Zdravi a nemoc_prednasky

ZDRAVÍ A NEMOC
RNDr. Balšánková
LITERATURA:
- Hajn – Ekologie člověka, Přírodovědecká fakulta Olomouc
- Podstatová – Mikrobiologie, epidemiologie a hygiena; Medicína volného času
Zápočet: 75% docházka, test na 75% úspěšný (letní semestr).
Zkouška: písemná + ústní (zimní semestr).
TÉMATA:
LETNÍ SEMESTR
1) Imunita
2) Zdravá výživa
3) Hygiena
ZIMNÍ SEMESTR
1) Civilizační choroby
2) Neurodegenerativní choroby
3) Genetické nemoci
1
• Zdraví = Stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody (není to nepřítomnost nemoci).
• Nemoc = Porušení rovnováhy (= homeostázy) organismu.
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ ZDRAVÍ
Genetické faktory
Způsob života (až ze 60%): životospráva a životní styl
Pracovní a životní prostředí
Úroveň medicíny
IMUNITA A JEJÍ FORMY
Imunita (= odolnost) je soubor všech schopností organismu rozpoznat cizorodou
látku (např. bakterie, virus, toxické látky) a zneškodnit ji.
FORMY IMUNITY
Vrozená (druhová, individuální)
Každý organismus má jiné ochranné
mechanismy.
Ti, kteří v historii nevymřeli na mor,
jsou nejsilnější.
Získaná
aktivní
pasivní
přirozená
umělá
umělá
přirozená
(získaná po
(očkování)
(naočkování (z matky na
nějaké
protilátky)
plod a z mat.
nemoci)
mléka)
ZÁKLADNÍ POJMY IMUNITY
• Antigen = Cizorodá látka, která vnikne do organismu a vyvolá v něm imunitní děj. Je
bílkovinné, sacharidové nebo lypidové povahy.
• Protilátka = Imunoglobulin (je to bílkovina). Látka, jejíž cílem je zneškodnit a
zlikvidovat antigen, který vnikl do organismu. Reakce mezi antigenem a protilátkou má
vysokou specifičnost → na každý antigen je určitá protilátka. Reakce probíhá dvěma
směry.
ČÁSTI IMUNITNÍHO SYSTÉMU
1)
2)
3)
4)
5)
Bílé krvinky = leukocyty
Lymfatické uzliny
Lymfatické cévy
Lymfatická tkáň
Lymfatické orgány
→ Lymfatické uzliny
- Jsou lokalizované v různých částech organismu (krk, podpaží, třísla, břicho).
- Funkce: filtrují lymfu (= mízu) a množí se v nich a zrají B a T lymfocyty.
- Zvětšení lymfatických uzlin signalizuje nemoc nebo nádorové onemocnění (např. zvětšení
lymfatických uzlin v tříslech může znamenat rakovinu vaječníku nebo dělohy; zvětšení
uzlin v podpaží může znamenat rakovinu prsu).
2
→ Lymfatické cévy
- Sbírají lymfu z tkání a vedou ji přes mízní uzliny.
→ Lymfatická tkáň
-
Je přítomna ve sliznici všech orgánů.
Slouží k zachytávání a likvidaci cizorodých látek.
Např. mandle patrové (= tonzily), apendix.
Pokud se transplantují orgány, musí se cizí lymfatická tkáň zlikvidovat (namáčí se do
roztoků), aby to tělo přijalo (nejvíce jí je ve sliznici břišní).
→ Lymfatické orgány
Primární
1) Kostní dřeň – místo, kde vznikají a diferencují se a zrají imunitní buňky.
2) Brzlík (= thymus) – vychovává T lymfocyty. Je činný pouze v dětství, v dospělosti
zaniká.
Sekundární (dokončuje se v nich vývoj imunitních buněk a jejich množení)
1) Lymfatické uzliny
2) Shluky lymfoidní tkáně
3) Slezina
→ Leukocyty (bílé krvinky, buňky imunitního systému).
- Vznikají z kmenových buněk (kostní dřeň).
3
Myeloidní buňka
Erytrocyt (červená krvinka)
Myeloidní linie
Megakaryocyt → trombocyty (krevní destičky)
Monocyt (bílá krvinka – leukocyt)
Podílejí se na
nespecifické
imunitě
Granulocyt (leukocyt):
Kmenová
buňka
Neutrofilní
Eozinofilní
Bazofilní
Lymfoidní linie
Lymfocyt T
Podílejí se na specific. imunitě
Lymfoidní buňka
Lymfocyt B
Leukocyty:
→ Granulocyty: neutrofilní, eozinofilní, bazofilní
→ Agranulocyty: monocyty, lymfocyty
DRUHY IMUNITNÍCH MECHANISMŮ
NESPECIFICKÉ MECHANISMY
- Vrozené, evolučně starší (zvířata nižší úrovně).
- Jsou tvořené buněčnou složkou (fagocytujícími buňkami) a látkovými buňkami
(interferony, enzymy, atd.).
- Reagují rychle (v minutách), ale nemá svoji paměť.
• Průběh nespecifické imunity
→ Nejprve nastoupí povrchoví činitelé: kůže a sliznice – působí jednak mechanicky (jako
bariéra), ale zároveň i biologicky:
- má PH 5,5 (kyselé prostředí, PH 7,5 po umytí → narušení protilátek)
- lysozim – látka hubící bakterie (ve slinách, v slzách, v poševním sekretu)
- v žaludku PH 2 (kyselé prostředí) – má baktericidní účinek.
→ Dále nastupují fagocytující buňky (= fagocyty): granulocyty a monocyty. Jsou přítomné
v krvi, v míze, v mízních uzlinách, v játrech a ve slezině. Jejich funkcí je likvidovat
mikroorganismy.
→
4
Průběh fagocytózy
→ Pokud nezabere ani fagocytóza, nastupují HUMORÁLNÍ (= nebuněční činitelé). Jsou to
enzymy vyskytující se např. v krevním séru, v míze. Enzymy jsou postupně aktivovány a
působí při usmrcování mikrobů. Jsou to bílkovinné látky (jednobuněčné bílkoviny).
a) Interferony – bílkoviny uvolňované napadenými buňkami působící proti virům a
navozující antivirový stav. Potlačují replikaci (= množení virů) v dalších buňkách. Dají se
aplikovat jako léky.
b) Pyrogeny – jsou vylučované leukocyty, působí na termoregulační centrum → způsobují
zvýšení tělesné teploty a zároveň působí na kostní dřeň (neměli bychom teplotu snižovat,
pokud nepřesáhne 38 stupňů, protože tak bráníme tělu se bránit).
SPECIFICKÉ MECHANISMY
- Vytvářejí se až v průběhu života (tím, jak se setkáváme s cizorodými látkami).
- Reagují na cizorodou látku prostřednictvím protilátek.
- Reagují pomalu (několik dní).
- Základním znakem je imunologická paměť a vysoká specifičnost (na určitý antigen
existuje určitá specifická protilátka).
- Realizuje se 2 mechanismy: buněčný a protilátkový mechanismus.
a) Buněčný mechanismus
- Zajišťují ho T-lymfocyty (thymus) přítomné v krvi (70%), ve slezině a v lymfatických
uzlinách. Pomáhají B-lymfocytům, fungují jako jejich aktivátory. T-lymfocyty mají na
svém povrchu receptory reagující se specifickým antigenem, po navázání antigenu
dochází k jeho zničení. Podílejí se na likvidaci některých infekčních chorob (TBC),
podílejí se v protinádorové prevenci, uplatňují se při transplantacích.
b) Protilátkový mechanismus
- Zajišťují ho B-lymfocyty – tvoří protilátky proti určitému antigenu. Jsou ve slezině,
v lymfatických uzlinách a v lymfě. Je možné jej prokázat v krvi až po 14 dnech.
5
IMUNIZACE
• Imunizace = navození stavu imunity: pasivní a aktivní.
AKTIVNÍ IMUNIZACE
- Aplikace živých nebo oslabených mikroorganismů nebo jejich toxinů buď injekčně nebo
perorálně. To vyvolá v organismu tvorbu protilátek – navodí specifickou imunitu.
- Používá se v prevenci (= profilaxi) – všechny dětské nemoci (TBC, záškrt, tetanus,
zarděnky, dětská obrna, spalničky, příušnice, apod.).
PASIVNÍ IMUNIZACE
- Do těla jsou aplikována séra s hotovými protilátkami. Berou se ze zvířat nebo z lidí, kteří
konkrétní nemoc prodělali. Protilátky fungují okamžitě, ale v těle setrvají jen 2 – 4 týdny.
- Používá se v profilaxi onemocnění, proti kterým nejsme očkovaní (např. hepatitida A, B,
vzteklina, zmijí uštknutí, botulotoxin – botulismus – otrava klobásovým jeden, přítomné
v nafouknutých masových konzervách).
- Slouží jako první pomoc.
IMUNITNÍ REAKCE A CHOROBNÉ ZMĚNY IMUNITNÍHO SYSTÉMU
AUTOIMUNITNÍ NEMOCI
- Je narušena tolerance vůči vlastním antigenům (rozpoznává vlastní buňky jakoby byly cizí
a likviduje je).
- Podílí se faktory genetické, ale i faktory prostředí, např. prodělaná infekce, nadměrný stres.
- Nemoci: revmatoidní artritis (záněty kloubů); roztroušená skleróza (onemocnění
pohybového aparátu); hepatitidy (záněty jater); Crownova nemoc (zánět střev); lupénka
(= psoriáza – zánět kůže); choroba štítné žlázy.
1)
2)
STAV IMUNITNÍ NEDOSTATEČNOSTI
Osoba trpí častými infekcemi, protože nefungují enzymy (enzymové defekty).
Většinou je genetická příčina.
Primární – genetické – defekty T – buněk; defekty protilátek, atd.
Sekundární – porucha imunitní soustavy u původně zdravé osoby. Vzniká po nějaké
závažné nemoci (mononukleóza, hepatitidy, podvýživa – anorexie, AIDS, CFIDS –
chronický únavový syndrom). Léčba – enzymoterapie, v nejhorším případě může dojít
k transplantaci kostní dřeně.
ALERGIE
- Přecitlivělost organismu, organismus reaguje na setkání s cizorodou látkou velice bouřlivě.
- Cizorodá látka = alergen. Alergeny vyprovokují alergickou reakci, ale normálnímu
člověku by nic nezpůsobily. Alergeny např. prach, pyl, roztoči, atd.
- Atopie = dědičně založený sklon k alergii. Je-li 1 rodič alergik → 30% šance u dítěte, že
bude alergické, když jsou oba rodiče alergici → dítě má 60% šanci, že bude alergické.
6
Alergie dýchacích cest
Pylové alergie (= polinóza)
- Jedna z nejčastějších alergií, je to sezónní onemocnění (začátek února, konec března,
vrchol na jaře a v létě, končí na podzim). Alergie vzniká mezi 8. – 20. rokem.
- Senzibilita → imunopatologická reakce.
- Alergeny: stromy, keře, trávy, obilí, piliny (zkrátka větroprašné rostliny, hl. jejich pyl létá
až několik kilometrů).
- Příznaky: škrábání v krku, kopřivka, mokrá rýma, kýchání (podobné příznakům chřipky).
Je to horší, když je hezky, zlepší se to po dešti.
- Vyhýbat se rizikovým místům, zbytečně nevětrat.
Celoroční alergická rýma
- Alergeny v prostředí: roztoči, prach, peří, v chemickém průmyslu.
- Nejhorší je duben, srpen a září, kdy se roztoči rozmnožují.
- Nejhorší je reakce na roztoče ráno po probuzení (vyhovuje jim teplo a vlhko), musíme tedy
větrat, často měnit lůžkoviny, vhodné je duté vlákno.
Alergické astma
- Základem je zánět průdušek.
- Nespecifické podněty (cigaretový kouř, smog, duševní nebo tělesná námaha), specifický
podnět (pyl, peří, srst, apod.) → astmatický záchvat – úporný kašel, hvízdavý dech,
dušnost → léky, které roztáhnou ztáhlé průdušky a obnoví přívod kyslíku.
- Příčina může být i psychosomatického rázu (smích, nervové vypětí).
Alergie na hmyzí štípnutí
- Přecitlivělost na hmyzí jed (vosy, včely, sršně) → bodnutí může způsobit: generalizovaný
edém (otok), astmatický záchvat a v nejhorším anafylaktický šok (selhání celého
organismu vlivem alergenu). Nejčastější reakce je otok a exém.
Potravinové alergie
- Alergeny mohou být např. v: ořechy, mléko (dá se nahradit kozím, ovčím nebo sojovým
mlékem), čokoláda, jahody, ryby, korýši, cizokrajné plody, vejce, ovoce, atd. Dále
potraviny, kde jsou konzervanty, antioxidační látky, příchutě.
Alergie na zvířata
- Hlavně na psi, kočky, králíky, koně → alergeny jsou jejich srst, sliny, moč, krevní sérum,
apod. způsobuje to kýchání, kašlání, vyrážku, rýmu, astma.
Alergie na léky
-
Haptenit = neúplné alergeny.
Může se projevit v kterémkoli věku.
Projevem může být: kopřivka, svědění, astma, anafylaktický šok.
Léky např. chinin, barbituráty, penicil, ampicilin, antibiotika.
Alergická reakce vznikne už po malé dávce, nikoli po předávkování.
Sérová nemoc – po krevní transfuzi.
Léčba alergie
- Nejdůležitější je odstranit nebo alespoň snížit alergeny a hyposenzibilizace (očkování) –
snížit citlivost na alergen – to je dlouhodobá záležitost (nejméně 3 roky).
7
- Protialergické léky – úlevové léky, působí rychle a až 24 hodin.
- Preventivní léky – nehormonální léky a kortikosteroidy.
- Fyzioterapie – cvičení správného dýchání u astmatu a senné rýmy.
8
ZDRAVÁ VÝŽIVA
Zdravá výživa by měla obsahovat 6 základních složek: sacharidy, lipidy, bílkoviny,
vitamíny, minerály, voda.
1)
2)
3)
-
SACHARIDY
Jsou největším zdrojem energie, denní spotřeby by měla tvořit 50 – 60% energie.
Dělí se na: cukry (monosacharidy, disacharidy) a polysacharidy
Monosacharidy – hl. glukóza (hroznový cukr), fruktóza (nejsladší ovocný cukr).
Disacharidy – hl. sacharóza (řepný, třtinový cukr), laktóza (mléčný cukr).
Polysacharidy – mají ve výživě hlavní místo. Zdrojem jsou obilniny, luštěniny, ovoce a
zelenina (chleba, rohlík, rýže, brambory, apod.).
2 významné polysacharidy: škrob (rýže, brambory), celulóza (ovoce, zelenina, některé
speciální produkty) – nestravitelnou částí celulózy je vláknina (luštěniny hl. sója, lněné
semínko), naše tělo celulózu trávit neumí. Funkce vlákniny: je proti rakovině střev,
nabobtná v těle a omezuje pocit hladu, zlepšuje střevní peristaltiku (průchod nestrávené
potravy střevem). Denní dávka vlákniny by se neměla překračovat, mohlo by dojít
k poruchám vstřebávání některých vitamínů. Je možná vláknina z lékárny.
LIPIDY = TUKY
- Tuky jsou sloučeniny glycerolu a mastných kyselin.
- Tuky by měly denně činit 25 – 30% energetického příjmu.
- Mastné kyseliny:
Nasycené (zdrojem jsou tuhé tuky hl. živočišného původu: máslo, sádlo) – nejsou příliš
zdravé, jsou velkým zdrojem cholesterolu
Nenasycené – hl. polyemové = esenciální (tělo si je neumí vyrobit, tak musí být dodané
v potravě),
- Jejich význam: snižují hladinu LDL cholesterolu a zabraňují vzniku trombů (krevní
sraženiny).
- Jsou v: olivovém oleji, slunečnicích, avokádu, soje, ořechu, klíčky a jiné rostliny.
- Cholesterol = je součástí tuků živočišného původu. Je obsažen v masu, mléce, mléčných
výrobcích, vejcích, kaviáru. Doporučená denní dávka cholesterolu je 250 miligramů = 1
vejce. !!! V malém množství je cholesterol látka pro tělo nezbytná, protože z cholesterolu
si tělo tvoří pohlavní hormony a tvoří se z něj žlučové soli, které napomáhají trávení !!!
Naše tělo přijímá cholesterol z potravy, a také si ho umí samo vyrobit v játrech.
Cholesterol je součástí nejen tzv. zjevných tuků, ale bývá i skrytý (brambůrky, čokoláda).
a) Celkový cholesterol – zjišťuje se v krvi, tam by měl být do 5, 2 milimolů.
b) HDL cholesterol – tzv. hodný, je důležitý pro stavbu membrán, tvorbu hormonů.
c) LDL cholesterol – tzv. zlý, usazuje se ve stěnách cév a způsobuje aterosklerózu.
BÍLKOVINY
- Jsou pro život nezbytné, nenahraditelné látky.
- Skládají se z aminokyselin, 8 z nich je esenciálních (tělo si je nevyrábí).
- Funkce bílkovin:
a) Funkce regulační – jsou složkou enzymů
b) Funkce transportní – bílkoviny krevní plasmy
c) Jsou stavební složkou buněk
d) Jsou složkou nukleových kyselin – pomáhají při dělení buněk
e) Mohou být i zdrojem energie
9
- Nikdy se netvoří do zásoby, proto musí být pravidelný příjem bílkovin.
- Zdroje bílkovin: živočišné (maso, mléčné výrobky, vejce), rostlinné (luštěniny hl. sója).
- Denní příjem bílkovin by měl být 10 – 20% energie.
VITAMÍNY
Esenciální látky (musí být dodány v potravě).
Jsou součástí různých hormonů a enzymů a jsou pro tělo nepostradatelné.
Poruchy příjmu vitamínů:
Avitaminóza – úplný nedostatek některého z vitamínů (např. kurděje = nedostatek
vitamínu C).
Hypovitaminóza – snížený příjem vitamínů (při kouření a užívání alkoholu se z těla ztrácí
vitamín C).
Hypervitaminóza – nadbytek některého z vitamínů, pokud přijímáme vitamíny rozpustné
v tucích ve stravě. Projevy: střevní problémy, průjmy, vyrážka, až poškození plodu
v těhotenství).
VITAMÍNY ROZPUSTNÉ V TUCÍCH
- Mohou být v těle ukládány delší dobu, jejich vysoký příjem může mít i toxické následky.
Vitamín
A
retinol
Jeho funkce
Produkce rodopsinu, působí
na růst, udržování epitelu
(kůže a sliznice).
D
kalciperol
- u dětí: křivice.
- u dosp.: osteomalacie
(měknutí kostí) →
zlomeniny, anemie,
poruchy nervstva.
Antioxydant – snižuje riziko Anemie, poruchy
rakoviny.
nervstva.
Srážení krve.
Způsobuje krvácení.
E
topoferol
K
phyllochimon
Co působí nedostatek
Šeroslepost, poruchy
růstu u dětí.
Vstřebávání vápníku a
fosforu ze střeva, růst a
tvorba kostí.
10
Zdroje
Zvířecí játra, mléko, vejce,
mléčné výrobky, žluté
ovoce a zelenina (paprika,
mrkev, šípek, rajče,
meruňky).
Zelenina, játra, mléčné
výrobky, rybí tuk, sluneční
záření.
obiloviny, ořechy, mléko,
vejce.
Sýry, vejce, ml. výr.
-
VITAMÍNY ROZPUSTNÉ VE VODĚ
Jsou syntetizovány v rostlinách – zdrojem jsou tedy potraviny rostlinného původu (kromě
B 12, ten je v masu).
Nejsou v těle ukládány a je nutný jejich každodenní pravidelný přísun.
Nemůžeme se jimi předávkovat – jejich nadbytek odchází močí.
Slouží k metabolismu sacharidů, lipidů, bílkovin.
Vitamín B komplexu se vyskytuje pohromadě, účinky jsou podobné.
Vitamín
B1
Thiamin
Funkce
Metabolismus cukrů
B2
riboflavin
B3 = PP
Niacin
Metabolismus obecně.
B5
Pantotenová
kyselina
B11
Kyselina listová
B12
Kobaltin
Metabolismus obecně,
kvalitní pleť,
protistresové.
Metabolismus obecně,
vylučování škodlivin.
Metabolismus obecně,
kardiovaskulární systém,
působí před vývojovými
vadami plodu.
Působí na krvetvorbu.
Nedostatek působí
Beri-beri – srdeční a
nervové poruchy, které
končí smrtí. Poruchy
kůže.
Ústní koutek, exémy.
Bolest hlavy, exémy,
kožní záněty.
zdroje
Slupky rýže, maso,
játra, kvasnice.
Maso, játra, vejce,
obilniny, kvasnice.
Maso, játra, vejce,
obilniny.
Trávící potíže, svalové
křeče, nervové poruchy.
Maso, játra, vejce.
Anemie = nedostatek
červených krvinek.
Listová zelenina
(špenát, salát, čínské
zelí, petržel, pažitka).
Anemie, zažívací obtíže.
Živočišná potrava
(nedostatek patrný u
veganů), játra, maso,
vejce, tvorba ve střevě
z potravy živočišného
původu.
MINERÁLNÍ LÁTKY
- Jsou to esenciální látky – musíme je přijímat v potravě.
- Jsou přítomné v běžné potravě, kromě jódu – ten je v soli.
- U většiny minerálů se nedostatek projevuje jen výjimečně, a to jako důsledek těžkého
průjmu nebo zvracení.
a) Makroelementy: Ca, P, Mg, Na, K, Cl, S. Doporučená denní dávka nad 100 mlg.
b) Mikroelementy: Fe, I, Zn, Mn, Cr, Co, Se, Mo, F. Doporučená denní dávka méně než 100
mlg.
c) Stopové prvky: Si, V, Ni, Sn, Cd, As, Al, B. Jsou to esenciální látky.
11
Prvek
Ca
P
Mg
Na
K
Fe
I
Zn
Cn
Cr
Se
Jeho funkce
Co způsobuje nedostatek
MAKROELEMENTY
Stavba kostí, zubů, slouží k vedení Osteoporóza, arytmie, tetanie
vzruchů, srážlivost krve
(svalové stahy)
Důležité pro kosti, zuby, ATP
(nosič energie), součástí nukleové
kyseliny
Kosti, zuby, nervosvalová
dráždivost
Je součástí tělních tekutin
Zpožděný nebo zastavený růst,
anemie
Zdroje
Mléčné výrobky, mléko,
tvaroh, tvrdé sýry, ořechy,
luštěniny
Mléčné výrobky, mléko, vejce,
luštěniny, ořechy
Tetanie, svalová slabost, arytmie Mléčné výrobky, mléko, vejce,
luštěniny, ořechy, mořské ryby
Svalová slabost
Sůl (chlorid sodný), špenát,
mléčné výrobky
Součástí nitrobuněčných tekutin
Svalová slabost
Ovoce, zelenina, mléčné
výrobky
MIKROELEMENTY
Součástí hemoglobinu – účastní se Anemie
Tmavozelená zelenina,
přenosu kyslíku
vnitřnosti, játra, kopřivy, maso
Štítná žláza
Hypotyreóza (snížená fce. Štítné Jodová sůl, mořské produkty,
žlázy) → tloustnutí,
houby, cibule
zpomalenost, únava
Imunita
Zhoršená imunita, špatné hojení Maso, mořské produkty, játra
ran
Pro hemoglobin
Anemie
Luštěniny, hlavně avokádo,
játra, maso
Intolerance glukózy
Obilniny, celozrnné pečivo,
Metabolismus sacharidů
(neschopnost vstřebávat
droždí
glukózu)
Antioxydant
Srdeční slabost, náchylná
Mořské produkty, maso,
imunita, náchylnost
luštěniny
k nádorovým onemocněním
12
ALTERNATIVNÍ VÝŽIVOVÉ SMĚRY
VEGETARIÁNSTVÍ
1) Semivegetariánství – jedí normálně maso kromě červeného masa (vepřové, hovězí,
jehněčí). Mohou mít menší zdroje Fe.
2) Laktoovovegetariánství – jedí mléko, mléčné výrobky, vejce, ale nejedí žádné maso ani
uzeniny. Mají větší problémy s nedostatkem Fe.
3) Laktovegetariánství – jedí pouze mléko a mléčné výrobky, ani vejce ani maso. Mají
nedostatek minerálů (Fe).
VEGANSTVÍ
- Odmítají všechny potraviny živočišného původu včetně medu.
- Problémy s bílkovinami, Fe, Ca.
- Nevhodné pro děti, těhotné a kojící ženy.
13
ONEMOCNĚNÍ Z VÝŽIVY – NADBYTEK VÝŽIVY – OBEZITA
OBEZITA MŮŽE BÝT ZPŮSOBENA ŘADOU FAKTORŮ:
a) Genetické
b) Hormonální faktory
c) Neurologické potíže
d) Faktory prostředí: domácí kuchyně, reklama, nabídka velkých porcí
e) Stres
DŮSLEDKY OBEZITY
a) Kosmetické důsledky
b) Hypertenze, cévní choroby → infarkt, mozková mrtvice
c) Porucha metabolismu sacharidů – diabetes melitus II. typu
d) Poruchy metabolismu tuků
e) Zatěžování pohybového aparátu (kyčelní klouby, páteř)
• BMI = hmotnostní index = váha v kilogramech : výška v metrech na druhou → vyjde nám
číslo.
→ Podváha – pod 19
→ Nadváha 25 – 29,9
→ Normální váha 19 – 24,9
→ Obezita 30 - 40
DIABETES MELITUS
- Existuje DM 1., 2., a 3., typu.
- Tělo neumí hospodařit s glukózou.
- Glykémie = množství glukózy v krvi. U zdravého člověka je glykémie do 6,5 milimolů na
litr.
HOSPODAŘENÍ JE ŘÍZENO HORMONY:
• Inzulín – je vylučován betahormony langerhanzových ostrůvků slinivky břišní.
- Funkce inzulínu:
a) Řídí ukládání přebytku glukózy do jater do podoby glykogenu.
b) Řídí vstup glukózy do buněk, a tím umožňuje buněčné dýchání.
• Glukagon – je vylučován alfa buňkami Langerhanzových ostrůvků slinivky břišní.
• Adrenalin – je vylučován dření nadledvin.
- Funkce glukagonu a adrenalinu:
a) Působí opačně než inzulín.
b) Uvolňuje glukózu z glykogenu v játrech.
- Při DM dochází k hyperglykémii – hladina glukózy se zvyšuje nad 6 milimolů na litr,
může stoupat z různých důvodů.
- Glukóza, kterou neumí tělo využít, odchází ledvinami močí ven z těla.
DIABETES MELITUS 1. TYPU
- Vyskytuje se hlavně u dětí a mladých lidí do 40 let.
- B buňky přestávají vytvářet inzulín → nepřichází povel pro uložení glukózy do jater
→ Hromadí se hodně glukózy v krvi, ale při tom buňky hladoví.
- Jediná léčba je možná inzulínem injekčně.
- Příčiny: mají vrozené predispozice + těžká infekční choroba způsobí, že tělo začne
rozpoznávat slinivku břišní jako cizorodou látku → říká se to autoimunitní choroba.
14
-
-
1)
2)
3)
4)
DIABETES MELITUS 2. TYPU
Typický pro lidi starší 40 let.
B buňky inzulín vyrábějí, ale buňky těla k němu ztrácí vnímavost → glukóza se hromadí
v krvi a tělo hladoví.
Příčinou je hlavně obezita (přejídání).
Léčba: dieta hlavně u lidí s nadváhou, pak dojde ke zlepšení stavu; tablety, které umožní
vstup glukózy; výjimečně se podává inzulín.
Tento typ diabetu stále stoupá.
DIABETES MELITUS 3. TYPU = GESTAČNÍ (TĚHOTENSKÝ)
V těhotenství dochází ke stavu, který je náročný na produkci inzulínu, plod potřebuje
dostatek glukózy.
Vyšetřuje se mezi 24 – 28 týdnem těhotenství.
Hrozí zejména ženám, které mají: predispozice; nadváhu; během minulého těhotenství
měly vyšší hodnotu glykémie; jsou starší 35 let.
Ohrožuje zdraví matky i plodu, může dojít k potratu, k vývojovým vadám (srdeční, CNS,
trávící, apod.), rodí se buď moc malé nebo moc velké děti.
Léčba: dieta (omezit sacharidy), dostatek pohybu, možná léčba i inzulínem.
Tato nemoc je pouze přechodná a po porodu vymizí.
LÉČEBNÉ ZMĚNY VE VÝŽIVĚ U LIDÍ S DM
Zásady správné výživy: 50% sacharidů, 30% tuků, 15 – 20% bílkovin, dostatek vlákniny,
maximálně 300 mlg cholesterolu denně.
Jídlo se rozdělí do 6 malých porcí, z toho 3 porce by měly představovat hlavní jídlo.
Omezený příjem sacharidů, přednostně podáváme polysacharidy.
Omezený příjem alkoholu a soli.
STRAVA U DM 2. TYPU
1) Nutné snížit energetickou dávku.
2) Dodržování časového harmonogramu zde není nutné.
1)
2)
3)
4)
5)
SLOŽENÍ JÍDEL U DM
Sacharidy: polysacharidy s vlákninou (ovoce, zelenina, luštěniny, apod.).
Tuky: snížené množství tuků, může docházet k ischemické chorobě srdeční.
Alkohol: omezit, 1 sklenka suchého vína denně.
Sladidla: umělá sladidla nebo náhražky sacharózy (přírodní látky – mají vyšší energetickou
hodnotu).
Speciální potrava: DIA potraviny – jsou nevhodné, mají zavádějící informace na letácích.
15
PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY
MENTÁLNÍ ANOREXIE
- = Úmyslné snižování tělesné hmotnosti.
- Udržují si abnormálně nízkou tělesnou hmotnost až o 15%.
- Mají strach z tloušťky.
- U dívek může být porucha menstruačního cyklu.
a) Bulimický typ – během hladovění se přejídají.
b) Restriktivní typ – nedochází k přejídání.
- Může nastat už od 8 let až od 25 let, hlavně v období dospívání, ale může se objevit i u
starších lidí.
- Postihuje to celý organismus: zhoršení vlasů, pleti, porucha jater, trávící potíže, porušení
funkce žaludku, problémy s otěhotněním, špatně snášejí zimu, oslabený imunitní systém.
- Nejprve se musí vyléčit psychika, pak tělo.
-
-
MENTÁLNÍ BULIMIE
= Opakující se záchvaty přejídání spojené s kompenzací.
Konzumace mnohem většího množství jídla, než by většina lidí dokázala sníst.
Pocit ztráty kontroly nad jídlem.
Kompenzační chování: zvracení, laxativa, abnormální cvičení, hladovky.
Důsledky: zničený hltan, působí na slinivku břišní → může vyvolat diabetes melitus,
žaludek, rakovina.
ZÁCHVATOVITÉ PŘEJÍDÁNÍ
= Přejídání bez kompenzace.
Konzumace velkého množství jídla než normálně sníme.
Pocit ztráty kontroly nad jídlem, po přejedení jsou výčitky.
Přejídání není spojeno s kompenzačním chováním → vede k obezitě.
16
EPIDEMIOLOGIE
- Je to věda, která studuje výskyt infekčních nemocí v populaci, příčiny vzniku a šíření
nákaz.
- Dělí se na: obecnou a speciální.
OBECNÁ EPIDEMIOLOGIE
- Zabývá se obecnými problémy pro všechna infekční onemocnění.
PŮVODCI INFEKČNÍCH CHOROB
1) Mikroorganismy: viry, bakterie, kvasinky, plísně, prvoci.
2) Parazité: červy, členovci, ploštěnci.
INFEKCE = NÁKAZA
- Proces, při kterém pronikne původce nákazy do tkáně hostitele. Na imunitním systému
dochází k imunitní reakci.
FORMY INFEKČNÍCH ONEMOCNĚNÍ
Zjevná nákaza
- má typické příznaky nemoci. Má 4 stádia.
1. Inkubační doba – doba od proniknutí mikroorganismu do těla do objevení prvních příznaků
nemoci.
2. Prodromální stádium – neurčité příznaky (bolest hlavy, únava, ...).
3. Klinické stádium – typické příznaky nemoci (průjem, kašel, ...).
4. Rekonvalescence – postupné uzdravování. Může následovat recidiva – znovuonemocnění.
Inaparentní infekce
- není doprovázena klinickými příznaky nemoci, ale jsou změny imunitního systému →
nosiči onemocnění (např. Hepatitida C).
Perzistentní infekce
- přežívající mikroorganismus v určitém ložisku a občasně se vyloučí patogen do zevního
prostředí (např. virus herpes – opar).
1)
2)
3)
4)
VÝSKYT INFEKČNÍHO ONEMOCNĚNÍ PODLE POČTU NEMOCNÝCH
Sporadický – ojedinělý, bez zjevné místní nebo časové souvislosti. Např. všechny infekční
nemoci, proti nimž bylo zavedeno očkování (spalničky, příušnice, apod.).
Endemický – výskyt na určitém ohraničeném území. Např. malárie.
Epidemický – hromadný výskyt s časovou a místní souvislostí. Např. chřipka, mor.
Pandemický – rozsáhlá epidemie, která překračuje hranice státu nebo kontinentu. Např.
ptačí chřipka.
PROCES ŠÍŘENÍ NÁKAZY (EPIDEMICKÝ PROCES)
- Pokud jsou splněny tři podmínky: přítomnost zdroje nákazy, přenos nákazy,
vnímavý organismus.
17
Zdroj nákazy
- Vždy je to živý organismus (člověk, zvíře), voda, vzduch, potrava – kontaminované
zdrojem mohou být rezervoárem.
- Člověk – prodělává zjevnou nákazu – nejvíce nakažlivý je ve vrcholu nákazy.
- Inaparentní nákaza = nosičství.
- Imunní – osoba, která prodělala onemocnění, po dalším nakažení šíří viry, bakterie.
- Perzistentní nákaza = nosičství, chronické – dlouhodobé šíření. Zvíře – podobně jako u
člověka – buď nemoc nebo je nosič – nákazy přenášené ze zvířat (vzteklina,
toxoplasmóza, mor, encefalitida).
Přenos nákazy – mechanismus přenosu má obvykle tři fáze:
- Zdroj nákazy – 1. fáze – vylučování mikrobů. Vylučování mikroorganismy – slinami,
sekrety horních cest dýchacích, moč, stolice, krev, tělní tekutiny, hnis, sekrety sliznic.
- Prostředí – 2. fáze – přežívání ve vnějším prostředí (nemusí být pokud je přenos
polibkem, kousnutím). Přežívání na vzduchu, v půdě, vodě, předmětech, hračky, nádobí,
apod. Důležitá je rezistence mikrobů (odolají teplotě, UV záření). Veškeré předměty
osídlené patogenem jsou kontaminované.
Vnímavý hostitel – 3. fáze – vniknutí do organismu.
- Vstupní hranice = místo, kudy virus vniknul do organismus: dýchací ústrojí, trávící
ústrojí, kůže a sliznice (dle toho se pak dělí nákazy).
CESTY PŘENOSU NÁKAZY
- Způsob jak se dostává mikrob od zdroje k hostiteli.
→ Přímo – nutná současná přítomnost zdroje nákazy a vnímavého hostitele.
- Polibek – např. mononukleóza.
- Pohlavní styk – AIDS.
- Kousnutí, škrábnutí – vzteklina.
- Přisátí hmyzem – borelióza.
→ Nepřímo – není nutná současná přítomnost, přenos přes kontaminované předměty, vodu,
vzduch, atd.
VNÍMAVÝ ORGANISMUS
- Hostitel – záleží na jeho imunitě (vnímavost).
- Věk (malé děti, staří lidé), konkrétní imunitní systém, genetické faktory, výživa, současná
jiná onemocnění, životní styl, psychické faktory, životní a pracovní podmínky.
-
PROTIEPIDEMICKÁ OPATŘENÍ
Jejich cílem je snížit výskyt infekce nákazy, vytvořit eliminaci, eradikaci nákazy.
Eliminace – dlouhodobé přerušení šíření nákazy (dětská obrna).
Eradikace – úplné vymýcení původce nákazy. V 70. letech – vymýcení pravých neštovic.
Charakter opatření: preventivní (předejít vzniku infekcí), represivní (v místě ohniska,
potlačit, zabránit rozšíření nákazy, výskyt).
Preventivní: hygienická úroveň bydlení, zásobování pitnou vodou, odvádění odpadu,
odpadních vod, ochrana potravin, aktivní imunizace (očkování).
Represivní: v ohnisku nákazy – škola, rodina, pracoviště. Eliminace zdroje nákazy –
vyloučení nosiče. Přerušení cest přenosu. Zvýšení odolnosti vnímavého jedince.
18
-
ELIMINACE ZDROJE NÁKAZY
Izolace nemocného – hospitalizace, domácí ošetření.
Nahlášení nemoci – většina infekcí podléhá hlášení (některé ihned hlavnímu hygienikovi),
u některých se to hlásí až když je častý výskyt (chřipka).
Aktivní vyhledávání podezřelých – vyšetřování: klinické (kůže, sliznice),
mikrobiologické (výtěry, stolice), biochemické (krev).
Karanténa a zdravotní dohled u osob podezřelých z infekce. Seroprofylaxe – hotové
protilátky. Chemoprofylaxe – léky (TBC, meningokok).
Zdravotní výchova – poučení.
PŘERUŠENÍ CEST PŘENOSU
Dekontaminace
- soubor opatření – odstraní mikroby z prostředí, předmětů.
Dezinfekce
- opatření fyzikální, chemický. Mají zneškodnit patogeny z předmětů, sliznic, vzduchu,
kůže. Neodstraní se všechno – klidová stádia patologického mikroorganismu.
→ Dezinfekce preventivní – ochranná – v místech s vysokou koncentrací osob, má zamezit
vzniku infekce.
→ Dezinfekce represivní – přímo v ohnisku – likvidace mikrobů.
- Fyzikální metody: mechanická (mýdlo), tepelná (spalování, vypalování v plameni), horký
vzduch (žehlení prádla), parní přístroje (myčky, pračky), UV záření, vroucí voda (kov,
sklo, porcelán).
- Chemické metody: roztoky chemických látek, doporučuje se zachovat 2 etapový postup:
nejdříve mechanicky pak chemicky. U ploch a předmětů kontaminovaných krví nebo
slinami se ten postup obrací. Louhy – hydroxid sodný a draselný, žíraviny. Kyseliny –
mravenčí, citrónová, octová, benzoová, peroctová (persteril – silně protibakteriální,
dezinfekce nástrojů)., oxidační prostředky – ozon, H2O2 (kysličník), manganistan
draselný (dezinfekce kůže a sliznic). Halogeny – chlorové vápno, savo, jodisol
(antiseptikum). Alkohol – ethanol (dezinfekce rukou). Benzidy (ajatin, septonex).
- Doporučuje se střídání dezinfekcí, dodržovat zásady ochrany zdraví, rychlý postup při
práci – oxidací ztrácí přípravky účinky.
Sterilizace
- usmrcení všech mikrobů i jejich ... Před ní se provádí dezinfekce.
- Fyzikální metody: horkovzdušná sterilizace (ze skla, kovu, porcelánu, 180° - 20 min,
ambulantní pracoviště ve zdravotnictví), parní sterilizace – vlhké teplo (veškerý materiál
kromě umělé hmoty), radiační sterilizace (elektromagnetické záření, pro všechny
předměty).
- Chemické metody: sterilizace formaldehydem (plynný formaldehyd s vodní párou – pak je
nutné odvětrat, pač je to karcinogen), etylenoxidová sterilizace (plynný – nástroje).
Dezinsekce
-
cílem je potlačování škodlivých členovců (klíšťata, vši, blechy, komáří).
Fyzikální – vyklepávání, větrání, horká voda, vlhké nebo suché teplo.
Chemické – insekticidy (DDT – karcinogenní účinky) – kontaktní jedy působí na NS).
Biologické – zásah do rozmnožování (sterilní jedinci).
19
Deratizace
- hubení škodlivých myšovitých hlodavců.
- Ochranná deratizace – znemožňování přístupu k potravinám (pasti, mříže, vyhazování
odpadků).
- Chemické látky = rodenticida – prudké jedy.
20
ZVYŠOVÁNÍ ODOLNOSTI POPULACE
-
1)
2)
3)
4)
5)
1)
2)
3)
4)
5)
6)
-
1)
2)
-
AKTIVNÍ IMUNIZACE (OČKOVÁNÍ, VAKCINACE)
První vakcína byla v roce 1770 proti neštovicím.
Jsou podávání živé, oslabené nebo usmrcené mikroby nebo jejich toxiny.
Antigen vyvolá tvorbu protilátek v organismu.
Jedinec, kterému se vakcína podává, musí být zdravý.
Může se objevit zarudnutí, bolest hlavy, teplota, ale to všechno zmizí.
DRUHY OČKOVACÍCH LÁTEK
Živé oslabené vakcíny (viry, bakterie, které jsou živé, ale jejich toxicita je oslabena) –
příušnice, zarděnky, dětská obrna.
Usmrcené vakcíny – dávivý kašel, klíšťová encefalitida.
Toxidy (aplikují se toxiny z bakterií) – tetanus, záškrt.
Chemovakcíny (chemicky vyrobené vakcíny) – meningokové nebo pneumokokové
infekce.
Rekombinované (genetické inženýrství) – VHB.
DRUHY OČKOVÁNÍ
Pravidelné – povinné pro děti od narození do ukončení povinné školní docházky – provádí
se dle očkovacího kalendáře. Proti TBC, záškrt, tetanus, dávivý kašel, spalničky,
zarděnky, příušnice, dětská obrna + VHB, chřipka, hoemofylus influenze (udušení),
pneumonie.
Zvláštní – vyhlašuje ho hygienik, souvisí se zvláštními profesemi – VHB, chřipka,
vzteklina.
Mimořádné – vyhlašuje ho hygienik v oblastech, kde se vyskytlo více nemocných lidí,
např. meningitida.
Před cestou do zahraničí – cholera, mor, žlutá zimnice, břišní tyfus, VHA, VHB. Záleží
na státu.
Při úrazech a poraněních – TBC, VHA, VHB, vzteklina.
Na žádost – klíšťová encefalitida, meningitida, chřipka.
Povinné očkování je hrazené pojišťovnou, nepovinné se musí hradit.
Aktivní imunizace trvá pomalu, pasivní funguje okamžitě.
PASIVNÍ IMUNIZACE
Aplikace již hotových protilátek ve formě sér, získaných ze zvířat nebo z lidí.
Séroprofylaxe – osobám podezřelým z nákazy (VHA).
Séroterapie – u osob, které už jsou nemocné a např. nebyly očkovány proti tetanu. Dále
vzteklina, klobásový jed, uštknutí zmijí, VHA, VHB.
Hotové protilátky = imunoglobuliny – působí okamžitě, ale účinnost se rychle ztrácí.
21
SPECIÁLNÍ EPIDEMIOLOGIE
1)
2)
3)
4)
5)
-
TŘÍDĚNÍ ONEMOCNĚNÍ PODLE PROCESU ŠÍŘENÍ NÁKAZY
Vzdušné nákazy
Alimentární onemocnění (trávící trakt)
Onemocnění kůže a sliznic
Onemocnění přenášené krví
ZOOnózy – přenášené zvířaty + přenášené členovci
VZDUŠNÉ NÁKAZY (RESPIRAČNÍ)
Nákazy dýchacích cest.
Přenos je kapénkami, méně často kontaminovanými předměty nebo kontaminovaným
prachem.
Vstupní brána je dýchací ústrojí (nos, ústa).
Původci jsou buď viry nebo bakterie.
V našich podmínkách jsou nejčastější.
CHŘIPKA
-
-
Nejrozšířenější viróza.
Vyskytuje se v epidemiích, případně pandemiích.
Původce – viry typu A, B, C.
Průbě nemoci – bolesti hlavy, svalů, horečka. Kardiaci, diabetici a staří lidé mohou i
zemřít.
Zdrojem je infikovaný člověk.
Inkubační doba: 1 – 2 dny.
Přenos – kapénky, kontaminované předměty.
Prevence – vakcína (vydrží 1 rok), zvyšování imunity (otužování, vitamíny).
Represe – izolace (nešířit).
AKUTNÍ RESPIRAČNÍ ONEMOCNĚNÍ (ARO)
Ostatní onemocnění postihující dýchací ústrojí i trávící trakt.
Vyskytuje se po celý rok.
Původce – asi 150 druhů virů.
Zdroj – nemocný člověk.
Přenos - kontaminované předměty, kapénky.
Inkubační doba: 1 – 3 dny.
Prevence – neexistuje vakcína, vitamíny, otužování.
Imunita je krátkodobá, takže se můžeme brzy zase nakazit.
Komplikace – záněty (dutin, zápal plic). Pozná se to objevením hnisavých sekretů,
vykašlávání krve.
Neléčí se antibiotiky (na viry antibiotika nefungují), až když nastoupí zánět.
22
-
-
STREPTOKOKOVÉ INFEKCE (BAKTERIÁLNÍ)
Způsobují je: angína, laryngitida (zánět hrtanu), bronchitida (zánět průdušek), spála,
erysifel („Růže“), puerpální sepse („Horečka omladnic“).
Původci: streptokokové (hodně kmenů A – Z), nejčastější je skupina A.
Zdroje – nemocný člověk, nosič (v hrdle, nosu, konečníku, na kůži).
Vnímavost – nejvnímavější jsou děti.
Inkubační doba: 1 – 3 dny.
Přenos – vzduchem, kontaktem, kontaminovanými předměty.
Prevence – očkování není, vyloučení nemocných.
Represe – povinné hlášení (spála, erysifel, puerpální sepse.
„Růže“ = vyrážka, infekce kůže (obličej, bérce), dostane se poraněnou kůží.
MENINGOKOVÉ INFEKCE
Bakteriální infekce – bakterie neiseria meningitidis. Žije v horních cestách dýchacích.
Způsobí meningitidu – zánět mozkových blan.
Typ A, B, C (nejběžnější je typ C – člověk může i zemřít).
Zdroj – nemocný člověk, nosič.
Průběh – bakterie se dostane do oběhu, pak do mozkomíšního moku, nastává horečka,
bolesti hlavy, zvracení.
Inkubační doba: 1 – 3 dny.
Prevence – očkování hlavně mladých (typ A, C).
Represe – hospitalizace, ostatním se profilakticky podávají antibiotika.
Ročně je u nás asi 100 případů.
-
TBC – TUBERKULÓZA
Objevil ji pan Koch – 24. 3. 1882 – „den TBC“.
Mikobakterium tuberkulozis.
Zdroj – nemocný člověk, může to být i nemocné zvíře (kozy, krávy – mléko).
Přenos – kapénková infekce, z mléko z nemocného zvířete, které není dokonale tepelně
zpracované.
Průběh – z 84% se jedná o plicní tuberkulózu (kašel, vykašlávání krve), dále může
napadnout ledviny, kůži, kosti.
Inkubační doba: 3 – 12 týdnů.
Prevence – očkování ve 4. – 6. dnu po narození, pak přeočkování kolem 11. roku (zkouší
se protilátky).
Represe – hospitalizace nemocných, podezřelých, tuberkulinové testy, antibiotika.
Ročně onemocní cca ě0 mil. A 3 mil. zemřou.
-
ZÁŠKRT
Akutní horečnaté onemocnění spojené se zánětem mandlí a hrtanu.
Původce – bakterie, může způsobit i smrt.
Zdroj – nemocný člověk nebo nosič.
Přenos – kapénková infekce, kontaminované předměty, prach.
Prevence – očkování – trojkombinace: záškrt, tetanus, dávivý kašel.
Represe – izolace, dezinfekce, antibiotika.
-
23
-
-
-
-
-
-
DÁVIVÝ KAŠEL
Onemocnění dýchacích cest, neutišitelný kašel.
Původce – bakterie Bordetela pertusis.
Zdroj – nemocný člověk.
Inkubační doba: 7 – 10 dní.
Prevence – očkování.
Přenos – kapénková infekce.
Represe – izolace, dezinfekce, antibiotika.
PRAVÉ NEŠTOVICE (VARIOLA)
Globálně eradikováno = celosvětově vymýceno (1980).
Původce – virus (Indie).
Od 1812 – povinné očkování na světě.
Průběh – horečka + puchýřky (prasknou a zaschnou).
První vakcína – pan Jenner (konec 18. století) – proti pravým neštovicím vyrobená
z kravských neštovic.
SPALNIČKY (MORBILLI)
Nejnakažlivější infekční onemocnění.
Průběh – rýma, kašel + vyrážka. Můžou nastat komplikace (zápal plic, encefalitida).
Původce – virus.
Přenos – kapénková infekce.
Zdroj – nemocný člověk.
Prevence – aktivní imunizace.
Represe – izolace nemocných.
ZARDĚNKY (RUBEOLA)
Teplota + drobná červená vyrážka.
Nebezpečí u těhotných žen v 1. trimestru – zarděnkový syndrom (může způsobit
poruchy plodu, mozku, srdce, až potrat).
Původce – virus.
Prevence – očkování trojkombinace: spalničky, zarděnky, příušnice.
Represe – izolace nemocných, doporučená interupce.
PŘÍUŠNICE
Akutní horečka + zduření příušních žláz, mohou nastat komplikace ve starším věku
(záněty žláz, pohlavních orgánů, zánět mozkových blan).
Původce – virus.
Přenos – kapénková infekce.
Prevence – povinné očkování.
Represe – izolace.
ALIMENTÁRNÍ NÁKAZY = STŘEVNÍ NÁKAZY
Vstupní bránou je trávící ústrojí.
Přenos – fekálně-orální - mikroby jsou vylučovány stolicí nebo močí.
Původci – bakterie a jejich toxiny, viry, prvoci, červy. Nejlépe přežívají ve vodě nebo
v potravinách.
Potraviny: primárně kontaminované (přímo od nemocných zvířat) a sekundárně
kontaminované (kýmkoli – nemocný člověk, nosič, moucha, atd.).
24
- Výskyt souvisí s životní úrovní a hygienou (Jihovýchodní Asie, Indie).
-
BŘIŠNÍ TYFUS, PARATYFUS (MÁ MÍRNĚJŠÍ PRŮBĚH).
Průběh – horečka, dochází k postižení lymfatické tkáně tenkého střeva, ke zvětšení
sleziny.
Původce – salmonela tyfi, paratify (bakterie).
Zdroj – nemocný člověk nebo nosič.
Přenos – fekálně-orální (přímý, nepřímý).
U nás se vyskytuje sporadicky.
Inkubační doba: 14 dní.
Prevence – aktivní imunizace.
-
SALMONELÓZY
Průběh – lehce probíhající průjmová onemocnění + někdy horečky, zvracení.
Hlavně na jaře a v létě (všechno se kazí).
Je to nejčastěji ZOOnóza.
Původce – bakterie salmonela (1200 druhů) produkuje endotoxin.
Zdroj – infikovaná hospodářská i divoká zvířata (drůbež, vepř, kráva, maso, vejce) –
z jejich těla se to dostane do pokrmů. Musí být dobře tepelně zpracované potraviny (70°C
alespoň 20 minut), zdrojem může být také nemocný člověk.
Podléhá hlášení na epidemiologii.
Inkubační doba: 6 – 36 hodin.
Prevence – očkování není, udržování hygieny.
Represe – izolace nemocných, dieta, dostatek tekutin.
-
BACILÁRNÍ ÚPLAVICE
Jedno z nejrozšířenější onemocnění.
Původce – bakterie shigella.
Průběh – horečka + průjem (ve stolici příměs krve a hlenu) + zvracení.
Zdroj – nemocný člověk, vzácně nosič, kontaminované předměty.
„Nemoc špinavých rukou“ – společnost se špatnou hygienou.
Prevence – hygiena, očkování není.
Podléhá povinnému hlášení, vyhledat nosiče.
-
CHOLERA
Už se u nás nevyskytuje, naposledy v roce 1970.
Původce – bakterie Vibrio cholerae, produkuje toxin.
Zdroj – nemocný člověk.
Inkubační doba: několik hodin – 5 dní.
Průběh – úporné zvracení, pak dehydratace, až smrt.
Prevence – aktivní imunizace.
Represe – izolace a hlášení nemocného.
-
25
-
VHA (VIROVÁ HEPATITIDA A)
„Nemoc špinavých rukou“.
Rozšířené infekční onemocnění po celém světě, hlavně v zemích s nízkou hygienickou
úrovní.
Příznaky – podobné chřipce – škrábání v krku, bolest hlavy, teplota, pak zežloutnutí kůže
a očního bělma, tmavá moč a světlá stolice.
Původce – virus VHA přítomný v krvi a ve stolici. Virus napadá jaterní tkáň a způsobuje
zánět – více bilirubinu.
Zdroj – nemocný člověk, je nakažlivý už ve 2. polovině inkubační doby.
Inkubační doba: 30 dnů.
Přenos – fekálně-orální, kontaminovaná voda, potraviny.
Prevence – nezávadná pitná voda, likvidace odpadních vod, očkování.
Represe – hlášení a hospitalizace nemocného, pasivní imunizace (imunoglobulin).
-
DĚTSKÁ OBRNA (POLYOMIELITIS)
Probíhá jako chřipka, výjimečně meningitida s obrnou svalů (1-2 z 1000).
Původce – virus typu 1, 2, 3.
Zdroj – nemocný člověk, kontaminovaná voda.
Od 60. let se u nás nevyskytuje.
Přenos – fekálně-orální.
Prevence – perorální vakcína.
-
INFEKCE KŮŽE A SLIZNIC
Původci se šíří přímým nebo nepřímým kontaktem.
Zdrojem je nemocný člověk nebo zvíře.
Vstupní branou je porušená kůže nebo sliznice.
Původci: bakterie, viry, prvoci, plísně, kvasinky, roztoči.
-
1) POVRCHOVÉ INFEKCE
- Způsobené plísněmi, kvasinkami, roztoči, bakteriemi.
-
-
SVRAB
Původcem je roztoč – zákožka svrabová (žije kolem genitálií, břicho – přenáší se i
pohlavním stykem).
Přímý přenos kontaktem i nepřímo přes kontaminované prádlo.
Velké svědění v místech, kde samička vyvrtává chodby do kůže.
Dobře léčitelné mastmi.
Celosvětově rozšířené.
KANDIDÓZA
Kvasinková infekce, rod kandida – napadá kůži a sliznice.
Endogenní (kvasinky žijí běžně v těle a při oslabení organismu (nemoc, těhotenství) se
namnoží.
Přenos přímý i nepřímý (vzduchem).
Často kvasinková infekce v ústech (= sór moučnivka) – bílé povlaky v ústech. Dále
kdekoli na kůži, nehtech, vlasech, apod.
26
-
2) PLÍSŇOVÁ KOŽNÍ ONEMOCNĚNÍ
Postihují hlavně meziprstní prostory.
Zdrojem je nemocný člověk, zvíře, půda.
Přenos přímý i nepřímý.
Prevence: povinné hlášení, dezinfekce umýváren.
Dlouhodobé léčení.
3) BAKTERIÁLNÍ KOŽNÍ INFEKCE
IMPETIGO
- Hnisavý vřídek na kůži – zlatý stafylokok. Říká se tomu „nemocniční nákaza“ – špatná
hygiena.
RŮŽE – ERISIPEL
-
Streptokok.
Zdrojem je nemocný člověk nebo nosič.
Vyrážka
Impetigo i růže se léčí antibiotiky.
4) HLOUBKOVÉ INFEKCE KŮŽE
- Jsou způsobeny pouze bakteriemi.
-
-
TETANUS
Jedna z nejnebezpečnějších infekcí, je zde 50 – 100% smrt.
Nejvíce se vyskytuje v Asii, Africe a Americe.
Prevence: aktivní imunizace, při poranění dezinfikovat a jít k lékaři.
Původcem je bakterie clostridium tetanii, ta tvoří odolné spóry. Vyskytuje se všude
kolem nás – prach, půda, atd. (pochází ze střev zvířat a stolicí se rozšiřuje). K nákaze
dojde z hluboké rány. Bakterie produkuje neurotoxin, který působí na CNS, nastává
ochrnutí svalů až dýchacího centra, končí většinou smrtí.
Při nákaze se nejprve naočkuje imunoglobulin, pak tetanovka (pasivní → aktivní
imunizace).
Není přenosné mezi lidmi.
NOVOROZENECKÝ TETANUS
- Špatné hygienické podmínky při porodu, např. v Indii, končí smrtí.
POOPERAČNÍ TETANUS A GYNEKOLOGICKÝ TETANUS
- (neodborně prováděné potraty → smrt)
-
PLYNATÁ SNĚŤ – GANGRÉNA
Poranění (autohavárie, dříve válečná poranění).
Původcem je opět clostridie – nepotřebuje vzduch = anaerobní, žije ve střevě zvířat, stolicí
se dostává do půdy, pachu.
Onemocnění nastupuje rychle (do několika hodin) – nastává bolest, zarudnutí,
nafouknutí, při doteku puchýřky praskají a vytéká tekutina → horečka, selhávání orgánů.
Správné chirurgické ošetření rány a antibiotika.
27
POHLAVNÍ CHOROBY
- Původci: viry, bakterie, parazité, prvoci.
- Nejčastěji přenosné choroby.
- Výhradně pohlavně přenosné jsou syfilis a kapavka.
-
1.
2.
3.
-
KAPAVKA = GONORRHOEA
Původcem je bakterie – neiseria gonorrhoea.
Zdrojem je nemocný člověk.
Je odlišný průběh u mužů a žen: „muži trpí, ženy přenášejí“. Muži mají hnisavý výtok
z močové trubice, ženy mají mírný hnisavý výtok.
Inkubační doba je 3-5 dnů.
Přenos: pohlavním stykem, během porodu.
SYFILIS = PŘÍJICE
Původcem je bakterie – treponema palidum.
Přenos: pohlavním stykem, kontaminovaným prádlem, z matky na plod (potrat).
Stadium: v místě vstupu se objeví tvrdý vřídek, který za 2-3 týdny zmizí.
Stadium: po několika týdnech až měsících nastanou bolesti svalů, kloubů, zduření
lymfatických uzlin.
Stadium: až za několik let, postupně napadá orgány, které potom odumřou, nastává smrt.
1. a 2. stádium jsou infekční, ale léčitelné.
NEMOCI PŘENÁŠENÉ KRVÍ
- Přenos krví, potřísněnými předměty.
VIROVÁ HEPATITIDA B (VHB)
- Původce virus typu B.
- Průběh je podobný jako u VHA – zežloutnutí kůže, očního bělma, světlá stolice a tmavá
moč.
- Inkubační doba je 3 měsíce.
- Výskyt má profesionální charakter – hlavně zdravotníci, kteří jsou už dneska povinně
očkování.
- Přenos – kontaminovanou injekční jehlou, přímým kontaktem s krví, pohlavním stykem,
transfůzí krve.
- Prevence: aktivní imunizace, vyšetření dárců krve.
- Léčba: imunoglobulin, dlouhodobá dieta a abstinence jinak může následovat cirhóza nebo
karcinom jater.
VIROVÁ HEPATITIDA C (VHC)
-
Původcem je virus C.
Bezpříznakové onemocnění.
Přenos krví a pohlavním stykem.
Přechází do chronicity, způsobuje cirhózu nebo karcinom jater.
Prevence: není očkování.
28
-
HIV/AIDS
Syndrom získaného selhání imunity.
Původcem je virus HIV, objeven v roce 1983 a v roce 1984 nezávisle na sobě v USA a ve
Francii.
Virus napadá T-lymfocyty, které jsou odpovědné za buněčnou imunitu.
Zdrojem je nemocný člověk nebo nosič.
Přítomnost v krvi, poševním sekretu a spermatu.
Průběh: 1. fáze – projevuje se jako chřipka (horečka, zduření uzlin, únava) – po několika
týdnech.
2. fáze – až třeba po 10 letech – časté nádory kůže (kapošiho sarkom).
Prevence: zdravotní výchova, neexistuje očkování.
-
ZOONÓZY
Zoonózy jsou choroby přenášené zvířaty na člověka.
Zdrojem jsou domácí nebo volně žijící zvířata.
Jsou to choroby s přírodním ohniskem.
Přenos: kontaminované ruce, prach, voda, pokousání, poranění.
-
VZTEKLINA
- Infekční onemocnění všech savců.
- Původce – virus přítomný ve slinách.
- Zdroj – nemocné zvíře, hlavně psovité šelmy (liška, z té se to přenese na psa nebo kočku),
divoce žijící zvířata (jezevec, kuny).
- Přenos – pokousáním, potřísněním ranky slinami.
- Inkubační doba: 2-8 týdnů. Záleží na velikosti a místu rány (čím blíže mozku, tím hůře).
- Může to být smrtelné, pokud se včas nezaléčí.
- Projev u psa: 1) zuřivá vzteklina – kouše, je agresivní → obrna, za pět dnů většinou umře.
2) apatická forma
- Projev u člověka: bolesti hlavy, únava, teplota, místo poranění svědí, bolí, otéká →
psychické změny: stavy, záchvaty smutku nebo radosti, zesilují se, když se pustí voda →
obrna nervů hlavně na hlavně, nastává smrt z obrny dýchacích nervů.
- Léčba – pasivní imunizace (imunoglobulin), aktivní imunizace asi 90 dnů dlouhodobě
v nemocnici na infekčním se píchají injekce do ramene. Hlásí se každé pokousané zvíře.
TOXOPLAZMÓZA
- Oční, uzlinová forma.
- Původce – prvok.
- Může být infikován jakýkoli teplokrevný živočich (prase, králík, ovce) → konečným
hostitelem jsou kočky.
- Přenos – dotyk kontaminované půdy, požití nedokonale tepelně upraveného masa, pozření
Ó cist od kočky, transplacentárně – vrozená toxoplazmóza → vývojové poruchy,
hydrocefalus, mentální retardace.
- Projev: jako viróza, teplota, bolesti hlavy, léčí se antibiotiky.
- Prevence – dodržovat hygienu ve styku s kočkami, nejíst sirové maso.
29
5.
6.
7.
-
LEPTOSPIRÓZA
Rozšířila se hlavně v oblasti povodní.
Přenos – hlavně kontaminovanou vodou.
Původce – bakterie.
Rezervoár – hlodavci (leptospiry žijí v jejich ledvinách a močí se dostávají ven), domácí
zvířata.
Prevence – deratizace, nepít ze studánek, omezit koupání venku.
Průběh:
fáze – blaťácká horečka – probíhá jako lehká viróza – horečka, bolest hlavy, malátnost.
fáze – zánět mozkových blan – meningitida.
nebo weilova nemoc – septické stavy (otrava), vysoká horečka, těžká žloutenka, může
končit i smrtí.
TENIÓZY
Původce – tasemnice (ploštěnec) bezbranná, dlouhočlenná, atd.
Přenos – jídlem (maso se musí dostatečně tepelně upravovat).
Příznaky – různé, nevolnost, malátnost, bolesti hlavy, břicha, průjmy, zácpy.
Tasemnice narůstá a po 3 měsících se uvolňují první články.
Prevence – zákaz hnojení lidskými výkaly, dobře tepelně upravené maso.
ASKARIÓZA
- Původce – škrkavky (červ), hlavně dětská.
- Přenos – nedokonale umyté ovoce, zelenina, pohnojené lidskými výkaly. Pozřeme vajíčka,
pak se nám udělá larva, ta putuje do plic, až ji vykašleme a spolkneme, tak se nám
dostane do střev.
- Příznaky – horečky, kašel → střevní potíže, bolesti břicha, žlučníku.
-
-
ORNITÓZY, PSITAKÓZY
Přenášené ptáky (kachny, holuby, papoušek – psitakóza).
Původce – bakterie Chlamidie.
Přenos – vzdušnou cestou, přímým kontaktem.
Projev u ptáka – průjem, apatický, zježené peří. U lidí – chřipkový stav, později zápal
plic.
Možný přenos z člověka na člověka, pokud není zaléčen.
Inkubační doba: 10 dní.
U těhotných to může způsobit potrat, vývojové poruchy plodu.
NÁKAZY PŘENÁŠENÉ ČLENOVCI (PATŘÍ DO ZOONÓZ)
Přenos nákazy je zajištěn členovci (komár, blecha, roztoči, hl. klíště).
Zdroje – nemocný člověk nebo zvíře, ze zvířete na člověka.
Původci žijí v krvi.
Výskyt je obvykle sezónní endemický (území = přírodní ohnisko = žijí tam rezervoárová
zvířata (ptáci, potkani) i přenašeči).
30
-
-
KLÍŠŤOVÁ ENCEFALITIDA = KLÍŠŤOVÝ ZÁNĚT MOZKU
Virové onemocnění, které může probíhat jak lehce (teplota, bolest hlavy) tak s těžkým
poškozením mozku (vzácně i smrt) – vede to k trvalým následkům, např. obrna.
Probíhá v přírodních ohniscích.
Přenos – přisátím infikovaného klíštěte – čím déle je klíště přisáté, tím více toxinu do krve
vpraví a tím je průběh horší.
Inkubační doba: 1 – 2 týdny.
Podél Sázavy, na Berounsku, atd.
Hlavně od dubna do října.
Klíště žije 3 roky.
Infekční jsou všechna stádia klíštěte: samička na jaře produkuje vajíčka, na přelomu
jara/léta se vylíhnou larvy (mají 3 páry končetin), další jaro je z nich nymfa (má 4 páry
končetin), v létě dospěje, pak probíhá zase páření, samec umře a samice přežije zimu.
Prevence – 3 dávky očkování (aplikuje se v zimě) – chrání pouze 3 roky, pak je nutné
přeočkování. Pasivní imunizace – imunoglobulin.
LYMSKÁ BORELIÓZA
1.
2.
3.
-
-
Celosvětové onemocnění.
1975 epidemie v USA ve městě Lyme.
Přenašeč – klíště.
Původce – bakterie Burgdorferi.
Zdroj – rezervoárová zvířata.
Přenos – přímo, nepřímo (transplacentárně – hrozí potrat, VVV).
Pokud klíště odstraníme do 24 hodin, tak se nemusíme nakazit, protože mu trvá celý den,
než začne vypouštět toxiny.
Klinické projevy mají 3 stádia:
Erythema migrans – skvrna v místě, kde bylo klíště (uvnitř bílé, okolo červené
ohraničení), může se přemístit. Ta se objeví po 3 – 32 dnech. Zmizí při časném přeléčení.
Stádium – zánět mozkových blan, bolesti kloubů, obrny, apod.
Stádium – chronické poškození CNS, kloubů, může skončit i smrtí.
Inkubační doba: 3 – 30 dnů.
Prevence – osobní ochrana, není očkování.
MALÁRIE
Nejzávažnější onemocnění s celosvětovým výskytem (Afrika, Asie, Jižní Amerika).
Původce – prvok.
Přenašeč – samička komára.
Zdroj – nemocný člověk, který má plasmodia v krvi.
Průběh – záchvaty vysoké horečky po 3, 4 dnech nebo každých 24 hodin.
Prevence – neexistuje očkování, pouze léky antimalarika, která se berou týden před
odjezdem, celý pobyt a týden po odjezdu + repelenty.
Represe – odvodňování vodních ploch, insekticidy, hospitalizace nemocných.
31
-
-
1)
2)
-
1)
2)
1)
2)
ŽLUTÁ ZIMNICE
Hlavně Afrika, z té se to dostalo do Ameriky, Evropy a Asie.
Virové onemocnění.
Přenašeč – komár.
Rezervoár – opice, člověk.
Průběh – hemoragická horečka (vysoká horečka + zvracení krve). V první fázi je vzestup
teploty a ve druhé fázi dochází k napadení sliznic a nemocný zvrací krev. Často dochází
ke smrti, hlavně u cizinců.
Prevence – aktivní imunizace, hubení komárů.
MOR
Infekční onemocnění, má původ ve střední Asii a střední Africe, dnes endemicky na
Balkáně, v Americe, v Asii.
Původce – morový bacil (bakterie) – velice rezistentní.
Zdroj – hlavně hlodavci, z těch se to přenáší na domácí zvířata – přenos na člověka je
pomocí blechy morové.
3 formy moru:
Bubonická forma – zduření lymfatických uzlin – vředy (bubony). 50 – 60%
pravděpodobnost úmrtí.
Plicní forma – 100% smrt – bakterie postihuje plicní tkáň.
Prevence – očkování aktivní + profilaktické podávání antibiotik.
NEURODEGENERATIVNÍ ONEMOCNĚNÍ
Příčiny: zánik některých nervových buněk.
Projevy:
Neurologické: svalový třes, špatná koordinace, poruchy hybnosti.
Psychické: deprese, poruchy paměti, změna osobnosti, paranoia, demence.
Biologické příčiny: špatně sbalené proteiny – špatná struktura způsobí smrt buňky (v
mozku se špatně sbalené buňky ukládají) – vzniká atrofie mozku, houbovitý vzhled.
Dvě verze příčiny:
Genetická podmíněnost – mutace v DNA (Alzheimerova choroba, Huntingtonova choroba,
Parkinsonova choroba).
Infekční podmíněnost – podmíněna priony = proteinové infekční částice – když se setká
proteinově infekční částice s dobře sbalenýma proteinama, tak to vyvolá změnu a
vzniknou nerozpustné pláty – mozek tuhne – houbovitý (Krocweljakobsova choroba –
CJD – lidská forma BSE, Kuru-kuru, Borinní spongiformní encefalopatie – nemoc
šílených krav). Choroby u nás vznikne konzumací nervových vláken nakaženého
živočicha.
32
GENETICKY PODMÍNĚNÉ
Alzheimerova choroba
- Nejčastější demence, více u žen, stoupá s věkem.
- Dvě formy: a) časný nástup do 65 let – autozomálně dominantní dědičnost; b) pozdní
nástup po 65. roce života – dědičnost nebo ne (priony nebo toxiny – např. hliník
v potravě, acilpirin, toxiny, kovy, stres).
- Příznaky: zapomnětlivost, hl. krátkodobá paměť, rozpad osobnosti, nesoběstačnost (do 10
let smrt), dále atrofie mozku – neurony co vytváření acetincholin zanikají, atrofuje
spánkový lalok.
- Ti, co mají vyšší vzdělání, tak mají menší šanci, že budou touto nemocí trpět.
- Vyvarovat se toxických kovů.
- Léčba: léky pro tvorbu acetincholinu, nebo léky blokující proteiny, co ho ničí.
Parkinsonova choroba
- Projev: svalový třes i v klidu, pomalost pohybů, šoupavá chůze, deprese, demence z 1030%, dále atrofuje mozková tkáň, hlavně bazální ganglia (působí hlavně na hybnost),
zabíjí to neurony, které produkují dopamin.
- Častější u mužů.
- Příčiny: dědičnost.
- Příznaky se projeví, až když umírá 70% neuronů.
Huntingtonova choroba (chorea)
-
Geneticky podmíněné (autozomálně dominantní choroba – přenáší se na děti).
Projeví se od 20-50 let, přežijí je asi 15 let života od projevení.
Chorea = připomíná tanec.
Projevy: bludy, mimovolné pohyby, halucinace, demence, atrofie mozku.
PRIONOVÉ – INFEKČNÍ CHOROBY
CJD
- Infekční i možná genetická příčina.
- Rychlá postupná demence, přežití je asi do 6 měsíců.
- Diagnóza: atrofie mozku, spojována s BSE – CJD lidská forma BSE.
Kuru-kuru
- Výskyt: Nová Guinea.
- Rituální kanibalismus – pojídali mozky, hlavně ho dávali ženám, dnes je to zakázané.
- Průběh podobný CJD.
Scrapie
- Postihuje ovce a kozy, ty jsou zmatené a rychle umřou.
- Uhynulá těla byla součástí masokostní moučky pro krávy, ty to sežraly a vznikla z toho
BSE → mezidruhový přenos.
33
Borinní spongifonní encefalopatie BSE
-
Nemoc šílených krav, infekční, napadá hlavně mozek a míchu.
Inkubační doba je 3-6, rychlá smrt do 6 měsíců.
Nevyléčitelná, změna v šedé kůře mozkové, houbovitý mozek.
Postihuje hlavně hovězí dobytek, zdrojem je masokostní moučka.
V této nemoci byla překonána mezidruhová bariéra.
34
CIVILIZAČNÍ NEMOCI
- Řada nemocí jejichž příčinou je nesoulad mezi rytmy těla a rytmy danými současným
způsobem života.
- Jsou spojené s nadbytkem stravy, její nevhodnou skladbou, malou tělesnou aktivitou,
stresy a škodlivinami (biologickými, chemickými, fyzikálními).
- Kardiovaskulární nemoci, nádorové onemocnění, alergie, obezita, diabetes melitus 2. typu,
psychické choroby a další.
DŮLEŽITÉ POJMY
-
Stenóza = zúžení.
Koronární tepna = věnčitá tepna na srdci.
Okluze = uzávěr (tepna je ucpaná).
Trombóza = krevní sraženina v tepně.
Akinetická oblast = oblast na srdci, která se nestahuje.
Aneurysma = výduť srdeční stěny.
Angioplastika = angio – céva + plastika . zformování → metoda zprůchodňující cévu.
Stent = trubička z nerezu, která se zavádí do cévy po zprůchodnění.
Ischemie = tkáni se nedostává kyslík.
Nekróza = odúmrť.
Antiagregans = látka bránící srážení krve (trombolytikum).
Hypercholesterolemie = vysoká hladina cholesterolu.
Hypertenze = vysoký TK.
Arterioskleróza = ateroskleróza = kornatění tepen (sklerotizace = ukládání lipoproteinů
v tepnách).
- Bypass = přemostění uzavřené tepny.
- Angína pectoris = onemocnění srdce vyvolané zúžením koronárních cév (angina =
sevření).
KARDIOVASKULÁRNÍ NEMOCI
- V současnosti jsou na prvním místě příčinou všech úmrtí ve světě.
RIZIKOVÉ FAKTORY
1.
2.
3.
4.
5.
6.
hypertenze
vysoká hladina cholesterolu v krvi
kouření
obezita + diabetes melitus
genetické predispozice
stres
Hypertenze
-
Normální TK – 120/80
Zvýšený TK – 140/90
Hypertenze – 160/95
Příčiny: vrozené dispozice, nadváha, zvýšený příjem tuků, trvalý stres
35
Hypercholesterolemie (zvýšený cholesterol)
•
•
•
•
-
Cholesterol je látka tukové povahy (sterol).
Přijímáme ho z venčí v potravě a tělo si ho také vytváří samo.
Význam cholesterolu – pozitivní, základní stavební jednotka hormonů.
Nadměrný cholesterol se usazuje na stěnách cév, to vede k ateroskleróze.
Cholesterol je pouze v živočišné potravě.
Pro život je cholesterol nezbytný.
Vysoká hladina souvisí hlavně se životosprávou, mohou být vrozené dispozice.
Léky tvorbu cholesterolu snižují – farmakologická léčba – statiny, ale působí negativně
např. na svalovou tkáň.
Celkový cholesterol ideální hodnota je nižší než 5.
LDL (zlý) cholesterol ideální hodnota nižší než 3.
HDL (hodný) cholesterol ideální hodnota nižší než 1.
Triglyceridy (tuky) ideální hodnota je nižší než 2.
Triglyceridy = tuky – nejvhodnější jsou masové tuky – v olejích (slunečnicový, olivový,
rybí, kuřecí). Tučné jídlo působí po příjmu většího množství v organismu zánětlivý stav.
Lépe konzumovat menší porce. Přijímat antioxydanty (ovoce, zelenina). Zánětlivý stav
v cévách je příčinou aterosklerózy (shlukují se krevní destičky – vznikají tromby).
DO KARDIOVASKULÁRNÍCH NEMOCÍ PATŘÍ
Ateroskleróza = arterioskleróza
ICHS (ischemická choroba srdeční) a její komplikace: angína pectoris, infarkt myokardu.
Ischemická cévní mozková příhoda.
Ischemická choroba dolních končetin.
Ateroskleróza = arterioskleróza
- = kornatění tepen – do stěn tepen se ukládají látky zejména tukové povahy (cholesterol +
další látky tukové povahy) → tzv. nekomplikované pláty vystupují nad úroveň stěny a
tepnu zužují (normální funkce) v dalším stádiu komplikované pláty mají bohaté tukové
jádro a zužují cévu vlivem vysokého TK může céva prasknout, tím se odhalí tukové
jádro, na kterém se můžou shluknout krevní destičky a dochází ke krevní sraženině =
trombus, který zcela uzavře cévu.
- Důsledky: vážné obtíže, může nastat okamžitá smrt.
- Nemoci zapříčiněné aterosklerózou: infarkt myokardu, cévní mozková příhoda,
ischemická choroba dolních končetin.
- Ateroskleróza je celoživotní proces, začíná už v 10-14 letech.
- Původem je zánět.
- Léčba: dieta + léky (statiny), redukce hmotnosti, omezení cholesterolu, pohyb + možné
chirurgické rozšíření zúženin (stenů) – zavede se katetr bez narkózy ambulantně, který
zprůchodní cévu.
36
Ischemická choroba srdeční
- Je důsledkem aterosklerózy – zužují se, uzavírají věnčité tepny srdce, dochází k ischémii
– určitý okrsek srdce není dostatečně zásoben kyslíkem, dochází k odúmrtí (nekróza)
daného okrsku srdce.
- 2 stupně podle stupně poškození srdečního svalu:
1) Angina pectoris – bolest na hrudi vystřeluje do levého ramene, čelisti, břicha při námaze.
Podává se nitroglycerin (do 10 minut bolesti ustávají), může se podat maximálně 2x za
sebou. Může mít různé formy: klidová X může dojít k infarktu myokardu.
2) Infarkt myokardu – uzávěr věnčité tepny. Svíravá bolest na hrudi alespoň 20 minut,
dušnost, pocení, bledost, bolesti vystřelují, pocity úzkosti blížící se smrti, může být
nevolnost. Vše je individuální. První pomoc – zklidnění, nesmí nic dělat fyzicky, pokud je
v bezvědomí, tak oživovat a volat vždy ambulanci. Léčba:
a) Trombolýza – nitrožilně se vstříkne lék, který rozpouští sraženinu, musí se to stihnout do
třech hodin, jinak už se sraženina nerozpustí.
b) Roztažení zúženého místa katétrem (Angioplastika).
c) Bypass = cévní protéza (přemostění zúžené nebo uzavřené tepny), používají se žilné
nebo tepenné štěpy z dolních končetin.
Ischemická cévní mozková příhoda (CMP)
- 2 možnosti vzniku CMP:
1) Na základě mozkové ischemie – vznikne zúžením nebo uzávěrem mozkové tepny (z 80%
případů).
2) Embolie z krevního řečiště (embolus = putující krevní sraženina) – v těle se embolus
utrhne, doputuje do mozku (z 20% případů).
- CMP může být důsledkem aterosklerózy, negativní je hypertenze.
- Postihuje: podle toho v jakém centru (místě) k tomu dojde (centrum řeči, pohybu, paměti,
myšlení, apod.), pokud je centrum neslučitelné se životem (např. dýchací, krevního tlaku),
tak nastává smrt.
- Projevy: ochrnutí např. poloviny těla, obrovská bolest hlavy, poruchy zraku, přestane
mluvit, apod.
- První pomoc: zklidnit, co nejrychleji volat ambulanci.
- Léčba: trombolýza (nitrožilně do třech hodin) nebo intraaterální trombolýza –
trombolytikum se zavede až k ucpanému místu (do šesti hodin). Včasná trombolytická
léčba může zabránit vážnému postižení.
Ischemická choroba dolních končetin (kuřácká noha)
- Příčiny: kouření + diabetes melitus jsou nejčastější.
- Snížené zásobení končetiny krví, postupně odumírají tkáně, vzniká gangréna, končetina se
musí amputovat.
NÁDOROVÁ ONEMOCNĚNÍ
- Je to skupina nemocí, které se vyznačují nekontrolovaným dělením buněk → vzniká
masa nové tkáně = nádor = tumor (benigní – nezhoubné, maligní – zhoubné).
- Nádor = komplexní tkáň (nejen nádorové buňky).
37
Benigní nádory
-
Narůstají do okolní tkáně, jsou ohraničené.
Nešíří se do jiných tkání v těle.
Neohrožují život pacienta,
Jsou dobře operabilní.
Neříká se jim rakovina.
Maligní nádory
-
Přeměna zdravé buňky v nádorovou buňku – řada činitelů: fyzikální, chemičtí, biologičtí.
Říká se jim rakovina.
200 typů buněk v těle = 200 typů rakovin.
Onkologie – zabývá se rakovinou.
Rakovin přibývá (každý 4. onemocní, každý 5. zemře).
Rakovina je na 2. místě v žebříčku úmrtí.
KARCINOGENY
- Vedou ke genetické mutaci buněk (mutací musí být 4-8 v jedné buňce).
- Karcinogeny jsou aktivátory onkogenů, které regulují množství buněk (buněčný cyklus).
- Metastáze – zmnožené buňky přejdou krví nebo lymfou do jiného orgánu.
Transformace zdravé buňky na nádorovou buňku
iniciátory
dělení
klony
metastáze
Karcinogenní buňky
• Fyzikální: UV záření, ionizační a rentgenové záření.
• Chemické: tisíce látek: areny (benzen), arzen, azbest, kouření, alkohol, léky, hormony,
tuky, azobarviva, atd. Parabeny – látky v deodorantu, způsobují rakovinu prsu.
• Biologické: viry (onkoviry) – změní genetickou informaci (HTLV, HIV, HCV – rakovina
jater; HPV – rakovina děložního čípku; EB – u mononukleózy; HBV, atd.) → rakovina
děložního čípku. Leukémie, játra, kůže, atd.
38
Nevhodná potrava s karcinogenními složkami
-
Vysokotuková → rakovina prsu, vaječníku, prostaty, tlustého střeva.
Alkoholismus → karcinom žaludku, jater, dutiny ústní.
Konzervovaná, uzená potrava.
Protinádorová potrava: vláknina, ovoce, zelenina, luštěniny, obilniny, vitamíny
(antioxydanty – vitamíny A, C, E, Zn, Selen).
-
PREVENCE RAKOVINY
Pozor na aflatoxiny – produkty plísní (marmelády, ořechy, léky, datle, atd.).
Nekouřit, nepít, nejíst uzené maso, neopalovat se, nerentgenovat se.
Genetické predispozice k rakovině.
Nenechat se stresovat a nestresovat druhé.
-
PŘÍZNAKY
Zvýšená dlouhodobá únavnost, hubnutí, teploty.
Dlouhodobý kašel, dušnost u kuřáků, nechutenství.
Krvácení (stolice, moč).
Bulky, zduřelé uzliny.
Mělo by probíhat samovyšetřování (rakovina prsu, varlat).
Screening rakoviny tlustého střeva a konečníku (od 50 let zdarma).
VYŠETŘOVACÍ METODY
- Rentgen (např. mamograf), ultrazvuk, CT (rentgen + PC), magnetická rezonance,
endoskopické metody, biopsie (histologické metody).
•
•
•
-
LÉČBA
Chirurgický zákrok – odstranit všechny nádorové buňky (nejlépe u ohraničeného malého
nádoru).
Chemoterapie – obvykle po operaci, při metastázi, léky cytostatika (ničí jak nádorové, tak
zdravé buňky – krevní a imunitní buňky), řada vedlejších účinků (nevolnost, vypadávání
vlasů. Nejčastěji formou infuze, ambulantně.
Radioterapie – ozařování. Před operací, nebo po operaci místo chemoterapie. Vedlejší
účinky.
Jiné způsoby léčby: homeopatie, diety, bylinky.
Čím ranější stádium, tím větší naděje na vyléčení.
39
ZÁKLADNÍ GENETICKÉ POJMY
• Genetika – věda o dědičnosti o proměnlivosti, zakladatelem je J. G. Mendel.
• Gen = vloha = předpoklad pro určitý znak – vlastnost. Je to určitý úsek molekuly DNA
→ bílkovina → určitý znak. Pokud je bílkovina chybná, tak znak je také chybný. Gen =
alela = forma genu. Každý gen má více alel (např. alely: určité barvy vlasů, kůže). U
člověka má 1 gen 2 alely (otce a matky).
• Alela dominantní – forma genu, která se projeví.
• Alela recesivní – forma genu, která se neprojeví.
• Genotyp = soubor všech genů v organismu.
• Fenotyp = soubor všech znaků. Je nutné mít genotyp (vlohy) + faktory prostředí.
Chromozom = útvar v jádře tvořený molekulou DNA.
• Karyotyp = soubor všech chromozomů v jádře. Karyotyp buněk člověka je 23 párů = 46
chromosomů v tělní buňce. V pohlavních buňkách (gametách) je jen 23 kusů
chromozomů.
• Chromozomy:
1) Autozomy – tělní chromozomy 23 párů = 46 kusů.
2) Gonozomy – pohlavní chromozomy – určují pohlaví. 1 pár v tělní buňce: XX – žena, XY
– muž. Ženy mají vajíčka pouze s X a muži spermie X i Y.
- Karytyp muže 44 + XY (46XY), ženy 44 + XX (46XX).
GENETIKA ČLOVĚKA
1)
2)
3)
4)
5)
METODY VÝZKUMU
Genealogická metoda – zabývá se sestavováním rodokmenů několika generací.
Klinická metoda – všímá si vnějších znaků a hledá degenerativní stigmatizace – odchylky
od běžných znaků (srůsty prstů, srostlé obočí, tvar ušních boltců, apod.).
Cytogenetická metoda – zabývá se karyotypem, v těhotenství mezi 16 – 19 týdnem
těhotenství je prováděna amniocentéza (odběr plodové vody).
Výzkum dvojčat – hlavně jednovaječných, mají stejné geny (stejný genotyp). Fenotyp je
způsoben vlivy prostředí.
A mnoho dalších metod.
ROZDĚLENÍ GENETICKÝCH PORUCH
- Monogenní, chromozomové, multifaktoriální.
Monogenní
- 1 defektní gen, nejčastěji metabolické choroby.
1) Auzomálně recesivní choroby – rodiče můžou být pouze přenašeči.
Fenylketonurie – metabolická porucha, nevratné poškození nervových buněk → mentální
retardace.
Albinismus – nemají vůbec pigment melanin (ten určuje barvu pleti), často vady zraku.
Cystická fibróza – porucha transportu iontů v plicních sklípcích → hromadí se hlen →
hrozí udušení. Dříve umírali do 30 let, dnes se s pomocí léků dožívají více.
2) Autozomálně dominantní choroby – alespoň jeden z rodičů je nemocný.
Polydaktilie – nadpočetné prsty horních i dolních končetin.
Huntingtonova choroba – porucha koordinace pohybů, dědičné.
40
3)
Gonozomálně recesivní – zmutovaná jen jedna alela (pohlavní).
Vadný gen XY → chlapec bude s největší pravděpodobností nemocný.
Vadný gen XX → dívka bude s největší pravděpodobnostní pouze přenašečka.
Daltonismus – forma barvosleposti (nerozlišují červenou od zelené – vidí je jako šedou).
Hemofilie – porucha srážení krve, dlouho krvácí i z malého poranění, trpí záněty kloubů,
může snadno dojít k vnitřnímu i normálnímu vykrvácení.
Chromozomová (genová) odchylka
- Způsobené nadpočetným nebo chybějícím chromozomem.
1) Odchylka tělních chromozomů = autozomů.
Downův syndrom (trizomie 21. chromozomu) – tělesné, fyziologické odchylky, vady
srdce, malé, obézní, mentální retardace, atd. nejčetnější, hlavně u matky starší 40 let.
Edwardsův syndrom (trizome 18. chromozomu) – pro život neslučitelné vady –
potraceny nebo zemřou v kojeneckém věku.
Patalutův syndrom (trizomie 13. chromozomu) – končí potratem nebo se nedožijí 6
měsíců.
2) Odchylky gonozomů
- Poměrně časté, jedinci se neliší od ostatních svým vzhledem ani inteligencí. Jsou zpravidla
neplodní.
Klinefelterův syndrom – muž s nadpočetným X chromozomem (47XXY), 1 z 760
novorozenců. Normální vývoj do puberty → rostou prsa, ženské ukládání tuku, malý
penis, dlouhé končetiny.
Turnerův syndrom – žena, chybí jí chromozom X (45X), 1 z 2000 novorozenců. Menší
vzrůst, trojúhelníkovitý obličej, sterilní, zakrnělé vaječníky, nemenstruují.
Superžena – 3X, zaostalá (47XXX) – nadsamice, neplodná.
Supermuž – nadsamec (47YYY) – sklon k agresivitě, neplodnost.
41