračují. Dělat z kategorizace známkovací systém je
hloupost a je to proti smyslu tohoto systému. Navíc je zařazení do jednotlivých kategorií velmi
sporné. Národním parkem je území proto, že ho jako národní park vyhlásil stát a do toho nemá
IUCN co mluvit.“ Podrobný přehled nepříznivého vývoje biodiverzity je v publikaci Šumava a její
perspektivy I,II, zpracované kolektivem více než 30 spoluautorů.
- Potichu se likviduje nadřazená Biosférická rezervace UNESCO, spočívající ve vyváženém
využívání přírodního potenciálu obyvateli, zvyšuje se extrémita mezoklimatu, ale i nebezpečí
požárů, omezuje se ukládání uhlíku. Je normální, že v zalesněné Šumavě je nejdražší dřevo v ČR ?
- Vyráběný marketingový produkt „zážitkové divočiny“ je tvořen pouze virtuální kulisou životu
nebezpečných suchých smrčin, kterou mají oživit dovezení vlci a medvědi pro VIP „hosty“,
121
přestože je Šumava obydlená (možné je uvádět zkušenosti z NP USA, nebo NP Afriky, vč. možnosti
za poplatek si ulovit přísně chráněné druhy, např. v Tanzanii).
- Likvidována je udržitelnost nejen environmentální, ale i ekonomická a sociální, širší region
Šumavy se vylidňuje a ekonomicky propadá.
- Ideologický, neověřený požadavek maximální bezzásahovosti, resp. co nejdříve minimálně
na 70 % ploch, příp. celé území, aby nebylo možné ani porovnání. Šumava se stala „privátní
exteriérovou experimentální laboratoří“ ideologů divočiny kam mohou „stejnověrci“, ostatní tam
mohou až po značném tlaku, na několik omezených vycházek pro 8 lidí, „pod dohledem“ a za
úplatu na vybraná místa.
- Součástí ideologie je zákaz vstupu na většinu území, vč. býv. značených turistických tras v NP,
ale i v CHKO (kde je uplatňován režim jako v NP – Královský hvozd), v rozporu s výchovných
posláním území. Silnici, vybudovanou pro těžká vozidla od Březníku k Modrému sloupu je
navrženo „rozebrat a odvézt“ mimo Šumavu, aby se po ní nedalo ani chodit, „Lávková“ cesta byla
v CHKO zlikvidována, opravy cest jsou jen po velkém nátlaku povoleny, podobně realizace
cyklostezek. Pro ideology odcivilizování je člověk, byť je integrální součástí přírody, hlavním
škůdcem a trvalým nepřítelem. Proto je vytlačován maximálním zákazem vstupu, pod zástupným
důvodem ochrany ustupujícího severského ptáka tetřeva - donedávna loveného, který evropsky není
ohrožen, pro jistotu doplňován z chovů, opakovaná studie nemá sledovat ohrožení predátory či
stanovištními potravními a klimatickými změnami aj. ale spekulativně pouze člověkem.
- Na Šumavě míra ochrany dnes výrazně přesahuje míru současných chráněných, dnes
devastovaných hodnot, což je právně nepřijatelné. V ČR dochází k inflaci chráněných území,
omezujících jejich rozumné využívání. Poučné je přeshraniční porovnání: Němci mohou auty až na
hřebenové horské chaty, my tam nemůžeme ani pěšky. Na severním okraji nebylo cenné přírodní
území Velkého Javoru zahrnuto do NP a je rozsáhle rekreačně využíváno, přičemž naše návazné
území CHKO bylo znepřístupněno (díky p. Hubenému). Podobně na jižním okraji Rakušané
nevyhlásili chráněné území, ale mají tam rekreační areál Hochficht (s 8 km sjezdovek a velice
kvalitní klášterními lesními porosty), kam se pro jistotu od nás nepovoluje zpřístupnění silnicí či
lanovkou (natož lyžařská sjezdovka, byť na naší severní straně jsou výrazně vhodnější podmínky) a
náš návazný „smrčák“ je prohlášen za jeden z nejcennějších.
Naším příkladem může být Švýcarsko, kde mají jediný národní park o poloviční rozloze NPŠ, další
nechtějí, přičemž jim stačí citlivé využívání přírody, kterou jim můžeme závidět.
- K zajištění hodnot chráněných území přírody a krajiny ČR je nezbytná ekosystémová
asistenční pomoc, vycházející z ekologických principů a zákonitostí, sledování širších
a zpětných vazeb, zejména celistvosti problematiky a světových zkušeností. K udržení
zdravého vývoje regionu Šumavy je ideologie prvoplánové bezzásahovosti nepřijatelná!
Možné je uvést publikace Dynamika vývoje pralesových rezervací v ČR I-III (popírající vizi pouhé
bezzásahovosti), Šumava a její perspektivy I,II, Květena světových regionů v souvislostech I-VIII
či sborník konference Šumava na rozcestí, které ideology ale nezajímají.
Ideologická bezzásahovost neobstojí ani v některých skutečně přírodních ekosystémech, např. v BR
UNESCO a NP Everglades na Floridě na jv. USA. Chráněné území lokalizované na rozhraní tropů a
subtropů je charakteristické karibskou flórou, rozsáhlým mokřady a mangrovy, mařicovou prérií
(Sawgrass Prairie s Cladium jamaicense), tisovcovými bažinami s Taxodium distichum i borovými
lesy s Pinus ellliottii, v jejichž podrostu se vyskytuje velké bohatství endemických druhů.
Vynakládá se zde však velké úsilí k omezení agresivních invazivních druhů, např. s australského
kajeputu Malaleuca quinquenervia nebo s brazilské dřeviny Schinus terebithifolius.
Ve středoevropském Česku dojde vzhledem k nárůstu teploty vzduchu a vyšším výparům k
nedostatku vodu a zhoršování její kvality. To způsobí problémy nejen obyvatelstvu, ale i
122
zemědělství a přírodním ekosystémům a nezbytně musí dojít k novým politickým tlakům. V první
polovině vegetačního období klesá úroveň vlhkosti, nezbytná jsou opatření k zadržení (retenci)
vody v krajině.
V této souvislosti vyvstává potřeba celistvého vidění vývojové problematiky jak globální, tak
regionální. Fatální je zejména úporný ideologicky požadavek několika teoretiků, nesledujících
celistvý pohled, ale požadujících výrobu největší evropské „divočiny“ ve zkulturněné Šumavě, kdy
po nařízeném bezzásahovém kůrovcovém uschnutí smrčin vznikne zážitkový přírodní les“. Zřejmě
jim nevadí vysychání Šumavy, zánik nejcennějších biotopů rašelinišť a nepříznivé dopady na
biodiverzitu a trvalou udržitelnost environmentální, ekonomickou a sociální jak regionu Šumavy,
tak ČR. První příznivou vlašťovkou ve fundamentálním ortodoxním přístupu odcivilizování
Šumavy je úvaha o obnovení funkčnosti vodních zdrží – klaus, pro zlepšení retence vody (jejich
hráze byly proraženy, neboť se jednalo o lidská díla).
podklady ČTK
Kdo pochodil a poběhal velkou část evropských pohoří, poznal košáry a salaše, nebude se divit
mnohým vazbám bohatosti spásaných horských travních společenstev. Autory sledující část
trvalých travních porostů Karpat (Roleček J., Čornej J.J., Takarjuk A.I.: Undestanding the extreme
species richness of semi-dry grasslands in east-central Europe: a comparative approach, Preslia
86:13-34, 2014), udivuje jejich mimořádné druhové bohatství, „jejichž příčiny nejsou dostatečně
známy“. Přesto nakonec jako jeden z důvodů uvádí dlouhou historii lidského vlivu, zejména
extenzivního obhospodařování. Proto doporučuji navštívit trávníky Arménie v „závětří“ Araratu,
nebo snadněji zbylá „draha“ u některých vesnic, která bývala extenzivně spásána. Snadno si tak
zodpovíme otázku, proč se v Evropě rychle snižuje bohatá diversita horských luk a proč ostře
chráněná Šumava prudce snižuje biodiverzitu, zatím co Pošumaví je druhově i krajinně převážně
zachované a hodné návštěvy (proto se bojím dalšího vyhlašování chráněných území v ČR a jejich
uskutečňované ochrany dozorem teoretických ortodoxních úředníků). Snad by bylo dobré, aby
„akademičtí“ teoretičtí biologové, produkující novou ochranářskou generaci, se zaměřili také na
obyvatele a jejich potřeby, resp. harmonické soužití s přírodními zdroji, než vyhánění obyvatel, a
pak by pochopili, proč extenzivně pastevně využívané horské porosty jsou tak bohaté, že jim
prospívá i drobné „zraňování“ půd kopýtky zvířat a budou-li déle sledovat tuto problematiku
odlišnosti vlivů spásání jednotlivými býložravými zvířaty. A pak pochopí, že i člověk je integrální
součástí přírody a jak je ho potřeba vzdělávat ve vazbě na přírodu a její vývoj. Proto aplikovaní
biologové by měli vychovávat ortodoxní teoretické biology, požadující bezzásahovost (vzpomínám
si, jak ve významném NP ČR jsem navrhoval obnovu přírodního toku a také transfer některých
ohrožených orchidejí, ale Správou NP vyslané přírodovědkyně sdělily, že tam žádné nejsou – neboť
nekvetly).
V publikaci Vegetace ČR IV – Lesní a křovinná vegetace (editor Milan Chytrý, Academia Praha
2013) se uvádí:
„Na příznivých místech u nás lesy rostly i poslední době ledové, ačkoli tehdejší krajina byla
převážně bezlesá. Po oteplení a zvlhčení klimatu v pozdním glaciálu a zejména na přelomu
pleistocénu a holocénu před asi 11600 lety došlo k výraznému rozšíření lesa na původně nelesní
plochy. Již v té době však v nížinách a pahorkatinách mezolitičtí lovci a sběrači z různých důvodů
šíření lesa omezovali. V teplém a vlhkém období atlantiku sice vznikly klimaticky velmi příznivé
podmínky pro další šíření lesa, současně se však u nás v 6.tisíciletí př.n.l. rozšířilo neolitické
zemědělství, které vytvořilo mnohem silnější tlak na udržování bezlesích ploch. Naše nížiny a
pahorkatiny tak byly s největší pravděpodobností po celý holocén mozaikou lesa a bezlesí. Naopak
podhorské a horské oblasti zůstaly v pravěku převážně neosídleny, a les zde proto pokrýval téměř
souvisle celou krajinu až do středověké kolonizace, která vytvořila krajinnou mozaiku lesa a bezlesí
123
i ve vyšších polohách. Dnes pokrývají lesy 34,9 % rozlohy ČR.
Všechny naše lesy jsou dlouhodobě silně ovlivňovány člověkem; nížinné lesy po několik tisíciletí,
horské lesy po několik století. Přímý i nepřímý lidský vliv se odráží v dnešním zastoupení
dominantních dřevin, struktuře porostů i druhovém složení bylinného patra. Nížinné lesy se tradičně
obhospodařovaly buď jako lesy výmladkové, nebo lesy pastevní. V prvních byly zvýhodňovány
stromy se schopností snadné vegetativní obnovy z pařezových výmladků (např. habr), v druhých se
udržovaly konkurenčně slabé světlomilné druhy (např. dub). Lesní hrabanka běžně sloužila jako
stelivo do stájí, což ochuzovalo půdu o živiny a podporovalo šíření oligotrofních druhů. Od těchto
tradičních způsobů hospodaření se postupně upouštělo už od 18. století a definitivně zanikly kolem
poloviny 20. století. V podhorských a horských lesích, které středověká kolonizace zastihla ve
víceméně přirozeném klimaxovém stavu, se výběrově těžily některé dřeviny, např. buk na pálení
dřevěného uhlí v milířích. To vedlo k výrazné změně druhové skladby porostů, zejména šíření
smrku na úkor buku. Od přelomu 18. a 19. století se u nás začaly pěstovat monokultury jehličnanů,
zejména smrku ztepilého a borovice lesní, menší míře modřínu opadavého. Ze současné plochy lesů
je smrk zastoupen na 47,7 %, borovice na 13,9 % a modřín 3,8 % plochy.“
Květena ČR skýtá cca 3000 rostlinných druhů, (pro porovnání v Mexiku je to cca 30 tis. druhů),
světová květena se počtem druhů postupně blíží k půl milionu, avšak značná část je jich ještě
nepopsaná. Vzhledem k dlouhodobému odtržení od světa naši botanici rozvíjeli popisování „malých
druhů“, např. u rodů jestřábník (Hieracium), pampeliška (Taraxacum), ostružiník (Rubus), avšak
světově dochází spíše ke sdružování druhů do jednomu rodu. Díky uskutečňovanému způsobu
ochrany přírody, ale i průmyslovému obhospodařování zemědělských ploch, trvale dochází k
rychlému ochuzování naší květeny a homogenizaci biotopů vč. nejrozsáhlejšího chráněného území
Šumavy, tedy i přes trvalé rozšiřování chráněných území. Žel, nikoho nezajímá, proč situace
chráněných území se stále zhoršuje. Na místo někdejších zájmových „konzervátorů“ ochrany
přírody nastoupily štáby úředníků, převážně novodobě odchovaných přírodovědeckými fakultami,
bez vazby na rozumné využívání a možné obohacování přírodních zdrojů. Proto také při uvádění
ohrožení území je vždy na prvním místě uváděn člověk, avšak ten bývá na nepodstatných
koncových místech. Lidé jsou z přírody vylučováni, výchovně vzdělávací funkce nahrazují
převážně informační tabule, např. o významu kůrovce pro les poblíž pramenů Šumavy. Módní
ideologická bezzásahovost, sledující výrobu virtuální divočiny, je povyšována na vědecký směr,
avšak bez jakýchkoliv průkazných dokladů. Tzv. „otevřená území“ v chráněných územích jsou
„posvátnými přírodními procesy“ sukcesně likvidována, avšak na ně je celosvětově vázána
převážná biodiverzita, na našem území uskutečňovaná extenzivní pastvou a kosením (tj.
blokovanou sukcesí) - podíl bezlesí v chráněné Šumavě byl přes 30 % a klesá pod 5 %. Rozsáhlé
chráněné území Šumavy se stalo experimentální exteriérovou laboratoři „elitních“ vědců za
rozsáhlé sofistikované propagandy medií, možno téměř říci skupinově zprivatizovanou, neboť běžní
obyvatelé a turisté tam převážně nemohou. Tristní je zejména vývoj Šumavy, kde pouze ideologicky
je záměr dále hazardně naoktrojovat bezzásahovost na většině území, jež přináší ve zkulturněném
území pouze rozsáhlé škody. Od roku 1959 se tzv. „táborská skupina“ snažila o zajištění legislativní
ochrany Šumavy, v r. 1963 pak byla vyhlášena CHKO Šumava. Po revolučním kvasu v r. 1989 byl
v r. 1991 vyhlášen NP Šumava, Biosférická rezervace UNESCO byla však vyhlášena již v roce
1990. Vedle Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) vyhlášené v r. 1978, byla zde v
r. 2005 vymezena další ochrana – Evropsky významná lokalita a Ptačí oblast. Pro jistotu každá
velkoplošná ochrana Šumavy je v jiné hranici a s jiným statutem.
Spolehlivé posouzení mohou podat ti, kdo více než 50 let vnímají přírodní procesy a cykly, kteří
podávají svědectví, jež je pro ideology divočiny v kulturním území kacířské. Proto několik jmen:
124
Kaskoun Oto, MUDr., nar. 1917, ve své publikaci Šumavské putování za přírodou, historií, přáteli a pacienty
pevně věří, že Šumava opět ožije i se svými kostely a sakrálními památkami
Ložek Vladimír, RNDr., DrSc., nar. 26.7.1925, ve svých publikacích Po stopách pravěkých dějů (O silách,
které utvářely naši krajinu), Zrcadlo minulosti (Česká a slovenská krajina v kvarteru) varuje před
neuváženou módní bezzásahovostí
Jeník Jan, Prof.Ing.RNDr.,dr.h.c., nar. 6.1.1929, na základě bohatých světových zkušeností dlouhodobě
varuje před zneužitím bezzásahovosti a následujícími škodami (jako akademikovi UK mu bylo také
vyhrožováno)
Mezi další vynikající vědce, kteří jako dlouhodobí odpůrci bezzásahovosti, byli „odstavováni“ patří, např.:
Krečmer Vladimír, Ing.CSc.,
Vicena Ivo, Ing.CSc.
Mrkva Radmir, Prof.Ing.CSc.,
Simon Karel, Ing.
Kinzl Emil, předseda občanského sdružení Za otevřenou Šumavu pořádá pravidelné protestní českobavorské pochody k býv. Juránkově chatě.
Urban František, Ing. spoluzakladatel NP Šumava, býv. pracovník MŽP, AOPK a býv. víceprezident IUCN
pro Evropu, střední a severní Asii: „Národní park Šumava jsem spoluzakládal a dnes z toho mám výčitky
svědomí. Bez něj mohla být Šumava plná života, „naturové lokality“ nepoškozené. Je hrozné sledovat
diskuzi o kategorizaci – jako kdyby plnění byrokratických kriterií (a kategorizace IUCN nic jiného není),
mělo přednost před ochranou přírody. Zklamal mě postoj některých lidí v IUCN, druhá mise byla
zmanipulovaná a manipulace zřejmě pokračují. Kategorizace IUCN nemá pro praktickou činnost v národních
parcích ani jiných chráněných území žádný význam. Dělat z kategorizace známkovací systém je hloupost a
je to proti smyslu tohoto systému. Navíc je zařazení do jednotlivých kategorií velmi sporné. Národním
parkem je území proto, že ho jako národní park vyhlásil stát a do toho nemá IUCN co mluvit.
V ČR pokradmu vznikla ideologická skupinka prosazující hazardní bezzásahovost, snažící se
ovládnout významné posty. Propagační kariérní skupinka, podporovaná nezkušeným mládím (hnutí
DUHA, které jako nevládní organizace se stává vládní) a nevědoucími medii, vnucuje
hochštaplerskou ideologii vytvoření bezzásahové divočiny ze zkulturněných území Šumavy (a
následně i v dalších chráněných územích ČR, příp. Evropy). Ideologie bezzásahovosti byla
dlouhodobě připravována a spuštěna až ve vhodné politické situaci, kdy se Zelení dostali do vlády.
Hlavními protagonisty je kariérní skupinka osob (JČU / stínová vědecká rada NP) za podpory
nezkušených, převážně mladých osob (Hnutí DUHA dotované MŽP) a úplatné sofistikované
pomoci medií - jejich ideologická propagandistická kampaň byla opětovně spuštěna okamžitě po
znalosti osoby nového ministra životního prostředí.
Od konce roku 2013 již tito ideologové ovládli vedoucí úředně společenské pozice vč. univerzitních
postů a medií, takže už nedochází k zastrašování následnými důsledky, pokud budou zveřejněni,
dnes se považují za „apoštoly“ nového „moderního“ pohledu na žádoucí vývoj přírodního krytu a
života obyvatel, jejíž dopady můžeme již sledovat na Šumavě.
Ideovým záměrem vynucovaného rozšiřování kůrovcové epidemie pomocí partyzánského
vymezení bezzásahových zón je uschnutí současných smrkových porostů porostů k výrobě
kulisové virtuální divočiny - stačí doplnit vlky a medvědy. Přitom však i podle současného
našeho zákona o ochraně přírody krajiny č. 114/1992 Sb., ve smyslu § 22 odst.1 je asanace
kůrovce možná i v I. zónách ochrany přírody ! - souhlas a rozsah opatření se buď uvede v
platném plánu péče o území NP anebo v samotném správním rozhodnutí orgánu ochrany přírody.
Vynucovaná bezzásahovost je dokonce protiprávní. Ideologie bezzásahovosti Šumavy nesleduje
celistvost problematiky, širší a zpětné vazby a zejména dlouhodobou udržitelnost, která je
narušována jak environmentálně, tak sociálně - trvale degresivní demografický vývoj
(vylidňování) a zejména ekonomicky propad širšího regionu Šumavy (s dopady na celou ČR).
Problematiku návratu přirozeného přírodního lesa nejlépe vyjadřuje tabulka skladby lesních dřevin
125
NP Šumava (v %)
dřevina
cca rok 1850
smrk ztepilý
51,jedle bělokorá
13,borovice blatka, kleč
2,4
borovice lesní
2,modřín opadavý
0,05
ostatní jehličnany (vč. tis)
0,05
Jehličnany celkem
68,5
buk lesní
21,pionýrské listnáče (bříza, jeřáb)
8,javor klen
2,ostatní listnáče (jilm, jasan, olše)
0,5
Listnáče celkem
31,5
cca rok 2000
83,7
0,9
2,7
4,3
0,02
91,62
5,8
2,3
0,2
0,08
8,38
přirozená (ÚHUL)
41,9
17,3
0,7
3,1
0,1
63,1
27,7,1,7
1,2
36,9
Šumava, kromě ochuzení o stabilizační tvrdé dřeviny, zažila již 3 generace výsadeb smrků,
příp. dalších dřevin, takže jsou zde polokulturní porosty a kulturní území sídelního bezlesí a
horských luk. Přírodní horské smrčiny se vyskytovaly od 1250 m (1884 ha), takže obnova
přírodního lesa pomocí násilně rozšířené kůrovcové disturbance je zcela scestná, neboť všude
vyroste pouze řidší „smrkáč“ a v dalších generacích se situace bude trvale zhoršovat, přičemž
se vůbec neuvažuje posun klimatických pásem díky oteplení, takž severský (norský) smrk
nebude mít potřebné vlhko v půdě a ovzduší ! Tato dlouhodobě připravovaná bezzásahovost k
„výrobě divočiny“ byla spuštěna až za vhodné politické situace, která nastala, když se Zelení dostali
do vlády, takže od r. 1997 ji spustil ministr Martin Bursík. Vyráběná a rozsáhle propagandisticky
prosazovaná „divočina“ může být pouze virtuální, s bezobsažnou kulisou suchých, nepřístupných
smrčin, jejichž hlavním „posláním“ má být doplnění o vlky a medvědy – tedy poněkud málo – za
nimi si můžeme zajet nedaleko. K objasnění celé problematiky byla zpracována kolektivem autorů
rozsáhlá analýza Šumava a její perspektivy I,II. Na publikaci se podílelo více než 30 spoluautorů z
vědeckých a-společenských pracovišť, několik občanských sdružení, ale i řada soudních znalců.
Tato encyklopedie současné Šumavy uvádí i množství unikátních tématických map (na CD). Proto
nemá již smysl „nosit dříví do lesa“, resp. do schnoucí Šumavy, která dosud postrádá potřebnou
podporu proti jejím škůdcům. Mrazivý je výrok jednoho z předních ideologů: I bez ohledu na
zonaci bychom dali přednost tomu, aby kůrovec zapracoval a zlikvidoval tyto nepřirozené
porosty. Tito ideologové nevnímají, že zkulturněné, zcivilizované porosty na celém světě bez
asistenční ekosystémové pomoci přecházejí v lepším případě pouze v méněhodnotné porosty
expanzivních, příp. invazních druhů a patogenů, tedy že pozitivní přínosy bezzásahovosti ve
zkulturněných porostech nefungují na celém světě. I v pralesových torzech ČR je nezbytná
ekosystémová lidská asistence – viz publikace Dynamika vývoje pralesových rezervací v ČR
I-III, Academia Praha 2012, na základě dlouhodobého výzkumu kolektivu autorů. Současnou
bezzásahovostí byla většina dochovaných pralesových, pro naše předky posvátných, stromů
na Šumavě v přítomnosti zlikvidována - díky neomezovanému napadení kůrovcem.
V březnu 2014 proběhl na KÚ PK workshop na téma německé zkušenosti se strategickým plánováním měst
a regionů, s důrazem na nadmístní úroveň pod vedením předního německého odborníka Prof. Dr., Dr.h.c.
Jőrga Maiera. Zde byl zejména dáván důraz na ekonomické aspekty strategického marketingu a
managementu, přičemž vždy je nutno sledovat nejen aspekty ekonomické, ale i environmetální a sociální.
Upozorňováno bylo na potřeby řešení příhraničních oblastí, nezbytnost schopnosti spolupráce a nutnost
sledování budoucnosti, s upozorněním, že mladá generace to nesleduje a nedokáže. Závěr: exponenti
bezzásahovosti Šumavy nesledují jak další zpětné a širší vazby, tak dlouhodobou udržitelnost.
Základní ideologické výchovné propagační mantry při výrobě virtuální divočiny:
- kůrovec je přirozenou součástí lesa, kterého bychom měli nechat volně působit – vzdělávací tabule
126
např. u pramenů Vltavy, u Plešného jezera aj. (u člověka snad chápou, že jeho přirozené choroby a
škůdce není dobře nechat volně působit)
- na Šumavě jsou unikátní klimaxové horské smrčiny, které je třeba chránit, ale v jiné souvislosti –
tyto nepřirozené porosty je třeba co nejrychleji přeměnit na „přírodní“
- Šumava je největší evropský lesní komplex, kde je vhodné vytvořit „divoké srdce Evropy“.
Kdo stojí za sofistikovanou ideologicky zaslepenou propagační kampaní „divočiny“ dobře placené partičky ?
Přesně v den znalosti nové osoby ministra životního prostředí Mgr. Richarda Brabce, dne 23. ledna 2014
byla zahájena mediální masáž skupinky prosazující totální bezzásahovou divočinu na Šumavě. Vybrány byly
deníky MF Dnes (Šárka Mrázová ČTK) a Lidové noviny (Vladimír Ševela), ne však Plzeňský deník, kde
místní obyvatele dobře znají současnou problematiku Šumavy. Lidové noviny sdělovaly sladké tajemství,
že budoucí ministr se kloní k „ekologům“, tzn. na jejich stranu (ostatní jsou „nevěřící bezbožní, které je
třeba zatratit), což údajně překvapuje mluvčího aktivistů hnutí DUHA Jana Piňose. Předseda svazu obci NP
Šumava Ing. Antonín Schubert však prohlašuje, že na nikoho netlačí a čekají, až přijde někdo, kdo situaci na
Šumavě konečně uspořádá. Honosný nadpis: Hotely ? Lanovky ? Ne. Šumavě může nejvíce vydělat divočina
doplňoval luxusní obrázek zatím nezničeného Vltavského luhu naoktrojovanou výrobou bezzásahové
virtuální divočiny. Prof. Pavel Kindlmann, tvrdý obhájce vytváření divočiny, propaguje zřejmě dobře
zaplacenou studii britské konzultační společnosti EFTEC (Economics for the Environment Consultancy)
spolu s Michalem V. Markem, ředitelem nově vytvořeného podivného Centra výzkumu globální změny AV
ČR (která studii objednala). Závěrem je uváděno tvrzení, že rozšiřování divočiny je pro Šumavu mnohem
výhodnější, než mnohé developerské projekty. Studie prohlašuje, že turismus na Šumavě přináší téměř 2 mld
Kč, celkový ekonomický přínos NP dosahuje až 44 mld Kč ročně, vč. tzv. ekosystémových služeb, jako je
zadržování vody a zlepšování její kvality či regulace klimatu a ukládání uhlíku. A právě ekosystémové
služby jsou fatálně likvidovány násilně prosazovanou výrobou virtuální divočiny proti vůli většiny
obyvatel (vzhledem k přeshraničním požadavkům zejména BWNP je možno dohodnutou násilnou
výrobu divočiny v ČR s omezováním vitální zóny označit jako Mnichov II).
Refugiem chráněných taxonů bezzásahové likvidace biodiverzity zejména bezlesí je nechráněné
Pošumaví. Požadovaný rozpad (disturbance) hřebenových smrčin, který „nejrychleji obnoví
přírodní společenstva“ způsobuje zvýšením větrného proudění vysušování Šumavy a zejména
odumírání nejcennějšího potenciálu živých rašelinišť a současně nepříznivé narušování vodní
bilance vč. zhoršování kvality vod v rozporu s vyhlášenou Chráněnou oblastí přirozené akumulace
vod, tristní snižování ukládání uhlíku, zásadní zhoršování a extrémizaci klimatu, ale i rychlé
snižování biodiverzity druhové a biotopové a to v rozporu nejen s vyhlášenou Evropsky
významnou lokalitou, ale zejména potřebami vyhlášené mezinárodní Biosférické rezervace
UNESCO.
Ideologie bezzásahové výroby divočiny ve zkulturněných územích využívá metod současných
zločinných válečných strategií a taktik - lživou agitační dezinformaci a indoktrinaci téze
„příroda si sama pomůže“ a obecném ubližování přírodě lidmi, na což slyší zejména citově
naladění mladí lidé, ženy a nezkušení lidé, odtržení od přírody.
Po oznámení jména nového ministra životního prostředí počátkem roku 2014 Mladá Fronta Dnes barnumsky
uváděla další článek: Rys, los, jelen spolu na Šumavě. Není jasné, jak ještě dlouho. Zde se nepravdivě
prohlašovalo: Jedním z posledních míst v Evropě, kde šelmy loví velké kopytníky, je Šumava (jelení maso
údajně tvoří 51 % rysího jídelníčku), přičemž divočinu mohou zničit plánované stavby a neřízený rozvoj
turistiky. Opět se poukazovalo na studii objednanou Centrem výzkumu globální změny Akademie věd ČR a
závěry Mgr. Pavla Šustra z NPŠ, který pomocí telemetrických obojků sleduje pohyb jelenů, jenž údajně říká,
že když krajinu neuváženými zásahy rozbijeme, nepůjde to vrátit zpátky. Toto rozbití, resp. rozvrácení a
devastaci kulturní krajiny však způsobil požadavek rychlé a celoplošné bezzásahové výroby divočiny, která
však může být pouze virtuální.
Po propagaci divočiny v domácích denících bezprostředně navazovala mediálně rozšiřovaná informace o
novém výroku Krajského soudu v Plzni, který údajně obhajuje kontinuální veřejné shromáždění aktivistů
127
Hnutí Duha proti omezování rozšiřování kůrovce u Ptačího potoka na Šumavě. Nevadí, že zákon zakazuje
přítomnost jiných osob v území těžby lesa vzhledem k ohrožení jejich života, nevadí protiprávní živelné
rozšiřování bezzásahovosti, nevadí „nelegálnost NP“, který by měl být zřízen zákonem, nevadí zásadní střety
v požadavcích na uskutečňovanou „ochranu“ dříve vyhlášené Biosférické rezervace UNESCO či Chráněné
oblasti přirozené akumulace vod, nebo Evropsky významné lokality. A také nevadí, že aktivisté Hnutí Duha
se mohou volně pohybovat ve vyhlášených nepřístupných územích při svých protestech i jindy, avšak
„normální“ lidé při svých protestech proti uzavírání někdejších turistických cest dokonce i na území CHKO
musí mít k pochodu ke zřícenině býv. turistické chaty na Svarohu mnohonásobné povolení. Tam však občané
z Bavor běžně mohou, stejně jako na hraniční stezky. Nevadí závazky Schengenu, nevadí odlišný přístup
např. na vedlejším bavorském Javoru či rakouském Hochfichtu. Nevadí, že desítky žalob proti
uskutečňované „ochraně“ nejsou soudně projednávány, avšak žaloby některých osob jsou okamžitě řešeny –
např. znepřístupnění „Modrého sloupu“ po historické středověké cestě – dnes zpevněné silnici, kterou
aktivisté „bezzásahovosti“ chtějí rozebrat a odvézt!, podobně jako stížnosti do Bruselu k EK (kde máme
svého propagandistu divočiny L. Míku).
Okamžitě následovala další propaganda v týdeníku Respekt, kde již 3.2.2014 redaktor M.Švehla prohlašoval:
Hnutí Duha a jeho přátelé obdrželi glejt, po němž touží každá podobná organizace, neboť soud potvrdil, že je
to ona, kdo v tomto případě hájí veřejný zájem, nikoli stát, kraj, nebo šumavské obce. Nejistým politiků
včetně nového ministra Brabce může být rozsudek soudce Krysla vhodným vodítkem.
Poslední aktivitou ideologické skupinky bezzásahové divočiny je, že členka strany Zelených RNDr. Jitka
Seitlová, někdejší zástupce býv. ombudsmana, dnes nová vedoucí ombudsmanka. Na tomto úřadě již v
minulosti „prokázala svoje objektivní a nestranné posouzení“ a to podporou bezzásahovosti Šumavy
aktivisty Hnutí Duha i jejich volného pohybu po nejcennějších územích Šumavy (ale protestujícím občanům,
jdoucím po silnici v NPŠ navrhuje „gubernátor“ P. Hubený pokutu 2 mil.Kč !)
Sobotní Lidové noviny z 24.3.2014 po dvou měsících pokračují v další propagaci virtuální divočiny na
Šumavě rozsáhlým článkem: „Lunapark ze Šumavy nebude, divočina naláká další turisty“ (redaktor J.
Charvát). Zde se uvádí: „MŽP schválilo Plán péče připravený Správou NPŠ pouze na 3 roky a to bez
lanovky na Hraničník, hotelů, bytů a dalších velkých developerských projektů, prosazovaných nejrůznějšími
podnikateli na Šumavě a také bez zonace, neboť umožňovala výjimky a úlevy umožňující výstavbu na
nejcennějších územích I. zón“. Předseda stínové rady Jakub Hruška údajně sděluje: „je zřejmé, že parkem
předložený plán plán péče je založen na handlech s jeho územím jako obchodním artiklem developerů,
obchodníků a těžařů, teprve co zbylo, bylo ponecháno pro ochranu přírody“. Obce však potřebují zonaci pro
svůj rozvoj, přičemž podporují některé projekty, např. lanovku na Hraničník. Předseda Svazu obcí NPŠ
Antonín Schubert uvádí, že obce v požadované zonaci vycházejí ze skutečného stavu přírody, ale i ze
skutečnosti, že v Krkonoších je plno lanovek a ničemu nevadí. Do současnosti zde oficiálně bylo 13 %
I. zóny. Náměstek ministra Vladimír Dolejský arogantně sděluje, že zonace bude řešena zvláštní vyhláškou,
přesto uvádí, že již v r. 2014 budou I. zóny tvořit dle dohody 26 % (zřejmě jsou požadovány „dohody“, či
spíše požadavky pouze ze strany obcí, ne však od MŽP) a dále, že postupně se bude jejich plocha rozšiřovat
na 75 %, přičemž jednostranní teoretičtí „ekologové a vědci“ požadují, aby co nejdříve (nejlépe okamžitě)
I. zóna tvořila 50 %, což zdůrazňuje přední aktivista Hnutí Duha a pivotman ideologické skupinky
bezzásahovců Jaromír Bláha. Současný náměstek ministra V. Dolejský údajně stojí za těmito požadavky,
a sděluje: po 3 letech se vydá plán na dalších 15 let a současně se připraví zákon o národním parku a
vyhláška o zónách. V rámci perfektně připravené propagandy se zastrašoval současný ředitel Správy NP
J. Mánek sdělením, jak škodí Šumavě, neboť si dovolil zasahovat proti epidemickému rozšiřování kůrovce
(následně byl spekulativně odvolán novým ministrem R. Brabcem, protože dobře nekomunikoval s Hnutím
Duha a bez stavebního povolení umístil několik tabulí a vybudoval nízké dřevěné vyhlídky - u pramene
Vltavy a na Zelené Hoře, které stavební povolení nevyžadují - jsou konstrukčně i funkčně méně náročné než
myslivecké posedy). Na druhou stranu se farizejsky slibuje větší zpřístupnění parku i přeshraničních
přechodů, realita je však zcela protichůdná. Příkladně se poukazuje se na skutečnost, že „divoká příroda v
Bavorském lese údajně tvoří 75 %, přičemž území je protkáno dřevěnými chodníčky, vedoucími až do středu
pralesa“ (jak přitažlivé, přičemž jedním z požadavků vyráběné divočiny byla likvidace cest v NP a stále větší
znepřístupňování zástupným důvodem ochrany tetřeva). Na podporu rozšiřování „divočiny“ se vzpomíná
memorandum mezi bilaterálními parky. Cílem je údajné vytvoření jednoho z největších evropských
národních parků s divokou přírodou – již tento argument svědčí o neznalosti Evropy, světa a skutečné
divočiny. Bavorský NP je nepoměrně menší, přičemž se jedná o marketingový požadavek Bavorska,
zdůvodňovaný pro jejich vládu následným profitem Bavorska z nově vybudovaných rekreačních areálů při
128
okraji.
V propagačním článku se však nesděluje, že bezzásahovostí dochází fatálnímu vysušování Šumavy a
likvidaci nejcennějšího přírodního potenciálu – živých rašelinišť, zásadnímu snižování biodiverzity a
narušování trvalé udržitelnosti nejen environmentální, ale i ekonomické a sociální nejen regionu Šumavy, ale
i ČR. Výše uváděné požadavky jsou v rozporu s požadavky obyvatel, obcí i turistů, NPŠ je v podstatě dosud
„nezákonný“ a zejména pokradmu naoktrojovaná bezzásahovost v kulturní Šumavě je v rozporu s dosavadní
legislativou, ale zejména s celosvětovými zkušenostmi. Toto je dokladováno ve dvou dílech publikace
Šumava a její perspektivy (zčásti volně přístupné ke stažení) a zejména v 8. dílech Květeny světových
regionů (rovněž volně přístupné ke stažení). Celistvé pohledy jsou však pro ideologické „vědce a ekology“
zřejmě nepotřebné (Bláha, Hubený, Míko, Kindelmann, Hruška, Křenová aj.), avšak každý racionální subjekt
se zajímá o názory protistrany. Ideologický požadavek výroby virtuální kulisové divočiny (vynucovaný
dobře placenou partičkou) se opožděně opírá pouze o objednanou studii britské konzultační společnosti
EFTEC, která fabuluje ekosystémové přínosy vyrobené „divočiny“, přičemž ty však byly vynucenou
bezzásahovostí fatálně narušeny a ohroženy.
Opětovná aktivizace medií nastala v předvolebním období 2014, když sobotní Plzeňský deník z 30.8.2014
uveřejňuje článek „Ekologové po boku Mandely a Charlese“ (kde redaktor není „skromně“ uveden):
Ekologické hnutí Duha dostalo prestižní cenu od evropské nadace EuroNatur, zdůvodněný jeho
mezinárodním příspěvkem k ochraně evropského zeleného pásu cenných chráněných území a zapojováním
veřejnosti do této práce, takže se zařadilo mezi takové laureáty, jako jsou M.Gorbačov, N.Mandela, princ
Charles a několik špičkových vědců. Nemluví se ale o odporu obyvatel ke členům Hnutí, ekoteroristech,
o placených „demonstrantech“, kteří mají pěknou dovolenou a všemi prostředky prosazované zločinné
ideologii bezzásahovosti či dlouhodobě fabulovaných a nepravdivých informacích o situaci Šumavy.
Další vystupňování propagandy „divočiny“ nastalo před schvalováním jednoúčelové novely zák. o ochraně
přírody, jak „free“ koncerty a výlety, tak prohlášeními mluvčího Hnutí Duha Piňose o tom, že prezident
M. Zeman, který slibuje vetovat novelu je zcela mimo moderní názory ekologů a reálné chápání „moderní“
ochrany přírody.
Specifická je i úloha domácích medií, kde dochází k záměrné blokaci všech racionálních kritických pohledů,
což je možno přirovnat k dezinformační válce a indoktrinaci nepravd, např. příroda si sama pomůže, což
neplatí ve zkulturněných porostech (např. při bojích v Jugoslávii, kdy media tvrdošíjně opakovala
jednostranná prohlášení srbských válečných vůdců), takže i v tomto případě je možno použít Goebelsovo
rčení: tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou.
Snad jen na okraj je vhodné uvést, že někdejší Šumava byla uvedena v rozsáhlé publikaci Přírodních divů
světa, v novém vydání byla však již vypuštěna. Nekritické záměrné nadhodnocování Šumavy může
připomínat náš pavilon na Expo 2010 v Šanghaji. Dlouhodobé usilovné mediální vychvalování našeho
pavilonu neodpovídalo však reálné poptávce návštěvníků (kupodivu připomíná jinou situaci obchodního
domu Kotva v Praze, o kterém při otevření media prohlašovala, že je čtvrtý největší v Evropě). V kategorii
několika pronajatých „krabicových“ pavilonů jsme za Slovinskem získali druhou cenu (další pak za
multikulturní výměnu a pronikání do čínských medií). Přestože náš pavilon bylo možno prakticky projít,
návštěva většiny pavilonů znamenaly někalikahodinové čekání. Naše TV až do ukončení trvale vysílala
neměnící se mantru: „jsme křižovatkou myšlenek, kultur a technologií, svou pověstnou kreativitou
přetváříme myšlenky do nápaditých řešení, takže máme tam s čím jet a náš pavilon bude skvělých nápadů
plný“.
Na Šumavě dle publikace Vegetace ČR 4 – Lesní a křovinná vegetace (ed. M. Chytrý) byla
převážně vymezena třída LF boreokontinentální jehličnaté lesy / Vaccinio-Piceetea, svaz LFC
středoevropské acodofilní smrčiny / Piceion abietis, asociace LFC01 horské třtinové smrčiny /
Calamagrostio villosae-Piceetum abietis. Tato asociace představuje přirozenou vegetaci
supramontánního stupně našich nejvyšších pohoří, kde vytvářejí souvislý výškový stupeň mezi
horskými bučinami a horní hranicí lesa, na Šumavě zhruba od 1200 m po nejvyšší vrcholky pohoří.
Na Šumavě však vznikly z původních smíšených lesů smrko-jedlo-bukových, ze kterých byl během
novověké kolonizace horských oblastí cíleně vybírán buk na pálení dřevěného uhlí a jedle na
stavební dříví. Rozsáhlé porosty s dominancí smrku však snadněji podléhaly hmyzím kalamitám.
129
Zejména v exponovaných vrcholových částech pohoří jsou však tyto lesy ovlivňovány vichřicemi,
které mohou v delších časových intervalech narušit nebo zcela zničit stromové patro na rozsáhlých
plochách. Porosty této asociace tvoří převážně stejnověké kmenoviny smrku ztepilého. V podúrovni
stromového patra je přimíšen jeřáb ptačí a v menších nadmořských výškách místy také buk lesní a
jedle bělokorá. Keřové patro je slabě vyvinuto a vyskytuje se hlavně na porostních světlinách,
přičemž převládají v něm zmlazující se druhy stromového patra. V bylinném patře se jako
dominanty uplatňují zejména (expanzivní) třtina chloupkatá, metlička křivolaká a brusnice borůvka.
Z dalších druhů jsou zastoupeny zejména Dryopteris carthusiana, D. dilatata, Galium saxatile,
Homogyne alpina, Luzula pilosa, L. sylvatica, Maianthemum bifolium, Oxalis acetosella, Trientalis
europaea. Roztroušeně se vyskytují Blechnum spicant, Gentiana asclepiadea, Lycopodium
annotium, Polygonatum verticillatum a Streptopus amplexifolius. V porostech se obvykle vyskytuje
5-15 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 400 2 m. Dobře je vyvinuto mechové
patro, ve kterém jsou nejhojnější mechy Dicranum scoparium, Plagiotheceum laeteum, P.
undulatum, Pleurozium schreberi, Pleurozium formosum a druhy rodu Sphagnum vázané na
minerální půdy, zejména S. girgensohnii. Běžně se vyskytují játrovky Brbilophozia lycopodioides,
Bazzania trilobata a Lepidozia reptans.
Proč ne bezzásahovost, resp. pouze „přírodní procesy“ na Šumavě
- bezzásahovost ve zkulturněných porostech celého světa umožňuje invazním, expanzivním druhům
a patogenům pouze vznik degradovaného společenstva
- vynucovaná divočina může být pouze virtuální, kde odumřelé suché smrky vytváří jakousi kulisu
- bezzásahovost nesleduje trvalou udržitelnost nejen environmentální, ale i ekonomickou a sociální
a nesleduje širší a zpětné vazby
- naoktrojovanou a neodsouhlasenou bezzásahovostí je v této druhově velmi chudé asociaci
biodiverzita trvale snižována, dochází k velkému eroznímu ohrožení, k vysoušení Šumavy,
postupné likvidaci živých rašelinišť
- biodiverzitu je ekologicky fatálně škodlivá a přináší rozsáhlé ekonomické škody s dopadem na
širší region Šumavy i ČR
- současná bezzásahovost likviduje biodiverzitu, ekologicky je fatálně škodlivá, zejména vodnímu
režimu a přináší rozsáhlé škody
- chudé hřebenové horské třtinové smrčiny mají díky uskutečňované „ochraně“ výrazně se snižující
biodiverzitu, takže se nejedná o unikátní společenstva, ale o biotopy, kde postupně není co chránit
- bezzásahovost je na Šumavě vnucována pro vůli většiny obyvatel (se selským rozumem)
- „divočina“ Šumavy je dlouhodobě připravovaným marketingovým produktem, s předpokládaným
profitem Bavorska (stačí dodat medvědy a vlky)
- požadované „odcivilizování Šumavy“ z bavorské strany oživuje historické asociace nařízeného
„fašistického zcivilizování nordickou rasou“ (odpůrci byli i fyzicky likvidováni, spolupracovníci
byli obyčejnými lidmi označováni jako kolaboranti), stačí uvést požadavky likvidace cest (vč.
silnice k Modrému sloupu), či likvidace antropogenních vodních zdrží - klaus
- dosavadní experiment způsobil 20 tis. ha suchých smrčin a 100 mld. Kč základních škod
- jako experiment by bezzásahovost byla přijatelná jen na malém území, ve vazbě na velikost ČR
- komplexní pohled je zpracován v publikaci Šumava a její perspektivy I,II a 8-dílné publikaci
Květena světových regionů v souvislostech.
Proč bezzásahovost na Šumavě
- Bezzásahovostí Šumavy se vytváří znepřístupnělé, skupinovitě zprivatizované experimentální
exteriérové území kariérní skupinky ekologistů a části teoretických biologů, kteří za významné
pomoci medií prosazují „moderní“ bezzásahovost, pod heslem „příroda si sama pomůže“, bez
ohledu na její zkulturnění a nebezpečí ekosystémové degradace vzhledem ke vzrůstu stresových
130
faktorů
- Bezzásahovost k výrobě rozsáhlé „divočiny“ na Šumavě prosazovali postupně 1., 2. a 3. ředitel NP
Bavorský les proto, aby z návštěvníci z vybudovaných rekreačních rezortů na okraji NP Bavorský
les mohli zažívat „virtuální kulisovou divočinu s predátory“ v okrajové provincii SRN (příp. jako
jejich lovci)
- Část vyhnaných Němců z našeho území jako zadostiučinění chápe skutečnost: když ne my, kteří
jsme uměli hospodařit v horách (což Slovanům nebylo vlastní), tak ať je zde degradovaná
„divočina“ s vlky a medvědy (4.10.1969 se konal v bavorské obci Mauth, 7 km od české Bučiny
sraz poválečných vyhnanců ze Šumavy při příležitosti 31. výročí mnichovské dohody a
poválečného odsunu Němců - tehdy rozvášněný dav se rozhodl pro pomstu zapálením skládky
dřeva což by způsobilo požár celého pohraničního lesa, kterou nedokázala zastavit ani bavorská
pohraniční policie a dokázala to až přivolaná armáda Bundeswehru - viz publikace „100 zajímavostí
ze staré Šumavy ... a také z Bavorského lesa IV), podobně uvažuje i řada „hoch“ Bavoráků: u nás je
vhodné vymezit Naturschutz a u nich Jagdhof (další vazby již není vhodné rozvádět).
Dnes je možno již porovnat někdejší imisní škody na lesích a současné škody při „výrobě
virtuální divočiny“. Tehdy se složitě modeloval atmosférický přenos kontaminantů, který však
nebyl úmyslný. Dnešní škody jsou však úmyslné, vzniklé záměrným bezzásahovým
rozšiřováním odumírání lesa pomocí kůrovce díly zločinnému spolčení dobře placených osob.
Celá rozsáhlá problematika zkulturněné Šumavy je předmětem mnohasetstránkové encyklopedické
publikace Šumava a její perspektivy I,II, na níž se podílelo více než 30 osobností z vědecké obce
a místních představitelů. Příroda Šumavy potřebuje naši ekosystémovou asistenční pomoc,
ostatní je uvedeno v dalších dokladech ze Šumavy i z celého světa tvrdými daty.
Požadavkem vyhlášené nadřazené mezinárodně významné Biosférická rezervace UNESCO
Šumava, je vyvážený, harmonický soulad extenzivního využívání přírodního potenciálu
místním osídlením. Národní park Šumava vznikl až následně, ale doposud je protiprávní,
neboť podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny NP vzniká zákonem, k čemuž
nedošlo, přičemž uskutečňovaná ochrana je v rozporu jak s BR UNESCO, tak požadavky
posléze vymezené Evropsky významné lokality. Podstatou biosférická rezervace UNESCO je
harmonické, vyvážené soužití obyvatel s přírodou. Sofistikované ideologické nezodpovědné mlžení
při vnucování bezzásahového navrácení biodiverzity přírodními procesy ve zkulturněné,
„civilizované“ přírodě Šumavy, ale v rámci EU již v celé Evropě, je zcela zcestné a lživé.
Na základě dlouhodobého posouzení vývojových domácích i světových trajektorií je zcela zřejmé,
že bez asistenční ekosystémové pomoci nelze dosáhnout zlepšení odpřírodněných biotopů, což
je dokladováno v referenční osmidílné publikaci Květena světových regionů v souvislostech.
Díky opuštěni extenzivního obhospodařování travních porostů – pastvy a kosení (nejen na Šumavě),
došlo k výraznému ochuzení biodiverzity, což ještě umocňuje sukcesní zalesňování bezlesí, takže
dnešní nechráněné Pošumaví je cennější než přísně chráněná, devastovaná Šumava, kde postupně
nebude co chránit, kromě „posvátných přírodních procesů“. Zatímco ideologům stačí jednoduché a
laciné sliby, pro oponenturu je kromě uvedené dvoudílné analýzy Šumava a její perspektivy, s
rozsáhlou mapovou přílohou (o kterou asi aktéři bezzásahovosti zatím nemají zájem).
„Zdivočení Evropy“ je název článku předního exponenta Hnutí Duha MVDr. Jaromíra Bláhy v
Ekolistu XI / 2013. V říjnu 2013 se uskutečnil 10. kongres o divočině ve španělské Salamance.
Toho se virtuálně zúčastnil také komisař EU pro životní prostředí Janez Potočník a český
protagonista divočiny v EU Ladislav Miko. Hlavní problematikou konference byla záchrana divoké
přírody v Africe, Jižní Americe a Asii před nekontrolovanou těžbou dřeva, příp. rozsáhlou těžbou
nerostů, ale i záchrana populací vzácných zvířat před pytláky. V Evropě jsou významné přírodní
131
plochy zejména ve Skandinávii a východní Evropě. V článku se konkrétně uvádí, že „hlavním
nástrojem obnovy divočiny jsou přírodní procesy a návrat klíčových druhů: kůrovec, laviny,
pastva divokých zvířat, požáry a další tzv. disturbance“ (pozn: chybí vichřice a válečné
rozvrácení). Tedy zjednodušeně: zlikvidujeme staré pořádky a rozsáhlou spouští nastolíme přírodní
řád pod heslem „příroda si sama pomůže“ – jak jednoduché. Pro všechny ideologie (včetně dvou
předchozích, které si mnozí ještě pamatují) jednoduchými hesly podmíníme davovou psychózu k
prosazení zločinných záměrů. Pan Bláha byl údajně pozván do fóra konference, aby dle svých slov
sdělil „jak regionální politikové podporovaní kmotry se předhánějí s Podivným ministerstvem
životního prostředí kooperujícím se Zemanovým Hradem a záhrobím ODS o to, kdo lépe zlikviduje
divočinu v Národním parku Šumava ve prospěch developerů a těžařských firem“. Nad sdělenými
„zkušenostmi byl údajný podiv, neboť ČR měla dosud v ochraně přírody velmi dobrý kredit a
historii, některé pralesy začala chránit už v polovině 19. století.“ Skupinka protagonistů divočiny
chce navrátit divokou přírodu do střední Evropy – a to v ČR a Německu (zatím zřejmě Šumava),
Slovensku a Polsku (TANAP a další NP). Uvedený zájem musí však být ale dobrovolný a je
nevymahatelný. Díky vynucovanému zdivočení dochází k nepříznivému narušování vodní bilance
vč. zhoršování kvality vod a to v rozporu s vyhlášenou Chráněnou oblastí přirozené akumulace vod.
Dále dochází k zásadnímu zhoršování a extrémizaci klimatu, tristnímu snižování ukládání uhlíku,
ale i rychlému snižování biodiverzity druhové a biotopové. ale i k likvidaci generacemi chráněných
pralesových lokalit.
U nás vznikl markentigový projekt „Divoké srdce Evropy, resp. výroba nejrozsáhlejší virtuální
divočiny mezi Atlantikem a Uralem“. Po předchozím totálně neúspěšném požadavku EU zastavit
pokles biodiverzity, resp, vymírání druhů do roku 2010 byl požadavek prodloužen do roku 2020 (EU
Biodiversity Strategy to 2020) – prosté vysvětlení spočívá v opouštění pastvy v evropských horách.
Přestože výroba divočiny v kulturních zcivilizovaných územích je požadována i některými „vědci“,
jedná se pouze o ideologický požadavek, vědecky nedoložený, natož „vyzkoušený“.
Rozsáhlá analýza Šumava a její perspektivy I.,II., zpracovaná kolektivem autorů, dokládá,
jak uskutečňovaná bezzásahová ochrana trvale snižuje tamní biodiverzitu, která vznikla
právě díky extenzivnímu využívání zkulturněné přírody, která vyžaduje blokovanou sukcesi a
asistenční ekosystémovou pomoc vycházející z ekologických vazeb, principů a zákonitostí.
Tato skutečnost je doložena z celého světa, kde po opuštění obhospodařování z hlediska
ekologických kompetičních schopností organismů přednostně nastupují invazní a expanzivní druhy
a patogeny. a zřejmě i ústav CzechGlobe AV ČR - Centrum výzkumu globální změny, které si
nedávno objednalo studii od britské konzultační společnosti EFTEC (Economics for the
Environment Consultancy) k podpoře rozšiřování divočiny Šumavy vyčíslením přínosu pro
biodiverzitu a ekosystémové funkce. Ale právě ekosystémové služby a biodiverzita jsou fatálně
likvidovány „násilně“ prosazovanou výrobou virtuální divočiny proti vůli většiny obyvatel.
Požadovaný rozpad (disturbance) zkulturněných hřebenových smrčin Šumavy, který
„nejrychleji obnoví přírodní společenstva“ způsobuje nejen rozsáhlé škody, ale zejména
trvalé snižování přírodních hodnot. Děje se tak v rozporu nejen s vyhlášenou Evropsky
významnou lokalitou, ale zejména potřebami vyhlášené mezinárodní Biosférické rezervace
UNESCO (která sleduje harmonické extenzivní využívání BR místními obyvateli). Likvidací
zelených lesů dochází např. ke sníženému omezováním větrného proudění a tím k vysušování
Šumavy, ale i omezování dotací z ovzdušných srážek z horizontální oblačnosti, čímž dochází k
zániku nejcennějšího potenciálu živých rašelinišť.
Mluvčí Hnutí Duha k prosazení bezzásahovosti dlouhodobě používají dvě taktiky:
- vyhrožování co vše se stane, když nebude podle nich,
- slibování, co vše získají obce, lidé, turisté a příroda, když bude podle nich,
132
obojí však neopodstatněně, s uváděním řady fabulujících čísel. Vyhrožují např. zástavbou Šumavy,
přestože dobře ví, že jakákoliv developerská výstavba a investiční aktivity podléhají přísnému
územně plánovacímu řízení a posouzení SEA, slibují hmotné i nehmotné zisky, které jsou však
pouze virtuální. Naopak prokázané škody, způsobené vnucovanou bezzásahovostí, jsou však
rozsáhlé, přičemž Šumava je stále více ohrožena, neboť se stává „odcivilizovaným“ přírodně a
lidsky „vybydleným“ územím. Na Šumavě dochází k trvale neudržitelnému vývoji nejen
environmetálnímu, ale i ekonomickému a sociálnímu. V současné Šumavě už není téměř do chránit,
přesto je tvrdošíjně stále více uzavírána pro místní obyvatele a turisty (zástupným důvodem je
tetřev, donedávna tam ještě lovný pták, dnes vzhledem k oteplování ustupující na sever). Avšak
p. Bláha uvádí pro podporu ekonomických pohledů, že za pozorování divokých zvířat, např.
medvěda se platí 120 – 270 eur, přičemž organizace Rewilding Europe u oblastí divočiny zřizuje
ubytovací kapacity a restaurace, z jejichž příjmu se realizují další projekty. Takže skládačka z
puzzlí je dokončená - na Šumavě zřídíme dostatečně rozsáhlou virtuální divočinu – alespoň 75 %
plochy NP (s přičleněním podstatné části CHKO), dovezeme medvědy a vlky, bohaté Bavorsko
vybuduje na okraji rekreační rezorty pro VIP návštěvníky ...... (potřebné je uvést, že i NP Afriky
umožňují bohatým klientům žádanou trofejní loveckou kořist - pro lovce velkých zvířat tzv. velké
„pětky“ afrických savan - slon, lev, levhart, hroch, nosorožec, ale i jiných žádaných). K prosazení
dílčích cílů Hnutí Duha jako „předvoj“ podle okamžité situace strategicky vysílá své „lidové
milice“ - placené, nezkušené, naivní mladé lidi „k zajištění pomoci ohrožené přírodě“, dále
sofistikovanou mediální propagací masivně připravuje vhodné společenské klima a konečně
„vědecký zadní voj“ tvoří skupinka kariérních ideologů divočiny, která v kulturním civilizovaném
území Šumavy naordinovala bezzásahovou výrobu bezzásahové divočiny – což takto na světě nikde
nefunguje. Minulé generace, jež vytvořily kulturní Šumavu se obrací v hrobě nad záměrným
rozšiřováním hlavního škůdce zelených lesů – kůrovce. Ideologie výroby bezzásahové divočiny v
kulturních územích je stejně nebezpečná a škodlivá jako ideologie náboženské sekty rastafariánství
příslušníků hudby regge na Jamajce, požadující pro lidi pouze přírodní procesy.
Repatriaci některých zvířat nelze označit za bezzásahovost, přesto se tak tváří. Vždy je třeba
kalkulovat jak populační rozvoj, tak snadno dostupné zdroje jejich výživy a vedlejší dopady vč.
vazby na obydlená území. Možno je uvést několik příkladů – vydra, bobr, rys, kormorán, či
požadovaný medvěd a vlk, možná i šakal.
Varovným příkladem neuvážených zásahů je zkušenost z Patagonie, kde bylo v roce 1946 vysazeno
25 párů bobrů kanadských k podpoře obchodování s kožešinami. Během půlstoletí se rozšířili cca
na 100 tis. ks, takže totálně zlikvidovali tamní lesy, zásadně ovlivnili pobřežní systémy a změnili i
proudění a kvalitu vody. Proto Chile i Argentina je chtějí zásadně omezit. Představený ministerstva
životního prostředí Chile L. Sierlta říká: „I kdybychom přikročili k aktivní obnově krajiny
s neomezeným rozpočtem, krajina už nikdy nebude taková, jako bývala.“
National Geographic, leden 2012
Kdo zastaví rozsáhlý hazard výroby virtuální divočiny v území kulturních sídel, kulturních travních
porostů a polokulturních lesů Šumavy, jež rozsáhle negativně ovlivňují celou ČR ? Zde záměrně
nefunguje proklamovaná předběžná opatrnost, vědecky doložená pravdivost, Hodnocení vlivů
vynucované bezzásahové koncepce – SEA či nově vyžadované Hodnocení vlivů regulace resp.
neregulace – Regulatory Impact Assessment. Zatím se nekontrolovaně dále rozšiřuje skupinově
„zprivatizované“ území experimentální exteriérové laboratoře několika teoretických biologů, volně
přístupná pouze vybrané skupině.
Ideologové bezzásahovosti partyzánsky naoktrojovali bezzásahovost téměř na 30 % území NP, ale i
na území CHKO - v Královském hvozdu, který pro jistotu také znepřístupňují. V současnosti
požadují minimálně 50 , lépe 70 % bezzásahovosti na Šumavě, neboť hrají „vabank“ - nepříjemné
133
bude vzájemné srovnávání a zejména požadavky na úhradu škod. Díky prosazené bezzásahovosti
dochází k rozsáhlým škodám, zejména vysušování a odumírání nejcennějšího potenciálu Šumavy
- živých rašelinišť, likvidaci biodiverzity a vylidňování. Ještě více mě zamrazil výrok současného
„plodu“ Přírodovědecké fakulty státní JČU v Českých Budějovicích, který žádal o přijetí, když na
otázku co potřebuje Šumava, rozhodně sdělil: „uschnutí celého lesa, aby vznikl přírodní les, ...
ale bude to těžké“. V oficiálních dokumentech o bezzásahovosti nebyla zmínka, postupně se pod
vlivem ideologů divočiny dostávala do některých naoktrojovaných závěrů při neodsouhlaseném
postupu rozšiřování I.zóny a neodsouhlaseném zavádění bezzásahovosti. Škoda, že současní
apoštolové módní ochrany přírody nezažili fašistickou ideologii, která spočívala ve zřízení 3.. říše
ve východní Evropě při likvidaci méněcenných ras vč. Slovanů a výroby ušlechtilé nordické rasy.
Bezzásahovost nemůže být prvoplánová, může být pouze časově a plošně omezená, tedy
uváděná jen v závorce pro relativně přírodní plochy. Současným „modním“ hazardem je
bezzásahovost ve zkulturněných porostech za bezprecedentního rozšiřování suchého lesa
prosazeným rozšiřováním „architekta přírody“ - patogena kůrovce. Vznikají tak nejen rozsáhlé
škody, ale dochází také k rozsáhlému snižování biodiverzity, zásadnímu snižování vodohospodářské
funkce, vysušování a zániku nejcennějšího potenciálu živých rašelinišť, vzniku řady dalších
ohrožení a likvidaci cenného krajinného rázu.
Ideologický záměr výroby divočiny na Šumavě je zahraničním vychází hlavně z Bavorska iniciátorem bezzásahovosti Šumavy byl 1. ředitel Bavorského NP, iniciátorem záměru výroby
největší „virtuální divočiny“ v Evropě mezi Atlantikem a Uralem pak 2. ředitel BNP (za
marketingového posvěcení zemskou vládou). Postupně docházelo k protiprávnímu zavádění a
rozšiřování bezzásahovosti a I. zóny, přičemž ideologové prosazují další rozšiřování
bezzásahovosti a I. zóny nad 50 a 70 % a to bez jakéhokoliv vědeckého opodstatněného a
ověřeného zdůvodnění a proti vůli většiny obyvatel. za masivního mediální propagandy
přínosů „jedinečné divočiny“. V pozadí jsou dva důvody - revanš za odsun z území kde Němci
uměli hospodařit lépe než Češi a nový - oslabení konkurenceschopnosti východu vůči západu (stačí
sledovat vývoj společné automobilové firmy Volkswagnu - Superb versus Passat, kdy ČR nesmí být
lepší). Dnes se jedná o zavedení virtuální divočiny s predátory a vyhnání našich obyvatel z české
Šumavy, tj. obnovu „železné opony“.
Budeme-li reagovat na stejných vlnách jako ideologové divočiny, je možno racionálně dojít k
závěru, že jak prosazení bezzásahovosti v kulturní Šumavě, tak návazná výroba největší
virtuální divočiny středbní Evropy s predátory a konečně vznik společného bavorskošumavského národního parku (ve kterém poskytneme většinu území, vč. CHKO), do něhož
budou z bavorských rekreačních areálů vycházet VIP „hosté“ za predátory (dovezenými vlky
a medvědy i jejich lovy), je dlouhodobě uplatňovaná, sofistikovaně řízená „odplata za
vyhnání“ (když ne my, tak predátoří).
Vůdčí ideologové bezzásahové výroby divočiny ve zkulturněných biotopech jsou převážně
„teoretičtí biologové“, kteří nedokážou aktivně spolupracovat s přírodou vzhledem k
praktické neznalosti ekologických principů a zákonitostí.
Schéma přístupu k současně uskutečňovanému modelu ochrany přírody
134
teoretičtí biologové
aplikovaní biologové
(lesníci, zemědělci, vodohospodáři)
Základní axiom
bezzásahovost k zajištění
„divočiny“
ekosystémové asistenční intervence
k zajištění udržitelného vývoje
Vymezení a provádění
systému ochrany
statické - vymezení územní trvalé
území ochrany
dynamické – racionální extenzivní
využívání cenných území k udržení a
rozvoji biodiverzity
Přístup ke chráněnému
území
pasivní ochrana, nadřazovány
přírodní procesy nad přírodními
hodnotami
aktivní ekosystémová pomoc lesním,
travním i vodním plochám
Přístup k obyvatelům a
návštěvníkům
obyvatelé zcela nežádoucí,
návštěvníci max. omezeni
obyvatelé využíváni k pomoci na
zajištění předmětu ochrany,
návštěvníci vychováváni k citlivému
vnímání chráněných hodnot
Přístup ke chráněným
organismům
preferováno několik taxonů, které
jsou (zástupným) důvodem
k zamezení přístupu lidí do území
(tetřev, rys, vydra), preferování
návratu predátorů (vlci a medvědi)
biotopová ochrana včetně potřeby
zajištění bezlesí se škálou nejvíce
ohrožených taxonů a postupného
zajišťování přírodní skladby lesních
ekosystémů
Sledování dopadů a
udržitelného vývoje
odmítání, protože přírodní procesy
jsou „posvátné“,
jiná legislativa kromě
„ochranářské“ zde neplatí
snaha o praktické zajištění biodiverzity a
ekostabilních společenstev, sledování
environmentální, sociální i ekonomické
udržitelnosti
Základní dopady fatálního omezování ekosystémových funkcí Šumavy naoktrojovanou
bezzásahovostí
- vysušování Šumavy v důsledku vynuceného odumření hřebenových smrčin kůrovcovou
disturbancí při zvýšeném větrného proudění způsobuje postupný zánik základního
přírodního potenciálu - živých rašelinišť a současně tristní snižování vodohospodářské funkce
CHOPAV
- radikální snižování biodiverzity při zániku množství ohrožených a chráněných organismů,
zejména sukcesním zalesňováním a zánikem bezlesí (které bylo udržováno extenzivním
obhospodařováním – pastvou a kosením) při poklesu jejího podílu z více než 30 % pod 5 %
- zvyšování extrémity mezoklimatu, snižování ukládání uhlíku, rozšiřování erozních jevů,
odnos půdy a vymývání živin, intoxikace vod ledovcových jezer ...
- omezené ukládání uhlíku ve dřevinách
- nebezpečí rozsáhlých požárů
- 20 000 ha suchých smrčin, základní škody 100 mld Kč, demografická degrese a ekonomický
propad Šumavy a Pošumaví .
Šumava v porovnání s ostatními evropskými horami se stala lidsky a přírodně vybydleným územím,
s dlouhodobě nepříznivou perspektivou.
Škody vzniklé prosazovanou nezodpovědnou bezzásahovostí (jež předčí válečné škody), jsou
vyhodnocovány a uváděny spolu s komplexní problematikou uskutečňovaného způsobu ochrany
přírody v publikaci Šumava a její perspektivy I,II.
Koncem března 2014 krátce „vyrukovala“ vedení Šumavy, vzhledem k dlouhodobému vysušování,
s námětem obnovy funkčnosti množství antropogenních vodních nádrží - klaus, která jako lidská
díla musela být zlikvidována – buď protržením hráze nebo zanesením a zarůstáním, avšak to bylo
velmi rychle zamítnuto.
135
Dlouhodobé rozsáhlé neoprávněné omezování přístupnosti nejen NP, ale i CHKO je
zdůvodňováno zástupným důvodem ochrany severského ptáka – tetřeva, který vlivem
oteplování ustupuje (donedávna zde byl na Šumavě lovným ptákem, dnes pro jistotu je i
vysazován z umělých chovů), čímž dochází k zásadnímu zamezování základních osvětově
vzdělávacích i rekreačních funkcí. Evropská úmluva o krajině zavazuje evropské státy
respektovat „krajinu jako základní složku prostředí, v němž obyvatelé žijí, jako výraz
rozmanitosti jejich společného kulturního a přírodního dědictví i jako základ jejich identity “.
Ekologická stabilita / Ecological stability
Základní principy
- ekosystémová udržitelnost: zachování, příp. zabezpečení potřebného objemu vegetační hmoty,
zejména lesů k umožnění funkce „biologické pumpy“ a tedy i potenciálních dešťových
srážek
- vodohospodářská udržitelnost - již od pravěku jsou známy některé realizace zajištění
životadárné vody i jejího využívání (zásobníky, rozvody, irigace) i protipovodňová opatření
v různých částech Země a dokonce řada z nich se stala památkami UNESCO
- horninová udržitelnost: stabilita zemských ker, vulkanická živost, geomorfologická stabilita poučné jsou dlouhodobě fungující jedinečné terasové úpravy, známé z mnoha míst Země
- biochemická udržitelnost: rostoucí produkce skleníkových plynů a následně vzrůstající teplota
povrchu Země
- biofyzikální udržitelnost: cirkulace vzdušných hmot a jeho ovlivňování (někdejší filigránsky
využívaný povrch ve zkulturněných územích nahrazen homogenitou ploch průmyslového
zemědělství a vznikem urbanistických megapolí a následně i přeměnou malých vzdušných
cyklů energetického proudění vzduchu velkými, i ovlivnění jejich směru dle teplotních
gradientů, a výhledově i možností ovlivnění i mořského proudění
- sociální udržitelnost: potavinové zabezpečení, sociální nepokoje a vyvolávané stěhování národů.
Konkrétní ekologické ohrožení je sledování systémových vazeb, např.:
- trvalé ohrožení Bangladéše záplavami z himálajských řek Ganga a Brahmaputra v převažujících
nížinných polohách,
- stoupající mořská hladina zaplavující hustě osídlená mořská pobřeží (jv.Asie, Nizozemí) a nízké
ostrovy (Maledivy aj.)
- rozsáhlé ubývání lesních porostů, vázajících uhlík a stabilizujících vodní režim
- nepochopitelné je trestuhodné nevnímání širších a zpětných při vnucované bezzásahovosti na
Šumavě ale i v EU a údiv nad fungujícími zázraky přírody - vzešlými smrčky z předchozích
semenných jedinců a pokud je tam vláha a jejich počítání „dokládajících vznik přírodního lesa a
úspěšnou výrobu divočiny“ (zde se pouze hodí říci: „svatá ty prostoto“).
Příkladem komplexního chápání udržitelnosti mořské pobřežní linie je optimálně nejen zachovalý
porost pobřežních mangrovů, ale i předsunuté korálové útesy a laguny (což mohou ocenit zejména
plážoví rekreanti: konkrétní špatný příklad poskytuje luxusní sídlo Cancun na poloostrově Yukatan
v Mexiku (kde mangrovy a laguna se staly vnitřním útvarem), jiné porovnání umožňuje zatracovaná
Kuba oproti upřednostňované Dominikánské republice či devastované Haiti na stejném ostrově).
136
1.11. Ekologická validita, expanzivnost a invazivnost / Ecological validity, expansiveness and
invasiveness
Současné pojetí vegetačních i zoologických druhů / taxonů by bylo vhodné, kdyby vycházelo
z validity k prostředí. Člověk jako specifický druh je vzhledem ke své vysoké adaptabilitě validní
k většině současných zemských biotopů, avšak vzhledem ke vzrůstajícím klimatickým změnám
tomu tak v budoucnu být již nemusí a „bezzásahové“ přírodní procesy vyvolané devastační lidskou
činností mohou znamenat neobyvatelnost.
Invazní rostliny
Podle kategorie nebezpečnosti pro ekosystémy se v ČR nově člení do 3 kategorií:
I) nezbytná likvidace
II) potřeba zamezení dalšího šíření
III) sledování - předpoklad invaze
§) zákaz pěstování v EU
Acacia / kapinice (akácie, nesprávně mimosa), Fabaceae, (Mimosaceae), asi 1300 druhů, převážně
inv a exp, tropy a subtr (bělokvětá, červená, třísodárná)
Acer negundo / javor jasanolistý, Sapindaceae, (Aceraceae), (pův. SAm - ČR III)
Acorus calamus / puškvorec obecný, Acoraceae, (Araceae), (pův. jv.Asie, pak Evropa, SAm,
j.Afrika, ČR III)
Ailanthus altissima / pajasan žlaznatý, Simaroubaceae, (pův. Čína, pak Evropa i ČR, SAm,
Austrálie)
Amorpha fruticosa / netvařec křovitý, Fabaceae, (pův stř a SAm pak Evropa)
Ardisia crenata / klíman vroubkovaná, Primulaceae, (Myrsinaceae), (pův. jv.Asie, pak USA, Havaj,
Madagaskar, Seychely, Maskarény, Austrálie)
Archangelica (Angelica) officinalis / andělika lékařská (pův sv Evropa, pak další Evropa, ČR II)
Aster (Callistephus) chinensis - astra čínská, Asteraceae, (pův. Čína, Japonsko pak pěst Evropa),
okr novae-angliae, novi-belgii / hvězdnice anglická, novobelgická (ČR III)
Baccharis halimifolia §
Bunias orientalis / rukevník východní, Brassicaceae, (pův. Arménie, pak Eurasie, SAm)
Cabomba caroliniana §
Calamagrostis arundinace, epigeios / třtina rákosovitá, křovištní, Poaceae, (Eurasie vč. ČR)
Caulerpa taxifolia / lazucha tisolistá, (Středozemí - litorál teplých moří)
Cecropia peltata / cekropije štítovitá, Urticaceae, (Cecropiaceae), (pův. stř.Amerika a s. JAm)
Cinchona pubescens/ chininovník pýřitý, Rubiaceae, (pův JAm)
Clidemia hirta / klidémie štětinatá, Melastomaceae, (pův JAm, pak tropy celý svět)
Crassula helmsii
Cryptocorine beckettii / kryptokoryna Bekettova, (pův. Cejlon - v USA, vodní)
Eichhornia crassipeš / tokozelka nadmutá, (vodní hyacint), Pontederiaceae, (pův Amazonie Brazílie, pak ostatní trop. vody), §
Elodea canadensis / vodní mor kanadský, Hydrocharitaceae, (pův vody SAm, pak ostatní
kontinenty)
Eucalyptus / blahovičník, asi 800 druhů, (zejména Austrálie, pak jako náhradní za vytěžené stromy
- následně aridizace JAm aj.)
Eupatorium aromaticum - sadec vonný, Asteraceae, (Eurasie)
Euphorbia escula / pryšec obecný, Euphorbiaceae, (Evropa, pak Asie, Amerika, Tichomoří)
Fraxinus pennsylvanica / jasan pensylvánský, Oleaceae, (pův vSAm, pak Evropa, i ČR, Afrika)
Galingsoga parviflora / pěťour maloúborný, (malokvětý), Asteraceae, (pův JAm, dnes kosmopol.)
137
Heracleum / bolševník mantegazzianum - velkolepý (pův Kavkaz, ČR I, Evropa, SAm), persicum perský (pův Persie, pak stř.Evropa) §, sosnowskii - Sosnovského (pův. Kavkaz pak Evropa,
hlavně Pobaltí) §
Helianthus tuberosus agg. / slunečnice topinambur (hlíznatý), Asteraceae, (pův SAm, pak Eurasie,
NZ, ČR II)
Hiptage benghalensis / jinkřídlice bengálská, Malpighiaceae, (pův jv Evropa, pak Maskarény,
Austrálie, Havaj, Florida)
Hydrocotyle ranunculoides §
Impatiens / netýkavka glandulifera - žlaznatá (pův Asie, Evropa, ČR I), parviflora - malokvětá (pův
Asie - Evropa, ČR III)
Imperata cylindrica - lalang válcovitý, Poaceae, (Izrael)
Inula helenium / oman pravý, Asteraceae, (pův. stř.Asie, pak Eurasie, SAm, NZ)
Lagarosiphon major §
Lantana camara / libora proměnlivá, Verbenaceae, (pův. Karibik - okr pěstován celý svět)
Ligustrum
/ ptačí zob statný, Oleaceae, (Středozemí, pak Eurasie)
Ludwigia grandiflora
§
Lupinus polyphyllus / vlčí bob (lupina) mnoholistý, Fabaceae, (pův Amerika, pak Evropa, ČR III,
NZ)
Lycium barbatum / kustovnice cizí, Solanaceae, (pův. Malá Asie, jv Evropa Lysichiton americanus §
Lythrum salicaria / kyprej vrbice, Lythraceae, (Eurasie
Melaleuca alternifolia / kapejut střídavolistý, (bělodřevý, čajový strom, „tea tree“), Myrtaceae,
(pův. Austrálie, pak pěstován i jinde)
Mikania micrantha - mikanie drobnokvětá, Asteraceae, (Amerika, pak
Mikonie
/ mikónie olysalá,
Myrica faya / voskovník, (vřesna), Myricaceae, (Makaronesie, pak ostatní svět)
Myriophyllum aquaticum §
Oenothera biennis / pupalka dvoukvětá, Onagraceae, (pův. Dálný východ, pak ostatní svět)
Opuntia ficus-indica - nopál (opuncie) mexická, Cactaceae, (pův Amerika - celý svět)
Patrthenium hysterophorus §
Pereskia aculeata aj. - pereskije, latnatý kaktus, Cactaceae, (pův Amerika - j.Afrika)
Persicaria perfoliata §
Peuraria montana - peurarije horská, Fabaceae, (pův jv Asie, pak ostatní svět), §, lobata
Pinus strobus / borovice vejmutovka, Pinaceae (pův SAm, pak Evropa, ČR I aj.), pinaster /
hvězdovitá, Středozemí
Psidium cattleianum - katleján (jahodový stromek), Myrtaceae, (pův. Brazílie, pěst celý svět)
Quercus rubra / dub červený, Fagaceae, (pův SAm, pak Evropa, ČR III)
Reynoutria japonica, sachalinensis, x bohemica / křídlatka japonská, sachalinská, česká (pův.
Japonsko, Korea, Čína, Sachalin, pak Eurasie, ČR I)
Robinia pseudoacacia / trnovník akát, Fabaceae, (SAm - Evropa, ČR
Rubus himalaya (fruticosus h.) / ostružiník křovitý himálajský, Rosaceae, (v.Asie, pak i j.)
Rudbeckia laciniata - třapatka dřípatá, Asteraceae, (pův. SAm, pak Eurasie, NZ)
Rhus typhina / škumpa orobincová, Anacardiaceae, (SAm, pak Eurasie, ČR III)
Robinia pseudoacacia / trnovník akát, Fabaceae, (pův SAm, pak Evropa, ČR III)
Sarothamnus scoparium / janovec metlatý, Fabaceae, (pův jižnější Evropa, pak Makaronésie,
Amerika)
Senecio inaequidens
Schinus terebinthifolia - pirul brazilský, Anacardiaceae, (pův sv JAm - Florida aj.
Sicyos angulatus Solanum elaegnifolium - lilek
138
Solidago canadensis, gigantea / zlatobýl kanadský, obrovský, Asteraceae, (pův SAm, pak Evropa,
ČR III)
Spartina pectinata - spartyna hřebenitá (anglická), Poaceae, (GB, pak Evropa)
Tamarix ramosissima / tamaryšek kaspický (větvitý), Tamaricaceae, Eurasie
Telekia speciosa / kolotočník zdobný, Asteraceae, (pův. v.Evropa, ČR II, stř. a z. Evropa)
Tripleurospermum maritimum / heřmánkovec nevonný, Asteraceae, (s. Eurasie, ČR III, SAm)
Ulex europaeus / hlodáš evropský, Fabaceae, (pův. jz.Evropa - pak Amerika, Austrálie, Asie)
Urtica dioica / kopřiva dvoudomá, Urticaceae, (Eurasie, pak JAm a jv Afrika)
velerákos
Wakame / wekame - mořská řasa
Wedelia trilioba - vedelije trojlaločná, Asteraceae, (
Zingiber officinalis - zázvorovník lékařský, Zingiberaceae, (pův. jv Asie, pak Eurasie)
zvonokvět ohňový
1.12. Spolupráce s přírodou, nezbytnost celkové ekologické obnovy planety /
Cooperation with nature, need for an overall ecological recovery of the planet
Motto:
Začátkem 21. století se lidská civilizace a životní prostředí na planetě ocitly v alarmujícím stavu vzájemné
nerovnováhy. Jejich homeostatická rovnováha může být znovu obnovena, a to i cíleným lidským úsilím
(pokud se o to nepostarají přírodní katastrofy).
Miroslav Veverka: Evoluce svým vlastním tvůrcem - Od velkého třesku ke globální civilizaci
V této a podobných společnostech je podpora veřejnosti vším. S podporou veřejnosti nemůže nic selhat, bez
podpory veřejnosti nemůže nic uspět.
Abraham Lincoln, 1858
Většina území světa byla nepříznivě ovlivněna kořistnickou lidskou činností. Menší výjimky
omezeně tvoří pouze nejhlubší oceány, nejvyšší hory a nejrozsáhlejší pouště. Klasickým příkladem
zdevastovaného kontinentu je Austrálie.
Pro zajištění a obnovu ekologické stability a biodiverzity je nezbytná ekologická obnova a
revitalizace jednotlivých krajinných segmentů, obvykle prostřednictvím ekosystémové
asistenční péče a řízené sukcese vč. doplnění původních druhů i zachování vyváženého
tradičního extenzivního využívání. Žel, však ztrácíme kritické myšlení.
Pro zachování vitální planety je potřebné využívání historických tisíciletých zkušeností
někdejších civilizací. Potřebná je aktivní racionální činnost směřující k:
- zajištění vodních zdrojů, příp. vodních zdrží
- zajištění přívodních vodních tras i zavlažovacích (irigačních) systémů, kapková závlaha
- zabraňování šíření pouští a jejich revitalizace
- zabraňování dalšímu znečišťování vod i souše
- obnova lesů a obnova přirozené skladby lesních porostů
- zajišťování pestřejších výsevů a výsadeb zemědělských ploch
- terasování svažitých ploch (proti erozi a sesuvům při přívalových deštích)
- zachování a obnova úrodnosti půd - příkladem jsou opatření v Izraeli
- zabraňování rozsáhlých devastačních činností, zejména velkoplošným likvidacím lesů mnohdy ve
vazbě na ideologickou výrobu virtuální divočiny v polokulturních biotopech bezzásahovými
přírodními procesy bez ohledu na vzrůstající stresové faktory a následnými rozsáhlými zločinnými
škodami (třebas i demagogicky prostřednictvím kůrovce)
139
Skutečně moderní přístup k ochraně přírody a krajiny znamená ekosystémový asistenční
management, resp. spolupráci s přírodou, vycházející z poznání biologických principů a
zákonitostí, širších a zpětných vazeb i celkového chápání udržitelného vývoje
environmentálního, sociálního a ekonomického. Největší katastrofou nemocné Země je
celosvětové nezodpovědné ničení přírody, zejména vodního režimu a vodních zdrojů, úrodné půdy
(celosvětově je zničena čtvrtina úrodné půdy) a vegetačního krytu při rychlém rozšiřování pouští,
ale i příznivého bioklimatu. Návazným problémem je povrchní zcivilizovaná „zážitková“
společnost, odcizená přírodě, která zapomněla, že příroda je nejlepší učitelkou. Člověk, který je
integrální součástí přírody je z ní vylučován, převládá „krátké“ povrchní myšlení, nevycházející z
dlouhodobého poznání vývoje přírody a jejích cyklů. Dokonce potřebné chápající ekologické
principy jsou ideologicky účelově dehonestovány jako „zastaralé a nemoderní“, přičemž přírodní
destrukce vč. kůrovcových epidemií jsou povyšovány na základní potřebu. Uzdravení Země
spočívá prvořadě z uzdravení vodního režimu. Potřebné je však naučit se číst v knize přírody, citlivě
vnímat přírodu a její oslabení a tedy i oslabení jeho imunitního systému. Potřebné jsou
permakultury blízké přírodě, byť obnovené či založené člověkem, tedy spolupráce s přírodou, což
však dokáží jen aplikovaní biologové (lesníci, zemědělci, zahradníci, vodohospodáři), chápající
celostní problematiku a principiální souvztažnosti. A zde je nastolen střet společnosti odtržené od
přírody, který byl v ČR a Evropě ideologicky nastolen skupinkou teoretických biologů a ekologistů
„apoštolsky usurpujících“ si přírodu pouze pro sebe a vyhánějící z ní ostatní, neboť pouze oni jsou
zárukou správného vývoje pod falešným heslem - příroda přírodě, příroda si sama pomůže. Jejich
povrchní chápání obdivuje, že v naoktrojovaně uschlých horských smrčinách (pod dohledem
„milicí“ Hnutí Duha) vyrostly z dříve uložených semen předchozí generace stejně nestabilní,
monokulturní porosty a úzkostlivě vylučuje ostatní lidi, přičemž chybí skuteční správci dochované
přírody, vlády se ujali „hlídači“ (vedení fanatiky divočiny - veterinář Bláha, geograf Hubený,
pedolog Míko, zřejmě i geolog Brabec a další). Tito ideologové nedokáží predikovat
naoktrojovaný experimentální vývoj, přičemž je možno již v současnosti charakterizovat na
Šumavě i v Tatrách několik typů sukcesních procesů vč. negativních dopadů, také je možno
čerpat z dlouhodobých světových zkušeností evropských - Středozemí, Karpaty, jih
Pyrenejského poloostrova aj. či světových, např. opuštěné plantáže, rozšiřování pouští. Dnes
lze konstatovat ideologické spolčení kariérních osobností k získání moci (převleky kabátů
politických stran, záměr získání rychlých postupů a vrcholových funkcí).
Některé způsoby revitalizace krajin, zejména vodního režimu, zdravého lesa, samozásobování
obyvatel potravinami a potřebu nového vzdělávání popisuje alpský sedlák Sepp Holzer ve své
publikaci „Poušť, nebo ráj“. Ten dokázal obnovovat úrodnost krajin, budovat ukázkové farmy a
navazovat kontakty s přírodou prakticky na všech kontinentech (dokonce i na odpadištích).
Mnohé z obdivovaných a příkladně uváděných národních parků USA jsou zdevastovaná „skeletová“
polopouštní území, která kdysi byla obydlená, s množstvím lovené zvěře vč. oblíbených krocanů (podobně
jako někdejší hojní a lovní tetřevi na Šumavě).
V r. 2050 by se měl počet obyvatel Země exponenciálně zvýšit o 2 miliardy (díky populační explozi
v chudých a rozvojových zemích), proto zásadní otázkou je zajištění potravy. Podle údajů OSN
akutním nedostatkem potravy trpí 805 mil. lidí (s rychlým předpokladem 1 mld obyvatel), přičemž
ročně nedostatkem potravy zemře 5 mil. dětí, v rozvojovém světě trpí každé třetí dítě poruchami
růstu (díky chybějícím bílkovinám, jodu a vitaminům). Od 30.let minulého století dochází
k intenzifikaci zemědělské výroby, ničení lesů pro pastviny či ornou půdu, což je to spojeno s erozí
a odplavováním ornice, se vzrůstem množství dusičnanů a těžkých kovů ve vodách a kontaminací
litorálních pobřeží. Podle Organizace pro výživu a zemědělství došlo v posledních 20. letech ke
ztrátě produktivity na 20 % půd. V současnosti se obhospodařuje 38 % půd na světě, avšak
vzhledem k populačnímu růstu za stejné produktivity by bylo nutné obhospodařovat 82 %.
140
Na Expo 2015 v Miláně byl předvedeny nové potraviny zítřka, např. mikrořasy, medúzy a hmyz
(svrčci, kobylky aj.).
Navrhována jsou následující opatření:
- polykultury víceletých rostlin, příp. vyšlechtěných z jednoletých
- pěstování a produkce potravin v místě jejich spotřeby
- využívání hydroponie a aereponie
- produkce masa v bioreaktorech a rybích farmách
- stimulace podpory zdravého životního stylu obyvatel.
Ekologické (udržitelné) zemědělství
Celosvětově je k zemědělské produkci využíváno cca 37 % zemského povrchu (1,3 mld. ha), na
kterých se dnes pěstuje pouhých 70-100 rostlinných druhů. Dle organizace FAO bylo v posledních
100 letech ztraceno 75 % genetické diverzity zemědělských plodin vč, krajových odrůd (a dochází i
ke ztrátě doprovázejících rostlin, např. koukol polní, hlaváček letní, chrpa modrá, sveřep stoklasa,
jílek mámivý, vochlice hřebenitá)..
V současném zprůmyslněném zemědělství se zblokovanými hony došlo k rozsáhlému omezení
biodiverzity a homogenizaci krajiny, s množstvím negativních environmentálních dopadů. Někdejší
tradiční zemědělství bylo stabilizačním prvkem biodiverzity venkova, neboť poskytovalo základní
ekosystémové služby - biologickou rozmanitost, vyrovnaný vodohospodářský režim, udržování
místního mezoklimatu, přirozenou recyklaci živin. V ČR byla však zničena větší část rozptýlené
krajinné zeleně, jejíž podíl výrazně klesl pod 5 %. Zásadní proměny nastaly při kolektivizaci
zemědělské výroby v šedesátých až osmdesátých letech minulého století. Tehdy si dokonce někdejší
organizace státní ochrany přírody si vytyčila úkol - zbytky rozptýlené nezemědělské a nelesní
zeleně označené jako „DNP tj. tzv. dočasně nevyužívaný půdní fond“ převést na zemědělský půdní
fond (v rámci dnes podněcované soběstačnosti ve výrobě potravin). Někdejší předsocialistické
Československo bylo díky jemné filigránské skladbě krajiny - lesy, pole, louky, vodní plochy
označováno jako „Zahrada Evropy“. Dnešní venkovská, průmyslově obhospodařovaná krajina
neposkytuje ani dostatek možností pro existenci dalších rostlinných a živočišných organismů.
Podle informace na klimatické konferenci 2015 v Paříži za posledních 40 let zmizela třetina
obdělávaných zemědělských půd, především erozemi, ale i kontzaminací z ovzduší. Přitom tvorba
2,5 cm svrchní půdy trvá 500 let (tedy 1 cm 200 let). Proto je nezbytné např. sledovat protierozní
opatření, střídavé využívání půd jako orné a pastevní, zachycování živin z odpadních vod aj.
progresivní biotechnologie.
V současnosti v souvislosti s rozkolísaným vodním režimem - suchá období, přívalové deště,
snižování vododržnosti půd ve vazbě na omezení humusu v půdách, ztužení půd a likvidaci
mokřadů, ale i vodní a větrnou erozi a ubývání zemědělských půd dochází k pokusům ekologizovat
zemědělskou výrobu. Na ní dnes, žel, hospodaří převážně nájemci, přičemž tradiční vazby
zemědělců na vyváženou krajinu byly ztraceny. Proto vznikají nařízení, která by měla pomoci
obnovit ekologické vazby na exploatovaný půdní fond např. vznikem ekologických farem.
Nezbytný je však celostní (holistické) pojetí ekologického zemědělství. Jedná se o rozumné
hospodaření zemědělců systémovou ochranou půdy a jejich vlastností, ochranu krajiny i
cílevědomější ochranu vod agroenvironmentálními opatřeními, např.:
- vymezení erozně ohrožených půd (vodní, vzdušná v ČR cca 50-70 %) a na nich vhodné způsoby
hospodaření
- erozně silně ohrožené - velmi svažité nad 120 (cca 200 tis ha v ČR)
- erozně mírně ohrožené přes 7O (cca 43 % ZPF ČR)
- omezit širokořádkové kultury aj. erozně rizikové plodiny (kukuřice, brambory, cukrová
řepa, slunečnice, bob, sója)
141
- zajistit půdoochranné technologie, orba po vrstevnici, vkládat travnaté pásy
- obnovování úrodnosti návratem organické hmoty do půd
- min. na 20 % ploch využívaného ZPF ročně (statková hnojiva min 25 t/ha, drůbeží hnojiva
min 4 t/ha v době V,VI,VII)
- využívat rostliny žijícími v mykorhize s dusíkatými bakteriemi, zelené hnojení, podsev do
krycí plodiny (jeteloviny, vikev huňatá či panonská a setá, bob polní, lupina modrá,
hrách setý, směs s trávami)
- nespalovat rostlinné zbytky
- nepoužívat hnojiva v kratší vzdálenosti než 3 m od břehu vodního toku
- nerozorávat trvalé travní porosty
- neprovádět agrotechnické zásahy pokud je půda zaplavena nebo přesycena vodou
- regulovat invazní rostliny (výška bolševníku a netýkavky žlaznaté (nesmí přesáhnout 70 cm, tj.
sekat 1x/měsíc)
- nepoškozovat či rušit krajinné prvky a vodní plochy na obhospodařované půdě (dřeviny)
- chránit na zemi hnízdící ptáky - nesekání travních porostů při hnízdění.
Současné globalizační / informační období je příznačné informační a mediální explozí, zrychlenou
dopravní dostupností všech míst světa, exponenciálním urbanistickým rozvojem a globalizačními
efekty. V globálním vývoji jsou někdejší významné milionové metropole "zastiňovány" současným
prudkým rozvojem megapolí (měst nad 10 mil. obyvatel), takže někdejší Evropa, jež bývala
"středem" světa, se z řady pohledů stává periferií světa, přičemž od r. 2007 žije již nadpoloviční
většina obyvatel ve městech (v r. 2030 to má být 80 %). Dochází k nadměrné dezertizaci,
deforestraci, monokulturizaci, urbanizaci, kontaminaci primárních složek, a extrémizaci meteojevů.
Věda a její poznatky stále více předbíhají společenský vývoj. V současnosti může být však prisma
staleté společenské retardace některých míst, za vhodných podmínek, prakticky vyrovnáno
v průběhu jedné generace. Mimořádný rozvoj specializovaných vědeckých disciplin, bezbřehý
rozvoj informatiky a možností komunikace a suma jejich rozsahu a obsahu přesahují kapacitní
možnosti dnešního člověka. Nezbytná oborová specializace může však bez potřebného nadhledu
vést až k "fachidocii". Proto jednoznačné imperativum současné globalizace spočívá v potřebě
komplexního všeobecného pohledu na Zemi a orientaci v možnostech a trendech rozvoje
světa. Trendy mívají obvykle nakonec pravdu. Stačí uvést příklady: biodiverzita a její snižování,
demografické trendy, energie - její potřeba, možnosti, zdroje (centrum současných dominantních
zdrojů - islámský svět, politická nestabilita .... atd.). Na jedné straně se sice svět stává "plochým
ekonomickým a informačním hřištěm", na druhé straně se navršují propastné rozdíly "přírodních a
zbídačelých" versus "postindustriálních" civilizací (150 tis. dětí umírá denně hladem).
V současnosti počet hladovějících obyvatel činí asi 1 miliardu, což přináší ekonomickou a
politickou nestabilitu a válečné turbulence.
Uvedené okolnosti vyžadují k pochopení integrity a k nalézání optimálních strategických vizí
potřebu trvalého sledování celosvětových koexistenčních vztahů.
Dnešní vzdělaný člověk již nemůže jen sledovat domácí, příp. evropský vývoj (který je v ČR
rovněž nedostatečně reflektován), ale musí nezbytně sledovat také globální vztahy a vazby, jež
se i u nás, zatím bez větší pozornosti, stále výrazněji a významněji projevují. Pro nás je
potřebné za domov pokládat Evropu a za svět ostatní kontinenty.
142
Příspěvek Česka
Odborníci z ČR dnes již účinně pomáhají např. v JV Asii (Vietnam, Kambodža, Indie), na Sokotře,
v Africe i Latinské Americe např.:
- společnou výstavbou jednoduchých bioplynových stanic využívaných běžně k vaření (metan), což
pomáhá omezovat např. skleníkové plyny a omezovat kácení lesa
- obnovou lesa
- nalézáním vodních zdrojů a závlahami
- zaváděním zlepšených pěstitelských postupů.
Obvykle to jsou však aplikovaní biologové - zemědělci a lesníci, ne teoretičtí biologové, kteří
vycházejí z ideologie bezzásahovosti a vyloučení člověka z přírody (kromě „osvícených ideologů“).
Negativním příspěvkem je však naoktrojovávání bezzásahovosti v místních poměrech.
K zajištění bezkrizového vývoje světa nebyla dosud zpracována řada velice potřebných studií,
např.:
- historický vývoj vegetačního krytu, vodních zdrojů a pouští ve vazbě na lidské činnosti
- expanzivní demografický vývoj lidstva ve vazbě na zdroje - vody, potravin a nerostných
surovin a nejcennější území přírody
- dlouhodobý historický vývoj antropogenních vlivů – pozitivních i negativních na biotu ;
jednotlivých regionů
- vývoj vodních zdrojů a vodního režimu světových regionů
- rozvoj pouští a jejich omezování
- klimatické změny a jejich vlivy
- zajištění pitné vody
- znehodnocení půd zasolením vod
- řešení povodňových výkyvů
- řešení suchých výkyvů
- problematika chráněných území přírody a krajiny ve vazbě na domácí obyvatelstvo
- zachování a obnova úrodnosti půd
- expanzivní a invazní druhy a jejich celosvětovém „uplatnění“
- domestikované užitkové a okrasné druhy a jejich využívání
1.13. Novodobé stěhování národů / Modern migration of Nations
Motto:
Největším nepřítelem člověka je člověk.
V pořadí našeho zájmu jsou obvykle lidé a zvířata, zejména velká, avšak většinou si neuvědomujeme, že
základnou naší existence a přežití jsou vodní zdroje a „žírná“ vegetace.
Příroda není dogma, příroda je živý organismus, kterému porozumět a dokázat „spolupracovat“ není
jednoduché !
Podle ekologické zákonitosti přirozeně migrují živé organismy do příznivějších podmínek
propustným i polopropustným územím, pokud je méně obsazeno než původní lokalita a než je
jeho úživná kapacita.
Základní důvody současné antropogenní migrace
143
a) environmentální migrace - nepříznivé klimatické změny
- vysychání území, mizení povrchových vodních zdrojů vč. podzemních zásob, příp. zasolování a
degradace biotopů a dezertifikací / zpouštěním (kde si „posvátnými“ přírodními procesy příroda
sama nepomohla)která způsobuje nedostatek potravy i vody (pro lidi a zvířata), jež postihne
zejména tropické oblasti kde žije 70 % obyvatel (hladomory), především Sahel ale i Přední východ
(klasické byly islámské expanze v 7. století, dále v 11. století a možno říci i v současnosti),
problémový je jih USA a s. Mexika vč. hlavního města. Počasnou fází bývá stěhování do
příměstských ghet a příp. vzhledem ke vzrůstajícím sociálním problémům vytváření „běženců“.
Do Evropy budou dále směřovat uprchlíci z rozsáhlých vysychajících území: s. Čína, Indie, Írán,
Irák, Afghánistán, Blízký Východ, zejména Sýrie, s. Afrika a zejména Sahel, tj. tropické oblasti
subsaharské Afriky, kde dochází k dezertifikaci: Somálsko, Džibutsko, Eritrea, Etiopie, Súdán, Čad,
Niger, Mali, Mauretánie, Gambie, Senegal, Kapverdy
- zaplavovaná území, zejména stoupáním mořské hladiny, především díky tání ledovců, např.
Nizozemí a nízké ovy (z Malediv do konce století 380 tis ob), z ovů Kiribati asi na ovy Fidži, ale i
velký počet přímořských metropolí a megapolí. Pokud by roztály všechny ledovce, stouply by
hladiny oceánů a moří asi o 70 m. Asi 40 % světové populace žije právě v níže položených
úrodných pánvích, ve vzdálenosti do 100 km od pobřeží. Došlo by tak k zaplevení cca 13 mil. km 2
souše, avšak asi polovina Antarktidy by se proměnila v suchou pevninu.
V Nizozemí žije pětina obyvatel pod hladinou moře a celá polovina obyvatelstva ve výšce ne větší
než 1 m nad mořem (zatím drží moře 4 tis. km hrází, náspů a přehrad a čerpadla vody řek Rýna,
Mázy a Šeldy před zaplavením země).
Do Evropy ročně emigruje 1 milion obyvatel z Afriky a Blízkého Východu (v RF a GB je již až 20
% imigrantů), ale ta dnes má své problémy a na není na to připravená. Předpokládá se, že
„klimatický exodus“ může do r. 2050 uvést do pohybu až 200 mil. obyvatel a podle pesimistického
scénáře do konce století až miliardu obyvatel
b) ekonomická a potravinová migrace: vzhledem k nepříznivé ekonomická či potravní situaci řady
zemí je častější než ohrožení živelnými pohromami, díky vidině lepší ekonomiky a prosperity
c) vynucený exodus z rozvrácených území válečnými konflikty, např. radikálním islámismem ze
zemí kde součástí domácností je kalašnikov, např na Blízkém východě občanská válka v Sýrii při
vzniku islámistického státu, která se přelila do Iráku vyhnala již 12 mil. obyvatel ze svých domovů,
(sociolog Jan Keller tvrdí, že destabilizace diktaturských režimů povede k destabilizací liberálně
demokratických zemí jako dominový efekt). Zatím jsou takto postiženy utečenci před islámským
státem v utečeneckých táborech zejména v Jordánsku, Libanonu, Turecko, dále běženci v zemích
jižní Evropy: Řecko (ovy Kos, Chios, Lesbos, Samos, Kréta, Kypr), Itálie (Sicílie, Kalábrie), Malta,
Španělsko (Kanárské ovy), Francie, ale i Německo, Velká Británie, Belgie, Nizozemí i Švédsko
(kde po jejich příchodu vzrůstá tam kriminalita, znásilnění) ... Fatální problematikou je množství
zaminovaných bojových území (např. Vietnam, Laos, Kambodža, Afghánistán, Srí Lanka, Angola,
Rwanda, Mosambik, Etiopie, Senegal, Maroko, Korea, Irák, Írán, Golanské výšiny v Izraeli,
Ukrajina, Srbsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Kosovo, Albánie, Řecko, Falklandy..., ale i
pozůstatky vojenských pyrotechnicky neočištěných prostorů (vč. Ralska, Milovic, ale i Šumavy).
K vyhledávání min byly používány i cvičené krysy
d) migrace populační v důsledku populační exploze (nezvládnuté natality), neboť v řadě zemí došlo
během posledních 50 let k navýšení počtu obyvatel až 5x, (zejména v chudých muslimských
zemích)
e) migrace v důsledku urbanistické a zdrojové exploatace území původních obyvatel, např. stavbou
měst, budováním dopravní infrastruktury, přehrad, ale i těžbou nerostných surovin (např. uhlí)
144
f) politická, ale i zločinecká migrace
Časové řešení uvedené problematiky současné migrace do Evropy, vyvolané zejména válčením
v arabských zemích ve vazbě na střety sunnitů a šiitů, příp. Kurdů, je možno přirovnat
k novodobé „třicetileté“ válce, která začala 11.9.2001 teroristickým útokem na „dvojčata“
v New Yorku a následnou válkou v Íránu od r. 2003 - současný papež to označuje za
3. světovou válku. Většině populistických politiků však uniká celostní pohled a názor na
potřebné reakce.
Austrálie, přestože má dostatek prostoru pro imigranty, má přísnou protiimigrační politiku a je zcela
netolerantní k běžencům z jv. Asie přijíždějícími na přeplněných člunech zvaných „boat people“,
které vrací, nebo na dobu neurčitou umisťuje v „internačních“ táborech např. na ostrově Nuru či
Papui - Nové Guinei, kde se případně mohou usadit (nebo na Vánočním ostrově či Kambodži, s
kterou má dohodu). V rámci humanitárních programů ale přijímá úřední cestou ze zahraničních
středisek (zejména z anglicky mluvících zemí) až 14 tisíc uprchlíků ročně (výhrady má zejména
proti uprchlíkům z muslimských zemí).
Počet uprchlíků světově rychle vzrůstá, v r. 2014 to bylo již 60 mil. obyvatel. Jedná se zejména
o uprchlíky z arabských zemí, Sýrie, Afghánistán, Somálsko, Kosovo, Írán, Irák, ... Pro mafii jsou
dnes údajně výnosnější než drogy (roční obrat obchodu s lidmi přesahuje 25 mld USD, velkou část
tvoří pašování uprchlíků).
Osídlení zemí (v mil. obyv., přibližně k r. 2014) a migrace (E - emigrace, I - imigrace, M - migrace)
1. Čína
1 500 000
2 . Indie
3. USA
1 300 000
320 000
4.Indonésie
240 000
5. Brazílie
6. Pákistán
195 000
185 000
7. Nigérie
180 000
8. Bangladéš
9. Rusko
10. Japonsko
11. Mexiko
12. Filipíny
13. Vietnam
14. Egypt
15. Etiopie
160 000
144 000
128 000
113 000
93 000
90 000
90 000
85 000
M
rozsáhlé stěhování díky urbanizaci - sídla, infrastruktura,
přehrady, dělníci z venkova
E, ale i I z Bangladéše
I imigrace za ekonomickým prospěchem, dnes 12 mil.
ilegálních imigrantů, plot proti běžencům z Mexika a Latinské
Ameriky, v Miami na Floridě rozsáhlé hráze proti záplavám
z bouří, aljašský ostrov Kivalina taje věčně zmrzlá půda,
stavby a silnice se bortí, pobřeží erozně mizí vlnobitím,
dochází k záplavám
E/I, zejména za prací např. do Emirátů, ale i I z chudých zemí
jv.Asie
, vnitřní migrace, obyv ohrožených sesuvy půdy
E . rozsáhlá emigrace, islámští extrémisté, Balúčistán snaha
osamostatnit se
E , rozsáhlá emigrace, válečné nepokoje, neschopnost uživit
obyvatele - za 20 let má mít 360 mil. obyvatel
E, emigrace - opakující se rozsáhlé ničivé záplavy i tajfuny,
trvalá potravinová pomoc
E, zejména Židé se přestěhovali do Izraele
vnitřní migrace z oblasti Fokušimi
E, zejména do USA, postaven plot
E
, vnitřní přesuny obyvatel - stoupající mořská hladina
vyhnala z delty řek asi 200 tis. obyv
E, významná emigrace
E, emigrace - neutěšená ekonomická situace
145
16. Německo
83 000
17. Írán
18. Turecko
78 000
76 000
19. DR Kongo
20. Thajsko
21. Francie
22. Velká Británie
23. Itálie
24. Jihoafrická republika
25. Jižní Korea
26. Myanmar
27. Španělsko
72 000
66 000
66 000
64 000
60 000
52 000
50 000
50 000
48 000
28. Kolumbie
29. Ukrajina
47 000
46 000
30. Tanzanie
31. Argentina
32. Keňa
33. Polsko
34. Alžírsko
35. Kanada
36. Uganda
37. Irák
38. Maroko
39. Súdán
40. Peru
41. Malajsie
42. Uzbekistán
43. Afghánistán
45 000
40 000
39 000
39 000
38 000
36 000
35 000
34 000
33 000
31 000
31 000
30 000
30 000
26 000
44. Saúdská Arábie
45. Venezuela
46. Nepál
47. Ghana
48, Jemen
49. Severní Korea
50. Mosambik
51. Tchaj-wan
52. Austrálie
29 000
29 000
27 000
25 000
25 000
25 000
25 000
23 000
23 000
53. Sýrie
22 000
I, rozsáhlá imigrace: 2015 cca 1,5 mld. migrantů, značný podíl
žádostí o azyl vzhledem k vysokým sociálním dávkám
I, od počátku syrského konfliktu přijalo více než 1,6 mil
etnických Arabů a Kurdů ze Sýrie
E
I
I zejména z býv. franc. kolonií v s.Africe
I zejména z býv. britských kolonií
I ze s. Afriky a býv. kolonií
I , ale i E běloši,
I
E dlouhodobé národnostní střety
I z býv. španělských kolonií, zatápění části mořského
pobřeží, ale i postup dezertifikace
E, přesídlení obyv ohrožených sesuvy půdy,
E, mírná emigrace - přesídlení válečných utečenců, emigrace i
do ČR
relativně stabilizovaná země
E vysoká inflace
E ekonomicky nestbilní
stabilizovaná země
E do Francie
I
E
E rozsáhlá emigrace, utečenci z násilnického Islámského státu
relativně stabilizovaná, rozvojová země
E rozsáhlá emigrace, dezertifikace Sahelu, boje
rozsáhlá dezertifikace
I/E
relativně stabilizovaná ekonomika
E , rozsáhlý exodus utečenců před dlouhodobými válečnými
konflikty
, staví zeď proti teroristům z Islámského státu i Jemenu
E , „socialismus“, inflace
země žijící z horolezecké ekonomiky
E
E boje
E , utečence ale sousední Čina nepřijímá
E, (údolní území řeky Limpopo zaplaveny tajfunem)
ekonomicky stabilizovaná země
I zatím, i přes přísnou imigrační politiku a ekologické
problémy - nejsušší kontinent, nedostatek vody (odsolování
mořské vody, recyklace odpadních vod), klimatické extrémy,
ohrožení přímořských měst stoupající hladinou moře, hlavně
Tamilové ze Srí Lanky
E masový exodus válečných utečenců, nově z násilnického
Islámského státu, (do Jordánsko aj.), občanská válka v Sýrii
vyhnala více než 12 mil ob. ze svých domovů na Blízkém
východě před apokalypsou rozvrácení a teroru Islámského
146
54. Pobřeží slonoviny
55. Madagaskar
56. Angola
57. Srí Lanka
58. Kamerun
59. Rumunsko
60. Kazachstán
61. Nizozemsko
62. Chile
63. Niger
64. Burjina Faso
65. Ekvádor
66. Guatemala
67. Mali
68. Malawi
69. Burkina Faso
70. Senegal
71. Kambodža
72. Zimbabwe
73. Zambie
74. Čad
75. Kuba
76. Belgie
77. Guinea
78. Řecko
78. Tunisko
80. Portugalsko
81. Rwanda
82. Česko
83. Haiti
83. Bolívie
84. Somálsko
85. Čad
85. Benin
86. Švédsko
státu
E významná emigrace
E ekonomicky nestabilní
E
E Tamilové vzhledem k diskriminaci, ač země je rájem
E
21 000
21 000
21 000
20 000
20 000
19 000
17 000 E
17 000 E obava ze stoupání hladiny moře, kdysi imigrace z býv.
kolonií
17 000 E
17 000 E emigrace - dezertifikace, Sahel, boje
17 000 E
16 000
16 000 E
15 000 E, dezertifikace Sahelu
15 000 E
15 000 E, na severu Sahel
14 000 E významná emigrace, dezertifikace Sahelu
14 000 mírně rozvojoví země
14 000 E, velká a vleklá ekonomická krize
13 000 E
12 000 E
11000 E, dlouhodobá snaha utéci ze střeženého nadiktovaného
„komunistického ráje“
11 000 I
11 000 E významná emigrace
11 000 E i I (běženci z Afriky a islámských zemí), plot 33 km Turecku
11 000 relativně stabilizovaná země
10 500
10 500
, přesídlení kvůli sesuvům půdy a suchu
10 500 I , zejména z válečných území Ukrajiny, (cca 0,5 mil. cizinců)
10 000 E , emigrace díky tristní ekonomické situaci hlavě do
Dominikánské republiky
10 000
10 000 E, významná emigrace, nefunkční státní zřízení, dezertifikace
Sahelu
10 000 E. Sahel
10 000 E
10 000 I , vysoká imigrace vzhledem k vysokým sociálním dávkám
Další emigranti do Evropy z menších zemí jsou z táborů v Jordánsku, dále z Libye, Somálska a
Džibutska, Eritrei, Mauretánie, Gambie a Kapverd, dále hlavně z Balkánu - Kosova, Srbska,
Makedonie a Albánie.
Rozsáhlé milionové běženecké tábory jsou hlavně v Jordánsku a Turecku. Současný návrh EU
spočívá v placení poplatků za možnost vracení migrantů některým zemím Blízkého východu a
severní Afriky: Turecko, dále Jordánsko, Libanon, Tunisko, Niger, Mali, Etiopie, Senegal, Nigérie,
Libye, příp. Keňa
147
Podle zprávy Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) je současný počet uprchlíků
před válkami a násilím největší od konce 2.světové války, v r. 2014 to bylo 60 mil. lidí, v r. 2015
tpo bylo již 115 mil. lidí. Značná část z nich jsou však „vnitřní“ migranti. Hlavním cílem většiny
běženců se stává Evropa, vzhledem ke klimatické „obytnosti“, ale i ekonomické příznivosti. Zde
množství uprchlických migračních toků ve svém dopadu již nabývá katastrofických rozměrů
(Jordánsko, Turecko). Pašerácké převážení běženců rybářskými loděmi či auty se stupňuje. Dle
Mezinárodní organizace pro migraci v r. 2014 se uplatňovaly následující trasy:
- západoafrickou trasou se na Kanárské ovy (Španělsko) dostalo asi 300 uprchlíků (ze Senegalu a
Mauretánie) a západní středomořskou cestou do Španělska ze sz. Afriky - Guinea, Pobřeží
slonoviny, Libye, Nigérie aj. (ze španěl. přístavů Ceuta a Melila) zatím dostalo cca 8 tis. uprchlíků
- centrální středomořskou cestou se do Itálie (ostrov Lampeduza, dále Kalábrie a Apulie) a na Maltu
dostalo ze severu Afriky (Libye, Egypt, Súdán, Nigérie, Eritrea, Somálsko, Etiopie) asi 175 tis.
uprchlíků
- východní středomořskou cestou se ze Sýrie, Turecka, aj. přes Balkán do střední Evropy dostalo asi
52 tis. uprchlíků
- západní balkánskou cestou se z Balkánu do Maďarska aj. dostalo asi 45 tis. uprchlíků
- východní cestou se z Ukrajiny, Běloruska, Moldávie a Ruska dostalo do Evropy asi 1500
uprchlíků.
Ve Středozemním moři přitom zahynulo v r. 2012 asi 500 uprchlíků, v r. 2013 asi 600 uprchlíků,
v roce 2014 již asi 3500 uprchlíků a v r. 2015 za první 4 měsíce již stejný počet uprchlíků !
Od jihu, jihovýchodu a východu k nám, obvykle za pomoci pašeráků lidí, kde jsou infiltrováni
i džihádští teroristé, proudí statisíce lidí. Vidím v tom jednoznačné bezpečnostní, kulturní, politické
a ekonomické ohrožení zemí Evropské unie a jejich demokratických hodnot. Přísun běženců je ze
dvou hlavních zdrojů. Prvním jsou arabské země s válečnými střety. Většinoví sunnité, kteří
obsadili části Sýrie a Iráku, kde vytvořili chalifát, tedy Islámský stát vůči menšinovým šíitům,
hlavně v Íránu, případně Kurdům. Nestabilní území od rozvráceného Afghánistánu po severní
Afriku s džihádem a právem šaríja. Zásadní je i natalita v arabských zemích, které za současné
situace nemohou uživit přírůstek obyvatel a to se tedy přelévá do okolí. Běžně je v rodinách 5 dětí,
takže za 20 let se počet jejich obyvatel zdvojnásobí.
Potřebné je reflektovat i arabskou mentalitu a jejich dlouholeté tradice. Již samotný urbanistický
model tradičních arabských je zcela odlišný. K okolí ohrazený a uzavřený dům a zcela nelogická
komunikační síť – zřejmě vše z obranných důvodů, a to i vůči sousedům. Závažnou problematikou
je skutečnost, že značná část migrantů se řídí islámským náboženstvím a je zavázána džihádem, tj.
povinností své náboženství šířit. Islám je tedy nejen náboženstvím, ale i politickým směrem.
Nesporným zájmem muslimských militantních agresorů v dobitém území, označovaném jako
chalifát, je dále expandovat a rozvrátit západní civilizaci. O „cennosti“ člověka se dozvíme z
povinné pouti do Mekky, kterou by měl alespoň jednou za život absolvovat každý muslim, bez
ohledu na to, odkud pochází a zda-li je pohádkově bohatý nebo zbídačený hladem. Tady se ušlape
až tisíc souvěrců- jenže ten, který při pouti zemře, se dostane
přímo do nebe. A je to!
Druhým zdrojem pohybu lidí je postupná desertifikace, tedy „zpouštňující“ se země, zejména
Sahelu, tedy tropické oblasti subsaharské Afriky – Somálsko, Džibutsko, Eritrea, Etiopie, Súdán,
Čad, Niger, Mali, Mauretánie, Gambie, Senegal a dokonce i Kapverdy.
Nutné je uvést, že značná část území se stane díky vysokým teplotám téměř neobyvatelným,
zejména Blízký východ, země Perského zálivu a severní Afriky.
V roce 2014 to bylo již 60 miliónů běženců, kteří nejprve dlouhodobě pobývali v blízkých klidných
vedlejších zemích, tedy v Turecku, Jordánsku a Libanonu, převážně v uprchlických táborech.
Časové řešení uvedené problematiky současné migrace do Evropy, vyvolané zejména válčením
148
v arabských zemích, je možné označit jako novodobou „třicetiletou“ válku, která začala útokem na
„dvojčata“ v New Yorku 11. září 2001 a následnou válkou v Íránu od roku 2003, včetně
dlouhodobého válčení v Afghánistánu a válečných rozbrojů a teroristických útoků v Africe. Většině
politiků však uniká celostní pohled a přijmutí vhodných opatření. Potřebné je sledovat migrační
politiku i jinde, například v Austrálii, USA, Kanadě. Nezapomeňme ani na opatření k ochraně
pobřežních vod například Somálska před piráty. Teploty překračující 55 0 C mohou se vyskytovat po
více dní, což je vražedné pro řadu lidí.
Podstatu kapitalismu se nedaří změnit. Velká část obsahu politických a vojenských studií řady zemí,
OSN a SIA týkající se dopadu klimatických změn je tajná, přičemž se uvádí, že jejich ohrožení je
větší než z teroristických útoků.
Schopnost spolupracovat umožnila našim předkům vybudovat vyspělé civilizace např. při
spolupráci při budování sídel a infrastruktury (cesty, vodovody aj.), obdělávání půdy (terasové
plochy, závlahy), rozvoj řemesel a obchodu či vznik umění a vědy, ale i válčení. Možno ale říci, že
často militantnější civilizace likvidovali předchozí vyspělejší. Na světě kromě člověka náš
předchůdce - lidoop šimpanz patří mezi dva tvory, kteří vedou vyhlazovací války. Vedení válek je
vedeno obvykle snahou rozšířit své teritorium, druhotně i počet žen a počet dětí, přičemž zabijácké
účastníky váže pouto silného zážitku ze zabití nepřítele.
Migrace a náboženství
Náboženská nesnášenlivost
Klimatolog Václav Cílek, který vyrůstal v rovníkové Africe a mnohokrát cestoval do muslimských
zemí říká: orientálci jsou většinou milí, mají děti s krásnýma očima, ale titíž lidé klidně půjdou
zapálit křesťanský kostel. Většina politiků EU je odtržena od normálního života a navíc si nechtějí
dovolit rozhádat 20 % cizinců v druhé generaci. Každá diskuze začíná křesťanskými ctnostmi: jsou
potřební, musíme pro ně něco udělat. My máme zkušenosti jen z integrace s romskou minoritou.
Zatím co Slováci, Ukrajinci a Rusové se postupně začlení do naší společnosti, islámské komunity
dlouhodobě vytváří ghetta na okrajích velkých měst se všemi nepříznivými dopady (Paříž aj.
západní města), takže jsme na začátku represivní fáze. Povede to k tomu, že ploty jako mezi
Izraelem a Palestinou budou leckde v Evropě a ve Středomoří budou hlídkovací lodě, neboť na
převozu uprchlíků se vydělává víc než na drogách a zbraních. Dlouhodobě spějeme ke společnosti,
která bude mít sama se sebou dost problémů i bez migrantů. Svět začíná vysychat, dochází ke ztrátě
úrodnosti půdy, přičemž islámské populace se vzhledem k vysoké natalitě rychle rozrůstají, např,
Nigérie z dnešních 180 milionů má za 20 let mít 360 milionů, což je současným měřítkem
nezvládnutelné.
V současnosti vzrůstá nesnášenlivost islámských džihádistů jak vůči jiným monoteistickým
náboženstvím, ale i mezi islámskými sunnity a šiity, doprovázená teroristickými aktivitami a
následovnou migrací.
Sunnité jsou stoupenci ortodoxního islámismu, založeného na tradicích a výrocích Mohhameda
v 7 - 9. století. Sunnitskou podobu vyznává asi 85 % všech muslimů, je většinová ve všech
muslimských státech s výjimkou Íráku, Ázerbejdžánu a Bahrajnu. Hlavní puritánskou sektou je
vahhábismus, který je státním náboženstvím v Saúdské Arábii.
Seldžucká říše sunnitského islámu v 11-12. století zaujímala rozsáhlé území od Himálaje ve střední
a Přední Asii, vč. Turecka a východního pobřeží Středozemského moře ovládaných turkickými
kmeny.
149
T.zv. Islámský stát radikálních teroristických sunnitů vyhlásil džihádistickou „svatou válkou“
chalífát, který si nárokuje náboženskou autoritu nad všemi muslimy na světě a usiluje o vládu nad
všemi územími obývanými muslimy. Zatím byl zřízen na větší části Iráku a části Sýrie. Prvním
cílem je vedle Iráku býv. Levanta, tj. Sýrie, Libanon, Palestina a Jordánsko, dále Libye, Alžírsko,
Egypt, Jemen, Saúdská Arábie, následně Španělsko, Balkán, Krym, Kavkaz a části Indie. Za
použití práva šária jsou popravováni, upalováni či uvrženi do otroctví a znásilňování odpůrci z řad
šiítů, jezídů, křesťanů, ale i z vlastních řad sunnitů, někdy dochází i ke genocidě a také ke kulturním
zločinům při likvidaci tisíciletých památek. Sunnité považují šíjity za odpadlíky (modloslužebníky).
Tzv. arabské jaro podnítilo 1300 let starý spor mezi muslimy. Džihádistický teror je již uplatňován v
řadě dalších zemí např. střední Afriky.
Šíité mají vlastní posvátnou tradici, uznávají Korán a kult mučedníků, jsou organizovaní a mají
svého nejvyššího představeného - imáma . Jsou potomky chalífa Alího (zetě proroka Moohameda).
Šíité tvoří majoritní většinu v Íránu, Bahrainu a Ázerbejdžánu. Vzhledem ke vnitřním sporům
vznikla řada sekt, např. drúzové, imámovci, ismáilovci aj.
Pronásledovaná náboženství
Jezídové (Jazídové) jsou zajímavou etnicko-náboženskou komunitou, která je údajně nejstarším
náboženstvím (již 2 tis. let př. n.l. tvořili významnou složku Sumérů, Babyloňanů, Asyřanů a Židů).
Toto etnikum nemá naopak zájem o šíření svého vyznání, převážně se utajuje. Přesto jsou převážně
pronásledovaní, zejména muslimy (kteří za 700 let jich vyvraždily až 23 milionů). Pochází z Indie
(odkud převzali prvky hinduismu a kastovní systém). Při cestě na západ přebírali prvky dalších
náboženství: mazdaismu / zoroastrismu, manicheismu, šamanismu, judaismu, křesťanství
(nestorianismu - křest a lámání chleba) i islámu (súfdismu - obřízka, ale i poutě - do Mosulu, oběti a
půstu). Věří v reinkarnaci, modlí se 2x denně směrem ke slunci, V současnosti jich už není ani 1
milion, zejména v severním Iráku, Sýrii, Turecku, Gruzii a Arménii. Mají kmenový systém podobně
jako pronásledovaní Kurdové.
Kurdové migrovali jako indoevropským árijský kmen do horských oblastí Persie / Íránu, Iráku,
Turecka a Sýrie, kde jich dnes žije asi 25 milionů a jsou rovněž dlouhodobě pronásledováni.
Požadují zřízení vlastního státu (během jejich povstání v r. 1927 vyhlásili kurdskou Arartskou
republiku, která byla vojenským zásahem Turecka zlikvidována v r. 1931.
Křesťané mnohde jsou dnes pronásledováni muslimy - „Islámský stát“ (vč. Sýrie).
1.14. Poučení, pro ty kteří chtějí se poučit z minulosti a vývojových trendů /
Edification for those who want to learn from the past and developmental trends
Motto: Kolik čolků, brouků, kytiček a kdoví čeho musíme ještě zachránit, abychom konečně zachránili lidi ?
Jan Sochor, fotograf a publicista
Potřebné je uvažovat nejen v desetiletích, ale i v řádech století a tisíciletí.
Příkladnou osvětu dlouhodobě vyvíjí Angličan Sir David Attenboroug (nar. 8. 5. 1926)
prostřednictví jedinečných televizních pořadů. Díky jeho činnosti došlo k záchraně mnoha
zoologických druhů. I tento vzdělaný a zcestovalý přírodovědec přiznává, že jeho pohled se
150
neustále vyvíjel v závislosti na jeho poznání. Mnohokráte upozorňuje na potřebu aktivní spolupráce
s místními obyvateli při ochraně přírody. Jeho jedinečné reportáže závěrem upozorňují na rychlé a
nepříznivé změny naší planety způsobené lidskou činností, na oteplování a její dopady a zejména,
že je třeba se na naši křehkou a malou planetu se dívat globálně.
Zde stačí malé srovnání s ideology bezzásahovosti v ČR ! V ČR i EU zažíváme politickou etickou a
morální krizi, která se přesunula i do bytostně citlivé oblasti životního prostředí, spočívající v
demagogickém ideologickém rozsáhlém naoktrojování bezzásahovosti k výrobě virtuální
„divočiny“ a to bez účasti lidí, za pomoci bobtání málo funkční veřejné správy, často odtržené od
reálného života (zejména na MŽP, AOPK i někteří referenti ž.p. na ORP, navíc mnohdy s
arogantními úředníky). Principiální zásadou slušného člověka je: když hazard, tak na sebe. Protože
ideologická skupinka slepé víry v bezzásahové „ozdravné“ přírodní procesy za vydatné pomoci
Hnutí Duha a sofistikované mediální propagandy ovládla od konce roku 2013 v ČR rozhodující
rozhodující pozice a v současné době připravuje i legislativu k zakrytí rozsáhlých škod, vznikla
iniciativa Hnutí Život, jejíž úlohou je navrácení uskutečňování smysluplné ochrany přírody pro
zachování a zlepšení nejen přírodní diverzity, ale i ekologické stability (její hlavní cíle jsou na
webových stránkách). Kromě rozsáhlých zločinných škod napomáhání rozšiřování kůrovce
vyhlašováním stále dalších bezzásahových území v době jeho šíření, způsobuje další škody závažné
škody zejména společensko-výchovné. Člověk, byť je integrální součástí přírody je z ní
vylučován. místo aby ji chápal a spolupracoval s ní. To se týká i živočišné říše, neboť mnohé
vyšší druhy mohou být člověku přítelem. Chráněná území se nepatřičně rozšiřují, přičemž obyvatelé
ztrácejí pocit zodpovědnosti za vývoj přírody. Ideologická skupinka prosazující bezzásahovost, žel
zřejmě nedokáže aplikovat ekologické principy a zákonitosti (pokud je vůbec zná) v prospěch
ekologicky stabilnější bioty. Proto po předchozích zločinných ideologií musíme čelit další, rozsáhle
škodlivé ideologii.
Zejména je zanedbána problematika biofyziky a biochemie, ale i ekologických principů a
zákonitostí, což umožnilo ideologicko fatalistický rozvoj ochrany bezzásahových přírodních
procesů výroby virtuální divočiny v kolonizovaných kulturních územích, přes vzrůstající
stresové faktory klimatických změn, zejména osobami s menším morálním kreditem a kariérními
ambicemi. Nezbytné je vycházet z objektivní reality, potřebné je vycházet ze schopnosti předvídání,
koexistence a komunikace, ale i ochrany a udržování zdrojů.
Pro doplnění několik dalších myšlenek:
- Nejvyšší hodnotou je zdravá krajina, zdravá příroda a zdraví lidé, což je však snadné narušit a
devastovat nepochopením jejího fungování a jednostrannými, převážně ekonomickými zájmy, ale i
falešnými revolučními ideologickými představami
- Významné hodnoty spočívají v tradicích, které jsou v současnosti neuvážně likvidovány
- V zachovaných tropických biotopech, nepostižených demografickou exploatací, bývá dostatek
přirozených potravin, ve většině „divočin“ je však potravinou vše, co se dá jíst, proto je nezbytná
ekologické vyvážení populací
- Staleté stromy si vážili před mnoha staletími již naší pohanští předkové jako posvátné, novodobí
ideologové divočiny však dokázali zločinně zničit i tyto genetické banky v rámci výroby divočiny
pomocí kůrovce (p. Bláha, vedoucí mluvčí Duhy, ve svém životopise jako svou zásluhu uvádí, jak
torza šumavských pralesů zlikvidovaná „Duhou chráněným kůrovcem“ se dnes „přírodně obnovují“
(zatím co NP České Švýcarsko sbírá bukvice pro výsadbu statisíce stromků k obnově bučin
s poukazem, že je to práce jedné lidské generace)
- Pokud se necháme unést klapkami každodennosti, pak se nám bude jevit všechno jako dřív.
- Historické komunikační trasy vedly mnohdy po terénních hřebenech, současné vedou z velké části
151
údolími vodních toků, ty však patří vodě, zejména přívalové, proto je třeba hledat optimální trasy
mezi těmito možnostmi
- Nejcennější architektonické objekty jsou ty, kteří vycházejí z akceptování místního klimatu a
místních tradic (např. arch. Bawa v jv. Asii aj,), ne imputace koloniálních prvků do „cizorodého
prostředí“ a vznik „internacionálních“ objektů
- Největší vážnost si zasluhují ti, kteří bez ohledu na získání prebend a neohodnocené osobní
nasazení se snaží napravovat nepříznivé poměry, např. obnovu cedrových lesů ...
- Nejmenší vážnost si zasluhují osoby sledující v „módní“ vlně oportunisticky převážně vlastní
zájem, byť s krycími mimikry (což je běžně známé i z přírody), tj. z vedoucích pozic (vč.
jednoúčelově jmenovaných vysokoškolských pedagogů bez prověřených reálných výstupů množství profesorů a docentů a absence možností jmenování pedagogů VŠ z ověřených odborníků
z praxe).
„Již naše současná generace může rozhodnout o budoucnosti, pokud civilizaci zavede na špatnou a
nevratnou cestu.“ fyzik B. Plaček
Podíl na celosvětových vojenských výdajích v r. 2013, podíl HDP v r. 2015:
- USA
37 %
3,3 % HDP
- Čína
11 %
- Rusko
5%
3,7 % HDP
- Saudská Arábie
3,8 %,
10,7 % HDP
- Francie
3,5 %
- Velká Británie
3,3 %
- Německo
2,8 %
- Japonsko
2,8 %
- Indie
2,7 %
- Jižní Korea
1,9 %
- Itálie
1,9 %
- Brazílie
1,8 %
- Austrálie
1,4 %
- Turecko
1,1 %
- SAE
1,1 %
- Irák
8,5 % HDP
- Izrael
7,6 % HDP
- ČR
1,2 % HDP
- ostatní
21 %
www,sipri.org
Tři fatálně krizové situace současné Evropy
a) Střetové mocenské zájmy
- dva nejbližší politické póly USA a Ruska, ale i potenciální mocnosti o „vazalství“
ekonomicky slabších zemí: Ukrajina, Řecko, Blízký východ, severní Afrika ...
- lídr EU Německo ke zvýraznění své pozice požadavkem výroby virtuální divočiny jako
„jagdhof“ v zemích býv. železné opony pro VIP lovce z Německa a „vědecké“ souvěrce a dále
pozvánka běžencům k nastěhování (jako „gastarbaitry“)
- „tichá“ hybridní světová válka, která započala 11.9.2001 sérií teroristických útoků islámské
organizace Al-Káidy čtyřmi unesenými letadly na cíle v USA, ta pak pokračovala „odvetou“
proti teroru v Iráku a Afghánistánu. V současnosti vyústila v tz. islámský stát a bojem více
zájmových skupin o Sýrii
152
b) Rozsáhlá migrace běženců do Evropy z jihu, jihovýchodu a východu, mnohdy
organizovaná pašeráky i pro včleněné teroristy, jež znamená zásadní politické a ekonomické
ohrožení zdejších kulturních demokratických zemí. Jedná se o dvě typologické migrace:
- arabské země od Afghánistánu po severní Afriku vzhledem k náboženskému střetu
menšinových šíitů a většinových sunnitů, ale i Kurdů, přičemž sunnité vyhlásili teroristický
islámský chalifát (na území Iráku, části Sýrie se záměrem rozšíření do Libanonu, Jordánska
a Palestiny) a výhledově i zničení „zvrhlého“ Západu, příp. uspíšení konce světa a příchodu
Alláha
- země Sahelu, resp. tropické oblasti subsaharské Afriky, kde dochází k dezertifikaci
(Somálsko, Džibutsko, Eritrea, Etiopie, Súdán,Cad, Niger, Mali, Mauretánie, Gambie,
Senegal, Kapverdy).
Časové řešení uvedené problematiky je možno přirovnat k novodobé „třicetileté“ válce,
přičemž většině politiků uniká celostní pohled a potřebných reakcí.
c) Ideologicky prosazovaná bezzásahovost ve zkulturněných biotopech kolonizovaných území
k „výrobě virtuální divočiny“, vč. vyhánění obyvatel, která je ve skrytém zájmu
západoevropských zemí - ekonomicky a konkurenčně oslabit východní země pomocí takto
naoktrojovaných „moderních“ požadavků. Stačí sledovat kůrovcovou kalamitu na Šumavě a
ve Skalistých horách v Severní Americe, zejména jejich řešení a dopady (u nás dokonce
docházelo k záměrnému rozšiřování epidemie). Jinou zkušenost pro ideology bezzásahovosti
poskytují kalamitní škody způsobené endemickým výskytem houby kloubnatky smrkové /
Gemmamyces piceae v Krušných horách (které AOPK také připravovala k velkoplošné ochraně)
na celoplošně introdukovaném smrku pichlavém / Picea pungens, jenž po imisních škodách nahradil
domácí smrk ztepilý / Picea excelsa, ale i na omorice / Picea omorica, smrku sivém / Picea glauca a
omezeně na domácím smrku ztepilém / Picea excelsa. Odolnější jsou smíšené lesy. Potřebný
ekosystémový asistenční management je u nás současnými „ochranářskými“ vůdci jako
„veteš“ přehlížen. Cesta do pekel může být dlážděna i dobrými úmysly vybudování
evropského zeleného pásu,
v domácí realitě se jedná o tiché vytváření obnovené „železné
opony“ ve vybraných zemích, charakteru střeženého „vojenského území“, které je
znepřístupňováno, přičemž se demograficky a ekonomicky propadá, což má tristní dopady na
krajinu, lidi, přeshraniční spolupráci a zejména ekonomiku. Zcela zásadní jednostranný
pohled prezentuje Ochrana přírody 2/2015 v úzkoprofilovém pojetí fanatika divočiny Pavla
Hubeného, zaměřeném na bezzásahovou výrobu „přírodního“ smrkáče na Šumavě. Ten ve
svém výsledku znamená ekologicky nestabilní smrkáčový chlum s velmi nízkou biodiverzitou
a rostoucím zastoupením expanzivních příp. invazních taxonů, příp. patogenů ! Z uvedeného
primitivního pohledu bezzásahové výroby virtuální divočiny se zcela vytrácí skutečnost, že
člověk je integrální součástí přírody i nezbytnost participativní demokracie, přičemž jiné
názory jsou pro ideology bezzásahovosti nepřijatelné a proto jsou trvale hlídány, aby nebyly
zveřejněny, publikovány a medializovány ! V současnosti byl neudržitelný pojem
bezzásahovost nahrazen pojmem požadavku ponechání území přírodním procesům
(ekonomové již se přesvědčili, že trh vše nevyřeší, „ideologická mafie“ si však stále vynucuje
převládající přírodní procesy.
V naprostém protikladu je však nová Charta evropského plánování ECPT-CEU z r. 2013,
sledující potřeby propojenosti životního prostředí, udržování ekosystémů, biodiverzity,
moudré využívání přírodních zdrojů (zejména vody a půdy), obnovu krajiny a minimalizaci
současných hrozeb a potencionálních dopadů. Čím rozsáhleji a déle bude uplatňována
zločinná bezzásahovost, tím obtížněji a nákladněji bude třeba napravovat vzniklé škody,
v některých případech však dojde k trvalému narušení ekologické stability území. Uváděné
153
desítky příkladů ze všech kontinentů a stovky údajů prezentované ve zpracovaných
publikacích Šumava a její perspektivy I,II a Květena světových regionů v souvislostech I-VIII,
vycházející z dlouhodobých skutečností, ideology bezzásahovosti nezajímají. Ideologové
divočiny pouze fabulují své naivní představy, trvale mediálně přesvědčují, že dochází
k jedinečné transformaci / konverzi na přírodní společenstva, poukazem na to, že přece jen
rostou nové smrčky (ale převážně z předchozích matečných generací). Ideologickou skupinkou
kariérních teoretiků nezodpovědně prosazovaná bezzásahová virtuální divočina s predátory a
vyloučením lidí je vnucována díky neschopnosti celistvého chápání celé široké problematiky
vč. globálních souvislostí. Stačí porovnání se Švýcarském, kde lidé žijí v harmonickém
souladu s přírodou. Tato situace bude ve svých výsledných dopadech horší než dlouhodobý
experiment někdejšího, v minulosti dobře míněného, budování monofunkčních panelákových
sídlišť pro poválečné lidské komunity, jejichž negativní dopady, zejména sociální, dnes stále
výrazněji pociťuje kulturní svět (zejména v Paříži).
Snad závěrem by bylo vhodné si odpočinout o všech svátcích světových náboženství:
- v pátek s muslimy
- v sobotu se Židy
- v neděli s křesťany.
Pod čarou k ideologii naoktrojované utopické výroby „virtuální divočiny“
Měli bychom být již poučeni dvěma minulými zločinnými ideologiemi
- za komunistického stalinismu zákazem genetiky (Vavilov byl deportován do gulagu kde zemřel,
Lepšinská vyráběla živou hmotu rozemíláním nezmarů, nestraníci mohli zastávat jen podřadná
místa
- fašistického hitlerismu plány na ovládnutí Evropy nordickou rasou a likvidací či vystěhováním
nevhodných (Slovanů na Sibiř), přičemž díky světové válce, vedené Rakušanem Hitlerem, jsme pak
ekonomicky propadly ze 12 pořadí za Rakousko na 55. pořadí
Zločinem je bezzásahová ochrana přírodních procesů. Krize narušení ekologické stability a krize
narušení společenské stability vychází ze stejného základu: nedostatečného sociálního
vnímání přírody a lidí a jejich harmonické sounáležitosti.
Ti kdo aktivně sledují ekologický vývoj různých krajin po velkou část století, ti kdo znají globální
biodiverzitu a její ovlivňování, ti kdo sledují globální degradaci vegetačního krytu a rozšiřující se
pouště a ekologickou nestabilitu, ti kdo zažívali biologické cykly v různých světadílech, ti kdo
zažili „vzkříšení jedinečného skutečně přírodního Yellowstonského NP po rozsáhlém požáru, ti kdo
ví, jak se dokáže obnovit vegetace z historických diaspor po odhrnutí velké vrstvy navršené země,
ti kdo vytvářeli znalecké vyjádření imisních škod na českých lesích matematickým modelováním
mezikontinentálních cirkulací a složení emisních vleček, ti kdo se aktivně snaží o celospolečensky
prospěch: zajištění ekologicky stabilního vývoje, ti se nemohou se smířit s dětsky primitivní
obhajobou bezzásahové „přírodní divočiny“ počítáním nových smrčků „přírodního“ a ve
skutečnosti ekologicky ještě labilnějšího, degradovaného monokulturního lesního chlumu „virtuální
divočiny“. Přírodně vyrobený degradovaný biotop predikuje vývojově další generační velmi
problémovou obnovu a trvale nepříznivou rozsáhlou paletu narůstajících environmentálních.
ekonomických i sociálních problémových jevů ! Znalcům stačí projít krajinou a ví, ideologové ale
dlouhodobě nedokáží vnímat ani realitu, ani trendy, natož zajišťovat odpovědné reakce !!! Na závěr
vtip z justiční praxe: svědek viděl ale neví, znalec neviděl ale ví, soudce neviděl, neví, ale
rozhoduje. U uskutečňované ideologie je to jiné: svědci vidí, ale kromě praktiků neví, znalci
vidí a ví, ideologové neví, ale prohlašují a protože jsou ve střetu jak se svědky, tak se znalci,
154
musí ostatním zakazovat přírodu a bez konsensu a vědeckého posouzení stavu a fatálních
vývojových trendů nařizovat neopodstatněné vymezování stále dalších území „ponechaných
přírodě“ vč. vyhánění návštěvníků a obyvatel. To, že se díky jejich naoktrojování „divočiny“
prohlubují zločinné škody, je jim jedno !
Asi je potřebné zmínit i situaci našich medií: obvykle kampaňovitě a „sofistikovaně řeší“ nějakou
„kauzu“ (dokonce i TV redaktoři obhajují „svoji obecnou“ pravdu, přičemž chybí průběžné,
návazné a korektní informace, tak jak je to běžné v solidních mediích. Jmenujme např. erudovaného
Zdeňka Velíška a vzpomeňme na jedinečné komentování osob a dějů Přemka Podlahy, který „nehrál
na sebe“. Jiné než „oficiální názory nejsou „jako kacířské“ u nás obvykle zveřejňovány a to ani
jako oponentní v odborném tisku (např. Ochrana přírody), nebo současně dehonestovány (např.
Živa).
Další informace viz [email protected]
155
PŘEHLED ROSTLIN / SURVEY PLANTS
2. POZNÁMKY K SEZNAMU ROSTLIN / COMMENTS TO CHECKLIST
Počet druhů rostlin na Zemi se odhaduje asi 500 tisíc, přičemž řada z nich nebyla
doposud popsána. Ideálním prostředím pro rostliny je tropický pás s deštnými lesy.
Počet druhů rostlin ve Středozemí v užším pojetí (s.s.) je asi 20 tisíc, v širším pojetí
(s.l.) je asi 30 tisíc, počet druhů ve zde vymezeném území Eurasie je možno odhadnout
na 100 tisíc druhů. V polárních oblastech Arktidy a Antarktidy žije asi 2 tisíce rostlin
(např. vrba arktická / Salix arctica, metlice trsnatá / Deschampsia antarctica, či Colobanthus
quitensis a lišejník dutohlávka sobí / Cladonia rangiferina). V Evropě je více než 5 tisíc
zavlečených druhů.
Zpráva State of the World´s Plats / Stav rostlin ve světě z r. 2015 konstatuje, že více
než pětině současných druhů ve světě hrozí vyhubení a zánik. Je to v důsledku
výrazných změn zemského povrchu, způsobených především (zemědělskou) kultivací,
chorobami a částečně i klimatickými změnami. Největší problémová území jsou
a) deštné pralesy Amazonie, jejichž porosty rychle mizí
b) Austrálie, která byla antopogenně devastována
c) Čína, s rozsáhlými historicky devastovanými plochami zemědělských nížinných toků
a trvale vzrůstajícími exploatačními požadavky.
Nejmenovány byly rozsáhlé pouštní oblasti a jejich rychlé narůstání. Ve studii bylo
zdokumentováno několik desítek tisíc „užitečných“ rostlin lékařsky, potravinářsky,
krmivářsky či energeticky, nebo jako výrobní materiály.
Obecně je možno říci, že lidový i vědecký zájem, včetně sdělovacích prostředků, je
zejména o zoologické druhy, přičemž jsou opomíjeny botanické taxony a zejména
vegetační společenstva, která jsou však základem jak pro existenci zoologických
druhů, tak člověka ! To se projevuje i v ekologické destabilizaci Země, zejména
v důsledku deforestrace, denaturace a desertifikace a vzrůstající neobyvatelnosti !!!
V Mexiku se vyskytuje asi 30 tisíc druhů rostlin, v České republice se vyskytuje
přibližně 3 tisíce druhů rostlin. Díky ideologicky vnucené výrobě virtuální kulisové
„divočiny“ bezzásahovými přírodními procesy, bez ohledu na vzrůstající stresové
faktory klimatických změn, se velmi rychle snižuje ekologická stabilita, zejména
vodohospodářská udržitelnost a dochází k rozsáhlému vymírání množství druhů
s omezenou ekologickou validitou. Bitevním polem se zatím stala Šumava, kde došlo
k fatální disturbanci hřebenových smrčin v délce 40 km. při potlačení potřebného
světově vědeckého biotopového asistenčního managementu včetně mitigačních a
managementových opatření. Dochází také k vysušování Šumavy, zejména cenných
biotopů rašeliništ a tím i vodních zdrojů a retenčních objemů.
156
Seznam cévnatých rostlin je uspořádán podle vědeckého členění v jednotlivých základních
skupinách Výtrusné, Nahosemenné, Semenné jednoděložné a Semenné dvouděložné. V těchto
skupinách jsou rostliny uspořádány abecedně podle vědeckého / latinského názvu, nejprve dle
čeledí, v nich dle rodů a dále druhů. Vzhledem k běžnému českému vymezení písmene „ch“ v
abecedě, byla tato zvyklost upřednostněna (oproti běžnému začlenění „ch“ k písmenu „c“ v latinské
abecedě).
U jednotlivých taxonů je jako první uváděn vědecký (latinský) název podle posledního
(stabilizovaného) označení, příp. je doplněn synonymem (v závorce) , český název je uváděn
za pomlčkou, pokud možno podle posledního uznávaného označení, příp. i další české
označení a také vědecké označení v české výslovnosti – což je ve světě běžné, oproti domácímu
obvyklému přepisu (transkripci).
Protože je přehled koncipován jako „lidový“. je vedle vědeckého označení, (avšak bez uvedení autora)
uváděn fonetický český název výslovnosti. Abecední uspořádání seznamu prioritně vychází z
mezinárodního vědeckého označení taxonů, pouze respektuje české pojetí u pořadí písmene „ch“ (tedy
nezařazuje ho k písmenu „c“).
Seznam je postupně doplňován a upřesňován. Sestavovatel přehledu využil jak dostupné
literatury, tak poznatků z více než 70 navštívených zemí. Vzhledem k informační rozsáhlosti
sledované květeny, byl přehled tvořen úsporně a zkratkovitě. Pro racionalizaci psaní textu a také
využití plochy textu je používán novodobý komprimovaný písemný projev uplatňovaný třebas u
internetových adres, tj. používání zkratek, psaní bez mezer, příp. pouze s tečkami.
V dílech jednotlivých regionů jsou uvedeny abecední seznamy druhů jednotlivých rodů – klasické
„checklisty“, kromě nejrozsáhlejší a nejvíce sledované Eurasie, kde je členění analogické jako ve
Světovém přehledu.
Vzhledem k informační rozsáhlosti sledované květeny, byl přehled tvořen úsporně a zkratkovitě.
U jednotlivých taxonů jsou sledovány zejména následující významné a zajímavé údaje:
- aktuální latinský a český název, významné synonymum, příp. obchodně tržní ekvivalent, přibližný český
ekvivalent (často nebyl vytvořen či je neustálený), příp. anglický či místní název
- původní oblast výskytu, introdukce
- geografické rozšíření (zejména ve sledovaném území)
- endemitní a reliktní výskyt
- invaznost, expanzivnost, "zplaňování" z pěstebních kultur
- případný výskyt v ČR (vč. zavlečení, užitkového, okrasného či sbírkového pěstování)
- ochrana a ohrožení druhu (Červený seznam)
- vegetační charakteristika
- specifičnost biotopu
- využití druhu či jeho produktu.
Předností autora je dlouhodobé prožívání vývoje jak domácí, tak světové přírody, jeho nezávislost a tedy
možnost říkat pravdu (podrobnější a další informace jsou na jeho webových stránkách).
Použité zkratky
§A - zákonem chráněná rostlina Rakouska
afrodizik - afrodiziakální účinky
alkal - alkaloid
alkohol - alkoholická
§AL - zákonem chráněná rostlina Albánie
alk - s obsahem alkaloidů
§AND - zákonem chráněná rostlina Andorra
Arábie – Arabský poloostrov
arid - aridní
arom - aromatická
atrakt - atrktivní
§B - zákonem chráněná rostlina Belgie
Bern – rostlina seznamu „Bernské úmluvy“ o ochraně nejvzácnějších rostlin Evropy
157
§BG – zákonem chráněná rostlina Bulharska
§BIH - zákonem chráněná rostlina Bosny a Hercegoviny
BR – biosférická rezervace UNESCO
býv - bývala
BZ – botanická zahrada
§BY - zákonem chráněná rostlina Běloruska
Ca – vápnité substráty
cibul - cibulovitá rostlina
cirkumpol - cirkumpolární (obtočnově)
CIT – ohrožený taxon, s kterým je zakázáno obchodovat
cv - kultivar / kulturní „odrůda“
§CZ - zákonem chráněná rostlina České republiky (vyhl. č. 395/1992 Sb.)
ČR – Česká republika
červ - červená
§D – zákonem chráněná rostlina Německa
degrad - degradovaná
dešt - deštné
§DK - zákonem chráněná rostlina Dánska
domest – domestikovaná rostlina
deštník - deštníkovitá koruna
dřevn - dřevnatá rostlina
dvoud - dvoudomá rostlina
§E - zákonem chráněná rostlina Španělska
efemer - efemerní (časně na jaře vyrůstající a vykvétající)
end – endemitní rozšíření
epif - epifitní růst
eukalypt - eukalyptové porosty
evr - evropská
exp – expanzivní
§F – zákonem chráněná rostlina Francie
ferment - fermentovaná
§FIN - zákonem chráněná rostlina Finska
§GB - zákonem chráněná rostlina Velké Británie
GB – Velká Británie
GL – glaciální relikt
§GR - zákonem chráněná rostlina Řecka
H – Maďarsko
§H – zákonem chráněná rostlina Maďarska
Havaj – Havajské ostrovy
hlízn - hlíznatá rostlina
§HR - zákonem chráněná rostlina Chorvatska
hrnk – hrnkově pěstovaná
humoz - humózní půdy
§CH – zákonem chráněná rostlina Švýcarska
CHKO – chráněná krajinná oblast (v ČR)
§I - zákonem chráněná rostlina Itálie
intr - introdukovaná
inv – invazivní rozšiřování rostliny (v závislosti na lokalitě)
§IRL – zákonem chráněná rostlina Irska
§ISL - zákonem chráněná rostlina Islandu
j - jih
JAm – jižní Amerika
JAR – Jihoafrická republika
jed - jedovatá
jez - jezero
158
Jugo – býv. Jugoslávie
jv - jihovýchodní
kamen - kamenitý
karant - karanténní
kbelík - kbelíklově pěstovaná
keř - keřovitý
koberc - kobercovité rozšiřování
kosmopol - kosmopolitní rozšíření
kult - kulturní rostlina
kv - květ
§L - zákonem chráněná rostlina Lucemburska
lahv. - lahvovitý kmen
léč – léčivé látky
letnička - jednoletá rostlina
likv - likvidován
list - listnatá
§LT - zákonem chráněná rostlina Litvy
§LU - zákonem chráněná rostlina Lotyšska
§M - zákonem chráněná rostlina Malty
masožr - masožravá rostlina
§MK - zákonem chráněná rostlina Makedonie
§MNE - zákonem chráněná rostlina Černé Hory
monzun - monzunový
§N - zákonem chráněná rostlina Norska
NAT – rostliny chráněné v soustavě Natura 2000 (dle Směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících
živočichů a planě rostoucích rostlin 92/43/EHS)
NATm – rostliny chráněné v soustavě Natura 2000 (dle Směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně
žijících živočichů a planě rostoucích rostlin 92/43/EHS) – druhy Makaronésie
nejv - největší
neopad - neopadavé
NP – národní park
NPŠ – národní park Šumava
NZ – Nový Zéland
obiln - obilnina
obv - obvykle
odden - oddenkatá rostlina
odnož - odnožující růst
ohr - ohrožená rostlina
ojed - ojediněle rostoucí rostlina
okr – okrasně pěstovaná rostlina
olejn - olejnina
opad - opadavá rostlina
ovoc - ovocná rostlina
ovy – ostrovy
§P - zákonem chráněná rostlina Portugalska
parazit - parazitická rostlina
persp. - perspektivní rostlina
pěst - pěstovaná rostlina
pionýr - pionýrská rostlina
písč - písčité lokality
§PL – zákonem rostlina chráněná rostlina Polska
plant - plantážnicky pěstovaná
pobř - pobřežní
podz - podzemní
poléh - poléhavý růst
159
popín - popínavá rostlina
PR – přírodní rezervace
př.n.l.- před naším letopočtem
pův – původní areál, (příp. první uvedená lokalita)
rašel - rašelinné lokality
rekr - rekreační
rel - relikt
RF – Francie
§RKS - zákonem chráněná rostlina Kosova
§RO – zákonem chráněná rostlina Rumunska
ruder - ruderální lokality
§RUS – zákonem chráněná rostlina Ruské federace
§S - zákonem chráněná rostlina Švédska
s - sever
salát - salátová
SAm – severní Amerika
sbírk - sbírkově pěstovaná
sec – druhotné (sekundární) rozšíření (výskyt)
skaln - skalnaté
skleník - skleníkově pěstovaná rostlina
Smar – druhy vyžadující zvláštní opatření na ochranu stanovišť v rámci evropské soustavy území zvláštního
zájmu Smaragd
Smar-m – druhy vyžadující zvláštní opatření na ochranu stanovišť v rámci evropské soustavy území
zvláštního zájmu Smaragd – v oblasti Makaronézie
§SK - zákonem chráněná rostlina Slovenska
sklen - skleníkově pěstovaná
§SLO - zákonem chráněná rostlina Slovinska
SP – Španělsko
§SRB – zákonem chráněná rostlina Srbska
SRN – Německo
st. - století
stáloz – stálozelená rostlina
stř – střední
subtr - subtropická rostlina
sukc - sukcesně (bezzásahovým zarůstáním)
sukul - sukulentní
škrobn - škrobnatá
štěrk - štěrkovité
TanŠan - Ťan-šan
temperát - temperátní oblast
text - textilní
TČM – tradiční čínská medicína
tox - toxická
§TR - zákonem chráněná rostlina Turecka
travn - travnatý
trn - trnitá rostlina
trop - tropická rostlina
třetih - třetihorní rostlina
TTP – trvalé travní porosty
trsn - trsnatá rostlina
trvalka – vytrvalá bylina
§UA – zákonem chráněná rostlina Ukrajiny
užit – užitkově pěstovaná
v – východ
vavřín - vavřínové
160
vč – včetně
vit - vitamin
vytrv - vytrvalá bylina
vzác - vzácný výskyt
x - hybrid
z - západ
zámec - zámecký
zavl - zavlečená rostlina
žl - žluté
10/100 – počet rodů / počet druhů (předpokládaný v čeledi)
V následujícím seznamu jsou následně uváděny cévnaté rostliny / Tracheophyta, ale je zde
uvedeno i několik běžnějších „nižších, necévnatých“ rostlin.
161
3. VÝTRUSNÉ ROSTLINY (KAPRAĎOROSTY) /
SPOROPHYTA (PTERIDOPHYTA)
Celkové systematické členění dlouhodobě vycházelo z morfologické podobnosti jednotlivých druhů
(ale i botanické binomické nomenklatury a pojmu druh, jako základní jednotky přirozené soustavy
organismů), založené C. Linnéem (v díle Systema naturae) z r. 1735, v současnosti se vytvářen
moderní systém genetické příbuznosti. Protože ani jeden není zcela platný, jsou v následujícím
uváděném seznamu sledovány provázanosti mezi jednotlivými starými i novými čeleděmi rostlin.
3.1. PLAVUNĚ / LYCOPODIOPHYTA
Hymenophyllaceae / Blánatcovité
Hymenophyllum – blánatec, hymenofylum
Trichomanes – vláskatec, trichomanes
Isoētaceae / Šídlatkovité , někdejší stromovité vymřely
Isoēta – šídlatka, isoeta, asi 10 druhů, vodní, mnohdy jako glaciální relikty v ledovc. jezerech
Stylites – stylitka, stylites, asi 10 druhů, vysoké hory, Andy - Peru
Lycopodiaceae / Plavuňovité , někdejší stromovité vymřely
Diphasium - viz Diphasiastrum, Lycopodium,
Diphasiastrum – plavuník, dyfasiastrum, asi 10 druhů, boreální obl, cirkumpolárně, Eurasie
Huperzia – vranec, huperzije, chvostník, vytr.rostl, alpinské TTP, cirkumpolárně
Lepidodendron – lepidodendron, stromovitý, vymřelý
Lepidotis – viz Lecopodiella
Lycopodiella – plavuňka, lykopodyela, asi 10 druhů, vlhké stinné písčiny
Lycopodium – plavuň, lykopodym, asi 100 druhů, vytrv., chladné temperátní i trop. obl., deštné a
mlžné lesy, s.polokoule, okr
Sigillaria – pečetník, sigylarije, někdejší stromovitý, vymřel, černé uhlí
Urostachys – viz Huperzia
Marsileaceae / Marsilkovité
Marsilea – marsilka
Pilularia – pilularije
Selaginellaceae / Vranečkovité
Selaginella (Lycopodioides) – vraneček, selaginela, vranečka, asi 700 druhů, stáloz.oddenkaté
trvalky, horské, vlhké lokality, trop.obl. i mírný pás, Eurasie, Afrika, okr
3.2. PŘESLIČKY / EQUISETOPHYDA
Equisetaceae / Přesličkovité
Calamites – kalamites, v karbonu byla v krajině dominantni
Equisetum – přeslička, ekvisetum, velké množství druhů, vlhko, hlavně s.polokoule – Eurasie,
stř. a SAm, ale i Afrika a JAm, zplanělá NZ, synantropní
Hippochaete - cídivka, hipochete, přesličkovec, asi 5 druhů, mokřady, Eurasie
162
3.3. KAPRADINY / POLYPODIOPHYTA
Kapradiny se vyskytují po celé Zemi od spodního devonu, nejvíce byly rozvinuty v karbonu a
permu. Některé stromovité vymřely.
Adianthaceae / Netíkovité, asi 300 druhů, trsnaté kapradiny s oddenkem, mírný pás a subtropy
Acrostichum – prašnatec, akrostychum (Mangrove Fern), asi 20 druhů, Afrika, Madagaskar,
Maskarény, Karibik, Austrálie, jedovatý, okr
Acrostichum – prašnatec, akrostychum,
Adiantum – netík, adyantum, asi 200 druhů, hlavně tropy Ameriky, terestrické, okr
Anogramma – anograma
Coniogramme – konyograme, asi 20 druhů, vlhké lesy Asie, okr
Doryopteris - rozeklanec, doryopteris, asi 25 druhů, stález., tropy, okr
Hemionitis – hemionytys, hemionka, asi 8 druhů, stáloz.oodenkaté, vlhké a stinné obl,, tropy,
Amerika, jv.Asie, okr
Cheilantes – cheilantes,
Mohria (Adianum) – mórije, páchnule, Afrika jižní
Notholaema – podmrvka, notoléma, hadce, i ČR
Onychium – onychium, asi 6 druhů, malé kapradiny, jemné lístky, tropy a subtr, Afrika, Asie, okr
Pellaea (Adiantum) – knoflíkovka, pelea, asi 80 druhů, terestrické kapradiny, plaz.oddenek, skalní
štěrbiny, vlhké tropy a subtropy, hlavně j.Afrika – od JAR po Etiopii, Kapverdy, Komory,
Madagaskar, Maskarény, Arábie (Jemen), Australásie, Amerika, okr
Pityrogramma – pudrovka, pityrograma
Anemiaceae / Tykadlovkovité (část býv. čeledě Lygodiaceae), pouze 1 rod, asi 110 druhů,
trop.Amerika, Afrika a Indie, kapradiny se zpeřenými, dvojtvárnými listy
Anemia – tykadlovka, anemije, rozčar, asi 90 druhů, tropy a subtr.Ameriky, několik i v Africe
Aspleniaceae / Sleziníkovité , celý svět, asi 720 druhů
Arachnoides – pavoukovec, arachnys, arachnidka, kožená kapradina
Asplenium – sleziník, asplenyum, přes 700 druhů, všechny kontinenty
(Cetarach – kyvor) - officinarum – lékařský = Asplenium cetarach, ČR, skalní štěrbiny = anomálie
českých botaniků ze světové struktury
Cryptograma – jinořadec, kryptograma, kadeřavec
Cystopteris – puchýřník, cystopteris
Didymochlaena - plášťovka, dydymochléna
Diplasium – viz Woodsiaceae
(Phyllitis – jelení jazyk, bindas) - scolopendrium – celolistý = Asplenium scolopendrium (netík
jelení), ČR, vlhké skály = anomálie českých botaniků ze světové struktury
Phyllitopsis – fylitopsis
Athyriaceae / Papratkovité
(čeleď Woodsiaceae byla rozčleněna na Athyriaceae, Blechnaceae a Onocleaceae)
Athyrium – papratka, athyrium, asi 180 druhů, velmi rozmanité lokality, okr
Cornopteris – kornopteris,
Cystopteris – puchýřník, cystopteris, cca 20 druhů opad.oddenk.kapradin, mírné a subtrp. pásmo
Diplazium – dyplazium, lomeník, podvojka (Aspleniaceae), asi 350 druhů, stáloz.kapradiny,
temperát. a trop. obl,, Asie, Amerika, Austrálie
Gymnocarpium – bukovník, gymnokarpium, asi 10 druhů, stinné lesy, Eurasie, jv.Asie, SAm,
okr
Lunathyrium – lunatyrium,
163
Matteuccia – pérovník, mateucije, (Athyriaceae, Onocleacea), 4 druhy, opad.kapradiny, aluvia
toků, opadavé lesy, Europa, v.Asie – Rusko, Kamčatka, Čína, SAm, Aljaška
Rhizomatopteris – rhizomatopteris,
Woodsia – wódsije, kapradinka, 35 druhů, malé trsnaté opad. kapradiny, mírný pás s. polokoule,
Eurasie, SAm, Arktida, okr
Azollaceae / Azolovité (kapradiny) – viz Salviniaceae
Azolla – azola, azolka
Blechnaceae / Žebrovicovité , asi 240 druhů
(čeleď Woodsiaceae byla rozčeněna na Athyriaceae, Blechnaceae a Onocleaceae)
Blechnum – žebrovice, blechnum, asi 200 druhů, vlhké temperátní až tropické pásmo
Brainea – brajnea, v.Asie – j,Čína, Tajwan, Indočína, Malajsie, Indonésie, Filipíny
Doodia – dódyje, 17 druhů, stáloz.terestr., jvAsie, Austrálie, NZ
Sadleria – sadlerije, 7 druhů, strom.kapradiny, deštné lesy na lávových proudech, Havaj, okr
Stenochlaena – stenochléna, vytáhlice, subsaharská Afrika po Natal v JAR, Madagaskar, Komory
Woodwardia – vodwardyje, 13 druhů, zemní kapradiny, Himálaj, v.Asie, Amerika, okr
Cibotiaceae / Cibociovité (kapradiny) (Thyrsopteridaceae)
Cibotium – cibot, cibocium
Cryptogrammaceae / Netíkovité
Cryptogramma – jinořadec, kryptograma, netík , až 10 druhů, (Pteridaceae), hory Eurasie, SAm
Natholaena – podmrvka, natoléna
Cyatheaceae / Hájovnicovité (Kornouticovité) (stromovité kapradiny),
až 20 m, horské a mlžné lesy, tropy celého světa
Alsophila (Cyathea) – hájovnice, alsofila, Afrika, Amerika
Culcita – kulcita
Cyathea (Alsophila) – cyatea, kornoutice, hájovnice, (kornouteň), asi 600 druhů strom.kapradin,
horské lesy, tropy a subtropy, hlavně j.polokoule – j.Amerika i jv. a v. Asie, okr, CITES
Hymenophyllopsis – hymenofylopsis, ztracenka
- ctenoides – hřebenovitý, end Guayany
Sphaeropteris – sferopteris, stromka, Austrálie, NZ, Amerika
Davalliaceae / Davalovité , asi 200 druhů
Davallia – davalije, stopečník, zaječí stopka, 35 druhů, epif, Středozemí po Čínu, Japonsko, trop.
Asii, tichom ovy a Austrálii
Humata – humata
Oleandra – šimcha, oleandra
Dennstaedtiaceae / Hasivkovité
Dennstaedtia – denstetyje, asi 70 druhů, lesy tropů
Histiopteris – histyopteris
Isoloma - isoloma, stejnolemka
Microlepia – mikrolepie, kapsilka, šupinovka, asi 70 druhů, terestr,stáloz.kapradiny, tropy
celého světa, Asie, Indie, Cejlon, Čína, Japonsko, Polynésie, Afrika, okr
Pteridium – hasivka, pteridyum, kosmopolit, kromě Antarktidy, písčité akumulace, exp,
Dicksoniaceae / Dyksonovité , stromovité kapradiny
164
Calochlaena – kalochlena, vysočka
- dubia – pochybná, end. v. Austrálie a Tasmánie
Cibotium – cibot, cibocium, (Cibotiaceae, Thyrsopteridaceae), asi 10 druhů,
stáloz.strom.kapradiny, trop.,subtr.a teplé tempetátní oblasti (Mexiko, Indie, Malajsie), okr , CITES
- barometz
Culcita – kulcita (pod stejným názvem je označována i akvarijní rybka), trvalka, stinné vlhké teplé
skály vavřínových lesů, Makaronesie - Kanárské ovy, Madeira, Azory, lokálně Pyrenej.poloostrov
Dicksonia – dyksonyje, asi 25 druhů, poloopad. strom. kapradiny, mírné a trop.pásmo, jv.Asie,
JAm, Austrálie a NZ, okr, CITES (amer.populace)
Dryopteridaceae (Aspidiaceae) / Kapraďovité, celý svět, asi 800 druhů
Bolbitis – bolbitys, bulvovka, prašnatěnka (Aspleniaceae), asi 40 druhů, trop.lesy Ameriky,
Afriky, zaplavov.lokality, okr
Cyrtomium (Phanerophlebia) – srpovice, cyrtomium, 12 druhů, stáloz. i opad., vlhké,
kamen.oblasti Eurasie
Didymochlaena – plášťovka, didymochléna, cykadola, 1 druh, tropy a subtropy Afrika
subsaharská až Natal a Transvaal, Madagaskar, jvAsie-IndieIndonesie, stř. a JAm (po Paraguay a
Uruguay), okr
Diplazium – dyplazium
Dryopteris (Nephrodium) – kapraď, dryopteris, zaječí packa, asi 200 druhů, terestr., temperátní
vlhké oblasti s.polokoule
Elaphoglossum – elaphoglosum, jazyčník, asi 400 druhů, hlavně JAm, i stř.Am.a Mexiko, dále
j.Afrika, Madagaskar a ovy
Gymnocarpium – bukovník, gymnokarpium, asi 5 druhů, opadavé, oddenk.,zemní, Eurasie,
SAm, okr
Leptoromohra – leptoromora
Leucostegia – leukostegie, blednička
- pallida – osmahlá (černomodrý), tropy Indočína, Indonesie
Nephrodium– viz Dryopteris
Polystichum – kapradina, polystychum, asi 200 druhů, stáloz., zemní, po celém světě, okr
Rumohra – rumohra, asi 50 druhů, stáloz.kapradiny, mlžné lesy a křoviska, tropy a sbubtropy,
celý svět, okr
Gleicheniaceae / Gleichenovité (Pásatkovité), 6 rodů, asi 125 druhů, pantropicky
Dicranopteris – dykranopteris, dvojpírka, tropy Afriky, Asie, Austrálie
Gleichenia – gleichenyje, pásatka, statné vytrv.kapradiny a plazivým oddenkem, vlhké lokality
(alespoň pravidelné mlhy), erozní rýhy, narušená místa, jih Afriky – Kapsko až Tanzánie a Angola,
Madagaskkar, Mauritius, i subantarktický ostrov Amsterodam
Sticherus – stycherus, zipník, asi 100 druhů,pantropicky, j.polokoule, Amerika, u vodních toků
tropy a subtropy, okr
Hymenmophyllaceae / Blánatcovité , 2 rody, asi 600 druhů, drobné jemné kapradiny s oddenkem,
i epifytní,
Cardiomanes – kardyomanes
Hymenophyllum – blánatec, hymenofilum, asi 300 druhů, tropy světa, ale i mírné pásmo, hlavně
j.polokoule, ale i severní, okr
Mecodium – mekodyum
Trichomanes – vláskatec, trichomanes, asi 200 druhů, Evropa, stř. a JAm,
Hypodematiaceae / Hypodemaciovité
165
Hypodematium – hypodemacium
Lomariopsidaceae / Lomariopsidovité
Bolbitis – bolbitys, bulvovka, asi 20 druhů, vodní kapradiny, tropy, z.Afrika, Filipíny, Austrálie
Cyclopeltis / cyklopeltys, kruhoštítka, 7 druhů, stř. a JAm, Karibik
Elaphoglossum – elafoglosum
Lomariopsis – lomariopsis, lomára, asi 10 druhů, vodní kapradina, tropy, okr (akvária)
Nephrolepis – ledviník, nefrolepis, cca 30 druhů, deštné lesy, tropy a subtropy, celý svět - Asie,
Afrika, Austrálie, Amerika
Lygodiaceae / Lygodyovité, Pnulkovité, Popínavcovité
Čeleď byla rozdělena na Aneimiaceae a Schizaeaceae
Marattiaceae / Maraciovité , recentní i fosilní, mohutné pantropické kapradiny, byliny i stromy,
vlhké tropické lesy
Angiopteris – angiopteris, obroň, několik desítek druhů, mnohdy obřích, zejména zkamenělých v
permu, Eurasie, jv.Asie, Polynesie aj.
Marattia – maracije, asi 60 druhů, recentní i fosilní, fosilní stromy až 15 m
Psaronius – psaronyus, vymřelé stromovité prvohorní kapradiny (10-15 m), s.polokoule
Marsileaceae / Marsilkovité, vodní kapradiny kořenící ve dně
Marsilea – marsilka, marsilea, různosemenka, asi 65 druhů, odenkaté, obojživelné a vodní
kapradina, vodní plochy, teplá temperátní Eurasie, Amerika, Afrika, Austrálie, okr
Pilularia – míčovka, pilularije, 5 druhů, Středozemí, Evropa
Regnellidium – regnelidyum, 1 druh, JAm
Onocleacea / Onokleovité
(čeleď Woodsiaceae byla rozčeněna na Athyriaceae, Blechnaceae a Onocleaceae)
Matteucia – pérovník. mateucie – viz Athyriaceae
Onoclea – onoklea, zavřinec, pérovník, opadavá zemní kapradina, vlhké lokality, v.Asie, SAm,
Evropa zplanělá, okr
Struthiopteris – viz Matteucia
Oleandraceae / Oleandraovité
Arthropteris – artopteris
- orientalis – východní,
Ophioglossaceae / Jazykovité
Botrychium (Sceptridium) – vratička, botrichium, vratičkovec, asi 20 druhů, téměř kosmopolitní,
boreální a subarktická Eurasie, SAm
Helminthostachys – helmintostachys, hlízenka, kamraj, tropy, j. a jv.Asie, Austrálie
Ophioglossum – hadilka, ofioglosum, hadí jazyk , asi 50 druhů, tropy, ale i mírný pás, vlhké
lokality, Eurasie, SAm, Afrika, Makaronesie, cirkumpolárně, okr
Sceptridium – vratičkovec, sceptridyum
Osmundaceae / Podezřeňovité, recentní vytrvalé byliny
Leptopteris – leptopteris
Osmunda – podezřeň, osmunda, asi 12 druhů, opadavé zemní kapradiny, mokřady, břehy toků,
Evroasie, Amerika, Afrika, okr
Todea – todea, 2 druhy, zemní stáloz.kapradiny, otevřené lokality, tropy a subtropy, j.Afrika,
166
Austrálie, NZ, Tasmánie, N.Guinea, okr
Oleandraceae / Oleandraovité
Arthropteris – artopteris
Parkeriaceae / Parkeriovité, vodní kapradiny
Ceratopteris – obšírák, ceratopteris, (rohatec užíván pro Glaucium), 4 druhy, Amerika,
trop.Afrika,Madagaskar, Austrálie, jv.Asie, Indonésie, Sokotra, okr
Polypodiaceae / Osladičovité , celý svět, recentní i fosilní, asi 1000 druhů, asi 50 rodů, většinou
byliny, ale i stromy (až 25 m), plazivé oddenky, zřídka epifytní, hlavně tropy a subtropy, ale i mírné
pásmo
Aglaomorpha – aglemorfa, morfa, asi 10 druhů, tropy jv.Asie, epif., okr
Bolbitis – bolbitys,
Campyloneurum – kampyloneurum, křivocévka, asi 10 druhů, tropy, Amerika, okr
Cochlidium – kochlidyum, drobnulka, asi 10 druhů, tropy, Amerika, Afrika, v. a jv. Asie, okr
Drynaria – drynárije, asi 10 druhů, tropy a subtropy, v. a jv.Asie, Austrálie, okr
Goniophlebium – gonyoflebium, pletivník, tropy, Čína, Indie, jv. Asie, Indonésie, Filipíny, Čína
Lecanopteris – lekanopteris, mravenka, asi 10 druhů, tropy, jv.Asie, okr
Lemmaphyllum – lemafylum, plevináč, jv. Asie – Čína, Taiwan, Indočína, Korea, Japonsko,
Indonésie
Leptochilus – leptochilus, porostník, Čína, Indočína, Indonésie, Filipíny
Microgramma – mikrograma (opletka patří k Fallopia), tropy a subtropy, Amerika, Afrika, okr
Microsorium (Phymatosorus) - hnědovka, mikrosorium, asi 30 druhů, tropy, Afrika, Asie,
Malajsie, Indonésie, Australásie, Filipíny, N.Guinea, Polynésie, okr
Niphidium – nyfidyum, tuholist, 10 druhů, tropy, Amerika
Pecluma – pekluma, asi 30 druhů, tropy jv.Asie až Austrálie, stř.Amerika, Karibik, Florida, okr
Phlebodium – flebodyum, tečkovka, dvojžilka, osladičník, zlaté kapradí, asi 10 druhů,
opad.kapradiny, stromy a skály, tropy a subtropy Ameriky, okr
Phymatosorus – fymatosorus, perelník, asi 30 druhů, jv.Asie, Indonesi, Fidži, N.Kaledonie,
Austrálie, okr
Platycerium – parožnatka, parožník, platycerium, (parožnatka ale patří řasám r. Chara),
asi 20 druhů, stález., cizopasná, praesy, temperát. a trop. území po celém světě, Afrika, Asie,
Austrálie, okr
Pleopeltis – pleopeltys, plazivka, asi 20 druhů, tropy, Amerika
Polypodium – osladič, polypodyum, asi 75 druhů, převážně tropy Ameriky aj., okr
Pyrrosia – pyrosie, žárka, asi 100 druhů, stáloz.oddenkaté kapradiny, lesy, tropy, Amerika,Afrika,
temperátní Asie, s.Austrálie, okr
Selliguea – seligea, 110 druhů,, trop.Asie
Psilotaceae / Prutovkovité
Psilotum – prutovka, psilotum, 2 druhy, stáloz.kapradinám podobné trvalky, vlhké tropy a
subtropy, celý svět, okr
Tmesipteris – tmesipters, praprýtka, 13 druhů, end ostrova Norfolk
Pteridaceae / Křídelnicovité
Acrostichum (Thelypteris) – prašnatec, akrostychum, asi 20 druhů, mořské pobřeží s mangrovy,
celý svět
Actiniopteris – aktinyopteris, stř. Amerika, tropy JAm
Argyrochosma – argyrochosma, stříbrnka, 17 druhů, tropy a subtr. Ameriky, Mexiko, Florida,
167
okr
Ceratopteris – obšírák, ceratopteris, (rohatec užíván pro Glaucium) (Parkeriaceae) ?
Doryopteris – doryopteris, rozeklanec, asi 20 druhů, tropy, Amerika, Afrika, jv.Asie, Austrálie,
okr
Cheilanthes (Notholaema) – cheilantes, podvinka, (Adianthaceae), asi 250 druhů, tropy,
Amerika, Afrika, jv.Asie, Austrálie, okr
Jamesonia – jamesonyje, cca 20 druhů, stř. a JAm - Andy
Llavea – lavea, Mexiko, Guatemala, Kostarika
Notholaema – podmrvka, notoléma, hadcové skály
Pellaea – pelea, knoflíkovka, kožitka, asi 60 druhů, tropy a subtropy, Amerika, j.Asie, Austrálie,
NZ, Afrika, Madagaskar
Pitygramma – pudrovka, pitygrama, 15 druhů, stáloz.zemní kapradiny, vlhké lesy, stinné skály,
zSAm, stř. a JAm, Karibik, i tropy Afriky, okr
Pteris – křídelnice, pteris, asi 300 druhů, zemní kapradiny, tropy a subtropy, celý svět, okr
Pterozonium – pterozonyum, horalka – 14 druhů, end Venezuela
Vittaria – vitárije, pentlička, asi 10 druhů, tropy, Amerika, okr
Salviniaceae (Azollaceae) / Nepukalkovité ( Azolovité) , vodní, obvykle plovoucí kapradiny
Azolla – azola, azolka, 8 druhů, tropy a temperát. pásmo Asie, Afriky, Ameriky, secEvropa,
Salvinia – nepukalka, salvinyje, 12 druhů, stojaté a pomalu tekoucí vody, tropy a subtropy,
Eurasie, trop.Afrika, stř. a JAm, Austrálie, okr
Schizaeaceae / Schizovité (část býv. čeledě Lygodiaceae)
Lygodium – pnulka, lygodyum, popínavec, pnulka, asi 40 druhů, plazivé či popínavé kapradiny,
lesy, subtropy a tropy, celý svět (Amerika - USA, Asie - Čína, Tajwan, Austrálie), okr
Sinopteridaceae / Perutnicovité
Sinopteridium – perutnice, sinopteridyum
Tectariaceae / Tektariovité
Tectaria – tektarije, pokryvnice, asi 200 druhů, tropy celého světa
Thelypteridaceae / Kapradiníkovité, celý svět, asi 1100 druhů
Cyclosorus – cyklosorus, tropy, Amerika, Austrálie, Polynésie
Christella – christela, Bulharsko
Lastrea – lastrea, pérnatec, kapradiník, paprušník, asi 10 druhů, Eurasie, SAm, okr
Meniscium – mazoul, menyscium
Oreopteris – viz Lastrea
Phegopteris – bukovinec, fegopteris, 4 druhy, vlhké horské oblasti s.polokoule, cirkumpolární,
Eurasie vč. ČR, Asie - j.Čína, Japonsko, Indie (Kašmír), Vietnam, Korea, Indonésie, SAm, okr
Pneumatopteris – pneumatopteris,
Thelypteris – kapradiník, thelypteris , asi 25 druhů, tropy Asie a Ameriky a temperátní oblasti
celého světa
Vittariaceae / Vitariovité
Anthrophyum – antrofium
Hemionitis - hemionytys
Woodsiaceae (Athyriaceae) / Papratkovité
Athyrium – papratka, athyrium
168
Cystopteris – puchýřník, cystopteris, asi 20 druhů
Diplazium (Athyrium) – dyplazium, lomeník, podvojka (Aspleniaceae)
Matteuccia – pérovník, mateucije, viz Onocleaceaiaceae, Athyriaceae
Woodsia – wúdsije, kapradinka, 35 druhů, mírný pás s. polokoule, §D – všechny původní druhy
169
4. NAHOSEMENNÉ ROSTLINY / GYMNOSPERMAE
4.1. CYKASY / CYCADOPOPHYTA, 2 čeledě, asi 330 druhů, tropy a subtropy j.polokoule
Cycadaceae / Cykasovité
Cycas – cykas, (Cycad), asi 110 druhů, sukul.listová růžice na stonku, polopouště, Asie, Afrika,
Madagaskar, Japonsko, Indie, jv.Asie, Tichomoř.ovy, s.Austrálie, okr, CITES - většina
Stangeriaceae / Stangeriovité
Bowenia - bovenyje, CITES
Stangeria – stagerije, 1 druh cykasu, suché lokality křovin a otevřených lesů, j.Afrika – JAR,
Kapsko, Mozambik, okr, CITES - eriopus / plstnatá
Zamiaceae / Zamiovité (Kejákovité)
Bowenia – bovenyje, 2 druhy, stáloz. trvalek (cykasů), lesy Austrálie, okr
Ceratozamia – ceratozamije, 26 druhů, sukul.stonkatá růžice, Mexiko a stř.Amerika, okr, CITES
Dioon – dióon, 14 druhů, sukul.stonkatá růžice, stř.Amerika – Mexiko, Honduras, okr
Encephalartos – píchloš, encefalartos, chlebová palma, 65 druhů, tropy Afriky, CITES
Chigua - chigua, CITES
Lepidozamia – lepidozamije, 2 druhy, svahy, rokle, deštné lesy, Austrálie, okr
Macrozamia – makrozamije, asi 30 druhů, malé kmínky, propustná místa, otevřené lesy, Austrálie,
okr
Microcycas – mikrosykas, palmovník, cykásek, 1 druh, Kuba, okr, - calocoma, CITES
Zamia – zamije, keják, asi 70 druhů, malé cykasy, sukul.stonkatá růžice, stř. a j.Amerika, Mexiko,
Karibik, okr, CITES
4.2. JINANY / GINKGOPHYTA , 1 čeleď
Ginkgoopsida / Jinanovité
Ginkgo – jinan, ginko, salisburie, 1 druh, strom, pův. j.Čína, dále Mandžusko, Korea, Japonsko,
okr
Salisburia – viz Ginkgo
4.3. LIÁNOVCE / GNETOPHYTA
Ephedraceae / Chvojníkovité
Ephedra – chvojník, efedra, 65 druhů, keře a liány, písčité pouště, Středozemí, jEvropa, Ukrajina,
Sibiř, Himálaj, stř., v.a jv.Asie sAfrika, Amerika, okr
Gnetaceae / Liánovcovité, 3 rody.
Gnetum - gnetum, liánovec, asi 35 druhů, stromy a liány, CITES - montanum
Welwitschiaceae / Velvičiovité
Welwitschia – velvičie, 1 druh, stálozel. bizarní, trvalka, sukulent. masité listy (trs seschlých
banán.slupek z dálky), plošné kořena, pouště, jz.Afrika – end Angola, Namibie, okr, - mirabilis
CITES
170
4.4. JEHLIČNANY / PINOPHYTA
Araucariaceae / Blahočetovité, stáloz.dešný či mlžný prales
Agathis (Dammara) – damarovník, damaroň, agatys, kauri, damarový strom, asi 21 druhů, tropy
z.Tichomoří, Malajsie, Indonésie, Filipíny, sv.Austrálie, NZ, N.Guinea, Brazílie, Chile, neopad.
robust. jehličnan, okr. pěst, cenné trop. dřevo
Araucaria – araukarije, blahočet, 24 druhů, stáloz. jehl., Nová Kaledonie (19 end), Austrálie,
NZ, Malajsie, Amerika – N.Guinea, Chile, Argentina, Brazílie, okr
Dammara – viz Agathis
Wollemia – volemije, 1 druh, end Austrálie – Modré hory, okr
Cephalotaxaceae / Hlavotisovité (nově přičleňovány k Taxaceae)
Cephalotaxus – hlavotis, cefalotaxus, kulotisec, 10 druhů jehl.dřevin, v.Asie – Čína, Indie,
Indočína, Korea, Japonsko, okr i ČR
Torreya – toreja, 10 druhů, stáloz. jehl.keř, SAm, vAsie, okr
Cupressaceae / Cypřišovité, nově sem přičleněna Taxodiaceae (celkem 29 rodů), po celém světě
Actinostrobus – aktynostrobus, dřevina, Austrálie
Australocedrus – australocedrus, 1 druh, Andy-Chile a Argentina, okr
Austrocedrus – austrocedrus, Chile, Argentina
Biota – viz Platycladus
Callitris (Tetraclinus) – sandarakovec, kalitris, sandarakovník, sandrakozerav, australský
sandarak, zerav sandrakový, asi 20 druhů, jehl.keře, Austrálie (17 druhů), Tasmánie, N. Kaledonie,
lokálně těžba dřeva
Calocedrus – pazerav, kalocedrus, 3 druhy USA, j.Čína vč.Tajvan, Vietnam
Cryptomeria – kryptomerije, japonský cedr, 2 druhy, stromy, Čína, Japonsko, Tajwan, okr, pěst,
lehké měkké dřevo, nábytek
Cunninghamia – ostrolistec, kunighamije, tužna, 3 druhy, stáloz.jehličnan, Čína, Tajwan,
Indočína, okr
x Cupressocyparis – cypřišovec, kupresocyparis (Chamaecyparis x Cupressus), několik druhů
Cupressus – cypřiš, kupreusus, asi 28 druhů, teplejší regiony mírného pásu s.polokoule, od
Středozemí do Himálaje, Afrika - Sahara, tropy a subtropy Ameriky, hojně okr
Diselma – diselma , 1 druh, Tasmánie
Fokienia – fokienyje, 1 druh, Čína (objev 1908). okr
Fitzroya – fitzroya, 1 druh, stáloz., Chile, Argentina, okr, CITES - cupressoides
Chamaecyparis – cypřišek, chamecyparis, 7 druhů, SAm, Čína, Japonsko, dřevo (nootkatensis, sz
SAm)
Juniperus – jalovec, junyperus, asi 60 druhů, s.polokoule, hory subtropů až subarktic. pásmo, suché
stráně a lesy, stáloz., hojně okr
Libocedrus (Austrocedrus) – libocedr, pazeravec, pazerav, 6 druhů, NZ, N.Kaledonie, JAm, okr
Metasequoia – metasekvoje, 1 druh, opad.jehličnan, Čína-Sečuán, objev 1941, ojed. okr. intr. ČR
Microbiota – mikrobiota, 1 druh, poléhavý, stáloz.keř, nejmenší šiška z jehličnanů s.polokoule,
vAsie, objev 1921 v.Rusko, okr
Pilgerodendron – pilgerodendron, JAm – Chile, Argentina, okr, CITES - uviferum
Platycladus (Thuya, Biota) – zeravec, platykladus, 1 druh, stáloz.jehličnaté, ojed, Asie,- sz. Čína,
Japonsko, Mandžusko, Korea, Indie, Írán, okr.
Sequoia – sejvoje, 1 druh, vysoký, rychle rostoucí, jehl.strom, zSAm – USA (Kalifornie, Oregon),
okr
Sequoiadenron – sekvojec, sekvojadendron, 1 druh, vysoký, rychle rostoucí, jehl.strom, zSAm –
USA (Sierra Nevada, Kalifornie), okr
171
Tetraclinis – sandrakovník, tetraklinis, 1 druh, s.Afrika-Alžírsko, Maroko, Španělsko, Malta,
dřevo thuya-maser, (articulata, Maroko, j.Španělsko)
Thuja – zerav, túje, 6 druhů, stáloz.jehličnan, chladnější vlhčí oblasti mírného pásma, lesy, SAm,
v.Asie (Japonsko, Korea), dřevo thuje, (plicata, z. SAm)
Thujopsis – zeravinec, thujopsis, hyba, 1 druh, stáloloz.jehličnan, Japonsko
Wellingtonia – viz Sequoiddendron
Widdringtonia – vidringtonyje, cedrovec, j.Afrika,
Phyllocladaceae / Filokladovité
Phyllocladus – filokladus, asi 5 druhů, místo listů fylokládie (zploštělé stonky), Filipíny, Tasmánie,
NZ
Pinaceae / Borovicovité
Abies – jedle, abies, asi 50 druhů, většinou hory chladných oblastí, mírné pásmo s.polokoule,
zejména Čína a SAm, hory Guatemala, hory Alžírska, CITES - guatemalensis, neopadavé jehličnany, pěst
pro dřevo (lasiocarpa, procera, alba, grandis)
Cathaya – katája, 1 druh, Čína, okr
Cedrus – cedr, 4 druhy, 3 ve Středozemí, dále 1 druh Himálaj, okr, pěst, těžké trop.dřevo - stavební
konstrukce
Keteleeria – jedlovec, ketelérije, asi 7 druhů, Čína
Nothotsuga – pajedlovec, nototsuga
Larix – modřín, larix, asi 14 druhů, opad.jehličiny, chladné horské oblasti s.polokoule, okr, dřevo
(hory Eurasie a SAm)
Picea – smrk, picea, asi 40 druhů, chladný a mírný pás s.polokoule, od tajgy k obratníku Raka,
hoty na Tajwanu a Mexiku, těžba dřeva (Eurasie) i okr
Pinus – borovice, pinus, asi 120 druhů, s.polokoule, od polárního kruhu Evropa, s.Afrika, jv.Asie
(až Sumatra), stř. a SAm (rozmanité v Mexiku), dřevo (monticola, ponderosa, strobus, aj,. SAm,
sylvestris , Eurasie), okr
Pseudolarix – pamodřín, pseudolarix, 2 druhy, opad.jehl.strom, Čína, okr
Pseudotsuga – douglaska, pseudotsuga, asi 15 druhů, nejvyšší až 120 m, nejstarší údajně 1400 let
(pokácen zač.20.st. ve státě Washington v USA), SAm, v.Asie – Čína, Japonsko, dřevo, (menziesii,
zSAm, v Austrálie)
Tsuga – tsuga, jedlovec, asi 15 druhů, stáloz.jehličnany, Asie (Himálaj. Čína, Indočína, Tajwan,
Japonsko) a SAm vč. Mexiko a okr
Podocarpaceae / Nohoplodovité, 17 rodů, 100 druhů, dvoudomé jehličnany, listy zploštělé,
převážně j.polokoule,
Afrocarpus – afrokarpus, 6 druhů, stáloz.dřevina, j. a v.Afrika, okr
Dacrycarpus – dakrykarpous, slzník, asi 9 druhů, vlhké oblasti Malajsie, Filipín, N.Kaledonie,
Fidži a NZ, okr
Dacrydium – dakrydyum , slzník, asi 30 druhů, stáloz.jehl., hory subtropů jv.Asie, z.Tichomoří,
NZ, okr
Falcatifolium – falkatyfolium, asi 5 druhů, N.Kaledonie, N.Guinea, Moluky, Celebes, Filipíny,
Borneo, Malajsie, okr
Foliolatus (Podocarpus) – foliolatus,
Halocarpus (Dacrydium) - haokarpus
Lagarostrobos (Dacrydium) - lagarostrobus, 2 druhy, stáloz.jehličnan, Tasmánie, NZ, okr
Microcachrys – mikrocachrys, 1 druh, stáloz.rozkladitý, Austrálie, Tasmánie, okr
Parasitaxus – parasitaxus, 1 druh, parazit.jehličnan
Podocarpus – nohoplod, podokarpus, nohovec, oddenkoplod, asi 100 druhů, tropy a subtropy
172
převážně j.polokoule, (zbytky pravěkých lesů Gondwana), australo-asijská oblast, NZ, Austrálie,
Tichomoř.ovy, Indonésie, Malajsie, Indočína, Filipíny, Čína, Japonsko, j.Austrálie, Madagaskar,
Mexiko, Chile, j.Afrika, okr, CITES - neriifolius, stáloz. jehlicov. dřeviny, listy zploštělé, souvislé
porosty vytěženy, okr, dřevo podo, totara, (gracilion, totara aj., j. polokoule)
Prumnopitys – prumnopitys, 10 druhů, stáloz.jehličnan, Portoriko přes Andy do j.Argentiny a
Chile, Malajsie, NZ, okr
Retrophyllum – retrofylum
Saxegothea – saxegotea, patagonský tis, tis prince Alberta, 1 druh, stáloz.jehl.keř, chladné vlhké
klima, lesy, Chile, Argentina, okr
Sciadopitytaceae / Pajehličníkovité, 1 recentní rod
Sciadopitys – pajehličník, sciadopytys, 1 druh, stáloz.jehl.dřevina, lesy, Japonsko, okr
Taxaceae / Tisovité
Amenotaxus – amenotaksus, klasotis, tis klasovitý, asi 10 druhů v.Asie
Austrotaxus – jihotis, austrotaxus
Pseudotaxus – pseudotis, pseudotaxus, 1 druh, Čína
Taxus – tis, taxus, 8 druhů, jehl.keř.stromy, s.polokoule temperátní oblasti, stř.Amerika, Filipíny,
okr, CITES - cuspidata, chinensis, fuana, sumatrana, wallichiana, dřevo tis, (baccata, Středozemí,
kavkaz až Himálaj)
Torreya – toreja, 6 druhů, SAm, v.Asie
Taxodiaceae / Tisovcovité, nově přičleňovány ke Cupressaaceae
Anthrotaxis – hustořadec, antrotaxis, tasmánský cedr, 3 druhy, Tasmánie
Cryptomeria – kryptomerije, japonský cedr, 1 druh
Cunninghamia – ostrolistec, kunyghamije, tužna, 3 druhy
Glyptostrobus – patisovec, glyptostrobus, 2 druhy, opad.jehličnan, j.Čína, s.Vietnam, okr
Metasequoia – metasekvoje, 1 druh
Sequoia – sejvoj, dřevo, (sempervirens, gigantea, z.pobř. SAm)
Sequoiadenron – sekvojec, sekvojadendron, 1 druh, dřevo, (giganteum, USA-Kalifornie), okr
Čína
Sciadopytis – pajehličník, sciadopytis
Taiwania – tajvanyje (Taiwaniaceae – Taiwaniovité ), 3 druhy, v.Asie - Čína, Manmar, Vietnam,
okr
Taxodium – tisovec, taxodyum, 3 druhy, jehl.stromy, jvUSA, Mexiko, okr
x Taxodiomeria – taxodyomerije
Wellingtonia – viz Sequoidendron
173
5. KRYTOSEMENNÉ ROSTLINY / ANGIOSPERMOPHYTA
5.1. JEDNODĚLOŽNÉ ROSTLINY / MONOCOTYLEDONOPSIDA
Agavaceae / Agávovité vč. Dracaenaceae / Dračincovité, asi 23 rodů a 640 druhů, víceleté byliny
se silnými oddenky a víceletými listovými růžicemi, keřovité až stromovité, listový chochol, kvetou
1x za život, řada pouštních a suchomilných rodů, chybí v boreálních a arktických pásmech
Agave – agáve, 220 druhů, sukulenty, pouště a polopouště, tropy, stř. a SAm (Mexiko, jUSA),
Karibik, i Namibie, okr. po celém světě, CITES - některé
Anemarrheana - anemarheana
Beaucarnea (Nolina) – bokarnea, sloní noha, asi 30 druhů stáloz.dřevin, od jUSA a Mexika po
Guatemalu, polopouště, okr
Behnia - behnyje
Beschormeria – beschormerije, 7 druhů, trsy přízem.sukul.růžic, Mexiko, polosuché oblasti, okr
Calibanus – kalibanus, 1 druh, sukulent kamenitých stepí, Mexiko, okr
Clistoyucca - klistojuka
Cordyline – dračinka, kordyline, 15 druhů, stáloz.stromkovité rostliny, jvAsie, Tichomoří,
Australasie, NZ, okr
Dasylirion – dasylirion, 18 druhů, stáloz.sukul.dřeviny podobné yucce, pouště a hory, jUSA a
Mexiko, okr
Dracaena – dracéna, dračinec, asi 40 druhů, stáloz.dřevin, trop.Afrika, Kanár.ovy, JAm, okr
Furcraea – furkrea, asi 12 druhů, sukulentní, pouště, Amerika, Karibik, okr
Hastingsia - hastingsije
Hesperaloe – hesperaloe, 3 druhy, sukulenty, jzUSA, Mexiko, okr
Hesperoyucca - hesperojuka
Hosta - bohyška, hosta
Manfreda - manfreda,
Chlorophytum - zelene, chlorofytum
Leucocrinum - leukokrinum
Littaea - litea
Manfreda - manfreda
Nolina – nolina, sloní noha, asi 10 druhů, trvalky až dřeviny, suché biotopy, jih USA, Mexiko, okr,
CITES - interrata
Phormium – formium
Polianthes – tuberóza, poliantes, bělokvět, mnohokvět, nocovka, noční hyacint, 13 druhů, hlíznaté
trvalky, písčiny, řídké lesy, Mexiko, j.USA-Texas, okr
Prochnyanthes - prochnyantes
Samuela - samuela
Sansevieria – sanseviera, tenura, tchýnin jazyk, asi 60 druhů, přisedlé, oddenkaté, stáloz,
suchomilné trvalky, skaln.lokality, tropy a subtropy, Indie, Indonésie, Afrika, Madagaskar, okr
Yucca – juka, palmová lilie, stromová juka, (dnes Asparagaceae), asi 40 druhů, stř. a SAm po
Guatemalu, stáloz. keře, suché, horké, pouštní lokality, okr, živé ploty, vlákny
NP Yoshua Tree, národní rostlina státu Nové Mexiko, i Karibik, okr
Alismataceae / Žabníkovité, asi 13 rodů a 90 druhů, vodní a bahenní rostliny, všude mimo chladné
oblasti, dnes přičleněna k Limnocharitaceae (uvedena samostatně)
Alisma – žabník, alisma, 9 druhů, mírné pásmo s.polokoule, ale i Austrálie a j.Afrika, oddenkaté
bahenní až vodní rostliny, okr
Caldesia – vzplývavka, kaldesije
174
Damasonium – otela, damasonyum, 6 druhů, bylin.trvalky, okraje vod, s.polokoule a Austrálie,
okr
Echinodorus - šípatkovec, echynodorus, kopinatka
Limnophyton – limnofyton
Luronium – žabníček, luronyum, , žabníkovec, břehy stojatých vod,
Ranalisma – žabnice, ranalisma
Sagittaria – šípatka, sagitarije, asi 20 druhů pobřežní a ponořené vodní byliny, mělké vody,
mokřady, bahniska, subtropy a tropy, Středozemí, Eurasie mimo hory, Amerika, okr
Alliaceae / Česnekovité, asi 30 rodů a 600 druhů, celý svět, jen málo v Austrálii, řada pěstována
jako zeleniny, dnes jsou součástí Amaryllidaceae
Allium – česnek, alium, asi 700 druhů, s.polokoule, hlavně Asie, užitkově a okr
Ancrumia - ankrumije
Androstephium - androstefium
Behria - behrije
Bessera – besera, 2 druhy hlízn.trvalek, Mexiko, Kalifornie, okr
Bloomeria – blumerije, 3 druhy, hlízn.trvalek, SAm
Brevoortia – brevorcije, cibulnatá trvalka, SAm, okr
Brodiaea – brodea, asi 15 druhů hlízn.trvalek, Kalifornie, Mexiko, okr
Callipropa – kalipropa, cibulnatá trvalka, SAm, okr
Caloscordum – kaloskordum, 1 druh, hory Asie, okr
Codonoprasum – viz Alium
Dandya - dandyje
Diphalangium - dyfalangium
Dichelostemma – dycholostema, brodeovka, 7 druhů hlízn.trvalek, stepi, USA (hlavně Kalifornie),
okr
Diphalongium - dyfalongium
Dipterostemon – dypterostemon, cibulnatá trvalka, SAm, okr
Erinna - erina
Garaventia - garaventyje
Gethyum - getyum
Gilliesia - giliesije
Hesperoscordum – hesperoskordum, cibulnatá trvalka, SAm, okr
Ipheion (Brodiaea, Tritelia) – ifejon, 10 druhů, cibul.trvalky, JAm – Peru, Argentina
Leucocoryne – bělopalice, leukokoryne, 12 druhů, cibuln.trvalky, kamen.svahy, Chile, okr
Miersia - miersije
Milla – mila, 6 druhů, cibulov, ploché čárkov.listy, teplé suché stráně, jih USA, Mexiko,
stř.Amerika, okr
Milula - milula
Nectaroscordum – nektaroskordum, bulharský česnek, sicilský česnek, 3 druhy, cibuloviny,
horské svahy, světlé lesy, Středozemí, j.Evropa, Malá Asie, Kavkazsko, okr
Nothoscordum – pačesnek, cibulnatá trvalka, Evropa, okr
Pabellonia - pabelonyje
Petronymphe - petronymfe
Schickendantziella - schokendanciela
Solaria - solarije
Speea - spea
Trichlora - trichlora
Tristagma (Ipheion) – tristagma, asi 30 druhů, cibulnaté trvalky, JAm – Chile, Argentina, okr
Triteleia – tritelea, asi 15 druhů, cibulnaté trvalky, trojčetné květy, z.pobřeží SAm (zUSA), okr
175
Triteleiopsis - tritelejopsis
Tulbaghia – věncolusk , tulbagije, asi 27 druhů, oddenkaté byliny, tropy a subtropy, jAfrika
(Kapsko, Natal. Zimbabwe), okr
Zoellnerallium - zolneralium
Aloaeceae / Áloeovité, Áloeceovité, dnes přičleněna k Asphodelaceae – Asfodelovité, sukulentní
byliny s vytrvávajícími oddenky, přízemní listová růžice, asi 30 rodů a 600 druhů, po celém světě,
Aloe – aloe, sokolí pero, 445 druhů, růžicovité, trsovité, keřovité sukulenty, tropy, suché regiony
Afriky, Madagaskaru a Arábie, okr, užitk.
Gasteria – gastérije, břichatka, asi 70 druhů, růžicovité sukulenty, j.Afrika, Namibie, okr
x Gasterhawortia (Gasteria x Haworthia)- gasterhavorcije, okr
Haworthia – havorcije, asi 150 druhů, růžicovité sukulentní byliny, hory j.Afriky – JAR, Namibie,
Svazijsko, Mosambik, okr
Alstroemeriaceae / Boubelkovité, asi 4 rody, 165 druhů, oddenkaté či hlíznaté trvalky, Amerika,
vč. Luzuriagaceae (asi 3 rody, 165 druhů, odden.trvalky a liány, pouze stř. a JAm – Peru až
Ohňová Země)
Alstroemeria – boubelka, alstremerije, alstremerka, lilie Inků, asi 70 druhů, Jam-Andy, travnaté
horské svahy, oddenky a hlíz.kořeny, okr
Bomarea – bomarea, 120 druhů, hlízn.popín.rostliny, lesy Mexika a JAm, okr
Drymophila – drymofila, (Luzuriagaceae), Austrálie a Tasmánie
Leontochir - leontochir,
Luzuriaga – popnoutka, luzuriaga, kopiha, (býv. Philesiaceae, Luzuriagaceae), trvalka, podrost
lesů a křovin, i dřevina, Chile, Argentina, Falklandy
Schickendantzia – šikendancije,
Amaryllidaceae / Amarylkovité , asi 60 rodů a 800 druhů, tropy a subtropy, málo mírné p.,
vč. Agapantaceae / Kalokvěté (1 rod), nově přičleněna Alliaceae (uvedena samostatně)
Agapanthus – kalokvět, agapantus, „modrá klívie (tuberosa)“, (Agapanthaceae), 11 druhů, bylin
stáloz. či zatahující, j.Afrika, okr
Ajax – viz Narcissus
x Amarcrinum – amarkrinum (Amaryllis x Crinum), okr
x Amarygia (Amaryllis belladonna x Brunsvigia), okr
Amaryllis – amarylka, zornice, jAfrika, zatahující cibulovina, okr
Ammocharis - amocharis
Apodolirion - apodolirion
Bokkveldia - bokveldyje
Boophone – bofon, 16 druhů, zatah.cibuloviny, Afrika, okr
Bravoa - bravoa
Brunsvigia – brunsvigije, krvokvět, 20 druhů, jAfrika, okr
Caliphuria - kalifurije
Calostemma – kalostema, 2 druhy, cibuln.rostliny, aridní lokality Austrálie, okr
Carpolyza - karpolyza
Clivia – řemenatka, klívije, 5 druhů, stáloz.trvalky, u toků, j.Afrika, aj., okr
Cooperia - koperije
Crinum – křín, krinum, asi 130 druhů, cibul.trvalky, u vod, tropy světa, okr
Cryptostephanus - kryptostefanus
Cybisteles - cybisteles
Cyrtanthus – cyrtantus, křivokvět, valota, asi 50 druhů, cibuln.trvalky, Afrika, zejm.jižní, okr
Eucrosia – eukrosie, 8 druhů, JAm – Ekvádor, Peru, okr
176
Eucharis – eucharis, eucharidka, líbenka, 17 druhů, stáloz.cibuloviny, vlhké,světlé lokality, stř.a
JAm (Amazonie), okr
Eucrosia - eukrosije
Eustephia - eustefije
Galanthus – sněženka, galantus, 19 druhů, drobné cibuloviny, Evropa a z.Asie, okr, CITES
Gemmaria - gemarije
Gethyllis – getylis, nezvyklý sukulent listovou růžicí na stonku, JAR, okr
Griffinia - grifinyje,
Habranthus - habrantus
Haemanthus – hemantus, bělokvět, 22 druhů, cibuln.trvalky či trrsovitý sukulent, hory, j.Afrika,
okr
Hannonia - hanonyje
Hessea - hesea
Hieronymiella - hieronymiela
Hippeastrum – hvězdník, hipeastrum, zornice, „amaryllis“, asi 80 druhů, cibuln.trvalky, stř. a
JAm, okr
Hymenocallis – hymenokalis, lír, peruánský narcis, asi 60 druhů, cibulnatý, travnaté a sklaní
lokality, jUSA, JAm, okr
Chlidanthus – chlidantus, 1 druh, cibuln.trvalka, Peru-Andy, okr
Choananthus - choanantus
Ismene (Hymenocallis) – ismene, lír, oeruánský narcis, asi 10 druhů, JAm – Ekvádor, Peru, okr
Ixiolirion – ixiolirion, 4 druhy, cibuln.trvalky, TTP, Asie, okr
Lepiedra - lepiedra
Leptochiton - leptochiton
Leucojum – bledule, leukojum, asi 10 druhů, cibuln.trvalky, kvetou na jaře či na podzim, Eurasie,
Středozemí vč. s.Afriky, okr
Lycoris – lykoris, pavoučí lilie, asi 22 druhů, cibul.trvalky, v.Asie – Čína, Japonsko, okr
Namaquanula - namakvuanula
Narcissus – narcis, více než 150 druhů, vytrvalé cibuloviny, vlhká místa, okolí tůní, přímoří,
Středozemí, Eutrasie, SAm, s.Afrika, okr
Nerine – nerine, asi 30 druhů, cibuloviny, suché propustné lokality (suťoviště, sklaní římsy),
j.Afrika, okr
Pamiathe – pamiante, 3 druhy, cibul.trvalky, vlhké písčité a skaln.lokality, Andy – Peru, okr
Pancratium – lír, pankrácium, asi 16 druhů, vytrv.cibuloviny, písč. a skaln.lokality, Středozemí,
Kanár.ovy, z.Afrika až Namibie, trop.Asie, okr
Paramongaia - paramongaja
Phaedranassa – fedranasa, 9 druhů, cibul.trvalky, svahy hor, JAm, okr
Phycella - fycela
Placea - placea
Proiphys (Eurycles) – projfys,
Pucara - pukara
Pyrolirion - pyrolinion
Rauhia - rauhije
Rhodophiala – rodofiala, asi 35 druhů, cibul.trvalky, písčitá pobřeží, suché skaln.lokality, JAm –
Uruguay, Argentina, Chile, okr
Scadoxus (Haemanthus) – krvokvět, scadoxus, 9 druhů, hlíznaté a oddenkaté trvalky, skalnaté
lokality, lesy, tropy, Afrika, Arábie,
Sprekelia – sprekélije, jakubská/aztécká lilie, 1 druh, hlíznatá trvalka, skalnaté svahy, Mexiko,
Guatemala, okr
Stenomesson (Urceolina) – stenomeson, asi 20 druhů, hlíznaté trvalky, horské kamenité louky,
177
Jam-Andy (Peru, Bolivie), okr
Sternbergia – lužanka, sternbergije, asi 9 druhů, hlízn.trvalky, kamenité stráně, stepi, Středozemí,
Eurasie, j.Evropa, Turecko, Kavkaz, stř.Asie, Izrael, Jordánsko, Írán, Turkmenie, Indie,
Afghánistán, okr, CITES
Strumaria – strumarije,
Tapeinanthus - tapeinantus
Tedingea - tedyngea
Traubia - traubije
Ungernia - ungernyje
Urceolina – džbánka, urceolina
Vagaria - vagarije
Vallota (Cyrtanthus) - valota
Worsleya – vorsleja, 1 druh, cibulnaté trvalky, vlhké horské lesy, Brazílie, okr
Zephyranthes (Cooperia) – zefýrovec, asi 95 druhů, oddenk.nebo cibul.trvalky, TTP a otevřené
plochy, Amerika (stř. a SAm, Mexiko, Karibik, JAm-Peru), sv.Asie, okr
Aphloiaceae / Aflojaceovité
Aphloia – afloja, v a trop. Afrika, deštné lesy
Aphyllanthaceae / Bezlístkovité
Aphyllanthes – bezlístka, metel, afylantes, 1 druh, Středozemí, okr Eurasie
Aponogetonaceae / Kalatkovité
Aponogeton – kalatka, aponogeton, 44 druhů oddenk.vytrvalé vzplývavé vodní rostliny, tropy a
subtropy Afriky, zejm.Madagaskar, Asie, Austrálie, okr. intr. Eurasie
Araceae / Áronovité , asi 110 rodů a více než 2000 druhů, převážně bahenní, mokřadní a vodní
rostliny (obv. páchnoucí s kětním toulcem a palicí), hlavně tropy a subtropy, méně mírné pásmo,
vč. Acoraceae / Puškvorcovité, dnes se přiřazují Lemnaceae / Okřehkovité (uvedeny zvlášť)
Acorellus – šáchoreček
Acorus – puškvorec, akorus, (Acoraceae), 2 druhy, oddenk.mokřad.byliny, Eurasie, SAm, okr
Aglaodorum – aglaodorum, přílivnice,
Aglaonema – aglaonema, asi 20 druhů, trop.j.Asie, stáloz.oddenk.polokeře, okr
Alloschemone - aloschemone
Alocasia – alokázie, taro, asi 70 druhů, trop. Asie, Austrálie a Oceánie, mokřady, hlíznaté a
oddenkaté, velké listy, pěst
Ambrosina – kuňucha, ambrosína
Amorphopallus – zmijovec, amorfofalus, toulovec, Aronova hůl, až 200 druhů, tropy Afriky,
Madagaskaru, Asie a Austrálie, okr
Amydrium - amydrium
Anadendrum - anadendrum
Anaphyllopsis - anafylopsis
Anaphyllum - anafylum
Anchomanes - anchomanes
Anthurium – toulitka, anturium, chvostokvět, asi 800 druhů stáloz.bylin, trop.a subtr.lesy
Ameriky, okr
Anubias – anubias, anubis
Aridanum - aridanum
Ariopsis - ariopsis
Arisaema – arizéma, kobří lilie, asi 150 druhů hlízn.rostlin, v.Asie-Himálaj, Čína, Barma,
178
Japonsko, Korea, SAm, okr
Arisarum – áronovec, arisarum, křivuška, chobotnatka, 3 druhy odd.rostlin, Středozemí, Azory,
Kanár.ovy, okr. intr. Eurasie, Čína
Arophyton - arofyton
Arum – áron, arum, 20 druhů hlízn.rostlin, Středozemí, Asie, okr
Asterostigma - asterostygma
Biarum – biarum, asi 21 druhů, malé hlíz.trvalky, Středozemí. z.Asie, okr
Bognera - bognera
Bucephalandra - bucefalandra
Caladium – užovník, kaládyum, asi 12 druhů hlíz.trvalek, tropy Ameriky, okr
Calla – ďáblík, kala, richardie, 1 druh, chladnější obl.mírného pásma s.polokoule, mokřady, okr
Calliopsis - kaliopsis
Carlephyton - karlefyton
Cercestis - cercestys
Colletogyne - coletogyne
Colocasia – kolokázie, taro, kalo, škrobn. plodina, 8 druhů, hlízn.rostliny bažin, trop.Asie,
domest.Čína, okr
Cryptocoryne – kryptokoryna, 50 druhů, vodní rostliny, trop. j. a jv.Asie, okr
Culcasia - kulkasije
Cyrtosperma – maota, cyrtosperma
Dieffenbachia – difenbachije, mramornatka, asi 30 druhů, stáloz.trvalky a polokeře, trop.a
subtrop. Amerika, Karibik, okr
Dracontioides - drakontyojides
Draconitium - drákula, dracontyum, zmijovec
Dracunculus – drakovec, drakunkulus, dračí lilie, 3 druhy, hlízn.trvalky, Středozemí, Madeira,
Kanár.ovy, okr
Dypsis (Chrysalidocarpus) – dypsis, arekovec, palma žlutavá
Eminium – eminyum, poušť Karakum, hory Turkmenistánu, polopouště střední Asie, Pamir, Altaj,
Tan-šan, hory Afghánistánu, okr.
Epipremnum - šphavnice, epipremnum, potos, asi 20 druhů, stáloz,pnoucí, trop.lesy, od jv.Asie
po Australasii a z.Pacifik, okr
Filarum - filarum
Furtodoa - furtodoa
Gearum - gearum
Gonatanthus - gonantantus
Gonatopus - gonatopus
Gorgonidium - gorgonydyum
Gymnostachys - gymnostachys
Hapaline - hapaline
Helicodiceros - helikodyceros, Korsika, Sardinie, okr.
Heteroaridarum - heteroaridarum
Heteropsis - heteropsis
Holochlamys - holochlamys
Homalomena - homaloména
Hottarum - hotarum
Hydrosme - viz Amorphophallus
Chlorospatha - chlorospata
Chrysalidocarpus – viz Dypsis
Jasarum - jasarum
Lagenandra – lagenandra
179
Lasia - lasije
Lasimorpha - lasimorfa
Lemna - okřehek, lemna
Lysichiton – toulcovka, kapsovec, lysichiton, 2 druhy, statné pobřežní trvalky, krátký oddenek, z.
SAm, Aljaška, Kamčatka, Kurilské ovy, Sachalin, Japonsko, okr
Mangonia - mangonyje
Monstera – monstera (filodendron), asi 120 druhů, popín.rostliny, deštné lesy, tropy, stř. a JAm,
Karibik, okr
Montrichardia - montrichardyje
Nectaroscordium – nectaroskordyum
Neodypsis – neodypsis, asi 10 druhů, Madagaskar, okr
Nephthytis - nepfytys
Orontium – vodoklas, oroncium, 1 druh, oddenk.trvalka, mělké vody, USA, okr
Pedicellarum - pedycelarum
Peltandra – peltandra, šípatkovec, v. USA - temperátní a subtrop. pásmo, intr. okr. Eurasie
Philodenron – filodendron, asi 500 druhů, stáloz.pnoucí trvalky, deštné pralesy, top. a subtr.
Amerika, okr
Phymatarium - fymatarium
Pinellia – pinelije, asi 8 druhů, hlíznaté trvalky, opad.lesy, pole, Čína, Korea, Japonsko, okr,
Piptospatha – lampiónka, pitospata,
Pistia – babelka, boubelka, piscije, babelka, babolec, vodní salát,1 druh, stáloz.plovoucí vodní
rostlina, tropy a subtropy, okr
Podolasia - podolasije
Pothoidyum - pothojdyum
Pothos – potos, pota
Protarum - protarum
Pseudodracontium - pseudodrakontyum
Pseudohydrosme - pseudohydrosme
Pycnospatha - pyknospata
Remusatia – remuzacie
Raphidophora – rafidyfora, asi 120 druhů, stáloz.kořenující liány, subtropy a tropy, Afrika,
jvAsie, Australasie, Tichom.ovy, okr
Rhaphiolepis – hlohovka, rafiolepis, jehlicovka, hlohovník
Rhodospatha - rodospata
Richardia – viz Zantedeschia
Sauromatum (Typhonium) – sauromatum, užovník, 2 druhy, hlíznaté trvalky, stinné skály, lesy,
jv.Asie - Himálaj, Indie, Nepál, Barma, v. a z.Afrika, okr
Scapispatha - skapispata
Scindapsus – šplhavník, scindapsus, asi 40 druhů, stáloz.liány, trop.lesy, Asie, Tichomoř.ovy,
Austrálie, okr
Schismatoglottis – schismatoglotys
Schizocasia – viz Alocasia
Spathantheum - sparanteum
Spathicarpa - spathikarpa
Spathiphyllum – lopatkovec, spatyfylum, toulcovka, 41 druhů, stáloz.trvalky, vlhké trop.lesy,
tropy Ameriky, jv.Asie – Indonésie, Filipíny, okr
Spirodela – závitka, spirodela,
Stenospermation – úzkosemenka, stenospermacion
Steudnera - steudnera
Stylochaeton - stylocheton
180
Symplocarpus – skunkovka, symplokarp, „skunkovo zelí“, 1 druh, trvalka, lesy, Asie - Čína,
Korea, Japonsko, sv. USA, okr.
Synandrospadix - synandrospadyx
Syngonium – syngónyum, asi 36 druhů, stáloz.kořenové liány, tropické lesy, stř. a JAm, Karibik,
okr
Taccarum - takarum
Theriophonum - teriofonum
Trithrinax – tritrinax, 5 druhů, malé palmy, písčité mokřiny, JAm – Bolivie, Brazílie, Argentina,
okr
Typhonium – tyfónie, tyfónyum , asi 70 druhů, tropy, jv.Asie – Indie, Čína, Cejlon, Malajsie až
Filipíny, Austrálie, okr, pěst, hlízy jako zelenina
Typhonodorum - tyfonodorum
Ulearum - ulearum
Urospatha - urospata
Urospathella - urospatela
Wolffia – volfije, drobnička, 8 druhů, plovoucí vodní rostliny, Afrika, zAsie, Indie, SAm, Brazílie.
Australásie, okr
Wolfiella - volfijela
Wolffiopsis - volfijopsis
Xanthosoma – xantosoma, žlutožláz, tenja, asi 60 druhů, hlízn.trvalky, mokré oblasti, tropy a
subtropy, Amrika vč. Karibik, okr
Zamioculcas – zamiokulka, zamiokulkas, 1 druh, trvalka, kamenité lokality, tropy a subtropy, v. a
jv. Afrika, okr
Zantedeschia – kornoutice, zantedeschije, asi 8 druhů, hlíz. nebo oddenkaté trvalky, mokřady,
okraje vod, tropy a subtropy, v. a j.Afrika – Kapsko, Lesotho, Etiopie, okr
Zomicarpa - zomikarpa
Zomicarpella - zomikarpela
Arecaceae (Palmae) / Palmovité (Arekovité, Palmy), asi 190 rodů a 2360 druhů, stálozelené,
obsah tuků, tropy a subtropy
Acanthophoenix – akantofényx, 1 druh, Maskarény, pobřežní lesy
Acoelorraphe – akoelerafe, 1 druh, Florida, Mexiko, stř.Amerika, Karibik, Antily
Acrocomia – akrokomije, obděrák, ozbrojenka, Mexiko
Actinokentia - aktynokencije
Actinorhytis - aktynorhytys
Aiphanes – ajfanes, asi 40 druhů, stř. a JAm, Karibik, okr
Allagoptera - alagoptera
Alloschmidia - aloschmidyje
Alsmithia - alsmityje
Ammandra - amandra
Antongilia - antongilije
Aphandra - afandra
Archonophoenix – archonofényx, sv. Austrálie, pobřeží
Areca – areka, palma areková (betelová), asi 60 druhů, jv.Asie-Malajsie, Indonésie, Šalam.ovy,
Austrálie, okr , pěst Čína, Indie, Indočína, Polynésie
Arecastrum (Syagrus) – arekovec, arekastrum, královnina palma, ( Queen Palm), okr
Arenga – arenga, gomut, (Gomuti sugar Palm), okr
Archontophoenix – padatlovník, archontofényx, palma panovnice, 2 druhy, deštné lesy
v.Austrálie, okr
Asterogyne - asterogyne
181
Astrocaryum – hvězdora , palma hvězdora, Mexiko, okr
Attalea – podzev, atalea, pissava, piasalba, asi 30 druhů, stř. a JAm, Mexiko, Karibik, Argentina,
domin. olejnatá palma neotrop. oblasti, olejnatá semena
Bactris – baktris, moukeň, broskvová palma, více než 230 druhů, suché obl.od Mexika do JAm a
Karibik, okr
Balaka - balaka
Barcella - barcela
Basselinia – baselinyje
Beccariophoenix - bekariofenyx, CITES - madagascarensis
Bentinckija - bentynkije
Bismarckia - bismarkijke
Borassodendron – borasodendron, 2 druhy, Malajsie, Borneo, okr
Borassus – palmyra, lontar, borasus, palma vějířová, černá palma, 7 druhů, jednokemnná, Afrika
a Madagaskar, Arábie, j. a jv. Asie, Myanmar, Malajsie, N.Guinea, Austrálie, okr, pěst, cukr, víno,
dřevo cenné - intarsie
Brahea – brahea. tychonka, 16druhů, 1kmenné, od Kalifornia a Mexika po Guatemalu, suché
plochy, okr
Brassiophoenix - brasiofenyx
Brongniaktikentia - brongnyaktykencije
Burretiokentia - buretyokencije
Butia – bucie, asi 12 druhů, JAm, okr
Calamus – rotan, kalamus, ratan, rotang, rotangová (rákosovitá) palma, asi 350 druhů, deštné trop.
lesy, Asie, zejm.Malajsie, tichom.ovy, dále Afrika a Austrálie, okr, nábytek
Calospatha - kalospata
Calyptrocalyx - kalyptrokalyx
Calyptrogyne - kalyptrogyne
Calyptronoma - kalyptronoma
Campecarpus - kampekarpus
Carpentaria – karpentarije, 1 druh, Austrálie, okr
Carpoxylon - karpoxylon
Caryota – calycha, karyota, palma pálivka, palma rybí ocas, asi 12 druhů, Indie, Cejlon, jv.Asie,
Malajsie, Austrálie, Šalam.ovy
Catoblastus - katoblastus
Ceratolobus - ceratolobus
Ceroxylon – voskoň, ceroxylon, vosková palma
Clinosperma - klinosperma
Clinostigma - klinostygma
Coccothrinax – kokotrinax, asi 50 druhů, převážně jednokmenné palmy, Karibik – Kuba, Florida,
okr
Cocos – kokosovník, kokos, kokosová palma, asi jen 2 druhy, tropy, pův. z.Tichomoří,
sv.Austrálie, okr , pěst – ovoce i dřevo
Coelococcus – viz Metroxylon
Colpothrinax – barigona, kolpotrinax
Copernicia – kopernycije, 24 druhů, 1kmenné palmy, zaplav.savany, Karibik, JAm, okr
Corypha – talipot, koryfa, stínidlová palma, 8 druhů, trop.Asie, Malajsie, Austrálie, okr
Cryosophylla - kryosofyla
Cyphokentia - cyfokencije
Cyphosperma - cyfosperma
Cyrtosatachys – cyrtostachys, palma renda, 9 druhů, bažiny trop.lesů, jv.Asie – Malajsie,
Indonésie, N.Guinea, Šalam.ovy, okr
182
Daemonorops – čertovec, demonorops, draco, rotan, (Devil-rattan), okr
Deckenia - dekenyje
Desmoncus – houžeň, desmonkus
Dictiocaryum - dyktyokaryum
Dictyosperma – dyktyosperma, hurikánová palma, palmová zelňačka, 1 druh, Mauricius a
Réunion, okr
Drymophloeus - drymoflea, drymofleová palma
Dypsis - dypsis
Elaeis – olejnice, elaeis, palma olejná, 2 druhy, 1kmenná, tropy, Amerika, Afrika - Guinea, okr
Elate - viz Phoenix
Eleiodoxa (Salacca) - elejdoxa
Eremospatha - eremospata
Erythea – ertea, Kalifornie, Guadeloup
Eugeissona - eugejsona
Euterpe - euterpe
Gastrococcos - gastrokokos
Gaussia - gausije
Geonoma – geonoma,
Goniocladus - gonyokladus
Gronophyllum - gronofylum
Guihaia - gujhaja
Gulubia - gulubije
Gynestrum (Geonoma) - třesticha, gynestrum
Halmoorea - halmorea
Hedyscepe – hedyscepe, 1 druh, nevětvená palma, hory austr. Ostrova lord Howea, okr
Heterospathe - heterospate
Howea – kencie, hovea, 2 druhy, 1kmenné palmy, Ostrov lorda Howea u v.Austrálie, okr
Howeia - viz Howea
Hydriastele - hydriastele
Hyophorbe – hyoforbe, palma lahvicová / sudová, 5 druhů, 1kmenná palma, tropy, Maskarény,
Madagaskar, Mauritius, okr
Hyospathe - hyospate
Hyphaene – duma, hyfene, palma duma, asi 10 druhů, Afrika, Madagaskar, Arábie, Indie, Cejlon,
okr
Chamaedorea – chamedorea, horská palma, asi 10 druhů, Afrika, Madagaskar, Arábie, Indie,
Cejlon, okrasi 10 druhů, Afrika, Madagaskar, Arábie, Indie, Cejlon, okr
Chamaerops – žumara, chamerops, palma nízká, 2 druhy, Středozemí – j.Evropa, s.Amerika, okr
Chambeyronia - chambejronyje
Cheliocarpus - cheliokarpus
Chrysalidocarpus (Dypsis) – arekovec, palma žlutavá, chrysalidokarpus, (Madagascar Palm),
asi 20 druhů, deštné lesy, Madagaskar, Mauritius, okr , CITES - decipiens
Chuniophoenix - chunyofenyx
Iguanura - iguanura
Iresine - irezína, oploteň, asi 80 druhů, byliny, polokeře a liány, suché obl. JAm, Austrálie, okr
Iriartea – rozkročeňt, iriartea
Iriartella - iriartela
Itaya - itaja
Jessenia - jesenije
Johannesteijmannia - johanestejmanyje
Juania - juanyje
183
Jubaea – jubea, proditec, 1 druh, Chile, okr
Jubaeopsis - jubeopsis
Kentia - viz Howea
Kentiopsis - kentyopsis
Kerriodoxa - keriodoxa
Korthalsia - kortalsije
Laccospadix – lakospayix, 1 druh, deštné lesy, Austrálie, okr
Laccosperma - lakosperma
Latania – latanyje, 3 druhy, 1kmenné palmy, sezónně suchá území, při pobřeží, Maskarény, okr
Lavoixia - lavojxije
Lemurophoenix - lemurofenyx
Leopoldinia – leopoldynyje, poldina
Lepidocaryum - lepidokarium
Lepidorrhachis - lepidorhachis
Lemurophoenix - lemurofenix, CITES- halleuxii
Licuala – likuala, broužec, paprsčitá palma, asi 100 druhů, deštné lesy a močály, jvAsie až
Malajsie, N.Hebridy, Malajsie, N.Guinea, Austrálie, okr
Linospadix – linospadyx, asi 11 druhů, pobřeží, N.Guinea, Austrálie, okr
Livistonea – livistonyje, latánie, (Fan Palm), asi 28 druhů, jednokmenné palmy, vlhké lokality,
teplé části, Čína, jvAsie a Australasie, N.Guinea, okr
Lodoicea – lodoicea, dupník, 1 druh, 1kmenná palma, plod-Šalamounovy ořechy (double
coconut). Šalamounovy ovy, okr
Louvelia - louvelije
Loxococcus - loxokokus
Lytocaryum (Cocos) – lytokaryum, 3 druhy, Brazílie, okr
Mackeea - makea
Manicaria – manykara, velobal, palma bussu
Marojejya – marojeja, zakrslá palma, end Madagaskar, CITES - darianii
Mascarena – viz Hyophorbe
Masoala - masoala
Mauritia – mauricije, pašáchol
Mauritiella - maurityela
Maxburretia - maxburecije
Maximiliana - maximiliana
Medernia - medernyje
Metroxylon (Coelococcus) – ságovník, metroxylon, jablkovec
Microcoelum – koksovec, mikrocelum, kokosovník
Moratia - moracije
Myrialepis - myrialepis
Nannorhops - nanorhops
Nenga - nenga
Neodypsis - neodypsis, CITES - decaryi
Neonicholsonia - neonycholsonyje
Neophloga - neofloga
Neovetchia - neoveitchij
Nephrosperma - nefrosperma
Normanbya - normanbyje
Nypa – nypa
Oenocarpus - bakaba, mestola
Onocalamus - onkokalamus
Oncosperma - onkosperma
184
Orania - oranyje
Oraniopsis - oranyopsis
Orbignya – orbignyje, asi 10 druhů,
Oreodoxa – viz Roystonea
Palandra – palandra, tagua
Parajubaea - parajubea
Pelagodoxa - pelagodoxa
Phloga - floga
Phoenicoporium - fenykoporium
Phoenix – datlovník, foenyx, jedlovice, datlová palma,17 druhů, tropy a subtropy, Kanár.ovy,
s.Afrika, z.a j.Asie až Filipíny, 1 druh Kréta, užitk (datle) i okr
Pholidocarpus - folidokarpus
Pholidostachys - folidostachys
Physokentia - fyzokencije
Phytelephas – slonovník, fytelefus, kostrboul
Pigaffeta - pigafeta
Pinanga – pinaga, asi 120 druhů, Himálaj, j.Čína, jv.Asie, Papua-N.Guinea, okr
Plectocomia - plektokomije
Plectocomiopsis - plektokomipsis
Podococcua - podokokus
Pogonotium - pogonocium
Polyandrococcos - polyandrokokos
Prestoae - prestoe
Pritchardia – pritchardyje, asi 37 druhů, palmy s jednotl.kmeny, vlhké deštné lesy, vulkanovy –
Fidži, Havaj aj., okr
Pritchardiopsis - pritchrdyopsis
Pseudophoenix - pseudofenyx
Ptychococcus - ptychocokus
Ptychosperma – ptychosperma, asi 30 druhů, vlhká údolí, Mikronesie, N.Guinea, Šalamoun.ovy,
Austrálie, okr
Raphia – rafije, palma rafie, asi 30 druhů, robustní palmy, vlhké lokality, tropy, Amerika, Afrika,
Madagaskar, okr
Ravenea - ravenea, CITES - rivularis
Reinhardtia – rejnhardyje, nižší palmy, deštné lesy, tropy, Amerika – Mexiko až Kolumbie, okr
Retispatha - retyspata
Rhapidophyllum – rapidofylum, 1 druh, téměř bezkmenná palma, lesnaté bažiny, jv.pobřeží USA,
okr
Rhapis – rapis, prutovnice, osam, palmenka nízká, 12 druhů, malé trsnaté palmy, stinné lesy, tropy
a subtropy, Japonsko, Čína, jČína, jvAsie, okr
Rhopaloblaste - ropaloblaste
Rhopalostylis – ropalostylis, palma areková, 1 druh, 1kmenná palma, nížiny a pobřeží, NZ,
Norfolk, Kermadek.ovy, okr
Roscheria - roscherije
Roystonea – rojstonea, asi 10 druhů, 1kmenné palmy, vlhké úrodné půdy, Karibik – Kuba aj. a
přilehlé pobřežní oblasti, okr
Sabal – sabal, palma sabal, asi 14 druhů, jednoduchý kmínek nebo bez, nížiny a bažinaté lesy,
tropy, jUSA, stř. a JAm, Karibik, okr
Sagus – viz Metroxylon
Salacca - salaka, salaková palma, kelubi
Satakentia - satakencije
185
Satranala - satranala, CITES - decussilvae
Sclerosperma - sklwerosperma
Serenoa – serenoa, 1 druh, trsnatá palma, močály, USA – Kalifornie až Florida, okr
Scheelea – šélea, schelea
Schippia - schipije
Siphokentia - sifokencije
Socratea – sokratea, sokratovka
Sommiera - somiera
Syagrus – syagrus, urukura, arekovec
Synechanthus – synechant, synechantus
Tahina - tahina
Tectiphila - tektyfila
Thrinax – trinax, 11 druhů, 1kmenné palmy, USA, Mexiko, Karibik, okr
Trachycarpus – trachykarpus, žumařice, drsnoplod, asi 8 druhů, jednokmenná palma, Himálaj,
Indočína, Čína a Japonsko
Trithrinax - tritrinax
Veillonia - vejlonyje
Veitchia (Adonidia) – veitchije, asi 18 druhů, nevětvený kmen, trop.deštné pralesy, jvAsie –
Filipíny, N.Kaledonie, Fidži, N.Hebridy, okr
Verschaffeltia - verschfeltyje
Voanioala - voanyoala, CITES - gerardii
Vonitra - vonytra
Wallichia - valichije
Washingtonia – vashingtonyje, límcová / sukňová palma, 2 druhy, vysoký kmen, suché lokality,
USA, Mexiko, okr
Welfia - velfieje
Wendlandiella - venlandyela
Wettenia - vetenyje
Wodyetia – vodyecije, 1 druh, end Austrálie – Yorský mys, okr
Ynesa - ynesa
Zombia – zombije
Asparagaceae / Chřestovité , dle širšího pojetí asi 135 rodů a 2500 druhů, dle systému APG III
sem přiřazeny i Agavaceae, Aphyllanthaceae, Hesperocallidaceae, Hyacyinthaceae, Laxmanniaceae,
Ruscaceae, Themidaceae, byliny, keře, liány, celý svět
Anemarrhena – anemarhena, okr
Anthericum – bělozářka, anterikum, (Asphodelaceae), 30 druhů tropy a subtropy Středozemí, j.
Afriky, SAm, ale i Evropa, okr
Asparagus – chřest, asparagus, asi 300 druhů, Eurasie, Afrika, okr
Behnia – behnyje,
Bellevalia – belevalije, asi 50 druhů, Středozemí, Krym, Kavkaz, Turecko, Írán, Turkménie, stř.
Asie, Pamiro-Alaj, Zakavkazí, Írán, okr
Beschomeria – beschomerije
Brimeura – briméra, 2 druhy, cibul.trvalky, Středozemí, okr
Calibanus – kalibanus
Clistoyucca – klistojuka
Cordyline – dračinka, kordyline, liliová palma, (Laxmanniaceae), tropy, jvAsie, N.Guinea,
Austrálie, Polynésie, okr
Furcraea – furkrea
Hastingsia – hastyngsije
Hesperaloe – hesperaloe
186
Hesperocallis – hesperokalis, 1 druh, cibul.byliny, pouště, jzUSA, okr
Hesperoyucca – hesperojuka
Chlorophytum – zelenec, chlorofytum, asi 250 druhů, stáloz.oddenk.trvalky, tropy - Afrika, Asie,
JAm, Austrálie, okr
Leucocrinum – leukokrinum („bílá lilie“), zUSA, okr
Littaea – litea
Manfreda – manfreda
Myrsiphyllum – myrsifylum,
Myrtillocactus – myrtylokaktus, 4 druhy, keřovité nebo stromov.kaktusy, pouště, Mexiko,
Guatemala, okr
Phalangium – viz Chlorophytum
Polianthes – bělokvět, poliantes, tuberosa, nocovka, noční kaktus, asi 17 druhů, Mexiko, okr
Prochnyanthes – prochnyantes
Protasparagus – protasparagus, hlíznaté trvalky, mírné a trop.oblasti, j.Afrika, okr
Pseudobravoa – pseudobavoa
Samuela – samuela
Asphodelaceae – Asfodelovité , asi 15 rodů a 785 druhů, Středozemí, Asie, Afrika, Austrálie a NZ,
vč. Aloaeceae / Áloeovité - sukulentní byliny s vytrvávajícími oddenky, přízemní listová růžice,
dnes vše jako Xanthorrhoaceae / Žlutokapovité
Aloë – aloe, sokolí pero, (Aloaeceae), 445 druhů, tropy, suché regiony Afriky, Madagaskaru a
Arábie, Kanárské ovy, růžicovité, trsovité, keřovité sukulenty, okr, užitk. saponiny léčivě (odřeniny,
popáleniny), ale vnitřně mohou vyvolávat křeče, okr, užitk., CITES (kromě vera)
Anthericum – bělozářka, anterikum, (Asphodelaceae, Asparagaceae), 30 druhů tropy a subtropy
Středozemí, j. Afriky, SAm, ale i Evropa, okr
Arthropodium – artropodyum, 12 druhů, NZ, Austrálie, byliny, okr
Asphodeline – asfodel, kopíčko, (Asphodelaceae), asi 20 druhů Středozemí, Malá Asie, Krym a
Kavkaz
Asphodelus – afodelus, (Asphodelaceae), 12 druhů, Středozemí, Eurasie, okr
Aspidistra – kořenokvětka, aspidystra, domácí štěstí, ševcovská palma, 3 druhy, Asie, okr
Astroloba - astroloba
Bulbine – bulbina, (Asphodelaceae), asi 50 druhů trop., subtr. a teplé oblasti j.Afriky a Austrálie,
okr
Bulbinella – bulbinka, (Asphodelaceae), 15 druhů, mohutné trvalky, N.Zéland a j.Afrika, okr
Eremurus – liliochvostec, eremurus, kleopatřina jehla, (Asphodelaceae), 60 druhů, hlíz.trvalky,
stepi až polopouště, Středozemí, Kaspicko, Altaj, Himálaj, v.a stř.Asie, okr
x Gasterhawortia (Gasteria x Haworthia) - gasterhavorcije, okr
Gasteria – gastérije, břichatka, (Aloaeceae), asi 70 druhů, růžicovité sukulenty, j.Afrika, Namibie,
okr
Haworthia – havorcije, (Aloaeceae), asi 150 druhů, růžicovité sukulentní byliny, hory j.Afriky –
JAR, Namibie, Svazijsko, Mosambik, okr
Chlorophytum – zelenec, chlorofytum, falangium, pavouk, okr
Chortolirion - chortolirion
Jodrellia - jodrelije
Kingia - kingie, černý džin, (Xanthorrhoaceae),
Kniphofia (Tritoma) – knyphofije, mnohokvět, tritoma, (Asphodelaceae), 75 druhů, tropická a
j.Afrika, Madagaskar
Lomatophyllum – lomatofylum, (Aloaeceae), asi 11 druhů, vytrvalé sukulenty, nízké kopce,
Madagaskar, Mauricius, okr
Paradisea – paradysiuje, 2 druhy, trsnaté oddenkaté trvalky, vlhké TTP, hory j.Evropa (Pyreneje,
187
Apeniny, Alpy, Jura), okr
Poelnitzia - pelnycije
Trachyandra - trachandra
Tritoma – viz Kniphofia
Xanthorrhoea – žlutokap, xantorhea, tanja, trávový strom, černý kluk, (Xanthorrhoaceae), asi 10
druhů, pomalu rostoucí stromkovité kmínky s chocholem trávovitě převisajících listů, suché
pahorky, kvetou obvykle po požáru, Austrálie, okr
Blanfordiaceae / Blanfordyovité
Blanfordia – blanfordyje (Christmas Bell), Japonsko, okr
Bromeliaceae / Bromeliovité, asi 57 druhů, asi 3000 druhů, suchomilné, tropy až subtropy
Amerika, z.Afrika, okr
Abromeitiella – abromejtyela, 2 druhy nízkých vytrvalých trsovitých sukulentních rostlin,
hory - Bolívie a Argentina, okr i plody
Acanthostachys – akantostachys, 1 druh, stř. Amerika, dále Brazílie a s. Argentina, nad 800 m
Aechmea – échmea, lesklice, až 200 druhů, růžic.epifit, sukulenty, stř. a JAm, okr
Alcantarea - alkantarea
Anacyclia - anacyklije
Ananas – anansovník, ananas, 8 druhů, sukulenty terestr.s listovými růžicemi, JAm, pěstAsie, okr,
pěst užitkově
Andraea - andrea
Androlepis - androlepis
Araeococcus – areokokus, 5 druhů, růžic.epif., Karibik, Brazílie, Kostarika, okr
Aregelia - aregelije
Ayensua - ajensua
Bakerantha - bakeranta
Bakeria - bakerije
Billbergia – bilbergije, čínský oves, asi 60 druhů, stáloz, hory subtr.Ameriky (Mexiko,
stř.Amerika, s.JAm), okr
Brewcaria - brevkarije
Brocchinia – brokchinyje
Bromelia – bromélije, anansovník, karatas, asi 60 druhů, stř. a JAm, Karibik, okr
Canistropsis - kanystropsis
Canistrum – kanistrum, kanistrovka, 7 druhů, Amazonie, okr
Caraguata - karaguata
Catopsis – katopsis, asi 20 druhů, epif.sukulety s list.růžicemi, subtr. a trop.Amerika, okr
Cipuropsis - cipuropsis
Connelia – konelije, bažinné sukulenty s listovou růžicí, tropy, Venezuela, Guyana, okr
Cottendorfia - kotendorfije
Cryptanopsis - kryptanopsis
Cryptanthus – kryptanthus, skrytěnka, skrytěnec, asi 20 druhů, suché lesy, Brazílie
x Cryptbergia (Crypthanthus x Bilbergia) - kryptbergije, okr
Deinacanthon - dejnakanton
Deutedrocohnia - deuterokohnyje
Disteganthus - dystegantus
Dyckia – dajkye, asi 100 druhů růžic.sukulentů, JAm, okr
Edmundoa - esmundoa
Eduandrea - eduandrea
Encholirium - encholirium
188
Fascicularia – fascikulárije, stáloz.xerof, Chile, okr
Femseea - femsea
Fernsea - fernsea
Fosterelia - fosterelije
Fosterella - fosterela
Glomeropitcainia - glomeropitjajnyje
Gtravisia - gravisije
Greigia - greigije
Guzmania – guzmányje, asi 120 druhů, vytrv.epif., Amerika vč. Karibik, okr
Hechtia – hechtije, asi 40 druhů, stáloz.vytrv.sukulenty s listovou růžicí, skaln.hory, jzUSA,
Mexiko, Guatemala, Honduras, Nikaragua, okr
Hesperogreigia - hesperogreigije
Hohenbergia – hohenbergije, asi 40 druhů, deštné lesy a skaln.obl., JAm, Karibik, okr
Hohenbergiopsis – hohenbergiopsis, 1 druh, deštné lesy, Guatemala, okr
Chevaliera - chevaliera
Chirripoa - chiripoa
Karatas - karatas
Lamprococcus (Aechmea) - lamprokokus
Lindmania - lindmanyje
Lamania - lamanyje
Macrochordion - makrochordyon
Massangea - masangea
Meziothamnuas - meziotamnus
Mezobromelia - mezobromelije
Navia - navije
Neoglaziovia – neoglaziovije
Neoregelia (Aregelia) – neoregelije, asi 70 druhů, sukulentní oddenkaté nebo odnožující byliny,
listové růžice, pobřežní křoviny, deštné lesy až do 1600 m, JAm, okr
Nidularium – hnízdivka, nydulárium, hnízdoš, asi 25 druhů, hnízdovité epif. trvalky, deštné až
horské mlžné lesy, JAm – Bolívie aj, okr
Niveophyllum - nyveofylum
Ochagavia – ochagavije, 3 druhy, stáloz.zemní,vytrvalé, otevřené pobřežní skály, Chile, okr
Orthophytum – ortofytum, 18 druhů, zemní, polosukulent, endemitní v Brazílii, okr
Pepinia - pepinyje
Pitcairnia – pitkernyje, více než 200 druhů, stáloz.vytrvalé, kamenité suché lokality, Mexiko, stř. a
JAm, Karibik, okr
Placseptalia - placseptalije
Platyaechmea - platyechmea
Podaechmia - podaechmije
Portea – portea, 7 druhů, stáloz.vytrvalé bromelie, pobřež.křoviny, Brazílie, okr
Porhuava - potuava
Prionophyllum - prionofylum
Pseudaechmea - pseuechmea
Pseudoananas – pseudoananas,
Puya – puja, asi 170 druhů, stáloz.sukul.trvalky, skalnaté svahy, JAm - Andy (Kostarika,
Kolumbie, Guyana, Brazílie, Argentina), okr
Quesnelia – kvesnelije, asi 15 druhů, stáloz.téměř bezlodyžné trvalky, křoviny a deštné lesy,
Brazílie, okr
Racinaea - racinea
Rhodostychys - rodostachys
189
Ronnbergia - ronbergie
Sequencia - sequencie
Sincoraea - sinkorea
Sodiroa - sodyroa
Steyerbromelia - stejerbromelije
Streptocalyx - streptokalyx
Thecophyllum - tekofylum
Tillandsia – tilandsije, provazovka, kykytka, více než 400 druhů, stáloz.sukulentní.rostliny,
listová růžice, tropy, USA, stř. a JAm, Karibik, okr, CITES
Ursulaea - ursulea
Vriesea – vrízea, asi 250 druhů, stáloz.epifyt.sukulent, listové růžice, trop. a subtr. Amerika, okr
Werauhia - verauhije
Wittmacjia - vitmakyje
Wittrockia – vitrokije, 7 druhů, růžicovité bromelie, hory, Brazílie
Burmanniaceae / Olachanovité , asi 9 rodů, 95 druhů, byliny, tropy, nejvíc Amerika
Apteria – apterije,
Burmannia – olachan, burmanyje, jv.Asie, Indočína, Malaisie, Hainan
Campylosiphon – kampylosifon,
Cymbocarpa – cymbokarpa,
Dictyostega - dyktyostega
Gymnosiphon – gymnosifon,
Hexapterella – hexapterela,
Marthella – martela,
Miersiella – miersiela,
Butomaceae / Šmelovité, 1 rod,
Butomus – šmel, butomus, 1 druh, bahenní až vodní rostlina, mokřady, Eurasie, ČR, s.Afrika, inv
SAm, okr
Cannaceae / Dosnovité, 1 rod
Canna – dosna, kana, asi 50 druhů, vlhké tropy a subtropy Ameriky a Asie, okr
Colchicaceae / Ocúnovité, asi 15 rodů, 245 druhů, Eurasie, SAm, Austrálie, NZ, vytrv.byliny a
liány, hlízy, příp. oddenky, alkaloidy – colchicin aj.
Androcymbium – androcymbium
Baeometra – beometra,
Bulbocodium – ocúnovec , bulbokodyum, jarovít, 2 druhy, alpské louky Evropy, okr
Burchardia – burchardyje, 5 druhů trvalek, temperát.Austrálie, okr
Camptorrhiza - kamptorhiza
Colchicum – ocún, kolchikum, naháč, asi 45 druhů, hlíz.vytrv.rostliny, alpinské TTP, Středozemí,
Přední Asie, Kavkaz, ale i jinde v Eurasii. ČR
Disporum - dysporum
Gloriosa – glorióza, krasoda, 6 druhů, popín.hlíz.trvalky, břehy vod.toků, tropy, Afrika, Asie –
Indie, okr
Haxacyrtis - hexacyrtis
Iphigenia – ifigenyje, 13 druhů, hlíz.trvalky, Afrika, trop.Asie, Austrálie, NZ, okr
Kuntheria - kunterije
Littonia – litonyje, 8 druhů, hlízn.vytrv.liány, písč.pobřeží, trop. a j.Afrika, Senegal, Arábie, okr
Merendera – merendera, asi 20 druhů, cibul.trvalky, subalpin.louky, suché lesy, Středozemí,
190
Eurasie, stř. a j. Asie, Turesko, Írán, Turkmenistán, Afghánistán, Indie, okr
Neodregea - nodregea
Onixotis – onyxotys (nově monotypická čeleď Petermanniaceae),
Ornithoglossum - ornytoglosum
Sandersonia – sandersonyje, vánoční zvonky, 1 druh, j.Afrika, okr
Schelhammeria – schelhamerije
Tripladenia – tripladenyje
Uvularia – uvularije, 5 druhů, oddenkaté trvalky, lesy, východ SAm, okr
Wurmbea – vurmbea, anguilarie
Commelinaceae / Křížatkovité, asi 40 rodů, 650 druhů, byliny i liány, hlavně tropy a subtropy až
mírné pásmo, listy obvykle stálozelené, v Evropě zavl a pěst
Aetheolirion - eteolirion
Amischotolpe - amischotolpe
Aneilema - aneilema
Anthericopsis - anterikopsis
Belosynapsis - belosynapsis
Bufforestia - buforestyje
Callisia (Phyodina) – kalisije, 20 druhů, stáloz., trop.Amerika, Mexiko, jUSA, okr
Cochliostema – kochliostema, šnečí vlákno
Coleotrype - koleotrype
Commelina – křížatka, komelina, (Scurvy Weed), asi 160 druhů, pokryv.byliny, tropy a subtropy,
kosmopolitní, Afrika, Asie, Amerika, s.Austrálie, mokřady, okr i ČR
Cyanotis – cyanotys, asi 30 druhů, nízké, stáloz.trvalky, hory Afriky a Asie, okr
Dichorisandra – poděnkovice, dychorisandra, asi 25 druhů, stáloz.trvalky, lesy trop. Ameriky,
okr
Dictyosperemum - dyktyospermum
Elasis - elasis
Floscopa - floskopa
Geogenanthus - zeměkvět, geogenanthus
Gibasis - gibasis
Gibasoides - gibasoides
Matudanthus - matudantus
Murdannia – murdanyje
Palisota - palisota
Pollia – polije, poměk
Polyspatha - polyspata
Porandra - porandra
Pseudoparis - pseudoparis
Rhoeo (Tradescantia) – rheo, podenka, (Purple leaved Spiderwort), okr Čína
Rhopalephora - rhopalefora
Sauvallea - sauvalea
Setcreasea – setkreásea, (Purple Heart), okr Čína
Siderasis – siderasis, siderka,
Spatholirion - spatolirion
Stanfieldiella - stanfieldyela
Strptolirion - streptolirion
Thyrsanthemum - tyrsantemum
Tinantia - tynantyje
Tradescantia (Zebrina, Rheo) – voděnka, tradeskancije, podeňka, asi 65 druhů, trvalky, SAm
191
Mexiko, Brazílie), Tichomoř.ovy, Čína, okr ČR hrnk
Tricarpelema - trikarpelema
Tripogandra - tripogandra
Weldenia – veldenyje, 1 druh, hlízn.trvalka, hory, Mexiko, Guatemala, okr
Zebrina (Tradescantia) – zebrina
Convallariaceae / Konvalinkovité, vytrvalé byliny, s.polokoule, dnes do Asparagaceae
Aspidistra - kořenokvětka, aspidystra, okr
Clintonia – klinonyje, 5 druhů, oddenk.trvalky, Himálaj až v.Asie, SAm, lesy, okr
Convallaria – konvalinka, konvalarije, biser, 3 druhy, mírné pásmo s.polokoule, Eurasie, ČR, okr
Disporopsis – dysporopsis, 4 druhy, oddenk.trvalky, Čína, okr
Disporum (Prosartes) – dysporis, asi 20 druhů oddenk.trvalek, Himálaj, v. a jv.Asie, SAm, okr
Heteropolygonatum - heteropolygonatum
Liriope – liriope, 6 druhů, stáloz.trvalky, kyselé lesy, Čína, Vietnam, Japonsko, Tajwan, okr
Lourya - louryje
Maianthemum – pstroček, majantémum, 3 druhy, oddenkaté tvalky, stinné chlumy a lesy,
Eurasie, ČR, vč. Kamčatky a Japonska, SAm vč. Aljašky, okr
Medeola – medeola, kruticha
Ophiopogon – sedoulek, ofiopogon, asi 50 druhů, stáloz. byliny, vodnaté, masité kořeny, stinné
křoviny, Himálaj, v. Asie – Čína, Korea, Japonsko, Filipíny, okr
Peliosanthes - peliosanthes
Polygonatum – kokořík, polygonatum, asi 50 druhů, oddenkaté trvalky, Eurasie, ČR, SAm, okr
Reineckea – rainekije, 2 druhy, stáloz.oddenk.trvalky, otevř.písč.lokality, listn.lesy, Čína,
Japonsko, okr
Rhodea – rodea, debřička, 3 druhy, oddenk.trvalky, lesy, v.Asie – Japonsko, Čína, okr
Smilacina – přestupka, smilacina, asi 25 druhů, oddenkaté trvalky, lesy, Asie - v.Sibiř, Dálný
Východ, Himálaj, Amerika - stř. a SAm, Mexiko, okr
Speirantha – speiranta, 1 druh, bylina, stinné lokality, Čína, okr
Streptopus - čípek, streptopus, Eurasie, ČR
Topistra - topistra
Tricyrtis – trojhrotka, lilovka, tricyrtys, hadí lilie, asi 16 druhů, oddenkaté trvalky, vlhké lesy,
horské svahy, Himálaj až Japonsko, až Filipiny, okr
Uvularia – uvulárije , 5 druhů, Kanada a USA
Costaceae / Kostusovité , vyčleněna ze Zingiberaceae, asi 6 rodů a 110 druhů, oddenkaté trvalky
Costus – kostus, asi 90 druhů, oddenk.rostliny, tropy, Amerika, Afrika, jvAsie – N.Guinea,
Austrálie, okr
Dimerocostus – dymerokostus,
Chamaecostus – chamekostus,
Cheilocostus – cheilokosus
Monocostus – monokostus
Paracostus – parakostus
Tapeinochilos - tapeinochilos
Cymodoceaea / Cymodoceovité, asi 6 rodů, 110 druhů, mořské rostliny, tropy, hlavně Amerika a
Nová Guinea
Amphibolis - amfibolis
Cymodocea – cymodocea
- nodosa – uzlovitá, Středozemní moře,
Halodule – halodule
192
Syringodium – syringodyum
Thalassaodendron – thalasaodendron,
Cyperaceae / Šáchorovité, asi 110 rodů, 5400 druhů, „trávovité“ byliny, po celém světě
Abildgaardia - abildgardyje
Acriulus - akriulus
Acorellus - akorelus
Actinoschoenus - aktynoschenus
Afrotrilepsis - afrotrilepsis
Alinula - alinula
Androtrichum - androtrichum
Anosporum - anosporum
Arthrostylis - artrostylis
Ascolepis - askolepsis
Ascopholis - askofolis
Baumea - baumea
Beckquerelia - bekverelije
Bisboeckelera - bisbekelera
Blysmopsis - blysmopsis
Blysmus – skřípinka, blysmus, vlhké TTP
Bolboschoenus – kamyšník, bolboschoenus, mokřady, zaplavované terénní deprese, slaniska,
Středozemí, v. Afrika, z. a stř. Asie po Indii,
Bulbostylis - bulbostylis
Calypterocarya - kalyptrokarije
Capitularina - kapitularina
Cephalocarpus - cefalokarpus
Carex (Vignea) – ostřice (tuřice), karex, asi 1500 druhů, trvalky, mírné a vysokohorské pásmo,
okr
Carpha - karfa
Caustis - kaustis
Cladium – mařice, kladyum, slatiné mokřady, ČR
Coleochloa - koleochloa
Costularia - kostularije
Courtoisina - kourtolisina
Crosslandia - krosladyje
Cyathochaeta - cyatocheta
Cyathocorna - cyatokorna
Cymophyllus - cymofylus
Cyperus (Pycreus)– šáchor, cyperus, asi 550 druhů, mokřady, hlavně subtropy a tropy celého
světa, okr
Desmoschoenus - desmoschoenus
Didymiandrum - didymiandrum
Dichostylis (Cyperus) – trojřadka, dychostylis
Diplacrum - dyplakrum
Diplasia - diplasie
Dulichium - dulichium
Egleria - eglerie
Eleocharis (Heleocharis) – bahnička, eleocharis, palach, asi 150 druhů, oddenk.bažinné rostliny,
břehy vod, většina světa, okr
Eleogiton (Isolepis) - eleogiton
193
Elyna – ostřička, elyna, cirkumpolární, Skandinávie, Pyreneje, Alpy, Karpaty, Dinaridy,
Bulharsko,
Epischoenus - epischoenus
Erfioscirpus - erioscirpus
Eriophoropsis - eriophoropsis
Eriophorum – suchopýr, eryoforum, asi 20 druhů, mokřadní, oddenkaté,rychle rostoucí, Eurasie,
SAm, okr
Erioscirpus - erioscirpus
Evandra - evandra
Everardia - everardyje
Exocarya - exokaryje
Exochogine - exochogine
Ficina - Ficina
Fimbristylis – fimbristylis
Fuirena - fuirena
Gahnia - gahnyje
Gymnoschoenus - gymnoschenus
Heleogiton - viz Scirpus
Heleocharis - viz Eleocharis
Hellmuthia - helmutyje
Hemicarpa - hemikarpa
Holoschoenus – kamýšek, holoschoenus, Eurasie, SAm.
Hymenochaeta - hymenocheta
Hypolytrum - hypolytrum
Chlorocyperus (Cyperus) – zelenošáchor, chlorocyperus
Chorizandra - chorizandra
Chrysitrix - chrysitrix
Isolepis – bezosetka, isolepis , asi 70 druhů, rákos.byliny, tropy, Afrika, Austrálie, okr
Kobresia – tuřička, kobresije, cirkumpolární arkto-alpinský, Skandinávie, GB, Pyreneje, Alpy,
Karpaty,
Kylinga - kilingije
Kyllingiella - kylingiela
Lagenocarpus - lagenokarpus
Lepidosperma - lepidosperma
Lepironia - Lepironyje
Limnochloa – viz Scirpus
Lipocarpha - lipokarfa
Lophoschoenus - lofoschenus
Machaerina - macherina
Mapania - mapanyje
Mapaniopsis - mapanyopsis
Mariscus - mariscus, mařice
Mesomelaena - mesomaleana
Mic rodracoides - mikrodrakoides
Mocropapyrus - mikropapyrus
Monandrus - monandrus
Morelotia - morelocije
Neesenbeckia nesenbekije
Nemum - nemum
Nelmesia - nelmesije
194
Oreobolopsis - oreobolopsis
Oreobolus - oreobolus
Oxycarium - oxykarium
Paramapania - paramapanyje
Phylloscirpus - fyloscirpus
Pleurostachys - pleurostachys
Principina - principina
Pseudoschoenus - pseudoschenus
Pterocyperus – šáchorec, pterocyperus,
Ptilantherim - ptylanterium
Pycreus – šáchorek, pykreus,
Queensladiella - quenslandyela
Reedia - redyje
Remirea - remirea
Rhynchocladium - rynchokladyum
Rhynchospora – hrotnosemenka, rhynchospora, bezosetka, přechodová rašeliniště, slatiny,
Evropa
Rikliella - rikliela
Scirpidium – skřípěnka, scirpidyum,
Scirpodendsron . scirpodendron
Scirpoides – kamýšek, scirpoides, 1 druh, oddenkatá trvalka, dužnatý kořen, vlhké, písčité
pobřežní oblasti, vlhké TTP, Eurasie
Scirpus – skřípina, scirpus, mokřady, Eurasie – Evropa, Kavkaz, Sibiř, Přední a stř.Asie, Indie,
Čína, okrhory s.polokoule,
Scleria - sklerije
Schismus – rozštěpník, schizmus, lemnovka
Schoenoplectus (Scirpus) – skřípinec, schenoplektus, asi 80 druhů, stáloz.oddenkaté byliny, břehy
vod, zasolené mokřady, Eurasie, SAm, okr
Schoenoxiphium - schenoxifium
Schoenus – šášina, schenus, slatinné TTP,
Scleria – sklovka, sklerije,
Spaenocyperus - sfenocyperus
Sumatroscirpus - sumatroscirpus
Syntrinema - syntrinema
Tetraria - tetrarije
Tetrariopsis - tetrariopsis
Thoracostachium - torakostachium
Torulinyum - torulinyum
Trachystalis - trachystalis
Trianoptiles - trianoptyles
Trichophorum – suchopýrek, trichoforum, rašelinné TTP, Skandinávie,
Trichoschoenus - trichoschenus
Tricostularia - trikostularije
Trilepis - trilepis
Tylocarya - tylokaryje
Vignea – tuřice, viz Carex
Uncinia – uncinyje, ohnivá tráva, asi 40 druhů, trsnaté,stáloz.trvalky, podmáčené TTP, bažiny,
vlhké lesy, jižní mírný pás mimo j.Afrika, okr
Vesicarex - vesikarex
Volkiella - volkiela
195
Websteria - websterije
Dioscoreaceae / Smldincovité (Jamovité), asi 10 rodů a 870 druhů, byliny až keře, tropy, subtropy
až teplé mírné pásmo
Bordera – bordera
Dioscorea – smldinec, dyoskorea, jam, asi 600 druhů, stáloz.hlízn.trvalky, keř.a liánov.sukulenty,
tropy a subtropy, Asie, domest. Čína,s.Austrálie, jedlé škrobn.hlízy, pěst. okr. i užitkově, CITES deltoidea
Epipetrum - epipetrum
Rajania - rajanyje
Stenomeris – stenomeris
Tacca – taka, (Taccaceae), 10 druhů, vytrvalé byliny, poloopad.monzun.lesy, z.Afrika, jvAsie –
Indie, Čína, Indočína. Malajsie, Indonésie,Polynésie, s.Austrálie, i mouka, okr
Tamus – tamus , smldinec, lesy, stř. Evropa, Krym, Kavkaz,
Testudinarie – testudinárije, smldnice
Trichopus - trichopus
Eriocaulaceae / Vlnohlávkovité, asi 10 rodů, 1200 druhů, byliny, tropy až mírné pásmo
Blastocaulon - blastokaulon
Eriocaulon - vlnohlávka, eriokaulon, Evropa
Fockonia – fokonyje
Lachnocaulon – lachnokaulon,
Leiothrix – leiotrix, hladkochlup
Mesanthemum – mesantemum
Paepalanthus – pepalantus,
Philodice – philodyce,
Rhodonanthus – rodonantus,
Syngonanthus – slaměnkovec, syngonantus
Tonina – tonyna
Hemerocallidaceae / Denivkovité, asi 20 rodů, 100 druhů, různě po světě, chybí SAm, s.Asie a ve
většině Afriky
Agrostocrinum – agrostokrinum,
Arnocrinum – arnokrinum,
Corynotheca – korynotéka,
Dianella – dyanela, (Umbrella Dracaena), okr
Eccremis – ekremis,
Excremis – exkremis,
Geitonoplesium - geitonoplesium
Hemerocallis – denivka , asi 20 druhů, Dálný Východ, v. Sibiř, Čína, Tajvan, Korea, Japonsko, i
Středozemí (až Kavkaz a Írán), okr
Hensmania – hensmanyje,
Herpolirion – herpolirion,
Hodgsoniola – hodgsonyola,
Johnsonia – džonsinyje,
Pasithea – pasitea,
Phormium – formium,
Rhuacophila – rhukofila,
Stypandra – stypandra
Simethis – simetys
Stawellia - stavelije
196
Tajara - viz Dianella
Thelionema – thelionema
Tricoryne - trikorine
Hostaceae / Bohyškovité
Funkia - viz Hosta
Hosta (Funkia) – bohyška, hosta, asi 70 druhů, trvalka, Dálný Východ - Čína, Japonsko, Korea,
v.Rusko, Sachalin, Kurily, okr.
Hyacinthaceae / Hyacintovité, asi 70 rodů, až 1000 druhů, cibulnaté nebo oddenkaté byliny,
Eurasie, Afrika, málo JAm
Albucea (Ornithogallum) – bělounka, albucea
Alrawia - alravije
Amphisiphon - amfisifon
Androsiphon - androsifon
Bamardia - bamardyje
Battandiera - batandyera
Bellevalia - belevalije
Bowiea - bovijea
Brimeura - brimeura
Camassia – ladoník, kamasije, 6 druhů, Kanada a USA, jedlé cibule (kamas – Indiáni), okr
Daubenya - daubenyje
Dipcadi - dypkady
Drimia (Urginea) - drimije, mořská cibule, asi 100 druhů, Afrika, Středozemí, Indie, okr
Drimiopsis - drimiopsis, drimiovka, 13 druhů, j. a trop. Afrika, okr
Endymion (Hyacinthoides) – endymion, španělská ladoňka, 10 druhů, Evropa
Eucomis – chocholatice, eukomis, asi 15 druhů, tropy a subtropy j.Afrika
Fortumatia - fortunatyje
Galtonia – litoška, galtonyje, letní hyacynt, 5 druhů, cibulnaté, vlhké TTP, end j.Afrika, okr
Heloniopsis – helonyopsis, 4 druhy, odden.stáloz.byliny, hory, Sachalin, Japonsko, Taiwan, okr.
Honorius (Ornithogallum) – snědovec, honorius
Hyacinthella – hyacintka, hyacintela, 30 druhů, drobné cibuloviny, Středozemí, v.a jv.Evropa,
Krym, Kavkaz, Ukrajina, z.Asie, Turkmenistán, okr
Hyacinthoides (Endymion) – hyacintoides, hyacintovec, hyacyntek, 4 druhy, cibulovité,
Středozemí - z.Evropa, s.Afrika, okr
Hyacinthus – hyacint, bazatura, galtonie, 3 druhy, cibuloviny, hory, (mnoho kultivarů - asi 400),
název z historického Řecka), Malá a stř.Asie, okr
Chianadoxa - chionodoxa
Chlorogalum - chlorogalum
Lachenalia – lachenálije, různolacháč, africký hyacint, asi 90 druhů, cibuln.trvalky, TTP a skály,
j.Afrika, okr
Ledebouria – ledeburije, asi 40 druhů, cibulnaté trvalky, trsovité sukulenty, suché otevřené oblasti,
jAfrika, okr
Leopoldia (Muscari) – leopoldyje (modravec), 20 druhů, Středozemí, evropské Rusko, Krym,
Kavkaz, Turkmenistán, okr
Litanthus - litantus
Chionodoxa – ladonička, chionodoxa, sněhosvit, 6 druhů, hory Středozemí až Malá Asie, Kréta,
Kypr, Sardinie, okr
x Chionoscilla (Chionodoxa forbesii x Scilla bifolia) - chionoscila, okr
Chlorogalum – chlorogalum, 6 druhů, SAm, Mexiko, cibul.trvalka, okr
197
Leopoldia - leopoldyje
Massonia - masonyje
Muscari (Muscarimia) – modřenec, muscari, asi 50 druhů, mořské pobřeží, kamenité svahy, stepi,
Středozemí až jz.Asie - Evropa, s.Afrika, Malá a Přední Asie, stř. Asie, okr
Muscarimia – muskarimije, modřeneček, 1 druh, Turecko, Irák, okr
Neobakeria - neobakerije
Neopatersonia - neopatersonyje
Ornithogalum – snědek, ornytogalum, asi 200 druhů, cibuloviny, Středozemí, Eurasie, trop. a
j.Afrika, Arábie, okr
Othocallis – blankytka, otokalis
Periboea - peribea
Polyxena - polyxena
Pseudogaltonia - pseudogaltonyje
Puschkinia – puškinyje , modřenka, 2 druhy, cibulovina, vlhké lokality, střední Východ
Resnova - resnoav
Rhadathamnus - radatamnus
Rhodocodon - rodokodon
Scilla – ladoňka, scila, asi 90 druhů, cibul.trvalka, Eurasie, j.Afrika, okr
Schizobasis – schizobasis, stonkaté a trsovité sukulenty, JAR, okr
Schizocarpus - schizokarpus
Schoenolirion (Hastinsia) – schoenolirion, 2 druhy, tichomořské pobřeží USA
Tenicroa - tenykroa
Thuranthos - turantos
Urginea (Drimia) – urginea, mořská cibule, mořské pobřeží, asi 100 druhů, cibulnaté trvalky,
písčitá pobřeží, savany, suché kamenité svahy, tropy, Afrika, okr
Veltheimia – trojšmatka, veltheimije, 6 druhů, cibuln.trvalky, travnaté a kamenité svahy, j. Afrika,
okr
Whiteheadia - whitehedyje
Hydrocharitaceae / Voďankovité, asi 17 rodů, 75 druhů, vodní rostliny
Anacharis – viz Elodea
Apalanthe - apalante
Apertiella - apertyela
Blyxa – blyxa
Egeria (Elodea) - morovinka. egerije, douška, vodní mor, 2 druhy, vodní rostliny, JAm, okr
Elodea – elodea, vodní mor, douška, 12 druhů, vodní rostliny, sladké vody Ameriky, inv, okr
Enhalus - enhalus
Halophilla - halofila
Hydrilla – přeslenice, hydrila, okr
Hydrocharis – voďanka, hydrocharis, žabí květ, 2 druhy, vodní rostliny, mělké vody a mokřady,
Eurasie, Afrika
Lagarosiphon – spirálovka, lagarosifon, 9 druhů, stáloz.ponořené vodní rostliny, pomalu tekoucí,
Afrika, okr
Limnobium – voďankovec, limnobium
Maidenia - majdenyje
Najas – řečanka, najas, (dříve Najadaceae / Řečankovité), asi 50 druhů, vodní rostliny, celý svět,
od chladného pásma po tropy (v ČR 2 druhy)
Nechamandra - nechamandra
Ottelia – otélije, (Water plantain Ottelia), okr
Stratiotes – řezan, stratyotes, 1 druh, ponořená vodní rostlina, stojaté a pomalu tekoucí vody, tůně,
198
Eurasie (vč.ČR), okr
Thalassia - talasije
Vallisneria – zákruticha, valisnérije, 2 druhy, trvalky, kořenuje na dně vod, tropy a subtropy,
v.polokoule, okr
Hypoxidaceae / tvrzeňovité, asi 9 rohů, 200 druhů, hlavně tropy a jAfrika, chybí Evropa a s.Asie
Curculigo – zobatec, kurkuligo, Eurasie - od Blízkého Východu přes Indii, Čínu, Japonsko až po
Novou Kaledonii, okr,
Empodium – empodyum
Hypoxidia - hypohidyje
Hypoxis – tvrzeň, hypoxis, asi 150 druhů, hlízn.trvalky, světlé lesy Afriky, jvAsie, Austrálie,
Amerika, okr
Molineria – molinerije,
Pauridia - pauridyje
Rhodohypoxis – rodohypoxis, růžovka, 6 druhů, trsnaté trvalky, hlízovité kořeny, nízké travnaté
lokality se silnými letní,i dešti, j.Afrika, Svazijsko, okr
x Rhodoxis (Hypoxis x Rhodohypoxis) – rodoxis, okr
Saniella – sanyela
Spiloxene - spiloxena
Iridaceae / Kosatcovité, asi 92 rodů, až 2000 druhů, byliny až keře, centrum diverzity Středozemí,
Blízký východ a střední Asie, Capensis 670 druhů, celý svět, více Starý svět, mimo chladná pásma
Acidanthera – acidantera, mečíkovec, asi 20 druhů, tropy a subtropy, Afrika, okr
Ainea - ajnea
Alophia - alofije
Anomatheca (Lapeirousia) – anomatéka, 6 druhů, stř.a j.Afrika, hlízn.vytrv.rostliny, okr
Antholyza – srpeň, antolyza, Afrika
Aristea – aristea, osinatec, asi 50 druhů, stález.oddenk.trsnaté, Afrika, Madagaskar, okr
Babiana – babiana, asi 55 druhů hlízn.vytrv.rostlin, hlavně j.Afrika, otevřené travn.a svažité
polohy
Bamardiella - bamardyela
Belamcanda – belamkanda, anginovník, leopardí lilie, 2 druhy, Asie, okr
Bobartia - bobartyje
Calydorea - kalydorea
Cardenanthus - kardenantus
Cipura – cipura, nitrolub
Cobana - kobana
Crocosmia (Tritonia) – montbrécie, krokosmije, křešina, 7 druhů, hlízn.trvalka, j.Afrika, Natal
Crocus – šafrán, krokus, asi 80 druhů, hlíz.trvalky, Středozemí, Eurasie
Cypella – cypela, 15 druhů cibuln.rostlin, stř.a JAm, okr
Devia - devije
Dierama – dyerama, 44 druhů, stáloz.trvalky,cibul.hlízy, trop. a j.Afrika, okr
Dietes – dyetes, 6 druhů, stáloz.oddenkaté trvalky, tropy Afriky, j.Afrika, ostrov lorda Howea
(Austrálie), okr
Diplarrhena – dyplarena, 2 druhy, odden.stáloz.trvalky, vlhké hory, Austrálie, Tasmánie, okr
Duthiastrum - duthiastrum
Eleuthwerine - eleuterine
Ennealopus - enealopus
Ferraria (Tigridia) – ferárije, čeřitka, asi 10 druhů, vytrv. hlízn/cibul., trop. a j.Afrika (Kapsko),
okr
199
Fosteria - fosterije
Freesia – frézije, asi 16 druhů hlíz. trvalky, end j.Afrika, okr
Galaxia - galaxije, mlékauška
Geissorhiza - geisorhiza
Geosiris - geosiris
Geisorrhiza - vršťala, geisorhiza, asi 70 druhů, hlíz.trvalky, j.Afrika,
Gelasine - gelasine
Gladiolus – mečík, gladyola, asi 180 druhů, hlízn.trvalky, j.,sz. A v.Afrika, Madagaskar, Arábie,
Středozemí, z.Asie, okr
Gynadriris (Iris) – kosatcovník, gynadriris, 9 druhů, hlíz.trvalky, kamen.svahy a pastviny,
j.Afrika, Středozemí, j.Asie (Pamir, Altaj Pákostán), okr
Herbertia – herbercije, 6 druhů, hlíznaté, teplom.trvalky, j.SAm, Mexiko, JAm, okr
Hermodactylus – hermodaktylus, 1 druh, bylina - hlíznaté oddenky, Středozemí, sAfrika, okr
Hesperantha – hesperanta, asi 55 druhů, hlíz.trvalky, skaln. a písč.obl, Afrika, okr
Hesperoxiphion - hesperoxifion
Hexaglottis . hexaglotys
Homeria – homerije, 31 druhů, hlízn.trvalky, písčiny, j.Afrika, okr
Homoglossum - homoglosum
Chasmanthe – chasmante, 3 druhy, j.Afrika, okr
Iridodictyum – kosateček, iridodyktyum, Malá Asie, Zakavkazí, Turecko, Írán, Jordánsko
Iris – kosatec, iris, asi 300 druhů, Středozemí, Eurasie, SAm, okr
Isophysis - isofysis
Ixia – duhovnice, ixije, asi 45 druhů, písč.a travn.svahy, jAfrika, okr
Juno (Iris) – junona, stř. Asie, Kazachstán, Zakavkazí, Tadžikistán, Turkmenisán, Uzbekistán,
Kirgistán, Pamir. Altaj, Írán, okr.
Junopsis (Iris) – junopsis, Indie, Barma, Thajsko, okr.
Kelissa - kelisa
Klattia - klatyje
Lapeirousia – lapérusije, okr
Lethia - letyje
Libertia – libercije, asi 20 druhů, oddenk.stáloz.trvalky, vlhké TTP, NZ, N.Kaledonie, mírný pás
Ameriky, okr
Limnirion – viz Iris
Mastigostyla - mastygostyla
Melanosphaerula – černohlávka, melanosferula
Melasphaerula – melasferula, 1 druh, hlízn.trvalka, stinné lesy, j.Afrika, okr
Micranthus - mikrantus
Montbretia – viz Crocosmia
Moraea – morea, protistojka, asi 200 druhů, hlízn.trvalky, sezónně zamokřené TTP, Afrika –
Kapsko, Zambezi aj., okr
Neomarica – neomarika, asi 15 druhů, oddenkaté, vytrv.byliny, hory v tropech, stř. a JAm, okr
Nemastylis - nemastylis
Nivenia - nyvenyje
Olsynium – olsynyum, 12 druhů, trsn.trvalky, v lhké louky, Amerika, okr
Onira - onyra
Orthrosanthus – ortosantus, 7 druhů, písčiny, hory, tropy, Amerika - stř. a JAm, okr
Pardanthopis – pardantopis, Bajkal, Poamuří, Mongolsko, Čína, okr.
Patersonia – patersonyje, 18 druhů, stáloz.oddenk.trvalky, suché TTP, Borneo, N.Guinea,
Austrálie, okr
Pilansia - pilansije
200
Pseudotrimezia - pseudotrimezije
Radinosiphon - radynosiphon
Rigidella – rigidela, 4 druhy, cibuloviny, suché až mlžné lesy, stř.Ameriky, okr
Rheome - reome
Roggeveldia - rogeveldyje
Romulea – romulea, asi 100 druhů, malé hlízn.trvalky, Středozemí, Evropa, s.Afrika, j.Afrika Kapsko, okr
Savannosiphon - savanosifon
Schizostylis – rumělka, schizostylis, 2 druhy, stáloz.oddenkaté trvalky, mokřadní TTP a břehy
toků, jAfrika, okr
Sessilanthera - sesilantera
Siphonostylis – sifonostylis, Středozemí, Černomoří, Alžírsko, okr
Sisyrinchium - sisyrinchum
Sisyrinchium – badil, sisyrinchium, asi 90 druhů oddenkatých bylin, chudé,propustné půdy,
severní a jižní Amerika, okr
Solenomelus - solenomelus
Sparaxis (Ixia) – sparaxis, dřípulka, 15 druhů, hlíznaté trvalky, skalnaté lokality, j.Afrika Kapsko, okr
Sympa - sympa
Synnotia (Sparaxis) – synocie, 5 druhů, hlíznaté trvalky, trávníky, křoviny, j.Afrika - Kapsko, okr
Syringodea - syringodea
Tapeina - tapeina
Thereianthus - terejantus
Tigridia – tygřice, tygridyje, 23 druhů, hlíznaté trvalky, vysychavé, písčité, kamenité a travinné
lokality, Amerika - Mexiko, Guatemala, okr
Trichonema – viz Romulea
Trimezia - trimezie, Amerika
Tritonia – tritonyje, křešina, asi 28 druhů, hlíznaté trvalky, travnaté a kamenité svahy, j.Afrika –
Kapsko, Svazijsko, okr
Tritoniopsis - tritoniopsis
Tucma - tukma
Watsonia – watsonyje, mečíkovka, asi 60 druhů, trvalky s cibul.hlízami, j.Afrika – Kapsko,
Madagaskar, okr
Wi(t)senia – zárubka, vi(t)senyje
Xeronema – xeronema, 2 druhy, oddenk.byliny, N.Kaledonie, NZ, okr
Xiphium – kosatčík, xifium, Středozemí, s.Afrika, Eurasie, okr
Zygotritonia - zygotritonyje
Juncaceae / Sítinovité, asi 7 rodů, 430 druhů, byliny, celý svět, tropy jen v horách
Andesia – andesije
Distichia - distichije
Juncus – sítina, junkus, asi 300 druhů, oddenk.rostl, mokřady, po celém světě, okr
Luzula – bika, luzula, asi 80 druhů, stáloz.trávovité trvalky, oddenky či výběžky, slatiny, horské
TTP, mírné pásmo obou polokoulí, okr
Marsippospermum – marsipospermum
Oxychloë - oxychloe
(Prionium – prionyum, dnes Thurniaceae)
Rostkoviana - rostkoviana
Juncaginaceae / Bařičkovité , 1 rod
201
Triglochin – bařička, triglochin, 2 druhy, oddenk.trvalka, přímoří, slatiny, mokřady, rašeliniště,
Eurasie, přesah do Ameriky
Laxmanniaceae (Lomandraceae) / Laxmanniovité (Lomandrovité), asi 15 rodů, 180 druhů,
vytrvalé oddenkaté byliny, někdy dřevnaté, keřovitého až stromkovitého chrakteru, hlavně
Austrálie, NZ, N.Kaledonie, jv.Asie, i Indie, Madagaskar a JAm
Podle systému APG III už není čeleď uzávána a zastupci řazeni do Asparagaceae s.l.
Acanthocarpus – akantokarpus
Arthropodiumn – artropodyum
Cordyline – viz Asparagaceae
Eustrephus - eustrefus
Chamescilla - chmescila
Chamaexeros – chamexeros
Laxmannia - laxmanyje
Lomandra – lomandra, asi 50 druhů, trsnaté oddenk. byliny a polokeře, „trávovité“ listy,
Austrálie, N.Kaledonie, Papua-N.Quinea, okr
Murchisonia – murchisonyje
Romnalda – romnalda
Stypandra – stypandra
Sowerbaea – soverbea
Trysanotus – trysanotus
Trichopetalum – trichopetalum
Xerolirion - xerolirion
Lemneaceae / Okřehkovité, 5 rodů, asi 30 druhů, vodní rostliny, celý svět, dnes přiřazeny
k Araceae / Áronovité
Lemna – okřehek, lemna, závitka, drobnička, vodní čička, 13 druhů, drobné vodní rostliny, vodní
plochy, většina světa, okr
Spirodella – závitka, spirodela, rybníky, Eurasie
Wolffia – drobnička, volfije, tůně, ČR
Wolffiopsis – volfiopsis,
Liliaceae / Liliovité, asi 20 rodů, 600 druhů, cibul.byliny, hlavně s.polokoule, Eurasie, SAm,
s.Afrika
Acelidanthus – acelidantus, Dálný Východ, Sachalin, Poamuří, Ochotsko, okr.,
Agapanhus – kalokvět, agapantus, j. Afrika, intr. Kavkaz, okr.
Albuca – albuka, asi 50 druhů, Afrika a Arábie, travn, a skaln.lokality, okr
Aletris – aletris, aletridka, pomoučenec
Amianhium – amianthium, 1 druh, USA, okr
Androcymbidium – androcymbidyum,
Astelia – bičule, astelije, asi 25 druhů, stáloz.oddenk.byliny, j.polokoule, okr
Bellevalia – belevalije, asi 45 druhů, jih Eurasie, okr
Bessera – besera, korálová slupka, 3 druhy, Mexiko, okr
Blandfordia – blanfordyje, (dnes Blandfordiaceae), 4 druhy, oddenk.trvalky, Austrálie, Tasmánie,
okr
Bloomeria – blumerije
Borya – borije
Bowiea – bovije, 3 druhy vytrv.sukulentů hor v. a j. Afriky, okr
Bulbine – bulbine,
Bulbinella – bulbinela
202
Calochortus – pěknosemenec, kalochortus, 60 druhů, cibul.trvalky, Kanada, USA, Mexiko,
Guatemala, hory, okr.
Cardiocrinum – křínovec, kardyokrinum, 4 druhy, cibul.trvalky, v. Asie, Čína, Himálaj,
Japonsko, Sachalin, Kurily, okr
Clintonia – klintonyje, 6 druhů, Dálný Východ, Himálaj, SAm
Dipcadi – dipkadka , asi 55 druhů, cibul.trvalky, tropy a subtropy, Eurasie, Středozemí, Afriky,
Indie
Disporopsis - dysporovka
Disporum – dysporum, asi 20 druhů v. a j.Asie SAm., okr
Erythronium – kandík, erytronyum, asi 25 druhů, cibulovina, horské TTP, většina SAm i Asie, 1
Evropa, okr
Fritillaria – řebčík, fritylarije, komonka, asi 100 druhů, mírný pás, Středozemí, Eurasie, Amerika
Gagea – křivatec, gagea, asi 100 druhů, drobná jarní cibuloviba, Středozemí, Eurasie, SAm,
s.Afrika, okr
Herreria - salsa, hererije, osucha
Chama(e)lirium – chamalirium, 2 druhy, SAm
Lilium – lilie, lilium, asi 100 druhů, cibulnaté trvalky, Euroasie po Filipíny, SAm
Lloydia – loydie, lilijka, asi 12 druhů, vytrv.cibuloviny, vlhké horské lesy, mírné a tundrové pásmo
s.polokoule, cirkumpolární, Eurasie, SAm, okr
Korolkowia – korolkovije, 1 druh, end TanŠan, Pamiro-Alaj, okr.
Massonia – masonyje, oblacháč
Nomocharis – nomocharis, půvabnička, asi 10 druhů, cibuloviny, vlhké a kamenité lokality,
pohoří z.Číny, s.Indie, Tibet, Myanmar, okr
Notholirion – notolirion, 6 druhů, z.Čína, Barma, Nepál, Írán, Himálaj, Afghánistán, okr
Rhinopetalum – rhinopetalum, Kavkaz, stř.Asie, Írán, end Turkménie, Pamiro-Alaj, Uzbekistán,
Stř.Asie, Pamiro-Alaj, TanŠan, okr
Ruscus – listnatec, ruskus, (Butchers Broom), 6 druhů, Středozemí, Eurasie, Přední Asie, j. a
z.Evropa, Malá Asie, Írán, okr
Scoliopus – skoliopus, 2 druhy, trvalky, lesy, zUSA, okr
Schelhammera – šelhamera
Stenanthium – stenant, asi 5 druhů, hlíznaté trvalky, vlhké trávníky, SAm (Kanada, USA,
Mexiko), Rusko – ostrov Sachalin, okr
Streptopus – čípek, streptopus, babí jahoda, 10 druhů, lesní světliny, j. a stř.Evropa, v.Asie,
Himálaj, Tichý oceán, SAm, Sibiř, Dálný Východ, Japonsko, SAm, okr,
Tricyrtis - tricyrtys
Tulipa – tulipán, tulipa, asi 140 druhů, cibuloviny, stepi Eurasie, hlavně stř. Asie, od Středozemí
na Dálný Východ, s.Afrika, okr
Limnocharitaceae / Žabníkovité, 3 rody, asi 10 druhů, vodní byliny, tropy až subtropy, Amerika,
Asie, Afrika, Austrálie, dnes přičleněna k Alismataceae / Žabníkovité
Butomopsis – butomopsis,
Hydrocleys – hladinovka, 9 druhů, stáloz., vodní, tropy a subtropy, j. Amerika - Argentina, okr
Limnocharis – žabníkovka, limnocharis, 2 druhy, vodní rostliny, mělké vody trop.jezer, JAm,
Karibik, jvAsie, okr, i jako zelenina
Marantaceae / Marantovité, asi 31 rodů, 550 druhů, oddenk.byliny a liány, škrob, tropy, max
Amerika, chybí Austrálie,
Afrocalathea - afrokalatea
Ataenidia - atenydyje
Calathea – kalatea, 300 druhů, okr
203
Cominsia - kominsije
Ctenanthe – ktenante, okr
Donax - donax,
Halopegia - halopegije
Haumania - haumanyje
Hylaeanthe - hyleante
Hypselodelphus - hypselodelfus
Ischnosiphon - ischnosifon
Koernickanthe - kernykante
Maranta – maranta, okr
Marantochloa - marantochloa
Megaphrynium - megafrynyum
Monophrynium . monofrynyum
Monophyllanthe - monofylante
Monotagma - monotagma
Myrosma - myrosma
Phacelophrynium - facelofrynyum
Pleiostachya - plejostachyje
Sanblasia - sanblasije
Saranthe - sarante
Sarcophrynium - sarkofrynyum
Stromanthe - stromane
Thalia – klunice, thálije, 12 druhů, vytrv.bahenní rostliny, bažinaté okraje vod, subtropy, od USA a
Mexika po Argentinu i Karibik, okr
Thaumatococcus - taumatokokus
Thymocarpus - tymokarpus
Trachiphrynium - trachyfrinyum
Mayacaceae / Majakovité (Mayakaceovité), pouze 1 rod
Mayaca – majaka, asi 10 druhů, hlavně tropy Ameriky, 1 Afrika, plazivé bahenní až vodní byliny
Melanthiaceae / Kýchavicovité (Medovcovité), asi 16 rodů, 170 druhů, pojetí čeledi bylo značně
měněno, byliny s oddenky, příp. hlízami, Eurasie, Amerika
Amianthium – amiantyum,
Daiswa – dajsva
Helonias – helonyas, 2 druhy, stáloz.oddenk.vytrv.bylina, mokřady, USA
Heloniopsis – helonyopsis
Chamaelirion – chamelirion, 1 druh, hlízn.opad.trvalka, SAm, močál.lesy, okr
Chionographis – chionografis,
Kinugasa – kinugasa
Melanthium – medovec, melantyum, kýchavička, medokvět, medový keř, 3 druhy, z.SAm.
Narthecium – liliovec, nartecium, kostimilka (Nartheniaceae)
Paris – vraní oko, paris,
Sabadilla – viz Schoenocaulon
Schoenocaulon – sabadila, schenokaulon
Stenanthium – stenancium
Tofieldia – kohátka – viz Tofieldiaceae
Trillium - trilium
Veratrum – kýchavice, veratrum , asi 45 druhů, vysoké trvalky, jedovaté černé oddenky, vlhké
lokality, celá s.polokoule, Eurasie, Sibiř, SAm, okr
204
Xerophyllum – suchobýl, xerofylum, 3 druhy, oddenkaté trvalky, suché horské svahy, SAm, okr
Ypsilandra - ypsilandra
Zigadenus – kýchavník, zigadenus, smrtonoš, 25 druhů, oddenkaté či cubul.trvalky, TTP a
otevřené plochy, Japonsko, Rusko – Sibiř, SAm, Mexiko, okr
Musaceae / Banánovníkovité, asi 3 rody, 50 druhů, tropy až subtropy
Ensete – ensete, okrasný banánovník, 7 druhů, tropy Afriky (od Etiopie po Angolu), Asie, okr
Musa – banánovníka, musa, banán, pisang, asi 40 druhů, palmovité trvalky, tropy jv. Asie – Indie,
Čína, Bangladéš, Indočína, Malajsie, Filipíny, Japonsko a Austrálie
Musella – musela,
Najadeaceae / Řečankovité, 1 rod, dnes Hydrocharitaceae
Najas – řečanka, najas
Nartheciaceae / Liliovcovité, 5 rodů, 40 druhů
Aletris - aletris
Lophiola - lofiola
Matanarthecium - matanartecium
Narthecium – liliovec, nartecium, kostimilka, (dříve Melanhiaceae), 6 druhů, vlhké slatinné TTP,
Evropa - sev.oblasti, Zakavkazí, z.USA, okr
Nietneria - nyetnerije
Orchidaceae / Vstavačovité, asi 850 rodů, 17000 druhů, pův. vlhké tropy – epif. ve stromech
Acacallis – acakalis, 4 druhy, tropy, JAm, okr
Acampe – akampe, asi 5 druhů, tropy, Indie, Indočína, Nepál, Afrika, Madagaskar, okr
Acanthephillum – akanefilum, asi 15 druhů, terestrické, tropy, jvAsie, okr
Aceras – aceras, bezrožec, bezostroška, 2 druhy, Středozemí, z.Evropa, okr
Acianthus – aciantus, asi 30 druhů, terestrické, tropy, Austrálie, N.Kaleodnie, N:Guinea, NZ,
Šalamounovy ovy, okr
Ada (Brassia) – ada, 20 druhů, epif. na lišejník.větvích, tropy, stř. a JAm, stález.epif., okr
Aerangis – érangis, asi 60 druhů, miniaturní, tropy, trop.Afrika, Madagaskar, epif., okr, CITES elysii
Aeranthes (Aeranthus) – erantes, asi 30 druhů, tropy, Madagaskar, Komory, Maskareny, Afrika,
Madagaskar okr
Aerides – erides, větrnice, asi 50 druhů, tropy, j. a jv.Asie, epif., okr
Achroantes (Malaxis) – achroantes
x Alicera – alicera (Brassia x Miltonia x Oncidium), okr
Amesiella – amesiela, 1 druh, hory, endemit Filipín, 800-1400m, epif, okr
Anacamptis (Orchis) – rudohlávek, anakamptis, asi 5 druhů, Středozemí, Eurasie, ČR, Hebridy,
stepní TTP, křovinaté stráně, okr.
Ancistrochilus – ancistrochilus, 2 druhy, Afrika, okr
Anemorchis – vstavačovník, anemorchis, arktoboreální, Grónsko, Aljaška, Kanada, SAm
Angraecum – větrobýl, angrekum, asi 200 druhů, miniaturní, chladnomilé oblasti až tropy,
Amerika, Afrika a Madagaskar, epif., okr
Anguloga – anguloga, 11 druhů, tropy JAm, Andy, okr
x Angulocaste (Angulosa x Lycaste)- angulokaste, okr
Anoectochilus – anoektochilus, asi 25 druhů, trop Asie a Malajsie, malé orchidee, okr
Ansellia – anselije, 1 druh, Afrika
Aplectrum – aplektrum, 1 druh, SAm, okr
Apostasia - apostazije
205
Arachnis – arachnys, arachnydka, škorpionová orchidea, asi 7 druhů, jvAsie Vietnam, Singapur,
Borneo, Filipíny, N.Guinea, okr
x Aranda (Arachnis x Vanda) - aranda, okr
x Aranthera (Arachnis x Renanthera) – arantera,
Arethusa – aretusa, 1 druh. SAm, okr
Arpophyllum – arpofylum, 5 druhů, tropy, Afrika, okr
Arundina – arundyna , 8 druhů, tropy, Indie, jv.Asie, Tichom.ovy, okr
x Ascocenda (Ascocentrum x Vanda) - askocenda, okr
Ascocentrum – askocentrum, 5 druhů, epif, sukulent, Himálaj, jv.Asie až Filipíny, okr
x Ascorachnis – askorachnys, okr
Aspasia – aspasie, aso 10 druhů, epif., tropy, Amerika, okr
Barbosella – barbosela, asi 20 druhů, tropy, Amerika, okr
Barkeria – barkerije, asi 10 druhů, opad.paras., tropy, hory stř.Ameriky, okr
Barlia – berlije, 2 druhy, Středozemí, end.Kanár.ovy, okr
Bartholina – bartolina, 3 druhy, terestr., j.Afrika, okr
x Beallara – bealara, okr
Bifrenaria – svitečka, bifreanárije, asi 20 druhů, epif. JAm - Brazílie,okr
Bipinnula – bipinula, dvojperka
Bletia – bletyje, asi 40 druhů, tropy, Afrika, okr
Bletilla – bletyla, asi 10 druhů, terestr., chladné až temerát. oblasti, Čína, Japonsko, okr
Bollea – bolea, 11 druhů, epif., vlhké lesy, Jam-Andy, okr
Bonatea - bonatea, asi 12 druhů, terestrické, Afrika v. a jižní, okr
Brassavola – brasavola, asi 25 druhů, stáloz, trsov.sukulent, tropy, hory stř. a JAm, okr
Brassia – brasije, brasovka, pavoučí orchidej, asi 20 druhů, epif., tropy, Amerika, okr
x Brassidium – brasidyum, okr
x Brassocattleya – brasokatleja (Brassavola x Cattleya), okr
x Brassolaeliocattleya – brasokatleja (Brasavola x Laelia x Cattleya), okr
Broughtonia – brugtonyje, 5 druhů, end Jamajka a Kuba, okr
Brownleea – brovnlea, 7 druhů, tropy, Afrika, Madagaskar. okr
Bulbophyllum – hlízolist, bulbofylum, asi 1500 proměnl.stáloz.epif.druhů, tropy a subtropy,
jvAsie, Austrálie, okr
Cadetia – kadecije, asi 60 druhů, malé epif, N.Guinea, Austrálie, okr
Caladenia – kaladenyje, asi 200 druhů, terestr, Austrálie, NZ, N.Kaledonie, okr
Calanthe – vosmík, kalante, asi 150 druhů, tropy až mírné pásmo, Asie a Polynésie, Afrika a
Madagaskar, Austrálie, okr
Calochilus – kalochilus, asi 12 druhů, Asie, Austrálie, NZ, okr
Calopogon – kalopogon, 4 druhy, terestr., SAm, Kuba, Bahamy, okr
Calypso – kalypso, 1 druh, cirkumpolární, severní oblasti, vlhké lok., Eurasie, s.Am., okr
Cannaeorchis – kaneorchis, 12 druhů, end. N.Kaledonie, okr
Catasetum – katasetum, asi 60 druhů, trop.Amerika, okr
Cattleya – katleja, asi 50 druhů, tropy, stř. a j.Amerika, okr
Cattleyopsis – kaltlejopsis, 3 druhy, suchomilný, Kuba, Bahamy, okr
Caularthroon – kaularton, 3 druhy, tropy, Karibik, JAm, okr
Cephalanthera – okrotice, cephalantera, 14 druhů, Středozemí, Eurasie, ČR, okr
Ceratostylis – ceratostylis, asi 100 druhů Himálaj, Indočína až jv.Asie, vč. Polynes.ovy, okr
Cirrhaea – cirhea, 4 druhy, pobřežní lesy, Brazílie, okr
Cleisostoma – kleisostoma, asi 90 druhů, jv.Asie, okr
Clowesia – klovesije, 6 druhů, epif, tropy, Amerika - Amazonie
Coelia – coelije, 5 druhů, stález, Amerika – hory od Mexika po Panamu, okr
Coeloglossum – vemeníček, celoglosum, dutojazýček, cirkumpolární, téměř celá Evropa, nízké
206
kosené TTP, světlé lesy, Španělsko, Itálie, Řecko, Skandinávie, ČR, Turecko, Rusko, Kavkaz, hory.
stř.Asie, Dálný Východ, SAm,
Coelogyne – celogyne, dutojazýček, více než 100 druhů, stáloz.epif., Indie až jv.Asie a tichom.ovy,
okr
Cochleanthes – kochleantes, 10 druhů, epif, Amerika, okr
Cochlioda – kochlioda, 6 druhů, epif, hory, Andy (Ekvádor, Peru), okr
x Colmanara – kolmanara, okr
Comparettia – komparecije, asi 9 druhů, Mexiko, JAm, okr
Comperia – komperije, 1 druh, terestr., Egej.ovy, Střední východ, okr
Condylago – kondylago, 1 druh, stř.Amerika, okr
Corallorhiza – korálice, koralorhiza, 14 druhů, Mexiko a stř.Amerika, ČR, okr
Coryanthes – přilbovec, koryantes, 40 druhů, epif, Amerika, okr
Corybas – korybas, asi 100 druhů, jvAsie, Austrálie, NZ, okr
Cryptopus – kryptopus, 3 druhy, epif, Maskarény, Madagaskar, okr
Cuitlauzina – kuitlauzina, 1 druh, epif, Mexiko, okr
Cycnoches – cyknoches, asi 12 druhů, epif, trsovitý sukulent, hory stř.a JAm, okr
Cymbidiella – cymbidyela, 3 druhy, Madagaskar, okr
Cymbidium – člunatec, cymbidyum, asi 50 druhů, temperát.a trop.obl. v. a jv.Asie – Indie, Čína,
Indočína, Japonsko, Austrálie, okr
Comperia – komperije, 1 druh, Egejské ovy, Libanon, Krym, Malá Asie, Irák, Írán, okr
Corallorhiza – korálice, koralorhiza, cirkumboreání, Evropa, Skandinávie, ČR, Řecko, Přední
Asie, Rusko, stinné humózní vlhké lesy
Coriospermum – plošticosemě, koriospermum
Cycnoches – cyknoches, cyknochedka
Cypripedium – střevičník, cypripedyum, asi 50 druhů, terestr.orchidej, temperátní obl.Eurasie,
ČR, jv. Asie – Borneo, Sumatra, Filipíny, Amerika, okr
Cyrtochilum – cyrtochilum, 150 druhů, Amerika, okr
Cyrtopodium – cyrtopodyum, asi 30 druhů, Amerika, okr
Cyrtorchis – cyrtorchis, 16 druhů, Afrika, okr
Cyrtostylis – cyrtostylis, 6 druhů, end NZ, okr
x Dactyloglossum – vemeníčkovec, daktyloglosum
Dactylorhiza – prstnatec, dyktylorhiza, asi 35 druhů, hlíz.,opadavé terestr, Eurasie, ČR, SAm,
Aljaška, sz. Afrika, okr
Dendrobium – dendrobium, dondrobytec, stromobytec, více než 1200 druhů, trsovitý sukulent,
zejména N.Guinea, Indie, Indočína, Čína, Tichomoř.ovy, Austrálie, NZ, Eurasie, nízké tropy až
horské semiaridní obl., okr, CITES - cruentum
Dendrochilum – dendrochilum, asi 200 druhů, stáloz.,epif., Asie, N.Guinea, okr
Diaphanthe – diafante, asi 20 druhů, Afrika, okr
Dichaea – dichea, přes 120 druhů, Amerika, okr
Dimorphorchis – dimorforchis, 2 druhy, Borneo, okr
Diplocaulobium – dyplokaulobium, asi 100 druhů, N.Guinea, Tichomoří, Austrálie, okr
Dipteranthus – dipterantus, asi 10 druhů, JAm, okr
Disa – dýza, asi 100 druhů, terestr.orch., tropy Afriky, Madagaskar, okr
Diurus – dyurus, asi 100 druhů, Austrálie, okr
Dockrillia – dokrylije, asi 30 druhů, Austrálie, okr
Doritis - doritys, dorydka
Dracula – drakula, asi 100 druhů, stáloz.epif., stř.aJAm, okr
Drakea - dračice, drakea, asi 10 druhů, opad.terestické, Austrálie, okr
Dryadella – dryadela, asi 30 druhů, stř. a JAm, okr
Dyakia – dyakije, 1 druh, Borneo, okr
207
Elythranthera – elytrantera, 2 druhy, opad.terestr., end.Austrálie, okr
Encyclia – encyklie, asi 200 druhů, stáloz.epif., tropy, stř. a JAm, USA, Mexiko, Karibik, okr
Epiblastus – epiblastus, asi 15 druhů, Indonésie, N.Guinea, okr
x Epicattleya – epikatleja, okr
Epidendrum – epidendrum, postromec, asi 750 druhů, tropy Ameriky, okr
Epigenium – epigenyum, asi 35 druhů, Indie, Nepál až Filipiny, okr
Epipactis – kruštík, epipaktys, řežulka, 48 druhů, terestr., mírné pásmo s.polokoule, Eurasie, ČR,
Sibiř, Čína, Japonsko, Pákistán, Afghánistán, Afrika, Arábie, Amerika, okr
x Epiphronitis – epifronytys, okr
Epipogium – sklenobýl, epipogium, nadbradec, stř. Evropa, Skandinávie, Itálie, Řecko, ČR,
Rusko, Asie, stinné vlhčí lesy
Eria – erie, asi 500 druhů, trsovitý sukulent, tropy, Asie, Malajsie, Papua-N.Guinea, Austrálie,
Polynésie, okr
Eriopsis – eriopsis, 6 druhů, Amerika, okr
Erycina – erycina, 2 druhy, trsovitý sukulent, Mexiko, okr
Esmeralda – esmeralda, 2 druhy, Himálaj, jv.Asie, okr
Euanthe (Vanda) – euante, 1 druh, stáloz,.epif., tropy, Filipíny, okr
Euchile – euchile, 2 druhy, trsovitý sukulent, Mexiko, okr
Eulophia – eulofije, asi 300 druhů, terestr, tropy celého světa, Afrika, Asie, Amerika, okr
Eulophiella – eulofilea, 4 druhy, Madagaskar, okr
Eurochone – eurochone, 2 druhy, tropy, Afrika, okr
Fernandezia – fernandezije, asi 10 druhů, Amerika, okr
Galeandra – galeandra, asi 25 druhů, tropy, Amerika, okr
Galearis – galearis, 9 druhů, v.Asie, Dálný Východ, SAm, Grónsko
Gastrodia – gastrodyje, Asie, okr
Gastrochillus – gastrochila, asi 20 druhů, v.Asie a Malajsie, okr
Gastrorchis (Phaius) - pyskoun, gastrorchis, asi 8 druhů, Madagaskar, okr
Gennaria – genárije, Středozemí (Kanárské ovy,Tunisko, Portugalsko, Španělsko, Sardinie,
Korsica, Menorca), okr
x Georgeblackaria – georgeblakarije, okr
Glossodia – glosodyje, 2 druhy, Austrálie, okr
Goodyera – smrkovník, gudyera, hranopelka, 40 druhů, stáloz.terestrické orchideje, tropy i mírné
oblasti světa, Eurasie, ČR, Austrálie, SAm (ne Afrika), okr
Gomesa – gomesa, asi 12 druhů, Amerika, okr
Gongora – gongora, asi 80 druhů, Amerika, okr
Grammangis – gramangis, 2 druhy, epif, Madagaskar, okr
Grammatophyllum – gramatofylum, asi 12 druhů, jvAsie, okr
Grastidium – grastydyum, asi 200 druhů, v.Asie, Austrálie, okr
Grobia – grobije, 4 druhy, epif. Brazílie, Ekvádor, okr
Gymnadenia – pětiprstka, gymnadenyje, 16 druhů, Eurasie, ČR, SAm, okr
x Gymnanacamptis – rudohlávkovec, gymnanakamptis, okr
Gymnigritella – gymnygritela
Gymnorchis – prstník, gymnorchis
Habernaria – habernárije, uzdice, asi 600 druhů, stález, tropy a subtropy, Amerika, Afriky, Asie,
okr
Hammarbya – měkkyně, hamarbyje, asi 600 druhů, cirkumpolární, Amerika, Eurasie, ČR, okr
Haraella – harela, 1 druh, Tajwan, okr
x Hawkinsara – havkinsara, okr
Herminium – toříček, herminyum, 30 druhů, Eurasie, ČR
Hexisea – hexisea, asi 10 druhů, Amerika
208
Himantoglossum – jazýček, himantoglosum, 6 druhů, Eurasie, ČR, s.Afrika
Homalopetalum – homelopetalum, asi 8 druhů, miniat.epif., tropy, Amerika
Hormidium – hormidyum
x Howeara – hoveara, okr
Huntleya – huntleja, asi 10 druhů, oddenk,epilitické, stř.aJAm, Trinidad, okr
Huttonaea – hutonea, 5 druhů, jAfrika, okr
Hygrochillus – hygrochilus, 2 druhy, jvAsie, okr
Chamorchis – vstaváček, chamorchis, drobnoušek, alpinsko-arktický, Evropa, Skandinávie, Alpy,
Karpaty, okr
Chiloglottis – chiloglotys, asi 30 druhů, terestr, Austrálie, NZ, okr
Chiloschista – chiloschista, asi 15 druhů, stonkaté sukulenty, Cejlon, Indie, Australasie, okr
Chysis – chysis, asi 6 druhů, Mexiko až Peru , okr
Ida – ida, asi 30 druhů, mlžné hory, JAm, okr
Ionopsis – jonopsis, 7 druhů , tropy, Amedrika, okr
Isabelia – isabelije, 5 druhů, Brazílie, okr
Isochilus – isochilus, 8 druhů, stř. a JAm, okr
Jumellea – jumelea, asi 70 druhů, Madagaskar, Maskarény, Komory, okr
Kefersteinia – keferstejnyje, asi 50 druhů, JAm, okr
x Kunthara – kuntara, okr
Laelia – lélije, asi 50 druhů, stález.orchideje, lesy, Mexiko, stř.Amerika, Brazílie, Argentina, okr,
CITES - jongheana, lobata
x Laeliocatonia – leliokatonyje, okr
x Laeliocattleya (Laelia x Cattleya) - leliokatleja, okr
Lanium – lanyum, 5 druhů SAm, okr
Lemboglossum – lemboglosum, asi 14 druhů, stáloz.orchideje, vlhké lesy, hory, Mexiko, stř. a
JAm, okr
Lepanthes – lepantes, asi 800 druhů, tropy, Amerika
Leptotes – leptotes, 5 druhů, Brazílie, okr
Leucorchis (Pseudorchis) – běloprstka, leukocharis, Eurasie, GB, Skandinávie, po Sibiř, hory stř.
Evropy, Pyreneje, Apeniny, Korsika, Balkán, ČR býv. i Šumava, TTP
Limnorchis – limnorchis, 15 druhů, SAm, Komodorské ovy, okr
Limodorum – hnědenec, limodorum, volnuška, 2 druhy, Středozemí, j. i stř. Evropa, ČR, Krym,
Kavkaz, Írán, s. Afrika - Maroko, Izrael, křoviny a světlé lesy, okr
Liparis – hlízovec, liparis, asi 300 druhů, Evropa, ČR, v.Asie,SAm, okr
Listera – bradáček, listera, 30 druhů, cirkumpolární, Středozemí, Eurasie, s. a stř. Evropa,
Pyreneje, Alpy, Karpaty, Dinaridy, Rodopy, Kavkaz, Pyreneje, Island, Skandinávie, ČR, Turecko,
Írán, Kavkaz, Himálaj, okr
Lockhartia – lokarcije, asi 30 druhů, epif, JAm, Karibik, okr
Ludisia – ludysije, 1 druh, jvAsie, okr
Lycaste – lykaste, asi 45 druhů, opad.orchideje, mlžné lesy, 600-2000m, Mexiko, Amerika, okr
Lysiella – lysiela, Sibiř, Laponsko
Lyperanthus – lyperantus, 4 druhy, terestr., Austrálie
Lysiella – lysiela, Laponsko, Sibiř
Macodes – makodes, 9 druhů, jvAsie,
Macradenia – makradenyje
Macroclinium – makroklinyum, asi 30 druhů, stř. a JAm, okr
Malaxis – měkčilka, malaxis, asi 300 druhů, cirkumpolární, tropy Asie, Evropa – Alpy, Karpaty,
ČR, stinné křoviny, lesní okraje, okr
Mandevalia – mandeválije
Masdevallia – masdevalije, asi 500 druhů, stáloz, mlžné lesy, 800-4200 m, Mexiko, stř, a JAm, okr
209
Maxillaria – maxilárije, asi 300 druhů, stáloz.,oddenkaté, tropy a subtropy, stř. a JAm, okr
Mediocalcar – mediokalkar, plazivé a popínavé, N.Guinea, okr
Microcoelia – mikrocelije, tropy, Afrika, Madagaskar, okr
Microstylis – viz Malaxis
Microterangis – mikroterangis, asi 7 druhů, Madagaskar, Komory, Mauricius, okr
Microtis – mikrotys, asi 9 druhů, v.Asie, Austrálie, NZ, okr
x Miltassia – miltasije, okr
Miltonia – miltonyje, macešková orchidej, asi 10 druhů, epif, Brazílie, okr
x Miltonidium – miltonydyum, okr
Miltoniopsis (Miltonia) – miltonyopsis, 5 druhů, stáloz.orchidee, hory, stř. a JAm, okr
Myrmecophila – myrmekofila, 10 druhů, stř. a JAm, Karibik, okr
Myrmechis – myrmechis, Rusko, Japonsko
Mystacidium – mystacidyum, 12 druhů jAfrika, okr
Nageliella – nageliela, 2 druhy, Mexiko a stř.Amerika, okr
x Nakomotoara – nakomotoara, okr
Nanodes – nanodes, 3 druhy, stř a JAm, okr
Neobathiea – neobacije, 5 druhů, Madagaskar, okr
Neofinetia – neofinecije, 1 druh, Japonsko, Korea, okr
Neolauchea – neolauchea, 1 druh, Brazílie, okr
x Neopastopetalum - neopastopetalum , okr
x Neostylis - neostylis, okr
Neotinea – neocinea, mediteránně.atlantický, od Kanárských ovů po Izrael, od s.Afriky po Irsko
Neotinia – neocinyje
Neottia – hlístník, neocije, křivočnělka, téměř celá Evropa kromě vzdáleného severu a části
Středozemí, Sicílie, ČR, Kavkaz, Sibiř, s.Afrika (Maroko), Persie,
Neottianthe – kapucínek, neociante, v.Evropa, Sibiř až Japonsko,
Neuwiedia - neuvijedyje
Nidema – nydema, 2 druhy, Amerika, okr
Nigritella – temmnohlávek, nygritela, 2 druhy, Evropa, Laponsko, Skandinávie, Pyreneje, Alpy,
Apeniny, Dolomity, Jura, Karpaty, Karavanky, okr
Notylia – notylije, asi 50 druhů, tropy, Amerika, okr
Oberonia – oberonyje, asi 300 druhů, Afrika, jv.Asie, Pacifik, okr
Octomeria – oktomerije, asi 150 druhů, JAm, okr
x Odontioda (Odontoglossum x Colchioda) - odontyoda, okr
x Odontobrassia – odontobrasije, okr
x Odontocidium (Odontoglossum x Oncidium) - odontocidyum, okr
Odontoglossum – jazykovec, odontoglosum, vonokla, asi 200 druhů, horské oblasti, stř. a JAm,
okr, velmi často pěstované
x Odontonia – odontonyje, okr
Oeceoclades – oeceoklades, asi 30 druhů, Afrika, Madagaskar
Oeniella – enyela, 2 druhy, Madagaskar, Maskarény, Seychely, okr
Oerstedella – erstedela, asi 30 druhů, stř. a JAm, okr
Oncidium – oncidyum, šíropysk, motýlí orchidea, asi 650 druhů, stáloz., Mexiko, Karibik, stř a
JAm, okr
Ophrys – tořič, ofrys, asi 60 druhů, terestr., Středozemí, s.Afrika, z.Asie, Evropa, ČR, okr
Orchis – vstavač, orchis, asi 35 druhů, opad.zemní orchideje, otevřené travnaté lokality,
Středozemí, Eurasie, ČR, okr
Ornitocephalus – ornytocefalus, asi 30 druhů, Mexiko, JAm, okr
Ornithophora – ornytofora, 2 druhy, epif, Brazílie
Pabstia – pabstije, 5 druhů, end Brazílie
210
Pachyphyllum – pachyfylum, tlustolist
Paphiopedilium – střevičník, pafiopedylium, střevičníkovec, Venušin střevíc, asi 60 druhů,
stáloz.orchideje, Asie – jv.Indie, Čína, Indonesie, Filipíny, Papua-N.Guinea, okr, CITES
Papilionanthe – papilionante, asi 10 druhů, jvAsie, Himálaj až Indonésie, okr
Paracaleana – parakalena, asi 10 druhů, malé terestrické, Austrálie, okr
Paraphalenopsis – parafalenopsis, 4 druhy, Borneo, okr
Peristeria – peristerije, CITES - elata
Pescatorea – peskatorea, asi 15 druhů, stř a JAm, okr
x Phaiocalanthe – fajokalante, okr
x Phaiocymbidium- fajocymbidyum, okr
Phaius – fajus, orchidea jeptišek, asi 60 druhů, horské deštné lesy, Afrika, Madagaskar, Asie,
Indonesie, Austrálie, okr
Phalenopsis – můrovec, falenopsis, asi 50 druhů, lesy, Himálaj, jvAsie, Austrálie, okr
Pholidota – pholidota, asi 70 druhů, Indie, Čína, jvAsie až Austrálie, okr
Phragmipedium – fragmipedyum, asi 20 druhů, údolí řek, tropy, Amerika, okr, CITES
Platanthera – vemeník, platantera, asi 200 druhů, křovinaté lesy, Středozemí, Izrael, Eurasie, ČR,
až Grónsko a Kamčatka, s.Afrika, SAm až Aljaška, okr
Plectorrhiza – plektorhiza, 3 druhy, Austrálie, okr
Pleione – plejonka, asi 25 druhů, malé opadavé orchideje, vlhké pralesy, Indie, Čína, okr
Pleurothallis – pleurotalis, asi 1000 druhů, malé stáloz.orchideje, tropy, Amerika, okr
Podangis – podangis, 1 druh, Afrika, okr
Pogonia – pogonyje, asi 10 druhů, mírný pás s.polokoule, okr
Polystachia – polystachije, množství druhů, epif, Afrika, okr
Porroglossum – poroglosum, asi 30 druhů, JAm, okr
x Potinara (Brassavola x Cattleya x Laelia x Sophronitis) – potynara, okr
Promenaea – promenea, asi 15 druhů, malé,stáloz,epifytní, lesy, Brazílie, okr
Prosthechea – prostechea, asi 100 druhů, Amerika, okr
x Pseudadenia – prstník, pseudadenyje
Pseudolaelia – pseudolelije, asi 10 druhů, end Brazílie, okr
Pseudorchis (Leucorchis) – běloprstka, pseudorchic
Psychilis – psychilis, 15 druhů, Karibik, okr
Psychopsis – psychopsis, 5 druhů, malé,stáloz,epifytní, stř.a JAm, Trinidad, okr
Pterostylis – pterostylis, asi 60 druhů, malé terestr, přímořské oblasti, Austrálie, NZ, N.Kaledonie,
Papua-N.Guinea, okr
Pterygodium – pterygodyum, asi 20 druhů, jAfrika, okr
Pyrorchis – pyrorchis, 2 druhy, Austrálie, okr
Rangaeris – rangeris, asi 5 druhů, Afrika, okr
x Renantanda – renantanda, okr
Renanthera – renantera, asi 50 druhů, stáloz.epif.orchideje, vlhké lesy, jv.Asie, okr, CITES imschootiana
Restrepia – restrepije, asi 40 druhů, miniaturní, Amerika, okr
Restreiella – restrepiela, 1 druh, stř.Amerika, okr
Rhinerrhiza – rhinerhiza, 1druh, N.Guinea, okr
Rhipidoglossum – ripidoglosum, asi 40 druhů, Afrika, okr
Rhizanthella – rizantela, 2 druhy, podz.saprofyt, Austrálie
Rhyncholaelia – ryncholelije, 2 druhy, stáloz., j.Afrika, Mexiko a stř.Amerika, okr
Rhynchostele – rynchostele, 16 druhů, Mexiko až JAm, okr
Rhynchostylis – rynchostylis, 6 druhů, stáloz., lesy, tropy, jvAsie – Indie, Cejlon, Indočína,
Malajsie, Indonésie, Filipiny, okr
Rimacola – rimakola, 1 druh, Austrálie, okr
211
Robiquetia – robikvecije, asi 40 druhů, od Indie a Cejlonu přes jv.Asii do Austrálie, okr
Rodriguezia – rodrygézije, asi 40 druhů, stáloz.oddenk., trop.lesy, Amerika stř. a jižní, okr
Roezliella – roézliela,
Rossioglosum – rosioglosum, 6 druhů, stáloz.epif., deštné lesy, stř.Amerika, okr
Saccolabiopsis – sakolabiopsis, 8 druhů, Austrálie, N.Guinea, Indonésie, okr
Sarcochilus – tlustoret, sarkochilus, asi 20 druhů, Austrálie, N.Kaledonie, okr
x Sartylis – sartylis, okr
Satyrium – jazýčkovec, satyrium, asi 120 druhů, Afrika, Čína, Indie, Maskareny
Scaphosepalum – skaposepalum, asi 60 druhů, Amerika, okr
Scaphyglottis – skapyglotys, více než 50 druhů, Amerika, okr
Scuticaria – skutikarije, 5 druhů, Amerika, okr
Sedirea – sedyrea, 1 druh, Korea, Japonsko, okr
Seidenfadenia – seidenfadenyje, 1 druh, Indočína, okr
Serapias – serapie, sehnutka, end rod Středozemí, 16 druhů, terestrická orchidej, otevřená slunná
místa, Středozemí – Azory až Krym, okr
Schizostylus – schizostylus, 1 druh, Austrálie, okr
Schoenorchis – schenorchis, 22 druhů, trsovitý sukulent, trop.Asie a jv.Asie, okr
Schomburgkia – šomburkije, asi 15 druhů, deštné lesy, vlhké skály, tropy, Amerika – Mexiko až
Panama, Karibik, okr
Smitinandia – smitynandyje, 3 druhy, jvAsie, Indonésie, okr
Sobralia – sobralije, asi 100 druhů, velké stáloz., tropy, stř. a JAm, okr
x Sopharocattleya – sofarokatleja, okr
x Sophorolaelia – soforolelije, okr
x Sophrolaeliocattleya (Sophronitis x Laelia x Cattleya) – sofroleliokatleja, okr
Sophonitella – sofonytela, 1 druh, Brazílie, Bolívie, okr
Sophronitis – sofronytys, asi 8 druhů, malé orchideje, vlhké stinné mlžné lesy, Brazílie, Paraguay,
okr
Spathoglottis – spatoglotys, asi 40 druhů, jvAsie, Austrálie, okr
Spiranthes – švihlík, spirantes, asi 300 druhů, malé orchideje, tropy a subtropy zejména SAm,
několik druhů Eurasie, ČR, okr
Stanhopea – stanhopea, asi 70 druhů, stáloz.epifyt., vlhké horské lesy, Mexiko, stř. a JAm, okr
Staurochilus – sytaurochilus, 14 druhů, jvAsie, okr
Stelis – stelis, kusopysk, více než 1000 druhů, deštné pralesy, stř a JAm, okr
Stenoglottis – stenoglotys, 5 druhů, j.Afrika, okr
Stenorrhynchos – stenorhynchos, asi 30 druhů, Amerika, okr
Steveniella – stevenyelka, 1 druh, Krym, Kavkaz, Turecko, Írán, okr
Sturmia – viz Hammarbya
Symphogossum – symfoglosum, asi 6 druhů, stř. a JAm, okr
Telipogon – telipogon, asi 100 druhů, stř. a JAm, okr
Thelymitra – telymitra, asi 100 druhů, terestr., Austrálie, okr
Thunia – thunyje, 5 druhů, tropy, Indie, Nepál, Čína, jv.Asie, okr
Tipularia – tipularije, 4 druhy, USA, okr
Tolumnia – tolumnyje, asi 20 druhů, Karibik, okr
Traunsteinera – hlavinka, traunsteinera, 2 druhy, hory, Eurasie, i ČR, okr
Trias – trias, asi 10 druhů, jv.Asie, okr
Trichocentrum – trichocentrum, asi 20 druhů Amerika, okr
Trichoglottis – trichoglotys, asi 60 druhů, v.a jv.Asie, okr
Trichopilia – trichopilije, asi 120 druhů, Amerika, okr
Trigonidium – trigonydyum, asi 20 druhů, stř. a JAm, okr
Vanda – vanda, tučnopysk, asi 50 druhů, stáloz.epif. robusní, jv.Asie – Indie, Indočína, Čína,
212
Malajsie, Indonésie, okr
Vandopsis – vandopsis, asi 10 druhů, Čína, jv.Asie, okr
Vanilla – vanylka, vanylovník, vanyla, asi 140 druhů, liány (až 35 m), tropy a subtropy, celý svět,
pouze 2 pěstované jako užitkové, okr
x Vuyĺstekeara (Miltonia x Odontoglossum x Cochlioda) - vujlstekera, okr
x Wilsonara (Cochlida x Odontoglossum x Oncidium) - vilsonara, okr
Xylobium – xylobium, asi 50 druhů, stř. a JAm, okr
Zygopetalum – chomoutovka, zygopetalum, asi 20 druhů, teplé a vlhké deštné lesy, stř a JAm,
okr
Zygosepalum – zygosepalum, asi 5 druhů, JAm – Amazonie, okr
Zygostates – zygostates, asi 10 druhů, Brazílie, okr
Pandaceae / Pandovité, 3 rody, blízké Euphorbiaceae (pryšcovitým), rovníková Afrika, jvAsie
Galearia – galeárije
Microdesmis – mikrodesmis
Panda - panda
Pandanaceae / Pandánovité, 4 rody, asi 900 druhů, dřeviny a liány, tropy, mimo Ameriku
Freycinetia - frejcinecie
Martellidendron - matelidendron
Pandanus – pandán, pandanus, asi 700 druhů, tropy, Afrika (Madagasklar), Asie, Malajsie
(max malajsko-filipinská oblast), Tichom. ovy, Austrálie, end Seychely, stáloz. dřeviny, přímoř. a
bažinaté lokality, okr
Sararanga – sararanga
Petrosaviaceae / Petrosavovité , 2 rody, 4 druhy, jv Asie - Japonsko, Čína, Malajsie
Japonolirion – japonolirion, (dříve Melantiaceae)
Petrosavia – petrosavije, (dříve Melantiaceae)
Phormiaceae / Lenovníkovité, (Agavaceae, Xanthorrhoeaceae)
Dianella – dyanela, asi 30 druhů, stáloz.odednk.trvalky, v.Afrika, Madagaskar, v.Asie,
z.Tichomoří, Austrálie, okr
Phormium – lenovník, formije, novozélandský len, 2 druhy, stáloz.byliny, mokřady, údolí řek,
pobřeží, NZ, okr
Poaceae (Gramineae) / Lipnicovité („Trávy“), 668 rodů, nejúspěšnější skupina rostlin, téměř
polovinu druhů rostlin, více než 10000 druhů, významný podíl domestikovaných rostlin: zejména
rýže a pšenice, dále ječmen, oves, žito, kukuřice, rýže, proso, čirok, cukrová třtina. Některé obilniny
se používají již 10 tisíc let. Patří sem i bambusy. Graminoidy jsou travá podobné rostliny, např.
ostřice.
Acroceras – akroceras, nilská tráva
Achnatherum – osinatec, achnaterum, prérie, i ČR
Aegilops – mnohoštět, egilops, v. a j. Evropa, zavl. i ČR
Agropyron – žitňák, agropyron, pýrovník, peyr, asi 80 druhů mírné pásmo obou polokoulí, exp
podz.oddenky, i ČR
Agrostis – psineček, agrostys, asi 150 druhů, mírné pásmo obou polokoulí, i ČR, i okr
Achnatherum – osinatec, achnaterum, 4 druhy, Eurasie
Aira – ovsíček, aira, 4 druhy, otevřené lokality Středozemí a okolí, i ČR, většinou jednoletý, i okr
Alloteropsis – aloteropsis,
Alopecurus – psárka, alopekurus, asi 70 druhů, mírné a temperát.pásmo s.polokoule, i ČR
213
Ammophilla – amofila, kamyš
Ampelodesmos – ampelodesmos, 1 druh, Středozemí, skaliska, okr
Andropogon – andropogon, vousatice, asi 100 druhů, trop. a temperát.pásmo, okr
Anisantha – sveřepec, anysanta,
Anthistiria – viz Themela
Anthoxanthum – tomka, antoxantum, TTP, cirkumpolární, Eurasie, i ČR, SAm,
Apera – chundelka, apera, písčiny, rumiště, Eurasie, i ČR
Arctagrostis – arktagrostys, Eurasie
Arctophila – arktofila, Eurasie
Aristida – aristyda, asi 300 druhů, houževnatá tráva, pouště
Arundinaria – rákosovec, arundynaria, levola, 10 druhů, trsn. až polokeř. bambusy, 2 druhy
jvUSA, mokřady, další z v.Asie začleněny do jiných rodů, okr, lehké stavební konstrukce,
Arundo – trsť, arundo, 3 druhy, Eurasie, Středozemí, Havaj, oddenk.stález.trávy, okr
Arrhenatherum – ovsík, arhenaterum, 6 druhů, TTP Eurasie, i ČR, s.Afrika, okr
Avena – oves, avena, asi 25 druhů, mírné pásmo Eurasie, i ČR, okr
Avenella (Deschampsia) – metlička, avenela, s. polokoule, Eurasie, i ČR, jehl.lesy, exp.
Avenastrum – viz Helictotrichon
Avenochloa (Helictotrichon) – ovesník, avenochloa
Avenula (Avenastrum, Avenochloa, Helictotrichon) – ovsenka, avenula, TTP, slunné stráně, horské
hole, Eurasie
Baldingera – viz Phalaris
Bambussa – bambus, bambusa, (Bamboo), asi 120 druhů, tropy a subtropy Afriky, Asie a
Ameriky, Austrálie, okr, lehké stavební konstrukce,
Bashania – bashanyje, 6 druhů stáloz.bambusů, Čína, okr
Beckmannia – housenkovec, bekmanyje, i ČR
Bellardiochloa – kostřavinec, belardyochloa
Botriochloa (Dichantium) – vousatka, botriochloa, asi 35 druhů, temperát. a trop. oblastí, okr, i
ČR
Boutelouna – butelua, bouteloua, asi 30 druhů, prérie Ameriky. okr
Braciaria – brachiárije
Brachypodium – válečka, brachypodyum, krytoprašník, mrvka, 17 druhů, temperátní Eurasie,
Středozemí, i ČR, trop.Amerika, okr
Brachystachyum – brachystachyum, 1 druh, stáloz.bambus, Čína, okr
Briza – třeslice, briza, asi 15 druhů, temperát.Středozemí, Evropa a jz. Asie, i ČR, okr
Bromopsis (Bromus) – kostřavice, bromopsis
Bromus – sveřep, bromus, asi 100 druhů, mírné pásmo světa, , okr
Buchloё (Terminalia) – buchloe, bizoní (bůvolí) tráva, (Buffalo Grass), okr
Calamagrostis – třtina, kalamagrostis, milava, asi 250 druhů, Eurasie, i ČR, okr
Catabrosa – odemka, katabrosa, namočilka, břehy čistých vod, ČR
Catapodium – viz Desmazeria
Cenchrus – ostrokvět, cenchrus
Ceratochloa – ceratochloa, asi 10 druhů, SAm, j.Am
Cinna – cina, Eurasie
Cleistogenes – dvouřadec, kleistogenes, slunné stráně, Eurasie, i ČR
Coix – slzovka, kojx , slzy Jobovy, asi 8 druhů, trop. jv. Asie, ale i Afrika a Amerika, okr
Coleanthus – puchýřka, koleantus, lečkokvět, bahnitá dna rybníků, ČR
Cortadeira – kortadérie, pampas, aai 25 druhů, JAm, NZ, N.Guinea, okr, i ČR
Corynephorus – paličkovec, koryneforus, písčiny, Eurasie, i ČR
Crypsis – skrytěnka, krypsis, slaniska, i ČR
Ctenopsis – viz Vulpia
214
Cuviera – viz Hordelymus
Cymbopogon – voňatka, cymbopogon, citronela, 56 druhů, vytrv.arom.traviny. temperátní, subtr.
a trop.oblasti, Asie a Afrika
Cynodon – troskut, cynodon, paličkovec, asi 10 druhů, tropy a subtropy, Afrika, j. Asie a
Austrálie, i ČR, okr
Cynosurus – poháňka, cynosurus, (Crested Dogtail), 10 druhů, pastviny, TTP, rumiště, Evropa, i
ČR, s.Afrika, Přední Asie, okr
Dactylis – srha, daktylis, 5 druhů, mírné pásmo Eurasie, i ČR, s.Afrika, okr
Dactyloctenium – hřebenatka, dactyloktenydyum, tropy Starého Světa, zavl. ČR
Danthonia (Sieglingia) – plevnatec, danthonyje, trojzubec, slunné stepi, pastviny, paseky, i ČR
Dasypyrum – kosmáč, dasypyrum, v. a j. Evropa, zavl. i ČR
Dendrocalamus – dendrokalamus, asi 30 druhů, stáloz.oddenkaté bambusy, tropy a subtropy,
v.Asie, okr
Deschampsia (Avenella) – metlice, deschampsije, asi 50 druhů, oblasti arktické, mírného pásu i
hor tropů, i ČR, okr
Desmazeria (Catapodium) – tvrdovka, desmazerie, tužanka
Deyeuxia – viz Calamagrostis
Diandrochloa – dyandrochloa,
Dichanthium – vousatkovec, dychancium, Austrálie, zavl. ČR
Digitaria – rosička, dygitarije, písčiny, úhory, rumiště, i ČR
Dimeria – dymerije,
Dinebra – shloučenka, dynebra, zavl. ČR
Diplachne - viz Cleistogenes
Echinochloa - ježatka, i ČR
Eleusine - kalužnice, i ČR
Elymus - pýrovník, elymus, i ČR
Elytrigia - pýr, elytrigije, exp, i ČR
Eragrostis - milička, i ČR
Eremopoa – eremopoa, Evropa
Erianthus (Saccharum) – třtinovec, eryantus, 45 druhů, j.Evropa, s.Afrika, Kavkaz, Přední, stř.a
jz. Asie, i ČR, pěst.
Eriochloa - eriochloa
Euchlaena - viz Zea
Eulalia (Miscanthus) - eulalije
Fargesia – fargesie, 4 druhy, stáloz.trsn.bambusy, Čína, Himálaj, okr
Festuca – kostřava, festuka, více než 450 druhů, hlavně Eurasie, i ČR a SAm, dále trop.Afrika,
JV Asie, N.Guinea i Austrálie a NZ, v JAm asi 140 druhů, vytrv. tráva, mírné až trop. pásmo obou
polokoulí, travnaté plochy, okr
Gastridium – bérovník, gastridyum, i ČR
Gaudinia (Avena) – lámavka, gaudynyje, j. Evropa, zavl. ČR
Gigachilon - viz Triticum
Gigantochloa - gigantochloa, bambus, okr, lehké stavební konstrukce
Glyceria – zblochan, glycerije, odemka, asi 50 druhů, mokřady a okraje vod, hlavně sever. mírný
pás, všude kromě Antarktidy, také JAm, Austrálie a NZ, i ČR, okr
Hakenochloa – rákosovka, hakonechloa, 1 druh, hory Japonska, okr
Haynaldia - viz Dasypyrum
Heleochloa – bahenka, heleochloa, břehy vod, slaniska, Eurasie, i ČR
Helictotrichon – ovsíř, heliktotrichon, ovsec, asi 50 druhů, i ČR, vytrv.trávv, chudé půdy, stepi,
mírné pásmo, okr
Heteropogon – heteropogon (Giant spear Grass), s.Austrálie
215
x Hibanobambusa (Phyllostachys nigra x Sasa veitchii) - hybanobambus, okr
Hierochloë – hierochloa, tomkovice, dvojosinec, asi 30 druhů, světlé doubravy, stepi, lesostepi,
Eurasie, i ČR, SAm,
Hilaria – hilarije, prérie
Himalayacalamus – himalajakalamus, 15 druhů, vytr.bambusy, chladné lesy, Indie, Himálaj, okr
Holcus – medyněk, holkus, 8 druhů, Eurasie, i ČR, sAfrika, okr
Holosetum- viz Alloteropsis
Homopholis - homofolis
Hordelymus – ječmenka, hordelymus, humózní lesy, Eurasie, i ČR
Hordeum – ječmen, hordeum, asi 20 druhů, s. polokoule a část JAm, i ČR mírné oblasti obou
polokoulí, domest Čína, okr
Hydropyrum - viz Zizania
Hyparrhenia – hyparhenyje, vousatice, prérie, Středozemí, zavl. ČR
Hystrix - dikobrazka, hystrix
Chamagrostis - viz Mihora
Chasmanthium – chasmancium, 6 druhů, USA, Mexiko, stř.Amerika
Chilochloa - viz Phleum
Chionochloa – chionochloa, asi 20 druhů, NZ, TTP, okr
Chimonobambusa (Arundinaria) – chimonobambusa, asi 15 druhů, menší bambusy, v.Asie,
opad.lesy, okr
Chloris – prstnatka, chloridka, 55 druhů, subtr. a tropy celého světa, Eurasie, i ČR, Afrika,
Amerika, chudé půdy, okr
Chrysopogon – zlatovous, chrysopogon
Chusquea – chuskvea, asi 100 druhů, trsov.stáloz.bambusy, lesnaté vysočiny od Mexika po Chile.
okr
Indocalamus – indokalamus, asi 35 druhů,
Ischaemum - ischemum
Koeleria – smělek, kélerije, asi 30 druhů, TTP, suché stráně, písčiny, mírný pás s. a j. polokoule a
trop.Afrika, i ČR, okr
Imperata – imperata, lalang , alang-alang, 15 druhů, vytrv.oddenk.traviny, přímoř.a zavodněné
plochy, teplé a trop.obl., Eurasie, v.a j.Asie – Japonsko, Afrika, Austrálie, okr
Ixophorus - bérovka, ixoforus
Lagurus – zaječí ocásek, lagurus, sametovka, 1 druh, Středozemí, pobřeží, i ČR
Lamarckia – lamarkyje , zlatochvost, 1 druh, otevřená stanoviště, Středozemí vč. Přední Asie, okr
Lasiagrostis – viz Stipa
Leersia – tajnička, lérsije, písčiny, úhory, ČR
Leptochloa – leptochloa, větvenka, tajnička, trop. Amerika, zavl. Evropa, i ČR
Lepturus – viz Parapholis
Lerchenfeldia – lerchenfeldyje, 5 druhů, Eurasie, SAm, s.Afrika
Leymus (Elymus) – ječmenice, leymus, asi 40 druhů, oddenk.vytrv.trávy, travn.lokality, severní
mírný pás, i ČR, 1druh Argentina, okr
Lolium – jílek, lolium, 20 druhů, trávy, Europa, i ČR, s.Afrika, Přední a stř.Asie, okr, pícnina
Lophatherum – lofater, Indie, Indočína, Čína, Kore, Malajsie, Polynésie, s.Austrálie, okr,
Lygeum – lygeum, abardine
Macrochloa – kavylovec, makrochloa
Melica – strdivka, melika, asi 100 druhů, suché teplé stráně, kontinentální druh, mírné pásmo,
Eurasie, i ČR, v.Sibiř, Dálný Východ
Melinis (Rhynchelythrum) – melinys, asi 15 druhů, trsn.trávy, savany, tropy, Afrika, jv.Asie, okr
Mibora – psinečka, trpaslička
Micropyropsis – mikropyropsis, Evropa
216
Milium – pšeníčko, milium, 7 druhů, vytrv.trávy, temperát.obl., Eurasie, i ČR, SAm. okr
Miscanthus – ozdobnice, miskantus, čínský rákos, cca 40 druhů, trsnaté a oddenkaté vytrvalé
trávy, Asie, Afrika, Austrálie, okr i pícnina, i ČR
Molineriella – molineriela, 7 druhů, trvalky, Indie až Austrálie, okr
Molinia – bezkolenec, molinyje, 2 druhy, vytrvalé trávy, vlhké slatiny, Eurasie, i ČR, okr
Monerma – plevovka, monerma
Muhlenbergia – mulenbergije, asi 160 druhů, trávy, prérie, Amerika, Asie, okr
Nassela (Stipa) – nasela, asi 15 druhů, vytrvalé trávy, jemné tenké listy, JAm – Andy, okr, obávaný
plevel pastvin USA, Austrálie, NZ
Nardus – smilka, nardus, horské smilkové TTP (roznáší se kopýtky s blátem), Eurasie, i ČR,
SAm
Neoschischkinia – neošiškinyje, 5 druhů, zStředozemí, Maroko, okr
Odyssea – odysea,
Opizia – opicie, opizovka
Oplismenus – oplismenus, prosovnice, 6 druhů, traviny, tropy a subtropy, Afrika, Asie, Polynésie,
stř. a JAm, okr
Oreochloa – holnice, oreochloa , horské hole, Evropa – Pyreneje - Alpy až Karpaty,
Oryza – rýže, oryza, asi 20 druhů, oddenkaté traviny, bažiny, pěst obilnina, subtropy a tropy celého
světa, Asie, Afrika
Oryzopsis (Piptatherum) – rýžovka, orizopsis, rýženka
Panicum – proso, panykum, cca 500 druhů, traviny, tropy, subtropy a teplé oblasti mírného pásma,
obě polokoule, zejména Amerika, okr, obilnina, i ČR
Parapholis – chudojílek, parafolis
Paspalum – paspal, koda, fundi, 440 druhů, pampa, s. polokoule a J.Am, okr
Pennisetum – dochan, penysetum, vousatec, mavele, péroštět, černošské proso, asi 150 druhů,
trsnaté trávy, tropy a subtropy i teplé mírné klima, savany, Afrika, Arábie, j.Amerika, Asie
Phalaris (Baldingera) – chrastice, falaris, lesknice, 15 druhů, mírné pásmo, stř. a j.Evropa, i ČR,
Přední a stř. Asie, SAm, okr
Phalaroides – viz Phalaris
Phippsia – fipsije, Skandinávie,
Phleum – bojínek, fleum, 11 druhů, Eurasie, i ČR, s.Afrika, Amerika, okr
Pholirius – ocáskovec, folirius, chudojílek
Phragmites – rákos, fragmites, 5 druhů, Eurasie, i ČR, s.Afrika, Amerika, okr všude kromě
Antarktidy, okr
Phyllostachys – listoklasec, fylostachys, bambus, asi 80 druhů, opad.lesy, Japonsko, Čína,
Himálaj, okr, lehké stavební konstrukce,
Piptatherum – rýženka, piptaterum
Pleioblastus – mnohopučka, pleioblastus, asi 20 druhů, stáloz.dřevité bambusy, lesní okraje, Čína,
Japonsko, okr
Pleuropogon – zblochanka, pleuropogin
Poa – lipnice, poa, asi 500 druhů, vytrvalé trávy, chladná místa, Eurasie, i ČR, Amerika, s.Afrika,
okr
Pogonatherum – pogonaterum, pokojový bambus
Polypogon – vousatec, polypogon,
Psathyrostachys (Elymus, Hordeum) – psatyrostachys,
Pseudarrhenatherum – pseudarenaterum, Evropa
Pseudoroegneria – pseuregnerije
Pseudosasa – pseudosasa, asi 6 druhů, stáloz.bambusy, Čína, Japonsko, okr
Puccinellia – zblochanec, pukcinela, slaniska, Eurasie, i ČR
Rhynchelytrum – rinchelitrum, 30 druhů, j.Afrika, j.Asie
217
Roegneria – viz Elymus
Rostraria – smělka, rostrarije
Rottboellia – rotbélije
Saccharum – třtinovník, sacharum, cukrovník, cukrová třtina, asi 20 druhů, vytrv. „rákosovité“
trávy, údolí řek, tropy a subtropy, okr, pěst, mohou být až inv
Sasa – sasa, asi 70 druhů, keřov. až polokeř.bambus s výběžkatými oddenky, mokřady, v.Asie –
Čína, Korea, Japonsko, okr
Sasaella – sasaela, 17 druhů, bambus.trávy, oddenky, Japonsko, okr
Sasamarha – sasamorha,
Sclerochloa – tužanka, sklerochloa, tvrdotráva, polní cesty, sešlap.lokal. Eurasie, i ČR
Secale – žito, sekale, pěst. obilnina, Eurasie, i ČR
Semiarundinaria – polorákosovec, semiarundynarije, asi 15 druhů, bambusy, opad.lesy, rokle,
v.Asie – Čína, Japonsko, okr
Sesleria – pěchava, seslerije, 33 druhů, stáloz.trsnaté trávy, skalnaté TTP, Ca, Středozemí až
Přední Asie, Eurasie, i ČR, okr
Setaria – bér, setarije, asi 150 druhů, variabilní trávy, temperát.obl., subtropy a tropy obou
polokoulí, okr, pěst (senegalské/vlašské proso), i v ČR
Shibataea – šibatovka, šibatea, asi 8 druhů, stáloz.nízké, trsnaté bambusy, opadavé lesy, Čína,
Japonsko, okr
Schenodorus (mrvka) – viz Festuca
Schizachyrium – schizachyrium, asi 100 druhů, vytrvalé trávy, celý svět, okr
Schmidtia – šmidtyje
Sieglingia – trojzubec, sieglingije,
Sinarundinaria – sinarundynarije, čínský rákosovec
Sinobambusa – sinobambus, více než 20 druhů, opadavé rozkladité bambusy, lesní okraje, tropy a
subtropy, Čína, Vietnam, Tajwan, okr
Sorghastrum – sorghastrum, indiánská tráva, asi 16 druhů, trsnaté trávy, prérie a savany, tropy a
subtropy, Afrika, Amerika, okr
Sorghum – čirok, sorghum, stará kult. rostlina, Středozemí, zavl. Evropa, i ČR
Sparina – spartyne
Spinifex – spinifex
Sporobolus – opadavec, sporobolus, asi 100 druhů, statné trávy, slunná místa, subtropy a tropy,
celý svět, SAm aj., okr
Stenotaphrum – stenotafrum, asi 10 druhů, trávy, obv. mořské pobřeží, tropy a subtropy, Amerika
stř. a jižní, okr
Stipa (Achnatherum) – kavyl, stypa, okolo 300 druhů, vytrvalé, trsnaté, pichlavé trávy, suché,
slunné, kamenité a písčité stráně, Eurasie, i ČR, Středozemí, j.Evropa, Ukrajina, Kavkaz, Přední a
stř.Asie, Sibiř, Rusko, Kazachstán, NZ, okr
Stipagrostis – koudelovec, stypagrostys
Thamnocalamus – thamnokalamus, 4 druhy, trsnaté bujné bambusy (gigantická tráva), vlhké
horské lesy, Himálaj, Čína, 1 druh j.Afrika, okr
Themeda – themeda, klokaní tráva
Themela (Anthistiria) – themela
Thysanolaena – thysanolena, 1 druh, vytrvalá tráva, velké trsy, obloukovitá stébla, tropy, Afrika,
okr
Tragus – bodloplev, tragus, písčiny, úhory, Eurasie, i ČR
Trichodium – vlasatka, trichodyum
Triodia – trodyje, trojzubec (Spinifex), asi 60 druhů, ostnitá koulivá tráva, pouště, inv, Austrálie
Tripogon – tripogon, Eurasie
Tripsacum – tripsakum
218
Trisetum – trojštět, trisetum, asi 60 druhů, mírné pásmo, TTP. Eurasie, i ČR, okr,
Triticale – viz x Triticosecale
x Triticosecale – žitovec, tritikale, trikosekale, i ČR
Triticum – pšenice, tritykum, jedna z nejstarších a nejvýznamnějších pěstovaných obilnin, mírné
klima, většina světa, Eurasie, i ČR, Amerika, pěst
Uniola – unyola
Urochloa – urochloa
Vahlodea (Deschampsia) – vahlodea, Eurasie
Ventenata – ovsiřík, ventenata, jednoleté, 1 druh ČR
Vetiveria – vetiverije, asi 5 druhů, subtropy a tropy, jvAsie aj, okr, pěst
Vossia – vosie
Vulpia – mrvka, vulpije, asi 10 druhů, písčité půdy. Středozemí, Eurasie, i ČR
Wangenheimia – wangenhejmije
Yvesia – yvésije
Yushania – jushanyje, 2 druhy, vysoké trsnaté bambusy, Himálah, Filipíny, Tajwan, okr
Zea – kukuřice, zea, 5 druhů, statné trávy, palicov.květenství, stř.Amerika, okr, pěst, i ČR
Zerna – viz Bromus
Zingeria – zingerije, zinger, 5 druhů, jv. Evropa, Kavkaz, Přední Asie
Zizania – ovsucha, zizanyje, vodní / indiánská rýže, 3 druhy, vlhkomilné trávy, okraje vod, SAm,
vAsie, okr
Zoisia – zoisije, 10 druhů, j. a v. Asie
Pontederiaceae / Modráskovité (Pontederiovité), převážně tropy,
blízké ke Commelinaceae / Křížatkovité
Eichhornia – tokozelka, eichhornyje, vodní hyacynt, 7 druhů, oddenk.vodní,vytrv.. tropy a
subtropy Ameriky, inv., celý svět, okr
Heteranthera – kosicantere, heterantera, kosokvět
Monochoria – monochorije, 5 druhů, jv.Afrika, j.,jv. a v.Asie, s.Austrálie,
Pontederia – pontederije, modráska, 5 druhů, vytrv.pobřežní byliny sladkovodních mokřadů a
bažin.příkopů, Amerika, i z.Evropa, okr
Zosterella – viz Heterandera
Posidoniaceae / Posidonyovité , 1 rod, mořské rostliny
Posidonia – Posidonyje, mořská Neptunova tráva, 9 druhů, Středozemí, moře u Austrálie, „čistička
vody“
Potamogetonaceae / Rdestovité, 7 rodů, 95 druhů, vodní rostliny, obvykle jednoleté, celý svět
Althenia - altenyje
Coleogeton viz Potamogeton
Groenlandia – rdestice, grenladýje, vodní plochy, Eurasie, i ČR aj.
Lepilaena - lepilena
Potamogeton – rdest, potamogeton, asi 90 druhů, vytrvalé vodní byliny, celý svět, ČR, okr
Vleisia - vlejsije
Stuckenia – rdestík, stukenyje, asi 10 druhů, vodní rostliny
Zannichellia – šejdračka, zanychelije, (býv. Zannichelliaceae), asi 5 druhů, vodní rostliny,
Eurasie, Amerika, Afrika, Austrálie, okr
Rapateaceae / Rapateovité, asi 17 rodů, 94 druhů, tropy JAm, + druh z.Afrika
Stegolepis – stegolepis, asi 30 druhů
219
Restionaceae / Lanovcovité, asi 55 rodů, 400 druhů, z toho 320 v j Africe, i dřevnatějící,
j.polokoule, jz Afrika, jz Austrálie
Cannomois – kanomois, end Kapsko
Chondropetalum – chondropetalum, asi 12 druhů, rákosov.trvalky, j.Afrika, Austrálie, okr
Restio – lanovec, restyo, asi 90 druhů, trsn.oddenk.trvalky (připomínají sítiny),
chladné,vlhké,travn.lokality, j.Afrika, okr
Thamnochortus – thamnochortus, 34 druhů, stáloz.“sítinovité“ byliny, písčiny a štěrkoviště,
j.Afrika, okr
Ruppiaceae / Táhlicovité , pouze 1 rod, vodní byliny
Ruppia – táhlice, rupije, asi 10 druhů, byliny, brakické až mořské vody, kosmopolitní (Evropa
2druhy)
Scheuzeriaceae / Blatnicovité, 1/1
Scheuzeria – blatnice, šeuzerije, hrouznice, trvalky, mokřady, rašeliniště, Eurasie
Smilacaceae / Přestupovité (Smilovité ), asi 370 druhů, tropy, subtropy až mírné pásmo
Callixene – viz Lazuriaga
Eustrephus - šplhavka, eustrefus, 1 druh, stáloz.liána, Papua-N.Guinea, N.Kaledonie, Austrálie,
okr
Heterosmilax – heterosmilax,
Lazuriaga (Calixene) – lazuriaga, libovidka
Smilax – přestup, smilax, asi 300 druhů, dřevnaté liány a trvalky, škrobn.oddenky, tropy a
subtropy, lesy, v. a jv. Asie (Čína, Korea, Japonsko), SAm, okr, pěst (zelenina)
Sparganiaceae / Zevarovité – dnes Typhaceae / Orobincovité
Stemonaceae / Stemonovité, 4 rody, asi 27 druhů, byliny, keříky, liány, jvAsie, Austrálie
Croomia – kromije, USA
Pentastemona - pentastemona, někdy v samostatné čeledi Pentastemoniaceae
Stemona – stemona, Japonsko, Čína, okr, pěst. jv.Asie, Indie, Indonésie, Japonsko, Filipíny, jedna
ze zákl. léč. rostlin jv.Asie
Stichoneuron - stychoneuron
Strelitziaceae / Streliciovité, 3 rody, asi 7 druhů, tropy, z.část JAm, jAfrika, Madagaskar
Ravenala – ravenala, palma poutníků (Travelers Tree), 1 druh, menší stáloz.strom, otevřené
deštné lesy, Madagaskar, okr
Strelitzia – strelícije, 5 druhů, stáloz.trsnaté trvalky, mokřady, j.Afrika – Kapsko, Natal, okr
Taccaceae / Takovité dnes řazeny do Dioscoreaceae/Smldincovité
Tacca – taka, 10 druhů, vytrvalé byliny, poloopad.monzun.lesy, z.Afrika, jvAsie – Indie, Čína,
Indočína. Malajsie, Indonésie, okr
Tecophilaeaceae / Šafránovcovité vytrvalé byliny s hlízami
Lanaria - lanarie, někdy do samostatné čeledě Lanariaceae
Tecophilaea – šafránovec, tekofilea, chilský šafrán, 2 druhy, cibul.trvalky, pův.vysokohorské
louky JAm – dnes téměř vyhynulé, NZ, okr
Thurniaceae / Thurniovité, 2 rody, byliny až „palmovité“ keře, tropy, JAm a jAfrika
Prionium – prionyum, (dříve do Juncaceae) j.Afrika
220
Thurnia – thurnyje, JAm
Tofieldiaceae / Kohátkovité, asi 5 rodů, 27 druhů, Eurasie, SAm, zčásti szJAm, vytrvalé byliny s
oddenky
Harperocallis - harperokalis
Pleea . plea
Tofieldia – kohátka, tofieldyje, 4 druhy, slatinné TTP, cirkumpolární, polokoule, mírný pás,
Eurasie, ČR, hory, Pyreneje, Karpaty. Pobaltí, Skandinávie, Skotsko, Ukrajina, Dálný Východ,
Amerika, okr
Trilliaceae / Trojčetovité (Triliovité), 6 rodů, asi 80 druhů, mírné pásmo, Eurasie, SAm,
někdy do Melanthaceae / Kýchavicovité
Daiswa - daiswa
Kinugasa - kinugasa
Paris (Daiswa) – vraní oko, paris, asi 20 druhů, oddenk.trvalky, vlhčí listn. lesy, Eurasie, ČR, okr
Trillium – trojčet(ka), trilium, asi 45 druhů, oddenkaté trvalky, křoviny a světlé lesy, SAm (USA)
a také Asie – Himálaj, Čína, Korea, Japonsko až jv.Asie, okr
Typhaceae (Sparganiaceae) / Orobincovité (Zevarovité), 2 rody, asi 25 druhů, většina světa
Sparganium – zevar, sparganyum, asi 21 druhů, bujně rostoucí oddenkaté vysoké trvalky, okraje
vodních ploch, mírné pásmo, Eurasie (téměř celá Evropa, stř.Asie, Rusko, Indie, Čína, Pákistán),
okr
Typha – orobinec, tyfa, (Bulrush), 15 druhů, oddenkaté vysoké mokřadní rostliny, mělké vody,
tropy a temperátní oblasti, celý svět, Eurasie (Evropa, Turecko, Írán, Irák, Kavkaz, Sibiř, stř. Asie,
Čína, Mongolsko, Japonsko), SAm, Austrálie, okr
Velloziaceae / Velociovité, 8 rodů, asi 240 druhů, trvalky a dřeviny, JAm, jAfrika, Arabie
Acanthochlamys – akantochlamys, Čína
Barbacenia – barbacenyje, mravencovka
Barbaceniopsis – barbaceniopsis
Burlemarxia – burlemarxije
Nanuza – nanuza
Pleurostima – pleurostyma
Talbotia – talbotyje
Vellozia – velocije, zblaněnec, asi 125 druhů, stáloz.xerofytní rostliny až stromové velikosti,
kamenité větrné lokality, tropy, Amerika, Afrika, Madagaskar, okr
Xerophyta – xerofyta, strom
Xanthorrhoaceae / Žlutokapovité
dnes přiřazen do Asphodelaceae / Asfodelovité a Hemerocallidaceae / Denivkovité
v širším pojetí asi 35 rodů, 900 druhů
Xanthorrhoea - žlutokap
Xyridaceae / Mečovkovité , asi 5 rodů, asi 260 druhů, trvalky, oddenkaté, přízemní růžice listů,
tropy a subtropy, SAm, Eurasie (mimo j. a jv)
Abolboda – abolboda
Achlyphila – achlifila,
Orectanthe – orektante, stř. a JAm, Brazílie, Venezuela, Guyana
Xyris – mečovka, xyrys, okr
221
Zingiberaceae / Zázvorovníkovité (Zázvorovité), asi 50 rodů, 1300 druhů, oddenkaté trvalky,
aromatické, tropy, příp. subtropy, v Evropě chybí
Aframomum – aframom, asi 55 druhů,
Achasma (Eltingera) – achasma, byliny oddenk., tropy jv.Asie,
Alpinia – galgán, alpinyje, 200 druhů, stáloz.oddenk.trsn.rostliny, vlhké tropy, Indie, Číny, jv.Asie
a Austrálie, okr
Am(m)omum – amom, indický / nepálský kardamon, byliny oddenk., tropy, j.Čína, jv.Asie, okr,
pěst
Aulotandra - aulotandra
Boesenbergia – besenbergije
Boscoea – boskea, 15 druhů, Himálaj, Indie, Assám, Myanmar, Čína, Japonsko, okr
Burbidgea – burbidgea
Camptandra - kamptandra
Caulokaempferia - kaulokempferije
Cautleya – kautleja, 6 druhů, Himálaj, stinné rokle, okr
Cenolophon - cenolofon
Costus – kostus, viz Costaceae
Curcuma – kurkumovník, kurkuma, 40 druhů, oddenk.rostliny, podobná rákosu, trop. Asie a
Austrálie, okr
Curcumorpha - kurkumorfa
Cymphostigma - cymfostigma
Elettaria – eletarie, kardamomovník, kardamon, 21 druhů, stáloz.oddenk.trvalky, deštné lesy,
Indie, Cejlon, Indočína, Čína, Malajsie, Sumatra, okr
Elletariopsis - eletariopsis
Etlingera – etlingera, 57 druhů, vysoké oddenk.trvalky, tropy, od Cejlonu po N.Guineu, okr
Gagnepainia - gagnepajnyje
Geocharis - geocharis
Geostachys - geostachys
Giseke - giseke
Globba - globa, křídlonitka, asi 70 druhů, oddenk.byliny, j. a jv.Asie, Indočína, Malajsie, okr
Haniffia - hanyfije
Haplochorema - haplochorema
Hedychium (Brachychilum) – motýlovec, hedychium, okrasný javor, asi 85 druhů, oddenk.byliny,
vlhčí světlé lesy, Asie, - philippinense - filipinský, CITES
Heliconia – helikonie - viz Heliconiaceae
Hemiorchis - hemiorchis
Hitchenia - hitchenyje
Hornstedtia – hornstedtyje, asi 60 druhů, oddenk. trvalky, tropy, Asie, Austrálie, okr
Kaempferia – kemferije, galanga, asi 45 druhů, arom.oddenkaté vytrv.rostliny, trop.lesy, jv. Asie –
Čína, Indočína, Malajsie, okr
Leptosolena - leptosolena
Malacocarpus - malakokarpus
Mantisia - mantysije
Nanochilus - nanochilus
Riedelia – riedelije, prostooska
Paracaultleya - parakautleja
Parakaempferiana - parakemfeeriana
Paramomum - paramomum
Plagiostachys - plagiostachys
Pleuranthodium - pleurantodyum
222
Pommereschea - pomereschea
Pyrgophyllum - pyrgofylum
Renealmia . renealmije
Rhynchanthus - rynchantus
Riedelia - riedelije
Roscoea – roscea, asi 21 druhů, hlíz.trvalky, travnaté svahy, Himálaj, Čína, okr
Scamphochlamys - scaphochlamis
Siliquamomum - siliquamomu
Siphonochilus - sifonochilus
Stadiochilus - stadyochilus
Stahlianthus - stahliantus
Tapeinochilos – tapeinochilos, asi 15 druhů, stáloz.oddenk.trvalky, tropické lesy, jv.Asie Malajsie, Indonésie, N.Guinea, Austrálie, okr
Vanoverberghia - vanoverberghije
Zingiber – zázvorovník, zázvor, asi 100 druhů, stáloz.trvalky, aromat.oddenek, tropy, Asie - Indie,
Čína, jv. Asie, z.Afrika, Jamajka, okr, pěst
Zannichelliaceae / Šejdračkovité – dnes v čeledi Potamogetonaceae / Rdestovité, 4 rody, 10 druhů
Althenia - altenyje
Lepilaena - lepilena
Pseudalthenia - pseudaltenyje
Vleisia - vlejsije
Zannichelia - šejdračka, zanychelije
Zosteraceae / Vochovité , 3 rody, 18 druhů, mořské rostliny („mořské trávy“) , hlavně u SAm,
Evropy, v.Asie a Austrálie
Heterozostera – heterozostera,
Phyllospadis – fylospadyx
Zostera – vocha, asi 5 druhů, u Evropy
5.2. DVOUDĚLOŽNÉ ROSTLINY / DICOTYLEDONOPSIDA
Acanthaceae / Paznehtíkovité, 250 rodů, asi 4 tis. druhů, byliny a dřeviny vč.lián, tropy a subtr s
přesahy do teplých oblastí mírného pásma, zejména Indomalajsie, trop.Afrika a Madagaskar, dále
Andy, Brazílie a stř.Amerika, lokálně i Středozemí
Acanthopale - akantopale
Acanthus – paznehtík, akanthus, akant, (Bear´sBreech), asi 30 druhů, vytrvalé byliny a keře, i
vyšší polohy a wádí, tropy a subtropy Afriky, Asie, Arábie i Středozemí, okr
Adhatoda (Justicia) – Adatoda , dřeviny, j. a jv.Asie, okr
Afrofittonia - afrofitonyje
Andrographis – právenka, andrografis, jv.Asie – Indie, Cejlon, i Čína, Indonésie, Malajsie,
Oceánie,
Angkaltus - angkaltus
Anisacanthus – anysakantus, asi 8 druhů, polokeře a keře
223
Anisostachia - anysostachije
Anisotes – anysotes
Aphelandra – afelandra, právenka, asi 170 druhů, tropy Ameriky, vlhké lesy, okr
Asystasia – asyastasije, Chinese Violet, okr
Avicennia – kolíkovník, avicenyje, šura, 6 druhů, mangrovy, dřeviny, okr, přeřazen ze
Scrophulariaceae
Ballochia - balochije
Barleria – barlerije, bezlapačka, asi 300 druhů stáloz. rostlin a keřů, tropy a subtr Afriky a Asie,
okr
Beloperone (Justicia) – chmelníček, beloperone, mrštilka, 3 druhy, stáloz.keříky
Blechum - blechum, dřevina
Blepharis – blefaris, byliny
Botonia - boutonyje
Brachystephanus - brachystefanus
Bravaisia – bravaisije, 3 druhy, stromy
Brillantaisia – brilantaisije, vysoké byliny, tropy, u vod
Carlowrightia - carlowrigtyje, dřevina
Clarkeasia - klarkesije, 2 druhy, dřeviny
Crossandra – krosandra, třepenitka, asi 50 druhů, stáloz.dřeviny, Afrika, Madagaskar, Arábie,
Indie, Srí Lanka, okr
Cystanchus - cystanchus, 4 druhy, dřeviny
Dicliptera – dykliptera, asi 150 druhů, i dřeviny, lepkavé plody, tropy a teplé temperát.obl., JAm
aj., okr
Dipteracanthus (Ruelia) - dypterakantus, dvojačka, 2 druhy, dřeviny
Drejerrella (Justicia, Beloperonne) - drejela
Duosperma - duosperma, 2 druhy, dřeviny
Duvernoia – duvernoje, 3 druhy, trop. a j.Afrika, dřeviny, okr
Dyschoriste – dyschoriste, dřevina
Echinacantus - echinakantus,
Ecbolium (Justicia) – ekbolium, dřeviny
Eranthemum (Pseuderanthemum) – erantemum, jarnička, asi 30 druhů, dřevnatějí trvalky a
stáloz.keře, tropy, Asie, okr
Fittonia – fitónyje, 2 druhy, stáloz.trvalky, tropy dešt.pralesů JAm (Peru), okr
Forsythiopsis - forsytyopsis
Geissomeria - geisomerije
Goldfussia (Strobilanhes) - goldfusije, dřevina
Graptophyllum - graptofylum, 4 druhy, dřeviny
Gymnostachyum - gymnostachyum
Habranthus - habrant, bujnokvět, 10 druhů, cibulnaté, i dřeviny, hory, subtr., JAm, okr
Hemigraphis - kvěcha, hemigrafis, asi 90 druhů, vytrv.byliny a polokeře, tropy, Asie, okr
Hansteinia - hanstzeinyje, 5 druhů, dřeviny
Henrya - henryje, 3 druhy, dřeviny
Herpetacanthuis - herpetakantus, dřeviny
Hygrophila – mokřanka, hygrofila, asi 100 druhů, stáloz či zatahující , vodní a bahenní, tropy,
Afrika, jvAsie, okr
Hypoestes – podrostovka, hypoestes, ovitokvět, asi 40 druhů, byliny až keře, otevřené světlé lesy,
j.Afrika, Madagaskar, jv.Asie, okr
Chaetochlamys - chetochlamys,
Chaetothylax - chetotylax
Chamaeranthemum - chamerantemum
224
Isoglossa - isoglosa
Jacobinia (Justicia) - jakobinyje, 3 druhy, i dřeviny
Justicia (Beloperone) – právenka, justycie, chmelíček, asi 600 druhů, stáloz.byliny, polokeře a
keře, tropy, subtr i mírné klima, celý svět, okr
Kudoacanthus - kudoakantus
Lankesteria - lankesterije, 2 druhy, dřeviny
Lepidagathasis - lepidagatys, dřevina
Lophostachys - lofostachys, dřevina
Loutereidium - louteridyum, 4 druhy, dřeviny
Mackaya – makaja, 2 druhy, stáloz.keř, suché otevřené smíšené lesy, jAfrika, okr
Macrorungia - makrorungije, dřevina
Megalostoma - megalostoma, dřevina
Megaskepasma – megaskepasma, 1 druh, stáloz.keř, trop.lesy, Venezuela, okr
Metarungia - metarungije
Mendoncia – mendoncie, 8 druhů, liány až dřeviny
Meyenia - mejenyje
Mimulopsis - mimulopsis, 2 druhy, dřeviny
Monechma - monechma
Neohallia - neohalije, dřevina
Neriacanthus - neriakantus
Neuracabthus - neurakantus
Nomaphila – viz Hygrophilla
Odontonema – odontonema, 26 druhů, stáloz.trvalky a keře, tropy, Amerika, okr
Oplonia - oplonyje
Otacanthus – otakantus, 4 druhy, stáloz.keře, Brazílie, okr
Pachystachys (Justicia, Beloperone) – tlustoklasec, pachystachys, asi 15 druhů, trvalky a keře,
hory, Mexiko, Karibik, stř. a JAm – Peru, okr
Perilepta – viz Strobilanthes
Peristrophe – peristrofe, pokroucenka, 4 druhy, dřeviny
Petalidum - petalidum
Phlogacanthus - flogakantus, 7 druhů, dřeviny
Poikilacanthus - poikilakantus, 3 druhy, dřeviny
Porphyrocoma (Justicia) – porfyrokoma
Pseuderanthemum – pseuderanthemum, asi 60 druhů, stáloz.trvalky, polokeře a keře, tropy, celý
svět, okr
Psilanthele - psilantele
Pupila - pupila
Razisea – razisea, 3 druhy, dřeviny
Rhinacanthus – rhinakantus, dřevina
Rostellularia - rostelularije, dřeviny
Ruellia (Dipteracanthus) – dvojačka, ruélije, Popping Pod, asi 60 druhů, stáloz.trvalky, polokeře a
keře, tropy, celý svět, okr
Ruspolia - ruspolije, dřevina
Ruttya – rutyje, 2 druhy, dřevina
Sanchezia – sančézije, asi 60 druhů, byliny až keře, tropy, JAm – Andy, okr
Satanocrater - statanokrater, dřevina
Scledrochiton - sklerochyton, 7 druhů, dřeviny
Schaueria – šauerije, dřevina
Siphonoglossa - sifonoglosa, dřevina
Spathacanthus - spatakantus, 3 druhy, dřeviny
Staurogyne – staurogyne, asi 140 druhů,
225
Stenandrium - stenandrium
Stenostephanus - stenostefanus
Streblacanthus - streblakantus,
Strobilanthes – strobilantes, šiškokvět, asi 250 druhů, trvalky či nedřevnatějící keře, lesní okraje,
Asie – Himálaj, Indie, Myanmar, Madagaskar, okr
Suessenguthia - suesengutyje
Synnema – viz Hygrophilla
Teptramerium - tetramerium
Tetramerium - tetramerium, dřevina
Thunbergia – thunbergije, smatovka, šmatanka, (černooká Zuzana), asi 100 druhů, stáloz.pnoucí
byliny, liány a dřeviny, tropy, Austrálie, Asie, stř. a j.Afrika, okr
Trichantera – trichantera, stromy
Trichocalyx - trichokalyx
Trybliocalyx - trybliokalyx, 2 druhy, dřeviny
Whitfieldia – vitfieldyje, 2 druhy, dřeviny
Xantheranthemum – xanterantemum
Aceraceae / Javorovité , 3 rody, asi 150 rodů dřevin, dnes součást Sapindaceae / Mýdelníkovité
Acer – javor, acer, asi 150 druhů, mírný až subtrop. pás sev. polokoule, většina druhů pochází
z v. Asie, zejména z Číny (80 druhů), Japonska (20 druhů), v. části Himálaje, 9 druhů je domácích
v SAm a několik v Evropě, převážně stromy, příp. keře, pěst. okr v Evropě zejména „japonské“ (asi
200 kultivarů vyšlechtěna v Japonsku), pěst pro dřevo (pseudoplatanus, saccharum)
Dipteronia – dyptereonyje, dvojočko, 2 druhy, dřeviny, end Čína, okr
Euacer - viz Acer
Negundo – viz Acer
Actinidiaceae / Aktynydyovité, 4 rody, asi 350 druhů, tropy a subtr, v.a jv.Asie, Austrálie
Actinidia – aktynydyje, čnělkovec, asi 40 druhů, v. a jv. Asie, dřevn.liány
Clematoclethra - klematzotera, 4 druhy, dřeviny
Parasaurauia – parasauraje, SAm, sedimenty křídy
Saurauia – saurauje, asi 300 druhů, dřeviny, tropy, j. a v.Asie, Amerika
Adoxaceae / Pižmovkovité, 5 rodů, asi 220 druhů, celá Zeměkoule, hlavně s,polokoule
Adoxa – pižmovka, adoxa, asi 5 druhů, cirkumpolárně, lužní lesy, Eurasie, SAm, okr
Amerlingia – viz Sambucus
Sambucus – bez, sambukus, (býv. Sambucaceae), asi 95 druhů, byliny a dřeviny, mírné až subtrop.
pásmo, ojed.tropy, Eurasie, Amerika, j.Afrika, chybí subsaharská Afrika, okr
Sinadoxa – sinadoxa
Tetradoxa – tetradoxa
Viburnum – kalina, viburnum, asi 340 druhů, keře až stromky, mírné až subtr.pásmo obou
polokoulí, jvAsie, hory trop.Ameriky, okr
Argophyllaceae - xxxxxxxxx, 2 rody, 21 druhů, dřeviny Austrálie, NZ a Nového Zélandu
Agrophyllum - agrofylum
Corokia - korokie
Achariaceae / Acharovité, 30 rodů, asi 145 druhů, stáloz.dřeviny a byliny, kyanogenní glykosidy,
tropy celého světa mimo Austrálii, nověji i některé rody ze zrušené čeledi Flacourtiaceae /
Slivouchovité
Acharia – acharije, slivouch, 1 druh, Indie, okr
Ahernia - ahernyje, 1 druh, dřevina
226
Baileyochilon - bajleochilon, 1 druh, dřevina
Berberidopsis – berberidopsis, padřišťál, korálový keř (býv. Flacourtiaceae), 1 druh, pnoucí,
stáloz.dřevnat.stonek, Chile, okr
Bongardia – bongardyje, 1 druh, hlízn.trvalky, jEurasie, okr
Buchnerodendron – buchnerodendron
Caloncoba – kalonkoba, tropy, Afrika, olej, léč
Camptostylus – kamptostylus,
Ceratiosicyos - ceratyosicyos
Carpotroche – karpotroche, 2 druhy, keř či malý strom, tropy, Amerika
Carrierea – karierea, 3 druhy, opad.stromy, Čína a j.Asie, okr
Caulophyllum – kaulofylum, 2 druhy, SAm, v.Asie-Japonsko, okr
Dasylepis - dasylepis, 1 druh, dřevina
Eleutherandra – eleuterandra, 1 druh, dřevina
Erythrospermum – erytrospermum, 1 druh, dřevina
Grandidiera - grandydyera, 1 druh, dřevina
Guthriea - gutriea
Gynocardia – gynokardyje, 1 druh, dvoudomý strom,
Homalium – stejnok, homalium, (Flacourtiaceae), asi 200 druhů, dřeviny, tropy, obě polokoule,
jv.Asie aj, okr, pěst, cenné trop.tvrdé, těžké, odolné dřevo,
Hydnocarpus – hydnokarpus, hrubokor (Flacourtiaceae), asi 40 druhů, dřeviny, listy kožovité,
tropy a subtr, hlavně jv. a v. Asie – Indie, Indočína, pěst Afrika, léč - olej (malomocenství)
Chiangiodendron - chiangiodendron
Chloreocarpa - chlorokarpa
Idesia – idézije , (Flacourtiaceae), 1 druh, opad. strom, lesy, Čína, Korea, Japonsko, Tajvan, okr
Kiggelaria – kigelarije, 1 druh, dřevina
Kuhlmanniodedndron – kulmanyodendron,
Leontice – leontyce, leontyčka, 3 druhy, hlízn.trvalky, suché vrchoviny, Středozemí, stř.Afrika, okr
Lindackeria – lindakerije, 4 druhy, dřeviny
Mayna – majna, 4 druhy, dřeviny, olejn.semena, jedlý míšek, léč, borka jed, Amazonie –
Kolumbie
Mocquerysia – mokversije,
Pangium – pangium, 1 druh, dřeviny, olejnaté semeno - olej, jv.Asie, okr
Peterodendron - peterodendron
Pogea - pogea
Prockiopsis - prokiopsis
Rawsonia – ravsonyje, 2 druh, dřeviny
Ryparosa - ryparosa, 18 druhů, dřeviny
Scaphocalyx - scafokalyx, 2 druh, dřeviny
Scottelia - skotelije
Taraktogenos (Hydnocarpus) - taraktogenos, čaulmúgra, (Flacourtiaceae)
Trichadenia - trichadenyje, 1 druh, dřevina
Xylotheca - xyloteka, 3 druhy, dřeviny
Achatocarpaceae - Achatohabrovité, někdy do Phytolaccacea
asi 2 rody, asi 16 druhů, SAm, JAm
Achatokarpus - achatokarpus, 3 druhy, dřeviny
Phaulothamnus - faulotamnus, dřevina
Aizoaceae / Kosmatcovité (Mesembryanthemaceae) sukulentní byliny, teplé oblasti, hlavně
Afrika, často okr
227
Aizoon – aizoon, kosmatec, vždyživ, 6 druhů, JAR-Kapsko, polštář.sukulent, okr
Aloinopsis – aloinopsis, 15 druhů, drobný trsovitý sukulent, JAR, okr
Amphibolia - amfibolije
Antimima - antymima
Aptenia – aptényje, 2 druhy, jAfrika, plazivý keřovitý, sukulent, JAR, okr
Argyroderma – stříbřivka, argyroderma, asi 10 druhů, drobné sukulenty arid.obl. Austrálie, okr
Astridia - astridyje
Bergeranthus – bergerantus
Brownanthus - brownantus
Canophytum – kanofytum,
Carpanthea – karpantea, (Mesembryanthemaceae)
Carpobrotus – kosmatcovník, karpobrotus (Pig Face), asi 25 druhů, sukulenty, pouště JAm a
Mexika, Austrálie a Tasmánie, při pobřeží, okr, pěst (zpevňování písčin)
Cephalophyllum – cefalofylum, asi 60 druhů sukulentů, j.Afrika, okr
Cleretum – poledník, kleretum
Conicosia – konykosije, 10 druhů, sukulenty, j.Afrika-Kapsko, okr
Conophytum – kuželovec, konofytum, 290 druhů, trsovité sukulenty, j.Afrika, Namibie, okr
Cryophytum – viz Mesembryanhemum
Cylindrophyllum – cylindrofylum, 6 druhů, sukulenty, j.Afrika-Kapsko, okr
Delosperma – polednovka, delosperma, jevnosemenka, asi 150 druhů, nízký polštářovitý
sukulent, v. a j.Afrika a Arábie, okr
Dinteranthus – dynterantus, trsovité sukulenty, tropy, Namibie, okr
Disphyma – dysphima
Dorotheanthus (Cleretum) – kosmatec, doroteantus, dorotkovec, poledník, 10 druhů, jAfrika, okr
Drosanthemum – drosantemum, asi 90 druhů, sukul.keřů, polopouště j.Afrika, Namibie, okr
Ebracteola – ebrakteola, 5 druhů, sukulent.dužnaté listy, Namibie, okr
Faucaria – faukárije, tygří tlamička, asi 35 druhů, vytrv.trsovitý, sukulent, polopoušť, j.Afrika, okr
Fenestraria – oknovka, femestrarije, okna v poušti, 2 druhy, zakrslé trsovité, sukulenty,
polopouště Namibie, okr
Frithia – frityje, sukulenty s listovou růžicí, JAR, okr
Galenia - galenyje
Gibbaeum – gibeum, asi 20 druhů, trsovité sukulenty, polopouště, j.Afrika, okr
Glottiphyllum – glotyfylum, asi 60 druhů, trsovité sukulenty, polopouště, j.Afrika, okr
Hereroa – hereroa, asi 30 druhů, drobné sukulenty, suché lokality, Namibie, j.Afrika, okr
Chasmatophyllum – chasmatofylum, 6 druhů, keřovitě kobercových stáloz.sukulentů j.Afrika a
Namibie, okr
Cheiridopsis – cheiridopsis, asi 100 druhů, zakrslé trsov.sukulenty, j.Afrika a Namibie, okr
Jensenobotria - jensenobotryje
Jordaaniella - jordanyela
Juttandintera - jutandyntera
Khadia - kdadyje
Lampranhus (Oscularia) – zářivec, kosmatec, lamprantus, „polední květina“, asi 180 druhů,
vytrv.sukulenty, polopouště, j.Afrika, okr
Lapidaria – lapidárije, živý kámen, trsovité sukulenty, j.Afrika, okr
Leipoldtia – leipoltyje, asi 20 druhů vytrv.sukulentů, pouště a polopouště, j.Afrika, Namibie, okr
Limeum – limeum, (dnes Limeaceae)
Lithops – litops, oblázkovec, živý kámen, asi 40 druhů, bezlodyžné trsovité sukulenty, polopouště,
j.Afrika, Namibie, okr
Machairophyllum - machairofylum
Malephora – malefora, asi 15 druhů, trsovité sukulenty s dřevn.bází, suché obl., j.Afrika, okr
228
Mesembryanthemum – kosmatec, mesembryantémum, poledník, asi 15 druhů, poléhavé
sukul.byliny, jAfrika, okr
Meyerophytum - mejerofytum
Mitrophyllum - mitrofylum
Muiria - muirije
Nananthus – nanathus, trsovité sukulenty, j.Afrika, okr
Nelia - nelije
Oophytum - oofytum
Ophthalmophyllum – oftalmofylum, 19 druhů, sukulenty, suché hory, j.Afrika, Namibie, okr
Orthopterum - ortopterum
Oscularia (Lampranthus) – oskularie, 2 druhy, sukulentní polokeře, j.Afrika, okr
Pleiospilos – pleiospilos, asi 35 druhů, vytrvalé trsovité sukulenty, suché oblasti, j.Afrika, okr
Psammophora - psamofora
Psilocaulon – psylokaulon, keřovité sukulenty, Namibie, Austrálie, okr
Pseuderanthemum – pseuderanémum
Rhombophyllum – rombofylum, 3 druhy, polštář.sukulenty, j.Afrika, okr
Ruschia – ruschije, asi 350 druhů, vytrv.sukulenty – byliny a keříky, polopouště, j.Afrika,
Namibie, okr
Ruschianthus - ruschiantus
Sceletium – skelecium, kostřenka
Schwantesia – švantesije,
Sesuvium – tlustobýl, sesuvium, emboga
Schwantesia – schwantesije, asi 15 druhů, zakrslé polštářovité trsovité sukulenty, polopuště,
Afrika – Namibie, j.Afrika - Kapsko, okr
Stomatium – stomacium, asi 45 druhů, kobercovité trsovité sukulenty, polopouště, j.Afrika,
Botswana, okr
Tanquana – tankvuana, 3 druhy, malé sukulentní trsy, j.Afrika, okr
Tetragonia – čtyřboč, tetragonyje, novozélandský špenát, asi 50 druhů, j.polokoule, Austrálie,
NZ, okr
Titanopsis – titanopsis,
Trianthema – trojkvětka, triantema, trsovité sukulenty, Kapsko, okr
Trichodiadema – trichodyadema, asi 30 druhů, drobné byliny a polokeře se sukul.trsovitými listy,
suché hory, Afrika – Etiopie, Namibie, Kapsko, okr
Alangiaceae / Alangiovité – dnes viz Cornaceae
Alangium - alangium
Amaranthaceae / Laskavcovité vč. býv. Chenopodiaceae / Merlíkovité. po celém světě, až
Patagonie, již ve druhohorách, 175 rodů, cca 2300 druhů, systematicky složitá skupina
Aellenia - elenyje, i dřeviny
Aerva – střídaul, erva, asi 10 druhů, byliny až keře, Afrika, Eurasie
Agathophora - agatofora, (býv. Chenopodiaceae)
Agathophytum (Chenopodium), – lebedník, agatofylum, (býv. Chenopodiaceae)
Agriophyllum - agriophylum, (býv. Chenopodiaceae)
Achyranthes – ostroplevka, achyrant, asi 10 druhů, byliny až polokeře, tropy obou polokoulí, vč.
Austrálie, i dřeviny
Allenrolfea - alenrolfea, dřevina
Alexandra - alexandra, (býv. Chenopodiaceae)
Allenrolfea - alenrolfea, (býv. Chenopodiaceae)
Alternanthera – plevuňka, alternantera, lebedička, asi 200 druhů, tropy a subtr. Stř. a JAm,,
229
byliny a polokeře, okr
Amaranthus – laskavec, amarantus, asi 200 druhů, temperát.oblasti světa, Eurasie, ČR, tropy a
subtropy Amerika, exp, byliny, okr, Tumbleweed - l .bílý, unášený větrem v polopouštích USA.
l.krvavý - energetická rostlina, l.krvavý - obilnina, bezlepková mouka, proti cholesterolu, posila
imunity
Anabasis – anabazis, anabasie, juchovník, (býv. Chenopodiaceae), dřeviny
Anthochlamys - antochlamys, (býv. Chenopodiaceae)
Aphanisma - afanysma
Archiatriplex - archiatriplex, (býv. Chenopodiaceae)
Arthrocneum (Salicornia) – slanomil, artokneum (býv. Chenopodiaceae), i dřeviny
Arthrophytum - artrofytum, (býv. Chenopodiaceae), dřeviny
Atriplex – lebeda, atriplex, (býv. Chenopodiaceae), asi 100 druhů, zasol.půdy, mírné až
subtr.pásmo, byliny i dřeviny, i ČR, okr
Axyris – bříšť, axyris, (býv. Chenopodiaceae), Asie, zavlékán Evropa, i ČR
Babbagia - babgije, (býv. Chenopodiaceae)
Baolia - baolije, (býv. Chenopodiaceae)
Bassia – trnoplodník, basije, (býv. Chenopodiaceae) asi 26 druhů bylin, teplé oblasti mírného pásu
s.polokoule, i ČR, i dřeviny, okr
Beta – řepa, beta, (býv. Chenopodiaceae), 6 druhů, Středozemí, mořská pobřeží Evropy, ČR, okr
Bienertia - bienertije, (býv. Chenopodiaceae)
Blitum (Chenopodium) - blitun, (býv. Chenopodiaceae)
Blutaparon - blutaparon
Borsczowia - borscovije, (býv. Chenopodiaceae)
Bosea – bosea, dojílák
Brachychylepis - brachylepis, (býv. Chenopodiaceae)
Calligonum – kaligonum, (býv. Chenopodiaceae), pouště
Camphorosma – kafranka, kamforosma, (býv. Chenopodiaceae), i dřeviny
Celosia – nevadlec, celosije, kohoutí hřeben, asi 60 druhů, i ČR, tropy a subtropy Asie, Afriky a
Ameriky, i dřeviny, okr
Centrostachys - bělostník, centrostachys,
Ceratocarpus - ceratokarpus, (býv. Chenopodiaceae), i ČR
Ceratodes - ceratodes, (býv. Chenopodiaceae), i dřeviny
Ceratoides (Krascheninnikovia) – bělostník, ceratoides, (býv. Chenopodiaceae)
Climacoptera - klimakoptera, (býv. Chenopodiaceae)
Ciriospermum – velbloudník, korispermum, (býv. Chenopodiaceae), byliny, rumiště,
Středozemí, dále zavlékán, i ČR
Cornulaca - kornulaca, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Cremnopyton – kremnopyton (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Cyathobasis - cyatobasis, (býv. Chenopodiaceae)
Cyathula - cyatula, i dřevina
Cycloloma – lemenka, cykloloma , (býv. Chenopodiaceae)
Dasysphaera - dasysfera, i dřevina
Deeringia - deeringije, i dřevina
Didymanthus - dydymantus, (býv. Chenopodiaceae)
Dissocarpus - dysokarpus, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Dondia - dondyje, i dřevina
Dysphania - dysfanyje, (býv. Chenopodiaceae)
Einadia - einadyje, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Enchylaena - enchylena, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Endolepis - endolepis, (býv. Chenopodiaceae)
230
Eremophea - eremofea, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Eriochiton - eriochiton, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Esfandiaria - esfandyarije, (býv. Chenopodiaceae), dřeviny
Eurotia – běložník, eurocije. bělostník, (Tree Eurotia), (býv. Chenopodiaceae), okr
Exomis - exomis, (býv. Chenopodiaceae)
Extriplex - extriplex
Fadenia - fadényje, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Fredolia - fredolije, (býv. Chenopodiaceae)
Froelichia - frelichije, i dřevina
Froelichiella - froelichiela
Gomphrena - gomfrena
Grayia - graja
Hablitzia – hablicie (býv. Chenopodiaceae),
Halimione - halimione
Halocneum – halokneum, (býv. Chenopodiaceae), pouště, halofyt
Halogeton - halogeton
Halopeplios - halopeplis
Halostachys - halostachys
Haklothamnus - halotamnus
Haloxylon - saxaul, haloxylon, rosilka (býv. Chenopodiaceae)
Hemichroa - hemichroa
Herbstia - herbstyje
Heterostachys - heterostachys
Chamissoa - chamisoa, i dřeviny
Charpentiera - charpentyera
Chenoleoides – chenoleoides, (býv. Chenopodiaceae)
Chenopodiastrum - chenopodyastrum
Chenopodium – merlík, chenopodyum, (býv. Chenopodiaceae), asi 100 druhů, zasolené půdy,
mírné klima celého světa, i ČR, i dřeviny, okr
Chinothrix - chinotrix, i dřeviny
Choriptera - choriptera, (býv. Chenopodiaceae)
Gamathus - gamatus, (býv. Chenopodiaceae)
Girgensohnia - girgensonyje, (býv. Chenopodiaceae)
Goerziella - goerziela, (býv. Chenopodiaceae)
Gomphrena – pestrovka, gomfréna, věkostráz, asi 90 druhů, byliny, i ČR, stř. a JAm, také
Austrálie, okr
Graya - graja, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Guilleminea - gujleminea
Gyroptera - gyroptera, (býv. Chenopodiaceae)
Hablitzea - hablitzea, (býv. Chenopodiaceae)
Halocneum - halokneum, i dřevina
Halanthium - halantyum, (býv. Chenopodiaceae)
Halarchon - halarchon, (býv. Chenopodiaceae)
Halimione - halimione, (býv. Chenopodiaceae)
Halimocnemis - halimoknemis, (býv. Chenopodiaceae)
Halocharis - halocharis, (býv. Chenopodiaceae)
Halocnemum - haloknemum, (býv. Chenopodiaceae)
Halogeton - halogeton, (býv. Chenopodiaceae)
Halopeplis - halopeplis, (býv. Chenopodiaceae)
Halosarcia - halosarcie, (býv. Chenopodiaceae), dřeviny
231
Halostachys - halostachys, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Halothamnus - halotamnus, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Haloxylon - saxaul, rosilka, haloxylon, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Hammada - hamada, (býv. Chenopodiaceae)
Hebanthe - hebante
Helicilla - helicila, (býv. Chenopodiaceae)
Hemichroa - hemichroa, i dřevina
Hermbstaedtia - hermstetyje, i dřevina
Heterostachys - heterostachys, (býv. Chenopodiaceae)
Holmbergia - holmbergije, (býv. Chenopodiaceae)
Horaninovia - horanynovije, (býv. Chenopodiaceae)
Iljinia - iljinyje, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Irenella - irenela
Iresine – irezíne, oploteň, oplsteň, (Herbst blood Leaf), byliny i dřeviny, okr
Kali - kali
Kalidiopsis – kalidyopsis (býv. Chenopodiaceae)
Kalidium - kalidyum, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Kochia – bytel, kochije, letní cypřiš, (Burning Bush), suché stráně, písčiny, písečné bory,
Středozemí, Eurasie, ČR, s.Afrika, i dřevina, okr
Krascheninnikovia (Ceratoides) – bělostník, krašeninikovije, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Lagenantha - lagenanta, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Lipandra - lipandra
Lithophila – pokamenka, litofila
Lopriorea - lopriorea, i dřevina
Maireana – maireana, (býv. Chenopodiaceae), dřeviny
Malacocera - malakocera, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Manochlamys - manochlamys, (býv. Chenopodiaceae)
Microcneum – mikrokneum (býv. Chenopodiaceae), Evropa
Microgynoecium - mikrogynecium, (býv. Chenopodiaceae)
Microgynocteum - mikrogynokteum, (býv. Chenopodiaceae)
Micromonolepis - mikromonolepis
Monolepis – podivka, monolepis, (býv. Chenopodiaceae), Asie, Evropa, ČR, zavlékán
Nanophyton - nanofyton, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Neobassia - neobasije, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Nitrophilla - nytrofila, (býv. Chenopodiaceae)
Noaea - noea, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Nothosaerva - noroserva
Nucalaria - nukalarije, (býv. Chenopodiaceae)
Obione (Atriplex) – obione (merlík), (býv. Chenopodiaceae), stř. Asie, zavl. Evropa
Ofaiston - ofajston, (býv. Chenopodiaceae)
Orthospermum – rovnosemenka, ortospermum, (býv. Chenopodiaceae)
Osteocarpum - osteokarpum, (býv. Chenopodiaceae)
Oxybasis - oxibasis
Pachycornia - pachykornyje, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Panderia - panderije, (býv. Chenopodiaceae)
Patellifolia – patelifolije, (býv. Chenopodiaceae)
Petrosimonia – petrosimonyje, (býv. Chenopodiaceae)
Pfaffija - pfafije, i dřevina
Philoxereus - filoxereus, i dřevina
Physandra - fysandra, (býv. Chenopodiaceae)
232
Piptoptera - piptoptera, (býv. Chenopodiaceae)
Pleuropetalum - pleuropetalum, i dřevina
Pleuropterantha - pleuropteranta, i dřevina
Polycnemum – chruplavník, polyknemum, (býv. Chenopodiaceae), pole, úhory, výslunné
travnaté stráně, i dřevina, Eurasie, ČR
Proatriplex - proatriplex, (býv. Chenopodiaceae)
Psilotrichium - psilotrichium
Ptilotus – ptylotus, asi 100 druhů, byliny, polokeře až keře, Austrálie, okr
Pupalia - pupalije, i dřevina
Rhagodia - ragodyje, (býv. Chenopodiaceae), dřeviny
Psilotrichum - psylotrichum, i dřevina
Raphidaphyton - rafidafyton, (býv. Chenopodiaceae)
Rhaphidophiton - rafidofiton, i dřevina
Roubieva - roubijeva, (býv. Chenopodiaceae)
Roycea - rojcea, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Rumicastrum - rumikastrum, (býv. Chenopodiaceae)
Salicornia – slanorožec, salikornyje, (býv. Chenopodiaceae), byliny a polodřeviny, slaniska,
Eurasie, ČR
Salsola – slanobýl, salsola, (býv. Chenopodiaceae), slaněnka, slanice, halofytní lokality, rumiště,
stepi, až dřeviny, Eurasie, ČR, zavlékán, inv. pouště USA, kulaté a lehké se větrem válí, klíčí ze
semen
Saltia - saltyje
Sarcocornia – slanomil, sarkokornyje, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Scleroblitum - skleroblitum, (býv. Chenopodiaceae)
Sclerochlamys - sklerochlamys, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Sclerolaena (Bassia) - trnoplodka, sklerolena, (býv. Chenopodiaceae), dřeviny
Sclerostegia - sklerostegije, (býv. Chenopodiaceae), dřeviny
Seidlitzia - seidlicije, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Senniella - senyela, (býv. Chenopodiaceae)
Sericomopsis - serikomopsis, i dřevina
Sericostachys - serikostachys, i dřevina
Sevada - sevada, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Schizotheca – viz Atriplex, (býv. Chenopodiaceae)
Spinacia – špenát, spinacia, (býv. Chenopodiaceae), 3 druhy, rychle rostoucí jednoleté rostliny,
okr, pěstovaní Evropa, ČR, Přední a stř.Asie
Stelligera - steligera, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Stilbanthus - stylbantus, i dřevina
Stutzia - stutzije
Suaeda – solnička, sueda, (býv. Chenopodiaceae), byliny a dřeviny, slaniska, Eurasie, ČR
Sucklea - suklea, (býv. Chenopodiaceae)
Sympegma - sympegma, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Tecticornia - tektykornyje, (býv. Chenopodiaceae)
Teloxys - teloxys, (býv. Chenopodiaceae)
Theleophyton - teleofyton, (býv. Chenopodiaceae)
Threlkeldia - trelkeldyje, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
Tidestromia - tydestromije, i dřevina
Traganopsis - traganopsis, (býv. Chenopodiaceae)
Traganum – traganum, (býv. Chenopodiaceae)
Xerosiphon - xerosifon
Zuckia - zukije, (býv. Chenopodiaceae), i dřevina
233
Anacardiaceae / Ledvinovníkovité, asi 600 druhů, tropy a subtropy, někdy jedlé plody, ale i jed
Anacardium – ledvinovník, anakardyum, 8 druhů, poloopad stromky, trop Amerika, okr, pěst
kešu oříšky
Androtium - androcium
Antrocaryon - antrokaryon
Astronium – hvězducha, astronyum, 2 druhy, trop. Amerika, dřevo (fraxinifolium)
Blepharocarya - blefarokaryje
Bonetiella - boneciela
Bouea – gandarie, boea
Buchanania – buchananyje, mandlička, 6 druhů, dřeviny, s. Austrálie
Campnosperma - kampnosperm
Campylopetalum - kampylopetalum
Comocladia – prutovka, komokladyje, 1 druh, dřevina
Cardenasiodendrum - kardenasiodendrum
Cotinus – ruj, kotynus, Smoke Tree, asi 25 druhů, opad.dřeviny, Eurasie, SAm, okr
Cyrtocarpa - cyrtokarpa
Dobinea - dobinea
Dracontomelon – drakontomelon, 2 druhy, dřeviny, tropy, N.Guinea, Filipíny, okr, pěst, cenné
těké trop.dřevo - paldao, pacifický ořech (dao, Filipíny) – nábytek, dýhy
Dracunculus - drakovec, drakunkulus
Drimicarpus - drimikarpus
Euroschinus - euroschinus
Faguetia - faguecije
Gluta - černotok, gluta, melanorrhoea
Haplorhus - haplorhus
Harpephyllum - harpefylum, kaferská švestka, 1 druh, dřevina
Holigarna - holigarna, leptoň
Choerospondis - cherospondyas
Lannea – lanea, asi 15 druhů, dřeviny
Laurophyllus - laurofylus
Lithraea – litrea, lítřík
Loxopterygium – křivokřídlec, loxopterygium, kebračovník, 1 druh, dřevina
Malosma – malosma, 1 druh, stáloz.keř, teplé klima, USA-Kalifornie, okr
Mangifera – mangovník, mangifera, asi 70 druhů, stáloz.stromy, monzun.tropy a subtropy, Indie a
jv.Asie, okr, pěst , cenné lehké dřevo (machang), nábytek
Mauria – maurije, 14 druhů, dřeviny,
Melanochyla - melanochyla
Melanorhoea (Gluta) - melanorhea
Metopium - metopium, dřevo chechen, (brownii, stř.Amerika)
Mosquitoxylum - moskvitoxilum
Nothopegia - notopegije
Operculicarya – operkulikarije, keřovitý a stromovitý sukulent, Madagaskar, okr, CITES
Orthopterygium - ortopterygium
Ozora – ozora, asi 20 druhů, dřeviny,
Pachycormus – pachycormus, 1 druh, pomalu rostoucí, značně proměnlivý, keřovitý, stromovitý
sukulent, pouště a polopuště, Mexiko (Baja California), okr
Pegia - pegije
Pentaspadon - pentaspadon
Pistacia – řečík, pistácije, Pistachio, trešla, asi 15 druhů, dřeviny, suché lokality, Středozemí.
234
Eurasie – stř.Asie, Japonsko, Malajsie, Amerika – jUSA, Mexiko, okr, pěst
Pleiogynium - plejogynyum
Poupartia - pouparcije
Protorhus - protorhus
Pseudosmodingium - pseudosmodyngium
Pseudospondias - pseudospondyas
Ptilosus – Ptylosus, asi 100 druhů, byliny a polokeře, otevřené houštiny, Amerika, okr
Rhodosphaera – rodosféra, 1 druh, malý stáloz.strom, tropy a subtropy, Austrálie, okr
Rhus (Toxicodendron) – škumpa, rhus, Sumac, asi 200 druhů, dřeviny a dřevn.liány, subtr. a
mírný pás, SAm, v. a jv.Asie – Čína, Korea, Japonsko, okr
Sclerocarya – marola, sklerokaryje, maroolská švestka, 4 druhy, dřeviny
Searsia - searsije
Semecarpus – divoplod, semekarpus, východoindické sloní vši, 2 druhy, dřeviny
Smondingium - smondyngium
Schinopsis – kebračovník, schinopsis, kebračový strom, 1 druh, dřevina
Schinus – pepřovec, schinus, pirul, vinozub, Pepeertree, asi 30 druhů, stáloz. dřeviny, Amerika Mexiko až Uruguay, okr
Sorindeia - sorinfeja
Spondias – spondyas, mombín, mexické/brazilské/španělské švestky, 7 druhů, dřeviny
Stagmaria – stagmarije, cadník
Swintonia - svintonyje
Tapirira – tapirira, 3 druhy, dřeviny
Thyrsodium - thyrsodyum
Toxicodendron (Rhus) – škumpovník, toxikodendron, jedovatec, Poison Ivy, Poison Oak,
Poison Sumac, 11 druhů, dřeviny, jedovaté, SAm až Guatemala, okr
Trichoscypha - trichoscyfa
Ancistrocladaceae / Ancistrokladaceae, 17 rodů, trop. Afrika, Indie, Srí Lanka, jvAsie, liány, šplhavé keře
Ancistrocladus - ancistroladus
Anisophylleaceae / Hliníkovkovité, 4 rody, 34 druhů, dřeviny, tropy mimo Austrálii
Anisophyllea – hliníkovka, anyzofylea, opičí jablko, asi 25 druhů, Asie, Amerika i Afrika
Combretocarpus – kombretokarpus, těžen na dřevo
Poga – poga, těžena na dřevo
Polygonanthus – polygonantus,
Annonaceae / Láhevníkovité, asi 135 rodů, přes 2500 druhů, dřeviny a liány, tropy, příp. subtropy,
ojed.mírné pásmo, hlavně Amerika, méně Afrika, málo Asie, oleje, koření, palivo, léč
(cytostaticky), okr
Alphonsea - alfonsea
Anaxagorea - anaxagorea
Annickia - anykije
Annona – láhevník, anona, čerimoja, asi 100 druhů, tropy a subtropy Ameriky, Karibik, stáloz.
stromy, okr
Anonidium - anonydyum
Artabotrys – artabotrys, Trail Grape
Asimina – muďoul, asimina, papau, indiánský banán, 8 druhů dřevin, vSAm, okr
Boutiquea - boutykvea
Cananga – kananga, Ylang ylang, 2 druhy, stáloz. vysoké stromy, silice ylang-ylang, tropy a
subtropy, jv.Asie - od Indie přes Ticho.ovy do Austrálie, okr
235
Cyathocalyx - cyatokalyx
Cymbobetalum - cymbopetalum
Deeringothamnus - deringotamnus, False Pawpaw
Desmopsis – desmopsis
Desmos – desmos
Duguetia - duguecije
Exellia - exelije
Fissistigma - fisistygma
Goniothalamus - gonyotalamus
Guamia - guamije
Guatteria - guaterije, Haya minga, Haya blanca
Guatteriopsis - guateriopsis
Habzelia - viz Xylopia
Hexalobus - hexalobus, šestilob, dřeviny, trop. Afrika, jedlé plody
Hornschuchia - hornschuchije
Isolona - isolona
Lettowianthus - letowiantus
Malmea - malmea
Meiogyne - mejogyne
Melodorum - melodotrum
Mezzetia - mezuecije
Miliusa - miliusa
Mitrella - mitrela
Mitreophora - mitrofora
Mikilua - mikilua
Monanthotaxix - monantotaxix
Monocyclanthus - monocyklantus
Monodora – monodora, asi 15 druhů, dřeviny, i pnoucí, kožovité bobule, tropy, Afrika
Mosannoa - mosanoa
Neostenanthera - neosenantera
Orophea - orofea
Oxandra - oxandra, Blacklancewood
Phaeanthus - feantus
Piptostigma - piptostygma
Polyanthia – polyantyje
Polyceratocarpus - polyceratokarpus
Popowia - popovije
Porcelia – přehrádečník, porcelije,
Pseudoxandra - pseudoxandra
Pseuduvaria - pseuduvarije
Richella - richela
Rollinia – rolinyje, biriba, Wild sugar Apple, amazonská annona, ovoce, asi 45 druhů,
stř.Amerika až Argentina,
Sageraea - sagerea
Sapranthus - saprantus
Sirdavidia - sirdavidyje
Stelechocarpus – kepel, stelechokarpus, strom, 25 m, ovoce, pův. Jáva, pěst. stř.Amerika a
Florida
Stenanona - stenanona
Tetrameranthus - tetramerantus
236
Toussaintia - tousaintyje
Trigynaea - trigynea
Trivalvaria - trivalvarije
Unonopsus - unonopsus
Uvaria – uvárie, hroznovec, (Large fruit Uvaria), liány, tropy, Asie, Afrika, Austrálie
Uvariastrum - uvariastrum
Uvariodendron - uvariodendron
Uvariopsis - uvariopsis
Xylopia - xylopije, černošský pepř, asi 125 druhů, dřeviny, tropy
Apiaceae (Daucaceae, Umbelliferae) / Miříkovité (Mrkvovité, Okoličnaté), 430 druhů, 3750
druhů, byliny až polokeře, kosmopolité, hlavě suché subtropy a teplejší temperátní centrum,
v tropech v horách, (vývoj. centrum Blízký východ), Eurasie, SAm, na j.polokouli malý počet,
často aromatické
Aciphylla – acifyla, asi 40 druhů, NZ a Austrálie, vytrvalé rostliny, okr
Actinotus – aktynotus, 11 druhů, Austrálie, keřík
Aegopodium – bršlice, egopodyum, jarous, snít, kozí noha, vytr. byliny, mírné pásmo, Eurasie,
exp.
Aethusa – tetlucha, ethusa, asi 5 druhů, mírné pásmo, suťové lesy, úhory, Eurasie, okr
Agrocharis – agrocharis
Ammi – morač, pakmín, ami, asi 10 druhů Eurasie, Středozemí, byliny v křovinách
Anethum – kopr, anetum, 2 druhy, Eurasie, mírné pásmo, koření Írán až Indie, Středozemí,
zdomácněl Evropa i SAm
Angelica – děhel, angelika, andělika, matyzna (matizna), asi 50 druhů, kontinentální druh, mírné
chladnější oblasti s.polokoule, pův. z.Sibiř, Eurasie, mohutné byliny
Anisotome – anysotome, 13 druhů, NZ, vytrvalá bylina, okr
Anthriscus – kerblík, antriskus, třebule, 12 druhů bylin, temperátní pásmo s.polokoule, okr, také
jako kořenová zelenina
Apium – miřík, apium , celer, bažinka, asi 20 druhů, mírné pásmo Eurasie, chladnější části
j.polokoule, okr, kořenová zelenina
Arctopus – draporýl, arktopus, 3 druhy, end Kapsko
Archangelica – andělika, archangelika, děhel, matyzna, pův. sv.Evropy, vlhké lokality, hory,
Eurasie
Arracacia – arakača, arakacije, asi 25 druhů, mohutné dřevnatějící byliny, Mexiko a stř.Amerika
Asteriscium – výkrojka, asteriscium, end Chile,
Astrantia – jarmanka, astrancije, asi 5 druhů, mírné pásmo, vlhké humózní lesy, hory, Eurasie,
okr
Astrodaucus – dejvor, astrodaukus, byliny, Eurasie
Astydamia – astydamije
Athamanta – žebroplodka, atamanta, žebřice, nevěstilka, asi 15 druhů Středozemí a okolí, okr
Azorella – azorela, nížeň, asi 70 druhů koberc.stáloz.bylin, skály, NZ, JAm, okr
Berula – potočník, berula, dumbirec, břehy vod, Eurasie, SAm,
Bifora – štěničník, bifora, dvouplodec, Středozemí, Eurasie, sec SAm
Bolax (Azorella) – bolax, asi 3 druhy, polštář.stáloz.trvalky skal JAm, Falklandy, okr
Bowlesia – boulesije, byliny
Bunium – bulvuška, bunyum, byliny, Eurasie
Bupleurum – prorostlík, bupleurum, asi 190 druhů. s.polokoule, i j.Afrika, okr
Bupon – viz Seseli
Cachrys – kadidlovka, kachrys,
Carum – kmín, karum, asi 30 druhů, Středozemí, Eurasie, jako koření
237
Caucalis – dejvorec, kaulkais, byliny, TTP, Eurasie
Centella – pupečník, centela, pupečníkovec, asi 20 druhů, j.Asie, Afrika, j.polokoule, okr
Cicuta – rozpuk, cikuta, vytrv.byliny, mokřadní lokality, Eurasie
Cnidium – jarva, knydyum, kosomáč, byliny, TTP, Eurasie
Cogswellia – kogsvelije
Conioselinum – šabřina, konyoselinum, jarvice, vyšší byliny, hory, Eurasie
Conium – bolehlav, konyum, byliny, eutrofní lokality (N), Eurasie, Afrika, zavl. Amerika, jed
Coriandrum – koriandr, koriandrum, 2 druhy, jednoleté, Středozemí, okr, pěst
Cuminum – šabrej, kumium, římský kmín, byliny, pův.Středozemí, pak Eurasie
Crithmum – motar, kritmum, žebřice
Cryptotaenia – kryptotenyje, 2 druhy, jednoleté, křehké, Středozemí až stř.Asie, okr
Cumium – šabrej, kumium, římský kmín
Daucus – mrkev, daukus, mrkvous, asi 25 druhů, 1-2leté byliny, mírné pásmo, celý svět, Eurasie,
Afrika, Austrálie, NZ, okr, kořenová zelenina
Diapensia – smutečka, dyapensije, byliny, s.Eurasie
Diaphyllum – prorostlíček, dyafylum
Dorema - dorema, ošak
Ducrosia - dukrosije
Echinophora - echinofora
Echinops - bělotrn, echinops, Eurasie, bylina
Eriosynaphe – eriosynafe, Asie
Eryngium – máčka, eryngium, asi 230 druhů, byliny, suché,pobřež.oblasti i slané, Středozemí,
Evropa, s.Afrika, Turecko, stř.Asie, Čína, Korea, okr
Falcaria - srpek, falkarije, srpenec, tytan, xerofyt. byliny, suché slunné stráně a TTP, Eurasie
Ferula – ločidlo, ferula, galban, čertovo lejno, asi 130 druhů, suché svahy, Středozemí, stř.Asie,
Rusko, Čína, Indie, okr
Ferulago - ločidlovka, ferulago
Fiebera - viz Chaerophyllum
Foeniculum – fenykl, fenykulum, 1 druh, Středozemí, dále Asie, Čína, Indočína, okr., pěst. jako
koření
Gasparrinia – gasparinyje, sezelovka
Glehnia – glenyje, byliny, pobřeží, Sachalin, Kurily, Usurijsko, v. Rusko, Čína, Japonsko,
Hacquetia (Dondia) – hvězdnatec, hakvecije, 1 druh, oddenk.trvalka, světlé, listn.lesy Evropy, okr
Halosciastrum – halosciastrum, Rusko
Heracleum – bolševník, herakleum, asi 65 druhů, vytrv.byliny, nížiny až hory, mírné pásmo,
s.polokoule, Eurasie, Středozemí Kavkaz, Himálaj, Indie, Etiopie, SAm, okr, některé inv
(karanténní)
Heteromorpha - různotvárka, heteromorfa
Hippomarathum - viz Seseli
Hladnikia – hladnikovka, hladnykije
Holosciadium - viz Apium,
Hydrocotyle - pupečník, hydrokotyle, pupkovník, asi 75-100 druhů, vlhkomilné a vodní, břehy
vod a bažiny, rašelinné TTP, Eurasie, SAm, NZ, okr, pěst - zpevňov.písč.půd, viz Araliaceae
Chaerophyllum – krabilice, cherofylum, asi 40 druhů, byliny, vlhčí lokality, Eurasie, s.Afrika,
SAm, okr, také jako kořenová zelenina
Changium – changium, Čína
Imperatoria (Peucedanum) – všedobr, imperatoria, všehoj, byliny, hory, Eurasie, pěst
Lagoecia – pernatka, lagecije
Laser – timoj, laser, byliny, světlé listnaté lesy, Eurasie
Laserpitium – hladýš, laserpityum, 7 druhů, vzrůstné byliny, TTP, Středozemí, mírné pásmo
238
Eurasie, SAm,
Levisticum – libeček, levistykum, 1 druh, trvalka, hory, Středozemí, stř.Asie, Írán, Afghánistán,
okr, pěst
Libanotis – žebřice, libanotys, byliny, horské teplé křovinaté stráně, Eurasie
Lichtensteinia – mořice, lichtensteinyje
Liqusticum (Mutellina) – koprníček, ligustykum, koromáček, asi 50 druhů, hory, Eurasie, SAm
Lilaeopsis – lileopsis, lileopka, liliovníček
Lomatium – obrubovec, lomacium, asi 60 druhů, vytrv.byliny, kůlov.kořen, otevřená stanoviště,
skalní štěrbiny, SAm, okr
Magadaia – magadaja, Rusko
Mandenovia (Trigonosciadium) – mandenovije, Rusko
Meum – koprník, meum, 1 druh, trsnatá trvalka, vlhčí horské svahy, TTP, Evropa, okr
Molopospermum – bolševníkovec, moloposperum
Mulinum - mulinum
Musineon – musineon
Myrrhidendron – myrhiodendron, stromečkovitý charakter
Myrrhis – čechřice, myrhis, 1 druh, arom.trvalka, hory j. Evropa a Alpy, jinde od středověku
pěstován jako aromatická a kořeninová zelenina a léčivka
Myrrhoides – čechřina, myrhoides, bylina, Eurasie
Naufraga – naufraga, byliny, Eurasie
Neogaya – viz Pachypleurum
Notopterygium – notopterigium, byliny, hory Asie
Oenanthe (Phellandrium) – halucha, oenanthe , asi 30 druhů, vlhkomilné trvalky, mokřady, mělké
vody, s.polokoule, j.Afrika, Austrálie, okr
Opopanax – moračina, opopanax
Oreoselinum – viz Peucedanum
Orlaya – paprska, orlaja, byliny, slunné stráně, Eurasie
Osmorrhiza – čechřicovice, osmorhiza
Ostericum – viz Angelica
Pachypleurum – koromáček, pachypleurum
Pastinaca – pastinák, pastynaka, 14 druhů, byliny, Eurasie, okr
Paucedanum – smldník, peucedanum, všedobr, olešníkovec, asi 10 druhů, trvalky, slunné stráně,
Eurasie
Petagnia – petagnyje, byliny, Eurasie
Petroselinum – petržel, petroselinum, 3 druhy, dvouleté, silné kořeny, Středozemí okr, kořenová
zelenina
Peucedanum – smldník, peucedanum, (všedobr), byliny, vlhké lokality, Eurasie
Phellandrium – viz Oenanthe
Pimpinella – bedrník, pimpinela, asi 150 druhů, byliny, světlé kamenité stráně, Středozemí,
Eurasie, s.Afrika, JAm, okr, jako koření
Pleurospermum – mázdřinec, pleurospermum, asi 15 druhů, byliny, TTP, řídké lesy, celá
Eurasie, okr
Prangos – prangos
Pseudorlaya - pseuidorlaja
Pteroselinum – viz Peucedanum
Ptychotis – myroda, ptychotys, Rusko
Pycnocystia - pyknocystyje
Rouya – ruja, Eurasie
Sanicula – žindava, sanykula, byliny, stinné humózní lesy, Eurasie
Saposhnikovia – ledebouriela, sapošnikovije, Asie - Čína, Mongolsko, v, Rusko, Korea,
239
Scandix – vochlice, skandyx, byliny, rumiště, Eurasie
Scordosma – viz Ferula
Selinum – olešník, selinum, jarva, koromáč, 6 druhů, trvalky s kůlovým kořenem, vlhké TTP, hory,
mírný pás, Eurasie – Himálaj, Čína, Rusko – Sibiř, Amur, Přímoří, Mongolsko, Korea, Indočína,
zavl.SAm, okr
Seseli (Bupon) – sesel, miřičník, žebřice, asi 100 druhů, byliny, suché,slunné stráně, Středozemí,
Eurasie, Krym, Kavkaz, okr
Silaum – koromáč, silaum, byliny, vlhké TTP, Eurasie
Siler – viz Laser
Sison – sison, zázvorec, dumbířec
Sium – sevlák, sium, potočník, byliny, mokřady a vlhké TTP, SAm, Eurasie,
Smyrnium – tromín, smyrnium, asi 8 druhů, byliny, světlé křoviny, Eurasie, Afrika, okr
Thapsia – tapsie, čuřidlo
Thorella – torela, Eurasie
Thysselinum – olešníkovec, thyselinum, jarva
Tommasinia – viz Imperatoria
Tordylium – zapalička, tordylium, byliny, křovinaté stráně, Eurasie
Torilis – tořice, torilis, byliny, rumiště, Středozemí, Eurasie
Tornabenea - tornabenea
Trachymene (Didiscus) – drsnoplod, trachymene, asi 12 druhů, byliny, Austrálie, Tichomoří, okr
Trachyspermum – drsnoplodík, trachyspermum, (Japanese star Jasmine), keře, Asie - Japonsko,
Čína, okr
Trinia – bezobalka, trinyje, stepi a suché stráně, Eurasie
Turgenia – štětináč, turgenyje, byliny, úhory, Eurasie
Zizia - zizije
Apocynaceae / Toješťovité, asi 415 rodů, 4550 druhů, byliny, dřeviny, i sukulenty a liány, indolové
alkaloidy (latex), pantropické, sušší oblasti, většinou trop příp subtr lesy, chybí v chladných
oblastech, část sukulentní, vůně, živné rostliny housenek babočkovitých motýlů, Afrika,
Madagaskar, Středozemí často zplanělé, vlákna, kaučuk, insekticidy, léč, okr
Acokanthera – acokantera, 5 druhů, tropy a subtropy Arábie a Afriky, aridní území, stále zelené
dřeviny, okr
Adenuim – adényum, lahvovník, asi 7 druhů sloučeno do jednoho variabilního, sukulent, Arábie,
v. a jz. Afrika, okr
Aganosma - aganosma, 6 druhů, dřeviny
Alafia - alafije, 3 druhy, dřeviny
Allamanda – alamanda, obošt, 12 druhů, tropy Ameriky, pnoucí dřeviny a keře, okr
Allomarkgrafia - alomarkgrafije, dřevina
Alstonia – alstonyje, volnoš, dita, asi 15 druhů, stromy trop. pralesů, Austrálie, Indie, Cejlon,
Pákistán, Kambodža, okr, pěst, cenné lehké dřevo (pulai) – truhlářsky, lék chatim
Alyxia – alyxie, vraskoun, asi 120 druhů, dřeviny
Amalocalyx - amalokalyx, dřevina
Ambelania – ambelanyje, 2 druhy, stromy trop. pralesů, Amazonie, jedlé zakvašené plody
Amsonia – amsonyje, asi 20 druhů, jv.Evropa, jzAsie, Japonsko,SAm, polokeře a vytrv.byliny
Ancylobotris - ancylobotris, 2 druhy, dřeviny
Apocynum – toješť, apocynum, vytrvalé oddenk.byliny, světlé otevřené lesy, SAm, Eurasie,
alkaloidy, okr, pěst (lýko)
Arauijia - arauje, 4 druhy, dřeviny
Antitoxicum - antytoxiku, dřevina
Asclepias – klejicha, asklepias, sukulent, 3 dřeviny, Středozemí, s.Afrika, Madagaskar, SAm, okr,
240
pěst lýko,
Aspidosperma – aspidosperma, štítosemenka, kebračo, 10 druhů, stromy trop. pralesů, Amerika Brazílie, pevné dřevo (peroba), mosty, lešení
Baissea - bajsea, 2 druhy, dřeviny
Baseonema - baseonema, dřevina
Beaumontia – bemoncije, Indie, 5 druhů, dřeviny, vlákno, pěst
Belostemma - belostema, 3 druhy, dřeviny
Blepharodon - blefarodon
Bousigonia - bousigonyje, 2 druhy, dřeviny
Calotropis – kalotropis, plchoplod, 3 druhy, keře, tuhé lýko, teplá, suchá, chudá stanoviště,
pouště, pův. jv.Asie, - Pákistán, Indie, Cejlon,, j.Čína, Indočína, Malajsie, Indonésie, Filipíny, dále
pak Polynésie, Austrálie, trop.Afrika, Tichomoř.ovy, také inv (Havaj, Timor), pěst, vlákno
Calyptranera - kalyptrantera, dřevina
Cameraria - kamerarije, dřevina
Cascabela – viz Thevetia, okr
Caralluma – karaluma, sukulent, Eurasie,
Carissa – voskovec, karisa, 29 druhů, stáloz. i trnitých keřů a keř.stromků, tropy a subtropy,
Afrika, Asie, okr, bobule jako ovoce
Carvalhoa - karvalhoa, dřevina
Cascabela - kaskabela,
Catharanthus – barvínkovec, katarant, růžový barvínek, 8 druhů, i dřeviny, Madagaskar, okr,
chemoterapie
Cerbera – chrastoun, toještík, cerbera, 4 druhy, stáloz.dřeviny, trop.Asie, Austrálie, Madagaskar,
Seychelly, okr
Ceropegia – svícník, ceropegie, asi 200 druhů, stonkové sukulenty až dřeviny, stáloz.pnoucí,
Afrika, Madagaskar, Arábie, Asie, Austrálie, okr
Cetranthus – cetrantus, Eurasie
Cionura – cionura, Eurasie
Cleghornija - kleghornyje, dřevina
Condylocarpon - kondylokarpon, dřevina
Couma – sorva, kouma, strom trop. pralesů, Amerika, chutný latex (naseknutím), i plody jedlé
Cryptolepis - kryptolepis, 6 druhů, dřeviny
Cryptostegia - kryprostegije, 3 druhy, dřeviny
Curroria - kurorije, dřevina
Cynanchum (Vincetoxicum) - cynanchum , asi 200 druhů, sukulent s tenkými stonky, až dřevina,
Afrika, Arábie, Madagaskar
Cynoctonum - cynoktonum, dřevina
Daemia - daemije
Dictyophleba - dyktyofleba, dřevina
Dischidia – dischidyje, listový sukulent, liánovitě
Dipladenia (Mandevilla) - dypladényje, 3 druhy, dřeviny
Diplorhynchus - dyplorhinchus, dřevina
Dittoceras - dytoceras, dřevina
Dregea - dregea, 5 druhů, dřeviny
Dyera – dyera, asi 10 druhů, jeden z nejstarších stromů na zemi, Čína, Japonsko, okr, pěst, měkké
lehké dřevo jelutong. (costulata, Malajsie, Indonésie) - obaly
Edithocolea – edytokolea, 2 druhy, trsovité keřovité sukulenty, Jemen, Etiopie, Somálsko, Keňa,
Tanzanie, okr
Echidnopsis – echidnopsis, asi 20 druhů, sukulenty, Arábie, Etiopie, j.Afrika, okr
Echites - nahoška, echytes, 4 druhy, dřeviny
241
Elytropus - elytropus, dřevina
Ephippiocarpa - efipiokarpa, dřevina
Epigynum - epigynum, dřevina
Ervatamia - viz Taberenaemontana
Fernaldia - fernaldfyje,
Finlaysonia - finlajsonyje, dřevina
Fischeria - fischerije, dřevina
Foeckea – fekea, keřovitý hlíznatý sukulent, j.Afrika
Forsteronia - forsteronyje, 12 druhů, dřeviny
Frerea – frerea, sukulent, Asie
Funtumia – funtumije, 2 druhy, dřeviny, Afrika, latex na kaučuk
Genianthus - genyantus, dřevina
Glossonema - glosonema
Gomphocarpos – ostnoplod, gomfokarpus, 2 druhy, dřeviny, zplanělý Středozemí
Gongronema - gongronema, 6 druhů, dřeviny
Gonioma - gonyoma, dřevina
Gonolobus - gonolobus, 12 druhů, dřeviny
Gunnessia - gunesije, dřevina
Gymnanthera - gymnantera, 2 druhy, dřeviny
Gymnena - gymnema, 8 druhů, dřeviny
Gymphocarpus - gymfokarpus
Hancornia - hankornyje, mangaiba, pernambuk, dřevina
Haplophyton - haplofyton, dřevina
Hemidesmus - hemidesmus, dřevina
Hepipogon – hemipogon,
Heterostemma - heterostema, dřevina
Himatanthus - himatantus, 2 druhy, dřeviny
Hollarhena - holarena, hořký oleandr, jasmínový strom, 2 druhy, antiparasiticky
Holostemma - holostema, dřevina
Hoodia – hudyje, asi 20 druhů, dužnaté trsovité sukulenty, léč, tropy, j.Afrika, CITES
Hoya – voskovka, hoja, perlucha, asi 200 druhů, liány a keře, listový sukulent, tropy jv. Asie,
Austrálie, Tichomoř.ovy, okr
Huernia – huernyje, asi 70 druhů, stonkový sukulent, Afrika – Etiopie až j.Afrika, Arábie, okr
Hunteria - hunterije, 3 druhy, dřeviny
Chonemorpha - chonemorfa, 8 druhů, dřeviny
Ichnocarpus - ichnokarpus, 5 druhů, dřeviny
Ischnolepis – ischnolepis, sukulent, kořen.hlízy
Kanahia - kanahije, dřevina
Karimbolea - karimbolea, dřevina
Kibatalia - kibatalije, dřevina
Kopsia - kopsije, 4 druhy, dřeviny
Lacmellea – lakmelea, 9 druhů, stromy trop. pralesů, Amerika, plody jako ovoce
Landolphia – landolfije, 2 druhy, dřeviny, Afrika, kaučuk
Lauibertia - laubertyje, dřevina
Laxoplumeria - laxoplumerije, dřevina
Leichhardtia - leichhardyje, dřevina
Leptadenia - leptadenyje, dřevina
Lochnera - lochnera
Macoubea – makoubea, 3 druhy, stromy trop. pralesů, Amerika
Macropharynx - makrofarinx, dřevina
242
Macroscepis - makroscepis, dřevina
Macrosiphonia - makrosifonyje, dřevina
Malouetia - malouecije, 3 druhy, dřeviny
Mandevilla (Dipladenia) – mandevila, asi 120 druhů, hlízn.liány, dřevnatějící stonky, tropy, stř. a
JAm - Brazílie, Bolívie, Peru, Argentina, Ekvádor, okr
Marsdenia – marsdenyje, asi 45 druhů, Asie, Austrálie, pěst, vlákno, plody
Mascarenhasia - maskarenhasije, dřevina,
Matelea – matelea, asi 180 druhů, dřeviny
Melodinus - melodynus, 17 druhů, dřeviny
Mesechites - mesechites,2 druhy, dřeviny
Metaplexis – metaplexis, 2 druhy, dřeviny, Asie
Metastelma - metastelma, 6 druhů, dřeviny
Microloma - mikroloma
Micholitzia - micholitzije, dřevina
Mondia - mondyje, 2 druhy, dřeviny
Myriopteron - myriopteron, dřevina
Neisosperma - nejsosperma, 2 druhy, dřeviny
Neobracea - neobracea, dřevina
Nerium – oleandr, nerium, 51 druhů, stáloz.keře až stromky, sušší břehy, Středozemí, Čína a
Indie, okr
Ochrosia - ochrosije, 5 druhů, dřeviny
Odontadenia - odontadenyje, 12 druhů, dřeviny
Ochrosia - ochrosije
Oncinotis - oncinotys, dřevina
Orbea – orbea, asi 20 druhů, bezlisté sukulenty, polosuché, skalnaté a hornaté lokality, Afrika
východní a jižní, okr
Orbeopsis – orbeopsis, asi 10 druhů, bezlisté sukulenty, suché svahy, Afrika – Angola, okr
Oxypetalum - oxypetalum, 2 druhy, dřeviny
Oxystelma - oxystelma, dřevina
Pachypodium – pachypodyum, tlustonožec, asi 15 druhů, keřovité či stromovité sukulenty,
podzemní stonk.hlíza, jedovaté, aridní pouště a polopouště, j.Afrika, Namibie, Madagaskar, CITES
Parahancornia - parahankornyje, dřevina
Parameria - paramerije, dřevina
Parepigynum - patrepigynum, dřevina
Parquetna - parquetyna, dřevina
Parsonia – parsonyje, asi 120 druhů
Parsonsia - parsonsije, 41 druhů, dřeviny
Peltastes - peltastes, dřevina
Pentatropis - pentatropis
Pentopetia - penzopetyje
Periploca – svidina, periploka, asi 12 druhů, keře a liány, křoviny na březích toků, Středozemí,
v.Afrika, Kanár.ovy, v.Asie – Čína, okr
Perviollaea - pervilea
Physostelma - fysostelma,
Piaranthus – piarantus, trsovité sukulenty, j.Afrika, okr
Pleiocarpa - plejokarpa, dřevina
Pleioceras - plejoceras, dřevina
Plumeria – plumérie, dotníkovka, podblaňák, 105 druhů, dřeviny, sukulentní kmínky, tropy a
subtr, Amerika, okr
Poacynum - poacynum, 2 druhy, dřeviny
Pottsia - potsije, 2 druhy, dřeviny
243
Prestonia - prestonyje, 19 druhů, dřeviny
Pseudolithos – pseudolitos, stonkaté sukulenty, tropy, Somálsko, okr
Raphionacme – rafionakme, trsovité sukulenty, j. a v.Afrika, okr
Raphistemma - rafistema, 2 druhy, dřeviny
Rauwolfia – zmijovnice, ruvolfije, indiánský hadí kořen, asi 110 druhů, dřeviny, tropy a subtropy,
celý svět kromě Austrálie, okr, krevní tlak, CITES
Raphionacme – rafionakme, sukulent, kořenové hlízy
Rhabdadenia - rhabdadenyje, 3 druhy, dřeviny
Rhazya – rhazije, Evropa
Rhyncharrhena - rhyncharhena, dřevina
Saba - saba, dřevina
Sacleuxia - sakleusije, 2 druhy, dřeviny
Sarcostemma – sarkostema, 5 druhů, sukulent s prutnatými stonky i dřeviny, Madagaskar,
Austrálie
Secamone - sekamone, 14 druhů, dřeviny
Secondatia - sekondacije, dřevina
Schizozygia - schizozygije, dřevina
Schlechterella – schechterela, sukulent, kořenové hlízy
Sindechites – sindechites, 2 druhy, dřeviny
Spongiosperma - spongiosperma
Stapelia – stapélie, smrdutka, asi 330 druhů, vytrvalé trsovité sukulenty, Afrika hlavně jižní
(Tanzánie, Mozambik, Zambie, Botswana, Zimbabwe, Malawi, JAR), Arábie, zavl. Havaj (inv),
N.Kaledonie, Galapágy, okr
Stapelianthus – stapeliantus, 6 druhů, trsovitý sukulent, tropy, Madagaskar
Stapeliopsis – stapeliopsis, trsovitý sukulent, j.Afrika, okr
Stephanotis – věncovec, stefanotys, asi 10 druhů, stáloz.dřevnaté liány, trop.lesy, Afrika,
Madagaskar, Asie, okr
Stelmocrypton - stelmokrypton, dřevina
Stemmadenia - stemadenyje, 8 druhů, dřeviny
Stephanotis - stefanotys, dřevina
Stomatosremma – stomatostema, sukulent, kořenové hlízy
Streptocaulon - streptokaulon, 2 druhy, dřeviny
Strophanthus – krutikvět, strofantus, asi 38 druhů, liány až dřeviny, tropy, j.Afrika, Asie, okr
Tabernaemontana (Ervatamia) – tabernemontana, omazeň, asi 120 druhů, stáloz.dřeviny, tropy,
Indie, Čína, Indočína, okr
Tabernathe – tabernante, iboga, Afrika, kořeny šamani k léčení
Tacazzea - tacazea, 2 druhy, dřeviny
Taversia – taversie, trsovitý sukulent, jz.Afrika, okr
Telosma - telosma, dřevina
Thevetia (Cascabela) – tevécie, kaskabela, asi 8 druhů, stáloz.dřeviny, lesy, tropy, stř. a JAm
(Peru), Karibik, okr
Tondizia - tonduzije, 3 druhy, dřeviny
Toxocarpus - toxokarpus, 12 druhů, dřeviny
Trachelospermum – jasmínovka, trachelospermum, volnoš, asi 20 druhů, stáloz.liány až dřeviny,
latex, většinou jv.Asie (Indie, Čína, Korea, Japonsko), USA, Středozemí, okr
Trachomitum (Apocynum) – trachomitum, dřevina, Středozemí, end Krym
Treutlera - treutlera, dřevina
Trichocaulon – trichokaulon, stonkovitý sukulent, kamenité pouště, j.Afrika, okr
Tromotriche – tromotriche, trsovitý sukulent, Afrika – Namibie, okr
Tuntinnabularia - tuntynabularije, dřevina
244
Twedia - tvedyje, dřevina
Tylophora - tylofora, 12 druhů, dřeviny
Urceola – sumečník, urceola, wahana, 7 druhů, dřeviny
Urechites - urechites, 2 druhy, dřeviny
Vallaria - valaris, 2 druhy, dřeviny
Vallesia - valesije, 3 druhy, dřeviny
Vinca – barvínek, vinka, brčál, 45 druhů, trvalky a polokeře, Eurasie, ČR
Vincetoxicum – tolita, vincetoxikum, asi 20 druhů, Eurasie, ČR, vč. Skandinávie, Kavkaz, Sibiř,
zavl. SAm, okr
Voacanga – voakanga, 4 druhy, dřeviny
Wattakaka - watakaka, 2 druhy, dřeviny
Wrightia – vragtyje, častoň, 13 druhů, dřeviny
Aquifoliaceae / Cesmínovité a Desfontainiaceae / Defontainovité, stáloz.dřeviny
Desfontainia – desfontainyje, 1 druh, stáloz.keř, deštné lesy, okr
Ilex – cesmína, ilex, asi 600 druhů, celosvětově, temperát.pásmo, subtropy a tropy, méně mírné
pásmo, hlavně Amerika a jv. a v. Asie (v Číně přes polovinu druhů), Evropa, mimo sever a Austrálii
(pouze na severu 1 druh), menší dřeviny a pnoucí, často okr, dřevo cesmina (opaca, aquifolium,
Středozemí, j USA, jv Asie)
Nemopanthus – nitkokvětec nemopantus, nitkokvět
Araliaceae / Aralkovité, 43 rodů, asi 1450 druhů, dřeviny, liány, ojed.byliny,
Acanthopanax (Cephalopanax, Eleutherococcus) – akantopanax, asi 30 druhů, dřeviny, v.Asie,
Himálaj, Čína, Mandžusko, Korea, Japonsko, v.Afrika, okr,
pěst, cenné lehké měkké dřevo - dýhy
Aralia – arálie, aralka, prodara, fatsie, asi 40 druhů, jv.Asie, Amerika, Austrálie, léč - kořen, okr,
Cephalopanax – cefalopanax, kulotisec, 8 druhů , Asie
Cussonia – kusonyje, 20 druhů, j.Afrika, sukulentní byliny až malé dřeviny, okr
Dizygotheca - viz Schefflera
Eleutherococcus – eleuterokok, asi 30 druhů, dřeviny, v.,j.,jv.Asie, okr
x Fatshedera – fatshedera (Fatsia japonica x Hedera helix) – prodarovec, okr
Fatsia – prodara, fatsie, arálie, 3 druhy, stález.nízké dřeviny, v.Asie (Čína, Japonsko), okr
Gastonia – gastonyje,
Gustonia - gustonyje, obhubec
Hedera – břečťan, hedera, asi 10 druhů, stáloz.pnoucí a plazivé, dřevnatějící stonky, Euroasie,
ČR, Středozemí, s.Afrika, Malá Asie, Kavkaz, Afghánistán, Himálaj. Kašmír, Indie, Čína, Japonsko,
Kanár. a Azorské ovy, okr
Hydrocotyle – pupečník, hydrokotyle, pupkovník, (Hydrocotylaceae), asi 130 druhů, vlhkomilné
a vodní byliny, vlhké a bažinaté lokality, rašelinné TTP, akvária, celý svět, Eurasie, ČR, SAm, NZ,
okr, pěst – zpevňov.písč.půd, zelenina
Kalopanax – kalopanax , dlanitec, 1 druh, strom, léč, dřevo sen (pictus, vAsie)
Meryta – meryta, brchel, asi 30 druhů, stáloz.dřeviny, Tichomoř.ovy, NZ, okr
Nothopanax – patis, notopanax, 15 druhů, stáloz.dřeviny, j.polokoule, okr
Oplopanax – oplopanax, všehojovec
Oreopanax – oreopanax
Panax – ženšen, všehoj, panax, asi 20 druhů, vytrv.byliny, ztlustlý řepov.kořen, v. a jv. Asie, i
SAm, okr, pěst, CITES - ginseng, qiunquefolius
Polyscias – stínovka, polyscias, Balfourova azalka, asi 160 druhů, stáloz.dřeviny, tropy, Asie,
Austrálie, Tichomoří, okr
Pseudopanax – pseudopanax, asi 20 druhů, stáloz.dřeviny, Tasmánie, NZ, Chile, okr
245
Schefflera (Brassaia, Dizygotheca) – šeflera, deštníkový strom, asi 1600 druhů, stáloz. keřovité
stromky, liány, i epif., subtropy a tropy, jv.Asie, Tajwan, Tichomoř.ovy, N.Guinea, stř. a JAm,
sv.Austrálie, okr
Tetrapanax – tetrapanax, papírovka (Rice paper Plant), 1 druh, stáloz. dřevina, Čína, Tajwan, okr,
Travesia – travézije, asi 12 druhů, dřeviny, Asie – Himálaj, Čína, jv.Asie, okr
Aristolochiaceae / Podražcovité, asi 8 druhů, 600 druhů, tropy až mírné pásmo
Aristolochia – podražec, aristolochie, cca 300 druhů, subtropy a tropy, okr
Asarum – kopytník, asarum, asi 70 druhů, mírné pásmo s.polokoule, hlavně v.Asie-Japonsko a
USA, okr
Asiphonia - asifonyje
Euglypha – euglyfa,
Holostylis – holostylis,
Isotrema – isotrema,
Pararistolochia – pararistolochije,
Saruma – saruma,
Thottea – thotea,
Asclepiadaceae / Klejichovité, asi 2000 druhů, hlavě tropy Afriky a Ameriky
Angolluma – angoluma, sukulent, tropy, Jemen, okr
Asclepias – klejicha, asklepias, 110 druhů, trop. a subtr.Amerika, j.Afrika, okr, pěst
Araujia – araujie, 4 druhy stáloz.popín.mléčících keřů, temperát.až trop.obl. JAm, okr
Bolbitis – bolbitys, bulbovka
Brachystelma – brachystelma, asi 50 druhů, sukulenty polopouští Afriky a Indie, okr
Calotropis – kalotropis, plchoplod
Caralluma (Frerea) – karaluma, asi 100 druhů sukulentů, Středozemí, Afrika a Arábie, Indie a
Barma, okr
Ceropegia – ceropegije, stonkový sukulent, tropy, okr
Cynanchum – cynanchum, sukulent, tropy, okr
Decabelone (Tavaresia) – hrotnovka, dekabelone
Dischidia – dychchidyje, pupala, poupala, epif. sukulent, tropy,
Dregea - dregea, wattakaka
Duvalia – dyválije, asi 19 druhů, sukulenty, Afrika, Arábie, okr
Echidnopsis – užovkovka, echidnopsis, (Clumn Echidnopsis), poléhavý či převisavý kaktus,
v.Afrika (Somálsko), Arábie (Jemen), okr
Fockea – fokea, asi 10 druhů, sukulenty, Afrika – Angola až JAR, Kapsko, Zimbabwe, ok
Glossonema – glosonema
Gomphocarpus – gomgokarpus, věkoplod, asi 50 druhů, stáloz. byliny a polokeře, trop. a
j.Amerika, okr
Gompholobium - gomfolobium
Gonolonbus - gonolobus, baňura, kondurang
Gymnema - gymnema, nevěnčenec
Hoodia – záměl, hódyje, asi 20 druhů, sukulenty, suché obl, Afrika – Angola, Namibie, Botswana,
j.Afrika, okr
Huernia – huernyje, Asie
Lachnostoma – lachnostoma, dlahoúst
Leptadenia – leptadenyje
Marsdenia – marsdenyje, baňura, kondurago
Orbea – orbea,
Pachycymbium (Caralluma) – pachycymbium, asi 30 druhů, bezlisté vytrv.sukulenty, hory Arábie,
246
v. a j. Afriky, Zimbabwe
Pergularia – besednice, pergularije
Periploca – svidina, peryploka, 12 druhů, Eurasie - od Kanár. ovů a z.Afriky po Čínu, Středozemí,
j.Evropa, Malá Asie, Kavkaz, Irák
Piarantus – piarantus
Pseudolithos – pseudolithos,
Quaqua – kvuakvua, asi 14 druhů, vytrv.sukulenty, skalnaté a polopouštní lokality, j.Afrika Kapsko, Naminie, okr
Raphionacme – rafioknapme,
Vincetoxicum (Cynanchum) – tolita, vincetoxum
Sarcostemma – sarkostema, dužnověnec
Secamone – skamona
Stapelia – stapelije,
Stapelianthus – stapeliantus, asi 8 druhů, vytrv.sukulenty, Madagaskar, okr
Stapeliopsis – stapeliopsis, asi 6 druhů, vytrvalé kaktusy, pouště, j.Afrika, Namibie, okr
Stephanotis – věncovec, stefanotys, madagaskarský jasmín, stáloz.dřevitá liány, Eurasie, Indie,
Cejlon, Čína, Rusko, Korea, Japonsko, Madagaskar, okr
Tavaresia – tavaresije,
Trichocaulon – trichokaulon,
Trimotriche – trimotriche,
Tweedia (Oxypetalum) - tvedyje, 1 druh, stáloz.polokeř, křovinaté kamenité stráně, JAm - Brazílie,
Uruguay, okr
Asteraceae (Compositae) / Hvězdnicovité, asi 1300 rodů, asi 25 000 druhů, významný podíl
domestikovaných rostlin: slunečnice, čekanka, salát, pestrý soubor obsahových látek
Acanthospermum – bodlosemenka, acantospermum, byliny, JAm, okr, pěst
Acosta – čekanice, akosta, Eurasie, slunné sklaní stepi, ČR
Acourtia – akourtie, 65 druhů, JAm
Achillea – řebříček, achilea, asi 85 druhů, byliny, mírné pásmo, převážně Eurasie a SAm, okr
Achyrocline - achyrokline, i dřevina
Achyrophorus (Hypochaeris) – achyrofus, náholník, plevnatec, prasetník, byliny, hory, Evropa,
okr
Acrolinum – smilek, akroklinum
Acroptilon – chrpec, akroptylon, chrpovec, Středozemí, jv. Evropa, z. a stř. Asie, ruder., ČR
karant
Actinomeris – viz Verbesiana
Adenostemma – adenostema, korunka, věnec
Adenostyles – havez, adenostyles, Eurasie, horské nivy
Ageratina (Eupatorium) – ageratyna, přes 200 druhů, temperátní USA, dále Mexiko, i dřevina, okr,
inv v Austrálii
Ageratum – nestařec, ageratum, celestýna, asi 40 druhů, trop. a temperát.obl.Ameriky, i dřevina,
okr
Ainsliaea – ainslie, Asie – od Afghánistánu po v. a jv. Asii
Ajania – ajanyje, asi 30 druhů stř. a v.Asie, obv. polštář. polokeříky, okr
Alcantara – alkantara,
Amellus – hvězdníček, alelus – viz Aster
Amberboa – budělník, amberboa, 6 druhů, Středozemí až stř.Asie, byliny, písky a
Ambrosia – ambrózije, božíbyt, bylina až 2 m, pyl - alergie, SAm, Mexiko, zavl. Stř. a JAm,
Eurasie, Afrika (Alžírsko), NZ a Austrálie (kde se jí říká astmatická rostlina), okr
Ammobium – pískožil, amóbium, slaměnka, imortelka, 3 druhy, v.Austrálie, vytrvalé byliny, písč
247
půdy, mírné pásmo, okr
Amphoricarpos – amforikarpos, Rusko
Anacyclus – trahok, anacyklus, kruhovník, Středozemí, koberc byliny, kamenité svahy, okr
Anaphalis – plesnivka, anafalis, asi 100 druhů bylin, s.mírné pásmo, vyšší polohy tropů, , i
dřevina, okr
Anastraphia - anastrafije,
Andryala – kahule, andryala, asi 25 druhů, hory Středozemí, nízké, na bázi dřevnatěj.byliny, okr
Antennaria – kociánek, antenarije, asi 45 druhů, vytrv.koberc.byliny, otevř.stanoviště
s.polokoule, okr
Anthemis – rmen, antémis, asi 100 druhů bylin až keříků suchých slunných lokalit Středozemí až
další Evropa vč. Kavkaz, okr
Aposeris – razilka, aposeris, 1 druh, růžic.trvalka, latex, stínomilná, vlhčí listn. a smíš. lesy,
Evropa, okr
Arctium – lopuch, arkcium, asi 20 druhů, byliny, vlhčí živné lokality, Eurasie, SAm, okr, exp
Arctotheca – oruňka, arktotéka, 5 druhů, jAfrika, růžic.vytrv.byliny, okr., zdomácněla i
Středozemí a Austrálie
Arctotis (Venidium) – nerenka, arktotys, oruňka, asi 50 druhů, příz.růžice na pláních j.Afrika, okr
Argyranthemum (Chrysanthemum) – kopretinovec, argyrantemum, pařížská kopretina, 23
druhů, polokeře, Kanár.ovy, Madeira, okr
Argiroxiphium - argiroxifium
Archibaccharis - archibacharis, i dřeviny
Arnaldoa - arnaldoa
Arnica – prha, arnyka, 32 druhů, mírné až polár.pásmo s.polokoule, TTP
Arnoseris – písečnatka, arnoseris, písčiny, Evropa, SAm
Aronicum (Doronicum) – prhovník, aronykum
Artemisia – pelyněk, artemisije, asi 500 druhů, kosmopolitní, hlavně s.polokoule, ale i JAm a
j.Afriky, byliny, polokeře a keře, okr
Aster – hvězdnice, aster, asi 250 druhů, cirkumpolárně, hlavně SAm, v jAfrice keřovitě, okr
Asteriscus – hvězdička, asteriskus, Eurasie
Astgerothamnus - astereotamnus
Atalanthus - atalantus
Athanasia - atanasije
Athrixia - atrixije
Atractylis – bádel, atraktylis, Eurasie
Atractylodes – atraktilodes, Dálný Východ, Čína, Japonsko, Korea
Auclandia – auklandyje, chrpovník, Indie, dále Írán, Sýrie, Vietnam Japonsko,
Bahia – bahie
Baccharis – pomíšenka, bakcharis, křížovník, asi 400 druhů, slané mokřady, kosmopolitní, , i
dřeviny, Amerika
Baileya – baileja, 4 druhy, jzUSA a Mexiko, suché a pouštní obl.
Balsamita – maří list, balsamita, jz. Asie, léč., koření, ČR
Balsamorhiza – balzamorhiza, asi 12 druhů, trvalky, zSAm, dužn.arom.kořeny, okr
Baltimora – baltymora,
Barnadesia – barnadézije, různozub, , i dřevina,
Bartlettiana – bartletyna,
Bedfordia – bedfordyje, 3 druhy, stáloz.dřeviny, Austrálie, Tasmánie, okr
Bellidiastrum – stokroč, belidyastrum
Bellis – sedmikráska, belis, chudobka, asi 15 druhů, Eurasie, okr
Bellium – chudobnička, belium, 3 druhy, Středozemí, okr
Berkhenia – berkhenyje, asi 80 druhů, stáloz. keře a polokeře, trop. a subtr. j.Afrika, okr
248
Berkheya - berkheja
Bidens – dvouzubec, bidens, asi 200 druhů, zejména Mexiko a přilehlé oblasti Ameriky, Eurasie,
Austrálie, u vod, okr
Blepharislermum - blefarispermum
Blumea – blumea, Čína, Filipíny, Indočína, Indie, Malajsie
Boltonia – boltonyje, asi 8 druhů, trvalky, SAm, i vAsie, okr
Bothriocline - botriokline
Bombycilaena – protěžka, bombacylena, Eurasie
Borrichia - borichije
Bractentha – brakteanta, 7 druhů bylin, Australie, okr
Brachanthemum - brachantemum
Brachycome – všelicha, brachykome, australská sedmikráska, asi 65 druhů, byliny alpin. a
subalpin.oblastí Austrálie, Tasmánie, NZ, N.Guineje, okr
Brachyglottis – brachyglotys, asi 30 druhů, menší stáloz.dřeviny, NZ, Tasmánie, okr
Brachylaena – brachyléna, i dřevina, dřevo (hutchinsii, v.Afrika)
Brachyscome – brachyskome, Eurasie
Briskellia - brikelije
Buphthalmum – volovec, buptalmum, květec, volské oko, 2 druhy, Evropa a z.Asie, okr
Cacalia – viz Adenostyles
Calcitrapa (Centaurea) – sikavice, kalcitrapa, chrpa
Calea - kalea, i dřevina,
Calendula – měsíček, kalendula, krušiček, asi 25 druhů trvalek, Středozemí, , i dřevina, okr
Calliopsis – viz Coreopsis
Callistephus – astra, kalistefus, čínská (letní) astra, 1 druh, Čína, okr
Calocephalus - kalocefalus
Calomeria (Humea) – kalomerije, 14 druhů, aromat.byliny, Afrika a Madagaskar, Austrálie, okr
Calotis - kalotys
Calycorchus – viz Willemetia
Cancrinia – kankrinyje, Rusko
Cancriniella - kankrinyela
Cardopatium – kardopacium
Carduus – bodlák, karduus, vytrvalé byliny, ostnité či pichlavé listy, úhory, břehy tok, Evropa,
okr
Carlina - pupava, karlina
Carpesium – rusohlav, karpesium, Euroasie
Carthamus – světlice, kartamus, saflor, vytrvalé byliny, ostnité či pichlavé listy, úhory, břehy tok,
Evropa, okr
Carlina – pupava, karlina, 28 druhů, chudé půdy, Eurasie
Carpesium – rusohlav, karpesium, Čína
Cassinia – kasinyje, chudolupt, asi 20 druhů, polodřeviny podobné vřesům, pův. Austrálie, NZ a
j.Afrika, okr
Catananche – pobekla, modravka, katananche, Amorův šíp, 5 druhů, suché TTP, Středozemí,
okr
Celmisia – celmisije, asi 60 druhů, stáloz., , i dřevina, NZ, Austrálie, okr
Cenia – cenyje, byliny, Kapsko aj., okr
Centaurea (Cyanus, Colymbada) – chrpa, centaurea, asi 700 druhů, byliny a polokeře, suché
stráně a TTP, kosmopolitní, Středozemí, Eurasie, SAm, Austrálie, s.Afrika, okr
Centratherum - centraterum
Cephalotthynchus - cefalorinchus
Cicerbita (Mulgedium) – mléčivec, cicerbita, asi 20 druhů trvalek, severní temperátní a
249
sualpin.oblasti, Eurasie, okr
Cichorium – čekanka, cichorium, kanka, asi 8 druhů bylin slunnných lokalit, Středozemí,Etiopie,
Eurasie, okr
Cineraria (Senecio, Pericallis) – cinerárije, popelka, asi 50 druhů, j.Afrika, Madagaskar, okr
Cirsium – pcháč, cirsium, asi 300 druhů, Eurasie, s.Afrika, s.mírné pásmo, exp - plevelné
Cissampelopsis - cisampelopsis
Cladanthus – kladantus, 4 druhy letniček, Středozemí, okr
Cladochaeta – kladocheta, Rusko
Clibadium – klibadyum, šátavka
Cnicus – bendikt, knykus, čubet, Středozemí, Eurasie, Amerika, j.Afrika, pěst.
Coleostephus – korunkovník, koleostephus
Colombium (Leontodon) – pupavík, kolombium, Eurasie
Colymbada – viz Centaurea
Conyza (Erigeron) – turanka, konyza, hnidák, rumiště, tropy a subtropy, Amerika, Asie, Afrika,
zdomácněl j. Evropa, zavl. ČR
Coreopsis (Calliopsis) – krásnoočko, koreopsis, asi 90 druhů, prérie stř. a SAm, Mexika, okr
Corethrogyne - koredtrogyne
Corvisaria – viz Inula
Cosmos – krásenka, kosmos, asi 25 druhů, byliny v TTP a křovinách, USA, Mexiko, stř.Amerika,
okr
Cota – viz Anthemis
Cotula – mechovec, kotula, asi 55 druhů oddenk.bylin, Afrika, Austrálie, Mexiko a JAm, okr
Cousinia – koucinyje, 695 druhů, kosmopolitní, Eurasie, s.Afrika
Craspedia – kraspedyje, asi 40 druhů, rostliny hor Austrálie, NZ, Tasmánie, okr
Cratistilis - kratystylis
Cremanthodium – kremantodyum, asi 50 druhů vytrv.bylin, chladné vlhko, Himálaj, Indie, Čína,
okr
Crepis – škarda, krepis, asi 200 druhů, suché stráně, Eurasie
Crinitaria – viz Aster
Crossostephium - krosostefium
Crupina – chrpinka, krupina
Culcitium – horoun, kulcityum
Cryptosemma – oruňka, kryptosema
Cullumia – kulumie, děnkara
Cynara – artyčok, cynara, kard, 10 druhů, vytrvalé, trsnaté, Středozemí, Kanár.ovy
Cyanus (Centaurea) – chrpinec, cyanus, Eurasie
Dahlia – jiřinka, jiřina, dálije, asi 30 druhů, hlízn.keř.trvalky, Mexiko a stř.Amerika, okr
Darwiniothamnus - darvinyotamnus
Dasyphylum - dasyfylum, i dřeviny,
Delairea – Delairea,
Dendranthema (Chrysanthemum) – listopadka, dendrantema, 20 druhů, trvalky, Eurasie. okr
Desmanthodium - desmatodyum
Dibothospermum – viz Tripleurospermum
Didelta - dydelta
Dimorphotheca – dvoutvárka, dymorfoteka, zlatokvět, 7 druhů, polopouště, trop.Afrika a
j.Afrika, okr
Diotis - viz Otanthusi
Diplopappus - viz Erigeron
Diplostephium - diplostefium, dvojvítek
Distephanus - dystefanus
250
Dittrichia - dytrichije
Dolichothrix - dolichotrix
Doronicum – kamzičník, doronykum, 35 druhů, oddenk.bylin, Eurasie, okr
Duhaldea - duhaldea
Dymondia – dymodyje,
Dyssodia - dysodyje
Edmondia – edmondyje, 3 druhy, byliny a polokeře, j.Afrika, okr
Echinacea – třapatka, echinacea, červená rudbekie, 9 druhů, prérie, SAm, okr
Echinops – bělotrn, echinops, asi 120 druhů, trnité byliny, suché lokality, Středozemí, j.Evropa,
stř.Asie, okr
Elephantopus - elefantop, sloní noha
Emilia – emilije, milostna, 24 druhů, růžicov.jednoleté rostliny, degrad.a horské půdy, tropy Afriky,
Indie a Polynésie, okr
Encelia – encelije, 15 druhů, keře a byliny, pouště a polopouště, Amerika, okr
Endivia viz Cichorium
Epaltes - epaltes
Erechtites – starčkovec, erechtytes, lichostarček, lesní lemy, Amerika
Ericameria - erikamerije
Erigeron – turan, erygeron, asi 200 druhů, suché a horské lokality, cirkumpolárně, hlavně SAm,
okr
Eriocephalus - edriocefalus
Eriophyllum - kaliforňanka, eriopfylum, koperník, asi 12 druhů, byliny až polokeře, písky a hory,
SAm, okr
Espeletia - klejovka, espelécie, asi 80 druhů, netypické sukulenty, listová růžice na stonku, stř. a
JAm, okr
Eumorphia – eumorfije, 4 druhy, keřovité, hory, j.Afrika (Kapsko, Natal, Lesothe), okr
Eupatorium – sadec, eupatorium, asi 40 druhů, hlavně Amerika, několik Eurasie, okr
Eurybia (Olearia) – eurybije,
Euryops - žlutopaprska, euryops, asi 100 druhů, stáloz.rostliny, skály, j.Afrika, Jemen (Sokotra),
okr
Ewartia - ewartyje
Farfugium – farfugium, 2 druhy, oodenk.stáloz.trvalky, u okrajů vod, v.Asie, okr
Felicia – felicie, kapská astra, asi 80 druhů, byliny a polokeře, Afrika, okr
Filaginella - viz Gnaphalium
Filago – bělolist, filago, asi 80 druhů, byliny a polokeře, Afrika, okr
Flaveria - flaverie, chudokvět
Fulcadea - fulkadea
Gaillardia – kokarda, gailardyje, asi 30 druhů, byliny prérií, Amerika, okr
Galatella - galatela
Galingsoga – pěťour, galingsoga, eutrofní lokality, plevel zahrad a polí, Eurasie, Amerika
Galactites – bodlákovec, galiktytes
Galatella - slanice, galatela, Eurasie
Gazania – gazányje, úborovka, asi 16 druhů, byliny a stáloz.trvalky, TTP, trop., Afrika, okr
Gerbera – gerbera, asi 35 druhů, JAM, jv.Afrika, Madagaskar, Sibiř, Nepál, Čína, Indie,
Tasmánie, okr
Geropogon - geropogon, šedíbrada
Gifola - viz Filago
Glebionis (Chrysanthemum) - zlateň, glebionys, pinardie, Středozemí, Makaronesie, jz.Asie,
Amerika, okr
Glossocardia - glosokardyje
251
Gnaphalium – protěž, gnafalium, asi 20 druhů, trvalka, hory, Eurasie, SAm, okr
Gochantia – gochancije, asi 70 druhů, stř. a JAm, Karibik
Grindelia – grindélije, zaplevanka, asi 60 druhů, suché skály, Amerika, okr
Grossheimia (Centaurea) – velechrpa, grosheimije,
Gundlachia - gundlachije
Gutierrezia - gutierezije
Guizotia – mastňák, guizocije, ramtila, sv.Afrika (Eritrea, Wtiopie), tropy Asie, zdomácněl Čína,
Indie, olejnina, krmivo papoušků, okr
Gymnarrhena – gymnarena, 1 druh, s.Afrika až stř.Východ
Gymnosperma - gymnosperma
Gynura – gynura, protažitka, sv.Afrika (Eritrea, Wtiopie), tropy Asie, zdomácněl Čína, Indie,
olejnina, krmivo papoušků, okr
Haastia – hastyje, 3 druhy, vytrv.byliny a polokeře, hory, NZ, okr
Haekeria - hekerije
Haplopappus - haplopaus, chmýrovec, asi 160 druhů, byliny a dřeviny, slunných poloh, Amerika,
okr
Harpalium - viz Helianthus
Hazardia - hazardyje
Hecastocleis – hekastokleis, USA
Helenium – helenium, záplevák, byliny, světlé lokality, prérie, stř. a SAm, okr
Helianthella - heliantela
Helianthus – slunečnice, heliantus, aztécké zlato, asi 100 druhů, vysoké byliny, prérie a světlé
lesy, Amerika, okr
Helichrysum – helichrysum, smil, slaměnka, asi 500 druhů, bylin až stáloz. polokeřů a keřů, i
trsovité sukulenty, sušší slunné lokality, polopouště a pouště, kosmopolitní, Eurasie, Afrika, i
Austrálie, okr
Heliopsis – janeba, heliopsis, sluncovka, asi 13 druhů, byliny, sušší prérie, SAm, okr
Helipterum – smilek, helipterum, nesmrtelka, Eurasie
Helminthia - viz Helminthotheca
Helminthotheca (Picris) – draslavec, helmitotéka, byliny, Středozemí, rumiště, plevel polí
Heterotheca – heterotéka, asi 20 druhů, byliny, suché, slunné lokality, jUSA, Mexiko, okr
Hieracium (Pilosella) – jestřábník, hieracium , chlupáček, asi 260 druhů, sušší TTP, hory,
kosmopolitní, Evropa, SAm, okr
Hippolitia - hypolityje
Hertia - hercije
Heterorhachis - heterorhachis
Heterottrichum - heterotrichum
Homogyne – podbělice, homogyne, mateří líčko, Eurasie
Hydropectis – hydropektys
Hymenolepis - hymenolepis
Hymenostemma – hymenostema, Eurasie
Hymenostephium - hymenostefium
Hymenoxys – hymenoxys
Hyoseris (Aposeris) - hyoseris
Hypochaeris – prasetník, hypocheris, náholník, slunné TTP, hory, Evropa
Chaetanthera - chetantera
Chamaemelum – rmenec, chamemelum, 4 druhy, byliny, pastviny a pouště Evropy, okr
Chamomilla – viz Matricaria
Chaptalia – chaptalie, asi 60 druhů, JAm
Charieis – viz Felicia
252
Cheirolopus - cheirolopus
Chiliotrichum – chiliotrichum, 2 druhy, stáloz.keře, mírné klima, JAm, Falklandy, okr
Chondrilla – radyk, chondrila, bylina, Eurasie, sz.Afrika, slunné stráně, zavl. Amerika, Austrálie
inv, i na salát
Chromolaena - chromolena
Chrysanthemoides – chrysantemoides, 2 druhy, stáloz.keř, j.Afrika, okr
C hrysanthemopsis - chrysantemopsis
Chrysanthemum – kopretina, listopadka, chrasantemum, zlateň, asi 30 druhů, chladné pásmo,
Eurasie (hlavně Rusko, Čína, Japonsko), i dřevina, okr
Chrysocephalum – chrysocefalum, 8 druhů, trvalky, Austrálie, okr
Chrysocoma – viz Aster
Chrysogonium – chrysogonium, 1 druh, oddenk.trvalka, USA, okr
Chrysopsis – zlatoočko, chrysopsis
Chrysothamnus – zlatokeř, chrysotamnus
Chucoa - chucoa
Chuquiraga - chukvujraga
Inula (Conyza) – oman, inula, hnidák, asi 100 druhů, byliny až polokeře, mírný a subtr.pás
Eurasie, sAmerika, okr
Iostephane - iostefane
Ismelia – marokánka, izmelije, (Chrysanthemum carinatum), byliny, kamenité lokality,
Středozemí, end. Kanár.ovy, Maroko, okr.
Iva – pouva, iva, prérie, SAm, zavl. ostatní svět, rumiště a pole
Ixiochlamys - ixiochlamys
Ixodia - ixodyje
Jacea (Centaurea) – chrpina, jacea,
Jacobaea - viz Senecio
Jungia - jungie, i dřeviny
Jurinea – sinokvět, jurinea, asi 300 druhů, byliny, dřevnatějící, slunné písčiny, slunné svahy,
kosmopolitní, , i dřeviny, zejm. Eurasie a s.Afrika, okr
Kalimeris – kalimeris, asi 10 druhů, oddenk.vytrv.byliny, stepi a řídké lesy, v.Asie, okr
Kaschgaria - kaschgarije
Kippistia - kipistyje
Klasea (Serratula) – srpovník, klasea, Eurasie
Kleinia – kleinyje, šramatka, asi 40 druhů, vytrv. keřovité a stromovité sukul.rostliny, tropy a
subtr., Afrika,Madagaskar, Arábie, okr
Lactuca – locika, laktuka, šramatka, asi 40 druhů, vytrv.keřovité a stromovité sukul.rostliny, tropy
a subtr., Afrika,Madagaskar, Arábie, okr
Lagascea – nesklad, lagascea,
Lagedium – viz Lactuca
Lagenophora – lagenofora, asi 15 druhů, Asie, Australásie, stř.a JAm, okr
Lagoseris – lagoseris, Eurasie
Lachanodes – starčkovák, lachanodes
Lampsana – viz Lapsana
Lamyropsis – lamyropsis, Eurasie
Lappa – viz Arctium
Lapsana – kapustka, lapsana, byliny, úhory, Evropa, sz.Afrika, Makaronesie, sec Amerika,
Austrálie,
Lasianthea - lasiantea
Lathraea – podbílek, latrea, Eurasie
Launea - launea, , i dřeviny
253
Layia – lája, letničky, vlhké TTP, písčiny, USA, okr
Lecocarpus - lekokarpus
Leontodon – máchelka, leontodon, pampeliška, pupavík, byliny, TTP, hory, Evropa
Leontopodium – plesnivec, protěž, (Edelweiss), asi 35 druhů, trvalky, travn.a kamen.oblasti, hory,
Eurasie (Pyreneje, Alpy, Apeniny, Balkán, Karpaty), okr
Lepidolopha - lepidolofa, , i dřeviny
Lepidonia - lepidonyje
Leucanthemella – luhovnice, leukantemela, 2 druhy, chlupaté trvalky, mokřady, jv.Evropa,
v.Asie, okr
Leucanthemopsis – kopretinka, leucanthenopsis, 6 druhů, koberc.trvalky, hory Středozemí
(Evropa a s.Afrika), okr
Leucanthemum (Chrysanthemum) – kopretina, lukantémum, 26 druhů, byliny, travn.lokality,
vyšší polohy, Eurasie, SAm, sAfruka, zavl. Austrálie, okr
Leucogenes – leukogenes, 4 druhy, koberc.trvalky, skalní sutě, TZ, okr
Leucophyta (Calocephalus) – leukofyta, 18 druhů, byliny až keříky, skalnatá pobřeží, Austrálie
(slané spršky), okr
x Leucoraolia (Leucogena leontopodium x Raoulia rubra), okr
Leuzea (Stemmacantha) – leuzea, Eurasie
Liabum - liabum, i dřeviny
Liatris – šuškarda, liatris, shorakvět, asi 40 druhů, trvalky, prérie, kamenité lokality, SAm, okr
Libanothamnus - libanotamnus
Ligularia – popelivka, ligularije, jazejčice, asi 150 druhů, robustní trvalky, mokřady, Eurasie, okr
Lindheimera – lindheimera, 2 druhy, letničky, suché prérie, USA – Texas, okr
Linosyris (Aster) – lionosyris, Eurasie
Lipholaena - lifolena
Logfia – logfije, bělolístka, Eurasie
Lonas – břínek, lonas, (African Daisy), Evropa, okr
Lordhowea – lordhovea,
Loricaria - lorikarije, i dřeviny
Lycoseris - lykoseris
Madia – madyje, 18 druhů, byliny, suchá otevřená místa, zSAm, Chile, okr, olejnina
Machaeranthera – macherantera, asi 25 druhů, bylin až keřů, suché otevřené lokality, nízké hory,
zSAm, okr
Macvaughilla - mekvaugila
Mantisalca (Iberis) – hispanka, matisalka, Středozemí, slunné svahy,
Matricaria (Chamomilla) – heřmánek, matrikarije, 5 druhů, aromat. byliny, mírné pásmo
s.polokoule, Eurasie, okr
Mausolea - mausolea
Megadolonta – megadolonta
Melampodium – černonoh, melampodyum, 37 druhů, byliny až polokeře do 1m, teplejší oblasti,
Amerika, okr
Melanthera - melantera
Metalasia - metalasije
Microglossa - mikroglosa
Micropus – viz Bombycilaena
Mikania – mikányje, těsněnka, třešněnka, asi 400 druhů, liány, , i dřeviny, hlavně prérie, pastviny,
trop.a temperát.obl., kosmopolitní - celý svět
Mikaniopsis - mikanyopsis
Minuria - minurije
Mniodes - mnyodes
254
Montanoa – montanoa, asi 25 druhů, velké stáloz.byliny až stromky, tropy, Amerika – Mexiko až
Kolumbie, okr
Moquinia – mokinyje, moqinyje
Mulgedium – viz Cicerbita
Mutisia – mutyzije, asi 60 druhů, stáloz.keře a pnoucí rostliny, lesy a houštiny, JAm, okr
Mycelis – mléčka, mycelis , byliny, vlhké stinné lesy, Evropa, sz.Afrika, Malá Asie, sec SAm, NZ
Nabalus – nabalus, podhoryc
Nassauvia – holaska, nasauvije
Nauplius – nauplius
Neocabreria - neokabrerije
Neomirandes - neomirandea
Neorolaena - neorolena
Nikitinia - nykitynyje
Nipponanthemum – niponantemum, 1 druh, dřevnatějící bylina, písčiny, Japonsko, okr
Notoptera - notoptera
Odontospermum – viz Astericus
Oglifa – oglifa, bělolist
Oldenburgia – oldenburgije, 4 druhy, stáloz.trvalky a keře, j.Afrika, okr
Olearia – oleárije, asi 130 druhů, stáloz.dřeviny a trvalky, přímoří, údolí řek, mokřady, Austrálie,
NZ, N.Guinea, okr
Oligochaeta – oligocheta,
Omalotheca – protěžec, omaloteka, Eurasie
Onopordum (Onopordon) – ostropes, onopordum , trubil, asi 40 druhů, dvouletky, stepi, kamenité
svahy, úhory, rumiště, Středozemí, Evropa, z.Asie, okr
Onoseris - onoseris
Opisthopappus - opistopapus
Ormenis – viz Chamaemelum
Osteospermum – paprskovka, osteospermum, tvrdosemeník, asi 70 druhů, stáloz.byliny až
polokeře, j.Afrika, Arábie, okr
Otanthus (Diotis) – otantus, uchatec, 1 druh, nízká oddenkatá trvalka, pobřeží, Středozemí,
zEvropa, okr
Oteiza - oteiza
Othonna – otona, asi 150 druhů, keřovité nebo sukul.trvalky a malé keře, suché hornaté oblasti,
Afrika – Tunisko, Alžírsko, Namibie, j.Afrika, okr
Otopappus - otopaus
Oxylobus - oxylobus
Oydaea - ojdea
Ozothamnus – ozotamnus, asi 50 druhů, stáloz.keře a dřevnatějící byliny, Austrálie, NZ, okr
Pacourina – pakurina, poddužnělka
Pachystegia – pachystegije, 1 druh, stáloz.keř, NZ, okr
Palaeocyanus – paleocyanus, Eurasie
Parthenium – sambaba, parthenyum
Pentzia - pentzije
Perezia – perezije, asi 35 druhů, byliny až keře, sutě a otevřená místa hor, JAm, okr
Pericallis – perikalis, 15 druhů, byliny a polokeře, hory, Makaronesie, okr
Pertya – pertyje
Perymenium - perymenyum
Petalacte - petalakte
Petasites – devětsil, petasites, asi 15 druhů, oddenkaté trvalky, mokřady, Eurasie, SAm, okr
Phaenocoma – fenokoma, 1 druh, keř, slunné lokality, j.Afrika, okr
255
Phagnalon - fagnalon
Philactis fylaktys
Picnomon – drusták, piknomon
Picris (Cicendia, Helmintotheca) – hořčík, pikris, draslavec, horyč, byliny, teplejší lokality,
ruderaliz.lokality, Eurasie, Makaronesie, Středozemí,
Pilosella – chlupáček, pilosela, asi 20 druhů, chlupaté vytrvalé byliny, Eurasie, s.Afrika, okr
Piptocarpa - piptokarpa
Piqueria – podvržka, pikverie
Pittocaulon - pitokaulon
Plazia - plazije
Plecostachys – plekostachys, 2 druhy, polokeře, j.Afrika, okr
Plectocephalus – pinarcha,
Pluchea – pluchea i dřeviny
Podachaenium - podachenyum
Podocytisus – podocytysus, Eurasie
Podospermum – hadí mordec, podospermun, nohoplodec, Eurasie
Pollalesta - polalesta
Polyarrhena – polyarhena, 4 druhy, trvalky a polokeře, Afrika – Kapsko, okr
Polymnia - polymnije
Porophyllum - porofylum
Prenanthes – věsenka, prenantes, bylina, stinné, chudé lesní lokality, Evropa, SAm, okr
Printzia – čajice, princije
Proustia - proustyje
Psephellus – chrpinec, psefelus,
Pseudognaphalium – protěž, pseudognafalium, bylina, kosmopolitně, břehy vod,
Pseudogynoxis - pseudogynoxis
Psiadia - psiadyje
Psychrogeton - psychrogeton, 29 druhů, Írán, Afghánistán, až Indie, Kašmír a Tibet, horské svahy
Ptarmica – viz Achillea
Pterocaulon - pterokaulon
Pteropogon – pteropogon, 10 druhů, bíle huňaté letničky, polopouště, j.Afrika, Austrálie, okr
Ptilostemon – bodlinatec, ptylostemon
Pulicaria – blešník, pulikarije, byliny, vlhké, zasolené TTP, Evropa, jzAsie,
Pycnosorus – pyknosorus, 6 druhů, byliny až polokeře, otevřené nízké lokality, Austrálie, okr
Pyrethrum – řimbaba, pyretrum, asi 10 druhů, Eurasie, jzAsie, okr
Raoulia – raúlije, asi 20 druhů, stáloz. trvalky a polokeře, suťové lokality, NZ, okr
Ratibida – ratybida, 6 druhů, byliny, prérie, SAm a Mexiko, okr
Rensonia - rensonyje
Rhagadiolus – kosatka, ragadiola, (kosatka je i kytovec), Středozemí, okr
Rhaponticum – viz Leuzea
Rhodanthe (Acroclinium) – časovka, rodante, smilek, slaměnka, asi 40 druhů, byliny a polokeře,
aridní suché oblasti, Austrálie, okr
Rhodanthemum (Chrysanthemopsis, Pyrethropsis) – rodantemum, asi 10 druhů, koberc.trvalky a
polokeře, skalnaté lokality Středozemí – s.Afrika, Španělsko, okr
Rojasianthe - rojasiante
Roldana (Senecio) – roldana, asi 50 druhů, byliny a polokeře, Mexiko, stř.Asie, okr
Rudbeckia – třapatka, rudbekije, terčovka, premaul, asi 20 druhů, oddenk.byliny, vlhké louky,
pobřežní křoviny, světlé lesy, SAm, okr, exp
Rumfordia - rumfordyje
Salmea - salmea
256
Santolina – svatolina, 18 druhů, arom.stáloz.polokeře až keře, suché,sklanaté lokality, Středozemí,
okr
Sanvitalia – vitálka, sanvitálije, 7 druhů, byliny, skaln.svahy, suchá říční údolí, Mexiko, jzUSA,
okr
Saussurea – chrpovník, sausurea, nebeská hostie, asi 300 druhů, vysokohorské byliny,
kosmopolitní, Eurasie - Skandinávie, Pyreneje, Alpy, Karpaty, Balkán, Čína a SAm, s.Afrika, okr,
CITES - costus
Scalesia - skalesije
Scariola (Lactuca) - skariola
Scorzonera – hadí mord, skorzonera, byliny, silný kořen, slunné stráně, stepi, louky i slatinné a
rašelinné, Evropa, okr
Scorzoneroides – viz Leontodon
Scolymus – ostnatec, skolymus, bodlákovec, kardík, zlatý bodlák
Senecio – starček, senecio, více než 1000 druhů, byliny i dřeviny, i keř.sukulenty, kosmopolitní po celém světě, okr
Seneciunculus – viz Senecio
Seriphidium - serifidyum
Serratula – srpice, seratula, asi 70 druhů, trsnaté či oddenkaté trvalky, suché slunné travnaté
svahy, i slatinné TTP, Středozemí, Eurasie (až v.Asie), s.Afrika, okr
Seriphidium (Artemisia) – serifidyum, asi 120 druhů, stáloz.polokeře a byliny, stříbrné,
aromat.listy, suché stepi, sklan.stráně, s.polokoule, Eurasie, SAm, okr
Shavia – viz Olearia
Shinnersia – sinersije,
Schizogyne - schizogyne
Schkuhria – kruženka, skuhrije, hořinať, JA, zavl Eurasie
Siebera – siebera, kuřička
Sigesbeckia – sigesbeskije, nitrotul, v.Asie, Korea, Čína, Japonsko, dále Indie, Indočína, v.Rusko,
Filipíny, Kašmír, i Madagaskar,
Silphium – mužák, silfium, asi 20 druhů, vysoké trvalky, vysoké trvalky, pryskyř.míza páchne po
terpentýnu, prérie, SAm, okr
Silybum – ostropestřec, silybum, 2 druhy, bodlákovité byliny, Středozemí, Eurasie – jz.Evropa,
Malá Asie a stř.Asie, Afrika v. a z., okr
Sinacalia – sinakalije, 4 druhy, trvalky s hlíznatými oddenky, travnaté svahy, Čína, okr
Solanecio - solanecio
Solidago – zlatobýl, solidago, celík, asi 100 druhů, trvalky s dřevnatějící bází, prérie, Eurasie,
Amerika, okr
x Solidaster (Solidago canadensis x Aster ptarmoides) – solidaster, okr
Sonchus – mléč, sonchus, vytrvalé byliny, břehové porosty. úhory, okraje cest, Evropa,
Shaeranthus – drobnohlav, sferantus
Spilanthes – plamatka, spilantes, (Paracress Spotflower, český „kotvičník zemní“), okr
Staehelina - stehelina
Stachelina – stachelina, zavadeň
Stemmacantha – parcha, stemakanta, maralí kořen, asi 20 druhů, „chrpovité“ trvalky, suché
otevřené trávníky, Středozemí, j.Evropa, s.Afrika, Asie, Austrálie, okr
Stenactis – viz Erigeron
Stenotus – stenotus, asi 18 druhů, stáloz.trsnaté polokeře, suché skalnaté lokality, SAm, okr
Stevia – stevije, „sladidlo“
Stiffia - styfije
Stoeba - stoebe
Stokesia – stokesije, stokeská tráva, stókéska astra, 1 druh, stáloz.trvalka, vlhké kyselé půdy,
257
jvUSA, okr
Synchodendron – srostloň, synchodendron
Tagetes – aksamitník, tagetes, afrikán, byliny, slunné,chudé svahy, j.USA, Mexiko, stř.Amerika,
JAm až Argentina, okr
Tanacetum – vratič, tanacetum, asi 70 druhů, byliny a polokeře, suché stráně, TTP, temperátní
oblasti s.polokoule, Středozemí, Evropa až stř.Asie, Turecko, Sýrie, okr
Taraxacum – pampeliška, taraxakum, (smetánka), asi 100 druhů (počet popsaných mikrospecií
v Evropě je přes 1000), Evropa, v.Asie - Čína, Tibet, Mongolsko, Rusko, Korea, okr,
Tarchonanthus – kafrodyšník, tarchonantus
Telanthophora (Senecio) – telantofora, 14 druhů, keře a malé stromky, stř.Amerika, okr
Telekia – kolotočník, telekije, 2 druhy, vysoké trvalky, vlhké lesy, stř.a j.Evropa, Karpaty, Balkán,
po Bělorusko, Ukrajinu, Rusko, Kavkaz, Turecko, okr
Tephoseris (Senecio) – pastarček, tefoseris, starček, byliny, travní porosty i slatinné a rašelinné,
suché i vlhké, Evropa, okr
Tessaria - tesarije
Tetradymia – tetradymije, čtverozákrovník
Tetragonia – čtyřboč, tetragonyje, novozélandský špenát
Tetraneuris – tetraneuris, asi 35 druhů, arom.byliny, USA, okr
Thrincia – viz Leontodon
Thymophilla – maruška, thymofila, 12 druhů, arom.byliny a polokeře, suché svahy a prérie,
USA, Mexiko, stř.Amerika, okr
Tithonia – titónyje, zlatý květ Inků, (mexická slunečnice), 10 druhů, plstnaté byliny až keře,
křoviny, Mexiko, stř.Am., okr
Tolpis – škardovka, tolpis, 20 druhů, kobercovitě rostoucí byliny, suché,písčité lokality,
Středozemí, Makaronesie (Kanár. a Antiské ovy.), sv.Afrika (Etiopie), okr
Townsendia – astřička, tovnsendyje, asi 20 druhů, trvalky, otevřené, kamenité, horské, lokality,
zSAm, okr
Tragopogon – kozí brada, tragopogon, více než 100 druhů, byliny, silný kořen, TTP, slunné
stráně, Evropa, s.Afrika, stř. a j.Asie, okr
Traversia - traverije
Tridactylina – tridaktylina, Rusko
Tridax - tridax
Trichanthemis - trichantemis
Trigonospermum - trigonospermum
Tripleurospermum (Matricaria) – heřmánkovec, tripleurospermum, asi 30 druhů,
„heřmánkovité“ byliny, slunné lokality, úhory, rumiště, slaniska, mírné pásmo s.polokoule, Eurasie,
SAm, okr
Tripolium (Aster) – hvězdnička, Eurasie
Trixis – dlahýš, trixis, asi 50 druhů, JAm
Trommsdorfia – viz Hipochaeris
Tussilago – podběl, tusilago, asi 15 druhů, oddenk.trvalky, chladnější oblasti s.polokoule, okr
Ugamia - ugamije
Urospermum – urospermum
Ursinia – medvědík, ursinyje, asi 40 druhů, stáloz.byliny a polokeře, savany, Afrika – Etiopie,
Kapsko, Namibie, Botswana, okr
Varthemia - vartemije
Venidium – venydyum
Verbesina (Actinomeris) – sporýšovka, verbesina, (Wingstem), asi 200 druhů, byliny a dřeviny,
tropy, Anerika, okr
Vernonia – vernonyje, jedomar, (Iron Weed), asi 1000 druhů různých rostlin, i dřeviny, tropy a
258
subtropy, kosmopolitní, Amerika, Afrika, Asie, Austrálie, okr
Viguiera – vigiéra
Vittadinia - vitadynyje
Wagenitzia – vagenytcije, Eurasie
Wedelia – vedelije, okoratka, asi 70 druhů, byliny až keře, tropy a subtropy, Amerika, okr
Werneria – vernerije, komolka
Willemetia (Calycorchus) – pleška, vilemecije, rašelinné TTP,
Xanthisma – hvězdíček, xantysma
Xanthium – řepeň, xantyum, byliny, silný kořen, břehy vod, rumiště, Eurasie, Amerika, s.Afrika,
Xanthophthalmum (Chrysanthemum, Glebionis) – zlateň, pinardyje, xantoftalmum, 2 druhy,
bujné keřovité letničky, suché lokality, Středozemí, okr
Xeranthemum – suchokvět, xerantemum, 6 druhů, plstnaté letničky, slunné stráně, jvEvropa až
Kavkaz, Írán, okr
Xerochrysum (Bracteantha) – xerochrysum, 7 druhů, byliny, TTP a křoviny, Austrálie, okr
Xylanthemum - xylantemus
Zexmenia - zexmenyje
Zinnia – ostálka, cínyje, asi 20 druhů, byliny až polokeře, polopouště, Amerika, okr
Zoutpansbergia - zoutpansbergije
Balanophoraceae / Hlívencovité, 17 rodů, asi 50 druhů, nezelení parazité (připomínají houbu),
tropy až subtropy, celý svět
Balanophora – hlívenec, 19 druhů
Corynaea – korynea,
Dactylanthus - daktylantus
Ditepalanthus - dytepalantus
Exorhopala - exochorpala
Hachettea - hachetea
Helosis - huzanja, helosis
Chlamydophytum – chlamydofytum,
Langsdorffia – langsdorfije
Lophophytum - lofofytum
Mystropetalon - mystropetalon
Ombrophytum – ombrofytum, podzemní rostlina
Rhopalocnemis - ropaloknemis
Sarcophytze - sarkofyte
Scybalium - skybalium
Thonningia – thonyngije
Balsaminaceae / Netýkavkovité, 2 rody, až 1000 druhů, byliny, vlhké horské lesy, tropy a subtropy
Eurasie , ne v původní květeně JAm a Austrálie, v Evropě 1 druh a 2 inv zavl z Asie
Hydrocera – hydrocera, 1 druh, bylina, trop.Asie
Impatiens – netýkavka, impatiens, asi 900 druhů, byliny až polokeře, vlhké temperát. a trop.
biotopy, i ČR, (kromě Austrálie, NZ a JAm), okr, některé, inv
Basellaceae / Bazelovité, 4 druhy, 19 druhů, suchá a otevřená stanoviště, bylinné liány šplhavé
nebo ovíjivé, tropy, Amerika, subsaharská Afrika, Madagaskar, v Evropě chybí
Anredera – anredera, 10 druhů, JAm, Havaj, suché křovin.porosty, stáloz.ovíjivé liány, hlízn.
kořeny, okr
Basella – bazela, bobmaska, (Malabarský špenát, Red vine Spinach), okr
Boussingaultia – viz Anredera, dřevina
259
Toumonia – toumonyje, byliny
Ullucus – melok, ulukus, JAm - Andy, pěst.jedlé škrobnaté hlízy
Batidaceae / Batysovité, 1 rod, sukulentní byliny
Batis – batys, kupinovec, sukulentní byliny, přímořské lokality, tropy a subtropy, Amerika
Begoniaceae / Kysalovité, 2 rody, asi 1400 druhů, byliny, polokeře a keře, měkké dřevo, někdy
sukulentní
Begonia – begonyje, kysala, křivolist, více než 900 druhů, keř.sukulenty, tropy a subtropy mezi 150
s. a j. zeměp.šířky, celý svět mimo Austrálie a některých tichomoř.ovů, okr
Hilebrandia – hilebrandyje, 1 druh, Havaj
Berberidaceae / Dřišťálovité, 14 rodů, přes 700 druhů, keře (vzácně stromky) a byliny, hlavně
s.mírný pás, celý svět mimo Austrálie
Aceranthus – acerantus,
Achlys – achlys,
Berberis – dřišťál, berberis, křivolist, asi 500 druhů, převážně ve stř. a v. Asii a j. Americe, pouze
6 druhů v Evropě, s. Africe a s. Americe, keře, s.polokoule,, okr
Bongardia – bongarjie
Caulophyllum – kohoš, kaulofylum, 3 druhy, trvalky, SAm, Asie
Diphylleia – difyleja, 3 druhy, odd.trvalky, horské potoky, Japonsko, SAm, okr
Dysosma – dysosma,
Epimedium – škornice, epimedyum, asi 60 druhů, trvalky, Středozemí, mírné pásmo Eurasie
(vAsie-Čína,Japonsko), okr
Gymnospermium – gymnospermium, Rusko
Jeffersonia (Plagiorhegma) – džeferzonyje, 2 druhy, trvalky, svAsie. SAm, okr
Leontice – leotice,
x Mahoberberis (Berberis vulgaris x Mahonia aquifolium)- mahoniodřišťál, okr
Mahonia (Berberis) – mahónyje, asi 100 druhů, stáloz.keře, skaln.lokality, v. a jvAsie – Himálaj,
Čína, střAmerika, zSAm – USA, Mexiko, okr
Nandina – nandina, nebeský bambus, 1 druh, stáloz.keř, horská údolí, Indie, Čína, Japonsko, okr
Plagiorhegma – plagiorhegma,
Podophyllum – noholist, podofylum, asi 9 druhů, oddenk stínomilné trvalky, křoviny, SAm, vAsie
- Himálaj, Čína, Tajwan, okr, CITES - hexandrum
Ranzania – ranzanyje, 1 druh, trvalka, horské list.lesy, Japonsko, okr
Sinopodophyllum – sinopodofylum,
Vancouveria – vankouverije, 3 druhy, plazivé oddenkaté stáloz.nebo zatahující byliny, horské
kamenité křoviny, jehl.lesy, zUSA, okr
Betulaceae / Břízovité (+ Corylaceae / Lískovité), 7 rodů, asi 145 druhů, dřeviny, s.mírný pás,
expanduje do And a jv.Asie
Alnaster viz Duschekia
Alnobetula viz Duschekia
Alnus – olše, alnus, asi 35 druhů, mírné a chladné pásmo s.polokoule, několik v horách stř. a JAm Andy, pion.dřeviny, vlhko, rychlý růst, symbiot.mikroorg., exp, dřevo (glutinosa, incana)
Aplerocaryon - aplerokaryon
Betula – bříza, betula, asi 120 druhů, mírné až arktické pásmo s.polokoule, jižněji jen hory,
pion.dřeviny, exp, okr, dřevo (alleghaniensis, papyrofera, penduala)
Betulaster - betulaaster
Carpinum - karpinum
260
Carpinus – habr, karpinus, asi 40 druhů, stromy, teplejší mírný pás s.polokoule, okr, i bonsai,
dřevo (betulus, Evropa)
Clethropis - kletropis
Corylus – líska, korylus, 15 druhů, dřeviny, jedlé oříšky, Eurasie - jvEvropa, Blízký východ, Čína,
SAm, okr, pěst
Cremastogyne - kremastogyne
Distigocarpus - dystygokarpus
Duschekia (Alnus) – olšička, křestice, duschkije, 8 druhů, Euroasie, SAm
Chamaebetula - chamebetula
Ostrya – habrovec, ostryje, asi 10 druhů, opad.stromy, lesní okraje, temperátní pásmo s.polokoule,
Středozemí, Eurasie, stř. a SAm, okr, šťáva na barvení kůží,
Ostryopsis – ostryovka, ostryopsis, 2 druhy, opad.keře, lesní okraje, řídké lesy, Čína
Semidopsis - semidopsis
Zugilus - zugilus
Bignoniaceae / Trubačovité, 110 rodů, asi 800 druhů, liány a stromy, příp. keře, ojed byliny,
tropy celého světa až teplé oblasti mírného pásu, chybí Evropa
Adenocalymna – adenokalymna, asi 80 druhů, liány, tropy a subtropy
Amphitecna – amfitekna, malé stromky, kauliflorní, tropy Ameriky,
Anemopaegna – anemopegna, asi 45 druhů vlhké tropy Ameriky, dřevnatějící liány
Arrabidaea – arabidea, asi 70 druhů lián, trop. a subtr.deštné lesy stř.Amerika, Mexiko až
Argentina, Karibik
Astianthus - astyantus
Bignonia – trubač, bignonyje, 1 druh, stáloz.pnoucí, SAm, temperát. až trop.obl., okr
Campsis – křivouš, kampsis, trubač, jasmínová trumpeta, 2 druhy, opad. dřevité liány, Asie-Čína,
jvUSA, okr
Catalpa – katalpa, asi 12 druhů, opad.stromy, pův. v.Asie a SAm, okr
- bignonioides (syringaefolia) - trubačovit,á (obecná, indiánský fazolový strom), JV USA - Karolina,
Georgia, Florida, (ČR 1880 Sychrov, ojediněle vysazovaná v teplejších polohách)
Catopractes - katopraktes
Clytostoma – klytostoma, 9 druhů, stáloz.linie, tropy Ameriky, okr
Crescentia – kujeta, gira, krescentyje, maraka, tykevnice, umba koule, kalabašový strom, plody
na větvích (kauliflorie), okr
Cybistax – cybistax, 3 druhy, dřeviny, lesy Mexika až Paraguay, okr
Cydista – cydysta, 4 druhy, stáloz.liány, trop.Amerika, okr
Delostoma – delostoma, dřevina tropů
Deplanchea - deplanchea
Distictis – dystyktys, 9 druhů, pnoucí,stáloz.liány, trvalky,Mexiko, Karibik, okr
Dolichandrone – dolichandrone, 9 druhů, dřeviny, tropy Afriky, Asie, Austrálie, tichomoř.ovy, okr
Eccremocarpus – ekremokarp, 5 druhů, popín.byliny, JAm-Chile, Peru, okr
Ekmanianthe - ekmanyante
Fernandoa - fernandoa
Handroanthus - handroantus
Chilopsis – chilopsis, 1 druh, suchá koryta, USA, Mexiko, okr
x Chitalpa (Catalpa bignonioides x Chilops linearis) – chitalpa, okr
Incarvillea – dvojostice, inkarvilea, 16 druhů, byliny, stř. a v.Asie, okr
Jacaranda – žakaranda, asi 50 druhů, dřeviny, vlhkých deštných pralesů, tropy a subtropy,
Amerika, velmi často okr
Kigelia - kigélie, salámový strom, 1 druh, strom, tropy a subtropy, savany Ameriky, i s.JAm,
Afrika, okr
Macfadyena (Doxantha) – Makfadyena, asi 4 druhy, stáloz.pnoucí keře, tropické a suché lesy,
261
Mexiko, Karibik, Jam-Uruguay, Argentina, okr
Mansoa (Pseudocalymma) – mansoa, Bignoniaceae, liány, tropy a subtropy
Markhamia – markhamije, asi 13 druhů, stromy, tropy, Afrika, Asie, okr
Martinella - martynela
Millingtonia - milingtonyje
Newbouldia – njuboldyje, dřeviny,
Niedzwedzkia – nedzveckije, Asie
Oroxylum - oroxylum
Pajanelia - pajanelije
Pandorea – pandorea, wonga, 6 druhů, stáloz., liány a pnoucí keře, tropy a subtropy, Malajsie,
Papua-N.Guinea, N.Kaledonie, Austrálie, okr
Paragonia - paragonyje
Paratecoma - paratekoma, dřevo peroba jaune, (peroba, v JAm)
Parmentiera – parmentyera, dřeviny, tropy
Pithecoctenium - pitekoktenyum
Podranea – podranka, podranea, 2 druhy, stáloz.pnoucí, řídké lesy, tropy a subtropy, j.Afrika,
Zimbabwe, okr
Pyrostegia – trubatka, pyrostegije, 4 druhy, dřevnaté,stáloz.úponkaté liány, lesy, tropy, JAm, okr
Radermachera – radermachera, pokojový jasan, asi 15 druhů, stáloz.dřeviny, tropy a subtropy,
Asie, okr
Rhigozum - rigosum
Romeroa - romeroa
Roseodendron - roseodendron
Santea - santea
Siratea – siratea, 1 druh, stáloz.dřevnaté,úponkovité liány, JAm – Kolumbie, Ekvádor, okr
Schlegelia – viz Schlegeliaceae
Spathodea – spatodea, trubačovec, africký tulipánový strom, 1 druh, stáloz.strom, okraje lesů a
roklin, tropy, Afrika, okr
Spirotecoma - spirotekoma
Stereospermum - stereospermum
Stizophyllum – styzopfylum,
Tabebuia – tabebuja, trumpetovka, asi 100 druhů, tropy, stř. a JAm (Mexiko až Kolumbie a
Argentina), Karibik, dřeviny, kvetou bezlisté, odolné dřevo, léč. kůra lapačo, okr
Tanaecium – prodlužeň, tanecium,
Tecoma (Tecomaria, Stenolobium) – tekoma, protiha, asi 12 stáloz.druhů, stromy, plazivé keře a
pnoucí rostliny, skalnaté svahy, j.Afrika, Amerika – j.USA až Argentina, okr , dřevo ipé, lapacho,
ironwood, greenhert aj., (heptaphylla aj, stř. a JAm)
Tecomanthe – tekomante, 5 druhů, stáloz.dřevnatějící liány, trop.lesy, Indonésie, N.Guinea,
Šalamoun.ovy, Austrálie, okr
Tecomaria – tekomárije, protihovka, 2 druhy, stáloz.keře, v. a j.Afrika – Kapsko, okr
Tripinnaria (Crescentia) – trojperoutka, tripinarije
Tynanthus - tynantus
Zeyheria - zeyherije
Bixaceae / Oreláníkovité, 4 rody, 21 druhů, tropy, Asie, Afrika, Austrálie, Amerika, dřeviny (až
polokeře), nápadné květy, někdy i bezlisté kvetou v suchém období, plod tobolky, tropy
Amoreuxia – amoreuxije, Amerika
Bixa – oreláník, bixa, 1 druh, stáloz.strom, červené barvivo Indiáni, trop.Amerika. okr
Cochlospermum – kochlospermum, stočenák, (Cochlospermaceae), asi 15 druhů, opad.dřeviny,
pantropický, suché tropy, Asie, Afrika, Amerika, Austrálie, okr
262
Diegodendron – dyegodendron, Madagaskar
Bombacaceae / Cejbovité, asi 20 rodů, 180 druhů, stromy, tropy, Amerika i j.
Adansonia – baobab, adansonyje,
Bernoullia – bernoulije,
Bombacopsis (Pachira) – bombakopsis,
Bombax – cejba, bombax, kapok, sýrovník, 20 druhů, trop. Afrika, Asie a Austrálie, (amer.druhy
= Pseudobombax), mohutné opad.stromy (v době květu kdy kvetou), kořenové náběhy, keřovité
sukulenty, těžba dřeva, měkké dřevo, tobolka a semena s vlákny - kapok, okr
Camptostemon – kamptostemon,
Cavanillesia – kavanylesije, pabalsa, 3 druhy
Ceiba – vlnovec, cejba, 6 druhů,
Cullenia - kulenyje
Durio – durián, durio, batan
Eriotheca - erioteka
Fremontodendron - fremontodendron
Gyranthera - gyrantera
Hampea – hampea, 5 druhů
Huberodendron – huberodendron,
Chiranthodendon - chirantodendron
Chorisia – chorisie, cejbovec, 3 druhy, sukul.stromy, j.Amerika (Brazílie, Argentina), okr
Kostermansia - kostermansije
Lahia - lahije
Matisia - matysije
Montezuma – montezuma,
Neesia - nesije
Ochroma – balzovník, ochroma, balza, žlutovlník, (West indies Ochroma), pion.dřevina trop. dešt.
pralesů, 2 druhy, strom, plody dlouhé tobolky, tropy, Amerika (Peru), okr, dřevo balsa, (pyramidale,
JAm)
Pachira – pachira, 24 druhů, dřeviny, tropická Amerika, okr
Pentaplaris - pentaplaris
Phragmotheca - fragmoteka
Pseudobombax – pseudobombax, 2 druhy,
Rhodognaphalon - rodognafalon
Quararibea – kvararibea, 18 druhů
Scleronemia - skleronemije
Septopteca – septoteka,
Boraginaceae / Brutnákovité (Drsnolisté), asi 150 rodů, asi 2500 druhů, hlavně Středozemí,
Eurasie a Amerika, v mírném pásmu byliny, v tropech i dřeviny, alkaloidy - řada léčivek
Aegonychon (Buglossoides, Lithodora) – kamejnička, egonychon,
Alkanna – kamejník, alkana, asi 35 druhů, Středozemí až Írán, stález.trsnaté byliny, okr
Amebia - amebije
Amsinckia – amsinkije,
Anchusa – pilát, anchusa, asi 50 druhů, Středozemí, Evropa, ČR, jzAsie, s. a j.Afrika, okr
Aegonychon – viz Lithospermum
Argusia - argusije, Středozemí
Arnebia – arnebije, prorokovka, 25 druhů, suché lokality Středozemí, Eurasie, Afrika, okr
Asperugo – ostrolist, asperugo, Evropa, rumiště
Borago – brutnák, borago, 3 druhy, Středozemí, Evropa, ČR, okr, salát
263
Bourreia - boureja,
Brunnera – pomněnkovec, brunera, kavkazská pomněnka, 3 druhy, oddenk.trvalky, vEvropa a
sz.Asie, okr
Buglossoides (Lithospermum, Aegonychon, Margarospermum) – buglosoides, 15 druhů,
Středozemí, z.Evropa, z.Asie, okr
Caccinia – kakcinyje, štěrbinovka
Carmona - karmona
Caryolopha – pilátovec, karyolofa
Cerinthe – voskovka, cerinte, asi 10 druhů, byliny, teplé obl. Eurasie, okr
Cordia – kordyje, asi 300 druhů, liána, jedlé peckovice, deštné pralesy, tropy, Amerika, okr, pěst
(zastínění kávových plantáží JAm), dřevo ziricote (dodecandra, stř.Amerika, abbysinica, milenii,
platythyrsa, stř.Afrika)
Cortesia – kortézije, kusohub
Cryptantha – kryptanta, asi 150 druhů,
Cynoglossum – zlatokvět, cynoglosum, užanka, asi 55 druhů, byliny, mírné a subtr.pásmo
s.poloule, Eurasie atd, okr
Echinospermum - viz Lappula
Echium – hadinec, echium, asi 40 druhů, byliny a keře, drsné listy, stepi, Středozemí, z.Evropa,
ČR, Madeira, end Kanár.ovy, okr
Ehretia – krabil, ehrecie, asi 50 druhů, dřeviny, teplé obl. Asie, Ameriky, Afriky a Austrálie
Elizaldia - elizaldyje, Evropa
Ellisia (Nyctelea) - pomíjivka, elisije
Eritrichium - pomněnečka, erytrychium, kosmenka, asi 30 druhů, nízké koberc.trvalky, hory a
skály, Evropa, Himálaj, SAm, okr
Eucrypta – eukrypta,
Gerascanthus (Cordia) – stálec, geraskantus
Gyrocaryum - gyrokaryum
Hackelia (Lappula) – lopuštík, hakélije, vlhké skály, Evropa
Halascya - halascyje, Evropa
Harpagonella - harpagonela
Heliotropium – otočník, heliotropium, asi 300 druhů, byliny až keře, suchá, otevřená stanoviště,
Středozemí, USA, Mexiko, JAm, Havaj. a Tichomoř.ovy, okr
Chionocharis – chionocharis, Himálaj
Lappula – strošek, lapula, lopuštík, byliny, slunné stráně, Eurasie, ČR
Lindelofia – lindelofije, asi 12 druhů, trvalky, suché, kamenité svahy, stř.Asie až Himálaj, okr
Lithodora – kamejnička, kamejkovka, litodora, 7 druhů, stáloz.keře a polokeře, hory,
z. a j.Evropa, Malá Asie, s.Afrika, okr
Lithospermum – kamejka, litospermum, byliny, podzemní hlízy, pobřežní křoviny, úhory, světlé
listnaté lesy, Eurasie, ČR, okr
Lycopsis (Anchusa) – prlina, lykopsis, byliny, teplé suché stráně, Eurasie, Amerika,
Macrotomia (Arnebia) - makrotomije, Evropa
Margarospermum – kamejnice, margarospermum
Mattiastrum - matyastrum, Evropa
Mertensia – mertensie, plícněnka, asi 50 druhů, trvalky, pobřeží a vlhké lokality, Eurasie, SAm,
Grónsko, okr
Moltkia – moltkie, 6 druhů, vytr.byliny a polokeře, výslunné kamenité svahy, Eurasie, okr
Myosotidium – myosotydyum, 1 druh, stáloz.trvalka, NZ, okr
Myosotis – pomněnka, myosotys, asi 50 druhů, byliny, vlhké lokality, Eurasie, ČR, Amerika,
Austrálie, okr
Nama – nama,
264
Neatostema - neatostema, Středozemí
Nemophila – hajnička, nemofila, bylina, okr
Nonea – pipla, nonea, suché TTP, Eurasie
Omphalodes – pupkovec, omfalodes, pupenka, asi 28 druhů, byliny, Eurasie, s.Afrika, okr
Onosma – ruměnice, onosma, asi 150 druhů, dřevnatějící byliny, slunné kamenité lokality, písčiny,
Středozemí až Turecko, okr
Pectocarya - pektokaryje
Pentaglottis – pentaglotys, pilátka, 1 druh, stáloz.trvalka, stinné vlhké biotopy, Středozemí,
jz.Evropa, okr
Phacelia – svazenka, facelije, SAm, okr
Pholisma – folisma, nezelený parazit, Kolorado, Indiáni pojídali
Plagiobothris - plagiobotrys
Pseudomertensia - pseudomertenije
Pteleocarpa - pteleokarpa
Pulmonaria – plicník, pulmonarije, asi 14 druhů, oddenk.trvalky, pomalu se šířící, stinné,vlhké
lok., Eurasie, ČR, okr
Rhytispermum – viz Lithospermum
Rindera – rindera, byliny, Evropa
Rochefortia - rochefortyje
Rochelia – šetina, rochelije, Středozemí
Rotula – rotula
Sebestena – viz Cordia
Solenanthus - solenantus, Evropa
Symphytum – kostival, symfytum, asi 30 druhů, drsné trvalky, vlhké stinné lokality, břehy toků,
Evropa, ČR, Kavkaz až Írán, okr
Tiquilia - tykvilije
Tournefortia – svitoun, tournefortyje, asi 150 druhů, liána, tropy
Trachystemon – trachystemon, 2 druhy, chlupaté byliny, jv.Evropa, Kavkaz, okr
Trigonotis – trigonotys, Rusko, Himálaj
Trichodesma - trichodesma
Brassicaceae (Cruciferae) / Brukvovité (kapustovité, křížaté), 360/3200, ČR 42/150, byliny až
nízké dřeviny, kosmopolitní, subtropy až temperátní a chladné pásmo, hlavně mírné pásmo, v
tropech vzácně (hory), málo na j.polokouli, významný podíl domestikovaných rostlin: brukev a
mnoho zelenin, ředkev, řepka, hořčice, obsah kys.askorbové-vit.C, glukosinoláty
Aethionema – sivutka, etyonema, kamenička, asi 40 druhů, Středozemí a z.Asie, byliny až
polokeře, Ca, okr
Alliaria – česnáček, aliárije, byliny, vlhké křoviny, Evropa,
Alyssoides – alysoides, 3 druhy, Středozemí, vytrvalé byliny
Alyssum – tařinka, alysum, (tařice), asi 150 druhů, Středozemí až stř.Asie, byliny a polokeře,
Anastatica – choulivka, anastatyka, růže z Jericha, pouště
Arabidopsis – huseníček, arabidopsis, byliny, Evropa, drobný plevel, pole
Arabis (Turritis) – huseník, arabis, husenčník, asi 120 druhů bylin, Eurasie, SAm
Armoracia – křen, armoracie, 3 druhy, vlhké lokality Eurasie, vUSA, pochutina
Aubrieta – tařička, aubrieta, 12 druhů, hory Eurasie, koberc., okr
Aurinia (Alyssum) – tařice, aurinyje, 7 druhů, hory Evropa, Malá Asie, okr
Barbarea (Campe) – barborka, barbarea, asi 12 druhů, vlhké temperát.obl s.polokoule
Berteroa – šedivka, berteroa, byliny, suchá rumiště, Eurasie
Biscutella – dvojštítek, biskutela, bylina, skaliska, Eurasie, okr
Boechera - bechera
265
Boleum – boleum, dřevina, Eurasie
Bornmullera - bornmulera
Borodinia – borodynyje, Rusko
Brassica – brukev, brasika, asi 30 druhů, Středozemí, temperátní Eurasie, okr, zeleniny
Braya – braje, byliny, Skandinávie
Bunias – rukevník, bunyas, byliny, rumiště, Středozemí, Eurasie,
Cakile – pomořanka, cakile, byliny, mořské pobřeží, Eurasie,
Camelina – lnička, kamelina, byliny, zasolené lokality, Eurasie, rumiště, i pěst olejn
Campe viz Barbarea
Capsella – kokoška, kapsela, drobné byliny, ruderál.lok., Eurasie
Cardamine – řeřišnice, kardamine, řeřicha, asi 150 druhů, vlhké TTP, chladné prostředí, téměř
celý svět, okr
Cardaminopsis – řeřišničník, kardaminopsis, byliny, vlhké lokality, Eurasie
Cardaria – vesnovka, kardarije, byliny, rumiště, Eurasie
Clypeola - klypeola
Cochlearia – lžičník, kochlerije, asi 25 druhů, chladnější a subarkt.obl.
Coincya – hořčičník, koincyje, Eurasie
Coluteocarpus – žanovičník, koluteokarpus, 1 druh, trvalka, Středozemí, Turecko, okr
Conringia – hořinka, konringije, byliny, výslunné stráně, Evropa
Coronopus – vranožka, koronopus, vraní nožka, byliny, teplé lokality, rumiště, Eurasie, JAm
Crambe – katrán, krambe, 20 druhů, dřevnatějící byliny (v Makaronésii až stromečky), stepi,
Eurasie, Afrika, okr
Dentaria – kyčelnice, dentarije, zubeň, byliny, pacibulky, stinné lesy, Evropa
Descurainia – úhorník, deskurainyje, byliny, stepi, slunné stráně, písčiny, rumiště, křoviny, pole,
Evropa, (v Makaronésii až stromečky)
Didymophysa – didymofysa, Rusko
Diplotaxis – křez, dyplotaxis, svojsímec, byliny, rumiště, Evropa
Dipterigium - dypterigium
Draba – chudina, draba, hladověnka, asi 300 druhů, sutě, arktic. a mírné pásmo s.polokoule, i
JAm
Eremobium - eremobium
Erophila – osívka, erofila, drobné byliny, skalní stepi, rumiště, efemérní, Eurasie
Eruca – roketa, eruka, 6 druhů, Středozemí vč.sz.Afrika, byliny, okr, pěst
Erucago - viz Bunias
Erucaria - erucaria
Erucastrum – ředkevník, erukastrum, byliny, suché TTP, rumiště, Eurasie
Erysimum (Cheirantus) – trýzel, erysimum , chejr, asi 80 druhů, byliny i dřevnatějící, suché,
slunné (Ca) stráně, Středozemí, Eurasie, s.Afrika, i SAm, okr
Euclidium – rukevníček, euklidyum, byliny, rumiště, Středozemí, jz.Asie
Eunomia - viz Aethionema
Eutrema - eutrema, kaloděr, Rusko
Farsetia - farsetyje, farsetka, šedivka
Fibigia - fibigije
Gorinkia - viz Brassica
Heliophila – heliofila, asi 75 druhů, byliny až polokeře, světlá místa, j.Afrika, okr
Hesperis – večernice, hysperis, noční fiala, asi 30 druhů, vytrv.byliny, chudé půdy, mírné pásmo,
Eurasie, okr
Hirschfeldia – huseníčák, hirschfelije, ředkevník, byliny, rumiště, Středozemí
Hornungia – řeřišničník, hornungije
Huqueninia - hukvenynyje
266
Hutchinsia – řeřuška, hutschinyje
Chamaeplium (Sisymrium) – hulevníkovec, chameplium
Cheiranthus – chejr, cheirantus, chýr, lak, (Wallflover), Eurasie, okr
Chorispora – chorispora, byliny, rumiště, Eurasie
Iberis – iberka, štěničník, asi 40 druhů, byliny až stáloz. polokeře, Středozemí, s.Afrika, Asie
Ionopsidium – fialička, jonopsidyum, nepravá fialka, Eurasie
Isatis – boryt, isatys, asi 30 druhů, byliny, pustiny, Středozemí, Eurasie, okr
Kernera – vápnička, kernera, hlohovák. hory Evropy – Pyreneje, Alpy, Karpaty, Balkán,
Klukia – viz Sisymbrium
Leiolobium – viz Rorippa
Lepia – viz Thlaspi
Lepidium – řeřicha, lepidyum, byliny, suché TTP, rumiště, Středozemí, sv.Afrika, Eurasie, SAm
Leptocarpaea – viz Sisymbrium
Leucosinapsis – hořčice, (bělohořčice), leukosinapsis, byliny, Středozemí, olejnina, koření,
Lobularia – lobularie, tařicovka, laločnice, 5 druhů, nízké polštář.byliny, kamenité svahy a
narušené půdy, Středozemí, Kanár.ovy, okr
Lunaria – měsíčnice, lunarije, 3 druhy, byliny, suťové lesy, narušené půdy a úhory, Eurasie, okr
Macropodum – makropodyum, Rusko
Malcolmia – večernička, malkolmije, asi 35 druhů, byliny, narušené lokality, Středozemí až
Afghánistán,
Maresia - maresije
Matthiola – fiala, matyola, lekvoj, letní fiala, asi 55 druhů, keř.byliny, příp.polokeř, houštiny a
hory, Evropa, Středozemí, stř. a jz.Asie, j.Afrika, okr
Megadenia – megadenyje, Rusko
Melanosapis – viz Brassica
Morretia - morecije
Moricandia – moricandyje, asi 7 druhů, byliny, u cest, Středozemí, střední Východ, okr
Morisia – morisije, 1 druh, růžic.trvalky, kůlový kořen, písč.oblasti, Karsika, Sardinie, okr
Murbeckiella – murbekiela, Evropa
Myagrum – povázka, myagrum, Středozemí,
Nasturtium – potočnice, nasturcium, křezice, asi 6 druhů, břehy vod, pův. Evropa a s.Asie, okr,
dnes plevel toků SAm a oblastí mírného pásma j.polokoule
Neslia – řepinka, neslie, byliny, rumiště, Eurasie
Orychophragmus – orychofragmus, 2 druhy, byliny, rumiště, úhory, stř.Asie, Čína, okr
Pachyphragma – pachyfragma,
Parolinia - parolinyje
Pegaeophyton - pegefyton
Peltaria – štítenka, peltarije, 7 druhů, arom.byliny, Eurasie, stř.Asie a stř.Východ, okr
Petrocallis – krasoskalník, petrokalis, 2 druhy, stáloz.polštář.trvalky, stinné skály, hory, Eurasie Pyreneje, Alpy, Karpaty, okr
Physaria – fysarije, 14 druhů, byliny, hory, SAm, okr
Physorhynchus - fyzorhynchus
Polymnia – polymnyje, mastňík, jakon
Pritzelago (Hutschinia) – řeřuška, pritzelago, hory, Evropa, Iberie, Jura, Alpy, Apeniny, Balkán,
Karpaty,
Pseudovesicaria – pseudovesikarije, Rusko
Ptilotrichum – viz Alyssum
Raphanistrum – viz Raphanus
Raphanus – ředkev, rafanus, 3 druhy, byliny, zelenina již starověký Egypt a Čína, Eurasie, pěst
zelenina
267
Rapistrum – řepovník, rapistrum, suché TTP, rumiště, Středozemí, Eurasie – Evropa až stř. Asie
Redowskia – redovskie, Rusko
Rhynchosinapsis – hořčičník, rynchosinapsis, Eurasie
Ricotia - rikocije
Rorippa – rukev, roripa, byliny, břehy vod,
Senebiera – viz Coronopus
Schivereckia – schiverekyje, Rusko
Sinapidendron - sinapidendron, (v Makaronésii až stromečky)
Sinapsis – hořčice, sinapsis, Středozemí, Eurasie, pěst
Schizopetalon – schizopetalon, 8 druhů, chlupaté letničky, skalnaté svahy, naruš.lokality, Chile,
okr
Sinapistrum – viz Sinapsis
Sisymbrium – hulevník, sisymbrium, hulevníkovec, úhorník, rumiště, ruderál, Středozemí,
Eurasie,
Smelowskija - smelovskije
Sophia – viz Decurainia
Stanleya - stanleja
Stenophragma – viz Arabidopsis
Subularia – sabularie, bylina, vodní, Eurasie
Syrenia – trýzelka, syrenyje, Eurasie
Teesdalia – nahoprutka, tésdaljie, písčiny, Evropa
Thlaspi – penízek, tlaspi, asi 60 druhů, drobné, krátkověké byliny, kamenité stráně, s.temperátní
oblasti, úhory, plevel
Thlaspidea – viz Thlaspi
Tchihatchwia - tchihatchvije
Turritis – strmobýl, turytys
Vella – vela, 4 druhy, nízké keříky (podobné Iberisu), Středozemí, okr
Wasabia – vasabjie
Zilla - zila
Bruniaceae / Bruniovité, asi 12 rodů, asi 80 druhů, stáloz. nižší stáloz. dřeviny, drobné listy, pouze
j.Afrika
Audounia - audounyje
Berzelia – berzelije
Brunia – brunyje, brunka, 37 druhů, keř, Kapsko,
Linconia - linkonyje
Lonchostoma . lonchostoma
Mniothamnea - mniotamnea
Nebelia -nebelije
Pseudobaeckea - pseudobekea
Raspalia – raspalie
Staavia – stávka, stávije
Thamnea - tamnea
Tittmannia - titmanyje
Buddlejaceae / Komulovité, dnes viz Scrophulariaceae, keře až byliny, hlavně tropy,
Buddleja – komule, až 150 druhů, větš. dřeviny, hlavně tropy jv. Asie, Am, Afriky, okr
Emorya – emoryje, dřeviny
Gomphostigma – gomfostygma, dřeviny
Nicodemia (Buddleja) - nikodemije
268
Peltanthera – peltantera, dřeviny
Burseraceae (Pittosporaceae) / Březulovité (Kadidlovníkovité), asi 18 druhů, 540 druhů,
převážně dřeviny, tropy a subtropy, Amerika, Afrika vč. Madagaskar, Blízký východ, j.a jv.Asie,
Austrálie, Melanésie
Ambilobea - ambilobea
Aucoumea – aukoumea, strom, z.Afrika, těžba dřevo gaboom mahagon (klein,
Beiselia - beiselije
Boswelia – kadidlovník, bosvelije, Frankincense, strom, savany v. Afriky – Libye, Súdan, Turecko,
j.Arábie, dále j. a jv. Asie, Čína, kadidlo,
Bursaria – bursarije, 10 druhů, stáloz.menší dřeviny, Austrálie aj., okr
Bursera – březule, bursera, kadidlovník, lehkoš, až 100 druhů, strom., keřovité sukulenty, jzUSA,
Mexiko, stř.Amerika, sJAm, trop.pouště, okr
Canarium – kanárník, kanarium, stromy, tropy, jv.Asie- j.Čína, Indočína, Indonésie, Filipiny,
Fidži, Tahiti, Tajwan, okr, pěst.dřevo nábytkářsky, pryskyřice
Commiphora – myrhovník, komifora, balzamovník, mukul, Myrrh, keř.sukulenty, Arábie,
v.Afrika – Somálsko, Etiopie, okr, myrha
Crepidospermum - krepidospermum
Dacryodes – dakryodes, strom, dřevo – stavební konstrukce
Elaphrium (Bursera) - elafrium
Garuga - garuga
Haplobolus - haplobolus
Icica - icika, čipa, protium, elemenový strom
Protium – procium, strom, natěračská pryskyřice kopál
Pseudodacryodes - pseudodakryodes
Rosselia - roselije
Santiria – santyrije, strom, dřevo – stavební konstrukce
Scutinanthe - skutynante
Tetragastris - tetragastris
Triomma - trioma
Buxaceae / Zimostrázovité, 5 rodů, asi 110 druhů, převážně stáloz.dřeviny, Eurasie, méně
Amerika, Afrika i Madagaskar
Buxus – zimostráz, buxus, krušpan, bušman, asi 80 druhů, Eurasie, Středozemí, stř.Amerika,
stáloz. keře, pryskyřice či balzám, aromoterapie, dřevo (sempervivens, Středozemí, v.Asie)
Didymeles – dydymeles, 2 druhy, end Madagaskar
Notobuxus – notobuxus , Afrika, Madagaskar
Pachysandra – tlustonitník, pachysandra, 5 druhů, trvalky až polokeře, v.Asie – Čína, Japonsko,
SAm, okr
Sarcococca – masoplod, sarkokoka, peckovnice, asi 20 druhů, stáloz.nízké,oddenkaté keře, vlhká
stinná místa, dužnaté peckovice, Himálaj, Indie, Čína, Tibet, Bhútán, Sikkim, Asam, Malajsie, okr
Styloceras – styloceras, 5 druhů, JAm
Byblidaceae – Byblidovité, 1 rod, byliny až polokeře, žláznaté chlupy na listech - hmyzožravé
Byblis – byblis. 7 druhů, hmyzožravé, s.Austrálie, Papua-NG
Roridula – chejlava, roridula
Cabombaceae / Kabombovité, 2 rody, 8 druhů, kořenující vodní rostliny, kosmopolitní, akvaristika
Brasenia – brasenyje, štítenka, 1 druh, Afrika, Asie, Amerika
Cabomba – kabomba, chebule, 7 druhů vytrv. vodní rostliny, tropy a subtropy Ameriky,
269
zdomácněly v různých částech světa
Cactaceae / Kaktusovité, asi 125 rodů s asi 1500 až 2000 druhy, sukulentní rostliny pocházející
z Ameriky, max v Mexiku, hlavně pouště, polopouště, stepi, dužnaté stonky, postrádají listy metamorfované na trny, některé i epifytně, pěstitelsky a sběratelsky velmi oblíbené
Acanthocalycium – akantokalycium, nízké kulovité kaktusy, Argentina
Acanthocereus – akantocereus, keřovité kaktusy, Mexiko, stř. a JAm, Karibik
Acanthorhipsalis – akantoripsalis, keřovitě epifytní, Argentina
Acharagma (Escobaria) – acharagma, 2 druhy, Mexiko, okr
Ancistrocactus – ancistrokaktus, kulovitý kaktus, USA-Texas, Mexiko
Aporocactus – bičovec, aporokaktus, 2 druhy epif.sukulentů, Mexiko. stř.Amerika, okr.
x Aporoheliocereus (Aporocactus x Heliocereus) - aporoheliocereus, okr
Ariocarpus – ariokarpus, 6 druhů beztrnných sukulentů, řepovité kořeny, Mexiko, okr, CITES
Armatocereus – armatocereus, sloupovité kaktusy, Peru
Arrojadoa – arojadoa, prutovité kaktusy, Brazílie (Bahia)
Arthrocereus – artrocereus, stonkaté kaktusy, až 0,5 m, Brazílie
Astrophytum – astrofytum, biskupská čapka, hvězdoun, 6 druhů, sukul., arid.obl.USA (Texas),
Mexiko, okr, CITES - asterias
Austrocactus – austrokaktus, nízký kaktus, Chile,
Austrocephalocereus – austrocefalocereus, sloupov.kaktus, až 4 m, Brazílie (Bahia)
Austrocylindropuntia (Opuntia) – Austrocylindropuncie, stromovitě nebo půdopokryvně, JAm –
Argentina, Bolívie, Peru, Chile, okr
Aylostera - ajlostera
Aztekium – aztekium, 1 druh, kulovitě zploštělý sukulent, Mexiko, okr, CITES - bitteri
Backebergia – bakebergije, keřovitý až stromovitý kaktus, až 6 m, Mexiko,
Bergerocactus – bergerokaktus, 1 druh, polopouště Kalifornie a Mexiko, okr
Blossfeldia – blosfeldyje, miniatur.kaktusy skaln.hor, Andy – Bolívie, Argentina, okr
Borzicactus – borzikaktus, menší válcovitý kaktus, Chile
Brachycereus – brachycereus, menší válcovité, odnoživé kaktusy, Galapágy
Brasilicactus - brasilikaktus
Browningia (Azureocereus) – brownyngije, asi 10 druhů sromov.kaktusy, hory, jih JAm - Peru a
Chile, okr
Buiningia – buinyngije, nižší sloupovitý kaktus, Brazílie
Cactus – kaktus, obecný pojem pro kaktusy celé čeledi Cactaceae
Calymmanthium – kalymantium, 2 druhy sloup.kaktusů, Peru, okr
Capiapoa – kapiopoa, 15 druhů, kaktusy pobřež.pouští, Chile, okr
Carnegia – saguaro, kaktusovec, karnegije, 1 druh, strom.kaktus, pouště USA – Arizona,
Kolorado, (Sonorská) a Mexika, okr
Carryocactus (Erdisia) – karyokaktus, asi 20 druhů, j.Amerika – Peru, Bolívie, Chile, okr
Cephalocereus – sefalocereus, stařeček, 3 druhy, sloup.kaktusy, Mexiko
Cereus – cereus, svícnák, asi 25 druhů, sloupov.a strom.kakatusy, skalní lokality, východ JAm
(Argentina, Brazílie) a Karibik, okr
Cipocereus – cipocereus, sloupov.kaktusy, Brazílie
Cleistocactus – kleistokaktus, stříbrná svíčka, asi 50 druhů, sloup.kaktusů, celá JAm (Brazílie,
Argentina, Uruguay, Paraguay, Bolívie), okr
Cochemia – kochemije, přímý nebo nakloněný kaktus, USA – Kalifornie, Mexiko, okr
Coleocephalocereus – koleocefalocereus, sloupov.kaktus, Brazílie
Copiapoa – kopiapoa, kulovité kaktusy, pouště, Chile (Atacama), okr
Corryocactus – koryokaktus, sloupov.kaktusy, Peru
Coryphantha – koryfanta, asi 45 druhů, kulov.kaktusy, jzUSA, Mexiko, okr, CITES - werdermannii
270
Cryptocereus – kryptocereus, menší i epifyt kaktusy, Mexiko, Kostarika
Cylindropuntia – cylindropuncie, dlouhotrnné, keřovité, USA, Mexiko, Karibik, JAm, okr
Dendrocereus (Acanthocereus) – dendrocereus, strom,kaktus, Kuba
Denmoza – denmoza, 3 druhy, protáhle kulov.kaktusy, kvetou po více než 10 letech, hory, celé
Andy, zejména Argentina, okr
Digitorebutia - dygitorebucije
Discocactus – dyskokatus, žebrov.kaktusy, stř. a JAm - Brazílie, Bolívie, Paraguay, okr, CITES
Disocactus – dysokaktus, větv.epif.kaktusy, deštné lesy, subtr. a trop. stř. a JAm, okr
Dolichothele (Mammilaria) - dolichotele
Echinocactus – echinokaktus, ježulka, ježunka, asi 15 druhů, kulovité kaktusy, husté chmýří či
vlna na vrcholku, pouště USA (mezi Kalifornií a Texasem), Mexiko, okr
Echinocereus – echinocereus, asi 45 druhů, malé kaktusy, hojnost velkých květů, pouště, USA
(Colorado, Arizona, N.Mexiko, Texas), Mexiko, stř.Amerika, Indiáni plody jako ovoce, okr, CITES
- ferreirianus ssp. lindsayi, schmollii
Echinofossulocactus – echinofosulokaktus, hojně okr. pěstován v Číně
Echinomastus – echinomastus, malé kulovité kaktusy, jzUSA, sMexiko
Echinopsis – echinopsis, ježovník, hojně okr. pěstován v Číně
Echinofossulocactus (Stenocactus) – echinofosulokaktus, kulovité kaktusy, Mexiko
Echinomastus – echinomastus, menší válcovité kaktusy, USA (Arizona, Texas), Mexiko
Echinopsis - echinopsis
x Epicactus (Epiphyllux x další) - epikaktus, okr
Epiphyllum – epifylum, filokaktus, vánoční kaktus, listokvět, asi 20 druhů, deštné lesy, tropy a
subtropy, Amerika-Mexiko, Guatemala až Argentina, Brazílie, Peru, Karibik, okr
Epithelantha – epitelanta, 1 druh, USA (Arizona, N.Mexiko, Texas), Mexiko
Erdisia - erdysije
Eriocactus - eriokaktus
Eriocereus (Harrisia) - eriocereus, šplhavý kaktus, Brazílie, Argentina, Paraguay
Eriosyce – eriosyce, kulovitý kaktus, j.část And – Chile, Peru, Argentina, okr
Erythrorhipsalis – erytroripsalis, epif.válcov.stonky, Brazílie
Escobaria – eskobárije, asi 30 druhů, malé kulovité kaktusy, pouště a polopouště, celá stř. a SAm
(i Kanada), Mexiko, Kuba, okr, CITES minima, sneedii
Escontria – eskontrije, sloupovitě stromovitý kaktus, až 7 m, Mexiko, Guatemala
Espostoa – espostoa, (Opuntiaceae), 10 druhů, sloupovité, pomalu rostoucí, JAm (Ekvádor, Peru,
Bolivie), okr
Eulychnia – eulychnyje, 8 druhů, sloupov.stromovitý a keř. kaktus, Chile – poušť Atacama a Peru,
okr
Facheiroa – facheiroa, sloupov.kaktus, Brazílie
x Ferobergia – ferobergije, okr
Ferocactus (Hematocactus) – ferokaktus, asi 30 druhů, nejprve kulovité, pak sloupovité, stř. a
SAm (Arizona), Mexiko (Sonora), okr
Frailea – frailea, asi 15 druhů, velmi malé, celá JAm (Bolivie, Brazílie, Paraguay, Uruguay,
Argentina, Kolumbie), okr
Geohintonia – geohintonyje, kulovitý kaktus, Mexiko (pohoří Sierra Madre Oriental), okr
Grusonia – grusonyje, kulovitý, s dlouhými trny, atraktivní, jzUSA, Mexiko, okr – často
pěstovaný
Gymnocactus – gymnokaktus, kulovité kaktusy, Mexiko,
Gymnocalycium – gymnokalicium, asi 50 druhů, zploštěle kulovitý, JAm (Bolívie, Paraguay,
Brazílie, Argentina, Uruguay), okr
Haageocereus – hagecereus, asi 50 druhů, keř. a strom. kaktusy, suché, horské obl,, jJAm - Peru,
Chile, Bolívie, okr
271
Hamatocactus – hamatokaktus, (Ferocactus), okr
Harrisia – harisije, asi 15 druhů, strom.kaktusy, hory, jvUSA, Karibik, stř. a JAm – Jamajka,
Argentina, okr
Hatiora (Rhipsalidopsis) – hatyora, 6 druhů, epifytní i zemní větvené kaktusy („velikonoční“),
hory, Brazílie, okr
Heliocereus – heliocereus, (Sun Cactus), Mexiko, Guatemala, Kostarica, okr
Hildewintera – hildewintera, stonkaté poléhavé a převisavé kaktusy, Bolivie, Florida
Homalocephala (Echinocactus) – homalocefala, kulovitý kaktus, jUSA, Mexiko
Horridocactus - horidokaktus
Hylocereus – hylocereus, pitahaja, asi 20 druhů, robustní epif.keřov.kaktusy, Mexiko, Kostarika,
Guatemala, Karibik, stř. a JAm, okr
Chamaecereus – chamecereus, (Peanut Cactus), okr
x Chamaelobivia – chamelobivije, okr
Chileorebutia - chileorebucije
Islaya - islaja
Isolatocereus – isolatocereus,
Jasminocereus – jasminocereus, sloupovitý, až 8 m, velmi pomalý růst, velmi suché, pouštní
lokality, Galapágy, okr
Lasiocereus – lasiocereus, válcovitě stromovitý, až 5 m, Peru
Leocereus – leocereus, sloupovitý, až 2 m, Brazílie
Lepsimium (Rhipsalis) – lepsimium, hojně větvený kaktus, Brazílie, Argentina
Leuchtenbergia – leuchtenbergije, Agave Cactus, 1 druh, větvený,oddenkatý,vytrv.kaktus, hory,
Mexiko (poušť Chihuahua), okr
Lobivia – lobívie, (Cob Cactus), kulovité kaktusy, Bolívie, Peru, Argentina, často okr. pěstované,
x Lobivopsis - lobivopsis, okr
Lophocereus – lofocereus, sloupv.kaktus, Mexiko
Lophophora – lofofora, ježunka, peyotl, 2 druhy, beztrnný, přesto snáší silné sluneční záření,
pomalu rostoucí vytrv.trsovité kaktusy, polopouště, USA – Texas, Mexiko (poušť Chihuahua), okr
Loxanthocereus (Cleistocactus) – loxantocereus, válcovitý kaktus, Peru
Lymanbensonia – lymanbensonyje, plazivý až keřovitý kaktus, Peru
Maihuenia – maihuenyje, 5 druhů, zakrslé trsnaté kaktusy, JAm – Andy (Chile, Argentina), okr
Maihueniopsis – maihuenyopsis, vejčitý plazivý kaktus (i podzemjně) s hlízov.kořeny, JAm –
Andy (Peru, Bolivie, Chile, Argentina), okr
Mammilaria – mamilárije, asi 150 druhů, kulov., válc.a sloupov. kaktusy, Amerika – USA,
Mexiko, Karibik, celá stř.a JAm (Kolumbie, Venezuele aj), okr, CITES - pectinifera, solisioides
Matucana – matukana, asi 20 druhů, kulovité, málotrnné, Andy - Peru, okr
Mediolobivia - medyolobivije
Melocactus – melokaktus, melounový kaktus, mniší hlava, asi 20 druhů, pobřeží, tropy a subtropy,
Amerika – Mexiko, Karibik (Kuba), stř. a JAm (Guatemala, Brazílie, Ekvádor, Peru, Venezuela),
okr, CITES - conoideus, deinacanthus, glaucescens, paucispinus
Micranthocereus – mikrantocereus, trsnatě sloupovité kaktusy. Brazílie
Mila – mila, keříčkovité a krátce válcovité, Peru
Mirabella (Monvilea) – mirabela, stonkovitý, Brazílie
Mitrocereus – mitrocereus, sloupovité, až 20 m, Mexiko
Monvillea – monvilea, vyšší, i šplhavé či poléhavé, Brazílie, Paraguay
x Myrtgerocactus – myrtgerokaktus, okr
x Myrtillenocereus - myrtylenocereus, okr
Myrtillocactus – myrtilokaktus, (Blue Candle), asi 20 druhů, pobřeží, tropy a subtropy, Amerika –
Mexiko, Karibik (Kuba), stř. a JAm (Guatemala, Brazílie, Ekvádor, Peru, Venezuela), větvené
keřovité kaktusy, až 5 m, okr
272
Neobinghamia – neobinghamije, sloup.kaktus, 1m, Peru
Neobuxbaumia – neobuxbaumije, sloupov. kaktusy, Mexiko
Neodawsonia – neodawsonyje, sloupov. kaktusy, Mexiko
Neochilenia - neochilenyje
Neolloydia – neolojdyje, tvoří keříčkovité skupinky, Texas, Mexiko, okr
Neoporteria – neoporterije, (Chile Pyrrhocactus), vejčité kaktusy, JAm – Peru, Chile, Argentina,
okr
Neoraimondia – neoraimondyje, sloupovitě keřovitá, Peru
Neowerdermannia – neowerdermanyje, nízké kaktusy, Argentina, Bolívie
Nopalea (Opuntia) - nopálovka
Nopalxochia – listovec, nopalxochie, (Red orchid Cactus), epifitní, okr
Notocactus – notokaktus, (Yellow ball Cactus), (Golden ball Cactus), (Silver ball Cactus),
kulovité, Brazílie, Paraguay, Uruguay, Argentina, okr,
Nyctocereus – nyktocereus, nyktosvísnák, (Snake Kaktus), Mexiko, okr,
Obregonia – obregonyje, nízký, kulovitý kaktus, Mexiko, okr, CITES - denegrii
Opuntia – nopál, opuncie, (Cochineal Plant), cca 200 druhů, nejrozšířenější rod kaktusů, pouště
Ameriky, od Kanady po Argentinu, Karibik, Galapágy, okr., zdomácněl ve Středozemí
Oreocereus – oreocereus, dědeček, sloupovitý vlasatý kaktus, JAm – Andy (Peru, Chile, Bolívie,
Argentina), okr
Oroya – oroja, kulovitý, lehce zploštělý, Andy – Peru, okr
Ortegocactus – ortegokaktus, kulovitý, voskovitý povrch, Mexiko, okr
Pachycereus – pachycereus, (Giant mexican Cereus), sloupovité katusy připomínající saguaro,
jUSA, Mexiko, Honduras, Guatemala, okr, CITES - militaris
Parodia – parodyja, parodye, (Golden Tom-thumb), jemně trnitá žebra, JAm – Bolivie, Brazílie,
Paraguay, Uruguay, Argentina, okr, často pěstován
Pediocactus – pedyokaktus, drobný, kulovitě trsnatý, suché a pouštní lokality, snáší i mráz a sníh,
USA (Colorado, Skalisté hory), okr, CITES - bradyi, knowltonii, paradinei, peeblesianus, sileri,
Pelecyphora – pelecyfora, (Hatchet Cactus), palicovitý tvar, řepovitý kořen, Mexiko, stř.Amerika,
okr , CITES
Pereskia – pereskyje, potušák, (Barbados Goosberry), šplhavé i poléhavé, Mexiko, Karibik,
Barbados, Brazílie, Argentina, Paraguay, Kolumbie, Bolívie, Guatemala, Panama, Jamajka, , okr
Pere(s)kiopsis – per(e)skyopsis, keřovitý růst, Mexiko
Pfeifera – pfeifera, epifyt, Bolívie, Argentina
Phyllocactus – fylokaktus, listový kaktus, listokvět, kaktus listovětvený
Pilosocereus – pilosocereus, sloupovité kaktusy, až 10 m, Mexiko, Karibik, stř. a JAm – Kolumbie,
Venezuela, Guyana, Surinam, Ekvádor, Peru, Brazílie, Paraguay, okr
Polaskia – polaskije, stromovité - sloupovité, větvené kaktusy, až 5 m vysoké, Mexiko, okr
Pseudoacanthocereus – pseudoakantocereus, rozložitý až poléhavý druh, Brazílie
Pseudolobivia - pseudolobivije
Pseudopiloscereus – pseudopiloscereus, sloupov.růst, Brazílie
Pterocactus – pterokaktus, keříčkovité, Argentina, Patagonie,
Pterocereus – pterocereus, sloupovité, až 8 m, Mexiko
Pygmaeocereus – pygmeocereus, vejčitý růst, Peru
Pygmaeolobivia - pygmeolobivije
Pyrrhocactus – pyrhokaktus,
Quiabentia – kvabencije, keřovitě, Brazílie,
Rauhocereus – rauhocereus, keřovitě, Peru
Rebutia – rebucie, kulovitě trsnaté kaktusy, často s dvoubarevnými květy, Bolívie, Argentiny, okr,
Rhipsalidopsis – ripsalidopsis, věšák, velikonoční kaktus, keříčkovitý, epif, , Brazílie,
Rhipsalis – ripsalis, věšák, Brazílie, Argentina, Bolívie, Paraguay, Ekvádor, Kostarika, Afrika,
273
Cejlon,
x Rhipsaphyllopsis – rhipsafylopsis, okr
Samaipaticereus – samaipatycereus, sloupv.větvený, Bolívie
Sclerocactus – sklerokaktus, menší, válcovité kaktusy, USA, s.Mexiko, okr, CITES - mnoho druhů
x Seleliocereus – seleliocereus, okr
Selenicereus – selenycereus, nocokvět, (královna noci, Queen of the Night), Mexiko, Karibik,
Kolumbie, Argentina, Uruguay, Kostarika, Honduras, okr
x Schlumbergera (Zygocactus) – ślumbergera, velikonoční kaktus
Siccobacatus – sikobalatus, válcovité kaktusy, Brazílie
Stenocactus – stenokaktus, kulovité, žebernaté, rychle rostoucí, Mexiko, okr
Stenocereus – stenocereus, sloupovité, ale i plazivé druhy, USA (Kalifornie), Mexiko, Karibik,
stř. a JAm (Venezuela, Kolumbie), okr
Stenocactus - stenokaktus
x Stenomyrtillus – stenomyrtylus, okr
Stephanocereus – stefanocereus, sloup.kaktus, Brazílie
Stetsonia – stetsonyje, sloupovité, žebernaté, velmi pomalu rostoucí, dlouhověké, JAm –
Argentina, Bolívie, okr
Strombocactus – strombokaktus, kulovité kaktusy, Mexiko, okr, CITES
Strophocactus – strofokaktus, kulovitý kaktus, Mexiko
Subpilocereus – subpilocereus, sloup.kaktusy, Curacao
Sulcorebutia – sulkorebucie, trsnatě kulovité, Bolívie
Tacinga – tacinga, stonkatý kaktus, Brazílie
Tephrocactus – tefrokaktus, nízké kaktusy, Argentina, okr
Thelocactus – telokaktus, (Glory of Texas), nízké, kulovité kaktusy, USA, Mexiko, okr
Thephrocactus - tefrokaktus
Thrixanthocereus – trixantocereus, sloupov.kaktus, Peru
Trichocereus – trichocereus, chlupaté kaktusy, Argentina, okr
Turbinicarpus – turbinykarpus, vejčité kaktusy, hezké květy, Mexiko, okr, CITES
Uebelmannia – uebelmanyje, malé, kulovité až válcovité kaktusy, malé žluté květy na vrcholku,
Brazílie, okr, CITES
Vatricania – vatrikanyje, sloup.kaktus, Bolívie
Weberbauerocereus – weberbauerocereus, válcovitě keřovitý, Peru, Kostarika, Guatemala
Weigartia (Gymnocalycium) – weingarcie, kulovitý, Bolívie
Wilcoxia (Echinocereus) – wilkoxije, větvený, Mexiko
Wilmattea – vilmatea, epityt, Honduras, Guatemala
Wittia - vityje
Wittiocactus – vityokaktus, epifitní, Peru
Xanthorroea – xantorhea, Austrálie, okr
Yavia – javije, malý kulovitý kaktus, krátké trny, Argentina, okr
Zygocactus – zygokaktus, zygokaktus, fylokaktus, kaktusovec, velikonoční kaktus (Christmas
Cactus). okr
Caesalpiniaceae – Sapanovité, dnes Fabaceae,
dřeviny, příp. byliny, tropy a subtropy, hroznovitá květenství, plod lusk, flavanoidy
Acrocarpus – akrokarpus, 2 druhy, trop.Asie, velké opad.stromy
Afzelia (Pohudia) – afzélije, mískatec, (Makamong), asi 12 druhů, Asie, Afrika, trop.dřevina, i
zaplavované oblasti, okr, pěst pro dřevo (affricana, pachyloba, quanzensis)
Amherstia – amherstyje, orchidejový strom, 1 druh, pův. Myanmar, trop.lesy, královna okr.stromů
Barklya – barklyje, 1 druh, stáloz.strom, Austrálie, okr
Baryxyllum (Caesalpinia) – těžeň, baryxylum
274
Bauhinia – bauhinyje, valina, asi 250 druhů, dřeviny, tropy a subtropy, květy podobné orchid.,
Berlinia – berlinyje
Brachystegia – brachystegije,
Brownea – ovláčeń, brovnea
Caesalpinia – sapan, césalpinyje, libidibník, asi 70 druhů, stáloz. dřeviny, tropy a subtropy,
mořské pobřeží, Brazílie, okr, dřevo pernambouc (echinata, Brazílie)
Calophospermum – mopan, kalofospermum
Cassia (Senna) – kasie, senes, motýlovka, muší dřevo, asi 500 druhů, tropy, pův. Austrálie, NZ,
jAfrika, Madagaskar, i v.Asie, Indie,
Ceratonia – rohovník, ceratonyje, svatojánský chléb, 1 druh, pův.Sýrie, dále Středozemí, okr
Cercis - zmarlika, cercis
Colophospermum - mopan, kolofospermum
Copaifera – kopainovník, kopajfera, kopajva, dřeviny, Brazílie, Guajana
Cynometra – cynometra, namnam, blumauš
Daniella - danyelije
Detarium – tvrdol, detarium, boire, bodob
Dialium – dyalium, tamarindová švestka
Eperua - eperua, brvoblan
Gleditsia – dřezovec, gledičije, asi 14 druhů, trnité stromy, tropy a subtropy, Asie, Afrika,
Amerika, okr
Gossweilerodendron - gosveilerodendron, Leguminosaceae, dřevo tola, (trop. z.
Gymnocladus – nahovětvec, gymnokladus, libovec, parožnatec, kentucká tráva, 3 druhy , SAm,
Čína
Haematoxylum – kreveň, hematoxylon, (Logwood), kampeškovec
Hymenaea - hymenae, kurbaryl
Krameria – kramerije, ratanha, keř, Andy, Bolívie, Peru
Parkinsonia – parkinsonyje, snětor, asi 12 druhů, dřeviny, suché savany, buš, sušší oblasti Afriky
a Ameriky, okr
Peltophorum – peltoforum, štítonoš, zlatostrom, asi 10 druhů, stáloz. stromy, savany, tropy, po
celém světě, okr
Saraca – saraka, trubol, asoka, asi 70 druhů, malé stáloz.stromy, tropy, Indie a jv.Asie, okr
Sebipira – sebipira, okožec
Senna (Cassia) – sena, asi 260 druhů, dřeviny a trvalky (hlavně stáloz.keře), polopouště a savany,
subtropy a tropy, Amerika, Afrika, Austrálie, okr
Schotia - ladnokvět, schotyje
Swartzia – dvouřadka, swartzije, poměran
Tamarindus – tamarind, indická / hindustánská datle, 1 druh, pomalu rostoucí strom, tropy, pův.
v.Afrika, zdomácněl v tropech jv.Asie, okr
Trachylobium – drsnolusk, trachylobium, zanzibarský/východoafrický kopál
Callitrichaceae / Hvězdošovité, dnes součást Plantaginaceae / Jitrocelovité
Callitriche – hvězdoš, kalitriche, žabí vlas, 25 druhů, vodní rostliny, bažiny, rašelin, Eurasie,
SAm, okr
Calycanthaceae / Sazaníkovité, 4 rody , 14 druhů, keře, v.Asie, SAm, Austrálie
Calycanthus – sazaník, kalykantus, 6 druhů, chladné klima SAm, aromat.opad.keř, okr
Chimonanthus – zimnokvět, chimonantus, zomokvět , 6 druhů, Čína, lesy, keře, okr
Idiospermum – idyospermum, 1 druh, starý a primitivní druh, svAustrálie, okr
Sinocalycanthus – sazaníkovec, sinokalykantus. 1 druh, opad.,arom. keř, lesy, Čína, okr
275
Calyceraceae / Pěknorožkovité, 7 rodů, asi 60 druhů, kuriózní trvalky až polokeře, masitý kořen,
suché, otevřené lokality, JAm – Andy, Patagonie
Acarpa – akarpa,
Acicarpha – acikarpa,
Boopsis – hlavel, bopsis
Calycera – pěknorožka, kalycera
Gamocarpa – gamokarpa
Moschopsis - moschopsis
Nastanthus – nastantus, skeletovité půdy, hory, Andy, okr, skalnička
Campanulaceae / Zvonkovité, 84 rodů, asi 2400 druhů, po celém světě
vč. Lobeliaceae / Lobelkovité
Adenophora – zvonovec, adenofora, asi 40 druhů bylin, ztlusté kořeny, Eurasie
Apatahia – apetahie,
Astrocodon - astrokodon
Asyneuma – klasovec, asyneuma, asi 50 druhů, stepi Eurasie, okr
Azorina – azorina, 1 druh, stáloz.polokeř, Azorské ovy, okr
Brighamia – brighamije, stonkatý keřov.sukulent, Havaj.ovy, okr
Bumeistera - bumejstera
Campanula – zvonek, Bellflower, 420 druhů, mírné pásmo s.polokoule
Canarina – kanarina, 3 druhy, popín.byliny, v.Afrika, 1end.Kanár.ovy, okr
Centropogon – bodlochlup, centropogon, (Lobeliaceae) asi 230 druhů, nižší křovité liány, tropy,
Karibik. Mexiko až Argentina, exp
Clermotia - klermotyje
Codonopsis – pazvonek, kodonopsis, asi 30 druhů, bujně rostoucí pnoucí rostliny, hory v.Asie –
Himálaj až Japonsko, okr
Craterocapsa - kraterokapsa
Cryptokodon - kryptokodon
Cyananthus – modrokvítek, cyanantus, asi 25 druhů trsn.bylin, chladné,vlhké obl.Himálaj až
z.Čína, okr
Cyanea – cyanea, dřevina, Havaj.ovy
Cyphia - cyfije
Cyphocarpus - cyfokarpus
Delissea - delisea
Dialypetalum - dyalipetalum
Diastatea - dyastatea
Dielsantha - dyelsanta
Dichondra – dychondra, asi 10 druhů, pokryvné, tropy a subtr., okr
Downingia – downinginje, Calicoflower
Edraianthus – modroušek, edrajantus, 24 druhů, stáloz.trvalky, Středozemí až Kavkaz, okr
Echinocodon - echinokodon
Feeria - ferija
Gadellia - gadelije
Githopsis - gitopsis, Bluecup
Gramatotheca - gramatoteka
Gunillaea - gunylea
Hanabusaya - hanabusaja
Hedreanthus - viz Edraianthus
Hetzerocodon - heterokodon
Heterochaenia – heterochaenyje, stonk.růžicovitý sukulent
276
Heterotoma - heterotoma
Hippobroma - hipobroma
Homocodon - homokodon
Howelia - hovelije
Hypsela – hypsela, 4 druhy, byliny, vlhčí a vyšší oblasti, Austrálie, NZ, JAm, okr
Isotoma (Solenopsis) – izotoma, 10 druhů bylin, Austrálie, NZ, okr
Jasione – pavinec, jasionka, asi 20 druhů bylin, slunné svahy, suché TTP, Stedozemí, Evropa, okr
Laurentia (Solenopsis, Hippobroma) - lurencie
Legenere - legenere, False Venus Looking glass
Legousia – zvoněnka, legusie, zrcadlovka, Venus Looking-glas, 15 druhů, keříčk.letničky,
Středozemí – s.Afrika, Španělsko až Řecko, Turecko, Kypr, Sýrie, Irák, Írán, Kavkaz, stř.Evropa,
okr
Leptocodon - leptokodon
Lighfootia - ligficije
Lobelia – lobelka, chylan, (Lobeliaceae), přes 400 druhů bylin a keřů, stepi, tropy a mírné oblasti
celého světa, zejména Amerika, i jAfrika, okr
Lysipomia – okolka, lysipoma, (Lobeliaceae)
Merciera - merciera
Microcodon - mikrokodon
Michauxia – michauxije, 7 druhů, byliny, slunné, kamenité lokality, Středozemí, jzAsie, okr
Monopsis – monopsis, asi 18 druhů, byliny, otevřená vlhká stanoviště, u toků, trop. a jAfrika, okr
Musschia – muschije, Eurasie
Nemacladus - nemakladus, Threadplant
Namacodon - namakodon
Nenningia – viz Campanula
Nesocodon - nesokodon
Numaecampa - numekampa
Ostrowskia – ostrovskie, 1 druh, trvalka s kůlovým kořenem, kamenité horské svahy Uzbekistán,
Tádžikistán, okr
Palmerella - palmerela
Parishella - parishela
Pentaphragma – pentafragma, asi 25 druhů, deštné lesy, jv.Asie, okr
Peracarpa - perakarpa
Petromarula – petromarula
Physoplexis – zvonečník, zvonečníkovec, fysoplexis, 1 druh, opadavá trvalka, skalní pukliny,
Alpy, okr
Physoplexis - fysoplexis
Phyteuma – zvonečník, fyteuma , zerva, asi 40 druhů, trvalky, horské TTP, Eurasie, okr
Platycodon – zvonkovec, platykodon, boubelka, Ballonflower, 1 druh, vytrvalá rostlina, horské
TTP, v.Asie – Čína, okr
Popoviocodonia - popoviokodonyje
Porterella - porterela
Pratia – pratije, asi 20 druhů, polštář.stáloz.trvalky, mokré stinné lokality, Afrika, Asie, Austrálie,
NZ, JAm, okr
Prismatocarpus - prismatokarpus
Pseudonemacladus - pseudonemakladus
Rhigiophyllum - rhigiofylum
Roella - roela
Ruthiella - rutyela
Sergia - sergije
277
Sclerotheca - skleroteka
Siphocampylus – sifokampylus, spojirad, křivotrub, 230 druhů
- sulphureus Siphocodon - sifokodon
Solenopsis (Laurentia) – solenopsis,
Specularia – viz Legousia
Symphyandra – symfyandra, 12 druhů, trvalky, hory, Středozemí, Kavkaz, Turesko, Írán, stř.Asie,
Korea, okr
Theilera - teilera
Tracheliopsis – viz Campanula
Trachelium (Diosphaera) – zvonečkovec, tenucha, asi 7 druhů, kobercovité trvalky až polokeře,
Ca, Středozemí, okr
Treichelia - treichelije
Trematocarpus - trematokarpus
Trematolobelia - trematolobelia, False Lobelia
Trimeris - trimeris
Triodanis - triodanys
Unigenes - unygenes
Wahlenberia – wálenbergije, asi 260 druhů, byliny, hory, Evropa, j.Afrika, Austrálie, okr
Zeugandra - zeugandra
Canellaceae / Kanelovité, 6 rodů, 16 druhů, aromatické poloopad.až stáloz. dřeviny, tropy,
subsaharská Afrika, Madagaskar, tropická stř. a JAm vč. Florida,
Canella – kanela, běloskořičník, 1 druh, tropy, Florida, Karibik, s.JAm, fosilní v Brazílii, náhražka
skořice
Calliasia – kalisie, kaliasije
Capsicodendron - kapsikodendron
Cinnamodendron - cinamodendron
Cinnamosma - cinamosma
Pleodendron - pleodendron
Warburgia – vaburgije, 3 druhy, stromy, j.Afrika – JAR, Svazijsko, Mosambik, Zimbabwe, okr
Cannabaceae / Konopovité, 11 rodů, 170 druhů, kosmopolitní
Aphananthe – afanante,
Cannabis – konopí, kanabis, 3 druhy, subtr.Asie, Ameriky i Afriky, okr, pěst, droga, léč i exp
plevel
Celtis – břestovec, celtis, (dříve Ulmaceae, Bignoniaceae), asi 100 druhů, od teplejší mírné pásmo
po subtr.a trop.pásmo obou polokoulí, jEvropa, sAfrika, s.Afrika, Maroko, lesy s Quercus pubescens,
submediterán, Amerika, Asie, dřeviny, peckovice jedlé, okr, dřevo „Hackberry (Ohia)“
Gironniera – gironyera,
Humulus – chmel, humulus, 2 druhy, pnoucí byliny, s.polokoule, zdomácněl, okr, pěst – stará
kulturní rostlina
Lozanella – lozanela,
Parasponia - parasponyje
Pteroceltis – břestovníček, pteroceltys, (dříve Ulmaceae),1 druh, opad.strom, horská údolí, Čína,
okr
Trema – trema, pion.dřevina, Amerika, topení, dřev.uhlí, papír
Capparidaceae / Kaparovité , byliny, Středozemí, velmi příbuzné Cleomaceae
Arisocapparis - arisokaparis
278
Apophyllum - apofylum
Bachmannia - bachmanyje
Belencita - belencita
Borthwickia - bortvikije
Boscia – boscie
Buchholzia - buchholcije
Cadaba (Cadoba) – kadaba (kadoba)
Calanthea - kalantea
Capparicordis - kaparikordys
Capparidastrum - kaparodastrum
Capparis – kaparovník, kapara, kaparis, asi 250 druhů keřů, keř.stromků a lián, teplejší území a
pouště, většina světa, okr
Celome – viz Cleome
Cladostemon - kladostemon
Cleome – luštěnice, kleome, pavoučí květina, do Cleomaceae
Cleomella - kleomela, do Cleomaceae
Colicodendron - kolikodendron
Crateva – krateva, barna, česnekovoň, 6 druhů, stáloz.dřeviny, jv.Asie, tichom.ovy, Austrálie, okr
Cynophala - cynofala
Dactylaena - daktylena, do Cleomaceae
Dhofaria - dhofarije
Dipterogium - dypterogium
Eudenia - eudenyje
Forchhammeria - forchhamerije, do Stixaceae
Gynerium - gynerium, pampas, pampová tráva, JAm, Karibik
Haptocarpum - haptokarpum, do Cleomaceae
Hispaniolanthus - hispanyoplantus
Koeberlinia - koebelinyje, do Koeberliniaceae
Maerua – merua
Mesocapparis - mezokaparis
Monilicarpa - monylikarpa
Morisonia – rozklan. morisonyje
Neocalyptrocalyx - neokalyptrokalyx
Neothorelia - neotorelije
Oxystylis - oxystylis, do Cleomaceae
Pentadiplandra - pentadyplandra, do Pentadiplandraceae
Podandrogyne - podandrogyne, do Cleomaceae
Poilanedora - pojlanedora
Polanisia – malonožka, polanysie, do Cleomaceae
Puccionia - pukcionyje
Quadrella - kvadrela
Ritchiea - ritchije
Sarcotoxicum - sarkotoxikum
Setchellanthus - setchelantus, do Setchellanthaceae
Steriphoma – sterifoma, 8 druhů, stáloz.keře, tropy, střední a JAm (Guatemala až Kolumbie), okr
Stixis - styxis, do Stixaceae
Thilachium - tylachium
Titania - tyranyje, do Stixaceae
Wislizenia - wislizenyje, do Cleomaceae
279
Caprifoliaceae (Loniceraceae) / Zimolezovité, dnes asi 36 rodů a 810 druhů (původní
Caprifoliaceae 220 druhů), dnes vč. Dipsacaceae / Štětkovité a Valerianaceae / Kozlíkovité ,
dřeviny, s.mírné pásmo - Eurasie, hlavně Středozemí, SAm, s přesahy do tropické Asie a Mexika,
dále Diervillaceae/Zanicovité, Morinaceae/Morinovité, Linneaceae/Zimozelovité, chybí
Austrálie
Abelia – abélie, (Linneaceae), asi 30 druhů, opadavé i stále zelené keře, většinou v.Asie a Mexiko,
Centranthus - mavuň, centrantus
Cephalaria - hlavatka, cefalarije, (Dipsacaceae)
Caprifolium – viz Lonicera
Diabelia – diabelie, (Linneaceae),
Diervilla – zanice, dyervila, (Diervillaceae), 16 druhů, opad.keře, vSAm, vAsie
Dipelta – dvojštítník, dypelta, (Linneaceae), 4 druhy, opad.keře, lesy, Čína
Dipsacus - štětka, dypsakus, (Dipsacaceae)
Heptacodium – heptakodyum, (Caprifoliaceae), 1 druh, opad.keř či menší strom, hory, Čína, okr
Isika - viz Lonicera
Knautia - chrastavec, knaucije, (Dipsacaceae)
Kolkwitzia – kolkvície, (Linneaceae), 1 druh, opad.keř, Čína, okr.
Leycesteria – lejcesterije, (Caprifoliaceae), asi 6 druhů, opad.keř, 2 m, duté prutov.větve, Indie,
Čína, Indočína, Himálaj, Tibet, Tajwan, okr
Linnaea – zimozel, linea, linnéovka, (Linneaceae),1 druh, stáloz.keř, tundra, severní, arktické a
boreální oblasti, s.polokoule, s.Eurasie, SAm, okr
Lonicera – zimolez, lonycera, kozí list, růže z Jericha, (Caprifoliaceae), asi 200 druhů, keře a
liány, s.polokoule, okr
Morina (Acanthocalyx) – morina, (Morinaceae), 13 druhů, stáloz.trvalky, podobné bodlákům,
otevřené skalnaté a travnaté svahy, Eurasie až Himálaj (od Balkánu po Čínu), okr
Pterocephalus - pterocefalus, (Dipsacaceae)
Scabiosa - skabiosa, (Dipsacaceae)
Succisa - čertkus, sukcisa, (Dipsacaceae)
Symphoricarpos – pámelník, symforikarpos, (Caprifoliaceae), asi 30 druhů, opadavé keře, prérie,
houštiny a lesy, stř. a SAm vč.Mexika, Eurasie, okr
Triosteum – trojpecka, triosteum, (Caprifoliaceae),
Triplostegia - triplostegije, (Dipsacaceae)
Valeriana - kozlík, valeriana
Vesalea - vesalea, (Linneaceae),
Viburnum – kalina – viz Adoxaceae
Virga (Dipsacus) - virga, štětička
Visalea – visalea, (Linneaceae),
Weigela – vajgelije, zanice, růžovec, asi 15 druhů, opadavé keře, v.Asie – Čína, Japonsko, Korea,
okr
Zabelia – zabelije
Caricaceae – Papájovité, 5 rodů, asi 30 druhů, byliny dřevnatějící, tvarově jako dřeviny - až 10 m,
teplomilné, tropy a subtropy, pův. stř. a JAm, a z.Afrika, pěst pro plody celá zeměkoule, mnohdy
obsahují latex s enzymy rozkládajícími bílkovin (zmírňování bolesti)
Carica (Papaya) – papája, karica, melounovník, melounový strom, 22 druhů, tropy, Amerika, okr
Cylicomorpha – cylikomorfa, 2 druhy, pův. zAfrika
Holovitzia - holovicije, 1 druh, Mexiko
Jacaratia - žakaracie, divoká papaja, 8 druhů, Amerika
Jarilla – žarila, 3 druhy, Amerika
Papaya – viz Carica
280
Vasconcella – vaskoncela, 20 druhů, Amerika
Caryocaraceae / Karyokarovité, 2 rody, stáloz.dřeviny, tropy Amerika (od Kostariky po Paraguay
a Brazílii, hlavně Amazonie, i pěstované, tvrdé pevné dřevo odolné hmyzu (stavba lodí)
Anthodiscus – antodyskus, strom, Amazonie, z kůry šípový jed Indiáni
Caryocar – karyokar, pekea, velozpod, stromy, tvrdé dřevo (lodě), kulovité plody jedlé (kvašený
nápoj), extrakt (triterpenoidní saponiny) – jed při lovu ryb Indiáni, Amazonie, CITES - costaricense
Caryophyllaceae (Silenaceae, Dianthaceae, Alsinaceae) / Hvozdíkovité (Silenkovité) +
Illecebraceae / Nehtovcovité, 90 rodů, asi 2200 druhů, byliny až polokeře, celosvětově, i Arktida,
mimo pouště Austrálie či tropy Amazonie a stř.Afriky
Acanthophyllum - akantofylum
Agrostemma – koukol, agrostema, asi 4 druhy, Středozemí, letničky, plevel polí, ČR
Achyronychia - achronychije, Onyxflower, Frost-mat
Allochrusa - alochrusa
Alsine viz Stellaria
Alsinidendron - alsinydendron
Alsinulla viz Stellaria
Atocion (Silene)– neplodník, atocion
Arenaria – písečnice, arenárije, asi 160 druhů, mírné až polární pásmo s.polokoule, ČR, okr
Armeria – trávnička, armerije, Randworts, byliny, písčiny, hory, mořské pobřeží, Eurasie, Alpy,
Pyreneje, Karpaty, Balkán, okr
Bolanthus - bolantus
Bolbosaponaria - bolbosaponarije
Brachystemma - brachystema
Bufonia - bufonyje
Cerastium – rožec, cerascium, Mouse-ear chickweeds, asi 100 druhů, chladné pásmo s.polokoule,
ČR
Cerdia - cerdyje
Cardionema - cardyonema
Colobanthus - kolobantus, Pearlworts
Cometes - kometes
Corrigiola – drobnokvět, korigiola, Strapworts, byliny, štěrkové náplavy, pobřeží, Eurasie, ČR
Cucubalus – nadmutice, kukubalus, rybovka, byliny, nitrofilní, mokřady, Evropa, ČR
Cyathophylla - cyatofyla
Dianthus – hvozdík, dyanthus, karafiát, Carnations and Pinks, asi 300 druhů, Eurasie, ČR,
j.Afrika i j.Amerika, okr
Diaphanoptera - diafanoptera
Dicheranthus - dicherantus
Dichodon – rožinec, dychodon, Eurasie, ČR
Drymaria - drymarije
Drypis - drypis
Eremogone – eremogone, Eurasie
Eudianthe (Silene) – koukolenka, eudyante, Eurasie, ČR
Gastrolychnis – gastrolychnys, Rusko
Geocarpon - geokarpon
Gymnocarpos - gymnokarpos
Gypsophila – šater, gypsofila, závojíček, nevěstin závoj, Gypsophilas, Baby´s Breath, asi 100
druhů bylin, Středozemí, Eurasie – stř.Asie, ČR, Čína, okr
Habrosia - habrosije
281
Haya - haja
Heliosperma (Silene) - silenečka, heliosperma, lesklopodík
Herniaria – průtržník, hernyarie, Ruptureworts, (Illecebraceae), písčiny, Eurasie, ČR, okr
Holosteum – plevel, holosteum, Jagged chickweeds, slunné TTP, Eurasie, ČR
Honckenya – kuřinečka, honkenyje, Eurasie, ČR
Cherleria (Minuartia) – brložník, cherlerije
Illecebrum – nehtovec, ilecebrum, (Illecebraceae), Eurasie, ČR
Ixoca (Silene) – silenečka, ixoka, hory, Eurasie, Pyreneje, Alpy, Karpaty, okr
Kabulia - kabulije
Kohlrauschia – hvozdíček, kohlarischije
Kuhitangia - kuhitangije
Ktrauseola - krauseola
Labrea – viz Stellaria
Lepyrodiclis – osevnatka, krytoplodka, lepyrodyklis, Eurasie, ČR
Leucodium – viz Cerastium
Leucoglochin – viz Carex
Loeflingia - loeflingije
Lochia - lochije
Lychnis (Viscaria) – kohoutek, lychnys, smolnička, Campions, Catchflies, asi 20 druhů, byliny,
vlhké TTP až alpinské pásmo, severní mírný až arktický pás, ČR, okr
Malachium – viz Myosoton
Melandrium (Silene) - melandrium
Mesostemma - mesostema
Microphyes - mikrofyes
Minuartia – kuřička. minuarcije, Sandworts, Stitchworts, byliny, písčiny, skalní stepi, hory,
Eurasie. ČR
Moehringia – mateřka, mehringije Sandworts, byliny, písčiny, stinné skály, Eurasie, ČR, okr
Moenchia – bělička, moenchie, Upright chickweeds, byliny, suché písčiny, Eurasie, ČR
Myosoton – křehkýš, myosoton, byliny, zamokřené lokality, Eurasie, ČR
Ochotonophila - ochotonofila
Ortegia - ortegije
Otites – viz Silene
Paronychia – stříbřenka, paronychije, chrustavečka, nehtovec, Chickweeds, asi 50 druhů,
koberc. byliny, horké suché lokality, Středozemí, s.Afrika, SAm, okr
Petrocoptis – petrokoptis, Eurasie
Petrorhagia (Tunica) – hvozdíček, petrorhagije, hvozděnka, 30 druhů, bylin, skaln. a písčité
biotopy, Eurasie, ČR, okr
Pentastemonodiscus - pentastemonodyskus
Petrocoptis - petrokoptis
Phrynella - frynela
Philippiella - fylipiela
Pinosia - pinosije
Pirinia - pirinyje
Pleconax – mnohožilka, plekonax
Pleioneura - plejoneura
Plettkia - pletkije
Pollichia - polichije
Polycarpea – plevucha, mnohoplod, polycarpea
Polycarpon – kýlatka, polykarpon, Středozemí a z. Evropa, zavlékána ostatní Evropa, ČR
Polytepalum - polytepalum
282
Psamophiliella – viz Gypsophila
Pseudostellaria – pseudostelárije, Čína, Japonsko, Korea, i pěst
Pteranthus - pterantus
Pycnophyllopsis - pyknofylopsis
Pyknofylum - pyknofylum
Reicheella - reichela
Sagina – úrazník, sagina, krmnivka, Pearlworts, asi 20 druhů, kompaktní nízké byliny, písčiny,
skaliska, sešlap. lokality, mírný pás s.polokoule, ČR, okr
Sanctambrosia - sanktanbrosije
Saponaria – mydlice, saponarije, Soapworts, si 20 druhů, byliny, kořeny saponiny, TTP a hory,
Evropa, ČR, jz. Asie, okr
Scleranthopsis - sklerantopsis
Scleranthus – chmerek, sklerantus, Knawels, asi 10 druhů, trsnaté byliny, štěrkov.lokality,
výslunné stráně, mírné pásmo s. i j.polokoule kromě SAm, ČR, okr
Sclerocephalus - sklerocefalus
Scopulophila - skopulofila
Selleoa - seleola
Scribaea – viz Cucubalus
Schiedea - schiedea
Silene (Melandrium) – silenka, knotovka, Campions, Catchflies, asi 500 druhů, byliny i
polokeřovité, Středozemí, Evropa, ČR, tropická Afrika a Amerika, okr
Specularia – viz Legousia
Spergela viz Sagina
Spergula – kolenec, spergula, Spurreys, písčiny, slunné lokality, rumiště, Eurasie, ČR
Spergularia – kuřinka, spergularije, Sea spurreys, břehy vod, slaniska, dna rybníků, Eurasie, ČR
Spaerocoma - sferokoma
Stellaria – ptačinec, stelárije, Chickweeds, Stiichworts, asi 120 druhů, mírné pásmo celého světa,
Středozemí, Evropa, ČR, s.Afrika, z.Asie, Čína, Tibet, okr
Steris – smolnička, steris,
Stipulicida - stipulicida
Thurya - thurije
Thylacospermum - tylakospermum
Tunica – hvozdíček, tunyka
Uebelinia - uebelinyje
Vaccaria – kravinec, vakarije, byliny, ruderální lokality, Středozemí, Eurasie, ČR
Velezia - velezije
Wilhelmsia - vilhelmsije
Xerotia - xerocije
Casuarinaceae / Přesličníkovité, 4 rody, 95 druhů, dřeviny, připomínají jehličnany, suché biotopy,
snáší zasolené půdy, jv.Asie, Austrálie, Tichom.ovy, zplanělé i jinde v tropech, inv Florida, i jako
meliorační v pouštích (Egypt, Irák), i ke zpevňování pobřeží a jako větrolam
Allocasuarina - papřesličník, alokasuarina, asi 60 druhů, Austrálie, poušť, stáloz.dřeviny,
nytkovité výhony a větve přebírají fci listů, okr
Casuarina – přesličník, kasuarina, větvičník, železné dřevo, asi 100 druhů, pouště, Austrálie,
Polynésie, Austrálie, Filipíny, z.Tichomoří, Havaj až jv.Asie, stáloz.dřeviny, listy připomínají
jehlice, okr, pěst, cenné dřevo (shoeak)– nábytek, lodě
Ceuthostoma – ceutosoma,
Gymnostoma – gymnostoma,
283
Celastraceae – Jesencovité, asi 90 rodů, 1300 druhů, byliny, liány, dřeviny, kosmopolitně
Canotia - kanocije, Crucifixion Thorn
Catha – kata, katovník, Khat, (Arabia Tea), Arábie, okr, pěst, droga
Cassine – kasine
Celastrus – jesenec, celastrus, zimokeř, Staff wine, Staff tree, asi 35 druhů, pnoucí, dřeviny, v. a j.
Asie
Echinocarpus - viz Euonymus
Elaeodendron (Cassine) - eleodendron, tukostrom, stromy, asi 25 druhů, Afrika, Indie, stř.
Amerika
Euonymus – brslen, euonymus, Spindle, asi 200 druhů, dřeviny i liány, převážně v. Asie (Evropa
4 druhy)
Hippocratea - hipokratka, bejnka, (Hippocrateaceae), asi 120 druhů, dřeviny a liány, tropy obou
polokoulí,
Johnia - viz Salacia
Maytenus – majten, majtenus, asi 225 druhů, stáloz.dřeviny, Amerika vč.Karibik, trop.Afrika, okr
Myginda – myginda, keratec
Paxistima (Pachistima) – tlustoblizník, paxistima, 5 druhů, pomalu rostoucí stáloz.keře, skalnaté
hory, SAm, okr
Parnassia – tolije, parnasije (býv. Paranssiaceae), asi 15 druhů, trvalky, vlhké TTP, bažiny, mírné
klima, s.polokoule, Eurasie. s.Afrika, okr
Puttrlickia – puterlikije,
Rhacoma (Myginda) – rakoma, myginda, keratec, keře, asi 1m vysoké, Guatemala, Belize
Salacia - salacie, vilnokvět, (Hippocrateaceae), asi 200 druhů, dřeviny, Afrika, Eurasie
Stackhousia – stakhousije (Stackhousiaceae),
Tripterygium – trojkřídlec, tripterygium, 5 druhů, pnoucí keře, Asie – Čína, Mandžusko, Korea,
Japonsko, jvAsie, okr
Cecropiaceae / Jarumovité , dnes Urticaceae / Kopřivovité
Cecropia – jaruma, cerkopije, imbauba, tropy, stáloz. stromy
Cephalotaceae / Láčkovicovité, 1 rod,
Cephalotus – láčkovice, cefalotus, Sea loutes, 1 druh, drobná bylina, masožravá, jz.Austrálie,
pobřežní pásmo
Ceratophyllaceae / Růžkatcovité, 1 rod, vodní byliny,
Ceratophyllum – růžkatec, ceratofylum, růžkovitec, asi 30 druhů, vodní trvalky, Eurasie, ČR,
trop.Afrika, USA, okr
Cercidiphyllaceae / Zmarličníkovité, 1 rod,
Cercidyphyllum – zmarličník, cercidyfylum, 2 druhy, opadavý strom, Čína a Japonsko, okr
Cistaceae / Cistovité, 8/170, ČR 2/4, byliny až keře, teplé slunné lokality, teplé oblasti mírného
pásma a subtropy, centrum Středozemí vč. s.Afrika, hojně vUSA, většina Evropy, z.Asie, Amerika
Cistus – cist, Rock Roses, 20 druhů, stáloz.křoviny, Středozemí, vč. Kanár.ovy, s.Afrika, Turecko,
Fumana – devaterka, fumana, skalní stepi, Eurasie, ČR
x Halimiocistus (Cistus x Halimium) – halimiocist, okr
Halimium – devaterníkovec, halimium, asi 10 druhů, stáloz.drobné keříky, Středozemí vč.
s.Afriky a Turecka, okr
Helianthemum – devaterník, heliantemum, asi 110 druhů, obv.stáloz.keříky, horské slunné TTP,
Středozemí, s.Afrika, Eurasie, ČR, Amerika, okr
284
Hudsonia - hudsonyje
Lechea - lechea
Rhodax – devaterníček, rodax, Eurasie
Tuberaria – tuberarije, asi 12 druhů, byliny, kamenité a křovinaté stráně, Středozemí a teplejší
Evropa, okr
Cleomaceaea / Luštěnicovité, 14 rodů, asi 300 druhů, byliny až dřeviny či liány, letničky a
vytrvalé, teplomilné, ze subtropů a tropy Ameriky se šířily do teplých oblastí celého světa,
Capparaceae jsou velmi příbuzné
Arivela – arivela,
Carsonia – karsonyje,
Celome – viz Cleome
Cleome – luštěnice, kleome, pavoučí květina, asi 150 druhů, byliny i křoviny, hory tropů a
subtropů celého světa, Evropa (Pyren.poloostrov), Asie, Amerika, Arábie, okr
Cleomella – kleomela,
Cleoserrata – kleoserata,
Dactylaena – daktylena,
Dipterygium - dypterygium
Gynandropsis - viz Cleome
Haptocarpum – haptokarpum,
Hemiscola – hemiskola,
Justago - justago
Oxystylis – oxystylis,
Peritoma – periroma,
Physostemon - fyzostemon
Podandrogyne – podandrogyne,
Polanisia – polanysije, Evropa (Itálie)
P/uccionia - pukcionyje
Tarenaya – tarenaja,
Wislizenia – wislizenyje,
Clethraceae / jochovcovité, 2 rody, asi 85 druhů, dřeviny, tropy, ale i mírné pásmo,
Clethra – jochovec, žerava, kletra, 120 druhů, dřeviny, tropy a subtropy Ameriky, v. a jv. Asie
(Čína, Korea, Japonsko), Mikronesie, okr
Purdiaea – purdyea,
Clusiaceae (Guttiferae) / Klusiovité, asi 42 rodů a 1600 druhů, byliny a dřeviny, prykyř.olej, tvrdé
dřevo, tropy celého světa
Allanbackia - alanbakije
Amudea - amudea
Calophyllum – pona, kalofylum, kalaba, domba, (Calophyllaceae, Rubiaceae), asi 200 druhů,
stáloz.dřevin, tropy Asie vč. tichomoř.ovů a JAm, okr, těžké trop.dřevo jacareuba / Santa Maria,
degame (brasiliense, trop. Amerika, canidissimum, stř.Amerika) - stavební konstrukce, cenná
pryskyřice, olejnatá semena
Clusia – klusije, perepa, škrtivka, asi 145 druhů stáloz.dřeviny, trop. a subtr.Amerika, Havaj, okr,
cenná pryskyřice, guma gumigut
Cratoxylum – kratoxylum, 3 druhy, dřeviny,
Distovomita - dystobomita
Garcinia - garcínyje, mangostan, gumigumovník, asi 200 druhů, pomalu rostoucí, dřeviny, tropy,
Asie, okr, tvrdé dřevo, cenná pryskyřice, jedlé plody, olejnatá semena
285
Haronga - viz Harungana
Harungana – haronga, dřevina
Hypericum – viz Hypericaceae
Chrysochlamys - chrasochlamys
Kayea – kajea, dřeviny, 2 druhy,
Kielmeyera - hahoulek, kielmejera
Lerostemon - lerostemon
Lianthus – liantus, dřevina
Mammea – mamej, mamea, 11 druhů, dřeviny, jedlé plody
Mesua – mesua, beluta, asi 200 druhů, pomalu rostoucí, dřeviny, tropy, Asie, okr, tvrdé dřevo,
cenná pryskyřice, jedlé plody, olejnatá semena
Montrouziera - montrouziera
Moronobea - moronobea
Paleoclusia - paleoklusie, asi vymřela
Pentadesma – pentadesma, mastelník, karite, lojový strom
Platonia – platonyje, mandlouš
Psorospermum – psorospermum, 2 druhy, dřeviny,
Rheedia (Garcinia) – redyje, garcinia
Symphonia - symfonyje
Thysamostemon - tysamostemon
Tovomita - tovomita
Tovomitopsis - tovomitopsis
Vismia – vismije, žlutol, 3 druhy, dřevina
Cneoraceae / Třízrnovoté dnes Rutaceae,
2 rody, 6 druhů, keře, tropy Afriky, j. a jv. Afriky, s.Austrálie, mediterán, Čína, Kuba
Cneorum - třízrna, kneorum
Combretaceae / Vrcholákovité, asi 20 rodů, 600 druhů, dřeviny a liány, tropy celého světa
Anogeissus – anogeisus, guma ghatti, dřeviny, opadavé lesy, Indie, okr, léž
Bucida – bucida, 3 druhy, dřeviny,
Buchenavia – buchenavije, cap, 3 druhy, dřeviny,
Calopixis - kalopixix
Calycopteris – kalykopteris, dřeviny
Combretum – vrcholák, kombretum, ulenec, asi 250 druhů, dřeviny, tropy – pantropický (mimo
Austrálie), některé plody jedlé, okr
Conocarpus – strbouleň, konokarpus, mangrovy
Dansiea – dansiea, dřeviny,
Domatium, Domatia – domacije, tropy
Getonia - getonyje
Guiera - gujera
Laguncularia – kyjovník, mangrovník, lagunkulárije, dřeviny, mangrovy
Lumnitzera – lumnicera, dřeviny, mangrovy
Macropteranthes – makropterntes, dřeviny,
Meiostemon – mejostemon, dřeviny,
Pteleopsis – pteleopsis, dřeviny,
Quisqualis – hranoplod, kviskvalis, dlouhotrubka, asi 16 druhů, stáloz.dřevnatějící liány a
popín.keře, trop. a j. Afrika, trop.Asie – Indie, Čína, Indočína, Malajsie, Indonésie, Japonsmko, okr,
i list.zelenina
Romatuela - romatuela
286
Strephonema - strefonema
Terminalia – vrcholák, mandlovník, terminalije, tropická/indická mandle, asi 200 druhů, stromy,
peckovice – trop.mandle, tropy celého světa (pantropicky), cenné tropické dřevo - chuglam,
framiré, indian laurel, limba, asan, (bialat, ivorensis, coriacea, superba aj., Andamany, z.Afrika, j. a
jv. Asie), Madagaskar, Indie, Myanmar, Indonésie, N.Guinea, Fidži a JAm, okr
Terminaliopsis - terminaliopsis
Thiloa - tyloa
Cochlospermaceae / Kochlospermovité dnes v Bixaceae / Oreláníkovité
Cochlospermum - kochlospermum, Asie, Afrika, Austrálie, trop. Amerika
Connaraceae / Konarovité, asi 15 rodů, 300 druhů, tropy, nižší dřeviny a liány
Agelaea - agelea
Burttia - burtyje
Cnestidium - knestydyum
Cnestis – klínopád, knestys, asi 40 druhů, liány a dřeviny, tropy, Afrika, Madagaskar, jv.Asie
Connarus – konarus,
Ellipanthus - elipantus
Hemandradenia - hemandradenyje
Jollydora - džolydora
Manotes - manotes
Pseudoconnarus . pseudokonarus
Rourea - rourea
Vismianthus - vizmiantus
Convolvulaceae / Svlačcovité, 60/1650, hlavně tropy a subtropy, Afrika a Amerika, pnoucí byliny i
dřeviny - liány,
Aniseia - anyseja
Argyreia – argyreja, stříbrobýl, asi 90 druhů, ovíjivé rostl, trop.deštné lesy, Asie, Austrálie,
Havaj, okr
Astripomoea - astripomea
Blinkworthia - blinkvortyje
Bonamia – bonamije,
Calonyction (Ipomea) – kalonyktyon, (Large Moonflower), okr
Calycobulus - kalykobulus
Calystegia – opletník, kalistegije, asi 25 druhů, ovíjivé byliny, celý svět, plevel, okr
Cardiochlamys - kardyochlamys
Cladostigma - kladostygma
Convolvulus – svlačec, konvolvulus, asi 250 druhů, pnoucí, mírné a subtr.pásmo, plevel, okr
Cordisepalum - kordysepalum
Cressa – kresa, Středozemí
Cuscuta – kokotice, kuskuta, 145 druhů, parazit
Decalobanthus - dekalobantus
Dicranostyles - dykranostyles
Dichondra - dychondra. léč
Dipteropeltis - dypteropeltys
Duperreya – dupereja,
Epithymum - viz Cuscuta
Erycibe - erycibe, léč
Evolvulus - vyvinutec, evolvulus, asi 100 druhů, byliny až polokeříky, prérie, od USA po
287
Argentinu, léč, okr
Exogodium (Ipomea) - exogodyum
Falkia - falkije
Hewittia – hevityje,
Hildebrandtia - hildebrandtyje
Humbertia - humbertyje, hrubonožec
Hyalocystis - hyalocystys
Ipomea (Pharbitis) – povíjnice, ipomea, asi 500 druhů, byliny i sukulenty, dřeviny i pnoucí, teplé
oblasti celého světa, Středozemí, potravina, léč, okr
Iseia - iseja
Itzaea - itzea
Jacquemontia – žakmontka, asi 120 druhů, trvalky a keře, tropy, stř. a JAm, okr
Lepistemon lepistemon
Lepistemonopsis - lepistemonopsis
Liriope – liriope, 4 druhy, v.Asie – Čína, Japonsko, Korea, Filipíny, okr
Lysiostyles - lysiostyles
Maripa - maripa
Merremia (Ipomea) – meremije, min.70 druhů, stáloz.liány, tropy, Mexiko, JAm, léč, okr
Metaporana - metaporana
Mina (Ipomea) – mina, quamoklit, pnoucí, okr
Nephrophyllum - nefrofylum
Neuropeltis - neuropeltys
Odonelia - odonelije
Operculina - operkulina
Paralepistemon - paralepistemon
Pentacrostigma - pentakrostygma
Petrogenia - petrogenyje
Pharbitis – povijník, farbitys , (Morning Glory), jv. Asie, stř,Amerika, okr., Eurasie
Polymeria - polymerije
Porana – porana, asi 20 druhů, stáloz.pnoucí dřeviny, lesy, tropy, Afrika, Asie, Austrálie, okr
Poranopsis – poranopsis,
Prevostea - prevostea
Rapona - rapona
Remirema - remirema
Rivea - rivea
Quamoclit (Ipomea) – kvamoklit, (Cupress vine star Glory), okr
Sabaudiella - sabaudyela
Seddera - sedera
Stictocardia – styktokardyje,
Stylisma - stylisma
Tetralocularia - tetralokularije
Turbina (Rivea) – turbina, turbinka
Wilsonia - vilsonyje
Xenostegia - xenostegije
Coriariaceae / Kožařkovité, 1 rod
Coriaria – kožařka, koriarije, asi 15 druhů, oddenk.menší dřeviny, teplé oblasti, hlavně NZ,
Asie – Čína, Indie, Japonsko, Nepál, Filipíny, ovy Pacifiku, Středozemí, stř. a JAm, okr
Cornaceae / Dřínovité (s.s.),
288
nově vč. Alangiaceae / Alángiovité , Davidiaceae/ Davidiovité a Nyssaceae / Tupelovité
7 rodů, asi 110 druhů, dřeviny, mírný pás s.polokoule, ojed. až tropy
Alangium – alángium (Alangiaceae), s,s., 17 druhů, tropy Starého světa, v.Asie až Austrálie, liány
a dřeviny
Aucuba – aukuba, skuroň, asi 10 druhů v.Asie, od Himálaje po Čínu a Japonsko, okr
Bothrocaryum (Cornus, Swida) – botrokarium, Rusko
Camptotheca – kamptoteka, Nissaceae
Conoxylon – dřínovec, konoxylon, svídovka
Cornus - svída, dřín, kornus , s.s., asi 45 druhů, opad.dřeviny, Eurasie, SAm
Corokia – korokije, 5 druhů, stáloz.keře, NZ, okr
Curtisia – sudličník, kurtisije
Davidia – davidyje, (býv. Davidiaceae, Nissaceae), keř
Dendrobenthamia – dřínovka, dendrobenamije,
Diplopanax – dyplopanax, býv. Mastixiaceae, Nyssaceae, trop. Asie
Eomastixia - eomastyxije
Griselinia – griselinyje, akapuk, pačněl, 6 druhů, stáloz.dřeviny, NZ, JAm (Chile, Brazilie), okr
Helwingia – helvingije, (Japan Helwingia), v.Asie, Japonsko, okr,
Chamaepericlymenum – viz Cornus
Mastixia – mastixije, Nyssceae, Mastixiaceae, asi 20 druhů, trop. Asie – Čína, Indie, Indočína,
Bhútan, Malajsie, Indonésie, Filipíny
Nyssa – nysa, (pův. Nyssaceae), 12 druhů, opad.stromy, bažiny, stř. a SAm (Kostarika, Panama),
jvAsie (Čína), okr
Retinomastixia – retynomastyxije,
Swida – svída
Tectocarya - tektokyryje
Thelicrania – viz Cornus
Corylaceae / Lískovité – dnes v Betulaceae /Břízovité
Carpinus – habr, viz Betulaceae
Corylus – líska, viz Betulaceae
Ostrya – habrovec, viz Betulaceae
Corynocarpaceae / Kyjovcovité, 1 rod, dřeviny
Corynocarpus – kyjovec, korynokarpus, novozélandský vavřín, 48 druhů, stáloz.stromy,
houštiny, Australasie, NZ, N.Guinea, N.Kaledonie, Vanuatu, zavl Havaj – inv, plody porava Maorů
na NZ
Crassulaceae / Tlusticovité, 35 rodů, asi 1400 druhů, suchomilné sukulenty, celý svět, Eurasie,
max Mexiko a Kapsko, a Polynésie, okr skalničky
Adromischus – adromischus, asi 30 druhů zakrslých sukulentů, polopouště jAfriky, okr
Aeonium – eonyum, růžicovka, pouštní růže, 36 druhů, keřovitý sukulent, vulkanity, tropy,
větš. Kanárské ovy, Madeira, Afrika, Jemen, okr
Adromischus – adromischus, růžicovité, trsovité sukulenty, j.Afrika, okr
Aichryson – aichryson, asi 10 druhů, Makaronesie, i sukulent, poušť, okr
Aizopsis – tlusták, aizopsis,
Amerosedum - amerosedum
Andromischus – andromischus, trsovitý sukulent, květonosné stonky, j.Afrika, okr
Breitungia - breitungije
Bryophyllum – náduť, bryofylum, okr
Cotyledon – pupovice, kotyledon, 9 druhů, keřov. sukulenty a stáloz.keře, pouště, Afrika, Arábie,
289
okr
Crassula – tlustice, krasula, až 250 druhů, polštářov.,stonkové, keřovité a stromkovité sukulenty,
pouště, Eurasie, Afrika, Lesothe, Madagaskar, Asie, Amerika, Austrálie, okr
Diamorpha - dyamorfa
Diopogon - viz Sempervivum
Dudleya – dudleja, 47 druhů, růžicovité, trsovité sukulenty, jzUSA a Mexiko, okr, CITES stolonifera, traskiae
Echeveria – echevérije, dužnatka, pupovice, asi 150 druhů, stáloz.trsovité sukulenty, polopouště,
jUSA, střAmerika, Mexiko, Argentina, okr
Germania - germanyje
Graptopetalum – graptopetalum, sukulenty s listovou růžicí, tropy, Mexiko, Paraguay, okr
Greenovia – grenovije, 4 druhy, sukul.trvalky s list.růžicí, Kanár.ovy, okr
Hylotelephium (Sedum) – rozchodníkovec, hylotelefium, (rozchodník), množství druhů, Eurasie,
ČR, SAm, okr
Hypagophytum - hypagofytum
Chiastophyllum – pupovice, chiastofylum, 1 druh, stáloz.trvalka, Kavkaz, okr
Jovibarba – netřeskovec, jovibarba, netřesk, nechrastec, 6 druhů, sukulenty s litovou růžicí, ,
Eurasie, evropské hory, ČR, okr
Kalanchoe – kalanchoe, kolopejka, nuduť, asi 150 druhů, proměnlivý rod – byliny i dřeviny,
sukulenty i liány, tropy a subtropy , stř. a j.Afrika, Madagaskar, Arábie, trop.Asie, Austrálie,
Amerika, okr ČR
Lenophyllum – lenofylum, 6 druhů, trsnaté sukulenty, nížiny, Mexiko a USA – Kalifornie, Texas,
Nové Mexiko, okr
Monanthes – monantes, asi 12 druhů, koberc.či keřov.sukulenty, skaln.oblasti, s.Afrika,
Kanár.ovy, okr
Oreosedum – bělorozchodník, oreosedum
Orostachys – orostachys, sukulenty s listovou růžicí, Mongolsko, Korea, Čína, okr
Pachyphytum – pachyfytum, asi 12 druhů, růžicov.trsovité,keřovité sukulenty, aridní oblasti,
Mexiko, okr
x Pachyveria (Pachyphytum x Echeveria) – pachyverie, okr
Perrierosedum - perierosedum
Petrosedum – panetřesk, petrosedum
Prometheum - prometeum
Pseudorosularia - pseudorosularije
Pseudosedum - pseudosedum
Rhodiola – rozchodnice, rodyola, asi 70 druhů trvalek, slunné sklanaté lokality, s.polokoule –
Eurasie, ČR, SAm. okr
Rochea – viz Crassula
Rosularia – rosulárije, cimbálek, asi 25 druhů, stáloz. polštář.sukulent.trvalka, hory, Středozemí –
jz.Evropa, s.Afrika, Asie - stř.Asie až Himálaj, okr
Sedum (Hylotelephium) – rozchodník, sedum, asi 470 druhů, často dost odlišné, stáloz. byliny,
polokeře a keře, trsovité sukulenty, pokryvné, hory s.polokoule - Eurasie, ČR, Amerika, Afrika,
suché oblasti JAm, okr
Sempervivella – viz Rosularia
Sempervivum – netřesk, sempervivum, asi 80 druhů, stáloz.koberc.sukulenty s list.růžicí, hory,
Eurasie - Pyreneje, Alpy, Balkán, Malá Asie, okr
Sinocrassula – sinokrasula
Spathulata – dužnatec, spatulata
Telephium – viz Hylotelephium
Thompsonella - tompsonela
290
Tiliaea – masnice, tyliea, Evropa, ČR
Tylecodon (Cotyledon) – tylekodon, asi 25 druhů, bylinné, keřovité i stromovité sukulenty,
polopouště a suché křoviny, j.Afrika - Kapsko, Namibie, okr
Umbilicus – pupec, umbilikus, Venušin pupek
Villadia - viladyje
Crypteroniaceae / Krypteronyovité, 3 rody, 10 druhů, stáloz.dřeviny z řádu Myrtales, tropy Asie
Axinandra – axinandra, strom, tropy, jvAsie
Crypteronia – krypteronyje, strom, tropy, Asie
Dactylocladus – daktylokladus, stromy, tropy, Asie – j.Čína, Cejlon, Indonésie, Malajsie, okr,
pěst, narůžovělé dřevo (jongkong) - obaly, rámy
Cucurbitaceae / Tykvovité, asi 120 rodů, 850 druhů, po celém světě mimo nejchladnější území,
byliny popínavé či plazivé, významný podíl domestikovaných rostlin: okurka, tykev, cuketa,
meloun. léč
Abobra - abobra
Acanthosicos – naras, akantosikos, (nara),
Alsomitra - alsomitra
Apodanthera - apodantera
Benincasa (Cucurbita) – benynkasa, tykev vosková (zimní), kopalam, jv.Asie, Indočína, Čína,
Indonésie, Filipíny, Sundské ovy, okr, pěst
Brandegea - brandegea
Bryonia – posed, bryonye, byliny, křoviny, i pnoucí, Středozemí, Eurasie,
Calycophysum - kalykofysum
Calocynthis – viz Citrullus
Cayaponia - kajaponyje
Cionosycios - cionosycios
Citrullus – lubenice, citrulus, vodní meloun, 3 druhy, trop. a j.Afrika,
Ctenolepis - ktenolepis
Coccinia – kokcinea, keřovitý sukulent, okr, pěst, Afrika
Cucumella - kukumela
Cucumeropsis – okurkovka, kukumeropsis
Cucumis – okurka (meloun), kukumis, angurije, několik pěst. druhů
Cucurbita – tykev (dýně), 27 druhů, teplejší a sušší lokality USA, JAm, okr, léč - urologikum,
prostatikum
Cyclanthera – korila, cyklantera, ačokča
Dendrosicyos – okurkovník, dendrosicyos, sukul. strom, end.Sokotra, j.Jemen
Dicaelospermum - dycelospermum
Diplocyclos - dyplocyklos
Ecballium – tykvice, ekbalium, tykvor, vymrštilka. 1 druh, suché degrad.půdy, Středozemí až
j.Rusko, okr
Echinocystis – štětinec, echynocystys, byliny i trs.sukulenty, okr
- lobata – laločnatý, SAm., ČR pobřežní křoviny
Eureiandra - eurejandra
Euryandra - euryandra, rozšířenec
Fevillea - fevilea
Gerrardan(th)us – kulovec, gerardan(t)us,
Gurania – guranyje,
Gynostemma – gynostema, Asie - Čína, dále Indie, Indočína, Korea, Japonsko,
Hanburia - hanburije
291
Hodgsonia – hodgsonyje, Asie - Čína, dále Indie, Indočína, Korea, Japonsko,
Ibervillea – ibervilea, asi 4 druhy, pnoucí sukulenty, polopouště, USA – Texas, Arizona a Mexiko,
okr
Kedrostis – kedrostis, 23 druhů, sukulent.bylina s plazivými a šplhavými stonky, hlízov.kořeny,
tropy, Afrika, j.Indie, okr
Lagenaria – lagenárije, kalebasa, kalabaš, láhevník, 6 druhů, pnoucí byliny, JAm, okr
Ludovia – ludovije, rozkydanec
Luffa – lufa, tivuk, z.Afrika, pěst. jv. Asie, Rusko, j. Evropa, léč, i nádoby a hudební nástroje
Marah - marah
Melothria – melotrije, spoluadka
Momordica – momordyka, tykvor, lufa, karela, hořká okurka (Bitter Gourd), židovská jahoda,
bylina, JAm, j., v. a jv. Asie, Indie, Čína, Indočína, Cejlon, Japonsko, Malajsie, Oceánie, Afrika
Mukia - mukije
Myrmecosicyos - myrmekosicyos
Nothoalsomitra - notoalsomitra
Oreosyce - oreosyce
Palakowkia – palakowskye, takao,
Polyclathra - polaklatra
Praecytrullus - precytrulus
Posadea - posadea
Sechium – čajot, sechium, sladkojam, čočo, chou chou, mexická okurka, Indiáni, Aztékové, pěst,
škrobn.plody i hlízy
Selysia - selysije
Schizocarpum - schizokarpum
Sicana – sikana
Sicydium - sicydyum
Sicyos – libenka, sikcyos, šošo, sladkojam, štětinoplod, (posed štětinatý), S.Am., zavl. Evropa
Sphaerosicyos – kulatoplod, sferosocyos,
- Siraitia - siraityje
Telfaira – telferije, krobonko, kweme
Thladiantha – loubenka, tladyanta, 23 druhů, pnoucí rostliny, křoviny, v.Asie až Malajsie, okr
Trichosanthes – okurkovník, trichosantes, vlasokvět, hadí tykev, pnoucí byliny, křoviny, okraje
lesů, tropy a subtropy, Malajsie, Indonésie, Tichomoř.ovy, Indie, Čína, Vietnam, okr
Xerosicyos -xerocyos, keřovitá sukulentní liána, Madagaskar, okr
Zanonia - zanonyje
Zehneria - zehnerije
Zygosicyos - zygosicyos, CITES - pubescens, tripartitus
Cunoniaceae – Kunonyovité, 27 rodů, asi 300 druhů, stáloz. dřeviny, tropy, zejména j.polokoule,
centrum Australasie - Malajsie až Austrálie, NZ, Pacif.ovy, hlavně N.Kaledonie, Amerika (Mexiko,
JAm), jAfrika, Madagaskar, stavebnictví
Ackama - akama
Anodopetalum - anodopetalum
Bauera – bauera, kynkastec, 3 druhy stáloz.keřů, v.Austrálie, řídké lesy, okr
Caldcluvia - kaldkluvije
Callicoma – kalikoma, 1 druh, strom, Asie
Ceratopetalum – lachatka, ceratopetalum, 5 druhů stáloz.dřevin, Austrálie, N.Guinea, okr, dřevo
coachwood (apetalum, Austrálie)
Cunonia – kunonyje, opaduň, 15 druhů, stáloz.stromy, j.Afrika, N.Kaledonie, okr
Davidsonia -davidsonyje
292
Eucryphia – eukryfije, 5 druhů, Chile a Austrálie
Geissois - geisois
Lamanonia - lamanonyje
Pseudoweinmannia - pseudoweinmanyje
Pullea - pulea
Schizomeria - schizomerije
Weinmannia – veinmanyje, asi 190 druhů, stáloz.keře či stromky, trop a subtropy, Austrálie,
Pacif.ovy, Malajsie, Amerika, Madagaskar, med, okr
Cuscutaceae / Kokoticovité , dnes Convolvulaceae / Svlačcovité
Cuscuta – kokotice, kuskuta, asi 150 druhů, parasit.byliny, ovíjivé, mírné i trop.oblasti, křoviny,
pole i deštné lesy, Eurasie, ČR, Amerika, karanténní plevel,
Cyclanthaceae / Navinulcovité, 12 rodů, asi 225 druhů, byliny, liány a keře, tropy stř. a JAm
Asplundia - asplundyje
Carludovica – karludovika, rozkydanec, 3 druhy trvalek, lesy trop.Ameriky, okr
Cyclanthus – navinulec, cyklantus
Chorigyne - chorigyne
Diathoveus - dyatoveus
Dycranopygium - dykranopygium
Evodianthus - evodyantus
Ludovia - ludovije
Schultesiophytum - schultesiofytum
Sphaeradenia - sferadenyje
Stelestylis - stelestylis
Thoracocarpus - torakokarpus
Cynomoriaceae / Cynomoriovité, 1 rod
Cynomorium – hlízenec, cynomorium, parazit na kořenech rostlin (Cistus, Nitraria, Salsola,
Tamarix), nezelené dužnaté, zasolené písčiny, Středozemí, Eurasie, Kanárské ovy, jzAsie,
Cyrillaceae / Cyrilovité, 2 rody, dřeviny, Amerika - jvUSA, JAm
Cliftonia – kliftonyje
Cyrilla – cyrila, 1 druh, keř.strom, teplé vlhčí lesy, jvUSA, Mexiko, stř.Amerika a s.JAm, okr
Daphniphyllaceae / Lýkovcovníkovité / Mřinovité, pouze 1 rod
Daphniphyllum – mřina, lýkovcovník, dafnyfylum, asi 15 druhů, stáloz.dřeviny, v.Asie –
Himálaj, Čína, Korea, Japonsko, okr
Datiscaceae / Konopourovité, 3 rody, stromy a vysoké byliny
Datisca – konopour, datyska, 2 druhy, podobná konopí, Eurasie, Samoa, SAm, atrakt., okr
Octomeles – oktomeles,
Tetrameles – tetrameles, (Tetramelaceae), pozoruhodný strom
Diapensiaceae / Dyapensiovité, 6 rodů, 18 druhů, mírné až arktické pásmo s.polokoule, byliny a
polokeře
Berneuxia – berneuxie,
Diapensia – dyapensije, smutečka, sEvropa - Laponsko
Galax – galax, 1 druh, stáloz.trvalka, horské vlhké lesy, svUSA, okr
Pyxidanthera – pyridantera
293
Shortia (Schizocodon) – šortyje, 6 druhů, stáloz.oddenkaté trvalky, lesy, v.Asie, SAm, okr
Schizocodon viz Shortia
Didiereaceae / Dydyerovité, 6 rodů, sukulenty, trop. v. a j. Afrika, end Madagaskar
Alluaudia – akuaudyje, 6 druhů, vytrv.sukulent, end Madagaskar,
Calyptrotheca – kalyptroteka, (Portulaceae)
Ceraria – cerarije, (Portulaceae)
Decarya – dekaryje, 1 druh, opad.sukul.keř.stromek, end Madagaskar
Didierea – dydyerea, end Madagaskar, okr, i ploty (ze suchých navršených stonků), CITES
Portulacaria – portulakarije, (Portulaceae)
Diervillaceae / Zanicovité – dnes Caprifoliaceae / Zimolezovité
Diervilla - zanice, 16 druhů, keře, vAsie, vSAm
Dichapetalaceae / Dichapetolovité, 4 rody, asi 220 druhů, dřeviny a liány, tropy a subtropy,
ale obvykle ne v Austrálii
Dichapetalum – dychapetalum, dřevina
Gonypetalum – gonypetalum, dřevina,
Stephanopodium – stefanopodyum, dřevina,
Tapura – tapura, helbucha, dřevina
Dilleniaceae / Hodarovité, 12 rodů, asi 350 druhů, liány a dřeviny, odeed.byliny, pantropicky až
teplé mírné pásmo (na j.polokouli)
Acrotrema - akrotrema
Curatella – kuratela, savany, JAm
Davila - davila
Didesmandra - didesmandra
Dillenia – dylenyje, hodora, asi 60 druhů, stáloz.dřeviny (podobné magnoliím), trop.Asie (Indie),
Afrika vč. Madagaskar, Austrálie, okr, pěst, těžké tvrdké dřevo (simpoh) – těžké konstrukce
Doliocarpus - doliokarpus
Hibbertia (Candollea) - hibercije, sklopouch, asi 120 druhů, stáloz.dřeviny a liány, Austrálie,
Madagaskar, N.Guinea, N.Kaledonia, Fidži, okr
Hodara (Dillenia) – hodara, 65 druhů, tropy, Asie, Madagaskar
Pachynema – parohatka, pachynema
Pinzona - pinzona
Schumacheria - schumacherije
Tetracera – smirkovka, tetracera, akara
Dipsacaceae / Štětkovité, asi 12 rodů, 300 druhů, subtropy a mírné pásmo, Eurasie, Afrika,
nově řazeny ke Caprifoliaceae / Zimolezovité
Cephalaria – hlavatka, cefalarije , asi 65 druhů bylin, Eurasie, Afrika
Columbaria – viz Scabiosa
Dipsacella - viz Virga
Dipsacus - štětka, dypsakus, 15 druhů, byliny, mírné pásmo Eurasie, ČR, s.Afrika, okr
Knautia – chrastavec, knaucije, asi 50 druhů, trvalky, Eurasie, ČR, okr
Knautiosa – chrastavice, knauciosa,
Pterocephalus – perohlávek, pterocefalus, asi 25 druhů, byliny a stáloz.keře, skaln.svahy,
Středozemí, trop.Afrika, stř.Asie, Himálaj, Čína, okr
Scabiosa – hlaváč, skabiosa, chrastavec, kaviaš, asi 80 druhů, byliny, xerotermní lokality, slunné,
suché TTP a kamenité svahy, Středozemí, Evropa, ČR, Kavkaz, v.Afrika, Asie – Japonsko, okr
294
Succisa – čertkus, sukcisa, 1 druh, trvalka, mokřadní TTP, Evropa, ČR, Sibiř, sz.Afrika, okr
Succisella – čertkusek, sukcisela
Trichera – viz Knautia
Triplostegia – triplostegije,
Virga (Dipsacus) – štětička, virga, křoviny, rumiště, Evropa
Dipterocarpaceae / Dvojkřídláčovité, asi 17 rodů, 530 druhů, tropy, j.polokoule, JAm, Afrika,
Asie, mohutné vysoké stromy, cenné tvrdé trop. dřevo (keruing, apitong), opylovány hmyzem
Anisoptera – nestejnokřídlec, anysoptera, krabak, mersewa, stromy, tropy, jv Asie, Indočína,
Indonésie, cenné dřevo (mersawa) – obklady, truhlářsky
Cotylelobium - kotylelobium
Dipterocarpus – dvojkřídláč, dypterokarpus, asi 70 druhů, trop.Asie (kromě Malajsie a
N.Guineje), dominantní v trop.dešném lese nebo trop. opad. lesy, mohutné stromy, za sucha někdy
opadavé, kvalitní pevné hodnotné dřevo, rozsáhlá těžba, cenná pryskyřice
Dryobalonops - pětikřídlec, dryobanolops, okr, pěst, trop.děvo kapur (aromatica, oblongifolia,
lanceolata aj., Indonésie) – konstrukce, čluny, podlahy
Hopea – hopea, asi 50 druhů, stromy, tropy, jv.Asie, Čína, okr, pěst, cenné, kvalitní pružné,
trvanlivé dřevo (thingan, merawan) – dýhy, truhl.práce, venk.konstrukce,
Marquesia - marlvesije
Monotes – monotes, stromy, Afrika
Neobalanocarpus - neobalanokarpus
Pakaraimaea - pakarajmea
Parashorea - parashorea , stromy, Čína, Indočína, Malajsie, okr, pěst, cenné dřevo, dýhy,
zahr.nábytek
Pseudomonotes - pseudomonotes
Ruboshorea – ruboshorea, cenné tropické těžké hnědočervené dřevo – red balau,
Shorea – shorea, pětikřídlec, saul, sal, marovník, asi 360 druhů, trop. Asie, domin. stromy
deštných lesů, cenné tropické těžké hnědočervené dřevo (balau, červené a bílé meranti, nábytek,
truhlářsky, náhrada kakaového másla, cenná pryskyřice, (Malajsie, Indonésie),
Stemonocarpus - stemonokarpus
Stemonoporus - stemonoporus
Sterculia - lejnice, sterkulije, asi 150 druhů, tropy a subtropy, většinou opadavé, lehké dřevo,
vlákno z kůry,
Upuna - upuna
Vateria – vaterije, kopálovník, Asie - Indie, cenná pryskyřice
Vateriopsis - vateriopsis
Vatica - vatyka, kvalitní tvrdé dřevo
Doryanthaceae / Hůlovcovité, 1 rod
Doryanthes - hůlovec, doryantes, 2 druhy, mohutné sukul.byliny, eukal.lesy, v.Austrálie, okr
Droseraceae / Rosnatkovité, 4 rody, asi 120 druhů, masožravé byliny, vlhká stanoviště, po celém
světě
Aldrovanda – aldrovandka, (Water Bugtrap), 1 druh, Eurasie, ČR vyhynula, Afrika, Austrálie,
tůně, okr
Dionaea – mucholapka, dyonea, 1 druh, masožravá, jv.USA-Karolina, Florida, okr, CITES muscipula
Drosera – rosnatka, drosera, asi 100 druhů, hmyzožr., velká ekolog.amplitda, hlavně Austrálie,
Eurasie, ČR, Afrika, okr
Droserapollis - droserapollis, asi vymřela
295
Droserapites - droserapites, asi vymřela
Droseritides - droseritydes, asi vymřela
Fischeriopollis - fischeriopolis, asi vymřela
Palaeoaldrovanda - paleoaldrovanda, asi vymřela
Saxonipollis - saxonypolis, asi vymřela
Drosophyllaceae / Rosnolisté, 1 rod, vyšší masožravá bylina, Středozemí
Drosophyllum - rosnolist, drosofylum , masožravka, Středozemí - Pyrenej.poloostrov, Maroko
Ebenaceae / Ebenovité, dřeviny, tropy a subtropy, ojed.mírné pásmo, Amerika – nížinný deštný
les, stolové hory Venezuela, Andy, tropy Afriky, těžba tvrdého trop.dřeva
Diospyros – tomel, ebenovník, dyospyros, eben, černodřev, persimona, kaki, asi 500 druhů, tropy,
subtropy, většinou Asie - Čína až Japonsko, Amerika, Středozemí, v.Afrika, Madagaskar, dřeviny,
většinou stáloz., okr, pěst, tvrdé těžké trop.pevné dřevo - eben africký, východoindický, persimon stavební konstrukce, (piscatoria, ebenum, melanoxylon, tomentosa, celebica, jAsie, virginiana,
jUSA)
Euclea – euklea,
Lissocarpa – lisokarpa,
Maba – viz Diospyros
Royena (Diospyros) – royjena
Elaeagnaceae / Hlošinovité, dřeviny, Eurasie, SAm
Elaeagnus – hlošina, asi 60 druhů, dvoudomé dřeviny, Středozemí, Eurasie až Himálaj, Čína,
Korea, Japonsko, SAm, okr
Hippophaë – rakytník, hipofae, 3 druhy, (Shalow Thorn), trnité opad.dřeviny, pobřežní duny,
suťoviště, Eurasie - Alpy, Apeniny, Skandinávie, Turecko, Kavkaz, Čína, okr
Persoonia - personyje
Shepherdia – sheferdyje, šeferdyje, 3 druhy, dvoudomé keře a malé stromy, skalnaté a písčité
lokality, suché, chudé půdy, SAm, okr
Telopea - telopea
Elaeocarpaceae / Mastnoplodovité, 13 rodů, asi 600 druhů, dřeviny, tropy a subtropy celého světa
mimo Afriky, cenné dřevo
Aceratium – aceracium,
Aristotelia – aristotelije, pasvída, chilský jasmín, 5 druhů dřevin, JAm, Austrálie, NZ, okr
Crinodendron – krinodendron, křivostrom, chilský lampionový strom, 2 druhy, stáloz.dřeviny,
Chile, lesy, okr
Dubouzetia – dubouzecije,
Elaeocarpus – mastnoplod, eleokarpus, asi 350 druhů, stáloz.dřeviny, v.Asie, Malajsie. Indonésie,
Austrálie, Tichomoří, Austrálie, okr
Peripentadenia – peripentadenyje,
Platytheca – platyteka,
Sericolea – serikolea,
Sloanea – jehlovec, sloanea, asi 150 druhů, pantropický rod, vysoké stromy, široká koruna,
mohutné kořenové náběhy, deštné lesy, tropy, Asie, Amerika, okr
Tetratheca – tetratéka, (Tremandraceae), asi 40 druhů, drobné stáloz.keře, suché keřovité formace,
Austrálie, okr
Tremandra – tremandra, (Tremandraceae)
Vallea – valea, 1 druh, stáloz.keř, JAm – Andy (Kolumbie až Bolivie), okr
296
Elatinaceae / Úporovité, 4 rody, 40 druhů, vodní a bahenní byliny až polodřeviny, hory,
Bergia – bergije, trvalky či polokeře
Bhesa - bhesa
Elatine – úpor, elatyne, oupor, asi 10 druhů, mokřady, okraje mělkých stojatých vod, bahnitá dna
rybníků, všechny kontinety, Eurasie, ČR, s.Afrika, ne Antarktida
Elatinella - úporeček, elatynela,
Empetraceae / Šichovité, asi 10 druhů, s.polokoule a JAm
Corema – korema, janowec, písečnatec
Empetrum – šicha, empetrum, rašeliniště, vrchoviště, cirkumpolární, Eurasie, Skandinávie, ČR –
Šumava, Skotsko, Island, Alpy, Sibiř, SAm,
Ephedraceae / ChvojníkovitéEphedra – chvojník, efedra, 1 rod, asi 40 druhů, pův. v.Asie, Čína,
Mongolsko, pak Amerika, Středozemí, Eurasie, stáloz, suché skaln.lokality, okr
Ericaceae / Vřesovcovité , dřeviny až polodřeviny, hory, 125 rodů, 4500 druhů, z toho 670 v j
Africe
vč. býv. Epacridaceae / Epakridovité, druhy jižní polokoule, nově vč. Monotropaceae /
Hnilákovité, Pyrolaceae / Hruštičkovité, Ericaceae / Vřesovcovité, Vacciniaceae / Brusnicovité,
Acrostemon - akrostemon
Acrotriche - akrotriche
Agapetes – pětikřídlec, agapetes, asi 95 druhů, temperát.obl. jv.Asie, tichom.ovy, Austrálie, obv.
stáloz.epif.keře, okr
Agarista - agarista
Allotropa - alotropa
Andersonia - andersonyje
Andromeda – kyhanka, andromeda, bahnitka, 2 druhy, s.polokoule, SAm, rašel., nízký
stáloz.keřík
Anomalanthus - anomalantus
Anthopteropsis - antopteropsis
Anthopterus - antopterus
Arbutus – planika, arbutus, tolokněnka, jahodový strom, 14 druhů stáloz.dřeviny, tvrdolisté lesy,
hlavně Mexiko a Středozemí, Kanár.ovy, okr
Arctostaphylos (Arctous) – medvědice, arktostafylos, tolokněnka, polárníček, asi 60 druhů,
stáloz.keře až keř.stromky, chaparall, stř. a s.Amerika, okr
Arctous – tolokněnka, polárníček, arktous, arktické a horské oblasti Eurasie, SAm,
Astroloma - astroloma
Azalea – viz Rhododendron
Befaria – befárije, andská růže
Bejaria - bejarije
Brachyloma - brachyloma
Bruckenthalia (Erica) - brukentalije, vřesovník, 1 druh, Balkán
Bryanthus - bryant, bryantus
Calluna – vřes, kaluna, 1 druh, stáloz, kyselá vřesoviště, Eurasie, s.Afrika, okr
Calopteryx - kalopteryx
Cassiope – kasiope, asi 15 druhů, zakrslé stáloz.keře, mírné až subarktické pásmo s.polokoule,
Eurasie, Japonsko, Himálaj, SAm, okr
Cavendishia – kavendyshije, asi 100 druhů, stález.dřevin, mlžné trop.lesy, JAm, okr
Ceratiola - ceratyola
Ceratostema - ceratostema
297
Coccosperma - kokosperma
Comarostaphylis - komarostafylis
Conostephium - konostefium
Corema – korema, janowec, písečnatec
Costera - kostera
Craibiodendron - krajbiodfendrom
Cyathodes - cyatodes
Cassandra – viz Chamaedaphne
Daboecia – dabécije, irský vřes, 2 druhy, drobnolistý keřík, z.Evropa a Azory, okr
Demosthenesia - demostenesije
Didonica - dydonyka
Dimorphanthera - dimorfantera
Diogenesia - dyogenesije
Diplarche - dyplarche
Disterigma - dysterigma
Dracophyllum - dracophyllum
Elliottia – trojplátečka, eliocije,
Empetrum – šicha, empetrum, rašeliniště, vrchoviště, cirkumpolární, Eurasie, Skandinávie, ČR –
Šumava, Skotsko, Island, Alpy, Sibiř, SAm,
Enkianthus – datyně, enkiantus, asi 10 druhů, v.Asie - Himálaj až Japonsko, dřevina
Epacris - epakris, postrminec, (Epacridaceae), asi 35 druhů, stáloz.vřesovité trvalky, Austrálie,
NZ, N.Kaledonie, okr
Epigaea (Orphanidesia) - pozemník, epigea, 3 druhy, stáloz.plaz.keříky, Turecko, Gruzie,
Japonsko, SAm, okr
Eremia - eremije
Eremiella - eremiela
Erica – vřesovec, erika, bano, 860 druhů, z toho 670 v j Africe, stáloz.keříky, suché mírné oblasti
Eurasie, temperátní Afrika (hlavně jižní), okr
Gaultheria – libavka, gaulterije, asi 170 druhů, stáloz.keře, subtropy a tropy, Himálaj, v.Asie,
Austrálie, Amerika, okr.
Gaylussacia – borůvkovník, borůvkovec, gajlusácije, asi 40 druhů, keře, Amerika, okr, pěst i pro
plody
Gonocalyx - gonokalyx
Grisebachia - grisebachije
Harrimanella - harimanela
Hemitomes - hemitomes
Chamaedaphne (Cassandra) – lýkoveček, chamedafne, stáloz. keřík, 1 druh, mírné pásmo Eurasie
a SAm, vlhké, rašel.p., okr
Chimaphila – zimozelen, chimafila,
Chiogenes – sněžníček, chiogenes, 1 druh, keříček, SAm, Japonsko
Kalmia – mamota, kalmije, 8 druhů, stáloz.keře, skály, SAm, Kuba, okr
Kalmiopsis – mamotěnka, kalmiopsis, 1 druh, USA-Oregon, okr
x Kalmiothamnus (Kalmiopsis leichiana x Rhodothamnus chamaecisus) - kalmiotamnus, okr
Lateropora - lateropora
Ledothamnus - ledotamnus
Louseleuria - skalenka, luseleurije
x Ledodendron (Ledum glandulosum x Rhododendron) - ledodendron
Ledum (Rhododendron) – rojovník, ledum, 4 druhy, stáloz.keře, rašeliniště a vlhké půdy, chladné
mírné oblasti s.polokoule, s.Eurasie, SAm, okr
Leiophyllum – lysolístek, leiofylum, 1 druh, stáloz.keřík, USA, okr
298
Leptocephylla - leptocefyla
Leucopogon – bělovlas, leukopogon (býv. Epacridaceae), asi 150 druhů, stáloz.dřeviny,
vrchoviště, jAsie, Austrálie, okr
Leucothoe –bělavka, leukotoe, asi 50 druhů,keře, Amerika, vAsie - Himálaj, Japonsko,
Madagaskar, okr
Lissanthe – lysokeř, lisante, lysokvět
Loiseleuria – skalenka, loiseleurije, bahulka, 1 druh, koberc.trvalka, arktické a subarkt.oblasti,
alpinské lokality, hory s. polokoule - Pyreneje, Alpy, Skandinávie, Balkán, Karpaty), okr
Lyonia – lyonyje, asi 35 druhů, keře i malé stromky, lesy, v.Asie, SAm, Mexiko, Karibik, okr
Macleania – makleanyje, asi 40 druhů, stáloz.keře a pnoucí rostliny, trop.lesy, stř. a JAm, okr
Malea - malea
Menziesia – menziesije, 7 druhů, nízké opad.keře, lesy v.Asie, SAm, okr
Mercurialis – bažanka, merkurialis,
Monoses – jednokvítek, monoses,
Monotoca - monotoka
Mycerinus - mycerinus
Monotropa – hnilák, monotropa,
Nagelocarpus - nagelokarpus
Notopora - notopora
Oreanthes - oreantes
Ornithostaphylos - ornytostafylos
Orthilia - hruštice, ortylije
Orthaea - ortea
Orthilia - ortylije
Oxycoccus – klikva, oxykokus, 10 druhů, mírné až subarktické pásmo s.polokoule, rašeliniště,
hory – SAm, sEurasie, okr
Oxydendrum – kysloun (stromový), oxydendrum, 1 druh, keř.strom, SAm, okr
Oxydendrum - kysloun, oxydendrum
Pellegrinia - pelegrinyje
Pentachora - pentachora
Pentachondra – pentachondra, 3 druhy, stáloz.keře, bažinaté louky, Austrálie, Tasmánie, NZ, okr
Pentapterygium – viz Agapetes
Pernettya – viz Gaultheria
Phylliopsis (Kalmiopsis leachiana x Phyllodoce breweri) – fyliopsis, kurioz. keř stáloz, okr,
Phyllodoce – fylodoce, 8 druhů, stáloz.keře a polokeře, hory, subarkt.obl.,Rusko (Sachalin, Kurily,
Kamčatka), Japonsko, USA-Aljaška, okr
x Phyllothamnus (Phyllodoce x Rhodothamnus) – fylotamnus, okr
Pieris – hořčina, pieris, hořčík, drasavec, 10 druhů, stáloz.keře až stromky, SAm vč.Karibiku,
vAsie - Himálaj, Čína, Japonsko, okr
Pityopus - pityopus
Platycalyx - platykalyx
Pleuricospora - pleurikospora
Plutarchia - plutarchije
Policlita - poliklita
Prionotes – prionotes, asi 4 druhy, poléhavý keř, end Tasmánie
Psammisia - psamisije
Pterospora - pterospora
Pyrola - hruštička, pyrola
Rhodococcum – viz Vaccinium
Rhododendron – pěnišník, rododendron, azalka, alpská růže, asi 800 druhů, dřeviny, Eurasie,
299
Australasie, SAm, okr
Rhodothamnus – pěnišníček, růžokeřník, rodotamnus, růžokeřník, 2 druhy, zakrslé stáloz.keře,
skály, Eurasie - Alpy, Malá Asie, Sibiř, okr
Riedelia viz Satyria
Richea – richea, 11 druhů, stáloz.dřeviny, vlhké lesy, Austrálie, okr
Rusbya - rusbyje
Sarcodes - sarkodes
Satyria – satyrije, asi 30 druhů, tropy Ameriky od Mexika do Bolívie a Brazílie, keře
Scyphogine - skyphogine
Semiramisia - semiramisije
Siphonandra - sifonandra
Spyrospermum - spyrospermum
Staphelia – drásala, stapelije, (Epacridaceae)
Styphelia – styfelije, 12 druhů, stáloz.keře, drátovité větve, lesy, Austrálie, NZ, okr
Sympezia - sympezije
Themistoclesia - temistoklesije
Therorhodon - terorodon
Thibaudia - thibaudyje, nadzub
Thoracosperma - torakosperma
Tripetaleia (Elliottia) – trojplátečka, tripetaleja, 2 druhy, opadavé keře, horské lesy, Japonsko,
okr
Trochocarpa - trochokarpa
Tsusiophyllum – azalkovec, tsusiofylum, 1 druh, poloopadavý keř, lesy, Japonsko, okr
Utleya - utleja
Vaccinium – brusnice, (vč. vlochyně), vakcinyum, (býv. Vacciniaceae), asi 450 druhů, polokeře až
stromy, mírné až arktické pásmo, cirkumpolární, Eurasie, Amerika, hlavně chladnější oblasti
s.polokoule, ale druhy i na Madagaskaru a Hawai
Woolsia - volsije
Zenobia – vřesenec, zenóbije, 1 druh,
Erythroxylaceae / Rudodřevovité (Kokainíkovité), 4 rody, asi 240 druhů, dřeviny, hlavně tropy –
podrost nížinného deštného lesa, vždyzelené keře savan a aridních oblastí i hory tropů - Andy,
pantropické, max. tropická Amerika, Madagaskar, alkaloid kokain
Aneulophus – aneulofus,
Erythroxylum - rudodřev, kokainovník, erytroxylum, asi 230 druhů, kokain (catuaba afrodiziakum), Indiáni,
Nectaropetalum – nektaropetalum
Pinacopodium - pinakopodyum
Escalloniaceae / Zábludovité, 10 rodů, asi 150 druhů, hlavně dřeviny, tropická Amerika – Andy,
Austrálie, Asie, chybí Evropa
Anopterus – anopterus, 2 druhy, keř.stromky, Austrálie, Tasmánie, pobřežní subtr.lesy, okr
Carpodetus – karpodetus, asi 10 druhů stáloz.stromů, eschZ, Papua-N.Guinea, okr
Corokia – korokije
Eromosyne – eromosyne,
Escallonia - zábluda, eskalonyje, asi 60 druhů, větš.stáloz.keře, JAm, okr, červené barvivo
Forgesia – forgesije,
Itea – itea, jíwota. asi 25 druhů, dřeviny, jvAsie, SAm, okr
Polyosma – polyosma,
Tribeles – tribeles,
300
Valdivia – valdyvije,
Eucommiaceae / Gumojilmovité, 1 rod, opadavé stromy, Čína
Eucommia – gumojilm, eukómije, 1 druh, opad. strom, až 20 m, smíšené lesy a lesní okraje,
pův. stř. a z. Čína, dále Japonsko, Korea, pěst. Kavkaz, Ukrajina, Uzbekistán, okr
Eucryphiaceae (Cunoniaceae) / Eukryfiovité, 1 rod, dřeviny, Chile a jv. Austrálie, Tasmánie
Eucryphia – eukryfije, asi 6 druhů, stáloz.dřeviny, vlhké horské obl, JAm-Chile, Austrálie, okr
Euphorbiaceae / Pryšcovité, asi 290 rodů, asi 7500 druhů, alkaloidy, sukulentní, významný podíl
domestikovaných rostlin: maniok, skočec, kaučukovník, celosvětově, max. tropy – sezónní lesy,
aridní území, ale i deštné pralesy
Acalypha – palnice, akalyfa, kočičí ocásek, asi 430 druhů, stáloz.keře a polokeře, tropy a subtropy,
savany, jed, okr
Acidocroton - acidokroton
Acidoton - acidoton
Actimostemon - aktymostemon
Adelia - adelije
Adenochlaena - adenochlena
Adenocline - adenokline
Adenopeltis - adenopeltis
Adenophaedra - adenofedra
Adriana - adriana
Afrotrewia - afrotrvije
Agaloma (Euphorbia) – pryšovec, agaloma,
Agrostistachys - agrostystachys
Alchomea - alchomea
Alchomeopsis - alchomeopsis
Alchornea – alchornea, chabara,
Aleurites – tungovník, aleurites, moukeš, 6 druhů, trop. a subtr. deštné lesy, Čína, Indonéstie,
Tichomoř.ovy a Austrálie, okr, tunkový olej (konz. dřeva)
Algernonia - algernonyje
Alphandia - alfandyje
Amperea - amperea
Amyrea - amyrea
Andrachne – homulinec, andrachne, asi 25 druhů, hlavně Asie
Angostylis - angostylis
Annesijoa - anesijoa
Anomalocalyx - anomalokalyx
Anthodesma - antodesma
Antidesma – antydesma, buni,
Aparistium - aparistyum
Apodandra - apodandra
Apodiscus - apúodyskus
Argomuellera - argomuelera
Argythamnia - argytamnyje
Astrococcus - astrokokus
Avellanita - avelanyta
Baccaunera - tupa, bakaunera
Baliospermus - baliospermum
301
Baloghia - baloghije
Benoistija - benoistyje
Bernardia - bernardyje
Bertya - bertyje
Bischoffia – bischofie, bišofka, tropy, Indonésie, okr
Blachia - blachije
Blumeodendron - blumeodendron
Bocquillonia - bokvuilonyje
Bonaria - bonarije
Borneodendron - borneodendron
Botryophora - botryofora
Breynia – breynyje, asi 25 druhů, stáloz.dřevin, lesy Asie, Austrálie a tichom.ovů (od N.Kaledonie
po Havaj), okr
Bridelia – krápěl, bridelije
Calycopeplus - kalykopeplus
Caperonia – kaperonyje, oslaupec
Caryodendron – karyodendron, olej
Cavacoa - kavakoa
Cephalocroton - cefalokroton
Cephalocrotonopsis - cefalokrotonopsis
Claoxylon - kaloxylon
Clutia - klicije
Cnidoscolus – prhloun, knydoskulus, stonkovité a keřovité sukulenty, tropy, Amerika, okr
Codiaeum (Croton) – kodyeum, kroton, ladel, obojan, 6 druhů, stález. dřeviny, jv.Asie, Malajsie,
Tichom.ovy, okr
Croton – kroton, ladel, obojan
Dalechampia – dalešampije
Emblica viz Phyllanthus
Endospermum – endospermum, stromy, tropy, okr, pěst, lehké barevné dřevo (kauvula),
truhlářsky interiéry
Euphorbia – pryšec, euforbije, asi 2000 druhů , mírný, subtr.i trop.pás, po celém světě, okr,
CITES - řada druhů
Excoecaria – excekarije, oslep, orličín, tropy a subtropy, Indočína, okr
Flueggea - flugea, tvrdodřevka
Garcia - garcije
Glochidion – glochidyon, harpunkovec, okr
Hevea - kaučukovník, hevea, kaluch, pěst, kaučuk
Hippomane – mancinela, hipomane, oslepovač
Hura - hura, chrastěl, jedovatý latex, proti hnití dřeva, na plovoucí domy
Chamaesyce (Euphorbia) – pryška, chamesyce,
Chrozophora – vratisluň, chrozofóra
Jatropha – dávivec, jatropa, asi 170 druhů, vytrv.sukulenty a stáloz.dřeviny, suché a trop.obl.,
Amerika, jAfrika, Madagaskar, okr
Leptopus – leptopus, asi 20 druhů, keře
Mabea – mabea, tryskovec
Macaranga – makaranga, stromy, Havaj
Mallotus – ošarka, malotus, rotlera, okr
Manihot – manyok, manyhot, kasava, tapioka, manilkara, škrobnaté hlízy, pěst
Maprounea – maprunea,
Margaritaria – margaritarije
302
Manihot – maniok, kasava, tapioka, manilkoba, asi 100 druhů, vytrv.byliny a dřeviny, tropy a
subtropy, Amerika
Melanolepis – melanolepis, dřevina,
Mercurialis – bažanka, merkurialis, asi 5 druhů, byliny, stinné lesy, exp, Evropa, ČR
Monadenium – monadenyum, asi 50 druhů, trsovité, keřovité a poléhavé sukulenty, tropy. Afrika
– Angola, Namibie, Zimbabwe, Keňa, Etiopie, okr
Omalanthus – omalantus, deštné lesy, Austrálie, Havaj, okr
Omphalea – pupkovka, pupkovec, omfalea
Pedilanthus – pedylantus, asi 14 druhů, trsovité, keřovité a stromovité sukulenty, jUSA, Karibik,
Mexiko, stř.Amerika a s.JAm, okr
Phyllanthus - smuteň, fylanus, grasela (Phyllantaceae), asi 650 druhů, byliny a dřeviny, tropy a
subtropy, okr, pěst
Poinsettia - viz Euphorbia
Ricinus – skočec, ricinus, (Castor Bean), asi 14 druhů, trsovité, keřovité a stromovité sukulenty,
jUSA, Karibik, Mexiko, stř.Amerika a s.JAm, olej, okr
Rottlera – rotlera, obšarka,
Sapium – sapium, zlatoplod, dřeviny, tropy a subtropy, obě polokoule, Amerika, v.Asie, okr
Sauropus – sauropus, saurop,
Securinega – tvrdodřev, sekurinega, (Subfrutescens Securinega), okr
Sterigmanthe – trnopryšec, sterigmante
Stilingia – stilingije, kožokvět
Synadenium – synadenyum, asi 20 druhů, keřovité sukulenty, stáloz.dřeviny, suché svahy, tropy,
Afrika, Mauricius, okr
Tithymalus – viz Euphorbia
Tragia – petlinga, tragije,
Triadica - triadyka
Vernicia (Aleurites) – vernycie, asi 20 druhů, opadavé stromy, jedovatá semena, Čína, Indočína,
okr
Eupteleaceae / Jilmovníkovité, 1 rod
Euptelea – jilmovník, euptelea, pažmuka , 3 druhy, opad.dřeviny, v.Asie – Indie, Čína, Japonsko,
okr ojed ČR
Fabaceae (Leguminosaceae, Viciaceae, Papilionaceae, Caesalpiniaceae) / Bobovité (Motýlokvěté,
Vikvovité), 730 rodů, asi 20000 druhů, vč. Mimosaceae / Citlivkovité, (dnes podčeleď hlavně
dřevin, 75 rodů, asi 3200 druhů, tj. nejvíce po Orchidaceae a Asteraceae), dnes přičleňovány i
Sapindaceae / Sapanovité – uvedeny zvlášť,
mykorhiz. symbióza s hlízk. bateriemi (Rhizobium, N z atmosféry), významný podíl
domestikovaných rostlin: hrách, cizrna, sója, podzemnice, bob, fazol, čočka, vigna, pícniny –
vojtěška, jetel, vikev
Abrus – soterek, abrus, (Coral-head Plant), okr
Acacia – kapinice, akácije, akátovník, (býv. Mimosaceae), asi 1500 druhů, tropy a subtropy,
polopouště a pouště, převážně Austrálie (asi 950 druhů) a Afrika a také Amerika a Polynésie,
některé rychle rostoucí, dřeviny exp a inv, pěst i pro dřevo (koa, melanoxylon)
Acaciella (Acacia) – akaciela, (býv. Mimosaceae), tropy a subtropy, polopouště a pouště, zejména
Austrálie a Afrika a také Amerika a Polynésie, dřeviny exp a inv,
Acrocarpus - akrokarpus
Adenanthera – adenantera, žlázokvět, (Sandal Beadtree), (býv. Mimosaceae), okr
Adenocarpus – adenokarpus, asi 20 druhů dřevin, Středozemí, Kanár.ovy
Aeschynomene – choulostice, eschynomene
303
Afzelia - afzélije
Albizia – albízije, (býv. Mimosaceae), více než 150 druhů, keř.stromy a liány, tropy, subtropy a
temperát.mírné pásmo, Afriky, jv.Asie (Indie, Indonesie, Filipíny), Austrálie i Ameriky, cenné
dřevo (adianthifolia, ferruginea, grandibracteata, zygia - kokko, dormilion), nábytek, luštěnina, okr
Alhagi – manovec, alhagi
Alistilus - alistylus
Amherstia - amherstzje
Amicia – amicie, hruboret, 7 druhů, Amerika od Mexika po Argentinu, dřevnatějící vytrvalá
bylina
Amoria – jetelovec, amorije
Amorpha – netvařec, amorfa, asi 20 druhů, SAm, světlé lesy, opad keře a polokoře
Anagyris – palník, anagyris, Eurasie
Andira – andyra, sucholust, araoba
Anthyllis – úročník, anthylis, asi 20 druhů bylin a polokeřů, hlavně Středozemí, okr
Apios – hlízola, apios
Arachis – podzemnice, arachis, burský oříšek, asi 20 druhů, JAm, okr, pěst
Archidenndron – archidendron, (býv. Mimosaceae),
Aspalathus – čajovec, aspalatus, drasobýl, 278 druhů, z toho 272 v j.Africe
Astragalus – kozinec, astragalus, asi 2000 druhů, chladné oblasti s.polokoule, okr
Astrolobium (Coronilla)- rozstruk, astrolobium,
Baphia – kápatka, bafije
Baptisia – baptysije, pacholusk, asi 25 druhů, jvUSA, okr
Barnebydendron - barnebydendron
Bauhinia - bauhinyje
Beerlinia - berlinyje
Biserrulla – dvojpilka, biserula
Bituminaria – bituminárije, (dětelník),
Bolusanthus – bolusantus, 1 druh, opad. strom, Afrika, okr
Bossiera – pasera, bosiera
Brachysema – brachsema, 16 druhů, stáloz.keře, Austrálie, okr
Brachystegia - brachystegije
Brownea – brovnea, asi 25 druhů, stáloz.dřeviny, tropy lesů JAm, okr
Brya – bryja, dvojok, ebenovka
Butea – butea, plaso, 4 druhy, opad.dřeviny, tropy Indie, Cejlonu, Indočíny. Malajsie, okr
Cadia – kadyje
Caesalpinia – sapan, cesalpinyje, CITES - echinata
Cajanus – kajan, kajánové fazole, brazilský hrách, mestelice, 2 druhy, tropy Afriky a Asie
(Malajsie), výsev na počátku období dešťů
Calicotome – čilimka, kalikotome, trnec
Calliandra – kaliandra, krásnokvětka, tyčinkovka, (býv. Mimosaceae), asi 200 druhů,
stáloz.dřeviny a byliny, tropy Ameriky, Afriky vč.Madagaskaru, Indie, okr
Calophaca – krásnolusk, kapofaka, Rusko
Calopogonium – kalopogonyum
Calpurnia – kalpurnyje, 10 druhů, stáloz. dřeviny, hory Afriky a Indie, okr
Calycomorphum – podzemník, kalykomorfum
Campylotropis – křivočlunek, kampylotropis
Canavalia – kanaválije, trojkýl, asi 50 druhů, pnoucí, tropy celého světa, nejvíc USA, okr
Caragana – čimišník, karagana, asi 80 druhů, v.Evropa, Asie, opad. i trnité keř.stromky, Eurasie,
okr
Cassia - kasije
304
Ceratonia – rohovník, ceratonyje,
Carmichaelia – karmichelije, 40 druhů, opad.keře a keř.stromky, NZ, ostrov lorda Howea, okr
Cassia – kasije,
Castanospermum – kastanospermum, dřevina, na dřevo
Centrosema – centrosema
Cercidium – cercidyum, dřeviny, teplejší a sušší obl. Ameriky, okr
Cercis – zmarlika, cercis, 7 druhů, opad. dřeviny, Středozemí, Eurasie, v.Asie, SAm – Kanada,
USA, Mexiko, okr
Cicer – cizrna, cicer, (Gram chick Pea), jv. Evropa a Malá Asie, okr, pěst,
Cladrastis – křehovětvec kladrastys, žlutník, 5 druhů, opad.stromy, SAm, v.Asie (Čína,
Japonsko), okr
Clianthus – nádhernice, kliantus, kliant, 2 druhy, keře, temperát.a polopoušt.oblasti, Austrálie,
NZ, Čína, okr
Clitoria – klitorije, lehtačka, motýlový hrách, asi 70 druhů, stáloz.bylin a keřů, tropy, Asie (Čína
aj.), okr
Cojoba – kojoba (Mimosaceae),
Collaea - kolea
Colophospermum - mopan, kolofospermum
Colutea – žanovec, kolutea, 27 druhů, opad.dřeviny, Středozemí, Asie - Čína, Afrika, okr
Colvillea – kolvilea, 1 druh, stáloz.strom, Madagaskar, okr
Copaifera - kopajfera
Coronilla – čičorka, koronyla, asi 20 druhů, Středozemí, j. Evropa, jz. Asie, s. Afrika, okr
Corothamnus (Cystus) – kručinkovec, korotamnus, Eurasie
Cracca – viz Vicia
Crotalaria – krotalárije, chřestnatec, asi 600 druhů, vytrv.rostlin, Afrika
Cyamopsis – cyamopsis, guar (Mimosaceae)
Cynometra - cynometra
Cytisantus – viz Genista
Cytisus (Agrocytisus) – čilimník, cytysus, (janovec), mestelice, kozí jetel, asi 50 druhů,
Středozemí, Evropa, z.Asie, s.Afrika, okr
Dalbergia – dalbergije, siso, palisandr, perolusk, asi 100 druhů, tropy, stř.Amerika, Indie, Cejlon a
Afrika, stáloz. stromy, tropy, pěst, těžké dřevo (palisandr violeta, palisandr bahia, palisandr asijský
shisham - „indonéský rosewood“, palisandr cocobolo, palisandr brazilský, (cearensis, JAm,
frutescens, Brazílie, latifolia, Indie, retusa, z Amerika, nigra, Brasilie) - nábytek, dýhy, hud.nástroje,
CITES - nigr, retusa, stevensonii
Dalea - dalea
Dalium - dalium
Daniella – danielije, daniela
Delonix – delonyx, flamboyan, plameňovec, drahnoud, 10 druhů, stromy, trop.suché lesy,
Madagaskar, tropy Afriky a Indie, okr, atrakt.červ.květy, kapraďov.listy
Derris – kožnatec, deris, (Three-leaf jewel Vine), okr , jed na insekticidy
Desmathus – sucholec. desmantus, spáč, (býv. Mimosaceae),
Desmodium – stužkovec, desmodyum, asi 450 druhů, tropy a subtropy, okr
Detarium - tvrdol, detarium
Dillwynia – dylvinye, 15 druhů, stáloz.keře, suché písky, Austrálie, okr
Dimorphandra - dymorfandra
Dinizia - dynyzije
Dioclea - dyoklea
Dipogon – dypogon, 1 druh, j.Afrika, Austrálie, okr
Dipteryx - slivoň, dypterix, dvoukřídláč, CITES - panamensis
Distemonanthus - dystemonantus, dřevo movingui (benthamianus, (zAfrika)
305
Dolichos (Lablab) – dlouhatec, dolichos
Dorycnium – bílojetel, doryknyum, asi 20 druhů, polokeř, suché, slunné stráně, Středozemí a
okolí
Drepanocladus - kosolusk, drepanakladus,
Ebenus - růžojetel, ebenus, ciličník, 20 druhů, hlavně Turecko, Blízký východ, i Řecko ,
ale ebenové dřevo je z ebenovníku / Diospyros (Ebenaceae) !
Ecastaphyllum - viz Dalbergia
Echinospartum (Genista) – echynospartum
Entada - entada, potuta, (býv. Mimosaceae),
Enterolobium - ušatec, enterolobium, guanacaste, (býv. Mimosaceae),
Epurua - epurua
Eremosparton – eremosparton, dřeviny se zelenými kmínky
Erinacea - erinacea, jehlovice, 1 druh, Středozemí – jv.Evropa(Ca), Maroko, okr
Ervilia - viz Vicia
Ervum - viz Vicia
Erythrina – zarděnice, erytrina, korálovec, „korálový strom“, asi 112 druhů, tropy a subtropy
celého světa, většina Amerika, dále Afrika, dřevn.trvalky až dřeviny, okr
Erythroxylum – erytroxylum, dřevina, na dřevo
Faba (Vicia) – bob
Falcataria – falkatarije, Moluky, Havaj
Feuillea - viz Ingra, (býv. Mimosaceae),
Fleningia - flemingije
Galega – jestřabina, galega, 6 druhů, vysoká trvalka, TTP, Středozemí a okolí, okr, pěst.pícnina
Genista – kručinka, genysta, asi 90 druhů, trnité dřeviny, Středozemí, Evropa, Afrika, Malá Asie,
Sibiř
Genistella (Chamaespartium, Genista) – kručinečka, genystela
Gleditsia – dřezovec, gledytsije , 13 druhů SAm, JAm, Asie, trop.Afrika, okr
Gliricidia - gliricidyje
Glycine – sója, glycina, hlízolist, domest. Čína, pěst. Eurasie, Amerika, Afrika, ČR, pěst
Glycyrrhiza – lékořice, glycyrhiza, asi 20 druhů, vytrv.rostliny, Středozemí, tropická a subtr.
Eurasie, Amerika a Asie, okr
Gompholobium - gomfolobium
Guibourtia - guiborcije, dřevo mutenye, (arnoldiana. z. Afrika), dřevo bubinga (demeusii,
z.Afrika), dřevo ovangkol (ehie, z.Afrika)
Gnilandina - bonduk, gnylandyna
Gueldenstaedtia – gueldenstetyje, Rusko
Gymnocladus - nahovětvec, gymnokladus, (okr ČR)
Haematoxylum - hematoxylum
Halimodendron – slaník, halimodendron, solničník, 1 druh, opadavý trnitý keř, Ukrajina až
v.Asie - Kavkaz, Sibiř, stř.Asie, Mongolsko, Čína, okr
Hardenbergia – hardenbergije, 4 druhy, stáloz. pnoucí rostliny, Austrálie, okr
Hedysarum – kopyšník, hedysarum, asi 100 druhů, vytrv.byliny až polokeře, s.polokoule, okr
Hippocrepis – podkovka, hipokrepis, asi 20 druhů, byliny, Eurasie, s.Afrika, okr
Hovea – hovea, asi 20 druhů, stáloz.trnité keře, Austrálie, okr
Hymenaea – kurbaryl, hymenea, dřevo courbaril (courbaril, trop. Amerika)
Hymenocarpos - hymenokarpos
Hypocalyptus - hypokalyptus
Chadsia - chadsije
Chamaecrista - chamekrista
Chamaecytisus – čilimníček, chamecytisus, asi 50 druhů, Středozemí a okolí (vč. Malé Asie),
306
Kanár.ovy, keř
Chamaespartium – viz Genistela
Chordospartium – chordosparcium, 2 druhy, nízké dřeviny, NZ, břehy vod, okr
Chorizema – chorizéma, asi 20 druhů, stáloz.keře a liány, polopouště Austrálie, okr
Chrysaspis - viz Trifolium
Indigofera – indigovník, modřil, indigofera, asi 700 druhů, stromy a byliny, tropy a subtropy,
jv.Asie, Arábie, okr
Inga - inga, obaloš, (býv. Mimosaceae), asi 300 druhů
Inocarpus - inokarp, vláknovec, vláknoplod, tahitský kaštan
Intsia - intsije
Jacksonia – džeksonyje, asi 50 druhů, stáloz. keře, arid.obl., Austrálie, okr
Johnia - viz Glycine
Kennedia – kenedyje, asi 16 druhů, vytrv.byliny a liány, deštný les i polopoušť, Austrálie,
N.Guinea, okr
Kerstingiella – kerstyngela
Lablab (Dolichos) – lablab, dlouhatec, egyptské fazole, 1 druh, liána, trop.Afrika, okr, hojně
pěstován jv.Asie
x Laburnocytisus (Cytisus purpureus x Laburnum anagyroides) – štědřencovec, laburnocytysus,
okr
Laburnum – štědřenec, laburnum, 3 druhy, opad. dřeviny, hory, Eurasie, okr, dřevo (anagyroides,
j.Evropa)
Lathyrus – hrachor, latyrus, 150 druhů, byliny, pnoucí, písčiny, TTP, pobřeží, mírný pás, Evropa,
Afrika, JAm, okr
Lembotropis – čilimníkovec, lembotropis,
Lens – čočka, lens, 6 druhů, jednoleté luskoviny, Středozemí, z.Asie, Afrika, okr, pěst
Lespedeza – llespedeza, lespedézije, asi 70 druhů, byliny, polokeře a keře, travn.a skalnaté
lokality, v.Asie Čína, Mandžudko, Japonsko), Austrálie, SAm, okr
Lessertia - lesercije
Leucaena – leucéna, bělohlav, (White Popinac), (býv. Mimosaceae), Asie, okr , luštěnina
Lipaeria - liparije
Lonchocarpus – lonchokarp, lonchokarpus
Lotononis – lotononys
Lotus (Dorycnium) – štírovník, lotus, ledenec, asi 150 druhů bylin a polokeřů, travn. a skalnaté
lokality, vlhké i slané lokality, mírné klima obou polokoulí
Lupinaster – pětilistec, lupinaster
Lupinus – lupina, vlčí bob, vlčinec, škrkavičník, hrách škrkavičný, asi 200 druhů, byliny až keře,
suché horské trávníky, písčiny, otevřené lokality, Středozemí, Amerika, okr
Lupularia – viz Medicago
Maackia – mákije, 10 druhů, opadavé dřeviny, v.Asie – Čína, Mandžusko, Rusko, Korea, okr
Macroptilium - makroptylium
Macrosamanea – makrosamanea, (býv. Mimosaceae),
Machaerinum - macherinum, dřevo pau ferro, (villosum, JAm)
Mariosousa (Acacia) – mariosousa, dřeviny exp a inv, tropy a subtropy, polopuště a pouště,
zejména Austrálie a Afrika a také Amerika a Polynésie,
Medicago – tolice, medykago, asi 60 druhů, byliny až malé keře, suché slunné TTP, Středozemí,
Evropa, Malá Asie, stř.Asie, okr, pěst
Melilotus – komonice, melilotus, vlhké, písčité TTP, pastviny, náplavy, rumiště, Středozemí,
Eurasie,
Microberlinia - mikroberlinyje, dřevo zebrano, (brazzavillensis, Afrika - Kamerun a Gabun)
Millettia – miletyje, asi 120 druhů, dřeviny a liány, tropy a vlhké pobřeží j.Afriky a v.Asie, lesy,
307
Afrika, Madagaskar, v.Asie, okr , dřevo wengé, (laurentii, trp. Afrika)
Mimosa – citlivka, mimóza, (býv. Mimosaceae), asi 500 druhů, byliny a dřeviny, 2x zpeřené listy,
tropy, suché savany, Amerika, Austrálie, okr
Mora - mora
Mucuna – mukuna, obpupoš, asi 100 druhů, stáloz.byliny,liány a keře, tropy, celý svět, okr
Mundulea – mundulea, 15 druhů, stáloz.dřeviny, Madagaskar a trop.Afrika, okr
Myroxylon – vonodřev, myroxylon, (Balm Tree), okr , dřevo balsamo, (balsamum, JAm)
Neptunia – neptunye, citlivka, (býv. Mimosaceae), asi 50 druhů, vodní a bažinné rostliny, tropy,
Amerika, Asie, Austrálie, zaplevelují zavlaž.kanály, okr
Notospartium – notospartyum, 3 druhy, dřeviny, u řek, NZ, okr
Olneya – olneja, 1 druh, malý pichlavý strom, pouště, SAm, okr
Onobrychis – vičenec, onobrychis, (Holy Clover), suché písčité TTP, jv. Evropa, domest. pěst,
Ononis – jehlice, ononys, babí hněv, asi 75 druhů, byliny a keře, suché lokality, úhory,
Středozemí, Evropa, Kanárské ovy, s.Afrika, z.Asie po Írán, okr
Ornithopus – ptačí noha, ornytopus, serradela, j., z. a sz. Evropa, jz. Asie, s. Afrika, Skandinávie,
pěst
Orobus – viz Lathyrus
Otholobium - otolobium
Oxytropis – vlnice, oxytropis, hory, suché stráně, end Karpat, Pyreneje, Alpy, Karpaty, Balkán, stř.
a v. Evropa, okr, pěst
Pachyrrhizus – pachyrhizus, tylokořen, jícama, 6 druhů, hlízn., tropy, Amerika, okr
Paraserianthes – paralbízie, paraseriantes, (býv. Mimosaceae), 4 druhy, keř.stromy, drobné
kapraďovité olistění, pobřežní buš, z.Austrálie, okr
Parkinsonia – parkinsonyje,
Parochetus – modrojetel, parochetus, 2 druhy, trvalky, hory, tropy, Afrika, Asie, okr
Peltogyne - peltogyne, dřevo amarante, (pubescens aj., trop. Amerika)
Pericopsis - perikopsis, CITES - elata, dřevo kokrodua, (elata, Afrika - Guin. záliv)
Petteria (Genista, Laburnum) – peterovka, peterije, 1 druh, opad.keř, hory, Balkán, okr
Phaca – viz Astragalus
Phaseolus – fazol, fasoleus, asi 36 druhů, popínavé byliny, tropy a subtropy, Amerika, okr, pěst
Physostigma – puchýřnatec, fysostygma, kalabarský bob
Piptanthus – piptantus, haholusk, pokleslec, 2 druhy, keře, lesy a křoviny, hory, Himálaj, Čína,
Indie, Cejlon, okr
Pitfecellobium - pitecelobium
Piscidia – piscidyje, letkolusk, jabín (chabin)
Pisum – hrách, pisum, asi 10 druhů, jeden pěstovaný přes 5 tis. let, v.Středozemí, okr, pěst
Pithecellobium – pitecelobium, (býv. Mimosaceae),
Platylobium – plocholust, platylobium
Platymiscium - platymiscium, CITES - pleiostachyum
Podalyria – podalyrije, asi 25 druhů, stáloz.keře, lesní okraje, údolí toků, j.Afrika, okr
Pongamia – kaleda, pongamije, 1 druh, strom, rozložitá koruna, mořské pobřeží a břehy řek,
Malajsie, Indonésie, Austrálie, Tichomoř.ovy, okr
Pongamiopsps - pongamiopsis
Prosopis – naditec, prosopis, (býv. Mimosaceae), asi 44 druhů, stromy, keře i polokeře, teplejší
oblasti Ameriky, jzAsie, Afrika, okr
Psophocarpus – praskavec, psofokarpus,
Psoralea – dětelník, psoralea, asi 130 druhů, byliny a polokeře, suché oblasti, Středozemí,
j.Afrika, subtr.Amerika, v.Asie, okr
Pterocarpus – křídlok, pterokarpus, santalový strom, 20 druhů, stromy a liány, tropy, Amerika,
Indočína, okr, pěst, cenné trop.těžké tvrdé dřevo (maidou) – dýhy, intarsie, CITES - santalinus, dřevo
308
muninga, padouk andamapadouk amboina / narra, padouk africký, (angolensis, j Afrika, dalbergoide,
Andamani, indicus, jvAsie, soyauxii, trop. z.Afrika)
Pueraria – puerárije, 17 druhů, stáloz.dřevnatějící liány, jv.Asie, Čína, Japonsko, okr
Pultnaea – pultnea, asi 120 druhů, stáloz.keře, suché lesy, Austrálie, okr
Retama (Lygos) – retama, 4 druhy, opad.keře, písč.a kamen.lokality, Středozemí, vč. Kanár.ovy,
s.Afrika, z.Asie, okr
Rhynchosia – rynchosije
Robinia – trnovník, robinyje – asi 20 druhů, opad.dřeviny, trnité, křiviny a lesy, SAm, okr
Samanea (Albizia, Pithecellobium) – saman, (Rain Tree), (býv. Mimosaceae), okr
Saraca - saraka
Sarothamnus (Cytisus) – janovec, satotamnus, 10 druhů, Středozemí, z.Evropa, metlovitý keř
Scorpiurus – štírovka, skorpiurus, j. Evropa, jz. Asie. s. Afrika, zavl. ČR
Senegalia (Acacua) – senegalije, (býv. Mimosaceae), dřeviny exp a inv, tropy a subtropy,
polopuště a pouště, zejména Austrálie a Afrika a také Amerika a Polynésie,
Senna - sena
Sesbania - sesbányje
Securigera (Coronilla) – čičorečka, sekurigera, suché TTP, ČR
Sesbania (Daubentonia) – sasbányje, asi 50 druhů, stáloz.trvalky, polokeře i malé stromy,
hrachovité květy, vlhké půdy a břehy toků, tropy a subtropy, celý svět, Havaj.ovy, okr
Schizolobium – schizolobium, 2 druhy, stromy, tropy, JAm, okr
Schotia – ladnokvět, schotyje, 5 druhů, dřeviny, otevřené opad.lesy, suché lesy a křoviny, j.Afrika,
okr
Soja – viz Glycine
Sophora – jerlín, sofora, asi 70 druhů, dřeviny, příp.trvalky, tropy a subtropy, v.Asíe – Čína,
Korea, Japonsko, Austrálie a NZ, JAm, Evropa, okr,
Spartium – vítečník, spartyum, španělský janovec,1 druh, opad.keř, suché,slunné lokality,
Středozemí, j.Evropa, s.Afrika, Sýrie, Krym, okr
Spartocytisis - spartocytysus
Sphaerolobium – sferolobium
Sphaerophysa – sferofysa, Eurasie
Spirocarbus – viz Medicago
Srylosanthes – stylosant, brazilská vojtěška
Strongylodon – strongylodon, asi 20 druhů, stáloz.keře či dřevnaté liány, trop.lesy, jvAsie,
Filipíny, Tichomoř. ovy, okr
Stylosanthes - stylosant
Sutherlandia – suterlandyje, 5 druhů, stáloz.keře, suché svahy, j.Afrika, okr
Swainsona (Swainsona) – svensona, asi 50 druhů, byliny a polokeře, skalnaté svahy, Austrálie, okr
Swartzia - cvouřadka, svarcije
Sweetia – svécije
Tamarindus – tamarind,
Taverniera - tavernyera
Teline - teline
Tephrosia – koželusk, tefrosije, asi 300 druhů, stáloz.keřovité rostliny, tropy a subtr, celý svět,
j.Afrika, okr
Tepletonia – tepletonyje, 11 druhů, rozložité stáloz.keře a polokeře, otevřené, suché, tvrdolisté
formace, Austrálie, okr
Tetragonolobus – ledenec, tetragonolobus, vlhké TTP, Evropa, pěst
Thermopsis – vlčinec, termopsis, asi 20 druhů, oddenk. trvalky, travnaté svahy, u potoků. Rusko –
Sibiř, Indie, Čína, Japonsko, SAm, okr
Tipuana – typa, typuana, 1 druh, poloopad.strom, lesy, tropy, JAm, okr
309
Trifolium – jetel, trifolium, asi 240 druhů, byliny, TTP, travnaté a křovinaté svahy, celý svět –
Euroasie, Amerika, hlavně s.polokoule, mimo Austrálie, okr
Trigonella – pískavice, trigonela, řecké seno, asi 80 druhů, byliny, Středozemí – pův. Malá a
Přední Asie a Zakavkazsko, dále Sýrie, Etiopie, Egypt, Súdán, Maroko, pak Indie, Čína a jz.Asie,
okr, pěst
Ulex – hlodáš, ulex, asi 45 druhů, stáloz.trnité keře, vřesoviště, horské svahy, Středozemí, teplejší
Evropa, s.Afrika, okr
Vachellia (Acacia) – vachelije, (býv. Mimosaceae), dřeviny exp a inv, tropy a subtropy, polopuště
a pouště, zejména Austrálie a Afrika a také Amerika a Polynésie,
Vavilovia – vavilovije, Rusko
Vicia – vikev, vicia, asi 140 druhů, byliny, TTP, křoviny, mírný pás s.polokoule, Eurasie, SAm, ale i
Jam-Andy a, v. i s.Afrika, pěst luk a pícniny
Vigna – vigna, fazolka, asi 150 druhů, byliny, Afrika, Asie, Amerika, okr, pěst plodina
Virgilia – virgilije, holoblizník, 2 druhy, stáloz.stromy, říční pobřeží j.Afrika, okr
Voandzeia – tajitka, voandzeja, angolský hrách
Xerospaera – jetelík, xerosfera,
Xylia – xylije, 9 druhů, stromy, tropy, Afrika, Madagaskar, jv.Asie - Indočína, okr, pěst, cenné těžké
stavební dřevo (pyinkado)
Wiborgia - viborgije
Wisteria – vistárije, asi 10 druhů, popínavé opad. keře, SAm, vAsie – Čína, Japonsko,
Zornia – zornije
Zygia – zigije, (býv. Mimosaceae),
Zygocarpum - zygokarpum
Fagaceae / Bukovité, 10 rodů, asi 670 druhů, s. mírné pásmo, hory tropů, max. j.Čína, jv.Asie,
Mexiko, chybí Austrálie a NZ, dřeviny, třísloviny,
Castanea – kaštanovník, kastanea, jedlý kaštan, Chestnuts, asi 12 druhů, Středozemí, Asie, SAm,
opad.dřeviny, okr, dřevo (sativa, Stčedozemí, v,Asie)
Castanopsis – kaštanovec, kastanopsis, asi 130 druhů, trop. a subtr. jv.Asie vč.Malajsie,
stáloz.dřeviny, jedlé kaštany, okr
Castanospermum - kaštanovka, kastanospermum, australský kaštan, 1 druh, jvAustrálie, deštné
lesy, okr, těžké trop.dřevo - stavební konstrukce - blackbean
Colombobalanus - kolombobalanus, 1 druh, sJAm
Fagus – buk, fagus, (Beech), 12 druhů, mírné až teplé (meridionální) pásmo s.polokoule,
opad.lesní stromy, relat. mělké kořeny (proto snadno zranitelné při klimat.změnách), cenné dřevo,
okr
Formadendron (Trigonobalanus) - formadendron, 1 druh, jvAsie
Chrysolepis – chrysolepis, Golden chinkapin, 2 druhy, stáloz.stromy, přímoř.hory USA, okr
Lithocarpus – litokarpus, dubovec, kamoplod, Stone Oaks, asi 330 druhů, dřeviny, horské lesy,
v. a jv.Asie, 1druh USA, okr
Nothofagus – pabuk, bukovec, novozélandský buk, „jižní buk“, asi 40 druhů, j.polokoule, JAm
(Chile), Austrálie, Tasmánie, NZ, N.Kaledonie, N.Guinea, dominantní v deštných lesích, dřevo
pabuk, (cunninghamiii, Austrálie, NZ)
Notholithocarpus - notolitokarpus, 1 druh, USA-Kalifornie, Oregon
Quercus – dub, kverkus, Oak, asi 600 druhů, mírné a subtr.pásmo s.polokoule, dřeviny, dřevo sudy na víno aj. , (alba, rubar aj., jv USA, Eurasie, Středozemí, Eurasie, Čína, jv.Asie, Indoneésie,
Mexiko), stinný, okr, žaludy pro zvěř
Trigonobalanus – trigonobalanus, 2 druhy, Asie, Kolumbie
(Flacourtiaceae / Slivouchocité, zrušena - včleněna do Salicaceae / Vrbovité a Achariaceae /
310
Acharovité)
Flacourtia - flakourtyje
Flagellariaceae / Chopatcovité, 1 rod
Flagellaria – chopatec, flagelarije, 4 druhy, robustní liány s oddenky, tropy, jvAsie aj., kromě
Ameriky
Flindersiaceae / Flindersiovité dnes v Rutaceae / Routovité
Flindersia - flindersije, struhel
Chloroxylon - chloroxylon
Fouquieriaceae / Fouquiriecovité, pouze 2 rody, SAm, j.Afrika
Fouquiería – fouquierije, asi 10 druhů, trnité keřovitý sukulent, USA, Mexiko, výroba vosku,
i živé ploty, CITES - columnaris, fasciculata, purpusii, okr
Idria – idrije, keřovité a stromovité sukulenty, okr
Francoaceae / Frankoavité , dnes Melianthaceae / Medokvěté, 5 rodů, 13 druhů,
subsaharská Afrika, Peru
Bersama - bersama, Melianthaceae, Afrika
Francoa – frankoa, Melianthaceae, Chile, okr
Greyia – greja, Melianthaceae, okr
Melianthus – medokvět, meliantus, Melianthaceae, Afrika, okr
Tetilla - tetyla, Chile
Frankeniaceae / Frankeniovité, 1 rod
Frankenia - frankenyje, pokrajinec, asi 90 druhů, stáloz.slanomilné byliny a polokeře, subtr. a
mírné klima, Středozemí, Malá Asie, Austrálie, Afrika, okr
Fumariaceae / Zemědýmovité, 18 rodů, asi 450 druhů, byliny, dnes Papaveraceae / Makovité
Adlumia – adlumyje, 2 druhy, SAm, i Korea, pnoucí, okr
Corydalis – dymnivka, korydalis, asi 300 druhů, hlíz. a oddenk. trvalka, mírný pás s.polokoule,
Eurasie, okr
Dicentra – srdcovka, dycentra, asi 30 druhů bylin, i pnoucí, Asie, SAm, okr
Diclytra – viz Dicentra
Fumaria – zemědým, fumarije, rautička, úhory, Evropa
Hypecoum – pamplina, hypekoum
Pseudofumaria – chocholačka, pseudofumarije,
Garryaceae / Garyovité, 2 rody, 17 druhů, stáloz.dřeviny, Amerika vč. Karibik, v.Asie
Aucuba – aukuba, (Aucubaceae),
Garrya – garyje, asi 13 druhů, stáloz. dřeviny, z.USA, stř.Amerika, Karibik, okr
Gentianaceae / Hořcovité, 87 rodů, přes 1650 druhů, celý svět mimo pouští, hořčiny, žlutá barviva,
léč, okr
Anthocleista - antoklejsta
Bartonia – bartonyje, rozklaň
Bisgoeppertija - bigoepercije
Blackstonia – žlutnice, blekstonyje, Eurasie
Calathiana (Gentiana) – hořepníček, kalatyana, Eurasie
Canascora - kanskora
311
Celiantha - celianta
Centaurium – zeměžluč, centaurium, asi 50 druhů, trvalky, Středozemí, Eurasie, Amerika,
Austrálie, s.Afrika, okr
Cicendia – cicendyje, Eurasie
Ciminalis – viz Gentiana
Coilantha – viz Gentiana
Comastoma (Gentiana) - hořkavka, komastoma
Congolanthus - kongolantus
Cotylanthera - kotylantera
Coutoubea - koutoubea
Cracosna - krakosna
Crawfurdia - kravfurdyje
Curtia - kurtyje
Dasystephana – viz Gentiana
Deianira - dejanera
Djaloniella - djalonyela
Ericala - viz Gentiana
Ericoila - viz Gentiana
Ericostema - erikostema
Erythraea - viz Centaurium
Eurythalia - nostřek, eurythalije
Eustoma (Lisianthis) – jícnovka, eustoma, 3 druhy, subtr. USA, Mexiko, Karibik, stř. a JAm,
okr, řezané květy
Exacum - hořkolist, exakum, hořepník, Modrá Líza, asi 70 druhů, byliny, u vod, trop. Afrika a
Asie (Jemen až Indie), okr, ČR hrnk
Fagraea - fagrea
Fargraea – fargrea, asi 75 druhů,
Faroa - faroa
Frasera - frazera , ploskoplodka
Geniostemon - genyostemon
Gentiana (Pneumonanthe, Tretorhiza) – hořec, genciana, asi 400 druhů, byliny, mírné pásmo,
hory, SAm, Japonsko, Evropa, léč, okr
Gentianella – hořeček, gencianela, asi 400 druhů, hlavně hory Evropa, SAm, Japonsko, okr
Gentianopsis (Gentiana) – trličník, gencianopsis, hořkovník, asi 25 druhů, vlhké TTP a Eurasie,
okr
Gentianopsis - gencianopsis
Gentianothamnus - gencianothamnus
Halenia – halenije, asi 80 druhů, Eurasie
Hippion - viz Gentianella
Hockinia - hokinia
Hoppea - hopea
Chironia - chironyje
Chorisepalum - chorisepalum
Irlabachia - irlabachije
Ixanthus - ixantua
Jaeschkea - jeschkea
Karina - karina
Lapithea - lapitea
Latouchea - latouchea
Lehmanniela - lehmanyela
312
Lisianthus – lisiantus, plochokvět
Lomatogoniopsis - lomatogonyopsis
Lomatogonium – hořepnička, lomatogonyum, Eurasie
Macrocarpaea – makrokarpea, asi 110 druhů,
Megacodon – megakodon, 1 druh, trsnatá trvalka, břehy toků a vlhké lokality, jz.Čína, Nepál. okr
Microphim - mikrofium
Monodiella - monodyela
Neblinantha - neblinanta
Neurotheca - neuroteka
Obolania - obolanyje
Oreonesion - oreonesion
Ornichia - ornychia
Orphium - orfium
Potalia - potalije
Prepusa - prepusa
Pneumonathe – viz Gentiana
Pterygocalyx - pterygokaly
Pycnosphaera - pykbnosfera
Rogersonanthus - rogersonantus
Sabatia – zavilka. sabatyje
Saccifolium - sakcifolium
Sebaea – sebea, asi 60 druhů,
Senaea - senea
Schinziella - schinziela
Schultesia - schultezije
Sipopoantha - sipopoanta
Swertia – kropenáč, svertyje, asi 140 druhů, prameniště, hory, Evropa - Pyreneje, Alpy, Karpaty,
Balkán Pobaltí, Bělorusko
Symbolathus - symbolantus
Symphyllophyton - symfylofytum
Tachia - tachije
Tachiadenus - tachiadenus
Tapeinostemon - tapeinostemon
Tetrapollinia - tetrapolinyje
Tretorhiza – viz Gentiana
Tripterospermum - tripterospermum
Urogentias - urogencias
Veratrilla - veratrila
Voyria - vojrije
Voyriella - vojriela
Wurdackanthus - vurdakantus
Zonanthus - zonanthus
Zygostigma - zygostigma
Geraniaceae / Kakostovité, 10 rodů, asi 800 druhů, byliny, mírné a subtropické pásmo,
California - kalifornyje
Erodium – pumpava, erodyum, asi 60 druhů, byliny až polokeře, skály (Ca), Evropa, s.Afrika,
stř.Asie, Amerika, okr
Geraniopsis – kakostovec, geranyopsis – viz Geranium
Geranium – kakost, geranyum, asi 430 druhů, byliny, chladnější mírné pásmo, po celém světě,
313
okr
Hypseocharis – hypseocharis,
Monsonia – monsonyje,
Pelargonium – palargonyje, muškát, čapí nos, asi 280 druhů, z toho 150 j. Afrika (hlavně end
Kapsko, Namibie), trvalky až keře, i sukulenty, okr
Rhynchotheca – rynchoteka,
Sarcocaulon – otylec, sarkokaulon, svíčkovec, křovácká svíčka, asi 15 druhů, sukul.trvalky a
polokeře, suché polopouštní oblasti, Angola, Namibie, j.Afrika, okr
Gesneriaceae / Podpětovité, 150 rodů, asi 3200 druhů, hlavně tropy a subtropy
Aeschynanthus (Trichosporum) – éschynantus, přes 100 druhů, trop. Asie, stáloz.polokeř, okr
Agalmyla - agalmyla
x Achimenantha – achimenanta (Achimenes x Smithiana), okr
Achimenes – bouloň, křivůtka, achimenes, asi 25 druhů, tropy, Mexiko, stř. i JAm, oddenkaté
vytrvalé byliny, okr
Alloplectus – aloplektus, okr
Alsobia - alsobije
Amalophyllon - amalofylon
Ancylostemon - ancylostemo
Anna - anna
Anodiscus - anodyscus
Asteranthera – asterantera, 1 druh, teperát.lesy Chile a Argentiny, keřík. okr
Bellonia – belonyje, zobanilec
Besleria – beslerie, oměk
Blackstonia – žlutnice, blekstonyje
Boea - boea
Briggsia – brigsije, asi 20 druhů, stáloz.dřeviny, vlhké lesy Indie, Číny vč. Tibetu, okr
Buccinelia - bukcinela
Capanea - kapanea
Codonathe – kodonante, 13 druhů, stáloz.epif. rostliny, tropy Ameriky – Mexiko až Brazílie, okr
Columnea – kolumnea, Flying Goldfish Plant, asi 150 druhů, keře a liány, deštné a mlžné lesy,
trop. Amerika (Mexiko, Karibik, stř. a JAm), okr
Conandron – konandron, 1 druh, stáloz.trvalka, Japonsko, okr
Corral(i)odiscus - koral(i)odyskus
Crantzia (Allopectus) - krancije
Cyrtandra – cyrtandra, křivonit
Diastema - diastema
Didissandra - dydysandra
Didymocarpus - dydymokarpus
Drymonia - drymonyje
Episcia (Alsobia) – episcije, stíněnka, Flame Violet, 8 druhů, stáloz.trvalky, tropy, Mexiko, stř.a
JAm, Karibik, okr
Eucodonia - eukodonyje
Exacum – hořkolist, exakum, modrá Líza
Gasteranthus - gasterantus
Gesneria – podpět, gesnérije
Glossoloma (Alloplectus) glasoloma
Gloxinella - gloxinela
Gloxiniopsis - gloxinyopsis
Gloxinia - gloxinyje, obdule, 8 druhů, oddenk.trvalky a keříky, stř. a JAm, okr
314
Haberlea - haberlea, nečada, 2 druhy, stález, Balkán, Řecko, okr
Hemiboea - hemibea
Henckelia - henkelije
Hypocyrta - viz Nematanthus
Chirita – chirita, asi 100 druhů, trop. Asie, okr
Chiritopsis - chiritopsis
Chlora – viz Blackstonia
Chrysothemis - chrysotemis
Isometrum - izometrum
Jancaea – jankea, 1 druh, trvalka, Řecko
Koellikeria - koelikerije
Kohleria – kohlerije, asi 50 druhů, odd.byliny a polokeře, Amerika, okr
Loxostigma - loksostygma
Lysionotus - lysionotus
Mandirola - mandyrola
Microchirita - mikrochirita
Mitraria – mitrarije, 1 druh, stáloz.popínavé nebo rozkladité keře, vlhké lesy, Chile, Argentina,
okr
Monophyllaea - monofylea
Monopyle - monopyle
Nautilocalyx – nautylokalyx, 38 druhů, vytrvalé byliny, světlé lesy, tropy, Amerika vč. Karibik,
okr
Negria - negrije
Nematanthus – nematantus, nitkovec, Goldfish Plant, asi 30 druhů,
stáloz.plazivé,pnoucí,epifyt.polokeře, tropy, deštné lesy, JAm, okr
Neomortonyje - neomortonyje
Niphaea - nyfea
Nomopyle - nomopyle
Opithandra - opitandra
Oreocharis - oreocharis
Paliavana - paliavana
Paraboea - parabea
Pearcea - percea
Petrocosmea – skalokráska, petrokosmea, skalkomilka, ozdoba skal, asi 30 druhů, stáloz.trvalky,
stinné skály, hory Asie, okr
Phinaea - finea
Primulina - primulina
Ramonda – ramondyje, 3 druhy, stáloz.trvalky, příz.list.růžice, stinné skály, Pyreneje, Balkán, okr
Raphiocarpus - rafiokarpus
Rhabdomanthus - rhabdomantus
Rechsteineria – viz Sinningije
Rhynchoglossum - rynchoglosum
Rhytidophyllum – vrapolost, rytydofylum
Saintpaulia – jonátka, saintpaulije, africká/kapská/usumbarská fialka, African Violet, asi 20
druhů, nízké stáloz. trvalky, jv.Afrika, okr
Sarmienta – sarmienta, hubimozol, 1 druh, stáloz,plazivé,epifyt.trvalky na stromech, chladné
deštné lesy, mírné pásmo, Chile, okr
Seemania - semanyje
Sinningia (Gloxinia, Rechsteineria) – gloxinyje, sinyngije, obdule, asi 60 druhů, hlíznaté trvalky,
trsovité a keř.sukulenty, polokeře i keře, tropické lesy, stř. a JAm, okr
315
Smithiana – smityana, Temple Bells, 4 druhy, oddenkaté trvalky, vlhké trop.lesy, Mexiko, okr
Solenophora - solenofora
Sphaeorrhiza - sfeorhiza
Stauranthera - stauranera
Streptocarpus – tořivka, streptokarpus, krutiplod, Cape Primrose, asi 130 druhů, byliny až
polokeře, mokřady, deštné lesy, tropy, Afrika v. a jižní, Madagaskar, také jv.Asie a Čína, okr
Titanotrichum - tytanotrichum
Tremacron - tremakron
Globulariaceae / Koulenkovité, 2 rody, asi 30 druhů
Globularia – koulenka, globularije, asi 20 druhů, stáloz.koberc.trvalky až polokeře, hlavně
Středozemí, Evropa, okr
Gomortegaceae / Gomortegovité, 1 rod
Gomortega - gomortega, keule, strom, Chile, těžba dřeva
Goodeniaceae / Vějířovkovité, 12 rodů, asi 440 druhů, hlavně Austrálie a také jv.Asie
Anthotium – antocium,
Brunonia – brunonyje
Coopernookia – copernokije,
Dampiera – dampiera, asi 70 druhů, bylin až stáloz.keřů vřesovišť, vysoké hory Austrálie, okr
Diaspasis – diaspasis,
Goodenia – gudényje, 180 druhů, vytrv.byliny až keře, hlavně s.Aaustrálie, také Papua-N.Guinea a
Indonésie, okr
Leschenaultia – lechenaultyje, asi 20 druhů, stáloz. keře až vytrv.byliny, pouště a polopouště,
Austrálie, okr
Pentaptilion – pentaptylion,
Scaveola – skaveola, vějířovka, moral, asi 130 druhů, trvalky, jedlé plody, pnoucí liány a dřeviny,
pobřeží tropy a subtropy, vlhké subalpin.lokality, Polynésie, Austrálie, okr
Selliera – seliera, okr
Velleia – veleja
Verreauxia - vereauxie
Greyiaceae – Grejovité – viz Melianthaceae
Grossulariaceae / Meruzalkovité, 1 rod
Grossularia - viz Ribes
Liebichia – viz Ribes
Ribes – rybíz / meruzalka, ribes, srstka, asi 170 druhů, keře, křoviny, hory, vlhké chladné lokality,
severní chladnější mírné pásmo, Eurasie, s.Afrika, SAm, okr, pěst.ovoce
Gunneraceae / Barotovité (Gunerovité), jméno po norském botanikovi J.E.Gunnerusovi, 1 rod
Barota (Gunnera) – barota, gunera, asi 45 druhů, stáloz.oddenk.byliny, symbiot. Sinice na
kořenech vážou vzdušný N, j.Afrika, Austrálie, JAm, okr
Haemodoraceae / Krvenkovité, asi 14 rodů, 120 druhů, tropy až teplejší mírné pásmo, Amerika,
Afrika, Austrálie až jv.Asie
Anigozanthos – klokanka, anygozantos, klokaní packa, 11 druhů, jzAustrálie, písčité planiny,
stáloz.trsnaté rostliny, okr
Barberetta – barbereta,
316
Blancoa – blankoa
Conostylis – konostylis,
Dilatris – dylatris,
Haemodorum – krvenka, hemodorum
Lachanathes – dlahokvět, lachnantes
Macropidia – macropidyje, 1 druh, stáloz.oddenkatá trvalka, otevřená stanoviště, Austrálie, okr
Phlebocarya – flebokaryje,
Pyrrorhiza – pyrorhiza,
Schiekia – schiekije,
Tribonanthes - tribonantes
Wachendorfia – vachendorfije, asi 25 druhů, stáloz.trvalky, travn.svahy. j.Afrika, okr
Xiphidium - xifidyum
Haloragaceae (Haloragidiaceae) / Zrnulovité, 9 rodů, asi 150 druhů, kosmopolitní, zejména
Austrálie
Glischocaryon – glischocharyon
Gonocarpus - gonokarpus
Haloragis – zrnula, haloragis
Lurembergia – lurembergije,
Meziella - meziela
Myriophyllum – stolístek, myriofylum, kroceň, asi 45 druhů, byliny, vody a mokřady, hlavně
Austrálie, NZ, Eurasie, Amerika, okr, akvaria
Proserpinaca – trojuška, proserpinaka, akvaria
Hamamelidacea / Vilínovité (Altiginaceae / Altiginovité), asi 30 rodů, 140 druhů, dřeviny, hlavně
v.Asie, ale i jižnější Asie, Austrálie, Nguinea, v.aj.Afrika, Madagaskar, Amerika
Altigina – altigina, rasamala
Corylopsis – lískovníček, korylops, asi 12 druhů, menších opad.dřevin, Himálaj, Čína, Japonsko,
okr
Dicoryphe – dykoryfe,
Disanthus – dvoukvětec, dysantus, 1 druh, keř, hory Číny a Japonska, okr
Distilyum – dystylium, 8 druhů, stáloz.dřeviny, v.Asie, okr
Exbucklandia – exbukiana, exbuklandyje, 3 druhy, velké stáloz.stromy
Fortunearia – fortuneovka, 1druh, end Čína
Forthergilla – fortergila, kuska, asi 3 druhy, keře, bažiny, SAm, okr
Hamamelis – vilín, hamamelis, 20 druhů, opad.dřeviny, vAsie - Čína, Himálaj, Japonsko, SAm
Chunia – chinyje,
Liquidambar – ambroň, likvuidambar , ambrovník, styrač, asi 6 druhů, opad.stromy, Asie,
s.Afrika, SAm, okr
Loropetalum – loropetalum, 3 druhy, stáloz.kulovitý keř, lesy, Himálaj, Čína, Japonsko, okr
Mytilaria – mytylarije
Parrotia – parocije, 2 druhy, opad.stromy, Kavkaz, s,Írán, okr
Parrotiopsis – parociovka, 1 druh, keř, Himálaj, Kašmír, Afghánistán, okr
Rhodoleia – rodoleja, asi 5 druhů, menší stáloz.dřeviny, jv.Asie – Čína až Indonesie (Jáva), okr
Sinowilsonia – sinovilsonyje, 1 druh, opad. keř či malý strom, břehy horských toků, Čína, okr
Sycopsis – sykopsis, (Chinese fig Hasel), Čína, okr
x Sycoparrotia (Parrotia persica x Sycopsis sinensis) – sykoparocije, okr
Trichocladus – chlupovětvec, trichokladus
Heliconiaceae / Helikoniovité (Bihajovité), 1 rod
317
Heliconia – bihaja, helikónyje, Musaceae, Heliconiaceae, asi 200 druhů, tropy stř.a JAm
(Kostarika 45 druhů, Peru 35 druhů), hojně Karibik a amazon. deštný prales, Oceanie, jzPacifik,
N. Guinea, Indonésie, stáloz. byliny, trop. křoviska, širokolistá,atrakt. květ, peckovice, okr tropy
celý svět
Hernandinaceae / Stukačovité, 4 rody, asi 60 druhů, dřeviny i liány, tropy, jvAsie, Australásie,
z.Afrika, těžba dřeva
Gyrocarpus - gyrokarpus, víroplold, 4 druhy, dřeviny
Hernandia - stukač, hernandyje, asi 22 druhů, stáloz.listn.stromy, vlhké tropy a subtropy, jvAsie,
Pacifik, SAm, okr, težba dřeva
Illigera – ligera, 19 druhů, dřeviny, Afrika až Malajsie
Sparattanthelium – spratantelium, asi 13 druhů, dřeviny, JAm
Himantandraceae / Himantandreovité , 1 rod, Australasie
Galbulimima – agara, galbulimima, 2 druhy, stromy, Celebes, N.Guinea, Austrálie
Hippocastanaceae / Jírovcovité
Aesculus – jírovec, eskulus, asi 25 druhů, většinou SAm, dále mírné pásmo Eurasie, okr, pěst pro
dřevo (hippocastanum)
Pavia – viz Aesculus
Hippocrateaceae / Hipokratkovité – viz Celastraceae
Hippuridaceae / Prustkovité, nově do Plantaginaceae
Hippurus – prustka (truskavec), hipurus, (Marstail), vodní plochy, Eurasie, Amerika, okr
Holoragaceae / Zrnulovité, 9 rodů, asi 150 druhů, vodní byliny, hlavně j.polokoule
Glyschrocaryon – glyschokaryon,
Gonocarpus - hranuška, gonokarpus
Holaragis – holaragis, j.polokoule
Haloragodendron – haloragodendron,
Laurembergia – laurembergije,
Meziella – meziela,
Myriophyllum – stolístek, myriofylum, 25 druhů, hlavně Austrálie, akvária, některé inv
Proserpinaca – proserpinaka, akvária
Humiriaceae / Humiriovité, 8 rodů, asi 50 druhů, stáloz.dřeviny, tropy, Amerika – většina deštné
pralesy Amazonie, Afrika
Duckesia – dukesije,
Endopleura – endopleura,
Humiria - humirije, myřiseň, stromy
Humiriastrum – humiriastrum, stromy
Hylocarpa – hylokarpa
Sacoglottis – sakoglotys, stromy, Afrika – Guinej.záliv
Schistostemon – schystostemon
Vantanea – vantanea, stromy
Hydrangeaceae / Hortenziovité
Brossaisia – brosajsije
Cardiandra - kardyandra
318
Carpenteria – karpenterije, 1 druh, stáloz.keř, USA-Kalifornie, okr
Decumaria – dekumarije, 2 druhy, liány, Čína, jvUSA, okr
Deinanthe – deinante, 2 druhy, oddenk.trvalky, vlhké lesy, Čína, Japonsko, okr
Deutzia – trojpuk, deutcije, (Phyladelphaceae), asi 60 druhů, opad.keře, subtr.a tropy, v.AsieČína, Himálaj, Japonsko, Korea, okr
Dichroa – dychroa, Himálaj, Indie, Čína, Japonsko, okr
Fendlera – fendlera, fendlerovka
Fendlerella - fendlerela,
Hydrangea – hortenzije, hydrangea, asi 80 druhů, keře a pnoucí rostl., jv. a v. Asie, vSAm, JAm,
okr
Jamesia – jamesije, 1 druh, opad. keř, horské a skaln.obl., zUSA, okr
Kirengeshoma – kyrengeša, 2 druhy, oddenk.trvalky, studené, vlhké lesy, Japonsko, Korea, okr
Philadelphus – pustoryl, filadelfus, nepravý jasmín, Antonův květ, (Phyladelphaceae), asi 70
druhů, opad.keře, křoviny, Eurasie, Himálaj, Malá Asie, Kavkaz, Černomoří, Abcházie, vAsie,
Sibiř, Himálaj, Tibet, Myanmar, Čína, Korea, stř. a SAm, okr
Pileostegia – pileostegije, 4 druhy, stáloz.dřevnaté liány, příčepivé kořínky, na lesních stromech a
skalních stěnách, v.Asie – Indie, Čína, okr
Schizophragma – klanostěnka, schizofragma, 10 druhů, dřevnaté liány - opad. přichycující se
keře, lesy a skály, v.Asie – Čína, Korea, Japonsko, okr
Whipplea - viplea
Hydrocotylaceae – Pupečníkovité – viz Araliaceae
Hydrophyllaceae / Stružkovcovité, asi 20 rodů, 300 druhů, mírné až trop.pásmo Amerika, j.Afrika
Hesperochiron – hesperochiron, 2 druhy, vytr.byliny, vlhčí otevř.oblasti, z.SAm, okr
Hydrolea – lepice, hydrolea
Hydrophyllum - stružkovec, hydrofylum, asi 8 druhů, trvalky, SAm, okr
Nemophila – hajnička, nemofila, luhomílek, 11 druhů, jednoleté byliny, zvonk.květy, od
pobřežních písčin po suché tvrdolisté formace (chaparral), zSAm, okr
Phacelia – svazenka, facelije, asi 150 druhů, byliny, Amerika, okr
Romanzoffia – romanzofije, 4 druhy, nízké,trsnaté trvalky, hlízovité kořeny, stinné horské lokality,
SAm, Aleuty, okr
Wigandia – vigandyje, 5 druhů, stáloz.trvalky až keře, tropy, Amerika, okr
Hypericaceae (Clusiaceae) / Třezalkovité, 9 rodů, asi 400 druhů, tropy, subtropy až mírné pásmo
Hypericum – třezalka, hyperikum, asi 350 druhů, byliny až dřeviny, mírné až subtr. oblasti
s.polokoule, okr
Hypericopsis – třezalice, hyperikopsis
Chenopodiaceae / Merlíkovité – viz Amaranthaceae
Chloranthaceae / Žlutokvětovité, 4 rody, asi 80 druhů, byliny a dřeviny, tropy a subtropy, Asie,
Amerika, Madagaskar
Ascarina – askarina, dřeviny, asi 20 druhů, horské mlžné lesy, Madagaskar, trop. Asie
Hedyosmum - hedyosmum, libovoň, sladkovoň, 17 druhů, byliny a polokeře, tropy, a temperátní
p., Asie, Čína
Chloranthus – žlutokvět, chlorantus, čajovec, 18 druhů, stáloz.polokeře, jv.Asie, okr
Sarcandra – sarkandra, 3 druhy, Indie až jv. Asie
Chrysobalanaceae / Zlatoplodovité , 20 rodů, asi 500 druhů, tropy celého světa, max Amerika
319
Acioa – vraskoň, acioa
Afrolicania – afrolikanyje,
Allomerus – alomerus,
Atuna – atuna,
Bafodeya – bafodeja,
Azteca – azteka,
Couepia – kuepije,
Exellodendron – exelodendron,
Grangeria - grangerije, duboch
Hirtella - hirtela, zpodočnělka, vláskatka
Hunga – hunga,
Chrysobalanus – zlatoplod, chrysobalanus, ikako, Venezuela, Kolumbie, ovoce icacos
Kostermanthus – kostermantus,
Licania – likányje, poroň, 220 druhů,
Magnistipula – magnystypula,
Maranthes – maranes,
Moquilea – lukor, mokvilea
Neocarya – neokarije
Parastemon – parastemon,
Parinari (Parinarium) – parinari, zkameněloš
Solenopsis – solenopsis,
Icacinaceae / Icakinovité, 52 rodů, asi 400 druhů, dodnes neujasněné přičlenění rodů do čeledí
Cardiopteridaceae, Stemonuraceae, Pennantiaceae, další se připravují, dřeviny a liány, tropy až
subtropy
Casimirella – kasimirela, škrobn.hlízy
Citronella – citronela (Cardiopteridaceae)
Gomphandra – gomfandra (Cardiopteridaceae)
Icacina – ikacina, Afrika, hlízy – škrobov. mouka
Iodes – iodes
Mappia – mapije, ubrusník
Nothopodytes – notopodytes
Pennantia – pilour, penancije
Phytocrene – zdrojobýl, fytokrene
Poraqueiba – porakvejba, jedlé plody bohaté na olej
Pyrenacantha – pyrenakanta, keř.sukulenty, Afrika, okr
Villaresia – vilaresije,
Illiaciaceae / Badyáníkovité – Schisandraceae / Klanoprašníkovité (syn.)
Illicium – badyáník, anýzovec, hvězdový anýz, Asie
Juglandaceae / Ořešákovité, 9 rodů, přes 60 druhů, stromy, mírné pásmo až subtropy s.polokoule,
Alfaroa – alfaroa,
Carya – ořechovec, karyje, hikora, 20 druhů, vSAm, Mexiko, dřevo pekan, hickory, (illinoinensis,
glabrus, tomentosa, laciniata, ovata, USA a Mexiko)
Cyclocarya – cyklokaryje,
Engelhardia - engelhardyje, velosmol
Juglans – ořešák, juglans, asi 20 druhů, opad.dřeviny, mírné až subtr. pásmo či tropy s.polokoule,
Eurasie, SAm, okr, pěst, dřevo (nigra, jUSA, JAm, regia j. Eurasie)
Oreomunnea – oreomunea, CITES - pterocarpa
320
Plytycarya – platykaryje, široořešák, karion, 1 druh, keř.stromek, lesy, v.Asie, okr
Pterocarya – lapina, pterokaryje, paořech,kavkazský ořech, 10 druhů, rychle rostoucí
opad.stromy, hory, Eurasie – Kavkaz až Írán, v.Asie – Čína, Korea, Japonsko, okr
Rhoiptelea – roiptelea,
Krameriaceae / Krameriovité , 1 rod,
Krameria – kramerije, ratanha, asi 18 druhů, keře, savany, polopouště, Amerika
Lamiaceae (Labiatae) / Hluchavkovité (Pyskaté), 236 rodů, 7200 druhů, otevřená stanoviště, max
Středozemí a stř.Asie, koření bazalka, tymiáýn, oregáno, rozmarýn, šalvěj, silice – levadule, máta,
dřevo teka, léčivky
Acinos (Calamintha, Microlepia) – pamětník, acinos, marulka, 10 druhů, dřevnatějící
polštářov.rostliny hor otevřených lokalit, Eurasie, okr
Agastache – agastache, asi 30 druhů, Čína, Japonsko, Mexiko, byliny a keře, okr
Ajuga – zběhovec, ajuga, asi 45 druhů, mírné pásmo Eurasie, ale i Afrika a Austrálie, vytrvalé
byliny, i okr
Alajja – alaja, Asie – střední a jvAsie, okr
Ametythystea – ametystea, stř. Asie, Altaj
Anisomeles – medůvka, anysomeles
Antonina – antonina, stř. Asie, Pamiro-Alaj, TanŠan
Ballota – měrnice, balota, asi 35 druhů, Středozemí a širší okolí, okr
Betonica (Stachys) – bukvice, betonyka, křovinaté stráně, Evropa
Brunella – viz Prunella
Calamintha – marulka, kalaminta , 8 druhů, mírné pásmo Eurasie, 2 druhy USA
Cedronella – cedronela, 1 druh, dřevn.trvalka, Kanár.ovy, okr
Clinopodium (Satureja) – klinopád, klinopodyum, marulka, křovinaté stráně, Eurasie,
Coleus (Solemostemon) – koleus, africká kopřiva, pochvatec, hlízy, okr, pěst
Collinsonie – kolinsonyje
Colquhounia – kolkvuhounyje, 3 druhy, keře, od Himálaje po Čínu, okr
Dalanum – viz Ladanella, Galeopsis
Dracocephalum (Ruyschiana) – včelník, drakocefalum, stáloz. byliny až polokeře, suché slunné
lok., Středozemí, Eurasie, s.Afrika, USA, okr
Drepanocaryum – drepanokarium , stř. Asie
Drymosphace - viz Salvia
Elsholtzia (Elcholtuia) – klasnatka, elsholcije, veleň, asi 35 druhů bylin a keříků, suché lokality,
stř.av.Asie, okr
Eremostachys – eremostachys, asi 20 druhů, byliny, stř.Asie, okr,
Eusteralis - eusteralka
Galeobdolon (Lamiastrum, Lamium) – pitulník, galeobdolon, zlatá kopřiva, vlhčí lesy, pobřežní
křoviny, smíšené a listnaté lesy, Evropa
Galeopsis – konopice, galeopsis, asi 20 druhů, byliny, Eurasie, okr
Glechoma – popenec, glechoma, 12, druhů, trvalky, Evropa, okr
Hemiandra – hemiandra, 8 druhů, polokeře a keře, jzAustrálie, okr
Hemisphace- viz Salvia
Horminum - šalvějka, hormina, 1 druh, oddenk.trvalka, hory, Pyreneje, Alpy, okr
Hoslundia - hoslundyje,
Hymenocrater – hymenokrater, blanitovec, Eurasie
Hypogomphia – hypogomfije, stř. Asie
Hyssopus – yzop, hysopus, asi 15 druhů, arom.byliny až stáloz.polokeře a keře, suché písky,
skaliska, Středozemí, až stř. Asie, okr
321
Chaiturus (Leonurus) – buřina, chaiturus, Eurasie
Chamaesphacos - chamesfakos, stř.Asie, Pamiro-Alaj, TanŠan, Kyzylkum, Amudarja, Ferganská
kotl.
Chamaepitys – zběhoveček, yva, chamepitys
Chelonopsis – chelonopsis, asi 16 druhů trvalek, v.Asie (Japonsko), vlhko, okr
Kudrjaschevia – kudrjaševije, asi 20 druhů, byliny, stř.Asie, okr
Ladanella – konopička, ladanela
Lagochilus – logochilus, asi 30 druhů, vytrv.byliny s dřevnatějící bází, subtropy, střední Asie, okr
Lagopsis – lagopsis, Altaj, stř. Asie
Lallemantia (Dracocephalum) – olejnička, lalemancije, asi 20 druhů, byliny a polokeře, střední
Asie, okr, olej ze semen
Lamiastrum – viz Galeobdolon
Laminaria – čepelatka, laminarije, mořská skalnatá pobřeží, v.Asie – Rusko, Čína, Japonsko,
Kurily, i pěst,
Lamiopsis – viz Lamium
Lamium – hluchavka, lamium, jasnota, asi 50 druhů, byliny, Eurasie i Středozemí vč. s.Afriky,
okr
Lavandula – levandule, 26 druhů, stáloz.aromat. keře a polokeře, suché slunné lok., Středozemí,
Kanár.ovy, blízký Východ, trop. Afrika, jz.Asie, Indie, okr, pěst
Leonotis – leonotys, lvoušek, lví ucho, (Drug lion Ear), asi 30 druhů, byliny až keře, chladné
obl.hor, skály, j.Afrika, okr
Leonurus – srdečník, leonurus, buřina, byliny, křoviny, rumiště, Eurasie, i Afrika a SAm,
Lophanthus – lofantus, asi 20 druhů, byliny, stř.Asie, okr
Lycopus – karbinec, lykopus, aluviální louky, mokřadní olšiny, Eurasie
Majorana – majoránka, majorana, jv. Asie a s. Afrika, koření,
Marrubium – jablečník, marubium, asi 40 druhů, vlnaté trvalky, slunné kamenité stráně,
Středozemí, mírné pásmo Asie (hlavně střední), okr
Meehania – mehanyje, 6 druhů, šlahounvité trsnaté trvalky, vlhké opad.lesy, Asie, SAm, okr
Melissa – meduňka, melisa, 3 druhy, trvalky, křovin.stráně, Středozemí, stř.Asie, okr
Melittis – medovník, melitys, meduňka, mediška, dobronitka, 1 druh, trvalka, křovin.stráně,
Evropa, Ukrajina, stř.Asie, okr
Mentha – máta, menta, 25 druhů, arom.oddenkaté trvalky, Eurasie, Afrika, okr
Menthela – mázovka, mentela
Metastachydium – metastachydyum
- sagittatum – střelovitý, stř.Asie, TanŠan
Micromeria (Acinos) – mikromerie, asi 70 druhů, stáloz.byliny a keře, suché skaln.lokality,
Eursasie, Středozemí, Kavkaz, stř.Asie
Moluccella – molučenka, molucela, širokalich, 4 druhy, byliny, kamenité svahy, úhory, Eurasie,
okr
Monarda – zavinutka, monarda, asi 15 druhů, byliny, SAm, okr
Monardella – monardela, asi 20 druhů, byliny, často plazivé oddenky, suché kamenité svahy,
SAm, okr
Nepeta – šanta, nepeta, asi 250 druhů, byliny, travn.lokality, horské svahy, subtropy a mírný pás,
Eurasie, Středozemí, stř.Asie, s.Afrika, okr
Ocimum – bazalka, ocimum, asi 35 druhů, arom.stáloz.byliny a keře, horké suché křoviny, tropy,
Asie, Afrika , okr
Origanum – dobromysl, origanum, oregáno, asi 25 druhů, trvalky až polokeře, otevřené lokality,
Středozemí, Evropa, jz.Asie, stř.Asie, okr
Orthosiphon – trubkovec, ortosifon
Otostegia – otostegije, střední Asie
322
Paraeremostachys – pareremostachys, střední Asie
Perilla – perila, 6 druhů, aromat.letničky, Asie – stř.Asie, Indie, Čína, Indočína, Korea, Japonsko,
okr
Perovskia – perovskije, modrá routa, 7 druhů, opad.polokeře, skaln.lokality, stř.Asie, Írán,
Turkestán, Himálaj, TanŠan, Alaj, Pamir, Tibet Afghánistán, okr
Phlomidoschema – flomidoschema, sápovka
Phlomis – sápa, flomis, asi 100 druhů, byliny, polokeře až keře (podobné šalvěji), kamenité
lokality, Euroasie, s.Afrika, okr
Phlomoides – sápovec, flomoides, střední Asie,
Physostegia – řetězovka, fysostegije, 17 druhů, trvalky, SAm, okr
Plectranhus- molice, plektrantus, moud, švédský břečťan, asi 350 druhů, byliny až keře,
polosukulenty, Afrika, Madagaskar, Asie, Australasie, Tichomoř.ovy, okr
Pogostemon – brvitec, pogostemon, pačuli, asi 40 druhů, byliny až polokeře, subtropy a tropy,
jv.Asie - Himálaj, Indonésie, Malajsie, i Brazílie aj., olej pačouli
Prasium – pyskatec, prasium,
Prostanthera – prostantera, asi 50 druhů, stáloz.dřeviny, Austrálie, okr
Prunella – černohlávek, prunela, 7 druhů, trvalky, suché TTP, Eurasie, s.Afrika, SAm, okr
Pseuderemostachys – pseudoremostachys, stř. Asie, Zakarpatsko, Tan-Šan
Pseudomarrubium – pajablečník, pseudomarubium, stř. Asie, Tan-Šan
Pulegium – polej, pulegium, TTP, Evropa
Pycnathemum – pyknatemum, viržinská horská máta, asi 20 druhů, arom.trvalky, travinné
biotopy, SAm, okr
Pycnostachys – pyknostachys, asi 40 druhů, stáloz.trvalky a keře, lesní okraje, tropická a j.Afrika,
Madagaskar, okr
Rosmarinus – rozmarýna, rozmarinus, rozmarýn, 2 druhy, stáloz.aromat.keře, skalnaté lokality,
Středozemí, okr, pěst koření
Ruyschiana – viz Dracocephallum
Salvia – šalvěj, salvia, asi 900 druhů, arom.byliny až keře, slunné (ne vlhké) lokality, termální až
trop.pásmo obou polokoulí, hlavně stř.Amerika (hlavně Mexiko) a jz.Asie, Středozemí, okr
Satureja – saturejka, satureja, asi 30 druhů, byliny a polokeře, suchá slunná místa, i skály, teplejší
oblasti obou polokoulí, Středozemí, Eurasie – j.Evropa, Kavkaz, Zurecko, Írán, Himálaj, okr
Scutellaria – šišák, skutelarije, asi 300 druhů, byliny a polokeře, mírné pásmo s.polokoule Eurasie a hory v subtropech a tropech (Kostarika), okr
Schizonepeta (Nepeta) – schizonepeta, Asie
Sideris (Hesiodia) – hojník, sideris, asi 100 druhů, byliny, polokeře a stáloz.keře, suché slunné
stráně a vrcholky, Středozemí vč. okolí a Makaronésie, Eurasie - Tan-Šan, Pamiro-Altaj, stř.Asie,
okr
Solenostemon – pochvatec, solenostemon, asi 60 druhů, stáloz.husté,polokeř.trvalky, lesy, tropy a
subtropy, Afrika, jv.Asie (vč.Malajsie), okr
Sphacele – šalvát, sfacele
Stachyopsis – stachyopsis, čistovec, stř.Asie
Stachys (Betonica) – čistec, stachys, asi 300 bylin, i stáloz.keřů, některé hlízy jedlé, suché slunné
stráně, Středozemí, Eurasie, okr
Tectona – teka, stromy, cenné husté dřevo teak, (grandis, pův. jvAsie, dále trop. Afrika a stř.
Amerika)
Tetradenia (Iboza, Moschosma)– tetradenyje, 9 druhů, byliny a keře, j.Afrika, Madagaskar, okr
Teucrium – ožanka, teukrium, asi 300 druhů, byliny až keře, suché TTP, Středozemí, j. a stř.
Evropa, s.Afrika, Malá a stř.Asie, Kazachstán, Sibiř, Pamiro-Alaj, Tan-Šan, okr
Thymus – mateřídouška, thymus, asi 350 druhů, arom. byliny až polokeře, slunné TTP, suché
meze, kamenité stráně, stepi, hory, Středozemí, Euroasie, Karpaty, Sudety, Pamiro-Alaj, TanŠan,
323
Sibiř, Kazachstán, Kirgystán, stř.Asie, Čína, Mongolsko, Japonsko, okr
Thuspeinantha – thuspeinanta, Asie - okolí Aralského moře, Kyzylkum, Amudarja, stř. Asie
Trichostema – trichostema, asi 16 druhů, byliny až malé keře, SAm, okr
Vitex – drmek, vitex, některé plody jedlé
Westringia – vestringije, pometačka, asi 25 druhů, stáloz.keře, suchá přímořská vřesoviště,
Austrálie, okr
Ziziphora – zizifora, stř. Asie,
Lardizabalaceae / kokylovité, 9 rodů, asi 50 druhů, liány, Asie – Himálaj až Japonsko, Chile
Akebia – akébije, liánovka, čokoládové víno, 5 druhů, poloopad.či opadavá liána, Čína, Korea,
Japonsko, okr
Boquila – bokvila, 1 druh, end Chile, jedlé plody
Decaisnea – dekaisnea , 2 druhy, Himálaj až Čína, Myanmar, keř, okr
Holboellia – holbélije, 5 stáloz.pnoucích keřovitá, Himálaj, Čína, okr
Lardizabala – kokyla, lardyzabala, 2 druhy, dřevn.liány, lesy, end Chile, okr
Parvatia – parvacije,
Sargentodoxa – sargentodoxa,
Sinofrauchetia – sinofrauchetyje, 1 druh, opadavá dřevnatá liána, lesy, Čína, okr
Stauntonia – stauntonyje, asi 25 druhů, stáloz.liány (popínavé keře), mírné pásmo, v.Asie –
Myanmar, Čína, Taiwan, Japonsko,okr
Lauraceae / vavřínovité, asi 50 rodů, až 3000 druhů, stáloz.dřeviny, tropy až subtropy, hlavně
sJAm, jvAsie, Madagaskar
Aniba - anyba, cenné dřevo (ducke - Pau rosa v Brazílii)
Agathophyllum (Ravensara) – blaholist, adatofylum
Camphora - viz Cinnamomum
Cassytha – kaňanec, kasyta, nezelené parazit.liány (podobné kokotici),
Cinnamomum – skořicovník, cinamomum, více než 250 druhů, stáloz.dřeviny, jv.Asie (Čína,
Indie, Indočína, Indonésie, Malajsie, Sundy), trop.Amerika, Austrálie, okr, pěst, lehké trop.dřevo stavební konstrukce
Cryptocarya – paořechovec, kryptokarye, krytojadeř
- chinensis – chinense, Čína, okr
Endiandra – endyandra, stromy, Austrálie, okr, pěst, cenné těžké dřevo oreientalwood, „australský
ořech“, (palmerstonii, Austrálie) - nábytek
Laurus – vavřín, laurus, bobkový list, 2 druhy, stáloz.dřeviny, arom.listy, Makaronésie (Azory,
Madeira, Kanár.ovy), Středozemí, okr
Lindera – lindera, linderovka, asi 100 druhů, arom. dřeviny, v.Asie – Čína, Korea, Japonsko,
Filipíny, SAm - USA, okr
Litsea – litsea, dvakrátec, (Pungens Litse), asi 400 druhů, tropy a subtropy, max Malajsie až
Austrálie, několik v Africe a Americe, trop. deštné lesy, dřevo, esenciální oleje, okr
Ocotea – obaleň, okotea, kafrovník, Afrika, Madagaskar, JAm, dřevo essia, greenheart, (bullata,
j.Afrika, rodiaeei, JAm)
Persea – hruškovec, persea, avokádo, čtveran, asi 200 druhů, tropy, stř. a JAm, Asie, Azory a
Kanár.ovy, stáloz.dřeviny, okr, ovoce avokado
Phoebe - febe, dřevo imbuia, (porosa, JAm)
Ravensara – ravensara, madagaslarský hřebíček
Sassafras – kašťa, sasafras, 3 druhy, opad.arom.dřeviny, SAm, Čína, Tajwan, okr
Umbellularia – umbelulárije, okoličnatka, 1 druh, stáloz.strom, lesy, zUSA, okr
Lecythidaceae (Barringtoniaceae) / Hrnečníkovité (Baringtoniovité), 25 rodů, přes 300 druhů,
324
obrovské strom (až 55 m), nížinné deštné lesy, tropy Amerika, Afrika, Madagaskar, Asie, Austrálie
Barringtonia – baringtonyje, krasostrom, asi 50 druhů, stáloz., příp.za velkého sucha opadavých
stromů, velké květy, tropy Afrika, Austrálie, Polynésie, okr
Bertholletia – juvie, bertolecie, juwia tuka, para-ořechy
Cariniana – karinyana, jed z kůry na šípy a oštěpy
Couroupita – kurupita, sal, dělovec, dělový strom, koulovka, 3 druhy, stromy, JAm, okr
Eschweilera – eschveilera, 120 druhů,
Foetidia – zápašník, fetydyje, fetyda
Grias - grias, křížočnělka, jedlé plody,
Gustavia - gustávije, vislobob, 50 druhů, jedlé plody
Lecythis - hrnečník, lecytys, 50 druhů,
Planchonia – planchonyje, asi 14 druhů, dřeviny, jv.Asie - Andaman.ovy až Papua-N.Guinea a
Austrálie, okr
Stravadium – stravadyum, viselec
Leeaceae / Leeovité (Orličnicovité), 1 rod,
Leea – lea, orličnice, asi 40 druhů, stáloz. menší dřeviny, vlhké tropy až subtropy, Afrika,
Madagaskar, Asie – Indie až Malajsie, okr
Lentibulariaceae / Bublinatkovité, 3 rody, asi 320 druhů, vlhké až vodní biotopy, celý svět
Genlisea - genlisea
Pinguicula – tučnice, pinkvikula, asi 80 druhů, hmyzožravé, listové sukulenty (růžice), mokřady,
s.polokoule, Eurasie, Island, Skandinávie, Pyreneje, Alpy, Karpaty, Balkán, Sibiř, Dálný Východ,
Himálaj a také JAm, okr
Polypompholyx – měchýřnatka, polypomfolyx – viz Utricularia
Utricularia – bublinatka, utrikularije, asi 220 druhů, celý svět - Eurasie, Afrika, Austrálie,
Amerika, vodní rostliny, stojaté mělké vody, i rašel.tůně, ale i na stromech v deštných pralesích,
masožravé (komáří larvy), okr
Limnanthaceae / Voďankovcovité, 2 rody, USA
Floerkea – floerkea,
Limnanthes – limnantes, voďankovec, mokřadka, 17 druhů, nízké letničky, vlhké lokality, SAm,
okr
Linaceae / Lnovité, asi 12 rodů, 300 druhů,
Anisadenia – anizadenyje,
Cathartolinum – viz Linum
Cliococca – kliokoka,
Durandea – durandea,
Hebepetalum – hebepetalum,
Hesperolinion – hesperolinyon,
Hugonia – hugonyje, jedlé plody, Afrika
Indorouchera – indorouchera,
Linum – len, linum, asi 200 druhů, byliny až keře, suché svahy a TTP, mírné oblasti s.polokoule,
okr
Philbornea – filbornea,
Radiola – stozrník, radyola, vodní plochy, Eurasie
Reinwardtia – reinvartyje, 2 druhy, stáloz.keře a polokeře, hory, Pákistán, Indie, Čína, jvAsie, okr
Roucheria – roucherije
Sclerplonion – sklerolinyon
325
Tirpitzia – tyrpitzije
Linneaceae / Zimozelovité, 6 rodů, 36 druhů,
nově řazeny ke Caprifoliaceae
Loasaceae / Loasovité, 15 rodů, asi 260 druhů, hlavně Amerika, také Afrika, Arábie, Oceánie
Blumenbachia – blumenbachie
Caiophora – svědivka, kajofora, asi 60 druhů,
Cevallia – cevalije,
Eucnide – Euknyde, (Rock nette), okr
Fuertesia – fuertezije,
Gronovia - gronovije, hrapa
Kissenia – kisenyje, Kapsko, Arábie
Klaprothia – klaprotyje, šomeň
Loasa – loaza, asi 100 druhů, keříčkovité byliny a polokeře, otevřené a kamenité svahy, Mexiko,
teplé části JAm - Ekvádor, okr
Mentzelia – mentzelije, bartonie, cacala, asi 60 druhů, byliny a polokeře, chlupaté, suché písčité a
skalní lokality, Mexiko, Karibik, jzUSA, okr
Nasa – nasa, přes 200 druhů, Andy – horský mlžný les
Petalonyx – petalonyx
Plakothira – plakotyra, Oceánie – Markéz.ovy
Schismocarpus – schizmokarpus
Sclerothrix – sklerotrix
Scyphanthus - scyfantus
Lobeliaceae / Lobelkovité – viz Campanulaceae
Loganiaceae / Kulčibovité (Logánovité), 13 rodů, asi 420 druhů, tropy až mírné pásmo
Antonia – antonyje, Guyana, „jed“ na ryby barbasco,
Bonyunia – bonyunyje,
Buddleja – komule, budleja
Desfontainia – disfontényje
Fagraea – fagrea, asi 35 druhů, dřeviny a liány, Cejlon, j.Indie, j.Čína,, jv. Asii, Austrálie,
Pacif.ovy, okr
Gardneria – gardnerije,
Gelsemium – gelsemium, jasmínovec, 3 druhy, stáloz.ppopín.keře, jvAsie, stř. a SAm, Amerika,
okr
Geniostoma – geniostoma, 55 druhů,
Ignatia - viz Strychnos
Loganie – logányje, kulčiba
Mitrasacme – turbanovka, mitrasakme, rozděvitka, 55 druhů, keře
Mitreola – mitreola,
Neuburgia – neuburgije,
Norrisaia – norisije,
Nuxia – nuxije, (Stibaceae ?), asi 15 druhů, dřeviny, plod tobolka, lesní okraje s dostatkem vody,
subtropy a tropy, Afrika – JAR (end Kapsko), Svazijsko, Mozambik, Zimbabwe, Zambie, Malawi,
Tanzanie, Keňa, Uganda, Burundi, Rwanda, dále Madagaskar a Maskarény, okr
Potalia – potálie, dopěrák
Pseudospigelia – pseudospigelie,
Rouhamon – ruhamon, huňoúst
326
Spigelia – kalanka, spigelije, růžový kořen
Strychnos – kulčiba, strychnos, asi 190 druhů, stáloz.stromek, indolové alkaloidy - šípový jed
kurare, tropy Indie, dále Cejlon, Indočína, Čína, z.Afrika, s.Austrálie,
Usteria – usterije,
Loniceraceae – viz Caprifolaceae
Loranthaceae / Ochmetovité, 68 rodů, asi 1000 druhů, poloparazitické zelené keře i liány, celý
svět
Actinanthella – aktynantela,
Amalotheca – amylotéka, australské jmelí, více než druhů, Austrálie
Amyema – amyema (Mistletoe), asi 95 druhů, keř, Austrálie
Dendrophthoe – dendrofote,
Loranthus – ochmet, loranus, 450 druhů, tropy starého Světa, 1 druh Evropa
Nuytsia – nuytsije, vánoční strom, 1 druh, keř či malý stromek, parazit.na koříncích trav,
Austrálie, okr
Psittacanthus – psitakantus, asi 120 druhů,
Struthanhus – strutantus,
Tapinanthus – tapinantus, asi 250 druhů,
Taxillus – ochmetovec, (ochmet čínský), taxilus, přes 50 cm, Čína, Indočína, Indie, Malajsie,
Indonésie, Filipíny,
Tupeia – tupeja,
Viscum – jmelí, viz Santalaceae
Luzuriageae – viz Alstroemeriaceae
Lythraceae / Kyprejovité, 25/460 (31/620), ČR 3/5, hlavně tropy a subtropy, byliny a dřeviny
Ammannia – tuhanka, amanyje
Cuphea – hlazenec, kufea, asi 250 druhů, trvalky, tropy a subtropy Ameriky - Brazílie, okr
Decodon - desetizub, dekodon
Didiplis - viz Peplis
Diplusodon – dyplusodon, 75 druhů, Brazílie,
Heimia - heimije, podlupka, Mexiko, alkaloidy (halucinogen)
Lafoensia – lafénzije, řasnouch
Lagerstroemia – lagerstrémije, pukol, „krepová myrta“, asi 55 druhů, dřeviny, teplé mírné pásmo
až tropy, od Asie (Indočína) po Austrálii, okr, pěst, cenné lehké dřevo (pyinma, bungar) - nábytek
Lawsonia – lavsonyje, henovník, henna, alka, 1 druh, stáloz.dřeviny, trop.lesy, s.Afrika, jz.Asie,
SAm, okr
Lythrum – kyprej, lytrum, 38 druhů, byliny, vlhké lokality, s. mírný pás, okr, v SAm inv
Nesaea – nesea, tuhankovec, asi 55 druhů,
Pemphis – pemfis, obtulac
Peplis – kalužník, peplis, mokřady, Eurasie
Punica – granátovník, punyka, viz Punicaceae
Rotala – kolovka, rotala
Sonneratia – soneracije (Sonneratiaceae), mangrovy
Trapa – kotvice, trapa (Trapaceae), asi 30 druhů, ponořené vodní rostliny, vodní plochy, Evropa,
v,Asie, Afrika, okr
Maesaceae / Maesovité viz Myrsinaceae
327
Magnoliaceae / Šácholánovité, asi 15 rodů, 230 druhů, dnes nové členění, mírné pásmo až tropy,
Amerika, Asie, dřeviny,
Magnolia – šácholán, magnólije, asi 220 druhů, temperát. a trop. pásmo, v. a jv.Asie – Himálaj,
Tibet, Čína, Japonsko, Korea, Malajsie až N.Guinea, Amerika – USA a trop. JAm (až Brazílie), okr,
CITES - liliefra var.obovata, dřeviny, břehy toků, dřevo magnolie, (grandiflora, jv.USA)
Manglietia (Magnolia) – mangliecije, asi 25 druhů, stáloz.dřeviny, horské lesy, Himálaj, Čína,
Malajsie, okr
Michelia (Magnolia) – michelije, kysopa, asi 45 druhů, dřeviny, širokolisté lesy, Himálaj, Indie,
Cejlon, Čína, jvAsie, okr
Liriodendron – liliovník, lyrovník, tulipánovník, 2 druhy, opad.stromy, lesy, Čína, Vietnam, SAm,
okr, dřevo (tulipifera, SAm)
Polyathia – polyatyje, asi 10 druhů, stromy, vlhké lokality, tropy, Indie, Cejlon, okr
Talauma (Magnolia) – talauma, asi 40 druhů, stáloz.stromy, tropy a subtropy, stř.Amerika, Nepál,
okr
Malesherbiaceae / Malesherbiovité, 1 rod, dřeviny, dnes i do Passifloraceae
Malesherbia – malesherbije , podkončák, (Malesherbiaceae), dřeviny
Malpighiaceae / Malpígiovité, 68 rodů, asi 1250 druhů, dřeviny, tropy až subtropy, hlavně
Amerika
Acridocarpus – akridokarpus,
Aspidopterys – aspidopterys,
Banisteria – banysterije, oblatka
Banisteriopsis – ajahuska, banysteripsis
Bunchosia – bunchosije, saučnělák, stromy, ovoce, Amerika, pěst
Burdachia - burdachije
Byrsonima – byrsonyma, nace, stromy, ovoce, Amerika, pěst
Caucanthus – kaukants
Dicella – dycela
Diplopteris – dyplopteris
Flabellaria - flabelarije
Galphimia – galpimije, okr
Gaudichudia – gaudychaudyje,
Heteropteris – různokřídlák, heteropteris
Hiptage – jinokřídelnice, hiptage, okr
Hiraea - hiraea
Lacistema – lacistema, poklanice, dřeviny, stř. a JAm (Mexiko až Argentina) (Flacourtiaceae)
Lasiocarpus – lasiokarpus
Lophanthera - lofantera
Malpighia – acerola, malpígije, mamara, barbadoská třešeň, asi 45 druhů, stáloz.dřeviny, ovoce,
suché lesy, trop.Amerika, hlavně Karibik, okr, pěst
Mascagnia – maskagnyje
Rhyssopteris – rysopteris
Spachea – spachea
Sphedamnocapus - sfedamnokarpus
Stigmaphyllon – stygmafylon, asi 10 druhů, stáloz.liány, keře a trvalky, tropy, stř. a JAm (Belize
až Uruguay), Karibik, z.Afrika, okr
Tetrapteris – tetrapteris, tetrapterka
Thryallis – tryalis
Triaspis – triaspis
328
Tristellateia – tristelateja, stromy, okr
Malvaceae / Slézovité, asi 250 rodů, 4200 druhů, mírné pásmo hlavně byliny, v tropech mohutné
stromy, významný podíl domestikovaných rostlin: bavlník, ibišek, kenaf, okra
Abelmoschus – ibiškovec, abelmoschus
Abutilon – mračňák, abutylon, podslunečník, pokojový javor, asi 150 druhů, drobné většinou
neopadavé dřeviny či byliny, tropy a subtropy Afriky, Asie, Austrálie a Ameriky, převážně jižní, okr
Adansonia – baobab, adansonyje, 10 druhů, opad mohutné stromy, lahv.sukul.kmen, savany a
poloopad.lesy, krajinné dominanty, Afrika (Súdán až jih, Etiopie, Tanzanie), Madagaskar,
Kapverd.ovy, Komory, sv.Austrálie, okr
Alcea – topolovka, alcea, asi 60 druhů, Středozemí a mírné pásmo Eurasie, travn. a skaln.lokality,
obv.vytrv. byliny, okr
Althaea – proskurník, altea, topolovka, 12 druhů, Eurasie, bylina, okr
Alyogyne – alyogyne, 4 druhy, Austrálie, stáloz.keř
Anisodontea – anyzodonta, kapský sléz, 19 druhů, j.Afrika, stáloz. keře a polokeře, okr
Anoda – anoda, asi 10 druhů bylin a polokeřů, subtr. jUSA, Mexiko, stř. Amerika, sJAm, byliny a
polokeře, okr
Apeiba – apejba, poslupan, (Tiliaceae)
Bismalva (Malva) – slézovník, slézovec, bismalva
Bombax (Malva) – bombax, cejba, kapok, sýrovník, (Bombacaceae), 20 druhů, tropy Afriky,
Asie a Austrálie, trop. opad.mohutné stromy, kořenové náběhy, keř.sukulenty, okr
Brachychiton – brachychiton, lejnice. lahvový strom, (Kurrajong bottle Tree), Austrálie, okr
Callirhoe – kalirhoe, 8 druhů rostlin prérií a stepí, USA a Mexiko, okr
Cavanillesia – kavanylesije, mohutné stromy až 50 m, tropy, JAm, pionýrský strom, velmi lehké
dřevo (lehčí než Balza)
Ceiba – ceiba, kapok, vlnovec, 4 druhy, opad.strom, trnitý na kmeni, až 70 m, tropy Ameriky,
Afriky a Asie, okr
Cetostemma – cetostema, mohutné stromy až 50 m
Cola – kolovník, kola,
Corchorus – jutovník, korchorus, (Tiliaceae)
Dombeya – dombeja, asi 250 druhů
Durio – durian, durio,
Goethea - gétea
Gossypium – bavlník, gosypum, asi 40 druhů, subt.a tropy, celý svět, okr, pěst.
Grewia – grevije, blahokamýk, (Tiliaceae), asi 150 druhů, dřeviny, Afrika, Asie, Austrálie, okr
Hibiscus – ibišek, hibiskus, proskurník, asi 300 druhů, dřeviny i byliny, hlavně tropy a subtropy,
okr
Hoheria – hoherije, 5 druhů, dřeviny, NZ, okr
Chiranthodendron – chirantodendron, opičí tlapka,
Kitaibelia - proskurnice, kitaibelije
Kokia – kokije, dřevina, Havaj.ovy, okr
Kosteletzkya – kosteleckije
Lavatera – slézovec, lavatera, asi 25 druhů, byliny až polokeře a keře, suché, skaln.lokality poblíž
pobřeží, Středozemí, z.Evropa, Makaronesie, stř.Asie, Austrálie, USA-Kalifornie, okr
Lagunaria – lagunárije, 1 druh, stáloz. strom, pobřeží, Austrálie, okr
Lavatera – slézovec, lavatera,
Malachra – malachra
Malope – slézovka, malope, 4 druhy, vysoké byliny až trnité keře, skalnaté lokality, Středozemí,
sz. Afrika, Pyreneje až z.Asie, okr
Malva – sléz, malva, asi 30 druhů, byliny, suchá otevřená stanoviště, temperátní Eurasie, s.Afrika,
329
okr
Malvastrum – pasléz, malvastrum, asi 30 druhů, trvalky a keře, prérie, polopouště a pouště,
Amerika, okr.
Malvaviscus – ibiškovec, malvaviscus, skornatec, skornoutec, 3 druhy, stáloz.keře, přímořské
oblasti, Amerika, okr
Malvella – viz Sida
Muntingia – kalabura, muntyngije, bezřadýn, jamajská třešeň, (Tiliaceae)
Pavonia – pavonyje, asi 200 druhů, stáloz. byliny až keře, písčiny, tropy a subtropy, Afrika, Asie,
Tichomoř. ovy, Amerika, okr
Phymosia – fymosije, 8 druhů, stáloz.dřeviny, Mexiko, Guatemala, Karibik, okr
Plagianhus – kosokvět, plagiantus, stranokvět, 15 druhů, dřeviny, teplejší oblasti, okr
Pseudobombax – pseudobombax, mohutné stromy, tropy, Amerika
Scleronema – skleronema, mohutné stromy až 50 m,
Senra – senra, čtverolach
Sida – vlákeň, sida, podslunečník , asi 200 druhů, tropy a subtropy, Asie, Afrika, Amerika, okr, pěst
Sidalcea – sidalcea, řetězovka, proskurníkovec, asi 25 druhů, byliny, trávníky, SAm – USA,
Mexiko, okr
Sparmannia – lípěnka, sparmányje, pokojová / africká lipka, (Tiliaceae), asi 7 druhů, keře a malé
stromky, otevřené lesy, tropy, Asie, j.Afrika, Madagaskar, okr
Sphaeralcea (Illiamna) – sferalcea, asi 60 druhů, byliny, polokeře a keře, suché oblasti, Amerika,
j.Afrika, okr
Sterculia – lejnice, sterkulije, 250 druhů,
Theobroma – kakaovník, teobroma,
Thespesia – thespesije, asi 17 druhů, stáloz.dřeviny, pobřežní oblasti tropů, okr, pěst
Tilia – lípa, tylia, (pův. Tiliaceae), asi 40 druhů, opad.stromy, mírné pásmo s.polokoule, Eurasie,
SAm, okr
Triplochiton - trojobalec, triplochiton, dřevo obeche, (scleroxylon - tvrdodřevý, Afrika - Guin.
zál.)
Triumfetta – triumfeta,
Urena – urena
Wissadula – visadule, pako-pako
Marantaceae (Maranthaceae) / Marantovité, asi 31 rodů, 550 druhů, oddenkaté byliny, i liány,
tropy a subtropy, hlavně Amerika, chybí v Austrálii
Afrocalathea – afrokalatea,
Calathea – kalátea, podčešulka, lerén, asi 300 druhů, stáloz.hlíznaté trvalky, tropy Ameriky, okr
Ctenanthe – ktenante, hřebenitka, asi 15 druhů, vlhké pralesy, Kostarika, Brazilie, okr
Marantha (Marantha) – maranta, asi 20 druhů, stáloz.oddenkaté trvalky, deštné lesy, tropy, stř. a
JAm, Karibik (Bermudy), okr, škrob
Phrynium – mězaruška, frynyum
Thalia – tálije
Trachyhrynium – trachyfrynyum
Marcgraviaceae / Markgraviovité , 7 rodů, asi 130 druhů, keře a dřevité liány, deštné pralesy a
horské mlžné lesy, pouze tropická Amerika – od Mexika po Bolívii, Karibik
Caracasia – karakasije,
Marcgravia – markgravije, kapucha, asi 60 druhů, JAm – Guatemala
Marcgravicastrum – markgravikastrum,
Norantea – norantea,
Ruyschia - rujšije
330
Schwartzia – švarcije,
Souroubea – souroubea, 19 druhů
Martiniaceae / Martynyovité, 5 rodů, asi 16 druhů, byliny, Amerika,
Craniolaria – kraniolarije
Ibicella – ibicela, Amerika
Martinia – martynyje, rohuně, Amerika, zavl Indie
Proboscidea – proboscidea, asi 9 druhů, lepkavě chlupaté byliny, otevřené pláně, tropy, Amerika,
okr
Melastomaceae / Melastomaceae, asi 190 rodů, přes 5000 druhů, nejčastěji podrostové keře a
byliny horské deštné lesy, tropy celého světa, modré barvivo v bobulích
Bertolonia – bertolónyje, asi 17 druhů, stáloz.rostl., trop.pralesy JAm, okr
Blakea – blakea, saukruž,
Centradenia – drápkovka, centradényje, 5 druhů, stáloz., stř.Amerika, Mexiko, okr
Clidemia – klidemije, štětoul, jedlé bobule, JAm
Diplochita - dyplochita
Dissotis - dizodys
Henriettea - henrietea, hobčatec
Heterocentron (Heeria) – heterocentron, 27 druhů, vytrv.byliny, stáloz.polokeře a keře, Mexiko,
stř.a JAm, okr
Heterotrichum - šomolatec, heterotrichum, různochlup
Loreya – loreja, obrub
Maieta – různivka, majeta
Medinilla – tupoušek, medynyla, asi 150 druhů, stáloz.keře a liány, deštné lesy, tropy, Afrika,
jv.Asie, Filipíny, Tichomoří, okr
Melastoma – melastoma, černoústník, odule, asi 70 druhů, stáloz.keře i menší stromky či byliny,
vlhké lesy, Indie, Čina, jv. Asie, Havaj, okr
Memecylon – šafránovka, mamekylon
Meriania – merianyje, rozblaň
Miconia – širál, mikonyje, šikál, jedlé bobule, JAm, inv na Havaji
Mouriri – mouriri, jedlé bobule, JAm
Osbeckia – osbekije, obrožka, asi 50 druhů, byliny a dřeviny, Afrika, Asie – Čína, Japonsko,
Austrálie, okr
Ossaea – osea, stejnucha
Rhexia – kotevnice, rhexije, asi 10 druhů, žlaznatě štětinaté trvalky, mokřady, SAm, okr
Rhynchanthera – zobour, rynchantera
Sonerila – sonerila, asi 175 druhů, stáloz.trvalky a malé keře, trop.lesy, Asie (Malajsie), okr
Tibouchina – tibouchina, podhal, asi 350 druhů, stáloz.keře a polokeře, pnoucí vytrvalé byliny,
deštné lesy, tropy, Mexiko, j.Amerika (Brazílie), Karibik, okr
Tococa – tokoka, blahučatec
Tristemma – tristema
Meliaceae / Zaderachovité, asi 50 rodů, 570 druhů,
Aglaia – aglája, 110 druhů, keře a malé stromy, hlavně tropy, stáloz.lesy, Čína, jv. Asie,
Indomalajsie, Tichomoř.ovy, Austrálie, okr
Azadirachta – azadyrachta, 2 druhy, stromy Indie a jv.Asie, okr, řezbářství, pěst
Carapa – karapa
Cedrella – česnekovník, cedrela, asi 18 druhů, trop. Amerika, jv.Asie až j.Austrálie, dřevo cedro
(fisilis, odorata, mexicana, stř. a JAm)
331
Dysoxylum – dysoxylum, 80 druhů, Indomalajsie, Tichom. ovy
Ekebergia – ekebergije, 15 druhů, stromy, j.Afrika, Madagaskar, okr
Entandrophragma - entandrofragma, dřevo tiama , mahagon sapelli, sipo, (angolense, v Afríka Uganda, Angola, cylindricum, stř. a v.Afrika, utile, v.Afrika)
Guarea – guara, 50 druhů, Amerika, Afrika, dřevo světlé bossé (trop. z.Afrika)
Chisogeton – chisogeton, 50 druhů, Indomalajsie
Chukrasie – chukrasije, 1 druh, strom opad.za sucha, jv.Asie – Čína, Indie, okr
Khaya - khaja, dřevo mahagon khaya (anthoteca aj., Afrika-deštné pralesy)
Lansium – lansat, lansium, duku
Lovoa - lovoa, dřevo dibétou, (trichilioides, trop. Afrika)
Melia – melije, zaderach, jasanka, perský/vodický šeřík,
Nymania - nymanyje, 1 druh, stáloz.keř, horské suché lokality, j,Afrika - Kapsko, okr
Sandoricum – sandor, hantol
Swietenia – svietenyje, pryskoň, karibský mahagon, ovsík, asi 10 druhů, stálozel a poloopad
stromy, trop lesy, stř. a JAm, Karibik, j.ajv.Asie, okr, CITES - humilis, macrophylla, mahagoni, dřevo
mahagon americký, (mahagoni aj., trop. Amerika)
Toona (Cedrella) – česnekovník, tona, 6 druhů, stromy, lesy, v.Asie - Čína, Tichomoř.ovy, okr
Trichilia – trichilije, asi 100 druhů dřeviny, tropy a subtropy, Amerika, i v. a j.Afrika, okr
Turrarea – turarea, 60 druhů, j.Afrika, Austrálie
Turreanthus - tureantus, dřevo avodiré, (africanus, Afrika - Guin. zál)
Melianthaceae / Medokvětovité , 5 rodů, 13 druhů, subsaharská Afrika, Peru,
dříve Francoaceae / Frankoaovíté
Bersama - bersama, Afrika
Francoa – frankoa, Chile, okr
Greya – greja, (Greyiaceae), 3 druhy, stáloz.dřeviny, temperátní až subtr.Afrika, j.Afrika, okr
Melianthus – medokvět, meliantus, medový keř, 6 druhů, stáloz.keře, j.Afrika, jz.Asie, Evropa,
okr
Tetilla – tetyla, Chile, okr
1 rod, 3 druhy, dřeviny, temperátní až subtrop.Afrika
Meliosmaceae / Meliosmovité – viz Sabiaceae
Menispermaceae / Lunoplodovité, 65 rodů, asi 350 druhů, šplhavé keře a liány, pantropické až
subtropy a mírné pásmo, plod peckovice, alkaloidy (šípový jed)
Abuta – abuta
Anamirta – chebule, anamirta
Calycocarpum – číšoplod, kalykokarpum
Cissampelos – povízelka. cisampelos, asi 20 druhů, liány, pantropicky,
Cocculus – jahodníček, kokulus, chebulník, kokul, 11 druhů tropy a subtropy
Curarea – kurarovka, kurarea, 4 druhy, trop.Amerika, kurare
Dioscoreophyllum - sladivec, dyoskoreofylum
Chondrodendron – chondrodendron, JAm, šípový jed kurare
Menispermum – lunoplod, menyspermum, chebule, (Dahurian Moonseed), 4 druhy, pnoucí keře
a liány, v.Asie, v.SAm, okr, jed
Stephania – stefányje, v. Asie - Čína, Indočína, Japonsko, ovíjivá,
Tinospora – tynospora, okr
Menyanthaceae / Vachtovité, 5 rodů, asi 58 druhů, vodní a bahenní vytrvalé rostliny, celosvětově
Limnanthemum – viz Nympheoides
332
Menyanthes – vachta, menyantes, třílístník, 1 druh, vodní a obojživelná trvalka, s,polokoule,
zejména Evropa, okr
Nephrophyllidium – nefrofylidyum,
Nymphoides – plavín, nymfoides, asi 40 druhů, oddenkaté vodní rostliny, po celém světě, Eurasie,
Amerika, Afrika, okr
Villarsia – vilarsije, kongonga, Kapsko
Mimosaceae / Citlivkovité – viz Fabaceae (dnes jako podčeleď Mimosoideae)
Molluginaceae / Molluginovité , 9 rodů, 87 druhů, mírně sukulentní byliny až keře, všechny
kontinenty, nejvíce j.Afrika
Adenogramma – adenograma
Coelanthum - celantum
Glinus - glinus, tučník
Hypertelis – hypertelis,
Mollugo – molugo, 35 druhů,
Pharnaceum – farnaceum, 20 druhů,
Polpoda – polpoda,
Psamotropha - psamotrofa
Monimiaceae / Boldovníkovité, asi 25 rodů, 200 druhů, stálozel.dřeviny, kožovité listy, tropy a
subtropy, hlavně j. polokoule
Atherosperma – aterosperma, 1 druh, Austrálie, Tasmánie, okr, těžké trop.dřevo - stavební
konstrukce („Australian sassafras“, „Blackheart sassafras“)
Anthobembis – antobembix,
Austromatthea – austromatea,
Ephippiandra – efipiandra, Madagaskar
Laurelia – vavřenka, laurelije, 3 druhy, stáloz.dřeviny, vlhké lok., NZ, Chile, Argentina, okr,
dřevo laurelia (sempervivens, Chile)
Mollinedia – žíroň, molinedyje
Monimia – monymije
Peumus – boldovník, peumus, 1 druh, strom až 30 m, Chile
Pharnaceum – farnaceum, 20 druhů,
Tambourissa – tamburisa, Madagaskar
Xymalos – xymalos,
Monotropaceae / Hnilákovité , 10 rodů, asi 13 druhů, nezelené vytrvalé byliny, s.polokoule mimo
tropické oblasti
Monotropa – hnilák, monotropa, samovratec, humózní lesy, Eurasie, okr
Montiaceae / Zdrojovkovité, asi 15 rodů, 220 druhů, byliny až polokeře, často sukulentní,
Amerika, Eurasie, Austrálie, NZ
- Calandrinia – rozestálka, kalandrinyje, okr skalnička
- Calyptridium – kalyptridyum, okr
- Cistanthe – cistante, okr
- Claytonia – batolka, klajtonyje, okr sklanička
- Erocyllis – viz Lewisia
- Hectorella – hektorela
- Lenzia - lenzije
- Lewisia – levisije, okr skalnička, škrobnaté hlízy (potrava Indiáni)
333
- Lewisiopsis - levisiopsis
- Limnia – viz Claytonia
- Lyallia - lyalije
- Monocosmia – viz Calandrinia
- Montia – zdrojovka, montyje, i Evropa
- Montiopsis – montyopsis, 40 druhů
- Oreobroma – viz Lewisia
- Parakeelya – parakelyje, 40 druhů
- Schreiteria - šreiterije
- Spraguea – viz Cylyptridium
Montiniaceae / Prudilovité, 3 rody, 5 druhů, nenápadné nevysoké dřeviny, Afrika, Madagaskar
Grevea – grevea
Kaliphora – kalifora
Montinia – prudil, montynyje
Moraceae / Morušovníkovité, 40 rodů, přes 1100 druhů, byliny i dřeviny, hlavně tropy,
mnohaužitkové druhy
Antiaris – ančar, antyaris, upasový strom, Sundské ovy (Java, Borneo, Celebes), pěst, dřevo ako,
latex – jedovaté glykosidy
Artocarpus – chlebovník, artokarpus, chleboň (breadfrut, jackfruit, čempedek), asi 50 druhů,
blízce příbuzný Ficusu, tropy, Asie – Indie, Indočína, Malajsie, Filipíny, Oceanie, okr, pěst, dřevo
(keledang) – truhlářsky aj., na kmeni jedlé plody až 25 kg
Brosimum – mlékovec, brosimum, vnaditec, mléčný strom, JAm, dřevo (paraense - satine, JAm),
jedlé plody, latex – žvýkací guma
Broussonetia – bruzonécie, papírovník, banis, papírovice, 8 druhů, trop. a subtr. Asie a Polynésie,
okr, papír Čína a Japonsko, i jemné tkaniny
Castilla – kastyla, kaučukovník, panamský kaučukovník, přírodní kaučuk (Indiáni),
Cudrania – kudranyje, 4 druhy, vAsie – Čína, Korea, Austrálie, N.Kaledonie, dřevina
Dorstenia - dorstenyje, šolucha, asi 170 druhů trvalek, trsovité dřevnaté sukulenty, Afrika, Arábie,
Madagaskar, Sokotra, Indie, tropy Ameriky, okr
Ficus – fíkovník, fikus, smokvoň, asi 1500 druhů, tropy a subtropy, trop. nížinné deštné lesy,
stáloz.dřeviny, i pnoucí a ovíjivé, škrtiči, latex, jed, okr, plody
Galactodendrum - viz Brosimum
Chlorophora – chlorofora, dřevo iroko (excelsa - j Afrika)
Maclura (Cudrania) – maklura, pomerančovka, 15 druhů, trnité dřeviny a liány, teplé a suché
oblasti, Afrika, Asie (Čína, Korea), Austrálie, Amerika, okr
Maquira – makira, maquira, strom, Amazonie
Morus – morušovník, morus, moruše, morušeň, 40 druhů, opad.dřeviny, Afrika, Asie, Amerika,
okr, stará kulturní dřevina – ovoce, i pro bource morušového
Piratinera - piratynera, dřevo snakewood, (guianensis, trop. Amerika)
Streblus – streblus
Stromanthe – stromante, 13 druhů, stáloz.oddenkaté trvalky, lesní mýtiny, tropy, stř. a JAm
(Panama, Kolumbie, Venezuela, Brazílie), okr
Trophis – trofis,
Utsetea – utsetea,
Morinaceae / Morinovité – viz Caprifoliaceae
Moringaceae / Moringovité, pův. Indie a Afrika
334
Moringa – moringa, behenový strom, asi 14 druhů, menší opad.stromy, keřov.stromov.sukulenty,
sušší tropy, sv.Afrika, z.Asie, okr
Myoporaceae / Myoporovité (Vousatcovité) – dnes ve Scrophulariaceae
Myricaceae / Voskovníkovité (Vřesnovité), 3 rody, asi 50 druhů, mírné až subtropické pásmo,
nejvíce j.Afrika, chybí Austrálie
Comptonia – postopčák, komptonyje, 1 druh, arom. keř, USA, okr
Gale - viz Myrica
Morella (Myrica) – morela
Myrica – voskovník, myrika, vřesna, zdla, asi 50 druhů, dřeviny, dřeviny, vlhké lokality, mírné a
subtr. pásmo obou polokoulí, ne Austrálie, vosk na svíčky, okr
Myristicaceae / Muškátovníkové, 19 rodů, asi 440 druhů, dřeviny, kauliflorie, siličnaté buňky,
tropy, Asie, Pacif.ovy, i Afrika a trop.Amerika
Bicniba – biknyba,
Brochoneura - brochoneura
Compsoneura – kompsoneura, dřevina
Dialyathera – dyalatera, dřevina
Endocomia – endokomije, dřevina
Gymnacranthera – gymnakrantera, dřevina
Horsfieldia – horfeldyje, dřevina
Iryanthera – iryantera, dřevina
Myristica – muškátovník, myristika, asi 80 druhů, stáloz.stromy, tropy, Afrika, Asie, Amerika,
okr
Osteophloem – osteofloem, dřevina
Paramyristica – paramyrisyka, dřevina
Staudtia – staudtyje,
Virola – virola, dřevina
Myrsinaceae / Myrsinovité, asi 80 druhů, stáloz.stromy, tropy, Afrika, Asie, Amerika, okr
Ardisia – ardýsie, klíman, asi 250 druhů stáloz.dřevin, Asie, Austrálie, Amerika, okr
Doranea - doranea, zdužeň , (dříve Maesaceae)
Embelia - embelije, umáhl, zmáhled
Maesa – maesa, nákule (Maesaceae), asi 200 druhů, dřeviny, tropy celého světa
Myrsine – myrsine, lachar, myrtovec , asi 5 druhů, stáloz.nízké dřeviny, lesy a houštiny, Afrika,
Himálaj, Čína, NZ, Azory, okr
Rapanea – rapanea,
Myrtaceae / Myrtovité, asi 130 rodů, přes 4600 druhů, hlavně tropy, Amerika, Austrálie,
ojed.Středozemí
Acca – aka, fejchoa, 3 druhy, subtr. JAm, stále zelené keře, okr, ovoce
Acmena – akmena, 7 druhů, Austrálie, stález.stromy deštných lesů, okr
Agonis – agonis, bořina, vrbová myrta, asi 12 druhů stáloz.dřevin, z.Austrálie, okr
Amomyrtus – amomyrtus, 2 druhy, temperátní JAm, světlé lesy, keře až keř.stromky, okr
Angophora – angofora, asi 10 druhů, stáloz.dřeviny, trop. až temperát.obl.Austrálie, chudé půdy,
okr
Backhousia – bakhousije, asi 7 druhů stáloz.dřevin, Austrálie, trop.a subtr. deštné pralesy, okr
Baeckea – bekea, stálokryt , asi 70 druhů, stáloz.dřeviny, Čína, Malajsie, N.Kaledonie, Austrálie,
subtr.až subalpin.oblasti, okr
335
Beaufortia – béforcije, 18 druhů stáloz. keřů, teplé obl.Austrálie, chudé půdy, okr
Callistemon – kalistemon, štětkovec, nitkovec, železník, asi 25 druhů, stáloz.dřeviny, Austrálie,
okr
Calothamnus – štetkoveček, kalothamnus, podsedník, asi 25 druhů, stáloz.keře, z.Austrálie
Calyptranthes – čepičnice, kapyptrantes
Calytrix – vlasokub, kalytrix, asi 70 druhů, stáloz.keře, světlé eukalypt.lesy, Austrálie, okr
Campomanesia – kampomanesie, jedlé ovoce
Caryophyllus – viz Eugenia, Syzygium, Jambosa
Corymbia (Eucalyptus) – korymbije, 114 druhů, stromy (vyčleněné z eukalyptů), Austrálie, okr
Darwinia – darwinyje, asi 60 druhů, stáloz.vřesovitých rostlin a dřevin písčin, Austrálie, okr
Diplogama - viz Silene
Eucalyptus – blahovičník, eukalyptus, asi 800 druhů, hlavně Austrálie, také Papua-N.Guinea,
Filipíny, Malajsie, Indonésie,, Melanésie, stáloz.dřeviny, některé druhy mají v zemi zdřevnatělé
hlízy (lignotuber), umožňující přežití požárů a such a další regeneraci, suché/aridní oblasti,
stáloz.aromat.strom, inv, nejvíce pěstovaný strom jako náhradní po vytěžených původních
stromech, zásadně přispívá k aridizaci – vysušování území: JAm, Afrika, Indie, střední Východ, okr,
pěst i pro dřevo - eukalipus karri (diversicolor, Austrálie), jarra (marginata, Austrálie), australian
oak (delegatensis, obliqua, regnans, Austrálie). , parfémy, třísloviny
Eugenia (Syzygium) – eugenyje, martel, pitang, hřebíčkovec, asi 1000 druhů, tropy a subtropy,
převážně Amerika, několik Afrika, Asie, Austrálie, a Tichomoř. ovy, dřeviny, převážně Ameriky,
okr, jedlé ovoce
Fabricia - viz Leptospermum
Feijoa (Acca) – fejoa, 2 druhy, stáloz.keř, subtr. Brazílie, Argentina, okr
Homoranthus – homorantus, keře, Austrálie, okr
Hypocalymma – hypokalyma, 13 druhů, stáloz.keře, Austrálie, okr
Chamelaucium – opuč, chamelaucium, 21 druhů, stáloz.keře, z.Austrálie
Jossinia - viz Eugenia
Kunzea – kunzea, asi 25 druhů, stáloz.menší dřeviny, pobřeží Austrálie a Tasmánie, okr
Leptospermum - balmín, leptospermum, pacifická myrta, asi 30 druhů, stáloz.dřeviny,
polopouště a deštné lesy, Austrálie, NZ, jvAsie, okr
Lophomyrtus – lofomyrtus, 2 druhy, stáloz.dřeviny, pobřeží a nížinné lesy, NZ, okr
Lophostemon (Tristania) – lofostemon, 6 druhů, stáloz.vysoké dřeviny, těžké vlhké půdy,
Austrálie, N.Guinea, okr
Luma – luma, 4 druhy, stáloz.dřeviny, lesy, Chile, Argentina, okr
Melaleuca (Malaleuca) – kajeput, melaleuka, asi 220 druhů, hlavně Austrálie,dále N.Kaledonie,
N.Guinea, Malajsie a jv.Asie, stáloz.dřeviny, deštné lesy až chladné temperátní oblasti, papírovitá
borka, okr
Metrosideros – železnec, metrosideros, „železné dřevo“, asi 50 druhů, stáloz.dřeviny a liány,
deštné lesy, suchá říční údolí, subalpin.oblasti, j.Afrika, po Australásii, jv.Asie - Malajsii,
Tichomoř.ovy (vč. Havaje), NZ, s.Austrálie, okr, pěst, cenné těžké tuhé dřevo (ohia)
Myrcia – myrcije, pomyra, jedlé ovoce
Myrciaria – myrciarije, jaboticaba (džabotykaba), jedlé ovoce
Myrrhinium – myrtovka. myrhinyum, myrtovník
Myrtus – myrta, myrtus, 1 druh, stáloz.keř, houštiny, Středozemí, okr
Oberna – viz Silene
Osbornia – osbornyje
Pileanthus – plstěnec, pileantus, klobučinec
Pimenta – pimentovník, nové koření, asi 5 druhů, stáloz.stromy, tropy, Amerika vč. Karibik,
Havaj, okr, koření (nové koření)
Psidium – psidyum, hruškovec, kvajáva, 100 druhů, stáloz.dřeviny, stř.aJAm, okr, plody, okr, pěst
336
ovoce
Rhodomyrtus – rodomyrtus, okr
Syncarpia – synkarpije, 2 druhy, vysoké stáloz.stromy, pobřeží, v.Austrálie, okr, pěst, cenné těžké,
tvrdé dřevo – venk.konstrukce, lodě
Syzygium – hřebíčkovec, syzygium, martel, kryškovec, jambosa, asi 1000 druhů, vlhké tropy a
subtropy Asie a Australasie, Indonésie – Moluky, Austrálie, několik druhů Afrika, okr, pěst (Čína,
Indie, Indonésie, Madagaskar, Zanzibar. Pemba, i Jamajka, Brazílie, Moluky), stáloz.dřeviny, deštné
lesy, jedlé ovoce, poupata - koření
Thryptomene – tryptomene, asi 35 druhů, stáloz.keře, kamenité stráně, Austrálie, okr
Verticordia – vertykordyje
Tristania (Lophostemon) – tristányje, 1 druh, dřevina, vlhké lokality, Austrálie, okr, těžké
trop.dřevo - stavební konstrukce
Tristaniopsis (Tristania) – tristanyopsis, 30 druhů, stáloz.dřeviny, vlhké pobřežní oblasti,
Austrálie, okr
Ugni – ugny, asi 15 druhů, stáloz. dřeviny, křoviny a lesy, JAm – Chile, Argentina, okr
Verticordia – vertykordyje, asi 50 druhů, stáloz.“vřesovcovité“ keře, písčité a štěrkov.vřesoviště,
Austrálie, okr
Xanthostemon – xantostemon, asi 40 druhů, stáloz.stromy, Austrálie, Malajsie, N.Kaledonie, okr
Martyniaceae / Martynyovité, 4 rody, 16 druhů, byliny, Amerika vč. Antily
Craniolaria – kranyolarie,
Ibicella – ibicela,
Martynia – martynyje, rohuně, 1 druh, pnoucí rostlina, stř.Amerika, Mexiko, Karibik, okr,
rozšířen Indie
Proboscidea – proboscidea, 10 druhů
Najadaceae / Řečankovité, 2 rody, asi 50 druhů, vodní rostliny s ponořenými listy, od chladného
pásma po tropy
Caulinia – řečanečka, kaulinyje, mořank
Najada – řečanka, najada
Nelumbonaceae / Lotosovité, 1 rod, vodní rostliny
Nelumbo – lotos. nelumbo, ořešinec, 2 druhy, oddenkaté vodní rostliny, okraje vod, bahnité břehy,
tropy a subtropy, Povolží, j.Asie, Malajsie, Austrálie, okr
Nepethaceae / Láčkovkovité, 1 rod
Nepethes – láčkovka, nepetes, více než 70 druhů a mnoho hybridů, stáloz.masožravé pnoucí
rostliny i keře, hlavně Indonésie a jv. trop.Asie, Madagaskar, Austrálie – Queenslad, okr, CITES
Nitrariaceae / Šmanichovité, 3 rody, xerofytní keře, často trnité, aridní a zasolené oblasti, Asie,
Středozemí (j.Evropa, s.Afrika), jSAm, Austrálie
Niraria – šmanicha, nytrarije, asi 5 druhů, jedlé plody
Peganum – harmala, pegan, turecká roura, asi 5 druhů, okr
Tetradiclis – tetradyklis, asi 5 druhů
Nothofagaceae / Pabukovité, 1 rod, dřeviny j.polokoule
Nothofagus – pabuk, bukovec, novozélandský buk, asi 40 druhů, dřeviny, drobnější, hustě
nahloučené listy, j.polokoule,N.Guinea, N.Kaledonie, JAm, Austrálie, Tasmánie,NZ, okr, pěst,
cenné těžké trop.dřevo
337
Nyctaginaceae – Nocenkovité, 30 rodů, asi 400 druhů, byliny a dřeviny, kromě Evropy
Abronia – abronyje, vytrv.bylina, asi 20 druhů, písč.mořské pobřeží, z.pobřeží SAm a Mexika, okr
Allionia – alionyje, okr
Anulocaulis – anulokaulis, okr
Boerhavia – boerhavije, Karibik, Peru, listová zelenina
Bougainvillea – bugénvilea, papírovka, 14 druhů, stáloz.dřeviny, tropy a subtr. JAm, pův. Brazílie,
okr
Mirabilis – nocenka, mirabilis, asi 60 druhů, letničky a hlíz.trvalky, suchá otevřená stanoviště,
tropická stř. a JAm – Peru aj., okr
Neea – nea,
Oxybaphus – listenatka, oxybafus, S. a stř. Am., ČR zavlékána
Pisonia (Heimerliodendron) – pisonie, přítulnice, asi 50 druhů, stáloz.dřeviny a liány, přímořské
lokality, tropy, Amerika aj.
Salpianthus – blejnoh, salpiantus
Tricycla – trojkružka, trycykla
Tripterocalyx – trypterokalyx,
Nymphaeaceae / Leknínovité, 6 druhů, vodní rostliny,
Barclaya – barklaja
Euryale – euryale, 1 druh, vodní rostlina, Asie, okr
Hydropeltis – oslizeň, hydropeltys
Nuphar – stulík, nufar, asi 25 druhů, oddenkaté vodní rostliny, temperátní oblasti s.polokoule,
Evropa, SAm, okr
Nymphea – leknín, nymfea, asi 50 druhů, oddenkaté vodní rostliny, po celém světě, zejména tropy,
téměř celá Evropa, okr
Ondinea – ondonea, akvária
Victoria – viktorije, 2 druhy, byliny, hluboká voda, tropy, JAm – Amazonie, okr
Nyssaceae / Tupelovité (vč. Davidiaceae / Davidiovité)
Camptotheca – kamptotéka, 1 druh, opad.strom, j.Čína (Sečuán, Júnan), okr
Davidia – davidyje, 1 druh, opad.strom, lesy, Čína
Nyssa – tupela, nysa, (Cornaceae), 12 druhů, opad.stromy, bažiny, stř. a SAm (Kostarika, Panama),
jvAsie (Čína), okr
Ochnaceae / Ochnovité, 32 rodů, asi 550 druhů, dřeviny, ale i byliny a liány, nížinné pralesy,
savany, horské lesy, tropy Amerika, vč stolové hory JAm
Adenarake - adenarake
Gompia - klínor, gomfije
Lacunaria – lakunarije, jedlé plody
Lophira – lofira, mýdelnička, africký dub, železné dřevo, těžba dřeva,
Medusagyne – medusagyne,
Ochna – ochna, více než 80 druhů, dřeviny, trop.lesy, Afrika, Asie, okr
Quiina – kvijina, jedlé plody
Sauvagesia – sovagézije, soutřasnatka, kreolský čaj
Wallacea – valacea,
Olacaceae / Olakacovité, dřeviny, asi 27 rodů, 180 druhů, často poloparazitické, tropy všech
kontinentů až teplé oblasti mírného pásma, v Evropě chybí
Aptandra – aptandra, pantropicky
Brachynema – brachynema
338
Coula – koula,
Dulacia – dulacije
Erythropalum – erytropalum, pantropicky mimo Austrálie
Heisteiria – heisteirije, pantropicky mimo Austrálie
Chaunochiton – chaunochiton
Maburea – maburea, pantropicky mimo Austrálie
Octoknema – oktoknema, 14 druhů, trop. Afrika
Olax – olax, smradlavec, keř, Čína (Yunnan), Indie, Bhútan, Myanmar,
Ptychopetalium – ptychopetalium,
Scorodocarpus – skorodokarpus, stromy
Schoepfia – schepfije
Strombosiopsis – strombosiopsis, tropy
Ximenia – ximenyje, opičí švestka, vonné dřevo, místo santalu
Oleaceae / Olivovníkovité, 24 rodů, 615 druhů, dřeviny, celý svět, hlavně vAsie
Abeliophyllum – abeliofylum, abéliovník, bílá forsythie, 1 druh, Korea, opadavý keř, C1, ale
dobře se množí
Comoranthus – komorantus
Dimetra - dymetra
Fontanesia – bezucha, fontanézije, 2 druhy, opad.keř, Přední Asie a Čína, okr
Forestiera – forestyera, forestyerovka, asi 20 druhů, dřeviny, Amerika, okr
Forsythia – zlatice, forzýtye, asi 10 druhů, mírná a subtr. Eurasie – Čína, Korea, Japonsko, Balkán,
okr
Fraxinus – jasan, fraxinus, (Ash), asi 65 druhů, hlavně mírné až subtr. oblasti s.polokoule Eurasie, SAm, sAfrika, Indonesie, Guatemala, pevné pružné dřevo tamo (sieboldiana, sv.Asie) aj.
(americana, ...), i okr
Haenianthus – henyantus
Hesperelaeae - hesperele
Chionanthus – bělas, chionantus, více než 100 druhů, trop. a subtr. Amerika, Afrika, Asie,
Austrálie
Jasminum – jasmín, asi 200 druhů, keře a pnoucí rostliny, tropy a subtr. Euroasie, Afriky a
Austrálie, okr, pěst aroma
Ligustrum – ptačí zob, ligustrum, asi 50 druhů, Eurasie, Himálaj, s.Afrika, Austrálie, okr
Menodora – menodora
Myxopyrum – myxopyrum
Nestegis – nestegis
Noronhia – noronhije
Notelaea – notelea
Nyctanthes - nyktantes
Olea – olivovník, olea, oliva, asi 40 druhů, subtr. až tropy, Středozemí, Afrika, Asie, Australasie,
Tichom. ovy, dlouhověké stáloz.dřeviny, okr, pěst – olej, ovoce, dřevo oliva, (europaea,
Středozemí, v.Afrika)
Osmanthus (Osmarea, Siphonosmanthus) – vonokvětka, osmantus, vonokvět, 30 druhů,
stáloz.dřeviny, jvAsie, Polynésie, USA, okr
x Osmarea (x Phillyrea latifolia x Osmantus) – sykoparocie
Phillyrea – jamovec, filyrea, jasanovec, 4 druhy, stáloz. dřeviny, lesnaté a sklanaté oblasti,
Středozemí, jz.Asie, okr
Picconia – pikonyje
Schreibera - šrejbera
Syringa – šeřík, syringa, asi 30 druhů, dřeviny, jv.Asie - Himálaj, Nepál, Afgánistán, Čína, Tibet,
339
Korea, Japonsko i Evropa - Karpaty, Rumunsko, Ukrajina. Okr
Tessaarandra – tesarandra
Tetrapilus – tetrapilus
Ximenia – ximenyje, opičí švestka
Onagraceae / Pupalkovité, 20/650 (22/650), ČR 5/30, byliny a keře, kosmopolitní, hlavně
Amerika, v Evropě mnoho zdomácnělo
Camissonia - kamisonyje
Circaea – čarovník, circea, byliny, vlhké lesy,
Clarkia (Eucharidium, Godetia) – lokanka. klarkije, 36 druhů, statné letničky. Amerika, okr
Epilobium (Chamaenerion) – vrbovka, epilobium, vrbka, vrbice, asi 200 druhů, degrad.půdy,
mírné pásmo, obě polokoule, Eurasie, Amerika, Austrálie, NZ, okr
Fuchsia – fuchsije, čílko, asi 110 druhů, hory, trop. Amerika i NZ a Tahiti
Gaura – svíčkovec, gaura, asi 20 druhů, byliny a polokeře, prérie SAm, okr
Godetia – zářivka, godecije, (Fare well to spring Godetia), okr
Hartmannia - hartmanyje, pupalka
Chamaenerion – viz Epilobium
Isnardia - viz Ludwigia
Jussiaea - viz Ludwigia
Lopezia – poronek, lopezije
Ludwigia – zakucelka, ludvigije, nadhomka, asi 80 druhů, vytrvalé pobřežní a vodní rostliny,
bahnité mokřady, celý svět, Evropa, teplejší oblasti SAm, okr
Oenothera – pupalka, énotera, asi 145 druhů, byliny, většina SAm, ale i JAm, vAsie a Evropa,
okr
Xylonagra – xylonagra,
Zauschneria (Epilobium) – zaušnerije, kalifornská fuchsie, 4 druhy, polokeř.stáloz.trvalky, suché
stráně, chaparral, pobřež.šalvěj.křoviny, SAm (Kalifornie, Mexiko), okr
Opiliaceae / Opiliovité , 10 rodů, 33 druhů, poloparasité na kořenech, hlavně Afrika, Asie,
Agonandra – agonandra, trop.Amerika, jedlé plody, z oleje náhražka kaučuku
Cansjera – omedka, kansjera
Gjelleruia – gjelerupije
Champereia – champereja
Lepionurus – lepionurus
Melientha - melienta
Opilia – opilije
Urobotrya - urobotryje
Orobanchaceae / Zárazovité, asi 100 rodů, přes 2000 druhů (v současném pojetí, v klasickém 15
rodů a 180 druhů), parazité či poloparazité na kořenech cévnatých rostlin, kosmopolitně, max
s.mírné pásmo, dále Afrika a Madagaskar, glykosidy
Aeginetia - eginecije
Agalinis – agalinys
Bartsia – lepnice, bartsije
Buchnera – buchnera, asi 100 druhů
Castilleja – kastyleja, asi 200 druhů
Cistanche – cistanche, stř.Asie, Čína, Katar, i jako afrodiziak, tonikum, CITES
Euphrasia – světlík, eufrasie, (býv. Scrophulariaceae), asi 300 druhů
Harveya – harveja,
Lathraea – podbílek, latrea
340
Mannagettaea – managetea,
Melampyrum – černýš, melampyrum
Odontites – zdravínek, odontytes
Orobanche – záraza, orobanche, parazit.bylina, úhory, písčiny, Středozemí, Eurasie,
Parentucella – parentucela,
Pedicularis – všivec, pedykularis, (býv. Scrophulariaceae), asi 700 druhů
Phelipanche – zárazovec, mordovka, Eurasie
Phelypaea – mordovka, felypea, zárazovka
Rhinanthus – kokrhel, rinantus,
Striga – striga, škodí na plodinách
Tozzia – hornice, tozije
Xylocalix - cylokalix
Oxalidaceae / Šťavelovité, 6 rodů, přes 900 druhů, byliny, nověji i stromy, hlavně tropy a subtropy
Averrhoa – averhoa, karambola, 2 druhy, trop.ovoc.strom, jvAsie, okr
Biophytum – citobýl, biofytum, (Life Plant), asi 75 druhů, byliny, tropy celého světa, okr
Dapania – dapanyje, stromy
Ionoxalis - viz Oxalis
Oxalis – šťavel, oxalis, asi 700 druhů, byliny, i sukulentní, celý svět, nejvíce Afrika a JAm, dále i
Eurasie a Australasie, okr, některé invazní
Sarcotheca – sarkoteka, stromy
Sassia (Oxalis) – sasie, šťavelec, byliny
Xanthoxalix – xantoxalix, žlutošťavel, byliny
Paeoniaceae / Pivoňkovité, vytrvalé byliny až keře, 1 druh, dnes k Ranunculaceae
Paeonia – pivoňka, peonyje, asi 35 druhů, byliny, polokeře a keře, temperát.pásmo s.polokoule,
okr
Papaveraceae / Makovité, 44 rodů, asi 770 druhů, mírné a subtr.pásmo s.polokoule, ale i JAm
mimo Amazonii a v. aj.Afrika
Adlumia – adlumije, (býv. Fumariaceae), 1 druh, SAm, i Korea, pnoucí, okr
Argemone – pleskanka. argemone, 28 druhů, ostnité byliny a polokeře, subtr. a trop.Amerika,
Karibik, Havaj, okr
Bocconia (Macleya) – bokonyje, okecek, 9 druhů
Corydalis – dymnivka, korydalis, (býv. Fumariaceae), až 500 druhů, hlíz. a oddenk. trvalka,
mírný pás s.polokoule, Eurasie, 1 dxruh v.Afrika, okr
Dendrom(a)econ – dendromekon, stromovitý mák, 2 druhy, stález.keře a menší stromy, jz.USA,
Mexiko,
Dicentra (Lamprocanos) – srdcovka, dycentra, (býv. Fumariaceae), asi 30 druhů bylin, i pnoucí,
Asie, SAm, okr
Dicranostigma – dykranostygma, asi 300 druhů, Himálaj, Čína, okr
Diclytra – viz Dicentra
Eomecon – eomekon, sněžný mák, 1 druh, břehy vod, Čína, okr
Eschscholzia – sluncovka, escholcije, hůlek, asi 12 druhů, byliny otevř.poloh, SAm – USA,
Mexiko, okr
Fumaria – zemědým, fumarije, rautička, (býv. Fumariaceae), asi 50 druhů, úhory, Středozemí,
Kanár.ovy, stř.Asie, Evropa
Glaucium – rohatec, glaucium, asi 25 druhů, byliny, narušené biotopy, hlavně Středozemí, dále
Evropa, Afrika, stř.a jz.Asie, okr
Hunnemannia – hunemanyje, 1 druh, vytr.bylina, vrchoviny Mexika, okr
341
Hylomecon - vlaštovičníkovec, hylomekon, mákovník, 1 druh, oddenkatá trvalka, světlé lesy,
v.Asie, okr
Hypecoum – pamplina, hypekoum (Fumariaceae)
Chelidonium – vlaštovičník, chelidonyum, 1 druh, Eurasie, SAm, okr
Macleaya (Bocconia) – makleja, okecek, 3 druhy, vysoké oddenkaté trvalky, v.Asie – Čína,
Japonsko, SAm, okr
Meconopsis – mákovec, mekonopsis, asi 45 druhů, byliny, vlhká stinná místa, Himálaj, Indie
(Asam), Nepál, Bhútán, Tibet, Myanmar, Čína, i Evropa. okr, CITES - regia
Papaver – mák, papaver, asi 70 druhů, byliny, nížiny až hory, hlavně Středozemí, dále mírné
pásmo Eurasie a Afriky, ale i SAm, Austrlie a subarkt.oblasti, okr, pěst (opium)
Platystemon – platystemon, kalifornský mák, 1 druh, chlupatá letnička, okraje pouští, zUSA, okr
Pseudofumaria – chocholačka, pseudofumarije, (býv. Fumariaceae)
Pteridophyllum – pteridofylum, bezlodyžná bylina, Japonsko
Roemeria – remerie
Romneya – romneja, 2 druhy, výběžk.dřevnatějící trvalky, nízké křoviny, Mexiko, USAKalifornie, okr
Rupicapnos – rupikapnos, asi 30 druhů, stáloz.trvalky, téměř bezlodyžné, výslunné horské svahy,
Středozemí – Šnanělsko, s.Afrika, okr
Sanguinaria (Poterium) – sankvinarije, krvavěnka, krevnice, krvistřeb, 1 druh, oddenkatá trvalka,
vlhké háje, SAm, okr
Sarcocapnos – sarkokapnos, 4 druhy, zakrslé koberc.byliny, hory, Středozemí – jzEvropa
(Španělsko), s.Afrika (Maroko), okr
Stylophorum – styloforum, 3 druhy, trvalky, lesy, v.Asie, vSAm, okr
Trigonocapnos - trygonokapnos
Parnassiaceae / Tolijovité, dnes Celastraceae
Parnassia – tolije, parnasije, asi 15 druhů, trvalky, vlhké TTP, bažiny, mírné klima, s.polokoule,
Eurasie. s.Afrika, okr
Passifloraceae / Mučenkovité vč. Turneraceae / Turnerovité, 27 rodů, asi 1000 druhů, byliny,
keře a liány, hlavně tropy, až do teplých oblastí mírného pásma
Adenia – adenyje, asi 100 druhů, keřovitý, stromovitý sukulent, arid.území Afriky, Madagaskaru i
Myanmare, svJAm, CITES - olaboensis
Adenoa - adenoa
Barteria – barterije, mravencovka
Malesherbia – malesherbije , podkončák, viz Malesherbiaceae
Paropsia – paropsije
Passiflora – mučenka, pasiflora, maracuja, granadilla, curuba, asi 500 druhů, stáloz.pnoucí
byliny a dřeviny, tropy, Amerika, Asie, Austrálie, NZ, tichomoř.ovy, okr
Turnera – turnera, pastala, (Turneraceae), 122 druhů
Viridivia - viridivije
Paulowniaceae / Pavlovniovité, 1 rod
Paulownia – pavlovnyje, asi 15 druhů, opadavé stromy, v.Asie - Čína, Korea, Vietnam, Tajwan,
okr, pěst, cenné lehké dřevo (kiri) – nábytek, řezbářsky
Pedaliaceae / Sezamovité (Pedaliovité), 13 rodů, 70 druhů, byliny, ale i dřeviny a sukulenty, tropy
Starého světa, hlavně Afrika
Ceratotheca – ceratoteka
Craniola – lebuše, kranyola
342
Harpagophytum – harpagofyt
Pedalium – pedalium , osteň
Pterodiscus – pterodyskus, 18 druhů, sukul.trvalky a polokeře, polopouště, Afrika tropická a jv.,
okr
Sesamothamnus – sesamothamnus, keřov.sukulenty, okr
Sesamum – sezam, asi 20 druhů, byliny a polokeře, horké suché oblasti, z.(v.) Afrika, z. Indie, okr,
pěst – stará kult.rostlina, semena v tobolkách, olej, mouka, chalva, pasta tabina, již Asýrie, Babylon,
stř.Východ, Indie, Čína, Barma, Mexiko
Trapella – trapela, Čína
Uncarina – unkarina, keřovitý sukulent, Madagaskar, okr
Penaeaceae / Peneovité, 9 rodů, 29 druhů, j. a v.Afrika, keřovitě podobné Ericaceae,
nově přičleněna Oliniaceae / Oliniovité a Rhynchocylycaceae, dřeviny, Afrika
Brachsiphon – brachisifon,
Endonema – endonema
Glischrocolla - glischrokola
Olinia – olinyje, obděna, (Oliniaceae), stromy
Penaea – penea, kližel
Rhynchocalyx – rynchokalyx (Rhynchocylycaceae), stromy
Saltera – saltera
Stylapterus - stylapterus
Penthoraceae / Pětirožcovité , 1 rod
Penthorum – pětirožec, pentorum, trvalka, vlhká místa u řek, Asie, SAm, okr
Philadelphaceae / Pustorylovité , asi 12 rodů, 160 druhů, keře, Eurasie, dnes Hydrangeaceae
Deutzia – trojpuk, deucie, asi 60 druhů, opad.keře, subtr.a tropy, v.Asie - Čína, Himálaj, Japonsko,
Korea, okr
Philadelphus – pustoryl, filadelfus, nepravý jasmín, Antonův květ, asi 70 druhů, SAm, Eurasie –
j. a jv.Evropa, Malá Asie, Kavkaz, Černomoří, Abcházie, vAsie, Sibiř, Himálaj, Tibet, Myanmar,
Čína, Korea, okr
Philesiaceae / Filesiovité (Miluškovité), 2 druhy, JAm,
x Philageria (Philesis x Lapageria) – filagerije , okr
Philesia – miluška, filesije, 1 druh, stáloz.keř, vlhké lesy, Chile, okr
Lapageria – lapagérije, kopiha, 1 druh, dřevn.liána, vlhké lesy, Chile, Peru, okr
Luzuriaga – popnoutka, luzuriaga, kopiha, (býv. Philesiaceae, či Luzuriagaceae,
dnes Altroemeriaceae), trvalka, podrost lesů a křovin, Chile, Argentina
Phytolaccaceae / Líčidlovité, 15 rodů, 70 druhů, tropy a subtropy, hlavně Amerika
Adgestis – adgestis, jUSAm, stř.Amerika
Anisomeria – anyzomerije,
Ercilla – ercila, 2 druhy, stáloz. liány, temperát.obl., Amerika, okr
Gallesia – galesije
Hilleria – hilerije
Ledenbergia – ledenbergije
Microtea - mikrotea
Petiveria – petverije , lukovoň
Phytolacca – líčidlo, fytolaka, asi 25 druhů, trvalky a dřeviny, otevřené plochy, tropy a subtropy,
kosmopolitní, Afrika, Asie, Amerika, ne Evropa, okr
343
Phyllocladus – fylokaldus , listovětvec, 5 druhů, stáloz.jehl.dřeviny, lesy, jv.Asie – Indonésie,
Malajsie, Filipíny, NZ, Tasmánie, okr
Rivina – rivina, samošek, tropy, Amerika, Afrika, Austrálie, N.Kaledonie
Sarcoca – líčivka, sarkoka,
Seguieria - seguerije
Trichostigma – trichostygma, monstrózní květenství
Piperaceae / Pepřovníkovité, asi 10 rodů, až 2000 druhů, byliny, dřeviny, liány, pantropicky
Macropiper (Piper) – Makropiper, 9 druhů, stáloz.aromat.kulaté keře a menší stromky, vlhké lesy,
jižní část Tichomoří – N.Guinea až Polynésie a NZ, okr
Manekia – manekije, 6 druhů,
Peperomia – pepřinec, peperomije, asi 1600 druhů, trvalky, keřovité a trsovité sukulenty, tropy a
subtropy, celý svět, Amerika, Asie, okr,
Piper – pepřovník, piper, asi 2000 druhů, menší dřeviny a liány, tropy, Himálaj, Indie, Indočína,
Indonésie, Malajsie, Filipíny, Oceánie, Madagaskar, okr, pěst – koření pepř
Verhuellia – verhuelije, 3 druhy
Zippellia – zipelije, 1 druh
Pittosporaceae / Slizoplodovité, asi 10 rodů, asi 200 druhů, dřeviny a liány, tropy Starého světa
Auranticarpa – aurantykarpa,
Bentleya - bentleja
Billardiera – svitečka, bilardyera, 8 druhů, stákoz.popínavé, plody jedlé, temperát. až
trop.obl.Austrálie, okr
Bursaria – bursarije,
Citriobatus – citriobatus,
Drymophila – drymofila,
Hymenosporum – hymenosporum, 1 druh, stáloz.dřevina, subtropy a deštné lesy, Austrálie, okr
Cheiranthera - cheirantera
Marianthus – mariantus,
Pittosporum – slizoplod, pitosporum, asi 200 druhů, stáloz.dřeviny, písčité savany i deštné
pralesy, hlavně Australásie, NZ, také j.Afrika a j.a v.Asie, Japonsko a tichomoř.ovy, pěst
Středozemí, okr
Pronaya - pronaja
Sollya – solyje, 3 druhy, stáloz.liány či malé popínavé keře, světlé lesy, Austrálie, okr
Plantaginaceae / Jitrocelovité, původně 4 rody,
sem převedeno množství rodu ze Scrophulariaceae a dále Globulariaceae, Callitrichaceae,
Hippuridaceae
Bougueria – bougerije, (pův. Plantaginaceae),
Litorella – pobřežnice, lotorela, břežnička, (pův. Plantaginaceae), břehy vod, Eurasie
Plantago (Psyllium) – jitrocel, plantago, chmelík, (pův. Plantaginaceae), asi 200 druhů, byliny a
keře, přízemní listové růžice, některé inv, celý svět, Středozemí, Eurasie, okr
Psyllium – chmelík, psylium, (pův. Plantaginaceae),
Platanaceae / Platanovité, dnes 1 rod, stromy, Eurasie, Amerika, ve třetihorách hojně na
s.polokouli
Credneria – krednerije, fosilie
Platanus – platan, platanus, vodoklen, 10 druhů, údolí vodních toků, opadavé stromy,
širokokorunné, USA, Mexiko, 1 druh jv.Evropa, 1 druh jv.Asie, okr, dřevo (x hybrida, Středozemí)
344
Plumbaginaceae / Olověncovité, asi 15 rodů, 500 druhů, byliny až keře, všechny kontinenty
Acantholimon – ježourek, ježatec, akantolimon, trávníčkovec, asi 120 druhů, stálozelené
pološtářovité pichlavé polokeře a byliny, Středozemí, jv.Evropa, Malá Asie, hory z. a stř.Asie,
Armeria – trávnička, armerije, asi 80 druhů, nízké trvalky a polodřev., mírné pásmo Eurasie,
z.pobřeží Ameriky, okr
Ceratostigma – rohovec, ceratostygma, olověnec, asi 8 druhů, suché oblasti, trop.Afrika, Čína,
jv.Asie, okr
Goniolimon (Limonium) – gonyolimon, asi 20 druhů, vytrv.rostliny, suché hory, Eurasie jv.Evropa až Mongolsko, sz. Afrika,
Graptophyllum – graptofylum, 10 druhů, stáloz.keříky, Australasie, i jz. Tichomoří, okr
Limoniastrum – žirovník, limoniastrum, limonovka
Limoniopsis – limonyopsis,
Limonium – limonka, statice, limonyum, závtah, krasatina, suchobýl, asi 150 druhů, byliny až
polokeře, pobřeží a slaniska, celý svět
Plumbago – olověnec, plumbago, mlékosed, asi 15 druhů, byliny, keře a liány, lesní křoviny, teplé
a tropické oblasti, celý svět, okr
Psylliostachys – limonečka, psylostachys, asi 8 druhů, růžicovité letničky, písčiny, Sýrie až Írán,
stř.Asie, okr
Statice – viz Limonium
Podostemaceae / Nohotnicovité, vodní byliny, tropy
Podostemum – nohonitec, podostemum
Polemoniaceae / Jirnicovité, 20 rodů, asi 380 druhů, byliny, přip. keře či liány, Eurasie, Amerika
Cantua – žlutobýl, kantua, 6 druhů, keře a keř.stromky, JAm - Andy, okr
Cobaea – vilec, kobea, (Cobaeaceae), přes 20 druhů, liány, zejména tropy Ameriky, okr
Collomia – slizatka, kolomije, asi 25 druhů, byliny, sutě Ameriky, okr
Colormia – kolormije, SAm, zavl Evropa
Gilia – gilije, proměnka, slizatka, asi 30 druhů, byliny, Amerika, okr
- tricolor – trojbarevná (Birdseye Gilia), okr Čína
Hoitzia - viz Loeselia
Huthia – huthie, keře
Ipomopsis – ipomopsis, asi 24 druhů, byliny, suché a polopouštní lok., jih SAm, také Chile a
Argentina, okr
Langloisia – langloisije,
Linanthus – linantus, asi 35 druhů, byliny, písšiny a štěrkoviska, USA, Mexiko, Chile, okr
Loeselia – loeselije, 9 druhů, keříčkov.byliny, suché sklan.lokality, Amerika - USA, stř. a s.JAm.
Okr
Navarretia - navarecije
Phlox – plamenka, flox, asi 70 druhů, trvalky a keře, SAm, Sibiř, okr
Polemonium – jirnice, polemonyum, asi 40 druhů, opad.byliny, kamenité arktické a horské
lokality, vlhké potoční TTP, Eurasie, stř. a SAm, okr
Polygalaceae / Vítodovité, 25 rodů, 950 druhů, téměř kosmopolitní, byliny a polokeře, saponiny
Atroxima – atroxima,
Badiera – badyera
Barnhartia – barnharcije
Bredemeyera – bredemejra
Carpolobia – karpolobije
Diclidanthera - dyklidantera
345
Comesperma - komesperma
Monnina – monyna, nahnout, 140 druhů, trop. Amerika
Muraltia – muraltuje, 115 druhů, Afrika
Polygala (Chamaebuxus, Polygaloides) – vítod, zimostrázek, polygala, asi 500 druhů, byliny a
keře, celý svět kromě NZ, Polynésie a Arktida
Polygaloides – viz Polygala
Securidaca – sekuridaka, 80 druhů, tropy, Amerika, Asie, Afrika
Xanthophyllum / Xerophyllum – suchobýl, xerofylum, medvědí tráva, Čína, okr
Polygonaceae / Rdesnovité, asi 80 rodů, 1000 druhů, byliny a liány, většinou s.polokoule
Acetosa (Rumex) – kyseláč, acetosa
Acetosella (Rumex) – kyselka, acetosella
Antigonon – antygonon, 3 druhy pnoucí úponkovité, Mexiko a stř.Amerika, okr
Atraphaxis – poušťomil, atrafaxis
Bilderdykia – viz Fallopia
Bistorta (Polygonum, Persicaria) – hadí kořen, rdesno, vlhké TTP, Eurasie, okr
Calligonum – kyslec, kaligonum, Asie – Mongolsko, Čína, okr
Coccoloba – hroznatec, kokoloba, pobřežní víno, asi 150 druhů, stáloz. liány a dřeviny, tropy
Ameriky, okr
Eriogonum – eriogonum, asi 150 druhů, byliny až keře, pouště a hory, z.SAm, okr
Fagopyrum – pohanka, fagopyrum, několik druhů, Eurasie, SAm, okr, pěst obilnina
Fallopia (Bilderdykia) – opletka, falopije, svlačcovec, 9 druhů, oddenkaté, pnoucí, vlhko, mírné
pásmo s.polokoule, inv
Homalocladium – širokovětvec, homalokladyum, 1 druh, stáloz.keř, tropy, lesy, Šalamounovy
ovy, okr
Koeginia – koenygije, Skandinávie
Lapathum – viz Rumex
Muehlenbeckia – mulenbekije, asi 20 druhů, keře a liány, j.polokoule, Austrálie, NZ, jv.Asie,
jAm, okr
Oxyria – šťovíček, oxyrije, cirkumpolární, Euroasie – Island, Skandinávie, Pyreneje, Alpy,
Apeniny, Karpaty, Kavkaz, s.Asie, SAm
Persicaria (Polygonum, Bistorta) – rdesno, truskavec, persikarije, asi 80 druhů, stáloz.byliny až
polokeře, mokřady, Eurasie, SAm, okr
Podopterus – podopter, nohopepř
Polygonum – truskavec, polygonum, (rdesno), byliny, sešlapávaná místa, rumiště, Eurasie, okr
- arenastrum – obecný, ČR sešlap. místa
Pulicaria – blešník, pulikarije,
Reynoutria – křídlatka, rejnoutryje, vysoké byliny, Dálný Východ – Japonsko, Sachalin, intr.
okr., u sídel a toků, inv
Rheum – reveň, rheum, rebarbora, asi 50 druhů, oddenkaté až robust.trvalky, podmáčené lokality,
v.Evropa, stř. a v.Asie - Mongolsko, Čína, Korea, Japonsko, okr, pěst
Rubrivena – rdesnovec, rubrivena,
Rumex – šťovík, rumex, asi 200 druhů, byliny, kůlový kořen, s.mírné pásmo, okr, některé
zavlečené inv,
Ruprechtia – ruprechcije, ruprechtka
Steinmannia – viz Rumex
Triplaris – triplaris, rdesnovec
Portulacaceae / Šruchovité, asi 20 rodů, nově jen 1 rod Portulaca, tropy a subtropy,
Montiaceae – viz Montiaceae
346
Amphipetalum – amfipetalum, (Talinaceae),
Anacampseros – trsnatec, anakampseros, prchleš, (Anacampserotaceae), asi 50 druhů, vytrv
trsovité sukulent rostliny, polopouště Afriky a Austrálie, okr, CITES
Avonia – avonyje, sukulenty, trsovité stonky, j.Afrika, okr, CITES
Calandrinia – rozestálka, kalandrinyje, (Montiaceae), asi 100 druhů, stáloz.nízké trvalky, hlavně
horké suché oblasti Amerika, Austrálie, okr
Calyptrotheca – calyptroteka, (Didereaceae),
Ceraria – cerarije, (Didereaceae), 6 druhů, keřovité sukulenty a opad.keře, j.Afrika, okr
Cistanthe - cistante, (Montiaceae),
Claytonia – batolka, klaitonyje, (Montiaceae), 15 druhů, trvalky, hory stř. a SAm, Austrálie, okr
Grahomia – grahomije, (Anacampserotaceae), trsovité sukulenty, Mexiko, okr
Lewisia – levisije, (Montiaceae), asi 20 druhů, sukul.trvalky, SAm-Skalisté hory, okr, CITES
Montia – zdrojovka, montyje, (Montiaceae), vlhké lokality, Eurasie, okr
Neopaxia (Claytonia, Montia) – neopaxije, 1 druh, koberc.trvalka, vlhké lokality, hory, Austrálie,
NZ, okr
Orostachys – orostachys, 12 druhů, trvalky – nízké sukulenty, horské kamenité lokality, Asie –
Ural, Sibiř, až Pákistán, Čína, Mandžusko, Mongolsko, Sachalin a Japonsko, okr
Pheremanthus – feremantus, (Montiaceae),
Portulaca – šrucha, portulák, portulaka, (Portulacaceae), asi 115 druhů, nízké trsovité
polosukulenty, suché, písčité půdy, teplé, subtropické a tropické oblasti, JAm-Argentina, Brazílie,
Uruguay, Indie, Himálaj, Čína, Austrálie, okr
Portulacaria – šruchovec, portulakárije, (Didereaceae), asi 90 druhů, vytrv.sukul.keře,
polopouště, Afrika - JAR, Namibie, Svazijsko, Mosambik
Rhodiola – rozchodnice, rodyola, asi 60 druhů, hory Asie, SAm-Skalisté hory, Evropa
Talinella – talinela (Talinaceae),
Talinopsis – talinopsis, (Anacampserotaceae),
Talinum – talinum, tučnec, (Talinaceae), asi 50 druhů, dřevnatějící trvalky a sukulenty, suché
travnaté lokality, tropy a subtropy, Afrika (Namibie, Angola až Keňa, stř. a SAm, okr
Primulaceae / Prvosenkovité, 60 rodů, přes 2600 druhů, celosvětově, hlavně mírné a subtr.pásmo
s.polokoule, vč. samostatná čeleď Maesaceae
Anagallis – drchnička, anagalis, 20 druhů, Středozemí, z.až stř.Evropa, polštáře, okr
Androsace (Douglasia) – pochybek, androsace, asi 100 druhů, chladnější horské obl. s.polokoule,
polštář., okr
Ardisia – ardysije
Bonellia - bonelije
Centunculus – drobýšek, centunkulus, břehy rybníků, úhory, Evropa
Clavija – klavije, břehy rybníků, úhory, Evropa
Coris – koridka, koris, Evropa
Cortusa – kruhatka, kortusa, 8 druhů, Eurasie, vlhké skály, okr
Cyclamen – brambořík, cyklamen, alpská fialka, 19 druhů, hlízn.trvalky, vlhké lesy, Středozemí,
Eurasie, Čína, Somálsko, okr.trvalka, CITES
Deherainia – deherainyje
Dionysia – dyonysije, 42 druhů, stáloz.trvalky, hory stř.Asie, okr
Dodecatheon - božskokvět, dodekanteon, 14 druhů, vlhké lok. SAm, okr
Douglasia - douglasije
Glaux – sivěnka, glaux, slaniska, mořská pobřeží
Hottonia – žebratka, hotonyje, 2 druhy, vodní a bahenní rostliny, mírné obl, Eurasie, vUSA, okr
Jiraskeia - viz Anagalis
Jusquinia – džakvinyje, Eurasie, Amerika, j.Afrika
347
Kablikiana - viz Primula
Lysimachia (Naumburgia) – vrbina. lysimachije, asi 150 druhů, byliny až keře, vlhké a rašel.
lokality, lužní lesy, severní mírný pás, i subtropy j.Afrika, okr. trvalka
Maesa – maesa, (samostatná čeleď Maesaceae), 150 druhů, tropy, Starý svět
Naumburgia (Lysimachia) – bazanovec, naumburgije
Nummularia – viz Lysimachia
Omphalogramma – omfalograma, 15 druhů, oddenkaté trvalky, Himálaj, čínské hory, okr
Primula – prvosenka, primula, asi 400 druhů, byliny i dřeviny, TTP, slatinné louky, háje,
kamenité svahy, celá s.polokoule, ale i j.polokoule, Evropa, hory – Alpy, Jura, Karpaty, Apeniny,
Balkán, Malá Asie po Kavkaz, Sýrie, Asie stř. a jižní, Himálaj, Čína, s.Afrika – Alžírsko, okr
Rapanea - rapanea
Samolus – solenka, žilenec, dolenka, 15 druhů, slané TTP, hlavně j.polokoule, j.Afrika, Amerika,
Eurasie
Soldanella – dřípatka, soldanela, asi 10 druhů, drobné stáloz.trvalky, světlé vlhké lesy, horské
rašelinné TTP, hory Evropy – Pyreneje, Alpy, Karpaty, Rila, Apeniny, Stará Planina, Šumava, okr
Sredinskya – sredinskyje, Rusko
Trientalis – sedmikvítek, trientalis, (European star Flower), cirkumpolárně, boreální Evropa –
hory s. a stř. Evropa, Skandinávie, Asie, SAm, ČR, slaniska, okr
Vitaliana (Douglasia) – vitaliana, 1 druh, stáloz.polštářovité trvalky, alpinská a subalpinská
suťoviště, hory, Evropa, okr
Proteaceae / Proteovité, 80 rodů, 1700 druhů, dřeviny, tropy a subtropy, hlavně j.polokoule
(330 v j Africe)
Allooxylon – aloxylon, asi 5 druhů, trop.deštné lesy v.Austrálie a Papuy-N.Gueneji, stáloz. strom,
okr
Banksia – banksije, paučkovec, asi 75 druhů stáloz.dřevin, temperát.až subtr.obl.Austrálie, i
N.Guinea, okr, cenné dřevo
Brabejum – brabejum, brabejka, divoká mandle, jedlé plody, dřevina, jAfrika, okr, pěst
Cardwellia - karvelije, cenné dřevo Silky Oak (sublilis, Austrálie)
Darlingia – darlingije, 2 druhy, stáloz.stromy, end.trop.deštné lesy, sv.Austrálie, okr
Dryandra – dryandra, asi 60 druhů, stáloz. dřevin, Austrálie, okr
Embothrium - kalokeř, embotrium, chilský ohnivý keř, 8 druhů, stáloz.dřeviny, JAm-Andy
Gevuina - gevuina, chilský oříšek, 1 druh, vlhké horské lesy, Chile, okr
Grevillea – grevilea, australský jasan (hedvábný dub – silky Oak), asi 250 druhů, stáloz. dřeviny,
Austrálie, také Indonésie, N.Guinnea a N.Kaledonie, okr, pěst, cenné lehké dřevo, nábytek
Hakea – hakea, zbílita, asi 130 druhů, stáloz.dřeviny, Austrálie, okr
Isopogon - isopogon, proteovka, asi 35 druhů, nízké stáloz.keře, Austrálie
Knightia - knygtyje, dřevo rewarewa (excelsa, NZ)
Lambertia – lambercie, asi 10 druhů, písč.a štěrk.půdy, Austrálie, okr
Leucadendron – leukadendron, bělostrom, asi 80 druhů, stáloz.dřeviny, jAfrika, okr
Leucospermum – bělosemenka. leukospermum, 47 druhů, stáloz.dřeviny, subtr.lesy pobřež.dun,
stáloz.lesy mírného pásu, horské svahy, Afrika – Zimbabwe, j.Afrika, okr
Lomatia – lomácije, trojkručel, 12 druhů, stáloz.dřeviny, vlhké lesy, Austrálie vč.Tasmánie, JAm
(Chile, Argentina), okr
Knightia – podhol, knigtyje, 3 druhy, stáloz. dřeviny, NZ, N.Kaledonie, okr
Macadamia – makadamije, 11 druhů, stáloz.nízké dřeviny, deštné lesy, Audtrálie, Celebes,
N.Kaledonie, Madagaskar, okr
Mimetes – mimetes, 11 druhů, stáloz.dřeviny, j.Afrika
Oreocallis – ponor, oreokalis, JAm
Orothamnus – orotamnus, dřeviny, j.Afrika, okr
348
Persoonia – personyje, asi 60 druhů, stáloz.keře, Austrálie, okr
Petrophyle – petrofyle, asi 40 druhů, stáloz.keře, Austrálie, okr
Protea – protea, stříbřenec, asi 115 druhů, stáloz.keře, tropická a j.Afrika, okr
Rhopala – ropala, smradauš, smraďouš, smradice
Serruria – serurije, asi 55 druhů, stáloz. polokeře, suché,horké,křovinaté oblasti, tropická a
j.Afrika, Kapsko, okr
Stenocarpus – úzkoplodec, stenokarpus, asi 22 druhů, stáloz.dřeviny, Malajsie, N.Kaledonie,
Austrálie, okr
Telopea – telopea, waratah, 4 druhy, stáloz.menší dřeviny, suché,keřn.formace, Austrálie, okr
Xylomelum – xylomelum, 5 druhů, stáloz.stromky, kožovité listy, krátké hrozny květů, Austrálie,
okr
Punicaceae / Marhaníkovité, dnes Lythraceae, 1 rod, Írán, pěst subtropy
Punica – marhaník, punyka, granátovník (granátové jablko Pomegrannate), 2 druhy, jeden –
jvEvropa a jzAsie, druhý Sokotra, okr, pěst
Pyrolaceae / Hruštičkovité, 4 rody, 300 druhů, byliny, po celém světě
Erxlebenia - viz Pyrola
Chimaphila – zimozelen, chimafila, stř. a s. Evropa, na j. po Itálii a s. RF, ČR, chybí na GB, světlé
lesy
Monoses (Pyrola) – jednokvítek, monoses, opuštěnka, stinné lesy, cirkumpolární, většina Evropy,
Pyreneje, až Balkán, Skandinávie, ČR, Asie, SAm,
Orthilia – hruštice, ortylije, lesní okraje, Evropa
Pyrola – hruštička, pyrola, asi 35 druhů, plazivé oddenkaté stáloz.trvalky, lesy a vřesoviště,
s.polokoule, Evropa, SAm, okr
Ramischia – viz Orthilia
Rafflesiaceae (Cytinaceae) / Rafléziovité (Cytinovité), nezelené parazitické byliny, Asie
Cytinus – ozorna, cytinus, (Ozornaceae), parazité, Středozemí
Rafflesia – raflézije, patma, 14 druhů, parasit na kořenech rostlin čeledi Vitaceae (Tetrastigma,
Cissus), jméno po zakladateli Singapuru – sir Thomas S. Raffles, největší květy na světě (až 1 m,
7 kg), opyl.mouchami (odér zkaženého masa), nedostatečně prozkoumaná,
Rhizanhes – rizantes
Sapria - saprije
Ranunculaceae – Pryskyřníkovité, 60 rodů, asi 2000 druhů, byliny, polokeře, příp. liány,
kosmopolitní, hlavně mírné pásmo
Aconitum – oměj, akonytum, vlčí mor, 100 druhů, mírné pásmo s.polokoule, travn.lokality, jed,
okr
Actaea – samorostlík, aktea, 8 druhů, mírné pásmo Eurasie a SAm
Adonanthe – hlaváčkovec, adonante,
Adonis – hlaváček, adonys, 20 druhů, Eurasie, horské TTP, okr, CITES - vernalis
Anemonastrum – větrnice, anemonastrum, sasanka
Anemone – sasanka, anemone, větrnička, sasankovka, asi 120 druhů, mírné a temperát.pásmo
s.ale i j.polokoule, okr
Anemonella – sasanička, anemonella, 1 druh, v.SAm, trsn,hlízn.bylina
Anemonoides – sasanka, sasankovec, anemonoides
Anemonopsis – japsanka, anemonopsis, 1 druh, pův. horské list.lesy Japonska, okr
Aquilegia – orlíček, akvilegije, asi 100 druhů, mírné pásmo Eurasie, okr
Atragene viz Clematis
349
Batrachium (Ranunculus) – lakušník, batrachium, vodní rostliny, vodní plochy stojaté a pomalé,
Evropa, okr
Beckwithia – bekwitije, Rusko
Callianthemum – routevník, kaliantémum, asi 10 druhů oddenk.trvalek, Eurasie, vlhké TTP, okr
Caltha – blatouch, kalta, asi 10 druhů, byliny, chladné vlhké lokality, mírné pásmo s. a
j.polokoule, okr
Casalea – trojíška, kasalea
Ceratocephalla – rohohlavec, ceratocefala, batinka, suché TTP, Eurasie
Cimicifuga – ploštičník, cimicifuga, 17 druhů oddenk.trvalek, vlhké lokality, Eurasie (Čína,
Mongolsko), SAm, okr
Clematis – plamének, klematis, asi 350 druhů, pnoucí, mírné a subtr. oblasti, dřeviny, v.Asie
(Čína, Japonsko, Himálaj), Amerika, Australasie, i Evropa, okr
Consiligo – viz Adonanthe
Consolida – ostrožka, konsolida, 40 druhů, letničky, Středozemí, Eurasie
Coptis – žluťuchovec, koptys, 10 druhů, stáloz.trvalky, mírné pásmo s.polokoule, okr
Delphinium – stračka, delfinyum, asi 250 druhů, vysoké byliny vlhkých hor, hlavně mírný pás
s.polokoule, Eurasie, Amerika, ne Austrálie, okr
Echinodorus – kopinatka, echinodorus, pobřeží z. Evropy,
Eranthis – talovín, erantys, 7 druhů, hlízkaté trsn.trvalky, stinné lokality, Eurasie, okr
Ficaria – orsej, fikaria, vlhké lokality, Eurasie, okr,
Gariedella - viz Nigella
Glaucidium - glaucidium, rohatec, sivěnka, asi 25 druhů, byliny,
Hamadryas - zimoradka, hamadryas
Hecatonia – litík, hekatonye,
Helleborus – čemeřice, heleborus, asi 20 druhů, vytr.bylin, horské svahy, Ca, Eurasie, okr
Hepatica – jaterník, hepatyka, asi 10 druhů, vytrv.byliny, světlé,listn.humoz.lesy, kvetou v
časném jaře, mírné pásmo s.polokoule,
Hydrastis – vodilka, hydrastys, CITES - canadensis
Isopyrum – zapalice, isopyrum, kukvík, 30 druhů, oddenk.trvalky, teplejší obl., Evropa, okr
Joponpsidium – jonopsidyum, Eurasie
Knowltonia – větřenka, knovltonyje
Miyakea – miakea, Rusko
Myosurus – myší ocásek, myosurus, vlhké světlé lokality, Evropa,
Nigella – černucha, nygela, 20 druhů, byliny, suché kamenité svahy,Středozemí, Malá Asie,
z.Asie, s.Afrika, okr
Oxygraphis – rytec, oxygrafis
Paraquilegia – paraguilegije, 6 druhů, trvalky, sutě sklaní štěrbiny, Himálaj, hory stř. Asie a Číny,
okr
Pfundia – viz Ranunculus
Pulsatilla – koniklec, pulsatyla, asi 30 druhů, trsnaté zatahující trvalky, ktátkostébelné trávníky,
Eurasie, SAm, okr
Ranunculus – pryskyřník, ranunkulus, vojenské růžičky, asi 400 druhů, byliny, mírné pásmo a
subtropy, celá zeměkoule
Semiaquilegia – semiakvilegije, 7 druhů, malé trvalky, hory, v.Asie, okr
Thalictrum – žluťucha, taliktrum, asi 130 druhů, oddenkaté trvalky, vlhké lokality, nivy, celý svět
mimo Austrálie, okr
Trollius – upolín, (úpolín), trolius, asi 24 druhů, oddenkaté trvalky, vlhké TTP, Eurasie (Evropa až
Čína), SAm, okr
Viorna – viorna
Xanthorhiza – žlutokořen, xantoriza, 1 druh, opadavý keř, břehy řek, vlhké lesy, vUSA, okr
350
Resedaceae / Rýtovité, 6/75 (6/80), ČR 1/3, byliny, příp. keře, hlavně subtropy Středozemí,
Eurasie,
Reseda - rýt , rezeda, asi 60 druhů, byliny, slunné kamenité a křovin.lokality, úhory, rumiště,
jzAsie, sv.Afrika, domest.Evropa,
Rhamnaceae / Řešetlákovité, 52 rodů, asi 925 druhů, dřeviny, liány, alkaloidy, glykosidy,
saponiny, hlavně tropy
Berchemia – okoralka, berchemije, asi 22 druhů j. a v.Asie, v.Afrika, stř. a SAm, okr
Ceanothus – latnatec, zpododěr, ceanotus, kalifornský šeřík, asi 55 druhů, dřeviny, USA, Mexiko,
Guatemala, okr
Colletia – kolécie, křivopuk, 17 druhů, opad.keře, mírný pás JAm., okr
Crumeria – krumerije, byliny
Discaria – dyskarije, 15 druhů, trn.dřeviny, Austrálie, NZ, temperát. JAm, okr
Frangula – krušina, frangula, křovinaté chudé lesy, Eurasie
Hovenia – dužistopka, hovenyje, čínské rozinky, 5 druhů, opad.stromy, v. a jv.Asie – Čína, Korea,
Japonsko, okr
Paliurus – trnovec, paliurus, 8 druhů, trnité dřeviny, suché skalnaté lokality, Eurasie –
Středozemí, Malá Asie, Kavkaz, Írán, Čína, okr
Phylica – filika, kapaská myrta, 900 druhů, z toho 137 v j Africe, Madagaskar, stáloz. keře, okr
Pomaderis – pomaderis, dřevina, Austrálie, okr
Rhamnelia – rhamnelije,
Rhamnus – řešetlák, rhamnus, asi 130 druhů, Eurasie, dřeviny (obv.trnité keře), vlhčí lokality,
křoviny, s.mírný pás, ale i j.polokoule, okr
Sageretia – sagerecije, (Hedge sageretia), okr
Ziziphus – jujuba, cicimek, zizifus, asi 150 druhů, glykosid, vlhké lesy, stř. a JAm, zAsie Přední
Asie) až po, jv a v. Asii – Indie, Čína, Mongolsko, Korea, i Středozemí, okr
Rhinanthaceae – viz Orobanchaceae
Rhizophoraceae / Kořenovníkovité, 16 rodů, 150 druhů, dřeviny, mangrovy, v tropech zpevňují
pobřežní zónu, kůra vydělávání kůží
Anopyxis – anopyxis
Avicennia - avicenyje
Bruguiera – kolenovník, brugiera
Carallia – karalije, cenné dřevo
Cassipourea – kasiporea, cenné dřevo
Ceriops – ceriops, voskovka
Rhizophora – kořenovník, rizofora, mangle, mangrove, okr
Sterigmapetalum – sterigmapetalum,
Weihea - vejhea
Roridulaceae / Chejlavovité, 1 rod, polokeř, jAfrika - Kapsko
Roridula – chejlava, roridula, 2 druhy, menší keřík, hmyzožravé, end Kapsko
Rosaceae (Malvaceae) / Růžovité (Jabloňovité) vč. Spiraeaeceae / Tavolníkovcovité
120/1600 (90/2500), ČR 5/12, byliny i dřeviny, kosmopolitní, významný podíl domestikovaných
rostlin: jabloň, hrušeň, slivoň, broskvoň, mandloň, meruňka, jahody, max s.mírný pás i většina
ovocných dřevin
Acaena – acéna, plazilka, asi 100 druhů, převážně stále zelené, poléhavé pokeříky, sev.polokoule,
351
otevřená stanoviště, vyšší polohy, hlavně N. Zéland a j. Amerika, okr
Adenostoma – adenostoma, chamíza, růže z chaparralu, 2 druhy, stáloz.keř, Kalifornie, Mexiko,
okr
Agrimonia – řepík, agrimonyje, asi 15 druhů, mírné pásmo s.polokoule, vytr.byliny, okr
Agrimonoides – viz Aremonia
Alchemilla – kontryhel, alchemila, asi 300 druhů Eurasie, horské TTP s. polokoule, hory Afriky a
také asi zavl. Austrálie a NZ, okr
Amelanchier – muchovník, amelanchier, 25 druhů, obv. SAm, i Eurasie, dřeviny, okr
x Amelosorbus – muchojeřáb, amelosorbus, okr
Amygdalus – mandloň, amygdalus, teplomilná pěst. peckovina
Aphanes – nepatrnec, afanes, písčiny, úhory, Eurasie
Aremonia – řepíček, aremonyje, světlé lesy, Eurasie
Armeniaca (Prunus) – meruňka, armenyaka, Dálný Východ, Mongolsko, Čína, pěst. Japonsko,
Korea, SAm, stř.Asie, dále Kavkaz, j.Rusko, Írán, Turecko, Afghánistán, j.Evropa, s.Afrika
Armoracia – křen, armoracije, Eurasie
Aronia – aronie, temnoplodec, jeřábovec, černý jeřáb, 3 druhy, SAm, opad.keře, okr
Aruncus – udatna, arunkus, 3 druhy mírné až subarkt.pásmo s.polokoule, okr
Bencomia – benkomije, Eurasie
Cenchrus – ostrokvět, cenchrus, SAm, zavl. Evropa
Cerasus – viz Prunus
Cercocarpus – ohaňkovník, cerkokarpus, 20 druhů, SAm, stáloz.dřeviny
Comarum – viz Potentilla
Cotoneaster – skalník, kotoneaster, více než 200 druhů, dřeviny, Eurasie, s. Afrika, okr
Cowania – kovanie, 5 druhů, stáloz.menší dřeviny, USA, Mexiko, okr
x Crataegomespilus (Crataegus monogyna x Mespilus germanica) – mišpulovec, mišpulovník,
hlohomišpule, okr
Crataegus – hloh, krategus, více než 200 druhů, mírný a subtr.pás s.polokoule
Cydonia – kdouloň, cydonyje, gdaule, quitte, 1 druh, opad.keř.strom, j.Arabského poloostrova,
Írán, Zakavkazí, stř. Asie, okr.
Dasiphora - viz Potentilla
Dendriopoterium – dendriopoterium, Eurasie
Docynia – docynyje, 2 druhy dřevin, lesy, Himálaj, v.Asie, okr
Dryas – dryádka, dryas, asi 7 druhů, stáloz. polokeř, chladné a horské polohy s.polokoule, okr
Drymocallis - vřeteník, drymokalis
Duchesnea - jahodka, duchesnea, 6 druhů, stáloz.trvalky, jv.Asie Indie, okr
Eriochloa – eriochloa, tropy Starého světa, zavl. Evropa
Eryobotrya – lokvát, eryobotryje, mišpulník, bibas, loquat, asi 30 druhů, stáloz.dřeviny, v.Asie –
Himálaj až Japonsko
Exochorda – hroznovec, exochorda, 4 druhy, opad.keře, lesy, Eurasie (stř.Asie až Čína a Korea),
okr
Fallugia – falugije, 1 druh, opad.keř, aridní oblasti SAm, okr
Filipendula – tužebník, filipendula, více než 10 druhů, mokřady, severní mírný pás, okr
Fragaria – jahodník, fragarije, 12 druhů, trvalky, Eurasie, SAm, Chile, okr
x Gerageum – kukličník, geragerum
Geum – kuklík, geum, asi 50 druhů, vytrv.oddenkaté byliny, mírné klima, vlhké hory, arktické
lok., Eurasie, Amerika, NZ, okr
x Geversia - viz x Gerageum
Gillenia - trubuška, gilényje, 2 druhy, oddenk.trvalky, SAm, okr
Hagenia - hagenyje, brayera, koso
Heteromeles – heteromeles, 1 druh, stáloz.keř.strom, suché pobřeží, USA-Kalifornie, okr
352
Holodiscus – celoterčník, holodyskus, asi 10 druhů, opad.keře, sušší lesy, zSAm, sJAm, okr
Hulthemia - viz Rosa
Chaenomeles – kdoulovec, chenomeles, 4 druhy, v.Asie – Čína, Japonsko, trnitý keř až stromek,
okr
Chamaebatia – chamébacie, ostružiníček
Chamaebatiaria – řebřolístek, chamebatiarije, 1 druh, keř arom., USA,
Chamaemeles – chamemeles, Eurasie
Kageneckia - kagenekije, ohebeň
Kelseya – kelseja, 1 druh, stáz.polštář.polokeř, sutě, USA – Skalisté hory, okr
Kerria – zákula, kerije, 1 druh, opad.keř, křoviny a lesy, Japonsko, Čína, okr
Laurocerasus – vavřínovec (bobkovišeň), laurocerasus, 75 druhů, v.Asie, trop. a subtr.Amerika,
Srbsko, Bulharsko, Kavkaz, Malá Asie, okr.ČR
Louiseania – viz Prunus
Luetkea – litkovka, luetkea
Lyonothamnus – lyonotamnus, 1 druh, stáloz.strom, kaňony a suché svahy, USA-Kalifornie, okr
Maddenia – madenyje, (Madden Cherry), okr
Malus – jabloň, malus, asi 50 druhů, opad.dřeviny, křoviny, Eurasie, SAm, okr
x Margyracaena
Margyricarpus – perloušek, margyrokarpus, 1 druh, zakrský stáloz.keř, otevřená místa, JamAndy, okr
Mespilus – mišpule, mespilus, mišpuloň, 1 druh, keř.strom, jv.Evropa, jz.Asie - po Arménii, Írán,
Kavkaz, SAm - USA okr
Neillia – neilie, neilovka, tavolníkovka, asi 15 druhů, opadavé keře a polokeře, křoviny na březích
toků, Himálaj, Tibet, j. Čína, Korea, v. Asie, Jáva
Neviusia – neviusije, 2 druhy, keře, skalní útesy, USA – Alabama, okr
Novosieversia – kuklička, novosieversije, Eurasie
Oemleria (Nuttallia) – osmaronia, emlerije, 1 druh, opad.keř, lesy a kaňony, SAm, okr
Osmaronia (Oemleria) – vonivka, osmaronyje
Osteomeles – hlohoun, osteomeles, 3 druhy, dřeviny, říční údolí, Čína, Japonsko, NZ, Havaj, okr
Parageum – kuklice, parageum
Paraphyllum – lístkovec, parafylum
Pentacina – paprskovec, pentacina
Pentaphylloides – viz Potentilla
Petrophytum – tavolníček, petrofytum, 3 druhy, stáloz. polokeře, sutě a sklaní štěrbiny, hory,
SAm, okr
Photinia – blýskalka, fotynyje, asi 60 druhů, stáloz.dřeviny, j. a v.Asie,Himálaj, v.a jv.Asie, okr
Physocarpus – tavola, fysokarpus, 13 druhů, opad.keře, křoviny kamenitých strání, SAm, vAsie,
okr
Polylepis – polylepis, šupinatec
Potentilla (Dasyphora, Drymocallis) – mochna, potentila, mochnovec, vřeteník, asi 500 druhů,
vytrv.byliny a keře, chladnější a temperátní oblast, s.polokoule, okr
Poterium – viz Sanguisorba
Prinsepia – prinsepije, 5 druhů, trnité opadavé keře, v.Asie – Himálaj, Čína, okr
Prunus (Padus, Cerasus) – slivoň, prunus, třešeň, broskvoň, meruňka, (Plum), aj, asi 350 druhů,
mírný až trop. pás, v.Asie – Himálaj, Čína, několik JAm, jeden v Austrálii, trnité opadavé keře,
CITES - africana, jedlé plody, pěst i okr, dřevo třešeň aj., (serotina aj., Středozemí, jv USA)
Pseudocydonia – pseudocydonyje, 1 druh, dřevina, temperátní lesy, Čína, okr
Purshia – puršovka, puršie
Pygeum – viz Prunus
Pyracantha – hlohyně, pyrakanta, asi 10 druhů, trnité stáloz.keře, houštiny a lesní okraje,
353
Středozemí, Eurasie - od Śpanělska, Itálie po Malou Asii a Kavkaz, Himálaj, Čína, Tajwan, okr
x Pyronia – hruškokdouloň, pyronye
Pyrus – hrušeň, pyrus, asi 30 druhů, většinou opadavé dřeviny, chlumy, Eurasie – Evropa, z.a
v.Asie, ojed. s.Afrika, okr, dřevo hrušeň, (communis, Středozemí, v.Asie)
Quillaja – mydlokor. kvilaja
Rhaphiolepis – rafiolepis, asi 10 druhů, stáloz.dřeviny, křoviny, jv.a v.Asie, okr
Rhodotypos – růžovec, rodotypos, šípkovec, (White Kerria), 1 druh, opad.keř, křoviny, Japonsko,
Čína, Korea, okr
Rosa – růže, rosa, asi 150 druhů, vytrv.keře a opěrné liány, slunné lokality, Eurasie, SAm, sAfrika.
okr
Rubacer – viz Rubus
Rubus – ostružiník, rubus, asi 1000 druhů celosvětově, liány, keře, trvalky, ostnité, celý svět, okr,
inv
Sanguisorba – krvavec, sankvisorba, toten, asi 18 druhů, oddenkaté trvalky, vlhké louky, několik
suché skalnaté lokality, mírný pás s.polokoule, Eurasie, SAm
Sarcobatus – sarkobatus, 1 druh, trnitý keř, SAm, okr
Sarcopoterium – astyvida, sarkopoterium, totenovník, Kristova trnová koruna, keř, Středozemí
Sibbaldia – zubatka, sibaldyje, žluťoušek, 2 druhy, Evropa
Sibiraea – sibiřanka, sibirea, 4 druhy, opad.polokeře a keře, skalnaté lokality, Eurasei - Balkán,
Sibiř, stř.Asie, Čína, okr
Sieversia – viz Parageum
Sorbaria – tavolníkovec, jeřábník, sorbarije, asi 10 druhů, opad,výběžk.keře, chladné horské
oblasti, Eurasie, Himálaj, Nepál, Tibet, Afghánistán, Čína, okr
x Sorbaronia (Aronia heterophylla x Sorbus aucuparia) – jeřáboplodec, sorbaronyje,
x Sorbopyrus (Sorbus aria x Pyrus communis) – hruškojeřáb, sorbopyrus
Sorbus – jeřáb, sorbus, (Mountain Ash), asi 250 druhů, chladné mírné pásmo s.polokoule, Eurasie
- Himálaj, Čína, Japonsko, Korea, Evropa, SAm, hornatiny v Mexiku a Thajsku, opad.dřeviny, okr
Spiraea – tavolník, spirea, asi 90 druhů, opad.keře, mírné pásmo, Eurasie vč. Čína a Japonsko a
SAm vč. Mexiko a Guatemala, okr
Stephanandra – korutanka, stefanandra, 4 druhy, opadavé odnožující keře, houštiny a lesní
okraje, v.Asie – Čína, Korea, Japonsko, okr
Stranvaesia – stranvésije, strangwaysovka, 10 druhů, Čína, Himálaj, stáloz.dřevina
Tormetilla – viz Potentilla
Ulmaria – viz Filipendula
Vauquelinia – donau, voquelinyje
Waldsteinia – mochnička, valdsteinyje, 6 druhů, trsnaté oddenkaté trvalky, severní temperátní
zóna, Eurasie, okr
Rubiaceae / Mořenovité, 611 rodů, více než 13 000 druhů, převážně dřeviny, méně byliny a liány,
Alibertia – alibercie, obuň
Antherospermum – dutosemenka, ostisemenka, anterospermum
Anthospermum - antospermum
Arcytophyllum - arcytofylum
Asperula – mařinka, asperula, asi 100 druhů, Eurasie, okr
Augusta – augusta, bosta
Balmea – balmea, stromy, USA a stř.Amerika, CITES - stormiae
Bikkia – odhalenec, bikije
Borreria – borerije, knoflíčenka
Bouvardia – buvardyje, asi 30 druhů, stáloz. keře a trvalky, tropy a subtropy Ameriky, okr
Burchellia – burchelije, krutule, 1 druh, temperát.lesy jAfrika, okr
354
Calycophyllum – degma, kalykofylum, stromy
Canthium – kanta, kantyum
Capirona – kapirona, stromy
Catasbaea – trnucha, katasbea
Cephalanthus – hlavoš, cefalantus, 8 druhů, Asie, Afrika, SAm, dřevina
Cinchona – chinovník, cinchona, chininovník, okr, pěst
Coffea – kávovník, kofea, asi 40 druhů dřevin, trop.Afrika a Asie
Coprosma – koprosma, lejnice, asi 90 druhů, stáloz.dřeviny, Indonésie, Austrálie, NZ,
Tichom.ovy, okr
Coptosperma - koptosperma
Corynanthe – korynante, johimba
Crucianella – kříženka, krucianela, křižmolístka, asi 20 druhů, Eurasie
Cruciata (Galium) – svízelka, (svízel), kruciata, TTP, Evropa
Crusea - krusea
Cuviera – kyviéra
Danais – danajka, danais, vněchlup
Declieuxia - deklieuxije
Diodella - diodela
Dirichletia - dyrichlecije
Duroia – dyroja, mravence
Emmenopteris – emenopteris, 2 druhy, krásné opad.stromy, v.a jv.Asie-Čína, Indočína, okr
Exostema - dlouhokvětka, exostema
Faramea – faramea, asi 200 druhů
Galium – svízel, galium, (mařinka), asi 400 druhů, byliny, mírné pásmo, Evropa
Gaertnera - gaertnera
Gardenia – gardénie, kucinár, asi 200 druhů,Afrika, Asie (vč.Japonsko, Čína, Filipíny), okr
Genipa - genypa, janyba
Glionettia - glionecije
Giettarda - guetarda
Hamelia – hamelie, psuják, asi 40 druhů, menší dřeviny, tropy Ameriky, okr
Hamiltonia - viz Spermadyctyon
Hedyotis – ušatice, hedyotys, asi 200 druhů vytrv.bylin, vlhčí obl., SAm
Heterophyllaea – heterofylea,
Hoffmannia – hofmanyje, (Taffeta Plant), okr
Houstonia - houstonyje, azurka
Hydnophytum – hydofytum, keřovitý epif.sukulent, jv.Asie, N.Guinea, okr
Hymenodictyon – obsiť, hymenodyktyon,
Ćhassalia - chasalije
Chimarrhis – chimarhis, stromy
Chiranthodendron – chyrantodendron, 1 druh, stromek s atrakt.dlaňov.květy, Mexiko,
Guatemala, okr
Isertia - izercie, okrušeň
Ixora - ixora, pobyška, asi 400 druhů, stáloz.dřeviny, tropy, do 3tis.m, Asie, okr
Keetia - ketyje
Leptodermis – tenkokožec, leptodermis, (Chinese leptodermis), Čína, okr
Leptunis – leptunys, stř. Asie, Pamiro-Alaj, Tanšan
Luculia – lukula, 5 druhů, dřeviny, v horských křovinách, v.Asie, okr
Maguireothamnus - magioreotamnus
Manettia – manecije, návuška, asi 80 druhů, stáloz.trvalky a liány, vlhké a deštné lesy, tropy,
Amerika, okr
355
Microphysa – mikrofyza, stř. Asie, Pamiro-Alaj, Tanšan
Mitchella – mičela, mitchela, pínal, 2 druhy, poléhavé stáloz.trvalky, SAm, Japonsko, okr
Mitragina - mitragina, dřevo abura, (ciliata, Afrika - Guin. zál.)
Morinda – rojok, morinda, Čína, Korea, pěst. Evropa aj.,
Mussaenda – musénda, dlouhocévka, asi 200 druhů, stáloz.trvalky,polokeře,keře,liány, tropy,
Afrika, Asie, Malajsie, okr
Myrmecodia – myrmekodyje, stonkatý a keřovitý epif.sukulent, jv.Asie, Oceánie, okr
Myonima – myonyma, výhlubeň
Nauclea – nauklea, řemdihák, (uzavřenosemenec), asi 10 druhů, stáloz. dřeviny, kožovité listy,
tropy, Afrika až Asie, Austrálie a Polynésie, okr
Neogaillonia – neogalonyje, stř.Asie, okr
Nertera – korálovka, nertera, Klausovy pomeranče, asi 6 druhů, koberc.trvalky, vlhké, chladné
travnaté a křovinaté lokality, jv.Asie, Austrálie a NZ, Mexiko, stř. a JAm - Andy, okr
Nonatelia – nonatelije, nonatelka
Oldelandia – oldenlandyje, chaja, asi 250 druhů, jv. Asie, jv. Čína, Indie, Malajsko, Japonsko,
Filipíny, léč,
Opercularia – víčkovka, operkularije
Ophiorrhiza – hadovka, ofiorhiza,
Oxyanthus – ostrokvět, oxyantus
Paedereia – pederije, páchla, vněchlup, Havaj
Pachystigma – tlustoblizník, pachystygma
Palicourea – palikurea, křivoušek, asi 250 druhů, keř, savany venezuelské Guyany, silná borka
chrání před požáry
Paliurus – trnovec, paliurus, čišník, okr
Paragenipa - patagenypa
Pausinystalia – bujarník, pausinystalije, johimb
Pavetta – paveta, asi 400 druhů, stáloz.dřeviny, tropy a subtropy, Afrika, Asie, okr
Pentagonia – pentagonyje,
Pentas – pětkovec, pentas, asi 40 druhů, stáloz. byliny a keře, Arábie, trop. Afrika, Madagaskar,
okr
Phuopsis (Crucianella) – křižmolístka, fuopsis, 1 druh, koberc.trvalka, Kavkaz, Írán, okr
Phyllis - phylis
Phyllopenta - fylopentas
Piocama - piokama
Platycarpum – platykarpum, stromy
Pogonopus – pogonopus, stromy, trop.Amerika
Portlandia – portlandyje
Posoqueria – cevenka, posokvérije, brazilský dub, asi 15 druhů, stáloz.dřeviny, tropy, Amerika,
okr
Pseudomussaenda - pseudomusaenda
Psychotria – psychotrije, asi 1400 druhů, dřeviny, vzácně vytrv.byliny, tropy a subtropy, zejména
Amerika, okr
Putoria – putorije, 3 druhy, stáloz.zakrslé keře, slunné sklaní obl, Středozemí, okr
Pyrostria - pyrostrije
Ramosmania – ramosmanyje, dřeviny, ostrovy Indic.oceánu,
Randia – randyje, krakoš
Remijia – remichije, dvojštěp
Richardia – richardyje
Riodocea - riodocea
Ronabea - ronabea
356
Rondeletia – rondelecije, asi 200 druhů, stáloz.dřeviny, tropické lesy, stř. a JAm vč. Karibik, okr
Rothmannia – rotmanyje, asi 30 druhů, menší stáloz.dřeviny, otevřené savany, trop.Afrika,
Madagaskar, Seychely, Asie, okr
Rubia – mořena, rubije, brotec, asi 50 druhů, poléhavé trvalky a opěrné liány, Středozemí vč.
Malá Asie, v.Asie – Čína, Indočína, Afrika, stř. a JAm, okr
Rudgea – rudgea, 220 druhů
Rustia - rustije
Sabicea - sabicea
Sarcocephalus – měkkohlav, sarkocefalus, africká broskev
Serissa – serisa, smrdeň, 1 druh, malý stáloz.keř, páchnoucí listy, vlhké otevřené lesy, jv.Asie, okr
Sherardia – bračka, sherardyje, úhory, Eurasie
Siderodendrum – viz Ixora
Sipanea - sipanea
Spermacoce – brotovec, spermacoke, 275 druhů,
Spermadictyon – hamiltonyje, spermadiyktyon
Theligonum - theligonum
Timonius – timon
Tresanthera – tresantera,
Uncaria – unkárije, řemdihák, gambirovník, (Gambir Plant), j. a jv. Asie, Čína, Indie, Indočína,
Malajsie, okr,
Uragoga – viz Cephalis
Valantia – valantka
Vangueria – vangérije
Warszewiczia – varševicije
Wendladia – vendlandyje, tulalod
Ruscaceae / Listnatcovité, 26 rodů, asi 475 druhů, oddenkaté byliny až stromy, fylokladia,
Středozemí, Eurasie, stř. a SAm, Austrálie
Aspidistra – kořenokvětka, aspidystra
Beaucarnea – beaukarnea,
Calibanus – kalibanus
Campylandra – kampylandra
Comosperma – komosperma
Convallaria – konvalinka, konvalarije
Danae – danaé, děreň, 1 druh, trsn.keřov.stáloz.oddenkaté trvalky, lesy, z.Asie - Turecko, Írán, okr
Disporopsis - dysporopsis,
Dracaena – dracéna
Eriospermum – eriospermum
Flindersia - flindersie, dřevo australian maple (brailean aj., Austrálie), australian silver ash
Gonioscypha – gonyoscyfa
Liriope – liriope
Maianthemum – pstroček, majantemum
Nolina – nolina
Ophiopogon – ofiopogon
Polygonatum – kokořík, polygonatum
Ruscus – listnatec, ruskus, 6 druhů, stáloz.oddenk.polokeře, Středozemí – Madeira, Kanár.ovy,
Azory, j.Evropa, s.Afrika, až Írán, okr
Sansevieria - sansevierije
Semele – semele, 1 druh, stáloz.dřevnatá liána, vavřínové lesy, Středozemí, okr
Tupistra - tupistra
357
Rutaceae / Routovité, 150/1800, ČR 1/1, hlavně tropy a subtropy i temperátní mírné pásmo, keře,
vzácně byliny, někdy trnité, významný podíl domestikovaných rostlin: pomerančovník, citroník,
mandarinka,
Acmadenia - akmadenie
Acradenia – akradenye, 2 druhy, Tasmánie a Austrálie, nízké stáloz.stromy
Acronychia - akronychie,
Adenandra – adenandra, 18 druhů, Kapsko-JAR, stález.malolistý keř
Adiscanthus - adyskantus
Aegle – oslizák, egle, bael, marmelos, bengálská koule
Agathosma – agatosma, 150 druhů, z toho 143 j.Afrika, stáloz. keř a polokeř
Amyris – amyris, elemoš, balzámový strom
Anthospermum – dutosemenka, antospermum
Asterolasia - asterolasije
Atalania – oslzák, atalanyje, plody
Balfourodendron - balfourodendron, dřevo Pau marfim (riedelianum, Brazílie, Argentina)
Barosma - barosma
Boenninghauseana – benynghauseana, 2 druhy opad. keřů v.Asie, okr
Boronia – boronyje, asi 95 druhů stáloz.keřů, Austrálie, okr
Borosma – borosma, těhozev, zápašnice
Calodendrum - topělec, kalodendrum,
Casimiroa – kasimiroa, bílá zapota
x Citrofortunella (Citrus x Fortunella) - citrof, okr
Citropsis - citropsis
Citrus – citroník, citrus, asi 16 druhů, 1650 druhů, z toho 273 v j Africe, stáloz.trnité dřeviny,
jv.Asie, Indie, Čína, Japonsko, ovy Pacifiku, Filipíny, okr, pěst užitk
Clausena – klausena, nižší trop.dřeviny, Asie, ovoce, okr
Cneorum – kneora, třízrn, (Cneoraceae), 2 druhy, stáloz.nízké kéře, Středozemí a Kanár.ovy, okr
Coleonema – koleonema, 8 druhů, stáloz.keříky j.Afrika, okr.
Correa – koreovka, korea, australská fuchsie, asi 45 druhů, stáloz.keře, Austrálie, křoviny, okr
Crowea – krovea, 3 druhy, stáloz.rosliny, lesy, Austrálie, okr
Cusparia (Galipea, Angostura) – kuspara, kusparije, z kůry hořká přísada
Decatropsis - dekatropsis
Decazyx - decazyx,
Dictamnus – třemdava, dyktamnus, 3 druhy, teplé lokal., Eurasie, okr
Dictyoloma - dyktyoloma
Diosma - dyosma, blahovoň
Diphasiopsis - difazziopsis
Diplolaena - dyplolena
Empleurum - empleurum,
Eremocitrus - eremocitrus, citronek, pouštní kumkvát, plody
Eriostemon – eriostemon, asi 35 druhů, stáloz.menší dřeviny, Austrálie, okr
Erythrochilon - erytrochilon
Esenbecjia - esenbekyje
Euodia – ampák, evodyje, cca 45 druhů, jvAsie – Himálaj, Čína,, Korea, Japonsko, dále N.Guinea,
Polynesie a Austrálie, okr
Fagara - viz Zanhoxylum, dřevo (satinwood - flava, Karibik)
Fagaropsis - fagaropsis
Feronia - viz Limonia
Feroniella – feronylka, feronyela,
358
Flindersia - flindersije, struhel, (Flindersiaceae), 17 druhů, stáloz.stromy, Austrálie, Cejlon, okr,
cenné dřevo
Fortunella – kumkvát, fortunela, asi 5 druhů, nízké dřeviny, vlhké lesy, Čína, Japonsko, Malajsie,
okr, plody, farmakologicky
Galipea - galipea, kuspara
Geijera - gejetra
Glycosmis – glykosma
Halfordia – halfordyje, cenné dřevo
Haplophyllum - haplofylum
Harrisonia - harisonyje
Hortia - hortyje, pětikleč
Chloroxylon – chloroxylon, 1 druh, strom, Cejlon, Indie, okr, pěst, cenné těžké dřevo satinwood
(swietenia, Cejlon, jIndie) - nábytek
Choisia – choisie, asi 8 druhů, stáloz. keře, skaln.kaňony, Mexiko a USA, okr
Leionema - lejonema
Leptothyrsa - leptotyrsa
Limonia - limonyje, citronek, kvasoplod, sloní jablko
Macrostylis - makrostylis
Megastigma - megastygma
Melicope – melikopa, roural, asi 150 druhů, stáloz.dřeviny, tropy Asie, Austrálie, okr
Metrodorea - metrodorea
Microcitrus – mikrocitrus, plody
Microcybe - mykrocybe
Murraya – murája, tlustoslupka, 5 druhů, menší stáloz.aromat.dřeviny, jvAsie – Indie, Indočína,
Čína, Malajsie, tichom.ovy, okr, farmakologicky
Neoschmidija - neoschmidyje
Oricia . oricije
Orixa - orixa
Paramignya - paramignyje
Peltostrigma - peltostygma
Phebalium – febalium, 45 druhů, stáloz.dřeviny, Austrálie, NZ, okr
Phellodendron – korkovník, felodendron, asi 10 druhů, opad.stromy, temperátní až subtr., v.Asie
- Amur, Mandžusko, dále Čína, Mongolsko, Japonsko, Korea, okr. borka na korek
Pilocarpus – mrštnoplod, pilokarpus, jaborand
Poncirus – citronečník, poncirus, 1 druh, trnitý keř, lesy, Čína a Korea, okr, plody
Ptaeroxylon - ptaeroxylon
Ptelea – křídlatec, ptelea, 10 druhů, arom. opad.dřeviny, křoviny a skaln.svahy, SAm-USA,
Mexiko, okr
Orixa – orixa, 1druh, rozložitý keř, křoviny hor, Čína, Korea, Japonsko, okr
Rauia - rauja
Ravenia - ravenyje
Ruta – routa, ruta, 8 druhů, keře, polokeře a byliny, suché,skaln.lokality, Středozemí, j.Evropa,
s.Afrika, Kanár.ovy, jz.Asie, okr, stará mediteránní kulturní rostlina,
Severinia - severinyje
Skimmia – skimije, asi 50 druhů, stáloz.arom.keře až stromy, v.Asie - Himálaj, Japonsko, Čína,
Sachalin, Kurily, Tajwan, okr
Spathelia – vrcholist, spatelije
Teclea - teklea
Tetradium (Euodia, Evodia) – ampák, čtverák, tetradyum, 9 druhů, dřeviny, lesy, Himálaj až
jv.Asie, okr
359
Thamnosma - tamnosma
Ticorea – tykorea, pucholist
Toddalia - todalije
Toddaliopsis - todaliopsis
Triphasia – trifasije, citronová myrta
Toddalia – todalije, kamokor
Vepris - vepris
Xanhoxylum – viz Zanthoxylum
Zanthoxylum – žlutodřev, zantoxylum, „sečuánský pepř“, asi 250 druhů, strom až 30 m, úpatí
hor, subtr. a tropy obou polokoulí, v.Asie - Čína, Indočína, Korea, Japonsko, Taiwan, Bhútán, SAm
a JAm, Afrika, okr, pěst plody
Zieria – zierije, asi 20 druhů, stáloz. keře, Austrálie, okr
x Citrofortunella - citrofortunela
x Citroncirus - citroncirus
Sabiaceae / Sabiovité, 3 rody, asi 90 druhů, dřeviny a liány, tropy a subtropy
Meliosma – meliosma, (Meliosmaceae), asi 75 druhů, dřeviny, trop.lesy, jv.Asie – Indie, Cejlon,
Indočína, Čína, Korea, Japonsko, Mexiko, tropická stř. a JAm, okr
Ophiocaryon – ofyokaryon, 9 druhů, dřeviny, trop.Amerika do Kolumbie po Brazílii
Sabia – sabije, liány a šplhavé keře, j.a jv.Asie, Japonsko, okr,
Salicaceae – Vrbovité, 55 rodů, přes 1000 druhů, dřeviny, celý svět, málo Austrálie
Abatia – abacije, roztřep
Azara – azara, asi 10 druhů, (býv. Flacourtiaceae), stáloz.dřeviny, mírné pásmo JAm, u vod,
hlavně Chile, okr
Banara - banara
Capraea – viz Salix
Caesaria – polouš, kasearije, (býv. Flacourtiaceae) . okr
Dovyalis - dovyalis, ketambila, (býv. Flacourtiaceae), asi 22 druhů dřevin, Afrika, Madagaskar,
Cejlon, okr, pěst dužnaté plody
Flacourtia – slivouch, flakourtyje, madagaskarská švestka, (býv. Flacourtiaceae), pěst dužnaté
plody
Gossypiospermum - gosypiospermum, (Flacourtiaceae), dřevo zapatero (praecox, JAm),
Choesenia (Salix) – korejanka, choesenyje
Idesia – idesije, okr
Kigellaria - kigelarije
, (býv. Flacourtiaceae)
Knafia – viz Salix
Lusekia – viz Salix
Oncoba – onkoba, rymbot, (býv. Flacourtiaceae), stáloz. strom, trop. Afrika - subsaharská Afrika,
od Senegalu po Súdan, JAR, okr
Poliothyris – šedolatník, poliothyris, (býv. Flacourtiaceae), 1 druh, opad.strom, horské lesy, Čína,
okr
Populus – topol, populus, asi 100 druhů, boreální, mírné až subtr.pásmo s.polokoule, Eurasie,
SAm, sAfrika, hornatiny tropů v.Afriky, opad.stromy, vodní břehy, lehké dřevo, celulosa,
plantážnicky, dřevo, (nigra, temuloides aj,. SA, Eurasie), i okr
Ryania – ryanyje, (býv. Flacourtiaceae)
Salix – vrba, salix, rokyta, vetla, asi 500 druhů, hlavně mírný pás s.polokoule, po celém světě,
několik jAfrika, JAm, trop.hornatiny v.Afriky, opadavé dřeviny, snadno se kříží, okr, antipyret.
kys.salicilová, dřevo, (alba, fragilis, nigra a j., SAm, Eurasu),
Samyda – samyda, okr
360
Scolopia – skolopije, (býv. Flacourtiaceae), asi 37 druhů, dřeviny, okr
Zuelania – zuelanyje,
Salvadoraceae / Salvadorovité, 3 rody, teplomilné rostliny suchých oblastí, pionýrské na
pohyblivých píscích a zasolených lokalitách
Azima – azima
Dobera – dobera, Indie, dřevo lehké, měkké, kuchyňské nádobí,
Salvadora – salvadora, prudil, ze semen olej, antiseptické složky
Sambucaceae / Bezovité – viz Adocaceae
Santalaceae / Santálovité (Santalovníkovité), asi 35 rodů, 500 druhů, poloparazitické dřeviny a
byliny, hlavně tropy a subtropy
Acanthosyris – akantosyris, parazit na kakaovníku, Brazílie aj.
Acranthera - akrantera
Buckleya – bukleja
Cervantesia – zbortil, cervantesije
Comandra – komandra, Eurasie
Exocarpos - exokarpus, australská třešeň
Kunkeliella – kunkuliela, Eurasie
Myoschilos – hlubatka, myoschylos
Osyris – prutnatec, osyrys, ručice
Pyrularia – pyrulárije, bůvolí ořech
Santalum – santalovník, santal, santál, santálový strom, asi 9 druhů, stáloz.dřeviny, suché oblasti,
jv.Asie – Malajsie (Malé Sundy), Indie, Tichomoř.ovy, Austrálie, okr, pěst, olej, cenné těžké tvrdé
dřevo – nábytek, řezbářství, santalová silice
Steireitera – viz Thesium
Thesidium – thesidyum,
Thesium – lněnka, thesium, byliny, horské TTP, stepní svahy, slatiny, Evropa,
Viscum – jmelí, viskum, (Viscaceae, Loranthacea), až 400 druhů, polopar. keřík, hlavně tropy
Afriky a Austrálie, Eurasie
Sapindaceae / Mýdelníkovité, (Aceraceae, Hippocastanaceae), 155/2200, ČR 1/3, hlavně tropy a
subtropy a temperátní mírné pásmo s.polokoule, dřeviny a liány, plody saponiny, cenné dřevo,
dnes přičleňována k Fabaceae / Bobovité
Acer - javor, acer
Aesculus - jírovec, eskulus
Alacrtyon – alektryon, asi 30 druhů, menší stromy, Malajsie, Austrálie, NZ, N.Kaledonie,
N.Hebridy, Šalam.ovy, Fidži, Samoa, okr.
Blighia – bligije, poddužák
Boronia – boronyje, (Scented Boronia), Austrálie ?, okr
Cardiospermum – srdcovnice, kardyospermum, 14 druhů stáloz.pnoucích rostlin, trop.Amerika,
Afrika, Indie, okr
Cupania – kupányje, přímoteň
Cupaniopsis – kupanyopsis, asi 70 druhů, stromy, Austrálie, N.Guinea, N.Kaledonie, okr
Deinbollia – deinbolije
Dimocarpus – longan, dymokarpus,
Dodonaea – dodonea, 60 druhů, stáloz.dřeviny, tropy a subtr., Austrálie aj.
Ephoria - viz Nephelium
Erioglossum – eryoglosum
361
Koelreuteria – svitel, kelreuterije, jasanovec, 7 druhů, opad.dřeviny, v.Asie – Čína, Korea,
Tajwan, okr
Litchi – liči, dvouslívák, 1 druh, stáloz. strom, subtropy, jvAsie - Čína, Indie, Cejlon, USA,
Brazílie, Havaj, j.Afrika, okr
Magonia – magonyje
Nephelium – rambutan, nefélium, asi 35 druhů, stáloz.stromy, jedlé plody, tropy a subtropy,
jvAsie, okr
Paulinia – paulinyje, kurura, guarana
Pometia – pomecie, strom, tropy, Malajsie, Indonésie, Vietnam, Japonsko, okr, pěst, těžké
trop.dřevo (kaxsai)
Sapindus – mýdelník, sapindus, asi 10 druhů, dřeviny a liány, údolí řek, subtropy a tropy, opt.
kontinentální suché podnebí, chudé půdy, Amerika – jvUSA, stř.Amerika, Karibik, okr
Serjania – serjanyje,
Schleichera – kusumba, schleichera,
Talisia – talisie, pitomba
Thouinia – tuinyje, dvoukřídlec, Asie, okr
Tina – tyna,
Ungnadia – ungnadyje
Xanthoceras – žlutoroh, xantoceras, 1 druh, opad.keř, lesní okraje, Čína, okr
Xerospermum – xerospermum
Zollingeria - zolingerije
Sapotaceae / Zapotovité (Sapodilovité), 53 rodů, asi 1100 druhů, stromy, tropy až teplé mírné
pásmo, v Amazonii na 25 ha i 70 druhů stromů ze Zapotaceae, kvalitní dřevo, plody jedlé, olej,
latex
Achras (Manilkara, Pouteria) – achras
Argania – argányje, dvojčet, argan, trnitý keř.stromek, end Maroko, léč argan. olej
Aubregrinia – aubregrinyje,
Aulandra – aulandra,
Baillonella - baillonella, dřevo moabi (toxicosperma, Z.Afrika)
Bequaertiodendron – bekvuertiodendron, jAfrika, dřevo,
Butyrospermum – viz Vitellaria
Bumelia – darmota, bumelie
Colocarpum – viz Pouteria, Achras, Lucuma, trop.Amerika
Dipholis - dyfolis, darmotík
Diploknema - dyploknema, mava, (máslový strom)
Ecclinusa - eklinusa, balata
Chrysophyllum – zlatolist, chrysofylum, ovoce
Isonandra - viz Palaquinum
Lucuma – viz Pouteria
Madhuca – madhuca, mahua, květy jedlé a na zkvaš. nápoj, Indie, j.Asie
Manilkara (Achras) – zapota, manilkara, trop.Amerika, kvalitní stavební dřevo odolné hmyzu a
houbám, ovoce
Melicoccus – medoplod, melikokus
Mimusops – opíhled, mimusops, rovníková Afrika
Palaquium – perčovník, palakvium, gutaperčovník, stromy, tropy, jvAsie, cenné dřevo –
zahr.nábytek
Payena – payena, stromy, tropy, jv.Asie, cenné dřevo – zahr.nábytek
Pouteria – pouterije, lukum, ovoce
Richardella – viz Chrysophyllum, Pouteria
362
Sideroxylon – železovec, sideroxylon, železné dřevo, stáloz.dřeviny, tropAmerika, j.Afrika –
Kapsko, okr, často pro dřevo pěstované stromy,
Synsepalum – synsepalum, mirakula, plody
Tieghemella - tieghemela, dřevo makoré, (heckelii, Afrika - Guin. zál.)
Vitellaria – vitelárie, karite, bassie, máselný strom
Xantolis – xantolis,
Sarcolaenaceae / Sarkolénovité, 9 rodů, asi 60 druhů, stáloz. dřeviny, end Madagaskar
Eremolaena - eremolena
Leptolaena – leptolena
Mediusella – medyusela
Pentachlaena – pentachlena
Perrieodendron - periodendron
Rhodolaena – rodoléna, rudoklok
Sarcolaena – sarkoléna
Schizolaena – klanoklok, schizoléna
Xyloolaena - xylolena
Sarraceniaceae / Špirlicovité, 3 rody, byliny a polokeře, masožravé, SAm
Darlingtonia – darlingtonyje, 1 druh, hmyzožr.rostl, Skaln.hory-Kalifornie, okr
Heliamphora – heliafora, asi 6 druhů, masožr.oddenkaté, vlhké hory, Venezuela, Guayana, okr
Sarracenia – špirlice, saracenyje, 8 druhů, masožravé trvalky, kyselé a chudé půdy močálů, SAm,
okr, CITES
Saururaceae / Ještěrkovcovité, 4 rody, 7 druhů, byliny, vAsie, SAm
Anemopsis – anemopsis, SAm,
Gymnotheca – gymnoteka, 2 druhy, Čína, Vietnam
Houttuyania – touleň, hutojnyje, 1 druh, oddenk.trvalka, mokřady, zavl.pole, v.Asie, Čína,
Himálaj, okr
Saururus – ještěrkovec, saururus, ještěrořep, ještěrčí ocas, SAm
Saxifragaceae / Lomikamenovité, 30 rodů, 550 druhů, byliny, hlavně hory, mírné až arktické
pásmo s.polokoule,
Astilbe – čechrava, astylbe, 24 druhů, jvAsie (Himálaj až Čína a N.Guinea), i SAm, okr
Astilboides – čechravovec, astylboides, 1 druh, vlhké lokality v.Asie – Čína, Korea, okr
Anopterus – hostička, anopterus
Bergenia – bergenyje, badan, 10 druhů stáloz.rostlin, vlhké lokality, v.Asie, okr
Boykiana – bojkiana, 10 druhů odd.trvalek, hory Japonsko, SAm, okr
Darmera (Peltiphyllum) – štítovka, darmera, 1 druh, oddenk.trvalka, břehy horských toků, zUSA,
okr
Francoa – frankoa, 5 druhů, stáloz.trvalky, skalní žlaby, Chile, orch
Heuchera – dlužicha, hojchera, asi 55 druhů, trvalky, skály a světlé lesy, Skalisté hory – SAm,
Mexiko, okr
x Heucherella (Heuchera x Tiarella) – dlužela, heucherela, okr
Chrysosplenium – mokrýš, chrysosplenyum, asi 60 druhů bylin, Eurasie, SAm, JAm, lužní lesy,
okr
Lithophragma – litofragma, 9 druhů, trvalky, SAm (Kalifornie aj,), okr
Mitella – mitela, čepeňka, asi 20 druhů, trsnaté oddenkaté trvalky, lesy, vAsie, SAm, okr
Mukdenia (Aceriphyllum) – mukdenyje, 2 druhy, trvalky, lesy, sv. Asie, okr
Rodgersia – rodgerzie, rodžerzije, 6 druhů, oddenk.trvalky, vlhké,horské lokality, Čína, Myanmar,
363
Korea, Japonsko, okr
Saxifraga – lomikámen, saxifraga, asi 440 druhů, polštářovité skalničky , hory s.polokoule,
Eurasie, Amerika, j.Afrika, okr
Tanakaea – tanakea, 1 druh, stáloz.oddenkatá trvalka, vlhké stinné lokality, Japonsko, okr
Tellima – mitrovka, telima, 1 druh, růžicov.trvalka, chladné,vlhké lokality, SAm, okr
Tiarella – mitrovnička, tiarela, jinochlup, asi 7 druhů, oddenkaté vysoké vytrvalé byliny, SAm
(Aljaška, Apalačské hory, Kanada), v.Asie, okr
Tolmiea – tolmije, slepice a kuřátka, 1 druh, vytrvalá bylina, tvoří velké porosty v jehl.lesích,
záp.pobřeží SAm od Aljašky po Kalifornii, okr (pokojová rostlina)
Scrophulariaceae / Krtičníkovité (vč. Buddlejaceae, Myoporaceae), 280 rodů, až 3000 druhů,
velké množství rodů převedeno do Plantaginaceae
Alonsoa – alonsoa, polokvět, 12 druhů, tropy a subtropy JAm, obv. stáloz.polokeř, okr
Angelonia – angelonyje, asi 30 druhů vlhčí tropy a subtropy Ameriky, polokeře a stáloz.byliny
Antirrhinum (Chaenorrhinum) – hledík, antirhinum, hledíček, šklebivec, lví tlamička, asi 35
druhů, byliny a polokeře skaln.svahů, hlavně Středozemí, i USA, okr, nově do Plantaginaceae
Asarina – asarina, vijavka, maurandie, 1 druh, Pyreneje, pnoucí stáloz., okr
Bacopa – bakopa, sutera, asi 60 druhů sukulent.rostlin, mokřadní a vodní lokality, teplé a trop.
oblasti Afriky, Austrálie, Asie a Ameriky, okr
Bartsia – lepnice, bartsije, babí květ, babí hněv, arktoalpinský druh, Eurasie, Skandinávie, ČR –
Krkonoše, SAm, horské TTP,
Bellardia – belaryje
Bowkeria – bovkerije, stáloz.dřeviny, vlhké lokality, j.Afrika, okr
Buddleja – komule, budleja, (Buddlejaceae), asi 20 druhů, Asie, okr
Bungea – bungea, stř. Asie, Pamiro-Alaj, Tanšan
Calceolaria – pantoflíček, kaceolarije, dmuloret, pantoflíček, střevičník, mírné až trop.pásmo celé
Ameriky, okr
Capraria – kozara, kaprarije
Castilleja – kastyleja, asi 40 druhů, trvalka, SAm, Asie, okr
Cebia viz Verbascum
Cochlidiospermum – skořepěnka, kochlidyospermum
Collinsia – kolinsije, asi 25 druhů, byliny, nížiny SAm a Mexika, i Čína, okr
Cymbalaria – zvěšinec, cymbalárije, cymbáleček, 10 druhů, krátkověké,plazivé a poléhavé,
Středozemí, lokálně stř.Evropa, okr
Cymbochasma – cymbochasma, Rusko
Diascia – ostruhatka, dyascie, korunatka, asi 50 druhů, trvalky, převážně hory j.Afriky, ale i
Eurasie, okr
Digitalis – náprstník, dygitalis, 22 druhů, obv.dvouleté byliny, TTP, Evropa, s.Afrika, stř.Asie,
okr, nově do Plantaginaceae
Dodartia – dodartyje, střední Asie
Dopatrium – dopatrium, stř. Asie, Pamiro-Alaj, Amudarja
Erinus - nemléč, erinus, 2 druhy, trvalky, hory stř.a j.Evropy, s.Afriky, okr
Escobedia - eskobedyje, ohranule
Eremophila - eremofila, poušťomilka, (býv. Myoporaceae), asi 200 druhů, stáloz.byliny a dřeviny,
aridní obl, Austrálie, okr
Euphrasia – světlík, eufrasije, zahořanka, suché TTP, skalní terásky, Eurasie, okr, nově do
Orobanchaceae
Glossostigma – glosostygma,
Gratiola – konitrud, graciola, vlhké TTP, střední Evropa, stř. Asie, Pamiro-Alaj, Tanšan, Syrdarja,
Halleria - halerije, stromová fuchsie, 4 druhy, stáloz.keře a menší stromky, Afrika, Madagaskar,
364
okr
Hebe – hebe, rozrazilec, asi 100 druhů, stáloz.keříky až stromky, NZ, Austrálie, Tasmánie,
N.Guinea, JAm - Ohňová země, Chile, okr
Hebenstreitia – ovláčka, hebenstreicije, okr
Hemianthus - polokvětka, hemiantus
Hemimeris - poluška, hemimeris,
Hydrotriche - hydrotriche, vodochlup
Chaenorhinum – hledíček, chenorhinum, asi 20 druhů, byliny, Střdozemí, Eurasie, okr.
Chelone – chelone, želvice, asi 6 druhů, SAm, vlhké lokality, okr
Chianophila – sněhomila, chianopila,
Chionohebe – chionohebe, 6 druhů, stáloz.pokryv.keře a polštář.trvalky, NZ, Austr, okr
Isoplexis – isoplexis, 3 druhy, stáloz.polokeře a keře, vyšší polohy, vavřínlesy, Kanár.ovy, Madeira,
okr
Jamesbrittenia – jamesbritenyje, 83 druhů, byliny a stáloz. polokeře a keře, hory, jAfriky, okr
Jovellana – jovelana, 6 druhů, trvalky a polokeře, NZ, Chile, okr
Keckiella (Penstemon) – kekiela, 7 druhů, keře a polokeře, zUSA, Mexiko, okr
Kickxia – úporek, kiksie, zvěšinec, úhory, stř. Asie,
Lagotis – lagotis, lagotka, stř. Asie,
Lathraea – podbílek, latrea, 7 druhů, bezlisté, parazit.trvalky, vlhké lesy, mírného pásu, Euroasie,
okr, nově do Orobanchaceae
Leptorhabdos – leptorhabdos, stř. Asie, Pamiro-Alaj, Tanšan
Leucophyllum – bělota, leukofylum, 12 druhů, pomalu rostoucí nízké keře, pouště, jUSA,
Mexiko, okr
Limnophila – bahnatka, limnofila,
Limosella – blatěnka, limosela, břehy vod, Eurasie,
Linaria – lnice, linarije, květel, úporek, asi 100 druhů, byliny, suché slunné lokality, mírné pásmo
s.polokoule, Středozemí, Eurasie, nově do Plantaginaceae
Lindernia – puštička, lindernyje, asi 50 druhů, byliny, Eurasie, SAm, okr
Lophospermum – lofospermum, 8 druhů, vytrv.liány a keře, (nachové „náprstníkov.květy),
skaln.svahy, stř. a SAm, okr
Maurandella – maurandela, 1 druh, bylinná liána, USA, Mexiko, okr
Maurandya – mauradyje, asarína, víjavka, 2 druhy, liány s dřevn.bází, skalnaté oblasti, lesy,
Mexiko, stř.Amerika. okr
Mazus – mazus, asi 30 druhů, byliny, vlhká místa, Pamiro-Alaj, Himálaj, Pákistán, Indie, Čína,
Japonsko, jv.Asie, Austrálie, okr
Melampyrum – černýš, melampyrum, byliny, háje, křoviny, úhory, lesní okraje, světlé lesy,
Evropa, okr, nově do Orobanchaceae
Melosperma – melosperma,
Micranthemum – malokvětka, mikrantemum, polokvětka
Microrrhinum (Chaenorrhinum) – hledíček. mikrorhinum, pobřeží, rumiště, Eurasie
Mimulus (Diplacus) – kejklířka, mimulus, asi 150 druhů, byliny a stáloz. keře, vlhké lokality,
j.Afrika, Austrálie, Amerika, okr
Misopantes – šklebivec, misopates, úhory, Eurasie
Moniera – viz Bacopa
Nathaliella – nataliela, stř. Asie, Pamiro-Alaj
Nemesia – hledíkovka, nemézie, asi 50 druhů, byliny až polokeře, pobřežní písčiny, suché křoviny
vnitrozemí, j.Afrika, okr
Odontites – zdravínek, odontytes, TTP, Eurasie, nově do Orobanchaceae
Orthantha – zahořanka, ortanta, suché TTP, Eurasie
Ourisia – ourisije, ovojka, asi 25 druhů, nízké trvalky, Austrálie, Tasmánie, JAm, Antarktida, okr
365
Paederota – pederota, rozrazilka
Parahebe (Derwentia) – parahebe, asi 30 druhů, trvalky až polokeře, Austrálie, NZ, Papua N.Guinea, okr
Parentucellia – světličník, parentucelije, Středozemí, Eurasie
Paulownia – viz Paulowniaceae
Pedicularis – všivec, pedykularis, Euroasie, nově do Orobanchaceae
Penstemon – jenotina, penstemon, dračík, asi 280 druhů, trvalky a polokeře, SAm, TTP, stř. a
SAm, okr
Phygelius – figelius, kapská fuchsie, kaferská lilie, 2 druhy, stáloz.keře a polokeře, vlhké lokality,
j.Afrika – Kapsko, okr
Picria – hořčicha, pikrije
Picrothiza - pikrorhiza, CITES - kurroa, scrophulariiflora
Pseudolysimachion – úložník, rozrazil, pseudolysimachion, aluviální TTP, křoviny, Eurasie
Rehmannia – rémanyje, čínský náprstník, 9 druhů, trvalky, skaln.oblasti, lesy, Čína, Korea,
Japonsko, okr
Rhinanthus – kokrhel, rhinantus, byliny polopar., Eurasie, nově do Orobanchaceae
Rhodochiton – rodochiton, 3 druhy, opad.vytrvalé liány, lesy, Mexiko, okr
Russelia – ruselije, zaous, korálový déšť, korálová rostlina (Coral Plant), asi 50 druhů, keře a
polokeře, lesní lemy, Mexiko až Kolumbie vč. Karibiku, okr
Scoparia – chvostenka, skoparije,
Scrophularia – krtičník, skrophularije, asi 200 druhů, trvalky a polokeře, bažiny a vlké TTP,
mírný pás s.polokoule, několik druhů tropy Ameriky, okr
Selago – strboulovec, selago, asi 150 druhů, stáloz. byliny, polokeře a keře,
Spirostegia – spirostegije, stř. Asie, Pamiro-Alaj
Sutera (Bakopa) – sutera, asi 50 druhů, byliny, polokeře a stáloz.keře, lesní okraje, j.Afrika, okr
Synthyris – syntyris, asi 14 druhů, trsnaté oddenk.trvalky, lesy, SAm, okr
Tetranema – tetranema, 2 druhy, stáloz.trvalky, vlhké stinné lokality, Mexiko, Guatemala, okr
Torenia – torényje, 50 druhů, horské byliny, krátké terminální hrozny, tropy, Afrika, Asie, okr
Tozzia – hornice, tozije, Evropa - Karpaty, Bulharsko, Řecko,
Trapella – trapela, Eurasie
Verbascum (Cebia) – divizna, verbaskum, marnucha, asi 350 druhů, většinou dvouleté, suché,
slunné kamenité stráně i hory, Eurasie, s.Afrika, okr
Veronica – rozrazil, veronyka, asi 250 druhů, byliny až polokeře, hlavně Eurasie, okr, nově do
Plantaginaceae
Veronicastrum – rozrazilovec, veronykastrum, holubí kořen, 2 druhy, trvalky, Sibiř, SAm, okr
Wulfenia – vulfényje, 6 druhů stáloz. růžicovité trvalky, horské louky, jvEvropa (Albánie), z.Asie,
Himálaj, Afghánistán, okr
Zaluzianskya – zalužanka, zalužanskyje, asi 35 druhů, nízké byliny a polokeře, travnaté a
skalnaté svahy, j.Afrika – Kapsko, Natal, Lesotho, okr
Schegeliaceae / Schegeliovité
Schegelia - schegelije
Schisandraceae (Illiciaceae) / Klanopraškovité (Badyádníkovité), 3 rody, asi 92 druhů, tropy,
jvAsie, Amerika
Illicium – badyáník, anýzovec, ilicium, hvězdový anýz, až 50 druhů, stáloz.aromatické dřeviny,
jvAsie – Čína, Indočína, jih USA, Karibik, okr
Kadsura – kadsura, asi 20 druhů, stáloz.dřevnatějící liány, lesy, v. a jv. Asie – Čína, Korea,
Japonsko, okr
Schisandra – klanopraška, schizandra, magnolka, limoník, asi 26 druhů, stáloz.liány, v,, j.a jv.
366
Asie – v.Rusko, Mandžusko, Čína, Korea, Japonsko, Indočína, i SAm
Simaroubaceae (Leitneriaceae) / Simarubovité (Leitnerovité), asi 30 rodů, tropické dřeviny,
méně subtropy a mírné pásmo
Aeschirion (Picrasma) – eschirion, hořkoň
Ailanthus – pajasan, ailantus, 5 druhů, jv.Asie, Austrálie, opad. strom, okr
Amaroria - amarorije
Brucea – brucea, Indie, Cejlon, Čína, Vietnam, Malajsie až Austrálie, okr Čína, léč TČM
Castella – kastela, chaparro amargoso
Eurycoma - eurykoma
Irvingia - irvingije
Litneria – leitnérije
Picramnia – hořkucha, pikramnyje
Picrasma – hořčina, pikrasma, hořkoň, 9 druhů, opad.stromy, lesy, tropy a subtropy, jv.Asie –
Indie, Čína, Nepál, Bhútán, Korea, Japonsko a stř. Amerika vč.Karibiku, okr, hořčiny, odvar z kůry
- antimalarikum
Quassia – hořkoň, kvasie, hořčiny, odvar z kůry - antimalarikum
Simaba – simaba, odvar z kůry - antimalarikum
Simarouba – simaruba, (India quassia Wood), okr
Simmondsia – jojoba, simondsije, 1 druh, stáloz.keř, švestkovitá tobolka, pouštní slunné horké
lokality, poušť Sonora, jUSA, Mexiko, okr, pěst
Suriana – suriana
Simmondsiaceae / Jojobovité , 1 rod
Simmondsia – jojoba, simondyje, stáloz. drobnolisté keře, Sonorská poušť v Kalifornii, okr Čína,
pěst Indie olej jojoba (místo vorvaního tuku)
Solanaceae (Nolanaceae) / Lilkovité, asi 100 rodů, 2500 druhů, po celém světě, nejvíce tropy a
subtropy, zejména JAm, významný podíl domestik. rostlin: brambory, rajče, lilek, paprika
Atropa – rulík, atropa, 4 druhy, Středozemí, Eurasie, okr, alkaloidy
Browallia – broválije, 6 druhů, polokeř.a keř.trvalky, s.JAm a Karibik, okr
Brugmansia – durmanovec, brugmansije, karliník, dřevitý durman, andělská trubka, 5 druhů
stáloz. dřevin, od jUSA po JAm (Kolumbie, Ekvádor, Venezuela), okr
Brunfelsia – brunfelzie, „včera, dnes a zítra“, asi 40 druhů, stáloz. nízké dřeviny, tropy a subtropy,
Ameriky, okr
Calibrachoa – kalibrachoa, (Million Bels), prodara, polokeř příbuzný petuniím, 22 druhů, nízké
stáloz.keře a polokeře, stepi JAm,okr
Capsicum – paprika, kapsikum, turecký (španělský) pepř, více než 10 druhů, tropy Ameriky, okr
Cestrum – kladivník, cestrum, asi 175 druhů, tropy a subtr.Ameriky, okr
Cyphomandra – rajčenka, cyfomandra, stromové rajče, asi 30 druhů stáloz. bylin a dřevin, suché
tropy Ameriky, okr
Duboisia - dyboázije, jedovatice, keř, stř.Austrálie
Datura – durman, datura, , 8 druhů, vytrv.rostliny, temperát, subtr.a trop.pásmo, Eurasie,
Amerika, okr
Dulcamara - viz Solanum
Fabiana - fabiana, kylouš, asi 25 druhů, stáloz. keříky, JAm
Habrothamnus - viz Cestrum
Hyoscyamus – blín, hyoscyamus, 15 druhů, byliny, Eurasie, s.Afrika, okr
Iochroma - fialkovec, jochroma, asi 20 druhů, dřeviny, vlhké lesy, tropy, stř.aJAm, okr
Jaborosa – jaborosa, asi 20 druhů, suché obl., JAm – Brazílie, Uruguay, Argentina, okr
367
Juanulloa – chuanka, juanuloa, jeřela, kvakamaja, 10 druhů, stález.keře, dešt.pralesy,
stř.Amerika. okr
Latua – latua
Lycianthes – lyciantes, 200 druhů,
Lycium – kustovnice, lycium, asi 100 druhů, trnité keře, mírné a subtrop.pásmo celý svět, okr
Lycopersicon – lykopersikon, asi 7 druhů, trvalky, stř. a JAm (Peru, Ekvádor), okr
Mandragora – mandragora, pokřín, 6 druhů, trvalky, dužnaté kůlovité kořeny, suché kamenité
oblasti, Středozemí, stř.Asie, Himálaj, okr
Nierembergia – pobřežka, nyerembergije, bílý pohár, asi 20 druhů, byliny a polokeře, vlhká
osluněná místa, mírný pás, JAm, okr
Nicandra – lilík, nykandra, pěknomázdřec, 1 druh, bylina, suché otevřené lokality, Peru, okr
Nicotiana – tabák, nykociana, 95 druhů, byliny až keře, vlhčí tropy, Amerika, Austrálie, okr
Nolana – nolana, zvonovka, 90 druhů, byliny a polokeře, polopouště a pobřeží, JAm – Peru, Chile,
okr
Petunia – petúnyje, asi 30 druhů, byliny, stepi a kamenité svahy, JAm, okr
Physalis – mochyně, fysalis , baborolka, židovská třešeň, asi 80 druhů, byliny, tropy a subtropy,
Amerika i Eurasie – stř.Asie, jv.Evropa, Austrálie , okr
Physochlaina – fysochlaina, stř. Asie, Pamiro-Alaj, Kazachstán
Salpiglossis – jazylka, salpiglosis, zavilka, tubojazylka, 2 druhy, byliny, sklanatá suchá údolí, JamAndy, okr
Scopolia – pablen, skopolije, asi 5 druhů, oddenk,poléhavé trvalky, Eurasie - hory j. a stř. Evropa,
Sibiř, Himaláj, Čína, Japonsko, okr
Schizanthus – klanokvět, schizantus, asi 15 druhů, trvalky, suché,sklanaté svahy, Chile, okr
Solandra – solandra, andělská říše, 8 druhů, stáloz.dřevnatějící liány, tropické lesy, Mexiko,
Karibik, JAm, okr
Solanum – lilek, solanum, asi 1500 druhů, byliny, dřeviny i liány, celý svět, hlavně Amerika, dále
Středozemí, Eurasie, Afrika, okr, pěst.zeleniny
Streptosolen – streptosolen, pokroucenec, 1 druh, stáloz.polokeř, notevřené lesy, JAm –
Kolumbie, Peru, Ekvádor, okr
Triguera – triguera,
Vestia – vestyje, 1 druh, stáloz.keř, lesy, Chile, okr
Withania – vitányje, ašvagandhá
Sonneratiaceae / Soneráciovité – viz Lythraceae
Stachyuraceae / Ocasnatcovité, 1 rod
Stachyurus – ocasnatec, stachyurus, pitulka, asi 10 druhů, polokeře, keře i malé stromy, v,Asie,
Himálaj, Čína, Japonsko, okr
Stackhousiaceae / Stakhusiovité - viz Celastraceae
Staphyleaceae / Klokočovité, 4 rody, 50 druhů, dřeviny, mírné pásmo až tropy
Dalrympelea – dalrympelea, (býv. Sapindaceae),
Euscaphis – lodilka, euskafis, Japonsko, okr
Staphylea – klokoč, stafylea, 12 druhů, opad.keře a malé stromy, teplé lesy, mírné pásmo s.
polokoule, Eurasie – Evropa, Malá Asie, Sýrie, Turecko, Kavkaz, Japonsko, Korea, Mandžusko,
Čína, SAm, okr
Tapiscia – tapiscije, čířek
Turpinia – kostilka, turpinyje,
368
Sterculiaceae / Lejnicovité, tropické dřeviny a liány, alkaloidy
Ambroba - ambroma, nekrmnice, (Cotton Abroma), okr
Brachychiton – brachychiton, lejnice, lahvový strom, asi 30 druhů, stromy s lahv.kmenem,
Austrálie, Papua-N.Guinea, okr
Byttneria – bytnerije, měšeň
Cola – kolovník, kola, súdánská tráva
Commersonia – luntovník, komersonyje
Dombeya - dombeja, hlavoch, asi 300 druhů, dřeviny, Afrika, Madagaskar, Maskarény, okr
Firmiana – firmiana, 9 druhů, opad.dřeviny, v.Afrika, v.a sv.Asie, okr
Fremontia - viz Fremontodendron
Fremontodendron (Fremontia) - flanelovník, fremontodendron, fremontie, 2 druhy,
stáloz.dřevin, suché horské svahy USA, Mexiko, okr
Guazuma - kvazuma
Helicteres - zkrucenec, helikteres, bliznovka, čnělkovec
Heritiera - heritiera, listohranák, asi 30 druhů, stromy, pobřeží, mangrovy, tropy, Afrika, jv.Asie,
Austrálie, tichomoř.ovy, okr, pěst, cenné dřevo mengkulang, (javanica aj., jv.Asie) – nábytek,
konstrukce
Hermannia - hermanyje, kašlice, asi 100 druhů, byliny dřeviny, tropy a subtropy, písčiny, Afrika,
okr
Kleinhovia – kleinhovije, kymák
Lasiopetalum – lichokvětec, lasiopetalum,
Mahernia – viz Hermannia
Mansonia – mansonyje, dřevo mansonia, (altissima, Afrika Guin.záliv)
Pentapetes – pentapetes, nestydlivec, (Purpered Pentapes), okr,
Pterospermum – křídlozrnec, pterospermum,
Pterygota - pterygota, dřevo koto, (bequaertii aj., Afrika - dešt.pralesy Nigéreie a Kamerun)
Sterculia – lejnice, sterkulije, asi 250 druhů, tropy a subtropy, jv.Asie – Indie, Indočína, Malajsko,
Čína, stromy, lehké dřevo, okr
Theobroma – kakaovník, theobroma, asi 20 druhů, stáloz.stromy, tropy, Amerika, okr, pěst
Trochetiopsis – trochetyopsis, dřevina, ostrov sv.Heleny
Waltheria – valterije, samoš, kývoň
Stilbaceae / Stylbovité, 11, rodů, 39 druhů, převážně nízké keře i byliny, hlavně j.Afrika- Kapsko,
dále subsaharská Afrika, Madagaskar, Arábie, Maskarény
Bowkeria – bovkerije
Halleria – halerije,
Nuxia – nuxije, (dříve Loganiaceae), asi 15 druhů, dřeviny, plod tobolka, lesní okraje s dostatkem
vody, subtropy a tropy, Afrika – JAR (end Kapsko), Svazijsko, Mozambik, Zimbabwe, Zambie,
Malawi, Tanzanie, Keňa, Uganda, Burundi, Rwanda, dále Madagaskar a Maskarény, okr
Retzia – retzije
Strelitziaceae / Streliciovité
Ravenala – ravenala, palma poutníků
Strelitzia – strelícije
Stylidaceae / Stylidiovité, 6 rodů, asi 250 druhů, byliny a keře, Austrálie, tropická Asie po NZ,
JAm
Donatia – donacije, 2 druhy, jih JAm, NZ, Tasmánie
Forstera – forstera
Levenhookia – levenhokije
369
Oreostylydium – oreostylidyum
Phylaaachne - fylachne
Stylidium – slupatka, stylidyum, 6 rodů, asi 250 druhů, byliny a keře, Austrálie, tropická Asie po
NZ, JAm
Styracaceae / Sturačovité, dřeviny, Asie, Amerika
Alniphyllum – alnyfilum, (Fortunes china Bells), Čína, okr
Halesia – halézije, kollach, 4 druhy, opad.dřeviny, SAm, v.Čína, okr
Pterostyrax – sturačník, pterostyrax, 6 druhů, opad.dřeviny, hory v.Asie – Čína, Japonsko, okr
Rehderodendron – rederodendron, 9 druhů, opad.dřeviny, horské lesy, Čína, Vietnam, okr
Sinojackia – sinodžekije, 2 druhy, opadavé keře a menší stromy, lesy, Čína, okr
Styrax – sturač, styrax, benzovník, asi 130 druhů, keře nebo malé stromy, subtr.a tropy jvAsie –
Čína, Korea, Japonsko, SAm vč.Mexiko, 1druh j.Evropa, okr, latex, pryskyřice , obřadní
vykuřování
Symplocaceae / Samoduťovité, 2 rody, 250 druhů, dřeviny, vAsie až Fidži, Austrálie, Amerika
Sphenotheca – sfenoteka,
Symplocos – samoduť, symplokos, sladkolist, asi 30 druhů, stromy a keře, tropy a subtropy, SAm
a JAm, Asie, Austrálie, Polynésie, okr
Tamaricaceae / Tamaryškovité, 5 rodů, asi 90 druhů, dřeviny a polokeře, stepi, Středozemí,
stř.Asie, Eurasie, Afrika
Hololachna - hololachna
Myricaria – židovník, myrikarije, (Nut Meg), štěrkovité náplavy, Eurasie, okr
Myrtama - mystama
Reaumuria – reomýrije, sodaul
Tamarix – tamaryšek, tamarix, asi 60 druhů, keře a malé stromy, mírné až trop.pásmo, pouště,
Eurasie, jv.Evropa až Indie, v.Asie, Afrika, okr
Tetrachondraceae / Tetrachondrovité, 2 rody, 3 druhy, Amerika a NZ, plazivé či poléhavé
dužnaté byliny
Polypremum - polypremum
Tetrachondra - tetrachondra
Theaceae / Čajovníkovité, asi 20 rodů, 600 druhů, dřeviny, tropy a subtropy, Amerika, Asie,
Pacif.ovy
Adinandra – adynandra
Bonnetia - bonecije
Camellia – čajovník, kamélije, asi 250 druhů, stáloz.dřeviny, tropy a subtropy, Asie (Indie, Cejlon,
Čína, Japonsko, Indočína, Malajsie, Indonésie, okr, pěst
Cleyera – klejera, asi 17 druhů, dřeviny, Asie – Himálaj až Japonsko, Amerika – Mexiko až
stř.Amerika, okr
Eurya – euryje, žerava, asi 130 druhů, stáloz.dřeviny, v.a jv.Asie (Čína, Japonsko), okr
Euryodendron - euryodendron
Franklinia – franklinyje, 1 druh, dřevina, USA, okr
Freziera - freziera, mandul
Gordonia - krosteň, gordonyje, asi 70 druhů, stáloz.dřeviny, jv.Asie, 1 druh jv. USA, okr
Laplacea (Gordonia) - laplacea
Schima – schima, asi 10 druhů, stáloz.dřevina, Himálaj, Čína, jv.Asie, okr, pěst, cenné dřevo
(needlewood) - nábytek
370
Stewartia – stevarcije, (stjuartya), asi 30 druhů, keře a polokeře, vAsie – Čína, Japonsko, Korea,
SAm, okr
Ternstroemia – okrovák, ternstrémije, asi 85 druhů, stáloz.dřeviny, tropy, Asie, Afrika, Amerika,
okr
Tetracentron – tetracentron, 1 druh, opad.strom, horské lesy, Himálaj, Myanmar, Čína, okr
Thea – čajovník, tea, kamelie, pěstovaný stáloz. keř, pochutina, pův. Čína, pak Indie a Japonsko, Srí
Lanka vysazen až v r. 1824 v dnešní bot. zahradě v Paradenie, Britové ke komerčnímu využití nejprve
vysázeli v pohoří Nuwara Eliya 200 keřů, léčivý
Visnea – doznice, viznea, mokanera
Theophrastaceae / Prostolovité
Jacquinia - opojan, žakynyje
Theophrasta - prostol, teofrasta
Thymeleaceae / Vrabečnicovité (Lýkovcovité, Aquilariaceae, Daphnaceae), 45/500 (podle nových
názorů až 950 druhů), ČR 2/3, kosmopolitní, hlavně tropy, hojně subtr j. polokoule, Afrika a
Austrálie, převážně keře a keříky, příp. byliny, vzácně stromy
Aquilaria – orličín, akvilarije, agarwood, orlí dřevo, ¨strom, Čína, okr, CITES
Dais – bobkovka, dajs, 2 druhy, dřevin, vlhké obl. j.Afrika, Madagaskar, okr
Daphne – lýkovec, dafne, asi 70 druhů, keře, mírné a subtr.pásmo, Eurasie, s.Afrika, Austrálie
Dirca - židelník, dirka, 2 druhy, opad, keře, SAm (USA), okr
Drapetes - drapetes, drnoušek
Edgeworthia – edževortyje, 3 druhy, keře, Himálaj, Čína, okr
Gnidia - gnidyje, Sokotra
Gonystylus - gonystylus, ramín, (Gonystylaceae), Borneo, CITES, dřevo ramin (jv.Asie)
Gyrinops - gyrinops, CITES
Lachnaea - lachnea
Lagetta – lageta
Octolepis - oktolepis
Passerina – vrabcovka, paserina, vrabečnice
Pimelea – pimelea, pobočka, leštěnka, asi 80 druhů, keře a polokeře, pobřeží a hory, Austrálie
Stellera – stelera, výroba papíru
Stelloropsis – steloropsis, Rusko
Struthiola - struthiola
Tepui
Thymelaea – vrabečnice, thymelea, výslunné úhory, Eurasie
Wikstroemia – vikstrémije, asi 70 druhů, dřeviny, hory, Himálaj, Čína, Cejlon, Austrálie,
Tichomoř.ovy, okr
Tiliaceae / Lípovité – dnes Malvaceae
Apeiba – apejba, poslupan
Corchorus – jutovník, korchorus,
Grewia – grevije, blahokamýk (Emu Berry), asi 150 druhů, dřeviny, Afrika, Asie, s.Austrálie, okr
Gossypium – bavlník, gosypium,
Muntingia – kalabura, muntyngije, bezřadýn, jamajská třešeň
Nesogordonia - nesogordonyje, dřevo danta, (papaverifera, Afrika - Guin. zál)
Sparmannia – lípěnka, sparmányje, pokojová / africká lipka, asi 7 druhů, keře a malé stromky,
otevřené lesy, tropy, Asie, j.Afrika, Madagaskar, okr
Tilia – lípa, tylia, asi 40 druhů, opad.stromy, mírné pásmo s.polokoule, Eurasie, SAm, okr, dřevo
lípa, (x vulgaris aj, SAm, Eurasie)
Triumfetta – triumfeta,
371
Trapacea / Kotvicovité, 1 rod, dnes Lytraceae
Trapa – kotvice, trapa, asi 30 druhů, ponořené vodní rostliny, vodní plochy, Evropa, v,Asie,
Afrika, okr
Tremandraceae / Tremandrovité, dnes v Elaeocarpaceae
Tetratheca – tetratéka, asi 40 druhů, drobné stáloz.keře, suché keřovité formace, Austrálie, okr
Tremandra – tremandra,
Trigoniaceae / Trigoniovité, 4 rody, 30 druhů, dřeviny a liány, hlavně trop.Amerika, pak jvAsie,
Madagaskar
Humebrtiodendron - humbertyodendron
Trigonia – trigonyje
Trigoniastrum – trigonysatrum
Trigoniodendron - trigonyodendron
Trochodendraceae / Kolostromovité, (Tetracentraceae), 2 rody, stromy, vAsie
Tetracentron - tetracentron, - sinense CITES
Trochodendron – trochodendron, kolostrom, 1 druh, stáloz.dřevina, lesy, v.Asie – Tajwan, Korea,
Japonsko, okr
Tropaeolaceae / Lichořeřišnicovité, poléhavé či ovíjivé byliny, stř.a JAm,
Magallana - magalana, patagonská řeřišnice
Tropaeolum – lichořeřišnice, trapeolum, asi 95 druhů, plazivé, pnoucí i keřovité byliny,
chladnější lokality, Amerika, okr
Turneraceae / Turnerovité – viz Passifloraceae
Ulmaceae / Jilmovité, dnes 8 rodů, 35 druhů (dříve 15 rodů, 200 druhů), stromy, mírné až tropické
pásmo, jvAsie, Amerika
Ampelocera – ampelocera,
Celtis – břestovec, viz Cannabaceae
Hemiptelea - plotovník, hemiptelea, 1 druh, trnitý opad.strom, Čína, Korea, Mandžusko, okr
Chaetachme – chetachme
Phyllostylon - fylostylon
Planera – planera, vodní jilm
Pteroceltis – břestovníček, viz Cannabaceae
Trema – trema, viz Cannabaceae
Ulmus – jilm, ulmus, (Elm), asi 45 druhů, mírný a subtropický pás s.polokoule (Eurasie – Evropa,
Čína, Korea, SAm), opadavé stromy, příp. keře, křoviny a lesy, na jih do Thajska a Kostariky, opad.
a poloopad. stromy, pěst, pevné dřevo jilm americký, evropský, (americana, ulva, thomasii, SAm,
carpinifolia, hollandica, glabra, Eurasie) - tesařské konstrukce, sportovní nářadí, i okr (avšak
grafióza)
Zelkova – zelkova, nejda, planera, asi 6 druhů, Řecko, Sicílie, Kréta, Turecko, Kavkaz, v.Asíe –
Čína, Korea, Japonsko, okr, pěst. cenné dřevo (keyaki) – nábytek, čluny aj.
Urticaceae – Kopřivovité, 54 rodů, přes 2600 druhů, byliny a dřeviny, kosmopolitně, hlavně tropy,
Asie, málo v Africe, čeleď Cecropegiaceae byla přidružena
Boehmeria – ramije, behmerije, ponoška, Čína, Indie, jv.Asie, Sundy, Jáva, pěst
Cecropegia – cekropegije, (Cecropegiaceae), 75 druhů, v dutých kmenech žijí mravenci Azteca
372
(chrání je před býložravci a odstraňují výhonky popínavých rostlin
Coussapoa – kousapoa, 50 druhů,
Dendrocnide – dendroknyde, kopřivák, jedovatý keř, sv.Austrálie
Elatostema – elatostema, asi 300 druhů, stáloz.dřevnatějící byliny a keříky, tropy Asie (jv.Asie,
Indočína), okr
Gesnouninia – drnavák, gesnounynyje
Girardinia - žirardynyje
Helxine - viz Soleirolia
Laportea – laportea, kopřivák
Maoutia – maoucije, boehmerie
Parietaria – drnavec, parietarije, bouchvec, lužní lesy, zdomácněl Evropa, ČR,
Pellionia – pelionyje, (Rooted Pellionia), okr
Pilea – pilea, asi 600 druhů, byliny, deštné pralesy, tropy, celý svět mimo Austrálie, okr
Pipturus – pipturus, stříbrná kopřiva
Soleirolia (Helxine) - helina, soleirolie, 1 druh, zakrská trvalka, vlhká zastíněná místa, Středozemí
– z. ostrovy, okr
Urtica – kopřiva, urtyka, asi 100 druhů, byliny se žahavými chlupy, výjim.dřeviny, Evropa, okr
Vacciniaceae / Brusnicovité – dnes Ericaceae / Vřesovcovité
Valerianaceae / Kozlíkovité, asi 15 rodů, 315 druhů, byliny až keře, hlavně s.mírné pásmo, hlavně
Středozemí, dále Jam-Andy a trop.Afrika, chybí Austrálie
nově řazeny ke Caprifoliaceae
Aligera – aligera
Aretiastrum – aretyastrum
Astrephia – astrefije
Belonanthus - belonantus
Centranthus – mavuň, centrantus, kozlíček, 10 druhů, suché lok., Středozemí, okr
Fedia - fedyje, kozlíček
Nardostachys – nardovník, nardostachys, Himálaj, Nepál, Indie, Čína, léč, TČM, - grandiflora
CITES
Patrinia – patrinyje, asi 15 druhů, trsnaté trvalky, hory Asie – Sibiř, Japonsko, okr
Phuodendron – fuodendron,
Phylactis – fylaktys,
Plectrias – plektrias
Pseudobetckea – pseudobekea
Stangea - stangea
Valeriana – kozlík, valeriana, odolen, více než 150 druhů, trvalky, keře, liány, Eurasie, Amerika,
okr
Valerianella – kozlíček, valerianela, tenura, asi 55 druhů, byliny, Eurasie, s.Afrika, okr
Verbenaceae / Sporýšovité, 31 rodů, téměř 1000 druhů, po celém světě, nejvíce JAm, glykosidy,
alkaloidy
Acantholippia - akantolipije
Aloysia – aloisije, klapourek, „citronová verbena“, asi 40 druhů, suché,teplé,skaln.lok.Ameriky, okr
Avicennia – kolíkovník, avicenyje, šura, 6 druhů, mangrovy, okr, nově zařazen do Acanthaceae
Callicarpa – krásnoplodka, kalikarpa, 140 dřevin, tropy a subtropy, hlavně Asie, ale i Amerika a
Afrika, okr
Caryopteris – ořechokřídlec, karyopteris, 17 druhů, hory v.Asie, okr
Citharexylum – houselník, citarexylum, asi 130 druhů, trop.a subtr.dřeviny, stř.aJAm, Karibik,
373
Havaj, okr
Clerodendrum – blahokeř, klerodendrum, asi 400 druhů, dřeviny a liány, tropy a subtropy, celý
svět, zejména Afrika a Asie, okr
Congea – kongea, orchideovka, 7 druhů, stález. keře a liány, jv. Asie, okr
Duranta – duranta, 30 druhů, stáloz.dřeviny, tropy a subtropy Ameriky, okr
Glandularia (Verbena) – glandularije, okr
Gmelina - gmelina
Holmskioldia – holmskoldyje, 10 druhů, stáloz.keřů a lián, tropy, Afrika, Madagaskar, Himálaj,
okr
Lachnostachys – lachnostachys, mnohoklasec
Lantana – libora, lantána, asi 150 druhů, stáloz.keře a trvalky,tropy Ameriky a j.Afriky, okr,
alkaloidy
Lippia – lipie, klapourek, sladidlovec, 120 druhů,
Nyctanthes – nočnice, nyktantes
Petrea – petrea, asi 30 druhů, popínavé dřeviny, tropy, Amerika, okr
Phyla – fila, asi 15 druhů, trvalky, stř. a JAm, okr
Pityrodia – pityrodyje
Premna – premna
Rhaphithamnus – rafitamnus, 2 druhy,stáloz.trnité dřeviny, peskovice, mírný pás, JAm, okr
Stachytarpheta – vratiklas, stachytarfeta, čertův bič, 130 druhů, byliny i keře, tropy a subtropy,
stř. a JAm, jv.Asie, Tichomoří, okr
Tamonea – tamonea, osinokalich
Tectona – teka, tektona, teak, týkový strom, indický (asijský) dub, stromy, tropy, Čína, Indie,
Indočína (Myanmar, Thajsko), Indonésie, Pacif.ovy, Afrika, pěst, cenné tropické pevné husté dřevo
Verbena – sporýš, verbena, asi 300 druhů, byliny i polokeře, otevřené slunné lokality, prérie, tropy
a subtropy, Středozemí, Eurasie, Amerika, okr
Vitex – drmek, vitex, asi 250 druhů, dřeviny, tropy a subtropy, Středozemí, stř. a v.Asie, v.Afrika,
okr
Xolocotzia - xolokocije
Violaceae / Violkovité, 23 rodů, asi 800 druhů, dřeviny, liány a byliny, saponiny či alkaloidy
Acentra – acentra
Agatea – agatea,
Allexix – alexix
Amphirrhox – amfirhox
Corynostylis – korynostylis
Decorsella - dekorsela
Dischidium - viz Viola
Hybanthus – hybantus, 100 druhů,
Hymenanthera – hymenantera, asi 10 druhů, keře, NZ a ostrov Norfolk, okr
Leonia – leonyje, strom, jedlé plody
Melicytus (Hymenanthera) – mnohočerák, melicytus, 7 druhů, keře, skaln.a horské lokality,
Austrálie, okr
Noisettia - noisetyje
Orthion - ortyon
Rinorea – rinorea, 160 druhů, pantropicky
Schweiggeria - švejgerije
Viola (Erpetion) – violka, viola, asi 500 druhů, byliny až polokeře, temperátní klima, Eurasie,
SAm, okr
374
Vitaceae / Révovité, 15 rodů, asi 800 druhů, úponkaté liány, příp. byliny či dřeviny, kosmopolitně,
hlavně tropy a subtropy, ale i mírné pásmo
Ampelopsis – loubinec, ampelpsis, révovník, asi 25 druhů, SAm, Mexiko, Asie, pnoucí dřevina,
okr
Cissus – žumen, cisus, asi 350 druhů, keřovité a liánovité sukulenty, všechny teplejší části světa,
okraje tropů a subtropů, okr
Cyphostemma – cyfostema, asi 150 druhů, poléhavé, plazivé, keřovité a stromovité i
opad.sukulenty, polopouště, Afrika, Madagaskar, okr, elephantopus CITES, montagnacii CITES
Gynostemma – gynostema
Leea – lea (Leeaceae),
Parthenocissus – loubinec, partenocisus, přísavník, psí víno, asi 15 druhů, popínavé rostliny,
SAm, Himálaj, vAsie, okr
Rhoicissus – roicisus, pažumen, kapská réva, asi 12 druhů, stáloz.liány a dřeviny, lesy, trop. a
j,Afrika, okr
Tetrastigma – tetrastygma, tonkinská réva, asi 100 druhů, pnoucí rostliny, trop.lesy, Maljsie,
Indonésie, s.Austrálie, okr
Vitis – réva, vitys, asi 65 druhů, dřevnaté pnoucí keře, mírné až subtr. pásmo hlavně SAm, v.Asie,
okr, pěst
Vochysiaceae / Kýlatcovité, 7 rodů, asi 190 druhů, převážně stromy se vstřícnými listy, nížinné až
montánní deštné lesy, savany, tropy, stř. a JAm, rovníková z.Afrika,
Callisthene – kalistene, tropy
Erisma – erysma, asi 5 druhů, velké stromy, tropy, okr
Erismadelphus – erismadelfus, tropy
Qualea – nuzar, kvalea, asi 10 druhů, pryskyřičnaté stromy, tropy, okr
Ruizterania – ruizteranyje, tropy
Salvertia – salvertyje, tropy
Vochysia – kýlatec, vochysije, asi 100 druhů, dřeviny, plstnaté, tropy, JAm, okr
Winteraceae / Winterovité, 9 rodů, asi 100 druhů, stáloz.dřeviny, hory tropy, vlhké lesy mírného
pásma, stř. a JAm, jv.Asie, Austrálie, NZ, Madagaskar
Bubbia - bubie
Drimys (Tasmannia) – rozpylec, drimys, „tasmánský pepřovník“, winterie, asi 40 druhů, dstáloz.
dřeviny, plody náhražka za pepř či nové koření, Australasie, hlavně Austrálie a Tasmánie, Malajsie,
stř. a JAm, okr
Pseudowintera – pseudovintera, 3 druhy, dřeviny, horské lesy, NZ, okr
Takhtaja – takhtaje, 1 druh, dřevina, Madagaskar, živoucí fosilie, i jv.Asie, okr
Tasmannia (Drimys) – tasmanyje, keře nebo malé stromy, asi 40 druhů, Malajsie, Austrálie,
Tasmanie, okr
Wintera – vintera, rozpylec, dřeviny
Zygogynum – zygogynum,
Zygophyllaceae (Cobombaceae) / Kacibovité, 24 rodů, asi 250 druhů, byliny až stromy, suché a
zasolené lokality, polopouště a pouště, tropy, subtropy i teplé oblasti mírného pásu, některé jedovaté
Augea - augea kvajak
Balanites – balanytes, kulan, (Balanitaceae), 24 druhů, tropy, Afrika, Asie
Bulnesia - bulnezije, - (sarmientoi CITES)
Fagonia – fagonyje, podlák, asi 18 druhů, vytr.byliny, aridní pouštní a polopouštní obl., saharská
Afrika, Arábie, Středozemí, Kalifornie
Guaiacum – kvajak, guajak, svaté dřevo, 5 druhů, pryskyřičnaté stromy, tropy, Amerika od
375
Mexika po Bolívii, cenné tvrdé těžké dřevo, CITES
Kallstroemia – kalstrémije,
Kelleronia - keleronyje
Larrea – larea, 5 druhů, keře, suché pouště a polopouště, jzSAm a Mexiko, okr
Nitraria – šamanicha, nytrarije,
Peganum (Nitriaceae) – pegan, turecká roura
Porlieria – porlierije, našupinec
Tetraena - tetrena
Tribulus – tribulus, kotvičník, 25 druhů, byliny dřevnatějící, Středozemí, Eurasie, Afrika,
Austrálie, okr
Zygophyllum – kaciba, zygofylum, asi 100 druhů, byliny dřevnatějící, polokeře a keře, keřovité
sukulenty, suché a pouštní oblasti, Afrika, Austrálie, Eurasie, Středozemí (2 druhy), okr
376
Výběr literatury / Bibliography
Alberts A., Mullen P.: Přírodní afrodiziaka, Svojtka & Co. Praha 2004
Barker B.J.: Národní parky a divoká příroda jižní Afriky, Beta Praha 2004
Bárta M., Kovář M. a kol. autorů: Civilizace a dějiny, Academia Praha 2013
Bárta M., Kovář M., Foltýn O. (eds..: Povaha změny, bezpečnost, rizika a stav dnešní civilizace. Vyšehrad
Praha 2015
Bärtels A.: Enzyklopädie der Gartengehölze, Ulmer Stuttgart 2001
Bertrand B.: Herbář - Fakta, mýty a legendy o afrodiziakálních rostlinách, REBO International CZ Čestlice
2014
Bonneville P., Hémano P.: Země - 400 jedinečných míst naší planety, Fragment Praha 2009
Bradnová H. a kol.: Geografický místopisný slovník, Academia Praha 1993
Brickell Ch.: A-Z encyklopedie zahradních rostlin,Knižní klub Praha 2008
Bright M.: 1000 zázraků přírody, které musíte vidět, Fortuna Print Praha 2006 / Quintet Publishing
Limited London 2005
Burton R.: Poslední bašty přírody, Nakladatelský dům OP Praha 1995
Čeman R.: Živý svět - rostliny, MAPA Slovakia s.r.o. Bratislava 2001
Daniel M., Kalvoda A.: Himálaj, Academia 1978
David T.: Medicína šamanů, Ikar Bratislava 1997
Divíšek J., Culek M.: Biogeografie, Masarykova univerzita Brno 2013
Dítě D., Eliáš P., Hrčka D.: Horské rostliny, MF Praha 2010
Edlin H.L.: L´udia a rastliny, Mladé letá Bratislava 1982
Engel D.H., Phummai S.: Tropical Plants of Asia, Times Edition Singapore 2004
Fry J., Graf H., Grotjahn R., Raphael M., Saunders C., Whitaker R.: Počasí a změna klimatu, Svojtka & Co.
Praha 2012
Gardner D.: Popínavé rostliny, Euromedia Group / Knižní klub Praha 2008
Gibbs N: Dřevo, Slovart Bratislava 2005
Gioria M. et al: Soil seed banks in plant invasion: promoting species invasiveness and long-term impact on
plant community dynamics (Půdní semenná banka v rostlinných invazích; vliv na invazivnost druhů
a dlouhodobou dynamiku společenstev), Preslia 84: 327-350, 2012 Praha
Gőbbel P.: Přírodní parky pod záštitou UNESCO, Euromedia 1999 / Verlagshaus Stuttgart 1997
Gőrner T. & Čihař M.: Indicator system of Czech national park and biosphere reserves: Some developing
trends in the Šumava National Park, In: Silva Gabreta 18/2012, Vimperk
Grazzini G.: Národní parky světa, Slovart Bratislava 1994 / Crescent Books New York 1991
Grzimek B., Grzimek M.: Ráj divokých zvířat, Polygrafia Praha 1966
Grulich V.: Krytosemenné rostliny – nový systém, www.sci.muni,cz/botany
Guth J.. & Kučera T.: Monitoring and land cover change with using the remote sensing and GIS
(Monitorování změn pokryvu s využitím DPZ a GIS), Příroda 10: 107 – 124, Praha 1997
Haager J.R., Ottová R.: Orchideje v bytě, Ottovo nakladatelství Praha 1999
Haberer M., Graf H.: Mrazuvzdorné sukulenty a kaktusy, Knižní klub / Evromedia Group Praha 2012
Hageneder F.: Moudrost stromů, Knižní klub Praha 2006
Hart-Davis A.: Dějiny - od úsvitu lidské civilizace po současnost, Euromedia Group / Knižní klub Praha
2014
Havel J., Štursa J.: Zelené katedrály, Aventinum Praha 1999
Hejný S., Slavík B.: Květena ČR 1 - 8, Academia Praha 1998 – 2010
Hendrych R.: Fytogeografie, SPN Praha 1984
Hieke K.: Encyklopedie jehličnatých stromů a keřů, Computer Pres a.s. Brno 2007
Hieke K.: Lexikon okrasných dřevin, Helma Praha 1994
Hieke K.: Praktická dendrologie 1,2, SZN Praha 1978
Hodač J., Kotrba T.: Učebnice globalizace, Eurion, o.s. Brno 2011
Holzer S.: Poušť, nebo ráj, Alman / Knihkupectví CZ Kuřim, 2014
Holzer S.: Zahrada k nakousnutí - permakultura podle S. Holzera, Knihkupectví CZ Brno 2015
Horáček P.: Encyklopedie listnatých stromů a keřů, Computer Press a.s. Brno 2007
Hrůza J.: Svět měst, Academia Praha 2014
Huntington S.P.: Střet civilizací - Boj kultur a proměna světového řádu, Rybka Publishers Praha 2001 /
377
Touschtone New York 1997
Hušák S., Táborský V., Valíček P.: Tropické a subtropické ovoce – pěstování a využití, Brázda Praha 1996
Hyams E.: Rostliny ve službách člověka, Orbis Praha 1976
Jančíková M.: Na shledanou v džungli, Campanula Olomouc 1998
Jehlík V.: Cizí expanzivní plevele, Academia Praha 1998
Jeník J.: Tropický deštný les I-VI, Živa, roč. 21
Jermář M.K.: Globální změna - cesta ze světového chaosu do budoucnosti, Společnost pro Evropu Praha,
Aula Praha / Protisk Č.Budějovice 2010
Ježek Z., Kunte L.: Sukulenty – encyklopedie, Rebo Praha 2005
Jőckle C., Kerstjens: Stavební slohy ve světové architektuře, Mladá Fronta Praha 2005 / Verlaggesellschaft
München 2005
Jirásek V., Procházka F.: Rostliny známé neznámé, Albatros Praha 1970
Jones E.: Deštný prales, Orbis pictus Praha 1993
Jordan H.: Léčivá energie místa a krajiny, Fontána Olomouc 2010
Kippling R.: Knihy džunglí, Albatros Praha 1972
Klíma J.: Společnost a kultura starověké Mezopotámie, Naklad. ČAV Praha 1962
Koblížek J.: Jehličnaté a listnaté keře našich zahrad a parků, Sursum Tišnov 2006
Kolektiv: Atlas světa, Reader´s Digest Výběr Praha 2006
Kolektiv: Nekrásnější divy světa pod záštitou UNESCO 1- 6, Balios / Euromedia Group k.s. - Knižní klub
2001 - 2002
Kolektiv: Enigma III - Tajemství Východu, Knižní klub Praha 2003
Kolektiv: Vlády a vládcové, jak se kde vládne, New Earth Media London 2004 / Fortuna Print Praha 2005
Kolektiv: Ottova obrazová encyklopedie Země, Weldon Owen Pty Ltd. Sydney 2008 / Ottovo
nakladatelství s.r.o. Praha 2010
Kolektiv: Geografický místopisný slovník, Academia Praha 1993
Kolektiv: 100 nejkrásnějších měst světa, Svojtka & Co. Praha 2006
Kolektiv: Vytváření pouští, Ekocid 1992
Kremer B.P., Muhle H.: Lišejníky, mechorosty, kapraďorosty, Ikar Praha 1998
Křesadlová V., Vilím S.: Encyklopedie tulipánů, hyacintů, begonoií a dalších cibulnatých a hlíznatých rostlin,
Computer Press a.s.Brno 2009
Křesadlová L., Vilím S.: Xerotermní rostliny v zahradě, CP Books Brno 2005
Křístek J., Urban J.: Lesnická entomologie, Academia Praha 2013
Kubešová M. et al.: Naturalized plants have smaller genomes than their non-invading relatives: a from
cytometric analysis of the Czech alien flora (Naturalizované rostliny mají menší genom než
neinvadující druhy: cytometrická analýza nepůvodních druhů české květeny), Preslia 82: 81-96,
Praha 2010
Kulhavý J.: Palmy, Blesk Ostrava 1987
Kunte L., Zelený V.: Okrasné rostliny tropů a subtropů, Grada Praha 2009
Kůdela V. a kol.: Abiotikózy rostlin: poruchy, poškození a poranění, Academia 2013
Leyheová U.: Trávy a kapradiny, Euromedia Group / Knižní klub Praha 2010
Laube J., Ziegler K., Sparks T.H., Estrella N., Menzel A.: Tolerance of alien plant species to extreme events
is comparable to that of their native relatives / Nepůvodní druhy jsou schopny tolerovat extrémní
projevy klimatu v míře srovnatelné s příbuznými druhy, Preslia 87:31-53, Praha 2015
Lipps S.: Madeira - A Botanical Melting Pot´s, o. Breda Duisburg 2006
Malík J., Maštálka J., Václavlová L.: Hrozba břdlicových plynů, Příroda 9/2014
Marinelli J. a kol.: Rostliny, Euromedia Group k.s. - Knižní klub Praha 2006
Mlíkovský J., Stýblo P.: Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR, ČSOP Praha 2006
Moscati S.: Staré semitské civilizace, Odeon Praha 1969
Musilová M.: Zelení světoběžníci, Levné knihy Praha 2009
Musilová M.: Rostliny na balkon a terasu, Levné knihy Praha 2010
Münzbergerová Z., Černá L. & Gabrielová J. (eds): Priority druhové ochrany cévnatých rostlin, AOPK Praha
2011
Nash N., La Croix I.: Orchideje, Computer Press Brno 2007
Nomachi K.: Velké putování aneb Pilgramie, Cupro Zlín 2005
Noordhuis Klaas T.: Zahradní rostliny - encyklopedie, 6.vyd., Rebo CZ Čestlice CZ, 2008
378
Nowak B., Schulzová B.: Tropické plody, Euromedia Group Praha 2002
Nykles F. a kol.: 100 zajímavostí ze staré Šumavy I-IV, Starý most Plzeň, 2010-14
Odum E. P.: The strategy Ecosystem Development. Science, 1969, vol. 164:262-276
Ondřej J., Kastner V.: Bambusy pro zahrady a interiéry, Grada Praha 1998
Ouředníček M., Špačková P., Novák J. (eds.): Sub Urbs : Krajina, sídla a lidé, Academia Praha 2013
Pasečný P.: Subtropické přenosné rostliny, Květ Praha 1997
Pavela R.: Rostlinné insekticidy, Grada Publishing Praha 2006
Pelton R.Y.: Průvodce cestovatele po nebezpečných místech světa, Rybka Publishers Praha 1999
Peniazek S.A.: Cestopis ovocnáře, SZN Praha 1967
Petretti F.: Tropické deštné lesy, Rebo Praha 1995
Plaček B.: Fyzika života, RabsteinLab 2015
Plesník J.: Ekosystémové služby nejsou anonymní, Ochrana přírody 2, 2012 Praha
Plimer J.: Konec poplašných zpráv o Modré planetě, Fragment Praha 2013
Pokorný J.: Hospodaření s vodou v krajině - funkce ekosystémů, UJEP Ústí n.L. 2014
Pospíšil F., Hrachová B.: Užitkové rostliny jižních zemí, Academia Praha 1989
Prach K. & Wade P.M.: Population characteristic of expansive perennial herbs (Populační charakteristiky
expanzivních vytrvalých bylin) – Preslia 64:45-51 Praha 1992
Procházka V.: Cestovatelský lexikon aneb návod jak používat zeměkouli, Mladá Fronta Praha 2006
Rodd T. a kol.: Botanika – ilustrovaný abecední atlas 10000 zahradních rostlin, Slovart Bratislava
Rodd T., Stackhouse J.: Stromy, Rebo Productions CZ Čestlice / Neografia a.s. Martin 2010
Rohwer J.G.: Tropické rostliny, Euromedia Group Praha 2002, 2007
Roleček J., Čornej J.J., Takarjuk A.I.: Undestanding the extreme species richness of semi-dry grasslands in
east-central Europe: a comparative approach, Preslia 86:13-34, Praha 2014
Sádlo J., Karlík P.: Krajinně – ekologické interpretace starých map prostřednictvím geobotaniky. Příklad
Josefovského mapování, 2000
Sanetřík M.: Evropské národní parky, Ševčík-Veduta, Štíty 2004
Scare Ch.: Sedmdesát divů světa, Slovart sro. Praha 2005 / Thames & Hudson Ltd. London 1999
Schultz P.: 1000 nej ... míst světa, Slovart Bratislava 2003
Skalická A., Větvička V., Zelený V.: Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin, Aventinum
Praha 2012
Soon E.: Cesta čaje Dilmah, Euromedia Group – Ikar Praha 2011
Soukupová J.: Sahara mnoha tváří, země písku a kamení, 100 + 1, 7/2014
Staud T., Reimer N.: Zachraňme klima, ještě není pozdě, Knižní klub / Euromedia Groub Praha 2008
Stewartowá Ch.: Bonsai, Aventinum Praha 1991
Studnička M.: Kapradiny - Atlas domácích a exotických druhů, Academia Praha 2009
Šlégl J.: Přes pralesy k ledovcům - Fascinující svět tropických velehor 4 kontinentů, Baset Praha 2006
Teubner Ch.: Food - všechno ze světa potravin, Svojtka a Co. Praha 2006
Těšitel J.J.: Slovníček druhových jmen rostlin, Nakl. F. Macháček Praha 1948
Vacek S.: Lesní ekosystémy a jejich management,
Václav E.: V zeleném království pěti kontinentů, SZN Praha 1989
Valíček P.: Užitkové rostliny tropů a subtropů, Academia Praha 2002
Valíček P. a kol.: Užitkové rostliny tropů a subtropů, Academia Praha 1989
Valíček P.: Léčivé rostliny Číny a Vietnamu I,II, Start Praha 2009, 2010
Valtr P. a kol.: Šumava a její perspektivy I,II, Typos Klatovy 2012, 2013
Valtr P. a kol.: Současná Čína a my očima Evropanů, Typos Klatovy 2012
Valtr P. a kol.: Extrémní civilizace – Myanmar, Singapur, SAR a Arábie, Typos Klatovy 2012
Valtr P.: Květena světových regionů v ekologických souvislostech I-VIII (I – Afrika a Arabský poloostrov,
II - Jižní a střední Amerika, III – Severní Amerika, IV – Austrálie a Nový Zéland , V – Jihovýchodní
Asie, VI – Středozemí a jz. Asie, VII – Eurasie, VIII – Světový přehled), UrbioProjekt Plzeň 2015
Valtrová J.: Středověká setkání s „jinými“, Argo Praha 2011
Vermeulen N.:Encyklopedie letniček, Rebo Productions Praha 2001
Vermeulen N.: Encyklopedie pokojových rostlina, Rebo Productions Praha 1995
Vermeulen N.: Encyklopedie přenosných rostlin, Rebo Productions Praha 1998
Veverka M: Evoluce svým vlastním tvůrcem - Od velkého třesku ke globální civilizaci, Prostor Praha 2014
Vigué J. (ed.): 100 největších přírodních katastrof, Rebo Productrions CZm s.r.o., Čestlice 2007
379
Vodička M.: Co s námi bude ?, Práh Praha 2014
Wagenführ R.: Obrazový lexikon dřevo, Grada Publishing 2002
Walker A. (ed.): Dřevo – velká encyklopedie. Podrobný průvodce přírodního zdroje, Grada Publishing a.s.
Praha 2009
Warren W.: Tropical Garden Plants, Thames & Hudson Ltd. London 1997
Warrier G., Verma H., Sullivanová K.: Tajemství ájurvédy, Svojtka & Co. Praha 2003
Wawra G. a kol.: Historický atlas – od r. 10 000 př. Kr. po současnost, Fortuna Libri Praha 2011
Wilson C.: Místa kde se lidé setkávají s bohy, Knižní klub Praha 1998 / Dorling Kindersley Limited
London 1996
Wukensis F.M.: Přírodní katastrofa jménem člověk, Granit Praha 2006
Žáček Z.: Plody dalekých krajů, Merkur Praha 1981
Fénix
Journal of Ladscape Ecology
Kokteil
Lidé a Země
National Geographic
Preslia
Příroda
Respekt
Zpravodaj ČBS
Živa
Živá historie
100+1 zahraničních zajímavostí
380
Pavel Valtr
Ing.,aut.Arch. Pavel Valtr, urbanista, krajinář a ekolog, dlouholetý člen České botanické společnosti,
původně člen TISu (Svaz pro ochranu přírody), po jejím zrušení v r. 1971 do stranicky povolené organizace
ochrany přírody ČSOP již nevstoupil, dnes člen ČAZV a mezinárodních ekologických a krajinářských
organizací IALE a IFLA a zakladatel Hnutí Život. Od r. 1959 jako usazený v Táboře vyvíjel počáteční
aktivity k legislativní ochraně Šumavy, dnes je kritikem uskutečňovaného způsobu ochrany, neboť je
nepříznivý pro přírodu i obyvatele, návštěvníky, turisty a ekonomiku. Vzhledem ke vzrůstající problematice
Šumavy uspořádal v roce 2009 konferenci Šumava na rozcestí a v letech 2012 a 2013 vydal publikace
Šumava a její perspektivy I,II. Řadu let vyučoval zahradnickou botaniku a krajinářství, ale i hospodářský
zeměpis na prestižní zahradnické škole, dnešní Zahradnické akademii na Mělníku. Zde pořádal pro studenty
(později i učitele gymnázií) prázdninové a víkendové botanické exkurze a tábory. Odmítl nabízenou pozici
ředitele zřizované Pražské botanické zahrady v Troji, neboť by jako předseda Stavebního bytového družstva
odešel od množství rozpracovaných staveb. Později pracoval v Krajském urbanistickém středisku
Stavoprojektu Plzeň. Od roku 1990 pracuje ve svém ateliéru UrbioProjekt Plzeň, ateliér urbanismu,
architektury a ekologie. Je soudním znalcem v oborech ochrana přírody (životní prostředí, ekologie a
dendrologie) a ekonomika (vlivy antropogenních činností), je oprávněnou osobou pro posuzování vlivů
koncepcí a staveb na životní prostředí („SEA“, „EIA“) a emeritním pedagogem Západočeské univerzity
v Plzni (územní plánování). Studijní cesty uskutečnil do více než 80 zemí ve všech světadílech, navštívil
množství jejich národní parků a botanických zahrad. Vzhledem ke svému politickému profilu byl sledován,
nesměl v minulosti graduovat ani publikovat (nabídnutou možnost habilitace v rámci rehabilitace nevyužil).
Ve svých publikacích se věnuje živým aktuálním problémovým tématům. Kromě publikace Šumava její
perspektivy I,II vydal Současná Čína a my očima Evropanů, Extrémní civilizace – Singapur, Myanmar,
Emiráty a také Arábie a Svatá země, do tisku připravuje Územní plánování v praxi. Značné úsilí směřuje ke
globálnímu omezování ekologické lability, neboť úzkoprofilová kariérní skupinka fanaticky prosazuje
zhoubnou bezzásahovost k „výrobě virtuální divočiny“ ve zkulturněných biotopech Česka a východní
Evropy. Proto zpracovává 8-dílnou Květenu světových regionů v ekologických souvislostech, dokládající
celosvětově vědecky nezbytnou ekosystémovou asistenční péči („řízenou sukcesi“), tam kde nejsou
zachované přírodní biotopy, příp. byly pozměněny nebo degradovány. Příkladnou ukázkou je kolonízovaná
Austrálie, kde po antropickém degradování ekosystémů přírodní procesy již neobnovily původní krajinu.
E-mail: [email protected], www.urbioprojekt-valtr.cz
381